Únavový syndrom

Komentáře

Transkript

Únavový syndrom
Únavový syndrom – Dalibor
autor: Michal Silný
email: [email protected]
datum: 10.8.2013
Moje zdravotní problémy začaly někdy v roce 2006. V roce 2009 byly už tak výrazné, že jsem
rozhodl věnovat se pouze mým zdravotním problémům a odejít ze zaměstnání. Až v roce 2010 jsem
se více informoval o tom, co je to únavový syndrom (ÚS) a jaké jsou jeho průvodní symptomy. To
bylo poprvé, kdy jsem si připustil, že moje zdravotní problémy můžu označit jako únavový
syndrom.
SYMPTOMY
Bylo mi opravdu špatně. Zde je seznam potíží, které jsem měl v průběhu mého onemocnění. Ne
všechny byl přítomny najednou: některé z nich přicházely a odcházely způsobem, kterému jsem
nerozuměl. Tento seznam jsem převzal z webu, který jsem o mých problémech napsal již dříve
(www.zivot-cfs.wz.cz). Trochu jsem ho upravil a doplnil o symptomy, na které jsem zapomněl:
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
infekce močových cest; panický strach; únava – spal jsem až 18 hodin denně;
extrémní noční citlivost na chlad – usnul jsem pouze s několika peřinami na sobě;
bolest uprostřed hrudní části zad + mírný tlak v levém prsním svalu – tyto symptomy
používá Dr. Perrin k diagnostikování ÚS – viz. Jeho kniha The Perrin Technique;
omezení mentálních schopností – špatně jsem se koncentroval, byl jsem nepřítomný, špatně
jsem hledal slova; problémy s pamětí;
nezvyklé tělesné pocity v dolní části zad a v dlouhých končetinách (tlak, vibrace, teplo);
zvýšená potivost ve dne i v noci; v noci jsem se musel někdy převléct až 6x;
motání hlavy; bolest v krku;
jednu dobu jsem měl každý den průjem; tato období pak vystřídala tak, kdy jsem měl
problémy se zácpou
bolesti hlavy - vytrvalý tlak či napětí v levé části hlavy, v oblasti nosu, za levým okem;
plynatost a nadýmání;
celý jazyk byl povlečený bílým povlakem.
LÉKAŘSKÁ VYŠETŘENÍ A ALTERNATIVNÍ TERAPIE
Ve době, kdy jsem začal mít podezření na únavový syndrom, jsem absolvoval několik lékařských
vyšetření, ale všechna vyšetření byla víceméně negativní. Trvalo mi několik měsíců, než jsem si
uvědomil, že je to k ničemu, obrátil jsem proto alternativním terapiím a zároveň jsem si četl o ÚS
na internetu. Přes zřetelnou snahu mnoha terapeutů alternativní medicíny, které jsem navštívil, se
moje zdravotní problémy nelepšili. Podrobnosti o některých terapiích, která jsem vyzkoušel, najdete
opět na mém starém webu www.zivot-cfs.wz.cz.
NÍZKO-SACHARIDOVÁ DIETA: ZAČÁTEK
Při mém brouzdání po internetu jsem velmi často narážel na příběhy lidí, kteří se z ÙS vyléčily
pomocí nízko-sacharidové diety: jídelníčku založeném na vejcích, mase, tradičních tucích a s
minimální obsahem sacharidů. To bylo pro mě trochu záhadou, protože kdykoli jsem objem
sacharidů snížil, udělalo se mi špatně.
Nakonec jsem se v září 2011 rozhodl, že se pokusím ze své stravy vyloučit alespoň můj oblíbený
1
třtinový cukr a všechny další sacharidové svačinky mezi hlavními jídly (banány, malé koláče atd.).
Po předchozích zkušenostech se snižováním množství sacharidů jsem se rozhodl, že budu snižovat
jejich příjem postupně. A bylo to překvapivě velmi těžké! Kdykoli jsem se snažil některé ze
zmíněných potravin vynechat, bylo mi špatně a objevily se příznaky sníženého příjmu sacharidů:
➢ bolela mě nebo se mi točila hlava,
➢ byl jsem velmi podrážděný,
➢ večer jsem nemohl usnout.
V souvislosti se sníženým příjmem sacharidů jsem si všiml několika jevů:
➢ čím více sacharidů jsem vynechal, tím hůře mi bylo; stačilo, když jsem vynechal svůj
oblíbený raní čaj s cukrem a všechny příznaky se objevily;
➢ pokud jsem vynechal příliš velké množství sacharidů, byly příznaky tak nesnesitelné, že
jsem si musel dát trochu cukru nebo chleba, aby příznaky zmizely nebo abych je alespoň
zmírnil;
➢ pokud jsem si dal na zmírnění sacharidů cukr, začaly příznaky mizet nebo se alespoň
zmenšovat do pěti minut. Pokud jsem se snažil řešit nedostatek sacharidů celozrnným
chlebem, mizely příznaky pomaleji.
Sám jsem ze začátku nemohl věřit tomu, že existuje tak zřetelná souvislost mezi příjmem sacharidů
a tím, jak jsem se cítil. Ptal jsem se sám sebe, jak jsem si toho nemohl všimnout již dříve. Výše
zmíněné souvislosti jsem v průběhu několika následujících měsíců pozoroval každý den, a tak jsem
o nich postupně přestal pochybovat.
Asi největší problém jsem měl s nespavostí, která byla sníženým příjmem sacharidů způsobená.
Pokoušel jsem se jí několikrát překonat a usnout, ale pokud byl můj předchozí příjem sacharidů
příliš nízký, neměl jsem šanci. Někdy se mi podařilo sice usnout, ale probudil jsem pak v noci se
všemi příznaky. Pak mi nezbylo nic jiného, než si dát nějaký ten sacharid, počkat až příznaky zmizí
a až potom se opět pokusit usnout.
Sacharidové potraviny jsem se snažil postupně snižovat. Asi po čtrnácti dnech jsem si všiml, že už
si nemusím dát můj ranní čaj s cukrem a dopolední banán a přesto se příznaky neobjeví a dokážu
večer usnout. Trvalo asi další tři měsíce než jsem tímto způsobem dokázal omezit příjem sacharidů
tak, že na konci prosince 2011 můj jídelníček vypadal asi takto:
➢ každý den jsem jedl již jen snídani, oběd a večeři;
➢ mezi hlavními jídly jsem už nic nejedl: žádné koláče, banány, čokolády, zmrzliny, cukr do
čaje atd.;
➢ moje tři hlavní denní jídla byla stále převážně vegetariánská a skládala se především z
obilovin a luštěnin; jedl jsem sice občas vejce a asi jednou týdně maso, to ale neměnilo nic
na tom, že převážná část všech mých hlavních denních jídel byla tvořena sacharidy
(celozrnné obiloviny a luštěniny obsahují minimum tuků, cca 12 %-23% proteinů, a zbytek
jsou sacharidy).
V průběhu čtyř měsíců, kdy se mi tímto způsobem podařilo omezit příjem sacharidů, se moje zdraví
mírně zlepšilo: téměř zmizelo moje akné, velmi mírně se zlepšila moje zimomřivost, celkově jsem
se cítil o trochu silnější a hlavně už jsem se necítil malátný hodinu a půl poté, co jsem se nasnídal
či naobědval – viz. malátnost v seznamu symptomů. Přes tyto změny změny k lepšímu jsem se
rozhodl nepokračovat dál v omezování sacharidů. Pravděpodobně jsem měl strach z toho, že se
2
vzdám své víceméně vegetariánské diety a budu postupně jíst více masa. Možná to bylo i tím, že
lpěl na svých vegetariánský zvycích. Celé roky jsem chodil do prodejen se zdravou výživou,
kupoval jsem různé druhy obilovin a luštěnin a myslel jsem si, že se stravuji velmi zdravě. Bylo to
ale jinak, než jsem si myslel.
NÍZKOSACHARIDOVÁ DIETA: PLNÁ VERZE
Následujících několik měsíců jsem se proto obrátil zpět k některým terapiím alternativní medicíny.
Na moje zdraví ale neměly vliv, a tak jsem se na konci května 2012 rozhodl, že budu pokračovat v
omezování příjmu sacharidů a místo nich budu jíst více masa, vajec, a tradičních tuků jako je máslo
a sádlo. Tentokrát jsem se rozhodl, že budu počítat množství sacharidů, které ve stravě přijímám.
Chtěl jsem se tak vyhnout příliš silným abstinenčním příznakům – tak jsem začal říkat příznakům,
kterými moje tělo reagovalo na snížený příjem sacharidů – , které byly způsobovány
nekontrolovaným a náhlým snížením příjmu sacharidů.
Nakonec jsem si vytvořil tabulku, do které jsem si psal, kolik sním sacharidů k snídani, obědu a
večeři. Všechny hodnoty jsem samozřejmě musel počítat tak, že jsem zvážil množství připravované
potraviny, například rýže, a zároveň jsem si dohledal, kolik procent v sobě připravovaná potravina
obsahuje sacharidů; v případě rýže k snídaní takový výpočet mohl vypadat takto: 70g x 70% = 49
gramů. Sacharidy obsahuje nejen rýže, ale i zelenina a ovoce, které jsem jedl.
Můj celkový příjem sacharidů na konci května 2012 byl okolo 350 gramů na den. V průběhu
následujících měsíců jsem postupně nahrazoval obiloviny a luštěniny masem a vejci. A opět jsem
pozoroval příznaky sníženého příjmu sacharidů, které:
➢ se projevovaly stejně jako v záři až prosinci a to bolestmi hlavy, motáním se, podrážděností
a nespavostí;
➢ nebyly již tak dramatické, protože jsem příjem sacharidů dokázal lépe kontrolovat;
➢ byly postupně čím dál tím méně výrazné.
Příjem sacharidů v mojí stravě jsem dál pomalu snižoval. Někdy na konci srpna 2012 klesl na cca
220 gramů za den. Při tomto množství jsem k mému překvapení zjistil, že dokážu snížit příjem
sacharidů velmi rychle skokem, aniž by se u mě projevil některý z abstinenčních příznaků. A tak
jsem v průběhu asi tří dnů snížil příjem sacharidů z 220g na 80g za den a zároveň jsem zvýšil
příjem masa a vajec. Přesto jsem ale narazil: objevil se u mě totiž nový abstinenční příznak – velmi
silná malátnost. Řešení ke zmírnění malátnost bylo ale stejné jako u předchozích abstinenčních
příznaků: stačilo, když jsem snědl pár rozinek, banán nebo jinou potravinu bohatou na sacharidy,
byla malátnost byla pryč.
V průběhu dalších čtrnácti dnů zmizela i malátnost, příjem sacharidů jsem stabilizoval na cca 80 za
den a moje tělo si zvyklo na to, že přijímám většinu energie ve formě proteinů a tuků. To byl
moment, kdy jsem si přestal dělat poznámky o tom, jaké množství sacharidů ve stravě přijímám.
Na nízko-sacharidové dietě mě překvapilo, jak velmi pro mě byla chutná. Už když jsem se poprvé
rozhodl, že si doma usmažím plátek vepřového masa k večeři, začaly se mi sbíhat sliny už v
průběhu odpoledne; představa kusu vepřového k večeři byla natolik intenzivní, že jsem nemohl
myslet na nic jiného. U vytržení jsem pak byl, když jsem doma začal poprvé škvařit sádlo. Zjistil
jsem, že chutná daleko lépe než to, které jsem kupoval, a v průběhu škvaření jsem neustále
ochutnával.
3
V průběhu tohoto období – od konce května do cca poloviny září 2012 – se postupně zlepšovaly či
mizely i některé moje další symptomy. Především zmizely příznaky infekce močových cest, které
jsem měl od roku 2006 a musel kvůli nim brát někdy i antibiotika. To bylo pro mě překvapení i
úleva zároveň. Také jsem si všiml, že do velké míry zmizela roztěkanost a podrážděnost, kterou
jsem pociťoval v některých částech dne, a byl jsem najednou klidnější. Začal jsem o trochu lépe
spát, zmizelo moje noční pocení a dokonce i zvýšená plynatost, kterou jsem trpěl několik let.
Velkým plus bylo i to, že jsem přestal mít chuť na sladké, se kterou jsem musel podstupovat boj,
který se mi zdál často téměř nerovný. V průběhu tohoto období jsem sice několikrát byl schopný jít
na daleko delší procházku než obvykle, nemůžu ale říct, že by moje únava nějak výrazně polevila.
OD NÍZKO-SACHARIDOVÉ DIETY KE GAPS
V průběhu léta, kdy jsem přecházel na nízko-sacharidovou dietu, jsem si dál četl o výživě a objevil
jsem nutriční systém GAPS, který vyvinula britsko-ruská lékařka Dr. Natasha Cambell-McBride.
Díky její knize The Gut and Psychology Syndrome (Syndrom střeva a psychiky) jsem lépe
porozuměl tomu, proč má strava takový vliv na mojí psychiku a to jakým způsobem ji můžu dál
upravit. Uvědomil, že moje stravování nemusí být tak striktní jako by byly na nízko-sacharidové
dietě ( jedl bych vlastně jen maso a saláty). Inspirován knihou o GAPS jsem do svého jídelníčku
zařadil masové i kostní vývary, domácí kvašenou zeleninu a doma kvašené mléčné produkty,
škvařené sádlo, čerstvé ovocné a zeleninové šťávy a některé další potraviny. Také jsem absolvoval
Úvodní GAPS dietu, kdy jsem nejdříve jedl jen maso, masové vývary, vařenou zeleninu a některé
probiotické potraviny (syrovátku či šťávu z kvašené zeleniny) a postupně jsem přidával další
potraviny, které jsou součástí GAPS diety.
GAPS
Někdy na konci září 2012 jsem tak přešel od nízko-sacharidové diety ke GAPS. Byla to trochu
úleva, protože jsem nemusel být ve svém stravování tak striktní. Navíc mi některé GAPS potraviny
mi opravdu velmi chutnaly. Především jsem si oblíbil kvašenou zeleninu, která – alespoň jsem to
tak bezprostředně po její požití vždy cítil – měla na moje trávení blahodárný vliv.
Poté, co jsem přešel na GAPS dietu, přišlo období, kdy jsem najednou trávil více času doma: chodil
jsem méně často ven. Začala se totiž u mě objevovat nový typ únavy, který přicházel a odcházel v
intervalu několika týdnů. Vždy když odešla a byl jsem najednou schopný trávit více času venku, se
mi zdálo, že je můj organismus o něco silnější. Byl jsem si tím ale jistý až někdy v lednu 2013, tedy
tři měsíce poté, co jsem začal s GAPS. V lednu bylo již zřetelné, že vlny únavy, které se u mě
objevily, jsou postupně kratší a že se objevují častěji období, v průběhu kterých jsem byl
energetičtější.
Přestože jsem byl po přechodu na GAPS o trochu unavenější než v období, kdy jsem snižoval
množství sacharidů v mojí stravě, cítil jsem, že GAPS je krokem správným směrem: postupně jsem
lépe spal, cítil jsem, že moje nálada je čím dál lepší a stabilnější a dokonce i moje noční
zimomřivost se zlepšila. Zároveň jsem si všímal, že i moje trávení je postupně lepší.
Zajímavou zkušeností bylo, když jsem v zimě dostal střevní chřipku. Teplota a ostatní symptomy
postupně zmizely. Jen průjem se postupně zhoršoval. Až po několika dnech jsem si uvědomil, že je
to proto, že jím hodně masa. Řešením byl návrat ke stravě založené na sacharidech – dva dny jsem
jedl jenom rýži s mrkví – a moje střevní problémy ustoupily. Zároveň se ale v průběhu těchto dvou
dnů začaly rychle vracet symptomy, které jsem měl v době, kdy byla moje strava téměř
vegetariánská. Naštěstí stačily dva dny k tomu, aby se síla mého trávení obnovila, a opět jsem byl
opět schopný vrátit se ke GAPS.
4
V průběhu následujících měsíců – od února do července – se moje zdraví dál zlepšovalo. Vlny únav,
které doprovázely můj přechod na GAPS, byly postupně čím dál tím slabší a kratší a dnes se
objevují již jen velmi zřídka. Dnes již trávím většinu nějakou aktivitou: čtu si, chodím do přírody a
opět se vídám s přáteli. Některé symptomy ale stále zůstávají: stále musím v noci používat několik
přikrývek, intenzivnější fyzická aktivita mi nedělá dobře, mám zvětšené lymfatické uzliny atd.
Pevně ale doufám, že postupem času zmizí i tyto příznaky mých zdravotních problémů.
TROCHA TEORIE
Bohužel nemám žádné zdravotnické ani přírodovědné vzdělání. Přesto neodolám a pokusím se
vysvětlit příčiny mých zkušeností. Následující vysvětlení proto berte s rezervou. Budu se snažit –
alespoň v některých případech – odkazovat na odbornou literaturu nebo na wikipedii, a tak se snad
nebudu mýlit příliš.
Abstinenční příznaky
Když jsem se snažil snižovat množství sacharidů, které jsem ve stravě přijímal, objevovaly se
následující tři příznaky: bolela mě nebo se mi točila hlava, byl jsem velmi podrážděný, večer jsem
nemohl usnout. Trvalo téměř osm měsíců, než zmizely. Navíc někdy byly tak intenzivní, že jsem si
připadal jako někdo, kdo je závislý na omamných látkách a snaží se vypořádat se svojí závislostí.
Určitě nejsem jediný, kdo měl podobnou zkušenost se závislostí na sacharidech. Pro závislost na
alkoholu se používá výraz „alkoholik“. Pro závislost na sacharidech (karbohydrátech) se začíná
používat výraz „karboholik”. Pokud zadáte do googlu výraz „carbohydrate addiction“ nebo
„carbohydrate withdrawal symptomps”, najdete mnoho diskuzí a článků na toto téma. Zajímavé
jsou především diskuze, na kterých najdete stovky originálních příspěvků, ve kterých lidé píší o
symptomech, které zažívají, když sníží nebo vynechají ve své stravě sacharidy.
Určitě je mnoho způsobů jak vysvětlit tyto abstinenční příznaky. Jako nejlepší se mi zdá to, že v
mém zažívacím traktu byly patogenní (nemoc způsobující) mikroorganismy (plísně, viry či
bakterie), které byly závislé na tom, že jsem ve stravě přijímal určité množství sacharidů, které tyto
organismy používaly jako potravu. Ve chvíli, kdy jsem je začal o tuto potravu připravovat, začaly se
bránit a vylučovaly do mého těla látky, kterými mě nutily k dodatečnému příjmu sacharidů. A
pokud jsem je nedodal, začaly tyto organismy postupně odumírat.
Na stránce o GAPS - www.gapsdiet.com - jsem našel soubor otázkami a odpovědmi od Dr.
Cambell-McBride. V něm vysvětluje, co znamená výraz „Symptomy odumírání“:
„Když začnete užívat probiotika, budou patogenní bakterie, viry a plísně ve vašem trávícím traktu
umírat a s tím bude spojeno uvolnění toxinů do vašeho těla. Tato toxicita může způsobit tzv.
,Symptomy odumírání´, v důsledku kterých se můžete cítit více unavení nebo nejste ve své kůži.“
Dr. Cambell McBride ve své knize popisuje, že patogení mikroorganismy se mají tendenci
namnožit u lidí, kteří špatně tráví sacharidy. Nenatrávené nebo špatně strávené sacharidy, které
zůstávají v trávícím traktu, se pro patogení organismy stávají živnou půdou. U lidí, kteří jsou zdraví
a s trávením sacharidů nemají problémy, se patogení organismy neuchytí.
Myslím si proto, že moje abstinenční příznaky mohly být určitým typem „Symptomů odumírání“.
Sice k nim nedocházelo v důsledku užívání probiotik, ale snížení příjmů sacharidů ve stravě,
důsledek mohl být ale úplně stejný – vytlačování patogenních mikroorganismů z trávícího systému.
5
Malátnost
Když zmizela většina abstinenčních příznaků, objevil se při dalším snižování příjmů sacharidů
nový abstinenční příznak– malátnost. To bylo někdy na konci srpna 2012. Věřím, že tato malátnost
byla příznakem hypoglykémie – snížené hladiny krevního cukru. Myslím si, že příjem sacharidů byl
tak nízký, že začala klesat hladina glukózy v mojí krvi. Usuzuji tak alespoň definice hypoglykémie,
kterou jsem našel na české wikipedii:
„Hypoglykemie (někdy psáno jako hypoglykémie) je definována jako patologický pokles glykemie
pod 3,3 mmol/l doprovázený klinickými projevy, jež jsou způsobeny vylučováním antiregulačních
hormonů a dalšími biochemickými procesy. Řadí se mezi akutní komplikace diabetu a jedná se o
častou komplikaci léčby diabetu inzulinem. Normální hladina glukózy v krvi je 3,5 - 5,5 mmol/l.
Diabetik však může mít problémy i při těchto hodnotách (je „zvyklý“ na chorobně zvýšenou
hladinu glukózy). Mírná hypoglykemie se může projevit u zdravých lidí při nízkém příjmu potravy
nebo vysoké tělesné zátěži, příznaky jsou přitom mírnější, zřídka dojde k několikavteřinové
mdlobě.“
V době, kdy jsem zažíval malátnost, jsem již přijímal ve stravě poměrně dost proteinů a tuků v
podobě masa a vajec, proto se v mém případě nedá mluvit o nedostatečném příjmu potravy. Je ale
možné, že moje tělo nebylo zvyklé ještě vytvářet glukózu z tuků a proteinů, a proto jsem měl
malátností problémy.
Silnou malátnost jsem zažíval i v době, kdy byla moje strava převážně vegetariánská: maso jsem
měl tak jednou do týdne. Stačilo, když jsem si vyrazil po snídani do města a po hodině nebo hodině
na mě přišla mdloba. Stačilo abych si koupil nějaké pečivo – koláč či rohlík – a po chvíli jsem byl z
nejhoršího. Proto mám podezření, že i tyhle stavy mohly být hypoglykemické. A to přesto, že moje
vyšetření krve snížené hodnoty cukru v krvi nikdy neprokázaly.
Infekce močových cest
Prvním zřetelným přínosem přechodu na nízko-sacharidovou dietu a pak na GAPS bylo, že po
několika letech zmizely nepříjemné symptomy, které byly spojené s chronickou infekcí močových
cest, které mě trápily téměř od začátku mého onemocnění.
Existenci chronického zánětu močových cest vysvětluje Dr. Natasha Cambell-McBride tímto
způsobem:
„Moč je jednou z cest, kterou odchází toxiny z těla. Nezdravá střevní flóra produkuje mnoho toxinů,
které jsou potom vylučovány močí. Tato toxická moč dráždí vnitřní povrch močového měchýře a
způsobuje v něm mírný zánět, a proto lidé trpí chronickým zánětem močového měchýře.“
„Když jsou přirozené obrané mechanismy výstelky močového měchýře poškozeny toxiny v moči,
může se objevil infekce velmi jednoduše. A tak lidé, kteří tento problém mají, trpí často infekcemi
močových cest, které musí být léčeny antibiotiky.“
viz. soubor s otázkami a odpověďmi s Dr. Natashou McBride na www.gapsdiet.com
Když jsem narazil na výše uvedený text od Dr. CampBell-McBride, uvědomil jsem si, že infekce
močových cest měly v mém případě pravděpodobně souvislost s přítomností patogenních
mikroorganismů v mém střevě. Asi proto po změně stravy velmi náhle zmizely.
6
Chuť na sladké
Mnoho let jsem žil s velkou chutí na sladké. Čokolády, oplatky, sušenky se u mě nikdy dlouho
neohřály. Pokud jsem sice vyvinul patřičné úsilí, byl jsem schopný si sladkost odepřít, ale jakmile
se objevil nějaký stres nebo jsem měl jen slabší chvilku, hned jsem si život osladil.
S přechodem na nízko-sacharidovou dietu a pak na GAPS moje chuť na sladkosti zmizela jako
mávnutím kouzelného proutku. Regály s čokoládou a oplatky v obchodě mi už nic neříkají.
Nepamatuji si, že bych si za posledních deset měsíců koupil nějakou sladkost. To mě opět vede k
závěru, že moje chuť na sladké nebyla zapříčiněna až tolik mojí slabou vůli, ale parazitními
mikroorganismy v mém těle, které si je vyžadovaly jako potravu. A jakmile ji nedostaly, vylučovaly
do mého těla látky, kterými si ji vynucovaly.
Akné
Pamatuji si, že od střední školy jsem trpěl na akné. Někdy více, někdy méně, ale téměř vždy se
nějaké našlo na obličeji či zádech. Když jsem byl v pubertě, všichni říkali, že je způsobeno
hormony. Když jsem byl starší, všichni říkali, že je to ze stresu. Nikdy mě nenapadlo, že mohlo být
způsobeno stravou.
Pro moje akné mělo blahodárný vliv už vyřazení všeho cukru a koláčů z mojí stravy v době, kdy
byla moje strava ještě převážně vegetariánská: zmizelo 90% všech pupínků. Když jsem o několik
měsíců později přecházel na nízko-sacharidovou dietu a GAPS, začalo mizet moje akné úplně.
Pamatuji se, že ještě v průběhu několika prvních měsíců, kdy jsem byl na GAPS, se ještě nějaký ten
pupínek objevil poté, co jsem snědl větší množství ovoce. Dnes nereaguje moje pleť už ani na
ovoce.
V následující pasáži vysvětluje Dr. Cambell-McBride, jak souvisí zdraví pleti se zažívacím
systémem. Jedná se o úryvek, ve kterém odpovídá na otázku, týkající se ekzému, nikoli akné, přesto
věřím, že je relevantní i k akné.
„Naše pleť je jedním z hlavních detoxikačních orgánů: mnoho toxinů opouští tělo potem. Když tyto
toxiny procházejí kůží, způsobí na své cestě různé škody; imunitní systém se potom tyto škody
snaží napravit a to vede k zánětu. A je to tento zánět, který se projeví jako vyrážka, která může často
i svědit. Většina toxinů přichází ze zažívacího systému, který se snažíme léčit pomocí nutričního
protokolu GAPS“.
OD DUŠE K TĚLU
Možná se to může zdát překvapivé, ale nemyslím si, že moji nemoc způsobila strava. Vzniku a
zhoršení všech mých symptomů předcházelo období, v průběhu kterého jsem byl rok a půl ve ve
velmi intenzivním stresu. Problém byl ale ten, že ve chvíli, kdy byl stres pryč, se moje zdraví
nevracelo zpět. Ke zlepšování mého zdraví došlo až poté, co jsem začal měnit moje stravovací
návyky.
Sám sebe jsem se ptal, jak jsem mohl dopustit, že jsem zůstal tak dlouho v zaměstnání, kde jsem byl
v tak intenzivním stresu. Určitě jsem nechtěl udělat podobné chyby znovu.
Moje nemoc je katalyzátorem pro několik změn v mém životě. Velmi mi v tomto procesu pomohla
psychoterapie, několik seminářů systematických konstelací podle Berta Helingera a knihy o jeho
metodě. Další velmi užitečnou pomůckou pro mě jsou komunikační techniky, které ve své knize
Nenásilná komunikace prezentuje americký psycholog Marshall B. Rosenberg. Jeho kniha je tou
poslední, kterou jsem na téma vztahy a komunikace četl; pokud bych si dnes ale mohl vybrat, byla
7
by určitě tou první.
ZÀVĚR
Před tím, než jsem začal snižovat množství sacharidů jsem byl troska, která většinu dne strávila
doma v posteli a s vypětím všech sil si dokázala zajít nakoupit a uvařit. Troska, která na lidi kolem
sebe působila jako podivín, se kterým nikdo nechtěl mluvit. Změna stravy – postupný odklon od
vegetariánské diety a přechod na nutriční sytém GAPS – měla na můj ÚS blahodárný vliv. Dnes
jsem schopný být po většinu dne aktivní: jezdím na výlety do přírody, v horkých dnech jezdím k
vodě, čtu si a můj společenský život se mi pomalu vrací. Stále sice ještě nepracuji a ne všechny
moje symptomy zcela zmizely a nezbývá mi než si moc přát, že i to se postupem času změní.
Můj příběh je originální v tom, že mi velmi dlouho trvalo, než jsem přešel na GAPS. Většina lidí je
schopna přejít na GAPS v průběhu 1-3 měsíců (viz. Kniha The Gaps Guide od Bagden Lashkov).
Někteří lidé dokáží přejít na GAPS „ze dne na den“.
Z toho, co jsem se za rok a půl, kdy jsem brouzdal po internetu a četl si o únavovém syndromu,
jsem nabyl dojem, že únavový syndrom je velmi komplexní nemoc a že každému pomůže něco
jiného: někomu pomůže nízko-sacharidová dieta nebo GAPS; jiným lidem zase Gersonova terapie,
EFT nebo hormonální léčba; kombinace proti-kandidové diety a léků proti kandidě jako například
nystatin nebo diflucan; dalším lidem potom užívání antibiotik proti nitro-buňěčným infekcím jako
mykoplasma nebo chlamydia. Proto určitě nechci tvrdit, že nízkosacharidová dieta či GAPS jsou
univerzální odpovědí na ÚS. Příběhů, ve kterých lidé popisují, jak se vyléčili z ÚS nebo se jejich
stav výrazně zlepšil pomocí nízko-sacharidové diety nebo GAPS, jsem ale našel opravdu hodně.
Proto si myslím, že je to léčba, kterou by měl každý s ÚS alespoň zvážit.
Tento článek bych chtěl uzavřít inspirujícím úryvkem, jehož autorkou je opět Dr. Cambell-McBride:
„Cítím s lidmi, kteří onemocněli fibriomyalgií, chronickým únavovým syndromem a ME
(Myalgickou Encefalomyelitidu); máte před sebou opravdovou výzvu v podobě uzdravení se –
jednu z nejtěžších. Důležité je, abyste se nikdy nevzdávali a věřili svému tělu: vaše tělo v každém
okamžiku ví, co potřebuje. Je třeba, abyste rozvinuli opravdové spojení s vaším tělem, naučili se mu
naslouchat a mít pro něj lásku a respekt a to proto, že na vašem uzdravení pracuje vaše tělo – nikoli
dieta, doplňky stravy či cokoli jiného! Váš proces uzdravení je partnerstvím mezi vámi a vaším
tělem. Nesnažte se proto vnutit vašemu tělu cokoli před tím, než se ujistíte, že s tím vaše tělo
souhlasí. Vaše tělo vám dá vědět pomocí vašich pocitů: pokud najdete něco, co je pro vás dobré,
bude vám to dělat dobře; pokud hluboko uvnitř necítíte, že vám to dělá dobře, tak to nedělejte a to
přesto, že vám to připadá jako velmi dobrý nápad. Vaše mysl je pod vlivem mnoha věcí a může vás
zradit, ale vaše tělo má vždy pravdu. Ztratili jsme spojení s naší podstatou a bude chvíli trvat, než si
zvykneme naslouchat našemu tělu a duši. S postupem času toto spojení ale opět posílíte a díky
němu budete postupně úspěšnější, a to nejenom ve vašem uzdravování, ale i v ostatních aspektech
života.“
viz. soubor s otázkami a odpověďmi s Dr. Natashou McBride na www.gapsdiet.com
LITERATURA:
Zde je seznam knih, které mě v průběhu mé cesty za uzdravením oslovily a ze kterých jsem čerpal
při psaní tohoto článku.
Gut and Psychology Syndrome; Dr. Natasha Cambell-McBride M.D.
The Yeast Connection Handbook; Wiliam G.Crook, M.D.; Square One Publishers 2000
8
From Fatigued To Fantastic; Jacob Teitelbaum, M.D.; The Penguin Group 2007
Breaking the Vicious Cycle; Elaine Gotshall B.A., M.Sc.; MedInform Publishing 2010
Nourishing Traditions; Sally Fallon and Mary G. Enig Ph.D.; NewTrends Publishing 2001
Chronic Fatigue Syndrome; Professor Basant K. Puri
The Perrin Technique; Dr. Raymond Perrin
The Gaps Guide; Bagden Lashkov
9.8.2013, Dalibor Pavlík
9

Podobné dokumenty

BIG DATA VE ZDRAVOTNICTVÍ – PERSPEKTIVY PROBLEMATIKY

BIG DATA VE ZDRAVOTNICTVÍ – PERSPEKTIVY PROBLEMATIKY zdravotnických služeb začínají analyzovat velké soubory dat, aby získaly pomocí nich nové poznatky a vhled do složitých problémů, se kterými se musí vyrovnat. Většinou se jedná o první kroky. Napří...

Více

Program pro výživu psů

Program pro výživu psů bílkoviny nebo karbohydráty a jsou zdrojem esenciálních mastných kyselin. Fungují také jako nosiči v tucích  rozpustných vitamínů (vitamíny A, K, E, D) a jsou důležitým faktorem přijatelnosti potra...

Více

Definice Nightingale pro Myalgickou Encefalomyelitidu

Definice Nightingale pro Myalgickou Encefalomyelitidu Která jiná fyzická onemocnění potřebují šest měsíců, než je u nich stanovena diagnóza? Každý lékař ví, že k adekvátní léčbě je třeba stanovit co nejdříve diagnózu a zahájit okamžitě léčbu, aby se z...

Více

text a vegetariánství

text a vegetariánství obsahují nejvíce. Teorie oddělení složek stravy je z fyziologického hlediska absurdní, neboť nezávisle na tom, jakou stravu člověk jí, jsou v tenkém střevě současně přítomny všechny enzymy a nikdy ...

Více

Protiproud 6.6.2013.

Protiproud 6.6.2013. Může konzumace sóji zabránit srdečním chorobám?

Více

Laboratorní cvičení z chemie

Laboratorní cvičení z chemie Jméno, třída: učitel

Více