Ekonomické modely

Ekonomické modely
hodnocení komplexních
nákladů v odpadovém
hospodářství
Praha, 2004
Ekonomické modely
hodnocení komplexních nákladů
v odpadovém hospodářství
IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s.
Praha 2004
Tato publikace byla vydána s finanční podporou prostředků
z V ě d y a v ý z k u m u Minis ters tva ž i vo tn ího pr os t ře d í Česk é re pub l ik y ( VaV 720/2/02).
Název:
Ekonomické modely hodnocení komplexních
nákladů v odpadovém hospodářství
Autor:
Jan Slavík a kolektiv
Technická
spolupráce:
Soňa Veverková,
Martin Doležal
Vydavatel:
IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s.
Mařákova 292/9, Praha 6, 160 00
tel.:
+420 222 230 704
fax:
+420 222 230 704
e-mail: [email protected]
http://www.ireas.cz
Místo a rok vydání:
Praha, 2004
Vydání:
První
Náklad:
300 kusů
Rozsah:
231 stran
Tisk a vazba:
Tiskárna JDS, spol. s r. o.
ISBN
80-86684-23-7
© IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s.
Obsah
1
Komunální odpady.................................................................................. 8
1.1 Analýza legislativních opatření, administrativních
a ekonomických, případně dalších nástrojů ovlivňujících
hospodaření s komunálním odpadem........................................................ 8
1.2 Specifikace účelných modelových řešení, sledovaných příčinných
souvislostí způsobů, metod a systémů hospodaření s komunálním
odpadem .................................................................................................. 23
1.3 Modelování ekonomických souvislostí nakládání s komunálními
odpady ..................................................................................................... 32
1.4 Soustředění dostupných informací o technických, provozních
a ekonomických charakteristikách, jejich analýza a zobecnění,
doplňující šetření požadovaných údajů................................................... 40
1.5 Zpracování nákladových modelů hospodaření s komunálním
odpadem a jejich variant v závislosti na variabilitě ovlivňujících
faktorů ..................................................................................................... 49
1.6 Vyhodnocení ekonomických souvislostí ................................................ 57
1.7 Návrh opatření v oblasti administrativních, ekonomických a jiných
nástrojů řízení odpadového hospodářství v obcích................................. 61
1.8 Závěr
2
Obaly a obalové odpady........................................................................ 70
2.1 Analýza legislativních, administrativních a ekonomických
opatření a nástrojů ................................................................................... 70
2.2 Modely nakládání s obaly a obalovými odpady v ČR ............................ 86
2.3 Stručná charakteristika modelových řešení............................................. 90
2.4 Identifikace datových zdrojů pro modelová řešení............................... 103
2.5 Ekonomické ukazatele hospodaření s komunálními odpady včetně
jejich obalové složky............................................................................. 107
3
3
Vybrané druhy odpadů nebo výrobků dle zákona o odpadech...... 122
3.1 Soustředění informací o technických a ekonomických
charakteristikách vybraných odpadů..................................................... 123
4
Zařízení na odstranění a využití odpadů (nakládání s odpady) ..... 157
4.1 Metodický postup.................................................................................. 157
4.2 Kvantifikace nákladů na komunální odpad, spotřebitelské obalové
odpady a vybrané druhy odpadů nebo výrobků.................................... 165
4.3 Vyhodnocení ekonomických souvislostí využívání zařízení na
využívání a odstraňování....................................................................... 174
4.4 PŘÍLOHA.............................................................................................. 175
5
Makroekonomický model národního hospodářství......................... 178
5.1 Problematika modelování odpadového hospodářství: komunální
odpad ..................................................................................................... 178
5.2 Problematika modelování odpadového hospodářství: průmyslový
odpad ..................................................................................................... 184
5.3 Apendix: Ekonometrická reprezentace a způsob odhadu
behaviorálního chování domácností v problematice odpadového
hospodářství .......................................................................................... 195
5.4 Národohospodářské souvislosti odpadového hospodářství .................. 197
5.5 Modelování nákladů odpadového hospodářství – teoretická
východiska............................................................................................. 199
5.6 Formulace a ekonometrický odhad modelu .......................................... 208
5.7 Projekce................................................................................................. 217
5.8 Příloha A. Kvantitativní analýza vztahu mezi daňovou strukturou
a materiálovou náročností – panel zemí OECD.................................... 221
6
Navrhovaná opatření a doporučení................................................... 225
6.1 Závěry.................................................................................................... 225
6.2 Doporučení ............................................................................................ 228
4
Zpracovatelé jednotlivých kapitol:
kapitola 1 – Ing. Zdenka Kotoulová (účast 1.3. Ing. Jan Slavík)
kapitola 2 – RNDr. Martina Vrbová, Ph.D.
kapitola 3 – Ing. Pavel Novák
kapitola 4 – Ing. Pavel Novák
kapitola 5 – Ing. Jan Brůha, M.A.
5
Úvodní slovo
Vážený čtenáři, vážená čtenářko,
do rukou se Vám dostává shrnutý výstup řešení projektu Vědy a výzkum
s názvem „Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém
hospodářství“, který byl řešen v období let 2002–2004. Na jeho řešení se podílel
expertní tým složený ze zástupců nositele projektu IREAS, Institutu pro strukturální politiku a odborníků na odpadové hospodářství v České republice.
Ideovým základem průběhu řešení projektu v jednotlivých letech byla analýza
aspektů politiky nakládání s odpady v České republice zejména s ohledem na
vyvolané náklady zúčastněných subjektů. Výstupy z této analýzy byly využity
při tvorbě národohospodářského modelu všeobecné rovnováhy, který umožňuje
predikovat nákladovou náročnost odpadového hospodářství v krátkodobém (do
pěti let), ale především dlouhodobém horizontu (10–15 let).
Vzhledem ke specifickým vlastnostem jednotlivých odpadových toků bylo řešení projektu rozděleno na dílčí moduly, jež se zabývají analýzou komunálních
odpadů, obalů a obalových odpadů a vybraných výrobků s tím, že prostor je
rovněž věnován analýze zařízení nakládání s odpady. Podrobná analýza hnacích
sil (tzv. driving forces) nakládání s jednotlivými odpadovými toky je nezbytným
předpokladem pro formulaci parametrů národohospodářského modelu.
Řešení projektu se tak zaměřuje na aspekty politiky nakládání s odpady, které
v současné době nejsou ve strategických dokumentech (např. Plán odpadového
hospodářství ČR) uvažovány. Formulace principů, cílů, opatření a nástrojů odpadového hospodářství vyvolává změnu nákladů činnosti dotčených subjektů
související s nakládáním s odpady, jež se zprostředkovaně odrazí na změně jejich chování. Dílčí moduly řešení projektu se tak zaměřují právě na analýzu faktorů, jež vyvolávají změnu nákladů.
Mezi zmiňované hnací síly nakládání s odpady v České republice patří především právní normy v odpadovém hospodářství, administrativní opatření či ekonomické nástroje politiky nakládání s odpady. Analýza vlivu hnacích sil na náklady v odpadovém hospodářství nabývá na významu v souvislosti s rostoucím
podílem nákladů na odpadové hospodářství na hrubém národním produktu, který
6
dosahuje téměř 1 % (což je téměř na úrovni výdajů státního rozpočtu na vysoké
školství).
Z předložených výstupů je zřejmý tříletý horizont, v kterém byl projekt řešen.
Řada dat již sice zastarala, ale svou funkci při tvorbě parametrů zcela splnila.
Význam projektu nespočívá v poskytování nejaktuálnějších dat, ale v tvorbě národohospodářského modelu všeobecné rovnováhy, který je možné v případě potřeby aktualizovat prostřednictvím čerstvých dat z Informačního systému odpadového hospodářství či Českého statistického úřadu.
Předložený text představuje nejen shrnutí práce na projektu VaV 720/2/02
„Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém hospodářství“, ale je významným příspěvkem k diskusi o účinnosti a důsledcích politiky
nakládání s odpady. Svou povahou umožňuje navázat na představené výstupy
a pokračovat při analýze ekonomických souvislostí nakládání s odpady v České
republice.
Přeji čtenářům tohoto textu, aby při jeho čtení získali cenné informace pro
svou každodenní práci v oboru odpadového hospodářství.
Za řešitelský tým
Ing. Jan Slavík
7
1
Komunální odpady
1.1 Analýza legislativních opatření, administrativních
a ekonomických, případně dalších nástrojů ovlivňujících
hospodaření s komunálním odpadem
Základním mechanismem pro řízení postojů, chování a jednání subjektů zúčastněných v procesu hospodaření s odpady směrem k naplnění požadovaných
cílů jsou nástroje řízení odpadového hospodářství.
Současné závazně platné nástroje odpadového hospodářství jsou vymezeny
právními a dalšími předpisy a akty. Základním právním předpisem je zákon
č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a prováděcí předpisy k tomuto zákonu. S problematikou nástrojů řízení souvisí i některé obecně platné normy, jako např. zákon č. 586/1992
Sb., o daních z příjmů, zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, zákon
č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, všechny ve znění pozdějších předpisů.
Hospodaření s komunálními odpady je spojeno i se zákonem č. 128/2000 Sb.,
o obcích (obecní zřízení), zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení),
zákonem č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, rovněž všechny ve znění pozdějších předpisů.
Za hlavní nástroje odpadového hospodářství lze považovat:
administrativní nástroje (právní, institucionální a jiné normativní nástroje),
ekonomické nástroje (poplatky, daně, daňová zvýhodnění, sankce, dotace
a jiné),
ostatní nástroje (informační nástroje, dobrovolné dohody a jiné).
1.1.1 Administrativní nástroje
Základní administrativní nástroje odpadového hospodářství jsou vymezeny
zákonem o odpadech a navazujícími prováděcími předpisy v podobě práv
a povinností původců odpadů, oprávněných osob, orgánů veřejné správy. Nástroje jsou vyjádřeny jako zákazy, povolení, standardy, limity apod.
8
Práva a povinnosti původce komunálního odpadu
V souladu se zákonem o odpadech je za původce komunálního odpadu, který vzniká na území obce a který má původ v činnosti fyzických osob, považována obec. Obec se stává původcem komunálních odpadů a současně i jejich
vlastníkem v okamžiku, kdy fyzická osoba odpady odloží na místě k tomu určeném.
Komunálním odpadem je veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo
fyzických osob oprávněných k podnikání. Odpady vyloučené z komunálního
odpadu jsou pak chápány jako „odpad podobný komunálnímu“, a to v případě,
že jsou komunálnímu odpadu podobné svým původem a složením (odpad
z obchodů, kanceláří, úřadů apod.) a obec není považována za jejich původce.
V souladu se zákonem o obcích je obec základním územním samosprávným společenstvím občanů. Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a
o potřeby svých občanů, při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem vyjádřený v zákonech a jiných právních předpisech. Obec v samostatné působnosti
ve svém územním obvodu pečuje mj. o vytváření podmínek pro uspokojování potřeb svých občanů. Jedná se o uspokojování potřeb bydlení, ochrany
a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání,
celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.
Obce jako původci komunálního odpadu v samostatné působnosti mají:
a) pravomoci
- upravit obecně závaznou vyhláškou systém nakládání s komunálním
odpadem (systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání
a odstraňování),
- upravit obecně závaznou vyhláškou systém nakládání se stavebním odpadem,
- upravit obecně závaznou vyhláškou poplatek za komunální odpad.
b) povinnosti
i. všeobecné povinnosti
- předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné
vlastnosti,
- využít, případně odstranit odpady způsobem, který neohrožuje lidské
zdraví a životní prostředí,
- zajistit přednostně využití odpadů před jejich odstraněním, materiálové
využití má přednost před jiným využitím odpadů,
9
- nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem stanoveným zákonem o odpadech a ostatními právními předpisy na ochranu životního
prostředí,
- nakládat s odpady pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady
určena.
ii. povinnosti původců odpadů
- odpady zařazovat podle druhů a kategorií,
- zajistit přednostní využití odpadů,
- odpady, které nemůže původce sám využít nebo odstranit, převést do
vlastnictví pouze oprávněné osobě,
- ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů a nakládat s odpady podle skutečných vlastností,
- shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií,
- zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo
únikem,
- vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi,
ohlašovat odpady příslušnému správnímu úřadu (při nakládání s více
než 50 kg nebezpečných odpadů za rok nebo s více než 50 t ostatních
odpadů za rok), obce zasílají také údaje o užívaných shromažďovacích
místech nebezpečných odpadů a sběrových místech a skladech odpadů,
- umožnit kontrolním orgánům přístup do objektů, na vyžádání předložit
dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace,
- zpracovat plán odpadového hospodářství (při roční produkci více než
10 t nebezpečného odpadu nebo více než 1000 t ostatního odpadu), společný plán mohou zpracovat obce, které vytvořily dobrovolný svazek
podle zákona o obcích,
- vykonávat kontrolu vlivů nakládání s odpady na zdraví lidí a životní
prostředí,
- ustanovit odpadového hospodáře (při nakládání se 100 t nebezpečného
odpadu a v případě provozování skládek nebezpečných a komunálních
odpadů),
- platit poplatky za ukládání odpadů na skládky.
10
iii. povinnosti obcí při nakládání s komunálním odpadem
- určit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat komunální odpad, který
produkují; fyzické osoby jsou pak povinny odkládat odpad na místech
k tomu určených,
- určit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat druhy nebezpečných
odpadů (určení míst k soustřeďování nebezpečných složek ve stanovených termínech, minimálně však dvakrát ročně a dále zajištění odvozu
oprávněnou osobou, v případě potřeby doplnění pravidelným mobilním
svozem oprávněnou osobou); fyzické osoby jsou pak povinny odkládat
odpad na místech k tomu určených,
- provozovat zařízení v souladu s provozním řádem a zveřejnit seznam
odpadů, s nimiž je provozovatel oprávněn nakládat (zařízení pro sběr,
využívání, odstraňování odpadů).
Ze systémového hlediska úloha obcí jako původců komunálních odpadů spočívá především:
a) v opatřeních pro předcházení vzniku odpadů a omezování jejich množství,
b) ve shromažďování odpadu (soustřeďování, sběr, přeprava),
c) v odděleném sběru využitelných složek (zejména papír, sklo, plasty, kovy,
bioodpad) a jejich předání k využití,
d) v odděleném sběru nebezpečných složek a jejich předání k využití či
jinému odstranění,
e) ve sběru směsného (zbytkového) komunálního odpadu a jeho předání
k využití (např. energetickému) nebo k odstranění (zejména
skládkováním).
Stejně jako obec, i kraj pečuje v souladu se zákonem o krajích o všestranný
rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, při plnění svých úkolů chrání též
veřejný zájem vyjádřený v zákonech a jiných právních předpisech. Úloha kraje
v samostatné působnosti z hlediska hospodaření s komunálním odpadem spočívá
především v koncepčním a plánovitém usměrňování činnosti původců komunálních odpadů v zájmu naplnění cílů státní a regionální politiky.
Práva a povinnosti oprávněných osob
Obdobně jako povinnosti původců odpadů jsou zákonem upraveny povinnosti
povinných osob při nakládání s komunálním odpadem a s ním souvisejícím provozem zařízení v činnostech
sběr a výkup odpadů,
11
využívání odpadů,
odstraňování odpadů.
Práva a povinnosti veřejné správy
Orgány veřejné správy disponují významnými regulačními nástroji zejména
v podobě:
a) udílení souhlasů k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru
nebo výkupu odpadů a s jeho provozním řádem; souhlasu k míšení
nebezpečných odpadů; souhlasu k nakládání s nebezpečnými odpady;
souhlasu k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování nebo
soustřeďování odpadů; souhlasu k dispozici s vázaným účtem a k čerpání
prostředků z finanční rezervy pro rekultivaci a asanaci skládky; udílení
souhlasů je možno vázat na podmínky,
b) dávání vyjádření k podnikání v oblasti nakládání s odpady pro potřeby
živnostenského úřadu; ke zřízení zařízení pro odstraňování odpadů;
v územním a stavebním řízení z hlediska nakládání s odpady;
k připravovaným změnám výrobního procesu nebo výroby, které mají vliv
na nakládání s odpady,
c) přímých omezujících opatření, jako jsou zákaz činnosti pro původce
odpadů; zákaz provozu zařízení k odstraňování odpadů; pozastavení
platnosti osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů či jeho
odejmutí; stanovení opatření a lhůt pro zjednání nápravy; zrušení nebo
změna souhlasu k provozování zařízení.
Administrativní nástroje využívané v současné době v České republice
Administrativní nástroje odpadového hospodářství konkrétně upravují způsoby dosažení cílů stanovených zákonem o odpadech a zákonem o obalech
v oblasti recyklace a využití odpadů. Většina nástrojů má preventivní, stimulační
charakter. Jejich účinnost je založena na existenci kontroly a následných sankcí.
V praxi je však kontrola uplatňována velmi omezeně, protože nástroje nemají
patřičnou váhu.
Administrativní nástroje odpadového hospodářství uplatňované v podmínkách
ČR mají velmi široký rozsah. Obecně je lze charakterizovat následujícím popisem výhod a nevýhod jejich aplikace.
12
i.
odpadový hospodář
Původci včetně obcí nakládající v posledních dvou letech s nebezpečným odpadem v množství větším než 100 t a provozovatelé skládek nebezpečných nebo
komunálních odpadů zajišťují odborné nakládání s odpady prostřednictvím odborně způsobilé osoby, která splňuje podmínky zákona. Odpadový hospodář zastupuje původce při jednání s orgány státní správy v oblasti odpadového hospodářství.
Jedná se o preventivní nástroj pozitivní stimulace, který má dopad na původce
odpadů, v případě obce na státní rozpočet. Působení odpadového hospodáře má
zajistit eliminaci nákladů původce nebo úsporu výdajů z rozpočtů obcí na sanace
škod na životním prostředí způsobené špatným nakládáním s odpady.
ii.
určení míst k odkládání komunálního odpadu a nebezpečných složek
komunálního odpadu
Obec musí určit místa, kam mohou fyzické osoby (občané) odkládat komunální odpad, a zajistit místa, kam mohou odkládat nebezpečné složky komunálních odpadů. Zajištění splní obec určením místa k soustřeďování nebezpečných
složek ve stanovených termínech (min. 2× ročně). Jedná se o preventivní nástroj
pozitivní stimulace. Nástroj působí na zvýšení nákladů obce spojených
s nakládáním s komunálním odpadem, které však lze uplatnit v úhradě od občanů (v poplatku).
iii. obecně závazná vyhláška obce o systému shromažďování, sběru,
přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů
Obec může stanovit obecně závaznou vyhláškou systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících
na jejím území, včetně systému nakládání se stavebním odpadem. Vyhláška je
závazná pro všechny fyzické osoby žijící v obci. Jedná se o preventivní nástroj
pozitivní stimulace, který má dopad na veřejné rozpočty. Nástroj působí na zvýšení nákladů obce spojených s nakládáním s komunálním odpadem, které však
lze uplatnit v úhradě od občanů (v poplatku).
iv. smlouva o zařazení původců do systému obce
Původci, kteří produkují odpad zařazený v Katalogu odpadů jako odpad podobný komunálnímu z činnosti právnických osob a fyzických osob oprávněných
k podnikání, mohou, na základě písemné smlouvy obsahující ujednání o ceně za
13
službu, využít systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem.
Jedná se o preventivní nástroj pozitivní stimulace, který má dopad na veřejné
rozpočty. Veřejné rozpočty s využitím plateb za „živnostenské“ odpady mohou
být ve výdajích spojených s nakládáním s odpady rozpočtově neutrální.
v.
seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku
Přehled odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky všech skupin z důvodů
jejich nebezpečných vlastností nebo jejich využití nebo jiných žádoucích způsobů nakládání, uvádí příloha č. 8 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Ve vztahu k omezení skládkování a k materiálovému využití
komunálních odpadů se jedná o využitelné odpady včetně složek již vytříděných
z komunálních odpadů, odpady podléhající zpětnému odběru, pneumatiky
a s určitými výjimkami o kompostovatelné odpady.
Nástroj je preventivním nástrojem pozitivní stimulace. Má dopad na náklady
původců vybraných druhů odpadů v důsledku nakládání s odpady jiným způsobem, než je odstranění skládkováním.
vi. zpětný odběr vybraných výrobků
Povinnost zpětného odběru se vztahuje na výrobce a dovozce vybraných druhů výrobků (minerální oleje a oleje ze živičných nerostů jiné než surové, elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky, pneumatiky,
chladničky používané v domácnostech, nově pak všechna elektrozařízení pocházející z domácností). Zpětný odběr musí být proveden bez nároků na úplatu od
spotřebitele. Místa zpětného odběru musí být přístupná jako místa prodeje. Povinné osoby musí zajistit využití nebo odstranění zpětně odebraných výrobků
v souladu se zákonem. Povinné osoby mohou na základě písemné dohody využít
systému sběru a třídění komunálních odpadů stanovaných obcí.
Nástroj je preventivním nástrojem pozitivní stimulace. Zvýšené náklady na
zpětný odběr a zajištění využití nebo odstranění použitých výrobků nesou povinné osoby, které mohou tyto náklady promítnout do ceny zboží pro spotřebitele.
vii. plán odpadového hospodářství
Plán odpadového hospodářství (POH) se zpracovává na určité časové období
za účelem vytvoření podmínek pro předcházení vzniku odpadů a nakládání
s nimi podle zákona. POH vyhodnocuje stávající stav nakládání s odpady včetně
14
toků odpadů a jejich materiálových bilancí. POH stanovuje cíle a podmínky pro
splnění těchto cílů – pro předcházení a omezování vzniku odpadů, jejich nebezpečných vlastností a dále cíle pro využití a případně odstranění odpadů. Plány
jsou veřejné dokumenty. Pro materiálové využití odpadů definuje POH ČR
13konkrétních cílů pro odpadní oleje, baterie a akumulátory, autovraky, komunální odpady, stavební odpady a odpadní elektrická a elektronická zařízení.
Strategickým cílem v oblasti komunálních odpadů je zvýšení jejich materiálového využití na 50 % do roku 2010.
Jedná se o preventivní nástroj pozitivní stimulace, který by měl mít pozitivní
dopad zejména na vznik nových podnikatelských příležitostí a přispět ke stabilizaci podmínek trhu s odpady. Je očekáván nárůst nákladů původců, obcí
a občanů na služby v odpadovém hospodářství, které splní podmínky POH.
Rozsáhlé investice budou provázet naplnění vysokých cílů recyklace zejména
komunálního odpadu, dopad pocítí zejména obce, na které je jako na původce
odpadu povinnost přenesena i v souvislosti se závazností „závazných“ částí Plánů odpadového hospodářství krajů.
viii. zpětný odběr obalů
Povinné osoby, které uvádějí na trh nebo do oběhu spotřebitelské obaly nebo
balené výrobky, určené spotřebiteli, musí zajistit přímo od spotřebitele zpětný
odběr bez nároků na úhradu za tento odběr. Zpětný odběr musí být zajištěn dostatečnou četností sběrných míst a jejich dostupností. V případě spotřebitelských
obalů distribuovaných v české obchodní síti se jedná o zajištění zpětného odběru
použitých obalů na území celé ČR alespoň v rozsahu prodejní sítě. Náklady na
zajištění zpětného odběru promítají povinné osoby do konečných spotřebitelských cen balených výrobků.
ix. zajištění využití a recyklace odpadů z obalů
Povinné osoby musí zajistit, aby odpady z obalů nebo balených výrobků byly
využity a částečně recyklovány v rozsahu daném zákonem o obalech. Povinné
osoby mohou tuto povinnost zajistit 3 způsoby: 1) samostatně organizačně
a technicky na vlastní náklady, 2) přenesením povinností na jinou osobu spolu
s přenesením vlastnického práva k obalu, 3) uzavřením smlouvy o sdruženém
plnění, které provozuje autorizovaná obalová společnost (AOS).
Náklady na zajištění recyklace a využití odpadů z obalů nesou povinné osoby.
Tyto náklady se promítají do ceny zboží pro konečného spotřebitele.
15
x.
zápis do Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného
odběru a využití odpadů z obalů
Osoba, která uvádí odpady na trh nebo do oběhu nebo balené výrobky, je povinna podat návrh na zápis do Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti
zpětného odběru a využití odpadu z obalů. Zápis do seznamu se vztahuje na
osoby, které plní povinnosti samostatně, organizačně a technicky na vlastní náklady (nevztahuje se tedy na osoby, které mají uzavřenou smlouvu o sdruženém
plnění). Osoba musí dokladovat zajištění zpětného odběru, využití zpětně odebraných odpadů, způsob informování spotřebitele atd.
Osoba, na kterou se vztahuje povinnost zapsat se do Seznamu, musí vést evidenci množství obalů jí uvedených na trh a do oběhu a z toho množství vratných
obalů; množství zpětně odebraných obalů a z toho vratných; způsobů nakládání
s použitými obaly. Údaje se ohlašují MŽP do 15. 2. následujícího kalendářního
roku. Doklady vztahující se k evidenci podle zákona je nutné archivovat nejméně 5 let.
Opatření k zajištění zpětného odběru a využití odpadů z obalů mohou vést ke
zvýšení nákladů povinných osob, které se mohou promítnout do konečné ceny
zboží.
xi. autorizace k zajišťování sdruženého plnění
Zajištění sdruženého plnění povinností zpětného odběru a využití odpadů
z obalů může vykonávat jen autorizovaná obalová společnost, která musí splnit
podmínky dané zákonem jak pro udělení autorizace, tak pro vlastní provozování
sdruženého plnění.
Náklady na poplatky ve sdruženém plnění se promítají do konečné ceny zboží
pro spotřebitele.
xii. dohled nad činností autorizované společnosti
Dohled nad činností AOS vykonává MŽP v souladu se zákonem o státní kontrole. Ministerstvo může při zjištěných nedostatcích uložit lhůtu ke zjednání nápravy, rozhodnout s MPO a MZE změně nebo zrušení rozhodnutí o autorizaci.
Nedostatkem se rozumí porušení povinností AOS dané zákonem nebo povinností akciové společnosti stanovené jinými právními předpisy nebo porušení podmínek stanovených v rozhodnutí o autorizaci.
16
Možnost udělení pokuty se promítá do nákladů na celý systém sdruženého plnění a postihne spíše spotřebitele v cenách zboží nebo smluvní partnery AOS
vlivem snížení dotací.
1.1.2 Ekonomické nástroje
Výhodou ekonomických nástrojů je jejich snadné nastavení a široké působení
na podnikatelskou sféru i veřejnost. S uplatněním ekonomických nástrojů
v porovnání s administrativními nástroji jsou obecně spojovány nižší náklady.
Hlavní funkcí většiny současných ekonomických nástrojů odpadového hospodářství je jejich fiskální efekt, tj. možnost využití výnosů plateb. Ekonomické
nástroje umožňují dosažení zvolených cílů odpadového hospodářství
a regulovanému subjektu dovolují zvolit si vlastní specifickou cestu k naplnění
cílů s ohledem na ekonomickou výhodnost rozhodnutí.
Ekonomické nástroje podnítí subjekty ke změně chování pouze v případě, že
mají možnost jiného řešení situace. Problémem ekonomických nástrojů je nastavení rámce jejich působení a stanovení výše jejich hodnot. Dále skutečnost, že
nikdy nezmění chování všech subjektů působících v rámci dané oblasti.
i.
poplatek za ukládání odpadů
Za ukládání odpadů na skládky je původce povinen platit poplatek. Poplatek
je povinen platit i původce, který je sám provozovatelem skládky a tato skládka
je na jeho vlastním pozemku. Poplatek za ukládání odpadů na skládky se skládá
ze dvou složek. Základní složka poplatku se platí za uložení všech odpadů, za
uložení nebezpečného odpadu se dále platí riziková složka. Základní sazby pro
poplatky za ukládání odpadů stanoví příloha č. 6 zákona o odpadech. Konkrétně
na rok 2002–2004 je stanoven základní poplatek pro komunální a ostatní odpad
200 Kč, pro nebezpečný odpad 1 100 Kč, riziková složka pro nebezpečný odpad
je 2 000 Kč.
Poplatek za ukládání odpadů dopadá především na původce odpadů, ovlivňuje jejich další chování z hlediska způsobů nakládání s odpady. Nastavení výše
poplatku působí nápravně, ale i preventivně. Poplatek, jeho základní složka, je
příjmem obce, na jejímž katastrálním území se skládka nachází, a Státního fondu životního prostředí (riziková složka). Postupným zvyšováním sazeb se zvýrazňuje stimulativní funkce tohoto nástroje. Základní poplatek za komunální
a ostatní odpad činí 200 Kč/t v roce 2004 a poroste až na 500 Kč/t v roce 2009.
17
ii.
povinná finanční rezerva pro rekultivace a asanace skládek
Finanční rezervy jsou částky odváděné v určitých pravidelných intervalech do
rezervního fondu. Jejich účelem je vytvořit prostředky pro budoucí použití. Budoucí plnění je jisté, neboť rezerva je vytvářena pro konkrétní událost, pro konkrétní účel a o jejím použití rozhoduje souhlasem krajský úřad.
Provozovatel skládky je povinen vytvářet finanční rezervu pro rekultivaci
a asanaci skládky, která slouží k úhradě nákladů na rekultivaci, zajištění péče
o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu. Účelem je zamezit negativnímu
vlivu skládky na životní prostředí, provozovatel musí tyto činnosti zajišťovat
nejen z finanční rezervy, ale i z vlastních prostředků po dobu nejméně 30 let.
Jedná se o nápravný nástroj pozitivní stimulace, který má dopad na provozovatele skládek.
Finanční rezerva pro rekultivace a asanace skládek, vytvářená v souladu se
zákonem o odpadech, společně s poplatkem za uložení odpadu mají být motivací
k postupnému omezování skládkování a zvyšování využití odpadů. Výše sazeb
finanční rezervy se od roku 2002 zvýšila pro nebezpečný a komunální odpad na
100 Kč/t, lze však očekávat, že pro výhledové pokrytí nákladů péče o skládku
nebude postačující.
iii. místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy,
třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů
Úhrada nákladů spojených s provozem systému nakládání s komunálním odpadem v obcích může být zajištěna v souladu se zákonem několika způsoby.
Jedním z nich je úhrada formou místního poplatku. Zákon o místních poplatcích
stanoví cenový strop pro místní poplatek za odpady na jednoho obyvatele
v maximální výši 500 Kč za poplatníka a kalendářní rok. Poplatek je tvořen ze
dvou složek: první složka může dosáhnout až 250 Kč za osobu a kalendářní rok,
druhá složka je stanovená na základě skutečných nákladů obce předchozího roku
na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu a činí až 250 Kč za osobu
a kalendářní rok. Specifikace plátce (fyzické osoby) poplatku je v § 10b odst. 1
zákona o místních poplatcích. Poplatek se platí obci, na jejímž území má fyzická
osoba trvalý pobyt nebo se na jejím území nachází stavba určená nebo sloužící
k individuální rekreaci.
Platba poplatku ovlivňuje rozpočty jednotlivých občanů (domácností). Výše
poplatku má ovlivňovat chování původců odpadů, kteří tento poplatek platí, ať
18
již směrem k „nižší“ produkci odpadů nebo k vyššímu množství odděleně sebraného odpadu, a tedy ke snížení produkce směsného odpadu domácnostmi.
iv. poplatek za komunální odpad
Úhrada nákladů spojených s provozem systému nakládání s komunálním odpadem v obcích může být zajištěna v souladu se zákonem několika způsoby.
Jedním z nich je úhrada formou poplatku za komunální odpad podle zákona
o odpadech. Maximální výše poplatku se stanoví podle předpokládaných oprávněných nákladů obce vyplývajících z režimu nakládání s komunálním odpadem
rozvržených na jednotlivé poplatníky podle počtu a objemu nádob určených
k odkládání odpadů připadajících na jednotlivé nemovitosti nebo podle počtu
uživatelů bytů a s ohledem na úroveň třídění tohoto odpadu. V poplatku mohou
být promítnuty i náklady spojené s pronájmem nádob určených – k odkládání
odpadu. Poplatek je příjmem obce.
Platba poplatku ovlivňuje rozpočty jednotlivých domácností. Výše poplatku
má ovlivňovat chování původců odpadů, kteří tento poplatek platí, ať již směrem
k „nižší“ produkci odpadů, nebo k vyššímu množství odděleně sebraného odpadu, a tedy ke snížení produkce směsného odpadu domácnostmi.
v.
úhrada za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání
a odstraňování komunálních odpadů
Úhrada nákladů spojených s provozem systému nakládání s komunálním odpadem v obcích může být zajištěna v souladu se zákonem několika způsoby.
Jedním z nich je úhrada na základě smluvního vztahu. Obec může vybírat od
fyzických osob úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání
a odstraňování komunálních odpadů na základě písemné smlouvy.
Platba úhrady ovlivňuje rozpočty jednotlivých domácností. Výše úhrady by
měla ovlivňovat – chování původců odpadů, kteří tuto úhradu platí, ať již směrem k „nižší“ produkci odpadů, nebo k vyššímu množství odděleně sebraného
odpadu, a tedy k snížení produkce směsného odpadu domácnostmi.
vi. rozšířená (finanční) odpovědnost výrobce
Rozšířená finanční odpovědnost výrobce znamená, že výrobce kryje všechny
celospolečenské náklady spojené s životním cyklem konkrétního výrobku. Rozšířená zodpovědnost výrobce je jednou ze strategií ochrany životního prostředí,
jejímž cílem je snížení celkových dopadů výrobku na životní prostředí tím, že
19
činí výrobce administrativně odpovědného za celý životní cyklus výrobku. Nástroj je realizován např. zavedením povinnosti zpětného odběru na všechny obaly a vybrané výrobky.
Jedná se o preventivní negativně stimulující nástroj, který má dopad na podnikatelský subjekt a spotřebitele. Náklady spojené se zavedením tohoto nástroje
nesou zejména producenti výrobků (a zprostředkovaně spotřebitelé), kteří zvýšené náklady promítají do ceny výrobku. Výrobek šetrný k životnímu prostředí,
jehož životní cyklus bude ovlivněn aplikací tohoto nástroje, je však nutno vnímat v tržním prostředí, kde se pohybují i substituty, které nejsou nástrojem zasaženy. Tento výrobek je tak cenově znevýhodněn oproti ostatním konkurenčním
variantám, proto je snaha postihnout opatřením vždy celou výrobkovou kategorii, např. obaly, baterie apod.
Poptávka po ekologicky kvalitnějších výrobcích je tedy odvozena od jeho ceny, ale i ekologického povědomí spotřebitelů v případě, že se jednotliví výrobci
k rozšířené odpovědnosti sami přihlásí. Na tomto principu funguje například
udělování značky Ekologicky šetrný výrobek. Všechny související náklady jsou
hrazeny přímo zodpovědným subjektem nebo na základě smlouvy a plateb
v rámci sdruženého plnění výrobců (např. systém EKO-KOM u odpadů z obalů).
vii. záloha
Nástroj je v podmínkách ČR uplatňován v souvislosti se zákonem o obalech.
Pro úspěšné fungování systému vratných zálohovaných obalů je důležité, aby
záloha motivovala spotřebitele k vrácení obalu (výrobku), to znamená byla stanovena v dostatečné výši, aby užitek z navrácení peněžité částky byl pro spotřebitele vyšší než náklady (čas, práce) spojené s fyzickým vrácením obalu.
Zálohy však rovněž zvyšují cenu výrobků ve vratných obalech, které se tak
stávají méně konkurenceschopné vůči nevratným substitutům. Řešení této situace může být následující:
a) výrobci nevratných obalů nesou celkové náklady jejich konečného
odstranění, které jsou dražší alternativou vůči znovupoužití/recyklaci, čímž
se odpovídajícím způsobem zvyšuje i cena jednosměrných výrobků
(nástroj rozšířená zodpovědnost výrobce),
b) substituty v nevratných obalech neexistují nebo je jejich používání
administrativně omezeno,
20
c) na nevratné obaly je uvalena ekologická daň v takové výši, že se výrobky
ve vratných obalech stanou cenově atraktivnějšími.
Pro akceptaci tohoto nástroje výrobci a obchodními řetězci je důležité, aby
výše záloh odpovídala nákladům na zpětný odběr, a nedocházelo tak k dotování
celého systému z režie podnikatelů nebo k dalšímu umělému navyšování ceny
výrobků ve vratných obalech.
Záloha je účtovaná zvláštní peněžní částka, která je přímo vázána na prodej
vratného obalu spolu s konkrétním výrobkem. Vrácení zálohy i její výše jsou při
zpětném odevzdání tohoto obalu legislativně zaručeny. Jedná se o nápravný nástroj pozitivní stimulace.
viii. daně
Podle již novelizované právní úpravy byla daňová zvýhodnění poměrně obsáhlá, avšak z hlediska účinnosti hospodaření s odpady měla pouze doplňkový
význam. Zákonem o daních z příjmu byly od daně osvobozeny příjmy ze zařízení na výrobu a využití bioplynu a biomasy, odčitatelnou položkou od základu
daně bylo 15 % vstupní ceny třídicích a úpravárenských zařízení na zhodnocení
druhotných surovin.
Podle zákona o dani z přidané hodnoty podléhaly snížené sazbě daně dřevěné
brikety, papírové výrobky vyrobené ze 70 % z recyklovaných surovin, tepelná
izolace ze sběrového papíru, bioplyn. Zákonem o dani z nemovitosti byly od
daně osvobozeny stavby a pozemky k úpravě odpadů pro další využití,
k rekultivaci skládek odpadů, pro třídění a sběr odpadů, pro tepelné, biologické,
chemické a fyzikální zneškodňování odpadů, pro skládky odpadů splňující podmínky provozu stanovené legislativou, pro generátory bioplynu.
Podle nové právní úpravy však byla daňová zvýhodnění v rámci daně
z přidané hodnoty zrušena a zůstávají tak pouze daňová zvýhodnění v rámci daně z příjmu podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (v posledním znění
zákona č. 562/2004 Sb.). Podle tohoto jsou od daně osvobozeny příjmy
z provozu zařízení na výrobu a energetické využití bioplynu a dřevoplynu, zařízení na výrobu elektřiny nebo tepla z biomasy či zařízení na výrobu biologicky
degradovatelných látek stanovených zvláštním předpisem. Tato zařízení jsou od
daně osvobozena v kalendářním roce, kdy byla poprvé uvedena do provozu a
v bezprostředně následujících pěti letech.
21
Daňovým zvýhodněním podle zákona o daních z příjmů jsou i položky odčitatelné od základu daně. Pro účely daňového zvýhodnění v rámci odpadového
hospodářství si poplatníci mohou odečíst 15 % ze vstupní ceny třídících a úpravárenských zařízení na zhodnocení druhotných surovin.
V případě daně z nemovitosti a ze staveb je pro rozhodnutí o osvobození rozhodující to, zda nemovitost či stavba slouží pro účely ochrany životního prostředí.
V souladu se státní politikou je uplatnění systému ekologických daní podmíněno nezvýšením celkového daňového zatížení poplatníků a dále připraveností
trhu ve smyslu dostatečné možnosti volby mezi ekologicky přijatelnějšími
a méně přijatelnými výrobky a službami. Systém daní k ochraně životního prostředí není proto dosud dopracován.
ix. finanční podpory
Důležitým ekonomickým nástrojem stimulujícím realizaci environmentálních
opatření jsou podpory poskytované Státním fondem životního prostředí ČR
(SFŽP). Finanční prostředky ze SFŽP na investiční projekty jsou poskytovány
ve formě přímé podpory (dotace, půjčka) nebo nepřímo (záruka na úvěr, příspěvek na úhradu úroků z úvěru). Implementace směrnic EU v podmínkách ČR bude vyžadovat investice do rozvoje infrastruktury také i pro oblast nakládání
s komunálními odpady. K financování investic ve veřejném sektoru může být
využito i prostředků ze strukturálních fondů EU. Z těchto zdrojů je financován
např. současný „Operační program Infrastruktura – Zlepšování environmentální
infrastruktury“, kde zprostředkujícím subjektem a platební jednotkou pro projekty v oblasti priorit životního prostředí je SFŽP.
Některé další ekonomické nástroje uplatňované v odpadovém hospodářství,
jako např. vratné zálohy, finanční záruky, povinné pojištění, recyklační poplatky
aj., přímo nesouvisí s problematikou komunálních odpadů anebo se dotýkají této
problematiky nepřímo, a navíc souvisí s dalšími okruhy problémů řešených
v rámci výzkumného projektu, např. s vybranými výrobky, obaly a obalovým
odpadem. S ohledem na to nejsou v této části projektu analyzovány.
22
1.2 Specifikace účelných modelových řešení, sledovaných
příčinných souvislostí způsobů, metod a systémů hospodaření
s komunálním odpadem
Hlavním cílem legislativních opatření a jejich prostřednictvím uplatňovaných
nástrojů v hospodaření s komunálním odpadem je zvýšit materiálové
a energetické využití odpadů a omezit množství odpadů ukládaných na skládky.
Působení nástrojů, především administrativních, směrem k naplnění požadovaného cíle podstatně ovlivňuje výši nákladů na hospodaření s komunálním odpadem, který vzniká jako produkt materiální spotřeby občanů a jejich nepodnikatelské činnosti na území obcí. V této souvislosti ovlivní i výši nákladů spojených s bydlením, respektive výši spotřeby domácností. Vhodnou kombinací
nástrojů a jejich nastavením lze tyto náklady optimalizovat. K tomu směřuje výzkum v oblasti ekonomických modelů hospodaření s komunálním odpadem.
Na základě analýzy nástrojů řízení působících v této oblasti odpadového hospodářství se ukazuje, že hlavním předmětem modelování ekonomických souvislostí by měly být oblasti zkoumání vztahů:
a) nákladů na odstraňování komunálního odpadu a nákladů na materiálové
a energetické využití odpadů, především s ohledem na výši zákonem
stanoveného zpoplatnění,
b) nákladů na hospodaření s komunálním odpadem a podílu výrobců zboží na
jejich úhradě, především s ohledem na výši příspěvku osob povinných ke
zpětnému odběru obalového odpadu.
1.2.1 Vztahy mezi náklady na odstraňování komunálního odpadu
a náklady na materiálové a energetické využití odpadů
Nejvýznamnější položkou v hospodaření s komunálním odpadem jsou náklady na sběr, svoz a odstranění směsného komunálního odpadu. V průměru obcí
dosahují tyto náklady přibližně 60 % z celkových nákladů na odpadové hospodářství (viz následující tabulka). To odpovídá současným systémům nakládání
s komunálním odpadem v České republice, kdy se v průměru 63 % komunálního
a jemu podobného odpadu ukládá na skládky. Cena samotného skládkování komunálního odpadu pak tvoří 40–50 % nákladů sběru, svozu a odstranění směsného komunálního odpadu.
23
Tab. 1. Měrné náklady v Kč/obyvatel a rok ve skupinách obcí podle
velikosti populace v roce 2000
Druh
odpadu/činnosti
Měrné náklady odpadového hospodářství v roce 2000
podle velikostních skupin obcí
(Kč/obyvatel a rok)
do 1 tis.
1–5 tis.
5–10 tis.
10–50
tis.
nad 50
tis.
průměr
Směsný KO
Oddělený sběr
Sběrné dvory
Nebezpečný odpad
Objemný odpad
Odpadkové koše
Černé skládky
229
85
–
7
43
–
20
197
35
9
10
24
10
8
122
49
11
13
34
26
1
259
49
35
8
26
22
6
277
43
46
10
36
23
4
217
52
20
10
33
16
8
Celkem
384
293
256
405
439
356
Zdroj: EKO-KOM
S postupným zvyšováním poplatku za ukládání odpadu na skládkách
a finanční rezervy pro rekultivace a asanace skládek, tj. ekonomických nástrojů
uplatňovaných zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, dochází k nárůstu nákladů
skládkování, a tím i cen za odstraňování komunálního odpadu. Přesto při porovnání měrných nákladů (Kč/t) jednotlivých způsobů nakládání s komunálním odpadem je jakýkoliv jiný způsob finančně náročnější než odstranění odpadů
skládkováním.
Odhadované průměrné náklady (ceny) jednotlivých způsobů hospodaření
s komunálním odpadem v roce 2002 byly:
skládkování
oddělený sběr skla
oddělený sběr papíru
oddělený sběr plastů
energetické využití ve spalovnách
(po odpočtu tržeb za získanou energii)
700 Kč/t
1 700 Kč/t
3 100 Kč/t
6 900 Kč/t
2 000 Kč/t
1.2.2 Vztahy mezi náklady na hospodaření s komunálním odpadem
a podílem výrobců zboží na jejich úhradě
Současná strategie hospodaření s odpady postupně směřuje k systémům trvale
udržitelného rozvoje zdrojů. S tím souvisí i opatření založená na udržitelném
24
odpadovém hospodářství a spojovaná s účastí výrobců na hospodaření
s výrobkem ve fázi ukončení jeho životního cyklu.
Zapojování výrobců zboží do systému hospodaření s odpady, jež má za cíl
zvyšování podílu výrobců na péči o výrobek po celou dobu jeho životního cyklu, jsou obsažena již v zákonné úpravě (zákon o odpadech, zákon o obalech).
Realizace opatření povede k účasti výrobců na úhradě části nákladů hospodaření
s komunálním odpadem. Účast výrobců může přispět ke stagnaci či snížení nákladů obcí na hospodaření s komunálním odpadem. Výrobci se současně budou
orientovat na snadnější materiálovou recyklaci výrobků, na minimalizaci odpadů
a jejich nebezpečnosti. V souladu s tím pak zvýšení podílu výrobců na úhradě
nákladů hospodaření s komunálním odpadem nemusí mít vždy za následek zvýšení ceny výrobků.
Vedle nákladů na sběr, svoz a odstranění směsného komunálního odpadu náleží k významným nákladovým položkám v odpadovém hospodářství obcí také
oddělený sběr využitelných složek komunálního odpadu. Z dostupných informací je zřejmé, že celkové náklady na 1 tunu odděleně sebraných využitelných složek jsou přibližně 2× vyšší než na samotný sběr a svoz komunálního odpadu
(EKO-KOM jako průměr za rok 2000 uvádí 2 321 Kč/t sebraných využitelných
složek).
Podstatné snížení nákladů na oddělený sběr využitelných složek komunálního
odpadu může pro obce znamenat příspěvek poskytovaný původci obalového odpadu. V souladu se zákonem o obalech mají všechny osoby, které uvádí na trh
nebo do oběhu obaly, povinnost zajistit zpětný odběr těchto obalů nebo odpadu
z těchto obalů a jejich další využití. S ohledem na roztříštěnost zdrojů obalových
komunálních odpadů mohou tyto osoby za tímto účelem využívat formu sdruženého plnění prostřednictvím autorizované obalové společnosti. Takovouto autorizovanou společností v podmínkách ČR je společnost EKO-KOM. Společnost
poskytuje na smluvním základě obcím tzv. platby za zajištění recyklace (viz příklad v následující tabulce).
25
Tab. 2. Sazby odměn za zajištění recyklace odpadů z obalů obcím
(od 1. 4. 2002)
Sídla do 3 000 obyvatel
Platba za zajištění recyklace
(Kč/t obalových komunálních odpadů)
Výtěžnost1) sběru
na obyvatele
(kg/rok)
Papír
Plasty
do 15
15–30
nad 30
1 630
1 760
1 860
4 300
4 500
4 900
Sklo
Kovy
590
620
700
1 500
1 700
2 100
Kombin.
materiál2)
2 900
3 000
3 200
Sídla nad 3 000 obyvatel
Platba za zajištění recyklace
(Kč/t obalových komunálních odpadů)
Výtěžnost sběru
na obyvatele
(kg/rok)
Papír
Plasty
Sklo
Kovy
do 14
14–28
nad 28
1 560
1 700
1 800
4 200
4 400
4 800
580
600
650
1 300
1 500
1 900
Kombin.
materiál
2 900
3 000
3 200
Pozn. 1) Výtěžnost je počítána jako součet hmotností všech uvedených vytříděných
komodit z komunálního odpadu.
2) Např. nápojové kartony od mléka, džusů, vína apod.
Zdroj: http://www.ekokom.cz
Obdobně jako u obalů je zákonem o odpadech zavedena povinnost zpětného
odběru vybraných výrobků. Jedná se o minerální oleje, elektrické akumulátory,
galvanické články a baterie, výbojky a zářivky, pneumatiky, chladničky používané v domácnostech. Povinnost zajistit zpětný odběr použitých výrobků určených ke zpětnému odběru má právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná
k podnikání, která vybrané výrobky vyrábí nebo dováží. Výčet vybraných výrobků se bude postupně rozšiřovat, např. v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností a se směrnicí
Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES o odpadech z elektrických a elektronických zařízení (OEEZ). Systém a způsob zpětného odběru vybraných výrobků zákon o odpadech povinným osobám nepředepisuje.
Např. ve Slovenské republice bylo k zavedení zpětného odběru obalů
a vybraných výrobků podle směrnic EU přistoupeno odlišným způsobem.
K financování nákladů spojených s povinností zpětného odběru byl zde zaveden
26
Recyklační fond, do kterého výrobci a dovozci musí uhradit poplatky celkem za
deset komodit (viz následující tabulka). Předpokládaný příjem fondu pro rok
2002 činí 1,2 mld. Sk. Recyklační fond je zdrojem finančních prostředků na sběr
a využití odpadů jako druhotné suroviny či na podporu odděleného sběru komunálního odpadu. O příspěvky z fondu se na základě projektů recyklace a využití
zpoplatňovaných komodit mohou ucházet obce, fyzické i právnické osoby
oprávněné k podnikání.
Tab. 3. Sazby pro výpočet příspěvků do recyklačního fondu v SR pro rok 2002
Komodita
Baterie a akumulátory
Minerální oleje (motorové, převodové,
hydraulické)
Pneumatiky pro motorová vozidla
Vícevrstvé kombinované materiály
Spotřební elektronika
Výrobky z PET, PVC, PS, PE
Zářivky s obsahem rtuti
Papír a lepenka
Sklo (včetně obalového a tabulového)
Osobní automobily
Sazba (Sk/kg)
8,00
0,50
8,20
7,00
12,00
5,00
15,00
0,60
0,62
5 000,00
Zdroj: http://www.enviro.gov.sk
1.2.3 Způsoby, metody a systémy nakládání s komunálním odpadem
Nakládání s komunálním odpadem je již v dnešní době složitou aktivitou, která se vyznačuje kombinací různých metod, způsobů a jejich modifikací v rámci
jednotlivých fází tohoto procesu. Následující kapitola popisuje základní metody
a způsoby nakládání s komunálním odpadem a zejména jejich přednosti
a nedostatky.
I. Metody shromažďování, soustřeďování a sběru odpadu
Metody lze rozlišit z následujících hledisek:
technického vybavení,
dostupnosti sběrného místa,
organizace sběru.
Z hlediska technického vybavení pro shromažďování odpadu je nejrozšířenější nádobový způsob sběru, který pro některé druhy odpadu může být doplněn
27
pytlovým sběrem. Konkrétní volba typu a objemu nádoby závisí na druhu sbíraného odpadu, konkrétním typu obytné zástavby a dalších převážně místních
podmínkách. Předimenzování velikosti nádob vede ke zvyšujícím se nákladům
sběru, u směsného (netříděného) odpadu pak i ke zvýšení jeho sbíraného množství. Naopak nedostatečná velikost nádob zvyšuje nebezpečí vzniku „černých
skládek“. Velikost nádob má podstatný vliv na výkony svozových firem.
Např. náklady svozu směsného komunálního odpadu z nádob o objemu 110 litrů
jsou 2–3 násobně vyšší než při svozu odpadu z nádob o objemu 1 100 litrů. Použití sběrných nádob uvedených objemů však nelze zaměnit, typy jsou předurčeny pro konkrétní druh zástavby a složení směsného odpadu.
Nejrozšířenější způsob sběru prostřednictvím přesypných nádob je užíván jak
ke sběru směsného komunálního odpadu, tak i pro sběr odděleně sbíraných využitelných složek. Pro sběr objemného odpadu jsou užívány výměnné velkoobjemové kontejnery a pro sběr nebezpečných složek speciální, většinou výměnné
nádoby. Nádoby se odlišují především barevností, povrchovými úpravami,
úpravami vík, rozsahem využitelných objemů a v neposlední řadě cenou.
Nejčastěji užívaným typem sběrných nádob jsou:
pro směsný komunální odpad – kovové a plastové nádoby o objemu 70,
110, 240 a 1 100 litrů,
pro využitelné složky – kovové, plastové, případně sklolaminátové nádoby
objemů 120, 240, 1 100, 1 300, 1 500, 2 000, 2 500 litrů,
pro nebezpečné složky – kovové nebo plastové nádoby opatřené atestem,
pro objemný odpad – odpadové přepravníky (kontejnery) v různém provedení
v návaznosti na úpravu podvozku automobilu, o objemech 3–20 m3.
Pytlový sběr komunálních odpadů je alternativou nádobového sběru, jež je
vhodná zejména k oddělenému sběru využitelných složek. Používány jsou pytle
plastové a papírové o objemu od 40 do 120 litrů. Předmětem tohoto způsobu
sběru jsou většinou papír (včetně kombinovaných obalů od nápojů), plasty či
kompostovatelný odpad ze zahrad. Pro sběr skla je tento způsob sběru nevhodný. Účinnost sběru i kvalita sbíraných složek je vysoká. Náklady pytlového sběru jsou v porovnání s nádobovým sběrem vyšší. Pytlový sběr využitelných složek komunálního odpadu je vhodný pro zástavbu rodinných domů ve městech
i na venkově a v horských oblastech.
Podle dostupnosti (vzdálenosti) sběrného místa od zdroje vzniku odpadu se
sběr rozlišuje na donáškový a odvozový. Donáškový způsob je v podmínkách
28
ČR nejrozšířenějším sběrem využitelných složek komunálního odpadu. Zjevným
příkladem odvozového způsobu sběru je sběr směsného komunálního odpadu.
Za určitých podmínek, jako např. při sběru odpadu v sídlištní zástavbě panelových domů, se eliminují rozdíly v těchto způsobech a donáškový sběr se stává
způsobem odvozovým.
Při donáškovém sběru musí občané odpady donést (dovézt) na obcí určené
místo, které je obvykle ve vzdálenosti 100–150 m od obytného objektu. Donáškový sběr je vhodný pro sběr papíru, skla, plastů a nebezpečného odpadu. Lze
jej uplatnit v městské zástavbě i ve venkovské zástavbě, v zástavbě rodinných
domů, ale i v sídlištní zástavbě panelových domů. Jednou z forem donáškového
sběru je odkládání odpadu ve sběrných dvorech.
Při donáškovém sběru jsou užívány nádoby o objemech 1,0–3,2 m3, přičemž
za optimální jsou považovány objemy 1,0–2,0 m3. Nádoby jsou umístěny v tzv.
sběrných hnízdech (barevně rozlišené nádoby pro jednotlivé sbírané druhy na
jednom stanovišti) v množství, jež odpovídá napojení 200 obyvatel na jedno
sběrné místo. V podmínkách ČR se tento ukazatel zahuštění sběrné sítě pohybuje v rozmezí 400–600 obyvatel, optimum 200 obyvatel je dosaženo např. v hl.
m. Praze. Objem nádob na papír a plasty (při stlačení PET) bývá přibližně shodný, nádoba na sklo může být až 4× objemově menší (v praxi se používají 2× nižší objemy). Interval odvozu je stanoven obvykle u nádob na papír a plasty 1× za
2–3 týdny, na sklo 1× za 8–10 týdnů.
Odvozovým sběrem se rozumí takový sběr, při kterém občané nemusí donášet
odpad na vzdálenost větší než 30–50 m. Sběrná místa jsou zřizována v blízkosti
vchodu do obytných domů, případně uvnitř domů. Tento způsob sběru je pro
občany velmi pohodlný. Ve srovnání s donáškovým sběrem je však náročný
především z hlediska pořizovacích nákladů. Při sběru využitelných složek komunálního odpadu má však vyšší výtěžnost a kvalitu sebraných odpadů.
Při odvozovém způsobu sběru jsou užívány nádoby menších objemů (70, 120,
240 litrů). Nádoby jsou opět barevně rozlišeny. Odvozový způsob sběru je
vhodný pro sídlištní zástavbu, pro zástavbu bytových domů uvnitř měst, zástavbu rodinných domů ve městech.
Sběrné dvory se zřizují především pro odkládání objemného a nebezpečných
druhů komunálních odpadů. Sběr objemného odpadu do jednotlivě rozmisťovaných velkoobjemových kontejnerů je sice občany žádanou službou, ale dostatečně nereaguje na výkyvy v množství odkládaného odpadu. Tato nevýhoda se
29
kompenzuje zřízením sběrných dvorů. Ve sběrných dvorech lze odpad třídit již
při samotném jeho odkládání. Sběrné dvory jsou v mnoha obcích jediným místem, kde občané mohou odkládat nebezpečný odpad a které mají obce za povinnost určit jako původci komunálního odpadu.
Při rozlišení metod sběru z hlediska organizace se hovoří o stacionárním
a mobilním sběru. Stacionárním sběrem jsou všechny donáškové sběry do veřejně přístupných sběrných nádob, do sběrných dvorů, ale i zaváděný zpětný odběr
upotřebených výrobků v obchodní síti prodejen. Mobilní sběr je uplatňován především při sběru drobného nebezpečného odpadu od občanů, ale může jím být
také sběr „dům od domu“ např. u sběrového papíru či kovového odpadu, který je
analogický pytlovému sběru.
II. Metody třídění a úpravy odpadu
Třídění a úprava odpadu se týkají především odděleně sebraných složek
komunálního odpadu, ale mohou být uplatňovány také u směsného komunálního
odpadu v podobě tzv. mechanicko-biologické úpravy odpadu před jeho uložením na skládku.
Cílem odděleného sběru využitelných složek komunálních odpadů je snížit
množství směsného odpadu ukládaného na skládku v souladu s principem „minimalizace odpadu“. Dalším cílem je vytvořit z vytříděného odpadu druhotnou
surovinu, která je použitelná při materiálové recyklaci ve výrobním procesu.
Pro jednotlivé druhotné suroviny existují technické normy, které specifikují,
za jakých podmínek lze odpad považovat za druhotnou surovinu, určenou
k prodeji. V normách jsou uvedeny maximální množství znečišťujících příměsí,
fyzikální vlastnosti suroviny (např. vlhkost), způsob dodávek apod. Požadavky
na kvalitu druhotných surovin se postupně zpřísňují.
Z tohoto důvodu je nutné odděleně sebraný odpad upravit na prodejnou surovinu. V úpravárenských provozech (dotřiďovací linky a lisy u sběrových firem)
se sebraný odpad třídí, většinou ručně, do kvalitativních tříd, ale i z důvodů odstranění nežádoucích příměsí a dále upravuje podle požadavků zpracovatele.
Technologie mechanicko-biologické úpravy směsného komunálního odpadu jsou velmi rozdílné, což vyplývá z předem stanovených cílů této úpravy.
Základním principem úpravy je požadavek na úpravu směsného odpadu před
jeho uložením na skládku, a to buď pro následné tepelné využití, nebo pro roztřídění do látkových toků pro rozdílné následné zpracování.
30
Zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu komunálního odpadu v ČR nejsou v současnosti provozována (v 80. letech zpracovatelský závod v Ostravě
a poloprovozní ověření technologie v ÚNS Kutná Hora). V mnoha zařízeních
v Německu je tato technologie založena na rozdrcení a homogenizaci odpadu,
následné degradaci odpadu v otevřených jímkách a v konečné fázi v uložení
upraveného odpadu do tělesa skládky. V zařízeních uvedených nově do provozu
jsou mechanicky odděleny frakce s vysokou výhřevností určené pro tepelné
zpracování, odloučeny kovy a částečně i minerální látky. Zařízení prokazují vysokou srovnatelnou úroveň technických postupů. Biologická úprava probíhá
v uzavřeném prostoru s čištěním odpadního vzduchu pomocí biofiltrů. Biologicky upravená frakce je ukládána na skládku.
III. Přeprava a doprava
Svoz komunálního odpadu je převážně prováděn systémem jednoetapové
přepravy, tj. sběr odpadu a jeho přeprava na místo zpracování se zajišťuje jedním a tímtéž svozovým automobilem. S ohledem na hospodárnost dopravy odpadů jsou užívány různé velikostní typy nástaveb s objemy 5–23 m3 a užitečnou
hmotností 2–12 tun. Užití velikostních typů pak závisí na konkrétních podmínkách svozové oblasti.
Při výběru svozového automobilu je nutné přihlížet k mnoha faktorům, především k dopravním podmínkám, k druhu sbíraného odpadu a k jeho plošnému soustředění. Např. velkého rozšíření, vzhledem k výraznému zvýšení výkonnosti, doznaly svozové automobily s lineárním stlačováním ve sběrné nádrži, konstruované
často s velkými objemy nástaveb (16–21 m3). Takovýto svozový automobil při sběru odpadu v sídlištní zástavbě obslouží ročně až 30 000 obyvatel a při odděleném
sběru papíru pak více než 100 000 obyvatel (v závislosti na výtěžnosti sběru).
V zástavbě vytápěné tuhými palivy mají své uplatnění automobily s rotačním stlačováním odpadu ve sběrné nádrži a s menšími objemy nástaveb.
Zvyšováním vzdáleností zařízení pro odstraňování a využití odpadů se postupně rozvíjí také přeprava dvouetapová. U této přepravy dochází v první fázi
k postupnému sběru odpadů svozovým automobilem, který po naplnění převáží
odpady do překládací stanice. Ve druhé fázi se nejčastěji používají velkoobjemové návěsy, které přepravují odpad z překládací stanice dále do míst jeho
zpracování.
31
Sběr vytříděného nebezpečného odpadu z komunálního odpadu je prováděn mobilním sběrem nebo prostřednictvím sběrných dvorů. Pro mobilní sběr je
užíván speciálně upravený automobil, jehož vybavení musí splňovat normy pro
přepravu nebezpečných věcí. Po ukončení sběru je odpad přepravován do centrálních sběrných dvorů, kde je soustřeďován za účelem přepravy ke zpracování
nebo odstranění. Automobil pro přepravu nebezpečného odpadu ke zpracování
musí rovněž splňovat podmínky přepravy odpadu této kategorie. Odděleně sebrané využitelné složky po dotřídění a úpravě jsou přepravovány ke zpracovateli
většinou nákladními automobily.
1.3 Modelování ekonomických souvislostí nakládání
s komunálními odpady
Za hlavní předmět modelování ekonomických souvislostí byly zvoleny následující oblasti zkoumání vztahů:
a) nákladů na odstraňování komunálního odpadu a nákladů na jeho
materiálové využití, především s ohledem na výši zákonem stanoveného
zpoplatnění,
b) nákladů na hospodaření s komunálním odpadem a podílu výrobců zboží na
jejich úhradě, především s ohledem na výši příspěvku osob povinných ke
zpětnému odběru obalového odpadu.
Východiskem modelování je definice modelového území v podobě „průměrného kraje“ či „průměrného okresu“. V návaznosti na vymezená zkoumání ekonomických souvislostí byla zpracována metodika kalkulace nákladů pro základní způsoby nakládání s komunálními odpady a soustředěny dostupné informace
o technických, ekonomických a provozních charakteristikách pro provedení
těchto kalkulací především se zaměřením do oblastí sběru a úpravy směsného
a tříděného komunálního odpadu.
1.3.1 Definování
modelového
regionu
z hlediska
územních,
demografických, sociometrických a jiných faktorů vztahujících
se k nakládání s komunálním odpadem
Pro vytváření modelových situací a zkoumání souvislostí mezi vymezenými
jevy působícími v daném předem definovaném systému jsou nezbytné objektiv-
32
ní informace. Hlavními zdroji informací pro hodnocení stavu nakládání
s komunálním odpadem v ČR jsou:
informační soubory MF ČR,
informační soubory ČSÚ,
informační systém odpadového hospodářství MŽP,
jiné informační soubory.
Informační soubory MF ČR
Z hlediska tvorby ekonomických modelů v oblasti hospodaření s komunálním
odpadem jsou významné především informace týkající se příjmů a výdajů
v členění podle „Rozpočtové skladby“, a to v následující skupině, oddílu, pododdílu a paragrafech:
3 SLUŽBY PRO OBYVATELSTVO
37
372
Ochrana životního prostředí
Nakládání s odpady
3722
Sběr a svoz komunálních odpadů
3725
Využívání a zneškodňování komunálních odpadů
Tyto informace jsou logicky zaměřeny na příjmy a výdaje veřejného sektoru.
Výdaje privátního sektoru, pokud nejsou dotovány z veřejných prostředků, nejsou v těchto souborech podchyceny. V případě komunálních odpadů nemá toto
účelové omezení na stanovení výše alokace finančních prostředků do této oblasti
podstatný vliv.
Informační soubory ČSÚ
Statistické informace o hospodaření s odpady jsou sledovány a publikovány
v rámci statistiky životního prostředí. Z hlediska tvorby ekonomických modelů
v oblasti hospodaření s komunálním odpadem jsou významné především informace:
o produkci odpadů podle druhů a způsobů nakládání s odpady v členění
podle Katalogu odpadů nebo podle skupin OKEČ (v t),
o celkových nákladech na nakládání s odpady podle druhů v členění podle
Katalogu odpadů nebo podle skupin OKEČ (v tis. Kč).
Data zpracovávaná Českým statistickým úřadem pochází z Ročního výkazu
o odpadech Odp 5–01, které jsou zasílány vybraným respondentům. Těmito re33
spondenty jsou ekonomické subjekty (podávající informace o průmyslovém odpadu) a obce zařazené do OKEČ 751 (podávající informace o komunálním odpadu). Mezi vybrané ekonomické subjekty patří podniky zaměstnávající dvacet
a více zaměstnanců, dále podniky vybraných OKEČ (zpracovatelé druhotných
surovin a velkoobchod s odpadem a šrotem) s pěti a více zaměstnanci a podniky
nakládající s odpady (OKEČ 90) bez ohledu na počet zaměstnanců. Počet šetřených obcí v minulém roce byl více než 1 300 s tím, že údaje pocházely ze všech
velkých obcí a zbytek za celou ČR byl dopočten.
V rámci statistiky ČSÚ jsou publikovány pouze údaje o určitém druhu odpadů, který vykáží čtyři a více producentů (tím je zajištěna ochrana individuálních
dat) s tím, že produkovaný odpad, jenž vykáží méně než čtyři producenti, je zahrnut do celkové produkce odpadu.
Výhodou statistiky ČSÚ je skutečnost, že jsou data k dispozici již po 30. 6.
následujícího roku a dochází k minimálnímu zkreslení. Kontrola zasílaných dat
probíhá v rámci více než 50 kontrolních vazeb v programu, kam jsou data vkládána. Kvalita dat je zaručena i každoroční obhajobou metodiky šetření.
Vstup České republiky do EU se odrazí i na způsobu statistického zjišťování
dat v odpadovém hospodářství. Požadavky na statistiku členských států EU jsou
obsaženy v tzv. Compendium requirements. Jedná se v podstatě o průvodce statistikami EU, který říká, jaké statistiky jsou povinné, co se v rámci statistiky dělá apod.
Druhy sledovaných odpadů jsou specifikovány v Evropském katalogu odpadů, který je plně kompatibilní s českým katalogem odpadů. V roce 2002 vyšlo
nové Nařízení 2150/2002/ES o statistice odpadů, které stanovuje nový způsob
vedení evidence od roku 2004. Tato evidence bude muset být zasílána Eurostatu
každé dva roky. Důležitým znakem nového nařízení je i skutečnost, že povinnost vedení evidence budou mít organizace, jež zaměstnávají více než deset zaměstnanců, a dále obce a zařízení nakládající s odpady.
Informační systém odpadového hospodářství MŽP
Vytvoření informačního systému o odpadech je důsledkem povinností původců odpadu a oprávněných osob vyplývajících ze zákona č. 185/2001 Sb.
o odpadech (jmenovitě § 39 a 40), jenž těmto subjektům ukládá povinnost vést
34
průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi1. Podrobnosti
o způsobech vedení evidence obsahuje vyhláška č. 383/2001 Sb.,
o podrobnostech nakládání s odpady, jmenovitě § 21–25, a to včetně formulářů
pro vedení této evidence. Údaje o produkci a způsobech nakládání s odpady jsou
subjekty povinny zasílat do 15. 2. následujícího roku obecnímu úřadu obce
s rozšířenou působností. Pro obce s rozšířenou působností vyplývají ze zmíněných právních norem následující povinnosti:
zpracovat evidenci:
- odpadů a způsobů nakládání s nimi,
- zařízení k nakládání s odpady,
- zařízení uvedených v § 14 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech,
- shromažďovacích míst nebezpečných odpadů,
- sběrových míst odpadů,
- skladů odpadů v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem,
zasílat evidenci do 30. dubna následujícího roku Ministerstvu životního
prostředí prostřednictvím zařízení pro přenos dat nebo na technickém
nosiči dat,
vést evidenci jimi vydaných souhlasů a dalších rozhodnutí vydaných podle
zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech, zasílat evidenci do 30. 4. následujícího
roku Ministerstvu životního prostředí prostřednictvím zařízení pro přenos
dat nebo na technickém nosiči dat.
Osoby, jež jsou povinny vést evidenci, se mohou při plnění povinnosti vyplývajících ze zákona o odpadech v souvislosti s vedením evidence řídit manuálem,
který na žádost Ministerstva životního prostředí České republiky vytvořil Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. M. Manuál je umístěn na stránkách
http://www.env.cz.
Z dosavadních zkušeností vedení evidence na základě zákona o odpadech lze
odvodit následující výhody oproti alternativním informačním zdrojům:
zákonná povinnost poskytovat pravdivé a úplné údaje o druzích, množství
odpadu a způsobech nakládání, která by v případě důsledné kontroly dat
představovala záruku kvality získaných dat,
existence sankcí v případě poskytování nepravdivých a neúplných údajů,
sběr dat subjekty (pověřenými obecními úřady), které splňují princip
subsidiarity (neboli jsou blízko původcům odpadu a oprávněným osobám).
1
Popř. zákona č. 188/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech.
35
Na druhou stranu je však možné identifikovat i možná omezení, která mohou
snižovat důvěru v kvalitu dat a následně vyvolávat neochotu činit na základě
těchto dat strategická rozhodnutí. Těmito nedostatky jsou především zpoždění,
s jakým jsou údaje z ISOH k dispozici pro orgány státní správy, nedostupnost
tohoto informačního zdroje pro veřejnost či nedostatečná verifikace dat, která
probíhá až u provozovatele systému (ke zkreslení dat může dojít již při vkládání
dat do systému). Potenciální riziko lze odvodit i z interpretačních nejasností
v případě využívání dvou měrných jednotek (kg a t).
Informační systém odpadového hospodářství je součástí Jednotného informačního systému o životním prostředí připravovaného Ministerstvem životního
prostředí, jehož cílem je zajistit garantovaný systém informací využitelný pro
potřeby čerpání strukturální pomoci z fondů EU2 a který je budován na základě
zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní
správy České republiky.
Data z Informačního systému odpadového hospodářství jsou rovněž daty, která jsou využívána pro účely plnění povinností vyplývajících pro jednotlivé členské země ze směrnice o reportingu a statistice odpadů.
Jiné informační soubory
Do této skupiny informačních zdrojů se řadí zejména soubory informací vytvářené účelovými průmyslovými svazy, svazky obcí, občanskými sdruženími
apod., patří sem také např. soubory informací autorizované obalové společnosti
EKO-KOM, sdružení ECOBAT a další.
Do této skupiny patří také informační zdroje všech subjektů působících přímo
v oblasti hospodaření s komunálním odpadem (původci odpadů, provozovatelé
zařízení, ale i orgány veřejné správy).
Všechny tři výše uvedené veřejně přístupné zdroje informací poskytují takové
druhy dat, které mohou být využitelné pro makroekonomické modely odpadového hospodářství. Pro výzkum ekonomických jevů a jejich souvislostí v mikroekonomickém modelu hospodaření s komunálním odpadem nelze tato data pokládat za postačující. Řešením je využití dat shromážděných ve čtvrté skupině
2
Podrobnější informace o Jednotném informačním systému o ŽP je možné získat z aktuální
verze Státní politiky životního prostředí (2004), na stránkách http://www.env.cz.
36
zdrojů informací, která však jsou veřejně přístupná pouze omezeně a získání potřebných informací je závislé na rozhodnutí provozovatele (majitele) databáze.
Na základě výše uvedených závěrů analýzy zdrojů informací byl pro vytváření modelových řešení v hospodaření s komunálním odpadem zvolen následující
postup. Základem tohoto postupu je definování modelového regionu, ve kterém
budou simulovány průměrné podmínky hospodaření s komunálním odpadem
v ČR. Pro takto vytvořené modelové území bude navržen obecný systém nakládání s komunálním odpadem, konkretizovaný v podobě standardizovaných parametrů. Standardy, které budou představovat zejména údaje o množství
a skladbě komunálních odpadů, užívaných zařízeních a jejich provozních a ekonomických parametrech, budou vytvořeny z dostupných informačních zdrojů.
Dostupnými informačními zdroji se rozumí především veřejně přístupné literární
a internetové informace a informace z databází řešitelů výzkumného projektu.
Účelové šetření např. formou dotazníkového průzkumu nebude v rámci tohoto
řešení projektu prováděno.
37
Definování modelového regionu
Modelové území, ve kterém budou simulovány podmínky hospodaření
s komunálním odpadem, bude vymezeno územními, demografickými, sociometrickými, případně dalšími parametry „průměrného kraje“ nebo „průměrného
okresu“ České republiky. Základní parametry modelového území jsou uvedeny
v následující tabulce.
Tab. 4. Základní parametry modelového regionu
Ukazatel
Počet obcí
Počet trvale bydlících obyvatel
Počet obcí do 2 tis. obyvatel
Počet obyvatel v obcích do 2 tis.
Počet obcí s 2–100 tis. obyvatel
Počet obyvatel v obcích 2–100 tis.
Počet obcí nad 10 tis. obyvatel
Počet obyvatel v obcích nad 10 tis.
Průměrné stáří obyvatel: 0–14 let
15–59 let
60 a více let
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel
Počet trvale obydlených domů
v tom: Bytové domy
Rodinné domy
Počet trvale obydlených bytů
v tom: Bytové domy
Rodinné domy
Počet osob na trvale obydlený byt
Počet obyvatel: v bytových domech
v rodinných domech
Počet obyvatel v zástavbě
vytápěné tuhými palivy
Počet obyvatel v zástavbě
vytápěné jinak
Průměrný kraj
447
735 210
402
190 916
44
390 752
10
399 778
17 %
65 %
18 %
45 %
116 234
16 752
99 482
273 494
164 064
109 430
2,7
441 043
294 167
Průměrný okres
73
119 685
65
31 079
7
63 611
2
65 080
17 %
65 %
18 %
45 %
18 922
2 727
16 195
44 522
25 088
19 434
2,7
67 440
52 245
257 324
41 427
477 886
78 258
Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů 2001, ČSÚ (s úpravami propočtu na průměrný kraj
a okres)
38
Hlavními charakteristikami, na jejichž základě lze vytvářet modelová řešení
nakládání s komunálním odpadem, jsou množství a skladba komunálního odpadu v členění do skupin rozhodných z hlediska uplatňovaných rozdílných způsobů nakládání s tímto odpadem. Z tohoto pohledu je komunální odpad dále členěn na:
domovní a jemu podobný odpad (z živností, průmyslu a úřadů),
objemný odpad,
odpad ze zahrad a parků,
odpad z čištění veřejných prostranství.
Na základě základních, především demografických parametrů modelového
regionu, uvedených v tabulce 4 a zatím oponentně neprojednaných výsledků řešení výzkumného projektu VaV/720/2/00 „Intenzifikace sběru, dopravy a třídění
komunálního odpadu, DV1 – Stanovení skladby komunálních odpadů“, byl proveden propočet množství a skladby komunálního odpadu ve dvou vymezených
modelových územích „průměrný kraj“ a „průměrný okres“. Tyto charakteristiky
jsou uvedeny v následující tabulce.
Tab. 5. Množství a skladba komunálního odpadu v modelovém regionu
Druh odpadu
Domovní a jemu
podobný
V tom: Papír/lepenka
Plasty
Sklo
Kovy
Bioodpad
Textil
Minerální odpad
Nebezpečný odpad
Spalitelný odpad
Jemný podíl
Průměrný kraj
kg/obyv. % hmot.
t/rok
*)
a rok
Průměrný okres
kg/obyv. % hmot.
t/rok
*)
a rok
180 126
245
72,7
29 323
245
72,7
34 555
24 262
14 704
6 617
24 997
8 087
4 411
735
13 234
48 524
47
33
20
9
34
11
6
1
18
66
19,0
13,5
8,0
3,5
14,0
4,5
2,5
0,5
7,5
27,0
5 625
3 950
2 394
1 077
4 069
1 317
718
120
2 154
7 899
47
33
20
9
34
11
6
1
18
66
19,0
13,5
8,0
3,5
14,0
4,5
2,5
0,5
7,5
27,0
39
Druh odpadu
Objemný odpad
V tom: Obalový odpad
Pneumatiky
Elektrošrot
Nebezpečný odpad
Kovový odpad
Minerální odpad
Ostatní odpad (spalit.)
Odpad ze zahrad
a parků
Z toho: Biodegradabilní
Odpad z čištění
veřejných prostranství
Z toho: Spalitelný
CELKEM
Průměrný kraj
kg/obyv. % hmot.
t/rok
*)
a rok
Průměrný okres
kg/obyv. % hmot.
t/rok
*)
a rok
36 761
1 470
1 103
1 838
368
8 823
10 293
12 866
50
2
1,5
2,5
0,5
12
14
17,5
14,8
4,0
3,0
5,0
1,0
24,0
28,0
35,0
5 984
239
180
299
60
1 436
1 676
2 094
50
2
1,5
2,5
0,5
12
14
17,5
14,8
4,0
3,0
5,0
1,0
24,0
28,0
35,0
25 732
35
10,4
4 189
35
10,4
12 500
17
48,0
2 035
17
48,0
5 146
7
2,0
838
7
2,0
1 470
2
30,0
239
2
30,0
247 765
337
100,0
40 334
337
100,0
*) procenta hmotnostní vyjadřují podíl produkce odpadů v hlavních skupinách
odpadů, u látkových skupin pak podíl látek na hlavní skupině odpadů
Zdroj: VaV/720/2/00, zpráva za rok 2003 (údaje aplikovány na modelový region)
1.4 Soustředění dostupných informací o technických, provozních
a ekonomických charakteristikách, jejich analýza
a zobecnění, doplňující šetření požadovaných údajů
Cílem této kapitoly je vytvořit soubor standardizovaných parametrů pro základní způsoby nakládání s komunálním odpadem. Jedná se především o technické, provozní a ekonomické parametry technologií užívaných v oblasti sběru
a úpravy směsného a tříděného komunálního odpadu.
Způsoby a technologie nakládání s komunálním odpadem v rámci významově
rozlišených skupin těchto odpadů byly již popsány v kapitole 1.2.3. Z těchto důvodů nebudou dále podrobněji rozváděny.
Tato kapitola je zaměřena na vytvoření souboru základních parametrů
v následujících oblastech:
oddělené shromažďování a sběr využitelných složek, jejich dotřiďování
a přeprava ke zpracování,
40
shromažďování a sběr směsného domovního a jemu podobného odpadu
a jeho přeprava k odstranění či jinému zpracování.
1.4.1 Shromažďování a sběr využitelných složek
Využitelné složky komunálního odpadu jsou chápány především jako využitelné složky obsažené v domovním a jemu podobném odpadu (dále DO). Jedná
se o následující hmotnostně významné materiálově využitelné látkové skupiny:
papír, sklo, plasty, bioodpad.
Shromažďování a sběr mají u každé této látkové skupiny svá specifika,
a proto je vhodné soubory základních parametrů v této oblasti nakládání
s odpadem vytvářet odděleně. Základní provozní a ekonomické parametry jsou
obsaženy v následující tabulce.
Tab. 6. Výkony a náklady odděleného sběru využitelných složek
v modelovém území
Ukazatel
Počet obyvatel území
Výskyt složek v DO
Měrná
jednotka
Papír
počet obyv.
t/rok
kg/obyv.rok−1
120 000
5 600
47
Využitelné látkové skupiny
Plasty
Sklo
Bioodpad
120 000
4 000
33
120 000
2 400
20
120 000
6 100
50
Donáškový způsob sběru s 30% účinností
osob/nádobu
ks
t/rok
kg/obyv. rok−1
kg/ m3
četnost/rok
ks/rok
ks/cyklus
cyklů/rok
1,1
horní výsyp
200
600
1 680
14
60
52
31 200
70
446
1,1
horní výsyp
200
600
1 200
10
30
52
31 200
50
624
1,0
spodní výsyp
200
600
720
6
300
4
2 400
23
105
0
0
0
0
0
0
0
0
0
Náklady dotřídění
Náklady přepravy
Kč/rok
Kč/t
Kč/rok
Kč/t
Kč/t
Kč/t
850 000
506
2 367 120
1 409
764
534
850 000
708
3 252 000
2 710
1 502
899
900 000
1 250
373 680
519
0
378
0
0
0
0
0
0
Náklady celkem
Kč/t
3 213
5819
2 147
0
Objem sběr. nádob
m3
Počet obyv. na místo
Počet sběr. nádob
Sebrané množství
Hustota složky
Interval svozu
Počet nádob ke svozu
Počet nádob svozu
Počet svozů
Náklady sběr. nádob
Náklady svozu
41
0
Měrná
jednotka
Ukazatel
Papír
Využitelné látkové skupiny
Plasty
Sklo
Bioodpad
Odvozový způsob sběru s 60% účinností
osob/nádobu
ks
t/rok
kg/obyv.rok−1
kg/m3
četnost/rok
ks/rok
ks/cyklus
cyklů/rok
0,240
horní výsyp
60
2 000
3 360
28
60
104
208 000
320
650
0,240
horní výsyp
60
2 000
2 400
20
30
156
312 000
250
1 248
0,240
horní výsyp
60
2 000
1 440
12
250
12
24 000
125
192
Náklady dotřídění
Náklady přepravy
t/rok
Kč/t
t/rok
Kč/t
Kč/t
Kč/t
503 000
150
4 667 040
1 389
764
534
503 000
209
5 872 800
2 447
1 502
899
503 000
350
469 440
326
0
378
618 000
389
3 095 730
1 947
0
0
Náklady celkem
Kč/t
2 837
5 057
1 054
2 336
Objem sběr. nádob
m3
Počet obyv. na místo
Počet sběr. nádob
Sebrané množství
Hustota složky
Interval svozu
Počet nádob ke svozu
Počet nádob svozu
Počet svozů
Náklady sběr. nádob
Náklady svozu
0,120
horní výsyp
20
2 650 (RD)*)
1590
30
200
52
137 800
170
810
*)
RD = rodinné domy,
Zdroj: SLEEKO
Náklady svozu, dotřídění a přepravy využitelných složek ke zpracovateli uvedené v tabulce 6 jsou výsledkem podrobných kalkulací obsažených v následujících tabulkách a provedených za využití parametrů modelového území (sídelní
struktura obyvatelstva, množství a skladba komunálních odpadů) a parametrů
uvedených v tabulce 6 (vybavení a výkony sběru podle způsobů sběru).
Náklady svozu využitelných složek
V rámci kalkulace nákladů v tabulce 7 se při svozu papíru a plastů předpokládá užití svozového automobilu s lineárním stlačováním s objemem nástavby 19
m3, při svozu skla automobil s hydraulickou rukou o objemu nástavby 20 m3
u donáškového způsobu sběru a svozový automobil s objemem nástavby 16 m3
u odvozového způsobu sběru.
42
Tab. 7. Kalkulace nákladů svozu využitelných složek v modelovém území
Náklady svozu (Kč/rok) – donáškový způsob sběru
Papír
Plasty
Sklo
Bioodpad
Spotřeba pohonných hmot
(50 a 65 l/100 km, 19 Kč/l)
Mzdové náklady
(2 osoby)
323 000
285 000
123 500
0
336 000
336 000
336 000
0
Sociální a zdravotní pojištění
(35 % z mezd)
117 600
117 600
117 600
0
Odpisy svozového automobilu
(d. ž. 6 let)
835 000
835 000
500 000
0
Silniční daň, zákonné pojištění
Opravy a údržba
(3 % z pořizovací ceny)
50 000
150 000
50 000
150 000
55 000
90 000
0
0
Režijní náklady
(10 % z provozních nákladů)
181 200
177 400
122 200
0
1 992 800
1 414
1 409
1 951 000
720
2 710
1 344 300
2 588
519
0
0
0
Náklady celkem (Kč/rok)
Sebrané množství (t/rok)
Měrné náklady
(Kč/t)
Náklady svozu (Kč/rok) – odvozový způsob sběru
Papír
Plasty
Sklo
Bioodpad
Spotřeba pohonných hmot
(50 a 65 l/100 km, 19 Kč/l)
Mzdové náklady
(3 osoby)
Sociální a zdravotní pojištění
(35 % z mezd)
Odpisy svozového automobilu
(d. ž. 6 let)
Silniční daň, zákonné pojištění
Opravy a údržba
(3 % z pořizovací ceny)
Režijní náklady
(10 % z provozních nákladů)
Náklady celkem (Kč/rok)
Sebrané množství (t/rok)
Měrné náklady
(Kč/t)
92 600
115 800
130 600
154 400
456 000
456 000
456 000
456 000
159 600
159 600
159 600
159 600
835 000
835 000
500 000
835 000
50 000
150 000
50 000
150 000
55 000
90 000
50 000
150 000
174 300
176 600
139 100
180 500
1 917 500
1 380
1 389
1 943 000
794
2 447
1 530 300
4 688
326
1 985 500
1 020
1 947
Zdroj: SLEEKO
Náklady dotřiďování využitelných složek
Kvalita vytříděných materiálů získaných odděleným sběrem je dosti proměnlivá a obvykle nedosahuje parametrů požadovaných odběrateli. Je proto nutné
dotříděním minimalizovat obsah příměsí a nečistot. Dalším účelem dotřídění je
43
oddělení těch druhů materiálů, které mají vyšší tržní hodnotu a u kterých je materiálové využití bezproblémové.
Náklady dotřiďování obsažené v tabulce 8 vychází z následujících vstupních
údajů. Pro dotřiďování papíru a plastů je použita technologie ručního třídění na
třídicí lince instalované u sběrových (svozových) firem. Odděleně sebrané sklo
je dotřiďováno až na zařízeních zpracovatelů, tj. převážně výrobců skleněných
obalů.
a)
b)
c)
d)
e)
výkon třídicí linky
doba provozu
počet pracovníků
spotřeba energie
investiční náklady
2 500 t/rok
1 800 hod./rok
5 osob
17 500 kWh/rok
9 mil. Kč
Tab. 8. Náklady dotřiďování využitelných složek (papír, plasty)
Kč/rok
Spotřeba energie
Mzdové náklady
Sociální a zdravotní pojištění
Odpisy technologického zařízení
Odpisy stavby
Opravy a údržba
(2 % z ceny technologie)
Režijní náklady
(5 % z provozních nákladů)
70 000
528 000
185 000
1 000 000
250 000
Náklady celkem
2 260 700
120 000
107 700
Zdroj: SLEEKO
Vzhledem k tomu, že časová náročnost dotřiďování jednotlivých složek je rozdílná, je nutno při stanovení měrných nákladů tuto rozdílnost zohlednit. Vhodnou
měrnou jednotkou pro tento účel jsou objemy dotřiďovaných složek. Při přepočtu
pomocí hustoty (objemové hmotnosti) představuje poměr složek v objemových
jednotkách následující hodnoty: 40 % papíru a 60 % plastů. Rozdělením celkových
nákladů ve stanoveném poměru činí měrné náklady dotřiďování:
u papíru
u plastů
624 Kč/t,
1 292 Kč/t.
44
Náklady odstranění nevyužitelných zbytků
Při dotřiďování využitelných složek se vytváří zbytkový především materiálově nevyužitelný odpad. Analýzy odděleně sebraných složek, prováděné
v rámci výzkumného projektu VaV/720/2/00 ukazují, že u těchto látkových skupin (papír, plasty) vznikají následující minimální podíly nevyužitelných příměsí
a odbytem nezajištěných kvalitativně rozdílných druhů materiálů, které je nutné
odstraňovat skládkováním případně využívat energeticky:
papír
plasty
20 %,
30 %.
Při zohlednění nákladů na odstranění těchto nevyužitelných zbytků (700 Kč/t)
v nákladech dotřiďování se pak tyto měrné náklady zvyšují:
u papíru o 140 Kč/t, tj. na 764 Kč/t,
u plastů o 210 Kč/t, tj. na 1 502 Kč/t.
Náklady přepravy využitelných složek ke zpracovatelům
Přepravu odděleně sebraných a upravených využitelných složek ke zpracovateli v praxi zajišťují buď přímo sběrové firmy, nebo firmy specializované na obchod s těmito surovinami (případně i jejich úpravu), anebo přepravu si zajišťují
samotní zpracovatelé. Podle toho se pak v praxi kalkulují či vykazují náklady na
oddělený sběr využitelných složek.
V kalkulaci nákladů na oddělený sběr využitelných složek je sledován především požadavek jejich komplexnosti, proto náklady přepravy těchto složek jsou
její součástí. Náklady přepravy uvádí tabulka 9.
Uvažována je přeprava papíru, plastů i skla po pozemních komunikacích za
využití nákladního automobilu s přívěsem. Využitelný objem této soupravy
představuje 40 m3.
průměrná vzdálenost (2 x 130 km)
obsluha
spotřeba pohonných hmot
doba trvání jízdy (včetně nakládky a vykládky)
45
260 km
2 osoby
45 l/100 km
7,5 hodin
Tab. 9. Náklady přepravy využitelných složek (papír, plasty, sklo)
Kč/rok
Spotřeba pohonných hmot
Mzdové náklady
Sociální a zdravotní pojištění
Odpisy automobilu
Opravy a údržba
(5 % z ceny automobilu)
Režijní náklady
(5 % z provozních nákladů)
Náklady celkem
(Kč/rok)
(Kč/km)
556 000
300 000
105 000
360 000
110 000
143 000
1 574 000
24,00
Zdroj: SLEEKO
Vzhledem k tomu, že náročnost na výkony přepravy je u jednotlivých složek
rozdílná, je nutno při stanovení měrných nákladů tuto rozdílnou vytíženost automobilu zohlednit. Vhodnou měrnou jednotkou pro tento účel jsou objemy přepravovaných složek. Při přepočtu pomocí hustoty (objemové hmotnosti) již
upravených (slisovaných) složek představuje poměr složek v objemových jednotkách 40 % u papíru, 48 % u plastů a 12 % u skla. Rozdělením celkových nákladů v tomto poměru činí měrné náklady přepravy:
u papíru
u plastů
u skla
534 Kč/t,
899 Kč/t,
378 Kč/t.
1.4.2 Shromažďování a sběr směsného domovního odpadu
Směsný domovní odpad tvoří přibližně 70 % produkce komunálních odpadů.
Tento odpad je také hlavním zdrojem materiálově využitelných složek komunálních odpadů (papír, plasty, sklo). Náklady shromažďování a sběru směsného
domovního odpadu se proto stanoví ve stejně simulovaných podmínkách modelového území jako náklady shromažďování, sběru a úpravy materiálově využitelných složek. Tímto postupem lze pak dospět k účelným modelovým řešením,
na jejichž základě bude provedeno zkoumání ekonomických souvislostí.
Základní parametry shromažďování a sběru směsného domovního odpadu obsahuje tabulka 10. Ke shromažďování domovního odpadu jsou užívány normalizované nádoby různých velikostních objemů (od 70 dm3 do 1 100 dm3) a různých provedení. Nakladače současných svozových automobilů již umožňují vyprazdňovat
všechny objemy nádob v dané normované řadě tak, že není třeba pro jednotlivé
46
objemy užívat odlišné typy automobilů. Protože však objem nádob má vliv na výkony svozu, jsou sledované parametry stanoveny v minimálním počtu dvou nejčastěji užívaných objemů sběrných nádob 110 dm3 a 1 100 dm3.
Tab. 10. Výkony a náklady sběru směsného domovního odpadu
Ukazatel
Měrná
jednotka
Shromažďování v nádobách o objemu
110 dm3
1100 dm3
52 000 (RD)*)
12 690
245
52
3
16 000
136
832 000
475
1 752
Počet obyvatel území
Množství odpadu
Počet obyv.
t/rok
kg/obyv. rok−1
Interval svozu
četnost/rok
Počet obyv. na sběrnou nádobu osob/nádobu
Počet sběrných nádob
ks
Hustota odpadu v nádobách
Kg/m3
Počet nádob ke svozu
Ks/rok
Počet nádob svozu
ks/cyklus
Počet svozů
cyklů/rok
Náklady sběrných nádob
Náklady svozu
Náklady celkem
Kč/rok
Kč/t
Kč/rok
Kč/t
Kč/t
1 866 667
147
9 771 300
770
917
*)
RD = rodinné domy, BD = bytové domy
Zdroj: SLEEKO
68 000 (BD)*)
16 633
245
52
20
3 635
80
189 020
85
2 224
4 543 750
273
7 484 850
450
723
Z
Náklady svozu směsného domovního odpadu jsou vykalkulovány v tabulce 11.
47
Tab. 11. Kalkulace nákladů svozu směsného domovního odpadu
Náklady svozu směsného domovního odpadu (Kč/rok)
Svoz z nádob 110 dm3 Svoz z nádob 1 100 dm3
Spotřeba pohonných hmot
(65 l/100 km, 19 Kč/l)
Mzdové náklady (3 osoby)
Sociální a zdravotní pojištění
(35 % z mezd)
Odpisy svozového automobilu
(d. ž. 6 let)
Silniční daň, zákonné pojištění
Opravy a údržba
(3 % z pořizovací ceny)
Režijní náklady
(10 % z provozních)
Náklady celkem
(Kč/rok)
Množství svezeného odpadu (t/rok)
Měrné náklady
(Kč/t)
231 600
270 200
456 000
456 000
159 600
159 600
835 000
835 000
50 000
50 000
150 000
150 000
188 200
192 800
2 070 400
2 700
770
2 113 600
4 700
450
Zdroj: SLEEKO
Náklady shromažďování a sběru směsného domovního odpadu jsou zpřehledněny v tabulce 10. I když náklady svozu směsného domovního odpadu ze zvolených objemů sběrných nádob (tabulka 11) se podstatně neliší, nejen ve fixních,
ale i ve variabilních nákladech, hodnoty měrných nákladů vykazují podstatné
rozdíly. S ohledem na vyšší časovou náročnost svozu odpadu ze sběrných nádob
o objemu 110 dm3, a tím i nižší roční výkon automobilu jsou tyto měrné náklady
o 71 % vyšší než při svozu odpadu z nádob o objemu 1 100 dm3 (770 Kč/t
u nádob objemu 110 dm3 a 450 Kč/t u nádob 1 100 dm3). Při započtení opotřebení (odpisů) sběrných nádob do nákladů se tento rozdíl snižuje na 26 %.
V aplikaci na modelové území „průměrného okresu“, kdy počet obyvatel
v zástavbě rodinných domů (umístění nádob 110 dm3) tvoří 43 % z celkového
počtu obyvatel území a v zástavbě bytových domů (umístění nádob 1 100 dm3)
tvoří 57 %, představují průměrné náklady shromažďování a sběru domovního
odpadu 806 Kč/t.
Stanovené parametry ekonomických charakteristik nakládání s využitelnými
složkami domovního odpadu a se směsným domovním odpadem jsou podkladem pro navazující etapu řešení výzkumného projektu, kterou je zpracování nákladových modelů hospodaření s komunálním odpadem.
48
1.5 Zpracování nákladových modelů hospodaření s komunálním
odpadem a jejich variant v závislosti na variabilitě
ovlivňujících faktorů
V souladu s vymezeným cílem řešení jsou v této části projektu rozpracovány
následující nákladové modely:
model nákladů odstraňování domovního odpadu a jeho materiálového
využití v závislosti na účinnostech odděleného sběru využitelných složek,
model nákladů odstraňování domovního odpadu a jeho materiálového
využití s příspěvkem osob povinných ke zpětnému odběru obalového
odpadu,
model celkových nákladů hospodaření s komunálním odpadem.
1.5.1 Model nákladů odstraňování domovního odpadu a jeho
materiálového využití v závislosti na účinnostech odděleného
sběru využitelných složek
Modelové řešení nákladů odstraňování domovního odpadu a jeho materiálového využití je vytvořeno za užití hodnot ukazatelů stanovených v této kapitole.
Řešení je založeno na modelování nákladů na oddělené shromažďování a sběr
využitelných složek domovního odpadu (papír, plasty, sklo) při různých výtěžnostech těchto složek, respektive účinnostech odděleného sběru a nákladů na
odstranění zbytkového domovního odpadu za účelem definování odchylek porovnávaných nákladů.
Domovní odpad byl zvolen jako předmět modelování z toho důvodu, že jednak představuje hmotnostně významnou skupinu komunálního odpadu (přibližně 70 %) a jednak je téměř výlučným zdrojem sledovaných materiálově využitelných složek komunálního odpadu. Využitelné složky (papír, plasty, sklo) tvoří
převážnou část obalového odpadu zastoupeného v komunálním odpadu. Do
těchto složek nebyly zahrnuty kovové obaly, které v domovním odpadu představují zejména obaly od nápojů a konzervovaných potravin a které nejsou většinou odděleně sbírány a pro separaci využitelných složek nemají podstatný význam.
Základní údaje pro vytvoření modelového řešení jsou obsaženy v následující
tabulce.
49
Tab. 12. Náklady odstraňování domovního odpadu (DO) a jeho materiálového
využití v závislosti na účinnostech odděleného sběru (třídění)
10% účinnost sběru
20% účinnost sběru
Tříděný
Měrné Náklady Tříděný Měrné Náklady
odpad
Odpad náklady celkem
náklady celkem
(Kč/t) (tis. Kč) t/rok %
(Kč/t) (tis. Kč)
t/rok %
Druh
odpadu
Množství
v DO
(t/rok)
Domovní odpad
29 300
28 100
96
1 500*)
42 150
26 900
92
1 500
40 350
V tom:
Papír/lepenka
5 600
480
8,5
3 200
1 536
840
15
3 200
2 688
Plasty
4 000
120
3
5 800
696
480
12
5 800
2 784
Sklo
2 400
600
25
2 150
1 290
1 080
45
2 150
2 322
1 559
45 672
2 400
20
1 643
48 144
Celkem třídění
1 200
**)
10
30% účinnost sběru
Tříděný
Měrné
Náklady
odpad
náklady celkem
(Kč/t)
(tis. Kč)
t/rok %
40% účinnost sběru
Tříděný
Měrné
Náklady
Odpad
náklady celkem
(Kč/t)
(tis. Kč)
t/rok %
Druh odpadu
Množství
v DO
(t/rok)
Domovní odpad
29 300
25 700
88
1 500
38 550
24 500 84
1 500
36 750
V tom:
Papír/lepenka
5 600
1 440
26
3 200
4 608
2 300 41
2 850
6 555
Plasty
4 000
720
18
5 800
4 176
20
5 050
4 040
Sklo
2 400
1 260 52,5
2 150
2 709
1 700 71
1 050
1 785
Celkem třídění
3 600
1 708
50 043
4 800 40
1 677
49 130
Množství
Druh odpadu
v DO
(t/rok)
50% účinnost sběru
60% účinnost sběru
Tříděný
Měrné Náklady Tříděný
Měrné Náklady
odpad
Odpad
náklady celkem
náklady celkem
(Kč/t)
(tis.
Kč)
(Kč/t) (tis. Kč)
t/rok %
t/rok %
Domovní odpad
29300
23 300
80
1 500
34 950
22 100
75
1 500
33 150
V tom:
Papír/lepenka
5600
3 100
55
2 850
8 835
3 900
70
2 850
11 115
30
800
Plasty
4000
1 000
25
5 050
5 050
1 400
35
5 050
7 070
Sklo
2400
1 900
80
1 050
1 995
1 900
80
1 050
1 995
6 000
50
1 735
50 830
7 200
60
1 820
53 330
Celkem třídění
*)
náklady sběru a svozu směsného domovního odpadu byly stanoveny na 800 Kč/t
a jeho odstranění skládkováním na 700 Kč/t,
**)
při účinnostech sběru využitelných složek v rozpětí 10–30 % je uvažován donáškový
způsob sběru a v rozpětí 40–60 % odvozový způsob sběru.
Zdroj: SLEEKO
50
Průběh nákladů odstraňování směsného domovního odpadu a jeho materiálového využití v závislosti na účinnostech odděleného sběru, jejichž hodnoty jsou
uvedeny v tabulce 12, je znázorněn v obrázku č. 1.
Náklady (Kč/t)
Obr. 1. Náklady odstraňování domovního odpadu a jeho odděleného sběru
v závislosti na účinnostech sběru
2000
1800
1600
1400
1200
1000
800
600
400
200
0
0
10
20
30
40
50
60
70
Účinnost sběru VS (% hmotn.)
Skládkování DO
Poplatek za skládkování
Sběr a skládkování DO
Nakládání s DO s tříděním VS
Zdroj: SLEEKO
Při stanovení nákladů na oddělený sběr využitelných složek domovního
odpadu ve zvolených intervalech účinnosti sběru byly uvažovány dva způsoby
sběru (donáškový a odvozový způsob) s odlišnými měrnými náklady. Toto rozlišení vytváří podstatné změny v tendenci vývoje nákladů v závislosti na postupném nárůstu účinnosti sběru. V praxi pak tento vývoj, tj. přechod
z donáškových způsobů separace na odvozové způsoby, bude postupný a bude
provázen postupným zahušťováním sítě stanovišť sběrných nádob. Dokonce,
např. v sídlištní zástavbě bytových domů, dojde ke splynutí rozdílů mezi těmito
dvěma způsoby sběru. S ohledem na to bylo přistoupeno k vyrovnání měrných
nákladů pomocí průměrných nákladů separace, které činí 2 900 Kč/t. Průběh
takto vyrovnaných nákladů je znázorněn na obrázku č. 2, který vychází z hodnot
uvedených v následující tabulce 13.
51
Tab. 13. Průměrné náklady odstraňování směsného domovního odpadu a jeho
materiálového využití v závislosti na účinnostech odděleného sběru
Účinnost odděleného sběru (% hmotnostní)
10
20
30
40
50
60
Ukazatel
Průměrné náklady separace
(Kč/t)
Náklady separace (tis. Kč)
Náklady odstraňov. DO
(tis. Kč)
Náklady separace
a odstraňování DO (Kč/t)
Průměr
2 935
3 248
3 193
2 579
2 647
2 803
2 900
3 480
6 960
10 440
13 920
17 400
20 880
12 180
42 150
40 350
38 550
36 750
34 950
33 150
37 650
1 557
1 615
1 672
1 729
1 787
1 844
1 700
Zdroj: SLEEKO
Obr. 2. Náklady odstraňování domovního odpadu a jeho odděleného sběru
v závislosti na účinnostech sběru
2000
1800
Náklady (Kč/t)
1600
1400
1200
1000
800
600
400
200
0
0
10
20
30
40
50
60
70
Účinnost sběru VS (% hmotn.)
Skládkování DO
Poplatek za skládkování
Sběr a skládkování DO
Nakládání s DO s tříděním VS
Zdroj: SLEEKO
Cílem tohoto modelového řešení je vyjádřit vztah nákladů odděleného sběru
využitelných složek domovního odpadu a nákladů na odstraňování směsného
domovního odpadu skládkováním. Z průběhu nákladů stanovených při rozdílných účinnostech odděleného sběru je zřejmé, že měrné náklady (Kč/t) odděleného sběru a úpravy využitelných složek za účelem materiálového využití oproti
nákladům na sběr a skládkování směsného odpadu představují v průměru téměř
100% navýšení. Vzhledem k tomu, že při mezní 60% účinnosti separace tvoří
podíl vyseparovaných složek na celkové produkci domovního odpadu pouze
52
25 %, je celkový vliv na zvýšení nákladů hospodaření s domovním odpadem
podstatně nižší (v průměru 1 700 Kč/t oproti 1 500 Kč/t).
1.5.2 Model nákladů odstraňování domovního odpadu a jeho
materiálového využití s příspěvkem osob povinných ke zpětnému
odběru obalového odpadu
Řešení vychází z modelu nákladů uvedeného v předcházející kapitole, tj.
z modelového zpracování nákladů na oddělené shromažďování a sběr využitelných složek domovního odpadu (papír, plasty, sklo) při různých výtěžnostech
těchto složek a nákladů na odstraňování směsného domovního odpadu skládkováním. Začleněním výše příspěvků (odměn) poskytovaných autorizovanou obalovou společností EKO-KOM obcím na separaci využitelných složek umožňuje
modelové zpracování stanovit současný podíl osob povinných ke zpětnému odběru obalového odpadu na nákladech hospodaření s komunálním odpadem.
Sazby odměn poskytované společností EKO-KOM obcím za zajištění recyklace odpadů z obalů jsou obsaženy v tabulce 2.
S platností od 1. 7. 2003 se k sazbám odměn uvedeným v tabulce 2 může připočíst také bonus, pro který jsou stanoveny zvláštní podmínky a koeficienty zaměřené do tří úrovní, na hustotu sítě sběrných nádob, na dočasnou kompenzaci
výkyvů trhu druhotných surovin a na kvalitu managementu provozních firem
(splnění požadavku na akreditaci firem).
Bonusy v těchto úrovních mají vytvářet stimuly ke zvýšení výtěžnosti odděleného sběru (třídění) obalového odpadu a jeho recyklace (viz kapitola 2).
Zkoumání závislostí přírůstku nákladů na hospodaření s komunálním odpadem v důsledku odděleného sběru využitelných složek a výše odměn poskytovaných obcím na úhradu těchto nákladů je založeno na průměrných hodnotách
zvolených veličin. Tyto hodnoty měrných nákladů jsou uvedeny v tabulce 14.
Modelové zpracování je vyjádřeno obrázkem č. 3. Stanovení výše příspěvku
EKO-KOM vychází z hodnot výkonů a nákladů odděleného sběru využitelných
složek v tabulce 6 a řídí se pravidly uvedenými v tabulce 2 s tím, že z odměn
byla vyloučena bonusová složka a ze separace kovy.
53
Tab. 14. Průměrné náklady odstraňování směsného domovního odpadu
a jeho materiálového využití s příspěvkem ze systému EKO-KOM
Účinnost odděleného sběru (% hmotnostní)
10
20
30
40
50
60
Ukazatel
Průměr
Náklady separace (Kč/t)
2 935
3 248
3 193
2 579
2 647
2 803
2 900
Náklady odstraňování DO
(Kč/t)
1 500
1 500
1 500
1 500
1 500
1 500
1 500
Náklady separace
a odstraňování DO (Kč/t)
1 557
1 615
1 672
1 729
1 787
1 844
1 700
Příspěvek EKO-KOM na
separaci (Kč/t)
1 298
1 717
1 718
1 746
1 771
1 917
1 728
Náklady separace
a odstraňování DO
s příspěvkem (Kč/t)
1 487
1 473
1 460
1 446
1 433
1 419
1 453
Zdroj: SLEEKO
Obr. 3. Náklady odstraňování domovního odpadu a jeho odděleného sběru
s příspěvkem EKO-KOM, a. s.
2000
1800
Náklady (Kč/t)
1600
1400
1200
1000
800
600
400
200
0
0
10
20
30
40
50
60
70
Účinnost sběru VS (% hmotn.)
Skládkování DO
Poplatek za skládkování
Sběr a skládkování DO
Nakládání s DO s tříděním VS
DO a třídění VS s příspěvkem
Zdroj: SLEEKO
Cílem tohoto modelového řešení je vyjádřit vztah mezi výší nákladů odděleného sběru využitelných složek domovního odpadu a výší příspěvku na úhradu
těchto nákladů poskytovaného osobami povinnými ke zpětnému odběru obalového odpadu prostřednictvím k tomu účelu vytvořené autorizované společnosti.
54
Z údajů uvedených v tabulce 14 a z grafického znázornění je zřejmé, že poskytovaný příspěvek (v průměrné výši 1 728 Kč/t vyseparovaných složek) pokrývá přírůstky nákladů na hospodaření s domovním odpadem (v průměru 200
Kč/t oproti 247 Kč/t), které se vytváří v důsledku separace využitelných složek
domovního odpadu za účelem jejich recyklace.
1.5.3 Model celkových nákladů hospodaření s komunálním odpadem
Řešení vychází z modelu nákladů uvedeného v předcházející kapitole. Začleněním modelového zpracování odděleného sběru objemného odpadu včetně
v něm zastoupených nebezpečných odpadů a hospodaření s bioodpady se vytváří
model komplexního pohledu na hospodaření s komunálním odpadem.
Základní údaje modelového řešení obsahuje tabulka 15 a průběh nákladů na
hospodaření s komunálním odpadem je znázorněn na grafu (obr. 4). Cílem modelového řešení je vyjádřit vztah mezi výší nákladů odděleného sběru využitelných složek a nákladů na komplexní hospodaření s komunálním odpadem.
Z údajů uvedených v tabulce 15 a z grafického znázornění je zřejmé, že zatímco náklady odděleného sběru využitelných složek při započtení příspěvků ze
systému EKO-KOM nemají vliv na celkové nakládání s komunálním odpadem,
oddělený sběr objemného odpadu včetně části nebezpečného odpadu a výhledově také oddělený sběr bioodpadů z domácností zvyšují náklady sběru a odstraňování směsného komunálního odpadu přibližně o 12 %.
Vzhledem k tomu, že v rámci modelového zpracování představuje oddělený
sběr využitelných složek, objemného odpadu a bioodpadů (v rozsahu bioodpadů
z domácností v zástavbě rodinných domů obcí nad 2 000 obyvatel) v průměru
34 % (po odpočtu sběru využitelných složek 24 %) celkové produkce komunálních odpadů, není nákladové zatížení podstatné. Při přepočtu na obyvatele představuje toto zvýšení nákladů 60 Kč na obyvatele a rok (s vyloučením příspěvkem pokrytých nákladů na separaci využitelných složek).
55
Tab. 15. Průměrné náklady hospodaření s komunálním odpadem
v závislosti na účinnostech odděleného sběru využitelných složek
Účinnost odděleného sběru využitelných
složek (% hmotnostní)
10
20
30
40
50
60
Ukazatel
Náklady odstraňování
domovního odpadu (Kč/t)
Náklady separace
využitelných složek(Kč/t)
Náklady sběru a kompostování bioodpadu (Kč/t)
Náklady sběru objemného
odpadu (Kč/t)
Náklady hospodaření s KO (Kč/t)
Náklady hospodaření s KO
s příspěvkem EKO-KOM (Kč/t)
Průměr
1 500
1 500
1 500
1 500
1 500
1 500
1 500
2 900
2 900
2 900
2 900
2 900
2 900
2 900
2 200*)
2 200
2 200
2 200
2 200
2 200
2 200
2 500
2 500
2 500
2 500
2 500
2 500
2 500
1 753
1 795
1 836
1 878
1 920
1 961
1 857
1 701
1 692
1 682
1 672
1 662
1 653
1 677
*)
náklady sběru bioodpadu z domácností byly stanoveny v tabulce 3 na 2300 Kč/t
a sběru odpadu z údržby zeleně 700 Kč/t, kompostování je v nákladech zakalkulováno
uznávanou ztrátou ve výši 700 Kč/t
Zdroj: SLEEKO
Obr. 4. Náklady hospodaření s komunálním odpadem
2200
2000
Náklady (Kč/t)
1800
1600
1400
1200
1000
800
600
400
200
0
0
10
20
30
40
50
60
70
Účinnost sběru VS (% hmotn.)
Skládkování DO
Poplatek za skládkování
KO s tříděním OO a BIO
KO s tříděním OO, BIO a VS
KO s tříděním a příspěvkem
Zdroj: SLEEKO
Z dosavadního modelového řešení této problematiky je patrno, že užitím
standardních ukazatelů se podařilo izolovat závisle proměnné veličiny od půso56
bení vedlejších vlivů, a tím snadněji určit funkci závislosti zkoumaných parametrů, která je v tomto případě lineární. V modelech vyjádřené závislosti mají tvar
přímky. S ohledem na to jsou pak nákladové modely vytvořené v rámci kapitoly
považovány za „lineárně regresní modely“.
1.6 Vyhodnocení ekonomických souvislostí
Hlavním cílem této kapitoly je na jedné straně provést porovnání dat užívaných při modelovém zpracování s údaji statisticky či jinak evidovanými, na druhé straně se pokusit o zobecnění modelových řešení v podobě matematického
vyjádření.
1.6.1 Porovnání dat modelových řešení s dostupnými statistickými
údaji
Dostupné informace o nákladech na nakládání s komunálním odpadem evidovaných ČSÚ a AOS EKO-KOM jsou zpřehledněny v následující tabulce. Cílem
tohoto přehledu je porovnat údaje použité při modelovém zpracování s údaji
skutečně vykazovanými původci komunálního odpadu a posoudit míru objektivity použitých údajů.
Tab. 16. Porovnání údajů o měrných nákladech nakládání s komunálním
odpadem stanovených v rámci modelového řešení a získaných
z dostupných zdrojů
Ukazatel
Náklady třídění VS DO
Náklady směsného DO
Zdroj
Měrná
VaV/720/2/02
jednotka
Rok 2003
Kč/t
Kč/t
2 900
1 500
Zdroj AOS
EKO-KOM
Rok 2003
Zdroj ČSÚ
Rok 2001
2 440
1 822
470
791
VS … využitelné složky
DO …domovní odpad
Zdroj: SLEEKO
Z porovnání dat měrných nákladů nakládání s domovním odpadem je patrno, že
za porovnatelné lze považovat údaje v informačním systému AOS EKO-KOM
a údaje stanovené pomocí kalkulace výkonů v modelovém území průměrného
okresu v rámci řešení tohoto výzkumného projektu (VaV/720/2/02) v roce 2003.
57
Údaje získané z informačního souboru ČSÚ vykazují několikanásobně nižší
hodnoty ve srovnání s ostatními dvěma zdroji. Z provedeného srovnání lze usuzovat, že náklady evidované ČSÚ nejsou úplné. Analýzou evidovaných způsobů
nakládání s komunálním odpadem bylo zjištěno, že pro 73 % evidovaných komunálních odpadů je vykazován způsob „předání jiné firmě“. To naznačuje, že
se náklady vztahují pouze k výkonům svozové firmy a nezahrnují další způsoby
zpracování odpadů. Např. náklady na směsný komunální odpad (domovní odpad) činí 791 Kč/t, což odpovídá kalkulovaným nákladům svozu tohoto odpadu
(v průměru 806 Kč/t domovního odpadu).
Z porovnání nákladů stanovených pomocí kalkulace a nákladů z informačního
souboru AOS EKO-KOM je patrno, že se liší v ukazatelích nákladů na třídění
a nákladů na odstranění směsného odpadu maximálně o 19 %. To ukazuje na
přibližnou shodu. S ohledem na to lze použití hodnot nákladů stanovených pomocí kalkulace v rámci modelových řešení považovat za vhodné a závěry vyplývající ze zkoumání ekonomických souvislostí v rámci modelových řešení za
přijatelné.
1.6.2 Zobecnění modelových řešení
Z provedeného modelového řešení problematiky hospodaření s komunálním
odpadem je patrno, že užitím standardních ukazatelů se podařilo izolovat závisle
proměnné veličiny od působení vedlejších vlivů, a tím snadněji určit funkci závislosti zkoumaných parametrů, která je ve všech případech lineární. Závislosti
vyjádřené modelově mají tedy tvar přímky. Nákladové modely vytvořené
v rámci toku komunálních odpadů jsou považovány za „lineárně regresní modely“.
V případě, že je modelové řešení funkcí přímky, pak je lze vyjádřit následujícím algebraickým výrazem:
y = a + b.x
kde,
y ……. hodnota sledované vlastnosti (veličiny) v závislosti na „x“ (osa „y“),
x ……. nezávisle proměnná veličina (osa „x“),
a ……. konstanta (udává úsek, který přímka vytíná na ose „y“),
b ……. konstanta (směrnice přímky, udává tzv. strmost přímky, je určena
poměrem přírůstku „y“ k jednotkovému přírůstku „x“).
58
1.6.3 Matematické vyjádření zpracovaných modelových řešení
(1) model nákladů odstraňování domovního odpadu a jeho třídění za účelem materiálového využití v závislosti na účinnostech odděleného sběru
využitelných složek
Na základě analýzy souvislostí v rámci tohoto modelového řešení lze funkci závislosti nákladů na účinností třídění domovních odpadů vyjádřit následujícím výrazem:
y = a + 5,7 x
kde,
y ……. měrné náklady na odstraňování domovního odpadu a třídění
využitelných složek (Kč/t),
x ……. účinnost třídění vyjádřená jako podíl vytříděných složek na jejich
celkovém výskytu v domovním odpadu (% hmotnostní),
a …….. konstanta vyjádřená měrnými náklady na odstraňování
domovního odpadu, tj. náklady svozu a skládkování domovního
odpadu bez třídění využitelných složek (Kč/t),
b ……. konstanta vyjadřující přírůstek měrných nákladů třídění využitelných
složek ve vztahu k nákladům na odstraňování domovního odpadu
(Kč/t), v případě modelového zpracování hodnota této konstanty je (+ 5,7).
Interpretace vyjádřené závislosti:
Současné náklady na odstraňování domovního odpadu (svoz a skládkování)
činí v průměru 1 500 Kč/t odpadu. V případě, že bude v obci zaveden oddělený
sběr využitelných složek domovního odpadu (třídění papír, plasty, sklo), pak při
20 % účinnosti třídění se současné náklady na odstraňování domovního odpadu
v důsledku třídění využitelných složek zvýší na 1 614 Kč/t (tj. 1 500 + 5,7 .
20).
(2) Model nákladů odstraňování domovního odpadu a jeho třídění za účelem materiálového využití s příspěvkem osob povinných ke zpětnému
odběru obalového odpadu
Na základě analýzy souvislostí v rámci tohoto modelového řešení lze funkci
závislosti nákladů dotovaných z příspěvku EKO-KOM na účinností třídění domovních odpadů vyjádřit následujícím výrazem:
59
y = a - 1,3 x
kde,
y ……. měrné náklady na odstraňování domovního odpadu a třídění
využitelných složek (Kč/t),
x ……. účinnost třídění vyjádřená jako podíl vytříděných složek na jejich
celkovém výskytu v domovním odpadu (% hmotnostní),
a …….. konstanta vyjádřená měrnými náklady na odstraňování
domovního odpadu, tj. náklady svozu a skládkování domovního
odpadu bez třídění využitelných složek (Kč/t),
b …….. konstanta vyjadřující přírůstek měrných nákladů třídění využitelných
složek korigovaný příspěvkem EKO-KOM a vztažený k nákladům na
odstraňování domovního odpadu (Kč/t), v případě modelového
zpracování hodnota této konstanty je (−1,3).
Interpretace vyjádřené závislosti:
Současné náklady na odstraňování domovního odpadu (svoz a skládkování)
činí v průměru 1 500 Kč/t odpadu. V případě, že bude v obci zaveden oddělený
sběr využitelných složek domovního odpadu (třídění papír, plasty, sklo), pak při
20% účinnosti třídění se současné náklady na odstraňování domovního odpadu
v důsledku třídění využitelných složek zvýší na 1 614 Kč/t, ale v důsledku přijetí
příspěvku na třídění využitelných složek ze systému EKO-KOM dojde ve skutečnosti k jejich vyrovnání nebo dokonce ke snížení na 1 474 Kč/t.
Vyjádřené závislosti na základě modelových řešení lze využívat zejména při
koncepčních úvahách o zvyšování výtěžnosti využitelných složek obsažených
v komunálním odpadu za účelem jeho recyklace např. v podmínkách ČR. Při
zpracování konkrétních projektů separace komunálních odpadů v regionech je
nutno vycházet z hodnot naměřených v místě týkajících se pro rozhodování potřebných technických, ekonomických a dalších charakteristik.
Náklady třídění využitelných složek jsou ve skutečnosti ovlivněny mnoha
faktory, z nichž za významné lze označit:
strukturu vytříděných využitelných složek, neboť každá ze složek má jiné
nákladové zatížení,
velikost sídelní jednotky a charakter její obytné zástavby, jiné nákladové
zatížení bude mít odvozový způsob sběru v zástavbě bytových domů na
sídlišti a jiné odvozový způsob sběru v zástavbě rodinných domů.
Předkládaná analýza závislosti nákladů a účinnosti tříděného sběru komunálních odpadů je v podmínkách České republiky zatím prvním výzkumem v této
60
oblasti, jehož výsledky dovolují vyvodit určité obecné souvislosti. Vzhledem
k tomu, že se jedná o vysoce aktuální problematiku bude účelné i výhledově vytvářet prostor pro zkoumání a rozšíření poznatků z této oblasti.
1.7 Návrh opatření v oblasti administrativních, ekonomických
a jiných nástrojů řízení odpadového hospodářství v obcích
Odpadové hospodářství obcí je usměrňováno řadou administrativních, ale
i ekonomických a jiných nástrojů, které jsou součástí právní úpravy odpadového
hospodářství České republiky a většinou výsledkem implementace evropských
právních norem v podmínkách členského státu.
Jedním z prioritních cílů Evropských společenství v oblasti odpadového hospodářství je vytvoření společné tematické strategie, která by upravovala prevenci a recyklaci odpadů (Sdělení Komise K tematické strategii prevence a recyklace odpadů, COM(2003) 301 final). Tato strategie by měla být zaměřena na
možnosti podpory udržitelnějšího nakládání s odpady prostřednictvím minimalizace vlivu odpadů na životní prostředí, s přihlédnutím k hospodářským
a sociálním aspektům. Komunitární opatření by měla vycházet z důkladné analýzy nákladů a přínosů, a také z efektivity vynaložení nákladů na realizaci různých variant.
Souhrnně se jedná o nalezení a definování takových cílů a opatření v oblasti
prevence a recyklace odpadů, které by měly přispět (společně s energetickým
využitím odpadů a šetrnými metodami jejich odstraňování) k dosažení optimální
strategie odpadového hospodářství zaměřené na minimalizaci dopadů na životní
prostředí tím, že se zajistí realizace varianty nejefektivnější z hlediska vynaložených nákladů.
V rámci příprav budoucí tematické strategie je zkoumána také možnost doplnění stávající komunitární odpadové politiky o ekonomické nástroje, ve kterých
je spatřován značný potenciál při motivaci všech ekonomických subjektů, včetně
domácností, ke změně svého chování směřující k dosažení udržitelnějšího nakládání s odpady. Cílem v této oblasti je zlepšit efektivitu politiky odpadového hospodářství a zároveň přitom uplatňovat jednoduchá pravidla, která
budou efektivní z hlediska vynaložených nákladů. V další části jsou přiblíženy některé zásadní definice současného stavu a budoucího vývoje v rámci příprav této strategie, související s problematikou komunálních odpadů.
61
1.7.1 Nástroje v připravované strategii prevence a recyklace ES
Indikátory použité při zpracování projektů zaměřených na problematiku odpadového hospodářství EU ukazují na zvyšování produkce odpadů v některých
tocích, jako jsou např. komunální odpad, stavební a demoliční odpad a průmyslový odpad. Všeobecně se uznává, že bez dalších opatření dojde v EU v blízké
budoucnosti pravděpodobně k růstu produkce odpadů. Organizace pro
hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) odhaduje, že se produkce komunálních odpadů v regionu OECD zvýší o 43 % do roku 2020 oproti úrovni roku
1995 a dosáhne 640 kg na osobu a rok.
V problematice nakládání s komunálními odpady byl v období několika málo
let zaznamenán určitý pokrok. Statistické údaje ukazují na omezení skládkování
jako hlavního způsobu zpracování tohoto odpadu v EU, neboť ke konci 90. let
tento způsob představoval v EU ještě 57 %. Určitý pokrok lze pozorovat i
v oblasti recyklace a kompostování komunálních odpadů, kde došlo k nárůstu
z 15 % v roce 1995 na 20 % ke konci 90. let. Způsoby nakládání s komunálním
odpadem v jednotlivých zemích jsou velmi rozmanité, stejně tak procentní podíly využití a odstraňování komunálních odpadů.
V souladu s tematickou strategií EU je výhledově nutno věnovat pozornost
prevenci odpadů, podporovat environmentálně šetrné využívání odpadů, zejména materiálovou recyklaci, s přihlédnutím k přínosům energetického využití
s ohledem na zvyšující se poptávku po energii.
Získání kvalitních materiálů vhodných k recyklaci ze směsných komunálních
odpadů je obvykle z technického hlediska obtížné a z ekonomického hlediska nákladné. Recyklovatelné stejnorodé a kvalitní suroviny z komunálních odpadů lze
však získat separovaným sběrem. V této souvislosti nelze pominout nepříznivý vliv
chování spotřebitele na realizaci systémů separovaného sběru na obecní úrovni.
Separovaný sběr vyžaduje aktivní účast občanů na řešení problémů odpadového
hospodářství. Tato účast může být podnětem k získání lepšího povědomí
o environmentálních dopadech odpadů a ke změnám chování spotřebitelů.
Využívání komunálních odpadů je výrazně nákladnější než jejich odstranění
skládkováním. Stabilní zdroj financování, který kompenzuje nevýhody recyklace z hlediska jejich nákladů, přináší „zásada odpovědnosti výrobce“. Stávající
platná směrnice o obalech sice tento princip neupravuje, ale téměř všechny členské státy se rozhodly implementovat směrnici na principu institutu „odpovědnosti výrobce“. Zde je vhodné připomenout, že naopak směrnice o vozidlech
62
s ukončenou životností (o autovracích) a směrnice o elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) výslovně institut „odpovědnosti výrobce“ v těchto komoditách zavádí.
Míra využití obalového odpadu, jehož velká část v podobě spotřebitelských
obalů je obsažena v komunálním odpadu, je složitou otázkou, která souvisí se
stanovením rovnováhy mezi objemem, hmotností, funkcí a environmentálním
dopadem obalů, o níž se nadále vedou intenzivní diskuse. Prioritní význam proto
budou mít iniciativy směřující k zajištění přínosů pro životní prostředí
v oblastech, kde recyklace nejlépe obstojí z hlediska poměru nákladů a přínosů.
Rámec pro stanovení optimálních úrovní recyklace zajišťuje „Analýza nákladů
a přínosů“ (CBA – Cost Benefit Analysis).
V oblasti nástrojů odpadového hospodářství budou prioritou tržně orientované
mechanismy, které vydávají správné cenové stimuly, a to kdykoli bude možné
pomocí těchto mechanismů dosáhnout společenských a environmentálních cílů
flexibilním a nákladově efektivním způsobem. Mechanismy musí být v souladu
s mezinárodními obchodními normami. Pokud však budou ekonomické nástroje
nepřijatelné nebo nerealizovatelné, ať z politických, nebo technických důvodů,
budou ekonomické nástroje nahrazeny nástroji administrativními zaměřenými
na udržitelnější nakládání s odpady.
Nástroje na podporu recyklace
i.
daň ze skládek
Harmonizace skládkových daní se považuje za nevhodnou, neboť vede
k tomu, že skládkování se zdražuje, aniž by docházelo ke zlepšení standardů
kvality. Vhodnější alternativou jsou přísnější kritéria pro ukládání odpadu na
skládkách a pro izolaci skládek a zákazy skládkování využitelného odpadu.
ii.
odpovědnost výrobce
Ukazuje se, že zavedení institutu odpovědnosti výrobce není vhodné pro řešení u všech toků odpadů (vhodnější pro standardizované a objemné produkty,
produkty s krátkou dobou životnosti, projevují se monopolní tendence výrobců).
iii. obchodovatelné certifikáty
V oblasti odpadového hospodářství se sice jedná o relativně nový institut, ale
v rámci EU je již zaveden ve Velké Britanii v kontextu směrnice o obalech
63
a obalovém odpadu a směrnice o skládkování odpadu, jejímž hlavním cílem
je omezování množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných místními orgány na skládky. Nástroj je považován za nejefektivnější způsob realizace environmentálních cílů s ohledem na vynaložené náklady. Jeho
realizace však předpokládá jednoznačné vymezení působnosti systému, způsobu
ukládání recyklačních povinností, mechanismů monitorování a vynucování povinností včetně sankcí za jejich neplnění.
iv. systémy Plať, když vyhazuješ (Pay-As-You-Throw)
Systémy PAYT se opírají o poplatky za odpady založené na objemu nebo
hmotnosti vyprodukovaného odpadu. Systémy mají ekonomicky stimulovat občany ke snížení množství „zbytkového“ odpadu, neboť náklady na sběr odpadů
rostou se zvyšujícím se objemem či hmotností odkládaných směsných odpadů.
Projevem zavedení těchto systému však může být snížení celkového množství
komunálních odpadů odevzdávaných do systému a zvýšení protiprávního skládkování odpadů občany.
v.
stimulační systémy
Např. systémy daňových a jiných poplatkových úlev v případech, kdy subjekt
prokáže účast na programech odděleného sběru využitelných složek komunálních odpadů či domácího kompostování.
vi. normativní nástroje
K normativním nástrojům patří např. zákazy skládkování konkrétních druhů
odpadů, jejichž záměrem je využití odpadů pro jiné způsoby zpracování (včetně
recyklace odpadů). V praxi pak závisí konečné zpracování odpadu na vlastnostech konkrétního druhu odpadu a na relativních nákladech možných způsobů
zpracování (spalování má často přednost před materiálovým využitím odpadů,
jež nelze ukládat na skládky). Dalším normativním nástrojem může být povinná
separace (třídění u zdroje), protože jsou-li odpady odděleně shromážděny, pak
i jejich recyklace je již většinou ekonomicky výhodná.
Komise EU předložením strategie vyvinula snahu o aktualizaci a upřesnění
strategie Společenství pro odpadové hospodářství z let 1989 a 1996. Evropská
komise zastává přístup, který zohlední celý životní cyklus v procesu nakládání
se zdroji a zohlední fázi odpadu jako východisko. Cílem strategie je podpořit
více udržitelné nakládání s odpady na základě třech pilířů v podobě environmentálních, hospodářských a sociálních faktorů. Z toho důvodu budou příslušná
64
opatření založena kromě jiného na analýze nákladů a přínosů a na nákladové
efektivnosti. Primárním požadavkem je zajistit, aby strategie zapadala do základního rámce udržitelnosti a environmentální politiky EU.
1.7.2 Návrh opatření v oblasti nástrojů řízení odpadového
hospodářství v obcích
Nedílnou součástí analýzy současných nástrojů v oblasti nakládání s komunálními odpady je identifikace nástrojů, které mají nebo mohou mít vliv na
omezení odstraňování komunálních odpadů skládkováním a na vyšší využívání
a recyklaci využitelných složek komunálních odpadů. Zdrojem informací pro
tuto analýzu jsou zkušenosti získané v průběhu spolupráce zemí EU a také poznatky získané z uplatnění základních nástrojů v této problematice
v podmínkách ČR.
Na základě dosavadních informací a poznatků se ukazuje, že hlavní překážkou zvýšení materiálového využití komunálních odpadů je nákladová nevýhodnost v porovnání s jinými způsoby nakládání s odpady. Změna poměru nákladů
různých způsobů nakládání s odpady, především v důsledku internalizace externalit, může být účinným nástrojem k dosažení obratu v tomto směru.
V souladu s Tematickou strategií prevence a recyklace odpadů, připravovanou
Komisí ES, by všechna opatření za účelem zvýšení materiálového využití odpadů měla splňovat následující základní předpoklady:
prokazatelně vysokou úroveň ochrany životního prostředí, tzn. že
nepovedou k nepřijatelným emisím do životního prostředí (v tomto ohledu
bude rozhodně významným nástrojem rozšíření působnosti směrnice IPPC
na celé odpadové hospodářství a vytvoření harmonizovaných
environmentálních standardů pro provoz zařízení k nakládání s odpady,
včetně jejich materiálového využívání),
výrobky z recyklovaných materiálů budou mít přijatelnou kvalitu a budou
mít zajištěn odbyt.
Opatření v oblasti ekonomických nástrojů
Za rozhodující ekonomické nástroje uplatňované v podmínkách ČR stimulující
materiálové využívání komunálních odpadů lze považovat:
poplatek za ukládání odpadů na skládky,
povinnou finanční rezervu pro rekultivace a asanace skládek,
rozšířenou (finanční) odpovědnost výrobce,
65
úhradu nákladů shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání
a odstraňování komunálních odpadů občany.
Poplatek za ukládání odpadů na skládky a povinná finanční rezerva pro
rekultivace jsou sice nápravnými nástroji, ale s pozitivní stimulací. Účelem
těchto nástrojů je předcházet negativním vlivům skládky na životní prostředí, ale
při vhodném nastavení jejich výše jsou motivací k omezování skládkování
a zvyšování využití odpadů.
Výše sazby poplatku za ukládání komunálního a ostatního odpadu má
v zákonu o odpadech vzestupnou tendenci a zvýšení ze současných 200 Kč/t
ukládaného odpadu až na 500 Kč/t v roce 2009 vytváří předpoklady pro postupné vyrovnání nákladů sběru a odstraňování směsného komunálního odpadu
a odděleného sběru nebezpečných a dalších využitelných složek komunálních
odpadů. U finanční rezervy pro rekultivace při současné výši 100 Kč/t lze výhledově očekávat určité disproporce ve výši nákladů spojených s péčí o skládku
a jejich pokrytí z finanční rezervy, a to i s ohledem na snižování množství odpadů ukládaných na skládky.
Oba nástroje působí v této oblasti pozitivně a mají perspektivu dalšího uplatnění i přes to, že je diskutována oprávněnost příjmů obcí z poplatků za ukládání
odpadů na skládky, které se nachází na jejich území. Přístup Evropské komise
by neměl mít podstatný vliv na další uplatnění a nastavení těchto nástrojů.
V tomto přístupu se harmonizace skládkových daní považuje za nevhodnou, neboť vede k tomu, že skládkování se zdražuje, aniž by docházelo ke zlepšení
standardů kvality. V této souvislosti jsou za vhodnější považována přísnější kritéria pro ukládání odpadu na skládkách a kritéria pro izolaci (těsnění) skládek
a zákazy skládkování využitelného odpadu.
Rozšířená (finanční) odpovědnost výrobce je jednou ze strategií ochrany
životního prostředí, jejímž cílem je snížení celkových dopadů výrobku na životní prostředí tím, že činí výrobce administrativně odpovědného za celý životní
cyklus výrobku. Nástroj je v ČR realizován např. zavedením povinnosti zpětného odběru na všechny obaly a vybrané výrobky.
Jedná se o nástroj preventivní negativně stimulující. I když, jak se ukazuje, nelze
tento nástroj uplatnit u všech toků odpadů, osvědčil se zejména v oblasti obalů
a obalového odpadu, kde téměř všechny členské státy EU uplatnily tento nástroj
i při nové právní úpravě předmětné problematiky. Rozšířená (finanční) odpověd-
66
nost výrobce v rámci legislativy EU je stanovena zatím pro oblast vozidel
s ukončenou životností a oblast výrobků elektrických a elektronických zařízení.
Působnost nástroje rozšířené odpovědnosti výrobců v oblasti obalů
a obalového odpadu se významně dotýká problematiky nakládání
s komunálními odpady. Jak ukazuje modelové zpracování nákladů odděleného
sběru využitelných složek komunálních odpadů, příspěvky osob povinných ke
zpětnému odběru obalů poskytované v rámci sdruženého plnění AOS EKOKOM obcím smluvně zapojeným do systému plně pokrývají zvýšené náklady
současné separace využitelných složek, ve kterých je převážně zastoupen obalový odpad.
Nástroj je konkrétním a účinným stimulem separace využitelných složek
z komunálních odpadů za účelem jejich materiálového využití. V případě upuštění od uplatnění tohoto nástroje zaměřeného do oblasti obalového odpadu dojde
i k postupnému zániku separace komunálních odpadů v obcích. Samotná povinnost odděleného shromažďování a sběru využitelných složek bez ekonomické
pobídky není pro obce motivací.
Úhrada nákladů shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání
a odstraňování komunálních odpadů občany je nástrojem, který vychází ze
zásady „znečišťovatel platí“. Konečným producentem spotřebitelských (komunálních) odpadů je občan. Zde však je nutno určitou zodpovědnost delegovat na
výrobce, neboť ten zajišťuje vývoj a výrobu výrobku a podstatně tak ovlivňuje
budoucí produkci odpadů z výrobku. Podíl na produkci komunálních odpadů
mají však nejen výrobci, ale i spotřebitelé, neboť v tržní ekonomice není výroba
bez poptávky možná.
Současná právní úprava, ve které jsou zakotveny tři formy úhrady nákladů
spojených s nakládáním s komunálním odpadem (formy místního poplatku, poplatku za komunální odpad, smluvní ceny) vytváří pro obce široký prostor pro
výběr jí vyhovující a pro občany přijatelné formy. Je na rozhodnutí obce, kterou
z možných forem úhrady uplatní a kolik nákladů přenese na občany a kolik
uhradí z rozpočtu obce. V rámci forem úhrady může obec uplatnit i systém stimulace občanů založený na rozdělení nákladů podle objemu či hmotnosti produkce směsných komunálních odpadů (PAYT – Plať, když vyhazuješ).
67
Opatření v oblasti administrativních nástrojů
Za rozhodující administrativní nástroje uplatňované v podmínkách ČR stimulující materiálové využívání komunálních odpadů lze považovat:
seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku,
zpětný odběr obalů,
zajištění využití a recyklace odpadů z obalů,
autorizace k zajišťování sdruženého plnění,
zpětný odběr vybraných výrobků,
obecně závazná vyhláška obce o systému shromažďování, sběru, přepravy,
třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů,
plán odpadového hospodářství.
Zákaz ukládání vymezených druhů odpadů na skládky odpadů je vhodným a mohl by být i účinným nástrojem stimulujícím oddělený sběr a recyklaci
komunálních odpadů. Účinnost nástroje je značně snížena současnými podmínkami vynucování práva v odpadovém hospodářství. Prioritou řady firem působících v nakládání s komunálním odpadem je vytvoření co nejvyšší míry zisku
a často na úkor jejich image.
Zpětný odběr obalů, zajištění využití a recyklace odpadů z obalů, autorizace k zajištění sdruženého plnění jsou nástroje, které jsou právně upraveny
obalovým zákonem a které mají úzké vzájemné souvislosti. Jejich uplatnění se
významně dotýká problematiky materiálového využití komunálních odpadů, ve
kterých mají spotřebitelské obaly výrazné zastoupení. Tyto nástroje spolu s rozšířenou (finanční) odpovědností výrobců tvoří nástrojový mix pro danou oblast
odpadového hospodářství.
Podíl materiálově využitých komunálních odpadů bez finanční účasti výrobců
obalů na separaci využitelných složek těchto odpadů by byl zanedbatelný. Stejně
tak důležitým nástrojem se stává povinnost výrobců zajistit využití a recyklaci
odpadů z obalů. Realizace nástroje by měla zajistit recyklaci stále se zvyšujícího
množství odděleně sebraných složek v rámci komunálních sběrů.
Zpětný odběr vybraných výrobků je v podmínkách ČR novým nástrojem
a hodnotit jeho uplatnění je zatím nadčasové. Vzhledem k očekávanému nárůstu
objemného odpadu v důsledku růstu spotřeby domácností v položce vybavenosti
předměty dlouhodobého užívání nelze význam tohoto nástroje v oblasti materiálového využívání komunálních odpadů podceňovat. Jedná se především o oblast
výrobků a odpadů elektrických a elektronických zařízení.
68
Obecně závazná vyhláška obce o systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů je nástrojem,
jehož uplatnění ve většině obcí je jediným prostředkem, jak realizovat práva
a povinnosti obcí jako původců komunálních odpadů, daná zákonem o odpadech
a navazujícími předpisy, na jimi spravovaném území.
Zpracování plánu odpadového hospodářství je v podmínkách České republiky
legislativně upraveno pro celou republiku, kraje a původce odpadů (včetně obcí). V souladu s časovým harmonogramem upraveným legislativou je zpracován
Plán odpadového hospodářství České republiky a krajů a probíhají práce na přípravě a projednání plánů odpadového hospodářství původců odpadu (vč. obcí).
Plán odpadového hospodářství je především preventivním nástrojem, který
by měl mít pozitivní dopad zejména na vznik nových podnikatelských příležitostí a přispět ke stabilizaci podmínek trhu s odpady.
V souladu s realizací vládou přijatého Plánu odpadového hospodářství ČR je
očekáván nárůst nákladů původců, obcí a občanů na služby v odpadovém hospodářství. Rozsáhlé investice budou provázet naplnění vysokých cílů recyklace
zejména komunálního odpadu, dopad pocítí především obce, na které je jako na
původce odpadu povinnost přenesena i v souvislosti s povinností plnit „závazné“
části Plánů odpadového hospodářství krajů.
1.8 Závěr
Závěrem lze konstatovat, že v současné době v mnoha oblastech životního
prostředí se začínají prosazovat ekonomické nástroje, které pomalu nahrazují
tradiční přístupy založené na přímých formách regulace, často fungují jako doplněk administrativních nástrojů nebo působí ve vzájemné kombinaci. Ekonomické nástroje umožňují dosažení zvolených cílů v rámci politiky životního prostředí s vyšší efektivností. Oproti administrativním nástrojům (příkazy, limity)
jsou charakterizovány možností regulovaného subjektu zvolit si vlastní specifickou cestu k naplnění konkrétních požadavků.
69
2
Obaly a obalové odpady
2.1 Analýza legislativních, administrativních a ekonomických
opatření a nástrojů
Přehled hlavních právních norem v ČR, které usměrňují nakládání s odpady
z obalů:
Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech
- Nařízení vlády č. 111/2002 Sb., kterým se stanoví výše zálohy pro vybrané druhy vratných zálohovaných obalů,
- Vyhláška MPO č. 115/2002 Sb., o podrobnostech nakládání s obaly,
- Vyhláška MPO č. 116/2002 Sb., o způsobu označování vratných obalů,
- Vyhláška č. 117/2002 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů
a ohlašování údajů z této evidence.
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů
- Vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů,
- Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.
Plán odpadového hospodářství ČR a následně krajů
Revize evropské směrnice o obalech a s tím spojená úprava stávající
české právní úpravy v oblasti obalů a obalových odpadů
Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech
Základní legislativní rámec pro nakládání s obaly a odpady z obalů je dán zákonem o obalech č. 477/2001 Sb., o obalech, přičemž jsou v tomto zákoně implementovány principy evropské směrnice o obalech. Zákon ukládá:
povinnost zpětného odběru obalů (obalových odpadů) pro všechny, kdo
uvádějí na trh nebo do oběhu obaly a balené výrobky,
zavedení povinných kvót na recyklaci obalových odpadů podle
materiálových komodit,
minimalizace nebezpečných vlastností a hmotnosti a objemu obalů,
důraz na recyklovatelnost obalů.
Zákon také stanovuje způsoby plnění povinností zpětného odběru a využití
odpadů z obalů, dále pak definuje způsoby využití odpadů z obalů. Definuje také
požadavky na vedení evidence obalů a odpadů z obalů a požadavky na informování spotřebitele.
70
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech
Nakládání s upotřebenými obaly stanovuje zákon o odpadech. Povinné osoby
vystupují v roli původců odpadů, obce pak jako původci odpadů komunálních,
jejichž nedílnou součástí jsou odpady z obalů.
Problematika obalů je řešena také v dalších zákonných normách (např. zákon
o technických požadavcích na výrobky, o ochraně spotřebitele apod.).
2.1.1 Faktory ovlivňující ekonomiku nakládání s obaly a odpady z obalů
Hlavní právní normy představují zejména tyto nákladové položky, které se
promítají do systému nakládání s obaly a odpady z obalů:
Zákon o obalech
zavedení a zajištění zpětného odběru spotřebitelských obalů,
zajištění recyklace a využití v rozsahu daném zákonem,
zajištění informování spotřebitelů,
agenda spojená s evidencí obalů a využitých odpadů z obalů,
provoz sdruženého plnění,
zajištění samostatného plnění,
úprava obalů (omezování nebezpečných vlastností, minimalizace obalů) –
vliv na výrobu a podmínky distribuce a prodeje obalů,
značení obalů,
agenda spojená s prohlášením o splnění podmínek uvedení obalu na trh.
Zákon o odpadech
zajištění a provoz odděleného sběru využitelných odpadů z obalů,
systémy sběru a recyklace obalové složky komunálních odpadů v obcích,
dotřiďování a úprava odpadů na druhotnou surovinu,
obchodování s druhotnou surovinou,
zajištění zařízení na odstranění nevyužitelných odpadů z obalů,
komunikace s veřejností,
vedení evidence odpadů a způsobů nakládání s nimi.
Veškerá opatření vyplývající ze zákona o obalech a okrajově ze zákona
o odpadech mají přímou vazbu na samotný vývoj a výrobu obalu. Oba zákony
představují zvýšené nároky na informační systémy povinných osob, personální
zajištění výkonu povinností ze zákonů, řadu technických i organizačních opatře-
71
ní v rámci podniku. Zákon o odpadech pak určuje způsob nakládání s odpady
vznikajícími v podniku a speciálně nakládání s obalovými odpady.
Zde je nutné zmínit, že přímá vazba mezi povinnostmi vyplývajícími pro povinné osoby ze zákona o obalech a tytéž subjekty jako původce odpadů ze zákona o odpadech není.
Administrativní nástroje
Základní administrativní nástroje jsou vymezeny především zákonem
o obalech a zákonem o odpadech jako práva a povinnosti povinných osob, autorizovaných společností, původců odpadů, oprávněných osob, orgánů státní správy a samosprávy. Jedná se především o limity, cíle, standardy, povolení, zákazy.
Regulačními administrativními nástroji disponují orgány státní správy (udělení autorizace pro obalovou společnost, zápis do Seznamu povinných osob, rozhodování, zda výrobek je, či není obalem, pokuty za neplnění zákonných požadavků, vydávání souhlasů k provozu zařízení, institut oprávněné osoby, plány
odpadového hospodářství apod.).
Ekonomické nástroje
Použití ekonomických nástrojů v odpadovém hospodářství je velmi účinné
a většinou méně nákladné než užití administrativních nástrojů. Ekonomickými
nástroji v oblasti obalů jsou:
výše poplatků za produkované obaly do sdruženého plnění (poplatky musí
být koncipovány tak, aby zohledňovaly recyklovatelnost jednotlivých
materiálů a motivovaly povinné osoby k omezování produkce
nerecyklovatelných obalů nebo nadbytečně velkých obalů),
výše záloh u vratných obalů (výše záloh musí odpovídat nákladům na
zpětný odběr, musí být dostatečná, aby motivovala občany k vracení obalů,
ale nesmí omezovat produkci vratných obalů),
platby za zapsání do seznamu nebo do sdruženého plnění (příjem SFŽP),
pokuty a sankce za neplnění zákonných povinností,
poplatek od občanů za provoz systému nakládání s komunálními odpady
(forma místního poplatku, poplatku nebo ceny za službu) – má vliv na
zapojení občanů spotřebitelů do systému recyklace a využití obalových
odpadů,
cena za ukládání odpadů na skládky (ovlivňuje míru využívání odpadů
včetně odpadů z obalů),
cena za spalování nebo energetické využití odpadů a odpadů z obalů,
72
cena služeb v odpadovém hospodářství za sběr, svoz, úpravu odpadů – má
vliv na celkovou výši poplatků povinných osob do systému sdruženého
plnění (pokud se jedná o integrovaný systém nakládání s komunálními
a obalovými odpady),
cena služeb v odpadovém hospodářství za sběr, svoz, úpravu odpadů – vliv
na náklady povinných osob na zajištění zpětného odběru a recyklace,
pokud si tento systém zajišťují samostatně organizačně a technicky (§ 13)
finanční podpory (dotace, půjčky) – finanční podpory státu ve formě
zřízených dotačních titulů. Finanční podpory se mohou týkat spíše oblasti
recyklace a úpravy odpadů na druhotnou surovinu. Jsou spíše určeny pro
komunální sféru (forma dotací) nebo podnikatelské subjekty (forma nízko
úročených půjček),
pokuty, sankce – penalizační prostředky orgánů státní správy v oblasti
odpadového hospodářství a v oblasti nakládání s obaly a odpady z obalů.
2.1.2 Souhrn působení jednotlivých opatření a nástrojů na účastníky
procesu nakládání s obaly a odpady z obalů
Jako účastníky procesu je nutno označit povinné osoby ze zákona o obalech,
spotřebitele – občany, obce jako původce komunálních obalových odpadů,
právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání jako původce odpadů
z obalů ve smyslu zákona o odpadech a všechny subjekty, které se podílejí na
nakládání s odpady z obalů (od sběru a shromažďování až po jejich využití nebo
odstranění). Vytipované hlavní skupiny jsou:
povinné osoby – dovozce, výrobce, plnič, prodejce,
spotřebitel – občan,
původce odpadů – obec,
původce odpadů – právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání,
odpadářská firma (sběr, svoz, úprava odpadů na druhotnou surovinu,
transport),
zpracovatel.
73
Tab. 17. Souhrn působení možných opatření a nástrojů v jednotlivých
vytypovaných skupinách
Obec
Spotřebitel
Povinné osoby
skupiny
legislativní
administrativní
Prevence obalů
Koncentrace
nebezpečných látek
Opakované použití
nebo využití
Prohlášení
o splnění podmínek
uvedení obalu na
trh
Značení obalů
Povinnosti
k opakovaně
použitelným
a vratným obalům
Povinnosti zpětného
odběru
Informování
spotřebitelů
Povinnost využití
a recyklace
Povinnost vedení
evidence
Povinnosti při
sdruženém plnění
Respektování
místní vyhlášky
o systému
nakládání
s komunálním
odpadem
Povinnosti
k ochraně životního
prostředí vyplývající
z jiných zákonů
Povinnosti původce
odpadů dle § 16
Povinnosti původce
komunálních
odpadů § 17
Zápis do Seznamu
Udělení autorizace
pro AOS
Prohlášení o splnění
podmínek uvedení
obalu na trh
Rozsah recyklace
a využití obalového
odpadu
Registrační
Oborové normy
a evidenční
poplatky
Pokuty dle § 44
Výše záloh
u vratných obalů
Výše plateb za
obaly do
sdruženého plnění
Náklady na služby
v odpadovém
hospodářství
Poplatky za uložení
odpadů
Plán odpadového
hospodářství obce
Vyhláška obce
Přestupkové řízení
s možností sankcí
Místní poplatek
nebo jiná forma
úhrady za provoz
systému nakládání
s KO
Plán odpadového
hospodářství kraje
formou vyhlášky
kraje
Souhlas k provozu
zařízení pro
oprávněnou osobu
Souhlas k upuštění
od třídění
Zákaz provozu
zařízení
k odstraňování
odpadů
Trh s druhotnými
Náklady na služby
surovinami
v odpadovém
hospodářství
Poplatky za uložení
odpadů
Pokuty a přestupky
§ 66–79
Příjmy ze
sdruženého plnění
(v integrovaném
systému)
Finanční podpory
(dotace a půjčky)
74
ekonomické
ostatní
Výchova a osvěta
skupiny
legislativní
administrativní
Původce odpadů
Povinnosti původce
odpadů dle § 16
Plán odpadového
hospodářství kraje
formou vyhlášky
kraje
Rozhodovací řízení
o tom, zda se movitá
věc považuje za
odpad, či nikoliv
Plán odpadového
hospodářství kraje
formou vyhlášky
kraje
Souhlas k provozu
zařízení pro
oprávněnou osobu
Zákaz provozu
zařízení
k odstraňování
odpadů
Souhlasy
s dovozem, vývozem
a tranzitem odpadů
Souhlasy
s dovozem, vývozem
a tranzitem odpadů
zpracovatel
Odpad.firma
Povinnosti dle
zejména § 18–25
Povinnosti zejména
dle § 19
ekonomické
ostatní
Náklady na služby
EMS, programy
v odpadovém
čistší produkce,
hospodářství
normy ISO
Poplatky za uložení
odpadů
Pokuty a přestupky
§ 66–79
Pokuty a přestupky Normy ISO
§ 66–79
Trh s druhotnými
Poplatky za uložení surovinami
odpadů
Příjmy z prodeje
druhotných surovin
Pokuty a přestupky
§ 66–79
Poplatky za uložení
odpadů
Nákup druhotných
surovin
Zdroj: vlastní šetření
V tabulce je uveden přehled základních nástrojů a faktorů, které mohou
ovlivnit nakládání s obaly a odpady z obalů v ČR.
2.1.3 Specifikace modelových řešení nakládání s obaly
V podstatě lze vymezit tři základní způsoby řešení nakládání s obalovými odpady:
Státní postup – průmysl nenese žádné náklady sběru a třídění odpadů.
Pokud nese nějakou povinnost, pak pouze za převzetí surovin vytříděných
na požadovanou kvalitu. Náklady při takovém řešení nesou obce, případné
ekologické daně jsou příjmem státu.
Burzovní postup – podniky jsou povinny si nakupovat potvrzenky
o vytřídění a využití obalů na volném burzovním trhu v množství
odpovídajícím určitému procentu z vlastní produkce obalů. Potvrzenky jsou
cenným volně obchodovatelným papírem.
75
Systémový postup – průmysl je ze zákona povinen vytvořit systém (např.
autorizovanou společnost), který se na základě dlouhodobé koncepce podílí
na rozvoji sběru a třídění odpadů tak, aby bylo dosaženo požadovaných
výsledků. Systémový přístup má dvě základní řešení:
- duální systém (sběr obalů probíhá odděleně od komunálního nakládání
s odpady, bez finančního podílu a vlivu obcí),
- integrovaný systém (sběr obalů probíhá společně s ostatním tříděným
odpadem v dohodě systému a obce při zachování řízení odpadového
hospodářství obcí).
Tab. 18. Srovnání nejběžnějších typů systémů
Ukazatele
Zálohový systém
Duální systém
Typy obalů
Pouze vybrané
nápojové obaly
(plechovky, PET lahve,
skleněné lahve apod.)
Všechny druhy obalů
Administrativní
náklady
Vysoké
Vysoké
Vysoké
Vysoké
Vytváří se samostatný
systém nakládání s obaly
hrazený výrobci –
zdvojení nákladů na
třídění odpadů. Náklady
srovnatelné se
zálohovým systémem
Náklady na
systém sběru
a využití
Promítnutí
nákladů do cen
Navýšení o 40–60 %
Navýšení o 15–30 %
výrobků v ČR
Účinnost systému Celkově cca 90 % obalů Cca 80 % obalů
Zapojení
Pouze přes spotřebitele Není
komunální sféry
EU
Výhody systému
Systém odporuje
pravidlům volného
mezinárodního
obchodu
Přímé zapojení výrobců
do systému – snahy
o minimalizaci obalů
a prevenci vzniku
odpadů
Integrovaný systém
Všechny druhy obalů
Nižší
Nižší
Část nákladů se
realizuje přes obecní
systémy třídění odpadů
Navýšení o cca 1 %
Cca 50 % obalů
Obce jsou součástí
systému
Kvóty na povinné
využívání vratných
obalů – ochrana
domácích výrobců
Vysoká efektivita při
využití obalů
76
Koncepční řešení
v rámci komunálních
systémů
Celkové shrnutí
Nekoncepčnost řešení
při využívání KO
Zapojení malého
množství obalů
Oddělení samotných
výrobců obalů
a obchodu, která se
systému neúčastní
Vysoké náklady
Nekoncepčnost
systému nakládání
s odpady
Výrobci a dovozci obalů
nejsou do systému
přímo zapojeni – není
motivace na využívání
nebo prevenci vzniku
odpadů
Zdroj: vlastní šetření
Ekonomicky nejvýhodnější jsou systémy organizované v přímé spolupráci
průmyslu a obcí. Průmysl je pro potřeby systému reprezentován k tomuto účelu
zřízenou společností.
Pro podrobný technickoekonomický popis modelového řešení byl vybrán systém EKO-KOM, provozovaný od roku 1997 jako integrovaný systém nakládání
s komunálním a obalovým odpadem. Od dubna 2002 je společnost EKO-KOM
a. s., provozující systém, první autorizovanou obalovou společností podle zákona o obalech. Systém je popsán několika hlavními ukazateli:
zapojení povinných osob,
podíl na trhu spotřebitelských obalů (uvedených na trh a do oběhu),
průměrný poplatek na 1 tunu obalů,
pokrytí populace systémem (+ zapojení obcí),
výtěžnost tříděného sběru v kg/obyvatel/rok,
průměrná platba na 1 tunu vytříděných odpadů, 1 tunu využitých obalových
odpadů,
míra recyklace,
míra využití.
Pro podrobný popisy jednotlivých řešení byly vybrány systémy DSD (duální
řešení Duales System Deutschland, působící v SRN již 10 let), ARA
v Rakousku, EKO-KOM v ČR a systémy záloh v Dánsku a Švédsku. Součástí je
i porovnání zálohových a systémových přístupů.
1. DSD – duální systém (Duales System Deutschland)
Populace
Počet samospráv
Množství obalů
Množství využitých odpadů z obalů
Aktuální situace (spotřebitelské obaly)
82,3 mil. obyvatel
Cca 900
14,178 mil. tun (1999)
5,3 mil tun (2001)
81 % recyklace
77
Legislativa
Nařízení o předcházení vzniku odpadů z obalů přijaté v roce 1991
a novelizované v roce 1998.
povinnost všech prodejců a výrobců obalů a baleného zboží zajistit zpětný
odběr a následné využití odpadů z obalů,
tuto povinnost lze splnit zapojením se do privátního systému (DSD)
zajišťujícího sběr a recyklaci odpadů z obalů a spolupracujícího se
soukromými a komunálními firmami zaměřenými na využití odpadů,
stanovení dosti vysokých cílů míry recyklace pro DSD, a to vzhledem
k množství obalů, které jsou zapojeny do systému provozovaného DSD,
všeobecná povinnost dosažení 45 % recyklace a 65 % míry využití.
Cíle na využití odpadů pro povinné osoby participující na systému DSD se
pohybovaly v roce 1999 od 75 % (sklo) do 60 %. Cíle jsou stanoveny pro:
sklo,
ocel (resp. obaly na bázi železa),
hliník,
papír, lepenka, karton,
plasty,
kompozity.
DSD – Duales System Deutschland
začal v roce 1991, založen jako neprofitní organizace 95 firmami,
do systému platí plniči obalů, dovozci obalů a obchodní síť za
vyprodukované množství obalů,
počet licencí (resp. zapojených povinných osob) byl v r. 2000 cca 19 150,
celková hodnota poplatků dosáhla cca 2 mld. eur (2000) a 1,9 mld. v roce
2001,
systém je zaměřen na spotřebitelské obaly a „živnostenské“ obaly,
DSD hradí náklady na sběr, třídění a úpravu odpadů z obalů a dále hradí
recyklaci plastů,
systém používá jako značku Zelený bod, kterou propůjčil evropské
organizaci PRO Europe k udělování licence na tuto známku v ostatních
zemích Evropy. Tato značka je v systému DSD povinná.
Princip
DSD uzavírá smlouvy s odpadářskými firmami (privátní i komunální) na zajištění sběru, svozu, úpravy a transportu obalových odpadů do recyklačních zaří78
zení v 537 samosprávných celcích na území Německa. V obcích kromě sběru
obalů probíhá ještě sběr ostatních využitelných složek mimo působnost DSD.
DSD provozuje vlastní zpracovatelské kapacity (plasty)
Tab. 19. Poplatky do systému v eurech/kg
Plasty
Kompozity
Nápojové kartony
Hliník
Plechovky
Papír, lepenka
Přírodní materiály
Sklo
1,508
1,073
0,864
0,766
0,286
0,204
0,102
0,076
Zdroj: http://www.gruener-punkt.de
2. ARA
Populace
Počet samospráv
Množství obalů
Množství využitých odpadů z obalů
Aktuální situace (spotřebitelské obaly)
8,1 mil. obyvatel
100
1,1 mil. tun
634 000 tun
60 % obalového trhu, z celkového množství
využitých odpadů 90 % recykluje, 10 %
energeticky využívá
Zdroj: vlastní šetření
Legislativa
Od roku 1993 platí nařízení o obalech na bázi zákona o hospodaření s odpady,
přičemž v roce 1996 došlo k jeho novelizaci. Výrobci, distributoři a dovozci mají povinnost zpětného odběru použitých obalů a zároveň jsou stanoveny kvóty
recyklace. Povinné osoby mohou zajistit plnění využití odpadů z obalů samy
nebo zapojením do existujících systémů sběru a využití odpadů, které provozují
komunální nebo jiné systémy. Právní norma se týká spotřebitelských, skupinových i přepravních obalů (průmyslové obaly). Novela ustanovila autorizační
proces pro systémy recyklace a využití.
79
Tab. 20. Cíle pro recyklaci
Sklo
Kov
Papír, lepenka
Plasty
Kompozity
93 %
95 %
90 %
40 %
15 %
Zdroj: http://www.ara.at
ARA
byla založena v roce 1993 jako obalová společnost. Systém ARA je
sestaven z této společnosti (ARA AG) a osmi recyklačních společností,
které se specializují na efektivní sběr, třídění a využití jednotlivých typů
obalů,
zahrnuje všechny typy obalů,
do systému platí domácí i zahraniční výrobci, dovozci, plniči a distributoři,
počet licencí v roce 2001 byl cca 13 000,
členové systému mohou používat ke značení Zelený bod,
systém hradí plné náklady na sběr, třídění a recyklaci odpadů z obalů.
Princip
ARA má uzavřeny smlouvy se všemi rakouskými municipalitami, s odpadářskými firmami (cca 100) a recyklátory. Provoz systému a komunikaci všech složek (včetně informování spotřebitelů) zajišťuje 220 odpadových konzultantů.
Tab. 21. Příklad poplatků do systému za nevratné spotřebitelské obaly
v eurech/kg
Plasty
Kompozity
Hliník
Plechovky
Papír, lepenka
Dřevo
Sklo
0,8604
0,743
0,4615
0,3990
0,1824
0,0225
0,0872
Zdroj: http://www.ara.at
3. EKO-KOM
Populace
Počet samospráv
10,3 mil. obyvatel
6 258
80
Množství obalů
Množství využitých odpadů z obalů
Aktuální situace (spotřebitelské obaly)
717 tis. tun (z toho 253 tis.tun nevratných)
123 800 tun (2001)
42 % obalového trhu, z celkového množství
využitých odpadů 100 % recykluje
Zdroj: http://www.ekokom.cz
Legislativa
První právní úprava – zavedení povinnosti zpětného odběru a využití pro výrobce a dovozce obalů na bázi zákona o odpadech (č. 125/97 Sb.). V roce 2001
byl přijat nový zákon č. 477/2001 Sb., o obalech, který implementoval evropskou směrnici. Povinnost zpětného odběru a zajištění využití a recyklace obalů
a obalových odpadů je stanovena pro všechny, kdo uvádějí obaly na trh a do
oběhu (výrobci, plniči, dovozci, distributoři). Povinné osoby si mohou plnění
zákona zajistit technicky a organizačně samy nebo mohou přenést povinnost na
někoho jiného (téměř se nevyužívá) nebo mohou využít státem autorizovaného
systému sdruženého plnění, který provozuje autorizovaná obalová společnost.
Cíle pro recyklaci a využití jsou stanoveny do roku 2005 a mají vzrůstající
tendenci.
Tab. 22. Cíle pro rok 2002
využití
recyklace
11 %
35 %
17 %
32 %
30 %
11 %
30 %
15 %
32 %
25 %
Kov
Papír, lepenka, karton
Plasty
Sklo
Celkem
Zdroj: http://www.ekokom.cz
EKO-KOM
založen v roku 1997 skupinou 11 firem (výrobci a plniči). Od roku 1999
fungoval na bázi dobrovolné dohody s českým státem,
od konce března 2002 je autorizovanou obalovou společností, zajišťující
sdružené plnění podle zákona o obalech,
zahrnuje všechny druhy a typy obalů,
do systému platí výrobci, dovozci, plniči, distributoři,
počet licencí v roce 2001 byl 581, v 11/2002 bylo celkem 13 000 licencí,
členové systému mohou používat Zelený bod,
81
systém hradí plné náklady na sběr, třídění a recyklaci odpadů z obalů.
Princip
Integrované řešení. Smlouvy s jednotlivými obcemi na zajištění zpětného odběru a využití odpadů z obalů. Obce systém zajišťují prostřednictvím smluv
s odpadářskými firmami. Upotřebené spotřebitelské obaly jsou sbírány
a recyklovány v rámci komunálních systémů odděleného sběru odpadů.
Tab. 23. Příklad poplatků do systému za nevratné spotřebitelské obaly
v eurech/kg
Plasty
Kompozity
Hliník
Plechovky
Papír, lepenka
Dřevo
Sklo
0,066
0,066
0,0329
0,02467
0,0104–0,0344
0,00653
0,01097
Zdroj: http://www.ekokom.cz
4. REPA, Returpack Švédsko
Populace
Počet samospráv
Množství obalů
Množství využitých odpadů z obalů
Aktuální situace (spotřebitelské obaly)
8,8 mil. obyvatel
289
1,306 mil. tun
957 000 tun (2000)
50 % energetické využití
Zdroj: http://www.repa.se
Legislativa
Švédsko bylo jednou z prvních evropských zemí, která se vydala cestou recyklace odpadů. Právně byla povinnost využití odpadů z obalů dána v roce 1994
pro výrobce, prodejce a dovozce obalů a baleného zboží. Švédsko přijalo zvláštní právní normy na zálohování PET lahví a plechovek na nápoje. Každá povinná
osoba si může systém sběru a využití zajišťovat sama, přitom ale musí dodržovat
podmínky dané zákonem (při zavádění systému musí respektovat místní pod-
82
mínky, musí konzultovat systém s municipalitami, musí dosáhnout cílů recyklace atd.).
Tab. 24. Cíle pro recyklaci
Hliník (kromě plechovek)
Lepenka
Papír
Plast (kromě PET lahví)
Sklo
PET lahve
Hliníkové plechovky
70 %
65 %
40 %
30 %
70 %
90 %
90 %
Zdroj: http://www.repa.se
REPA
byla založena v roce 1994 společnostmi, které se zabývaly zajištěním
recyklace pro jednotlivé obalové materiály (kovy, plasty, lepenky, papír,
sklo),
všechny typy obalů kromě nápojových plechovek a PET lahví,
vybírá především poplatky od povinných osob, ze kterých jsou potom
hrazeny náklady na sběr a třídění jednotlivým materiálovým společnostem,
počet licencí v roce 2001 byl cca 10 000,
klienti mohou používat Zelený bod,
platí především plniči.
Returpack
Returpack byl založen v roce 1992 a Returpack PET v roce 1994. Podstatou
systému je výběr záloh stanovených státem na nápojové plechovky a PET lahve.
Záloha do Returpacku činí 0,115–0,229 za jednotku podle objemu PET a 0,057
za jednotku Al plechovky.
Svensk GlasAtervinning
Svensk GlasAtervinning se zabývá skleněnými obaly, přičemž poplatek do
systému činí 0,007–0,026 za jednotku podle objemu.
Princip
Systém je úplně decentralizován. Jedna společnost shromažďuje poplatky od
povinných osob, které se do ní dobrovolně zapojily. Z těchto poplatků potom
83
hradí náklady na sběr a recyklaci odpadů z obalů několika firmám, které zabezpečují ve Švédsku nakládání s jednotlivými materiálovými komoditami. Pro vybrané druhy obalů (PET, plechovky) jsou státem stanoveny povinné zálohy, ze
kterých je hrazen sběr těchto obalů zajišťovaný obchodní sítí. Zálohy jsou vybírány Returpackem.
Tab. 25. Příklad poplatků do systému REPA v eurech/kg
Plasty
Hliník
Plechovky (ne nápojové)
Papír, lepenka
0,172
0,172
0,007
0,0401
Zdroj: http://www.repa.se
5. Zálohový systém Dánsko
Populace
Počet samospráv
Množství obalů
Množství využitých odpadů z obalů
Aktuální situace (spotřebitelské obaly)
5,3 mil. obyvatel
–
871.000 tun
721.000 tun (1994)
89 % využití, 50 % recyklace
Zdroj: http://www.dansk-retursystem.dk
Legislativa
Dánsko vytvořilo speciální právní úpravu pro nápojové obaly. Povinnost užití
vratných obalů pro pivo a nealkoholické nápoje vyráběné v Dánsku byla zavedena již v roce 1975. Od roku 1989 (novelizace 1996 a 1997) bylo v Dánsku
zakázáno využívání plechovek na nápoje.
V roce 2001 byl přijat zákon na zálohový systém vratných obalů, přičemž
systém platí pro všechny výrobce a dovozce piva a nápojů. Rovněž bylo přijato
nařízení o sběru obalů na pivo a ostatní nápoje, které detailně stanoví povinnost
platby záloh a úroveň záloh pro jednotlivé obaly.
Celý systém byl označen Evropskou komisí za diskriminační a znemožňující
volný obchod. Cíle pro recyklaci pro přepravní obaly byly stanoveny na 80 %
pro papír a karton a 40 % pro plasty. Ostatní recyklační cíle podle Plánu odpadového hospodářství:
84
Tab. 26. Recyklační cíle
Kovy
Sklo
Papír a lepenka
Plasty
25 %
65 %
55 %
15 %
Zdroj: http://www.dansk-retursystem.dk
Systém
oddělený sběr obalových i neobalových využitelných odpadů je zajišťován
municipalitami. Obaly nejsou sbírány odděleně. Většina domovních
odpadů je spalována s energetickým využitím.
výrobci a uživatelé přepravních obalů zabezpečují využití na základě
dobrovolné dohody. Sběr je potom prováděn v obcích.
pro nápojové obaly je povinný zálohový systém a obaly jsou vratné
od roku 2000 Dansk Retursystem A/S (tvořený nápojaři, výrobci, prodejci
nápojů) rozvíjí užití nápojových třídících automatů.
Tab. 27. Daně na obaly v eurech (příklady)
Skleněné a plastové lahve
Nápojové kartony
Ostatní:
Papír
Plasty
0,03–0,43/jednotka
0,02–0,27/jednotka
1,35/kg
2,96/kg
Zdroj: http://www.dansk-retursystem.dk
Záloha na nápojové obaly činí 0,22–0,57/paket.
Srovnání zálohových a systémových řešení
Většina evropských států založila řešení nakládání s obaly a obalovými odpady na přímé odpovědnosti výrobců obalů a balených výrobků. Většinou je výrobcům a dovozcům uložena povinnost zajistit zpětný odběr a využití různého
rozsahu podle jednotlivých materiálových komodit. Tuto povinnost mohou většinou plnit individuálně nebo zapojením se do systému, do kterého platí poplatky podle produkovaných obalů, a systém jim zajišťuje splnění podmínek zákona. Systémy mohou být v jednotlivých zemích více či méně kontrolovány státem
(např. autorizace systému). Podle čl. 7 směrnice o obalech musí být takový sys-
85
tém otevřený všem povinným osobám, aby nedošlo k diskriminaci žádného hospodářského subjektu na trhu.
Všechny systémy existující v EU jsou založeny jako soukromoprávní subjekty vlastněné výrobci obalů a baleného zboží. Stát takto nemůže být obviněn
z toho, že sám nebo prostřednictvím veřejných institucí ovlivňuje činnost systému ve prospěch nebo neprospěch určitých hospodářských subjektů. Z tohoto
důvodu je také méně vhodné řešit implementaci směrnice formou ekologických
daní na jednotlivé typy obalů nebo formou komunální daně apod.
2.2 Modely nakládání s obaly a obalovými odpady v ČR
Vzhledem k ověření funkčnosti zákona o obalech a vývoje plnění povinností
zpětného odběru povinnými osobami bylo přistoupeno k revizi modulových řešení. Následující obrázek naznačuje základní průběh toků obalů a obalových odpadů v ekonomice.
86
Obr. 5. Základní schéma toků obalů a obalových odpadů
vstupní surovina
- primární
plnič obalu
výrobce obalu
odběratel výrobku
obchod
vratné obaly
průmysl
spotřebitel
vratné obaly
nevratné obaly
systém nakládání
s komunálním
odpadem
třídění
nevratné obaly
odpadové hospodářství obchodu
odstranění
odpadové hospodářství podniku
odstranění
využití
spotřebitelské obaly a odpady
skupinové obaly a odpady
přepravní obaly a odpady
všechny skupiny obalů a odpadů
Schéma ukazuje vznik odpadů z obalů, přičemž nakládání s nimi je možné
organizačně zajistit mnoha způsoby. Tyto způsoby jsou na jedné straně limitovány zákonnými předpoklady a na druhé straně technickou dostupností zvoleného systému. Nejjednodušším a nejméně ekonomicky náročným způsobem nakládání s odpady je odstranění uložením na skládku, případně spálením ve spalovně komunálních odpadů. Tento způsob je však v rozporu se stávající českou
i evropskou legislativou, která upřednostňuje využívání a recyklaci odpadů.
Nakládání s odpady z obalů lze rozdělit na nakládání s odpady z obalů přepravních a skupinových (tzv. „průmyslových“) a nakládání s odpady ze spotřebitelských obalů, které se stávají součástí komunálních odpadů.
87
Nakládání s odpady z přepravních a skupinových obalů je řešeno v rámci odpadového hospodářství jednotlivých původců odpadů. Jejich povinnosti v tomto
ohledu jsou stanoveny zákonem o odpadech. Kromě toho jsou vznikající odpady
z velké většiny kvalitní druhotnou surovinou s odlišným režimem nakládání, než
je tomu v případě komunálních odpadů z obalů. Velká část těchto obalů je také
vratných nebo opakovaně použitelných, a nepředstavují tedy výraznou ekonomickou zátěž, která by mohla ovlivnit ekonomiku odpadového hospodářství ČR.
Tato kapitola se tedy přepravními a skupinovými obaly a odpady nezabývá.
Upotřebené spotřebitelské obaly se stávají součástí komunálních odpadů, neboť vznikají hlavně v domácnostech. Hmotnostně představují přibližně 30 %
z celkové hmotnosti produkovaných domovních odpadů a více než 50 %
z tříděných využitelných složek komunálních odpadů.
V případě neexistence právních předpisů v oblasti nakládání s upotřebenými
obaly by se jednalo o standardní sběr a svoz v rámci směsných komunálních odpadů a následné uložení na skládku. V České republice je však nakládání s obaly
řízeno zákonem o odpadech, který také stanoví cíle pro recyklaci a využití odpadů z obalů.
Náklady spojené s využitím a recyklací odpadů z obalů mají přímý dopad na
konečného spotřebitele – občana. A to jednak v cenách za služby v odpadovém
hospodářství (úhrada je vybírána na základě místního poplatku, nebo poplatku
za produkovaný komunální odpad, nebo na základě smlouvy) a dále v konečné
ceně zboží.
Nejčastějším způsobem plnění povinnosti zpětného odběru a využívání odpadu z obalů je uzavření smlouvy o sdruženém plnění s autorizovanou obalovou
společností (AOS). EKO-KOM a. s. je zatím jedinou AOS, která obdržela autorizaci v březnu 2002. Provozovaná AOS představuje model integrovaného řešení
(spotřebitelské obaly se stávají nedílnou součástí komunálních odpadů).
V současné době využívá služeb AOS více než 20 000 povinných osob. Nárůst zapojení povinných osob představuje následující obrázek.
88
Obr. 6. Zapojení povinných osob do systému autorizované obalové společnosti
25000
Poče zapojených firem
1600
20000
1400
1200
15000
1000
800
10000
600
400
5000
200
0
množství zapojených obalů (tis.t)
1800
0
1999
2000
2001
Počet firem zapojených v systému
množství nevratných obalů
2002
2003 (odhad)
Celkové množství obalů uvedených na trh
Do sdruženého plnění je nyní zapojeno cca 85 % spotřebitelských obalů, které
se vyskytují na českém trhu. Individuální plnění využilo podle informací z MŽP,
které je správcem Seznamu povinných osob, přibližně 1 000 povinných osob,
z nichž zhruba 200 splnilo podmínky pro zápis do Seznamu. Celkové množství
obalů, uvedených na trh v rámci individuálního plnění není známo.
Pro modelová řešení lze využít následující systémy:
integrovaný systém nakládání s obalovými a komunálními odpady
- varianta komoditního sběru
duální systém nakládání s obalovými a komunálními odpady
- varianta sběru lehké obalové frakce a ostatních využitelných složek KO
zálohový systém
- varianta zálohování spotřebitelem pro sběr, recyklaci hradí povinné osoby prostřednictvím vlastní obslužné organizace nebo státní organizace
89
2.3 Stručná charakteristika modelových řešení
2.3.1 Integrovaný systém nakládání s obalovými a komunálními odpady
Použité spotřebitelské obaly jsou sbírány v rámci stávajících systémů
odděleného sběru využitelných složek komunálních odpadů.
Systém organizuje obec, smluvně zajišťuje oprávněná osoba (svozová
firma) a další oprávněné osoby (úprava odpadů na druhotnou surovinu,
zpracování).
Sběr je komoditní – papír, plast, sklo, kov, nápojový karton (současný stav
v ČR).
Povinné osoby hradí podíl nákladů spojených se sběrem a přepravou
obalové složky sbírané v rámci komunálních odpadů (obce), úpravou
odpadů na druhotnou surovinu (provozovatelé dotřiďovacích linek) a
u vybraných komodit se zpracováním (zpracovatelé směsných plastů).
Povinné osoby musí informovat spotřebitele o zpětném odběru (rozšířeno
na působení na změnu postojů veřejnosti k nakládání s komunálním
odpadem).
výhody:
lze využít pro všechny typy a druhy obalů,
nižší administrativní a provozní náklady spojené se sběrem, tříděním
a zpracováním odpadů,
nižší dopad na cenu obalů a baleného zboží (do 1 % z ceny),
koncepční řešení pro vytvoření integrovaného modelu nakládání
s komunálními odpady.
nevýhody:
nižší účinnost,
omezené nástroje k přímému ovlivňování toku odpadů (omezení
hospodářské soutěže),
menší flexibilita systému vzhledem k velkému počtu subjektů působících
v celém řetězci nakládání s obalovými a komunálními odpady.
90
Obr. 7. Integrovaný systém nakládání s obalovými a komunálními odpady
Produkce odpadů z obalů
(domácnosti, instituce)
Směs domovních
a obalových odpadů
Využitelné složky domovních odpadů včetně obalů
Sběr a svoz
Oddělený sběr
a svoz
Odstranění (příp.
energetické využití)
Úprava (dotřídění)
odpadů
Druhotná
surovina
Trh
s druhotnými
surovinami
Odpad po
třídění
Skládka
Spalovna
Zpracování
Vývoz
Odpad po
zpracování
Výrobky (distribuce, prodej
Tok odpadů začíná u spotřebitele, který si nakoupil výrobky balené
v nevratných spotřebitelských obalech. Vzniklý odpad se objevuje ve větší míře
ve směsném komunálním odpadu (tok k odstranění), v menší míře v odděleně
sbíraných složkách komunálních odpadů (tok k využití).
Č.
Účastník
Vlivový faktor
Nástroj
Povinná osoba
2 – nárůst ceny
výrobků
Informování spotřebitele,
značení obalů, vedení
evidence, cíle recyklace
a využití, zpětný odběr
Zákon o obalech
AOS – poplatky
Licence na Zelený bod –
poplatky
Občan –
spotřebitel
(domácnosti)
3 – úhrada služeb za
provoz systému
3 – vliv na rozvoj
systému třídění
Povinnost dodržování
vyhlášky obce
Spotřeba domácností
Místní vyhláška
Místní poplatek
Poplatek za komunální
odpad
Smlouva s obcí
Sankce
1
2
Vazba k účastníku č.
91
Č.
Účastník
Vazba k účastníku č.
Nástroj
Obec
1 – příjmy za sběr
obalů
2 – postih za
nedodržení povinnosti
třídit odpady
4 – úhrada nákladů na
provoz systému třídění
odpadů
Povinnost třídit odpady
Povinnost upřednostnit
využívání odpadů
Zákon o odpadech
Ceny za skládkování
(spalování)
Ceny za služby s OH
Vyhláška kraje o POH
Svozová firma
3 – služby v oblasti
zajištění svozu odpadů
(fakturace obci)
5 – dodávka odpadů
k úpravě (úhrada
nákladů s tím
spojených zejména
u komodity plastů,
u ostatních komodit
příjem)
Povinnost odpady třídit
a využívat
Efektivita systému sběru
a svozu
Nákladovost úpravy nebo
odstranění odpadů (výše
nákladů na úpravu x
výše nákladů na
skládkování)
Zákon o odpadech
Ceny za skládkování
(spalování)
Souhlas k provozu
zařízení (oprávněná
osoba)
Zákaz ukládání
vytříděných využitelných
odpadů na skládky
Úpravce
odpadů
4 – viz předchozí
6,7 – prodej
druhotných surovin
Povinnost odpady třídit
a využívat
Nákladovost úpravy
odpadů (výše nákladů na
úpravu x výše nákladů
na skládkování)
Trh s druhotnými
surovinami
Zákon o odpadech
Ceny za skládkování
(spalování)
Souhlas k provozu
zařízení (oprávněná
osoba)
Obchodník s DS
5 – nákup druhotných
surovin
7 – prodej druhotných
surovin
Trh s druhotnými
surovinami
Dovozy a vývozy surovin
Zákon o odpadech –
zelený seznam
Celní předpisy
Zpracovatel
(4), 5,6 – nákup
druhotných surovin
Trh s druhotnými
surovinami
Dovozy surovin
Odstranění
4,5 – služby v oblasti
odstranění odpadů
(fakturace)
Nákladovost úpravy
odpadů (výše nákladů na
úpravu x výše nákladů
na skládkování
Orgány státní
správy
1-8 (vyjma 2) –
kontrola plnění
povinností ze zákona
3
4
5
6
7
8
9
Vlivový faktor
Zákon o odpadech
Ceny za skládkování
Souhlas k provozu
zařízení (oprávněná
osoba)
Zákaz ukládání
vytříděných využitelných
odpadů na skládky
Zákon o odpadech
Zákon o obalech
sankce
92
Popis jednotlivých nákladových složek působících v modelu integrovaného
systému:
cena výrobků,
množství obalů uvedených na trh a do oběhu – výše poplatků do AOS,
podle jednotlivých komodit:
- množství odpadů z obalů,
- ceny za sběr a svoz odpadů (investiční, provozní + režijní náklady, příjmové položky obecních rozpočtů – platby občanů a podnikatelů, odměny AOS, tržby za prodej druhotných surovin),
- ceny za úpravu odpadů (investiční, provozní + režijní náklady, platby
nebo příjmy za přijatý odpad),
- ceny za prodej druhotné suroviny,
- ceny za zpracování druhotné suroviny,
ceny za odstranění odpadů.
Ceny za skládkování jsou obecně nízké, což má za následek, že skládkování
je upřednostňováno z ekonomických hledisek před ostatními způsoby nakládání
s odpady včetně nakládání s využitelnými složkami odpadu. Cena za skládkování působí jako jeden z hlavních ekonomických nástrojů v celém toku nakládání
s obalovými a komunálními odpady.
Aby bylo nakládání s obalovými odpady v souladu s požadavky zákona
o obalech, je třeba i v integrovaném systému zajistit cenovou intervenci v oblasti
úpravy (dotřídění odpadů) a konečného zpracování (zvláště u některých materiálových komodit), která by potlačila vliv ceny za skládkování.
Naproti tomu ceny za spalování jsou vyšší a spalovny nemohou úspěšně konkurovat skládkám. Efekt spaloven však spočívá i v tom, spotřebovávají velké
množství odpadů s dostatečnou výhřevností. Ve spádových oblastech spaloven
se třídění spalitelných složek omezuje a odděleně se sbírá především sklo, případně kovy.
2.3.2 Duální systém nakládání s obalovými a komunálními odpady
Používané spotřebitelské obaly jsou sbírány odděleně jako samostatný sběr
odpadů z obalů (pouze sklo je sbíráno v rámci obecních systémů sběru).
Systém sběru obalů organizují povinné osoby prostřednictvím najatých
oprávněných osob (svozových firem). Sběr ostatních využitelných
komunálních odpadů organizují obce, smluvně může být zajištěn
svozovými firmami nebo prostřednictvím obalové společnosti, která potom
93
zajišťuje sběr a další nakládání s obaly i komunálními odpady na bázi
smluv se svozovými firmami.
Sběr je zajištěn jako lehká obalová frakce (směs plastových, papírových,
kovových obalů, nápojových kartonů apod.), sklo je sbíráno jako
samostatná komoditní surovina.
Povinné osoby hradí náklady spojené se sběrem obalů, přepravou, úpravou
a zpracováním. Obce hradí náklady spojené se sběrem ostatních složek
komunálních odpadů (případně je hradí obalové společnosti, která může
systém zajišťovat organizačně celý).
výhody:
lze jej použít pro všechny druhy a typy obalů,
vyšší účinnost (až 80 % obalů),
vysoká efektivita při využití obalů,
zjednodušení toků odpadů a možnost přímého vlivu na jednotlivé procesy
nakládání s obalovými i ostatními využitelnými odpady,
omezení počtu smluvních subjektů na minimum umožňující provoz
systému.
nevýhody:
vysoké administrativní i provozní náklady, spojené se zajištěním investic
do sběru a zpracování odpadů,
náklady se promítají do ceny obalů a balených výrobků přibližně 15–30 %
z ceny,
nekoncepčnost systému nakládání s odpady,
nerovné podmínky na trhu se službami v odpadovém hospodářství.
94
Obr. 8. Duální systém nakládání s komunálními a obalovými odpady
Produkce odpadů z obalů
(domácnosti, instituce)
Směs domovních
a obalových odpadů
Upotřebené spotřebitelské obaly
Využitelné složky domovních odpadů
Oddělený sběr
a svoz
Oddělený sběr
a svoz
Sběr a svoz
Odstranění (příp.
energetické využití)
Úprava (dotřídění)
odpadů
Odpad po
třídění
Skládka
Druhotná
surovina
Trh
s druhotnými
surovinami
Spalovna
Zpracování
Vývoz
Odpad po
zpracování
Výrobky (distribuce, prodej
Tok odpadů začíná u spotřebitele, který si nakoupil výrobky balené
v nevratných spotřebitelských obalech. Vzniklý obalový odpad se objevuje ve
větší míře ve směsném komunálním odpadu (tok k odstranění), v menší míře
v odděleně sbíraných složkách komunálních odpadů a obalových odpadů (tok
k využití). Pro vlastní sběr použitých obalů (nejčastěji „lehká“ obalová frakce
a sklo) se používá oddělený systém sběru obalů, zajišťovaný organizačně
i technicky obalovou společností (prostřednictvím odpadářských firem). Kromě
tohoto sběru je obcemi organizován (případně jako služba pro obce i obalovou
společností) rovněž oddělený sběr využitelných složek komunálního odpadu.
Oproti integrovanému systému se jedná o zdvojení služeb na úrovni sběru od
spotřebitele – občana.
95
Č.
Účastník
Vazba k účastníku č.
Vlivový faktor
Povinná osoba
2 – nárůst ceny výrobků
Občan –
spotřebitel
(domácnosti)
3 – úhrada služeb za
provoz systému
3 – vliv na rozvoj
systému třídění
Obec
1 – příjmy za sběr obalů
úhrada nákladů za
systém třídění ostatních
odpadů (v případě, že
AOS organizuje celý
systém)
2 – postih za
nedodržení povinnosti
třídit odpady
4 – úhrada nákladů na
provoz systému třídění
odpadů (v případě, že
není organizováno AOS)
1 – služby v oblasti
zajištění svozu obalů
a ostatních odpadů
(fakturace AOS)
3 – služby v oblasti
zajištění svozu odpadů
(fakturace obci –
v případě, že systém
neorganizuje AOS)
5 – dodávka odpadů
k úpravě (úhrada
nákladů s tím spojených
zejména u komodity
plastů, u ostatních
komodit příjem)
Informování
spotřebitele, značení
obalů, vedení
evidence, cíle
recyklace a využití,
zpětný odběr
Organizace sběru,
svozu a následné
úpravy a zpracování
obalových odpadů
Povinnost dodržování
vyhlášky obce
Spotřeba domácností
1
2
3
Svozová firma
4
Povinnost třídit odpady
Povinnost upřednostnit
využívání odpadů
Povinnost odpady třídit
a využívat
Efektivita systému
sběru a svozu
Nákladovost úpravy
nebo odstranění
odpadů (výše nákladů
na úpravu x výše
nákladů na
skládkování)
Smluvní vztah s AOS,
která kontroluje rozsah
a kvalitu
poskytovaných služeb
96
Nástroj
Zákon o obalech
AOS – poplatky
Licence na Zelený bod
– poplatky
Zákon o odpadech (při
organizování služeb
v OH)
Místní vyhláška
Místní poplatek
Poplatek za komunální
odpad
Smlouva s obcí
Sankce
Zákon o odpadech
Ceny za skládkování
(spalování)
Ceny za služby s OH
Vyhláška kraje o POH
Zákon o odpadech
Ceny za skládkování
(spalování)
Souhlas k provozu
zařízení (oprávněná
osoba)
Zákaz ukládání
vytříděných
využitelných odpadů
na skládky
Č.
Účastník
Vazba k účastníku č.
Vlivový faktor
Úpravce
odpadů
1 – zajištění úpravy
odpadů pro AOS, pokud
ji AOS zajišťuje
(fakturace AOS)
4 – viz předchozí
6,7 – prodej druhotných
surovin
Obchodník
s DS
1 – zajištění
obchodování s druh.
surovinami na základě
smlouvy s AOS
5 – nákup druhotných
surovin
7 – prodej druhotných
surovin
1 – nákup druhotných
surovin, pokud jej AOS
zajišťuje
(4), 5,6 – nákup
druhotných surovin
4,5 – služby v oblasti
odstranění odpadů
(fakturace)
Povinnost odpady třídit
a využívat
Nákladovost úpravy
odpadů (výše nákladů
na úpravu x výše
nákladů na
skládkování)
Trh s druhotnými
surovinami
Smlouva s AOS
Trh s druhotnými
surovinami
Dovozy a vývozy
surovin
Smlouva s AOS
5
6
Zpracovatel
7
Odstranění
9
Zákon o odpadech
Ceny za skládkování
(spalování)
Souhlas k provozu
zařízení (oprávněná
osoba)
Zákon o odpadech –
zelený seznam
Celní předpisy
Trh s druhotnými
surovinami
Dovozy surovin
Nákladovost úpravy
odpadů (výše nákladů
na úpravu x výše
nákladů na
skládkování)
8
Orgány státní
správy
Nástroj
1–8 (vyjma 2) – kontrola
plnění povinností ze
zákona
Zákon o odpadech
Ceny za skládkování
Souhlas k provozu
zařízení (oprávněná
osoba)
Zákaz ukládání
vytříděných
využitelných odpadů
na skládky
Zákon o odpadech
Zákon o obalech
sankce
Popis jednotlivých nákladových složek působících v modelu integrovaného
systému:
cena výrobků,
množství obalů uvedených na trh a do oběhu – výše poplatků do AOS,
podle jednotlivých komodit:
- množství odpadů z obalů,
- ceny za sběr a svoz odpadů z obalů (investiční, provozní + režijní náklady, příjmové položky – tržby za prodej druhotných surovin),
97
- ceny za sběr a svoz ostatních využitelných odpadů (investiční, provozní
+ režijní náklady, příjmové položky – tržby za prodej druhotných surovin, platby obcí za zajištění tohoto systému sběru),
- ceny za úpravu odpadů (investiční, provozní + režijní náklady, platby
nebo příjmy za přijatý odpad),
- ceny za prodej druhotné suroviny,
- ceny za zpracování druhotné suroviny.
Ceny za odstranění odpadů (ceny za skládkování) jsou obecně nízké – skládkování je upřednostňováno z ekonomických hledisek před ostatními způsoby
nakládání s odpady, včetně nakládání s využitelnými odpady. Cena za skládkování působí jako jeden z hlavních ekonomických nástrojů v celém toku nakládání s obalovými a komunálními odpady. V duálním systému není ovšem hlavním
faktorem, který ovlivňuje materiálové toky. Systém je uměle prostřednictvím
plateb povinných osob (výrobců, plničů a dovozců obalů a balených výrobků)
saturován na všech úrovních nakládání, aby bylo dosaženo zákonných cílů.
2.3.3 Zálohový systém
Vybrané použité obaly jsou sbírány na základě stanovených záloh do
sběrných míst (nejčastěji obchodní síť) pomocí sběrných automatů nebo
jiných způsobů odběru použitých obalů. Zálohy mají být motivací pro
spotřebitele, aby měl zájem použitý obal vrátit na určené místo.
Ostatní druhy použitých obalů jsou sbírány v rámci obecních systémů sběru
využitelných složek komunálních odpadů (případně sběru obalových
složek).
Systém sběru organizuje obchod a svozové firmy, v případě ostatních obalů
sběr organizují obce prostřednictvím najatých svozových firem.
Sběr je zajištěn jako sběr vybraných druhů obalů prostřednictvím obchodní
sítě, ostatní obaly jsou sbírány jako komoditní v rámci obecních systémů
Povinné osoby hradí náklady spojené s oběma způsoby sběru, úpravou
odpadů a vlastním zpracováním. Náklady hradí buď samy prostřednictvím
své organizace, která zajišťuje oba systémy sběru, nebo je hradí
prostřednictvím státem zřízené organizace.
výhody:
vyšší účinnost sběru pro vybrané druhy obalů (80–90 % obalů),
přímé zapojení povinných osob do systému.
98
nevýhody:
omezený počet druhů obalů,
vysoké nároky na organizaci systému,
nekomfortní pro spotřebitele,
vysoké administrativní náklady,
vysoké investiční náklady na zřízení sítě ke zpětnému odběru zálohovaných
obalů,
vysoké provozní náklady,
omezuje volný pohyb zboží mezi státy,
znevýhodňuje jen vybrané druhy obalů.
Obr. 9. Zálohový systém
Produkce odpadů z obalů
(domácnosti, instituce)
Nevratné nezálohované obaly
Směs domovních
a obalových odpadů
Jednocestné zálohované obaly
Využitelné složky domovních odpadů včetně obalů
Sběr a svoz
Oddělený sběr
a svoz
Odstranění (příp.
energetické využití)
Úprava (dotřídění)
odpadů
Místa odběru
v obchodní síti
Druhotná
surovina
Odpad po
třídění
Skládka
Trh
s druhotnými
surovinami
Spalovna
Zpracování
Odpad po
zpracování
Vývoz
Výrobky
(distribuce, prodej
99
Tok odpadů začíná u spotřebitele, který si nakoupil výrobky balené
v nevratných spotřebitelských obalech. Malá část balených výrobků (některé
nápojové obaly) je zálohována peněžní zálohou placenou občanem při vlastní
koupi.
Vzniklý obalový odpad se objevuje ve větší míře ve směsném komunálním
odpadu (tok k odstranění), v menší míře v odděleně sbíraných složkách komunálních odpadů (případně obalových odpadů, pokud se jedná o duální systém) –
tok k využití. Zálohované obaly jsou sbírány odděleně, nejčastěji v obchodní
síti, kde byly prodány. Občan je k jejich sběru (vrácení) motivován zmíněnou
peněžní zálohou. Pro vlastní sběr použitých obalů se používají sběrné automaty
umístěné na prodejních místech nebo jiný systém výkupu. Odpady sebrané
v obecních systémech a v obchodní síti jsou dále sváženy odpadářskými firmami
k úpravě, využití nebo odstranění.
Princip je tedy stejný jako u předchozích dvou systémů, jen zdvojuje (případně u duálního systému ztrojnásobuje) možnosti sběru použitých obalů.
Č.
Účastník
Vazba k účastníku č.
Povinná osoba
+ obchodní
řetězce
2 – nárůst ceny výrobků
Informování
spotřebitele, značení
obalů, vedení
evidence, cíle
recyklace a využití,
zpětný odběr
Zajištění výkupu
zálohovaných obalů
Zajištění organizace
svozu a následného
nakládání se
zálohovanými obaly
Zákon o obalech
AOS – poplatky
Licence na Zelený bod
– poplatky
Povinné zálohy na
vybrané druhy obalů
Občan –
spotřebitel
(domácnosti)
3 – úhrada služeb za
provoz systému
3 – vliv na rozvoj
systému třídění
1 – platba a vracení
záloh
Povinnost dodržování
vyhlášky obce
Spotřeba domácností
Preference
nezálohovaných obalů
Místní vyhláška
Místní poplatek
Poplatek za komunální
odpad
Smlouva s obcí
Sankce
zálohy
Obec
1 – příjmy za sběr obalů
2 – postih za
nedodržení povinnosti
třídit odpady
4 – úhrada nákladů na
provoz systému třídění
odpadů
Povinnost třídit odpady
Povinnost upřednostnit
využívání odpadů
Zákon o odpadech
Ceny za skládkování
(spalování)
Ceny za služby s OH
Vyhláška kraje o POH
1
2
3
Vlivový faktor
100
Nástroj
Č.
Účastník
Vazba k účastníku č.
Vlivový faktor
Svozová firma
1 – služby v oblasti
zajištění svozu odpadů
(fakturace AOS nebo
obchodu)
3 – služby v oblasti
zajištění svozu odpadů
(fakturace obci)
5 – dodávka odpadů
k úpravě (úhrada
nákladů s tím spojených
zejména u komodity
plastů, u ostatních
komodit příjem)
Povinnost odpady třídit
a využívat
Efektivita systému
sběru a svozu
Nákladovost úpravy
nebo odstranění
odpadů (výše nákladů
na úpravu x výše
nákladů na
skládkování)
Zákon o odpadech
Ceny za skládkování
(spalování)
Souhlas k provozu
zařízení (oprávněná
osoba)
Zákaz ukládání
vytříděných
využitelných odpadů
na skládky
Úpravce
odpadů
4 – viz předchozí
6,7 – prodej druhotných
surovin
Povinnost odpady třídit
a využívat
Nákladovost úpravy
odpadů (výše nákladů
na úpravu x výše
nákladů na
skládkování)
Trh s druhotnými
surovinami
Zákon o odpadech
Ceny za skládkování
(spalování)
Souhlas k provozu
zařízení (oprávněná
osoba)
Obchodník
s DS
5 – nákup druhotných
surovin
7 – prodej druhotných
surovin
Trh s druhotnými
surovinami
Dovozy a vývozy
surovin
Zákon o odpadech –
zelený seznam
Celní předpisy
Zpracovatel
(4), 5,6 – nákup
druhotných surovin
Trh s druhotnými
surovinami
Dovozy surovin
Odstranění
4,5 – služby v oblasti
odstranění odpadů
(fakturace)
Nákladovost úpravy
odpadů (výše nákladů
na úpravu x výše
nákladů na
skládkování)
Orgány státní
správy
1–8 (vyjma 2) – kontrola
plnění povinností ze
zákona
4
5
6
7
8
9
101
Nástroj
Zákon o odpadech
Ceny za skládkování
Souhlas k provozu
zařízení (oprávněná
osoba)
Zákaz ukládání
vytříděných
využitelných odpadů
na skládky
Zákon o odpadech
Zákon o obalech
sankce
Popis jednotlivých nákladových složek působících v modelu integrovaného
systému
cena výrobků,
množství obalů uvedených na trh a do oběhu – výše poplatků do AOS,
podle jednotlivých komodit:
- množství odpadů z obalů,
- množství odpadů ze zálohovaných obalů,
- ceny za sběr a svoz využitelných odpadů včetně obalů – dtto jako
v případě integrovaného nebo duálního systému,
- ceny za vytvoření a provozování sítě pro zpětný výkup zálohovaných
obalů (investiční, provozní + režijní náklady ve variantách výkupních
automatů a výkupu s obsluhou),
- ceny za oddělený sběr a svoz zálohovaných obalů z obchodní sítě,
- ceny za úpravu odpadů (investiční, provozní + režijní náklady, platby
nebo příjmy za přijatý odpad),
- ceny za prodej druhotné suroviny,
- ceny za zpracování druhotné suroviny.
Ceny za odstranění odpadů (ceny za skládkování) jsou obecně nízké – skládkování je upřednostňováno z ekonomických hledisek před ostatními způsoby
nakládání s odpady, včetně nakládání s využitelnými odpady. Cena za skládkování působí jako jeden z hlavních ekonomických nástrojů v celém toku nakládání s obalovými a komunálními odpady. Platí pro ni stejná pravidla jako
v integrovaném nebo duálním systému.
Zálohovaní vybraných druhů většinou nápojových obalů vede k neúměrnému
ekonomickému zatížení kvůli vysokým investicím potřebným k vytvoření
a provozování sběrné sítě zálohovaných obalů. Účinnost sběru je sice vysoká,
ale je nutné poznamenat, že v současné době patří v České republice právě nápojové obaly k odpadům s nejvyšší mírou separace a následné recyklace. Zálohy
by logicky měly být nástrojem ke zvýšení sběru, využití nebo odstranění obalů,
které se v běžných komunálních systémech téměř nesbírají (např. papírové obaly, kelímky od jogurtů, mikrotenové sáčky, obaly s nebezpečnými vlastnostmi
apod.) a společnost má z různých důvodů zájem na jejich recyklaci nebo správném způsobu odstranění.
102
2.4 Identifikace datových zdrojů pro modelová řešení
Pro potřeby mikroekonomických modelových řešení vybrané skupiny obalových odpad byly identifikovány zdroje dat, která výše uvedená modelová řešení
kvantifikují a dále umožňují jejich porovnání v různých zvolených parametrech.
Pro popis systémů se používají ukazatele, jejichž zdroj je jasně definovaný
a pokud možno obecně přístupný. Většina popisných ukazatelů vychází ze statistických nebo evidenčních výkazů, jejichž existence je podpořena příslušnými
zákony.
1. Ukazatele o produkci a skladbě obalů a odpadů
2. Ukazatele o způsobech nakládání s odpady
3. Ekonomické ukazatele
V ČR se sledují jen velmi ojediněle na úrovni obcí nebo odpadářských firem. Nákladovost systémů tříděného sběru není žádným způsobem sledovaná a všechny publikované údaje vycházejí ze standardizovaných výpočtů
nebo omezeného zdroje dat. Přitom ekonomika systémů je jedním z nejdůležitějších faktorů, ovlivňujících konečný výsledek. Nákladovost systémů
je také důležitou informací pro veřejnost a zvýšení odpovědnosti k produkovaným odpadům. Nákladovost implementace zákona o obalech do podniků rovněž není sledována a vyhodnocována.
4. Environmentální ukazatele
Ukazatele popisující vliv jednotlivých prvků odpadového hospodářství na
životní prostředí. Lze je použít jako vstupní do analýz LCA nebo pro hodnocení vlivu systému na životní prostředí v procesu EIA.
5. Sídelní ukazatele
6. Sociální ukazatele
Pro měřitelnost byly vzaty v úvahy účasti na osvětových akcích a náklady
na osvětu. Doplňující informací je způsob platby a podíl občana na platbách
v odpadovém hospodářství. Ověřovacím zdrojem dat jsou průzkumy veřejného mínění o postojích třídění odpadů apod.
7. Právní prostředí
103
Data sloužící k popisu systému
a) Demografické a sídelní
Hloubka dat závisí na požadovaných výstupech a způsobu použití ekonomického modelu.
i.
Celkový počet obyvatel žijících v ČR, celkový počet domácností
Většina srovnávacích ukazatelů se přepočítává na průměrného obyvatele nebo
domácnost a zdrojem je ČSÚ.
ii.
Hustota obyvatel
Řada nákladových položek na provozování systémů sběru, třídění a zpracování odpadů závisí na hustotě obyvatel. V oblastech s vyšší hustotou je dosahováno lepších výsledků v třídění odpadů a provozní náklady přepočtené na množstevní jednotku jsou nižší. V zahraničních studiích se udává jako měřítko hustoty 200 obyvatel/km2. Pro potřeby modelu je nutné zvolit velikost sídelní
jednotky – kraj, „malý“ okres apod. Hustotu obyvatel lze zjistit z ČSÚ.
iii. Počet obcí podle velikosti sídel
Systémy sběru a třídění odpadů a s tím související náklady jsou rozdílné ve
skupinách obcí podle počtu obyvatel (případně počtu domácností). Protože budou informace o nákladech a třídění odpadů čerpány převážně ze systému EKOKOM, bude využito následující rozdělení velikostních kategorií:
obce do 500 obyvatel,
obce s 501–1000 obyvatel,
obce s 1001–2000 obyvatel,
obce s 2001–5000 obyvatel,
obce s 5001–10000 obyvatel,
obce s 10001–20000 obyvatel,
obce s 20001–50000 obyvatel,
obce s 50001–100000 obyvatel,
obce nad 100000 obyvatel.
U každé kategorie bude uveden počet obcí, počet obyvatel, počet domácností
v ČR. Podle stejného členění budou rozdělena i ostatní ekonomická
a výkonnostní data ve sledovaném vzorku obcí. Zdrojem dat je ČSÚ nebo EKOKOM.
104
iv. Typy zástaveb
Tato data sledují rozdělení obcí, resp. obyvatel a domácností podle způsobu
vytápění na zástavbu centrální (sídlištní s dálkovým vytápěním), smíšenou (zástavba center měst se smíšeným vytápěním) a venkovskou (rodinné domky se
zahradami). Dělení může být ještě podrobnější. Typy zástaveb jsou důležité pro
stanovení složení a produkce domovních odpadů. Pro potřeby ekonomického
modelu však nejsou rozhodujícím ukazatelem, spíše doplňkovým. Zdrojem těchto dat je ČSÚ (obtížné rozdělení do zástaveb).
b) Produkce a složení odpadů a obalů
i.
Celkové množství komunálních odpadů
Zdrojem těchto dat je produkce komunálních odpadů na území ČR, přičemž
tu lze dále členit podle rozdělení obcí do velikostních skupin. Stanovení produkce slouží k výpočtu kvalitativních srovnávacích ukazatelů, jako je účinnost
a výtěžnost tříděného sběru odpadů apod. Zdrojem dat je ISOH (spíše orientační), ale zejména vlastní výpočet na základě měrných produkcí odpadů
v kg/obyvatel.rok (VaV 720/2/00).
ii.
Bilance využitelných složek komunálních odpadů
Data dávají přehled o celkovém výskytu využitelných složek v komunálním
odpadu, výskytu obalové složky v ČR a detailnější dělení podle skupin obcí.
Stanovení podle materiálových komodit (papír, plast, sklo, kov, atd.) – každá má
jiný způsob nakládání. Pro ekonomický model představuje množství odpadů, na
které lze uplatnit vlivy ekonomických nástrojů vyplývajících z právních norem.
Zdrojem dat je VaV 720/2/00 a vlastní výpočet na základě měrných produkcí
jednotlivých materiálových komodit.
iii. Celkové množství vratných a nevratných spotřebitelských obalů
uvedených na trh
Jedná se o data o celkovém množství obalů a množství po jednotlivých materiálových komoditách uvedených na trh a do oběhu v daném čase (kalendářní
rok) na území ČR. Tato data nelze členit na menší sídelní jednotky. Pro zjištění
podílu vratných a nevratných obalů se sleduje množství obalů v obou skupinách.
Pro ekonomický model jsou vstupními daty pro stanovení rozsahu povinností
vyplývajících ze zákona o obalech. Zdrojem dat je EKO-KOM a Seznam MŽP.
105
c) Nakládání s odpady
i.
Množství odpadů (a odpadů z obalů) využitých z tříděného sběru
v obecních systémech
ii.
Množství odpadů odstraňovaných (skládkovaných nebo spalovaných)
Oba tyto ukazatele slouží ke zjištění účinnosti nástrojů ovlivňujících míru využití a recyklace komunálních a obalových odpadů. Pro vlastní ekonomický model mohou sloužit ke stanovení základních závislostí mezi mírou využití odpadů
a náklady na hospodaření s nimi. Zdrojem dat je EKO-KOM a ISOH.
d) Ekonomika
i.
Celkové náklady na hospodaření s KO
ii.
Náklady na tříděný sběr využitelných složek
iii. Náklady na tříděný sběr obalů
iv. Náklady na směsný komunální odpad
v.
Náklady na odpad ze zeleně
Ostatní nákladové položky nejsou většinou ovlivňovány legislativními cíli
a pro ekonomický model nejsou nutné.
Rozdělení nákladů na investiční a provozní by se mělo promítnout do tvorby
závislostí mezi výkonem systému a náklady. Pro vlastní model by měly být použity právě tyto závislosti, kde by zadávanou proměnnou byl požadovaný výkon
systému. Ten by promítnul prostřednictvím stanovených závislostí do nákladů.
Ekonomické údaje od obcí nejsou systematicky sledovány. Kromě toho není
k dispozici jednotná metodika, jak se náklady stanovují a jaké položky se do
nich začleňují. Investiční náklady se odhadují bez ohledu na vlastnictví (většina
obcí nevlastní vybavení na sběr odpadů. Náklady na jeho pořízení se umořují
v pronájmu od svozových firem). Zdrojem těchto dat je EKO-KOM (dotazníky
obcí z let 2000–2002).
vi. Způsob úhrady nákladů od občanů
Jedná se o místní poplatek, poplatek za komunální odpad (formou kapitační
platby nebo platby za nádobu) nebo smlouvu s občanem. Způsob a výše plateb
106
by měly sloužit k vytvoření závislosti mezi způsobem platby a účinností systému (účinnost tříděného sběru, omezení černých skládek apod.)
Tyto informace nejsou sledovány. Kromě toho všechny tři typy úhrady platí
od roku 2002, což je příliš krátká doba pro vysledování jakýchkoliv závislostí.
Zdrojem dat je EKO-KOM (dotazníky obcí 2000–2002).
e) Environmentální a sociální ukazatele
Environmentální dopady jednotlivých řešení nakládání s odpady vyžadují vysokou míru znalostí a hodnocení na základě LCA. Sociální ukazatele jsou
v odpadovém hospodářství obtížně sledovatelné. V modelu by měly objevit ve
formě dopadů na spotřebu a životní úroveň domácností.
2.5 Ekonomické ukazatele hospodaření s komunálními odpady
včetně jejich obalové složky
V České republice jsou k dispozici údaje pouze z integrovaného systému, ve
kterém jsou využitelné složky komunálních odpadů a upotřebené spotřebitelské
obaly sbírány společně. Zároveň není zaveden na rozdíl od ostatních evropských
států sběr lehké obalové frakce. Využitelné odpady jsou sbírány odděleně po
jednotlivých materiálových komoditách. Tento sběr má již dlouholetou tradici,
zejména v oblasti papíru a skla.
Údaje o ekonomice nakládání s komunálním odpadem nejsou v ČR systematicky sledovány. Údaje uváděné ze šetření, která provádí ČSÚ, jsou zkreslené
a neodpovídají reálným nákladům a cenám v oblasti služeb v odpadovém hospodářství. Pro potřeby tohoto výzkumného projektu byla použita data ze systému EKO-KOM, který je provozován autorizovanou obalovou společností.
V současné době tento systém shromažďuje podrobné údaje o odpadovém hospodářství z více než 4 600 obcí (9,6 mil. obyvatel). Kromě technických podmínek a organizačních opatření jsou sledovány od roku 1999 také ekonomické
ukazatele. Výstupy z těchto údajů byly použity pro charakteristiku odpadového
hospodářství obcí.
Hodnocení vychází z údajů ročního dotazníku, který obce poskytují do systému EKO-KOM. V hodnocení byla použita data za období 2001–2003, přičemž
data za rok 2001 jsou použita pro srovnání v časové řadě. Pro potřeby statistického zpracování dat bylo použito 2 347 dotazníků, které reprezentovaly cca
107
6,351 mil. obyvatel ČR (do hodnocení byly vybrány obce, které v obou letech
2002 a 2003 poskytly požadované údaje v plném rozsahu).
2.5.1 Celkové náklady na odpadové hospodářství obce
Celkové náklady obcí na tříděný sběr se velmi liší. Údaje z obcí jsou také často
zkresleny neznalostí položek, které jsou do systému zahrnovány. Do celkových
nákladů při hodnocení byly zahrnuty tyto položky: směsný KO, tříděný sběr,
objemný odpad, nebezpečné odpady, sběrné dvory, propagace, koše, černé
skládky, ostatní (např. biologický odpad apod.).
Obr. 10. Poměr nákladových položek v obcích ČR (průměr za rok 2003)
5,1%
3,3%
9,3%
2,4%
6,9%
6,9%
0,2%
64,7%
1,2%
směsný KO
objemný odpad
koše
tříděný sběr
NO
sběrné dvory
ostatní
propagace
černé skládky
Největší podíl nákladů tvoří náklady na odstraňování směsných komunálních
odpadů. Ve srovnání s rokem 2002 došlo ke zvýšení podílu nákladů za směsný
odpad, a to zejména z důvodu zvýšené poptávky po těchto službách vyvolané
zejména paušalizací plateb od občanů formou poplatků. Postupně se zvyšuje podíl na tříděný sběr odpadů a sběrné dvory.
Nárůst absolutních nákladů průběhu let 2001–2003 ukazuje následující obrázek, který je pro srovnání uveden v nákladech přepočtených na jednoho průměrného obyvatele ve sledovaných obcích. K největšímu nárůstu došlo u směsných
komunálních odpadů a u tříděného sběru využitelných složek.
V případě nárůstu nákladů za směsný komunální odpad mezi rokem 2001
a 2002 lze hovořit o vlivu přechodu na paušální platbu formou místního poplat108
ku nebo poplatku za komunální odpad (viz výše), kdy občané byli zpoplatněni,
všem byla zajištěna stejná služba, a tudíž přestali mít důvody k odkládání odpadů nelegálním způsobem. Tento trend zřejmě pokračuje, i když se projevuje
i nárůst provozních nákladů na svoz a odstraňování odpadů.
Postupně narůstají také náklady na tříděný sběr využitelných složek odpadů.
Nárůst je vyvolán zvýšenou poptávkou po službách na zajištění odvozu odpadů.
Tento trend lze částečně přičítat vlivu zákona o obalech a činnosti autorizované
obalové společnosti, která provozuje integrovaný systém založený na spolupráci
s obcemi a ekonomicky je stimuluje ke zvyšování výtěžnosti a účinnosti tříděného sběru.
Obr. 11. Vybrané nákladové položky v obcích ČR v období 2001–2003
700
650
600
Kč/obyvatel.rok
550
500
450
400
350
300
250
200
150
100
50
0
směsný
KO
objemný
odpad
koše
tříděný
sběr
r.2001
r.2002
NO
sběrné
dvory
černé
skládky
celkem
r.2003
K nárůstu nákladů dochází také v oblasti sběrných dvorů, jejichž existence je
svázána zejména se zákonnou povinností sběru nebezpečných odpadů.
S rozvojem odpadového hospodářství lze očekávat další nárůst nákladů na provozování sběrných dvorů, které jsou nedílnou součástí komplexní nabídky obce
pro občany v oblasti komunálních odpadů.
109
Celkové náklady na provoz odpadového hospodářství v obcích se liší podle
velikosti obce. Rozdílné náklady ve skupinách obcí podle počtu obyvatel ukazuje následující obrázek.
Celkové náklady na odpadové hospodářství v obcích se pohybují
v jednotlivých velikostních skupinách v rozmezí 506–746 Kč/obyvatel.rok,
průměr je 716,3 Kč/obyvatel.rok (údaj za rok 2003). Pro srovnání: v roce 2002
byly náklady nižší, a to v rozmezí 506–676 Kč/obyvatel.rok, to představuje meziroční nárůst o 26 %.
Nejvyšší náklady byly zjištěny v malých obcích do 500 obyvatel a ve velkých
městech nad 100 000 obyvatel. Vyšší náklady v malých obcích jsou dány především horší obslužností svozové oblasti a velkými přejezdovými vzdálenostmi.
U velkých měst je systém náročnější na organizaci. Do vzorku sledovaných obcí
bylo zahrnuto také hl. m. Praha, které má vysoce organizovaný systém nakládání
s komunálními odpady a v němž jsou směsné odpady odstraňovány spalováním,
což samo o sobě představuje nárůst oproti obcím, kde jsou odpady skládkovány.
Obr. 12. Náklady na odpadové hospodářství ve skupinách obcí podle počtu
obyvatel (2003)
800,00
716
700,00
568
Kč/obyvatel.rok
600,00
500,00
400,00
300,00
200,00
100,00
0,00
do 500
směsný KO
sběrné dvory
501-1000
10015000
objemný odpad
ostatní
500110000
1000120000
koše
propagace
110
2000150000
50001100000
nad
100000
tříděný sběr
černé skládky
celkem
2003
NO
celkem
2002
2.5.2 Nakládání se směsným komunálním odpadem
Nejrozšířenějším způsobem odstraňování komunálních odpadů je skládkování. Ceny za skládkování se různí a pohybují se mezi 597–774 Kč/t, průměr 722
Kč/t (údaje za rok 2003).
Spalování odpadů je nákladnější variantou. Náklady se pohybují mezi 1 017–
1 428 Kč/t, průměr 1 140 Kč/t (ceny za rok 2003). Nutno poznamenat, že
u všech stávajících spaloven nejsou v ceně promítnuty investice, jedná se hlavně
o provozní náklady. Při srovnání nákladů na odstraňování směsného komunálního odpadu jsou náklady jednoznačně nejvyšší v krajích, kde se odpad spaluje
(Praha, Jihomoravský, Liberecký), a to v průměru o 58 % než v krajích, kde se
odpad převážně ukládá na skládku.
Náklady na směsný komunální odpad jsou promítány do plateb občanů (místní poplatek, poplatek za komunální odpad). Ve 38 % sledovaných obcí náklady
spojené se směsným komunálním odpadem plně hradí občan, v 51 % obcí obce
přispívají v průměru 28 % z nákladů a v 11 % obcí obce plně hradí náklady za
občany. Poslední jmenovaná skupina je tvořena z 98 % obcemi menšími do
5.000 obyvatel.
2.5.3 Tříděný sběr využitelných odpadů včetně obalové složky
Stejně jako došlo k nárůstu nákladů u směsného komunálního odpadu, došlo
rovněž k nárůstu nákladů na tříděný sběr využitelných složek. Nárůst nákladů na
tříděný sběr byl zřejmě způsoben investicemi do sběrových systémů a růstem
výtěžnosti tříděného sběru od obyvatel, a tím tedy zvýšenou poptávkou po službách na zajištění svozu a recyklace vytříděných složek.
Náklady na tříděný sběr se v roce 2002 pohybovaly podle velikostí obcí
v rozmezí 41,4–55,72 Kč/obyvatel.rok a v roce 2003 to již bylo 49,4–94,63
Kč/obyvatel.rok, přičemž nejvyšší náklady měla města nad 100 000 obyvatel
a obce pod 500 obyvatel. Přehled nákladů a příjmů v oblasti tříděného sběru využitelných složek v období 2001–2003 ve sledovaném vzorku obcí ukazuje následující tabulka.
111
Tab. 28. Náklady a příjmy obcí v oblasti tříděného sběru využitelných
složek v Kč/obyvatel.rok
Náklady na tříděný
sběr
Náklady obcí
Příjmy za prodej
Platby EKO-KOMu
druh. surovin
2001
52,2
–
2002
46,04
25,8
27,2
2003
66,70
32,72*
41,98**
* uveden průměr bez měst nad 100.000 obyvatel z důvodů nedostatečných údajů
** uveden průměr z přímých plateb obcím. Se započtením nákladů na projekty
v obcích a krajích se zvýší na 43,85 Kč/obyvatel.rok
Zdroj: EKOKOM
Samozřejmě, že se náklady liší u jednotlivých materiálových komodit. Přímé
údaje z obcí, které by popisovaly nákladovost tříděného sběru jednotlivých komodit, nejsou k dispozici. Údaje uvedené v následující tabulce jsou získány zejména z šetření u odpadářských firem a vlastními výpočty. Je nutné je brát jako
orientační.
Tab. 29. Náklady na tříděný sběr jednotlivých komodit
Náklady na tříděný sběr
Kč/t
Platba EK (Kč/t)
papír
2100–2600*
1100–2300
plasty
6000–9000
5300–8200
700–1500
650–1300
sklo
Zdroj: EKO-KOM
Jednoznačně nejnákladnější je sběr plastů. Je to způsobeno jeho nízkou objemovou hmotností, čímž vzrůstají především přepravní náklady při nakládce odpadu i při jeho transportu na další zařízení. Vysoká hodnota nákladů je způsobena také negativní cenou směsných plastů při zpracování. V případě sběru PET
lahví a nakládání s PET lahvemi (bez ostatních plastů) je sběr díky vysoké prodejní ceně PET na trhu druhotných surovin spíše výdělečný.
112
Obr. 13. Výtěžnost a nákladovost tříděného sběru v jednotlivých
krajích za rok 2003
140
30
120
25
100
80
15
60
kg/obyvatel.rok
Kč/obyvatel.rok
20
10
40
5
20
in
a
ín
sk
ý
Zl
so
č
Vy
Ú
st
e
ck
ý
sk
ý
če
do
Pr
ře
St
Ji
ho
náklady
ah
a
0
če
Ji
sk
ho
ý
m
or
av
sk
Ka
ý
rl o
Kr
va
ál
rs
ov
ký
eh
ra
de
ck
ý
Li
be
M
or
re
av
ck
sk
ý
os
le
zs
ký
O
lo
m
ou
ck
ý
Pa
rd
ub
ic
ký
Pl
ze
ňs
ký
0
výtěžnost Pa+Pl+Sk
Zdroj: EKO-KOM, a. s.
Výtěžnost tříděného sběru (v kg/obyvatel.rok), která může vyjadřovat míru
účinnosti tříděného sběru, úzce souvisí s náklady na tuto činnost. Pro představu
o kolísání nákladů a výtěžnosti je uveden následující obrázek, který znázorňuje
výtěžnost a nákladovost tříděného sběru v jednotlivých krajích za rok 2003.
Pro srovnání byl proveden přepočet mezi výtěžností a náklady na tzv. měrné
náklady, tj. náklady na 1 kg vytříděných surovin. Pro představu je uvedena následující tabulka s přepočtem.
113
Tab. 30. Měrné náklady v jednotlivých krajích
Kraj
Jihočeský
Jihomoravský
Karlovarský
Královéhradecký
Liberecký
Moravskoslezský
Olomoucký
Pardubický
Plzeňský
Praha
Středočeský
Ústecký
Vysočina
Zlínský
Kč/kg
3,81
1,86
3,96
2,67
2,75
3,89
3,73
1,90
2,57
4,54
4,04
3,81
2,53
3,20
Efektivita nákladů
4,10
10,03
3,05
7,87
6,52
4,19
4,37
11,64
9,21
5,88
3,99
2,86
7,83
5,29
Zdroj: EKO-KOM, a. s.
Ve třetím sloupci tabulky je uveden přepočet na tzv. efektivitu nákladů,
tj. poměr mezi výtěžností tříděného sběru a měrnými náklady. Tučně vyznačené
jsou kraje, ve kterých je efektivita nejvyšší. Poměr mezi efektivitou nákladů
a výtěžností tříděného sběru v krajích ukazuje následující obrázek.
Tyto křivky jsou základem pro hodnocení vztahu mezi účinností tříděného
sběru (zde vyjádřené pomocí výtěžnosti v kg/obyvatel.rok). Vztah bude dále
rozveden v následujícím textu.
114
Obr. 14. Poměr mezi efektivitou nákladů a výtěžností tříděného sběru
v krajích
14,00
30
12,00
25
10,00
8,00
15
6,00
výtěžnost
efektivita
20
10
4,00
5
2,00
0
Ú
st
Ka eck
ý
rl o
va
rs
ký
Ji
ho
če
St
sk
ře
M
do ý
or
če
av
sk
sk
ý
os
le
z
O
sk
lo
ý
m
ou
ck
ý
Zl
ín
sk
Li
be ý
re
Ji
ho
ck
m
ý
or
av
s
Vy ký
Kr
so
ál
č
ov
eh ina
ra
de
ck
Pa
ý
rd
ub
ic
ký
Pl
ze
ňs
ký
Pr
ah
a
0,00
efektivita
výtěžnost Pa+Pl+Sk
2.5.4 Příjmové složky odpadového hospodářství v obecních rozpočtech
Hlavní příjmovou složkou je bezesporu poplatek od občanů za provozování
systému nakládání s komunálními odpady. Platby se pohybovaly v roce 2003
v rozmezí 299–450 Kč/obyvatel.rok, průměr 352 Kč/obyvatel.rok. Poplatky pro
občany se zvyšují s velikostí obce, přičemž nejvyšší jsou v městech nad 50 000
obyvatel.
Součástí příjmů jsou také tržby za druhotné suroviny. Více než 70 % obcí sledovaných obcí neví, zda jsou příjmy z prodeje druhotných surovin zohledňovány ve fakturaci svozových firem. Příjmy jsou vyšší s rostoucí velikostí měst
a rovněž ve městech, které vlastní nebo spoluvlastní technické služby. Tržby za
druhotné suroviny se pohybovaly v roce 2003 v rozmezí 11–78 Kč/obyvatel.rok,
průměr 32 Kč/obyvatel.rok. Nejvyšší příjmy byly ve skupině měst s 5 000 až
20 000 obyvateli.
115
Dalším příjmem mohou být také platby od živnostníků, kteří využívají systém
obce. Tyto příjmy se pohybovaly v roce 2003 v rozmezí 36–93 Kč/obyvatel.rok,
průměr 47 Kč/obyvatel.rok. Obdobně jako u tržeb za druhotné suroviny byl příjem nejvyšší ve skupině měst s 5 000–20 000 obyvateli.
Nedílnou součástí příjmů do obecních rozpočtů se staly také platby povinných
osob s povinností zpětného odběru obalů. Jedná se o platby autorizované obalové společnosti EKO-KOM, která provozuje integrovaný systém založený na
spolupráci s obcemi. V průměru tato platba v roce 2003 činila 42
Kč/obyvatel.rok.
Celkové průměrné příjmy dosahují cca 446 Kč/obyvatel.rok, tj. 62 % průměrných nákladů na OH obce. Poměr mezi náklady a příjmy ve skupinách obcí
podle velikosti ukazuje následující obrázek.
Obr. 15. Poměr mezi náklady a příjmy ve skupinách obcí podle velikosti
800
700
600
k
g/ 500
o
400
b
yv 300
at
200
100
0
do 500
500 až 1
000
1 000 až 5
000
5 000 až
10 000
10000–
20 000
náklad
20 000 až
50 000
50 000 až
100 000
nad 100
000
příjm
Zákon o odpadech umožňuje 3 způsoby, jak může obec zpoplatnit občana za
služby v odpadovém hospodářství. Jak ukazuje následující tabulka, jednoznačně
nejrozšířenějším způsobem je místní poplatek, který byl v roce 2003 zaveden
téměř v 80 % sledovaných obcí.
116
Tab. 31. Způsoby plateb občanů v obcích ČR
Místní poplatek
Poplatek za KO
Z toho
Platba na obyvatele
Platba za nádobu
Platba za známku
Ostatní
2002
2003
75,6 %
20,0 %
79,5 %
20,2 %
5,4 %
5,4 %
8,2 %
6,4 %
3,7 %
7,9 %
6,9 %
0,3 %
Zdroj: EKO-KOM, a. s.
2.5.5 Sazba místního poplatku versus zákon o odpadech
Pro místní poplatek je v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech stanovena maximální výše místního poplatku, která při sečtení obou sazeb činí 500
Kč/obyvatel.rok.
Reálné náklady v obcích ČR jsou však vyšší:
rok 2002 – 506–676 Kč/obyvatel.rok (průměr 568 Kč), po odečtení nákladů
na černé skládky, osvětu a koše 533,2 Kč,
rok 2003 – 506–746 Kč/obyvatel.rok (průměr 716 Kč), po odečtení nákladů
na černé skládky, osvětu a koše 683,5 Kč.
Od května 2003 došlo také ke zvýšení sazby DPH za služby v odpadovém
hospodářství, a to:
zvýšení DPH o 14 % – nárůst o 71–104 Kč/obyvatel.rok,
poplatek za skládkování od r. 2005 o 100 Kč/t – nárůst o cca
30 Kč/obyvatel.
Předpokládané reálné náklady v roce 2005 (bez růstu provozních nákladů) by
mohly činit cca 607–880 Kč/obyvatel.rok. Z uvedených faktů je zřejmé, že je
nutné revidovat stávající právní úpravu týkající se výše místních poplatků. Rovněž negativně působí zvýšená sazba DPH, která je v evropských státech běžně
zařazena do nižší (5 %) sazby. Pouze jí narostou celkové náklady obcí bez efektu na odpadové hospodářství (efektivně působí např. navýšení skládkového poplatku – nutí původce hledat jiné alternativy nakládání s odpady).
117
2.5.6 Závislost nákladů a účinnosti tříděného sběru komunálních
odpadů
Vzhledem k tomu, že v ČR je provozován sběr využitelných složek KO
a upotřebených obalů jako integrovaný, není v podstatě možné oddělit mikroekonomické vazby komunálních a obalových odpadů.
2.5.7 Závislost nákladů na účinnosti třídění – skutečnost
Modelové řešení souvislostí mezi náklady a účinností třídění využitelných
složek domovního odpadu je dále porovnáváno s údaji dosahovanými
v provozních podmínkách. Pro tento účel srovnání modelového a provozního
řešení bylo využito hodnot vybraných ukazatelů sledovaných a evidovaných
v systému EKO-KOM v letech 2002 a 2003. Zdrojem hodnot sledovaných ukazatelů v tomto informačním systému jsou údaje evidované a předané obcemi,
tedy původci komunálních odpadů, zapojenými do systému EKO-KOM.
Množství využitelných složek v komunálním odpadu
Z informačního systému EKO-KOM byly převzaty údaje o nákladech
a množství (výtěžnosti) vytříděných využitelných složek z komunálních odpadů
podle předem definovaných velikostních kategorií obcí. Získané údaje byly přepočteny na měrné ukazatele (Kč/t, kg/obyvatele a rok). Pro zkoumání stanovené
závislosti je nutno znát také účinnost třídění, která se vypočítá z celkového výskytu jednotlivých využitelných složek v komunálních odpadech. Vzhledem
k tomu, že nelze nepřetržitě analyzovat složení komunálního odpadu, využívají
se k tomuto účelu standardy skladby komunálního odpadu.
Skladba běžného odpadu z domácností (domovního odpadu – DO) a jemu podobného odpadu (živnostenského odpadu – ŽO) byla sledována v průběhu systematických analýz komunálního odpadu prováděných v rámci řešení VaV/720/2/00
„Intenzifikace sběru, dopravy a třídění komunálního odpadu“, jehož nositelem
v letech 2000–2003 byla Univerzita Karlova v Praze. Průměrné hodnoty ukazatelů
skladby tohoto odpadu, respektive podílu využitelných složek na obyvatele podle
velikostních kategorií obcí jsou obsaženy v následující tabulce.
118
Tab. 32. Měrná množství využitelných složek v komunálním odpadu (DO a ŽO)
Výskyt využitelných složek v KO
Množství
(kg/obyv. a rok)
KO
Velikostní kategorie obcí
(kg/obyv.
z toho
celkem
a rok)
Papír
Plasty
Sklo
Kovy
do 5 000 obyvatel
230
88
35
28
17
8
5 000–10 000 obyvatel
205
104
45
30
20
9
10 000–50 000 obyvatel
301
143
65
44
24
10
50 000–100 000 obyvatel
296
143
65
44
23
10
100 000 a více obyvatel
293
141
66
40
25
10
Celkem ČR
256
118
52
36
21
9
Zdroj: SLEEKO
Údaje převzaté ze systému EKO-KOM a zpracované do podoby ukazatelů potřebných pro vzájemné srovnání modelového řešení a skutečnosti v závislosti
nákladů a účinnosti třídění využitelných složek komunálních odpadů jsou uvedeny v tabulce č. 33 (rok 2002) a tabulce č. 34 (rok 2003).
Tab. 33. Výtěžnost, účinnost a náklady třídění využitelných složek KO –
skutečnost 2002
Ukazatel
Velikostní kategorie obcí
Výskyt VS
Výtěžnost
v KO (DO a ŽO)
třídění VS
(kg/ob. a rok) (kg/ob. a rok)
Účinnost
třídění VS
(% hm.)
Náklady
třídění VS
(Kč/t)
do 5 000 obyvatel
5 000–10 000 obyvatel
10 000–50 000 obyvatel
50 000–100 000 obyvatel
100 000 a více obyvatel
88
104
143
143
141
43
33
26
12
25
49
32
18
8
18
1 065
1 504
1 968
3 818
2 965
Celkem ČR
118
25
21
2 321
Zdroj: SLEEKO
119
Tab. 34. Výtěžnost, účinnost a náklady třídění využitelných složek KO –
skutečnost 2003
Ukazatel
Velikostní kategorie obcí
Účinnost
Výskyt VS
Výtěžnost
třídění VS
v KO (DO a ŽO)
třídění VS
(kg/ob. a rok) (kg/ob. a rok) (% hm.)
Náklady
třídění VS
(Kč/t)
do 5 000 obyvatel
5 000–10 000 obyvatel
10 000–50 000 obyvatel
50 000–100 000 obyvatel
100 000 a více obyvatel
88
104
143
143
141
33
37
31
20
28
38
36
22
14
20
1 356
1 479
1 953
2 470
3 407
Celkem ČR
118
29
25
2 377
Zdroj: SLEEKO
Průběh nákladů třídění využitelných složek komunálních odpadů, respektive
běžného domovního a jemu podobného odpadu, v závislosti na účinnostech třídění za užití skutečných údajů za léta 2002 a 2003 ze systému EKO-KOM
a údajů modelového řešení uvádí následující obrázek.
Z grafického zpracování je patrno, že závislost nákladů třídění využitelných
složek z komunálních odpadů na účinnosti třídění má tvar nelineární funkce.
Křivky vyjadřující skutečné náklady třídění využitelných složek (obrázek č. 16)
mají tvar hyperbolické funkce. Křivky vypovídají o tom, že se zvyšující se účinnosti třídění klesají náklady na třídění využitelných složek a naopak, že čím nižší je účinnost třídění, tím vyšší jsou náklady třídění využitelných složek.
Další křivka, která se týká modelového řešení nákladů třídění v závislosti na
účinnostech třídění však ukazuje na to, že výše uvedená závislost má určitá
omezení. Od určité výše účinnosti třídění (při modelovém řešení od 50 %) mají
náklady třídění opět vzestupnou tendenci. Tato tendence potvrzuje skutečnost,
že míra třídění využitelných složek za účelem jejich materiálového využití má
určité technické a ekonomické meze. Využitelné složky jsou vytřiďovány za
podmínek vynaložení dodatečných nákladů na technicky náročné vybavení tříděného sběru, které má trvale vzestupnou tendenci a postupně se stává neúměrným vzhledem k dosaženému efektu.
120
Obr. 16. Náklady třídění KO v závislosti na účinnostech třídění
4500
4000
Náklady třídění (Kč/t)
3500
3000
2500
2000
1500
1000
500
0
0
10
20
30
40
50
60
70
Účinnost třídění (%)
Náklady třídění r. 2002 (Kč/t)
Náklady třídění r. 2003 (Kč/t)
Náklady třídění - modelové řešení (Kč/t)
Na základě dosud získaných poznatků ze zkoumání závislosti nákladů
a účinnosti třídění využitelných složek komunálních odpadů lze vyvodit následující obecné souvislosti:
nejvyšší náklady třídění se projevují při účinnosti třídění do 10 %, tj. při
celkové výtěžnosti využitelných složek menší než přibližně 12 kg na
obyvatele a rok,
při účinnosti třídění vyšší než 10 % dochází k postupnému poklesu nákladů
třídění, jehož minimum se nachází mezi 40–50% účinností třídění,
tj. přibližně při vytřídění 48–60 kg na obyvatele a rok,
při účinnostech třídění vyšších než 40–50 % dochází k opětnému zvyšování
měrných nákladů třídění, jejichž výše při přiblížení se k maximu účinnosti
by se pravděpodobně mohla přibližovat k nekonečnu.
Náklady třídění využitelných složek jsou ve skutečnosti ovlivněny mnoha
faktory, z nichž za významné lze označit strukturu vytříděných využitelných
složek, neboť každá ze složek má jiné nákladové zatížení, dále pak velikost sídelní jednotky a charakter její obytné zástavby, jiné nákladové zatížení bude mít
odvozový způsob sběru v zástavbě bytových domů na sídlišti a jiné odvozový
způsob sběru v zástavbě rodinných domů.
121
3
Vybrané druhy odpadů nebo výrobků dle zákona
o odpadech
Mezi vybrané odpady byly pro účely této kapitoly zařazeny odpady, které
charakterem výskytu dávají předpoklad ovlivnění širším spektrem nástrojů ekologické politiky. Jsou to:
PCB,
odpady azbestu,
pneumatiky,
autovraky,
elektrošrot,
odpadní zářivky a výbojky,
ledničky,
odpadní oleje,
odpadní baterie a akumulátory,
biodegradabilní odpady,
kaly z ČOV.
Zvláštní kategorii tvoří odpady s obsahem PCB, nakolik jejich životní cyklus
je uzavřen tím, že je ukončena produkce a je stanovena povinnost materiály
s PCB odstranit do roku 2010. Nebyly uvažovány odpady z výroby TiO2, protože je v ČR jediná výrobna.
Tab. 35. Působení nástrojů na nakládání s vybranými odpady a výrobky
Nástroje
Etapa
nakládání
Produkce
odpadu
Shromažďování
Úprava
vlastností
Recyklace
Energetické
využití
Biozpracování
Odstranění –
skládka
Dobrovolné
nástroje
Zpětný odběr
(dobrovolné
dohody)
+
recyklovatelné
Zákazy
(skládky)
Příkazy (povinná
úprava/recyklace
– kvóty)
Poplatek za
ukládání na
skládky
++
recyklovatelné
+ recyklovatelné ++recyklovatelné,
biodegradabilní
+ recyklovatelné + recyklovatelné ++ recyklovatelné
+ oleje
+ pneumatiky,
- biodegradabilní,
oleje, PCB,
pneumatiky, oleje
biodegradabilní
++biodegradabilní ++biodegradabilní
-- všechny
- recyklovatelné,
biodegradabilní
122
+ recyklovatelné
+ pneumatiky,
oleje,
biodegradabilní
++biodegradabilní
- všechny
Legenda:
autovraky
elektrošrot
odpadní zářivky
a výbojky
ledničky
odpadní oleje
odpadní baterie
a akumulátory
biodegradabilní
odpady
= Recyklovatelné
pneumatiky
=
odpady
Biologicky azbestu,
upravitelné PCB
=
Nezpracovatelné
kaly z ČOV
„-“ = snížení odpadů postupujících do dané etapy nakládání
„+“ = zvýšení odpadů postupujících do dané etapy nakládání
3.1 Soustředění informací o technických a ekonomických
charakteristikách vybraných odpadů
Tato kapitola soustřeďuje informace formou rozsáhlé citace a kompilace údajů z Implementační a investiční strategie pro směrnice ES o odpadech (autovraky, oleje, PCB, kaly, baterie a akumulátory), práce Ekonomická analýza regulace odpadového hospodářství, vybrané odpady (ledničky, pneumatiky), Koncepce
odpadového hospodářství Středočeského kraje (elektrošrot), Koncepce odpadového hospodářství ČR a výsledků vlastního průzkumu.
3.1.1 Autovraky
a)
výrobky
Největším výrobcem osobních vozů v České republice je ŠKODA AUTO,
a. s. Mladá Boleslav. Asi polovina v České republice prodaných vozů se dováží
(nové vozy, ojeté vozy). Průměrné stáří všech provozovaných (nejen osobních)
vozidel je 16,4 let. Toto konstatování je o to významnější, že průměrné stáří vozového parku v zemích EU je poloviční.
V roce 1999 bylo v České republice registrováno 5 082 176 motorových vozidel.
123
Tab. 36. Stavy motorových vozidel v letech 1994–1999
Rok
Osobní a
dodávkové
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2 967 253
3 113 476
3 349 008
3 547 745
3 687 451
3 695 792
Nákladní
Speciální
nákladní
160 793
182 326
235 114
265 598
312 404
302 487
125 360
125 176
119 448
115 839
111 030
104 184
Autobusy
22 761
21 912
21 460
20 916
20 505
20 013
Malé
Motocykly
motocykly
666 352
667 782
666 210
659 951
645 922
558 237
476 453
457 560
439 247
438 484
446 350
401 463
Zdroj: vlastní šetření
Ve srovnání s EU má Česká republika v oblasti osobních automobilů (2,96
obyvatel/automobil) již vysoký stupeň motorizace (Velká Británie 2,4; Španělsko 2,6; SRN 2,1 obyv./auto) – za posledních 12 let se počet osobních automobilů v České republice zvýšil o 161 %; za poslední 4 roky pak nárůst činí 10 %.
b)
odpady
V devadesátých letech stoupl počet ročně vyřazovaných vozidel v České republice na 100 000 až 130 000 – průměrné stáří vyřazovaných vozidel je 20 let.
V roce 1999, díky zavedení nového systému zákonného pojištění motorových
vozidel, bylo však odhlášeno 299 849 vozidel.
c)
nakládání
i.
organizace
Základními články organizace nakládání s vyřazenými vozidly v ČR jsou: autovrakoviště, provozy podniků Kovošrot, sběrná síť autovraků značky Škoda
(Akce „Věrnost“ ŠKODY AUTO, a. s.) a následní zpracovatelé získaných materiálů (hutě, spalovny, cementárny, sklárny). ŠKODA AUTO jako marketingovou akci podporoval dva zpracovatele vyřazených vozidel značky Škoda – ŽDB
Bohumín a Klán Kutná Hora – takto bylo zpracováno cca 5 000 vozů (tj. necelá
4 % všech likvidovaných autovraků). Přibližně stejné množství prošlo podniky
zabývajícími se sběrem a zpracováním šrotu. Zbytek vyřazených vozidel končí
na autovrakovištích (demontáž pouze barevných kovů, popř. náhradních dílů)
bez záruky ekologického zpracování vyřazeného vozidla; cca 3 500 vyřazených
vozidel je ročně exportováno.
124
ii.
využití
K nejvýznamnějším zpracovatelům vyřazených vozidel v ČR patří Kovošrot
Praha, a. s. Podmínkou přijetí vyřazených vozidel je odhlášení vozidla z provozu
na dopravním inspektorátu; v takovém případě je vystaven doklad
o ekologickém zneškodnění vozidla. Poté následuje odstranění provozních kapalin, demontáž pneumatik, drcení zbytku, magnetická separace železných kovů,
separace barevných kovů (hliník, měď, zinek) a separace polymerních odpadů
(plasty, guma, sklo, dřevo). Magnetický podíl (tzv. sbalky) je dodáván do hutí
(pouze export, protože české hutě neakceptují zvýšený obsah zinku). Tímto způsobem je zpracováno cca 400 vyřazených vozidel/rok, což je způsobeno především provozem tzv. autovrakovišť, kde poslední majitel dostane alespoň minimální úhradu.
Významnou aktivitou v roce 1999 byla akce ŠKODA AUTO, a. s. s názvem
„Věrnost“; vztahovala se výhradně na vozy této značky. Sběrná síť byla tvořena
255 obchodními místy této značky (značkovými servisy), 27 sběrnými místy
a dvěma zpracovateli – ŽDB, a. s. – závod Recyklace a Klán, s. r. o. Kutná Hora. (ŠKODA AUTO z obchodních důvodů dotovala tuto činnost částkou cca 3
500 Kč/vyřazené vozidlo, což je cena obvyklá v EU (200 DM/vyřazené vozidlo).
V ČR existují dvě zařízení na drcení částečně demontovaných vyřazených vozidel – Kovošrot Kladno a Metalšrot Tlumačov. Jedná se o zařízení firmy PWH
(1 800 kW) s projektovanou kapacitou 120 000 autovraků/rok, která je
v současné době z výše uvedených důvodů nevyužita. Výstupem ze šrédrů jsou
především ocelové sbalky velikosti zhruba 50–100 mm (ČSN 42 0030, druh 76).
d)
ekonomika
Hodnota vyřazeného vozidla, vzhledem k nákladům na jeho zpracování, je
velmi nízká – do 500 Kč/t; při výkupní ceně 300 Kč/t je v současné době tato
činnost ekonomicky nezajímavá. Náklady na zpracování vyřazených vozidel
tvoří především doprava vyřazených vozidel (při středních cenách 20 Kč/km
a vzdálenosti na sběrné místo – autovrakoviště 10 km to je 400 Kč/vyřazené vozidlo), úpravu na autovrakovišti (odstranění kapalin, akumulátoru, využitelných
náhradních dílů – průměrná tržba za náhradní díly na autovrakovišti je 500
Kč/vyřazené vozidlo), dopravu ke šrédrům (na kratší vzdálenosti se používají
nízkoložné přívěsy, na větší vzdálenosti se používá železniční přeprava – při125
bližně 1 Kč/tkm) naplocho lisovaných vyřazených vozidel (přibližně 350 až
450 Kč/t). Při cenách šrotu (1 800–2 700 Kč/t) a kurzu Kč/DM lze příjmovou
položku zpracovatele vyřazených vozidel ohodnotit částkou 2 400 Kč/t – čistá
ztráta se pak odhaduje na 1 700 Kč/vyřazené vozidlo.
e)
výhled
Stupeň motorizace se v ČR ustálí na 2,4 osob/automobil, kterou podle současných poznatků je možné považovat za horní hranici. Počet registrovaných
automobilů bude cca 4,2 mil. (2015).
Hlavními faktory ovlivňujícími počet vyřazovaných vozidel jsou: počet registrovaných vozidel, stáří vyřazovaných vozidel a příjmová úroveň občanů. Při
předpokládané rychlejší výměně by se v nejbližších 5–10 letech vyřazovalo
210 000–280 000 vozidel/rok. Podrobnější představu poskytuje následující tabulka.
Tab. 37. Prognóza počtu vozidel po skončení životnosti v České republice
do roku 2010
Počet vyřazených
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
vozidel (tis. ks/rok)*
varianta A**
varianta B
150
150
175
165
200
175
220
180
240
185
250
190
260
195
265
200
270
205
275
210
280
215
* Týká se osobních a dodávkových automobilů; počty v ostatních kategoriích
silničních vozidel (nákladní, autobusy, motocykly) nelze odhadnout, avšak vzhledem
k podílu na celkovém počtu registrovaných vozidel (nákladní 8 %, autobusy 0,4 %,
motocykly 19 %) budou řešeny společně s osobními a dodávkovými vozidly.
** Varianta A – růst HDP v letech 2001-2005 v průměru ročně o 3-3,5 %; index růstu
průmyslové výroby 1,06-1,07
Varianta B – růst HDP v letech 2001-2005 v průměru ročně o 1,5-2 %; index růstu
průmyslové výroby 1,03-1,05
3.1.2 Baterie a akumulátory
a)
výrobky
Baterie jsou zdroje elektrické energie generované přímou přeměnou chemické
energie, které se skládají z jedné či několika primárních článků neschopných
opětovného nabití. Akumulátory jsou sekundární elektrochemické články používané jako mobilní zdroje stejnosměrného elektrického proudu vyznačující se
126
vratností přeměny chemické energie v elektrickou. Dělí se podle velikosti a použití na průmyslové a spotřebitelské. Nejběžnějšími druhy průmyslových
akumulátorů jsou olověné (autobaterie) a Ni-Cd (staniční a trakční zdroje) akumulátory, ze spotřebitelských Ni-Cd, Li-Ion, Li-Pol akumulátory (např. mobilní
telefony, notebooky apod.).
Jediným výrobcem spotřebitelských baterií v České republice je společnost
Energizer s. r. o. Tato společnost pokrývá cca 40 % trhu, zbylé množství se do
České republiky dováží. Mezi největší dovozce patří firmy Philips, Gilette (Duracel), Varta, Bateria Slaný apod. Výrobci olověných akumulátorů jsou Autobaterie
Česká Lípa a AKUMA Mladá Boleslav. Monopolním výrobcem průmyslových
nikl-kadmiových akumulátorů v České republice je SAFT-FERAK Raškovice.
Spotřeba baterií je v České republice odhadována na cca 80–100 mil. ks ročně, což reprezentuje 2 800 až 3 500 t za rok (zdroj: údaje o dovozu, vývozu
a výrobě baterií, zahraniční srovnání).
Na trhu baterií v České republice je v současné době nekontrolovaný stav –
výrobci a dovozci nemají povinnost prokazovat kvalitu článků nebo baterií autorizovanou zkušebnou, a proto se na trhu v České republice prodávají baterie často v nízké kvalitě, nezjistitelného původu, se zvýšeným obsahem škodlivých látek (zejména rtuti).
Spotřebu spotřebitelských akumulátorů lze odhadnout na přibližně 300 t za
rok, průmyslových Ni-Cd akumulátorů na 50 000–60 000 ks/rok a olověných
akumulátorů na 1,5 mil. ks ročně. Výroba a spotřeba akumulátorů v ČR je uvedena v následující tabulce:
Tab. 38. Množství akumulátorů na trhu v letech 1995–2000
Typ
Spotřebitelské
akumulátory
Olověné
akumulátory
Ni-Cd
akumulátory**
1995
1996
1997
1998
1999
2000
X
X
X
X
X
cca 300 t
X
X
X
X
2 500 000 ks*
X
155 070 ks
162 000 ks
82 700 ks
80 150 ks
54 260 ks
50 100 ks
X – není známo
* VARTA-AUTOBATERIE Česká Lípa, z toho 1 000 000 exportováno (největší výrobce v ČR)
** SAFT-FERAK Raškovice, monopolní výrobce průmyslových Ni-Cd akumulátorů v ČR
127
b)
odpady
Produkce odpadů baterií a akumulátorů podle Informačního systému
o odpadech (ISO, provozovaný Českým ekologickým ústavem) v roce 1999 byla:
Tab. 39. Produkce odpadu z baterií a akumulátorů v roce 1999
Kód podle
katalogu
odpadů
160601
160602
Název
Kód podle
Basilejské
úmluvy
Množství
(t/rok)
Galvanické články sekundární: olověný akumulátor
Galvanické články sekundární: nikl-kadmiový akumulátor
Y31
Y26
26 444
446
Y29
6,4
Y35
125
86,3
160604
160605
Galvanické články primární: suchý galvanický článek
s obsahem rtuti
Suchý a mokrý alkalický galvanický článek
Ostatní neuvedené články
200120
Galvanický článek elektrický suchý anebo mokrý
160603
Y26,
Y31, Y34
1 294,4
Zdroj: vlastní šetření
v příloze č. 1 seznam výrobků, na které se vztahuje povinnost zpětného
odběru. Patří sem mimo jiné i elektrické akumulátory (kód celního
sazebníku 8507) a galvanické články a baterie (kód celního sazebníku
8506),
povinnost bezplatného zpětného odběru použitého výrobku pro toho, kdo
takový výrobek uvádí na trh,
povinnost využít a recyklovat použité výrobky nebo jejich části do jednoho
roku od okamžiku jejich sběru.
c)
nakládání
i.
organizace
Je třeba rozlišit mezi sběrem spotřebovaných akumulátorů a baterií s pozitivní
hodnotou (olověné akumulátory, Ni-Cd akumulátory) a s negativní hodnotou
(přenosné baterie a akumulátory).
Olověné akumulátory
V případě olověných akumulátorů je schéma toku odpadů od původců (právnické osoby, obce) až ke konečnému zpracovateli dvoustupňové. Od původců
128
shromažďují odpady podniky Sběrných surovin, Kovošroty či různé soukromé
firmy podnikající v oblasti odpadů či druhotných surovin. Tyto společnosti dodávají akumulátory jedinému konečnému zpracovateli v České republice (Kovohutě Příbram), a to buď přímo, nebo prostřednictvím překupníků. Často odebírají použité olověné akumulátory i prodejní místa nových olověných akumulátorů a dodávají takto shromážděné odpady konečnému zpracovateli. V České
republice tedy existuje paralelní systém sběru odpadních olověných akumulátorů
organizovaný jak odpadovými firmami, tak některými prodejci nových olověných akumulátorů. Vzhledem k pozitivní hodnotě olověných akumulátorů je
sběrný systém samofinancovatelný.
Nikl-kadmiové akumulátory
V roce 2000 byl monopolním výrobcem firmou SAFT-FERAK, a. s. zahájen
sběr průmyslových Ni-Cd akumulátorů. Bližší podrobnosti nejsou známy.
Přenosné baterie a akumulátory
V České republice není v současné době zaveden celostátní systém sběru přenosných baterií a akumulátorů. Sběr těchto odpadů je organizován nahodile, většinou obecními a městskými úřady v rámci sběru nebezpečných odpadů od obyvatel. Objem přejímaných přenosných baterií a akumulátorů je velmi malý
v porovnání s množstvím expedovaným na trh. V České republice dnes neexistuje vhodná kapacita pro zpracování a třídění tohoto druhu odpadu.
V minulosti byly v České republice pokusně provozovány samostatné systémy sběru přenosných baterií a akumulátorů ve třech městech. Bezúplatný sběr
baterií v obchodní síti byl se 4% účinností vyzkoušen v Příbrami. Zálohový sběr
byl dále vyzkoušen v Semilech, kde byl dlouhodobý pokus založen na zálohování (4 Kč/ks, nálepka) nově nakoupených baterií a vrácení zálohy při odevzdání vyřazených baterií v obchodní síti (60% účinnost). Zálohovaný sběr suchých
galvanických článků byl odzkoušen v letech 1992–1997 také ve Žďáru nad Sázavou. Obchody zapojené do tohoto systému byly povinny účtovat za každou
prodanou baterii k běžné tržní ceně zálohu ve výši 2 Kč s tím, že za odevzdané
použité baterie nebylo možno žádat zpět peníze ani nebylo možno za vyšší počet
odevzdaných použitých baterií než koupených žádat doplatek nebo snížení nákupní ceny. Tržní cena bez zálohy byla účtována v případě, že kupující poskytl
protihodnotou za nově kupované baterie stejný počet použitých baterií (nezávis-
129
le na druhu baterií). Prostřednictvím tohoto systému se podařilo ročně sebrat
přibližně 3 tuny použitých baterií od 24 000 obyvatel.
V současné době probíhá pilotní projekt sběru přenosných baterií
a akumulátorů v Kladně, jenž je organizován a financován Českým sdružením
výrobců a dovozců přenosných baterií (ČSVDPB). Toto sdružení soustřeďuje
všechny hlavní výrobce a dovozce přenosných baterií a od roku 2002 převezme
pravděpodobně kolektivní odpovědnost za zpětný odběr přenosných baterií
v ČR.
Samostatný sběr přenosných baterií se provádí také v Liberci, na severní
a jižní Moravě a připravuje se v hl. m. Praze.
ii.
sběr
Olověné akumulátory
Sběr olověných akumulátorů se provádí do typizovaných plastových nebo kovových nádob s víkem o objemu přibližně 500 l. Sběrná místa jsou umístěna
u benzínových stanic, u prodejců nových akumulátorů, ve výkupnách sběrných
surovin a barevných kovů a v komunálních systémech (sběrné dvory a mobilní
sběrny nebezpečných odpadů).
Nikl-kadmiové akumulátory
Sběr je zajišťován servisním způsobem, při němž dodavatel nového zařízení
odebere upotřebený výrobek, a dále také prostřednictvím firem zabývajících se
výkupem kovového odpadu. Systém sběru musí odpovídat požadavkům na nakládání s nebezpečnými odpady.
Přenosné baterie a akumulátory
Přenosné baterie a akumulátory jsou sbírány do plastových nebo kovových
uzamykatelných nádob o objemu 10–120 l. Sběrná místa jsou umístěna
v hypermarketech a supermarketech, prodejnách s elektronickým zbožím, fotokino, školách a v komunálních systémech (sběrné dvory a mobilní sběrny nebezpečných odpadů).
130
iii. přeprava
Přeprava odpadních baterií a akumulátorů se uskutečňuje po silnici či železnici s respektováním příslušných právních předpisů pro přepravu nebezpečných
věcí.
iv. využití
Olověné akumulátory
Hlavním zpracovatelem olověných akumulátorů v České republice jsou Kovohutě Příbram, a. s. Od října 1997 je v Kovohutích Příbram v provozu nová
šachtová pec na zpracování akumulátorů s technologií firmy Varta, která dovolila postupný nárůst sběru a technologicky a kapacitně bezproblémové přepracování použitých akumulátorových baterií a výroby olova z těchto druhotných surovin. V říjnu 2000 byla uvedena do provozu technologie využívající akumulátorovou kyselinu sírovou k úpravě pH při odstraňování těžkých kovů ze
skládkových vod. Kovohutě Příbram tak mohou zpracovávat akumulátory celé,
včetně obalu a elektrolytu. Z 1 t olověných akumulátorů lze získat 0,55–0,60 t
olova. V roce 1998 zpracovaly Kovohutě Příbram přes 20 000 t olověných akumulátorů, čímž bylo dosaženo účinnosti sběru přibližně 75 %. V roce 1999 (leden až září) vykazoval vývoj zvýšení účinnosti sběru na 79–80 %.
Nikl-kadmiové akumulátory
Výkupem nikl-kadmiových akumulátorů se v České republice zabývá řada firem, které buď vyvážejí celé akumulátory, nebo provádějí jejich demontáž
a vyvážejí pouze niklové desky. V České republice neexistuje recyklační zařízení na kadmiové desky z akumulátorů. Zařízení na úpravu Ni-Cd akumulátorů
a Ni-Fe akumulátorů (pouze průmyslových) je k dispozici a v provozu ve firmě
NIMETAL, s. r. o. Tursko s kapacitou 700 t/rok. Jedná se o demontáž a třídění
na složky, které jsou předávány jiným firmám, buď jako druhotné suroviny
k využití (železné obaly do hutí, Ni a Cd na vývoz do Francie), nebo jako odpady ke zneškodnění.
SAFT-FERAK jako monopolní výrobce v České republice plánuje rozšířit
sběr Ni-Cd akumulátorů s následným exportem do recyklačního závodu Saft
AB, Oskarshamn ve Švédsku s tím, že recyklovanou aktivní hmotu pak použije
na výrobu nových výrobků.
131
Nikl-kadmiové akumulátory mohou být po ukončení provozu v železničních
vagónech a lokomotivách, tramvajích a trolejbusech městské dopravy, kdy jejich
kapacita poklesla na 60–70 % jmenovité hodnoty, dále použity jako náhradní
zdroje elektrické energie. Osvědčily se také jako akumulátorové baterie
v systému s větrnými elektrárnami jako náhradní zdroje energie. Bylo zjištěno,
že nikl-kadmiové akumulátorové baterie vyřazené z provozu českých drah mohou být takto využívány ještě 10–15 let.
Přenosné baterie a akumulátory
Suché galvanické články s obsahem rtuti:
Společnost EKO-VUK zavedla pro výrobce, obchod i obce bezplatný sběrový
systém nefunkčních knoflíkových baterií formou:
zásilkové služby odebírají od zákazníků za dohodnutou cenu na dobírku
knoflíkové baterie, uložené do speciálně vyrobených krabiček s otvory
rozměrově odpovídajícími knoflíkovým bateriím a označením druhu
odpadu a adresou zpracovatele,
zpětného odběru s využitím distribuční obchodní sítě firmy Melichar.
V tomto systému se odebírají upotřebené knoflíkové baterie a původci za
ně obdrží dohodnutý podíl nového zboží.
Těmito způsoby sebere EKO-VUK ročně 300 až 500 kg knoflíkových baterií
s obsahem rtuti a drahých kovů.
Tato firma rovněž zpracovává knoflíkové baterie s obsahem rtuti. Recyklace
sekundární rtuti z odpadů je ekonomicky přijatelná při obsazích nad 10 % rtuti.
Z důvodů ochrany životního prostředí se provádí demerkurizace i při podstatně
nižších obsazích rtuti. V hodinkách, fotoaparátech, digitálních hrách apod. se
používají knoflíkové baterie, z nichž mnohé obsahují 0,4–30 % rtuti. To znamená, že po ukončení jejich životnosti je nutno s nimi zacházet jako s nebezpečným odpadem a zajistit jejich ekologické zneškodnění. Stříbrozinkové baterie
(3 % Hg) se v České republice zčásti vyvážejí na zpracování do zahraničí, zbytek odebírá EKO-VUK a zpracovává žárovou demerkurizací (využívá se Ag
a Hg). S ohledem na vysokou těkavost elementární rtuti a její nebezpečnost pro
životní prostředí (nehledě na skutečnost, že jde o drahou dováženou surovinu)
by bylo žádoucí zvýšit podíl recyklace na spotřebě rtuti v České republice.
132
Suché a mokré alkalické galvanické články a ostatní galvanické články:
V České republice neexistuje v současné době vhodné zpracovatelské zařízení
na zpracování tohoto materiálu. Formou poloprovozů s vysokým podílem ruční
práce, velmi nízkou kapacitou (řádově desítky tun/rok) a nevyřešeným odbytem
získaných surovin pracují v České republice dvě zařízení. Jedná se o firmu
EKOGALVA se sídlem ve Žďáru nad Sázavou a společnost Livia s. r. o., provoz
Kutná Hora.
v.
zneškodnění
Zbytky po zpracování baterií a akumulátorů lze uložit na skládkách nebezpečného odpadu. Tímto způsobem se také zneškodňují zbytky ze zpracování
olověných a Ni-Cd akumulátorů.
Samostatné použité baterie, případně akumulátory by měly být uloženy na
skládkách jen výjimečně, a to výhradně na skládkách jednodruhových.
d)
ekonomika
Cena olova v olověných akumulátorech kryje náklady na jejich dopravu
a zpracování. Celý systém je samofinancovatelný, a z tohoto důvodu vykazuje
vysokou účinnost.
V současné době činí cena recyklace přenosných Ni-Cd článků přibližně 8
Kč/kg a průmyslových článků zhruba 4 Kč/kg (dodáno do recyklačního závodu).
Náklady na zpracování suchých a mokrých přenosných galvanických článků
v poloprovozních zařízeních se pohybují od 18 do 22 Kč za kg. Přesné ceny za
sběr a dopravu těchto druhů odpadů nejsou známy a pohybují se pravděpodobně
v cenových relacích jiných druhů nebezpečných odpadů.
e)
výhled
Roční množství upotřebených olověných akumulátorů je stabilizované a do
budoucna se bude spíše snižovat. Po dramatickém nárůstu počtu
provozovaných automobilů v devadesátých letech se toto množství
v současné době stabilizovalo. V oblasti olověných akumulátorů se
přechází na bezúdržbové systémy s prodlouženou životností. Účinnost
dnešního sběru olověných akumulátorů se odhaduje na cca 80 %.
Prognóza spotřeby Ni-Cd akumulátorů je nejasná s ohledem na rozšiřování
aplikací na jedné straně, ovšem na druhé straně s technickým pokrokem
jiných zdrojů energie, které mohou Ni-Cd akumulátory částečně nahradit.
133
Vzhledem k stále většímu množství aplikací lze očekávat zvýšení výskytu
přenosných spotřebitelských baterií a akumulátorů. U spotřebitelských
baterií lze očekávat postupný přechod od jednorázových baterií
k opakovaně nabíjeným akumulátorům. Vzhledem k progresivnímu nárůstu
počtu mobilních telefonů (v roce 2000 o milion ks za rok), osobních
organizérů a laptopů lze předpokládat výrazný nárůst počtu upotřebených
spotřebitelských akumulátorových paketů (Ni-Cd,Li-Ion, Li-Pol).
Nové druhy spotřebitelských baterií mají velmi nízké obsahy škodlivých
složek (Hg, Cd) a do budoucna se obsah těchto látek bude dále snižovat.
3.1.3 Kaly z čištění odpadních vod
a)
odpady
Produkci a způsoby nakládání s kaly z čistíren odpadních vod je možné rozlišit podle následujících druhů:
stabilizovaný kal z komunálních a podobných čistíren odpadních vod,
č. katalogu 19 06 01,
stabilizovaný kal z čistění komunálních odpadních vod, č. katalogu 19 08 05.
V roce 1999 byla kapacita ČOV v České republice 3 752,6 mil. m3/den odpadních vod. V roce 2000 se kapacita ČOV zvýšila na 3 926,6 mil. m3/den odpadních
vod. Celkové množství čištěných odpadních vod činilo v České republice v roce
1999 podle ČSÚ 814,6 mil. m3/rok a v roce 2000 to bylo 808,8 mil. m3/rok. Na kanalizaci bylo napojeno v roce 2000 v České republice 7 028 800 tisíc obyvatel, což
je 74,8 % (v roce 1999 to bylo 74,6 %). Na ČOV bylo v roce 1999 napojeno 6 418
500 obyvatel, přičemž v roce 2000 tento počet sice vzrostl na 6 571 200 obyvatel,
ale podíl na celkovém počtu obyvatel z roku 1999 zůstal nezměněn (64 % – vztaženo ke střednímu stavu v roce 2000). Počet ČOV vzrostl z 959 v roce 1999 na
1055 v roce 2000, z toho je 1 013 mechanicko-biologických. I přes zvýšený počet
ČOV klesá množství čištěných odpadních vod.
Uvedeným trendům odpovídá i množství produkovaných čistírenských kalů.
Podle ČSÚ bylo ČOV v roce 1999 produkováno celkem 198 200 tun sušiny kalu, z čehož bylo 38 100 tun sušiny (19,2 %) skládkováno. V roce 2000 byla produkce kalů zpřesněna na množství 206 700 tun sušiny, přičemž z tohoto množství bylo 44 200 tun sušiny skládkováno (což je 21,4 %). Uvedené hodnoty již
odpovídají reálné produkci sušiny čistírenských kalů v České republice.
134
Ohledně produkce čistírenských kalů jsou k dispozici údaje ISO (součet odpadů č. 19060100 a 19080500) v původních hmotách a údaje VÚV
o produkovaných kalech v sušině. Primární kaly z izolovaných komunit nejsou
ve statistice uvedeny. Podle odhadů VÚV je možno uvažovat o množství 60 000
t sušiny kalů ročně.
b)
toky a způsoby nakládání
Nejčastější způsoby nakládání s čistírenskými kaly:
Anaerobně stabilizovaný kal je odvodněn na sušinu vyšší než 18 % a do
doby zemědělské aplikace je skladován buď přímo na ČOV, nebo
v zemědělském závodě, nebo přímo na pozemku, kde bude aplikován. Při
skladování kalu v zemědělském závodě se často provádí jeho smíchání
s vegetativními zemědělskými odpady, případně se statkovými hnojivy,
a to zejména u méně stabilizovaných kalů. Odvodněný kal je rozmetán na
zemědělskou půdu rozmetadly statkových hnojiv a zaorán do půdy.
Anaerobně nebo aerobně stabilizovaný kal je skladován na ČOV, případně
v zemědělském závodě a je o sušině 5–8 % rozstřikován po půdě (nebo je
výjimečně vnášen do půdy radličkovými aplikátory).
Hygienicky závadný čistírenský kal je po odvodnění smíchán s 5–15 %
vápna, nejčastěji pomocí nakladače (výjimečně s využitím míchačky). Po
proběhnutí hydratační reakce CaO s vodou a nárůstu alkality na pH 11,5–
12 je směs skladována na ČOV nebo v zemědělském závodě. Zachycování
čpavku uvolněného chemickou reakcí se neprovádí. Rozmetání kalu
ošetřeného vápnem na půdu se provádí rozmetadly.
Kal je po odvodnění přepraven na vodohospodářsky zabezpečenou
kompostárnu, kde je kompostován s 30–50 % hmotnosti dalších
organických strukturních odpadů po dobu 3–6 měsíců s 2–5 překopávkami
kompostů. Po uzrání kompostu je kompost dopraven do zemědělského
závodu a aplikován rozmetadly statkových hnojiv na půdu a pak zapraven
do půdy. Výjimečně bývá aplikován neodvodněný čistírenský kal o sušině
cca 8 % do lagun vytvořených v koruně kompostových zakládek nebo
aplikován postřikem při překopávání kompostových zakládek. Do
surovinové skladby kompostu je možno aplikovat maximálně 20 %
hmotnosti čistírenského kalu o sušině 8 %.
Kal nadlimitně kontaminovaný cizorodými látkami je odvodněn
a přepraven a uložen na skládky odpadů, zpravidla S III. Solidifikace nebo
enkapsulace čistírenských kalů se provádí jen výjimečně. V některých
135
případech je čistírenský kal před uložením na skládku míšen s dalšími
odpady.
Ze současných údajů o způsobech nakládání s kaly je zřejmé, že 45 % produkce
kalů je přímo aplikováno do půdy, 26,3 % produkce kalů kompostováno a 28,7 %
produkce kalů skládkováno. V dotazníku pro statistiku OECD 2000 byly uváděny
následující podíly: zemědělství: 74 %, skládkování 22 %, jiné způsoby 4 %.
i.
organizace
ČOV zabezpečují odvodňování a případné vápnění čistírenských kalů. Další
nakládání s čistírenskými kaly u velkých ČOV bývá zajišťováno službou dispečerských firem, které organizují zemědělské využití čistírenských kalů nebo jejich transport na skládky.
ii.
sběr a přeprava
Pro přepravu kalů se používá klasických sklápěcích nákladních automobilů,
sklápěcích vleků, cisternových automobilů a kontejnerových přepravníků.
iii. využití
Hygienizace kalů vápnem se pro zemědělské využití provádí nejčastěji
v míchačkách nebo přehazováním nakladači nebo na automatizovaném
míchacím zařízení firmy Agrofuture. Toto zařízení se též používá jako
mobilní. Pro nové technologie úpravy kalů chybí dostatečné množství
kontejnerů na odvodněný kal.
Aplikace odvodněného kalu do půdy se provádí rozmetadly chlévské mrvy.
Chybí speciální aplikátory kalů s dávkováním nižším než 10 t/ha.
Pro aplikaci neodvodněného čistírenského kalu chybí dostatečné množství
tlakových radličkových aplikátorů. Aplikace se provádí rozstřikem na půdu.
Kapacita pro kompostování čistírenských kalů je přibližně 200 000 t/rok.
iv. zneškodnění
Je nedostatek zařízení pro dokonalé odvodnění čistírenského kalu pro
skládkování kalu.
Stav značného počtu ČOV při stabilizaci kalů ve vztahu na možnost využití
kalů v zemědělství dle nové právní úpravy je nevyhovující.
Solidifikace kalů např. přípravkem Rhenipal se provádí jen výjimečně.
136
c)
ekonomika
Současné průměrné náklady:
přímá aplikace kalu do půdy 290 Kč/t (do nákladů nejsou zahrnuty
nekompenzované náklady zemědělce na nakládání, rozmetání a zaorání,
které představují v průměru 185 Kč/t),
kompostování kalu včetně odvozu 350–500 Kč/t (při průměrné realizační
ceně kompostu 350 Kč/t),
termofilní kompostování kalů v biofermentoru včetně odvozu 700 Kč/t,
zneškodnění kalu na skládce včetně transportu 850 Kč/t.
d)
výhled
Nové čistírny odpadních vod budou převážně budovány u menších sídel bez
průmyslu. Vznikající kal bude obsahovat méně rizikových prvků a bude vhodný
pro zemědělské využití. Nárůst produkce kalu bude zčásti kompenzován úbytkem hmotnosti kalu vyšší stabilizací a odvodněním.
Po vybudování ČOV v sídlech s počtem nad 2000 EO do roku 2005, resp.
2010 v souladu s požadavky nařízení vlády č. 82/1999 Sb. (v návaznosti na
směrnici 91/271/EEC o ochraně povrchových vod před znečišťováním výpustěmi komunálních odpadních vod a biologicky odbouratelných průmyslových vod
v ČR) by mohl dosáhnout počet obyvatel napojených na ČOV teoreticky maximálně hodnoty cca 7,7 mil. s odhadovanou celkovou roční produkcí cca
250 000–300 000 tun sušiny kalu (údaje VÚV Praha).
Je možné přepokládat, že do roku 2005 se zvýší produkce čistírenských kalů
na 870 000–900 000 t/rok (tj. o cca 9–12 %) a do roku 2010 na 940 000 až
1 000 000 t/rok (tj. zvýšení o 18–25 % oproti roku 1999).
3.1.4 Odpadní oleje
a)
výrobky
Podstatou výroby čerstvých olejů je destilace ropy, při které se za různých
teplot vydělují určité specifické uhlovodíkové frakce, které se dále podrobují
olejářským operacím (rafinace, odparafinování, aditivace); například motorové
oleje se vyznačují vysokou viskozitou a odolností vůči oxidaci a obsahují detergenty a disperzanty, transformátorové oleje mají velmi nízký bod tuhnutí
(− 45ºC) a velmi vysokou elektrickou pevnost. Aditiva jsou složité, převážně or137
ganické sloučeniny obsahující v některých případech kovy (např. zinek) nebo
polymerní látky. Přísady se při použití oleje v zařízení chemicky mění a někdy
výrazně ovlivňují kvalitu vyřazeného oleje.
Větší měrou se na trh postupně dostávají oleje syntetické a polosyntetické,
které již nemají přímý základ v ropě, ale jsou vyrobeny chemickými procesy. Do
této skupiny například patří polyalfaolefinové oleje (PAO), které se vyrábí polymerací z vybraných specifických frakcí alfaolefinů. Tyto oleje mají v řadě případů lepší vlastnosti než oleje ropného původu a v budoucnosti je zčásti nahradí.
S tímto typem olejů je obvykle nutné nakládat odlišným způsobem než
s ropnými oleji. Výrobou olejů se v České republice zabývají dva subjekty –
KORAMO Kolín a PARAMO Pardubice.
V České republice se ročně spotřebuje přibližně 150 000 tun mazacích olejů
(motorových, převodových, průmyslových a ostatních). Podíl spotřeby jednotlivých druhů v letech 1993–1998 na celkové spotřebě je uveden v následující tabulce (statistika ČAPPO).
Tab. 40. Podíl spotřeby jednotlivých druhů olejů na celkové spotřebě (%)
Období
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
Motorové oleje
35,0
34,8
34,1
33,0
33,2
32,0
33,5
Druh olejů
Převodové oleje Průmyslové oleje
6,7
6,8
6,7
6,5
6,4
6,6
6,5
25,0
24,7
24,2
24,2
23,7
23,4
32,2
Ostatní oleje
33,3
33,8
35,0
36,3
36,7
38,0
27,8
Zdroj: vlastní šetření
Asi 30 000 t jsou procesní oleje, které se zpracovávají jako suroviny při výrobě plastů a pryží (návratnost je 0 %); 10 000 t jsou oleje formové, konzervační,
emulzní řezné kapaliny a bílé oleje, jejichž návratnost je z technologických důvodů rovněž blízká 0 %, tzn. že návratnost použitých a odpadních olejů lze
vztahovat pouze k přibližně 110 000 t olejů/rok.
138
b)
odpady
Použité a odpadní oleje (používaný termín v průmyslu zpracování a využití
ropy nahrazující pojmy odpadní oleje, upotřebené minerální oleje, upotřebené
ropné oleje) vznikají vyřazením motorových, převodových, hydraulických, turbinových, elektroizolačních, teplonosných a dalších olejů z provozu po skončení
doby jejich životnosti, v důsledku jejich znečištění mechanickými látkami, vodou, provozními kapalinami a produkty degradace způsobené oxidací či tepelným namáháním původních (čerstvých) olejů a jejich přísad (aditiv).
Na konci 80. let se na základě platné právní úpravy sbíralo v České republice
přibližně 35–40 % olejů z celkové spotřeby na území republiky (tato povinnost
byla v roce 1990 zrušena). Pokles podílu řádně sebraných a evidovaných mazacích olejů charakterizuje tabulka (statistika ČAPPO).
Tab. 41. Sběr použitých a odpadních olejů v ČR 1988–1999
Rok
Prodej čerstvých
olejů (tis. t)
1988
1989
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
150,7
170,2
155,3
162,8
160,7
140,8
151,9
148,8
154,4
150,5
151,0
138,7
136,5
Sběr použitých
a odpadních olejů (tis. t)
58,1
60,0
45,1
40,7
36,0
28,2
27,0
26,7
24,8
24,3
23,1
22,2
23,9
Podíl sběru (%)
38,6
35,2
20,0
25,0
22,4
20,0
17,8
18,0
16,1
16,1
15,3
16,0
17,5
Zdroj: vlastní šetření
Posouzení současného stavu je však velmi obtížné pro absenci statistických
údajů a nepřehledný segment firem, u kterých nelze přesně zjistit jejich situaci,
předmět podnikání a záměry.
139
c)
nakládání
i.
organizace
Základní orientaci v nakládání s odpadními oleji v ČR poskytuje uvedený obrázek:
Obr. 17. Nakládání s odpady v ČR
Tuzemští výrobci olejů
Prodejci
Dovozci čerstvých olejů
Uživatelé a spotřebitelé
čerstvých olejů
Producenti-dodavtelé POO pozn.1
Sběrná místa 1. stupně pro drobný sběr POO
Prodejci a jejich
servisní zařízení
Čerpací stanice PHM
Garáže
Servisy
Autoopravny
Universální sběrny aj.
Sběrná střediska (sběrná místa 2. stupně)
pro sběr, třídění a úpravu POO /pozn. 2/ zajišťují:
odběr a dopravu
kontrolu a rozbory
znovuvyužití
informaci a propagaci
sběr od velkých původců
třídění a úpravu
zneškodnění škodlivin, obalů,
odpadních vod a kalů
Recyklace a využití:
v rafinérii POO pro
výrobu topných a mazacích olejů
/pozn.3/
Tepelné zpracování
vysokoteplotní zařízení (cementárny)
speciální spalovny
/pozn.4/
Prodej recyklovaných
produktů a výrobků
/pozn. 5/
Zneškodňování odpadních vod,
odpadů a exhalátů
POO – použité a odpadní oleje
Pozn. 1: Producenti POO dodávající do sběrných míst POO v množství menším než
200 l v jedné dodávce jsou označováni jako malododavatelé.
Pozn. 2: Sběrná střediska jsou dodavatelem upravených POO zpracovateli (rafinériím
POO nebo provozovatelům spalovacích zařízení).
Pozn. 3: POO neobsahují PCB, chlorované sloučeniny a další nebezpečné látky.
140
Pozn. 4: POO kontaminované PCB a chlorovanými sloučeninami.
Pozn. 5: Topné a mazací oleje.
K největším firmám zabývajících se nakládáním s použitými a odpadními oleji patří firma BAUFELD-Ekologické služby, která provozuje 7 sběrných míst
(Mstětice, Třemošná, Cerekvice nad Bystřicí, Roudnice n/Labem, Střelice,
Smyslov, Loukov). Tato sběrná místa odpovídají požadavkům právních předpisů
a jsou pro potřeby Českou republiku (co do objemu a vybavenosti) dostatečná.
Společnost má i vyhovující cisternové automobily pro svoz olejů.
K dalším významným společnostem patří BS Reclaim, a. s. Děčín, která organizuje sběr použitých a odpadních olejů a dalších ropných odpadů ve sběrných místech v České Lípě, Stráži pod Ralskem, Děčíně a Kralovicích. Skladovací, přepravní a stáčecí kapacity umožňují zpracovávat odpady dodané
v sudech, kontejnerech, autocisternách nebo cisternách železničních. Skladovací
kapacity jsou dostatečné, jak co do objemu, tak do počtu, což umožňuje důsledné třídění podle přesných postupů v závislosti na druhu odpadních olejů, stupni
znečištění a předpokládaném způsobu dalšího využití. Společnost má rovněž
vlastní laboratoř, což umožňuje kontrolu kvality přijímaných použitých
a odpadních olejů, včetně systému odebírání a archivace vzorků. Mimořádná
pozornost je věnována kontrole obsahu chlorovaných sloučenin, PCB a dalších
nebezpečných látek.
Sběrem použitých a odpadních olejů se v České republice dále zabývají
např. REKOL Kladno, GAMAOIL Havířov, MICARB Ostrava. Kromě těchto
firem existuje dále řada menších firem, u kterých však chybí podrobnější informace o způsobu provozu těchto společností. Lze předpokládat, že valná většina
takových společností pracuje v primitivních podmínkách neumožňujících dostatečné třídění přijímaných olejů a zejména vstupní a výstupní kvalitativní kontrolu se zaměřením na obsah zvlášť nebezpečných škodlivin.
ii.
sběr a přeprava
Kapacita sběrných míst se pro současný i výhledový objem sběru – 70 000
t/rok– jeví jako dostatečná. Je však třeba dobudovat síť malých sběren (sběrných
dvorů) především v obcích a případně u vybraných čerpacích stanic pohonných
hmot, která by sloužila obyvatelstvu a drobným producentům použitých
a odpadních olejů. Přeprava použitých a odpadních olejů se řídí požadavky zákona o silniční (ADR) a železniční (RID) dopravě.
141
iii. využití
Použité a odpadní oleje lze úspěšně recyklovat na topné oleje. Úprava
k tomuto účelu představuje sedimentaci, odvodnění, filtraci hrubých nečistot
a centrifugaci vody (tento postup provádí např. ELIKOL Český Těšín, REKOL
Kladno). Takto získané topné oleje jsou zajímavé především nízkým obsahem
síry. Náročnějším postupem je úprava (tepelný rozklad při 450 oC) použitých
a odpadních olejů na lehké topné oleje.
Společnost BS Reclaim, a. s. staví recyklační jednotku s cílovou kapacitou
zpracování 30 000 t/rok. Vzhledem k uvedené kapacitě počítá společnost
s rozšířením vlastní sítě sběru, ale i se zpracováním olejů sebraných ostatními
společnostmi v České republice. Na území ČR není v současné době provozována jednotka regenerace použitých olejů na oleje čerstvé.
V současné době se odpadní oleje využívají v malých tepelných spalovacích
zařízeních určených na výrobu horkého vzduchu, které jsou často používány
např. v autoservisech (technologie firem Konfoma, Valter Kroll aj.). Použité odpadní oleje bez kontroly kvality jsou zde spalovány se souhlasem ČIŽP, zpravidla však nejsou pod její kontrolou a podle některých odhadů mohou i výrazně
přispět ke znečištění ovzduší přímo v hustě zastavěných částech měst.
d)
ekonomika
Současné a výhledové ceny ropných produktů dovolují provozovat systémy
sběru a regenerace použitých a odpadních olejů v České republice s mírným ziskem. Podmínkou dalšího rozvoje firem je však zvýšení úrovně sběru alespoň na
40 000 t POO/rok.
e)
výhled
Prognózu vývoje produkce odpadních olejů v České republice ovlivňují tři
základní faktory: nárůst počtu motorových vozidel (do roku 2010), vývoj hospodářství (dva scénáře růstu do roku 2005) a kvalitativní změny olejů (prodlužování výměnných lhůt). Základní představu poskytuje tabulka (prognóza ČAPPO):
142
Tab. 42. Prognóza produkce odpadních olejů v České republice do roku 2010
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Spotřeba mazacích olejů celkem (tis. t/rok):
139,5 140,5 145
146
146
– varianta A*
136,5 133,5 131,5 132,5 132
– varianta B
17,5
20
Návratnost** (%)
Produkce odpadních olejů (tis. t/rok)
24,4 28,1
– varianta A
23,9 26,7
– varianta B
146
133
145
132
143
130
140
127
138
125
135
122
23
26
30
35
38
42
45
48
52
33,4
30,2
38
34,5
43,8
39,6
51,1
46,6
55,1
50,2
60,1
54,6
63
57,2
66,2
60
70,2
63,4
* Varianta A – růst HDP v letech 2001–2005 v průměru ročně o 3–3,5 %; index růstu
průmyslové výroby 1,06–1,07
Varianta B – růst HDP v letech 2001–2005 v průměru ročně o 1,5–2 %; index růstu
průmyslové výroby 1,03–1,05
** Předpoklad (odborný odhad) vycházející z předpokládaného postupu realizace
systému hospodaření s odpadními oleji v ČR
Spotřeba motorových a převodových olejů poroste ve variantě A do roku
2002 (na přibližně 60 tis. t/rok) a poté bude stagnovat v důsledku významného
nárůstu podílu olejů s prodlouženými lhůtami výměny (po roce 2005 lze očekávat mírný pokles spotřeby těchto druhů olejů). U varianty B bude spotřeba motorových a převodových olejů od roku 2000 trvale klesat. U obou variant se očekává výrazný nárůst obsahu aditivačních přísad, což může znamenat zhoršené
podmínky pro další využití odpadních olejů. Rovněž výrazně poroste podíl syntetických a polosyntetických olejů (z dnešních 15–18 % na cca 50–60 %), což
bude mít důsledky pro organizaci sběru a využití odpadních olejů. Na významu
bude nabývat regenerace průmyslových olejů v mobilních zařízeních. Varianta
B je rovněž pravděpodobná v případě dlouhodobé ceny ropy nad 30 USD/barel
a dlouhodobém kurzu nad 40 Kč/USD. Dosažení přibližně 50 % návratnosti odpadních olejů je možno považovat za maximální hranici pro Českou republiku,
tzn. že k roku 2010 bude produkce odpadních olejů max. 70 000 t/rok.
3.1.5 Odpady PCB
a)
výrobky
Pod název polychlorované bifenyly se řadí velká skupina látek odvozených
od bifenylu. Chlorované deriváty bifenylu – polychlorované bifenyly (PCB)
představují skupinu 209 izomerů (kongenerů) se sumárním vzorcem C12H10-nCln.
Polychlorované bifenyly se vyznačují chemickou a fyzikální stabilitou, jsou stá143
lé i za teploty 300 °C, nehořlavé (highly fire resistant liquid), odolné proti kyselinám, zásadám a dalším chemickým sloučeninám, nerozpustné ve vodě, dobře
rozpustné v organických rozpouštědlech a tucích. K hoření PCB dochází až při
teplotách okolo 1 000 °C.
V ČSSR byly PCB vyráběny v letech 1959–1984 v chemickém kombinátu
CHEMKO Strážské – odhaduje se, že bylo vyrobeno 21 500 t PCB především
v těchto výrobcích:
Delor 103, Delor 104 – jako dielektrická náplň silových kondenzátorů (cca
13 000–15 000 t), z toho v ZEZ Žamberk bylo v letech 1967–1985
spotřebováno k výrobě kondenzátorů celkem 4 000 t Deloru 103,
Delotherm DH (Delor 103 + 20–30 % Delor 104) – jako teplonosná
kapalina pro těžké setrvačníkové zařízení (s označením AP do 200 °C,
s označením HP pro vyšší teploty),
Hydelor 104 (Delor 104 + 10–25 % Delor 104 + 10–30 % vyšších
polychlorbifenylů), Hydelor 103, Hydelor 30 – jako hydraulická kapalina
pro hydraulická zařízení, lisy, vývěvy, kompresory, turbiny, válcovací
stolice,
Delor 105/80 – jako dielektrická a chladicí kapalina pro náplně
kondenzátorů a transformátorů,
Delor 106 – jako plastifikátor do nátěrových hmot a polymerních směsí,
Delor 106/90 X – jako plastifikátor i filmotvorná přísada do nátěrových
hmot.
Na území České republiky zůstalo v náplních zařízení asi 4 000–6 000 t PCB
(bez Slovenska a bez použití PCB do otevřených systémů). Asi polovina veškeré
výroby byla exportována do zemí RVHP. Dovoz v zařízeních (transformátory) činil
podle odhadu tuzemských výrobců (ZEZ Žamberk, ČKD Elektro) asi 1 000 t.
b)
odpady
Tab. 43. Odpady z PCB podle Katalogu odpadů
Kód
Název
Kód podle Basilejské úmluvy
130101 Hydraulické oleje s obsahem PCB a PCT
130301 Izolační a teplonosné oleje s PCB a PCT
160201 Transformátory a kondenzátory s PCB a PCT
Zdroj: ISOH
144
Y 10
Y 10
Y 10
Lze předpokládat výskyt kolem 20 000 t kategorie s koncentrací PCB pod
20ppm, stejné množství kategorie 20–80 ppm a 4 200 t kategorie s koncentrací
nad 80 ppm. Může se jednat o 30 000–50 000 ks zařízení (převážně kondenzátory) a řádově menší počet transformátorů.
Existuje však i reálná možnost kontaminace zařízení s minerálním olejem,
kam byly při manipulacích s provozní kapalinou vneseny PCB a jejich koncentrace je nad 50 ppm. U těchto zařízení neexistuje žádná evidence. Jejich majitelé
a provozovatelé většinou vůbec neznají stav olejové náplně s ohledem na případnou kontaminaci PCB.
Lze konstatovat, že nelze provést solidní odhad výskytu PCB v České republice bez řádně provedené inventarizace definovaných zařízení.
Tab. 44. Produkce odpadů s PCB za rok 1999
Skupina
Podskupina
Odpady s obsahem PCB Hydraulický olej s obsahem PCB
Izolační a teplonosný olej s obsahem PCB
Transformátor nebo kondenzátor
s obsahem PCB
Kód odpadu Množství (t)
130101
130301
7,5
19,0
160201
264,7
Zdroj: ISOH
c)
nakládání
i.
organizace
V České republice neexistuje ucelený přehled o firmách zabývajících se nakládáním s odpady PCB. Lze předpokládat, že většina společností působí pouze
v oblasti sběru odpadů a zařízení a v jeho další distribuci ke konečnému zneškodňovateli (většinou zahraničnímu). Recyklace odpadů s obsahem PCB se
(vzhledem k záměru vyřadit tyto látky z používání) neplánuje.
ii.
zneškodnění
Univerzální metodou zneškodňování PCB odpadů je spalování, zejména pokud jsou PCB obsaženy v hořlavé matrici (kontaminované oleje). V České republice je povoleno spalovat použité a odpadní oleje v cementářských pecích za
těchto podmínek: obsah PCB max. 30 mg/kg (do 80 mg/kg pouze ve spalovnách
nebezpečného odpadu), obsah Cl max. 1 % hm., obsah F max. 600 mg/kg, obsah
Tl max. 10 mg/kg, obsah Hg max. 2 mg/kg, obsah S max. 3 % hm., obsah vody
145
max. 10 % hm., obsah mechanických nečistot max. 1 % hm., výhřevnost min.
38 MJ/kg. Pro spalování odpadů s obsahem PCB je možno využít zařízení
v MCHZ Ostrava.
V České republice je umožněno ukládání tuhého odpadu s obsahem PCB do
100 mg/kg na vybrané skládky (třída IV). Hlavní výhoda tohoto způsobu nakládání spočívá především v nižších cenových relacích než u jiných metod. Vzhledem k budoucím rizikům, mnohdy i obtížně definovatelným, je tato metoda
vhodná především pro velké objemy nízkokontaminovaných materiálů (cca pod
10 mg/kg) – zemina, stavební suť atd., kde by jiné metody dekontaminace byly
neúměrně drahé.
Vývoz do země s vhodným zařízením a s cenově dostupnými službami (v našem regionu většinou země EU) nabízí v České republice řada firem (ceny se
pohybují od 115 do 250 Kč/kg). Tento způsob se týká především celých zařízení
(např. pevné části transformátorů – kovy, papír, dřevo, lepenka), kde nelze použít jinou metodu dekontaminace používanou v tuzemsku.
Ve světě i v Evropě existuje dostatečná technologická kapacita pro zneškodňování a dekontaminaci odpadů s PCB, avšak pro tuzemské původce mnohdy
velmi finančně nákladná.
d)
ekonomika
Náklady na zneškodňování odpadů s obsahem PCB se odvíjejí od koncentrace
PCB v daném druhu odpadu, přičemž v podmínkách České republiky se jedná
o desítky až stovky Kč/kg odpadu.
e)
výhled
Vzhledem k tomu, že výroba látek na bázi PCB byla v České republice v roce
1984 ukončena, lze důvodně předpokládat, že množství zařízení s PCB je již
konečné a bude ubývat tak, jak budou jednotlivá zařízení dekontaminována
a zneškodňována. Jediným způsobem, jak by se toto množství mohlo zvyšovat,
by mohla být další kontaminace technických kapalin stávajícími PCB, eventuelně dovoz kontaminovaných kapalin či zařízení ze zahraničí.
146
3.1.6 Odpady azbestu
a)
výrobky
Hlavními výrobky jsou tepelně izolační materiály a stavební materiály (azbestocementové krytiny). S ohledem na poznatky o škodlivých účincích azbestu byl
tento materiál postupně nahrazen ve většině aplikací náhradními materiály.
b)
odpady
Odpady jsou produkovány převážně ve stavebnictví při odstraňování, opravách a přestavbách staveb. Produkce těchto odpadů v roce 2001 byla kolem
3 000 t.
Tab. 45. Produkce odpadu z azbestu v roce 2001 podle ISOH
Kód podle
katalogu odpadů
170601
170105
160204
Název
Izolační materiály s obsahem azbestu
Azbestové stavební hmoty
Zařízení s obsahem volného azbestu
Množství
(t/rok)
407
2731
2
Zdroj: ISOH
c)
nakládání
i.
organizace
Odpady z azbestu jsou vesměs ukládány na skládky, přičemž je s nimi třeba
manipulovat tak, aby nedošlo při jejich přepravě a dalším nakládání k únikům
azbestových vláken. To v praxi znamená potřebu odpady balit do bezprašných
obalů. V současné době je většina stavebních odpadů přepravována volně, obdobně jako je tomu u jiných stavebních materiálů (izolační materiály jsou obvykle baleny do pytlů). Přeprava odpadů je prováděna místními svozovými firmami přímo na skládky odpadů. Je běžné skládkování na skládkách skupiny
S–O a S–N, ovšem v rámci nových provozních řádů skládek se prosazují přísnější postupy, které vedou k vylučování možnosti skládkování odpadů
s azbestem na skládkách S–O.
147
ii.
využití
Odpady azbestu nejsou prakticky využitelné, což znamená, že je nelze
(s ohledem na nutnost zabránit šíření vláken azbestu) využít na technické zabezpečení skládek.
d)
ekonomika
Odpady s azbestem se na skládkách S–O ukládají za částky obdobné jako
ostatní odpady, t. j. kolem 900 Kč/t. Na skládkách S–N mohou ceny dosahovat
kolem 5 000 Kč (to je dáno výší poplatku za skládkování nebezpečných odpadů). Vzhledem k tomu, že odpady s azbestem nevykazují takové nebezpečné
vlastnosti, které by bránily jejich skládkování na skládkách S–O, je neracionální
s nimi nakládat jako s nebezpečnými. Striktní výklad platné legislativy tak vede
potenciálně ke značnému plýtvání prostředky.
e)
výhled
Množství odpadů s azbestem bude v příštích letech stabilizované s ohledem
na dlouhou životnost výrobků s azbestem.
3.1.7 Odpadní pneumatiky
a)
výrobky
Hlavními výrobci jsou BARUM Continental a Mitas Praha. Převážnou většinu pneumatik uváděných na trh tvoří pneumatiky pro osobní automobily. Zatímco pneumatiky pro osobní automobily mají hmotnost zpravidla 5–7 kg, pneumatiky pro nákladní automobily mají hmotnost až několik desítek kg. Množství na
trh dodávaných pneumatik nebylo zjišťováno, ale Koncepce odpadového hospodářství ČR uvádí množství kolem 40 000 t za rok.
b)
odpady
Odpadní pneumatiky jsou pneumatiky s opotřebovaným dezénem. Jejich další
upotřebitelnost je omezena požadavky na bezpečnost silničního provozu a se
zvyšující se motorizací jejich množství dlouhodobě narůstá.
148
Tab. 46. Produkce pneumatiky v roce 2001 podle ISOH
Kód podle
katalogu odpadů
160103
Název
Pneumatiky
Množství
(t/rok)
29235
Zdroj: ISOH
c)
nakládání
i.
organizace
Odpadní pneumatiky jsou přejímány na sběrných dvorech a v servisech od
občanů, (firmy poskytující služby pro odpady je odebírají od organizací). Odpadní pneumatiky jsou často meziskladovány v areálech skládek nebo zařízení
pro úpravu odpadů. Převažující způsob nakládání s pneumatikami je úprava na
palivo z odpadů nebo přímé spalování v cementářských pecích. K tomu účelu
odebírají pneumatiky smluvní organizace cementáren, které je upravují na požadovanou kvalitu paliva. Materiál je do cementáren dodáván výhradně ve schválené jakostní třídě, která odpovídá požadavkům cementárny na materiálové složení paliva.
Dalším způsobem nakládání je recyklace pryže a kovového kordu pneumatiky. Poslední možností je využití pro technické zabezpečení skládek, při zatěžování fólií skládek a ochraně svahů skládek. I v těchto případech je distribuce odpadních pneumatik prováděna firmami, svážejícími odpady. Menší část pneumatik, shromážděných na skládkách, pochází z vytřídění pneumatik jako příměsí
komunálních odpadů
ii.
využití
Práce Ekonomická analýza regulace odpadového hospodářství – vybrané odpady uvádí, že v České republice se hojně uplatňuje tepelné a surovinové využití
opotřebovaných pneumatik v cementárnách, především v Mokré u Brna, Čížkovicích (výhřevnost pneumatik je vysoká, srovnatelná s běžnými fosilními palivy.) Cementárny však mohou mít problémy se získáváním pneumatik, a to
i přesto, že podle sledované produkce by v České republice mělo vznikat odpadních pneumatik dostatečné množství. Jde buď o nadhodnocení produkce, nebo
vysoký podíl nelegálního nakládání s pneumatikami. Spalovny často využívají
možnosti dovážet pneumatiky, jednak za ně dostanou více zaplaceno a jednak
jsou kvalitněji tříděny.
149
Další možností využití pneumatik je jejich protektorování. Vzhledem ke zvyšujícím se požadavkům na kvalitu a bezpečnost pneumatik je sice protektorování
pneumatik málo výhodné, ale u pneumatik z nákladních automobilů se výhoda
tohoto nakládání zvyšuje. Protektorování naráží především na problém nestabilního a nedostatečného přísunu pneumatik a konkurenci levných neprotektorovaných pneumatik.
Materiálová recyklace pneumatik jako zdroje pryže a železného šrotu má
omezení daná cenami primárních vstupních surovin pro výrobu pneumatik. Pro
některé výrobky (jako jsou zátěžové koberce a podobné interiérové a exteriérové
prvky) je aplikace pryžové drtě velmi vhodná, ale trh je omezený
a pneumatikám konkurují i jiné materiály (pásové dopravníky). Materiálová recyklace je nicméně druhým nejvýznamnějším způsobem zpracování pneumatik.
d)
ekonomika
Cena za odběr pneumatik pro úpravu pneumatik k energetickému
a materiálovému využití v cementárnách se pohybuje (včetně dopravy) mírně
nad 1 000 Kč/t. Všechny jiné postupy zpracování pneumatik naráží na tuto nízkou cenu za odběr pneumatik, která se drží díky energetickému využití. Kromě
specializovaných a omezených oblastí, kde je recyklát z pryže potřebný pro výrobu nových pneumatik nebo granulát vhodný pro podlahové krytiny, není možné očekávat odbyt pneumatik bez cenové intervence nebo přikázaného způsobu
nakládání s těmito odpady. Tyto možnosti se však nejeví z hlediska ekonomiky
jako praktické.
e)
výhled
S ohledem na silnou vazbu na spotřebitelský trh lze využít obecný předpoklad, že množství odpadních pneumatik bude v příštích letech stoupat tempem
nejméně stejným jako růst ekonomiky (reprezentovaný HDP).
3.1.8 Elektrický a elektronický šrot
a)
výrobky
Skupina zahrnuje širokou škálu výrobků, v širším slova smyslu jsou do ní řazeny i některé jiné vybrané výrobky. Pro naše účely půjde o vyřazená zařízení,
150
osazená deskami s tištěnými spoji, obrazovky, monitory, elektrické spotřebiče
apod. Odhad množství těchto výrobků uváděných na trh nebyl proveden.
b)
odpady
Produkce elektrošrotu v České republice je odhadována na 2,9 kg na obyvatele (Koncepce odpadového hospodářství Středočeského kraje). Pomocí propočtů
lze dospět k ještě vyšším číslům (při aproximaci elektrospotřebičů televizorem
a pračkou s životností 10, resp. 15 let a hmotností 20, resp. 80 kg
a předpokladem 1 ks spotřebiče na domácnost) vychází při počtu 4,1 mil. domácností v České republice přibližně 30 000 tun elektrošrotu ročně, přičemž je
třeba vzít v úvahu ještě další drobné elekrospotřebiče a počítače. Statistika odpadů do roku 2001 nereprezentuje tento typ odpadu příliš jednoznačně,
s určitostí lze k této skupině zařadit odpad 200124 a 160202, avšak mohlo by jít
i o odpady jiných druhů. V roce 2001 je uváděna následující produkce odpadů
podchycených statistikou:
Tab. 47. Produkce elektrošrotu v roce 2001 podle ISOH
Kód podle
katalogu odpadů
200124
160202
Název
Elektrotechnický odpad
Ostatní elektronická zařízení (např. vyřazené desky
s tištěnými spoji)
Množství
(t/rok)
7574
726
Zdroj: ISOH
c)
nakládání
i.
organizace
Odpady jsou přejímány ve sběrných dvorech nebo při mobilních sběrech od
občanů (firmy poskytující služby pro odpady je odebírají od organizací). Odpady jsou často meziskladovány a upravovány rozebíráním v centrálních sběrných
dvorech, kde je tato činnost doplňkovou činností k provozu centrálního sběrného
dvora. Rozebrání umožňuje sice získat z některých složek zařízení kladnou odbytovou cenu, ale zároveň je časově poměrně náročné. Na demontáž a recyklaci
drobných elektrozařízení se také specializuje několik menších firem, které odebírají zařízení k demontáži v celku. Odbyt rozebraných dílů je stejný jako
u obdobných odpadů stejných materiálových skupin (sklo, plasty, dřevo, kovy),
151
specialitou jsou desky s tištěnými spoji, které se převážně zpracovávají
v zahraničí.
ii.
využití
Využití odpadů po úpravě (demontáži) je možné prostřednictvím materiálové
recyklace vytříděných materiálů, znovupoužití dílů (jako náhradních dílů a
k dalšímu zpracování desek s tištěnými spoji). Díky množství vložené práce
a dosahované relativně vysoké čistotě vytříděných materiálů není problém
s odbytem materiálu z elektrošrotu.
d)
ekonomika
Odběr elektrošrotu ke zpracování se pohybuje v cenách kolem 5 000 Kč/t.
Odbytová cena materiálů závisí na situaci na trhu (v jednotkách Kč/kg).
e)
výhled
Předpokládá se další prudký růst množství elektrošrotu, který zřejmě převýší
tempo růstu ekonomiky (jako růst HDP) a bude souviset i s vyřazováním stále
silnějších „ročníků“ novějších spotřebičů. Díky rychlému vývoji technologie se
bude spíše zkracovat životní cyklus zařízení. Proti tomuto trendu bude působit
snižování hmotnosti nových zařízení. Množství elektrošrotu na obyvatele
v zemích EU je nyní asi 4 kg (Koncepce odpadového hospodářství Středočeského kraje), což ukazuje prostor pro podstatný výhledový nárůst elektrošrotu.
3.1.9 Ledničky
a)
výrobky
Skupina zahrnuje zařízení pro domácí i komerční chlazení (lednice, mrazáky,
chladící boxy apod.). Podle publikace Ekonomická analýza regulace odpadového hospodářství – vybrané odpady je počet vyřazovaných ledniček 350 000
ročně, což by odpovídalo rozsahu vybavenosti domácností (cca 1 lednička na
domácnost, životnost 15 let) rozšířenému asi o 40 %. Toto rozšíření je možno
přičítat komerčnímu chlazení.
152
b)
odpady
Při průměrné hmotnosti zařízení 40 kg se ročně jedná asi o 14 tis. tun materiálu (včetně komerčního chlazení). Materiály obsažené v chladničkách lze rozdělit
na plasty, kovy, sklo, náplně (chladící médium, olej v kompresoru) či izolační
pěnu. Všechny tyto materiály je možné do značné míry recyklovat. Způsob
zpracování odpadů může být v rozmezí dílenského rozebírání až po průmyslové
drcení s odsáváním plynné fáze z rozdrcené izolační pěny. Za nejúčinnější postup zpracování chladniček lze považovat kombinaci manuálního odčerpání náplní a mechanizované úpravy a třídění těl ledniček. Výtěžnost těchto postupů
snižuje množství zbytkových odpadů na minimum. Evidovaná produkce chladniček v roce 2001 je uvedena v následující tabulce.
Tab. 48. Produkce ledniček za rok 2001 podle ISOH
Kód podle
katalogu odpadů
200123
160203
Název
Zařízení s obsahem chlorfluoruhlovodíků
Zařízení s obsahem chlorfluoruhlovodíků
Množství
(t/rok)
3 817
18
Zdroj: ISOH
Množství odpadů převzatých k nakládání však o více než polovinu převyšuje
evidovanou produkci, což je možné přičíst postupně uvolňovaným zásobám
chladniček z domácností. Tempo uvolňování zásob starých chladniček bude
zřejmě dále narůstat s rozšiřováním nabídky pro odstranění těchto zařízení sběrovými akcemi měst.
c)
nakládání
i.
organizace
Odpady jsou přejímány na sběrných dvorech nebo při mobilních sběrech od
občanů (firmy poskytující služby pro odpady je odebírají od organizací). Odpady jsou meziskladovány v centrálních sběrných dvorech, jejich zpracování však
mohou provádět jen firmy vybavené odpovídajícím zařízením k odsávání freonů. Na centrální sběr a úpravu a recyklaci chladniček se specializuje několik
větších firem, které využívají mobilních nebo stacionárních zařízení. Odbyt materiálů získaných úpravou a vytříděním je stejný jako u obdobných odpadů stej-
153
ných materiálových skupin (sklo, plasty, kovy), specialitou jsou náplně freonů,
které je nutno spalovat.
ii.
využití
Po úpravě a vytřídění jsou tyto odpady vhodné k materiálové recyklaci vytříděných materiálů.
d)
ekonomika
Ceny za odběr chladniček jsou zpravidla uváděny v Kč/ks, přepočty ukazují
na rozpětí mezi 5 000–14 000 Kč/t. Odbytová cena materiálů závisí na situaci na
trhu (v jednotkách Kč/kg) a nemůže významněji přispět k pokrytí nákladů na
recyklaci.
e)
výhled
V případě množství chladniček je možné předpokládat další růst, a to i přesto,
že nedosáhne úrovně růstu elektrošrotu. Tempo růstu prodeje chladniček v devadesátých letech ukazuje, že vývoj množství odpadních chladniček by zřejmě
mohl podstatně převyšovat tempo růstu ekonomiky (jako růst HDP). Další zvýraznění výskytu bude souviset i s akcemi zaměřenými na odstranění starých zásob ledniček, dotovaných programem SFŽP, které v současnosti probíhají.
3.1.10 Biologicky rozložitelné komunální a podobné odpady (BRKO)
a)
výrobky
Pro tyto odpady nejsou specifické zřetelně ohraničené výrobkové skupiny,
vyjma odpadů z potravin. Dalšími složkami BRKO jsou materiálové skupiny –
výrobky z papíru a výrobky ze dřeva pro domácnosti a sektor služeb. Tato šíře
trhu neumožňuje ani se pokusit o odhad produkce souvisejících výrobků, proto
se analýza výskytu BRKO opírá výhradně o analýzu odpadů.
b)
odpady
BRKO jsou součástí komunálních a podobných odpadů. Produkce komunálních odpadů (skupina 20) dosahovala podle ISO v roce 2001 téměř 4 mil. tun.
Podíl BRKO na tomto množství se podle Implementační a investiční strategie
pro směrnice ES o odpadech pohyboval v tomto období kolem 41 %, tedy asi
154
1,64 mil. tun. Toto množství je podle rozborů odpadů (například Koncepce odpadového hospodářství ČR) z přibližně 1/3 tvořeno papírem. Podíl dřeva je zanedbatelný, zbytek jsou bioodpady z domácností a služeb.
Tab. 49. Produkce BRKO v roce 2001 podle ISOH
Kód podle
katalogu odpadů
200000
Název skupiny odpadů
Komunální odpady
Množství
(t/rok)
3964534
Zdroj: ISOH
c)
nakládání
i.
organizace
Směsné komunální odpady jsou shromažďovány do normalizovaných shromažďovacích nádob, zpravidla o objemu 110–1 100 litrů. Jsou sváženy svozovými vozy buď přímo do zařízení pro odstraňování odpadů (skládka, spalovna),
nebo na překládací stanici, odkud jsou k odstranění přepravovány výkonnějšími
dopravními prostředky.
Odděleně shromažďované odpady (prakticky výhradně papír) jsou shromažďovány pomocí kontejnerů, zpravidla o objemu 240 litrů až 2 m3 a sváženy specializovanou svozovou technikou na dotřiďovací linky k roztřídění do využitelných frakcí. Alternativou je donáškový způsob do sběrných dvorů, které také
často přijímají odpady ze zeleně. Ve sběrných dvorech jsou odpady přijímány do
standardních kontejnerů nebo velkoobjemových kontejnerů (nejčastěji 5 m3).
Papír je po vytřídění vázán do balíků a předáván ke zpracování papírnám.
Odpady ze zeleně jsou kompostovány na místních kompostárnách klasickou
kompostářskou technologií v řadách nebo v boxech. Ojedinělé je kontejnerové
kompostování. Technologie zpracování těchto odpadů je vyřešena, za problematické jsou však považovány bioodpady z domácností, které by měly být
v budoucnu shromažďovány odděleně. Čistota těchto sběrů může být překážkou
využití produkovaného kompostu ze zpracování, a proto jsou hledány alternativní techniky. Podle vlastních průzkumů oddělený sběr bioodpadů z domácností
v současnosti běží jen v necelé desítce obcí a měst.
155
ii.
využití
Odpad z papíru je vhodný k recyklaci na vlákno pro nový papír. Bioodpady
a odpady ze zeleně jsou vhodné pro výrobu kompostů, rekultivačních substrátů,
bioaktivních substrátů na technické zabezpečení skládek, perspektivně (u bioodpadů z domácností) pro výrobu bioplynu v anaerobních reaktorech nebo zpracování na bioetanol.
d)
ekonomika
Nakládání s bioodpady není ekonomicky samofinancovatelné, přičemž cena
za odbyt odpadů se pohybuje na úrovni kolem 500 Kč/t. Také ceny za odbyt papíru shromážděného odděleným sběrem jsou záporné s výraznými výkyvy podle
situace na trhu.
e)
výhled
V budoucím období se předpokládá nárůst produkce BRKO tempem růstu
ekonomiky (přímá souvislost s vývojem spotřeby). Různé scénáře předpokládají
kromě toho nárůst podílu BRKO v komunálních odpadech z 41 % až na 60 %
v horizontu 8 let. Tento trend souvisí se změnami struktury spotřeby, trávení
volného času (přeměna zahrad z pěstitelských na okrasné), rozšiřováním využití
papíru. Roční produkce BRKO by tak mohla dosáhnout do roku 2010 až 2 mil.
tun.
156
4
Zařízení na odstranění a využití odpadů (nakládání
s odpady)
4.1 Metodický postup
Základem řešení v rámci této části projektu byla anketa u provozovatelů skládek, která zjišťovala ceny za ukládání komunálních odpadů a typického zástupce
průmyslových odpadů (kategorie ostatní) ve dvou časových bodech plus ceníkovou cenu pro rok 2003. Vzhledem k ukončení platnosti zvláštních podmínek
pro nevyhovující skládky odpadů v polovině roku 1997 reprezentují získané
údaje období s jedním legislativním zlomem (zákon č. 185/2001 Sb.,
o odpadech), který zavedl zvýšení poplatků za ukládání odpadů a zvýšil povinnou finanční rezervu na rekultivaci a následnou péči o skládku.
Anketa byla prováděna telefonicky u 34 náhodně vybraných provozovatelů
skládek, kteří reprezentují asi pětinu až čtvrtinu trhu. Počet skládek je sice relativně nízký, ale předpokládá se, že díky značnému podílu skládek na trhu
a jejich náhodnému výběru lze pracovat se vzorkem jako s reprezentativním.
Období před rokem 1997 nelze v rámci tohoto výzkumného úkolu zmapovat,
a to především z následujících důvodů:
souběžný provoz vyhovujících skládek a skládek se zvláštními
podmínkami,
progresivní náběh poplatků za ukládání odpadu na skládky v období 1992
až 1997,
časový odstup.
Pro účely dalších kapitol však bude podle potřeby možno použít některé
obecné předpoklady o účinku sankčních poplatků, které lze odvodit z vývoje
infrastruktury skládek v období 1992–1997. Jejich formulace bude diskutována
až v souvislosti s vývojem vlastního modelu.
Kromě anketních údajů byly pro práce využity statistické údaje, jejichž zdrojem byla Analýza financování nákladů v oblasti nakládání s odpady (6. verze
pro POH ČR, Milan Ščasný, 2002).
157
4.1.1 Výsledky průzkumu údajů o cenách skládkování
Pro vyhodnocení trendu vývoje cen byly použité cenové údaje z let 1997,
2002 a ceníku 2003. Ceny byly upraveny odečtením poplatků a povinné finanční
rezervy, které podle sdělení provozovatelů tvoří zpravidla přičitatelné hodnoty
vlastním cenovým kalkulacím cen za skládkování odpadů. Časová řada upravených cen byla pro roky 1998–2001 dopočtena na základě předpokladu
o aritmetickém růstu upravených cen. Tento umělý předpoklad je v mírném protikladu s vývojem, který naznačují údaje za roky 2002 a 2003. Vychází se přitom z toho, že vývoj let 2002 a 2003 je determinován spíše novou právní úpravou. Protože je tento předpoklad podstatný pro modelové postupy, bude jej třeba
v další etapě prověřit doplňkovým průzkumem. Průměrné hodnoty cen a upravených cen ukazuje následující tabulka.
Tab. 50. Průměrné hodnoty cen za ukládání odpadu na skládky v období
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003
tuhý komunální odpad – ceny
průmyslový odpad – ceny
tuhý komunální odpad – uprav
průmyslový odpad – uprav
426
516
406
506
427
546
447
585
467
625
488
665
808
939
508
704
805
956
505
721
zdroj: osobní šetření
Z tabulky je dobře patrný cenový skok způsobený zvýšením poplatků za
ukládání odpadů na skládky a finanční rezervy. Předpokládá se, že zmírnění růstu (respektive u tuhého komunálního odpadu stagnace) cen je způsobeno snahou
provozovatelů skládek udržet pozici na trhu ovlivněném zvýšením ceny vlivem
poplatků a finanční rezervy.
4.1.2 Interpretace výsledku průzkumu skládek
Vzhledem k tomu, že na trh zatím působí pouze vliv zvýšených poplatků,
a nikoli relativní, nebo dokonce místně absolutní snižování množství odpadů
ukládaných na skládky, které lze očekávat v důsledku nové právní úpravy později v této dekádě, je takto interpretovaná reakce cen velmi výrazná. Ukazuje, že
provozovatelé skládek by mohli mít v budoucnosti možnost mobilizovat rezervy
pro udržení relativně nízkého nárůstu cen i při dalším zvyšování poplatků.
158
Možnosti provozovatelů skládek odolávat (alespoň lokálně) promítnutí zvyšování poplatků do cen za skládkování odpadů, čemuž nasvědčují také výsledky
průzkumů koncepcí odpadového hospodářství krajů, ukazují na dlouhodobý
přebytek skládkových kapacit. Některé skládky přitom budou mít potíže vyrovnat se s požadavky na technické zabezpečení skládek a/nebo s obtížnou konkurencí. Možné trendy vývoje schematicky charakterizuje následující tabulka.
ekonomicky slabé
(malé)
ekonomicky silné (velké)
Tab. 51. Trendy v ukládání odpadu na skládky
špatně zabezpečené (do r. 2009)
dobře zabezpečené (po r. 2009)
Profinancované skládky: snaha
o zaplnění skládky i za cenu
minimálních cen (provoz + zisk +
poplatek + rezerva). Skládka nebude
vytvářet zdroje pro svoji obnovu.
Pod cenovým tlakem skládek
z předchozího kvadrantu nebudou
všude moci zvyšovat ceny tak, aby
vytvářely v potřebné míře prostředky
pro obnovu. To může dostat do
dočasných potíží neprofinancované
skládky. Nedostatek vlastních zdrojů
podváže schopnost provozovatelů
těchto skládek realizovat rozvojové
projekty (využití skládkového plynu,
třídění na skládkách), třebaže lze
předpokládat, že budou schopni
využít úvěrů.
Neprofinancované skládky: mohou
se dostat do potíží, protože jejich
vzorec ceny (provoz + splátka úvěru
+ poplatek + rezerva) neponechává
mnoho místa pro zisk, a tedy zájem
provozovatele o řádný provoz
skládky
Přes nízké ceny pomalé zaplňování
neumožní vytvoření dostatečné
rezervy pro rekultivaci. Skládky se po
uzavření ocitnou bez zdrojů na
rekultivaci a následnou péči.
Pravděpodobná snaha o předčasné
uzavření a úhradu rekultivace
z veřejných zdrojů.
Zvýšení cen za skládkování na vrub
poplatků při současném cenovém
tlaku velkých skládek značně sníží
atraktivitu tohoto podnikání. Lze
předpokládat snahu o převzetí
silnějším partnerem.
Zdroj: osobní šetření
Předpokládaný vývoj ve skládkování odpadů, ale i v případě spalování odpadu, které podle různých zdrojů (například studie Strategie implementace a investic pro směrnice ES o odpadech, AEA Technology/PHARE, 2001) budou mít
v řadě případů potíže realizovat programy rekonstrukce potřebné pro splnění
požadavků na ochranu ovzduší, ukazuje, že odpadové hospodářství čeká dekáda
nových investic do jiných zařízení, technologií a systémů nakládání s odpady.
159
4.1.3 Vývoj investic a běžných nákladů
Investice se v období 1990 až 2000 vyvíjely nejprve rychlým nárůstem
v první polovině 90. let, což bylo spojeno s investiční aktivitou vyvolanou prvním zákonem o odpadech. Velmi rychle však bylo dosaženo vyrovnaného stavu
investic (měřeno přepočtem investic indexem stavebních prací) a po dokončení
výstavby nové infrastruktury s koncem zvláštních podmínek v roce 1997 nastává
postupné snižování investic (a to i v nominálu). Přehledně to zobrazuje následující tabulka.
Tab. 52. Investice do oblasti nakládání s odpady
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000
Investice – odpady, mld.
1,10 1,43 3,12 2,89 3,13 2,77 3,45 4,77 4,70 2,60 2,27
Kč (v běžných cenách)
Investice – odpady, mld.
Kč (deflátor dle indexu
2,3 2,5 4,9 3,6 3,5 2,8 3,1 3,8 3,5 1,8 1,5
cen stavebních prací)
Zdroj: Ščasný, M.: Analýza financování nákladů v oblasti nakládání s odpady, 2002
Pro období od roku 2001 lze očekávat, že se zastaví pokles investic do odpadového hospodářství. V tomto roce byla schválena nová právní úprava odpadů,
jejíž podoba byla známa již na pokraji roku a firmy na jejím základě začaly připravovat nové investice. Zlom v investicích lze očekávat v roce 2002, kdy začnou opět zvolna narůstat.
V letech 2003 až 2010 nastane významné oživení investic do odpadů. Investiční a implementační strategie pro směrnice ES o odpadech vyčísluje potřebné
investice do odpadového hospodářství v různých variantách na částku kolem 20
mld. Kč do roku 2010. Tato prognóza, založená především na kvalitativní změně
nakládání s komunálními odpady, nebude zřejmě naplněna, neboť počítá
s rozsáhlými investicemi do spaloven, avšak je „varovnou“ prognózou, kam až
by investice mohly dojít. Studie prováděné v rámci krajských koncepcí odpadového hospodářství (např. Krajská koncepce odpadového hospodářství Zlínského
kraje) prokazují, že vyhovět požadavkům nové legislativy lze za podstatně nižších investičních nákladů.
Celkové nové investice do komunálních odpadů se budou pohybovat
v rozsahu kolem 300 mil. Kč do roku 2010. Při promítnutí této částky na úroveň
celé ČR je možné hovořit o přibližně 6 mld. Kč investic. Tato částka bude rozložena spíše na období druhé poloviny dekády. Druhou polovinu nákladů
160
v prognóze Implementační a investiční strategie tvoří náklady spojené s nakládáním s ostatními a nebezpečnými odpady, včetně vybraných odpadů a výrobků.
Pro období do roku 2009 lze předpokládat částku 10 mld. Kč (investice budou
směřovat do lépe zabezpečených skládek, recyklace odpadů, logistických systémů s horizonty k rokům 2005 – obaly, 2006 – autovraky, 2009 – skládky nebo
průběžnou realizací – většina vybraných výrobků). V logice vývoje investičních
nákladů v 90. letech by průběh investic mohl být následující:
Tab. 53. Prognóza vývoje investičních nákladů na odpady v letech
2003–2010, v mld. Kč
2003
3,6
2004
3,6
2005
4,6
2006
4,6
2007
4,6
2008
4,6
2009
4,6
2010
3,2
Zdroj: osobní šetření
Běžné výdaje se vyvíjely poměrně nevyrovnaně, avšak za významné je možné
považovat rovnoměrné zvyšování běžných výdajů ve veřejné sféře. Přibližně 3,3
mld. Kč z těchto výdajů v roce 2001 bylo spojeno s nakládáním s komunálními
odpady (v roce 1997 zhruba 1,2 mld. Kč). To ukazuje na podstatný nárůst podílu
běžných výdajů na komunální odpady.
Tab. 54. Výdaje ekonomických subjektů na úpravu, využití a zneškodnění
odpadů („běžné výdaje“) v mil. Kč
1995
Běžné výdaje celkem
1996
1997
1998
1999
2000
2001
3 300 8 600 3 200 4 600 6 130 5 560
Výdaje z veřejných zdrojů
1 515 2 518 3 301 3 613 3 976
z toho na komunální odpady
1 196 2 146 2 814 3 007 3 291
Zdroj: Ščasný, M.: Analýza financování nákladů v oblasti nakládání s odpady, 2002
4.1.4 Interpretace vývoje investic a běžných nákladů
Investiční náklady
Vývoj investic v běžných a přepočtených cenách (podle indexu cen stavebních prací) v tabulce 4 ukazuje, že na konci 90. let a v roce 2000 došlo v sektoru
nakládání s odpady k útlumu investiční aktivity. Tento útlum souvisí nepochybně s „vybíráním zisků“, které investoři sklízejí ze svých úspěšných investic
v předchozích letech. Zároveň je příčinou tohoto stavu také relativně dobrá za161
investovanost systému nakládání s odpady, měřeno potřebami danými produkcí
odpadů a právními podmínkami.
Uspokojení se stávající situací ve vybavenosti systému nakládání s odpady
ukazují také průzkumy (rok 2001), prováděné v rámci dvou koncepcí odpadového hospodářství krajů Vysočina a Zlínského firmou Dekont Umwelttechnik
(Koncepce odpadového hospodářství Zlínského kraje, Koncepce odpadového
hospodářství kraje Vysočina, Dekont Umwelttechnik, 2002). U skládek ilustruje
situaci fakt, že z 351 skládek v Katalogu skládek k roku 2001 (stav před novou
kategorizací skládek podle zákona 185/2001 Sb., o odpadech) jich plná pětina
(71) předpokládalo ukončení etapy skládky do roku 2002. Ukončení etapy
skládky přitom zpravidla znamená plnou úhradu výstavby skládky, kdy skládka
začíná vytvářet velké množství volného kapitálu. Tyto prostředky lze využít pro
různé účely mimo odpadové hospodářství.
V této dekádě lze očekávat jistou obdobu vývoje z 90. let, kdy dojde k obnově
investičních prostředků na technologicky vyšší úrovni, ovlivněné i požadavky
nové legislativy.
Běžné náklady
Vývoj u běžných nákladů popsaný v tabulce 54 je náznakem nejen racionalizace výdajů za nakládání s odpady v soukromé sféře, ale také schopnosti veřejného sektoru platit za rostoucí kvalitu a šířku služeb pro odpady stále vyšším
objemem prostředků. Tato situace je určitým příslibem pro nadcházející období
změn systému nakládání především s komunálními odpady, kdy prokázání
schopnosti uhradit běžné výdaje nového systému bude klíčové pro profinancování potřebných investic.
Základem běžných výdajů jsou provozní náklady, pro něž byla stanovena hypotéza, že narůstají tempem daným košem hlavních prvků provozních nákladů,
kterými jsou: práce, energie a PHM, stočné. Z přehledu statistických údajů
k těmto složkám provozních nákladů za období 1991–2001 vyplývá trvalý růst
těchto nákladů. Třebaže je zřejmé, že růst provozních nákladů se promítá do nákladů za nakládání s odpady, zřejmě ve sledovaném období nebyl hlavním vlivem, který určoval vývoj běžných výdajů. Pro vývoj běžných výdajů v 90. letech je nepochybně určující změna rozsahu a kvality služeb v odpadovém hospodářství, vyvolaná první právní úpravou odpadového hospodářství a do ní
zabudovanými nástroji.
162
V následujícím období lze očekávat pokračující nárůst výdajů z veřejných
zdrojů, který je dán nárůstem nákladů na nakládání s komunálními odpady (rozšiřování třídění odpadů, zvyšování produkce odpadů) a na nakládání s kaly
z ČOV. Výdaje veřejného sektoru budou v příštím období tahounem celkových
výdajů, ale zvýšení výdajů lze očekávat také u objemu výdajů na nakládání
s odpady v podnikové sféře. Po poklesu výdajů, umožněném vytvořením funkčního trhu a určitým přetlakem nabídky služeb pro odpady na konci 90. let a počátkem této dekády, dojde vlivem nové legislativy k rozšíření požadavků na
služby pro odpady i ve výrobní sféře (zpětný odběr a recyklace vybraných výrobků, skládky, poplatky za ukládání odpadů). Lze však očekávat, že výrobní
sféra bude postupně tyto náklady opět efektivně snižovat převáděním nakládání
s odpady do standardního oběhového systému materiálů, jehož náklady nebudou
deklarovány v rámci statistiky nakládání s odpady.
4.1.5 Závěr
Vývojové trendy investic a provozních nákladů a ceny za skládkování odpadů
ukazují, že politika odpadového hospodářství se výrazně odráží v chování ekonomických subjektů. Poskytuje impulsy pro změnu rozložení trhu, avšak dlouhodobě trh směřuje k rovnováze (každý rozvojový impuls se proto časem vyčerpává). V politice odpadového hospodářství musí být vyváženost mezi četností
a silou impulsů pro rozvoj a periodami stabilizace podmínek, aby dlouhodobé
investiční cykly mohly proběhnout v celku a bez finanční újmy subjektů odpadového hospodářství.
Financování nákladných investic do změn nakládání s komunálními odpady
ponese sice zejména soukromý sektor, avšak pro zajištění financování investic
budou důležité i platby za služby. Tento fakt bude o to významnější, že vzhledem k tlaku na skládkování a spalovny sektor nakládání s odpady zřejmě nevytvoří dostatek vlastních zdrojů a bude opět sahat, podobně jako počátkem 90. let,
k úvěrům. Finanční instituce budou přitom velmi pozorně dohlížet na úvěrové
případy a zjišťovat, zda jsou v plném souladu jak po technické a ekonomické
stránce, tak zejména pokud jde o schopnost projektů generovat dostatečné zdroje
na úhradu finančních a všech ostatních nákladů. Skutečnost, zda budou situaci
hodnotit příznivě, je přitom základním předpokladem toho, aby politika odpadového hospodářství státu orientovaná na principy a cíle evropské legislativy, obtisknutá do nové právní úpravy, nezůstala jen na papíře.
163
Rostoucí požadavky vyplývající z právních norem Evropských společenství, které zahrnují subjekty nakládající s odpady, kladou důraz na substituci mezi technikami pro úpravu a zpracování odpadu, jeho využívání a odstraňování. Tato substituce je odvozena z předpokladů o postupném nahrazování levnějších technik technikami dražšími v případě působení (dostatečně razantního) nástroje proti
nakládání s odpady některou z technik na nižším stupni odpadové hierarchie.
Z předpokládaného nakládání s odpady mohou odpady unikat následujícími postupy:
deklarování odpadů na skládkách jako materiálu na technické zabezpečení
(v souladu s projektovou dokumentací a integrovaným povolením),
přijímání odpadů na skládky „na černo“ (to bude typické pro malé špatně
řízené skládky),
skládkování ostatních, případně nebezpečných odpadů na skládkách S–I
nebo přímo jejich využití v terénních úpravách,
biologická úprava odpadů, které tímto způsobem nelze dobře
dekontaminovat, a deklarace ne-náhodně odebraných vzorků
(dekontaminovaných) jako vzorků reprezentativních,
ukládání odpadů dekontaminovaných v rámci sanačních projektů („onsite“) na limity jiné než limity pro ukládání odpadů na skládky S–I zpět do
horninového prostředí,
spalování nebezpečných odpadů ve spalovnách komunálních odpadů ve
směsi s komunálním odpadem (tomu se prakticky nelze vyhnout s ohledem
na povahu směsných komunálních odpadů),
fyzikálně-chemická úprava odpadů na parametry, které nesplňují
požadavky na konečné odstranění odpadů následnou technikou (nedodržení
výluhových tříd pro skládkování na nižší kategorii skládek nebo pro
zpravidla stavební využití odpadů),
kompostování odpadů nevyhovujících vstupních parametrů a uplatnění
produktů pro rekultivace nebo zemědělské účely.
Stupeň fungování politiky pro odpady a jejích nástrojů v praxi proto kriticky
závisí na účinnosti vynucování platného regulačního rámce prostředky licencování, kontroly, uplatňováním sankcí, trvalého informačního a výchovného působení na všechny účastníky systému hospodaření s odpady.
164
4.2 Kvantifikace nákladů na komunální odpad, spotřebitelské
obalové odpady a vybrané druhy odpadů nebo výrobků
4.2.1 Komunální odpady
Z předchozích kapitol je zřejmé, že v letech 2003 až 2010 se očekává významné oživení investic v odpadovém hospodářství. Na základě dílčího vyhodnocení krajských koncepcí hospodářství odpadového se předpokládá, že celkové
potřebné nové investice do komunálních odpadů se budou v jednom kraji pohybovat v rozsahu kolem 300 mil. Kč do roku 2010. Samozřejmě jsou mezi kraji
značné odchylky. Při výstavbě nových spaloven by výše investic byla ovšem
podstatně vyšší a mohla by se i blížit odhadu z Implementační a investiční strategie pro směrnice ES o odpadech (rok 2001), který je na dvou až trojnásobné
úrovni.
Nové poznatky o vývoji plánů odpadového hospodářství krajů a vývoji přípravy nových spaloven komunálních odpadů ukazují, že předpoklady z koncepcí
odpadového hospodářství krajů jsou v plánech odpadového hospodářství krajů
vesměs potvrzovány, vyjma přípravy nových spaloven komunálních odpadů,
která se setkává s všemožnými obtížemi. Při promítnutí částky 300 mil. Kč na
kraj na úroveň celé ČR je tedy možné hovořit s určitou rezervou o částce přibližně 6 mld. Kč investic, která je minimem pro dosažení zákonem stanovených
cílů pro nakládání s komunálními odpady do roku 2010. Tato částka bude rozložena spíše na období druhé poloviny dekády, neboť se předpokládá, že nové investice strukturálního charakteru budou soustředěny až do období po roce 2006.
Lze také očekávat skluz realizace investic3. Při trvání cyklu přípravy složitějších
zařízení pro nakládání s odpady minimálně 4 roky to znamená posun do roku
2012, se kterým lze reálně počítat.
Do roku 2006 se budou realizovat spíše investice do obnovy a rozvoje zařízení pro odpady v rámci vlastních zdrojů investorů, zatímco projekty pro financování z fondů EU se s ohledem na proces přípravy a schvalování rozběhnou
zřejmě až po tomto roce. Protože je v nakládání s komunálními odpady velký
podíl komunálního sektoru, který může získat v podpoře ze zdrojů EU lepší
3
Opatření k jejich urychlení mohou být přijata po vyhodnocení zpětné vazby z POH obcí
a následné úpravě POH ČR a krajů nejdříve v roce 2007, spíše však 2008, pokud bude
nutná novela právní úpravy
165
podmínky než soukromý sektor, lze očekávat, že půjde převážně o investice veřejného sektoru (obcí, případně krajů a jejich organizací). Veřejný sektor však
bude s investicemi vyčkávat až do doby naprostého vyjasnění podmínek financování a provozu nebo do doby, kdy budou příprava a zahájení investic nutné
s ohledem na legislativní tlak. Z těchto i výše uvedených důvodů je možné náklady na „nové“ investice do komunálních odpadů rozložit na období 2007
až2012.
„Nové“ investice, prováděné v důsledku legislativou přímo nebo nepřímo požadovaných strukturálních změn v nakládání s komunálními odpady (hlubší vytřiďování využitelných složek – odděleným sběrem i fyzikálními postupy, energetické využití, biologická úprava a využití), zvýší náklady na nakládání
s odpady kvůli odpisům nových zařízení. Legislativní požadavky formulované
jako příkazy nebo zákazy obsažené v zákoně budou mít tedy vliv na investice do
nakládání s odpady a tyto investice se promítnou do nákladů a cen za odpady.
Přitom prakticky nedojde ke snižování jiných nákladů. Lze však předpokládat,
že výsledkem hlubšího zpracování komunálních odpadů budou prodejné produkty, které alespoň uhradí zvýšené provozní náklady. Těžištěm vlivů zvyšujících
náklady na komunální odpady tedy budou tyto faktory:
odpisy „nových“ investic (vyvolaných uplatněním administrativních
nástrojů),
inflační vlivy,
vliv ekonomických nástrojů řízení odpadového hospodářství (především
poplatky za ukládání odpadů).
Východiskem pro prognózu vývoje cen jsou údaje o výdajích na nakládání
s odpady v roce 2001 zveřejněné v ročence životního prostředí. Mezi tyto výdaje
jsou zahrnuty výdaje na nebezpečné odpady z územních rozpočtů a všechny výdaje na nakládání s komunálními odpady. Údaje o produkci komunálních odpadů jsou získány z ISO za rok 2001 (skupina katalogu 20 – Komunální odpady).
Náklady za rok 2001 jsou vypočteny z těchto údajů, náklady za rok 2002 jsou
vypočteny odečtením poplatku za skládkování podle zákona 125/1997 Sb.,
o odpadech, přičtením poplatku dle tohoto zákona a zohledněním inflace.
166
Tab. 55. Náklady na nakládání s komunálními odpady
Výdaje tis. Kč 2001 celkem
– z toho na KO
Produkce KO (t) 2001
Náklady Kč/t KO 2001
Náklady Kč/t KO 2002
4 450 954
3 442 553
3 975 951
865
1 085
Zdroj: Novák, P. – vlastní data (šetření)
Z uvedených tří faktorů má každý svůj díl vlivu na náklady za odpady. Není
zohledněn vliv zvýšení DPH od roku 2004. Pouhým vlivem inflace na úrovni
v EU povolených 3 % by náklady na nakládání s komunálními odpady do roku
2010 vzrostly následovně:
Tab. 56. Prognóza vývoje cen komunálních odpadů vlivem inflace
rok
cena s inflací 3 % od
r. 2004 (Kč/t KO)
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
1 105 1 138 1 172 1 208 1 244 1 281 1 320 1 359
Zdroj: Novák, P. – vlastní data (šetření)
Třebaže je zřejmé, že inflační růst provozních nákladů se promítá do nákladů
za nakládání s odpady, v 90. letech zřejmě nebyl hlavním vlivem, který určoval
vývoj běžných výdajů. Pro vývoj běžných výdajů v 90. letech byla nepochybně
určující změna rozsahu a kvality služeb pro odpady vyvolaná první právní úpravou odpadového hospodářství a do ní zabudovanými nástroji. Další srovnání
ukazuje, že za předpokladů o investicích stanovených výše by v této dekádě
mohl mít inflační růst běžných výdajů přibližně stejný podíl na růstu nákladů na
odpady, jako normativní a ekonomické nástroje. Je to ovšem dáno vysokým základem výchozích nákladů spíše než malým rozsahem požadovaných změn
v odpadovém hospodářství.
Vlivy nových investic a inflace jsou zobrazeny v následující tabulce. Je patrné,
že za daných předpokladů by regulační rámec, daný zákazy a příkazy ze zákona,
nemusel mít rozhodující vliv na náklady na nakládání s komunálními odpady.
167
Tab. 57. Prognóza vývoje cen KO – vliv „nových“ investic a inflace
rok
cena s inflací 3 % od
r. 2004 (Kč/t KO)
2003
2004
2005
2007
2008
2009
2010
1 105 1 138 1 172 1 208 1 244 1 281 1 320 1 359
odpisy „nových“
investic (Kč/t KO)
cena celkem
2006
26
52
76
99
1 105 1 138 1 172 1 208 1 270 1 333 1 396 1 458
x) propočtová průměrná cena za rok 2001 byla s ohledem na minimální inflaci a názory
podnikatelské sféry na vývoj cen, zjištěna průzkumem v roce 2003, promítnuta
s navýšením o inflaci v roce 2002 (1,8 %) do roku 2003, za který se nový průzkum
neprováděl.
Zdroj: Novák, P. – vlastní data (šetření)
Vliv ekonomických nástrojů, zejména poplatků za ukládání odpadů na skládky, se bude odvíjet od množství odpadů ukládaných na skládku. V roce 2001
bylo skládkováno přibližně 63 % komunálních odpadů (zdroj: POH ČR, komunální odpady v členění dle OECD). POH ČR předpokládá, že do roku 2010 dosáhne 50 % materiálového využívání komunálních odpadů. Očekávat však lze
spíše zajištění 50 % využívání komunálních odpadů a snížení přímého skládkování komunálních odpadů na přibližně 33 % produkce (tedy asi na polovinu stávajícího stavu). Razantní snížení podílu, ale do jisté míry i absolutního objemu
komunálního odpadu určeného pro přímé skládkování, je nutné s ohledem na
požadavek zákona o odpadech snížit skládkování biologicky rozložitelného komunálního odpadu. Podíl přímého skládkování komunálního odpadu, které bude
možné při dosažení cílů pro biologicky rozložitelný komunální odpad (BRKO),
závisí na kombinaci několika předpokladů (podíl BRKO v komunálním odpadu,
účinnost odděleného sběru BRKO, vývoj produkce komunálního odpadu), které
dohromady dávají nepřeberné množství různých scénářů, jejichž analýza je
zřejmě nad rámec tohoto textu.
Za předpokladu postupného snižování podílu skládkování komunálního odpadu od roku 2007 (účinnost „nových“ investic) do roku 2010 z 63 na 33 % a při
promítnutí vývoje poplatku za ukládání odpadů od roku 2003 až do roku 2010
by se průměrná cena za komunální odpad mohla se zohledněním poplatků za
ukládání odpadů vyvíjet tak, jak ukazuje následující tabulka.
168
Tab. 58. Prognóza vývoje cen KO při zohlednění poplatků za ukládání odpadů
rok
cena s inflací 3 % od roku 2004
(Kč/t KO)
2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
1 105 1 138 1 172 1 208 1 244 1 281 1 320 1 359
odpisy „nových“ investic (Kč/t KO)
poplatky za ukládání odpadů
cena celkem
63
63
26
52
76
99
111
96
122
99
1 105 1 138 1 235 1 271 1 381 1 429 1 517 1 557
Zdroj: Novák, P. – vlastní data (šetření)
Z této tabulky je patrné, že za daných předpokladů by poplatky za ukládání
odpadů měly mít významný vliv na náklady na odpady (pro roky 2003 a 2004 je
poplatek již započítán v nákladech), a právě jejich současné nastavení zákonem
bude rozhodujícím stimulem pro nastartování strukturální změny v systému nakládání s odpady. V tabulce znázorněný vývoj počítá se snížením skládkování
odpadů mezi roky 2001 a 2010 na polovinu (z 63 na 33 %). Jen tak se podaří
udržet náklady na poplatky za ukládání komunálního odpadu na přijatelné úrovni. Tato úspora nákladů však bude vykoupena zvýšením nákladů souvisejících
s „novými“ investicemi, které se budou v další dekádě ještě zvyšovat, dokud
strukturální změny v systému nakládání s odpady nebudou převážně dokončeny.
Tyto investice by byly obtížně zvládnutelné bez pozitivního stimulu zajištěného
připravovanými programy podpory z EU, případně jiných dotačních zdrojů.
Efekt dotací bude ovšem jen dočasný, protože financování provozu a obnovy
investic bude nutné pokrýt z vlastních zdrojů systému odpadového hospodářství,
tedy bude nutné promítnout tyto náklady do cen.
4.2.2 Vybrané odpady a výrobky
Druhou polovinu nákladů v prognóze Implementační a investiční strategie
tvoří náklady spojené s nakládáním s ostatními a nebezpečnými odpady, včetně
obalů a vybraných výrobků. Konkretizace nákladů pro obaly a zejména vybrané
výrobky a odpady se setkává s obtížemi, zejména pokud jde o údaje o nákladech
na jednotlivé druhy technologií a jejich provoz. U zařízení pro zpracování vybraných výrobků a odpadů se často jedná o velmi individuální technická řešení,
a jelikož jde převážně o nové postupy, nejsou k dispozici ani cenové údaje, které
by bylo možno analyzovat a odvozovat z nich závěry o nákladech. Lze však vy-
169
slovit na základě dílčích poznatků z loňských a letošních průzkumů některé
předpoklady o nákladech, jak je uvedeno níže.
Z údajů zjištěných v rámci průzkumu provedeného v předchozích etapách řešení tohoto modulu je patrné, že investice do odpadového hospodářství kopírují
vývoj legislativních požadavků na odpadové hospodářství. Požadavky na změnu
nakládání s odpady vyvolávají vlnu nových investic, které jsou několika základních typů:
průmyslové inovace s cílem snížit produkci odpadů (typicky substituce
nebezpečných látek v technologii),
průmyslové inovace s cílem převést produkované odpady mimo rámec
zákona o odpadech (typicky tvorba certifikovaných výrobků z báze
původních odpadů, což umožňuje vyvést materiálový tok z evidence
odpadů a převést ho do evidence skladu podniku),
investice do recyklace odpadů, bioúpravy a energetického využití odpadů,
investice do odstraňování odpadů (zejména skládky).
Tyto čtyři typy reakcí lze přiřadit různou měrou k různým výrobkům a odpadům.
Zároveň lze v některých případech náklady na tyto reakce vyhodnotit. V následující
tabulce je pokus o přiřazení kvantitativního nebo kvalitativního ohodnocení možností všech 4 typů reakcí pro vybrané výrobky a odpady a obaly.
Tab. 59. Možnosti jednotlivých typů reakcí
autovr. baterie kaly oleje bioodp. pneu lednice azbest EVVO zářivky, výb. PCB
průmyslové
inovace –
typ 1
průmyslové
inovace –
typ 2
investice do
odpadů –
typ 3
investice do
odpadů –
typ 4
+
+
-
+
-
-
+
+
+
+
-
-
-
+
-
+
-
-
-
-
-
-
+
+
+
+
+
+
+
−
+
+
-
-
-
+
-
-
-
-
-
-
-
+
Legenda: „-“ není relevantní,
„+“ je využíváno/je využitelné
Zdroj: Novák, P. – vlastní data (šetření)
Z tabulky je zřejmé, že snad s výjimkou pneumatik, kde podmínkou kvality
výrobku je určitá, obtížně ovlivnitelná, míra opotřebení výrobku, všechny výrobky mají stejný „vzorec“ reakcí, které se soustřeďují na inovace do výrobků
170
a do investic na recyklaci a jiné využití odpadů z výrobků. U biologicky rozložitelných odpadů připadají v úvahu reakce typu 2 a 3. Pro odpad azbestu je charakteristická prevence vzniku, azbest je kvůli zákazu využívání nahrazován jinými materiály, avšak pro jeho odstraňování nejsou potřebná žádné zvláštní investice. Naproti tomu PCB pro svoje odstraňování vyžaduje náročné postupy,
jejichž zajištění je spojeno s novými investicemi. Žádný z těchto materiálů, vyjma PCB a kalů z ČOV, nevyžaduje zvláštní investice do odstraňování odpadů,
pro většinu vybraných odpadů a výrobky z nich je postačující existující infrastruktura služeb pro odstraňování odpadů. Je to dáno zejména relativně malým
množstvím produkce. Kaly z ČOV mohou být odstraňovány spalováním (s
ohledem na výhřevnost odvodněných kalů nelze hovořit při přímém spalování
o energetickém využití), avšak to je spíše krajní řešení, protože existuje několik
alternativních technologických možností, které mají obecně nižší náklady.
Vyhodnocení nákladů souvisejících se čtyřmi typy reakcí na požadavky na
nakládání s odpady je obsaženo v následující tabulce.
Tab. 60. Investice a provozní náklady nakládání s vybranými odpady
Investice (tis. Kč/1t
Provozní
roční kapacity)
náklady (Kč/t)
Poznámka
Autovraky
průmyslové
inovace – typ 1
x
x
průmyslové
inovace – typ 2
-
-
investice do
odpadů – typ 3
1 000
510
investice do
odpadů – typ 4
-
–
Investice jsou součástí inovačního cyklu výrobků
Při počtu demontážních středisek 1–2 na kraj. Studie
RRA Střední Čechy naznačuje vysokou připravenost
některých firem na demontáž, což by mohlo snížit náklady očekávané původně Implementační a investiční
strategií. Podobně by připravenost provozovatelů sběrných středisek mohla podstatně snížit/eliminovat náklady na sběrná střediska, které by prakticky byly zahrnuty do nákladů na obnovu/údržbu zařízení. Odhad
investic vychází z předpokladu 20 demontážních středisek s průměrnými náklady na dovybavení 10 mil. Kč.
510 Kč je rozdíl mezi předpokládanými tržbami
a náklady v nejhorší variantě ve studii RRA Střední
Čechy
Baterie a akumulátory
průmyslové
inovace – typ 1
x
X
průmyslové
inovace – typ 2
−
–
Investice jsou součástí inovačního cyklu výrobků
171
Investice (tis. Kč/1t
Provozní
roční kapacity)
náklady (Kč/t)
Poznámka
investice do
odpadů – typ 3
x
x
Investice do zařízení na odstranění malých baterií
a akumulátorů jsou nad potřeby ČR, zařízení je zapotřebí jen několik v Evropě. Pro NiCd akumulátory je
v ČR jediné zařízení, investice nejsou známy. Pb akumulátory se zpracovávají v jediné huti, nové investice
nejsou nutné.
investice do
odpadů – typ 4
−
7 906
Odstranění malých baterií a akumulátorů je za náklady
spalování NO.
Kaly z ČOV
průmyslové
inovace – typ 1
−
−
průmyslové
inovace – typ 2
4 095
515
Přibližné náklady na linku biologického sušení
s granulací biopaliva s kapacitou 10 kt/rok biologicky
rozložitelných odpadů.
investice do
odpadů – typ 3
3 600
220
Náklady na boxovou provzdušňovanou kompostárnu
s kapacitou 5 kt/rok.
investice do
odpadů – typ 4
x
x
Výše investic do spalovny a provozní náklady nejsou
známy, budou se pravděpodobně pohybovat
v podobném rozsahu jako u spalování KO.
Oleje
průmyslové
inovace – typ 1
x
x
průmyslové
inovace – typ 2
–
–
investice do
odpadů – typ 3
X
2 000
investice do
odpadů – typ 4
–
–
průmyslové
inovace – typ 1
–
–
průmyslové
inovace – typ 2
4095
515
Přibližné náklady na linku biologického sušení
s granulací biopaliva s kapacitou 10 kt/rok biologicky
rozložitelných odpadů.
investice do
odpadů – typ 3
3600
220
Náklady na boxovou provzdušňovanou kompostárnu
s kapacitou 5 kt/rok; investiční náklady na jednodušší
kompostárnu mohou být i nižší (od 1 000 Kč/t), to
ovšem zvyšuje náklady na provoz.
4500
283
Investice – kalkulované náklady na regionální anaerobní linku, Dekont, provoz – kalkulace z VaV 720/1/2003.
investice do
odpadů – typ 4
–
–
průmyslové
inovace – typ 1
–
–
průmyslové
inovace – typ 2
–
–
Prodlužování životnosti olejů, v rámci inovačního cyklu.
Výše investic není známa, odhad provozních nákladů
se odvíjí od rozdílu mezi výkupní cenou a prodejní
cenou upraveného odpadního oleje,
u nekontaminovaných olejů jde o cca 2 000 Kč/t.
Bioodpady
Pneumatiky
172
Investice (tis. Kč/1t
Provozní
roční kapacity)
náklady (Kč/t)
investice do
odpadů – typ 3
5 000
1 600
investice do
odpadů – typ 4
–
–
Poznámka
Investice nejsou dobře známy, „mlýn“ na alternativní
palivo přijde investičně na cca 50 mil. Kč při kapacitě
10 kt/rok. Maximální provozní náklady na úpravu pneumatik na palivo propočteny jako rozdíl mezi odbytovými náklady na pneumatiky (cca 1 100 Kč/t)
a příspěvkem cementáren na 1 GJ tepla z upraveného
paliva (20 Kč, výhřevnost gumy je cca 25 MJ/kg).
Ledničky
průmyslové
inovace – typ 1
x
x
průmyslové
inovace – typ 2
–
–
investice do
odpadů – typ 3
21 875
8 400
investice do
odpadů – typ 4
–
150
Investice jsou součástí inovačního cyklu výrobků, prodlužování životnosti lednic.
Investiční náklady zařízení s kapacitou 80 000 ks/rok;
maximální provozní náklady – odhad na základě tržních cen .
Odpady azbestu
průmyslové
inovace – typ 1
x
x
průmyslové
inovace – typ 2
–
–
investice do
odpadů – typ 3
–
–
investice do
odpadů – typ 4
–
–
Investice nejsou známy.
Elektrošrot
průmyslové
inovace – typ 1
x
x
průmyslové
inovace – typ 2
–
–
investice do
odpadů – typ 3
x
X
investice do
odpadů – typ 4
–
–
Investice jsou součástí inovačního cyklu výrobků, prodlužování životnosti výrobků, usnadnění demontáže
designem/konstrukcí/značením.
S ohledem na různorodost elektrošrotu nelze stanovit.
Náklady na recyklaci se pohybují v rozsahu 1 250 Kč/t
(úprava drcením) u těžkého šrotu až po několik tisíc
Kč/t (obrazovky).
Zářivky, výbojky
průmyslové
inovace – typ 1
x
x
průmyslové
inovace – typ 2
–
–
investice do
odpadů – typ 3
x
32 600
investice do
odpadů – typ 4
–
–
Investice jsou součástí inovačního cyklu výrobků, prodlužování životnosti výrobků, usnadnění demontáže
designem/konstrukcí/značením.
Investiční náklady nejsou známy, maximální provozní
náklady odhadnuté na základě tržních cen.
173
Investice (tis. Kč/1t
Provozní
roční kapacity)
náklady (Kč/t)
Poznámka
PCB
průmyslové
inovace – typ 1
–
–
průmyslové
inovace – typ 2
–
–
investice do
odpadů – typ 3
–
–
investice do
odpadů – typ 4
100 000
x
Investiční náklady odvozeny od nákladů na zabezpečenou spalovnu NO s licencí na PCB; provozní náklady
nejsou známy.
Zdroj: Novák, P. – vlastní data (šetření)
4.3 Vyhodnocení ekonomických souvislostí využívání zařízení na
využívání a odstraňování
Rozvoj odpadového hospodářství je ovlivněn následujícími hybnými silami:
působení ekonomické aktivity má krátkodobé účinky; to se týká plnou
měrou i vlivu dotací, které mohou být spíše dočasným stimulem rozvoje,
než trvalou zárukou žádoucího nakládání s odpady,
dlouhodobé účinky mají technologický pokrok, včetně vývoje materiálové
náročnosti,
pro komunální odpad a jeho složky (včetně elektrošrotu, ledniček, obalů
a pod.) je rozhodující vývoj spotřebitelských návyků a preferencí, (zatím
utvářených mimo dosah politiky odpadového hospodářství), nelze
dosáhnout snížení jeho produkce investicemi do životního prostředí.Na
druhé straně je třeba prověřit dílčí závěry o vlivu intervencí politiky odpadového
hospodářství. Tyto intervence mohou mít krátkodobý i dlouhodobý vliv a nelze
je proto jednoznačně řadit mezi „krátkodobé“ hnací síly (driving forces) odpadového hospodářství.
174
4.4 PŘÍLOHA
4.4.1 Poplatky za ukládání odpadu na skládky:
rok 2002 – komunální odpad (200 Kč obci, 100 Kč na fond rekultivace
a asanace skládek), plasty (200 Kč obci, 35 Kč na fond rekultivace
a asanace skládek),
rok 1997 – komunální odpad (20 Kč obci), plasty (10 Kč obci)
Firma
Rumpold UHB
Uh. Brod
Svazek obcí TKO
Třebíč
EKO-Unibau Praha
Depoz Zdounky
Marius Pedersen
Valašskokloboucké
služby
Skládka
2002
KO
lamináty
750
Petrůvky
890
890
890
890
Březová
Kuchyňky
Kvítkovice
950
870
870
1 035
1 075
870
950
870
870
1 035
1 075
870
Smolina
400
2435
400
2435
320
?
A.S.A. Bystřice pod
Hostýnem
Cihelna
714,50
(767)
966
793
982
?
?
?
?
Služby města
Slavičína
Radašovy
698
698
698
698
?
?
1095
domovní
420
směsný
780
odpadní
plasty
390
Hrachovec
DEPOZ Horní
Suchá
Solecká
HBSS služby
A.S.A. Dačice
TS Velká Bíteš
TS Velké Meziříčí
Horní
Benešov
Výskytná
Vlkovská
U
Vysokého
mostu
MěÚ Přibyslav
Ronov
SOMPO Pelhřimov
Hrádek
u Pacova
820
1095
760
820
815–855
1997
KO
lamináty
Prakšická
TS Valašské
Meziříčí
805–845
2003
KO
lamináty
440
?
562
562
520
398(540)
575
570
520
565
693,50
(1070,5)
840,50
693,50
840,50
?
755
586,80
755
586,80
420
310
850–914 850–914 850–914 850–914
800
neberou
?
?
?
350
?
nebrali
?
900
650
950
700
?
?
520
(910)
910
520
910
330
550
650–750 1 500
300
1 200
650–750 1 500
175
Firma
TS Chotěboř
A.S.A.
PERGO Uhl.
Janovice
Lazce GIS
Horšovský Týn
Podnik služeb
Jirkov
TS Benešov
CELIO Litvínov
Služby města
Jihlavy
JIP Větřní
ZITAS
Gesta Rynoltice
MěÚ Kralovice
LIDRONE Břasy
SONO Plus
Hantály V. Bílovice
EKO-HUKR Brno
Skládka
2002
KO
lamináty
Lapíkov
Ďáblice
990
735
915
?
Bláto
966,50
803,75
Lazce
2003
KO
lamináty
1997
KO
lamináty
?
?
?
?
690
450
615
?
966,50
803,75
600
510
1 276,50 1 276,50 1 276,50 1 276,50
?
?
JirkovVysoká Pec
Přibyšice
Most
575
350
575
350
350
?
740
535
800
410
740
535
800
410
495
235
500
175
Henčov
903,50
546,50
903,50
546,50
−
−
Přídolí
Lověšice
Činov,
Karlovy
Vary
Chotyně
Kralovice
Flóra
Úpohlavy,
Čížkovice
Hantály
Bratčice
1 500
1 500
1 500
1 500
120
120
740
700
?
?
?
?
987,50 987,50
575
900/m3
720
1 100
?
?
720
?
?
1100
650
800
650
800
?
?
700
800
980
980
700
800
980
980
400
−
700
−
−
−
400
−
400–500 400–500
Další komentář:
1. Všichni dotázaní uvedli, že ceny zůstanou pro další rok stejné, nebo nevědí,
co řeknou noví radní.
2. Většina dotázaných uvedla, že se ceny od roku 1997 zvedly pouze
o poplatky, základní cena zůstala stejná nebo s minimálním rozdílem.
3. Někteří provozovatelé skládek si neuschovali ceníky z minulých let, někteří
uvedli, že nastoupili na místo později a neznají situaci před svým
příchodem do firmy nebo že ji zná pouze ředitel firmy, který ale není
přítomen.
4. Většina dotázaných nedokázala zařadit lamináty do určitého katalogového
čísla, uváděli cenu za „ostatní plasty, obalové plasty, sklo“.
5. Většina dotázaných ochotně sdělila údaje o roku 2002.
176
6. V období let 1997–2002 se 3× měnil Katalog odpadů, je problém zařadit
něco takového, jako je laminát, navíc skládky pracují ještě dva roky podle
staré vyhlášky (přechodné období) a původci už mají odpad zařazený podle
nové vyhlášky.
7. V roce 1997 byla cena bez složky poplatku na finanční rezervu na
rekultivaci, ten nabyl platnosti až vyhláškou 125/1997.
8. Skládky mají většinou 3 ceny:
– pro nahodilé zákazníky – ceníková cena,
– pro obce svazku,
– množstevní slevy pro velké a stálé zákazníky.
V tabulce jsou uvedeny běžné ceny bez slev.
177
5
Makroekonomický model národního hospodářství
5.1 Problematika modelování odpadového hospodářství:
komunální odpad
Východiskem pro modelování v oblasti nakládání s komunálními odpady je
koncept Pigouviánských daní. Tento koncept představuje teoretický přístup
k otázce volby a optimálního nastavení ekonomických nástrojů pro řešení problému externalit v tržní ekonomice. Nehledě na mnohé praktické překážky4 pro
plné použití konceptu Pigouviánských daní, některé teoretické práce poukázaly
na skutečnost, že Pigouviánské daně nejsou schopny dosáhnout ekonomicky
efektivní alokace v oblasti nakládání s odpady, pokud vezmeme v úvahu specifika této oblasti národního hospodářství. Z tohoto důvodu je nemožné docílit
konstrukce modelu typu policy-optimization, neboť tvůrci politiky odpadového
hospodářství budou vždy postaveni před jistá dilemata (viz níže), která nemohou
být řešena v rámci ekonomického modelu. Argumenty zmíněných teoretických
prací jsou zajímavé i sami o sobě, a proto je užitečné si jich všimnout podrobněji.
Autoři Choe, Fraser (1999) ve svém teoretickém příspěvku analyzovali způsoby, pomocí nichž mohou tvůrci hospodářské politiky docílit optimálního
množství produkovaného komunálního odpadu. Jejich práce metodologicky vychází z pozic neoklasické ekonomie, a to jak v pozitivní, tak v normativní rovině. Normativní přístup neoklasické ekonomie se odráží v definici optimálního
množství produkovaného odpadu: je jím takové množství, při kterém se mezní
společenský náklad vyrovnává s mezním společenským přínosem. Pozitivní přístup spočívá v modelování ekonomických subjektů (domácností, firem) jako
racionálních subjektů sledujících své vlastní cíle. Poněvadž obecně platí, že
ekonomické subjekty nenesou plné společenské náklady nakládání s odpady,
jejich jednání, které je individuálně racionální, nemusí nutně vést k společensky
optimálnímu výsledku. Tudíž se zde otevírá prostor pro státní intervence a standardní Pigouviánskou analýzu.
4
Můžeme jmenovat informační bariéry, neboť tvůrci hospodářské politiky obvykle
nedisponují potřebnými informacemi o tom, jak domácnosti ohodnocují kvalitu životního
prostředí, aby bylo možné velikost Pigouviánských daní vypočítat.
178
Autoři ovšem upozorňují, že specifikum odpadového hospodářství znemožňuje
použití jednoduchých schémat a implikací takovéto analýzy. Zabývají se modelováním dilematu ekonomických subjektů mezi „nákladnou“ akcí na zamezení generování odpadu a nelegálním nakládáním s odpadem, jak na straně domácností, tak
na straně firem. „Nákladná“ akce nemusí mít nutně explicitně monetární podobu ve
smyslu placení poplatku za ukládání odpadu, příp. investic pro zamezení vzniku
dopadu (např. nové technologie firem). Tato nákladná akce může souviset např.
s nechutí domácností třídit, recyklovat odpad z důvodu ztráty volného času, celkové neprestižnosti dané činnosti apod. Autoři dále předpokládají, že autorita hospodářské politiky monitoruje ekonomické subjekty a s jistou pravděpodobností odhalí
nelegální nakládání s odpady. Předpokládají, že pravděpodobnost tohoto odhalení
je relativně vyšší u firem a nízká u domácností.
Autoři docházejí k závěru, že při existenci nezanedbatelných nákladů na zamezení odpadů u domácností a možnosti ilegálního nakládání s odpady není
možné implementovat optimální poplatek za odpady, který by internalizoval
společenské náklady odpadového hospodářství a společnost musí nést dodatečné
náklady buď vyšších nákladů na odpadové hospodářství, nebo ve formě nižší
produkce zboží a služeb, jehož spotřebou je odpad generován. Není tedy možné
dosáhnout optimálního stavu, který by naznačovala Pigouviánská analýza
a tvůrci hospodářské politiky obecně čelí dilematu volby mezi několika zly. Toto dilema je tím závažnější, čím je nižší pravděpodobnost odhalení nelegálního
nakládání s odpady a čím jsou vyšší oportunitní náklady na legální zacházení
s odpady (opět ať již explicitně peněžní, nebo pouze implicitní).
Výše uvedená práce dokládá obecnou nemožnost nalezení optimálního
a zároveň robustního pravidla, které by implementovalo společenské optimum5
v odpadovém hospodářství. Tudíž není možné pouze na základě teoretického
modelu vyřešit problematiku optimální politiky nakládání s odpadovým hospodářstvím, ale je nezbytné konstruovat „policy-evaluation“ modely kalibrované
na základě empirických údajů, které mohou poskytnout cenné údaje o změně
chování domácností při změně parametrů politiky odpadového hospodářství.
Tudíž vysvítá potřeba použití ekonometrických a statistických metod pro konstrukci modelu.
5
Opět je společenské optimum chápáno ve smyslu neoklasické ekonomie.
179
Ve světové literatuře lze nalézt studie a články6, které používají ekonometrických metod pro odhad behaviorálních odezev domácností na politiku nakládání
s komunálním odpadem. Tyto ekonometrické metody však nebyly pro tento typ
problémů v České republice aplikovány a ekonometrická analýza byla provedena jako součást rozšíření CGE modelu.
Z formálního hlediska se přistupuje k modelování chování domácností v rámci
odpadového hospodářství pravděpodobnostně. Zaveďme následující značení: nechť
q(mP X) je pravděpodobnostní distribuce7 (hustota pravděpodobnosti) jevu, že
daný ekonomický subjekt, charakterizovaný vektorem X reprezentujícím jeho sociální, geografické a ekonomické vlastnosti, při určitém typu politiky odpadového
hospodářství reprezentované vektorem P, generuje množství komunálního odpadu
m.8 Podle druhu dostupných dat a účelu projektu je možné za zkoumaný ekonomický subjekt volit např. individuální domácnost nebo obec. Pro účely tohoto projektu byla za základní jednotku zvolena obec. Pravděpodobnostní distribuce q je
obecně neznámá a úlohou ekonometrických metod je odhadnout ji; nejlépe ve formě konečné parametrizace. Poté je cílem modelu zkoumat, jak se změní hodnota
q(mP, X) při změně určité hodnoty ve vektoru P, případně též vektoru X, což
umožní odhadnout „průměrnou“ odezvu zkoumaného ekonomického subjektu na
příslušné politicko-hospodářské opatření.
Pro účely projektu byla jako jeden z požadavků po ostatních modulech soustředěna panelová data, která slouží k parametrickému odhadu této pravděpodobnostní distribuce. Podrobnější zdůvodnění, jak intuitivní, tak formální, zvoleného přístupu je možné nalézt v apendixu. Tento apendix obsahuje též stručný
úvod do odhadovacích metod, které budou použity pro odhad distribuce q a které jsou implementovány v programovém systému MATLAB.
6
7
8
Mezi nejdůležitější práce, které posunuly výrazným způsobem vpřed poznání v oblasti
ekonometrických metod aplikovaných na problematiku odpadového hospodářství,
patříFullerton, Kinnaman (1996), Palmer, Sigman, Walls (1997), Jenkins et al. (2003).
Dále v textu značíme q(a|b) pravděpodobnostní distribuci veličiny (vektoru) a, při daných
hodnotách vektoru b. Volím matematicky poněkud nepřesnou – leč čitelnější a uživatelsky
příjemnější – notaci a různé pravděpodobnostní distribuce odlišuji pouze pomocí jejich
argumentů. Myslím, že nedorozumění nemůže hrozit.
Vektory X, P atd. mohou obsahovat jak kvantitativní proměnné, tak kvalitativní
proměnné. Mezi typické kvalitativní proměnné patří např. nula-jedničkové proměnné,
které udávají, jaký typ politiky odpadového hospodářství zvolila daná samospráva.
180
5.1.1 Výsledky zahraničních studií
Výsledky empirických odhadů převzatých z výše citovaných zahraničních
studií jsou si navzájem značně podobné. Nejdůležitější závěry je možné shrnout
do následujících bodů:
1. Vliv poplatků vázaných na objem/váhu komunálního odpadu je velmi
malý, některé studie dokonce udávají, že zpoplatnění jednotky
komunálního odpadu nemá statisticky významný vliv na celkovou váhu
komunálního odpadu. Vliv tohoto poplatku na množství recyklovaného
odpadu je zanedbatelný, což indikuje skutečnost, že mnohé domácnosti volí
při zvýšení/zavedení poplatku za množství možnost ilegálního nakládání
s odpady.
2. Významně se projevuje vliv sociálních kategorií (vzdělání a příjem) na
množství generovaného komunálního odpadu, taktéž na množství
recyklovaného odpadu.
3. Snadná přístupnost možností recyklace odpadu zvyšuje objem recyklace,
příznivý vliv má také délka programu. Vliv na celkové množství
nerecyklovaného odpadu je malý.
Celkově se dá říci, že cenový nástroj (zpoplatnění komunálního odpadu pomocí poplatku za množství) není velmi účinný, příp. že může být kontraproduktivní. Numerické výsledky elasticit (procentní změna množství odpadu) se liší
studie od studie, nicméně výše uvedené závěry jsou dosti robustní.
5.1.2 Výsledky pro ČR
K dispozici je zatím pouze velmi předběžná ekonometrická analýza dat.
Z tohoto důvodu zatím řešitelský tým podrobné výsledky neuvádí, ale omezuje
se na konstatování, že předběžná analýza neodhalila podstatné kvalitativní rozdíly v chování domácností oproti závěrům výše citovaných studií.
Použitím speciálních numerických metod je možné využít znalosti pravděpodobnostní distribuce q(mP, X) pro simulace dopadů hospodářské politiky.
V nejjednodušším případě je možné vyčíslením této funkce odhadnout změnu
množství komunálního odpadu při změně typu politiky odpadového hospodářství (tj. při změně relevantních prvků ve vektoru P). Je také možné pomocí numerických metod hledat parametry vektoru P tak, aby množství komunálního
181
odpadu (případně jiného vybraného ekonomického ukazatele) bylo udrženo
v blízkosti zadané exogenní trajektorie. Na základě vyhodnocení změn parametrů P nutných k dosažení zadané trajektorie se pak může následně provést costbenefit analysis – CBA analýza a pronést závěry, zda je dosažení takovéto trajektorie žádoucí nebo dokonce realistické.
Vliv neekonomických nástrojů politiky odpadového hospodářství, jako je
osvěta, ekologická výchova a vzdělání atp., je možné formálně zkoumat pomocí
změn parametrů distribuce q(mP, X). Ve světové literatuře se objevilo několik
prací, které zkoumaly dopady takovýchto neekonomických nástrojů změn na
chování domácností ve vztahu k životnímu prostředí obecně a k odpadům jako
jednu ze součástí9. Tyto studie však obvykle využívají interdisciplinárního přístupu a jsou mimo rámec čistě ekonomického modelování. Z tohoto důvodu jsou
již také mimo rámec této kapitoly.
Je-li k dispozici věrohodný odhad distribuce q, naskýtá se možnost odhadnout
celkové množství komunálního odpadu v ČR M pomocí vztahu M = ∫q(mP,
X)dµ(P, X), kde µ je distribuce relevantních ukazatelů X a parametrů politiky
nakládání s komunálními odpady P v České republice. Nicméně takovýto přístup není správný. Je tomu tak ze dvou důvodů: jednak změna parametrů P
ovlivňuje také parametry X, neboť např. forma plateb za komunální odpad
ovlivňuje rozpočtové omezení domácností a obcí. Tento vliv je však kvantitativně zanedbatelný a můžeme jej ignorovat, aniž bychom se dopustili výraznějších
numerických nepřesností.
Druhý důvod je závažnější: politika nakládání s komunálním odpadem je
v České republice decentralizována a rozhodování o ní je do značné míry
v rukou samosprávy. Je zřejmé, že sociální, ekonomická atd. specifika jednotlivých obcí ovlivňují zvolený typ politiky odpadového hospodářství.
V ekonomické literatuře se takový problém označuje jako problém endogenity
hospodářské politiky10. Otázkou však je, nakolik lze tento problém považovat
9
10
Reprezentativní příklad takové studie obsahuje kniha Huib, van der Veen (2002), která je
zaměřena na příklad Holandska.
O endogenitě hospodářské politiky mluvíme obecně tehdy, pokud existuje zřejmá, stabilní,
leč explicitně nespecifikovaná reakce (zpětná vazba) politicko-hospodářských opatření na
sociální nebo ekonomické šoky, specifika apod. Přítomnost této zpětné vazby může
naprosto zkreslit výsledky statistických a ekonometrických analýz dopadů hospodářské
politiky, pokud není brána do úvahy. Podrobnější teoretická diskuse, včetně empirických
příkladů, viz Besley, Case (2000).
182
pro Českou republiku za kvantitativně významný. Výsledky zahraničních studií
indikují, že tento problém může být potencionálně velmi významný. Například
Kinnaman a Fullerton (2000) na datech USA uvádí, že pokud není provedena
korekce pro endogenitu politiky odpadového hospodářství, analýzy
podhodnocují dopad množstevních poplatků na celkový produkovaný
komunální odhad (o významnou část 44 %!) a nadhodnocují vliv těchto
poplatků na množství recyklovaného materiálu. Jako jednu ze součástí prácí na
rok 2004 řešitelský tým připravuje ekonometrickou analýzu dopadu endogenity
hospodářské politiky v České republice.
Z formálního hlediska je třeba pro účely korekce endogenity politiky odpadového hospodářství odhadnout následující distribuci q(m, Pk Pc, X), kde byl vektor P rozdělen na 2 části: první část Pk obsahuje proměnné modelující politiku,
která je rozhodována na úrovni obcí (typickými poměnými jsou forma a velikost
poplatku za odpadové hospodářství, dostupnost možností na recyklaci odpadů)
a část Pc ty politické nástroje, které jsou použitelné státní správou (např. podpůrné granty na recyklaci odpadu). Endogenita politiky odpadového hospodářství na lokální úrovni pak může být odhadnuta pomocí distribuce q(PkPc, X).
Pokud bude taková distribuce odhadnuta, je možné pro odhad produkce celkového komunálního odpadu – za předpokladu, že státní správa zvolí svoji politiku
na úrovni Pc – vzít výraz
M = ∫∫q(m  Pk , Pc, X) q(Pk  Pc, X)dPk dµ(Pc,X).
Tento vzorec udává očekávanou produkci komunálního odpadu při zvoleném
typu politiky odpadového hospodářství Pc.
Podobně jako je specifikována distribuce q pro celkové množství komunálního
odpadu, je možné specifikovat také jiné distribuce, které mohou sloužit k odhadům
ostatních relevantních ukazatelů (např. množství recyklovaného odpadu).
Vyhodnocením výše uvedených formálních výrazů je možné nejen zkoumat
přímé dopady hospodářsko-politických intervencí, ale také odhadnout vyčíslení
přínosů, resp. nákladů decentralizace politiky nakládání s komunálními odpady.
Toho lze dosáhnout srovnáním výše diskutovaných výrazů ∫∫q(m, Pk Pc, X)dPk
dµ(Pc, X) a ∫q(mP, X)dµ(P, X).
Dále je třeba zdůraznit, že přesný funkční tvar příslušných distribucí a jejich
parametrů bude záviset na poptávce zadavatele projektu po zpracované analýze.
183
Tuto problematiku nelze řešit v rámci modelu, ale vždy mimo model a poptávka
po konkrétní analýze ovlivní tvar modelu pro řešení příslušného zadání.
5.2 Problematika modelování odpadového hospodářství:
průmyslový odpad
Pro účely dopadů politiky hospodaření s průmyslovými odpady na makroekonomické úrovni bude model CGE rozšířen o blok W umožňující další modelování. CGE model má dvě související stránky: statickou a dynamickou. Statická
stránka je odvozena na základě statické teorie všeobecné rovnováhy (viz Brůha
2002a) a modeluje toky naturální a peněžní, zaměstnanost a příjmy/výdaje veřejných financí v jednom daném časovém období. Dynamická stránka formalizuje dynamické vazby v ekonomice, jakými jsou např. tvorba kapitálu atd.,
a tak vytváří časový rámec pro statickou část modelu.
5.2.1 Statická struktura CGE modelu
Statická verze CGE modelu vychází ze statické teorie modelů všeobecné rovnováhy. Na nabídkové straně rozeznáváme 9 sektorů. Tři z nich jsou sektory
mezinárodně neobchodovatelného zboží (doprava, služby a stavebnictví), tři
z nich jsou sektory mezinárodně obchodovatelného zboží (zemědělství, výroba
strojů a zařízení a ostatní obchodovatelné zboží) a zbylé tři představují energetiku (těžba energetických surovin, výroba tepla a elektřiny a ostatní energetická
odvětví). Tyto sektory jsou modelovány pomocí reprezentativních výrobců produkujících zboží, které může být spotřebováváno domácnostmi nebo firmami
nebo spotřebováváno vládou (struktura vládní spotřeby je exogenním parametrem hospodářské politiky). Celková poptávka je součet domácí poptávky
a poptávky zahraniční (ta se samozřejmě netýká sektorů neobchodovatelného
zboží). Zahraniční poptávka je určena relativním poměrem domácích
a zahraničních cen a také stavem zahraniční konjunkturní situace, která je opět
exogenním parametrem modelu.
K těmto sektorům existuje protiváha v podobě zahraniční produkce (opět
s pochopitelnou výjimkou sektoru neobchodovatelného zboží). Protiváhu sektoru těžeb energetických surovin tvoří dovoz ropy a zemního plynu.
184
Dovoz se tedy člení na tyto odvětví:
dovoz potravin,
dovoz energetických surovin (ropa, zemní plyn),
dovoz strojů a investičních zařízení,
dovoz ostatního obchodovatelného zboží.
Předpokládáme, že malá otevřená ekonomika (jakou ekonomika ČR bezpochyby je) je cenový příjemce, tj. ceny světového zboží jsou pro ni exogenní.
Ceny dovezeného zboží však nejsou dány jen světovými cenami, mohou být také modifikovány nepřímými daněmi a cly. Jejich sazby jsou parametrem hospodářské politiky.
Chování ekonomických subjektů je standardně formalizováno následujícími
předpoklady: reprezentativní firmy v jednotlivých odvětví maximalizují zisk.
Pomocí produkční funkce (specifikované pomocí hierarchické CES struktury)
vyrábí zboží. Vstupem do produkce jsou práce, kapitál, energie, dovozy
a výstupy jednotlivých odvětví (samozřejmě ne všechny výstupy a dovozy jsou
relevantní pro všechny výrobní sektory). Ceny a množství jsou stanovovány tak,
aby čistily příslušný trh.
Celková spotřeba domácností se skládá ze spotřeby produkce relevantních výstupů domácích odvětví a dovozů. Užitková funkce domácností má hierarchickou formu CES funkce, proto je možné modelovat různé míry substituce mezi
jednotlivými druhy zboží. Např. tak je možné modelovat nedokonalou substituovatelnost mezi domácím a zahraničním spotřebním zbožím, což umožňuje, aby
se jejich ceny lišily. Spotřebitelské ceny jsou ovlivněny nepřímými daněmi.
Příjmy vlády tvoří daně z mezd, cla, nepřímé daně a zdaněná část zisku firem.
Sazba daně z mezd je progresivní, to znamená, že míra zdanění mezd se
v jednotlivých odvětví liší podle průměrné mzdy. Vláda poskytuje lump–sum
transfery domácnostem (zejména ve formě starobních důchodů, což zdůvodňuje
volbu lump–sum charakteru transferů), poptává zboží a obsluhuje dluhovou službu. Podle struktury vlastnictví uvolňuje placená dluhová služba rozpočtové
omezení jednotlivých subjektů. Vláda si může půjčovat jak v zahraničí, tak na
domácím trhu. Vývoz zboží je determinován zahraniční poptávkou a poměrem
domácích a světových cen. Ekonomika je malá ve srovnání s okolním světem,
tj. objem vývozů neovlivňuje světové ceny. Platí podmínka rovnováhy platební
bilance. Tato podmínka tvoří uzávěr modelu.
185
Statická verze neobsahuje dynamické vazby, např. tvorbu kapitálu, úspor
apod. Tyto dynamické vazby jsou modelovány v dynamické části modelu.
5.2.2 Dynamická struktura CGE modelu
Dynamická struktura modelu je konceptuálně založena na moderní neoklasické metodologii, která přistupuje k modelování dynamických vazeb v ekonomice
(zejména rozhodování ekonomických subjektů o velikosti úspor, investic atd.)
na základě mezičasové optimalizace.
Model vychází z předpokladů pohybu relativních cen v malé otevřené ekonomice s dvěma typy agregátního zboží – domácího a zahraničního. Mezi těmito
zbožími existuje nedokonalá substituce z důvodu nestejné kvality domácího
a zahraničního produktu a též proto, že část domácího zboží není mezinárodně
obchodovatelná (to se týká zejména služeb a stavebnictví). Označme PH a PF
cenový index agregátní domácí, resp. zahraniční komodity. Agregátní domácí
cenový index může být zapsán v následujícím tvaru:
P = Γ( P H , P F )
kde Γ je tzv. cenový agregátor. Tento agregátor odráží optimální zastoupení
domácího a zahraničního zboží ve spotřebních koších domácností a výrobních
faktorech firem. Optimální váhy různých druhů zboží mohou být snadno odvozeny z optimalizačního chování ekonomických subjektů. Zejména předpokládáme-li, že produkční a užitkové funkce mají vnořenou CES strukturu, je možné
tento agregátor odvodit v uzavřeném tvaru, viz Chung (1994). Pro detailní odvození tvaru vnořených CES funkcí a další reference viz zprávu Brůha, Jílková,
Vávra et al. (2001).
Nabídková strana modelu
Chování výrobců je modelováno na základě předpokladů o tom, že domácí
firmy se chovají tak, aby maximalizovaly čistou současnou hodnotu firmy V,
která je dána diskontovaným tokem zisků. Diskontování je určeno tržní úrokovou mírou r. Zisky pochází z realizované výroby pomocí produkční funkce F
a jsou očištěny od nákladů na investice I, od zaplacených mezd w za práci L
a ostatních nákladů produkce C. Formálně je možné zapsat řešení problému výrobce jako maximalizační úlohu tvaru:
186
∞
{
}
∞
− r ( s ) ds
V (0) = ∫ e ∫t
P H F ( K , L, E ) − P( I + γ ( I )) − wL − C dt → max
τ =0
Dynamické omezení tohoto problému je dáno standardní akumulací fyzického
kapitálu:
d
K = I − δK .
dt
K nákladům na investice je třeba přičíst tzv. náklady na přizpůsobení γ(I),
předpokládáme, že tyto náklady jsou následujícího tvaru:
1
2
γ ( I ) = γI 2
pro kladnou konstantu γ a jsou placeny formou agregátního komoditního koše,
což je obvyklý předpoklad. Dynamický vztah pro akumulaci kapitálu K je standardní: kapitál je akumulován pomocí investic a depreciuje mírou δ. Předpokládáme, že hranice výrobních možností daná produkční funkcí F je homogenní
řádu jedna.
Řešením výše uvedené maximalizační úlohy je možné získat soustavu rovnic
(podrobnosti viz Brůha, Jílková et al. 2002), které na jedné straně modelují vztah
mezi mezními produkty jednotlivých výrobních faktorů a jejich reálnými cenami.
Na druhé straně udávají dynamický vztah pro ocenění hodnoty investic Λ:
dΛ
∂F
= Λ(r + δ ) − P H
,
dt
∂K
Λ = P[1 + γI ].
Tento vztah, který spojuje reálný náklad investic (dán relativní cenovou hladinou P a PH), náklady na přizpůsobení γ a mezní produkt kapitálu ∂F/∂K, je
základní behaviorální vztah popisující akumulaci kapitálu v modelu. Makroekonomické dopady politiky odpadového hospodářství se pak odvodí na základě
kalibrace kvantitativního dopadu této politiky na mezní produkt kapitálu.
Brůha, Jílková et al. (2002) také odvodili na základě těchto rovnic a z definice
cenového agregátoru Γ vztah pro dynamiku cenové hladiny ve formě:
d log(P)
dI  P H ∂F 
−1  
= [1 + γI] r + δ − γ  −
.
dt
dt
P
K
∂




187
Tyto rovnice nám formalizují nabídkovou stranu modelu a jsou pro účely tohoto projektu v jistém smyslu nejdůležitější. Pomocí výše uvedené rovnice lze
odvodit dopady politiky odpadového hospodářství – přes změnu jednotkových
nákladů11 – na relativní ceny domácí a zahraniční, a tedy na celkovou konkurenceschopnost národního hospodářství.
V již několikrát citované zprávě Brůha, Jílková et al. (2002) se kladl značný
důraz na modelování trhu práce: bylo tomu tak proto, že daná zpráva se zabývala jako jedním z nejdůležitějších bodů možností substituce energií (fosilních paliv) v produkci, zejména s ohledem na tzv. dvojitou dividendu
v zaměstnanosti12. Pro účely tohoto projektu není modelování trhu práce natolik
klíčový bod, abychom se jim podrobněji zabývali, a proto odkazujeme na výše
uvedenou studii a jen se omezíme na konstatování, že trh práce je modelován na
základě teorie kolektivního vyjednávání (tzv. „right to manage“ model)
o mzdách mezi odbory a zaměstnavateli podél křivky poptávky po práci, viz Layard, Nickell a Jackman (1991).
Poptávková strana modelu
V modelech všeobecné rovnováhy je také třeba specifikovat poptávkovou
stranu modelu, neboť k analýze makroekonomických dopadů politických opatření v odpadovém hospodářství není dostačující zkoumat dopady na nabídkovou
stranu (na výrobce), ale je třeba se také zabývat na změnou poptávky. Je tomu
tak proto, že zvýšení nákladů např. z důvodů zavedení nových požadavků na
zpracování odpadů, zákazu používaní určitých technologií atp. se odrazí do cen,
což mění nejenom domácí, ale také zahraniční poptávku po produkci příslušného odvětví a potažmo se odráží v poptávce daných odvětví po výrobních faktorech (práce, kapitál).
11
12
Jednotkové náklady totiž ovlivňují reálný mezní produkt kapitálu ∂F/∂K.
Dvojitá dividenda v zaměstnanosti je hypotéza, že fiskálně neutrální daňová reforma,
spočívající v daňovém zatížení spotřeby fosilních paliv a současném snížení zdanění
práce, může přinést nejenom zlepšení stavu životního prostředí, ale také tzv. druhou
dividendu ve formě zvýšení zaměstnanosti. Mechanismus potencionálního fungování
dvojité dividendy spočívá v tom, že kladný vliv na poptávku po práci z důvodu snížení
zdanění práce převáží negativní efekt způsobený zdaněním použití fosilních paliv, viz
Goulder (1995). Teoretické, ale také empirické studie ukazují, že institucionální
uspořádání trhu práce je klíčovým faktorem, který ovlivňuje, zda dvojitá dividenda
v zaměstnanosti bude přítomná, viz Koskela a Schob (1999) pro přehled.
188
Tento efekt je významný zejména v malé otevřené ekonomice (jakou je ekonomika ČR), neboť zde mohou spotřebitelé substituovat produkci domácí produkcí
zahraniční, alespoň u určitých typů zboží. Obdobný efekt existuje také u spotřeby
domácího zboží v zahraničí (tedy u exportů). Obecně zvýšení nákladů domácích
výrobců, např. z důvodů zásahů environmentální politiky, může poškodit jejich
konkurenceschopnost, s negativními dopady na HDP nebo zaměstnanost.
K uzavření modelu je tedy třeba také specifikovat poptávkovou stranu modelu. Velice stručně se dá říci, že dynamické CGE modely řeší odvození poptávky
domácností a tvorby úspor na základě teorie profilu spotřeby během životního
cyklu: předpokládá se, že spotřebitelé maximalizují diskontovaný očekávaný
užitek z toku spotřeby proti rozpočtovému omezení, které je na agregátní úrovni
dáno podmínkou rovnováhy platební bilance. Tento předpoklad umožňuje odvodit poptávku domácností jako funkci domácí cenové hladiny, investičních příležitostí a akumulace celkového dluhu v ekonomice.
Toto byl stručný popis CGE modelu13. Tento model vychází ze stejných principů jako řada zahraničních modelů14, které byly úspěšně použity pro vyhodnocování dopadů environmentální politiky na HDP, zaměstnanost a jiné makroekonomické proměnné. Avšak aby mohl být používán také pro vyhodnocování
dopadů politiky odpadového hospodářství, musí být rozšířen o tzv. blok W.
5.2.3 Rozšíření CGE modelu o blok W – blok odpadového hospodářství
Blok W rozšiřuje stávající CGE model o problematiku odpadového hospodářství. Základním přístupem je poznání skutečnosti, že politicko-hospodářská
opatření ovlivňují nákladovou strukturu produkce (a tedy hranici výrobních
možností) jednotlivých odvětví národního hospodářství.
13
14
Poněvadž je model dynamický, je třeba použít speciálních technik při jeho řešení. Použití
možných numerických technik diskutuje Brůha (2002b) nebo Brůha et al. (2003).
Bye (2002).
189
Obr. 18. Schéma CGE modelu
Politika odpadového
hospodářství
Vývozy
Platební
bilance
Dovozy
Jednotkové náklady produkce
Zahraniční
ceny (kurz)
Domácí produkce
Domácí
ceny
Spotřeba (poptávka)
Zaměstnanost
Obrázek 19 stručně představuje fungování CGE modelu při rozšíření o blok
W. Schéma v silném obdélníku prezentuje základní statické vazby formalizované CGE modelem. Politika nakládání s odpady ovlivňuje jednotkové náklady
firem na produkci, a tak se promítá i do ostatních vztahů mezi relevantními makroekonomickými veličinami. Je třeba zdůraznit, že politika odpadového hospodářství vstupuje do modelu exogenně. Taktéž pro numerické simulace
s modelem je nutné převzít kvantifikace dopadů politiky odpadového hospodářství, jež jsou výsledkem předchozích kapitol.
Simulace s rozšířeným CGE modelem mohou vypadat následovně: na základě
specifikace zásahu (změny) politiky odpadového hospodářství je nutné kvantifikovat dopady takového zásahu (změny) na jednotkové náklady firem vně modelu. Poté se tento údaj převezme do CGE modelu a je možné propočíst dopady
takového politicko-hospodářského opatření na důležité národohospodářské proměnné, jako je produkce, zaměstnanost, spotřeba, investice a konkurenceschopnost. Simulace s modelem tudíž vyžadují dva základní údaje:
specifikace politiky odpadového hospodářství,
kvantifikace vlivu této politiky na jednotkové náklady firem.
190
První údaj by měl vycházet z představ tvůrců hospodářské politiky, kdežto
druhý údaj je založen na výsledcích předchozích kapitol. Základní výhodou
CGE modelu je, že na základě těchto údajů může poskytnout konzistentní rámec pro vyhodnocování makroekonomických dopadů politiky odpadového hospodářství.
Nyní budou diskutovány mechanismy v CGE modelu formálně. Byla-li
v dřívější verzi CGE modelu produkční funkce pro dané odvětví f, jejímiž argumenty jsou výrobní faktory práce L, kapitál K a vektor produkce ostatních odvětví M, bylo třeba pro účely projektu rozšířit tuto produkční funkci o další
vstup, jímž je vektor množství produkovaného odpadu W. Tento vektor obecně
obsahuje více proměnných podle sledovaných druhů odpadů. Na první pohled
může být překvapivé, proč je množství produkovaného odpadu vstupem do produkční funkce. Z technologického hlediska se jedná o výstup produkce. Ovšem
pro ekonomické modelování není rozhodující technologické hledisko, ale hledisko ekonomické. To implikuje, že produkce odpadu tvoří náklad produkce,
nikoliv výnos, a tudíž se jedná o vstup do produkční funkce, nikoliv o výstup.
Tento přístup je v modelování v oblasti environmentální ekonomie standardní
a používá se např. také v modelování ekonomické regulace emisí apod. (viz
Tahvonen a Kuuluvainen 1993). Produkční funkce odvětví bude tedy ve tvaru:
Y = f(K, L, M, W),
kde Y je celková produkce odvětví. Nechť D(P) je poptávka po produkci tohoto
odvětví, pokud je cena produktu P. Modely typu CGE předpokládají, že výrobci
ve všech odvětví maximalizují zisk z produkce při cenách vstupů (dále jsou ceny
jednotlivých vstupů značeny písmenem P s horním indexem, který odpovídá
popisu vstupu, např. PL je cena práce). Pak při dané úrovni kapitálu je produkční
strana ekonomiky formalizována soustavou úloh typu:
Pf(K,L,M,W) – LPL – MPM – WPW → max
Je nutné zde učinit poznámku, co se rozumí „cenou“ odpadu PW. Cenou odpadu se míní náklad na zpracování jednotky odpadu, který výrobci v daném odvětví chápou jako ekonomicky nejvýhodnější a který je zároveň umožněn stávající legislativou.
Na základě údajů a výsledků z ostatních modulů je možné získat informace
o tom, jak se změní tato cena při určité změně politiky odpadového hospodář-
191
ství. Jsou-li tyto změny známy u jednotlivých druhů odpadů PW, je možné simulovat statické – krátkodobé – dopady těchto cen na jednotlivé proměnné:
množství produkce v jednotlivých odvětví Y, a tedy zprostředkovaně na
přidanou hodnotu jednotlivých odvětví a na celkový HDP (což je
zjednodušeně řečeno suma přidaných hodnot jednotlivých odvětví za celé
národní hospodářství),
ceny produkce P a dopady na mezinárodní konkurenceschopnost
jednotlivých odvětví,
změny poptávaných vstupů (zejména vstupů ostatních produktů M a práce
L),
množství produkovaného odpadu W.
Zatím byly diskutovány mechanismy vyhodnocování politiky odpadového
hospodářství v rámci statických vazeb CGE modelu bez ohledu na dynamiku.
To sice umožní zachytit určitý aspekt problému, nicméně zdaleka není dostačující. Při vyhodnocování ekonomických, ale také environmentálních dopadů hospodářské politiky by hlavní cíl měl být v zachycení dlouhodobých vztahů, vazeb
a dopadů. Dynamická stránka CGE modelu to umožňuje. Podobně jako se ve
statickém rámci primárně projeví opatření politiky odpadového hospodářství
jako vzrůst jednotkových nákladů produkce. V dynamickém rámci ovšem lze
chápat tento vzrůst jako náklad na kapitál, a tudíž dojde k ovlivnění trajektorie
akumulace kapitálu, následně k ovlivnění celkového výstupu ekonomiky a
v neposlední řadě ke změně rozložení příjmů z vlastnictví výrobních faktorů
(práce a kapitál).
Tyto distribuční efekty jsou apriori nejisté, a to nejen z kvantitativního hlediska. Uvažujme např. dopad politiky odpadového hospodářství, která by zvýšila
jednotkové náklady na akumulaci kapitálu. Na jedné straně by zvýšení jednotkových nákladů vyvolávalo tlaky na pokles produkce, a tudíž na snížení akumulace kapitálu. Na druhé straně – pokud jsou kapitál a materiálové vstupy relativní substituty v produkci – způsobí zvýšení nákladu na odpadové hospodářství
snížení relativní ceny kapitálu, a tak indukuje kapitálovou akumulaci. Oba efekty působí proti sobě a výsledný efekt závisí na jejich relativní síle. Navíc se relativní síla těchto efektů může měnit s časovým horizontem. Podobné efekty pochopitelně fungují také v případě jiných vstupů produkce (např. práce), ačkoliv
můžeme očekávat, že substituční vliv změny relativních cen nebude pravděpodobně tak kvantitativně výrazný jako v případě kapitálu.
192
5.2.4 Popis a analýza dat použitých ke kalibraci bloku W modelu
Teoretické mechanismy popsané v předcházející části textu je třeba empiricky
kalibrovat. Zejména je významná otázka substituce mezi jednotlivými výrobními faktory v produkčních funkcích. V případě, že by bylo možné jednoduše
v produkci substituovat jednotlivé vstupy (materiál, práce, energie), pak politika
odpadového hospodářství by neměla výrazné dopady na základní makroekonomické agregáty. Bohužel empirická zkušenost indikuje, že materiálové vstupy se
obvykle dají substituovat ostatními vstupy pouze velice nesnadno (na rozdíl od
možnosti substituce mezi prací, kapitálem a energiemi), a tudíž je důležité zkoumat makroekonomické souvislosti politiky odpadového hospodářství. V každém
případě je možnost substituce v produkční funkci empirická otázka, která nemůže být zodpovězena pouze na základě teoretických úvah.
Kalibrace produkčních funkcí využitých v modelu využívá zejména dat
z ČSÚ, jež se týkají celkových nákladů na odpadové hospodářství v jednotlivých
odvětvích, způsobů nakládání s odpady v jednotlivých odvětvích, celkového
množství produkovaných odpadů v jednotlivých odvětví a v neposlední řadě také dalších makroekonomických proměnných, jakými jsou nákladová struktura,
přidaná hodnota a kapitálová a materiálová náročnost.
Následující obrázek (obr. 20) ukazuje časové řady celkových nákladů na odpadové hospodářství ve vybraných sektorech.
Celkové náklady je vhodné vztáhnout na finanční ukazatele, jakými jsou
např. přidaná hodnota nebo celkové náklady. Následující obrázek uvádí podíl
nákladů na odpadové hospodářství na přidané hodnotě ve vybraných odvětví.
193
Obr. 19. Náklady na nakládání s odpady ve vybraných sektorech národního
hospodářství
3 500
3 000
Mil. Kč
2 500
2 000
1 500
1 000
500
0
1998
1999
2000
2001
Zpracovatelský průmysl
Stavebnictví
Zemědělství a výroba potravin
Energetika
2002
Poznámka: energetika nezahrnuje těžbu energetických surovin, zpracovatelský
průmysl nezahrnuje výrobu kovů a zpracování druhotných surovin. Tyto podsektory se
budou v W bloku CGE modelu řešit zvlášť.
Zdroj: ČSÚ
Obr. 20. Podíl nákladů na odpadové hospodářství na přidané hodnotě
v letech 1998 a 2000 ve vybraných sektorech národního hospodářství
1,00%
Zpracovatelský průmysl
0,90%
0,80%
Stavebnictví
0,70%
Zemědělství
0,60%
0,50%
0,40%
Tržní služby (s vyjímkou
dopravy a stavebnictví)
0,30%
Doprava
0,20%
Národní hospodářství
0,10%
0,00%
1998
2000
Zdroj: vlastní propočty na základě údajů ČSÚ
194
Lze vidět, že odvětví s podobnými celkovými náklady mohou mít různou nákladovou skladbu (např. stavebnictví a zemědělství). Tyto skutečnosti se pochopitelně projeví v rozdílech produkčních funkcí jednotlivých odvětví.
Obecná struktura modelu
Požadovaná analýza ze strany tvůrců politiky
odpadového hospodářství
Konkrétní aplikace a úprava
modelu
Výstupy řešení ostatních
modulů
Modelové výsledky
Interpretace a analýza modelových
výsledků
Schéma ukazuje, že vyvinutá obecná struktura modelu (zejména bloku W)
tvoří spolu s konkrétními požadavky tvůrců politiky odpadového hospodářství
základ pro možnosti využití modelu CGE. V mnoha případech bude také využito
výsledků řešení jiných modulů projektu.
5.3 Apendix: Ekonometrická reprezentace a způsob odhadu
behaviorálního chování domácností v problematice
odpadového hospodářství
Různé společensko-vědní disciplíny přistupují k popisu chování
ekonomických subjektů různým způsobem. Neoklasická ekonomie, na níž je
postaven předkládaný model CGE, vychází z metodologického předpokladu, že
chování ekonomických subjektů je možné popsat jako vhodnou maximalizační
úlohu: firmy maximalizují dlouhodobý zisk, domácnosti maximalizují svůj
užitek proti rozpočtovému omezení.
Teoretické přístupy neoklasické ekonomie pro analýzu odpadového
hospodářství obvykle vycházejí z následující specifikace problému domácností:
Max U(x,δ) vzhledem k omezení px + g(x,δ) ≤ y.
195
V tomto případě U představuje užitkovou funkci domácností závisející na
dvou argumentech: vektoru spotřeby x a ocenění životního prostředí δ. Dále se
předpokládá, že vektor spotřeby je (alespoň principiálně) pozorovatelný pro jistý
agregát domácností (míra agregace závisí na konkrétní aplikaci a dostupnosti
dat), kdežto veličina δ je privátní informací domácností, kterou výzkumník
nepozoruje. Právě existence této nepozorované veličiny je primární důvod, proč
se v empirických přístupech používá pravděpodobnostní přístup: nelze
předpovědět chování jednotlivé domácnosti, nicméně lze odhadnout agregátní
charakteristiky.
Rozpočtové omezení se skládá z výdajů na spotřebu px (vektor p značí
cenový vektor) a výdajů na odpadové hospodářství popsané pomocí funkce g.
Tato funkce obecně modeluje dostupné alternativy nakládání s odpady.
Rozpočtové omezení závisí na spotřebním koši, dostupných alternativách
nakládání s odpady a na disponibilních příjmech domácností y.
V případě, že by byl známý tvar funkcí U, g a veličina δ, bylo by možné
odvodit chování reprezentativní domácnosti ve formě nějaké funkce Q, která by
udávala spotřebu domácností a způsob nakládání s odpady v závislosti na
cenách, dostupné technologii zpracovávání dopadů g a veličině δ. Hypotetická
funkce Q by pak vyčerpávajícím způsobem popisovala relevatní chování
domácností (nebo – po příslušných modifikacích – jiného ekonomického
subjektu). Tento obecný princip je skutečně používán (alespoň implicitně)
v různé specifikaci v teoretických modelech, viz Choe, Fraser (1999) nebo
Fullerton, Wenbo (1998).
Mnohé z těchto údajů nejsou pochopitelně k dispozici. Tudíž je nutné pro
empirické účely nahradit hypotetickou funkci Q jiným vhodným nástrojem.
Takovýmto nástrojem obvykle je výše diskutovaná pravděpodobností distribuce,
která udává např. pravděpodobnost, že domácnost charakterizovaná jistými
sociálními a ekonomickými ukazateli generuje jisté množství odpadu.
Pravděpodobnostní distribuce je osvědčený nástroj, neboť mnohé znaky
domácností, které nepozorujeme, chápeme jako náhodnou veličinu. Tato
náhodná veličina modeluje idiosynkratické rozdíly v chování domácností. To se
týká zejména nepozorovatelné veličiny δ.
Dále je tvar funkcí U, g apod. neznámý. Z toho důvodu se distribuce q
obvykle parametrizuje a využívá se známých distribucí (např. log-normální,
exponenciální), přičemž parametry těchto distribucí závisí jednoduchým
196
a jednoznačným způsobem na pozorovaných veličinách. Např. je-li distribuce q
parametrizována jediným parametrem α, pak se předpokládá, že tento parametr
splňuje následující vztah: α = Σi βiXi + Σi γiPi. Parametry βi, resp.γ i pak udávají
relativní vliv sociálních a ekonomických veličin shrutých ve vektoru X, resp.
vliv politicko-hospodářských veličin ve vektoru P. Výše citované empirické
práce přistupují k odhadu dopadů politiky hospodaření s komunálním odpadem
právě tímto způsobem. Pokud jsou k dispozici podrobná panelová data, lze
parametry βi a γi odhadovat např. metodou maximální věrohodnosti, viz
např. Green (2003).
Pro vyčíslení dopadu např. určité ekonomické nebo sociální charakteristiky,
např. Xi, se pak použije výraz β j
X j ∂q
, který udává očekávanou procentní
q ∂α
změnu ukazatele q, pokud se příslušný ukazatel Xi změní o jedno procento.
5.4 Národohospodářské souvislosti odpadového hospodářství
Problematika odpadového hospodářství je důležitá nejenom z environmentálního hlediska. Náklady na nakládání s odpady totiž představují makroekonomickou položku, která není bez významu. Následující obrázek ukazuje vývoj podílu
celkových nákladů na odpadové hospodářství na hrubém domácím produktu.
Obr. 21. Podíl nákladů na odpadové hospodářství na hrubém domácím
produktu
Náklady na OH/HDP
0,8
0,7
0,6
%
0,5
0,4
0,3
0,2
0,1
0
1998
1999
2000
Zdroj: ČSÚ
197
2001
2002
Na první pohled se může zdát, že tento podíl (jenž je menší než 1 % HDP)
není příliš významný. Ovšem tato částka je jenom o něco málo nižší než výdaje
státního rozpočtu na vysoké školství, nebo výdaje veřejných rozpočtů (tj. výdaje
centrální vlády plus výdaje samospráv) na sport a kulturu dohromady15. V této
perspektivě získávají tato čísla úplně jinou dimenzi. Dalším významným faktem
je rostoucí trend podílu nákladů na odpadové hospodářství na HDP v čase.
Tyto náklady ovšem nejsou rovnoměrně rozloženy mezi jednotlivé sektory
národního hospodářství. Následující obrázek ilustruje skutečnost, že jednotlivé
sektory jsou zatíženy náklady na odpadové hospodářství různou měrou.
Obr. 22. Podíl nákladů na odpadové hospodářství na hrubé přidané hodnotě v jednotlivých sektorech národního hospodářství
1,20%
1,00%
0,80%
2000
0,60%
2002
0,40%
0,20%
0,00%
Zemědělství
Zpracovatelský
průmysl
Energetika
Stavebnictví
Zdroj: ČSÚ
Hospodářsko-politické zásahy s přímým dopadem na oblast odpadového hospodářství mívají obvykle mikroekonomickou povahu. Jak však ukážeme
v dalším textu, makroekonomické souvislosti jsou taktéž významné, zejména
pro středně- a dlouhodobý horizont. Je proto důležité zkoumat tyto souvislosti
ovlivňující jak množství odpadu vygenerovaného v celém národním hospodářství, tak jeho množství na jednotku HDP. Oba tyto ukazatele vypovídají jak
o zátěži životního prostředí, tak o výši nákladů ekonomiky ve vztahu
k odpadům.
Cílem tohoto textu je nejen diskutovat relevantní faktory ovlivňující odpadové hospodářství na makroúrovni a prezentovat vytvořený model, ale také provést
simulace. Z tohoto důvodu budou zpracovány nepodmíněné prognózy pro
15
Pro srovnání: tyto výdaje činily 0,8 %, resp. 1,05 % HDP v roce 2002.
198
množství odpadu a náklady na odpadové hospodářství pro střednědobý horizont16. Tyto prognózy jsou zpracovány tak, aby byly metodologicky konzistentní
se studií zpracovanou Evropskou environmentální agenturou (European
Environmental Agency, dále jen EEA) s názvem Prospective analysis on waste
and material flows vypracovanou pro Evropskou komisi v roce 2004.
5.5 Modelování nákladů odpadového hospodářství – teoretická
východiska
Pro modelování nákladů je třeba porozumět zejména dvěma oblastem:
faktorům ovlivňujícím náklady na nakládání s odpady na jednotku odpadu,
motivaci ekonomických subjektů týkající se tvoření odpadů.
Tyto dvě oblasti jsou úzce propojeny a musí být zkoumány společně. Proto se
model vytvořený v rámci projektu zaměřuje na simultánní zachycení
a modelování jak množství odpadů, tak i nákladů v odpadovém hospodářství.
Důvodem simultánní závislosti obou oblastí je to, že ekonomické subjekty při
rozhodování o množství a formě odpadů berou v úvahu zejména nákladovost
nakládání s jednotlivými druhy odpadů, náklady na zamezení a relativní cenu
materiálových vstupů vzhledem k ostatním produkčním vstupům (kapitálu,
technologii, případně lidské práci).
Ekonomická teorie přistupuje při modelování k firmám a domácnostem jako
k racionálním subjektům, které sledují své cíle. Cíle, institucionální podmínky
a tržní prostředí jsou odlišné u firem, které jsou orientované na zisk, a u domácností, orientovaných na uspokojování svého užitku. Z tohoto důvodu je
nutné zkoumat odděleně problematiku komunálního odpadu a problematiku odpadového hospodářství na úrovní sektorů národního hospodářství (jako je zpracovatelský průmysl, zemědělství, energetika a sektor tržních služeb).
5.5.1 Modelování odpadového hospodářství v rámci sektorů NH
Pro rozhodování firmy v oblasti nákladového hospodářství je klíčové modelovat nákladovou stránku odpadového hospodářství, relativní ceny jednotlivých
16
Poněvadž se v průběhu roku 2004 změnil odborný garant projektu, byl tento záměr
představen také novému garantovi na schůzce v létě 2004.
199
vstupů a dostupnou technologii. Tyto faktory ovlivňují jak množství odpadů, tak
náklady na odpadové hospodářství. Věnujme se nejprve determinantům množství odpadů.
Pro otázku výběru technologie je klíčovým faktem to, že je technologie
v krátkém období obtížně měnitelná a každá jednotka produkce vyžaduje určitou
kombinaci vstupů. Tyto vstupy je sice možné vzájemně substituovat, ale možnost substituce je do značné míry omezená. Proto je možné v krátkém časovém
horizontu dosáhnout vytváření menšího množství odpadů pouze v omezené míře
(v závislosti na možnosti substituce jednotlivých zdrojů), nebo za cenu poklesu
produkce, což může být společensky těžko akceptovatelné.
Naopak v delším období používání nových, materiálově a energeticky úsporných technologií může přispět ke snížení množství odpadů jak na jednotku produkce, tak v absolutní výši. Důležitost snížení materiálové a energetické náročnosti výroby zmiňují i strategické politicko-hospodářské dokumenty17. V této
souvislosti se mluví o tzv. BAT (best-available technology), tj. nejlepší dostupné technologii. To je taková technologie, která využívá co nejméně služeb životního prostředí (neobnovitelných surovin, energií) na jednotku produkce.
Při zpracování modelových projekcí nákladů odpadového hospodářství
a množství odpadů je tedy třeba specifikovat hypotézy ohledně vývoje ekonomické aktivity a materiálové náročnosti. Základním determinantem je vývoj
ekonomické aktivity (nejlépe měřený hrubým domácím produktem, případně
přidanou hodnotou na úrovni jednotlivých sektorů národního hospodářství).
Můžeme odlišit tři základní tendence:
úrovňový efekt: za jinak nezměněných podmínek dojde při růstu
ekonomické aktivity ke zvýšení produkce odpadů,
efekt intenzity: technologický pokrok snižuje materiálovou náročnost
výroby, a tím také produkci odpadů na jednotku HDP (přidané hodnoty).
Efekt intenzity působí proti úrovňovému efektu, a může jej dokonce
převážit,
17
Citujme např. Průmyslovou politiku: „Upřednostňování řešení s důrazem na nízkoodpadové
technologie, na likvidaci průmyslového znečistění a rizik, na snižování výskytu
průmyslových odpadů, na recyklace materiálů, na úspory surovin a pod.“ (str. 24); dále
též viz str. 25, 35, 47. Obdobné pasáže je možné nalézt v Státní politice životního
prostředí (str. 26, 27 a dále) a v ostatních sektorových politikách, viz např. návrh
Dopravní politiky (str. 5).
200
strukturní efekt: v průběhu času se mění struktura národního hospodářství.
Strukturní efekt může působit oběma směry.
Algebraicky si můžeme dané efekty představit následovně:
W je celkové množství odpadu vyprodukované v národním hospodářství, Y je
celková ekonomická aktivita měřena pomocí HDP, si je příspěvek i-tého sektoru
na HDP, tj. si=Yi/Y, (Yi značí přidanou hodnotu i-tého sektoru NH) a αi jsou materiálové intenzity v i-tém sektoru, tj. množství odpadu na jednotku přidané
hodnoty.
Označíme-li tečkou nad písmenem změnu příslušné veličiny v čase, pak platí, že
Jednotlivé výrazy na levé straně rovnice nám udávají po řadě: strukturní efekt,
efekt intenzity a efekt úrovně. Vydělíme-li tento vztah celkovým množstvím odpadů W, získáme
značí zřejmě procentní přírůstek veličiny X. Procentní přírůstek (úbykde
tek) odpadů se tedy rozkládá na příspěvky jednotlivých efektů. Pokud by zůstala
zachována struktura národního hospodářství, pak bude
,a
To znamená, že aby se nezvětšovalo množství odpadů v čase, je třeba, aby byl
efekt intenzity výraznější než úrovňový efekt. Efekt intenzity získáme jako vážený průměr změn intenzit v jednotlivých sektorech tak, že váhy jsou dány zastoupením jednotlivých sektorů v národním hospodářství.
201
Situace, při které efekt intenzity převáží úrovňový efekt, se nazývá decoupling, tj. rozdvojení mezi ekonomickou aktivitou a zátěží životního prostředí.
Zátěž životního prostředí v tomto případě představuje produkce odpadů.
Náklady na odpadové hospodářství hrají v tomto pojetí duální úlohu: na jedné
straně dochází při zvýšené produkci odpadů ke zvýšeným nákladům na odpadové hospodářství, na druhé straně mohou vhodné zásahy hospodářské politiky,
které ovlivní náklady odpadového hospodářství, ovlivnit množství a strukturu
produkovaných odpadů. Je to z toho důvodu, že při vysokých nákladech odpadového hospodářství mají firmy motivaci používat materiálově úsporné technologie, omezit výrobní postupy, které generují větší množství odpadů apod. Tuto
duální roli nákladů je třeba vzít v úvahu při formulaci modelu a tvorbě regresních rovnic.
Celkové náklady odpadového hospodářství mohou růst dokonce i tehdy, klesá-li množství odpadů. Vskutku, růst nákladů na jednotku odpadu může být dokonce podmínkou poklesu množství odpadů. Otázkou efektivnosti je, jaké nástroje zvolit, aby bylo dosaženo žádoucího stavu decouplingu mezi ekonomickým výkonem a množstvím odpadů bez významných makroekonomických ztrát.
Jak bylo diskutováno výše, hospodářsko-politické cíle obsahují často požadavek aplikace BAT technologií, neboť tyto technologie mohou vést k výraznému
omezení zátěže životního prostředí (ať již z emisí, nebo z produkce odpadů),
aniž by byl omezen růstový potenciál ekonomiky. Ovšem aplikace BAT může
být v krátkém časovém období nákladná a obtížná. Vyvstává proto přirozená
normativní otázka, kde je hranice výše nákladů (včetně externích), při které je
žádoucí požadovat zavádění těchto technologií. Z makroekonomického hlediska
by takovýto normativní požadavek byl zdůvodněn pouze tehdy, pokud by tvůrce
environmentální
regulace
disponoval
nejenom
podrobnými
údaji
o environmentálních přínosech zavedení nových technologií, ale také o jejich
nákladovosti pro firmy. To je ovšem silně nerealistický předpoklad.
I kdyby tvůrce environmentální regulace disponoval takovouto znalostí, je
zde ještě podstatné hledisko politické ekonomie. Jsou to totiž firmy, které podrobně znají možnosti vývoje a aplikace BAT technologií. Jednotlivé ekonomické subjekty ale mohou mít motivaci zkreslovat potřebné údaje, aby se vyhnuly nákladům na zavádění těchto nových technologií. V této souvislosti se
dokonce mluví i o tzv. „mlčenlivém kartelu inženýrů“ (Jílková 2003).
202
Proto normativní regulace ve smyslu požadování zavádění BAT technologií
může být kontraproduktivní. Naopak nepřímé nástroje environmentální regulace, ovlivňující relativní ceny (daně na určité vstupy, dotace na zpracování druhotných surovin), mohou vytvořit prostředí, kdy budou mít soukromé subjekty
motivaci k zavádění šetrných technologií.
Můžeme si ovšem představit také normativní nástroje odpadového hospodářství ve formě příkazů nebo zákazů (například zákaz určitého nakládání s určitým
druhem odpadu). Ukazuje se, že takovéto nástroje ovlivní spíše složení / strukturu odpadů než dlouhodobý trend produkce odpadů v národním hospodářství,
tj. nemohou výraznou měrou přispět k realizaci decouplingu. Navíc tyto nástroje
mají spíše mikroekonomický dopad na konkrétní sektor národního hospodářství,
a z toho důvodu jsou spíše předmětem řešení ostatních částí projektu.
Je ovšem také nutné zdůraznit, že mnohé nepřímé nástroje environmentální
regulace, jako jsou daně nebo obchodovatelná povolení, které našly své uplatnění např. v oblastech ochrany klimatu apod., nejsou mnohdy v odpadovém hospodářství aplikovatelné. Důvodem je značná nehomogennost odpadu, informační bariéry a potencionální morální hazard ilegálního nakládání s odpady.
To však není důvodem k pesimismu ohledně nemožnosti ovlivňovat množství
odpadů a nákladů na odpadové hospodářství na makroekonomické úrovni. Celkové nastavení hospodářské politiky je významné, neboť má nepřímý vliv jak na
množství odpadů, tak na náklady odpadového hospodářství.
Například vysoké zdanění kapitálu negativně ovlivňuje motivaci investovat
a inovovat, a tím potažmo snižuje výši investic do nových technologií včetně
BAT. Obdobně vysoké mezní zdanění práce omezuje investice do lidského kapitálu. Malá motivace investovat do technologií a nízká úroveň lidských zdrojů
jsou tím, co vede firmy k tomu, aby se spoléhaly na energetické a materiálové
zdroje. Tím je však produkce náročná s ohledem na dopady na životní prostředí
(např. z důvodu generování velkého množství odpadů na jednotku přidané hodnoty). Navíc vysoká surovinová a energetická závislost malé otevřené ekonomiky18 (kterou je i Česká republika) vede k tomu, že se takto ekonomika stává zranitelnou vůči exogenním pohybům světových cen primárních surovin. Je také
vhodné podotknout, že ekonomika, jejíž značná část přidané hodnoty se vytváří
18
Malá otevřená ekonomika se definuje jako otevřená ekonomika (s indexem otevřenosti
nad 50 %), která nemá vliv na světové ceny. Příkladem takovéto ekonomiky je Česká
republika. Index otevřenosti se definuje jako podíl vývozu a dovozu na HDP děleno 2.
203
zpracováváním surovin, čelí elastičtější poptávce na světových trzích než ekonomika, jejíž přidaná hodnota vzniká převážně v sektorech, které vysoce využívají vstupu lidského kapitálu (sofistikované zboží).
Problém elastické poptávky je relevantní zejména tehdy, pokud dojde
k neočekávanému zhodnocení reálného kurzu. K tomu může dojít např. při náhlém zhodnocení nominálního kurzu nebo při vysoké inflaci nedoprovázené kurzovým znehodnocením. V takovém případě domácí výrobci snadno ztrácejí zahraniční trhy, pokud je poptávka po jejich zboží značně citlivá na cenu. Empiricky platí, že cenově elastickou (citlivou) poptávku má zboží, které má malý
vstup kvalifikované práce (suroviny a výrobky z nich, např. ocel), kdežto sofistikované komodity mají poptávku méně citlivou. To je z toho důvodu, že první
typ zboží je snadno substituovatelný mezi různými dodavateli.
Na druhé straně relativně vyšší daňové zatížení materiálových vstupů znamená motivaci směrem k investicím do BAT technologií. To platí zvláště tehdy, jeli toto zdanění kompenzováno snížením přímého zdanění práce nebo kapitálu.
V takovém případě jsou totiž investice do BAT technologií relativně levnější.
Výše uvedená diskuse potvrzuje důležitost ekonomických nástrojů. Tyto nástroje jsou explicitně zmíněny v mnoha strategických dokumentech, Státní politiku životního prostředí nevyjímaje19.
Nastavení fiskálního systému může značně ovlivnit to, zda národní hospodářství bude směřovat od systému, který je založený na značných materiálních
a energetických zdrojích, k systému, v němž bude přidaná hodnota vytvářena
spíše lidským umem a technologickým pokrokem. Implikace pro odpadové hospodářství je zřejmá. Skutečně, mnohé mezinárodní studie dokazují, že ceny materiálových vstupů a energií hrají významnou úlohu pro rozdvojení (decoupling)
mezi zátěží životního prostředí a ekonomickým rozvojem, viz např. Agras, Chapman 1999, de Bruyn et al. 1998. Tito autoři zkoumají faktory ovlivňující tzv.
bod zvratu environmentální Kuznetsovy křivky (EKC).
EKC je grafickým protějškem konceptu decouplingu: udává zátěž životního
prostředí v závislosti na ekonomickém rozvoji. Na počátku 90. let minulého století byla propagována hypotéza, že tato křivka má tvar obráceného písmene U,
což znamená, že s ekonomickým rozvojem je nejprve spojen růst zátěže životní-
19
SPŽP požaduje „rozpracovat a prosazovat uplatňování ekonomických nástrojů (poplatky,
daně, podpory a další) vedoucí k předcházení vzniku odpadů ”, str. 27.
204
ho prostředí, a od určitého bodu zvratu dochází k poklesu této zátěže i při pokračujícím ekonomickém růstu. Právě v bodu zvratu dochází k decouplingu.
Objevilo se mnoho studií, které hypotézu EKC testují na empirických datech
a zkoumají determinanty bodu zvratu. V řadě z nich autoři dochází k závěru, že
ceny materiálových a energetických vstupů ovlivňují bod zvratu. Z toho vyplývá, že hospodářská politika má k dispozici nástroj, jenž může ovlivnit materiálovou a energetickou náročnost tvorby HDP a potažmo množství odpadů na jednotku HDP a nákladů na odpadové hospodářství.
Příloha A zprávy (na konci textu) uvádí kvantitativní analýzu na panel zemí
OECD, která potvrzuje závislost mezi energetickou a materiální úrovní a strukturou daní na úrovni národního hospodářství.
Pokud použijeme data ČSÚ o odpadovém hospodářství, zjistíme, že v České
republice klesá odpadová náročnost hrubého domácího produktu, tj. klesá množství odpadu na jednotku HDP. Následující obrázek udává poměr množství odpadu ze sektorů národního hospodářství na jednotku HDP.
Obr. 23. Odpadová náročnost HDP (kg odpadu na 1000 Kč hrubého domácího produktu)
O dpadová nároč nos t H D P
25,00
20,00
15,00
Odpadov á nár oč nos t
HDP
10,00
5,00
0,00
1998
1999
2000
2001
2002
2003
Zdroj: ČSÚ
Z obrázku je patrný klesající trend odpadové náročnosti HDP. Tento trend je
však do značné míry ovlivněn změnou metodiky statistiky odpadového hospodářství, což platí zejména o velkém skoku mezi roky 2001 a 2002. Nicméně i po
statistickém očištění získáváme klesající trend odpadové náročnosti HDP (i když
velice mírný).
205
5.5.2 Přístupy k modelování komunálního odpadu
Modelování komunálního odpadu vychází taktéž z pozic ekonomické teorie,
která předpokládá, že se racionální subjekty (domácnosti) rozhodují na základě
maximalizace svého užitku. Pokud domácnosti obecně nenesou všechny náklady
spojené s odpadovým hospodářstvím, můžeme očekávat, že nebudou zahrnovat
do svých aktivit také externality spojené s produkcí odpadu.
Teorie environmentální politiky přišla s možností řešení takovéto situace. To
spočívá v uvalení daní (tzv. Pigouviánská daň) na příslušné aktivity tak, aby
ekonomické subjekty tyto externí náklady vzaly v úvahu.
Zpráva Slavík et al (2003), oddíl M6, analyzující výsledy řady modelových
i empirických studií20, diskutuje řadu důvodů, proč je prakticky nemožné použít
princip Pigouviánských daní v odpadovém hospodářství. Zásadní důvod spočívá
především v existenci morálního hazardu spojeného s možností nelegálního zacházení s odpady. Z tohoto důvodu je obtížné aplikovat v odpadovém hospodářství
mnohé nástroje environmentální regulace, které se osvědčily v jiných oblastech.
Autoři analyzovaných studií dochází k závěru, že při existenci nákladů na
zamezení odpadů u domácností a možnosti ilegálního nakládání s odpady není
možné implementovat optimální poplatek za odpady, který by internalizoval
společenské náklady odpadového hospodářství. Řešením ale mohou být tzv.
dvoustranné nástroje (two-party instruments)21: daň na produkci (například formou DPH nebo spotřební daně) a dotace (ve formě záporné daně) na recyklaci
odpadu. V takovém případě totiž domácnost na jedné straně nese náklad odpadového hospodářství (daň na produkci), na druhé straně tento systém poskytuje
motivaci k recyklaci odpadu a tím ke snižování komunálního odpadu. V určitém
smyslu se jedná o zobecnění zálohovacího systému: záloha je placena formou
daně, vrátí se domácnosti zpátky při recyklaci.
20
21
Např. Choe, Fraser (1999), Fullerton, Kinnaman (1996), Fullerton, Wenbo (1998),
Jenkins et al. (2003).
Přehled aplikací těchto dvoustranných nástrojů uvádí např. Fullerton, Wolverton (2003).
206
Bohužel tyto dvoustranné nástroje mají z praktického hlediska také množství
překážek:
Praktické uplatňování záporné daně za recyklaci může být u mnoha druhů
odpadů špatně technicky realizovatelné. Uplatnění tohoto principu si lze
představit pouze u určitých druhů odpadů (např. určité typy obalů).
Daně neslouží pouze k nápravě cen (k zahrnutí externích nákladů do ceny),
ale mají také příjmovou funkci, tj. slouží k získání příjmů pro veřejné
finance. Interakce těchto dvou funkcí je složitá a lze ukázat, že z pohledu
veřejných financí nemusí být optimální nastavit daně a dotace na
Pigouviánskou úroveň22. Pro případ dvoustranných nástrojů to znamená, že
bychom měli očekávat nižší dotaci na recyklaci, pokud je významná role
daní jako nástrojů pro získání veřejných příjmů. To ovšem pochopitelně
omezuje možnosti motivace domácností k omezování odpadů.
Pokud je obtížné aplikovat jak Pigouviánské daně, tak dvoustranné nástroje,
společnost musí nést dodatečné náklady buď vyšších nákladů na odpadové hospodářství, nebo ve formě nižší produkce zboží a služeb, jehož spotřebou je odpad generován. Není tedy možné dosáhnout optimálního stavu, který by naznačovala Pigouviánská analýza, a tvůrci hospodářské politiky obecně čelí dilematu
volby mezi několika zly. Toto dilema je tím závažnější, čím je nižší pravděpodobnost odhalení nelegálního nakládání s odpady a čím jsou vyšší oportunitní
náklady na legální zacházení s odpady.
Analýza Statistiky rodinných účtů ukazuje, že případné poplatky za domovní
odpad, které domácnosti platí, jsou relativně malé (zhruba do 2 % běžných výdajů), tudíž nemohou hrát výraznou motivační roli, a to i v případě, že by byly
výše uvedené problémy ignorovány.
Nejdůležitější závěry empirického chování domácností lze shrnout do následujících bodů:
Pokud existuje vliv poplatku, který je vázán na objem komunálního odpadu,
pak je tento vliv velmi malý. Statisticky je nesignifikantní. Obdobně také vliv
tohoto nástroje na množství recyklovaného odpadu je zanedbatelný, což
indikuje skutečnost, že mnohé domácnosti volí při zvýšení / zavedení
poplatku za množství možnost ilegálního nakládání s odpady.
22
Interakcí těchto dvou motivů se zabývají např. studie Bovenberg, Goulder (1996),
Bovenberg, van der Ploeg (1994).
207
Významně se projevuje vliv sociálních kategorií (vzdělání a příjem) na
množství generovaného komunálního odpadu, taktéž na množství
recyklovaného odpadu.
Snadná přístupnost možností recyklace odpadu zvyšuje objem recyklace,
příznivý vliv má také délka programu.
Tyto empirické závěry jsou podobné závěrům obdobných studií ze zahraničí.
Taktéž studie Šauer (2003) došla k podobným výsledkům. Celkově se dá říci, že
cenový nástroj (zpoplatnění komunálního odpadu pomocí poplatku za množství)
není účinný, resp. může být kontraproduktivní.
5.6 Formulace a ekonometrický odhad modelu
Při formulaci a ekonometrickém odhadu modelu vycházíme z přístupu, který
byl zvolen ve studii zpracované Evropskou environmentální agenturou EEA
(2004). Tento přístup ovšem rozšiřujeme a modifikujeme podle našich potřeb.
5.6.1 Modelování odpadového hospodářství na úrovni produkčních odvětví
Redukovaný tvar modelu sestává ze dvou systémů regresních rovnic. Pro modelování závislosti množství odpadu na ekonomické aktivitě jsme zvolili přístup
aplikovaný ve studii EEA (2004) s tím, že prezentovaný model jsme rozšířili
o regresní rovnici jednotkových nákladů odpadového hospodářství.
První regresní rovnice, jež modeluje množství odpadu na úrovni jednotlivých
sektorů národního hospodářství, má následující tvar:
kde Wt je množství odpadu v daném sektoru národního hospodářství v čase t,
HPHt je hrubá přidaná hodnota (resp. HDP na úrovni celého národního hospodářství) a T je časový trend, který modeluje autonomní technologickou změnu,
parametr c vyjadřuje elasticitu množství odpadu k jednotkovým nákladům odpadového hospodářství. Poslední člen v regresní rovnici νt je náhodná chyba,
zahrnující modelem nespecifikované faktory.
208
Druhá regresní rovnice má následující tvar:
Na levé straně rovnice jsou jednotkové náklady odpadového hospodářství v daném
sektoru, které závisí na časovém trendu (přes parametr δT) a na cenách druhotných
surovin πi. Tyto ceny jsou však do značné míry ovlivňovány cenami na světových trzích, jsou tedy exogenní pro malou světovou ekonomiku a mimo kontrolu tvůrců hospodářské politiky. Aplikace tohoto typu modelu se ukázala jako velmi vhodná pro
střednědobé projekce množství odpadů a nákladů odpadového hospodářství.
Pro jednoduchost jsou výše uvedené rovnice zapsány s minimálním počtem
parametrů. Při vlastním empirickém výzkumu jsou regresní rovnice modelu rozšířeny o pomocné proměnné (které odfiltrovávají změnu metodiky v datech)
a další relevantní proměnné (indexy produktivit apod.).
Výsledky ekonometrických odhadů na úrovni národního hospodářství jsou
následující:
Tab. 61. OH na úrovni národního hospodářství
Parametr a
Parametr b
Parametr c
Parametr d
1,03
- 0,018
- 0,10
0,11
Zdroj: vlastní propočty s využitím dat ČSÚ. Odhad byl proveden metodou nejmenších
čtverců. Metody robustní regrese poskytují velice podobné výsledky.
Parametr a vyjadřuje elasticitu množství odpadů k HDP, tato elasticita je takřka jednotková, což je dobře zdůvodnitelné. Parametr b vyjadřuje autonomní
technologický pokrok, kdežto parametr c elasticitu množství odpadu vzhledem
k jednotkovým nákladům odpadového hospodářství. Tato elasticita je záporná
(což lze očekávat), nicméně je relativně nízká. To koresponduje s teoretickými
východisky popsanými v části 2 o tom, že střednědobá možnost substituce mezi
materiálovými a nemateriálovými vstupy je nízká. Parametr dT se vztahuje
k trendu růstu jednotkových nákladů odpadového hospodářství.
Dále jsme provedli takovouto ekonometrickou analýzu speciálně pro vybrané
sektory národního hospodářství. Výsledky této analýzy jsou uvedeny
v následujících tabulkách.
209
OH – zemědělství
Parametr a
1,10
Parametr b
0,00
Parametr c
- 0,27
Parametr d
0,23
OH – zpracovatelský průmysl
Parametr a
1,25
Parametr b
- 0,10
Parametr c
- 1,08
Parametr d
0,03
OH – energetika
Parametr a
0,80
Parametr b
- 0,07
Parametr c
- 0,74
Parametr d
0,04
Zdroj: vlastní propočty s využitím dat ČSÚ.
Z uvedených výsledků je zřejmé, že nejcitlivěji na náklady odpadového hospodářství reaguje zpracovatelský průmysl. Naopak sektor zemědělství je velmi
necitlivý na tyto náklady. Produkce odpadů je k přidané hodnotě nejméně citlivá
v sektoru energetiky, což je pravděpodobně způsobeno rostoucími výnosy
z rozsahu.
Výsledků těchto odhadů jsou využity v části 4 zprávy pro konstrukci projekcí
množství odpadů a nákladů odpadového hospodářství v České republice pro
střednědobý horizont.
5.6.2 Modelování komunálního odpadu a nákladů na makro-úrovni
Studie EEA (2004) při modelování komunálního odpadu vychází ze dvou
principů: jednak se jedná o tzv. „consumption approach“ (neboli přístup založený na spotřebě), alternativní přístup je tzv. „population approach“ (tj. přístup
založený na počtu obyvatelstva). Tyto principy vedly ke specifikaci následujícího regresního modelu:
210
kde W je množství komunálního odpadu, C je agregátní spotřeba domácností, T
modeluje časový trend. Tento časový trend je autonomní: může vyjadřovat autonomní růst environmentální uvědomělosti společnosti, technologický pokrok
způsobující dematerializaci výroby apod. Opět, poslední člen v regresní rovnici
εt je náhodná chyba, zahrnující modelem nespecifikované faktory. Obdobně
v případě druhého přístupu je použita následující analogická specifikace:
kde P značí stav populace.
Před tím, než se zmíníme o kritice tohoto přístupu, ukažme si, co takovýto
model implikuje. Především pro okamžik mezi dvěma časy platí, že:
což udává závislost změny vyprodukovaného komunálního odpadu na změně
příslušné veličiny (příslušných veličin), a v případě, že bychom analýzu vztáhli
k nějakému počátečnímu data, pak získáme:
Předpokládáme-li, že spotřeba (resp. populace) poroste průměrným tempem γ
ročně, pak bude platit následující vztah:
Z toho je zřejmé, že může dojít k dlouhodobému poklesu množství komunálního odpadu jen tehdy, pokud autonomní vliv trendu převáží přírůstek spotřeby
(případně růstu populace, pokud bychom uvažovali alternativní přístup založený
na „population approach“).
Ačkoliv jsme provedli ekonometrický odhad těchto dvou modelů, které navrhla EEA, na datech České republiky, neočekáváme, že by jejich výsledky byly
příliš vypovídající. Je tomu tak z několika důvodů:
Předně, je neuspokojivé vysvětlovat množství odpadů na základě
autonomního trendu, jako jednoho z hlavních faktorů, neboť tím se ztrácí
hodnotná informace ohledně hnacích sil („driving forces“).
211
Dále se ukazuje, že spotřeba domácností není homogenní agregát, je třeba
přihlédnout k její struktuře, což může přinést mnoho zajímavých poznatků.
Přístup založený na populaci by nepřinesl v případě České republiky
kýžený výsledek, neboť populace v současné době stagnuje (resp. klesá
velmi mírným tempem).
Pokud bychom tedy slepě převzali regresní model EEA a aplikovali jej na Českou republiku, získáme pravděpodobně nekonzistentní výsledky. Na druhé straně
jsme – podobně jako tým EEA – omezeni délkou dostupné konzistentní řady.
Z tohoto důvodu aplikujeme nový, alternativní přístup ke konstrukci regresního modelu. Využíváme regionálních dat o produkci komunálního odpadu k tomu, abychom využili mezi-regionální rozdíly k jemnější identifikaci
důležitých faktorů. Konstruujeme tedy regresní model založený na analýze panelových dat.
Před tím, než budeme tento přístup aplikovat, popíšeme výsledky aplikace
modelu EEA na data za Českou republiku. Oba regresní modely byly odhadnuty
jednak metodou nejmenších čtverců (dále jen OLS odhad) a také metodou robustní regrese (dále jen robustní odhad). Metody robustní regrese jsou speciální
ekonometrické techniky určené pro práci s daty, která by mohla být zatížena odlehlými pozorováními, hrubými chybami měření apod. Podrobněji viz
např. Green (2003, kap. 10). Signifikantní rozdíl mezi oběma metodami by byl
signálem pro opatrné zacházení s výsledky, resp. pro jejich nevěrohodnost, způsobenou odlehlými pozorováními.
Pro model EEA č. 1 (přístup založený na spotřebě) získáváme následující výsledky regresního modelu:
Consumption approach
Parametr a
Parametr b
OLS odhad
3,444
- 0,125
Robustní odhad
3,443
- 0,124
Zdroj: vlastní propočty s využitím dat ČSÚ.
Parametr a se vztahuje ke spotřebě, kdežto parametr b k časovému trendu.
Oba parametry jsou významné na 95 % hladině významnosti23. Z výsledků je
23
Nicméně testy významnosti parametrů musíme brát s určitou rezervou. Analýza
regresního modelu ukazuje silnou autokorelaci reziduí, která může být pravděpodobně
212
patrná vysoká citlivost množství komunálního odpadu na reálnou soukromou
spotřebu a také významný časový trend.
Pozn.: reálná spotřeba, kterou jsme použili pro odhad modelu EEA, byla získána jako nominální soukromá spotřeba, deflovaná indexem spotřebitelských
cen. Nominální spotřeba zahrnuje nejen spotřebu domácností, ale také spotřebu
soukromých neziskových organizací.
Reálná soukromá spotřeba rostla v ČR v posledních 5 letech průměrným tempem 2,3 % ročně. Pokud by byl model EEA realistický, znamenal by při odhadech uvedených v tabulce, roční pokles množství komunálního odpadu ve výši –
4,7 %. Pro srovnání mezi léty 1998 a 2003 pokleslo množství komunálního odpadu průměrným tempem 3 % ročně.
Jako citlivostní analýzu jsme změnili definici spotřeby v modelu a zahrnuli jsme
do modelu také spotřebu vlády. V takovém případě je výsledek modelu následující:
Consumption approach
Parametr a
Parametr b
OLS odhad
3,009
- 0,137
Robustní odhad
3,003
- 0,134
Zdroj: vlastní propočty s využitím dat ČSÚ
Tyto numerické výsledky se liší od předcházejících výsledků málo, nicméně
na základě analýzy regresního modelu vychází přístup se zahrnutím vládní spotřeby lépe. Provedeme-li obdobné kvantitativní cvičení jako v předcházejícím
případě, získáme také obdobný odhad pro roční pokles komunálního odpadu
(−6,9 %).
Nyní uvedeme výsledky odhadu druhého modelu EEA založeného na populaci, jako na hnací síle, na datech ČR. Výsledky jsou následující:
Population approach
Parametr a
Parametr b
OLS odhad
0,506
- 0,050
Robustní odhad
0,506
- 0,050
Zdroj: vlastní propočty s využitím dat ČSÚ
způsobena nepřesnou funkcionální specifikací modelu. Nicméně vzhledem ke krátkosti
časových řad je z praktických důvodů rozumné držet se jednoduché a snadno
interpretovatelné log-lineární specifikace.
213
Tento model dává obtížně interpretovatelné výsledky, což není příliš překvapující, poněvadž se nezdá, že by populační vývoj v ČR v současné době ovlivňoval strukturu spotřeby. Nízký parametr b ve srovnáním s přístupem založeným na spotřebě je podle našeho názoru výsledek zdánlivé regrese (spurious
regression), neboť mírný pokles populace je na krátkém úseku časové řady takřka neodlišitelný od log-lineárního trendu a proto „tahá“ část vlivu v modelu
nespecifikovaných veličin.
Pro zajímavost srovnejme s výsledky aplikace těchto modelů na data zemí EU
podle studie EEA (2004). Vesměs byly při odhadech učiněny restrikce na hodnotu parametru a, a to a = 1 pro přístup založený na spotřebě, resp. a = 0 pro přístup založený na populaci. Efektivně byl tedy odhadnut pouze časový trend (s
případnými pomocnými proměnnými). Tento časový trend vyšel negativní pouze pro Dánsko a Finsko, pro několik málo zemí byl odhadnut jako nulový (Spojené království) a v jiných zemích bývalé EU15 jako kladný.
Z těchto výsledků je zřejmé, že se jedná spíše o hypotézu než o model, pevně
založený na empirické analýze. Pokud bychom tento velmi restriktivní model
aplikovali na data ČR, pak zjistíme, že koeficient časového trendu vyjde24
- 0,10. Významná odlišnost od výsledků výše je způsobena tím, že tato restrikce
podceňuje citlivost ke spotřebě a také autonomní, v modelu nespecifikované,
vlivy.
Vysoké odhady citlivosti ke spotřebě se mohou jevit jako překvapující. Je to
způsobeno tím, že odhad byl proveden na agregátních datech, která na jedné
straně v sobě zahrnují makroekonomické trendy, na druhou stranu stírají regionální socio-ekonomické rozdíly.
Abychom se vyhnuli tomuto nebezpečí, konstruujeme model založený na metodě panelových dat, přičemž zkoumáme determinanty komunálního odpadu na
úrovni regionů. Za základní jednotku regionů byly vzaty oblasti NUTS III. Model má následující tvar:
24
Jak odhad metodou nejmenších čtverců, tak odhad pomocí robustních ekonometrických
metod poskytují takřka shodné výsledky.
214
Význam symbolů je následující: Wit je množství komunálního odpadu v čase t
v regionu i, kdežto Ct je agregátní spotřeba (na úrovni národního hospodářství).
T je časový trend a β je mu odpovídající parametr. Makroekonomický vývoj
ovlivňuje množství odpadů dvakrát: jednak přes agregátní spotřebu, jednak přes
distribuci národního důchodu v jednotlivých regionech. To je zachyceno veličinou wit v regresní rovnici. Pro účely odhadu používáme pro tuto proměnou úroveň reálných mezd v regionech za příslušné časové období. To vhodně zachycuje rozdíly v ekonomické úrovni a spotřebních vzorcích napříč regiony25. Poslední člen v regresní rovnici εit je náhodná chyba, zahrnující modelem
nespecifikované faktory.
Socio-ekonomická různorodost, je ovlivněna přes vektor veličin zi, které zůstávají v čase konstantní, nicméně se liší napříč regiony. Pro konzistentní odhad
parametrů, jež nás nejvíce zajímají, tj. parametrů α, β, η, je nutné specifikovat
hypotézy ohledně jejich vztahu k veličinám Ct, wit.
V ekonometrických modelech založených na panelových datech se obvykle
specifikují dvě odlišné hypotézy ohledně vztahu mezi těmito veličinami, viz
např. Hsiao (2003, kap. 3), Davidson, MacKinnon (2004, kap. 7.10). Jednou
z hypotéz je tzv. model s pevným efektem (fixed effect), druhou hypotézou jsou
modely s náhodnými efekty (random effect).
Modely s náhodnými efekty předpokládají, že mezi veličinami obsaženými ve
vektoru zi a zbylými veličinami neexistuje systematický vztah. Na druhou stranu, modely s pevným efektem předpokládají, že tento vztah je významný a není
jej možné ignorovat. Oba typy modelů jsou tak zřejmě vhodné pro rozdílné typy
situací26. Je intuitivně zřejmé, že pro náš případ je vhodnější model založený na
pevných efektech, neboť úroveň reálné mzdy a spotřeby je jistě korelovaná
s charakteristikami, jako je vzdělání, demografická struktura a struktura spotřeby, které množství komunálního odpadu v jednotlivých regionech ovlivňují.
25
26
Pochopitelně je taktéž možné pracovat s jinými typy proměnných, např. s regionálními
příspěvky k HDP apod. Ovšem jako nejpřesvědčivější se ukázala právě reálná mzda.
Ekonometrická terminologie je v této oblasti poněkud nešťastná. Rozdíl mezi oběma typy
modelů není v tom, zda jsou uvažované proměnné deterministické, nebo stochastické (jak
by mohl název mylně napovídat). Fundamentální rozdíl je ve vztahu mezi regresními
veličinami.
215
Model s pevným efektem
Parametr α
Parametr β
Parametr η
OLS odhad
1,15
- 0,17
- 3,56
Robustní odhad
1,08
- 0,15
- 3,42
Zdroj: vlastní propočty s využitím dat ČSÚ.
Poněvadž se odhad modelu metodou nejmenších čtverců poněkud liší od robustního odhadu, indikuje to přítomnost odlehlých pozorování. Ekonometrická
analýza indikuje, že spolehlivější je robustní odhad. Vidíme, že elasticita vzhledem k agregátní spotřebě je takřka jednotková. Na druhou stranu lze taktéž pozorovat silný vliv regionálního rozvoje, jenž je charakterizován parametrem η.
Tento vliv vysvětlujeme vyšším podílem venkovského obyvatelstva a nižší
úrovní příjmů v regionech s nižší průměrnou mzdou. Na základě Statistiky rodinných účtů (ČSÚ) se lze přesvědčit, že takové regiony jsou charakterizovány
ceteris paribus vyššími výdaji na tuhá paliva a nižším podílem služeb a volnočasových aktivit na spotřebě, což vede k relativně vyššímu objemu komunálního
odpadu na hlavu.
Z tohoto důvodu je zřejmé, že pro konstrukci projekcí odpadů je klíčové to,
zda ekonomický růst zachová, sníží, či naopak zvýrazní regionální rozdíly. Ekonomická intuice za tímto zjištěním je taková, že struktura spotřeby (a potažmo
tedy množství komunálního odpadu) je ovlivněna nejenom agregátním HDP
(nebo spotřebou), ale také regionálními socio-ekonomickými charakteristikami.
Kvantifikace těchto vlivů je to, čeho model ze zprávy EEA (2004) nemůže dosáhnout, a co je přínosem předvedeného modelu.
Na závěr této části ještě následuje statistický test významnosti modelu
s pevnými efekty. Pokud bychom ignorovali meziregionální rozdíly a použili
prostý regresní model na panelová data, výsledek by vypadal následovně:
Model bez pevných efektů
Parametr α
Parametr β
Parametr η
OLS odhad
- 0,37
- 0,03
1,95
Robustní odhad
- 0,35
- 0,03
1,91
Zdroj: vlastní propočty s využitím dat ČSÚ
216
Vidíme, že oba odhady se výrazně liší, přičemž ekonometrické výsledky při
ignorování regionálních rozdílů jsou těžko interpretovatelné. Navíc formální statistický test nevýznamnosti pevných efektů, založený na F statistice, je 26,93
což je mnohem více než kritická hodnota na 99% intervalu spolehlivosti, která je
2,49. Tudíž je možno zamítnout hypotézu o nepřítomnosti pevných efektů jako
neplausibilní.
5.7 Projekce
Na základě ekonometrických modelů z části 5.6 bude v této části provedena
projekce množství odpadů a nákladů odpadového hospodářství pro Českou republiku do roku 2010. Projekce bude provedena zvlášť pro komunální odpad
a zvlášť pro odpadové hospodářství na makroekonomické úrovni.
5.7.1 Projekce na makroekonomické úrovni
V této části bude provedena projekce na makroekonomické úrovni. Tato projekce bude vycházet z výsledků obsažených v této kapitole. Budou provedeny
celkově dvě projekce, které jsou založeny na rozdílných scénářích.
Jak bylo diskutováno v části 5.5.1, ve střednědobém horizontu jsou tři důležité efekty:
efekt úrovně,
efekt intenzity,
efekt struktury.
Co se týče efektu úrovně, vycházíme z Makroekonomické predikce MF ČR27
ohledně vývoje HDP v České republice. Všechny scénáře budou vázány na tuto
predikci. Efekt úrovně je modelován prostřednictvím parametru a.
Projekce č. 1, nazvaná BAU (business as usual), předpokládá, že se nezmění
struktura národního hospodářství (tj. nepřítomnost strukturního efektu),
a předpokládá, že odpadová náročnost jednotlivých sektorů se bude zmenšovat
současným tempem, které je dáno parametry b, odhadnutými v části 5.6.1. Tento
scénář je realistický v případě, že nedojde k výrazné změně v hospodářské politice ČR.
27
Viz Makroekonomická predikce ČR, (Ministerstvo financí), červenec 2004.
217
Naopak, projekce č. 2, nazvaná INT, předpokládá výrazná opatření ve formě
hypotetického daňového zatížení všech materiálových a energetických vstupů
(ekvivalentní 15% daně ad valorem) se současnou podporou investičních aktivit
ve formě zrychlených odpisů v rámci fiskálně neutrální operace. Tento scénář
zahrnuje jak efekt struktury, tak efekt intenzity. Zatížení materiálových vstupů
se odrazí formou parametrů c a d modelu.
Následující obrázky a tabulky ukazují projekce na základě jednotlivých scénářů:
Tab. 62. Projekce odpadů na úrovni NH (tisíce tun), rok 2003 je skutečnost
BAU
INT
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2517,2
2517,2
2696,3
2589,1
2794,8
2683,7
2899,5
2784,3
3017,2
2897,3
3081,8
2959,4
3148,0
3022,9
3215,8
3088,0
Zdroj: modelové simulace
Tab. 63. Projekce nákladů odpadového hospodářství na úrovni NH (v mld.
Kč, s. c. 2003), rok 2003 je skutečnost
BAU
INT
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
14,06
14,06
15,06
14,46
17,43
16,73
20,18
19,38
23,44
22,51
26,73
25,67
30,48
29,27
34,75
33,37
Zdroj: modelové simulace.
Následující graf (obr. 24) prezentuje tatáž data.
Je patrné, že bez výrazné změny orientace národního hospodářství, resp. bez
výrazné změny hospodářské politiky, je nemožné dosáhnout významného poklesu množství odpadů a nákladů odpadového hospodářství. Dále přepokládáme, že
poměr celkových nákladů odpadového hospodářství k HDP bude mírně rostoucí,
na konci projekčního období by mohl dosáhnout 1 %.
Je nerealistické ve střednědobém horizontu očekávat pokles množství odpadů
v sektorech národního hospodářství, pokud bude dosažen ambiciózní růst ve výši přes 6 % ročně, jak předvídá Ministerstvo financí. Pouze výrazná změna přesunu daňové zátěže by mohla tyto nepříznivé trendy zvrátit.
218
Obr. 24. Projekce nákladů odpadového hospodářství na úrovni NH (v mld.
Kč, s. c. 2003), rok 2003 je skutečnost
Zdroj: modelové situace
5.7.2 Projekce na úrovni komunálního odpadu
V této části zprávy představíme projekci komunálního odpadu a nákladů hospodaření s komunálním odpadem ve střednědobém horizontu do roku 2010. Při
projekci množství komunálního odpadu vycházíme z predikce spotřeby a využíváme predikci obsaženou v Makroekonomické predikci ČR Ministerstva
financí. Pro projekci nákladů odpadového hospodářství vycházíme ze dvou scénářů. Jeden scénář předpokládá konstantní účinnost odděleného sběru využitelných složek komunálního odpadu. Druhý scénář předpokládá zvýšení této účinnosti o 10 % během následujících tří let. Při projekcích nákladů komunálního
odpadu využíváme výsledků modulu M1 za rok 2003, viz zpráva Slavík et al.
(2003), s. 10–31.
Výsledky projekcí jsou obsaženy v následující tabulce:
219
Tab. 64. Projekce komunálních odpadů (v tisících tun) a komplexních
nákladů na komunální odpad (v mld. Kč., stálé ceny 2003)
Množství KO ( tis. t.)
Komplexní náklady KO - sc. 1
Komplexní náklady KO - sc. 2
2003
2857
5.29
5.29
2004
3027
5.60
5.64
2005
3165
5.85
5.95
2006
3341
6.18
6.25
2007
3505
6.48
6.55
2008
3676
6.80
6.87
2009
3857
7.14
7.21
2010
4046
7.49
7.57
Zdroj: modelové simulace
Tytéž údaje uvádí následující graf:
Obr. 25. Projekce komunálních odpadů (v tisících tun) a komplexních nákladů na komunální odpad (v mld. Kč., stálé ceny 2003)
Zdroj: modelové sitace
5.7.3 Závěr
Simulační experimenty a projekce provedené na základě odhadnutých ekonometrických modelů ukazují značně nepříznivé trendy v oblasti odpadového
hospodářství v České republice ve střednědobém horizontu.
V posledních letech byl sice na úrovni mnoha sektorů národního hospodářství
vykázán značný pokles množství odpadů (a také nákladů odpadového hospodářství), ale to bylo způsobeno zejména změnou statistické metodiky. Exemplární
příklad je sektor zemědělství, kde došlo od roku 2002 ke výrazným změnám
v klasifikaci odpadů.
220
Ačkoliv materiálová náročnost HDP postupně klesá, pokud bude dosaženo ekonomického růstu do roku 2010 alespoň 5 % ročně (což předpokládá např. prognóza
Ministerstva financí), je iluzorní se domnívat, že by celková produkce odpadů
a nákladů odpadového hospodářství klesala. Podobné závěry platí také pro oblast
komunálního odpadu. Očekáváme, že poměr nákladů na odpadové hospodářství
k HDP v oblasti jednotlivých sektorů OKEČ mírně vzroste do roku 2010 zhruba na
úroveň 1 %, kdežto poměr nákladů na odpadové hospodářství pro oblast komunálního odpadu zůstane ve zhruba konstantním poměru k HDP.
Tyto nepříznivé trendy mohou být zvráceny, pokud by se podařilo přenést
fiskální břemeno z pracovních příjmů a kapitálu na zdanění materiálových
a energetických vstupů. Nicméně i tehdy by došlo spíše k pozvolné změně trendu než k okamžité změně situace.
5.8 Příloha A. Kvantitativní analýza vztahu mezi daňovou
strukturou a materiálovou náročností – panel zemí OECD
Tato příloha ke zprávě obsahuje jednoduchý ekonometrický model, který na
panelu zemí OECD testuje hypotézu, že celkové nastavení fiskálního systému
ovlivňuje materiálovou náročnost tvorby HDP.
V ekonomické literatuře je možné najít řadu empirických doložení skutečnosti, že vysoké mezní zdanění práce negativně ovlivňuje nabídku práce. Například
nedávná analýza nositele Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2004 Edwarda
Prescotta28 dokládá na transparentním modelu, že elasticita nabídky práce
k mezní daňové sazbě se pohybuje okolo 3. To znamená, že 10% pokles mezního zdanění způsobí 30% vzrůst nabídky práce. Obdobně existují studie29 dokládající silný vztah mezi energetickou efektivitou a cenami energií, jež jsou ovlivněny spotřebními daněmi.
Výsledky těchto studií mohou být překvapující z toho pohledu, že ekonometrické modely využívající analýzy časových řad obvykle naznačují nízkou elasticitu poptávky po práci, resp. po energiích. Naopak výše uvedené studie, jakož
28
29
E. Prescott: Why Do Americans Work So Much More Than Europeans?, Federal Reserve
Bank of Minneapolis Quarterly Review, July 2004, s. 2–13.
Např. J. Griffin, P. Gregory: An Intercountry Translog Model of Energy Substitution
Responses, American Economic Review 66(5), 1976, s. 845–857.
221
i jiné, které pracují s modely panelových dat, indikují naopak silnou elasticitu
(ať už energetickou, nebo pracovní).
Atkeson a Kehoe (1999)30 nabídli logické vysvětlení tohoto zdánlivého paradoxu: jedná se o to, že v krátkém časovém období je technologie používaná
v národním hospodářství neměnná, a tudíž ekonomické subjekty nejsou schopny
plně reagovat na změny relativních cen jednotlivých vstupů. Naopak variabilita
cen a daňových politik mezi jednotlivými zeměmi ovlivňuje typ používaných
technologií, indukovanou technologickou změnu apod., a proto příslušné elasticity vychází velmi vysoké. Z toho vyplývá, že zásahy hospodářské politiky mohou změnit energetickou a materiálovou náročnost HDP pouze tehdy, pokud bude tato politika důvěryhodná, dlouhodobá a transparentní. Autoři podpořili toto
vysvětlení pomocí simulací s makroekonomickým modelem ekonomiky USA.
Problematika materiálové nebo odpadové náročnosti HDP se tematizuje
v ekonomické, resp. ekonometrické literatuře méně často než problematika
energií nebo práce. To může být způsobeno tím, že materiálové toky nebo odpady jsou značně nehomogenní, a je proto obtížné najít jeden nebo několik málo
vypovídajících cenových indexů nebo indexů zdanění, jež by vstoupily do regresního modelu.
Jak bylo argumentováno v části zprávy 7.2.1, je možné na základě ekonomické teorie očekávat, že země s vysokým podílem pracovního zdanění, budou tendovat k vyšší energetické, materiálové (a tím i odpadové) náročnosti HDP, než
země, které mají relativně vyšší podíl environmentálních daní a poplatků (environmental related levies, pro definici viz webovou stránku OECD:
http://www.oecd.org) na veřejných příjmech.
Všimněme si, že teoretické argumenty se nevztahují k celkové výši přímého
resp. environmentální zdanění, ale k relativním podílům na veřejných příjmech.
To je dáno tím, že o využívání jednotlivých zdrojů jako je práce, kapitál nebo materiálové toky na tvorbě přidané hodnoty rozhodují poměrné (relativní) ceny.
Tyto teoretické argumenty nyní budeme testovat na jednoduchém ekonometrickém modelu. Budeme testovat závislost odpadové náročnosti HDP na poměru
výnosů environmentálních daní na celkových příjmech veřejných rozpočtů.
30
A. Atkeson, P. Kehoe: Models of Energy Use: Putty-Putty versus Putty-Clay, American
Economic Review 89(4), 1999, s. 1028–1043.
222
Určitý argument proti použití environmentálních daní jako vhodné proxiproměnné ekonometrického modelu může být fakt, že větší část těchto daní je
uvalena na energetické produkty. Ovšem pokud si uvědomíme, že empiricky
platí, že energie a materiálové vstupy jsou obvykle komplementární vstupy,
kdežto kapitálové vybavení / práce tvoří substitut k těmto vstupům, pak výše
uvedený argument ztrácí na přesvědčivosti.
Testujeme tedy následující vztah:
Význam symbolů je následující: Mj je množství odpadů (v kg) na 1000 USD
HDP země j, Lj je procento podílu environmentálních daní na příjmech veřejných
financí, µ0 a µL jsou parametry modelu, kdežto ej je reziduum, které zachycuje vlivy nespecifikované v tomhle jednoduchém modelu. Pokud je teoretická hypotéza
pravdivá, měli bychom očekávat, že parametr µL bude mít kladné znaménko.
Tento ekonometrický model je velice jednoduchý. To je jeho slabina, neboť
nemůžeme očekávat, že by modeloval komplexní determinaci odpadové náročnosti HDP v jednotlivých zemích. To také ostatně není ani účelem tohoto modelu, ani účelem této zprávy. Na druhou stranu je to také jeho síla, neboť umožní
dokumentovat přítomnost nebo nepřítomnost robustního vztahu mezi těmito
proměnnými, a tak testovat závěry ekonomické teorie z části 7.2.1.
Model byl odhadnut na panelu zemí OECD pro rok 2001. Zdrojem dat je webová stránka OECD: http://www.oecd.org. Panel zemí OECD byl použit, poněvadž se jedná o relativně homogenní skupinu zemí. V případě, že bychom použili panel zemí, který by zahrnoval i méně rozvinuté země, pak by výsledky vyšly
velmi přesvědčivě, ovšem mohlo by dojít k tzv. zdánlivé korelaci (spurious correlation): rozvojové země mají daleko větší materiálovou náročnost na jednotku
HDP na jedné straně, na straně druhé naprosto chybějící environmentální regulaci. Pak by empirický model mohl být jednoduše kritizovatelný: tomuto jsme se
chtěli vyhnout. Dalším problém je ten, že rozvojové země mají daleko horší dostupnou datovou základnu, což snižuje věrohodnost dosažených odhadů. Proto
jsme se omezili na panel zemí OECD.
Výsledky ekonometrického odhadu jsou následující: µ0 = 102,31, µL = 38,70.
Oba parametry jsou spolehlivé na 95 %. Kladné znaménko parametru µL potvrzuje hypotézu.
223
Následující graf znázorňuje data zemí OECD. Na vodorovné ose je poměr environmentálních poplatků na veřejných příjmech, na svislé ose odpadová náročnost HDP (kg na 1000 USD HDP), která je měřena jako celkové množství odpadů, vyjma odpadu komunálního. Na grafu je vyznačena odhadnutá ekonometrická funkce, která demonstruje vztah mezi veličinami.
Obr. 26. Data zemí OECD
Je takřka překvapující, jak velmi jednoduchý model dokáže poskytnout robustní závěry. Tyto empirické výsledky jsou robustní, co se týče zvoleného roku. Ekonometrický test s obdobnými závěry byl proveden i na datech roku 2000
a 2002 (dále do minulosti nejsou k dispozici vhodná data).
Argumentace autorů Atkesona a Kehoe (1999) implikuje, že daňové změny
neovlivní využití práce, resp. energetickou a materiálovou náročnost, a investice
do technologií okamžitě, ale spíše až ve středně- nebo dlouhodobém horizontu.
Proto také nelze očekávat náhlé změny v množství odpadů při nepřímých zásazích hospodářské politiky, ale spíše pozvolnou změnu trendu.
224
6
Navrhovaná opatření a doporučení
Následující text shrnuje zásadní výstupy projektu, jež tvoří doporučení pro
Ministerstvo životního prostředí České republiky pro proces rozhodování
v sektoru nakládání s odpady.
6.1 Závěry
A. Na základě dosavadních informací a poznatků v problematice nakládání
s komunálními odpady se ukazuje, že hlavní překážkou materiálového
využití komunálních odpadů je v současné době nákladová nevýhodnost
v porovnání s jinými způsoby nakládání s těmito odpady (zejména
skládkováním).
B. V souladu s připravovanou Tematickou strategií ES je výhledově nutno
věnovat pozornost prevenci odpadů, podporovat environmentálně šetrné
využívání odpadů, zejména materiálovou recyklací s přihlédnutím
k přínosům energetického využití s ohledem na zvyšující se poptávku po
energii.
C. Získání kvalitních materiálů vhodných k recyklaci ze směsných
komunálních odpadů je obvykle z technického hlediska obtížné a
z ekonomického hlediska nákladné. Recyklovatelné stejnorodé a kvalitní
suroviny z komunálních odpadů lze získat především separovaným
sběrem. V této souvislosti nelze pominout možný nepříznivý vliv chování
spotřebitele na realizaci systémů separovaného sběru na obecní úrovni.
Separovaný sběr vyžaduje aktivní účast občanů na řešení problémů
odpadového hospodářství. Tato účast může být podnětem k získání lepšího
povědomí o environmentálních dopadech odpadů a ke změnám chování
spotřebitelů.
D. Za rozhodující ekonomické nástroje uplatňované v podmínkách ČR
stimulující materiálové využívání komunálních a obalových odpadů lze
považovat:
i. poplatek za ukládání KO na skládky,
ii. povinnou finanční rezervu pro rekultivace a asanace skládek,
iii. rozšířenou (finanční) odpovědnost výrobce,
iv. úhradu nákladů shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání
a odstraňování KO občany.
225
ad i) Výše sazby poplatku za ukládání komunálního a ostatního odpadu má
v zákoně o odpadech vzestupnou tendenci a zvýšení ze současných 200 Kč/t
ukládaného odpadu až na 500 Kč/t v roce 2009 vytváří předpoklady pro postupné vyrovnání nákladů sběru a odstraňování směsného KO a odděleného sběru
nebezpečných a dalších využitelných složek KO.
ad ii) U finanční rezervy pro rekultivace při současné výši 100 Kč/t lze výhledově očekávat určité disproporce ve výši nákladů spojených s péčí o skládku
a jejich pokrytí z finanční rezervy, a to i s ohledem na snižování množství odpadů ukládaných na skládky. Na základě zjištěných výsledků tohoto projektu doporučujeme zvýšení poplatku úpravou příslušné právní normy.
ad iii) Rozšířená (finanční) odpovědnost výrobce je jednou ze strategií ochrany životního prostředí, jejímž cílem je snížení celkových dopadů výrobku na
životní prostředí tím, že činí výrobce administrativně odpovědného za celý životní cyklus výrobku. Působnost nástroje rozšířené odpovědnosti výrobců
v oblasti obalů a obalového odpadu se významně dotýká problematiky nakládání
s komunálními odpady. Jak ukazuje modelové zpracování nákladů odděleného
sběru využitelných složek KO v rámci výzkumného projektu, příspěvky osob
povinných ke zpětnému odběru obalů poskytované v rámci sdruženého plnění
AOS EKO-KOM smluvním obcím v průměru pokrývají zvýšené náklady současné separace využitelných složek. Nástroj je konkrétním a účinným stimulem
separace.
E. Dalším možným nástrojem k stimulaci separace odpadů mohou být
obchodovatelná povolení, která jsou založena na principu obchodování
s právem emitovat určitou škodlivinu v konkrétním období (nyní jsou
v ČR uplatňována především na úseku ochrany ovzduší). Důležitým
momentem pro zavedení nástroje je prvotní nastavení množství škodlivin.
Musí se stanovit jasná pravidla obchodování a tvorby cen. Vzhledem
k současnému stavu znalostí o nakládání s KO, kdy nejsou vyjasněna
pravidla pro kvalitativní kontrolu odpadů ukládaných na skládky, tento
nástroj nedoporučujeme zatím zavádět.
F. Ekonomický model je specifikován na základě ekonomické teorie.
Nicméně pro praktické propočty je třeba také přihlédnout k dostupným
datům a jejich kvalitě. Ekonomická teorie pro modelování činnosti firem
a domácností přistupuje k těmto jednotkám jako k racionálním subjektům,
které sledují své cíle. Pro oblast odpadového hospodářství to znamená, že
226
firmy se rozhodují při volbě formy a velikosti odpadů na základě dostupné
technologie (která je v krátkém období neměnná), nákladovosti
jednotlivých způsobů nakládání s odpady, tržní pozice a relativních cen.
G. V krátkém časovém horizontu se jako relevantní veličiny specifikují
následující:
i. HDP na úrovni národního hospodářství, resp. hrubá přidaná hodnota na
úrovni jednotlivých odvětví nebo firem. Tato veličina udává objem
výroby, a tudíž nepřímo také nároky na materiálové toky a potažmo na
množství odpadů.
ii. Spotřeba hraje pro komunální odpad podobnou roli jako přidaná
hodnota pro množství odpadů v jednotlivých sektorech OKEČe.
Ekonometrická analýza ukázala zajímavou skutečnost, že predikční
vlastnosti modelu se vylepší, pokud do makroagregátu spotřeby
zahrneme nejen soukromou spotřebu, ale také spotřebu veřejného
sektoru.
iii. Intervence politiky odpadového hospodářství. Ty se velmi obtížně
kvantifikují, nicméně lze využít komunikace s modulem M5
a modelovat dopady politiky odpadového hospodářství nejen na
množství a náklady odpadů, ale také na ostatní ekonomické ukazatele
(produkce, …).
H. V delším časovém horizontu je nutno tyto faktory doplnit o strukturní
modelování. Vliv HDP v delším časovém horizontu má několik
protichůdných tendencí. Jednak se jedná o úrovňový efekt, který je shodný
s krátkodobým působením: za jinak nezměněných podmínek růst HDP
zvyšuje množství produkovaných odpadů. Ovšem působí zde také
kompoziční efekt, který modeluje změnu struktury HDP a zejména změnu
materiálové náročnosti. K poklesu materiálové náročnosti dochází
např. tehdy, pokud tvorba HDP bude využívat více lidského kapitálu
a méně služeb životního prostředí – přírodního kapitálu (surovin, energie).
Aby byl ekonomický rozvoj dlouhodobě udržitelný, měl by být
kompoziční efekt výraznější než úrovňový efekt. V ekonomické literatuře
se v této souvislosti mluví o tzv. decouplingu, zmenšování materiálové
náročnosti v čase. Hospodářská politika může tento decoupling ovlivnit,
např. nepřímo pomocí výše relativního zdanění práce a služeb životního
prostředí.
227
6.2 Doporučení
A. Dalším diskutovaným tématem je splnitelnost cílů POH ČR v oblasti
nakládání s komunálními odpady a jejich využitelnými složkami. POH
ukládá 50% recyklaci (materiálové využití) do r. 2010. Už samotné bilance
výskytu využitelných složek komunálních odpadů v různých studiích
včetně státních programů VaV ukazují, že materiálově využitelné složky
(především papír, plasty, sklo, kovy) jsou zastoupeny v KO pouze v 30–40
%. I při 100% účinnosti tříděného sběru není tedy možné dosáhnout
požadované 50% výtěžnosti a následné recyklace. Průzkumy provedené
v rámci tohoto projektu výše uvedený závěr potvrdily z jiného –
ekonomického pohledu.
V projektu byly popsány základní souvislosti mezi výtěžností sběru
a jeho nákladovostí. Bylo zjištěno, že míru separace (poměr mezi sebraným množství a výskytem konkrétního materiálu v KO) nelze zvyšovat
nad určitý rámec, aniž by došlo k výraznému nárůstu nákladů.
Při účinnostech třídění vyšších než 40–50 % využitelných složek dochází k opětnému zvyšování měrných nákladů třídění, jejichž výše při přiblížení se k maximu účinnosti by se pravděpodobně mohla přibližovat
k nekonečnu. Bylo zjištěno, že nejvyšší měrné náklady (v Kč/t) jsou dosahovány při nízkých mírách využití (cca 10 % – cca 10–12 kg/obyv.rok).
S narůstající výtěžností pak náklady klesají až k optimu mezi 40-50 % míry separace využitelných složek. Toto množství představuje ale cca 15 až
20 % materiálově využitelných komunálních odpadů. Při vyšších mírách
separace se začnou měrné náklady neúměrně zvyšovat.
Vzhledem k tomu, že oddělený sběr komunálních odpadů je hrazen
především občany spotřebiteli a obcemi, je otázkou, nakolik je přípustné
zdražení poplatků pro občany v oblasti tříděného sběru.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem doporučujeme zrevidovat cíle
pro obce jako původce KO uvedené v POH ČR a následně převzaté do
krajských POH.
228
B. Výsledky projekce ukázaly, že je iluzorní očekávat ve střednědobém
horizontu pokles množství odpadů a nákladů odpadového hospodářství
v České republice.
Pokud by si autority hospodářské politiky přály tyto trendy zvrátit,
případně dosáhnout decouplingu, měly by usilovat o fiskální reformu,
která by přenesla zatížení zdanění od fiskálního zatížení práce
a kapitálu k zatížení materiálových a energetických vstupů.
229
Literatura
Besley T., Case A. (2000): Unnatural Experiments? Estimating the Incidence of
Endogenous Policy, Economic Journal 110, s. F672–94.
Brůha J. (2002a): Aplikované modely všeobecné rovnováhy, Politická
ekonomie 2002/3, s. 407–417.
Brůha J. (2002b): A Backward Integration Method for Solving Dynamic
Models of Environmental Policy using MATLAB, Sborník příspěvků
10. konference MATLAB 2002, Praha, díl I., s. 44–49.
Brůha J., Jílková J., Vávra D., et al. (2001): Modelování dopadů
intervenčních zásahů státu do ekonomiky, závěrečná zpráva projektu MŽP
VaV 320/01/1, Praha 2001.
Brůha J., Jílková J., et al. (2002): Modelování dopadů intervenčních zásahů státu do
ekonomiky, závěrečná zpráva projektu MŽP VaV 320/01/1, Praha 2002.
Brůha J. et al. (2003) Assessing Numerical Techniques for Evaluation of
Environmental Taxation, working paper prezentován na konferenci „The
Fourth Annual Global Conference on Environmental Taxation Issues,
Experience and Potential“, Sydney, 5.–7. června 2003
Bye B. (2002): Taxation, Unemployment, and Growth: Dynamic Welfare
Effects of "Green" Policies, Journal of Environmental Economics and
Management 43, s. 1–19.
Choe C., Fraser I., (1999): An Economic Analysis of Household Waste
Management, Journal of Environmental Economics and Management 38,
s. 234–246.
Chung J. W. (1994): Utility and production functions, Cambridge: Blackwell.
Fullerton D., Kinnaman T. (1996): Household Responses to Pricing Garbage
by the Bag, American Economic Review 86, s. 971–984.
Fullerton D., Wenbo W. (1998): Policies for Green Design, Journal of
Environmental Economics and Management 36, s. 131–148.
Goulder L. (1995): Environmental Taxation and the Double Dividend:
A Reader´s Guide, International Tax and Public Finance 2, s. 157–184.
230
Green W. (2003): Econometric Analysis, Prentice Hall 2003.
Huib P., van der Veen R., (2002): Environmental Dilemmas and Policy
Design, Cambridge: Cambridge University Press.
IREAS (2002): Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém
hospodářství, Dílčí zpráva projektu MŽP VaV 720/2/02, Praha 2002.
Jenkins R., Martinez S., Palmer K., Podolsky M. (2003): The Determinants
of Household Recycling: A Material-Specific Analysis of Recycling
Program Features and Unit Pricing, Journal of Environmental Economics
and Management 45, s. 294–318.
Kinnaman T., Fullerton D. (2000) Garbage and Recycling with Endogenous
Local Policy, Journal of Urban Economics 48, s. 419–442.
Koskela E., Schob R. (1999): Alleviating Unemployment: The Case for Green
Tax Reforms, European Economic Review 43, s. 1723–1746.
Layard R., Nickell S., Jackman R. (1991): Unemployment: macroeconomic
performance and labor market, Oxford: Oxford University Press.
Palmer K., Sigman H., Walls M. (1997): The Cost of Reducing Municipal
Solid Waste, Journal of Environmental Economics and Management 33,
s. 128–150.
Tahvonen O., Kuuluvainen J. (1993): Economic Growth, Pollution and
Renewable Resources, Journal of Environmental Economics and
Management 24, s. 101–118.
Agras J., Chapman D. (1999): A dynamic approach to the Environmental
Kuznets Curve hypothesis, Ecological Economics 28, s. 267–277.
Bovenberg A., Goulder L. (1996): Optimal Environmental Taxation in the
Presence of Other Taxes: General Equilibrium Analyses, American
Economic Review 86, s. 985–1000.
Bovenberg A., van der Ploeg (1994): Environmental Policy, Public Finance
and the Labor Market in the Second-Best World, Journal of Public
Economics 55, 349–390.
de Bruyn S. M., van den Bergh J. C. J. M., Opschoor J. B. (1998): Economic
growth and emissions: reconsidering the empirical basis of environmental
Kuznets curves, Ecological Economics 25, 161–175.
231
Choe C., Fraser I., (1999): An Economic Analysis of Household Waste Management,
Journal of Environmental Economics and Management 38, s. 234–246.
Davidson R., MacKinnon J. (2004): Econometric Theory and Methods, Oxford
University Press: Oxford.
Environmental European Agency (2004): Prospective analysis on waste and
material flows, zpráva vypracovaná pro Evropskou komisi.
Fullerton D., Kinnaman T. (1996): Household Responses to Pricing Garbage
by the Bag, American Economic Review 86, s. 971–984.
Fullerton D., Wenbo W. (1998): Policies for Green Design, Journal of
Environmental Economics and Management 36, s. 131–148.
Fullerton D., Wolverton A. (2003): The two-part instruments in a second-best
world, NBER working paper n. 10140.
Green W. (2003): Econometric Analysis, Prentice Hall, The 5th edition.
Hsiao C. (2003): Analysis of Panel Data, Cambridge University Press, 2nd
edition: Cambridge.
Jenkins R., Martinez S., Palmer K., Podolsky M. (2003): The Determinants
of Household Recycling: A Material-Specific Analysis of Recycling
Program Features and Unit Pricing, Journal of Environmental Economics
and Management 45, s. 294–318.
Jílková J. (2003): Daně, dotace a obchodovatelná povolení: nástroje ochrany
klimatu, IREAS.
Ministerstvo dopravy (2004): Dopravní politika, návrh zpracovaný CDV a MD.
Ministerstvo průmyslu a obchodu (2001): Průmyslová politika.
Ministerstvo životního prostředí ČR (2001): Státní politika životního prostředí.
Slavík J. et al. (2003): Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů
v odpadovém hospodářství, Dílčí zpráva projektu MŽP VaV 720/2/02 za rok
2003, Praha 2003.
Šauer P. et al. (2003): To PAY(T) or not to PAY(T) for Household Waste:
Results of Statistical Surveys in the Czech Republic. Praha 2003.
232
Seznam právních norem
zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech
zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu
zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty
zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti
zákon č. 128/2000 Sb., o obcích
zákon č. 129/2000 Sb., o krajích
zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem
a stanovení obcí z rozšířenou působností
zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích
zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní
správy České republiky
zákon č. 477/2001 Sb., o obalech
Nařízení vlády č. 111/2002 Sb., kterým se stanoví výše zálohy pro vybrané
druhy vratných zálohovaných obalů
Vyhláška MPO č. 115/2002 Sb., o podrobnostech nakládání s obaly
Vyhláška MPO č. 116/2002 Sb., o způsobu označování vratných obalů
Vyhláška č. 117/2002 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů
a ohlašování údajů z této evidence
Vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů
Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady
233
Zkratky
AOS
autorizovaná obalová společnost
ARA
„Altstoff Recycling Austria“
BAT
„Best Available Technology“
BD
bytové domy
BRKO
biologicky rozložitelný komunální odpad
CBA
„Cost Benefit Analysis“
ČOV
čistírna odpadních vod
ČR
Česká republika
ČSÚ
Český statistický úřad
DO
domovní odpad
DS
druhotné suroviny
DSD
„Duales System Deutschland“
EEA
Evropská environmentální agentura
EIA
„Environmental Impact Assessment“ (posuzování vlivu na životní
prostředí)
EO
ekvivalentních obyvatel
ES
Evropská společenství
EU
Evropská unie
HDP
hrubý domácí produkt
IPPC
„Integrated Pollution Prevention and Control“ (Integrovaná prevence
a kontrola znečištění)
ISO
informační systém odpadového hospodářství
KO
komunální odpad
LCA
„Life Cycle Assessment“ (posuzování životního cyklu výrobku)
MF
Ministerstvo financí
MPO
Ministerstvo průmyslu a obchodu
MŽP
Ministerstvo životního prostředí
NH
národní hospodářství
234
OECD
„Organisation for Economic Cooperation and Development“ (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)
OEEZ
odpady z elektronických a elektrotechnických zařízení
OH
odpadové hospodářství
OKEČ
oborová klasifikace ekonomických činností
PAO
polyalfaolefinové oleje
PAYT
„Pay as you throw“ (Plať, pokud vyhazuješ)
PCB
polychlorované bifenyly
PET
polyetylentereftalát
PHM
pořízení hmotného majetku
POH
plán odpadového hospodářství
RD
rodinné domy
RVHP
Rada vzájemné hospodářské pomoci
SFŽP
Státní fond životního prostředí
SR
Slovenská republika
SRN
Spolková republika Německo
VaV
věda a výzkum
VS
využitelné složky
VÚV
výzkumný ústav vodohospodářský
ŽO
živnostenský odpad
235
IREAS, Institut pro strukturální politiku, o. p. s. je nevládní nezisková organizace, která si klade za cíl analyzovat a rozvíjet podmínky pro přizpůsobení
strukturálním změnám v České republice, v kontextu mezinárodního vývoje.
Zaměřuje se na regionální, hospodářskou, zemědělskou a sociální politiku
i politiku životního prostředí jako základní směry strukturální politiky.
IREAS spolupracuje s odborníky z veřejných institucí i soukromých podniků.
Vytváří podmínky pro interdisciplinární spolupráci odborníků působících na vysokých i středních školách, na vědeckých, výzkumných a odborných pracovištích, ve veřejné správě, v neziskových organizacích.
Pro řešení konkrétních problémů a zadání vytváří IREAS flexibilní, projektově orientované týmy složené z vlastních i externích expertů.
IREAS působí jako síť expertních týmů. Její regionální pracoviště jsou rozmístěna po celém území České republiky.
V roce 2004 vydal IREAS, Institut pro strukturální politiku,
o. p. s. za finanční pomoci Ministerstva životního prostředí
České republiky.
ISBN 80-86684-23-7