Cyklistické zlato a bronz

2/2007
ARMÁDNÍ OLYMPIJŠTÍ VÍTĚZOVÉ
dukla sport
čtvrtletník ASC DUKLA, TJ Dukla Praha a UNIASK ČR
František Čapek
Jan Brzák
Emil Zátopek
František Ventura
Václav Kozák
Družstvo
fotbalistů
František Ventura
Jan Brzák
František Čapek
Julius Torma
Emil Zátopek
Jiří Daler
Jan Kůrka
Ján Zachara
Václav Kozák
Jiří Daler
Jan Kůrka
Anton Tkáč
Luděk Macela,
Ladislav Vízek,
Oldřich Rott,
František Štambacher,
Jaroslav Netolička,
František Kunzo
Miroslav Varga
Jozef Pribilinec
Jan Železný
Robert Změlík
Štěpánka Hilgertová
Aleš Valenta
Roman Šebrle
Kateřina Neumannová
jezdectví– skok
kanoistika – C2 1 km
kanoistika – C1 10 km
box-welterová váha
atletika – 10 km
5 km, 10 km, maraton
box – pérová váha
veslování – dvojskif
cyklistika – stíhací závod
sport. střelba – LM 60 vleže
cyklistika – sprint
fotbal
1928 Amsterdam
1936 Berlín
1948 Londýn
1948 Londýn
1948 Londýn
1952 Helsinky
1952 Helsinky
1960 Řím
1964 Tokio
1968 Mexiko
1976 Montreal
1980 Moskva
sport. střelba – LM 60 vleže
atletika – 20 km chůze
atletika – oštěp
atletika – desetiboj
vodní slalom – K1
akrobatické lyžování – skoky
atletika – desetiboj
běh na lyžích – 30 km volně
1988 Soul
1988 Soul
1992 Barcelona
1992 Barcelona
2000 Sydney
2002 Salt Lake City
2004 Atény
2006 Turín
Miroslav Varga
Jan Železný
Kateřina Neumannová
Robert Změlík
Štěpánka Hilgertová
Aleš Valenta
Roman Šebrle
Cyklistické
zlato a bronz
Téměř pohádkový příběh
Přijetí u ministryně Vlasty Parkanové
dukla sport
Martina
Sáblíková
Miroslav Januš
fotoreportáže
Narozen: 9. srpna 1972
v Benešově
ženatý, manželka Vendula,
děti Marek (12 let)
a Barbora (9)
Klub: Dukla Plzeň/ASC DUKLA
Disciplína: Střelba na běžící
terč – vzduchová puška 10 m
a malorážka 50 m
Trenér: Ján Kermiet
Starty na OH:
1992 Barcelona – 9. místo
1996 Atlanta – 3. místo
2000 Sydney – 8. místo
2004 Atény – 15. místo
Medaile z MS a ME: 76
(36 zlatých – 19 stříbrných
– 21 bronzových)
Kateřina
Neumannová
Medaile ze Světového
poháru: 19 (7 – 4 – 8)
Mistr České republiky: 28 x
Střelec roku: 2003
fotogalerie
Text: Karel Felt
Foto: Pavel Bittner
K
dyž sečtete medaile, které získal Miroslav Januš
na vrcholných světových akcích, tedy olympijských hrách, mistrovstvích světa, evropských
šampionátech a závodech Světového poháru,
dojdete k neuvěřitelnému číslu 96 a z nich je 43
zlatých. To je žeň, jakou se nemůže pochlubit žádný
sportovní střelec na světě a možná ani nikdo v jiných sportovních odvětvích. A k tomu má 28 titulů
mistra České republiky a další medaile z domácího
mistrovství. Zlaté ještě z dob Československa
se nepodařilo zatím dohledat. Výsledkové listiny už
bohužel neexistují.
„Těch tolik není. Většinou mě tehdy poráželi Luboš
Račanský, Libor Tesař nebo můj současný trenér Ján
Kermiet. Já jim to pak vracel na světových a evropských šampionátech, kde jsme společně dělali medaile v soutěži družstev a světové rekordy. Kolik mám
přesně medailí? To tedy fakt nevím. Závodů už bylo
možná tisíc nebo víc, včetně těch tak zvaně menších,“
vzpomíná s úsměvem Miroslav Januš.
Zřejmě přišel čas, aby fenomén světové sportovní
střelby dostal týden placeného volna a mohl svoji
sbírku medailí spočítat. To volno by si zasloužil
i za ten turistický výšlap na stupně vítězů. A to
nepočítáme další závody, na nichž Januš také
vystoupil na pódium. Kdyby se to sečetlo, možná by
už stál na vrcholu Sněžky...
fotoreportáže
Na překonání hranice světového rekordu se podílel více než desetkrát v týmových a individuálních
soutěžích, a to jak ve vzduchové pušce, tak i malorážce. Společně s Lubošem Račanským a Jánem
Kermietem je držitelem týmového světového rekordu v mixu 20 + 20 ran malorážkou na 50 m, který má
hodnotu 1 181 bodů.
Střílet začal v devíti letech na základní škole
v Postupicích. Střelecký kroužek tam vedla paní
učitelka Jarmila Netušilová. K běžícímu terči přešel
v šestnácti v Kostelíku u Kladrub a prvním trenérem
byl Josef Šilha. Pod křídly slavné vlašimské líhně
v běžícím terči se začal v této disciplíně brzy prosazovat nejen doma. V roce 1989 získal první zlatou
medaili na juniorském ME a v témže roce přidal
i první světové zlato. O dva roky později se přestěhoval do plzeňské Dukly, tehdy světového centra
běžícího terče, kterému po legendárním Vladimíru
Stiboříkovi trenérsky velel Bohumír Pokorný,
a hned získal i první světové seniorské zlato. A pak
už to šlo jako na běžícím pásu…
„To bych zrovna neřekl. Měli jsme silný tým a tahounem byl tehdy Luboš Račanský, ale výborně stříleli
také Ján Kermiet, Libor Tesař, Jindra Svoboda, později
Mirek Lízal a Pelachové ze Slovenska, to byla obrovská konkurence už doma. Bylo těžké se probojovat
do nominace, ale když už jsem v ní byl, tak na velkých
mezinárodních závodech se mi opravdu dařilo,“
vypráví Miroslav Januš. Však také s Lubošem Račanským se dlouho „tahali“ o titul nejúspěšnějšího
střelce v počtu získaných medailí. Januš začal mít
navrch až v novém tisíciletí, kdy Račanský nejprve
pomalu a potom úplně skončil. Teď vedle Januše
střílejí v Dukle i reprezentaci mladíci Tomáš Caknakis a Bedřich Jonáš.
Januš dokázal za sezonu získat z velkých soutěží i víc než deset medailí. Letos už vybojoval tři
na vzduchovkovém mistrovství Evropy ve Francii.
Nechybí mezi nimi ani jedno zlato. Do stovky mu
zbývají čtyři medaile, které může vystřílet na mistrovství Evropy v kulových disciplínách v červenci
v Granadě. Bude na to mít čtyři možnosti…
Vzduchovkový běžící terč byl až do Atén součástí
olympijského programu. Bohužel z něj byl vyřazen,
takže ke čtyřem olympijským startům už další
Miroslav Januš asi nepřidá. „Je to škoda, i když prý
naděje na návrat ještě žije. To by pro mne byla veliká
motivace. Ale střelba mě pořád baví. Medaile určitě
neomrzí,“ přizná Miroslav Januš, který je nejen
vynikající střelec, ale také výborný bubeník a občas
si zahraje spolu s šéftrenérem plzeňské Dukly a harmonikářem Bohumírem Pokorným.|
Jedna z největších osobností českého
sportu olympijská vítězka a dvojnásobná
mistryně světa Kateřina Neumannová
se 2. března 2007 vrátila z posledních
světových závodů své kariéry. Na letišti ji
přivítali kyticí a poděkovali za vybojované
zlato a stříbro na MS v Sapporu náměstek
ministryně obrany pro vyzbrojování
Jaroslav Kopřiva a ředitel ASC DUKLA
Jaroslav Priščák.|
beseda
se sportovci
V studenty zaplněné tělocvičně
gymnázia v Třebíči se 14. března 2007
uskutečnila beseda s úspěšnými
atlety ASC DUKLA, oštěpařkou
Barborou Špotákovou, tyčkařkou
Kateřinou Baďurovou a výškařem
Tomášem Janků.|
duklasport
Miroslav Januš
Nejúspěšnější světový sportovní střelec historie
dukla sport
V úterý 20. března 2007 se vrátila po měsíčním
pobytu ve Spojených státech fenomenální
rychlobruslařka, která v této zimě několikrát
přepsala dějiny českého rychlobruslení, Martina
Sáblíková se svým trenérem Petrem Novákem.
V širáku, ověšenou medailemi ji v letištním
salonku v Ruzyni přivítal i zmocněnec MO pro
sportovní reprezentaci Viktor Podloucký. „Už
se mi splnilo všechno, ještě tu olympijskou,“ řekl
při hodnocení medailové sbírky z letošní zimní
sezony trenér Novák.|
Foto: Cyril Schejbal,
Ivana Roháčková a Petr Schejbal
fotogalerie
obsah
dukla sport
reportáže
rozhovory
z oddílů
z historie
osobnosti
aktuality
výsledky
uklasport
čtvrtletník
Armádního sportovního centra DUKLA,
Tělovýchovné jednoty Dukla Praha
a Unie armádních sportovních klubů České republiky
ročník 2 / číslo 2 / 2007
Vydavatel
Armádní sportovní centrum
DUKLA
Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6
IČ: 60162694
www.army.cz/sport
www.duklasport.cz
nad výsledky
2 Hrdost
armádního sportu
Adresa redakce
Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6
Telefon: 224 319 139
Fax: 224 310 910
Šéfredaktor
plk. Ing. Jaroslav Priščák, Ph.D.
(telefon: 973 203 801)
E-mail: [email protected]
u ministryně
4 Přijetí
Vlasty Parkanové
Redakční rada
Ing. František Macák
Ing. Pavel Nekola
Mgr. Ivana Roháčková
Ing. Cyril Schejbal
PaedDr. Arnošt Šulc
8 Téměř
pohádkový příběh
Grafická úprava a zlom
Jan Brádka (AVIS)
Korekce fotografií
Ing. Bořivoj Beránek (AVIS)
Jazyková úprava
Eva Kašáková (AVIS)
Tisková příprava a tisk
MO ČR-AVIS
(Agentura vojenských informací a služeb)
Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6
12 Cyklistické
zlato a bronz
Uzávěrka čísla: 3. 5. 2007
Číslo 2 / 2007 vyšlo: 15. 6. 2007
V jednotkách ozbrojených sil
rozšiřuje ASC DUKLA a AVIS
Publikované materiály nelze rozšiřovat
bez souhlasu vydavatele
Redakcí nevyžádané materiály se nevracejí
17 KseJulisce
blíží II. liga
NEPRODEJNÉ
Na titulní straně:
Cyklisté Petr Lazar a Alois Kaňkovský
Foto: Jan Kopač
3
5
6
9
10
10
11
11
13
14
16
18
Editorial
Jubilanti armádního sportu
Skvělé úspěchy
Plzeňští střelci na evropském pódiu
Skokanská nadvláda
Jubilant
Roman opět zlatý
Moc se těším na Romana
Brněnské jubileum
Z historie armádního loga
Oáza mezi hřebeny hor
AQUAHIT je velký hit
20
22
23
24
25
26
26
26
27
27
26
Sedmačtyřicet let v Dukle
Mazochova cesta zpět
Ze života Unie
Hosté Nové kariéry
Jubilejní ročník ve Vyškově
Kaleidoskop
Přehled sportovních výsledků
Smějeme se s DuklaSportem
Sportovní akce ve III. čtvrtletí 2007
Tucet otázek pro Miloslava Carvana
Láska s vůní benzinu
1
rozhovor
dukla sport
Rozhovor s náměstkem ministryně obrany
pro vyzbrojování Jaroslavem Kopřivou
Začněme trochu ze široka. Jaký je váš osobní
vztah ke sportu, k tělovýchově?
„Samozřejmě kladný i když v poslední době spíše
v rovině teoretické než praktické. Sport je příjemnou
součástí života každého jedince, přináší pozitivní
pohled na svět. Osobně jsem začínal ještě na základní
škole s basketbalem a od 14 let jsem se v TJ Lokomotiva Pramet Šumperk věnoval orientačnímu běhu. Tento
sport se nedělá pro potlesk tribun, asi není atraktivní
pro diváky, vždyť hned za startem zmizí závodník
v lese a do cíle přiběhne z lesa tak za hodinu či dvě. Je
to klasický severský sport ve kterém každý bojuje sám
za sebe, proto jsem měl orientační běh opravdu rád.
Příběh každého ze sportovců, které v dubnu přijala
paní ministryně Vlasta Parkanová, byl něčím neopakovatelný. Třeba Roman Šebrle, to je teprve rozepsaný
příběh. Věřím v jeho další úspěšné pokračování. A byla
tu i nečekaná a o to milejší vítězství, třeba od bobistů.
Že se stanou mistry Evropy to jistě nikdo nečekal,
nebo úspěchy cyklistů, které mě ve vzpomínkách vrátily ještě ke slavným chvílím československé cyklistiky.“
Tyto poslední výsledky nepochybně zvyšují prestiž
naší armády. Ostatně už celý loňský rok byl pro
český armádní sport veleúspěšný o čemž svědčí 7
světových rekordů či 72 medailí z olympiády či mi-
Hrdost nad výsledky arm
rozhovor
V nové struktuře Ministerstva obrany vedeného ministryní Vlastou Parkanovou spadá armádní sport
do náplně práce jejího náměstka Jaroslava Kopřivy. Není proto náhodou, že další číslo DuklaSportu
začíná rozhovorem právě s prvním mužem českého armádního sportu.
Dnes, když to čas dovolí, tak se věnuji rekreačnímu
lyžování. Před nedávnem jsem však na běžkách pěkně
promazal, a nyní raději dávám přednost sjezdovému
lyžování. K lepší orientaci ve vrcholovém sportu mě
nyní pomáhají i osobní setkání s našimi armádními
sportovci.“
Obraťme pozornost k armádnímu sportu a tělovýchově. Jistě jste zaznamenal velké zimní úspěchy
sportovců Dukly. U veřejnosti vzbudily nevšední
ohlas nejen triumfy zástupců ryze zimních sportů, ale v dalších týdnech také cyklistů, střelců
i atletů. Které z výkonů na vás osobně nejvíce
zapůsobily?
„Nebylo by asi na místě někoho vyvyšovat. Většinu
úspěchů lze označit za součást příběhu a nejen za ojedinělé výsledky. Tak třeba rychlobruslařka Martina
Sáblíková, to je vlastně začínající příběh ještě s mnoha nepopsanými stránkami.
Na druhé straně letošní výkony a skvělé výsledky
Kateřiny Neumannové uzavřely skutečně obdivuhodný
příběh hodný následování, příběh povzbuzující další
mladší sportovce k ještě tvrdšímu a systematičtějšímu
tréninku.
2
strovství světa a Evropy právě v podání sportovců
Dukly. S touto bilancí je snad spokojeno i nové
armádní vedení?
„Jsem o tom přesvědčen a věřím, že tomu tak bude
i po sezoně 2007. Musím říci, že s výkony armádních
sportovců je opravdu velká spokojenost. I když na druhé straně letošní zimní sezona byla extrémně úspěšná
a tím také zároveň hodně zavazující. Nezapomínejme,
že sportovní štěstí je velmi vrtkavé.
Je dobré si také připomenout, že k předním armádním sportovcům, hlavně sportovkyním, si našla cestu
i paní ministryně, čehož důkazem bylo jarní přijetí
a ocenění těch nejúspěšnějších.“
V poslední době vzbudila neobyčejnou pozornost
diskuse o olympijské kandidatuře Prahy a vlastně
celé České republiky. Nepochybně i úspěchy armádních sportovců naklonily misku vah k odpovědi „ANO“. Je to podle vás správné rozhodnutí?
„Myslím, že by to mohlo přinést mnoho dobrého Praze
i celé České republice a to nejen po strance sportovní,
ale i společenské. Ale jsou tu rizika, hlavně v oblasti
nákladů. Při osobním setkání jsem se zájmem vyslechl
s jakým nadšením a entuziazmem hovořil o kandida-
tuře Prahy naš předseda olympijského výboru Milan
Jirásek. Ten mě přesvědčil víc než mnohá slova politiků. Ale na druhé straně jsem se také dozvěděl od naší
velvyslankyně v Řecku o před i poolympijských problémech Řeků s jejich olympiádou před třemi roky.
Myslím, že jedním z testů pro náš sport bude i organizace libereckého mistrovství světa v klasickém
lyžování. I podle jeho úspěšnosti a především našich
pořadatelských schopností bude sportovní svět posuzovat českou olympijskou kandidaturu a naši možnost
uspořádat tak velkou sportovní soutěž.“
Olympijské úvahy představitelů české tělovýchovy
již také předběžně počítají s využitím mnohých
armádních sportovišť nejen v Praze, ale třeba
i v Plzni a na dalších místech. S tím souvisí otázka
zájmu a možností Ministerstva obrany při rekonstrukci či výstavbě dalších armádních sportovišť.
„Je třeba říci, že nejsme v záviděníhodné situaci. Právě nyní se musíme vypořádat s otázkou vládních škrtů
a jsme před dalším kolem snížování výdajů. Na ministerstvu nás čeká také tvorba střednědobého plánu.
Jde nyní o to, najít vyvážený přístup ke všem otázkám
našeho ministerstva. Buďme upřimní, nikdo nemá
Vážení čtenáři,
|Jaroslav Kopřiva v rozhovoru s Jaroslavem Priščákem, Jiřím Gečnukem a Barborou Špotákovou
mádního sportu
nic jisté, jen investice s již podepsanými smlouvami
budou realizovány. Na druhé straně otázka budoucích
olympijských sportovišť by ani zdaleka nebyla jen
otázkou našeho ministerstva.“
Řada armádních sportovišť slouží i široké veřejnosti a samozřejmě také služební tělovýchově
při zvyšování fyzické přípravy vojáků a o tu bude
nepochybně dbát i nové vedení České armády…
„Fyzickou přípravu našich příslušníků i zaměstanců
je třeba rozdělit na dvě části. Civilní zaměstnanci
využívají svých možností, svého zájmu a podle potřeby i armádních zařízení. Na druhé straně u vojáků
je fyzická zdatnost naprosto zásadní. Právě vhodný
sport a kvalitní sportoviště jistě přispívají k jejímu
zvyšování. Příležitostí je všude opravdu dost a naším
zájmem je dát vojákům co nejširší paletu možností
k jejich využití.“
Poslední otázky našeho rozhovoru připojil ředitel
ASC DUKLA Jaroslav Priščák. Pane náměstku, jak
vidíte budoucnost celého českého armádního
sportu?
„Musím přiznat hrdost nad výsledky našeho armádního sportu. Je to vlastně i úspěšná reprezentace
České republiky a propagace naší země. Už minulá
léta prokázala, že Ministerstvo obrany je schopno tuto
oblast zabezpečit. Vždyť je tu nepochybně dlouhá
a slavná tradice a především je tu vybudovaný systém
nastavený pro úspěšné pokračování.
Dnes je to však i otázka financí. Věřím, že i vláda,
která přes tři ministerstva řídí tok financí do vrcholového sportu, bude tuto oblast podporovat i v budoucnosti. Je tu nepochybně celospolečenský zájem
na jeho podpoře.
Hodně bude záležet na dalších výsledcích, především naší úspěšnosti na olympijských hrách v roce
2008 v Pekingu. Věřím v náš úspěch a věřím, že armádní sportovci naváží na slavnou tradici. Vždyť
všichni ti, kteří prošli Duklou a přivezli velké medaile,
jsou součástí kolektivní paměti národa. Když se hraje
naše státní hymna je to emotivní zážitek pro celou
naši zem, pro většinu z nás. A také my na Ministerstvu obrany se budeme snažit napomáhat vytvářet
v rámci možností co nejlepší podmínky pro úspěšnou
reprezentaci nejen armádního, ale i celého českého
sportu.“
A na závěr, pane náměstku, ještě ryze osobní
otázka, kterou jsme dali při rozhovoru i bývalému ministru obrany. Armádní sport nabízí velké
možnosti vyžití v řadě zajímavých sportovních
odvětvích. Vždyť Dukla má třeba skvělé parašutisty, či možnosti vodních sportů. Rádi vám splníme
vaše přání…
„To je zajímavá a sympatická nabídka. Chce to trochu
se rozmyslet… Na skákání s padákem se zatím necítím, ale zajímal by mě vodní sport, třeba právě rafty.
Tak se ještě domluvíme,“ zakončil náměstek Jaroslav
Kopřiva příjemný rozhovor a ředitel ASC DUKLA
Jaroslav Priščák slíbil zajímavou a bezpečnou cestu
na raftu.|
první část sezony 2007 je ukončena
a pozorný fanoušek Dukly zaznamenal,
že čtyři tituly mistrů světa a čtyři
tituly mistrů Evropy mají společného
jmenovatele. Katka Neumannová,
Martina Sáblíková, Alois Kaňkovský,
Roman Šebrle, Ivo Danilevič
a Roman Gomola, Miroslav Januš,
Tomáš Caknakis a Bedřich Jonáš jsou
instruktory sportu ASC DUKLA.
Dvojka našeho „DuklaSportu“ se zmiňuje
o úspěších jmenovaných sportovců
a připomíná, že paní ministryně obrany
Vlasta Parkanová všechny naše úspěšné
armádní sportovce přijala a poděkovala
jim za vynikající reprezentaci republiky
a armády.
Paní ministryně ocenila Záslužnými kříži
MO ČR sportovce Katku Neumannovou,
Martinu Sáblíkovou, Ivo Danileviče
a Romana Gomolu.
Ke svým sedmdesátinám obdrželi
stejné ocenění bývalí reprezentanti
Dukly – fotbalista Jan Brumovský a veslař
Jaroslav Starosta. Jsem tomu rád, moc
rád, že se nezapomíná na ty poněkud
„starší“, kteří tolik udělali pro dobré
jméno armádního sportu.
Honza Mazoch se vrací. Jeho cesta zpět
však bude velmi těžká. Pozvolna začne
trénovat a když to půjde tak i později
skákat. My všichni, kteří jsme mu
od 20. ledna letošního roku drželi palce
věříme, že se mu to povede a jeho návrat
bude úspěšný.|
Jaroslav Priščák, šéfredaktor|
Děkujeme za rozhovor!
text: František Macák
foto: Ivana Roháčková
3
editorial
editorial
dukla sport
přijetí u ministryně obrany Vlasty Parkanové
dukla sport
u ministryně
Čtyři zlaté z mistrovství světa,
jedna juniorská a čtyři z mistrovství Evropy,
a také jedno stříbro a čtyřikrát bronz
Medailisté
přijetí
zimní sezony
|Bývalí sportovci Dukly Praha
– fotbalista Jan Brumovský (vlevo)
a veslař Jaroslav Starosta byli
oceněni Záslužnými kříži MO ČR
|Medailisté ASC DUKLA, horní řada
zleva: Kateřina Neumannová, Roman
Šebrle, Martina Sáblíková, Miroslav
Januš, Andrea Jirků, dolní řada zleva:
Ivo Danilevič a Roman Gomola,
Petr Lazar a Alois Kaňkovský,
Milan Šperl, Dušan Kožíšek,
Tomáš Caknakis
4
jubilanti armádního sportu
dukla sport
ylo to opravdu unikátní setkání.
Na společné fotografii se tak sešli tři
mistři světa roku 2007 – běžkyně na lyžích
Kateřina Neumannová (má rovněž stříbro
z MS), rychlobruslařka Martina Sáblíková (ta je dokonce letošní dvojnásobná
mistryně světa a ještě mistryně Evropy
ve čtyřboji), cyklista Alois Kaňkovský
(vyjel i stříbro) a juniorská mistryně
světa rychlobruslařka Andrea Jirků. Dále
se představilo šest mistrů Evropy 2007
– bobisté Ivo Danilevič a Roman Gomola,
atlet Roman Šebrle, sportovní střelci Miroslav Januš (vystřílel ještě dvě třetí místa),
Tomáš Caknakis (má i bronz) a již jmenovaná Sáblíková. Bronzové medaile na lyžařském MS získala dvojice běžců na lyžích
Dušan Kožíšek a Milan Šperl a z cyklistického bodovacího závodu dvojic Petr Lazar
s Aloisem Kaňkovským.
Dohromady přivezli armádní sportovci
14 medailí.
Nejvyšší ocenění, Záslužný kříž MO ČR
I. stupně, dostala běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová, která obhájila mistrovský titul a letos ukončila kariéru. Ke svým
sedmdesátým narozeninám dostal Záslužný kříž MO ČR druhého stupně bývalý
fotbalista Dukly Praha Jan Brumovský.
Stejné vyznamenání třetího stupně obdrželi z rukou ministryně Vlasty Parkanové
sedmdesátiletý bývalý veslař Dukly Jaroslav Starosta, bobisté, mistři Evropy Ivo
Danilevič a Roman Gomola i dvojnásobná
mistryně světa a světová rekordmanka
v rychlobruslení Martina Sáblíková. Všichni přijatí sportovci, trenéři a servismani
tymů převzali děkovné dopisy a juniorka
Andrea Jirků navíc ještě věcný dar.|
text a foto: Ivana Roháčková
ARMÁDNÍHO SPORTU
Pokračujeme ve výčtu slavných
osobností armádního sportu, jejichž významná životní výročí připadají na 2. čtvrtletí tohoto roku.
Karel KNESL, nar. 8. 4. 1942, fotbal, stříbrný
medailista XVIII. OH v roce 1964 v Tokiu. Stoper, který svá nejlepší fotbalová léta strávil
v pražské Dukle a Slávii.
Dalibor MOTEJLEK, nar. 17. 4. 1942, lyžování,
účastník IX. ZOH 1964 v Innsbrucku a MS v letech 1962 a 1966 v Oberstdorfu. V roce 1964
vytvořil světový rekord v letech na lyžích.
Úspěšný trenér liberecké Dukly a čs. reprezentace minulých let.
PaedDr. Pavel LANDA, nar. 23. 5. 1947, funkcionář armádního sportu. Pracovník vědeckého a výzkumného pracoviště armádního
vrcholového sportu CASRI. Podílel se na příchodu Kateřiny Neumannové do armádního
dresu. Ředitel festivalu sportovních filmů
SPORTFEST LIBEREC.
Miroslav HALM, nar. 30. 5. 1947, motorismus, stříbrný medailista z MS v motokrosu
družstev v kubatuře 250 ccm v letech 1970,
1972 a 1975, bronzový medailista v kubatuře
500 ccm v roce 1970 a v kubatuře 250 ccm
v letech 1969, 1972 a 1976.
Jaroslav JIRÁSEK, nar. 6. 6. 1932, atletika,
desetinásobný mistr republiky v běhu na 200
a 400 m a štafetách 4 x 100 a 4 x 400 m,
22násobný reprezentant, účastník XVI. OH
v Melbourne a XVII. OH v Římě. Držitel 11
čs. rekordů, nejlepší osobní výkon v běhu
na 400 m 47,4 s. z roku 1958.
Jaroslav STAROSTA, nar. 21. 4. 1937, veslování, účastník XVII. OH v roce 1960 v Římě
a XVIII. OH v roce 1964 v Tokiu jako závodník;
XXII. OH v roce 1980 v Moskvě a XXVI. OH
v roce 1996 v Atlantě jako trenér. Jeho svěřenci získali na MS a ME 8 medailí. V roce 2007
oceněn Záslužným křížem MO ČR III. stupně.
Otakar TOMAN, nar. 13. 6. 1947, motorismus,
čtyřnásobný účastník šestidenní motocyklové soutěže. Mistr světa družstev v roce 1977
a v témže roce i mistr Evropy v enduru v kubatuře 500 ccm, Na MS družstev v motokrosu
získal v roce 1970 v kubatuře 250 ccm stříbrnou medaili, v letech 1970 a 1971 v kubatuře
500 ccm a v letech 1969, 1971 v kubatuře
250 ccm vždy bronzovou medaili.
Ing. Jaroslav FIKEJZ, nar. 24. 4. 1927, atletika, bronzový medailista z ME v roce 1950
ve skoku dalekém (720 cm). V dresu ATK, ÚDA
a Dukly se stal 5x mistrem republiky, 3x překonal čs. rekord, 27x reprezentoval.
Miloslav CARVAN, nar. 15. 6. 1957, klasický
případ věrnosti rudožlutému dresu. Olympijským vítězům, mistrům světa a Evropy
a stovkám mistrů republiky vaří nepřetržitě
od roku 1976.
Jaroslav RÁZEK, nar. 12. 5. 1942, házená,
v dresu pražské Dukly se stal 8x mistrem
republiky a v roce 1963 se podílel na zisku
PMEZ. Mistr světa z roku 1967 a bronzový
medailista MS z roku 1964.
Jan BRUMOVSKÝ, nar. 26. 6. 1937, fotbal,
stříbrný medailista XVIII. OH v roce 1964
v Tokiu. Šestkrát získal s Duklou Praha titul
mistra republiky a čtyřikrát Československý
pohár. V roce 2007 oceněn Záslužným křížem
MO ČR III. stupně.
Petr SODOMKA, nar. 19. 5. 1947, kanoista-vodní slalomář, jeden z nejúspěšnějších
čs. reprezentantů. Pětinásobný mistr světa
ve slalomu (C1 – 1975, 1977, 3x C1 1967, 1973
a 1975) a trojnásobný mistr světa ve sjezdu
(C1 – 1967 a 1971, 3x C1 – 1967) na divoké
vodě. Účastník XX. OH v roce 1972 v Mnichově.
jubilanti armádního sportu
B
JUBILANTI
Armádní sport je bohatý na osobnosti,
které šířily slávu v uplynulých letech. Ne
vždy se podaří o nich získat potřebné údaje
a připomenout jejich zásluhy. Omlouváme
se dvěma z nich, které jsme neuvedli v prvním
letošním magazínu DuklaSport.
Jaroslav HALVA, nar. 20. 5. 1942, atletika, držitel čs. rekordu v hodu oštěpem z roku 1970
výkonem 80,06 m. V Dukle Banská Bystrica
trenérem Jana Železného.
Dne 3. března oslavil šedesátiny boxer olomoucké Dukly Petr SOMMER několikanásobný
mistr republiky v těžké váze a jeden z mála
přemožitelů legendárního Teofila Stevensona.
PaedDr. Ivo VIKTOR, nar. 21. 5. 1942, fotbal,
nejlepší hráč a vítěz ME v roce 1976, 63x
reprezentoval a 5x byl vyhlášen nejlepším čs.
fotbalistou (1968, 1972, 1973, 1975 a 1976).
V Dukle Praha působil v letech 1963 až 1976.
V současnosti trenér mladých brankářů.
Dne 2. března završil 60 let svého života
Karel KODEJŠKA, mistr světa v letech na lyžích z roku 1975 a bronzový medailista z roku
1973. Účastník XI. ZOH v roce 1972 v Sapporu
a XII. ZOH v roce 1976 v Innsbrucku. Nejlepší
sportovec Československa v roce 1975.|
text: Arnošt Šulc
Ministryně obrany Vlasta
Parkanová v pátek 13. dubna
přijala a ocenila sportovce
– medailisty světových
a evropských šampionátů
letošní zimní sezony a s nimi
trenéry a členy realizačních
týmů Armádního sportovního
centra DUKLA. V salónku Praha
na Ministerstvu obrany ČR
se tak sešlo dvanáct nejlepších
reprezentantů. Chyběl pouze
sportovní střelec mistr Evropy
a bronzový ze soutěží družstev
Bedřich Jonáš, který maturoval.
5
zimní sporty
dukla sport
Skvělé úspěchy
Od Neumannové k mladým talentům
Text: Rudolf Vojtěch
Foto: Michael Georgiev, Jan Baier,
Ivana Roháčková, Cyril Schejbal
byl
v pohodě
Sjezdař Bank
Za Jandou
rostou mladí
S
|Jakub Janda
zimní sporty
|Antonín Hájek
kokan na lyžích Jakub Janda nenavázal na svou
životní sezonu 2005/2006, ve které vyhrál Turné
čtyř můstků i celkové hodnocení Světového poháru.
Jeho problémy aspoň trochu vyvážil vzestup Antonína Hájka (Dukla Liberec).
Vrátí se Jakub Janda znovu na cestu šampiona?
Odpověď je zatím nejistá, ale ještě nedávno nejlepší skokan světa je v obtížné pozici. Jeho výkonnost
poklesla na konec druhé desítky. Janda se zatím
nesžil s novými tréninkovými metodami, které
po něm vyžaduje rakouský kouč Richard Schallert,
jenž převzal český tým loni v létě.
„Richie má svůj systém a snažím se mu v tom vyjít
vstříc. Říká: believe me. A já se mu snažím věřit,“
tvrdí Janda. „Dělám všechno proto aby viděl, že jeho
systém neignoruju. Ale je to pro mě hrozně těžký. Je
to moc velká změna, je mi osmadvacet.“
Janda v zimě nenavázal na poměrně nadějné
výsledky z letní Grand Prix. Přesto ve Světovém
poháru dvakrát skončil mezi prvními pěti. Vrcholy
sezony, Turné čtyř můstků a světový šampionát
v Sapporu, mu ale nevyšly.
Naopak vydařenou sezonu ve Světovém poháru má
za sebou Antonín Hájek, který pravidelně bodoval.
V druhé polovině sezony se zlepšil a na velkém
můstku v Lahti skončil šestý. K dobrým zprávám
patří i úspěšné uzdravení Jana Mazocha, který
se těžce zranil při lednovém pádu v Zakopaném.
Koncem dubna vystoupil na veřejnosti a oznámil
plán vrátit se ke skákání.
Během jara se bude řešit složení trenérského
týmu. Zatím je jasné, že A mužstvo opustí dosavadní asistent Jakub Jiroutek.|
Divná sezona
Z
akrobatů
imu plnou trápení mají za sebou dvě hvězdy akrobatického lyžování. Nikola Sudová a Aleš Valenta ji
ukončili bez umístění mezi třemi nejlepšími. Olympijský vítěz ze Salt Lake City začal navíc uvažovat
o ukončení své závodní kariery.
Jezdkyně v boulích Nikola Sudová zůstává v úzké světové špičce, což dokázala především kvalitními
výsledky na mistrovství světa v Maddoně di Campiglio. Byla tam pátá v paralelním závodu a devátá
v jednoduché jízdě.
„Pořád platí, že tahle sezona je nějaká divná,“ konstatovala Sudová po závodě.
Všechno začalo letním sporem s vedením úseku akrobatického lyžování o peníze za přípravu.
230 000 korun nakonec doplatil sponzor, závodnice však přišla o důležité dva týdny tréninku. V sezoně
pak ani jednou nebyla ve Světovém poháru na stupních vítězů.
Ještě horší zimu prožil skokan Aleš Valenta. V tréninku na první závod Světového poháru v Číně si
obnovil zranění kolena, s nímž měl problémy už v olympijské sezoně. Pak se přidala bolest v zádech.
Výsledkem byly jen dvě účasti ve finále během sezony. Na mistrovství světa si však Valenta v uvolněné náladě osmým místem spravil náladu. Rozloučil se tak se svým posledním šampionátem a ohlásil
ukončení své sportovní činnosti.|
6
H
lavním úspěchem alpského lyžování byla
letos zlatá medaile Šárky Záhrobské
ve slalomu na mistrovství světa. Ale Ondřej
Bank z liberecké Dukly mohl být také spokojen.
Povedenou sezonu korunoval desátým místem
v superkombinaci na mistrovství světa.
Bank se v zimě znovu přiblížil světové špičce.
Po šestém místě v superkombinaci na loňských
olympijských hrách se i na letošním šampionátu
v Aare dostal do elitní desítky. K medaili mu
chybělo 98 setin sekundy. A mohl být ještě lepší,
kdyby v závěru sjezdu neztratil balanc a cílem
neprojel po zádech.
Dobrou bilanci Bank podpořil sedmnáctým místem v obřím slalomu. V nejdůležitějším závodě
sezony tak navázal na dobrý start do sezony,
v němž byl šestý v superkombinaci v Beaver
Creek nebo jedenáctý ve slalomu v Adelbodenu.
Kromě toho si pochvaloval vylepšení svého
zázemí. Do dalších sezon tak má všechny předpoklady k růstu.|
Zima
Kateřiny Neumannové
Mistrovství světa: 1. místo na 10 km volnou
technikou, 2. místo ve skiatlonu, 5. místo ve štafetě
Světový pohár: 3. místo celkově (1. na 10 km
volnou technikou v Gällivare a v Čchang-čchunu,
2. na 15 km volnou technikou v Rybinsku a skiatlonu ve Falunu)
Medaile
Kateřiny Neumannové
Mistrovství světa
Zlato: 10 km volnou technikou (Oberstdorf 2005
a Sapporo 2007)
Stříbro: Skiatlon (Sapporo 2007)
Bronz: 15 km volnou technikou (Trondheim
1997), 5 km klasicky (Ramsau 1999)
Olympijské hry
Zlato: 30 km volnou technikou (Turín 2006)
Stříbro: 5 km klasicky (Nagano 1998), 15 km
volnou technikou (Salt Lake City 2002), skiatlon
(Salt Lake City 2002 a Turín 2006)
Bronz: Stíhací závod volnou technikou(Nagano
1998)
zimní sporty
dukla sport
|Kateřina Neumannová na stříbrném stupni vítězů
zlato
na závěr
L
egendární běžkyně na lyžích obhájila titul mistryně světa a ukončila kariéru.
Během necelého půlroku se český sport rozloučil
s další ze svých slavných postav. Po zářijové rozlučce oštěpaře Jana Železného následovala poslední
závodní zima Kateřiny Neumannové. Na nostalgii
ale opět nebylo moc času.
Na Železného bronzovou medaili z mistrovství
Evropy navázala Neumannová zlatou medailí z bruslařské desítky na světovém šampionátu v Sapporu.
Je symbolické, že o vítězství pak bojovala i do posledních metrů závěrečného závodu ve Falunu.
Když ve Falunu 24. března projela Kateřina Neumannová cílem svého posledního závodu, skončila
tím jedna éra. Dívka ze Šumavy si během ní získala
úctu a lásku národa, který ohromila nevídanou pílí,
vůlí, odolností vůči bolesti a různým překážkám.
Kdysi to byla zlatá dívka v srdcích fanoušků. Ale
v posledních třech sezonách kariéry zlaté medaile
vozila už i z vrcholných akcí. V únoru na světovém
šampionátu v Sapporu vyhrála závod na 10 kilo-
Nečekaný
bronz
|Milan Šperl a Dušan Kožíšek
S
ilný mužský tým v běžeckém lyžování se z mistrovství světa v Sapporu vracel s bronzovou
medailí. Nevybojovali ji ale předpokládaní lídři,
nýbrž mladíci Dušan Kožíšek a Milan Šperl v týmovém sprintu.
Byl to bronz z nebe. Když Martin Koukal kvůli
přípravě na skiatlon opustil sestavu pro týmový
sprint, od nově složené dvojice se moc nečekalo.
Dušan Kožíšek, který s Koukalem získal bronz před
dvěma lety v Oberstdorfu, a Milan Šperl předvedli
ale parádní výkon. Zvládli takticky náročnou kvalifikaci, ve finále se udrželi na špici a Kožíšek v cílové
rovince ostrým manévrem odolal nástupu Němce
Teichmanna a vybojoval pro reprezentaci bronz!
„Byl jsem v tranzu. Koukal jsem, jak se blíží lajna,“
líčil Šperl. „A když projel jako třetí? Ani nevím. Super
pocit. Pamatuju si, že na mě Dušan skočil.“
Pro mužský tým to byl na šampionátu v Sapporu
poslední úspěch. Zkázu mu přinesl skiatlon, při
kterém se z libereckých závodníků zranili Martin
Koukal i Jiří Magál a následky bolestivých pádů je
v dalším průběhu výrazně omezily.
Zejména pro Martina Koukala, který absolvoval
první sezonu po přestupu do Dukly Liberec, to bylo
završení smolné zimy. V jejím úvodu se přitom dvakrát dostal do elitní desítky, ve volné třicítce v La
Clusaz doběhl šestý. Při Tour de Ski ho ale skolila
nemoc. Leden proto obětoval tréninku na mistrovství světa a získal nadějnou formu. Karambol v prvním závodě ale všechno změnil.
Kromě medaile ve sprintu dvojic tak mužskému
týmu ze sezony chybí další výraznější výsledek.
Vyhlídky na příští světový šampionát v Liberci
jsou ale nadějné. Během zimy se hned pět českých
závodníků dostalo mezi nejlepších deset v závodě
Světového poháru (Koukal, Magál, Šperl a Kožíšek
z Dukly Liberec a Bauer z SKP Jablonec).|
zimní sporty
Neumannová:
metrů bruslením s téměř půlminutovým náskokem
na druhou Rusku Zavjalovovou. Na své nejsilnější
trati tak obhájila titul z roku 2005. Spolu s olympijským triumfem v Turíně tak její kariéru zdobí tři
velká zlata.
V posledním závodu jí první místo jen těsně uniklo. Ve skiatlonu v prosluněném Falunu ji v cílové
rovince přesprintovala Norka Marit Björgenová.
„Věděla jsem, že to je její poslední závod. Je to
velká událost pro běžecké lyžování. Neumannová byla
velkou závodnicí,“ řekla Björgenová. „Přála jsem
Kateřině vítězství, ale pro mne bylo taky hodně důležité. Přeju jí hodně štěstí ve zbytku života.“
Vyústění rozlučkového závodu korespondovalo
s průběhem celé zimy. Neumannová v ní chtěla
zaútočit na celkové vítězství ve Světovém poháru,
které jí ještě chybělo. Namáhavé přesuny po Evropě
za sněhem, vleklé problémy s virózami a suverénní
výkony Finky Virpi Kuitunenové jí ale brzy naději
vzaly.
Dokázala se ale připravit na druhý vrchol. Na mistrovství světa v Sapporu vyhrála bruslařskou
desítku a získala i stříbro ve skiatlonu, kde ve finiši
prohrála se Zavjalovovou o pouhou půlku sekundy.
Těsně po rozlučkovém běhu ve Falunu lyžařku
obklopili fanoušci, pověsili jí na krk všechny její
medaile a na hlavu jí daly královskou korunu z lepenky. Neumannová vzala na ruku svou dceru Lucii
a slzela štěstím.
„Cítím možná smutek, že to člověk už neprožije.
Nicméně celkově převažuje uvolnění, vnitřní spokojenost a vyrovnanost. Končím jako spokojený člověk,“
řekla Neumannová.
Seriál „Hledá se nová Kateřina Neumannová“ už
má za sebou dva ročníky, ale najít skutečnou nástupkyni může trvat hodně dlouho. V letošní zimě
potěšila aspoň výkonnost klasičky Kamily Rajdlové,
která se v Sapporu blýskla jedenáctou příčkou
v běhu na třicet kilometrů.|
|Na letišti v Ruzyni se podařila unikátní fotografie, když ve stejný čas
přiletěli atleti z HME a lyžaři z MS. Zleva Dušan Kožíšek, Roman Šebrle
a Milan Šperl.
|Dvojnásobná mistryně světa Kateřina Neumannová překvapila při přijetí 7. března 2007 v kanceláři ministryně
obrany Vlastu Parkanovou nečekaným dárkem. Z mistrovství světa v Japonsku, které bylo jejím posledním závodem
ve sportovní kariéře, jí přivezla startovní číslo z posledního závodu své kariéry a číslo 1 z projektu „Hledá se nová
Kateřina Neumannová“.
7
rychlobruslení
dukla sport
rychlobruslení
Během letošní sezony
si Martina Sáblíková
plnila své sny
Téměř
pohádkový
příběh
|„Přeji vám, abyste všechny nástrahy života lehce překonávala,“
řekla ministryně Vlasta Parkanová Martině Sáblíkové při přijetí
na Ministerstvu obrany po příjezdu z MS ve Spojených státech
|V galerii Evropa ve Žďáru nad Sázavou proběhla
12. dubna vernisáž výstavy fotografií Jiřího Hokůva
a Jana Zemana s názvem „Dobrá sezona“
8
|Martina Sáblíková s medailemi získanými
za zimu 2007
Před dvěma lety patřilo rychlobruslení
v naší zemi spíše k těm exotičtějším
sportům. Pokud pak někdo znal
jméno Martiny Sáblíkové, pak se mu
většinou v mysli vybavil příběh o holce
ze Ždáru nad Sázavou, která nemá kde
trénovat a se svým trenérem Petrem
Novákem sní společný sen o tom, jak
jednou budou na ledových oválech
porážet svět. Po letošní sezoně lze říci,
že story o Popelce z Vysočiny spěje
k pohádkovému konci.
P
říběh se začal psát už před bezmála deseti lety,
když se Petr Novák poprvé setkal s Martinou
Sáblíkovou, která chtěla začít závodit na bruslích.
Zašel se tehdy podívat na jeden zápas basketbalového týmu, v němž hrála, aby si otypoval, jaká
Martina vlastně je. Dodnes vzpomíná, jak pobíhala
po hřišti, tu byla pod jedním košem, a hned zase
pod druhým, a když její tým začal prohrávat mohutně povzbuzovala ostatní k vyššímu výkonu. „Měla
obrovskou vůli vyhrávat a já jsem už tehdy věděl, že je
to dobrý základ pro individuální sport,“ vypráví Petr
Novák, který rychlobruslení obětoval svůj život.
text: Jan Zeman
foto: Ivana Roháčková, Jiří Hokův
Po roce přípravy řekl trenér rodičům Martiny, že jejich dcera jednou bude vyhrávat a vozit medaile
z mistrovství Evropy, světa i z olympiád. Jeho vize
se nyní skutečně začínají naplňovat.
Loni na olympiádě to ještě nevyšlo. Sedmé místo
na třech kilometrech a čtvrté místo na pětikilometrové trati však přesně odpovídalo tomu, co trenér
před olympiádou prokoval. Ostatně, jeho odhady
výsledků vždy do puntíku vyšly. Na závěr loňské
sezony ale v Calgary vylepšila seniorský světový
rekord na desetikilometrové trati a v tabulkách
se objevil nový čas 14:08,28.
V letošní sezoně Martina Sáblíková dokázala,
že její výkony jsou stabilně vynikající, rozhodně
nejde o žádné „úlety“. Navíc, i ostatní členové
rychlobruslařského týmu o sobě dávali stále častěji vědět. Dokonce i na takových závodech jako
je evropský nebo světový šampionát, jsme mohli
sledovat výkony patnáctiletého Milana Sáblíka
nebo sedmnáctileté Andrey Jirků. O to více se jim
pak dařilo v juniorských soutěžích a Andrea Jirků
dokonce vybojovala na únorovém mistrovství světa
ve víceboji v rakouském Innsbrucku první místo
na tříkilometrové trati.
Na lednovém mistrovství Evropy ve čtyřboji, které
se konalo v italském Collalbu Martina zazářila hned
několikrát. Triumfovala na třech a pěti kilometrech
a patřilo jí i celkové vítězství. Vylepšila při tom
několik rekordů pro otevřené dráhy.
O měsíc později se jí dařilo i na mistrovství světa
ve víceboji v holandském Heerenveenu. Trenér
Novák tehdy předpovídal, že vhledem k velké světové konkurenci se Martina umístí kolem šestého
místa. Vše poněkud zkomplikovalo nachlazení
a vypadalo to, že naděje na dobré umístění vezmou
za své. Jenže i tentokrát se proroctví trenéra naplnilo a Martina Sáblíková se umístila na celkovém
pátém místě. Přispěla k tomu zejména famózní
jízda na pětikilometrové trati, na jejímž konci bylo
vylepšení místního traťového rekordu a zasloužená
cesta na stupeň vítězů. Na stadionu, nacházejícím
se v tradiční rychlobruslařské zemi, mohlo patnáct
tisíc diváků oděných v tradičních oranžových barvách opět slyšet českou hymnu.
Vítěznému tažením ještě nebyl konec. Čtvrtého
března se v kanadském Calgary jel šestý a poslední
závod Světového poháru na dlouhých tratích.
V pěti předchozích závodech pouze jednou nestála
Martina Sáblíková na „bedně“. Celou sérii nakonec
vyhrála s přesvědčivým náskokem 114 bodů a právem se stala majitelkou vysněné trofeje. Andrea
Jirků se v celkovém hodnocení umístila na skvělém
25. místě, což je vzhledem k jejímu věku úžasný
výsledek.
O týden později se v americkém Salt Lake City jelo
ještě mistrovství světa jednotlivých drah. Na tříkilometrové trati Martina zvítězila s časem 3:58,09
a o dva dny později triumfovala i na pětikilometrové trati. Navíc potvrdila slova Petra Nováka, že zajede nový světový rekord, který má od 11. března
díky Martině hodnotu 6:45,61. Andrea Jirků dojela
na stejné trati díky famóznímu závěru jedenáctá.
Tečkou za uplynulou sezonou Martiny Sáblíkové bylo úspěšné překonáním světového rekordu
na neolympijské desetikilometrové trati. V Calgary
17. března pokořila svůj vlastní výkon o neuvěřitelných 19,95 vteřiny. Nový světový rekord má od té
doby hodnotu 13:48,20 vteřiny.|
dukla sport
Plzeňští
střelci
sportovní střelba
text: Karel Felt
foto: Pavel Bittner a David Maruška
Zlato a bronz na ME
vystřílelo družstvo
v běžícím terči,
Januš byl třetí v mixu
I
ndividuální bronz, kov stejné hodnoty z týmové
soutěže na 30 + 30 ran a především zlato družstva v mixu na 20 + 20 ran si do své sbírky cenných
kovů zařadil nejlepší střelec v historii světové
sportovní střelby čtyřiatřicetiletý Miroslav Januš.
Sám několikrát přiznal, že medaile z olympiád,
světových a evropských šampionátů i Světových
pohárů a domácích mistrovství nemá spočítané, ale
ty ze zmíněných vrcholných mezinárodních soutěží
se blíží stovce a s domácími cennými kovy by přesáhly hranici sto padesáti medailí.
Skvělý mix
Vraťme se však do Francie, kde opětovně potvrdil,
že stále patří k absolutní světové špičce. Mix se střílel hned první soutěžní den šampionátu a Januš si
382 body zajistil bronz, když na vítězného Poláka
Czaplu ztratil osm bodů. Tomáš Caknakis, který
sotva přešel z juniorů mezi muže, které ale dokázal
porážet už v sedmnácti letech, potvrdil 379 body
a sedmým místem, že v týmové soutěži Janušovi
perfektně kryje záda. Do elitní desítky se vešel
s 376 body i Bedřich Jonáš a v týmové soutěži z toho
bylo zlato za 1 137 bodů s devítibodovým náskokem
na stříbrné Ukrajince.
V bývalé olympijské disciplíně 30 + 30 ran už
se českým střelcům tolik nedařilo. Januš skončil
s 574 body sedmý, když vítězný Rus Prijašnikov byl
o osm bodů lepší. Caknakis byl s 566 body dvanáctý
a Jonáš s 563 body o dvě místa za ním. Družstvo
však získalo bronz za 1 703 bodů, vítězní Ukrajinci
byli o 19 bodů lepší. „Rozhodně to nebyl náš nejvydařenější závod. Všichni tři umíme víc, takže náplastí byl
alespoň bronz týmu,“ přiznal Miroslav Januš, který
byl opět nejlepším z českých reprezentantů v této
disciplíně.
Bez medaile
Ostatním střelcům Dukly se už na šampionátu tolik
nedařilo. Vzduchové zbraně nejsou, s výjimkou
puškařek, nejsilnější zbraní české sportovní střelby,
ale nadějné mládí slibuje i vzhledem k mistrovství
Evropy 2009, které bude hostit Praha, lepší zítřky.
Velmi žhavým želízkem měla být pistolářka Lenka
Marušková-Hyková. „Ve vzduchovce se lepším, ale
ještě to není podle mých představ,“ přiznala už na začátku zimní, tedy vzduchovkové sezony. V tvrdé
konkurenci skončila s 376 body ve čtvrté desítce.
Nutno dodat, že pět bodíků jí chybělo na finále
a tudíž i k šanci na medaili a pro Maruškovou, která
se po vleklých zdravotních problémech postupně
dostává do formy, by to neměl být v krátkém horizontu velký problém. V tu chvíli netušila, že její
chvíle přijde o nějakých čtrnáct dní později.
Zlato Maruškové
První dubnový týden startovala Lenka Marušková
na úvodním závodě Světového poháru ve Fort Benningu v USA. Svá slova o tom, že vzduchová pistole
jí jde stále lépe, potvrdila hned při úvodním velkém
letošním startu. Poprvé v kariéře vyhrála závod
Světového poháru, a to o jednu desetinu bodu před
|Lenka Marušková
|Mistři Evropy – Bedřich Jonáš, Miroslav Januš, Tomáš Caknakis
Číňankou Žen Ťie výsledkem 483,1 b. (384 základní
závod + 99,1 finále).
„Vzduchové pistoli jsem se v zimě hodně věnovala
a do Spojených států jsem odlétala s pocitem dobré
formy. Už loni jsem si vystřílela účastnické místo
na olympiádu v Pekingu ve vzduchovce. Věřila jsem,
že letos udělám dobrý výsledek a ten přišel hned
v prvním závodu Světového poháru. Před základním
závodem jsem byla trochu nervózní, ale střílela jsem
v pohodě a do finále postupovala jako čtvrtá. Ve finále byla samozřejmě nervozita větší. Konkurence je
velká a výsledky byly vyrovnané. Koncentrovala jsem
se na sebe a nesledovala výsledkovou tabuli a pohyby
v osmičce nejlepších. V předposlední sérii jsem dala
osmičku, jinak jsem měla pět desítek, bylo to dobré.
Až po závodu jsem se podívala, jestli se nebudu s někým rozstřelovat o nějaké umístění. To už byl v hale
šum, ukazovali na mne, že jsem první. Nemohla jsem
tomu chvíli uvěřit,“ řekla Lenka Marušková.
Za poháry do Karibiku
Na první ze čtyř závodů Světového poháru vyrazili
koncem března i brokoví střelci. Královéhradecká
Dukla táhne jak trap, tak i skeet. David Kostelecký
skončil v Santo Domingu v trapu desátý se 119 body,
když mu jediný chyběl k finále. Jan Sychra nastřílel
ve skeetu 121 bodů, skončil 16., a rovněž ho pouhý
bod dělil od elitní šestky, která bojovalo o jedno
účastnické místo na OH 2008. Leoš Hlaváček měl
na 24. příčce o dva body méně. Oba však mají pořád
šanci si cestu do olympijského Pekingu vystřílet.|
9
sportovní střelba
Mistrovství Evropy ve střelbě
ze vzduchových zbraní, které
od 12. do 18. března hostilo
francouzské městečko Deauville,
se stalo dalším historickým mezníkem
české sportovní střelby. Zisk osmi
medailí – čtyř zlatých, jedné stříbrné
a tří bronzových – je nejen největším,
jaký kdy čeští sportovní střelci
na evropských vzduchovkových
šampionátech získali, ale zároveň
Česko katapultoval na třetí
místo v hodnocení národů. To je
vzhledem k poměrně malé členské
základně až neskutečný úspěch. Tři
ze zmíněných osmi cenných kovů
vybojovali střelci na běžící terč
z plzeňské Dukly.
z domácí atletiky
dukla sport
text: František Macák
foto: Radomil Skoumal, ASC DUKLA a František Macák
Rekordy tyčkařek
Medailový úspěch mladých
|Adam Ptáček uprostřed vítězného tria z HMČR
atletiky
D
omácí část sezony vyvrcholila ve Stromovce.
Přípravu na největší závod sezony však dost
zkomlikovala řada zranění předních atletů i vichřice, která smetla strahovskou „nafukovačku“. Ta je
už po řadu let významnou součástí zimní přípravy
velké části reprezentace.
A jaká byla letošní domácí halová sezona z pohledu atletů Dukly? Odpověď jsme hledali u šéftrenéra
atletů z Julisky a předsedy atletického oddílu Dukly
Praha Radka Skoumala.
„V hale se vyznamenali především naše skokanky
a skokani. Tyčkařky trenéra Bolka Patery překonaly tři
české rekordy. Pavla Rybová výkony 461 a 464 a Kateřina Baďurová zdoláním 465 cm. K tyčkařským úspě-
Jubilant
| Václav Fišer (vpravo) s olympijským medailistou
|Kateřina Baďurová
|Pavla Rybová
Vitoldem Krejerem a stále rekordmanem Dukly
v trojskoku Jaroslavem Priščákem
Věřte, nevěřte, ale 9. července
se chystá oslavit svoji „60“
Václav Fišer, jeden z nejúspěšnějších
šéftrenérů Dukly Praha a trenérů
skvělé skokanské skupiny, držitel tří
čs. trojskokanských rekordů a osmi
mistrovských titulů.
Skokanská nadvláda
z domácí
Domácí halová sezona byla „rozcvičkou“ před vrcholem – halovým mistrovstvím
Evropy v Birminghamu. Buďme však upřimní, letos zůstala celá hala ve stínu příprav
na absolutní vrchol – letní světové mistrovství v japonské Ósace.
chům se připojil i junior Jan Kudlička čtyřmi českými
rekordy své kategorie, třemi tyčkařskými a jedním
v sedmiboji. Navíc získal na domácím juniorském
šampionátu tři zlaté a na seniorském jeden bronz.
Výborně si vedli i výškaři v čele s Tomášem Janků.
Ten si v hale polepšil osobní rekord už na světových
234 cm, a nebýt smůly s bolavým svalem, mohl být
jeho halový účet ještě úspěšnější. Při republikovém
mistrovství získal domácí titul Svatoslav Ton, další
přidali Kateřina Baďurová, půlkař Jarda Růža, tyčkař
Adam Ptáček a dálkař Štěpán Wagner. V mládežnických kategoriích jsme dokonce získali o tři tituly více,
7 mezi juniory a 1 v kategorii dorostu.“
Halovou bilanci atletů Dukly letos zkresluje široká marodka a také neúčast osobností v dlouhých
vrhačských disciplínách, především Barbory Špotákové.
Na cestě do Ósaky
Halová sezona byla jen odrazovým můstkem na vrcholnou událost roku – MS v Ósace. Až dostanete
do rukou toto číslo DuklaSportu budete již znát
10
první letní výsledky našich závodníků. Při uzávěrce
již začátkem května máme pro čtenáře alespoň
informace, kde nabírali naši přední závodníci formu
ke splnění mistrovských limitů pro Japonsko.
Trenér Dalibor Kupka: „Roman Šebrle a celá naše
parta jsme byli v maďarské Tatě a potom ve španělském Benidormu. Jen Jarda Růža byl se skupinou
běžeckého trenéra Josefa Vedry v horách na Kypru.
Tam se po vynechání haly připravoval i náš nejlepší
středotraťař Michal Šneberger. Závodní plán Romana
je letos jasný: Götzis, Kladno, Ósaka, Talence.“
Trenér Boleslav Patera: „S tyčkaři jsme začínali
v Harrachově i s tradičním skákáním z můstku. Mně
naměřili 18 m a Štěpánovi Janáčkovi asi 16 m. Potom
jsme byli na ostrově Lanzarote. Tam s námi jela i skupina trenéra Jana Janků v čele s Tomášem.“
Trenér Rudolf Černý byl s Barborou Špotákovou
nejdřív na Kanárských ostrovech a potom v Makarské. Jan Železný i Jaroslav Brabec zamířili se svými
svěřenci do Slovinska i na jih Španělska.|
„Do Dukly jsem narukoval v roce 1967, bylo
to do B. Bystrice. Tam jsem se však jen jednou vyspal a už mě převeleli do Prahy, kam
si mě vybral trenér Melichárek. Na Julisce
jsem zůstal až do roku 1997, kdy jsem se stal
šéftrenérem české reprezentace. Předsedou
trenérské rady jsem však byl už od r. 1992.
Se závodní činností jsem skončil v r. 1978
a o rok později, po absolvování FTVS, jsem
převzal v Dukle trenování skokanské skupiny
se kterou jsem prožil krásných 10 let. V roce
1989 jsem se, po odchodu Jana Lišky do důchodu, stal šéftrenérem atletů Dukly. Julisce
jsem zůstal věrný i po ,přestupu‘ na Strahov.
Dodnes jsem místopředsedou oddílu atletiky
Dukly Praha.“
A tvůj největší „duklácký“ úspěch?
„Že jsem v roce 1992 přemluvil Roberta
Změlíka a Jana Železného k přestupu do Dukly a oba pak vyhráli olympiádu. Samozřejmě
nikdy nezapomenu na své nejlepší svěřence.
Další z mých svěřenců Honza Leitner vyhrál
,nulté‘ halové MS v Paříži, i HME v Göteborgu,
třetí byl při ME v Aténách i HME v Madridu.
Jarda Priščák vytvořil čs. rekord v trojskoku
17,23 a to je dodnes duklácký rekord, Zdeněk
Mazur byl rekordmanem na 100 m časem
10,34 a do dálky skočil přes osm metrů, tak
jako Milan Gombala i Zdeněk Hanáček. To
se nedá zapomenout, tak jako na vítězství
Dukly v PMEZ v roce 1981.“|
Redakce DuklaSportu přeje úspěšné
zdolání „60“.
atletika ve světě
dukla sport
Z Birminghamu do Ósaky
Roman opět zlatý
|Roman Šebrle na plakátu HME
National Indoor Arena v Birminghamu, jedna
z největších atletických hal v Evropě, hostila
počátkem března již 29. halové mistrovství
starého kontinentu. Mezi 600 startujícími
bylo 11 reprezentantů ČR, z toho 6 závodníků
Dukly: Roman Šebrle, Pavla Rybová, Kateřina
Baďurová, Tomáš Janků, Svatoslav Ton
a Adam Ptáček. „Čekali jsme ještě splnění
limitu od Štěpána Janáčka, Jaroslava Růži
a Stanislava Sajdoka,“ říkal po příjezdu
ze šampionátu šéftrenér Dukly Radomil
Skoumal.
Dukláci hráli prim
Sexteto borců z Julisky hrálo v českém týmu opět
„první housle“. Roman Šebrle znovu potvrdil, že je
„1“ české atletiky. Po zimních zdravotních komplikacích si dělali soupeři naději na jeho zdolání,
ale opět marně. Po trochu zklamání z úvodního
sprintu se Roman vyznamenal již ve druhé disciplíně
– dálce, „a všechno rozhodl v tyči. Skočil ke své i naší
radosti rovných 5 metrů a už nebylo o čem hovořit.
V závěrečném kilometru jen korunoval svůj evropský
primát,“ chválil Šebrleho Radomil Skoumal.
Velmi blízko k medailím měli i Tomáš Janků a Pavla Rybová, jejich 4. místa patřila k aktivům českého
týmu. Tomáše, vítěze kvalifikace s výkonem 230 cm,
ve finále na výšce 225 cm zradil stehenní sval. Pokus sice ještě úspěšně dokončil, ale na 229 cm už
to dál nešlo. Přitom letošní forma a stabilní výkony
nad 230 cm dávaly naději na boj o nejcennější me-
daile. Pavla, letos již pod příjmením Rybová, znovu
dokázala, že na velké soutěži prostě umí. Bezpečně
zdolala 458 cm. „Ale na výšce českého rekordu
466 cm se již nedokázala koncentrovat i díky necitlivému přístupu domácího rozhodčího,“ postěžoval si
Skoumal.
Od dalšího tria jsme čekali trochu víc. Svatoslav
Ton měl formu, ale v kvalifikaci se nesrovnal s rozběhem. Jistě mu chyběly i rady trenéra Jaroslava
Kováře, který se doma zotavoval z operace a dirigoval Svaťu jen pomocí mobilu. Kateřina Baďurová
také doplatila na kvalifikační rozběhové problémy
a se 440 cm se podělila jen o 10 příčku. Adam Ptáček
se kvalifikačním pokusem 555 cm dělil o 9. místo.
„Halový postupový klíč je krutý. Do finále jde jen osm
nejlepších, ne jako na velkých soutěžích venku, kde
postupuje 12 atletů,“ doplnil Skoumal informace
z HME v Birminghamu.
|Bryan Clay se už těší na setkání se Šebrlem
M
enší bylo nejen zastoupení Dukly, ale i dalších
oddílů. Větší výpravu očekaval i český šéftrenér Václav Fišer. Konečná bilance našeho týmu však
byla velmi solidní: zlato Romana Šebrleho, nečekaný bronz mladičké Denisy Ščerbové a dvě „bramborové medaile“ Pavly Hamáčkové a Tomáše Janků.
Český tým opět potvrdil svou příslušnost k atletické
elitě starého kontinentu.
|Zlatý Roman
Exkluzivně z Kalifornie pro DuklaSport
„Moc se těším na Romana“,
vzkázal z Azusy mistr světa v desetiboji
i sedmiboji Bryan Clay prostřednictvím svého
přítele Ladislava Kořána, bývalého člena
československého týmu armádních mistrů
světa v přespolním běhu.
S
ouboj Šebrle – Clay v desetiboji bude nepochybně jednou z ozdob letního atletického MS v Ósace. U nás proběhly tiskem zprávy, že se Clay letos
chystá zdolat světový rekord v Ósace a vyhrát. Co
je na této informaci pravda zjišťoval v kalifornském
univerzitním centru v Azuse exkluzivně pro DuklaSport Čechoameričan Ladislav Kořán.
„Nevím, jak tato informace vznikla, ale považoval
bych ji spíše za novinářskou kachnu. Byl jsem za Brya-
nem hned po svém dubnovém návratu ze služební
cesty na ostrov Saipan a o světovém rekordu mluvil
jen okrajově. Je přesvědčen, že k vítězství v Ósace by
mohl při tamních klimatických podmínkách stačit i výkon kolem 8 700 bodů a nebo ještě o něco víc.“
A jak se Bryan v zimě připravoval?
„Prý vůbec nezávodil. Hlavně hodně běhal. Právě závěrečná patnáctistovka byla vždy jeho slabinou. Nyní
věří, že by mohl zaběhnout i čas pod 4:30 minut, aby
v závěru desetiboje Romanovi alespoň trochu stačil.
Jistě už víte o jeho jarním výkonu v oštěpu 71,76 m.
Musím znovu opakovat, že Bryan si Romana moc váží,
upřímně mu gratuluje k titulu z Birminghamu a už
se na něj těší při květnovém mítinku v Götzisu. Ósaku
považuje za generálku na olympiádu v Pekingu. Právě
v těchto závodech se rozhodne, kdo je králem světového víceboje.“
V Ósace bude Bryan tak trochu doma…
„Máš pravdu. Jako rodák z Havaje je po matce napůl
Japoncem a trochu se tímto jazykem i dorozumí, takže nepojede úplně do ciziny. Ví, že bude hodně záležet
na počasí, a tak chystá včasný příjezd do Ósaky.
Ale ještě bych se vrátil k Romanovu světovému rekordu. Bryan tvrdí, že je překonatelný, jako každý rekord,
ale že tím se nyní nemíní hecovat. Spíše mu půjde
o překonání svých jednotlivých desetibojařských rekordů i amerického národního rekordu a svěťák, to je
prý ještě vzdálená budoucnost. Bryan přiznává, že při
těchto úvahách vždy musí počítat s Romanem. Tak se
těšme na jejich souboj v Ósace i za rok v Pekingu.“
A Ladislav Kořán přidal ještě poslední informaci
o očekávaném přírůstku do rodiny Clayových. Bude
to určitě holčička a měla by spatřit světlo světa
koncem května. Bryan se raduje, že bude mít doma
páreček, který v Praze Romanovi už zdárně roste.|
11
atletika ve světě
text: František Macák
foto: Ladislav Kořán a Radomil Skoumal
cyklistika
dukla sport
|Adam Ptáčník a Tomáš Bábek (sprint družstev)
|Petr Lazar, trenér Josef Kratina a Alois Kaňkovský
zlato
a
bronz
Cyklistické
|Mistr světa Alois Kaňkovský
cyklistika
text: Cyril Schejbal
foto: Jan Kopač
O
mnium se skládá z pěti různých disciplín
– 200 m s letmým startem, scratche, stíhacího
závodu, bodovacího závodu a kilometru s pevným
startem a na letošním MS se jelo poprvé. Před poslední disciplínou se Kaňkovský dělil o první místo
s Argentincem Perezem. V kilometru s pevným
startem, který je silnou disciplínou Kaňkovského,
získal 2. místo, Peréze porazil o tři a půl sekundy
a titul putoval do České republiky.
„Jsem strašně šťastný. Duhové proužky světového
šampiona, které teď budou zdobit můj dres, jsem
strašně chtěl. Myslel jsem na ně už před rokem, vyšlo
to ale až nyní,“ řekl po závodě novopečený mistr
světa Alois Kaňkovský.
Kaňkovský se ale nespokojil pouze s jednou
medailií a spolu s Petrem Lazarem vybojovali bronzovou medalii v bodovacím závodě dvojic na 50 km.
Titul mistra světa získali v této divácky atraktivní
disciplíně Švýcaři Risi s Marvullim. 200 kol na oválu
Palma Arény ukázalo, že zisk bronzu v této disciplíně pro Českou republiku na loňském šampionátu
nebyl náhodný.
V průběhu závodu získávaly jednotlivé dvojice
kola náskoku. Mezi nimi byla i česká dvojice, ale
těsně před polovinou závodu získali dvojice Ukrajiny a Argentiny další okruh k dobru a česká dvojice
byla na průběžném třetím místě. Naši bojovníci
se s tímto umístěním nespokojili a bleskově nadělili
soupeřům další okruh náskoku. Situace byla vyrov-
12
Příslušník Armádního sportovního centra DUKLA dráhový cyklista Alois Kaňkovský se stal
v Palma de Mallorca mistrem světa v omniu. Je to čtvrtý titul mistra světa pro pražskou
část armádní cyklistiky. Posledním titulem bylo vítězství stíhacího družstva v roce 1986
na mistrovství světa v Colorado Springs.
naná, dopředu vyrazila španělská dvojice, diváci
bouřili, na ovále se strhlo cyklistické peklo. Pořadí
se opět zamíchalo a Češi potřebovali v posledním
spurtu zvítězit. Zde se ukázala dvojice ve skvělé
formě, kdy Kaňkovský hodil Lazara do vítězného
spurtu, ve kterém porazil argentinského závodníka
a získal plný počet bodů. Naše dvojice měla jisté
bronzové místo na stupních vítězů za Švýcary a Nizozemskem.
Krůček od medaile
Obsadit na vrcholné světové soutěži čtvrté místo
je vynikající, ale pro závodníka zároveň smutný
výsledek. Neříká se zbytečně bramborová medaile.
To se stalo v disciplíně scratch na 15 km Ladě Kozlíkové a Martinu Bláhovi.
Tři čtvrtiny závodu absolvovaly závodnice v poklidu, až v posledních dvanácti kolech se rozpoutal
na dráze tvrdý boj. Kozlíková, mistryně světa z roku
2002 v této mladé disciplíně, si hlídala čelo pelotonu, dvě kola před cílem nastoupila, v poslední
zatáčce před cílem byla dokonce na druhém místě.
Z této pozice se většinou vítězí, ale před naši
závodnici se dostaly tři soupeřky a bylo z toho již
zmiňované čvrté místo. Týden před startem se ještě
Kozlíková rozhodovala, zda kvůli nemoci bude
vůbec na MS startovat.
Scratch mužů byl velmi vyrovnaný o čemž svědčí
fakt, že na stupně vítězů se nedostal žádný z me-
dailistů předchozích čtyř šampionátů. Vítěz Wong
z Hongkongu zvítězil po odvážném úniku devět kol
před cílem. Bláha bojoval, vyhnul se pádu soupeřů
a ve spurtu soupeřil o stupně vítězů s Polákem
Ratajczykem. Polák byl lepší, ale pro našeho závodníka bylo čtvrté místo největším úspěchem na vrcholných soutěžích v jeho kariéře.
V bodovacím závodě jednotlivců nás reprezentoval Milan Kadlec. K postupu do finálových bojů
bylo nutno absolvovat rozjíždky. V první rozjíždce
se ve velmi dobrém světle ukázal právě Kadlec.
V prvním spurtu získal potřebný bod, v polovině závodu spolu se třemi soupeři, vybojoval kolo náskoku
a celou rozjíždku vyhrál. Ve finálové jízdě skončil
na pátém místě.|
Výsledky cyklistů ASC DUKLA na MS:
MUŽI
sprint družstev
ŽENY
sprint družstev
stíhací 3 km
12. ČR (I. Vrba, T. Bábek,
A. Ptáčník)
sprint
27. A. Ptáčník
35. D. Špička
37. I. Vrba
omnium
1. A. Kaňkovský
scratch
4. M. Bláha
bodovací závod
5. M. Kadlec
bodovací závod dvojic 3. P. Lazar, A. Kaňkovský
scratch
bodovací závod
11.
10.
21.
4.
17.
L. Valová, L. Kozlíková
L. Kozlíková
M. Růžičková
L. Kozlíková
L. Kozlíková
výročí
dukla sport
Vzpomínky Františka Jursy,
bývalého trenéra Dukly Brno
Brněnské
jubileum
Havelka, Prevužňák, Purč, Fridrich, Lacko, Labus, Bugner, Bienhauer, K. Vávra, Moravec a Ticháček
Pátrat po vzniku silničářského cyklistického
týmu Armádního sportovního družstva Dukly
Brno znamená ponořit se do sportovních archivů
zhruba o padesát let zpět, kdy jsem nastoupil
základní vojenskou službu v Ústředním domě
armády Praha. Psal se rok 1953.
V
ÚDA se pod vedením trenéra Jaroslava Cihláře
vytvořilo cyklistické družstvo, kde byli dále Jiří
Opavský, Jiří Nouza, Jan Chlístovský a další v přípravě na olympijské hry v roce 1956 v Melbourne,
kde jsem se také připravoval pro soutěže v dráhové
cyklistice.
Rozchod s ÚDA
Koncem května 1956 však svolalo velitelství ÚDA
do kina na náměstí v Dejvicích sportovce ze všech
oddílů ÚDA. Zde nám byl přečten rozkaz Ministerstva národní obrany, a bylo nám sděleno, že jsme
rozpuštěni a kromě atletiky a fotbalu převeleni
mimo Prahu. Protože jsme byli v přípravě na olympijské hry, zůstali jsme i přes rozhodnutí dále
v Praze, ale s tím, že zde nemáme žádnou další perspektivu. Byli jsme všichni mladí a nařízením jsme
se nijak vážně nezabývali ani ho nedoceňovali. Pro
nás byla prostě vrcholem všeho snažení olympiáda
a přípravě na ni jsme podřídili všechno. Nakonec
jsme po různých kvalifikačních závodech splnili
limity a dostali se do nominace na Hry v Mebourne.
To byla vlastně poslední etapa před zánikem ÚDA,
z něhož nás k 1. 7. 1956 rozpustili a někteří našli
uplatnění, např. box a košíková v Olomouci, hokej
v Jihlavě atd.
Po skončení olympiády v Melbourne jsme se vrátili
domů až po měsíci a půl. Cestovali jsme totiž lodí
do Vladivostoku, odtud dále vlakem do Moskvy
a po týdenním pobytu nás čekala poslední etapa
do Prahy. Po této cestě jsme si šli nejen pro výplatu,
kterou jsme si nevybrali, ale i pro propouštěcí listy.
Stěhování do Brna
Už v době, kdy jsme se na olympijské hry v Melbourne připravovali, zřídila se v jednotlivých městech
po celé republice sportovní družstva, kromě atletiky a kopané, které zůstaly v Praze. Když jsem přišel
na Ministerstvo obrany, řekli mi, že cyklistika míří
do Brna. Zde se pokoušel oživit dění Josef Křivka,
ale nevěděl, kam by tým umístil a družstvo nebylo
funkční.
Nakonec jsme se dostali k protileteckému útvaru 9669 v kasárnách v Černých Polích. Měl jsem v rukou pověřovací dopis z Ministerstva národní obrany
a s ním jsem šel k veliteli útvaru kpt. Macourkovi,
v civilu předsedovi Jihomoravského mysliveckého
svazu, a dále k náčelníku štábu npor. Sladkému.
Bylo to velmi dobré přijetí, protože mi s rozvahou
sdělili: „Když Vás tím pověřili, my Vám problémy dělat
nebudeme“. Měli jsme zde i různé příznivce, například proviantního náčelníka kpt. Oldřicha Valu.
Zrod nového oddílu
Dnem 1. 4. 1957 spatřil cyklistický oddíl Dukla
Brno oficiálně světlo světa. Vedl jsem tento oddíl
jako občanský pracovník se smlouvou od 1. 3. 1957
do roku 1968 s platem 1 560 Kč měsíčně. Potom
jsem již nastoupil jako voják z povolání s hodností
kapitána.
Ubytování nám vyhradili ve dvou místnostech
v malém baráčku uprostřed kasáren. Družstvo mělo
tvořit osm závodníků a jeden trenér. Sehnat cyklis-
text: František Jursa
foto: Archiv ASC DUKLA
ty, bylo nejdůležitější. Někteří, např. Janda nebo
Hartl v Brně sloužili a zařídil jsem jejich přeložení.
Jiní, např. Lněnička, Fuchs, Pecina a Uhliarik na vojnu rukovali. Pro doplnění tohoto družstva jsem
vyhlásil nominační závod na trati Brno – Moravská
Třebová a zpět a vybral jsem zbývající cyklisty.
První úspěchy
Hned v prvním roce své činnosti vyhrál Rudolf
Uhliarik mistrovství republiky v závodu na silnici
a tím získal první historický titul mistra republiky,
což byla naše velmi šťastná chvíle, byl to odrazový
můstek jak pro velitele útvaru, tak pro trenéra
i závodníky. Byl to signál, že všechno naše snažení
v Brně k něčemu směřuje.
Současně v této době vznikal v Brně další cyklistický oddíl Favorit Brno, který byl orientován
na dráhu. V čele stál Ladislav Šmíd jako ředitel
dráhy, což byl můj první trenér a Doc. MVDr. Rudolf
Bém, který v té době vykonával funkci předsedy
svazu cyklistiky. Chtěli v Brně vytvořit centrum
cyklistiky, což se později podařilo.
K zachycení vzpomínek na naše úspěchy jsme
v Dukle Brno založili kroniku, která je stále vedena.
Na první stranu první knihy kroniky jsme nalepili
fotografie francouzů Jacquese Anquetila a Lousisona Bobeta, kteří byli tehdejšími superhvězdami
světové cyklistiky. Napsali jsme tam k nim, že jsou
našimi vzory a že budeme šířit slávu československé cyklistiky podobně, jako tito dva velikáni své
doby. Byla to odvážná a smělá slova, která se nám
postupně naplňovala. K naplnění tohoto předsevzetí přispěl Ján Svorada, který zvítězil v poslední
etapě Tour de France 2001. Tehdy jsem si uvědomil,
že se nám podařilo splnit naše předsevzetí.|
13
cyklistika
|Zleva: Jursa, Smolík, Hrazdíra, Brázda, Zukal, Kratina, Kohout, Zeman, P. Vávra, Koryčan, Zajac, Tichánek,
historie
dukla sport
Od ATK přes ÚDA k DUKLA
Z historie
text: Ivana Roháčková
foto: Ivana Roháčková a archiv Antonína Marečka
armádního loga
Logo je grafický symbol, znak. Graficky znázorňuje, vizuálně identifikuje společnost, firmu,
jednotlivce nebo událost. Pokud je tento znak doplněn textem (názvem), jedná se o logotyp.
Jestliže ho navíc zaregistrujeme, získáme kombinovanou obchodní známku. Logo se stává
logem až svým používáním. Získává smysl a význam teprve tím, jak je používáno. Kvalitní logo
firmy může vyjadřovat nejen její náplň či zaměření, ale také profesionalitu, solidnost nebo
tradici firmy. S logem DUKLA se za více než padesát let existence seznámili příznivci sportu
snad na celém světě. Stal se symbolem kvalitních sportovních zážitků, vítězstvím českých
sportovců a vzorné reprezentace naší armády a republiky.
historie
| Relief loga na budově lázní na stadionu Juliska
Historie loga
Dnešní sportovní logo DUKLA mělo také svůj
dlouhodobý vývoj. Tak jak šla historie armádního
sportu, tak se měnil i jeho název a příslušné klubové
označení. Organizace špičkových sportovců v naší
armádě vznikla 1. října 1948 v rámci nově ustanoveného Armádního sokolského výboru pod názvem
Armádní tělocvičný klub známý pod zkratkou ATK.
Hlavním úkolem tohoto útvaru bylo poskytnout
našim nejlepším sportovcům po dobu jejich základní vojenské služby takové tréninkové podmínky,
aby až se vrátí po dvou letech do svých mateřských
jednot neztratili formu, naopak, aby si formu nejen
udrželi, ale v zájmu státní reprezentace si jí případně ještě zlepšili. Prvním domovem ATK se stal malý
zámeček ve stráni v Malé Chuchli, kde byl prvním
velitelem krátce podplukovník Josef Novák a po
něm major Josef Malík. Ze sportovců byly sestaveny
tři sportovní roty sdružující 25 sportovních odvětví
a po okolí byly rozmístěny podle podmínek k tréninku (Zbraslav, Strahov,…).
Armádní tělocvičný klub při svém vzniku neměl
ještě nějaký znak a proto se jednoduše na dresy
přišila tři velká písmena ATK. Modrá písmena na žlutá trika nebo naopak. Konkrétní autor není znám.
Teprve o rok později se pokoušel atlet Vojta Havlík
vykoumat nějaký znak pro atletický oddíl. Pod
písmena ATK namaloval olympijské kruhy a lipové
ratolesti. Tento návrh neprošel, protože olympijské
kruhy se nesmí zneužívat. Antonín Mareček (velitel
sportovní čety pozemního hokeje) s Vojtou kamarádil už z důstojnické školy a protože oba rádi kreslili,
a tak se společně nad znakem zamysleli. Nápady
tehdy vznikaly bez grafického editoru jen pomocí
hlavy a tužky. Poručík Mareček navrhl ponechat jen
tři kruhy a lipové ratolesti odstranit úplně. Po různém malování tak vznikl návrh znaku ne pro atlety,
ale pro celý klub. Oficiální znak byl přijat – písmena
ATK ve třech kruzích (ty tři kruhy zavazovaly, vyja-
14
dřovaly sportovní krédo a touhu všech sportovců)
a reprezentaci Československa vyjádřili barvami
– červené kruhy lemované modrou a bílou barvou.
Změna k ÚDA
Na podzim roku 1952 však přišla nová úprava
a organizace tělesné přípravy čs. branné moci.
Do hry vstoupil Ústřední dům armády neboli ÚDA
a znak se musel přemalovat z ATK na ÚDA, což bylo
docela jednoduché. Návrh překreslila Olga Modrachová, tehdejší mistryně ve skoku do výšky, která
pracovala jako technická kreslířka. Znaku dodala
|Družstvo ATK pozemního hokeje z roku 1950
kaligrafickou úpravu a další znak byl na světě.
Horší to bylo s přebudováním sportovní organizace.
Většina sportovců zůstávala dále na vojně jako důstojníci nebo praporčíci, takže to vyžadovalo další
změny. 1. června 1953 dochází ke zrodu nového
samostatného vojenského útvaru Oddílu reprezentantů (OR). Měl šest rot a stal se jediným zařízením
v zemi, které vytvářelo podmínky k růstu sportovní
výkonnosti téměř ve všech sportovních odvětvích.
Znak ÚDA se mírně pozměnil, kruhy se jen trochu
prohnuly a aby se více zdůraznila domovská příslušnost k hlavnímu městu Praze, dostal červenožluté
barvy a dole modrý štítek s názvem Praha. Armádní
reprezentanti v dobrých podmínkách dosahovali
velmi výrazných výsledků a tak se Oddíl reprezentantů stal prakticky hlavním dodavatelem sportovců pro státní reprezentaci.
Název ÚDA se stal v zahraničí velmi populární
a znak velmi žádaným suvenýrem.
|Emil Zátopek v dresu ATK
Pojem pro budoucnost – DUKLA
V létě roku 1956 byl Oddíl reprezentantů rozpuštěn, značná část odborů byla přemístěna do různých posádek mimo Prahu. Pro armádní vrcholový
sport to znamenalo na nějakou dobu izolaci. Vznikl
jediný speciální tělovýchovný útvar Vojenská tělovýchovná škola Miroslava Tyrše. Téhož roku k 1. říjnu 1956 bylo rozhodnuto založit ve všech složkách
armády Vojenské tělovýchovné jednoty (VTJ) s jednotným označením a pro budoucnost vzniká nový
pojem DUKLA s uvedením názvu posádky.
Tehdejší výstrojní náčelník útvaru major Ladislav Műller dostal na starost našít na dresy nové
označení. Byl to problém, Dukla není ÚDA, to je pět
písmen pro tři kruhy. A tak se celý štáb armádní
tělovýchovy dal do navrhování a malování. Objevovaly se nejrůznější nápady včetně motivu mohyly
v Dukelském průsmyku. V časové tísni nakonec bylo
přistoupeno na nejjednodušší řešení – ponechat
jen obrysy kruhů, do nich stejným písmem doplnit
DUKLA, a návrh byl hotov. Švadleny ho ještě ten den
v dílně ušily a logo bylo na světě. Náčelník Dukly
|Antonín Mareček
na dobové fotografii
Josef Havlík jej druhý den běžel ukázat na ministerstvo. Všude souhlasili, slovo Dukla otevíralo dveře,
a tak za pár dní už se znáček objevil na sportovních
dresech, na žlutočervených vlajkách, později
na odznacích, plyšových medvídcích a kávových
soupravách. Zahraniční oddělení začalo rozesílat
na všechny strany do zahraničí v několika jazycích
informace, co to je Dukla a co znamená, a že bude
pokračovat v tradicích ATK a ÚDA. V té chvíli ještě
nikdo netušil že s názvem DUKLA PRAHA ve znaku
na prsou vystoupí třeba fotbalisté třikrát na stupeň
vítězů v New Yorku nebo házenkáři při přebírání
Poháru Evropských mistrů v Paříži. Znak DUKLY
získával ve světě svou cenu.
Decentralizace armády probíhala postupně. Z Vojenské tělovýchovné školy M. Tyrše na Julisce se musely přemístit některé sporty do posádek s lepšími
tréninkovými podmínkami (vodní sporty, zimní
sporty, lední hokej, atd.) a tak nakonec byla VTŠMT
historie
dukla sport
trenýrky s míčem a kulatý odznak - černobílý
fotbalový míč, v něm tradiční odznáček Dukly.
Odvaha nezklamat jméno Dukla
Jsme velmi rádi, že i nyní, po padesáti letech,
vidíme armádní sportovce, olympijské vítěze
jako je Štěpánka Hilgertová, Kateřina Neumannová, Jan Železný, Aleš Valenta, Roman
Šebrle a další medailisty ve svém sportovním
odvětví, kteří neváhají k logům svých sponzo-
|Odznaky ke klubovým a oddílovým výročím
|Od roku 1953
|Od roku 1952
|Od roku 1956
|Antonín Mareček (vlevo) dnes s manželkou a přáteli, bývalými házenkáři Dukly Praha, Ivanem Satrapou a Jiřím Víchou
zrušena a místo ní byl zřízen nový vojenský útvar
Armádní středisko Dukla Praha. To bylo 1. září 1963
a po tomto termínu vznikají další Armádní střediska
Dukla v Banské Bystrici, Trenčíně, Liberci a Olomouci. K základnímu znaku DUKLA se přidávají do modrého políčka jména jednotlivých středisek nebo
odloučených Armádních sportovních družstev. Tyto
1. ATK – Zlaté písmo a obrysy kruhů ve třech červených kruzích .
2. Zlatý běžec v karmínovém poli, zlaté ratolesti,
červená hvězda, zlatá písmena, A v bílém, T v červeném a K v modrém kruhu.
3. Zlaté písmo a obrysy kolem tří červených kruhů,
pod nimi modrý pruh se zlatým písmem Praha.
|Fotbalové družstvo ÚDA na prvním zahraničním turnaji v roce 1957 v belgických Bruggách
znaky již připomínají současné logo DUKLY a používají se dodnes. Logo Dukly se nezměnilo ani v lednu
1994, kdy se stává jediným výkonným orgánem
systému zabezpečení přípravy státní sportovní
reprezentace Armádní sportovní centrum DUKLA
i po osamostatnění Fotball club Dukla Praha, Handball club Dukla Praha, Hockey club Dukla Jihlava,
Volejbalový klub Dukla Liberec.
Od znaku k odznaku
Už téměř 50 let provází armádní sportovce na národních a mezinárodních sportovištích znak Dukla.
Odznaky Dukly se začaly vydávat později. Malý
odznáček z hliníku či bronzu, smaltovaný nebo pod
pryskyřicí, zapíchnutý v klopě saka nebo na kapse
košile, vyjadřuje sounáležitost k tomu klubu.
Armádní tělocvičný klub „ATK“ vznikl sice již v říjnu 1948, ale na první odznáček si příznivci počkali
až do roku 1951. Celkem byly tři odznaky ATK:
|Od roku 1956
|současnost
rů na dres připojit i logo DUKLY a tím vyjádřit
svojí příslušnost k armádnímu resortu a sportovnímu centru DUKLA. Těší nás, že jasně
dávají za pravdu slovům spisovatele Oty
Pavla, který napsal: „Dukla pro mne vždycky
znamenala statečnost a začátek osvobození.
A také snažení a množství vykonané práce.
Nazvat sportovní klub jménem Dukla , to byla
také odvaha. Odvaha nezklamat toto jméno.
|Družstvo házené Dukly Praha v roce 1972
V roce 1953, se vznikem Ústředního domu armády, se objevily odznaky ve tvaru znaku ÚDA Praha
v různých barevných provedeních – zlatá písmena
a obrysy červených kruhů, modrý podklad Prahy
nebo celý ze žlutého či bílého kovu.
Později se objevují odznaky jednotlivých VTJ
s přidáním místa ve kterém oddíl působil. Největším
sportovním vojenským oddílem vždy byla Dukla
Praha a tak se začaly v roce 1957 vyrábět odznaky
Dukly, Dukla Praha, Liberec, Brno, Plzeň… Řada
z nich si je dále „vylepšuje“, třeba Dukla Jihlava
dvojicí ježečků, Dukla Olomouc boxerskými rukavicemi, Dukla Plzeň střeleckým terčíkem, Dukla Prostějov malým padáčkem aj. A tak vzniká celá řada
nových dukláckých odznaků.
Fotbalový klub Dukla Praha vydal i odznáček
ve tvaru „maskota“ oddílu – tmavěhnědého medvídka v dresu Dukly, nápis DUKLA v bílém, zlaté
Někam to jméno donést a vyvěsit ho na nejvyšší
a nejpoctivější stožáry. Mnohým sportovcům
Dukly se to také podařilo.“
historie
|Od roku 1950
Tolik z vyprávění autora znaku ATK, ÚDA
a spoluautora loga DUKLA Antonína Marečka:
„Pracoval jsem v armádním sportu celý život,
od vstupu do ATK přes ÚDA a Dukla Praha
až po práci na Správě vrcholového sportu a to
převážně na mezinárodním úseku. Odešel jsem
do důchodu v roce 1985 s hrdým vědomím,
že jsem mohl být členem tak významného celku,
jakým byl náš armádní sport a slavná Dukla.
Když vidím ten populární znak Dukly na sportovních dresech současných armádních mistrů
světa či olympioniků, mám hezký pocit u srdce.
Cítím, že i já jsem měl to štěstí, být u toho, když
se tenhle populární znak tvořil.“|
15
představujeme
dukla sport
Výcvikové zařízení Dukly v Harrachově
text: Jan Zeman
foto: Jiří Hokův
Oáza
mezi hřebeny hor
představujeme
V roce 1993 bylo dokončeno Výcvikové zařízení v Harrachově, které je
umístěno v bezprostřední blízkosti skokanských můstků a běžeckých
tratí. Stalo se tak celoročně využívaným výcvikovým i relaxačním
střediskem, které si oblíbila většina armádních sportovců, neboť jim
poskytuje kvalitní podmínky pro jejich zimní i letní přípravu.
Č
tyřpatrová budova, sestávající z několika křídel,
se nachází v samém centru Harrachova. Výhodná
poloha zaručuje dobrou dostupnost areálu z hlavní
komunikace a okolních sportovišť, ale zároveň
poskytuje klidné prostředí. Přispívá k tomu i to,
že vjezd na přilehlé parkoviště je od hlavní silnice
oddělen dálkově ovládanou závorou.
Harrachovské středisko dnes disponuje přibližně
osmdesáti lůžky v různě velkých místnostech.
Jsou zde dvoulůžkové a třílůžkové pokoje, přičemž
některé z nich jsou seskupeny do jakýchsi bytových
buněk, které tvoří dvoulůžkový a třílůžkový pokoj
se společnou předsíní a sociálním zařízením. Ještě
několik dalších pokojů je vybaveno vlastním WC
a sprchou, ale ostatní uživatelé jsou odkázáni
na společné sprchy a WC, které jsou na každém
z obytných pater. „Tak to bylo tenkrát postaveno.
Některé pokoje jsou bohužel umístěny tak, že u nich
nelze koupelnu dodatečně vybudovat,“ říká Věra
Tulková, která nás objektem provází.
Alespoň v polovině pokojů je televize a lednice,
jinak je jejich vybavení podobné. Vše je poměrně
nové a dobře zachovalé. Na každém patře je sportovcům k dispozici také malá sušárna.
V suterénu budovy je malá sauna s příslušenstvím
a nová vířivka, sloužící sportovcům k regeneraci.
Samozřejmostí je také poměrně dobře vybavená
posilovna. O celou budovu se stará třináctičlenný
kolektiv. Sportovní zázemí doplňuje ještě mazárna
16
lyží, která ale už kapacitně přestává stačit stále
se zvyšujícím nárokům. Nedaleko budovy je také
hřiště s umělým povrchem, které by se mělo v blízké
době dočkat zastřešení.
Nutné investice se daří získat i pro údržbu tohoto
objektu a zatím stačí i na postupnou modernizaci.
V minulých letech byla například vyměněna původní okna za plastová, byla zakoupena již zmíněná
vířivá vana a kompletně rekonstruována kuchyně
s jídelnou. „Kuchyně je zde v provozu v podstatě
stále, respektive pokud je zde alespoň deset lidí.
Připravují se zde snídaně, obědy i večeře. Na oběd je
možné vybírat ze dvou jídel, z nichž jedno z nich bývá
bezmasé,“ dodává Tulková s tím, že po dohodě je
možné vařit sportovcům tak, aby to odpovídalo i jejich případné dietě. Prostor jídelny ještě doplňuje
malý salonek, který slouží i jako společenská místnost. Je zde celkem třináct míst a dobře poslouží
jak služebním jednáním tak společenským akcím.
Součástí harrachovského výcvikového zařízení,
které je podřízeno přímo ASC DUKLA, je také chata
v Horním Polubném. Původně se v ní mohlo ubytovat až osmnáct lidí, ale posléze byla její kapacita
o čtyři lůžka snížena. Vzhledem k velikosti objektu
mají pokoje společnou koupelnu a WC. Nevaří
se zde, ale ubytovaní mají k dispozici výborně vybavenou kuchyň s lednicí a myčkou, a tak mohou vařit
ze svých zásob.|
fotbal
dukla sport
Hovoříme s předsedou fotbalové Dukly Markem Lukášem
K Julisce se blíží II. liga
|Momentky ze zápasu FK Dukla-FC Tempo
fotbal
28. dubna 2007 na stadionu Juliska
Fotbalová Dukla Praha je v kronice českého
fotbalu zapsána zlatým písmem. V letech
1953–1982 získala 11 mistrovských titulů,
osmkrát vyhrála domácí pohár a byla trvalým
velkododavatelem hráčů do reprezentace.
Její nejslavnější období spadá do první
poloviny šedesátých let, kdy triumfovala
v lize, v evropských pohárech i na památných
amerických zájezdech.
V
sezoně 1993–1994 skončila na posledním místě
ligové tabulky a s nejvyšší soutěží se rozloučila.
V červenci 1996 se rozešla s armádou, získal ji podnikatel Bohumír Ďuričko , ale když se mu nesplnily
jeho záměry v okolí Julisky, přemístil ji v roce 1997
do Příbrami a spojil s místním klubem. V roce 2000
se však Dukla Příbram přejmenovala na Marilu
Příbram a Dukla vyjma mládeže z fotbalové mapy
de facto zmizela. Byla sice na Julisce oživena, ale
zůstala pouze na výkonnostní bázi v městském
přeboru.
V poslední době se však začalo dost hlasitě mluvit
o tom, že je na nejlepší cestě získat od společnosti
Jakubčovice Fotbal druholigovou licenci. Více nám
prozradil předseda Dukly Marek Lukáš.
Jaká je současná situace v tomto kontraktu?
„Naše akciová společnost čeká na nabytí právní moci
a následně bychom měli uzavřít smlouvu s Ministerstvem obrany o nájmu příslušných prostor na Julisce.
Půjde hlavně o vyjasnění podmínek, za jakých budeme na stadionu působit. Licenční záležitosti vyřešíme
s fotbalovým svazem. Zcela jasná už je dohoda
s Jakubčovicemi. Je před námi ještě spousta práce,
nicméně jsem opatrný optimista a věřím, že od srpna
začneme hrát na Julisce II. ligu.“
Máte už představu, jak zabezpečíte klub po finanční stránce?
„Vycházím ze zkušeností odborníků a hodně mi
pomohl finanční rozbor pana Bittengela. Počítáme
s rozpočtem 15 milionů korun, což je desetkrát větší
částka, než jakou v současnosti potřebujeme v měst-
text: Jaroslav Pešta, foto: Pavel Slavíček
karikatura: Milan Kounovský
ském přeboru. Menší sponzory máme, ale stále ještě
probíhají jednání o získání dlouhodobého a seriózního partnera, který je pro II. ligu nezbytný. Zajistit
potřebnou finanční částku nebude snadné, ale i kdyby
se nám to do léta nepodařilo, tak pro první rok máme
připravenou ekonomickou záchrannou brzdu. Zatím
si velice vážíme pomoci jak Ministerstva obrany, tak
i ASC DUKLA.“
Nebojíte se menšího diváckého zájmu?
„Na někdejší prvoligovou Duklu sice moc diváků v domácí soutěži nechodilo. Výjimkou byly mezinárodní
pohárové zápasy, o které byl mimořádný zájem. Pokud
však budeme produkovat kvalitní fotbal, tak věřím,
že fanoušci přijdou. Třeba jen ze zvědavosti. Pro nás
je však především důležité, že armáda zase bude mít
k fotbalové Dukle potřebný vztah.“|
Splňuje stadion na Julisce všechny podmínky
projektu Stadiony 2003 pro druhou ligu?
„Budou potřeba některé menší úpravy, ale ty bychom
měli do zahájení podzimní sezony bez větších problémů zvládnout. Neměly by přinést ani větší finanční
nároky.“
S jakým hráčským kádrem pro II. ligu počítáte?
„Základ mužstva vytvoří deset až dvanáct hráčů
z Jakubčovic. Máme s nimi už předběžné dohody a vše
podstatné kolem jejich přestěhování do Prahy řeší
trenér Bittengel. Tým by mělo doplnit několik perspektivních fotbalistů ze současné Dukly a není vyloučen
ani přestup některých hráčů z jiných klubů. Mužstvo
chceme stabilizovat a za tři až čtyři roky se pokusit
o postup do první ligy. Pokud jde o B tým tak v něm by
měli být hlavně mladí hráči s ambicemi na přeřazení
do A týmu.”
17
AQUAHIT
dukla sport
A
Patent trenéra Dukly Jana Pospíšila
Nové trendy v posilování
AQUAHIT
je velký
HIT
AQUAHIT
nové trendy
Mladí i dříve narození, muži i ženy, všichni, kteří dnes chtějí být „in“ zaplňují posilovny, a také své
vily, byty, chalupy nákladnými stroji na „výrobu“ krásných postav. Kultura těla je hitem moderní
společnosti. Při pohledu na desítky reklam v televizi, rozhlasu či tisku se zdá, že vše už bylo objeveno
a získání postavy kulturisty či modelky je pro každého z nás na dosah. A přece i v této oblasti je stále
široké pole možností pro nové vynálezy.
Pro širší veřejnost je novinkou AQUAHIT (aqua – voda, hit – úder) nenáročné náčiní pro všechny
pohybové aktivity, věkové skupiny i sportovce všech kategorií, od mládeže až po mistry světa
a olympijské vítěze. Autorem nové metody, vynálezcem AQUAHITU, je trenér atletů Dukly Praha
Jan Pospíšil, muž který patří k největším osobnostem své profese doma i ve světě.
Od Jandy-Suka k Janu Železnému
Jan Pospíšil působil jako trenér, manažer či konsultant největších osobností světové atletiky jako
byli Jan Železný, Steve Backley, Jonathan Edwards,
Anna Birjukovová a desítky dalších zahraničních es.
V domácí atletice se podílel především na výrazných
úspěších překážkářů Jiřího Hudce, Aleše Höffera
i bývalého československého reprezentanta, dodnes slovenského rekordmana Igora Kováče.
Jak se Jan Pospíšil dostal k vynálezu AQUAHITU?
„Právě při spolupráci s předními světovými atlety jsem
získal řadu poznatků v oblasti fyzické přípravy a stále
jsem hledal něco nového. Ve starých materiálech jsem
objevil posilovací náčiní vynálezce diskařské otočky
legendárního Jandy-Suka i velké osobnosti počátků
našeho olympijského hnutí Rösslera–Ořovského, což
byly obyčejné pytle s pískem. Docela mi bylo divné,
že od té doby nikdo nepřišel na nápad jak využít právě
toto nenáročné náčiní. Jen jsem v náplni vaků nahradil písek vodou a po řadě experimentů dospěl k dnešní
podobě náčiní. Ve složeném stavu má nyní rozměr
pouhých 24 x 30 x 3 cm, je to vlastně jen větší kniha.
A tu jsem si s využitím tekuté náplně nechal v roce
2003 patentovat. Právě nahrazením plnícího media
vodou se zvýraznil efekt nestabilní zátěže. Její překonání vyžaduje nejen fyzickou sílu, ale zároveň rozvíjí
i smysl pro rovnováhu, koordinaci, správné časování
jednotlivých fází pohybů a má řadu dalších výhod.“
18
|Ani Jan Železný neodolal...
AQUAHIT
A jak vypadá vak připravený k akci?
„Po roztažení vaku vznikne válec o délce 80 cm a průměru 20 cm. Ten lze libovolně naplnit vodou třeba
od váhy jediného kilogramu až po 20 kg. Na ilustračních fotografiích je vidět, že s tímto náčiním může
posilovat jak olympijský vítěz a světový rekordman
v hodu oštěpem Jan Železný, tak třeba překážkářka
Lucie Martincová, ale dokonce i malé děti.“
Velkou výhodou vaků je jejich mobilita a velmi
nenáročná příprava ke cvičení. Tuto výhodu dnes
oceňují především vrcholoví sportovci téměř
ve všech odvětvích. Při cestách za zahraničními
soustředěními býval a i dnes je mnohdy problém
se zajištěním posilovacího náčiní či vhodné posilovny, nemluvě mnohdy v cizině o přemrštěných
cenách za tyto služby.
Výhody AQUAHITU
Začněme trochu ze široka. Jaké posilovací prostředky dnes používáme?
1. Cvičení s váhou vlastního těla
2. Cvičení s lehkou zátěží a odporová cvičení
3. Cvičení na trenažérech
4. Cvičení s přidanou zátěží – činkou
AQUAHIT je dnes alternativní formou efektivně
doplňující současné tréninkové prostředky. A jeho
výhody? Vedle nenáročné mobility a finanční dostupnosti má cvičení s AQUAHITEM řadu výhod:
Manipulace s náčiním vyžaduje nejenom silové
nasazení hlavních výkonných svalových skupin
a intenzivního zapojení posturálního svalstva,
ale i značnou dávku koordinačních schopností.
Tyto mimořádné nároky znamenají stejný stupeň
fyzické aktivace jaký vyžaduje cvičení s váhou
podstatně větší při použití klasického náčiní daleko
více zatěžujícího pohybový aparát. Mobilní madla
AQUAHITU umožňují měnit šíři a způsob úchopu,
představují tak zmnohonásobení cvičebních variací
a umožňují funkční zapojení svalů v rámci komplexního pohybu, svalové aktivace různých segmentů
lidského těla.
Posilovna v „tašce“
Velkou výhodou AQUAHITU je jeho snadná a rychlá
příprava. Jen větší „knihu“ i s naplněním vodou
a dofouknutím vzduchem připravíte ke cvičení
během několika minut.
Při cvičení lze pro jeho intenzitu a zaměření tréninkové jednotky využít jak vak plně naplněný vodou,
tak i jen částečně naplněný. Ten tak lze využít k posilování koordinace a dalších svalových partií. Při
částečném naplnění vodou lze zpevnit těleso vaku
dofouknutím vzduchem. Tlak vzduchu ve válci je tak
malý, že se provádí jen ústy. Tím tak vytvoříme zcela
nové náčiní s mimořádným tréninkovým efektem.
Důsledkem pohybu vody v uzavřeném prostoru
je náraz na stěnu vaku při změnách směru cvičení.
Ten potom vyvolává předpětí svalů a následnou
aktivaci velkého množství svalových vláken. Jedná
se o tak zvané reaktivní – rázové posilovací metody.
Právě plyometrická, neboli reaktivní metoda, je
nejefektivnější formou rozvoje výbušné síly. Fyzikální vlastnosti vody při nárazu v uzavřeném prostoru však eliminují nebezpečí plynoucí z předpětí
svalů. Tato skutečnost otevírá prostor i v oblasti
rehabilitace a regenerace.
Pestrá funkční impulzace vycházející z jakékoliv
manipulace s náčiním aktivuje přirozené tréninkové
mechanizmy, které byly potlačeny ať už jednostranným tréninkem, jednostrannou zátěží, či
opomíjením v civilním životě, především sedavým
způsobem naší každodenní existence.
Posilování pro každého
Regulovatelná zátěž plnícího media umožňuje
operativní stanovení optimální intenzity cvičení
se zřetelem k úrovni cvičícího, procvičované svalové skupině a přímému zaměření jednotlivých cviků.
Pohyblivá zátěž v uzavřeném prostoru klade při
cvičení daleko větší nároky na koordinaci a rovnováhu, než třeba vlastní herní činnosti ve sportovních hrách a to znamená využití i u fotbalistů,
hokejistů, basketbalistů i u dalších kolektivních
sportů a rekreačních sportovců.
Cvičení s AQUAHITEM lze využít i při protahovacích cvičeních což přináší podstatně větší efekt než
klasické formy protahovacích cviků.
Přesto, že cvičení s AQUAHITEM může dosahovat
limitních hodnot, tak nízká absolutní váha náčiní
výrazně omezuje nebezpečí zdravotního poškození.
V rámci tréninkové jednotky mají vaky univerzální použití při rozehřátí, následném rozcvičení,
vlastním posilování, koordinačních a odhodových
cvičeních i konečné regeneraci.
|Univerzálnost a využití
téměř pro všechny věkové
kategorie – to jsou také
přednosti AQUAHITU
AQUAHIT
AQUAHIT
text: František Macák s použitím informací Jana Pospíšila
foto: Jan Pospíšil a František Macák
dukla sport
Kde se dnes AQUAHIT využívá?
Na otázku odpovídá jeho vynálezce Jan Pospíšil:
„Prakticky ve všech sportovních odvětvích. Začněme
však Duklou a jeho atlety. Vedle Jana Železného a jeho skupiny využívají AQUAHIT také další přední atleti
jako Barbora Špotáková, Tomáš Janků, Petr Stehlík,
Stanislav Sajdok, kterého nyní trénuji a řada dalších.
Toto posilování také využívají i speciální jednotky
armády České republiky. Mimo Duklu si AQUAHIT
pochvaluje rovněž vrhačský trenér Sparty Praha Remigius Machura a celá jeho široká tréninková skupina,
tak jako v Olympu naše diskařská „1“ Věra Cechlová.
Z dalších sportovních odvětví najdete AQUAHIT u fotbalistů SK Slavia Praha, Slovanu Liberec i FK Teplice,
u volejbalistek Olympu, basketbalistů z Nymburka či
u hokejistů Mölleru Pardubice.“
A dostaly se vaky s vodou i za hranice
„Dostaly a hodně daleko. Využívají je mládežnické
hokejové celky v kanadském Montrealu a Vancouveru a v Anglii dnes nejlepší fotbalový brankář světa
Petr Čech. Samozřejmě široké využití je mezi atlety
ve Švédsku, kde jsem byl na přednáškovém turné.
S AQUAHITEM posiluje i dnes nejlepší oštěpař světa
Nor Andreas Thorkildsen, se kterým jsem také spolupracoval, on i jeho trenér se zúčastnili v Nymburku
mého výcvikového tábora. A tak bych ještě mohl
pokračovat. Samozřejmě, že největší radost budu
mít, když moje metoda pomůže především ke zlepšení
výkonnosti dukláků a zvýšení fyzické připravenosti
speciálních jednotek naší armády.“|
Závěrem ještě poslední informace.
Více se o AQUAHITU dozvíte
na internetové adrese
www. totalbasicsport.com.
AQUAHIT
19
osobnost
dukla sport
Sedmačtyřicet let
v Dukle
osobnost
Jana Brumovského si příznivci fotbalu
dobře pamatují jako pravé křídlo, které
svou rychlostí a hbitostí nadělalo vrásky
nejednomu říznému obránci soupeře.
Poctivý a skromný fotbalista odehrál
v dresu Dukly Praha čtrnáct sezon a mnoho
let v ní pak dál působil jako asistent
trenéra, takže byl u všech jejích úspěchů
dosažených od poloviny padesátých
do konce osmdesátých let. V letošním roce
slaví sedmdesátiny, přesto se však pořád
udržuje ve vynikající fyzické kondici – rád si
s manželkou vyjede na kole a dvakrát týdně
si chodí zahrát fotbal se svými bývalými
spolupracovníky z ASC DUKLA.
Poslechněme si jeho zajímavé vyprávění…
text: Pavel Nekola
foto: z archivu Jana Brumovského
|V dresu Dukly (1959)
|Jan Brumovský v současnosti na Julisce
Fotbalové začátky
„Narodil jsem se na Slovensku
v Levicích, kde otec pracoval
jako ,financ‘. Po roce 1938 jsme
se museli vrátit do Čech, krátce
jsme bydleli v Nelahozevsi a odtud
jsme se přestěhovali do Slaného.
Tady jsem strávil svá klukovská léta
a co si pamatuji, tak celou tu dobu
jsem měl vyplněnou fotbalem. Organizovaná mládežnická
kopaná u nás tenkrát prakticky ještě neexistovala, takže
jsme fotbal mydlili, kde se dalo – na chodnících, na ulicích,
na pláccích…
V roce 1949 jsme se přestěhovali do Teplic a teprve potom vlastně začala moje fotbalová kariéra. Nebylo to však
přímo v Teplicích, ale v jejich okrajové čtvrti Trnovanech.
Za tamní Hvězdu jsem nastupoval v žákovských a v dorosteneckých družstvech, a protože se mi docela dařilo, všimli
si mě v tehdy druholigovém teplickém celku. V roce 1955
si mě ještě jako dorostence vytáhli a já pak za Teplice hrál
rok a půl.
Mimo kopanou jsem ale provozoval i jiné sporty. Ještě
ve Slaném jsem hrával volejbal a v Teplicích jsem se zase
věnoval atletice, konkrétně běhu na 60 metrů a skoku
do dálky. Celou tu dobu jsem navíc chodil do Sokola.
Ten, jak známo, kolektivním sportům moc nepřál, tam
se spíš cvičila prostná nebo nářadí. To mě bavilo, miloval
jsem třeba gymnastická obratnostní cvičení nebo cvičení
na metacím stole s pérovým můstkem. Dostalo se mi tak
skvělé pohybové průpravy, zcela odlišné od her, a naučil
jsem se ovládat vlastní tělo.
V roce 1956 jsem dokončil střední pedagogickou školu,
složil jsem maturitní zkoušku a po prázdninách jsem začal
|Ve výskoku před vyprodanými tribunami
v derby se Slavií Praha v roce 1966
20
dukla sport
osobnost
na vyrovnání, nepodařilo se nám to. Přesto si však myslím,
že stříbrné medaile z olympiády byly naším velkým úspěchem.“
|Jan Brumovský (klečící druhý zleva) v dresu Dukly Praha před zápasem se Spartou
učit na základní škole. Ke kantořině jsem však pouze
přičichl, protože 1. listopadu jsem nastoupil základní
vojenskou službu a k učení jsem se už nikdy nevrátil.“
Dukla Praha
„Narukoval jsem do Dukly, tenkrát vlastně ještě do ÚDA
Praha. Vyhlédl si mne tam trenér Karel Kolský a se mnou
si vybral i mého pozdějšího nejlepšího kamaráda Pepíka
Vacenovského z Ratíškovic. Spolu jsme si odkroutili vojnu
a pak i aktivovali, tedy podepsali závazek do dalších let.
Kádr Dukly byl v té době víceméně stabilizován, mužstvo
bylo dlouho pohromadě a hledala se vlastně jen správná
základní sestava. Já jsem nejčastěji hrával pravé křídlo.
Všichni moji spoluhráči byli vynikající fotbalisté, ale to
by samo o sobě k úspěchu nestačilo. Důležité však bylo,
že mezi námi byly skvělé vztahy, takže do každého zápasu
jsme šli jako jeden muž.
Ani trenéři se v Dukle moc neměnili. Začal jsem pod Karlem Kolským, v roce 1959 jeho post převzal Bohumil Musil
a po něm se v roce 1960 mužstva ujal Jaroslav Vejvoda,
nejúspěšnější trenér Dukly, jehož jen na krátká období
vystřídali opět Musil a také Václav Pavlis. Titul mistra republiky jsem s Duklou získal šestkrát (1958, 1961 až 1964
a 1966) a navíc jsme čtyřikrát vybojovali Československý
pohár (1961, 1965, 1966 a 1969).“
Pohárová Evropa
„Kolik jsem sehrál pohárových zápasů, spočítané nemám,
ale bylo jich určitě hodně. Na některé člověk zapomene,
jiné mu naopak dlouho zůstávají v paměti. Výborný útočný fotbal jsme hráli třeba ve čtvrtfinále PMEZ v sezoně
1962/63 v Lisabonu proti Benfice. Sice jsme prohráli 1:2,
ale nezaslouženě, protože jeden gól jsme dostali z ofsajdu.
Skvělý zápas jsme sehráli i ve čtvrtfinále PMEZ v sezoně
1966/67 doma s Ajaxem Amsterodam. Vyhráli jsme 2:1
a já se nachomýtl k jednomu z našich gólů, když jsem svým
atakováním soupeřova obránce dotlačil k tomu, že balón
špatně odkopl a dal si vlastní branku.“
Turnaj v Mexiku
„V roce 1959 jsme absolvovali dvouměsíční zájezd
do Střední Ameriky. V jeho rámci jsme sehráli turnaj
v Mexiku, jehož se zúčastnily tři domácí kluby a jedno
z tehdy nejlepších mužstev světa FC Santos s Pelém, Zitem,
Pepem a dalšími hvězdami. Brazilci své zápasy suverénně
vyhrávali, takže když jsme proti nim nastoupili my, většina
z 80 000 diváků na olympijském stadiónu si přála naše
vítězství. Před zápasem jsme si v kabině říkali, že si na ně
musíme dát pozor, ale už v 9. minutě jsme prohrávali 0:2.
Pak jsme se však zvedli, ještě do poločasu jsme skóre otočili a nakonec jsme vyhráli 4:3. To byla tenkrát veliká sláva.
Pobyt v Mexiku byl však pro mne významný i jinak – poznal
jsem tam totiž svou budoucí manželku Marii, která tam
pracovala na obchodním zastupitelství naší ambasády.“
Americký pohár
„Turnaje v USA jsme se zúčastnili pětkrát a čtyřikrát,
v letech 1961 až 1964, jsme jej vyhráli. Nejvíce vzpomínám
na naši první finálovou účast, kdy jsme se střetli s FC
Everton, a především na úvodní zápas. Fotbaloví odborníci
a příznivci se tehdy rozdělili na dva vyrovnané tábory:
Jedni tvrdili, že úspěch bude slavit strojová a razantní
hra Angličanů, druzí naopak favorizovali náš technický
fotbal. Trochu nám nahrálo, že Pavel Kouba Angličanům
na začátku zápasu chytil penaltu, a naopak nám vyšlo
snad úplně všechno, takže po prvním poločase jsme vedli
už 5:0. Na začátku druhé půle jsme sice dostali dva góly,
ale nakonec jsme dvě branky přidali i my a utkání skončilo
7:2. Porazit na takovémto turnaji tak silného soupeře, to
byl opravdu nezapomenutelný zážitek.“
Reprezentace
„Za reprezentační áčko jsem sehrál prakticky tři zápasy,
a to v letech 1958 a 1959 postupně s Itálií, s Tureckem
a s Irskem, a abych řekl pravdu, moc se mi nepovedly.
Na mém postu byla tehdy v reprezentaci dost velká konkurence, nikdo tam však nevydržel delší dobu. Prosadil
se až Tomáš Pospíchal, který pak odehrál i mistrovství
světa v roce 1962. Můj čtvrtý reprezentační start proti
Jugoslávii v roce 1964 byl původně brán jako utkání
olympijských mužstev a teprve dodatečně byl do statistik
započítán jako oficiální mezistátní utkání.“
Olympiáda
„Mnohem víc se mi dařilo v olympijském mužstvu, za které
jsem odehrál patnáct utkání a vstřelil pět branek. Nezapomenutelným zážitkem pro mne byla účast na olympijských
hrách v Tokiu v roce 1964. Na můj post se původně víc
počítalo s Ĺudovítem Cvetlerem, takže jsem se do Japonska probojoval jako jeden z posledních a odjel jsem tam
s číslem dresu 16 vlastně jako náhradník. Jenže pak trenér
Rudolf Vytlačil začal stavět na pravé křídlo mě, začalo
se mi mimořádně dařit a nakonec jsem odehrál všechna
naše utkání.
V olympijském fotbalovém turnaji jsme skončili druzí,
když jsme ve finále podlehli Maďarsku 1:2. V tom zápase
jsem dal naši jedinou branku a vzpomínám si, že ještě než
jsem vystřelil, tak jsem byl přesvědčený, že dám gól. Viděl
jsem totiž, jak ke mně letí centrovaný míč, a tušil jsem,
že ho obránce podskočí. Naběhl jsem si proto do prostoru
mezi malým vápnem a penaltou, přijal balón na prsa
a tak, jak mi padal dolů na nohu, jsem ho z voleje napálil
a brankář byl bezmocný. Jenže to už jsme prohrávali 0:2,
a i když jsme do konce zápasu měli ještě několik šancí
Asistentem v Dukle…
„V roce 1972 jsem nastoupil jako asistent trenéra u mužstva dospělých. Postupně jsem spolupracoval s Jaroslavem
Vejvodou (1972–73), s Josefem Masopustem (1973–75),
opět s Vejvodou (1975–80), s Ladislavem Novákem
(1980–85), s Jiřím Lopatou (1985–87) a s Jaroslavem Jarešem (1987–89). Když měl přijít Láďa Novák, dostal jsem
nabídku, zda bych nechtěl vést mužstvo jako hlavní trenér
sám. Tenkrát jsem to ale odmítl – jednak proto, že Láďa byl
v tu dobu kvalitnější a zkušenější trenér, a jednak proto,
že jsem si říkal: Vezmeš to, budeš tady dva tři roky a pak
budeš muset někam odejít. A to jsem nechtěl, byl jsem
v Dukle velmi spokojený. V roce 1989 jsem se po Rudolfu
Kockovi, který odešel do důchodu, stal na jednu sezonu
šéfem fotbalové Dukly. Mezitím ale proběhla listopadová
revoluce a na tento post byl dosazen Jaroslav Kozačka.
Vrátil jsem se tedy k mužstvu a v sezoně 1990/91 jsem
dělal asistenta Ivo Viktorovi. A tím jsem s trénováním
v Dukle definitivně skončil.“
… a u reprezentace
„V Dukle bylo vždycky hodně reprezentantů, což byl asi
hlavní důvod, že jsem byl v roce 1977 jako asistent povolán
k olympijskému mužstvu, jež tehdy vedl Ján Hucko. V roce
1978 mě pak jako asistenta přeřadili k Jozefu Venglošovi
k reprezentačnímu áčku, kde jsem strávil dva roky. Skončil
jsem po úspěšném mistrovství Evropy v Itálii v roce 1980,
kde jsme po penaltovém rozstřelu získali na úkor domácích
třetí místo.“
Práce v ASC
„Když jsem přestal trénovat, měl jsem štěstí, že mě vzali
k našemu mateřskému útvaru. Nastoupil jsem do oddělení
sportu ASC DUKLA, kde jsem zpočátku vyhodnocoval
výsledky sportovců a později plánoval a řídil finance. To
znamenalo, že jsem mj. na základě výsledků zařazoval
sportovce do platových tříd, počítal jim kalorné, prostě
jsem se staral o to, aby dostali to, na co mají nárok. V ASC
jsem zůstal dvanáct let, než jsem ke konci roku 2003
s hodností podplukovníka odešel do penze. V Dukle mám
tedy i se základní vojenskou službou odslouženo 47 roků.“
Konec a vzkříšení fotbalové Dukly
„Úpadek vrcholového fotbalu v Dukle šel tak trochu mimo
mě. Oddíl kopané se totiž postupně osamostatňoval, když
nejdříve fungoval jako příspěvková organizace armády
a pak se od armády oddělil úplně. Co potom následovalo,
máme všichni ještě v dobré paměti, a vše vyvrcholilo
opuštěním jména Dukly.
Těm, kteří se v současné době snaží o návrat Dukly
do vrcholového fotbalu, přeji úspěch, nebudou to ale mít
jednoduché. Finanční zajištění klubu je jenom první a nezbytná podmínka. Další neméně podstatnou věcí je dobré
fungování klubového vedení, kde všichni musí táhnout
za jeden provaz, a sestavení kvalitního mužstva, které
bude ve 2. lize schopno herně a výsledkově obstát.“|
21
Jan Brumovský
Vysokoškolská studia
„V roce 1968 jsem složil přijímací zkoušky na FTVS Univerzity Karlovy v Praze, obor tělesná výchova, specializace
fotbal, a byl jsem přijat. Protože jsem ale v té době ještě
hrál, studium jsem přerušil a vrátil se k němu až po skončení své hráčské kariéry v roce 1970. Zároveň jsem se stal
vedoucím trenérem mládeže Dukly, takže jsem šéfoval
všem trenérům od žáků po dorostence. Přes den jsem byl
v zaměstnání a po návratu domů jsem se musel učit, někdy
až do noci. Studia jsem však v roce 1976 zdárně dokončil
a v témže roce i promoval.“
návrat
Jak šel čas
dukla sport
Mazochova
cesta
zpět
|Jan Mazoch pod Frenštátským můstkem
Honzův
text a foto: Jan Baier
Jan Mazoch
Zimní sezona byla v plném proudu a skokan
na lyžích, člen TJ Dukla Frenštát Jan Mazoch,
se těšil na návrat do Světového poháru. Na svém
oblíbeném můstku „Welka Krokiew“ v polském
Zakopaném, povzbuzen druhým místem ze závodů
v kontinentálním poháru v Sapporu, ho čekal
souboj s nejužší světovou špičkou. Závody měly
začít páteční kvalifikací, ale tu jury vzhledem
k nepříznivým podmínkám přeložila na sobotní
dopoledne. To už nesněžilo a vítr byl „umírněný“.
H
onza si věřil a měl proč – cítil formu a možnost
dobrého výsledku. Dopolední kvalifikací proběhl hladce a tak večerní představení za bouřlivé podpory více než 40 000 diváků mohlo začít. Již první
soutěžní skok byl na dobré úrovni, podmínky ovšem
nebyly ideální a zadní vítr ho poslal až na 15. místo.
Přesto, to znamenalo rozjetý závod na dosavadní
nejlepší výsledek ve Světovém poháru v kariéře
a byl dokonce nejlepší z českého kvarteta, které
celé postoupilo do druhého kola. Ve chvíli, kdy
se Honza připravoval na druhý soutěžní skok, ostatní naši reprezentanti již měli odskákáno. Druhé
kolo byla velká „větrná loterie“ a tak třeba po skoku
finského fenoména Janeho Ahonenne se víc jak 10
minut neskákalo.
Osudný pád
A pak přišel Honzův finálový skok – s pádem,
po kterém byl náš reprentant odvezen do nemocnice v Zakopaném a následně na kliniku v Krakově.
Zde byl čtyři dny udržován v umělém spánku.
Po jedenácti dnech od pádu byl transportován
do Ústřední vojenské nemocnice v Praze. O pádu
do té doby nevěděl, nic si nevzpomínal, a tak jeho
první starost byla „jít co nejdříve na trénink“. Zajímal se o to, jestli již byla uzavřena nominace na MS
a konstatoval „já musím trénovat, nemůžu tam odjet
nepřipravený“. V té době již probíhala rehabilitace,
jak pohybového ústrojí, tak paměťové a psychické
testy. Moment, kdy pochopil, že letošní sezona
se pro něho již uzavřená, přijal s pokorou a rozhodl
se pokračovat v dalším boji o návrat na sportovní
bojiště, s uvědoměním, že čas v této chvíli nehraje
roli. Nejdříve se dostat do běžného života a pak
postupně do toho sportovního. „Je pravda, že jsem
najednou nemohl dělat můj sport, ale každý den jsem
se probouzel s touhou dokázat se vrátit , tak aby si mě
lidé pamatovali podle nějakého sportovního výsledku,
22
dotazník
Jméno: Jan Mazoch
Stav: Svobodný, přítelkyně Barbora se kterou
očekává narození prvního potomka
Vzdělání: Student SPŠE ve Frenštátě p. R.
Datum narození: ve čtvrtek 5. září 1985
Oddíl: Dukla Frenštát p. R.
|V Zakopaném
a ne jenom proto, že jsem spadnul“. Na této cestě naštěstí není Honza sám. Přiznal, že podporu, kterou
nachází jak v rodině, u fanoušků a též u ASC DUKLA
je pro něj klíčová: „Bez tohoto zázemí bych měl velmi
malou šanci to zvládnout.“
Nová naděje
S velkou netrpělivostí očekával výsledek vyšetření
na EEG a magnetické rezonanci, které bylo plánováno na konec dubna, tři měsíce po osudném
pádu. Právě závěry této prohlídky měly ukázat další
směr Honzova života a možnost vrátit se k jeho
milovanému sportu. „Nevím co bych dělal, kdyby
mi lékaři oznámili, že již nemám šanci se na můstky
vrátil“, byla jeho první slova po oznámení výsledku.
Ten ukázal, že český skokan se již může zapojit
do běžného života. Vzhledem k vysoké psychické
a fyzické zátěži vrcholových sportovců mu bude
v následujících měsících připraven individuální
tréninkový plán.
Na konci dubna poprvé předstoupil před veřejnost
a popsal svoje pocity: „Ten pád má pro mě kladné
a záporné stránky. Mezi ty kladné určitě patří to,
že jsem si uvědomil a srovnal některé životní postupy
a priority, řekl bych, dostal jsem rozum“. A pak se novinářů zeptal „A kdo ho z vás měl již v jednadvaceti?“
Jako zápornou stránku uvedl to, že nyní nemůže
skákat. Jeho nejbližší plány vedou jak do školy, kde
si bude dodělávat poslední ročník Střední průmyslovky a následně maturitu, tak i do nejbližšího
okolí. Začátkem července očekává narození prvního
potomka a jako svůj osobní cíl si klade především
být dobrým tátou.
Kdy se poprvé postaví na lyže a v kombinéze
k prvnímu skoku zatím nevíme. Honza však ví,
že cesta je dlouhá, ale její část již má za sebou.
Trpělivost, píle, to jsou nyní jeho slova.|
Účast na vrcholných událostech: OH Salt Lake City 2002, MS v letech Harrachov 2002,
MS v Predazzu 2003, MS v letech Planica 2004,
MS v Oberstdorfu 2005, OH v Turíně 2006,
Největší sportovní úspěch: MSJ 2003 – 3. místo, bronzová medaile, MČR – 1. místo, a také
vítězství v žákovských a dorosteneckých
závodech
Největší životní úspěch: Moje přítelkyně,
miminko co čekáme a to že jsem v pořádku…
Šťastné číslo: Mám šťastné 13 a teď i číslo 4
Dosavadní největší sportovní zážitek: Mám
hodně zážitků, ale krásné jsou závody v Zakopaném a taky se mně moc líbila moje první
olympiáda v Salt Lake City
Oblíbené jídlo: Já jím úplně všechno, ale nejraději mám kuřecí maso a to může být upraveno
všelijak
Oblíbený nápoj: Určitě je to pramenitá voda
bez bublinek
Můj dětský sen, který se mi vyplnil:
To, že bydlím s přítelkyní v bytě, který jsme si
sami vybavili!
Můj dětský sen, který se mi zatím nevyplnil:
Ještě nemám dostudovanou střední školu
Sport, který rád provozuji: Je to fotbal, který
hraji v Kunčicích pod Ondřejníkem vždy po skokanské sezoně
Sport, na který se rád dívám: Moto GP
Sportovní vzor a proč: Adam Malysz, proto co
dokázal a že je to strašně skromný člověk
Oblíbený sportovec: Adam Malysz a Jakub
Janda
Oblíbený můstek a proč? Těch můstku je víc
které mám rád, tak nebudu jmenovat abych
na nějaké nezapomněl
Předzávodní rituál: To se neříká…
Sportovní talisman: Pavouček pro štěstí|
Jednání UNIASK ČR
V
Valné hromady a novinky z klubů
46. Valná hromada
TJ Dukla Praha
D
elegáti největšího členského klubu
UNIASK ČR Tělovýchovné jednoty DUKLA
Praha s 2 047 členy se 19. dubna 2007 sešli již
na 46. valné hromadě. V jejím průběhu byl členem výboru za odstoupivšího Jiřího Sequense
(oslavil 25. dubna 2007 své pětaosmdesátiny)
zvolen předseda odboru přátel Josef Dufek.
Nižší příspěvek na činnost od Pražské tělovýchovné unie na rok 2007 se do práce 14 oddílů
TJ DUKLA zásadně nepromítne. Ve zprávě o činnosti, kterou přednesl předseda Jiří Šimice
byly zmíněny nadstandardní vzájemné vztahy
s Armádním sportovním centrem DUKLA, Unií
armádních sportovních klubů ČR a městskou
částí Praha 6.|
|Renata Sychrová
UNIASK ČR
UNIASK
ČR
Ze života Unie
alná hromada Unie armádních sportovních klubů České republiky se 11. dubna
2007 konala počtrnácté. V jejím průběhu
bylo vyhodnoceno uplynulé období a přijat
zásadní dokument „Programové zaměření
činnosti UNIASK ČR na léta 2007 až 2011“,
který je ve své podstatě střednědobým plánem rozvoje UNIASK ČR ve všech směrech.
V diskusi vystoupilo 5 delegátů a 2 hosté.
Delegáti valné hromady podpořili výkonný
výbor v úsilí a realizaci projektu „ARMÁDNÍ
KLUB“, který zatím nenachází pochopení
u středního managementu resortu obrany.
Klíčovým problémem zde je bezplatný
pronájem majetku státu v užívání útvarů
a zařízení AČR, zejména pak tělovýchovných
zařízení pro činnost členských klubů
UNIASK ČR.|
UNIASK ČR
dukla sport
Z členských klubů
Olomoučtí kadeti druzí v republice
ezi úspěšné olomoucké boxery se zařadila
poprvé v historii žena. Renata Sychrová
získala na mistrovství České republiky ve dnech
2. až 4. března v Jablonci nad Nisou v hmotnostní
kategorii do 66 kg stříbrnou medaili. Jejím trenérem je bývalý reprezentant Josef Němec.
Ve stejném termínu se konalo mistrovství České
republiky kadetů, kde olomoučtí boxeři v konkurenci 32 oddílů obsadili skvělé druhé místo, když
její borci získali 1 zlatou, 2 stříbrné a 2 bronzové
medaile.
Svěřenci trenérů Alexandra Bögiho, Josefa Duraje
a Josefa Němce podali vynikající technicko-taktický výkon.
Medaile získali
• ve váze do 40 kg René Baláž zlatou
• ve váze do 43 kg Karel Kudláč stříbrnou
• ve váze do 48 kg Mário Baláž stříbrnou
• ve váze do 40 kg Mário Wiedermann bronzovou
• ve váze do 81 kg Kamil Heřmánek bronzovou|
M
|René Baláž
|Mário Baláž
|Karel Kudláč
Fotbalový svátek na Julisce
N
a Julisku se v srpnu vrátí kvalitní fotbal. Druholigová utkání zde bude hrát FK Dukla Praha, která
převezme práva k účasti v této soutěži od FC Jakubčovice. Předzvěstí návratu špičkového fotbalu
na Julisku bude I. ročník turnaje „LEGENDY – FOTBALOVÝ POHÁR 2007“, ve kterém se utkají internacionálové Bohemians, DUKLY, Slavie a Sparty Praha. Nad turnajem, který se koná v neděli 1. července 2007
převzal záštitu předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka. Diváci, kteří budou mít volný vstup
jistě ocení umění hráčů slavných pražských klubů, z nichž většina oblékla dres národního družstva.
Slavnostní zahájení turnaje proběhne v 10.00 hodin. Finálový zápas od 14.45 hodin bude přenášet Česká
televize v přímém přenosu.|
SKI KLUB Dobruška je jako občanské sdružení od roku 2004 členem UNIASK ČR. Od této doby se i dále
prohloubila spolupráce s Vojenským geografickým
a hydrometeorologickým úřadem Dobruška.
Ze 130 členů SKI KLUBU, kteří nejen v zimní sezoně
pracují a podporují jeho činnost, je současně 59
členů členy Svazu lyžařů České republiky. SKI KLUB si
udržuje dlouholetou tradici tím, že lyžařští instruktoři a technický personál pracují ve prospěch výcviku
dětí a při přípravě lyžařských areálů dobrovolně,
bez nároku na jakoukoliv odměnu. Novými členy SKI
KLUBU se stávají mladí lidé, absolventi lyžařských
kurzů, kteří pak pracují jako lyžařští instruktoři.
V současné době má SKI KLUB k dispozici dva lyžařské areály v Orlických horách. Areál u Masarykovy
chaty na Šerlichu a areál Kutl u Olešnice v Orlických
horách. V nich je k dispozici přenosný lyžařský vlek pro
malé děti a začátečníky a střední lyžařský vlek POMA
pro starší děti a pokročilé a dvě chatky, ve kterých je
dětem, instruktorům, vedoucím a technickému personálu podáván teplý čaj a kde si mohou v teple a suchu
odpočinout a sníst svačiny. Předpokládáme, že schopnost provádět lyžařský výcvik dětí a mládeže si udržíme
i v dalších letech. S pomocí města Dobrušky, sponzorů,
dotací a brigádnickou činností instruktorů lyžování,
technického personálu a rodičů budeme rozšiřovat
technické zázemí v areálu u Masarykovy chaty. Především chceme letos dokončit výstavbu nového lyžařského vleku s vyšší kapacitou i délkou a výhledově vybudovat novou chatku jako zázemí pro děti na horách.|
|Společná jízda instruktorky s dětmi
texty : Arnošt Šulc, Alexandr Bögi, Karel Vítek
foto: archiv UNIASK, Karel Vítek
SKI KLUB Dobruška se představuje
|Výcvik v muldách
23
nová kariéra
dukla sport
Roman Šebrle by žádnou medaili neprodal
Šebrle
on-line diskuse
nová kariéra
texty na této straně: Radek Komoráš
foto na této straně: Ivana Roháčková a archiv ASC DUKLA
R
Charismatický a sympatický držitel světového
rekordu v desetiboji major Roman Šebrle
(ASC DUKLA), osobnost armádního sportu,
byl dalším zajímavým hostem pravidelné on-line
diskuse na serveru www.novakariera.cz. Vyjádřil
se v ní k celé řadě dotazů, kterých během hodiny
přišlo okolo stovky.
rozhovor
s Liborem Jirouškem
Otázky pro instruktora Armádního
sportovního oddílu DUKLA parašutismu
Prostějov, reprezentanta ČR v klasických
parašutistických disciplínách, para-ski
a paraglidingu prap. Libora Jirouška
oman začínal jako dálkař a výškař. Dodnes skok
do výšky považuje pro sebe samotného za nejpřirozenější disciplínu a při závodech se jí nikdy
nebojí, ale hned dodává: „Horší je to se skokem o tyči, bojím se ho a ani sám nevím proč.“ Pro samotný
desetiboj se už nadchl při svém prvním závodě. „Od
mládí jsem dělal všechny možné sporty a disciplíny,
a tak to ani jinak než desetibojem skončit nemohlo,“
přiblížil svou cestu k atletickému desetiboji rodák
z východočeského Lanškrouna. Koho vidí jako svého
možného nástupce? „Pravděpodobně to bude nějaký
výškař nebo dálkař. V samotném desetiboji dnes ale
bohužel svého nástupce nevidím…“
Jedním z rozhodujících faktorů v kterékoli sportovní disciplíně je zdraví. Toho si je rozhodně vědom
i samotný olympijský vítěz v desetiboji. „Zdraví je
jednoznačně to nejdůležitější. Bohužel se nijak nedá
obejít. Trénink na nejvyšší úrovni je balancováním
na hraně mezi zdravím a zraněním. Buď zdraví vydrží
a je to pak dobrý, nebo se člověk zraní a už nikdy
nedokáže, že na to měl. I zranění je však motivace,
ale nesmí k němu docházet moc často.“
Prodal by Roman někdy nějaký cenný kov ze své
bohaté sbírky? „Žádnou z medailí neprodám, ani
Parašutista z Prostějova
Čím jste toužil být v dětství? Hrál jste si někdy na vojáky a přemýšlel o tom, že jednou budete generálem?
„V dětství jsem toužil být parašutistou. Na vojáky jsem si samozřejmě hrál, ale že budu generál, o tom přemýšlím až teď
v posledních letech. Myslím, že budu dobrý generál.“
Změnily se vaše podmínky pro trénink po tom, co jste
oblékl uniformu?
„Samozřejmě. Parašutismus není mediálně známý sport
a na reprezentační úrovni ho můžete provozovat buď jako
profesionální voják, nebo manžel Paris Hilton.“
Kdy a na základě čeho jste se rozhodl odstartovat kariéru vojenského profesionála?
„V roce 1998 jsem nastoupil jako voják základní služby
do Dukly Prostějov. Zde jsem se rozhodl zůstat co nejdéle.“
Myslíte si, že muž v uniformě imponuje ženám a naopak
žena mužům?
„Nevím, jak voják ženám, ale mně ženy v uniformě imponují.
Víc už snad jen ženy v uniformě bez uniformy.“
Připravoval jste se nějak speciálně na fyzické testy,
které musí absolvovat ve Středisku pro výběr personálu
každý, kdo chce vstoupit do armády?
„Na testy jsem se nikdy zvlášť nepřipravoval. Hodně mi
pomohl rok vojenské základní služby, při které jsem měl
pohybu dostatek.“
Jaký je Váš názor na současný stav profesionální armády?
„Ostatní složky armády neznám tak dokonale, abych mohl
hodnotit, ale ta naše funguje opravdu skvěle.“
Co si myslíte o normách, které je nutné při výběru
splnit? Do jaké míry jsou podle Vás reálné a pro netrénovaného jedince splnitelné?
„Normy jsou podle mne splnitelné i pro netrénovaného
jedince. Vím, že fyzická kondice dnešní mládeže neustále
klesá, ale každý, kdo chce vstoupit do armády, by určitou
fyzickou kondici mít měl.“
Pamatujete si na něco co vás zmátlo u psychotestů
ve Středisku pro výběr personálu?
„Nastupoval jsem do Dukly jako profesionální parašutista
a na psychotestech jsem měl otázky typu: Máte rád rizikové
sporty, nebo napadá vás někdy myšlenka, že byste vyskočil
z letadla? Opravdu jsem si nebyl jist, zda po mých odpovědích mám šanci projít.“
24
za velkou sumu. Na druhou stranu je ale taky nikomu
nevěnuji. Například nadaci bych dal cokoliv jiného…
Myslím si, že medaile jsou jen moje, je v nich moje
dřina, odříkání, bolest, stesk a nervozita, o vše ostatní se s lidmi kolem sebe rád podělím, ale moje medaile
jsou prostě moje medaile.“ Každá z těch, které
Roman získal, má svůj vlastní příběh. Jeho nejcennější je ta zlatá olympijská z Atén 2004. „Protože
byla nejvíce vysněná a hodně jsem po ní toužil.“ Jaký
pocit prožívá ten, kdo získá zlatou olympijskou medaili? „Nezapomenutelný, nevysvětlitelný, až přímo
euforický. Olympiáda je pro každého sportovce vrchol
a vyhrát ji je opravdu ten nejlepší pocit, jaký jsem kdy
ve sportu zažil, při vyslovení titulu OLYMPIJSKÝ VÍTĚZ
stále trvá.“
Roman myslí i na zadní vrátka. Začíná podnikat.
Pádu, jakého se dočkal například herec Roman
Skamene, se nebojí. „Riziko k podnikání prostě patří.
Budu se snažit možná rizika minimalizovat. Věřím,
že to půjde.“
A dál pokračuje. S lehkou ironií odpovídá na další
dotazy: „Křik děvčat z USK mě při tréninku nevyrušuje, holky samotné už možná ano…“ Při diskuzi si
dokázal poradit i s jemně provokativní nabídkou
k intimnějšímu kontaktu a také prozradil, jaké má
číslo bot.
Děkujeme nejen olympijskému vítězi Romanu Šebrlemu, ale i dalším osobnostem armádního sportu,
které přijaly pozvání do redakce www.novakariera. cz. Děkujeme vedení Armádního sportovního
centra DUKLA a deníku Sport za bezchybnou spolupráci, jež přilákala na stránky Ředitelství personální podpory celou řadu nových návštěvníků.|
Umíte pochodovat, skládat a rozebírat samopal?
„Pochodovat umím a samopal rozeberu taky. Složím ho
taky, ale střílet bych z něj pak asi nechtěl (smích).“
Co byste poradil mladým lidem, kteří se rozhodnou
vstoupit do armády?
„Aby věděli, co chtějí, a šli za tím.“
Děkuji za rozhovor.|
Úspěchy Libora Jirouška:
2. místo na mistrovství Evropy v para-ski juniorů 2002
3. místo na mistrovství světa v para-ski juniorů 2003
3. místo na mistrovství světa v individuální akrobacii 2006
několik 2. a 3. míst z vojenského i civilního mistrovství
světa v týmech jak v přesnosti přistání, tak kombinaci
CISM
dukla sport
pozvánka
Jubilejní ročník
ve Vyškově
Mezinárodní rada vojenského sportu (CISM – Conseil International du Sport Militaire) rozhodla,
že Vyškov letos převezme pomyslnou štafetu po brazilské Pirassunange (2006), tureckém Istanbulu
(2004), španělské Salamance (2003), francouzském Dijonu (2002), švédském Blekingewingu
(2001) nebo finském Tikkakoski (2000) a letos se tam bude konat v pořadí již padesátý světový
šampionát CISM v leteckém pětiboji.
text: Jan Zeman
ilustrační foto: ASC DUKLA
Program 50. mistrovství světa v leteckém pětiboji CISM
Pondělí 9. července
příjezd delegací
porada sportovní komise leteckého pětiboje CISM
Úterý 10. července
trénink
zahajovací ceremoniál
technická porada
Od 9. do 16. července 2007 se uskuteční 50. mistrovství světa v leteckém pětiboji CISM
Středa 11. července
soutěž rezervistů (střelba)
soutěž týmu „A“ (střelba)
plavání
technická porada
Pátek 13. července
soutěž týmu „A“ (basketbal)
soutěž rezervistů (šerm)
Sobota 14. července
překážková dráha
orientační běh
závěrečný ceremoniál
Neděle 15. července
kulturní den
Pondělí 16. července
odjezd delegací
P. S.: Aktuální informace a později i výsledky
z 50. mistrovství světa v leteckém pětiboji CISM
naleznete na speciální internetových stránkách:
www.paimcism2007.cz.
H
istorie leteckých pětibojů se začala psát před
2. světovou válkou, ale první mistrovství světa
se mohlo uskutečnit až v roce 1948 ve Francii.
Jednotlivé disciplíny byly v minulosti vybrány tak,
aby co nejvíce přispívaly k rozvoji schopností pilotů
a zároveň napomáhaly správnému řešení různých
krizových situací, do kterých se letci mohou při
plnění zadaných úkolů dostat.
Letošní ročník mistrovství světa v leteckém pětiboji CISM poprvé v historii této významné soutěže
pořádá Armáda České republiky a záštitu nad ním
převzal náčelník Generálního štábu genpor. Vlastimil Picek. Česká armáda se leteckému pětiboji
začala věnovat až v roce 1995, kdy se příslušníci
Vzdušných sil AČR poprvé zúčastnili mistrovství
světa ve španělském Florennes. Od té doby se každoročně koná přebor Armády České republiky v této
disciplíně a ti nelepší účastníci jsou nominováni
na významné mezinárodní soutěže. V současnosti
tvoří širší reprezentační kádr přibližně dvacet letců.
Na loňském šampionátu v brazilské Pirasununge
získalo naše družstvo 10 455 bodů, což stačilo
na celkové 7. místo.
Pětiboj se skládá z pěti hlavních disciplín – plavání na 100 metrů s překonáváním překážek, střelby
na otočné terče, šermu, basketbalových technických cvičení a úniku. Ve skutečnosti je těch disciplín vlastně sedm, únik je tvořen orientačním během na šest kilometrů a překážkovou drahou. Zcela
samostatnou disciplínou je pak letecká navigace,
která je také hodnocena samostatně. Právě v ní
patříme, díky čáslavskému pilotovi nadporučíku
Pavlu Pavlíkovi, ke světové špičce, neboť v loňském
roce se stal s poměrně velkým bodovým náskokem
mistrem světa v letecké navigaci.|
25
CISM
Čtvrtek 12. července
soutěž týmu „A“ (šerm)
soutěž rezervistů (basketbalové dovednosti)
kaleidoskop
Železný dostal cenu fair play
T
rojnásobný olympijský vítěz v hodu oštěpem
Jan Železný, který na podzim loňského roku
ukončil kariéru atleta-sportovce, převzal 3. dubna od Českého klubu Fair play a Českého olympijského výboru hlavní cenu fair play za sportovní
kariéru.
Česká mincovna vydala zlaté medaile
pro sportovní fanoušky
N
a trh se dostala série certifikovaných zlatých
medailí, na kterých jsou zobrazeni nejúspěšnější
armádní sportovci posledních let, kteří získali titul
mistra světa a zároveň jsou i olympijskými vítězi. Zlaté
pamětní medaile Jana Železného, Štěpánky Hilgertové
a Kateřiny Neumannové jsou vyrobeny v nákladu
500 ks, průměr medaile 22 mm, hmotnost 7,78 g a ryzost 999/1000 Au. Cena jedné medaile je 6 500 Kč.
P
výsledky
přehled
Petra CIBULKOVÁ
Narozena: 15. 4. 1961 v Karlových Varech
Bára neuletí
A
č zdánlivě připravená ke startu v bojovém letounu F-18,
z vojenské základny Španělského království v Las Palmas
naše oštěpařka Barbora Špotáková (Dukla Praha) nakonec
neodstartovala. Nebylo natankováno, vrata garáže byla
pevně zavřená, o povolení k letu nemluvě. Navíc si jednu
ze svých horkých olympijských medailových nadějí v rámci
své dovolené osobně hlídal sám šéf ASC DUKLA Jaroslav
Priščák. To jsme jen v rámci tradičního soustředění atletů
Dukly využili zajímavé nabídky velitele místní vojenské základny Jose Maria Salom Piqueres zprostředkované bývalým
vynikajícím španělským oštěpařem Carlosem Auyanetem
Pérezem a jeho manželkou, diskařkou Alicí Matějkovou (jednou startovala na olympijských hrách za Českou republiku,
dvakrát za Španělsko). Oba nám na Gran Canarii pomáhají
nejen se zajištěním tréninku, ale i různě zpestřovat pobyt.
sportovních výsledků za měsíce
únor až květen 2007 – výběr
Cyklistika
23.–25. 2. / SP – Manchester – Velká Británie
muži / dvojice – 5. P. Lazar, A. Kaňkovský
Kanoistika
21.–22. 4. / MČR dlouhé tratě – Praha
muži / 5 000 m / K2 – 1. K. Leština, M. Odvárko
muži / 5 000 m / C1 – 1. M. Ostrčil
muži / 5 000 m / C2 – 1. M. Ostrčil, J. Homolka
ženy / 5 000 m / K2 – 1. K. Ballová, J. Šebestová
Moderní pětiboj
24.–25. 3. / SP – Káhira – Egypt
muži / jednotlivci – 2. M. Michalík
muži / jednotlivci – 5. M. Sedlecký
Parašutismus
23.–25. 2. / MS v para-ski – Predazzo – Itálie
muži / jednotlivci – 7. P. Taršinský
muži / družstva – 4. P. Taršinský, L. Jiroušek (podíl
v družstvu ČR)
Sportovní gymnastika
18. 3. / SP – Paříž – Francie
ženy / přeskok – 2. J. Komrsková
24.–29. 4. / ME – Amsterdam – Holandsko
ženy / přeskok – 5. J. Komrsková
26
MgA.
Sportovní lezení
17. 3–18. 3. / ME – Birmingham – Anglie
muži / bouldering – 3. T. Mrázek
21.–22. 4. / SP – Sofie – Bulharsko
muži / bouldering – 1. T. Mrázek
Sportovní střelba
21.–22. 4. / SP – Changvon – Korea
muži / skeet – 3. J. Sychra / 120 + 25
Veslování
14. 4. / MČR dlouhá trať – Hořín
muži / skif – 1. V. Chalupa
muži / skif lehkých vah – 1. O. Vetešník
muži / dvojka bez kormidelníka – 1. J. Schindler, J. Makovička
ženy / dvojka bez kormidelníka – 1. I. Neffeová, L. Bruncvíková
Vodní slalom
17.–20. 5. / ME ve sjezdu – Bihač – Bosna
muži / dlouhý sjezd / K1 – 3. Mrůzek
muži / dlouhý sjezd / 3x K1 – 1. Mrůzek (podíl v hlídce ČR)
muži / sprint / K1 – 5. Mrůzek
muži / sprint / 3x K1 – 1. Mrůzek (podíl v hlídce ČR)
Další výsledky najdete u článků z jednotlivých odvětví
výsledky zpracoval: Petr Eliáš
N
a gymnáziu se rozhodovala jestli se věnovat kresbě,
nebo divadlu, vystudovala DAMU, obor herectví
a po sametové revoluci se znovu vrátila ke kresbě a malbě.
V její tvorbě převažuje portrét a figurální kresba, karikaturu si přidala zprvu účelově a posléze našla zalíbení
především v rychlé volné kresbě, kde několika tahy lze
vystihnout podobu člověka. Dlouhodobě spolupracuje
s několika uměleckými agenturami a vytvořila tak stovky
karikatur pro desítky firem a osobností.
s DuklaSportem
Milana Kounovského
říslušníci ASO DUKLA parašutismu se zúčastnili
ve dnech 15.–22. dubna 2007, na letecké základně
Leon, „Otevřeného vojenského mistrovství Španělska
CISM v přesnosti přistání a skupinové akrobacii“.
Hynek Tábor předvedl tak vynikající výkon, že mu
byl při závěrečném ceremoniálu svěřen úkol sejmutí
vlajky CISM a ukončení závodů.
Celkové výsledky:
Přesnost přistání týmů: 1. místo: ČR – Dukla, 2. místo:
Polsko, 3. místo: Alžír
Přesnost přistání jednostlivců: 1. místo: Hynek Tábor
/ ČR – Dukla
Skupinová akrobacie: 1. místo: Španělsko – PAPEA,
2. místo: Litva, 3. místo: ČR – Dukla
Karikatury
kaleidoskop
Parašutisté s dvojitým zlatem
sportovní akce
Tucet otázek
pro
přehled připravil: Petr Eliáš
Atletika
Evropský pohár víceboje
Mistrovsví světa 17 let
Mistrovství Evropy 19 let
MČR
Mistrovsví světa
MČR 22
MČR družstev
Cyklistika
ME a MEJ dráha
MČRJ – dráha
MČR dráha – dvojice
MČR a MČRJ silnice – dvojice
Kanoistika
Mistrovství Evropy
Mistrovsví světa
MČR
MČR – maraton
ME 23 let a MEJ
Mistrovsví světa – maraton
Karate
Mistrovsví světa juniorů
Moderní pětiboj
Světový pohár
M MČR
Mistrovsví světa juniorů
Mistrovsví světa
Světový pohár – finále
Parašutismus
Evropský pohár – přesnost přistání
sportovní akce
MČR
MČR – skupinová akrobacie
Mistrovství Evropy
Evropský pohár – přesnost přistání
Sportovní gymnastika
Mistrovsví světa
Světový pohár
Sportovní lezení
Mistrovsví světa
Sportovní střelba / broky
MZ – VC Hradce Králové
Světový pohár
ME a MEJ
MČR
MS a MSJ
VC AČR
Sportovní střelba / kule
ME a MEJ
Světová univerziáda
MČR a MČRJ
Travní lyžování
Mistrovsví světa
Veslování
MČRJ a SEN B
Světový pohár
MČR
Mistrovsví světa 23 let
Mistrovsví světa juniorů
Mistrovsví světa
Vodní slalom
Světový pohár – slalom
7.–8. 7.
11.–15. 7.
19.–22. 7.
30. 6.–1. 7.
25. 8.–2. 9.
1.–2. 9.
8. 9.
Slovinsko – Maribor
Ostrava
Holandsko – Hengelo
Třinec
Japonsko – Ósaka
Jablonec nad Nisou
Sušice
11.–15. 7.
19.–22. 7.
21. 9.
28. 9.
Německo – Cottbus
Praha
Brno
Březnice
28. 6.–1. 7.
9.–12. 8.
17.–19. 8.
25.–26. 8.
30. 8.–2. 9.
22.–23. 9.
Španělsko – Pontevedra
Německo – Duisburg
Račice
Týn nad Vltavou
Srbsko – Bělehrad
Maďarsko – Gyōr
19.–21. 10.
Turecko – Istanbul
30. 6.–5. 7.
14.–15. 7.
6.–12. 8.
14.–22. 8.
15.–16. 9.
Itálie
Praha, Kladno
Portugalsko – Torres Vedra
Německo – Berlín
Čína
28. 6.–1. 7.
19.–22. 7.
23.–26. 8.
2.–5. 8.
23.–26. 8.
1.–9. 9.
27.–30. 9.
Slovinsko – Bled
Německo – Altenstadt
Rakousko – Lochen
Slovensko – Prievidza
Most
Chorvatsko – Osijek
Švýcarsko – Locarno
1.–9. 9.
14.–16. 9.
Německo – Stuttgart
Ostrava
18.–23. 9.
Španělsko – Marbella
29. 6.–1. 7.
28. 6.–2. 7.
10.–25. 7.
10.–13. 8.
1.–9. 9.
21.–23. 9.
Hradec Králové
Slovinsko – Maribor
Španělsko – Granada
Plzeň
Kypr – Nikosia
Hradec Králové
10.–17. 7.
10.–18. 8.
14.–16. 9.
Španělsko – Granada
Thajsko – Bangkog
neurčeno
6.–9. 9.
Olešnice v Orlických horách
6.–8. 7.
13.–15. 7.
21.–22. 7.
26.–29. 7.
7.–11. 8.
26. 8.–2. 9.
Třeboň
Švýcarsko – Luzern
Třeboň
Skotsko – Stracklyde
Čína – Peking
Německo – Mnichov
30. 6.–1. 7.
7.–8. 7.
14.–15. 7.
16.–19. 8.
24.–26. 8.
1.–2. 9.
20.–23. 9.
Praha – Troja
Slovinsko – Tacen
Německo – Augsburg
Čína – Peking
Řecko – Atény
Lipno
Brazílie – Iguassu
28. 6.–13. 7.
10.–25. 8.
Portugalsko – Cascais
Čína – Qingdao
Miloslava
Carvana
| Za třicetileté vynikající plnění služebních a pracovních povinností
a při příležitosti 50letého životního jubilea udělila ministryně
obrany Vlasta Parkanová kuchaři ASC DUKLA Miloslavu Carvanovi
Záslužný kříž MO ČR III. stupně.
1. Datum a místo narození:
„15. 6. 1957, Kladno.“
2. Dosažené vzdělání, povolání:
„Absolvoval jsem tříletý učební obor kuchař na středním odborném učilišti
v Hloubětíně a tomuto povolání se věnuji celý život.“
3. Provozoval jste nějaký druh sportu?
„Asi třináct let jsem hrál fotbal za Sokol Velké Přílepy a od svých zhruba
dvaceti let až dosud hraji stolní tenis za TJ Úholičky, kde bydlím, vše
na úrovni soutěží okresu Praha-západ.“
4. Co vás přivedlo do Dukly?
„Po vyučení jsem krátce pracoval v restauraci ,U Sojků‘ na Letné a pak jsem
nastoupil vojenskou základní službu. Narukoval jsem do Písku, odkud mě
nejprve odeslali do Bzence, abych tam vedl kuchařský kurz, a po návratu
mě na vyžádání půjčili do Prahy, kde tamní Dukla zrovna potřebovala
kuchaře.“
5. Kde jste v Dukle působil?
„V Praze jsem dělal kuchaře na středisku a zároveň jsem se shodou náhod
dostal k prvoligovému fotbalovému týmu Dukly, tehdy vedenému trenéry
Vejvodou a Brumovským. Jezdil jsem s nimi na soustředění, vařil jim,
a protože se mnou byli spokojení, podrželi si mě v Praze. Po skončení základní vojenské služby jsem přijal nabídku setrvat ve středisku jako kuchař
a v armádě jsem tedy pokračoval jako voják v další službě s propůjčenou
hodností.“
6. Jaký je váš momentální vztah k Dukle?
„Po dvaceti letech služby jsem to dotáhl na nadpraporčíka a z armády jsem
odešel, ne však úplně – nyní jsem v Dukle jako občanský zaměstnanec.
Dělám vlastně to samé, co předtím, tedy pracuji jako šéfkuchař ASC DUKLA
a zároveň se starám o provoz klubovny ve východní tribuně fotbalového
stadionu na Julisce.“
7. Jak dlouho už obšťastňujete duklácké žaludky?
„V červnu vedle padesátin oslavím zároveň i třicet let svého působení
v Dukle.“
8. Kde čerpáte náměty pro vaše kulinářské výtvory?
„Mám spoustu kuchařských knih, něco jsem pochytil ,U Sojků‘, což bývala
vyhlášená restaurace, občas si něco vymýšlím, kombinuji, obměňuji.
Sportovci jsou ze soustředění zvyklí na těstoviny, drůbež a ryby, tak jim
vařím pro změnu spíš českou klasiku.“
9. Jaké akce pro Duklu zabezpečujete?
„V klubovně na Julisce zajišťujeme fotbalistům servis o víkendech, kdy
se tu hrají mistrovské zápasy, a mimo to se tu konají i různé akce TJ Dukla
Praha. Větší oslavy pořádáme v centru moderního pětiboje v tribuně fotbalového stadionu. Zabezpečujeme však i občerstvení na armádních sportovních akcích nejen v Praze, ale i v Plzni, v Hradci Králové a v Prostějově.“
10. Máte v Dukle nějakého oblíbeného sportovce?
„Samozřejmě s někým víc přijdete do styku a víc se skamarádíte. Fandím
ale všem sportovcům Dukly, protože to mají těžké, sport je prostě dřina.“
11. Zájmy, koníčky:
„Mám zahradu, kde s otcem pěstujeme zeleninu, tam si vždycky odpočinu,
protože je tam klid. Dříve jsem vášnivě chytával ryby, ale na to teď vůbec
nemám čas, protože prakticky 90 % svého času trávím na Dukle.“
12. Přání do budoucna:
„Pro mne osobně je největším přáním zůstat zdravý. Pokud jde o Duklu,
v minulosti jsem se pohyboval nejvíc kolem fotbalu, a tak mu teď přeji,
aby se dostal zpět mezi českou elitu. Byl bych však rád, aby Dukla ve všech
sportech, které sdružuje, i nadále získávala medaile na domácích a světových kolbištích.“|
27
vaří šéfkuchař
ve III. čtvrtletí 2007
ptal se: Pavel Nekola
foto: Cyril Schejbal a Ivana Roháčková
očekávané
Předolympijský závod
ME 23 let a MEJ slalom
MČR slalom, sjezd
Mistrovsví světa slalom
Windsurfing
Mistrovství světa
Světový pohár
kaleidoskop
dukla sport
v armádním dresu
dukla sport
V loňském roce oslavil pětašedesáté
narozeniny Zdeněk Češpiva, který
v Dukle působil dlouhých třicet let. Patří
ke skutečným legendám motorismu, neboť
pětkrát získal titul mistra světa, třikrát
se stal mistrem Evropy, desetkrát vyhrál
dvoudenní soutěž mistrovství Evropy
a celkem čtrnáctkrát se postavil na start
legendární „Šestidenní“.
Láska
s vůní benzinu
|Úspěšný tým Dukly po jednom z vítězství v „Šestidenní“
Zdeněk Češpiva
(druhý zleva Zdeněk Češpiva)
I
když je dnes Zdeněk Češpiva v důchodu, k motorismu má stále velmi blízko. Ostatně i naše
setkání se stylově odehrálo v kanceláři autodílny,
u jeho rodinného domku v Praze 4. „Na motorce
jezdím jenom občas po silnici, ale už ne do terénu,
protože na to moje tělo už není zvyklé. Občas se projedu na své motorce – to už je veterán, je dokonce starší
než já, takže na ni ještě bohatě stačím,“ říká.
Vzpomínání na tři desetiletí strávená v armádě
Zdeněk Češpiva začíná u vojenské základní služby,
kterou celou absolvoval u bojového útvaru v Benešově. „Před vojnou jsem sice závodil, ale moje výsledky nebyly takové, abych se dostal do pražské Dukly,“
vypráví motocyklová legenda. V Benešově si musel
nejprve plnit svoje vojenské povinnosti a sportu
se mohl věnovat až ve volném čase, ve kterém
ostatní vojáci chodili na vycházky. Pochopitelně
jej několikrát neminulo ani vojenské cvičení třeba
na Šumavě.
Teprve po vojně mu navrhli, zda by nechtěl jít
k motoristům do Dukly. V té době měl i další nabídky, třeba z továrny Jawa, ale on se rozhodl pro
armádu. Psal se rok 1964. „Trochu jsem váhal, a navíc
se mi nechtělo do uniformy, takže jsem byl dva roky
28
v Dukle jako občanský zaměstnanec, než mě nakonec
zlomili do uniformy,“ podotýká Zdeněk Češpiva.
V Dukle našel dobré podmínky, to se brzo začalo
projevovat i na výsledcích. Kromě toho přijal nabídku Jawy stát se továrním jezdcem, což mu otevřelo
možnost jezdit na těch nejlepších strojích, které
továrna produkovala.
Řadu z nich i testoval. Byl například prvním jezdcem, který jezdil na motorce přezdívané „banán“,
což se odvíjelo od tvaru jejího rámu. „Do té doby
měly motocykly klasickou konstrukci se zabudovaným
motorem, kdežto rám banánu tvořil zahnutý plochý
jekl a motor v rámu vlastně visel. Tahle nová konstrukce měla řadu nevýhod, které nakonec způsobily,
že se vyrobilo jen několik kusů a pak se od výroby
upustilo,“ popisuje jeden z pokusů českých konstruktérů. Problém byl u tohoto stroje třeba v tom,
že motor způsoboval příliš velké vibrace, do motoru
nebylo možné umístit vetší válec a navíc se v létě
silně přehříval.
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let začala
zlatá éra československého motorismu. V Dukle
se v té době sešel dobrý tým, složený z Jaroslava
Břízy, Josefa Fojtíka, Květoslava Mašity, Františka
Mrázka, Zdeňka Češpivy a trenéra Františka Mošny,
který měl nejen dobré motorky, ale navíc všichni
jezdci výborně ovládali technickou stránku jízdy.
„Naše motorka asi nikde nebyla před zahraničními
stroji, ale všechno jsme doháněli technikou jízdy. Nechci si fandit, ale myslím si, že v tom jsme byli tehdy
hodně na výši. Do výhody jsme se dostávali především
ve chvílích, kdy bylo špatné počasí – pršelo nebo
padal sníh. V tu chvíli si mistr z Jawy začal mnout ruce
a říkal, že zase vyhrajeme. Věděl, že ostatní budou mít
problémy. Čím horší bylo počasí tím jsme byli lepší,“
dodává.
Zdeněk Češpiva si asi nejvíce váží titulů mistra
Evropy, které vybojoval v pěti nebo šesti závodech,
které se vždy jely v průběhu roku. Konkurence byla
vždy hodně tvrdá. Velmi náročné byly i závody
„Šestidenní“, které kladly velké nároky nejen
na jezdce, ale i na bezporuchovost techniky. Závodníci nemohli jezdit na 100 % ale pouze na 95 %,
aby si nechali určitou rezervu, aby se jim nerozbila
motorka. „Během závodů ve Španělsku všichni
členové týmu z legrace přísahali na kříž, který visel
na pokoji, že do závodu půjdeme tvrdě a pojedeme
na maximum. Vyšlo to a vyhráli jsme,“ pokračuje
ve vyprávění Zdeněk Češpiva.
Aktivní sportovní kariéry zanechal v roce 1976
a dělal motokrosařům v Dukle mechanika. O deset
let později ho přihlásili na trenérskou školu při Fakultě tělesné výchovy a sportu UK a po jejím absolvování dělal trenéra. Později měl na starost vojáky
základní služby a PHM. Z Dukly odešel v roce 1994.
Jako tovární jezdec musel Zdeněk Češpiva všechny
získané trofeje odevzdat továrně Jawa, kde posléze
sloužily k propagaci. Přesto se mu podařilo několik
cenných kousků uchovat a ty jsou mu nyní vděčnou
připomínkou pohasínající slávy českého motorismu.|
text: Jan Zeman
foto: archiv Zdeňka Češpivy a Jiří Hokův
dukla sport
Martina
Sáblíková
Miroslav Januš
fotoreportáže
Narozen: 9. srpna 1972
v Benešově
ženatý, manželka Vendula,
děti Marek (12 let)
a Barbora (9)
Klub: Dukla Plzeň/ASC DUKLA
Disciplína: Střelba na běžící
terč – vzduchová puška 10 m
a malorážka 50 m
Trenér: Ján Kermiet
Starty na OH:
1992 Barcelona – 9. místo
1996 Atlanta – 3. místo
2000 Sydney – 8. místo
2004 Atény – 15. místo
Medaile z MS a ME: 76
(36 zlatých – 19 stříbrných
– 21 bronzových)
Kateřina
Neumannová
Medaile ze Světového
poháru: 19 (7 – 4 – 8)
Mistr České republiky: 28 x
Střelec roku: 2003
fotogalerie
Text: Karel Felt
Foto: Pavel Bittner
K
dyž sečtete medaile, které získal Miroslav Januš
na vrcholných světových akcích, tedy olympijských hrách, mistrovstvích světa, evropských
šampionátech a závodech Světového poháru,
dojdete k neuvěřitelnému číslu 96 a z nich je 43
zlatých. To je žeň, jakou se nemůže pochlubit žádný
sportovní střelec na světě a možná ani nikdo v jiných sportovních odvětvích. A k tomu má 28 titulů
mistra České republiky a další medaile z domácího
mistrovství. Zlaté ještě z dob Československa
se nepodařilo zatím dohledat. Výsledkové listiny už
bohužel neexistují.
„Těch tolik není. Většinou mě tehdy poráželi Luboš
Račanský, Libor Tesař nebo můj současný trenér Ján
Kermiet. Já jim to pak vracel na světových a evropských šampionátech, kde jsme společně dělali medaile v soutěži družstev a světové rekordy. Kolik mám
přesně medailí? To tedy fakt nevím. Závodů už bylo
možná tisíc nebo víc, včetně těch tak zvaně menších,“
vzpomíná s úsměvem Miroslav Januš.
Zřejmě přišel čas, aby fenomén světové sportovní
střelby dostal týden placeného volna a mohl svoji
sbírku medailí spočítat. To volno by si zasloužil
i za ten turistický výšlap na stupně vítězů. A to
nepočítáme další závody, na nichž Januš také
vystoupil na pódium. Kdyby se to sečetlo, možná by
už stál na vrcholu Sněžky...
fotoreportáže
Na překonání hranice světového rekordu se podílel více než desetkrát v týmových a individuálních
soutěžích, a to jak ve vzduchové pušce, tak i malorážce. Společně s Lubošem Račanským a Jánem
Kermietem je držitelem týmového světového rekordu v mixu 20 + 20 ran malorážkou na 50 m, který má
hodnotu 1 181 bodů.
Střílet začal v devíti letech na základní škole
v Postupicích. Střelecký kroužek tam vedla paní
učitelka Jarmila Netušilová. K běžícímu terči přešel
v šestnácti v Kostelíku u Kladrub a prvním trenérem
byl Josef Šilha. Pod křídly slavné vlašimské líhně
v běžícím terči se začal v této disciplíně brzy prosazovat nejen doma. V roce 1989 získal první zlatou
medaili na juniorském ME a v témže roce přidal
i první světové zlato. O dva roky později se přestěhoval do plzeňské Dukly, tehdy světového centra
běžícího terče, kterému po legendárním Vladimíru
Stiboříkovi trenérsky velel Bohumír Pokorný,
a hned získal i první světové seniorské zlato. A pak
už to šlo jako na běžícím pásu…
„To bych zrovna neřekl. Měli jsme silný tým a tahounem byl tehdy Luboš Račanský, ale výborně stříleli
také Ján Kermiet, Libor Tesař, Jindra Svoboda, později
Mirek Lízal a Pelachové ze Slovenska, to byla obrovská konkurence už doma. Bylo těžké se probojovat
do nominace, ale když už jsem v ní byl, tak na velkých
mezinárodních závodech se mi opravdu dařilo,“
vypráví Miroslav Januš. Však také s Lubošem Račanským se dlouho „tahali“ o titul nejúspěšnějšího
střelce v počtu získaných medailí. Januš začal mít
navrch až v novém tisíciletí, kdy Račanský nejprve
pomalu a potom úplně skončil. Teď vedle Januše
střílejí v Dukle i reprezentaci mladíci Tomáš Caknakis a Bedřich Jonáš.
Januš dokázal za sezonu získat z velkých soutěží i víc než deset medailí. Letos už vybojoval tři
na vzduchovkovém mistrovství Evropy ve Francii.
Nechybí mezi nimi ani jedno zlato. Do stovky mu
zbývají čtyři medaile, které může vystřílet na mistrovství Evropy v kulových disciplínách v červenci
v Granadě. Bude na to mít čtyři možnosti…
Vzduchovkový běžící terč byl až do Atén součástí
olympijského programu. Bohužel z něj byl vyřazen,
takže ke čtyřem olympijským startům už další
Miroslav Januš asi nepřidá. „Je to škoda, i když prý
naděje na návrat ještě žije. To by pro mne byla veliká
motivace. Ale střelba mě pořád baví. Medaile určitě
neomrzí,“ přizná Miroslav Januš, který je nejen
vynikající střelec, ale také výborný bubeník a občas
si zahraje spolu s šéftrenérem plzeňské Dukly a harmonikářem Bohumírem Pokorným.|
Jedna z největších osobností českého
sportu olympijská vítězka a dvojnásobná
mistryně světa Kateřina Neumannová
se 2. března 2007 vrátila z posledních
světových závodů své kariéry. Na letišti ji
přivítali kyticí a poděkovali za vybojované
zlato a stříbro na MS v Sapporu náměstek
ministryně obrany pro vyzbrojování
Jaroslav Kopřiva a ředitel ASC DUKLA
Jaroslav Priščák.|
beseda
se sportovci
V studenty zaplněné tělocvičně
gymnázia v Třebíči se 14. března 2007
uskutečnila beseda s úspěšnými
atlety ASC DUKLA, oštěpařkou
Barborou Špotákovou, tyčkařkou
Kateřinou Baďurovou a výškařem
Tomášem Janků.|
duklasport
Miroslav Januš
Nejúspěšnější světový sportovní střelec historie
dukla sport
V úterý 20. března 2007 se vrátila po měsíčním
pobytu ve Spojených státech fenomenální
rychlobruslařka, která v této zimě několikrát
přepsala dějiny českého rychlobruslení, Martina
Sáblíková se svým trenérem Petrem Novákem.
V širáku, ověšenou medailemi ji v letištním
salonku v Ruzyni přivítal i zmocněnec MO pro
sportovní reprezentaci Viktor Podloucký. „Už
se mi splnilo všechno, ještě tu olympijskou,“ řekl
při hodnocení medailové sbírky z letošní zimní
sezony trenér Novák.|
Foto: Cyril Schejbal,
Ivana Roháčková a Petr Schejbal
fotogalerie
2/2007
ARMÁDNÍ OLYMPIJŠTÍ VÍTĚZOVÉ
dukla sport
čtvrtletník ASC DUKLA, TJ Dukla Praha a UNIASK ČR
František Čapek
Jan Brzák
Emil Zátopek
František Ventura
Václav Kozák
Družstvo
fotbalistů
František Ventura
Jan Brzák
František Čapek
Julius Torma
Emil Zátopek
Jiří Daler
Jan Kůrka
Ján Zachara
Václav Kozák
Jiří Daler
Jan Kůrka
Anton Tkáč
Luděk Macela,
Ladislav Vízek,
Oldřich Rott,
František Štambacher,
Jaroslav Netolička,
František Kunzo
Miroslav Varga
Jozef Pribilinec
Jan Železný
Robert Změlík
Štěpánka Hilgertová
Aleš Valenta
Roman Šebrle
Kateřina Neumannová
jezdectví– skok
kanoistika – C2 1 km
kanoistika – C1 10 km
box-welterová váha
atletika – 10 km
5 km, 10 km, maraton
box – pérová váha
veslování – dvojskif
cyklistika – stíhací závod
sport. střelba – LM 60 vleže
cyklistika – sprint
fotbal
1928 Amsterdam
1936 Berlín
1948 Londýn
1948 Londýn
1948 Londýn
1952 Helsinky
1952 Helsinky
1960 Řím
1964 Tokio
1968 Mexiko
1976 Montreal
1980 Moskva
sport. střelba – LM 60 vleže
atletika – 20 km chůze
atletika – oštěp
atletika – desetiboj
vodní slalom – K1
akrobatické lyžování – skoky
atletika – desetiboj
běh na lyžích – 30 km volně
1988 Soul
1988 Soul
1992 Barcelona
1992 Barcelona
2000 Sydney
2002 Salt Lake City
2004 Atény
2006 Turín
Miroslav Varga
Jan Železný
Kateřina Neumannová
Robert Změlík
Štěpánka Hilgertová
Aleš Valenta
Roman Šebrle
Cyklistické
zlato a bronz
Téměř pohádkový příběh
Přijetí u ministryně Vlasty Parkanové