1 Milé spolupracovnice, milí spolupracovníci, chtěl bych se s vámi

1 Milé spolupracovnice, milí spolupracovníci, chtěl bych se s vámi

2. 2. 2011
112
Milé spolupracovnice, milí spolupracovníci,
chtěl bych se s vámi podělit o zážitek docela čerstvý. Navštívil mě v zaměstnání správný
kluk Standa, který vede ministranty v naší farnosti. Při líčení připravovaných aktivit jsme
došli až k tomu, že jsme oba s ženou salesiáni spolupracovníci. Standa začal vyprávět
zážitek z minulých prázdnin, který byl pro něj tak silný, že se z něho radoval ještě dnes.
Zúčastnil se „Setkání se salesiány“, které pořádají salesiáni v různých částech republiky pro mladé muže od patnácti let, kteří chtějí blíže poznat, jak lze žít křesťanský život ve
stylu Dona Boska. V průběhu dne byli rozděleni do skupin a plnili úkoly, při kterých se
pohybovali po městě, navštěvovali „cizí lidi“ s cílem získat potřebné informace.
„Dostalo mě,“ říkal Standa, „že s námi běhali salesiáni, jako by byli jedni z nás. Vůbec
jsem to nečekal. Zapojili se do hry a bojovali s námi. Ještě větší překvapení ale bylo, že jeden
z nich byl provinciál. To se jinde zažít nedá!!!“ Vyprávění zakončil tím, že je mu spiritualita
Dona Boska tak blízká, že by se jednou chtěl stát taky salesiánským spolupracovníkem.
Měl jsem ze Standových slov velkou radost a prožíval hrdost, že patřím do salesiánské
rodiny, kde Don Bosco žije, i když to často přes různé problémy nevidíme.
Na závěr jsem vybral pro povzbuzení několik kratších „Slůvek do ucha“, které chlapcům Don Bosco říkal:
Kráčejte s nohama na zemi a srdce mějte v nebi.
Pamatujte si, že pro vás bude vždy hezký den, když se vám podaří přemoci dobrem
nepřítele, nebo udělat ho přítelem.
Snažte se vždy, abyste umenšili počet vašich nepřátel, aby rostl počet vašich přátel,
abyste všechny učinili přáteli Ježíše Krista.
Jestliže se modlíte, ze dvou zrnek, která zasejete, vyrostou čtyři klasy.
Láska k zemi umenšuje a často uhasíná touhu po věcech nebeských.
Jestliže chcete, aby váš život byl veselý a klidný, musíte pečovat o to, abyste byli
v milosti Boží.
Pavel Janek
Moji drazí, Johny mě požádal, jestli bych mohla napsat úvodník do Zpravodaje. Vzhledem k tomu, že jsem text vymýšlela mezi svátkem sv. Františka Saleského a sv. Jana
Boska, tak bych se s vámi ráda podělila o několik myšlenek z knihy Velká mše o panu
kardinálu Beranovi. Je to plzeňský rodák a velmi se mi líbilo, jak si vzal sv. Františka za
vzor. Cituji:
„Josef se zahloubal do studia života a díla sv. Františka Saleského, přibližoval se stále
více k tomuto nedostižnému vzoru tichosti, mírnosti a vpravdě křesťanské radosti. Osvojoval si světcovy zásady nejen pro svůj soukromý duchovní život, ale i ve výchově svěřených duší jako zpovědník a vyhledávaný vůdce duší.
1
A jako sv. František byl i Josef mistrem v chápání duše ženy, což mu hlavně při vedení řeholnic velmi napomáhalo.
Jako sv. František i on říkával: ,Svatý smutný je opravdu smutný svatý!‘, a tuto zásadu
radosti praktikoval nejvíce sám na sobě. On vůbec v duchovním životě neradil něco, co
sám na sobě nevyzkoušel, a nenabádal k činům, aniž je sám předtím konal. Radostnost
vyzařovala z jeho obličeje, z jeho pohledu, takže se nikdo nemůže pochlubit, že by Josefa,
později pana ředitele a i pana arcibiskupa, přistihl mrzutého nebo podléhajícího okamžité
náladě.“
A tak i vám přeji, abyste podle našeho vzoru sv. Františka byli i vy lidé tiší, mírní
a radostní.
Hanka Koudelková, FMA
1. PROVINCIÁLNÍ RADA JEDNALA…
Zápis z 12. jednání provinciální rady
Plzeň 22. 1. 2011
Ekonomické záležitosti
PR schválila zprávu o hospodaření ASC za rok 2010 a návrh rozpočtu na rok 2011. Dokument je přílohou č. 1 tohoto zápisu.
PR stanoví výši členských příspěvků na rok 2011 ve výši 400 Kč na osobu. MS provede
platbu za všechny své členy – včetně aspirantů – na účet 8043021/0100, variabilní symbol
číslo MS, do 30. 6. 2011.
PR také děkuje všem společenstvím za ekonomickou solidaritu vyjádřenou placením členských příspěvků.
PR děkuje všem, kteří se jakýmkoli způsobem podílejí na chodu provincie (M. Rezkové,
Fr. Jakubcovi, Fr. Hynkovi, J. Tomigovi, J. Görigovi) a všem správcům chalup.
Apoštolátní projekt na rok 2011
PR vyhlašuje apoštolátní projekt na rok 2011. Žádosti směřujte Jiřímu Mácovi do 15. 3.
2011. Formulář je přílohou tohoto zápisu.
Duchovní cvičení
Johny Komárek připraví jednu přednášku z Hesla hlavního představeného. Žádáme exercitátory, aby ji zařadili do svého připraveného programu. Dále doporučujeme ředitelům
DC, aby (pokud to technické možnosti místa dovolí) využili DVD Přijďte a uvidíte – lze
je objednat u Pavla Liškutina, SDB (mail: [email protected]) .
Je také možné, aby DVD zakoupila MS a dala je ředitelům k dispozici.
Dále žádáme ředitele duchovních cvičení, aby pokud možno věnovali jeden večer během DC reflexi PAŽ (Stanovy a Pravidla), neboť se blíží konec zkušební doby, na kterou
byl přijat. Připomínky k PAŽ (jak rázu jazykového, formálního nebo obsahového) zasílejte průběžně Jiřímu Mácovi.
Schválení ke slibům
PR jednomyslně schválila ke slibům Lenku a Václava Jaškovy, Janu a Karla Dolečkovy, Ditu a Kamila Šebelovy, všichni MS Újezd u Brna, osobní formátoři Ludmila a Jiří
Jenišovi.
PR jednomyslně schválila ke slibům Annu Hájkovou, MS Český Ráj, osobní formátoři
Ludmila a Jiří Tauchmanovi.
Setkání s aspiranty a předaspiranty
Setkání proběhne 25.–26. 3. 2011 v Praze-Karlíně (Dvouletá katolická střední škola, Vítkova 12, Praha 8). Program najdete na jiném místě Zpravodaje 112 nebo na našich webových stránkách. Přihlašujte se na internetu do 28. 2. 2011.
2
Různé
1. Provinciální rada vzala na vědomí zahájení předaspirantátu – Dominik Oujeský
a Pavla Oujeská, 12. ledna 2011 (MS Moravská brána).
2. Oprava: Eva Turowská (MS Ostrava) vstoupila v říjnu 2010 do aspirantátu, osobní
formátoři Marie a Jiří Neusserovi.
3. Důležité termíny: 25.–26. 3. 2011 – Praha-Karlín, setkání s aspiranty, následně PR
29. 4.–1. 5. 2011 – Kroměříž, Dny salesiánské spirituality, následně PR
14. 5. 2011 – Pardubice, Festival 2011
28. 5. 2011 – Újezd u Brna – spolupracovnické sliby
Úmysl modlitby
• Prosíme o požehnání do tohoto nového roku. Dej, abychom mohli pevně počítat
s Tvou pomocí.
• Prosíme, Pane, za naše děti, poskytni jim příležitost k poznání dobrých přátel, k poznání přátelství s Tebou a k poznání správných životních zásad.
Hospodaření ASC za rok 2010
Příjmy
Zůstatek k 1. 1. 2010
Přísp. z místních společ.
Dary misie
Ostatní dary
Úrok
Příspěvky na údržbu chalup
Ostatní příjmy
397 587
243 800
48 400
10 000
78
58 380
2 052
Příjmy celkem
362 710
Celkem
760 297
Návrh rozpočtu ASC na rok 2011
Příjmy
Zůstatek z r. 2010
445 314
Přísp. z místních společ.
Dary na misie
245 000
50 000
Příjmy celkem
740 314
Výdaje
Podpora projektu Adopce na blízko
Příspěvek na pomoc sal. na Haiti
Nezbeda
Příspěvek světové radě
Příspěvek na nahrávku DVD
Misie Bulharsko
Propagační materiály
Doména
Zpravodaj + formační plán
Režijní výdaje PR
Setkání se slovenskou PR
Chalupy – režie
Bankovní poplatky
Ostatní výdaje
Výdaje celkem
Zůstatek k 31. 12. 2010
Celkem
15 000
20 000
20 000
25 570
5 000
50 000
8 748
1 980
42 921
36 912
20 260
58 380
3 827
6 385
314 983
445 314
760 297
Výdaje
DSS Kroměříž
Apoštolátní projekt
Nezbeda
Režijní výdaje PR
Režijní náklady na chod provincie
Příspěvek světové radě
Kongres ASC
Příspěvek na misie Bulharsko
Zpravodaj a formační plán
Úprava webu, webhosting
Snoubenci – projekty
Chalupa Kl. Jeseň
Fond oprav – chalupy
Rezerva
Výdaje celkem
20 000
20 000
20 000
45 000
20 000
27 000
15 000
50 000
45 000
40 000
43 000
87 573
150 000
157 741
740 314
3
Komentář k návrhu rozpočtu roku 2011
Klášt. Jeseň – v r. 2010 nebyl čerpán fond na opravy, celá částka se převádí do r. 2011.
Projekt snoubenci – v r. 2010 nebylo čerpáno, celá částka se převádí do r. 2011, nebude
vyhlašován projekt, částku může uvolnit PR dle aktuální situace.
Úprava webu – částka bude čerpána po dokončení.
Dochází k posílení fondu na opravy chalup a k posílení rezervy.
Další komentáře jsou prezentovány v samostatných článcích.
Příspěvky společenství
PR stanovila výši členských příspěvků na rok 2011 ve výši 400 Kč na osobu. MS provede
platbu za všechny své členy – včetně aspirantů – na účet 8043021/0100, variabilní symbol
číslo MS, do 30. 6. 2011.
PR také děkuje všem společenstvím za ekonomickou solidaritu vyjádřenou placením
členských příspěvků.
Možná jste zaznamenali i to, že číslo účtu je již i na našem webu.
Marian Cúth
Režijní náklady provincie
Tento rok je poprvé v kolonce plánovaných výdajů uvedena položka „Režijní náklady
provincie“.
Provinciální rada s radostí vnímá apoštolátní úsilí našeho Sdružení. Úsilí, kterému věnujeme modlitby, oběti, svůj čas, své schopnosti, které nás stojí také nemalé hmotné prostředky. Úsilí, které je odměňováno Boží štědrostí. Této se nemůžeme my ani přiblížit.
Přesto bychom chtěli tento rok pamatovat na ty, kteří dlouhá léta pracují uvnitř našeho
společenství. Možná si všichni pamatujeme na chvíle, kdy začínali. Postupně však jejich
jednotvárná a dlouhodobá činnost možná upadá v zapomnění.
Chtěli bychom tedy zvláště pamatovat na správce našich chalup, na ty, kdo zajišťují
zdárný chod našeho webu, na ty, kdo mají zásluhu na tom, že máme svůj Zpravodaj a na
toho, kdo nese tíži účetnictví. (to není hospodář, ten se může měnit při každých volbách…).
Provinciální rada nevyrábí žádné peníze. Pouze shromažďuje vaše dary a hospodaří
s nimi. Poděkování, které jim bude vhodným způsobem předáno, je tedy poděkováním
celého našeho Sdružení. Děkujeme všem, kteří ještě přidají osobní modlitbu nebo osobní
poděkování.
Marian Cúth
Podpora misií v Bulharsku
Pro osvěžení paměti bych připomněl, že v roce 1994 se tři salesiáni z naší země vydali do
Bulharska, kde založili dílo, které pokračuje dodnes.
V roce 2010 v rámci hesla „Salesiáni Dona Boska na cestě s Romy“ vybrala hlavní rada tři projekty, které se na tuto problematiku nejvíce zaměřují. A je velmi příjemné slyšet,
že jeden z těchto projektů je naše česká misie v Bulharsku, která se snaží vybudovat středisko pro romské děti a mládež ze sociálně vyloučené oblasti Lozenec ve městě Stara
Zagora. (zdroj www.sdb.cz).
Salesiáni spolupracovníci podporují finančně misie v Bulharsku již více jak 10 let.
Společnou podporou tohoto díla tedy spolupracovníci pomáhají realizovat významný
projekt salesiánů z Čech a přispívají tak k realizaci záměrů hlavního představeného.
Nejvíce darů pochází od pravidelně přispívajících dárců. Samozřejmě se za 10 let situace mnoha rodin změní. Noví dárcové poslední dobou nepřibývají a tak dochází
k postupnému snižování vybrané částky. Přesto i na příští rok počítáme s tím, že misie
v Bulharsku podpoříme částkou 50 000 korun.
4
Pokud byste byli osloveni touto výzvou a prosbou o podporu, je možno poslat finanční
příspěvek na náš účet (číslo účtu uvedeno na našich webových stránkách), jako variabilní
symbol použít číslo 111. Je možno přispívat pravidelně nebo jednorázově – dle vaší situace. Potvrzení pro odpočet daně posílám souhrnně na začátku následujícího roku.
Děkujeme všem, kteří velkodušně pomáhají – modlitbou, obětí i hmotným darem.
Marian Cúth
Duchovní obnova pro aspiranty a předaspiranty a setkání s PR
Také letos připravila Provinciální rada ASC spolu s novým delegátem SDB pro spolupracovníky a celou salesiánskou rodinu P. Janem Komárkem duchovní obnovu pro aspiranty
a předaspiranty obohacenou o vzájemné sdílení a spojenou se setkáním s provinciální
radou. Proto vás i letos zveme na tuto akci, která se uskuteční ve dnech 25. a 26. 3. 2011
opět v prostorách Dvouleté katolické střední školy, Vítkova 12, v Praze-Karlíně.
Program setkání:
Pátek – od 18.00 hod možný příjezd a následuje večeře
– ve 20.00 – večerní chvály a společenský večer ve společné režii
Sobota – 8.15 snídaně
– 9.00 ranní chvály
– 9.30–11.30 duchovní program v kapli pod vedením Jana Komárka, SDB (přednášky, ústraní, příležitost ke svátosti smíření)
– 12.00 Anděl Páně
– 12.15 oběd
– 13.30 odpolední program ve skupinkách s přestávkou na kávu i povídání
– 15.00 zhodnocení skupinek
– 15.30 závěrečná mše sv. s požehnáním
Samozřejmě jsou vítáni i formátoři, kteří se mohou nejen potkat, ale vyměnit si zkušenosti a podělit se o radosti (případně i starosti) spojené se službou formace.
Pro mimopražské účastníky je možnost ubytování v místě, prosíme, uveďte požadavek
na nocleh a stravu do přihlášky, kterou najdete na našem webu
(www.ascczech.cz/soubory/web/prihlasky/aspiranti2011/aspiranti.php). Kapacita je omezena, neváhejte s přihlašováním. Definitivní uzávěrka přihlášek je 28. 2. 2011
Nezapomeňte doma spacáky, přezůvky, něco dobrého ke kávě, ale hlavně sami sebe
a dobrou náladu a vůli vytvořit společenství.
Za PR se na setkání těší Marta Tomigová
PS: Prosím všechna místní společenství, aby informovala o tomto setkání své aspiranty
a předaspiranty.
2. DUCHOVNÍ CVIČENÍ 2011
Milí salesiáni spolupracovníci. Máme tu opět nový rok, a jak je již pravidlem v tuto dobu,
nabízíme vám plán duchovních cvičení. Jsou to dny, které nám dává Hospodin, jako milost být s ním blíže. Pro nás všechny je to velký nezasloužený dar. Ne my osobně jdeme
k Bohu, ale Bůh k nám jde vstříc s otevřenou a laskavou náručí. A protože se praví „opakování je matkou modrosti“, tak několik odkazů na naše Stanovy, článek č. 25.
§ 1. Salesiáni spolupracovníci posilují svůj život modlitby tím, že čerpají z duchovních zdrojů, které nabízí církev, Sdružení a salesiánská rodina. Aktivně se účastní liturgie a váží si
těch způsobů lidové zbožnosti, které mohou obohatit jejich duchovní život.
§ 3. Svůj vnitřní a apoštolský život rovněž posilují duchovními aktivitami, které plánuje
Sdružení.
5
6
7
A Pravidla: článek 12.
§ 3. Účastní se každoročních duchovních cvičení a duchovních obnov, které nabízí Sdružení, nebo podobných iniciativ církve.
§ 4. Oceňují duchovní doprovázení, které vykonávají salesiáni (řeholníci, řeholnice a laici).
Chceme z toho místa poděkovat vám všem, kteří jste se ujali ředitelování letošních
DC. Poděkování patří také naším spolubratrům salesiánům, kteří se ujali služby duchovního vedení na exerciciích. Mnozí z nás to berou jako samozřejmost, ale kdo někdy zakusil mít na starost těchto několik dní, ví, co to dá práce, telefonátů a jiných starostí. Vám
všem patří naše srdečné díky.
Přejeme vám, ať letošní duchovní cvičení jsou pro nás všechny opětovným setkáním
s naším Otcem, milostí, upevněním a povzbuzením v našem salesiánském povolání. Kéž
jsou místem klidu a opravdovým setkáním s Kristem v době, která je hektická a uspěchaná.
Vaše formační skupina PR
3. DNY SALESIÁNSKÉ SPIRITUALITY
Pozvánka na Dny salesiánské spirituality
Vydáno dne 03. 01. 2011
Milí salesiáni, salesiánky, spolupracovníci a příznivci salesiánské rodiny.
Dva roky utekly jako voda a je před námi již VII. ročník „Dnů salesiánské spirituality“.
Toto setkání salesiánské rodiny je určeno všem, kteří mají zájem se setkat, více prohloubit
salesiánskou spiritualitu, prožít radost ze společenství, modlit se a vzájemně se povzbudit
a obohatit.
Setkání proběhne ve dnech 29. dubna – 1. května 2011 na osvědčeném místě v prostorách AG v Kroměříži. Salesiánskou osobností, na kterou se tentokrát zaměříme, bude don
Rua. Necháme se inspirovat jeho životním příběhem a zkušeností a budeme hledat, jak v
dnešní době žít a rozvíjet společné charisma. Téma „Don Rua – druhý Don Bosco a jiný
Don Bosco“ nám přiblíží milí zahraniční hosté – Sr. Grazia Loparco, fma a P. Francesco
Motto, sdb.
Jak už je dobrým zvykem, pro děti a mládež se připravuje alternativní program. Během následujících měsíců se k vám budou dostávat prostřednictvím Vnitřních zpráv,
Zpravodaje a webových stránek další informace (přihlášku i s podrobnějším programem
očekávejte koncem ledna), a také malé inspirace, které nám mohou pomoci se na setkání
připravovat. Nezapomeňte je tedy sledovat.
Těšíme se na setkání s vámi. Za přípravný tým Zdeňka Kůsová, fma, www.fma.cz
Příprava k Dnům salesiánské spirituality č. 1
Blahoslavený Michal Rua
Narodil se v Turíně 9. června 1837. Ještě jako chlapec se setkal s Donem Boskem, který
mu symbolickým gestem předpověděl, že se s ním v životě bude dělit na půl. V r. 1855
složil první sliby a ještě jako podjáhen byl vybrán za duchovního ředitele rodící se kongregace.
Když se Don Rua stal nástupcem Dona Boska (1888), zdálo se, že se s ním opravdu
rozdělil „na půl“ ve všem. Projevil tvořivou věrnost snahám a apoštolským iniciativám
zakladatele, přijal jeho laskavé otcovství, rozvinul jeho díla a podporoval nadšení pro
apoštolát ve prospěch mládeže, který přizpůsobil změněným společenským podmínkám.
Během 22 let, kdy byl hlavním představeným, vykonal mnoho cest, aby upevnil
a podpořil práci spolubratří. Zemřel v Turíně 6. dubna 1910. Pavel VI. ho zapsal do seznamu blahoslavených 29. října 1972.
8
Člověk vztahů
Na Valdoku, i během svých cest, potkal don Rua neuvěřitelné množství osob. Přijímal
k rozhovorům muže i ženy, prosté i vznešené, ze všech sociálních vrstev, nikdy nikoho
nevyloučil, nedělal rozdíly mezi lidmi. I když navenek působil přísně, byl velmi laskavý
a umožňoval těm, se kterými se setkal, aby se cítili „ve své kůži“. Při svých cestách se
nespokojil jen s nutnými formalitami, ale věnoval se osobním setkáním, hodně času zpovídal a míval formační setkání. Jedním z důležitých prostředků, které don Rua používal,
byly dopisy, a to salesiánům, sestrám, spolupracovníkům. Byl to pro něj prostředek
k vytváření společenství, pocitu příslušnosti a přátelství v celé rodině. Jeho dopisy byly
prosté, nehonosil se sociálně politickými slogany, ale dával jednoduché rady v konkrétních situacích. Neužíval autoritativní slova, ale napomáhal i způsobem vyjadřování
k tomu, aby podporoval svobodu druhých. Dokázal dobře spojit pevnost a laskavost
a vytvořit opravdový meziosobní dialog.
4. TRVALÁ FORMACE
25 let od slibů do rodiny Dona Boska
Vydáno dne 13. 12. 2010
Dne 10. prosince jsme vzpomínali na chalupě na Lipinách na uplynulých 25 let, kdy jsme
7. prosince 1985 na Hradešíně složili slib salesiánů spolupracovníků. Sešli jsme se večer
a začali mší svatou, abychom poděkovali Pánu za dary, které nám dal.
Mši svatou sloužil obětavý Pepík Šplíchal. Při mši sv. jsme pamatovali na Jindru a Lidušku Vrbových a na Čendu Mrtvého, kteří nás již pozorují shora. Posilněni na duši jsme
posilnili i tělo. Laskaví hostitelé Jana a Jenda Koláčných nás pozvali k prostřenému stolu
s vynikajícím gulášem. Nezapomněli ani na přípitek, vitamíny a sladkosti. Vzpomněli
jsme na Stáňu a Zdeňka Fuchsovy, kteří nemohli přijet.
Zúčastnění Jenda a Jana Koláčných, Jirka a Jana Mátlovi, Helenka Mrázková (Zdeněk
měl bohužel pracovní povinnosti v Bulharsku), Slávka Holadová (Honza byl doma nemocný), Marian a Maruška Cúthovi, Pepa a Zdislava Boštíkovi, Karel a Svatava Havlíčkovi, Pavel a Marie Syroví jsme hodnotili, co nám 25 let u salesiánů dalo a co nám vzalo.
Dalo nám hlavně životní směr, společenství a rodinnost. Vzalo nám trochu pohodlí
a času. Potom jsme popovídali, co všechno se u koho za léta, co jsme se neviděli, změnilo.
Bylo toho dost. Prožili jsme moc hezký večer. O půlnoci jsme se rozjeli do svých domovů.
Marie Syrová
5. APOŠTOLÁT
Snoubenecká setkání v rodině
Vydáno dne 25. 01. 2011
Příprava na manželství v rodinách bude mít nové vedoucí manželské páry!
S radostí vám chceme oznámit, že jsme v sobotu 22. 1. 2011, zahájili Přípravný kurz
pro nové vedoucí manželské páry v projektu SNOUBENECKÁ SETKÁNÍ V RODINĚ .
Kurzu se zúčastní během pěti sobotních setkání v průběhu roku 2011 celkem 7 mladých
manželských párů.
Děkujeme P. Jendovi Balíkovi za velkorysou nabídku pro pořádání tohoto kurzu na faře v Praze-Strašnicích. Více informací o salesiánském způsobu přípravy na manželství se
dozvíte na http://snoubenci.ascczech.cz/.
Hana a Petr Imlaufovi
9
6. SPOLEČENSTVÍ SE PŘEDSTAVUJE
Pod tímto titulkem zpravidla nacházíme představení jednoho místního společenství… Po
přečtení každého nového příspěvku mě napadá, jaká jsme úžasně rozmanitá rodinka. Co
člověk – to originál, říká se, a platí to i pro všechna naše místní společenství!
Dovolím si malé připomenutí článku Bohunky Holeňové ze Zpravodaje 102 z 25. 3.
2009. Část cituji: V tomto čísle Zpravodaje zahajujeme seriál o našich místních společenstvích. (…) V každém Zpravodaji bude jeden díl seriálu, jehož autory budete vy. Záleží na
vás, kdo ze společenství příspěvek napíše a pošle. Rozsah ani obsah vám nebude nikdo
určovat, napište o tom, čím je vaše společenství typické, co je pro ně tradiční, a čím je
zajímavé pro ostatní. Na konci seriálu budete sami překvapeni, čím je to které společenství jedinečné. (…) Příspěvek píše společenství podle pořadí v adresáři. (…) Připomínky
a nejasnosti pište mně, nenechávejte si je pro sebe… [email protected]
Máme za sebou již deset představení, resp. jedenáct (viz minule Praha-Botič a nově
vzniklé Praha-Botička). Teoreticky nás čeká ještě devatenáct dílů, ale v průběhu času
možná dojde k dalšímu dělení většího společenství. Dá-li Bůh, příště nás čeká MS 201,
tedy Podblanicko. Potom 301 ČB, 302 Písek, 303 ZČ atd.
Spolu s vámi se těší sazeč
7. MODLITEBNÍ MOST
Prosba o modlitbu…
Vydáno dne 13. 01. 2011
… Tentokrát z Prahy. Prosíme o přímluvu za Jirku Rechnera, zlepšení jeho zdravotního
stavu a za celou rodinu.
8. DO TVÝCH RUKOU, PANE…
V Indii zemřel český misionář P. Jan Med
Vydáno dne 25. 01. 2011
V indickém Imphalu zemřel dnes ráno ve věku 95 let
známý český misionář P. Jan Med, SDB.
P. Jan Med se narodil 13. dubna 1916 v Jihlavě,
měl sedm sourozenců (jeho bratr Oldřich se stal také
knězem-salesiánem).
Ve svých třinácti letech odešel Jan k salesiánům
do Fryštáku. V roce 1933 se vydal do noviciátu na
Slovensku, kde 31. července 1934 složil své první
řeholní sliby. Rok nato, 11. listopadu 1935, nastoupil
v italských Benátkách na loď a vydal se do Indie. V Bombaji přistál 22. listopadu 1935.
V roce 1943 zde byl vysvěcen na kněze.
Založil školu Dona Boska v Tirumpatturu v Tamilnadu, která je nyní známou samosprávnou školou. Pracoval také na založení teologické university v Bangalore a university
Dona Boska v Maram.
Napsal několik knih. Jeho sborníku duchovních písní se dosud prodalo přes 100 000
výtisků.
Pohřeb P. Meda proběhne 28. ledna v indickém Dimapuru.
Zdroj: www.sdb.cz
Následující prosincový příspěvek se může zdát již neaktuální. Ale článek vnímám jako
poslední poselství a výzvu otce Meda nám všem, tak jej uvádím…
Sazeč
10
Cesta jako med aneb jak se má otec Med v Indii? Vydáno dne 08. 12. 2010
Otce Jana Meda jsem spolu s Jankou Jurigovou
minulý týden navštívila během naší dobrovolné
služby v severovýchodní Indii.
K našemu údivu i indické úřady umí pracovat mimořádně rychle. Bylo pro nás docela překvapivou zprávou, že naše povolení ke vstupu
do státu Manipur, kde žije otec Jan Med, byla
vyřízena během dvou týdnů. Po 15 minutách od
„šokující“ zprávy už jsme seděli v džípu směr
Imphal (hlavní město státu Manipur), připraveni
vydat se po stopách českého salesiánského misionáře Jana Meda a osobně se s ním setkat.
Jan Med připlul do jižní Indie v roce 1935. V roce 1943 zde byl vysvěcen na kněze.
Šest let byl provinciálem salesiánů v jižní Indii. Poté byl povolán do provincie Dimapur v
severovýchodní Indii. Započal zde rozsáhlé dílo, které jsme měly možnost během tohoto
týdne objevovat.
V provinciálním domě jsme se setkaly s naším průvodcem, otcem Samuelem Elow. Je
pověřen, vzhledem ke zdravotnímu stavu a stáří otce Meda, pokračovat v jeho práci.
Cestou jsme viděli mnoho míst v nedotčené přírodě, kde otec Med působil. V každém
místě se většinou nachází kostel, škola (školka a I.–XII. třída), internát pro chlapce i pro
dívky. O dívky se starají většinou řádové sestry.
Podívali jsme se například do školy Jana Pavla II. vysoko v kopcích (asi 4500 m./m.)
v Maramu Khutlen. Navštívili jsme každou třídu, naučily se nové fráze v Maram jazyku
a společně si zazpívali. Ve škole v Lieshemba jsme se zas pro změnu učily tancům z různých manipurských kmenů.
Další projekt, který nás velmi zaujal, se zabývá dětskou prací. Otec Med se zasloužil
o to, aby děti z chudých rodin, které musí pracovat, měly možnost chodit po práci do
školy. Sociální pracovníci také zjišťují, v jakých podmínkách děti pracují. Osobně jsme se
s těmito dětmi setkaly. Jak jsme slyšely z jejich svědectví, některé pracovaly v opravdu
krutých podmínkách a tuto zkušenost si nesou do celého života.
V těchto chladných kopcích jsme jako krajané otce Meda byli všude přijati s vlídnou
a otevřenou náručí. Je více než jasné, že se otec Jan Med svojí pomocí, vytrvalostí a laskavostí zapsal do srdcí mnoha místních lidí.
Setkání s člověkem, o kterém jsme slyšely tolik dobrého, viděly obrovský kus jeho
práce a nyní cítily i jeho blízkost, bylo pro nás nesmírně silným zážitkem. Za jeho dlouhý
život v Indii ho navštívilo jen několik Čechů. Není tedy divu, že na český jazyk začal
reagovat až po desetiminutovém monologu v češtině. Ovšem duchem zůstal Čechem. Moc
rád vzpomínal na českou zem, na Jihlavu, pivo i české přátele, a pro změnu mu jeho vlastenectví nedovolilo se zpět přeorientovat na angličtinu :)
Měly jsme to štěstí, že jsme ho zastihly v dobré kondici. Komunikace s ním byla přerušovaná, jelikož se brzy unaví, občas opakuje stejná slova, ale dá se mu docela dobře
rozumět. Přestože je upoután na lůžko a trpí nepravidelnými bolestmi, nese to statečně
a smysl pro humor ho neopustil. Nebojí se nazvat z legrace svého spolubratra darebákem.
Když jsem mu dávala napít, chtěl se se mnou rozdělit i o půl skleničky vody. Neustále se
loučil slovy „Sbohem!“ a když znovu otevřel oči, divil se, že ještě není v nebi a že já
nejsem anděl.:o)
11
Otec Med je mnoha Indy považován za svatého muže, protože nezištně pomáhal mnoha lidem z různých kmenů, kultur a náboženství. Jeho snahou bylo rozšířit vzdělání mezi
lidmi z nedostupných hor bez potlačení místních tradic, kultury a jazyka.
Této pomoci by ovšem nebyl schopen bez přispění přátel z Čech a místních spolupracovníků, kteří se v jeho započatých dílech snaží usilovně pokračovat podle jeho slov:
„Běžte a pokračujte v práci, která začala. Rád vám požehnám a budu se za vás modlit.“
Na sklonku svého života posílá důležité poselství pro své „věrné Čechy“. Doslova ho tu
přepisuji:
– „Já skoro nevím, co mám říct, ale jedna věc je důležitá, aby všichni křesťané byli jedno.
Proč jsme? Protože jsme jedna síla, všechny církve by se měly spojit. Ne protestant, katolík, baptista, ale všichni v jedné církvi v Kristově lásce. Boží láska zvítězí!
– Já jsem ready odejít z tohoto světa. Já chci umřít za to, abychom všichni byli jeden
tým, jedna skupina, abychom všichni byli jedno pro Pána Boha.
– Matka Boží musí být s námi a všichni dohromady.
– Dvacáté první století musí být stoletím lásky. Evropa se musí obnovit. Zase se musí
začít všechno od začátku.
– Já umírám, ale to není konec. Vy musíte pokračovat, pracovat, aby všichni byli jedno.
– Budu sledovat vaší práci. Běžte a dělejte to, co děláte! Rád vám požehnám, podpořím
vás a budu se za vás modlit v češtině, v angličtině, v němčině.
– Já umírám rád, už nemám sílu, ale to není konec, vy ji máte a můžete pokračovat.
Práce, která začala, musí pokračovat. Kousek po kousku, až se podaří velké dílo. Bůh je
větší a dá nám sílu všechno zvládnout.
– Pište, pište, pište, aby čeští dárci nepřestali.
– Kéž by všichni pokračovali v práci!
– S láskou, vírou,… (nebylo rozumět) jsem starý Čech… :o)
– Poslední pozdrav od Pána Boha: Dělejte, co můžete! Nezbývá mi moc života, ale modlím se.
– Já už jdu pryč, ale zůstávám s vámi!
Marie Polívková, zdroj: www.sdb.cz
9. SALESIÁNSKÁ RODINA
Milí salesiáni spolupracovníci
Na konci kalendářního roku bych
vám všem chtěl poděkovat za vaši
přízeň a informovat vás o tom, co se
podařilo a jak žijeme v Bulharsku.
Tento rok byl ve znamení několika významných událostí. V roce
zaměřeném na pastoraci Romů v
Evropě se nám podařilo pro ně
zakoupit pozemek. „Ako šte dade
Gospod“ (Dá-li Pán Bůh), chtěli
bychom na něm vybudovat menší
kostel se vzdělávacím střediskem
a ubytováním pro spolubratry. Další
významnou událostí je příchod
12
Vydáno dne 15. 12. 2010
indického spolubratra Sureshe, který nám v období své asistence bude pomáhat s evangelizací Romů ve Staré Zagoře. Mezi další významné události patří ukončení oprav kostela
v Pravdinu a jeho slavnostního znovuposvěcení. Do Staré Zagory přišly dvě české dobrovolnice a vydatně nám pomáhají v našem romském středisku, hlavně při vedení kroužků.
Pro větší informovanost jsme začali vydávat měsíčník (až občasník), ve kterém chceme aktuálně informovat. Kazanlačtí spolubratři se v současné době více zaměřili na víkendové programy pro animátory a spolupracovníky.
Nejvýznamnější církevní událostí je 150-tileté výročí řecko-katolické diecéze. Sešlo se
zde přes 40 východních biskupů a slavnosti předsedal kardinál Sandri.
Příští rok bude ve znamení projektů, a to jak stavebních, tak i finančních, abychom
mohli začít stavět. Uvítáme jakoukoli pomoc i tipy pro financování této akce.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří nám pomáhají, i za každoroční finanční
příspěvek. Ujišťuji vás o našich modlitbách, zvláště za nemocné, o kterých se dovídáme
ze Zpravodaje.
Ať vám radost z Narození našeho Pána promění ovzduší v rodinách.
Za salesiány v Bulharsku Jirka Svoboda
Ohlédnutí za oslavami sester FMA
Vydáno dne 20. 12. 2010
V sobotu 11. prosince 2010 jsme společně s našimi přáteli, dobrodinci, odchovankami,
s celou salesiánskou rodinou oslavily 30 let přítomnosti sester salesiánek v ČR a 15 let
česko-litevské inspektorie.
Na programu byla mše sv., kterou sloužil otec biskup Karel Herbst, po ní následovalo
malé občerstvení a pak akademie. Ta byla obzvlášť pestrá, neboť se na ní prezentovala
jednotlivá díla našich komunit.
Přijeli např. malí umělci z Plzně a zahráli divadelní scénku Budulínek, také tanec na
Velepíseň lásky, holky z Hradce Králové předvedly balet s doprovodem klavíru a krátkou
scénku klaunů, holky z Brna zatancovaly tanec na italskou písničku kluků Dona Boska,
děcka z Ostravy předvedla dvě kapely, mateřská školka zarecitovala básně vlastní tvorby,
holky z DKSŠ zazpívaly dvě písně, atd. atd.
Sestra Marie Tkadlecová, naše inspektorka, k tomu dodává: „Děkuji všem, kteří se této
akce zúčastnili s námi. Během akademie mně na mysl přicházelo to werichovské: Ten
dělá to a ten zas tohle, a všichni
dohromady udělají moc.“
Svojí návštěvou nás poctily
též zahraniční hosté: sestry ze
Slovenska a z Litvy!
Zdoj http://www.fma.cz/node/1005
PS: Ten, kdo doma v onu sobotu zanechal prachovku i vonící
cukroví,
ten
neprohloupil.
Slavnostní děkovná mše svatá
byla velmi neobvyklá. Tolik
sester FMA pohromadě uvidíte
asi zase až při dalších velkých
kulatinách. A výše uvedené
„malé občerstvení“ nebylo
vůbec malé, ale bohaté, vydatné
13
a moc dobré. Následující akademie posloužila místo několika návštěv kulturních akcí
najednou. Bylo vidět, že si všichni dali s programem velkou práci a bouřlivé potlesky pak
mluvily samy za sebe… Už jste třeba slyšeli muzikál Budulínek s upřímnými a čistými
přednesy dětských sólistů?
František Jakubec
Matky svatých
Vydáno dne 20. 12. 2010
Před patnácti léty jsem přeložil knížku Matky svatých. Je to 11 životopisů matek svatých,
protože ony byly svaté. Nikdo mi to nechtěl vydat. Když jsem to vzdal, tak to nakonec
vydala Matice. Kdyby se někdo chtěl inspirovat, jak to dělala Marie Kolbe anebo Assunta
Goretti, tak ať si přečte jejich příběh. Mně nejvíce oslovila, po Markétě Bosco, Maria
Kolbe. Požehnané Vánoce mezi matkami svatých.
Jan Ihnát
Prázdninová nabídka pro dospělou mládež
Vydáno dne 17. 01. 2011
F o r m a č n í t ý d e n „VIDČE“
Cílem tohoto týdenního kursu je pomoci našim dospělým (svobodným) chlapcům a dívkám (od 18 let):
• prohloubit svůj duchovní život,
• prohloubit potřebné náboženské vědomosti,
• pochopit důležitost křesťanského společenství a prožít je,
• probudit v sobě chuť něco dělat pro druhé (být animátorem)
• pochopit důležitost rozpoznání svého povolání (manželství, zasvěcený život, příp.
i život sólo) a důležitost solidní přípravy na své povolání a poslání.
Přitom ale tento kurs není výslovně klasickým duchovním cvičením, ani jen školením, ani seznamkou, ani náborem do řehole, ani rekreačním pobytem, ale všech
těchto oblastí se tento týdenní formační kurs nějak dotýká.
Tento týden tedy není pro toho, kdo hledá jen soukromé ústraní, nebo jen školení, nebo kdo se chce jen nezávazně bavit a rekreovat a nechce se podřídit pevnému
a náročnému programu, nebo kdo by přišel jen kvůli hledání budoucího partnera
(pro zamilované dýchánky zde není prostor ani čas). Týden také není pro ty, kdo trpí
různými závislostmi (kouření, alkohol, drogy, počítač, internet, atd.), kdo tedy nevydrží týden bez piva, bez hospody, bez cigarety, atd.
Do programu jsou zařazeny každodenní mše sv. s aktivním zapojením přítomných do
liturgie, osvojení si či prohloubení různých forem modliteb (bible, brevíř, adorace, rozjímání, pouť, křížová cesta, růženec, zpěv, atd.). V programu jsou též přednášky
a diskuse na vybraná praktická témata z teologie (morálka, bible, věrouka). Vše je proloženo sportovními aktivitami, společenskou zábavou, vzájemným sdílením a povídáním, a to tak, že všichni jsou do všeho plně vtaženi. Proto je program nastaven tak, aby
byl každému dostupný a všichni se mohli všeho zúčastnit. Předpokladem pro účast
proto nejsou nějaké zvláštní znalosti nebo dovednosti, ale jen dobrá vůle a ochota přijmout celý program a plně se zapojit. Po celou dobu pobytu je také nabídka a příležitost
svátosti smíření a osobních rozhovorů s přítomnými kněžími a asistenty.
Charakter malého společenství, i objekty, kde týden probíhá, omezuje počet účastníků na max. 10 chlapců a 10 dívek. Proto ti, co se přihlásí po naplnění počtu, zůstávají už jen jako případní náhradníci. Horní věková hranice je dána tím, jak se kdo cítí
mlád, aby se mohl plně zapojit.
V roce 2011 se plánují opět dva týdenní turnusy se stejnou náplní (ale s jinými
lidmi). Je tedy možné si vybrat:
14
1. týden je plánován od pátku 15. 7. do pátku 22. 7. 2011, v Jaroměřicích n.
Rokytnou
2. týden je plánován od pátku 29. 7. do pátku 5. 8. 2011, na Vidči (chata
v Beskydech, 6 km od Rožnova).
Pobyt (režie a strava) přijde přibližně na 1100 Kč (kdo nemá, dá méně, kdo má,
může dát i více). Cestovné si hradí každý sám.
Kurz organizují (a případné informace poskytnou) salesiáni SDB: P. Chovanec Petr,
P. Matula Ondřej, P. Kopecký Josef.
Přihlášky přijímá (osobně, dopisem, mailem nebo telefonicky): P. Josef Kopecký, Šantovo
nám. 183, 570 01 Litomyšl, tel. 461 612 263, m. 728 029 684, [email protected]
Pozvánka na besedu s P. Petrem Cvrkalem
Vydáno dne 19. 01. 2011
Zveme vás na besedu se salesiánským misionářem P. Cvrkalem o salesiánské misii
v Bulharsku v neděli 6. 2. 2011. V 9:00 bude P. Cvrkal koncelebrovat mši sv. v kostele
Povýšení sv. Kříže v Praze-Vinoři na Vinořském náměstí.
Beseda se bude konat po mši svaté na faře. Všichni jsou vítáni. Ludmila a Jan Obručovi
Ples SHM 2011
Vydáno dne 24. 01. 2011
XVII. křesťanský ples mladých, který pořádá Salesiánské hnutí mládeže, se uskuteční v sobotu 26. února
2011 ve Žďáru nad Sázavou.
Srdečně zveme všechny spolupracovníky i jejich
děti.
Magda Paseková
Sny Dona Boska
Vydáno dne 25. 01. 2011
Za pár dní oslavíme svátek Jana Boska, velikého světce, zakladatele salesiánů.
Před pár minutami jsem si přečetl zprávu o úmrtí Jana Meda, salesiána, který v očích
mnoha Indů zůstane navždy jako svatý muž.
Kdo z nás by nechtěl být svatý?
Don Bosco od začátku vyprávěl Donu Cafassovi sny, které měl, a prosil o radu. Svatý
kněz mu odpověděl: „Jen jděte kupředu a berte vážně ve svědomí tyto sny, protože se
domnívám, že to bude k větší slávě Boží a k dobru duší.“
Tolik na úvod více než stovky snů našeho světce, které se mi dostaly nedávno v českém
překladu do rukou. Jak už to bývá, člověk si říká, že neví co dřív, a ještě k tomu je tolik
jiných věcí ke čtení… O letošních Vánocích jsem si opakovaně všiml, že náš Matěj je
během dne i večerů často někde zašitý a čte si. Až po několika dnech jsem zjistil, co ho
tak časově zaneprázdňuje. Byly to sny Dona Boska. Dnes už mohu říct, že si pomalu
a jistě zvykám dát si na dobrou noc aspoň jeden. A prozradím na sebe, že vnímám, jako
kdyby mi ho vyprávěl sám Don Bosco.
Don Bosco po vyprávění často opakoval: „Přikládejte těm snům váhu, jakou chcete. Ponechávám vám svobodu těmto věcem věřit nebo nevěřit, přikládat jim větší nebo menší
význam. Jen jedno vám doporučím, abyste se ničemu nevysmívali, ani mezi druhými, ani
mezi cizími lidmi. Považuji za dobré vám říct, že Pán má spoustu prostředků, kterými
může projevovat svou vůli. Nazývejte je sny, nazývejte je podobenstvími, dejte jim jakýkoli jiný název, který by se vám líbil. Já jsem si jistý, že když se budou vyprávět, udělají
vždycky dobro.“
15
Pro všechny salesiány spolupracovníky, kteří se nechají těmito slovy Dona Boska inspirovat: sny v českém překladu lze nalézt na stránkách www.sdb.cz, případně lze určitě oslovit i překladatele, P. Jana Ihnáta, SDB.
Michael Jirsa, ASC Praha Střed
Ukázka: 4. Nemoc bratra Antonína 1832
Uprostřed studia a jiných starostí nezapomínal Jan na vlastní rodinu, ke které se
v myšlenkách plných lásky často vracel. K Antonínovi, který se tento rok ženil, nejenže
neměl zášť, ale živil v sobě upřímnou lásku, kterou si uchoval po celý život. Uvedli jsme
zde, že často sníval. Mezi jinými měl jednou sen, že Antonín pekl chléb na statku paní
Damevino a překvapila jej horečka. Když jej potkal a ptal se ho na to, odpověděl mu:
„Lomcuje mnou teď horečka a již se neudržím na nohou. Musím si jít odpočinout.“ Ráno
vyprávěl sen svým spolužákům, kteří hned přisvědčovali: „Buď si jist, že je tomu tak, jak
pravíš.“ – A skutečně to byla pravda. Večer přišel do Chieri bratr Josef a Jan se ho hned
otázal: „Je Antonínovi lépe?“ Užaslý Josef odpověděl: „Ty již víš, že je nemocný?“ –
„Ano, vím to,“ odpověděl Jan. – „Myslím, že to není nic vážného,“ dodal Josef. „Včera
jím začala lomcovat zimnice, když pekl chléb u paní Damevino, dnes je mu již lépe.“
Nepřipisujeme tomuto snu žádné důležitosti, ale podotýkáme, že odhaluje nejhlubší city
jeho srdce, které ho pohánělo prokazovat dobrodiní rodině nevlastního bratra, jakmile mu
to bylo možné, což dosvědčuje i Don Michael Rua.
P. Jaroslav Kopecký oslavil 50 let kněžství
Drazí, ani ve snu mě nenapadlo, že se dožiji třetího
tisíciletí, že oslavím padesátileté jubileum kněžství. Na
Pánu Bohu jsem nikdy nevymáhal dlouhý věk. Co dá, to
dá, co nedá, to nedá. Věřím, že každého z nás vede často
i přes nepříjemné skutečnosti, které přestávají být po
čase drásavými. Můj život byl často i ve velkých nebezpečích, především za války a během totality. Ale Pán
dal vždy více ochrany, více pomoci, více sil, než bylo
těžkostí. Častokrát jsem si to ani neuvědomoval. Kdykoliv jsem byl v nesnázích a potřeboval pomoc, Pán mi
poslal vždy někoho, kdo v době nouze, kdy jsem nestačil, podal pomocnou ruku, aby mě podržel. Tak tomu je
stále až do dnešního dne.
Před padesáti roky, dne 7. ledna 1961, mně pozdější kardinál Štěpán Trochta udělil tajně
svátost kněžství. Učinil tak s ohrožením vlastního života. Stalo se to nedlouho po jeho
podmínečném propuštění z vězení, kdy měl vážné potíže se srdcem a za vyzrazení svěcení
riskoval svou svobodu. Knězem jsem se stal více než s desetiletým zpožděním, měl jsem
37 roků. Stalo se to proto, že jsem buď nebyl na svobodě já, nebo nebyl na svobodě
ochotný světitel. Jako salesián – kněz jsem se cítil celý život šťastný. Během života mě
provázeli početní spolubratři, prožil jsem s nimi většinu života, mnoho silných a pohodových chvil, šel s nimi společnou cestou, předcházeli příkladem, svědectvím života, odvahou. Kdybych se mohl znovu rozhodovat, opět bych otevřel náruč Donu Boskovi.
Stále neodbytněji cítím, že světlo lampy slábne, že se blížím ke konci pozemské cesty.
Nestěžuji si. Dosud vidím, slyším, mluvím, chodím. Věřím, že až zemřu, Bůh mě přijme
tam, kde už nejsou žádné potíže, žádné temnoty a zármutek, „ale budeme se společně
radovat doma u nebeského Otce“, jak končí naše každodenní zásvětná modlitba k Panně
Marii.
P. Jaroslav Kopecký SDB, zdroj – VZ 02/2011
16
Co nového u našich dobrovolníků
Milí spolupracovníci, jistě jste již slyšeli o Adopci na blízko. Jen pro připomenutí:
Adopce nablízko podporuje dobrovolníky, kteří se rozhodli část svého života věnovat
ohroženým a znevýhodněným dětem a mládeži na celém světě. V rámci projektu již bylo
vysláno přes 60 dobrovolníků a další na vyslání čekají. Každé vyslání dobrovolníka
s sebou však nese určité finanční náklady. Je třeba zajistit jeho vyškolení, letenku, vízum,
očkování, podporu během pobytu a mnoho dalšího. Projekt Adopce nablízko umožňuje
„adoptovat“ si tyto dobrovolníky a skrze ně tak účinně pomoci mnoha chudým
a potřebným dětem.
Pokud byste si chtěli „adoptovat dobrovolníka“, více informací se dozvíte na stránkách
http://www.adopcenablizko.cz
Ze života našich dobrovolníků
Markéta z Konga nám mimo jiné píše:
Tak po dvou měsících v Kongu jsem se smířila s tím, že ne všichni ostatní, ale že já jsem ta
divná, co si nesolí pomeranč, nesladí fazole a nemaže marmeládu na vajíčka.(…) Náklady
na dobrovolníka se šplhají do řádů sta tisíc. To mě nutně přivedlo k otázce, jestli za to
stojím. Protože přece jen… žádné praktické vzdělání nemám, mám čerstvě po gymplu, což
znamená, že umím všechno, ale vlastně nic. Takže – stojí vůbec moje práce za ty účty za
letenku, vízum, očkování, stravu, ubytování, školení,…? Nebylo by lepší sem ty peníze
poslat místo mě? Ale až tady a až teď mi dochází, že salesiánská pedagogika nepotřebuje
peníze, ale lidi. Můžete sem místo mě poslat dvě stě tisíc a kluci dostanou nové oblečení
a možná na přilepšenou sušenky. Ale nové kalhoty a sušenky nezmění nic na tom, že jsou
to kluci poznamenaní ulicí, zhrublí a neotesaní. Nové oblečení z nich neudělá ani dobré
křesťany, ani čestné občany, jak chtěl Don Bosco, a celý život zůstanou nejméně jednou
nohou na ulici, kde se krade a berou se drogy. A tak jsem tu místo sušenek já a protože
role přísného (ale milujícího) otce už je zabraná bratrem Aimé, zbývá na mě o dost vděčnější role hodné mámy – starší sestry – potenciální nevěsty. A někteří jsou to pěkní raubíři, divoši a drzouni a je potřeba si k nim najít cestu, ale žádný z kluků není zlý.
Kristýna a Saša z JAR nám napsaly něco o škole, kde působí:
Holy Rosary je škola soukromá (…). Takže, k našemu zklamání, o sirotky se tu zrovna
nestaráme, nicméně od některých rodičů se nedaří poplatky dostat. (…) Hlavní rozdíl mezi
Holy Rosary school a ostatními školami, ať už státními či soukromými, je asi to, že tady se
děti už rok opravdu nebijou, což by měla být samozřejmost vzhledem k tomu, že to zákon
zakazuje. Ale není. Ve třídách je „jen“ kolem 40ti dětí oproti státním školám, kde je počet
žáků na učitele značně vyšší. Vzájemné spory žáků se řeší předně vysvětlením, že ubližovat
kamarádům není správné a je třeba se omluvit a usmířit. Když to nepomáhá, tak je na
řadě třídní učitel(ka), pak sestra Lidia, která může zavolat rodičům, a to už jsou slzy
v očích, protože rodiče by svým potomkům dali pořádnou nakládačku, takže tohle už
opravdu zabírá. (…) Ohledně školních poplatků chci ještě zmínit další věc – jak již bylo
řečeno, jsou rodiny, které se dostanou do situace, kdy si už nemohou či nechtějí dovolit
platit školné. Sestra Lidia nás požádala, abychom oslovily všechny možné známé i neznámé s prosbou o pomoc ve stylu Adopce na dálku, čili o dočasnou finanční podporu těchto
dětí. Organizace „Adopce na dálku“ tady ale není, takže by to bylo spíš jako přes nás
jakožto dostatečně důvěryhodné osoby bez organizační záštity. Takže kdybyste věděli
o někom, kdo by měl zájem, prosím ozvěte se a my vám pošleme podrobnější informace.
17
Marie a Janka z Indie nám napsaly
o Vánocích v Indii:
Tak na začátku není od věci připomenout, že Vánoce jsou především křesťanským svátkem. To
znamená, že v Indii, zemi převážně
hinduistické s tu a tam nějakým
muslimem a buddhistou, slaví
Vánoce jen kolem 3 % obyvatel.
Ale nebojte se, pořád je to víc lidí,
než žije v celé naší zemi. :-)
A tudíž celý advent nebylo po
blížících se Vánocích ani vidu ani
slechu. Přesně tak, jak to má
v adventní době být. Žádná vánoční výzdoba a vyhrávající koledy už od října, ani stoupající nákupní horečka. Jediné, co připomínalo blížící se Vánoce, byly hvězdy vyvěšené u
domů rodin, které slaví Vánoce. (…) Tedy i v Indii jednoho dne, přesně si pamatuji, že to
bylo 24. prosince :-), nastal Štědrý den! Hned ráno každý věrný zaměstnanec dostal od
hlavního father Rajesh krabici v igelitce. (…) Během dne se vše šperkovalo do indické
pestrobarevné krásy a večer, když se vše rozsvítilo, mně doslova přecházel zrak! :-) Na
večer jsme si také s Jankou ustrojily vánoční stromek ala india z palmových větviček a
indických in ozdobiček. :-) (…) Jinak v Indii nejsou moc zvyklí dávat si dárky. Santa
Claus, bych řekla, chodí jen v bohatých rodinách a v chudých podarují rodiče své děti
nějakými teploučkými svetry, které jsou tu teď více než užitečné. (…) Po štědrovečerní
večeři se sem pomalu začalo sjíždět 3000 lidí z okolních vesnic a o desáté hodině večerní
začala půlnoční vigilie. Po ní jsem spolu se salesiánským aspirantem Adamem a malým
Mikem představovala Pannu Marii, svatého Josefa a Ježíška. Zkuste si představit chladný
jarní večer, nad sebou jasnou hvězdnou oblohu, sedíte na seně u ohně a okolo vás krávy
přežvykují seno. Inu, jak v Betlémě.:-).Všichni jsme se radovali z narození malého Ježíška,
tancovali jsme, zpívali, povídali si a přáli si: „Kus kus džanam parab!“
Monika a Markéta z Bulharska se též podělily o zážitky z vánočních svátků:
Tyto dny tu slavíme vánoční svátky. V Bulharsku nenosí dárečky „Ježíšek“, ale Djado
koleda. (výhoda pro Ježíška – má o starost míň). Ve středu tu měly děti něco jako vánoční
besídku, kde představovaly, co umí a co se v centru naučily. A co nemohlo chybět, nakonec taky přišel již zmíněný Djado Koleda a dával dětem dárečky, které si opravdu zasloužily! I když si myslím, že pro děti byl největší dárek to, že mohly předvést to, co umí
a hlavně, že jim někdo naslouchal, že se zezadu v obecenstvu někdo na ně usmíval a mohly
předvést i některým rodičům nebo babičkám, že taky něco zvládnou. Bouřlivý potlesk vždy
vykouzlil úsměv na jejich tvářích.
Vystoupení bylo pestré! Děti předvedly jak hraní na kytary, klávesy, flétnu a bubínky,
tak také krásné divadlo o narození Krista a vánoční básničky. Kluci taky hezky žonglovali
s diaboly a flowersticky. Závěrečné vystoupení brejk roztleskalo celé publikum! O občerstvení bylo též postaráno, protože holky napekly speciální „bulharskou vánici“ – ořechové rohlíčky – a taky připravily jednohubky. Tak se taky pochlubily svým uměním.“
Úplné znění dopisů a další dopisy, mimo jiné také od Veroniky z Německa, si můžete
přečíst na webu http://mladez.sdb.cz/cagliero-dopisy/.
Ludmila a Jan Obručovi
18
19. Salesiánský ples se konal v Pekle
Vydáno dne 31. 01. 2011
V rámci oslav svátku Jana Boska uspořádali plzeňští salesiáni se svými spolupracovníky
již 19. Salesiánský ples v KD Peklo.
O ples byl letos mimořádný zájem, dlouho před jeho začátkem byly všechny lístky
beznadějně vyprodány. Všichni, kteří si lístek pořídili, určitě nelitovali. K tanci a poslechu
jim hrála již osvědčená kapela The Brothers & sestra Klára, kterou rozjuchaní tanečníci
v samotném závěru ani nechtěli propustit na zasloužený odpočinek.
Předtančení letos obstarali klienti občanského sdružení Tak pojď s náma. Někteří
z nich dlouhodobě využívají nabídky volnočasových programů našeho střediska. Středisková scénka byla letos zaměřena na prezentaci čtyř principů salesiánského výchovného
systému: hřiště, domov, školu a farnost. Fotogalerie i s popisem realizace všech čtyř principů je ke shlédnutí na www.sdb.cz.
Do tomboly se podařilo shromáždit 400 cen a nechybělo ani půlnoční losování výherců hlavních cen. Děkuji všem sponzorům a dárcům, kteří se zasloužili o rozmanitost
a kvalitu tomboly.
Antonín Nevola
Plesali i salesiáni spolupracovníci
Že se dovedou příjemně bavit i členové SR z Prahy
a jejího blízkého i vzdáleného okolí se ukázalo na
plese v KD Ládví v sobotu 29. ledna. Zážitky z plesu
se ani nedají přiměřeně popsat, to se musí prožít.
K tanci nám hrála skvělá taneční kapela, mladí nám
připravili veselý doprovodný program (s návštěvou
samotného Dona Boska ještě v lůně mateřském matky Markety :)
Bohatá tombola nabídla i mnohé exkluzivní večeře
pro dvě osoby přímo v srdci salesiánské rodiny –
totiž v rodinách pořádajícího společenství Praha
Sever II. Skvělý nápad! Vrcholná cena byla plná
adrenalinu. Její výherkyně, Boženka Šárková, zvládla
ještě ten večer přelet nad štíty vysokých Alp, které
byly uvězněny ve známých skleněných obalech :-)
Pokud jste se letos rozhodovali, zda na ples jít či
nejít, a nakonec jste nešli, příště neváhejte a přijďte.
Pořadatelům patří velký dík za skvělou práci. František Jakubec
Na salesiánském plese padl nový český rekord
Na jubilejním 20. salesiánském plese v Českých Budějovicích se pokusili organizátoři
akce spolu s účastníky vytvořit nový český rekord s názvem „Salesiánská kremrole“.
Ples, který pořádalo Salesiánské středisko mládeže – dům dětí a mládeže České Budějovice společně se salesiány z farnosti sv. Vojtěcha, se salesiány spolupracovníky a členy
vysokoškolského Spolča, proběhl v KD Vltava v sobotu 29. 1. 2011. V průběhu večera
hrály k tanci kapely Laguna z Prachatic a The Maso z Českých Budějovic.
K tradiční plesové zábavě, ke které patří tombola a taneční soutěže, přibyl letos i pokus o zapsaní nového českého rekordu. Pod netradičním názvem rekordu se skrýval pokus
o maximální počet lidí, kteří v jeden okamžik, na jednom místě pojídají kremrole.
Kremrole pro tuto akci napekli a věnovali učni ze Střední školy obchodu, služeb a podni19
kání a Vyšší odborná škola. Na regulérnost rekordu dohlížel pan Aleš Rafaj, komisař
z pelhřimovské Agentury Dobrý den.
Těsně po půlnoci rekord padl a to v celkovém počtu 403 lidí, kteří konzumovali
kremrole. Pořadatelé obdrželi certifikát a budou zapsáni do knihy českých rekordů.
Lenka Kolářová, PR pracovnice SaSM – DDM ČB; zdroj www.sdb.cz
10. RŮZNÉ INFORMACE
Rok svaté Anežky České
Vydáno dne 11. 01. 2011
Přátelé, s novým rokem přicházejí různá výročí, která by neměla zůstat mimo naši pozornost. V rámci přípravy na rok 2013, výročí 1150 let od příchodu svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu, budeme prožívat „Rok křtu“. Diecéze českobudějovická si bude
připomínat dvousté výročí narození sv. Jana Nepomuka Neumanna, rodáka z Prachatic.
Bratři františkáni z kláštera Panny Marie Sněžné v Praze si připomenou masopustní úterý
před 400 lety, kdy byla během několika hodin vyvražděna skoro celá mezinárodní komunita čtrnácti bratří, o jejichž beatifikaci františkáni dlouhá léta usilují. Středem pozornosti
celé arcidiecéze pak jistě bude výročí 800 let od narození svaté Anežky České. V minulosti se dějepisci domnívali, že se narodila o několik roků dříve, dnes se většina kloní
k datu kolem roku 1211. Na přesném dni narození snad tolik nezáleží, ale na připomínce,
jakou osobnost náš národ v dějinách měl. Anežka byla jednou z těch, kteří uměli vsadit
vše na jedinou kartu, a tou byl Ježíš.
Byla z nejmladších dětí krále Přemysla Otakara, toho jména prvního. To byl muž pevné vůle, chtěl a uměl prosazovat své za každou cenu. Se svou královskou dcerou měl
dalekosáhlé plány, byla to součást politiky, nejen té sňatkové. Dcera, jak tenkrát bylo
zvykem, musela otce poslechnout a odebrat se za vybraným ženichem do země blízké
nebo také vzdálené. Kdoví, kde by nakonec byla skončila, kdyby tatínek Přemysl Otakar
po životě plném zvratů nezemřel. Snad i její bratr Václav, nástupce na českém trůnu, s ní
měl podobné úmysly, ale jemu už se Anežka dokázala vzepřít. Zmoudřela během tahanic
o přízeň panovníků. Nyní chtěla jediné: být nevěstou svého Pána a Spasitele, Ježíše Krista, kterého milovala nade vše. Zamilovala si také svatého Františka a jeho ideál chudoby,
který zasáhl celou Evropu. V jejím úmyslu ji utvrzovala a posilovala svatá Klára: Nedej
na to, že jsi dcera královská, v očích Božích to nic neznamená, ale buď věrná té lásce,
která za nás všechno dala, miluj svého Pána.
Navštívíte-li klášter na Františku dnes, stále tam lze objevit stopy Anežčina ducha,
prostředí posvěcené její přítomností, životem světice.
Rádi si Anežčino výročí připomeneme 2. března večer při slavnostní liturgii v klášteře
bratří křížovníků, vždyť svatá Anežka je jejich zakladatelkou. 11. června bude oslava
svaté Anežky pokračovat v klášteře v Doksanech, kde měla obláčku při svém zasvěcení.
A v předvečer 13. listopadu se sejdeme v pražské katedrále, abychom poděkovali za Anežčin významný podíl na událostech z listopadu 1989. Bylo by nevděkem, kdyby listopad
89 nebyl spojován s tou, která byla svatořečena, načež se naše dějiny významně posunuly.
Několik dní na to, 24. listopadu večer, bude, když všechno dobře dopadne, v Anežském
klášteře na Františku vernisáží zahájena významná výstava připomínající Anežčin život;
měla by trvat do jara následujícího roku. Všem, kteří se na tak významných událostech
budou podílet, patří poděkování již nyní.
Mons. Karel Herbst, pomocný biskup pražský
Zdroj: Zpravodaj pražské arcidiecéze, 1/2011
20
Salesiánskou chalupu Josífkov-Spáleniště
Vydáno dne 13. 12. 2010
můžete nově shlédnout a v případě zájmu o pobyt i zarezervovat na nových stránkách
http://www.spaleniste.cz/. Chalupa je sice využívaná hojně (celoroční průměr ze r. 2010
byly 4,44 noclehy na každý den), ale třeba se nějaké volné datum, vám vyhovující, najde…
Správce František Jakubec
Tip na dobrou tiskárnu
Vydáno dne 14. 12. 2010
Potřebujete občas něco vytisknout? Například brožury, letáky, plakáty, kalendáře, pohlednice a jiné materiály? Nebo potřebujete něco potisknout? Například trička, keramiku,
placky? Tyto a další služby nabízí tiskárna Macek a Kusala – http://www.tiskem.cz/.
Pokud hledáte rychlou, levnou a kvalitní tiskárnu malých i velkých nákladů, tato tiskárna je velmi dobrý tip.
ASC s ní má jen ty nejlepší zkušenosti – a nejen ASC. (Navíc majitelé jsou naší
„krevní skupiny“ :-)
Vřele doporučuje František Jakubec
Kulampo? Ken!
Vydáno dne 09. 01. 2011
Češi, musíte rozumět, že takto jsme se dorozumívali během naší pouti po Svaté zemi
s průvodcem Danym (Kulampo je otázka, zda jsme všichni a Ken znamená ano). Dany má
české předky, ale sám se narodil v Izraeli a tak má jeho čeština půvabný nádech. Přesto
jsme si výborně porozuměli a tak se chceme o některé jazykové zápletky či hlášky účastníků zájezdu podělit i s vámi…
Prvním zápisem v bloku byla Johnyho hláška v autobuse při odjezdu z hotelu v Betlémě, když vyběhl z autobusu, který se již pomalu rozjížděl: Malou hóru jsem se málem
nepomodlil, nechal jsem ji v ledničce! (placaticu)
Následovala série Danyho kouzelných frází:
– Sto let před nulou …
– Bohatnost (= bohatství)
– Nilometr (= vodoměr)
– ten poušť
– ten pláž
– paní muslimistka? Muslimova? (muslimka)
– ženich a vlasta (nevěsta)
– Za ten kostel je těžko vidět …
– Tady vidíte čtyři evangelíky (= evangelisty)
– Slováci nám slíbili poslat nějaký potomek (= potok)
– Ten architekt byl Polanec (= Polák)
– budeme bejt …
– v Izraeli známe Háček a Švejka
(= Haška)
– když jsou u nás letní školný dovolený
(= prázdniny)
– pan papež
– pandžony (= Johny)
– pan Benediktus šestnáct
– u nás tomu říkáme „pacinek“
(= pavouk)
– tam vidíte tři kulaťáky (= kruhy)
– brána je vyčištěna od tých kulec
(= kulek)
– poslanci (= apoštolové)
– tych Dvanáct (= apoštolové)
– poďte sem na ten plot
– mnoho ditely (= detailů)
– kritikovali (= kritizovali)
– v chrám obětili zvířata
– jsou tady čtyři tygrísi, proto se to
jmenuje Lví brána
Na mnoha místech jsme se dozvěděli také spoustu zajímavostí, např. u Jordánu, když Jan
pokřtil Ježíše, tak přiletěla holuba. Dany, říká se holubice. No prostě nějakej pták …
V Kumránu jsme se ptali, jak zanikli Synové světla, kteří zde žili a tvořili komunitu. Dozvěděli jsme se, že to byla skupina, která sama sebe zmizela.
21
V Sippori (v Ježíšově době město okresního významu v blízkosti Nazareta, kam Ježíš
pravděpodobně často chodil) nám Dany popisoval oblíbenou hru v kostky: Když hrála
ta hra (= kostky), seděla na ten prdel nebo jak se to říká.
Také jsme se dozvěděli, že SABRES znamená kaktus, ale také se tímto slovem označuje
ten, kdo se v Izraeli narodil.
Na dotaz, jak je to v Danyho rodině s jezením vepřového masa, Dany odpověděl: Já nejím
vepřový, ale moje paní – jak se to řekne slušně? – žere všechno.
Na konci svého výkladu se nás Dany zeptal: Jsou nějaké ostatky?
Probírali jsme i izraelsko-arabské války: Všechny války Arabové začali, vždycky prohrajou a pak brečijou.
Na Hoře blahoslavenství jsme se dozvěděli, že blahoslavenej hřeben je dlouhej.
V Jeruzalémě jsme obdivovali vzhled ortodoxních Židů a také jsme se dozvěděli, že když
má paní paruku, tak už je ženatá.
Při večerní prohlídce Nazaretu nabízel Pavel Kvapil variantu: Sešup dolů, výšup nahoru
(při návratu do závratného stoupání).
Někdy jsme byli z cesty a množství nových zážitků docela unaveni, to jsme se pak od
Danyho dozvěděli, že: Možná jste unaveni, ale mě to vůbec, ale vůbec nezajímá … Pokračujeme dalej…
A také to doplnil informací, že Pan Křižek je mišuge, když nám připravil tak náročný
program. Ale my jsme za něj byli vděčni. („Ve Svaté zemi se má hodně zívat – to znamená málo spát. Vyspat se můžete doma. Kdypak se sem opět podíváte…“ Praktická
poznámka účastníka jiné cesty po Izraeli. Pozn. red.)
Mnoho nových poznatků jsme zažili v Jeruzalémě. Chlapi, jsou tu šlapky! křičel na nás
Pandžony na veřejných toaletách – a myslel tím turecký záchod.
Na Chrámové hoře jsme se dozvěděli, že Židé tady postavili ten svůj skřiňka (= schránku
úmluvy).
Také jsme zde byli poučeni, že Když se tady něco změní, to je hned bordel. Bordel se
vlastně neříká – nepořádek…
Samozřejmě nás zajímal židovský pohled na Mesiáše, takže jsme se dozvěděli několik
postřehů:
– Když Mesiáš bude bejt línej, přijde třeba za tisíc let (to když nás zajímalo, kdy má podle
Židů Mesiáš přijít)
– Podle judeismu nesmí se honět Mesiáš, doplnil v zápětí Dany.
– A byli jsme poučeni, že osel pro Mesiáš muset bejt bílej
– A ještě Dany upřesnil: Osel pro Mesiáš muset bejt muž, co nezná partnerka. Dany se
chtěl také něco přiučit česky, takže se nás zeptal: Jak se to řekne česky? Nejsem si ale
jistý, jestli naši odpověď správně pochopil: Osel, Dany, to je osel…
Aby náš řidič Murtada, který nás bezpečně celou cestu vozil ve svém novém autobuse,
nepřišel zkrátka, naučili jsme ho dva signály, které se mu budou velice hodit při průjezdu
křižovatek: Fčil ne a Fčil jo.
Doufáme, že vás tento krátký exkurz do tajů izraelské češtiny (Dany má náš neskonalý
obdiv, což jsme mu také často říkali) a vzpomínek z pouti nabudil natolik, že začnete
shánět kontakt na pana Křížka (www.ckkrizek.cz) a volný termín další cesty :o))
Abychom vás v tom podpořili, můžete se podívat na fotoalba z cest: – fotky od Lídy
Janžurové, která se snažila zachytit atmosféru naší pouti, ducha společenství, krásu navštívených míst, ale i lidí. Fotoalbum najdete na webu na Rajčeti. – Pár fotek i s krátkými
popisy už dal dohromady také Honza Tomiga – fotoalbum.
H. Tomiga
22
Jak jsme šťastně bourali… aneb život s Tomem
Vydáno dne 24. 01. 2011
Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu
on je naše pomoc, náš štít.
Z něho se raduje naše srdce,
my doufáme v jeho svaté jméno.
Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi,
na tebe s důvěrou čekáme. Žl 33
Milí přátelé, už delší dobu mám v srdci takový milý, hřejivý pocit – cítím vděčnost.
Asi bych naši situaci prožívala daleko bolestněji, kdybych vnímala, že je Tom nešťastný. Ale připadá mi, že žije přítomností a láskou, nakolik jsme schopni mu ji dát. Netrápí
se minulostí ani budoucností, má radost, když se může setkat s přáteli, má radost z vnučky, která je v roztomilém věku jednoho roku, má radost ze svých blízkých… Tom se těší z
každého úsměvu a objetí. Myslím, že si neuvědomuje své postižení, alespoň ne v plné
míře, takže pokud ho zrovna nic nebolí, je v pohodě. Samozřejmě, když cítí nějaké ohrožení – potom se umí ozvat a jak už to je u lidí s postižením mozku – stojí to za to! To pak
nevím, jestli se mám smát nebo dělat, že se nic neděje… Doma se nám to často podaří
proměnit v žertování, ale na veřejnosti to nic příjemného není. Ale taky se na to dá zvyknout a obrnit se.
Už jsme doma vlastně „jen“ my dva a když přijedou ze školy – taky Honza a Johanka.
Svátky vánoční jsme prožili krásně a pokojně. Na Štědrý den přijela moje sestra Slávka, která je mi celou dobu velkou oporou, tak jsme ji mohli nabídnout (věřím, že hřejivý)
domov. Je lékařkou, a protože je svobodná, měla poprvé po 17-ti letech na svátky volno.
Na svátek Sv. Rodiny jsme se sešli i s mými dalšími dětmi a jejich rodinami (kromě
Jakuba-Daniela, protože ten už má svou rodinu v klášteře), takže nás bylo devět kolem
stolu a bylo u nás plno smíchu.
Na Boží Hod jsme se byli podívat na Sv. Kopeček, kde v „Živém Betlémě “ vystupovali naši mladí čerství novomanželé – Anežka a Jirka – jako Maria a Josef. Potom jsme
jeli k „Pelikánovi“ do velkého sálu hospody, kde se vleze velká Kvapilovic rodina – jako
už tradičně – oslavit vánoční obdarování také vzájemným společenstvím. A k večeru na
svátek sv. Štěpána se sešla u nás naše Tělupilovic rodina a povídali jsme a zpívali až do
noci. Potom jsme už jenom odpočívali. Rezignovali jsme na chvíli na logo, ergo, fyzio…
terapie a jen sladce lenošili.
A teď se teprve dostávám k tomu, proč jsem se zase dala do psaní. Je to tak podivuhodné, že si to nemůžu nechat pro sebe.
Období kolem Nového roku trávíme střídavě jeden rok v domě sv. Josefa na Grůni,
kde je správcem můj švagr Jarek a další rok na srubu u švagra Jožky s dalšími milými
příbuznými v Podlesí u Libavé.
Tentokrát jsme jeli 29. 12. vpodvečer zase do Podlesí. Musím předeslat, že se Tom už
taky moc těšil (jako vždycky, když jedeme do společnosti mezi své přátele), ale když jsem
se chtěla rozjet, bránil mi. Uklidnilo ho, když jsme se začali modlit a zpívali koledy. Že by
předtucha?
Ke konci cesty (naštěstí už u dědiny, protože celou cestu jsme jeli přes vojenský
prostor, kde není na silnici ani noha, natož auto!) jsme v zatáčce na umrzlém sněhu dostali
smyk, chvíli jsme tancovali na vozovce, potom sjeli z malého svahu přes keře na polní
cestu, otočili se na střechu a na bok, kde nás před dalším pádem ze svahu zadržel stromek,
o který jsme zůstali opřeni. Já jsem se dostala ven dveřmi, když jsem se ujistila, že jsou
23
Tom i Johanka relativně „v pořádku“ a utíkala pro pomoc, protože se mi nerozběhl mobil.
Johanka zatím vylezla okýnkem, Toma potom vytáhli z auta hasiči, ale všichni jsme
v pořádku – bez jediné modřiny nebo škrábance! Tím vděčněji jsme pak prožili Nový rok
v kruhu svých blízkých!
Teď přemýšlím, proč se to mělo stát. Abychom se ujistili, že Mu máme za všech okolností důvěřovat, že se nemusíme bát? Že tady máme ještě nějaký úkol? Ať je to jakkoli –
Tom se tak upřímně radoval ze života a děkoval Bohu, že bych vám to všem přála vidět
a zažít. K tomu jen dodám, že jsem měla taky takovou radost ze života a vděčnost za dar
víry nedávno, když jsme chodili po Izraeli po Ježíšových stopách…
Nejvíc na mě zapůsobila poušť – pustá, skalnatá, rozervaná – asi tak to bylo v mém
srdci po dlouhou dobu. Ale i ta bezútěšná
poušť je krásná tím, že v sobě někde skrývá
studnu…
Vaše Olga
P. S.: Když už jsem vzpomněla Izrael (popis
cesty patří povolanějším), dodám jen další
věty od našeho průvodce Danyho, o kterých
se nezmínil Honza… Šli jsme kolem kaktusového pole a na těch kaktusech bylo ještě
pár načervenalých plodů. Dany toho hned
využil a názorně okomentoval jejich národní povahu svou izraelsko – pražskou češtin:
„S náma je to tak, jak s tím plodem od ten
kaktus. Navrchu pichlavý a uvnitř moooc,
moc dobrý a moc mooc sladký. My sme
navrchu dost ostrý a v srdci hodný. “
A propo – kdybyste ty plody chtěli někdy ochutnat, je dobré na to vzít rukavice a plod opatrně utrhnout prázdnou plechovkou!
Dobrou chuť a už opravdu konečně „buďte s Bohem“. O. K.
(Foto přiložil ze svého foťáku sazeč – poslední večer v Jeruzalémě)
ASC v Izraeli…
Olinka tu výše praví, že popis cesty do Izraele patří povolanějším… Ale nikdo se, až na
Honzu Tomigu, zatím pera nechopil. Spouště fotoaparátů se mačkaly ve velkém, tak
aspoň obrázkové „vyprávění“ některých poutníků můžete vidět na webu. Patří jim velké
díky za přiblížení neobvyklé cesty. Kdyby se ale měla cesta popsat trochu uceleně, jistě by
bylo zapotřebí mnoha stran Zpravodaje. A navíc – jak dostatečně sdělit nesdělitelné…
Jen díky velkému Božímu zázraku (jaké neobvyklé cesty si Hospodin dokáže najít) se
i pro nás stal realitou dosud neuskutečnitelný sen – návštěva Svaté země… Dny tam na
asijském kontinentě uběhly hrozně rychle a než jsme se vzpamatovali, ocitli jsme se
v zasněžených domovech. A až zpětně při četbě Písma cestu po stopách Ježíše začínám
prožívat hlouběji. Jako Olinku, tak i mě velmi oslovila poušť. Duchovní cvičení v poušti
bych si dovedl představit spíše než na jiném svatém, ale hojně navštěvovaném, místě.
Jistě vás je dost, kdo byste se do „pátého evangelia“ rádi podívali, ale cesta je pro vás
nereálná. Zázraky se však dějí. My jsme toho důkazem. Tak neztrácejte naději… Ale
přesto, jak už jsem psal onehdy, všichni směřujeme do nebeského Jeruzaléma a letenku na
cestu tam máme každý ve svých rukou. Třeba nemůžeme ovlivnit pouť do pozemského
24
Jeruzaléma, do nebeského ano. A navíc – ve Svaté zemi všichni žijeme. Nevěříte? Pro
vysvětlení si beru na pomoc úryvek z knihy Jeruzalémské meditace od Józefa Augustyna
(Karmelitánské nakl. 2009).
STRÁŽKYNĚ POSLUŠNOSTI ČLOVĚKA BOHU
„Jestliže mě uposlechnete ... bude toto město obýváno navěky.“ (Jer 17,24–25)
Dokud byli synové Izraele poslušni Hospodinových příkazů, sloužili mu a ctili ho,
přebývali v této zemi: modlili se, putovali do svatého města Jeruzaléma, stavěli si tu
své domy, zakládali rodiny, plodili a vychovávali děti, zakládali vinice a pili jejich
sladké víno. Ve dnech věrnosti vyvoleného národa vybízela zaslíbená země své děti:
„Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte“ (Př 9,5). V těch dnech národ zpíval
Hospodinu: „... ať se raduje siónská hora, ať jásají judská města nad tvými rozsudky“
(Žl 48,12).
Když ale synové Izraele zapomínali na Hospodina, obraceli se k němu zády, a nikoli
tváří (srov. Jer 2,27), klaněli se Baalovi a dalším pohanským modlám, proroci je napomínali: „Ale jestliže mě přesto neposlechnete..., vaše města změním v trosky, zpustoším vaše svatyně a v příjemné vůni vašich obětí nenajdu zalíbení. Já sám tu zemi zpustoším, a vaši nepřátelé, kteří se v ní usadí, se zděsí. Vás pak rozptýlím mezi národy
a vytasím proti vám meč“ (Lv 26,27.31–33).
Toto varování se mnohokrát naplnilo. Roku 721 př. Kr. dobyli Asyřané Samařsko
a vyvrátili Severní království. Roku 597 př. Kr. dobyla Nabuchodonozorova vojska
Jeruzalém a národ byl odveden do otroctví. Roku 167 př. Kr. rozpoutal Antiochos IV.
řečený Epifanes bouři krvavého pronásledování. Potlačení dvou vln povstání proti
Římanům v letech 70 a 135 mělo za následek definitivní vyhnání Židů ze zaslíbené
země. Po celá další staletí neměli Židé právo bydlet ve vlasti svých předků a putovat
do Jeruzaléma. Den Hospodina zástupů navštívil mnohokrát tuto zemi, jak píše Izaiáš,
proti všem pyšným a povýšeným, nadutým a hrdým, aby je pokořil (srov. Iz 2,12).
Hospodin ale přesto svůj národ a svou zemi neopustil. Poslal Mesiáše, aby naučil
syny Izraele poslušnosti a odevzdanosti Bohu. Vždyť on, „ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl
poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži“ (Flp 2,6–10). V Ježíši Kristu se každý
člověk stává dítětem vyvoleného národa, a země, ve které žije, se tak stává zemí
zaslíbenou.
František Jakubec
Změna termínu otevření studia TV NOE v Hostivicích Vydáno dne 01. 02.
Milí členové a přátelé salesiánské rodiny a televize Noe, byli jsme velmi potěšeni a překvapeni zájmem veřejnosti o otevření pražského studia televize Noe v Hostivicích.
Z důvodů velkého zájmu účastníků slavnostního požehnání jsme započali upravovat
další přilehlé prostory. Z technických důvodů jsme nebyli schopni otevřít prostory v plánovaném termínu 31. 1. 2011.
Proto se velmi omlouváme za přesunutí termínu na 3. března v 17:30 hod. a srdečně
Vás na tento den zveme. Kromě dalších pozvaných bude hostem také arcibiskup Dominik
Duka, který opravenou budovu a studio televize Noe požehná.
S díkem za pochopení a s přáním jen dobrých zpráv
P. Leoš Ryška,SDB Zdroj: www.sdb.cz
25
Světové dny mládeže Madrid 2011, 16.–21. srpna
Dny v diecézi Tarragona 2011 – 11.–15. 8.
„V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry.“ (Kol. 2,7.)
Pane Ježíši Kriste, jsi naší jistotou a pokojem. Pomáhej nám žít poctivě a pravdivě, aby
naše svědectví o tobě pronikalo k srdcím všech. Prosíme tě za přípravu Světových dnů
mládeže v Madridu a za všechny mladé lidi, kteří se na tuto pouť vydají. Na přímluvu
Panny Marie nám dej svého Svatého Ducha, který promění naše srdce. Zdrávas Maria …
O největší akci mládeže tohoto roku si každý víc může přečíst na stránkách
www.madrid2011.signaly.cz.
Salesiánská rodina se určitě zapojí, píši, jako už i při Světovém setkání v Kolíně nad
Rýnem. Nyní mohu i poděkovat snad všem spolupracovníkům za tehdejší podporu. Chci
připomenout, že některým rodičům dělá toto setkání vrásku na čele, a prosím, aby ani
jedno spolupracovnické dítě nezůstalo doma z finančních důvodů, pokud touží na toto
setkání jet. Nemusí jít jen o dar,… ale co zkušeným rodičům a průvodcům mládeže radit.
Na závěr si dovoluji připomenout možnost na toto dění upozornit i ČT, díky níž se o
tomto setkání a o dění v církvi naše společnost více doví. Už jsem zaslala dotaz na přímý
přenos závěru z Madridu na divácké centrum ([email protected]), ale jedna vlaštovička jaro nedělá…
Jedno z dětí Matky Pomocnice – Majka Šimonová
Ahoj, jmenuji se Janička a jsou mi dva roky
Vydáno dne 16. 12. 2010
Posílám vám svůj obrázek. Od října bydlím v Pěnčíně spolu
s Káťou, Štěpánem a Haničkou a taky s maminkou a tatínkem.
Mějte se pěkně a těším se na viděnou.
P.S. Janička je velmi milá a máme ji moc rádi.
Kamila a Petr Tiší, společenství ŠOP
26
KUK – Jmenuji se Barunka Kozáková …
Vydáno dne 31. 12. 2010
… a narodila jsem se 4. 11. 2010, vážila
jsem 2550 g a měřila jsem 47 cm. Na
světě se mi líbí a svědčí mi to tu! Jsem
radostí rodičů :-) Aleše a Radky
• Ahoj Barunko! Moc ti to sluší. Vyřiď
rodičům, prosím, ať napíší, odkud jsi a z
jakého spolča jsou oni. Přeji ti, Barunko,
VŠECHNO DOBRÉ DO NOVÉHO
ROKU! JANA
• Barunka momentálně žije v Písku :-)
A maminka je ze společenství České Budějovice, tatínek je bezpartajní. :)
S radostí hrdé babičky oznamuji,
že se nám 20. 12. 2010 v 02:08 narodil vnuk
Samuel Mareda. Vážil 3,28 kg a měřil 49 cm.
Dobře prospívá a rychle roste. Malý Benedikt
je spokojený, že má brášku.
Janka Procházková
Rodičům a prarodičům moc děkujeme za milé
zpestření stránek Zpravodaje a všem novým
dětem (i těm neinzerovaným :) vyprošujme
celoživotní vědomí toho, že jsou obzvlášť milované děti Boží… Sazeč
Omluva za nedostatky v samotisku
Milí čtenáři Zpravodaje. Když posílám do tisku nové číslo Zpravodaje, vždy distribuci
oznamuji nějaké změny adresátů. Převážně to jsou adresy rušící se z důvodů soběstačného
tisku nebo potřeby pouze elektronického Zpravodaje. (Ten se ale těžko čte třeba v kadibudce :) Ač nejsem člen provinciální rady, tak vám jejím jménem (a svým) moc děkuji
za pomoc a finanční solidaritu. A velmi se omlouvám všem, kteří mají slíbeno, že Zpravodaj dostanou na své emilkovské adresy ještě před vyvěšením na webu a před doručením
poštovním. Jen náhodou jsem se tuhle pustil do kontroly adres, mysleje, že to je zcela
zbytečné, že si nové tiskaře poctivě ukládám. Ale chyba lávky!!! Chyběla mi skoro polovina elektronických adres! Nechápu to, ale nechápu u sebe už více destrukcí, tak se se
svým stavem pomalu smiřuji, kaji se a budu se snažit o nápravu. Nebojte se mě připomínkovat, když přijdete na jakýkoli nedostatek!!! Děkuji vám za trpělivost, za shovívavost, za
mnohá slova povzbuzení a hlavně za modlitby.
Váš sazeč František
11.NAŠI JUBILANTI
V těchto a následujících dnech oslavili nebo oslaví svá pěkná jubilea tito naši přátelé:
Šárková Boženka
3. 2. 50
Šabacká Marie
12. 2. 65
Kavena Petr
5. 2. 35
Martínková Miluše
13. 2. 45
Strnad Stanislav
8. 2. 45
Janotová Anna
14. 2. 55
27
Orlová Marie
Fuchsová Stanislava
Šikut Ladislav
Jílková Anna
Mareš Zdeněk
Kopřiva Jaroslav
Patera Oldřich
Pátková Marie
Martínek Miroslav
Nekužová Věra
Doleček Karel
Dolečková Jana
Čihák Stanislav
Staněk Miroslav
14. 2.
18. 2.
19. 2.
22. 2.
24. 2.
27. 2.
27. 2.
27. 2.
28. 2.
1. 3.
2. 3.
3. 3.
5. 3.
13. 3.
70
55
50
55
80
50
60
60
50
50
40
40
45
45
Minaříková Marie
Pavlová Anna
Drlíková Alena
Popelková Jana
Křenek Vít
Křenek Miroslav
Turowski Roman
Baláš Jiří
Jakubcová Bohdana
Dlabačová Marie
Brůna Josef
Málek Miroslav
Antonů Jaroslav
Vojtíšková Marie
15. 3.
16. 3.
18. 3.
25. 3.
26. 3.
28. 3.
28. 3.
29. 3.
30. 3.
31. 3.
1. 4.
2. 4.
5. 4.
5. 4.
60
55
45
50
55
60
30
60
45
35
50
35
65
60
12.KALENDÁŘ AKCÍ
26. 2. 2011
28. 2. 2011
Do 15. 3. 2011
25.–26. 3. 2011
29.4.–1.5. 2011
14. 5. 2011
28. 5. 2011
Do 30. 6. 2011
Vždy ve 22:00
Ples SHM
Definitivní uzávěrka přihlášek na duch. obn. pro aspiranty a předasp.
Uzávěrka apoštolátního projektu na rok 2011
Setkání PR s aspiranty a předaspiranty – Praha-Karlín + jednání PR
Dny salesiánské spirituality – Kroměříž
Festival 2011 – Pardubice
Újezd u Brna – spolupracovnické sliby
Zaplacení čl. příspěvků – 400 Kč/oc., č.ú. 8043021/0100, VS číslo MS
(… možno i kdykoli jindy…) Modlitební salva… §;-)
Zpravodaj Sdružení salesiánů spolupracovníků
Vydává: Sdružení salesiánských spolupracovníků, IČ: 00406902,
Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8 www.ascczech.cz Určeno pro informaci členů ASC.
Vychází 6 x ročně. Místo vydání Praha. Evidenční číslo MK ČR E 17831
Změny adres: Jan Görig, Korábová 98, 763 16 Fryšták, e-mail: [email protected]
Příspěvky do Zpravodaje zasílejte na adresu: [email protected],
nebo poštou na adresu: František Jakubec, Bryksova 955, Praha 9, 198 00.
Příspěvky na náš web www.ascczech.cz zasílejte na adresu: [email protected].
Požadavky na změnu počtu kusů zasílaného Zpravodaje též na F. Jakubce
Počítačová sazba: František Jakubec Tisk: Jan Macek, Jablonec n. N., www.tiskem.cz
Expedice do vašich rukou: Vydavatelství IN s. r. o.
Uzávěrka Zpravodaje č. 113 je v pondělí 4. 4. 2011
Můžete si odstřihnout a založit do svých breviářů…
Úmysl modlitby
• Prosíme o požehnání do tohoto nového roku. Dej, abychom mohli pevně počítat
s Tvou pomocí.
• Prosíme, Pane, za naše děti, poskytni jim příležitost k poznání dobrých přátel,
k poznání přátelství s Tebou a k poznání správných životních zásad.
28