HLAS MUCEDNIKU´ˇ°
Transkript
HLAS MUCEDNIKU´ˇ°
H L A S° ¡ ´ MUCEDNIKU »LEN MEZIN¡RODNÕ KÿESçANSK… ASOCIACE ICA M U » E D N Õ C I K ÿ E S çA N S K … V Õ R Y /SKRYT… KAMENY V NAäICH Z¡KLADECH/ DI¡KON HABIB 4. STOLETÕ 5ñ6 V roce 308, kdyû zavl·dl v ÿÌmskÈm impÈriu zmatek n·sledkem vl·dy Diokleci·na, uchv·til jeden z jeho gener·l˘ jmÈnem Licinius moc v EgyptÏ. Tento zasvÏcen˝ pohan, pobou¯en˝ vzr˘stajÌcÌm vlivem k¯esùanstvÌ, nechal v roce 312 obnovit pohanskÈ svatynÏ a vöem lidem p¯ik·zal, ûe musejÌ ¯Ìmsk˝m boh˘m p¯inÈst ˙litby a obÏti. A tak nastalo pro cÌrkev obdobÌ jednoho z nejhoröÌch pron·sledov·nÌ, kterÈmu kdy v dÏjin·ch Ëelila. Ve struËnosti nynÌ zmÌnÌme p¯ÌbÏh ËlovÏka, kter˝ se nezalekl a z˘stal pevn˝ ve v̯e i v tomto nejtemnÏjöÌm okamûiku. Habib z vesnice Telheza jako ustanoven˝ di·kon obch·zel tajnÏ sbory v okolÌ a slouûil tam p¯edËÌt·nÌm PÌsma, povzbuzov·nÌm a posilov·nÌm vϯÌcÌch a vöechny vyz˝val, aby st·li pevnÏ v pravdÏ pravÈ vÌry a neb·li se perzekutor˘. MnozÌ si to vzali skuteËnÏ k srdci a nev·hali odmÌtnout ˙¯ednÌ v˝nos o pohanskÈm kultu. Kdyû se o tom vöem dovÏdÏl mÌstodrûitel, vzplanul proti Habibovi hnÏvem a p¯ik·zal ho zatknout. Kdyû dorazil oddÌl voj·k˘ do vesnice, aby Habiba zajali, nenaöli ho tam a proto mÌstodrûitel na¯Ìdil zatknout celou jeho rodinu a v˘bec vöechny obyvatele vesnice. Voj·ci je dali do okov˘, p¯ivedli do mÏsta a strËili do ûal·¯e. Kdyû Habib uslyöel o tom, co stalo, bylo mu jasnÈ, ûe se nem˘ûe s·m ukr˝vat a druhÈ nechat trpÏt za sebe. A tak vstal a öel do hlavnÌho mÏsta Edessy, p¯ipraven sn·öet vöechno, co ho tam potk·. TÌmto Ëinem vöak Habib mÌstodrûitele spÌöe popudil neû potÏöil, neboù dal tak najevo, ûe se nebojÌ Pamatujte na vÏznÏ, jako byste byli uvÏznÏni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpÌ, vûdyù i v·s m˘ûe potkat utrpenÌ. pokračování na str. 1 éIDŸM 13,3 2005 NAKLADATELSTVÍ STEFANOS NABÍZÍ: • Rasooli & Allan – Lékař z Kurdistánu Příběh o obrácení muslimského mullaha. A5, 134 stran, cena 67 Kč. • Richard Wurmbrand – Vítězná víra Inspirující čtení na téma křesanské víry a svědectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 110 Kč. • Ken Anderson – Smělý jako beránek Životní příběh známého čínského křesanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 127 Kč. • Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání českého malíře, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací současného křesanstva i společnosti. Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 137 Kč. • John Bunyan – Milost přehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 147 Kč. • John R. Weinlick – Hrabě Zinzendorf Životní příběh hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnějšího představitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran, cena 165 Kč. • Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávění o pronásledování křesanů v Sovětském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 167 Kč. • Richard Wurmbrand – Kristus na židovské cestě Autor – sám židovského původu – uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 165 Kč. • Sam Wellman – William Carey Kniha o životě anglického misionáře v Indii. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 157 Kč. • Milena Kolmanová – Kruh z maličkých Povídky evangelické spisovatelky z prostředí lyrické jihočeské krajiny z období válečných a poválečných let. Vázaná, 11,5×17,5 cm, 160 stran, cena 137 Kč. • Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíčových postav historie křesanství. Vázaná brožura, 12 × 19 cm, 112 stran, cena 155 Kč. • Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovětské tajné služby, působícího krátce také v poválečném Československu. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 235 Kč. • Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti měsících vězení na Kubě vypráví autor vzrušující příběh církve trpící za „třtinovou oponou“. A6, 230 stran, cena 73 Kč. • Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za druhé světové války. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 238 Kč. • Richard Wurmbrand – Vězeňské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbě, která jsou pozoruhodným a jedinečným dokumentem o hlubinách křesanské víry uprostřed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 175 Kč. Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si můžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní straně obálky. Poštovné ani balné není účtováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese mucednici.prayer.cz (nebo www.mucednici.prayer.cz) Richard Wurmbrand napsalÖ pokračování z 1. str. obálky ani jeho, ani mÌstodrûitelskÈ autority a ûe se rozhodnÏ nechce doûebr·vat slitov·nÌ. MÌstodrûitel p¯ik·zal, aby Habiba p¯ed nÏho p¯edvedli. MÌstodrûitel ¯ekl: ÑProË jsi p¯estoupil na¯ÌzenÌ cÌsa¯˘ a slouûÌö ve svÈm ˙¯adu di·kona, aËkoli nÏco takovÈho cÌsa¯i zapovÏdÏli a proË odmÌt·ö obÏtovat Diovi, kterÈho cÌsa¯i uctÌvajÌ?ì Habib odpovÏdÏl: ÑJsme k¯esùanÈ; neuctÌv·me v˝tvory lidÌ, kte¯Ì nejsou niËÌm a jejichû v˝tvory jsou rovnÏû nicotnÈ; uctÌv·me vöak Boha, kter˝ stvo¯il ËlovÏka.ì MÌstodrûitel ¯ekl: ÑNesetrv·vej v tÈto opov·ûlivÈ mysli, se kterou jsi p¯ede mÏ p¯edstoupil a neur·ûej Dia, velkou chloubu cÌsa¯˘.ì Habib na to odvÏtil: ÑAvöak tento Zeus je modla, v˝tvor lidsk˝ch rukou. Je velmi dobrÈ pro tebe ¯Ìci, ûe j· ho ur·ûÌm. Ale pokud byl vytes·n ze d¯eva a p¯ipevnili jste ho h¯eby a pak hlasitÏ vol·te, ûe byl uËinÏn, jak mi m˘ûete ¯Ìci, ûe j· ho ur·ûÌm? Takto jeho ur·ûka je od nÏho samotnÈho a proti nÏmu samotnÈmu.ì GuvernÈr ¯ekl: ÑTo, ûe ho odmÌt·ö uctÌvat, znamen·, ûe ho ur·ûÌö.ì Habib ¯ekl: ÑOvöem pokud j· ho podle tebe ur·ûÌm tÌm, ûe ho neuctÌv·m, jak velikou ur·ûku mu pak zp˘sobil tesa¯, kter˝ ho otes·val ûeleznou sekyrou a kov·¯, kter˝ do nÏho bouchal, kdyû ho upevÚoval h¯eby?ì Kdyû mÌstodrûitel slyöel Habiba takto hovo¯it, p¯ik·zal, aby ho bez milosti zmrskali. A kdyû byl mrsk·n pÏti muûi souËasnÏ, mÌstodrûitel ¯ekl: ÑTak budeö poslouchat cÌsa¯e? Jestli ne, nech·m tÏ rozervat kovov˝mi h¯ebeny a muËit vöÌm moûn˝m zp˘sobem a nakonec tÏ nech·m up·lit.ì PAMATOVAT NA VÃZNà ÑPamatujte na vÏznÏ, jako byste byli uvÏznÏni s†nimi...ì (éIDŸM 13,3) DrazÌ brat¯i a sestry! Jak r·d bych umÏl ve sv˝ch k·z·nÌch vylÌËit tytÈû pocity, kterÈ mÏl JeûÌö, kdyû k·zal, nebo pocity, kterÈ zaûÌval Jan a Matouö, kdyû psali o JeûÌöovi! Anebo pocity apoötola Pavla, kdyû popisoval sv· uvÏznÏnÌ. Kdyû svat˝ Jan Zlato˙st˝ pracoval na sv˝ch v˝kladech Pavlov˝ch epiötol, modlil se vytrvale k Bohu, aby je vykl·dal spr·vnÏ. Mnich jmÈnem Proclu mÏl ve zvyku dÌvat se z okna svÈ kom˘rky do okna mniöskÈ cely sv. Jana Zlato˙stÈho. JednÈ noci uvidÏl nÏkoho, kdo mÏl tutÈû tv·¯ jako apoötol Pavel na obrazech, kterÈ znal, jak sedÌ u sv. Jana Zlato˙stÈho a nÏco mu diktuje. Proclu se proto druhÈho dne svÏtce zeptal: ÑCo to bylo za muûe, kter˝ tÏ navötÌvil v noci a nÏco ti diktoval?ì Jan odpovÏdÏl: ÑV noci za mnou nikdo nep¯iöel!ì RovnÏû dalöÌ mnich jmÈnem Iechie, spat¯il ve vidÏnÌ, jak p¯ich·zejÌ k Janu Zlato˙stÈmu apoötolÈ Jan a Petr a zmocÚujÌ ho ke k·z·nÌ. Doölo k tomu v dobÏ, kdy takto zmocÚovan˝ ËlovÏk v˘bec netuöil, ûe se s nÌm nÏco dÏje. M·me i dnes nadÏji, ûe andÏlÈ vystupujÌ 1 a sestupujÌ zp˘sobem neviditeln˝m a nezachytiteln˝m nad tÏmi, kte¯Ì zvÏstujÌ BoûÌ slovo, ûe n·s Duch svat˝ povzbuzuje, a ûe jsme obklopeni velik˝m z·stupem neviditeln˝ch svÏdk˘. MajÌce tuto d˘vÏru, odvaûujeme se k v·m mluvit a û·dat v·s, abyste toto poselstvÌ nep¯ijÌmali jen jako ËistÏ lidskou ¯eË. Z kazatelen a od sv˝ch psacÌch stol˘ k v·m promlouvajÌ lidÈ, kterÈ B˘h zmocnil za svÈ n·stroje. Kaûdou nedÏli leûÌ velik· zodpovÏdnost, jak na kazatelÌch, tak na posluchaËÌch. Slovo BoûÌ je nutno k·zat i p¯ijÌmat. Naöe spoleËn· shrom·ûdÏnÌ jsou naz˝v·na Ñbohosluûbamiì. Ale bohosluûbou m· b˝t ve skuteËnosti vöe, co opravdov˝ k¯esùan ËinÌ cel˝ t˝den, jak ve svÈm nejr˘znÏjöÌm povol·nÌ, tak ve svÈ rodinÏ. V nedÏli se shromaûÔujeme, abychom p¯ijali ËerstvÈ zmocnÏnÌ a novÈ svÏtlo pro tuto celot˝dennÌ bohosluûbu. M·-li vöak nedÏle takovou d˘leûitost, mÏli bychom se nauËit jÌ br·t nanejv˝ö v·ûnÏ. VyuËov·nÌ, kterÈho se n·m v nedÏlnÌm shrom·ûdÏnÌ dost·v· by se mÏlo st·t naöÌ meditacÌ v celÈm n·sledujÌcÌm t˝dnu. Jako musÌ b˝t kr·va, kter· nep¯eûvykuje svou potravu, povaûov·na za nemocnou, tak ani k¯esùana, jenû Ñnep¯eûvykujeì k·z·nÌ, kterÈ v nedÏli slyöel, nelze povaûovat za k¯esùana zdravÈho. Stalo se, ûe do jednoho sboru nastoupil nov˝ duchovnÌ. Kdyû poprvÈ k·zal, vöichni byli udiveni moudrostÌ, kter· plynula z jeho ˙st. ZvÏst o tom se roznesla a dalöÌ nedÏli jiû byl pln˝ kostel lidÌ. Ale nov˝ kazatel k·zal opÏt totÈû k·z·nÌ. LidÈ si vöak ¯ekli: ÑUrËitÏ svÈ k·z·nÌ zopakoval, protoûe vidÏl, ûe je v kostele mnoho nov˝ch lidÌ.ì Kazatel vöak k·z·nÌ zopakoval i t¯etÌ a dokonce i Ëtvrtou nedÏli. To se ho jiû lidÈ hnÏvivÏ ptali: ÑDok·zal byste sestavit takÈ nÏjakÈ jinÈ k·z·nÌ?ì On vöak odpovÏdÏl: ÑNepovaûuji za pot¯ebnÈ pronÈst novÈ k·z·nÌ, kdyû nevidÌm, ûe byste si vzali k srdci to prvnÌ.ì Habib odpovÏdÏl: ÑTyto hrozby, kter˝mi mÏ zam˝ölÌö muËit jsou menöÌ a snazöÌ neû ty, kterÈ jsem jiû musel sn·öet ve svÈ mysli. Proto jsem p¯iöel a stanul p¯ed tebou.ì GuvernÈr ¯ekl: Dejte ho do ûeleznÈho sudu urËenÈho pro vrahy a nechù je muËen a tr˝znÏn, jak si p¯eje.ì A kdyû ho muËili, ¯Ìkali mu: ÑObÏtuj boh˘m!ì Avöak on zvolal: ÑZlo¯eËenÈ jsou vaöe modly a zlo¯eËenÌ jsou i ti, kte¯Ì je s v·mi uctÌvajÌ!ì Nakonec ho dali do vÏzenÌ a zak·zali, aby ho kdokoli navötÌvil. O nÏkolik t˝dn˘ pozdÏji byl znovu p¯edveden p¯ed guvernÈra. A Habib znovu odmÌtl obÏtovat ¯Ìmsk˝m boh˘m. MÌstodrûitel p¯ik·zal, aby ho dali na muËidla a biËovali tak dlouho, aû na jeho tÏle nezbude jedinÈ zdravÈ mÌsteËko. MÌstodrûitel pak znovu p¯ik·zal, aby se Habib pod¯Ìdil cÌsa¯ovu na¯ÌzenÌ a vÏrn˝ di·kon to opÏt odmÌtl prohl·öenÌm, ûe jedinou moc, kterou cÌsa¯ m· je ta, kter· mu byla d·na od Boha. Kdyû mÌstodrûitel poznal, ûe dalöÌ pokusy Habiba nep¯esvÏdËÌ, p¯ik·zal, aby ho up·lili a to jen menöÌm plamenem, aby jeho utrpenÌ bylo co nejvÏtöÌ a nejdelöÌ. A tak Habiba odvedli od mÌstodrûitele se zav·zan˝mi ˙sty a z·stup lidÌ bÏûel za nÌm. A k¯esùanÈ, kte¯Ì tomu p¯ihlÌûeli, se radovali, ûe vÏrn˝ di·kon se nepodvolil a nezradil tak svÈ postavenÌ. Vyvedli ho z mÏsta p¯ed vchod na h¯bitov a doprov·zela ho i jeho matka obleËen· v bÌlÈ roucho. Kdyû dorazili na mÌsto, kde mÏl b˝t up·len, Habib se modlil a s nÌm i vöichni, kte¯Ì p¯iöli s nÌm. Habib ¯ekl: Ñ” Kr·li Kriste, protoûe tv˘j je tento svÏt a tv˘j je i svÏt, kter˝ m· p¯ijÌt, popat¯ a viz, ûe i kdyû jsem mohl ujÌt tÏmto 2 Ve sv˝ch d¯ÌvÏjöÌch zamyölenÌch jsem p¯ev·ûnÏ nalÈhal, abychom byli jedno srdce a jedna duöe, p¯ijÌmali jeden druhÈho a nemÏli zalÌbenÌ sami v sobÏ. S nadÏjÌ, ûe tato poselstvÌ nalezla vnÌmavÈ posluchaËe, se zamϯÌm na dalöÌ tÈma. DlouhÈ vÏznÏnÌ velice nahlod·v· jak charakter k¯esùana tak i jeho vÌru. Je to snad mnohem tÏûöÌ neû b˝t rovnou odsouzen k smrti. Smrt? Pro k¯esùana je snadnÈ zem¯Ìt! Na zaË·tku 16. stoletÌ pat¯ily Flandry äpanÏlsku, kde tehdy vl·dl Filip II., panovnÌk, kter˝ vyslal vÈvodu z Alby, aby ve Flandrech vyvraûdil vöechny protestanty. Kdokoli byl v tÈto dobÏ p¯istiûen, jak studuje Bibli, byl obÏöen, up·len na hranici, utopen nebo roztrh·n na kusy Ëi poh¯ben zaûiva. Inkvizito¯i byli dokonce posl·ni do domu starosty Brugg, aby tam p·trali po ukryt˝ch BiblÌch. Jednu skuteËnÏ naöli, ale nikdo se nep¯iznal k jejÌmu vlastnictvÌ. Nakonec jedno sluûebnÈ dÏvËe p¯iznalo: ÑJ· si v nÌ Ëtu!ì Ale starosta se jÌ snaûil br·nit: ÑAch ne, ta Bible jÌ pouze pat¯Ì, ale v˘bec jÌ neËte!ì Sluûebn· si ale nep¯·la, aby se zachr·nila takovou lûÌ: ÑTa kniha je moje. »Ìt·m si z nÌ a je tÌm nejvz·cnÏjöÌm, co m·m!ì Byla odsouzena k smrti a zaûiva zazdÏna do otvoru v mÏstsk˝ch hradb·ch. TÏsnÏ p¯ed popravou jÌ jeden z p¯ihlÌûejÌcÌch mnich˘ vyzval: ÑJsi tak mlad· a kr·sn· a p¯esto chceö zem¯Ìt?ì OdpovÏdÏla: ÑM˘j Spasitel zem¯el za mÏ. J· chci pro nÏho rovnÏû zem¯Ìt.ì Kdyû vystavÏli zeÔ aû po jejÌ hlavu, znovu se jÌ zeptali: ÑBudeme-li pokraËovat, udusÌö se a zem¯eö!ì OdvÏtila: ÑBudu s JeûÌöem.ì Nakonec zb˝vala poslednÌ cihla, aby zeÔ byla kompletnÌ. Naposled se jÌ zeptali: Ñ»iÚ pok·nÌ! StaËÌ ¯Ìci jedinÈ slovo!ì DÏvËe vöak ¯eklo: ÑAch Pane, odpusù m˝m vrah˘m!ì Po mnoha letech naöli v hradb·ch jejÌ kosti. Dnes je poh¯bena na h¯bitovÏ v Brugg·ch. Zem¯Ìt pro Krista je snadnÈ. Ale vÏzenÌ ËlovÏka nahlod·v·. souûenÌm, nemohl bych zabr·nit, abych nepadl do rukou tv˝ch i tvÈ spravedlnosti. Nechù tento oheÚ, kter˝m m·m b˝t p·len je mi ku prospÏchu p¯ed tebou, abych smÏl b˝t vysvobozen od ohnÏ neuhasitelnÈho; p¯ijmi tedy mÈho ducha do svÈ p¯Ìtomnosti skrze tvÈho Ducha boûskÈho, Û slavn˝ Syne, nejsvÏtÏjöÌho Otce!ì Kdyû k nÏmu p¯istoupili voj·ci, aby ho p¯iv·zali ke k˘lu, ¯ekl jim: ÑNepohnu se z mÌsta na kterÈm m·m b˝t up·len.ì A tak nakonec byl rozûehnut oheÚ a vzpl·l r˘ûov˝m plamenem, a di·kon Habib vypustil svÈho ducha a zem¯el muËednickou smrtÌ. n Turecko K Ř E S ŤA N Z B I T Z A M Ě S T N AVAT E L E M Bektas Erdogan nikdy nečekal, že jeho křesanská víra ohrozí jeho kariéru módního návrháře v Turecku. Když před pěti měsíci přijal místo návrháře u jedné továrny na výrobu kalhot v istanbulské čtvrti Beyazit, dostalo se Erdoganovi od jeho muslimského šéfa ujištění, že bude hodnocen podle své práce a nikoli podle náboženství. Erdoganova první kolekce měla úspěch zejména na ruském trhu. V srpnu však došlo k tomu, že Erdoganovi zavolal jeho zaměstnavatel a požádal ho, aby přišel do práce v neděli odpoledne. Z tohoto telefonního rozhovoru měl Erdogan zprvu příznivý dojem a domníval se, že půjde zřejmě o nějakou firemní večeři. Místo toho však byl svým přímým nadřízeným zlostně obviněn z „misijní práce“ a z „vymývání mozků“. Nadřízený, dva další zaměstnanci a jistý Erdoganův příbuzný ho pak celé dvě hodiny mlátili. Opakovaně ho bili do hla- 3 Vypr·vÌ se, ûe Niels Mauge, kter˝ st·l na zaË·tku 19. stoletÌ u zrodu duchovnÌho probuzenÌ v Norsku, byl na sedm let pro vÌru uvÏznÏn. Z vÏzenÌ vyöel jako ˙plnÏ zlomen˝ ËlovÏk a to nikoli jen tÏlesnÏ ale i duchovnÏ. Ve vÏzenÌ byl nucen ËÌst pouze racionalistickÈ knihy. Protoûe byl ponech·n napospas sobÏ samÈmu a nemÏl k dispozici svÈ vlastnÌ knihy, Ëetl racionalistickou literaturu, kter· nakonec jeho vÌru zcela zniËila. Kdykoli se setk·te s ËlovÏkem, kter˝ proöel utrpenÌm a zjistÌte, ûe jeho vÌra je slab·, nedivte se tomu. Je spÌöe BoûÌm z·zrakem, kdyû si ËlovÏk v urËit˝ch situacÌch vÌru zachov· a to pr·vÏ jen tu malou. V »ÌnÏ, Vietnamu, Laosu a v SevernÌ Koreji; na africkÈm kontinentu, v muslimskÈm svÏtÏ i na dalöÌch mÌstech zemÏkoule jsou k¯esùanÈ posÌl·ni pro vÌru v Krista do vÏzenÌ. Tam m˘ûe b˝t jejich vÌra nahlod·na nebo dokonce zniËena. Tito vöichni pot¯ebujÌ naöi l·sku, modlitby a porozumÏnÌ. Novoz·konnÌ svatÌ k·zali a proûÌvali svÈ duchovnÌ zkuöenosti ve vÏzenÌ. Pamatujme, ûe i dnes jsou takovÌ svatÌ, vϯÌcÌ v Krista ve vÏzenÌ. Pokusme se vcÌtit do jejich pocit˘... p¯edstavme si, ûe jsme sami na jejich mÌstÏ, v jejich obtÌûnÈ situaci a pozvednÏme za nÏ sv˘j hlas v modlitbÏ. DÏkujeme v·m vöem za vaöi milujÌcÌ pÈËi. V Kristu V·ö vy a tváře pěstmi a pažbou revolveru. Erdoganův boss dokonce třikrát na návrháře namířil pistoli, zmáčkl spouš, ale rána nevyšla. „Určitě mě chtěli zabít. Rozhodně to nebylo jen zastrašování,“ uvedl Erdogan pro agenturu Compass Direct. Erdogan se v duchu modlil a posiloval se zaslíbeními Božího slova, zatímco mu muži vyhrožovali, že ho zabijí a jeho mrtvolu ukryjí. Jeho spolupracovník nakonec Erdogana s opuchlým a zkrvaveným obličejem v devět hodin večer pustil s varováním, že ho klidně zabijí později. Od té doby obdržel tři anonymní telefonáty, ve kterých mu vyhrožovali smrtí. Erdogan celou věc na policii raději neoznámil, protože měl velké obavy, že jeho zaměstnavatel má konexe i na policii a nakonec by se vše obrátilo jen proti němu. K tomu přispěl i jeho předpoklad, že jakmile by se policie dověděla, že je křesan, stejně by mu nebyla ochotna pomoci. Erdogan je přesvědčen, že jeho zaměstnavatele rozlítil zájem některých jeho zaměstnanců o křesanství. Erdogan říká, že během uplynulých třech měsíců se každá svačina v práci stala chvilkou otázek a odpovědí na téma křesanství. Ředitel amerického Hlasu mučedníků Tom White se nedávno vrátil ze setkání s tureckými křesany. Pobočky Hlasu mučedníků z různých zemí pokračují ve vydávání křesanské literatury v turečtině. Modlete se za turecké křesany, aby pokračovali ve svém odvážném svědectví o Kristu. [Richard Wurmbrand (1909ñ2001) ñ rumunsk˝ lutersk˝ far·¯, kter˝ byl pro svou vÌru vÏznÏn 14 let v komunistickÈm ûal·¯i. Po odchodu na Z·pad zaloûil se svou manûelkou Sabinou v roce 1967 mezin·rodnÌ misijnÌ organizaci, jejÌmû cÌlem je pom·hat pron·sledovan˝m k¯esùan˘m. Tento Ël·nek poch·zÌ z d¯ÌvÏjöÌho anglickÈho zpravodaje Hlasu muËednÌk˘.] – Hlas mučedníků, USA, listopad 2005 4 K¯esùansk· sluûba uprost¯ed pron·sledov·nÌ n Ir·n MUČEDNICKÁ SMRT PA S T O R A G H O R B A N A Jeden z hlavních představitelů domácích církví v Iránu nám poslal svědectví o mučednické smrti pastora Ghorbana, které získal od jeho rodiny. Pastor Ghorban byl 22. listopadu unesen ze svého domu v iránském městě Gonbad-e-Kavus a o několik hodin později bylo nalezeno jeho mrtvé tělo. Zde je svědectví zmíněného bratra: 15. listopadu, týden před svou mučednickou smrtí, Ghorbanovi zatelefonoval jeden z hlavních křesanských představitelů Turkmenistánu a pozval ho, aby se zúčastnil shromáždění turkmenských duchovních a odpověděl na některé jejich otázky. Pastor Ghorban byl tímto pozváním velmi potěšen nebo v něm viděl další příležitost hovořit o své víře v Krista. Setkání skutečně navštívil s jeho účastníky dlouze hovořil. Ale na konci tohoto shromáždění, řekli přítomní Ghorbanovi: „Víme dobře, že tvoji předci i tví rodiče byli vážnými vyznavači islámu a tak se i o tobě předpokládalo, že svůj život zasvětíš islámu. Proč jsi se obrátil ke křesanství? Dáváme ti ještě jednu příležitost, aby ses zřekl křesanské víry a vrátil se k islámu.“ „Nehodlám zapřít Ježíše a vrátit se k islámu,“ odvětil Gforban a zcela rozčarován odešel z místnosti. O týden později, 22. listopadu 2005, odpoledne Ghorbanovi opět někdo telefonoval. „Ghorbane,“ začal volající hovor, „byl jsem přítomen minulý týden na tom na setkání a velice mě oslovilo vaše svědectví křesanské víry. Toužím se stát křesanem. Ale nemohu přijít k vám do domu, protože se bojím, že by mě tam někdo uviděl. Můžete přijít do městského parku Kaûd˝ den ËelÌ pasto¯i, evangelistÈ i laiËtÌ pracovnÌci v zemÌch, kde jsou k¯esùanÈ pron·sledov·ni, extrÈmnÌmu tlaku. Ve svÈ pr·ci pro BoûÌ kr·lovstvÌ dokazujÌ tito vϯÌcÌ, ûe se jim dost·v· sh˘ry nadp¯irozenÈ smÏlosti a houûevnatosti. V jejich ûivotech hraje rozhodujÌcÌ ˙lohu vÌra a horlivost. MusejÌ vöak znovu a znovu p¯em·hat jednoho obecnÈho a neviditelnÈho nep¯Ìtele ñ strach. Verö PÌsma, kter˝ st·l od zaË·tku vzniku Hlasu muËednÌk˘, jako jeho motto, znÌ: ÑPamatujte na vÏznÏ, jako byste byli uvÏznÏni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpÌ, vûdyù i v·s m˘ûe potkat utrpenÌì (éid˘m 13,3). Jen o t¯i veröe d·l je v PÌsmu citov·n 118. ûalm: ÑP·n p¯i mnÏ stojÌ, nebudu se b·t. Co mi m˘ûe udÏlat ËlovÏkì (éid˘m 13,6). »tete-li o pron·sledovan˝ch k¯esùanech, dovÌd·te se o zkouök·ch a souûenÌch, kter˝mi proch·zejÌ. NÏkte¯Ì z·padnÌ k¯esùanÈ prohlaöujÌ, ûe PÌsmo zaslibuje (nap¯. citovan˝ verö éid˘m 13,6) k¯esùan˘m konajÌcÌm BoûÌ v˘li ochranu p¯ed jakoukoli ökodou. Avöak pron·sledovanÌ k¯esùanÈ vÏdÌ, ûe je to nutno ch·pat v duchovnÌm v˝znamu. é·dn˝ ËlovÏk n·m nem˘ûe uzmout duöi, tak jak to JeûÌö prohlaöuje: ÑA nebojte se tÏch, kdo zabÌjejÌ tÏlo, ale duöi zabÌt nemohou; bojte se toho, kter˝ m˘ûe i duöi i tÏlo zahubit v pekleì (Matouö 10,28). N·sleduje nÏkolik svÏdectvÌ tÏch, kter˝m smÌme z BoûÌ milosti slouûit a kte¯Ì n·s povzbuzujÌ, abychom pracovali pro BoûÌ kr·lovstvÌ bez strachu. KUBA ñ ODV¡éN› KÿESçAN VYPR¡VÕ O KRISTU POLICII Kdyû Kristus osvobodil Pedra (p¯ezdÌvka) od krimin·lnÌho ûivota, zaËal tento Kub·nec k·zat a svÏdËit o JeûÌöi na ulicÌch a parcÌch ku5 b·nsk˝ch mÏst. Byla to samoz¯ejmÏ ileg·lnÌ Ëinnost, kter· zahrnovala i rozd·v·nÌ trakt·t˘ dychtivÏ p¯ijÌman˝ch kub·nsk˝m obyvatelstvem, kterÈ prokazuje znaËnou duchovnÌ ûÌzeÚ. NÏkte¯Ì jsou dokonce ochotni s Pedrem ihned pokleknout a modlit se. Kub·nsk· policie vöak Pedra brzy poslala za m¯Ìûe. Avöak ten k·zat nep¯estal a svÏdËil o Kristu nejen sv˝m spoluvÏzÚ˘m, ale i vÏznitel˘m. ÿÌkal jim: ÑChcete abych p¯estal hovo¯it o Tom, kter˝ zmÏnil m˘j ûivot. VÌte dob¯e, ËÌm jsem d¯Ìve byl ñ delikventem, kter˝ byl po¯·d ve vÏzenÌ. Ale Kristus mÏ osvobodil. Jak bych nemÏl lidem vypr·vÏt o tom, co pro mne B˘h uËinil? A jestli mÏ zde ve vÏzenÌ budete kv˘li tomu drûet, bude to jen proto, ûe i vy pot¯ebujete p¯ijmout JeûÌöe. Nakonec byl Pedro propuötÏn s v˝slovn˝m upozornÏnÌm, ûe nesmÌ k·zat. Ten ale vyöel ihned do ulic a pokraËoval ve svÈ d¯ÌvÏjöÌ evangelizaci. Kub·nsk· komunistick· vl·da pochopila, ûe pr·zdnota atheismu v boji proti k¯esùanstvÌ nestaËÌ a proto na p¯Ìjezdov˝ch cest·ch kub·nsk˝ch mÏst nechala vystavÏt sochy model a obr·zky vztahujÌcÌ se ke kultu domorod˝ch ËarodÏj˘. Toto okultnÌ n·boûenstvÌ se naz˝v· Santeria. »arodÏjovÈ jsou podporov·ni p¯Ìsluön˝mi oblastnÌmi ˙¯ady pod maskou dÏdictvÌ Ñn·rodnÌ kulturyì. V mÏstÏ Holguin Pedro k·zal o bezcennosti tÏchto soch a vyd·val svÏdectvÌ o ûivÈm Bohu. PozdÏji Pedro odejel z mÏsta vlakem, aby k·zal na dalöÌch mÌstech. Ve mÏstÏ Villa Clara ho chytili a uvÏznili. PolicistÈ telefonovali na policejnÌ stanici do Holguinu, kde byl Pedro takÈ p¯edtÌm uvÏznÏn. HolguinötÌ p¯ÌsluönÌci bezpeËnosti varovali svÈ kolegy, ûe Ñtento chlap nadÏl· vÌce ökody ve vÏzenÌ neû na svobodÏ, a ostatnÏ se sv˝m k·z·nÌm stejnÏ nep¯estaneì! Pedro i nad·le rozd·v· svÈ trakt·ty a jeho nejoblÌbenÏjöÌm mÌstem jsou policejnÌ stanice. ChodÌ tam a vypr·vÌ policist˘m o Kristu. Jiû se stalo, ûe nÏkte¯Ì policistÈ ho pozdÏji tajnÏ vyhledali a prosili ho, aby jim sehnal Bible, protoûe podle jejich slov to, co k·ûe je pr·- a tam se se mnou setkat a říci mi něco dalšího o křesanství?“ Ghorban souhlasil, že se s tímto člověkem setká. Navrhl, aby se schůzka uskutečnila ještě toho dne v půl páté odpoledne, ale nikdo se na ní v určenou dobu nedostavil. Pastor Ghorban se rozhodl jít domů. Na cestě se ještě zastavil v jednom hračkářství, aby tam koupil něco pro svou čtyřletou dceru. Když došel na konec aleje, kde byl jeho dům, všiml si, že tam zastavilo auto, ve kterém seděli tři lidé. Později vyšlo najevo, že to byli lidé od turkmenské sekty zvané Vahabiyoun (radikální islámská skupina, jejíž příslušníci jsou obávanými teroristy). Jeden z těchto tří lidí vystoupil z auta a zavolal na Ghorbana. Když k němu pastor došel, vytáhl muž nůž a bodl ho Ghorbanovi do břicha takovým způsobem, že mu vyhřezly vnitřnosti. Pak přiskočil druhý muž a bodl nůž pastorovi do zad, třetí mu prořízl hrdlo. Poté, co muži pastora Ghorbana zavraždili tak hrůzným způsobem, zvolali: Takto zahynou ti, kteří se stali nevěřícími a zavrhli islám. Někteří ze sousedů byli očitými svědky této scény, ale ze strachu odmítli říci, kdo Ghorbana zabil. Po této události odešli někteří sousedi do Ghorbanova domu aby sdělili jeho manželce, co se stalo. Jeho žena vyběhla z domu a uviděla ležet mrtvé tělo svého muže v tratolišti krve. Byla z celé rodiny první, kdo uviděla ten strašlivý obraz a začala hlasitě naříkat. Lidé z okolí obklopili jí i mrtvé tělo jejího manžela. Nakonec dorazilo i několik policistů. Ghorbanova manželka, Afoul Achikeh, volala: Ach, lidé, pamatujte, že Ghorban je křesanským mučedníkem, který položil svůj život kvůli Kristu. Totéž pak opakovala několikrát. I když byla Achikeh křesankou 6 vÏ to, co oni pot¯ebujÌ. Pedra zkr·tka nic nezastavÌ. Z tohoto d˘vodu ho takÈ lidÈ vesmÏs povaûujÌ za bl·zna. Na KubÏ v souËasnosti existuje asi deset tisÌc ileg·lnÌch dom·cÌch sbor˘. K¯esùanötÌ pracovnÌci jako je Pedro nalÈzajÌ novou vnit¯nÌ svobodu, kterou ˙¯ady nemohou ani udÏlit ani odejmout. ještě než byl její manžel zabit, po této události se ke Kristu ještě více přimkla. „Nyní jsem pochopila, jak byl pro Ghorbana Ježíš i vlastní křesanský život zcela reálným,“ prohlásila, „nebo byl ochoten pro Ježíše obětovat i svůj život. Teï budu směle hlásat každému křesanskou víru.“ Po této události předvolala tajná policie všechny členy Ghorbanovy rodiny i další věřící k výslechu. Řekli jim, že je potřebují vyslechnout, aby snáze dopadli Ghorbanova vraha. Vyptávali se jich na řadu věcí. Rovněž si odvezli všechny křesanské materiály (knihy, videa, Bible, atd.) nejen z Ghorbanova domu, ale i z domů dalších věřících. Tyto věci již samozřejmě nevrátili. A tak není jasné, zda úřady nakonec nemají na této vraždě nějaký podíl. Když chtěla rodina pohřbít otcovo tělo, neposkytly jí tamní vůdcové turkmenské menšiny povolení, aby tělo křesana spočívalo na turkmenském hřbitově blízko těl muslimů. Křesanského zemřelého totiž považují za nečistého. Tito představitelé rovněž nepovolili žádný typ náboženského obřadu při Ghorbanově pohřbu. Kvůli naléhání jednoho z Ghorbanových bratrů, který patří k radikálním muslimům, nakonec rodina obdržela svolení pohřbít Ghorbana v jednom rohu hřbitova, co nejdále od těl muslimů. Ghorbanova rodina také žije pod mimořádným tlakem ze strany Ghorbanových bratrů. Ti na ně vytrvale naléhají, aby se vrátili zpět k islámu. Avšak vdova i děti stojí ve své křesanské víře pevně a chtějí následovat Ježíše, a to bude stát cokoliv. Křesanští představitelé rovněž rodinu navštěvují a přinášejí jí povzbuzení. Když se Ghorbanova rodina dověděla, že se za ně modlí tolik křesanů a to i v cizině, velice je to povzbudilo. Zpráva o celé této události se nyní Kub·nsk˝ bratr ÑPedroì chodÌ na policejnÌ stanice, aby tam vypr·vÏl o Kristu. MISIJNÕ PRACOVNICE PRO SEVERNÕ KOREU Sestra Kim je ËÌnskou Korejkou ûijÌcÌ na severov˝chodÏ »Ìny. Ned·vno poskytla Hlasu muËednÌk˘ n·sledujÌcÌ svÏdectvÌ. ÑStala jsem se k¯esùankou v roce 1990. Nejprve jsme s manûelem chodili do ofici·lnÌ cÌrkve, ale necÌtili jsme se tam svobodnÌ. A tak jsme v roce 1993 zaloûili dom·cÌ sbor v druhÈm pat¯e naöeho domu. Tehdy se n·s sch·zelo celkem osm. V roce 1996 ale m˘j manûel zem¯el. I kdyû jsem byla vϯÌcÌ, m· vÌra byla tehdy ve skuteËnosti velmi slab·. Po manûelovÏ smrti jsem zaËala obviÚovat Boha. ProûÌvala jsem velikÈ deprese a opuötÏnost. Ale ËÌm vÌce jsem se tehdy modlila, tÌm vÌce jsem cÌtila, ûe mÏ B˘h posÌl· do SevernÌ Ko7 reje. A tak jsem si zjara roku 1997 napl·novala prvnÌ cestu. Moje dÏti z toho byly ˙plnÏ vedle. Vymlouvaly mi to s tÌm, ûe je to krajnÏ nebezpeËnÈ. I j· jsem pot¯ebovala ujiötÏnÌ, ûe se skuteËnÏ jedn· o BoûÌ povol·nÌ. Pak se stalo nÏco zvl·ötnÌho, v okamûiku, kdy jsem vyöla na svou prvnÌ cestu, hned po prvnÌch krocÌch z domova, spadly ze mÏ vöechny deprese a mÏ zachv·til hlubok˝ vnit¯nÌ pokoj, jak˝ jsem bÏhem uplynul˝ch let nikdy neproûila. Pochopila jsem, ûe mÏ tam skuteËnÏ posÌl· B˘h. Avöak pak jsem byla zase zlomena tÌm, co jsem tam vidÏla. äla jsem po cestÏ, kde po obou stran·ch leûela mrtv· tÏla. VidÏla jsem hladovÈho chlapce, jak pojÌd· jednu z mrtvol. Pak jsem zahlÈdla nÏjakÈho voj·ka, jak vyt·hl revolver a chlapce zast¯elil ranou ho hlavy. Bylo to poprvÈ ale nikoli naposled, co jsem vidÏla podobn˝ p¯Ìpad kanibalismu. Kdyû jsem se vr·tila z prvnÌ cesty, cÌtila jsem, ûe jsem nÏco v SevernÌ Koreji nechala ñ srdce. VÏdÏla jsem, ûe je to m˝m ˙kolem od P·na a tak jsem zapoËala s budov·nÌm evangelizaËnÌ sÌtÏ. Nemohu prozrazovat vöechny okolnosti. Nejprve jsem tamnÌm lidem p¯iv·ûela malÈ d·rky, jÌdlo, hraËky, tuûku a papÌr. Kdyû ke mnÏ zÌskali d˘vÏru, zaËala jsem jim zvÏstovat evangelium. Kdyû uvϯili, snaûila jsem se jim p¯ivÈst Bible. Od svÈ prvnÌ n·vötÏvy v roce 1997 jsem zÌskala kontakt na Ëty¯icet tamnÌch ileg·lnÌch sbor˘ a pomohli jsme se zaloûenÌm dalöÌch öedes·ti. NynÌ je vöak pr·ce mnohem obtÌûnÏjöÌ. Rozöi¯ov·nÌ pr·ce sebou p¯in·öÌ st·le vÏtöÌ nebezpeËÌ. V roce 1999 jsme zaznamenali i prvnÌ zatËenÌ. »ty¯i vϯÌcÌ byli chyceni p¯i spoleËnÈ modlitbÏ. Byli zatËeni a odsouzeni k sedmi let˘m ûal·¯e. Jist· mlad· ûena, kter· byla velice horliv·, byla zatËena a v˘bec nic o nÌ nevÌme. M·m o nÌ velikou starost. TakÈ jsme se dovÏdÏli o zatËenÌ jednÈ celÈ rodiny a to vËetnÏ dÏtÌ. Vöichni jsou ve vÏzenÌ kromÏ jejich otce ñ ten byl popraven. NÏkte¯Ì z tÏch, kterÈ z vÏzenÌ propustili, zem¯eli z·hy n·sledkem podlomenÈho zdravÌ. TamnÌ ˙¯ady vÏznÏ, kte¯Ì jsou blÌzko smrti, vÏtöi- šíří mezi turkmenským obyvatelstvem této oblasti – že zemřel pro svou křesanskou víru a že jsou za jeho smrt zodpovědní příslušníci sekty Vahabioun. Iránští křesané jsou přesvědčení, že si Bůh Ghorbanovo mučednictví použije k velkému duchovnímu probuzení mezi turkmenským lidem. Modleme se i my, aby Bůh takto požehnal památku svého věrného svědka. – Hlas mučedníků, USA, prosinec 2005 Pastor Ghorban, kter˝ se stal obÏtÌ brut·lnÌ vraûdy n Eritrea V L Á D N Í Z ÁTA H N A K Ř E S ŤA N S K É V E D O U C Í Z PĚTI DENOMINACÍ V uplynulých dvou týdnech bylo v Asmaře v soukromých domech a kancelářích zatčeno nejméně čtyřicet pastorů, sborových starších a laických vedoucích z pěti zakázaných eritrejských protestantských denominací. Příslušníci bezpečnostní policie vypátrali a zadrželi několik vedoucích z denominace Church of the Living God (Církev živého Boha), společně s duchovními a staršími Full Gospel Church (Církev plného 8 nou propustÌ z vÏzenÌ. Ti pak po nÏkolika t˝dnech nebo mÏsÌcÌch umÌrajÌ. Tento rok byla zatËena jedna rodina. RodiËe umÌstili do jednoho vÏzenÌ, dÏti do jinÈho. Jejich d˘m ˙¯ady nechaly vyp·lit. Pak je zde p¯Ìpad dvou dÏtÌ (chlapec a dÌvka), kterÈ p¯iöly do »Ìny, aby se z˙Ëastnily biblickÈho vyuËov·nÌ. Ale kdyû se vracely zase do SevernÌ Koreje, chytili je, obvinili z velezrady, protoûe se staly k¯esùany a vöechny ve¯ejnÏ popravili. A to je pro mnÏ to nejsmutnÏjöÌ. S touto rodinou jsem mÏla velmi ˙zk˝ vztah. Je mi to lÌto, ale je pro mÏ velmi tÏûkÈ takto d·l pracovat. Tolik lidÌ bylo zatËenoÖ a tolik popraveno. P¯esto jsem vdÏËn· za dalöÌ lidi, kte¯Ì v SevernÌ Koreji podobnÏ p˘sobÌ. VÌm, ûe mnoho lidÌ dÏl· tutÈû pr·ci jako j·. VidÏla jsem je jak p¯ech·zejÌ hranici. Nikdo z nich nepromluvil nikdy jedinÈ slovo, ale vy dob¯e vÌte, o koho jde. MajÌ k¯Ìdla.ì evangelia), Rema, Hallelujah a Philadelphia. „V kanceláři bezpečnostní policie mají seznam církevních vedoucích, kteří by měli být vzati do vazby,“ uvedl jeden místní zdroj krátce po zahájení razií. Veškeré křesanské bohoslužby (i v soukromých domech a bytech) jsou představiteli represivního východoafrického režimu zakázány, s výjimkou shromáždění pořádaných pod hlavičkou historických, oficiálně uznaných církví – pravoslavné, katolické a luterské. Při první vlně předvánočních razií se jednomu protestantskému pastorovi podařilo po zatčení policistům uprchnout. Uprchlý evangelikální vedoucí je ve zprávách označován jen jako pastor Simon. Má se za to, že se skrývá někde ve městě. Policisté téměř každý den zastrašují jeho rodinu, vyhrožují jim a požadují, aby rodiče zjistili, kde se jejich syn nachází a dopravili ho zpátky do policejní vazby. Pastor Simon pochází z jedné z probuzeneckých skupinek Medhane Alem v rámci pravoslavné církve. V současné době slouží v Church of the Living God. Ve zjevné snaze donutit pastora Simona, aby se sám přihlásil na policii, policisté zatkli člena vedení jeho církve, státního zaměstnance na Úřadu pro pracovníky veřejných služeb (Civil Servants Office) identifikovaného jako p. Tesfagabiet. Další farník pastora Simona, majitel firmy na výrobu obuvi Gazella jménem Yemane, byl zatčen 22. prosince. Ve stejný den byl zatčen také pastor společenství Full Gospel, Jorjo Gebreab, společně se dvěma laickými vedoucími, obchodníkem Solomonem Mengesteabem a Berhanem Arayou, vládním zaměstnancem na ministerstvu obchodu a průmyslu. Nejméně osm dalších pastorů Full Gospel zadržených KÿESçANSK¡ PR¡CE V LAOSU Komunistick˝ Laos je velmi chudou zemÌ a p¯esto tamnÌ ˙¯ady nelitujÌ n·mahy, aby krutÏ pron·sledovaly ty, kte¯Ì se odv·ûÌ hl·sat Krista ostatnÌm. To platÌ dvojn·sobnÏ zejmÈna mezi vesnick˝m kmenov˝m obyvatelstvem. Laosk˝ k¯esùansk˝ aktivista, kterÈho podporuje Hlas muËednÌk˘ lÌËÌ tamnÌ situaci: ÑB˘h mi poskytl zvl·ötnÌ p¯Ìleûitost p¯inÈst jeho svÏtlo do nÏkolika duchovnÏ temn˝ch vesnic, coû povaûuji za velkou Ëest a privilegium. Cesta do tÏchto mÌst je velmi obtÌûn· a Ëasto i nebezpeËn·. Nejsem nijak siln· osobnost a jsem Ëasto nemocn˝. Ale B˘h je vÏtöÌ neû jakÈkoli tÏûkosti a on se rozhodl mÏ pouûÌt pro hl·s·nÌ evangelia. Putoval jsem do nejchudöÌch vesnic, vezl jsem jim semeno a ukazoval jsem jim, jak si mohou udÏlat zahradu a pÏstovat kulturnÌ rostliny. TakÈ jsem vezl dÏtem oöacenÌ, protoûe tam Ëasto trpÌ zimou. VesniËanÈ mi rovnÏû vypr·vÏli o strachu, kter˝ majÌ z duch˘ sv˝ch p¯edk˘. Vypr·vÏl jsem jim o BoûÌ l·sce a moci Ducha svatÈho a mnozÌ uvϯili. 9 S·m ûiji v malÈm bambusovÈm domku, kter˝ je st·tnÌm vlastnictvÌm. Vloni mi ˙¯ady na¯Ìdily, abych se z domku vystÏhoval. Tehdy jsem se Ëty¯i dny modlil a postil a oni n·hle sv˘j n·zor zmÏnili! St·le si p¯ipomÌn·m sv˘j nejoblÌbenÏjöÌ biblick˝ verö: ÑVöechno mohu v Kristu, kter˝ mÏ posilujeì (Filipsk˝m 1,14). B˘h si pouûÌv· obyËejn˝ch lidÌ, aby konal neobyËejnÈ vÏci. A tyto lidi m· vûdy po ruce. Jsme jeho ˙sty, nohama, jeho tÏlem. MusÌme dospÏt aû k tÏm, kte¯Ì ûijÌ v naprostÈ tmÏ a p¯inÈst jim svÏtlo.ì v uplynulých dvou letech zůstává ve vězení. Zatčen a poslán do vězení byl rovněž Abraham Tesfagergsh, pastor společenství Rema, společně s jedním ze starších svého sboru, Habteabem Oqbamichelem. Oqbamichel byl za účast na aktivitách evangelikálních společenství zatčen již popáté. (V květnu 2002 bylo všem evangelikálním sborům v Eritreji nařízeno ukončení činnosti.) Další sborový starší se společenství Rema, identifikovaný jen jako p. Yosief, byl zatčen ve svém fotoateliéru Asier společně s patnácti zaměstnanci. Většina zaměstnanců jeho ateliéru, který zůstává dodnes zapečetěn, rovněž navštěvuje společenství Rema. Policisté se zaměřili také na obchod s hudebními nahrávkami, provozovaný členy společenství Philadelphia. Při razii objekt zapečetili, pozatýkali všech patnáct přítomných osob a převezli je do vězení. Obchod byl hlavním zdrojem křesanských materiálů – kazet s křesanskými písněmi a knih – pro evangelikální protestantské věřící v Asmaře. Navíc policisté údajně pátrají po pastorovi Simonovi Tekiovi ze společenství Philadelphia. Ze společenství Hallelujah policisté zatkli jednoho z vedoucích starších, auditora jménem Aklilu. Další dvě firmy vlastněné protestantskými křesany, obchod s hudebními potřebami Galaxy a fotoateliér Belul, byly zavřeny a zapečetěny příslušníky bezpečnostní policie „jen proto, že jejich majiteli jsou křesané,“ uvedl místní zdroj v rozhovoru pro agenturu Compass. „Během letošních Vánoc mnoho lidí v různých společenstvích po celém světě ve svobodě slaví narození Ježíše Krista,“ poznamenal zdroj citovaný v tiskové zprávě londýnské Release Eritrea z 26. prosince. NEPOU»ITELN› VÃZE“ ñ »ÕNSK› PASTOR LIU DING ÑP·n n·m ¯ekl, ûe cesta n·sledov·nÌ je cestou ˙zkou, nesnadnou. Je to cesta, na kterÈ ËlovÏk musÌ na sebe vzÌt sv˘j k¯Ìû. A n·s z¯ejmÏ jiû brzy Ëek· ze strany ˙¯ad˘ pron·sledov·nÌ a ˙tlak. Jiû bych ani nedok·zal spoËÌtat kolikr·t jsem byl ve vÏzenÌ. NejdelöÌ trest trval t¯i roky, ale mnohokr·t jsem byl ve vÏzenÌ na kratöÌ dobu. PokaûdÈ, kdyû mÏ poslali za m¯Ìûe jsem proûÌval zvl·ötnÌ BoûÌ milost a ochranu a nakonec jsem se odtud dostal. MÏl jsem od ˙¯ad˘ n·lepku Ñnepolepöiteln˝ vÏzeÚì. Ve vÏzenÌ jsem se setkal s mnoh˝mi tÏûkostmi. Bili mÏ elektrick˝mi obuöky, do uöÌ lili vodu ñ od tÈ doby öpatnÏ slyöÌm. Jindy mÏ zase bili do nohou, aû mi straölivÏ otekly. Moji spoluvÏzni mÏ nutili m˝t z·chody a tuhle pr·ci jsem musel dÏlat kleËÌc zranÏn˝ma nohama na ledovÈm betonu. Kdyû jsem byl hotov, jeden vÏzeÚ z·chody ihned polil öpinavou vodou a j· jsem musel zaËÌt znovu. TakovÈ triky pouûÌvali, aby mÏ tr·pili. BÏhem t¯ÌletÈho pobytu ve vÏzenÌ jsem p¯estal vidÏt na pravÈ oko. PozdÏji jsem zjistil, ûe se jedn· o öed˝ z·kal. TakÈ to m˘j ûivot znaËnÏ ovlivnilo. I kdyû jsem zakouöel takovÈ vÏci, st·le jsem si p¯ipomÌnal tu nejvz·cnÏjöÌ vÏc, kterou jsem v ûivotÏ objevil ñ P·n za mÏ trpÏl mnohem vÌc. Moje rodina tv·¯Ì v tv·¯ tomuto utrpenÌ neodpadla, ale naopak se vÌce p¯imkla k P·nu 10 a nynÌ slouûÌ Bohu i moje dÏti. MajÌ od n·s p¯Ìklad, jak si na cestÏ vÌry poËÌnat. »asto si Ëtu knihu P¯ÌslovÌ a knihu Kazatel. Jsou to v PÌsmu mÈ oblÌbenÈ knihy a Ëtu je st·le znovu a znovu. Skrze l·sku k BoûÌmu slovu nab˝v·m novÈ sÌly, abych sn·öel vöechna utrpenÌ a ˙tlak. M˘j ûivot je ûivot v BoûÌm slovu. Bible pravÌ: ÇU Boha nenÌ nic nemoûnÈ.ë Jsem Ëlenem modlitebnÌho t˝mu, kde se pravidelnÏ modlÌme za n·ö sbor i naöÌ sluûbu. R·d bych ¯ekl nÏco tÏm, kte¯Ì uslyöÌ toto mÈ svÏdectvÌ: Pijte kalich, kter˝ pil JeûÌö, neboù û·k nenÌ nad svÈho uËitele. Tato naöe lehk· souûenÌ jsou jen doËasn·, bitÌ je doËasnÈ, bolest je rovnÏû doËasn·, avöak radost a BoûÌ kr·lovstvÌ jsou vÏËnÈ.ì „Pro eritrejské křesany se však jedná o temný den.“ Ještě před prosincovou vlnou zatýkání byly k dispozici potvrzené zprávy o nejméně 1 750 eritrejských křesanech uvězněných na policejních stanicích, ve vojenských výcvikových táborech a ve věznicích na dvanácti místech po celé zemi. Nachází se mezi nimi 28 duchovních. Někteří jsou zadržováni v podzemních celách a kovových přepravních kontejnerech v podmínkách, které prakticky představují mučení, a je na ně naléháno, aby se vzdali své evangelikální víry. 1. prosince papež Benedikt XVI. řekl novému eritrejskému velvyslanci ve Vatikánu, že katolické církvi „velmi záleží na tom, aby všichni občané měli svobodu k praktikování své víry, a aby se v této oblasti nikdo necítil být ohrožován nebo pod nátlakem“. Přestože eritrejská vláda oficiálně uznává katolická, pravoslavná a luterská společenství, příslušníci bezpečnostní policie v loňském roce uvěznili také několik členů těchto denominací a vyhrožovali jim. Pravoslavný patriarcha Abune Antonios byl v srpnu zbaven své církevní autority a zůstává v domácím vězení za to, že nesouhlasil s vládním zasahováním do církevních záležitostí, včetně případu zatčení tří pravoslavných kněží. – Compass Direct, Los Angeles, 4. ledna 2006 INDON…SIE ñ PASTOR SUPONDA Pastor Suponda mÏl p¯ed sv˝m obr·cenÌm coby policejnÌ d˘stojnÌk velmi pÏkn˝ p¯Ìjem. Protoûe poch·zÌ z velmi silnÈho muslimskÈho prost¯edÌ, zakouöel kv˘li n·sledov·nÌ Krista velkÈ tÏûkosti. ÑKdyû jsem se stal k¯esùanem, proûÌval jsem vzhledem k svÈmu okolÌ velmi tÏûkÈ obdobÌ. Hned na poË·tku jsem musel s celou rodinou utÈci, protoûe se proti n·m spojili muslimötÌ v˘dci a moji vojenötÌ nad¯ÌzenÌ. Vyp·lili n·m d˘m a vyhroûovali n·m, ûe n·s vöechny, vËetnÏ dÏtÌ, pobijÌ.ì Pastor Suponda se musel s celou rodinou dva a p˘l roku skr˝vat. Nebylo by pro nÏho zase tak tÏûkÈ si najÌt dob¯e placenÈ zamÏstn·nÌ a zkr·tka si podrûet novou vÌru. Ale on si je vÏdom, ûe ho B˘h povolal k urËitÈmu ˙kolu. V tÈ dobÏ znÏl Supondovi st·le v uöÌch p¯ÌbÏh o proroku Jon·öovi, kter˝ uprchl od tv·¯e Hospodinovy a neöel do Ninive. B˘h p¯ece m˘ûe stejnÏ jako Ninive zachr·nit i jeho muslimskou vesnici. A tak se tam nakonec Suponda vr·til a k·zal tam evangelium. Brzy ho vöak kv˘li tomu zatkli. ÑPolicistÈ mÏ dovedli na stanici. Tam mÏ vyöet¯ovalo sedm muslimsk˝ch ˙¯ednÌk˘ a ptali se mÏ: ÇProË jsi mezi naöimi lidmi roz- n Egypt PASTOR SRAŽENÝ TA X Í K E M P O D L E H L NÁSLEDKŮM ZRANĚNÍ 2. prosince (Compass) – Protestantský pastor v Káhiře zemřel na následky vnitřního krvácení a proražení lebky, poté co jej srazil taxík. Pastor Ezzat Habib 23. října večer 11 d·val tyto trakt·ty?ë ÿekl jsem jim, ûe i v Kor·nu se zmiÚujÌ urËitÈ knihy a jedna z nich je evangelium neboli Injil. A j· jsem se prostÏ rozhodl vϯit v tuto Injil. ⁄¯ednÌci ihned û·dali, abych jim to v Kor·nu uk·zal. Nebyl to pro mnÏ v˘bec problÈm, protoûe jsem ohlednÏ Kor·nu pomÏrnÏ seËtÏl˝. Kdyû jsem jim to naöel, vyöet¯ovatelÈ se nezmohli ani na slovo. Cel˝ v˝slech trval öest hodin. Po tÈto dobÏ se mi vyöet¯ovatelÈ omluvili, neboù museli uznat, ûe jsem proti Kor·nu ne¯ekl nic hanlivÈho a nechali mÏ jÌt. NynÌ jsem pastorem kongregace ËÌtajÌcÌ 240 muslimsk˝ch konvertit˘, kte¯Ì vöak ûijÌ na nejr˘znÏjöÌch mÌstech. NÏkterÈ malÈ k¯esùanskÈ skupiny ûijÌ doslova v obleûenÌ mnoha meöit. Ale i na takovÈm mÌstÏ existuje biblick· ökola, kterou jsem pom·hal zakl·dat. Naöi studenti neohroûenÏ rozd·vajÌ mezi lidmi trakt·ty. TakÈ jsem zaûil okamûiky, ûe jsem nemohl navötÌvit û·dnou z naöich vesnick˝ch modliteben, protoûe by ji ihned zniËil dav muslim˘. Spal jsem tehdy nÏkolik nocÌ venku na trûiöti. Muslimsk˝ starosta se mÏ ptal, proË jsem tam spal. Kdyû jsem mu to vysvÏtlil, pok·ral tamnÌ k¯esùany, ûe mÏ nep¯esvÏdËili, abych u nich z˘stal na noc. N·sledujÌcÌ noci se o mnÏ tito k¯esùanÈ doslova p¯etahovali, abych nocoval pr·vÏ u nich. Ne vöichni muslimovÈ se chovajÌ nep¯·telsky. MusÌme mÌt odvahu a jÌt mezi nÏ.ì Protoûe existuje urËitÈ nebezpeËÌ pro ty, kte¯Ì byli p˘vodnÏ muslimy a stali se k¯esùany, cÌrkev je rozdÏlena a tito vϯÌcÌ musÌ mÌt mnoho domov˘. Pastor Suponda cestuje na motocyklu a pravidelnÏ objÌûdÌ vöechny svÈ sbory. Kdyû jsme mu poloûili ot·zku, jak pouûÌv· penÏûnÌ prost¯edky, kterÈ mu zasÌl·me, odpovÏdÏl: ÑPouûÌv·m je hlavnÏ na benzÌn do svÈho motocyklu. VÏtöinu penÏz ale rozd·v·m mezi ty, kte¯Ì jsou v naöem spoleËenstvÌ nejpot¯ebnÏjöÌ. společně se synem Ibramem Habibem a jedním přítelem přecházel ulici ve čtvrti Matereya v Káhiře, když do vozovky náhle vjel zaparkovaný taxík a zezadu je srazil. Osmapadesátiletý pastor byl okamžitě převezen do místní nemocnice, kde se následující den ráno podrobil operaci, ještě téhož dne však zemřel. Incident byl vyvrcholením dvou let pronásledování, v rámci kterého pastorovi Habibovi vyhrožovali příslušníci egyptské bezpečnostní policie, věznili jej a mučili kvůli pořádání bohoslužeb domácí církve. – Compass Direct, Káhira, 2. prosince 2005 n Kuba K U B Á N S K É H O PA S T O R A Z B I L I A V Y H R O Ž O VA L I M U SMRTÍ Dr. Octavio Rios Verdecia, duchovní sboru havanského sboru Slovo života patřící do kubánské církve Assemblies of God přežil útok na svou osobu. Když pastor 19. prosince 2006 odcházel ze svého domova, přistoupil k němu muž jménem Eduardo Valdes Oliva, který již předtím několikrát zaútočil na členy baptistické církve a který byl několikrát za různé kriminální delikty ve vězení. Oliva začal pastora Verdecia bít policejním obuškem a rovněž se ho pokoušel bodnout nožem. Když se mu to nepodařilo, roztříštil alespoň láhev vína o vchodové dveře kostela. Když pastor Verdecia oznámil incident na policii, byl sice Oliva zadržen, ale po třech dnech byl opět propuštěn na svobodu. Oliva i nadále útočí na křesany a hned po propuštění napadl další sbor, kde na budovu kostela házel kameny. Rovněž dále vyhrožuje, že svou „práci dokončí“. Pastor Verdecia uvedl, že on osobně je připraven 12 pro Krista zemřít, bude-li to nezbytné. Kubánští věřící naléhavě žádají o modlitby, zejména za bezpečnost pastora Verdecia i za to, aby tamní úřady podle řádného práva zasáhly. – Hlas mučedníků, Kanada, 4. ledna 2006 n V·noËnÌ obdobÌ ve znamenÌ n·silÌ BANGLADÉŠ, ERITREA, IZRAEL, SRÍ LANKA, INDIE, ČÍNA V době blížících se vánočních svátků, policie v některých zemích světa zvýšila svou ostražitost. Během tohoto období totiž v poslední době dochází k pravidelnému nárůstu násilných útoků proti křesanům. V Bangladéši preventivní opatření zabránila explozi dvou náloží, které byly objeveny na jednom školním pozemku. I tak se ovšem objevilo pronásledování křesanů v několika oblastech světa. Eritrejská policie provedla zátah na několik podniků, které jsou ve vlastnictví evangelikálních křesanů a zatkla jak majitele tak i ostatní vedení. V Izraeli přerušili ortodoxní židé štědrovečerní bohoslužbu v jednom mesiánském sboru v Ber-šeba, poničili zařízení kostela a bili účastníky shromáždění. Na Srí Lance a v Indii byly případy, kdy dav zabránil křesanům, aby se zúčastnili štědrovečerních bohoslužeb. V Číně zase přepadla štědrovečerní bohoslužby policie a zatkla dvanáct církevních představitelů. – Hlas mučedníků, Kanada, 4. ledna 2006 Pastor Suponda spravuje kongregaci 240 muslimsk˝ch konvertit˘ PRO» PODPORUJEME PASTORY, CESTUJÕCÕ EVANGELISTY A LAICK… PRACOVNÕKY Hlas muËednÌk˘ v souËasnosti spolupracuje s 5000 domorod˝mi k¯esùansk˝mi pracovnÌky v celkem osmn·cti zemÌch. Jsme rovnÏû v kontaktu s jejich cÌrkevnÌmi p¯edstaven˝mi. Tito naöi spolupracovnÌci ale nedost·vajÌ od sv˝ch domovsk˝ch kongregacÌ podporu. Kaûd˝ t˝den se vyd·vajÌ do rizikov˝ch oblastÌ, aby tam hl·sali evangelium. SlouûÌ bez ohledu na svou vlastnÌ bezpeËnost a opÌrajÌ se pouze o BoûÌ zaslÌbenÌ: ÑHospodin je m˘j pomocnÌk, nebudu se b·t. Co mi m˘ûe uËinit ËlovÏk?ì TÏmto pracovnÌk˘m obstar·v·me zejmÈna bicykly, motocykly, studijnÌ materi·ly, Bible, k¯esùanskou literaturu a jinou speci·lnÌ, kterou Ëasto nem˘ûeme p¯esnÏji specifikovat z bezpeËnostnÌch d˘vod˘ (mohou to b˝t nap¯. pokuty za ileg·lnÌ Ëinnost nebo lÈka¯sk· pomoc pro ty, kte¯Ì se stali terËem ˙tok˘). Pro k¯esùany na Z·padÏ je snadnÈ debatovat nad podporov·nÌm naöich brat¯Ì a sester, kte¯Ì pro evangelium doslova pokl·dajÌ svÈ ûivoty. HlavnÌ vÏcÌ vöak je, aby jejich Ëinnost pokraËovala, dokud je, ¯eËeno biblicky, jeötÏ den. Nechceme je Ëinit na sobÏ z·visl˝mi, chceme jim ponechat vnit¯nÌ nez·vislost ñ 13 n Rumunsko vûdyù jsme vöichni souË·stÌ jednoho tÏla. VÏtöina z n·s neproûila p¯ÌmÈ pron·sledov·nÌ kv˘li naöÌ v̯e v Krista, p¯esto jsme povol·ni, abychom st·li s Kristov˝mi voj·ky ÑprvnÌ linieì, kte¯Ì p¯ijali povol·nÌ pro evangelium sn·öet velkÈ ˙trapy. Chceme podÏkovat vöem, kte¯Ì podporovali Hlas muËednÌk˘ v uplynulÈm roce. Vaöe p¯ÌspÏvky umoûÚujÌ slouûit pron·sledovan˝m k¯esùansk˝m rodin·m od Maroka aû po IndonÈsii. Jejich chudoba n·m vöak p¯in·öÌ duchovnÌ bohatstvÌ. Jejich svÏdectvÌ ovlivÚuje naöÌ vÌru, upevÚuje naöe odevzd·nÌ se Bohu. Je pro n·s ctÌ slouûit Bohu spoleËnÏ s nimi tÌm, ûe se podÌlÌme na jejich hmotnÈm zaopat¯enÌ. M˘ûe n·m to p¯ipomenout slova apoötola Pavla, kter˝ Korintsk˝m k¯esùan˘m o cÌrkvi v Makedonii napsal: ÑTak se osvÏdËily (cÌrkve v Makedonii) v mnohÈm souûenÌ, ûe z jejich nesmÌrnÈ radosti a velikÈ chudoby vzeöla jejich bohat· ötÏdrost. Mohu jim dosvÏdËit, ûe dobrovolnÏ d·vali podle svÈ nejvÏtöÌ moûnosti, ano i nad moûnost; s velkou nalÈhavostÌ n·s prosili, aby se smÏli ˙Ëastnit tÈto pomoci pro svatÈÖ v·ö p¯ebytek pom˘ûe nynÌ jejich nedostatku, aby zase jindy jejich p¯ebytek p¯iöel k dobru v·m ve vaöem nedostatku; tak nastane vyrovn·nÌì (2. Korintsk˝m 8, 2ñ4; 14). DÏkujeme vöem, kte¯Ì se s n·mi podÌlejÌ na sluûbÏ pron·sledovan˝m, aby slouûili i nad·le Bohu beze strachu. ñ Hlas muËednÌk˘, USA, prosinec 2005 P A M AT O VAT N A V Ě R N É Ačkoli již uplynulo od pádu brutálního komunistického režimu v Rumunsku sedmnáct let, současný vrcholný představitel této země (někdejší tenisový partner popraveného diktátora Ceausesca) je všeobecně považován za kryptokomunistu. Proto je velice důležité si nepřetržitě připomínat zločiny komunistického režimu, zejména mladé generaci, aby se podobné režimy nemohly dostat znovu k moci. Z tohoto důvodu také Hlas mučedníků finančně přispěl na expozici o komunistickém pronásledování křesanů v Muzeu obětí komunismu v rumunském městě Sighet. Muzeum zde vystavuje fotografie a dokumenty týkající se mnoha rumunských křesanských hrdinů víry, včetně pastora Richarda Wurmbranda a jeho manželky Sabiny. Celé muzeum je umístěno v budově někdejšího komunistického vězení. Mnoho věřících, kteří byli za komunismu pronásledováni jsou doposud naživu a jsou nám tak svědky věrnosti Boží milosti i uprostřed hrozného utrpení. Ani vláda ani církve v zemích jako jsou Rumunsko nebo Ukrajina nemají tolik prostředků, aby zásadním způsobem podporovaly ty, kteří za komunismu trpěli pro víru v Krista. Mihai Wurmbrand, syn Richarda Wurmbranda se práce v Rumunsku ujal. Osobně vyhledal asi stovku křesanů i jejich rodin, kteří byli za komunismu vážně pronásledováni a nyní potřebují finanční nebo materiální pomoc a skrze ně i duchovní povzbuzení. Mezi ně patří i takoví svědkové víry jakým je bratr Püsök Miklós, který byl zatčen v roce 1958. Vyšetřovatel mu nabídl propuštění, pokud přestane kázat o Ježíši a zůstane rovněž potichu o tom, co viděl »Ìna RAZIE NA DOM¡CÕ CÕRKVE POKRA»UJÕ Navzdory n·vötÏvÏ americkÈ delegace nejvyööÌch p¯edstavitel˘ organizacÌ pro lidsk· pr·va v »ÌnÏ, obdrûel Hlas muËednÌk˘ spolehlivou zpr·vu, ûe v provincii Che-nan bylo 15. srpna 2005 zatËeno pÏt americk˝ch cÌrkevnÌch p¯edstavitel˘, jeden americk˝ manûelsk˝ p·r, dvacet sedm ËÌnsk˝ch pastor˘ 14 a vÌce neû dvacet dÏtÌ. K zatËenÌ doölo poblÌû mÏsta Luoyang a to p¯Ìmo bÏhem bohosluûby. DalöÌ AmeriËan byl spoleËnÏ s ËÌnsk˝m pastorem Wan Daganem zatËen tent˝û den, kdyû spoleËnÏ kr·Ëeli po ulici v mÏstÏ Yichuan. I kdyû zmÌnÏnÌ AmeriËanÈ byli z·hy propuötÏni, nÏkte¯Ì »ÌÚanÈ z˘st·vajÌ do tÈto chvÌle ve vazbÏ. 13. srpna bylo propuötÏno deset ËÌnsk˝ch cÌrkevnÌch p¯edstavitel˘ potÈ, co bylo p¯edtÌm zatËeno Ëty¯icet t¯i tÏchto p¯edstavitel˘ spoleËnÏ s dvÏma americk˝mi studenty biblickÈ ökoly. K tomuto zatËenÌ doölo v provincii Chu-pej. NÏkte¯Ì z tÏchto propuötÏn˝ch k¯esùan˘ uv·dÏli, ûe byli p¯i v˝slechu muËeni. PolicistÈ je p·lili cigaretami a pÌchali je do z·pÏstÌ jehlami. Jednu ûenu jmÈnem Lian Tonggui policistÈ vysvlÈkli do spodnÌho pr·dla a pak ji do krve ztloukli bambusov˝mi holemi. Tato ûena trpÌ n·sledkem bitÌ st·le velk˝mi bolestmi. PozdÏji jsme se dovÏdÏli, ûe i dalöÌ zadrûovanÌ k¯esùanÈ byli propuötÏni. 11. srpna dopoledne doölo k policejnÌmu z·tahu na ileg·lnÌ biblickou ökolu v provincii çiang-si. Z·tah provedla asi dvacÌtka p¯ÌsluönÌk˘ ve¯ejnÈ bezpeËnosti, kte¯Ì ke ökole p¯ijeli na bicyklech a mÌsto obklÌËili. V tÈ dobÏ se tam shrom·ûdilo t¯icet pÏt student˘ a p¯ÌtomnÌ byli i nÏkte¯Ì cÌrkevnÌ p¯edstavitelÈ. Kdyû zaËali policistÈ br·t student˘m z kapes penÌze a konfiskovat za¯ÌzenÌ ökoly, û·dali nÏkte¯Ì p¯ÌtomnÌ, aby policistÈ p¯edloûili pÌsemnÈ povolenÌ k z·kroku. V ten okamûik policistÈ zaËali p¯ÌtomnÈ tlouci a vöechny pozat˝kali. NÏkte¯Ì z vϯÌcÌch jsou jeötÏ ve vazbÏ a ËekajÌ na soudnÌ p¯elÌËenÌ. K dalöÌmu zat˝k·nÌ a zneuûÌv·nÌ ûen doölo 7. srpna v provincii Xinjiang bÏhem nedÏlnÌch bohosluûeb. Bylo zatËeno asi t¯icet k¯esùan˘ a deset ûen policistÈ vysvlÈkli do naha a nechali je na odiv ostatnÌm zadrûen˝m. éeny, kterÈ se odmÌtly svlÈci, policistÈ surovÏ bili. Jedna ûena dost·la hysterick˝ z·chvat a pokusila se o sebevraûdu. ZadrûenÌ k¯esùanÈ byli namaËk·ni do p¯istaven˝ch voz˘ a odvezeni na policejnÌ stanici, kde se v˝slechu během své sedmiměsíční vazby. Miklós odpověděl: „Nechci být jako služebník popsaný v evangeliu, který ukryl svěřenou hřivnu do země. Musím kázat a zpívat o svém Spasiteli.“ Rovněž podporujeme sestry Olympii a Antonetu, které v roce 1950 poskytly útočiště několika církevním představitelům, jimž hrozilo bezprostřední zatčení tajnou policií. Sestry však byly odhaleny a uvězněny. Po propuštění napsala Olympia křesanskou knihu pro děti a za to byla v roce 1967 znovu odsouzena k šestiletému vězení. Děkujeme Vám, že se s námi podílíte na pomoci křesanům, jejichž odvaha, víra a svědectví nesmějí být zapomenuty! – Hlas mučedníků, USA, prosinec 2005 n Uzbekist·n PASTOROVI HROZÍ TŘÍLETÉ VĚZENÍ Pastoru Mahmudu Karabajevovi, z letničního sboru v uzbeckém městě Jizak, hrozí tříleté vězení za „účast na aktivitách v ilegální náboženské organizaci“. Podle zprávy agentury Forum 18 z 12. listopadu 2005 hlavní obvinění proti Karabajevovi pramení z neformálního setkání s přáteli u společného jídla, které se konalo 25. října 2005 v Karabajevově domě. Policejní úředníci i příslušníci tajné policie celé místo zapečetili a přítomným přikázali, aby každý napsal prohlášení, jaký byl důvod jeho účasti. Zatímco uzbecký zákon zakazuje neregistrovaným skupinám jakékoli náboženské aktivity, Karabajev trvá na tom, že se tam pouze sešli přátelé, aby spolu jedli a pili čaj. „Vypadá to, že věřícím není již ani dovoleno, aby jeden druhého navštívil,“ uvedl Karabajev pro agenturu Forum 18. Mysleme v modlitbách na situaci 15 osobnÏ z˙Ëastnil tamnÌ policejnÌ n·ËelnÌk. V˝slechy doprov·zelo muËenÌ, bitÌ a zneuûÌv·nÌ. Podle poslednÌch zpr·v jsou jiû vöichni zadrûenÌ na svobodÏ. Pro duchovnÌ povzbuzenÌ takto trpÌcÌch k¯esùan˘ vytiskl Hlas muËednÌk˘ v ËÌnötinÏ knihu ÑMimo¯·dnÈ zasvÏcenÌì, kter· lÌËÌ p¯ÌbÏhy souËasn˝ch pron·sledovan˝ch k¯esùan˘ z r˘zn˝ch zemÌ svÏta. Ti, kte¯Ì knihu v »ÌnÏ distribuujÌ popisujÌ, ûe jejÌ ËtenÌ mnohÈ k¯esùany dojÌm· k slz·m. Modlete se, prosÌme, za ty, kte¯Ì riskujÌ zatËenÌ a muËenÌ, jen aby mohli p¯edat toto svÏdectvÌ sv˝m ËÌnsk˝m spoluvϯÌcÌm. ñ Hlas muËednÌk˘, USA, listopad 2005 uzbeckých křesanů a vyprošujme jim moudrost při jednání s úřady. – Hlas mučedníků, Kanada, 23. listopadu 2005 n Barma P R O N Á S L E D O VÁ N Í K Ř E S ŤA N Ů – H L A D O V Ě N Í A ÚTLAK Čtyřiatřicetiletý Saw Stephen, příslušník kmene Karen, se snaží vykonávat službu pastora v Karenském státě Barmy již od roku 1996. Ale podobně jako mnozí další křesané čelí i pastor Stephen perzekuci ze strany barmské militantní junty, známé jako Státní rada míru a rozvoje (SRMR). „Můj první sbor, který jsem spravoval, byla baptistická kongregace čítající přes dvě stě padesát členů. Avšak vojenské úřady nám zničily všechno, co mohly. Stalo se to v dubnu 1999. Tehdy vojáci holemi a sekyrami rozmlátili a nakonec vypálili jak domy členů církve, tak i budovu naší modlitebny,“ vypráví pastor Stephen. „Mně samotného zajali a odvedli na svou vojenskou základnu. Tam mě po čtyři měsíce věznili v nějaké místnosti a nedovolili mi ani kontaktovat mou rodinu. Po propuštění jsem odešel do jiného sboru, rovněž v Karenském státě. Tam jsme měli přes dvě stě rodin a do shromáždění často přišlo až šest set lidí. Většinou se jednalo křesany z okolních vesnic. 5. listopadu 2003 však přišla do vesnice zase vládní armáda a přikázala nám, abychom se bez prodlení vystěhovali. Prohlásili, že pokud do týdne nezmizíme, budou s námi jednat jako s nepřáteli. Důvod takového jednání nám ovšem nesdělili. Pak vojáci zcela zničili naší modlitebnu. Křesanům nezbylo než odejít. TajnÌ policistÈ krouûÌ kolem budovy v ËÌnskÈ provincii Che-pej, kde se pr·vÏ kon· shrom·ûdÏnÌ podzemnÌ cÌrkve. Indie ⁄TOK NA MODLITEBNÕ SHROM¡éDÃNÕ Podle agentury Compass Direct podnikli hinduistiËtÌ extrÈmistÈ 14. srpna v noci ve st·tÏ Radûast·n n·siln˝ ˙tok na modlitebnÌ setk·nÌ k¯esùan˘. P¯i ˙toku bylo v·ûnÏ zranÏno devÏt k¯esùan˘ vËetnÏ jednÈ ûeny. Dav ude¯il bÏhem celonoËnÌho modlitebnÌho setk·nÌ, kterÈ se konalo v soukromÈm domÏ ve vesnici Pathda, okres Banswara, p¯i hranici st·t˘ Radûast·n a MadjhapradÈö. K¯esùanÈ zde byli shrom·ûdÏni k t¯ÌdennÌmu modlitebnÌmu setk·nÌ u p¯Ìleûitosti Dne in16 dickÈ nez·vislosti, kter˝ p¯ipad· na 15. srpen. ÑBylo tam asi pades·t lidÌ z vesnic Pathda a Piploda, kte¯Ì se modlili za sv˘j n·rod,ì uvedl pro agenturu Compass Direct Patras Habil, Ëlen St·tnÌ komise pro menöiny st·tu MadjhapradÈö. ⁄toËnÌci zranili majitele domu, kde se setk·nÌ konalo sekyrou do hlavy. ZranÏnÌ si vyû·dalo devÏt steh˘. ÑPokusili se rovnÏû uökrtit jednu ûenu, kter· m· n·sledkem ˙toku jeötÏ dnes problÈmy s hlasivkami a od tÈ doby nenÌ schopna tak¯ka mluvit,ì uvedl jeötÏ Habil. ÑDalöÌ k¯esùan utrpÏl zranÏnÌ p·te¯e a jeötÏ dnes se nem˘ûe postavit.ì BÏhem nÏkolika uplynul˝ch mÏsÌc˘ navötÌvil jeden z naöich region·lnÌch ¯editel˘ dvakr·t Indii a setkal se tam s k¯esùany, kte¯Ì jsou perzekuov·ni od hinduistick˝m extrÈmist˘. Na jejich pomoc jsme jiû vypracovali nÏkolik projekt˘. Modlete se za to, aby naöe sluûba vϯÌcÌm v Indii, kde ûije vÌc jak miliarda lidÌ, byla vedena spr·vn˝m smÏrem. ñ Hlas muËednÌk˘, USA, listopad 2005 Většina prostě odešla do džungle a nakonec našla útočiště v utečeneckých táborech v Thajsku.“ Podle Stephena „barmská vláda nedovolí modlitebny ani opravit ani postavit nové“. Stephen nyní žije doslova na pochodu. „Nemohu zůstat na žádném místě delší dobu. A tak putuji z místa na místo. Je to tak pro mě bezpečnější. Stephen prohlašuje, že barmská vláda je vyhraněně protikřesanská. „Oni se bojí, že křesanství do Barmy přinese západní styl života. Podle nich to zničí barmskou kulturu. Na křesanství pohlížejí jako na západní náboženství. Říkají, že to je ‚hlavní náboženství Západu‘ a proto je tak nenávidí a obávají se ho. Vůdcové junty nám řekli, že si barmský lid musí dát na křesanství dobrý pozor a že západní rozvědky ho mohou zneužít v naší zemi k politickému převratu.“ Stephen rovněž prohlašuje, že vojenská vláda je odpovědná za tamní hladovění obyvatelstva. „Viděl jsem mnoho dětí umírat hlady. Je tam hodně dětí, které nemají co jíst a umírají. Nikdo s tím v Barmě nic nedělá. Jedině Bůh může přinést naší zemi změnu. Prosím, modlete se za Barmu.“ – Christian Freedom International, 5. prosince 2005 HINDUISTI»TÕ RADIK¡LOV… NAPADLI INDICK…HO PASTORA S POMOCÕ TAMNÕ POLICIE 3. prosince 2005 napadli t¯i ËlenovÈ militantnÌ hinduistickÈ organizace Raötrija Swajamsevak (RSS) v indickÈm mÏstÏ Hyderabad. Ve chvÌli, kdy pastor Jesupadam zakonËoval modlitebnÌ shrom·ûdÏnÌ ve vesnici Ashaiah Nagar, kdosi ho volal zvenËÌ. V domnÏnÌ, ûe je se jedn· o nÏkoho, kdo ho prosÌ o spoleËnou modlitbu, vyöel pastor ven. Avöak tam ho obstoupilo asi sedm muû˘ a zaËali ho bÌt. HinduistiËtÌ radik·lovÈ potÈ pastora odvedli na policejnÌ stanici, kde jiû Ëekalo zhruba dvacet Ëlen˘ RSS. Tam tito radik·lovÈ pastora obvinili, ûe se snaûÌ obracet hinduisty na svou vÌru. PolicejnÌ vyöet¯ovatel ¯ekl, ûe k¯esùanstvÌ p¯edstavuje v·ûnou spoleËenskou hrozbu a pak pastora Jesupadama ur·ûel slovy: ÑJsi v˘bec Ind, nemÏla tÏ matka s nÏjak˝m AngliËanem? Jestli chceö z˘stat naûivu tak n IndonÈsie VÝBUCH ZABIL NA TRŽIŠTI OSM LIDÍ Bombový útok usmrtil 31. prosince na tradičním tržišti v indonéském Palu osm osob a zranil dalších nejméně padesát šest lidí. Tržiště ve čtvrti Mahesa je známým místem, kde se prodává zejména vepřové a psí maso a kam chodí zejména křesané, zatímco pro muslimy je toto místo zapovězené. Má se proto všeobecně za to, že za 17 p¯estaÚ k·zat o JeûÌöi Kristu. VÌö, ûe uû byli nÏkte¯Ì vaöi kazatelÈ zabiti a ty jsi po¯·d nepouËiteln˝.ì V p¯Ìtomnosti policie se pak ËlenovÈ RSS snaûili udÏlat pastorovi na Ëele tilak, znamenÌ hinduistickÈho zasvÏcenÌ. Kdyû to odmÌtal, vyhroûovali mu p¯Ìmo na stanici, ûe ho i s celou rodinou zabijÌ. PolicistÈ tyto hrozby nechali zcela bez povöimnutÌ. Kdyû na stanici dorazila skupina k¯esùan˘, aby mu pomohla, nebyli vpuötÏni dovnit¯ a rovnÏû i jim se dostalo mnoûstvÌ v˝hr˘ûek. Pastor Jesupadam byl nakonec propuötÏn, ale hrozby na adresu jeho i celÈ rodiny neust·vajÌ. Kv˘li tomu musely b˝t zruöeny i nÏkterÈ bohosluûby. Pamatujme v modlitb·ch na tohoto bratra i dalöÌ podobnÏ zastraöovanÈ k¯esùany v Indii. ñ Hlas muËednÌk˘, Kanada, 14. prosince 2005 tímto bombovým atentátem stojí islámští militantní radikálové. Většina zranění pochází od výplně nálože a střepin obalu. Později byla v téže oblasti nalezena další nevybuchlá nálož. Útok rovněž ostře odsoudila indonéská vláda a následovala po něm řada zatčení. Modleme se jak za zraněné a pozůstalé, tak i za celkovou situaci indonéských křesanů. – Hlas mučedníků, Kanada, 5. ledna 2006 n Laos PŮLNOČNÍ CÍRKEV Čtyřicet šest lidí z šesti laoských provincií se nedávno sešlo na vzdělávacím semináři, který sponzoroval Hlas mučedníků. „Měli jsme další hodnotný seminář. Pro nás všechny bylo nesmírně důležité, že jsme se mohli opět setkat, nebo je spousta duchovních věcí, o kterých tolik potřebujeme společně hovořit. To je rovněž důvod proč naše každovečerní shromáždění trvala od sedmi večer do půlnoci.“ „Mnoho lidí touží předat to, co Bůh v jejich životě učinil. Byla to veliká radost vidět a slyšet tyto horlivé věřící a vzájemně se povzbuzovat k trpělivé víře a věrné službě Bohu. Všichni potřebujeme se vzájemně vzdělávat a mít společenství s ostatními věřícími. Jsem velice vděčný Bohu, že mi během těchto tří dnů pomáhali při vyučování čtyři naši někdejší studenti. Bylo nanejvýš povzbuzující vidět jejich růst ve víře a poznání. Lidé je rovněž přijímají, když vidí jejich veliký duchovní růst. Díky Bohu za takový tým.“ Bratr S. nám vyprávěl, že jeho domácí sbor (věřící patří ke kmeni Khmu) prožívá již asi půl roku pronásledování. Okresní guvernér prohlásil, že jejich vesnice bude v blízké Z jednoho ohnÏ do druhÈho P˘vodnÏ se naöe organizace nejmenovala Hlas muËednÌk˘ ale JeûÌö komunistickÈmu svÏtu (vznikla v roce 1967). KomunistickÈ impÈrium, zejmÈna za Stalina a pozdÏji za Mao-cetunga, m· na svÏdomÌ vÌce mrtv˝ch neû Adolf Hitler a dalöÌ tyrani minulÈho stoletÌ. Hlas muËednÌk˘ pokraËuje v pr·ci v dneönÌch zemÌch komunistickÈho typu, jako jsou »Ìna, Vietnam, Laos, Kuba, SevernÌ Korea, kde cÌrkev je perzekuov·na a vöelijak omezov·na. NicmÈnÏ od roku 2004 vynakl·d·me vÌce prost¯edk˘ na pomoc k¯esùan˘m v isl·msk˝ch zemÌch neû v zemÌch komunistick˝ch. Jak k tomu doölo? Koncem roku 2003 se v americkÈm tisku (U. S. News and World Report z 15. prosince 2003) objevila rozs·hl· zpr·va o financov·nÌ muslimsk˝ch extrÈmist˘ Sa˙dskou Ar·biÌ bÏhem devades·t˝ch let. V tÈto zpr·vÏ se hovo¯ilo o sedmdes·ti miliard·ch dolar˘, za kterÈ bylo v neisl·msk˝ch zemÌch postaveno 202 wahh·bistick˝ch ökol, 1500 meöit, 201 isl·m18 sk˝ch st¯edisek a 2000 ökol. Jen v samotnÈ IndonÈsii financovala Mezin·rodnÌ isl·msk· nadaËnÌ organizace stavbu 575 meöit a vyd·nÌ bezpoËetnÈ wahh·bistickÈ isl·mskÈ literatury. Tyto ˙daje byly p¯evzaty z sa˙dskÈho t˝denÌku Ain al-Yaqeen. V IndonÈsii bylo bÏhem tÈûe doby vyp·leno nebo zdemolov·no 700 k¯esùansk˝ch kostel˘. Za tÌmto n·silÌm st·li mladÌ isl·mötÌ fundamentalistÈ, kte¯Ì se rekrutovali pr·vÏ z takto ûivenÈho fanatickÈho wahh·bistickÈho prost¯edÌ. Alex Alexien, nÏkdejöÌ poradce CIA pro etnickÈ a n·boûenskÈ z·leûitosti, kter˝ v souËasnosti pracuje ve washingtonskÈm St¯edisku pro bezpeËnostÌ politiku, prohlaöuje, ûe se jedn· o ÑnejvÏtöÌ celosvÏtovou propagandistickou kampaÚ, kter· kdy probÌhala, a proti kterÈ sovÏtsk· propaganda za dob studenÈ v·lky jen bledne z·vistÌì. Je zajÌmavÈ, ûe v dobÏ, kdy ameriËtÌ k¯esùanÈ d·vajÌ na misii pouh˝ch pÏt procent sv˝ch cÌrkevnÌch rozpoËt˘, Sa˙dskÈ kr·lovstvÌ d·v· na isl·mskou propagandu sedmdes·t miliard dolar˘. Ale nic to nem˘ûe zmÏnit na skuteËnosti, ûe P·nem je JeûÌö! Jeho milost je p¯ehojn· a jeho soud je nejvyööÌ. Jsem p¯esvÏdËen, ûe tato isl·msk· v˝zva m· k¯esùany na Z·padÏ (k nimû se poËÌt·m i j·) vyburcovat z pohodlÌ sv˝ch pracoven. BÏhem naöÌ n·vötÏvy v b˝valÈm bagd·dskÈm vÏzenÌ, n·m ukazoval jeden ir·ck˝ pastor, kter˝ tam byl za Sadd·ma drûen, krvavÈ hadry, kter˝mi vÏzÚ˘m svazovali z·pÏstÌ i svou vÏzeÚskou celu. Kdyû naöe skupina odeöla z vÏzenÌ, vöimli jsme si, ûe na zdech budovy jsou vyvÏöeny jakÈsi novÈ plak·ty a n·pisy. älo o propagaËnÌ materi·ly isl·mskÈ fundamentalistickÈ skupiny Hizball·h, kter· m· na svÏdomÌ sebevraûednÈ pumovÈ ˙toky, a kter· byla (a snad jeötÏ je) financov·na rovnÏû ze sa˙dsk˝ch ropn˝ch zdroj˘. Bylo by pÏknÈ si p¯edstavovat, ûe na tÈto zemi nastane doba, kdy B˘h nebude na n·s vkl·dat k¯Ìû, nebude nalÈhavÈho apelu ani usilovnÈ pr·ce, ale budeme jen spoleËnÏ po- budoucnosti přestavěna na nové okresní středisko. Leží totiž ve velmi výhodné pozici, takřka uprostřed celé oblasti. Ale právě v okolních vesnicích přijala řada lidí křesanství a oni každou neděli přicházejí do sboru v domě bratra S. Začátkem léta jsme obdrželi telefonát, kde nám bylo sděleno, že bratr S. byl předveden do kanceláře okresního guvernéra a nevrátil se domů ani po dvou dnech. Nikdo nevěděl, kde je nebo co se s ním děje. Ačkoli v jejich vesnici není žádný další křesanský sbor, přesto úřady odmítají uznat tento sbor respektovat a věřící pronásledují. – Hlas mučedníků, USA, říjen 2005 n Turkmenist·n ÚTOK NA MODLITEBNÍ SETKÁNÍ Modlitební setkání sedmi křesanů v domě, který patří nedávnému konvertitovi jménem Oguldurdy bylo násilně přerušeno příchodem úředníků z různých vládních organizací a jistého muslimského imáma. Podle agentury Forum 18 došlo k tomuto incidentu 17. prosince v městě Deynau ležícím na severovýchodě země. Během zásahu prohledali úředníci celý dům a zkonfiskovali veškerou křesanskou literaturu a dvě Bible. Všech sedm přítomných věřících odvedli do kanceláře státního prokurátora, kde byli uráženi a bylo jim vyhrožováno. Jedné ženě například vyhrožovali, že ji vypovědí z pronajatého bytu. Pamatujme v modlitbách na turkmenské křesany, kteří se ve své zemi stále setkávají s podobnými útoky. – Hlas mučedníků, Kanada, 21. prosince 2005 19 sed·vat u jÌdla a veselit se. Bylo by to pÏknÈ, ale ob·v·m se, ûe k tomu nedojde. Slyöel jsem, ûe mnoho lidÌ umÌr· z·hy po odchodu do d˘chodu. JinÌ bezcÌlnÏ pracujÌ jen, aby mohli uûÌvat o vÌkendech. Jsme Bohu vdÏËnÌ za vöechny apely a v˝zvy. ModlÌme se za vöechny, kte¯Ì trpÌ pro jmÈno P·na JeûÌöe. Podporujeme je a m·me na mysli ty, kte¯Ì jsou v okovech. Perzekuto¯i p¯ich·zejÌ a odch·zejÌ, ale ti, kte¯Ì ËinÌ BoûÌ v˘li i navzdory utrpenÌ z˘st·vajÌ na vÏky. BuÔme Bohu vdÏËnÌ za vöe, co n·s burcuje ze sp·nku. ñ Tom White, ¯editel Hlasu muËednÌk˘ v USA Č Í N S K É J E P T I Š K Y, K T E R É S E S N A Ž I LY ZABRÁNIT ZNIČENÍ Š K O L N Í B U D O V Y, U T R P Ě LY Z R A N Ě N Í Šestnáct jeptišek bylo zraněno, když se 23. listopadu pokoušely zabránit zničení školní budovy v provincii Xian. Ačkoli se vláda snažila zablokovat o tomto případu jakékoli informace, katolické zdroje přinesly spolehlivé zprávy o útoku na školu i o protestu jeptišek. Čínská vláda v době Mao-cetunga, nechala zkonfiskovat veškeré církevní vlastnictví včetně školní budovy a budovu využívala od roku 1952 jako školu. V osmdesátých letech se vládní politika změnila a všechno vlastnictví zkonfiskované během kulturní revoluce bylo vráceno původním vlastníkům. Nicméně mnoho budov, které církev vlastnila zůstalo dál pod kontrolou vládních úřadů. Před několika lety vláda tuto budovu vyklidila a pozemek následně prodala investorovi, který měl v úmyslu budovu zbourat. Řádové sestry proti tomuto postupu protestovaly s odůvodněním, že vlastníkem objektu je katolická církev. Podle zprávy z diecéze zmíněné provincie, začaly buldozery ničit stěny objektu v noci na 23. listopad. Nejméně třicet mužů s nejrůznějšímu nástroji vnikli do objektu, odpojili elektřinu a započali s demolicí. Když začaly jeptišky protestovat, muži se obrátili proti nim a začali je tlouci. Podle zpráv muselo být několik řádových sester hospitalizováno s různými zraněními. Následně pak vyšly do ulic stovky křesanů, aby vyjádřili protest proti této akci. Aby úřady rozhořčení lidí uklidnily, nabídly, že celý objekt prodají katolické církvi za 6,5 milionů jenů (asi 20 milionů korun). Ačkoli pomocný biskup provincie Dang Minyan souhlasil s vyjednáváním o této transakci, mnozí ka- Kolumbie PÿÕBÃH PASTORA Pastor Norberto leûÌ na zemi u nohou dozorc˘ a slab˝ papundekl je jedinou ochranou mezi jÌm a mrazivou zemÌ. Chladn˝ noËnÌ vzduch v tÈto nadmo¯skÈ v˝öce se mu pro¯ez·val do kostÌ jako ostrÈ noûe. Na cel˝ den mu vÏznitelÈ svazujÌ ruce za z·dy provazem, kter˝ ut·hnou tak bolestivÏ, ûe kaûd˝ pohyb mu p˘sobÌ hroznou bolest. Dozorci majÌ na¯Ìzeno, ûe nesmÏjÌ vÏzni ¯Ìci ani slovo. Pastor se jim vöak vytrvale snaûÌ vypr·vÏt o BoûÌ l·sce. NÏkte¯Ì dozorci ho ok¯ikujÌ, aby z˘stal zticha, jinÌ ho znechucujÌ sv˝mi proklamacemi a odmÌtajÌ ho ot¯epan˝mi fr·zemi marxistickÈ ideologie, kterou pochytili od guerillov˝ch v˘dc˘. Ñé·dnou duöi nem·me! B˘h neexistuje!ì Norberto byl pastorem v malÈ kongregaci asi Ëty¯iceti Ëlen˘ v Caquet·, mÏsta na jihu Kolumbie, poblÌû hranic s Ecuadorem. Celou oblast suûujÌ guerillovÈ oddÌly Ozbrojen˝ch revoluËnÌch sil Kolumbie (ORSK). BÏhem prvnÌch t¯Ì mÏsÌc˘ Norbertova p˘sobenÌ ve sboru se asi dvacet tradiËnÌch Ëlen˘ cÌrkve odevzdalo Kristu. V tÈ dobÏ zaËali guerillovÌ p¯ed·ci vyz˝vat Norberta, by tuto oblast opustil. (Povstalci si Ëasto berou za cÌl sv˝ch ˙tok˘ k¯esùanskÈ sbory a jejich pastory, pro20 toûe k¯esùanÈ se vz·jemnÏ povzbuzujÌ k hled·nÌ BoûÌho kr·lovstvÌ a nikoli k uch˝lenÌ se ke guerillovÈmu boji.) Jejich koneËn˝m varov·nÌm byla v˝zva, aby pastor Norbert opustil mÏsto do Ëty¯iadvaceti hodin. To vöak Norberto odmÌtl. ÑPro l·sku, kterou k Bohu chov·m, neodejdu, ani kdyby mi takto vyhroûovali kaûd˝ den a z˘stanu, i kdyû mÏ to bude st·t ûivot.ì Nakonec se povstalci z ORSK rozhodli naplnit svÈ hrozby a nÏkolik se jich vydalo cestou k pastorovu domu se z·mÏrem Norbeta zabÌt. N·sledujÌcÌ den se Norbert dovÏdÏl, ûe kdyû p¯ÌsluönÌci guerill dorazili k jeho domu, museli zase odejÌt, kv˘li Ñstr·ûc˘mì, kte¯Ì d˘m hlÌdali. ÑKdyû jsem o tom uslyöel, hned jsem dobro¯eËil Bohu, protoûe to museli b˝t jedinÏ andÏlÈ, kterÈ On poslal. Jak stojÌ v PÌsmu: ÇHospodin˘v andÏl se poloûÌ t·borem kolem tÏch, kte¯Ì se bojÌ Boha a bude je br·nitëì (éalm 34,8). Avöak o mÏsÌc pozdÏji se guerilly zase vr·tily. Toho veËera, kdy pastor a jeho jeden·ctilet˝ syn byli v kostele sami p¯ed nimi n·hle stanuli ozbrojenÌ povstalci. P¯inutili Norberta, aby je n·sledoval. Jeho syn vöak chytil otce za nohu a k¯iËel: ÑNeberte naöeho tatÌnka!ì Voj·ci chlapce odtrhli a chladnÏ odhodili stranou. Pastora zajali a odvedli jako rukojmÌho do hor. Nadmo¯sk˝ v˝öka zp˘sobila dramatick˝ pokles teploty a velmi promÏnlivÈ poËasÌ s Ëast˝mi p¯eh·Úkami. Noci se staly pro pastora Norberta doslova muËiv˝mi. ÑKdyû jsem cÌtil, ûe tu zimu jiû dÈle nesnesu, pocÌtil jsem Ëasto zvl·ötnÌ teplo, kterÈ se mi rozlÈvalo po celÈm tÏle a uvÏdomoval jsem si p¯itom intenzivnÏ BoûÌ p¯Ìtomnost.ì Dny v zajetÌ naplÚovalo vysl˝ch·nÌ, obviÚov·nÌ a nejhruböÌ v˝hruûky. Aby st·le v srdcÌch obyvatelstva ûivili strach (jejich hlavnÌ zbraÚ), povstalci velmi Ëasto svÈ hrozby naplÚujÌ. S vÏdomÌm tÈto skuteËnosti se pastor i jeho rodina skuteËnÏ strachovali o ûivot. GuerillovÌ povstalci ORSK p˘sobÌ na tak¯ka 40 % venkovsk˝ch a horsk˝ch oblastÌ a na mnoha dalöÌch mÌstech p˘sobÌ prost¯ed- tolíci považují takovou transakci za nelegitimní. Pamatujme v modlitbách na všechny zraněné řádové sestry a vyprošujme moudrost pro čínské věřící, aby věděli, jak jednat s komunistickými úřady. – Hlas mučedníků, Kanada, 7. prosince 2005 n P·kist·n POMOC HLASU MUČEDNÍKŮ Na začátku října 2005 postihla Pákistán nejhorší přírodní katastrofa v historii. Ničivé zemětřesení o síle 7,6 Richterovy stupnice postihlo sever země, zejména oblast Kašmíru. O život přišlo více než osmdesát tisíc lidí a přes tři miliony lidí zůstalo bez střechy nad hlavou. Doslova několik hodin po oznámení této pohromy, odeslala naše misijní organizace obětem katastrofy dva tisíce souprav se základními potřebami na přežití. Tisíce dalších se nyní připravují. V lednu roku 2003 započal Hlas mučedníků s projektem těchto souprav pro Pákistán, Afghánistán a Irák. Za pomoci sítě tamních sborů i křesanských dobrovolníků se tento projekt stal velmi účinným. A právě z tohoto důvodu jsme dokázali na ničivé zemětřesení rychle zareagovat nebo jsme měli k dispozici jak zkušený tým, tak i potřebný materiál na místě. Zmíněné soupravy jsou neprodyšné plastové pytle, ve kterých jsou pod vakuem takové potřeby jako např. pokrývka, košile, lehčí bunda, čepice, ručník a další potřeby včetně křesanské literatury. Tyto soupravy pak připravují vyškolené týmy našich dobrovolníků. Soupravy jsou zasílány zejména do oblastí, kde jsou pronásledováni křesané. Ale v Pákistánu po zemětřesení dostá- 21 nictvÌm sv˝ch podporovatel˘, inform·tor˘ a sympatizant˘. Tato organizace, kter· byla zaloûena v roce 1964 je nejvÏtöÌ ze vöech podvratn˝ch skupin v Kolumbii a pro dosaûenÌ moci v zemi a podporu svÈho hnutÌ pouûÌv· vöechny zloËinnÈ prost¯edky ñ ˙nosy, vraûdy, vydÌr·nÌ a obchod s drogami. DÌky tÈto organizaci a jejÌm menöÌm sestr·m, N·rodnÏ osvobozeneckÈ arm·dÏ a polovojenskÈ skupinÏ zn·mÈ jako Spojen· domobrana Kolumbie se tato zemÏ stala jak˝msi svÏtov˝m centrem ˙nos˘ a politick˝ch vraûd. Podle odhad˘ bylo jenom v minulÈm roce (2004) uneseno 2200 osob a podle ˙daj˘ jich z˘st·v· vÌce jak 60 st·le v rukou ORSK. V roce 2001 prohl·sil Mono Jojoy, n·ËelnÌk guerill ORSK, ûe vöichni evangelik·lnÌ duchovnÌ se v zemi stanou cÌlem jejich n·silÌ, protoûe odporujÌ ideologii organizace. Od tÈ doby bylo v zemi zavraûdÏno 150 pastor˘ a ti, kte¯Ì vydrûeli a d·le v zemi hl·sajÌ evangelium jsou v trvalÈm ohroûenÌ ûivota. Po devÌti dnech str·ven˝ch v hor·ch na jihov˝chodÏ Kolumbie, propustili p¯ÌsluönÌci guerill pastora Norberta pod podmÌnkou, ûe opustÌ jejich oblast. ÑByl jsem velmi smutn˝ z toho, ûe musÌm odejÌt z mÌsta, kam mÏ povolal B˘h ke svÈ sluûbÏ,ì vypr·vÌ Norberto. Kdyû jsem se louËil, spoluvϯÌcÌ z naöeho sboru mÏ objÌmali a plakali. Byli neöùastnÌ, ûe odch·zÌm, ale sou- vali tyto soupravy nejenom křesanské ale i muslimské rodiny, které tak mohli zakusit křesanskou lásku k bližnímu. Když v Indonésii udeřily vlny a v Pákistánu zemětřesení, rozdávali tam naši pronásledovaní spoluvěřící svým muslimským spoluobčanům to, co sami v rámci humanitární pomoci obdrželi. Zde je několik komentářů pákistánských křesanů, kteří se distribuce souprav zúčastnili: Křesané z vesnice Nosherah, kterou napadli radikální muslimové byli v nanejvýš v kritickém stavu. Útočníci vypálili řadu křesanských domů. Naštěstí nám přišli na pomoc vaši pracovníci, kteří rozdávali jak potraviny tak soupravy se základními věcmi na přežití. Od žádné jiné organizace jsme pomoc neobdrželi. Jsme vám velice vděční. – pastor z vesnice Nosherah Díky projektu souprav s nejnutnějšími potřebami na přežití se ženy z našeho sboru pravidelně modlí za pronásledovanou církev. – pastor Saleem z Faisalabádu Do této doby jsme těmito soupravami zaopatřili více než 55 000 křesanských rodin. Děkujeme vám, že nám pomáháte přinášet tuto pomoc naším spoluvěřícím v Pákistánu, Afghánistánu a Iráku. – Hlas mučedníků, USA, leden 2006 MUSLIMŠTÍ DUCHOVNÍ POŽADUJÍ OBĚŠENÍ ‚ZNESVĚTITELE KORÁNU‘ V průběhu pátečních modliteb minulý týden muslimští duchovní v pákistánské provincii Paňdžáb podporovaní vládními představiteli vystoupili s požadavkem veřejné popravy křesana obviněného z rouhání. Vůdce islamistické skupiny později vyzval k celostátnímu protestu během zítřejšího dne, jehož účastníci by rovněž požadovali po- KolumbijötÌ kazatelÈ na semin·¯i, kter˝ uspo¯·dal Hlas muËednÌk˘ v†r·mci svÈho projektu na pomoc k¯esùan˘m v†Kolumbii. VϯÌcÌ v†tÈto zemi ûijÌ ve stÌnu ˙nos˘ a†vraûednÈho n·silÌ marxistick˝ch guerillov˝ch skupin. 22 ËasnÏ vdÏËnÌ Bohu, ûe mÏ zachr·nil z rukou guerill.ì Pastor Norberto p¯esÌdlil na jinÈ mÌsto a pokraËoval ve svÈ pr·ci a sluûbÏ, aËkoli v˝hr˘ûky dost·val nad·le. Pat¯Ì k celkem stovce kolumbijsk˝ch pastor˘, kterÈ Hlas muËednÌk˘ dlouhodobÏ podporuje. pravu Yousafa Masiha, křesana obviněného ze spálení listů z Koránu, kterého se měl údajně dopustit před třemi týdny. Obvinění se stalo záminkou k projevům násilí v paňdžábském městě Sangla Hill, při kterých muslimové zničili čtyři sborové budovy. Očití svědkové údajně viděli muslima, který dlužil Masihovi značnou finanční částku, jak vhodil hořící zápalku do místnosti, kde byly listy z Koránu uloženy. Policisté v Sangla Hill zatkli a mučili čtyři z Masihových šesti bratrů a donutili tak údajného rouhače, aby se jim sám vydal výměnou za jejich propuštění. – Compass Direct, Istanbul, 8. prosince 2005 NigÈrie N¡SILÕ MEZI MUSLIMY A KÿESçANY Rev. Lohnan Zuzul je anglik·nsk˝ duchovnÌ farnosti sv. Luk·öe ve vesnici Kaderko v nigerijskÈm st·tÏ Plateau. V b¯eznu roku 2004 vÌce jak 2000 muslim˘ kmene Fulani, mnozÌ z nich byli ozbrojeni, napadli vesnici Kaderko, zniËili tamnÌ kostely a vyhnali z tÈto oblasti k¯esùany. Stalo se to v r·mci dlouhotrvajÌcÌ kampanÏ nam̯enÈ proti zdejöÌm k¯esùan˘m. ÑVöe se p¯ihodilo 18. b¯ezna, kdy p¯iölo nÏkolik p¯ÌsluönÌk˘ kmene Fulanis a zaËali bombardovat vesnici. Zabili 24 lidÌ, vËetnÏ ûen a nÏkolika dÏtÌ,ì uv·dÌ rev. Zuzul. ÑD˘vod proË o tom hovo¯Ìm je ten, ûe se jednalo o ˙tok zcela z·mÏrn˝, tito lidÈ p¯iöli s cÌlem vypalovat kostely, a zabÌt kaûdÈho, kdo vyzn·v· jmÈno P·nÏ. Tito lidÈ vyp·lili mnoho kostel˘. RovnÏû n·ö anglik·nsk˝ kostel v Kaderko se snaûili vyp·lit. Nanosili dovnit¯ budovy suchou tr·vu a zap·lili ji. Ale B˘h jim to p¯ekazil, kostel nevyho¯el.ì V uplynul˝ch letech se nigerijsk˝ st·t Plateau, ve kterÈm delöÌ Ëas p˘sobila ¯ada denominacÌ a k¯esùansk˝ch organizacÌ, stal bojiötÏm, kde se radik·lnÌ muslimovÈ snaûili vyuûÌt dlouhotrvajÌcÌ etnickÈ z·ötÏ na podporu svÈ n·silnÈ kampanÏ proti cÌrkvÌm a k¯esùan˘m. P¯ÌbÏh rev. Zuzula by bylo moûnÈ opakovat mnohokr·t a v nesËetn˝ch variacÌch, vûdy s davy vypalujÌcÌmi kostely do z·klad˘ a vyh·nÏjÌcÌmi k¯esùany a n·silÌm, kterÈ za sebou zanech·v· tisÌce vdov a sirotk˘ a desetitisÌce bezdomovc˘. n T·dûikist·n MUŽ MODLITBY Po dvě hodiny každého rána a více jak dvě hodiny večer, stráví pastor Sergej Bessarab ve společenství s Pánem. Čte Bibli, modlí se a zpívá duchovní písně. Podobně jako prorok Daniel i Sergej má pevně stanovený denní modlitební čas. 12. ledna 2004 protáhl Sergej svou modlitební chvíli hluboko do noci. Tehdy si zcela výjimečně uvědomoval Boží moc a přítomnost. Sergej seděl v předpokoji svého domu, místnosti, přestavěné na modlitebnu, kde se scházel malý sbor, který se svou manželkou založili. Šlo o jediný křesanský sbor v Isfaře, městě na severozápadě Tádžikistánu, jediný zdroj světla na místě s 126 mešitami. Jak Sergej seděl, zpíval a hrál na kytaru, náhle přerušila noční ticho salva několika výstřelů. Kulky pronikly čelním oknem. První kulka zasáhla sedícího Sergeje do ruky, druhá do nohy a třetí kulka, která ho zasáhla do krku, ukončila jeho pozemský život. Manželka, která se 23 okamžitě probudila a přiběhla zjistit, co se stalo, již viděla svého muže pouze umírat. Avšak útočník ještě nebyl u konce. Obcházel dům a bezhlavě pálil do stěn jejich betonového domu i zaparkovaného automobilu. Nakonec utíkal pryč úzkou a prašnou alejí až zmizel v chladné noční temnotě. Jen týden před touto událostí, přinesly tamní noviny negativní článek o tomto sboru, který nesl název: „Co by se mělo udělat se Sergejem Bessarabem?“ Útočník si zjevně sám na tuto otázku odpověděl. Ještě před pěti lety by bylo značně obtížné představit si Sergeje, jak odevzdává svůj život Kristu. Byl známou postavou organizovaného kriminálního podsvětí v Tádžikistánu a měl za sebou pětinásobné vězení, celkem osmnáct let. Ve vězení se však setkal s jistým Sergejem Gavrilovem, člověkem, který ve vězení uvěřil prostřednictvím jedné baptistické misie. Tento muž začal Sergejovi tvrdit, že Kristus se může v jeho životě stát skutečným. „Modli se za někoho jiného,“ řekl mu tehdy Bessarab. „Modlit se za mě, to je jenom mrhání časem.“ Ale Sergej Gavrilov trval na svém. Chodil pravidelně do vězeňské kaple a tam se vytrvale modlil za svého přítele, aby i on přijal Krista. V srpnu 2000 došly jeho modlitby vyslyšení – Bessarab poklekl a prosil Pána Ježíše, aby se stal jeho Spasitelem. Jen o šest měsíců později již tento nový věřící vedl ve vězení skupinku biblického studia. Z vězení byl propuštěn v listopadu 2001 a krátce na to i pokřtěn. Do vězení však zašel ještě mnohokrát, nebo tam bylo mnoho těch, které osobně znal a kteří potřebovali rovněž spásu. Bessarab neúnavně cestoval po celé zemi. Byl vášnivým kazatelem, jehož srdce hořelo velkou láskou pro lidi. Bůh ho poslal založit nový sbor do města Isfara – místa, kde nebyla po křesanství jediná stopa. POZADÕ KONFLIKTU: St·t Plateau leûÌcÌ ve st¯ednÌ NigÈrii je p¯ev·ûnÏ k¯esùansk˝. Neû se v NigÈrii ujala vl·dy demokracie, byl tento n·rod ovl·d·n v˝luËnÏ muslimy ze severnÌ Ë·sti, kde se st¯Ìdaly dikt·torskÈ reûimy. BÏhem tÏchto let nab˝vala zdejöÌ muslimsk· menöina kmene Hausa r˘zn˝ch privilegiÌ a postupnÏ bohatla a urËovala politiku i obchod. Chudoba a druho¯adost, kterou zakouöeli k¯esùanÈ v nich vyvolaly vöeobecn˝ pocit nevole. MnozÌ muslimovÈ z kmen˘ Hausa a Fulani se bÏhem poslednÌch let vraceli zpÏt do Plateau a s nimi p¯ich·zeli i novÌ a to paradoxnÏ kv˘li tvrdosti isl·mskÈho z·kona öarÌja, kter˝ byl zaveden v severnÌch st·tech. A tak vyvstal choulostiv˝ konflikt nad p˘dou mezi chovateli st·d z kmen˘ Hausa a Fulani a k¯esùany kmene Tarok, kte¯Ì p˘du obdÏl·vali. VÏtöina ned·vn˝ch vln n·silÌ, ke kter˝m doch·zÌ od roku 2004, zaËaly tÌm, ûe st·da kmen˘ Fulani poölapala ˙rodu kmenu Tarok, kter· pro nÏ znamen· jedinÈ ûivobytÌ. P¯ÌsluönÌci Tarok pak vzali vÏc do sv˝ch rukou a pobÌjeli a kradli dobytek kmene Fulani, coû bylo zase jejich ûivobytÌ. Fulani odpovÏdÏli v ˙noru 2004 toutÈû mincÌ a spoleËnÏ s najat˝mi ûold·ky z »adu a Nigeru pobili ve vesnici Yelwa 90 p¯ÌsluönÌk˘ kmene Tarok vËetnÏ 48, kterÈ pobili sekyrami v kostele, kde hledali ˙toËiötÏ. Kostel pak ˙toËnÌci strhli. O dva dny pozdÏji k¯esùanÈ v mÏstÏ Gerkawa, leûÌcÌm v okrese Shendam za˙toËili na muslimskÈ sousedy jako odvetu na ud·lost v Yelwa. Zabili nejmÈnÏ Ëty¯icet muslim˘ a jejich tÏla sp·lili. N·slednÏ arm·da evakuovala asi 3000 muslim˘ z Gerkawa do Yelwy. N·silÌ vöak pokraËovalo i navzdory p¯Ìtomnosti arm·dy. Nakonec spojen· skupina rozpt˝len˝ch nemuslim˘ podnikla odvetn˝ ˙tok, kter˝ p¯inesl osvobozenÌ oblasti od tyranie vl·dnÌ arm·dy a znamenal pro p˘vodnÌ obyvatele Yelwy opÏtnÈ zÌsk·nÌ svÈho vlastnictvÌ. Avöak zabÌjenÌ v Yelwa, kterÈ rozhodnÏ nelze schvalovat, zap·lilo n·slednÏ muslimskÈ uvÏdomÏ24 nÌ nap¯ÌË severnÌ NigÈriÌ a vy˙stilo nakonec v dalöÌ odvetnÈ zabÌjenÌ jemuû padlo za obÏù p¯es 200 nemuslim˘ ve st·tÏ Kano. Nigerijsk˝ kongres vyhl·sil ve st·tÏ Plateau n·slednÏ stav ohroûenÌ. Nigerijsk˝ prezident Olusegun Obasanjo jmenoval na öest mÏsÌc˘ penzionovanÈho gener·la Chris Alliho za vl·dnÌho zmocnÏnce pro ¯eöenÌ problÈmu v Plateau. P¯i projevu v jednom kostele Alli prohl·sil, ûe n·silÌ v Plateau vych·zÌ z problÈm˘, kterÈ zde p¯etrv·vajÌ jiû vÌce jak deset let. Odhadl, ûe obnovenÌ infrastruktury bude vl·du st·t kolem sta milion˘ dolar˘. ÑJsme p¯esvÏdËenÌ, ûe cÌrkvi v Plateau byla vyhl·öena lstiv· v·lka,ì tvrdÌ biskup Kwashi z Jos. ÑCÌrkev utrpÏla velikou r·nu a ti, kte¯Ì sedÌ v ˙¯adech nejsou schopni zajistit ani pot¯ebnou pomoc ani ochranu.ì Nigerie i nad·le z˘st·v· oblastÌ, kde doch·zÌ k pron·sledov·nÌ, zejmÈna kv˘li snaze radik·lnÌch muslim˘ rozöi¯ovat platnost z·kona öarÌja za hranici severnÌch st·t˘. Navzdory vln·m n·silÌ, cÌrkev rapidnÏ roste. Za poslednÌch Ëty¯icet let se poËet evangelik·lnÌch k¯esùan˘ zv˝öil z 2,1 milion˘ na 26 milion˘. BÏhem tÈto doby se takÈ NigÈrie stala svÏtovou velmocÌ ve vysÌl·nÌ mision·¯˘. Avöak zemÏ jako celek nar·ûÌ na mnoûstvÌ problÈm˘. Na prvnÌm mÌstÏ je to korupce. Svůj úkol ale Bessarab splnil, založil sbor, do kterého přicházeli další lidé, kteří uvěřili v Krista. „Jeho život víry v Krista byl jako zářící hvězda,“ řekl Gavrilov, „bylo to jako exploze.“ Zdroje jeho nepřetržité duchovní horlivosti a vroucnosti spočívaly v každodenním čtyřhodinovém obecenství s Pánem spojené se studiem Písma. Jeho žena Tamara Hlasu mučedníků řekla: „Nepoznala jsem jiného člověka tak oddaného modlitbě, jako byl Sergej.“ Ale svědectví Sergeje Bessaraba neskončilo v onu temnou noc v Isfara. „Mnoho lidí bylo probuzeno z duchovního spánku,“ řekl jeho přítel Gavrilov, „a to nikoli jen v Tádžikistánu, ale i v Kirgizstánu a Kazachstánu. Mnozí vězni ve vězeních, kteří slyšeli jeho příběh pak přišli ke Kristu mnohem blíž a vydávali své životy opravdově Bohu.“ Tamara obdržela dopisy z osmi různých vězení v Tádžikistánu od vězňů, kteří vyznávali, že byli hluboce ovlivněni službou a svědectvím jejího manžela. U Bessarabova hrobu přijal Pána Ježíše za Spasitele jeho osmnáctiletý nevlastní syn Sergej Babadjanov. „Na svého pravého otce si nepamatuji, ale Sergej se stal mým novým otcem,“ řekl Babadjanov. Když jsem měl nějaké problémy, šel jsem za ním a společně jsme o nich hovořili a probírali je. Vždycky mi porozuměl a podpořil mě. On nikoho nikdy nesoudil. ‚Mým úkolem je povědět vám o Ježíši a říci vám, že musíte činit pokání, a přijde čas, kdy tomu porozumíte‘“ vzpomínal na nevlastního otce Babadjanov. „A můj čas přišel u tehdy u jeho hrobu.“ Služba v městě Isfara pokračuje. Několik týdnů po této tragické události mnozí členové sboru měli strach a do shromáždění nechodili. Ale nyní již zase chodí. Gavrilov i celý sbor v Isfara věří, že evangelium jednou osloví jednu Rev. Zuzul stojÌ v†ruin·ch svÈho kostela 25 Odhaduje se, ûe v˝öe vöelijak˝ch zpronevÏr p¯esahuje Ë·stku 40 miliard dolar˘, coû je i v˝öe n·rodnÌho dluhu. T¯etina populace ûije pod hranicÌ chudoby a rovnÏû nezamÏstnanost je velik·. DalöÌ hrozivou skuteËnostÌ je to, ûe 5 ñ8% populace je HIV pozitivnÌ, coû m· za n·sledek jiû 1,5 milion˘ sirotk˘. Hlas muËednÌk˘ nigerijskÈ k¯esùany trvale podporuje ¯adou projekt˘, t˝kajÌcÌch se zejmÈna sirotk˘ a rodin zavraûdÏn˝ch k¯esùan˘. ñ Hlas muËednÌk˘, Velk· Brit·nie, sbornÌk za rok 2005 osobu – člověka, který zabil jejich přítele a pastora. Za tento zločin byl zatčen syn jednoho z muslimských vůdců. Gavrilov náš rozhovor uzavřel slovy: „Jednoho dne se potkáme s člověkem, který zabil Sergeje, nebo hojně pracujeme ve vězeních po celém Tádžikistánu. A tehdy i jemu povíme o záchraně v Ježíši Kristu.“ – Hlas mučedníků, Nový Zéland, srpen 2005 SrÌ Lanka MAHINDA RAJAPAKSE VYHR¡L PREZIDENTSK… VOLBY SrÌlanËanÈ zvolili 17. listopadu novÈho prezidenta, p¯ed kter˝m nynÌ stojÌ v˝zva v podobÏ jedn·nÌ s p¯edstaviteli buddhistickÈ elity usilujÌcÌmi o v˝raznÏjöÌ nadvl·du nad p¯ÌsluönÌky n·boûensk˝ch menöin. Mahinda Rajapakse, kter˝ vyhr·l volby tÏsn˝m rozdÌlem, ËelÌ takÈ dalöÌm problÈm˘m: musÌ obnovit pozastaven· mÌrov· jedn·nÌ s Tamilsk˝mi tygry, a takÈ zÌskat vÌce prost¯edk˘ pro programy na podporu obÏtÌ tsunami. K¯esùany nicmÈnÏ znepokojuje zejmÈna n·tlak, kter˝ na prezidenta vyvÌjejÌ mÌstnÌ buddhistÈ. P¯ed volbami vstoupil Rajapakse do koalice s buddhistickou stranou Jathika Hela Urumaya (JHU, Strana n·rodnÌho dÏdictvÌ), kter· organizovala rozs·hlÈ kampanÏ za p¯ijetÌ z·kon˘ proti konverzÌm. PodobnÈ z·kony by omezily svobodu konverzÌ od jednoho n·boûenstvÌ k druhÈmu, a souËasnÏ by vyvol·valy pochybnosti o motivech jakÈkoli n·boûenskÈ skupiny nabÌzejÌcÌ soci·lnÌ pÈËi nebo materi·lnÌ pomoc chud˝m. V polovinÏ z·¯Ì Rajapakse podepsal s JHU dohodu, ve kterÈ p¯islÌbil agresivnÏjöÌ p¯Ìstup k mÌrov˝m jedn·nÌm s LTTE, v˝mÏnou za volebnÌ podporu buddhist˘. Pastor Sergej Bassarab n BÏlorusko LETNIČNÍ SBOR V MINSKU ČELÍ ÚŘEDNÍ KONFISKACI SVÉHO VLASTNICTVÍ Letničnímu sboru Církev nového života nyní hrozí ztráta vlastnictví soudní cestou. Agentura Forum 18 se dověděla, že tento sbor neuspěl při pokusu zvrátit úřední rozhodnutí o konfiskaci jak sborové budovy tak i jeho pozemku. Sbor se schází k bohoslužbám v již nepoužívaném kravíně, který vlastní již od září 2004, když se do té doby neúspěšně snažil získat povolení ke koupi či k pronájmu nějakou budovu v Minsku. V odvolání proti rozhodnutí soudu schválit příkaz radnice v Minsku, která se snaží sbor přinutit budovu kravína prodat, sbor poukazuje na 26 Z·kony proti konverzÌm souË·stÌ tÈto dohody nebyly ñ alespoÚ ne ve¯ejnÏ. V˘dce JHU Athuraliye Rathna Thero nicmÈnÏ 20. z·¯Ì v rozhovoru pro denÌk Colombo Page uvedl, ûe se jeho strana Ñrozhodla sv˘j n·vrh [z·kona proti konverzÌm] st·hnout, neboù hrozba konverzÌ k jin˝m n·boûenstvÌm p¯estane existovat, jakmile se ministersk˝ p¯edseda Rajapakse stane prezidentem.ì NynÌ musÌ Rajapakse vyjedn·vat s vysoce postaven˝mi buddhistick˝mi mnichy, poûadujÌcÌmi zmÏnu ˙stavy a vyhl·öenÌ buddhismu jako st·tnÌho n·boûenstvÌ. V p¯ÌpadÏ ne˙spÏchu se z·kony proti konverzÌm bezpochyby objevÌ zp·tky na po¯adu jedn·nÌ parlamentu. K¯esùanÈ uv·dÏjÌ, ûe zmÏna ˙stavy by mÏla stejn˝ nebo jeötÏ vÏtöÌ dopad jako dvojice z·kon˘ proti konverzÌm, kterÈ byly v pr˘bÏhu letoönÌho roku parlamentu p¯edloûeny. Rajapakse i jeho protivnÌk, Ranil Wickremesinghe, ve sv˝ch p¯edvolebnÌch kampanÌch problematiku svobody n·boûenskÈho vyzn·nÌ zmiÚovali, nicmÈnÏ vyh˝bali se ve¯ejn˝m slib˘m v oblasti legislativnÌch ˙prav omezujÌcÌch n·boûenskÈ konverze. Informovala o tom N·rodnÌ k¯esùansk· evangelik·lnÌ aliance SrÌ Lanky (National Christian Evangelical Alliance of Sri Lanka, NCEASL). to, že kravín již nelze podle městské vyhlášky používat k původnímu účelu a je tedy bezpředmětné opírat konfiskaci o důvody využívat budovu k původnímu účelu. Sbor se rovněž ohrazuje proti diskriminaci své členky Ludmily Jakimovičové, které jako vysoce postavené městské úřednici bylo sděleno, že bude na konci roku 2005 propuštěna a její poslední výplaty o třicet procent kráceny. – Forum 18, Norsko, 9. prosince 2005 KNĚŽÍM PŘIKÁZÁNO OPUSTIT BĚLORUSKO Dva katoličtí kněží z Polska dostali příkaz opustit do konce prosince Bělorusko, když jim předtím úřady odmítly prodloužit víza. Oba kněží, kteří strávili v zemi víc jak deset let, přitom o tomto kroku úřadů neobdrželi žádné vysvětlení. Jeden z kněží, který sloužil v minsko-mogilevské diecézi se rozhodl proti vyhoštění neprotestovat. Učinil tak proto, aby vztahy s běloruskými úřady ještě více nevyostřoval a to především kvůli novému knězi, kterému nedávno úřady povolily vstup do země. Podle zprávy agentury Forum 18 z 22. prosince 2005, druhý kněz, páter Robert Krzywicki, připisuje své vypovězení ze země práci s mládeží i rozvíjející se vztahy s dalšími církvemi v rámci ekumenických či humanitárních aktivit. Farníci z města Borisov, kde Krzywického služba začala, sepsali petici, kterou úřady žádají, aby své stanovisko změnily. Bělorusko je nejrestriktivnější zemí v Evropě. Pamatujeme v našich modlitbách i na tuto zemi, aby se tamní situace změnila k lepšímu. – Hlas mučedníků, Kanada, 5. ledna 2006 BEZPROSTÿEDNÕ HROZBA ZamÏstnanec NCEASL popsal podivnÈ ticho, kterÈ se rozhostilo v ulicÌch Colomba po uzav¯enÌ volebnÌch mÌstnostÌ. Doprava byla minim·lnÌ, mnoho administrativnÌch pracovnÌk˘ odeölo z kancel·¯Ì dom˘ v obav·ch z projev˘ n·silÌ, kterÈ by se mohly po volb·ch rozpoutat. Podle NCEASL jiû buddhistiËtÌ extrÈmistÈ vyhroûovali, ûe po volb·ch za˙toËÌ na k¯esùansk· spoleËenstvÌ. NejkonkrÈtnÏjöÌ v˝hr˘ûku obdrûelo spoleËenstvÌ Assembly of God v Naalle, v distriktu Gampaha. »len˘m spoleËenstvÌm bylo ozn·meno, aù oËek·vajÌ ˙tok vËera noci. 27 n Venezuela ExtrÈmistÈ v uplynul˝ch letech zorganizovali ¯adu ˙tok˘ proti k¯esùan˘m a sborov˝m budov·m, zejmÈna potÈ, co v˝znamn˝ buddhistick˝ mnich, Ven. Soma Thero, v roce 2002 zah·jil kampaÚ proti konverzÌm ke k¯esùanstvÌ. Zpr·va vydan· ministerstvem zahraniËÌ Spojen˝ch st·t˘ 8. listopadu zmiÚuje tyto projevy n·silÌ s koment·¯em, ûe by SrÌlanËanÈ mÏli ctÌt svou ˙stavu ñ kter· zaruËuje kaûdÈmu obËanovi svobodu k praktikov·nÌ n·boûenstvÌ dle vlastnÌ volby. Auto¯i zpr·vy rovnÏû vyz˝vajÌ ke ÑspoleËn˝m iniciativ·m n·boûensk˝ch vedoucÌch r˘zn˝ch vyzn·nÌ ve snaze o mÌrovÈ vy¯eöenÌ konfliktuì. ñ Compass Direct, 18. listopadu 2005 VLÁDA OMEZILA MISIONÁŘE Venezuelské ministerstvo vnitra přikázalo všem americkým misionářům z organizace New Tribes Mission, aby do devadesáti dnů opustili všechny oblasti země, kde žije tamní domorodé obyvatelstvo. Toto rozhodnutí bylo oficiálně uveřejněno 15. listopadu a zrušilo tak výsadní povolení, které bylo misionářům dáno před více jak čtyřiceti lety. Napětí mezi Spojenými státy a socialistickou vládou prezidenta Chaveze se právě v posledních měsících stupňuje. Chavez obvinil pracovníky New Tribes Mission z vyzvědačství ve prospěch CIA a z hledání zahraničních komerčních zájmů. – Hlas mučedníků, Kanada, 23. listopadu 2005 DAV KÿESçANŸM PÿIK¡ZAL UKON»IT SHROM¡éDÃNÕ 7. srpna se k modlitb·m setkalo dvan·ct k¯esùan˘ z indickÈ odnoûe letniËnÌ cÌrkve Foursquare Gospel Church v mÏstÏ Horana (okres Kalutara) a to navzdory hrozb·m, kterÈ obdrûeli v p¯edchozÌm t˝dnu. Podle zpr·vy N·rodnÌ k¯esùanskÈ evangelickÈ aliance (NKEA) p¯eruöil toto setk·nÌ dav asi pades·ti buddhist˘, kte¯Ì poûadoval, aby k¯esùanÈ shrom·ûdÏnÌ ukonËili a rozeöli se dom˘. P¯Ìtomn˝ pastor zavolal policii a p¯ÌtomnÌ z obou stran byli vyzv·ni, aby se dostavili na policejnÌ stanici. Shrom·ûdÏnÌ buddhistÈ vyk¯ikovali, ûe k¯esùanÈ nemajÌ pr·vo se shromaûÔovat v jejich vesnici, kter· je zcela buddhistick·. AËkoli policejnÌ n·ËelnÌk uznal pr·vo k¯esùan˘ na shromaûÔov·nÌ, p¯ik·zal, aby bylo setk·nÌ ihned ukonËeno, protoûe ruöÌ ve¯ejn˝ po¯·dek a rovnÏû prohl·sil, ûe by se proto nemÏli setk·vat ani v budoucnu. Modlete se za k¯esùany na SrÌ Lance, kte¯Ì proch·zejÌ podobn˝mi ˙strky. Hlas muËednÌk˘ v souËasnosti p¯ipravuje pro tamnÌ k¯esùany vyd·nÌ biblick˝ch uËebnÌch text˘ a dalöÌ k¯esùanskou literaturu. ñ Hlas muËednÌk˘, USA, listopad 2005 Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu: [email protected] Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách: www.persecution.com www.persecution.net Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese: mucednici.prayer.cz Několikrát týdně aktualizované zprávy o pronásledování křesanů ve světě Compass Direct CZ www.prayer.cz • [email protected] přehledné třídění podle zemí a data • možnost zasílání e-mailem • soutěže o ceny 28 PŘÍLOHA O kr·li Jarobe·movi a dvou prorocÌch B I B L I C K Á Ú VA H A Text: 1. Královská 13, 1–33 Myslím, že člověk, který má rád jednoznačné příběhy s černobílými hrdiny, kde je od samého počátku jasné, kdo je postavou kladnou a kdo zápornou, kde jsou ve všem naprosto jasně, odpuste mi ten výraz, vyloženy karty, musí být tímto příběhem více než zmaten a musí se neklidně ptát, jaké že je vlastně poselství tohoto biblického vyprávění. Také náš oddíl ovšem začíná jednoznačně, kdy se velmi snadno orientujeme a nejsme na pochybách, že Jarobeám, král severní izraelské říše, která vznikla na základě řevnivosti na privilegia judského kmene, je postavou veskrze zápornou a tragickou, která poznamenává na trvalo tuto severní říši svým neslýchaným modlářstvím. V jeho zavedení kultu dvou zlatých býčků slyšíme ozvěnu dávné modly – zlatého telete, které si kdysi Izraelci vyrobili na poušti a označili jej za svého boha, který je vyvedl z Egypta a dokonce ho pojmenovali jménem Hospodina. Bylo to strašné rouhání, o kterém apoštol Pavel píše v 1. Kor. 10,7: „A také nebuïte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: ‚Usadil se lid, aby jedl a pil, a potom povstali k tancům.‘ Myslím, že není sporu o tom, že právě příběh o zlatém teleti z dob Mojžíše nám mnohé napovídá o této situaci a jejich příčinách. Můžeme zde spolu s vykladači vidět odvěkou lidskou touhu po pozemské bezstarostnosti a hojnosti, o radosti z podílu jen v tomto přítomném životě. A právě ten bůh, který ji poskytne je pravý, a by byl třeba falešný. V tom smutném mojžíšském příběhu rovněž tušíme úlevu mnohých nad tím, že se Mojžíš dlouho nevrací. Tehdy Izraelci nařídili Áronovi: „Vstaň a udělej nám boha, který by šel před námi. Vždy nevíme, co se stalo s Mojžíšem, tím člověkem, který nás vyvedl z egyptské země,“ volají Izraelci! (2. Mojžíšova 32,1) Pro mnohé to zřejmě byla velmi radostná událost, příležitost a zadostiučinění. Mojžíš jim určitě lezl značně na nervy. Již dlouho ho přece museli poslouchat, což se nakonec nelíbilo, jak víme z Písma, ani samotným Mojžíšovým sourozencům Áronovi a Mirjam. Svým činem chtěli Izraelci učinit konec svému životu na poušti, svému strádání, své cestě za Božím zjevením, třebaže do zaslíbené země. Jako kdyby prohlásili: „Už toho všeho máme až nad hlavu, nyní chceme normálně žít, radovat se a veselit. Chceme radostný a naplněný pozemský život. Nechceme tuhle pouš, chceme pozemský ráj, teï a hned. A jsme rozhodnuti si k tomu vytvořit i boha. To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země“ (32,4) A nyní král Jarobeám na tuto „zlatou“ tradici neblaze navazuje. Jde to až neuvěřitelně hladce. Nakonec žádný div, lidská přirozenost má přece ráda právě takovou víru, jejíž naplnění je hmatatelné, je zde na tomto světě, přináší pozemské štěstí, nasycuje žádost očí, žádost těla a pýchu života. Hospodin sám se pak stává jen vedlejším pojmem a jeho jménem lze nazvat cokoli. Může ho dobře nahradit třeba zlatá modla a falešný kult, může ho nahradit třeba sakrální atmosféra, nebo zase plytká náboženská extáze, které snadno propadá i člověk jsoucí na úplném duchovním scestí, jak to známe z příběhu o králi Saulovi a jeho služebnících. Jen pryč s únavným hledáním opravdové Boží přítomnosti, Boží vůle a vedení. Vždy nás dobře vede naše vlastní žádostivost. My sami víme nejlépe, co je pro nás dobré! Vždy Bůh, kterého nám hlásá Mojžíš, Samuel nebo David je Bůh příliš tvrdý. Jak to doslova prohlásili Izraelci na poušti: Hospodin nás vyvedl na pouš, aby nás zničil. Vypadá to, že nám vůbec nerozumí! Ano Jarobeám svou moderní modloslužbou má na co navazovat. A pak dojde k tomu slavnému Božímu zásahu a k proroctví proti falešnému oltáři. Přichází i mocné znamení prostřednictvím muže Božího, jak jsme četli. Až potud je náš příběh o Jarobeámovi a tomto bezejmenném proroku srozumitelný. Pak však přijdou 29 události nad kterými nám zůstává rozum stát. Co si máme o těchto věcech myslet? Jaké mohou mít poselství pro nás? Proč chtěl místní starý prorok oklamat Božího muže? Jak to, že se ten nechal tak snadno obelstít? Proč Hospodin použil k vyhlášení trestu proroka svůdce? Proč ten chtěl být nakonec pohřben s tím, kterého sám svedl a uvedl na něho záhubu? To jsou otázky, na které lze jen velmi těžko najít odpovědi. Ale pokusme se přece o nich alespoň zčásti poněkud spekulovat. Je cosi nevyzpytatelného v našem srdci, srdci, které Jeremiáš prohlašuje za převrácené. Právě v něm se skrývá náš největší nepřítel a to platí vždy a za jakýchkoli okolností. Přicestovavší muž Boží dobře vyřídil své poselství, které dokonce jak jsme několikrát zmínili, Hospodin potvrdil zázrakem a znamením. Nyní může spokojeně odejet jinou cestou než po které přijel. Bude cesta radostnější a uvolněnější než byla ta první. Můžeme se snadno vžít do jeho situace. Zatímco přijížděl tento muž Boží jistě plný neklidu a obav nad tím, jak to s ním a s jeho proroctvím dopadne, vždy nevěděl zda nebude nakonec mučedníkem a možná celou cestu duchovně bojoval, modlil se a přemýšlel před Boží tváří, nyní odjíždí již docela uvolněný, plný uspokojení a snad i určité pýchy, jak si jej Bůh použil a jak mocný dojem musel vyvolat. A snad si také pomyslel, jak by bylo krásné, kdyby odjet nemusel a mohl by přijmout určité náležité pocty. Ty, které mu nabízel Jarobeám byly samozřejmě příliš průhledné a navíc byl muž Boží ještě v silném duchovním rozhorlení, než aby selhal v něčem tak banálním a hloupém. Ale nakonec se na své cestě zastavil a usedl pod posvátným stromem, aby ve slavnostním rozpoložení, přemýšlel o tom, co prožil a oddal se pochopitelně určitému snění na řadu témat: „Co se bude nyní dít? Mělo moje poselství nějaký smysl, jak zapůsobilo na obyčejné lidi, zejména na ty, kteří cítili až do morku kostí, že to, co král dělá není rozhodně to nejlepší? A co ti skutečně zbožní? Opravdu chce Hospodin, abych nyní po takovém vítězství, po takových velikých znameních, jenom tak odjel, vyklidil pole a to zřejmě navždy? Vždy bych mohl místní vyznavače Hospodinovy ještě posílit, promluvit jim k srdci a pozitivně nasměrovat. A je docela možné, že právě takové snění se mu nakonec stalo osudným. V naší přirozenosti je totiž obsaženo také to, že největší pokušení pro nás nespočívá v překonání těch kterých obtíží a těžkých chvil a zkoušek, ale někdy naopak v překonání onoho stavu ex post, kdy jsme prožili určité duchovní vítězství a rádi bychom se nyní vznášeli na jeho křídlech, ale kdy k našemu údivu nesklízíme hmatatelné ovoce či dokonce musíme toto místo, co nejrychleji opustit. A navíc rovněž po vypjatém duchovním zasvěcení a úkolu, kdy se k nám skutečně sklonil Hospodin, prožíváme explozi radosti, která je většinou zakončena úžasným návratem mimořádné chuti k obyčejným lidských tužbám a činnostem. S tím takřka nedokážeme nic dělat. Je to jako když dlouhou dobu nejíme a pak náhle před nás položí ty nejvybranější pochoutky. Středověký mystik sv. Jan od kříže o tomto stavu duše poznamenává, že když duch se dává do pohybu směrem k obnovení a radostem v Bohu, v tutéž chvíli oblast smyslů naopak směřuje k pozemským radostem a rozkoši smyslové. Je to zdánlivá ozvěna biblického varování, že je sice možné začít dobře duchem, ale nakonec končit tělem. Možná, že jsme to někteří prožili. Když třeba v modlitbě najednou zažijeme radost a Boží přítomnost, vrací se překvapivě i radost z pozemského života. Přichází uvolnění, které je ovšem plné nemoudrých domněnek, tužeb a představ, často z říše snů. A to je jistě neobyčejně příznivá chvíle pro pokušitele. Ale nechme na chvíli muže Božího a obrame svou pozornost k druhé snad ještě rozporuplnější postavě, k starému místnímu proroku. Proč ten – sám letitý Boží služebník – pojal tak hrozný plán, svést Hospodinova proroka? Odpovědí bude zřejmě jakási skrytá řevnivost a žárlivost tohoto Hospodinova vyznavače. Uslyšel o velikém divu, který Hospodin vykonal skrze neznámého muže Božího a jistě ho někde hluboko uvnitř zabolelo, proč si k tomuto úkolu nevybral Hospodin jeho. A nejen to, ani u toho osobně nebyl, stalo se tak říkajíc „za jeho zády“. Tento starý prorok se zřejmě Jarobeámovy zásvětné slavnosti nezúčastnil, nebo s ní přirozeně nesouhlasil a v králově počínání 30 jednoznačně rozpoznal modlářství. A nyní se od svých synů dověděl, že Hospodin mocně zasáhl. A právě v této chvíli u něho nastupuje onen vnitřní proces, který zvnějšku vypadá tak podivně. Žárlivost je potřeba dobře ukrýt do veliké starosti. Když přišli do Jeruzaléma mudrcové od východu, aby se poklonili nově narozenému Mesiáši, král Herodes se zarmoutil a celý Jeruzalém s ním. Proč se tito lidé zarmoutili? Dělo se něco bez nich, něco o čem nevěděli, a přitom by to vědět měli. Navíc Hospodin posílá někoho z ciziny bez jejich vědomí. Pak Herodes, zástupně za všechny tyto zarmoucené, zahalil tento žárlivý zármutek do pokrytecké starosti: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit“ (Matouš 2,8). Jak strašlivé pokrytectví. Možná však Herodes v této chvíli ještě nebyl zdaleka rozhodnut pro fyzickou likvidaci zaslíbeného izraelského Krále. Náš starý prorok zřejmě pojal tak trochu podobnou „starost“. Chce Božího muže vyzkoušet a tak ho nachytat a dokázat, že ani s jeho vírou a poslušností to není tak slavné, jak by se mohlo zdát, že není o nic lepší než on sám. A tak i zpochybnit to, co se v Bét-elu stalo, zpochybnit, že se to skutečně stalo na Boží pokyn. Jaká nesmírná by to pro něho byla úleva. Tím by u místních Hospodinových vyznavačů nepřišel o svou prestiž Božího muže. Nejde na to ovšem tak brutálně bezbožně jako starověký bezbožník Herodes ale mnohem subtilněji. I v lidské přirozenosti věřícího člověka jsou jakési zbytky, rezidua žárlivosti. Chceme ty druhé, kteří by nás mohli nějak zastínit, nachytat, přesvědčit se, že podléhají stejným bídám jako my, přesvědčit se, že to s jejich zbožností není tak slavné, jak to na první pohled vypadá, zpochybnit tak nakonec to, co skrze ně Hospodin vykonal. Co taková řevnivost již všechno uvnitř Božího lidu napáchala. A jak jemné odstíny na sebe bere. Kolik toho bylo řečeno na adresu reformátorů a dalších Božích svědků. A všichni se samozřejmě tváříme, že se nás rozhodně nemůže nic takového týkat, že naše motivy jsou vždy jen výhradně stoprocentně ryzí. Ale buïme nanejvýš střízliví a bdělí! Jen ten může ve zkouškách obstát, kdo si sebe nemaluje v růžových barvách a je si na každém kroku vědom své lidské náchylnosti k pádu. Všichni kdo stoprocentně stojí, určité také stoprocentně padnou. A tak starý prorok zaútočí na jeden jediný příkaz, který muž Boží od Hospodina dostal. V tuto chvíli se nám tak před očima střetávají typické stránky naší lidské přirozenosti: žárlivost na straně jedné a touha po uznání a lidské chvále na straně druhé. Obě na sebe berou zbožné roucho. Starý prorok přichází právě v okamžiku nejmenší duchovní bdělosti cestujícího Božího muže. Ten sice nejprve odmítá, ale značně nepevně, jinak by nemohl uvěřit tak bláhovému výmyslu. Muž Boží se vnitřně zaradoval, že přece jen v těchto končinách bude moci zakusit lidskou přízeň a vidět plody své služby. Je to přece tak lidsky logické. A tak se pošetile vrací s radostí nad tím, že Hospodin změnil svůj názor a v ústrety mu posílá dokonce svého starého věrného služebníka. A na tomto místě bychom se měli zaměřit na pokušení, kterému můžeme být všichni z nás někdy vystaveni. Boží muž se měl po splnění úkolu vrátit jinou cestou a neměl jíst ani pít na místě, kde mocný div vykonal. V tom je jistě skryt určitý symbol, který se pokusme rozšifrovat. Když člověk vykoná určitý úkol od Hospodina, má také symbolicky odejít jinou cestou a nejíst a nepít na místě vykonaného poslání, myslíme to nyní symbolicky. Když Pán Ježíš vykonal mnoho divů a zázraků, někteří Izraelci ho chtěli prohlásit za krále. Ale on se ihned stáhl do ústraní. Nechtěl jíst a pít z Božích zázraků, tedy mít z nich osobní prospěch. Jak jsem již zmínil, to největší pokušení přichází až po splnění Božího úkolu. Žalmista prosí Hospodina o to, aby nad ním bděl při jeho vcházení i vycházení. Co tím vlastně myslí? To, že Pán má být při nás v našem vcházení, tedy, když vstupujeme do nějakého těžkého úkolu nebo zkoušky, tomu dobře rozumíme a není třeba nic vysvětlovat. Ale proč má být Hospodin také při nás v našem vycházení, tedy, když to nejhorší pominulo, když zkouška je již za námi? Právě protože je to ta nejkritičtější chvíle. Vzpomeňme na Elijáše, také on když vybojoval největší boj na hoře Karmel, má hrozné deprese z toho, že utekl před Jezábel, ale myslím ještě větší deprese z toho, že najednou musí opustit místo, kde vybojoval tak mocné duchovní 31 vítězství na které tak dlouho čekal a nezakoušet dále jeho výšiny. To v něm vyvolá až myšlenky na smrt. Také Elijáš na druhý den odešel, respektive utekl jinou cestou než kterou přišel, totiž triumfálně před izraelským králem. Také zmínění mudrcové odešli jinou cestou od narozeného Mesiáše, a myslím, že to nebylo jen kvůli Herodovi. Ano, zde před námi leží jedno z největších pokušení Božího lidu. Když si Bůh člověka k něčemu použije, má pochopitelně člověk vždy tendenci na takovém místě co nejdéle zůstat a zde jíst a pít. Žít dál z tohoto Božího úspěchu, jako by to byl náš soukromý, lidský úspěch. Mít z něho co největší osobní užitek a prospěch či osobní prestiž. A to je i vysvětlení toho, že někteří lidé, které si Pán zprvu mocně použil, se nakonec stávají druhým osidlem a svodem. Kolik již bylo takových kazatelů a pastorů, kteří nedokázali „vyjít“ z toho, k čemu si je Bůh použil. Jsou jako Gedeon, který sice vybojoval velké vítězství pro Izraelce, ale nakonec se pro ně stal sám léčkou, když je učil modlářství, anebo jakým svodem musel být pro Izraelce zestárlý Šalamoun! Ano my lidé jsme tak velmi náchylní, spadnout z výšin Božích na výšiny lidské a tak být nakonec zadáveni lvem, který obchází kolem a nedostat se do svého pravého duchovního domova. Náš oddíl nám totiž ukazuje také další důležitou věc, že všichni máme svůj duchovní domov někde jinde než v tom, co je viditelné, co je na očích, co nám zjednává respekt, obdiv nebo hmotné zaopatření. Máme mít na paměti stále cestu, jak se utéci do pravé Boží přítomnosti před ostatními, ale mnohem více před sebou samými. Oba proroci se tedy vrací. Oba jsou oklamáni člověkem. Jeden svým spoluvěřícím, druhý sám sebou, vlastní žárlivostí. A pak náhle je toto zdánlivě krásné společenství obou oklamaných Božích služebníků přerušeno tvrdým Hospodinovým slovem. Proč přichází skrze starého proroka? Hospodin mu tak potvrzuje, že Boží muž, kterého on svedl je skutečným Božím nástrojem a tak ho vlastně usvědčuje, že zde starý prorok odporuje Božímu jednání a Božím cestám. Jaké to asi bylo zděšení pro oba. S Bohem nejsou žerty. Když prorok po druhé odjíždí, je na cestě usmrcen lvem. Ale stalo se opět něco podivuhodného. Lev stál vedle mrtvoly a vedle osla. Osel neutekl, a lev neroztrhal ani mrtvolu proroka ani osla. Když o tom starý prorok uslyší, náhle se zhrozí. Ví, že je to další mocné znamení, že to, co se v Bét-elu stalo bylo Božím znamením a že toto proroctví je pravdivé a spolehlivé. Náhle je zaplaven lítostí k tomu, kterého svou žárlivostí svedl. Uloží jeho mrtvé tělo do svého vlastního hrobu a naříká nad ním: „Běda můj bratře.“ Běda nad naší lidskou bídou, běda nad mojí žárlivostí, běda nad tvou lidskou důvěřivostí. Běda nad tím, že jsi chtěl ujíst a upít ze slávy, která patří pouze Bohu. Starý prorok vydá rozkaz, aby byl po smrti pohřben vedle toho, kterého sám svedl. Až ve smrti dojdou opravdového smíření. A přece ten, který byl zadáven lvem, ten mrtvý Boží služebník, jehož mrtvoly se šelma nedotkla, byl větší než starý prorok z Bét-elu a všichni zdejší Izraelci. Jeho smrt přivodila lidská žárlivost a modlářství. Jejich hřích mu přivodil smrt. A tak i přes své selhání nakonec jeho služba a úděl nesou stopy a předobraz jiné budoucí a ještě hroznější žárlivosti Božího lidu, která přivodí smrt tomu největšímu z proroků, který se sice sám nedal oklamat, ale naopak se dobrovolně ztotožnil s naším hříchem a bezbožností. Nebyl postižen pro vlastní hřích jako muž Boží z Bét-elu, ale jak praví prorok: „Byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Všichni jsme bloudili jako ovce… Jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.“ Při pohledu na jeho mrtvé tělo na kříži i my naříkáme: Ježíši milý co jsi spáchal zlého! A víme, že to bylo naše zlo, které mu přivodilo smrt. Ale jeho mrtvé tělo nezůstalo napospas porušení, nezůstalo v hrobě, třetího dne byl vzkříšen z mrtvých. Prorok v Bét-elu chtěl dojít smíření s prorokem, kterého oklamal tím, že oba budou jednou odpočívat ve společném hrobě. Ale náš nářek nad ukřižovaným Božím Synem má slavnější zaslíbení (Řím 5,10): „Jestliže jsme my, Boží nepřátelé byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.“ (-sf-) 32 LÈk proti krutostem Tv˘j sluûebnÌk JÛab to byl, kdo mi dal p¯Ìkaz a kdo tvou otrokyni nauËil vöemu, co m· mluvit. (2. Samuelova 14,19). JednÈ noci se mi zd·lo, ûe jsem se z˙Ëastnil jakÈhosi veËÌrku, na kterÈm Solûenicyn, slavn˝ rusk˝ spisovatel a nositel Nobelovy ceny, p¯edËÌtal ze svÈ knihy Gulag Archipelago. Ho¯ce jsem plakal nad vöÌm utrpenÌm, kterÈ v knize popisoval. Pak se mÏ Solûenicyn zeptal: ÑVÌö o nÏjakÈm lÈku na takovÈ krutosti?ì OdpovÏdÏl jsem: ÑZnal jsem mnoho krimin·lnÌk˘. Kaûd˝ z nich mÏl nÏjakÈ slabÈ mÌsto. Jeden v·önivÏ miloval nÏjakou ûenu, jin˝ svÈ dÌtÏ a dalöÌ zase svÈho psa.ì Stalinova dcera SvÏtlana vypr·vÏla, jak svÈho otce jednou p¯emluvila, aby nechal propustit jistÈho vÏznÏ. JistÏ by mohla dok·zat jeötÏ vÌc. V d·vn˝ch dob·ch brali kr·lovÈ do zajetÌ dÌtÏ svÈho rivala, aby mu tak znemoûnili za˙toËit. Jsou provinilci, kte¯Ì by nesp·chali pl·novan˝ zloËin, kdyby jste jim pohrozili, ûe jim zabijete jejich psa. I nÏkte¯Ì nejtvrdöÌ vrahovÈ se dok·zali vzd·t jedinÈho krajÌce chleba, aby nadrobili vrabc˘m. éena, kter· v·m ukradla manûela, m˘ûe velice milovat svou matku, jejÌmû prost¯ednictvÌm by se dala p¯imÏt k tomu, aby se vaöeho manûela vzdala. JÛab, David˘v gener·l vÏdÏl, ûe kr·l chce prokazovat p¯i spr·vÏ zemÏ shovÌvavost. TÈto shovÌvavosti se JÛab dovol·val prost¯ednictvÌm ûeny, kterou poslal k Davidovi, aby mu vypr·vÏla vymyölen˝ p¯ÌbÏh o sv˝ch synech. Jeden ˙dajnÏ usmrtil v h·dce druhÈho a jen kr·l mohl zbylÈho syna vysvobodit od nejp¯ÌsnÏjöÌho trestu. Kdyû David p¯islÌbil milost pro zbylÈho syna, najat· ûena kr·le vyzvala, aby nynÌ projevil p¯i prokazov·nÌ shovÌvavosti d˘slednost a omilostnil i svÈho tÏûce zh¯eöivöÌho syna AböalÛma. UËiÚte ËlovÏka, kter˝ k¯ivdÌ v·m nebo spoleËnosti, p¯edmÏtem svÈ l·skyplnÈ studie. Hledejte skulinku, jak proniknout k jeho srdci. P¯irozenou l·sku dÏtÌ k rodiˢm lze vyuûÌt p¯i jejich nasmÏrov·nÌ pro pozn·nÌ vÌry. Postupujte t˝mû zp˘sobem i s ostatnÌmi lidmi. CÌsa¯ Konstantin byl ovlivnÏn svou k¯esùanskou matkou, sv. Helenou, aby v ÿÌmskÈ ¯Ìöi ulehËil pron·sledovanÈ cÌrkvi a dal nakonec k¯esùan˘m plnou svobodu. Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching toward the Heights Etiopie EVANGELISTA KRUTà ZBIT K¯esùanskÈho evangelistu jmÈnem Aman, kter˝ se 1. ledna 2006 vracel z bohosluûeb v mÏstÏ Meki, leûÌcÌho 134 km jiûnÏ od Addis Ababy, obstoupila na cestÏ n·hle skupina muslim˘. Podle zdroj˘ Hlasu muËednÌk˘ v Etiopii, zaËal jeden Ëlen tÈto skupiny zu¯ivÏ bÌt Amana velk˝m obuökem po celÈm tÏle, dokud nezakroËilo nÏkolik kolemjdoucÌch. Amana odvezli do nemocnice v Shashemene, kde byl dva dny v bezvÏdomÌ. Podle poslednÌch zpr·v je Aman st·le na jednotce intenzivnÌ pÈËe. ñ Hlas muËednÌk˘, Kanada, 7. ledna 2006 H L A S° ¡ ´ MUCEDNIKU vych·zÌ pÏtkr·t do roka. V prosinci vych·zÌ dvojËÌslo. Bulletin vyd·v· obËanskÈ sdruûenÌ Pomoc pron·sledovanÈ cÌrkvi. K hlavnÌm cÌl˘m tohoto sdruûenÌ pat¯Ì: a)†poskytovat hmotnou a duchovnÌ pomoc pron·sledovan˝m a pot¯ebn˝m k¯esùan˘m b)†informovat ve¯ejnost o pron·sledov·nÌ k¯esùan˘ c) podporovat vyd·v·nÌ literatury, kter· vypovÌd· o k¯esùansk˝ch muËednÌcÌch ObËanskÈ sdruûenÌ ˙zce spolupracuje s celosvÏtovou misijnÌ organizacÌ International Christian Association. P à T H L AV N Õ C H Z ¡ S A D tÈto misie je zaloûeno na Epiötole éid˘m 13,3 1. Poskytovat (v p¯ÌsluönÈm jazyce) Bible, k¯esùanskou literaturu a vysÌlat k¯esùanskÈ rozhlasovÈ programy do zemÌ a oblastÌ, kde jsou k¯esùanÈ pron·sledov·ni. 2. Poskytovat v tÏchto oblastech pomoc rodin·m k¯esùansk˝ch muËednÌk˘. 3. Organizovat podp˘rnÈ projekty na pomoc vϯÌcÌm, aby v zemÌch, kde byli pron·sledov·ni komunistick˝m reûimem mohli obnovit sv· vyzn·nÌ i†civilnÌ ûivoty. 4. ZÌskat pro Krista ty, kte¯Ì vzdorujÌ evangeliu. 5. Informovat svÏt o krutostech p·chan˝ch na k¯esùanech. Tento bulletin lze bezplatnÏ objednat na adrese: Hlas muËednÌk˘ poöt. p¯. 21 377 01 Jind¯ich˘v Hradec DobrovolnÈ p¯ÌspÏvky je moûno zasÌlat na ˙Ëet: Pomoc pronásledované církvi ČSOB Jindřichův Hradec č. ú.: 131257607/0300 konstantní symbol: 379 »Ìna SVĚTLO A STÍN V souvislosti se stavem svobody náboženského vyznání v Číně se neustále objevují další matoucí a zdánlivě protichůdné zprávy. Korespondent agentury Compass v říjnu natočil rozhovor s vedoucími domácí církve v šesti velkých městech. Tito vedoucí hovořili o své službě a evangelizaci s pozoruhodnou smělostí. Počet členů mnoha registrovaných společenství patřících k oficiální vlastenecké církvi (TSPM) prudce stoupá. Podle oficiálních statistik TSPM se k jejich řadám ročně připojuje milion nových věřících. Vládní představitelé využívají tyto pozitivní statistiky k přesvědčování zahraničních skeptiků, že v ČLR je ve vztahu k církvím vše v pořádku. Je tedy pravda, že Čína učinila velké kroky směrem ke svobodě náboženského vyznání? Podobně jako v mnoha dalších případech v Číně, odpověï zní současně „ano“ i „ne“. V uplynulých dvaceti letech došlo k řadě skutečných zlepšení. Počet neoficiálních společenství stále roste. Státní úředníci v mnoha městech přivírají nad křesanskými aktivitami oči. V některých městech se objevují soukromá křesanská knihkupectví – což by bylo před deseti lety zcela nemyslitelné. Obhájci lidských práv a svobody náboženského vyznání by měli tento pokrok Číně přiznávat. Pokud tak neučiní, hrají do karet vládním představitelům, kteří budou zahraničním návštěvníkům ukazovat přeplněné sbory, vzkvétající semináře a rostoucí dostupnost publikací náboženského charakteru. Tito cizinci se poté vrátí domů, kde budou vyprávět o úplné náboženské svobodě v Číně. Pod povrchem však existuje zcela jiná realita. Významný pastor domácí církve v Pekingu hovořil o pokračujícím pronásledování domácích společenství v některých venkovských provinciích a uvedl i řadu konkrétních případů. Podobné zprávy o zatýkání, mučení a pronásledování křesanů v Číně přicházejí z různých míst Číny. Tyto dvě reality existují v dnešní Číně vedle sebe. Jak se Čína dere na světové jeviště, potřeba urovnat konflikty s mezinárodními obchodními partnery soupeří s potřebou ovládat problematické masy doma. Nárůst společenských problémů, včetně rozsáhlých demonstrací drobných zemědělců na venkově, společně s rozšířeným přístupem k Internetu a mobilním telefonům, komplikuje čínské vládě uplatňování represivní politiky Hnutí náboženské obrody šířící se po celé zemi rovněž ohrožuje efektivitu starých struktur dohledu nad náboženskými aktivitami v podobě TSPM a jejího katolického ekvivalentu. Zdá se, že je vláda odhodlaná útisk umírňovat. Příliš jim v tom však nepomáhá nevědomost místních úředníků. Mnohé politické kádry na venkově nedokážou rozeznat neškodné věřící setkávající se k modlitbám od příslušníků sekt s politickými motivy. S ohledem na tuto rozšířenou neinformovanost je pravděpodobné, že k případům svévolného pronásledování bude docházet i nadále. Mezitím by se lidé žijící mimo Čínu měli snažit pečlivě zvažovat obě reality, pokud chtějí situaci čínské církve porozumět. – Compass Direct, 30. 12. 2005 (zkráceno)