zrcadlení lounského divadlení 2008

Zrcadlení
Lounského divadlení
Neděle 16.BŘEZNA 2008
20,- Kč
Slovo úvodem
Člověk si tak rád hraje. Vždyť prostřednictvím hry se každé dítě poprvé vyrovnává se složitým světem okolo.
Později nám hra umožňuje útěk ze světa tíživé reality plné povinností a předem stanovených sociálních rolí.
Během hry si plníme své sny a touhy, stáváme se tím, čím být chceme.
Vrchlického divadlo v Lounech letos už počtvrté pořádá velkou slavnost pro všechny, kteří si dokáží hrát. Na
pódiu se tak utkají nejlepší amatérské divadelní soubory z okolí. Vítězem tohoto klání se stanou divadelníci,
kteří budou umět do své hry vtáhnout i diváky. Není to úkol lehký, vždyť v době počítačových a filmových iluzí
jsou jejich jediné zbraně slovo a gesto. Myšlenka, kterou chtějí předat dál a kvůli níž dlouhé měsíce studovali
svojí hru, se nesmí po děkovačce vytratit, ale musí rezonovat v lidských srdcích, probouzet fantazii a živit plamen té odvěké touhy vybízející ke hře.
O co více je u profesionálních herců odbornosti, o to více přirozenosti nacházíme u amatérských divadelníků.
Zkušenosti ze stovek rolí mistrů herectví jsou tady nahrazeny nelíčenou výpovědí vlastních životních příběhů.
Technické vybavení velkých divadelních scén střídá fantazie a kreativita ochotnických divadelních spolků.
Náš třináctičlenný redakční tým, složený převážně z žáků Gymnázia Václava Hlavatého a Základní umělecké
školy v Lounech, zachycuje odlesk prchavého okamžiku slávy a předkládá vám jej v zakonzervované podobě
tohoto zpravodaje. Zakoupením výsledku našeho dvoudenního úsilí přijímáte tentokrát pro změnu pozvání ke
hře od nás, amatérských novinářů. Přeji příjemnou zábavu.
Tereza Cajthamlová
Když se řekne Lounské divadlení Program Lounského divadlení:
•
•
•
•
4. ročník soutěžní a postupové
přehlídky amatérských divadelních
souborů
pořadatelem je Vrchlického divadlo Louny ve spolupráci s Rádobydivadlem Klapý
generálním
partnerem
jsou
Ekostavby Louny
Lounské divadlení dále podpořily
Ústecký kraj a Ministerstvo kultury
České republiky
pátek 14.3.
17:00 Gerald P. Murphy: Olivie Twist (Divadlo Navenek Kadaň)
20:00 Michael Cooney: Nájemníci pana Swana aneb Habaďůra
(T. M. A. Terezín)
sobota 15.3.
11:00 Jan Drda: Hrátky s čertem(DS Scéna Libochovice)
15:00 Bohumil Hrabal:Ostře sledované vlaky (Divadlo Duha Polná)
20:00 Jean-Paul Alegre: Agnes Belladone (DS Havlíček Neratovice)
neděle 16.3.
13:00 Slavnostní vyhlášení vítězů a kulturní program
Divadlo Navenek Kadaň
OLIVIE TWIST
Režie: Jan Losenický a František Červený
Hudba: Miroslav Mužík a František Červený
Obsazení:
Olivie Twist – Eva Žemličková
Vivian – Kamila Sajdlová
Jane – Petra Musilová
PeeWee – Sabina Abbe Tumpachová
Edna – Dana Hyklová
Geraldine – Pavlína Košťálová
Fracie – Radka Keřková
Melanie – Vendula Schönfeldová
Mitchlová – Jana Kalová
kpt. Peck – Petr Píďan Stehlík
Charlie a kytarista – Jakub Vaňas
Ben a popelář – Jiří Černý
Albert a Popelář – Jindřich Domanja
Holky v dětském domově
Soubor vznikl na podzim roku 2003 a navázal na lounské divadlo FRAK, z něhož přešlo do Kadaně několik
herců, stejně jako z malé scény gymnázia v Kadani.
O HŘE
Muzikálová a feministická variace na známý Dickensův příběh. Současný příběh dívky, která najde štěstíneštěstí v podivném dětském domově.
Divadlo Navenek uvedlo americkou hru ve vlastním překladu a autorskou hudbou.
RECENZE
Popelnice, odpadky, bezdomovci a jedna dívka, která se v tom všem ocitla jakoby náhodou. To vypadalo na slibný začátek… Ovšem ihned následující píseň mě vrátila do reality. Ač se obě zpívající dívky mohou
pochlubit trénovaným hlasem, prvoplánové rýmy mi v textech poněkud vadily. Děj se přece jen dá posunout i
méně násilným způsobem.
Hudba byla tou silnější stránkou představení. Nejen dobře zvolené téma z Fantoma opery (nic
sugestivnějšího snad ani neznám), které podpořilo vykreslení krutosti vychovatelky a ředitelky Šťastného
dětského domova Vivian, ale i původní písně byly velmi zdařilé. Muzikálová složka příběh vydatně okořenila.
I když bych v zájmu citlivějších diváků ještě raději vypilovala sborové party…
Poté se ocitáme v dětském domově. Vedle sebe se tam povalují nejrůznější typy dívek. Ať už je to neustále hladová Edna, televizní závislačka Francie, nekompromisní Geraldine nebo Melanie, nejživelnější členka
spolku. Tak trochu stydlivá Olivie Twist ani netuší, kam se to vlastně dostala.
V celém představení mě zaujala myšlenka alternativní výchovy dívek. Žádná škola, večerka ani povinnosti, zábavy a jídla do sytosti. Na druhé straně ale, nudy kopec, ne-li pohoří.
Vlastní překlad se naplno projevuje právě ve scénách z dětského domova. Dívky působily dojmem, že
stát se to v normálním životě, ani by snad nemluvily jinak. To bylo velké plus. Všechny repliky byly uvěřitelné,
některé nás dokonce překvapily vtipnou pointou.
Ano, ač se to v začátku zdálo nemožné, některé scény poskytly prostor k pobavení. A odlehčení
(zpočátku vážné) téma rozhodně potřebovalo. To se dostavilo i v podobě chlapeckých postav, v čele s neodolatelným kapitánem Peckem. (Vy jste o něm ještě neslyšeli? On Vám ještě nevyprávěl své příhody? No, tak
to jste o hodně přišli, přátelé…To si musíte nechat vyprávět!)
Důležitou stránkou představení byly také rekvizity, zejména obraz Vivianiny duše by mohl zdobit
nejednu galerii. Tajemný obraz mi připomněl jistého domýšlivého hlupáka, jenž taky holdoval podobiznám.
Odkaz na Doriana byl patrný i ve zlomové scéně představení. I aplikace prvků ze Shakespearova Hamleta
(divadelní inscenace spáchaného zločinu) měla ve hře důležité místo. Ačkoli následné chování Vivian bylo
Strana 2
trochu přitažené za vlasy.
Herci dobře pracovali s jevištním prostorem, dokonce využívali i ten hledištní, byli takříkajíc všude.
V tomto ohledu zaslouží režisérova snaha pochvalu. Méně zdařilé pak byly jednotlivé postavy, které vesměs
přešlapovaly na místě. Ale i to se mladí(!) herci jistě brzy odnaučí. Větší sebejistota přijde s narůstajícím věkem
a zkušenostmi.
Za podaný výkon si zaslouží vyzdvihnout Vendula Schönfeldová a její neodolatelná Melanie. Ač občas
trochu přehrávala dialogy, její úžasná práce s blonďatou parukou a gestikulace ji ve výsledku řadí k nejlepším
výkonům představení. Následuje Kamila Sajdlová v roli Vivian, která se na první pohled tváří jako hodná
dáma. Její ztvárnění vlastně o hodně starší osoby ve mně vzbudilo poněkud rozpaky. Chvílemi vypadala, že
si s rolí neví rady, ale s odstupem si myslím, že si s rolí poradila v rámci možností dobře. Jistý a přesvědčivý
výkon, jak herecký, tak pěvecký, podala Eva Žemličková v roli Olivie.
Škoda jen, že příběh byl surově utnut nečekaným a náhlým koncem. Hlodají ve mně pochybnosti, jestli
nebyly vynechány některé důležité obrazy, nebo jestli je hra opravdu takto schodovitě napsána. Chvíle jsem
měla totiž pocit, že jsme přeskočili nějak moc děje najednou.
Abych se tedy dostala k závěrečnému zhodnocení, jakožto divák mající právo volby, bych svůj hlasovací lístek vhodila do urny „ušlo to“. Viděla jsem mnohem lepší představení, ale naopak i mnohem horší, a to
dokonce i v podání profesionálních herců. Za tuto inscenaci se soubor určitě nemusí stydět, ale nějaké rezervy
se ještě najdou.
A jedna rada pro diváky na závěr: nečekejte, že slavnou postavu Charlese Dickense pojí s touto hrou
něco víc než sirotčinec. Byli byste zklamáni..
Rozhovory s...
...Vendulou Schönfeldovou
Byla nervozita už menší, když tohle nebyla
premiéra?
Ono už to bylo několikáté představení, premiéra byla
v létě. Já myslím, že ke konci byla ta nervozita větší,
protože už jsme to chtěli mít za sebou.
Jak na Vás působilo publikum?
Já myslím, že mohli víc tleskat, ale jinak dobrý.
Jak jste se k tomu hraní vůbec dostala?
Já jsem studentka zdravotní školy. Dostala jsem se k
tomu přes kamaráda.
Líbila se Vám role kterou jste hrála? Máte s ní něco
společného?
Společného s ní nic nemám, ale dostala jsem ji a jsem za
to ráda, protože jsem si ji opravdu užila.
Melanie
...Evou Žemlíčkovou
Byla nervozita už menší, když tohle nebyla
premiéra?
No, tak na premiéře byla ta nervozita rozhodně
větší, ale dneska, protože jsme nikdy nehráli před
porotou, tak jsme byli taky dost nervózní.
Jak na Vás působilo publikum?
Pěkně. Už jsem zažila i lepší, například při premiéře,
ale to jsou všichni v takové té euforii. Ale také mnohem horší. Lounské publikum bylo průměrné, spíš
lepší.
Jak jste se k tomu hraní vůbec dostala?
My mladší jsme všichni z gymnázia, kde se zakládal
dramatický kroužek, který pak plynule přešel k Divadlu Navenek.
Líbila se Vám role kterou jste hrála? Máte s ní
něco společného?
To je docela těžká otázka. Neřekla bych, že s ní mám
mnoho společného. Rozhodně nejsem taková, že
bych se do všeho vrhala hned. Určitě bych neutekla
z domova. Role se mi přesto hrála dobře, není zas
tak těžká.
Strana 3
...Kamilou Sajdlovou
Jak na Vás působilo publikum?
Publikum bylo ze začátku zdrženlivé, ale potom,
když jsme se postupně do toho dostali, tak už to
bylo dobré.
Jak jste se svým výkonem spokojená?
To je určitě těžké hodnotit samu sebe, ale snažila
jsem se do toho prostě dát, co šlo. Myslím, že
minimálně zpěv se podařil, protože tady je opravdu
výborná akustika. Takže jsem z toho měla dobrý
pocit.
Hraje se Vám lépe, když hrajete se skupinou
lidí, kterou znáte už z gymnázia v Kadani?
Určitě, hrajeme rádi proto, že se tady všichni známe
a jsme kamarádi.
Chcete v hraní ještě dál pokračovat, popř. se
tomu profesionálně věnovat?
Profesionálně určitě ne, já jsem se dostala opravdu
jenom k tomuto představení. A vzhledem k tomu,
že jsem teď na vysoké v Praze, tak nemám moc
možností s nimi zkoušet další hry. Tohle je bohužel
jediná hra, které se zatím účastním, a asi to tak
zůstane.
Líbila se Vám role kterou jste hrála? Máte s ní
něco společného?
Mě se moc líbí, protože mám ráda takové zvláštní
lidi a moc se mi na ní líbí právě to, že je vidět její
koncept. Ale také se mi líbí ta liberální výchova, že
se vůbec rozhodla něco pro ty děti dělat, i když její
záměry nebyly zrovna nejlepší.
...diváky
Jaká postava se Vám nejvíce líbila?
Z těch mužských se mi nejvíce líbila postava samozřejmě
toho nejstaršího chlapce. Ten už byl takový suverénní.
Ty holky byly výborné všechny. Ty se mi líbily moc.
Co říkáte na mladé obsazení tohoto představení?
To je obrovský úspěch, že mladí lidé mají chuť se
zvednout od počítače, televize a jiných věcí a něco
dělat. To je úžasné.
Jak se vám představení líbilo?
Bylo to takové milé, studentské. Moc se mi to líbilo.
Byl jsem docela potěšený.
Jaká postava se Vám nejvíce líbila?
To je těžké říct. Mě se to líbilo tak jako celek. Hlavně,
že ti studenti hráli tak od srdíčka, a myslím, že jim to
pěkně zpívalo. Nebyli tolik nervózní. Celkově se mi to
líbilo.
kapitán Peck
POROTA
Porota především kritizovala předlohu jejich inscenace, kterou napsal australský autor Gerald P. Murphy pro
své dcery na školní představení. O předlohu se nebylo možné opřít, tudíž souboru bylo doporučeno, aby si
text sám ještě dotvořil. V místech, kde tak herci učinili, představení hned získalo náboj. Obdivují také odvahu
k vlastnímu překladu.
Kritika se vztahovala hlavně na režii představení, nikoli na jednotlivé výkony herců. Naopak, v souboru je
spousta šikovných a talentovaných mladých lidí, se kterými by se dalo krásně pracovat. Režisér však nevystavěl
dostatek dramatických situací, tudíž diváka nemohl tolik upoutat. Větší charakterní propracování všech postav
by také neuškodilo. Písně by měly následovat po gradaci děje, ne být pouze pasivně vložené.
Již v začátku se nic nedělo, vstup se řešil přes tichou písničku a porotě se zdá, že by měl být razantnější.
Stejně tak Olivie by měla vypadat překvapeněji, když přijde do dětského domova, jehož způsoby nepatří
mezi obvyklé. Oliviino náhlé rozhodnutí pro návrat k adoptivním rodičům nebylo dostatečně podložené a
odůvodněné. Postava Vivian příliš mluvila do publika namísto k postavám. Její závěrečné vypaření bylo moc
pohádkové, nevyznělo přesvědčivě.
Soubor by se měl také zamyslet nad cílovou skupinou, porota došla k závěru, že to bylo něco mezi pohádkou
a sociálním dramatem. I přesto nebyl předvedný výkon špatný, je dobře, že se pokusili s něčím přijít. Každý
nějak začínal.
Jitka Cimpová, Kateřina Gottfriedová
Strana 4
T.M.A Terezín
Nájemníci pana Swana
Režie: Eva Andělová
Erik Swan - Martin Soudský
Linda Swanová - Hanka Smetanová
Norman Bassett - Miroslav Letafka
Mr. Jenkins - František Hos
George Swan - Jaroslav Legner
Sally Chessingtonová - Monika Halamíčková
Dr. Chapmanová - Irena Vinšová
Mr. Forbright - Jiří Kaiser
Ms. Cowperová - Alice Kundrátová
Brenda Dixonová - Hanka Rožcová
RECENZE
Divadelní soubor TMA Terezín rozzářil podium v pátek v osm hodin večer. Opona odhalila naoko strohou
scénu s gaučem, obezděnou stěnami s několika dveřmi. Kdo mohl tušit, kolik talentu se po jejich otevření
vyvalí na jeviště. Hned první slova jedné z hlavních postav prozradily, že nepůjde o žádnou frašku. Z hry
„Nájemníci pana Swana“ bylo od začátku zřejmé, že jde o komedii, založenou na situačním humoru. Z počátku
snad trochu nepřehledná scéna se začala stávat hotovým rejem složitě proplétaných podvodů vůči sociálnímu
systému konzervativní Anglie. Obdiv patří preciznosti proplétání se mezi všemi vznikajícími intrikami oběma
hlavním postavám – Martinu Soudskému (jako Eriku Swanovi) a Mírovi Letafkovi (jako Normanovi Bassettovi). Herecké výkony všech herců byly nad mé očekávání bezchybně dovedené k dokonalosti. Myslím, že
tuto hru plně vystihl výrok ředitele divadla Vladimíra Drápala: „Jsem rád, že existují amatérské sbory, které
se nedají rozeznat od profesionálních souborů.“ Na soubor TMA sedí tato slova dokonale! Originální byl i
návrat z přestávky zpět do centra dění neskutečně rozvětvené zápletky. Vlastní provedení připomínalo vstup
reklamy do celovečerního filmu. Střih (herci jakoby zmrazení), 5 vteřin REPLAY (ze scény před přestávkou)
a pokračování rozehrané scény. Gradace příběhu rostla rychlostí světla. Situace Erika Swana se stávala čím dál
tím méně přehlednější, stejně tak i role Normena Bassetta. Osobitým přístupem obohatil scénu svými kreacemi Fanda Hos (v roli pana Jenkinse), který se po „několika sklenkách Cherry“ sžil s rolí opilého úředníka,
opraváře praček na výbornou.
Poznámka ze zákulisí:
Kdyby bylo vše dokonalé, bylo by to nudné. I předvečer představení této hry doprovodil „drobný“ problém.
Přes všechny přípravy se ke kulisám a veškerému vybavení z nějakého důvodu zapomněly přibalit klíče ke
dveřím, které by ovšem znemožnily příchody a odchody herců na podium. Tuto situaci vyřešil technik souboru,
který stihl klíče včas dovézt (až z Terezína což je nějakých 41 kilometrů). Tak se dveře staly opět průchozími a
celý problém byl na poslední chvíli vyřešen.
Srovnání:
Závěr hry mě překvapil asi ze všeho nejvíc. Všechny podvody, které pan Swan zinscenoval, a do kterých se v
průběhu neskutečně zamotal, vyvrcholily naprosto nečekaně. Vedoucí kontrolního oddělení sociálního úřadu,
paní Cowperová (Alice Kundrátová), nabídla práci panu Swanovi v inspekci sociálního oddělení pro odhalování sociálních podvodů.
Strana 5
Rozhovory s...
...Fandou Hosem
Dobrý den, můžeme mít otázečku?
Můžete
Jak jste se ke hraní dostal? Nebo přímo k tomu
to souboru?
Já jsem byl osloven ještě bývalým režisérem Romanem Červenkou, to bylo před třemi lety, jestli bych
sehrál menší roli v jiné hře, kterou teď již nehrajeme.
No a kromě toho mám přímo v souboru švagra.
Jelikož jsem rodák z Terezína tak se většinou všichni
známe od mala přímo z terezína.
Jak dlouho obvykle nacvičujete hru? Protože to
co jste tu předvedli bylo úplně úžasné.
Děkuji, každou hru nacvičujeme obvykle od května,
ty co mají hlavní roli tak jedou už od května opravdu
naplno. A menší role začínají naplno cvičit až tak
od září. Kromě toho máme takový zvyk. My tomu
...Mírou Letafkou
řikáme soustředění. To se uskutečňuje v Doksech u
Máchova jezera. Vždy máme předem dané datum na
toto soustředění a tma pilně nacvičujeme
Takže máte vždy jedno představení na rok?
Přesně, u nás je pravidlem , že vždy v prosinci na
jevišti v Terezíně začínáme premiérou. Tentokrát to
bylo 28. prosince.
Je pani Eva Andělová tedy pani režisérka hodně
náročná?
Ano je hodně náročná, já zažil ještě krátce toho
minulého pana režiséra tedy režiséra Romana
Červenku, oba mají pojetí divadla úplně jiné. Ta
osobnost je úplně jiná. Náročná sice je, ale ta parta
lidí tady spolu vycházíme úplně úžasně. Divadlo
děláme až po zaměstnání a každý jsme z úplně jiné
branže. Řekl bych, že ten tým lidí je vážně dobrej a
dá se tu mluvit o partě, každý tu hrajeme srdíčkem a
vyhledáváme se i mimo divadelní scénu.
Dobrý den, jak jste se dostal k hraní v divadle?
Bylo to asi před šesti lety a to úplnou náhodou.
Máte nějaké stejné vlastnosti s postavou co hrajete v této hře?
Já jsem úplně stejný jako Norman. Jsem takový
travestita. Rád se oblékám do dámského oblečení,
kalhotky sukně, podprsenky (smích). Jsme úplně
stejnej jako ta postava.
...diváky
Jak se vám líbí vystoupení?
Mno líbí se nám to moc, ale bohužel jsme to dneska
nestihli nějak časově, takže jsem neviděli to první
představení dneska, ale tohle se nám líbí moc.
A přijdete i zítra?
To ještě uvidíme. Záleží na počasí…
A jak si myslíte, že se bude hra vyvíjet?
Tak nemělo by to panu Swanovi procházet. Tak
uvidíme.
Jak se vám líbí vystoupení?
Líbí se nám moc.
A jaká postava je vám nejsympatičtější
Nevím jaká postava nejvíc, protože všechny jsou
skvělé.
Strana 6
HODNOCENÍ POROTY:
A jak toto představení hodnotila porota? Bez výjimky se shodli, že soubor byl skvělý. Držel diváky ve hře po
celé dlouhé dvě hodiny. Nasadili laťku a tu drželi celou dobu stejně vysoko. I přes malé komplikace, které
nebyli samozřejmě vůbec poznat. Například porotkyně Milena Nečesaná celé hodnocení shrnula téměř do
jedné věty: „Chtěla bych vás vidět ještě jednou.“ Komedii nazvala doslova za CRAZY. A režisérku ohodnotila
známkou výborná. Veronika Valešová si všimla menších mezer v druhé půlce, malého zaváhání v textu a nějaké
té improvizace, ale ocenila zvládnutí situace a vrácení zpátky do zajetých kolejí. Pochválila za úroveň komedie,
která udržela diváky naladěné a tím pádem si herci mohli dovolit téměř vše a divák je neodsoudil. Milena Zikmundová pronesla osudovou větu „Z potlesku mě pálí dlaně, hrajete pro nás a hrajete příjemně!“ Jako další
porotce se vyjádřil Petr Michálek. I jeho názor, že se mu moc líbilo nabalování absurdních situací i přes složité
situace preciznost v přehlednost přispěla k pochvale souboru. Také si pochvaloval úchvatný taneček, který
si všichni herci na konci hry zopakovali dohromady. Zato Ladislav Valeš už nalezl nějakou tu chybičku. Jeho
ortel začal pochvalou postavy pana Jenkinse, kterého nazval komikem němé éry amerického filmu. Ale hned
vzápětí vyřkl námitku ohledně vycpané figuríny ke konci komedie. „Mohlo by se to lépe propracovat, přijde mi
to jako malý podvod pro diváky, chtělo by to ještě domyslet.“ Jako poslední se vyjádřil Dr. Strotzer. Naprosto
Petra Panenková, Martin Houda
Strana 7
DS Scéna Libochovice
Hrátky s čertem
režie: Jaroslav Kodeš
Martin Kabát - Jiří Dědourek
Káča - Alžběta Česalová
Dišperanda - Martina Žaludová
Sarka-Farka - Josef Tuček
Otec Školastyk - Zdeněk Zvěřina
Teofila - Marcela Tlustá
Belzebub - Miloslav Hrzán
Beliala - Alena Burdová
Doktor Solfernus - Lukáš Burda
Lucius - Vít Kotě / Jan Pokorný
Omnimor a Karborund - Jaroslav Kotě, Václav Frk
Azrael - Štěpánka Chadrabová
čerti - Jaromír Tlustý, Jan Kaška
čertova kuchařka - Sylvie Konšelová
RECENZE
Bylo to takové poctivé divadlo. Od první slabiky přes dvě živě zpívané písničky až po defilé sálalo
z pódia nadšení zapálených ochotníků. Ona výpravnost, deklamovaná na plakátech, byla nakonec nutným
předpokladem pro zaujetí dětské části publika.
Přibližovat děj notoricky známé pohádky by bylo asi zbytečné. Málokdy si ale u vánočního stromečku
před televizní obrazovkou uvědomíme, že roztomilý příběh spojující nejrůznější české pohádky, byl vlastně
původně napsán jako reakce na heydrichiádu a vyjádření odporu s nacistickou okupací. Od konce druhé
světové války nás dělí více než šedesát let. I přes to musí každý cítit mrazení v zádech ve chvíli, kdy si společně
s vysloužilým vojákem Martinem Kabátem v pekle uvědomí, že všechny zlé síly kolem, se nás vlastně snaží
zpitomět, zmanipulovat a vzít nám to nejcennější – totiž naše svědomí.
Cílovou skupinou libochovických ochotníků byla rodina. Tato skutečnost jim zajistila plné hlediště
diváků, ale zároveň před ně postavila i nelehký úkol udržet všechny zvědavé dětské oči v napjatém očekávání
dalšího děje. Kostýmy a dekorace sice čelily tvrdé konkurenci filmové verzi Josefa Lady, ale kouř a kouzelné
efekty s ohněm a kartami, které mistrně prováděl Lukáš Burda (Doktor Solfernus), nenechaly nikoho na pochybách, že má tu čest s opravdovými pekelníky. Mile působily děti, představující zpívající ptáčky, čertovské
učně i andílky.
Jiřímu Dědourovi byla hlavní role vysloužilého vojáka a dobráka od kosti Martina Kabáta ušitá přímo
na míru. Jeho hravost se projevila nejen v práci s jadrnou češtinou, ale také v komunikaci s publikem. Všechny
přítomné děti hltaly každé slovo a jejich rodiče se usmívali nad lehkostí, s jakou ztvárňoval v životě obtížně
hledaný archetyp poctivého člověka.
I ve chvílích napětí atmosféru příjemně uvolňovala připsaná postava čertovy kuchařky v podání Sylvie
Konšelové. Koktající čerti spíše než hrůzu, vyvolávali posměch, který vyvrcholil politováníhodným projevem
Lucifera, vládce pekel, stěžujícího si na průvan a mouchy. Dvě hlavní ženské představitelky Alžběta Česalová
(služebná Káča) a Martina Žaludová (princezna Dišperanda) se musely nepochybně stát hrdinkami nejen
dětských srdcí.
Opona se zatáhla a teď už vše záleží jenom na nás, necháme – li všechny čerty mezi námi, aby se odvolávali na svá práva a postupně nám z těla brali kousky toho velkého nafouklého nic, kterému se říká duše.
Tereza Cajthamlová
Strana 8
Po čertovských stopách aneb O souboru
Kořeny ochotnického divadla v Libochovicích sahají až do roku 1860. Spolek Scéna se od roku 1958 pyšní
jednou z nejstarších přehlídek amatérských souborů u nás, tedy „Libochovickým divadelním létem“.
Posledních 10 let se Scéna zabývá převážně komediálním žánrem. Jedním z posledních projektů bylo velmi
úspěšné představení „Naši furianti“, prostřednictvím kterého soubor děkoval za rekonstrukci domu U Tří lip.
Po dlouhé době tak ochotníci získali vysněné kvalitní zázemí pro svou další divadelní činnost.
Michaela Černá
ZEPTALI JSME SE HERCŮ
Vít Kotě (Lucius)
Jiří Dědour (Martin Kabát)
Jak dlouho účinkujete v amatérském souboru?
Krátce, já jsem jednou zaskakoval, pak mě oslovili
právě s rolí Lucia a už to bylo.
Co Vás k ochotničení přivedlo?
Náhoda, z důvodu nedostatku personálu jsem skončil
na jevišti asi před deseti lety.
Jak se Vám hrálo před lounským publikem?
Velice dobře, mám tady spoustu kamarádů a vzhledem ke vzdálenosti Libochovic od Loun, tady vystupujeme poměrně často. Účinkovali jsme při otvírání
Vrchlického divadla a tak máme k Lounům vřelý
vztah. Doufám, že oni k nám snad také.
Alžběta Česalová (Káča)
Co děláte kromě ochotničení?
Studuji, mám teď před maturitou.
Chystáte se na školu korespondující s uměním?
Ne, chci jít na zdravotní školu.
A v hraní budete pokračovat?
Určitě, divadlu se věnuji už od 11 let. Navštěvovala
jsem dramatický kroužek, ze kterého jsem se dostala
rovnou do našeho současného souboru.
Co děláte kromě hraní ochotnického divadla?
Právě jsem ukončil vysokou školu, takže jsem
nezaměstnaný…
Proč jste si vybrali zrovna pohádkové
představení? Pro jaké publikum byla hra určena?
Hru vybíral pan režisér. My s jeho rozhodnutím
většinou souhlasíme. Co se týče struktury publika:
Hra je myšlena pro dospělé. Je v ní mnoho narážek
na přežitou éru komunismu. Pro děti občas hrajeme
zkrácenou verzi, protože původní je pro ně příliš
dlouhá a většinu hlášek nechápou.
Jaké bylo lounské publikum?
Bylo perfektní. V předních řadách byly sympatické
mladé maminky, které nás povzbuzovaly. Pak jsem
viděl porotu, se kterou už to asi tak žhavé nebude…
Na to, že tady hrajeme poprvé, byl opravdu dobrý
ohlas. Zkrátka publikum super.
Tereza Cajthamlová, Michaela Černá
Strana 9
ZEPTALI JSME SE DIVÁKŮ
První sobotní představení přilákalo celé rodiny a my jsme mohli zachytit reakce diváků napříč věkovými
kategoriemi. Malý Jiřík Krupka odešel z představení nadšený a líbilo se mu úplně všechno. „Zaujaly nás
především speciální efekty, celá scéna byla úžasná. Tvůrci měli představení opravdu pěkně promyšlené,“
doplňují Jirku rodiče. Zatímco paní Krupková sympatizovala s Alžbětou Česalovou v roli Káči, pan Krupka
by nejlépe ohodnotil herecký výkon trojice čertů: Lukáše Burdu (doktor Solfernus), Víta Kotě (Lucius I.) a
Jana Pokorného (Lucius II.).
Desetiletému Jiříkovi Honsovi připadalo divadelní zpracování pohádky jednoznačně lepší než filmové a jeho
nejoblíbenější postavou se stal Doktor Solfernus (Lukáš Burda).
Michaela Černá, Tereza Cajthamlová
POROTA
Hrátky s čerty označila porota jako klasické rodinné představení. Petr Michálek ocenil výpravnost, efektní a
zároveň efektivní řešení scény, zaujal ho zejména herecký výkon Jiřího Dědourka, jehož pojetí Martina Kabáta
považuje za bližší a sympatičtější než ve známém filmovém zpracování.
Milena Zikmundová vyzvedla mimo jiné „krásné zapasování žen“ v původně mužském představení. Naopak
neopomenula nepřesnosti při hraní čertovského mariáše a přiznala, že její karbanické srdce trpělo.
Předseda poroty, Dr. Milan Strotzer „smeká“ nad organizací celého souboru. Oceňuje totiž početné
vícegenerační složení Scény.
Porota se jednoznačně shodla na působivosti zvláštních efektů (včetně opravdového ohně). Souhlasili také se
zkrácením inscenace, které dodalo ději větší spád.
Zcela pohádkově však soubor z hodnocení nevyšel. Hercům byla vytčena občasná mechanizace projevů a nevyrovnané tempo, což bohužel ubíralo na celkové působivosti a přirozenosti inscenace. Jako vzor energičnosti
porota označila osobitou čertovu kuchařku v podání Sylvie Konšelové.
S verdiktem poroty nakonec Libochovičtí převážně souhlasili. Odešli vesměs spokojení a s příslibem soukromých hodin techniky hry mariáše. Hodně štěstí!!!
Michaela Černá
Strana 10
Divadlo Duha Polná
Ostře sledované vlaky
režie: Petr Vaňek
Miloš Hrma - Miroslav Vala
výpravčí Hubička - Michal Lurie j.h.
přednostovi - Petr Vaňěk a Marie Vaňková
rada Zednicek - Klára Krejčí
Máša - Kateřina Kuzmová
sestřenka - Lenka Pokorná
posunovači - Aleš Smejkal, Radek Jiříček j.h.
čalouník Kníže - Martin Jekl
čalouník č. 2 - Radek Žilka
Paní Svatá - Ilona Smejkalová
Viktorie Freie - Jitka Smejkalová
doktor - Miroslav Karas
pokojská - Veronika Legerská
RECENZE: Polná Duha v plné polní
Miloš Hrma, mladý elév a hrdina Ostře sledovaných vlaků, už zase řeší své milostné problémy. Tentokrát po novele a filmu zamířil do divadla. Není náhoda, že jeho životní příběh zachytilo právě divadlo Duha
Polná. V Polné totiž Hrabal strávil většinu svého dětství a divadelní festival v tomto městě nese právě jeho
jméno – Hrabalova ostře sledovaná Polná. Jistě nejednoho člověka, čtoucího divadelní program, zaujala odvaha amatérského souboru, který sáhl po tak oceňované klasice. Filmová inscenace získala Oscara, což je pro
soubor bezesporu svazující. Nabízí se otázka, jak se s takto náročnou látkou ochotníci vypořádali.
Odpověď není tak jednoduchá. Inscenace patří k nejrozporuplnějším představením všech ročníků
Divadlení. Porota se na jednoznačném verdiktu neshodla, za jedno nebyli ani diváci. Někteří čekali podobnost
s filmem či knihou a byli zaskočeni odlišným zpracováním. Jiní zase chtěli vidět obohacení původního příběhu
a mohli tedy odejít relativně spokojeni. Publikum i porotu hlavně rozdělila závěrečná scéna, která příběh
posouvá do současnosti a varuje před hrozbou neonacismu. Část publika tvrdila, že je tam násilně dodaná a
nehodí se k předchozímu ději. Pro druhou část znamenala mrazivé připomenutí skutečnosti, že zlo nacismu
je zde pořád přítomné. Dalším diskutovaným tématem byla velká vlajka s hákovým křížem, která neměla na
scéně využití (kromě scén s radou Zednickem). S ní souvisí i nepříjemná situace, kdy vlajka nedopatřením
spadla a scéna musela začít znovu, což herci vtipně okomentovali a pohotově se přes to přenesli.
Herecké výkony byly ostatně také kontroverzní. Stylizované herectví; herci, kteří se chovají jako loutky,
jež někdo ovládá; loutky, se kterými nezamává ani smrt mladého Miloše. Někomu se to nelíbí, ale určitě nelze
mluvit o nedostatečné herecké přípravě – pánové Smejkal a Jiříček se například kvůli své roli nechali ostříhat
dohola.
Naplnila tedy inscenace vysoká očekávání? Podle nás je důstojnou variantou známého příběhu, je jeho
zajímavým doplněním, ale kvalit originální předlohy zdaleka nedosahuje. I přes to ochotníci z Polné dokázali,
že proslulý citát: ,,Měli jste sedět doma, na prdeli…“, pro ně neplatí.
Strana 11
Rozhovory s...
...Petrem Vaňkem (režisér)
Proč jste se pustili zrovna do Hrabala, který je
na divadlo velice těžko převeditelný?
U nás v Polné máme festival Hrabalova ostře sledovaná Polná, letos již čtvrtý ročník, a do vínku jsme
si dali, že uděláme každý rok jednu Hrabalovskou
inscenaci. Navíc málo amatérských souborů hraje
Hrabala, tak jsme se do toho museli pustit loni i
předloni my.
A tentokrát jsme zvolili právě Ostře sledované vlaky.
Nebál jste se srovnávání s oblíbenou novelou
nebo oceňovaným filmem?
Zjistil jsem, že se v poslední době filmové předlohy
dost uplatňují. Protože kupodivu si lidé neřeknou,
to známe, na to již nepůjdeme, ale naopak jdou. Je
nabito. To je tedy ten důvod, proč jsem se toho nebál
a proč jsem do toho šel.
Bral jste to tedy jako přednost..?
Ano, tentokrát jsem to bral jako přednost.
Kolikrát jste vlaky hráli?
Zatím jsme hráli asi třikrát, ale do budoucna máme
dojednané nějaké festivaly a lidi nás chtějí.
Máte s touto inscenací úspěch?
To vám nemůžu říct, to teprve uvidíme podle toho,
co nám dnes řekne porota. Ale mám radost, že se
diváci smějí na plné kolo, a přesto to berou docela
vážně. To je pro mě moc příjemné. I publikum zde, v
Lounech, bylo velice příjemné.
Bylo těžké sehnat obrovskou vlajku s hákovým
křížem?
Není to těžké získat, my jsme se na to informovali.
Mnozí říkali, že by se to dalo žalovat, ale není to tak.
Na divadle se může vlastně úplně všechno.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí
při dalších inscenacích.
Posraný režisér
POROTA
Dr. Milan Strotzer: Pochválil soubor za odvahu, Hrabal se na divadle hraje jen výjimečně, určitě i proto,
že je těžké, převést kamkoli poetiku jeho knih. Souboru Duha Polná se to povedlo jen částečně. Strotzer
uvažoval hlavně nad rozděleným monologem Miloše Hrmy a zpřeházenými scénami. Divák neznalý
předlohy se v ději ztrácel. Dále vytkl nedotažený konec, absenci napětí a upozadění některých postav
(výpravčí Hubička).
Petr Michálek: Také ocenil odvahu souboru, dokonce Ostře sledované vlaky prohlásil za nejodvážnější
představení letošního Divadlení. Nelíbil se mu ,,přilepený“ závěr nekorespondující s předešlým dějem.
Ladislav Valeš: Sám Vlaky kdysi dělal a má je moc rád. I jako odborník na tuto hru se v ději občas ztrácel – například nevíme jak, proč a čím si Hrma podřezal zápěstí, význam vlajky s hákovým křížem... Jinak
považuje představení za zajímavé, kladoucí otázky.
Veronika Valešová: Pozastavila se nad zvláštním přístupem herců. Doslova řekla, že jí připomínali loutky,
které někdo ovládá. I díky tomu nebyla příliš vtáhnutá do děje. Poukázala na možnost, že vlajka s hákovým
křížem možná byla stereotypní schválně. Možná to bylo poukázání na to, že nám symboly zla začínají
zevšedňovat. (Tuto připomínku režisér Petr Vaněk posléze potvrdil.)
Milena Nečesaná: Ocenila scénu (holuby přednosty, hákový kříž). Líbila se jí závěrečná pointa s přesahem
do současnosti, běhal jí mráz po zádech.
Milena Zikmundová: Zažila dobu, o které příběh pojednává. Mohla proto posoudit, jak moc byla tato
inscenace věrná skutečnosti. V tomto směru se jí moc nezdál rada Zednicek. Ve skutečnosti se lidé těchto
kolaborantů báli, kdežto zde byl prezentován jako směšná figurka. Nelíbilo se jí málo prostoru pro některé
postavy, například pro výpravčího Hubičku.
Marek Mikulášek, Jitka Boudová
Strana 12
DS Havlíček Neratovice
Agnes belladone
režie: Milan Šára
překlad: Jaromír Janeček
scéna: Petr Maška
kostýmy: Marie Živná
Agnes Belladone, slavná herečka: Marie Živná
Anna Laurel, adeptka herectví: Soňa Klimešová
Igor Beausoleil, partner Agnes: František Živný
Pierre-Paul Brun, agent Agnes: Milan Jakubík
Philippe Mansonnier, novinář: Pavel Maška
Gisele, kostymérka: Jitka Kuglerová
Divadelní soubor Havlíček byl založen v roce 1929. Současný soubor se již dvakrát probojoval na národní
přehlídku do Třebíče a pětkrát na národní přehlídku jednoaktových her v Holicích. Je často zván na různé
divadelní festivaly a poslední úspěšná hra, komedie Sylvie, měla 42 repríz. Soubor hraje po celé ČR a navázal
přátelské styky s mnoha ochotnickými soubory, které zve v rámci „Divadelních večerů“ do divadla Lípa v
Neratovicích.
RECENZE
Poslední představení Lounského divadlení byla hra s názvem Agnes Belladone od francouzského dramatika Jean-Paul Alegre. Tuto hru si připravil divadelní soubor Havlíček Neratovice.
Do tohoto představení nás uvedla velmi příjemná hudba typická pro Francii. Celá hra se odehrávala v
šatně stárnoucí, všemi obdivované herečky. V prvním okamžiku mě velmi zarazila hovorová čeština. Chápala
bych, že se tak baví mládež, ale u starších protagonistů této hry mě to velmi zarazilo. Nešlo mi do hlavy, že
Igor Beausoleil mluví občas sprostě, i když to byla jedna z mála věcí, při které se divák mohl zasmát.
Nejlepší herecký výkon rozhodně předvedla Marie Živná, která hrála slavnou herečku Agnes Belladone. Sršela z ní energie, která oživovala celou hru. Ale i František Živný (Igor Beauusoleil) podal naprosto
strhující výkon. Jeho ironické poznámky byly vtipné a já se při nich upřímně smála. Myslím, že nejen já.
Tato hra neměla mnoho nedostatků. Hlavní nedostatky byly jen v nezáživné konverzaci, ve které se
občas divák ztratil. Hodně dlouhý byl monolog, který vedla slavná herečka o koridě. Divák za chvíli nevěděl,
o čem je vlastně řeč. I když se herečka snažila vše říkat zajímavě a používala gestikulaci, nic se tím nezměnilo.
Obdivuhodné je, že se dokázala tento text velmi dobře naučit, vůbec se neodmlčela a rychle hovořila. Velmi
dobře byla použita hudba, která měla její vyprávění vystupňovat. Další nedostatek byl vidět v přeřecích, které
se ale moc ve hře nevyskytovaly. Snad jen zarážející bylo spojení „pokud budete průměrní, daleko to nedosáhnete“, které vyšlo z úst hlavní protagonistky. Nedomyšlené bylo také připravovaní scén, které trvalo moc
dlouho a francouzsky laděná hudba to rozhodně nezachránila.
Velmi zábavná byla scéna, ve které Agnes hovořila a pánové mezitím pili a vůbec jí neposlouchali.
Vzpomněla jsem si na klasiku v mnoha rodinách, která je typická pro svět mužů a žen.
Tato hra se dá hodnotit velmi rozporuplně. Někomu se líbila, někomu přišla nudná. Každý musel ale
uznat, že herecké výkony byly naprosto nepřekonatelné. Myslím, že nikdo nezapomene na Agnes Belladone,
která hrála velmi energicky i na svůj věk. Celému souboru děkujeme za hezký „ukecaný“ kulturní zážitek.
NÁZORY DIVÁKŮ
Matouš Kotek
Mně se líbil Pierre-Paul, ten nejstarší, ten zlý. Líbilo se mi totiž, jaké dělal grimasy, měl úžasnou práci obličeje.
Na jiném představení jsem nebyl.
Vladislava Klímová
Těžko říct, která postava se mi nejvíc líbila. Líbila se mi ta mladá (Anna Laurel), to jak se vyvíjela. Viděli jsme
všechna představení letošního Divadlení a nejvíce se nám líbilo to páteční, Nájemníci pana Swana.
Strana 13
Rozhovory s...
...Marií Živnou
už jsem v důchodu. Hrajeme vlastně celá rodina
– manžel, dcera, vnučka.
Soubor Havlíček se specializuje jen na komedie
nebo plánujete i nějaké vážnější téma?
Většinou náš soubor hraje veselejší hry, i když tahleta
zase není zrovna úplně tak komedie. V minulých
letech jsme hráli i dvě vážnější hry, ale komedie si
vybíráme raději. Nejradši ty konverzační. Ani ne tak
ty bláznivé, dveře sem, dveře tam a lítá se, to ani ne.
Vybíráme si hru i podle toho, aby to mělo nějakou
hloubku a dalo to něco divákům.
Museli jsme obdivovat, jak si dokážete pamatovat tak dlouhé monology. Jaké to je, naučit se tak
dlouhý text?
Stane se, že má člověk to takzvané „vokno“, jak
vyčítala Agnes Igorovi. To víte, v našem věku už to
není tak jednoduché. Nápovědu máme, ale snažíme
se ji nezneužívat a docela se nám to daří.
Prozradíte nám, co do budoucna plánujete?
Teď budeme držet v repertoáru tuhle hru, opakujeme ji třeba třicetkrát nebo čtyřicetkrát. Trvá to tak
tři čtyři roky než začneme nacvičovat novou hru, tak
teď zatím jen hledáme, nemáme napevno žádnou
vybranou. Není to jednoduché něco sehnat a musíme
brát také ohled na stáří členů souboru.
...Milanem Jakubíkem
Je nějaká role, kterou byste si ještě toužil zahrát?
Nene, ve svém věku už o žádné netoužím. Co na mě
spadne, to odehraju.
Doslechli jsme se, že jste minulý týden hráli
představení v pražském divadle v Horních
Počernicích. Můžete obě představení srovnat?
Těžko srovnávat. Tam se nám hrálo výborně a tady
taky, takže si myslím, že v tom žádný rozdíl není.
Bezva obecenstvo tady bylo, hrálo se nám moc dobře
a vůbec máte tady krásný divadýlko, takže to bylo
moc pěkný.
Nás by zajímalo, jak jste se ke hře Agnes Belladone dostali. Jean-Paul Alegre je přece jenom
dost neznámý autor.
V první řadě se musí pročítat nějaká literatura.
To nám agentura Dilia pošle nějaké texty no a
my hledáme a hledáme, ale nějakou dobu to trvá.
Jde totiž také o to jaké je stáří souboru, kolik má
členů. No a právě v jedné takové knížečce od Dilie
jsme tuto hru objevili a musím říct, že je to i česká
premiéra a žádný jiný soubor ji zatím nehrál. Překlad
pocházel také od Dilie.
Měli jste také moc krásné kostýmy. Navrhovali
jste si je sami?
Ano ano, tak nějak jsme to dali dohromady. Nakoupili jsme různé věci, nic jsme si nešili, možná jen
nějaké doplňky, a dali to nějak dohromady.
A co osobně si myslíte o Agnes?
Co já osobně si myslím o Agnes? Agnes asi zřejmě,
podle toho jak to bylo ve hře, byla vynikající herečka,
ale byla i malinko sebestředná, protože byla na výši,
považovala se za velmi dobrou herečku a i když
osobně byla hodná, trpělo jejími manýry celé okolí.
Určitě ji také rozčilovaly všechny ty intriky v divadle,
tak to taky neměla jednoduché.
Jak dlouho hrajete Vy osobně?
Jéje, já osobně už hrozně dlouho, 40let. Hraní jsem
měla celý život při zaměstnání jako koníčka, teď
Jaké všechny role už jste se souborem Havlíček
absolvoval a jak dlouho už jste členem?
No je to už moc let, minimálně dvacet let. Vzpomínám na kapitána Poppletona v Generálce a
většinou, protože do souboru Havlíček dojíždím,
tak bych řekl, že většinou to byly role menší, protože
nemám čas absolvovat tolik zkoušek jako základ
souboru.
A jak se Vám jeví tato role?
Potvory se hrajou vždycky dobře. Je to postava
záporná až na půdu, vždyť mu jde jenom o peníze, o
nic jinýho.
Strana 14
...Milanem Šárou (režisér)
Jak hodnotíte dnešní představení?
Těžká otázka. Nemůžu říct, protože mi to vůbec
nepřísluší.
My diváci jsme to třeba nepostřehli, ale z pohledu režiséra – došlo k nějakému problému během
představení?
Dneska tam těch textových výpadků bylo velice
málo. Možná dva, ale takové, že se to dalo zakamuflovat.
Jak dlouho trvá nacvičit jednu hru?
U nás, protože jsme už senioři a ta paměť je velice
zlá, téměř rok. Je to piplačka. Pak někdo marodí,
musí hlídat děti, dělá na směny, to zkoušení už není
pravidelné jak bývalo. Dříve jsme zkoušeli každé
úterý a čtvrtek a teď zkoušíme tak jednou za týden,
je to složité. Všichni jsme ochotníci, nikdo nehraje na
plný úvazek.
A co Vaše plány do budoucna?
Já už neplánuju nic, mně je osmdesát a domnívám
se, že tohle představení jsem udělal na takové malé
rozloučení. Možná ještě udělám nějaké malé pásmo,
ale nevím, jestli se do toho pustím.
POROTA
Ladislav Valeš, režisér Rádobydivadla Klapý
Ve hře se objevily kvalitní výkony, obzvláště ženské, ale i pánové se drželi. Byla to nejspíš česká premiéra.
Tato hra je velmi uznávaná ve Francii. Valešovi je velmi blízký život divadelníka, který je ve hře popsán.
Není si jist, jak autor chtěl tuto hru pojmout. Je to hra založená na konverzaci a objevuje se tam i sonda do
duše postav. Hra vůbec nevyznívá vtipně, jak by se dalo předpokládat, když je to veselohra. Ale je vidět, že
František Živný se snaží do této hry alespoň trochu toho humoru vložit svými hláškami. Celá hra má jen
jednu scénu, což není moc dobře vymyšlené. Rytmus této hry není moc chytlavý, protože jsou tam občas
zdlouhavé pasáže. Povídání o koridě bylo až moc dlouhé a bylo nesrozumitelné, bylo tam použito moc slov.
Nedalo se poznat, zda se hra má od této pasáže rozvinout. Možná by bylo vhodnější tuto pasáž zkrátit. Text
byl tedy největší problém této hry. V postavě Anny Laurel (Soňa Klimešová) je vidět její posun od hledání
podpory u starší kolegyně. Až na konci je vidět, že je stejně malicherná jako její kolegyně. Hra má velmi zajímavý námět, ale nemá to žádnou šťávu. Ztratily se intriky, žádné nejsou mezi stárnoucí a mladou herečkou,
kde by byly pochopitelné. Velkým plusem byly také kostýmy, které oživovaly celé představení. Postavy
stále něco dělaly, i když jen tak seděly, tak byla vidět jejich činnost. Kritika této hry tedy patří jen autorovi a
rozhodně ne hercům, protože ti naopak excelovali (obzvlášť ženské představitelky).
Milana Nečesaná, vedoucí LDO ZUŠ Louny
Hra je založena na koridě a ženských postavách. Hra byla hezky odehrána. Pěkně je vykreslený herecký
vztah dvou postav. Vztah novináře Philippe Mansonnier a Anny Laurell se mohl více rozvinout, hra jim
nedávala vůbec prostor, aby byl jejich vztah rozvinut.
Petr Michálek, ředitel Městského divadla v Děčíně
Naprosto nepřekonatelné byly dva ženské výkony (Soňa Klimešová, Marie Živná). Jinak hra (tedy text) je
špatná. Nevíme, zda je to psychologické či konverzační drama. Plynutí času je naprosto zazděno ukecaností
postav. Z první časti se toho divák moc nedozvídá, jde jen o konverzaci a o vnější záležitost. Hra ztrácí
nadhled a obsahuje až moc nezajímavého textu.
Veronika Valešová, herečka Rádobydivadla Klapý
Monolog byl velmi vyčerpávající, celou dobu mluvila jen jedna postava a ostatní jsou posluchači, což vůbec
neudrželo pozornost diváka. V této hře by se dala odhalit maska stárnoucí herečky, jak se chová v běžném
životě. Naprosto oprávněné je, že si mladá herečka bere manýry od své starší kolegyně. Pánové by neměli
používat gestikulaci (která se objevila hlavně ve druhé časti), je vidět, že se nechali strhnout paní Živnou. U
Františka Živného by se dal ocenit jeho ironický přístup.
Štěpánka Šefčiková, Lucie Slavíkova
Strana 15
V hlavní roli:
Porota
Již třetím rokem navštěvujeme jednotlivá divadelní představení a přinášíme vám jejich recenze, rozhovory s
herci a informace o divadelních souborech. Letos jsme se rozhodli vám blíže představit i odbornou porotu,
která vybírá to nejlepší z inscenací i hereckých výkonů. Představení vybraná porotou postoupí na národní
přehlídku Děčín / Třebíč, z níž se postupuje na celostátní Jiráskův Hronov.
V čele šestičlenné odborné poroty letos opět zasedl PhDr. Milan Strotzer, odborný pracovník ARTAMA
a šéfredaktor Amatérské scény. Inscenace dále hodnotil Ladislav Valeš, režisér Rádobydivadla Klapý, Petr
Michálek, ředitel Městského divadla v Děčíně, Veronika Valešová, herečka Městského divadla Most a pak
paní Milena Zikmundová, bývalá aktivní herečka, a Milena Nečesaná, vedoucí dramatického oboru při ZUŠ
Louny. Za pomoci internetové databáze českého amatérského divadla a samotných porotců vznikla tato
dvoustrana, věnována pouze jim. Seznamte se tedy s odbornou porotou.
Předseda poroty, PhDr. Milan Strotzer
Autor, režisér, výtvarník, dramaturg, organizátor, publicista a redaktor, narozen v Nymburce, už za
středoškolských studií (1964 – 1966) působil v Loutkovém divadélku při Místní jednotě ČSPO v Nymburce jako principál, autor, režisér a loutkoherec. V roce 1967 v Nitře spolu s Ladislavem Gavroněm založil
soubor Absolutní nedivadlo (inspirováni pražskou Redutou a Nedivadlem Ivana Vyskočila). Psal texty písní
pro hudební skupinu The Greens, která s Absolutním nedivadlem spolupracovala a v tomto období se také
zúčastňoval soutěží jako sólový recitátor.
V roce 1974 založil Malé nedivadelní studio POAN (Polabské absolutní nedivadlo) v Nymburce, zde vedoucím, autorem, režisérem a hercem. Soubor do roku 1977 pravidelně hrál, celkem bylo uvedeno 15 titulů
v 65 představeních. Jako herec se Milan Strotzer uplatnil též v DS Jiří Poděbrady.
V 70. letech byl jedním z autorů písňových textů nymburské hudební skupiny Gradace (později Fontána,
hrající s V. Sodomou a poté s L. Filipovou), a v letech 1978–1980 studoval na Lidové konzervatoři SKKS
Praha v oboru divadelní režie. Absolvoval inscenací hry M. Stiebera Svatební noc . Studoval také na katedře
teorie kultury FF UK v Praze, doktorát získal v roce 1985.
V letech 1983-1990 byl odborným pracovníkem pro amatérské divadlo SKKS Praha, a také pro amatérské divadlo OKD Praha 5 (1990). Uvedl do života „stálou divadelní scénu“ Branka v KD Stodůlky. Od
10.11.1990 do 23.2.1991 se zde představilo 12 souborů. Pro nedostatek finančních prostředků byla Branka
uzavřena.
Od února 1991 je odborným pracovníkem pro amatérské divadlo NIPOS-ARTAMA Praha a také redaktorem bulletinu pro amatérské divadlo d´ARTAMAn, což je od listopadu 1993 příloha Amatérské scény,
jejímž redaktorem se stal v roce 1995. Od ledna 2005 až doposud je vedoucím redaktorem Amatérské
scény, kde zavedl a redigoval repertoárovou přílohu (2000). Během 6 ročníků v ní vyšlo 39 textů divadelních
her pro dospělé i pro děti.
Organizoval i autorskou soutěž her pro děti Oříšky pro Popelku. Od 80. let je lektorem a členem odborných porot mnoha divadelních přehlídek - především Jiráskova Hronova, Divadelní Třebíče, rakovnické
POPELKY a samozřejmě také LOUNSKÉHO DIVADLENÍ.
Ladislav Valeš
Ladislav Valeš má velký podíl na vzniku festivalu LOUNSKÉ DIVADLENÍ, je totiž jeho hlavním iniciátorem. Tvrdí, že Louny jsou pro divadlo město jako stvořené – divadlo zde mělo v minulosti silné kořeny a
je třeba je zalévat.
Na podzim roku 1986 založil Ladislav Valeš, současný umělecký vedoucí a režisér souboru, spolu s
ing. Ladislavem Kasparem Rádobydivadlo Klapý. Důvodem založení souboru bylo velké názorové
nedorozumění a posléze i vyloučení Ladislava Valeše z divadelního souboru SCÉNA v Libochovicích.
Na své první krajské přehlídce v Žatci se nesmazatelně vryl do paměti všech přihlížejících, když v šatně po
představení v návalu čirého zoufalství přetrhl celý scénář Dílie napůl. Důvod? Hrála se hra Zeď a zeď
Strana 16
jako kulisa měla na konci
představení spadnout. Leč - jak se
to tak někdy přihodí - nespadla.
Získal tehdy přezdívku “Divoký
Valeš”.
23. června se ve Vrchlického
divadle Louny uskuteční premiéra
představení Hřbitůvek v Ballybeg, právě pod taktovkou režiséra
Ladislava Valeše - nazval tak svou
úpravu hry Tanec na konci léta od
irského dramatika Briana Friela.
Veronika Valešová
Přešlo mi vhodné předem říci, že Veronika Týcová (jak je uvedeno ve všech internetových i tištěných programech) už není Veronikou Týcovou, ale Veronikou Valešovou. Tímto blahopřejeme jí i jejímu manželovi
Ladislavu Valešovi.
Veronika je absolventkou DAMU (ročníku Borise Rösnera). Poprvé přisla k divadlu jako patnáctiletá – do
Rádobydivadla Klapý. Přišla a hned účinkovala jako záskok ve dvanácté repríze inscenace Hor. Pak hrála v
inscenaci Jedna, dva, tři, čtyři, pět, cos to chlapče, cos to sněd, a poté přišel Valešem výrazně upravený Dům
dony Bernardy (Krvavý Lorco, corridou voníš).
Má profesionální angažmá v Městském divadle v Mostě, kde je obsazena v Drdových Dalskábatech do role
Mančinky, mladé a naivní dívky. Ve svých rolích si ale troufla např. na slečnu Julii ve Strindbergově stejnojmenné hře či na Faidru ve Valešově a Enquistově Faidraricii. Na své role se připravuje takto - jako základ
bere hru, zkoumá příběh, souvislosti a motivaci jednání postavy, kterou má hrát. Nemá ráda učení se textu
nazpaměť hned od začátku a fixování si intonace. Ráda tomu ponechává volný průběh. Vždycky obdivovala
a vážila si Dany Medřické.
Petr Michálek
Ředitel Městského divadla v Děčíně a radní za ODS se narodil v Hradci Králové. V září 1993 se stal členem
Rodinného divadla hlína a v letech 1993 – 1995 na divadelním festivalu soukromých škol získal třikrát po
sobě cenu za mužský herecký výkon a mimo jiné vedl festivalový zpravodaj.
Rok 1995 pro něj také znamenal hereckou praxi v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, úspěšné složení
maturitní zkoušky a imatrikulaci na Janáčkovu Akademii Múzických Umění (JAMU) v Brně, obor divadelní
dramaturgie, ateliér Prof. Bořivoje Srby.
Mezi další jeho zkušenosti patří práce redaktora v akademickém časopise Halte-hulda a Vlnolam a vedoucího organizačního štábu projektu Literární salón 98. V srpnu 1998 režíroval nezávislý studentský film
Fara a v červnu následujícího roku byl přijat do Městského divadla v Děčíně jako dramaturg.
V srpnu 2000 absolvoval Janáčkovu Akademii Múzických Umění v Brně a stal se hercem a dramaturgem
brněnského divadla Polárka. V září 2001 začíná pracovat jako dramaturg Městského divadla v Karlových
Varech. V březnu téhož roku organizuje originální festival kabaretních představení Kabaret LIVE a moderuje diskusní pořad Skrupule. V říjnu 2003 v Městském divadle v Karlových Varech má premiéru jeho hra
Joker, kterou i sám režíroval.
V březnu 2004 se stal ředitelem Městského divadla v Děčíně. V září následujícího roku režíruje vlastní
překlad hry V.Klimáčka Rozkvetly sekery (Městské divadlo Děčín), v roce 2006 Divadlo Na Fidlovačce
uvádí jeho překlad hry Alana Ayckbourna pod názvem Komická potence aneb Něco v ní je. Téhož roku
přeložil další Ayckbournovu komedii Řeč těla – dosud nebyla uvedena - a na děčínském Gymnáziu začal
učit Seminář tvůrčího psaní.
V roce 2007 se na částečný úvazek se stal externím spolupracovníkem dramaturgie Severočeského divadla
opery a baletu Ústí nad Labem - tato spolupráce však skončila po několika měsících.
Strana 17
Od roku 2002 je ženatý a má dvě děti – dvojčata. Mezi jeho další zájmy kromě divadla patří média, literatura
a sport. Na jeho webových stránkách www.petrmichalek.cz můžete najít zajímavé fotografie, a informace
– mimo jiné to, že maturoval z předmětů anglický, španělský a český jazyk a filosofie, dostal tři jedničky a z
angličtiny dvojku.
Rozhovory s...
...Milenou Nečesanou
Jste v porotě od začátku festivalu (od nultého
ročníku)? Kdo Vás oslovil?
Jsem v porotě 3. rokem, oslovil mě ředitel divadla
Vladimír Drápal.
Máte za ty roky působení v porotě oblíbený(é)
soubor, herce/herečku? Vrylo se Vám do paměti
nějaké divadelní představení?
Soubor Zdrhovadlo Klášterec nad Ohří, režisér Václav Polda, herec – Miroslav Nyklíček, herečka – Bibi
Marešová. Představení asi vše od Zdrhovadla, hlavně
Nebezpečné známosti a 451° a z nultého ročníku
Příběhy obyčejného šílenství od Pikart Úštěk.
Který z ročníků Vám zatím přišel nejplodnější?
Proč, čím?
Nejplodnější mi přijde vždy ten, který právě probíhá.
Svými novými objevy a nápady. A atmosférou.
Co děláte kromě toho, že jste vedoucí dramatického oboru při ZUŠ Louny?
Studuju, studuju, studuju .. Taky čtu, režíruju a nosím
rekvizity. Pouštím zvuky a držím palce.
Studovala jste herectví nebo nějaký obor s ním
spojený na střední nebo vysoké škole?
Studovala jsem dramatickou výchovu na Univerzitě
Karlově v Praze a nyní jsem v druhém kole na
DAMU.
Jaké zajímavé hry jste s dramatickým souborem
nacvičili? Která z nich se Vám podle Vašeho
mínění nejvíce povedla? Kterou jste si oblíbila?
Se kterou jste asi slavili největší úspěch? Která
byla nejnáročnější (charaktery, texty, kulisy)?
NECVIČÍME hru, cvičí se spartakiáda, hra se
studuje. Oblíbená Plešatá zpěvačka, povedená
Plešatá zpěvačka, největší úspěch Plešatá zpěvačka,
nejnáročnější Plešatá zpěvačka – protože je zatím
poslední.
Hrála jste Vy sama v nějakém představení?
Hrála jsem v Poncii v Domě Bernardy Alby.
Jaké jsou Vaše zájmy a koníčky, včetně těch spojených s herectvím?
Čtení, recitace, pozorování života a žití života.
Je pro Vás těžké když hodnotíte představení a
herce seslat na ně negativní kritiku?
Stručně, vždycky se snažím najít něco pozitivního a
vždycky se mi to taky povedlo. Když už nesou kůži
na trh, tak si zaslouží pochválit, vážím si jich.
...Milenou Zikmundovou
Jste v porotě od nultého ročníku festivalu?
Ano.
Našla jste si během působení v porotě oblíbený
soubor, herce/herečku? Je nějaké představení,
na které nezapomenete?
V každém případě nezapomenu na představení Petr
a Lucie, který mě oslnilo a který mě pohladilo po mý
starý dušičce.
Jste bývalá aktivní herečka. Můžete nám říci
nějaké představení a konkrétní roli, kterou jste
hrála?
No já jsem začínala jako čtrnáctiletá studentka lounského gymnázia, když sem přišel profesor Šlajcher
učit do Loun tak dal dohromady první představení
Lhář a jeho rod, tehdy velmi slavné představení.
On byl nesmírně vtipnej a vymešlivej režisér, to
představení sklidilo nesmírné ovace a představte si,
že to představení mělo asi 40 repríz, jezdili jsme s
ním asi 3 nebo 4 roky. Bylo to báječný, byli jsme v
Kutný Hoře, dokonce tehdy to mělo i velký ambice
na Jiráskův Hronov. To bylo takový představení,
který bylo svým způsobem přelomový v historii toho
divadelního spolku Tyl, kterej tehdy tady existoval
jako jeden ze čtyř, mimochodem. To bylo moje první
představení, kde jsem začínala. Prošla jse řadou
rolí, a jedna z těch nejstěžejnějších byla právě při
otvírání tohohle divadla, byla když jsem hráli noc
na Karlštějně, to jsem hrála Elišku. Hráli jsem také
představení, které bylo k vidění dneska dopoledne
(Hrátky s čertem) kde jsem hrála Dišperandu.
Celkem to bylo kolem 30 – 40 inscenacích.
Jak jste spokojená s letošním ročníkem LOUNSKÉHO DIVADLENÍ, když to třeba srovnáte s
těmi předchozími?
Ten letošní ročník mi přijde nejvyrovnanější. Já jsem
strašně štastná, že se to vůbec dělá, protože já mam
ráda ochotnický divadlo, ráda chodím na představení,
pokud to jenom trošku jde tak žádný nevynechám.
Jsem ráda, že ochotnický hnutí nezahynulo, a že
pořád žije. I když je to šílená práce, kdo to nedělal
netuší, jsou to stovky hodin. My jsme zkoušeli po
večerech.
Kromě toho, že jste každý rok v porotě a že na
radnici předsedáte finančnímu výboru, jestli jsem to
zjistila správně..
Strana 18
.. vy jste dobře informovaná!
Děkuju. Co děláte tedy ještě kromě toho, třeba i
ve volném čase?
No, volnýho času moc nemám, ale já jsem byla
odjakživa kromě svých kulturních zálib především
sportovně založená. My když jsme dělali zkoušky na
gymnázium, tak jsme dělali v uvozovkách talentové
zkoušky z tělocviku, a kdo neuděla za protektorátu
zkoušku z tělocviku, tak neby vůbec připustěn ke
zkoušce na gymnázium. Můj sport číslo jedna bylo
od začátku jezdectví, ve kterém jsem se dostala až na
úroveň mistrovství republiky.
Četla jsem, že sedíte v porotách atletických a
především tedy jezdeckých soutěží.
No, ano teď už to dělám jen jako funkcionář, jako
rozhodčí. Od března do konce října nevím, co to je
víkend. No a kromě toho mám asi sedm arů zahrádky.
Existuje nějaká kniha, předloha nebo
představení, které byste tady chtěla vidět?
To je sice hezká otázka, ale já jsem o tomhle nikdy
neuvažovala. Nemůžu říct, že bych měla oblíbený
nějaký žánr, mám ráda ráda jak komorní představení,
tak one-man show, a zrovna tak mi nevadí česká
klasika. Ale mám ráda konverzačky, to je klasika. To
je královna divadla.
Poslední zbytek prostoru pro...
...moderátora
Člověk který moderuje, musí zvládat spoustu věcí. Musí ovládat svůj hlas, svou gestikulaci, neměl by svůj
projev předčítat, ale přednášet. Přednášet znamená neafektovaně a nekřečovitě hovořit k publiku, oči by též
měly komunikovat s diváky. Moderátor by si měl pamatovat, který z porotců dělá jakou činnost (obzvlášť
když už to opakuje popáté a všichni kromě něj v hledišti si to už pamatují) a kde se angažuje. A když někdo
už vleze na pódium a tohle všechno nemá, není to tak tragické jako když nemá ani jeden z jmenovaných
aspektů. No a když je nemá a na pódium leze stejně pořád, pak už zbývá jen popřát… „Zlomte vaz“!
Ladislav Valeš, Petr
Michálek, Veronika
Valešová a Milan Strotzer
(foto: česká filmová
databáze, www.petrmichalek.cz)
Bára Fuxová
Strana 19
Vyhodnocení
Nejlepší inscenace – Nájemníci pana Swana aneb Habaďůra (T.M.A. Terezín)
Cena diváka – Nájemníci pana Swana aneb Habaďůra (T.M.A. Terezín)
Cena za nejlepší režii – Eva Andělová (Nájemníci pana Swana aneb Habaďůra)
Cena za scénografii – Jiří Chadraba, Jaroslav Kodeš, Olga Psotová (Hrátky s čertem)
Cena za divadelní počin – Ostře sledované vlaky (Divadlo Duha Polná)
Cena za nejlepší ženský herecký výkon – Marie Živná (Agnes Belladone)
Cena za ženský herecký výkon – Soňa Klimešová (Annu Laurel)
Cena za nejlepší mužský herecký výkon – Martin Soudský (Erik Swan)
Cena za mužský herecký výkon – Jiří Dědourek (Martin Kabát)
Cena za mužský herecký výkon – František Hos (Mr. Jenkins)
Čestná uznání:
Za režii – Jaroslav Kodeš (Hrátky s čertem)
Za kostýmy – Marie Živná (Agnes Belladone)
Za mužský herecký výkon – Miroslav Letafka (Norman Bassett)
Za mužský herecký výkon – Jaroslav Legner (George Swan)
Za mužský herecký výkon – Zdeněk Zvěřina (Otec Školastyk)
Za mužský herecký výkon – Miroslav Vala (Miloš Hrma)
Za mužský herecký výkon – Petr Vaněk (přednosta)
Za ženský herecký výkon – Alice Kundrátová (Ms. Cowperová)
Postup:
Nájemníci pana Swana aneb Habaďůra (T.M.A. Terezín)
Doporučení na postup – Ostře sledované vlaky (Divadlo Duha Polná)
Postup na Celostátní přehlídku činoherního divadla pro děti Popelka v Rakovníku – Hrátky s čertem (DS
Scéna Libochovice)
Hodnocení diváků:
1.
2.
3.
4.
5.
Divadlo – Terezín (Nájemníci pana Swana aneb Habaďůra) – 200 bodů
DS Scéna Libochovice (Hrátky s čertem) – 182,3 bodů
Divadlo Navenek Kadaň (Olivie Twist) – 164,9 bodů
DS Havlíček Neratovice (Agnes Belladone) – 133,8 bodů
Divadlo Duha Polná (Ostře sledované vlaky) – 131,7 bodů
(C) 2008 - Redakce- Jitka Boudová, Tereza Cajthamlová, Jitka Cimpová, Michaela Černá,
Bára Fuxová, Káťa Gottfriedová, Martin Houda, Marek Mikulášek, Petra Panenková, Lucie Slavíková, Štěpánka Šefčíková
fotograf: Jan Petržilka
Grafika - Kateřina Gottfriedová, Jiří Urban