leden-únor 2006

Občasník slatinských křesťanů
č. 1/06
leden-únor 2006
Pomazání nemocných
Nemoc a utrpení vždy patřily k nejvážnějším
problémům podrobujícím lidský život zkoušce.
V nemoci člověk zakouší vlastní bezmocnost,
nemoc může vést k úzkosti, k uzavření se do
sebe, někdy dokonce k zoufalství a vzpouře proti
Bohu. Může však také napomáhat člověku k větší
zralosti, pomoci mu rozlišit v jeho životě, co je
a není podstatné, a velmi často nemoc vyvolává
hledání Boha a návrat k němu.
V Písmu Ježíš Kristus nemá jen moc uzdravovat, nýbrž i odpouštět hříchy. Často žádá nemocné, aby věřili a k uzdravování používá znamení.
Nemocní se snaží dotknout se ho, „protože z něho
vycházela síla a uzdravovala všechny“ (Lk 6,19).
Tak se nás Kristus ve svátostech i nadále „dotýká“,
aby nás uzdravoval.
Kristus „vzal na sebe naše slabosti a nesl naše
nemoci“ (Mt 8,17). Avšak neuzdravil všechny
nemocné. Jeho uzdravení byla znamením příchodu Božího království. Ohlašoval mnohem
radikálnější uzdravení: vítězství nad hříchem
a nad smrtí skrze jeho velikonoční oběť. Kristus
vzal na kříži na sebe celou tíži zla a „sňal hříchy
světa“ (Jan 1,29).
„Uzdravujte nemocné!“ (Mt 10,8), církev dostala tento úkol od Pána. Věří v oživující přítomnost
Krista, která působí zvláště ve svátostech a zcela
mimořádně v eucharistii. Apoštolská církev však
ještě zná zvláštní obřad ve prospěch nemocných:
svátost nemocných.
Základní milostí této svátosti je milost útěchy,
pokoje a odvahy, aby člověk překonal potíže,
které působí vážná nemoc nebo slabost stáří. Tato
milost je darem Ducha svatého, který obnovuje
důvěru a víru v Boha a posiluje proti pokušením
zlého ducha, proti pokušením malomyslnosti
a úzkosti před smrtí. Tato podpora Pána chce
přivést nemocného k uzdravení duše, ale i těla,
je-li to Boží vůle. Skrze milost této svátosti dostává
nemocný sílu a dar spojit se mnohem důvěrněji
s Kristovým utrpením.
Pomazání nemocných není jen pro ty, kdo se
ocitli v krajním ohrožení života. Proto je příhodná doba pro její přijetí jistě už tehdy, když věřící
začíná být v nebezpečí smrti pro nemoc či stáří.
Jestliže nemocný, který přijal pomazání, znovu
nabude zdraví, může v případě další těžké nemoci tuto svátost přijmout. Během téže nemoci
lze svátost opakovat, jestliže nastane zhoršení.
Je vhodné přijmout pomazání nemocných před
těžkým chirurgickým zákrokem. Totéž platí u starých osob, jejichž slabosti stále přibývá.
Je-li svátost nemocných udělována všem, kteří
trpí těžkou nemocí nebo slabostí, tím spíše ji
dostávají ti, kteří se chystají opustit tento život.
V tomto případě ochraňuje konec naší pozemské
existence jakoby pevnou hradbou se zřetelem na
poslední boje před vstupem do Otcova domu.
podle Katechismu katolické církve
Prosím, rozhlédněte se ve svém okolí, zda tam není nějaký starý či nemocný člověk,
který by uvítal návštěvu kněze.
Článek uvádíme ke Dni nemocných, který si připomínáme v sobotu 11. února.
Rozhovor aneb nahlédnutí do života P. Pavla Ženíška
Prosím tě, nejdříve se farníkům krátce
představ.
Narodil jsem se a do svých 18 let jsem žil
v Plzni na Borech. Těžkej život, asi chápete...
Ne, žil jsem skutečně v Plzni na Borech, ale ne
ve věznici,ale v paneláku. V Plzni žije „zbytek“
naší rodiny - moji rodiče a sourozenci s rodinami
- starší sestra Karla a dva mladší bráchové Ondra
a Marek. Je mi 34 let, jsem salesiánem a od
dubna minulého roku knězem.
Přišel jsi k nám z Ostravy. Byla to hodně velká
změna?
Změna to byla, jestli veliká, to nedokážu
říct, nevím přesně, jak se to měří. Určitě to ale
byla změna z více pohledů – v Ostravě nás žilo
v salesiánském domě 8, tady jsme tři. Tam jsem
měl na starost „internát“ s 30 kluky, tady je to
středisko s několika zaměstnanci, desítkami
animátorů a stovkami dětí a mladých. Do Ostravy
přišli saloši před válkou, do Líšně po revoluci, taky
mentalita Ostraváků a Líšňáků je jiná,... takže asi
to byla změna vcelku velká.
Z čeho vznikla tvoje přezdívka Gambi?
Vnikla v Ostravě někdy v r. 1990, přišel s ní
bývalý spolubratr Česlav Škvařil a souvislost byla
asi následující: Plzeň – dobré pivo – Gambrinus
– Gambi.
Po čem jsi toužil ve svých klukovských snech?
Měl jsem nad svou postelí velkou mapu světa
se seznamem hlavních měst všech států a jejich
vlajek. Chtěl jsem se jet do těch zemí podívat,
znal jsem zpaměti všechna ta hlavní města i vlajky,
prostě mě bral zeměpis. Proto jsem toužil jezdit
s kamiónem a cestovat po světě.
Jak se ti to splnilo?
No, bylo v tom hodně klukovské romantiky
a s věkem jsem své sny trochu pozměnil. Ale
musím říct, že částečně se mi to splnilo. Všechna
hlavní města světa jsem sice nenavštívil, ale díky
studiu v zahraničí a mnoha přátelům v cizině
jsem se leckam podíval. Za to jsem Hospodinu
moc vděčný.
2
Fukalovi
Jakou jsi absolvoval školu?
Jeden rok jsem dělal mateřskou, 8 let
základní a 4 roky střední – strojní průmyslovku se
zaměřením na hutnictví. To bylo všechno v Plzni.
Pak jsem studoval slévárenství – 4 roky v Ostravě
na Báňské a 1 rok v Itálii v Cassinu. Tím skončila
moje technická „éra“ a začala studia salesiánská
a teologická - 5 let v Českých Budějovicích a rok
ve Štrasburku. Takže, když to sečtu, chodil jsem
do školy 24 let. Docela děs, co?!
Můžeš nám říci, jaké jsi měl vzory?
Vzory? Ty byly různé. Dělal jsem různé sporty,
takže jsem měl sportovní vzory – Paolo Rossi,
Stefan Edberg, Wolfgang Güllich, atd. Pak jsem
měl vzory křesťanské – sv. Pavel, František
z Assisi, otec Damián de Veuster, sv. Benedikt
a později Don Bosko. Určitě nejvíc mě ale ovlivnily
takové ty vzory „živé“. Tedy ti, které jsem sám
osobně poznal. A to byli moji rodiče, díky nim
pak různí kněží z Plzně i odjinud, kteří k nám
chodili na návštěvu a já jsem si ně mohl
„sáhnout“, a pak skvělí salesiáni, např. Kája
Herbst, Jaroslav Mikeš, Dominus, Tomáš Rádl,
Laďa Heryán,...
Kdy ses rozhodl stát se salesiánem?
Tak to přesně nevím. Dobře si pamatuju,
kdy jsem se rozhodl stát se knězem, to bylo
15. 11. 1992 u premonstrátů v klášteře Teplá
u Mariánských Lázní. Rozhodnutí stát se
salesiánem přišlo pak asi za rok.
Proč ses zatím neukázal v líšeňském kostele?
Tak to není úplně přesné. Už jsem tam třikrát
koncelebroval ve všední den a jednou křtil. Je
ale pravda, že jsem tam relativně zřídka. Mrzí mě
to, protože některé lidi z farnosti vůbec neznám
ani oni mne, je za tím ale více příčin. Kdybych to
měl rozebírat, zabral bych tím nejspíš celý zbytek
tohoto Kukátka. Těším se na neděli 19. února,
kdy bych měl v kostele udělovat novokněžské
požehnání. Tak budu rád, když se tam s Vámi
potkám. A zvu Vás všechny srdečně do střediska!
Mějte se dobře. Váš Gambi.
P. Ing. Mgr. Pavel Ženíšek je ředitelem Salesiánského střediska mládeže v Líšni na Kotlanově ulici.
ŠANCE (NEJEN) PRO SENIORY
Václav Sokol
Za II. světové války byly časté nálety, zejména v Německu, Rakousku, ale i v našem
protektorátu. Po zaznění sirén a zvláště když letadla byly již nad městy, lidé spěchali do krytů
a tam prožívali úzkost a strach, nebot každá minuta mohla být jejich poslední a pro mnohé také
byla… — V té době se lidé obraceli s prosbami k Bohu, kostely byly plné.
Dnes nejsme ohrožováni nálety bombardérů, ohroženy však jsou naše duše. ZLO má
dnes mnoho spojenců - film, televize, rozhlas, časopisy, reklamy. Nedá se před nimi schovat
do krytů, jako za války před bombami, ale pomůže naše snaha být zaměřen na věci duchovní.
Nedávný biskupský synod i papež Benedikt XVI. připomínají důležitost adorací u svatostánku.
Neměli bychom přeslechnout jejich hlas. Uvědomme si, že nebezpečí pro duše je dnes opravdu
veliké. A to je šance zvláště pro nás, seniory v naší farnosti, abychom se více modlili a setkávali
u svatostánku, vždyt je nás na bohoslužbách několik desítek a to již může přinést značný účinek
milosti pro naše rodiny, farnost i svět. Budeme-li radostnými svědky víry, naděje a lásky, bude
i oprávněná naděje, že “dědictví otců“ - pevná víra - bude zachováno i pro další generace.
Zimní pobyt v Branné
Od sv. Štěpána až do Nového roku strávila
skupina slatinských farníků velmi příjemný pobyt
na faře v Branné v Jeseníkách. Tuto faru má
naše farnost na několik let pronajatou.
Bylo nás tam asi dvacet, velmi různého
věkového složení – od tří do skoro šedesáti.
Přesto se tam vytvořilo velmi pěkné společenství
a kamarádské prostředí. Většinou jsme se
navzájem znali a ti noví bez problému do party
zapadli.
Počasí bylo opravdu zimní, všude plno
sněhu. Zaparkovat auta na dvoře fary, jak je to
obvyklé v létě, nebylo samozřejmě možné. Jen
stěží jsme udržovali úzkou cestičku v téměř
metrové vrstvě sněhu mezi kůlnou s uhlím
a vchodem do farní kotelny, protože kotel
nesměl nikdy vyhasnout.
Hlavním denním programem bylo samozřejmě lyžování. Dvousedačková lanovka a dvě
POMY stačily lyžaře dopravovat nahoru bez
velkých front. A sjezdovka, ačkoliv skoro denně
sněžilo, byla většinou vzorně upravená.
A jak jsme se stravovali? Jednoduše.
O snídaně a večeře se každý staral sám.
Oběd, většinou připravený na čtvrtou hodinu
odpolední, byl společný. Každý den ho měla na
starosti jedna rodina. Díky tomu byl jídelníček
opravdu pestrý. Od svíčkové přes uzené rolky
Karel Fiala
a kuřata až ke klasickému vepřo-knedlo-zelo.
A nikdy nechyběla chutná polévka.
Po večerech se dospělá část osazenstva
sešla v kuchyni, mládež zmizela v některém
z pokojů. Naštěstí v Branné není televize, tak
jsme se bavili sami. Ping-pong, žolíky nebo
Bang, zpívání s kytarou, a nebo jsme si jen tak
povídali.
Potom se již přiblížil poslední den roku,
sv. Silvestr. Po návratu z lyžování a pozdním
obědě začala příprava silvestrovského rautu.
Stoly se jako obyčejně prohýbaly pod obloženými
mísami s vesměs nezdravými lahůdkami. No
a v družné zábavě, přerušované písničkami,
jsme očekávali slavnou půlnoc. Pak již vylétly
špunty z lahví šampaňského, novoroční přípitek,
rychle se obléknout a vyrazit na náves zhlédnout
místní ohňostroj, ke kterému naše mládež
rovněž přispěla svým dílem.
Novoroční ráno bylo kruté, neboť mše svatá
ve vymrzlém, ale krásném kostele začínala již
o půl osmé. I přes tuto nelidskou hodinu jsme
se zúčastnili všichni.
Po návratu na faru a lehké snídani již
začaly úklidové operace, balení, nakládání aut
a postupný odjezd domů. Odjezd s pocitem
příjemně prožitého týdne na horách v milé
společnosti.
4
INFORMACE
Pravidelné bohoslužby
Každou neděli v 16.00 hod. adorace,
každou neděli - mše sv. v 8.30 hod.
přičemž každou první neděli v měsíci je přítomen
každé úterý - mše sv. v 6.30 hod.;
kněz, který uděluje svátostné požehnání.
každý čtvrtek - mše sv. pro děti v 18.00 hod.
Příležitost k přijetí svátosti smíření je půl hodiny před každou mší svatou.
Pořad bohoslužeb, památky a svátky
31. 1. úterý, slavnost sv. Jana Boska,
mše sv. v 6.30 hod.;
2. 2. čtvrtek, svátek Uvedení Páně do chrámu
- Hromnice, mše sv. v 18 hod.;
3. 2. pátek, památka sv. Blažeje,
1. pátek v měsíci, mše sv. v 18 hod.;
5. 2. neděle, v 16 hod. adorace za povolání
(do manželství, do řeholní a kněžské
služby) a svátostné požehnání;
12. 2. neděle, v 16 hod. adorace za nemocné,
trpící a hledající;
19. 2. neděle, v 16 hod. adorace za děti a mládež, zvláště za děti, které se připravují
na přijetí 1. sv. přijímání;
21. 2. úterý, památka sv. Petra Damianiho,
mše sv. v 6.30 hod.;
26. 2. neděle, v 16 hod. adorace za rodinu;
1. 3. Popeleční středa, mše sv. v 18 hod.;
POZVÁNÍ
Milí slatinští farníci,
chceme vás pozvat do nedělní kavárny, ve které se scházíme po každé nedělní mši svaté v přístavbě.
Mnozí z vás budou tuto informaci považovat za zbytečnou, protože kavárna již „funguje“ několik let. Chceme
však oslovit a pozvat ty, kteří do ní z jakéhokoliv důvodu ještě „nenakoukli“.
Zveme vás na kávu, čaj a drobné sladké i slané pohoštění. Oproti kavárnám v jiných kostelích však
nabízené neprodáváme, ale návštěvníci/hosté mají možnost přispět na provoz dobrovolným finančním
příspěvkem do pokladničky u „výčepního“ stolečku nebo i v naturáliích – balíčkem kávy (rozpustné) či čaje
nebo příspěvkem na společný stůl.
Moc rádi vás uvidíme, protože hlavní myšlenkou nedělní kavárny není káva a buchty, ale nabídka příjemného prodloužení času, kdy můžeme být spolu jako farní rodina…
Těší se na vás nejen organizátoři, ale i stálí návštěvníci.
Úklid v našem kostele
Od 1. února letošního roku se bude na úklidu našeho kostela podílet více lidí. Z dobrovolnic, které se
přihlásily na výzvu, bylo vytvořeno 5 skupinek. Ty se budou při úklidu střídat - na každou skupinku dojde
řada jednou za 5 týdnů. Pokud by měl ještě někdo další zájem pomoci při udržování čistoty v našem kostele, nechť kontaktuje paní Prátovou, která má úklid na starosti, a to buď po nedělní bohoslužbě, nebo
na telefonním čísle 548 218 132.
Pozvánka na farní ples
V sobotu dne 18. února 2006 se koná farní ples. Chcete-li se pobavit (případně i zatančit při reprodukované hudbě), přijďte v uvedený den v 19.00 hod. do sálu přístavby slatinského kostela.
Občerstvení se zajišťuje již osvědčeným samozásobitelským způsobem.
Příští číslo Slova vyjde v neděli 26. února 2006, uzávěrka je o týden dříve 19. února.
Farní úřad Líšeň, Pohankova 18, tel.: 544 211 258, e-mail: [email protected]
4