CASÖFI8

CASÖFI8
PRO
w u iD á w iis r
on
li N .1/ E C J A R C I B I S K U P S K É
SEDM Y
ROCNJ
PRAŽSKÉ
BEH.
Swazek čh v rfý .
W
F R A Z. E
1834.
lenjžecj arcibiskupská knihtiskárnu, řjzenjm JV- Špinky,
Utaimir tempoře ; veniet eniin hora, post ({uam non erit teinpus
amplius.
S . Bernard, in Epist.
O Bož/m w lé lcn f.
Od
Vincencia Zahradnjka,
f a r á ř e w K ře S ic jc h .
T a gem stw j křestanské w jry
gsau takowá učenj,
gegichžto prawost poznáwáme ne rozumowánjm čiII tak nazwanými wnitřnjmi d u w od y, nobrž swedectwjm Božjm .
Tau přjčinau se řjká, že tagem­
stwj náboženstwj našeho gsau nadpřirozené swětlo,
čili učenj, kteráž schopnost rozumu našeho přesalia g j,
a dokonceby nás tagna b y la , kdyby nám
gich Bíih zgewenjm swým nebyl w známost mvedl*
Přirozený rozum při tech náboženských prawdách,
kteréž tagemnými
neb pauze Bohem zgewenými
gmenugeme, toliko to skaumánjm nagjti může, že
žádné giné, gakkoli poznané prawdíí na odpor nestogj, a že žádného dokonce důwodu nenj, za kterýmžby poraženy bytí mohly.
Tagem stwj kře-
stanského náboženstwj gsau nad rozum lidský, ni­
koli ale proti rozumu.
Nicméně z nepostihlosti, a
z tagemné, skryté powahy náboženských prawd ni-
koli nepocházj, žebycliom gim
roznm ěti, to gest,
prawého a wlastnjho smyslu gegich nagjti nemo­
hli.
K d yb y zagisté ty a takové nad rozum posta­
ven é prawdy i také temny a nesrozumitedlny by­
ly : nikdoby z nás newěděl, gakby mu gich užjwati náleželo, a b ylyb y gako za vřen ý p ok lad , k němužto žádný přistaupiti nemůže.
G ižt
pak ku tagemnýin pravdám w jry kře-
síanské náležj i ta, že Ježjs Kristus nebyl pauhýni
člověkem , tak
gako každý
z nás, nobrž že byl
člověkem a spolu Bohem , že
w osobě geho bož-
stwj
a člowěčenstwj nerozdjlně bylo spogeno, že
byl wtěleným
Synem Božjm.
I.
Gaký gest smysl učenj toho ? B yl-li Ježjs člo­
věkem :
gak spolu b ýíi mohl i Bohem ?
A byl-li
Bohem : gak bylo možná, by spolu také byl človvěkem ? Byltě Ježjš dle
č lo v ě k e m :
těla i dle duse prawým
ale stjm to člověkem se svrázal a sge-
dnotil Bíih S y n ;
byltě Ježjs Bohem, ale Bohem,
lidskau přirozenostj oděným.
B yltě gedinau oso-
bau, ale wosobě této byla dvvogj přirozenost, bož­
ská a lidská, a nápadně dw ogj rozum a dw ogj v fi­
lé.
Božstwjm nebylo zničeno a zrušeno člowěčen-
s tv j, a clowěčenstwjm nikoli b ožstvj snjženo, zten­
čeno, obmezeno a skljoeno nebylo.
,,Pán náš Je­
žjš Kristus, Syn Božj , gest i Bohem i člov ěkem.
G elikož gest Bůh, z podstaty O ícow y před wěky
gest zrozen, gelikož člowěk a le , z matčiny podsta­
ty \v času se narodil.
Gestit dokonalý Bůh a do­
konalý člow ěk, magjcj rozumnau duši a tělo človvtka.
Dle božstwj gest rowen O tc i, dle člowě-
čenstwj ale Boha Otce gest nižšj.
Ačkoli pak Bíih
gest a člowěk, nicméně geden gest toliko Kristus,
nikoli ale dwa.
Geden gest Kristus, ne ale tak, ga-
koby se božstwj w lidskau přirozenost bylo promě­
nilo a přewrhlo, nobrž
wzal na sebe.
tjm , že Bfih človvěčenstwj
Geden gest Kristus ne smjšenjm
podstaty, alebrž tjm , že gediná gest osoba.
gako rozumná duše s tělem
Neb
spogená gediný gest
člowěk : tak Bůh a člowěk gedeu gest Kristus.“
(Symbolům S. Athanasii.)
Pro lepšj
wyswětlenj
článku w jry o wtěle-
ném božstwj w osobě Krista Pána dokládám, že se
o Ježjši Kristu
trogjm způsobem mluwiti
může.
Předně se o něm mluwiti muže, gakožto oprawém
člowěku, kterýž
krom mrawných neduhu a wad
našich we wšem nám byl podoben.
Tak u přj-
kladu gakožto oprawdiwý člowěk se narodil, gak
wěkern tak i maudrostj a milostnostj u Boha a u liílj prospjwal, modlil se, od zlého
kaušjn, trpěl a na křjži skonal.
mluwiti může gakožto
ducha byl po-
Druhé, o něm se
o Bohu, a protož se práwě
řjká, že gest wěčným, wsewědaucjm a wsemocným*
Posléz se o něm gakožto
božstwj
o gediné osobě, genž
a elowěčenstwj w sobě zd ržu g e , mluwiti
může.
„A čk oli gest w Kristu gediná osoba , osoba
Boha Syna, a w osobě této Bíih s člowěkem gest
sgednocen ta k , že se řjci muže
o clowěku , což
se
řjká o Bohu, a což se člowěku připisuge, Bohu
se
přiwlastniti může;
communicatio idiomatum iu
Christo: nicméně se tudy rozdjl mezi ^vlastnostmi lid­
ské a mezi wlastnostmi božské přirozenosti nikoli
nerusj.
T jm se porážj smysl Ubiquistů, kteřjž sto-
g j na to m , že se božská přirozenost tak s člowěčenstwjm spogila, že Kristus i gakožto člowěk pra­
w ým gest Bohem, wsemohaucjm, wěčným, nesko­
nalým a wšude přjtomným.
Proti smyslu gich pra-
witi máme, že Kristus, gakožto člowěk, nenj Bůh,
nenj wěčný, aniž wšude přjtomný, leř? toliko w ne­
bi a wswátosti oltářnj.“ (Catechismus
dos.
ad ordinan-
Venetiis 1743. Editio 18, Pag. 23.)
Z toho se w id j, že se o Ježjsi Kristu welmi
opatrně mluwiti má, gmenowitě tak, by gak božstwj, tak i člowěčenstwj a osobenstwj geho wswém
způsobu nepohnutě stálo.
M nohý o Ježjši rozprá-
w j gakožto o pauhém Bohu,
w negeden zhaubný
blud tjm ubjhage, mnohý ale o něm mluwj gakož­
to o pauhém clowěku, wyznamenaném sice, wýtečném a diwnými mocnostmi obdařeném,
gen clowěku.
M nohý mu zase
ale předce
neodgjmá sice ni
božstwj ni člowěčenstwj , ale předstawuge
stwj geho a člowěčenstwj gakožto
be
si bož-
wrě c i, podlé se-
stogjcj, gakoby gedno s druhým nebylo osobně
spogen o, nobrž gakoby gedno
od
druhého bylo
odtrženo, a nic se obapol nedotýkalo. Blaudj, kdož
o Ježjsi gakožto o božském člowěku mluwj, ale ná-
podobni blaudj ten, kdož o něm gakožto o lidském
gakéms Bohu rozpráwj, kterýž dle zdánj Basiliadů
a Apollinaristu smyslené toliko měl tělo, ne oprawdiwé, a nerostl
dle
těla a neprospjwal wekem a
maudrostj, nobrž gen rusti, a wěkem a maudrostj
prospjvvati se z dál.
Muž se řjci o Ježjši Kristu,
že Bíih byl snjm a on sB ohem ; že wnem widitedlně, tělem přioděný Bíih lidi nawštjwil; (visibiliter in eo Deus
corporalis apparuit,
Missale R o ­
manům) že Bíih w nřm p řeb ýw a l; že Bůh w něm,
skrze něg a z něho působil; že Bůh w něm gest učiněn íílowěkem : nicméněby s Nestoriany blaudil
ten, kdožby dw ogj chtěgjcj a působjcj osobu w něm
přigjmal, osobu Boha a osobu člowěka, na tom stoge, že osoba Boha Syna \v osobě syna člowěka to­
liko gako’ w stánku něgakém přebýwala, a této oso­
by gakožto díistogného nástroge koblaženj lidstwa
užjwati ráčila.
(Simpert Schwarzhuber PAeligions-
handbuch. Prag 1786. M. Band. § .5 2 ).
Prcpo-
wěděnj wmesnjm Credo našem : „Descendit decoelis, staupi! s nebes“ , nic giného neznamená, než že
„Syn Božj, kterýž gakožto nesmjrný a wšude přjtomný nikdý sice nebe neopustil, nicméně na zemi
se zgew il tjm ,
be.“
že z Marie panny tělo wzal na se-
(Catecliismus ad ordinandos. 18 Editio. Ye-
netiis 1743 Pag. 6 2 .)
II.
Článku wjry
Božjm ,
o Kristu, wtěliwsjín
se
Synu
čili o Bohu a čílowěku osobně sgeduoce-
ném, každý, ninjm, že rozuměli mfiže.
I to se u-
kázati může, že učenj p wtělenj Boha Syna nic \v
sobě nemá, cožby se sprawdau něgakau nesrownáw a lo , neb na čemžby se zdrawý rozum zastawiti
mohl.
Učenj toto by bylo rozumu odporno, kdyby­
chom wěřiti měli, že Bůh Bohem neb člowěk člo­
wěkem býti přestal.
Bůh se
w tě lil,
Zdaž ale ten, kdož wěřj, že
spolu i wěřiti m usj, že buď Bo-
žj anebo lidská bytnost wněčem proměněna byla?
Bůh tjm , že člowěčenstwj
naše na sebe
přigal,
swau moc, swau maudrost, swaii lásku a giné wiastnosti swoge plněgi sice w ygew il, proto ale w pod­
statě geho i neymenšj změna se nestala.
T ak ná­
podobně člowěk tjm, že se Bůh sám neyužšjmi swazky s njm spogil a spolčil, neywětšj možné důstoj­
nosti dosáhl, a wšecku maudrost, dobrotu a blahost,
kterauž obsáhnauti a chopiti muže přirozenj lidské,
wewlastenstwj swé přigal, proto ale nikoli lidského
těla neb lidské duše zbawen nebyl,
K dob y se do­
mýšlel, že wttílenjin se Syna Božjho božstwj i w neymenšjm změněno bylo, anebo že Ježjš Kristus ne­
b yl prawdiwým
člow ěkem ,
w každé
stránce přirozenj našeho nám podobným,
podstatné
tenby to­
muto wznešenému článku w jry buď nerozuměl, ane­
bo sprawowěrnými křesíany by nesmýšlel za ge­
dno, a za bludaře by se mjti musel. Byltě Ježjš Kri­
stus gedinau toliko
osobau, a sice osobau božskau:
Cot ale z toho následuge?
T o -li , že nebyl opraw-
diwým člow ěkem , že lidské přirozenj geho bož­
ským bylo zlilazeno , a že nikoli obyčegem giných
wysoce maudrých a Bohu cela oddaných lidj smýšleti a gednati nemohl ? Odstup to daleko!
Aniž se zdrawý, práwě saudjcj rozum na tom
můž zastawowati, že se v? osobě Ježjse Krista b o ž­
stwj s člowěčenstwjm spogilo.
Neb spogenj toto
nikoli nebylo takowé, gakým ž se hmotné, tělesné
wěci w g ed n o scházegj a p ogj, zgakéhožto spoge­
nj pak třetjho cos
pocházj.
rowně hmotného a tělesného
Nespogil se Biili s člowěkem tak, gako
u přjkladu gedna barwa s druhau smjšena býwa, aby pak z toho třetj, zhola giná barwa wycházela.
Spogenj ono bylo duchownj pow ahy, kteréž siinbolická kniha cjrkwe katolické , katechismus T ridentského sněmu, ono wykládá a wygasňuge,
an
dj: ,,Cokoli Bíih při tagemstwj wykaupenj našeho
činil, k tomu vvsemu člowěčenstwj Kristowa, co pňsobjojho nástroge, u žjw al.— Ačkoli \v Kristu s božskau osobau lidská přirozenost byla spogena: nic­
méně on při spogenj tomto hořkost umučenj cjtil
tak, gako kdyby spogenj ono nikdy nebylo mjsta
mělo.— Kristus prwnj z mrtwých wstánjm od B olia byl odplacen.
Museli zagisté od Boha na ney-
" eyš by ti oslawen , poněwadž z prawého kněmu
poslusenstwj wšelikau lehkost a potupu Avzal na sebe.“
(Catechismus Romanus P. I. §• 13, 2, 9, 12).
2dali w Kristu Bull Syn s člowěkem tak byl spoř>en, by třetj něgfaký byl trápenj čitedlen a od Bo­
ba odměněn, třetj něgaký, kterýž nebyl ni člowě-
kera ni Bohem ? Anebo zdali se řjei muže, že dru­
hů božská osoba od prwnj byla odplacena , anebo
že Bíih Boha odměnil?
L jb jt se mi, což o spogenj Boha a člowěk a w
gednotu osoby Bertieri w dogmatice swé pozname­
nal, b y swětle ukázal, že se při onom ueenj nic roz­
umu
protiwného nenacházj.
tiky geho, (Viennae
Z wýborné dogma­
1785 P . II. cap. 3 .) tato mj-
sta zde kladu : „ T jm , že Slowo přirozenj naše na
sebe přigalo, neproměnila se přirozenost Božj wTpři­
rozenost lidskau, aniž lidská wbožskau se obrátila.
Nestalo se tjm pomjchánj gedné přirozenosti s druhau, tjm méně pak wěčný Syn B ožj w lidském tě­
le byl obmezen neb giným učiněn. —
W tagemstwj
tomto lidská 6Íce přirozenost se zgin aču ge, an plněgsj dokonalosti nabýwá, božská ale přirozenost
nižádné změny netrpj, poněwadž 6e e nj lidská sice
spoguge, nikoli ale w ni nepíisobj.
odporného w tom se nenacházj,
Nic tedy sobě
že gednorozený
Syn Božj, nesmjrnostj swau we wšech wěcech přjtomen, zpíisobem , sneywyššj maudrostj
geho se
srownáwagjcjm , neyužšjm swazkem lidskau přiro­
zenost ksobě připogil, aby mu pak wlastnjm by­
la nástrogem,
kterým žby píisobil.
T a k podobně
řjd il a zprawowal lidskau přirozenost, ale to, což
ku každé přirozenosti připadá, tak sebe obapol do­
týkalo, že gediná mjsto měla osoba , osoba Syna
Božjho. §. 26.
W ěčný Syn B ožj lidské přirozenj
ne inorálnjm, nobrž p raw ým , wlastnjm a podstat­
ným spogenjm k sobě přiwázal
a p řitáh l, a tudy
ge zdokonalil, a obzwlástnj mu vlastnosti udělil.
§. 35.
Wywýšenost Božj a wšecky gine vlastno­
sti božské co medle gsau giného, nežli Bůh sám ?
Kdybychom se tedy domnjwali, že lidské přirozenj Kristowo úěastenstwjm wšech wlastnostj Božjch
bylo obdařeno : zmizelaby přirozenost lidská, a i
ona by pak božskau přirozenost] byla.“ §. 44.
Nebudiž mi zde kladen odpor, že člowěk, tě­
lo a duši m agjcj, prawau gest osobau, a že nápa­
dně i Kristus, gakožto člowěk gednu , a gakožto
Bdh druhau osobu má do sebe.
Neb slowo osoba
wdwogjm se smyslu užjwá, a tu, kdež se o v tě le nj Syna Božjho mluwj, ginák se mározuměti, než­
li tu, kdež o trogici B ožj řeč gest.
Gediná bož­
ská podstata tři rozdjlné osoby w sobě zawjrá, ale
w Ježjši Kristu dw ogj rozdjlná podstata , božská a
lidská, gedinau činj osobu.
K ažd ý člowěk prawau
sice gest osobau, kdyby se snjm ale Bůh spogiti,
a tak ho k sobě přitáhnauti a božstwj swého účast­
na učiniti rá č il, gakož se to při Ježjši Kristu na­
cházelo : w ohledu na přediwné , zázračné spogenj
toto nemělby wjce lidské osoby, nobrž božstwj by
w něm předčilo a wéwodilo, a protožby sewsjm práwem osoba geho božskau gmenówati musela.
III.
Ačkoli pak wznešené dogma, že Ježjš Kristus
gest Bůh a člowěk, w gedinau, božskau osobu nelozdjlně spogený , proti rozumu nikoli neboguge:
nicméně nad rozum gest postaweno, to gest, niko.
li newyšlo z rozumu, sobe samému ostaweného, aniž prawost geho z rozumu se dokázati čili zginé
něgaké prawdy prowésti muže.
Tento článek wj-
ry by nám dokonce byl neznámým, kdyby nám ho
Bůh na obzwláštnj , nadpřirozené cestě byl newygew il, a protož práwě se o něm řjci muže, že gest
skrytá, nadpřirozená prawda, že gest u přirownánj k giným prawdám, z pauhého rozumu wywáženým a rozumu postihlým, weliké tagemstvvj.
K d o Ježjse Krista widěl a poslauchal, poznáwal sice, že oprawdiwým gest člowěkem : nižádnaut
ale měrau wěděti nemohl, že Bůh gest s njm a on
s Bohem w gediné osobě.
Rowně tak i my nynj
cele gsme sice ugištěni, že w osobě geho božstwj
s člowěčenstwjm bylo nerozdjlně sgednoceno : odkud
nám to ale ku wědomj přišlo ? Zdali tu prawdu mu­
drc něgaký nalezl? Zdali
tu prawdu zg in é něga­
ké prawdy logickau záwěrkau wydobyti můžeme?
Zdali i neybystřegšj mudrc za našich času, nelze-li
mu wážiti z pramenů božského zgewenj, hlubokým
přemýšlenjm na to p řigjti m ůže, že se Bůh s člo­
wěkem zosobil, a že práwě Ježjš Kristus byl tau
osobau, w kteréž božstwj a člowěčenstwj spolu by­
lo sgednoceno.
K teřjžkoli přjčinau tohoto článku w jry přjliš
mnoho mudrowali, to gest cele ho postjhnauti chtě­
li, w pauhém rozumu kořeny gelio h led agjce: w
rozličné bludy se zapletli,
a nálezem cjrkewnjch
sněmů z počtu prawowěrných křestanů wynjmáni
býwali.
T ak i za tohoto wěku našeho ti, genž k
náboženstwj křesťanskému toliko takowá učenj přiřjtagj, kteráž se i beze wšeho swědectwj Božjho
pauhým toliko rozumem upodstatniti dagj, tjm sa­
ni vin i wtělenj Syna Božjho za p jra g j, anebo pra\vj sice, že Ježjš Kristus gest Synem B ožjm , ale
slowíim těmto cizj , smyslu cjrkwe katolické od­
porný rozum dáwagj.
Rationalisté naši uóenj o
božstwj a člowěčenstwj Kristowě tak dlauho kraulj, točj a natahugj, až w něm nic giného nezůstáwá,
než útwor wšetečné hlawy gegich.
Tomu, že K ri­
stus byl prawým člowěkem, dáwagj sice rnjsto, že
ale spolu také byl Synem B ožjm , w to m smyslu,
gegž cjrkew katolická po wšecky časy držela a do
rlnes držj, za prawdu p řigjti se zpauzegj.
M agj
Krista za pauhého člowěka, ale takowého, kteréhož
Bíih obzwláštně oswjtil a ob d ařil; za člowěka ho
magj, Bohem nadšeného, a Bohem wedeného k to ­
mu, by blahoděgné prawdy swětu zwěstowal. Dle
smyslu gegich byl Kristus člowěkem, prorokům sta­
rého zákona podobným, s tjm toliko rozdjlem, že působenjm Božjm plnost darů duchownjch naii byla
wylita.
Náboženstwj křesťanské prawdy dwogjho způ­
sobu w sobě zdržuge.
Geduy gsau té powahy, že
negen swědectwjin B o žjm , alebrž i dňwody z roz­
umu prowésti se d a g j, ku
kterýmž
u přjkladu
maudrost, dobrota a mocnost Božj, gakož i nesmrtedlnost duše náležj.
Druhé ale té gsau wlastno-
sti, že gedno božským swědectwjm stogj, a kdyby
Bíih toliko tak řečených filosofických prawd zgewiti byl ráčil, dokonce padagj.
hého způsobů zřj i ta,
že
Ku prawdám dru­
vv osobě Ježjše
Bůh spogen byl s člowěkem.
Krista
Tau přjčinau učen]
toto nic do sebe nemá pauze filosofického,
to gest,
žádné stránky na něm se nenacházj , kteraužby kc
pauhý rozum do něho wprawiti, plněgeproniknauti, a
11 a
ginem základu, nežli gest slowo Božj, postawi-
ti
m o h l; gestit učenj nepochopitedlné, gest pra-
wým — tagemstwjm,
SV.
Tagem stwjm -li ale gest učenj w jry křestansl«1,
že Ježjs Kristus byl Bůh a Člowěk w ged in é osobí*:
na gew ět ležj, že ku prokázánj prawosti učenj to­
ho nic giného neslaužj , než slowo čili swědectwj,
Bohem wynesené.
Odkud wjme, že Kristus zosobeným byl Bohem
a člowěkem ? Neomylná
cjrkew pjsmy swatými,
spisy swých swatých Otců, sněmownjini listy, kni­
hami wěrohodných učitelů swých, weřegnými služ­
bami Božjmi a žiwým wyznánjm swým učj, že Kri­
stus gest Bůh a člowěk w gediné osobě.
Proč ale
wěřjme, že cjrkew gest neomylná? A gak se i bož­
ským osobenstwjm Ježjše Krista ugistiti může i ten,
kdož na swědectwj cjrkwe nepřestáwá,
newj , žeby cjrkew
a n e b o ani
byla neomylnau, a Bůh sám
každau spasitedlnau prawdu usty gegjm i oznamowal ? K ristus, wtělený Syn B ožj, neomylnau cjr-
kevv štjpil a za razil: gak se ale ugistiti míižeme,
že Kristus oprawdu byl vtělen ým Synem Božjm ?
Že s člowěkem Bíih byl osobně
sgednocen, a že
tento Bull a člowěk byl Ježjš Kristus, to nám newiditedlný Bůh sám zřegm ými znamenjmi gest uká­
zal, a sice gak wýbornostj učenj toho a blahoděgnau mocj wšeho vesměs učenj Kristowa, tak i mno-
hotwárnými diwy a zázraky, gež skrze něho u v e*
likém počtu gest působil.
Ježjš Kristus, w třidcátém roce wěku svého,
gakožto učitel náboženstwj
weřegně
vystaupiw',
wse učenj swoge na tomto stavěl základu: „S Io wo tělem učiněno g e s t , a přebýw alo mezi námi, a
widěli gsme sláwu geho, sláwu gakožto gednorozeného od Otce, plného milosti a prawdy. “ (Jan
1, 14.) „častokráte
a rozličnými způsoby mluwj-
wal někdy Bůh otcům skrze proroky, w těchto pak
poglednjch dnech mluwil nám skrze Syna swého,
kterýžto gsa blesk sláwy a obraz osoby geho, zdržuge wšecko slowem mocnosti swé.“ (Ž id - 1, 1—
3.) „Kristus gest obraz Boha newiditedlného, p r­
vorozený všeh o stwořenj, hlawa těla cjrkwe.
Za-
ljbilo se Otci, aby v něm všecka plnost přebýwala.
Tagem stwj, skryté od v ěk ů a národů, nynj
zgeweno gest s v á tý m , gimžto Bůh ráčil známo
uciniti, gakéby bylo bohatstwj slawného tagemstwj
toho, genž gest Kristus.“ (Kolos. 1, 15— 28.) P ři
každé naskytlé přjčině Ježjš Kristus o sobě lidem
swtlle a zřetedlně zw ěstow al, že nenj toliko člo­
wěkem, alebrž i Synem Božjm.
„ K d o v id j mne,
w id j Otce.
Slovva, kteráž gá mluwjm w ám , sám
otl sebe nemluwjm, ale Otec we mně přebýwagjcj
činj skutky; wěřtež
tec že gest we mně.“
m i , že gá gsem w Otci a G(Jan 14.) An neywyšsj kněz
před umučenjm geho ř e k l :
„Zakljnám tě skrze
Boha žiwého, abys nám powěděl, gsi-li ty Kristus,
Syn Božj , dj mu J e ž jš : Gsem, gakž gsi řekl, a
prawjm wám, že od toho času uzřjte syna člowěka, sedjcjho na prawici moci Božj , a přicházegjcjho na oblacjch nebeských.“
{M a t. 26, 63. 64.)
Clowěku, g e g ž zázračným během slepoty
zbawil,
potkaw ho, ř e k l: „ W ě ř jš -lfty w Syna Božjho? Když
pak ten odpowěděJ, ř k a : í kdož to gest, Pane, abych w ěřil w něho? řeklt mu Ježjš: „ T e n to gest,
kteréhož uzřely oči t w é , a kterýž mluwj s tebau.“
(Jan 9. 35 — 3 7.) Petrowo slawné wyznánj : „T y
gsi Kristus,
Syn Boha ž iw é h o , s la w n ě gest po-
twrdil, a blahoslawena ho proto nazw al, doložiw,
žeby ku wjře této ne
obyčegným během , nobrž
zwláštnjm Božjm zgewenjm byl přišel.
(Mat. 16,
16.)
Gak to ale Bíih lidem na wědomj p o d a l, že
Ježjš Kristus snjm w gednotu osoby gest spogen?
K d yb y učenj Ježjšow o, že gest synem člowěka a
Synem B ožjm , bylo učenj, rozumu odporné, apijčinau blahosti a ctnosti lidské i wneymenšjm škod iiw é : nikoli bychom wěřiti nemohli, že učenj ono
pošlo od Boha, a že ge Bíih sám potwrzuge. Zda­
liž ale učenj ono s něgakau ginau prawdau se nesrownáwá? Nebylo li možná, b y Bíih s člowěkem
osobo se sgednotil ? A zdaliž ono učenj o božstwj
a člowěčenstwj K risto vé nenj učenj krásné, utěše­
né, přežádaucj srdci lidskému? M olil-li Bíih v ě tšjlio dobrodinj nad to lidem prokázali, že sám člowěčeustwj na sebe přigal ? Giž proto tedy každý wěřiti mohl, že Ježjš, prawíj se býti i člowekem i S y­
nem Božjm , swatau prawdu osobě samém ohlašuge.
A b y však
Bůh každého cele a plně ugistil,
že se w skutku w Ježjši Kristu s člowěkem osobně
sgednoíil : opatřila to božská prozřetedlnost geho,
že se wšecko, což síarobylj proroci o přjštjm Messiášowi čili božském oblažiteli národu lidského pozna­
menali, na Ježjši Kristu naplnilo.
Řjzenjm Božjm
weškeren žiwot Ježjše Krista té gest vlastnosti a wýtečnosti, že nám nikoli možná nenj, o prawdě toho,
co Ježjš o swé wlastnj osobě gest zwěstowal, pochybowati.
Praw il se býti Synem B o žjm , a Bůh
ho w skutku gakožto Syna swého nesčjslnýmí znamenjmi oslawil.
Bůh to způsobil, že matka J ežj­
še Krista byla čistau pannau; že ledwa narozené­
ho nebeštj duchowé radostnými chwalozpěwy slawili; že hw ězda několik mudrcii z wýchodnjch wlastj k lůžku geho p řiw edla; že Simeon a swatá wdowa budaucj velik ost geho ohlašovali ; že krutý
Herodes k zahubenj geho darmo neywětšjho násilj
gest u žjw a l; že giž we dwanáctém roce wěku swé­
ho dal na gew o rozum, gehož se šediwj učitelowé
děsili; že Jan křtitel na něg, gakožto božského pá­
na a krále, ukazowal; že se nad njm otewřelo ne­
be, a slyšán byl hlas: T o gest syn můg milý, w
Časopis pro katol. tlucJiow. V II. 4.
2
němž mi se zaljbilo.
Bůh to způsobil, že Ježjš
Kristus prost b yl každého i neymenšjho poklésku a wadyneymenšj, že se neywyššj lidská ctnost wžiwotu
gehostkwěla, že předoznámil wěci, kteréž se pak w
skutku přihodily, že mocj a Ijbeznostj řeřj swých
wšecky giné učitele přewýšil.
Bůh to způsobil,že
Ježjs i pauhýtn chtěnjm neytěžšj nemoci uzdrawowal, mrtwé křjsil, pěti chleby mnoho tisjc wyhladowělých lid j nasytil, wodu proměnil wpřewýborné wjno, po moři gako po zemi k ráčel, a když se
zbauřilo, slowem swýrn ge upokogil.
Bůh to způ­
sobil, že Ježjš Kristus b yw usmrcen, dle swé předpowědi třetj den w oslaweném těle z hrobu wykroč il,
a posléz s tjm ž
tělem na nebesa
wstaupil.
Proč ale Bůh ty a takowé diwuplné wěci způsobil
přjčinau toho , kterýž se člowěkem a Synem Bo­
žjm
býti oznamowal ?
Zdaliby ge byl způsobil,
k dyb y b yl chtjti neráčil, bychom Ježjše Krista mě­
li za wtěleného Syna geho ? Co nám Bůh swatým
žiwotem a učenjm, gakož i nesčjslnými zázraky Je­
žjše Krista chtěl p ow ěd jti, nechtěl-li nám řjci, že
gest oprawdu člowěkem a Bohem ?
Ze tedy Ježjš Kristus byl člowěkem a spolu i
Bohem, to nám Bůh sám welmi zřetedlně gest oznámil.
Poněwadž ale usta Božj neomylnau hlá-
sagj praw d u : protož wjra naše, že Ježjš Kristus
wtěleným gest B oh em , nikoli
nenj negista, no­
brž na pewném, nepřewratném stogj základu, adržeti se g j můžeme s wětšjin bezpečenstwjm, nežli
giných prawd, rozumenskými důwody stogjcjch.
YVizme giž také, gakbychom té gisté, bezpe­
čné, Bohem ztwrzené p raw dy,
že wJežjši Kristu
Buh sám gakožto opraWddwý člowěk s námi zde
obcowal, užjwati měli, gakby nás lepšjmi a blaženegsjmi lidmi činila,
a gaké powinnosti k Ježjši
Kristu z prawdy této w yplýw agj.
1.
Učenj w jry o wtělenj seS yn aB ožjh o nás před­
li'“ s Bohem lépe seznamuge, a pewněgšjm swazkem
wjry, cti a lásky s njm w jže.
W šelikými skutky Buh swau W'šemohaucnost
dáwá na gew o, a k skutkům těmto náležj i ten, že
beze wšeho ztenčenj božstwj swého člowečenstwjm
se přioděl.
U kázalí wtělenjm se, že mu i to ney-
wznešeněgšj gest m ožné,
žádati může.
což
sobe
srdce lidské
Ukázal, že může negen mysl lidskau
oswěcowati, a mocně pňsobiti w
srdci lidském*
alebrž že i člowěka dle těla i duše geho neytužšjm
swazkem ksobě přitáhnauti, a w gediné osobenstwj
snjm spogiti se může. W tělenj se B ožj gest skutek,
kterýž gednau toliko se stal, a žádného sobě rowného nemá: tjm samým ale slaužj za zřegm ý dňwod, že nic dokonce pomyšleno býti nemůže, cožby mocnost božskau přesáhalo.
A zdali Bůh wtělenjm swýmneukázal, že gest
i Bohem
swrchowariě
maudrým ?
Chíěge tomu,
by pokolenj lidské postupoxvaíó wmaudrosti, w do­
brotě a w blahu, w každém národu některé lidi
wzbuzowal, kteřjžby byli učiteli, wůdci a pěstau-
ny ostatnjch. ObzwláštnS w židowském národu pro­
roky wzbuzowal, a k zachowánj prawdy a spanilegšj maudrosti gich za nástroge swé užjwal.
Neby-
lo-li ale weleprospěšno neb dokonce polřebno, by k
oswjcenj, poswěcenj a oblaženj celého národu lid­
ského powstal geden, k terýžby wšecky mudrce a
wšecky proroky daleko přewýšil, přjklad neydokonalegšj lidské ctnosti we smyslu a gednánj swéin
wystawil, a ústaw zřjd il, kterým žby po wšecky oa­
sy pokolenj lidské wzděláwáno a na wyšsj a wyšsj
stupen dokonalosti pozdwihowáno býti mohlo ? A
gak Bůh konce toho dosáhl? Neposlaltě klidem w
ušlechtilé postawě lidské něgakého obywatele nebe,
aniž přestal na tom , že některým lidem zwláštnj
weliké dary a milosti udělowal, nobrž sám se wtělil, sám gakožto praw ý člow ěk s lidmi mluwil, s
lidmi obcowal.
T jm to gediným sice ale přeweli-
kýrn skutkem poklady wšj maudrosti lidem otewřel,
cestu ctnosti, kteréž clowěku lze d osjci,
na wlas
wym ěřil, neomylnau cjrkew zarazil, a wšecko do­
konce, což se ku prospěchu lidj gen pomyslili mů­
že, zřjdil a nstanowil.
Během tjmto ale ukázal,
že gest Bíih neobsáhlého rozumu, že gest Bůh nesmjrné maudrosti.
Posjlal Bůh lidem p roroky, učitele a mudrce,
a g iž tjm
se oswědčil býti Bohem člowěkolibým,
Bohem laskawým a dobrým.
Prokázali gim ale
také dobrodinj, gehož se nikdý nadjti nemohli, <*
kteréž i neysinělegšj žádost, wzniklau kdy w srdci
člowěka , znamenitě přewyšuge.
Neposlal k nim
něgakého angela, nobrž eáin lidské gich přirozenj
vzal na sebe, a spolučlowěkem, saubraírem našjm se
učinil.
Beze wšj hodnosti a zásluhy našj Buh se
w tělil; w tělil se gediné p ro to , aby nás padlých
pozdvvihl,
aby
nás ošlechtil a na neyweyš zdo­
konalil, aby g iž na zemi nebeské kráiowstwj ustawil a zarazil.
Co inedle ,Bůh tjmto přeutěsenýin
a přežádaucjm wtělenjm se w neypěkněgšjm swělle ukázal ? N e-li nesmjrnau dobrotiwost a lásku
swan? „ T a k
Bůh milowal swět,
že Syna swého
jednorozeného dal, aby každý, kdož wěřj w něho,
nezahynul, ale měl žiwot wěčný.“ (Jan 3, 16.)
K dykoli pow ažugem e, co to znamená: Bůh
se wtělil, Bůh w těle našem s námi lidmi zde obý­
v a l,— pohnauti se musj mysl naše, a probudili se,
by i w neyhlubšjm a wneytwrdšjm spanj byla pohřjžena.
Negsi člow ěkem , pokud neporozumjwáš té
vznesené prawdě, že i Bůh ráčil býti člowěkem ;
negsi člowěkem, nezagjmá-li to celau duši twau,
že i Bůh w Ježjši Kristu to samé tělo a tu samau
duši, kterauž máš ty, gednau zde nosil.
Bůh Syn
se přioděl tělem ne angela, ne sic gakého tworu,
nobrž tělem člowěka;
B ů h , krom neduhů a wad
našich, takowým b yl člowěkem, gakož gest i kaž­
dý z nás : klaiime se mu w hluboké pokoře gakož­
to wšemohaucjmu a wšemaudrému , a měgme k ně­
mu synowskau lásku , wděčnost a důwěru gakožto
k neydobrotiwěgšjmu O tci swému.
2.
článek w jry o wtělenj se Božjm nás za druhé,
znáti učj lidskau důstognost naši, a k ostřjhánj ně­
kterých powínnostj k sobe samým a k giným lidem
mocně nás wzbuzuge.
Člowěk gest králem na z e m i; člowěk má rozumnau duši, kteráž obraz samého Boha
Wytisknutý;
člowěk gest málo
11 a
sobě má
nižšjm angelu, a
užjwá-li propůgčených sobě milostj a darů, přeušlechtilým, předustogným gest tworem.
A le wšak
přistwořenau hodnost a welebnost naši Bůh i nad­
přirozeným způsobem powýšil a rozmnožil tjm, že
\v Ježjši Kristu to sainé přirozenj lidské wzal na se­
be.
Slawněgi nás lidi nebe a země pán nikoli po-
ctiti nemohl, gako tjm, že až knám se sklonil, a
neměl to za snjženj wěčného božstwj swého, býti
člowěkem, býti gednjm z nás oby watelň země.
W
Ježjši K ristu, w Bohu a w člow ěku, lidské přiro­
zenj naše neywyššj šlechetnosti dosáhlo , a wyneseno gest na stupeň hodnosti a sláwy, kteréž sekrálowská a žádná dokonce giná hodnost a sláwawyrownati nemůže.
Gak w zácná,
gak drahá a wele-
bná gest přirozenost lidská^ a gakau cenu má u Bo­
ha, an on sám, wšewládný pán sw ěta, g j se při­
o d ěl! Bez počtu dokonalegšjch, nadlidských tworů
we wyššjch swěta djlech o b ý w á :
nikoli tak njzko nestogj, nikoli
nicméně člowěk
tak wzdálen nenj
od Boha, b y se opowážiti nesměl, synowskau swobodnostj a důwěrau k němu hleděti.
Nebo Bíih
sám to lidské přirozenj wzal na sebe, a s člowěkem
se swázal w gednotu osoby.
K d ob y se z toho neradowal,
že Bůh sám ga­
kožto oprawdowý člowěk na zemi se ukázal? Kdo-
by se opowážiti směl, potupně sineysleti o přirozenj, kteréž ne s angelským, nobrž s božským přirozenjm bylo spogeno? Nenj li každý člowěk tjm,
že Ježjš
Kristus, prawý člow ěk , prawým gest i
Bobem, bratrem Ježjše Krista, a nápadně i djtětem
Božjm wplném smyslu slowa toho? Nestyď se b ý ­
ti člowěkem ; nebot i wěčný
člowěkem gest učiněn.
Syn wěčného Otce
Nepotupug těla svého, a
neroď záwiděti čistěgšjm duchům whořegsjm swětě, že prosti gsau hmotného těla twého ; nebo sám
Buh přioděný tým ž tělem lidským na zemi obýwal.
To přerozkošné pomyslenj, že Bůh sám byl w K ri­
stu člowěkem, powzbuď tebe, bys tu milost na wysosti
sobě wážil a mocně sebe odtrhug od wšeho, čjmžbys člowěčenstwj swého znectiti a poškwrniti mohl.
,,1’ oznáwey, ó křestane, důstognost swau, a poně­
vadž gsi učiněn božského přirozenj účastným, ne­
roď se přewrhlým obcowánjm ku předešlé spro­
stotě a wšednosti nawraceti.
řijho těla gsi audem.“
P om n i, čj hlawy,
(S . L eo Sermo de Nativi-
tate Domini).
Poněwadž Buh učiněn gest člowěkem , a tudy
přirozenj lidské wňbec wysoko p o c til: protož kaž­
dý bez rozdjlu člowěk, gakožto člow ěk,
má hod­
nost swau , a nikoli potupowán býti nemá.
,,SIyš-
tež to, lidé, Syn B ožj učiněn gest člowěkem, a na­
učte se z toho , gak wysoko Bůh sám lidi ctj, a
protož žádného člowěka wrlehkosti neiněgte.
Iten,
kterýž hluboko pod wámi stogj, kteréhož statkem,
urozenjm ,
stawein a uměujm daleko předejte, i
sprostý, chudý a opuštěný gest
člow ěk em : ale i
geho přirozenj Syn B o íj wzal na eebe,
a protož
dustognosti této i také vv něm uzneyte.
Slyšte to
\vy welicj a powýšenj mezi lid m i,
Syn Božj uči­
něn gest člowěkem, ne ale toliko pro wás, nobrž i
pro giné lidi,
pro neynižšjho tak gako pro ney-
wyššjho; slyšte to, a šetřte i sprostých lid j.
Slyš­
te to i wy, chudj a maličcj mezi lidmi, slyšte to,
Syn B ožj učiněn b yl takowým člow7ě k e m , gacjž
gste w y , a tolikéž w njzkosti a w chudobě se na­
rodil, gakož i po weškeren žiw ot swůg těžkosti a
práce podnikal.“ (H enke).
3.
W tělenj se Boha Syna nám zřetedlně ukazuge,
gaká a gak weliká dobrodinj lidské pokolenj gest
přigalo.
W jm e-li, že Bíih gakožto p raw ý člowěk s ná­
mi lidmi zde na zemi obcow al: lehko každý poznáwá, gak se Bíih cele a úplně pokolenj lidské­
mu zgew iti mohl.
M luwiltě Bůh sice i také usty
proroků: zdaliž ale každý prorok weškeren poklad
wyšsj maudrosti i lidem
otwjral ? N ebyl-li každý
prorok gedno ku zwěstowánj zwláštnjch některých
prawd wyšsjm swětlem oswjcen ? K a žd ý prorok ku
prokázánj toho, že w skutku gest wyslancem Božjm
a wůli Božj zwěstuge, diwy twořiti
musel: zdali
se ale diwowé geho na wšecky řeči geho wztahowali ? M oh l-li každý s úplnau gistotau poznali, zdaliby wšecko napořád, což který prorok mluwj, za
božskau prawdu gm jno býti m ělo?
Kristus wšecky spasitedlné
T olik o Ježjš
prawdy lidem zwěsto-
wati mohl, a na božská« prawdu toho, cožkoli w ycházelo zust g e h o ,
mohl.
každý bezpečně spoléhnauti
Neb on byl Bíih a člowěk w gediné osobě;
lidský rozum geho proniknut byl swětlem božské­
ho wědomj,
geho pak lidská wílle
s neyswětěgšj
wíilj Božj naprosto byla sgednocena ; Bůh sámmluwil usty geho,
Potřebj-li gest, abychom při kaž­
dém zwláštnjin učenj,
kteréž wyšlo z ust Ježjse
Krista, zwláštnjch také důwodíi prawosti geho hle­
dali ?
Gisto-li
gest,
že
b yl wtěleným
Božjm : tedy ne to neb on o,
Synem
nobrž wšecko bez
rozdjlu, cožkoli předkládal, gest gistá, neomylná,
swatá prawda.
Slyšj-li člowěk, an Bůh sám w gednom z lid j
na zemi widitedlně se zgew il, a lidským obyčegem
s nimi obýwal, snim im h n vil,
a přeutěsenau wjru
gim zwěstowal: předně se tomu sice diwj, ale tudjž skaumá, w skutku-liby Bůh člowěčenstwj wzal
na sebe, a ugistil-li se tjm, tedy wše, cožkoli s člo­
wěkem sgednocený Bůh učil, přepilně se znáti učj,
za swatoswatau prawdu to přigjmá, a bogj se, prawdám, od wtěleného Boha hlásaným, na odpor gednaíi.
Draho-li nám gest to, což který rozumný,
maudrý, učený a wěrohodný člowěk prawdau býti
gisfj: nad to, což učil
Bůh člowěkem
zosobený,
nic nám dražšj, nic wzácněgsj, nic wyssj a předněg-sj hýti nemůže.
Z toho, že Ježjs Kristus, pu-
wodce náboženstwj našeho , nebyl pauhým člowě­
kem, nobrž i Bohem, přirozenau záwěrkau
pocha-
sy, že náboženstwj naše gest to neydokonalegšj, že
se nikdý porušit! a zanečistiti nedalo, že nikdý žá­
dné o p ra vy nepotřebowalo, že nikdý nezahyne, a
gednau samogediné panovvati bude na okrsku země,
K do chce b ýti člowěkem , na wysosti dobrým
a dokonalým, dychtiwe se ohljžj po tom , kterýž
prawau ctnost negen líplně zn a l, nobrž neyčistšjin
a neysličněgšjm úmyslem i prowozowal.
K do nám
ale přjklad neywyššj lidské ctnosti wystawiti byl w
stawu? T olik o ten, kterýž měl negen neyušlechtilegšj w ú li, negen neylepšj úm ysl,
nobrž i ney­
lepšj wšeho dobrého wědomost, Ježjš Kristus, wtělený Syn B ožj.
W Ježjši Kristu nám Bíih zřete-
dlnýin přjkladem ukázal, w čem tb y stála wúle ge­
ho, a gakby nám gi plniti náleželo.
Potřebowalo
pokolenj lidské takowého přjkladu mrawné dobro­
ty, na něgžby se k aždý bezpečně spolehnauti mohl,
tento ale přjklad nám žádný wystawiti nemohl w
žiwotu swém, leč gedno člow ěk , sBohem samým
w gednu osobu spogený.
Bíih ale tjm , že se w Ježjši Kristu osobně s
člowrěkem sgednotil, negen weškeren poklad maudrosti žiwota nám podal, a přjklad neydokonalegšj lidské ctnosti nám wystawil ku wzdělánj a obláženj našemu , nobrž i giným geště a obzwláštnjin
zpíisobem časné i wěčné blaho naše opatřil.
Nad
bjdný staw liřjšnjka se žádné wětšj neštěstj pomysliti nedá,
a protož každém u,
kohož trápj těžké
hřjchů břjmě, a kterýž se hrozj překročiti odsud na
onen swět, wšecko záležj na tom, aby se očistil od
neprawostj swých ,
a zase w mjr wešel s Bohem
swýrn.
K de ale utrápené srdce kagjcjho hřjšnjka
přežádaucj útěchy a pomoci nacházj ?
U Ježjše
Krista, u toho , s gehožto člowěčenstwjm božstwj
se nerozdjlně spogilo.
T olik o
on wěděti mohl,
gakby hřjšnjk, naprawuge-li žiwot s w ů g, ztracené
milosti B ožj opět nagjti mohl, toliko on wěděl, při
gaké oběti by swrchowaná byla zásluha, a pro gaký skutek poslušnosti milosrdný Bůh lidem hřjchy
a wěčné tresty odpauštěti u wěčné radě swé ustánowil.
Znaltě tu neywyššj zásluhu, a w skutku g j
sobě w yzjskal; znal obět, ke shlazenj hřjchů lidských
dostatečnau, a sámt přinesl obět tuto; znal poslušenstwj, kterým žby sprawedlnost B ožj pohnauti se
dala, kagjcjch hřjšnjku opět na milost přigjmati,
a oprawdu toto poslušenstwj na k řjži dokázal,
We
wtěleném
Synu
Božjm
pokolenj lidské
dostalo též pána a krále swého a spolu i budaucjho saudce swého. Wšíckni pod nebem lidé, wšickni
národowé k gednomu a témuž konci směřowati, a
protož gednomyslně a w neywětšj možné swornosti spolu žiwi býti, a w podstatných stránkách těmiž zákony zprawowati se magj.
Možná-li ale, by
pauhý člow ěk králem welikomocně ne nad gednjm
toliko národem , nobrž nad celým pokolenjm lid ­
ským panowal ? Zdaliby se pauhéinu člowěkn, byt
třebas neywýtečněgšjch měl darů těla a duše, wši­
ckni lidé dobrowolně podrobowali, a zprawowati se
mu dáwali ? M ožná-li, by pauhý člowěk w jce poraučel, nežli se mocj wynutiti dá ? Možná-li, by pauliý člowěk i u wnitřnosti giných panowal a řjdil,
i myšlenj, i wfíli, i předsevvzetj, i tegné skutky ge­
g ic h ? Mnoho na zemi býti může wyššjch a nižšjch
pánu a wrchnostj : nenj-li ale přewelice toho potřebj, aby i vvšickni páni, knjžata a k rálové gednomu a témuž pánu nad sebau byli podrobeni, a moci
swé neginák u žjw a li, leč gedno
A kdo medle
tjmto
ne na gistý toliko
m ůže?
dle wňle geho?
pánem pánů a králem králů
čas, nobrž bez přestánj býti
K tomuto neywyššjmu, nad každým krá-
lowstwjm tohoto swěta se wznášegjcjmu díistogenstwj a wladarstwj se nehodj pauhý člowěk , nobrž
gen člowěk, s Bohem osobně sgednocený, — Ježjš
Kristus.
A b y ale wšickni napořád lidé, njzcj a po-
wýšenj , Ježjši Kristu gakožto zákonodárci, pánu a
wěčnému králi swému ochotně podrobeni byli : bylot giin
i
obecného saudce
potřebj , kterýžby
gednau skaumal, gak učenj, přjkladů, welenj a řá­
du K ristow ých zde u žjw a li, a na gaký stupeň do­
konalosti w králowstwj geho sebe a giné wznesli*
K d o ale tjm saudcein každého zwlástě a wšech wůbec Iidj býti může ? Pauhý člowěk by se nikoliwěk
opowážiti nemohl a nesm ěl, národy
země wolati
před saudnau stolici swau; toliko wtělený Bíih, to­
liko Ježjš Kristus, ode wšech lidj počet žiwota ge­
gich žádati může.
M áloby nám ale plátno bylo, že Ježjš Kristus
gakožto božský učitel, přjklad wšj ctnosti a dobro­
ty ,
w yk u p itel, král a pán pokolenj lidského na
tento swět gest přišel, kdybychom newěděli, co
gest učil , gak byl žiw , gakých prostředků k snij-
řenj se s B oh em , a k dosaženj milosti Božj gest
ustanowil, a coby w e le l, abychom činili.
Gakým
prostředkem to w'sečko zwěděti nám lze, an od to­
ho času, co Kristus byl zde na zemi, giž osmnácte
set let uplynulo ? K gisté wedomosti této nás gediný neomylný člowěk, buď kdo buď, tak wésti ne­
může , gako i mrtwá, wýkladu potřebugjcj kniha,
by sama o sobě i neywýborněgsj byla.
Pauhý,
sám sobě ostawený rozum tjm méně nám oznamowati může, co Kristus učil, w e le l, činil, zřjd il a
ustanowil.
T olik o cjrkew, darem neomylnosti na­
daná, dotčené známosti nám
poskytowati může.
Kdo ale zde takowau cjrkew štjpiti mohl, kterážby
učen] a ř á d y , před w ěky zwěstowané, \v čistotě
gegicli a plnosti ostřjhala? K do byl wstawú, zaraziti cjrkew , s tjm gistým zasljbenjm, že g j moci
pekelné nepřemohau, že nikdý w náboženských wěceeh nezblaudj, že gi Bůh sám ke známosti každé
spasitedlné prawdy powede ? Neomylnau cjrkew,
kterážby po wšecky časy bezpečnau byla učitelkynj a matkau národů země, ne pauhý člowěk , gakkoliwěk maudrý a swatý, nobrž wtělený gedno Bůh,
gedno Ježjš Kristus, zaraziti mohl.
4.
Ježjš Kristus byl Bůh a člowěk w ged n é oso­
bě : gaké
powinnosti z prawdy této
k němu nám
wyplýw agj ?
Že b yl Ježjš na sw ětě, že pohanstwo a mo­
dloslužbu p o ra zil, že zwěstowal spasitedlné praw­
dy, že se maudrostj a swatostj žiwota nad wšecky
mudrce a šlechetné lidi wznášel, to hlásá historie
s úplnau gistotau, tomu i tak íečenj
racionalisté
mjsto d á w a g j, a protož Ježjši w zdáw agj wětšj po­
ctu, nežli wšem giným mudrcům a dobrodincům
pokolenj lidského. Na tomt ale
my, svvětlem wjrj
oswjcenj, nikoli přestátí nesmjme. Wědauce, že Je­
žjš Kristus nebyl
toliko takowým člow ěkem , ga-
k ý žt gest i každý z nás, nobrž že božstwj a člowečenstwj osobně \v něm bylo swázáno, nemáme ho
toliko ctjti, nobrž klaněti
se gemu máme gakožto
Bohu. ¿,Má-li se čest,, někomu wzdáwaná, srownáwati s geho osobau, poněwadž k nj náležj, a na ni
se w zta h u ge:
zřegm ot gest, že se Kristu Pánu,
necht se powažuge gakožto Bůh
anebo gakožto
člowěk, swrchowaná čest, kteráž se klaněnj čili latria ginenugej prokazowati iná, a to sice pro oso­
bu, kterážto božská gest, necht na lidské neb bož­
ské přirozenj geho
patřjm e.“ (Caroli Bossii Insti-
tutiones Theologia?. Romae 1759. Tom . II. pag. 91)
Tau přjčinau se i předňstogné swátosti oltářnj, w
kteréžto Ježjš Kristus s božstwjm a s člowěčenstwjm swým bytně a podstatně gest přjtomen, w
hluboké pokoře skláněti máme, gakož pak každý,
w j-li gen, koho má w zastřenj a přirozeném wlastenstwj chleba a wjna před sebau, pln gest swatého ohně, a nikoli se nedomnjwá, žehy geho po­
božnost k přewelebné Swátosti těla a krwe Páně
přjlišna býti mohla.
A kdoby Ježjše Krista, znage božské i lidské
přirozenj geho, srdečně milowati se zpěčowal? Gestit owšetn wěčným Synem wěčného Otce, ale gest
také oprawdowým člowěkem, a lidských i radostj
i těžkostj citedlným.
Bohem gest Ježjš Kristus,
ale spolu také i člow ěkem , a nápadně přjbuzným,
přjtelem , bratrem na-jm.
Bohem gest Ježjš K ri­
stus, ale spolu i člowěkem, a sice takowým, které­
hož dobrota, láska a přjzeň k lidem nižádným gazvkem wyslowiti se nemůže.
lenýin, a wtělený
Bohem gest, ale wtě-
tento Bůh , ku časnému a wě-
čnému blahu našemu
w šeck o, což i neysmělegšj
srdce žádati může, opatřil a ustanowil*
K dožb y s
radostj na něg newEpomjnal, kdožby k němu w p ln é
mjře wděčný m býti nechtěl ?
Ježjš Kristus gest Bůh a člowěk, ale ne d w ogj,
nobrž gedna toliko osoba, a w ohledu tomto gest
božský učitel, zákonodárce, pán a král náš.
Ne-
má-li mu tedy každý pokorně býti oddaným? Nemá-li každý s neywětšjm ochotenstwjm plniti roz­
kazy geh o? Nemá-li každý z nás honositi se tjm, že
mu gest možná, služebnjkem býti Ježjše Krista?
Nenj-li nám w plněnj přemaudré wůle předobrotiwého pána a krále toho neysladšj kochánj přistrogeno ?
Obzwláštně také gsme powinni, gednánj wtěleného B o h a , Ježjše K rista,
a brati ge
za hlawnj
bedliwě
a neywýtečněgšj
wlastnjho gednánj swého.
skaumati,
přjklad
I w neyspanilegšj žá­
dosti člowěka, i w žádosti, býti neauhonným a
swatým, nebezpečné osjdlo se tagj, poněwadž sna­
dno po ctnosti taužiti můžeme, kteráž lidské mo­
ci přesahá,
anebo s wlastnostj
přirozenj našeho
se nesrownáwá. Mt>gme zřenj na wšecky přjklady
ctnosti, obzwláštne ale žiwot wteleného Boha megme
za
weliké
zrcadlo
wlastnjho
žiwota swého.
Přečetše swatá ewangelia, opět ge ííjsti začneme, a
widauce Ježjše K rista , an w té neb oné přjležitosti
gedná, bedliwě skaumeyme, gak se w nj zachowal,
a proč práwě to od ewangelistu poznamenané gednánj geho nikoliwěk ctněgšj a lepšj býti nemohlo,
Pečliwí.' srownáweyme W'las taj smeyšlenj a gednánj
swé se smeyslenjm a s gednánjm wteleného Boha,
a gedno potud se měgine za dokonalé ,
šlechetné
lidi, pokud gsine lidé, w myslenjch, citech , žádo­
stech, předsewzetjch a skutcjcli swých podobni —
Ješjsi Kristu.
II.
K r á tk á z p r á w a
stranu r o z h ro g ů o In d ic ii , neb
o u z jw á n j w e č e r e P á n ě p o d o b o g j způsobem
w
C e ch á c h .
Od
Jana Nep. Zimmermanna.
(D okon cen j.)
Cífakož pak ale Čechům pod obogj mnozj utrhali,
že oni swé wlastnj konfessj nemagj,
nobrž k cizin-
cům w přjčině náboženstwj se utjkagjce, na Augšpurské konfessj spasenj
zakládagj : zwolili sobě
některé osob y, kteréž konfessj českau sepsati na
se p řigaly.
P ř i tomto spisowánj bylo wolno kaž­
dému se přimlauwati, cožby za dobré widel.
'L to­
ho pak pošlo diwné pjsma swatého otwjránj.
To­
uni se zdál býti smysl Lu th ern w , onomu Kalwjníiw; ten se přimlauwal k Melanthonowi, onen k
Husovvi.
Neytwrdšj pak nesnáze byly o
slowjČ-
ka „ w spíisobě, pod spíisobein, s spůsobau/4 gakožto lidu obecnému nepochopná a newyrozumitedlná.
Proti tomu hned hovvořeno; A t
lid o-
becnj gest pilněgšj čtenj ! K tomu se i hned třetj
ozwal, že gest pilněgsj korbele a šenkýřky, a udě­
lal z toho smjch. K d y ž wšecko sepsáno b y lo , šlo
se do kolege weliké Karla čtwrtého, kdež to wyznánj vvjry wůbec přečteno bylo. Po přečtenj bylo
tázáno , gak se gim to sepsánj l j b j , a m agj-li co
oprawiti? T u opět novvé rozdwogenj se zdvvihalo
mezi tě m i, genž se bratřj nazýwali, a oněmi pod
obogj. A tak gednáno, ale nic ugednáno, než zgitřenj gedněch proti druhým bylo.
Na to byla hodi­
na uložena, aby se druhý den do radnjho domu
menšjho města Pražského sešli.
T u páni wolenci
barvvu tomu dávvagjce h o w o řili: žeby G. M . králowské přjgemné nebylo , kdyby mezi nimi gakau
dwogitost spatřiti ráčil.
M ezi tjm pan Pernšteyn,
nemoha těch daremných řečj poslauchati, promluw il: „ Diwné gest mi to, páni milj ! na čemž se tak
ráčjte zastawowati, žeby to G. M . králowské zastjžné býti mělo, gá toho gistě nemysljm, aniž při
sobě tomu mjsta dá ti mohu.“ K d yž pak na to konfessj Česká na obecném sněmu čtena byla, pan Sla'vata s hněwem k tomu se oh lásil, rozkázaw pjsari přestátí čjsti, a na to se dotazowal, kdo to
Caaojils pro katol. ilachow. VII. 4.
3
přidal?
stalo.
kde se to w zalo? že na ginem swolenj se
Potom i hned z bratřj nemalý hluk slyšán.
Pan sudj učiniw spokogenj, chtěl slovo promluwiti,
ale oni shlukše se, o(]po\věď dali, že nerozumj. Za­
hanbeni pod obogj přede vsjín sněmem byvše, hrnuli
se k G. M . královské a gemu wyznánj swé wjry,
z Augšpurské konfessj u Filipa Melanthona wyiíaté , podali. *) Proti tomuto wyznánj w jry zasadili
se netoliko oni pod gednau, ale také pod obogj katoličtj, a k G. M . králowské se domlauwali, dokazugjce, že někteřj artikulowé nenáležitými do rady
gsau utwrzeni.
P o mnohém pak té v ě c i lidj k to­
mu naprosto neschopných a nepovolaných rozwažowánj, hádánj, přemjlánj, stawowé pod obogj od
G. M , králowské nasledugjcj odp ověď austně ob­
drželi :
K d yb y mezi osobau G. M . králowské sa-
mau toliko a stawy činiti bylo, což se toho do týče,
žeby welmi snadno se stawy se srownati rá čil; ale
poněwadž netoliko k a to ljc i, ale i konsistornj psanj
(kališnjků katolických) stjžnosti swé proti konfessj
gegich p od ali,
na
sebe toliko zřjzenj
zemské a
smlauwy předešlé ze strany pod gednau wztahugjc e ; kdyb y se G. M . králowská w to wše dáti, a
ty V ě c i sauditi měl, že za dwa neb za tři měsjce
soíwa by to k w'yřjzenj přišlo ; a že gest se obáwati, aby skrze to nedorozuměnj a newole newzrostla.
Wšak aby tomu w ě ř ili, že G. M . k rálow ská
*) W y zn á n j w jry sw. lířestansktí wše cit tř js ta w fíw kríílotfstwj Č esk elio,
tě lo
a k rew Pana našeho
pod obogj p řigjm agjcjcli. ( W
Gežjše Krista
ť r a z e ) 1575. 4.
to obmeyšleti rá čj, aby mezi stawy pokog býti
mohl, a že w tom swau powirínost znáti ráčj, aby
ío zřjdil, cožby bylo obecného dobrého ; gakož pak
o tom wědomo, že od osoby G. M . králowské ni­
kdy žádnému se překážky nedály,
a žádného w
náboženstwj gest utiskowaíi n e rá íil, protož těch
daremných hádánj aby se na straně nechalo.
K to­
mu že o to se postará, aby nástupnjk geho, budaucj
král český giné žádné překážky nečinil.
A protož
té neomylné naděge že býti ráčj, že straně pod gednau od wás žádného utiskowánj djti se nebude.
Také wás tegny neeinjm, že gest mi od bratřj,
kterýmž Pikharti řjk agj, podána konfessj, pak na­
hlédl
gsem w ni i w tu,
kterau gste wy mně po­
dali, i w Augšpurskau, a nacházjm, že se w mnoha
artikulech nesrownáwagj , wšeckyt
býti ne moli au,
wždyt musj gedna druhé ustaupiti. T o wše důwěrně mluwjm, aby skrze to něco
giného nepřišlo;
neb skrze nesgednocenj přicházj kaženj kragin i lidj.
T oto když se w Cechách dálo, a Giřj Cassander s knihau sobě od Ferdinanda I. poručenau
dlauho meškal, Maximilian I í 0 k arcibiskupu Trewirenskému psanj učinil, aby ho k wydánj té knihy
napomenul.
T u teprw Cassartder knihu o užjwánj
wečeře Páně pod obogj wydal, a gi gak Ferdinando­
v i giž zemřelému, tak i Maximilianowi íí. připsal. ■*)
Mezi tjm pak Maximilian II. w Režně umřel.
*) C a s s a n d ri ( G e o r . ) B c
articíulis R e líg lo ň ís in tc ř Cíítholicrts
c t F r o t e a t a n le s c o n tro v c rs is C o n s u lta tio . íjo lo n ia e 1577. 8.
Oswjcený R u d o lf II. po smrti otce swého na
trůn dosedna, při obecném sněmu (1 6 0 8 ) zakázánj
strany stwrzenj konfessj české, Maximi liáno wi II. po­
dané, učiniti rá č il; w sak pro telidegšj válečná zanepráždněnj té wěci poodloženj až do sněmu budaucjho se stalo.
Než stawowé pod obogj nowé
gednoty Rudolfa II. netoliko widenjm gakýmsi zá­
zračného na nebesjch znamenj, totiž duhy okolo
slunce otočené, k potwrzenj konfessj české naklon iti, ale i přjmluwami krále uherského
Matiáše,
ano i pohríižkami wšelikerými donutiti se snažili,
gakož
i donutili.
Neb R u d olf II. uměnjm astro­
logickým omám en,
ckau
v id ě l
w rozbrogi proti
weškerau řjši
sobě
něme-
zděsenau, sněmem
obecným (1 6 0 9 ) konfessj českau potwrdil, a zwláštnjm majestátem
gi
ohradil.
T u hned obnowe-
nj konsistoře pod obogj se stalo , a ze wšech třj
stawň woleni b ylih agitelow é neb defensoři nad konsistořj a akademij Pražskau.
Po wyhlášenj gmen
těchto hagitelů brali se konfessj
české
následo-
wnjci do Teynského kostela, kdež zwučně i po
wsech kosteljch Pražských zwoněno.
„T ě
Boha chwáljme“
hlasitě
T u neyprw:
zpjwáno , a kázanj
podstatné, ze Čtenj sw. Lukáše : „N aw stjivil Bíih
lid swůg“
od W áclawa Stephanidesa, arciděkana
Kutnohorského, gest učiněno.
Zatjm každý kní*z
nowé konfessj české skrze ruky podánj administratorowi poslušnost s ljb il, a swé gméno do nowýcli
knih konsistorských zapsal.
Hned pak na to ha-
gitelowé nad konsistořj a akademij Pražskau kon-
ťessj českau ,
z mnohých giných konfessj sestrka-
nau a nasíawenau, tiskem wíibec wydati kázali *),
dle kteréž kněžj se ženili, ač Husité ženitbě kněž­
ské přenáramne na odpor se stavěli. P ři tom wydali
hagitelowé zvvláštnj instrnkcj konsistorskau kněžjm
pod obogj a ke konfessj české
i ženám gich srd­
cem i usty se přiznáw agjcjm ,
w kteréžto z n j:
„Slauženj wečeře Páně šetrně, uctivvě a wážně se
djti m á, gak při poswěcowánj, posluhowánj, tak
i užjwánj.
P ři poswěcovánj nic giného aby se ne-
užjwalo, gediné samých zewnitřnjch žiwliivv, chle­
ba a wjna podlé nařjzenj samého Krista Pána, bez
přilévvánj wody do wjna,
Přisluhowánj , aby se
obogj částkau posluhovalo, však před tjm, aby ti,
kteřj chtěgj přistupowati k stolu Páně, k naučenj
a zpiawenj swého swědomj, k spráwci svému prwé
přicházeli.
Pakliby
žádného, kdo by přigjmati
chtěl, tu n eb ylo , tedy svátost poswěcowána býti
nemá.
Opuštěna má býti processj, monstrancj w y—
stawowánj, hrobu w zelený čtwrtek dělánj, elewacj
neb pozdwihowánj.
Kněžj aby wjce missálů, bre-
wiářu , neb agendy a rubriky Pražské, od arcibi­
skupa Pražského v y d a n é , neužjwali.“
O ceremo-
nijch znj takto ! Ceremonie gsau dwoge : Gedny od
*) Konfessy Cžeská. T o t iž W yznánj w jry Swaté Křesťanské
w icch T ř j Staw íiw K rálow stw j Cžeskélio, z W jry T ě lo a
Kvew tiryata Pána pod obogj přigjm agjcýcli.
A potom
M agestat G. M . Cýsaře R udolfa toho gména l í . na tuž
Iío n fe s s ý ,
1G10. 4.
Konsistoř a Akadem ij Pražskau.
W P ra ze
Krista Pána a Apoštolu ustanowené, a těch se bez­
pečně užjwati má. Druhé, kteréž Cjrkew ustanowuge podlé přjčin a p otřeb , ty gsau na swobodě.
Gak b yly
někdy pd lidj ustanoweny, tak zase z
přjčin slušných mohau býti neb proměněny neb opuštěny.
Kteréž pak škodliwy gsau, od těch po­
sluchači slowem Božjm
odwozowáni b ýti magj.“
Nad to nade wršecko stawowé králowstwj českého pod
obogj , widauce že mezi mnohými, to gest, wyššjra
stawem pod zástěrau něgakých dispensacj, ne bož­
ských , než lid sk ých , krew krwe se dotýká, pro
rozeznánj stupňů krewnosti strom manželský konsistoři pod obogj w y d a li, kterýžto napotom Joachim Těchenský z Těchenic wyswětlil a panům hagitelum připsal. * )
Od té doby, co stawowé swětštj té gednotydle
politického běhu tuto reformacj zřjdili, ač k tomu
ani powoláni
a naprosto nespůsobni b y li, wládli
plnomocně nad služebnjky té odporné cjrkwičky,
genž pod obogj pořád slaula, a to tjm w jc e , an
se gim ženiti dopustili.
A tak m agjce ge we swé
službě, na tom snimi společně pracowali, kterakby
neylépe a neyrychlegi náboženstwj katolické zru­
šeno, wyznánj pak protestantské rozmnoženo, šlech­
ta protestantská zwelebena, ano i na trůn králow-
*) Tiechenslcý de T ie ch e n itz
ritu alis sive
ccclcsiastici
(Joa cli.) Tractatus Juris *ť>"
pro i i s , qui ¡lotionům matri-
m onialium patrociniuin in (Jonsistorio
iuuaicantiam
sul) utraque com-
rcnovato suscipiunt. P ra ga e 1612.4.
ský dosazena bý ti mohla.
Na ten konec dawše se
w pronásledowánj cjrkwe katolické, netoliko zřjzené kněžstwo, kde a gak mohli, z far wystrkowali,
a swé ženaté pastory na ne dosazow a l i ; ale i na
statcjch duchowenstwa katolického, magestátem se
ohražugjce, chrámy protestantské stawěti usilowali,
gako w Hrobě a Braunowrě.
Katoljci stěžugjce so­
be , kterak se gim bezpráwj d e g e , žádné obrany
dogjti n em oh li; neb stawowštj hagitelowé nad konsistoij a akademij Pražskau, we wšech wrěcech opatrněgšj a proběhlegšj, žalobám katolickým w ždy
ilobre se wyhnauti uměli. K d y ž ale opat Braunow'ský, Seelender z Prošow i c , na pohrůžky hagitelů
stawowských nic n ed b age, proti stawenj chrámu
protestantského w Braunowě se zasadiw', slowy zaostreněgsjmi práwa se dowoláw a l : tut G. M . králow­
ská Matiáš I. pozorným učiněn stawenj tohoto chrá­
mu zakázati ráčil. Odpornjci Braunowštj, nehledjce
na zápoweď králowskau, ale na obranu swých hagitelů, chrám dostawili a kazatele sobě obgednali.
Král Matiáš í. welmi se rozhnew aw , přjsně rozká­
zal, chrám tento zawřjti a kljee opatu Braunowskéinu dodati.
K d yž pak měštanosta Braunowský
widi králowskau wykonati se bral, odpornjci Brau­
nowštj, shrkše se, autok proti němu učinili, tak že od
swého předsewrzetj upustiti musel.
K rál Matiáš I.
u weliký hněw se rozpáliw , několik k tomu zřjzených dwořenjnň do Braunowa wyprawil, kteřj chrám
zawřeli, pečetj ubezpečili,
králowským
odewzdali.
a kljče mjstodržjcjm
Stawowé odpornj neboli
protestanštj o tom zw ěděw še, do kolege Karla IV.
se hrnuli, a nařjzenj králowské síranu zawřenj chrá­
mu Braunowského za křiwé a neplaíné vyhlásili.
Na to psali do W jd n ěG . M . královské, stěžugjce so­
bě, gaké násilj na agmu magestátu se gim děge
Row ně učinili psanj stawíim M oraw ským , Slezkým
a Lužickým , za přjmluwu a pomoc gicli snažně
žádagjce.
W edlé toho dali ohlásiti w kosteljch,
zwlástě w kostele sw, Salvatora *), kterak netoliko
magestátu, ale i swoboděw náboženstwj weliké hrozj
nebezpečenstwj; protož aby
lid
obecnj poliotowě
byl, a za odwrácenj takowého zlého Boha se mo­
dlil.
W tointo kolotánj a lidu obecnjho
bauřenj
přišla od G. M . králowské stawíim odporným slušnau
nemilostj w yhrožugjcj odpowěď, kteréž se zwlástě
Hrabě z Thurnu zlotřilau
nesmyslnostj uchopil, a
wůbec prokřikow al, že pňwodem Jaroslawa Bořitj
z Martinic
a Wiljina Slawaty se stala.
Z tohoto
pokřiku rozhořel se náhle proti nim oheň tráwné
nenáwisti welrai w elik ý, takže bugnj stawowé pro­
testanstj
bez
meškánj s lidem
na
hrad Pražský
zbrogně se sesli, a tyto mjstodržjcj králowské: Ja­
roslawa Bořitu z Martinic, a Wiljrna Slawatu, též tageinnjka Fabricia z oken wyházeli. Na to složiwse neywyšsjho purkrabj Adama z Šternberku s auřadu, zw olili třidcet direktorů, na kteréž řjzenjkrá-
* ) Ziraraermann (Joh. N ep o m .) V erfa lle n d e Denkm äler des
from m en Sinnes, oder: Aufgehoben e
K lö s t e r , Kirchcn
und K ap ellen in der k. Hauptstadt P ra g . 1833. 8.
lowstwj českého wznesli.
Přes to sháněli ze wšech
?tran lid wálečný, wyhnali arcibiskupa Pražského,
opata Rraunowského, tež Jesuity, a brali do fisku
statky a panstwj stavvii , kteřj se k gich gednotě
pogjti nedali. Král Matiáš I. vvida stawy protestant­
ské we spiknutj, a gich lid proti sobě wyštwaný giž
w tábořjch^ rowně lid wálečný sbjral, a sebraný,
by protiwnjky swé mečem skrotil, do polo wyprawil. M ezi tjm pak umřel.
Po smrti Matiášowě král Ferdinand II. na trůn
královský dosedna, hned válku domácj zarazil, a
stawňm protestantským králowstwj českého, genž se
byli zbraně ch op ili, odpuštěnj, pokoge zgednánj,
též potwrzenj wšech práw a weysad pjsemne sljbil.
Než s ta v o v é protestanštj , aumysl magjcj giného
sobě voliti krále, na ponawrženj Ferdinanda lí. žá­
dné dby n em ěli, a slibem králowským zamjtagjce
k válce se hotowiti nepřestali.
vábili k swé
straně Slezáky,
Na ten konec p ři­
též Lužičany,
a
když Morawané k gich spiknutj se připogiti zdrá­
hali, přepadl ge Hrabě z Thurnu
nau, v ra z il
pak šikem vogenským
mocj
váleč-
do Rakaus,
a rozbil stany u W jd n ě, máge na mysli, krále F e r­
dinanda II. do wězenj zagjti.
Giž giž odbognjci do
hradu se dostávše, hrubým
hovorem králi Ferdi-
nandowi II. pohrůžky činili.
T o slyše zbožný král
Ferdinand II. padl na kolena před křjžem umuče­
ného Spasitele, a c o neywraucněgi se modlil. A h le!
w tom zazněly polnj trauby lidu bogownélio gemu
ku pomoci spěchagjcjho , tak že odbognjci poděšeni.
auprkem z hradu utjkali, a kam gen kdo mohl, se
skrýwali, ginák se nedomnjwagjce, než že vvogsko
na ně nastražené ge schytá, a o hrdla tu hned připrawj.
A t a k i Hrabě z Tlnirnu , zlostj h oře, s
táborem se hnul, a ku Praze
spěchal.
Na to král
Ferdinand II. do Frankfurtu se odebral, kdežto cjsařem Rjmským učiněn gest; ač stawowé protestantštj králowstwj českého skrze posly do Frankfurtu
wyprawené kurfirštfun wěděti d ali, aby Ferdinan­
da I I .
za krále
českého nem ěli,
za krále neuznáwagj.
k dyž
oni
ho
K d yž ale stawy protestant­
ské králowstwj českého neomylná zpráwa došla, že
král Ferdinand II. cjsařem Rjmským učiněn gest,
w olili
sobě
za krále
sta při R e y n ě ,
Fridricha
falckrab
kurfir-
hlawu
protestantské ged n oty, a
do Prahy ho přiwábili.
Fridrich král zimnj dlel
w Praze toliko w rozkošech a nesmyslných marno­
stech, když totiž král Ferdinand II. na wsech wšudy cestách neywětsj snažnostj wsech wyhledáwal
prostředku, by koruny české, ku kteréž sprawedliw ý nápad měl, náležitě dogjti mohl. K tom u cjli a
konci zjskal přjtele swé mladosti Maximiliana wéwodu Baworského, který swé wogsko s rakauským
spogiw, do Čech wtrhl, a přes Prachatice, Pjsek,
též giná města wálečně se bera, neyposléze u Bjlé
H ory,
bljž hlawnjho města Prahy
se položil, na
kteréž stawowé protestantstj králowstwj
českého s
wogskem swým tábořjce, sobě poněkud howěli, a
nepřátelského autoku tak kwapně neočekáwali. To
w'se Maximilian
dobře w ěd a, gakž i t o , že Frid­
rich auprawných krmj milownjk králowsky práwě
kwasj, a snážně prošen, by přjtomnostj swau stateč­
nost wogska roznjtiti ráčil, to učiniti prodléwal, ná­
hle (8 . Hjgna 1620) k bitwě znamenj d a l, a daw
otl Motola též Ruzjně k B jlé Hoře rotami swými
se hrnul, a na nepřjtele udeřiw, na tom českau krwj
rudém poli u wjtězstwj klesal; než w tom autoky
obnowiw wše děsil, porážel *i smrtil, tak že konečné
slawně z w jtě z il, a zw jtěziw wšem , na wětsjm djle
politickým rozbrogům o kalich, kteřj přes dwě stě
let, ne w gedné twárnosti trwawše, naši rozmilau
wlast náramně tráw ili, wr malém okamženj konec
učinil; když totiž
po bitwě na Bjlé H oře wšickni,
kteřj w lůno katolické cjrkwe přigati býti nechtě­
l i , mandátem králowským
(1 6 2 1 ,
1624) z krá-
lowstwj českého wypowězeni po kraginách pomeznjch se rozběhli, sem a tam se rozptýlili, a pře­
drahé wlasti na wěčné časy prázdni zůstali.
III.
Ú zké sp o g e n j h la w n jc h částek inse sw ate
w espolek .
Od
A. W . H n o g k a ,
děkana na M ělnjku. * )
M s e swatá, totiž obřadů
gistých s neyswětěgsj
obětj nowého zákona slaučenýcli celek, gestit n ey*) Giny w ygim ek z německé litu rg ik y
geh o.
W iz časopisu
tohoto. Šestého rocnjho bčhu5 swazku číw rtého stránku 673.
wýtečněgšj část a welebný prostředek wšechněch
poswátných služebnostj vv katolické c jrk w i, tak si­
ce, žeby wlastně, gako před časy wšickni obřado­
v é swatj, dokudž tomu powahau gegich dowoleno,
mezi nj měli wykonávváni býti. * ) Za tau přjčinau
zasluhuget owšem , by od katoljků, zwláště pak od
kněžj, gegichžto dustogného auřadowánj gest slawný w rch, bedliwě powažowána a zewrub známa
byla.
Mše swatá, ač w hlawnj w ěci, takořka w gádře swém, ustawně ta té ž , nicméně w
obřadech
swých přjpadných často w roce a po swětě sem
tam negednjm obyčegem se prowozuge, gesto roz­
ličných druhu gegjch stáwá,
a cjrkew
katolická
neywětsj rozmanitost w poswátných obřadech trpj
a schwaluge, nahljžj-li gen, že tudy nehyne ni či­
stota ni gednota w jr y ; mše swatá, ač nyněgšj ob­
sah g e g j s obsahem gegjm dřewnjm podstatně stegný gest, nicméně poslaupnostj času wšeligakých a
gednak znamenitých
proměn zkusila; mše swatá,
gelikož yxc-i)' ¿g 'yjjv liturgie **) katolické cjrkwe
wsech naskrze stoletj, hogný sklad nauk nábožen­
* ) Za našich dnu ke mši sAvaté nutné nepatřjcjch
obřadů
swatých se gen g iž w e lm i řjdko, nic wšak méně pi-cdce
gesto někdy m ezi nj' d ě g c , u př. wyznánj w jry wracugjcjch se nekatóljkú w lfino nasj swaté c jrk w e , swecenj o le g ii swatých, swěcenj knězstwa.
*) Slow o litu rg ie pocházj od Xaóg,
l i d
obecný a
d jl o , čin 5 hQysip d ě la ii, aučinJcoluati.
to
tQyov
jírfiTovQytiv neb
ItuovQytivi tíike XnovQytit/, znamenalo nápadně drulidy to-
ských , nazwjc dogmatických , do sebe zawjrá , a
protož gi po mnohých stranách , anebo wzhledem
wýkonného swatoobřadnictwj, anebo wzhledem děgezpytu poswátnostj starobylých, anebo wzhledem
skuinné theologie powažowati lze.
Každému do očj bige, kterak gedinké toto gednánj swaté přehogné
přjležitosti poskytuge, by
učencowé, skaumánjm geho se ohjragjce, nálezy swé
gak na důwoděnj wědecké w bohoslowj , tak na
wzdělánj duchownj
obecné
w ěřjcjho
lidu obra­
celi.
Na těchto listech se odkryge toliko úzké spo­
genj hlawnjch
částek mše swaté wespolek.
T jm
bohdá wzegde přeswědčenj t o , že mše swatá^ spatřowaná w celosti
lik co
auíelnjch obřadu sw ých,
na
, ifovltveiv, pra cow a ti, s la u iiti, a ponč-
wadž t.ýjizov „tveřegněíl „obecné1
-1 s la u lo ,
,, weřegně ,
obecně p ra co w a ti, w efegně , obecně aučinkow ati, o becný gaJcý ú řa d wésii. Atn.Uqyía tedy dle slow ozp yt u gest „obecná ně ga k A služba, obecný něgalcý rif acl,
a líiTUqyixog osoba, obecnaugakausi službu zastAw agj-
c j , (m inisterium publicum , munus publicum , persona
ad m inisterium publicum spectans.) W iz k Žid. 1, 14. a
8, 6., k F ilip . 2. , k K jm . 13,6. a 15,27.
Sm yslem c jr-
kewnjin znamená XtaovQyía slu žbu ga k a u si w cjrk w i o -
becnau, službu tý k a g jc j se tlely B o ž j weřegné. ( W i z
T h e o d o re t . 1. 4. H ist. e e e l.) a xad-’ i^ó/rjv ,, slawnost
wcceře PAmě ; nebot •• AuTovQyovvTtav d f uvitov t<5 xvqím
(Skutk. ApoSt. 13^2.) w yk lád agj
bohoslowei katoličtj o
mši swaté. W dáwnowěkosti křesťanské z d ilo se gediné
mši swaté litu r g ie , gak ož posud u R eků ; nynj pak u nás
I/atinjkíi slowo litu rg ie
znamená wešken okres ze w n itř-
njcli, obecných služeb B ožjch.
k
nichž, gako na slaupech, stogj welebný g e g j stan,
nenj směsice gakž takž následugjcjch sebe děgů,
alebrž ku podiwu dokonalá saustawa wšeho, čjinž
dle katolické w jry koli duši powážliwau ke ctnost­
ným pomyslům, citům a předsevvzetjm mocně powzbudiíi a s Bohem sgednotiti gest.
K nástěnu úzkého spogenj
hlawnjch částek
mše swaté wespolek bude onde i onde potřebj k
minulosti ohlédnauti se, gakým způsobem před dáwnými wěky
služeb
zew nitřnjch, w eřegn ých, obecnýcli
Božjch
w katolické
cjrkwi konáno bylo.
Neboť nyněgšj mše swatá gesti gednak zúplna slawnost wečeře Páně za časů apoštolských, gednak
alespoií přiw odj
wr pamět negeden
o b y č e g , gjinž
wrečeře Páně druhdy býwala šlawena.
A č ale, gak
wjm , wršelico wr dnešnjch službách Božjch mešnjch
nenj leč upamatowánj na obřady swaté g iž pomi­
nulé : nicméně, tušjm, dolegi patrno bude, že se po­
dnes geště welmi dobře gich užiti dá ku wzdělánj
náboženskému.
1.
Hned to neyprwněgšj kněze u oltáře gednánj
narážj na obyčeg starobylý. K d yž se totiž biskup *),
prowodjn žákowstwem swým, a snad i ginými wěřjcjm i z lidu obecného, z doinowa ubjral do chrá­
mu Páně ke službám Božjm : slušně
wšickni we­
spolek g iž na cestě rozgjmánj činili a modlitby řj-
' ) yf p rw n jch časech c jrlíw e , ant počet w ěřjcjch gestě ltyl
skrownv, 'ivedl hiskup sám w eřegn é , obecné služby Božj
u přjtom nosti weSkerého žákowstwa obce swé.
Itali takow é, gim ižby se mysl gegich připrawiti
dala k nastáwagjcj pobožnosti; tu zagisté slušně a
právvě biskup prowázegjcjm ho wyznal, kterak se
cjtj naprosto nehodným býti, aby u prostřed zboru
křesťanského předstawowal welebnau osobu Spasitelowu při neyswětěgšjch geho hodech; a neméně
slušně a právvě provvázegjcj biskupa se winnými
dávvali před njm z nehodnosti swé, přistaupiti před
obličeg Svvatoswatého, a súčastniti se neywýtečněgsjlio tagemstwj w jry Kxistowy.
Rozgjm ánj a nio-
dlenj kněze za našich dnů pří mši swaté na neynižšjm stupni oltá ře, pogmeš-li k nim 42. žalm a
confiteor, měg za pozůstatek onoho wážného, chvvalného obyčege.
Ovvšemt děgj se tato rozgjmánj a
modlenj toliko knězem a obřadnjm sluhau geho bez
aučinného aučastenstvvj ostatnjho shromážděnj: ale
co stogj na odpor, aby každý přjtomný tjm též se
, objral, čjinž kněze a sluhu geho objrati se wědomost má ? což nemůže každý zpytovvati svvědomj
swé, a z wad a mdlob, z poklések a hřjchň swých
Bohu skraušeně se vvyznáwati ? A n o , což k tomu
nenj powinně zavvázán, gelikožt w j , že zarputilý
hřjšnjk nezasluhuge, býti skutečně aneb alespoň žádostně *_) hostem při stolu P án ě, od něhož nehodný genom k zátratě duše swé g j ? Cožby nás ne­
*) jiO ptaret quidcm
sacřosaneía Synodus,
nt in
šingul-is
raissis fid eles adstantes, non solum spirittinli affectu,
sed saoram entali etiam Eucliaristiae perceptione commiinicarent ctc.“
do Saerif. Miss.
Coneil. Tridentíni Sess. X X I I . cap. V I
mělo g iž pauhé
pomyšlenj to : „ B ů h , k gehožto
úctě sem ¡přicliázjš , gesti neyweyš dok on alý; oni
i slabý stjn pohřešenj sobě \v nenáwist b éře ,“ mo­
cně popuditi ku powáženj hřjšnosti nasj, k obžalowánj sebe samých před
Bohem a k litowánj wše-
likých přečiněnj našich ?
2.
W izme riynj, co se vv minulých
dobách cjr-
kwe křestanské p ři službách Božjch wjce d á lo , a
na památku toho při mši swaté posud děge. Biskup,
přišed do chrámu Páně, wstaupil po stupnjch k ol­
táři wzhůru, an zatjm lid w ěřjcj obecný w pro.
stranstwj chrámu wcházel.
shromáždil zbor
Prw ale, než se auplnií
křestanů, slušně owšem giž přj-
tomni gsaucj pěli pjsně swaté, aby beze wšeho zbož­
ného zaměstnánj netrwali; a poněwadž prwnj obce
křestanské
na neywětšjm djle sestáwaly ze židíi,
wjru Kristowu přigawšjch , zagisté neméně důmy­
slné se tu zpjw alo žalmů, známých téměř weškerému shromážděnj, těchto wýlewň utěšených a welewážných ducha planaucjho pobožnostj tau neyautlegšj, neyhlubšj a neywelebněgšj. Různá propowěď žalmowá (psalmellus), kterauž kněz za našich
dnů w prawo na swrchowaném stupni oltáře čte
(introitus), slabá gen
památka geště gest onoho
obyčege, pročež i antiphonti sluge *). Wšakipau*) W e wsech staršjch mšech gest introitus gakás propowěď
z něgakého ž a lm u ; w některých nowěgšjch tomu owšem
nenj ta k ,
u př. w e mši na den s. Františka Serafské-
ho. D u rnnd. nazýwá proto takowd in tro ity neprnwideln ý m i ( i n t . irre g u la re s ). M e ra ti observationes Par. I
l i t . V III. N . IV .
há tato památka i dnes gešte gest užitečná. P řjtomnj totiž mezi čtenjm introitu we slavnost mešnj
uwáděgjcjho nabýwagj přjhodné chw jle zpamatowati se, a wšeho myšlenj k službám božjm nenáležjcjlio wyhostiti z dusj swých.
3. Nynj teprw powažug, gakoby obec byla cele
shromážděna; nynj teprw takmeř počjná mše swaté
konánj.
P o ijn á t tjm, že kněz u prostřed oltáře a
^eho sluha
(tento
we swém a we gméno
wšeho
lidu w ěřjcjho obecného) střjdmo a opáčně (w k y­
rie) za milost Hospodinowu žádá a prosj.
A zda-
ližt pak přjměřeněgšjho početj weřegných společ­
ních služeb
Kožjch wymysliti lze ? Dogista n ic!
Kněz a křesíanft zbožný zboř stogj we
Wšemohaucjho a Wšedobrého.
třeb ge
swatyni
Ó gak mnoho po­
obtěžu ge! gak mnoho žádostj chowá g e ­
gich srdce ! za gak mnohá dobrodinj negsau Swrchowanému
k djkám powinnowáni! Kterakž pak
magj, naskrz slabj, naskrz hřjšnjci gsauce, Neywyššjho, Neydokonalegšjho
řádně a důstogně dosti
chwáliti a welebiti ? Ach ! gegich duši gesti těsno,
gegich pocitům nenj wolno, leč wyprauditi se těmi
slowy: ,,Hospodine, smilugse nad námi! Ukaž nám,
lidu swé mu wywolenému, gako giž prwé wždy gindy, tak i délegi geště milost swau a smilowánj swé !“
4. Ano, Hospodin nesčjslně g iž nesmjrnau milost
swau nám, a neskončené smilowánj
swé nad námi
ukázali ráčil zwláště Kristem Ježjšem.
stus snjžil se k
cestám
ježjši K ri­
přigetj přirozenosti našj ; on učil
k žiwotu w ěčnému přjmo wedaucjm; on
Časopis pro kuto), (luchow. V it . 4.
4
stkwěl se co wzor gasný neyušlechtilegšjho smýšlenj a gednánj ; on
zřjdil úsíaw ku pěstowánj
prawdy a ctnosti, swatau totiž swau cjrkew ; on pro
nás, potomky A d am ow y, kletbau B ožj obtjžené,
smjřenj způsobil s Bohem a podnikl smrt křjže ; on
posléze w nebesjch, kdežto nynj w nepřjstupném
swětle a blesku sláwy božské trůnj, a powěky tru­
suti bude, wěrn<m wyznawatelům a následownjkům
swým opatřil a připrawil sjdla newýmluwné, ne­
přetržené slasti.
I g e s t ií, gakoby tito obdiwu a
djků hodnj důkazowé milosti a smilowánj Božjho
knězi w tu práwě chwjli napadali.
Protož mu ze
srdce w ústa plyne wřelé chwalopěnj
(Gloria),
zaejnagjcj slowy těmi, gim iž swatj kůrowé angelštj
w blahodatné noci narozenj
lepšjho i
Ježjšem
W ykupitelowa wznik
způsobeného
stawu ělowěčen-
stwa zwěstowali, prozp ěw u gjce: ,,Sláwa Bohu na
wýsostech, a pokog lidem na zemi dobré wiile,“
Luk. 2, 14.
5.
Powinná služba chwálenj a welebenj za do-
brodinj z rukau B ožjch g iž obdržena. Nynj teprw
odwažuge se kněz (w e swém a we gmenu weškeré
obce) w modlitbě hlawnj toho dne, kterýž práwě
gest, (oratio) prošiti za nowé milosti.
A wšak se
toho s duwěrau tjm silněgšj osměluge, poněwadž
chwalozpěwem před ch w jlj geště w sobě utužil přeswědoenj to , že nad mjru dobrotiwý Bůh neoslyšj
upřjmé wolánj k němu a lkánj.
Wděčnostj se za-
sluhuge budaucjch dobrodinj,
a kdož na mysli
p řem jfá, mnoho-li nám Bůh dobrého g iž prokázati
rá čil: i k téra k b y
p om áhati
bude
ten m o h l
p o c h y b o w a ti, že
Posavváde zaměstnán
6.
ná m
i budaucně.
ného druhu modlitbami.
i
kněz i lid rozlič­
Nynj slyšjš wyueowati,
wyučowati pra\rdám křesťanské w jry , prawidlum
křesťanské sprawedhiosti.
A c o ž t modlenj nepři-
prawuge neylépe duši k wolnému a plodnému přigeíj
slowa B ožjh o? M ysl od Boha odwrácená a
wzdálená nechápá,co shůry gest, Wyučowánj pak,
mezi mšj swatau mjsta m a g jc j, stáwá se čtenjm
vvygím k u
ke w
z obau zákonů, se kterýmžto čtenjm cjr-
naše austnj cwičenj w náboženstwj prostřed­
kem kázanj spogowati
wýslowně wrelj
*).
M át
totiž to neyhlawněgšj z toho, Co \v starém zákoně
11a
Kgewenj
wěčné
prawdy Kristem Ježjšem
so
wztahuge, co Duchem swatým nadšenj wěštcowe
o Spasiteli swěta předpowjdali, co poslowé swatého ewangelium w psanj swá přjležitě s lo žili, co
nám w
čtyřech popisech žiwota Pána našeho o
geho řečjch , skutcjcli autrpenj zůsťaweno : to wše­
cko má lidu nábožensky wespolek
mu poslaupně negen
shromážděné­
oznámeno, sic wyswětleno,
* ) „(1 *raeci^ít k. Synodus) ñt ín ter inissaí’ú'ni solem nia aut
divinoruiu celebrationeni sacra eloqu ia et salutis m óni­
ta — vernacula lingu a singulis diclms íestis v e l solem nilms
explaneni (sin gu li
p a r o o lii.)íC Conc.
T rid e n t.
Sess. X X IV . Cap. VII. de R e fo n n . „ S i — sit praedican(hinij coneionator finito euangelio praedicét, ét sermonó
si ve concione explota, dicatur C red o , v e l si non sit dicenduni, cantetur ofl*eríoriuni.fC Missctlc Rom án . T it.
R ila s servand. in celebratum e
missae.
žiw ancjm , ustawně čistým a neporušeným ucenjm
cjrkewnjm rozhogněno, w užitečnosti swé ukázáno
a srdci zpřjgem něno býti.
Gak krásně g iž pau-
liým pořádkem čtenj tak nazwané epištoly (kteráž
nazwjce w ygim ek z knih prorockých anebo z popsánj přjběhu, anebo z dopisu apoštolských gest)
a čtenj swatého ewangelium, oběma pak těmto čtenjm připogeného
kázanj drženjm se wyznačuge
způsob te n , gjm žto katoljk w známost wcházj to­
ho, což ke spasenj slaužj ! Katolická cjrkew totiž
wysjlá sluhy swé hlásat slowa B ožjh o, otewřewši
gim
prw knihy
proroků,
apoštolů a ewangeli-
stň, a k tomu geště poklad tradicj s w é ; ona poraučj tolikéž, oznamowati obecnému lidu prorocké,
apoštolská a ewangelistské spisy, aby každý slyšel
a přeswědčil se o tom , že se wšeliké učenj ejrkewnj srownáwá
11 a
wlas se slowem
Božj m psaným,
a že druhé druhým se stanowj a dopliíuge.
7.
Cíenj psaného slowa Božjho a austnj poučo-
wánj té neb giné části katolického náboženstwj do­
končeno.
1 cožby nábožně shromážděných
kře-
stanů zbor byl nepoznal, aneb pewněgi se nepřeswědčil o tom, že prawá wjra Ježjše Krista klénot
gest wšj ceny dražšj ? Což tedy d iw u , že se celé
to shromážděnj
cjtj puzeným býti k tomu , aby
zewnitřnjm w ygádřenjm na gewo dalo, co u wuitř
za prawé držj ? Ze sobě strogj ušleclitilau radost
tu, neyhlawněgšj prawdy katolického náboženstwj
společným wyznánjm duchu swému w nowě pře-
destřjti, že tedy we mši hned po ewangelium Credo
se řjká?
8.
T jm to
mážděných
w jry
wyznánjm we
ustaveno přeswědčenj
w ěíjcjch
shro­
o pravdivosti
Bohem zgew ených nauk i takow ých, genž se obmezenéxnu rozumu lidskému pochopiti nedagj.
Za
tau přjčinau g iž v o ln o přistaupiti k přjprávám slawenj tagemstwj toho, genž veškeré mše swaté pro­
středek gest.
D ěge se totiž obětowánj chleba a
wjna, z nichž tělu
a krwi
Ježjše Krista powstati
bude. Qwšemt dnešnj řád obětowánj we mši swaté
daleko se lišj od
obyčege.
pow i,
starobylého tohotéž
obětowánj
P řed časy přistupowali w ěřjcj k bisku-
předstawugjcjmu
při poswátných hodech
Páně osobu Spasitelowu, přinášegjce zbožných da­
ru, gedenkaždý *) dle možnosti swé a pudu srdce
swého, a položili gich k nohaum Avelebného pastýře,
an zatjm ostatnj lid , aby slušně zaměstnán byl, pjseň pěl ku wzdělánj swéinu, kteréhož swatého obřa­
du památka v dnešnj mši swaté gen geště se ozýwá částkau gakéhos žalmu, w římském missálu offertorium nazwanau.
T y to dary slaužily nazwjce
k wýžiwě a podpoře chudých a nuzných v obci;
co potom zbylo, na chrám Páně, na slawenj služeb
Božjch obráceno
a duchowenstwu
dáno býwalo.
Pnv, než se těchto daru přinášenj skončilo, vyb ralo
se z nich něco chleba a wjna ; biskup ge zbožně
* ) M jsto w ed lé oltáře, If p řig c tj obětnjch darů. ustanowcné,
slaulo druhdy obiuiiouarium .
žehnal, na oltář p o lo žil a tu k swáíostnému proměněnj
uchystal.
Z a našich časů lid nepřinášj w jce obětj
strawných, au málo w k terý g e n g e š tě swátek, když
w ěřjcj se b ijž j k oltáři s obětm i peněžitým i, widěti
gest skrowný pozůstatek onoho
obyčege:
nic
wšak méně žádného poněkud w ycw ičeného katoijka
nenj tagn o, že p ři části mše swaté, o kteréž nynj
rozp rá w jm e, w prsjch sw ých mu gest w zbuditi láeku takowau, g jž to
rodinu slaučeni,
prwnj
g e g ic h
křestané w gednu gako
ale
statkowé společným
gm ěnjm a zbožjm gsau učiněni byli.
9.
Powinnost aučinné lásky k bližnjm u p ři obe-
towánj w d řew n jch dobách
cjrkw e w ěřjcjm i sku­
tečně prow ozow ána b y la ; a za našich časů alespoň
* ) W rakauskýcli zem jch gsau oběti (o f ě r y ) m ezi mšj swatau za k á zá n y , krom;* w
neděli
swatodušnj a na den poswjeenj ,
w ánočnj ,
welikonočnj,
a to neyw yššjm reskr.
dne 25. Cerwcnce 1750, •— Cardin. liona zpraw ugc (Rer.
L itu r g ic a r, L il). I. Čaji. X ) kterak yy M ilánském m etro­
politn ím chrámu Páně b ý v a lé h o řádu obětow ánj zůsta­
tek
w id ěti
gest :
caetera sp ecia liter
In E cclesia m etropolitana lioc inter
o b s e rv a tu r,
quod celebrana cantata
oratione super sindonem , (tjm se w y r izum jwá nyněgšj
Oremus s offertoriu m )
diaconum ,
medius
in ie r
diaconum et snb-
praecedentibus duobus a colyth is cum duobus
vasis a r g e n te is , descendit ad ingressum presb yterii, ubi
eecip it oblationcs'”panis et v in i more antiquo , qnas duo
senes de seola ,|quain vocant s. A m b ro s ii, induti lintco
albo, nigroque caputio, caeteris senibus comitantibus offerunt, singuli v id c lic e t tres hostias et vasculum argenteuin vino albo plenům . P o s t hoc descendens ad ingresBum chori inťerioris re c ip it m ulierum oblationem , quam
duac ite ia seniores iiadem píierem oniis uiFerimt,
w pamět se uwádj. D obroděgstw j ale člnj íilow tk a h o ­
dna, b y g eh o prosby za wlastnj osobu g eh o w y s ly sány b y ly .
P rotož následuge na obětowánj w e mši
modlitba tichá (secreta scil. oratio), anebo páteř m o­
dliteb tich ých , proto tak řečených , že ticho, w němž
kněz g ic h řjk á , přjtom ným w ěřjcjm naprosto nemá
p řek á žeti, aby
ged en k aždý w e zw láštnjch sw ých
potřebách m od litb y k Bohu zasjlal wzhůru. * )
10.
Chléb
a w jno
ob ětová n o.
G iž t nastáxvá o-
kamženj to, kde w ěřjcjtn za dar ten časný ta g em ným
kněze
w ýrokem
dán
b ýti má
newýslowně
stkwostněgšj dar, totiž B ůh člow ěk sám pod zpiisobama p o svátn éh o
giž neměl
chleba
a wjna.
I co žíb y nynj
se wznésti duch k wyšsj p o b ožn osti;
* ) Ginj se d om eyslegj* žeby m odlitba, o kteréž ee nynj We­
lle řeč, proto secreta slaula, poněvadž se řjkala po oddélenj chleba a wjna k swátostnd proměně od ostatnjch
obětj, w ěřjcjm lid e m přinesených, žeby tedy názew „s e ­
creta ,“
gakožto podstatné gm éno, pocházel od „s e c e r -
slowa podobná , u př. viissa mjsto,
m issio , accessa mjsto accessio, offensa mjsto offensio,
remissa mjsto remissio a t, d. N e ž kdo nenahljžj, že obénere.a
P řiro w n e y
lio odwoděnj , gak liořegšjh o , tak i tohoto beze snadu
připustiti lze ? Owšemt ale domysl náš se w idj dfiwodněgšjm
býti.
N eb
g iž ¿ámalar. (820.) Lib. I I I . C. 20.
Eccl. OÍTic., na něhož Gavanti (C om m en t.in R u b ric. M issal. P ar. I. T it. X I I . ) spoléhá, k našj straně stogj, a nad
to připomenauti s lu š j, že se před m odlitbau tau nepobjzj
sliromážděnj náboženské , gak
o b y oeg n ě, ku spo­
lečnému m odlenj w o lá n jm : „O rem u síí brž toliko k m o dlenj různému slow y tě m ito : Oraie fr a ir e s ! — „ M o ­
dlete se gedenkaždý sám pro sebe !“
c o ž b y se nem ělo připomenauti nedostjhlé welebnosti T o lio , gen ž z lásky a milosrdeustwj w e zboř wyznawateln
sw ých
w idom ě sestaupiti w o lj ? Cožby
v ra u c jc h djků činěnj a, chw álenj nem ělo ze srdce
w y ljt i se ušty ?
P ro to ž se wzuásj kněz duchem
( w p ra efacj) až do nebes wysostj, mjsj slabý swůg
hlas w hlasy kůrů a n g elsk ý ch , obstupugjcjch sto­
le c sláw y H ospodinow y, a pronášj, poh řjžen wr po­
citech té neylilubšj zbožnosti slowa : S w a t ý ! Swat ý ! S w a tý ! (Sanctus).
11.
N ynj
neyw elebněgšj
se b ljž j mše
c h w jle ,
swaté neyslawněgšj,
c h w jle
ta ,
kde
proměna chleba a wjna w tělo a krew
se činj
Krista Pá­
na, čistá , neposkwrněná obět now ého zá k on a , nep řestá w a gjcj památka oběti sm jrné, kterauž W ykupitel
swěta
na d řew ě k ř jž e b y l w ykonal,
oběť
O tci nebeskému tak obljbená , že nám pro ni, praw é-li pokánj čin jm e, prominutj a odpuštěnj wšech
liřjch ň se stáwá.
T o t o neyw znešeněgšj ze wTšech
bohoslužebných gednánj d ěg e se p o d n e s, co gen
možná, tým ž řádem , kterak se při poslednj wečeři
Páně bylo dálo. Mešnj kněz předstaw uge totiž neyswětěgšj osobu Božského m istra; přjtom ným wěřjcjm gest se m yslj swau
postawiti na mjsto učedlnj-
ků J e ž jš o w ý c h , a ta sama slowa
diw om ocná, kte­
rý c h teh d áž Ježjš nad chlebem a wjnem pronesl,
pronášj i kněz nad těm ito w ěcm i, —- a zázrak úžasuplodný
ukazuge
se
oku
w jry .
W jř e t
negsau
chléb požehnaný a w jno požehnané, w jc e chlebem
a w jnem ; toliko způsobu gich geště z ř j š ; pod ni­
mi pak, w smyslu slowa neyw lastněgšjm a neyodw ážliw ěgšjm , ž ig e ten, w g eh o ž gménu každé kleká
koleno, dle těla náš bratr, wsak i náš B u h , w elebený po w ě k y wěků.
12. B ohačlow ěka swatoswaté tělo nebýw á hned
po pozdw ihow ánj p řigjm án o.
M át
se w ěřjcj lid
něgaký geště čas z přjtom nosti g eh o na oltáři těsiti; a an Ježjš Kristus m ězi těmi , g en ž geh o gsau»
widitelně d lj, a tudy p lápol pobožnosti mocně znjmá, řjká se několik těch neydů ležitěgšjch a neygádrněgšjch m odliteb, a posléze ta ze wšech n eyw ýborněgšj m od litb a ,
kteréž on sám
nás naučil.
T a to
modlitba (P a te r noster) konala se g iž od počátku
při slawnosti mešnj *) , a udržela se t u ,
gak ož i
při g in ý ch posw átných služebnostech až podnes.
Zet se pak w e mši , a sice tenkráte koná m odlitba
Páně, an přjtom en g e s t it , genž g j naučil nás, wšj
pochwaly hodno.
N eb o t tudy božský mistr z ře g -
mým swědkem se stáw á, kterak bedliw o křestané
prowozugj učenj g e h o ; m odljcjm ale patrn au geh o
přjtomnostj gako rukogem stw j dáno, že
oslyšáno
nebude m odlenj g eg ich .
13. R o zličn ý m m odlenjm připraw ilo se srdce ná­
božné k okam ženj
pokrm dušj má
že gim
27— 30.
wraucně žádanému, k d y ž swatý
b ýti podán těm, kdož se dow ěřu gj,
bude lz e hodně g e g
W
prw njch časech
požjti.
I.
K o ř. 11,
cjrkew njch
každo-
) ?)Tn ceclcsía ínl a lla rc D ei quoticlie dicitur oratio l ) o m in ica, ct a u d iu n l i l l a m f id e lc s .“ S .
A ugustin,
l í o m i l . 42.
denně, buď v j c e buď méně křesťanů h n e d , co bi­
skup tělo a krew J ežjše Krista b y l p ř i g a l , tělesně
stolu Páně účastných
se 6talo.
Zatjm se zpjwala
přjh odn á p js e ii, g e g jž to p a m átk a , ač dosti malá,
g a k ž tomu chtj , gest několik weršň z pjsem swa­
tý c h , k teřjž w iljm sk ém missále
pod
nadpisem:
Communio stogj, a i antiphona, neb ad communionem slowau. *)
14.
W ě ř jc j
stolu P á n ě ,
p ř jto m n j,
gen ž
tělesně neokusili
nicméně, srdce-li g e g ic h gen
h řjch ů , alespoň poněkud, totiž
prosto
duchowně, milostj
g eh o účastnými učiněni gsa u ; ( Concil. Tridentin.
Sess,
X X ÍÍ. de M issae Sacrific, Cap.
křesťanská ale drahým
m odlenjm
slowem
V I.)
obec
B ožjm poučená a
potěšená nad to owšem i tau blahau na-
d ě g j se k o giti může, že přjm luwam i, n e yw jce pak
neysw ětěgšj obětj mnohé milené duši zd e na swětS
i tam na
w ěčnosti přispěno.
W e lik á ,
důležitá a
mnohotwárná gsau tedy dobrodinj, g ich žto milostiw ý Bíih p ři
této úctě , gem u w z d a n é , a přjčinau
této úcty zbožn ým ctitelům sw ým prok áza ti ráčil.
I co žb y
w ě řjc j
nezaslaužili důtky a h a n y ; cožby
budaucjch daru z rukau
d o w o d ili, k d y b y
B o žjch hodným i býti se
po skončených poswrátných ho-
' ) T íito antífona gm cnu ge se \v Litu rg ii Milánské (L , s.
¿tmbrožc) „tran sito riu m ,“ a to snad, ic m ezi pjsnj,geg jít o nynj zastáwá mjsto , w ěřjcj lid ku přigjm án j swiitéinu druhdy
cliázjwal.
p řich ázjw al
a potom od oltáře opět od-
dech
z chrámu o d ešli,
negsauce
pohnuti
citem
vděčnosti v ř e lé ? Zagisté nic ; a protož kněz, k d y ž
Pán b y l posilnil sw ůg lid tělem sw ým a k rw j swau
k žiwotu wěčnému, řjk á modlitbu neywraucněgšjho
djkůčiněnj (P o stcom m u n io), kterauž wlastně
celá
mešnj slawnost konec swůg b é ř e , pročež tato m o­
dlitba
také
oratio
ad
com plendum ,
complenda
sluge. *)
Připomenuty. M še swaté částky, tjm to p o gednánjm w úzkém swém wespolek
spogenj ukáza­
né a w ysw ětlen é, gsau gediné hlawnj částky a gako
podporné slaupy v e leb n éh o g e g jh o stanu.
T jm to
tedy pogednánjm nikoliw geště
w yw ážen nenj ku
podiwu h o g n ý pramen sw atých
nauk a praw d w
mešnjch službách B o ž jc h na posilu zb ožn ých wěrných dušj k žiw otu wěčnému tekaucj.
P ročež w
tomto časopisu podám e, bohdá co n eyd řjw e dálšj o
m«i swaté rozgjm án j s pogednánjm
pod
n ázw em :
Poswátnj obfudowé mesnjch služeb B ožjch , po­
různu powažowanj.
IV .
Sbjrka knih n nivo zákonných u sw. Tgnácia.
0(1
D okt. Jana Kornera.
(D ok on čen j.)
íg n á c, učedlnjk sw. apoštolu Petra a Jana, a
po
Ewodiowi od roku tém ěř 69 až do 107 b y l bisku­
*) „V a rtic ip a to
tantq sacramento gratiaru m
jictio
eoncludit.“ S. Augustin. Epist. 59. ad Paulin.
cuneta
pem w
A n tioch ii
S yrsk é,
kteráž
tenkráte přes
dw akrát sto tisjc obyw atelú w sobě obsaliow ala, a
kde cjrk ew křestanská po zkáze Jerusalema wšecky
ostatnj w Asii
starožitn ostj,
počtem a horliwosíj
v y z n a v a č ů v předčila.
Z a času pronasledowúnj cjrk w e , Domiciánem
vzb u zen éh o,
o p a tro v a l o v č in e c K ristňw města a
ok olj Antiochenského ustavičným i m odlitbam i, postm i a častým vyu čow á n jm v ě ř jc jc h .
K d y ž tato bauře c jr k e v hubjcj Domiciánowau
smrťj u tich la, plesal
sic z p o k o g e c jr k w e , wšak
želel, že mu n ebylo inučedlnicíw j m dosjci dokonalé
lásky ku Kristu.
P o čem taužil, dosáhl, k d yž řjm-
sk ý cjsař T ra ja n w jtě zs tv jm
nad
S c yth y a Daky
nadm utý se dom njw al, že geště potlačenj křestami
a podťobenj g ic li bohům rjm sk ým , ke sláwě gelio
se n edostává. T o ob m ýšlege w yšel z lijm a , a při­
šel roku 107 do A n tioch ie , ch ysta ge w ognu pro­
ti Orm jnům a Parthum .
P o vydaném
od T rajan a rozk a zu ,
aby oby­
v a te lé Antiochenštj buď m odlám obětow ali, anebo
usmrceni byli, p ečliw gsa o stádo Kristow o, dal se
Ignácius před Tra jan a wésti, aby zastánjin prawdy
náboženstwj Kristow a pronasledowánj od cjrkw e od­
v r á til ; wšak wyznánj Ig n á ciow o
gednoho Boha,
stw ořitele v š e c h w ěcj , w yznánj Ježjše Krista pod
Pilátem ukřižowaného syna B ožjh o, krále nebeské­
ho a w e sw ých w yznaw ačjch p ře b ý w a g jcjh o , ne­
prom ěnilo úmysl T ra jau u w proti křestanuin
sině-
ř u g jc j; nobrž b y lo přjčinau, že b y l tento zástupce
wjry K r is to v y odsauzen, aby do Ř jin a k roztrhánj
od d iv ý c h se le m ,
k obvveseleuj pohanského lidu,
poslán b y l.
B y l ted y od Selencie na lod j do Ujm a w ezen.
W Smyrně nawstjvvil swého spoluučence Polykarpa,
(nebí snjm poslaucháwal vyu čow á n j J a n o v o ) snjm
se tesil ze
svých
okow ů,
zde p řiga l v yslance,
kněze a b isku py, které gem u okolnj cjrkw e k ř e ­
sťanské b y ly
Ignáciowi.
w ys la ly na progew en j swé
uctiwosti
Odsud psal listy cjrkw jm w E fe s u , w
Magnesii, \\ T r a lle c h a w U jm ě, napom jnage g ic h
k poslušnosti a lásce křesťanské.
Přišed ze Sm yrny do T ro a d y , poslal odtud li­
sty cjrk w jm w e F ila d e lfii, v e Sm yrně a swémn m i­
láčku P o ly k a r p o v i.
Z T roa d y
p la u lk M acedonii, kterau k d y ž p ě­
šky přešel, p la w il se z Epidamnu do U jm a. — Z d e
právě konal se poslednj, neyslawněgšj ted y a neyliliičiiťgšj den pohanské slavnosti Saturnálij. B y l
ledy ke zw eleb en j oněch pohanských ohawnostj do
amfitheatru násilně v e d e n , a zde d v ěm a h la d o v ý m
hvíun w y s ta w en , k teřj p o h ltiv š e tělo geho, pone­
chali genom
hrubé hnáty
drahé ostatky vd ěč n é
cjrkvvi w Antiochii. —
Sedm
te d y listu
sepsal Ig n á ciu s; v šecky až
posawád gsau z a c h o v á n y a z ohledu authentičnosti
nade v š i pochybnost i o d n e k a to ljk ů p řig a ty . O w ý tečnosti a g e g ic h apoštolském duchu mdlá gest k a ž­
dá p o c h v a la , nemohauc to w yg á d řiti, co čtenj g ic h
w nábožném čtenáři budj.
W těch to listech n a ch á zegj se negenom priipow ědi, které swau powahau a způsobem okazugj,
ž e z n ovozák on n ých
knih v y ň a ty
gsau ; leo na-
ch ázj se také v š e o b e c n ý n á z e v knih nowozákonn ých Ewangelium a Apoštol. Evvangelium, gak z
Tertu lián a a Irenea w iděti, znamenalo, č tv e r o Ewang e lij, A p oštol pak listy apoštolské.
T o ted ygm é-
no patrným gest d ů kazem , že w cjrk w i Antiochenské, tehdáž E w a n g elia w gednotu spogena b y la .—
Sestawenj citát z E v a n g e listů v listech těchto se
n a ch ázegjcjch p o tw rzu g e tento z obecného názwu
v y p lý v a g jc j dů vod.
Z w láštnj
v y n ě tj
p rů p ověd j
novozákonných
z těchto listů d ě g e se n e yp oh o d ln ěgi bud’ p ři úpl­
ném anebo alespoň rozbjraném textu g e g ic h ; což
pro záměr náš b y lo b y přjliš obšjrné ; zde se pauze
p o lo žj
mjsta
p o sk ytu gjcj vš eo b ec n ý názew knih
n ovozákonných.
W listu k Efesským z g e v n ě zmjnku činj o li­
stu P a v lo v ě k nim psaném. W §. 12. p r a v j : ,,Wjm,
kdo gsem, a komu p jš i; g á k smrti odsauzený, v y
sm ilovánjm ob d a řen i; g á v
n eb ezpečen stvj, v y na
swobodě a v p e v n é m poklidu.
W y gste přecho­
dem * ) t ě m , k teřj pro B oha mučeni b ý w a g j, wy
gste posw ěcenci svátéh o P a v l a , k terý ž podstaupil
smrt mučedlnickau a korunu blahoslaw enstwj dosáhl,
(u g eh o žto nohau v nebesjch b ý ti sobě žádám) a
) Přechodem nazwán tuto Efesua, protože tjm mjstem inu(jedinjci z Asie do K jm a Xvedeni b yli.
který w celém listu k wám skrze Ježjse Krista wás
napomjná.“
\¥ listu na F ila d elfic k é w §. 5. p ra w j:
,,W aše m odlitba mě učinj dokonalého u Boha,
„abych dosáhl odměnu od božského m ilosrdenstwj
„ustanowenau ; nebí utjkám se k Ewangclium, co
.,k tělu Ježjse Krista, a k apoštolům, gak ožto kně„žjm cjrkvve.
M ě g m e také proroky w uctiwosti,
„p rotože Ew angelium
zwěstowali, swau naděgi w
,,Krista skládali, w něg w ěřili, a skrze n ěg b la že­
n o s ti aučastni b y li.“ P o d názwem p rorok y wTy ro zmnjwá ígnácius
knihy
p rorock é;
směrnost ted y
príipowědi žádá, by se slowein Ew angelium a apo­
štoly i knihy od ewangelistů a apoštolu sepsané w y rozumjwaly, gak ž to z §. 9. patrně w yp lý w á ,, kd ež
d j : „W zn ešen i gsau k n ě ž j, nad
„neywyššj kněz,
„který g e d in ý
kterému
božské
swěřena gest,
tagem stw j
z n á ; ont činj
w ch á zeg j
„ísá k , J a k u b , prw nj apoštolé
uspořádanost
wznešeněgšj
swatyně
„dw éře k O tci, skrze které
„to
ně
A brah am ,
a cjrkew .
žádá gednota
—
Tu-
B o ž j. N ěco ob~
„zwlástnjho má w sobě Ewangelium , totižto p řj„cliod spasitele Pána našeho Ježjse K r is ta , geho
„utrpenj a z m rtw ý ch wstánj.“
—
(Z d e okazuge
swatý otec obsah E w a n g eliu m ,)
W listu k Smyrnenským prawj §. 7 : „Z d r ž u g j
se od w ečeře P á n ě , řk a u c e , že chléb této w ečeře
nenj wykupitele našeho Ježjse K rista tě le m , které
pro h rjcliy naše trpělo, a g e ž Otec podlé swé dobro­
ty z nn tw ý cli w zk řjsil. K te řj tedy tomuto daru Bo-
žjm u o d p jr a g j, zahynau w e swém odporu.
Wšak
užitečné b y gim b y lo , k d y b y učenj cwungelickému
w ěřili, aby i oni z m rtw ých wstánj aučastni b y li.—
P ro to ž
záslušno gest w ystřjh a ti se obcow ánj s ta­
k o v ý m i, a ani u saukromném, ani u w eřegn ém rož­
ni lauwánj o nich se n e zm jiio w a ti; wšak na proro­
k y, a ob zvláštn ě na Ewangelium, kde utrpenj a
z m r tv ý c h wstánj poukázáno a hjledně dokázáno
g e s t,
celau pozorliw ost o b rá titi, a wsech sváru,
g a k o žto počátku wšeho zlého, se w arow ati.
Uwod k listu S. PolyJcarpa h Filipenshým.
G iž z E u s e b ia znám o, že P o lyk a rp w jc e listu
sepsal ; ze v šech ale d o ch o v án gest g e d in ý k Filipenským p s a n ý , o němž z Irenea Eusebius w kni­
ze
IV .
kapitole
13.
takto
„d á n a i epištola P o lyk arp ow a
„a
d j:
,,G est pak wy-
k Filipenským psaná
k tomu užitečná , aby z nj
způsob neb twár-
,,nost čisté w jr y a učenj praw dy
„ k t e í j ž sobě spasenj
m ohli poznati,
swého w ážj, a o ně bedliwě
„ p e č u g j.“ Jeroným sw ědčj o tém ž listu, že za geho
času w cjrk w jc h asiatských čjtán b y l , že pln gest
slow pjsm a sw atého, pln
ducha apoštolského, pln
naučenj a w edenj ke wšem ctnostem.
P r o tuto w ýtečnost gest každému křestanskému čtenáři d ů le ž itý ; wšak proto že p ln gest slow
pjsm a swatého, gest zpytatelům knih nov ozákonných
zwláště d ů ležitý, an o kanónu nowozákonném z po­
čátku druhého
okázáno bude.
stoletj
swědčj, g a k ž
to
w
§. 5,
Před k lá d á se tento list w textu půvvodnjm, pro­
to že důwodnost, zdali p rů p o v ě ď některá gak ožto
prawá citáta z pjsraa swatého pow ažow aíi se může,
častokráte
na srownalosti
wodnjho textu se zakládá,
g e d n o tliw jc h slow
pti-
a w každém překladu se
o něco porušuge, ba i tratj, kde překlad
swobod-
ný, a citáta ne podlé půw odnjho textu překládána,
nobrž z obyčegného překladu n. p . z V u lgá ty wzata
byla.
P ř ilo ž il se kpů w odnjm u
překlad, negenom pro
textu starý latinský
starožitnost a pow ah y swé,
o kterých w p řip o g e n ý c h poznamenánjch se gedná,
nobrž i z toho
ohledu ctihodný, že od cjsla X . textu
píiwodnjho se nedostáwá, a překlad latinský g e g dopliuige.
W českém překladu h led ělo
se bib lick é­
ho^ způsobu m luwy.
P ř ip o g ily se kpů w odnjm u
textu citáty půw od-
nj, aby n ebylo pracného w yliled á w á n j textů ř e c ­
kých k srownánj g ic h s průpow ěďm i
třebj ,
aby ted y
každý
na
prwnj
listu
pohled
zaposro-
wnalost tuto n a h ljž e l; p řid a ly se i citáty z V u lg á ­
ty, ne tak pro w ýk lad
řec k ý ch
c it á t ,
nobrž pro
přjciny, které zpoznam enánj k latinskému překla­
du p atřjcjch se n a h ljžeg j. Kom u pak dogm atické a
mrawoučné prňpow ědi w jc e než herm enew tickérozbjr.ínj c liu tn a g j, následug
swé
c h u ti, která zde
zklamána nebu de; nebt tento list ke wsemu gest
piospěšen , proto že spisowatel
geh o
w elik ý
gest w žiw otě i w m nčedlnické smrti.
Caaopis pro katol. duchow. V I Í. 4-
:>
muž
Zásluhy sw. Polykarpct o cjrkew.
M jsto žiw otopisu bucí zd e položeno , co Eusebius
z Irenea knihy 3. k a p ito ly 3. w yp raw u ge.
„P o lyk a rp u s netoliko od Apoštolůw wyučen b y l, a
s m nohým i, k teřjž Krista w těle očima sw ým a w iděli, po domácku b y d l e l — ale i od tý c h ž apoštolxiw w cjrk w i Smyrnenské za biskupa ustanowen,
kteréhož gsem i g á w mladém
nebo dlauho žiw b y l
wěku swém w id ě l;
a w elm i se sestaral, potom
pak z žiw ota toho přeslaw ným a w e lm i diwným
m učedlnictwjm
w yk ročil.
tomu učil, což od
A poštolů
W šak w ž d y c k y toliko
s lý c h a l,
co ž
cjrkew
w yd ala, a což pra w d iw éh o gest — a tohoto swým
sw ědectw jm p o tw rzu g j netoliko w šecky cjrk w e A siatské, ale i wšickni biskupowé, k te řjž tam po něm
b y li a cjrk w e sprawowali, toho patrně dokládagjce, že Polykarpus daleko hodnow ěrněgšj a stáleggj b y l swědek praw d y, nežli Valentinus , Marcion,
i w šecko
gin e
c jrk w e tolik
shromážděnj těch l i d j , k te řjž
a tak mnoho škodných
učenjm sw ým uw edli.
kw e
do
sekt bludňw
T e n potom za spráw y cjr­
řjm ské biskupa A n yceta
do
Ř jm a přišel, a
mnohé od bludu g iž g m en ow a n ý ch kacjřů odwedl
a k cjrk w i B o ž j a prawému náboženstwj
když
toliko
A p oštolů w
A
p ř iw e d l;
tu samu prawdu kázal , kterauž
p ř ig a l,
gsau geště ž i w i ,
a
kteréž i
k te řjž od
cjrk ew
od
wyučuge.
něho s lý c h a li, že
Jan u čedlnjk Pán ě* k d y ž w E fe z u do lázně přišel,
a tam Cerintha k acjře s p a t ř il, hned odtud, nechaw
niytj, w yšel
a
pow ěd ěl k s w ý m :
U tecm e rych le
odsud, at se lázeň, vv njž se Cerinth nepřjtel prawdy m yge,
nenadále
na nás neobořj a nás nepři-
kwačj.“
T ý ž Polykarpus M arcion ow i , k d yž se s njm
potkal a ptal se ho, znáš-li mne ? dal za odpow ěď 3
A gá znám prw orozeného Satanowa.
Z počátku též k apitoly w yp raw u ge Eusebius
přjčinu cesty P o lyk a rp o w y do íljm a : aby s A n ycetem
o rozep ři
stranu času a dne swecenj swátku
Welikonoci rOzmlauwal.
Aučinek pogednánj P o ly -
karpowa s A n ycetem w yp raw u ge Eušeb w knize V .
kapitole 24.
„ A k d y ž blahoslawený P o lyk arp za
biskupstwj A nicetow a do R jm a přisel, a sn jm o g i­
ne weci, o než
byli w nesrozum enj, přátelsky roz-
mlauwal, i hned se srownali a
pokog m ezi sebau
smluwili, a pro rozd jl swěcenj w elkonoci, na čemž
se podstata žáležeti zdála, sw azkulásky nigakž m e­
zi sebau neroztrhli.
A n iž vš a k Anycetus Polykar-
pa na to nam luviti m ohl, aby od ložil swého
oby-
čege swěCenj té slaw nosti; ponew adž s Janem učedlujkem Pána našeho, a gin ým i apoštoly , s nim iž
mnoho obcowal* v ž d y c k y tak za c h o w á w a l, ani na
druhau stranu P o lyk a rp A nyceta k to m u , aby v e l i ­
konoc způsobem Asiatských swětil $ p ř iw e d l: poněwadž i
on tuze
p ř i tom
ob yčegi stál,
k terýž
biskupowé a k n e žj, p ř e d k o v é geho, zach ow áw ali.—
T o když tak b y lo m ezi nimi nařjzeno, hned spolu
posluhowánj (o b ě t n o v éh o zákona) d r ž e li, a w c jfkwi swé Anycetus řádfiw , kteřj se p ři Swátosti vve*
čeře P án ě zach ow á w a g j, P o lyk a rp o w i pro uctiwost
a wážnost, kterauž kněm u m ě l,
w ykonáwánj po­
ručil, tak že od sebe w p o k ogi se rozešli a wšecky
c jr k w e ,
gak ony, kteréž čtrnáctého
dne měsjce
slawnost welikonočnj s w ě tily , tak i ty, kteréž ten
swátek ginák sw ětily, utěšeného p o k o g e a swornosti ustawičně p o ž jw a ly .
S gakau šetrnostj b d ěl, aby učenj
neporušené w c jr k w i zachowáno b y lo ,
z lis tu
geh o
učedlnjka Irenea
bludům gnostika Valentina
apoštolské
patrno gest
F lo r in o w i,
p řik ro čil.
an k
W tom li­
stu praw j Ireneus: T o to učenj, F lorin e , at stebau
přátelsky a w ljd n ě m luwjm ,
zdraw ého smyslu w
sobě nem á; toto učenj gest cjrk w i odporné, poněw ad ž ty lidi, k teřjž g e slyšj a p ř ig jm a g j do neyw ěťsjch nebezpečnostj um jtá.
T o h o učenj ani ka-
cjři, owšem ze společnosti cjrk w e w yw ržen j, nikdý
W'esti a gistiti nesm ěli.
T o h o to učenj staršj a kně­
ž j, k teřjž před námi b y li, sw atých
nj učedlnjci,
nikoli tobě
new ydali.
apoštolů wěrN eb o widěl
gsem tebe, gsa geště new eliké pachole u Polykarpa w men<j Asii, kd ež
při d w oře cjsarském nád­
hern ý a stkwostný žiw ot gsi w ed l, a snažně o toušilow al, aby se P o lyk a rp o w i zaljb il.
C ož se zagisté
tehdáž dálo, (nebo známost ta, kteréž hned od detinstwj nabýwáine, spolu s w ěkem se sp o g u g e ) mno­
ho p ew n ěgi w pam ěti w ě z j, nežli t o , co
nedáwno
pominulo, tak ž e b y c h tuto oznámiti a wypsati mohl
i m js to , na němž blahoslaw ený Polykarpus sedal;
k d y ž učil a k á z a l,
i g eh o tam p řjc h o d a w gitj, i
w ygitj, způsob a formu žiw o ta , twárnost a posta­
vu těla, řeči a kázanj , kteráž lidu činjvval, i připomjnánj geh o, kterak s sw atým Janem a gin ým i,
kteřjž Pána očima swým a v id ě li, drahný čas obcowal, kterak řeči a slow a g e g ic h připom jnal, ano i
to, což od nich o samém Pánu slý ch a l, též kterak
o geho d iw jch
a m oci i o geh o u č e n j, gak ž sám
od těch, k teřjž na slowo žiw ota očima swýma tě­
lesnýma patřili, p řig a l , a o tom
w ed lé srownánj
pjsem r o z p r á w ě l: to
wše m oh lb ych tuto vla stn ě
wyprawiti a w ypsati.
T ě c h w ěcj toho času z m i-
losrdenstwj B ožjh o , kteréhož ke mně dokazow al,
pilně a bedliw ě gsem poslaucháwal, a ne na papjře literam i, ale v n it ř na m ysli a srdci swém poznamenáwal ,
a po
dnes ustawičně s pom ocj
m i­
losti B ožj npřjinně a bedliw ě
sobě připom jnám , a
gako pam ět toho obnow ugi.
M ohu také Bohem
to osw ědčiti, že ten blahoslaw ený a apoštolský kněz
Polykarpus , k d y b y tehdáž něco takowého učenj
slyšel, ž e b y mu i hned zgew n ě od epřel a uši swé
zacpal, a ga k ž
la l: A c h
ob yčeg m ěl
řjkati, hlasitě zw o -
d ob rotiw ý B ože, k gakým s mne časům
dochowal, abych takowé wěci slyseti a snášeti mu­
sel, a tak z toho mjsta, na nem žby to, buď sedě aneb stoge, slyšel, i hnedby utekl.
kteréž buďto
k b ljz k ý m (a
okolnjm
utwrzenj g ic h u w jře psáwal
aneb
A n ob rž z listů,
cjrk w jm pro
k giným b ra ­
ti jin pro napomenutj a ponukriutj g ic h k dobrému
posjlal, íoto wšecko dokázali a dowesti se m ůže.“
Pro tyto v ý te č n é přednosti nazýwá g e g H ie -
roným
w katologu znam enitých
wšech c jrk w j w A sii.
m užů ,
knjžetem
Ignatius, an na swé cestě k
m učedlnietwj do H jm a u Polyk arp a hostil, porau*
žel gem u péči m jti o cjrk éw w A n tioch ii, a w swém
listu na Bm yinenské npzýw á g e g biskupem Boha ho­
dn ým .
Tauž
uctiwost proukazowali
gem u také
Polyk rates biskup E fesinský a Ireneus biskup Lugdunský w e Francii.
V.
List o naivstewoivánj školy ze sírany duchownjlio.
(O d J. Slaw jna W .)
Drahý p ř jt e li!
A n gsi mne posledně rozmilau náwštěwau swau byl
přek w ap il : dňtkliw ě, až i ohniwě narážel gsi na to,
b y c h šetřil zd ra w j s w é h o ; a předepsal g s i , znage
mau (o d T e b e
tak řečenau) náružiwau náklonnost
ke šk o le, a b ych i w
hodinách náboženstwj urče­
n ých um jrnil, a zwláště pak do
předm ětů učiteli a
ne katechetow i uložených nepletl se nikoli.
pis tak ow ý T i přátelská t o lik o , až
o ušetřenj prsau
Tw au
i bázliwá péče
m ých na g a z y k w lo žiti musela:
o tom přeswědčen
liw ost
Před­
gsem p ro to , že i žhawau hor-
u w ykonáw ánj
auřadu
swatého na
wšech geh o stránkách dobře znám, a rowně i toho
powědom gsem , gak ne pro gedinau toliko powinnost— po tesarsku, ga k se řjká, a pro w e y d ě le k ,—
alebrž pro rozm áhánj králowstwj B ožjh o usilugeš,
ba sám spěcháš, abys obětowán byl.
Wšak podklesl gsi předcej w h o rlen j swém p řá ­
telském , —
a n eb , rad ěgi b ych ř e k l , oheií tw ů g
popálil před ce g en T e b e
samého zase. N eb ot h le !
dobře gsem si powšjmnul, gak gsi mne k liorliwosti w
kázanj, zw láště w čas postnj, ponabjzel, požaduge,
bych w
ledne —
neděle postnj i dwakráte — ráno i odpo­
k lidu činil řeči.
Z toho pak gsem uzawřel, žeby m ysl twá chtěla
na mně dowésti, b ych , což umjrniti mám dle p ře d ­
pisu tw ého na straně gedné, rad ěgi nasadil na stra­
nu druhau.
W tom pak, p ř jte li ! dobře-li gsem uzawřel, upijm o prawjm , nemohu, a od pu st! ncrodjm následowati rad y T w é .
Nem ohu,
nelze mi umjrniti w
nawštěwowánj školy každodennjm ; a k d y b y ch i za
gisté w z jti m usel, že sám p o
lehku
kopám hrob
sobě p ři zm n ožených pracech
osady nemalé,
W čas kratičké náw štěw y T w é neslušelo mi odpjrati T o b ě :
swé; —
diné pro
pročež listem p ro g e w u g i smeyšlenj
ne snad proto, b y ch poučil T e b e , ale g e w ěc tu, bych
déle se s tebau w duchu
objral,
A gestit pak toto : JJgmi mi školu, a iignics
pul žiwota mého alespoň duchownjho! —
N ebot, abych upřjmně se w yznal, nemám na­
wštěwowánj
školy tak hrubě za obtjžuost a práci
lopoínau, b yt i stálo unawenj častěg\jho. M á m í ge
w jc e za zábawu utěšenau a za w yraženj, —
K nem ocným totiž
ustavičně p o v o lá n n eb ý ­
v á m , b y mi času prázdného n ezbýw alo *, — w e zpow ědnici tém ěř neustále nesedjm ; —
na kázanj, dj-
k y Pánu ! také šest dnj n e p o tře b u g i; —
w štěw y a ostatnj gednánj pastýřská
zap lim gj ; —
což ted y činiti ? —
ustánj, b o gjm se o oči, kteréž
toho nemálo unawowaly
se;
ano i ná-
c e lý čas ne-
Cjsti mám-li bez
za léta studij bez
p roch á zeli se léno-
šiwě z m nohých p řjčin n ero d jm ; a ginostranných
pak zábaw h ledeti častěgi, než nevyhnutelnost ká­
že, se b o gjm , abys ty sám mne i s g in ý m i trpce
nepljsnil, kdybys se dow ěděl. —
I což tedy ? —
Gdu do školy k m alým m ý m ; — k te řj proto,
že s nimi laskawe, po
otcowsku nakládám , s g e ­
g ic h slabostmi strpenj m ám , o w zdělánj
a zmau-
dřenj gich pečugi, a co žk oliw ek přednásjm přjbeh y poučitelným i g im
lép e než hrozinky chutnagj-
cjm i w ysw ětlu gi, či ra d ěg i oslazugi, —
potěšeně
poku ku gjce, w žd y c k y radost zwláštnj g e w j nad přjchodem
m ým ;
z w lá š í,
p a k lib y
mi
někdy mo­
žno nebylo, ged en neb dokonce dw a dni do skolv
p ř ig jti.
Ay!
g a k ž b y pro
takowau w ěc
samé giž
w kročenj do školy nemělo tw á ři mau w yga sn iti? —
Přednášjm -li : owšem ž e í negeden pokušitel se
vy s k y tn e , g e n ž b y s to b y l , tw áři tak wygasněnau opět zakaliti. —
W sak , pom njm -li, zet p o­
v a h a djtek sama w sobě
že gá
a přirozeně neposedná;
sám w létech těch swatauikem tichaunkým
gsem n e b y l ; ba i žeb y mi zdřew ěnělé sochy, g e likož i k dobrému gsauce neohebné, bez hbitosti, ni­
koli přjgem n é n e b y ly : g a k žb y mne mohlo pokausenj a třebat i častěgšj rozm rzeti tak, bych na sko­
lil zanewřel ? —
dokonce, k d yž
snledáwáin, že na
gediné přjsné polxlédnutj, aneb na slowo přjsněgšj
sklidj se s neposednostj swau? —
A potom
s těmito newinnýini,
k otci swéxnu
duchownjmu, gak ž náchylnost geh o k sobě poznali
beze wsj lichoměrnosti a bez ohledů g a k ý ch koli
zištných s e w in a u c jm i,
necbí i w jc e ,
některau hodinn denně, a
stráwiti, —
wěru
za Ijb ě g š j
pokládám, než se znám ým i, i wzneseněgsjmi,
sobě
ne-
wjm gak se w y rá že ti; — proto, žet tu předce g e n
ono přjslow j : dixit laicus clero
swé in jw á: tamto
pak,
etc. nazw jce mjsto
b y íb ych
i w slowě p o ­
chybil, nižádný se nezamračj, aniž, pak tak hrubě
šetrnosti
přesetrné a nucené nežádá ode mne, leda
žeby učitel po
se die přjslow j :
pička !“ —
swém paedagogickém kursu zdařil
,,G et
m audřegšj kuřátko než sle­
Ano w ěř mi,
p řjte li m ilý ! stalo se mi
po wjcekráte, k d y ž gsem i dom ácjm i záležitostmi
voz mrzen
b y l:
tam u n ich , na g ic h u přjm ných
v z h le d e c h , roztrausilo
Gegicht zpozorow an ý
se wseliké
zamrzenj mé.
prospěch a radost, kterauž
i gá z něho p ocjtil, lépe mi poslaužily, než gakákoli
dobře uprawená w odička k ochlazenj k r w e , aneb
Ijk pro škodné ilčinky mrzutosti. —
T y t o w ěci,
čjm w jce okausjm , tjm w jce rozm áhagj náklon­
nost man tak, že se mi skolmistra
-— aneb abych
slowa g e g ic h na wlas použil —
Schulmástrů pře-
z d ělo w jcek ráte pro newinnau , gak ž se s pokogným swědom jm dom eyšljm , tuto mau náklonnost.
N e le k e y se wršak, žeb y náklonnost tato w tako.
wau
hroznau a nepřem ožitedlnau
usilowatelkyni
wzrostla, ažb y m ě donutila, b y c h snad ostatnjch duch ow n jho pastýře powinnostj — budiž
kterékoli —
11a stránce
m im o sebe pustiti školau nucen byl.
T y t w ž d y c k y za prw nj pokládám , w ěda
dobře i
pokud neštastná křehkost lidská nepow racj, tauže
p o tom ,
co ž
mena má.
swého
im positione manuum w loženo 11a ra­
Gen w n ásled u gjcjch w ěcech w drženj
zwláštnjho
domněnj trwám.
W jm t o t i ž , žeb y c h ga k o
duchow nj mohl se
za b ýw a ti m nohým i w ěcm i, kteréžb y m ě co íilowěka hlubokostj i krásau uměnj
w šelikerých oboha­
ceného dustogně šlechtily y a mi i cestu k přežádaucjin tomu swětu dustogenstwjin 'proklestily.
W jm , že b y krásně
osobě
mé, i p řed e wšjm
známostj mi p ř jc liy ln ý m swětem dostogně slušelo,
k d y b y ch wyswedčenfmi rigorosormn owenčen, a
snad i klobaučkein doktorským ošlechtěn wystaup il
a sobě w yk račow al,
mau zrážj
djlem
Z toho wšak dychtiwost
p o m y š le n j, že
A p oštolé swatj
nikde se rigorosis nepodrobili, i že doktorský klobauček také nemá do sebe m oci č a ro d ě g n é , njžby
aučinky Ducha sw., toho gedinkeho doktora umě­
lého i platného, p řita h o w a l; djlem zase, že studowánj a přem yšlowánj upřjinné we w ěcech sw. ná­
boženstwj —
i bez rigorosis — Pán také upřjmně
podporuge ; a djlein ta k é , že lid K r is t ů v ,
si i úžený , aniž také
hrubě D oklorůw ,
a buď
gak ož u
wětšj m jře u přjm ných pečliwých pastýř úw potřebj m á;
•—
tomu celým
k teřj gsauce od tě c h ,
srdcem a powolánjm
genž
se k
z vlá ště stano­
veným o d h o d la li, náležitě a dokonale w ycw ičeni,
nepotřebugj ,
než n a b ytých a bedliw ě u c h o v á v a ­
ných, i ne sice vesm ěs, nobrž dle rozkazu p o třeb y
mjstnj rozšiřova n ý ch ,
wědom ostj w ěrně zd jleti s
těmi, k d o ž gim w péči a W zděláwánj swěřeni gsau.
K upewněnj smeyšlenj m ého ta k ovéh o
rozvlá čn j,
zwlášt
ze
důmyslnj d ů k a z o v é ,
tak
gak ož skušenost
staršjcli
ctihodných
aniž
korifeůw
na­
šich na zře te l p a d a g jcj přičinila.
W jm dále
libomudrctwj
ošlechtěnj
a n eza p jrá m ,
a
nesmjm a nemohu
krásné wédy,
ginostrannái
uměnj
p odáw agj
že
duchow njm u:
od p o ro w a ti,
skwaucjho
i
w
tom
ž e t w ěcm i těm i,
dokonce cjtil-lib y w sobě o n o : Est Deus in nobis,
agitante
calefimus
illo —
národu s v é m u ,
swé i o s la v y i mnoho dobra může zjskati.
neméně w jm ,
v la s ti
W šak
že w ěci tyto v e lm i skrownau gen
*■} G estit obyčeg u wlastencnw
našich řádu swťtskeho , že
na duchownj pro wáhawost w e w ěcech těchto
často —
nž i tuze — prá w em -li či nepr.íwě sub ju d ic e — žehragj ,
leniw cu
g im
spjlagjce.
WSnit
nechat
powážj také
ro zle h lé strany pastýrstwj, na které h o rliw v w p o w i n n o s t e ch swých se zabraw, w skutku geště dosti neučinj, kdyby i noci ke dnjm p řira zili bylo lze .
Takow e-
mu at g iž se nediwj. — O hljžegjce se wšak na ty , gim ž
Sasu až předosti w ybýw á, i necht se tjmto u tiš j, žctby
nojrau do pow olánj geh o za c h á zeg j, a že zabýwánj
se s nimi h lu M j u m n oh ých —
gu la
sine
ex c e p tio n e ! —
ž e napotom i řeč
p ře čilý m i
kdy
spjse k tomu
re-
slaužj,
g eh o pastýřská rozm a n itým i, až
kwětinkam i
w yšnořená,
díistognosti
7c polechtán/ usj sklesá, —
swé wážné tra tjc ,
C ož
nulla owsem
sp a třu g i,
pročb ych nesměl sau diti, že
d u ch o w n j, rněl-Iiby pro w ě c i
ty
pow olánj swého
ncymenšj stránce ze zřetele spustiti,
aučel i na
u m audrých blázjnkem toliko, necht i u titěr roz­
tom ilým člow/čkem , b y slauti musel,
a to prá-
wem w eskerým ?
W jm
též
dále,
že
duchovvnjmu
i
poznánj
gazyku nikoli nenj zbytečné. Wšak, an gsem tolik
štasten byl , že gsem w čas sludij prázdných
din
k tomu
i p o u ž il,
nynj
duchownjm
ho­
g sa ,
a
dobře sezn aw , že nám k poznánj latiny a řečtiny,
i vynucené (m noho-li as dobrého poskytu gjcj ?) něm­
činy g iž w čas studij dohnaným ,
aniž Frančina, ani odrodilé
aniž Angličina,
spletenine I j b á ,
gak
ř jk a g j , dobrá N ěm čin a , (e r spricht gut deutsch,
to neom ylné znamenj
zhola
m ezi
platna n en j;
nim iž
mohl w
Jan
v z d ě la n o s ti!
n o b rž,
že
Chrysostomus
srdce m lad ých
H a ha h a !)
0'cow é swalj —
( k éžb y ch
duchownjch
p o w žd y h ořjcjm — p o w žd y páljcjin
tolo
plamenným,
pjsmem
we-
í i a takowj i we wěcech, g-icliž pro n á rodp ožaíu gj onin o
na duchowenstwu we smyslu s w é m , m aličko gen prospěti "byli w staw u ,
g e iik o ž
účinkowati sobě lcnug j ! —
i w e swém znam enitěji
gen Zlatoústým —
psati) až posud
posud MedoteJiaucjm
—
Bernardus až
Thom as až posud
ským — • Augustinus až posud Ncdostjzeným gest
a zůstane —
nám
katoljkům , po smyslu bláznů
od západu (a le také
od z á p a d u !! )
gen
owsem
temnostnjkům n a sw an ým , zdvogowé gakož prawoty učenj, tak též op atrn osti, důmyslnosti a w ý_
mluwnosti gsau skutečně i býti m a g j:
zyk ů w , žw achtánj g a z y k y
wánj tomu uměnj
seznánj ga-
cizo ro d n jm i,
a oběto-
hodiny gediné , w;y g m a zhola a
dokoná prázdnau, za bláiznowstwj mám, až na ty,
genž missionáry b ý ti h o d la g j.
O
hospodářstwj, wčelarslwj , zahradnictwj
etc. elc. smeyšljm
at duchownj o
má!
ta k to :
w ěcech
B y možno b y lo , nech­
těch i obšjrné známosti
Cjtn iv/ce
N eb ot pro nás praw idlo s t o g j:
uměnj, tjm lc p e ; ano , by možno, tak we wsemJ
Wšak,
aby w ěci t y t o ,
neřku snad za aukol swůg,
za hlawnj zábawu toliko p o lo ž il, nedopauštjm , a
hrozjtn, že odtahuge ruku od pluhu.
A
co ž
te d y ,
řekneš,
zb ý w á
duchoAvnjmu,
aby pro z á b a w u swau w čas, k d y k práčem
wu sw é h o
li l?
—
a zase
sía-
n e o d k la d n ě g š jm 'p o w o lá n n e b ý w á , z w o .
A gá
řk u :
Š k ola!
•— -
Škola
krom
giného
w olá m ,
g e n šk o la !
K tét ho w jže
i
čanský na dwe hodiny za týden.
rozkaz
ob­
Schwalně w y -
znainenal gsem slowa tato, bys powšjm nul sobě, gak
chci w y z n a č iti, ž e ta swatá —
ná —
s nebes
přinese­
z pokladů maudrostj O tcow y čerpaná a nám
zdělená w ě d a ,
pokrm náš ,
-—
—
ba,
nápog,
co ž
angel
djm
náš, naše
d in e , gedinké a zase gen ged in ké —
neyw zdělaněgšjm
m jstečka m ezi
našeho
swěta
zaslaužila.
p á n em ,
wšak
Panow nictw j
d jlu ,
p řed m ěty
w ěda! —
blaho gew Ew ropě,
p ře d ce
sobě také
na m jstech wzděláwánj
Owšem t
tu nenj tak hrubě
p řed ce dw ě hodiny za týden držj.
se
mu
gen
u diwochú —
k gich
ohlažoujánj n e o d p jra : u nás wzdélaných geho
tak potřebno n e n j!
P ře d c e
w šak,
bych
žertů
za n ech a l,
dobře
w jm , g a k to zákon občanský dwě hodiny wyměřil
p a s tý řflm , nem age na
mnohem
w jc e
pro
m ysli to tiž non ultra, ale
len och y saltem !
A k tomu
h od in y dw ě pro každau třjdu i na triviálnjch ško­
Školu
lách. — T o t o pak na zře te li m áge, k la d u :
budiž duchownjmu geh o studium na doktorstwj —
g eh o
poesij
— geh o
cw ičenjm
gazyka —
geho
p o le m , g eh o zahradau , g eh o aulem, a cožbykoli
dále Ijbo b y lo .
Ke
škole
nedey se wázati pau-
h ým zákonem, b y mu se dosti učinilo, nobrž, poAvažug
gi
za gednu
z hlawnjch stránek w péči
swé pastýřské.
N e ž m aličko
snad
za
neuka
tu
poumjrniti
dlu žno,
bys mě
prazbrklého a obskuranta či tem-
nostnjka zarytého i pro w ě d y ducha pozdw ihu gjcj
a brausjcj
necitného
n e p o č etl, —
a dlužno
wy-
lo ž iti, co na m ysli mám.
N em á-li k d o , tak saudjin, powolánj zwlátt-
n jh o , gislcho k tomu, aby doktorem , totiž učite-
lein th eolo gick ým anebo připraw ow atelem
clucho-
wnjch k stawu g ic h předůležitém u se s ta l,
chudý
duchem znstaniž p ěk n ě: —
hlediž
to po česku,
na oslawu doktorstwj ,
ale
gen
nic n e-
co Jcněs
sprosličliý (to slowo četl gsem nedáwno w posauzenj gistého wydánj pjsem s w . !) shromážtfug sobe
bedliwě uměnj potřebného , a podáw ey pak
pokrm upřjm ně a s horliwostj. —
— w ygm a,
hražow a t i,
sw ým
Z ostatnjch w ěd
žeb y z le t připraw ow acjch musel na(g e lik o ž
bez
známosti
g ic h po gisté
mjře n e b y lb y duchownjm p a stý řem , leč kde m ož­
ná w eydělkářem
n eru d n ým ;) —
satele rom antických b á g e č e k ,
lostenek
dokonce etc. —
w y n ik a g jc jh o , w č e la ř e ,
i básnjka,
k tomu
i spi-
snad i m i-
rowně tak i hospodáře
zahradnjka etc. etc. za-
sadiž až do neyposledněgsjho kau tka, k d eb y na
něho až
tep rw řa d
p ř iš e l,
něgšj hosté a zábaw njci
k d yž
wšickni hlaw -
slušně a k spokogenosti
swé úplně obstaráni b y li,
U sm ěgeš se sn ad , m ysle s o b ě ,
g a k ý se i ze
mne h rozn ý poeta stal , anot tak ow ých podobenstwj klásti
Š k ola,
umjm.
W šak uchopm e se w ěci našj !
na tom trw á in ,
škola má
b ý ti
duchow-
njho zúbawau, má b ý ti geh o
w yra žen jm , má
býti geh o po/owicn/tn žiwlein.
W iz p ř jč in y ! —
Duchownj má í musj se dále w zděláw ati w e w ěcech
k powolánj
g e h o p a třjc jch ,
neposlednj.
T o tjm w jc e uznáwám , čjm patrněgi
nahljžjm ,
že
nám učiliště
Powinnost to
naše
w od jd k a
geh o
toliko
podáwagj; dle nichž bychom se choditi naučili. —
A m e d le ! kdež k takowémn w zděláw ánj sobě dal.
šjmu w jc e
má nucenj ,
nahrnutých —
nauti tak leh ko
kde w jc e
w jc e předm ětu pořádně
p ř jle ž ito s tj, g ic h ž pomi-
mu nelze ? —
C jrk ew sw. odhodlala brew iář ku wzděláwánj
i rozumu i srdce duchow njch
s w ý c h ; a zdá se mi
b ý ti na w zd or wšem protiwnjkům
pěstaunem
gestit —
obého.
—
( a i pak
geh o uprjmnýni
M audřegšj
mi to odpustj
i s lio w jw a g jc j , an takto
lid é
než
matka
d jm ) — • udáw agj knihy
mudrcůw •— ■ nechci počjtati g ic h —
knihy theo­
lo g ii w ýb orn ých etc. za p a ed a gogy naše.
sw atých
owšem
znam enité,
tato
rozmilá
nebýw á
zm jn ky tak
O otcjch
rozsáhlé a
aby nastáw agjcj duchownj powšjmnul
s o b ě , žet bez těchto- daleko
n edogde ; nebot pa-
tro lo g ii se zazw on ilo umjráčkem , práw o
gakož i
sám brewiář z d á lb y se skoro posíonáwati.
G á wšak za to m áge, že brew iářů m álo který
duchownj bude w stawu se
stránky
druhé pokud
o d c iz iti, gak ož i ze
třeba ííerpati
mu netoliko
nádobno, abrž newyhnutelno, i nad w ěci tyto školu
gsem sobě postawil, pow ažu ge g i ne za studni, ale
dobře za pěstaunku wšech wědom ostj nabytých w
létech p řjp raw n ých .
a m jti musjm p ře d
P ro č ? —
P ro to , že tu mám
sebau katechismus. —
Katechismus pak tento p o w a žu gi g á — • toho
slowa si dobře wšjmni, bys w ěděl, že nepjše T i ani
doktor, aniž now ot m ilow n ý člowěk •— za nádobu,
do njž cjrkew , —
gediná proti wšemu bláznowstwj
rozum kugjcjch u bezpečená, a gediná wšeliké lib o­
v ů li w zd o ru g jcj
a neyprwněgšjm i neygasněgšjm
pramenem w praw dě i práwem
slu gjcj učitelkyne
poznánj Páně a geh o sw. náboženstwj —
uložila
učenj K r is to w o , g e ž w čistotě nezměnitelné chowá
a uchowané hodlá nawrátiti kdysi Pánu. —
O w šem ,
žet
t e n , geh o ž
se w e
wlasti našj
užjw á, p o d sfjtem sněmu a
určenjm geho bezp ro­
středně n e w y s e l: wšak kdo
zapře, že gest succus
et sanguis
T rid en tin i ?
T e n to pak katechismus přednést! mám k a žd o­
ročně.
P ředm ětow é w něm
obsáhnutj
částky náboženstwj o b g jin a g j,
k pow ědom j až do
důwody,
gež
g ež
weškeré
gasna uwésti nucen gsem .
rozum p o d á w á ,
i
rozm ysliti , a
Tu
i obgasněnj w ěcj,
pominauti mi n e lz e : dflw ody pak ze zgew en j Páně
plynaucj , pod čárau přjho.dně p ře d es tře n é, skoro
neyhlawněgšj mi nam jtagj ,
čehož w pam ěti
vá ti třeba. —
všem u ,
R
tomu ke
učenj p ř e d k lá d a g e ,
w g ich gádro
mrawná
ch o ­
na-
neystředněgšj
gsa nutkán w niknauti, g ich kořen, stonek i listj —
užitek w nitřnj i zew nitřnj i budaucj dohnán gsa
napřed d o m a ,
skaumati;
čege ,
gak
potom
před
dětm i podruhé w y -
takowau pak mjrau i W asketice se otám ožno,
učen nebýwal ? —
pohnutj ušel ?
bych
ch těge učiti sám
po­
ch těge malé mé pohnauti, sám
ch těge
m ladé
dobrému nawyfcati,
sám sobě d jl sw’iig z každého poučenj
n evza l ? O
'věř, r o z m ilý , že mne, gak ož častěgi mi s m alým j
gednati obyčegno, než s dospělým i za týden : takož
Časopis pro k atol. d u c lio v . V I I . 4.
h
a — polepšila ne-
čenvená častěgi také p o lila —
smjm d o lo ž it i, bys n e ř e k l: wlastnj chw ála etc.
Z k rá tk a , člow ěk g s e m ,
třebat ted y
alespoň
gednau za rok p ro g jti předce něgak ! co člowěku
Sám to radjm ženichům,
w eděti a činiti slušno.
newěstám ; naléhám na to i w uhec : sám pak zase,
negsem tak ow ý rcccvxayviodo^ po česku W šudyby],
bych p ro g itj takow ého za w ěc
směl.
K tomu pak
zbytečnau položití
m ě tjm to a tak ow ým
bem n ep řid ržu ge w ě r u !
ani b re w iá ř,
způso­
ani kázanj,
aniž knihy g a k é k o li: leč ged in é ten rozk řičen ý —
nepřim ěřený, a prw nj k obnowenj uchystaný kate­
chismus !
A b yt by
se m i nepow edlo —
p rý se dále d o gd e ! —
polehku
po k a ž d ý ráz za rok celý
ten katechismus řádně p r o g jt i: n e c h t,
stane se za
w praw dě předce dřjw e, než gak-
léta d w ě ! —
koli g in a k ! —
H led’ ,
d ra h ý!
gá
m luwil d řjw e g en o přj-
gem né zábaw ě, gen as gako o w yp ln ěn j času uži­
tečném ;
a nezdá se T i ,
žefyych b y l m ěl mluwiti
o potřebě newyhnutelné a o wěci zhola a nikdý
nepom jgiíelné ,
dbati ? ! —
Ty
w il.
n ech ci-li
sebe
samého
zane-
P o g d m e gen dále ! —
mě sám nabjzjš, b y c h častěgi k lidu mlu­
B ez p řjp ra w y dokonale se to tak lehko
nemůže a nesm j. —
státi
A hle ! práw ě k tomu powa­
žu gi také školuj w yučowánj za přjpraw u skutečno
přeuzitečnau ; b y tb y c h g e nikde, ni w pastorálce
tak h ru b ě,
ba
ni w e
prawě 11a kázanj za
zwláštnjm
gednánj o přj-
takowau w ysíaw enu nenalezal.
W e škoiet musjm učenj w jry swaté od a až do ,3
procházege
w d jra ti,
rozb jra ti,
w g ic h
smysl opáčeno se
g e p řed duchem sw ým
před duchem d jtek
w
gasno
prw é — potom
rozp rostjrati,
užitek w y k lá d a ti, g ic h působenj
na m raw y pouka-
zowati a p o d p o ro w a ti, a g e s ohradau
pochybowánj
— opatrné owsem —
djtek duchownj upewnowati.
g ich
proti wětru
pro žiw o b y tj
A takowáto práce — •
k sijž k d y ž tělo w áhápobjdnutjm mi n eym ocněgšjm :
Nechte m aličkých ke mně p ř ig jt i! —
r c i, nenj-liž
wcyročnjm, krok po kroku gdaucjm
dogmatice populárnj —
kteráž ,
cwikem w
b y t i 11 djtek cos
pro sebe m ě la , p řed ce u lidu tak řečeného spro­
stého tatáž bývvá
skoro neyužiteeněgšj ? —
G iž w pastorálce slyšel gsem ,
wěsti pan C hládek (g e h o ž gm éno
dawků zde w ysta w en o ,
kau w yslow en o
a slawné po-
beze wšech p ř j-
před ce gen s úctau hlub o -
b u d iž) w eyslow ně
o tom gedná,
gak leh čegi gest kázati lidu w zd ělan ěgšjm u , než-li
spanstěti se ke schopnosti méně
každý sám shledá
na so b ě,
c w ič e n ý c h ; což i
w y g d a z rojsta sau-
kromnj p řjp ra w y u w eřegn é účinkowánj. — A kdež,
kdež se
lép e w ycw icjm
uměnj tom u,
škole, kde od mléka začjti —
gakož w e
dále pak po stup-
njch bez pominutj gediného znenáhla
pokračowati
nucen gsem newyhnutelně ? —
T a k také s mor d lj w ěc stogj.
C h ci-li aučin-
kowati na w uli m alých — Ivresíarut totiž,
občanů
a zpráwných lid j budaucjch; ch ci-li g ic h naklonit!
k plněnj zákona B ožjh o pro žiw ot g ich i budaucj :
*
nelze mi zíístati p ř i ch yb ách toliko d ě c k ý c h ;
brž dlužno, p řjk la d y , g e ž
wšak i také ze žiw ota
neyraděgi sice z pjsma,
obecného
střjhati g e p řed ob yčeg n ý m i w
p ř ig jm á in ,
lidu
stem těm to odporným i k ostatnjm
m i?
gakž
a k ctno­
přiw inauti.
gest to 5
Spjše w kázanj mi p rog d e ,
wy.
mém poklé­
sky, -— zosk liw iti gim g e d ů ra zn ě, ■—
to-li gsem pow inen,
ale-
b ych
A
pohmítkatakowých
m ěl několik neym ocněgšjch p o lio to w ě a z nich bez
namáhánj a sem tam p řem jtán j w čas použil. —
Z d e wšak — w e
škole
mnjm —
třeba
mi nutně
na nowé, srdcem dětským , a w jce i dospělegšjin poh y b u g jcj p o m y s liti; cjm ž
se nem íiže stáli gináce,
než že g ic h m nohem w jc e , než s w ýhradau toliko
na kázanj d b a g e , sohě nastřádati musjín. —
Ž et bez
p ř jp ra w y ,
a gen snad
k polapánj
w zduchu školnjho mi do školy g jti n e lz e : tot patr­
né.
P ráw ě ale tato přjpraw a
tolik z w jt ě z u g jc j,
gest cwičenj ducha
že
k d yž nucen gsem b y l , as
pětkráte bez p řjp ra w y
pohodln é na kazatelnu wy-
sta u p iti, w yb raw sobě předm ět nedáwno w e škole
p o ge d n a n ý ,
netoliko bez nesnáze gsem
sestaupil ,
alebrž i s potěšenjin w ětšjm
mluwil,
než práwě
tehdáž tomu bylo, k d y po pilné p řjp ra w ě b y l gsem
kázal, —
A pro w ěci ty to zdá se mi, m ám -li dle twého
nawrženj častěgi m luw iti
k
lid u :
b y c h rozmohl
praud m yšlének i hbitost u w y g á d řen j g i c h , žet
tjm wjce školy sem usjm d rž e ti; pokudž čtenj knih
co w zdálená p ř jp r a w a , p řed ce g en gak ob y mrtwé
gsauc, -— přem yšlowánj
pak bez důrazů p o třeb y
giž g iž nastáw agjcj — zwláštnjm wěru darem A nachoretňvv z ů s tá w a g jc , —
samočinnému cw ičenj w e
škole, obě ty w ěci za předch ůdce sobě w oljcjm u,
ustaupj w e
skutečném w ykonáwánj.
N e ž , p o m ěg iž, m ilý , s trp e n j! G akož
meysljin i
toho
mně samcmu
wábj dobro
okausjm ,
že
w yučow ánj
w ýb orn ě slaužj :
plynaucj w
se doškolnj
tak mě k němu
obor pastýřské péče
ze
stránky djtck m ých. —
P rw n j zisk z m ilow ánj školy na stránce této
mi w y p lý w á ten : že se d jtk y w osadě mé hned w
autlérn wěku swém
wděčnau a srdečnau autulnostj
nakloiíugj ke m ně,
ku pastýři swému.
Obraz si
wezmi z ochočeného za m ládj beránka. —
ČIo-
wěk totiž dospělý nebýw á hnedky tak důw ěrný ; —
a než sobě duchownj
poznowu p řig d a
k swěřen-
cům sw ým žádané důwěrnosti — conditionis, sine
qua non w aučinkowánj geh o — gen na stupni newyhnutelně potřebném
d o b u d e: —
h ezk y
w ody
uplyne, za čjm ž na mnohau drsnatost n a ra z j, kte­
rážto mu b ý w á bolestná i mrzuta dosti. — Gá wsak
po málu zjskaw sobě důwěrnosti m dlých ow eček?
potěšenj i poznowu
měl gsem ,
(ljl osady mi nakloněn.
A
žet alespoň len
gak žb y
neměl b ý ti?
W ždyt pak djtě g iž to do sebe m á , ž e , gak z w j,
kdo s njm
upřjm ně mjnj
wygnii pokažené g iž
přichyluge.
a laskawě z a c h á z j, —
dl,mho — k
němu se tudjž
O duchownjm pak p a stý ři,
ku kte-
i'émuž našinci, byt i sami za mnoho nestáli, děcko
před ce h n e d ,
a sice gak ožto k w á ž n é , důstogné
osobě w e d a u , dw ognásobnj mjrau w ěc tato platj.
Poznaw še pak d jtk y p o s lé ze ,
k Čemu g e ducho­
wnj tento pěstaun p ečliw ě w e d e ; oč se snažj tak
upřjm ně a potj začasté; co g im z práce g eh o častě g i i lop otn é a bezzištné má zd e
p ly n a u ti:
i napotom wy-
dospělých wTděčněgšj b ý w a g j s trwan-
liwau p řjc h y liio stj swau.
A bych
wšak eastěgšjm
s nimi gednánjm neowšedněl g im -— gak ož gsem
p řeslech l obáwati se k o h o s i: —
t jm , že p ijs n ě a sp ra w ed liw ě,
lehko zamezjin
gen w č a s !!
a na
pookázánj , gak neřád tre s c i, na kázeň d r ž jm , a
od wsnkého zleh ču gjcjh o a pro tu wrěc ničemného
miličkowánf w zdálen gsem na honil šedesáte.
A k d y ž takow ým způsobem wážnau přjchylnostj na sebe mladé osadnjky gsem u w á za l: nowý
zisk m i w y p lý w á po straně t é , po n j ž , kohož milu g j djtliy, k tom už pro tylo sami přilnau i rodi­
če ; čjm ž zponeijáhla srdečným zpiisobem aužj se
swazek , gak éh ož m ezi pastýřem a osadau potřeba
gest nutná.
N a důkaz stogiž zd e p ř jb ě h ,
na který posud
b ez polinutj pom njti mi nelze. — D ěw če gedenáctileté
M aria
. . .
ti něhož
práce
a snažnost má
nebyla m arná, rozstonalo se těžce.
T ý d e n minul,
co mi oh lá šén o, že pro churawont školu nawštěwowati nem ůže.
A n se nemoc těžce ro zm á h á , mlu-
w j se o zaopatřen] , kteréž
mjstnjmu to tiž , p řjsh iíj.
ginému
W oln o
duchownjmu,
gestit
s radost],
a chystá se k tomu dle nabytého nawedenj ,
cjtjc
samo a rodiče u g iš tu g jc , že ž iw o nebude.
N a dru­
hý den se přjpraw a činj k zaopatřenj geh o.
poledne wšak , že se těžkost očité zm á h á ,
Od­
mater
v o lá k sobe , a prošiti neustáwá, b y cestu ke mne,
katechetowi g egjm u , w ážila s tau žádosíj, (wlastnj
slowa g e g j ) „ g e n gednau , gen gednau že si žádá
mne geště w ideí i, p o to m že ráda chce um řjti. “ —
Nadarmo matka g j
nost mjsta —
zanepráždnenj mé — w zd ále-
mé domněné horšenj se nad tjin p řed ­
kládá, a g j žádost takowau w ym lu w iti hledj. T ě m i
s lo w y :
„m á !“
„G á le p š jw jm ,
—
gak
on nás w šecky rád
m ateřiny w ým lu w y p o r á ž j, a snažnegi
opětuge prosby swé. M atka nemohauc déle dcerce
na krátko snad zem řjti mohaucj
od p jraíi w jce, ke
mně spěchá a s pla čk y přednášj žádost
slowa u w á d ě g jc ,
d jt ě t e ,
g e ž swtcIiu položená
máš.
ta
Co
gsem na to u čin il , i cože z toho p o š lo , sem nepat ř j: wšak gak mne pronikla prosba takowá, a gak
nynj g e š te ,
an ti w ěc tu p jš i,
oijch stogj , swědkem b u d iž ,
skoro
slzy mi w
gakauto wraucnostj
djtky w e škole k duchownjmu p o ga ty b ýti mohau ! !
A gsau-li g iž z m lá d j, necht i ne na stegném
stupni, přiwinuté k pastýři duchownjm u:
tu dále
aučinkowati
m ožn o! —
G ižt
o gak ž
pak,
pro-
pauštjm-li g e ze školy, kdež takto pěstowrány b y w še upřjm nau
práci
mau
o dobro g ic h
s e z n a ly :
o! několik slow w áh y důrazné — až do wnitřnosti
p rora zj! Z a ruku tě u ch op j ,
hlawu na ni sklonj,
a pro slzy slowro prones ti s to negsau.
A n o knjžečka podaná mu na pam átku, obrá­
zek s nápisem v la s tn j rukau katechetowau připo­
je n ý m a na powahu djtěte narážegjcjm , pokladem
mu na w ž d y m ilým, a c h y b ilo -lib y kd y, karatelem
mu důrazným b ýw á.
Owsem , ž e l u wšcclb tako-
w éh o stupně se nedosáhne; a wšak
w ici, třetina gest gistá.
dosti na polo-
Z a to ze zkušenosti swé
státi mohu bez rozpaku ! —
teď
Tyt
se asi usměgeš a poinysljš sob ě:
gest
we
sw ých
E lisegsk ých p o ljc h .
Ahá!
Wšak
usm jw ey se gak Ijbo, g á zabraw se gednau, předce
g eště nepřestanu.
T o w jm sám ze sebe, že gsem w yšed z otčinské školy m nohem w jce uměnj i citu na straně ná­
boženstw j swého do sebe m ěl,
nežli tu, kde gsem
do škol th e o lo g ic k ý c h wstupowal.
I
to
sám na
sobě, (w zp om jn a ge na staw ducha swého w létech
mladosti , gsem s h le d a l, i sw ěd ectw jm ne posledn jch mužů ztw rzeno m ám ,
že d jtk y mé dle kate­
chismu upřjm ně w zd ělá w a n é,
proti každém u panu
co do náboženstwj,
rhetorow i i filo sofo w i posta-
w iti sesm ěgj.
Co zw lášt na sobě seznáwám , pošloí
zlehčenj
takow é
otčinské
mé
as
tudyto :
Ze
školy mé
přišel g se m do slawné německé, kdežto,
an nic gsem
ni w uměnjch ni w e wraucnosti ná­
boženstw j k o g jo j pro holau g a z y k a německého ne­
známost n ep ostu p ova l d á le : nazpět po způsobu racpn gsem kráčel. P o z d ě g i, nabyw g iž onoho pokladu
m audrosti,
t. g . um ěge německy w gymnasium a
iu philosophia, ač gsem
tak zw aným
eminentistau
ba i slyš d i w y ! premiantem
b y l,
a ač mne angel
strážce od gis ty ch falešných proroků gak
w uči-
telstwu tak i ginde nastražených c h rá n il,
p řed ce
gen netoliko že předešlá wraucnost
srdce dětského
wjce probuzena nebyla, nobrž z ro v n a musjm řjci,
ž e ------- .N e ž do toho se nesmjme híauběgi spustiti:
dosti na tom , gá při tom pewně stogjm , že našinci
we
sw ých
národnjch —
nikoli ale poněm čilých
školách— p ijm e w e d e n i,
mnohem w jce praw ých,
řádných
ponětj
nabýw agj i mnohem wraucněgšj
ochoty k plněnj w íile
Páně zjskagj ,
celý běh studij až k th eologii
než mně po
štěstjm b y lo p řán o;
čehož w in a , že w e mně nikoli n e b y la , řjc i smjm,
wěda, žes mne proh led l zauplna.
kdyby
gen
wšickni
A z toho saudjm,
pastýřow é
ugjmali slušně dosti, žebychom
škol
sw ých
se
se wšein pjsálkům ,
o oswjcenj národu našeho k řičjcjm , a wšak ducha
nábožného
mohli,
sm ěle
p o d rý w a g jcjm , hodně wysm áti
anby naše Bohem ia nebyla toliko docla ,
(přelož hlaubagjcj ,
a zwlášt w tě c h ,
wzdělaněgšj, p rý, počteni
— newážně soíistugjcj )
zagisté.
k te řj m ezi
b ý ti m erm om ocj ch těgj,
alebrž
také pia a sancla
O Balbine ! Balbine !
W šak mrzutost mne maličko
s cesty p řjm c !
N ic n e d ě lá !
gak ob y zawredla
H ned
gsem zase na
pěšině swé.
H le ď !
tato gsau těšínská gablka m á! C híiwa
— owšem neposkytuge d jtěti nic ze sw éh o;
neo-
patřuge djtě aniž pokrmem , aniž pěkným barew ným oděwem nepotěšj g e ,
led w a k d y
krm j aneb
obléká.
O o t c i, m ateři sezná h n e d le , že píhvod
gsau tohoto obradowánj. —
A w šak, nebýwá-Iiž
d jtko ch ů w y swé p ře d ce g en p a m ětliw o ?
p o z d ě g í,
i dorostlegšj
spatřj
g i,
A když
neklonj liž se
srdce geh o k nj za mnohé služby a o p a tro w á n j? —
I c o ž , sm jm -li gá , gsa p ři m a lý c h ,
wyncuge a
pěstuge autlé tyto d jtk y K . J ežjši , gen ž k nim se
tak laskawě nakloniti ráčil, za chíiwu g ic li ducho­
w nj se p o w a žo w a ti — nic neřka o to m : „ w Kristu
g á gsem
zp lo d il wás !ťí —
nesm ěl-libych tautéž
mjrau oč ek á w a ti, že wděčná náklonnost se gim w
srdci udržj ; tjm w jce, čjm auplněgi p o zn a gj, kíerak g ic h chuwa du ch ow n j, —
ne tolik o k žiwutku
několika le t trw a g je jm u , alebrž ku konině žiwotu
pěstowala g e ; —
ž e negen k časnému na hrstko
let wym ěřeném u, ač i zde ged in é p ra w ém u , nobrž
na wTž d y zde i tam stálému blahu g im dopomáhala
wěrně a totož bez ohledu na unaw enj,
i na p o h o d lj swé gim za obět
na zdrawj
položené ?
O přj-
t e li! b y tb y podobenstw j toto dosti málo přiměřené
zdálo se b ý ti, m ně ú těchy podáw á w e lik é !
Z něho domnjwám se dále, b u d e-li wůlePáně,
b y ch déle potrw al w osadě, ažby pow yrostly, žeby
n ebylo tak hrubě tř e b a ,
zahanbow ati,
w yh rožow a ti ,
peklem
w aditi se s n im i,
a sodom skými tresty gim
b y se truchliw ým
na cestě ctnosti u d r ž e li:
způsobem tjmto
anobrž , k d y ž w iděti bu-
dau, g a k otec s nimi m lu w j,
skawě sm e y s lel, —
gicli
o tec ,
an s nimi w žd y la­
g e lio ž z m ládj g iž za-
m ilo w a li, poznawse geh o snaženj o dobro a wzdt -
lánj g ic h , ■
—
m n jm ,
toliko : H le ď djtě !
pro duchownj
že ml d o s ta č ],
abych řek l
gá tebe p ě sto w a l, g á
dobré
twé ni p rá ce,
nešetřil
ba ni zdraw j
swého etc. mám se zármutku na tobě d o čk a li? mám
to w id ě ti, že i tebe mráz p o p á lil, gak o gin é snad
ani nepěstowané?
má to te d y wše
zmařeno b ý ti,
co gsem pro wás č in il? t o lik mi w ykw ete z nadě-
ge mé ?
D jtě mé ! pam atug :
wj w íili Pána sw éh o,
Služebnjk , který
w jce ránami etc. —
takowé u p řjm n ě, otcowským citem
To
a
a s pohnutjm
pronesené s lo w o , trw á m , b y t ne w š e c k y , alespoň
dwě třetin y
uchow alo b y g ich .
A
dám t i pak
lomu , ž e b y mne klamala naděge má, žeh y násle­
dek z mého p a c h tě n j, z m ého lopocenj
nilidý n e b y l tak z d á rn ý ,
tak
takowého
lio g n ý :
buď
s i!
tu honosjm se swědom jm a u k o g jm ta k é : Gá činil,
T u nastaupj,
co m o h l, ultra posse nemo tenetur !
a 'prúivem t a k é ,
ale gen
útěcha w zármutku
tul o , nastaupiti musj
z nezdařené p r á c e :
N eque
qui p la n tat, est a liq u id , neque qui r ig a t : sed qui
inerementum d a t , D e u s !
Owšem t řjci můžeš, kdož w j,
zda tak dlauho
bude p o p řá n o, zůstali na m jstě tom
A wěru , dobře bys n a w rh l!
kdy
dostalo i dostáwá
se
gedn om ? —
N eb ot m álo, zřjd k a
pěstaunům m ládeže z
duchownjch m ladšjm , aby pozůstali na mjstě, kde
oheň, kde horliw ost g ich b yla neysilněgšj.
Wšak, b ytb ych i patrně w ěděl, že nezůstanu:
což z toh o? — M ů žet d ru h ý ,
nau zase stranau p o u žjti!
A
zp o zo ro w a w ,
b y t nepoužil,
gi~
tak
h rd ý
negsem
slowůin
na
práci
swau!
A
pam nlugj
zkušeného,
na
b js gim i odňat b yl, pam atugj,
b ljž e li pak, nnwstěwug/ce,
pěstaunowi swém u,
d agjce.
Toho
p o to m ,
wěř
teb e,
byt-
a dopisug/ce,
—
g e w j dfdežitosti swé
o poradu
a dálsj
n eged in ý důkaz
poučenj žá-
p ři
ruce mám.
A n o , kterak láska g ich g e w j se u pauhém spatřen j, po délsjm-li oase tebe
n e w id ě li,
na g ic h zá-
ř jc jm oku a radost g e w jc jm u sm jw ánj u z ř jš , a co
—
co pocjtjš, řek n e-li ti k terý
srdečn ě:
„A c h
Otče nuig
d u ch ow n j!
„W á s alespoň n ěkdy spatřjin,
„n ě g s j ! —
„z
gen když
hned gsem potěse-
K d y slysjm, že tudy g jti m á te , wždy
okna kauknu;
,,u h ljd a l!“ —
že to
w zdělaněgšj z nich
gen
T o to čta,
abych
wás
zase gednau
druhu r o z m ilý ,
obraznosti pauhý w ý t w o r ;
nernni,
ab csse ad
—
posse datur con clu sio! —
P ř jte li m ilý ! g á t uprawjm
w ostj w šem ožnau,
o tá z k a ,
a co spom ůže?
a snad i hřjšnosti nikoli
na t ř e c h , ba i na g ed n orn ! •—
meno
kázanj
i s bedli-
— • Diwná to
p rázd n á!
W šak,
h á zeg se­
sebe w ýborněgšj i neyúprawněgsj w
n e o r a n ý , — w r o li,
Dost
auhor
gakáž schopnosti nemá pro
ně — w m o č á l, w něm ž peyr, a co žk o li neužiteč­
ného g iž obdrželo za swé ! O h yb u g strom, a wed,
kam ž b y m ěl p a třiti, an sesjlil a ku straně naopak
n achýlil s e !
p a t ř it i,
M ám w jc e ř jc i?
G ak bolestno po-
že m ezi našimi p o slu ch a či,
řečem
našim
n a zw jce dospělj t o lik o , a starci ucha propůgčugj,
w nich sobě Iib u gjce : m ládež pak o sjd ly neywjce
obkljčená až tep rw ,
klonj.
D řjw e bud
towě se w álj.
Č ili
když g j
d o š lo , k
tomu se
zjw á — štěbece aneb po hřbisnad přepjnám ?
giž osad w jce, a co žb y
W id ě l gsem
prospělo mi, samému sobě
bolesti přikládati ?
I
neyw ýborněgšj
kázanj gest tu bez účinku —
ano hrách gestit na zeď h á z e n ý , kde člow ěk
předmětům negsa zponenáhla u w y k á n ,
slo w ,
ani
ani ponětj
g a k ý m se w kázanj wyhnauti nelze, nezna-
ge, ke wsj těžké práci spjše gsa schopněgsj, nežli
ku přem eyšlenj
na čtw rt hodiny — o
důležitosti
poslauchánj slowa B ožjh o nic neb dosti málo w ěda
— pro slowo to swaté ani sluchu nem á,
podoben g e s t, které
od něho čtenj
sotwa a, e, i, zn á,
p oža d u ge.
vvlnau o skálu se
a g iž se
Ano bez účinku,
zh ola
o rá že gjc j zůstáwá, dokawádž člo­
wěk w dospělegšjm
wěku swém wětšj schopnosti
k wěcem těm od gin ud , nikoli pastýřem
njm nenabyl.
a djtěti
duchow-
T u pak některau řečj , prw nj snad,
kterauž za síastnau náhodau předce gedenkráte s
otewřenýma ušima p ř e s le c h l, p rob u zen , k d y ž g iž
mu došlo , k d y ž se
g iž těžce popálil w newědo-
mosti s w é : tu p ř ig d e ,
a na swůg nerozum d ře w -
něgsj w e zpow ěd n ici ža lob y w ede hořké , smutné.
A i toto probuzenj ze sna strašného tolik do
sebe má, že, an základů náboženstwj nenj p ři něm,
sešed ze stezky ctnosti — dopustiw se pak těžk ých
prowiněnj na druliau stranu totiž na malomyslnost,
zaufalosti přjbuznau upadá.
Toho
T i,
d ra h ý !
smutný m oh lb ych swěřiti přjk lad , gen ž mne m no­
ho auzkosti i práce s t á l,
kdyby
poswátná nebrá­
nila peěet, a k d y b y c h nemyslil, že častěgi se wěci
takowé nadhazugj snad i T o b ě ,
na důkaz
wýpo-
w ěd i mé tuto položené,
Popustjm wšak m jrku h odnau ,
mnoho gest rod ičů ,
srdci l e ž j , že
B ožjh o
ge
kterým
a doložjm , že
dobro d jtek i tak na
wšem ožně k poslauchánj slowa
n a b jzeg j i doháněgj.
W šak
g a k gest to
s tjm to oddělenjm posluchačů našich?
možno
doh léd n au ti, as takto :
w ýzn a m y slow
c h o p ili,
C o mi bylo
P ro to , že z mládj
náboženských nikdý gasně nepo­
k d y ž kazatel o cjrk w i m lu w j,
kdož \vj
as na gakau swatau m y s lj; m lu w j-li o obcowánj swa­
tý c h , ba i o m ilow ánj, ctěnj P . Boha •— o poko­
ře —
smilstwu -— lenosti a t. p. k d ož w j ,
ponětj s těmi
s T w ý in :
Bys pak, ro zm ilý !
A h ! to p řed ce tak zle n e w y ld jž j!
g e ti n em o h l:
událo.
slow y sp ogu gj.
co za
p o s ly š ,
c o .s e mi w
wy-
poměru tomto
Osoba sta řičk á , g e g jž gedinká radost ne­
b y la g iž než nawštěwowánj chrámu a zw lášt slowo
B o ž j,
ke mně dle možnosti přich ázjw ala .
Roz-
m lauwáwal gsem s nj o w ěcech přjslušných.
Až
také gednau to slowo cjrkew za řeč i mi z ust wyskočilo. T o h o se osoba ta přes sedm desátiletá chopiw ši w tato slowa se tázala : ,,A le , W e l. P . račte
„ m i pak p o w ěd jti, co g e to ta cjrk ew .
š e l a m nohokráte w
,,m ohla w yn am ysliti, co
k y n e w y p is u g i,
to
Gá to sly­
kázanj , a n ik dý gsem se ne-
w jš ;
to g e s t ? “
b á li
Ž e T i pohád­
bych
se
Tebe,
prawdu u r a z ili: ale, to mi pow ěz, gaká tu pomoc ?
A což k d y ž
slowy
si člow ěk ta k o w ý
sám se zatm ělým i
a w jc e gestě s w ý r o k y
náboženským i swá
wlastně utwořená ponětj sp ogj , w šelik ých pow ěr
a předpogatostj se vicliytj, d řjw e než se mu slowo
Páně p řed ce něgak slyšeti u d á lo , a potom pro nawyklost g ic h co
kljsí
se držj ?
že nemage ani znám čičky o tom ,
gest,
Co diwu polom ,
cože duchownj
gako rozdrážděná wosa si počjn á,
p a k lib y
duchownj na kuru tu geh o zatwrdlau narazil ? Gakéž tu potom účinky w yw ed e pastýř p ři ubohých
motolicemi, w rtoh la w ostj, a ob yčegn ě i prašiwinau
nakažených ow eček tě c h ?
prawé náboženské
Kde
a k d y tu gak é
sm eyšlenj k uspusobenj ?
N e-
hlodá tu čerw na kwětu g e h o i w srdcjch , kterážby gináče w praw dě skwostného ow oce přinášeti
mohla ?
A
g a k ž posledně s těm i to w y h ljž e ti
bude,
kterj z m ládj negsauce dle w jry swé obraženi, ká­
zanj , gak swrchu gsem w ypsal poslaucliagj, k d y ž
do společnosti nedow zd ělan ých p řigd a u ? D o spo­
lečnosti tak ow ých s ic e , k teřj se i čjsti i psáti i poíjtati i hráti i německy také n a u čili, ba i některé
rom ány, a což
w oda na m le y n , i spisy wše, co ž
swatého a dobrého za terč m agjcj,
w y č t li:
g en z
gediného katechismu m álo neb nic newědauce, tjm
se gestě honosj ?
N a nich spaířugj dle kabátu , dle
h ole,
dle nadutého počjnánj
wausfi, dle
a sm ělých způsobu
saudjcc , po domněnj swém w zdělanost náramnau !
— spatřugj pak t a k é ,
gak tito učenj prawznešenj
p anáěkow é, pakli se s tjm i n e w y ta s j,
ty
kněžské
p o w jd a č k y
p řed ce gen toho
i
pro
geh o
zhola
w ůle swé kráčegj a g ed n a g j I
w očjch geh o ¡p á n y ,
gen
nad gem u rowné
z
donucenj třeba is
ba i za
aučel wtjpl<u
pra wjm , nemusj se tu
Nemusj ,
ubohým ta myšlénka na
m ysl w tjr a ti:
to musj před ce gen
ze
A hle, před ce
nebo
ausměškem p o zd ra w u g jc e ,
,,co nám ten w eleb n ý
t. dle libo-
ano i samého duchownjho
gen la k pro bu h zdar,
tuto p js i,
zásad,
učen ým i,
tak pow ýšeným i gsau,
„to t
si new šjm agj a dle
w zd ělan ěgšjch
swého m a g j!
hlu páky gsaiij
lak řečeného kázanj slowa Božjho
w šeliké služby
docela g in ý ch
gen
že wšeliké
, , A y , ay
gak si diw né b ý ti s tjin,
pán
zkušenosti,
p o w jd á w á !!“
ze
—
skutečnosti
Co
gest.
A což ubohý, zák lad y praw é w jry gen as někťerak,
z kázanj snad n e p o c h o p n éh o ,
nosli we snách
s p a tř u g jc j,
m yšlénce postawj ?
dálsjínu ?
as gak o u wzdále-
co na odpor takowé
Gaká g e h o chul k poslauchánj
A nezná-li štjtu proti střelám těm, brzo-
li mé pracně w zdělané kázanj nalezne koho mezi
posluchači, s uchem
náležitě a dle p o třeb y upra-
w en ýrn —
M e d le
obratm e
oči
swé
na stranu
druliau.
Z těch , genž pěstowáni b yli z m ládj pečliw ě —
třebat i n edozráli;
co slowo P á n ě!
poslauchánj
z těch ,
gen ž
co to za skutek Pánu
geh o och otn é; —
kazatel
m luw j
w elikau
mjru
zn agj alespoň,
g iž
z m ládj
Ijb ezn ý i
z tě c h ,
gim ž co
z n á m ě g š j,
tedy i o
sch o p ite ln ěg šj; —
z
tě c h ,
gimž
každého slowa
ponětj w y lo že n o
ta k ,
že neoby-
čegnost m luwy a nesrozumitelnost z nj p o c h á ze g jc j
ge k uspánj n ek on eg šj;
z těch, gen ž k a žd ý text
pronesený g iž gináče a gak oby w trognásobné wáze
p rig jm a g j, z tě c h , g im ž k a žd ý p ř jb ě h , na k terý
se buďto n a r á ž j,
neb se zúplna p ře d k lá d á ,
as co
prjtel z m ládj, přednášenj dálšjmu a přem yšlow á iijin o w ěci náboženské u w y k a li;
gimž se základ
ne náhodě
slowern
zan ech an ým ,
z těch,
alebrž
maudrým a p řjh o d n ým rozm ěrem do srdce p o lo ž il:
z těch a tak ow ých gen pět z padesáti nalezneš,
aby se na základu tom zhola stawěti n ed a lo,
aby slowo Páně n epřigali —
mečem tjm
čili
na dw é
braušeným proniknuti n e b y li, a snad se mu w yh ýbali, aneb dokonce g e
w pochybnost uw áděgjce,
snad i posm ěch z něho m jti se o p o w á ž ili; gelik o ž
slowo toto gednak samo w sobě
sladké g e s t,
ge-
dnak p ře d ce w ž d y se p ř ip ra w j, aby w ozd ob n ěgšjm rauchu předstaupilo :
g e g ic h pak uši i srdce
pro ně w jc e gem nosti m agj.
A gsau-li pak takto k poslauchánj připrawerii,
aučinky na w ž d y gistěgsj
školnj na č te n j,
g s a u , než kde m ládež
psanj etc, na swětské w ěci a pro
swet s la u ž jc j, ginýrei slowem na schytralost swětskau, toliko uwyká zře te l swůg ob ra ce ti; z nábo­
ženstwj w š a k , gen lak led ab ylo, některau otázku
z paměti odsekati se, naučj.
Do
zasch léh o,
okoralého
pole
zagisté déšt
se neprodere tak lehko, gako g iž do nawlaženého ;
Časopis pro kalni.- ducliow. V II.' 4.
7
aby wšak wláha tuto škodila častěgšj , kdož gest,
g en ž b y chtěl tw rd iti ?
Co mne w takowéin smeyšlenj u p ew n ilo, mnsjm T i p ře d ce gestě w ypsaťi.
o d ob rod in jch ,
gež
nám
osob spusobiti ráčila.
Gednal gsem kdys
každá z
třj
božských
U p raw il gsem
řeč
swau,
gak m ožné b y l o , b ych schopnosti posluchačů ne­
přesáhl a pozornost g ic h přiw áb il.
row al
g se m ,
b y lo tře b a ,
žeb y ch
N e ž nepozo-
b y l pro ně ta k ,
dogem ně m luwil. —
ch lapec * stoge s některým i
gak ž by
D esjtiletý wšak
spolužáky
na
kůru,
tak se do pozorow ánj řeči z a b ra l,
že k d y ž gsem
dobau otazow acj předm ět r o z b jr a l,
zapomena se,
kde g e s t, od pow jdati počal hlasitě, as gak o b y we
škole b y l , —- až dospělý za njm stogjcj g e g postu ch l,
Tom u
načež c e lý se zarděw se zpam atowal. —
k d y ž gsem z onoho
dospělého s chechtem
w ěc mi w y p ra w u g jc jh o w y ro z u m ě l, co
as za my­
šlénky se T i z d á , že mne z a p o g a ly ?
Gá stogjm na s w é m : Škola, škola gestit před­
m ět, na n ěgž b y zře te l duchownjho pastýře
měl
b ý ti
po-
neustále upřen.
w ěry se w ym ésti
G akož tu —
mohau
snadno;
av nj —
tak i
newěře,
panownici ducha času našeho pau tagjcj takowé hrá­
ze mohau
se
p o lo žití
w’s t ř jc , že sprostičký nd-
dennjček i klu čjk nepatrný panáčkowi
odpadlém u po mále nahodj :
bublina gsau
p ři
swéwolně
„ P a n e ! waše slowa
dosti m aličkém fauknutj se roz-
p lz u g jc j; slowo Páně předce gen zíistáwá naw ěky.“
K a zatel mát p o těšen j,
náhradu snad
gedinau za
mnohaletau přjpraw n a nemalau p r á c i: w šak,
řeknu na
w oleno-li,
několik
minut.
Aethiops lavatur : to platj p ře ča sto !
we škole t o t iž ,
do-
Frustra
T u wšak —
negsau A e th io p o w é :
tu tabulky
w oskow é; co žk oli se wtiskne, zůstane, a b y t se i
přetisklo, před ce pobude znam jnko.
tu má mjsto swé m yšlénka,
a w
Ano:
Pracugi pro budmicnost!
pfesladká :
H rdá
dowfolené hrdosti
Geště po
iřidcjti létech p o m n ě památka h o g n á ! — ano,
přidám, i w d/tkách budaiícjch se g e w jc j! —
W šak dosti g i ž !
N ic nepřipomenu
liřjchu , g e lio ž bych se dopauštel,
dobře č in iti,
a —
nečině; nic
w jce
w ěd a ,
kterak
w jce o slawném
Kljm entowi z Alexandrie a o škole tamže —
o Augustinowi weleučeném s geh o
chumenů,
podotknutjm g ic h
toho:
zn á š,
inysljm.
nic
cwieenjm kate­
aniž o těchto za staršjch oasíiw,
wše dobře a lép e než g á
o
i
w jš
co
T o to t
tjm to
G á pewně se držjrn
Škola gest; mjsto, kdež stromkowé , g i-
náce na piano toliko a ledagaks rostouc/, se
štěpug j ,
a k tomu uzpůsobugj ,
chutného, wonnélio,
nno&by pozděgi
by
sličného,
wzácného oivoce wydali:
stěpowáni tak lehko nesli, a
wlepsj zagisté neprospjwali.
A protož školu ne
hned po kazatelně na druhé mjsto, ale gak možná
zrowna w edlé nj stanowjm, tak aby hned kazatelna
hned pak ona přednosti požjw ala. — W e kterém žto
smeyšlenj mne geště w jc e upewiiuge ta zkušenost,
negen ze sebe sam ého,
ale i z g in ý ch sebraná 3
že, kdo gednau okusil -potěchy, duchownjnm zc
školy plynaucj, nelze lomu g j opustili wjce.
A proto také, b y ib y mi p ři prácech na osadě
četněgšj i na zdraw j
šk oly n avvyk lé,
m elo škoditi nawštěwowánj
gak ože w skutku s malau
spogeno n e n j: •—
obtjžj
pomnjm na m issionáře, i žiwot
ob ětu gjcj pro t y , g e ž ku Kristu uwésti m agj , a
k d y ž nenj přáno g in á č e ,
nasj m ilé w lasti w
saučastnjm
se s nimi w
způsobu to m h le : —
pomnjm
na w o g á k y , k teřjž pro časné toliko úm ysly,
proti
aučelum křestanského duchownjho až běda mali­
cherné , o b tjže, m rz á c tw j, ano i žiw ot nasazu gj:
a těmi wjee rozwraucněn, Ijb o-liže Pánu , nasadjm
i gá
co
mohu pro wěrné K r is to w y , zwlástě pak
ochotně pro m iláčk y g eh o .
niknauti mi lze bude ,
lo z e mám
w ý ro k
Což tjm leh čeg i pod-
že p ři upřjmné w ůli w zá­
Paw lú w
p o těšiteln ý :
Jfšecko
mohu w tom , kterýž m ě posiluge J —
M e d le Ijb o -li T o b ě ,
P ř e m ilý !
kárey
m ě, a
w čem cliy b u g i, n a p ra w ! Z ostatnjho se T i ospraw e d ln jm , až se mi dostane od p ow ěd i T w é ,
Twíig
Slawjn.
O wnitřnjm spogenj Kristown s m rfw ých wslánj s celuu saustuwau božského zgew enj .
0.1
J. J. Raisa,
kaplana w K opidlno nad Jjeitinau.
(D okončenj.)
8.
Messiáš musel býti Buh .
G iž wšeobecné z m rtw ých w zk řjšen j, gak ožto
podstatný d jl
úřadu M essiášského,
m ů že,
gak ož
každý p řip u stj, vyk on án o b ýti gediné tau m ocj,
kteráž na počátku prach zem ský nadchla žiwotem .
A le
i patřjm e-li b e d liw ěg i na ten přeb jd n ý staw
duse,
w
k te r ý ž to ,
p o d lé
učenj pjsem ewatých,
prvvnj člow ěk sebe a weškeré swé potom stw o skrze
hřjch u w r h l: musjme se p řiz n a ti,
byl dosti mocen
nalosti ,
že Bůh toliko
dopom oci opět k prwotnj doko­
kteraužto
obdařen w yšel člowěk z rukau
stwořitele swého.
A b y c h řeči
na tom
p řjliš
n e š jř il,
budiž zd e
dosti
připom enut], že pjsmo swaté wykaupenj
padlého člowěka druhým narozenjm n azýw á, ( T i t .
III. 5.) které cjrkew sw. gestě za wětsj důkaz a po*
diwněgšj p rogew en j božské w7'semohaucnosti powažu g c,
nežli
síw ořenj g e h o ,
m od ljc se p ři msi
*waté : Deus, qui humani generis dignitatein m ira -
bililer con d id isti, et mirabilius reformasti a t. d.
a patrně d á w agjc tjm
gak o pokolenj lidské
na g e w o
Bohem
Bohem ged in é m ohlo b ý ti
swau w jr u , že,
stw ořeno,
wykaupeno.
skutku, kdož z praudu wšeobecného
A
wseobecné
n a p ra w en j,
smrti duchownj žiw o t opět
w
duchownjho
porušen ] , g jm ž potomstvvo Abraháinow o
chwáceno ,
tak též
z
bylo zaduchownj
w y w in a u ti, a tak weš-
keré přirozenosti lidské k g e g j prw otnj
čistotě a
dokonalosti měl d o p o m o c i, musel zagisté nndpři-
rozennu , božskau inocj
b ýti opatřen.
Kdo
za
h řjc h y celého swěta dosti uČiniti,
a člowěčenstwo
s Bohem měl sm jřiti, ten m u sel,
sám gsa prázen
wsj w in y , obět neskončené ceny přinésti
Takowého slušelo nám
stawu.
swatého, newinného,
každý
nebesa: kterýž
gest učiněn
nepot řebuge
den , gako kněžj neyprw za swé
chy oběti obětowati,
to učinil gednau
V I L 26. 27.
a) Tak
Biskupa
nepoškwrneného , oddě­
leného od hřjšnjků , a kterýžto
wyššj nežli
m jti
býti w
též
hří­
a potom za lidské ; nebo
samého sebe obětowaw. Žid.
A č,
o té
na
uwážjm e-li bed liw ěgi
w ěci
p ro g e w il
se sw , A u g u s t in
ta pro-
o městě
B o ž jm k n . X l X . c . 11. n a p s a w : „ W f i l e te n k rá te g e n sku, , tečně
sw o bodn a
g e s t, w adám
a h ř jc h íin i-li
nenj pod-
ta k o w a u t w iili dal B ú h č lo w ě k u , kterýžto
, , ro ben a.
A
„ p o z b a w iw
se g j z w la s t n j w in y , ne o d g in u d m ocen gest
,,o p ě t g j n a b y t i , k ro m od to h o , g e n ž d ř jw e g i b y l udě,,líl.
P r o č e ž dj s a m a p r a w d a :
G e s tliie wrís tuyswobo-
„ d il S y n , p ra w ě sw obodni budete.
roctwj , kteráž n ěkdy S y n a g o g a , a nynj katolická
cjrkew na Messiáše p o ta h u ge, gako
110. Jes: 9, 5. —
u pr. Žalm '2,
a giná, nedá se z a p ř jti, že z
nich w yn iká důstognost, gen ž přirozenost panhého
člowěka daleko přew yšu ge ; nic wšak méně se zdá,
že za času K ristow ý ch onen ohlas starých proroku,
genž wyšsj budaucjho
W y k u p itele důstognost na-
stjnili, toliko w e zboru učených zřeted ln ěgi o zý wal s e ,
a w šeobecný lid M essiáše,
Boha neočekávval.
co prawcho
Patrn é toho sw ědectw j nalé­
záme w Justinowě rozm lauwánj s T r ifo n e m ,
rýžto
p raw j
c.
49:
X(iiatov av&Qionov
ITavreg '
k te­
( indaioc) rov
avdQomiov
rCQogóoy.ío^iEv ytvq-
atadca, y.ca tov Hhctv "/qlocu cwtov ú.dovxu. C fr, c. 8.
X qIOTOQ ÓE . . 8Ó£ V/LL ÓVVCC/.UV Tiva, fiEXQis civ cXQíúv
Ilhas xqiofl ccvcov. * ) A n iž gest docela nesnadno si
to w y lo ž it i, proč w jra w Messiášowo božstw j w
starém zákone neby la wšeobecná.
kům A d a m o w ý m , gen ž zesnuli
N eb ot
d ř jw e ,
Kristu spatřili wyplnenau tu přeutěšenau
praotců sw ých ,
potom ­
nežli w
nadegi
n ezn agjce b ljž e tu nowau , M es-
siášem založenau
smlauwu m ezi Bohem
a lidm i,
g eg jžto p rw n j’ základ w jra w zakladatelow o
stwj b ý ti m ěla ,
nic b y b y lo
b ož-
neprospělo w ěděti,
gaké budaucj W yk u p itel má b ý ti p řiro zen o sti; ano
giž ta žiw á naděge, že Spasitel gistotně p ř ig d e —
naděge z
* ) AViz :
w jry w zasljbenj H ospodinow o
E in le it n n g
A , B c .i.
in d ie B ií chci' dcs
w y p lý -
n euen B u n d c s
F e iiiiio s c r. T ů b in g e u 1630. S. 221.
voii
w ag j cj —" ^ g’e gfch upokogenj a spasenj postačowala.
Uw čřili
Bohu,
a počteno gest gvm to
k sprawcdlnosii. Jak. II, 23.
přehljclnau ti,
n osti, kterážto
p řjliš
P ak
ale nesmjme
že národ žid ow sk ý k modloslužebze wsech
n á c h y ln ý ,
stran ob k lop ow a la ho;
ku p ř ig e tj
w jr y w
Messiášowo
božstw j dosti schopný , a , abych tak ř e k l ,
gako
dost z ra lý geště n e b y l, a proto
neyprw é gednoln
w božstw j náležitě
trognásobnost ale
osw ědčena,
osob gesto swatau temnostj zakryta zůstati musela,
dokawadž nepřišla plnost času,
očíj Israelitů siiata b ý ti m oh la ,
w nichž rauška s
a sláwa B o ž j celé­
mu p okolen j lidskému zgew ena.
P ro to
ted y
gen
tem ně m ohlo swjtati w starém zákoně božstw j Mes­
siášowo, gen ž w nowém zákoně co m agestatné slunce
w auplné wyšedši gasnosti, s w ě tlo ,
teplo a žiwot
rozléw á wukol.
§• 9.
Proto musel Messiáš zřetedlně o sivém božstwj
se w ygd d řiti, a ge náležitě potwrditi.
Poněw adž , gak ož gsm e w i děl i, pokolen j lid­
ské gediné od Boha m ohlo b ý ti wykaupeno : bylo
také newyhnutedlně tře b a , aby wšem ,
wdu
přigm auti
h otow i
božstw j náležitě
b y li,
kdož pra­
praw é Messiášowo
bylo oswědčeno.
N a tomto po-
znárij zá le že lo g e g ic h u pokogenj ,
záleželo i spa-
senj
g e g ic h .
N eb ot g a k prw é
neom ylného slowa
B o ž jh o ,
č lo w ě k , drže se
p o z n a l,
že gediný
wšemohaucj Bíih gest s t o , k tomu slawu opět mu
d op oin oci, w nřinž před smutným praotce
pádem se nacházel :
nenj m ožn á,
wykaupenj g iž se stalo,
u p o k o g il,
pokudž,
stognost si o s o b j,
swého
aby u w ě řil, že
a tak w srdci swéin se
že ten ,
kdož Messiášskau du-
skutečne Buh g e s t,
wjrau n e­
poznal. A ponewadž , gako w starém zákoně
děge w p řjH j budaucjho W y k u p ite le ,
přjštj žiwá
geho
mjrika
g e s t,
na­
tak i po
w jra w nčlio ta gedinká w ý -
b y člo,wek
dobrodinj Messiášských
mohl se súčastniti, a wečného žiw ota d o s jc i,
(ž á ­
dný nepřicházj k O tci, než skrze m ne. Jan, X IV .
6.) tato w jra ale od poznaného božstw j W yku pitelowa záwisj : každému zagisté
gest p a trn o ,
znati božstw j Messiásowo netoliko
že po-
pro upokogenj
wykaupenců wěc prospěšná, alebrž i w zhledem na
gegich spasen] newyhnutedlne gest potřebná.
Poku dž a le , gako swrchu pon aw ržen o,
ne­
líbilo se Bohu skrze úplné gasné a zřetedlné ponaucenj w jru w
píjštjm
w
božstw j
národu
Messiásowo
w yw olen ém
p řed
založiti
geh o
a wůbec
ro zs jřiti: m ohlat w božskau W yku pitelow u p řiro ­
zenost
w jra
náležitém
ged in é w g eh o
stwrzenj
sw ůg
wlastnjm
pew n ý
nalezti základ.
MM -li n agjti Messiáš w e swětě w jr y ,
geho
p řjštj
na w ž d y c k y
b ý ti
božská g eh o přirozenost w g eh o
w yrěenj a
nem el-li cjl
zm a řen :
musela
ž iw o tě ,
z g eh o
učenj a z g eh o skutků tak w y n ik a ti, že
gen zlo-
wolnosl g i přehljdnauti byla w stawu. * )
) Ž e , íl g a k zieteciln ě K r is t u s o sw é božské p ř ir o z e n o s t i
p r o t fc M il se y toho w ka žd é k a to lic k é d o g m a t ic e lz e se
d o ijs li.
Ano
b y tb y
i skutečně w starém
zákoně bu-
daucj W y k u p itel gak ožto Bůh gasně
a zřetedlně
b y l p ředpow ězen : n eb ylib y p řed e lid é m ohli při­
gm auti koho za praw ého Messiáše,
právvo má w ztah ow a ti na sebe
rock é,
nebyl
d o k u d ž b y , že
ono w yrčen j
pro­
opodstatnil něgakým nade wši po­
chybnost wyššjm důwodem,
§. 10.
Messiášowo z m rtw ých
wstánj
bylo
w slmvu
co neypalrněgi polwrditi geho božstwj.
„P o k u d známe národ, (praw j g istý
na slowo
w za tý k a tolick ý bohoinluw ec), w němž Messiáš měl
w y s ta u p iti,
b y ltě
sel k a ž d ý ,
k d ož w záležitostech náboženstwj ně-
gakau změnu
učitelskau
zraky
A
práw ě
neb zdokonalenj ponaw rhow al, swau
m ocnost
b y ly
Avážnosti
zázraků žá d o s tiw ; zázraky mu­
ta
w ý m jn k a ,
ž á d a ti,
ta k ,
ospraw edlniti a d o k á z a ti; zá­
pod
w jry a
a prospěchu nadjti se m oh l.“ *)
gak ož se domnjwám ,
gednati musel národ židow ský ,
b ý ti na náboženstwj ,
smeyšleti a
nechtěl-li zrádcem
samým Bohem sobě daném,
a g e w ym ěniti za klam né učenj
w odnjka. —
kterauž
lecgakéhos
pod-
Nadpřirozenrcu ted y a diwotwornau
m ocj musel k a ž d ý ,
k d ožkoli od Boha
poslán byl,
p otw rditi swé nadpřirozené w yslan stw j, C jm wjce
ale W y k u p it e l,
gsa w tělený B u jí , nade wšecky
* ) H u g ’s E i n l e it u u g
in d ie B iíc h e r
d es N . B . 1 T l i. §. 9-
proroky a vy s la n c e B ožj měl w é w o d iti:
tjm w ý -
tecněgsj , tjm slawněgšj musel b ý ti způsob oswědčenj důstognosti swé, tjm wěťsj musel b ý ti i zázrak,
siaužjcj za důkaz swé božské přirozenosti, zázrak,
gemužto se nic row n éh o, nic podobného nesmělo
nalezati w žiw otě a účinkowánj ostatnjch vyslan ců
božských.
Z e Messiásowo z m rtw ých
wstánj ,
zázrak až
posud n eslých a n ý, na n ěgž b rzy nasledowati mělo
na nebe vs ta u p en j, toto w iditedlné w eg itj w sláwu
Otce nebeského, takowé skutečně p o v a h y gest, ni­
kdo tak snadno nebude moci za p řjli.
Ž id é aspoň,
w g eg ich žto sw atých knihách zasljben b y l a v y ­
obrazen, gim ž tedy při posuzowánj geh o Messiášské
důstognosti prw nj hlas p a t ř il,
přesw ědčenj,
kdyby g e
v ž d y c k y toho b y li
že b y z m rtw ých wstánj K ristov o,
připustili,
ten n eyp a trn ěg šj,
g e g ic h
newěru n eyw jce p o rá žeg jcj důkaz b y lo gak M es­
siásské tak
božské důstognosti.
N eb ot ač ostatnj
zázraky, které Kristus činil ke stwrzenj swého b o ž ­
ského w ys la n stw j, židé p řip au stěgj,
ano i takowé
wyprawugj , o n ic h ž , pon ěv adž patrně
, gsau, swr. E w angelistow é m lčj * ) ;
sm yšleny
w té naděgi, že
připisugjce g e gednak Belzebubowi (g a k o
sauwěcj
s Kristem F ariseow é) gednak diwotwornému gmenu
*) T ak čteme u př. w knize JJ12P H U b íl ID D j že S p a site l
náš také w powětřj l j t a l , že m rtw éh o, z něhož gen
kosti byly k nalezenj , opět žiwotem nadchnul a g.
ttm son DtZ? V
( g ako pozd n egšj R a b b in ow é) gegich
sjlu k dokázánj t o h o ,
p ře d c e
z m rtw ých wstánj Ivristowo gednomyslnií
za p jra g j ,
kráte ,
což dokázati m ěli, w y w rá tj;
dobře w ěd a u ce,
že připuštěni
geden-
žádnému gin ém u , lei) božské wšemohauc-
nosti, přičteno b ý ti n ě m u ž, a p rotož ke stwrzenj
to h o ,
co ž
stw rditi m á ,
w elm i
dobře
se hodj.
T a k t gest nám tedy ta tw rd o šjg n o s t, s kteraužto
žid é m ezi wšem i zázraky K ristow ým i ged in é geho
z
m rtw ých
že
wstánj z a p jr a g j,
dle g e g ic h
patrným důkazem,
aspoň sinýšlenj,
toto z mrtwých
wstánj ze w šech diw ň ten n e y w ě tš j, neyslawněgšj,
a
p ak-li
tak ř jc i m oh u ,
neytěžšj g e s t,
a proto
také k stw rzenj toho, co ž na Messiáši to neywyšsj,
to neynepochopitedlněgšj b ylo, geho božské přiro­
zenosti, m ezi w šem i zázrak y ten neyzpůsobněgšj.
§.
II.
Z mrtwých wstánj Messiásowo bylo giž w
starém zákoně přcdpowězeno.
Z
m rtw ých
g jž t o w
wstánj Messiásowo gest
událost,
celé ekonomii božského zg e w e n j nic ne-
nalezám e row ného , tak gak o w ykupitelstw j samoged in o gest wre swém d ru h u ,
a g a k o ž gsme v i­
děli ,
ten neypatrněgšj důkaz Messiášské důstoj­
nosti.
Z té p řjčin y lz e gest očekáwati, že proroci,
*) K ilo
si
ra b jn s k é
bágky
n e o š k liw j,
sw ěcluiti o to m to I 2 7 © l -t “l □ ! # )
m íiž e
g e h o ít o
se sám pí-e-
m o c j p r ý negen
K r is t u s , a le i g in j R a b jn o w é zázračné' w ě c i k o n a li gníiu.
giražto b y lo zponenáhla w yobraziti bmlaucjho W y kupitele, a p řede wšjm giným takowé přjpadnosíi
7.
geh o žiw ota před p ow ěd jti, gen ž b y ho obzwlášt-
ní; znalým učinily,
ani geh o z m rtw ých wstánj,
gjinž p řede wšemi božským i wyslanci mol w yzn acen b ýti, m lčenjm nem ohli pominauti„ A w skutku!
nedá se z a p ř jt i, že w tom o b ra z e ,
g e g ž proroci
o budaucjm w yk u p iteli w y tw o řili g s a u , i geh o z
mrtwých wstánj nemožné gest p řeh léd n au ti, g e likož ono gediné w šecky geh o předpow ězené osudy
wjže a w gednotu spoguge,
G iž
w
tom
prw njm
proroctw j
Messiášském
fllogž. 3, 15. gak ož w §. 5. w iděli g sm e,
gen několika slowy, nastjněn b o g t e n ,
byl
ač
gegž W y-
kupitel w/lezně m ěl zniknauti.
O d té doby p ěli rozličnj p r o r o c i,
diíwal duch P á n ě ,
b rzy o
gak ož gxm
pon/ženj , utrpěn/ a
smrti Messiášowě, gak o Z alm 22, 1 — 19. Joz. 53,
Dan. IX . 26. b rzy zase o geh o p o w ý š e n j , geh o
slrfwe, a geh o wěcném pan ow ú nj , gak o
CX. Iz . IX , 6. 7 . X I , 1 —
Kde gest m edle ten
10 ; Dan. V I I , 13.
swra z e k ,
gen ž spoguge
od sebe tak w elice se w zd alu gjcj p r o r o c tw j,
miž w gednotu sp lýw á w yrčenj
samého Ducha b o ž jh o ?
Žalm
gednoho
14.
tato
g i-
a téhož
G akým způsobem m ohl
muž ulrpen/ a boleslj b ý ti powýšen a oslawen?
Gaké gest spogenj m ezi geh o ohrtwnau sm rt/ , a
geho w/tezslw/m nad n epřátely, m ezi g eh o p on j-
žcn/m a g eh o ivěčným Jiraloivóit/m ? B ez geh o
z mrtwých wstánj zagisté žádné ; a k a ž d ý , gak ož
dau fám , za prawdu mi dá, djm -li, že toliko skrze
W y k u p itelo w o
z
m rtw ých w stá n j,
g jm ž
wynikl
ze stjnu ponjženj a opowrženosti na wýslunj sláwy
a powýšenosti, w ona na oko sobě od poru gjcj wy-rčenj prorocká krásná gednota a auplný sauzwuk
dá se uwesti.
Blohti tuto w ěc dost patrným histo­
rick ým důwodem potw rditi.
přjčina toho
směsného
m n ozj
stařj Ž id é ,
lo w é ,
dwa Messiáše
G aká pak gest medle
bludu,
w k terýž uběhli
a m ezi nimi i talinudštj ueiteo č e k á w a g jc e ,
z
nichžto
p rw n j , z pokolenj Jozefow a pro h řjc h y lidu swé­
ho má b ý ti
z a b it ,
druhý
a le ,
potom ek gsa l)a-
w id u w , genž smrt prw n jh o p o m s tj, kralow ati má
naw ěky? *)
čina zdá se mi
D ocela přirozená tohoto bludu přj­
b ý ti ta ,
že
Ž id é ,
záclonu gestě
m a g jce u čtenj pjsem sw atých před očima swýma,
Messiásowo z m rtw ých wstánj ,
swazek m ezi geh o
tento přirozený
ponjženjm a g eh o
sláwau
při-
pustiti n e c h tě li, a tak, an zřetedlné předpowězenj
M essiásowy smrti z pjsem
sw atých w ym azati ne­
m ohli , druhého Messiáše ze swého mozku wywesti takm ěř b y li přinuceni, na něm žby se wyplnilo?
*) Čteme o této wěci w knize JV"Qn Hlfib
takto : n^nUtí
«in ’o
• in p rróa p insi “|CV p n’iüß w
idd1ntó itt/rj m>m wcj “nccp (fpp p nw j
t. g.
S počátku přigde Messiáš syn : ¡"lirp DJ)
Josef ň w , s pak teprw Messiáš syn Dawidiny . . . Onen
sebe samého w y d á , a duši swau w ylege
krew geho smjřj lid Hospodinúw.
menger w djlu II. na str. 720.
w smrt, a
Wjc o tom Eisen­
-
cožkoli o g eh o
sláwě a wěčném panowánj b y lo
předpowědjno.
P a k li tomuto w ýtw oru z plenéh o rozumu rabjnskélio se sm ěgem e, gak ož toho zaslubuge, mnsjme připustiti, že Duch B ožj, předpow ěděw šj skrze
proroky Messiášowu smrt a geh o s/ravir, im plicite
i o geh o
z
m rtw ých
bylo prw njm krokem
w stánj p rorok ow a!,
z g eh o ponjženj
genž
a smrti k
duchownjmu, a protož i wěčnému geh o kralowánj.
§. 12.
Poikračowánj.
N cscházj
nám owsem p r o r o c tw j, w němž o
Messiášowě z m rtw ých wstánj w ýslow ně zmjnka se
cinj; a wšak slušj připom enauti, že od proroctw j,
gelikož zřen j gest do w zdálené a tmawé budaucnosti ,
g iž
zřetedlnost
dle
přirozené geh o p o w a h y ,
auplnau
očekáwati nemůžeme, a že p ra w ý mno­
hého prorockého w yrčenj smysl dotud zňstáwá po­
někud z a tm ě lý ,
dokudž skutečné geh o
w yplněnj
swětlem srozumitedlnosti oswjceno nenj.
M ezi takowá proroctw j zdá se mi že náležj i
to, w němž na Messiášowo z m rtw ých wstánj neypatrněgi narážj se.
M jn jm zde totiž
Žalin X V I ,
gegž skládal muž , na němž p ře b ý w a l Duch Páně,
'
Sam.
X V III,
2,
a gegž
tentýž
Skut. A p . I I , 25, X I I I , 35. —
Duch swatý
o wzkřjsenj Páně
Vykládá.
O zýw á se w tomto
Žahnu,
k te r ý ž ,
gak se
domnjwám, zp o k o g n éh o panu gjcjch w něm
citů
rozw in o w á n j,
alebrž
p ři
nikoli w okam ženj h ro z jc j
upamatowánj
poroby,
na přestálá nebezpeíen-
stwj b y l slo žen , plesánj nábožného srd ce, z Boha
swého se ra d u g jc jh o ,
a silná dííwěrnost w Hospo­
dina , kterážto ku konci na tak w ysoký se wynese
stu peň,
že sw atý
zp ěw ec tu bezpečnau
g ew j na-
d ěgi, že H ospodin i po g e h o smrti g e g bude opatr o w a ti; že nenechá geh o tělo w zjti porušenj , ale
že g e z temného hrobu w y w e d e do žiw ota radosti
a blaženosti neskončené.
W šak slyšme
rád ěgi samého Žalmistu Páně!
1.
O s t ř jlie y ž inne , B o ž e ! n ebo t d a u fá m v
2.
JKjkám P á n u : T y s m ů g B í i h ;
te b e .
*)
'žádn ého m i blnlia b e z tebe.
3.
Swaiého ,
g e n ž tn uto z e m j v l á d n e , o s l a V u g i ;
O n t g e s t v š e c k a ro zk o š má . * * )
4.
I i c iz jm b o h ů m c h v á t a g j c j m n o žj b jd u s v a u ,
G e g ic h m o k rý c h o bě tj se V jc než k r v e stře h u ,
A n iž
na mé
r t y kdy g m e n o g ic h m á v s t a u p it i.
•) Č e t l g s e m “j'i'ip b S b D '«.¡sto - ] 1 ^
d le
C h a ld e g s k é h o
a
S y m m a c h a a sw .
I lie r o n y m a
ra jsto
i
^3;
gakož
h än gt ganz
H erd er,
v ý k la d u ,
p o o p r a v il.
p ře k lá d a g e :
H o u b ig an t
g a k o ž i dle
G in j čtau ^
M e i n Glück
an d ir !
• * ) T o t o p ře lo ž c n j ,
p ř im ě ř e n é ,
a le
n ává.
sv.
bD > gakož
S y rs k é h o
n e g e n zá k on ů m h e b r e g s k é m l u v y
i se s p o g e n jm
v. 3
d le
způsobu
m lu v e n j, v
swalc lu h ,
Boha. W S ic k n i
o b y č e g n é lio , v y z n a m e n á v á
kožto P l u r .
m a je s t . sa m é h o
gest
c e lé ře č i d o b ře se srowpjsmech
aneb, ga­
s ta řj
i no-
v j v y k la d a t e l é Ž a l m ů , do n ich ž m i b y lo lz e nablédnaati,
zde
pnu n j
v ý z n a m o b l j b il i
v. 3. d á v á , n eh o d j
p r a w j, gako
s o b ě ; s m y sl a l e , k te rý pak
se tak d o b ře
v ý k la d
svrch u
k to m u ,
p oložen y.
co
v
4 T. se
H e rd e r
pře­
k lá d á : D ie í í e i l i g t h i i m e r se in es L a n d e s h a l t 7 ic h liocli.
5.
H o sp o d in e ! ty s m íig p o d jl, ty s m íig k a lic h ,
Ty
6.
O
zů s ta n e š v ž d y n iý m d ě d ic tv jm .
m ů g p o d jl n a v ý b o r n á m jsta p a d l,
D ě d i c t v j m é g e s t it 1j b e z n é !
7.
P á n u , g e n ž m á p éč i o m n e, b u d u p ěti c h v á lu ,
I Í n j 7, i v
8.
n oci v z b n z n g j m ile l e d v j m á .
H o s p o d in a m á m
vždy
p ře d o č im a ;
N e p o h n u se , n ebo t O ii m i po b o k u .
0.
P r o t o ž v e s e l j se s r d c e , p le s á d use m á ,
1 mé
tělo odpočine w naděgi.
10 . Nebot nezanecháš we hrobě mé mrtwoly, ")
yinii sivcttému dáš sivému widěti poruSenj ;
11.
y llc češtil okážeš m i do žiwota,
Kde gest hognost radostj před tw ářj twau,
JVěčná blaženost po boku titiém. —-
Ž e co 9, 10 <1 11 werš tohoto Žalmu praw j,
nikoli na D aw idow i se n e w y p ln ilo ,
alebrž o M es-
siáši předpow ězeno b y l o , dow ozu ge sw. P e tr Skt.
Ap. 11,25. a sw. P a w el Skt. A p . X I I I , 3 5 ;
pročež
wsjín práwem cjrkew katolická tento Žalm za M essiásský w ž d y c k y pokládala.
N ec h ci
d iti,
ona s lo w a , skutečně
že D a w id ,
pronášege
owšein
tw r-
Messiášowo z m rtw ých wstánj gnsně p řed očima
m ěl; (n e b o
dostit známo ,
N e n j sice to m u to
v ý k la d u
n e w jm žádného m j s t a ,
w
že n ezřjdk a i samých
spo gen j
ře č i
na o d p o r;
n em žby
t o lik
a le
z n am e ­
Swatyné.
n alo g a k o
•
t ' t:
M js t o ’I T H í íl»
,
což
g iž
S e p t u n g in t a ,
a p ak
m n ó zj
n o v ě g s j p ře k la d a č i z a s l o v e s o p o v a ž u g j, č e tl g s e m
m a g é to z a f o r m u N i p h i l s l o v e s a T ] ^ , g a k o
od
Job. 32, l i .
*••) ti/QJ zd e o b y č e g n ě p ř e k lá d a g j
s lo v o
i
m rtw olu ,
(v iz
d u ti ;
h eb r.
z n a m e n á v š a k totéž
s lo v n jk
od W . G e s e n ia )
k te rý ž to v ý z n a m k p ř e d c h á z e g j c j m u f i ^ ^ b p U / ’
lé p e se h o d j.
Č asopis p ro k a to l. d u c h o v . V I I . 4.
8
proroků
p ra w j
p ře d p o w jd a l,
to h o , co Duch
smysl zůstal
sw atý skrze no
ta g n ý ) a že
kdož p řed K ristem tento Žalm četli, z něho
wšickni,
naučiti
se m useli, že budaucj Messiáš zabit bude a třetjho
dne slawně z m rtw ý ch wstane. Dosti wšak na tom,
g estliže
D aw id ,
obrátiw
g iž mu učinil P á n ,
te n ,
zřen j swé k té naděgi,
že z g eh o le d w j má
g eh o žto k rálow slw j nebude k o n ce ,
přigjti
a tauto
n aděgj nadšen a gak o roznjcen , pewnau swau dů­
věrn ost w Pána tak ow ým i pronásj s lo w y , kteráž
w dokonalé neohm ezenosti swé o něm se wykládati
n edagj , po Messiášowě z m rtw ý ch
wstánj ale na
žádného giného obracena b ý ti nemohau. T a k tedy
i o tom to
mjstu pjsma swatého mohu ř j c i ,
ginem učenostj o zbožnau m yslj
co o
stegně slowutný
hrabě Stolberk p ra w j, že gest totiž gednn z těch
hwězd, genž na obloze starého zákona se stJiwěly, ač slunce, od něhož swěťlo swé braly, ge­
nie pod obzorem skrýwalo se.
§• 13.
Kristus swé z m rtwých wstánj zřeledlně
předvow eděl,
G estliže gsm e n a h léd li,
že K ristow o
z mrt­
w ý c h w stán j, gak ožto neypodstatněgšj důkaz Mes­
siášské důstognosti g eh o , pro w šeck y budaucj časy
z ged n é strany newyhnutedlna b y lo
potřeb n é, z
druhé ale strany od proroků s úplnau zřetedlnostj
p řed p ow ězen o n e b y lo ,
nemůže nám zagisté býti
diwno, že Kristus, wystaupiw gako zasljhený TVy-
Jiupilel a w tělený Bůh w národu Ž idow sk ém , aby
tento
n eyw ět-j důkaz
swé nade ivsl iidskau mjru
wywýšené dů stognosti,
co n eyw jce možná zostřil,
swé z m rtw ých wstánj
tolikkráte a s takowau zře-
tedínostj
p ř e d p o w ě d ě l,
wjce se žádati
n e m ů že!
že w tomto
ohledu
nic
B rzy
po w eřegném na-
staupenj úřadu swého nalezáme
Spasitele o slaw-
nosti welikonoČnj u prostřed lidu swého w chrámě
Jerusalémském. Jan l í , 13.
T a d y , kamžto p o d lé
proroctwj MalachiáŠowa I I I , i .
vu j k , po němž
Ž idé ta u ž ili,
p ř ig jti m ěl pano­
zasljbertý
Messiáš neb prostřednjk nowé sm lauwy,
a žádaucj
roznjcen
swatau liorliw ostj pro čest domu O tce swého, w yliánj prodavače a penězom ěnce zm jsta poswatného,
gež
hanebná peněz žádostiwost w něgaké tržiště
byla proměnila.
R ozum ěli gsau
dobře Židé > že
Ježjš s tau prá w om ocn ostj, kteraužto osobil sobě
w chrám ě, gak ožto w domě swého
O tce , před
celým lidem za toho se prohlásiti c h t ě l, za něhož
ho Jan na paušti wydáw al, J. I, 34* za Syna Božjho,
za dáwno
chtěgj w ě d ě ti,
zasljbeného Blessiáše,
a protož
gak ým zázrakem dokázati může*
že má práwo k tomu, což činj , že gest t e n ,
kteréhož se i tjm to swým sobě počjnánjm ,
swau w ydáw á.
A
to Kristus oswědciti ?
za
i řečj
gak ým m edle zázrakem chce
S w ým z m rtw ých wstánjm*
Zrušte chrám tento — prawj t . 19 — a we třech
dnech ho zase wystctwjin. Sw atý Jan v.2'1 w ýslow ně
dokládá, že Spasitel o chrámu těla swého m luw il,
a g a k o ž n e p o c h y b u g i, i pro
tedlně.
N ebot
šjho m luwenj
negenom
způsobu
Ž id y dost srozumi-
tělo lidské dle tehdeg-
n azýw alo
slánkem , vaog, oxrjvw/xa, g a k o
se
chrámem ,
1 K o r.
3,
16. 2
K o r . V I , 16. 2 P e t. I, 13. 1 4 ; ale gestit
i welmi
prawdtí
Kristus,
podobné důmněnj
E x e g e tů ,
že
stoge w e chrám ě z d ě n é m , a m luwe o žiw ém chrá­
mě těla swého ,
nichž
p ř i slow jch rov vctov tovxov, při
se takořka nechtjc
ruka z d w jh á ,
na swé
tělo poukázal, a tak p ra w ý g e g ic h smysl dosti zřetedln ě wyznačil.
P ři
giné
p řjle žito sti w y g á d ř il se Spasitel o
swém z m rtw ých wstánj tak ,
slow
ani té
m oh lo.
že o smyslu geho
neymenšj pochybnosti
pozůstati ne­
K d y ž to tiž gedenkráte F arisey přjsně byl
káral, že za ťw rzu gjce s hřjšnau swéwolnostj swých
srdcj , patrné d iw y wšemohaucnosti božské moci
ďábelské p řip is o w a li: tut někteřj z nich na oko
se staw ěli náchylným i, za Messiáse ho uznati, kdyby
toliko n ěgaké
znamení na nebi chtěl uciníti.
Mat. X I I . 38. Lu k. X I, 16.
I rozh orliw se Spasitel
nad tauto pokrytskau m yslj, g jž to
na nesčjslnýcli,
před g e g ic h očima učiněných zázracjch ,
bylo d o sti,
geště ne­
takto g a l se m luwiti w sprawedliwém
hněwu s w ém : Pokolenj zlé a cizoložné znamenj
hledá, a znamenj nebude gemu dáno , gediné
znamenj Jonáše proroka.
Nebo gakož byl Jo­
náš w břiše w elryby tři dni a tři n o c i: takt
bude syn člowěka w srdci zem ě tři dni a tri
noci. C o tu Spasitel nedoložil, m ohli se zákonnjci
snadno d o w t jp it i: že t o tiž , gako
Jonáš
po třech
dnech z břich a w e lry b y w yšel, i on opět po třech
dnech z hrobu v y p ro štěn bude.
Na
tentýž
p řj-
běh , gak ožto obraz swého z m rtw ých vvstánj, od
woláwá se Spasitel i M at. X V I , l . c o l l . Mar. V III?
11.
Tak
ted y Kristus
netoliko swé z m rtw ých
wstánj p ř e d p o w ě d ě l, alebrž i prohlásil g e za ten
neypodstatněgšj důkaz swé Bfessiášské důstognosti,
za důkaz, nad n jm žb y i zaslepenost Fariseů a zákonnjků oči otew řjti mohla.
M nohem ale zřeted ln ěgi
a z g e w n ě g i p ře d p o ­
věd ěl Kristus swé w jtězstw j nad smrtj Apoštolům ,
gimžto b y lo
poznáwati
p řá n o,
bez
tagem stw j
podobenstwj a zgew ně
králow stw j
B o žjh o .
Mat.
.VIII, 11.
K d y ž totiž božský mistr sw ým i tak mnohým i
a w elkým i zázraky u Apoštolů tolik w y m o h l, že
mu P etr to slawné sw ědectw j dáti m ohl,
že gest
Kristus syn Bohažiivcho , tut počal, gak ož Ewangelistowé Mat. X V I , 21 . M ar. V I I I , 31. Luk. IX , 22.
sauzwučně w yp raw u gj ,
g iž sm ělegi a zřeted ln ěgi
mluwiti s nimi o swém budaucjm utrpenj a oslawenj,
uče g e , že musj g/ti do Jerusalema , a mnoho
trpěti od staršjch a zukonnjků,
ct od Tcnjžat
kněžských , a zabit b ý ti, a třetjho dne z mrt­
wých wstfíti.
Tak
i g in d y Mat. X IV , 21. Mar.
IV , 30. L u k . I X , 44 . zřetedlně gak o swé smrti, tak
o swém z m rtw ých wstánj m luwil.
do Jerusaléina se
učedlnjkům ,
b ra l,
An naposledy
beze wšj obálky
že bude pohanům
praw il
wydáu a ukřižo-
w á n , a ifetjho dne ze z m rtw ých wstrine. Blat.
X X , 17. Mař. X , 32. L u k . X V í I í , 31, a k d y ž od
O tce ustanowená hodina geh o ponjženj
přibljžila
se , poukázánjin na swé z m rtw ých wstánj zarmaucené tesil uíiedlnjky. Mat. X X V I, 32. Mar. X IV , 28.
G estliže p ři wsj této
zřetedlnosti, s kteraužto
Spasitel tolikkrát o té neypam otněgsj události swého
na této zem i obýw ánj
m lu w il,
učedlnjci předce,
gak ož zaznamenal sw. M arek IX , 9. w^espolek tázali
s e , co b y
to b y lo ,
když z m rtwých wshrne?
nemůže žádného b ý ti ta g n o , že přjeina této zpozdilosti mysli gediné w hrubých židow sk ých předsudcjch o králowstwj Messiášskéin . g im iž i uíiedlnjci b y li nakwašeni, musj hledána býti.
§. 14.
A 'proto také gisté wstal.
B udeí se to snad mnohému nem alý skok zdáti,
an z t o h o , že Kristus swé z m rtw ých wstánj předp o w ě d š l, u zaw řjti c h c i, že skutečně
w ý c h w sta l;
také z mrt­
a před ce se musjm přiznati, že toto
před p ow ězen j K ristow o samo w sobe
n ý m , ano takm ěř neom ylným
postaeitedl-
swého skutečného
w yp ln en j zdá se mi b ýti rukogem stwjm .
Nechci
s ic e , gako se snad m nohý dom ýšlj, ř jc i:
Kristus,
že z m rtw ých wstane, p ř e d p o w ě d e l,
a proto také
gak ožto Bůh swé slowo splniti m usel; ale bez ohle­
du na geh o
z rartwých
b o ž s tw j,
wstánj
kteréž owšem teprw skrze
neykrásněgi w y n ik lo ,
ta ere-
tedlnost a bezpečnost,
swé p ř e d p o w ě d ě l ,
s kterau slawné wzkřjšenj
a ten úm ysl,
čině toto p ředpow ězen j , tjm
g jm ž se řjd il,
neysilněgšjm
geh o
z m rtw ých wstánj gest mi důkazem.
G akož w předešlém §, w id ěli gsme, že Kristus
negenom se swými učedlnjky častěgi o swém budaucjin w zk řjšen j m lu w il, ale i swým
neyauhlaw-
něgšjm n epřátelů m ,
Fariseům a zákonnjlcňm, w jc
než gedenkráte
p ře d p o w ě d ě l;
s kteraužto
ge
zapečetiwše
osadili, patrně sw ěd čj,
wězenj smysl
h rob ,
a ta opatrnost,
wogenskau strážj
ž e p ra w ý onoho p řed p o ­
chápali gsau.
A z gakého inedle úmyslu p řed p o w ěd ěl Spa­
sitel swé
ně,
z m rtw ý ch wstánj ?
gak ožto
na ten
O dw oláw al
neym ocněgšj d íik a z , g jm ž
swau Messiášskau důstognost p o tw r d iti,
swého učenj chtěl
se na
zpečetiti.
a prawdu
U čenj K ristow o má
takowau dokonalost a swatost do sebe,
že
srdce
každého , kdož nestranně a upřjm ě prawdu hledá,
gjm ati musj. N ad to Spasitel, hlásage praw é božské
učenj , mnoho ukázal skutku od Otce nebeského,
mnoho učinil zázraků o s w ě d ču g jejc h ,
že od Boha
poslán g e s t ; a p ř e d c e , že skutečně gest t e n ,
něhož
se
w y d á w a l,
že
ode wšech
úplné
za
w jry
zasluhuge, mělo teprw dokázati se po geh o smrti
skrze
geh o
z m rtw ých
mělo p ro g e w iti
a Messiáš,
což
dobře
se,
čili
pauhý
pam atowati
to ani nepom yslil
wstánj.
zdali
cos
/
Po
geh o smrti
b o žsk ý w yslanec gest
podw odnjk
slu šj,
gesto
podobného
a
lh á ř ;
žádný
a
na
žádali , K ri-
stus sám tuto přetěžkau zkausku učenj swému usta­
n o v il.
U w á ž il-li kdo tuto w ěc b e d liw ě g i,
tedy
se g iž směle tá ž i: N echá-li pak se to gen jmysliti,
žeh y b y l Kristus swé z m rtw ých
wstánj tak zře-
tedlně p ř e d p o w ě d ě l, k d y b y b y l , že gisté wstane?
b ez w šj pochybnosti new ěděl ?
C o ž b y b y l,
zaslj-
biw ke stwrzenj učenj swého důkaz, sobě naprosto
n em ožn ý,
g ižto
učinil g in é h o ,
než
tři léta hlásal a krw j
že
by
byl
wjru,
swau z p e č e t il, w ge-
diném okam ženj w y w r á til, a w7šecky d i w y , které
za žiw a č in il, ged in ým ust sw ých dechem porazil
a zn ičil ?
N ew yhledáw ala íoh o g iž lidská opatr­
nost od Spasitele,
poznáno gsa u c,
saustawu toho u čen j,
w nitřnj swau dokonalostj
mu nepokaženému srdci se I j b j , ra d ěg i
na zázrak y g iž
kteréžto
w yk on an é,
každé­
podpjrati
nežli k g eg jm u
stwr­
zenj geště zasljbiti d ů k a z, g en žb y geh o m oc da­
leko b y l
p ře w y šo w a l?
N em uselo-liž mu
napad-
nauti, že new ěřjcj ž i d , nadarmo oček á w age wyplněnj onoho před p ow ězen j, s ausměskem přistaupj
k hrobu a zw olá :
w e třech dnech
Ty,
zase
gen ž bořjs chrám Páně a
w ysta w u g eš,
hrob u , a o k a ž , že gsi syn
B o ž j,
wstaň nynj z
za něhož
gsi
se w ydáw al, dokaž, že gsi w jc e nežli pauhý podw o d n jk ?
W
skutku, Kaifáš a geh o towaryši
ne­
b y li w stawu nic pro Kristow u pow ěst a geh o uče­
nj zhaubněgsjho w ym ysliti, gako k d y ž b y b yli roztrausili m ezi lid e m ,
že zasljbil třetjh o dne wstáti
z m r tw ý c h , a pak
o k á z a li, že newstal.
zhaubuau le s t ,
A
tuto
za nižto b y se chytrost těch ney-
¡uihlawněgsjch nepřátel R ristow ých
styděti,
m ěl-liž Kristus sám
njinu djlu svvému? M el-liž
nebyla musela
obrátiti proti wlast-
beze wsj p o třeb y tako-
wau sobě samému určiti zkaisšku, při kteréž patrné
nic by n eb yl w y z js k a l,
til?
ale celau swau sláwu ztra­
N e , něco podobného do Spasitele se d o m ý­
šleli, gest bráti g e g w podezřenj pošetilosti té ney-
wětšj. A nalezám e-liž něčeho w geh o ostatnjm živvotě ,
což b y ono podezřenj gen poněkud m ohlo
osprawedlniti ?
N ew yn ik a l
nade w šeck y spoluwěké
neywětšj
geho
On
swé ?
rozumem
N ew y sw jtá -liž ta
opatrnost a maudrost z
ž iw o ta ?
C iliž
Fariseowé a z á k o n n jc i,
daleko
každého
neoněměli geh o
kroku
nepřátelé,
k d yk oli otew řel usta swá,
geho m audrostj gsauce zastjněni a zahanbeni ? Z d a ­
liž nesedáwali i t i , gen ž b y li mistři w Is ra e li, rá­
di u geh o nohau,
na slowa žiw ota w ě č n é h o , p ly -
naucj od geh o rtů bedliw ě
pak tato hluboká
pozoru gjce ?
maudrost ,
K tera k
kteraužto na obloze
negen te h d e g š jh o , ale i w šecli budaucjch wěků co
slunce se stkwj , nechá se srownati s tau nepochopitedlnau zpozd ilostj m y s li,
gen žto
nedá, pakli swé z m rtw ých
se w ym lu w iti
wstánj p řed p ow ěd ěl,
wěda, že s to nenj , aby také skutečně z m rtw ých
wstal ?
W praw dě , nechci-li
nemožnost samu za
možnau pokládati, nechci-li připustiti, že Spasitele
kdykoli p řed sw ým i u čedlnjky
aneb p ře d
sw ým i
nepřátely o swém w zkřjšenj m luwil, netoliko geh o
nadpřirozená m audrostj ale i wšechen zd raw ý ro z ­
um opustil:
tedy nemohu gináče sauditi,
než že
g en proto tak z g e w n ě
a zřetedln ě o swém z mrt­
w ý c h wstánj m lu w il, poněwadž b ez wšj pochyb,
nosti o něm m ěl gistotu.
A tak mohu tedy, žádné­
h o nebera ohledu na hodnowěrné a g-isté swědectwj
t ě c h , gen ž K rista po g e h o z m rtw ých
d ě l i , s njm m luwili a
kali,
g e d li,
wstánj wi-
a g eh o ran se dotý­
b eze wšeho p ř e p jn á n jř jc i: Kristus swé z mrt­
w ý c h wstánj před p ow ěd ěl
sm ěle,
a protož vvstal
také g isté. *)
§• 15-
A tak wěčnému swému králowstwj základ 'po­
ložil nepohnul e d ln ý .
G estliže ze w š e h o , což gsem
n e s l, gak ož se dom ýšljm ,
*)
gasna w y p lý v v á , že z
M o h l t b y m i , kdo p o c h y b n o sti r á d
že K r i s t u s ,
p ř e d p o w jd a g e
sw é
te č n ě
n e p ř á t e lé
J e ž jš o w i ,
w y m ý š lj,
nam jtoauti,
z m rtw ý c h
s w é u č e d ln jk y s p o l é h a l , k te řj ,
u n é s t i m ě li,
až posud před­
W s t á n j,
g a k o ž se o h á w a li
geho
m rtw é
tě lo
z
o d p o r u s t o g j , m u s jm
ta k o w ý
o č e k á w a t i,
m áni ?
p ři
sm ěl
o d w á žn é
k te ré m ž b y
po
se
sw é
n a d á ti,
m y s li
n e ž li
z d a liž p a k b y to za se
zgevně,
o p u s tj
w ě tšj
za
od
ž iw a
od
na
když
A
býtby
n ic h
n ic h
n e b y la
h o u č in iti ?
cestu ,
byl
ano d o c e la
N e z p ě č u g e - l i se z d r a w ý
ro z u m
sku­
srdnatasti
s h le d a l:
z p o z d ilo s t
n e y a u h la w n e g š jm
zná­
nastane
swé
nepřátelům
p ř e d p o w ě d jt i , a ta k s w é m u o b in y sln é m u p o d w o d u
w ě t š j p ře k á ž k u p o lo ž iti w
mohl
Apoštolů
d ok o n ale
'že
ho ?
byl
n e y w ě tš j
sw ým
aupluém
pak
o n i s a m i n e y w jc e b y l i okla­
to
v š ic h n i
s m r ti
z m rtw ý c h w stán j
G ak
m u g e g i c h b á z liw o s t
N ep ře d p o w ě d ě l
n e b e z p e č e n s tw j ,
te čn é
se p ře d e t á z a t i :
důkaz
N e b y ia -liž
ma ?
hrobu
A w š a k , a b y c h nic n e ře k l o to m , že tento
p o d w o d s z n á m a u s w a to stj ž iw o ta S p a t it e lo w a w
K r is t u s
11a
sku­
ney-
nemožným
z podobné
p o š e tilo s ti w in it i K r is t a j i g e n g a k o č lo w ě k a , b e z ohle­
du
n a g e h o b o ž s tw j ?
m rtwých wstánj našeho
Spasitele
gak ožto
pečet
geho Messiášské důstognosti musj powažowáno býti,
tedy gest i neméně
Kristow a,
patrn o,
gen ž trwati má
že
weskerá cjrk ew
až do skonánj
swěta,
na této w eliké události zakládá se.
W stjnu toho w elebného stromu,
genž z h oř­
čičného zrnka dospěl k takowé w elik o sti, že rato­
lesti geh o po celé takm ěř zem i se rozk lá d a gj, těm
neymocněgšjm
a neyw zdělaněgšjm národům b e z ­
pečné ochrany poskytugjce^
11j n i :
C ož
pak asi
zrůstu tohoto strom u,
tážem e se s podiw e-
přispělo
co
k tak wznesenému
mu poskytuge až posud
žiw jcj štá w y, že se bez prom ěny zelen á , a w ětw e
swé w ž d y dál a dál rozšiřu ge?
K d e gest ten po-
stačitedlný, d ů w o d , z něhož bychom sobě bytnost
a ry c h lý zrůst křestanstwa m ohli
se to m ohlo stá ti, že w ůkol
w ylo žiti ?
G ak
k řjž e Kristowa, genž
pohanům byl pošetilost/', a Ziclům pohoršenjm,
w krátkém čase
Ž id é a pohan é,
wěky b ýti rozlau čen i,
máždili ?
w gednu
zd a gjc e
cjrkew
Sw ědectw j pjsem sw atých
gakož postačitedlný d ů w o d ,
se
se na
shro­
udáwá nám,
z něhož bychom
si
w yložiti m ohli tu neyw ětsj a neypodiw něgsj změnu
we swětě , založen j totiž cjrk w e K ristow y
ceninách
židow ského
na z řj-
a pohanského náboženstwj,
s mrtwých wstánj Kristowo,
gen ž gest gako k o ­
runa wšech ostatnjch zá zra k ů , a neypatrněgšj dů­
kaz nadpřirozené díistognosti g e h o ;
pred geh o smrtj učedlnjci geh o
geg swýin Pánem
tak
ž e , an
wesměs nazýw ali
a M istrem , po geh o smrti ten,
g e h o žto newera p řjslow jm se stala, swým a rukama
ohledaw g eh o r á n y , přinucen b y l nazýw ati
geg
sw ým Bohem. * ) P o swém z m rtw ých wstánj byl
Spasitel i w ůbec za Boha u znán,
b y lo g eh o
ugistěno ,
k ř jž i
a tjm
samým
to w elik é w jtězstw j nad swrětem
A z budu po-
o němž on sám p r a w il:
w ýšen od z e m ě , tvšecko potáhnu k sobě šetrné­
mu. * * )
a s jlu ,
P o zn á w alit gsau dobře
kteraužto k oswědčenj
A poštolé
tu moc
božstw j Kristowa,
a k dokázánj p ra w d y g eh o náboženstwj, Kristowo
z m rtw ých w stánj do sebe m á ; a p rotož at wystaup ili
k d e k o li,
wšudy moc/
welikau swědectwj
w ydáw nli o w zkřjšenj Ježjše Krista Pána na­
šeho. * * * ) A í Židům kázali aneb pohanům ; at w
Jerusalémě w ystaupili anebo na A reop a gu pozdwihli hlasu swého, (Skut. A p . 2, 32. 17, 3 1 .)
w ždy-
c k y z m rtw ý ch wstánj K ristow o b ylo hlawnjm ob­
sahem g e g ic h
řeči, * * * * )
a tjm neypodstatněgsjm
důw odem , g jm ž stw rzow ali prawdu učenj swého;
a kd ožk oli
toto
učenj
p ř ig a li,
aneb až podnes
p ř ig jm a g j , skrze K ristow o z m rtw ých wstánj při­
g a li neb p ř ig jm a g j g e ;
tak že sm ěle řjc i mohu,
ž e křesíanstw o hned w sw ém prw njm počátku na
tuto na w ěk y pamětnau
událost
založen o bywsi,
až posud na ni podpjrá se.
M o h lo íb y se owsem ř jc i, že A poštolé zázraky,
kteréž ká žjce sami
* ) J an 20, 28.
A p . 3, 15.
** )
k o n a li,
křestanstwj cestu <Io
Jílu 12, 32. * * * ) S k . A p . 4, 33. • * * ♦ ) Sk.
10. 40. 10, 13, 30. 17,
1
—
3.
swěta klestili
gsau.
Owšem
b y lo zázraků třeba,
aby hlatatelé sw. Ew angelium přjstupu
srdci
nalezli k
a p ro to ž pohvrzowcd B ůh řeči
lidském u,
gegich následugjcjtni diwy. M ar.1 6,2 0.
z m rtw ých wstánj Spasitele, gako b y lo
A wšak
základem
w jry apoštolů , tak též bylo základem g e g ic h nad­
přirozených skutků,
kteréž toliko
w e gménu Je-
žjse Krista w ykonáwali. Skut. A p . 3, 6. A protož,
gestliže praw diw á
gsau slowa
učeného H u g a :
*)
„W elebn é stawenj křestanstwa w málu létech strogem Supernaturalisma s e w y z d w ililo ,
a ob yw a teii
z m nohých zem j w krátkosti b y lo naplněno:“
i gá,
ga k ž se dom njw ám ,
silnegsj
slaup
od p raw d y se daleko
ze ten hlrtwnj, ten
neuchýljm , řeknu-li,
tedy
onoho stroge
ney-
bylo z mrtwých
wstánj Kristowo.
ZáwěreTt.
Tak
se mi zdá ted y to wnitřnj
němž K ristow o
k zgew en j
s p o g e n j, w
z m rtw ých w stán j, gak ož událost
Božjm u
p ř in á le ž jc j,
s ostatnj
sau-
stawau téhož zgew en j stogj , poněkud wyswětleno.
Gakož g iž
powaha
této
úlohy
patrně
na g ew o
dáwá, takowé gsem m ěl čtenáře
na m y sli,
o skutečnosti božského
negen
zge w e n j
k te ij
nepoch y-
bugj, alebrž w děčným srdcem g e p řig jm a g j. XJkázaw ono
auzké s p o g e n j,
* ) E in le itu n g ' in
A a ll íig e.
d ie
B.
des
n edržel
N.
B.
gsem
V o rre d e
za w ěc
zur
d ritt e n
p o třeb n a u ,
wyvvraceti
n á m jtk y , gen ž
n ik d ý
ho, kdož zřetedln ě
se snažil :
n ik oli
nemohau ovviklati wjru to­
p o zn á vá , co gsem wyswětliíi
z m rtw ých
snad událost
beze wšeho
prosťřednj clen g e s t,
w ý zákon w gednotu
zákon
odkudkoli wzaté
totiž
wsem ten
že
w šelik é,
nemůže
wstánj
spogenj,
tak že ani starý
w y p ln ě n ,
zrust cjrk w e K ristow y
ale o-
g en ž starý a no-
sp o g u g e ;
slauti
Kristowo
ani počátek a
postačitedlně
nemůže býti
w ylo žen , pakli newstal Kristus tak, g a k to o něm
E w a n gelistow é w yp ra w u g j.
T o t b y m ěli uwážiti
w šick n i, k d ož nám swrchu dotčené
A ndacht , a tomu
véh o
křestanstwj
podobné
prameny
spisy
Stunden der
co
čisté
pra­
w y c h w a lu g j; uwážiti
b y m ěli , prawjm , že kdo z m rtw ých wstánj K ri­
stowo
v e š k e ré
w y w r a c j,
aneb
zgew en j
n édom njw á,
že
w
usiluge
pochybnost
poraziti.
uwozuge,
A t se nikdo
zgewené náboženstwj,
klesne-li
'přivozené aneb rozumné na g eh o mjsto nastaupj,
a g e docela w y p ln j!
pečn ý om yl.
B y ltb y
to w eliký a nebez­
Z a našeho wěku g iž
b o w a ti, že pauhý rozum
nenj w stawu
p a k li té pewné skály zgew en j
zad ržeti , aby w bezednau
upadl.
nelze pochy-
B ožj ho
člowěka,
se spustil,
prohlubeň new ěry ne­
A že newěra s rozpásanostj mrawů, iheo-
retická (p a k li tak řjc i mohu) bohaprázdnost s prak*
tickau ruku w ruce kráčj , —
topisow é zw lášt
zaznamenali
owsem
našeho
důkaz.
pro každé
W
wěku
tom to
křestanské,
toho b o h u žel! len egeden
ohledu
smutný
gestit to
člowěčenstwa
mi'
lowné srdce na neyw eyš bolestná w ěc w id e t i, an
w tak m nohých křestanských zem jch newěra co
pekelná
w ztek lice
mrawopoíiestnosti j
k
záhubě
sw ornosti,
národů a
lc zkáze
pokoge
a
obecné
blaženosti, w ž d y op o w á žliw ě g i pozd w ih u ge h law y
swé.
A wšak, p orážj-li patřenj na ten b jd n ý staw,
w němž za
našich časů křestanstwo zde onde se
nalézá ^ m ysl křesťana : ted y mu w zezřen j
nulosti opět ú těchy
dodáwá,
božskau ochranu w zbuzuge
posud
z každého b o g e ,
a k důwěrnosti w
ho,
an w i d j ,
že až
k terýžto brány pekelné
roznj t ily , cjrk ew K ristow a
něgšj w yn ikla g e s t ;
do m i­
g en krásněgšj
a slaw-
docela gsauc w tom podobna
božskému swému za k lad ateli,
sebe samého, učiněn
gsa
smrti, smrti pak křjže,
kterýžto
ponjžil
poslušným
až do
Pročež i Bůh w y w ý =
šil ho, a dal gemu g m é n o , kteréž
wšeliké g m én o : aby
we gménu
gest nad
Ježjše každá
koleno klekalo nebeských , zemských , i pekelnjch ,
a každý gazyk wyznáwal, že P á n
stus w sláwě gest Boha Otce. *)
')
Filip.
2,
to —
n .
Ježjs Kri­
H e z ž e n s tw j.
V i t a c o n ju g a lis a lt o s et g e n e r o s o s s p ir itu s f r a n g it .
Seneca.
I.
Pěkný staw , gegž k n ěz při sw ětlozáři
Sw azkem požehnaným utwořj,
G egž na zem i smrt gen ro zb o ř]
O d clialaupky až na trůn k m ocnáři:
K d y ž čistá m ilost w ozdob n é tw áři
Panny ctné k m ládenci zahoř],
"W těle gednom duše dw ě stw ořj,
Sljbjcj si w ěrn ost při oltářiW š a k před sew zetj to šlechetněgšj —
T o t duchů w elk ý c h p ře d s e w z e tj!
P otla čit z e wšech cit n eym o c n ěg š j;
W jc po lá sk y kau zlech nezatau žit:
N ež ■— čjm srdce w chrám se posw ětj —
Bohu o d d a n ý , w ž d y Bohu sla u žit!
II.
O ko mé zřj w oln ě k protkaném u
H w ězd a m i sk w ě lý m i blankytu,
W
lehkém w šj časnosti p o zb y tu
K u předmětu lásky přeslawném u,
L á sk y neyčistšj — Ježjši swénni
W
swatém Serafjnů saucitu,
S němau djkau w srdce zákrytu,
Iv Pánu swěta , K ristu přemilému.
Co si Ijbj pán , tam má gde tauha,
Co si chwálj l i d , nemám p o z o r ; —
A c h ! žeT aučinek se bljžj zdlatiha !
Bych gá w počtu Páně stál milenců,
W y mně buďte naděge i w z o r ,
W a ln j ků row é sw atých učenců !
III.
W y gste w šec k o , i to neym ilegšj
K la d li Gemu w oltář oběti,
G eg raagjce gen w swé paměti
Láskau wetknutého neywraucněgŠj.
Odpůrců nátisky neyljtěgšj
Proň wám lehko b y lo snášeti,
N ik d o neslyšel wás iípěti
Podstaupjcjch smrt i neykrutěgšj.
K d o ž wašj mi lásky stálé w ýši,
K d o ž geg) mi blaubku zwěstnge ?
Nagdu slo w pro ni w g azyk u rjši ?
Menšj láskau ten , kd o g i děljw á,
T e n z celého srdce miluge,
K d o genom pro gednu w ěc hořjw á.
IV .
Smyslnost) w ázan ý duch aupj,
Ledvva pauta slzam i w la ž j;
T a k se w ýše nésti nesnažj —
O sw o b o ď ho , a k nebesům staupj,
Staw ten nikdo dra ze n e w y k a u p j!
U lew a starost) g e g blaž),
L e t cizá mu zw ů le nesrážj,
Cit geho hlaupá hrdost nelaupj.
Z daž cjl w yššj něco tomu sk rýw á ,
G egž newábj marnost w ezd egšj?
Genž w za l)b en f B ožjm okřjw á?
A n e c h t p a d n e — padne gen s a m o t n ý :
asopia pro katot. ducliow. V II. 4.
9
Mistru swému gest podobněgšj —
Potřen žehná w pádu sw ět k lo p o tn ý .
V.
O gak skutky w elké podniknauti
M ůže duch sw o b o d n ý člow ěka,
W
Časnosti-li chrámě nekleká,
M o cn ý wášnjm se sw ogjin w ym knauti.
T a m se geho srdci gest wypnauti,
K d e se hněw a zlob a new zteká,
K d e zw olen ců s palmau Pán čeká,
T a m to mjsto , kde chce w slasti plauti.
P o h leď na p lo d y w ěd w yššjch w ábné,
H le ď na stw ů ry umu časného,
O bd iw em duch tw ů g slabý ochabne.
P ře d m ěty , kde sám i čas m oc ztrácel,
W
těch lz e ducha zřjt gen čistého —
Genž co o tro k tělu daň nesplácel.
V I.
N eyw ětšj w y r e k o w é , k d y ž ctnosti
O ch ran y w p o ro b ě žádaly,
Genom na K rista gste zjra li,
Na křjž geho, korauhew b la h osti!
Kristus b y l wám pram enem m ilosti,
Odtud slast g s te , sjlu čerpali,
On wám w zo re m b y l , s njm hljdali
K a žd é muce w y wstřjc b ez auzkosti.
P ro K rista gste n epřjteli přáli,
Kristus b y l wám spásau w sauženj,
W
neŠtěstj gste s K ristem mužně stáli.
Ž iw o t wáš b y l Geho láska čistá
W aše smrt —* pleseyte ! — W zk řjšen j
Dá wám G eg i ž iw o t , — dá p ro K ris ta !
Á)
1.
Literatura.
M odlitby katolické w duchu zJaté k n ih y T o ­
máše Kem penského o následowánj Krista Pána*
O d A inc. Zahradníka, faráře Křešického.
P r a z e 1835.
"W
U Martina Weureutra kněhkupce»
212 sir,
m
‘fl-ato
m odlicj kniha w zdělána gest p o d lé známé
a nade v š ec k u pochwalu w yw ý šen é kn ihy
sledowánj K rista P,
A c k o liw
o n á-
dosawáde m ezi u ře-
iiým i rozhodn uto n en j, lid o b y wlastně půwodem
byl této knihy, *) nicméně o w ýb o rn o s ti gegj negen.
*) O b y č e g n ě p ř ip is u g e
P.
se
ta to k n ih a
T o m á š i K c in p e n sk c in ii.
o následotbánj K r.
jVInozj
p o k lá d a li
G erson a,
k a n c ljře u n iv e r s it y Pařjžsk e' z a p ů w o d a g e g j h o .
N edáw -
no a le d o w o d il g is t y F r a n c a u z , g m é n e m
dě ' v f líni p o d o bn ě w
z w lá s tn jm
lo ž e n g e s t p o d n á z w e m ;
V e r f a s s e r des
Buches
w S u lc b a c liu 1832) —
sp ise
D e n k s c h r ift
von
der
p rav ­
(d o n ě m č in y p ř e ­
über
den
N achfolge,
w ah ren
od W e i g l a
že k n ih a ta p o c h á z e ti m á od Jan a
G e r s o n a z C a b a lin o n il, o p a ta řá d u
Š tě p á n a w c ita d e le V e r c e lt s k é .
sw . B e n e d ik t a
I 1. G r e g o r y
w S r p n u 1830 h a n t ik w á r a T e c h e n e r a w
k n ih y : de Im ita tio iie
Gregory
,
k terý
P a ř jž i
se do 13 w ě k u
*
u sw .
n a š e l to tiž
ru k o p is
p řin á le ž e t!
ged n o tliw j
slowntnj m nžow é, *) n ob rž celá po k o­
lenj gako gednjm hlasem se pronesli.
W ygjinagjce
pjsmo sw . nebyla za lidské paměti žádná kniha to­
likráte w ydána, do tolik era gazyků přeložena gako
tato.
Kdo
w y p r a w j w ešk eré to
d o b ré , co tauto
knihau u w šech , gesto gj w zbožném úmyslu užj­
w ali ,
způsobeno gest?
K d o ž sečte oněrh tisjců,
u nichž ctné úm ysly w z b u d ila , nábožné city ro znjtila, a ge k šlechetném činům p o w zb u d ila ? P ro ­
tož w e lm i
ch w alitebné
b y lo
předsew zetj
našeho
h o rliw ě aučinného pana w lastence , genž tuto zlatau knihu w m odlicj
této
knjžku zam ěn il, b y také w
způsobe k nábožnému w zdělánj posluhowala.
Zasluhuge-li p. sp. g iž za tuto užitečnau proměnu
upřjm ných djků našich,
te d y
dwognásob
wděč-
nostj gsme mu zaw ázáni, že se spolu také wynasnažil,
b y obsah
onoho spisu
o následowánj
nyněgšj w zd ělan osti přim ěřil.
hornosti oné kn ih y
K r . stupni
N eb ol při wšj w ý -
o následowánj K ris ta předce
z d á l, a p o ¿jedné s t ra n ě desk ř a d u g m e n o b s a h o w a l z ro d u
de A d v o c a ť is
b y li.
(ny nj Jíro g a rd o ),
*5 p jse n in o s tj
k t e ř j w drže nj této knihy
té to r o d in y , g ic h ž G r e g o r y
použiti
m o h l , d o k a z u g e se , že ro d in a g iž r o k u 1349 tuto knihu
w
u ž jw á n j s w é m m ě l a ; n e m ů ž e t t e d y od T o m . K em pen -
sk élio p o c h á z e ti , n ebo t on t e p r w 1380 se n a ro d il.
to n a s w ě d č u g e
1.
p a trn á
ř e lio lj sw . B e n e d ik t a ,
stegn o st
že
d ik tin s k é h o se p sá n a g e s t .
m ra v n ý ch
k n ih a ta od
n a s w ě t lo w y g i t i p ro zá k a z ř e h o le :
m o n a c h u s h a b e r e p r o p r iu m .
řá d
Z té
t o lik b e z e g m e n n ý e li spisů,
P o d p is : L i b e r A b b a t is
k rá te w
g in é m ru k o p is u
s r o v n a l.
* ) F o u t e n e lle , L e i b n i l z .
ř e h o ln jk a
2. M u s e la k n ih a
Ne
gako
J oh an n is
praesuinnt
nem á
žádný
B e n ed ik tin sk y .
G ersen
té ž k n ih y ,
Ben e­
b e z e gm éna
qui<5
p ř jě i n y
M im o
p ra w id c l s
n a lé z á
k terau
p.
3.
se tři­
G re g o ry
se zapřjti nedá, že r á z tehdegšjho w ě k u na mnoha
mjstech má na čele.
S p is o w a t e l činil
sobě
w elm i
pošm ourný o b r a z o 6wětě , a ukládá začasté w ě c i ,
kteréž — d o s l o w n ě - l i ge w e z m e m e , dle
nyn ěgšjch
náhledů p ř e p ia té se b ý ti zdagj.
T a k se za gisté n e s r o w n á w á
dau,
když
se lam k l a d e ; L i b .
altissima et utilissima l e c t i o ,
zew rnb
1, c. 2.
sui
s praw I í a e c est
ipsins v e r a
co-
gnitio et despectio. 2 L i b . tO c. Omneš deliciae m undanae aut va n ae
sunt aut turpes.
L i b , 3, 13.
Ita
subjectum et parvulu m le ex h ib e , ut omneš super
te ambulare possint, et sicut luturn platearum c o n culcare. L i b . 3, 42,
bus affectibus
Ita mortuus esse debes t a li —
d ile c to ru m
h o m in u m ,
ut quantum
ad te p ertin et, sine o m n i humano optares esse c o n s o rtio . — L i b . 3, 43.
A notis et caris o p o r t e t e l o n -
g a r i , et ab o m n i t e m p o r a l i s o l a t io 'm e n t e m ten ere
privatam , a t. d . T a t o a g im p o d o b n á p o ž a d o w á n j
hodj se snad ge d in é tuhým řeholnjk ům , p r o
réž ona kn jž k a w lastně sepsána gest.
z d rž e l se w e l m i p r o z ř e te d ln ě
rad , mjstem něco
p r o m ě n iw ,
p. spis.
Tak
sm ysl p o d l o ž i w ,
u př.
,,o řeholnjm
kap.
ziw ole“
nadepsali g i m o h l :
O p o w in n o s te c h
neb
také kapitulám docela g i n ý
gakýž
obecenstwu přjměřeněgšj a užitečněgšj
<lil.
těchto
w y p u s t i w , mjstem p ř id a w
mnohým
a sice t a k o w ý
náš
kte­
Z té p ř jč in y
11.
kn ih y
pfep ra co w al
O stálosti
dobrého
4.
nyněgšjmu
b ý ti
sau-
n ad e p s a n a u :
tak ,
že
práwě
xv dohrám. K a p . 19,
ře h o ln jk a , p r o m ě n i l : O
ro z h o r le n ) se ku křesťanskému ž i w o b y t j . K a p . 20.
0 m ilo w á n j samotnosti a mlčeliwosti, z n j : O před­
sewzetj
prospěšn éh o
samotenstwj. K a p . 21.
s sebau o b c o w á n j w tichém
O nabádán)
se k dobrém u,
n e w y g á d ř u g e , co lat. t e x t
tio n e
ale
p ra w j:
c o rd is .
Proč
ne
půwodnj
spis.
o následowánj
De
com puno-
o skraušenosti ? —
Kr.
Gakož
n ed b a ge o
z p r á w n o s t slohu, g e n w ě c samu p řed očima m ě l:
ta k n a p ro ti
tomu náš sk la d a tel k w e lik é m u
pro~
spěchu s w é k n i h y w sličné a p r á w ě k la s s ic k é ,
při
tom p a k každém u srozurnitedlné češtině g i sepsali
se w y n a s n a ž il.
Po
m o d lit b á c h ,
dle násled. K r . w zděla n ý ch ,
n asledu ge p ř j d a w e k g i n ý c h m o d lit e b , g a k o : rann jc h , w e č e r n jc h , inešnjch, na r o z l i č n é
slaw nosti a
s w á l k y , g e n ž z wětšj části k r o z n j c e n j p o b o ž n o s t i
w e l m i gsau způsobné.
p a n sp.
obšjrnau
Pro
z b jr k u
wětšj u ž ite k
nábožných
p ř ip o g il
pjsnj w do-
mácj i w e ř e g n é p o b o ž n o s t i w Cechách obyčegných,
k t e r é ž , p o k u d nám p o w ě d o m o , w ž á d n é
m o d lic j k n i z e
tak
hogně
m agj přes 60 stránek.
každém u w e l i c e
nowěgšj
se n en a ch á zegj.
T jm
se zagisté
z a w d ě č i l , a žá d a li
g e g w tom w š i c k n i n o w ě g š j
Za gj-
gednomu
bychom ,
m o d lic jc h
by
k n ih wy^-
d a w a te lé n á s le d o w a li , n e b o í s w r c h o w a n ý gest čas,
w šj snažnost) o to p e č o w a t i , b y onen lcrásný oby^
č eg předků n aš ich , ge n ž p ři ka ž d é p ř jl e ž i t o s t iH o s ­
p o d in u c h w a l o z p ě w y p r o z p ě w o w a l i ,
o p ět o žiw en
a z w eleb en byl.
K n ih a
tato
poraučj
se
ta ké
w šem
ctitelům
ela w n é p a m á tk y p. Jos. H urdálka, b ý w a l é h o biskupa
L i t o m ě ř i c k é h o , k te r é m u g i ž r. 1831
o d skladatele
připsána b y la , ge n ž připsánj to se z g e w n a u radostj
gest přigal.
K wětšj o z d o b ě
p řid á n o d p. w y d a -
w a te le p ě k n ý o b rá z e k . Ostatně tisk a p a p jr pěk n ý ,
F r . Př,
2.
Z a h rá d k a d jte k d o b r ý c h , obsahugjcj w sobě :
N o w ý katechismus
n áb ožen stw j
křesťanského
ew a n g e lic k y re form o w a n éh o a některé n ow é
m o d li t b y a pjsně, od J o z e fa S a la tra y kazatele
s lo w a B o ž jh o
w Chlebjch.
W
Praze
1832 u
B oh um ila H á z e synů, 112 stran.
Smutná
pominula,
a šk o d liw á in lo le r a n c j
dřew njch časů
Protestan tů m w z e m i našj gest přjčinau
n ábožen stw j
tolik
swobody
propůgčeno,
žet
o-
wšem s p o k o g e n i b ý t i mohau,
C h le b s k ý pan pastor
Salatnay p ln é h o
mjstě
pokoge
na
s w ém p o ž jw á ,
a ž á d n ý mu w hlásánj toho , co ž on p o d lé n e y l e p šjho w ě d o m j s w é h o p o k lá d á za s lo w o B o ž j, i n é y itienšj p ř e k á ž k y nečin j.
Swobodno
mu
také gest,
to nábožen stw j křestanské, k t e r é ž se mu dle smyslu
geho z d á b ý t i „ o w o c e z d r a w é a d o b r é ,“
swělu p ř e d k l á d a t i ,
djtek d o b r ý c h “
gakož
p a k i geho
i pjsemně
„Zahrádka
od p r o z ř e te d ln é , m au dré cen su ry
Pražské za d o b r ý m i d ů w o d y k tisku zm o cn ěna b y la .
Nicméně
Pan
Sala tnay w
do b rý ch [ p r á w a
so bě
té
sw é
osobuge,
z a h rá d ce
k t e r é ž mu
d jtek
n i k o li
nenálež]. N i k o l i mu za gisté dle s l o w a B o ž jh o anebo
i dle z d r a w é h o r o z u m u d o w o l e n o nenj, ka to lic k a u
w jru
a
k a to lic k a u
směšnau činiti.
djtek d o b r ý c h ,“
W
cjrk ew
h a n liw ě p o z y w a t i ,
skutkut on w e s w é
a
„zahrádce
p r o l i katoljkůin o b y č e g e m ,
swa-
té/nu e w a n g e liu m w e l m i o d p o r n ý m , w š e lik y c h n e ctných důtek a tak ře čen ých špiček u ž j w á ,
každý čtenář nechutné , bjd n é
zahrádky
a aby
geho
na
každé mjsto , na k t e r é m ž k a to ljk ů m ránu n ěgakau
chce w s e k n a u t i,
do oka bigjcjtn
b y lp o zo re n ,
¡)jsmem
dal
mjsta tato wětšjm,
w y tis k n a u ti.
Pak u
pi) kladu g i ž na stránce osmé n e p o c h y b n ě na k a l o -
/
I j k y w z ta h u g e
mjsto a p o š t o l o w o , na k t e r é m ž se
m lu w j o l i d e c h ,
,,g e g ic h ž to
n em a u dré
srd ce
gest
z a tm ju Q j k t e ř j ž , m ě w š e se za m a u d r é , b l á z n i uči­
něni gsau, a k teřjž z m ě n il i slá w u neporušitedlného
Boha
w
podobenstwj
p o ru šitedln éh o
člow eka, i
pta ctw a i h o w a d č l w e r n o h ý c h i z e m ě p l a z ů ,“
1,
2 Í — 23,
ně spjsek
o n en
t e d y žádného
z le h č u g p m e , a c e n y mu irgjmáme:
z w láš tn jh o jsaudu ni o vrěcech, ni o
češtině geho n e w y n á š jm e .
c h w á l j , špatná a l e ,
b y la , p ře d c e
to z d e
lljra.
A b y se n e z d á l o , že z pauhé z lé vrás­
by
žádnému
D o b r á kniha sama sebe
i na
w
vrysost
w y ch w á len a
h o d n epřig de.
T o lik o
o zn a m p g e m e , že ona „ Z a h r á d k a djtek do­
b r ý c h , “ ge n ž n i k o l i o v ro c e čistého a ú p ln ě k a toli­
ckého n e n e s e , n icm én ě z d e o n d e i w rukau kato­
lick é h o
lidu
sprostého
snadno g e d o w a t é h o
w a d ž sauditi
přjčinau
se n a c h á z j,
owoce
trhati
k t e r ý b y w nj
m o h l,
poně-
neumj a snadno oklam án b ý w á .
duchownj
pastýřow é
pozorní
buďte
Tau
na
onu zahrádku p. p a s to ra S ala tn aye, a w y s k y t l a - l i se
w k t e r é osadě , u k a lt e lid u ch atrnost g e g j , a p o učngle ho s l o w y
w ě řt e
apoštola Jana !
,,N eym ilegšj, ne-
k a ždém u duchu , ale zkušugte duchů, gsau-li
z B o h a ; nebo m n o z j falešnj p r o r o c i w y š l i na swět,‘ f
i
Jan. 4, 1. Poučugte lid, že se i n em o to r n á zdánj
a bludná
sm ýšlen j
lidská Ijčiti
a b a r w i t i nechá-
w a g j s l o w y pjsma s w a té h o , b y se pak m a r n ý w ý m y s l a b lu d l i d s k ý zd á l b ý ti p ra w d a u , wynešenau
usty šatného B o h a .
Poučugte z b o ž n ý
se i n e y s w ě tě g š j k n ih y
náš lid , že
z l e u ž jw a ti mSže , a že to,
c o ž se násilným , n e w h o d n ý m
spůsobem b i b li c k ý ­
mi s l o w y o bklá dá , nenj p r o t o
hued učenjm b ib li­
c k ý m a p r a w d a u křestanskau.
P o n u k n u t b y w ode
dw au p r o z ř e t e d l n ý c h a w e le b n ý c h rmižú kněžského
řádu našeho, knjž ečku gsem z h o t o w i l p o d n á p is e m :
„ Z a h r á d k a d jtek
d o b r ý c h , anebo w y s w ě t l e n j
k t e r ý c h učenj p r a w é
w jry
ně­
křestanské , doštěpená
od V in c e n c ia Z a h r a d n jk a ,“ kteráž co n e y d ř j w e w
Fráze
má.
z t is k á r n y a rcib isku pské
na
s w ě t lo w y g j i i
Z h o t o w i l gsem s k r o w n ič k ý spis
mi dáua b y la
ten to,
rada , na spůsob katechismu,
ga liž
od p.
pastora S ala tn ay e w y d a n é h o , wr otázkách a o d p o w ě d jc h ,
ač t o l i k o
c jr k w i w lastnjch ,
o
učenjch
a nechutně p o d o tč e n ý c h .
že w
Čechách
gednám ,
o d P, Salatnaye ale
geště
k a t o li c k é
nedůwodně
M rzu tá ? o w šem gest wěc>
proti L u te r o v i
a K a lw jn o w i
b o a o w a t i musjm , a n i L u t e r a K a l w j n
n ik d e t a k o -
w ý c h o d b o g n jk ů a od p ů rců n e n a l e z l i ,
německým i
p r o te s ta n ty
wěku
gako
našeho.
m ezi
Němečtj
protestanti n ik o li z a g isté negsau t a k o w j, g a c jž g s a u
naši A u g s b u r á c i a R e f o r m o w a n c i češtj.
štj t h e o lo g o w é
Protestan-
d á w n o w'še L u t e r i a n s lw j a Iv a l w i n -
stwj h rd ě p o š l a p a li ,
a t o lik o z ga k é si z d w o ř i l o s t i
a j i o l it i k y tak n a z w a n é r e f o r m á t o r y w e l e b j . D r z ý ,
chlad n ý a h u b en ý
rationalismus g e o p o g i l ,
a po­
kudž k w j ř e k a t o l ic k é náležj, i také w še , co ž r o z ­
um z e
sebe samého w á ž i t i
m ůže,
o d p o rn i n á b o ž e n s tw j našemu.
smušilé ,
teskné
p o tu d negsau
Z d r a w rý r o z u m z a ­
p r otesta n stw j
staré
podkopal
a
p o ra z il , a n ic nenj tak gisto a n e p o c h y b n o , gako
to , ž e
se
sw ět
w e d e n j m té h o ž
zd ra w éh o ro zu m u od ratio nalism u
sw éh o spjše ke
katolic ké
w
protestanský
c jrk w i
n e ž li k L u t e r o w i
a
K a lw jn o w i
obrátj.
V in c e n c Z a h ra d n jk .
3,
Re č
při
slaw ném
n ow ě AVoleného
posAvěcenj
s u p e rin t e n d e n t a p. Jana S elerin ih o
cjrkw e
ewang.
peštansko -
we
b u d in s k é
chrámě
dne
28’
- K w ě t n a 1834, av přjtomnosti 60 ew angelick ých
k n ě ž j drž a n á od Jana K oU ura. W
B u d jn ě 1834.
N ě k o l i k k r á t e g i ž k u w ážen j se b r a l y w časo­
pisu tom to
s p is y
b ratrů,
nás w e w j ř e o d d ě l e n ý c h ;
strahy
p řed
aum yslem
ž a lo s tn ý m
někdy
nebezpečným i
osudem od
z a přjčinau w ý -
n a u k a m i ; *n ě k d y
u t w r z e n j se w p o z n á n j
za
w ěčn é p raw d y
o b g e w e n j m nestálosti, w r t k a w o s t i a m é n iw o s t i zá­
sad
náboženských,
w ym yšlen ých
od
l i d j , kteřj
se , w š e g e d n o , z g a k é h o k o l i p o d n ě tu neb aumyslu u rá želi na té nepohn u té skále, na k t e r é ž w z d ě lal
K ristu s
řeč
c j r k e w swau.
nemá do
sebe
N e ž tato z d e oznámená
n ičeh ož,
proti
čemuž
bychom
p o w s ta ti, aneb k o bran ě z a s a z o w a t i se m ě l i : anobrž
z a w jrá w
h o r l iw é h o
sobě n e g e d n u p r ů p o w ě ď , w ústech
protestanta znam enitau ,
o te w ř en é
při-
z n á w á n j se k c it e ln ý m nedostatkům, a za tau přj­
činau d ů t k l iw é t a u ž e n j , a h o r l i w é
čin nosti
zpráw ců
a pastýřů
probuzowánj k
d u c h o w n j c h , w ě c i-
to i nám k m v á ž en j w h o d n é a přjslušné. K la d e m e zde
o k r e s g e gj.
Po
k r á tk é m
w zýw ánj
,,n e y w y š š jh o
zpráwce
w š e c h c j r k w j a s h ro m á ž d ě n j, a b y žeh nal toto
djlo
posw ecenj, a b y w y l i l d a r y pom azán) sw éh o na cjrk e w n j w rch n osti a z w l á š t na toh o n o w ě w o le n é h o , “
ozn a m u ge řečník
c jl to h o n e o b y č e g n é h o
děnj , „ p ř e d s t a w e n j
to tiž
Av rc hnj ho
c jr k w j m w . o k o l j Banského
S eberiniho,
a
se, ž e tri ž i w é
zpráw ce
na o sob ě lit.
c jr k w e e w a n g e l i c k é
W elkoh on tsk éh o
b ratrstw a
shromáž­
p.
ew.
Jana
zasla užilého hneze
staršjh o,“
i radnge
řeči w e s w o r n é snášeliw osti při te
přjležitosti se o z ý w a g j , a p ř ip o m e n u w pak, že g e h o
pred ch ů d co w é a spoluřečnjoi
lak m noho p ěk n éh o
m a ď a rsk ý
i něm ecký
o w z n e š e n o s t i úřadu a p o w i n -
noslech biskupa m l u w i l i , ohlašuge , ž e při té řjd k é
přjležitosti „ p r á w e m e w a n g e l i c k é s w o b o d y
ženého
mu
p o w olá n j“
pastýřům gedtiu
s h ro m á ž d ě n ý m
w y s o k a u potřebu
powinnost na srdce p o l o ž i l i
a fe ř j, ale i perem
lid w zďeláw ati m agj.
cjrk w j
to
T e x te m I T im ,
1.
ztw rznge
4, v .
13. 15.
p o b jzj,
a na-
pohnu tkam i následugjcjm i :
,,/?<? scbn duch
znánj ?vede ba n u tj
,,Ž e
negen g a -
náboženstwj zwelebowati a
a přjkladem apoštola P a w l a lt tom u
pomenutj
a
w e le w á ž n a u
in jn j , t o t iž tu :
x,práwcowé a p a s tý ři ewangeliclcýc/i
zykem
a
a u lo ­
bratrům
a c jl ew . náboienstw j a w y­
k této pow innosti.“
W ytkn u w
cjl ten ,,w ustawičném p o k ra č o w á n j k
do k o n a lo sti
gak du ch ow n j tak mraWné a n e u n a w e lé m (sic) z r ů stánj a ]>ostupowánj w ž d y
pokolenjm a stoletjin w
známostj na B o h a
,,Giné w j r j r
dále a dále s k a ž d ý m
n e p ře tr ž e n é m w y w i n o w á n j
a duši
se w zta liu gjcjc h,
ani n ep o třeb u gj m n o ho
kn ih
p r a w j:
a spisů,
magjce h ognost g i n ý c h du ch ow n jch p ř j p r a w a p r o ­
středků, sw átostj a obřadů, památek a pozůstatků,
postů a p a u t j , o b r a z ů a znaků, a g in ý c h
sw atých
z w y k ů a cw iků , kterým i ze wšech stran na smysly a
duše sivých wyznawačů. blahodegné aučinkugj , ge na
wyššj nebeské ivéci u p o m jn a g j, spasitedlné city a m y­
šlénky iv nich ivzbuzugj : náš lid n e m á -li n á b o ž n ý c h
knih , nemá téměř ničeho, c o b y
geg
wřz d ě l á w a t i a
k p o b o ž n o s t i w'ésti m o h lo ; giná w y z n á n j
sobě m n ohé
n e d ů t k liw é
w ěci,
tak že gsau ráda , k d y ž ge sw ět w
w á , p r s t y a p e r a do n ic h n e c p á ,
íiepjše: naše
wyznánj
magj w
člá n k y a o b yče ge,
p o k o g i nechá-
a mnoho
ničjm ž w j c e n ezjsk á ,
o nich
gako
o s t r o w t i p n ý m zkau m ánjm
g e h o článků“ a t. d.
Po
to m to k a z a te li o swé p ř esw ěd če n j h o r ljc jm u d o w o le n é m se p o h o n o s e n j , m lu w j
sowánj
a rozšiřow á n j
„T u h ý
gest
gá d r n ě o užitku spi-
dobrých
sw azek
k n ih ,
m e z i našjm
sp is o w a te ls tw jm , w e li k á w z á g e m n o s t ,
wánj
a působenj
m ezi oběm a,
a
z a w jr á :
náboženstwjrn a
w e lik é w p lý-
tak ž e
i kwětnutj
i w a dnu tj o b y č e g n ě g im společn é b ý w á . “
2.
T o ta k é žádá ,,powaha a wzneŠenost samého
duchow nj ho stawu a auřadu. M y n egsm e řemeslnjci,“
dj, ,,ani nágem n jci a n á d e n n j c i , kteřj b y gen to j
t o l i k p r a c o w a t i m ě li ,
za p la tj ; . . .
wseclco b ý ti.
my
co a k o l i k
musjme ga ko
se
gim
naložj a
P a w e l,
wsechnem
Ž i w o t učitele a ka z a te le musegj
k n i h y , a to n e g e n g e gich čjtánj ,
z e n j, s p is o w á n j a r o z š iř o w á n j.
neypoctiw ěgšj
zam ěstknánj w
býli
ale i g e g ic li plo-
T o gest p r o kněze
prázných
o d úřadu
h o d in á ch , to gest p r o něho n e y n e w in n ě g š j zábawka
a k r a t o c h w jl, to ho chránj o d t a k o w ý c h swětských
p racj,
aneb o d bludů a w ý s t u p k ů , k t e r é swatéinu
tom u to stawu o d p o r n é g s a u ; to gest p r o
dnchow-
osobu slušněgšj o b ch od a z w y k , n e ž li snad sedlačenj , k u p č e n j , l o w e c t w j
anebo
ustawičné sem i
tam se taulánj, hránj, k a r t o w á n j a b o s tin k o w á n j.“ —
,,Naši
po slu ch ači ne g e d n jm ale
r o z l ič n ý m způso­
bem swau w d ěčn o st a p o w i n n o s t k nám proka zu gj,
dá w a g j nám ro z m a n ité ze m s k é p o t r a w y
n e t o li k o
sa m ý chléb
o b w e s e le n j , n et o lik o
ku
a potřeby,
ale i w jn o k
obilj , p ř j b y t e k , p e n jz e ,
i g in é d a r y a p o h o d l j p r o
t e d y i m y g e g ic h
p o siln ěn j,
p r jk la d
ale
tělo : nu nasledugmeže
w d iic h o w n jc h
w ěcech;
o d p la cu gm e se gim i m y r o z m a n i t ý m i d a ry ,
ukaž­
me gim , že n egen m lu w iti, ale i psáti znám e tu řeč,
k te r á nás 'chowá.
. . I
samo
naše
kázanj
a ústnj
mlnwenj tjm lep š j, do k o n a leg šj a ušlechtilegšj bude,
čjin w y c w i č e n ě g š j bude ruka w e ' p s a n j ; n eb o
tom, co u šty m lu w jm e ,
při
tak p o z o r n j , přjsnj a s w ě -
domitj n e b ý w á m e , g a k o p ři tom, co na p a p j r k l a ­
deme s tjm p o w ě d o m jt n , ž e to mnoho očj čjsti bude.
T a k sobě
d o b u d em e i d o k o n a lé
znám osti té řeči,
w k teré k á ž e m e , k ter á ž to znám ost našemu slawu ta k
potřebná gest,, ž e k d o gj
učenosti a
zp ů so b n osti
nem á,
swé
ten
ge n
při w š j
w jtr
( W p o zn a m e n á n ] k tomu cituge p . K .
Z i e g le r a w časopisu p r o
ka tol.
g in e
ro zrá žj.“
s lo w a p . L .
duch, 1833 sw . 4.
st. 461.) a t. d.
3.
T u t o p o w i n n o s t nám ukládagj i
■potřeby našich s/co/.“
M n oh otw árn é
wyčjtage taužj řečn jk :
chrámjch
nežaluge
s lo w e n s k é
každá
,,W ezm ě m e
k n ih y
stránka
na
zpěw ů
„skutečné
tyto p o třeb y
gen w našich
do
rultau:
či
n ed b a lo st a le n iw o s t
služebnjků n áb ožen stw j, kteřj o d e dw au , třj stoletj
ani gen g e d n é m au dré našim časiim přim ěřené k n i h y
zpěwů sepsati a w y d a t i neu m ěli ? W e z m ě m e
l it b y ,
p o s tilly ,
k a t e c h is m y :
Či nehemžj
powerami, s lep otu m i, oswjcenegšj ucho i
g jcjm i? B a w ě r u m y sami
mod­
starým i
srdce u rd že-
k n ěž j a k a z a te lé n e m ě lib y
gsme n y n j ani g e n b ib lj do rukau p r o
naše w l a s t -
nj c jr k e w n j p o t ř e b y , k d y b y se n e k n ě ž i n e b y l i nad
námi s m i l o w a l i , a g a k o w é t a k o w é w y d á n j
před n ě k o l ik a r o k y n e b y l i o p a tř ili,
gj nám
anebo
kdyby
nám g i c i z o z e m c i , až z L o n d ý n a a z B e rljn a , w n o wětištěnau n e b y l i p o s la li, ant se o d padesáti, a n o brž ode
sta
r o k ů žádná
cjrkwi a w la s ti o n ěgaké
nepostarala! . . . .
d u ch ow n j
wydánj
osoba w
pjsma
našj
sw atého
A n o w z d y c h a t i a ž a lo w a t i
po
kautech na t y t o h r o z n é c h y b y a h řjch y , o d g i n ý c h
ž á d a ti a ček a li aneb i r o z k a z o w a t i : to z n a g j mnoz j z našich s p o lu b r a t r ů !
um w la stn j
rnkau p e r o
ale n ikom u n e p řig d e na
ch ytiti
k a ž d ý gen plecem a s t js k á ,
pro
a počá tek
d o m n jw a g e
se,
učinili,
že on
swau osob u o d p o w in n o s t i spis ow a telsk é s v o ­
bodný
g e s t , že se lo g e n k o h o s i d r u h é h o , třetjho
t ý k á , ne g e h o samého.
H o ř k é a těžké
ž a l o b y , ale b o h u ž e l ! p r a w d i w é ,
t a k o w ý c h přjležitostech, g a k o w á
n ech cem e-li
gsau
které
gest
tyto
aspoň při
tato dnešnj,
b ý li F a ris e o w é a Zá k o n n jci,
cjtiti a
u zn a ti musjme , a b y c h o m nehřešili déle p r o t i swéřenému
chyby
nám
lidu
b o ž jm u ,
gedenkráte giž
ale
o
n a p r a w e n j télo
přjsně a upřjm ně
pečowati
začali,
4.
K tom u nás p o b j z j i
„ p řjk la d zakladatelů
napraw itelil (? ) cjrkw e k ř e s t a n s k é Z d e
připomjná
m im o g i n é : ,,S r o w n á m e - li o n y předešlé časy s nyn ěgšjm i , w y z n a t i m u s jm e , ž e za šle p ě g e m i našich
p ř e d k ů n e k r á č jm e ; že n epečugem e tak
p o t ř e b y našeho w ě k u , g a k o
oni
o
o duchownj
p o t ř e b y wěku,
s w é h o , že nečinjme tak slá wu našemu
stawu a ná­
b o ž e n s t w j spis ow á n jm z n a m en itý ch kn ih g a k o oni;
ž e nás t u g i n o w ě r c i , ž e nás bratřj a p a stý ř i r e fo r mátské,
ano i řecké c jr k w e d a lek o g iž zpátkem za
sebau n e c h a l i . “ ( W poznam enán j w y d a w a t e l p o d o ­
tknul : „ K a t o l i c k é d u c h o w e n s t w o w TJhřjch w yd á w á o d n ě k o l ik a le t t h e o i . č a so pisy maďarské ; rowne
i w Cechách ivyclúwá se w ýborný bohosloicnj časopis če~
slcoslowenský
g iž od 6t i
le t , máge na tisjce čtenářů,
z knezstwa, m ezi n im i i w IJ h řjch .“ ) W ý š e 500 e v a n ­
g e l ic k ý c h k n ěž j
a ka z a te lů w našj w la s ti se nalézá,
a k o l ik gest m e z i n im i t a k o w ý c h ,
k t e ř jb y se spi-
so w a t e ls tw jm z a m ěstk n á w a li aneb
aspoň poranče-
njm a r o z š iř o w á n j m d o b r ý c h k n ih w e s w é
cjrkwi
liti w z d ě l á w a t i .
I v našemu z a ha n ben ] w y z n a t i m u -
sjme , ž e lid é s w ě ts k é h o stawu nám kazatelům tu
giž přednost a palm u w z a l i a t. d.
5.
K
tomu nás
z a w a z u g e „sama ivdecnost 7c
Bohu za áarowaný nám ivý b orn ý nálezek
umenj k nih.
tiskařského*“ D o w o z u g e to h o : ,,Čjm w j c e p r o s t ř e d ­
ků k w z d ě la n o s t i a p o b o ž n o s t i nám a našim časům
Bůh s w ě ř i l , tjm přjsněgšj p o č e t n ě k d y
nás žá da li bude a t. d ,
z
toho
„ N e ř j k e y l e , ž e gest
od
dosti
knih na swětě, nač t e d y geště g e g ic h počet r o z m n o žo w a ti?
O w š e m dosti gest gin d e, ale u nás a o d
nás nic. . ♦ K n i h } r a s p is y gsaxi g a k o k w ě t y a s tro ­
m y , i těchto gest dost na s w ě t ě ,
ho
roku
a p ře d c e k a ž d é ­
n o w é sázjm e , štěpjme . . » N e w d ě č n o s t
proti Bohu gest
to , n ew šjm a ti
sobě tak w ý b o r -
ného daru a d o b r o d in j, n ew d ěčn os t a m r a w n á p ř e ­
vr á c e n o s t gest to, d ě k o w a t i Bo h u z a p o k r m
po g,
za
hognau žeň a w j n o b r a n j
a n á-
a g in é ze m s k é
w ě c i, a n e d ě k o w a t i mu skutkem za
dar
na duši,
na r o z u m , na n áb ožen stw j , na w ěčn os t se w z ta h u gjcj. K n ih tla čitelstw j gest n ástrog d u c h o w n j h o s w ě ­
ta a ž i w o t a , o s o b y du ch ow n jh o
stawu
m ě lyb y
ho
tedy dle p o w i n n o s t i n e y w j c e u ž jw a li a p o tře b o w a ti.
U w e d ených
po hn u tek
a důwodů o
záwěrce
o p a k ow a w , o b ra c j se konečně ku pánu S u p e rin te n ­
dentu , a c h w á l i w g e h o zá slu h y literá rnj,
dokládá:
,,L’ okračugte i
w lastnjm
dále
na této
cestě n egen
přjklad em, ale i p r o b u z o w á n j m , napomjnánjm a p o naukánjm k tomu o b z w lá š t ě m la d ý ch žáků, k a n d id á ­
tů a ka z a te lů .
Porážegte
ten sw a u
w lastnj
vost za k rý w a g jc j p řed su d ek , w ykořeňugte
některých p an ugjcj b lu d n ý o m y l ,
gakoby
to
žádost c h w á l y a ch laub y b y la , s p is o w a te le m
a k n ih y p s á t i . . . . M y
pak
ostatnj
len i­
ten u
p a stý ř i
gen
b ý lí
stáda
K r i s t o w a p ř iw iň m e
se
důw ěrně
gako
ú d o w é ke
h la w ě k tomu , k t e r ý nám dnes za w ň d c e předlo­
žen
gest,
a nasledu gm e g e h o
p ř jk la d . . . Utišme
ž a l o h y a w z d y c h á n j našeho lidu.
.
Nečiňm e z ta-
k o w é w ě c i n ě g a k o w é tagem stw j, kterau k r o m tolio
g i ž c e l ý sw ět zná , pamatngjce na to * ž e neywětšj
o p a tr n o s t gest u p ř jm n o s t ,
w yznánj p raw d y
bez
s w ě d o m i t o s t , uznánj a
ohledu
lid sk a u . . . K d o p a k z h o la
na
n ic
p ř jz e ň
a bázeň
po u čn éh o
a pro­
spěšného psáti sobě n e t ra u fá š , aspoň snažně podp o r u g a r o z š iř u g to, co o d g i n ý c h d o b ré h o psáno
a w y d á n o g e s t“
a t. d.
W e l i k é pohnutj
p o so bě z ů s ta w ilo
toto
ká­
z a n j, a n o , ga k z p o z n a m e n á n j w y d a w a t e l ů se doz w j d á m e , i ,,k n ě k t e r ý m n e d o r o z u m ě n jm
ž iw o s t e m
ač n e w in n ě
p ř jle ž ito s t
ctjnie tuto swatau h o r l i w o s t ,
a náru-
za w d a lo .“
s kterau
p.
My
K o llá r
s w ý m spolu bra trů m p o t ř e b y n á b o ž en stw j na srdce
k l a d l , i nepochybugem e, že geho w á žn ý
gednoho z geho
hlas ne-
s p o l u w y z n a w a č ů k činnosti p r o ­
b u d il, i n ad ěgem e se z události té m n o h éh o dobré­
h o , zw lnště ge stliže
n á s le d o w n jc i
páně K o l l á r o w i
ku praktickým stránkám n á b o ž e n s tw j
a w ychowa-
telstwTj a k g i n ý m p o t ře b n ý m a p r o s p ě š n ý m
njm p o h le d o b r á t j ,
a w tip
sw ů g
w y n a lo žj,
střjhagjce se ostatně w š e l i k ý c h , k ničemu
mu , a gen k
r u ž iw o s tj
rozhořčenj
w e d a u c jc h
a ro zn jcen j
h á d ek
a
uměwy-
do bré­
wášnj a ná-
prudkých
p r o t i stranám g in á k o w j ř e sineyšlegjcjm .
autoků
A wšak
n em jn jin z d e , a b y snad ničeho o článcjcli swélw w yz nán j ku p o t ře b ě s w ě ř e n ý c h sobě osadnjků nespis o w a l i , i nemáme
čeho
se báti , p a k l i
p e m s w ý m z á k la d y nusj c j r k w e zkanm ati
ostrow tipočnau:
n ež očekáw ám e t o lik o , ge stli ž e b y se g im k d y za
potřebj z d á lo aneb n a p ro sto
Ijb ilo ,
dotknauti
se
stránek našich do gm atick ých , a b y z p r a w ý c h , nám
w lastnjch , od z p r á w c ů sw.
uznaných , pram en ů
n áb ožen stw j,
obyčegjch
o
zná m osti
p o s w á tn ý c h
w á žili,
gako g e g ic h
c j r k w e našj za
a
sobě
o
praw é
článcjch
našich
n ik d ý
našeho
obřadech
n ep o čjn a li
s p o lu w ě r c i w N ě m c j c h , kteřj
a
tak,
m nohé
wěci za učenj k a to lic k é Avydáwali, co buď w e s p i­
sech nám
p rotiw n ý ch ,
aneb
we
sw ém
w lastnjm
doinněnj, aneb u l u z y našj nacházeli, u k te r é méně
slep o ty a p o w ě r
n ež u ch á tr y w
gin ých
w yzná-
njch p o h le d á w a t i , n e b y l o b y spra w edJ iw é.
dlauhá g iž
d o k á z a la
zku šen ost,
že
D osti
z a p o m j n a g j- l i
b o h o s lo w c i pro lojru na lásku, nadege k
žadaucjmu
sgednocenj se tjm w j c e inizj.
Iv. "VVinařický.
4
O b r a z starého s w ě t a , to g e s t : W š e o b e c n á
litick á H i s t o r ie
společn osti
lljinské.
řádu
prw n jh o
lid sk é
až
w ěku,
ku pádu
od
po­
počátku
zá p a d n j
řjše
O d Františka Josefa S m etany, k n ě z e
Prem onstrátského w
T e p lé ,
p r o fe s s o ra
na lístawu fi lo s o fic k é m w P l z n i. D j l I, W P r a z e
1834.
u
W
J osefy
kn jž ecj a rcibisku pské knihtiskárně,
F e t t e ř lo v ť é ,
w e d e n jm
a nákladem
W á c l a w a Š p i n k y - 8. S t r . X Y I . 240. za 40 k r . stř.
K n ě z n i k d ý nemá dosti maudrosti a prosp ěš­
ného
ur něnj , p r o t o ž e
o d něho s w ě t lo p r a w d y
na
gi né l i d i se w y l é w á , a p r á w ě t o , ž e w šech g i n ý c h
gest
o s w jc e n ě g š jm ,
cem b y l g ln ý c li.
práwo
mu
Poněwadž giž
dáwá, by
h istorie
w fld -
prawan
gest š k o l a u m audrosti, a k n ě z bohataU má mjti toho
v ě d o m o s t , co se k d y na z e m i p ř ih o d ilo : p r o t o ž
i tent o p r á w ě k l ň s s i c k ý spis w e le b n é m u d u ch oW en 1
-
ťunopiti pro Jííltoi. (hsohow. 'Vil.
10
stwu negen
o zn á m ili,
ale i na n e y w e y š chwáliti
musjme.
Cjm p ln ě g i
se stalé w p o k o l e n j lidském
přj-
h o d y w y č j t a g j ; rjra b y s t ř e g i se udalé w ě c i tak sesta w u g j,
ga k
gedna
w yp ra w o w á n jm
wryšla
o t w jr á a w y g a s ň u g e , srdce
n ap ln ěn o
z
činů li d s k ý c h
býwá:
tjm
má do sebe c e n y .
w jc e
A le
druhé;
čjin
wjce
r o z u m čtaucjho
se
p a k ušlech tilým i city
k a ž d ý spis
wšak i
h istorický
t a k o w ý c h histori­
c k ý c h spisů gest w e l m i p o třebj, w k t e r ý c h ž se gen
g a k o g á d r o stalých
se
na z e m i
a to h la w n j aspoň , c o ž
se k d y
přjběhů
p řed sta w u g e t a k , b y w š e c k o snadno
a w
pam ěti
swé
g e g ž máme
držeti
podáwá,
událo , čtenáři se
m ohl.
prohlédnauti,
H isto rick ý
spis,
před sebau, druhého gest způsobu, což
i pa u hý nápis ge h o : ,,O b r a z starého s w ě t a ,“ dáwá
na
w ědom j.
B ystrý,
čtenáře n i k d e
w letu s njm
d ů m y sln ý
dlauho n e z d r ž u g e ,
s ta ro w ě k o s t
o d g e d n o h o n árod u
nese
skladatel
nobrž
probjh á,
gen
gako
a rych le
k druhém u.
g e h o „ O b r a z starého s w ě t a “
geho
gen ga ko
Nenj
ho
wšak
suchý reg-
střjk, anebo gen g a k o holá kost a kůže, n o b r ž gako
ú p ln é
tě lo ,
ušlechtile uspořádáno , a s w ý b o rn a u
s p o g e n o dušj , k teráž t w á ř i geho
zw láštn j
krásy a
ljb e z n o s ti d o d á w á .
W ůbec
tento
h i s t o r i c k ý spis gest přistrogen
t a k , že w š e c k y du šew n é
r o z k o š n ě zaměstnáwá.
moci
čtaucjho
ch o p j, a
Ž i w e t w něm duch n e y le p -
šjch h is to r ik ů , k teřjž n e w y p r a w u g j t o lik o , což se
k d e st a lo , ale i nčj a w z d ě l á w a g j ,
A b y w ýborný
autor n ic dů ležitéh o n epom in ul, p ře d c e w š a k širo­
kosti s e * w y h n u l : n e y w ě t š j m o ž n é
u žjw á ,
a tjm méně klade
p o s k y tu g e .
Z d e o n de
le m činů l i d s k ý c h ,
s lo w ,
g á d rn o sti psanj
čjm
w jce
wěcj
gest n e g e n w y p r a w o w a t e -
a lebrž
i sa u dcem ,
a sice b v -
strým a s p r a w e d l i w ý m .
N ě k d e gen
s]fiw k o
hazuge, ale to slů w k o gest m n o h o w á ž n é ,
přo-
a gako
silná g is k r a padá do duše čtenáře. S ta w j autor čte­
náře na w z n e š e n ý c h s t a n o w iš tě c h , a na ka ždé té­
měř stránce
dů ležité p r a w d y
w ý m p e r e m do
mu m o c n ý m ,
o h n i-
s r d c e pjše.
A č k o l i N ě m ci m n o ho lila ssick ých historiků m a g j : b y l b y n icm én ě i ten to
h istorick ý
spis
w zác-
ným a d r a h ý m p lo d e m l it e r a t u r y ge gich . T j m w řjce
si ho w a ž t e Č e c h o w é , p o n ě w a d ž se w e w lastenské
literatuře našj nic p o d o b n é h o nenacházj.
p o w ě d jt i musjrn , ž e Čeština a u to ro w a
I to z d e
nic p o n ě m ­
čilého do sebe nemá , n o b r ž čistá, w z d ě la n á a slič­
ná gest
Čeština ,
a w š e c k y w la stn o sti d o k o n a lé,
klassické řeči pronášj.
Na dů ka z , že tato h is to r ie starého swěta gest
w ýtečné djlo , z n ěho žto plesati může ka ždé h odn é
srdce české, tato mjsta z d e p ř e d k lá d á m : , , C o P a ř j ž
za času L u d w j k a čtrnáctého ,
čtyřidcetiletým
řjz en jm
sto starého sw ěta.
gednom mjstě tak
to b y l y A t h é n y
P e r i k l e s o w ý m , p r w n j m ě­
N i k d ý se
w š e lik á umělost na
h og n ě a tak sla w n ě p o h r o m a d ě
neukázala, g a k o ten k rá te w A thén á ch ,
řezbáři F i d i a s ,
pod
Z d e k w etli
P o ly k le t , A lk a m en es,
A g o ra k ri-
tos a M y r o n ; m aljři Z e u x i s , Parhasius ; t r a g i k o w é
Sofoldes, E u r ip id e s , A e s c h y l o s ; r h é t o r o w é :
Ly-
sias a Is o k r a te s ; h i s t o r i k o w é : H e r o d o t , T h u c i d y des a X e n o f o n ; w l é k a r s t w j w y n i k a l H i p p o k r a t e s ',
w m u drctw j S okra tes.
Krásně
k w e t l nad w š e c k y
giné stát A t h é n s k ý , ale na geho kořen ách také g i ž
hlodal č e r w , a h r o z i l b r z k a u zkázau.
šjmu dosaženj s w ý c h c tižá d os tn ýc h
sewzal P e r i k l e s
zenj S o lo n s k é m ,
mnohé
w
š k o d l iw é
základu
K
sn a d n ě g-
aumyslii
zm ěny
we
předzřj-r
ž i w o t a A th én sk é h o ,
E fia lt e m ,
dem agogem
so bě zcela o d d a n ý m ,
zten­
či) m oc a w á ž n o s t a r e o p a £ u , a p o w o l i l t e d y obec­
nj n e m r a w n o s ti
uzdu.
On
z w ě t š il
h rd o st , opo-
w á ž l i w o s t a s w é w o l n o s t o b e c n j lu z y , z n i č i w zcela
m o c archontů a senátu , a o d e w z d a w
m érau ,
z n ě b o žto i saudce o b e c n j
n eyh la w n ěg šjcb
p o k la d n ic e
w eyd ělk u
důležitost]
pla til ,
pro
o
a le n o š iw a u
luzu
stala,
opá-
moc
S.
obecnj
obecn jm i r a d o w á n k a m i
n e s p r a w e d h io s t
a zpurnost
Se sp o ge n ci nakládáno ga­
lehčj ,
n e ž li P e r s k é b y l o ,
ch á zelo.“
z
n edbalau
p o d d a n ým i , w šick n i
ne
státu
předmětem
w ž d y hlauběgi padala.
které
li ro z su z o w á n j
celé h o
se saudnice
gená , w n estydatost ,
s
sa-
kudy
k t e r á ž t o n eu stálým i
ko
gj lidu
drženi
]>ode
ale m nohem
p r o t o ž e od h rd ý c h
62. 63.
,,H a n i b a l,
tedln ý re k P a n ic k ý ,
ghem,
protiw něgsj
bratřj po­
tento
neunawi-
m i lo w a l sw au w last upřjrnně,
a nem oha gj w j c e p r o s p jw a t i mečem, p r o s p j w a l po
skončené druhé w á lce P a n i c k é
co su ffet
neporti-
šitedlnau s p r a w e d l n o s t j , z a m e z n g e w a d y , k t e r é se
p r a w é m u w la s t i
t ís k o w á n j
swého
T jm
lidu
zisku
ale
d o brém u
od
p ro tiw ily ,
mocných
h le d ě li,
ro zm n ožil
o
o bča nů ,
w la s t
počet
zh o la
nepřátel
zw láš tě ukteřj
gen
nedbagjce.
s w ý c h , kteřj
g e g u Kjm ského senátu o s o č i l i , g a k o b y w á lk u obn o w i t i chtěl,
lijin ané , g im ž i n e o z b r o g e n ý K a n i­
b a l h r o z n ý b y l , stáli na w y d á n j ge h o , čjrnž negsa
gist w e w la sti sw é , do c i z i n y prchn au ti musel.
A
kam mohl prchnauti auhla wnj p r o t i w n j k Ujma, než
tam , k d e se
k
bauře
A n tio ch ow i.
Od
z d w jh a la
něho
p r o t i Ujmu ?
o ch o tn ě p ř ig a t ,
Prchl
radil
m u , b y se z r o w n a na It á lii samu o b o ř il, nabjzege
se to sám se s k r o w n a u m ocj w y w é s t i , neb :
t y hada p o třjti chceš, m y s lil H a n ib a l s našjm
Když
Zá-
bogem ,
na
h la w u
maudrá rada
n eyg istěgí.
u r o z m a filé lio
nebot scházela
rá d c i
p o d lá
wšak
N e p r o n i k la
králow skéh o ;
dw oru
lic h o tn o s t,
pročež
hrdého A n t i o c h a n e n á w is t n ý m i d w o ř e n j n y
u
snadno
a w ljd n ý rn s w y s l a n c i K jn is k ý m i w Efesu
osočen ,
zacházen jm w
p o d e z ř e n j u w e d e n .“ S. 152. , , Z b a -
w en strachu ukázal se nyni T i b e r w p r a w é po sta w ě
swé.
N a gedn au z m iz e la wšeclca s w o b o d n á p r á w a ,
gichž
o b e c až potud u ž jw a la ; senát se stal n á s tr o -
gem ukrutenstw j cjsařowa, nad p r o v in c ie m i a w o g skem u s a z o w á n i
gen
p o d lj
1jch otn jci , - z
n ich žlo
geden , Sejanus , cjsařem sam ým zase w l á d l , a g e g
ke w šem
h anebnostem
pop a u zel,
kterých
nost a mstitedlnost gen w y r n y s lili mohla.
so b ětP ř i tom
třesa se p ř e d w r a ž e d ln a u dýkau, h le d ě l se ostřjhati
zákonem m a g está tn o sti, dle
něhož
na tisjce osob,
které se gen o b o g e t n ý m slo w ein p r o t i cjsaři p r o ­
hřešily,
a
m nozj
o d p r a w o w á n i.
pod ezřelj
beze
w šeh o
T j m wšak geště w j c e
ukrutnjk , o dšed zcela
z
Jíjm a ,
dů w od u
zaděšen gsa
usadil se na
ne-
přjstupném o s t r o w ě Iv a p r e é w chobotu N e a p o l it á n skéin ,
k d e žto u středu stráže
nými Ij c h o t n jk y
w
t r á w i l , až k o nečně
hanebné
s n ě k o lik a n e z b e d ­
prostopášn osti ž i w o t
w nem oci od gednoho
z nich
násilně usmrcen ge st.“ S. 216,
T a to mjsta d oličtigj, že p ře w ý b o rn ý náš w la stenský s p is o w a te l , P. Smetana, ku skládánj hi­
storie má drahně wtipu, uměnj a ušlechtilého sm y­
slu.
Netřebat ho tep rw w z b u z o w a ti, b y nás tudjž
druhým a třetjm djlem wšeobecné historie p o těšil:
wlastnj srdce ho gistě ku práci této ponauká a za něcnge , a nadjti se gest, že nám Časem sw ým w y dá také h istorii drahé w lasti
našj české.
znamenám, že i n a kladatel, P. W á cla w
Konečně
Spinka,
překrásný
oktávu
spis
tento
pěkným
na čistém pa p jře
la tin s k ý m
a tu d y záslu hy a u t o r o w y
budem e t ě m ,
genž
pjsmem
se
gest
w y tiskl,
účastna učinil.
české k n ih y
tisknau a p r o d á w a g j ,
w e lik é h o
za k a ž d ý
Rádi
na s w ů g náklad
w ýlisk
o několik
českých w j c e platiti, b u d a u -li g e n w ě r r ě o to pečo w a ti , b y každá česká k n ih a i na p o h le d se ljbila ,
a pěkným
p a p jre m ,
fo rm átem a pjsmem ku
čtenj w á b ila t a k , g a k o O b r a z starého swěta.
V in c e n c Zah radn jk.
B) Rozličnosti.
a)
A)
Z á li o n y.
D o p l n ě k
P o n ě w a d ž se
giž
od
roku
n egednau
1833.
stalo , že se od
cjs. k r á l. p o š t o w s k ý c h liřadů pla t z auředlnjch pjsemnostj
o fftc io s is “
p o ža d o w a l,
když
opatřen y n e b y ly :
n á p is e m :
,,in stricte
t e d y se vikariátnjm
a školn jm d o z o r n j m úřadům w k r a g i o pětn ě w zná­
most u w á d j , b y k t a k o w ý m
pjsemnostem
s lo w a :
In stricte ofFiciosis, d o l o ž i t i n eo p o m in u li.
Gub. nař. 24. L i s t o p a d u 1833. — čjslem 5347,
O p a tro w n jci
odewzdaných,
djtek,
z ústawu
magj na pla t
n a le ze n ců
gim
za w y ž i w e n j a oděw
g e n dotud p r á w o , d o k u d n a le z e n c i w g e g ich opat r o w á n j g s a u ; w y s w ě d č e n j t e d y o g e g ic h
a o b y d l j , k w y z d w i h o w á n j téh ož
m agj
se
takow ým
w ych o w á w a gjcjm
d u c h o w n jc h pastýřů g e n
ž iw o b y tj
platu potřebná,
osobám
dotud w y d á w a t i ,
od
dokud
n a le z e n c e w e s w ém o p a t r o w á n j magj.
N ic m én ě
kow ým
p ř ih o d i l o
s e , že w ysw ěd čen j
osobám dáno b y l o , k te r é
djtě
g iž
i
ta­
ginýru
k opatrow án j o d e w z d a ly ,
b y ly n a w r á t i l y ,
aneb w la stnj matce
ge
T a u ž přjčinau se n a ř i z u g e , b y se
o p a tr o w n jk ů m n a le z e n c ů , gesto g e g iž u sebe n e magj,
k w yzd w ižen j
o žiw ob ytj
d jt ě t e ,
platu p o třeb n é
genž
spolu ta ké
sla u ž j, že djtě w o p a tr o w á n j
w ydáw ati nemá;
k přjsnému
p otw rzenau
o d p o w jd án j,
k potw rzenj
sw ém m a g j,
an sice d u c h o w n j
tuto w y s w ě d č e n jm
wyswědčenj
nobrž
n ik oliw
pastýřow é
nepraw du
za
n egen
i taká k náhradě
w šeho na toto w y s w ě d č e n j w y d a n é h o p l a t u , — p a k ­
li
by
geg
w y c h o w a t e l é n a w r á titi n em o h li — b e z
prom inutj p ř id rž e n i budau.
Gub. nař. 28. L is t o p a d u 1833. č. 45,132.
S esla n ý m w y s . gub»
n ařjzenjm 30, L i s t , b, r.
o b n o w u g e se o p ě t n e y w y š š j r o z k a z ,
by
p a s t ý ř o w é osadnjkům, hlásj-li se w
čas p o t ř e b y o
dispensacj k w y k o n á w á n j
w n e d ě li
p o ln jc h p r a c j w e
žnjch
a w e sw á te k p o službách B o ž j c h ,
žádné
p ř ek á ž k y a obtjžn osti n e č in ili,
sacj hned
duchownj
a t g k o w é t o disp en ­
p ř i ran njch službách
B o ž jc h
n edělnjho
neb sw átečnjlio dne osadnjkůrn ohlásili.
Gub. nař, 30, L i s t . 1833, č. 54,807,
P o n ě w a d ž se g i ž o d n ě k o lik a let shledalo , ze
pow žd y , kd yk o li k opraw ě
w e n j,
anebo k
zged n á n j
k o stelů i fa rn íc h sta­
kosteln jch
přislušnostj
w jce n ež 10 z !, stř. z e zádušnj kassy w y b r á n o b y li
m ě lo ,
proti
wydanému
předpisu u slaw.
guber­
nium o p o w o l e n j se z a k r o č o w a l o , čjmž n e g e n auředlnj
práce
třebné
spráwy
se
s ta ly :
z b y te č n ě
ztrátau
k odstraněni
rozm noženy,
nobrž i p o ­
Času m nohem
téh ož
se cjs. král. k r a g . úřadům , že
obyčege
při
nákladněgšj
oznam uge
staw bách
ko-
stolních
a fa r n jc h , kteréž
cjs. k r . l ir a g s k ý m
od
íGO zl, stř.
ka p itá lu
úřadů
úřadům p ř e d lo ž e n y a k rag sk ý m
měřičem b e d l i w ě w y š e t ř e n y
loh.i
patronátíijch
b y ly ,
pokudžby
w ý-
n e p i;e w } 'š o w a ]a , a k základnjinu
sáhnauti
se n e m u s e l o , aniž běžjejm p o ­
třebám kostelnjm iigma se n e d ě la , p o d l é gub. nařjz e n i 18. M áge 1798 čjslem 11,052 k r á lo w š t j kragštj
ú řa d o w é společně s o rd iu a riá te m
w ě n j u d ě lili mohau.
29. L e d n a 1830
Ano
r. 4235
dle
—
p o w o l e n j k sta-
d w o r njho
dekretu
a 7. Č e r w n a
1808 č.
27818 ro zšiřu g e se p ln o m o c e n s tw j král* úřádů k rags k ý c h w té mjře, ž e w e wšech přjpadnostech, kdeby
z prodléw á n j
něgaké
spráwy
nebezpečen stw j
w z n ik n a u t i m o h lo, také wětšj w ý l o h y z e zádušnjch
důchodů,
p o w o liti
sm lu w iw še
m oh au ;
se
o
tom
s ordinariátern,
o čemž ale ry c h la u
zpráw u
na
G u berniu m w z n é s t i , a p o tom n ěg šj z p ln o m o c něnj p o ž á d a l i
gsau
p o w in n i.
Totéž
platj — pod
sw rchu d o t č e n ý m i w ý m ju k a m i o w y d á n j c h
na k o -
stelrij přjslušnosti.
Gub. nařjzenj dne 20. P r o s in c e 1833 č. 56,317»
B)
Zákony roku 1834 .
Z ohledu křtiojch a úmrtnjch listů , k t e r é ž se
k p r o u k á z á n j u w o g e n s k é k o n s k r i p c j , rekrutow ánj
a přehledu z e in s k ý c b o brán ců bez
w a gj ,
n a řjz en o
w ys.
dw ornj
štemplu w y d á -
lt om orau 4. L ed n a
1). r. čjslem 52,075, b y t a k o w é t o
l is t y znam enány
b y l y n á p is e m : K úředlnjmu u žjw á n j při konskripcj,
re k ru tow á n j,
a revisj
z em s k é
obrany,
l is t y o d úřadů , gim ž se p ř e d l o ž i l y ,
žen y býti
magj.
i
kteréžto
hned
zadr­
Z stra n y p o m o c i školnjm u čitelským w d o w á m
udělo wané r o z h o d n u to
gest w y s .
d w o r n j komissj
nad studiemi 24. L e d n a li. r , 7943, b y se d o sa w á d nj o b y č e g i budaucně z a c h o w á w a ) , o n en t o t iž W
politickém
z řjz e n j
něm eckých
škol ustanow ený,
gjmž se w d o w á m učitelským 8 k r e g c a r ů w oné v a ­
lutě w ym S fiig e, w k te r é ž almužny w
ústawech p r o
chudé w y d á w á n y b ý w a g j .
Gub. nař. 3, LJnora 1834, č. 5361.
G e h o cjs, král. Jist. ráčila n e y w y š š jm r o z h o d nutjm 9. P r o s . 1833 m ilo s t iw ě n a ř jd i t i,
b y se při
o sa zow á nj učitelských stolic na w e ř e g n ý c h t h e o l o ­
g ic k ý c h xístawech
D oktorát,
se d á v a l a .
zw lá š tn j
b r a l na theol.
přednost
P a k l i b y k a n d id á t , gešto d o k t o r e m n e ­
nj, od G eh o cjs. k . BTsti.
h ýli
oliled
a caeteris paribus D o k t o r fim
za p r o íe s s o r a
gm en ow á n
m ěl, z a w a z u g e se, b y w t ř jl e t n jm p r o v is o r iu n i
d o ktorstw j
řá d n ým
sic k p o t w r z e n j
obyčegem
p ř e d lo ž e n
dosáhnauti
b ýti
h led ěl;
nesmj , d o k a w á d
ho nedosáhne.
D le w yso k éh o
d w o r n jh o
dekretu
1834 č. 6789 ráčila G e h o cjs. král.
šjm r o z h o d n u ijm
22. B řezn a
M ilo st n e y w y š ­
9. B ř e z n a b. r. n a ř jd it i ,
neyw yššj n za w ře n j 6. Zářj 1816,
komu, před dosaženjm
b y ono
dle k t e r é h o ž n i ­
18. ro k u w ě k u sw ého k aka-
tolickému w y z n á n j přestaupit i
se
n ed o w o h ige,
také o dětech platnost m ě lo , ge n ž dle
křtu k n á b o ž en stw j k a to lic k é m u
i
narozenj a
p ř in á le ž e g j, b y t i
gegich r o d i č o w é n ap oto m n ě k ginému w y z n á n j b y l i
přeslaupili.
Obsahem
d ek retu
wys.
d w o rn jh o
2. Máge b. r. č. 9185 ráčila G e h o
8. Dubna b. r.
v z h l e d e m dotacj
p erá to rů následugjcj
n ěk d e p r o
osobu
rozkaz
fa r á ř o w u
kanceláře
cjs. k r á l. Milost
p o tře b n ý c h koó-
w ydati :
Gestli žeby
d le c ifry
w yššj
ročnj
p ř jg e m než 300 z l. z a lo ž e n b y l, a za prom ěn a u mjstných
přjpadnost]
počet k o o p e r á t o r ů
anebo, k d e posu d žá dného
přidán
rozm n ožen ,
n estáwalo ,
b ý t i iněl : nemá fa rář na
n yn j
swých
geden
přjgmech
žádné u g m y trpěti.
W g in ý c h ale p řjp a d n o stech , k d e se o dotacj
potřebného,
posud nestáw agjcjho
d u ch ow n jho po-
m o cn jka gedná, p o k r a č o w a ti se má dle dosawádnjcli
zákon ů .
Gub. n ařjzen j 19. M á ge 1834 č. 22079.
Z ohledu času, k t e r é h o se z w o n e č k e m
stele almužnu sbjrati d o w o l e n o
cjs. k r .
M ilo s t
wysoce
gest,
dů sto gn ým
u sta n o w en j to lio z a necha li.
T jm to
po ko ­
ráčila
Geho
ordinariálům
p a k společným
usnešenjin u sla n o w en o , b y s b j r k y w kosteljch z w o ­
nečkem p ř e d s e w z a t y b y l y A v ž d y p o skončeném ká­
zanj,
p řed i p o začátku w e l k é mše sw .
t o w á n j , pak
s w . přigjinánj
a le,
k d e b y toh o
až do k o n c e
po třeb a
až k oběkázala, po
mše s w , — při tichých
ale mšjch o d začátku až do p o z d w i h o w á n j , a pakli
b y geště potřebj
b y lo,
přjspěw ek p o ž á d a li,
po
shrom ážděných
přigjrnánj
až
w ěřjcjch o
do
skonánj
mše sw.
Gub. nař. 22. Máge 1834, Č. 22,821.
Z a přjčinau , že gistému, k auřadu pastýřské­
mu p o n ě k u d
neschopnému , l o k a l i s l o w i k o op erá -
t o r z náb ožen ského fond u požádán b y l , připoin e-
nuto o pětn ě w y s .
b. r.
zen)
d w o r n jin
kan celářem 16. M áge
č. 11,998: „ P o n ě w a d ž lo k a lis té
15.
Března
n ep o žjw a gj,
1792,
tedy
pro
s fa rá ři
lepšj
w e d l é naří­
stegného
opatřenj
práwa
auřadu p a ­
stýřskéh o na t a k o w ý c h štacjch lo k á ln j k a p la n stw j
buď ra d ě g i osa ze n o ,
Gub, nař. 2- C e rw n a 1834, č. 24,833.
Poněwadž
rodů r o k
po
se u ká zalo ,
roce
w jce
že nem anželských p o ­
p ř ib ý w á , wydána
gsau
n eyw yš šjm ro z h o d n u tjm G eh o cjs. k r . M ilo s t i d e­
kretem d w o r . kane. 14. M áge b. r. S. 9876 následugjcj připom en ut] :
1.
P ř e d s t a w e n ý m obej
se ukládá ,
bed liw ě
znowa
za p o w in n o s t
p e č o w a t i , a b y w š e lik é nočnj
taulky b y l y z a m e z e n y ;
ložn ice
m užských a ž e n ­
ských čele djn ů o d d ě l e n y a u z a m y k á n y ; děti
pak
a čeládka k školn jm u a náboženskému cwičenj ná­
ležitě p ř i d r ž o w á n y .
2.
H ospodářow é
i předstaw enj
přjležitosti p o z o r n i učiněni b ý t i ,
i blaho
ro d in i
c e lý c h
obej
obej
gak
magj u
w e l i c e čest
w yh le d á w á ,
by
se
pečliwě h le d ě lo na ká zeň a m r a w n é ch o w á n j p o d řjzen ýc h ,
a gakt
záhubné
n á s le d k y
r o d in á m
obejm z e za n ed b á w á n j m r a w o p o č e s t n o s ti
i
w y p lý -
wagj.
3.
N a d m r a w y školn jch učitelů a w y k o n á w á -
njm p o w in n o s tj g e g ic h budiž p e č liw ě bděno.
4.
Při
za n ed b á w á n j
po h o rš liw é m
ch ow án j
p o li c e g n jc h
bu ď w e d l é
p ř edpisii
z á k on ů
a
přjsně
pokračowáno.
5.
Zákony
z
stra n y
z a opa třenj
n em anžel­
ských dětj magj se z e w r u b n ě z a c h o w á w a t i.
Na p ř e d lo ž e n j k n jž . are. kons. 5. Č erw na b. r.
č. 3555, ukládá
auřadůin
se cjs. kr. k rag sk ý m
hospodářským
dw o rn jh o
dekretu
ú řa d ů m , by
a magistrátům
21. L e d n a
ostřjhánj
1808 č, 776 přjsně
n a ř jd il i, t o t i ž : že k a t o ljk ů m , k akatolickém u w y ­
znánj
přeslau piti
w y u č o w á n jn i
chtěgjcjm ,
m ezi
šestinedělnjm
w š e li k é sp o le č e n s tw j
a zacházenj s
n e k a t o l j k y co n e y p ř js n ě g i se z a p o w jd á .
Gub. nař. 26. Č e r w n a '1834-, č. 27,052.
D le n a řjz en j G e h o k n jž e c j M il o s t i neydůstogněgšjho Pána k n jž e te A r c i b i s k u p a O n d řeg e A lo y s i a
( T i t . p l.)
magj se o d
w ané ced u lk y
d u ch ow n jch
k přigjm á n j
pastýřů w yd á -
sw. b iř m o w á n j
podlé
n ásledugjcjho form uláře z h o t o w i t i :
F o rm u lář.
N o m e n C o n firm a n d i — (a e .)
N o m e n et C o g n o m e n C o n firm an d.
N o m e n et C o g n o m e n parenlum .
L o c u s nativitatis
P a r o c l iia
.
.
.
. . .
.
.
V ica ria tu s.
cui confirm an d.
.
.
t e m p o r e c o n íirm a tion is ad­
s cr ip t.
SuíFicienter instruct.
M im o
to
má se
.
.
.
pod lé
testor.
těchto
o d biřmugj-
ejh o bisk u p a s h r o m á ž d ě n ý c h a pastýřům o pět naw rácených
c ed u le k
k le r a u ž
gedenkaždý
se
B iřm ow acj
kniha
sep sa t], s
b en eficiát při
kan on ické
viaitacj w y k á ž e .
K o n sist. nařjzenj 26, Č e r w n a
W
k a t o li c k ý c h školách ,
j.834, g. 4325.
k d e ž se také akato-
lické děti w yučugj, má se dle n e y w y š š jh o rozkazu
náležité po zn a m e n á n ] těchto a k a t o lic k ý c h dětj w é - '
s t í , a k patřjcjm
a k a t o l ic k ý m
školnjm 'úřadům k
auředlnj p o t ře b ě znsjlati, — Iv z a c h o w á w á n j téh ož
n e y w . n ařjz enj má se učitelstwo p ř id r ž o w a t i.
Gub. nař. dne
M ezi
12. Č e r w e n c e 183-1, č. 28,278.
překážky,
pozůstalost]
po
kteréž
pořádnosti
z ohledu
z e m ř e lý c h kurátnjch du ch ow n jch
p r o d l u ž u g j , n á le že gj zw láště t y t o :
a.
N e d o s ta t e k
in ven táře g a k
farn jh o
tak i
kostelnjho*
b.
K o z e p ř é síranu n á h r a d y
za
zanedbanau
o p ra w u fa rn jc h sta w enj.
c. P r o d l é w á n j w e skládán) i n te rk a lá rn jch aučlů.
P r o t o ž se opětně A v y d a n á g iž o tom n e y w y š š )
nařjzenj w
znám ost u w o d j , a sic e :
ad a.
A b y při k a ž d é faře fa rn j i kosteln j i n ­
ventář se n ac h á zel, k t e r ý ž se při ka ž d é
rá řow ě
od
n aslu pugjejh o
fa rá ře
změně ía -
p o d e p s a ti
má.
K d e b y p a k t a k o w é h o n e b y lo , má se b e z p r o d le n ]
z h o t o w it i.
ad b.
se n a řiz u g e , b y i h n e d po úmrtj b e n e -
ficiáta s p ř i z w á n jm
d ěd iců w y š e tř e n j fa rn jch sta-
Avenj se p ř e d e w z a l o , a p a k l i b y
w in a u
fa rá řow a u
co z a n ed b á n o b y l o , z pozůstalosti g e h o s p r a w e d liwá
n áhrada w y g e d n á u a b y la .
ad c.
U m rtj
beneíiciáta. bud’
oznámeno , a s skládánun
bez
p r o d le n ]
i n te r k a lá r n jc h
aučtů co
n ey m o ž n ěg i přispjšeno.
Gub. nař.
/>)
dne 12. Č e rw e n c e 1834, č.
€j v li c w n j
Z Francauz.
brogjch w L y o n ě ,
W
w
31,207.
z p r á w y.
k r w a w ý c l i mesiánských r o z měsjci Dubnu 1, r.
w yd a iy
zbožné d c e r y sw. Y i n c e n c i a de Paula Avelmi
po-
h n u te d ln ý d ů k a z , g a k
w elik é
s k u t k y působj
ska lc B o h u w slabých stw ořen jch . „ P o l o h a
těchto
sester,
oznain ugj
gisté
lá­
špitálu
fr a n c a u z s k é
Jisty,
b y l a w e l m i n e b e z p e č n á ; n e b o přjm o n a p r o t i němu
p o s t a w e n y b y l y b a te rie , neustále h ázeg jcj,
B y lo i
g iin tr o g jh o neštěstjse o b á w a t i : z b o ř e n j g e g ich stawenj z d ě l,
ho bu ď
za p á len ],
zb o gn jk ů ,
anebo
w e d r á n j se do ně­
anebo řádného
w o g s k a ............
N e y w ě l š j srdnatost d o k á z a l y m ilo srd n é sestry.
pu stiw še
tiše a n e o h r o ž e n ě
pokogn ým krokem
do
s w ů g dům,
0-
u b jra ly se
n e y n e b e z p e č n ě g š jc h ulic a
náměstj, a b y p o ra n ě n é hned na mjstě o b w a z o w a ly ,
u m jra g jcjch t ě š i l y , g i n ý m o p ět p o k r m e m
m i službami n á p o m o c n y b y l y ,
lánj g e g ic h n e p ř in á le ž e lo .
š ili,
ani b a r r i k á d y , —
ani
ani k p o w o ­
N ic g e n em o h lo odstra­
m ezi
anebo přes ně p ř e l e z l y , —
h r ů ž k y b o g u g jc jc h ,
co ž
a gin ý -
n im iž
buď prošly,
ani napom jnánj a w y -
h w iž d ě n j Ijtagjcjch
a strašliw é z děl hřmenj.
kulek
Bůh, w g e h o ž powolánj
a gm én u tuto udatnost p r o k a z o w n l y , chránil ge pa­
t r n ě , n ebo žádné z
těchto n á b o ž n ý c h děw čat ra­
něno n e b y lo .
—
M in is tr kultu w y d a l prohláŠenj na bisku­
p y , b y mu oněch k n ě ž j , k t e r é b y
dů stognosti bi­
skupské z a n e y h o d n ě g š j p o k lá d a li, g m e n o w it ě w y zn a m en a li.
sw ě ř e n é h o
G ed n á n j to
dáwá čá k u ,
že
mu plnomocenstW'j n áležitě
důležitost
zná.
m o h l i se za gisté na n ik o h o lé p e o b r á t i l i ,
b is k u p y , b y sez n a ti mohl
uřadu dostogne.
gsauce
sjdlem ,
chow enstw em
Nebot
a w
g a k o na
m u ž e , tak wznešeného
b is k u p o w é ,
ustawičném
s t o g jc e ,
N e­
po
kragjch
spogenj
s du-
m ohau schopnosti
a zá­
slu h y d u c h o w e n s tw a n e y l é p e o c e n i l i ; mohau
po­
zorno st w l á d y z em ské i na t a k o w é m uže
obrá titi,
kleřj na n e y w z d á le n ě g š jc h m jslech w lic h o s ti úřad
swůg zastáw agjc e, z o h led u zásluh a ctnostj s j d e l njmu města
docela
n ez n á m i
gsau.
Ten to
m in i-
steriálnj do pis bljžj se p o n ě k u d k onomu p o n a w r ž e n j,
kteréž p řed třem i l é t y p,
Dubourg,
anbanský, p ř e d l o ž i l , chtěge t o m u ,
biskup M o n t b y biskupow é
každého o d d ě le n j se usnesli lt w y z n a m e n á n j kněžj,
biskupského
důstogenstwj h o d n ý c h .
swůg tehdáž obšjrně w y l o ž i l .
Ten to
B y lo í
plán
to p r á w ě při
té př)ležito sti , an neštastné w o l e n j w e l i k é
starosti
we F r a n c a u z s k é [ c j r k w i w z b u d il o .
P o rtu g a l.
N y n j gsme se p ř e d c e d o w ě d ě l i , co
se s oněm i Jesuity událo , ge n ž na k w a p
z K o im -
bry b y l i w y w e ž e n i , a by, g a k se líč ilo , přes h r a ­
nice w b ez p e č n o s t se p ř e w e d l i.
D o L is a b o n u b y l i
sice skutečně p ř i w e z e n i ; ale mjsto ,
lodjch
dále
p řep ra w iti,
Sl- Juliána , p o d
z a w řeli
do
pew n osti
zám jnkau , g a k o b y ge
p ř e d zu~
řiw oslj lidu chtěli o c h r á n i l i ! !
zili g iž také Jesuity za
niw ého P o m b a la
za
Josefa
1.
těmito
z a tč e n ý m i
Gak
loto
uwězněnj
ge
W
témž žaláři A v ě-
časů m s liw é h o
celých
18 l e t ,
d o sléch á m e,
také
swých
do
sm rti
n a le za g j
se
m ezi
tomu
Jesuité;
Francau zská
poddaných
N aproti
a k rw o žjz-
až
Francauzštj
ale nic s l y š e l i , ž e b y b y la w lá d a
s t jž n o s t w e d la .
co ge m ě li na
nenj
pro
u D on-Pedra
ale k d y ž D o n
M i-
guel g is lé h o učitele fran c. g a z y k a m rskati b y l r o z ­
kázal,
gešto w
kathedráln jm
s n ew ěstkam i m r z k o s t z p á c h a l,
to h o to nešlechetnjka
zdála
se
k o stele w
tedy w
čest
Koim bře
potrestanj
ira n c a u zs k e h o
národu b ý t i uražena , a i hned w y s l a l o ta k řečene
.luste-Milieu
někobk
k o rá b ů
před
L is a b o n .
"W
bezpráwj
nacházj
ale fr a n c a u z s k ý m Jesuitům učiněném nečest
fra n c.
národ u
uraženau.
Gak roz-
djln é gest smýšlen) g e g ic h o c t i !
'/> sínffličun.
K hlásán) s w . E w a n g e liu m irmsj
se ga ko k p r o w o z o w á n j sw ětskéh o obch odu
a ře­
mesla zw láštn j p o w o l e n j (lic e n c e ) w y k a u p i t i.
kteřj
d u ch ow n j g a k
k ang lik á n s k é
cjrkw i
Ně-
přiná-
l e ž e g j c j , tak i w ů b e c řečen] K o n k o n íir in is t é wzali
w aum ysl m r a w y nižšjch třjd o h y w a t e ls t w a
w ow ati
k á z a n jm i
stích d r ž e n ý m i.
lešenj, a k á z a li
na
wreř e g n ý c h ulicjch
Iv tomu k o n c i dali
po
w šech
si
čtw rtjch
napraa námě­
wystawěti
města.
lid u b y l n á r a m n ý , tak ž e se n ě k t e r é
Davv
ulice zawřjti
m u sely, a ko nečně p o l i c i i za p o třeb n é b y ti se zdá­
lo
w
to w k r o č i t i .
řečen j
wnj
—
S m ith ,
udán,
Dwa
k a z a t e lo w é — oba Smith
b y l i zatčeni a před p r á w o pohnáni.
znám
pod
že ge n p r o t o
gm én em
w eřegně
p ř ]le ž ito s t dal ku k rá d ež jm .
a d o k á z a l,
že
káže, by
N a to
Pr-
B ossem a n, byl
zloděgům
ale odpow ěděl
posluchači g e h o na trhu Bicklings-
gate n a z w a n é m , k d e ž k á z á w á , negsau
žádnj ginj,
leč sami cbudj k o m in n jc i, r y b á ři, zametači, hadráři
a n o s ič o w é n h l j , kteřj z wětšj částky
( p e n n y ) w kapse
n em a gj,
ani
p r o t o ž se
penjzku
také
nepo-
třebugj z l o d ě g ň báli.
Na námjtku, že w e l i k ý sběh lidu působj a tjm
w o ln é m u průchodu p ř e k á ž j ,
o d p o w ě d ě l:
dné g in é p ř e d n o s ti nežádám",
n e ž li
šaškow i p r o p ů g č u g e .
D o w o lte
ch udým
zde
ničeho
Božj
g im
lid e m ,
ge n ž
m o h l,
že
nugte
si m n e p r o w o l a w a č e m ,
k rá lo w stw j
mi
té,
Gá žá­
k teré se i
alesp o ň ,
n e m a g j,
bych
kázali
přináležj.
Gme-
kram ářem ,
gak se
w á m l j b j ; m a g j - l i tito p r á w o s w é z b o ž j
11a
trhu w y*
kládati a p r o d á w a t i , dopustte tedy, b y c h i gá z d a r ­
ma z nadšenj ducha sw . k á za ti m o h l . “
B yltě p o ­
tom s tjm napom enutjm propu štěn , b y swau stěh owacj kazatelnu g e n na t a k o w á mjsta s t a w ě l , k d e by sběh posluchačů o b ch od u o becen stw a nepřekážel.
D r u h ý Smith o b ž a lo w á n b y l od předstaw eného
kostela sw . O n d ř e g e .
jin éh o
n ežli
z á w is t
„Z á w is t,“
chleba !
z w o l a l on,
P á n i fa rá ř i
„n ic
proná-
sledugj nás chudé k n ě ž j, p o n ě w a d ž ta k boliali n e ­
jsme , b y c h o m
sobě
kostel w ysta w ěti
anebo n a -
gtnauli m ohli , a z w lá š tě p r o t o , že z d a rm a
me E w a n g e liu m ,
že w jc e d o b r é h o působjm , n ežli
nj; gá
li d i
před
o s o b y m a g istrá t-
p r o w in é n jm i w y s tř jh á m ,
práwo t o lik o , k d y ž giž spáchána
může.“
Z
byla,
kteréž
p o tresta ti
N a propuštěnau d alo se mu gen napom enutj.
P ru h y .
stogná
káže­
Gá p a k w šjm p r á w e m řjc i mohu,
Dne
k a p it o la
7. líjg n a
b.
Prem onstráků
r.
na
zw olila
dů-
S tra ho w Š
na
mjsto w P á n u zesnulého, duchem a srdcem w ý t e č n é h o
pána, pana B e n e d ik t a P f e i ť r a ,
za s w é h o n o w é h o
Opata, dů stogn éh o a w y s o c e učeného p á n a , pana
Jaroljma Z e i d l e r a , k a p itu lá ra
a opatskéh o ta g em -
njka , D o k t o r a pjsma s w ., arcibiskupského
kr. řád. w e ř e g n . p r o f e s s o r a
d ogm atiky
notáře,
na
versitě P r a ž s k é ,
kr.
a eraeritowaného
dekána t h e o l o g ic k é faku lty.
Z
wný
Meyia*.
4 . lijg n a b. r ., ge n ž
gm en ow in
G e h o c. k r .
držel G eh o k n jž e c j
biskup
Pražský,
u n i­
censora b o h o s lo w n jc h spisťí,
byl
den sla -
M ilo sti F ra n tišk a I.
M ilo s t , n eydů sto gn ěg šj A r c i ­
O ndřeg
A lo y s
hrabě A n k w i č
z
Posl a w ic e , w městě tom to na s w é cestě do K u n ž wartu u p ř jto m n o s t i c. k. auřednjků pan stw j Z b y Oaaopis. pro katol. duchow. VII. 4.
li
ro w s k é h o ,
mjstnjho magistrátu, w e š k e r ý c h cechů a
školu j m ládeže p o d gich p r a p o r c i , a mnohočetného
s h ro m á ž d ě n ] m ě štan ů , za blaho n e y m ilo w a n ě g š jh o
Z e m ě Pána slu žby B o ž j , p o k t e r ý c h gsa z uspořá­
dán)" této sla w n o sti s k r z e mjstnjlio
děkana a arcib.
notáře, dů stogn éh o p. Jana G ru bra w e le s p o k o g e n ,
se přes
P lz e ň ,
S třjb ro
a Planau
do
K u n žw a rtn
ubjral.
Z K u n ziv o rtu .
Dne
5. líjg n a b. r. w y s w ě c o -
w a l G e h o k n jž e c j M ilost n eydů stogn ěgšj A r c ib is k u p
P r a ž s k ý , O n d ř e g A l o y s h ra b ě A n k w i č z P o s l a w i c e ,
k a p li
a oltář
w Kunžw artu ,
bljže M a r iá n s k ý c h
w lo k e t s k é m
láznj, w zámku G eh o
nosti K le m e n t a K n j ž e t e z M etter n ich n ,
nosti m noha w z á c n ý c h
kragi,
O sw jce-
u přjtom-
hostů a náramného
počtu
lidj i z e w z d á l e n é h o o k o l j.
K a p le
b yla
z e n jm c. k.
takořka
pana z INíobily. —
S w atéh o
k n jž e t i
s t a w e n a , řj-
d w o r s k é h o sta w ite ls k élio
r e k t o r a sta w ite ls k é š k o l y
ské,
znow u
O tce,
p a p ež e
pánu d a ro w á n .
c. k.
Oltář a l e ,
l le h o ř e
P a w la
X V I . z Ř jm a
G est to
p rw n jh o
sem
w ý s t a w a z n eych rám u
w li j m e , 300 le t p o K r i s t u
K on sta n tin a ,
a di­
gak s t o g j , od
w z á c n ěg šjch m r a m o rů , z po zů sta tků
sw .
rady
a k a d em ie W jd e n -
křesťanského
Páně
Pánu
cjsaře
od
wy-
sta w en é h o , k t e r ý 15. Č e r w n a 1823.
p o p e le m lehl.
S a r k o fá g ,
c e l ý se widj,
k terý
a který p rý z
K ristu
mjsto
tom by
a ntipendiu m
cjsaře H a d riá n a
Pánu)
p o ch ázj,
z á le ž j
ll o s s o a n t i c o ,
g e d in é h o
we
z
(73 let po
gednoho
kusu
sw ě tě w té welikosti,
do k te r é h o p ř i w y s w ě c o w á n j t ě lo w ř jm s k ý c h ka­
takom bách
p ř e d n ě k o l ik a
léty
n a le ze n éh o , welm i
s k w o stn ě o z d o b e n é h o M u čed lnjka B o ž jh o , s w . B o ­
nifáce , mládenečka , w lože n o bylo. — T a to kaple
swým předrahým klenotem patřj nynj k neywělšjm
znamenitostem králow stwj Českého.
K o p id ln o .
tem
od
vikáře
7.
G eh o cjs. král. M ilo st ráčila d e k r e ­
K jg n a b. r.
děkana
a
biskupského
k o p id ln e n s k é h o , důstogného
tiška W a c k a ,
hogného
p o d p o r o w a t e le
spis oW atele
pana
Fran­
a h orliw é h o
časopisu p r o katol. d u ch ow en stw o,
z uwáženj o b z w lá štn jch ge h o zásluh, hodn ostj
cjs.
král. d w o r s k é h o kaplana , s p rom inu tjm tax, n e y m il o s t í w ě g i po cti ti.
Z e L w oiva .
Dne
9.
měsjce L is t o p a d u
držel
s la w n ý p ř j g e z d do toh oto h law n jh o města k r á l o w ­
stwj H a lick éh o , neydůstogněgšj pán, pan
Lušjn, n o w ě z w o l e n ý
F r a n tiš e k
A r c i b i s k u p k a t o lic k ý , k n jž e
a prim as k r á lo w s t w j H a li c k é h o
a Lodom ěrského,
p o w o l a n ý z b is k u p s tw j t rid e n tsk é h o z T y r o l .
Z
lijm a .
D n e 12. Č e rw n a z e m ř e l w Palermu,
hlaw n jm městě w
generálnj
S y c ilii, r o z h lá š e n ý
k a rd in á l
a
V ik á ř , Placidus Z u r la , w 65. r o k u w ě k u
swého, m r t w ic j raněn ; dne 3. P r o s in c e ale zase n e y staršj k n jž e w k a t o lic k é
c j r k w i , ka rd in á l - diákon
A l b a n i w Pesaře w . 8 4 . r o c e
Z
w ě k d s w éh o .
U jm a . 22. L i s t o p . G eh o S w a to st
ráčila následugjcjcb k a r d in á lů w
papežská
k z w lá š tn im
úřa­
dům iistanow iti, a sice :
P e d i c in i z a v i c e k a n c jjř e swaté katol* c jr k w e ,
O descalchi
za V i k á ř e
ge h o S w a t o s t i ,
za p r e fe k t a k o n g r e g a c j In d i c i s ,
tekla
kongregacj p ro p a g a n d y ,
fekta m ěst,
La m b ru sch in i
*
Giustin ia ni
F r a n s o n i za p ř e ­
B a r b e r i n i za p r e ­
za p r e fe k t a K o ngregacj
s tu d ij,
S a la
řeboln jlio
za
p re fe k t a
kongregaoj
ducho w e u s l w a ,
bisk upů
M attei z a p r e f e k t a
a
oe-
konoxnie p r o p a g a n d y .
Iv n o w é m u z w o l e n j
m enán i:
za k a rd in á ly gsau
A l e x a n d r G iu slin ia n i, Pia n etti,
V iterb o ,
F ab rizi,
z a zn a ­
biskup z
papežský M a ggiord o m o ,
pak
P o r t a , S pada a B ia n ch i.
Ze
S e v illy iv Španieljch
8. L is to p a d u .
Z
to­
h o to přes 200 m il w z d á le n é h o s la w n é h o města do ­
šlo 10.
letošnjh o
Prosin ce
od
tamnjho
kardinála
arcibisku pa, F r a n tiš k a X a v . , w e l m i la s k a w é
psanj
¡na w z á c n é h o p o d p o r o w a t e l e Časopisu našeho, weJebného P. Josefa Černého , adm in istrátora u Ivarm elitá n ek na H r a d č a n e c h w
mu za
které
o deslan é o s ta tk y
10.
w ra u c n ě
K w ě t n a 1. r .
d ěk u g e.
i hned t y sw .
—
P r a z e , w k terém ge­
sw . Jana Nepom uckého,
od
něho
1 ’ ento
o s ta tk y
o b d rž e l,
c t ih o d n ý
welmi
km et
dal
do m alé zla té monstrance
z a s a d il i, a p o r u č il ge na oltář sw . Jana Neponinc k é h o , k t e r ý w S eville w
a rcib isku pském kostele
g a k o u w e š k e r ý c h Španieljch s w y s o k a u u c t i w o s t ) se
ctj, p o sta w iti.
w n jk ů
O b d r ž e w ge, dal h n ed wšech kano-
a m n o žs tw j
S e v ills k é h o
kněžstw a
do
swé
arcib iskupské d o m o w n j k a p l e s w o la t i , b y po ljb enjm těch sw. ostatků s w . ;Jana
N e p . uctili.
W ši-
c k n i nad tjin darem o b z w lá š tn j ra d o st geAvili. Ka rm e litá n k y S e v il ls k é
takow ým
d a re m
gich ře h o le z P r a h y na n e y w ý š potěšen é
n ap roti
Prahy
toinu
w
zase
řeholrvjm
sestrám
z
kláštera
uzawřely
swým
do
budaucjm Březnu, k o r á b e m přes Ham­
bu rk , o statk y z a k la d a te lk y n ě
té ře h o le , sw . T e -
resie, odesla ti.
Z
Francauz.
F r a n c a u z s k ý časopis „C onslilutió-
nelu tá za l se o n e h d y , g a k o u w e l i k é m úžase : Od-
zpuštěn] inrawů p ř i c h á z j ;
o bzw lá štg
ale o d k u d i tento smutný ú k a z , že rtěti
kurt nyněgšj
geště aut-
leho vvšku , s p ř e p o d iw n a u lh ostegnostj na w ra ž d u
pa lřj,
m oh au ce
we
w šj
samýrn sobě smrt učinili ?
studenosti
M ů ž e t se mu
g in ý m i
za o d p o -
w ě ď d á t i : T o t o gest usmrcugjcj o w o c e g j z l i w é n e n áw isti w š e h o , co sw atého a b o žskéh o
rauž oh a w n j
sp is ow é,
s á m , s k r z e patnácte
g a k ý ž gest
le t m lá d e ž i
gest, k t e -
C o n stitu tio n el
do s r d c e
wště-
p o w a li, gim ž ž á d n ý p o s m ě c h , ž á d n ý ú k o r a útržka
p r o t i c j r k w i a služebnjkům g e gjm n e p r a w ý m a n e d o w o l e n ý m b ý t i se n e z d á l, g e h o ž b y s radostj n e b y li
ro ztru b o w a li;
g im ž
n ic
w ážného
n e b y lo , c o ž b y n e b y l i z h y z d i l i ,
zpuštěnj gest t e d y d j lo této
zběře , g e n ž zw láš tě p o d
národ
sw ů g
wnowě
a
w eleb n éh o
N y n ě gšj ohawnost
atheislické , ďábelské
ochranau Constitutionele
wydaným i
V o lta irow ym i
spisy téměř z a s y p a l a ; b y lat, g a k w ě d o in o , z w lá š tnj w y d á n j
q a e to w o
fa brika
pro
chudé
ew ar.geliu m
i bohaté
obsta rá na ,
rozšiřow á n o ,
n e s t y d a t ý c h , m y sl
i
srdce
a
Tou-
schwálnj
o tra w u g jcjch
s]lisů zaražena , k terau ž Con stitu tionel na w y s o s l
w y c h w a l o w a t i se p ř ičinil.
ř o w a lo k úmyslu
T o t o p a k w š e c k o sraě~
g iž d á w n o w ytčen ém u, b y mlá dež
a nižšj t ř j d y národu k hlasu sw ě d o m j docela ohlu ­
šili , z n ic h ž b y sobě s l e p é , w ž d y h o t o w é nástroge
k p ř e w rá c e n j
Avaii.
wšech sp o le č e n s k ý c h řádů w y c h o -
Sluš]—lit t e d y
ušlechtilé k r á s y
C on stitu tio n eli , g e n ž mlá dež
a důstognosti gest
z b a w i l , tázati
se : O d k u d ta n e o b y č e g n á Ijb ost w e
sm rti,
w raždě
kterauž n yn j
u dětj
a mladjků
ských p o z o r u g e m e ?
W šak
p r á w ě tato
a w
fr a n c a u z otázka
a
celé r o z k lá d á n j t é h o ž punktu w Constitutioneli z ů ­
stane
nám
w e stawu
nyněgšjch F r a n c a u z
paměti
hodnau
a charakterislickau
udalostj.
Neméně
pamětno gest, což se w témž časopisu dále ponawrhuge, W y u čow án j mládeže a sprostého lidu —
dokládá konst, —^má nynj býti hlawnj péčj zemské­
ho řjzenj , a to sice wyučowán) mrawné■ K
tomu
ale (slyšmež !) školy filosofické nepostačugj, a p o .
něw adž lid do kostelů n e ch o d j, t e J y přislušj wládě postarati se o t o , aby zponenáhla mřawnj w y učowánj pro
celý
národ
ustanoweno bylo.
Zde
gest, p r y , geště m e z e r a , kteráž se newyhnntedlně w y p ln it i musj, m a g j-li Franoauzowé swobody
hodni a schopni býti.
Nebogm e
že takowý* listaw žádného
se, p ra w j
dále,
prospěchu nedosáhne;
wsicknit lidé ncichúzegj w tom radost, když o powinnqstech mluwiti síyšj. Samot sebau se rozumj , že
dar mrawného w y u ř o w á n j, kteréhož zde
na mau-
drém zákonodárstwj
žebrá,
w neyčistsjm mrawo-
učen] záleželi musj.
Ten týž
Constilutionel gestií
opět,
genž tau bezbožnau pošetilostj
an si naděgi dělá,
že kazateli
gest pogat,
od zemské wlády
w ys lan ým i a w e gménu w lá d y (!) hlásagjcjmi ná­
rodu zasazené hluboké rány se uléčj, a mimo t o , že
se mu poštěstj
(genž mu
op ow ržen a u
cjrk ew
křestanskati
dáwno trn w očjch byla ) w ypuditi
a-
nebo tjmto snrrogátem wynahraditi.
Slaw katolické cjrkwe na M oraw ě roku 1833.
K u katolické c jr k w i se nawrátilo
od nj
.
.
odpadlo
81
18
K a to l, cjrk. tedy na M o ra w ě rozm nožena 63 dušemi.
Slaw katolické cjrkwe iv cjsarském Složku
rot,-ii 1833.
Ku katolické
se nawrátili
,
.
21
od nj odpadli
.
.
3
c jr k w i
Ka tol. cjrk. w cjs.Slezku tedy rozmnožena 18 dušemi.
O dědictwj Swatoj'anském.
Šlechetná m y s l w Pánu z e m ř e lé h o
A n t o n jn a
H a n y k ý ř e , pens.
w e le b n é h o
ex p o sity
w
D ioecesán a B u d ě g o w ic k é h o , z a l o ž il a nám
Táboře,
darow a-
n ým i 1000 z l. na střjb,, z á k la d a ústaw k r o z š i ř o wánj
d o b r ý c h k a t o l ic k ý c h knih
w lew n é
ceně,
Nepom uckého,
má
p o d gm énem
pro
sprostý
d ě d ic t w j S w .
k t e r ý nám ta k o řk a
za d ě d ic t w j sw .
lid
W áclaw a ,
Jana
náhradan
k gin ým
b ý ti
aučelům
obrácené.
K d j Tž
Geho
Sw. Jana N e p .
zawedenj
c. k r . M ilo st
26.
p r a w i d l a d ě d ic tw j
R jg n a 1833, p o t w r d i t i
a o te w ř en j g e h o
w 1, s w a z k u
ráčila :
Časopisu
letošnjho ro čn jh o běhu u w eře g n a u známost
w ed lo ,
se u r
a p o z w á n j k p řjs p ě w k ů m na r o z m n o ž e n )
základu tohoto se stalo.
P r o t i wšemu nadánj nepřihlásiltě se s da rem
žádný m im o ctih odn éh o p.
W á c l a w a Zitka, k a p la ­
na w e M šeci obětj 500 w ý t i s k ů spisu s w é h o : O d ­
měna d j l k á m ,
žek těchto
a brandeyský
115 o debral.
vik a riát,
(G in j
gen
w
k t e r ý k n jskrowném
počtu.)
N a g ed n au w ša k p ř e k w a p u g e nás V i k a r i á t N o 116 z l.
W o k o ljn s k ý s b jr k a u
řjdká h o rli w os t .lamnjho
40
a rcib .
kr. w .
vik á ře
č., kterau
a fa rá ře w
S w o gšicjch , w e le d ů s to g n é h o čest. k a n o w n jk a
pana
Josefa B a la ty ho, m e z i d u ch o w en stw em okrsk u s w é h o
zged nala.
W y s o c e důstogná a rcibisku pská k o nsistoř n e ­
mohla g in á če,
swau
n ež
spokogenost
nad tjmto
g e w iti,
p o w o l i l a , pom íick au
w ýnosem ,
w z á c n ý m přispěnjm
a
redalccj
t a u t o , p a k páně
Časopisu
Ž itk o w ým
a a a r o k y H a n y k ý ř o w a zákla du,
počátek d ě d ic t w j S w . Jana.
učinili
Z a tau přjčinau h odlám e
neyprw é
poučenj a w z d ě l á n j p ř i p r a w e n ý
p o w Pánu
zesnulém
dne
w ydati k
půwodnj
r u k o p is
18. Pros. b. r.
w e le b -
néin k n ě z i a na s lo w o w z a t é m s p i s o w a t e li p. J o ­
sefu Č ern ém , n a d e p s a n ý : R o z g jm á n j o p řjro d e , g e g ž
b y l p r á w š z a p o s le d n jc h d n ů ž i t j s w é h o d o h o t o w i l.
B u d iž gem u wy7dánjm to h o to spisu na p r w n j
ná­
k la d d ě d ic t w j S w . Jana N e p . , za g e h o z w lá š tn j zá ­
slu h y o tento Časopis w d ě č n ý památnjk p o s t a w e n ,
k t e r é h o ž t o spisu h o g n é h o o d b jrá n j tjm
se n ad ěgem e , p o n ě w a d ž
kladu
čistý
sw atojanskému buda p ř i p o g e n ,
ro zm n ožj,
by
w ydá w á n jm
ň ow a l,
w ele bn érnu
gm ěnj
toto
d o k o n a le k a t o lic k ý c h ,
d o b ře psa n ých knih, w l e w n é ce n ě ,
to h o se d o s a h o w a l , z á m ě r
důwěrněgi
w ý n o s zase k z á ­
aučel z á k la d u
z a k la d a te le
d u c h o w e n s tw u
w la s te n s k ý c h čtenářů náležitě
a
se
w y p l-
potřebám
se p o s la u žilo , a ná­
b o ž n o s t i k á z eň d o b r ý c h in ra w ů také p r o s t ř e d k e m
tjinto b y l a z w e l e b o w á n a .
Red ak cj.
U m v t j.
W e l e b n ý p, Jos. Č e r n ý , k n ě z n á b o ž n ý a h o r l i w ý r, muž o s w jc e n ý a uměnjm o z d o b e n ý , g e d e n z n e y silněgšjch w tom to časopisu p r a c o w n jk ů , g e m n y m
citem , z d r a w ý m saudem w ý t e č n ý , z a s la n ž ilý
sow atel a w ra u cn ý
m ilo w n jk
sp i-
g a z y k a českého, u-
m řel w 49. r o c e w ě k u sw ého dne Í8 . P r o s in c e 1834
o čtw rté h o d in ě
o d p o le d n i,
na k r e w n j
m r t w ic i,
z a o p a tře n gsa swátostm i um jragjcjch.
P roza tjm
gen
to
bud’ p o d o t k n u t o ,
že
geho
n eyčistěgšj k w la sti láska a h o r l iw o s t s saudem s p o ge n á w š e c k o , seč b yla, k o k ra se a k důkla dnosti na­
šeho Časopisu
biografie
p ř is p jw a la .
z a s la u ž ilý c h
G estli
sla w n ý
du ch ow n jch
S a i le r
pastýřů
ně­
m e c k ý c h w y d a l : m y též p r á w o máme úplné, n e a u honný žiw o t
k n ě ž jm
za
g e h o přátel
nebožtíka
Černého m la d ý m
w z o r p o s t a w it i.
D á se od
z w lá š tě
wraucných
o č e k á w a ti, ž e n ě k te řj z e ž i w o t a
ge h o
neysličněgšj nastjnjce d o b y , památku w děčnau sw ém u
p řátelstw j
po sta w j. — Na ten
čas stůgtež c i t y g e -
dn o h o z geho přátel.
/
Ž a 1o z p ě w
o sm rti Josefa Č e rn éh o .
Zastjn il saum rak hasnaucj záři w ečernj,
O b lo h u neydélšj zastřelo raucho n o c i:
G á u stolku seiljra, potopen w e prau du m yšlének
B ezděčných , duše m á tru c h liw e z asto n ala :
Proč, to newjm. Kdo na okno klepá V — H o lu b ič k a to zobcem .
W jt e y m i šťastná p o s lic e ! což m i neseš? —
Ó líč ila , co znam ená tem ných na hrdélk u w isjcjch
T r é tkaniček ? co tag j w sobě cedulky troge ?
Strom zde, běda, tru c h liw ý obražen — tady h r o b k a — tu nápis :
„Č ER N Ý“ / —
ach mého přjtcle w jce n e n j! —
N á b o ž n ý knězi H o s p o d in ú w , zpytow njku pokorný
B ě l ge h o zázračných , Sokrate náš m ilený,
W la s t i m ilence w ř e l ý , cos nás tak rych le o p u stil?
G iž g s i m i o d lan če n , mé duše p á lk o d ra h á !
T w á t m i g e w jw a la ú s t a , co gen kdy poejtilo srdce,
T y s .s e m nau v ě rn ě slasti i strasti d ě lil,
T y , když osud mne pak o d d á lil, gs i m i často w y s jla l
P e n t ii na růžow ité v ě s tin u přjw ětiw au .
K d o ž , po našem M la d o n i, když i teď ty se záh y ubjráš
Z w l a s t i , m i žádaucj zp rá w y o M atce podá?
K dož o g e g jc h n a d ě g jc h , t a u h á c h , žádostech a slnstech,
K do ž o m ilých liratřjch z p r á v u m i dá téšiw au ?
U krutn é , M o ran o , tw oge za dna těchto g e žezlo !
L e d w a se w ý ro čn j den hoře m ého w ra c e l,
B e n , kdys m i M lado n ě druha o d ň a la , n ek lainaw éh o
W la s t i s y n a , v ě r n ý c h b r a t r a , m iláčka Čechu, * )
Sotw a se g iz w a krutá raněného u lé č ila srdce :
G iž ljtýin šjpem ránu bodeš mi nowau.
P r o č ra d ě g i stře ly na škaredé odrodilce neostřjš ?
P r o č d o b r ý c h , ctnostných sobě ku v r a ž d ě v o ljS ?
A c h co m ořjš m audrosti toho zd ařilé h o učence ?
Co w zácnéiio Čechům Faedona u sm rcugeš?
Co slu h u P án ě b i g e š , ljb a u an práw ě se ch ystal
N a swěceny oltář k lásti mu s lá v y obět ?
P ro č g s i, neljto stn á, několik nedo přála mu geště
* ) Josef
Jungm ann,
m ladšj , f
24.
Č ern ý dne 18. P ro sin ce 1834.
P rosin ce
1833 ;
Josef
D o b , aby l>yl skončil djlo to po svěcen é? * )
<j lose lid s t v a žalosti p ln ý ! z a s v itn e -li h v ě z d a ,
P la v c i m ilá , ofralj náhle g i haute mrakem. —
Když tak o v ý c h ano w jce něm ých v e d u v lítrobě n á ř k ů :
A u tlá poslice tu k řjdlo m a zatřepetá,
Zdálo s e , že něco w jce mi geště o devzdati dlu žna;
P en tii zočjm h jla u zeleně propletenau,
Snjm áni list na ni zavěšený., druha oslaven éh o
P o z n age ljb á in jh n e d pjsm o a to čtu na n ě m :
„ N e lk e y , h ra tře m ilý , želu se tru c h liv é m u neodiley,
H ospo din ů v mne že tak náhle posel p o v o la l ;
N e ch tě l D o b r o t iv ý nemocj mi se trápiti dáti,
An těžkých neduhů dosti gsem giž zakusil.
Arci v ř e l á b y la m i swé otci ně slaužiti w ňle,
N e ž k aum yslu tomu lh ů ty na krátce bylo.
Giž čeho g á sám neskončil, dokoneyte w y b ratřj
K oslaw ě P á n a , i též k prospěchu w la sti drahé.
S vorn j buďte , ncbot synowé gste w y m ateře g e d n é ;
Podpora, čáka , r a d o s t, o s la v a buďte g c g j !
L á sk a, p o k o g ! v
odkaz toto g á v á m heslo porauějm.
L á s k a -li w ěrn a v a š e , prosbu v y p lň te m o g i :
Záživn au a z d ra v a u kraganňm ducha p a stv u podeyte ;
P o c h v a lu w ám za to w l a s t , odměnu B ů h w nebi dá.‘ f —
To bratřj spolu w ám zdělugi zde p o selstvo potěšné,
P o m n ě te , co v z k á z a l v á m b ra tr o sla v e n ý .
Na Kotu ani dne 23. Prosince 1834.
K . AViiiařický.
* ) R ozgjm ánj o přjrodé.
O b
w šech
,5
a h
Čtyř s w a z k f i sedm ého ro čn íh o běhu.
P o j e d n á n
1.
O
D o g
spogenj K r is to w a
s
celau
nj.
saustawau
j.
m a t i k
a.
z m rtw ých
wstánj
božského
zgew e­
O d J. R a is a......................... I I I , 347. I V , (i!/.
O w t ě le n j S yna B o ž jh o . O d V i n e . Z a h r a d ­
il
........................... ................................... I V , 519.
M r a w o u č e n ).
2.
Proč
newydáwá
n á b o ž e n s tw j
tak h o g n ý c h u ž itk ů
gako
K ristow o
za
prw n jch
časů. (H is t o r i c k o - m r a w n j ). O d Josefa
Č e r n é h o ...............................................
3.
Uw e d e nj
w
pjsma
K a n ó n kn ih n o w o z á k o iv n jc h za w ě k u
I, 1.
s w.
a-
p o štolskéh o. O d D r a , J. K o r n e r a . I I , 179. I V , 575.
4.
H istorie
c j r k e w n j.
S w a lj m u čedlnjci p r w n j c h s to le lj o s w ě d č l i gj
Božstw j
Stárka.
Zp ráw a
.
.
stranu
K ris to w o .
.
.
D ra.
J.
..........................
.
rozbrogů
j . Zim m erin a n n a .
Od
.
.
O rági. O d F r . W e t e š n jk a .
o k a lich .
1, 30.
Od
I, 64. I I I , 379. I V , 548.
.
.
II, 109. 111, 4j2.
Spole čnost Čechxi s L u t h e r e m .
Od V in e.
Z a h r a d n jk a .................................................. I I , 227.
0 jáhnech. Od P. fvichtra, p r o fe s s o ra O lo m u ckéh o
.
.
*
............................... JI, 24í.
P ř jb u ze n s tw j c j r k w e české s m o r a w s k a u .
O d W o g t . R u ffe r a .................................. I I I , 437.
Ž iw o t o p i s p . Jos. F r a n t.
H u rdá lka .
Od
V . Z a h r a d n j k a .........................
5.
P a s tý ř s k ý
I, 104.
auřad.
P a s tý ř s k ý list G eho k n jž ecj M ilosti P . A r ­
cibiskupa O lo m u ck éh o . P ř e lo ž e n jm D k t .
Jnngmanna.
O r o z d jl u
.
.
m ezi
.
.
.
.
i
.
anfadem. O d V i n e . Z á h ra d n jk a .
K á za nj pohřebn j.
Od
. . .
I, 46.
F ra n t. W a m b e r y .
I I , 331.
K á z a n j na den w staupenj Páně.
Od A n -
tonjna M a r k a .......................................... .....
O u a w š tě w o w á n j š k o ly o d Jos. W .
6.
A fo rism y
o
I I , 317.
du ch ow n jm a sw ětsk ý m
litu rg ii.
.
.
I I I , 453.
I V ) 586.
Liturgie.
Od Y in c . Zahrad­
il j k a .......................................................... I I I , 368.
Spogenj čtyř částek mše sw .
7.
OdHnogka.
I V , 559.
W ychow atelstw j.
W y c h o w á n j m ládeže zwláštnj pram en n e nábožnosti
n yn ěgšjh o w ě k u .
O d D ra ,
Jar. Z e i d l e r a , opata S trahow skéh o. I,
O
spořádánj sta rý ch škol
z
ohledu
n ow é. O d F r . W a c k a , cjs. král.
njho kaplana.
82» 11, 277.
na
dw orI I I , 396.
8.
S m j še né h o
obsahu.
D w a l is t y p'. B o h u s law a z L o b k o w i c . O d
K a rla W in a řick éh o.
-
........................... I I , 267.
O d p o w ě d na koňk u rsnj otázku ,
od A r ­
n o ld a Š i n d e l á ř e . ...................................... II, 295.
9.
B á s n i c t w j.
Z p ě w k slawnénra p ř ig e t j d u c h o w n j s p r á w y o d G e h o kn jž ecj
dřege
M ilo s ti P. P . O n -
A l o y s i a , arcib iskupa P r a ž sk éh o ,
gm én em w e š k e r é h o d u ch o w en stw a , O d
Sedlačka«
.
B ezžen stw j.
■
.
.
.
.
•
•
.
•
.
.
1,1 .
O d D ra . Jos. Ghm elenského» I V , 644.
10.
I, 131 — 141.
647 — 661.
Literatura.
I I , 305 — 307.
Recensj
od
I I I , 471 — 485.
čest. k a n o w n jk a
IV ,
Při—
hcmského, o d fa r. V i n e . Z a h r a d n jk a a fa r. K a rla
W in a řick éh o.
11.
Zákony«
I V , 666.
12.
I,
145 I V , 673.
176-
Cj r k ew nj
II,
z p r á w y.
3 i l — 339.
III,
485 —
512
8.
Smjšeného
o b s a li ti.
D w a li s t y p". B o h u s law a z L o b k o w i c . O d
K a rla W in a řick éh o.
........................... ]J, 267.
O d p o w ě d na ko n k u rsn j o tázku ,
od A r ­
n o ld a Š i n d e l á ř e . ......................................I I , 295.
9.
Básnictwj.
Z p ě w k slawnému p ř ig e t j d u ch o w n j s p r á w y o d G e h o kn jžecj
d řege
M ilo s ti P. P. O ri-
A l o y s i a , arcibiskupa P r a ž s k é h o ,
gménern w e š k e r é h o d u ch o w en stw a , O d
S edlá čka................................................................I, 1.
B ezžen stw j.
O d D ra . Jos. Ch m elenskéh o» I V , 644.
10.
I, 131 — 141.
647 — 661.
Literatura.
I I , 305 — 307.
Recensj
od
I I I , 471 — 485.
čest.
k a n o w n jk a
IV ,
Při-
honského, o d fa r. V i n e . Z a h r a d n jk a a fa r, K a rla
W in a řick éh o.
11.
Zákony.
I V , 666.
12.
I,
145 — 176I V , 673,
C jrk ew n j
II,
z p r á w y.
311 — 339.
III,
485 —
512
I*
li
E
> . / '/ / ■ / / '/ / v / / . i / / / y /
—
A r c i b is
Á -‘y r/¿
roku
k i i p M w j
a
h isk 111>>s1wj
Pražák ó Ai*<i !>ísUii jk l\vj
/lin/rz/st/A//
ßrwtutt/fatj .
/ Vzc////>■ý
f t r / f / //’//S f/, v / ___
Sniinii.i
lilloiiióři
; i*i<*k«* Insknpslvj I
/ůj Zf-t/////’//>*/
/ ///-////■/ /r/ry
Sutu m a
K iV flo w c b iN u Ic c k í'
bÍNlvU[KSt\vj
fli/</z (, //•//,//
fff.r/rf/ť.vA'*/
/ '/■i/A/rrY//v(t/rr/‘ý
S iiim n ii
Ht-rifcrfoM’t r / y / . ...................
B u d e <>o \ v k k r l u s k ii|»s(w|
/ //t
// w/n/t/X't/7ftfo/Z'Aý
S 11 ni i li ;t
W raawkr i u Art* 11>isI; ups (\v{
Liioirn-riV krm lii>kiips(\\j
I»ivíÍow <‘I»i'<mI
lří.sl;ii|>.sl\v;j
P m ť lé o o v ir k ť i ii b is k u p i v ]
/ / ( / / / / ‘Oj/ / a f / >/
\VTi * o c ť
iS'fí
(<’<lv wrm f
f
f
/%
of ť * fj.v/tf//>/ r/ur/torfirn<v/tvo *ty t*'*/J\'<tze .
II
I
.•
tfí 5 5 ' ^ ^ T
wH.
kapitoly.
lok *\-
Počet
□
I'«» r v
Mjle.
d ir š j.
/ e / .M â
.yV/
/ffi./f/J
//■t.fa/
2 42JM >
» m .jjhó
/Jff.rM J
í
/ fC 2 y,.t. i
77 \
t>ř4 J
/ Ó J f/ i
í \>: w
',6% ‘¿.i/.r/O/
2 ya., M i
ú
'^
//x
,/'*
-y.v
/,/>.). U 1
2(<il- 't’Sÿ
t/
/
„
/
,,
„
ÿ M J / ft/ V / i
jM ' : 2 U
J (/ 2 -M
//
//
//'
/
7 fí
07
u
,!>/
¿
/
,,
„
,t
ď
■f
/
/
/ t2J.vZ/
2JJ.2.JT/
Z fit/ / / ;
fj/ / é &
//>; 2. 7 »
M 2 .?A y
/,/¿X/fí7.
S S / ./ fo
»
//
„
/
V
1i<>
t/
„
/
'y
/
/
/
_
á
/
/
U
7-i
■/
f7\
-> ¿¿y
'/?
7*
M
tx/
.!> /(>
WJ
JZO
JO J
¿ 1
"3 Z,
Sj ©
Cu *»
/J/
Z/2
f f / .y , y
■■ w
/
'/
.
//
/^;
/ -¿y ■*/2
/
>7
/(>7
„
/
J '7
2 f,
/(■7
/y
u
//
„
,,
/
/
7
„
«
7
s+-‘
/
/
„
,¡■1
t f ij
.!>/ f ; I / ¿ f
„
„
„
/2,y
J/
/^ 7 /V./ ,i/ 2
. i 07
f?
■>.í
rf.J
■; d
J/
f / i / ¿ ,i
¿o
2J
2,/ . /
’ /fi
•:)2.y
„
/
%
/
</
///
^ s*
„
/ 4 /,
',2
•¿o
J/2
¿O
r^
C
2
/'
„
Vf
2 fi
JJ
2 (¡
/ Z-'r
. f/ i
'/O
2 'y
'i 2
/ •"/
2y
r
S'
w
-I
(*¡
-------s k «i l>
<f / ¿ / /^.y ' ) / »
?/
y.y'tó' ,jru /
7
/
P
u
4/J
/ (i
/ íé
,m
b o l iom :
/,y
J /
Ö J6
Ó2f/
/
i
!
"
S i r a (f.
\\T l i u J ’• ó o w i c í f .
b i s k n | ií t \ v j
'
£
V r
t »/
>■
■Ñ'
« 3
C V.
|"c
ç 5
c
i
•>
2
2
1
9
//
■> / ¿
fx i
&
.u :
"Z ?
•?
//
/
2\
//
// ;
. /
A
!
j
/<
1
/
/>
•t i
// !
0
//
/
'r
// i
i
1
!
Vj
iK
>¡
1
}\ ó
;
f,
/> I
||
f,\
♦
li
»
i
"
"
/Ji
0
"
//
) 6\ /j\\
*
: * j¡ •/T I
i " ¡
//
!
/y i
? i
i
"
; * 1
z Zc
M
-'S
S i
Š
J
/
//
V
1 // !
p
0 ' ,,
,,
i
" 1
0!
/1
//
//
H , Jr/ 2A "
6
y.\
~y\
, i'
" ! " ! /, 1
i * i
z
1
" il
»
2
i
!
2
;
/ í >
Z J3.í S«
.1 "^
// j
9 "i
ť■
: *>:
* ; // i /, j „ H
i
V
y
-I
•
; IS i :
, i
; ÍT’
o í
t-\
1
•/. -
i
i
w «i
/o 6c
\4g »
6j a
/ rj
r/> /ir 4 V ÍO '/
,> J /
n
*
//5 ■)(
1/ / f >
)
//í
zo S ty /.){
/
/
6 i 9 // " 71
>t
/
r
It \ 2 y
'/ " >/ / - o
/
//
v /
>
J >/ /
,;z \ 6á
1
/
.!>
2,
z,>
/7
7
*
'/ // /V Ai M ¿4 r a 12C
.> /66 l/\// V 19$
» *
"
6 v o / \ „ / //
7J 7'ffi \/j.J j/,j M}\
/¿ X //;)6
/
/ á /> ? 7 /y- // .y
/&
\.)/>
»
/
o »
2 3
6 / j ■>
'! * // '/
i *
>! // •< * '/
f.
n
"
*
U 1
*
21 / /1 , í
" Jáí ' / * //
/ ,
/
<? /
2J\M 6 A / | ý . ; / /
u
z 4 /.s f
't
í
/lj
H I //
l 4 ff 1 Jti
n , h // H
$
ll 6
6 V /, 6 /!>
//
*
'
l ) 0.1 11 * o i n a f l y
I
0
//
"
„
2\
/
!
J
«1 !
x/ ¡
,y / i
/>
/A
6f\
/ m
-> 7 ;
'' ' '(
A
/
7¿
é /fij\ " M
// ¡1 ¿ W j
" ¡ / i 20 /',2
«
á\ v ! // i / ! // !
1
!
it ¡ "
" ; n j
'A " !
*
1
it
!
//
/;
fíokonawše sedm ý ročnfk tohoto časopisu
na w ědom j dáwáme w elebným p- p. od b jra telíiuii, že u w yd á w á n j téhož spisu, tak gako
dosawáde, i p řjštj ho roku pokračoiváno bude.
Redakcj opatřena gsaue giž nyn j dostatečnau
zásobau literárnjch p ra cj, na djle mnohé giž
započaté
očekáw agje , může se bezpečně ko-
giti n a d ě g j, že nastáwagjejho roku za tak horliwau činnostj p. p. spisowatelů žádostem iveíeetěného členárstwa mnohem lépe w stawu bude
zadost učinili, než se až dotud stáli mohlo. Protož
s polěšenjm
ugjmái se redakcj té přjležitosti,
wšem učeným p. p . přisp; watelům za gich horliwe snaženj we gménu w. d. knjž. arcib. Konsisloře tjmto w cřegné djk y w gewo dá t i ,
luge spolu swau důwěrnau žádost,
opě-
by g j také
budaucně k udrženj a rozkwětu téhož
cjrkwi a
wlasti prospěšného ústawii napomáhali sobě ne­
slj žil i.
Ostatně gest redakcj wždy se wšj ochot­
nostj každé ra d ě a žádosti powolna ,
klerauž
by holi tento časopis 'w ělšj užitečnosti nebo dů­
kladnosti nabyli mohl.
Co se pak přjdawku dosuď dáwaného do t ý č e , zameyšlj redakcj dle
některé
tých
w zácněgšj rukopisné
Oleu anebo giných
prwolnjho
plánu
překlady
starobylých
swa­
ducho-
wnjch spisowatelů, genž gak předmětem
tak
i klassickau spráwnostj gozyka w ynikag/, k li­
sím přislrogiti ; p ři čemž se (tle zwláště na to
hleděli bude, aby k a žd ý přjdaw ek , pokud mož­
n á , sám o sobě ú p ln ý celek působil, by bu­
daucjm předplatitelům nebylo
dešlých
ročnjků
doplněk
Z strany těch p. p. odbjvalelů,
sedm
ročnjch
běhů
chtěli, platj ona
na ,
polřebj z p ře ­
sobě obgednáwati.
kteřjby wšech
nagednau
roku
sobě opatřili
minulého snjzená
ce­
Kdoby pak celý spis sw. Augustina o M ě ­
stě B ožjm kaupiti mj n i l , dostane wšech 6 d jlů
za 3 zl. we siř.
za 40 kr.
Gednolliwý d jl prodáwá se
Tak také geho
nuale za 16 kr.
Soliloquia
a
M a-
Sw. Chrysosloma o U rážce, a
sw. Cypriana o potupenj swěla sa 12 kr.
Bychom p. p. Odbjratelům w Praze a w
okolj lépe posloužili mohli, oznanmgeme tjmto,
že i provisor knjžecjho arcibiskupského semi­
náře,
p. J n t o n j n
Hi s p l e v,
p ř i g / m á , na které pohodl/
předplaccnj
obzwlášlnč praž­
ské knihkupeclwj pozorná činjme.
T\edok cj.
lit e r .j t e n t o
/
r o k , 1834,
■*
p r a c e m i sw y m i k Č A S O P I S U to m u to
př isp j w a 1i.
-------- —
W
(¡■S
P R A Z E.
IB u riá n e k F r a n t ., arcibiskup. poenitentiár,
Č e r n ý J o s e f , administr. u Karmelitánek,
C h m e l c n s k y Jos., Dr. tavern. u cjs. kr. manského práwa,
H c l f e r t Jos. , Dr. prof. cjrk. práw. arcib. kons. rada,
I I er s cli ni a nn F r a n t . , kaplan u sw. Ducka,
H o l u b á ř G o t t b a r d, kapitulár a kaplan na Stráhowě,
Ju li jj m a n 11 J o s e f , Dr. humanit, prof, na akad. Gym.,
K r b e c J a n , arcibiskup, poenitentiár,
L a b i er Y inc., duchownj zpráwce w Stodůlkách,
O 11d r á k P r o k o p , kněz cjrkewnj,
P ě š i n a W á c 1a w , kanownjk na bradě pražském, redaktor,
P ř i k o n s k ý Fr ant . , Dr., čest. kanow., praeses srb. sem.,
P r e y š l J o s e f , arcibiskup, seminarista,
R o s t A n ton j n, Dr. praeses arcib. semináře,
R u f f e r W o g t ě c k , vikář kapit. Wyšehradské,
Z e i d l e r Ja r o l . , Dr. kapit. Stráb. prof. dogm. c. k. censor,
Z i m m e r 111an 11 Jan, kněz ryt. řádu křiž., skriptor c. k. knih.
W ARCID IO ECESJ P R A Ž S K É .
B e z d ě k a A n s e l m , kněz řádu sw. Benedikta, w Lidicjch,
H a 111p e y s Fr ant . , kněz cjrkewnj,
H a u s m a n n K a r e l , kněz cjrke wnj,
H la w áě J a n, vik. tagemn., farář w Postupicjcb.
K a r l j k H u g o , kapit. Tepel. prof. cjrk. práwa w Teplé,
K ů r k a F r a n t . , kaplan w Kladně.
R o k o s F r a n t . , kaplan w Taehlowicjck,
S e d l á č e k W o g t., Dr. kapit. Tepel. prof. matbem. w PJzni,
Š i n d e l á ř A r n o l d , kapit. Tepel. gym. katechet w Plzni,
W o t y p k a J o s . , duchownj zpráwce w Popowicjck,
Z i t e k W á c l a w , kaplan we Mšeci.
IV
L IT O M Ě Ř IC K É
D IO E C E S J .
D o b r o h l a w J a n , kaplan w Libochowicjch.
I I n o { je k A n t o n j n , děkan na Měl ujku,
J e t t m a r B e r n . , D r . kapit. Stráhow. prof. w Zatei,
M a r e k A n t o n j n , děkan vv Libuni,
W e t e š n jk
F r a n t . , farář w Markwaticjcb,
yV i n a ř i c l i ý K a r e l , farář vv Kovvani,
Z a h r a d n j k V i n c e n c, farář w Iiřešicjcli.
W
fT I
fe r n
IÍR A L O W É H R A D E C K É
D IO E C E S J .
D e w o t y J o s., čest. kan. na W y še li. děkan w Mikulowicjch,
E u d w j k A n t . , duchownj zpráwce w Studnici,
R a y s J a n , kaplan vv Kopidlně,
Stárek Jan,
i v ;i v.
D r. prof. pastorálky w Králowéhradci,
T r n k a J a n , kněz cjrkewnj w Králowéhradci,
W a c e k F r a n t . , c. k. dworský kaplan, děkan w Kopidlně.
í á &■:
W
Kórner
is A g
B U D É G O W IC K É
Jan,
N o \v á ě e k J a n , kaplan vv Střemilovvě,
S c h o n b e c k M i c li., D r. prof. pastorálky vv Buděgow.
W
A R C ID IO E C E S J O L O M A U C IÍÉ .
Richter Engclb.,
IÍ4 P *
W
D r . prof.
Iv
hisč. cjrk. rekt. mag- eni.,
B R N E A S K É D IO E C E S J .
Kemmel Wogtěch,
.1
D IO E C E S J .
D r. prof. b ib l. rector semináře w Buděg.,
řehol. Minor. prof. dogmat, vv Brně,
K i n s k ý D o i u i n . , kněz řádu Piarist. , c. 1;. gub. translátor,
R i c h t e r B e n . , D r. kněz řádu sw. Ben., prof. kat. a pedag.
W
CJSARSK ÉM
SLEZSKU.
K o z a r J a n , farář a administrátor vv Těšjně,
, s . ;
S c h i p p J o s e f , generálnj V ik ář, děkan w e Frideku.
IV
KW.
» V «
IIA L IC IJ .
R o s t I g n . , tow. Pana Gežjše w Tarnopoli.
W
l\ J M É .
E h r e a h ó f e r F e l i x , německý kazatel rakausk. wyslanstwj.
!« v 'J
» V ;
fcMIlií-iii
W i í c f l a w M . I De s i n a ,
kanownjk, arcibiskup, konsist. rada,
r eb
F ran t.
a k t o v.
Lad.
ťe la k o w s k y
k o r r t k t o r.
P o z n a n i e n á n j
wysoce ctěných
Pánů
panu Odběratelů Časopisu
pro katolické duchovvenstwo, w roce 1834.
I.
TV Arcibhlmpst.lvj
Geh o K n jž e c j M i l o s t ,
Pražském,
Neydůstogněgšj P á n , pan
O n d ř e g A lo y s , Arcibiskup Pražský, Hrabě Skarbek
Ankw ič
z P o s la w ic e ,
W e lk o k řjž n jk
řádu
L e o p o ld o w a a t. d.
W y s o c e důstogná Kapitola a Konsistoř.
P . T : P . a p.
Jan M e d ljn , P rob o št hlaw n . chrám u Pán ě Sw . W jta .
F ra n t, P o lln e r, kapitol, děkan, gym . direkt, w ý b o r zem. stawfi.
W á c la w Neum ann, p rae lat, kapitolnj arcijáhen, kons. rada.
Jo sef W e rn e r, k apitolnj Custos, konsist. ra d a .
F ran tišek Tippinann , bisk. S atallsk ý , S u ffragan , Consistornj
P raes., D o m ,-C a n to r,Adm .Děk. Starobol. D irek t.fak u lty theol.
Josef llau ch , kapitolnj Senior,
konsist. rada, Adm . scholastik.
M ik u l. T o m ek , Dokt., kanow., děkan u s. A polin áře, konst. rada.
W á c la w W . W á c la w jč e k , Dokt., kanow njk, G uberniálnj rada.
Jan A loy s Renner, kanownjk, konst. rada,
examin. synod.
W á c la w Pěšina, kanownjk, konst. rada, redaktor.
W ogtěch Cech, kanownjk, konsist. rada,
Josef H e lfe r t , Dokt. prof, cjrkew njh o práw a, konst. rada.
A lo y s W y ilr a , Dokt. práw , zemský advokat, konst. rada.
Jan Iíod au er, tagem njk arcibiskup, konsistoře.
Šiman M a rtin , expeditor a kasjr.
R retschneider K a re l, dokt. práw , protokollista w konst. radě.
Knjzek F ran t., reg istrato r.
Sm id Vincenc, protokollista exhibitu.
H o n ig e r Jaroljm , fcástup. při protokollu, auěet w ed. Časopisu.
K alin a Jan z Jetensteinu, kancellista.
Zim m erm ann A ntonjn, k ancellista.
l2
Arcibiskupský Seniinrt ř.
P. T : P .
Jan liiitt n c r , kanow njk, rektor S em ináře.
Ign ác M r á z , čestný kanownjk, Spiritu ál.
Ántonjn Rost, Dokt.
P raeses.
Antonjn R is p le r, provisor.
Sem inárnj b ib lioté k a .
Nowosivecenj lenežj bez stcicj.
F ra n z Josef,
P la u c a r F ra n t.
llo r a Antonjn.
Stech Vincenc.
O ndrák Prok op.
W á iía F ilip .
P e e r F rantiš.
Jcthnowé,
Duchoii Frantis.
H ausm ann K are l.
fíesíc neposivecenj hohoslowci.
Huhjnck Jos.
W o born jk 'Wondeljn.
K iiffer A lb e r t z A sm a n w illy .
Posluchači bohoslowj w IV té m roce,
C eehn ra K a re l.
Eaad Ant.
DundáSek Raim und, M in orita
N e u m a n Jan.
D w o řák Josef.
N o w á k Antonjn.
Fanta Antonjn.
P ešta A d ria n ,
K rau s E du ard.
Sim ák Josef.
K ri ik Josef.
W a ld a K a re l.
W lllt jm
klér. Siónský.
roce,
Eindrier Jan.
T it e r a Frant.
P a r e lt F ra n t, diiic. litom .
W e se lsk ý W á c la w , diiic. budw.
P fe iffe r R u d o lf, diiic. budw.
Zem an F ra n t, diiic, litom.
Sim enec Fran t.
JF lih e m roce.
B re iš l Josef.
L o p a ta N o rb e rt, řád. s. F r.
H lin sk ý Fran t.
M e te l M a ria n .
H ra b á k W á c la w .
S ch abat Josef.
KoSialow ský L u d . kier. Siónský. W ild H ynek.
Geho Excellencj, wysoce urozený
Pán,
pan Kare!
Chotek hrabe z Ciíotkovva a W og n jn a , W elkokřjžnjk c, k. rakausk. řádu sw. L eo p old a , cjs,
ruského řádu $. A lexa n d ra , a rytjr král. sardin.
řádu sw. Maurice; Neywyššj Purkhrahj králowstwj Českého, a t. d.
Po městech Pražských .
P. T : P.
Antonjn L a g le r , fa r á ř u sw. Štěpána, weduucj tagem jk ge n e ráln jh o vikariátu fa r
Pražských.
Ackerm ann Jos. w y w o l, kazat. p ři rakausk. w y s l. w Kodani.
Adam ec Antonjn, psalista při h law . chrám u P áně sw . W j ta,
B orosch a Andreo knéhkupectwj, pro neg.inenowauého.
lie u te l z Latten b ergu , fa r. u blahost. M a rie Sněžné.
Holím AVácl., katecheta při m alostr. Gym nasium .
B uriánek F ra n t., arcib. poenitentiár u sw. W jta.
C alw ow o knéhkupectwj, pro neoznámeného.
Čapek G in dř., kněz řádu sw. Františka.
C ensura, cjs. k rál. i w ý tisk y.
CVlakowsky Lad. F r ., korrektor Časopisu.
C'jzek D aniel, fa r á ř u sw. W á c la w a .
Daubek Frant. reprcscnt. inéštan na now . měst. éjs. S47.
Duchek Jan, koop. u sir. lí a w l a .
D u fek L ean d er, benediktjn w E m au zjch .
Fabian Jan, adjunkt při fakultě theologické, supi. morálky.
Frank Josef, kněz cjrk. w y c h o w a te l h ra b at z W a ld ste in u .
Franz W á c la w , fa rá ř při h law n jin kostele sw . W jt a .
F riěe k N epom ., P ro v iu c ia l řeh ole w . p. Františkánů.
F rid ric h W a le n tjn , kněz řádu sw. Františka.
Hnuse R u d o lf, posluchač práw.
H anka W á c la w , ry tjř W la d im . řádu
Ila w rá n e k
F r a n t iš e k ,
b ibliot. národ. Museum .
kněz rytjrs. řádu křjž. kapl. u s. Frant.
H aw rán ek Jos, dw ornj kaplan u Geho O sw . knjžete Rohana,
tlein erich M a tě g, kaplan w T eyně.
lierrschm ann
F ra n t., fa r á ř u sw. Ducha.
H la d E m a n u e l, řeh ole kapucjníi, kazat. u sw . Josefa.
H olu bá ř Gotthard, kapitu lár na S trahow ě a k aplan .
(Iron W o g tě c h , kaplan u sw. Wosrtěcha.
H ubáček Innoc. kněz řádu s v . Františka.
Ilu r k a Vincenc, k aplan n sw, H aštala.
Jánský W á c l a w ,
m istr bednárský w čjsle S60 na now . M ěst.
Jungmann Jos, dokt. filos. P ra e fe c t na akad. Gyinn.
R len k a Jan, kaplan u sw . W o g tě c h a .
K re ilh u b e r Josef, kaplan u sw. W o gtčc h a .
K o len atý Josef, rytjřs, m althes. řádu, u b l. M ::r, de Vict.
K om árek M arian , kněz řádu pobožných škol.
K o ze lk a W á c l. dokt. rytjřs. řádu křjž. p ro f. b ib l. studij.
K rb e c Jan, arcib. poenitent. n sw. W jt a .
Lo k ay Jos. štafir na starém městě N r . 13 S.
M ic h l Justin, řádu pobožných Skol.
M o ra w a O ndřeg, kupec na m. str. N r . 158.
N á d h e rn ý K ajetan , c. k. D irek to r G u b, R egistratu ry .
N o w a k Ig n a z , kaplan u sw. M ik u láše.
N o w o tn ý Jan, kaplan w T eyné.
O liw a Antonjn, fa r á ř u sw. H a š ta la ,
Panenka Josef, držitel statku N ,
P eu telsch m id W á c , Cest. kanow. D írek . h la w . w zo r. škol.Pražské.
P ro c b ásk a Jos. posluchač lék arstw j.
P roc h ázk a W o g t . čest. kan. na W y š e h . far. u sw. W o g tě c h a .
P řih o n sk ý F ran t. Dokt. filos. čest. kanow. P r a e s . W e n d . sem in.
R e g n e r K o rn e l, kněz řádu sw. Bened. w E m au zjeh .
Ř jh a Bonaventura, řeh ole m ilo srd. b ratřj.
R u ffe r W o g t ě c h , kapit. vikar. a katecheta na W ySehraité.
Schim ek K a r l, kupec. m. str. I I I . N r . 44.
S eid l W á c la w , nákladnjk piw nj, m al, stran. N r . 36.
Š in d e lář Josef, posluchač práw .
S alá č M a rtin , kněz řád u sw. Františka.
S au er Jos. rytjřs. řádu křjžow . fa r . u sw. P etra.
Skalaudy Anastaz, kněz řádu sw. F ran t.
ámek H erm an n , k a p itu la r S tra liow . a kaplan.
5
eber D an iel, k apitu lar S trahow sk ý
a fa rá ř.
S w obo da Antonjn, kancel. w Gul). P raesid . ředit, a e ra r. Ijth o g r,
Sw oboda M a rtin , p ro to k ollista krim inál, h law . m ěsta P ra h y .
Sw oboda W á c la w , hum anit, prof. na m alostr. G y m as.
T om ášek F ra n t. ry tjřs . řádu m eliten. kapl. u hl. M a r. d. Vict.
T o m sa F ra n t. In grossista u cjs. k. zemsk. účetnietwj.
W agen k n ech t Jos. kap. u s w , (Jindřicha.
W á w r a Jan, o fficial a uč tú c. k. zemsk. livetnictwj.
W iesn er A nt.( cjrk. k n ě z, w ychow . hrah. z Thunů.
W o h o rn jk S tán i«!aw , podpřew or n Dom inikánu.
W o d jle k W á c la w , rytjřsk, řád. K řjžo w ,
W o ršilin sk j' klášter, w eleb . M atka, M a ria V incencia M a y e ro w á .
Tam též M a te r A n ge lin a , tagem nice.
W o ř jš e k F lo ria n , řeh ole m ilos. h ra třj.
W y w o d a Fran t. fa rář w e AVolšanech.
Z e id le r H ieron ym . Dokt. O pat straliowský, c. k. Censor..
Zim m erm ann Jan, ry tjřs . řádu křjž. arc ib . notář, skript, při
c. k. bibliot.
W Berounském V ik a riu tu *
P . T : P.
W á c la w M otz, vikář, konst. rada, arcib. notář, děkan w B e z dědicjcli, 3 w ýtisky.
B a b o r W o gtěc h , fa r a ř w
N eum ěteli.
B a s tl M atěg, farnj admin. w e W e liši.
B u rk a Antonjn, kaplan w B ezdědicjch.
Girkow ský Jan, Exposit, w Lodenicjch.
G r u b e r Jan, vikar. tágem , děkan w M eyté.
H anau sek W á c la w , lo k al, w Ilu d lic jch .
H o le c Jos. ryt. řádu k řjžow . farn. adin. w D obřichow icjch.
Kaubek W á c la w , kaplan w B erau n ě.
K o p al Josef, fa r á ř w T m án i.
K ubista O ndřeg, notář, děkan w Loch ow icjch.
K u k la Josef, fa r á ř w C erhow icjch. ,
K unert M ich ae l, duchow . zpráw ce w S trašicjch .
N e g e d lý
W o g tě c h , děkan w Žebráce.
N e tu š il W ogtěch, k aplan w D rahno - A u g ez d ě .
P e c h Fran t. administ. na Z b iro w ě .
K ib Josef, děkan u swatého Jana pod sk a lau .
R y š a w ý W á c la w , podpřewor Františkánu w H ořo w icjch .
Scbim an dl Jos. E xposita w Z b irow ě .
S ed lák M a rtin , Exposita w Zdicjch.
S eidl Josef, děkan a vik. tágem , w B erauně.
Sydek T o m áš, E xposita w Bnešicjch.
T urecek Jan, fa rá ř w P rask o lesjch .
V o g l Fran t. koop. u sw. Jana pod skaltiu.
W i l d Josef, kaplan w M ireSowě.
W o n d řic h F ra n t. kaplan w Žebrák u,
W o r e l Jos. k aplan na Ž e b rá e e .
W ü n sch Jos. kaplan w B ezdéd icjcli.
1F Bystřičkám V ilra rid fu .
I\ T : P.
W a w řin ec S c h a n f,
v ik á ř, konst.
rad a ,
arcib, notář, fa r á ř w
W rch olto w icjeh , 3 w ý tisk y.
B a b o r M a rtin , kaplan w e W rch o lto w icjc h .
B ra d ek Fran t. duchow nj zpráw ce w Štěbuzowsi.
C ibu lk a Josef, děkan w D iw išow ě.
C jsař Josef, fa rn j adm inist. w B y střic i.
Gičinský W á c la w . duchow. zpráw ce na H rá d k u .
H la w á č Jan, vik. tágem , a fa r á ř w P ostu picjch.
K la b e r W a w řin e c , fa r á ř w K ozm ici.
K o lá ř Jakub, E xposita loretský, k aplan w e W lašjm ě.
Konečný Josef, fa r á ř w Chotěšanech.
M a te rn a Jan, kooperátor w Štěpánowé.
M e d e r A u g u stin , fa r á ř w W o k ra u h licjch ,
1’anz M a tě g, kooperátor w Z d isla w ic jc li.
P e lz Jan, kooperátor w B enešow ě.
P o h an
W á c la w , budeg. bisk . notář, far. w P ořiči.
R á d lo František, k aplan w P ostupicjch.
Ř e h á k František, fa r á ř w Lauíio w icjch .
Strnad Josef, zám ecký kaplan w Gem ništi.
Š indelář Josef, koop. w e W la šim ě ,
W a n ěk
František, děkan w Benešow é.
W e s c lv F ra n tiše k , děkan w N ačeradci.
W iljm c k Jan, kaplan w e W la šim ě .
W o l f František, fa r á ř w Jankowě.
W o tý p k a Josef, duchow nj zpráw ce w Popow icjcli.
Z ik h a rt W á c la w , fa rá ř w Štěpánowě.
JF Brandeyskám
V ikariátu,
r. T : P.
Antonjn B u r g e r , arcijaben ,
v ik ář, konsist. rad a , zlatvm pcnj-
zem poctěný, děkan w B randeysc, 2 w ytisky.
Iíerk ow ec Jan, kaplan
w e W in o ři.
B ře z in a Antonjn, kaplan w B randeyse.
Č erm ák F r. fa r. w K lom jně.
llla w á č e k Josef, fa rá ř w e W in o ři,
llo llý
K a r e l, kap. w O b řistw j.
H o lu b Jan, duchow . zpráw ce w N ehw jzdech.
H o ra Fran t. fa rá ř w H law nokostclnjm .
Ilo stlo w s k ý Josef, fa r á ř w T řeboraticjch.
K o trba Jan, koop. w e W odolce,
M acan František, děkan w Čelakowicjch,
Strn ad K a r e l, fa r á ř w e W o d o lce .
Suttner Antonjn, děkan w K ostelci nad Labem .
T u recek Josef, fa r á ř w Chotétowě.
W o rljč e k Josef, fa rá ř w
G irně.
Z im a K a re l, koop, w e WSetatecli.
Budinský V ik a r iá t.
P. T : P.
P e tr
G e řá b e k ,
arcibiskup, admin. vik ářstw j, děkan w e W e -
překu, 2 w ýtisky.
B ro žow ek v Antonjn, fa rá ř w Slaw ětině,
B ro ž o w s k ý P e tr, fa r á ř w Cliřjn ě
Družecký M artin, vikář, tágem ,, děkan w Zlonicjch.
Ila u s e r Josef, l)k tr. íilos. fa r á ř w P eru ci.
H ochm ann Josef, k aplan w Baudnici.
M e rk la s Josef, arcib. notář, fa r á ř w H ořin ě.
MiSák Jan, k aplan w B udini.
S rb M a tě g, kaplan w e W ranné.
Stěpnička Antonjn, koop. w e W epřeku.
W a ls a W á c la w , fa rá ř w ČernauSku,
W a n ě k W á c la w , děkan w e W e lw ařjc li.
W e se ly Dom inik, kaplan w e W e lw a řjc h ,
Záw eský Jan, kaplan w Charw atcjch.
Z u eber Jos. z No rdiieim u , ryt. řád.křjž, arcib, not, děk,we W rbně.
Z y k l Jan, E xposit, w Bechljně.
V ikariátská knihowna.
TV Českobrodském Vzkaridtu.
P. T : P.
B la ž e k Josef, kaplan w B řis t w i.
M azánek Josef, fa r á ř w e W iticjch.
M o ra w ě c Jan, vik. tágem , děkan w Čern ém K ostelci.
W underling- Jan, děkan w K au ijm ě .
V ikariátská kniliow na.
Falkenawský V ik a riá t,
P. T : P.
A u e r Joaehim , zám ecký k aplan \v K u nžw artu.
TV Koljnském. Vikariuiu.
P. T : P .
Jo sef B a lla t y ,
čestný
bo lesl.
k an ow n jk ,
vik ář
a děkan w
S w o g íic jc h , 2 w ýtisky.
B ře z in a Josef, duchownj zpráw ce w Sáacch.
H o r a Antonjn, k aplan w Sw ogSicjch.
K a fk a Jan, kaplan w Zásm ukách.
k in z l Josef, kaplan w Plafian cch .
líu s t Josef, k a p l. w N o w é wsi.
P ec k a F r ., děkan w Zásm ukách.
P e r n ik l Josef, kaplan w řío w é m K oljné,
Sitte W o g tě c h , řed. a katecheta h la w . školy w N o w é in Koljné.
Sauša J a n , děkan w D obřichow ě.
Štika Antonjn , k aplan w D o b řich o w ě.
S trn ad P e tr , fa r á ř w Starém K oljné.
W o l f F ilip , k aplan w S tarém K oljně.
V ikariátská knihowna.
TV Mnich owickém V ikariátu.
P . T : P.
W á c la w Starka, vik ář, konst. rada, děkan w A u řin o w si, 2 w ý ­
tisky'.
B itz an M a rtin , fa r á ř w Sázaw ě.
Bodušanský Josef, fa r á ř w Janowicjch.
F re u n d A nt., kaplan w G jlow ém ,
H o ráč ek W á c la w , fa r á ř w O n d ře go w e, a rc ib , notář.
UýTieS T o b iá š, fa r á ř w Skalici.
Iilom jnek K are l, ducliow. zpráw ce w Jažlow icjch.
K ram eriu s W o g t ě c h , fa r á ř w H ťtfšicjcb.
N e u b a u e r JaIí ob, fa r á ř w K au tě.
S etteleiu T h a d ., zám ec. kaplan w K am n icrburku.
W e w e rlía W á c la w , k aplan w A uřinow si.
W o lf W o g tě c h , fa rá ř w R a tta gi.
W o š a h ljk M a tě g , fa rá ř w Jirčanech.
W Plzeňskem V ik a riá tu ,
T. T : P .
L in d au er
J o s e f,
inful. arcijáhen,
vikář, lione, rada a děkan
w P lz n i.
D o stal F e lix , fa r á ř w Degšjné.
H u tter B ern a rd , fa rá ř w Plané*
J irsa B on ifác, kaplan w P lz n i.
L a n g Jakob, fa rá ř w Iíralo w icjc h .
P fu s te r Frant. fa r á ř w Ledecí.
N e k o la K a re l, fa rá ř w e W o b o ře ,
Popp Antonjn, děkan w e W e yprn icjch .
R e in er, kiiěhkupec3 2 w yt. pro negnienowané.
S c h e llin g e r J a n , kaplan w Plísni.
Š indelář A rn o ld , kapit. T c p l. prof. náb. na Gym . P lz .
We Pražském V ik a ria tu .
P. T : T .
P la e id u s B e n e š ,
O pat B ře w n o w s k ý ,
pro
knihownu kláštera
sw. M arkety.
Fencl Josef, lo k áln j w K olodégjch.
G ib ic Josef, fa r á ř w e W o ře c h u .
H a a s P a w e l, fa r á ř w H ostiw icjch.
Job Josef, duch. zpráw . w M okropeci.
KoStal Fran t. fa rá ř w T rn o w é.
K rch Antonjn, koop. w Z b fa s ía w i.
Kutjk Ign ác , kněz řádu sw Benedikta u sW* M arkety.
Liiftn e r F r. kaplan na Sm ichowě.
M odroch Jan , fa r á ř w Auněticjch.
Šm id M ik u láš, kaplan w Startí B o le slaw i.
S k len ář P e t r , kaplan w H ostiw icjch .
AVaňa F ro k . kaplan w M ich li.
W Přjbram ském l V ilc a riá tu .
P. T : P.
Frant.
J e d in á ,
cest. k an o w n jk ,
r a d a . in fu l. probošt
vikář,
arcib.
notář, konst.
11a sw. H o ř e , 3 w ý tisk y.
B o le šk a W á c la w , kaplan w P ř jb r a m i.
C js a ř K a r e l, fa r á ř w e W o s o w ě .
Cižek W o g t ě c h , duchow . zpráw ce w e W išn o w é ,
D m yeh Jos. fa rá ř w Slappech.
D ra sk ý T om áš, arcib. notář, duchow. zpráw ce w HluboSi.
E xn er F ilip , fa rá ř w sw. K iliá n u .
H a tte r W á c la w , rytjrs. řád u křjž. fa r á ř w starém Kujně.
H la s iw e c L e o p o ld , koop. na sw . H o ře .
H ra b ě Jan, ryt. řádu křjž. k aplan w
Boroticjch.
H u b e n y Jan, koop. na sw. H o ře ,
K ostk a F ra n t. Dokt. děkan w P řjb ra m i.
L a g le r Josef, fa r á ř w M njšku.
Le u b n er Josef, fa r á ř w e W šerad icjch .
M a x a Jan, ryt. řád u křjž. k aplan w B oroticjch.
M e d lin
F r . koop. w M nišku.
O b ra z K ašp a r, vik. tag. notář, fa r. w Ginci.
Paeh m an n P e t r , fa r á ř w S liw iei.
P a lle t a Josef, koop. na sw. H o ře .
R o ttb e rg e r Jan, k aplan w P řjb ra m i.
R o y t F r. fa r á ř w Dolnohbitech.
Sjdlo O n d řeg, koop. na sw até H o ře .
S ole Josef, kaplan u sw. K y lia n a .
TF Piakowniclíém
Fikariutu,
P. T : P.
Jan Sw oboda. v ik ář, konst. rad«!, fa r á ř w K řtci, 3 wýtisky.
Aksam it K a r e l, zám. kaplan w
K ru šo w icjc h .
D jk Josef, k aplan w P e tro w ic jc li.
H ořčice Jos. kand. theol. duchownj zpráw ce w R osinowě.
H o rn o f W o g t ě c h , adinin. w e W olešně.
Jerm ann Jos. kaplan w R ak ow n jk u .
K an sk y W á c la w , fa r á ř wo w elkém A u g ezd é .
K e p le r F ran t, admin, w K aun ow é.
K o sle r T o m áš, fa r á ř >ve Zbečně.
■VTa can Jakub, fa r á ř w S lab c i.
M ic h á le k Antonjn, yik. tágem , fa r á ř w M u tčg o w icjch .
N ed w ěd ’,W á c la w , duchownj zpráw ce w R eněow č.
P o š ta F ra n t. fa rá ř w K něžowsi.
Š p alek W á c la w , staršj zám ecky kaplan w TSjíboru.
S tad le r Jan, fa r á ř w Čisté.
W e in g a rt n e r Jos. cm erit. v ik ář, děkan w K ošlancch.
W o tě ra Josef, fa r á ř w P etrow ic jch .
Z á ru b a W á c la w , kaplan w R ak ow n jk u.
Y ik ariátsk á knihowna.
1F Piolcycanslcém. Tr ilcaridtu.
P. T : P.
Jan
Ja;ger, vik ář,, kons. ra d a a děkan w Radnicjch, 2 w ý t .
A liz a r F ra n t. kaplan w R adnicjch.
H o c h A u g u stin , kaplan w Radnicjch.
Jo/,b o ra Josef, fa rá ř w S tálaw ě.
K a fk a F r a n t . fa r á ř w Čjžkowě.
lí r e i s in g e r Jos. kaplan w Rokycanech.
Lem ocli Josef, fa rá ř w M ešně.
L iš k a T o m áš, fa r á ř w Prušině.
M atoušek F ra n t. koop. w Spálené P o řiči,
PiStěk F ra n t. děkan w P lzen ci.
S u ch ý F ra n t. děkan w R okycanech.
I V Slánském V H a vlá tu .
P. T : P.
Jan
B ezděka,
čestný Icanownjk, v ik á ř,
konst.
rad a ,
děkan
w Lid icjch , 3 w ýtisky.
B ře z in a Josef, fa r á ř w H o ře lic i.
E n g e lt b a le r K a re l, fa r á ř w H ostauni.
F o y ta
Jos,
kanownjk, vikar.
tagein. a děkan w Tachlow icjcli*
G aube Bcnno, fa rá ř w e S w áro w ě, tágem , vikar.
Gunderm ann F ra n t. kaplan w H ostau n i.
ilam p ey s F ra n t. k aplan w M šeci.
H ořeg S j Josef, fa r á ř w K w ilic jc h .
Jirsik Jan, fa r á ř w M inicjch.
Junginann Jan, ry t. řádu k řjž. fa rn j adm inist. vr T u rsk u .
K odym Josef, k ap lan w P ch erách .
K odydek A ugu stin , kaplan w Železn é
K osinka Josef, kaplan w Q u ilic jc h .
K o w á ř jk Josef, koop. na Stochowe.
K ů rk a F ra n t. k aplan w K la d n ě .
Ijička K ašp a r, fa r á ř vr K olci.
L ič k a W o gtěc h , fa r á ř w P ch erácli.
M lc an F ilip , duchow . zpráw ce w Libšicjch .
N ě m ec Jan, duchow. zpráw ce w M iláčk u ,
P ř ib jk V incenc, děkan na Sm ecně,
Rokos F ra n t. kaplan w T aclilow icjch .
Sigm u nd B enedikt, děkan w S laném .
Slunečko W á c la w , ry t, k řjž. řádu , arcib. not. fa r. w AunoSti.
S rb N o r b e r t , fa r á ř w N a u to n ic jc h , arcib. N o tá ř.
S t e lz ig Ig n á c , fa r á ř w Tuchom ěřicjcli.
Š w estka F ra n t. fa r á ř w M sec i.
,Š tětka F rie d . fa r á ř w Auhonicjclj.
Žitek W á c la w , duchow . zp ráw c e w S rb eči.
TV TaužetinsJcém V ik a ria tu ..
P. T : P.
K a r ljk H u g o , p ro f, cjrk. liist. a cjrk. p ráw a , w K an on ii T e p l.
TVe TVotťcJcém Vilcariitu.
P . T : P.
K ristián F r ic e k , vikariát. tágem . fa r. w D u b lo w icjc h ,
ad in i-
strator v ik a riá tu , 2 w ýtisk y.
Č erný Josef, v ik ář, konst. ra d a , děkan w N e w e k lo w ě . -jCtrnactý Jan, duchow . zpráw ce w K řečow icjch.
D la u h ý F ra n t. fa rá ř w B ě lic i, f
H anuš F ra n t. exposit w Jesenici.
H a w e l Jos. exposita w O erw eném A u g ez d ě ,
H u lic k a W o g t. fa r á ř w N e c h w a lic jc h .
Jerie Jos. adm inist. w e W o g k o w ě .
K ačerow ský A ntonjn, fa r á ř w Podcepicjch.
K are š W á c la w , fa rá ř w A rn oštow icjch .
K ončický Josef, ry tjrs , řádu křjž. adm inist. w Klučcnicjch.
K rato ch w jle K a re l, duchow. zpráw ce w Kam eyku.
Lenk Frant. arcib. notář, fa r á ř w M aršow icjch.
M o n a ld Toin . Qitardian Fran t. w W oticjch .
P r e is lc r F r . koop. na Cliluinê,
P rochásk a D esiderius, fa r á ř w P rêicjch .
P tá k Jos. kaplan w N e w ek lo w ê,
z R a g e rs d o rfu Jos. R y t. vik. tagem . arcib. not. ¡1 děkan w Sedl ici.
R ic h ter Jos. děkan w Sedlčanech.
R o S tlapil Josef, fa rá ř w e W o i je b .
S tn lfa Antonjn, fa r á ř w
Janowicjch.
U r b a n E m an u el, kaplan w Sedlci.
U r b a n M a tě g , kaplan w IVIarsowicjeh.
W iljm c k F r. kaplan w N etw o řicjch .
W itták T om áš, fa rá ř na C h lum e.
V ikariátská bibliotéka.
II.
W esm es 422.
Litoměřické BisJiupstwj.
Neydíistogněgšj Pán^ Pan Augustin Hille, Biskup.
W y s . díist. pan W á c la w K a r a , kapitolnj děkan.
P an Josef PfeiíFer, vicerektor sem ináře.
Konsistornj kniliowna.
Bohoslow ci w LVtem roce.
Iiotátko W á c la w .
W o h a u k a Josef.
W Injrn roce.
E g e r t František.
B oh oslo w ci wesměs.
W Austslcém V ik a riá tu .
P. T : P.
Čerm ák F ilip , duchow nj zpráw ce w Mcdonosech.
JF BoleslawsJcém V ik a riá tu ,
P. T : P.
C ebusky F ilip , fa r á ř w Luštěnicjch.
Černohaus F r . k aplan w R eyS icjch.
Procházka G iř j, fa r á ř na Skalště.
Kehak Jan, koop. w O au b raw icjeh .
W in a řic k ý K a r e l, fa r á ř w K ow áni.
B iblio ték a vikariátnj.
TV Hirschbergenském V ik a r iá tu .
1J. T : F.
C erw enk a Jos, fa r á ř w M šeně.
Jindra J o a c liim , koop. w M šeně.
F r u í a Jan, kaplan w Mšeně.
TV Launslcém V ikariátu.
P . T : P.
W ick n er Jan. k aplan w R anně.
TV Libereckém V ik a riá tu .
P. T : P.
J lu g er, fa r á ř w Lauk o w ě,
K ará se k K a r e l, fa r á ř We S w ětly .
N á h lo w s k ý F ra n t. kaplan w českém Dubě.
Š olc Jan, kaplan w L a u k o w ě.
TV Libochowském V ik a riá tu ,
P. T : P.
W o ll' Josef, kaplan w Libo ch o w icjeb.
TV Litom ěřickém V ik a riá tu .
I>. T : P
Vincenc Z a h rad n jk . fa r á ř w KřeSicjch.
TV M ěln ick ém V ikariátu.
P . T : P.
Josef T e y n il, V ik á ř, kons. rad a, fa rá ř w N ebuželjeh .
A ntonjn H n o jek , děkan 11a M ěln íce.
TV Nim burském V ik a riá tu .
P. T : P
B erán ek W á c la w , fa r á ř w e W o se n ic jc h .
P acow skv Antonjn, fa r á ř w Líbán i.
R o le y c ek F ra n t. kaplan w N im b urče.
Soren-R F ra n t. k aplan w R o íď a lo w ic jcli.
S těh u le Jos. duchow nj zpráw ce w Lauěině,
TV Semilském
V ik a r iá tu .
P. T : P.
Jos. K ra m á ř,
V ik á ř konst. ra d a , fa r. w e W js o k é m .
K au b le Josef, k aplan w L a u k a w ě.
K a w a ljr W á c la w , k aplan w e Wysokém .
N o se k Jan, fa r á ř w Sem ilech .
N o se k Jan, kaplan w P rZ k ow e.
Š au rek Joachim , fa r á ř w D ržkow ě.
W rá n a K a r e l, fa rá ř w Jal)loui.
W TurnoivsJcém V ikariátu.
1*. T : P .
R urianek Josef, duchownj zpráw ce w G a b lo n i.
Č erm ák Jan, koop. w T u rn o w é.
M a re k Antonjn, theol. Dokt. kand. děkau w Libu ni.
Sim unek D am ian , k aplan w Bausow e.
W e ru n á č Jan, kaplan w L ibu n i.
W etcšn jk F ra n t. fa r á ř w M arkw aticjch .
TV Žateckém V ik a riá tu *
Jettm ar B e rn a rd , doktor a professor w Žatči.
W e sm ě s 46.
III.
Krulo - Hradecké Bislmpslwj.
N ey dů stog n egsj Pán, pan Ka rel Haní, Biskup, c.
Gub. rada.
P. T : P.
Josef M iille r , kapitolnj děkan, konst. praeses.
P rask y Vincenc, kanownjk, konst. rada.
P e lik á n
F ra n t. kons. rada, tagem njk a notář.
Iíonsistornj kniliowna.
H a w e l Josef, sp iritu ál w Sem ináři.
Stárek Jan, doktor, prof, m orálky, exam . synod,
Stránský Antonjn, prof. pastor, ped. a katechet.
T r n k a Jan, kněz cjrkew nj.
Poslu u ch a či bohosloiuj it) IV té r n roce,
R jtč K a r e l.
Pecliáček František.
H rd in a Josef.
Schm id Jan.
W lih e m roce.
H law a tý Jan.
M e isin g er K arel.
Laušm ann Jan.
W o t ra u b e k Josef.
M cergan s Josef.
TV Bydžowskěrn V ik a r iá tu .
P. T : P.
A lo y s W c lic h , v ik ář, kons. rada, děkan w C h lu m ci.
F o ff Jan, fa rn j a dm. w e W ápn ě.
Š afránek Jos. kaplan w N o w é m B y d ž o v ě .
T o m ek W á c la w , k aplan w Ž izelicjch ,
W a m h e rs k ý F ra n t. kaplan w C h lu m ci.
W ChrastecTcém V ik a riá tu .
P. T : P.
F ran tišek K r á l, v ik ář a děkan w e AYeywanowě,
M o ric F ra n t. fa r á ř w K ostelci.
M u n zar Jos, čestný kanownjk, v ik á ř .t a g e m . děkan w
C h rasti.
TV Chrudjmském V ik a r iá tu .
P . T : P.
Josef Z ie g le r , dokt. v ik ář a. děkan w C h ru djm i.
D e w o tý Josef, čestný kanow . notář, děk. a fa r; w M ik u low iejcli.
TV Gičjnském V ik a riá tu ,
V . T : P.
Josef Stránský, v ik ář, kons. rad a , děkan w e AVeliši.
A u e r F ilip , duchow . zpráw ce w A u sla u fu .
Bičiště Antonjn, kaplan w e AVeliši,
H rd in a Jan, fa r á ř w R adjm i.
K uhn Jan, katecheta lil. w z . školy w Gičjně.
M akes Jan, fa r á ř w Ž e le z n íc i.
M ü lle r Jan, kaplan w e AVeliši.
R e it Jan, kaplan w K opidlně.
S lám a F ra n t. kaplan w e AVostružanech.
Šk oln jk F ra n t. kaplan w Kopidlně.
Suchy F ra n t. kaplan w Gičjně.
AVacek F r . c. k. d w o r.k a p l. vik. tag. hisk. notář, děk. w Kopidlně.
W aněk F ra n t. koop. w e W rseci.
TV Jaromerském V ik a riá tu .
P. T : P.
F ü ltn e r Fran t. koop. w e AVšestarech.
G ru lic h AVáclaw, ře d ite l a kat. h la w , školy w K rá lo w é D w o ře.
P e lik á n Ig n á c , k aplan w Jarom ěři.
P elik án AVáclaw, kaplan w Jaro m ěři.
TV Kutnohorském V ikariátu.
P . X : P.
Brarr/owský W á c la w , kaplan w Zlň slaw ě.
C ibu lk a Jos. kaplan w Kutné H o ře .
K ř ik a w a Jan, Dkt. liboni. a b o h o slo w j, kaplan w Kutné H o
Kanu Jos. bisk. notář a fa r á ř ná Kanku.
N e b o w ick ý W á c la w , měSian a falirikant w Kutné H oře.
S ow ák W á c la w , kaplan w Čerw enýcli Janowicjch.
TV Lipnickém V ik a riá tu .
P . T : P,
N e u b a u e r Intlocenc, kaplan w H um p olci.
Yikariátská kniliowna,
TV Náchodském
V ikariátu,
P. T : P.
Funk M ik u láš, kaplan w N ách o dě.
H ro m ad k a Frant. kaplan w B aušim ě.
L u d w jk M , Josef, duchownj zprííwce w Studnicí.
Sam ohrd Josef, far. admin. w C h w alk ow icjch .
'/.oček W iljm , fa r á ř w M aclio w e.
TV Nekořském V ik a riá tu t
P. T : P.
Č ern ý Fran t. duchownj zpráw ce w Jaw ornici.
(,'ižinský Josef, ka"plan w N ekoři.
TV Nemeckohrodském V ik a r iá tu .
P. T : P.
Jilck Jan, kaplan w K ru zbu rk u .
TV Pardubickém V ik a riá tili
P . T : P.
M iille ř Josef, kaplan We W o sic jch .
TV Petrow ickém V ik a riá tu .
P. T : P.
Arnold Jan, fa r á ř w M iletjn č.
Černý Jan, duchownj zpráw ce w Chodowidjch*
l4
IíaSpar M a tě g , kaplan w H ořicjc h ,
V ik a riá tn j k nihovna.
TV Poděbradském V ik a riá tu ,
P. T : P.
W a le n t a Jan, kaplan v
P od ěb radech .
V ik a riá tn j k n ih o v n a .
TV Poličském V ikariátu.
P . T : P.
C h a la u p k a Josef, k aplan v P olič ce .
H ra d ec k ý K a r e l, v ik ar. tágem . fa r . v
K ř jž M a tě g , d u ch o v . z p rá v c e v
K iin z el Jan, fa r á ř v
Sehranicjch.
T elecjm .
německé B ě le .
L em och Antonjn, fa r á ř v
P atočk a K a r e l, k aplan v
K rá s n é .
Poličce.
S a r fe n b e rg e r K a r e l, du ch ovn j z p r á v c e v
K u rově .
TV Pdchnoivském V ikariátu.
V ik a riá tn j
k n ih o vn a.
I V Sautickém V ik a r iá tu •
P . T : P.
Ig n á c Sekaušek, O pat a P r e lá t w Ž e li v ě .
'Ž e liv sk á k n ih o v n a .
TV Skuteckém V ik a riá tu .
P . T : P.
W ilim e k F ra n t, d u ch o v , z p r á v c e v
Licib o řic jch .
V ik ariátn j k n ih o v n a .
TV Trutnow ském V ik a riá tu .
P.
P e te ra F ra n t. fa r á ř v
T : P.
M ír o š o v ě .
TV Třebechow ickém V ik a riá tu .
P . T : P.
B ach m an n A lo y s , \ik. tágem , fa rá ř w P řepich ách.
H a v e lk a Jan, kaplan v
D o bru šce,
lla y e k Jan, kaplan w N o v é m Městě.
T o m ek Jan, fa rá ř w N o w é m H rádku.
AVlk K a re l, duchownj zpráw ce w e W o l i .
W e W rchlábském V ik a riá tu .
P. T : P.
B ie n Leopold, fa r á ř w G ilem nici.
Cižek F ra n t. kaplan w B ran n é.
Janata L a d isla w , kněz cjrk. w Gilem nici.
Ř e p k a Jan, děkan W M řiěn ě.
W e y d a E ran t. fa r á ř w K álnó.
W rá n a K a r e l, fa rá ř a bisk. notář w Jablonci.
W yskoO il Jos. k apl. w Gilem nici.
W W ysoko - M eytském V ik a r iá tu .
P . T : P.
H e y l Jan, knihař w L ito m y šli.
N o w á k W á c la w , kooperátor w M ladouow ě.
R ic h ter F ra n t. kaplan w L ito m y šli.
T ů m a Ig n á c , duchow nj zpráw ce w K n iřo w ě.
V ik ariatn j knihowna.
W Žlebském V ik a r iá tu .
V ikariátská knihowna.
Wesm ěs 99.
I V . Buděgowické Biskupstwj.
N eydíistogn egšj Pán, pan Arnold Růžička, Biskup.
G i lg j
P. T : P.
F ile k , kapit. děkan, kons. rada, bis. notář, G ym . dir.
W á c la w z A n g e lis , kanownjk, kons. rada. bisk. notář.
Iíousistornj knihowna.
Biskupský Seminář.
P. T : P .
líiírner Jan, dokt. p ro f. b ib l. stud. Rektor Sem ináře,
tíaw idek E m an u e l, doktr. prof, dogm atiky.
M o k rey W o g t ě c h , dokt. prof'. cjrk. práw a a h istor!«,
Schpnbeck M ich ae l, dktr. prof. pasto rálk y.
Z
Studium bohoslowj absolwowáni,
B ezpaleo Jan.
L e o p o ld Ign ác.
E g n e r Antonjn.
B ečic k ý A lo y s .
Iíw ěton Fran tišek .
Zátk a Josef.
Posluchači bohoslowj w I V t e m roce.
CVrw enka Jan.
K ypta Antonjn.
F a r á ř Fran tišek .
Marjlc T om áš,
F i g a r Antonjn.
S a w e l Jan.
Jechl František.
T e s a ř M a tě g,
K rbeček Antonjn,
Posluchači bohoslowj w I l l t j m
K ap ie Jakub.
roce,
S ie l Antonjn.
ICregčj Antonjn.
S těch M a rtin .
L e it e l Antonjn.
Sw ěcliota M attauš.
M ik e Josef.
W o g ik M attauš.
N o sk a F ra n t.
Zatk a M a rtin .
Posluchači bohoslowj w lih e m roce.
Schneider G a b r ie l,
W a ck ář Josef.
T om ášek W á c la w .
Posluchači bohoslowj m In jm roce,
K oláček T o m áš,
F ra n t, K am arýt.
Duchowenstwo w meste Bučtegow icjch,
P. T : P.
Ch am W o gtěc h , kaplan p ř i biskupském kostele.
M a řjk Jan, kněz cjrkew nj.
Sneider Sim on, kaplan p ř i biskupském kostele,
W Bechyňském V ik a riá tu .
P . T : P.
F e lix František, k aplan w B ech yn i.
F rid ric h W a le n tjn , kněz řádu sw. F r . w Bech yn i,
Sedláček Jak. kap. w B ern ard icjch ,
TV BeneSoivském V ik a riá tu .
P. T : P .
M ikuška K a š p a r, duchownj zpráw ce w B csenici.
TV Blatnenslcém V ik a riá tu .
P . T : P.
B anka F ran t, k a p . >v R ožm itále.
B u sik Jan, vikar. tágem . fa r. w K w ašfiow icjch.
Jan M a tě g, ř e h o le sw. A u g u st, koop. w L n ářjch .
K laueek M a rtin , kaplan w Kadowě,
K řiw an e k Jan, koop. w B latn é .
IV Cheytioivském V ik a riá tu .
P , T : P.
L a n g w e il Jan,
kap. w K řeči.
W o g ta F ra n tiše k , kaplan w Cheynow ě,
JF Dešinském V ik a riá tu .
P. T : P.
B rau n , knihkupec w Iílato w cch , pro tři negm enowané.
K r á l W a w řin e c , kapl. w Iiaučjmě,
JF D om ažlick ém V ik a riá tu .
P. T : P.
F a ste r Jakuh, kaplan w D om ažlicjch.
Ila u s n e r G in d řic h , kaplan w Klenci,
Sládeček W á c la w , k aplan w nowé Kdyni.
TF G indřicho -H ra d eck ém V ik a riá tu .
P.
T : P.
W o g t ě c h Juhn, ProhoSt, arcikněz, vikář, kons. rada.
N o w áú ek Jan, k aplan w KumZaku.
P ac h ta B a r t o lo m ě g , k aplan w S trm ilo w ě.
U lr ic h W á c la w , dueliow . zpráw ce w H osteršlagu .
TV Gistebnickém V ik a riá tu .
P . T : P.
M ašek O n d řc g, k aplan w M a lé Chýšce.
Rokos Josef, k aplan w W a lšic jc h .
TV H fuhockem V ik a riá tu .
P . T : 1J.
M atěg' D re c h sle r, v ik á ř, kons. rada, fa r. w llo sjn ě .
R w o řá k Antonjn, fa r á ř na B jlé Xlurce.
H a je k Josef, vikar. tágem , fa rá ř w R u dolfstatu .
K askuba W á c la w , duchownj zpráw ce w D obré W o d ě.
P e y š a N o r b e r t , kaplan w D u bn ěm ,
PoSl M a tě g , kaplan w P u rk a rc i.
Sch uster Jan, exposit w N a k ři.
TV Horazďow ickém V ik a riá tu .
P. T : P.
M areš Jakub, k aplan w e W e lk é m B oru .
S ch in idinger Jos. cjrk. kněz w Strakonicjch.
S lá m a Fran t. fa r á ř w Clirasticjch.
TV Kamenickém V ik a riá tu .
P . T : P.
Hrtinner Augustin, kaplan w Ř e č ic i K ardašo w é.
TV Kaplickém V ik a r iá tu .
P. T : P.
Š e lle r
T liaddiáš, k aplan w Iiap lic i.
Špaček Jan, vikar. tágem , fa rá ř w Č ern ici.
TV Krum low ském
V ik a r iá tu ,
P . T : P.
G r e g o ra A lo y s , kaplan w K r u m lo v ě .
K le n z Jan. kaplan \v K ru nilow ě.
M a tě go w sk ý A ntonjn, fa r á ř w Krernši.
•Šindelář F ra n t. fa r á ř w B e r la w ě .
TV Lukaiveckém V ikariátu .
P. T : P.
A ugu stin T ie b l, vik ář, kons. rada, děkan w B rešk ow icjch.
N ěm eček K ašp a r, fa rá ř w C hudenicjch.
P rin c i W á c la w , kooperator w M e rk ljn ě .
TV M irow ick ém
V ik ariátu.
P. T : P.
Chum ann W á c la w , k aplan w M iroticjch.
P ix a Jan, kaplan w Černjsku.
K o sip a l Jos. zámecký kaplan na W o r ljk u .
TV Nepomuckám V ik a riá tu .
P. T : P.
Josef Zem an, v ik ář, kons. rad a , děkan w Nepom uce.
M arik Jan, kaplan w e AVrčeně,
T h u m s M ic h a e l, kaplan w e W rě e n ě .
TV Nowohradském V ikariátu.
P, T : P.
AVáclaw B la ž e k , v ik ář, tagem njk, fa r á ř w K am enem A ugezd
K ratocliw jle Jan, vikar. tágem , fa rá ř w Kamenném K ostelci.
T r u m p f František, kaplan w Šweinici.
TV Pacowském V ik a riá tu .
V ik ariátn j knihowna.
TV Pelhřjm ow ském V ikariátu.
P. T : P
František M achek, v ik ář, kons. rada, děkan.
F áh n rich Jan, far. adm in. w N o w é m Rychnow ě,
K íirner Josef, kaplan w
N o w é C c fc k w i.
S trek lin AVáclaw, fa r á ř w B in erci.
W e rn h a rd t Josef, dékan w Cerw ené B ečic i.
TV Pjseckém V ik a riá tu .
P. T : P.
A latěg Tockstein, vikář, fa r á ř w Ginjně.
B ilý K a r e l, kaplan w Pjsku.
DaneS F ra n t. kap. w Ginjně.
K ah jček Jan, kaplan w S edlici.
M achnjk W á c la w , kaplan w Steckně,
TV Prachatickém V ik a ria tu .
P. T : P.
A šw ie E m an u el, fa r á ř w W la ch ob řezjc h .
Jaks AArogtěcli, kaplan w Prach aticjch .
R o ssw ald T om áš, kaplan u sw. M á řj.
V ikariátn j knihow na.
TV Sobe slaw skám V ik a riá tu .
P . T : P.
František H anslow ský, v ik ář, kons. rada, far. w BnStleci.'
H azuka W á c la w , kaplan v
Soběslaw i.
M o r a v e k D an iel, děkan w T c y n ě nad W lt a w a u .
N a h lin g e r K ašp a r, em erit. v ik ář, děkan v
S oběslaw i.
P o lá k Antonjn, děkan w e W e s e ly .
W o b iš Josef, vik ar. tágem , fa r á ř w íla m řjc h ,
V ik ariátn j k n ih o vn a.
JF Sušickém V ik a riá tu .
P. T : P.
A d am F ia lk a , v ik á ř, konst. rad a, děkan w Sušicjcli.
Ojžek F ra n tiše k , k aplan w B uděticjch.
K opecký Antonjn, fa r á ř w K olinci.
L o v Antonjn, kaplan w K olinci.
P a w lo w ic W á c la w , koop. v
P etrow icjch .
T r o ja n F rantišek, fa r á ř w P etrow ic jch .
J F Třeboňském V ik a riá tu .
P . T : P.
Josef Zelen k a, vik ář, kons. rad a , děkan w
T ře b o n i.
C h a r v á t M a tě g , kaplan w Sukdolech.
ICaupal Antonjn, koop. w T ře b o n i.
K u bíčk a Jan, fa r á ř w P la c u .
JF TýnhorzowsJcém V ik a riá tu .
P. T : P.
S la u p Jan, kaplan
av
Staňkově.
JF JVodňanském V ik a riá tu .
P. T : P .
B ra b e c A ntonjn, kaplan v
Skočicjch.
H a n u š W á c la w , děkan v e W odňanecli.
M á ch a W á c la v , k ap lan v
P ro tiw jn ě .
JFe JFoJjnském V ik a riá tu .
P . T : P.
Fra n t. R athauský, v ik ář, kons. ra d a , fa r. w Cesticjch.
Ilo ly
Jos. děkan w e W o ljn ě .
Johánek Fran t. V ik . tágem , fa r á ř v e W a c o v ě .
.Škopek Jan, k aplan w e W a c o v ě .
W e sm ě s 313.
w
Cechách
700 .
M
I.
(D
m
&
W
Ä a
O lo m a u c k é A > *c ib is k u p s lw f.
G elio kn jžecj M i l o s t , nejdfistognřgsj Arcibiskup,
Pán, pan Ferdinand Maria Chotek, hraběz Chotkowa a W o g n j n a , w é w o d a , hrabě králowské
české kaple \v Praze, a t. d,, tři w ^ tis k j.
TV
Olomauci.
P . T : P. a p.
Josef Bechyně , swol). P án z L a ža n , dom icelár,
F ra n t. B eniš, čestný kanownjk , ar cil), rada, konst. přjsedjcj.
(Jiřj K ö lln o r , arcib. rada , konst. přjsed. adin. školastikátu.
E n g e lb . R ic h te r, l)k t. cjrk. hist< p ro f. konst. rada,em . rekt« Univ.
A rcibisk u psk á knihowna.
Serilinárská knihowna.
Universitnj knihow na.
Ila in c , posluchač b o h o slo w j W tnjin roce.
TV Boskowském Děkanátě.
P. T : P.
Mucha WawDinec, fa r á ř w Zw ittaw ce.
TV Cholinském Děkanáte.
P. T s P.
T a l la ja M a rtin , fa rá ř w N ám ěšti.
TV Gewickém Děkanátě
P. T : P.
R o z šlap il Antonjn, exposit w S u berow e.
iW Holešowském Dekanáťé.
P. T : P.
H rbáček M a rtin , Viceděkan a fa r. w Dom ažlicjch,
Jahn Ign ác , k aplan w H olešow é.
R e g e r B e rn a rd , fa r á ř w B ystřici.
7 a w ř e l Innocenc, koop. w Dřewohííséicjch.
TV Holomauckém Dekanáťé.
P. T : P
R o zsipal M e lic h a r , fa r á ř w K roenaw ě.
TV Hradištském Dekanáťé.
P . T : P.
Josef F ü rst, k ra g , děkan, konst. rad a, far. w B ilo w ícjcí».
F a e z a lc a A lo y s , duchow nj zpráw ce w D iirflu .
15
TF Kelckém Dekanate.
P. T : P.
Fran t. K afk a, krag-, děkan, konst. rada, far. w Kelči.
F i a la Antonjn, kooperátor w K e lč i.
JF K ra lick é m Děkanátě.
P. T : P.
S třjž Antonjn, kooperátor w O taslaw icjch .
TF K rom ěřjzsk ém Děkanátě.
P . T : P.
B u d ař K a r e l, kooperátor w K rom ě řjži.
D a u b ra w a Jan, kooperátor w K o jetín ě.
M o lčjk Jan, kooperátor w T išn ow icjcli.
P ie ru šk a T om áš, kooperátor w H u lín ě.
TF K y gowském Děkanátě.
P. T : P.
Josef Dědek, k ra g , děkan, kons. ra d a , far. w K ý go w ě.
B o h a tý Sebastian , koop. w K ý g o w ě .
H a r r e ť Antonjn, fa r á ř w M ilo n icjch .
TF Lipniclcém Děkanát té,
P. T : P.
B e r g F rantišek, kooperátor w H ra n ici.
TF M ezeřickém Děkanáte.
P. T : P.
B oro w ič k a František, kooperátor w Hetisku.
TF M ohelnickém
Děkanátě.
P. T : P.
Hannsm ann Jan, fa r á ř w B u sáw ě .
TV Nupagedlském. Děkanáte.
P. T : P.
H alu sic k ý P a w e l, kooperátor w Z lín ě .
H lu štjk František, fa r á ř w P o h o ř e lic jc h .
TF N o iv o - Gičjnském Děkanátě.
P. T : P.
O re l Jan, fa r á ř xr Starém Gícjně.
TF Opatowickém Děkanáte.
P. T : P
Jan T u tta , k r a g . děkan, konst. ra d a , fa r. w O pato w ícjch ,
D r e x le r P e r e g r in , koop. \v Gew ičku.
F e ig e r le Josef, fa r á ř w e W a c h t li.
K ačer Josef, kooperátor w O pato w ícjch .
Špičák Antonjn, duchownj zpráw ce w D ešjně.
TF Opaivském Děkanátě. (T r o p p a u .)
P. T : P.
Jan O tten b e rger, kons. rada, arcikněz, kr. děkan w O paw ě.
K lo se P e tr, tit. kons. ra d a a fa r á ř u sw. D u ch a w Opawě.
W Přerow ském Děkanátě.
P. T :
P.
N a v r á t i l František, kaplan w P ř e r o v ě .
IV Strážnickém Děkanátě.
P . T : P.
P e t r M o r a v e c , k rag. děkan, konst. rad a , fa r. w e W e se ljiu .
W a n č k .lan, kooperátor v Zn orow ě.
TV TVisowickém Děkanátě.
P. T : P.
F e ig e r le M e lch io r, duchow. zpráw ce w Jušeně.
Slunečko B la ž e g , duchow. zpráw ce w Že lec h q w ic i.
TV TVsetjnském Delcanáte.
'
P. T : P.
K a r e l N e ta rd u s, krag. děkan, konst. rad a . fa r. v
F rid ric h Jan, d u ch o v . zpráwce w Zdechowě.
Iiittric h K a re l, duchownj zpráwce w H o v ě z jin .
M a ch a A lexander, fa r á ř w Przně.
Skrobánek M e lch io r, administ. w H rozenkow ě.
Wset.jně,
TV Zábřeském Děkanátě.
P. T : T .
D uda M artin , fa r á ř w D ubicku.
TV Zdauneckém Děkanátě.
P . T : P.
F ra n t. P atka, k r a g . děkan, konst. rad a , fa r á ř V Litenčicjch.
B ořek B a s il, duchow. zpráwce w H ošticjch,
F ra n k F lo ria n , fa rá ř w R a tagi.
P eik cr O n d ře g, fa r á ř w Zborow icjch.
U rban ick ý Jan, duchownj zpráw ce v H oštin ř.
W yskočil M a rtin , fa rá ř w Zdauneku.
WesniBS 62.
II.
Brněnské Biskupstw/.
Neydůstognčgšj P á n , pan František Gindl, Biskup,
c. k. dwor, rada.
TV B r n ě ,
P. T : P.
H inkc T h e o d o r, P ro v in c iá l kapucjníi.
K en u nel F r id . řádu M in o ritu , prof. dogm atiky.
Kiosky Dom inik, c. k. G ub. transl. P iarist. řád. gednat. P rovin.
R ic h ter B enedik t, Dkt. libom . benediktin, P r o f. a Senior.
Z d u ra B on aven tu ra, P ro v in c iál a fa r. u M inoritu.
K onsistornj knihowna.
Biskupsky S em in á ř.
U Č end w ním , české řeči.
K nihow na libom ud rcu .
TV 'Brněnském Děkanátě.
V. 1 : P .
Jan H ü lle r , k rag. děkan, kons. rada, fa r . w B isterci, -jJiitelhuber M ic h a e l, fa r á ř w M oraw an ech.
F r ič a g T o m áš, fa r á ř w O břancch.
R ozm anitli Jan, fa r á ř w Bosonohách,
TV Bystriclcém Děkanáte.
V. T : P.
F ra n t. Radda, krags. děkan, konst, ra d a , fa r á ř w e Z w o li.
Kopecký M a tě g , fa r á ř w Rosochárh,
L a w ič k a M a tě g , fa r á ř w Im ra w o w ě .
TV Garom efickém Děkanátě.
P. T : P.
F r . K o lle r, k ra g , děkan, konst. ra d a , fa r . w Jarom ěřirjch .
B a y e r Antonjn, koop. w Jarom ěřicjch.
B la t n ý Jan, fa r á ř w D o m am iih lu .
Gedlička F ra n t. fa r á ř w M artinkow ě.
M atiáSek W á c la w , kaplan w GaroiněřicjcJ}.
P r c h a l Benedikt, fa r á ř w H o rn jm A u g e z d ě .
TV Gedownickém Děkanátě.
P . T : P.
H olásek Jos, fa r. w Blansku, čest. člen přát. kost. hudh. w P r a z e .
Jahn František, duchownj zpráw ce w O choze.
N o w o tn ý Fran t. koop. w Sloupech.
S třjž W á cla w , fa rá ř w K řtin ách.
TV Gewišowickém Děkanáte.
P . T : P.
L e op . W o d ičk a, krag. děkan, konst. rad a , far. w H o r. Konicjcli.
G ironč Josef, fa r á ř w B ěh ařow icjoh .
K řiw án ek Frant. fa r á ř w Hostině.
Stehljlf Antonjn, fa r á ř w B lisk o w ic jch .
TV Gj/ilawském Děkanátě.
P . T : P.
F ilip Dw ořáček, k r a g . děkan, kons. rada, a fa r. w U r b a n o w ě ,
TV Hodonínském Děkanátě.
P. T : P.
B a a r Sim on, k ap l. w H ow o ran e ch .
Iíw oráčck Jakub, fa r á ř w S ardicjch .
R u prech t M at. kooperátor w M utenici.
Šiidek Ign ác , fa rá ř w K ah iljm .
W Kaunickém Děkanátě.
P . T : P.
B oro w ec F ilip , fa r á ř w P ra w lo w é .
TV Klobouckém Děkanátě.
I*. T : 1J.
í i le í z l Jan, kaplan.
TV IUeřinském Dekanate.
i*.
T
: l.\
L e o p o ld T a u d e , k ra g . děkan, konst. rada, fur. w M éřin ě.
TV Mezřtcjcém Děkanátě.
P . T : P.
František H e lle r , krag. děkan, konst,
Grosser Antonjn, fa r á ř w Ohi'owe.
rada, fa r ,
w e M e zřiči.
TV M.ikulowském Dekanate
P. T : P.
B aad er, knehkupec w N ik o lsh u rk u , 2 w y t. pro negm enowané.
TV M odřickém Dekanáťé.
P . T : P.
V iktor S lo ssar, O pat řádu S w . B ened. a P r e la t w R agh rade.
N o w á k Josef, kooperátor w Slapanici.
TV Námestském Děkanátě,
ŠpoleCnj dekanátnj knihow na
TV Noivoměstečském Děkanátě.
Bekanátnj
společnj knihowna.
TV Podiwjnském Dekanáťé.
P . T : P.
František Binko, k r a g . děkan ,
konst. ra d a , far. w P odiw jně.
TV Rosickém Děkanáte.
P. T : P.
ICarel B a y e r, k r a g . flékan, konst. rada, fa r . w Oslowanech.
Kodytek Josef, k ooperátor w Oslow anech.
Wořišek M au iu sjO iu erit. hen. P řc v o r.R e y li. far. w Ostrowaěicjch.
Negm en ow aný.
TV Slawkowském Dekanate.
P. T : P.
Špaček B ern a rd , fa r á ř w S eraticjch,
TV Teleckém Dekanáťé.
V. T : P .
Jurawský F ra n t. duchow nj zpráw ce w Palupjně.
Sivjtil F rid ric h , duchownj zpráw ce w Studené.
TV TVančicTcém Děkanáte,
P . T : P.
Jan F y telIiu b cr, k rag. děk. konst. rada, fa r. w W an čicjch .
Ohlaupek Antonjn, duchow . zpráw ce w Dohřingku.
Procházka T om áš, koop. w e W ančicjch.
TVe TViškoivském Děkanátě.
P . T : P.
lvnwář Josef, koop. w P u stom čři.
W ŽeletowsJcém Děkanátě.
P . T : P.
M a re k W a w řin e c , fa r n j mimin. \v P a w lo w ě .
Uckanátuj sp o léčná knihowna.
W Znoymském Děkanáte.
P. T : P.
Antonjn W o š a , Dkt. arr.ikn. k ra g . děk. kons. rad. fa r. w šatow e.
K ra to c h w il F ra n t. fa r . w B re n d ic jch .
Dekanátnj společná knihowna.
JF Žid/ochowském Děkanátě.
Společná dekanátnj knihowna.
W esm ěs fi4.
N a M o ra w ě 126.
C/s, král, rakraiské Slezsko.
Dom inik R a u h a l, fa r á ř w D nhow ci.
Zaw ackěho knčhkupectwj 2 w ý t. w e F rideku .
W e sm ě s 3.
Neydíist. Pán , pan Michael K o r c z y n s k i , Biskup
w Přemyslawě.
Neydůst. Pán, pan Frant. Pištek, Biskup w T a r n o w š .
A d am b rah ě R ošeiszew ský w Zu row icáeh.
W e sm ě s 3.
W Kosičkém Biskupstw/.
Neydflstogněgšj Pán,
pan
Em erich
Palngyay de
Eadera a B oda Falva, Biskup, kral. rada.
P. T : P.
A n g y z l G iř j, fa r á ř w Ilabzanech.
K rasznyansk ý Ondřesr, fa r . adm . w Zubóaneeh.
Stetz Jan, far. adm iu str. w Starjm .
S z la v k a y Jan, fa r. w Zdraw cjch.
S z la v k a y O nd ř. f a r . w Strazkém .
W N U Iránské diecesi.
NeydSst, E x cel!. Pán,
pan Josef
Varům ,
Biskup
Nittranský, c. k. A . Milosti skut. tag. rada. 2 w ý l .
P. T : P.
F ran tišek X a v . H a b e l, O pat, P rob o št, G en. V ik á ř.
Biskupská K ap ito la.
S zu llyo v sk ý Štěpán, bisk. N o t á ř a A re h iw a ř w N itře .
H o reč k y Antonjn, fa r . w Licth aw i.
Janács Jan, fa r á ř w R o ssin í.
Jrnowskv Jan, k aplan w K oseěi.
Juczko M atěg’, far. a D ěk an w R a jec zi.
K oszper O nd reg, Dkt. sw . pjsma, fa r. w Teplíc®!,
R essetka M ich al, kapl. w D ubn ici.
W Bystřičkám Biskupstwj.
Neydfist. Pán , pan Josef Belánszky, Biskup,
P, T : P.
To m áš C h erven , biskupský Canonicus a laterc.
V alent. Š eich l, kons, tagem njk a bisk. notář w B ystřici,
P a u lja r G iřj, koop. tamtéž, f
E m erich Csetneky, P . Rektor náb. škol, w Březnobaně.
D aniss S tep., koop. w XJj-Bánye.
F o d o r M ich al, čest, kanow. kons. rada, fa r . w Dubow ě.
Laczko Štěp., far, adm iu. w S zeleezi,
M esszik O ndř,, far. w Rudně,
M ozor Jos., fa r. w e P redain ě.
Rak M a tě g , kooperátor w U j-B a n y ě .
R ayss Jan, fa r. w T ru bjn d.
Skoda Jan, fa r. w Radvani.
S trba Jan, P robošt z G ra b y , kons. rada, fa r. w Dettvě.
V adányi Joz. Dkt. yicearcliid. fa r. w e V alaszče.
T honi, V a r g a , fa r . w B enyussow ě,
JF Bosenawském Biskupshvj.
P. T : P.
[ía p rin a y M a rtin , fa r . w lío rg a c s fa lv ě .
JF P e š l i.
P .^ T : P.
K ggcn herger Jos. kněhkupec pro negmen.
JF Prešburku,
P . T : P.
Š w a ig g e r , kněhkupectwj pro negm en.
W e
Wesm ěs
W ] d n i,
P. T : P.
Ign ác F e ig e r le , dkt. k . dw o r. kaplan, direkt, študij u S. A u g
K nihowna G eho Oswjcenosti knjžete M etternieha,
lin ih ow n a P . P . M echitaristů.
K nihowna P . P . Redem ptoristíi.
K něhkupectw j W endikt pro negm enowaného.
K noblocli Antonjn, ryt. řádu m althes, w Grossliarrse.
I V L i n e i.
H a s lin g c r kněhkupec pro negm enowaného.
W S al
Chur
ku.
P . T : W . D. P . a i».
J osef Čeněk z Wartenberků, Dkt. libora. Kapitul. Děkan.
F rid rich K njže v. Šw arcenbergu, kanownjk.
IV z:<i dr u
(Z iiťíi. )
Neydustogněgšj P án , pan Josef N ow ák, Arcibiskup.
TV Z tíh ř ebu.
(A g r a m )
P . T : P.
M oyses .Štěpán, D oktor a p rof. lib om u d retw j.
P o různu w Cjsarstwj I I .
TVe JVrat i sl au>i.
P . T : P.
R itte r Josef, D kt. kanownjk, prof. cjrk. h is to r.
TV D r á t ďa rtech.
P . T : P.
D ie tric h Frant. k rá l. dw ornj kazatel.
Hraběta Jan, kr. dw or. kapl. prof. na k atol. Gyniftart.
Štěpánek Josef, král. dworský kaplan.
TV L o n d y ti Č.
P . T : P.
Leon. T h u n , hrabě z H oliensteinu, pán na D ecinf.
W cjzjch
zem jch 5.
Saučet wsech odběratelů.
W
Č e c h á c h ............................................................... 700
Na
W
W
AV
AV
AV
M oraw ě
.
.
.
.
.
.
.
.
126
Cjsarskéin Slezk u
.
.
.
.
.
.
3
Cjs. Rakauském Polsku.
.
. . .
.
3
...............................................................37
U h řjch
C jsarstwj po různu
.
*
.
.
.
.
11
c jzjc h z e m j c h ......................................................5
Wesm ěs 885.