zde

OBČASNÍK 3. ZÁKLADNÍ
ŠKOLY BEROUN
ROČNÍK IV, ČÍSLO 3
G ULÁ Š
SPOJENÉ STÁTY NEJEN V ČÍSLECH
UVNITŘ TOHOTO
VYDÁNÍ:
PAN ŘEDITELA
A AMERIKA
2
PEACE AND
LOVE
4
LEVNÉ, ALE
DOBRÉ
5
VELKÁ ZEMĚ
NEBO PUPEK
SVĚTA?
7
FILMOVÝ A
SEIÁLOVÝ KVÍZ
9
POD DOHLEDEM PETERA
JACKSONA
10
MÉ JMÉNO JE:
VALENTINA
MONTEVECCHI
12
HOMOSEXUALITA-BUDOUCÍ
MAJORITA?
14
IPAD MINI
16
Amerika je s rozlohou
42 549 000 km2 druhým největším kontinentem na naší
Zemi a je také jediným kontinentem, který leží zároveň na
západní, severní i jižní polokouli. Téměř 14% lidské populace žije právě tady, což je
v přepočtu zhruba 900 milionů
obyvatel, rozmístěných do 35
států.
Právě díky velké rozloze se
Amerika nachází téměř
v deseti časových pásmech.
Obyvatelstvo je různorodé,
z hlediska rasového složení
tvoří většinu obyvatelstva běloši. Ovšem ne každého by bavilo číst článek, jako vystřižený
z nějaké zeměpisné učebnice.
Právě proto by vás mohlo zajímat pár faktů konkrétně ze
Spojených států, které možná
ještě neznáte a o kterých se
ani učit nebudete.
Údolí zabiják
Kdo by to byl řekl, že
v nejbohatším a nejlidnatějším
státu USA, v Kalifornii,
se rozkládá údolí, kde
byla naměřena druhá
nejvyšší teplota na zemi
a svými velice drsnými
podmínkami si tak toto
místo vysloužilo název
Death Valley (Údolí smrti). V létě se průměrná
teplota pohybuje okolo 40
stupňů Celsia a srážky jsou
zde ročně nižší než 50 mm.
Děje se tak hlavně proto, že
Údolí smrti leží ve srážkovém
stínu pohoří Sierra Nevada.
Kromě nesnesitelných veder
vás ale může v tomhle údolíčku stihnout kupodivu i mráz,
nebo povodeň, způsobená
nenadálým silným lijákem. Ale
i přes poměrně děsivě znějící
název tohohle místa a nevyzpytatelné počasí, si Death
Valley ročně vyslouží mnoho
návštěvníků a většinou se
všichni vrátí živí (pokud nezemřou žízní nebo na úžeh).
„Bezvěžatý“ Washington
chytré semafory
a
Ze západu se přesuneme na
východ a to hned k hlavnímu
městu Spojených států. Washington D.C. je se svými
617 996 obyvateli sídlem
amerického prezidenta, mimo
to i sídlem Kongresu a Nejvyššího soudu. Jméno Washington pro město nebylo vybráno
náhodně, bylo zvoleno, jako
pocta prvnímu prezidentovi
Spojených států Georgi Washingtonovi. Zatímco si
s Amerikou a s tak významnými městy spojujeme nejenom
vidinu spousty budov, obchodů, restaurací, zvuků, barev,
ale i mrakodrapů, ve Washingtonu nenajdete ani jeden.
Proč? Nechtělo se snad lidem
tyhle kolosální stavby stavět i
v hlavním městě? Ale ne, není
v tom lidská lenost, ale nařízení z roku 1899, které zakazuje
jakoukoli výstavbu vyšších
budov, než je Kapitol (konají
se zde schůze zákonodárného
sboru USA). Kromě toho, by
vás v tomto městě mohly zaujmout přechody pro chodce. .
Zatímco my Češi netrpělivě
čekáme, kdy už nám konečně
„skočí zelená“ nebo pospícháme, abychom vůbec stihnuli
přejít silnici, semafory ve Washingtonu mají vlastní odpočitávadlo, takže přesně víte, kdy
budete moci bezpečně přejít
na druhou stranu.
Na pytlích s penězi…
Asi všichni znáte znak, pro
americký dolar. Někdo si ho
dokonce s oblibou rád kreslí.
Ale málokdo už ví, jak vlastně
tento znak $ vznikl. Není to
obyčejné písmo S, přeškrtnuté
vodorovnou čarou. Asi by vás
nenapadlo, že jsou to vlastně
dvě písmena a to již zmiňované S a U (jde tedy o monogram
United States). Znak pro americkou měnu vznikl tak, že se
Z NOVÉHO SVĚTA
tato dvě písmena překryla
přes sebe. Oblouček U se
schoval do dolního oblouku
S a tak vzniklo dvakrát přeškrtnuté S. V současnosti
platí ovšem tento znak $,
přeškrtnutý pouze jednou,
protože je označován jako
modernější a rychleji se
píše.
Spící supervulkán – hrozba
atrakcí
Yellowstonský národní park
je první nejstarší park na
světě. Největší území se
rozkládá v americkém státě
Wyoming (dále pak z části
v Montaně a Idahu). Je
znám nejenom svým stářím
a rozlohou, ale také velkou
koncentrací nejrůznějších
druhů živočichů, nemluvě o
četných jezerech, kaňonech,
řekách a pohořích. Spousta
turistů ročně míří za kempováním, rybařením, okružními
prohlídkami nebo i pěší turistikou právě sem. Aby ne,
Yellowstone má doopravdy
co nabídnout. Tenhle ráj pro
milovníky turistiky a přírody
ale kromě ohrožených druhů
zvířat či vodopádů skrývá
Stránka 2
smrtelné nebezpečí. Yellowstonský park je známý
trvajícím vulkanismem. Právě v již zmiňovaném státě
Wyoming leží jezero, považované za jedno z největších
vysoko položených jezer
Severní Ameriky. Mimo to je
středem oné hrozby, Yellowstonské kaldery. Je to
aktivní vulkán, vybuchující
každých 600 až 800 tisíc
let. Za dobu své existence
vybuchl přibližně třikrát a
jeho další erupce může nastat kdykoli v blízké budoucnosti, protože magma je nyní
jen pár kilometrů pod zemským povrchem. Po dobu,
kdy je relativně v klidu dává
lidstvu vědět četnými výrony
plynů, zemětřesením a gejzíry, jak nebezpečný je.
A co by se tedy stalo, kdyby
tento vulkán vybuchl? Pravděpodobně by přestala existovat západní polovina USA,
popel vulkánu by zasypal i
velmi vzdálená města.
Ovšem výbuch by sebou
přinesl i daleko větší problém, který by ohrozil celé
lidstvo. Planeta by se během
několika týdnů znatelně
ochladila. Nastala by
tuhá zima a mírná pásma Severní Ameriky a
Evropy by zasypal na
řadu let sníh. Zemědělství v takových podmínkách nemůže fungovat,
a tak bůhví, jak by se
lidstvo dokázalo vypořádat s následky takové
katastrofy.
Samozřejmě existuje spousta dalších zajímavostí a informací, po kterých se člověk musí doslova pídit. Amerika je bohatou zemí nejen
z ekonomického hlediska.
Není to pouze země
s velkými honosnými
městy, kde se lidé ládují
hamburgery, ale skrývá
v sobě mnoho tajů a
úkazů, kde jinde na světě jen tak neuvidíte. Ať
už je to město inteligentních semaforů nebo
údolí, kterého by se měl
každý bát a jeho název by ho
měl od jeho návštěvy už
dopředu odradit anebo vulkán, na kterém záleží osud
naší planety.
Káča
PAN ŘEDITEL A AMERIKA
Časopis Guláš udělal rozhovor s panem ředitelem a
chvílemi se zapojila i paní
učitelka Flíčková.
1. Máte nějakého oblíbeného amerického herce? Po
případně herečku?
Nevím, jestli je to americký
herec nebo australský … Ale
je to celkem jedno … Dejme
tomu třeba Bruce Willis,
Steve McQueen. A herečka
Julia Roberts, Jane Fondová,
Elizabeth Taylor.
Případně chtěl byste se tam
někdy podívat?
2. Oblíbený americký film?
Nebyl a ani mě to neláká. Pokud už bych tam
byl, tak bych chtěl vidět
skalisté hory.
Motýlek, Smrtonosná zbraň
1-18 (Paní učitelka Flíčková:
Já si dám smrtonosnou past,
abychom to vyrovnali. )
S Willisem je to past! Se mi
to překrývá. Jó, a ještě Malý
velký muž.
3. Byl jste někdy v Americe?
4. Víte, jaké jsou typické
sportovní hry v Americe?
Zavedl byste nějaké hry
ve škole?
No samozřejmě. Americký
Z NOVÉHO SVĚTA
fotbal, baseball, basketbal.
Tak ve škole už máme basketbal.
5. Chutná vám mexická
kuchyně? Po případně nějaké fast foody?
Já typy kuchyní nějak moc
nerozlišuju. Fast foody vů-
Stránka 3
bec nemusím.
na internetu.
6. Víte jaký je časový posun,
když poletíte do Toronta
v Kanadě?
7. Je nějaké téma, o kterém
byste se chtěl dočíst
v novém čísle?
No, my máme 12hodin a oni
nějak 6 nebo 8 hodin ráno.
Když bych potřeboval vědět
čas v jiných zemích zjistím
Tak určitě bych se rád dočetl
o indiánech, protože to byli
původní obyvatelé Ameriky.
dlouhý dům, který společně
obývalo několik rodin a který
se mohl dál přistavovat a
prodlužovat.
měl schopnost ovládat i
nadpřirozené síly, většinou
vedl obřady a byl
též knězem a léčitelem
zároveň.
Nejčastějším výrazovým prostředkem
indiánů
byl
a
dodnes je tanec.
Siouxové, kteří byli
velmi spjatí s bizony, tančili tzv. Bizoní tanec, který jim
měl zajistit úspěšný lov.
Pouštní kmeny, jako jsou
např. Apači, Hopiové či Navahové, tančili Dešťový tanec. Tyto slavnosti probíhají
v různých ročních obdobích,
nejčastěji ale v období jejich
sklizně. A tak můžeme hlavně mezi lesními indiány zažít
Slavnost kukuřice, Slavnost
fazolí či Slavnost jahod... My
bychom to měli zkusit
s penězi, co myslíte?
Adam Soukup
HAUGH! HAUGH!
Indiáni- původní obyvatelé
velkolepé Ameriky. Jak
vzniklo pojmenování indián,
snad ví každý. Italský mořeplavec Kryštof Kolumbus se
domníval, že se plavbou
přes Atlantik dostal do Indie.
Ten se ovšem spletl a jako
„první“ Evropan navštívil
Ameriku.
Indiáni pravděpodobně přišli
z Asie přes Aljašku. Existuje
několik kmenů a každý z
nich má své nářečí a tradice.
Původní obyvatele Severní
Ameriky lze přibližně rozdělit
na dvě velké skupiny, na tzv.
prérijní a lesní indiány.
,,Prérijňáci“ si stavěli týpí,
žili kočovným životem a
jejich hlavní zdroj potravy
byli bizoni. ,,Lesňáci“ obývali
Spojené státy a Kanadu (též
i prérijní ) a jejich typickým
příbytkem není týpí, ale tzv.
Zajímavé je, že každý klan
má své vlastní totemové
zvíře - bobra, vlka, medvěda,
želvu či úhoře…
A co to ti pomalovaní šťastlivci vlastně vykřikují ?
Haugh má napodobovat
výkřik medvěda grizzlyho a
používá se jako zdůraznění.
Navíc indiáni věří, že příroda, tedy Matka země, jim
byla zapůjčena Stvořitelem,
aby na ní žili, a chovají ji
proto ve veliké úctě. Také
všechny věci nutné k životu
jsou dary, za něž je nutné
poděkovat. Proto dělají ty
„bláznivé rituály“. Prostředníkem mezi lidmi a Stvořitelem byl medicinman, který
CO SI DNES VEZMU NA SEBE? BIZONÍ NEBO LOSÍ KŮŽI?
Šití indiánského oblečení
měly za úkol, jak jinak, ženy.
Indiáni se oblíkali především
do sešitých zvířecích kůží.
Nejčastěji to jsou bizoní
kůže, ozdobené různými
ornamenty z dikobrazích
ostnů a později i korálků.
Ženy často nosily košilové
šaty bez rukávů, ušité ze
dvou losích kůží. Jedna kůže
váží několik kilogramů. Pro
anorektičky tedy žádná dobrá zpráva…
S příchodem bělochů se
mezi indiány začaly používat
běžné látky a z kůže semiš.
Typickými prvky indiánského
oděvu dodnes zůstávají
různé třásně, korálky, zajímavé geometrické ornamenty, výšivky a rádi po sobě
malují. Náhrdelníky a náramky z korálků nebo kostí by
neměly v jejich šatníku chybět!
Co se týče účesů, tak muži i
ženy nejvíce nosí dlouhé
vlasy (pochybuji ale, že byste
mezi nimi našli přírodní blondýnu či blonďáka). Ženy si je
navíc i svazovaly do copů,
muži je nechali rozpuštěné
nebo sepnuté do drdolu.
Zvláštní, že to i v dnešní době
zůstalo IN. Jejich dalším trendem byla orlí pera. Pro každého z bojovníků velikost a poloha per znamená válečnickou
udatnost indiána.
Další populární část oděvu byly
čelenky s jednoduchou výrobou. Málem bychom zapomněli na známé indiánské boty!
Jsou to přeci mokasíny. No,
nezdají se i vám děsně
sexy ? ;)
Katka Tlachová
Z NOVÉHO SVĚTA
Stránka 4
NAŠINCI V ZÁMOŘÍ
Češi v USA, či jiným slovem
zvaní Čechoameričani, jsou
občany USA s českými předky a často stále i českým
občanstvím. Prvním Čechem, který se na současné
území USA dostal (a jsou o
něm záznamy) byl (dle Wikipedie) Joachim Gans v roce
1585. Přestože se na území
USA (vzhledem k tomu, že
USA v tomto mezidobí vznikly, uvádím území) někteří
našinci přestěhovali, největší boom proběhl ve 20. století.
Přesuneme se tedy
v čase o zhruba 320 let
vpřed. V roce 1910 bylo
v USA již 350 000 Čechů a o
30 let později jich bylo dokonce 1 760 000, při posledním sčítání lidu český či
československý původ uvedlo asi 1 700 000 lidí. Nejvíce
občanů Československa se
do USA přesunulo v dobách
komunismu, spousta jich
tam již natrvalo zůstala.
Ne jv íce na šin ců ži je
v Texasu. Vzhledem k tomu,
že tato čísla zní nereálně
(asi si teď říkáte, jak je možno, že zhruba šestina naší
země jsou Američané), pravděpodobně nejlepší důvod je
to, co si myslím já, tedy český původ nemusí být jen o
tom, že jste se přestěhovali
přímo z Česka či Československa (v tomto čísle jsou
započítáni i Slováci), ale i,
pokud tam vaše rodina žije
již po dlouhé generace (a
víte to, odkud pochází).
Funguje spousta společností
pro české občany, nebo
minimálně společností, nesoucích ve svém názvu slovíčko ‚Czech‘ či ‚Bohemian‘.
V Českou republikou inspirovaných městečcích se pořádají též české festivaly.
V USA existuje spousta měst
pojmenovaných Prague. Ve
větších městech se též nacházejí tradiční české čtvrti
(například v Chicagu).
Závěrem bych ráda uvedla
pár jmen Čechů, kteří to
v Americe dotáhli ‚až na
samý vrchol‘.
Pravděpodobně nejvýznamnější osobou je
Madeleine
Albrightová,
bývalá americká ministryně
zahraničních
věcí. Také by
za zmínku stály následující
osoby: Jiří Voskovec (herec a
spisovatel,
spojovaný
s Janem Werichem), tenistka
Martina
Navrátilová a
jistě i spousta
dalších, třeba
ne
natolik
významných
jmen.
Zdroj: Wikipedie
Slečna C.
PEACE AND LOVE
Kdo by neznal, nebo
alespoň někdy neslyšel o
dětech květin nebo květinových dětech? Anebo si to
možná jen neuvědomujete?
Květinové děti mají původ
v polovině 60. let v San
Francisku. „Hippísáci“ měli
různé cíle, ale těmi hlavními
byly vzpoura proti společnosti, mír, láska, přátelství a
svoboda. Hippie zastánci
většinou tvořili komunity
bohémských lidí jenž žili
spontánním životem, lásku a
prosazovali názor, že si
člověk má užít života a nebudovat kariéru, nehonit se
za penězi.. Často to byli přívrženci free love (volné lásky) či různých psychedelických drog jako LSD. Často to
byli však jen odpůrci režimů
a sociálních uspořádání jen
považovali opak chování
většiny jako způsob protestu. Hipíci byli bláhovými lidmi, jenž si užívali života.
Poznat je bylo snadné nosili
dlouhé
vlasy,
volné oblečení a korálky a
celkově
prosazovali
"primitivní"
vzhled.
V Československu byli takovou naší verzí hippies
„máničky“ a „chuligáni“,
kteří se objevovali od poloviny 60. let a byli režimem
pronásledováni, hlavně za
protisocialistickou činnost a
vyhýbání se vojenské povinnosti. Důležitým místem
projevů proti tehdejšímu
režimu se stala tzv. Lenno-
Stránka 5
Z NOVÉHO SVĚTA
státech
amerických
severozápadně
od
městečka, které nese stejný
název. Poprvé se konal od
pátku 15. srpna do pondělí
18. srpna 1969. První ročník
tohoto festivalu byl
považován za klíčoví
v historii pop music svjetší o
tom i to, že časopis Rolling
Stone jej zařadil mezi
padesát momentů, které
změnily historii Rock and
rollu. Za zakladatele festivalu jsou považování Michael Lang, John P. Roberts,
Joel Rosenman a Artie Kornfeld. Květinové děti, jež tvořily značnou část účastníků
festivalu, věřili a bojovali za
mír, lásku a porozumění.
Proto se Woodstock zapsal
jako protest hippies proti
válce ve Vietnamu a proti
konzervativním hodnotám. O vietnamské
válce, se kterou se
potýkali, jelikož byla
proti jejich přesvědčení, se můžete
dočíst více v článku
Igiho a Tomáše Boboka).
Fotografie z „Vlasů“
Lennonova zeď v Praze na
Kampě. Hippies hnutí vděčíme za některé námi oblíbené
prvky
kultury, které
známe
i
dnes; například zájem o
východní
náboženství,
ekologii
či
vegetariánství, také bylo toto
hnutí kolébkou hudebních
stylů jako reggae, beat, psychedelický rock, (a z toho
vyplývající) heavy metal a
spousty hudebníků jako
Jefferson Airplane, opěvovaní Beatles, The Doors,
Janis Joplin a legendární
Jimi Hendrix. S tím je spojen
i hudební festival Woodstock
konající se ve Spojených
O hipících bylo natočeno
mnoho filmů za zmínku stojí
proslulí muzikál Hair
(Vlasy) od českého
režiséra Miloše Formana a komedie
režiséra Ang Lee
Taking Woodstock
(Zažít Woodstock).
Pavla Ž.
LEVNÉ, ALE DOBRÉ
Obyčejné americké rodiny si v 70% doma jídlo nepřipravují, nejčastěji si ho objednávají ve fast foodech nebo donáškou pizzy.
Hlavním jídlem dne je večeře. V poledne se podává přesnídávka, takzvaný lunch (lanč). Populární je i snídaně, u kterých nesmí
chybět vejce a opečená slanina, tousty, wafle se šlehačkou a různými polevami či lívance. Nepříjde na zmar ani biftek nebo vepřová kotleta. Oblíbené jsou i kukuřičné lupínky. Na jihu USA nesmí chybět krupicová kaše. Snídaně se zapíjí slabou kávou, sladkými
limonádami, nechybí ani coca-cola. Díky těmto zvyklostem je hodně občanů Ameriky obézních, příkladem může být stát Mississippi, či nejobéznější město Huntington v Západní Virginii.
HISTORIE FAST FOODŮ
Většina lidí si myslí, že rychlé občerstvení má původ z 20. století, ale to je omyl. Díky archeologickým nálezům se zjistilo, že
pouliční jídlo k okamžité konzumaci se konzumovalo již v nestarších kulturách Středozemí, na Blízké i Dálném východě
vlastně skoro všude kde se vyvinula města. Moderní rychlé občerstvení vzniklo v Kalifornii před 2. světovou válkou.
KFC
Mc Donald’s
První obchod založili bratři Dick a Mac Mc Donaldovi
v roce 1940 v San Bernardu v Kalifornii. V roce 1948
založili principy moderního restauračního občerstvení.
V roce 1992 se otevřela ve Vodičkově ulici v Praze
první restaurace tohoto druhu tady u nás.
V roce 1930 odkoupil Colonel Harland Sanders kavárnu a
motel v Corbin ve státě Kentucky. Začal zde prodávat svoje
smažená kuřata, díky tomu také název Kentucky Fried
Chiken (smažené kuře). Ve svých 40- letech vymyslel unikátní recept 11 bylin a koření, které se používá pořád.
K nám se KFC dostalo v roce 1994.
Stránka 6
Z NOVÉHO SVĚTA
1O nejlepších fast foodů
10. Sonic Drive –In
Desátý největší fast food světa prodává
hamburgery a limonády. Ke každé objednávce dávají mátové bonbóny zdarma.
Začal přijímat první zákazníky v 50. letech 20. století v Oklahomě. Dnes má 3,5
tisíce provozoven po celém světě.
8. Wendy’s
Na světě má asi kolem 6,600 prodejen, nejpopulárnější je však v USA. K dostání je tu velká škála
cheeseburgerů, chili či kuřecích sendvičů. Nejpopulárnější jsou však snídaňové Pinto fazole.
6. Burger King
Má 12 tisíc provozoven, také u nás
se pomalu rozrůstá. Hlavní nabídkou jsou hamburgery.
9. Taco Bell
Ročně prodá kolem 2 miliard tacos a přibližně
1 miliardu burritos. Objednávky se moc neliší
až na Indii, kde je k dostání tacos plněný
bramborami nebo buriitos s bramborami a
nezrajícím sýrem Paneer.
7. Dunkin’Donuts
U nás poměrně neznámá prodejna, ale
ve světě má kolem
12 tisíc prodejen.
Zaměřuje se na koblihy všeho druhu, např. v Číně podávají
koblihy s příchutí zeleného čaje nebo na Thajwanu
s příchutí ananasu.
5. Pizza Hut
U nás není moc známý, ale ve světě moc
oblíbený fast food. Prodávají se zde pizzy,
ale třeba taky karbanátky či kebaby a
spousta dalších produktů.
4. KFC
Díky 16 200 prodejnám ho
znají snad po celém světě. Je
znám svými metodami připravování kuřecího masa. Ale
najdou se tu i jiné pochoutky.
3. Starbucks
16.700 prodejen po celém světě
Je znám svým prodejem kávy, ale
prodává i jiné produkty, jako jsou
hovězí sendviče. Zajímavostí může
být
káva,
kterou
podávají
v Japonsku, prý chutná jako čaj.
2. Mc Donald’s
cca 32 000 provozen
1.Subway
Hamburgerový král se řadí až na
druhé místo, ale v našich končinách ho lze považovat pořád za
jedničku na trhu. Jedním z hlavních jídel je Big Mac, ale
v Německu je to Big Rosti – hovězí hamburger s plátkem
ementálu a slaniny, posypaný a zapečený s cibulí.
cca 33 000 provozoven
Nejznámější
sendvičový
obchod,
sendvič připraví podle přání zákazníka.
Rychlé a výživné občerstvení. Je i v ČR
například na Malé Straně v Karmelitské
ulici, kousek od Karlova mostu.
Fast foodové jídlo je považováno za nezdravé, protože je děláno z polotovarů, u kterých skoro nikdo neví z čeho jsou a nebo díky
tomu, že mnoho lidí toto jídlo konzumuje ve stoje či v pohybu. I přesto toto jídlo patří mezi velmi populární stravu.
Lucie Hrubá
Z NOVÉHO SVĚTA
Stránka 7
KANADA A JEJÍ SMYSL ŽIVOTA
Kanada je velká rozlehlá
země mnoha dálnic, měst a
překrásné přírody. Je to
druhý největší stát světa a
zaujímá polovinu Severní
Ameriky. Řadí se mezi
největší státy,ale počtem
obyvatel se řadí mezi méně
lidnaté země. Kanada je
rozdělena do provincií jako
je např.Ontario nebo Quebec. Hlavní město Ottawa
leží v Ontariu. Největším
městem Kanady je, ale Toronto, kde se nachází mnoho vysokých budov nazývaných "mrakodrapy". Nejvyšší budova je CN Tower,
který se nachází ve středu
Toronta a měří 553 metrů a
je to druhá nejvyšší věž na
světě. Mě osobně v Kanadě
zaujala jejich dálniční sítě. V
České republice znáte dálnice jako dvouproudové,
někdy tříproudové, ale v
Kanadě jsou dálnice pěti až
šesti proudové. Jako další
zajímavost mi přišla typicky
kanadská nebo americký
žlutý autobus. Určitě každý
znáte z amerických filmů
nebo seriálu, ale vidět ten
autobus plný žáku v uniformách bylo úžasné. Dále se
Kanada může chlubit svým
jezerem, které patří mezi
největší na světě Ontario
jezero.Já osobně bych
neřekl, že je to jezero,ale
moře ,ale nezapomeňte na
to že se v něm nesmí koupat. Tak jednu hodinku od
Toronta se nachází Niagárské vodopády. Největší
vodopády na světe jsou
vysoké
něco
kolem
52metrů, druhé tedy Americké vodopády už náleží Americe,ale vidět Niagarské vodopády je nezapomenutelný
zážitek. Já osobně nevěřil,
že je to takový proud. V létě
pod vodopády můžete vidět
loďky.
Každý si pod americkým
jídlem představí hamburgery. Myslíte si že v Kanadě
mají normální snídani, oběd
a večeři? Ne, v Kanadě se
jen snídá a večeří. Jen pro
váš přehled k snídaní tousty
s kanadským javorovým sirupem a večeře hamburgery, ale
to nejsou hamburgery jako u
nás v Česku, ale jsou jiné v
tom, že je máte aspoň tak o
15cm vyšší. Nikde nevidíte
nějaký velký dům, všechny
domy jsou nízké se zahradou.
Kdyby jste se chtěli po Kanadě
zajezdit po šesti proudové
silnici, tak to není jen tak.
Naučit se kanadské silníční
pravidla musí podle mě být
zábava. Můj největší zážitek ze
silničních pravidel je značka
STOP. V Kanadě nemáte
žádne kopce, všude jenom
rovina. Proto na jedné silnici,
která měří př. 500metrů jsou
čtyři značky STOP. Samozřejmě u této značky musíte zastavit,ale pojede první
ten, co tam první přijel, pak
jede ten, kdo přijel druhý. Je to
zajímavé vidět to vše
vlastníma očima, pro mě je to
nezapomenutelný zážitek.
Pokud by jste se chtěli do Kanady podívat, tak bych vám
radil jen v teplém období…
Adam Soukup
VELKÁ ZEMĚ NEBO PUPEK SVĚTA?
V domorodé polynézštině se
ostrov nazývá Rapa Nui (v
překladu: Velká země), ale
můžeme pro něj najít i
spoustu jiných jmen, jako je
například Te Pito o Te Henua (Pupek světa) či o něco
poetičtější Maka ki Terangi
(Oči, které hledí do nebes).
Až teprve roku 1722 na
Velikonoční neděli dal Jacob
Roggeveen ostrovu jméno,
pod kterým ho známe dnes.
Velikonoční ostrov má rozlo-
hu pouhých 163 km2 (pro
srovnání, jenom Praha je o
dvě třetiny větší).
Rapa Nui je plný mnoha
nevyřešených záhad a tajemství. Jednou z nich je i
původ místních obyvatel.
Možná si řeknete: Co na
tom? Prostě tam doplavali.
Jenže těžko byste hledali
zapadlejší ostrov, než je
právě tento. Vždyť od břehů
Jižní Ameriky ho dělí dobrých
3 500 kilometrů!
Moai
Další záhadou jsou slavné
obrovské kamenné sochy
moai, které jsou povětšinou
vyrobené ze sopečného tufu.
Na Rapa Nui se našlo 887
soch. Z toho jich 397 nebylo
nikdy postaveno a zůstaly
tak na místě svého vzniku –
v lomu. Největší moai byla
Paro, která měřila téměř 10
metrů a vážila 75 tun. Hlavy
některých moai zdobí kamenné „pukao“, o kterých
Stránka 8
Z NOVÉHO SVĚTA
se vědci domnívají, že se
jedná buďto o klobouky
nebo o dobové účesy, které
se nosily v dobách vzniku
soch. Jak ale sochy, které
vážily často i několik desítek
tun, mohli domorodci přemístit i na vzdálenosti dlouhé až 16 km? Touto otázkou
se zabýval i český vědec
Pavel Pavel, který uskutečnil
pokus, při kterém dokázal
obří sochu „rozchodit“ jen za
pomoci 16 lidí a pár provazů. Vycházel při tom z místních tradic a ústních pramenů, které udávaly, že sochy
kráčely po zemi jako lidé.
Tímto pokusem vyvrátil hypotézu, že na pohyb soch
byly potřeba klády.
Kult ptačího muže
Kult Ptačího muže dokládají
archeologické nálezy petroglyfů Ptačího muže na útesech v okolí Oronga. Tento
kult každoročně vyvrcholil
velkou soutěží, jejíž cílem
bylo získat vejce ptáka manutara z ostrůvků Motu Nui.
Soutěžící museli přeplavat
průliv plný žraloků (který
odděloval ostrůvky), najít
ptačí vejce, vrátit se zpátky,
a aby toho nebylo málo ještě
vyšplhat na útesy před vesnicí Orongo. Ten, který to
zvládl jako první, se pak
mohl honosit titulem „ptačí
muž roku“, který jemu i jeho
rodině dával právo kontroly
nad obchodní distribucí na
ostrově, do doby, než se stal
Ptačím mužem zase někdo
jiný.
vaná skupina okolo vládnoucí rodiny. Po uvrhnutí královské rodiny do otroctví a vybití obyvatelstva byla znalost
Rongorongo úplně ztracena.
Tajemné písmo Rongorongo
http://21stoleti.cz/
blog/2010/06/19/dalsi tajemstvi-velikonocnihoostrova-kam-se-podely-jehostromy/
Toto písmo bylo na Velikonočních ostrovech objeveno
Evropany až v 19. století.
Bohužel v této době již písmu Rongorongo rozumělo
jen několik ostrovanů, neboť
toto písmo ovládala jen malá část populace – privilego-
Do dnešní doby bylo dochováno 26 tabulek s písmem
Rongorongo, ale i přes velkou snahu a množství pokusů se dosud nepodařilo jeho
znaky rozluštit. Kdoví možná
to budete právě vy, kdo rozluští tajemné Rongorongo a
objasní tak, alespoň jednu z
mnoha záhad Velikonočního
ostrova.
Zdroje
http://cs.wikipedia.org/wiki/
Velikono%C4%8Dn%C3%
AD_ostrov
Slečna W
AMAZONKY A AMAZONIE
CO MAJÍ SPOLEČNÉHO?
Když někdo řekne Jižní Amerika, okamžitě mi v hlavě
naskakují pojmy, o kterých
jsem se učila v zeměpise.
První, co se mi vybaví, je
Amazonie. Pro celý svět má
dalekosáhlý význam – největší deštný prales světa.
Někdy se mu také přezdívá
plíce Země, jelikož zde ve
velkém rozsahu den co den
probíhá
fotosyntéza.
V těchto místech se také
nachází nejdelší řeka světa
– Amazonka.
Není však Amazonka jako
Amazonka. Zatímco první z
výrazů (či druhý, račte si
vybrat) označuje již zmíněnou řeku, druhé z nich nás
dovede daleko daleko od
Amazonie až k bájnému
kmeni bojovných žen. Národ
Amazonek je znám především tím, že mu vládly ženy,
které nastupovaly do vojenské služby. Během doby, kdy
sloužily ve vojsku, zůstávaly
pannami a až poté zakládaly
rodiny a měly děti.
zonky nás zanesly daleko
daleko od Amazonie. Dokonce daleko od Jižní, či Severní
Ameriky. Tento bájný národ
totiž údajně žil na severním
pobřeží Malé Asie – tedy
skoro na druhé straně planety.
Amazonky jsou také námětem mnoha uměleckých děl
a to jak realistických výjevů
(např. obraz Paula Peetera
Rubense - Bitva Amazonek),
přes akty (např. obraz Amazonky autora jménem Lehen
Ľudovít) až po nejrůznější
výjevy dokreslené lidskou
fantasií.
Pravdou je, že první toto
jméno nesl již zmíněný národ bojovných žen. Když
totiž setník Francisco de
Orellana narazil v Jižní Americe na divoký domorodý
kmen, kterému vládla žena,
pojmenoval tok řeky, podél
které šel, Amazonka. Nakonec nám však tato řeka a
naštěstí i celá Amazonie
zůstala zachována, zatímco
národ bojovných žen se stal
legendou.
Mají však Amazonky něco
společného s Amazonií? Jak
už jsem předestřela, Ama-
Během doby,
kdy sloužily ve
vojsku,
zůstávaly
pannami a až
poté zakládaly
rodiny a měly
děti.
Majkelina
Zdroje: www.wikipedie.cz
Z NOVÉHO SVĚTA
Stránka 9
FILMOVÝ A SERIÁLOVÝ KVÍZ
Když jsem začala pracovat na tomto článku, uvědomila jsem si, jak malé jsou mé filmové (ale i seriálové) znalosti a jak málo vím,
jaké filmy vybrat, aby můj kvíz vyřešil i žák základní školy v mém věku. Proto jsem se rozhodla zvolit filmy posledního desetiletí (a
seriály desetiletí libovolného), a abych to udělala ještě snazším, vybrala jsem
to nejslavnější a ještě dala na výběr ze tří možností.
Otázka 1.
Akční film z roku 2005, který režíroval Christopher
Nolan, a je remakem původní filmové série z 80. a 90.
let, předlohou mu byl komiksový hrdina.
a) Batman začíná
ilustrační obrázek
b) X-Men: Origins: Wolverine
Otázka 2.
c) Spiderman 2
Filmová série, která již od roku 2008 mate dívčí srdce.
Obsahuje scény zahrnující zářící upíry.
(další nápověda-loni mu vyšlo pokračování, jehož
název říká, že někdo povstal)
a) Stmívání
b) Drákula
Otázka 3.
Kanadská herečka a modelka, která ztvárnila agentku
Marii Hillovou ve filmu Avengers, slavná též za roli
Robin v seriálu Jak jsem poznal vaši matku.
c) Interview s upírem
a) Scarlett Johansonová
Otázka 4.
Jak se jmenuje loňská adaptace pohádky o Sněhurce,
ve které v hlavní roli vystupuje Julia Robertsová.
b) Gwyneth Paltrowová
a) Sněhurka a sedm trpaslíků
c) Cobie Smuldersová
b) Sněhurka
Otázka 5.
c) Sněhurka a lovec
Animovaný seriál z roku 1987 o želvách, ovládajících
bojová umění.
Otázka 6.
a) Tom a Jerry
b) Želvy Nindža
c) Rychlá rota
Animovaný seriál, jehož cílovou skupinou jsou dívky do
deseti let, avšak v poslední době je velmi populární i
mezi muži nad 20 let. Zatím poslední série nese podtitul Přátelství je magické.
a) My Little Pony
Otázka 7.
b) Koníček Hrbáček
Otázka 8.
Režisér filmů Titanic a Avatar.
c) Star Trek
Film z roku 2003, který dostal 11 Oscarů, předlohou
mu byla kniha J. R. R. Tolkiena.
a) Steven Spielberg
b) David Fincher
c) James Cameron
a) Hobit
b) Pán prstenů: Návrat krále
c) Pán Prstenů: Společenstvo prstenu
Pokud vás zajímají správné odpovědi, uvádím je přímo zde (raději si možná nasaďte brýle na čtení, či využijte služeb lupy). Slečna C
1– Batman začíná; 2– Stmívání; 3– Cobie Smuldersová; 4– Sněhurka; 5– Želvy Nindža/Želvy Ninja; 6– My Little Pony; 7– James Cameron; 8– Pán prstenů: Návrat krále
Z NOVÉHO SVĚTA
Stránka 10
POD DOHLEDEM PETERA JACKSONA
A New Line Cinema
J. R. R. Tolkiena zpracoval
nadšený novozélandský
režisér Peter Jackson. Poslední díl této série (Návrat
krále) byl roku 2004 nominován na jedenáct oscarů za
nejlepší film, režii, hudbu,
píseň atd…
A producent Peter
Jackson zůstal studiu New
New Line Cinema je americké filmové studio, které roku
1967 společně založili Robert Shaye a Michael Lynne.
Tato společnost procházela
mnoha změnami. Původně
sloužila pouze jako filmový
distributor, avšak později se
z ní stalo nezávislé filmové
studio. Od roku 1996 spadá
pod jednoho z největších
producentů světa - společnost Warner Bros.
Line Cinema zůstal věrný i
při ztvárnění dalšího díla
z pera J. R. R. Tolkiena –
Hobit, aneb Cesta tam a
zase zpět.
a líbí se mi. Další část sestává z úplně nového příběhu,
který byl sestaven na základě několika informací, o
kterých je v Hobitovi či trilogii Pána prstenů zmínka.
Tyto dvě části se navzájem
prolínají a tvoří tak vcelku
zajímavý (i když občas překvapující) celek.
Jako hudebníka mě samozřejmě hned oslovila ústřední píseň příběhu. Co však
shledávám jako větší plus,
jsou variace, které na jedno-
Do povědomí lidí se New
Line Cinema dostalo především díky trilogii Pán prstenů, kterou na motivy knih
tvrdit, že je to ke škodě, ale
já sama preferuji spíš podobné podání jako u předchozích filmů na motivy Tolkiena. Naopak se mi moc
líbí časté vtípky, které ve
filmu najdete a zábavné
narážky.
Podtrženo sečteno. Já jsem
si tenhle film zamilovala.
Pokud i vy máte otevřenou
hlavu novým nápadům a
striktně netrváte na zachování děje, bude se vám zřejmě líbit také.
Majkelina
Zdroje: www.wikipedie.org
www.thehobbit.com
HOBIT:
NEOČEKÁVANÁ CESTA
Už dlouho mám doma DVD
všech dílů Pána prstenů a to
rozšířené verze. Věřím, že k
mé malé sbírce brzy přibude
i Hobit.
Film trvá tři hodiny, což je
samo o sobě celkem překvapující. Rozdělila bych jej na
dvě pomyslné části. Ta první
je příběh Bilba Pytlíka, který
velice přesně kopíruje knihu
duchý ústřední motiv udělal
Howard Shore. Jinak ve filmu uslyšíte spoustu písniček z již natočené trilogie
Pána prstenů. Naopak za
největší mínus považuji český dabing. Hlavně zpívané
pasáže, které se v původní
knize hojně vyskytovali, zní v
originále úchvatně.
Na rozdíl od Pána prstenů
jsem si také všimla o dost
uvolněnější mluvy, která je
modernější. Netroufám se
Z NOVÉHO SVĚTA
Stránka 11
POTTERMORE ANEB VŠE, CO MŮŽETE
ZJISTIT O SVĚTĚ J. K. ROWLING
Asi každý někdy slyšel o
fantastickém příběhu Harryho Pottera. Sedmidílná edice je světovým bestselerem
a podle ní bylo natočeno
osm světoznámých filmů.
Každý příběh však jednou
skončí. Nebo snad ne? Paní
J. K. Rowling své čtenáře
však ani teď nezklamala.
Svět Harryho Pottera žije dál
na Pottermore.
Pottermore,
tedy
v doslovném překladu Potter
víc, je internetový projekt
autorky příběhu paní Rowling, ve kterém se můžete
sami podívat do světa kouzel. Registrací se stanete
čarodějkou/kouzelníkem a
budete moc sledovat příběh
Harryho Pottera z jiného
pohledu. O projektu jsem
věděla ještě předtím, než byl
spuštěn. Přesto jsem váhala, jestli se zaregistrovat.
Stránky
jsou
totiž
v angličtině (a to Americké i
Britské), španělštině, Italštině, Němčině… ale prostě
v češtině ne.
Příběh je uspořádán do kapitol. V každé kapitole máte
několik pohyblivých trojrozměrných obrázků, které
vystihují určitý okamžik
z knihy. V nich můžete sbírat
předměty, ukládat si je do
kufru a sledovat příběh
z jiného pohledu. Krom toho
zde najdete informace, které
se do knih nevešli a různá
vysvětlení. Proč má nástupiště číslo 9¾? Jaká je minulost profesorky Minervi
McGonagallové?
To ovšem není ani zdaleka
všechno. Kromě sledování
příběhu Harryho Pottera se
Pottermore zaměřuje i na
vás. Můžete se projít po
Příčné ulici a nakoupit si
školní pomůcky. Díky testu
dostanete hůlku, která je
pro vás nejlepší. Vyplněním
dalšího dotazníku vás moudrý klobouk zařadí do vaší
koleje, pro kterou pak můžete získávat body například
srovnáváním síly v duelech.
Jednou za určité období je
vyhlášeno, která kolej získala nejvíce bodů a vyhrává
školní pohár. Každému je
otevřen jeho vlastní trezor u
Gringottových a v něm na
vás čekají vaše galeony.
Máte svého domácího mazlíčka (sovu, kočku, žábu).
Můžete se také seznámit
s ostatními uživateli a být
s nimi v kontaktu. Za každou kapitolou je prostor na
komentáře, kde můžete
vyjádřit svůj názor. JENOMŽE, každá diskuze se
samozřejmě odehrává
v angličtině a proto je komunikace trochu náročnější. I na Pottermore můžete
mít přátele, kterým můžete
posílat imaginární dárky.
Zajímavé je, na kterých
místech můžete mít známé.
Kromě mnoha lidí z USA a
Anglie můžete mít přátele
z Panamy, či Tunisu.
Pottermore poskytuje barevnou škálu možností se odreagovat a je to určitě jedinečný projekt. Co víc by si mohl
fanoušek Harryho Pottera
přát?
Majkelina
Zdroj: www.pottermore.com
Z NOVÉHO SVĚTA
Stránka 12
MÉ JMÉNO JE: VALENTINA MONTEVECCHI
Ahojky :)
V minulých číslech jste se již
mohli dočíst o malířce Doris
Oplové a hudebníkovy Jaroslavu Krasničanovi. Dnes
bych vám ráda představila
českou spisovatelku narozené v itálii a její dílo Knihu
světů.
—————————————Jak si se dostala k psaní?
Jako malá jsem od pěti let
milovala knihy. Dědeček mi
je četl, a když jsem se naučila číst, četla jsem jednu
knihu za druhou, a poprvé
pero do ruky, abych napsala
vlastní příběh, jsem vzala ve
3.třídě, když mi bylo devět
let. Tehdy jsem napsala
třicetistránkovou povídku
pro děti o nezbedné rodině z
doby Paleolitu, kterou jsem
bohužel při jednom z našich
stěhování ztratila. Poté jsem
se pokoušela na tento příběh navázat druhým dílem,
který jsem nikdy nedokončila, stejně jako další dva příběhy. V pozdějších letech
jsem napsala i pár scénářů
pro školní dramatický kroužek, kam jsem chodila. A
konečně ve dvanácti jsem
začala pracovat na sérii
Kniha světů, z čehož první
díl - Utajený svět, vyšel
6.12.2011. Nyní pracuji na
dalších dílech série a pro
budoucnost již mám namyšlené další knihy. Ale stejně
nejvíc mi v paměti zůstane
můj první pokus, neboť největší vtip byl v tom, že stránky byly slepeny zleva doprava.
Mohla by si prosím čtenářům představit svou knihu?
S radostí! J První kniha Utajený svět, série Knihy světů,
Vás zanese do světa zvaného Alnandrie, kde se dvaadvacetiletý mladík Jorfeus
McBlack se svým neposedným retrieverem Talem tajně
chystá na plavbu do neznáma. Na poslední procházce
městem potkává věštce,
jenž ho obdaří nejen zajímavou, ale také znepokojivou
věštbou. Jorfeus se dokonce
ještě před vyplutím přesvědčuje, že ho nebezpečí a tajemno budou provázet na
všech jeho cestách. Jako
první důstojník lodi Rebarunda musí čelit společně se
čtveřicí přátel nejen ničivé
bouři, ale i pirátům, zradě a
tajemstvím, jež měla zůstat
navždy skryta. Za úkol má
vyzrát nejen nad nebezpe-
čenstvími, ale i vzpourám
vlastní posádky. Cestou se
Jorfeus dozvídá, že není jen
obyčejný mladík... Ale kým
vlastně je? Obstojí coby
zástupce kapitána? Zachrání posádku i Knihu světů?
Dokáže se vyrovnat s tím,
kdo byl jeho otec a kam
osud zavál jeho bratra? A
dopluje až tam, kde se jeden
svět setkává s druhým, utajeným?
Kniha není jen o životě na
lodi, jak by si někdo mohl
myslet, ale je o hodně věcech, kterých si lidé nevšímají či všímat nechtějí. V
příběhu najdete šťastné
chvíle, vtipné okamžiky,
tajemství, napětí, rozpory a
občas i smutné části... Každý si zkrátka přijde na to
své ;)
Dá se v dnešní době psaním
živit?
Podle mého tvrzení, pokud
nepíšeš nepřetržitě tak, aby
za jednou knihou v těsném
dosahu vyšel další díl či
kniha, nedá se z toho vydělat, neboť nemáš stálý peněžní příjem. Psaní je spíše
dobré jako přivýdělek, pokud
se nakladatelství rozhodne
knihu vydat. Ale co se týče
mého psaní, osobně nepíšu
kvůli peněžnímu zisku, ale
čistě jen pro zábavu, neboť
se mi v hlavě kupí různé
situace a dění Alnandrie –
světě ve kterém se pohybují
postavy Knihy světů - které
musím převést na papír
kvůli tomu, aby mi
„nepraskla“ hlava tím děsným tlakem nápadů! A nejvíce mě na tvorbě knihy potěší, když emoce, které jsem
do knihy vložila (smích, radost, nadšení či smutek a
pláč) se vrátí i ze strany
čtenářů a já vím, že příběh
neprožívám jen já! J
Jaké jsou tvé další zájmy
mimo psaní? Slyšela jsem,
že krásně kreslíš a zpíváš…
Osobně nemohu říci zda
krásně, to nechám čistě na
každém jedinci zvlášť...
Vždyť každý má přeci právo
na vlastní názor. :) Ale co se
týče otázky, kromě psaní
mám další koníčky, kterými
jsou v neprvní řadě již zmiňované zpívání a kreslení.
Zpěv a hudba mě naplňuje
většinou vnitřním klidem.
Mé největší pěvecké zkušenosti jsou z ukončení devátého ročníku ZŠ, kdy jsem
zpívala před celou školou
píseň My heart will go on od
Celine Dion a především,
kdy jsem vyhrála pěveckou
soutěž a mohla jsem se
podílet na spoluúčasti na
koncertu pana Michala Davide ve Zlíně, kde jsem si s
ním zazpívala píseň Nonstop. A hudba je hlavně přenositelná záliba, takže se jí
věnuji v podstatě od rána do
večera (při cestě do/ze školy, ve školních praktických
hodinách, kde hudbu smíme
poslouchat, při psaní, kreslení,...).
Z NOVÉHO SVĚTA
Kreslení jsem se začala
věnovat dalo by se říci již od
malička, kdy jako batole
jsem se chtěla stát
„spoluautorkou“ dětských
knížek – jenže jsem pokreslila zbytek knížky! :D Naštěstí mohu říci, že jeden pokus
byl značně dostatečný. Rozvoj této záliby vznikal od
dětských čmáranic, přes
princezny s růžovou pletí a
nosem jako kliky dveří, koně
a chipmunky po kreslení
„toho co vidím“, vlastních
obrázků dle fantazie a realistických portrétů – ať již v
tužce, digitální podobě, atd.
Mezi mé další koníčky ale
ještě patří čtení, hra na kytaru a flétnu, miluji přírodu a
její focení a ráda navštěvuji
divadelní představení – nejraději mám komedii, činohru
nebo muzikál = dříve jsem
sama navštěvovala dramatické kroužky a jednou jsem
se podrobila i castingu na
muzikál, kde jsem sice místo
získala, ale hra se nakonec
nehrála, kvůli nedostatku
dalších herců...
Je něco, co by si nedokázala
napsat?
Nad touto otázkou jsem již
rovněž přemýšlela a došla
jsem k jasné odpovědi: milostný akt, vášeň, vzplanutí,... tak jak tomu sami chcete říkat.
Je něco, o čem by si nikdy
nepsala?
Myslím, že sci-fi a horor. Tyto
žánry mě nikdy neoslovily...
Ale to říkám teď, kdo ví, co
bude za nějakých dalších
„X“ let.
Jsi velice mladá autorka.
Vidíš v tom nevýhodu?
Já osobně? Ne. Je sice pravda, že jsem se psaní začala
věnovat velice brzy a zajisté
se najdou lidé a kritici, kteří
Stránka 13
budou snad moji prvotinu
hanit právě jen kvůli mému
věku, ale já osobně to beru
jako rozvoj svých zkušeností
a možností. Nedokážete si
představit mou radost, když
jsem zjistila, že se napsaný
příběh líbí nejen mé rodině,
ale i cizím! A asi se budete
divit, stejně jako já, ale nejvíce příznivých ohlasů dostávám především od dospělých lidí. A co se týče výhod a
nevýhod... Někdy se začít
musí a kritika se objeví vždy
jak u mladých autorů, tak i u
těch v pokročilém věku... Já
bych zkrátka řekla, že nejvíce záleží na povaze a rozpoložení kritika, když onu kritiku píše (zda se dobře vyspal,
zda knihu čte se záměrem
jen autora pošpinit, či knihu
dokonce nečte jen proto, že
musí!).
Studuješ?
Ano. Studuji již třetím rokem
grafický design na střední
škole ve Strážnici. V brzké
budoucnosti bych se chtěla
pokusit o vysokou filmovou
školu v Praze = FAMU. Ale to
je prozatím ještě ve
hvězdách... :)
Jaké máš vzpomínky na
základku?
Popravdě? Smíšené, neboť
jsem základní školu pětkrát
měnila kvůli stěhování rodičů za prací. Avšak nejraději
vzpomínám na dobu od 2.
pol. 3.třídy – 1. pol. 6.třídy a
poslední půl rok 9. třídy, kdy
jsem navštěvovala ZŠ v Otrokovicích. Tam jsem strávila
většinu školní docházky a
odnesla jsem si z tama příjemné vzpomínky, ale i přátele, se kterými se i dnes
velice ráda setkávám.
Jaký byl tvůj největší trapas
ze školních lavic?
Ale ne! :D To opravdu?! Tak
trapasů již mám celkem
spoustu za sebou, některé
jsou však nevhodné zveřejňovat :D Ale například zajisté znáte to, když panu učiteli
řeknete: „Paní učitelko...“
Ale to je jen takový slabý
odvar. Jeden z nejhorších
trapasů se mi ale stal při
písemce z přírodovědy v
8.třídě. Jako vždy jsem měla
písemku dopsanou mezi
prvníma, a tak jsem se nudila, zatímco dopisovali ostatní. A tenkrát mě zradil můj
zlozvyk si stále něco čmárat
a záliba ve filmu Piráti z
Karibiku. Po ruce jsem neměla nic jiného, než papír s
písemkou, tak v domnění, že
na to učitelka nedojde, jsem
písemku otočila, a tam jsem
si nakreslila loďku, hlavu
Jacka Sparrowa a Jacka s
flaškou rumu, k čemuž jsem
napsala: „Yo ho ho! Flaška
plná rumu! - k čemuž můžu
jen komentovat, že je jen
štěstí, že jsem nedopsala
zbytek: Ďábel a chlast, rozpáral jim břicha, Yo ho ho!
Jak se to v onom filmu zpívá,
neboť z písemky jsem dostala sice za 2, ale paní učitelka se u mě speciálně neopomněla podívat na druhou
stranu písemky, kde malůvky našla a přečetla můj napsaný text třídě komentova-
ný se slovy: „Tady měl asi
někdo velikou chuť na rum!“
Proto jen raději vzpomínám
na vtipné školní zážitky,
které se většinou děly za
přítomnosti mých klučičích
spolužáků. :)
Ovlivnila tě tvá spisovatelská činnost?
Snad jako každý člověk! :D
Ano, mám. Mám úchylku na
pořádek, především ve svém
pokoji a na pracovním stole,
knihy musím mít jen na jediném místě, od doby co píši
si pořizuji šanony a různé
bločky a šuplíky, které jsou
jen věnované mým rukopisům, obrázkům ke knize
apod., a to vše v jednotlivých
složkách a uspořádané tak,
abych se v nich vyznala.
Sepisuji si poznámky, myšlenky co mě napadnou, vidím nějakou reálnou situaci
a hned si ji zapojím do děje
v knize nebo rovnou k určité
postavě (například, když
soused posunoval v zahradě
žebřík a já viděla žebř jen
nad korunami stromů, hned
jsem se rozhodla, že tato
scéna se objeví v jednom z
dílů Knihy světů). V pokoji
musím mít inspirující sošky
koní, víl, různých portrétů,
obrazů, apod. Především si
vystřihuji fotky, obrázky lodí
a sbírám flétny všeho druhu
a modely lodí... Je toho
opravdu spousta! :)
Co by si chtěla na závěr
vzkázat našim čtenářům?
Chtěla bych jim popřát hodně síly a odhodlání plnit si
své sny! Je jen málo lidí,
kteří si za svými cíly doopravdy jdou a svůj boj nevzdají! Proto prosím VĚŘTE!
Věřte ve své sny, cíle, v sebe, ve víly, v draky... Je to
jedno! VĚŘTE! :)
Majkelina
Zdroj: www.valentinamontevecchi.blog.cz
Z NOVÉHO SVĚTA
Stránka 14
HOMOSEXUALITA – BUDOUCÍ MAJORITA?
Homosexualita. Jedno slovo,
které ve spoustě lidí vyvolá
mnoho odlišných emocí.
Tato otázka naší společnost
doprovází již odjakživa,
ovšem ani dnes není zcela
zodpovězena.
Přestože je naše společnost
často označována jako vývojově dokonalá a někteří lidé
říkají, že jsme objevili vše,
co už jsme objevit měli, nedokázali jsme se vypořádat
se sociálně rasovým útlakem většiny. Možná mi nepřísluší to soudit, ale dle
mého názoru jsou všechna
řečená majestátní slova
pouhé prázdné fráze. Jak
můžeme říct, že jsme vývojově dokonalí pokud nedodržujeme základní morální
aspekty?
My Evropané v roce 2013
můžeme říct, že jsme většinou rasově snášenliví. Jistým způsobem se na tom
podílí i Evropská unie kam
nesmíte vstoupit pokud je ve
vaší zemi odlišná sexualita
protiprávní. Ale jak je tomu
ve světě?
Obecně
je
známo,
že ,,západ‘‘ byl vždy pokrokovější. Není tedy divu, že
v Afghánistánu vás jako
gaye nebo lesbičku mohou
ukamenovat, nebo vás zakopat až po bradu do země a
strhnout na vás zeď. Opačně
je tomu v Americe, i když
zde se doopravdy jedná o
extrémy. Vezměme si negroidní nesnášenlivost, která
zde dřív vládla. Dnes se lidé
tak bojí, aby nebyli označováni za rasisty, že radši do
práce přijmou černocha
místo bělocha. V tom případě je to ovšem rasismus na
druhou... Nicméně pořád
platí, že tato oblast je homosexualitě nejvíce nakloněna.
USA v poměrně nedávné
době zažilo pořádný šok
poté, co byly v New Yorku
legalizovány stejnopohlavní
sňatky a to i přes nevůli
lehké většiny obyvatel. Tento
krok podpořily i známé osobnosti jako Lady Gaga nebo
Pink. Ovšem, ne vždy je to
tak idylické. I dnes se najdou lidé, kteří i přes to, že
homosexualita není oficiálně
nemoc již od 70. let minulého století, se ji snaží vyléčit.
Na druhé straně tu máme
opět poměrně nedávné události, kdy ve Francii protestovali proti možnosti, aby homosexuální páry měly děti.
Což jen potvrzuje jak nerovnoměrné toto téma je.
Tématikou homosexuality se
zabývali také někteří spisovatelé. Například Walt
Whitman, známý především
díky své slavné básni ,,O
Kapitáne. Můj Kapitáne‘‘,
věřil v rasovou rovnocennost. To se projevuje v jeho
nejobsáhlejším díle Stébla
trávy, kde mimojiné glorifikuje
homosexualitu.
Člověk se nad tím nemůže
nepozastavit. Přeci jenom, jak
může část naší společnosti
nesnášet homosexuály, když
spoustu z nich obdivujeme,
vážíme si jich a jsme jejich
fanoušky?
Co například Sir Elton John?
Zpěvák, skladatel, klavírista a
celkově jeden z největších hudebníků všech dob. Má hvězdu
na Hollywoodském chodníku
slávy. Oblíben všemi generacemi. Oceněn i britskou královnou a dle názorů některých by
neměl mít stejná práva jako
ostatní? Jemu a jeho partnerovi
Davidu Furnischovi se
v prosinci 2010 poštěstilo a
narodil se jim syn Zachary.
Aneta Langerová svou homosexuální orientaci přiznala po
výhře pěvecké soutěže Česko
hledá Superstar. Momentálně
je ve vztahu s herečkou Marií
Štípkovou. S tou se na konci
minulého roku rozešly, ovšem
po pár týdnech se k sobě opět
vrátily.
Nebo mé generaci známější
Neil Patrick Harris alias Barney Stinson v populárním
seriálu Jak jsem poznal vaši
matku alias Patrick ve filmu
Šmoulové alias slepý učitel
ve filmu Netvor. Americe se
nevymazatelně vtiskl do paměti jako Doogie Howser,
M.D.. I on má svou hvězdu
na Hollywoodském chodníku
slávy. On a jeho, nám již méně známý, partner David
Burtka jsou momentálně
jeden z nejdiskutovanějších
Z NOVÉHO SVĚTA
párů Hollywoodu. V říjnu
2010 se jim narodila dvojčata Harper Grace a Gideon
Scott.
Dokázali byste těmto lidem
vzít jejich děti? Šli byste za
Eltonem Johnem a řekli:
,,Hele, Eltone. Miluju tvoje
písničky, ale jsi menšina,
takže děti mít prostě nebudeš“?
V čem jsou jiní než ostatní
páry? A vážně vám přijde
v pořádku někomu zakazovat základní práva, která by
měl každý člověk mít jenom
proto, že je jiný? Zkuste se
na věc někdy podívat takto:
Co když za 100 let bude
většina populace gayů a
lesbiček? A oni by řekli:
,,Nás je víc, vy se svými heterosexuálními vztahy jste
divní, takže nemůžete mít
děti, ani se vzít.‘‘ A neříkejte,
že to je něco jiného, protože
je to stále ta samá situace –
majoritní společnost řídí tu
minoritní. Pro zamyšlení jsou
zde myšlenky liberteriánů,
že něco jako manželství
nebo to, s kým smíte a nesmíte spát by nemělo
v zákoně co dělat.
Pro ty, co mají námitky jsem
se chtěla podívat na otázku
homosexuálních párů s dětmi a oponovat hlavním argumentům ,,proti“.
1. argument - Děti potřebují
mužský i ženský vzor.
Ano, je moc hezké, když dítě
vidí jak to chodí v mužském i
ženském světě, ale ruku na
srdce, jak je to doopravdy?
V dnešní emancipované
společnosti vidí to samé, že
maminka i tatínek pracují.
Sice se nám již ve slabiká-
Stránka 15
řích snaží vecpat představu:
,,Má-ma me-le ma-so“ a ,,Táta my-je au-to“, ale to je už
dávno pryč. A není snad
lepší, když dítě vyrůstá
v milující rodině bez ohledu
na pohlaví rodičů? Koneckonců v reálném světě je to
jen těžko dokonalé. Jaký
vzor má dítě, co vidí tátu jak
mlátí mámu, zatímco ta
nejspíš mele maso? Jaký
vzor má dítě, od kterého
máma utekla a nechala ho
s tatínkem samotné? Jaký
vzor mají děti v dětských
domovech? Není snad lepší,
aby sirotci a odložené děti
měly alespoň nějakou rodinu? Koneckonců vždy jsou
tady tetičky, strejdové a
prarodiče.
2. argument - Děti ve škole
se jim budou smát.
To nejspíš ano, byl by zázrak
kdyby ne. Ale víte co? Děti
jsou zlí a vždycky se najde
něco, kvůli čemu si vás budou ostatní dobírat a stačí
mnohem míň. Toto by neměl
být správný argument, my
totiž proti těmto posměváčkům musíme bojovat. Tím,
že věc necháme být, se nic
nevyřeší. Děti se musí už
odmalička učit, že někdo
zkrátka je jiný, a proto se mu
ale nebudeme smát. Možná
je to tak trochu utopie, ale
nemůžeme se přeci jen tak
smířit s tím, že něco nefunguje. To, že je na děti
s homosexuálními rodiči
nahlíženo jinak, je naše vina
a my to také musíme napravit.
3. argument - Z dítěte vyroste také homosexuál.
Tento argument je jeden
z nejpitomějších. Je to to samé
jako kdyby se z vás stal gay na
základě toho, že je jím váš
soused. Zkrátka hloupost, kterou mimo jiné vyvrátily i početné pokusy a studie.
4. argument - Je to proti přírodě.
Pokud byl předešlý argument
jeden z nejpitomějších, tak
tento je nejpitomější. Proti přírodě? To jako vážně? Zajímavé... tak jak je možné, že u
zvířat normálně homosexuální
vztahy fungují? Je dokázáno, že
většina kachen žije se stejným
pohlavím, ale jednou ročně se
všechny páry přemíchají, aby
mohli samci oplodnit samice a
následně se k sobě vrací. A
nakonec kdyby to ,,příroda‘‘
nechtěla, nevytvořila by žádné
homosexuály.
Celková pointa všeho již napsaného je ve zkratce, že všichni si
zaslouží stejná práva. Na tyto
věci bychom měli pohlížet
s porozuměním, protože nikdy
nevíte kdy se v menšině ocitnete vy. Já pouze doufám, že
postupem času se konzervativní část společnosti dá obměkčit
(nebo zemře) a jednou zde
zavládne absolutní rovnoprávnost. Jak jsem již říkala, utopie... ale krásná.
Julka x)
Z NOVÉHO SVĚTA
Stránka 16
IPAD MINI
iPad mini je přirovnáván
k Nexusu 7, ke kterému ho
přirovnali i na tiskové konferenci Apple, ale přímo
k žádnému tabletu se přirovnat nedá, jelikož 7,9
palcový displej nemá žádný
tablet. Apple se tedy jako
vždy snaží odlišit a být originální, což je rozhodně dobře.
Vydán byl 11. 11. 2012 a
ČR byla mezi privilegovanými zeměmi, které patřily
k těm, co měli k prodeji iPad
mini jako první.
Při otevření krabičky velikosti učebnice na nás jako první
„vyskočí“ samotný tablet.
Pod ním se nachází příručky
a ovládací manuál a nabíječka, která je velmi dobře
zpracovaná, je stejná jako u
iPhonu 5 a má oboustranný
konektor. Jediné minus má
to, že pokud jste měli nějaké
dokovací stanice, můžete je
rovnou zrecyklovat, jelikož
má tento iPad naprosto
odlišný konektor. Obecně se
dá říct, že je iPad mini konstruován stejně jako iPhone
5.
Při zkoumání hardwaru zjistíme, jak je krásně pevný,
bitelný, všechno parádně
lícuje a nic nevrže. Díky jeho
rozměrům (200 x 134,7 x
7,2 mm a váze pouhých 308
g !!) se parádně drží v obou,
či jedné ruce.
Displej krásně zapadá do
celého přístroje a má rozlišení 1024 x 768 px což je na
dnešní poměry celkem průměrné, ale jednu výhodu to
má: všechny aplikace
z Apple iPad 2 jsou kompatibilní s iPadem mini.
Přední kamera iPadu mini
má 1.2 mpx a dá se říct, že
kromě videohovorů ji na nic
nepoužijete. Zato zadní kamera má krásných 5 mpx a
možnost natáčet full HD
videa, což je na tablet opravdu velmi dobré. Tlačítka
zůstávají klasická: dolní pod
displejem, po straně na zvuk
a přechod do tichého modu
( případně lze překonfigurovat na uzamčení pohybu
displeje) a tlačítko na vypnutí přístroje. Nahoře lze najít
3.5 mm jack pro vstup sluchátek .
iPad mini pohání procesor
Apple A5 taktovaný na 1
ghz. Dále uvnitř tabletu najdeme dvoujádrovou grafickou kartu, díky které běží
vše plynule a bez sekání.
Operační systém je iOs 6.
Celý tablet neprošel nějakými drastickými úpravami a
de facto je to o něco menší
příbuzný iPadu 2.
Baterie má 16,3 watt hodin,
což je k jeho rozměrům
opravdu skvělé.
Tablet si můžete vybrat
s kapacitou 16,32 a 64 g,
barvu bílou nebo černou a
s možností se sim kartou
n e b o
„ p o u z e “
s kompatibilitou s WiFi. Rozhodně bych tento tablet
doporučil, mám ho již 2 měsíce a slouží skvěle. Využívám jej nejčastěji na surfování po internetu, hraní her,
nebo sledování filmů.
Roman Pohl
APPLE
V článku o iPadu mini jsme
se věnovali spíše samotnému přístroji. V tomto mini
článku, bych chtěl spíše
představit samotnou firmu
Apple. Firma vznikla
v Kalifornii v 80. letech.
Prvním důležitým výrobkem
Applu byl revoluční počítač
Apple. V současnosti firma
vyrábí MP3 přehrávače
(iPod), telefony (iPhone),
notebooky (MacBook), tablety (iPad), AppleTV (mediální
digitální přijímač) a monitory
k počítačům. Na každý jejich
nový přístroj se stojí dlouhé
fronty, připomínající fronty
za socialismu na favorita.
Obzvláště v USA jsou obrovské propagace a člověk by si
řekl, že Apple nevydává mobilní telefon, nýbrž vesmírnou loď. Firma má opravdu
mnoho příznivců, od bohatých bussinesmanů, až po
děti na základní škole, ale
má i mnoha odpůrců. Apple
je často kritizován za nekompatibilitu s jinými zařízeními, těžko říci, jestli to firma
udělala nechtěně, či chtěně.
Každopádně má i svoji fanouškovskou základnu,
která pravidelně jejich produkty kupuje. Nutno podotknout, že výrobky Applu
bývají dražší, ale jak já rád
říkám: Za kvalitu je nutno si
připlatit.
Roman Pohl
Z NOVÉHO SVĚTA
Stránka 17
ASSASSIN‘S CREED III
Téměř legendární titul, zkráceně AC, už má za sebou spoustu úspěchů i neúspěchů.
Heslovitě:
1. Úspěchy: Assassin’s Creed (1) a Assassin’S Creed: brotherhood
2. Neúspěchy: (to ovšem neplatí pro zapálené fandy této série) Assassin’s Creed: Revilation a Assassin’s Ceed II
A nyní vyšel další díl. V názvu s číslem 3, v pořadí pátý. Bylo změněno prostředí, hrdina a do jisté
míry i děj. A co si budeme povídat, ta změna byla potřeba. Hra se přesouvá do Ameriky do doby
kolonistů, kdy se „statečný Connor“ vydává zničit narůstající vliv Templářů. A proč? Je to jednoduché. Kravaťáci z Ubisoftu opět sáhli k verzi zvané Pomsta. Ano, stejně jako Eziovi i Connorovi
byla zabita rodina. Nebo spíš jen matka. Příběh je trošku složitější, a proto se k němu dostaneme až samostatně. Co je však nejdůležitější, byl pozměněn řekněme „pohybovací“ systém. Jak
Desmond, tak i Connor a Haytham mají každý osobitý styl chůze, což mi přijde přinejmenším
zajímavé…
Konečně velmi
dobrý díl z této
PŘÍBĚH
Jak už jsem řekl, příběh se odehrává na Novém kontinentu, kde hrajete v prvních pár sekvencích za Haythama Kenwaye, což je budoucí otec Connora. Nebudu vám příběh prozrazovat. To
se nedělá. Ale musím ho více než pochválit. Za Connora prožíváte téměř celé jeho dětství, což mi
připadá jako dobrý nápad. I když prvních pár sekvencí hrajete za Connorova otce, příběh se naplno rozjede, až když budete s Connorem hrát na schovávanou.
populární a
velmi
prodávané
série, kterou by
si měl zahrát
OVLÁDÁNÍ
Zůstává neměnné, pokud vím. Zajímavost z AC3 je ta, že k běhu i skokům používáte pouze pravé tlačítko myši a když bojujete, krytí poskytuje klávesa E a výpady provádíte klasicky levým tlačítkem myši. Střelnou zbraň musíte použít držením klávesy Q, kdy musíte čekat, než postava
zamíří, vystřelí, nabije, zamíří, vystřelí, nabije… Upozorňuji, že (podle mě) je nejlepší střelná
zbraň buď křesadlová pistole, nebo luk. No, a pohyb obstarávají klasické klávesy W S A D.
každý fanda
amerických
assassínů.
HODNOCENÍ
Hra je velmi pěkná, chytlavá, téměř bez bugů (chyb ve hře), protože nejčastější bug, který se ve
hře vyskytuje, způsobuje posmrtné houpání zabitého vojáka (… možná mám zapnutý zombie
režim, kdo ví…). Ale pořádný skok z kostelní věže do kupky sena vám vždy vylepší náladu.
96
Josef Petrus
REDAKCE: Bergerová Anna Marie VIII. A – Slečna W., Červenková Michaela VIII. B - Majkelina, Hrubá Lucie VII. C - Lucie Hrubá,
Kopecká Martina VIII. A – Slečna C., Petrus Josef IX. A – Josef Petrus, Pohl Roman VIII. A – Roman Pohl, Svobodová Kateřina IX. C –
Káča, Soukup Adam VIII. B – Adam Soukup, Šimůnková Julie IX. B – Julka x), Tlachová Kateřina IX. C – Katka Tlachová, Žerníčková
Pavla IX. C – Pavla Ž.
VYDÁNO: 4.4. 2013