Obsah - Roc Taiwan

1-2
2009
TCHAJ-WAN
Měsíčník
informací
o Tchaj-wanu
KULTURA • POLITIKA • PŘÍRODA • EKONOMIKA • SPOLEČNOST • CESTOVÁNÍ
Obsah:
2 Nákupní kupóny pomáhají v oživení
tchajwanské ekonomiky
2 Budou tradiční čínské znaky
zařazeny do seznamu UNESCO?
3 Svátek duchů
4 Bohyně Matzu
5 Národní park Taroko
– Mramorové hory
6 Rukajové
7 Novoroční večeře aneb jak mít
štěstí po celý rok
Budou tradiční čínské znaky
zařazeny do seznamu UNESCO?
Ve snaze zachovat tradiční čínské znaky
se tchajwanská vláda rozhodla ucházet
o zápis tradičních čínských znaků do seznamu Světového dědictví. Znaky používané dnes na Tchaj-wanu jsou do velké
míry totožné se znaky používanými před
třemi tisíci lety. Jde tedy o živé kulturní
dědictví výjimečné světové hodnoty.
Nákupní kupóny pomáhají
v oživení ekonomiky
Tchaj-wan je od propuknutí světové hospodářské krize první zemí na světě, která
zavedla systém nákupních kupónů.
Kupóny v hodnotě 3 600 NT$, které připadají na každého obyvatele Tchaj-wanu, nepředstavují nikterak závratnou sumu, tato částka se však zdá být dostačující k povzbuzení domácí spotřeby.
Novoroční večeře aneb jak mít
štěstí po celý rok
Oslavy Nového roku patří v Číně mezi
nejdůležitějšími svátky roku. Bez ohledu
na to, jak daleko od domova lidé žijí
a pracují, vrátit se domů na oslavy tradičního svátku je povinnost. Jídla, která
jsou v ten večer podávána jsou nejenom
lahodná, ale mají i svůj symbolický význam.
Politika
Nákupní kupóny
pomáhají v oživení
tchajwanské
ekonomiky
Dne 18. ledna 2009 začala tchajwanská vláda s vydáváním nákupních kupónů. Každý občan Tchaj-wanu, který se
prokáže platným dokladem totožnosti,
obdrží 3 600 NT$ (108 US$) v kupónech
určených k nákupu zboží. Vláda očekává,
že toto opatření v celkové hodnotě 82,9
miliard NT$ (2,43 miliard US$) pomůže
stimulovat domácí ekonomiku a pozitivně ovlivní i ekonomický růst země.
Vládní program si dokázal získat podporu jak obchodní komunity tak veřejnosti,
neboť lístky jsou distribuovány všem bez
ohledu na status příjemce a výši příjmu.
Jak prohlásil tchajwanský ministr pro
vnitřní záležitosti, pan Liao Liou-yi: „Do
dnešního dne již bylo distribuováno
91,29 % kupónů a nákupní mola jsou
přeplněná lidmi. To dokazuje, že lidé
souhlasí s našimi kroky a podporují snahu vlády o stimulaci domácího hospodářství.“
Podle ministerstva si již více než 21
milionu lidí vyzvedlo nákupní kupóny
v jednom z 14 202 distribučních center,
která byla zřízena na Tchaj-wanu a na
přilehlých ostrovech. Distribuované ku-
pony mají splatnost do konce září, což
by mohlo znamenat potencionální nárůst čínské ekonomiky o 76,23 miliard
tchajwanských dolarů za nadcházejících
osm měsíců.
Prezident Ma Ying-jeou vysvětlil, že
Tchaj-wan je od propuknutí světové hospodářské krize první zemí na světě, která
zavedla systém distribuce nákupních kupónů. „Přestože kupóny v hodnotě 3 600
tchajwanských dolarů, které připadají na
každého obyvatele Tchaj-wanu, nepředstavují nikterak závratnou sumu, tato
částka je dostačující k povzbuzení domácí spotřeby a přináší přímý prospěch jak
malým obchodníkům tak velkým obchodním domům a to obzvláště nyní
o svátky Nového roku.“ Prezident Ma dodal, že několik zemí pozorně sleduje výsledky tohoto tchajwanského kupónového experimentu a některé státy již dokonce zvažují zavedení obdobného
programu.
Analytici potvrzují, že výdej nákupních
kupónů po celé zemi způsobil nákupní
horečku. Hypermarkety a obchodní domy
hlásí, že díky kupónům vzrostl stagnující
přednovoroční prodej. Carrefour Corp.
Taiwan, Far Eastern Geant a RT – Mart
International Ltd., tři největší hypermarkety na ostrově, zaznamenaly během
prvního dne od zahájení distribuce kupónů rekordní tržbu 1,1 miliard tchajwanských dolarů. Tsann Kuen Enterprise
Co., tchajwanský největší prodejce spotřební elektroniky, tentýž den hlásil rekordní obrat 450 milionů tchajwanských
dolarů.
Místní úřady v Changhua, Hualien,
Miaoli a v Tchaj-peji se různými prostředky snažily prosadit maximální využití kupónového programu. Hlavními lákadly byla např. výhra hotovosti, notebooku, zlata, auta na elektrický pohon,
luxusního apartmánu či dovolené.
Chen Tain-jy, předseda Výboru pro
hospodářské plánování a rozvoj, vyjádřil
svoji spokojenost nad kladnou reakcí veřejnosti a její ochotné přijetí nového nákupního systému. Chen přiznal, že po
nevalném úspěchu podobného projektu
před několika lety v Japonsku se Výbor
v počátku obával o konečný výsledek celé kampaně. Nyní však převládá optimismus a víra v pozitivní vliv voucherového
systému na domácí ekonomiku.
Úspěch celé kampaně je prý způsoben
několika důležitými faktory jako např.
obchodníci zákazníkům nabízí nákupní
balíčky tzv. „na míru“, čím dál tím větší
množství obchodů je ochotno přijímat
platební kupóny a spotřeba je podněcována již tím, že maximální užití kupónů
při jednom placení je omezeno na 500
tchajwanských dolarů.
Povzbuzeni pozitivní reakcí veřejnosti
někteří úředníci a právníci vládnoucí
strany Kuomintang již zvažují prosazení
druhého kola distribuce nákupních kupónů. Ministr hospodářství, Yvin Chiiming, prohlásil: „Jestliže nákupní kupóny
opravdu mohou pomoci našemu hospodářství, pak se budeme snažit prosadit
druhé kolo.“ Odhodlání vlády potvrdil
i mluvčí kabinetu, pan Su Jun-pin.
Zdroj: Taiwan Journal 23. 1. 2009
né se znaky používanými před třemi tisíci lety. Jedná se tedy o živé kulturní dědictví výjimečné světové hodnoty.
Tzeng vzpomíná, že samotná myšlenka
- žádat o statut kulturního dědictví udělovaného Organizací OSN pro vědu, výchovu a kulturu - se na Tchaj-wanu poprvé objevila již v roce 2003. V té době
byl Tzeng kulturním poradcem městské
rady Tchaj-peje, současný prezident Ma
Ying-jeou starostou města a premiér Liu
prezidentem Univerziry Soochow. Tito tři
muži se jednoznačně shodli na postupu,
který by měl zajistit ochranu, zachování
a předávání tohoto kulturního dědictví
budoucím generacím.
Tzeng dodal, že Ma Ying-jeou se již za
svého působení v úřadu starosty Tchaj-
peje snažil jménem města o získání statutu světového dědictví pro čínské složité znaky. Hlavní překážkou k zdárnému
dokončení tohoto úkolu byla však skutečnost, že Tchaj-wan není členem
Organizace spojených národů. Zájem
o písemnou kulturu a o konečné předložení žádosti UNESCu zůstaly však nadále
mezi jeho hlavními prioritami. O tom mimo jiné svědčí i Festival čínského znakového písma, poprvé uspořádaný z iniciativy pana Ma v roce 2005.
Komunisté představili zjednodušenou
formu čínských znaků v 50. letech s jasným cílem zvýšit procento gramotnosti
mezi prostým lidem. Zjednodušený způsob zápisu čínských znaků je nyní v Číně
oficiálně uznávaným systémem psaní.
Politika
2
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
Budou tradiční
čínské znaky
zařazeny do
seznamu UNESCO?
„Ve snaze zachovat tradiční čínské
znaky a přímý přístup ke staré čínské literatuře se vláda na Tchaj-wanu rozhodla ucházet o zápis tradičních čínských
znaků do seznamu Světového dědictví,“
prohlásil tchajwanský ministr bez portfeje Ovid Tzeng.
Tradiční čínské znaky používané dnes
na Tchaj-wanu jsou do velké míry totož-
Kaligrafie mistra Xu Weie (1521-93), dynastie Ming.
V souvislosti se vzestupem Číny ve světě
převládá v komunitách zahraničních Číňanů v Indonésii, Malajsii a Singapuru
tato zjednodušená varianta. Systém tradičních nebo-li složitých znaků používá
pouhých 30 milionů lidí, z nichž většina
žije v Hong Kongu či na Tchaj-wanu.
Z tohoto důvodu hrozí, že tato kultura
bude při současném tempu vývoje zcela
zatlačena do pozadí.
Přijetí tchajwanské žádosti záleží ve
velké míře na podpoře od akademických
kruhů a sinologů po celém světě. Podle
Tzenga se mnoho badatelů obává o další
osud tradičních znaků, nebudou-li přijata žádná vhodná opatření. Vzhledem
k tomu, že systém tradičních znaků
splňuje kritérium kulturního dědictví,
které je ve stanovách UNESCO definované jako výtvor mající výjimečnou světo-
vou hodnotu z hlediska dějin, umění či
vědy, existuje tu naděje na schválení
tchajwanského návrhu.
Ministr bez portfeje dále prohlásil, že
Čína není vyloučena z rozhodování o přiznání statutu světového dědictví čínským znakům používaným na Tchaj-wanu. „Jedná se o kulturu, nikoli o politickou záležitost a klasické znaky jsou
naším společným kulturním dědictvím.
Není tu tedy důvod, proč by měl Peking
být proti.“
Vládní kabinet si pro dosažení svého
cíle prozatím stanovil čtyřleté časové
období. Tzeng potvrdil, že ihned po oslavách Nového roku bude sestaven tým
úředníků, vědců a zástupců soukromých
kulturních organizacích, který bude pověřen celou záležitostí a vedením příslušných jednání. „S materiály přeloženými do několika jazyků chceme kontaktovat významná sinologická centra
a univerzity vyučující čínštiny. Věříme, že
naše úsilí nalezne kladnou odezvu po celém světě.“
Tzeng působil v letech 2000-2002 jako
ministr školství a v letech 2002-2006 byl
více- prezidentem Academia Sinica. Je
respektovaným odborníkem uznávaným
pro studie o lidské paměti, psycholingvistice a vědeckém zkoumání nervového
systému.
Zdroj:
Government Information Office,
Taiwan
Kultura
Stovky lampióny svítí duchům na cestu.
událostí náboženská pouť k uctění bohyně Matzu a celá řada oslav pořádaných
v místních klášterech. Domorodé kmeny
během roku rovněž pořádají slavnosti
spojené s uctíváním božstva, oslavou sklizně a dovršení dospělosti.
3
Tchajwanci stejně tak jako Číňané slaví
často a rádi. Oslavy na Tchaj-wanu jsou
do velké míry ovlivněné čínskou (chanskou kulturou) a místními zvyky. Hluboce
zakořeněná lidová víra v sobě spojuje
prvky pantheismu, polytheismu, kultu
předků, ale i taoismu, buddhismu a konfucianismu. Svátky jsou tak velmi veselé
a bohaté. Mezi největší svátky roku patří
Novoroční oslavy a Festival lampiónů,
Svátek čištění hrobů, Svátek dračích člunů a mnoho dalších. Oslavy mají svůj
předepsaný průběh a ke každému svátku
se váží nejrůznější zvyklosti a neobyčejné
příběhy. Na Tchaj-wanu je významnou
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
Svátek
duchů
Svátek duchů připadá na sedmý měsíc
lunárního kalendáře (u nás svátky vychází na období července až srpna), kdy
je duchům povoleno hodovat a radovat
se ve světě živých. Proto se tomuto měsíci rovněž přezdívá „Měsíc duchů“. V té
době se konají obřady, které mají chránit od zlých duchů, jež se v tu dobu na
zemi potulují, stejně jako jiné rituály
vykonávané s cílem usmířit si duše zemřelých.
Přesný vznik těchto obřadů je nám
dnes již neznámý, ale kořeny této tradice
jsou pevně zakotvené ve víře Číňanů, že
duše člověka existuje i po jeho fyzické
smrti. Jelikož mají duše zemřelých moc
ovlivňovat a zasahovat do života živých,
je potřeba si je naklonit a všemožně je
předcházet, aby nemohli člověku uškodit. Z tohoto důvodu jsou na rodinný oltář před tabulky předků denně přinášeny
obětiny. Dary jsou však přinášeny i božstvům a jiným významným historickým
osobnostem, které byli za svůj soucit či
výjimečné skutky zbožštěni.
Na některé kategorie duchů musí být
člověk obzvláště opatrný, jsou to např.
žena, která zemřela neprovdaná; lidé, jež
spáchali sebevraždu nebo utonuli; a dále
tzv.hladoví duchové nemající mužské potomky, kteří by jim obětovali.
Lidé by se v té době měli vyvarovat
některých činností jako např. uzavírat
smlouvy a nové obchody, pořádat svatbu
(kromě sňatku mezi duchy samotnými,
zemřel-li člověk v mladém věku). V té
době se rovněž doporučuje neslavit narozeniny a nekonat pohřby (zlí duchové
by mohli ovlivnit znovuzrození člověka).
Lidé by vůbec neměli používat slovo
duch a měli by být obezřetní na to, jak
mluví, aby je duchové nevzali za slovo.
Dále by se nemělo prádlo nechávat pověšené venku přes noc (hladoví duchové
rádi nosí lidské oblečení) a člověk by neměl chodit spát s neučesanými vlasy (duchové by ho mohli snadno považovat za
mrtvého).
Na Tchaj-wanu mají oslavy Svátku duchů zcela jedinečnou atmosféru a průbě-
hy oslav se dokonce mohou kraj od kraje
lišit. Pro oslavy na severovýchodním pobřeží je typické vypouštění lampiónů,
které nad mořem rozžehnou stovky malých světel. Oproti tomu v Yilan oslavy
vrcholí soutěžemi mužských týmů o praporky zavěšené na bambusových stvolech vztyčených na plošině z kmenů lesních stromů, které jsou navíc pomazány
tak, aby bylo obtížné po nich šplhat.
Někteří spojují Svátek duchů s buddhistickým svátkem Pudu, během něhož
jsou připraveny obětiny v podobě jídla
a různých druhů pochutin. Buddhističtí
mniši recitují sútry, čímž má být zajištěno, že hladový duchové budou moci jídlo
pozřít, aniž by jim shořelo v žaludku, jak
by se stalo neposvěcenému jídlu. Po
skončení „hostiny“ si lidé mohou odnést
jídlo domů. Ze svátku duchů se tak nakonec radují všichni, mrtví i živí.
(Zdroj: Travel In Taiwan,
No. 4, Jul/August 2004,
Feeding the „Good Brother“;
The Republic Of China Yearbook 2008)
Kultura
4
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
Bohyně
Matzu
Víra na Tchaj-wanu má velice bohatou
duchovní tradici. Polytheistické a synkretické tradice taoismu a buddhismus
představují hlavní náboženské směry.
Nemalé množství obyvatelstva vyznává
křesťanství či islám. Animismus je praktikován hlavně mezi příslušníky národnostních menšin, z nichž je mnoho austronéského původu. Bez ohledu na příslušenství k té či oné náboženské
skupině většina obyvatel Tchaj-wanu
uctívá kult předků. Náboženské tradice
na Tchaj-wanu existují harmonicky jedna vedle druhé a mnohdy se mohou
i vzájemně prolínat.
Matzu, Bohyně moře, taoistická
Císařovna Nebes, je nejoblíbenější tchajwanské božstvo. Důkazem je nám více
než pět set chrámů zasvěcených této
Bohyni, stejně jako velkolepost oslav,
které jsou pořádány na její počest v den
jejích narozenin.
Matzu se narodila jako děvče jménem
Lin Mo-niang přibližně kolem roku 960
n.l. v rodině rybáře na jednom z ostrůvků
Průvod k oslavě narozenin bohyně Matzu.
ležících v Tchajwanské úžině nedaleko
fu-ťienského pobřeží. Na zemi pobývala
28 let a nedlouho poté, co byla povolána
do Nebes, zmizela mezi mraky nad svou
rodnou domovinou. Dívka oplývající
nadpřirozenými schopnostmi a konající
zázraky byla pověstná pro svůj soucit
a čistotu. Nejznámější příběh vypráví
o tom, jak měla Lin sen, že se loď jejího
otce v bouři potápí. Lin rukama uchopila
své dva bratry a zubama svírajíc otcův
oděv držela otce nad vodou. V tu chvíli ji
však ze sna probudila svým voláním
matka a Lin v úleku upustila nebohého
otce dolů. Za nedlouho se Lin s matkou
dozvěděly, že otec opravdu utonul někde
v mořích, zatímco bratři se zachránili.
Po své smrti přijala Lin jméno Matzu
nebo-li Matka-předek. Jako bohyně pomáhala Lin námořníkům a konala mnoho
dobrých skutků a lidé se k ní obraceli i se
svými každodenními starostmi. Vody
Tchajwanské úžiny bývaly mnohdy divo-
ké a nelítostné a proto lidé, kteří se plavili z jihovýchodní Číny na Tchaj-wan,
nechávali této bohyni stavět chrámy
a svatyně, aby jí poděkovali za ochranu
a bezpečnou cestu. Není se tedy, co divit,
že oslavy jejích narozenin, které připadají na 23. den 3. lunárního měsíce (u nás
přibližně na 11. květen) patří mezi největší oslavy na ostrově. V tuto dobu vynesou lidé její sošku a další ikony spojené s touto božskou bytostí z místních
chrámů a vydají se na pouť do nejstarších a nejdůležitějších chrámů zasvěcených bohyni Matzu, které se nachází
v městě Beigang a Singang. Cestou tam
i zpět navštíví několik místních chrámů,
aby žádali o požehnání i od místních
božstev. Nejslavnější je pochod nesoucí
Dajia Mazu z kláštera Jhenlan do klášte-
ra Fongtian v Singangu, kde jsou umístěny relikvie mající stáří až tisíc let. Pouť
trvající osm dní a sedm nocí pokrývá
vzdálenost přes 280 km a cestou je navštíveno přes šedesát klášterů. Cílem výpravy je „přinesení ohně“ z Fongtianského kláštera, který by měl obnovit sílu
a přinést blahobyt do všech míst v zemi.
Oslavy na nádvořích chrámů doprovází
ukázky bojového uměni, zvuky bubnů,
zapalování rachejtlí, průvod božstev
a nekonečné hostiny. Všude panuje radost a veselí pod ochranou bohyně
Matzu.
(Zdroj:
Travel In Taiwan,
No. 8, March/April 2005,
Heaven’s Leading Lady;
The Republic Of China Yearbook 2008)
Příroda
Mramorové stěny Taroka.
vaného při sopečných erozích. Vysoká
teplota pod zemských povrchem a tlak
způsobily následnou přeměnu tohoto
materiálu v mramor, břidlici a rulu. Tyto
horniny zůstaly hluboko pod zemí až do
doby, než se Filipínská oceánská deska
začala podsouvat pod Euroasijskou kontinentální desku a vyzvedat ji směrem
nahoru. Současně s tím, jak se vrstvy posouvaly nahoru a dešťová voda pronikala
5
Tchaj-wan, země o něco menší než
Nizozemí, nabízí lidskému oku bezpočet
variací přírodních krás. Od mořského
pobřeží přes jezera, pláně a sopečná pohoří až ke zasněženým vrcholkům hor.
Pět podélných horských pásem, které
jsou z velké části zalesněné, pokrývá více než polovinu plochy ostrova. Na dvě
stě vrcholků se zvedá ve výšce nad
3 000 m.n.m a strmá pohoří přesahující
výšku 1 000 m zaujímají 31 % povrchu
Tchaj-wanu. Nefritová hora (3 952 m) je
nejvyšší horou ostrova a zároveň nejvyšší horou Východní Asie.
Národní park Taroko na východní straně ostrova leží přibližně pět hodin od
Tchaj-peje. Silnice vedoucí ze Suao do
Hualienu se proplétá sítí tunelů vyhloubených v tisíc metrů vysokých mramorových stěnách, které na druhé straně strmě spadají přímo do Pacifického oceánu.
Vrcholky Taroka nabízí výhled, ve kterém
se snoubí krása subtropických deštných
lesů s divokostí mořského pobřeží a důmyslností lidského ducha.
Mramorové hory se začaly vytvářet již
před 250 milióny let. Jejich základem byly usazeniny tvořené z těl mrtvých mořských živočichů a vrstvy popela uvolňo-
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
Národní park
Taroko –
Mramorové hory
prasklinami pod povrch, vzniklé prameny
začaly mramor provrtávat zevnitř. Říčka
Liwu tvarující skály Taroka již po milióny
let tu dala vzniknout jedněm z největších divů přírody.
Vzhledem k nepřetržité proměně krajiny a extrémním klimatickým podmínkám, ve kterých se silný vítr a déšť střídají s obdobím sucha a tropického vedra,
tu mohou přežít jen velmi houževnaté
druhy rostlin. Daří se zde několika druhům listnatých stromů jako je zelený javor, čínský wu tong a dále vzácným druhům mechů, divokým houbám, indickému krokusu, azalkám, liliím a orchidejím.
Taroko bylo vždy domovem domorodých kmenů. Před dvěma tisíci lety tu žili
Chilinové a Beinanové a později sem při-
šli Mekquolinové, kteří se v roklinách pokoušeli najít zlato. Hory tak křížem krážem křižují lovecké cesty a stezky, kudy
lidé kráčeli již před několika tisíci lety.
(Zdroj:
Travel In Taiwan,
No.10, July/August 2005, Magnificent
Mountains of Marble;
The Republic of China Yearbook)
a prostý lid. Ve většině případů zdědí prvorozený mužský potomek veškerý majetek a tituly. V minulosti náčelník vládl
celému kmeni, dnes na jeho místo formálně nastoupili volení úředníci a zastupitelé, náčelník však i nadále hraje centrální roli při obřadech a v každodenním
životě kmene.
Tradiční čelenky Rukajů tvoří kly z divokého prasete skládané do podoby slunečních paprsků. Rukajové a Paiwanci
uctívají kromě slunce jako zdroje života
také hada „Sto kroků“ bai bu she. Tento
had s krásným diamantovým vzorem na
hřbetě je schopný v těle vyprodukovat
velké množství jedu a v případě uštknutí
Kultura
6
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
Rukajové
Z 23 milionů obyvatel Tchaj-wanu
představují etničtí Číňané (Hanové)
98 % obyvatelstva, zbývající 2 % procenta pak domorodé skupiny austronéského původu. Hanskou většinu tvoří potomci vln imigrantů, kteří na ostrov přicházeli ve větším množství již od 17.
století. Oproti tomu domorodé kmeny na
ostrově žijí již po několik tisícletí, nejstarší archeologické vykopávky pochází
až z 13 000 př.n.l. V posledních letech
přibývá sňatků mezi Tchaj-wanci a přistěhovalci z Jihovýchodní Asie. Tento
faktor přispívá k dalšímu rozrůznění
skladby obyvatelstva.
I přes svoji skromnou rozlohu, se na
Tchaj-wanu hovoří několika jazyky. Čínština je oficiálním jazykem, kterým je
srozumitelný většině obyvatelstva. Ve
společnosti jsou však hojně rozšířené
i různé čínské dialekty jako např. jazyky
holo či hakka. Kromě toho 14 vládou
uznaných domorodých skupin používá
svůj vlastní jazyk. Starší generace obyvatelstva mluví japonsky, což je pozůstatek z dob japonské koloniální éry
(1895–1945).
Ačkoli Rukajové patří mezi menší domorodé skupiny obyvatelstva, jejichž počet nepřesahuje více než deset tisíc,
Rukajové jsou velmi hrdým národem.
Jejich svoboda ducha a nezlomná vůle
k životu jsou denně utužována již tím, že
jsi za svou domovinu vybrali jižní pahorky tchajwanského Centrálního horského
masivu. Přestože jejich kultura byla za
poslední staletí silně ovlivněna kontakty
s Číňany a se sousedním kmenem
Paiwanů, Rukajové si dokázali uchovat
zcela jedinečnou kulturu a tvoří součást
pestré kulturní mozaiky Tchaj-wanu.
Kmen je rozdělen do tří společenských
vrstev: aristokracie, nižší aristokracie
Rukajové v tradičních krojích.
je jeho kořist mrtvá dříve než uběhne sto
kroků. Rukajové věří, že lidé byli zrozeni
z tohoto hada, který je pak po celý život
chrání stejným způsobem jako duše
předků. V jazyce Rukajů je had „Sta kroků“ oslovován zdvořile jako „dobrý přítel“ nebo „starý moudrý“. Lidé z kmene
pak samy sebe nazývají „lid oblačného
leoparda“, neboť legenda vypráví, že toto
divoké zvíře žijící v džungli Rukaje přivedlo do jejich domovů a naučilo je základním dovednostem. Rukajové proto
leoparda nikdy neloví.
Domy Rukajové staví vršením plochých
kamenů. Břidlicové desky přeložené přes
sebe tvoří střechu a jsou spolehlivou
ochranou domova před deštěm. Řezby
na stěnách domu pak znázorňují vý-
znamné momenty ze života klanu.
Častým motivem jsou hadi, kanci a medvědi jako symboly lovecké zručnosti
a mužské síly; dále pak postavy mužů
a žen tančících v tradičních oděvech.
Hlavní slavnosti kmene se konají
uprostřed podzimu po sklizni obilí
a další začátkem zimy k vyjádření díku
za úrodu rýže. Nezbytnou součástí oslav
jsou tanec, pěvecká soutěž, soutěž v hodu oštěpem, lukostřelba, obřadní pití vína z prosa a opékání divokých kanců.
Naopak srpnových oslav pod názvem
Tsatsapipianu se mohou účastnit pouze
muži. V tuto dobu se na kamenném tácu pečou obilné koláčky a konečný tvar
koláčku napoví, jak úspěšná bude sklizeň.
Během slavností neprovdané dívky zůstávají doma, aby přijaly zástupy nápadníků. Mladí muži utvrzují své sliby lásky
dary v podobě prosa a rýže. Dvoření
a svatební oslavy se u Rukajů neobejdou
bez houpačky. Houpačka je zavěšena na
čtyřech bambusových tyčích, které jsou
překřížené a uprostřed svázané. Muž tahá za provaz, aby rozhoupal dívku sedící
na houpačce. Je-li dívka počestná, nevykřikne a je hodna být svému muži důstojnou manželkou.
Zdroj:
Travel in Taiwan,
No. 2, Mar./Apr. 2004,
The Rukai – Hill People and Proud of It;
The Republic Of China
Yearbook 2008)
Kultura
Novoroční večeře
aneb jak mít štěstí
po celý rok
Šťastný nálezce se o své finance celý
příští rok nemusí obávat.
Lidé si kromě bohatství přejí dlouhý život a proto na jídelním stole nesmí chybět listy hořčice. Listy hořčice mají
z běžně pěstované zeleniny nejdelší listy.
Kromě tvaru je pro asociaci s dlouhým
životem důležitá i její chuť, která je nej-
prve hořká a teprve potom sladká. A to
nám jen přibližuje význam čínského přísloví o šťastném životě ku jin gan lai, že
po všelijakých útrapách se naším úsilím
dostaví zasloužená odměna.
Dvojici přání bohatství a dlouhého života doplňuje přání štěstí. Pro zažehnání
všeho zlého bychom se měli zbavit všech
Měsíčník informací o Tchaj-wanu
Bohatá symbolika pokrmů.
7
Oslavy Nového roku patří v Číně i na
Tchaj-wanu mezi nejdůležitějšími svátky
roku. V podvečer příchodu Nového roku
se celá rodina sejde u stolu ke společné
večeři. Bez ohledu na to, jak daleko od
domova lidé žijí a pracují, vrátit se domů na oslavy tradičního svátku je povinnost. Na tento den je také připravena
bohatá jídelní tabule. Jídla, která jsou
v ten večer podávána jsou nejenom lahodná, ale mají i svůj symbolický význam. Novoroční jídelníček má již dlouholetou tradici a souvisel se zvyklostí
scházet se ke společnému jídlu u ohně.
Na stole tudíž nemůže chybět „Kotlík“ –
jídlo, které má polévkový základ z kuřecího masa či jiného bílého masa.
Základní ingredience do novoročního
kotlíku tvoří knedlíčky plněné masem
symbolizující zlato a menší holubí vejce,
které symbolizují stříbro. Do vařícího se
ovaru se postupně přidává maso, zelenina, plody moře atd. Z kotlíku se současně ujídá a zároveň se do něho neustále
přikládají další suroviny. Toto souvislé
vaření má zároveň symbolizovat neustávající finanční úspěchy v příštím roce.
Bohatství nám mají dále zajistit jídla, jejichž název obsahuje slovíčko „bohatství“. Obzvláště oblíbený je novoroční
dort, do něhož se schovávají mince.
Oslavy Nového roku patří mezi nejdůležitější svátky roku.
špatných věcí a nepřenášet je do nového
roku. Ředkev nebo dort z brukve umož-
ňují rituální očištění nutné pro nový začátek věcí a sladká polévka s kuličkami
z cukru napomáhá dosažení všech cílů,
které jsme si předsevzali. Kulatý tvar pokrmů pak symbolizuje jejich úspěšné
završení.
Jídlo není jen součástí slavnostní tabule, ale potraviny slouží i jako novoroční
dary naplněné symbolikou přání. Červené datle symbolizují mnoho šťastných
let, bonbóny z tomelu splněná přání,
ananas štěstí, oříšky požehnání a tofu
štěstí pro celou rodinu.
Slavnostní večeře je tedy důležitou
událostí. Neměla by se uspěchat a každý
z přítomných by si ji měl náležitě vychutnat. Nejde přeci jen o jídlo, ale především o štěstí v příštím roce!
(Zdroj:
Travel in Taiwan,
No. 1, Jan/Feb. 2004,
Chinese New Year Dishes)
TCHAJ-WAN, Měsíčník informací o Tchaj-wanu
Vydává Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář, Informační oddělení, Emma Tai, Evropská 33c, 160 00 Praha 6, tel: 233 320 720, fax: 233 322 944,
www.taiwanembassy.org/cz, e-mail: [email protected], [email protected], odpovědná redaktorka Adriana Dolejší.
Vychází 15. dne každého měsíce, reg. č. MK ČR E 6756
Informace o Tchaj-wanu na Internetu: www.gio.gov.tw, www.mofa.gov.tw, www.taiwan.net.tw, www.taiwanheadlines.gov.tw, www.taipeitimes.com,
www.chinapost.com.tw, taiwanjournal.nat.gov.tw, etaiwannews.com, investintaiwan.nat.gov.tw/en/
Obyvatelé Tchaj-wanu hovoří čínsky. Nepoužívají však mezinárodně kodifikovanou transkripci čínských znaků do latinky, ale nedůsledně aplikovanou transkripci
anglickou. V této publikaci je použita u jmen a místních názvů podoba, která se běžně na Tchaj-wanu užívá v anglicky psaných materiálech. Výjimkou jsou jména,
kde se již vžila česká transkripce (Tchaj-wan, tchajwanský, Čankajšek…).