PRAŽSKÁ PSYCHOTERAEUTICKÁ FAKULTA

PRAŽSKÁ PSYCHOTERAEUTICKÁ
FAKULTA
Využití muzikoterapie a jejich prvků při práci u
osob s mentálním postižením
Závěrečná práce
Vypracovala:Pavlína Macurová
Praha 2009
Obsah
I. Úvod ………………………………………………………………………………….. 3
II. Teoretická část…………………………………………………………………………3
1
Muzikoterapie……………………………………………………………………..3
1.1
Vymezení pojmu……………………………………………………………3
1.2
Znaky muzikoterapie ……………………………………………………....4
1.3
Historie a současnost muzikoterapie……………………………………….5
1.4
Formy muzikoterapie………………………………………………………6
1.5
Aktivní a receptivní muzikoterapie, její prostředky a metody………….......7
1.5.1
Aktivní muzikoterapie…………………………………………………….8
1.5.2
Receptivní muzikoterapie………………………………………………..11
1.6.
2
Cílové skupiny muzikoterapeutické intervence…………………………...14
Vliv zvuku a hudby na lidský organismus……………………………………….15
2.1
Zvuk………………………………………………………………………15
2.2
Hudba …………………………………………………………………….16
3
Muzikoterapeutické techniky …………………………………………………..16
4
Koncepty muzikoterapie ……………………………………………………….20
5
4.1
Pedagogický koncept muzikoterapie ……………………………………..21
4.2
Medicínský koncept muzikoterapie ……………………………………...21
4.3
Psychoterapeutický koncept muzikoterapie ……………………………..21
Muzikoterapeutické cíle ………………………………………………………22
III.
(Empirická) Praktická část …………………………………………………….25
IV.
Závěr …………………………………………………………………………..28
V. Literatura …………………………………………………………………………….29
2
I. ÚVOD
Na počátku mé praxe s mentálně postiženými klienty jsem hledala způsob jak obohatit jejich život s tím nelepším vědomím, že vše co vnesu do jejich života bude obohacením
a pohlazením jejich duší. Vybrala jsem si muzikoterapii, jelikož zvuky a hudba nás provázejí téměř vždy, s tím rozdílem, že všichni ji vnímáme jinak.
Po účasti na zážitkových seminářích jsem objevila jak hudba dokáže působit na emoce, vnímání, prožívání a mnohdy úplně změnit naše postoje. Objevila jsem co ve mě
hudba evokuje a přináší do mého vnímání. Po vyvolání zážitků z dětství na jedné skupinové muzikoterapii jsem pochopila jak hluboce nás může hudba působit.
K hudbě jsem měla vždy blízko a proto setkání na půdě muzikoterapie mi nebylo až
tak vzdálené. Co mě na muzikoterapii fascinovalo byla práce se zvuky, melodiemi, písněmi a nástroji. Domov pro mentálně postižené ženy mi umožnil v rámci své výchovné
činnosti začlenit muzikoterapii na 1,5 hodin týdně. Ač nejsem diplomovaný muzikoterapeut mé práci byli a jsou nakloněni mí spolupracovníci a nadřízení, čímž jim děkuji a moje obrovské díky patří především klientům, kteří se všemi svými silami snaží o sebevyjádření a tímto nastavují cestu jak nám sdělit emoce, přání a své potřeby.
1 Muzikoterapie
1.1 Vymezení pojmu
Muzikoterapie (= MT; podle dřívějšího českého pravopisu: musikotherapie) je terapeutický přístup z oblastí tzv. expresivních terapií, které jsou také nazývány neverbální,
umělecké nebo art kreativní terapie. Pojem MT je odvozen z latinského slova musica –
hudba a řeckého therapeia, therapeineio – léčení, cvičení, vzdělávání. Znamená léčení nebo pomoc člověku hudbou. Hudba byla využívána k terapii již v nejstarších datovaných
obdobích lidstva – při rituálech pravěkých etnik. S hudbou jako se součástí léčby se lze
setkat téměř ve všech kulturách mimoevropských národů. V Evropě sahají nejstarší dochované písemné záznamy o léčení hudbou do období antiky, kdy bylo používáno termínu
melotherapeia (řecky léčba melodií).
MT je vnitřně značně diverzifikovaný obor s širokým rozsahem možností aplikací
v klinické praxi. Dokumentováno je užití hudby v psychoterapii, fyzioterapii, neurologii,
ošetřovatelství, porodnictví, speciální pedagogice a dalších oblastech. Pojem MT již není
spojován pouze s terapií ve svém původním významu – označuje také neléčebné aplikace
hudby za účely rehabilitace, vzdělávání, psychohygieny aj. Z hlediska našich kulturních
3
podmínek se uvádí čtyři úrovně chápání pojmu MT, podle něhož lze muzikoterapii považovat za:
•
specifickou formu muzikoterapie,
•
skupinové hudební aktivity, při kterých jde hlavně o zlepšení sociálních vazeb,
•
součást léčebného a rehabilitačního procesu,
•
psychologický proces.
Definice MT, která odpovídá mezinárodním standardům: ,,Muzikoterapie je předepsa-
né použití hudby kvalifikovanou osobou za účelem dosažení pozitivních změn
v psychologickém, tělesném, kognitivním a sociálním fungování jedince se zdravotními
nebo edukačními problémy“ (AMTA, 1998).
1.2 Znaky muzikoterapie
Existují rozdíly v chápání obsahu pojmu MT, které reflektují odlišné definice zahraničních autorů i muzikoterapeutických společností. Pro muzikoterapii jsou dle nejnovějších definic charakteristické tyto znaky:
•
během terapeutického procesu využívá zvuku, hudby a hudebních elementů (rytmus,
melodie a harmonie),
•
rozvíjí terapeutický vztah (vztah mezi klientem a terapeutem) prostřednictvím společ-
ných hudebních zkušeností a komunikace,
•
hudba má neverbálně komunikační, strukturální, emocionální a kreativní kvality,
•
je prováděna kvalifikovanou osobou
•
cílovými skupinami muzikoterapeutické intervence jsou především jedinci se zdravot-
ními a edukačními potížemi. MT je dnes poskytována také širokým vrstvám populace nejrůznějších věkových skupin a schopností
•
muzikoterapeutická zkušenost může vyvolat pozitivní změny ve všech dimenzích lid-
ského organismu,
•
MT umožňuje naplnění nejrůznějších fyzických emocionálních, intelektuálních, soci-
álních a jiných potřeb klientů,
•
Muzikoterapeutické cíle jsou označovány jako nehudební cíle a zahrnují rozsáhlou ob-
last terapeutického působení, do které náleží např. léčba, učení, rozvoj sociálních interakcí
4
a komunikace, sebevyjádření, motivace, zvládání bolesti a stresu, zvýšení kvality života,
osobní a duchovní rozvoj,
•
může být realizována na různých uspořádání terapeutické situace (individuál-
ní/skupinová terapie, aktivní/receptivní)
•
má uplatnění v prevenci, léčbě i následné rehabilitaci,
•
muzikoterapeuti pracují v široké nabídce institucí, která zahrnuje vzdělávací, léčebná,
psychiatrická, gerontologická a nápravná zařízení i soukromou praxi.
1.3 Historie a současnost muzikoterapie
Hudba a rytmus jako léčebné prostředky jsou lidmi používány už od nepaměti. Původně byla hudba chápána hlavně jako forma komunikace s nadpřirozenými silami, jako způsob, kterým se lidé snažili zapůsobit na bohy a démony ve prospěch svého kmene, nebo
určitého jedince. Byl to také způsob boje s úzkostí a s chorobami. Při magickém léčení a
zaklínání byl hlavní rytmus vytvářen poměrně prostým způsobem, například tlučením holí
do dutého kmene nebo o kámen. Měnila se přitom opakovaně intenzita a tempo a magický
vliv tohoto rytmu ještě umocňoval šaman. Ten obsahoval výrazově působící slova a rytmus úderů, tempo a dynamika zpěvu strhávaly ostatní k živelnému pohybovému projevu.
Podle J. Schánilcové – Vodňanské je hudba u přírodních národů nezbytnou součástí denního konání, je součástí kultury, magických obřadů i léčení.
Ve Starém zákoně najdeme zmínky o vyléčení krále Saula z depresivních stavů za
pomoci hry na harfu. V Egyptě už tři tisíce let před naším letopočtem plavili nemocné po
Nilu na loďkách za doprovodu uklidňující hudby, hrané na jednoduché nástroje. Jak byla
terapeutická hodnota hudby uznávána ve starém Řecku, je zřejmé i z toho, že bůh Apollon
byl bohem hudby a zároveň byl uctíván jako dárce zdraví. Řekové chápali význam hudby
také profylakticky, jako prevenci v oblasti mentální hygieny, kde hudba pomáhá vytvářet
rovnováhu mezi psychickou a somatickou složkou člověka.
Po pádu říše římské tradice terapie hudbou v západní Evropě postupně upadá do zapomenutí. Z období středověku se zachovaly jenom ojedinělé zmínky o využití terapie
hudbou, například při léčení tance svatého Víta (chorea minor).
V období renesance se muzikoterapie opět dostává spolu s dalšími vědami o člověku
do centra pozornosti. Anglický lékař R. Buton se zaměřoval na využití hudby při dušev-
5
ních poruchách a francouzský lékař Ambrosie Paré studoval možnosti působení hudby na
chirurgicky léčené pacienty.
Léčbě hudbou se v 17. a 18. st. říkalo iatromusia a mezi základní principy tohoto oboru patřilo srarořecké učení o harmonii kosmu, která se promítala za pomoci hudby do živého organismu. Z křesťanského učení byla převzata myšlenka transcendentálních sil, které mohou mít nebo mají vliv na psychiku a psychosomatické pochody v člověku.
V 1. polovině 19. století žádná nová koncepce iatrohudby sice nevznikla, avšak
v některých psychiatrických léčebnách se praktikovala léčba hudbou ve formě ,,aktivního
zaměstnání za pomoci hudby“. Ve 2. polovině 19. století se pak muzikoterapii nedařilo
vůbec a téměř upadla v zapomenutí, odsuzována jako nevědecká nebo ,,vědy nedůstojná
hra“
V současnosti se v
České republice MT začala používat především v Praze
v psychiatrické léčebně v Bohnicích, na Foniatrické klinice M. Semana a na foniatrickém
oddělení Logopedického ústavu pod vedením F. Kábeleho. Systematicky a dlouhodobě se
u nás v oblasti MT působí Jitka Schánilcová – Vodňanská, nejprve v protialkoholní léčebně u Apolináře a později ve Středisku péče o mládež a rodinu. V Akademii sociálně umělecké terapie v Praze a ve Svobodné waldorfské škole J. A. Komenského v Příbrami pracuje jako muzikoterapeut Josef Krček. Pod vedením S. Kratochvíla je léčba hudbou
v léčebně v Kroměříži zařazována i do programů skupinových aktivit v terapeutické komunitě dospělých při léčbě neuróz.
1.4 Formy muzikoterapie
Vhodné uspořádání terapeutické situace představuje takovou formu terapie, která nejlépe odpovídá specifickým vlastnostem klienta a cílům terapie. Podle počtu klientů, kteří
se podílejí na terapeutickém procesu, rozlišujeme formu:
•
individuální
Individuální terapie je založena na interakčním vztahu terapeut – klient. Obvykle se realizuje prostřednictvím samostatných sezení s klientem, může však také probíhat také při
práci se skupinou.
Individuální terapie má výhodu větší intimity a diskrétnosti, takže se hodí (popř. alespoň
v počátečních fázích jejich léčby) pro pacienty uzavřené, nesmělé, bázlivé, ostýchavé,
6
s poruchami sebehodnocení, jakož i takové, kteří si ze společenských důvodů přejí, aby jejich léčba zůstala v co největší možné tajnosti.
•
skupinová
Skupinovou terapii lze uskutečňovat jednak v rámci skupin fixních čili uzavřených,
kde všichni zúčastnění nastupují ústavní nebo ambulantní léčbu přibližně ve stejnou dobu,
spolu absolvují celý cyklus muzikoterapeutických procedur (popř. i procedury jiné) a jejichž kolektiv není rozšiřován o nové členy, ani bezdůvodně zužován, takže se všichni
členové skupiny časem navzájem znají; jednak v rámci skupin variabilních, otevřených,
tzn. o proměnlivém personálním složení skupiny i proměnlivém počtu jejích členů. Tříděno z jiných hledisek mohou existovat třeba podle pohlaví skupiny výlučně mužské, výhradně ženské nebo smíšené, podle věku pacientů skupiny např. dětské nebo seniorů,
podle druhu onemocnění např. skupina neurotiků, psychotiků, alkoholiků apod. Skupinová
terapie využívá skupinovou dynamiku, která je definována jako ,,souhrn skupinového dění
a skupinových interakcí“.
Skupina může být malá (3 - 8) nebo velká (8 -15). Sestavování skupin vyžaduje určitou dovednost. U krátkodobých skupin orientovaných na symptomatickou terapii se doporučuje homogenní složení skupiny klientů, kteří přicházejí do terapie s podobnými problémy. U dlouhodobých skupin zaměřených na rekonstrukci a komplexní rozvoj osobnosti
by měla být skupina natolik heterogenní, aby poskytovala dostatek rozmanitých vzorů pro
ostatní členy skupiny.
1.5 Aktivní a receptivní muzikoterapie, její prostředky a metody
Podle způsobu zapojení klienta se MT tradičně dělí na aktivní a receptivní. Při aktivní
muzikoterapii se jedinec zapojuje do terapeutické činnosti zpěvem, hrou na tělo nebo hudební nástroj. Typickým příkladem aktivní muzikoterapie (=AM) je hudební improvizace,
která klade velký důraz na rozvoj terapeutického vztahu mezi klientem a terapeutem.
Základem receptivní muzikoterapie (=RM) jsou poslechové aktivity. Bohaté možnosti
spojení poslechu hudby s imaginací, pohybem, relaxací, arteterapeutickými, psychodramatickými nebo jinými terapeutickými technikami.
7
1.5.1 Aktivní muzikoterapie
Klienti se mohou účastnit programů AM, aniž by po nich bylo požadováno hudební
vzdělání nebo hudební zkušenosti jakéhokoliv druhu. Mezi prostředky aktivní MT patří:
•
tělo
•
hlas
•
hudební nástroje
Při práci s tělem v aktivní MT používáme dechové techniky a hru na tělo. Dech před-
stavuje elementární příklad rytmů a zvuků, které vydává lidský organismus. Ve spojení
s pohybem i samostatně se dechové techniky objevují v řadě relaxačních metod a cvičení.
Hrou na tělo můžeme vytvořit širokou škálu zvuků, které umožní realizaci mnoha jednoduchých muzikoterapeutických činností. Používáme je k uvědomění si vlastního těla i jako prostředek kontaktu s druhými. Úspěšně ji mohou provádět předškolní děti nebo klienti, kteří nejsou schopni ovládat hudební nástroj vzhledem ke svému postižení. Hru na tělo
lze použít jako doprovod k hudebním technikám.
V muzikoterapeutické praxi se setkáváme s hlasovou improvizací, rytmizací a melodizací říkadel i zpěvem písní. Patrně nejstarším přístupem k hlasové improvizaci je vokalizace, kreativní zpěv manter a šamanských písní. Tyto techniky mají své kořeny
v kulturách mimoevropských etnik, kde jsou využívány při léčbě, rituálech a osobnostněspirituální transformaci. Vokalizací rozumíme zpěv vokálů, případně jejich kombinace
s hláskami v krátké slabiky. Vokalizovat lze na jednom tónu nebo improvizovat jednoduché melodie. Mantry jsou slabiky a slova, která lze skládat do složitějších útvarů. Mantry,
podobně jako šamanské písně, obvykle nemají sémantický význam. Vokalizace a podobné
hlasové techniky usnadňují iniciaci komunikace sebevyjádření u klientů s těžkým a hlubokým mentálním postižením. Mají také léčebné aspekty, neboť ovlivňují psychosomatický stav člověka. U handicapovaných klientů využíváme rytmizaci a melodizaci textu. Autistické děti se učí melodizované fráze běžné řeči při výstavbě prozodických faktorů řeči.
Někteří klienti mají potíže se sekvenčním vnímáním – emocionální a strukturální kvality hudby umožňují strukturovat čas a děj srozumitelným způsobem. Muzikoterapeutická
setkání často začínají úvodní písní (hello song), která slouží k navázání kontaktu. Úvodní
píseň můžeme různě modifikovat, podobně jako závěrečnou píseň (good bye song).
8
Hra na hudební nástroj bývá pro klienty přitažlivou aktivitou. Pokud jsou hudební nástroje vhodně zasazeny do muzikoterapeutické činnosti, zvyšují pocit úspěšnosti a sebeocenění klientů. Specifickou oblast muzikoterapeutické diagnostiky představuje improvizace na hudební nástroj jako projektivní metoda. Analýza hudebního projevu poskytuje
důležité diagnostické údaje. V muzikoterapii se objevují nejrůznější nástroje, které můžeme rozdělit do několika skupin.
•
Tradiční západní nástroje
•
Etnické nástroje
•
Vlastnoručně vyráběné nástroje
Z tradičních západních nástrojů muzikoterapeuti nejčastěji používají klavír a kytaru.
Klientům se však daří improvizovat na tyto nástroje až po zvládnutí určité techniky, což je
z hlediska potřeby jejich bezprostřední hudební aktivizace v muzikoterapii nevýhodné. Na
druhé straně může terapeut nalézt způsob, jak určitý nástroj zakomponovat do technik aktivní muzikoterapie, zvláště pokud k němu klienti inklinují. Alternativou je např. ponechat
klientům prostor pro svobodné prozkoumávání možností hry na dotyčný nástroj, hra na
černé klávesy klavíru nebo podladění některých strun kytary tak, aby nebylo zapotřebí
hmatat akordy.
Mnoho autorů píšících o muzikoterapii doporučuje používat Orffův instrumentář. Některé nástroje instrumentária, například velké činely, nemají vhodné zvukové dispozice
pro práci s některými skupinami klientů (autisté, ADHD apod.). Proto doporučují věnovat
pozornost pečlivému výběru nástrojů s ohledem na konkrétní skupinu klientů a kombinaci
Orffových nástrojů s nástroji etnickými či vlastnoručně vyráběnými. Některá šetření potvrzují, že klienti dávají přednost libozvučnějším nástrojům z přírodních materiálů nebo
nástrojům, na jejichž výrobě se mohou sami podílet.
Bohaté možnosti uplatnění mají v muzikoterapii nástroje různých etnických kultur.
Používají se především rytmické a jednoduché melodické nástroje. Mezi ně řadíme bonga,
šamanské bubínky, africké djembe, indickou tamburu, ocean drum, deštné hole, bambusové flétničky, zvonce nebo tibetské mísy. Hra na perkusivní nástroje osvobozuje od tradičního západního slyšení hudby s omezujícím slyšením na diatoniku a stimuluje klienty
k vlastní improvizaci.
Klienti mají nejbližší vztah k nástrojům, které si vyrobí sami. Při muzikoterapii se nástroje často rychle ničí. Proto se osvědčí mít vždy zásobu snadno zhotovitelných nástrojů,
9
kterými je možné doplnit muzikoterapeutický instrumentář před každým setkáním
s klienty. Nejčastěji jsou používána různá dřívka, štěrkadla, mušličky nebo jiné přírodniny
zavěšené na poutko (lze navléci na ruku spastických dětí), malé zvonečky na šňůrce, ale
také potřeby denní potřeby, které vydávají zajímavé zvuky (nástroj – nenástroj) apod.
Pro klienty s těžkým motorickým nebo kombinovaným postižením je významná dostupnost jednotlivých nástrojů vzhledem k jejich specifickým motorickým předpokladům.
V zahraničních muzikoterapeutických centrech bývají k dispozici specifické doplňky a
úpravy hudebních nástrojů, jejich ovládání prostřednictvím moderních typů spínačů, počítače a jiného elektronického vybavení. Uzpůsobení přístupu k nástrojům, jejich tvarů
s individuálně modifikovanými možnostmi úchopů nebo alternativní systémy ovládání
pedálů u klavíru pomáhají využít kreativní potenciál klientů s omezením hybnosti.
K dalším možnostem práce v aktivní MT patří: psaní písní, kompozice hudby, příprava
a realizace hudebních vystoupení.
Psaní písní
Vytváření písní a hudby podporuje sdílení pocitů, myšlenek a zkušeností. Pro hospitalizované děti je prostředkem k vyjádření jejich obav a úzkosti a porozumění jim. Lidem
s letálním onemocněním slouží k prozkoumání pocitů týkajících se smyslu života a smrti a
vytváření odkazů pro pozůstalé. Léčebná píseň, napsaná s klientem pro konkrétní záměry,
může podporovat významné okamžiky v terapeutickém procesu, usnadňuje sebeuvědomění a katarzi. Psaní písní je vhodná metoda pro práci se skupinou i jednotlivci.
Hudební vystoupení
Hudební vystoupení zahrnuje fázi přípravy a realizaci vystoupení. Při nácviku můžeme
využít instrumentální, vokální a pohybové aktivity podle preferencí jednotlivých klientů.
Zpěv písní pomáhá lidem s narušeným řečovým projevem zlepšit jejich artikulaci,
rytmus řeči a dechovou kontrolu. Lidem s mentálním postižením slouží písně
k rozšiřování slovní zásoby, memorování důležitých údajů a zvládání sekvenčních úloh.
Seniorů připomínají písně významné okamžiky života, které mohou sdílet s ostatními.
10
Instrumentální aktivity rozvíjejí jemnou i hrubou motoriku osob s tělesným postižením. Klientům s poruchami chování pomáhá hra ve skupině naučit se kontrolovat impulzivní reakce a rozšířit rozsah pozornosti.
Pohybové aktivity při hudbě podporují a rozvíjejí rozsah pohybů, senzomotorickou
koordinaci, svalovou sílu, vytrvalost, respiraci, svalovou relaxaci a kreativní vyjadřování
pohybem. Hudební rytmus dodává pohybům strukturu a usnadňuje pohybové vyjádření.
Pozitivně působí při motorické reedukaci u různých neurologických poruch. S imobilními
klienty můžeme provádět tanec a pohybovou improvizaci na vozíku.
Možnost předvést naučené dovednosti před ostatními pomáhá klientům budovat sebedůvěru, sebevědomí a sebedisciplínu. Při skupinové hudební činnosti se prohlubuje vnímání a uvědomování druhých. Hudební vystoupení pro veřejnost jsou taktéž vhodnými
příležitostmi pro socializaci handicapovaných dětí a mládeže a rozšíření jejich interakcí
s intaktními vrstevníky.
1.5.2 Receptivní muzikoterapie
Dřívější označení pasivní MT se již nepoužívá, neboť klient není během poslechu pasivní. Podle způsobu, kterým je poslech hudby v receptivní MT zprostředkován, rozlišujeme hudbu:
•
improvizovanou muzikoterapeutem
•
reprodukovanou
Živě hraná hudba má své výhody i nevýhody. Výzkumy ukazují, že živě hraná hudba
je pro recipienty působivější. Muzikoterapeut může při živé hudbě snáze reagovat na dění
ve skupině a podle toho přizpůsobit délku a průběh poslechu hudby. Skladby určené
k receptivní MT nemusí být technicky a hráčsky náročné, přesto by měl muzikoterapeut
disponovat dobrými hudebními a improvizačními schopnostmi. Optimální je spolupráce
v týmu, který mohou tvořit dva a více muzikoterapeutů nebo hudebníků.
Použití reprodukované hudby neklade tak velké požadavky na hudební dovednosti a nástrojové vybavení terapeuta. Reprodukovanou hudbou je možné zprostředkovat poslech
orchestru nebo větších hudebních těles.
Poslech hudby k terapeutickým záměrům je společný mnoha konceptuálně odlišným
metodám a technikám receptivní MT.
11
Řízená imaginace a hudba (The Guided Imagery and Music)
Řízená imaginace a hudba je mezinárodně nejrozšířenější metoda RM. Její autorkou je
Helen L. Bonny, která touto metodou vyvinula na počátku 70. let 20st. v Meryland Research Center v USA při experimentální psychoterapeutické léčbě alkoholiků a pacientů
v terminálních stádiích rakoviny.
V terapii se pracuje s představami, tělesnými počitky, emocemi, myšlenkami a vzpomínkami, které jsou evokovány při poslechu klasické hudby. Tyto vnitřní prožitky a zkušenosti jsou obecně nazývány imaginacemi. Klienti při poslechu často vstupují do změněných stavů vědomí, jejichž potenciál je během terapie využíván k psychické transformaci.
Řízená imaginace a hudba se používá primárně v psychoterapii a poradenství. Ve své tradiční podobě je kontraindikována psychotickým, emocionálně instabilním nebo mentálně
postiženým klientům. Prakticky je aplikována v mnoha podobách terapeutické práce a také pro osobnostní a transpersonální rozvoj s intaktní populací, matkami během těhotenství, pro klienty s různými druhy závislostí, zneužití, s neurózami, somatickými a psychosomatickými poruchami a terminálními chorobami. Po klientech není požadována
předchozí zkušenost s vážnou hudbou.
Schwabeho koncepce receptivní muzikoterapie
V Německu byla rozšířena koncepce Christophera Schwabeho. Její podstatou je úzké
spojení aktivních hudebních činností a hudební recepce s psychoterapeutickými postupy.
Z aktivní MT se u handicapovaných klientů používá nejčastěji skupinová forma, která
umožňuje snadnější sebevyjádření a odreagování. Ve skupině se rozvíjí skupinová dynamika a skupinové interakce. Schwabe dělí RM na komunikativní, reaktivní a regulativní.
Při komunikativní muzikoterapii je společný poslech hudby zaměřený na podpoření vzájemných kontaktů, porozumění a důvěry. Může pomoci překonat nedůvěru k terapeutovi a
ke skupině. Po ukončení poslechu očekává terapeut spontánní reakci a po ní se dotazuje na
prožitek.
Reaktivní muzikoterapii je má za úkol vyvolat afektivní reakci ve smyslu psychické
katarze. Poslech hudby vede k uvolnění emocí spojených s konfliktními situacemi
v minulosti klienta. Převážně nevědomé obsahy jsou vyvolány zpět do vědomí a znovu
prožity v kontextu terapeutické situace.
12
Regulativní muzikoterapie slouží k rozšíření spektra vnímavosti a možností psychoterapeutického působení. Používá se k navození relaxace (uvolnění svalstva a vegetativních
funkcí) a neutralizaci napětí pomocí hudby.
Vibroakustická terapie
Jedná se o mladou terapeutickou metodu, která využívá léčebných účinků pulzujících
tónů nízké frekvence. V počátku byla používána k navození relaxace u spastických svalových poruch. S přibývajícími výzkumnými závěry byla terapie rozšířena také o další poruchy. Podle Wigrama (1996) tyto poruchy spadají do pěti hlavních patologických oblast:
•
bolestivé stavy (migrény, revmatismus, koliky…),
•
svalové potíže (centrální obrny, roztroušená mozkomíšní skleróza…),
•
obecné somatické problémy (vysoký krevní tlak, zhoršená cirkulace krve, pooperativní
rekonvalescence, potíže způsobené stresem…),
•
plicní potíže (astma, cystická fibróza, plicní emfyzém)…,
•
psychosomatické poruchy (nespavost, úzkostné a depresivní poruchy, sebepoškozující
chování, artismus…).
Při nevhodně prováděné terapii byly zjištěny tzv. symptomy přesycení – úzkost, svalová
bolest, únava či nepříjemně silná srdeční aktivita.
Tomatisova metoda (Tomatis listening program)
Tato léčebná metoda vychází z poznatků multidisciplinárního oboru zvaného audiopsycho-fonologie. Jejím důležitým zjištěním je, že problémy v naslouchání jsou primární
příčinou mnoha potíží v chování a učení. Naslouchání je důležitou součástí senzorické interakce, tzn., způsobu, kterým vnímáme a organizujeme materiál zprostředkovaný našimi
smysly.
Tomatisova léčba je adresována osobám se specifickými poruchami učení, poruchami
koncentrace pozornosti, autismem a dalšími potížemi se senzorickou integrací a snížením
motorických schopností. Výzkum ukázal, že tato metoda může pomoci také při terapii depresí, výuce cizích jazyků, rozvoji komunikačních dovedností, kreativity a zlepšení pracovních výkonů.
13
1.6 Cílové skupiny muzikoterapeutické intervence
MT je možné realizovat u klientů všech věkových kategorií a různého kulturního zázemí; u klientů postižených, nemocných, narušených, ohrožených i intaktních. MT má také svoje kontraindikace a rizika. Reakce na hudbu mohou být změněné v důsledku různých událostí dne spojených se starostmi, stresem, úzkostí nebo vyčerpaností. Hudba vždy
stimuluje emoce. Proto je kontraindikována v psychiatrii u floridních stavů (akutní psychóza). U epileptiků může snadno spustit epileptický záchvat hudba, která je nepříjemná
klientovi, nebo hudba navozující změněné stavy vědomí. Zvážit vhodnost MT je nutné také u klientů, kteří tuto formu terapie absolvovali v minulosti, nepomohla jim a nemají k ní
důvěru.
Z hlediska věku existují specifické muzikoterapeutické programy zaměřené na jednotlivé věkové skupiny klientů. V zahraničních zemích je MT využívána u matek v době těhotenství a u porodu. Hudba jako forma stimulace byla úspěšně aplikována u předčasně
narozených dětí, v raných i pozdějších fázích vývoje dítěte. Rozmanité metody MT jsou
dostupné mládeži i dospělým. Protipól z hlediska věku představuje muzikoterapeutická intervence poskytovaná seniorům a umírajícím osobám. Jejím primárním úkolem je zvýšit
kvalitu životní úrovně ve finálních fázích života.
Z hlediska patologie rozeznáváme osobnost postiženou, nemocnou, narušenou a ohroženou v dalším vývoji. MT je indikována u řady nemocí, postižení a rizikových situací,
které zahrnují:
•
dušení onemocnění (psychózy, neurózy, emoční poruchy, poruchy osobnosti, příjmu
potravy…)
•
mentální retardace
•
autismus a podobné vývojové poruchy
•
tělesné postižení
•
zrakové a sluchové postižení
•
terminální onemocnění (onkologická onemocnění, AIDS)
•
poruchy komunikace
•
specifické vývojové poruchy učení a chování
•
psychogeriatrické poruchy (demence, Parkinsonova, Alzheimerova choroba)
•
zneužívání návykových látek a jiné druhy závislostí
•
oběti sexuálního zneužívání
14
Muzikoterapeutické služby stále častěji vyhledávají lidé, kteří nemají žádnou klinickou diagnózu. Malé procento klientů v zahraničí vyhledává MT jako atraktivní způsob
strávení volného času.
Navzdory značné popularitě není MT univerzální terapeutická metoda. Muzikoterapeut proto v úvodních fázích terapie zjišťuje, zda je muzikoterapie vhodná pro daného jedince, nebo by mu vyhovovala spíše jiná terapeutická metoda. Kombinace různých terapeutických postupů a flexibilita intervencí terapeuta bývá nezbytným požadavkem při
realizaci terapie.
2 Vliv zvuku a hudby na lidský organismus
2.1 Zvuk
Poslech hudby vyvolává v člověku určité psychické i somatické procesy. Člověk
vnitřně pociťuje a prožívá působení hudby. Působením zvuku a hudby jsou ovlivňovány
fyziologické, vegetativní funkce člověka, zároveň vliv zvuku a hudby vyvolává jisté nálady, pocity, jakož i změny chování.
Zvuk může na člověka podobně jako jiné podněty působit jak pozitivně, tak i negativně. To, jak na nás určitý zvuk působí, nezávisí pouze na jeho charakteru, ale i na prostředí, a našem psychickém a tělesném stavu.
Každý zvuk, každý tón hudebního nástroje je ve skutečnosti směsí mnoha jednodušších
tónů. Nejnižší základní určuje výšku hudebního tónu, ostatní jsou tzv. vyšší harmonické,
neboli alikvótní tóny. Ty určují barvu zvuku. Alikvotní tóny vznikají proto, že zdroj zvuku kmitá zároveň s řadou dalších frekvencí, které jsou číselnými násobky frekvence základní. Tento celek vytváří složitý tvar vlnění a člověk obvykle alikvotní tóny samostatně
nevnímá.
Žijeme v moři vibrací. Zvuk slyšíme v rozsahu zhruba od 16 – 20 tisíc HZ (kmitů za
sekundu; udávaný rozsah se s věkem a vývojem lidstva postupně snižuje). To je ale jen
menší část našeho zvukového vnímání. Větší část svého okolí totiž vnímáme podvědomě.
Zvukové vlny působí na buňky v celém těle. Slyšíme tedy nejen ušima, ale i kostrou lebkou, povrchem těla, dokonce i v očích máme buňky registrující změny tlaku vzduchu.
15
2.2 Hudba
Hudba jako celek se skládá z podstatně více rovin. Máme prvky zjevné, kam vedle
rytmu můžeme zařadit melodické a harmonické postupy, polohu, mody apod. Dále zde
existují prvky vnitřní, jako je například emoční stav hudebníků, temperament přednesu či
poselství, jenž nám autor chce sdělit.
Sledovat reakce lidského organismu na tak mnohavrstvou strukturu je často velmi složité. Platí to zejména o vlivu na somatickou sféru (z hlediska biologických reakcí, orgánové činnosti apod.). Dnes již existují přístroje, které takovou exaktní zpětnou vazbu umožňují. Jedná se např. o Kirilianovou fotografii, která snímá energetické vyzařování těla, či o
přístroje které za pomoci kapalného helia ukazují na různé druhy elektromagnetických interferencí, případně pracují s monitoringem dalších fyziologických reakcí. Tyto technologie vyvrátili tvrzení, že ve své podstatě má terapeutické a harmonizující účinky jakákoliv
hudba. Toto tvrzení neplatí například pro velkou část hudby popové a rockové. Problémem u této hudby je rytmus, který se označuje jako přerušený ,,anapeast“.Je to rytmus dle
schématu: krátce, dlouze, pauza. Tento přerušovaný takt má tendenci způsobit v těle zmatek a oslabit svaly. U 90% osob, které touto hudbou testoval doktor John Diamond, byla
zaregistrována téměř okamžitá ztráta dvou třetin svalové síly.
Významný francouzský lékař André Simoneton předopovdá, že jednoho dne bude lékař schopen určit diagnózu tak, že se sluchátky zaposlouchá do frekvencí, které vycházejí
z různých orgánů a míst pacienta, a že bude možno napojit zvuk a hudbu rozpoznání nemocí.
Steven Halpern dodává – snad nás vědomí o vlivu zvuku a hudby na člověka dovede i
ke způsobům chování kdy se budeme sami starat o svoji pohodu a zdraví, k dodržování
určité akustické diety i v tomto směru, k převzetí zodpovědnosti za svoje zdraví a svět kolem nás.
3. Muzikoterapeutické techniky
Hudební improvizace
Hudební improvizace představuje stěžejní techniku práce muzikoterapeuta. Představuje spontánní vytváření hudby pomocí hry na tělo, zpěvu a hudebních nástrojů. Hudební
improvizace umožňuje vyvolat odpovědi klientů na jakékoliv úrovni postižení. Rozvíjí
kontakt s klientem a terapeutický vztah v kontextu hudebních zkušeností.
16
Hudební improvizace je z diagnostického hlediska chápána jako projektivní technika. Hudební nástroj nebo jiný výrazový prostředek (hlas, pohyb) zastupuje hráčovo alter ego
(druhé já) a bezprostředně zrcadlí vnitřní svět hráče. Klient může prozkoumat a vyjádřit
pocity, které je obtížné sdělit verbálně.
Množství důležitých dat lze získat verbálním rozhovorem s klientem po skončení improvizace. Tím se vyloučí potíže spojené se subjektivitou posuzování druhých. Verbální
analýza hudební improvizace není nezbytná, neboť někteří kreativní terapeuti interpretace
neprovádějí a za podstatné faktory považují vzájemnou blízkost a spolupráci s klientem.
Terapeutické využití hudební improvizace:
Z terapeutického hlediska nabízí hudební improvizace prostor ke svobodnému prozkoumávání nových způsobů chování, vyjadřování, komunikace a sociálních interakcí.
Improvizační činnosti nabízí klientovi příležitost k volbě a rozvoji kreativity. S rozvojem
terapeutického vztahu se nabízí změnit ustrnulé nebo patologické vzorce reagování a integrovat je do běžného života klientů. Změna chování v rámci hudební improvizační skupiny může vést k podstatným změnám ve skutečném životě. Hudební skupina se může stát
odrazovým můstkem osobního růstu. Improvizace může být zcela volná nebo mohou klienti dostat za úkol improvizovat podle nějaké instrukce.
Hudební modelování: umožňuje klientům prostřednictvím improvizace předvádět nové
způsoby chování a interakce. Terapeut překračuje hranice pouhého hudebního zrcadlení
jednání klienta. Myšlenka hudebního modelování vychází z behaviorální terapie.
Hudební modifikace: klient zpočátku hudebně vyjadřuje svůj aktuální stav (stres, úzkost,
bolest nebo jim nežádoucí pocity). Terapeut zrcadlí jeho hru (izo – princip). Po chvíli společného hraní s klientem se terapeut postupně snaží změnit hru klienta, změnit její dynamiku, tempo, výraz a odvést takto pozornost klienta a jeho vnitřní prožitky žádoucím směrem.
Hudební interpretace
Ve srovnání s hudební improvizací je hudební interpretace direktivnější způsob práce,
který spočívá v reprodukci předem známého hudebního materiálu. Podobně jako u hudeb-
17
ní improvizace je možné kromě hry na tělo, zpěvu a hudebních nástrojů využít také pohybu a dalších uměleckých prostředků.
Hudební interpretace je vhodná pro klienty, kteří potřebují posílit sebedůvěru pro svobodnou exploraci hudebních prostředků nebo kteří prožívají úzkost ze spontánního projevu. Pomáhá rozvíjet dovednosti, percepční, motorické, sociální a kognitivní funkce. Buduje sebedisciplínu a schopnost sebekontroly (zvláště při skupinové hře klientů). Klient musí
dodržovat základní pravidla, které určí terapeut. Při hudební interpretaci je omezeno kreativní vytváření hudby, technika však dovoluje klientům účastnit se hudebních situací, které by nebyli schopni vytvořit bez předem připravovaného plánu.
Zpěv písní
Zpěv písní pomáhá lidem s narušeným řečovým projevem zlepšit jejich artikulaci,
rytmus řeči a dechovou kontrolu. Lidem s mentálním postižením, slouží písně
k rozšiřování slovní zásoby, memorování důležitých údajů a zvládání sekvenčních úloh.
Použití písní podle principů strukturovaného učení usnadňuje orientaci klientů v čase, prostoru a posloupnosti aktivit během dne.
Skupinový zpěv přivádí zúčastněné ke společnému kontaktu, poskytuje anonymitu
projevu a možnost odreagování. Zapojuje percepční, motorické, emocionální, kognitivní a
další funkce. Klient by se měl identifikovat nejen s obsahem písně, ale také s jejími slovy.
Poslech hudby
Poslech hudby podporuje vyjádření myšlenek a pocitů nedirektivním způsobem.
Usnadňuje navázání kontaktu, komunikace a interakce mezi terapeutem a klientem. Pomáhá klientovi dospět k obtížným a problematickým tématům tím, že vytváří kreativní
prostředí pro jeho sebereflexi a verbální sdělení. Pokud se na setkání s klientem chceme
věnovat nějakému konkrétnímu problému, poslech hudby nám usnadní začít a rozvinout
komunikaci.
Hudba evokuje vzpomínky, asociace klienta a zpřístupňuje nevědomý materiál.
V tradiční podobě receptivní MT se před samotným poslechem hudby aplikovala vstupní
relaxace, která usnadňovala vynoření představ, myšlenek, vzpomínek a různých imaginací. Po poslechu následuje rozhovor, zpracovávání pocitů a symbolů, které se při poslechu
objevily.
Hudba může být instrumentální nebo vokální. Píseň je konkrétnější a text písně přitahuje pozornost. Klient může píseň použít jako pomůcku pro vlastní sebevyjádření.
18
Direktivněji ovlivňuje následnou diskuzi mezi terapeutem a klientem. Texty písní, které se
vztahují k osobním tématům klientů, jsou v terapii užitečným pomocníkem. V písních lze
obvykle najít velké množství možných pohledů a způsobů vyrovnávání s potížemi klientů.
Pohybové aktivity při hudbě
Pohybové aktivity při hudbě podporují a rozvíjejí rozsah pohybů, senzomotorickou
koordinaci, svalovou sílu, vytrvalost, respiraci, svalovou relaxaci a kreativní vyjadřování
pohybem. Hudební rytmus dodává pohybům strukturu a usnadňuje pohybové vyjádření.
Pozitivně působí při motorické reedukaci různých neurologických poruch. Rytmické
komponenty hudby pomáhají zvýšit motivaci, zájem a prožitek z pohybu a hudby.
S imobilními klienty můžeme provádět tanec a pohybovou improvizaci na vozíku.
Hudba a imaginace
Spojení hudby s imaginacemi nabízí direktivní a nedirektivní způsob práce. Při direktivní imaginaci nabízí terapeut klientovi konkrétní téma pro imaginaci. Terapeut vybírá
pro imaginační proces taková témata, která mohou podpořit zdravotní stav klienta. Imaginace ovlivňuje psychosomatické procesy v organismu. Klient je během poslechu hudby a
imaginace v relaxovaném stavu. Konkrétní imaginace závisí na terapeutickém cíli.
Nedirektivní způsob (hudba podporující imaginace) zahrnuje poslech hudby
v relaxovaném
stavu
za
účelem
rozvinutí
spontánních
imaginací
spojených
s terapeutickými cíly. Technika pomáhá zaměřit a koncentrovat pozornost a vyvolat pozitivní efektivní reakce.
Podstatná je klientova schopnost imaginovat a výběr hudby.
Délka poslechu odpovídá klientově schopnosti udržet pozornost. Během poslechu nedochází zpravidla k žádné interakci mezi terapeutem a klientem. Po skončení poslechu následuje sdílení imaginací, diskuze, zpracovávání symbolů, imaginací a pocitů, které se během imaginačního procesu objevily. Hudba podporující imaginace je charakteristická pro
psychoterapeutický způsob práce s klientem.
Psaní písní a kompozice hudby
Psaní písní a kompozice hudby podporují kooperativní učení, sídlení pocitů, myšlenek
a zkušeností. Pro hospitalizované děti je prostředkem k vyjádření obav a úzkostí a porozumění jim. Lidem s letálním onemocněním slouží k prozkoumávání pocitů týkajících se
smyslu života a smrti a vytváření odkazů pro pozůstalé. Léčebná píseň, napsaná
19
s klientem pro konkrétní záměry, může podporovat významné okamžiky v terapeutickém
procesu, usnadňuje sebeuvědomění a katarzi.
Psaní písní je vhodná aktivita pro práci se skupinou i jednotlivci. Existuje několik způsobů, jak, můžeme postupovat. Nejjednodušší z nich používá předem připravenou strukturu textu nějaké písně s vynechanými slovy, které má klient doplnit (technika fill in blank).
Terapeut si obvykle počíná takovým způsobem, že nejprve představí píseň, se kterou bude
skupina pracovat. Následuje krátká diskuze. Poté začíná práce s textem a klienti doplňují
vynechaná slova podle svých vlastních nápadů. Nové písně jsou zahrány ve skupině, opět
následuje diskuse a zpracovávání jednotlivých témat.
Také je možné přepisovat a upravovat již existující písně. V tomto případě se úprava
vždy úzce dotýká osobních témat nebo potíží klientů. Místo hotové písně si lze vzít za
předlohu text bez hudební složky, na jejíž vytvoření se může klient podílet.
Jiným přístupem je spontánní psaní písní, které do textu písně přináší témata důležitá pro
klienta. Účelem je porozumění tomu, čím klienti ve skutečnosti jsou, co potřebují a co mají v životě rádi.
Dechová cvičení při interaktivní hudbě
Zvláštní muzikoterapeutickou techniku nazvanou dechová cvičení při interaktivní
hudbě popsali Grossman a Schrán. Klienti s vysokým krevním tlakem jsou vedeni
k pomalým a pravidelným dechovým vzorcům, které jsou synchronizovány s rytmem a
tempem poslouchané hudby. Vysoký krevní tlak se díky zpomalení dechové aktivity sníží.
Tento postup se ukázal jako efektivní nefarmakologická technika pro uvolnění hypertenze,
posílení respiračních svalů, prevenci pneumonie a usnadnění řeči u klientů s roztroušenou
sklerózou.
4 Koncepty MT
K jednotlivým konceptům udávajícím výchozí orientaci se hlásí směry, proudy a školy
různých MT. V moderní MT je třeba stále pamatovat na to, že přes nabídnutou klasifikaci
těchto směrů se koncepty vzájemně přeskupují a v některých případech není možné je
striktně oddělovat.
20
4.1. Pedagogický koncept MT
MT má s pedagogikou mnoho společného. Už Platon v hudbě viděl prostředek mravní
výchovy člověka.
Pedagogická MT (speciální, léčebná, sociální a výchovná) je souhrnné označení terapie, která se zaměřuje na procesy učení, sociální integrace a komunikace. Zlepšuje vnímání, koncentraci, paměť (kognitivní funkčnost) a podporuje pohyb, řeč (tělesnou funkčnost). Cílovou skupinou jsou většinou lidé tělesně nebo mentálně postižení, děti a
dospívající odpůrnou funkci u zdravé populace.
Při specifické práci s lidmi postiženými mentální retardací je duševní zralost průvodním jevem zděděných, vrozených nebo získaných poruch. Cílenou prací lze u těchto lidí
dosáhnout jisté vývojové dovednosti, odpovídající jejich mentální kapacitě. Hudební
schopnosti jsou závislé na stupni mentální retardace – čím větší je postižení, tím menší je
schopnost předvést konkrétní hudební aktivitu.
4.2 Medicínský koncept MT
Z medicínského pohledu je etiologie mnoha psychických poruch biochemická. Příčinou poruchy je kromě dalších faktorů - sociálního a psychologického – biochemická nerovnováha v organismu.
Hudba slouží jako audioanalgetikum nebo sedativum, nebo jiným způsobem pozitivně
ovlivňuje tělesný či psychosociální stav. Např. klient s chronickými bolestmi zad poslouchá hudbu aby:
•
snížil fyziologické reakce na stres
•
odvrátil pozornost od bolesti
•
zdánlivě urychlil prožívání bolesti vzhledem k času, který při poslechu hudby plyne
jinak.
Medicínsky orientovaná MT předložila veřejnosti zatím nejvíce výsledků biologických
měření z empirických nebo aplikovaných výzkumů.
4.3 Psychoterapeutický koncept MT
Psychoterapeuticky orientovaná MT je směrován stejně jako verbální psychoterapie.
Předpokládá možnost plánovaného ovlivňování klientova prožívání nebo jednání, přičemž
v procesu terapie není klient zbaven zodpovědnosti za svůj vlastní život. Jejím cílem je
21
modifikovat ty formy, které klientovi brání ve zdravém vztahu k sobě a okolí. Činí to prostřednictvím odstraňování chorobných příznaků , reedukace, resocializace, restrukturalizace, rozvoje nebo integrace pacientovy osobnosti.
5 Muzikoterapeutické cíle
Vnímání a pozornost
•
získání zkušenosti se smysly (sluch, zrak, hmat, rovnováha, propriorecepce, uvědo-
mování si tělesného schématu)
•
rozvoj narušeného senzorického vnímání a senzorické integrace,
•
zlepšení koncentrace a rozvoj záměrné pozornosti
Motorika a senzomotorika
•
rozvoj hrubé motoriky (schopnost pohybovat celým tělem),
•
rozvoj jemné motoriky (úchopové dovednosti, manipulace s předměty)
•
rozvoj výkonových i kvalitativních aspektů motoriky (koordinace, rovnováha, přes-
nost, síla, rychlost, vytrvalost),
•
rozvoj vizuomotorické koordinace,
•
rozvoj schopnosti vyjadřování pohybem
Emoce
•
kontrola impulzivního jednání,
•
práce s agresí,
•
verbální/neverbální vyjadřování pocitů,
•
abreakce a rozšiřování spektra emočního prožívání,
•
zvýšení sebevědomí
•
vyrovnání se ztrátou (zármutkem)
Sociální interakce
•
zlepšení interpersonálních dovedností a sociálních interakcí s druhými,
•
osvojování si jednotlivých sociálních rolí,
•
pocit sounáležitosti s druhými,
•
snížení izolace,
•
rozvoj sociálních vztahů,
22
•
posilování nezávislosti,
•
posilování vlastní identity,
•
schopnost akceptovat pochvalu a chválit druhé,
•
schopnost snášet a poskytovat konstruktivní kritiku,
•
rozvoj schopnosti učit druhé
•
sdílení doteků
Chování
•
redukce rušivého chování,
•
rozvoj účelového chování (zaměřeného na dosažení cílů)
•
uvědomění si neproduktivních způsobů chování,
•
schopnost následování pokynů,
•
zlepšení dovednosti nápodoby,
•
zvýšení aktivního zapojení
Komunikace
•
zlepšení expresivní složky komunikace (schopnost vyjadřovat pocity a myšlenky)
•
zlepšení receptivní složky komunikace (schopnost porozumět),
•
podnícení komunikace,
•
rozšiřování slovní zásoby,
•
rozvoj motoriky mluvidel,
•
efektivní používání neverbální komunikace
Relaxace a antistresové dovednosti
•
schopnosti psychosomatického uvolnění,
•
nácvik strategií zvládání stresu a psychické zátěže
Jiné cíle
•
diagnostika
•
získání náhledu nad svým chováním a prožíváním,
•
rozvoj kreativity,
•
posilování motivace,
•
osobnostní růst,
23
•
nácvik dovedností pro snížení bolesti,
•
reminiscence životních zkušeností a zážitků,
•
podnícení explorace spirituálních záležitostí
III. Praktická část
24
V našem zařízení pracuji již 4 roky, po seznámení s prvky muzikoterapie zařazuji tuto
formu do aktivit asi 2 roky.
Nebylo těžké oslovit klienty s nabídkou hudby, ať již formou poslechu nebo jinou
formou např. zpěvu, hry na hudební nástroj, pohybovou apod.
Se skupinou se pravidelně setkávám každý týden. Skupinu navštěvují klienti, kteří docházejí pravidelně a ti, kteří si chtějí vyzkoušet něco nového nebo mají náladu se připojit.
Stává se, že mi kolegyně doporučí do skupiny klientku, u které dojde k náhlé změně psychického stavu. Klientku se pak snažím motivovat ke spolupráci nebo si nechávám časový
prostor ke vzájemné spolupráci po skončení skupiny. Většinou pak nechávám k výběru
Orffův instrumentář s nabídkou nástrojů nebo poslechem hudby podle výběru klientky.
Stalo se mi mnohokrát, že se klientka odmítla zúčastnit, ale také, že za mnou přišly o pár
dnů později s prosbou: ,,Tak mohli bychom jít poslouchat?“
Skupinu tvoří 5 – 7 klientek ve věku od 25 do 53 let s lehkou a středně těžkou mentální retardací. Scházíme se v terapeutické místnosti na 45 min 2x týdně, kde máme k dispozici
Orffovské nástroje, elektrické klávesy, kout k odpočinku s bazénem plastových kuliček a
polštáře k odpočinku a relaxaci. V letních dnech využíváme prostory přilehlého zámeckého parku, kdy při přízni počasí nasloucháme zvukům, hledáme nástroje, které vydávají
zvuky (kamínky, klacky) a napodobujeme zvuky ptáků, protékající řeky. Máme prostor
k pohybovému vyjádření našeho prožívání a nevadí nám přihlížející. Každý má prostor
čerpat z přírody kousek ,,toho svého“, protože jenom on rozumí tomu co právě potřebuje.
Ráda bych popsala jednu z našich běžných setkání a připojila vlastní postřehy. V úvodu
zařazuji pohybové hry jako např.
,,Indický rituál“: Začínáme v kruhu v podřepu, dlaně s roztaženými prsty máme opřeny o
zem. Šestkrát takto opakujeme ve společném rytmu ,,dakata kaj“ s narůstajícím napětím se
postupně zvedáme. Nakonec s rukama široce rozpaženýma skandujeme společně stále hlasitěji čtyřikrát ,, ded ó, ded ó“. A sekvenci uzavřeme zvoláním: ,,Dakata kají!“do postoje.
Nebo jen tak si zanotujeme v polkovém rytmu ,,Hlava, ramena, kolena, palce a v souladu
s textem se chytáme za jmenované části těla oběma rukama. Využíváme celý prostor
místnosti. Poté následuje:
25
,,Náladoměr“, kdy si ukažeme v rozpětí rukou, jak se cítíme (sedíme v kolečku na zemi,
tak abychom na sebe viděli).
Zpěvní hra: ,,Pějme píseň dokola“, nám napomáhá zopakovat si známé písně. Ukazuji prstem na dívky a u koho skončím vysloví název písničky, kterou chce zazpívat.
Veronika (31) let si nemůže na žádnou vzpomenout, napomáhají ostatní. Při dalším kole si
opět nemůže vzpomenout, proto nabízím píseň ,,Já do lesa nepojedu“ a ona souhlasí.
Při klasické formě této zpěvní hry dávají hráči fanty, v naší upravené formě tomu tak není,
abychom neztráceli zájem a motivaci.
,,Hra na ozvěnu“ – zazpívám tón nebo pár tónů (podle rozumové úrovně) a čekám na
ozvěnu, kdy mi hráč ozvěnou pošle tón zpět.
Jestli-že se mi tón nevrátí zpět ,,dojdu“ si pro něj. Přistoupím k dívce a zazpívám jej ostatním. Někdy se dívka přidá.
Při této hře nechávám dostatečný prostor pro ozvěnu a několikrát jej opakuji.
Švédská ukolébavka - ,,Kolébačka“ – stojíme v kruhu a držíme se kolem pasu. V rytmu
písně se kýváme do stran a zpíváme:,, Slunce za hory, zmizelo v dáli
utichli ptáci, usíná háj.
Sedíme spolu, šero nás halí,
písničko zazni a hudbo hraj.“
Ref. /:napravo vlevo se kolíbáme,
napravo vlevo se kolíbem.:/
(při dalších Ref. se předkláníme a zakláníme, vypínáme na špičky a klesáme na paty).
Tato hra je při našich setkáních velmi oblíbená.
,,Zpíváme svá jména“: uvolníme se a se zavřenýma očima zazpíváme nebo vyslovíme naše jméno. Kdo chce může jej zahrát na nástroj v místnosti dle svého výběru.
Hanička (42 let) si vybírá zvoneček a hlasitě zvoní. Je to velmi citlivá dívka a v kolektivu
velmi neprůbojná. Na setkání nikdy nezpívala své jméno, vždy využívala nástrojů. Zpočátku velmi slabě a nevýrazně využívala ocean drum a rain stick. Podle mé úvahy svým
projevem může vyjadřovat sounáležitost a pocit sebevyjádření se bez ostychu mezi ostatními. Nalezla příjemnou atmosféru s pocit důvěry.
26
Iva (33 let). Velmi hudebně nadaná dívka dokáže s čistými tóny zazpívat své jméno. U
některých dívek je nepředstavitelné oddělit od svého jména příjmení, proto je nechávám
zpívat celé. U Ivy je tomu také tak.
,,Hra na radost“: zahrajeme si radost na Orffovy nástroje a zazpíváme si z vesela píseň:
,,Holka modrooká“
Tuto hru obměňuji i na hru na ticho s možnou obměnou písně dle výběru klientek. Při hře
na nástroje požádám dívky, aby hráli potichu a praktickou ukázkou hry na bubínek jim to
předvedu.
,,Tančící dlaně“: relaxační hudba Enya
Stojíme ve dvojicích proti sobě a dotýkáme se dlaněmi. ,,Plyneme“ při hudbě prostorem a
nasloucháme hudbě. Po skončení se posadíme do kruhu a povídáme si o pocitech.
Janička (29 let) se této hry zpravidla neúčastní. Nachází si místo na polštáři a odpočívá.
Dívky jsou ve skupině zvyklé v poslední fázi na uvolnění a proto nechávám každému
prostor k odpočinku. Ten, kdo nechce být sám si někoho najde, ten, kdo chce odpočívat si
poradí jako Janička.
V závěru se rozpovídáme o pocitech a jak se nám setkání líbilo.
27
IV Závěr
Ve své praxi se snažím porozumět potřebám klientů a napomoci k jejich psychickému odreagování a uvolnění. Využívám k tomu již zmíněné hudební hry, říkadla nebo také i poslech
hudby, který je při správně zvolené hudbě obzvláště vděčný.
Snažím se o vzájemnou komunikaci prostřednictvím hudebních zážitků a ke zlepšení
vztahů ve skupině. Vážím si mých kolegů za podporu a náměty pro hudební činnost. Doufám,
že my všichni máme stejný cíl a tím je zlepšit kvalitu úrovně lidí s mentálním postižením.
Tímto děkuji všem, kteří se na tomto procesu podílejí.
28
V. Použitá literatura:
1. ZELEIOVÁ, J., Muzikoterapie, Portál
2. Šimanovský, Z., Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchovně, sociální práci
a klinické praxi, Praha, Portál 199
3. Šimanovský, Z.,- Tichá A., Lidové písničky a hry s nimi, Praha, Portál 1999
4. Linka, A., Kapitoly z muzikoterapie, Rosice u Brna, Gloria 1997
5. Müleler,O., Terapie ve speciální pedagogice, Studio Nakladatelství Olomouc, 2005
6. Pokorná, P., Úvod do muzikoterapie pro speciální pedagogiku – obor vychovatelství, SPN
Praha, 1982
7. Kantor, J., Terapie ve speciální pedagogice, Univerzita Palackého, 2005
VI. Elektronické zdroje:
http://www.muzikoterapie.cz
29