Protokol z hodiny: Fenomenologie náboženství Téma: Friedrich Heiler

Protokol z hodiny: Fenomenologie náboženství Téma: Friedrich Heiler

Protokol z hodiny: Fenomenologie náboženství
Téma: Friedrich Heiler – Das Gebet
Četba v němčině: Heiler, Friedrich, Das Gebet: Eine religionsgeschichtliche und
religionspsychologische Untersuchung, Munich 1923, 1-4, 16-22, 26-27.
Četba v angličtině: Heiler, Friedrich, „Prayer“ , in: Jacques Waardenburg, Classical
Approaches to the Study of Religion. Aims, Methods and Theories of Research. Vol. 1:
Introduction and Anthology, New York – Berlin: Walter de Gruyter 21999, 460-479.
Zapsal: Marek Vinklát
Datum: 14.5.2008
1. osobnost Friedricha Heilera
a. Narozen v Mnichově roku 1892. Studoval rok teologii a pak filosofii na
univerzitě v Mnichově.
b. Doktorát obdržel v roce 1917 za disertační práci Das Gebet. V roce 1922 se
stal vedoucím katedry Srovnávací historie náboženství a filosofie náboženství
na fakultě teologie v Marburgu.
c. V roce 1934 z politických důvodů přesunut do university v Greifswaldu a
v roce 1935 opět na univerzitu v Marburgu, ovšem na katedru filosofie. Zpět
na katedru teologie se vrátil roku 1947.
2. Autorova předmluva k anglickému vydání (1932) (Autor‘s preface)
a. Kniha byla vydána za 1.světové války. Byla psána v nemocnici, kde se Heiler
staral o pacienty.
b. Autor je ovlivněn římsko-katolickými učenci i Söderblomem. Autor si vybojoval cestu od katolicismu k protestantismu. Kniha vděčí za svůj vznik
ekumenickému přístupu, který autor zastával.
c. Modlitba je dle Heilera důkaz, že Bůh vyhledává lidstvo. Modlitba je základní
prvek veškerého náboženství. 1
3. Modlitba jako ústřední fenomén náboženství (Prayer as the central phenomenon)
a. Heiler uvádí citace filosofů, teologů i umělců. Dokazuje tak, že modlitba je
centrálním jevem náboženství.
i. Novalis: „Modlení se je pro náboženství to, co je pro filosofii myšlení.
Modlení se je náboženství v průběhu. Náboženský smysl se modlí,
stejně tak, jako myslící ústrojí myslí“. 2
ii. Feuerbach: „nejniternější podstata náboženství je odkryta v
nejjednodušším úkonu náboženství – v modlitbě“.
b. Jedinečnou kvalitu náboženského života můžeme uchopit jedině při zkoumání
modlitby, ne v dogmatech či institucích.
c. Deissmann: „člověk by bez okolků mohl sepsat historii náboženství pouze tím,
že by sepsal historii modlitby“. 3
4. Zdroje pro studium modlitby (Sources for the study of prayer)
a. Deissmann: „život a pohnutky pravé zbožnosti jsou nejjasněji odhaleny a
současně také nejvíce zahaleny“ v modlitbě.
1
Heiler, Friedrich, „Prayer“ , in: Jacques Waardenburg, Classical Approaches to the Study of Religion. Aims,
Methods and Theories of Research. Vol. 1: Introduction and Anthology, New York – Berlin: Walter de Gruyter
2
1999, 461.
2
Ibid., 462.
3
Ibid., 464.
b. Pravá modlitba není fixovaného typu. Bezprostřední a spontánní modlitba je
tím pravým zdrojem pro studium náboženství. Formální modlitby jsou odleskem spontánních.
c. Přesnou podobu modlitby získáme když posbíráme vzorky modliteb a
seřadíme je dle psychologické hodnoty. Toto vše se musí doplnit
individuálními i všeobecnými výpověďmi z úst významných „mužů modlitby“.
5. Předmět studia náboženství (The object of the study of religion)
a. Předmětem dějin náboženství je struktura vymezená časově i prostorově.
Zkoumá se náboženství určitých lidí, rasy, doby, komunity či jednotlivců.
Zabývá se náboženstvím jako takovým. Nikoli náboženstvími či osobami.
b. Psychologie národů se hledá tajemství náboženství pomocí srovnávání a
zkoumání náboženství v historické perspektivě. Dochází k rekonstrukci
pomocí dějinných dokladů.
c. Druhá cesta zkoumání náboženství je individuální psychologie. Ta studuje
především vnitřní život náboženských géniů. 4
d. Bezprostřední (naivní) náboženství – náboženství, které ještě neustrnulo
v tradičních formách. Dodnes žije u primitivních národů. Neustále žije v lidové
zbožnosti. Můžeme ho najít jako základ všech náboženství světa. Vše je dnes
ale promícháno s mytologií, institucemi a s magií. Pravé náboženské se musí
od toho všeho izolovat.
e. Doplňky k obrazu bezprostředního náboženství jsou poskytovány literárními a
historickými doklady.
f. Obdobu primitivního náboženství lze podle Heilera najít ve zbožnosti dětí.
Nemůže se jednat o nápodobu dospělých. Původní nacházíme v dětské
výtvarné tvorbě, ve hře, v gestech a v myšlení.
g. Velké náboženské osobnosti, z jejichž vnitřní zbožnosti se musí čerpat jsou
významní lidé historie. Postavy NZ i SZ, pracující třída (Ježíš, Muhammad,
Pavel), mystici a teologové (Plotínos, Origenes, Augustýn, Schleiermacher,
al-Ghazzálí). Jsou jimi i umělci (Dante, Michelangello, Beethoven),
objevitelé (Kolumbus) i stratégové a politici (Tilly, Hindenburg). 5
h. Zbožnost většiny lidí je „náboženský život z druhé ruky“ (W. James), která je
inspirována velikou náboženskou osobností, často je navíc ovlivněna institucí.
I velké osobnosti se nechali ovlivnit svými předchůdcemi (Mojžíš – Ježíš,
Ježíš – Fratišek z Assisi). 6
i. Veškerá psychologie je založena na introspekci. Neleze však spoléhat pouze na
ni. Musíme brát v potaz historické doklady a ve chvílích, kdy se objeví
nejasnosti je dobré použít i dotazovací metodu, která je jinak vhodná pro
studium náboženství primitivů a dětí.
j. Základní charakteristika náboženského fenoménu je zřejmá pouze
v bezprostředním prožitku. Náboženství moderního člověka je příliš
prošpikováno mnoho heterogenními vlivy, přehnaným filosofickým pohledem
na svět a přílišným estetizováním. 7
4
Ibid., 466.
Ibid., 468-469.
6
Ibid., 470.
7
Ibid., 471.
5