ZDE - Benepal, as

NÁBOŽENSKÉ
SEKTÁŘSTVÍ
Mgr. Marie Sedláčková
CHCI POMÁHAT BEZ ROZDÍLU ANEB
JAK NA SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY,
CZ.1.07/3.2.13/01.0036
NÁBOŽENSKÉ
SEKTÁŘSTVÍ
Mgr. Marie Sedláčková
CHCI POMÁHAT BEZ ROZDÍLU ANEB
JAK NA SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY,
CZ.1.07/3.2.13/01.0036
1
OBSAH
1 Úvod do problematiky „náboženského sektářství“
4
2 Pojem sekta, kult, nová náboženská hnutí, církev
6
2.1
Etymologie slova „sekta“
6
2.2
Definování pojmu „sekta“ z hlediska religionistiky 7
2.3
Definování pojmu „sekta“ z hlediska sociologie
7
2.4
Definování pojmu „sekta“ z hlediska psychologie 9
2.5
Definování pojmu „nová náboženská hnutí“
10
2.6
Typologie a taxonomie nových náboženských
hnutí (NNH)
11
3 Znaky sekty
13
4 Přístupy k novým náboženským hnutím
18
4.1
Akademický přístup
18
4.2
Apologetický (obranný) přístup
18
4.3
Antikultovní a kontrakultovní hnutí (přístup)
18
4.3.1 Historie antikultovního a kontrakultovního hnutí 18
4.4
Terminoligie: kult, sekta, brainwashing
20
5 Aktivity, přístupy v České republice
23
5.1
Společnost pro studium sekt a nových
náboženských směrů (SSSNNS)
23
6 Co dělat, když zjistíme, že je náš blízký člověk v „sektě“?
24
6.1
Podobnosti, paralely členství v sektě
a závislosti na omamných látkách
24
6.2
Poradenství v oblasti „náboženského sektářství“ 26
6.2.1 5 typů klientů poradenství
26
6.2.2 Cíle poradenství
27
6.2.3 Metoda poradenství
27
6.2.4 Poradce – klient „příbuzný“
28
6.3
Poradce – klient „odpadlík“
29
6.3.1 Co mohu udělat jako laik?
32
7 Hromadné sebevraždy u sekt ve 20. století
34
7.1
Svatyně lidu
34
7.2
Davidovská větev adventistů sedmého dne
36
7.3
Řád Chrámu slunce
38
7.4
Shrnutí
40
8 Náboženská společnost Svědkové Jehovovi
42
9 Scientologická církev
46
9.1
Inspirační zdroje scientologie
47
9.2
Symboly Scientologické církve
50
2
9.3
Sociální, charitativní, humanistické
a obchodní aktivity Scientologické církve
50
10 Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (Mormonismus) 53
11 Hnutí Hare Kršna
55
12 Satanismus
58
12.1 Typologie satanismu:
59
12.1.1 „Náboženský satanismus“ - antináboženství
59
12.1.2 „Mravní satanismus“ - satanismus jako antimorálka 60
12.1.3 „Kulturní satanismus“ - satanismus jako antikultura 61
12.2 Satanismus
63
13 Imanuelité
64
14 Poetrie
68
15 Církev sjednocení (Moonova církev)
69
15.1 Cíl, smysl
69
15.2 Božský Princip (Moonova kniha)
69
15.3 Pravidla, názory, v co věří
71
15.4 Zajímavosti
72
15.5 Šíření
73
15.6 Budoucnost
73
16 Víra Bahá‘í
75
17 Osho
78
18 Postavení náboženských společností v České republice
80
19 Přehled o datu registrace církví a náboženských
společností a svazů církví a náboženských společností
82
19.1 Církve a náboženské společností registrované
podle zákona č. 308/1991 Sb.
82
19.2 Církve a náboženské společností registrované
podle zákona č. 3/2002 Sb.
83
19.3 Svazy církví a náboženských společností
registrované podle zákona č. 3/2002 Sb.
83
19.4 Podané návrhy na registraci církve a náboženské
společnosti a svazu církví náboženských společností 83
19.5 Církve a náboženské společností, které nebyly
registrované podle zákona č. 3/2002 Sb.
84
20 Použité zdroje
86
3
1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY
„NÁBOŽENSKÉHO SEKTÁŘSTVÍ“
Účelem tohoto kurzu je seznámit účastníky s méně známými náboženskými skupinami, s nimiž se mohou setkat na území České
republiky. Kromě tradičních náboženských společností se u nás vyskytuje i množství společností, které jsou v naší kulturní oblasti
vnímány jako netradiční, alternativní či nové. Rozdíl mezi „kvalitní
a nekvalitní náboženskou společností, hnutím či církví“ lze obecně
definovat na základě mnoha znaků a působení náboženské společnosti na člověka. „Kvalitní náboženská společnost“ své následovníky, stoupence vede dál k rozšíření obzorů, k přijímání podnětů
z vnějšku, k promýšlení souvislostí, sebereflexi, k dospělé a odpovědné víře. „Nekvalitní náboženská společnost, sekta“ má naopak
zájem na tom, aby její členové zůstali „dětmi“, a to jak ve smyslu
duševní, tak duchovní zralosti, neboť dětská mentalita je pro ni
z hlediska ovládání nejvýhodnější. Dále je třeba vzít v úvahu,
že každá náboženská společnost nese na začátku svého působení
rysy, pro něž může být považována za sektu. Její skutečná kvalita
se projeví až tehdy, kdy dané společenství již není tak zcela nové
a kdy je již možno poznat, zda se vyvíjí zdravě, či nikoli.
Veřejnost a politiky v posledních staletí znepokojuje jev „náboženského sektářství“. V poslední době je často vedena diskuse v souvislosti se zákonem o postavení církví a náboženských společností
v České republice. Slovo sekta bylo, je a zřejmě i bude používáno
poměrně často. Toto slovo zní pejorativně a většina lidí si pod ním
zřejmě ihned představí něco nebezpečného, něco, čemu je třeba
se bránit, nebo ještě lépe úplně vyhnout. Tragické případy vražedného a sebevražedného násilí, např. sarinový útok sekty Óm šinrikjó v tokijském metru, sebevražda členů sekty na ranči Apokalypsa
v Texasu atd., jsou zneužívány proti všem atypickým, novým směrům a hnutím. Je tomu ale skutečně tak? Opravdu se lidé musí bát,
jakmile je toto slovo vyřčeno? Problémem je, že málokdo z nás ví,
co pojem sekta značí, jak jej používat, zkrátka tomuto slovu patřičně nerozumíme.
Nelze přehlédnout, že bulvární senzacechtivé publikace, doplněné
dezinformacemi z médií, mají mnohdy silnější vliv na formování postojů a názorů lidí o náboženské scéně než kvalitní odborná literatura. Tyto postoje k novým náboženským hnutím obecně pak vykazují
jistou dávku intolerance a xenofobie ke všem novým náboženským
hnutím, i některým velkým světovým náboženstvím.
Našim cílem bude, podívat se blíže na tento pojem a to nejen
z hlediska etymologického, ale především z hlediska akademického,
tedy z pohledu religionistiky, sociologie a psychologie náboženství,
popřípadě teologie. Budeme se zabývat znaky, charakteristický-
4
mi projevy sekt, jejichž pomocí je pak možno danou náboženskou
společnost individuálně posuzovat, přístupy k náboženskému sektářství (např. antikultovní a kontrakultovní hnutí), typologií nových
náboženských hnutí apod. Připomeneme si destruktivní sekty, kulty
či skupiny, které na sebe upoutaly pozornost svým destruktivním
chováním a hromadnými sebevraždami. Seznámíme se s právním
postavením církví a náboženských společností v České republice.
Druhá polovina kurzu je pak věnována skupinám, které nejsou příliš
známé a tradiční a které, někdy právem, čelí podezření z toho,
že jsou sektami.
Teoretické seznámení s „fenoménem náboženského sektářství“
a novými náboženskými hnutími bude doplněno o praktickou část
(DVD, práce s věroučnými texty vybraných náboženských skupin,
didaktické testy apod.)
5
2 POJEM SEKTA, KULT,
NOVÁ NÁBOŽENSKÁ HNUTÍ,
CÍRKEV
2.1 ETYMOLOGIE SLOVA „SEKTA“
Slovo sekta pochází z latinského secta, které bývá odvozováno od:
seco, secare = odřezávat, sekat (vychází z předpokladu
původní jednoty)
sequor, sequi = následovat učitele, kroužky žáků kolem učitele
= „následovnictvo“
Do evropských jazyků proniklo z latinského překladu Bible (Vulgáta,
4. století), kde v Novém zákoně je několikrát uvedeno jako překlad
původního řeckého hairesis, ve významu výběrová skupina, náboženská nebo filozofická škola, strana, názor1.
Vývoj významu slova sekta v evropských jazycích vedl k tomu, že se
ustálily dva základní významy:
a) sekta jako výsledek jakékoli náboženské diferenciace, která
se nevyhnula žádnému ze světových náboženství;
b) sekta jako něco nebezpečného, odchylujícího se od norem
většinové společnosti (pejorativní negativní náboj slova sekta).
V diskusích kolem zmíněného označování nových náboženských
hnutí a kolem protisektářských aktivit se postupně ukázalo, že výraz “sekta” není neutrální a pouze popisný. Je to ze sociologického hlediska etiketa. Označení nějaké náboženské skupiny za sektu
je výrazem jejího negativního hodnocení. Kritici nové religiozity
se snaží ospravedlnit užívání tohoto výrazu poukazováním na autoritářský charakter těchto směrů.
Krajní pozici ve významovém spektru pojmu “sekta” tvoří takzvané
destruktivní kulty. Jsou to náboženské společnosti, o nichž se ukáže, že reálně ohrozily bezpečí svých členů a jiných lidí. Jde o prokazatelné omezování lidské svobody, ponižování lidské důstojnosti,
rozkladné působení na rodiny a podobná základní lidská společenství, škodlivý vliv na tělesné a duševní zdraví až po individuální
nebo hromadné vraždy a sebevraždy.
1) I.O.Štampach. Náboženství v dialogu. Kritická studie na pomezí religionistiky
a teologie. Praha: Portál, 1998. s. 208.
6
S používáním termínu sekta musíme být velmi obezřetní. Zmatek,
nepřesnost, nejednoznačnost a nedostatečnost v definování pojmu
sekta znamená, že netradiční a atypické náboženské společnosti,
jež by mohly být i přínosem, jsou vyřazovány a ohrožovány tím,
že se jim samovolně a nespravedlivě připisuje nebezpečný charakter. Je tedy třeba užívat termínu sekta s maximální opatrností.
2.2 DEFINOVÁNÍ POJMU „SEKTA“
Z HLEDISKA RELIGIONISTIKY
Religionisté se tomuto nejednoznačnému termínu raději vyhýbají
a nahrazují ho neutrálními termíny bez emočního náboje např.:
Pro nedávno odštěpenou nebo nově vzniklou náboženskou
skupinu můžeme použít termíny nové náboženské hnutí, nová
religiozita.
K označení nekřesťanské či výrazně „jinak křesťanské“ skupiny v křesťanském prostředí můžeme použít termín alternativní náboženství/religiozita, alternativní náboženské hnutí.
Pro skupinu která nese některé znaky jako uzavřenost,
autoritářství, fanatismus, selekce informací atd. můžeme
použít termín autoritářská/uzavřená náboženská skupina/
společnost/organizace/církev.
Chceme-li nějakou skupinu označit za nebezpečnou,
použijeme termínů destruktivní/nebezpečná náboženská
skupina/společnost/organizace, popř. destruktivní kult.
2.3 DEFINOVÁNÍ POJMU „SEKTA“
Z HLEDISKA SOCIOLOGIE
V minulém století vytvořil významný německý sociolog Max Weber hypotézu „protikladnost ideálních typů: církev – sekta“. Ta se
posléze stala velmi aktuálním tématem, kterým se dnes zabývá sociologie náboženství. Sociologové si všímají použití slova „sekta“
zejména v souvislosti se vztahem k většinové společnosti (sociokulturní prostředí).
Církev
je charakterizována kladným vztahem ke společnosti, jejím
institucím a hodnotám;
církev je společenství s pevnou strukturou a příslušnost je
obvykle získána pouhým narozením
7
Sekta
je charakterizována protestním postojem vůči stávajícímu
duchovnímu životu většinové společnosti
sekta má obvykle utajované struktury, nauku a příslušnost
se získává tzv. konverzí = obrácením (změna náboženského
prožívání, víry)
Definování pojmu sekta podle sociologa Thomase O‘ Dea
Církev
Podle tradiční terminologie je církev křesťanská náboženská společnost, a to i tehdy, když to o sobě přímo v názvu neříká (např.
Jednota bratrská, Křesťanské sbory atd.).
členství je dáno narozením
formalizace v oblasti dogmatu a hierarchie
tendence k dohodě a kompromisu s většinovou společností,
jejími hodnotami a institucemi
Sekta
separativismus od okolní společnosti, odmítnutí nebo odpor
ke světu a jeho hodnotám a institucím
exkluzivita jak v postojích, tak v sociálních strukturách
vědomá zkušenost konverze je považována za nezbytný
předpoklad členství
Sociolog náboženství William Sims Bainbridge se zabývá ve své
knize „Sociologie náboženských hnutí“ rozdílem náboženství
typu církev a sekta. Hlavním kritériem je vztah ke společnosti.
Církev
konvenční náboženská skupina
Sekta
deviantní náboženská skupina s tradičními představami
a praktikami
Kult
deviantní náboženská skupina s novými představami a praktikami
Vymezení pojmu kult podle Roberta S. Ellwodda a Haryho B.
Pertina
1. Skupina, která dává v oblastech náboženského života zřetelnou
alternativu vůči dominantním vzorcům společnosti
8
2. Skupina s prvky silného charismatického vůdcovství, což
v těchto případech znamená soustředěnost kolem jedné osoby, jež je a) zakladatelem, b) nositelem zvláštního zjevení
nebo zasvěcení, c) kvalifikovaná vyučovat nebo předávat
zvláštní duchovní techniky, d) oprávněna přijímat nové členy,
e) objektem kultu, v němž se symbolicky zpřítomňuje
3. Kult míří na silné individualistické prožitky a na osobní
potřeby členů, přičemž posiluje pocit odlišnosti a nastoluje
novou vnitřní identitu
4. Kult udržuje zřetelnou hranici mezi sebou a svým okolím.
2.4 DEFINOVÁNÍ POJMU „SEKTA“
Z HLEDISKA PSYCHOLOGIE
Zásluhu na zkoumání vývoje lidské religiozity má mnoho významných
psychologů. Za zmínku stojí především Sigmund Freud (1856 – 1939)
a jeho práce na téma „psychosexuální vývoj jedince“, Erik H. Erikson
(1902 – 1995) – „Dětství a společnost“, Jean Piaget (1896 – 1980) zabývající se tématem „kognitivní vývoj jedince“ či Lawrenc Kohlberg
(1927 – 1987) a jeho teorie o „mravním vývoji člověka“. Z těchto výše
zmíněných psychologů a jejich teorií a praxe vychází psycholog James
W. Fowler (* 1940) a formuluje teorii tzv. „6 stupňů víry“. Zdůrazňuje,
že vývoj religiozity probíhá vždy v kontextu biologického, kognitivního,
emocionálního a morálního vývoje člověka.
1. stupeň:
„intuitivně projektivní víra“ – fantazijní fáze, v níž dítě (3 – 7 let)
může být silně a trvale ovlivněno příklady, postoji, činy a příběhy
primárního okruhu dospělých.
2. stupeň:
„mýticko-literární víra“ - typická pro školní děti, kdy dítě doslovně
přebírá příběhy a přesvědčení, které však není schopno reflektovat.
3. stupeň:
„synteticky konvenční víra“ – je schopnost vidět sebe očima druhého. Tento stupeň je typický pro období pubescence, které je charakterizováno hledáním vlastní identity, postavení, role ve společnosti, rozšiřování vazeb za hranice rodiny.
4. stupeň:
„individuálně reflexivní víra“ – typická pro adolescenci. Vyžaduje kritickou reflexi dosavadních zkušeností, postojů. Reflexe vlastní identity je, že si člověk připustí konflikt mezi externí autoritou
a nově vznikající a vyvíjející se zvnitřněnou autoritou. Vývoj vlastního já a jeho kritická reflexe.
9
5. stupeň:
„spojující víra“ - vyskytuje se v období středního věku a jedinec je
schopen vidět z různých stanovisek současně. Je otevřen dialogu.
6. stupeň:
„univerzální víra“ – tento stupeň se vyskytuje jen velmi zřídka.
Lidé, kteří se ocitnou na tomto stupni víry, jsou často nepochopeni
většinovou společností. Bývá dosažen především lidmi, kteří překračují lidská měřítka normality. „Žijí tak, jako by království Boží
bylo mezi námi již skutečností“.2
Znalost zákonitostí duchovního vývoje člověka umožňuje poradcům, terapeutům v oblasti „náboženského sektářství“ rozpoznat,
že náboženské skupiny jsou ideálním prostředím pro rozvinutí víry
na určitém vývojovém stupni. Pokud daná náboženská skupina užívá nástroje k vytváření a udržování závislosti, je možné ji označit
za náboženskou skupinu se „sektářskými znaky“, jež podporuje
u jedince „nezdravou a nezralou víru“.
Psychologie definuje pojem „sekta“ z hlediska působení náboženské skupiny na osobnost člověka, jeho vývoj.
Všímá si:
role vůdce v náboženské společnosti
jak probíhá tzv. konverze = obrácení
„reformy myšlení“, která je docílena psychickou manipulací a vede ke změně osobnosti (změna smýšlení, názorů,
životního stylu atd.)
psychické stavy po vyloučení ze „sekty“ nebo dobrovolném
odchodu (úzkosti, obsedantní chování, syndrom falešných vzpomínek atd.)
2.5 DEFINOVÁNÍ POJMU
„NOVÁ NÁBOŽENSKÁ HNUTÍ“
Dnes dává většina akademiků (religionistů, sociologů, psychologů...) přednost neutrálnímu pojmu „nová náboženská hnutí“.
náboženské společenství, které se pokouší přenést do dané
společnosti nějakou novou duchovní cestu;
obvykle vyjadřuje svou naukou, náboženskou praxí
a způsobem života protest proti náboženství či materialismu
většinové společnosti
2) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek,
2005. s. 98 – 103
10
2.6 TYPOLOGIE A TAXONOMIE
NOVÝCH NÁBOŽENSKÝCH HNUTÍ (NNH)
Typologie podle vztahu ke světu od R. Wallise (autor je sociolog
náboženství)
Rozdíl je v postoji ke světu a k většinové společnosti. Hnutí buď
zcela přijímá a potvrzuje hodnoty většinové společnosti (peníze,
zdraví atd.) a nabízej duchovní prostředky sloužící k jejich realizaci. Hnutí obývající svět – přijímají svět takový jaký je. Hnutí odmítající svět – tento svět brání realizování duchovních hodnot.
1. NNH odmítající svět – např. Hnutí Hare Krišna, Církev sjednocení
Zásadní kritika dosavadních náboženských tradic
Dělení světa do dvou oblastí – dobro x zlo
Významné postavení vůdce, proroka, guru
Tlak na přerušení kontaktu se špatným světem
Častý asketismus
Význam znovuzrození a získání nové identity
2. NNH potvrzující svět – např. Transcendeltání meditace, Scientologická církev
Vychází z předpokladu, že člověk je ve své podstatě dobrý
a tudíž je třeba rozvíjet jeho kladné vlastnosti
Důraz na speciální techniky, které to umožňují
Zřetelně individualistická orientace
Zdůraznění: zdraví, spokojenosti, rodinné harmonie, dobří
přátelé atd.
Většinou jde o nekřesťanská náboženství
3. NNH obývající svět – např. charismatické a letniční sbory
Postoj ke světu je indiferentní
Kritika není vedena proti světu jako celku, ale spíše proti
tradičním církevním institucím
Důraz na individuální prožitek a zároveň na kolektivní
bohoslužbu
Typologie NNH podle P. Remeše (autor je lékař)
1. NNH vycházející z okultismu a magie (satanismus)
2. NNH vycházející z náboženství Východu (Hnutí Hare Krišna,
jóga, Osho)
11
3. NNH vycházející z psychoterapeutických koncepcí (Scientologická církev)
4.
a)
b)
c)
NNH vycházející z křesťanství, které se dále dělí na:
mající křesťanské pozadí (Mormoni, Církev sjednocení)
jsou sice nekřesťanské, ale biblické (Svědkové Jehovovi)
zcela křesťanské (charismatické a letniční sbory)
Typologie NNH podle I.O.Štampacha (autor je religionista)3
1. Křesťanská NNH (letniční sbory, Adventisté sedmého dne)
2. NNH na pomezí křesťanství (Mormoni, Svědkové Jehovovi)
3. NNH vycházející ze západního esoterismu (satanismus, New Age)
4. NNH orientálního původu (Hnutí Hare Krišna, Baháí, Transcendentální meditace)
Typologie NNH podle D. Lužného (autor je religionista)4
1. NNH vycházející z křesťanství (Adventisté sedmého dne,
Svědkové Jehovovi)
2. NNH vycházející z judaismu (litevská komunita založená rabínem Josephem Isaacem Schneersonem, který se považoval
za mesiáše)
3. NNH vycházející z islámu (Víra Baháí)
4. NNH vycházející z hinduismu (Hnutí Hare Krišna)
5. NNH vycházející z buddhismu
Angažovaný buddhismus)
(Teozofická
společnost,
6. NNH vycházející z okultismu, esoterismu (Satanismus, New Age)
7. Nábožensko – psychoterapeutická hnutí (Scientologická
církev)
3) I.O.Štampach. Náboženství v dialogu. Kritická studie na pomezí religionistiky
a teologie. Praha: Portál, 1998. s. 173.
4) Lužný, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova Univerzita, 1997. s. 56.
12
3 ZNAKY SEKTY
Problematické jevy u některých nových náboženských hnutí („sekt“)
vznikají především ve vzájemném vztahu s většinovou společností.
Základní znaky jsou:
Autoritářství (zneužívání charismatické autority)
Fundamentalismus jako autoritářské pojetí doktríny
Uzavřenost fyzická nebo ideová
Selekce informací, utajování struktur a nauk
Příčinou nápadné absence svobody bývá nevídaně silná autorita.
Výroky zakladatele, vůdce, mesiáše jsou považovány za závazné
a nezpochybnitelné a těmto lidem jsou přisuzovány božské atributy. Vůdcové nejsou autoritami pouze v určitých otázkách nebo
do určité míry tak, aby byl ještě ponechán prostor pro individuální rozhodování, ale činí si naopak nárok předepisovat recepty
na všechny oblasti života a nepřipustit alternativy.
Koncentrace moci v rukou vedení takové náboženské skupiny je také
důvodem, proč její literatura bývá šířena z jednoho centra a proč
nebývají obvyklé žádné spontánní lokální aktivity. Poslušnost autoritám nebývá ovšem přijímána jako omezení, ale spíše jako úleva.
Tato poslušnost totiž odnímá břemeno rozhodování a odpovědnosti
za nesprávná rozhodnutí.
Odpovědnost za běžného člena nese silný vůdce. Autorita je z náboženských důvodů nezpochybnitelná a cesta poslušnosti se může
stát lákavým únikem od povinností dospělosti.5
Jednoduchými „pravdami“ a zpravidla jediným receptem
na všechny otázky autorita snadno vyplní pocit prázdnoty, který
může být zvláště v konzumní společnosti a zvláště v určitých životních periodách a situacích pociťován velmi palčivě. Snadnými
řešeními nasytí jeho duchovní hlad a uspokojí jeho (třeba dosud
nepřiznanou) touhu po odpovědi na existenciální otázky. Umožní
mu smysluplné využití času ve službě pro společenství, organizaci, dá jasný životní program, který se kryje s ideály společenství,
a prosvětlí budoucnost.
Základní prvky víry mohou být v sektě fixovány v extatických
či hypnotických stavech. Je pochopitelné, že „pravdy“, které členové přijali tímto způsobem, jsou zvnějšku jen velmi těžko zpochybnitelné. Na straně člena sekty vždy stojí argument jejich vlastního
prožitku či „svobodného a nezávislého“ objevu. Není snadné v těchto případech vysvětlit, že do takových „pravd“ může být člověk docela snadno vmanipulován. Podobně mohou sloužit i změněné stavy
5) Štampach, I.O. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, 1998. s 165.
13
vědomí, způsobené např. meditací, společným zpěvem, hlubokým
dýcháním, rytmickou hudbou apod.
Druhou stranou této mince bývá podceňování rozumu. Zkušenosti,
pocity a zážitky jsou předrozumem upřednostňovány. Bývá snižována hodnota poznání a nezřídka se opovrhuje vzděláním.
Vyloučeno je jakékoli kritické posouzení autoritativní „pravdy“. Pokud se v „pravdě“ ukáží mezery, neosvědčí se či pokud se nesplní
její předpoklady a předpovědi, vina za to neleží nikdy na straně
„pravdy“, ale na straně jejích příjemců, kteří ji údajně nesprávně
pochopili.
Silná autorita na druhou stranu umožní členu sekty zažívat pocit
moci a důležitosti. Bývá pro něho lákavé příslušet k organizaci, která dříve či později bude vládnout nad tímto světem a která si už
nyní činí nárok na vlastnictví klíče k řešení všech jeho problémů.
Jemný, nenápadný a většinou nepsaný tlak ze strany skupiny zajistí
poslušnost daleko snadněji než jakékoli kázeňské prostředky. Alternativou absolutní poslušnosti je totiž pouze opuštění skupiny.
Opustit takovou skupinu je ovšem většinou téměř nemožné, takže
je možno mluvit o určitém typu silné závislosti. Jedním z nejdůležitějších důvodů této závislosti jsou emoce. Již při získání pro
skupinu hrály city pravděpodobně rozhodující úlohu - adept byl
obklopen lidmi, kteří ho oceňovali, dávali mu najevo svou lásku,
přesvědčili ho o bezproblémovosti vztahů mezi sebou a vzbudili
v něm touhu mezi ně patřit. Pokud toto tzv. bombardování láskou
probíhalo v dostatečné intenzitě, nakonec rád přijal za své vše, co
mu splnění této touhy umožnilo. Opustit po tomto procesu skupinu
by pak znamenalo ztrátu této možná nejdůležitější oblasti jeho citového života.6
Výsledky práce člena sekty bývají dávány do přímé souvislosti
s jeho duchovní pokročilostí. Je za ně tedy plně odpovědný. Za jakýkoli neúspěch osobní či kolektivu se člen sekty cítí osobně vinen.
Žije ve stálém vědomí drtivé nedostatečnosti. Pocit viny se stává
účinným hnacím motorem a způsobuje často až neuvěřitelné výkony jednotlivých členů sekty.
Největším zatížením vinou a totální životní prohrou by bylo sektu
opustit.
Na základě přístupu k informacím se v sektách vytváří hierarchie - dosáhnout vyššího stupně v žebříčku skupiny znamená vědět
o skupině více. To vede k utajování informací před veřejností a před
méně pokročilými členy a ke vzniku dvojího druhu literatury - pro
vnější propagaci a pro vnitřní potřebu. Utajeny bývají ty informace, které by pro ně mohly být zatím nestravitelné (o okolnostech
6) Büchnerová, B. Co máme vědět o sektách. Praha: Amulet, 1999. s. 70 - 71.
14
založení skupiny, osobnosti vůdce apod.) nebo pro něž se zatím nemohli dostatečně osvědčit či skupině zavázat (politické cíle, hospodaření apod.).
Sekty cílevědomě a trpělivě budují ve svých členech představu nebezpečného nepřítele (může jím být např. vláda, psychiatři, „systém“ tohoto světa, rodina apod.), který sektu neustále pronásleduje a před nímž je nutno mít strach.
Kreslí černobílý obraz světa, v němž se vše dobré nachází v jejich „světě“, vše zlé, zkažené, povrchní, podléhající zkáze ve světě
mimo tuto skupinu. Podobně před příchodem do skupiny bylo vše
zlé nebo alespoň nesprávné (často včetně rodinného života, přátel,
zaměstnání apod.), po příchodu se vše rázem ocitlo v jásavém světle. Překročit tedy tuto hranici mezi „my“ a „oni“ či dobrem a zlem
a opustit takovouto skupinu je totéž jako vydat se do nepřátelského
světa, jehož případná skutečná nebezpečnost byla černobílou propagandou mnohonásobně zveličena.
S černobílým obrazem světa souvisí i výlučnost (exkluzivita). Tyto
společnosti vzbuzují ve svých členech pocit výjimečnosti a nadřazenosti, která může být dána buď zvláštním a jedinečným poznáním,
jehož se jim údajně dostalo, nebo posláním, k němuž byli vyvoleni.
Většinou sekta zahrnuje do svého výkladu světa i periodizaci dějin.
V takovém případě se obvykle ocitáme právě v poslední nebo jinak
vrcholné etapě. Není tedy třeba připomínat, že tyto pocity výlučnosti dodávají následovníkům takových skupin sebevědomí a posilují jejich postavení ve společnosti.
Pocit výlučnosti musí být nasycován poukazem na odlišnosti od víry
či náboženské praxe jiných náboženských společností. Tyto odlišnosti je pro pocit výlučnosti třeba zdůraznit a lpět na údajně jediném správném výkladu světa nebo literárních pramenů, z nichž
skupina čerpá.
Tak je na jedné straně velmi posilován fundamentalismus a přímočarý přístup ke všem problémům, na druhé straně je zcela znemožněn dialog s jakýmkoli jiným příbuzným společenstvím. S fundamentalismem je úzce spjat tzv. literarismus = doslovné chápání
věroučných pramenů, textů (nekritické pojímání textů).
Fundamentalismus vede nutně k tuhému legalistickému (zákonickému) způsobu života, který ovládá nejen duchovní praxi
členů sekty, ale i detaily praktického života. V sektě je vše sešněrováno velkým počtem předpisů, určujících oblečení, účes, jídelní
zvyky, denní režim, výběr partnera, sexuální život atd. Není podporováno svobodné sebevyjádření (např. umění), humor ani kreativita.
Doba členství v sektě přinese členu zpravidla velké množství myšlenkových stereotypů, jež není snadné ani po případném odchodu
z této společnosti opustit.
15
V mnoha se určité „základní pravdy“ opakují tak dlouho, až není
dost dobře možné je ani zpochybnit. Sekty také často vedou své
členy k tomu, aby si „vyčistili“ mysl od všeho, čím byla před příchodem do skupiny „zanesena“, a zavrhli tak do té doby používané
„nesprávné“ způsoby myšlení.7
Tyto všechny charakteristiky činí ze sekty uzavřenou společnost,
která projevuje malý zájem o život vnější společnosti.
Uzavřena je i vůči vnějšímu posuzování a kritice (kritik nemá pro
její členy žádnou autoritu a patří ostatně do vnějšího - nepřátelského - světa) a vůči svobodnému toku informací vůbec.
Za určité vodítko při zjišťování, zda se náš blízký dostal do sekty,
či zda se jedná o nějaké společenství nebo církev, která může být
jen méně známá, lze považovat registr státem schválených církví
a náboženských společností umístěný na webových stránkách ministerstva kultury ČR. Ale ani to, že je náboženská společnost registrována, neznamená, že nemůže skýtat jistá nebezpečí.
Uvedené znaky sekty jistě neprospívají rozvoji lidské osobnosti, nicméně nebezpečné jsou do té míry, do jaké se uplatňují.
Shrnutí
1. fundamentalismus
Nekritické a nekompromisní lpění na doktríně (dogmatech,
věroučných doporučeních, literatuře). Přísné nekompromisní lpění na určitých principech může vést, především
v náboženství k fanatismu.
Odpor k náboženské snášenlivosti a liberalismu. Nárok na absolutní pravdu v duchovní oblasti. Cílem je osvojení si základních pouček a dogmat, která jednoduše odpovídají na složité
otázky.
2. autoritářství
Přerůstání autority v moc.
Autoritativní přístup – role zakladatele, vůdce (často jsou
jim přisuzovány nadpřirozené, mimořádné schopnosti – toto
přisuzování výjimečných kvalit vůdce pomáhá stoupencům
získat pocit jejich vlastní výjimečnosti a jedinečnosti poslání,
patřit do společenství vyvolených).
- bezvýhradná poslušnost, nekritické přijímání postojů, napodobování.
7) Štampach, I.O. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, 1998. s. 166 - 167.
16
3. selekce informací
Utajování organizační struktury, personálních informací,
územní struktury; obousměrná selekce informací i proudění
informací zvenku dovnitř
4. uzavřenost (fyzická, ideová)
Fyzická uzavřenost – společný život a práce v komunitě,
přerušení původních rodinných vztahů. Ideová uzavřenost –
jednostranná komunikace směrem ven, např. šíření své zvěsti.
Vymezené „ostré hranice“. Časté bývá tzv. „strhávání mostů“
= přerušení dosavadních vztahů, pout.
Schopnost vytvářet prostředí bezprostředních vztahů, silné
soudržnosti a bezvýhradné vzájemné podpory. To všechno
může být pro jednotlivce zvláště v určitých životních etapách
nebo po určitých negativních životních zkušenostech přínosné
a integrující jeho osobnost.
5. exkluzivita (výlučnost)
“Jako jediní máme pravdu, jsme vyvolení pro…atd.”. Černobílé
vidění světa: my x oni.
17
4 PŘÍSTUPY K NOVÝM
NÁBOŽENSKÝM HNUTÍM
4.1 AKADEMICKÝ PŘÍSTUP
Tento přístup se prostřednictvím akademického studia snaží porozumět fungování těchto skupin a jejich učení (katedry Religionistiky
na univerzitách, vědecká pracoviště atd.)
4.2 APOLOGETICKÝ (OBRANNÝ) PŘÍSTUP
Tento přístup považuje nová náboženská hnutí za minority, které
jsou obětí pomluv a které potřebují zastání a ochranu (většinou členové nebo organizace s vazbou na konkrétní náboženskou skupinu).
4.3 ANTIKULTOVNÍ A KONTRAKULTOVNÍ
HNUTÍ (PŘÍSTUP)
Jakýkoliv posun a inovace v náboženském životě v sobě nese možnost konfliktu.
Po 2. světové válce se na náboženské scéně vynořuje mnoho nových
náboženských hnutí, což vyvolalo napětí mezi nimi a sociálním prostředím, tedy sekulární společností a „zavedenými“ církvemi. Společnost byla čas od času šokována případy náboženské netolerance
a fanatismu, například případem hromadné sebevraždy 900 členů
Peoples Temple v Guayaně (1978), smrtí stoupenců Davida Koreshe
po útoku speciálních jednotek FBI na ranči Apokalypsa ve státě Texas, sebevraždou členů Řádu Chrámu slunce ve Švýcarsku (1995),
rozptýlením plynu sarin v tokijském metru skupinou Óm Šinrikjó.
Také u nás se vášnivě diskutovalo o nezdravém až nebezpečném
působení náboženské skupiny Jana Ditricha Dvorského, známé jako
„Imanuelité“.
Je přirozené, že se s každým takovýmto případem otvírá diskuse
o nebezpečnosti určitých náboženských skupin a vyvstává potřeba
zabránit jejich destruktivním tendencím.
4.3.1 HISTORIE ANTIKULTOVNÍHO
A KONTRAKULTOVNÍHO HNUTÍ
Jako reakce na výše zmíněné události se začaly v 70. letech formovat organizace, které považují za svůj hlavní úkol přesvědčovat veřejnost o nebezpečnosti nových náboženských hnutí a svou činností
18
se snaží jejich působení omezit. Tento fenomén je označován jako
antikultovní hnutí nebo kontrakultovní hnutí. V rámci antikultovního
a kontrakultovního hnutí existují dva přístupy, tedy přístup náboženský a sekulárně-racionální.
Postupně se z antikultovních a kontrakultovních aktivit jednotlivců
zformovaly velké organizace, např. American Family Foundation,
Citizen Freedom Foundation atd.
Hnutí upozorňují společnost na možná nebezpečí nových náboženských směrů a formulují svůj „léčebný program“, který musí být
dodržen pokud chceme odvrátit katastrofu.
Dále se zaměřím především na argumentaci sekulárně- racionalistickou, protože ta využívá ke své legitimitě jazyka vědy a ideologické koncepty naší kultury. V sekulárně- racionalistické kritice se
nejvíce angažují lékaři, psychiatři, psychologové a novináři. Operují
především s pojmy sekta či kult, brainwashing atd.8
Rozlišujeme dva přístupy:
a) nábožensky motivované kontrakultovní hnutí
Spatřuje v existenci nových náboženských hnutí projevy vlivu Satana a upozorňuje na značné odlišnosti od většinového
křesťanství, které má nezpochybnitelnou tradici v euroamerickém prostředí. Jedná se tedy o aktivní vystupování
náboženské skupiny proti novým, netradičním, minoritním
náboženským skupinám. Předmětem kritiky jsou „heretická“
učení těchto náboženských společností.
b) sekulárně motivované antikultovní hnutí
Tyto aktivity (hnutí) bez vybírání (náboženské motivace)
postihují a analyzují nebezpečné prvky náboženských skupin
např. psychologickou manipulaci a traumata, která v členech
nových náboženských hnutí vzbuzují mentální patologii,
porušování některých principů většinové společnosti, jako je
individuální svoboda.9
Antisektářské (či podle amerického úzu “antikultovní”) aktivity a jejich radikální “kontrakultovní” podoba mají různé konkrétní formy.
Jednou jejich podobou je osvěta v podobě přednášek pro veřejnost
i příležitostných přednášek na školách, vystupování antikultistů
v rozhlase a televizi, jakož i publikační aktivita (deníky, časopisy,
specializovaná periodika). Druhou oblastí je individuální poradenství označované někdy jako preventivní nebo výstupové poradenství.
Radikální podobou pomoci k opuštění sekt je tzv. deprogramování,
8) Hassan, S. Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. Brno: Nakladatelství Tomáše
Janečka, 1994. s. 154.
9) Bromley, D. – Shupe, A. Anti-cultism in the United States: Origins Ideology and
Organizational Development. Social Compass 2, 1995. s. 222.
19
tedy intenzivní práce několika odborníků s izolovaným jedincem
na objednávku např. jeho příbuzných.10
Pozorováním antikultovní a kontrakultovní scény lze vytipovat dva
motivy osvětového, výchovného a poradenského působení tohoto
druhu. Na prvním místě je jednoznačně mezináboženská konkurence. Některým náboženským vyznáním je cizí ekumenický nebo
mezináboženský dialog. Výslovně ho odmítají nebo ho relativizují.
Spatřují v jiných vyznáních či náboženských směrech spíše nepřátele. Takto se chovají zejména konzervativní římští katolíci, značná
část pravoslavných a evangelikálů. Označit jiné náboženské skupiny
jako sektářské znamená, že jde o nebezpečné autoritářské, ba totalitní skupiny. Tím se omezí jejich veřejný vliv a je dosaženo účelu.
Druhým motivem je celkový odpor proti náboženství. Pragmatickým spojencem se pro ně dnes překvapivě stává radikální scientismus. Otevřená mezináboženská polemika by totiž nebyla přesvědčivá. Proto se na nauky a praxi jiných vyznání (vlastní vyznání
je pak vyjmuto) aplikují přísná vědecká kritéria.
4.4 TERMINOLIGIE:
KULT, SEKTA, BRAINWASHING
kult – (lat. původu) = uctívání (určitá forma jednání)
Slovníky a odborná literatura uvádí několik významů slova
„kult“:
postupem času přešlo do významu synonyma pro jednotlivá
vyznání (jednotlivé kulty)
v angličtině když se řekne „cult“ je tím míněn „destructive
cult“ – potom by to znamenalo, že je každé náboženství
destruktivní (destruktivní – psychická a sociální destrukce)
skupina nebo hnutí, které:
a) vykazuje nepřiměřenou oddanost určité osobě, ideji nebo
věci,
b) systematicky v členech navozuje stavy psychologické závislosti,
c) vykazuje velkou míru uzavřenosti (fyzická, ideová uzavřenost),
d) vykořisťuje členy k rozvinutí vůdcovských cílů
Kulty mohou být nejen náboženské, ale i politické, psychoterapeutické či komerční. Politické kulty se kryjí s politickým extremismem, psychoterapeuticko-výchovné kulty mají blízko k náboženstvím, protože často nabízejí dosažení mimořádných zážitků
10) Štampach, I. O. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, 1998. s. 174.
20
a získání mimořádných schopností, komerční kulty využívají ziskuchtivosti jedinců a nabízejí jednoduché zbohatnutí, přičemž se snaží danou osobu okrást. Všechny jsou založeny na psychické manipulaci, a proto je lze považovat za kulty.
Konverze (obrácení, změna víry, náb. prožívání) jako „vymytí
mozku“ – „brainwashing“
Tato metoda se používala původně ve věznicích v Koreji a Číně.
Číňané tuto metodu aplikovali na americké vojáky. Nejprve byli vojáci týráni (fyzicky, psychicky) a pak tuto fázi vystřídalo vlídné, přátelské chování vůči zajatým vojákům. Tyto fáze se střídaly a vojáci
zmatení přijímali postupně „nové myšlení, identitu“.
Tato teorie popisuje konverzi jako proces vymývání mozků. Teorie
brainwashingu je populární mezi autory (zvláště psychology a psychiatry), kteří interpretují nová náboženská hnutí jako nebezpečné
„sekty“ nebo „destruktivní kulty“ zbavující jedince svobodné vůle
a psychicky, fyzicky a materiálně je vykořisťující.
Základními prostředky, které slouží k vymytí mozků nově příchozích
členů náboženské skupiny, jsou podle autorů, kteří tuto teorii zastávají, totální kontrola všech sfér života jedince. Především je pod
kontrolou oblast jeho nejintimnějších záležitostí. Dále fyzická izolace od vnějšího světa, který je líčen jako sféra zla, má za následek
vytváření pocitu jistoty a bezpečí uvnitř skupiny. Proces konverze
je z této perspektivy líčen jako násilný způsob zotročení svobodných jedinců. Je to radikální útok na identitu jedince.
Fáze brainwashingu:
1) nedostatek spánku, vyvolání pocitu viny, strachu a úzkosti …
2) obrat v jednání „sekty“: mírnost, laskavé chování tzv. “lovebombing“ (bombardování láskou)
3) prohlubování znehodnocování původního „já“ a nahrazením
novým „já“ (identitou), přijetí nového pevného obrazu
4) reintegrace ➝ znovuzrození = nová identita
Terapie deprogramování – opětovný návrat „pravé identity
jedince“
Na počátku stála iniciativa zděšených rodičů, neboť mnoho mladých lidí vstupovalo do nových náboženských hnutí. Rodiče se často
snažili různými prostředky dostat své dítě zpět, zpět do „normálního života“. A tak se na scéně objevují vychytralci s myšlenkou
tzv. „deprogramování“. V rámci prevence proti podlehnutí destruktivním skupinám organizují přednášky, publikují a vystupují
11) Hassan, S. Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. Brno: Nakladatelství Tomáše
Janečka, 1994. s. 156.
12) Barrett, D. V. Sekty, kulty a alternativní náboženství. Praha: Ivo Železný, 1998. s. 48.
21
v masových sdělovacích prostředcích. Součástí působení může být
taky terapie. Tedy, jestliže je příslušnost jedince ke skupině založena na mentálním naprogramování, lze jedince deprogramovat.
Praxe deprogramování vyvolává značnou diskusi ohledně její morální a právní vhodnosti.
Člen sekty, např. mladý člověk, na je objednávku rodičů unesen
a držen násilím v izolaci a ovlivňován skupinou „odborníků“, dokud neprohlásí, že se členství v sektě vzdává. Na celé proceduře
se podílí rodina člena kultu, sekty, která požádala odborníky o pomoc.
Američtí odborníci z řad lékařů v 60. a 70. letech postupně prosadili
pasáž o lidech propadlých „novým náboženským hnutím“ do běžné
lékařské diagnostiky jako poruchu společenských vazeb (tento stav
zahrnuje stavy podobné traumatu, stavy odosobnění). Tato diagnóza byla mnohdy důvodem pro hospitalizaci v psychiatrické léčebně,
což znamenalo „institucionalizaci“ kontrakultovních a antikultovních hnutí, jež některá pracují dosud.
Postupně se zvedala vlna odporu k této metodě, která byla na „hraně s platnou legislativou“ a začalo být vedeno mnoho procesů proti
jednotlivcům i celým organizacím. Příkladem může být soudní proces s Tedem Patrickem (významný zakladatel a představitel kontrakultovního hnutí), který za své deprogramovací metody skončil
ve vězení.
22
5 AKTIVITY, PŘÍSTUPY V ČESKÉ
REPUBLICE
5.1 SPOLEČNOST PRO STUDIUM SEKT
A NOVÝCH NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ
(SSSNNS)
V roce 1992 vzniká skupinka „Exodus“, která za cíl svého působení
považovala „osvobození lidí ze sekt“. Zdeněk Vojtíšek tuto skupinu
popisuje jako křesťanskou protisektářskou buňku, které šlo o boj
proti sektám.
Tato skupina se roku 1993 přetransformovala a změnila svůj název
a postoje jako Společnost pro studium sekt a nových náboženských
směrů. Stala se společností na občanské bázi, které spíše než o boj
jde o objektivní, seriózní informace a v rámci své objektivity argumentuje svým vzděláním a akademickými pracovišti.
Předsedou SSSNNS se stal doc. ThDr. Tomáš Novotný, působící na katedře filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity a na katedře
religionistiky Evangelické teologické fakulty UK v Praze. Funkci místopředsedy zastává MUDr. Prokop Remeš, absolvent Katolické teologické fakulty UK, pracující jako psychiatr v Psychiatrické léčebně
v Praze-Bohnicích v oblasti terapie pacientů s látkovými závislostmi.
Již jmenovaný PhDr. Zdeněk Vojtíšek, odborný asistent na katedře
psychosociálních věd Husitské teologické fakulty UK, působí ve funkci
mluvčího Společnosti. Vedle této funkce zastává Zdeněk Vojtíšek také
post šéfredaktora časopisu Dingir. Kromě zmíněné trojice Společnost
dále zahrnuje přibližně kolem patnácti lidí, kteří jsou buďto akademickými pracovníky (jejichž pole odbornosti zasahuje například
do oblasti teologie či religionistiky), včetně ale i dalších zájemců,
kteří pracují mimo akademickou sféru, a kteří se profesně angažují
například jako lékaři, kriminalisté, právníci, žurnalisté apod. Společnost dnes dokumentuje činnost sekt, nových náboženských hnutí
a poskytuje poradenské služby včetně linky důvěry.
Kontakt: Jankovcova 31, Praha 7.
Centrum pro prevenci v oblasti náboženských sekt
Kontakt: tř. 17. listopadu, Olomouc
Poradna o náboženských sektách
Kontakt: Pacovská 350, Praha4 (v budově Husitské teologické fakulty)
Dalším zdrojem informací mohou být katedry religionistiky (Karlova
Univerzita, Masarykova univerzita, Univerzita Pardubice).
23
6 CO DĚLAT, KDYŽ ZJISTÍME,
ŽE JE NÁŠ BLÍZKÝ ČLOVĚK
V „SEKTĚ“?
6.1 PODOBNOSTI, PARALELY
ČLENSTVÍ V SEKTĚ A ZÁVISLOSTI
NA OMAMNÝCH LÁTKÁCH
Existuje málo preventivních opatření, která mohou zabránit konvertování jedince k nějaké náboženské skupině. Za nejsilnější překážku, obranný mechanismus jak se nedostat do „spárů sekty“ jsou
považovány silné sociální, rodinné a kulturní vazby.
Příslušnost k sektě je srovnatelná se závislostí na omamných látkách. Jde o tzv. návykovost, jež oba tyto rizikové způsoby chování
spojuje.
NÁVYKOVÉ PORUCHY
ZÁVISLOST NA SEKTĚ
Opakovaná neschopnost
vzdorovat pobídkám
ke specifickému chování.
Neschopnost vyhnout se aktivitě
doporučované sektou.
Pocit napětí, které se zvyšuje, než
se jedinec začne daným způsobem
chovat.
Stálá úzkost jedince, že nebude
odpovídat požadavkům sekty
a touha vyhovět jí.
Pocit radosti či úlevy, jakmile
se jedinec začne daným způsobem
chovat.
Úleva z nalezení místa v sektě,
pocit naplněnosti v činnosti
pro sektu.
Pocit ztráty kontroly při realizaci
chování.
Ztráta autonomie ve vztahu
k sektě, odstranění svobodné vůle.
Časté starosti spojené s chováním
či s aktivitami spojenými s jeho
realizací.
Zaplavení komportementálního
a sociálního pole aktivitami pro
sektu.
Větší frekvence chování nebo delší
doba, než se předpokládalo.
Postupné zaplavení aktivitami
pro sektu, ve kterých se jedinec
angažuje na stále delší dobu.
Opakované úsilí redukovat,
kontrolovat či zastavit chování.
Neúspěch pokusů jedince uniknout
vlivům sektářské skupiny.
Značná ztráta času, stráveného
přípravou chování, jeho realizací
či užíváním jeho účinků.
Sociální závislost na sektě, zničení
osobního časového prostoru.
24
NÁVYKOVÉ PORUCHY
ZÁVISLOST NA SEKTĚ
Častější opakování chování, mají-li
být naplněny povinnosti pracovní,
domácí či společenské.
Stále častější konflikty mezi
sektářským prostorem a osobním sociálním prostorem na úkor
sektářského.
Zastaveny či redukovány jsou
značné aktivity sociálně pracovní
či odpočinkové z důvodu chování.
Postupné odstraňování sociálních
aktivit, které nejsou v souladu
se sektou a které pro ni nejsou
rentabilní.
Pokračování v chování i přesto,
že si jedinec uvědomuje sociální,
psychologické a fyzické problémy
způsobené tímto chováním.
Odolnost jedince vůči kritice
zvenčí.
Tolerance: potřeba zvýšit intenzitu či frekvenci chování s cílem
dosáhnout žádaného účinku.
Zvýšení fyzické, psychické
a sociální závislosti na sektě.
Potřeba stále silnějšího zapojení.
Neklid či popudlivost, nemůže-li
být chování realizováno.
Popudlivost a opozičnictví v
případě, že sekta kritizuje, nebo
vychází-li taková kritika či odpor
zvenčí.
Dlouhodobá psychologická
závislost i po zrušení vazby k sektě
Neodbytnost poruchových
symptomů po dobu nejméně
jednoho měsíce či objevujících se
opakovaně na delší dobu.
13
Toto výše zmíněné srovnání návykovosti, závislosti na omamných
látkách na jedné straně a návykovosti, závislosti na náboženské
skupině, sektě ukazuje, že se psychologické účinky návyku na sektu
štěpí do dvou skupin:
1) psychologické prvky ovládané vznikem úzkostného jevu
2) sociální prvky odpovídající postupnému přerušování styků
se společností.
13) Abgrall, J-M. Mechanismus sekt. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2000. s. 212 – 214.
25
6.2 PORADENSTVÍ V OBLASTI
„NÁBOŽENSKÉHO SEKTÁŘSTVÍ“
Poradenství v oblasti „náboženského sektářství“ vychází
z různých psychoterapeutických škol, zejména pak z rogersovské
terapie (psychoterapeutický směr založený americkým psychologem Carlem Rogersem (1902 – 1987)) zaměřené na klienta.
Cílem tohoto terapeutického směru je pomoc klientovi, aby sám
nalezl řešení svého problému, porozuměl sám sobě a situaci, v níž
se nachází a přijal odpovědnost za svá rozhodnutí.
Poukazuje na 3 základní složky vztahu poradce ke klientovi:
naslouchání
respekt
opravdovost, autentičnost14
„Poradenský vztah je zaměřený na potřeby klienta. Hlavním zájmem poradce je kvalita vztahu mezi klientem a poradcem“.15
6.2.1 PĚT TYPŮ KLIENTŮ PORADENSTVÍ
1. Zvídavý člověk
žádá informace o určité náboženské skupině a její zhodnocení
poradcem prostřednictvím otázky: „je to sekta?“
důvodem může být například přítomnost člena některé neznámé, netradiční náboženské skupiny v zaměstnání, v domě apod.
2. Skutečný klient – „příbuzný, přítel“ jedince, který je členem
určité náboženské skupiny, již klient považuje za sektu
ptá se poradce: „co mám dělat?“. Snaží se zjistit informace
a dovednosti pro řešení dané situace.
hlavní představou těchto klientů je, jak přinutit blízkého
člověka, aby opustil danou náboženskou skupinu.
3. Skutečný klient – „odpadlík“ (bývalý člen určité náboženské
skupiny)
odchod z náboženské skupiny tomuto klientovi způsobil duchovní, psychické či sociální problémy.
má potřebu zorientování se v dané situaci, ve svém minulém,
současném a budoucím životě. Ptá se: „co se to stalo?“,
„jak mám dál žít?“
14) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005.
s. 154.
15) Oates, W. E. Pastoral Counseling. Philadelphia: The Westminster Press, 1974. s. 10.
26
4. Klient, který je členem určité náboženské skupiny
tento klient nevyhledává poradenství ze své vlastní vůle, ale
většinou na žádost, naléhání svého partnera, rodiče. Životní
styl klienta má neblahý vliv na vzájemné soužití se svými blízkými, kteří nepatří k dané náboženské skupině jako on.
poradenský proces většinou směřuje k doporučení vyhledat
odborníka na rodinné či partnerské poradenství.
5. Klient, který je členem náboženské skupiny „nesektářského“
charakteru (kněz, pastor …)
tito klienti vyhledají odborné poradenství z důvodu znepokojení možným sektářstvím mezi těmi, za něž pociťují duchovní
odpovědnost.
ptá se: „jak sektářství zabránit?“16
6.2.2 CÍLE PORADENSTVÍ
Cílem poradenství pro příbuzné, přátele těch, kdo jsou členy „sektářské náboženské skupiny“ je smíření. Důležitý je dialog, empatie,
porozumění.
Cílem poradenství pro „odpadlíky“ je:
1) pojmenování problému
2) překonání všech potíží, které souvisí s odchodem klienta
z náboženské skupiny
Důležité je nastartovat obnovu nebo tvorbu takových sociálních dovedností, které klientovi umožní zapojení do společnosti. Umět pozitivně zhodnotit život v náboženské skupině a získané zkušenosti
zařadit do svého osobního, duchovního vývoje.17
Poradenství se tedy zaměřuje na růst, rozvoj, zralost a lepší uplatnění klienta, aby se efektivně orientoval ve světě.
6.2.3 METODA PORADENSTVÍ
Základní metodou poradenství je rozhovor. Vztah klient – poradce
vyžaduje přesné rozdělení a vymezení rolí. Klient musí být zainteresován a motivován k vlastní přímé účasti na řešení své situace.
Jako doprovodná metoda vedle rozhovoru se používá metoda zúčastněného pozorování.
16) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005.
s. 149 – 151.
17) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005.
s. 152.
27
Struktura rozhovoru
vzájemné představení
naslouchání klientovi
poradce se dotazuje
zhodnocení situace a nastínění dalšího postupu (podílí se
jak poradce, tak klient)
6.2.4 PORADCE – KLIENT „PŘÍBUZNÝ“
Průběh poradenského sezení
1. fáze: klient formuluje problém a poradce mu naslouchá
a poskytuje mu podporu
2. fáze: poradce přejímá iniciativu a seznamuje klienta
s možnými alternativami řešení
3. fáze: klient hledá řešení
4. fáze: závěrečná část poradenského procesu obsahuje
osvojování a rozvoj dovedností, které klient pro zvolenou
alternativu potřebuje. Vybavení klienta faktickými znalostmi o dané náboženské skupině a prognózou dalšího vývoje
případu.
Klient má zpravidla 3 základní možnosti:
1. „odloučení“
2. „akceptace“
- snaha pochopit životní styl svého příbuzného, blízkého
člověka a respektovat jeho samostatnost.
3. „příprava na návrat“
- tolerance ze strany klienta, ale zároveň jeho aktivní snaha
o to, aby jeho příbuzný svou příslušnost k náboženské skupině
přehodnotil.18
Exkurs č.1:
Muž, 31 let, SŠ, jeho manželka konvertovala do Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, manželé 9 let, 4 děti.
Později se mi žena přiznala, že celé 4 roky chodila dům od domu
s časopisy a jejich poselstvím. Dala děti k někomu na hlídání a šla
do tzv. služby….
Byl jsem čím dál tím víc zmaten. Poté jsem jí nabídl kompromis, že může chodit na shromáždění, ale dům od domu že přes své
18) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005.
s. 175.
28
svědomí nepřenesu. Na to mi řekla, že bude chodit dále dům
od domu, a tak už jsem se neudržel a dal jsem jí čtyři facky.
Uvědomil jsem si, že pokud není ochotná ke kompromisu po dobrém, musím to zkusit po zlém – jiná možnost už mě v té chvíli
nenapadla.
…bylo to maximálně hnusné, děti u toho naštěstí nebyly, nedovedu se s tím sám vyrovnat, že biji vlastní ženu, kterou stále ještě
miluji.“19
Exkurs č.2:
Manželé ve středním věku, dcera 24 let se stala členkou Církve sjednocení. Nečekaně oznámila rodičům, že se bude brzo vdávat v cizí
zemi a za muže, s nímž se doposud osobně nesetkala. V rozhovoru
s rodiči vyznala svou novou náboženskou orientaci.
Reakce rodičů, zvláště otce, byla velmi prudká. Rozhovor skončil
hádkou a odchodem dcery do budovy církve. Další dny strávil otec –
státní úředník v dobrém postavení – zjišťováním možností, jak dceři zabránit vycestovat a v nástupu do letadla, jak docílit uzavření
české mise Církve sjednocení jaké jsou možnosti podání trestního
oznámení na představitele církve, atd.
Otcovo společenské postavení mu po celou dobu, která do odjezdu dcery zbývala, umožnilo být velmi aktivním bojovníkem proti
náboženské skupině své dcery.
První návštěva poradce tak byla pouhou součástí jeho hledání
možností, jak dceři zabránit v odjezdu. Toto jeho úsilí se ovšem
nakonec ukázalo jako marné. Teprve po odletu dcery byli manželé
ochotni při další návštěvě skutečně naslouchat poradci a dospět k
rozumné alternativě, jak s dcerou nadále rozvíjet a udržet vztah.
Tato alternativa přinesla ovoce po asi dvou letech.20
6.3 PORADCE – KLIENT „ODPADLÍK“
Poradce se nejprve zaměřuje na symptomy, které způsobil život v
sektě. Paralelně je však nutné zahájit terapii. Pokud jde o nápadné
patologické prvky, odborníci ve většině případů zjistili, že patologie
existovala už dříve, a že sekta byla pouze jedním ze spouštěcích
faktorů.
Cílem je dovést klienta ke specifikaci jeho problému a pomoci mu
ho překonat.
19) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005.
s. 160.
20) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005.
s. 162 - 163.
29
Klient opustil náboženskou skupinu nebo byl vyloučen z různých
důvodů, přesto následky po opuštění dané skupiny jsou ve většině
případů shodné. Představa, že vše končí odchodem člověka ze sekty, je naivní a nereálná. Potíže mohou přetrvávat v různé intenzitě
různě dlouhou dobu.
Symptomy, potíže po opuštění náboženské skupiny
Pocit odcizení a dezorientace
nejistota, dezorientace ve vztahu k sobě samému i k okolnímu
světu
ztráta smyslu života - vyhoření
ztráta dosavadních přátel – pocit samoty a ztráty
ztráta jasné životní perspektivy a neuchopitelné obavy z budoucnosti
Pasivita a neschopnost samostatného rozhodování
Neschopnost kriticky uvažovat
může vést ke dvěma extrémům:
a) tendence věřit všemu,
b) podezíravost a nedůvěra vůči všemu
Poruchy emočního prožívání
pocity viny, hanby, pocity ohrožení, apatie…
Ztráta spontaneity
člověk se příliš kontroluje, je křečovitý, obává se vlastních
pocitů
Socializační potíže
potíže v sociálním kontaktu vedou k izolaci, pocitu osamělosti
Potřeba víry
stálá touha po transcendenci
Zdravotní potíže
např. žaludeční vředy, hypertenze, podvýživa, celková
vyčerpanost organismu, poruchy spánku apod.
Flešbeky
tj. spontánní návraty psychických stavů, které jedinec prožíval
v době života v sektě.21
21) Vágnerová, M. Psychologie pro pomáhající profese. Variabilita a patologie lidské psychiky.
Praha: Portál, 1999. s. 389 – 391.
30
Exkurs č. 1:
Muž, 40 let, VŠ, před vstupem do náboženské skupiny ve významném vedoucím postavení. Popsal své zážitky po vyloučení z náboženské skupiny tzv. Imanuelitů.
„Rok 1994. V lednu jsem byl ze sekty vyhozen a dobrovolně jsem
odešel od rodiny, která se mě zřekla. Následující samota v jakési
ubytovně, v jedné místnosti 3x3 metry, byla jednou z mnoha hrůz,
kterými jsem ještě musel projít. Dva měsíce na poušti. Celé dny
jsem chodil podél zdi a čekal na zázrak. Snad se nade mnou smilují
a budu se moci vrátit zpátky.
Když už jsem to nemohl vydržet, zkontaktoval jsem se tajně
s jasnovidcem sekty, který mi sdělil, že budu-li mít štěstí, a budu
hodně prosit, zemřu. Vyložil jsem si to po svém a přestal jsem přijímat potravu a pití.
Po pěti dnech jsem začal omdlévat. Vím s určitostí, že bych
tehdy zemřel žízní, kdyby se náhle neozvala manželka se zprávou,
že i ona byla ze sekty vyhozena.
To vše změnilo. Jako ve snách jsem se ihned navrátil do vytouženého domova.
Tam se setkaly dvě psychické i fyzické trosky, které se vzápětí
dohodly, že další život již nemá cenu. Děti jsme ponechali v péči
sekty, stále pevně věříce, že jsou pod tou nejlepší ochranou, a odjeli jsme z domu, nyní již odprodaného, pryč. Jeli jsme někam na jih
potichu zemřít.“
Exkurs č.2:
Muž, 23 let, SŠ, člen křesťanské skupiny Slovo života.
„Když už jsem prostě vůbec nemohl dál a konečně se rozhoupal
k odchodu, měl jsem děsný strach. Strach z toho, že mne přejede auto a já budu věčně trpět v pekle, měl jsem strach koupit si
zmrzlinu nebo jít do kina, protože by to mohlo být hříšné, strach
z nějaké katastrofy, za kterou ponesu vinu, protože jsem odpadlík.
Zlepšilo se to až za několik měsíců. Pak jsem potkal v metru kamaráda, kluka, s nímž jsem se předtím hodně bavil a o kterém jsem si
myslel, že je bráška v Kristu, a ten mě tak odsoudil, že strach a to
všechno začalo nanovo….
Ale teď už je mi to vlastně fuk, já jenom vím, že už to v církvi
nechci prožít znovu…. I kdybych měl jít do pekla.“
22) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005.
s. 184.
23) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005.
s. 188 - 189.
31
6.3.1 CO MOHU UDĚLAT JAKO LAIK?
1. Snažit se udržet se svým blízkým stálý kontakt, dokud je
to možné (most mezi ním, jeho životem v sektě a reálným
světem).
2. Vést dialog: nevyčítejte, ale dávejte jasně najevo své postoje, stanoviska. Ukažte, že máte výhrady vůči náboženské
skupině, a ne proti němu.
3. Vyhledejte si všechny dostupné informace o dotyčné
náboženské skupině.
4. Vyhledejte odborníka (religionista, psycholog …) na oblast
náboženského sektářství.
Důležité, pokud to alespoň trochu jde, je udržet dobré vztahy, aby
se měl takový člověk kam a za kým vrátit.
,,Je paradoxní a někdy i nepříjemné, že rodiče přicházejí na konzultaci s přáním, aby se změnily jejich děti, a odcházejí s návodem,
co změnit na sobě a svém okolí. Nezbývá jim ovšem než připomenout starou pravdu: často se říká, že nejtěžší je sektu opustit, ale
ve skutečnosti je ještě těžší nalézt prostředí, kam z ní lze odejít.“24
Přibližně polovinu lidí, kteří žádají radu, odbornou pomoc tvoří rodiče, jejichž potomek je, dle jejich názoru, členem ,,sekty“. Kladou
si dvě základní otázky: co je to za sektu?, jak dostat dítě ven?
Odpověď na první otázku je v porovnání s tou druhou poměrně jednoduchá, my se však nyní zaměříme právě na tu druhou.
V první řadě se rodiče musí smířit s tím, že rychlé a snadné řešení
neexistuje, a že je třeba někdy změnit sebe, spíše než své děti. Rodiče musí u svých dospělých dětí přijmout jejich právo na vlastní život, který může být i diametrálně odlišný od rodičovských představ.
Užitečné, ba dokonce nutné, je v klidu se zamyslet nad rodinným
prostředím a vztahy mezi členy rodiny, to vše však bez jakýchkoliv
hádek či obviňování. Tento krok může vnést do chaosu okolo odchodu člena rodiny do sekty alespoň nějaké záchytné body, na kterých
lze dále pracovat. Důvodů pro ochod dítěte do sekty je jistě mnoho
– touha po vlastní svobodě, špatné vztahy v rodině, autoritativní
(náboženská) výchova v rodině, partner a mnohé další.
Rodič si musí stanovit reálné cíle, kterých může dosáhnout. Může
však dosáhnout toho, aby jeho dítě prožilo život podle své volby,
aby spolu trávili alespoň část volného času apod. Dalším cílem může
být snaha, aby dítě v budoucnu sektu opustilo, obnovilo vztahy
s okolním světem, a aby epizodu svého života prožitou v sektě vnímalo jako obohacující zkušenost. K oběma cílům vede jedna cesta.
24) Vojtíšek, Z., Změňte nejdřív sebe, Dingir 3 (2), 2000, str. 3-4.
Dostupné z URL:http://www.sekty.cz/www/stranky/poradna/1.pdf
32
Je nutné, aby si rodič zachoval chladnou hlavu a vyhnul se veškeré
agresi – fyzické, slovní i citové. Ačkoli to rodič může vnímat jako
možné či dokonce výchovné řešení, opak je pravdou. Čím větší je
tlak ze strany rodičů, k tím větší dochází destrukci vztahu ve směru
k dítěti i od něj. Pokud dítě žije ve stálém napětí, odkud vyrazí
další útok, bude se ještě pevněji vázat na přátelské prostředí sekty
a bude tím jen potvrzen výklad černobílého světa, v němž jsou
rodiče zlí a brání dítěti v cestě za pravdou.
Také debatovat s dítětem ohledně otázek jeho víry je bezvýsledné,
neboť ,,rodiče nemůžou rozumět mojí víře, když o ní nic nevědí...“.
A tak jediné, co má smysl, je budovat vztah mezi rodičem a dítětem. Nejen jej udržovat, ale i posilovat. Samozřejmostí je alespoň
minimální kontakt – telefonáty nebo pomocí dopisů.
Jak je vidět již z výše zmíněných doporučení, je důležité pracovat
na vztazích a to nejen s dítětem v sektě. Rodič by měl do této
snahy zapojit celou rodinu i přátele. Požádat je o rozvíjení vztahu
s dotyčným a nabídnout mu tak i jiné možnosti trávení (volného)
času. Ideální možnost mají pro tvorbu společných zážitků sourozenci a přátelé. I zde je však možnost odmítnutí vaší snahy.
Vhodným nástrojem na straně rodiny i přátel se mohou stát společné příjemné vzpomínky (např. díky rodinnému albu), které samy
naznačí, že mimo sektu nebylo a není všechno tak beznadějné
a špatné, jak sekta nyní líčí.
Rodič by také měl o náboženskou společnost, které je jejich dítě
členem, projevovat svůj zájem, neodmítat ihned literaturu této
skupiny a možná i přijít na nějakou akci. V každém případě své
dítě vždy nechat mluvit, když se snaží objasnit své názory a přesvědčení.
Na druhou stranu by se ovšem měl naučit ocenit na jednotlivých
příslušnících sekty všechno, co s dobrým svědomím ocenit může
(např. mravní zásady, obětavost, ochotu působit ve prospěch světa apod.) a zároveň nekonfrontačně vyjádřit pochybnost nad tím,
co není možné hodnotit pozitivně. Postojem ,,ano, ale...“ se mu
pravděpodobně podaří rozmlžit ostré hranice mezi záležitostmi
sekty a okolního světa a přivést své dítě alespoň částečně ke kritickému rozvažování, reflexi a k pohledu, který není černobílý.
Užitečné také jistě je kontaktovat lidi, kteří mají s onou sektou zkušenosti (jiní rodiče, bývalí členové) či studovat dostupné prameny
a nabyté znalosti s rozmyslem užívat. Vhodný je také názor na situaci od nezaujatého člověka a odborníka na danou problematiku.
33
7 HROMADNÉ SEBEVRAŽDY
U SEKT VE 20. STOLETÍ
Aktivní sebedestrukce u hromadných sebevražd příslušníků náboženských sekt je závažným jevem, kterému se religionistický přístup nemůže vyhnout.
Mluvíme o tzv. destruktivních kultech, ve kterých je uplatňován
náboženský extremismus. Dochází v nich k destrukci psychické (působení na psychiku může vést ke vzniku duševních chorob), sociální
(zpřetrhání vazeb s lidmi, kteří do sekty nepatří) i materiální (například členové často odvádějí do sekty velké finanční prostředky, někdy rozprodají i svůj majetek a nastěhují se do společných prostor
pro členy a peníze z prodeje jejich majetku plynou sektě).
G. Hole chápe destruktivní kulty (je možné pro ně použít také název „autoritářské sekty“) v užším slova smyslu jako „náboženská
hnutí s vyhroceným autoritativním pojetím a praxí v takové míře,
která není známá u „běžných sekt a náboženských seskupení“.25
7.1 SVATYNĚ LIDU
Svatyně lidu byla první náboženskou společností, která se nechvalně proslavila hromadnou sebevraždou.
Skupinu založil a vedl Jimes Warren Jones (*1931). V dětství to
byl spíše izolovaný chlapec, který neměl mnoho přátel. Náboženské
ideje mu od útlého věku vštěpovala sousedka, která mu částečně
nahrazovala matku. Jones sám sebe popisoval jako někoho, kdo:
„byl vždy sám a kdo byl fanatickým čtenářem“. Na střední škole
si začal vést dobře a rozvinul v sobě neobyčejnou schopnost ústního vyjadřování, kterou později velice zúročil v několikahodinových
proslovech, které vedl ke svým posluchačům.26
V roce 1950 se stal pastorem Sommerset Southside Church v Indianapolis. Stal se tam známým jako charismatický kazatel, který vybojoval práva pro chudé. Přestože se Jones chlubil božským
vnuknutím a byl přesvědčivý kazatel, „jeho skutečné poselství bylo
spíše politické než náboženské, neboť se v první řadě zajímal o rasovou integraci a o to, co nazýval socialismem“. Sliboval svým následovníkům nový způsob života; ale ten byl založen na primitivní
marxistické vizi, spíše než na náboženském zjevení. Ve skutečnosti
napadal Bibli jako agresivní text napomáhající rozkvětu kapitalismu, otroctví a rasové diskriminaci. Stejně tak zahrnul posměchem
25) Hole, G. Fanatismus: sklon k extrému a jeho psychologické kořeny. 1. vyd. Praha: Portál,
1998. s. 75.
26) Lužný, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova Univerzita, 1997. s. 24.
34
koncept „nebeského Boha“, spadající do konvenčního křesťanství,
a tvrdil, že jeho následovníci nemají zapotřebí takového Boha se domáhat, protože přišel on jako „jejich socialistický dělnický Bůh“.27
V roce 1956, když sehnal dostatečné finanční prostředky, založil
v Indianapolis první Peoples Temple (Svatyni lidu). V sektě byl kladen důraz na rasovou rovnost. On a jeho žena Marceline byli první
manželé v Indianapolis, kteří si osvojili černé dítě. Adoptovali celkem sedm dětí, z nichž některé byly černošského, jiné asijského původu. Přestěhoval sídlo své komunity do údolí Redwood v Kalifornii,
kde žil se svými stoupenci v malé komunitě až do roku 1972. Založil
zde ranč pro mentálně postižené chlapce a pečovatelskou službu
(hlídání dětí).28
V roce 1972 se přestěhoval i se svojí sektou do San Franciska. Zde
začal vydávat noviny Peoples Forum a vystupoval ve značně sledovaném třicetiminutovém programu jedné náboženské rozhlasové
stanice. V té době již měl poměrně mnoho oddaných stoupenců,
ale také nepřátel, kteří jej obviňovali ze zpronevěření peněz, takže
začal přemýšlet o opuštění státu Kalifornie.
V roce 1973 získal od guayanské vlády asi 27 000 akrů země, kde
vytvořil o rok později Jonestown – středisko pro své členy a zemědělskou komunitu. V květnu 1977 odešel do Jonestownu s asi osmi
sty stoupenci. V té době na něj ostře útočily sdělovací prostředky
v San Francisku, obviňující ho z extremismu a manipulace se svými
členy.29
Jako příklad je možno uvést, že členové sekty museli odstranit vše,
co sloužilo jejich pocitu individuality. Zřekli se majetku, dětí, chotí
a vlastnění svých těl, vše bylo dáno celku. Jones byl sexuálně zcela bezohledný a měl rád příslušníky obojího pohlaví. Jeho sexuální
chování naznačuje, že používal sex spíše jako cestu k ovládání druhých než jako výraz lásky. Jeho zvrácené sexuální chování šlo ruku
v ruce s jeho elitářským přesvědčením o jeho vlastní nadřazenosti.
Jones také členy sekty despoticky týral a ponižoval. Nebylo pochyb
o tom, že je stižen duševní chorobou. Tento mentální úpadek nepochybně nastal díky konzumaci velkého množství drog, včetně amfetaminů a sedativ, které bral kvůli několika potížím, jak skutečným,
tak vymyšleným. Drogy v něm vyvolaly pocit, že je Bohem, okolo
roku 1974 se za něj začal označovat a říkal: „Přišel jsem jako Bůh
socialista.“ 30
Obyvatelé Jonestownu byli již předem dobře připraveni na svou případnou smrt. Jones jim pořád říkal, že očekává přepadení jejich
osady mnoha nepřáteli a jediným východiskem, pokud by se tak
27)
28)
29)
30)
Lužný, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova Univerzita, 1997. s. 26.
Lužný, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova Univerzita, 1997. s. 26.
Lužný, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova Univerzita, 1997. s. 129 – 130..
Storr, A. Na hliněných nohou. 1998. s. 23 - 24.
35
stalo, by mohla být sebevražda. Ohlásil, že komunita musí existovat
pohromadě, a kdyby to nešlo a museli by se rozdělit, bude lepší,
když všichni společně zemřou.
Na základě zpráv o nacvičování hromadné sebevraždy se zorganizovala skupina, která kontaktovala kongresmana Lea Ryana, který
se již dříve zabýval činností Svatyně lidu.
Ryan spolu s devíti novináři a dvěma spolupracovníky odjeli v listopadu 1978 do Guayany, aby navštívili Jonestown. Návštěva se uskutečnila 17. listopadu. V okamžiku, kdy Ryan a jeho spolupracovníci
narazili na členy hnutí, kteří prohlásili, že chtějí Jonestown opustit,
vznikl ostrý konflikt. Kongresman Ryan, reportér Don Hartus, kameraman Bob Brown, fotograf Greg Robinson a bývalá členka hnutí byli
zabiti a dalších jedenáct členů výpravy bylo zraněno.31
V noci ze 17. na 18. listopadu pak většina osob v Jonestownu zemřela na následky vypití kyanidu, anebo jim byla tato jedovatá látka
naočkována. Ohledaná těla mrtvých a výpovědi těch, kteří přežili,
poukazují na skutečnost, že těch, kdo byli zavražděni, bylo více,
než se předpokládalo. Samotný vůdce sekty Jones nespáchal sebevraždu jako všechny jeho „ovečky“ aplikací kyanidu do těla, ale
střelnou ranou do hlavy. Celkový počet usmrcených čítal 913 lidí,
včetně 260 dětí.32
7.2. DAVIDOVSKÁ VĚTEV ADVENTISTŮ
SEDMÉHO DNE
David Koresh se narodil jako Veron Howell roku 1959 čtrnáctileté dívce. David Koresh byl v dětství spíše osamělý chlapec, který měl jen
pár přátel. Po dobu prvních pěti let jeho života jej vychovávala jeho
babička. V jeho pěti letech si jeho pravá matka našla nového přítele
a vzala si jej k sobě. Ve škole se špatně učil, takže byl přeřazen
do speciální třídy a ostatní se mu posmívali za to, že byl „opožděný
ve vývoji“. Ve čtrnácti letech reprezentoval školu v atletice a získal
úspěch. Reakcí na úspěch bylo, že se stal arogantním. Když mu bylo
19 let, otěhotněla s ním šestnáctiletá dívka, ale odmítla s ním žít,
neboť ho považovala za nezpůsobilého vychovávat dítě. To otřáslo
jeho sebedůvěrou tak silně, že začal trpět výkyvy nálad s chorobnou
prudkostí. Později se přihlásil do Církve Adventistů Sedmého dne,
ze které byl v roce 1981 vyloučen.33
Následovalo období deprese, které bylo vystřídáno stále stoupající
vírou v to, že právě on byl vybrán Bohem. Toto přesvědčení bylo
možná umocněno drogou LSD, kterou začal užívat.34
31) Lužný, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova Univerzita, 1997. s. 129 – 130.
32) Storr, A. Na hliněných nohou. 1998. s. 23 - 24.
33) Storr, A. Na hliněných nohou. Praha: Volvox globator, 1998, s. 32 – 33.
36
Roku 1983 se připojil k Větvi davidovské a začal si postupně budovat
své postavení budoucího vůdce. Odstěhoval stoupence do Waca,
(přesněji na farmu Mt. Carmel u města Waco v americkém Texasu),
ujal se vedení a v roce 1990 si změnil jméno na David Koresh – David
po králi a Koresh po perském vládci Kýriovi. Koresh mělo být zřejmě
také Boží příjmení ve významu smrt nebo ničitel. To už si Koresh
říkal Mesiáš.35
Sektě se podařilo nashromáždit velké finanční prostředky, které byly Koreshem používány na dva hlavní účely: nákup hudební
aparatury k naplnění jeho ambice stát se rockovou hvězdou a nákup zbraní k ochraně jeho sekty proti nepřátelům. Koreshova vize
byla apokalyptická. V dubnu roku 1993 o sobě tvrdil, že je Bohem,
a podepisoval své dopisy Jehova Koresh.36
Koresh přejmenoval své sídlo na ranč Apokalypsa a zavedl tvrdý
režim. Život tam opravdu nebyl snadný. Členové vstávali brzo ráno
a trávili dny stavěním síní a ložnic, plaveckého bazénu, tělocvičny
a podzemního krytu. Večery trávili posloucháním Koreshových výkladů Bible, které se leckdy protáhly až do pozdních hodin. To vše
při stravě, kterou tvořily často jen vločky, pražená kukuřice a ovoce. Mužští a ženští příslušníci, dokonce i ženaté páry, byli od sebe
odloučeni. Členové bývali trestáni tělesnými tresty. Dokonce děti
již od osmi měsíců svého věku měly dostávat za špatné chování
tělesný trest a pohrozil jejich matkám, že se budou pálit v pekle,
odmítnou-li tlouci své děti. David Koresh uplatňoval svou neomezenou vládu i v sexuální oblasti. Zpřetrhal rodinné svazky a nárokoval
si právo mít sexuální styk s jakoukoliv ženou na ranči, včetně dívek
ve věku dvanácti a třinácti let. V roce 1986 si osvojil právo oženit se
se sto čtyřiceti ženami.37
Myšlenka blízkého konce světa a izolovanost skupiny hrála rozhodující roli i v tragédii. David Koresh ve fanatických mnohahodinových
kázáních přesvědčoval své následovníky, že musejí po boku andělů
vybojovat konečnou světovou bitvu s americkou armádou. Na tento
boj se těžce vyzbrojili, farmu opevnili a připravili se i zásobami
potravin. Pro podezření z nezákonného držení zbraní byla komunita
sledována agenty FBI a ATF (Úřad pro alkohol, tabák a střelné zbraně). Při záměru agentů zkontrolovat druh a počet zbraní na ranči
se však strhla přestřelka, při níž byli čtyři z agentů zabiti a 15 bylo
zraněno. Podle víry davidiánů začala apokalypsa. Následovalo
jednapadesátidenní obléhání ranče, provázené nekonečným vyjednáváním, Koreshovými sliby vzdát se a propouštěním několika
členů sekty. Ráno 19. 4. 1993 podniklo FBI na ranč útok s cílem
vypudit obyvatele slzným plynem. Nenarazili na odpor, protože v té
34)
35)
36)
37)
Storr, A. Na hliněných nohou. Praha: Volvox globator, 1998, s. 33.
Ibid. s. 33.
Ibid. s. 34.
Ibid. s. 37.
37
době se davidiáni připravovali na hromadnou sebevraždu zastřelením či upálením. Ranč nakonec lehl popelem.
FBI tvrdí, že členové zapálili budovy sami, ti, kdo přežili, zase říkají, že požár založil útok FBI. Ať už je pravdou cokoli, následky byly
stejné: nahromaděné zbraně a střelivo vybuchly jako ohňostroj. Počet obětí dosáhl 86, včetně 17 dětí. Uniklo jen 9 osob. Dvacet sedm
členů sekty, včetně samotného Koreshe, se zastřelilo.38
7.3 ŘÁD CHRÁMU SLUNCE
Další sektou, která se nechvalně proslavila tím, že ukončila své
fungování hromadnou sebevraždou, byl Řád Chrámu slunce (dále
ŘCHS). V jejím čele stáli Joseph di Mambro a Luc Jouret.
Joseph Di Mambro se narodil 15. srpna 1924 v Pont-Saint-Esprit
ve Francii. Vyučil se klenotníkem. Navštěvoval shromáždění rosenkruciánů a nových templářů. V obou společenstvích vystupoval
v roli psychologa. Předstíral znalosti, které neměl, vykládal o praxi, kterou nemohl prokázat. Později se přestěhoval do Annemasse
a v roce 1974 si zde otevřel informační kancelář „Škola života“.
Jeho klientela, zejména z řad bohatých lidí, se začala rozrůstat.
Di Mambro o sobě tvrdil, že je reinkarnace Osirise, Akhnatona, Mojžíše a jeho následovníci ho viděli jako kosmického mistra.39
Jouret se narodil 18. října 1947 v Kikwitu v Zaire. Vyrůstal jako
ostatní bílí nadřazení černým a už jako student se choval velmi sebevědomě. Na univerzitě patřil ke skupině extrémních levičáků.
V roce 1974 získal lékařský diplom. Nechtěl jít pracovat do nemocnice, to se mu zdálo až příliš všední zaměstnání, a tak se začal
zabývat homeopatií. Byl výstřední, tvrdohlavý, neměl přátele, rád
si hrál na mimořádného.40
Oba dobrodruzi se v osmdesátých letech stali nerozlučnými společníky. Podnikli rozsáhlý nábor a na své esotericko-magické triky
nalákali tolik důvěřivých a naivních zájemců, že se postupně dopracovali ke značnému bohatství.41
Přípravou pro vstup do sekty byly kluby Archédia. Stát se členem
nebylo snadné, adepti museli čekat nejméně tři měsíce jako pozorovatelé, pak se měli možnost rozhodnout, případně jim představenstvo schválilo přestup do řádu.42
Všechny komunity měly společný znak: hojnost sexuálního styku.
V případě členů ŘCHS Di Mambro dokonce určoval, kdo kdy a s kým
bude souložit. Tvrdil totiž, že pro transfer vyvolených po apoka38)
39)
40)
41)
42)
Büchnerová, B. Co máme vědět o sektách. Praha: Amulet, 1999. s. 7 – 11.
Borovička, V. P. Sekty satanských bohů. Praha: Baronet, 1996. s. 136.
Borovička, V. P. Sekty satanských bohů. Praha: Baronet, 1996. s. 134.
Borovička, V. P. Sekty satanských bohů. Praha: Baronet, 1996. s. 76.
Borovička, V. P. Sekty satanských bohů. Praha: Baronet, 1996. s. 87 – 88.
38
lypse do oblasti souhvězdí Sírius, kde je pro ně připraven ráj,
je třeba spousta energie, kterou lze vyrobit jedině souložením.
Naprogramovaný častý sexuální styk byl pro mnohé zajímavý. Joseph Di Mambro tvrdil, že je pověřený výběrem těch, kdo apokalypsu
přežijí a dostanou se rovnýma nohama do ráje.43
Hromadných sebevražd spojených s ŘCHS bylo několik:44
4. října 1994 došlo k požáru v komplexu Morin Heights, v Quebecku
nedaleko Montrealu. Dva členové ŘCHS při požáru zemřeli. Další tři
těla byla nalezena ve skladu, byla probodána noži.
5. 10. 1994 ve Švýcarsku ve vesnici Cheiry shořela budova
rozsáhlé farmy.
Při prohledávání spáleniště nic netušící policie objevila za garáží pompézně vybavenou svatyni. Místnost měla kruhový půdorys,
uprostřed na rudém koberci, v němž byla vytkána zlatá hvězda,
ležely paprskovitě hlavami do středu seskupené mrtvoly členů sekty. Všechny měly přes obličej navlečené černé plastikové pytlíky,
používané na kuchyňský odpad. Bylo jich devatenáct, tři další zemřeli ve vedlejší místnosti. Byli zavražděni víc než stovkou střel.
Při dalším vyšetřování se zjistilo, že dvacet z třiadvaceti obětí vrazi
zastřelili. Ostatní zemřeli po požití jedu.
V prosinci 1995 zmizela v oblasti nedaleko francouzského města Grenoblu skupina 16 lidí. Po rozsáhlém pátrání bylo na náhorní plošině
pohoří Vercros nalezeno všech 16 pohřešovaných. Leželi na mýtině
srovnaní jako podle hodinových ručiček, hlavami do středu kruhu.
Byli mrtví. Mezi nimi byly i tři děti. Všichni byli členy francouzské
odnože ŘCHS. Někteří spáchali kolektivní sebevraždu, ale jiní, jako
v předešlých případech, byli zavražděni výstřely z revolverů. Mrtvoly byly značně ohořelé, vrazi je polili nejspíš benzínem nebo jinou
hořlavinou, aby zahladili stopy po zločinu.
Někteří z těchto mrtvých zanechali zprávy, že jdou navštívit jiný
svět.
K poslednímu případu došlo 23. března 1997. „Hasiči přivolaní
k požáru v domě, patřícímu členu ŘCHS v kanadském městečku
St. Casimir, objevili těla tří Francouzek a dvou Švýcarů, kteří spáchali rituální sebevraždu.“
43) Wessinger, C. How the millennium comes violently: from Jonestown to Heaven´s Gate.
New York: Seven bridges press, 2000. s. 221.
44) Wessinger, C. How the millennium comes violently: from Jonestown to Heaven´s Gate.
New York: Seven bridges press, 2000. s. 219 - 220.
39
7.4 SHRNUTÍ
Přestože všechny výše zmíněné skupiny vycházejí z rozličných základů (Svatyně lidu a Davidovská větev adventistů sedmého dne
vychází z křesťanství, Řád Chrámu slunce lze zařadit k fenoménu
zvanému New Age), mají několik společných znaků.
Dětství jejich vůdců nebylo lehké. Společným znakem je, že měli
v této době málo přátel. Mocí, kterou později získali, si vynahrazovali nedostatek lásky a izolovanost, kterou v dětství trpěli. Všichni
se stali výtečnými řečníky. Dovedli sáhodlouze hovořit i několik hodin a podřídit si tak své posluchače. Okouzleni vlastní mocí začali
sami sebe považovat za Božského proroka nebo za samotného Boha.
Jones a Koresh se nejprve prohlašovali za Bohem povolané, později
za Bohy.
Aby tito vůdcové mohli uplatňovat svoji autoritu, bylo potřeba nějak ohraničit, či jasně vymezit, kdo ke skupině patří a kdo už stojí
vně. Tato uzavřenost skýtá členům pocit, že patří k vyvolené skupině, ovšem potlačuje racionální uvažování.
Snadněji tady tedy dochází k fenoménu tzv. „indukovaného bludu“.
Vůdci, kteří jsou sami psychicky narušeni, mají sklony snáze podlehnout nějakému zhoubnému přesvědčení, nebo dokonce bludu.
Tito vůdci pak svými „bludnými“ myšlenkami a idejemi fascinují
davy. Lidé, kteří s nimi přicházejí do styku, v tomto případě buď žijí
ve společném táboře, nebo poslouchají několikahodinová kázání,
jsou náchylnější k přijetí tohoto bludu.
Ve všech oblastech života lze pozorovat vliv sugescí na vytvoření
našich zájmů a přesvědčení. Právě jejich prostřednictvím se dostává do hry úroveň nevědomých, předvědomých nebo minimálně
polovědomých duševních procesů. Podstata sugestivních pochodů
je v obcházení jasného, vědomým já kontrolovaného rozhodování
a usuzování, a to většinou současně s iluzí, že k výsledku došlo na
základě vlastních vědomých rozhodnutí.
U hromadné sebevraždy jde o „kolektivní regresi“ zpravidla
pod masivním tlakem ze strany vůdce. Pro vysvětlení vlivu sugesce
ve směru fanatických způsobů chování jsou bezpochyby důležité
hromadně sebevražedné fenomény. Zde se psychologický oblouk
klene až ke známému fanatickému postoji sebeobětování, k militantnímu boji „do poslední kapky krve“. Na pozadí takových hnutí
je snáze pochopitelné, podle jakého vzoru se utváří indukované fanatické přesvědčení.
Ale zpět k vůdcům. Dalším společným znakem, který se dá vypozorovat, je shromažďování finančních prostředků od svých příznivců.
Zatímco si mnozí vůdci z nashromážděných peněz žili královsky,
jejich členové žili až asketickým životem.
40
Posledním společným znakem byla „apokalypsa“ a „odchod do vyšších sfér“ či „dosažení ráje“.
Nebezpečí sekt
Nebezpečné sekty potlačují a znevažují nezbytné a životně důležité potřeby člověka.
Deformace osobnosti jedince (závislost na vůdci, organizaci –
omezení osobního rozvoje).
Společenská izolace (přerušení dosavadních vazeb s rodinou,
přáteli a nahrazení zcela novou společností, „rodinou“).
Ohrožení mravní výchovy dětí členů sekty (zanedbávání povinné školní docházky či nenavštěvování školy, brzký sexuální
život a uzavírání sňatků nezletilých).
Stupňování radikalizace sekty vůči vnějšímu světu (zvýší
se deviace – deviantní chování, které je radikálně odlišné
od společensky přijímaných norem chování).
Ohrožení zdraví jedince (extrémní posty, odmítání lékařské
péče, fyzicky namáhavá práce, cvičení).
Ohrožení na životě (psychická manipulace vedoucí k destruktivnímu chování, až k hromadným sebevraždám a vraždám).
43) Wessinger, C. How the millennium comes violently: from Jonestown to Heaven´s Gate.
New York: Seven bridges press, 2000. s. 221.
44) Wessinger, C. How the millennium comes violently: from Jonestown to Heaven´s Gate.
New York: Seven bridges press, 2000. s. 219 - 220.
41
8 NÁBOŽENSKÁ SPOLEČNOST
SVĚDKOVÉ JEHOVOVI
Zakladatel:
Američan Charles Taze Russell (1852 – 1916). Russellova studijní
skupinka Badatelů bible se rychle rozrůstala díky vydávání časopisu
Siónská strážná věž (od r. 1879). Kolem něj začaly vznikat studijní
kroužky, známé jako Mezinárodní badatelé bible. Roku 1931 byl přijat název Svědkové Jehovovi.45
Učení a praxe:
Blízké protestantskému křesťanství. Křesťanské církve a některé
základní křesťanské doktríny jsou ovšem přísně odmítány. Charakteristický je fundamentalismus při výkladu Bible, doplněný některými věroučnými zvláštnostmi, na nichž (dokud nejsou odvolány)
svědkové silně lpějí, horlivost v získávání nových členů a přesně
vypočítané, ale nikdy nesplněné sliby a hrozby konce světa (poslední přesně vypočítaný měl být roku 1975).46
Snaží se Bibli zkoumat „vědecky“ a uplatňovat svou interpretaci
Bible v každodenním životě. Od roku 1950 vydávají vlastní překlad
Bible, „Svaté Písmo – Překlad nového světa“.
Pro svědky je typická naprostá oddanost jejich vůdcům, kteří autoritativně rozhodují o věcech víry i každodenního života. Hlavním
nástrojem vedení (tzv. vedoucího sboru) jsou publikace (čtrnáctideník Strážná věž a množství knih - např. Poznání, které vede
k věčnému životu, Rozmluvy z Písem a další), které mají pro svědky
platnost Božích příkazů. Tyto publikace jsou chápány jako závazné.
Základní charakteristika Svědků Jehovových:
mileniánská církev (nevydařené pokusy o určení druhého
příchodu Krista);
„stádečko“ – malá skupina lidí, která se dostane do nebe,
méně než celkový počet věřících;
víra založená na bibli (výklad je ovšem odlišný od tradiční
křesťanské věrouky);
jméno podle Izajáše: „Jste moji svědkové, řekl Jehova“;
Kristus je prvním Božím stvořením, je níž než Bůh a Duch
Svatý rovněž nedosahuje stejné úrovně. Neuznávají božskou
podstatu Ježíše Krista;
45) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004.
s. 97.
46) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004.
s. 97.33)
42
misijní činnost;
odmítání krevních transfúzí, zakazuje požívání krve jiných
tvorů, transplantace a očkování záleží na svědomí věřícího,
důraz je však kladen na odmítání;
odmítají bojovat ve válce a absolvovat vojenskou službu (pacifisté);
tradiční křesťanské církve jakéhokoli druhu jsou podle nich
nesprávné, jsou pod vládou ďábla.
Svědkové Jehovovi jsou celosvětová společnost organizována z jednoho ústředí v New Yorku (Brooklyn). Prezentují se jako zastánci
toho jediného pravého náboženství. Křesťanství bylo podle nich
znečištěno řeckou filozofií, jinými náboženstvími a lidskými představami, jako je například evoluční teorie.
Misijně působit je velice důležitá činnost pro svědky a jejich cílem
je seznámit co nejvíce lidí s „dobrou zprávou“. Tuto činnost provozují i při každodenním kontaktu s lidmi (sousedi, spolucestující,
přátelé, příbuzní, v zaměstnání…). Dělají to s nadšením a především
mají pocit, že to dělají pro záchranu lidí po vzoru Ježíše, který
také kázal všude, kde byli lidé. Jejich aktivity jsou především upozornit na to, že jsou jediným pravým náboženstvím a že žijeme
„v posledních dnech“ a již brzy přijde konec světa a bude ukončeno
veškeré trápení lidstva. Přicházejí s přesvědčením, že nabízejí to
nejlepší pro život. Byl vypracován tzv. sedmistupňový program,47
což je v podstatě postup, jak přeměnit člověka na zvěstovatele.48
Snaží se především žít jako „prvotní křesťané“, jsou politicky
neutrální a společensky konzervativní. Interrupce, homosexualita a předmanželský sex jsou jako ve většině křesťanských církví hříchem. Neexistuje žádný materialismus, spiritismus a násilí,
to vše je považováno za dílo Satana. Důraz je kladen také na osobní
poctivost, věrnost v manželství, udržování rodinných hodnot, odmítání tabáku a jiných drog. S umírněností mohou užívat alkohol.49
Neprovádějí potraty a nedovolují předmanželský pohlavní styk.50
Co se týče svátků, Vánoce svědkové neslaví. Jsou pro ně pohanským
svátkem slunovratu a tvrdí, že Ježíš se v žádném případě nemohl
narodit v prosinci51. Neslaví ani svá jubilea, narozeniny či svátky,
47) První stupeň je dát člověku jakoukoli knihu organizace, dalším stupněm je získání
souhlasu k návštěvě, třetí stupeň znamená pravidelné „studium“, čtvrtý stupeň znamenal
účast na skupinovém studiu nějaké knihy, pátým stupněm byla například účast člověka
na nedělním shromáždění, kde se věnuje nově příchozím největší pozornost, v šestém
stupni již byl člověk zvěstovatelem, protože absolvoval školení a navštěvoval i ostatní
speciální shromáždění během týdne a nakonec sedmým stupněm byl křest.
48) Schnell, W.J.; Třicet let otrokem strážné věže, Vydavatelství Křesťanských sborů,
Ostrava 1991
49) Charles T. Russel dával sice přednost abstinenci, ale uznával, že Ježíš pil víno.
50) Na rozdíl od katolické církve je antikoncepce povolena.
51) Svědkové mají za to, že se Ježíš narodil někdy na začátku října.
43
protože ani první křesťané je neslavili. „Svátky, které mají vyvyšovat nějakého člověka nebo lidskou organizaci, neodpovídají Boží
vůli, a praví křesťané se na nich nebudou podílet.“ 52
Jediným svátkem, který dodržují, je tzv. Památná slavnost, kdy si
připomínají smrt a vzkříšení Ježíše Krista. „Výroční večeři“ zavedli
badatelé Bible v roce 1876. Je to jediná slavnost, kterou zavedl
přímo Ježíš před tím, než byl zabit.53 Svědkové Jehovovi každoročně srdečně zvou ne-svědky k zúčastnění se na této slavnosti jako
pozorovatele. Vždy se koná po západu slunce v den, který odpovídá
14. nisanu biblického lunárního kalendáře.
Možná jako jediní z křesťanských denominací neuznávají nauku
o nesmrtelné duši. Nevěří v duchy a tvrdí, že mrtví nemohou zasahovat do světa živých, protože po smrti se neděje naprosto nic.
„Když člověk zemře, přestane prostě existovat. Mrtví nic nevidí,
neslyší ani nemohou přemýšlet. Žádná část člověka nepřežívá smrt
těla.“ 54
Charakteristickými znaky této organizace se staly: „Strážná věž“
a „Probuďte se!“. Strážná věž vychází od roku 1879. Cílem je „vyvyšovat Jehovu Boha jako svrchovaného Pána vesmíru“.55 Strážná
věž sleduje světové události a informuje o proroctvích, o blížícím
se konci světa a o tom, jak se pak země změní v ráj. Probuďte se!
vychází nyní nově jen jednou měsíčně. Tento časopis má sloužit
k poučení. Ukazuje, jak je možné řešit dnešní problémy. Zabývá se
také otázkami vědy. 56
Organizace je vedena Bohem, takže se jedná o teokracii. Na nejvyšším stupni v hierarchii organizace je třída „věrného a rozvážného
otroka“ 57 , tzv. „pomazaní“, kteří mají naději, že budou vládnout
s Kristem v nebi. Sedm z těchto „pomazaných“ – Vedoucí sbor slouží ve správní radě Watch Tower Society a řídí celosvětovou
činnost Svědků Jehovových.58 Vedoucí sbor má mimo jiné dohled
nad publikacemi, které společnost Watch Tower Society vydává.
Jednání vedoucího sboru jsou uzavřená, a tak ostatní svědkové vůbec neví, co se na těchto zasedáních děje.
52) Můžeš žít navždy v pozemském ráji, Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania,
New York 1990, s.214.
53) Přikázal: „To čiňte na mou památku.“ – Bible, ekumenické vydání, Česká biblická
společnost 1985
54) Co Bible doopravdy říká?, Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania,
New York 2005, s. 58.
55) Napsáno na každém čísle v záhlaví časopisu.
56) Například v Probuďte se! květen 2006 je hlavním tématem článek o stárnutí – z vědeckého
hlediska se vysvětluje, jak člověk stárne, kolika let se dožívají jiní živočichové atd.
57) Výraz „věrný a rozvážný otrok“ je převzat z Ježíšova podobenství v Matouši 24:45
58) Svědkové Jehovovi-sjednoceně činí Boží vůli na celém světě, Watch Tower Bible And
Track Society of Pennsylvania, New York 1995, s. 26.
44
Možné nebezpečí:
Nebezpečí vyplývají ze zcela nekritického postoje svědků k autoritativnímu vedení. Není možné předpokládat, že by toto vedení
plošně přimělo svědky k nějakému tragickému činu. Různé zákazy
a příkazy však mohou podstatně ovlivnit je i životy jejich dětí (zákaz transfúze, odmítání slavit narozeniny, Vánoce, ztížený kontakt
s těmi, kdo nejsou svědky, apod.).
Počet členů:
5,8 milionů
Česká republika:
První shromáždění se konalo již v roce 1914. V období komunismu
proběhlo několik procesů se členy Náboženské společnosti Svědků
Jehovových a snahou státního aparátu byla jejich likvidace. Svědkům se podařilo přejít do ilegality a vykonávat svou činnost tajně. V
roce 1993 se podařilo Svědkům získat status registrované náboženské společnosti v ČR.59
Počet členů se dnes odhaduje na 23 tisíc.
Kontakt:
Náboženská společnost Svědkové Jehovovi, Bryksova 939, Praha 9,
čelné osobnosti: MUDr. Ondřej Kadlec, Eduard Sobička, Jan Glückselig. Tiskový mluvčí: Ing. Vítězslav Kohút.
59) Vojtášek, Z. Encyklopedie nových náboženských směrů v České republice. Praha:
Portál, 2004. s. 98 – 99.
45
9 SCIENTOLOGICKÁ CÍRKEV
Zakladatel:
Zakladatelem Scientologické církve byl americký spisovatel sci-fi
(„Boj o zem: Sága roku 3000“) Lafayette Ronald Hubbard
(1911-1986). Pokládal se nejen za spisovatele a duchovního otce
Scientologické církve, ale také za filozofa, humanistu, pedagoga,
kapitána, vědce, manažera, dobrodruha. V mládí hodně cestoval, podnikl několik cest do Asie, Afriky a zemí Jižní Ameriky, kde
se seznámil s mnoha okultními praktikami, starobylou čínskou
moudrostí, buddhismem atd. Po návratu ze svých cest nastoupil na
univerzitu George Washingtona, kde studoval matematiku a techniku, posléze studií zanechal a věnoval se vědeckému výzkumu „lidské mysli“.
Ačkoli se Hubbardovi nepodařilo získat žádné ucelené vzdělání, využil četby několika děl z oboru psychologie a psychiatrie a v roce
1950 publikoval svou nejznámější knihu „Dianetika - moderní věda
o duševním zdraví“. Od vydání této knihy si Hubbard sliboval revoluci v přístupu k otázkám lidské duše. Odborná veřejnost Hubbardovy
teorie odmítla a způsobila tak Hubbardovu fanatickou nenávist zejména vůči psychologům a psychiatrům. Důvodem byla pravděpodobně neutuchající odborná kritika, problémy s výrobou a aplikací
Hubbardových „léčiv“ a snaha dosáhnout daňových výhod.60
Odmítnutí odborníků však Hubbardovi nezabránilo v zakládání
tzv. Dianetických center, působících „psychoterapeuticky“ na základě jeho teorií. I když se zpočátku jednalo o světskou záležitost,
v roce 1955 Hubbard vytvořil z dianetických center Scientologickou
církev se sídlem v Los Angeles.
V roce 1959 zakoupil staré sídlo Saint Hill v Anglii a učinil z něj
na sedm let centrum scientologie. V 70. letech zakoupil zaoceánské
lodě a přesunul na flotilu svůj velitelský stan – řídící centrum scientologie. Cílovou skupinou této „církve“ byli a jsou spíše lidé bez
speciálního vzdělání, duchovně nezakotvení, zato mající rozmanité
životní, rodinné, duševní, společenské či zdravotní potíže.
Nejvlivnější současnou osobou Scientologické církve je David Miscavige, který se stal po smrti Hubbarda jeho nástupcem.61
60) Vojtíšek, Z.. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004.
s. 258.
61) Ibid, s. 260.
46
9.1 INSPIRAČNÍ ZDROJE SCIENTOLOGIE
1. Zdroj psychoterapeutický
Scientologie bývá často řazena mezi psychoterapeuticky-výchovné
skupiny nebo do hnutí lidského potenciálu. Scientologové se ovšem
od psychoterapie distancují. Odborná veřejnost Hubbarda kritizovala za „vykradačství“ učení Sigmunda Freuda a jeho psychoanalýzy
z níž si přivlastnil základní poznatky a pojmy, které však jinak pojmenoval a zjednodušeně a účelově vymezil. Tak např. „bezvědomí“ je Freudovo „nevědomí“, „potlačené obsahy“ jsou přejmenovány na „reaktivní mysl“ a „clearing“ je Fredova „katarze“ atd.
2. Zdroj náboženský
Scientologie obsahuje prvky: Buddhismu (otázka utrpení), Hinduismu (víra v existenci duše = thétam a v jeho převtělování, reinkarnaci), teistická náboženství (uznává nejvyšší duchovní bytost, její
koncepce je však odlišná), hnutí lidského potenciálu (svérázná terminologie, tzv. pseudovědecké termíny).
3. Zdroj science-fiction
Scientologická církev operuje s mnoha mýty připomínající romány
science-fiction.
4. Zdroj ve vědě
Hubbard si vždy přál, aby jeho dianetická metoda byla uznána jako
věda.
5. Zdroj ve filozofii
Hubbard vychází z Aristotela, Sokrata, Descarta, Voltaira atd.
Základní cíl, který Hubbard vtiskl scientologii je:
„Civilizace bez duševních nemocí, bez kriminality a bez válek, kde
schopní mohou prosperovat a čestné bytosti mohou mít svá práva
a kde člověk má volnost růst výše a výše“.
L.R.Hubbard
„Dianetika není věda, ale víra“.
L.R.Hubbard
Scientologická církev je organizace se znaky náboženství, psychoterapie a obchodní společnosti.
Učení a praxe:
Za náboženskou doktrínu slouží učení o tom, že člověk je ve skutečnosti duchovní bytost mimozemského původu „thétam“, která sestoupila do hmoty a při průchodu minulými životy na sebe nabalila
47
velké množství problémů a zapomněla tak na svůj božský původ.
Thétamem, který má božské schopnosti (inteligence, zdraví atd.),
je každý člověk, který je však blokován zábranami mysli z minulých
životů a dosavadního života. Tyto problémy mají být odstraněny
právě tzv. dianetikou, tedy „technologií duchovního léčení“ a scientologií, kterou nazývají „aplikovanou náboženskou filozofií“.
Vhodnými metodami se může těchto zábran mysli zbavit a stát se
tzv. „clearem“ (vyčištěnec, čistý) a nastoupí tak cestu k původnímu
božství. „Clear“ je nejen stav duše, ale zároveň označení pro nadčlověka. „Čistým“ se však nestává způsobem vedení života, skutky,
sebeovládáním a úsilím, ale přijde k dianetikům a podrobí se jejich
čištění. A má vystaráno. Člověk je duše a má tělo a mysl, to jsou
tři části člověka. Cílem člověka je stát se „operujícím thétanem“,
tedy duchovní bytostí, která dosáhla schopnosti operovat a není
omezována a ovlivňována tělem. Schopnost operovat svobodně
jako duchovní bytost. Tohoto stavu lze dosáhnout pomocí auditingu
a studia. Vše se řídí Hubbardovými spisy, které jsou považovány
za neomylné.62
Auditing
Navzdory množství skandálů, úmrtí za podivných okolností, soudních sporů a ostré kritice ze strany příbuzných i bývalých členů
se scientologie rychle šířila především v USA, ale i v Evropě. Její náboženský charakter je však všude zpochybňován. Svou náboženskou
tvář totiž scientologie nastaví pouze tehdy, je-li to pro ni výhodné,
většinou se prezentuje jako věda.
Návštěvníci přicházejí většinou na tzv. Oxfordský test osobnosti.
Lichocením i strachem jsou pak nenápadně manipulováni ke koupi
stále dražších a dražších scientologických kurzů, jimiž se dostanou
do celoživotního řetězce „terapeutických“ procesů tzv. auditingů.
Auditing = terapeutické sezení, při němž má auditovaný v rukou detektor lži (E-metr) a v lehkém hypnotickém stavu v sobě objevuje negativní zážitky. Vše pak vypravuje auditorovi, který vše zaznamená.
Konec tohoto traumatizujícího sezení bývá provázen úlevou, eufórií,
která je vykládána jako důkaz o odstranění negativního zážitku.63
Na auditingy je často vypěstován návyk především vyhledáváním
stále nových problémů a pseudoproblémů a strachem ze zhoršení
psychického stavu, jenž by údajně nastal při jejich přerušení. Auditovaní se též dostávají do sociální izolace, protože rozebíráním negativních zážitků si zpravidla „uvědomili“, jak negativní vliv na ně
mělo jejich dosavadní nejbližší okolí.
62) Vojtíšek, Z.. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004.
s. 259.
63) Vojtíšek, Z. Encyklopedie nových náboženských směrů v České republice. Praha:
Portál, 2004, s. 259.
48
„Auditing znamená naslouchat. Znamená to také kalkulovat. Kalkulování o případu obsahuje určení toho, kde se pacient ve svém
chování v životě odchyluje od optimální racionality a, což je důležitější, kde se nacházejí engramy s fyzickou bolestí a bolestnou
emocí, jak se k nim lze dostat a zredukovat je. Pacienti, když jsou
v terapii, odhalí některé udivující věci o svých rodičích a příbuzných….“ 64
Také součástí samotné bohoslužby Scientologické církve je tzv.
skupinový auditing. Sami scientologové toto setkání nazývají raději
Nedělní službou, která začíná vyznáním víry Scientologické církve
a čtení liturgických textů zakladatele Hubbarda. Skupinový auditing
má člověku přinést zlepšení nálady, zvýšení sebedůvěry a jistoty,
porozumění sobě i životu atd.
Skladba Nedělní služby:
Vyznání víry Scientologické církve
Článek o osobní integritě od L. Ron Hubbarda
Kázání – ve formě textů od Hubbarda
Skupinový auditing
Novinky ze scientologické komunity
Společná modlitba
Vedle Nedělní služby mají scientologové ještě další obřady: svatby,
křty a pohřby.
Scientologické kostely jsou plné fotografií, obrazů a výroků zakladatele L.R. Hubbarda.
Morální zásady scientologie:
1) Dbejte o sebe.
2) Buďte přiměření.
3) Nebuďte promiskuitní.
4) Dávejte dětem lásku a pomáhejte jim.
5) Ctěte vaše rodiče a pomáhejte jim.
6) Dávejte dobrý příklad.
7) Snažte se žít v pravdě.
8) Nevražděte.
9) Nedělejte nic ilegálního.
64) Hubbard, L. R. Dianetika. Moderní věda o duševním zdraví. Brno: Návrat, 1997. s. 196.
49
10) Podporujte vládu, která je míněna pro všechny a jedná
v zájmu všech.
11) Neškoďte lidem dobré vůle.
12) Ochraňujte a zlepšujte své prostředí.
13) Nekraďte.
14) Buďte důvěryhodní.
15) Splňte své závazky.
16) Buďte pracovití.
17) Buďte kompetentní.
18) Respektujte náboženská přesvědčení druhých.
19) Pokuste se druhým nedělat to, co byste nechtěli, aby oni
dělali vám.
20) Pokuste se s lidmi jednat tak, jak byste chtěli, aby oni jednali
s vámi.
21) Buďte úspěšní a prosperujte.65
9.2 SYMBOLY SCIENTOLOGICKÉ CÍRKVE
esoterický kříž = znázornění osmi dynamik lidské existence,
trojúhelník = 4 zelené pruhy symbolizují růst, 3 slabé žluté
pruhy symbolizují život,
písmeno S = scientologie: spodní trojúhelník připomíná tzv.
ARC: afinita-realita-komunikace, horní trojúhelník: poznáníodpovědnost-ovládání.
9.3 SOCIÁLNÍ, CHARITATIVNÍ,
HUMANISTICKÉ A OBCHODNÍ
AKTIVITY SCIENTOLOGICKÉ CÍRKVE
Základní vlastností člověk je pomáhat ostatním, proto se scientologové angažují v sociálních a charitativních programech církve nebo
i jiných organizacích.
ABLE = Asociation for Berger Libiny and Education (Společenství
pro lepší život a vzdělávání)
Založena roku 1988. Jejím cílem je pomoci společensky prospěšným programům, tím, že jim pomáhá zajišťovat finanční prostředky
pro jejich činnost a provádí osvětové kampaně o těchto programech, službách a jejich výsledcích, například:
65) URL: <www.scientologie.cz>
50
A) Narconon (z angl. nacrotics a non = „žádné drogy“)
Program určený pro zvládání závislostí na drogách a alkoholu.
V současné době existuje 34 organizací Narcononu v 11 zemích světa.
Program má dvě části: preventivní a rehabilitační. Drogová rehabilitace probíhá na základě série cvičení a studia bez použití náhražkové drogy (detoxikační procedura, znovuzískání respektu sám k sobě
a stát se plnohodnotným členem společnosti).
V České republice existuje od roku 1998 stejnojmenné občanské sdružení, které se věnuje preventivním přednáškám. www.narconon.org
B) Criminon (z angl. Criminality a non = „žádný zločin“)
Založena roku 1970 na Novém Zélandu. Organizace působící v trestním systému, aby rehabilitovala recidivisty (resocializace vězňů),
a tak obnovila jejich smysl pro hodnoty, díky nimž se mohou stát produktivními členy společnosti. Klíčovým je kurz tzv. „Cesta ke štěstí“
– naučit se rozlišovat správné a špatné chování. www.criminon.org
C) Nadace Cesta ke štěstí
Nadace má své ústředí v Los Angeles a její aktivity jsou zaměřeny
na distribuci kodexu „Cesta ke štěstí“ ve společnosti.
Cesta ke štěstí je nábožensky morální kodex, který byl sepsán
L. R. Hubbardem v roce 1980. Kodex obsahuje 21 bodů, které reagují na současný úpadek morálních hodnot ve společnosti a snaží se
seznámit člověka se zásadami, které mu pomohou vést lepší a kvalitnější život.
D) Aplikovaná scholastika: Řešení vzdělávání
Aplikovaná scholastika znamená používání studijních metod a principů, které osoby nejen naučí, jak se učit, ale také jak rozpoznat
bariéry ve studiu a jak je překonat.
V České republice působí jazyková škola LITE vyučující především anglický jazyk pomocí studijní technologie L. R. Hubbarda.
www.appliedscholastics.org
Občanská komise za lidská práva (CCHR)
Založena roku 1969 členy Scientologické církve a profesorem psychiatrie Thomasem Szaszem.
Cílem komise je dokumentovat situaci na poli psychiatrie a upozorňovat veřejnost na praktiky, které se v psychiatrii dějí
(např. elektrické šoky, lobotomie, zneužívání psychofarmak atd.).
V České republice se CCHR zasazuje o propagaci tzv. protipsychiatrického pasu – dokladu, který znemožňuje pobyt a léčbu jedince
na psychiatrii bez souhlasu jeho zákonného zástupce. www.cchr.org
51
Světové sdružení scientologických podnikatelů (WISE)
WISE sdružuje obchodníky a je zodpovědná za šíření administrativní
technologie L.R. Hubbarda ve světě obchodu (kvalita výrobků, kvalifikace a motivace zaměstnanců, organizační schéma, komunikace
atd.). www.wise.org.66
Možné nebezpečí:
Za společensky velmi nebezpečné je považováno působení scientologů pomocí firem, které nabízejí podnikům Hubbardovy administrativní technologie. Pokud podnik reaguje přívětivě na úvodní
komunikační kurzy nebo kurzy organizace práce, bývají jeho významným členům nabídnuty auditingy. Scientologům se tak může
podařit získat intimní osobní údaje o ekonomicky a politicky významných lidech. Nezřídka se jim pak podaří získat v takovém podniku i dominantní postavení.
Počet členů:
Scientology udáván na několik miliónů, seriózní odhady mluví nejvýše o stovkách tisíc skutečných scientologů.
Česká republika:
První scientologická skupina vznikla v ČR roku 1991. Dianetikou a scientologií se však zabývali lidé již v dobách komunismu, od 70. let.
Dnešní Scientologické / Dianetické centrum sídlí na adrese, Hornokrčská 60, Praha 4, Jindřišská 7, Praha 2. Tiskovým mluvčím je
pan Vlastimil Špalek a zmocněnec pro scientologii v ČR pan Jiří
Voráček.67
Scientologie je dostupná kromě zmíněných center prostřednictvím
publikací, např.: „Dianetika. Moderní věda o duševním zdraví“,
„Scientologie - základy myšlení“ atd.
Internetové stránky: www.scientologie.cz, www.dianetika.cz
Zajímavé informace také mohou poskytnout stránky Víta Profanta,
který byl členem Scientologické církve a je mu blízká její filozofie:
www.vit.p.sweb.cz
Počet je odhadován na několik set členů.
Kontakt:
Dianetické centrum, Hornokrčská 60, Praha 4. Tiskový mluvčí: Vlastimil Špalek, zmocněnec pro scientologii v ČR: Jiří Voráček.
66) Vojtíšek, Z. Encyklopedie nových náboženských směrů v České republice. Praha:
Portál, 2004, s. 260.
67) Vojtíšek, Z. Encyklopedie nových náboženských směrů v České republice. Praha: Portál,
2004, s. 260.
52
10 CÍRKEV JEŽÍŠE KRISTA
SVATÝCH POSLEDNÍCH DNŮ
(MORMONISMUS)
Zakladatel:
Američan Joseph Smith (1805 - 1844), který roku 1830 založil mormonskou církev, dnes pod názvem Církev Ježíše Krista Svatých Posledních dnů.68
Učení a praxe:
Učení vychází z křesťanství. Smithovi se dostalo údajného zjevení
Boha Otce a Syna při modlitbě a nálezu zlatých desek popsaných
egyptskými hieroglyfy. Se svým společníkem Oliverem Cowderym
Smith tyto zlaté desky překládal, a to tak, že je četl pomocí zázračných kamenů, takže pod egyptskými hieroglyfy viděl písmo
v angličtině. Jeho společník za plentou zapisoval to, co mu Joseph
Smith diktoval. Po skončení překladu prý anděl zlaté desky odnesl
do nebe. Tento překlad tvoří základní knihu mormonismu - Knihu
Mormon. Úspěch Knihy Mormon byl zajištěn pravděpodobně z velké
míry tím, že dodával čtenářům vědomí důležitosti Ameriky (Kristus se podle knihy Mormon zjevil v Americe, Indiáni jsou potomci izraelských kmenů, staroegyptské spisy hovoří o Americe, vše
důležité v náboženské historii se vlastně událo v Americe apod.)
Jiným možným vysvětlením nebývalého úspěchu této nové víry je
zvýšení sebevědomí členů (např. nárokem na jedinou pravou církev,
ale třeba i tím, že všichni mužští členové jsou kněžími), nejrůznější
společenské a sportovní aktivity, citlivost k sociálně slabým lidem
apod. Jistou roli mohlo sehrát i zabudování prvků lidové pověry
a magie do systému nové víry, např. dodnes nošené tzv. garmenty,
tedy zvláštní spodní prádlo, které má majitele uchránit před zlem,
hříchem a nemocemi. Tyto garmenty obdrží každý mormon, který dosáhl zasvěcení v chrámu. V chrámech probíhají obřady křtu
a zasvěcení (i pro mrtvé). Mormoni platí za největší znalce rodokmenů, zkoumají archivy a matriky a vedou největší genealogický
archiv na světě, který je přístupný i „nemormonské“ veřejnosti.
V chrámech uzavírají mormonští manželé také věčný sňatek, který
je nutný pro vstup do třetího - nejvyššího nebe. Manželská věrnost
a rodinný život je v Církvi Ježíše Krista Svatých Posledních dnů velmi ceněna.69
68) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004.
s. 88.
69) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004.
s. 88 – 89.
53
V čele církve stojí prezident, který je považován za žijícího proroka. Centrum duchovního života je v chrámech, kde se odehrávají tajné rituály a obřady (křty, svatby, zasvěcení atd.). Věroučnou
literaturou je již zmiňovaná Kniha Mormon, Kniha nauk a smluv
a Drahocenná perla. V počátcích života církve se praktikovalo mnohoženství, jež bylo, pod tlakem veřejnosti a státu, oficiálně zrušeno
roku 1890.70
Vzhledem k některým kontraverzním bodům věrouky a praktikám
byli mormoni v 19. století pronásledováni většinovou společností
a bylo proti nim vedeno mnoho soudních přelíčení. Útočiště našli
nedaleko Velkého Solného jezera v dnešním státě Utah a vybudovali
zde centrum církve, město Salt Lake City (r. 1847).71
Současná mormonská misie je stále velmi úspěšná, především v zemích tzv. třetího světa. Členům vyhovuje, že se nacházejí mezi
slušnými lidmi a jsou za svou církev upřímně vděčni, protože jim
poskytne velmi dobré sociální zázemí i pocit dobré mravní úrovně.
Naplní veškerý jejich volný čas a poskytuje jim i sociální záchrannou síť.
Možné nebezpečí:
Mimo extrémní a fundamentalistické mormonské skupiny v USA
(které výjimečně praktikují tzv. smíření krve, tedy rituální vraždu
a mnohoženství) není žádné známo.
Počet členů:
Počet členů je odhadován na 12 milionů.
Česká republika:
V České republice působí přes sto misionářů, kteří - podobně jako
Svědkové Jehovovi - chodí od města k městu a dům od domu. Tito
misionáři jsou mladí cizinci (velkou většinou Američané), kteří po
studiu na vysoké škole přijíždějí do ciziny na 24 (chlapci) či 18 (dívky) měsíců, aby šířili svou víru. Hlavní misijní centrum se nachází
v Praze a Brně a distribuuje českou mutaci mezinárodního časopisu
Liahona. Celkový počet členů Církve je odhadován na 1 500.72
Kontakt:
Ul. Milady Horákové 85, Praha 7.
70) Horyna, B. – Pavlincová, H. Judaismus Křesťanství Islám. Olomouc: Nakladatelství
Olomouc, 2003. s. 383 – 384.
71) Horyna, B. – Pavlincová, H. Judaismus Křesťanství Islám. Olomouc: Nakladatelství
Olomouc, 2003. s. 383.
72) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004.
s. 89.
54
11 HNUTÍ HARE KRŠNA
Oddaná služba Kršnovi je součástí jedné ze tří hlavních indických tradic – višnuismu. Jeden z významných učitelů této tradice,
Madhva (13. stl.), zdůrazňoval, že pro spásu člověka (tj. vymanění
se z koloběhu životů) je nutná milost boha Višnua. Kršna je jedním
z avatárů (sestoupení, vtělení) boha Višnua na zem. V 16. stol. mladý muž Čaitanja obdržel při zasvěcení od svého gurua mantru „Hare
Kršna“ a stal se kazatelem Kršnovy lásky.73
Zakladatel:
Indický učitel Abhaj Čaran De (1896 – 1977), známý jako Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda. Rozšířil cestu Kršnovy lásky a oddanosti
na euroamerický kontinent a založil roku 1966 Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny (ISKCON).
Stoupencem hnutí byl například člen Beatles, George Harrison (píseň Mantra Haré Kršna).
Učení a praxe:
Jeden ze směrů hinduismu, který uctívá indického boha Višnua
v jednom z jeho vtělení (tzv. avatárů) - v Kršnovi, který je chápán
jako zpodobnění nejvyššího Božství a uctíván jako nejvyšší bůh.
Nejlepší metodou, jak se stát oddaným Kršny, je zpěv mahámantry „Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré, Haré Ráma,
Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré“.74 Oddaný je veden k probuzení svého božského vědomí a k poznání, že je věčnou duší, pokrytou pouhými dočasnými tělesnými oděvy. Toto poznání mu pomůže
rozvinout lásku ke Kršnovi a může ho podle jeho víry vysvobodit
z koloběhu životů.75
Základní věroučnou literaturou jsou indické náboženské spisy,
především však Prabhupádův překlad a komentář k Bhagavadgítě
(tzv.“Píseň vznešeného“ – nejslavnější část eposu ze 3. stol. Mahábháraty).
Důraz na vztah jedince k osobnímu bohu – Kršnovi, Bhagavadgíta – doslovná Kršnova slova.
Fakticky monoteistická forma hinduismu. Kršna je vševědoucí,
všudypřítomný, všemohoucí, individuálně pečuje o každou
bytost.
73) Werner, K. Náboženské tradice Asie. Brno: Masarykova Univerzita, 2002. s. 79.
74) Slovo „Hare“: odkazuje na božskou energii, „Ráma“: odkazuje na Kršnova mystického
bratra Balarámu. Prostřednictvím mantry působí božská energie.
75) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004.
s. 323 – 324.
55
Cíl dosáhnout čistého, blaženého vědomí, opakování mantry
jim umožňuje dospět k hluboké lásce k bohu. Dnes silná orientace na studium.
Stírání kastovních hranic a předsudků.76
Prabhupádův následovník a Kršnův oddaný je veden k jednoduchému, až asketickému životu.
Oddaní Kršnovi musí dodržovat 4 hlavní etické zásady:
1. nepodílet se na utrpení a smrti zvířat > nekonzumovat
žádné maso (přísná vegetariánská strava), oddaní se vyhýbají
pokrmům, které nepřipravoval on sám nebo jiný oddaný, jídlo
považují za božský dar = prasádam;
2. udržovat čistou mysl a plně se věnovat službě Kršnovi
> zákaz drog, alkoholu, čaje, kávy a tabáku;
3. zdržet se nedovoleného pohlavního styku > pouze za účelem
zplození dítěte v manželském svazku, na vyšším stupni je
tzv. brahmačárinský celibát;
4. zdržet se hazardu > rozumně hospodařit se všemi materiálními prostředky.77
Pokud se člověk rozhodne stát se oddaným Kršnovi, musí projít
studiem a duchovní přípravou, která vrcholí obřadem zasvěcení.
Při tomto obřadu přijímá duchovní jméno, jehož součástí je i titul
„dás“, „dásí“ s významem „služebník/ce“ a zavazuje se k dodržování výše zmíněných regulativních principů.
V chrámech a na farmách se vstává již kolem čtvrté hodiny ranní,
oddaní se sprchují studenou vodou a malují si na tělo tzv. 12 tilaků
na znamení toho, že jejich tělo je chrámem zasvěceným Kršnovi.
Vykonávají pravidelné ranní obřady buzení, mytí a krmení božstev,
účastní se společného uctívání Kršny.78 Kršnu oslavují radostným
tancem a zpěvem mahámantry. V 7 hodin ráno se koná obřad vítání
božstev.
Během dne se oddaní věnují práci, kterou chápou jako oddanou
službu Kršnovi. Práce přes den je často velmi tvrdá, strava kromě
svátků jednoduchá. Večer se koná púdža (bohoslužba) doplněná
přednáškou. Po 22 hodině večerní již oddaní odpočívají.
Tento prostý způsob života má být doplněn hlubokým duchovním
poznáním a přiblížením se Kršnovi především prostřednictvím zpěvu mahámantry. Prabhupáda doporučoval říkat či zpívat mahámantru za pomoci růžence o 108 kuličkách, a to šestnáctkrát denně
76) Werner, K. Náboženské tradice Asie. Brno: Masarykova Univerzita, 2002. s. 100.
77) Vojtíček, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál,
2004. s. 325.
78) Kršnovi jsou přinášeny obětiny ve formě vonných tyčinek, ohně, květin, vody, pokrmů
atd.
56
(tj. celkem 1 728x). Tím má dojít v mysli oddaného k odstranění
všech následků života v hmotném světě. Ne všichni stoupenci však
žijí v chrámu. Kromě nich proto existují ještě další „kategorie“ příznivců těsněji či volněji spojených s tímto hnutím.79
Prostředky pro svou činnost získává hnutí především z darů příznivců, dále z podomního či pouličního prodeje Prabhupádových knih,
z výnosů svých vegetariánských restaurací (Góvinda) a prodeje bio
potravin ze svých farem.
Oddaní Kršny dávají své životní zaměření najevo i svým vystupováním na veřejnosti. Můžeme je potkat v typických oděvech dótí,
ženatí bílé, svobodní šafránové (muži) a sárí (ženy), se znamením
žluté hlinky na čele mezi očima a ženy se zahalenou a muže s vyholenou hlavou a pramínkem vlasů na temeni (šikha80). Splývavá
roucha žen mají oddané chránit před tělesnými vášněmi. Na ulici
někdy rozdávají prasádam, jídlo obětované Kršnovi, o němž věří,
že je v něm Kršna přítomen. Dále pořádají hudební festivaly nebo
na hudebních festivalech prodávají vegetariánské pokrmy.
Možné nebezpečí:
Vysoký počet opakovaní mahámantry a jednostranné zaměření
na náboženské uctívání se někdy považuje za ohrožení psychické
rovnováhy oddaných. Izolovaný život v komunitách se zdá být problematický především pro děti oddaných, které většinou nenavštěvují běžnou školu. Ve světě jsou při komunitách zřízeny tzv. gurukuly jako „soukromá školská zařízení“.81
Počet členů:
Odhaduje se na několik desítek tisíc.
Česká republika:
První komunita ISKCON vznikla roku 1988 v Lanšperku blízko Ústí
nad Orlicí.
Centrum pro védská studia, Jílová 290, Praha 5, nebo Kršnův dvůr
v Chotýšanech na Benešovsku, dále několik dalších malých středisek
a tři vegetariánské restaurace (Góvinda).
Internetová stránka: www.harekrsna.cz.
Počet členů se odhaduje na 200.
79) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál,
2004. s. 323 – 328.
80) Šikha symbolizuje soustředění všech myšlenek do jednoho proudu – oddanosti Kršnovi.
81) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál,
2004. s. 327.
57
12 SATANISMUS
Zakladatel:
Zakladatele satanismus nemá. Jeho charakteristickým rysem je
mnohotvárnost. Jednotliví satanisté mají velmi málo společných
znaků, nemají ani jednotnou posvátnou knihu, ani vůdce, nemají
dokonce často ani společnou víru v reálnou existenci satana. Jediné, co satanisty spojuje, je protest a vzdor, symbolizovaný satanem.
Podle toho, kolik je možností, jak vyjadřovat vzdor, je celá řada navzájem nezávislých satanistických skupin i jednotlivců. Satanismus
je hnutí, jehož jednotlivé skupiny vznikají a zanikají bez jakýchkoliv vazeb na předcházející.
Učení a praxe:
Satan je postavou židovské a křesťanské víry, v níž je odpůrcem
Boha. Spjatost satanismu s židovskou a křesťanskou tradicí dokazují
např. satanistické symboly, např. pentagram, často obrácený špicí
dolů, někdy s dokreslenou tváří kozla (původně se jedná o židovské obětní zvíře, vyhnané za hříchy starozákonního lidu na poušť)
či číslo 666, vzaté z bible, v níž bylo gematrickou šifrou za pronásledovatele křesťanů císaře Nerona.
Satanismus může být rozdělen do tří hlavních typů podle toho,
proti kterému aspektu „židovsko-křesťanské“ společnosti vzdoruje. Může se jednat o protest proti většinovému (křesťanskému) náboženství, protest proti morálce založené na tomto náboženství,
nebo protest proti kulturním hodnotám „křesťanské civilizace“ jako
takové. Mluvíme pak o antináboženském, antimorálním a antikulturním satanismu.82
Etymologie slova „ satan, ďábel …“:
Satan (z hebrej. jaz. „sátán“) = protivník , odpůrce, žalobce,
osoba či neosobní síla reprezentující zlo
Ďábel (z řec. jaz. „diabolos“) = pomlouvač
Antikrist ( novozákonní označení) = člověk nebo duchovní bytost, která popírá Ježíše Nazaretského jako Krista (Mesiáše)83
Belzebub = jméno božstva Pelištejců, nepřátel ctitelů jednoho Boha
Lucifer
82) Vojtíšek, Z., Encyklopedie náboženských směrů v České republice, Portál, 2004, s. 168
83) Vojtíšek, Z., Encyklopedie náboženských směrů v České republice, Portál, 2004, s. 169
58
12.1
TYPOLOGIE SATANISMU
12.1.1 „NÁBOŽENSKÝ SATANISMUS“
- ANTINÁBOŽENSTVÍ
Nejstarší forma satanismu, jehož kořeny vycházejí z pohanství
a během středověku se projevoval jako jeden z inspiračních zdrojů
lidového čarodějnictví. Tehdy se formovalo jako hnutí vzpoury proti
krutým sociálním podmínkám, proti danému společenskému řádu.
Tehdy tito lidé uctívali satana jako reálně existující duchovní bytost
(uctívání satana formou modlitby, vzývání obětí, černá mše apod.).
Velký rozmach dosáhl satanismus na přelomu 17./18. stol. ve Francii
na královském dvoře (mnoho případů černých mší spojených s různými zločiny). Postupně začala upadat víra v reálnou existenci satana a satanistické aktivity se začaly stávat hříčkou k pobavení,
přitahující různé devianty, jejichž hlavním motivem nebyla magie,
ale sexuální orgie.
Ve 20. stol. na scénu vstupuje Angličan Aleister Crowley
(1875 – 1947), který se považoval spíše za Antikrista, mága, „Bestii
666“, než za uctívače ďábla. Jeho spisy velmi ovlivnily vývoj soudobého satanismu. Crowley tvrdil, že ho ve stavu transu navštívil anděl, který mu nadiktoval „evangelium pro tuto dobu“, tzv. Knihu zákona, jejíž hlavní myšlenkou je „thelemický zákon (z řec. Thelema
= vůle) = „Dělej, co chceš, to ať je tvůj celý zákon“.
S malou skupinou následovníků založil na Sicílii Opatství Thelema,
aby odtud šířil toto nové „evangelium“ do celého světa. Později
byl z Itálie vyhnán, a proto přesídlil do Anglie, kde se stal hlavou
anglické organizace Ordo Templi Orientis = Řád východního chrámu.
Dále byla v Anglii v 70.letech 20.stol. založena Církev Posledního
soudu, která nutila své členy ke krvavým rituálům. Tato „církev“
našla své stoupence v Americe (San Francisco, Los Angeles…). Nejznámějším členem této církve byl Charles Manson, který se prohlašoval za Satana a Krista v jedné osobě a byl pověstný vraždou
herečky Sharon Tateové (manželka režiséra Polanského) a jejích
přátel v r. 1969. Manson se domníval, že se prostřednictvím vražd
stane pánem světa. Jeho plán zněl, že když se jeho komunitě
(tzv. rodina) podaří drasticky usmrtit bílé prominentní, známé
osobnosti, budou z těchto zločinů obviněni černoši, rozpoutají se
nepokoje a dojde k občanské válce, kterou vyhrají černí. Ti budou
ale nezkušení a o pomoc požádají Mansona a jeho „rodinu“, aby se
vlády ujali oni.84
84) Vojtíšek, Z., Encyklopedie náboženských směrů v České republice, Portál, 2004,
s. 169 – 170.
59
Manson se svou „rodinou“ žil na farmě, kde se oddávali sexu, drogám a zpěvu až po spontánní rození dětí a odmítání lékařské péče.
Stoupenci Mansona považovali doslova za boha a na slovo ho poslouchali. Jejich závislost na něm byla taková, že vyvstala otázka,
kdo je odpovědný za spáchané vraždy, neboť se jich Manson nikdy
neúčastnil, jen dával příkazy. Nakonec porota Mansona odsoudila
k trestu smrti (později trest změněn na doživotí), jelikož byl jeho
vliv natolik veliký, že i on byl odpovědný za tyto zločiny v plném
rozsahu.
12.1.2 „MRAVNÍ SATANISMUS“
- SATANISMUS JAKO ANTIMORÁLKA
Protiklad k výše uvedeným skupinám představuje kalifornská Církev Satanova (založená v 19. stol.) a její dílčí organizace, které
dnes reprezentují naprostou většinu satanistických organizací. Zakazují rituální obětování lidí i zvířat a zavrhují jakoukoliv ilegální
činnost.
Protestují proti křesťanské morálce, kterou považují za pokryteckou, slabošskou a škodlivou.
Hlavní ideou je víra v člověka, který není spoután žádnými omezeními, žije volně a je mu vše dovoleno.
Z teologického hlediska tvoří nové specifické pojetí satana, kterého
nepovažují za reálně existující bytost, ale za symbol volnosti, pokroku a požitkářství.
Proti solidaritě staví egoismus, proti společenským normám přírodu
a její přirozený boj o přežití.
Za uznávanou hlavu tohoto proudu je považován Anton Szandor
LaVey (narozen r. 1930).
Praktikoval satanistické pohřby, obřady s nahou ženou na oltáři atd.
(kontraverzní chování mu přineslo značnou popularitu).
30. dubna 1966 o Valpružině noci založil „Církev Satanovu“, vyholil
si hlavu a prohlásil se za velekněze Církve Satanovy.85
Je autorem „Satanské bible“ (vydaná r. 1969, překlad do českého
jazyka r. 1991) v níž vyložil svou osobní životní filozofii „egotismus“ = ideologii osvobození od pout konvence a slabošské morálky,
zbožštění sebe sama. Jde o ideologii extrémního narcismu: „ Anton
LaVey ctí pouze LaVeye“. Díky LaVeyovi se stala Církev Satanova
nejrozšířenější satanistickou organizací na světě s asi 5 tisíci členy
a mnoha pobočkami, tzv. slujemi, na všech kontinentech.86
85) Vojtíšek, Z., Encyklopedie náboženských směrů v České republice, Portál, 2004, s. 170.
86) Štampach, I. O. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, 1998. s. 151 – 152.
60
V 60.- 70. létech se stal LaVey velkou inspirací pro mnoho osob a skupin (např. kniha Iry Levina „Rosemary má děťátko“ 1967 zfilmováno).
Satanská bible:
4 části: Kniha Satanova, Kniha Luciferova – Osvícení, Kniha Beliálova – Vláda nad zemí, Kniha Léviathova – Běsnící moře.
Kniha Satanova: Má formu zákona…“Život je velká radost
– smrt velké odříkání. Proto si užijte života co nejvíce – TEĎ
HNED“.
Kniha Luciferova: Satanismus je náboženství světské
a živočišné, náboženství těla, vše přírodní je satanské.
Představuje tři rituály – sexuální (pomocí masturbace
přitáhnout partnera), druhý rituál se týká soucitu (pomoc
druhým lidem ve zdraví, štěstí či k hmotným věcem), rituál
destrukce (obřad, který je vyvolán vztekem, pohrdáním, nenávistí a má mít ničivé kouzlo).
Kniha Léviathova: Je úvodem k rozsáhlé části tzv. 12 Enochiánnských klíčů. Tyto klíče, napsané v tajném jazyce
s překladem, se používají při rituálech.87
Svátky Církve Satanovy:
vlastní narozeniny jako největší svátek
Valpružina noc (30. duben)
Halloween (předvečer křesťanského svátku Všech svatých
31. 10.)88
Užívané symboly:
pentagram (obrácený špicí dolů)
tvář kozla
číslo 666
12.1.3 „KULTURNÍ SATANISMUS“
- SATANISMUS JAKO ANTIKULTURA
Jsou to většinou jednotlivci, kteří vyznávají každý svoji verzi satanismu. Často je jejich způsob života spojen s užíváním drog, zvláště
halucinogenů a zálibou v heavymetalové hudbě. Lidé hlásící se k tomuto proudu satanismu vnímají současnou západní civilizaci jako
křesťanskou a s odmítáním této civilizace nacházejí svoji identitu
v nenávisti vůči křesťanství. Jejich inspirace satanismem se promítá
do výtvarné, literární a hudební oblasti:
87) La Vey, A. S. Satanská bible. Praha: Nakladatelství Reflex, 1991. s. 23 – 118.
88) La Vey, A. S. Satanská bible. Praha: Nakladatelství Reflex, 1991. s. 77.
61
ústřední témata: hnus, krev, smrt…
sama víra v existenci satana či jeho uctívání není rozhodující
např.: hardrocková kapela „Black Sabbath“ (v textech užívá
okultní symboly)
Black metal, Death metal ve Skandinávii, které vyrukovaly
s antikřesťanskou ideologií (muzikanti mají při koncertech
hrůzostrašně pomalované obličeje a na sobě „válečnické
doplňky“ – nábojnicové pásy, řetězy, hřeby atd.).89
Možné nebezpečí:
Hrozí hlavně tam, kde exhibicionistický či pubertální satanismus
přeroste do satanismu „tvrdého“, který se vyznačuje kriminálními
činy. Tento přerod může paradoxně nastat i u těch jedinců, jejichž satanistická póza je zpočátku vnímána přehnaně negativně.
To může takového člověka v budování jeho satanistické identity totiž ještě utvrdit. Podobně mohou situaci zhoršit bulvární sdělovací
prostředky svými hysterickými zprávami, jimiž mohou satanistické
činy podnítit. Jinou nenápadnou vstupenkou do tvrdého satanismu
mohou být pro citlivějšího člověka i zdánlivě nezávazné magické
či fantazijní hry (Dračí doupě), vzývání satana „na zkoušku“ nebo
i koncerty metalových skupin. Na druhou stranu se můžeme setkat
s údajným satanismem jako následným vysvětlením motivu vážných
kriminálních činů. Někteří (především amatérští) psychoterapeuti
si také pomáhají údajným satanismem rodičů a příbuzných svých
klientů, aby vysvětlili jejich psychické potíže.
Počet příznivců:
Není možno ani odhadnout. Satanismus tvoří na sobě nezávislé skupiny, řády či lóže i jednotlivci, mezi nimiž nemusí být a nebývá
žádná komunikace ani vzájemné uznání jako skutečných satanistů.
Česká republika:
Roku 1991 vznikla v Brně pobočka Církve Satanovy pod vedením
Jiřího Valtra alias Big Boss (kapelník hudební skupiny „Root“). Členové se pokládají za spolek dynamicky se rozvíjejících osobností,
ne fanklub, nepodléhají žádným závazkům. Podmínkami pro přijetí jsou: zdůvodnění žádosti, řádně vyplněná přihláška a zaplacení
jednorázového poplatku 500,-Kč.
(cca 100 členů)
Propagační leták Církve Satanovy:
Protože v naší společnosti je hloupost podporována a oslavována,
jsou lži a zkreslené informace předkládané sdělovacími prostředky
89) Vojtíšek, Z., Encyklopedie náboženských směrů v České republice, Portál, 2004, s. 170.
62
všeobecně přijímány jako pravdivé skutečnosti. Přesto existují ti,
kteří nechtějí zůstat pohlceni otupělou masou a kladou si otázky
o skutečném stavu věcí. Těm, kteří se nebojí slova s velkým „S“
a zajímá je, co reprezentuje, je určeno toto vyhlášení, které shrnuje odpovědi na nejčastější otázky:
12.2 SATANISMUS
Je učení, které obsahuje složku filozofickou i rituální
a přiznává potřebnost obou těchto složek pro přirozený život
Člověka
Nikoho k ničemu nenutí
Je založeno na pochopení lidských instinktů
Klade si za cíl posílit a zdokonalovat vlastní já
Představuje opozici vůči všem náboženstvím, která odsuzují
člověka za jeho přirozené touhy a oslabují jeho ego
Nepodporuje násilí ani používání drog
Chápe Satana jako hybný faktor v přírodě, ducha pokroku,
inspirátora všech velkých počinů, které přispívají k rozvoji
civilizace, ducha revolty, která vede ke svobodě
Podporuje nekonformní myšlení a jednání
Tvrdí, že nikoliv slepé přesvědčování ale pochybování je to,
co přináší duševní svobodu
Tvrdí, že jak láska, tak i nenávist jsou přirozené a že je nesmyslné jeden z těchto citů vyvyšovat na úkor druhého
Uznává jakékoliv formy sexuálních požitků, pokud nikoho
nezraňují, ale ani v této oblasti nikoho k ničemu nenutí
Podporuje své učedníky ve vzrušení v jejich přirozených
touhách (vzrušení místo odříkání)
Učí využívat a rozvíjet sílu okouzlení, tzv. Malé Magie
Uznává sílu dávných rituálů, tzv. Velká Magie a předkládá
vlastní přístup k jejich efektnímu používání
Vychází z podstaty prvotních náboženských mýtů, opírá se
o platnost zákonů přírody. Do podoby satanismu ho shrnul
Anton Szandor LaVey, autor knihy Satanská Bible, Satanské
Rituály, zakladatel First Church of Satan.
Tato listina ani naše adresa nejsou tajné, jak se domnívají někteří
jedinci, za své názory se nestydíme a nepotřebujeme se skrývat.
Antony Slezan 1992
63
13 IMANUELITÉ
Zakladatel:
Jan Dietrich Dvorský (* 1966) na základě knihy „Ve světle Pravdy“
od Abd-ru-shina (zakladatel Hnutí Grálu) založil počátkem 90. let
v ČR komunitu „Imanuelité“, jejíž členové se považovali za „vědoucí“, kteří budou spaseni v Tisícileté říši. Tento samozvaný „mesiáš“
vydal knihu „Syn člověka, Mesiášovo živé slovo k všenápravě světa“,
která má dát lidem návod jak správně žít. Hnutí mělo v době svého
největšího rozkvětu centrum v několika obcích na Hořovicku. Počet
členů dosahoval nejvýše několika málo desítek.
Kniha Abd-ru-shina (viz. Hnutí Grálu) Ve světle pravdy nenechává
pozorného čtenáře na pochybách, že autor se považoval za Syna
člověka, který je na konci věku povolán zvěstovat lidem Pravdu
a uskutečnit na Zemi Tisíciletou říši. Po autorově smrti však očekávané dějinné rozuzlení nenastalo.90
Učení a praxe:
Nečekané pokračování těchto mesiášských nadějí se událo v Čechách a je spjato se jmény Jana Dietricha Dvorského a Lucie Dvorské (dcera herečky Mileny Dvorské). V roce 1990 se oběma těmto
partnerům nezávisle na sobě dostala do rukou Abd-ru-shinova kniha. Dvorský ji dychtivě četl a na začátku roku 1991 si podle svých
slov uvědomil, že je Syn člověka, „Parsifal Imanuel“, znovu inkarnovaný (vtělený) Abd-ru-shin, tedy mesiáš, jenž má ustavit Tisíciletou
říši. O tomto svém vědomí informoval vedení Hnutí Grálu v naději,
že Abd-ru-shinovi následovníci mu - jako mesiáši - budou nejbližší.
Vedení Hnutí Grálu ho ovšem s pohrdáním odmítlo.91
Dvorský alias Parsifal Imanuel se svou družkou Labutí pannou (Lucií Dvorskou) se tedy vydal svou cestou a vydal knihu „Syn člověka. Mesiášovo živé Slovo k všenápravě světa“. Tato kniha vykládá
Abd-ru-shinovo náboženství pro moderní dobu a ostře komentuje
všechny události společenského života, zážitky všedního dne či dojmy ze sledování televize. Velmi přesvědčivým způsobem podává
recept na každý jednotlivý i globální problém a z pozice mravní autority kritizuje všechny známé osobnosti jako nositele lži a příčinu
současné mravní zkázy.
Legitimitu svého přesvědčení, že je Synem člověka, odvozuje Dvorský jednak z údajné fyzické podoby s Abd-ru-shinem, dále pak
z data svého narození apod., ale hlavně ze svého objevu o „převrácenectví“, jímž se údajně doplňuje mozaika Abd-ru-shinova učení.
90) Štampach, I.O. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, 1998. s. 144.
91) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice, Praha: Portál, 2004.
s. 184.
64
Podle Dvorského je v současnosti každý člověk převrácencem, neboť se jeho mužská duše převtělila (reinkarnovala) do ženského
těla nebo ženská duše do mužského těla. Všichni muži jsou tedy
„zženštilí“ a ženy „pochlapené“. Jedinými dvěma nepřevrácenci
jsou právě on a jeho družka Lucie alias Labutí panna. Ti mají spolu
s „povolanými“, kteří mají možnost se ještě náležitě očistit, vybudovat Tisíciletou říší dříve, než katastrofy zdecimují zbylé lidstvo.
Na základě četby této knihy vznikla již roku 1993 kolem Dvorského
– Parsifala Imanuela skupina „pomocníků Syna člověka“. Na Hořovicko přijížděli stále další, až vzniklo několik komunit i v okolních
obcích. Tito lidé přijížděli po korespondenční Parsifalově výzvě,
často až po několikeré výměně dopisů a na základě jasnovidného
poznání z Parsifalova okolí, že jejich aura je již dostatečně fialová
na to, aby mohli v Tisícileté říši obstát. Přicházeli většinou bez rodinných partnerů (kteří třeba tak dobrou auru neměli), ale zato se
všemi úsporami a prostředky z prodeje majetku. Podle Parsifala by
bylo nemravné zanechávat jakékoli prostředky převrácencům, kteří
nevěří v Syna člověka.92
Pomocníci Syna člověka žili v komunitách velmi izolovaně. S nikým
se prakticky nestýkali, přerušili styk s rodinami, jejich děti nechodily do školy, v komunitě dostali nová jména, knihy, noviny, časopisy
i jiné sdělovací prostředky byly „převrácenecké“, a tedy škodlivé.
Pracovali především na novém vydání knihy Syn člověka a později
na její distribuci, a to většinou velmi pozdě do noci. Kromě toho
podstupovali očišťovací kůry a půsty, takže ztráceli desítky kilogramů své váhy. Jedna žena v komunitě bez asistence lékaře potratila.
Fyzicky zubožení a psychicky zlomení byli po čase pomocníci jeden
za druhým vylučováni, neboť jejich aura podle jasnovidce neodpovídala nárokům Tisícileté říše. Vyloučení pak vyhledávali smrt,
protože jedině ta by podle jejich víry mohla přivodit brzkou novou
inkarnaci, a tím i možnost přece jen v „příštím životě“ vstoupit
do vytoužené a připravované Tisícileté říše. Většina jich prošla
zdravotnickými zařízeními a psychiatrickými léčebnami, než se dostali domů.
Tisíciletá říše měla podle proroctví nastat již roku 1994. Ačkoli
imanuelité (komunita kolem Parsifala Imanuela) zvěstovali přírodní
katastrofy mnoha sdělovacím prostředkům, k potopení větší části
Itálie pod mořskou hladinu, k vichřicím ani k zemětřesení nakonec
nedošlo. Parsifal Imanuel se svými nejvěrnějšími čekal na vyplnění katastrof v Itálii, kde obstarával koupi pozemků pro město, jež
mělo být zárodkem Tisícileté říše. Nakonec, zklamaní, že se proroctví nevyplnilo, se se svými nejbližšími na podzim vrátili zpět
92) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004.
s. 185.
93) Křemen, P. O sektě, která tragicky poznamenala život herečky Mileny Dvorské. Praha:
Duel, 1997. s. 26-27.
65
na Hořovicko. Od té doby se ovšem komunita nezadržitelně rozpadala. Nakonec byli vyloučeni téměř všichni. Parsifal Imanuel se
s rodinou skryl před policií, která po něm a po jeho družce vyhlásila
pátrání pro podezření z ohrožení mravní výchovy jejich dětí (neboť děti nenavštěvují školu). Za stejný trestný čin bylo několik jeho
následovníků (rodičů) odsouzeno k podmíněným trestům. Od roku
1995 tedy komunita neexistuje, jednotliví pomocníci udržují sporadické kontakty dopisy. Někteří se vrátili k víře v Abd-ru-shina (viz.
Hnutí Grálu) a Mesiáše Parsifala Imanuela (Dvorského) již odmítají.94
Velkou pozornost vzbudila tato komunita u široké veřejnosti v souvislosti s herečkou Milenou Dvorskou, jež byla matkou Lucie Dvorské (partnerka Dvorského). Ta vystoupila v médiích s tragickým
příběhem, který hluboce poznamenal její život, aby varovala před
zhoubností takovýchto skupin.
Možné nebezpečí:
Jedná se jistě o jednu z nejnebezpečnějších sekt u nás. Došlo v ní
k trestným činům a mnohokrát k ohrožení zdraví i života. Síť pomocníků Syna člověka lze jistě znovu oživit. Je pravděpodobné, že
většina z nich by i dnes udělala na příkaz Mesiáše cokoliv.
Zda byly úmysly Dvorského a jeho komunity na počátku „čisté, nezištné“, nevíme, nicméně během několika let se o ně začala zajímat
nejen média, ale i policie ve spolupráci s odborníky. Odborníci se
shodují na tom, že Dvorský své mesiášství nehraje, jde o psych.
diagnózu, avšak Lucii pokládají za jakousi „výkonnou osobu“, která
vše řídí, o všem rozhoduje. Byl na ně vydán zatykač a byli obviněni
z ohrožování mravní výchovy mládeže (děti nebyly posílány do školy, užívání donucovacích prostředků – systematické strašení nejrůznějšími katastrofami…), zpronevěry cizí věci (vybírání a zpronevěření peněz a majetku členů komunity) aj. Dále byli členové
komunity kritizováni pro praktiky, které ohrožovaly členy komunity
na životě (psych. manipulace, která měla dovést některé členy až
k sebevraždě, očistné diety).95
Ukázka z knihy PARSIFALA IMANUELE Syn člověka. Mesiášovo
živé Slovo k všenápravě světa., 2. vydání, 1993:
Převrácenectví zatemňuje či zkresluje beztak už tichý hlas ducha,
nepřevrácenectví je onen všelék, pralék, prapodstata veškerého
zdraví budoucího světa.
Vědění o převrácenectví je s to způsobit, že se už nebudou rodit
dementní děti, že se důsledně vyřeší ekologické problémy, zdravotnické problémy, pedagogické problémy, problémy s kriminalitou,
94) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004.
s.185 - 186.
95) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004.
s. 186.
66
potratovostí, sebevraždami (i dětskými), prostě se vším zlým, co
se dosud i největším lidským mozkům zdá být věčné, nyní pouze
jaksi příliš rozbujelé. Vědění o převrácenectví je s to způsobit,
že si lidé nebudou muset násilně vtloukat „Desatero“ do duše, neboť jim přijde od přirozenosti zcela samozřejmé žít v Lásce a Pravdě, mnoho a mnoho dnes zdánlivě neléčitelných nemocí a neřešitelných problémů spolu s mizením převrácenectví ustoupí, existující
ohromné světy duchů a bytostných sil kolem nás a nad námi začnou
zase nám s radostí pomáhat ve všem, na co se jen láskyplným zrakem podíváme - dosud netušíte, jaké „zázraky“ se mohou člověku dít a jak dobře by se lidstvo mohlo ve stvoření mít! Až budou
na zemi zase nepřevrácenečtí lidé (doufejme, to záleží jen na nich,
na jejich dobré či zlé vůli), zmizí jejich deprese, frustrace, tlaky
sexuální hyperaktivity či naopak utlumenosti ap.
Vědění o převrácenectví jsou vám darované pevné břehy, které vašemu toku ducha nedovolí rozlít se pustošivě po kraji a nadělat jen
škody.
Vědění o převrácenectví a žití v tomto vědění je jedinou cestou důsledné - tedy nekonečné - lidské svobody. Ostatní cesty jsou třeba
napohled krásnější, snadnější, okázalejší a podobně, ale všechny
končí u propasti. Nejsou tedy svobodné. To je snad jasné i malému
dítěti!
67
14 POETRIE
Zakladatel a guru:
Jaroslav Dobeš (40 let) alias guru Jára, Óm nadsamec – sám se
prezentuje jako duchovní učitel, odborník na oblast osobního růstu,
cestovatel, spisovatel, fotograf, surfař, horolezec atd.
V r. 1989 emigroval do Itálie, kde se začal věnovat mysticko-meditačním cvičením.
V r. 1991 v italské poustevně Arca nečekaně dosáhl nirvány.
Po návratu z Itálie založil v České republice duchovní školu jejíž
praxe je založena na studiu východní filozofie a náboženství.
Učení a praxe:
Nabízí především dívkám propracovanou filozofickou nauku, tzv. Poetrii, která jim má pomoci najít vnitřní klid a dojít k osvícení. Součástí jejich cesty je rituální pohlavní styk s nejvyšším guru, tedy
s ním. Jde o tzv. „odháčkování“ – když má žena s mužem sex tak
se energeticky propojí. Všechny její problémy po rozchodu s mužem souvisejí s tímto energetickým propojením. Guru jim pomáhá
se tohoto břemene zbavit.
Možné nebezpečí:
Od r. 2007 se o Jaroslava Dobeše a jeho duchovní školu zajímá policie s podezřením na sexuální zneužívání.
Dokument – výpověď oběti gurua Járy „V čem je háček“.
Centra:
Praha, Brno, Olomouc, Zlín – lektoři, různé placené kurzy.
68
15 CÍRKEV SJEDNOCENÍ
(MOONOVA CÍRKEV)
Zakladatel:
Sun Myung Moonem (* 1920) založil v Jižní Koreji Společenství Ducha svatého pro sjednocení světového křesťanství (tzv. Církev sjednocení).
V roce 1936 při intenzivní motlitbě se mu zjevil Ježíš Kristus a sdělil
mu: „podporuj boží království na Zemi“. V letech 1950-54 začal kázat. V roce 1954 založil v Soulu novou církev tzv. Církev sjednocení.
Napsal knihu s vlastním výkladem Bible – „Božský Princip“. V roce
1972 přesídlil do USA. Byl obžalován z daňových úniků a cizoložství
a promiskuity. Někteří jeho následovníci byli také obviněni z účasti
na skandálních obřadech Církve sjednocení. Moon to popírá.96
Učení a praxe:
Podle Moona Bůh touží po naplnění ideálu pravé rodiny. V cestě
za tímto ideálem byl ovšem zklamán nejprve hříchem Evy a Adama
a pak i Ježíšem, jehož prý lidé ukřižovali dříve, než se mohl oženit
a pravou rodinu vytvořit. A tak musel Bůh - podle Moona - hledat Mesiáše další dva tisíce let, než našel Moona a jeho manželku
Hak Ja Han.
15.1 CÍL, SMYSL
skutečnost se zakládá na bipolaritě
základní bipolaritu vyjadřují pojmy Sung sang (vnitřní charakter - mužská podstata - Bůh), hjung sang (vnější forma - ženská
podstata), jing jang (hierarchie bipolarit -> Bůh je nejvýše,
uprostřed je žena a muž, dole je dítě
Bůh je absolutní realitou překračující čas i prostor
cíl je láska
obnovení ideální trojice, spasení hříšného světa, obnovení
bezhříšného stavu
původní myšlenka - sjednocení světového křesťanství
15.2 BOŽSKÝ PRINCIP (MOONOVA KNIHA)
obsahuje základní dogmata a učení Církve sjednocení
96) Štampach, I.O. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, 1998. s. 148.
69
slouží k 2 účelům: udržuje přívržence v určité názorové linii
a vykládá Bibli
lze ji rozdělit do 3 částí: První Adam, Druhý Adam a Pán
Druhého příchodu, tito tři Adamové patří do Božího plánu
pro naplnění původních cílů stvoření.
1. část - První Adam
Adam a Eva, kteří upadli do hříchu
Bůh dává lidem lásku, a ti mu vracejí jeho krásu (uctívají ho),
to mu přináší radost - vzniká vztah mezi Bohem a stvořením
vyjádřením měl být vztah mezi mužem a ženou
2. část - Druhý Adam
Ježíš Kristus, zemřel pro nevěru Židů, neměl prvotní hřích
všechna náboženství - sjednocena přijetím Ježíše -> zmařeno
ukřižováním
Židé nechtěli Ježíše přijmout jako Mesiáše, tak chtěl zaplatiti
za dokončení duchovního spasení člověka svou smrtí
kdyby nebyl ukřižován -> dokonalá manželka, založení dokonalé rodiny -> dovršení tělesného i duševního spasení
3. část - Pán Druhého příchodu
Mesiáš - musí přijít aby založil Království nebeské na zemi
uskutečnění tělesného spasení
Mesiáš se musí narodit v Koreji, neříkají, že je to Moon, každý
se může po seznámení s Principem sám rozhodnout, kdo je
Pán Druhého příchodu.97
1. Snaha o zlepšení života lidí => charitativní organizace (podpora postižených oblastí a misionářů zdravotníků).
2. Snaha očistit lid od prvotního hříchu Adama a Evy, Ježíš
měl obnovit ideální trojici, ale nepovedlo se mu to, musí tedy
přijít nový Mesiáš, kterému se podaří obnovit trojice muž,
žena a Bůh - a to je Moon.
3. Snaha měnit svět k lepšímu - lidé mají budovat Království nebeské na zemi (mělo přijít nejdříve 1981, poté 2001
a nakonec řekl, že na to lidé ještě nejsou připraveni)
-> 3 podmínky: obřad 10 tis. párů, růst finančního kapitálu jeho
církve v Americe a vytvoření svazků s evangelickými křesťany
-> přijetí do křesťanské komunity (v tomto bodě selhal,
nejde to).
97) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004.
s. 112 – 114.
70
15.3 PRAVIDLA, NÁZORY, V CO VĚŘÍ
1. Jsou to pacifisti a antikomunisti
2. Všude rozdávají lásku, jsou jí plně obklopeni, na lidi jsou milí,
vřelí..
3. Mají definici křesťana -> věří v spasitele (Ježíše) a v Boha
4. Bible není neomylná a to proto, že ji psali omylní lidé -> „Není
pravda sama, ale učebnice pravdy.“, proto Moon napsal její
výklad -> Božský princip (hlavně o smyslu života) a ten má
stejnou hodnotu jako Bible
5. Moon roku 1992 přiznal, že je Mesiáš, ale není Bůh ani Ježíš
6. Věří že byli Adam a Eva skuteční lidé
7. Odevzdání majetku hnutí
8. Spánek 5-6 hodin denně
9. Strava s nízkým obsahem škrobu a nízkým obsahem bílkovin,
časté posty
10. Neustálé studování knihy Božský Princip
11. Naprostá kázeň, určený čas pro jídlo, cvičení, hru, zpěv,…
12. Prodávání předmětů, vyprošování darů
13. „Jelikož satan obelhává Boží děti, máte právo oblehávat satanovy děti.“ - tato metoda se nazývá „nebeský klam“
14. Dokonalost - získání Moonova požehnání - k tomu je třeba
získat 3 „duchovní děti“ - nábor nových členů, poté se uzavře
partnerství s dokonalým partnerem, kterého vybere církev
15. Život v manželství je velice důležitý pro dovršení spasení.98
K tomuto učení přicházejí ovšem noví členové zpravidla z řad vysokoškoláků oklikou. Seznámí se s mladými, usměvavými a idealistickými lidmi a bývají obklopeni lichotkami a pozorností do té
míry, že jsou nejen ochotni více věřit tomu, co je jim předkládáno
jako fakta, ale dříve či později začnou i toužit do takové krásné
skupiny patřit. Teprve postupně se nový adept dozví o mesiáši Moonovi a přijme ho a jeho manželku za své Pravé rodiče (zatímco
jeho opravdoví rodiče jsou pouze „biologičtí“ a patří k „satanskému systému“). Pak bude vyzván, aby se připojil k mesiášovu
úsilí vytvořit nový ideální svět. Jako vstupní rituál slouží svatba s
partnerem, jenž byl vybrán podle fotografie „nadpřirozeným způsobem“ samotným mesiášem. Partneři zpravidla pocházejí z jiného národa a seznamují se bezprostředně před svatebním obřadem
98) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004.
s. 112 – 114.
71
nebo až při něm. Páry žijí ještě nějakou dobu odloučeně. Během ní
se zkouší jejich odhodlanost sloužit Moonovi na celém světě při získávání peněz pod nejrůznějšími záminkami nebo prodejem předraženého zboží, popř. při práci v některé z továren, které k Moonovu
impériu patří, náboru dalších členů či organizační prací.
Svatby:
1. června 1982 - 2.075 párů v newyorské Madison Square Garden
29. listopadu 1997 - 28.000 párů na stadionu Roberta F. Kennedyho
ve Washingtonu
25. srpna 1992 - 30 000 párů na Olympic Main Stadium of Seoul, Korea
25. srpna 1995 - 360 000 párů v New Yorku
Organizační činnost moonistům pomáhá jednak napravit velmi
špatnou pověst a jednak vyvolat dojem užitečné a mnohými významnými lidmi podporované neziskové společnosti. Proto vytvářejí
desítky zdánlivě nezávislých organizací (výrobní podniky, vědecká,
politická, podnikatelská i náboženská fóra, kulturní soubory nebo
i média), které nemusejí na první pohled mít s jejich vírou nic společného, a pod krásnými hesly o ideálech míru, sjednocení, rodiny,
pokroku či vědy pořádají množství konferencí, festivalů či jiných
akcí za účelem získání nových členů.
15.4 ZAJÍMAVOSTI
Vlastní společnosti, které se zabývají obchodem, činností
a zpracováním (farmaceutika, titan, rukodělná výroba, vojenské vybavení), Washington Post - pravicový deník, národní
banka Diplomat, hotel New Yorker, …
Mnohdy vystupují pod různými jinými organizacemi, nechtějí
být jmenováni.
Podpora kultury - vlastní 2 baletní školy, nahrávací studio
a sponzorují symfonický orchestr.
Díky tomu že Moon obnovil ideální trojici, snaží se očistit víc
a víc lidi od prvotního hříchu. Pořádají se obrovské svatby
(většinou na stadionech), kde jsou tisíce párů, aby byli oddáni a požehnání „spojkou k bohu“ - Moonem, a tím očištěni
od prvotního hříchu.
Jejich děti jsou naprosto čisté, když mají rodiče i po svatbě
správný vztah k Bohu.99
99) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004.
s. 114.
72
15.5 ŠÍŘENÍ
mají nenásilné šíření své vize pomocí různých akcí - dokud
neprojevíte zájem
většinou mladí lidé přes 20 let, hezky upravení a zdvořilí,
prostě a konzervativně oblečeni, málo nebo vůbec nalíčeni
pozvání do střediska nebo na večeři, působí dojmem, že vás
milují a chválí vás, následuje pozvání na seminář
15.6 BUDOUCNOST
Po smrti Moona nastoupí jeho manželka, nebo nějaký ze starých
členů.
Možné nebezpečí:
Moonisté jsou typičtí propracovanými způsoby mentální manipulace se svými členy. Kromě toho má Moon světové mocenské ambice, ale v poslední době se nezdá, že by byl schopen jich dosáhnout. Stále má ovšem možnost díky vlivným médiím (např. noviny
The Washington Post) světovou politiku ovlivňovat. Pozoruhodný je
také vliv jeho bohatství (na své akce je schopen zvát např. nejvýznamnější světové politiky) a spojení s korejskou rozvědkou.
Sun Myung Moon, zakladatel Církve sjednocení a samozvaný mesiáš je multimilionářem, který ovládá víru stovek tisíc lidí po celém
světě.
Jedna z věcí, které se Moona určitě dotkly velice citelně, jsou jeho
děti. Páteří jeho učení je, že coby Mesiáš vytvořil dokonalou rodinu
s dětmi bez hříchu. Skrze děti pak má Bůh požehnat všem ostatním
rodinám. Skutečnost, že se jeho děti projevily velice „lidsky“, je
šokujícím zpochybněním této víry. Nejvíce problémů svým rodičům
způsobil Moonův nejstarší syn Hyo Jin, jemuž je něco přes třicet.
Moon svého syna oženil, aby se stal jeho nástupcem, ale Hyo Jinovo chování se zásadně lišilo od jeho předpokladů. Protože manželství a rodina jsou základními kameny učení Církve sjednocení
a ústředním bodem Moonova úkolu „sjednotit všechny křesťanské
denominace“, bylo pro mnohé z bývalých Moonových následovníků
šokující, že Hyo Jinovo manželství s Nansook skončilo skandálem.
Nansook dokonce obvinila Hyo Jina, že ji bil, pil alkohol, užíval kokain a díval se na pornografické filmy. Moon nemá problémy jen
se svým nejstarším synem. Sunjin, jedna z jeho dcer, se nejen odloučila od manžela, ale dokonce si změnila jméno. A co je ještě
horší, nejmladší Moonova dcera Unjin se dokonce dostala do ostrého konfliktu se svým otcem a veřejně vyjádřila pochyby o jeho víře.
Takové turbulence v Moonově rodině jsou pro členy jeho církve více
než hrozivé, protože žádné z jeho dětí nemá charisma ani postavení
v řadách hnutí, aby mohlo převzít Moonovu roli.
73
Počet členů:
Odhaduje se na 200 000.
Česká republika:
Na území České republiky působí tato organizace od roku 1969.
V roce 1974 proběhlo se členy Církve sjednocení několik soudních
procesů, v nichž byla naprostá většina členů komunistickým režimem odsouzena k vězení. Život církve byl plně obnoven až po roce
1989. Její ústředí je v Praze. Na základech učení reverenda Moona působí v České republice např. Federace rodin za mír ve světě
a Akademie profesorů za mír ve světě.
Počet členů je odhadován na několik set.
Kontakt:
Žerotínova 42, Praha 3, čelné osobnosti: Anton Uhnák a PhDr. Juraj
Lajda.
74
16 VÍRA BAHÁ‘Í
Každé světové náboženství se zdá být jednotným celkem pouze
zpovzdálí. Ve skutečnosti však jsou množinou nejrůznějších směrů
a skupin, které se od sebe více či méně liší. Zároveň na půdě náboženství vznikají nová a nová hnutí, která se na jednu stranu vymezují proti svému mateřskému náboženství, na druhé straně jsou
však nesmazatelně poznamenány prostředím, z něhož vyšly.
Islám šíitského směru je jednou z živných půd pro vznik nových
skupin.
Zakladatel:
Bahá´ulláh (1817 – 1892) prožil téměř celý svůj život v emigraci
nebo ve vězení. Napsal mnoho spisů např. Kniha ujištění, Kniha nejsvatější (je jakýmsi pokusem překonat a nahradit Korán).
Baháulláh se považuje za projev Boží pro současnou epochu lidstva
➝ Bůh prý vyvolil 9 svých poslů, z nichž je Baháulláh tím posledním
a je završením všech dosavadních projevů a ostatní projevy pro něj
připravovaly cestu. Po něm nejméně tisíc let žádný jiný projev nemůže přijít, takže kdokoliv by si dělal takový nárok, je jen falešným
prorokem.
Nástupcem ve vedení hnutí po Baháulláhově smrti se stal jeho syn
Abbás Efendi = Abdulbahá ➝ ten má jediný právo vykládat Baháulláhovy spisy. Bahá´ulláhovo učení zformoval do uceleného systému
a spolu s baháistickými emigranty uvedl baháismus do celého světa.
Svým nástupcem určil svého vnuka Shoghiho Effendiho Rabbaniho,
který se zasloužil především o rozšíření baháismu do anglicky mluvících zemí.100
Učení a praxe:
Baháismus vychází z islámu a především z jeho odnože - bábismu,
hnutí založeného na učení a spisech obchodníka Alího Muhammada
Širázího (+1850). Bahá´ulláh se stal jeho nástupcem.
Základem baháismu je víra v jednotu všech náboženství. Ta si prý
neodporují, ale pouze různě odpovídají na potřeby jednotlivých
dějinných epoch. Do každé takové epochy poslal Bůh jeden svůj
Projev (manifestaci) - bezhříšného a neomylného proroka, který
poskytuje lidem boží zjevení na té úrovni poznání a kultury, na níž
se právě nacházejí. Takovými božskými manifestacemi byli Abraham, Mojžíš, Kršna, Buddha, Zarathuštra, Ježíš a Mohamed. Za současnou boží manifestaci je ve víře bahá´í považován Bahá´u lláh.101
100) Horyna, B. – Pavlincová, H. Judaismus, křetanství, islám. Olomouc: Nakladatelství
Olomouc, 2003. 524.
101) Kropáček, L. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2003. s. 203 – 205.
75
Bahá´ulláhovo učení je obsaženo v mnoha jeho spisech a každé
jeho slovo je považováno za svaté. Největší význam má ovšem nejposvátnější kniha, která napodobuje sloh koránu a je považována
za neomylné a svaté dílo. Někteří ovšem pochybují, zda je tento
spis baháistům celý přístupný (má být údajně utajen proto, že mnoho Bahá´ulláhových zákonů dnes nemůže obstát při proklamované
modernosti a pokrokovosti víry bahá´í. Obsahuje předpisy o modlitbě (třikrát denně směrem k Bahá´ulláhovu hrobu) a půstu, očišťovací rituály a náboženské zákazy, manželské a dědické zákony,
morální standardy i praktická napomenutí a rady. Všechny předpisy
nesou stopy islámské inspirace a pokoušejí se modernizovat islám
mnohdy v Bábově duchu. Tyto ideje jsou v praxi spíše zbožným
přáním anebo reklamním sloganem. Ve své každodenní praxi pak
baháismus v mnohém navazuje (s jistými úpravami) na islám, z něhož vyšel. Tak např. předepisuje pravidelnou modlitbu třikrát denně (islám pětkrát). Zachovávají islámské pravidlo, že se žena nesmí
modlit při menstruaci. Zcela zakazuje alkohol a jiné omamné látky,
původně povoleny 2 manželky, v současné době přísná monogamie
(souhlas rodičů ke svatbě). Povinnost půstu v baháistickém postním
měsíci, kterým končí jejich rok.
Baháisté mají svůj vlastní kalendář i letopočet, který začíná vystoupením Bába v r.1844, takže baháisté žijí právě v r. 167. Rok
začíná 21.březnem a má 19 měsíců po 19 dnech. Schází se každý
devatenáctý den.
V místě, kde žije alespoň 9 dospělých členů víry bahní (nad 21 let),
vzniká místní sbor v čele s duchovní radou s 9 členy ➝ na světě
asi 20 tisíc rad. Nad nimi stojí 148 národních duchovních rad, také
s 9 členy. Ty pak volí 9 členů nejvyššího orgánu, tzv. Světovém domu
spravedlnosti (přestože hlásají rovnost pohlaví, tak do nejvyššího
orgánu jsou voleni pouze muži).102
Mottem baháistické víry je jednota - jednota náboženství i vědy,
jednota národů, idea jednotné světové teokracie a jednotného jazyka. Prosazují rovnost sociální a majetkovou, rovnost mezi pohlavími, rasami apod. Tato jednota je ovšem vnímána jako faktické
podřízení se tomu, co je pro tuto naši epochu určující, tedy baháistické víře, učení Bahá´ulláha a jeho zákonům, baháistické světové
vládě apod.
12 základních tezí:
1. celé lidstvo považuje za jednotný celek;
2. všichni lidé mají samostatně zkoumat pravdu;
3. všechna náboženství mají společný základ;
102) Horyna, B. – Pavlincová, H. Judaismus, křetanství, islám. Olomouc: Nakladatelství
Olomouc, 2003. 524.
76
4. náboženství musí být příčinou jednoty a svornosti mezi lidmi;
5. náboženství musí být ve shodě s vědou a rozumem;
6. muž a žena mají stejná práva, rovnost;
7. předsudky jakéhokoliv druhu musejí být překonány;
8. měl by být nastolen celosvětový mír;
9. muž a žena mají stejné právo na výchovu a vzdělání;
10. sociální otázky musejí být vyřešeny;
11. má být zavedena jednotná řeč a jednotné písmo;
12. má být ustanoven světový smírčí soud.103
Kvůli roli, která je připisována Bahá´ulláhovi, jsou baháisté v islámských zemích pronásledováni a jsou považováni za nepravověrnou
sektu. Sám Bahá´ulláh zemřel ve vyhnanství v Palestině. Baháisté
oceňují na svém náboženství většinou důraz na ideje míru, emancipace, jednoty, rovnosti a spravedlnosti. Bývá mezi nimi dostatek
vzdělaných lidí se světovým rozhledem, jimž je blízká myšlenka
stálé evoluce. Věří, že úkolem člověka je na sobě pracovat, aby se
z tohoto světa, v němž žije jako dítě v prenatálním stavu, zrodil
do vyššího, plnohodnotného a duchovního světa. Hlavní sídlo Víry
Bahá´í je v izraelské Haifě.
Počet členů
Odhadován ve světě na 5 - 6 milionů (např. 500 tisíc stoupenců Víry
Bahá´í žije v Iránu).
Česká republika
První společenství bahá´istů vzniklo již v roce 1907 v Žatci. Během
dvou světových válek a následně komunistického režimu byla činnost
bahá´istů zastavena. K obnově hnutí došlo až v roce 1990 v Praze.
Hnutí disponuje vlastní střední školou v Hluboké nad Vltavou, provozuje nakladatelství Bahá´í se sídlem v mladé Boleslavi.104 Počet členů
je odhadován na několik desítek.
Kontakt:
Bahá´í společenství, Belgická 36, Praha 2.
103) Kropáček, L. Duchovní cestyislámu. Praha: Vyšehrad, 1993. s.
104) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004.
s. 311 – 312.
77
17 OSHO
Zakladatel:
Indický profesor filozofie Mohan Chandra Rajneesh (1931 - 1990),
který roku 1971 přijal titul Bhagwan Sri Rajneesh = „Požehnaný,
který došel poznání, že je božský“.
Učení a praxe:
Vychází z hinduismu. Stát se v této tradici sannjásinem (tím, kdo
všechno odhodil) znamená dlouhou cestu náboženského úsilí a askeze, která vrcholí osvícením. Stav sannjásina je čtvrtým a nejvyšším
stupněm života - na tomto stupni se člověk v bezdomoví připravuje
na nové zrození či dokonce na vysvobození z koloběhu životů. Bhagwan Sri Rajneesh ovšem hlásal, že osvícení a postupu do stavu sannjásina je možno dosáhnout velmi snadno. Stačí jen opustit vězení
svého myšlení, přijmout božského učitele za nejvyšší autoritu, prožívat skupinové stavy změněného vědomí a považovat je za duchovní cestu vzhůru.105 Tato rychlá duchovní cesta lákala za Rajneeshem
množství mladých příslušníků středních vrstev západních zemí, jež
silně přitahovala Rajneeshova inteligence a humor a jeho originální
spojení meditačních technik s prvky psychoterapie. Rajneesh učil,
že svou božskou přirozenost si člověk může uvědomit pouze tehdy,
je-li zbaven potlačovaných emocí a pudů. Uvolnění hněvu a dalších emocí a (často současně) sexuální uspokojení se stalo psychoterapeutickou metodou, která ovšem desítky sannjásinů psychicky
poškodila a tisíce pravděpodobně na další život poznamenala. Rajneeshův ašram (duchovní centrum) představoval i dobrý obchodní
podnik, v němž sannjásiné vyráběli nespočet růženců (málá) s Rajneeshovým obrazem a dalších předmětů, fanaticky kupovaných Rajneeshovými obdivovateli.106 V Indii vzrůstala kritika z řad veřejnosti
a Rajnees musel čelit mnoha obviněním z daňových úniků. Raději
Indii opustil a se svými stoupenci přesídlil do USA.
V roce 1981 Rajneeshovy žáci koupili a pronajali rozsáhlé území
v americkém státě Oregonu. Tam uprostřed málo obydlené farmářské krajiny začali sannjásinové budovat ášram jako zárodek nového,
božského společenského zřízení. Pracovali s obdivuhodným úsilím
sedm dní v týdnu a často i více než 12 hodin denně za odměnu vidět na okamžik svého guru Rajneeshe. Směli ho spatřit, když jejich
špalírem pomalu projížděl v autě Rolls-Royce. Na vrcholu své moci
Rajneesh vlastnil 93 těchto automobilů a každý den oblékal nová
roucha, posázená diamanty.
105) Vojtíšek, Z. Encyklopedie nových nábožnských směrů v České republice. Praha: Portál,
2004. s. 332 – 333.
106) Ibid. s. 333.
78
Po skandálech a soudních procesech se hnutí nakonec rozpadlo,
Rajneesh byl vyhoštěn z USA. Vrátil se zpět do Indie a prohlásil své
náboženství za mrtvé. Ke sklonku svého života působil pod jménem
Osho. Byl velmi literárně činný a vydal množství knih, ve kterých se
zabýval různými typy meditace, např. tzv. dynamickou meditací.107
Po jeho smrti vznikla síť Oshových komunit po celém světě, které se
zaměřují především na přednášky a meditační kurzy.
Možné nebezpečí:
Je dnes minimální. Nebezpečí může však skýtat nesprávně používané psychoterapeutické postupy a různé typy meditací, které mají
manipulativní charakter.
Počet členů:
Počet členů hnutí ve světě se odhaduje na několik desítek tisíc,
u nás na několik málo stovek.
Česká republika:
Oshova meditační centra jsou v Čechách v Lažanech na Karlovarsku
(„Shangri-La“, dříve „Gít“, Lažany 49, 364 51 Štědrá) a na Moravě
v Lažánkách u Veverské Bitýšky („Osho Suguma Meditation Center“,
Lažánky 133, 664 76), meditace a kurzy se konají i na jiných místech.
107) Ibid. s. 333.
79
18 POSTAVENÍ NÁBOŽENSKÝCH
SPOLEČNOSTÍ
V ČESKÉ REPUBLICE
Náboženské společnosti v České republice žijí stále ještě v napětí
mezi dědictvím legislativy komunistického období a náboženskou
svobodou. V éře vlády komunistické strany byla náboženská svoboda
značně omezena. Vláda tehdy nedovolila žádnou náboženskou činnost, která by nebyla povolena státem. Záminkou k tomuto omezení
byla údajná podpora náboženství tím, že stát povolené náboženské
společnosti zajišťoval finančně. Důsledkem této „podpory“ pak byla
možnost státního dohledu nad náboženskými společnostmi. Počet
náboženských společností, které byly za těchto podmínek v České
republice povoleny, dosáhl na konci komunistického období počtu 18.
V roce 1991 byl přijat zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské
víry a postavení církví a náboženských společností. Podle tohoto
zákona mají registrované církve a náboženské společnosti v České republice nárok na přístup jimi pověřených osob, vykonávajících
duchovenskou činnost, do veřejných sociálních a zdravotnických zařízení, ubytovacích prostor vojenských útvarů, vězení apod. Jako
jedna z podmínek zahájení registračního řízení byl stanoven závazný počet osob, kteřé se k této náboženské společnosti hlásí. Jiné
výhody vyplývají registrovaným náboženským společnostem ještě
i z jiných zákonů (týkají se zajištění platů duchovních, celních sazeb
dovážené literatury apod.).108
Církve a náboženské společnosti, které byly povoleny před přijetím
tohoto zákona, se považují za registrované i nadále. Počet osob
nutný k zahájení registračního řízení byl vzhledem k nevyřešeným
restitučním otázkám, a tím k dále trvající finanční závislosti církví
a náboženských společností na státu, stanoven zákonem č. 161/1992
Sb., o registraci církví a náboženských společností na deset tisíc
zletilých osob. Pokud by žádající organizace byla členem Světové
rady církví, počet zletilých osob by musel dosáhnout alespoň pěti
set. Kvůli těmto podmínkám se množství nových náboženských
směrů ocitlo mimo možnosti státní registrace. Po přijetí tohoto zákona tak mohly být registrovány pouze dva náboženské subjekty:
Náboženská společnost Svědkové Jehovovi a Luterská evangelická
církev a. v. v ČR.109
V roce 2002 byl přijat nový zákon týkající se postavení církví a náboženských společnost, zákon č. 3/2002 Sb. Registrace poskytuje
právní status a přiznává různé výhody. Musí být ovšem splněny stanovené podmínky (je třeba podat žádost a stručnou charakteristiku
fungování, dále je třeba říci, jak vznikají jednotlivé institucionalizované složky, dále je třeba podpis alespoň 300 lidí).110
80
Co plyne z registrace:
Právo zřizovat školy
Působení duchovních v armádě
Poskytovat duchovní službu ve věznicích
Nárok na státní příspěvek na platy duchovních
Zpovědní tajemství
Největší význam státní registrace tak dnes leží pravděpodobně
v oblasti veřejného mínění. Ve veřejnosti stále přetrvává přesvědčení, že registrací stát deklaruje určitou solidnost a spolehlivost
registrované náboženské společnosti, nebo že dokonce důvěryhodnost této společnosti garantuje. To samozřejmě není možné ani
žádoucí. Přesvědčení o vyšší kvalitě těch náboženských subjektů,
kterým stát udělil registraci, je tedy nesprávné.
108) Tretera, J. R. Stát a církev v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství,
2002. s. 54 – 55.
109) Tretera, J. R. Stát a církev v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství,
2002. s. 55 – 56.
110) Tretera, J. R. Stát a církev v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství,
2002. s. 56.
81
19 PŘEHLED O DATU
REGISTRACE CÍRKVÍ A NÁBOŽENSKÝCH
SPOLEČNOSTÍ A SVAZŮ CÍRKVÍ
A NÁBOŽENSKÝCH SPOLEČNOSTÍ
19.1
Církve a náboženské společností registrované podle zákona
č. 308/1991 Sb.
Č.
Název církve,
náboženské společnosti
Datum rozhodnutí
MK, (č.j.)
Datum registrace,
resp.recepce (rok 1991)
1.
2.
3.
4.
5.
6.
__
__
__
__
__
__
1989
1951
1951(1952-56 odňato)
1951
1920
1. 3. 1990 *
7.
Apoštolská církev
Bratrská jednota baptistů
Církev adventistů sedmého dne
Církev bratrská
Církev československá husitská
Církev Ježíše Krista Svatých
posledních dnů
Církev řeckokatolická
__
8.
Církev římskokatolická
__
9.
Českobratrská církev evangelická
__
recepce
z Rakouska-Uherska
(1950-68 odňato)
recepce
z Rakouska-Uherska
recepce
z Rakouska-Uherska
recepce
z Rakouska-Uherska
1951
recepce
z Rakouska-Uherska
recepce
z Rakouska-Uherska
1956
19. 1. 1995
10. Evangelická církev a. v. v ČR
__
11. Evangelická církev metodistická
12. Federace židovských obcí v ČR
__
__
13. Jednota bratrská
__
14. Křesťanské sbory
15. Luterská evangelická církev
a.v. v ČR
16. Náboženská společnost
českých unitářů
17. Náboženská společnost
Svědkové Jehovovi
18. Novoapoštolská církev
19. Pravoslavná církev v českých
zemích
20. Slezská církev evangelická a. v.
21. Starokatolická církev v ČR
__
19. 1. 1995
(č.j. 360/95)
__
1. 9. 1993
(č.j. 8475/1993)
__
__
__
__
82
1930
1. 9. 1993
1956
recepce
z Rakouska-Uherska
recepce
z Rakouska-Uherska
recepce
z Rakouska-Uherska
19.2 Církve a náboženské společností registrované podle zákona č. 3/2002 Sb.
Č.
Název církve,
náboženské společnosti
22. Církev Křesťanská společenství
23. Obec křesťanů v České
republice
24. Mezinárodní společnost
pro vědomí Krišny,
Hnutí Hare Krišna
25. Česká hinduistická
náboženská společnost
26. Ústředí muslimských obcí
Datum rozhodnutí
MK, (č.j.)
Datum registrace,
19. 6. 2002
(č.j. 4563/2002-22)
3. 9. 2002
(č.j. 8213/2002-23)
21.11.2002
(č.j. 11830/2002-24)
20. 6. 2002
25.11.2002
(č.j. 11597/2002-25)
30. 8. 2004
(k č.j. 4874/2004)
2. 5. 2007
(k č.j. 15996/2006)
27. Ruská pravoslavná církev, podvorje patriarchy moskevského
a celé Rusi v České republice
28. Buddhismus Diamantové cesty
16. 5. 2007
linie Karma Kagjü
(k č.j. 12449/2006 OC)
29. Višva Nirmala Dharma
25. 6. 2007
(č.j. 13654/2006)
30. Církev živého Boha
27. 11. 2007
(k č.j. 8009/2007)
31. Církev Nová naděje
12. 8. 2009
(č.j. MK 5577/2009 OC)
32. Církev Slovo života
15. 7. 2010
(č.j. MK 11623/2010 OC)
4. 9. 2002
21.11. 2002
25. 11. 2002
17. 9. 2004
26. 5. 2007
8. 6. 2007
14. 7. 2007
15. 12. 2007
3. 9. 2009
6. 8. 2010
19.3 Svazy církví a náboženských společností registrované podle zákona č. 3/2002 Sb.
Č.
Název církve,
náboženské společnosti
1.
Vojenská duchovní služba
2.
Ekumenická rada církví
v České republice
Datum rozhodnutí
MK, (č.j.)
Datum registrace,
31. 1. 2005
(k č.j. 21427/2004)
29. 6. 2005
(č.j. 9519/2005)
4. 2. 2005
19. 7. 2005
19.4 Podané návrhy na registraci církve a náboženské společnosti a svazu církví
a náboženských společností
Č.
Název církve, náboženské společnosti
Datum podání návrhu, (č.j.)
1.
Církev husitská
28.7.2010
(č.j. MK 12969/2010 OC)
83
19.5 Církve a náboženské společností, které nebyly registrované podle zákona
č. 3/2002 Sb.
Č.
Název církve, náboženské
společnosti
1.
2.
Ekumenická církev
Jana Jeruzalémského,
svatého řádu rytířů
Rhodosu a Malty
Ukrajinská řeckokatolická církev
3.
Židovské Centrum Chai
4.
Arménská apoštolská pravoslavná
církev
5.
Církev Nový Život
84
Datum rozhodnutí
MK, (č.j.)
Datum nabytí právní
moci rozhodnutí MK
23. 10. 2002
(k č.j. 4059/2002)
25. 10. 2002
26. 5. 2004
(rozhodnutí ministra
kultury o zamítnutí
rozkladu)
(k č.j. 8843/2004)
30. 8. 2004
(k č.j.7240/2004)
3. 6. 2004
20. 9. 2004
12. 9. 2006
(k č.j.3038/2006)
20. 6. 2006
16. 2. 2010
(č.j. MK 1696/2010 OC)
27. 2. 2010
85
20 POUŽITÉ ZDROJE
ABGRALL, J. M. Mechanismus sekt.
1. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 254 s. ISBN 80-7184-774-7.
BARRETT, D. V. Sekty, kulty a alternativní náboženství.
Praha: Ivo Železný, 1998. 420 s. ISBN 80-240-0066-0.
BLAŽEK, R., POKORNÝ, V., TELCOVÁ, J. Nebezpečí sekt.
Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2002. 239
s. ISBN 80-86568-07-5.
BOROVIČKA, V. P. Sekty satanských bohů.
Praha: Baronet, 1996. 206 s. ISBN 80-7190-913-0.
BÜCHNEROVÁ, B. Co máme vědět o sektách.
Praha: Amulet, 1999. 123 s. ISBN 80-86299-02-3.
DOUGLAS, R. New Age tváří v tvář.
Praha: Návrat, 1995. 182 s. ISBN 80-85495-38-4.
ELIADE, M. Slovník náboženství.
Praha: Český spisovatel, 1993. 318 s. ISBN 80-72033-93X.
ENROTH, R. Průvodce sektami a novými náboženstvími.
Praha: Návrat domů, 1994. s. 186. ISBN 80-85495-29-5.
FÁREK, M. Hnutí Haré Kršna: institucionalizace alternativního
náboženství.
1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 208 s. ISBN 978-80-246-1579-0.
HASSAN, S. Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů.
1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. 286 s.
ISBN 80-85880-03-2.
HOLE, G. Fanatismus: sklon k extrému a jeho psychologické kořeny.
1. vyd. Praha: Portál, 1998. 147 s. ISBN 80-7178-183-5.
HORYNA, B. – PAVLINCOVÁ, H. Judaismus Křesťanství Islám.
Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. 661 s. ISBN 80-7182-165-9.
HUBBARD, L. R. Dianetika, moderní věda o duševním zdraví.
Překl. Strajblová, L. Brno: Návrat, 1997. ISBN 978-87-7989-742-7.
KOL. Malý slovník sekt.
Kostelní Vydří: Karmelitánské vydavatelství Kostelní Vydří, 1998.
143 s. ISBN 80-7192-246-3.
KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu.
Praha: Vyšehrad, 1993. 292 s. ISBN 80-7021-613-1.
KŘEMEN, P. Boj se sektou.
Praha: Duel, 1997. 118 s. ISBN 80-902324-4-2-79.
LA VEY, A. S. Satanská bible. Překl. Rauvolf, J.
Praha: Relex, 1991. 206 s. ISBN 80-900857-2-5.
86
LUŽNÝ, D. Nová náboženská hnutí.
Brno: Masarykova Univerzita, 1997. 182 s. ISBN 80-210-1645-0.
NOVOTNÝ, T. Přicházejí.
Praha: Oliva, 1992. 76 s. ISBN 80-901634-0-8.
NOVOTNÝ, T., VOJTÍŠEK, Z.
Základní orientace v nových náboženských směrech.
Praha: Oliva, 1994. 47 s. ISBN 80-901634-4-0..
NOVOTNÝ, T. Mormoni a Děti boží.
Praha: Votobia, 1998. 168 s. ISBN 80-7220-039-9.
NOVOTNÝ, T. Písma mormonů – Kniha Abrahamova.
Praha: Oliva, 1995. 24 s. ISBN 80-85942-05-4
PARTRIDGE, Ch. a kol. Encyklopedie nových náboženství.
1. vyd. Praha: Knižní klub, 2006. 446 s. ISBN 80-242-1605-1.
PORTERFIELDOVÁ, K.M. O sektách.
Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-233-2.
REJCHRT, L. Pavučiny: Náboženství, Nová náboženská hnutí, Sekty.
Praha: Oliva, 1995. s. 122. ISBN 80-85942-13-5.
REMEŠ, P. Svědkové Jehovovi.
Praha: Oliva, 1995. 21 s. ISBN 80-85942-03-8.
STORR, A. Na hliněných nohou.
Praha: Volvox globator, 1998. ISBN 80-7207-178-5.
ŠTAMPACH, I. O. Sekty a nová náboženská hnutí: naděje a rizika.
2. vyd. Praha: Oliva, 1995. 15 s. ISBN 80-85942-01-1.
ŠTAMPACH, I. O. Náboženství v dialogu.
Praha: Portál, 1998. 205 s. ISBN 80- 7178-168-1.
ŠTAMPACH, I. O. Přehled religionistiky.
Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-384-0.
VÁGNEROVÁ, M. Psychologie pro pomáhající profese.
Variabilita a patologie lidské psychiky.
Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-214-9.
VESELÝ, Josef. Satanismus.
1. vyd. Praha: Vodnář, 2003. 293 s. ISBN 80-86226-42-5.
VOJTÍŠEK, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice.
Praha: Portál, 2004. s. 462. ISBN 80-7178-798-1.
VOJTÍŠEK, Z. Nová náboženská hnutí a kolektivní násilí.
Brno: L. Marek, 2009. 460 s. ISBN 978-80-87127-21-6.
VOJTÍŠEK, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství.
Brno: L. Marek, 2005. 233 s. ISBN 80-86263-69-X.
WERNER, K. Náboženské tradice Asie. Od Indie po Japonsko.
Brno: Masarykova Univerzita, 2002. 711 s. ISBN 80-210-2978-1.
87
WESSINGER, C. How the millennium comes violently:
from Jonestown to Heaven´s Gate.
New York: Seven Bridges Press, 2000.
Periodika
Religio: revue pro religionistiku.
Brno: Česká společnost pro studium náboženství.
(periodicita: 2 x ročně).
Dingir. Praha: Dingir s.r.o. (periodicita: čtvrtletník).
88
2. rozšířené a upravené vydání
Vydal: Benepal, a. s.
Vydáno v roce 2012
Sazba, grafické práce a tisk: Commservis.com, s. r. o.
PUBLIKACE JE SPOLUFINANCOVÁNA EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČR.
Neprodejná publikace