Vejtřaskou až do Ulánbátaru

kraj plzeňský
PONDĚLÍ 19. LISTOPADU 2012
WWW.IDNES.CZ
B 3
Filmový klub:
Český Tambylles
letos vybrali na
svátek v Cannes
Na cestě Gustav Vacek pózuje
(vlevo) na hlavním náměstí v
Ulánbátaru. Jeho Praga V3S
poutala pozornost všude, kam
přijel (snímky nahoře).
Foto: Archiv Gustava Vacka
Vejtřaskou až do Ulánbátaru
Před třemi lety dojel
Gustav Vacek z Klabavy
na Rokycansku s
multikárou do Kišiněva a
zpátky. Letos osedlal
ještě větší legendu Pragu V3S. A dojel ještě
dál. Do mongolského
Ulánbátaru.
N
edlouho poté, co se vrátil ze své první velké
cesty s multikárou do
Moldavska, řekla jeho
žena, že příště by jela s ním. Ale
museli by jet něčím jiným, větším.
„Druhý den jsem přes internet koupil skříňovou Pragu V3S,“ usmívá
se Vacek. „Byla skoro nová, najeto
měla necelých 200 kilometrů, a stála 70 tisíc korun. Ale jako historický klenot jsem ji zničil - za měsíce
a měsíce úprav jsem ji hodně předělal, protože v originální verzi by
byla pro moje plány obtížně použitelná,“ vysvětluje Vacek.
Přeměna před domem
Pragovka se postupně přeměňovala přímo před jeho vesnickým domem. Úplně vyměnil například
elektrické rozvody, stěrači na tlakový vzduch teď hýbe pohon ze Seatu Toledo a nepohodlnou originální sedačku nahradil sedák z fabie,
čímž výčet nekončí. Milovníci veteránů by z něj radost neměli.
I když tím zadání splnil, na cestu se nakonec vydal sám. Manželka s dcerou zvolily přece jen pohodovější dovolenou.
Poradil si i s vízy, ačkoli to původně vypadalo jako neřešitelný
problém. Chtěl jet přes Aralské jezero a podívat se v Kazachstánu na
Bajkonur. Jenže na plánované ces-
tě do Ulánbátaru to znamenalo celkem třikrát vjet do Ruska a třívstupové vízum je prakticky nemožné
získat. Cestu tedy zjednodušil,
vzdal se Bajkonuru a vyrazil žádat
o dva vstupy na ruský konzulát.
Ani to ale není snadné. Turistické
vízum se uděluje jen na třicet dní,
a do těch by se nevešel. Na delší
dobu je vízum obchodní, k němuž
je třeba nejen pozvání, ale také pracovní, nikoli turistický účel cesty.
Vackův plán ale zaujal úředníka z
konzulátu. Zavřel okýnko, vzal si
cestovatele stranou a všechno si
nechal dopodrobna vylíčit. „Byl doslova nadšený a poslal mě za svou
známou do cestovní kanceláře,
kde vyřídili vše včetně pozvání,“
líčí Gustav Vacek.
Začátek? V Rumunsku
zase nezdála data ve vízech, ale pomohla jejich celnice, která si pak
řekla o svezení do Darchanu. „Asi
čekala nějaký luxusní džíp, ale vejtřaska ji vůbec nerozhodila,“ směje se Vacek.
Po 53 dnech do Ulánbátaru
Foto na památku Lidé, které Gustav Vacek na cestě potkával, se rádi
nechávali fotografovat na památku.
Foto: Archiv Gustava Vacka
díky kolegům, kteří mě zastoupili,
a jsem jim za to velmi vděčný,“
říká.
Cesta na východ Ruska je nekonečná. „Jsou to obrovské dálky.
Auto jsem šetřil, jel jsem maximálně 40 kilometrů v hodině, průměrná rychlost byla o pět kilometrů
nižší,“ vysvětluje cestovatel. Velké
magistrály vedou mimo města, otevřenou krajinou, všude jen pole a
sem tam březové
háje. Zatáčka je pro
Jsou to obrovské dálky.
řidiče výjimečná
Auto jsem šetřil, jel jsem maximálně událost, přijde třeba až po sto kilometčtyřicet kilometrů v hodině,
rech jízdy. Vacek
průměrná rychlost byla o pět
má na jedné fotografii zachycenu svoji
kilometrů nižší.
navigaci, na které je
jako cíl Novosibirsk vzdálený přes
Na cestu si připravil přesný roz2000 kilometrů a první odbočka,
pis s denní kilometráží, předpoklákterá na něj čeká, je vzdálena 440
danou spotřebou nafty a dalšími
kilometrů. Překvapivě dobré prý
podrobnostmi. Rozpis mu vyšel
byly ruské silnice. Většinou kvalitdo puntíku. Je totiž zvyklý praconí, za celou cestu po Rusi jen 100
vat s čísly, protože se živí jako pokilometrů „gruntovky“, ujeté vojišťovací makléř. „Vypadnout z prázovky bez asfaltového povrchu.
ce na tři měsíce ale není jednoduCesta pokračovala přes Čeljaché. Mohl jsem si to dovolit jen
Začátek cesty byl trochu neobvyklý. Jeho spolužáci ze střední školy
si dali začátkem července sraz v
Rumunsku, kde byli kdysi na školním výletě. Vacek za nimi dorazil
ve vejtřasce, užili si pár pěkných
dní. A zatímco oni se pak vydali
domů na západ, pragovka pokračovala na východ do Oděsy, na Mariupol, Doněck a Volgograd.
»
binsk, Omsk a Novosibirsk. Za ním
si udělal třídenní pauzu v hotelu
ve městě Berdsk na břehu Obu.
Přes Krasnojarsk pak dojel do Irkutsku a kolem břehů jezera Bajkal do města Ulan-Ude. To byla
nejvýchodnější výspa jeho cesty,
vzdálená už jen kolem dvou set kilometrů od mongolské hranice.
Ještě před ní se však do ruda rozžhavilo ložisko kardanového hřídele. „Dá se jet i bez toho, tak jsem
celý kardan prostě vymontoval.
Jenže pak jsem se jednoho dne nemohl vyhrabat z mokré bahnité
louky, a tak jsem si lehl pod auto a
poškozený díl, který mi naštěstí
dal kamarád s sebou do zásoby,
jsem kompletně vyměnil,“ vzpomíná.
Hojné zásoby nafty se příliš
nelíbily celníkům na hranici
Na rusko-mongolské hranici nastal problém se zásobou nafty, kterou s sebou cestovatel vezl, a která
výrazně překračovala povolené limity. Vylívat ji nakonec nemusel, s
celníky se dohodli. Mongolům se
Do mongolské metropole Ulánbátaru vejtřaska dorazila po 53
dnech jízdy a téměř 11 tisících kilometrech. Gustav Vacek se s autem
vítězně vyfotil na Sukhbaatar square, hlavním místním náměstí. Vzápětí mu policisté zdvořile nařídili,
ať odtud i s náklaďákem zmizí. Do
Ulánbátaru, kde strávil pár dní, přiletěl za osamělým poutníkem z
Čech kamarád Jirka. Dál jeli až do
Novosibirsku spolu. Přes nekonečnou poušť Gobi a pohoří Altaj. Zatímco v Rusku najela Praga V3S s
bídou sto kilometrů po silnicích
bez asfaltového povrchu, tady jiné
prakticky nebyly. Prašné cesty s
pravidelnými varhánky z posádky
málem vytřásly duši. V obytné skříni tatrovky bývalo boží dopuštění všechno na zemi, padla i kamna...
Za všechny zážitky to ale stálo.
Expedice se velikým kruhem vrátila do Novosibirsku a odtud přes Rusko, Ukrajinu a Polsko domů. Gustav
Vacek byl na cestě 88 dní a ujel 19
800 kilometrů. Objel čtvrt zeměkoule od 14. ke 108. poledníku tempem
zhruba 250 kilometrů za den, v poušti Gobi polovičním. Pragovka si vzala 20-25 litrů na sto kilometrů.
Všichni se samozřejmě ptají, co
chystá příště. A Gustav Vacek plán
má. Legendární dopravní prostředek do třetice. Chce prodat vétřiesku a koupit autobus, ojetou karosu. Kam by se s ní vydal? Nejspíš
zpátky do míst, kde byl letos: do
údolí řeky Čuji tekoucí z Altaje k
Novosibirsku. Tohle místo mu učarovalo.
Martin Polívka
PLZEŇ Po festivalu frankofonní
kultury Bonjour Plzeň, Jazzu bez
hranic a čerstvě skončené Animánii přebírá štafetu první ročník
festivalu „Můj život s...“, který v
našem městě začal včera a potrvá do čtvrtka 22. listopadu. Jeho
součástí budou i filmové projekce. První z nich připravil na zítřek od 17 a 20 hodin do kina Beseda plzeňský Filmový klub.
Podle organizátorů by měl nově
koncipovaný festival napomáhat
boření bariér a stereotypů a podporovat porozumění a toleranci
mezi majoritou a minoritami.
Diváci mohou mluvit
s hlavním představitelem
Jako první filmový příspěvek do
letošního rozjezdu je přichystán
snímek se značně neobvyklým
označením Tambylles osobně doprovázený představitelem hlavní
role. Jelikož s Ivanem Říhou
bude možnost besedovat po každé z projekcí, dejme nyní slovo
spíše autorovi filmu, 28letému
Michalu Hogenauerovi.
„Původní název zněl Ambient.
Konečný název vznikl náhodně,
po diskusi s ostatními. Film by
měl mít tajemství, měl by lákat
názvem, ilustrační fotkou. Když
posekáš les, zbude holá planina,
která je nenávratně ztracená. To
souvisí i s proměnou situace hlavního hrdiny a jeho stavem,“ vysvětluje čerstvý absolvent FAMU
s tím, že vlastní název vznikl „sražením“ slov „Tam byl les“.
Téměř hladký vznik filmu
Na to, že byl snímek vybrán, aby
se letos zúčastnil nejprestižnějšího světového filmového festivalu
v Cannes, konkrétně jeho soutěže Cinéfondation, líčí Michal Hogenauer jeho vznik téměř bezproblémově. Stačilo s bakalářským krátkým filmem Děti sledující noční vlaky (2009) vyhrát
hlavní cenu v Národní krátkometrážní soutěži na festivalu Ostrava
Kamera Oko a získat tím potřebný klasický filmový materiál, na
který se natáčelo. „Pokud nepočítám honoráře, které jsme neplatili, a pronájem techniky zdarma z
FAMU, byl rozpočet pět set tisíc,
z toho dvě stě stála jen postprodukce. A to jsme točili na 35mm
materiál.“
Vrací se domů z ústavu,
chce začít nový život
Režisér svůj film charakterizuje
slovy: „Je to příběh o 18letém klukovi, který je propuštěn z výchovného ústavu a vrací se domů začít nový život. V tu chvíli tam potkává mladého filmaře, který ten
jeho nový začátek chce zdokumentovat. Je zjevné, že ve vesnici
se kdysi něco přihodilo a místní
lidé nezapomínají...“
Jan Kastner
Autor je pedagog a filmový publicista
INZERCE
Koupím
Knihy, LP, pohledy, plakáty. T: 603469105
Knihy a časopisy
Koupím i LP, pohledy, plakáty. T: 603469105
P1o9. 11.
d e n ně
e
t
ě
n
s
á
p
o
r
Nep
a ce nu !
r
t
x
e
a
z
k
e
výrob
9 90
Kokos strouh
aný
200 g
Měsíc
síc extra cen trvá od 5. 11. do 2. 12. 2012 pouze ve vybraných prodejnách
pro
od j ách ENAPO označených plakátem tét
odejnác
této
éto ak
akce.
kce.