zapisz pdf

Urząd Miasta Racibórz
http://www.raciborz.pl/czech/dejiny_mesta/printpdf
Dějiny města
Ratibořský hrad, který bránil
převoz přes Odru na obchodní
trase (vedla přes Moravskou
bránu do Polska), existoval už
v IX. století.
Nachází se na rozcestí tras z Čech a Moravy do Krakova, do Ruska a Slezska. Podle staropolských odkazů
Ratiboř byla hlavním městem Kvádů. Poznámka o tom se nachází v Kronice Gala Anonima, ve které je
zmínka o dobytí hradu Ratiboř rytíři Boleslava Křivoústého v roce 1108. V pozdějších odkazech je Ratiboř
považována za kastelánský hrad a od roku 1172 za hlavní město knížectví Měška I (Plątonogi). Ratiboř se
stala mocnou varovnou tvrzí. V roce 1241 se dvakrát ubránila před tatarskými útoky, kterým podlehl
dokonce i Krakov. V roce 1299 na přání knížete Přemysla vládu v Ratiboři přejala městská rada.
XIII. století bylo obdobím velkého vývoje a kulturního vlivu na jiné polské země. V knížecí mincovně
udělali první monetu s polským nápisem “milost”, a v klášteře dominikánů Wincent z Kielczy, autor
hymny o Sv. Stanislavu “Gaude Mater Polonia”, zapsal v kronice první polskou větu – „Gorze szą nam
stało”. Název města vznikl od slovanského jména Racibor. Germánská podoba toho jména zněla
„Ratibor“. Výhodná poloha měla vliv na prudký vývoj města. Vznikly veliké solné sklady. Konaly se
největší trhy ve Slezsku. Rozvinul se průmysl, hlavně tkalcovský a soukenický.
V první polovině XIV. století Ratiboř měla nejvíc obyvatel na severním
Slezsku. Přemyslovci měli vládu nad městem až do roku 1336. Pak vládu
převzali opavští Přemyslovci. V době vlády Přemyslovců, podle vyprávění
historika Mgr. Norberta Mika, Ratiboř odkoupila za velikou částku peněz
dědičné starostenství ve městě. Transakci provedli před rokem 1413. Použili
k tomu ratibořských haléřů, které byly stříbrné a byly oboustranně ražené.
V této době se rozšířily také kompetence městské rady, která měla právo
volby starosty. Po bezdětné smrti Valenta Přemyslovce v roce 1521, vládu
nad knížectvím převzal Jan II. Dobrý z linie hornoslezských Piastů, kníže
opolský. Ten vydal v roce 1531 tzv. privilegium Hanušové. Panovník označil
Ratiboř, vedle Opole, místem porad sněmovny a místem holdování českému
králi.
Od roku 1551 se Ratiboř dostala i s korunou českou pod vládu Habsburků. V období třicetileté války
v XVII. století Ratiboř byla několikrát zničená. V roce 1683 měšťané velice vřele uvítali Jana III.
Soběského, který se vracel z vídeňské bitvy.
Po prusko-rakouské válce o Slezsko, Ratiboř patřila ke Království pruskému. Tehdy se město začalo
hospodářsky vyvíjet, hlavně po výstavbě kolejové trati v roce 1846, která o dva roky později spojila Berlín
přes Ratiboř s Vídní. Těžila se ruda, která se přetavovala v železárnách. Existovala výrobna fajáns. Pak se
vyvinul kovodělný průmysl.
V prvním desetiletí XX. století se zvýšil počet obyvatel na 39 tisíc.
Ve druhé polovině IX. a ve XX. století bylo
město centrem polského národního
cítění.Působil zde mezi jinými Polsko- slezský
spolek (1886-1939), polské knihkupectví,
Polský dům „Strzecha“, vycházely polské
časopisy jako např. „Nowiny Raciborskie“
(1889-1921).
Obyvatelé se účastnili tří slezských povstání. Výsledky plebiscitu v roce 1921 rozhodly, že se město
Ratiboř ocitlo v německém státě. Hranice mezi Polskem a Německem
procházela poblíž města. Přesto stále působily polské organizace a kulturní,
společenské a hospodářské spolky. Aktivní byli funkcionáři Svazu Poláků
v Německu, družstvo „Rolnik“ a „Ogrodnik“, Lidová banka. Nadále se
rozvíjelo dění v kulturním středisku „Strzecha“.
Polské obyvatelstvo obývalo zejména okolní vesnice. Ve městě převládali Němci. Vztahy mezi oběma
národnostmi byly celkem korektní do doby Kulturkampfu, tj. do 80 let XIX. století. Nasvědčuje tomu mezi
jinými i fakt, že německé úřady zveřejňovaly např. opatření a vyhlášky polsky, a úředníci museli tento
jazyk ovládat.
Politické a hospodářské změny v Evropě po I. světové válce, znovuzrození polského státu
a také vznik československého státu, měly vliv na oslabení významu Ratiboře jako průmyslového
střediska a města ležícího na významné komunikační trase.
Vznik státních hranic přerušil dosavadní hospodářské spojení zahrnující celou oblast.
Obyvatelé Ratiboře nebyli přívrženci fašismu, čemu nasvědčují hlášení
nacistické policie. Oběťmi represe byli zároveň polští a němečtí obyvatelé
ratibořské země. Jak vypráví dr. Ryszard Kincel, který se odvolává na mínění
amerických znalců, postoje ratibořských antifašistů předcházely v roce 1942
vzniku atomové pumy.
Oni totiž falšovali chemické složení grafitových bloků, které byly vytvářeny v
Plania Werke (teď SGL Carbon Group s.c).
Během nacistické okupace pracovalo v Ratiboři osm pracovních oddílů britských, francouzských,
sovětských a italských zajatců. Existovalo také ukrutné vězení i tábor pro odsunuté Poláky, a také tři
pracovní tábory. Počátkem roku 1945 se přes město přesunuly kolony vězňů, kteří byli evakuováni před
blížícím se frontem z koncentračních táborů.
Po těžkých válkách byla Ratiboř dobytá sovětskými vojsky dne 31. března 1945 a zůstaly z něj jen sutiny.
Odhaduje se, že kolem 80 procent obydlí, veřejných budov, průmyslových podniků bylo poničeno. V
průběhu prvních dvou měsíců se do města vrátilo sotva 3 tisíce obyvatel. Později jich dorazilo více, usadili
se i repatrianti z jiných oblastí Polska. V prvním poválečném desetiletí se město znovu obnovilo, a v
dalších letech rozšířilo. Rozběhla se výroba ve starých průmyslových podnicích. V padesátých letech była
postavena továrna na výrobu kotlů "Rafako". Začaly se rozrůstat sídliště společně s veškerými službami a
celým zázemím. V roce 1975 byly k Ratiboři připojeny okolní vesnice: Markowice, Sudół, Miedonia a
Brzezie. 8. července 1997 byla Ratiboř zasažena největší povodní. 60 % území města bylo pod vodou.
Hladina vody dosáhla 1046 cm, překračujíc pohotovostní stav o 4,5 m. Škody, které utrpěli zároveň
obyvatelé města i podniky, byly obrovské. Dne 21. června 2001 Ratiboř jako první město v Polsku, a také
v Evropě získalo certifikát ISO 14001, což znamenalo zavádění ekologického systému oblastního řízení v
obci. V dnešní době má Ratiboř rozlohu 75 km 2 a dosahuje 58 800 tisíc obyvatel.