STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE

STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
19. – 20. Ledna 2011 , Mělník
SBORNÍK PŘEDNÁŠEK:
Mgr. Pavel Klvač
Stromy a lidé
Bc. Vladimír Másílko
Potřeba vzdělání v arboristice pro výkon státní správy
Bára Nekvapilová
Náporová plocha koruny
Ingrid Kochová, DiS.
Přírodě blízké metody ošetřování starých stromů
Jana Tesařová
Mrtvé dřevo a jeho význam
Ladislav Kejha
Deset zásad správné výsadby stromů
Petr Masařík
Pouţití vrtaných vazeb
David Hora, DiS.
Standard bezpečné práce na stromech
Lubomír Říháček
Psí moč a její vliv na zdravotní stav stromů
Josef Grábner, DiS.
Certifikace Evropský arborista
Ing. Luděk
Ph.D.
Studium
arboristiky na MZLU Brno
Alena Klimešová,
DiS. Praus,
Studijní
program v Morris
arboretum
Barbora Vojáčková, DiS.
Výuka arboristiky na lesnické fakultě v Inverness
INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ
1
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Stromy a lidé
Strom není pouze rostlina. Je taky symbolem. Významy, které stromy pro
lidskou společnost symbolizují, nemají s ochranou přírody obvykle mnoho
společného. Rituály a představy, které s nimi lidé spojovali, přesto plnily
“ochranářské funkce”. Je proto škoda, ţe se vytrácejí.
Symbolika stromu a paměť společenství
V zapadlých koutech lidské duše probouzejí stromy nejasné a těţko
sdělitelné obsahy. Jsou symbolem tajemného a nedořečeného: Hle, jak se v kostrách
stromů chví / tajemství věčných tajemství! (Poe, 2002:16).
Stromy fascinují člověka odnepaměti. Byly předmětem uctívání pohanských
kultů, sídlem duchů, symbolem propojení kosmických sfér: podzemí, země a nebes.
Jejich vegetativní cyklus lidem připomíná nezdolnost ţivota, který znovu a znovu
přemáhá zánik. Některé metafory putují napříč věky i kulturami: "strom ţivota", "strom
poznání", "kosmický strom", "osa světa" (Becker, 2002:276-279). Strom lidem tyto
motivy připomíná a z hlubinných vrstev nevědomí vyvolává prastaré představy –
oţivuje archetypální témata lidského světa.
Strom jako symbol patří do vnitřní krajiny naší duše a spojuje ji s vnější,
kulturní krajinou. Pomocí jmen a příběhů stromů člověk zabydloval nehostinnou
divočinu. Do vnějšího světa tak vnášel kulturní řád, ustavoval svůj obraz krajiny a
domova. Významy, kterými jsou stromy obdařeny, z nich činí nositele poselství, která
překračující prchlivost doby svých obdivovatelů. Památné stromy pomáhají v běhu
času udrţovat sounáleţitost lidského společenství. Ve významných stromech se
vzájemně prolíná identita lidí s přírodou.
Pro lidskou soudrţnost jsou
důleţití romantiky opěvovaní velikáni –
stromy spjaté s velkými daty národní
Historie (např. Hrušková, Turek 1995). V
naší krajině však také najdeme bezpočet
stromů, které jsou “památné” jen pro ty,
kdo ţijí v jejich blízkosti. Pro návštěvníka
jsou bezejmenné. Právě ty mají pro vnitřní i
vnější krajiny našich duší význam těţko
docenitelný. Některé z nich si můţeme
s radostí připomenout.
Foto 1: Strom jako symbol vlasti. Senorady,
květen 2002. (Foto Pavel Klvač.)
Výsadba památných stromů
Výsadba
památných
stromů
patřila k důleţitým rituálům ţivota na
venkově. Jejich připomínku najdeme
v archivech.
V roce 1963 se v Olšanech nedaleko Rousínova konaly oslavy 250. výročí
zaloţení obce. Přizváni byli dva nejstarší obyvatelé - 86 letá Amálie Samsonková a
84 letý Martin Dundálek. Ten ve své řeči připomenul čtyři shromáţdění, na nichţ
občané Olšan vysazovali pamětní lípy. Nejstarší vzpomínka patřila košaté lípě
v centru vesnice. Z Obců u Křtin ji přinesla a vysadila řečníkova prababička, kdyţ se
provdala do Olšan: "Vzala si ze svého domova sazeničky dvou stromů - kaštanu
a lípy. Kaštan zasadila proti svému domu čp. 35 a asi sto kroků od něho zasadila
lípu. To bylo v roce 1821". V době řečníkova proslovu lípa ještě stála.
2
Pavel Klvač,
Libor Musil
Masarykova univerzita
v Brně,
Fakulta sociálních studií,
Katedra environmentálních
studií,
Joštova 10, 602 00 Brno,
[email protected]
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Další lípy nechali vysadit v roce 1842 rodiče jednoho sebevraha na místě, kde bývali tito nešťastníci
pochováváni. Třetí generace lip byla vysazena roku 1878. Připomínala 25. výročí svatby rakouského
císařského páru. Počtvrté byly lípy vysázeny v roce 1919 u pomníku patnácti padlých, kteří poloţili svoje ţivoty
na frontách světové války. Nakonec mohl řečník se zadostiučiněním konstatovat: "A dnes sázíme památnou
lípu na památku 250 letého výročí zaloţení Olšan. Dávám jí jméno Málinka“ (podle tehdy nejstarší občanky
Olšan - pozn. aut.). Nezbývá neţ doufat, ţe se tak 30. června 1963 nestalo naposled.(Stryjová, 2004: 91-92)
Jiný dobový záznam slavnostního vysazování obecního stromoví jsme nalezli ve školské kronice
v Drnovicích u Vyškova. Roku 1902 zde uzrálo přesvědčení, ţe mrzutý stav obecní zeleně, vysazené v roce
1850 jiţ nelze snášet. Bylo třeba zušlechtění vzhledu drnovické návsi, neboť "vrby staré zpráchnivělé osadu
hyzdí a devět topolů vlašských, 18 metrů vysokých k nebi se pne, poskytujíc útočiště a přístřeší škodlivému
hmyzu i komediantům obce občas oblaţujícím". Nelibou situaci se jal řešit tehdejší nadučitel místní školy
Tomáš Sochor. Maje dostatek štěpů ve školce chopil se příleţitosti. Po jeho apelativním dopisu zastupitelstvo
určilo místa v centru obce (na "Rajtšule" a na "Luţách") a povolilo, aby zde štěpy vysázel. Dále jiţ ponechme
průchod původnímu sdělení: "Učitelé se ţáky vyměřili místa a kaţdý ţák ze IV. třídy vykopal jámu. Druhý týden
v dubnu 1902 pozměněn hodně pohled na náves. Ţáci počtem 44 vysadivše stromky, zalíbili se občanům a
panu starostovi Janu Gottwaldovi č. 79, kterýţ nyní vymohl, ţe staré vrby i staré topoly byly vysekány
a prodány. Tomáš Sochor na neděli 13. dubna po vysázení stromků pozval představenstvo a výbor obce,
místní radu školní, hasičský spolek i spolek čtenářský "Metoděj" na "stromečkovou slavnost", a pak poţádal o
řeč pana ředitele J. Gayera ze zimní hospodářské školy ve Vyškově. Po poţehnání vyšel průvod pozvaných,
ţactva s praporem a hudbou na osadu mezi stromky. Děvčata v národních krojích prodala všem hostům kytičku
violek a řečník účinnou řečí nabádal k lásce a pěstování stromoví." (Srv. Klvač, 2004)
Stromy a jejich příběhy
Díky dřívější úctě a péči o významné stromy, můţeme tu a tam statné velikány obdivovat i dnes.
Dochovaly se s nimi i dávné příběhy.
Pověstmi opředena je lípa u Černčína, která zvítězila v anketě "Strom Vyškovska roku 2002".
Pohleďte, kolik neobyčejných příběhů se můţe nabalit na jeden “obyčejný” strom.
Podle jedné z historek sahala lipová alej od vesnice aţ k lesu. Po nezdařeném obléhání bučovického
zámku odjíţděli Švédové směrem na Milonice a palaši stínali vršky Černínských, tehdy mladých lip. Ty pak
nerostly do výšky, ale do šířky. Místo nich byly postupně vysázeny ovocné stromy. Jedna však přeţila a její
doširoka rozprostřená, nízká koruna snad dává pověsti zapravdu.
Dříve se místu u černínské lípy říkalo "U obrázku". Na jejím kmeni bylo totiţ zavěšen obrázek Panny
Marie s Jeţíškem. (V roce 2000 byl obnoven, po dvou letech zmizel a nyní se chystá další obnovení.) Obrázek
byl údajně vzpomínkou na událost, kterou pro další pokolení zapsala paní Anna Kölblová z Bučovic: "Jel kočí
z rošťoutského dvora a vezl na voze zboţí. Najednou se mu koně z ničeho nic polekali a dali se do běhu.
Všechno z vozu poztrácel a myslel, ţe uţ ho čeká smrt. Splašení koně se sami zastavili právě u té lípy, co byl
Pavel Střeštík pobitý. A protoţe se zachránil před jistou smrtí, tak tu lípu vykoupil a pověsil na ní obrázek Panny
Marie s Jeţíškem".
Další příhoda, která se u lípy údajně stala se dochovala následovně: "Koncem 19. století se v hlídání
lesa střídali dva hajní po čtrnácti dnech. Pavel Střeštík, kníţecí hajný, bytem v Nevojicích večer při obchůzce
uviděl u lípy dvě postavy. Myslel, ţe je to kontrola ze zámku a zamířil k nim, ale kdyţ přišel blíţe, uviděl dvě
zakuklené postavy a dal se na útěk. U Černeckého hájku u studánky ho dohnaly a tak ho pobily, ţe zůstal leţet.
Tu jedna postava se na něj sklonila a prohlásila: "To není on." Hajný podle hlasu poznal občana z Černčína.
Jeho zranění si vyţádalo nemocniční léčbu a pak mělo soudní dohru. Příhoda se stala kolem roku 1880". Dnes
uţ většina místních netuší, proč se místu u lípy říká "U obrázku".
3
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Jiný příběh sebral vlastenecký učitel, archeolog, kulturní a osvětový pracovník Alois Procházka.
Pojednává o schůzce rakouského císaře Františka s Napoleonem. Setkání proběhlo 4. prosince 1805
odpoledne mezi Ţarošicemi a Násedlovicemi u Spáleného mlýna (na "Spálence"). Oba panovníci vešli napřed
do mlynářovy světnice, kterou – údajně pro nepříjemný zápach – opustili a odebrali se k ohni rozdělanému
venku pod lipou. Rozmluva se nesla v přátelském
duchu a trvala téměř dvě hodiny. Napoleon svolil
k příměří a jako podmínku stanovil, aby ruská
armáda rychle vyklidila rakouské země. Příměří pak
bylo formálně uzavřeno 6. prosince 1805 ve
Slavkově. V knize, vydané v roce 1940, se o tom
praví: "Památná lípa u Spáleného mlýna doposud
stojí u hodonské silnice, 37 km od Brna. Lid ji
nazývá "lipou císařskou". Dnes bohuţel lze tam
spatřiti jen část ztrouchnivělého kmene, na který
sedá prach šedé silnice, rozvířený nesčetnými auty,
pádícími podle zahradního plotu." V současnosti jiţ
lípu na svém místě nenajdeme. Velké kusy její kůry
byly obřadně uloţeny v muzeu na Mohyle míru u
Prace a ve slavkovském muzeu. (Procházka, 1940:
84-86)
Foto 2: Nejstarší občané Olšan na Vyškovsku v roce 1963 při
výsadbě památné lípy k 250. výročí zaloţení obce. Zleva
Antonín Buček, Amálie Samsonková (po níţ lípa dostala
jméno Málinka), Hynek Myslín, František Valehrach, Martin
Dundálek a Filipína Čechová. (Foto z archivu Dagmar
Stryjové z Račic.)
Významy památných stromů a úcta k vysoké zeleni
Jaká to témata spojili se stromy vypravěči a účastníci výše popsaných událostí? Radost a ţal. Svatbu a
smrt. Násilí a smír. Poníţení nepřítele a bezmocnost proti zlosynům. Nadšení nad okrasou domovské vsi a
stesk po opuštěném domě rodičů. Záhadné zachránění zásahem vyšší mocnosti a smrt vlastní rukou. Boţí
pomoc a hřích. Pokud o nich dokáţeme veřejně hovořit, klouţeme po povrchu, stydíme se nebo nenalézáme
slova. Co si počít s méně určitými a o to všeobsaţnějšími pocity, které v nás překvapující, zaráţející nebo
výsostné události ţivota vyvolávají? Bez studu a potíţí je můţeme svěřit pověstem a stromům.
Radostné a povznášející pocity vtělili citovaní vypravěči do vzpomínek na svatbu řečníkovy prababičky,
sňatek císařského páru, zázračné zachránění kočího, uzavření příměří 6. prosince 1805. Chmurné pocity spojil
letopisec s památkou padlých, vzpomínkou nad sebevrahy, obléháním bučovického zámku Švédy či násilím,
které bylo spácháno na hajném.
Vesměs jde o události lidské. Pokud se ke stromům pojí myšlenka na přírodu, nespočívá v oslavě jejich
dějů. V Drnovicích jsou nové stromky popsány jako symbol zušlechtění návsi, která byla “hyzděna” starými
vrbami a “k nebi se pnoucími“ topoly, které byly útočištěm “škodlivému hmyzu”. V Černčíně si na Lipách vylévali
zlost neúspěšní švédští dobyvatelé. Vypravěči, místo aby důsledky jejich vzteklého počínání napadali za
zpupné násilnictví na přírodě, oceňují je jako raritu – “lípu, která nerostla do výšky, ale do šířky”.
Nicméně. Všechny tyto události dodávají stromům na důleţitosti a sjednávají jim v očích lidí úctu.
Všimněme si, jak letopisec v roce 1940 prorocky zaplakal nad „nesčetnými auty, pádícími podle zahradního
plotu" a vířícími prach kolem zbytku slovutné císařské lípy. Účast na rituálech výsadby stromů zasévá sémě
bezděčné hrdosti nad přiloţením vlastní ruky k okrašlovacímu a veřejně prospěšnému dílu. Lze se domýšlet, ţe
vztah dětí, které roku 1902 vysázely na Drnovické návsi štěpy, k místní zeleni byl asi jiný neţ postoj mládeţe,
která nedávno stromořadí (vysázené najatou firmou) cestou z Vyškova poničila.
4
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Svateb sice ubývá, ale přesto. Kdyby kaţdý v den svého sňatku vysadil strom, asi by naše krajina
vypadala jinak neţ dnes. A jak by se asi ke stromům stavěly děti, které by věděly, ţe kaštany nebo lípy před
domem svorně sázeli otcové a matky s myrtou v klopě, aby zvěčnili radost nad spojením svých osudů.
Foto 3: Dominantou návsi v Drnovicích bývaly
ve 20. století mohutné jírovce. Jejich čas se
naplnil, automobilům by dnes stejně zavazely...
(Foto z archivu Oldřicha Nováka z Drnovic.)
Literatura:
Becker, U.: Slovník symbolů. Praha: Portál,
2002.
Hrušková, M., Turek, J.: Památné stromy.
Praha: Silva Regina, 1995.
Klvač, P. a kol.: Drnovice - příroda, historie,
současnost. Drnovice: o. s. Drnka, 2004.
Poe, E. A.: Sen ve snu. Praha: BB art, 2002.
Procházka, A.: Pověsti, paměti a příhody z
Bučovska, Slavkovska a Vyškovska. Slavkov u
Brna, 1940.
Stryjová, Olšany - historie a současnost.
Olšany: Obec Olšany, 2004.
5
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Potřeba vzdělání v arboristice pro výkon státní správy
Předmětem arboristiky je strom. Strom je vytrvalá rostlina se zdřevnatělým
stonkem, který dokáţe sekundárně tloustnout. Díky tomu je v říši rostlin dřevina
povaţována za nejsloţitější organizmus stojící na samém vrcholu fotogenického
členění. Studiem rostlin se zabývá botanika, studiem dřevin pak její odnoţ –
dendrologie.
Tyto pro mnohé základní a jasné vědomosti jsou hned na začátku zmiňovány
ze dvou důvodů. Jednak pomohou autorovi uvést něco tak nudného jako je pro
většinu lidí celoţivotní vzdělání a jednak překlenou tu propastnou vzdálenost mezi
krásným a vznešeným STROMEM a temnými, potem vystrašeného úředníka
prosycenými učebnami škol jakýchkoli stupňů vzdělání . Neboť to první, na co se
musíme v souvislosti s potřebou vzdělání v arboristice ptát, je …
… PROČ SE VZDĚLÁVAT?
Stromy jsou pod drobnohledem lidí od pradávna. Je to naše podstata,
přicházet na kloub věcem, jejichţ fungování je nám zastřeno. Díky tomu jiţ po staletí
víme, ţe se „ … rány špatně hojí, jestliţe nezkušený zahradník odstraní větve ve
vzdálenosti palce aţ půl stopy od kmene stromu“ (Lavson,William; A New Orchard &
Garden, r. 1618) a ţe „ … nikdy nevysazujeme stonek hlouběji, neţ jej najdeme růst
… většina kořenů vyţaduje dostupnost vzduchu“ (Evelyn, John; Sylan or A Discourse
of Forest Trees & The Propagation of Timber in His Majesties Dominios, r. 1664). Aţ
do druhé poloviny minulého století se však naše poznání omezovalo pouze na to, co
jsme vypozorovali. Negativní důsledky „lízance“ nebo poškozených kořenů byly jasně
vizuálně prokazatelné – stačilo několik let nebo desítek let počkat. Soustavným,
empirickým výzkumem fyziologických procesů probíhající uvnitř dřevního válce a
dalších veličin souvisejících s existencí dřeviny se věda věnuje posledních 30 let.
Nestačí nám vědět pouze to, ţe se po zásahu do habitu stromu něco stane. Snaţíme
se přijít na to, proč se to stane. Důkazem pro to, ţe arboristika za tu dobu prošla
velký kus cesty je odklon , kdy jsme se na strom v 80.-tých letech dívali jako na
pacienta a snaţili ho léčit (stromová chirurgie).
Dnes víme, ţe strom léčit nedokáţeme (prozatím?) a oblast zájmu
přesouváme spíše na zajištění trvalého souţití člověka a stromu v námi
urbanizovaných územích. Jinými slovy se snaţíme stromu co nejméně překáţet
resp. najít odpověď na otázku, co a v jaké míře si k němu - bez zásadního vlivu
na jeho další dlouhodobou existenci - můţeme dovolit. Doufáme, ţe takto nastolený
směr je správný a věříme, ţe jsme se konečně vydali tou pravou cestou. Chtělo by
se říci, ţe jsme si jisti. Jenţe k tomu by před námi nesmělo být ještě tolik neznámých.
Jistotu můţeme mít v jediném – nejsme na konci té cesty. Vţdyť připomeňme v tuto
chvíli například to, jak se měnil názor na dobu, ve které je vhodné řezy provádět.
Moţná to budou mnozí povaţovat za neomalenost a neuctivost autora zastávajícího
názor, ţe oba tábory striktně prosazující buď zimní nebo letní období řezu neměly
pro svá tvrzení dostatek naměřených dat. Ty ostatně chybí dodnes. Dlouhověkost
dřevin se totiţ pro potřeby výzkumu stává jejich značnou nevýhodou, neboť skutečné
dopady provedení - v tomto případě řezů - na fyziologii stromu poznáme aţ po
uplynutí značné doby. Navíc bude nutné vytvořit dostatečně reprezentativní výběr
pozorovaných stromů na všech myslitelných stanovištích např. v různých
nadmořských výškách, v různých stupních vývoje dřevin apod. Jednoduché zřejmě
nebude ani vytvoření stupnice dostatečně a přitom efektivně hodnotící uvedené
dopady řezu.
Tento příklad ukazuje na jediné – moderní arboristika je velmi dynamicky se
rozvíjející obor, ve kterém zítra nemusí platit to, co platí dnes jako neotřesitelná
pravda. Kaţdý můţe mít k celoţivotnímu vzdělávání v oblasti arboristiky své vlastní
důvody. Je však jeden, který musí být pro kaţdého společný – nikdy se nepřestat
ptát a neustále své kroky sám se sebou konfrontovat.
6
Vladimír Másílko
Magistrát města Jihlavy
úředník , který má rád
stromy…., bezpečné
stromy !
[email protected]
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
V okamţiku, kdy se stromolezec rozhodne redukovat větev nebo úředník skácet staletý exemplář, měl
by kaţdý z nich vyuţít vše, co se v oboru do té doby naučil a aplikovat ty nejnovější poznatky. Zároveň s tím by
ale měla přijít otázka: Zredukoval jsem větev dostatečně? Neměl jsem redukovat jinou? Měl jsem vůbec tu
redukci provádět? Nevydrţel by po odborném zásahu ten javor bezpečný ještě dalších 5 let? Neměl jsem
poţadovat ponechání torza místo jeho úplné likvidace? Jedině tento způsob - jakési „ …pochybování o sobě
samém“ - přivede jedince k potřebě se vzdělávat a vzdělávat se neustále. To nejhorší, co můţe kaţdý obor
potkat, jsou „odborníci“ stoprocentně přesvědčení o neomylnosti svého rozhodování a o své nadřazenosti nad
ostatními, bez potřeby sebekontroly a dalšího poznávání.
ODPOVĚDNÝ ÚŘEDNÍK
Pokud se bavíme o stromech v našich obcích, máme zřejmě na mysli především ty veřejně přístupné,
ke kterým můţeme přijít, sáhnout si na ně, sednout si pod jejich korunou. K některým mají mnozí z nás citový
vztah, některé nás vyloţeně „hněvají“ a některých si všimneme aţ v okamţiku, kdy po nich zbude pařez. Svoji
existenci si většina z nás bez stromů nedokáţe představit. Moţná má většina z nás stromy „pod kůţí“ víc, neţ
si je ochotna připustit. A ať chceme nebo nechceme, o všech těchto stromech rozhoduje úředník. Není
smyslem tohoto příspěvku, popisovat stávající právní úpravu v oblasti ochrany stromů, případně rozdělení
pravomocí jednotlivých úřadů státní správy a samosprávy. Stačí nám si pouze uvědomit, ţe na kaţdé byť
sebemenší obci je člověk, jeţ má ve své místní působnosti právo a zároveň i povinnost rozhodovat o existenci
dřevin včetně jejich ošetření. V naprosté většině mají tito lidé na starosti i tisíce dalších věcí vnímané
zaměstnavateli nebo jejich voliči jako daleko podstatnější. Stromy se pak v těchto obcích stávají okrajovou
záleţitostí a rozhodování o nich nutným zlem.
Stojí pak za úvahu, ptát se po smyslu zákona, který vám sice umoţní chránit na sídlišti proti
rozzuřeným „přistíněným“ důchodcům 10-ti metrovou douglasku, ale zároveň je natolik benevolentní, ţe
starostovi – truhlářovi v malé vísce o 10 kilometrů dále dá do ruky nástroj, díky němuţ dokáţe beztrestně
skácet na hrázi obecního rybníka deset vitálních, 25-ti metrových dubů. Důvodem ke skácení uvedeným
v rozhodnutí můţe být stínění vodní plochy, padání listí nebo dokonce i plodů na hráz nebo do vody. Je na vině
zákon? Nebo je to celé o osobní odpovědnosti těch, kteří mají v této oblasti pravomoc delegovanou jim státem?
Zcela jistě to druhé, protoţe za největší slabinu našeho systému veřejné správy lze povaţovat ten fakt, ţe
umoţňuje úředníkovi nenést za svá rozhodnutí jakoukoli odpovědnost! Jistěţe v předchozím případě dubů
můţe ČIŢP po prokázání nedostatečné závaţnosti důvodů mýcení uloţit obci pokutu, na které se bude pan
truhlář v krajním případě podílet. Zbytečně se však přeruší na několik desítek let časová kontinuita i duch místa.
Za tuto ztrátu starostovi trest nehrozí a hlupák zůstává hlupákem.
… MOŢNOSTI TU JSOU!
Je potěšující, ţe kaţdým rokem předchozích případů ubývá a roste počet těch, kteří se chtějí -byť
okrajově - arboristikou zabývat. Kde je poptávka, roste i nabídka a rok od roku tak můţeme být v našem oboru
svědky nově akreditovaných kurzů a školení. Je logické, ţe s přibývajícím mnoţstvím kolísá i jejich kvalita,
ovšem na stranu druhou jsou tu stále jména, která drţí laťku hodně vysoko. Arboristika pronikla za posledních
deset let na střední školy, kde dobře fungují i postgraduální programy. Velký kus práce odvádí Sekce péče o
dřeviny jako součást Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu, o.s.; Nadace partnerství, o.s. a jiné
neziskové organizace. Výčet můţeme ukončit vlajkovou lodí arboristického vzdělávání v ČR - v minulém roce
otevřený samostatný obor na lesnické a dřevařské fakultě Mendlovy univerzity v Brně, který se zabývá
výhradně výukou zaměřenou na mimolesní dřeviny.
ÚŘEDNÍK = SUPERARBORISTA?
Pokud je úředník ten, jeţ rozhoduje o stromech a v podstatné míře tak dokáţe měnit tvář našich sídel našeho ţivotního prostředí, pak se oprávněně musíme ptát, jaké standardy by měl takový člověk splňovat.
Existuje pro tyto lidi nějaká norma určující úroveň vzdělání a vědomostí vůbec? Bohuţel je v tomto smyslu
vyjádření negativní. Respektive …, kaţdý úředník vykonávající na svém postu státní správu (nikoli
samosprávu!) musí do určité doby od svého nástupu do zaměstnání sloţit zkoušku z tzv. zvláštní odborné
způsobilosti. Ta dotyčného prověří výhradně ze znalosti správního práva a příslušných zákonů, na jejichţ
základě bude v budoucnu vydávat správní akty (v případě kácení stromů jde o zákon č. 114/1992 Sb., o
ochraně přírody a krajiny v platném znění). Z toho tedy vyplývá, ţe zkoušku lze úspěšně sloţit i bez základních
znalostí oboru arboristiky a nelze ji tedy s určitostí povaţovat za společností poţadovaný standart. Míru úrovně
vzdělání si tak musí kaţdý úředník stanovit sám. Je těţké z pozice autora tohoto textu určovat, co by měl
takový úředník znát a umět, kdyţ on sám je úřadem zaměstnáván. Deset let praxe ho snad trochu opravňuje
k sumarizaci problémů, se kterými se nejdříve jako pracovník orgánu státní správy a poté i samosprávy setkal.
7
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Aplikace arboristiky do reálného světa znamená fyzickou práci. Vţdy někdo musí vylézt do koruny,
vykopat výsadbovou jámu, zatlouci kůl, uříznout větev. Praxe a osobní zkušenost získaná při arbo-pracích jsou
tedy první věci, které by neměly našemu modelovému úředníkovi především v samosprávě chybět. Vţdyť jak
jinak by mohl rozhodnout, zda je práce odvedena za úměrně dlouhou dobu i cenu? Jak jinak bude moci vytýkat
zhotoviteli, ţe je vazba umístěna příliš nízko a na špatně zvolené větve, kdyţ ji sám nikdy před tím
neinstaloval?
Nezbytná je samozřejmě znalost zákonů a norem nebo minimálně povědomí o jejich existenci. Tento
prostý fakt vyplývá většinou z negativ, která s sebou existence stromů v obci přináší. Ve větších městech
budeme jen těţko hledat dřevinu, která se nenachází v ochranném pásmu nějaké z desítek inţenýrských sítí,
v průjezdních profilech komunikací, výhledových trojúhelnících nebo která nebrání oslunění bytových jednotek.
To vše jsou oblasti samostatně regulované právními normami a pokud chce náš modelový úředník
vyargumentovat oprávněnost existence stromu, musí znát hranici, po kterou můţe jít.
Samostatnou kapitolu v kaţdodenním ţivotě úředníka tvoří střet stavební činnosti a dřevin. Pokud jsme
v úvodu označili arboristiku za dynamicky se rozvíjející obor, pak to o stavebnictví platí dvojnásob. Obrovská
konkurence stavebních firem jde ruku v ruce s vývojem stále sofistikovanějších technologií. Tento neustálý tlak
na rychlost, přesnost a efektivnost zapříčinily, ţe sousloví „NEJDE TO“ dnes ve stavebnictví prakticky
neexistuje; vše je pak pouze otázkou peněz. Úlohou modelového úředníka je znalost těchto stavebních
technologií a postupů a mít povědomí o jejich ceně. Následně je nutné si vytvořit pro všechny stejné podmínky
a jejich dodrţování striktně a bez výjimky vyţadovat.
S těmito a mnohými dalšími oblastmi se setká úředník ve většině případech aţ v praxi. Na tomto místě
je třeba říci, ţe ţádný učený z nebe nespadnul. Je naivní případná představa úřadu, ţe čerstvý absolvent
nebude dělat v procesu ochrany dřevin nebo správy zeleně chyby. Vţdy je však nutné se z těchto chyb poučit a
jít dál. V našem oboru pracujeme s ţivými organizmy, přičemţ kaţdý z nich je rozdílný. Nemůţeme tedy do
budoucna počítat s tím, ţe naše tak těţce získané vědomosti o nich, budeme moci na kaţdý aplikovat
se stoprocentním úspěchem. Jedině prohlubování poznatků o fungování stromu a znalost jeho reakcí na vnější
podněty nás můţe k tomuto úspěchu přiblíţit. Doufejme, ţe se tak stane co nejdříve.
8
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Náporová plocha koruny
Vztah mezi velikostí plochy koruny a velikostí vznikajících zatíţení je jasný:
čím větší plochu strom vystavuje proudění, tím větší zatíţení vzniká. Energie
proudícího vzduchu je předávána vlivem tření vzduchu o povrch listů, větví a kmene
a vlivem přímého působení na listy, větve a kmen.
Ke koruně stromu ale nelze přistupovat jako k pevné plné ploše. Koruna
stromu vystavená proudění vzduchu mění svůj tvar a tím efektivně sniţuje vznikající
síly. Listy se při větru natáčejí díky flexibilním řapíkům po směru větru a vystavují tak
proudu vzduchu svůj nejmenší rozměr. (Část energie je také spotřebována právě na
deformaci řapíku, tedy na deformaci chemických vazeb a vnitřní tření v pletivu.
Kinetická energie se mění na tepelnou.)
Stejně jako listy se chovají i slabší větve. I ty se sklání ve směru větru a tím
sniţují náporovou plochu koruny. Se zvyšující se silou větru se pak deformují i
silnější větve. Nejmenší odpor má koruna tedy při vysokých rychlostech větru. Tento
efekt je označován jako streamlining a je velmi dobře pozorovatelný například na
bříze bělokoré nebo převislých varietách vrb. Skloněním větví se koruna stává i
jakoby kompaktnější, zmenšuje se její náporová plocha. Tento efekt je označován
jako rekonfigurace.
Někteří autoři uvádí, ţe při rychlosti větru do 11m/s-1 je redukce plochy zhruba 20%,
při rychlostech nad 20m/s-1 aţ 60%.
Velikost náporové plochy koruny je i jednou ze vstupních informací pro
výpočet velikosti síly větru působící na strom. Podle úrovně přesnosti výpočtu se
mění přístup ke stanovení plochy koruny.
Nejjednodušším přístupem je nahrazení plochy koruny vhodným
geometrickým útvarem (nebo zařazení koruny do některé z předem definovaných
vybraných forem koruny pouţívané například metodou SIA – Statisch Integrierte
Abschatzung, Wessolly, 1997, více o metodě SIA níţe). Tento přístup je však
vhodný pouze pro orientační zátěţovou analýzu, bez zásadních rozhodnutí o osudu
stromu. Síly, vypočtené za pouţití takto stanovené velikosti náporové plochy koruny
jsou veliké a dle členitosti koruny lze očekávat poměrně velké předimenzování
vznikající síly.
Dalším moţným přístupem je co nejpřesnější zjištění náporové plochy
obkreslením kontury stromu na digitální fotografii (např. v programu Treestab
vyvinutým Ing. Petrem Koňasem, Ph.D. – Ústav nauky o dřevě Mendlovy univerzity
v Brně). Tento postup je v České republice uplatňován při zátěţových analýzách pro
běţnou potřebu zhodnocení provozní bezpečnosti stromů. Nevýhodou je redukce
problému do 2D. (viz obr.1)
Nejsloţitějším přístupem je vytvoření propracovaného grafického
geometrického modelu (např. v programu Ansys – obr.2) umoţňující zatím
nejpreciznější výpočet vznikajícího napětí. Metoda je však hardwarově i obsluţně
velmi náročná a její hromadné vyuţití je zatím daleko.
Bára Nekvapilová
Studentka 3. VOŠ,
Zahradnická škola Mělník
[email protected]
9
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Obr. 1: Náporová plocha stromu
zjišťovaná v programu Treestab
(Praus L., 2006)
Obr.2: Vektory působícího o větru na plášti
stromu, snímek z numerické analýzy
(Praus L., 2006)
Ve většině případů je zatíţení větrem vypočítáváno dle klasické Newtonovy rovnice pro odpor kapalin:
F=0,5⋅Cw⋅A ρ⋅v2
kde F je vznikající síla,
Cw je koeficient aerodynamického odporu,
A je náporová plocha,
ρ je hustota vzduchu,
v je rychlost proudění.
Je nutno si uvědomit limity tohoto způsobu výpočtu, který počítá s nestlačitelnou kapalinou a
laminárním prouděním. Navíc se jedná o statické zatíţení, nikoliv dynamické. Navzdory tomuto je výpočet
obecně uţívaný, v některých případech je modifikován pomocí koeficientů. Problematické je určení koeficientu
aerodynamického odporu. Představovaný koncept je i přes tato nutná zjednodušení široce pouţíván pro
hodnocení pravděpodobnosti selhání významných stromů.
Koeficient aerodynamického odporu
Vyjadřuje odpor koruny vůči pronikání vzduchu. Někdy bývá také označován jako prodouvavost,
koeficient prodouvavosti, který je stanoven jako podíl mezi mnoţstvím vzduchu před a za korunou.
Velikost Cw u stromu není konstatntní. Je funkcí druhu stromu a rychlosti proudění vzduchu. Vliv druhu
je dán anatomickými, morfologickými a mechanickými rozdíly v architektuře koruny, struktuře a vlastnostech
dřeva kmene a větví.
Hodnota koeficientu odporu koruny je v literatuře udávána od 0,20 do 0,45. Problematický je způsob
získávání těchto koeficientů, které je prováděno buď v aerodynamických tunelech nebo za pomoci vozidel, vţdy
na malých vzorcích, malých stromech či jednotlivých větvích.
Metoda SIA (Statisch Integrierte Abschätzung)
Pomocí této metody je moţné definovat vliv vybraných defektů na statické poměry stromu a určit
velikost zátěţe vznikající při namáhání předmětného stromu větrem.
Metoda SIA je určena výhradně pro solitérně stojící stromy, s pouţitím koeficientu je však moţné
metodu pouţít i pro stromy rostoucí v aleji.
10
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Vstupními hodnotami jsou:
-
druh stromu,
průměr kmene (měřený ve výšce 1m!),
tloušťka borky (= tloušťka všech pletiv vně dřevního válce tj. borka, kůra, lýko),
výška stromu (měřená výškoměrem),
tvar koruny (zařazení do jedné ze čtyř forem, obr. 3) ,
(pro hodnocení ochranného vlivu aleje i rozestup stromů v aleji)
Obr. 3: Tvary korun pro vyuţití v rámci metody SIA (Kolařík a kol., 2010)
Pro účely stanovení odporu větru se při hodnocení uvaţuje s plně olistěnou korunou, typickou pro daný taxon,
tedy s plně vitálním jedincem.
Postup hodnocení
Metoda SIA pracuje s pěti diagramy (A aţ E).
1. stanovení základní hodnoty stability – diagram A a B,
2. zhodnocení ochranného vlivu aleje – diagram E,
3. zjištění vlivu případné dutiny na statické poměry stromu – diagram C,
4. navrţení eventuálního stabilizačního řezu – diagram D.
Prvním krokem je vyhledání diagramu A pro daný druh stromu. Křivky diagramu A pro metodu SIA jsou
v současné době vypracovány pro:
Abies alba
Acer pseudoplatanus
Aesculus hippocastanum
Betula spp.
Fagus sylvatica
Fraxinus excelsior
Larix decidua
Picea abies
Platanus x hispanica
Populus nigra 'Italica'
Populus spp.
Quercus spp.
Robinia pseudoacacia
Salix alba
Salix x sepulcralis
Sequoiadendron giganteum
Tilia spp.
Ulmus spp.
V případě, ţe hodnotíme druh, pro který dosud není diagram A zpracován, vybereme podle vlastností
jeho dřeva diagram druhu podobného.
Pro změřenou výšku stromu a stanovený tvar koruny odečteme z křivky diagramu A tabulkový průměr
kmene tj. nutný průměr kmene, který by daný jedinec měl mít na konkrétním stanovišti, aby se jeho základní
hodnota stability rovnala 100%.
Všechny A diagramy jsou sestaveny pro podmínky volné krajiny (výjimkou je diagram pro smrk, který
tyto případy rozlišuje). Jestliţe strom neroste na stanovišti popsaném z hlediska charakteristik proudění větru
jako „krajina“, provedeme úpravu tabulkového průměru pro danou lokalitu. Pro stanoviště typu „vesnice“
tabulkový průměr zmenšíme o 5%, pro typ „město“ o 10%.
11
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Obr. 4: Vyuţití diagramu A a B v rámci metody SIA (E. Brudi, Brudi & Partner TreeConsult, 2004)
Dále pro hodnocený strom zjistíme tzv. čistý průměr kmene, tedy průměr kmene minus 2x tloušťka
borky. Tento čistý průměr kmene pak vydělíme tabulkovým průměrem kmene. Získanou hodnotu vyneseme na
křivku diagramu B a na spodní stupnici přímo odečteme základní hodnotu stability daného jedince.
Získáváme tedy procenty vyjádřenou míru bezpečnosti proti zlomu. Tato procentuální hodnota se
-1
vztahuje k rychlosti větru 12 Beaufortovy škály (tj. 32m.s - síla orkánu).
Pokud stromy rostou v aleji, jsou ze stran chráněny okolními jedinci před větrným prouděním. Jejich
nutný průměr kmene je tedy niţší neţ v případě, ţe by rostly soliterně. Pro zohlednění tohoto faktoru slouţí
diagram E. Vydělením odstupové vzdálenosti mezi jedinci výškou hodnoceného stromu a vynesením této
hodnoty proti křivce diagramu E získáme hodnotu faktoru zvýšení stability stromu ochranným vlivem okolních
stromů. Vynásobením základní hodnoty stability stromu získané z diagramu B tímto faktorem dojde k její úpravě
pro vliv aleje.
Na rozdíl od ostatních metod, které interpretují vliv dutiny se změřenou zbytkovou stěnou na statické
poměry stromu, metoda SIA k této problematice přistupuje z opačné strany: definuje minimální zbytkovou
stěnu, při níţ bude mít strom stále ještě základní hodnotu stability 100%.
Vydělíme číslo 100 základní hodnotou stability stromu a vypočtenou hodnotu vyneseme do diagramu
C. Vynásobením získané hodnoty hodnotou čistého průměru kmene dostáváme nutnou zbytkovou stěnu dutiny.
V případě, ţe základní hodnota stability získaná z diagramu B je příliš nízká, lze přistoupit ke stabilizaci
stromu. Autor metody SIA jako stabilizační zásah navrhuje mírné sesazení koruny v její vrcholové části.
Tento zásah:
- nesmí výrazněji ovlivnit habitus koruny
- musí se pohybovat pouze v oblasti slabých větví (cca 5-10cm průměr)
- je třeba jej provádět pouze v nezbytně nutném rozsahu
Cílem je zvýšení základní hodnoty stability nad úroveň 100%. Spočítáme tedy, kolikrát se musí zvýšit
základní hodnota stability stromu, aby dosáhla poţadované úrovně 100% (například při základní hodnotě
stability 50% je to 2x, při 67% je to přibliţně 1,5x apod.). Z diagramu D vybereme křivku odpovídající tvaru
koruny hodnoceného stromu a zjistíme navrhovanou úroveň stabilizačního řezu. Křivky vyjadřují redukci
v krocích po 2 metrech pro strom s výškou 26m. Pro konkrétního jedince je nutné přepočíst skutečnou výši
redukce. V případě pouţití metody SIA v podobě internetové aplikace přepočet není nutný (k volnému pouţití
například na http://sag.baumwert.de/sia/sia.php či http://old.performance-web.de/brudi/sia_en.asp).
12
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Př. přepočtu:
Výpočet úrovně redukce koruny pro křivku A pro strom
s výškou 34m:
26m
= 100%
19m
= 73% (19/0,26)
Redukce A
= 2 . 0,73 = 1,46  1,5m
Obr. 5: Pouţití diagramu D v rámci metody SIA (E. Brudi,
Brudi & Partner TreeConsult, 2004)
Metoda WLA – Wind Load Analysis
Tato metoda byla vyvinuta v rámci spolupráce společností Safetrees, s.r.o. a Ústavu nauky o dřevě
Lesnické a dřevařské fakulty Mendlovy zemědělské a lesnické fakulty. Princip metody WLA je podobný jako
výše popsané metody SIA. Metoda WLA je však rozšířena o výpočet odolnosti stromu proti torznímu zatíţení,
moţnost hodnotit stabilitu stromu pomocí reálné kontury daného stromu. Také byl rozšířen seznam taxonů u
nichţ je moţné výpočet provádět. Metodu je moţné vyuţívat v podobě tištěných manuálů i pomocí internetové
kalkulačky na stránce www.wla.cz .
Spolu s moţnostmi metodiky se rozšířily i vstupní parametry. Jsou jimi:
- taxon stromu,
- průměr kmene,
- tloušťka borky,
- výška stromu,
- průmět koruny,
- výška nasazení koruny,
- excentricita stromu (vzdálenost těţiště od osy)
Aktuální seznam druhů, pro něţ je moţné provést výpočet:
Abies alba
Acer campestre
Acer negundo
Acer pseudoplatanus
Acer saccharinum
Acer saccharum
Aesculus hippocastanum
Ailanthus
Aldus
Betula pendula
Carpinus betulus
Castanea sativa
Cedrus
Cercis siliquastrum
Fagus sylvatica
Fraxinus excelsior
Gledistsia triacanthos
Juglans nigra
Juglans regia
Larix decidua
Liriodendron tulipifera
Picea abies
Pinus pinaster
Pinus sylvestris
Platanus acerifolia
Populus nigra
Populus nigra 'Italica'
Populus x euroamericana
Pyrus communis
Quercus rubra
Quercus robur
Robinia monophylla
Robinia pseudoacacia
Salix alba
Salix x sepulcralis
Sequoiadendron giganteum
Sorbus aucuparia
Tilia cordata
Tilia hollandica
Tilia platyphyllos
Tilia tomentosa
Tilia x euchlora
Ulmus glabra
Ulmus laevis
13
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Krok A
V kroku A uţivatel zadává všechny potřebné dendrometrické parametry daného stromu potřebné pro
výpočet a volí mezi oblým nebo trojúhelníkovým tvarem koruny (oblý pro listnáče, trojúhelníkový pro jehličnany).
Důleţité je dodrţovat všechny zásady pro zjišťování dendrometrických parametrů, aby nedošlo k chybám
v následujícím výpočtu.
Krok B
Během kroku B se vypočítává základní hodnota stability stromu v oblasti odolnosti proti ohybovému a
torznímu zatíţení. Z tabulky A se odečte plocha koruny na základě známé výšky koruny a průmětu koruny a
volí se koeficient stanoviště (volná krajina, ves/členitý terén, příměstská oblast, město). Další informací nutnou
pro výpočet základní hodnoty stability při ohybovém zatíţení je hodnota koeficientu materiálových vlastností
získaná z diagramu B. Jedná se o bezrozměrnou veličinu, která kombinuje údaje o materiálových vlastnostech
daného taxonu a hodnotě aerodynamického odporu koruny přepočtené na čistý průměr kmene. Hodnota se
odečítá z křivky diagramu na základě známého čistého průměru kmene. Poslední vstupní hodnotou pro výpočet
je umístění těţiště koruny. Ta se odečte z tabulky C na základě známé výšky stromu a výšky nasazení koruny.
Výpočet základní hodnoty stability v torzním zatíţení se provádí obdobným způsobem. Pro výpočet se však
pouţívají jiné hodnoty materiálových vlastností (diagram D) a místo výšky těţiště koruny se ve výpočtu pouţije
excentricita koruny.
Z těchto údajů se jednoduchým výpočtem získá základní hodnoty stability stromu při ohybovém a
-1
torzním zatíţení v % při rychlosti větru 32m.s . Jestliţe je vyšší neţ 100%, strom má určitou „statickou rezervu“
a je schopný danou zátěţ absorbovat. Nosnost takového stromu můţe být eventuelně sníţena nějakým
defektem. V případě, ţe je základní hodnota stability stromu v krutu pod hodnotou 100%, lze sníţit excentricitu
koruny realizací stranového stabilizačního řezu (řezu symetrizačního) a opakovat výpočet, zda byl tento zásah
adekvátní.
Krok C
Základní hodnotu stability stromu v oblasti odolnosti v ohybu lze dále upravit na základě nalezených
defektů buď výběrem z katalogu defektů (dutina či tlaková vidlice), kde má kaţdý defekt přiřazen koeficient, či
získáním koeficientu na základě údajů o zbytkové stěně. V případě, ţe nemáme spolehlivé informace o
zbytkové stěně, lze pouţít metodu 3, jejímţ výstupem není úprava základní hodnoty stability, ale údaj o
minimální zbytkové stěně nutné pro dosaţení základní hodnoty stability 100%. Na základě tohoto údaje lze
následně
odhadnout,
zda
hodnocený
strom
lze
povaţovat
za
dostatečně stabilní.
Krok D
V případě, ţe odolnost proti ohybovému zatíţení (základní hodnota stability v oblasti odolnosti v ohybu)
je niţší neţ 100%, nebo jestliţe dojde během kroku C ke sníţení této hodnoty pod 100%, lze v rámci kroku D
zjistit vliv případného stabilizačního řezu na tuto hodnotu. Ten se výrazně různí podle stupně vyvětvení stromu
(zásadní především u stromů rostoucích v uličních stromořadích, u kterých je koruna uměle vyvyšována pro
zajištění podjezdné/podchodné výšky). Podle poměru výšky kmene a výšky celého stromu je třeba vybrat
správný diagram (obr. 6) pro následný výpočet.
Obr. 6: Diagramy korun v rámci metody WLA
(Kolařík a kol., 2010)
Výstupem je zde, stejně jako u metody SIA,
návrh čtyř kontur úrovní redukce koruny stromu (A,
B, C, D) a nová základní hodnota stability stromu
upravená vlivem realizace některé z kontur
stabilizačního řezu.
Obr.7: Krok D metody WLA – stabilizační řez
(www.wla.cz)
14
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Moţnost vlastního provedení stabilizačního řezu musí být zhodnocena kvalifikovaným
arboristou na základě posouzení konkrétního stromu (jeho umístění, architektury koruny, schopnosti
regenerace, aktuální fyziologické vitality apod.)
Redukční řezy
Jedná se o kategorii více druhů řezů jejichţ výsledkem je redukce velikosti koruny stromu. Jsou to
speciální řezy prováděné zejména z objektivních důvodů omezení velikosti koruny směrem k překáţce (dům,
nadzemní vodiče elektrického vedení apod.), zvýšení stability stromu (zmenšení náporové plochy koruny,
posunutí těţiště, odlehčení části koruny) symetrizace koruny a jiné.
Zvláštní kategorií redukčních řezů je řez prosvětlovací.
Redukční řez je prováděn zakracováním koncových částí větví na níţe rostoucí rozvětvení. Větve, na
jejichţ rozvětvení je sesazení prováděno, musí mít minimálně 1/3 průměru větve odřezávané. Redukce koruny
nesmí být příliš radikální a musí zohledňovat aktuální vitalitu stromu. Redukční řez zachovává v maximální míře
přirozený habitus a integritu koruny. Redukční řez není dekapitace koruny nebo radikální sesazení koruny na
kosterní větve.
Tento typ řezu lze pouţívat pouze tehdy, jestliţe není jiný způsob, jak strom zachránit a (nebo)
eliminovat nebezpečí, které strom pro své okolí v původním stavu představuje.
Řez redukující rozměry korun znamená trvalé poškození jejich přirozeného habitu i zdravotního stavu.
Navíc se úměrně rozsahu zákroku redukují všechny jeho pro ţivotní prostředí prospěšné funkce. Velké plošné
rány, které jsou vedeny napříč větvemi, se snadno infikují dřevokaznými houbami, které rozkládají dřevo a
následně se vytvářejí dutiny. Ty způsobují sníţení stability stromů a zhoršují jejich zdravotní stav, coţ vede ke
zkrácení jejich ţivota a někdy i k rychlému úhynu dřeviny. Radikální ořez korun je velmi silným stresorem, který
negativně ovlivňuje energetický metabolismus dřeviny a můţe výrazným způsobem sníţit také rezistenci
dřeviny vůči patogenům.
Radikální zmenšení rozměrů koruny nikdy nesmí znamenat (aţ na zcela ojedinělé výjimky: např. u
pyramidálních topolů) odříznutí (sesazení) koruny včetně části kmene. Tento zákrok se rovná úplnému zničení
stromu.
Při radikálním ořezu starých, nemocných nebo oslabených stromů je třeba postupovat velmi opatrně a
případně ořez rozloţit na více etap, tj. realizovat jej postupně ve 2 - 3 letech, aby strom snadněji zvládl řezem
vyvolané stresové reakce. Radikální ořez korun se musí uskutečňovat vţdy mimo vegetační období. Důleţité je
stromům zajistit v následujících několika letech dostatečnou zálivku.
Základní podmínkou následující péče o tyto stromy je zajištění nejdříve výchovného a později
pravidelného odborného řezu jejich sekundárních korun. Je proto třeba si uvědomit, ţe při řezu, kdy se
zásadním způsobem redukují rozměry koruny, se zvyšují také výrazně finanční i pracovní nároky na následné
ošetřování těchto dřevin.
Vzhledem k tomu, ţe řez omezující rozměry koruny zásadním způsobem stromy poškozuje, můţe být
v případě neoprávněnosti zásahu vyvozen příslušný postih v souladu se zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně
přírody a krajiny. Podle § 7 tohoto zákona jsou dřeviny chráněny před poškozováním, které by mohlo způsobit
podstatné a trvalé sníţení jejich ekologických a estetických funkcí, nebo bezprostředně či následně můţe
způsobit jejich odumření.
Seznam literatury:
PRAUS, Luděk Mechanická stabilita stromů a metody jejího zjišťování. In Plošné poškození lesů způsobené povětrnostními
vlivy. Kostelec nad Černými lesy : Česká lesnická společnost, 2006. s. 33-41. ISBN 80-02-01838-9.
BLAHOŇOVSKÁ, Eva. Analýza a verifikace metody WLA pro hodnocení stability stromů. Brno, 2007. 71 s. Diplomová
práce. Mendelova univerzita v Brně.
Jaroslav Kolařík a kolektiv. Péče o dřeviny rostoucí mimo les, I. díl : Metodika ČSOP č. 5. 2. doplněné vydání. Vlašim :
Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Vlašim, 2003. 328 s. ISBN 80-86327-36-1.
Jaroslav Kolařík a kolektiv. Péče o dřeviny rostoucí mimo les, II. díl : Metodika ČSOP č. 6. 3. doplněné vydání. Vlašim :
Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Vlašim, 2010. 696 s. ISBN 978-80-86327-85-3.
GREGOROVÁ, Boţena. Řez a konzervační ošetření dřevin. Mělník : Střední zahradnická škola v Mělníku, 2000. 21 s.
Tree Consult : Court-certified experts on trees and arboriculture [online]. 22.10.2004 [cit. 2011-01-15]. Articles.
Dostupné z WWW: <http://www2.tree-consult.org/html/eng/articles/sia.htm>
www.wla.cz
15
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Přírodě blízké metody ošetřování stromů
„Přírodě blízký způsob“ ošetřování starých stromů patří v posledních několika
letech k poměrně často diskutovaným tématům. Přestoţe jim byl věnován dostatek
prostoru na arboristických konferencích a seminářích, stále se v praxi setkávám
s mnoţstvím hrubých chyb v péči o stromy veterány, které pramení především
z nepochopení hlavních zásad. Ačkoli je problematika péče o staré stromy poměrně
komplikovaná, lze shrnout několik základních zásad a principů v přístupu ke starým
stromům a v péči o ně.
Přírodě blízký přístup v péči o staré stromy vychází z procesu stárnutí stromů a
jejich přirozené kolonizace jinými organismy. Těmto jevům nelze dlouhodobě efektivně
zabránit. Vnímání stromu se rozšiřuje na jeho okolí a organismy, které jsou s ním více či
méně úzce spjaté. Specifický přístup k senescentním stromům tedy vychází z jejich
přirozené ţivotní strategie, respektuje jejich fyziologii, včetně potřeb přidruţených
organismů. Smyslem „přírodě blízké“ péče o staré stromy je prodlouţení ţivota stromů a
zajištění provozní bezpečnosti v jejich okolí a to takovým způsobem, který ovlivní
přirozené procesy co moţná nejméně.
Stárnutí stromu
Stárnutí stromu je přirozeným fyziologickým procesem. Jednotlivá ţivotní stadia
na sebe navazují jako nepřetrţitý proces o různé délce trvání. Ta je ovlivněná především
genetickou dispozicí druhu, vitalitou stromu a vnějšími stresovými faktory. V přirozených
podmínkách lze ţivot stromu rozdělit do tří hlavních stádií (Read, 2000, Fay 2002): 1.
formativní (výchovné) stadium, 2. plná aţ pozdní zralost a 3. stadium veterána.
Vyuţití přírodě blízkých metod v péči o stromy se týká stádií D-G na uvedeném
schématu, tedy od plné nebo lépe aţ pozdní zralosti (C-D). Ta nastává po dosaţení
maximálního korunového zápoje. Tehdy zaniká apikální růst, mnoţství ţivin
produkovaných listy se pohybuje na stejné úrovni, dřevní zásoba kulminuje. Ačkoli se
rychlost růstu výrazně zpomaluje a šířka letokruhů se zmenšuje, strom nadále mohutní.
Přibývá dysfunkčních pletiv, začíná kolonizace saproxylickými organismy. Strom začíná s
odstavováním větví („retrenchment“ - viz níţe). Na periferiích koruny se projevuje pokles
vitality, koruna se otevírá a uvnitř v jejích niţších partiích a na kmeni je podporován růst
sekundárního obrostu (Kolařík, 2003).
Ingrid Kochová
Treewalker, s.r.o.
[email protected]
Obr. 1,2 Přirozené stárnutí stromů – různá ţivotní stadia dubů
16
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Stadium veterána (D-G) (Read, 2000) – Obvod kmene se neustále zvětšuje, koruna odumírá, sniţuje se délka
ročního přírůstu. Charakteristická je výrazně rostoucí aktivita hub a vzrůstající objem mrtvého dřeva. Strom se
postupně stále více otevírá vnějšímu prostředí, mnohonásobně se zvětšuje jeho povrch, prudce vzrůstá jeho
hodnota pro ostatní organismy. Zmenšuje se aktivní listová plocha, strom není schopen vyprodukovat
dostatečné mnoţství asimilátů. Koruna se začíná zahušťovat sekundárním obrostem, který postupně přebírá
hlavní asimilační funkci. Dochází k postupnému odstavování větví vyšších řádů. Tento proces se nazývá
„retrenchment“ – zkracování. Redukován je i kořenový systém, který odumírá. Strom v posledním období
ţivota, u kterého dochází ke zkracování, můţe vykazovat dobrou fyziologickou vitalitu i navzdory rozsáhlé
hnilobě. Stadium veterána můţe také v ţivotě stromu trvat nejdéle (Fay, 2002).
Obr. 2 Ţivotní stadia stromu při předpokladu růstu ze semene (Read, 2000):
B
C
Plná až pozdní zralost
Formativní
stadium
A-B
B-C
D
E
Juvenilní presexuální M ladý strom s vysokou vitalitou
stadium
Růst podpořen bohatou činností mykorrhizy
Juvenilní až raná
zralost
Intenzivní růst, velké roční přírůstky
M inimální přítomnost nefunkčních pletiv
F
Ideální přirozený stav:
optimální růst
Nízká
hodnota
habitatu
Vysoká
fyziologická
vitalita
Rostoucí
hodnota
habitatu
Postupný
pokles
vitality
C - D Plná až pozdní zralost Růst až do dosažení maximálního korunového
zápoje
Kolonizace saproxylickými organismy
M aximální produkce semen
Počátek přirozeného odstavování větví
Vzrůst počtu dysfunkčních pletiv
Zvýšená kolonizace a aktivita hub
D-E
Rané stadium
E-F
Střední až pozdní
stadium
F-G
Senescence
Stadium verterána
A
G
Zkracování v koruně
Zmenšování ročních přírůstů
Zvýšená vitalita ve spodních patrech koruny
Zvýšená aktivita hub a dřevní hniloby
Zvýšená kolonizace rostlinstvem a
saproxylickými živočichy
Pokročilý proces zkracování
Pokles ročních přírůstů
Zmenšování koruny
Velký počet rozsáhlých dutin
Selhávání koruny
Pokles vitality
Pokročilá hniloba jádrového dřeva
Velké centrální dutiny
Pokročilá aktivita fauny a flóry
Konečný rozklad vedoucí k zániku
Pokračující aktivita hub
M aximální aktivita saproxylických organismů
Recyklace živin
17
Odumření
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Stadium veterána přitom nemusí nutně vést k odumření jedince.
Jednotlivé dostatečně ţivotaschopné části rozpadajícího se původního stromu
mohou přeţít jeho rozpad a fungovat dále samostatně znovu od mladších stádií
fyziologického stáří (Read, 2000). To je podmíněno dvěma hlavními faktory:
fyziologickou dispozicí daného jedince (zásadní je činnost kambia, spících a
adventivních pupenů, adventivních kořenů) a jeho genetickou dispozicí
(předpoklad daného druhu) (Fay, 2002). Nový jedinec pak vzniká vegetativně
z rozpadlého mateřského stromu, buď po jeho celkovém kolapsu nebo
následkem zakořeněním převislých či polehlých větví dotýkajících se půdy
(zahříţením). Geneticky tedy jde o
téhoţ jedince. Takové stromy nazývá
Read
(2000)
Fénixy
(„phoenix
regeneration“). Charakteristické je to
pro lípy, habry, buky, vrby, olše, topoly, mišpuli, střemchu.
Obr. 3 Rozdělení kmene u moruše
Obr. 4 Tvorba adventivních kořenů u buku
Biodiverzita
Staré
stromy
v sobě
zahrnují
obrovské mnoţství nik vhodné pro osídlení
jinými organismy. Kolonizace stromu je
naprosto přirozená uţ od jeho formativního
stádia. V souvislosti s procesem stárnutí, kdy
se strom stále více otevírá vnějšímu prostředí,
jeho hodnota pro ostatní organismy prudce
vzrůstá. Je kolonizován řadou dřevokazných
hub, ty nastartují rozkladné procesy, které
Obr. 5 Zahříţení větví a vznik samostatných jedinců u vrby
zpřístupní ţiviny dalším formám ţivota.
Postupným osídlováním vznikají mezi
organismy velmi sloţité vztahy a různě těsné vazby. Vysoce specializované interakce zajišťují relativně
uzavřený koloběh ţivin a kontinuitu ekosystému (Jankovský, 1999 in Vrška, 1999). Odumřelé dřevo je vedle
půdy druhově nejbohatší nikou lesního ekosystému (Míchal, 1999 in Vrška, 1999). Z hlediska biodiverzity je
tedy jeho význam nezastupitelný.
Houby
Houby jsou skupinou, která ţije se stromy ve výrazné interakci. V mladších ţivotních stádiích
stromů se jedná o symbiotický vztah (mykorrhizu), u starých stromů především o rozkladné procesy hnilob. Ty
nemusí být nutně chápány jako negativní jev, protoţe činnost hub z hlediska odlehčení profilu stromu můţe být
oboustranně výhodná a nemusí výrazně ovlivnit délku ţivota stromu (Read 2000 in Kolařík 2003), ani jeho
statické poměry (Wessoly, Erb, 1998 in Kolařík 2003). Podstatnou vlastností hub je schopnost rozkládat
lignocelulózy. Inicializují sukcesní pochody vedoucí k humifikaci a někdy aţ k mineralizaci dřevní hmoty.
Dřevokazné houby jsou jedinou skupinou organismů, která je činností svých enzymů schopná efektivně
odbourávat a vyuţívat veškeré sloučeniny obsaţené ve dřevě (Jankovský, 1999 in Vrška, 1999). Svou činností
připravují dřevo do forem stravitelných pro ostatní organismy.
18
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Hmyz
Nejpočetnější skupinou vázanou na dřevo starých stromů je
xylobiontní hmyz. Vysoké procento přitom tvoří druhy vzácné a ohroţené. Nejvíce
ohroţených je asi 350 druhů existenčně vázaných na rozkládající se dřevo. Aţ
polovina z nich je ohroţena vyhynutím (někteří krasci, tesaříci, roháči a roháčci,
páchník, pestřenky, potemníci, atd.). Jejich výskyt se omezuje prakticky jen na
některé přírodní rezervace a na náhradní biotopy, jakými jsou obory, hrázové
porosty rybníků, historické parky, zámecké zahrady a aleje (Míchal et al. 1999).
Ptáci
Na hmyz se nabalují další potravně závislí ţivočichové, jiní
vyuţívají vhodných biotopů pro úkryt, hnízdění, přezimování apod. Mezi početnou
skupinu vyuţívající staré stromy zejména kvůli hnízdění a potravě patří ptáci
(strakapoud, datel, ţluna, sýkora, lejsek, brhlík lesní, holub doupňák, puštík
obecný, sýček obecný). Do kategorií ohroţených aţ kriticky ohroţených druhů
vázaných na staré stromy kvůli hnízdění spadá 27 druhů ptáků (např. čáp černý,
jestřáb lesní, ostříţ lesní, ţluva hajní, atd.). Hlavní doba hnízdění je od
Obr. 6 Sírovec ţlutooranţový (Laetiprus
dubna do června, některé druhy však začínají hnízdit mnohem dříve, např.
sulphureus)
krkavec, výr a další sovy jiţ od února; jiné zase o něco později, jako např.
jiřičky v září aţ říjnu.
Savci
V našich podmínkách se vyskytuje 11 druhů
netopýrů vázaných na dutiny stromů, z toho je pět ohroţeno
vyhynutím (netopýr Brandtův, černý, parkový stromový a velkouchý).
Z ostatních savců, kteří vyuţívají dutin ve stromech, lze uvést např.
kunu lesní, veverku obecnou plšíka lískového, myšici křovinnou,
plcha velkého, ale i mnoho jiných savců, kteří hledají dočasný úkryt,
kupř. lišku obecnou. Jejich těsná vazba na ekosystémy starých
stromů však není známa.
Rostliny
Z rostlin byla nejtěsnější vazba na odumřelé dřevo
prokázána u mechorostů. Specializují se na kůru a stojící nebo leţící
odumřelé dřevo v různých stupních rozkladu. Epixylické mechorosty
tvoří velkou část v předběţných verzích Seznamů ohroţených
mechorostů České republiky (12 druhů ohroţených játrovek, 10
druhů ohroţených mechů) (Váňa 1993, 1995).
Obr. 7 Netopýr zimující v dutině staré
Ať uţ jsou vazby na staré stromy velmi těsné nebo jen
lípy
náhodné, ať se jedná o organismy kriticky ohroţené, nebo běţně se vyskytující, v kaţdém případě je zcela
zjevné, ţe staré stromy jsou z hlediska biodiverzity nesmírně bohatými ekosystémy. Význam starých stromů
dále roste s jejich počtem. Skupiny stromů, nebo dokonce jejich porosty, poskytují mnohem vyšší stabilitu
prostředí a větší počet specifických nik. Jsou také mnohem odolnější vůči vnějším vlivům (Read, 2000).
Nicméně i jednotlivě se vyskytující starý strom můţe mít pro organismy vázané na tento typ prostředí
nenahraditelný význam.
V praxi není vůbec nutné a ani moţné, aby arborista, který se chystá strom ošetřit, byl schopen
obsáhnout podrobné znalosti v oblasti entomologie, ornitologie, botaniky či mykologie. Bohatě postačí si
uvědomit, ţe strom se svým okolím funguje jako sloţitý ekosystém a snahou tedy je narušit jej v nejmenší
moţné míře za současného zajištění provozní bezpečnosti, nebo záchrana stromu před hrozícím kolapsem.
19
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Péče o staré stromy
Péče o veterány je odlišná od standardní péče o mladší věková stadia stromů. Důvodem je zásadní
odlišnost fyziologických procesů a „ţivotních strategií“ mladých stromů a veteránů. Některé zásahy specifické
pro péči o mladé stromy jako např. vyzvedávání podjezdné a podchodné výšky jsou u starých stromů zcela
kontraproduktivní (Kolařík, 2003). Stejně tak neopodstatněné obvodové redukce korun vyuţívané u veteránů
jsou při uplatnění na mladších vývojových stadiích stromů hrubou technologickou chybou. Přírodě blízké
metody ošetřování stromů lze pouţít u stromů v pozdní zralosti a dále.
Navrţené zásahy na starých stromech musí stabilizovat statické poměry stromu a zároveň respektovat
fyziologické funkce stromu, přirozený proces stárnutí i potřeby souvztaţných organismů. Hlavním cílem je
prodlouţení ţivota stromu a zajištění provozní bezpečnosti v jeho okolí. Nejedná se však o konzervaci
stromu v daném vývojovém stadiu nebo časovém období. Ošetření má ovlivnit přirozené procesy pouze tak,
aby se předešlo statickému selhání jedince (pádu větví, rozlomení koruny či zlomu kmene, nebo vývratu celého
stromu). Také je třeba vzít na vědomí, ţe ošetření veterána není jednorázovou záleţitostí. Péče musí být
dlouhodobá a zásahy je nutné rozdělit do delšího časového úseku (i několik desetiletí).
Minimálním zásahem, který má zajistit provozní bezpečnost stromu, je bezpečnostní řez. V mnoha
případech není nutné odstraňovat odumírající a poškozené větve celé, postačí jejich částečné zakrácení,
kterým se dostatečně odlehčí. Ponechání stabilních pahýlů v korunách je ţádoucí. V pozdějších ţivotních
stadiích stromů se dále přistupuje k lokálním redukcím a odlehčení problematických částí korun.
U stromů senescentních je pak jediným způsobem, jak předejít statickému selhání obvodová redukce
koruny. Tato redukce je zaloţená na modelu přirozeného vývoje korun stromů ve stáří, který kopíruje (Kolařík,
2003). Záměrem je sníţit těţiště a dosáhnout stabilního stavu, ve kterém můţe veterán přeţívat ještě další
desítky aţ stovky let. Redukci koruny je třeba rozfázovat do několika dílčích zásahů s odstupem několika let
v závislosti na rozsahu redukce, druhu a vitalitě stromu (Fay, 2002). Redukce musí být vţdy citlivá, nemá
narušit přirozený habitus stromu.
Obr. 8,9 Stabilizační zásah – první fáze obvodové redukce koruny u lípy s výrazným tlakovým
větvením a aktivní prasklinou kmene. Zásah nesmí poškodit habitus stromu.
20
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Zvláštní případem je redukce na ţivé nebo i zcela odumřelé torzo. Záměrem je zachovat co moţná
nejdéle stojící dřevo (i odumřelé), jako vzácný biotop, na který je vázána řada organismů. Takové torzo však
musí být pravidelně kontrolováno z hlediska provozní bezpečnosti.
U veteránů se na rozdíl od klasických řezů mladších vývojových stádií stromů jiţ nepředpokládá uzavření
rány, a to hlavně z důvodu vitality, přítomnosti hnilob a velikosti řezných ran. Zásah by měl být proveden
takovým způsobem, aby byl co moţná nejméně patrný. Důraz je kladen na estetickou stránku přirozeného
vzhledu. Techniky řezů napodobují přirozené zlomy. (I tyto technologie jsou na rozdíl od veteránů u mladých
stromů
naprosto
nemyslite
lné.)
Redukce na ţivé torzo u dubu letního
Obr. 10,11,12 Napodobení přirozených zlomů suchých i ţivých větví
Péče o staré stromy má dvě důleţité sloţky, kromě péče o vlastní strom je potřeba věnovat pozornost i
stanovišti, na kterém roste. Vhodnými opatřeními lze eliminovat, nebo alespoň minimalizovat jak negativní vlivy
okolí na strom (utuţení půdy, znečištění, orba, změny ve vodním reţimu apod.), tak i moţné nebezpečí úrazu
osob. Vţdy je nutné vycházet z dobré znalosti celé situace a širších vztahů s okolím.
K péči o stanoviště patří i ponechávání odstraněného dřeva a větví na místě. Jeho rozkladem na
hromadách v blízkosti stromů je zajištěn návrat ţivin zpět do půdy. Zároveň se dále zvyšuje biodiverzita.
Hlavní specifika při ošetřování veteránů:







Při návrhu zásahu je nutné brát v úvahu statické poměry stromu,
jeho fyziologickou vitalitu, přirozený proces stárnutí stromu a
souvztaţné organismy, strom tedy posuzujeme jako celý
ekosystém.
Míra zajištění provozní bezpečnosti závisí na charakteru
stanoviště.
Přítomnost stabilních odumírajících i suchých větví je ţádoucí,
tvoří vhodné niky pro různé druhy organismů a z estetického
hlediska dotvářejí přirozený vzhled starého stromu.
V případě potřeby stabilizace starého stromu v posledních
vývojových stádiích se má těţiště stromu postupně v několika
fázích sniţovat. To je principem tzv. postupné obvodové redukce
koruny.
Zásahy musí podporovat sekundární obrost ve spodních partiích
koruny.
Ošetření není nikdy jednorázovou záleţitostí, zásahy je nutné rozdělit do delšího časového úseku
a ke stromu se pravidelně vracet.
Při odlehčování staticky nestabilních částí je moţné speciálně vedeným řezem napodobit
přirozený zlom větve
21
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Zásadní technologické chyby:

Odstraňování sekundárního obrostu (výmladků) ve spodní partii koruny a zásahy, které vedou ke
zvyšování těţiště koruny a odstranění aktivního asimilačního aparátu stromu.
Neopodstatněně silná redukce. Zásah by nikdy neměl výrazně poškodit přirozený habitus dřeviny.
Aplikace konzervačních ošetření (stromová chirurgie) – asanace dutin, konzervační techniky a
zátěry ran, vyzdívání či betonování dutin, jejich zastřešování a budování různých podpůrných
konstrukcí zamezujících poklesu spodních větví na zem a jejich moţnému zahříţení.
Neopodstatněné pouţití obvodové redukce koruny u stromů mladších vývojových stadií do plné zralosti.



Hlavní příčiny ohroţení starých stromů (Read, 2000, doplněno):











Neodborné zásahy – hrubé technologické chyby jako příliš silná redukce aţ dekapitace stromu,
případně kácení, poškození ponechaných větví, zvyšování těţiště, odstraňování obrostu atd.
Nevhodná péče v minulosti – zejména konzervační zásahy (např. asanace dutin, jejich plombování,
statické vazby korun se zarůstajícími prvky atd.).
Zanedbání péče u dříve pravidelně redukovaných stromů.
Nevhodná péče o okolí stromu – narušení kořenového prostoru výkopovými pracemi, příliš blízkou
orbou, vysoká intenzita pastvy apod.
Výrazné změny ve vodním reţimu - často jako sekundární vliv stavební činnosti v okolí stromu.
Znečištění polutanty z průmyslu, dopravy a zemědělství (nadměrné hnojení), kontaminace půdy
(chemikáliemi, posypovou solí, psí močí a jinými agresivními látkami).
Utuţení půdy v kořenovém prostoru pastvou, sešlapem či pojezdem automobily.
Mechanické poškození – způsobené dobytkem, lidmi a mechanizací.
Kompetice s okolními stromy nebo naopak náhlé uvolnění ze zápoje.
Choroby – např. grafióza jilmů (Ophiostoma ulmi), odumírání dubů.
Vandalismus – mechanická poškození, poţáry.
Literatura:
 FAY N., 2002: Environmental arboriculture, tree ecology and veteran tree management. Příspěvek
k přednášce „Přírodě blízké metody ošetřování stromů a jejich vyuţití v praxi“, 19.-20. 10. 2002, Mělník,
15 pp.
 JANKOVSKÝ L., 1999: Některé aspekty dekompozice dřeva v lese dřevními houbami. In: Vrška T. (ed):
Význam a funkce odumřelého dřeva v lesních porostech. Sborník příspěvků ze semináře s exkurzí 8. –
9. 10. 1999, SNP Podyjí a ČLS, Vranov nad Dyjí, 19 – 32.
 KOLAŘÍK J., 2003: „Přírodě blízké“ metody ošetřování stromů. In: Řez dřevin z pohledu nového
tisíciletí. Sborník příspěvků k Národní arboristické konferenci Strom pro ţivot – Ţivot pro strom IV, 2003,
SZKT, o.s., Praha, 65-67.
 MÍCHAL I., PETŘÍČEK V. (eds), 1999: Péče o chráněná území, Díl II. Lesní společenstva. AOPK ČR,
Praha, 714 pp.

MÍCHAL I., 1999: Ponechávání odumřelého dřeva z hlediska péče o biologickou rozmanitost. In: Vrška
T. (ed): Význam a funkce odumřelého dřeva v lesních porostech. Sborník příspěvků ze semináře
s exkurzí 8. – 9. 10. 1999, SNP Podyjí a ČLS, Vranov nad Dyjí, 9 – 17.

READ H., 2000: Veteran Trees: A guide to good management. English Nature, Peterborough, 176 pp.

VÁŇA J., 1993: Předběţný seznam ohroţených mechorostů České repulbiky I., Játrovky (Hepatophyta)
a hlevíky (Anthocerophyta). Preslia, Praha, 193 –199.

VÁŇA J., 1995: Předběţný seznam ohroţených mechorostů České repulbiky II., Mechy (Bryophyta).
Preslia, Praha, 173 – 180.

WESSOLY, ER. 1998: Handbuch der Baumstatikund Baumkontroll., Hannover, Berlin: Patrzer Verlag,
270s.
22
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Mrtvé dřevo a jeho význam
Slovní spojení ''mrtvé dřevo'' je výstiţný ekvivalent pro anglický termín ''dead
wood''. Ovšem i ţivý strom je tvořen z velké části mrtvými zdřevnatělými buňkami. Ţivá
část stromu je pouze pod borkou. Tato ţivá část neustále vytváří nová pletiva a tím
zvětšuje i mnoţství mrtvého dřeva. Strom je jakýmsi hřbitovem, kde jsou pohřbena mrtvá
stonková pletiva.
Pro tuto problematiku by se spíše hodil termín ''dřevo v různém stupni rozkladu'', který se
označuje anglickou zkratkou CWD (Coarse Wood Debris), coţ v překladu znamená ''
hrubé zbytky dřeva''.
Strom odumírá z různých příčin. Odumírají v době, kdyţ podlehnou v porostu
konkurenci, staré stromy hynou především díky stáří. Důleţitou funkci hrají i abiotické
faktory, především působení člověka, které oslabení a odumírání stromu značně
urychlují.
Do pojmu mrtvé dřevo se zahrnují jak spadlé kmeny stromů, větve, větvičky, pařezy,
kořeny, tak i stojící odumírající torza v krajině. Mrtvé dřevo má významný ekologický a
estetický význam, bohuţel, estetický pohled je v dnešní době zanedbáván. Mrtvé a
rozkládající se dřevo má velmi důleţitou funkci pro řadu ekosystémů. I přes to, mnoho lidí
na něj dodnes pohlíţí jako na nepořádek jak v lesním hospodářství tak i v parcích.
Z hlediska ekologie mrtvé dřevo není mrtvé, ale je plné ţivota. Poskytuje úkryt
pro mnoho ţivočichů: plazi, ptactvo, obojţivelníky, netopýry, plţe, savce. Kromě ţivočichů
osidlují mrtvé dřevo méně nápadné skupiny jako jsou houby(Fungi), lišejníky(Lichenes) a
bezobratlí. V okolí mrtvého dřeva se daří i mladým semenáčkům dřevin.
Rozklad dřeva, jeho rychlost a způsob je závislý především na druhu dřeviny a
tvrdosti jejího dřeva. Dřeviny s tvrdým dřevem jsou obecně více odolné a dlohověké. To
potvrzují památné duby (Quercus) a další dřeviny. Dřevo zmiňovaného dubu, se můţe
rozkládat aţ 90 let. Relativně tvrdé dřevo buku (Fagus) se můţe rozkládat 40 aţ 60 let a
rychle rostoucí vrba (Salix) s měkkým dřevem se rozloţí za 10 aţ 20 let po uhynutí. S
těmito údaji souvisí ale i ostatní faktory, které ovlivňují rychlost rozkladu. Důleţitými
faktory jsou pH, nadmořská výška, vlhkost, umístění hmoty v prostorovém reliéfu krajiny a
mikroklima.
K rozkladu je třeba i dalších faktorů. Hlavně mechanických a chemických. Další
roli hrají destruenti, jako jsou červi a hmyz. Další roli při mechanickém rozrušování hrají i
velká zvířata. Chemický rozklad zajišťují specializovaní reducenti (houby, bakterie a
prvoci).
Mrtvé dřevo zásobuje půdu ţivinami. Tlející biomasa tvoří bohatý substrát pro houby a
rostliny. V lese ovlivňuje vodní reţim. Má schopnost zadrţovat vodu, především při jarním
tání a následně s ní zásobuje v době sucha okolní prostředí. Slouţí jako zábrana při
spásání přirozeného zmlazení.
Slouţí i jako vzácná nika v přírodě pro organismy ţijící v různých mikrobiotopech na
stromě. Mikrobiotop je část kmene v různém stupni rozkladu, silnější větve, koncové
větévky, oděrky a závaly, otevřené dutiny, uzavřené dutiny, odumřelé kořeny, pařezy a
borka. Všechny jmenované mikrobiotopy mají velký ekologický význam. Můţeme v nich
najít chráněné či silně ohroţené druhy hmyzu např. Lesák rumělkový (Cucujus cinnabarinus), roháč obecný (Lucanus cervus), nosoroţík kapucínek (Oryctes nasicormis),
páchník hnědý (Osmoderma eremita). Všechny stupně ohroţení brouků jsou rozděleny v
zákoně 175/2006 Sb.
Mrtvé dřevo má význam i ve vodohospodářství. V posledních letech se vrací
mrtvé dřevo i do vodních toků, kde je to provozně bezpečné. Dle studií se ukázalo, ţe v
místech, kde se mrtvé dřevo ve vodním toku vyskytuje, je ţivot rozmanitější. Dřevo také
formuje vodní tok. Reguluje rychlost vody a a člení tok vody. Mrtvé dřevo poskytuje
rybám moţnost úkrytu. Hlavně těm mladým, které nacházejí v mrtvém dřevě úkryt před
predátory.
Estetická hodnota mrtvého dřeva jiţ není tolik veřejností opovrhována. Díky
různým organizacím se dostává do podvědomí lidí, ţe mrtvé dřevo není nebezpečné, při
správném ošetření můţe být součástí urbanizovaného prostoru a nejen krajiny. V
některých městech uţ se nepředpokládá, ţe pokud je strom nebezpečný, je třeba ho
skácet u země, ale ţe se při správném zásahu se z něj můţe stát zajímavé ponechané
torzo, 1-2m vysoké. Některé dřeviny, jako topoly, jírovce nebo lípy mají dobrou
regeneraci a jsou schopné i po drastickém zásahu korunu znovu rychle utvořit. Tento
postup je nejvíce pouţíván u stromů, které jsou významným biotopem chráněných druhů
ţivočichů.
23
Jana Tesařová
Studentka 3. VOŠ,
Zahradnická škola Mělník
[email protected]
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Velkou míru v rozhodování má i provozní bezpečnost. Ponechání torza při správném ošetření
bezpečnost zvyšuje a navíc slouţí jako biotop několik let. Musí být kontrolována z hlediska bezpečnosti.
Torza mají i jiné významy neţ jen v ekosystémů. V parku mohou slouţit jako herní prvky pro děti nebo
další variantou je udělat z torza umělecké dílo(sochy, podstavce, altány atd...) mohou slouţit jako budky,
krmítka, hnízdiště pro ptactvo či jako opora pro popínavé rostliny. Působení ponechaných torz na lidi je velice
subjektivní. Na některé návštěvníky působí torza kladně, někoho mohou pohoršovat. Hnutí DUHA Olomouc
provedla výzkum mezi obyvateli města a zjistili, ţe 90% dotazovaných hodnotili přítomnost mrtvého dřeva v
parcích velice kladně. Proto ponechání torza je stále diskutované téma. V krajině by měli být ponechávány
torza co nejvíce.
Pokud se rozhodneme ponechat torzo, musíme brát hlavně v městském prostředí zřetel na provozní
bezpečnost, která musí být na prvním místě. U stromu musíme zmenšit plochu náporu větru, coţ znamená
radikální sníţení a odstranění větví, pokud by hrozili pádem.
V České republice je zatím opomíjený způsob takzvaných Loggerů. Jiný ekvivalent pro Logger zatím
není ustálený, ačkoliv se nabízejí moţnosti jako dřevniště, špalkoviště, dřevěné broukoviště apod. Logger je
skupina kmenů, či silnějších větví, které jsou někdy částečně zapuštěné do země. Jsou často uspořádané v
řadě či půlkruhu a ponechávají se přirozenému rozpadu. Slouţí jako náhradní, člověkem vytvořené biotopy pro
vzácné druhy bezobratlých.
S loggery souvisí i tvorba hotelů pro hmyz. Hotel pro hmyz je dřevěná konstrukce, která je vyplněna různými
přírodními materiály. Stavba slouţí především samotářským druhům hmyzu, který jej vyuţívá jako úkryt pro
vajíčka. V hotelu se z vajíčka vylíhne larva a následně dospělý jedinec. Vhodný materiál pro tvorbu hotelu jsou
rákosová stébla, jíl, větve, cihly a šišky.
Jak k loggerům tak i k hotelům, pokud je chceme umístit do městských parků, musí být označeny
informačními cedulemi se základními informacemi o významu těchto projektů.
Mrtvé dřevo můţe být ponecháno i na stromech. Pokud mrtvé větve, které se nachází na stromě,
nebrání provozní bezpečnosti, je moţné ponechávat buď celé větve, nebo větev zkrátit. I takový kousek
ponechaného mrtvého dřeva je důleţitým biotopem.
Obr. 1 - Hotely pro hmyz (
Soukromý archiv Ing. Miroslava
Ezechela)
Zdroje:
Begon, M. a kol., 1997. Ekologie-jedinci, populace a společenstvo. Vydavatelství Univerzity Palackého v
Olomouci.
Neradilová I, 2009. Mrtvé dřevo a saproxyličtí brouci. Bakalářská práce, Česká zemědělská Univerzita v Praze,
Praha.
http://www.calla.cz/data/o_prirody/ostatni/brozura_hmyz.pdf
http://www.calla.cz/stromyahmyz/torzo.php?
http://www.litovelskepomoravi.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=589&news_id=638
http://lesak.eu/pdf/jakub_horak/2010/spolecenstva_bezobratlych.pdf
http://www.hnutiduha.cz/olomouc/aktuality/padle-stromy-ani-stojici-torza-v-parku-lidem-nevadi/
http://www.hnutiduha.cz/olomouc/aktuality/jaky-osud-ceka-mrtve-zive-stromy-v-olomouckych-parcich/
24
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Výsadba stromů
Stromy jsou v současné urbanizované krajině přírodním prvkem, který výrazně
ovlivňuje mikroklimatické, hygienické a estetické kvality svého okolního prostředí, a tím i
přímo ovlivňují kvalitu našeho ţivota. S rozvojem urbanizace krajiny se role stromů
rozšiřuje – stále významnější je jejich role ekologická, sociální i ekonomická. Výsadba
stromů je tedy veskrze bohulibá činnost, která v sobě navíc skrývá i nezanedbatelný
politický potenciál. Peníze, které v posledních letech proudí do naší země z Evropské
unie navíc umoţňují, aby se sázelo v míře nebývalé, ale často mám pocit, ţe jsou to
peníze vyhozené ... Proč? Protoţe tyto výsadby jsou často neperspektivní. Výsadba
stromů je proces, ve kterém by se nemělo nic ošidit – takţe z čeho se vlastně skládá?
- projekční příprava
- výběr sazenice ve školce
- srovnávací (komparativní) řez
- příprava výsadbové jámy
- substrát
- výsadba
- závlaha a hospodaření s vodou
- ukotvení dřeviny
- ochrana sazenice
- následná údrţba
Projekční příprava
- Velikost a typ výsadbového materiálu
- Výběr taxonu
- Spon
- Volba a popis technologie
Velikost a typ výsadbového materiálu – je nutné si uvědomit, ţe velikost
vysazovaného stromu ovlivní nejen cenu a pracnost při výsadbě, ale má i přímý vliv na
dobu jeho ujímání a tím zásadně ovlivňuje náročnost následné údrţby. Čím je
vysazovaný strom větší (tedy i starší) tím větší proţívá přesadbový stres. Volba
výsadbové velikosti musí být vţdy přiměřená moţnostem následné údrţby. Pochopitelně
kaţdý taxon má poněkud jiné limity, ale dá se říci, ţe většinou do velikosti 14-16 probíhá
ujímání spolehlivě (nezanedbá-li se v prvním roce - aţ prvních dvou letech po výsadbě
zálivka).
Typ výsadbového materiálu – dnes je nejobvyklejší výsadba balových stromů –
nedá se říci, ţe je to nejlepší způsob. Balový strom ztrácí mnohem více kořenů neţli
prostokořenný, ale mnohem lépe snáší přepravu a skladování. Jestliţe školka v našem
dosahu produkuje stromy (nikoliv dováţí) a jsme-li schopni je neprodleně vysadit, mají
prostokořenné sazenice (vyjma některých taxonů – např. bříz) lepší ujímavost neţli
balové. Kontejnerované stromy mají jednu výhodu (dají se sázet kdykoliv během
vegetace) a několik nevýhod – velmi často to nejsou stromy skutečně kontejnerované, ale
balové, které ve školce (prodejně) zbyly a tak jsou odloţeny do kontejneru a zasypány
rašelinovým substrátem, přičemţ obvykle dojde k zasypání (utopení) kořenového krčku.
Utopený kořenový krček je velmi náchylný k infekcím. V kontejneru dochází ke stáčení
(rotování) kořenů, při výsadbě je nutné toto stáčení narušit, aby nedocházelo
k zaškrcování kořenů. Ke kontejnerování je pouţíván rašelinový substrát, po výsadbě
nesmí dojít k jeho přeschnutí, protoţe pak špatně přijímá vodu. Airpoty díky perforaci
zabraňují stáčení kořenů, ale problémům s rašelinou a utopeným krčkem se nevyhnete.
Výběr taxonu - je ovlivňován a limitován
mnoha hledisky – kompozičním, ekonomickým,
prostorovým, ekologickým, historickým, způsobem
pouţívání, stanovištními vlivy … Často se různá
hlediska doplňují, ale mnohdy jdou zcela proti sobě.
Při výběru stromů do krajiny, obcí i menších měst
bychom měli mít ohled na historický vývoj výsadeb
stromů u nás. Měli bychom pouţívat hlavně listnaté
stromy, zejména domácí. Větší důraz na pouţití
domácích dřevin musí být kladen na výsadby v krajině
nebo na okraji zástavby.
Ladislav Kejha
Firma Kejha-Suk
[email protected]
Systém Air pot
25
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Při výsadbě v krajině by bylo nejvhodnější pouţívat semenáče, nejlépe z místní školky, která vyuţívá
semen místních stromů. Do krajiny, nebo na okraj vsí a měst, by neměly být pouţívány taxony, které jsou
invazivními, nebo mají vysoký potenciál se invazivními stát jako například javory (Acer negundo,
A.saccharinum), trnovník (Robinia pseudoacacia), borovice vejmutovka (Pinus strobus), nebo pajasan
(Ailanthus altissima). Do výsadeb v krajině jsou nevhodné barevnolisté kultivary. Při výběru je třeba respektovat
výškové vegetační stupně a krajové zvyklosti. V obcích a menších městech je situace velmi podobná. Ve
výběru dřevin by měly dominovat domácí listnaté dřeviny, ale vzhledem k pozměněnému stanovišti, zejména
k častému zasolení půd, lze pouţívat i kultivary, nebo introdukované druhy. Je vhodné vystříhat se výsadeb
jehličnanů, zejména smrků, jedlí, douglasek, jalovců, zeravů a cypřišků, které působí obvykle velmi
nepřirozeně. Většinou se jedná o nepůvodní dřeviny (například smrk je sice domácí dřevinou, ale jeho přirozený
areál je omezený – pochází z vlhčích horských oblastí). Jsou nevhodné i svým „těţkým“ habitem, kdy prostor
často „ucpávají“.
V urbanizovaném prostoru jsou tak pozměněné podmínky (města působí jako tepelné ostrovy,
zpevněné plochy omezují příjem vody, solení, exhalace, zhutnění, narušení půdního profilu ...), ţe omezovat se
na výsadbu domácích dřevin nemá smysl. Ve velké míře se uplatňují introdukované druhy jako Sophora,
Koelreuteria, Celtis, Gleditsia, Pyrus ... (pouţití stromu citlivých na solení – např.: Tilia cordata, nebo Sorbus
aucuparia - na parkovišti není šťastné řešení). Při výběru malokorunných stromů je lépe se vyhnout kulovitým
kultivarům – mají několik zásadních nevýhod – je na nich velmi patrný nevyrovnaný růst jednotlivých stromů. U
výsadeb kulovitých forem jsou dlouho a hodně patrné rozdíly při doplňování/nahrazování výsadeb novými
stromy. Jakýkoliv zásah do jejich koruny v podstatě ničí jejich charakter, při zlomu, řezu, odumření části koruny
je zničen charakteristický habitus stromu. Koruna je obvykle nasazena – roubována ve výšce 2-2,5m (jejich
koruna nejde dále vyzvednout) a z této výšky se začínají rozšiřovat a velmi brzy se dostávají do konfliktu
s projíţdějícími auty a koruna je deformována. Jejich malokorunnost je často jen iluzí - například nejčastěji
pouţívaný Acer platanoides ´Globosum´ dorůstá šířek aţ kolem 10m. Je jen málo prostranství, kam se kulovité
formy hodí a kde nevypadají nepatřičně.
Spon - stromy jsou dynamické organismy, které se mění v čase i prostoru, proto je třeba jiţ při výsadbě
respektovat prostorové nároky stromu i moţnosti stanoviště. Při výsadbě je nutné myslet na dospělou velikost
stromů a nesnaţit se vytvořit hmotu co nejdříve. Je třeba dbát na dostatečný prostor pro stromy, ten ovlivní
odumírání větví z důvodu přistínění a zmenší nutnost řezů stromů.
Volba a popis technologie – projektant musí zvolit technologii vhodnou pro dané stanoviště a detailně ji
popsat v dokumentaci a ve výkazu výměr. Zabrání tím nesrovnalostem při realizaci a navyšováním ceny
vícepracemi. Do technologie je nutné zahrnout i následnou údrţbu.
Výběr sazenice ve školce
Nejraději si provádím výběr stromů sám. Je nutné hodnotit kmen – nejen jeho tvar, ale zejména není-li
poškozen při manipulaci, nebo dobývání. Je třeba hodnotit kořeny – nejsou-li zaschlé, všímat si poranění
silných kořenů. Je potřeba hodnotit korunku, stav terminálu, rozlámání kosterních větví, vylomení větví z kmene
... Nemá smysl sázet stromy s poškozením kmene, nebo velkým poškozením kořenů. Je zbytečné sázet stromy
s poškozenou korunou – ta sice půjde znovu zapěstovat výchovným řezem, ale je to neekonomické. Při výběru
stromu za vegetace nesmíme hledět jen na habituelní vlastnosti stromu, ale zejména na jeho vitalitu. Je nutné
přemýšlet nad moţnostmi transportu. Je nutné zabezpečit stromy, aby se během transportu nepoškodily a aby
zbytečně nevysychaly. Při manipulaci se stromy přenáší za bal, nikoliv za kmen.
Komparativní řez
Jeho provedení při výsadbě je nutné. Komparativní řez v sobě spojuje dvě funkce – jednak je řezem
výchovným, ale zároveň upravuje poměr mezi kořeny a korunou. Prostokořenné, a ještě více balové, stromy při
dobývání přijdou o značnou část kořenů a redukcí koruny omezujeme transpiraci dřeviny a pomáháme jí
překlenout ztrátu většiny kořenového systému.
Důleţité zásady pro řez při výsadbě a následný výchovný řez:
- u vysazovaných stromů nesmí být zakracován terminální výhon, tento řez je moţný pouze v odůvodnitelných
případech jako jsou tvarovací řezy, poškození terminálu nebo zpětný řez nevyzrálých výhonů
- budoucí kosterní větve zapěstováváme v takovém rozestupu, aby mezi nimi byla dostatečná vzdálenost i po
jejich zesílení
- při vyzvedávání koruny z důvodu zajištění světlého profilu nad komunikací je nutné provádět tento řez
postupně s tím, jak strom přirůstá; řezem by neměl být narušen poměr výšky koruny k výšce kmene, výška
vyzvednutí koruny by neměla přesáhnout poměr je 2 : 3 (koruna : kmen).
26
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
- intenzita řezu při výsadbě se řídí stavem vysazovaného stromu, termínem výsadby a intenzitou následné
péče, pokud vysazujeme v méně vhodném termínu, nebo na lokalitě není zajištěna pravidelná závlaha, musí
být srovnávací řez intenzivnější
- je lepší odstraňovat celé výhony, neţ je zakracovat
- pouţívat ostré nářadí, rány vést správně a začistit je
koruna ze školky
řez při výsadbě
2 roky po výsadbě
8 let po výsadbě
Výsadbová jáma
Aby byl strom schopen ţivotních funkcí odtranspiruje desítky, a u
starších jedinců aţ stovky, litrů vody denně. Aby byl strom schopen pokrýt
tuto svoji potřebu musí obsadit určitý objem půdy, ze které tuto vodu
čerpá. Tento objem je logicky mnohonásobně větší, neţ je výsadbová
jáma. Proto je nutné se při výsadbě zaměřit zejména na to, aby příprava
stanoviště umoţňovala plynulé prokořenění stromů mimo výsadbovou
jámu (to se děje jiţ v prvním max. druhým rokem po výsadbě). Tvar a
velikost výsadbové jámy je nutné přizpůsobit stanovišti. V dobrých
podmínkách – v ploše, v kvalitní půdě, při zachovaném půdním profilu
není třeba nad tvarem a velikostí jámy příliš přemýšlet. Je třeba oddělit
jednotlivé vrstvy, hloubka by měla být stejná jako výška balu a šíře nutná
pro manipulaci. V jílovitých, nebo zhutněných půdách, uţ je třeba nad
jámou více přemýšlet. Tvar je vhodnější hranatý (v kulatém se mohou
stáčet kořeny a vytvářet květináčový efekt), nebo paprsčitý se
zešikmenými stěnami. Hloubka by měla být stejná jako výška balu, ale
jáma by měla být co nejširší – třikrát širší neţ je bal. Pokud je to moţné
nakypříme i půdu v okolí jámy. Zhutněné stěny jámy musí být narušeny.
Aţ na výjimky (ve znehodnocených půdách při úpravě celého
prokořenitelného prostoru) nesmí dojít ke stoprocentní výměně půdy. Je
nutné před výsadbou zkontrolovat propustnost jámy, případně upravit odtokové poměry. Na dno jámy nesmí
přijít organické zbytky z vrchních vrstev.
Substrát
Z hlediska dlouhodobě perspektivní výsadby je nutné od počátku výsadby stromů podporovat rozvoj
zdravé a rovnoměrné kořenové soustavy. Ta má vliv nejen na vlastní příjem vody a minerálních prvků, ale také
na odolnost dřevin proti vývratu. Potřebujeme, aby stromek co nejrychleji obsadil okolní prostor kořeny.
Chceme-li, aby kořeny co nejrychleji prorostly do okolního
půdy, nesmí být substrát ve výsadbové jámě výrazně jiných
vlastností a struktury. V kvalitních půdách není nutné
provádět ţádnou výměnu půdy. Na pozměněných,
znehodnocených, nebo jílovitých stanovištích provádíme
vylepšení půdy částečnou výměnou. Při výměnách půdy
pouţíváme spíše minerální substráty. Minerální substráty
pouţíváme vţdy v hloubkách větších neţ 30-40cm, dále ve
vyšších vrstvách na stanovištích, kde hrozí sešlap, nebo kde
je třeba zajistit větší propustnost. Do substrátů můţeme
přimísit hydroabsorbenty - organické polymerní sloučeniny
schopné významně vázat vodu. Mohou obsahovat růstové
stimulátory a ţiviny. Ochraňují rostliny před stresem (např.
27
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Terra Cottem, Agrisorb…). Zeminu vyměňujeme z 20-50% dle stanoviště. Ve vrchních 20-30cm lze pro
vylepšení přidat i organické substráty (kompost, rašelinu).
Příklady sloţení minerálních substrátů:
Ve spodních vrstvách od hloubky 30-40cm přimícháváme k vykopané
zemině minerální substrát o sloţení:
stávající zemina 50% objemu
štěrk 8-16 20% objemu
štěrk 4-8 10% objemu
písek 20% objemu
Agrisorb 1,5 kg/m3
nebo:
stávající zemina 50% objemu
štěrk 8-32 15% objemu
drcený Liapor 10% objemu
štěrk 3-8 10% objemu
písek 15% objemu
+ s přídavkem 15kg bentonitu/m3
Před masivními výměnami substrátu by měla mít přednost vhodná volba taxonu. Pokud je prostor pro
růst kořenů velice omezený, zváţíme moţnost vyuţít některé z technologií rozšíření kořenového prostoru jako
je vyuţití strukturálních půd, kořenových mostů nebo kořenových cest.
Výsadba
Při výsadbě je nutné dbát na to, aby byl kořenový krček v úrovni terénu. Je nutné zkontrolovat bal,
kořenový krček nemusí být vţdy na vrcholku balu. Při pouţívání mulče je lepší, aby krček zůstal lehce nad
terénem. Je-li jáma hlubší neţ bal, je vhodnější, aby byl kořenový krček při výsadbě lehce nad terénem, je
nutné počítat se slehnutím. Před výsadbou je nutné prověřit výšku spodní vody, propustnost jámy. Vodní reţim
je nutné řešit drenáţemi. Osvědčilo se také vysazovat stromy mírně nad terén – doplnit zeminu a v místě
výsadby udělat mírný kopeček.
Závlaha a hospodaření s vodou
Při výsadbě musí být provedena dostatečná zálivka nejlépe do otevřené jámy (ideální je zaplnit vodou
jámu). Pro zajištění dobrého kapilárního vzlínání nesmí být výsadbový substrát výrazně jiného charakteru neţ
okolní půda. Kolem stromu vytváříme závlahovou mísu, kterou zamulčujeme, mulč nesmí být v přímém
kontaktu s kmenem (mulč omezuje odpařování vody z půdního povrchu). V prvním roce po výsadbě zaléváme
dle sráţek 5x-7x ročně. Minimální dávka při jedné zálivce je kolem 100 l na strom. V dalších letech omezujeme
zálivku jen na dobu přísušku, snaţíme se vyhnout pravidelnému zalévání – strom vytváří povrchový kořenový
systém a je náchylnější na poškození suchem. Omezujeme konkurenci o vodu výměnou trávníku za mulč nebo
podsadbu z keřů. Pro usnadnění zálivky v ulicích se mohou při výsadbě instalovat závlahové sondy, vţdy musí
být opatřeny krytkou, jinak bal naopak vysušují. Je vhodné je instalovat zaplněné štěrkem. Instalace
závlahových sond ve volné ploše je zbytečná a neefektivní. Automatickou závlahu instalujeme ke stromům jen
ve zvláštních případech (strukturální půdy, zeleň na konstrukci apod.) a postupně omezujeme její intenzitu.
Ukotvení stromu
Nadzemní kotvení stromů by mělo být realizováno od 1/3 do 2/3 výšky stromu (niţší je výhodnější pro
ujmutí, stabilitu kmene a kořenů ale méně odolné proti vandalismu). Kde to lze, tam je lepší nepouţívat příčky –
ty jsou nutné pouze pro zpevnění konstrukce v místech hrozícího vandalismu. Nadzemní kotvení je nutné
kontrolovat 1-2x za vegetační sezónu tak, aby nezpůsobilo mechanické poškození stromu v případě uvolnění.
Pro pevnou stavbu kmene a adaptaci stromu na místní podmínky nenecháváme nadzemní kotvení stromu po
dobu delší neţ 1–2 vegetační sezóny, výjimkou mohou být větrná stanoviště. Je vhodnější instalovat kůly při
výsadbě do otevřené jámy – snadněji se zatlučou, lépe drţí a vyhneme se případnému poškození kořenů.
Ochrana sazenice
28
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Při výsadbě v krajině, nebo v dotyku s krajinou je nutné ochránit kmen proti okusu plastovými,
drátěnými chráničkami, nebo chemickým ošetřením. U stromů s citlivou a hladkou borkou (nebo u stromů které
byly pěstovány v zastíněném zápoji) je vhodné chránit kmínek proti korní spále zastíněním rákosovou rohoţí
nebo obdobným vzdušným materiálem, pouţití textilií, jutových bandáţí je méně vhodné a za určitých
podmínek mohou strom poškodit. Mechanickému poškození od parkujících vozidel v blízkosti stromů
předcházíme zvýšeným obrubníkem a různými typy mechanických bariér (sloupky, zábrany...). Mechanická
ochrana kmene stromu musí být provedena tak, aby strom nepoškozovala.
V urbanizovaném prostoru je často nutné chránit i kořenový prostor proti zhutnění – instalace mříţí,
mulčování většími frakcemi štěrku. Komunikace a zpevněné plochy nesmí být odvodněny do prostoru
výsadbové mísy stromu, zejména pokud se jedná o komunikace udrţované chemickým posypem. Účinnou
obranou před splachem solí je vyvýšený obrubník. Vhodnou ochranou před poškozením stromů sekačkami
(zejména strunovými) je zamulčování plochy kolem stromu a vytvoření závlahové mísy. Pokud je okolí stromu
zatravněné, je nutné na kmen instalovat mechanickou ochranu před moţným poškozením sekačkami.
Následná péče
- zálivka
- kontrola kotvení a ochranných prvků
- výchovný řez
Závlaha po výsadbě je pro ujmutí nejdůleţitější, její délka závisí
na velikosti vysazeného stromu. U běţných velikostí (do 14-16) zaléváme
v prvním roce po výsadbě dle sráţek 5x-7x ročně. Minimální dávka při
jedné zálivce je 100 l na strom. Snaţíme se vyhnout častějšímu
pravidelnému zalévání menší dávkou vody – strom vytváří povrchový
kořenový systém a je náchylnější na poškození suchem. V dalších letech
omezujeme zálivku jen na dobu přísušku.
Kotvení a ochranné prvky je nutné kontrolovat, aby
nepoškozovaly stromek (zarůstání úvazků, ochrany proti okusu, odírání
kmínku příčkami). Při poškození je nutná jejich obnova, aby plnily svou
funkci.
Výchovný řez je nejdůleţitějším a nejefektivnějším řezem, kdy s
malým poraněním (a malými náklady) zaloţíme základ koruny
charakteristické pro daný taxon a zároveň přizpůsobené funkčním
poţadavkům stanoviště. Je nutné provádět jej včas a včas ho opakovat.
Je nutné mít dobré znalosti vývoje koruny u jednotlivých taxonů. Počítat
s tvarovými kultivary, kde ostré větvení není problémem, ale
charakteristickým znakem taxonu. Vědět o neochotě taxonů tvořit
průběţný terminál (lípa, bříza, habr, buk). Počítat s odlišnou reakcí na řez
u jednotlivých taxonů. Je třeba přizpůsobit rozsah řezu vitalitě daného
jedince.
Zásady výchovného řezu:
podpora, případné znovuzaloţení průběţného terminálu
odstranění konkurenčních výhonů
zaloţení kosterních větví s dostatečnými rozestupy
odstranění, zakrácení ostře se větvících výhonů hrozících vznikem tlakového větvení
odstranění výhonů u větvení se zarůstající kůrou
odstranění kříţících se výhonů
odstranění, nebo zakrácení poškozených, nemocných výhonů
odstranění některých výhonů v přeslenech
postupné vyzvedávání podchodné a podjezdné výšky
Tak ať nám to roste!
29
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Pouţití vrtaných vazeb
Historie vrtanáho vázání
Vrtané vázání má pravděpodobně svůj původ v USA, kde bylo pro jištění staticky
oslabených korun pouţito jiţ ve 20. letech tohoto stolení (Lilly 1994). U nás je k jištění
korun vyuţíváno aţ od konce 70 let, kdy bylo představeno naší odborné veřejnosti
arboristickou skupinou RNDr. Boţeny Gregorové, CSc. v podniku Sady-Lesy-Zahradnictví
Praha (Gregorová, 1977).
V současné době je ještě stále bezesporu pouţívaným druhem vázání korun,
pouţívaným běţně v sadovnické praxi v mnohých vyspělých státech světa. U nás vznikla
v 90. letech minulého století vůči tomuto druhu vázání silná averze. Nicméně dnes je
zcela jasné, ţe vrtaná vazba má v dnešní době své nezastupitelné místo a to i přesto, ţe
při její instalaci dochází k silnému poranění vnitřních pletiv jištěných větví či kmene.
Charakteristika vrtané vazby
Vrtaná vazba je společně s vázáním korun lanovými objímkami s podkladnicemi
jedinou předepjatou vazbou, kterou lze dnes relativně rychle, levně a spolehlivě instalovat
do korun stromů dlouhodobě jištěných předepjatými vazbami (zejména kovovými
obručemi, které je nutné vyměnit). Lze ji pouţít ale pouze k jištění těch větví, které jsou
zcela zdravé, nenapadené dřevními houbami. Provrtání vnitřních pletiv dřeva jištěné
větve je rizikem, s nímţ se musí strom vypořádat. Pokud je provrtaná větev napadená
hnilobou, riziko průniku hniloby do zdravých a vrtanou vazbou porušených částí dřeva je
velké a vazba se můţe v koruně vylomit nebo se můţe zlomit jištěná větev v místě
instalace vazby. Naopak sekundární destrukce stromu vrtanou vazbou je minimální i po
několika desítkách let působení vazby v koruně, coţ je její nesporná výhoda proti
ostatním druhům.
Vrtanou vazbu instalujeme předpjatě do koruny stromu v její dolní polovině nad
místem problematického větvení, aby nedošlo ke „Karate efektu“ a přetrţení vazby či
jištěné větve v silném větru.
V současné době můţeme mluvit o pozvolném návratu této vazby do arboristické
praxe. Přesto se však jedná o druh vazby, který je schopná instalovat do koruny pouze
zkušená osoba s dostatečnými znalostmi a praktickými zkušenostmi. Horizontální a
diagonální výstuţe z ocelových táhel či prutů, dříve často pouţívané v otevřených
dutinách kmene a kosterního větvení se dnes ale jiţ nepouţívá a nemá ani statické
opodstatnění. Stejně tak se nepouţívají ani výstuţe prasklin a trhlin ve kmeni a větvích.
Vrtaná vazba se dnes skládá z ocelové závitové tyče, kterou je provrtán zdravý a
hnilobou nenapadený dřevní válec větve, která je na vnější straně ukotvena ke kmeni
podloţkou a maticí a z druhé strany okem, přes které je navlečena očnice, jíţ vede
ocelové lano různé tloušťky a pevnosti v tahu. Ocelové lano je pak upevněno třemi a více
lanovými svorkami, které sniţují pevnost lana aţ o 30 %. Upevnění lana lanovými
svorkami je také zpravidla nejslabším článkem vrtané vazby(Kolařík, Wágner, Ţdárský
2008).
Poškození dřevin vrtanými vazbami
Vrtané vázání lze bez nadsázky označit za primárně nejdestruktivnější ze všech
dosud aplikovaných druhů vázání, neboť je jediným technologickým postupem statického
zajištění korun stromů, při němţ záměrně dochází k poškození všech dřevních elementů
jištěné části koruny (centrálním provrtáním kmene či větve) jiţ při vlastní instalaci. Tato
poškození mohou velice snadno být, zvláště je-li jištěný strom vitality značně oslabené,
vstupní branou jak pro infekci dřevokaznými houbami, tak i pro jiné hnilobné a rozkladné
procesy. Jinými slovy řečeno, vrtané vázání je díky těmto poškozením provázeno
latentním infekčním nebezpečím (Wessolly 1990). Ranami vnikají spóry dřevokazných a
jiných parazitických hub, plísní, bakterie a hmyz snadněji neţ do zdravého a
nepoškozeného stromu. Po napadení dojde k vyhnívání dřeva, trouchnivění a jeho
vydrolením nebo jiným mechanickým odstraněním se vytvoří dutina. Pokročilejší hniloba
můţe způsobit zlomení větve, kmene, nebo celkové uschnutí stromu, protoţe se zhorší
toky ţivin a asimilátů odumřením nebo ucpáním vodivých pletiv.
30
Petr Masařík
Student 3. VOŠ,
Zahradnická škola Mělník
[email protected]
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Pokud je nutné a vhodné strom ponechat, musíme zváţit rozsah poškození a velikost dutiny či
napadení houbou. Hyfy houby však pronikají hluboko do dřevní hmoty a pouhým okem poznáme pouze místa
zasaţená houbou delší dobu, kde se jiţ projevuje rozklad dřeva nebo na něm vyrůstají plodnice. Je potřeba
zhodnotit odborně statiku dřeviny Je téţ bezprostředně zasaţen i transport vody a asimilátů, coţ můţe být pro
strom velmi nebezpečné. Je-li strom dostatečně vitální, aby snesl primární destrukci, jeţ toto vázání vyvolává
(coţ je otázkou důkladného posouzení vitality ošetřovaného stromu), je schopen se v době působení vázání
v koruně s touto primární destrukcí úspěšně vyrovnat a zabránit napadení nepříznivých patogenů. Dr. Alex L.
Shigo (1994) ostatně k instalaci vrtaného vázání dodává, ţe:
„...jednoznačně zraňuje stromy!!! Poranění stromů je tudíţ nutné způsobit v co nejmenší míře a pokud moţno
v čase, kdy je strom schopen reagovat na poranění nejrychleji a nejlépe. Ošetření stromů je tedy jakýmsi
výměnným obchodem, v němţ stromu sice způsobujeme zranění, ale pouze proto, aby mohl déle a bezpečnějí
ţít“. Naopak je zajímavé, ţe ke vzniku sekundárního poškození jištěných částí dochází jen velmi zřídka.
Vezmeme-li v potaz konstatování mnohých odborníků z celého světa, jimţ je známo pouze asi 10 % stromů
poškozených infekcí či hnilobou ze všech jedinců ošetřených tímto druhem vázání (Shigo 1991, Siewniak a
Kusche 1994), nezbývá nám neţ připustit, ţe se jedná o jednu z reálných variant, o které je moţné při
stabilizaci korun stromů uvaţovat. Na druhé straně je zřejmé, ţe pokud je jištěná větev jiţ před instalací vazby
uvniř infikovaná, můţe velmi rychle dojít k jejímu šíření podél vazby. Vrtaná vazba je sice primárně velmi
destruktivní vazba, ale sekundární destrukce v koruně během několika desetiletí jejího působení je naopak proti
jiným typům vazeb (včetně vazeb nepředepjatých ze syntetických materiálů) velmi malá.
Při studii v Nové Anglii bylo posuzováno z 20 vzorků. Vzorky byly z 8 druhů stromů různého staří a
různých velikostí. Osmnáct z dvaceti vzorků bylo z důsledku vrtání zabarvené. Velikost poškození se ukazalo
jako daleko menší něţ se původně předpokládalo. Je potřeba říct, ţe se jednalo o stromy s dobrou
kompartmentalizací.
Vrtané vazby u stromů způsobují
- poškození vrtákem způsobí zabarvení dřeva a lokální přerušení toku
- můţe dojít ke vzniku hniloby
- větší zabarvení a pomalejší zavalování při instalaci na jaře
- ránu po vrtáku nijak neošetřovat (ucpávat)
- výše poranění je zavislé od taxonu dřeviny obr.1
- neinstalovat vazbu u stromu sníţené vitality
Závěr
Statické ocelové systémy mají v arboristické praxi své místo. Jsou nejlépe vyuţity stromy, které jsou
popraskané, jsou v bezprostředním nebezpečí selhání
nebo příliš těţké být podporovány dynamickými
vazbami. Jedná se však o velice destruktivní metodu k
zajištění korun stromů. Primární poškození je velké –
poškození pletiv stromu. Avšak sekundární poškození
stromu není v takovém rozsahu jak se veřejnost často
mylně domnívá.
Rozsah poškození navrtáním u dřevin
Obr.1 Buk 20cm, javor 20-30cm, dub 70cm,
Jasan 100cm, bříza 200cm
31
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Obr.2 Detail ukotvení vrtané vazby (převzato Hartis)
-Zaplétané ocelové lanko
- Pouţití ocelových svorek
- Naplétané okal
Obr. č 3 Nainstalovaná vazba u jasanu
Použitá literatura:
Ţdárský a kol.:Arboristika III.- Vázání korun stromů, Vyšší odborná škola zahradnická a střední zahradnická
škola mělník 2008, Str. 73 – 74 Péče o dřeviny rostoucí mimo les I. díl.
Kolařík J. a kol. : Péče o dřeviny rostoucí mimo les I., ČSOP Vlašim, 2004
Hartis W.R.,Clark R, Mathey P.:Arboriculture integrated management of lanscape trees, shrubs and vines, 2004
Lilly J.S.: Arborists certification study guide, ADR BookPrint, Wichita, KS, 2001
URL.1 - www.botanika.bf.jcu.cz/materials/materialy-dendrochronologie.php
URL. 2 - http://stromy.gdi.cz/page.php?sub=ukazky
32
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Standard bezpečné práce na stromech
Arboristika jako specializovaný obor zahradnictví je v ČR relativně mladá. Trochu
s nadsázkou se dá říci, ţe základy nového přístupu k arboristice u nás vznikly zaloţením
Sekce péče o dřeviny, jako jedné ze sekcí Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu
v roce 1991. Z historických milníků rozvoje arboristiky jako samostatného oboru stojí za
zmínku otevření studia Komplexní péče o dřeviny na Mělníku v roce 1994, Sekcí péče o
dřeviny, jako nástroje komplexního předávání informací o arboristice do praxe, a
následně první Národní arboristická konference Strom pro ţivot - ţivot pro strom v roce
1997 opět zde na Mělníku. Právě na této konferenci byly české odborné veřejnosti
představeny poprvé stromolezecké techniky pouţívané v okolních zemích. Kromě změny
názoru na principy ošetření a ústup od péče o stromy v duchu stromové chirurgie je
rozvoj stromolezení, jako efektivního a šetrného způsobu péče o stromy, jedním ze znaků
moderní arboristiky u nás.
Do doby kdy byly představeny mezinárodně pouţívané stromolezecké techniky
se ošetřování vzrostlých stromů v naší republice prováděla zejména z manipulačních
plošin a pomocí horolezeckých technik – zejména různých variací jednolanové techniky
vyuţívané při výškových pracích na technických objektech nebo ve speleoalpinismu.
Tyto techniky ač mohou být při práci v koruně stromu velice efektivní v řadě případů
nesplňují optimální bezpečnostní standard pro péči o vzrostlé stromy tak jak byl nastaven
v zahraničí.
Tvorba bezpečnostního standardu
Právě rozvoj stromolezeckých technik a intenzivní výměna informací se
zahraničím jiţ v roce 1998 vede ke vzniku pracovní skupiny Sekce péče o dřeviny, která
začíná řešit standard bezpečné práce na stromech. Vývoj stromolezeckých technik v
Anglii a USA má více neţ staletou tradici a proto bylo logické, ţe při řešení našeho
problému hledala od počátku pracovní skupina inspiraci zejména v těchto zemích.
Shrneme-li důvody vzniku této pracovní skupiny koncem 90. Let byly zejména
následující:
-
-
Práce na stromech spadá do kategorie výškových prací ve stavebnictví,
tehdejší platná legislativa však výškové práce na stromech v podstatě
necituje a nezná
Pouţívané stromolezecké techniky jsou v některých aspektech
rozporovatelné s tehdejší vyhláškou a Českého úřadu bezpečnosti práce a
Českého báňského úřadu č. 324/1990 Sb. o bezpečnosti práce a
technických zařízení při stavebních pracích, zejména částí devátou o práci ve
výškách a nad volnou hloubkou
V ČR nejsou nikde zachyceny alespoň základní bezpečnostní standardy pro
práci na stromech a zejména pouţití stromolezeckých technik
Nedostatečné ošetření bezpečnosti práce v jistém smyslu blokovalo rozvoj
arboristiky zejména u větších firem, z hlediska odpovědnosti je nedořešení
těchto otázek pro zaměstnavatele riskantní
Jiţ od zaloţení pracovní skupiny zabývající se bezpečností práce bylo jasné, ţe
práce nebude probíhat závratnou rychlostí a otazníkem byla a stále je moţnost prosazení
standardu bezpečné práce pro stromolezení do naší legislativy. Stromolezení je jen velmi
úzká oblast výškových prací a arborisitka nemá příliš velkou lobistickou schopnost, proto
jsme z hlediska úřadů bezpečnosti práce okrajovou skupinou. Na druhou stranu mnoţství
lidí pracující v tomto oboru neustále narůstá – bohuţel často nedostatečně
kvalifikovaných – tak se dá předpokládat, ţe s přibývajícím mnoţstvím pracovních úrazů
vzbudíme i větší zájem ze stran úřadů. S tímto vědomím se úkolu pracovní skupina
zhostila tak, aby výsledek její práce chránil profesionální stromolezce a arboristy před
nekvalifikovanými a sezónními pracovníky v oboru
33
David Hora
VOŠ Zahradnická, Mělník
Treewalker,s.r.o.
[email protected]
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Od doby prvního zahájení prací na tvorbě standardu bezpečné práce na stromech se sice z hlediska
BOZP změnili některé skutečnosti, ale kýţený standard stále chybí. Ze změn, které se za posledních deset let
udály, bych rád uvedl následující:
V roce 2001 byla do českého jazyka přeloţena a publikována směrnice Evropské arboristické rady
Práce na stromech – zásady bezpečnosti práce
V roce 2003 začalo platit Nařízení vlády 28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a
pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích
obdobného charakteru (kde je m.j., vůbec poprvé v naší legislativě citována moţnost pouţití motorové
pily v koruně stromu)
V roce 2005 je nahrazena část vyhlášky 394/1990 Sb. Nařízením vlády 362/2005, která samostatně
vyčleňuje zásady práce ve výškách a nad volnou hloubkou
Začal být kladen větší důraz na dokumentaci od výrobce pouţívaného vybavení a strojů, která musí
obsahovat jak informace o pouţití, tak informace o poţadavcích na bezpečnost práce. Většina
standardů se na tuto dokumentaci odkazuje.
Vstupem do EU se značně rozšířila oblast specializovaného vybavení, které můţeme pro práci
arboristů pouţívat a taktéţ je v případě nouze moţné hledat oporu v jiných Evropských dokumentech
V roce 2006 byla obnovena činnost Pracovní skupiny v upraveném sloţení a bylo poţádáno o finanční
podporu arboristickou organizaci ISA pomocí tzv. Special project funding. Ţádost byla úspěšná a SZKT
obdrţela finanční příspěvek pro vypracování a publikaci plánovaného standardu.
Pro tvorbu standardu bylo třeba získání a vytvoření podkladů pro jeho vznik. Byly přeloţeny následující
normy, které poloţily základ novému bezpečnostnímu standardu:
ANSI Z 133.1 Tree care operations - Pruning, trimming, repairing, maintaining, and removing trees, and cutting
brush - Safety requirements
Tree climbing Operations. Safety Guide No 401.
Aerial Tree Rescue. Safety Guide No 402.
Mobile Elevating Work platforms (MEWP) for tree work. Safety Guide No 403.
Jako podklad byly dále vyuţity:
European Arboriculture Council Seriál tree work operations A Guide to Safe Work Practice
Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce
a technických zařízení při stavebních pracích
Nařízení vlády 28/2002 Sb.
Nařízení vlády 362/2005 Sb.
Zásady bezpečnosti práce všech výchozích textových materiálů byly posouzeny a vyuţitelné
ustanovení pro naše národní prostředí a byly zaneseny do první verze návrhu standardu.
Nezávisle na této činnosti byla vytvořena Analýza rizik obvyklé pracovní skupiny vyuţívající
stromolezeckou techniku pro péči o vzrostlé stromy. Analýza rizik postupuje metodou, kdy popíše danou
činnost stanový moţná rizika a následně kroky k jejich minimalizaci. Porovnáním Této analýzy rizik a návrhem
bezpečnostního standardu byly objeveny moţné nedostatky standardu vzhledem k technologie práce. Navíc
kříţové porovnání obsahu standardu k analýze rizik dokazuje objektivnost poţadavků standardu vzhledem ke
konkrétním rizikům.
Dalším doplňkem standardu jsou přílohy, které pomáhají jeho aplikaci do běţné praxe. Autoři si
uvědomují realitu běţného provozu, a proto se snaţí najít maximálně schůdnou cestu vyuţití daného materiálu
pro zvýšení bezpečnosti práce v arboristice. Přílohami standardu jsou např.:
Formulář Analýzy rizik
Tabulka výpočtu hmotnosti spouštěných větví
Výklad pojmů ve standardu
34
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Obsah připravovaného standardu:
Pouţití a budoucnost standardu
Vytvoření návrhu standardu je však pouhým začátkem jeho pouţívání. Nyní jsme ve fázi, kdy bude návrh
pracovní skupiny postoupen k posouzení odborné veřejnosti. Pevně doufáme, ţe odvedená práce bude přijata
pozitivně, ale také doufáme ke konstruktivní kritiku naší práce. Koncept navrhovaného standardu bezpečnosti
práce bude publikován na www.arboristika.cz nejpozději do 15.2.2011. Relevantní připomínky, které obdrţíme
zapracujeme do finální verze navrhovaného standard. Čistopis standard bude následně distribuován cílové
skupině arboristů pro její volné pouţití. Zároveň výsledky naší činnosti nabídneme k prostudování příslušným
institucím bezpečnosti práce a budeme projednávat moţnosti jeho vyuţití na legislativní úrovni.
Moţná si kladete otázku proč vydávat standard, který není schválený příslušnými úřady?
Předkládaný standard ačkoliv není zakotvený v legislativě není s platnou legislativou v rozporu a můţe
firmám slouţit jako vnitřní dokument popisující technologii práce. Tento dokument je pro zvyšování bezpečnosti
práce a profesionality firem klíčovým dokumentem. Pokud bude vyuţíván v praxi standard nabízený Sekcí
péče o dřeviny SZKT bude jednodušší jeho následné prosazování v budoucnosti.
Za pracovní skupinu SPoD, Vám přeji mnoho krásných a bezpečných záţitků na stromech.
35
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Psí moč a její vliv na zdravotní stav stromů
Pes ve městě
Značný vliv zvýšené koncentrace pohybu psů především na dřevinnou vegetaci je
odborné veřejnosti dobře známý. Se zvyšováním chovaných psů ve městě a se
sniţováním rozlohy ploch veřejné přístupné zeleně se tento vliv stále prohlubuje. Psí moč
ve srovnání s močí jiných zvířat obsahuje více fosforu a močoviny a poměr C:N je niţší.
Sloţení psí moči
+
+
-
Protein, kreatinin, urea, soli, glukóza, dusíkaté látky, minerální profil (Na , K , Cl ,
-3
Ca , Po4 ). Fyziologické pH moči je 5 – 7. Produkce: 24 – 40ml/kg/den, coţ se při
pokusech realizovaných v Berlíně projevilo u silně frekventovaných stromů mnoţstvím 10l
moči/rok.
+2
Významné prvky a sloučeniny
DRASLÍK (K): je významným makrobiogenním prvkem, který rostlina přijímá ve
+
značné míře. Pro metabolismus buňky je důleţitý K cytoplazmy. Ve vakuolách se
+
nachází jako KNO3, KCl, K-malát a plní zde funkci osmotickou. Z toho vyplývá, ţe K
obsaţený v cytoplazmě je přísně regulován.
Draslík v rostlině podmiňuje řadu významných interakcí antagonistického i
+
synergického charakteru s ostatními ionty. Zvýšený obsah K ve vnějším prostředí
+
+2
+2
stimuluje příjem všech aniontů H2PO4 , NO3 , Cl . Potlačuje příjem Na , Mg , Ca ,
+2
+2
Mn , Zn atp.
Význam K je mnohostranný, v určitých případech je nahraditelný monovalentními
prvky (Rb, Cs, Na, Li), ovšem v celé řadě funkcí je K jedinečný a nenahraditelný.
Význam K:
-
vliv na dělení b.
vliv na fotosyntézu a dýchání
vliv na látkovou výměnu sacharidů
vliv na N metabolismus
vliv na enzymovou aktivitu
vliv na vodní reţim
Vliv na vodní reţim
K působí na bobtnavost protoplazmy, a tak ztěţuje výdej vody. Funkční
metabolismus otevírání průduchů je K podporován a Ca potlačován. Během dne se
draslík kumuluje ve svěracích buňkách průduchů a za tmy ho naopak ubývá. Tím dojde
k uzavření průduchů.
+2
+
CHLOR (Cl): způsobuje další zvýšení hodnoty pH, vyplavování Ca , K nebo
Mg a rozpad půdní struktury. Dochází dále ke zvýšení osmotické hodnoty půdního
roztoku. Do rostlin vniká přímým kontaktem přes asimilační orgány a nepřímo půdou.
+2
Rostliny našich klimatických a půdních podmínek nejsou přizpůsobeny na
zvýšený obsah solí v půdě.
Lubomír Říháček
Přímý vliv:
-
poškození pupenů, nezdřevnatěných výhonů a kůry
odumírání kambia
nekrózy a předčasný opad listů
36
absolvent oboru Zahradnictví
Fakulty agrobiologie
potravinových a přírodních
zdrojů
ČZU v Praze.
student navazujícího
magisterského studia
oboru Produkční zahradnictví
FAPPZ ČZU v Praze.
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Nepřímý vliv:
-
iontový stres
osmotický stres
omezení příjmu důleţitých iontů
Poškození
Pokud dojde ke styku moči s citlivými nadzemními částmi rostliny (listy, nezdřevnatělé výhony apod.), můţe
dojít k jejich poškození i při jednorázové kontaminaci. Schopnost rostliny odolávat tomuto vlivu je dána jejím
druhem a obecně se zvyšuje s věkem rostliny či její dané části. U mladých stromů se tak setkáváme
s odumíráním kambia na bázi kmínků, vznikem nekrotických pruhů či trhlin na kmeni.
Ochranná opatření
1) výsadba trnitých keřů v kořenové míse stromů
2) aplikace štěpky
3) zalévání mladých stromků
4) přihnojování
5) zabránění přímému kontaktu s psí močí
ad 1) druhy vhodné pro ochranu kmenů dřevin v městských výsadbách:
-
Berberis thunbergii, Berberis vulgaris, Berberis gagnepainii, Berberis julianae, Berberis x ottawensis
Hippophae rhamnoides
Mahonia aquifolim
Rosa hugonis, Rosa canina, Rosa rugosa
ad 3) zalévání mladých stromků:
-
toto opatření má zásadní vliv na zdravý vývoj jedinců hlavně v mladším věku, kdy je povrch kmene
velice citlivý na poškození nejen psí močí
zálivková voda rozředí kyselinu močovou a sníţí tak riziko poškození kmínku
ad 4) přihnojování:
-
vhodné přihnojování => potřeba Ca a okyselení pH - CaSO4
ad 5) zabránění přímému kontaktu s psí močí:
-
vybudování mechanických zábran, zvýšení stanoviště nad úroveň terénu
Ochrana městské zeleně
PARK SPARK PROJECT
Literatura:
Fyziologie rostlin – V. Hejnák a kol.
Výţiva polních a zahradních rostlin – V. Vaněk a kol.
Plants under stress - abiotic factor – E.T. Nilsen, D.M. Orcutt
Plants under stress – biotic factor – E.T. Nilsen, D.M. Orcutt
Principles of soil and Plant water relations – M.B. Kirkham
Internet:
www.agrokrom.cz
www.blansko.cz
www.parksparkproject.com
37
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Certifikace Evropský arborista
Garant: Evropská arboristická rada
Zástupce v ČR: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu,
Sekce péče o dřeviny – ISA
Hlavní partner: Vyšší odborná škola zahradnická a střední
zahradnická škola Mělník
Pro lepší pochopení certifikace „European Tree Worker“ (ETW), česky „Evropský
arborista“ si dovolím Vám nejdříve představit organizaci, která tuto zkoušku připravila.
Dále si budete moci přečíst vše o samotné certifikaci ETW, včetně pravidel. A dovolím si
Vám představit i další certifikace, které organizace EAC nabízí, ale v České republice
nejsou prozatím tak známé.
Evropská arboristická rada
Evropská
arboristická
rada
je
profesní
skupinou
sdruţující
zástupce
arboristických organizací jednotlivých evropských států. Je jediným diskusním fórem, na
němţ jsou od zaloţení aţ do současnosti v celoevropském měřítku diskutovány závaţné
profesní otázky a posléze i vytvářeny společné zásady práce v systému péče o dřeviny,
jeţ jsou akceptovány evropskou unií a závazné pro členy této organizace. Jedním z
hlavních cílů této organizace je vytvoření společných zásad práce v péči o dřeviny a jejich
legislativní zakotvení v jednotlivých členských státech. Je velmi úzce spojena s ústředím
EU v Bruselu a své prvotní aktivity z velké části finančně pokrývala grantovými programy
a dotacemi od EU v rámci jejího celoevropského vzdělávacího programu Leonardo da
Vinci.
Evropská arboristická rada – European Arboricultural Council (EAC) byla
zaloţena roku 1992. Za Českou republiku vstoupilo do této organizace dne 1. ledna 1999
občanské sdruţení Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu – Sekce péče o
dřeviny. Dnešní název této organizace zní: „Společnost pro zahradní a krajinářskou
tvorbu – Sekce péče o dřeviny – ISA“. V té době bylo SZKT, o.s. jedenáctým členem
EAC. V současné době, tedy v lednu roku 2011, je členy Evropské arboristické rady 21
Josef Grábner
států.
Internetové stránky Evropské arboristické rady: www.EAC-arboriculture.com.
Certifikační programy EAC
EAC má v současné době jiţ několik typů certifikačních programů. Jmenovitě to jsou:
1. European Tree Worker – Evropský arborista
2. European Tree Worker - Platform – Evropský arborista s plošinou
3. European Tree Technican – Evropský arborista – technik
38
Zástupce EAC v ČR,
mezinárodní supervizor
certifikace ETW
[email protected]
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Jako první vznikl certifikační program „European Tree Worker – Evropský arborista“. V podstatě se
jedná o arboristu pečujícího o stromy především pomocí stromolezecké techniky. Jelikoţ je v opodstatněných
případech vhodné ošetřovat stromy pomocí plošiny, vznikla certifikace „European Tree Worker – Platform –
Evropský arborista s plošinou“. Dnes jiţ v několika členských zemích EAC probíhá i certifikační zkouška
„Europen Tree Technician – Evropský arborista – technik“. V tomto případě se jedná o arboristu, který
především navrhuje ošetření stromů a péči o jejich zlepšení.
Certifikační program „Evropský arborista“ – „European Tree Worker“ (ETW)
Certifikační program "European Tree Worker" vyvinutý Evropskou arboristickou radou je určen především pro
evropské stromolezce. Hlavním cílem tohoto vzdělávacího programu bylo vytvoření jednotného vzdělávacího
programu pro stromolezce kdekoli v Evropě, neboť ten na našem kontinentě, na rozdíl od jiných světadílů,
doposud chyběl. Od roku 1996 vytvářela EAC tento program pod názvem AWEB I. jako grantový úkol v rámci
vzdělávacího programu Evropské komise "Leonardo da Vinci". Základní pravidla certifikační zkoušky "European
Tree Worker" byla vytvořena a schválena EAC. Tato rada má jako jediná téţ právo tato pravidla dle potřeby
měnit a aktualizovat.
Na podzim roku 1999 proběhla ve Francii první zkušební certifikace ETW.
První certifikace ETW v České republice se uskutečnila 3. – 4. května 2001. V roce 2010 proběhl jiţ desátý
ročník a dvanáctá certifikace. K lednu 2011 je v ČR jiţ 72 takto certifikovaných arboristů. Další certifikace je
naplánovaná na jaro roku 2011. Vzhledem k náročnosti této certifikace začala SZKT, o.s. – Sekce péče o
dřeviny – ISA od roku 2010 nabízet i přípravný kurz. Jedná se o týdenní teoretickou i praktickou přípravu na
certifikaci ETW.
Tato certifikace je dnes jediná z certifikací EAC, které Sekce péče o dřeviny – ISA v České republice provádí.
Proto zde uvádím i její základní pravidla. Hlavním partnerem certifikace ETW v České republice je Vyšší
odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola Mělník. Informace o termínech nadcházejících
certifikacích, i recertifikacích ETW je moţné získat na internetové adrese Sekce péče o dřeviny – ISA
www.arboristika.cz.
1. Cíl certifikační zkoušky
EAC zastoupená národními organizacemi, které jí tvoří, nabízí moţnost odborně se kvalifikovat jako "European
Tree Worker" úspěšným sloţením certifikační zkoušky. Cílem certifikační zkoušky je ověřit znalosti a
dovednosti, které musí uchazeči předvést v souladu s osnovou certifikačního programu. Úspěšní uchazeči
mohou pouţívat titul "Certified European Tree Worker" a jejich dokladem o dosaţené odborné způsobilosti je
certifikační listina ve 3 světových jazycích a identifikační karta, tzv. ID karta.
2. Zkušební komise
Zkušební komise je sloţena z představitelů
• EAC, jako mezinárodních inspektorů certifikační zkoušky,
• SPoD – ISA, jako národních inspektorů certifikační zkoušky,
společně s představiteli
• veřejných vzdělávacích institucí
• soukromých, samosprávných a státních subjektů
• Českého úřadu bezpečnosti práce
3. Podmínky zápisu
Certifikační program je otevřeným vzdělávacím systémem, jehoţ zkoušku mohou sloţit ti, kteří mají dostatek
znalostí k provedení prací zmíněných v osnově certifikačního programu. Zkušební komise je jediným výkonným
orgánem rozhodujícím o připuštění uchazeče k certifikační zkoušce, přičemţ nikdo nemá absolutní nárok na
vstup na zkoušku.
39
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Uchazeči jsou povinni splnit následující podmínky zápisu na zkoušku:
• prokázat, ţe jsou zdravotně, fyzicky a duševně schopni vykonávat bezpečně práci definovanou v
osnově certifikačního programu (coţ prokazuje platnou lékařskou prohlídkou u praktického lékaře)
• mít platné oprávnění v poskytování první pomoci
• být vyškoleni v práci s motorovými řetězovými pilami a vlastnit oprávnění či licenci pro práci s
motorovými pilami dle platných státních předpisů
• být vyškoleni v práci ve výškách a nad volnou hloubkou a vlastnit osvědčení o odborné způsobilosti k
této práci dle platných evropských a národních předpisů a platné legislativy (v současné době se v České
republice jedná o osvědčení o odborné způsobilosti pro práci ve výškách dle NV 362/2005 Sb. o BOZP při práci
ve výškách)
• prokázat alespoň jeden rok praxe v oboru péče o stromy, včetně stromolezeckých dovedností
• podat seznam referenčních zakázek vč. kontaktů na dodavatele
Uchazeči si musí opatřit veškeré nezbytné vybavení a osobní ochranné pracovní prostředky, které jsou v
souladu s platnými bezpečnostními poţadavky vyplývajícími z příslušných předpisů našeho státu a v souladu
se směrnicí EAC o bezpečnosti práce ve stromech.
4. Zkušební poţadavky
Certifikační zkouška můţe být jedno- i vícedenní událostí dle počtu ţadatelů o certifikát. Samotná zkouška se
skládá ze dvou základních částí:
A) části teoretické
B) části praktické
A) teoretická část
Teoretická část zabírá okolo 1/3 zkušebního času. Je sloţena ze tří částí:
1) písemný test sloţený z 30 testových otázek, 8 otevřených otázek, trvající 60 min.
2) ústní zkouška sloţená ze 3 otázek, trvající 20 min.
3) poznávání dřevin z 15 vzorků, trvající 15 min.
1) písemný test
Písemný test obsahuje 30 uzavřených testových otázek se čtyřmi odpověďmi, z nichţ alespoň jedna je vţdy
správná (tzn., ţe i všechny odpovědi mohou zastávat pravdivá tvrzení). Uzavřené otázky jsou jednotné pro
všechny členské státy EAC a vycházejí tedy z jednotné databáze. Dále písemný test obsahuje 8 otevřených
otázek, na něţ uchazeč svými slovy odpovídá. Zde se jedná o národní otázky, které si připravuje kaţdý stát
sám. Tím lze tedy postihnout i specifika jednotlivých států. Jako jsou národní předpisy, normy atp. Tato část
trvá celkem maximálně jednu hodinu.
2) ústní zkouška
V ústní zkoušce si kandidát vylosuje tři otázky, na které následně odpovídá. V této části zkoušky má také
zkoušející moţnost vyzkoušet kandidáta z jeho slabých míst v písemném testu. Ústní zkouška by měla
obsahovat také otázky z národních směrnic, předpisů a práva. Celá zkouška trvá maximálně 20 minut.
3) poznávání dřevin
Poznávání dřevin probíhá písemnou formou a kandidát má na jeho dokončení maximálně 15 minut. Vybírá se
z listnatých a jehličnatých dřevin. Zkoušený musí poznat minimálně 10 z 15 vzorků. Zapisuje rod, druh latinsky
a rod česky. Jedná se o jedinou část certifikační zkoušky, kde musí uchazeč znát 67 % z celkového maxima
bodů.
40
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Zkušební témata u teoretické části zkoušky jsou:
• růst a vývoj stromů
• základní fyziologické funkce stromů
• stavba, vlastnosti a věková stadia stromů
• determinace významných taxonů dřevin
• hodnocení zdravotního stavu, vitality a provozní bezpečnosti stromů
• stanovištní podmínky a jejich vliv na růst a vývoj stromů
• výběr stromů pro trvalá stanoviště a kvalita školkařského materiálu
• ochrana přírody a jejích zdrojů v souvislosti s péčí o stromy
• základní choroby a škůdci stromů
• základní činnosti péče o stromy, zejména
- výsadba a přesadba stromů
- ochrana stromů při stavební činnosti
- statické zajištění stromů, zejména vázání korun
- ošetření mechanických poranění stromů
- konzervační ošetření stromů
- řez stromů
- metody kácení stromů
• lezecké vybavení (POZ), materiál, stroje a pouţívané nářadí při péči o stromy (např. výsuvné ţebříky,
manipulační plošiny, pařezové frézy, drtiče větví atd., dále typy lezeckého vybavení atp.)
• BOZP předpisy, technické normy a jiné významné právní normy a předpisy v péči o stromy, směrnice EAC
"Zásady bezpečnosti práce ve stromech", zásady bezpečností osob v pracovním prostoru a organizace práce
• historie oboru a významných profesní organizací u nás i ve světě
B) praktická část
Praktická část zabírá 2/3 veškerého zkušebního času. Je sloţena ze tří částí:
A) stromolezecké zkoušky a práce ve stromě pomocí stromolezecké lanové techniky, trvající 60 min.
B) diskuse o provedené práci lezce ve stromě, trvající 15 min.
C) praktické demonstrace péče o stromy, sestávající ze dvou otázek, vybíraných z osnovy
certifikačního programu, trvající max. 60 min.
D) praktické demonstrace – záchrana zraněného, trvající maximálně 30 minut
A) stromolezecká zkouška a práce ve stromě pomocí stromolezecké lanové techniky
Tato část certifikační zkoušky se skládá celkem ze sedmi částí:
1. Kontrola lezeckého vybavení
2. Inspekce
stromu
a
zajištění
bezpečnosti pracovního místa
3. Výstup
do
koruny
a
instalace
kotevního bodu v koruně
4. Práce ve stromě
5. Sestup lezce z koruny
6. Práce stromolezce na zemi při řezu
větví kolegou v koruně
7. Znalost základních druhů uzlů
Foto 1 – Kontrola vybavení
41
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
B) diskuse o provedené práci lezce ve stromě
Zde uchazeč vysvětluje způsob, kterým postupoval při práci v koruně stromů. Z jakých důvodů zvolil
daný způsob lezení, proč provedl ošetření stromu danou metodou, atp.
C) praktická demonstrace péče o stromy
Na kaţdou certifikaci se volí dvě témata z těchto moţností:
1. Výsadba stromů
2. Přesadba stromů
3. Řez stromů
4. Provozní bezpečnost stromů
5. Vázání korun stromů
6. Teoretické kácení stromů
Zvolená témata se uchazeč dozví aţ v den konání certifikace ETW. Musí se tedy připravovat na všechny
moţné varianty.
D) praktická demonstrace – záchrana zraněného
Tato simulace je povinná pouze v případě, pokud stát, ve kterém je certifikace ETW uskutečněna,
nemá vlastní zkoušku (certifikát). V případě České republiky je v současné době tato simulace nedílnou
součástí certifikační zkoušky ETW.
Testové otázky, otázky pro ústní
zkoušku a jednotlivé úkoly pro uchazeče v
praktické
části
zkoušky
jsou
vybírány
národními inspektory zkušební komise z
databanky
otázek
a
praktických
úkolů
certifikační zkoušky. Testové otázky jsou vţdy
minimálně 14 dní před zahájením samotné
zkoušky
odesílány
v anglickém
jazyce
zahraničnímu komisaři. Ten je zkontroluje a
v případě nepřesností informuje a poţaduje
vyřešení daného problému.
Foto 2 – Praktická demonstrace – záchrana zraněného
5. Úspěšné sloţení certifikační zkoušky
Uchazeči o titul "European Tree Worker" jsou zkušební komisí hodnoceni a úspěšně sloţí certifikační
zkoušku tehdy, pokud zodpoví správně alespoň 50 % všech otázek a provedou správně alespoň 50 % všech
uloţených praktických úkolů ve všech částech certifikační zkoušky. Jedinou výjimkou je v tomto případě část
„Poznávání dřevin“, kde uchazeč musí znát minimálně 67 % z celkového maxima bodů.
Neuspějí-li uchazeči v některých částech zkoušky, mohou tyto opakovat ještě ve dvou opravných
pokusech v následujících dvou letech. Po uplynutí této doby musí zkoušku opakovat celou znova. Uchazeč
opakuje pouze ty části, v kterých neuspěl.
Zkušební komise si vyhrazuje právo okamţitě přerušit zkoušku, dopustí-li se uchazeč váţného
přestupku vůči předpisům o bezpečnosti práce a způsobí tak váţné ohroţení zdraví či ţivota svého i ostatních
osob v bezprostředním okolí. V takovém případě uchazeč musí celou zkoušku bezpodmínečně znovu opakovat
v jiném termínu.
Hodnocení certifikační zkoušky:
splněno 50 - 100%
splněno méně neţ 50%
= USPĚL
= NEUSPĚL
42
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
6. Doba platnosti certifikátu a opakování zkoušky
Doba platnosti certifikátu "European Tree Worker" je 3 roky od data úspěšného sloţení certifikační
zkoušky. Po této době vyznačené přímo na certifikační listině, certifikát pozbývá platnost.
Evropský arborista se můţe ucházet o vystavení nové certifikační listiny na další tříleté období, ovšem
pouze za předpokladu ţe prokáţe, ţe během 36 měsíců, kdy byl drţitelem certifikátu, pracoval v oboru péče o
stromy po dobu alespoň 24 měsíců a ţe se během této doby soustavně vzdělával. A to například doloţením
certifikátů účasti na různých přednáškách, seminářích, školeních, atp.
Písemná ţádost o prodlouţení platnosti certifikační listiny musí být zaslána k národnímu inspektorovi
certifikační zkoušky s předloţenými doklady o provedené práci, soustavném vzdělávání v oboru, platné
oprávnění pro práci ve výškách a absolvovaný kurz první pomoci v rok recertifikace. U nás, je tímto
inspektorem autor článku. Inspektor certifikační zkoušky ověří platnost dokladů uchazeče a poté odešle jeho
ţádost do kanceláře EAC, kde mu prodlouţí na období dalších tří let jeho certifikační listinu a ID kartu.
Spolupráce mezi společností EAC a ISA umoţňuje vlastníkům certifikátu ETW získat odpovídající
certifikát společnosti ISA a to: „ISA Certified Arborist“ nebo „ISA Certified Tree Worker“.
EAC se podařilo na konci září 2000 vydat učební pomůcku pro teoretickou část zkoušky "The European
Tree Worker Handbook", která je přeloţena i do češtiny a je součástí podkladů, které obdrţí kaţdý uchazeč o
certifikační zkoušku. V současné době pracovní skupina „Study Guide ETW“ připravuje novou verzi této
příručky.
Certifikační program „Evropský arborista s plošinou“ – „European Tree Worker Platform“
Tato certifikace vznikla současně s certifikací „Evropským arborista“ – „European Tree Worker“, jako
moţnost pro ty, kteří stromy neošetřují pomocí stromolezecké lanové techniky, ale pomocí pracovní plošiny. Je
moţné absolvovat oba dva typy certifikace ETW. Název certifikátu je: „European Tree Worker – Platform“.
I v případě této zkoušky je umoţněno získat ekvivalent certifikace od společnosti ISA a to stejný jako
v případě certifikátu ETW.
Certifikační program „Evropský arborista - technik“ – „European Tree Technician“
Certifikační program „Evropský arborista – technik“ – „European Tree Technician“ (dále jen ETT)
vznikal v letech 2002 aţ 2005. Tato certifikace je určena především pro zaměstnance, kteří jsou nebo se
ucházejí o post v základním nebo středním managementu. Nebo vykonává roli kontroly nad pracemi spojenými
s péčí o stromy. Evropští arboristé – technici vědí, jak nejlépe pečovat o stromy s úmyslem udrţovat jejich
zdravotní stav a bezpečnost, zatímco mají na paměti poţadavky biodiverzity. Pracují na základě nejlepších
současných technik z oboru arboristika, ochrany prostředí a bezpečnosti práce. Certifikovaný ETT musí také
dobře ovládat organizační schopnosti a musí být schopen provádět kontrolu péče o stromy.
Podmínkou pro moţnost absolvovat tuto zkoušku je předchozí vlastnictví certifikátu ETW, popřípadě
jiného diplomu či certifikátu uznaného národním koordinátorem certifikace. Poţadována je minimálně tříletá
praxe v oboru.
Uchazeč musí splnit náročné podmínky zkoušky. Písemnou část, která trvá maximálně 3 hodiny. Část
praktickou, kde kandidát provádí hodnocení vybraných stromů. U těchto stromů také navrhuje opatření pro
zlepšení stavu a bezpečnosti daného jedince. Tato část zkoušky trvá maximálně 60 minut. Dále absolvuje
zkoušku z ekonomie, legislativy a sociálních věd. V této části zkoušky bude důleţité ukázat, ţe je kandidát
schopen rozpoznat, zanalyzovat a ocenit nejrůznější ekonomické, právní a sociální aspekty v rámci zadání jeho
úkolu. Zde je maximum času stanoveno na tři hodiny.
Jako v případě certifikace ETW je i u tohoto certifikátu ETT moţné získat ekvivalentní certifikát ISA a to
„ISA Board Certified Master Arborist“ bez vykonání zkoušky.
43
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Memorandum mezi společnostmi ISA a EAC
Společnosti ISA a EAC se vzájemně dohodly na moţnosti výměny certifikátů pro drţitele EAC certifikátu
„European Tree Worker“ a „European Tree Technician“ bez nutnosti absolvovat certifikační program společnosti
ISA. Od 1. listopadu 2006 je tedy moţné této skutečnosti vyuţívat. Tato moţnost je samozřejmě zajímavá
především pro arboristu, který buď pracoval v USA a nyní se chce uplatnit na Evropském trhu nebo pro
arboristu, který chce vycestovat za prací do země, kde uznávají jen certifikační programy ISA.
1. EAC – „European Tree Worker“ – „Evropský arborista“ = ISA – „Certified Arborist“ nebo „Certified Tree
Worker“
2. EAC – „European Tree Technician“ – „ Evropský arborista – technik“ = ISA – „Board Certified Master
Arborist“
Bliţší informace jsou k dispozici na internetových stránkách Sekce péče o dřeviny – ISA nebo u autora článku.
Zdroje:
Informační materiály EAC – přeloţil Ing. Marek Ţďárský
Informační materiály SZKT, o. s. – autor Ing. Marek Ţďárský
Informační materiály o certifikaci ETT – přeloţila Klára Vlková, DiS.
Internetové stránky SZKT, o. s. – Sekce péče o dřeviny – ISA – www.arboristika.cz
Internetové stránky Evropské arboristické rady – www.EAC-arboriculture.com
Internetové stránky společnosti ISA – www.isa-arbor.com
Foto 3 – Praktická demonstrace – Řez stromů
44
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
INVERNESS COLLEGE
SCOTISH SCHOOL OF FORESTRY
Hlavní budova Inverness college se nachází v posledním větším městě na severu
Skotska Inverness, které se s oblibou nazývá hlavní město Highlands. Ačkoliv je Scotish
School of Forestry součástí College, jede se ještě přibliţně 15 minut východně z města
do části zvané Baloch. Největším překvapením po příjezdu je, ţe umístění školních budov
je přímo v lese a i budovy samotné vypadají spíš, jako náhodně poskládané stavební
buňky. Ale pokud se zváţí cíl výuky, poskytnout co nejvíce praktických znalostí v oboru
lesnictví a arboristika, je to velice vhodné umístění a styl.
Scotish School of Forestry je jediná škola ve Skotsku, které poskytuje vzdělání od
základů aţ po bakalářský stupeň, s rozsahem kurzů:
Certificate in Forestry
Certificate in Conservation
Certificate in Land Based Skills
Higher National Certificate Arboriculture & Urban Forestry
Higher National Diploma Arboriculture & Urban Forestry
Higher National Certificate Forestry
Higher National Diploma Forestry
BSc Sustainable Forest Management (with 2 strands of study – with Forest
Conservation or with Arboriculture and Urban Forestry)
Zvýrazněné kurzy jsou dostupné pro zahraniční studenty. Kaţdý z nich je
ukončený certifikátem a umoţňuje vstup do dalších stupňů. Higher National Diploma
Arboriculture & Urban Forestry trvá dva roky a po jeho ukončení je moţné pokračovat na
BSc Sustainable Forest Management, které má dvě odvětví lesnictví a arboristiku. Kde
jsou dva předměty pro kaţdý semestr povinné a společné pro obě zaměření a další dva
povinně volitelné s moţností volby arboristiky nebo lesnictví. Kaţdý semestr obsahuje
čtyři předměty zakončené semestrální prací a zkouškou. Zahraniční studenti mají tu
výhodu, ţe si mohou zvolit předměty z jakýchkoliv kurzů jim dostupných. Jediným
problémem je rozdílná délka semestrů pro různé ročníky. Ale vzhledem k tomu, ţe na
škole panuje velmi přátelská atmosféra a zahraniční studenti jsou zde vítáni, mají
moţnost osobní domluvy s vyučujícími. A jaké předměty tady případné zájemce o
arboristiku čekají?
.
Barbora Vojáčková
Arboriculture Practice – Stromolezení, které zahrnuje bezpečnost práce a kontrolu
vybavení.
Amenity Tree Management – Spojující základy krajinné tvorby a základní hodnocení
stromů.
Wood Technology for Amenity Trees – Základy nauky o dřevě a biomechaniky.
Woodland Ecology in the Landscape – Nároky dřevin s jejich přirozeným rozšířením.
Introduction to GIS – Základy pouţívání GIS s moţností dalšího stupně Land
Interpretation & Design.
Planning in Arboricultural Management – Praktické vyuţití znalostí z oborou arboristiky
v pozici konzultanta, s moţností vyuţívání přístrojových metod.
45
Studentka Lesnické a
dřevařské fakulty.
Mendelovy univerzity
v Brně
[email protected]
STUDENTSKÁ ARBORISTICKÁ KONFERENCE 19. – 20. ledna 2011, Mělník
Škola samozřejmě poskytuje ještě další škálu předmětů, s moţností pro zahraniční studenty vybrat si
dle jejich zaměření. Výuka má tu výhodu, ţe je zaměřená opravdu prakticky s častými návštěvami lesa a
přilehlých oblastí.
V případě zájmu o studium v zahraničí je SSF vhodnou pro jejich otevřenost ke spolupráci a vřelému
přístupu ke studentům z cizích zemí. V případě studentů vysokých škol je třeba zjistit, zda má škola uvedenou
Inverness College jako partnerskou univerzitu a přihlásit se do programu Erasmus. Pokud Inverness College
není partnerskou školou, stačí se obrátit na referenta zahraničních styků, který můţe kontakt zajistit. Pokud se
jedná o vyšších odbornou školu, je třeba zjistit, jaké jsou podmínky pro studium v zahraničí.
Kontaktní údaje – zahraniční koordinátor Inverness:
Mr John Christison
Scottish School of Forestry
Viewhill
INVERNESS
IV2 5EA
UNITED KINGDOM
Tel: +44 1463 237615
Fax: +44 1463 792497
Mobile: +447879 661302
e-mail: [email protected]
Další otázky, bliţší informace či osobní dojmy ze studia je moţné získat na emailové adrese:
[email protected].
Studium v zahraničí je jedno z nejlepších období na vysoké škole a poskytuje spoustu nových
moţností, proto ţádné váhání a s radostí do toho.
46