zde - Open House Praha

PROGRAM
16.–17. 5. 2015
Obsah
Úvodní slovo
3
Národní galerie v Praze – klášter sv. Anežky České
18
Festival ve světě
4
Národní galerie v Praze – palác Kinských
18
Záštity
5
Negrelliho viadukt
19
Jak si Open House užít
6
Palác Langhans
19
ArtGen
9
Palác Lucerna
20
Danube House
9
Palác Metro
20
Dům odborových svazů
10
Parní mlýny
21
Dům U Dvou zlatých medvědů
10
PORT#58
21
Elektrárna Štvanice
11
Port X
22
Fakulta elektrotechnická ČVUT
11
Skleněný palác – nájemný obytný dům Zemské banky
22
Fakulta strojní ČVUT
12
Strahovský klášter – Památník národního písemnictví
23
Florentinum
12
Tančící dům
23
fusion hotel
13
Ústřední telekomunikační budova O2
24
Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy
13
Velodrom na Třebešíně
24
Invalidovna
14
Zlatý Anděl
25
Kramářova vila
14
Doprovodný program
26
Libeňský plynojem
15
Partneři
29
Main Point Karlín
15
Seznam budov
30
Masarykovo nádraží
16
Mapa
31
Ministerstvo průmyslu a obchodu
16
Ministerstvo zemědělství ČR
17
Nákladové nádraží Žižkov
17
2
Vážené návštěvnice, vážení návštěvníci,
zveme vás k prvnímu ročníku festivalu, jehož hlavní myšlenkou
je sbližovat město a jeho obyvatele tím, že se během jednoho
víkendu v roce potkávají trochu jinak, než jsou zvyklí. Přes
třicet domů nebo zajímavých architektonických objektů, které
obvykle slouží převážně těm, kteří v nich pracují či žijí, se tak
o víkendu 16.–17. května otevře i všem ostatním.
První Open House se uskutečnil před více než dvaceti lety
v Londýně. Jsme rádi, že máme možnost stát u jeho zrodu
v Praze. Je skvělé, že se našlo tolik odvážných majitelek
a majitelů, kteří se rozhodli tuto novou výzvu přijmout
a pozvat nás k sobě. Patří jim za to velký dík, občas to nebylo
lehké rozhodování. U mnohých z nich ale byla zřejmá radost
z toho, že se alespoň na krátkou dobu mohou s ostatními
podělit o to, co si sami užívají každodenně – ať už se jedná
o historicky, či architektonicky cenné interiéry, přehlížené
skvosty, technologie, které jim zpříjemňují pobyt v budovách,
či nezvyklé výhledy na město.
Festival Open House není jen přehlídkou architektury
zaměřenou na konkrétní stavební styly či období. Je to
příležitost k navazování vazeb, k novým prožitkům, vnímání
3
města v jeho různorodosti a k sdílení radosti z toho, že máme
možnost žít právě v takovém městě, jakým je Praha.
Kromě majitelek a majitelů domů, k nimž během víkendu
zavítáme, patří dík především festivalovému týmu a téměř
stovce dobrovolnic a dobrovolníků. Open House Praha je
mladý festival, který mohl vzniknout díky nadšení řady lidí,
kteří se podíleli a podílejí na jeho organizaci a průběhu. Bez
nich – a bez finanční i nefinanční podpory našich partnerů –
by to zkrátka nešlo.
Věřím, že si díky jejich úsilí užijete v Praze krásný víkend.
Za tým festivalu Open House Praha 2015
Michal Tošovský
P. S.: Kde můžete, foťte, tweetujte, lajkujte a sdílejte hashtag
#ohpraha – chceme vědět, co se vám líbí a kde právě jste!
Festival ve světě
Na propagačních materiálech Prahy se vždy vyjímá
Tančící dům. Ale česká metropole může z hlediska architektury
nabídnout mnohem víc. Proto jsme oslovili zakladatelku
festivalu Open House Victorii Thornton s přáním, aby se Praha
mohla připojit k dalším 33 světovým metropolím, jejichž
budovy letos otevírají dveře široké veřejnosti.
Open House vznikl v roce 1992 v Londýně, aby odstranil
bariéru mezi budovami a kolemjdoucími, vytvořil příležitost
pro setkání architektů a laické veřejnosti, a posílil tak vztah
obyvatel města k architektuře i veřejnému prostoru. Právě
bezprostřední znalost architektury je nutná k tomu, aby lidé
měli zájem se na utváření svého města podílet. Londýnský
festival dnes zpřístupňuje více než 850 budov a navštíví ho
Adelaide (2012)
Athény (2013)
Barcelona (2010)
Belfast (2015)
Benátky (2015)
Brisbane (2010)
Buenos Aires (2012)
Cork (2014)
Dublin (2005)
Galway (2009)
Gdyně (2012)
Helsinky (2007)
Chicago (2011)
Jeruzalém (2007)
okolo 350 tisíc lidí. Úspěšný koncept postupně přebírají další
místa na mapě světa, v posledním roce se například připojily
Benátky, Madrid nebo Porto.
Je nám ctí, že jsme byli přijati do světové rodiny Open House
a že tím dostáváme možnost pracovat na našem vztahu
k Praze. Užijte si tuto radost s námi!
www.openhouseworldwide.org
Limerick (2012)
Lisabon (2012)
Londýn (1992)
Madrid (2015)
Melbourne (2008)
Milán (2015
Monterrey (2014)
New York (2002)
Nikósie (2013)
Oslo (2007)
Perth (2012)
Porto (2015)
Praha (2014)
Řím (2011)
Slovinsko (2010)
Soluň (2012)
Tel Aviv (2007)
Vídeň (2012)
Vilnius (2014)
4
foto: Ondřej Hošt
foto: archiv Open House London
Záštity
„V roce 1992 jsem založila Open House v Londýně s cílem
podpořit lepší porozumění architektury a staveb širokou
veřejností. S bezprostřední znalostí architektury města
a veřejného prostoru je mnohem snazší pochopit a zasazovat se
o kvalitu výstavby a podílet se na utváření vlastního města. Po 23
letech se na nás obrací stále více lidí z ostatních měst s tím, že
by chtěli převzít náš koncept a zpřístupnit budovy všem. Mám
radost, že jedním z posledních přírůstků do naší celosvětové
Open House rodiny, je Praha. Těší mne, že mohu být osobně
u toho a budu s nadšením objevovat zdejší úžasnou architekturu.“
Victoria Thornton, zakladatelka festivalu Open House
v Londýně
„Začali jsme prakticky z ničeho a neuvěřitelnou prací se počet
otevřených budov neustále zvyšoval. Dnes je Open House
v Londýně jednou z nejdůležitějších kulturních událostí,
v rámci které je možné navštívit budovy běžným občanům
nepřístupné. Praha je sama o sobě nesmírně bohatá na nové
i staré architektonické objekty a jistě plně využije příležitosti,
které Open House nabízí.“
Eva Jiřičná, architektka českého původu,
žijící a pracující v Londýně, dlouholetá členka správní rady
Open House v Londýně; drží záštitu nad Open House Praha
„Festival Open House má v Londýně dlouhou tradici a je tam
velmi populární, letos v září se bude konat již 23. ročník. Držím
palce letošnímu prvnímu festivalu pražského Open House, aby
se v Česku stal stejně úspěšnou aktivitou.“
Jan Thompson, britská velvyslankyně
„Mít možnost vstoupit do nejrůznějších budov, které jsou
součástí každodenního života ve městě, je velmi lákavé,
i Praha 3 má co nabídnout. Přeji organizátorům otevřené dveře
i ve fázi příprav, abychom se měli na co těšit.“
Vladislava Hujová, starostka městské části Praha 3
„Je mi potěšením zaštítit tento nový projekt, který
do pražské kultury přináší novou dimenzi. V Praze máme
mnoho zajímavých objektů, které, bohužel, většinou nejsou
veřejnosti přístupné, a tento nedostatek se festival Open
House snaží napravit. Přeji prvnímu ročníku festivalu úspěch!“
Jan Wolf, radní hl. m. Prahy
„Otevírání zavřených dveří buduje vztah obyvatel k jejich
městu. Jsem za to velmi vděčný.“
Jan Čižinský, starosta městské části Praha 7
„Srdečně vás všechny zvu na festival Open House Praha
a do krásných a zajímavých budov, které vám tato skvělá
akce na jeden víkend otevírá. S radostí jsem festivalu udělil
svoji záštitu, a podpořil ho tak na jeho cestě do prestižní
celosvětové sítě městských festivalů Open House Worldwide,
sdružující významné metropole, jako jsou New York, Melbourne,
Londýn, Řím, Barcelona, Buenos Aires či Jeruzalém.“
Oldřich Lomecký, starosta městské části Praha 1
5
„Jsem velice ráda, že se první ročník této akce koná také
v Praze 8 a veřejnost bude mít možnost navštívit méně známé
a běžně nepřístupné památky. Věřím, že lidé si tuto akci oblíbí
a v budoucnu budou díky tomuto projektu zpřístupňovány
i další zajímavé architektonické objekty.“
Alena Borhyová, zástupkyně starosty městské části Praha 8
Jak si Open House užít
Prohlídkový okruh na míru
Na tomto festivalu jste svým vlastním průvodcem. Sami totiž
víte nejlíp, jaké budovy vás zajímají: historické stavby, elegantní
architektura počátku 20. století, výtvory z doby komunismu,
anebo současná architektura? Na výběr máte desítky objektů,
do kterých můžete zavítat. V některých budovách pak bude
součástí prohlídky i doprovodný program.
Kdy je otevřeno?
Majitelky a majitelé budov se do festivalu zapojili dobrovolně.
Proto si sami rozhodli, zda svůj dům zpřístupní na celý víkend,
anebo jen v sobotu, či v neděli. Většina domů se otevírá vždy
v 10.00 hodin dopoledne a uzavírá v 18.00 hodin. Upřesňující
informace o otevírací době naleznete u popisu jednotlivých
objektů.
Jak se neztratit
Seznam otevřených budov včetně mapy Prahy je
k dispozici v katalogu i na www.openhousepraha.cz.
Festivalové infocentrum je otevřeno od úterý 12. května
do neděle 17. května od 10.00 do 19.00 hodin v hotelu
fusion (Panská 1308/9, Praha 1), kde dostanete katalogy,
materiály partnerů a cenné rady. S dotazy se obracejte
i na dobrovolníky v jednotlivých domech, kde jsou katalogy
rovněž k dispozici. V případě nejvyšší nouze, pokud jste zcela
ztraceni a nikdo vám nepomůže, zavolejte (+420 722 068 673),
rádi vám poradíme.
Jak se neuchodit k smrti
Pokud jste si zvolili ambiciózní okruh a chcete v jednom dni
stihnout opravdu hodně otevřených objektů, můžete využít
speciální nabídky na dopravu. Prostřednictvím aplikace
Liftago, která nabízí kredit 400 Kč, se můžete výhodně svézt
taxi službou. Více informací naleznete na poslední stránce
u seznamu budov.
Sami, nebo s průvodcem?
Část budov je zpřístupněna volně, procházet je můžete sami,
svým tempem. Ve většině budov jsou prohlídky organizovány
do skupin různé velikosti, které budou odbavovány buď
průběžně, nebo v konkrétní, předem danou hodinu. Několik
vybraných objektů vyžaduje přísnější řád, například kvůli
technickému provozu nebo omezené kapacitě, a proto je třeba
se k jejich návštěvě předem zaregistrovat na našich webových
stránkách. Registrace na webových stránkách byly spuštěny
12. května. Pokud je již nyní kapacita vyčerpána, nezoufejte –
pokusíme se vám budovu otevřít v příštím ročníku!
Dlouhé fronty?
Jsou budovy, do kterých se dostanete ihned bez čekání,
u jiných však počítejte s čekací dobou. Využijte toho,
že ve frontě nejste sami, a podělte se s ostatními o zajímavé
tipy a doporučení, kam se vypravit, který otevřený dům vás
svou architekturou obzvlášť oslovil!
Můžete vstoupit
V každé budově budete přivítáni našimi dobrovolníky
a spolupracovníky, kteří vás provedou vyhrazenými částmi
objektu a zodpoví vaše dotazy. Řiďte se jejich pokyny
a držte se pouze ve vymezených prostorech. Prosíme vás,
abyste se v nich chovali jako na návštěvě, neohrožovali
bezpečnost svoji ani ostatních a byli ohleduplní. V opačném
případě si pořadatelé vyhrazují právo vás z budovy vykázat.
Komu je festival určen
Všem, kdo mají rádi zajímavou architekturu a chtějí se podívat
do budov, kolem nichž běžně chodí. Pokud toužíte poznat své
město z jiného úhlu pohledu, jste vítáni. Ne všechny objekty
mají bezbariérový přístup, detailní informace naleznete
v katalogu a na našich internetových stránkách.
Kolik stojí vstupenky?
Nic! Celý festival je pro vás zcela zdarma. Pokud si odnášíte
příjemné zážitky, budeme rádi, když nám pošlete finanční
příspěvek na příští ročník. Možná se nám spolu s vámi podaří
otevřít domů ještě více!
VYSVĚTLIVKY POUŽITÝCH IKON
DOPROVODNÝ PROGRAM
BEZBARIÉROVÝ PŘÍSTUP
ZÁKAZ FOCENÍ
OBČERSTVENÍ
WC
INFOCENTRUM
6
VYZKOUŠEJTE
JÍZDU NA
Ginger & Fred
JE TO
NEJRYCHLEJŠÍ
DOPRAVA
PO MĚSTĚ
Stylová restaurace v Tančícím domě
nabízí nejen působivý výhled na Prahu či
nápaditý interiér, který baví i provokuje, ale
především sezonní menu sestavené zkušeným
šéfkuchařem Rudolfem Doležalem.
ELEKTORKOLE
Zápůjčky zdarma | Flotily elektrokol | Nejlepší ceny
Showroom elektrokol - Bubenská 1, Praha 7 (Metro Vltavská)
Tel.: 220 99 1111 Mail: [email protected] www.ekolo.cz
LÍBIL SE VÁM FESTIVAL?
A UŽ SE TĚŠÍTE NA PŘÍŠTÍ ROČNÍK?
Pomůžete nám finančním příspěvkem.
Open House Praha 2016 se bude snažit otevřít
všechny letošní budovy a přidat k nim řadu dalších.
Festival je financován z veřejných grantů
a partnerských příspěvků. Zajištění rozpočtu tedy
není žádná legrace.
Budeme moc rádi, pokud svou spokojenost
s letošním festivalem vyjádříte zasláním libovolné
finanční částky na náš účet
2600626911/2010*
* Dar budeme moci přijmout, pouze pokud uvedete
Vaše celé jméno a adresu.
Restaurace Ginger & Fred je ideálním
místem také pro pracovní i soukromý oběd,
polední nabídka se obměňuje každý všední
den a počítá i s vegetariány.
Jiráskovo náměstí 6
120 00 Praha 2
+420 221 984 160
otevřeno každý den
od 12.00 do 22.30
www.ginger-fred-restaurant.cz
ADRESA:
Argentinská 420/4,
Praha 7
ADRESA:
Karolinská 650/1, Praha 8
ROK:
2003
ROK:
2015
ARCHITEKTI:
Lee A. Polisano, Karen
Cook a Jens Hardvendel
(Kohn Pedersen Fox
Associates), ADNS
a skupina RFR Paris
ARCHITEKTI:
David R. Chisholm
a Vít A. Máslo
(CMC architects)
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so 13–17 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky
ArtGen
Danube House
Nový kancelářský komplex ArtGen je netradičně pojatou
administrativní budovou, která se nachází v pražských
Holešovicích, v atraktivní lokalitě nedaleko stanice metra Vltavská
a Holešovické tržnice. Výjimečné provedení administrativního centra
má na svědomí tým pod vedením Davida R. Chisholma a Víta A. Másla
z ateliéru CMC architects, jehož záměrem bylo vytvořit prostor
pulzující životem.
Danube House na Rohanském ostrově v Karlíně je součástí projektu
River City Prague, komplexu administrativních budov a plánovaného
hotelu, z nichž je většina pojmenována po světových veletocích
(v případě Danube House podle Dunaje). Jedná se o budovu
typickou svým neobvyklým trojúhelníkovým půdorysem, jejíž úhel
je tak ostrý, že se z jednoho pohledu dokonce zdá, jako by stavba
byla dvourozměrná. Dům svým tvarem připomíná loď, což odkazuje
ke skutečnosti, že se v těchto místech kdysi nacházel hlavní pražský
přístav.
recepce, showroom s uměleckými předměty v 7. patře
Kanceláře ArtGen se skládají ze dvou budov – šestipatrového Genu
a devítipatrového Artu, který výrazně převyšuje horizont Holešovic,
a nabízí tak nezvyklé výhledy na celou Prahu. Budovy Art a Gen jsou
propojeny náměstím se zelení. Součástí komplexu je i unikátní projekt
vnitřní a venkovní galerie propojující kanceláře s uměním. Autorem
konceptu ArtGen Office Gallery je studio Plechárna Design Factory
pod vedením designéra Pavla Šťastného.
„Projekt ArtGen jsme pojali jako městský prostor, který neustále
žije. Chtěli jsme, aby stavba byla jedinečná a zároveň se v ní člověk
cítil dobře. Také proto v okolí kanceláří najdete spoustu míst, kde
si o pracovní přestávce můžete jen tak sednout a číst si knížku
nebo si povídat s kolegy. Jedinečnost pak dotváří umělecké prvky –
například v podobě nejrůznějších soch, které jsou rozesety po celém
areálu.“ David R. Chisholm, CMC architects, a. s. © lc
9
foyer, centrální prosklené schodiště
Ve své době ojedinělý projekt nízkoenergetické stavby využívá
technologicky unikátní systém klimatizace, tzv. záplavového větrání.
S dalšími budovami Nile House, Amazon Court a River Diamond je dům
propojen obslužným tunelem.
Centrem Danube House je veřejně přístupné prosklené atrium
s restauracemi, kavárnami a obchody. Většina prostor budovy
je věnována kancelářím.
Dům získal několik architektonických ocenění, např. titul
Budova budoucnosti v kategorii kancelářské budovy z roku 2003 či
cenu Awards of Excellence udělenou v roce 2005. © mg
ADRESA:
nám. Winstona
Churchilla 1800/2,
Praha 3
ROK:
1932–1934
ARCHITEKTI:
Karel Honzík
a Josef Havlíček
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky
ADRESA:
Kožná 475/1, Praha 1
ROK:
15. století / 1726
ARCHITEKT:
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10-18 hod. /
prohlídky: so 10, 12, 14,
16 hod.; ne 10, 12 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
volně / skupiny dle
registrace
Dům odborových svazů
vstupní hala, výstava o historii budovy, střecha s výhledem
Dům odborových svazů byl postaven v místech, kde v minulosti stávala
Pražská obecní plynárna. Právě zde, na náměstí Winstona Churchilla,
se konaly jedny z prvních letů horkovzdušným balonem. Původní
plynárna však byla v důsledku modernizace zbourána a na jejím místě
vyrostl první pražský mrakodrap – palác Všeobecného penzijního
ústavu. Přestože městské regulační požadavky v té době vyžadovaly
blokový půdorys, vznikla stavba s křížovým půdorysem, která si
díky obložení keramickými deskami vysloužila lidovou přezdívku
„kachlíkárna“. Kromě faktu, že severní a západní křídlo měly mít
každé osm pater, východní a jižní dokonce třináct, byla stavba ve své
době unikátní i pro výši svých nákladů, které se vyšplhaly na více než
60 milionů tehdejších korun. V budově vybavené velice moderním
a důmyslným ventilačním systémem a ocelovými okny se nacházelo
700 kanceláří, přilehlé křídlo pak sloužilo obytným účelům.
V roce 1951 byl celý tehdejší penzijní systém stranickým rozhodnutím
přidělen československým odborům, od té doby budova sloužila
nejprve Ústřední radě odborů, později Revolučnímu odborovému
hnutí, dnes Českomoravské konfederaci odborových svazů. © bu
pouze dvůr
Dům U Dvou zlatých medvědů
dvůr / ochozy, místnost v patře s malovaným renesančním
stropem
Dům U Dvou zlatých medvědů prošel za svou bohatou historii řadou
různých přestaveb a doplnění. Nejstarší části, kterými jsou sklepení
a úseky obvodového zdiva, pochází z doby gotické, dnešní dispozici
pak objekt získal během 15. a první čtvrtiny 16. století. Pravděpodobně
v šedesátých letech 16. století vznikly krásné renesanční nádvorní
arkády a pozoruhodný aedikulový vstupní portál s ionskými hlavicemi,
florálními reliéfy a figurami dvou heraldických medvědů a dvou
mužských postav. V následujícím desetiletí byly přidány další arkády
a objekt doznal rozšíření. Přestavby následně pokračovaly v době raně
barokní, která přinesla proměnu východní části budovy – například
nové zaklenutí jejích vnitřních prostor a dodnes zachovalá ostění oken.
Po roce 1726 bylo přistavěno třetí patro s barokně dynamickou linií
vikýřů, jež však od té doby rovněž doznala změn – prostřednictvím
klasicistní vestavby spojovacích zdí. V sedmdesátých letech 20. století
došlo k rozsáhlé novodobé rekonstrukci objektu, která změnila
dosavadní obytný dům na kanceláře Muzea hlavního města Prahy.
V rámci prohlídek je připraven interaktivní program pro děti, který je
zábavnou a hravou formou seznámí s budovou a její historií. © kb
10
ADRESA:
Ostrov Štvanice 1340,
Praha 7 (sraz před
bránou)
ROK:
1914
ARCHITEKT:
Alois Dlabač
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10, 12, 14, 16 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle registrace
ADRESA:
Technická 2, Praha 6
ROK:
1959–1964
ARCHITEKTI:
František Čermák
a Gustav Paul
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky
Elektrárna Štvanice
provoz elektrárny
Na západní špici jednoho z nejstarších pražských ostrovů –
Štvanice – stojí výrazná industriální budova secesního vzhledu.
Jedná se o budovu s kopulovitou věží postavenou v letech 1903–1914
pro provoz nízkotlaké jezové průtočné vodní elektrárny. Architekt
Alois Dlabač se při jejím návrhu inspiroval motivy francouzské zámecké
architektury. Dominantu této technické památky tvoří čtyřhranná
22 metrů vysoká věž završená kruhovou kopulí. Při konstrukci
elektrárny bylo k její funkci využito čtyřmetrové převýšení hladiny
Helmovského jezu. Původně se v elektrárně využívaly tři Francisovy
turbíny vyrobené firmou Kolben a Daněk. Jedna z turbín je dodnes
vystavena v exteriéru areálu.
V roce 1973 byla tato poslední vodní elektrárna na Vltavě pro celkové
opotřebení odstavena a její vtoky byly zabetonovány. V letech
1984–1987 prošla stavba rekonstrukcí a v roce 1988 po ukončení
ročního zkušebního provozu byla znovu uvedena do ostrého
provozu. © bu
11
pouze laboratoř
Fakulta elektrotechnická ČVUT
laboratoř vysokých napětí, dílna elektroformule,
Institut intermédií (FEL ČVUT, FA ČVUT, AMU)
Dejvické parcely, kde se nachází současný areál ČVUT, byly zakoupeny
v roce 1923. V soutěži na architektonický koncept areálu zvítězil
Antonín Engel, avšak realizovány byly pouze dvě budovy (po levé straně
Technické ulice). Výstavbu přerušily krize a druhá světová válka. Během
roku 1957 byla vypsána soutěž na budovy rektorátu a fakult strojní,
elektrotechnické a stavební, ve které uspěli František Čermák (bývalý
student Engela) a Gustav Paul. Stavět se začalo v roce 1959.
O koncept laboratoře vysokých napětí se zasloužili Alois Hon
a Antonín Veverka. Vlastní hala byla s ohledem na možnost měření
částečných výbojů postavena jako stíněná a je vybavena zkušebními
zdroji pro výrobu napětí do hladiny 200 kV stejnosměrného,
500 kV střídavého a 1500 kV impulzního. Součástí prohlídky
je i nahlédnutí do dílny jediného českého studentského eForce
Prague Formula týmu, který dokončuje přípravy elektroformule
na mezinárodní soutěž Formula Student. Dále je možné se podívat
na pracoviště Institutu intermédií – vzdělávací a výzkumné platformy
pro spolupráci v oblasti umění a technologie. © mk
ADRESA:
Karlovo náměstí 13,
Praha 2
ADRESA:
Na Florenci 2116/15,
Praha 1 (recepce A)
ROK:
1872–1875
ROK:
2012–2014
ARCHITEKT:
Ignác Ullmann
ARCHITEKTI:
Cigler Marani Architects
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
(každou celou hodinu,
posl. skupina v 17 hod.)
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle registrace
Fakulta strojní ČVUT
Florentinum
České vysoké učení technické v Praze sídlí od akademického roku
1874/1875 v areálu bývalého kláštera křižovníků založeného v osadě
na Zderaze roku 1190. Nezávisle na komplexu vybudovaném křižovníky
byly postaveny ještě budovy barokního kostela a dům pro přestárlé
kněze. Právě na tomto místě, na rohu Resslovy ulice a Karlova
náměstí, vznikl mezi lety 1872–1875 nový novorenesanční objekt.
Autorem návrhu dvoupatrové budovy je architekt Ignác Ullmann.
Strojní fakulta ČVUT, která zde sídlí, je nejstarší strojní fakultou v ČR
vůbec. V nikách vchodu zdobí budovu kamenné sochy Arnošta Poppa
představující alegorie Vědy a Práce a v roce 1889 došlo k osazení soch
Géniů nad okny druhého patra od Josefa Václava Myslbeka. Mezi lety
1922–1923 došlo ještě k zvýšení budovy o podkrovní část.
Administrativní palác Florentinum byl postaven v letech 2012–2014
podle návrhu ateliéru Cigler Marani Architects. Záměrem bylo
realizovat výraznou moderní budovu a dva zcela nové městské
prostory (vnitroblokové náměstí a zahradu) v místech, která byla
dlouho zanedbávána a veřejnosti nepřístupna. V bloku mezi ulicemi
Na Poříčí a Na Florenci se do roku 2011 nacházely budovy bývalé
České typografie a Rudého práva z konce osmdesátých let 20. století.
posluchárna, vyhlídka ze střechy budovy, halová laboratoř
Ústavu letadlové techniky
Součástí komentované prohlídky budovou a areálem ČVUT
je nahlédnutí do nově zrekonstruované posluchárny (podle původního
stavu), na střechu s krásným výhledem na Prahu a například také
na pozůstatek barokní toalety a ojedinělého systému střešních
krovů. Připraven je i doprovodný program s výstavou fotografií, která
mapuje historii budovy a okolí. Zájemci o techniku mohou rovněž
navštívit laboratoř Ústavu letadlové techniky, kde se testují a vyvíjejí
části letadel. © mg
sídlo společnosti PENTA – vstupní prostory, zasedací prostory,
vyhlídková terasa
Novou budovu tvoří sedmi- a osmipodlažní hmoty, které jsou
ve východní a západní části propojeny organicky tvarovanými „věžemi“
s žebry. Ta v parteru přecházejí do navržené zeleně a sadových
úprav v Desfourské zahradě obnovené v původním rozsahu. Zahrada,
která je přímo propojena s vnitroblokovým náměstím, slouží nejen
nájemcům a návštěvníkům objektu, ale také jako veřejná odpočinková
zóna. Do náměstí je zaústěn hlavní vstup z ulice Na Florenci a rovněž
velkorysé „jezdecké“ schodiště umožňující vstup do nové obchodní
pasáže propojující ulice Na Poříčí a Na Florenci. Vzniká tak poloveřejný
městský prostor s živým obchodním parterem, kavárnou a restaurací.
Ve druhém až devátém nadzemním podlaží se nacházejí kancelářské
prostory, tři podzemní podlaží slouží k parkování a jako technické
zázemí budovy. Rovněž se odtud zásobují obchody. © pk
12
ADRESA:
Panská 9, Praha 1
ADRESA:
Vyšehradská 57, Praha 2
(sraz před budovou C)
ROK:
1921–1923 / 2012
ROK:
1967 (projekt),
1973 (realizace)
ARCHITEKTI:
Josef Gočár /
Roman Vrtiška,
Vladimír Žák
a Tereza Tesařová
ARCHITEKT:
Karel Prager
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so 10, 12, 14 a 16 hod.
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle registrace
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky
fusion hotel
foyer, Gočárova kopule, pokoje dle obsazenosti hotelu
V samém srdci Prahy na rohu ulic Jindřišské a Panské se nachází velmi
zajímavý moderní fusion hotel. V budově původní banky architekta
Josefa Gočára vznikl hotel, jehož pokoje i prostory kombinují různé
styly. Za konceptem stojí developerská společnost Lordship a. s.,
která pověřila nejlepší mladé české designéry Romana Vrtišku,
Vladimíra Žáka a Terezu Tesařovou, aby vytvořili pokoje s různorodým
designem.
Již při vstupu na návštěvníka příjemně působí tmavě šedé stěny
a neotřelá kombinace interiérového nábytku – designové solitéry stojí
vedle vintage kusů posbíraných po různých bazarech, divadelních
šatnách či kinech. Právě kontrast starého a nového je podstatou a duší
celého hotelu.
Pokoje jsou pak zařízeny tematicky v různých stylech a jejich zdi
doplňují originální ilustrace. Naleznete tu například pokoj lásky, pokoj
ve stylu rock’n’rollu nebo pokoj s největší postelí ve střední Evropě.
V celém hotelu se nachází zajímavé obrazy, plastiky a další umění
z dílen mladých umělců. Z historické části stavby dnes můžeme
obdivovat původní úchvatné skleněné zastropení nad 360° Lounge
barem a věrnou kopii vstupních dveří zhotovenou dle dobové
fotografie.
V hotelu se nachází festivalové infocentrum (12.–17. 5. / 10–19 hod.). © bu
13
Institut plánování a rozvoje
hl. m. Prahy
kanceláře, zahrada, výhled
Karel Prager se řadí mezi nejznámější české architekty 20. století. Mezi
jeho díla patří například budova bývalého Federálního shromáždění
(dnes nová budova Národního muzea), Nová scéna ND nebo Ústav
makromolekulární chemie. Neméně známé jsou však „Pragerovy
kostky“ z přelomu šedesátých a sedmdesátých let.
Areál, kde dnes sídlí Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy
(IPR Praha), se rozkládá v klidové zelené ploše vedle bývalého kláštera
na Slovanech, zvaného Emauzy. Stejně jako u jiných Pragerových budov
zde byla použita ojedinělá konstrukce: šest metrů vysoké kovové
nosníky vzbuzují pocit, že jednotlivé pavilony levitují nad klášterní
zahradou. Původní záměr počítal s pěti budovami, realizovány byly
nakonec pouze tři.
Soubor prosklených pavilonů sloužil původně jako sídlo Výstavby
hl. m. Prahy a Pragerova ateliéru Gama. Dnes se zde nachází hlavní
koncepční pracoviště Prahy v oblasti urbanismu, architektury a rozvoje
hlavního města. Kromě právě vznikajícího Metropolitního plánu Prahy
se zde tvoří řada strategických dokumentů pro rozvoj Prahy.
V rámci prohlídky bude možné se dozvědět více o historii této budovy,
ale i o plánování Prahy v minulosti a současnosti. © šb
ADRESA:
Sokolovská 136/24,
Praha 8
ADRESA:
Gogolova 212/1, Praha 1
ROK:
1911–1914
ROK:
1731–1737
ARCHITEKT:
Friedrich (Bedřich)
Ohmann
ARCHITEKT:
Kilián Ignác
Dientzenhofer
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so 10–18 hod.
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
volně
pouze dvůr a přízemí
Invalidovna
centrální dvůr, chodby, přízemí a 2. patro
Základní koncepci komplexu inspirovaného pařížskou Invalidovnou
měl údajně navrhnout vídeňský architekt Johann Bernhard Fischer
z Erlachu. Pražská Invalidovna počítala s umístěním 4000 invalidů,
ale i s ubytováním jejich rodin a zaměstnanců ústavu. Měly zde být
prostory společenské (škola, kostel, úřadovny, krámy, nemocnice,
hřbitov) i hospodářské (mlýn, pekárna, pivovar, jatka aj.). Uvnitř i vně
areálu bylo v plánu založit okrasné i užitkové zahrady a promenádní
aleje.
Vypracováním projektů tohoto monumentálního záměru byl roku 1730
pověřen K. I. Dientzenhofer. Obrovský areál čtvercového tvaru měl být
řadou vnitřních křídel pravidelně rozdělen na devět vnitřních nádvoří,
přičemž ve středním poli měl vzniknout kostel sv. Kříže. Během stavby
se nicméně ukázalo, že se pro tak velkolepý záměr nenajde dostatek
financí. Nakonec tak byla z původního konceptu dokončena jen malá
část (jedna devítina). Invalidovna nicméně opravdu sloužila svému
účelu, prvních 200 invalidů bylo do objektu nastěhováno už roku 1735.
Od roku 1920 byla budova Invalidovny postupně opravována a koncem
30. let minulého století začala sloužit archivním účelům. Do roku
2014 byla využívána jako sídlo Vojenského ústředního archivu. Ten
se počátkem roku 2015 přestěhoval do nové budovy v Praze-Ruzyni.
Pro současného vlastníka (Ministerstvo obrany ČR) je objekt Invalidovny
nepotřebný. V průběhu letošního roku by měl být převeden na Úřad
pro zastupování státu ve věcech majetkových, který rozhodne o jeho
dalším využití. © kb
Kramářova vila
hlavní brána, hlavní vchod – schodiště, jídelna, zlatý salonek,
pracovna premiéra, kulečníkový sál, zahrada
Vilu, jako reprezentativní sídlo, si nechal mezi lety 1911–1914 postavit
významný politik a pozdější první předseda vlády samostatného
Československa Karel Kramář. Jako stavební místo si Kramář
vybral exkluzivní pozemek na devatenácté baště pražského
opevnění v blízkosti Hradčan. Aby se neprovinil proti duchu místa
(a vyhověl představám své manželky Naděždy), plánoval vilu uchopit
v historizujícím duchu. S tímto přáním také oslovil architekta
Friedricha Ohmanna, jenž následně vypracoval několik variant
řešení objektu, z nichž nakonec vzešla výsledná podoba stavby –
jednopatrový dům s mansardovou střechou a neobarokními prvky.
Výraznými součástmi exteriéru jsou plastické dekorace z dílny
Celdy Kloučka (figury českého lva a ruského medvěda či reliéf
trojstěžníku na jižní fasádě objektu). Vysoký společenský status
majitelů odrážely rovněž bohatě vybavené interiéry. Stylově se zde
prosazoval dekorativismus vycházející z různých inspiračních zdrojů
(jídelna s kvazibyzantskými hlavicemi sloupů nebo kulečníkový pokoj
ve „staroruském stylu“ s majolikovým krbem).
Celkem měla vila údajně přes 56 pokojů a ve své době vynikala také
technickými novinkami jako ústřední topení, elektrické osvětlení
a odsávač prachu. Od rekonstrukce v devadesátých letech dům slouží
jako rezidence předsedy vlády ČR. © kb
Základní varianty značky Úřadu vlády České republiky:
Úřad vlády České republiky
MINISTERSTVO OBRANY
ČESKÉ REPUBLIKY
Úřad vlády České republiky
14
ADRESA:
V Mezihoří 2228/2a,
Praha 8
ADRESA:
Pobřežní 665/21, Praha 8
ROK:
2009–2011
ROK:
1932
ARCHITEKT:
Tomáš Keclík
ARCHITEKTI:
Richard Doležal
a Petr Malinský (DaM)
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–17 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
volně / skupiny dle
kapacity prohlídky
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
volně / skupiny dle
kapacity prohlídky
pouze zahrada
Libeňský plynojem
zahrada / prostory aerodynamického tunelu
Symbol bývalé průmyslové Libně, pro mnohé stříbrná „koule“, se tyčí
sebevědomě na kopci nad Palmovkou na osmi zdvojených ocelových
nohách zakotvených do betonového základu. Unikátní technické dílo
odrážející vyspělost tehdejšího hutnictví a těžkého průmyslu v našich
zemích bylo postaveno v roce 1932 pod vedením Ing. Tomáše Keclíka,
pouhých pět let po dokončení prvního tlakového plynojemu v Americe.
Ocelovou konstrukci vyrobilo Vítkovické horní a hutní těžařstvo
a strojní zařízení dodala Českomoravská Kolben-Daněk, a. s.
Tlakový plynojem o průměru 20 m, objemu 4188 m3, snýtovaný
v několika řadách z plechů o tloušťce 14 mm, mohl uskladnit
až 12 564 m3 svítiplynu při provozním přetlaku 0‚3 MPa. Aby
se plyn neohříval slunečním zářením, byl povrch opatřen dnes
charakteristickým hliníkovým nástřikem. Svému původnímu účelu
plynojem sloužil pouze do roku 1945, kdy byla vypuštěná koule
zasažena střelou z leteckého děla. V roce 1949 byl plynojem
předán do rukou tehdejšího Leteckého výzkumného ústavu (dnes
Výzkumný a zkušební letecký ústav, a. s.), který využil plynojem
velice kreativním způsobem – jako podtlakovou nádobu pro stavbu
aerodynamického tunelu. Toto experimentální pracoviště umožňuje
simulovat fyzikální podmínky při vysokých rychlostech proudění, a to
až do rychlosti 3‚5 machu. © lk
15
Main Point Karlín
vstupní lobby, kavárna, galerie ve 2. patře / pracovna
generálního ředitele, board room, terasa
Kancelářská budova oblého až organického tvaru se nachází
na trojúhelníkové parcele mezi tradiční blokovou zástavbou starého
Karlína a ostře řezanými novodobými objekty při Rohanském nábřeží.
Kromě půdorysu stavby na první pohled zaujme rovněž výrazně
plasticky tvarovaná fasáda tvořená vnitřním skleněným pláštěm
a předsazenými vertikálními lamelami. Barevné pojetí lamel
kombinující pět odstínů – černou, antracitovou, stříbrnou, bílou
a oranžovou – je dle slov Petra Malinského, jednoho z autorů projektu,
odvozeno z barev okolních karlínských činžáků.
Budova je užívána především k administrativním účelům, čemuž
vyhovuje i její organické půdorysné uspořádání kolem několika
komunikačních a servisních jader umožňující variabilní kancelářské
využití. Kvůli dostatečnému přístupu denního světla je uprostřed
objektu umístěno (opět organicky tvarované) atrium přes celou výšku
budovy. Stavba byla navržena rovněž s velkým důrazem na ekologii
a jako vůbec první administrativní objekt v ČR obdržela mezinárodně
platný certifikát LEED Platinum, který je udělován stavbám za jejich
celkový dopad na životní prostředí. V roce 2012 získala prvenství mezi
více než stovkou projektů ze 47 zemí a stala se nejlepší kancelářskou
budovou světa v prestižní soutěži MIPIM Awards v Cannes. © kb
ADRESA:
Havlíčkova 1014/2,
Praha 1
ADRESA:
Na Františku 1039/32,
Praha 1
ROK:
1843–1845
ROK:
1934
ARCHITEKTI:
Antonín Jüngling
a Jan Nevole
ARCHITEKT:
Josef Fanta
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–17.30 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky
Masarykovo nádraží
vládní (císařský) salonek
Nejstarší nádraží na území historické Prahy znamenalo také první
výrazný průnik do městského opevnění. Projekt nádražních budov byl
vypracován v klasicistně-novorenesančním duchu, přičemž stavební
práce provedla v rekordním čase firma bratří Kleinů a Fleischmannů
ve spolupráci s Vojtěchem Lannou. Po technické stránce je pak nádraží
dílem inženýrů Pernera a Schöna. Během let doznal komplex několika
rozšíření a přestaveb, které poněkud pozměnily jeho prvotní podobu
i charakter. Úplné zrušení hradeb pak dovolilo původně rozdělený
komplex propojený pouze kolejemi vedoucími šesti branami úžeji
semknout.
V rámci odjezdové budovy, dvoupatrového objektu s dvěma věžičkami
s hodinami, se zachoval císařský salonek s novorenesančním trámovým
stropem a honosným krbem. Salonek byl na dnešním Masarykově
nádraží postaven v sedmdesátých letech 19. století pro Františka
Josefa I. Později byl přetvořen a přizpůsoben potřebám prezidenta
Tomáše Garrigua Masaryka, který z prvního nástupiště vyjížděl na cesty
svým salonním vozem. U jedné ze stěn salonku je umístěna socha TGM
od Jana Štursy, naproti němu stojí ve vyřezávaném rámu nad krbem
busta Ing. Jana Pernera. © kb
Ministerstvo průmyslu
a obchodu
vstupní hala, vnitřní ochoz v dominantní prosklené kopuli
s výhledem na Prahu
Budova ministerstva, dokončená v roce 1934, se nachází v těsném
sousedství Anežského kláštera a paláce Merkur. Stavba palácového
typu se stala neodmyslitelnou součástí pražského panorámatu
zejména díky jedinečné kopuli a respektování urbanistického konceptu
zástavby novoměstského nábřeží, který předurčily stavby budov VŠUP
a Rudolfinum. Projekt vzešlý z veřejné soutěže je dílem architekta
Josefa Fanty, představitele české secesní architektury (mj. autora
historické budovy hlavního nádraží v Praze). Více než 100 metrů dlouhé
kamenné průčelí z české žuly a pískovce je klasicistně členěno bočními
věžemi a středovým rizalitem, který graduje balustrovou atikou
s nadživotními figurálními plastikami – symboly Průmyslu, Obchodu,
Řemesla a Plavby. Bohatou sochařskou výzdobu najdeme i na ostatních
fasádách.
Fantův rukopis je plně cítit v interiéru budovy. Vzdušná oválná
schodišťová dvorana stoupá až do prosklené kopule. Stěny a prvky
schodiště jsou obloženy mramorem. Architektonicky významné
prostory jsou především reprezentativní místnosti – ministerské
schodiště ze žuly a mramoru s okenní barevnou vitráží, pracovna
obložená dubovým dřevem a jednací sály s krby, mramorovým
obložením a štukovou stropní výzdobou. © ot
16
ADRESA:
Těšnov 65/17, Praha 1
ROK:
1932
ARCHITEKT:
František Roith
ADRESA:
Jana Želivského 2
(severní křídlo, podej B),
Praha 3
ROK:
1928–1935
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so 10–18 hod.
ARCHITEKTI:
Miroslav Chlumecký,
Karel Caivas, Vladimír Weiss
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky; při vstupu
kontrola totožnosti
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 12–18 hod.
(každou celou hodinu)
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
volně / skupiny dle
registrace
Ministerstvo zemědělství ČR
Nákladové nádraží Žižkov
Objekt ministerstva je poslední historickou stavbou novoměstského
nábřeží na pravém břehu Vltavy. Stavba, jejíž projekt byl vybrán
ve veřejné architektonické soutěži, byla dokončena v roce 1932.
Autorem návrhu je František Roith, žák Otto Wagnera a představitel
tzv. oficiální pražské architektury. Jeho stavby se vyznačují kamenným
obkladem s výrazným členěním pilastry umocňujícím plnost
a monumentalitu fasád. V návrhu interiéru se pak projevují první
náznaky stylu art deco u nás. Svůj nezaměnitelný rukopis otiskl Roith
například do budov Městské knihovny na Mariánském náměstí nebo
Živnostenské banky (dnešního sídla ČNB).
Nákladové nádraží Žižkov je významnou pražskou funkcionalistickou
stavbou a architektonickým řešením provozů představuje zřejmě
světový unikát. Stavba nádraží byla zahájena v roce 1928 a 27. října
1935 bylo nádraží představeno veřejnosti. Pravidelný provoz byl
zahájen 1. března 1936. Hlavní architektonickou strukturou je průčelní
administrativní budova a dvě na ni kolmá křídla (podej a výdej)
obklopující kolejiště s výraznými výtahovými věžemi a střední krytou
rampou.
jednací sály, kabinet a pracovna ministra, kolegium, předsálí
bývalého bytu ministra, knihovna
Stavba se na rozdíl od sousední budovy ministerstva dopravy nenatáčí
směrem k řece, ale na východ, k Těšnovu. V dobovém kontextu
(před stavbou pražské magistrály) byl hlavní vchod směřován na dnes
již neexistující Denisovo nádraží (nádraží Praha-Těšnov). Strohost
devítiosé fasády je narušena sochařskou výzdobou nad vstupním
portálem – alegorickými plastikami zemědělských prací.
Na hlavní vstup do budovy navazuje ústřední hala s pilíři obloženými
leštěným kamenem, která je osvětlena okny z bílého skla s motivy
zemědělské práce. Kamenná dlažba, obklady stěn a pilířů i kamenné
sloupky zábradlí jsou v hnědých a šedých tónech, čímž podtrhují
celkově strohou monumentalitu samotné budovy. © ot
17
skladový prostor tzv. podej B / střešní terasa průčelní
administrativní budovy, suterén a sklepy
Provoz nádraží byl ukončen v roce 2002. V roce 2007 založily
České dráhy s firmou Sekyra Group společnost Žižkov Station
Development (ŽSD). Původní plány počítaly s masivní výstavbou
rezidenčního a administrativního komplexu pro 15 tisíc obyvatel,
a dokonce i se zbouráním objektu samotného nádraží.
Po několikaletých snahách odborníků a občanské společnosti
podepsala ministryně kultury Alena Hanáková v roce 2013 prohlášení
objektu kulturní památkou.
Od roku 2013 existuje v prostorách bývalého skladu, tzv. podeje B,
kulturní centrum Nákladové nádraží Žižkov, které se snaží prostor
nádraží zpřístupňovat veřejnosti. Jeho dramaturgie zahrnuje divadlo,
film, hudbu, výstavy, přednášky, workshopy. Nadto zde naleznete
kavárnu s vyhlídkovou terasou v kolejišti. © mv
ADRESA:
Anežská 811/12, Praha 1
ADRESA:
Staroměstské
náměstí 606/11, Praha 1
ROK:
30. léta 13. století
ROK:
1755–1765
ARCHITEKT:
-
ARCHITEKT:
Kilián Ignác
Dientzenhofer
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky
Národní galerie v Praze –
klášter sv. Anežky České
Národní galerie v Praze –
palác Kinských
Anežský klášter, bývalý klášter klarisek a minoritů a první konvent
klarisek v Záalpí, patří k nejvýznamnějším gotickým stavbám Prahy.
Založila jej ve třicátých letech 13. století přemyslovská princezna
sv. Anežka Česká spolu se svým bratrem králem Václavem I. Sama pak
do nově budovaného kláštera záhy vstoupila a žila zde v čele řeholní
komunity až do své smrti.
Palác Kinských na Staroměstském náměstí byl postaven v období let
1755–1765 na místě parcel tří domů s raně středověkými základy. Jeho
historické sklepení je tvořeno 16 vzájemně propojenými klenutými sály
o celkové rozloze 572 m2. Převážná většina sálů je dlážděna původní
valounkovou dlažbou, ve třech sálech pak nalezneme dlažbu cihlovou.
Pro prostor jsou charakteristické na sebe působivě navazující prvky
románské, gotické a renesanční architektury. Do sklepení vedou dva
vchody z nádvoří paláce a středního traktu.
kostel sv. Františka, ambit minoritů
Z kostela sv. Františka je dnes zachováno pouze torzo. Původně
měl kostel netradiční asymetrickou dvoulodní dispozici o třech
klenebních polích v každé lodi. K hlavní lodi přiléhala jen jižní loď,
zatímco na severní straně stála budova konventu. Toto uspořádání
bylo navrženo pravděpodobně z funkčních důvodů – klarisky tak mohly
vstupovat přímo z dormitáře na tribunu. Podle řeholních předpisů
se totiž sestry nemohly jakkoli stýkat s veřejností. Bylo proto potřeba
jim vyhradit zvláštní místo, kde mohly odděleně a nerušeně poslouchat
bohoslužbu. O dřevěné tribuně dnes svědčí zachovalý portál v severní
zdi a zároveň okno do presbytáře v místě vítězného oblouku.
Klášter byl roku 1782 zrušen a jeho budovy poté sloužily jako dílny,
sklady a byty pro chudinu. Od roku 1963 byl rekonstruován pro potřeby
Národní galerie v Praze. © bu
historické sklepení, knihovna
Knihovna knížat Kinských je jednou ze dvou posledních pražských
palácových knihoven zachovaných v původním interiéru a mobiliáři.
Základ ke knihovně byl položen jednorázovým nákupem více
než 18 000 svazků na počátku 19. století. Do roku 1945, kdy byla
knihovna původním majitelům konfiskována, se tento počet zvýšil
na více než 33 000. Významnou součástí této sbírky je například
kolekce knižní grafiky stejně jako početný soubor tisků z doby
Velké francouzské revoluce. Prostor je rozdělen galerií na dvě etáže;
ve spodní části se nachází 39 částečně prosklených uzamykatelných
skříní, na galerii jsou skříně otevřené. Působivou atmosféru interiéru
dotváří sochy múz a busty významných umělců. © mm
18
ADRESA:
Sokolovská/Prvního
pluku, Praha 8
ADRESA:
Vodičkova 707/37, Praha 1
ROK:
1870 / 2002
ROK:
1846–1849
ARCHITEKTI:
František Tesař /
Ladislav Lábus (Lábus AA)
ARCHITEKT:
Alois Negrelli von
Moldelbe
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
(každou celou hodinu,
poslední skupina v 17 hod.)
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
volně
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
volně / skupiny dle
registrace
Negrelliho viadukt
zazděný oblouk - bývalé Sběrné suroviny
Negrelliho viadukt je historicky prvním pražským železničním
mostem přes Vltavu a po Karlově mostě se jedná o druhou nejstarší
mostní stavbu v Praze. Negrelliho viadukt dodnes slouží jako součást
železniční tratě a zajišťuje spojení Masarykova nádraží s Bubny vedoucí
přes ostrov Štvanici. Neobvyklá délka viaduktu, která činí 1110 metrů,
ho řadí mezi největší železniční mosty severně od Alp. Stavba vznikla
v letech 1846–1849 podle projektu význačného rakouského inženýra
Aloise Negrelliho von Moldelbe. Postavena byla v jednotné koncepci
kvádrových kleneb, jichž bylo v celé stavbě kromě bočních podchodů
pro pěší použito 85. Ve světovém měřítku šlo o ojedinělou stavbu,
mnohde se v té době stavěly obdobné mosty ještě ze dřeva.
V současné době jsou v mostních obloucích Negrelliho viaduktu
umístěny sklady nebo garáže, nicméně v budoucnu se plánuje
rekonstrukce, jež by měla dát viaduktu i okolnímu veřejnému
prostranství novou funkci.
V prostoru zazděného oblouku je instalována výstava o proměnách
a budoucnosti Negrelliho viaduktu. © mm
19
kromě galerie
Palác Langhans
galerie včetně kavárny a dvorku před kavárnou / suterén,
archiv a kancelářské prostory s výkladem o restaurování
desek, byt v nové části domu (k nahlédnutí pouze v neděli)
Palác Langhans se nachází ve Vodičkově ulici. Jeho obchodní část
provozuje FotoCentrum Škoda a prostory galerie využívá lidskoprávní
organizace Člověk v tísni, která zde pořádá různorodé kulturní
a vzdělávací akce. Původní dům byl postaven v roce 1870 architektem
Františkem Tesařem. V roce 1880 zakoupil objekt významný český
portrétista Jan Langhans a vybudoval zde největší fotografický
závod v Čechách. Od této doby byl osud budovy neodlučitelně spjat
s fotografií. Architektonicky zaznamenal palác ještě jednu změnu, a to
v roce 1905, kdy Alois Dryák upravil jeho fasádu do secesní podoby.
V roce 1948 byl dům znárodněn a od této doby výrazně chátral.
Až teprve v roce 1991 restituce otevřela cestu k jeho renovaci, které
se v letech 1996–2002 zhostil architekt Ladislav Lábus. Tato realizace,
při které dům nabyl dnešní podoby, získala v roce 2003 ocenění
Grand prix Obce architektů a Stavba roku. V suterénu, přízemí
a mezipatře budovy se nacházejí prodejní prostory, ve spodních
patrech jsou umístěny kanceláře a ve vyšších podlažích byty. © bu
ADRESA:
Vodičkova 704/36,
Praha 1
ADRESA:
Národní 961/25, Praha 1
ROK:
1928 (rekonstrukce)
ROK:
1907–1921
ARCHITEKTI:
Bohumil Tesař /
Karel E. Ort
ARCHITEKTI:
Stanislav Bechyně,
Josef Čamský,
Vácslav Havel,
Osvald Polívka
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky
Palác Lucerna
Palác Metro
Palác Lucerna, první pasážová stavba v Praze, se řadí mezi zástupce
doby mezi secesí a nastupujícím modernismem. Doznívající secesní
sloh rezonuje v ozdobných motivech, které se snoubí s moderními
stavitelskými prvky v podobě železobetonu, luxferových stropů či
kombinace kovů a skleněných ploch. Skelet budovy vznikal v období let
1907–1921. Za projektem stál majitel domu a podnikatel ve stavebnictví
Ing. Vácslav Havel (dědeček bývalého prezidenta České republiky
Václava Havla) společně se zkušeným inženýrem Josefem Čamským.
Na návrhu se podílel také Ing. Stanislav Bechyně. Pravděpodobným
autorem fasády do Vodičkovy ulice č. 36/704 byl architekt
Osvald Polívka, který Vácslavu Havlovi navrhoval fasády jeho dalších
činžovních domů v Praze. Ty musel podnikatel vesměs prodat, aby
mohl stavbu Lucerny financovat.
Palác vznikl rekonstrukcí domu č. p. 961 na tehdejší třídě
Viktoria (dnes Národní třídě), který v roce 1919 zakoupili manželé
Václav a Otilie Kleinhamplovi. Koncepce domu byla jasně určena
od počátečních prací na projektu. Hlavním východiskem byla výhodná
poloha objektu na rozhraní Starého a Nového Města pražského.
Výsledkem přestavby, ukončené v roce 1928, byly čtyři dvorní trakty
o pěti podlažích na pozemku nepravidelného tvaru. Na východní straně
k základnímu lichoběžníku přiléhají dvě křídla obdélníkového tvaru.
Mramorový sál, Klub Koníček
Palác měl původně sloužit jako hokejový stadion, ale vzhledem
k nevyhovujícím dispozicím byl návrh přepracován na společenský
sál. Stejně jako v době svého vzniku i dnes se zde potkávají funkce
obchodní, společenské a kulturní. © mm
střecha s výhledem
Palác sloužil především společenskému vyžití. Vzniklo zde kino (až pro
tisíc návštěvníků), vinárna, kavárna, kulečníkové síně, taneční parket
s pódiem a své místo si zde našlo i rychlé občerstvení – automat.
Hlad mohli kolemjdoucí zahnat rovněž ve vyhlášeném lahůdkářském
obchodě. V pronajatých prostorách se nacházela řada dalších obchodů
a ve vyšších patrech byly kanceláře a byty.
V roce 1945 byl palác znárodněn a do roku 1989 se zde vystřídalo
hned několik uživatelů, což přispělo k chátrání celého objektu. Kino
například sloužilo jako zkušebna a skladiště Národního divadla.
V květnu 1991 byl objekt vrácen potomkům rodiny Kleinhamplovy, kteří
ho postupně opravují a obnovují. Od roku 2003 je prostor bývalého
kina využíván jako víceúčelový sál, v současnosti je kino v rekonstrukci,
bude z něj nové divadlo. © mm
20
ADRESA:
Jankovcova 1037/49,
Praha 7
ADRESA:
Tusarova 857/58, Praha 7
ROK:
2007–2009
ROK:
1909–1910 / 2007–2009
ARCHITEKTI:
Luděk del
Maschio, Petr Tíkal
a Tomáš Růžička
(studio Oblast)
ARCHITEKTI:
Bohumil Hypšman
/ Vít A. Máslo
a David R. Chisholm
(CMC architects)
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
volně
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky
Parní mlýny
budova E – recepce, prostory firmy Etnetera – 1. a 2. patro,
designové kanceláře (k nahlédnutí), zasedací místnosti,
centrální chodba; budovy C, L – recepce
Parní mlýny pocházejí z roku 1910 a byly prvním automatizovaným
zařízením na mletí mouky v Praze, s kapacitou zpracovat až 210 tun
pšenice denně. Objekt původního akciového parního mlýna byl
postaven v duchu architektonické moderny v letech 1909–1910 podle
návrhu českého architekta Bohumila Hypšmana, žáka Otto Wagnera.
Výrazným prvkem mlýna je věžovitá nástavba se stanovou
střechou, která původně plnila funkci požární nádrže, a dále
fasáda z neomítaného lícového zdiva artikulovaná geometrickými
ornamenty různě zbarvených cihel. V roce 1911 byl postaven v areálu
ještě osmipodlažní sklad na mouku spočívající na železobetonové
konstrukci.
Současná podoba, známá též jako projekt Classic 7, je výsledkem
citlivé konverze ateliéru CMC architects z let 2007–2009. Důležitou
součástí návrhu jsou kvalitní veřejné prostory, které nechávají
vyniknout původní objekty a zároveň přitahují život do jejich okolí.
Mlýn a skladiště architekti propojili lehkou prosklenou budovou,
moderním vzdušným mostem, kontrastním k cihlovým zdem původních
budov. V budově E je možné nahlédnout do kanceláří technologických
a digitálních firem Etnetera Group, které citlivě pracují s industriální
historií budovy a zároveň splňují moderní požadavky na flexibilní využití
prostoru využitím mobilních příček. © lk
21
pouze přízemí a dvůr
PORT#58
zvukové a postprodukční studio ve třech patrech
Objekt Port#58 se nachází v dolních Holešovicích, městské části, jejíž
území prochází v současné době pozvolnou proměnou z industriální
na moderní obytnou čtvrť. Bývalé výrobní haly jsou méně nebo více
zdařile integrovány do moderních projektů.
Mezi ty zdařilé konverze patří právě objekt Port#58, který vznikl
na základě projektu architektonického ateliéru studia Oblast. Nově
zasazené objekty se nesnaží využít plochu pozemku do úplného
maxima, ale naopak ponechávají volné prostranství mezi stavbami
po jeho obvodu. Nádvoří upomínající na charakteristické pražské
dvorky je momentálně ozeleněno a využíváno jako zahrádka restaurace
a pro parkování. Charakteristickou hmotou objektu je kvádr v druhém
nadzemním podlaží s fasádou z poloprůsvitného materiálu Lexan.
V celé budově je kladen důraz na provedení interiéru. Za zmínku
stojí originální grafické pojednání stěn od Tomáše Martina ze studia
Walldesign i velkoplošná terasa na střeše objektu.
Port#58 je vybudován a využíván obrazovou postprodukcí SPOON
a zvukovým postprodukčním studiem BEEP. V bývalé jednopodlažní
hale se nachází restaurace Port 58 s interiérem vycházejícím
ze současných módních trendů. © pv
ADRESA:
V Přístavu 4, Praha 7
ROK:
2012
ARCHITEKTI:
Adam Jirkal, Jerry Koza
a Tomáš Kalhous
(Atelier SAD)
ADRESA:
nám. Svobody 728/1,
Praha 6
ROK:
1933–1937
ARCHITEKT:
Richard Ferdinand
Podzemný
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
volně / skupiny dle
kapacity prohlídky
kromě terasy
Port X
celý prostor
Odvážný koncept mobilního domu na vodě vznikl
v Atelieru SAD. Jednopodlažní objekt obdélníkového tvaru s pultovou
střechou může být sestaven z tří až šesti segmentových modulů.
Přípona X v jeho názvu odkazuje na flexibilitu a nezávislost – dům
lze umístit na vodu, stejně jako na souš, lze jej opětovně rozdělit
a přesunout na jiné místo a proměnlivá je i jeho vnitřní struktura.
Jednotlivé segmentové díly tvaru písmena „C“ jsou vyrobeny
z kompozitového sendviče, který tvoří několik vrstev laminátu
(s vrchní tenkou vrstvou gelcoatu). Vnitřní prostor obložený modřínem
je rozdělen SDK příčkami. Prosklená fasáda s otevíratelnými
francouzskými okny vedoucími na terasu poskytuje uklidňující výhled
na vodní plochu.
Prototyp obsahuje inteligentní systém řízení domácnosti, stínění
roletami, klimatizaci, vytápění v podlaze pomocí elektrických
konvektorů, nádrž na vodu i odpad. Do budoucna je v plánu i použití
solárních panelů.
Díky precizně zpracovaným přírodním materiálům, elegantním
a příjemným tvarům rozehrává Port X vlídný dialog s okolím. © mk
Skleněný palác – nájemný
obytný dům Zemské banky
vnitroblok / podzemní garáže, střešní terasa, obřadní místnost
Funkcionalistický Skleněný palác, někdy označovaný také jako
„skleňák“, byl vyprojektován na základě soutěžního návrhu architektem
Richardem F. Podzemným. Objekt na bubenečském náměstí Svobody
dotváří čelo městského bloku a akceptuje Engelovu urbanistickou
koncepci území. Podle přání investora se v domě měly nacházet byty
a obchodní prostory, přičemž pro obchody bylo vyhrazeno přízemí
budovy a byty (přiměřeně účelné, avšak na svou dobu velmi komfortní)
byly situovány do vyšších podlaží. Důraz byl kladen také na společné
prostory zvyšující obytný standard: v přízemí byl vyprojektován
obytný dvůr s tenisovými kurty, na střeše terasa se „sluneční lázní“,
v suterénu pak garáže se správkárnou automobilů a dalšími provozy.
Jedinečnost domu se propisuje také na průčelí, jež je díky
skeletovému systému objektu nezávislé na nosné konstrukci, a bylo
jej tak možné prolomit široce prosklenými okny, lodžiemi a zimními
zahradami. Vysoká míra prosklení ostatně stojí i za přezdívkou domu.
Za pozornost stojí také dekorativní výtvarná díla v rámci objektu:
skleněná stěna hlavního vchodu s leptanými vitrajemi zvěře, ptáků
a ryb od Jana Baucha, nástěnné reliéfy ženských postav od Jana Laudy
či socha klečící ženy s dítětem (odlitek originálu Bedřicha Stefana)
ve vestibulu. © kb
22
ADRESA:
Strahovské nádvoří 1,
Praha 1
ADRESA:
Jiráskovo
náměstí 1981/6, Praha 2
ROK:
1143 (založení)
ROK:
1994–1996
ARCHITEKTI:
Giovanni Domenico Orsi,
Jean Baptiste Mathey,
Jakub Schödel, Anselmo
Martino Lurago, Ignác
Jan Nepomuk Palliardi
ARCHITEKTI:
Vlado Milunić
a Frank Owen Ghery
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle kapacity
prohlídky
Strahovský klášter – Památník
národního písemnictví
sál Boženy Němcové, studovna
Strahovský klášter byl založen na podnět olomouckého biskupa
Jindřicha Zdíka knížetem Vladislavem v roce 1143. Za dobu své
existence prodělal klášter několik rekonstrukcí a přestaveb. Po požáru
v roce 1258 prošel objekt gotickými zásahy. V letech 1614–1626 se
uskutečnila výrazná pozdně renesanční přestavba. Následně byly
provedeny stavební zásahy v raně barokním duchu, během kterých
vznikl v letech 1671–1674 například nový knihovní sál pod vedením
Giovanniho Domenica Orsiho. V té době také proběhla přestavba jižní
části konventu a opatství, jejímž autorem byl Jean Baptiste Mathey.
Po roce 1742 došlo k opravám, na nichž se podíleli Jakub Schödel
a Anselmo Martino Lurago. Z let 1783–1785 pochází pozdně barokní –
či spíše raně klasicistní – pojetí průčelí Filosofického sálu provedené
Ignácem Janem Nepomukem Palliardim. V průběhu staletí vlastnil
a spravoval komplex premonstrátský řád. V roce 1950 byl objekt zabrán
státem a řádu navrácen až roku 1990.
Klášterní knihovna se stala součástí Památníku národního písemnictví,
který zde sídlí od roku 1952 a dodnes zůstal nájemcem části prostor,
z kterých zpřístupní barokní sál Boženy Němcové s nástropními
freskami (v minulosti opatská jídelna) a sál studovny. © lc
PA M Á T N Í K
NÁRODNÍHO
PÍSEMNICTVÍ
23
kromě terasy
Tančící dům
kanceláře v 6. patře, Glass Bar a vyhlídková terasa
Tančící dům byl dokončen roku 1996 podle návrhu českého
architekta chorvatského původu Vlada Miluniče a kanadského
architekta Franka O. Gheryho. Originální stavba se nachází na nároží
Rašínova nábřeží a Resslovy ulice, na místě činžovního domu, který byl
zasažen bombou při spojeneckém bombardování v roce 1945.
Nad prostor křižovatky odvážně vykonzolovaný objekt s prosklenou
věží je inspirován tanečním párem Ginger Rogersové a Freda Astaira.
Prvotní impulz k návrhu vznikl při rozhovorech mezi Milunićem
a Václavem Havlem, který bydlel v sousedním domě. Ginger a Fred,
jak se domu přezdívá, je na svou dobu unikátní i z technologického
hlediska. Dynamicky tvarovaná stavba je tvořena téměř stem v továrně
zhotovených a dovezených fasádních panelů. Původní návrh počítal
s vyšší a štíhlejší prosklenou věží, kterou se nakonec nepodařilo
prosadit. Kovová perforovaná koule na střeše objektu symbolizuje
hlavu medúzy. Interiéry domu byly z velké části svěřeny architektce
Evě Jiřičné. Oproti původnímu záměru byl dům využíván převážně jako
administrativní objekt. Po nedávné změně majitele se díky třípatrové
galerii Art Salon S podařilo oživit původní koncept, který počítal
s mnohem větším množstvím ploch pro kulturní využití. Ikonická stavba
se po dlouhých debatách stala neodmyslitelnou součástí pražské
architektury. © pv
ADRESA:
Olšanská 2681/6, Praha 3
ADRESA:
Nad Kapličkou 3324/15,
Praha 10
ROK:
1972–1980
ROK:
1941
ARCHITEKTI:
František Cubr,
Josef Hrubý,
Zdeněk Pokorný,
František Štráchal
a Vladimír Oulík
ARCHITEKT:
Josef Šídlo
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–15 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
volně, bezplatné
půjčování kol a helem
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so 10, 11, 13, 14 hod.;
při vstupu kontrola
totožnosti
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
skupiny dle registrace
Ústřední telekomunikační
budova O
dohledové centrum, spodní ochoz hlavní věže (14. patro),
nahlédnutí do podzemní chodby, sály s bateriemi, sály
s technologiemi
Ústřední telekomunikační budova byla postavena v letech 1972–1979
a 3. ledna následujícího roku proběhlo slavnostní zahájení provozu.
Ve své době šlo o naprosto ojedinělý stavebně-architektonický
počin, a to jak do rozsahu (podle objemu obestavěného prostoru
šlo tehdy o největší budovu v Praze), tak do složitosti. Komplex ÚTB
tvoří dvě propojené budovy – východní spojově-technologická, z níž
roste věž, a západní s administrativním zázemím, hlavním vstupem
a zaměstnaneckou jídelnou.
Charakteristická rádioreléová věž ÚTB, vysoká 78 m (bez anténního
nástavce), je výrazným orientačním bodem oblasti na pomezí
pražských čtvrtí Vinohrad a Žižkova. Její ochoz v 17. podlaží věže
poskytuje prostor pro umístění rádiové přenosové techniky.
Ta sloužila – a stále slouží – především pro mobilní síť O2. Věž rovněž
nabízí pěkný a poměrně netradiční výhled na Pražský hrad, televizní
a rozhlasový vysílač – významnou žižkovskou dominantu (v popředí),
jakož i na Nákladové nádraží Žižkov.
Velodrom na Třebešíně
závodní cyklistická dráha
Ve skrytu uliček, nedaleko Nákladového nádraží Žižkov, se ukrývá
jeden z nejvýznamnějších velodromů u nás – Třebešínský velodrom.
Byl postaven v roce 1941 podle návrhu inženýra a cyklistického
závodníka Josefa Šídla. Betonový ovál o dvou klopených zatáčkách
široký 6 m měl původně délku 412 m a uvnitř byly škvárová plochá
dráha a fotbalové hřiště tehdy prvoligové SK Viktorie Žižkov. Dráha
se stavěla velmi krátkou dobu (čtyři měsíce), bez běžné techniky
s přispěním cyklistů i místních nadšenců, což se zřejmě podepsalo
na její životnosti. Jedna ze zatáček se záhy začala rozpadat. Při první
rekonstrukci v roce 1952, již projektoval Ing. Karel Cibula, zaniklo
fotbalové hřiště a byly upraveny délka i šířka. Další rekonstrukce byla
realizována mezi lety 1966–1971 díky snaze a zapojení členů TJ KOVO.
Současná dráha s hlazeným betonovým povrchem, délkou 333 m,
šířkou 7‚8 m a zatáčkami klopenými na 34° a rovinkami klopenými
na 7° je nejrychlejší dráhou v ČR. Sportovní centrum mládeže KOVO
se snaží navázat na její bohatou historii – konají se zde pravidelné
tréninky oddílu a prestižní závody, včetně druhého nejstaršího
sprinterského závodu na světě Framaru. © mk
Současně se stavbou byl vybudován speciální podzemní kolektor
dlouhý 1‚6 kilometru, který se nedaleko Žižkovské televizní věže
napojuje na starší ústřednu ve Fibichově ulici. © mg
24
ADRESA:
Nádražní 23, Praha 5
ROK:
2000
ARCHITEKT:
Jean Nouvel
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ:
volně
Zlatý Anděl
budova A, 6. patro s výhledem
Administrativní objekt byl dokončen roku 2000 podle návrhu
Jeana Nouvela, jednoho z nejvýznamnějších architektů současnosti.
Tvarově originální objekt vyrostl jako jeden z prvních v rámci
revitalizace nového centra Smíchova. Lokalita byla koncem
osmdesátých let poznamenána zaniklou strojírenskou výrobou
Ringhofferovy továrny a demolicí nárožních domů při výstavbě metra.
Nově budovaná dominanta na křižovatce ulic Plzeňské a Nádražní se
spolu s Novým Smíchovem a zástavbou Radlické ulice stala součástí
urbanistického konceptu nového administrativně-obchodního centra
Smíchova.
Se složitou situací zakládání nad metrem, nárožní polohou a blízkostí
památkově chráněné synagogy se architekt vyrovnal rozdělením
do několika hmot. Nižší racionální část objektu se nachází nad stanicí
metra a dominantní organická věž je vykonzolována nad křižovatku.
Polyfunkční objekt se do parteru otevírá obchody, zatímco vyšší patra
jsou čistě administrativní. Celoprosklená fasáda byla doplněna grafikou
siluety anděla z filmu Nebe nad Berlínem a citáty spisovatelů spojených
s Prahou.
Zlatý Anděl se stal přirozeným středobodem moderní rušné části
města pro svou urbanistickou i architektonickou kvalitu a jeho lehce
tvarovaná věž je dnes již neodmyslitelnou dominantou Smíchova. © pv
Získali jsme licenci pro pořádání
festivalu Open House v Praze.
A stálo to za to.
Otevřená společnost, o. p. s., přispívá k tomu,
abychom žili v dobře fungujícím státě, který dává
všem lidem stejné příležitosti. Poukazujeme
na problémy, které ostatní nevidí, a přicházíme
s inspirativním řešením.
Co konkrétně můžeme nabídnout:
 Analýzu, jak Pražané využívají veřejný prostor
www.otevrenaspolecnost.cz/verejny-prostor
 Poradnu k použití zákona č. 106
o svobodném přístupu k informacím
www.otevrete.cz
 On-line mapu kriminality s 200 typy
zaznamenávaných trestných činů
www.mapakriminality.cz
 Promítání a veřejné debaty o genderu
a sexistické reklamě
www.otevrenaspolecnost.cz/gender
 Předávání cen Roma Spirit oceňující práci
pro romskou komunituwww.romaspirit.eu
Buďte v obraze!
Sledujte náš FBwww.fb.com/otevrenaspolecnost
Přihlaste se k odběru občasného newsletteru
www.otevrenaspolecnost.cz
25
Doprovodný program
Výstava
KULTURNÍ INKUBÁTOR NEGRELLIHO VIADUKT
Negrelliho viadukt, ve své době nejstarší železniční most
v Evropě, v současnosti vnímá většina z nás jako „hradbu“
na cestě z centra Prahy. Plánovaná rekonstrukce (2016–2019)
představuje příležitost proměnit jej v aktivátor veřejného
života a prostor celoměstského významu. Centrum pro
středoevropskou architekturu (CCEA) a spolek Viadukt, jež
se nové identitě stavby aktivně věnují, pro vás připravily
exkurz do její minulosti, současnosti a budoucnosti.
Výstava je instalována po celou dobu trvání festivalu přímo
v prostoru zazděného mostního oblouku (na rohu ulic
Sokolovská a Prvního pluku). Na tomtéž místě je možné
se po oba dny od 17.00 do 18.00 hodin setkat se zástupci
spolku Viadukt a popovídat si s nimi o jejich plánech.
Výstava
ZPŘÍSTUPNĚNÍ KULTURNÍ PAMÁTKY
NÁKLADOVÉHO NÁDRAŽÍ ŽIŽKOV
Nákladové nádraží Žižkov je nejen ukázkou prvotřídní
architektury, ale také občanské angažovanosti. Plánovanou
demolici nádraží se podařilo zastavit, Nákladové nádraží Žižkov
bylo prohlášeno kulturní památkou a stalo se výrazným bodem
na mapě Prahy. Letos vstupuje do své již třetí sezony. Výstava
mapuje nádraží jak v kontextu jedinečné architektonické
struktury, tak i jeho dosavadní dramaturgie a v neposlední
řadě jeho budoucí plánované proměny v sídlo státních
vzdělávacích a kulturních institucí (Národní filmový archiv,
Národní památkový ústav apod.). V rámci festivalu si můžete
prohlédnout zákoutí nádraží, výstavu nebo využít služeb místní
kavárny, která otevírá ve 12.00 hodin.
Procházka s architektem
FLORENTINUM
Sport
VELODROM ZPOZA ŘÍDÍTEK
Petr Kučera, architekt ze studia Cigler Marani Architects,
který se podílel na projektování administrativního paláce
Florentinum, vás provede po jeho veřejných prostorech –
vnitroblokovém náměstí a Desfourské zahradě. Procházky
začínají v sobotu ve 13.30, 14.30 a 15.30 hodin a sraz je
vždy před vstupem do recepce A. Procházka trvá přibližně
40 minut.
Pokud se chystáte na Nákladové nádraží Žižkov, nenechte
si ujít nedaleký velodrom na Třebešíně. Jeho provozovatel,
Klub SCM Kovo, nabízí jedinečnou příležitost prohlédnout
si cyklistickou dráhu zpoza řídítek speciálních dráhových kol,
která zde budou po celou dobu trvání festivalu bezplatně
k zapůjčení. Závoďte opatrně!
Pro děti
DĚTSKÝ KOUTEK V DOMĚ U DVOU ZLATÝCH MEDVĚDŮ
Muzeum hlavního města Prahy, které v domě U Dvou zlatých
medvědů sídlí, připravilo pro návštěvníky s dětmi pestrý
interaktivní program. Děti se seznámí s historií, architekturou
budovy a zajímavými osobnostmi, jež se k budově vztahují.
Na dvoře se pak mohou vyfotografovat s postavou Klíčníka
pražských dveří.
26
Partneři
Festival Open House Praha 2015 děkuje těmto partnerům:
Mediální partneři:
Děkujeme všem majitelkám a majitelům budov za jejich zpřístupnění.
Open House Praha je součástí Open House WorldWide Family.
Seznam budov
1. ArtGen Argentinská 420/4, Praha 7
2. Danube House Karolinská 650/1, Praha 8
3. Dům odborových svazů nám. Winstona Churchilla 1800/2, Praha 3
4. Dům U Dvou zlatých medvědů Kožná 475/1, Praha 1
5. Elektrárna Štvanice Ostrov Štvanice 1340, Praha 7
6. Fakulta elektrotechnická ČVUT Technická 2, Praha 6
7. Fakulta strojní ČVUT Karlovo náměstí 13, Praha 2
8. Florentinum Na Florenci 2116/15, Praha 1
9. fusion hotel Panská 9, Praha 1 INFOCENTRUM (otevřeno: 12.–17. 5. / 10–19 hod.)
10. Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy Vyšehradská 57, Praha 2
11.Invalidovna Sokolovská 136/24, Praha 8
12. Kramářova vila Gogolova 212/1, Praha 1
13. Libeňský plynojem V Mezihoří 2228/2a, Praha 8
14. Main Point Karlín Pobřežní 665/21, Praha 8
15. Masarykovo nádraží Havlíčkova 1014/2, Praha 1
16. Ministerstvo průmyslu a obchodu Na Františku 1039/32, Praha 1
17. Ministerstvo zemědělství ČR Těšnov 65/17, Praha 1
18. Nákladové nádraží Žižkov Jana Želivského 2, Praha 3
19. Národní galerie v Praze – klášter sv. Anežky České Anežská 811/12, Praha 1
20. Národní galerie v Praze – palác Kinských Staroměstské náměstí 606/11, Praha 1
21. Negrelliho viadukt Sokolovská/Prvního pluku, Praha 8
22. Palác Langhans Vodičkova 707/37, Praha 1
23. Palác Lucerna Vodičkova 704/36, Praha 1
24. Palác Metro Národní 961/25, Praha 1
25. Parní mlýny Jankovcova 1037/49, Praha 7
26.PORT#58 Tusarova 857/58, Praha 7
27. Port X V Přístavu 4, Praha 7
28. Skleněný palác – nájemný obytný dům Zemské banky nám. Svobody 728/1, Praha 6
29. Strahovský klášter – Památník národního písemnictví Strahovské nádvoří 1, Praha 1
30. Tančící dům Jiráskovo náměstí 1981/6, Praha 2
31.Ústřední telekomunikační budova O2 Olšanská 2681/6, Praha 3
32. Velodrom na Třebešíně Nad Kapličkou 3324/15, Praha 10
33. Zlatý Anděl Nádražní 23, Praha 5
30
Mapa
C
6
28
25
27
1
12
5
A
20
19
16
8
4
29
17
15
9
24
22
B
26
2
14
13
11
21
32
3
31
18
23
7
33
B
30
10
A
C
31
TÝM
Michal Tošovský – produkce / Andrea Šenkyříková – produkce /
Klára Veselá – dobrovolníci & fundraising / Ema Pospíšilová – fundraising /
Bohdana Rambousková – PR & média / Matěj Šenkyřík – web /
Martin Bělohradský – fotografie / Michaela Kernová – katalog
AUTOŘI TEXTŮ
Barbora Uhlířová (bu) / Klára Brůhová (kb) / Lucie Červená (lč) /
Lucie Kirovová (lk) / Markéta Gossová (mg) / Michaela Kernová (mk) /
Martina Macáková (mm) / Matěj Velek (mv) / Ondřej Teplý (ot) /
Petr Kučera (pk) / Petr Vojáček (pv) / Štěpán Bärtl (šb)
AUTOŘI FOTOGRAFIÍ BUDOV
Martin Bělohradský / archivy budov / Dorota Velková / Lukáš Žentel
GRAFICKÉ PRÁCE
Filip Blažek & David Dubec (Designiq)
ILUSTRACE
Michal Bačák
KOREKTURY
Jana Křížová
TISK
Tisk Horák, a. s., Ústí nad Labem
Otevřená společnost, o. p. s. založila Open House Praha, z. ú., který pořádá
festival Open House Praha 2015.
OPEN HOUSE PRAHA, Z. Ú.
Uruguayská 5, 120 00, Praha 2
[email protected]
www.openhousepraha.cz
 openhousepraha
 OpenHousePraha
 OpenHousePraha
32