interaktivní mapa rozum GAGABABADADA radost z

De Stijl
Theo Van Doesburg
Piet Mondrian
neoplasticismus
Geometrická abstrakce je velice blízká
fraktálu, obrazu generovanému pouze na
základě matematické rovnice. Ve fraktálech se prolíná matematika, filosofie a
zkoumání přírodních struktur.
Kupka je jedním z mála českých malířů,
o kterých se dočteme v zahraničních
encyklopediích. Nejspíš hlavně proto, že
žil a tvořil v Paříži, kde byl jedním ze
zakladatelů skupiny Section d’Or
Zcela vylučuje
reprodukující zobrazení.
Obraz redukuje na geometrické konstrukce ze základních barev a pravých úhlů.
Odsuzuje veškerou subjektivitu, dynamiku a hloubku.
Rozbíjí objemy, dílo má být
vyvážené, ale ne symetrické.
Obrázek nahoře vygeneroval počítač na
základě tohoto zdrojového kódu:
int xflag;
int yflag;
parameter real xytype;
parameter real n;
parameter real m;
void init(void)
{xflag=round(real(pixel)/20);
yflag=round(imag(pixel)/20);}
void loop(void){}
void final(void){if ((xytype==1))
{index=yflag/n;}
else if ((xytype==2))
{index=(m*xflag+yflag)/n;}
else if ((xytype==3))
{index=(m*yflag+xflag)/n;}
d’Or
Section
zlatý řez
tón
tón
Právě proto se v současném
umění tak často setkáváme
s rytmem a abstraktními
matematickými konstrukcemi,
s opakováním barevných tónů,
jejich dynamizací atd.”
else
{index=xflag/n;}}
void description(void)
{this.title=”Passthru”;
xytype.caption=”flag type”;
xytype.enum=”x\ny\nm*x+y\
nm*y+x”;
xytype.default=0;
m.caption=”m: flag factor”;
m.default=1.0;
m.hint=”use with ‘m*x+y’ and
‘m*y+x’ flag types”;
n.caption=”flag scale”;
n.default=1.0;
n.hint=”#index = flag/scale”;}}
František Kupka: Studie k řeči vertikál (1911)
zlatý řez je rozdelením úsečky na dva díly tak, aby poměr menší části
k větší byl stejný jako poměr větší části k celku. Od středověku je
považován za ideální proporci, harmonicky působící na lidské vnímání.
Vyšli z kubismu, ale opustili jej, aby mohli zkoumat mimosmyslové, abstraktní zákonitosti. Jak naznačuje název, jejich
hlavním motem bylo hledání harmonie.
Jacques Villon
Wassily Kandinskij: Kompozice č. VII
blíží se ke žluté
žlutý kruh, jakoby
vyzařoval, působí
odstředivě
pohybují se směrem
k divákovi, vyvolávají
pocit blízkosti
teplé studené
barvy
blíží se k modré
pohybují se směrem od
diváka, vyvolávají pocit
vzdálenosti
blíží se ke bíléé
odstředivý pohyb,
ale narozdíl od
žluté ustrnulý
“Bílá působí na duši jako veliké ticho, jež
vnímáme jako ticho absolutní. Je to ticho, jež
není mrtvé, ale obsahuje naopak řadu nových
možností”
světlé tmavé
barvy
v šedé se navzájem ruší dva protiklady. Ale
protože to jsou protiklady statické, není v
šedé obsažena možnost oživení.
blíží se k černé
absolutní odevzdání
a naprostá
nemožnost (smrt)
dostředivý pohyb, ale
narozdíl od modré
ustrnulý
“Vniřní znění černé je jako nicota neschopná
jakékoli další proměny, jako nicota mrtvá, jež
se rozhostí poté, co vyhaslo Slunce, je věčným a
beznadějným prázdnem. Z hlediska vnějšího je
černá absolutně neznělá, a ve spojení s ní se proto
rozezní a rozjásají dokonce i barvy, jež samy o
sobě znějí jen velmi slabě.”
Wassily Kandinskij: Kompozice č. VIII
Improvizace
“Pramení z
Imprese
převážně
nevědomých,
většinou
spontánně
vyjádřených
vnitřních stavů a
duševních
pochodů, tedy
reakcí na ‘vnitřní
svět’.”
“Vychází z
bezprostředního
dojmu z ‘vnějšího
světa’, vyjádřeného
kresebněmalířskou
formou.”
nefigurativní umění
Teprve na vyšším vývojovém stupni lidstva se rozšíří okruh vlastností,
které jsou pro určité předměty a jevy charakteristické. Na nejvyšším
stupni pak nabývají hodnot vnitřních a posléze také vnitřního znění.
Stejně je tomu s barvou, jež v případě nižší duševní citlivosti vyvolává
jen účinky vnější, které společně s ní také vyhasnou. Jednoduchý účinek
se však v tomto případě může projevovat různě. Oko bývá často a silně
přitahováno barvami světlými, ještě častěji a intenzivněji ovšem světlými
barvami teplejších tónů: rumělka přitahuje a dráždí jako plamen, od
něhož se nedokážeme odtrhnout. Z ostré citronové žluti po určité době
zas bolí oči, podobně jako když z vysokých tónů trumpety bolí uši.
Oči zneklidní, dlouho ten pohled nevydrží a začnou toužit po ztišení a
zklidnění modrou nebo zelenou. Na vyšším vývojovém stupni však tento
elementární účinek zasáhne hlouběji a pronikne do duše. Dostaví se totiž
2. druhý významný účinek pohledu na barvu, účinek psychický. Nastane
psychická vibrace působená psychickou silou barvy. Prvotní, elementární
fyzický účinek barvy poslouží jako dráha, po níž barva pronikne do duše.
(...)
kinetické umění
Kompozice
“Odvíjí se z počáteční skici,
z níž postupným (a obzvlášť
pečlivým) komponováním a
takřka pedantickým
prověřováním a propracováváním vzniká výsledný obraz.
Rozhoduje v nich rozvaha,
záměr a konečný smysl. Řídím
se však výhradně citem a v
žádném případě kalkulem.”
Viktor Vasarley
Viktor Vasarely: Vega-Nor (1969)
Op-art
Obecně lze tedy říci, že barva je prostředkem bezprostředně působícím
na duši. Barva je klávesou. Oko je kladívkem. Duše je pianem s velkým
množstvím strun. Umělec je rukou, jež stisknutím té či oné klávesy uvede
duši do stavu funkčně podmíněné vibrace.
Z toho plyne, že harmonie barev je založena na principu účelově zaměřeného
dotyku lidské duše.”
-Wassiliy Kandinskij: O duchovnosti v umění
Na základě znalosti působení optických jevů na vnímání
vytváří “optické umění” obrazy vyvolávající různé iluze a
různé optické hříčky. Jejich sledováním se lze o našem
vnímání světa leccos dozvědět.
M. C. Escher
Podobně, jako zkoumal účinek barev, zajímal
ho i účinek tvarů. Na základě jejich znalosti
vytvářel kompozice, které neměly svůj
předobraz v realitě, nezobrazovaly, pouze měly v
člověku vyvolávat určité duševní stavy.
Svou výtvarnou tvorbu rozdělil na tři
druhy, které jde ale úspěšně vztáhnout na
jakýkoliv jiný druh umění (hudba, divadlo,
tanec...):
konstruktivismus
Snaží se obsáhnout do výtvarného díla pohyb. Narozdíl od futurismu a konstruktivismu tento pohyb vzniká až při samotném
vnímání díla - jeho elementy jsou uspořádány (na základě psychologie vnímání) tak, aby vyvolávaly dojem pohybu.
Předpokládá to ale jistou aktivitu diváka, nelze je chápat v klidu.
Účinek barev
“Spočineme-li očima na barvách rozmíchaných na paletě, zjistíme, že na nás
působí dvojím způsobem:
1. fyzicky, to znamená, že se oddáme kráse a řadě dalších vlastností barev.
Zrakový zážitek nás naplní uspokojením a pocítíme rozkoš jako labužník,
jemuž se na jazyku ocitne obzvlášť vybraný pokrm. Anebo pocítíme zrakové
podráždění, jako když se nám dostane do úst pikantní sousto. Oko můžeme
uklidnit anebo osvěžit, jako když se prstem dotkneme ledu. Pokaždé však
půjde o pocity fyzické, jež nemají dlouhého trvání. Odehrávají se jen na
povrchu, a zůstane-li vůči nim duše uzavřena, nezanechají trvalejší stopu.
Stejně jako když se dotkneme prstem ledu a po zahřátí na chlad ihned
zapomeneme, tak zapomeneme také na fyzický účinek barvy, jestliže se
naše oko obrátí jinam. A stejně, jako když pronikne fyzický pocit chladu
vyvolaný dotykem ledu hlouběji a vyvolá hlubší pocity anebo celý řetězec
zážitků, může také vnější účinek barvy evokovat komplikovanější zážitek.
Na průměrně citlivého jedince působí povrchně jen předměty zcela obvyklé.
Okamžitě se mu však do duše vtisknou ty, s nimiž se setkává poprvé.
Tímto způsobem vnímá svět dítě, pro něž je nové úplně všechno. Když
uvidí dítě poprvé plamen, nesmírně ho zaujme a chtělo by ho uchopit,
avšak spálí se a začne se ho bát. Později objeví, že má také své dobré
stránky, že dokáže zahnat tmu, prodloužit den, zahřát, uvařit i pobavit. Po
těchto zkušenostech je s plamenem obeznámeno a své poznatky si uloží do
mozku. Intenzivní zájem o světlo opadne a vlastnost plamene jako zdroje
zábavy začne bojovat s dokonale lhostejným postojem vůči němu. Svět tak
postupně ztrácí svá kouzla. Dozvíme se, že stromy vrhají stíny, že koně
mohou běžet rychle, ale že automobily jsou ještě rychlejší, že psi koušou,
měsíc je bílý a člověk v zrcadle není skutečný.
V zelené se oba druhy pohybu modré a žluté
navzájem ruší, vzniká dokonalý nehybný klid.
Je složena ze dvou dynamických barev - je v ní
potence obnovení pohybu, oživení.
věčný vytrvalý odpor,
ale přesto možnost
(zrození)
Eusebio Sempre
-Wassily Kandinskij
modrý kruh se
jakoby vzdaluje,
vyvolává dostředivý
dojem
To, co vypadá jako klišé
dnešní počítačové grafiky,
namaloval před čtyřiceti
lety na plátno
jednašedesátiletý maďarský
umělec. Využívá deformace
tvarů a tendence teplých
barev vystupovat a studených ustupovat k tomu,
aby vytvořil iluzi koule,
vyboulené z plochy.
“Protože kresba je klam sugesce místo skutečnosti můžeme udělat ještě další
krok a nechat vzniknout
trojrozměrný svět ve světě
dvojrozměrného”
-M.C. Escher
M. C. Escher
M. C. Escher: Plazi
Wassily Kandinskij
abstrakce
aplikace neoplasticismu na design a architekturu nový řád a prostor měl zrodit nového člověka
František Kupka
byť navýsost umělecky, ale o to, aby vyjádřil svůj
vnitřní svět, musí s určitou závistí pohlížet na to, s
jakou přirozeností a samozřejmostí se daří naplnit
tento cíl tomu nejnehmotnějšímu ze všech umění hudbě. Logicky proto hledá inspiraci právě u ní a
pokouší se nalézt obdobné prostředky.
“Snadno se můžeme přesvědčit, že některé tvary hodnotu dané barvy zvýrazní, jiné
ji naopak zase potlačí. Barvy ostré se však vždy uplatní lépe ve tvarech ostrých (v
trojúhelníku například žlutá). Barvy inklinující k hloubce se zase prosadí lépe ve
spojení s tvary zaoblenými (například modrá a kruh). Na druhé straně je třeba
připomenout, že neodpovídající spojení barvy a tvaru nemusí nutně znamenat
‘disharmonii’, naopak se může stát zdrojem nových výrazových možností, tedy také
- Wassiliy Kandinskij
určitého druhu harmonie.”
Vilmos Huszar
Snaží se zachycovat dynamiku, pohyb,
tedy čas. Ale ne jako pohyb konkrétního
předmětu (jako futuristé), ale pohyb
jako abstraktní princip. Blíží se tím
hudbě, ke které ostatně odkazuje
mnoho názvů Kupkových obrazů.
Robert Delaunay
“Umělec, jemuž nejde o zobrazování skutečnosti,
“Sledujte šipku!”
Fernand Léger
Bauhaus
Paul Klee
metafyzická malba
“Jedinou chybou v umění je napodobování”
– Gleizes et Metzinger: Du cubisme
Georgio de Chirico
Používá sice realistické zobrazení, ale zasazuje ho protichůdných perspektiv, čímž
vyvolává dojem neurčitosti, snovosti.
“Ve skutečnosti malířství nikdy nekopíruje
přírodu, ale odívá objevené formy zdáním
reálnosti”
– Pablo Picasso
Paul Klee: Dávný zvuk
zobrazivost
“S oblibou se činí rozdíl mezi umělci,
kteří pracují přímo podle přírody, a těmi,
kteří se řídí pouze svou fantazií. Podle
mého názoru není nutné dávat přednost
jedné z těchto metod před druhou. Stává
se často, že umělec střídavě používá obě,
ať již potřebuje objekty, aby mohl uchovat
svůj pocit, a tak roznítil svou tvůrčí sílu,
nebo aby své pocity utřídil. V obou
případech může dospět k harmonickému
celku, který tvoří obraz.”
– Henri Matisse
První fotografie
Art Deco
“Chci zobrazovat”
– Cézanne
Tento první heliografický obraz - pořízený
Josephem Nicéphore Niepcem už roku 1822 - nebyl
jen technickou kuriozitou (zachycen byl pomocí
camery obscury několikahodinovou expozicí na
slabou vrstvičku asfaltu na litografickém kameni.
Po vymytí nataveného asfaltu terpentýnem se dal
kámen toužít jako matrice pro tisk), odsoudil k
radikální proměně i malířství. Čím se fotografie
stala rozšířenější a levnější, tím méně bylo zapotřebí
malířů, kteří by pouze otrocky kopírovali realitu.
ři
Paul Gaugin
Henri Matisse o obrazu George Braqua
Jean Metzinger
Albert Gleizes
rozum
Nabis
postimpresionisté
Paul Sérusier
Maurice Denis
Paul Signac
Paul Gaugin
Claude Monet
Edvard Munch
expresionismus
fauvismus
“Donatello parmi les fauves...”
“Donatello mezi šelmami,” to křičel kritik Louis
Vauxcelles, když na první výstavě fauvistů v roce
1905 mezi barenými obrazy spatřil malou bronzovou sošku. Pro konzervativní kritiku byly fauvistické obrazy “kyblíkem barvy chrstnutým do tváří
diváků”.
Ernst Ludwig Kirchner
die Brücke
Most
Maurice Valminck
revoluce v použití barvy
Jméno expresionistické skupiny odkazuje
k Nietzcheho dílu Tak pravil Zarathustra.
disociace barev - objekty na obraze
můžou mít i jinou barvu, než ve
skutečnosti, důležité je, aby barvy v
Henri Matisse
člověku vyvolávaly emoce, podobné
na bílém plátně vjemy modrými, zelenými,
původnímu výjevu “Zaznamenám-li
červenými skvrnami, pak každý z předchozích záznamů ztrácí na
významu, jak postupně přidávám vždy nový tah štetce. Mám malovat
interiér, mám před sebou skříň; vzvolává ve mě dojem velmi živé
červeně. Nasadím tedy červeň, která mi vyhovuje. Mezi touto červení a
bílou plochou plátna vzniká vztah. umístím-li v sousedství zeleň nebo
vyjádřím-li podlahu žlutí - vzniknou mezi zelení nebo žlutí a bílým
plátnem vztahy, které mne uspokojí. Ale tyto rozmanité barevné tóny
tlumí vzájemně své působení. Je nutné, aby navzájem nerušily barevný
výraz, kterého chci dosáhnout. Proto musím urovnat své myšlenky:
vztahy mezi tóny musím upravit tak, aby se tóny podporovaly a nikoliv potlačovaly. Je třeba vytvořit novou barevnou kombinaci, která by
synteticky vyjádřila mou představu. Musím měnit a z toho se soudí,
že se můj obraz proměnil, když po řadě postupných změn dominuje v
něm zeleň místo červeně. Nemohu otrocky kopírovat přírodu, musím
ji interpretovat, podřizovat ji duchu obrazu.
Je oblíbeným školním klišé, že Gogh byl šílený, neboť si uřízl
ucho. Fakt známý ze stejně podivného důvodu, z jakého je Mona
Lisa nejznámějším světovým obrazem.
V sedmdesátých letech 20. stol. se v téměř alergické
reakci na abstraktní směry někteří umělci vracejí
k důslednému zobrazování. Hyperrealismus (fotorealismus, superrrealismus, novorealismus či precisionismus) je posedlý doslovným kopírováním
skutečnosti.
“Je to udělané z krychliček!”
základním stavebním prvkem obrazu je bod, jednobarevná tečka. Tečky se pak do výsledného
obrazu spíjejí až s odstupem od díla, což mu dávvá
živost, chvění.
“Je nutno však podotknout, že průměrný vnímatel moderního uměleckého díla je
těmto oblastem intelektuálně vzdálený, a proto i nadále (stejně jako ve stoletích
dřívějších) abstraktní tvůrčí principy odmítá a přijímá jen to, čemu na první pohled
rozumí, nad čím nemusí myslet. V lepším případě jsou to díla realistická, v horším
se takový člověk obklopuje kýčem. A tak realismus, přestože už téměř sto padesát
let je v umění anachronismem, je stále u průměrného diváka jedinou přijatelnou
tvůrčí metodou.”
-Alois Bauer: Dějiny výtvarného umění
moderní
výtvarné
mě
umuměnímění
Snaha o věrné zobrazení reality (ať skutečné, nebo
vysněné) se nesla od pozdního středověku až po
konce devatenáctého století. Moderní umělecké
směry se pokoušely tento pohled změnit - zpřesnit,
zpochybnit, rozšířit, ozvláštnit, zobecnit...
kruh se uzavírá
kubismus
neoimpresionismus
Paul Cézanne
Egon Schiele
Oskar Kokoschka: Nevěsta větru (1914)
“Můj sen je umění rovnováhy, čistoty, klidu, bez námětů
zneklidňujících nebo příliš náročně poutajících pozornost,
umění, které by každého duševně pracujícího člověka
stejně jako umělce duševně uklidňovalo, podobně jako
dobrá lenoška, v níž se odpočívá po fyzické únavě.”
– Henri Matisse
to
Paul Cézanne
realismus
“Kdo umí napodobovat, umí také tvořit”
–Leonardo da Vinci
irá
Pablo Picasso
Výrazný vliv Freudových psychoanalytických teorií a odhalování podvědomé
sexuality (Kokoschka i Schiele žili ve
Vídni, stejně jako Freud.)
Malíř snového světa, který se postavil proti příliš
vědeckému objektivismu impresionistů. Jejich revoluce byla podle něj pouze formální, ale hlavní by měl
být obsah.
sp
Juan Gris
dekorativnost
symbolismus
in
u
ysl
sm
bohužel nemám barevnou reprodukci obrazu jinak modro - červeného
ní
dá
Georges Braque
secese
Odilon Redon
hle
Pablo Picasso: Daniel-Henry Kahnweiler (1910)
Josef Čapek: Parník (1921)
Ukázka použití písma v kubistickém obraze v českém kontextu. Dynamizace jednotlivých
plánů nakloněním do opačných
směrů sugestívně vyvolává
dojem pohybu parníku. Nápisy
dodávají významové asociace.
Oskar Kokoschka
Vincent van Gogh
e
c
o
em
André Derain
Snaha o zachycení a vyjáření niterných
emocí.Stejně jako fauvismus rozbíjí perspektivu, klade proti sobě ostré kontrasty,
skládá je z čistých barev. Nejčastějším
zachycovaným pocitem je úzkost - reektuje to atmosféru ve společnosti před první
světovou válkou.
Jackson Pollock
akční malba
Autor těchto fleků nebyl mentálně retardovaný, dokonce ani
nezdělaný a neschopný malovat realisticky - i on postupně opustil
zobrazování, aby mohl do plátna obtisknout své bezprostřední
emoce. Barvy na rozměrná plátna stříkal, vymačkával přímo z tub,
nebo doslova kydal. Vzniklé dílo je pak vlastně přímým otiskem
umělcovy energie.
Henri Matisse:
Otevřené okno (1905)
Nalezl-li jsem všechy vztahy barevných tónů, musí
nakonec zaznít živý barevný akord, tak jako v
hudební skladbě.”
-Henri Matisse
detaily
zkoumej
lupou
První vzdálení se od snahy věrně kopírovat
realitu - důležitější je zachytit dojem, náladu.
impresionismus
Impression, soleil levant
interaktivní mapa
v i z u á l n í e s e j n a p ov i n n á s l ova
Dojem, vycházející slunce. Obraz Clauda
Moneta, který dal jméno celému stylu. Zprvu
hanlivá přezdívka kritiky, později přijatá
samotnými autory, jak bylo v té době časté.
Salvator Dalí
Camille Pissaro
r ado
st z
Georges-Pierre Seurat
Renné Magritte
Salvator Dalí:
Ballerine en Tete de Mort
hodi
na
Renné Magritte:
Protržený čas (1938)
surrealismus
Původně hnutí básníků, kteří se v návaznosti na
Henri Rousseau
Henri Rousseau: Spící cikánka (1897)
i
lost
První fotografie měly často velmi vysokou kompoziční i obsahovou
úroveň proto, že se nového prostředku chopili také malíří. Někteří z
nich používali fotografií místo modelů (například i Alfons Mucha), jiní
využili přínosu nových technických možností - jako chronofotografie na
obrázku - v malbě.
)
(
Philippe Soupault
dadaismus pokoušeli o automatické psaní (kolem
Louis Aragon
roku 1920) někdy pod vlivem alkoholu, drog nebo André Breton
deprivace. Freudova psychoanalýza ukazovala, že by
takto “náhodně” z nevědomí vylovené podněty mohly
mít hluboký smysl.
Joan Miró
futurismus
;
Marcel Duchamp:
Akt sestupující se schodů (1912)
Eadweard Muybridge:
Sestoupení se schodů a otočení se (1884-85)
Kurt Schwitters
Marcel Duchamp
Max Ernst
G A G A
B A B A
D A D A
použitá, inspirující
Hans Arp
supermantismus
Kazimir Malevič
© Honza Šípek 2004
http://eldar.cz/kangaroo
kdo mi tohle ukradne, tomu hlava upadne
literatura
Alois Bauer: Dějiny výtvarného
umění.
Rubico, Olomouc, 1998.
Wassily Kandinsky: O duchovnosti Triáda,
v umění.
Praha, 1998.
Paul Klee: Pedagogický náčrtník.
Triáda, Praha, 1999.
Miroslav Lamač: Myšlenky moderních
malířů.
Odeon, Praha, 1989.
Edina Bernardová: Moderní
umění. 1905−1945.
Paseka, Praha a Litomyšl, 2000.
Juan-Ramón Triadó: Dějiny malířstvíAlbatros,
v obrazech.
Praha, 1990.
Použité ilustrace pocházejí z rozličných internetových serverů, zejména
WebMuseum (http://www.ibiblio.org/wm) a ARTcyclopaedia.com