fakultologie2002 - Materiály ke zkouškám na PF UK

MICHAL KREJČÍK
PRŮVODCE PO
FAKULTĚ
aneb Základy fakultologie
*f
FIASKO DISTRIBOOK
Praha 1998, 2002
PRŮVODCE PO FAKULTĚ
aneb Základy fakultologie
aneb
- průvodce po fakultě a Mimoni
- studentské desatero
- komentář k vybraným tématům ze života mládeže v moderní společnosti
- pásmo fejetonů
- pásmo esejů
- kterak vydržet na fakultě déle než do příštího čtvrtka
- 10 kapitol o všem, co (ne)potřebujete vědět o studiích
- deset tváří právnické fakulty a jejích obyvatel
- návod k použití fakulty
PRŮVODCE PO FAKULTĚ aneb Základy fakultologie - MICHAL KREJČÍK © 1998
realizace: únor - říjen 1998
1. vydání: říjen 1998
2. vydání: leden 2002
ilustrace © MICHAL KREJČÍK, 1998
foto © MICHAL KREJČÍK, 1998
lektoroval iuc. Jiří Kroupa
technická spolupráce ( scan ) Tomáš Sedláček
FIASKO DISTRIBOOK in cooperation with COONA ENTERTAINMENT GROUP
2
OBSAH
ÚVOD
I. FAKULTA
II. PŘEDNÁŠKY
III. STUDIUM
IV. ZKOUŠKY
V. V ZAJETÍ MODERNÍ DOBY
- aneb o informačním chaosu a přetechnizovaném světě
VI. IN VINO VERITAS
- aneb o chlastu ve všech podobách
VII. PENÍZE
- aneb pár slov o mamonu
VIII. KULTURA
IX. SPORT
X. VZTAHY
- na co jste se báli zeptat o sexu, na to se mě neptejte
3
Ú V O D
VÁŽENÍ ČTENÁŘI,
nejprve bych vám chtěl poděkovat, že jste své ctěné čočky akomodovali právě na
mou skromnou sbírku a nyní se na vašich sítnicích promítají tyto řádky. Sice obráceně, ale
mozek si obraz zase převrátí, to už je tak od přírody zařízeno.
Nakonec i já tuto knížku píšu obráceně. Ostatní kapitoly již mám dávno hotové, ale
první dvě jsem si nechal řádně odležet. Věnuji se jim až nyní. A protože v této knize najdete
spoustu nepostradatelných rad, hned se vám svěřím s užitečným pravidlem pro psaní jakékoli
písemnosti.
Všichni mi zajisté potvrdí, že nejhůře se píše začátek. Proto začínejte odprostřed.
Když se propracujete až ke konci, bude pro vás hračkou zakončit dílo brilantním úvodem.
Vyvarujete se tím nebezpečí úvodu, který by byl přespříliš poznamenán vašimi původními
představami, s nimiž jste něco začali psát. Většinou totiž zjistíte, že téma jste vyčerpali hned
v úvodu a zbytek je tedy mírně o něčem jiném. Při užití této metody bude začátek naopak plně
korespondovat se zbytkem textu, ba bude dokonce jeho nejlepší částí. Čtenář ještě vnímá,
takže to i ocení. Slabý prostředek nějak přetrpí a ke konci opět zbystří.
Pokud ovšem nejste schopni si uvědomit souslednost kapitol vaší knihy, raději tuto
metodu nepoužívejte. Čtenáři by nemuseli chápat, jakto, že jste v úvodu teoreticky rozebrali
problém, na jehož existenci upozorňujete až kdesi ke konci.
Upřímně řečeno, původně jsem uvažoval o úplně jiné knize. O velkolepém románu, v
němž by se prolínala žhavá současnost s tajemnou minulostí a nejistou budoucností. Po mnoho
měsíců jsem si jaksi mimoděk činil stručné poznámky na malé papírky a zastrkával je porůznu
do knih a sešitů. Časem jsem shledal, že se na mě odevšad sypou lístečky s poznámkami,
jejichž smysl jsem možná chápal před půlrokem. Témata to byla asi zajímavá, leč
nepoužitelná.
Projekt mé uvažované rozsáhlé tetra-, penta-, hexa-, hepta-, oktalogie se ocitl v
situaci přenošeného dítěte, které sice utěšeně přibírá na váze i objemu, ale vytrvale se brání z
lůna vystěhovat.
Jestliže jsem nechtěl dopustit, aby se z knihy stalo přenošené slůně ( 22 měsíců ),
musel jsem se rozloučit s představou, že se mi kdy podaří skloubit bonmoty ohledně nástěnek,
přednášek, alkoholu či akčních filmů do plynulého seriózního děje. Když už se totiž na obzoru
rýsoval pojící tmel, výsledný produkt sliboval býti spíše povedenou taškařicí než
nervydrásajícím dramatem. A když jsem se naopak snažil o povedenou taškařici, má snaha
vyústila v nervydrásající tragédii.
Potřebná jiskra inspirace nakonec přišla ze zdánlivě naprosto neinspirativního zdroje.
Z biflování.
Týdny a týdny jsem trávil se svou přítelkyní dvacítkou, což bohužel nebyla žádná
slečna, nýbrž žárovka, pod jejímž chabým svitem jsem se prokousával stohy skript a učebnic.
( Možná, že to byla šedesátka, ale nechtěl jsem být podezříván z gerontofilie.) Tehdy mě
napadlo vybodnout se na děj a pojmout knihu výkladovou formou. Tedy formou shodnou se
skripty, které jsem tu a tam zuřivě odhazoval do kouta.
Na jednu stranu doufám, že si čtenáři podoby této knihy s normálními skripty
všimnou, na druhou stranu se modlím, aby podoba nebyla natolik silná, aby knížka nesdílela s
učebnicemi stejné osudy. Je mi dosti úzko, když si vzpomenu na své brutální zacházení s
odbornými publikacemi, jejichž autoři zajisté netušili, že jsem s nimi natrénoval základy
fotbalové ekvilibristiky.
4
Přesto jsem nakonec ( ale že to trvalo ) zvolil seriózní název a dovolil si ( při prvním
vydání v roce ´98 ) použít ( náležitě upravenou ) obálku originálních skript. Tím jsem sice
mírně porušil copyright vydavatelství Karolinum, ale zároveň upozorňuji, že pokud se mi
podaří vyhotovit více jak 3 exempláře, bude to zázrak.
Nepředpokládám ani, že na tuto publikaci naváži pásmem seminářů, ačkoli je to sen
každé vědecké kapacity. Cílem spíše bylo, abyste jste si při četbě následujících kapitol zkusili
sami do obecných pravidel dosazovat charakteristiky své i vašich pedagogů, ačkoli nejste
nutně studenty právnické fakulty. Ani já jím propříště nemusím být, zvláště pokud nějaký
výtisk zabloudí do rukou profesorstva.
K druhému vydání: Milí čtenáři, s potěšením musím konstatovat, že Průvodce po
fakultě se setkal s vaším kladným ohlasem. Přestože bylo dílko rozšiřováno pouze v počtu 5
výtisků a následně v menší míře i přes web, počet příznivců utěšeně narůstá dodnes. Proto
jsem si dovolil připravit novější verzi, protože v původním vydání jsem přes veškerou snahu
zanechal hodně bot. Vychytal jsem ( většinu ) překlepů, přidal do webové verze obrázky a
mírně přepracoval některé kapitoly.
Doufám, že to knížce jen prospělo a noví čtenáři mě nebudou muset upozorňovat na
překlepy a chyby, o nichž si původně mysleli, že je to fórek, ale ani po týdnu se jim nezasmáli.
Přesto bych rád milé čtenáře požádal o shovívavost při nalezení některých rozporů
s českým pravopisem. Mělo by se jednat vlastně jen o předložky osamocené na konci řádku,
které Word zásadně neopravuje a já bych ručním opravováním strávil několik měsíců, neboť
udělám-li někde mezeru navíc, zákeřně ( a nepochopitelně ) se mi formát rozhodí o dvacet
stránek dál.
Přeji vám příjemné počtení a opravdu nezoufejte, nejste-li studentem práv. Jak se
ukázalo, vtípky jsou pochopitelné lidem bez rozdílu oboru.
V Praze, leden 2002
autor
5
6
I. F A K U L T A
Z POCHOPITELNÝCH DŮVODŮ začínám průvodce popisem vlastní budovy
Právnické fakulty a jejího okolí. Máte-li navštěvovat školu, je nutné vědět kterou.
Reprezentativní stavbu z let 1924-1929 projektoval J. Kotěra s L. Machoněm. Velmi
dobře zapadla do atraktivní lokality vltavského nábřeží. Vltava zde podtéká secesní most
Svatopluka Čecha a zvolna zahýbá doprava, neboť jejímu toku překáží letenský masiv
s holešovickou placatinou.
Přístupových cest k PF UK znám nepočítaně. Můžete využít tramvaj, metro, autobus
anebo paroplavbu, jejíž přístaviště se nachází přímo vedle fakulty. Nejpřitažlivější trasou je
bezpochyby tramvajová linka č. 17 od Národního divadla směrem po proudu, z níž se vám
naskytnou až kýčovité vyhlídky na Hrad, Karlův most, Malou Stranu, Klementinum či
Rudolfinum.
Na pravém vltavském nábřeží se mimo památek nalézá i několik vzdělávacích
ústavů. Počítáno od jihu jsou to: Fakulta sociálních věd, VŠ uměleckoprůmyslová anebo
Filozofická fakulta. V těsné blízkosti Právnické fakulty stojí Katedra jaderné fyziky a
konzervatoř.
Nováčci mohou být z takového množství škol pěkně zmateni a strachovat se, aby
trefili do té správné. Ale proto jsou u vchodů namontované cedule, aby bylo jasno, kam lezete.
Nic hrozného by se nestalo, ani kdybyste je přehlédli. Průměrně bystrý jedinec brzy pozná, že
je něco v nepořádku, když profesor donesl na přednášku Bohrův model atomu anebo dostrkal
do místnosti harfu. V takovém případě se nenápadně vytraťte a zkuste štěstí o dům dál.
Právnická fakulta stojí naproti hotelu Intercontinental při ústí ulice 17. listopadu na
náměstí Curieových. Datum 17. listopadu je ryze studentskou záležitostí. Když si na jaře 1939
ve wehrmachtu řekli : „Březen do Böhmen vlezem, duben ještě tam Mähren“, Čechům a
zvláště studentům se to silně nezamlouvalo.
Věčně ubrblaným Čechům se nelíbilo ani působení Svazu Sokolstva (SS) a už vůbec
neměli pochopení pro diskusní večery gestapa v Petschkově paláci, pořádané vždy pro pečlivě
vybrané hosty. Pozvání na večírek většinou osobně přinášelo pět pánů v kožených kabátech
kolem třetí ráno. Přímo v paláci nabídli hostovi cigaretu. Z neznámých důvodů do chodidel.
Asi německý zvyk.
Nacisté - zřejmě vášniví folkloristé - upřímně toužili dozvědět se o naší zemi a
místních lidech co nejvíce. Nejčastější dotazy se týkaly jmen a adres. Za tuto mravenčí práci je
ale Češi nenáviděli a jejich snahy všelijak bojkotovali. Není divu, že osvícenému nadnárodu
došla trpělivost a 17. listopadu za trest uzavřel české univerzity.
Tolik k názvu třídy 17. listopadu. Pojmenování náměstí již chápu méně. Manželé
Curieovi byli přece ona známá dvojice, která přehrabala tuny jáchymovského smolince a našla
v něm gram radioaktivního uranu. Se studiem práv však měli pramálo společného. Snad jen
jejich slavnou soudní při s pařížským prefektem, který jim zakázal noční procházky po
Champs Elysées. Curieovi prohráli a chodili světélkovat až na Montmartre.
Ještě než vstoupíme do PF UK, chtěl bych apelovat na stavovskou hrdost všech
studentů práv, aby uvedenou zkratku nebagatelizovali na POD FUK, což prý lépe vystihuje
charakter celé naší profese.
Mezi námi, je to pravda, ale dokažte to.
Po vstupu hlavním vchodem míjíme vrátnici, v níž si můžete ( musíte ) koupit některé
nezbytné formuláře. Zvláště zákeřná procedura je spojena s potvrzením o studiu, které po vás
bude vyžadovat každá druhá instituce ve státě. Od armády po Svaz vývozců medu. Všichni po
vás chtějí minimálně dvakrát do roka ujištění, že navštěvujete vysokou školu. Proto se
7
obstarávání rozličných potvrzení stává třetí nejčastější činností studenta. Hned po spánku a
jídle.
Když jsem si pro potvrzení o studiu šel poprvé, vystál jsem dlouhou frontu před
studijním oddělením. Jakmile jsem však přišel na řadu, byl jsem vyhnán právě do zmíněné
vrátnice pro formulář za 20 haléřů. Navíc se mi referentky svým tónem snažily naznačit, jak
ubohé musím mít IQ, když chci formuláře od nich, když je přece nad slunce jasnější, že jsou
k dostání ve vrátnici.
Dalším významným bodem při cestě do srdce budovy je šatna, kde se každý den koná
zajímavá hra. Ráno odevzdáte svůj svrchník a obdržíte slosovatelný žeton, za nějž si večer
vyzvednete výhru. Při troše štěstí vyhrajete ten samý kabát , v němž jste ráno přišli. Pokud
ovšem dřív neomdlíte ve frontě.
Srdcem budovy označují všichni velkou vnitřní dvoranu, která je zastřešena skleněnými
tabulemi nad úrovní třetího patra. Vcelku dobře řešený prostor, z nějž lze nahlédnout do
každého patra, se podařilo úspěšně zmršit instalací sochařského objektu, který snad nejvíc
připomíná megalomanský kanálový poklop. Obdélníkový nesmysl s dvaceti pravidelně
rozmístěnými průduchy není bohužel umístěn na zemi, nýbrž se vznáší v prostoru.
Autor měl zřejmě šílený sen o levitující kanalizaci. Jen tak snad lze vysvětlit jeho nápad
zavěsit svůj výtvor doprostřed auly, asi dva metry nad hlavy procházejících. Nutno
podotknout, že již drahnou dobu se pod monstrem nikdo neprochází, protože se už dvakrát
utrhlo.
Celé zajištění totiž spočívá na čtyřech ocelových nitích natažených ze třetího patra
z každého rohu. Chcete-li mít přibližnou představu o bezpečnosti, přivažte slona za režnou nit
a scvrnkněte ho ze skály.
Přestože se po poslední nehodě zvedla vlna studentské nevole, výsledkem bylo pouze
vyjádření správy budovy, že fakulta uzavřela s umělcem ( či spíše s umělcem ) smlouvu, v níž
se zavazuje ponechat dílo na svém místě a svévolně s ním nemanipulovat.
Jaksi to celé připomíná přísloví o kovářově kobyle. V baráku, kde na každý metr
čtvereční připadá pět doktorů práv, se nenajde nikdo, kdo by se dokázal ze smlouvy vykroutit,
ačkoli právě obcházení čehokoli je hlavní náplní studia a práce juristy.
Vraťme se však z teoretických úvah k prohlídce budovy.
Z auly vedou čtyři schodiště do vyšších pater, do nichž lze dojet též výtahem. Pro
studenty je určena dvojice páter nosterů s poměrně rychlou frekvencí. Při cestě do 3. patra si
ještě stihnete prolistovat denní tisk, ale opravdu jen zběžně.
Jednou jsem se jaksi začetl a náhle se mě můj spolucestující ( úplně cizí člověk )
udiveně optal, jestli náhodou nevystupuji. Odpověděl jsem ještě udiveněji, že ne a navíc jsem
si pomyslel, co se do mě montuje, když ho vůbec neznám.
Mladík opustil kabinu a v chůzi se za mnou velmi zaraženě ohlížel.
Jeho údiv jsem bohužel pochopil až na půdě, kde se kabina i se mnou hrkotavě
přesunula na cestu dolů. Potupně jsem sjel znovu do 3. patra, kde onen kolega zrovna sbíral
papíry nějaké ženské, kterou porazil při tom svém usilovném ohlížení.
Abych nevypadal jako naprostý magor a z celé situace vyšel jako vítěz, utrousil jsem
otráveně : „To je šlendrián ! Zase zavřeli střešní heliport !“
Zůstaňme ale ještě chvíli při zemi. V dolních partiích budovy se totiž nachází hned
několik strategických prostor. V suterénu se nalézá rozlehlá menza a kousek vedle i bistro
JURIS. Zlomyslníci velice často umazávají J na nabídkové tabuli, čímž razantně posouvají
smysl slova. Každý latiník ví, že juris je právo, zatímco uris jsou chcanky, ale pro řadového
občana to znamená v podstatě totéž.
8
Menza bývá v čas obědů pravidelně obléhána stovkami hladových studentů, kteří se
drží biblického rčení: Nejen slovem živ je člověk. ( Anebo to bylo opačně ? ). Fronty nabývají
úctyhodných rozměrů a mnohdy připomínají ty před Pracovními úřady v roce 1932.
Čekací doby na oběd se poslední dobou tak prodloužily, že se zanedlouho bude čekat na
zítřejší oběd. Zlepšení nelze v dohledné době očekávat, ačkoli pokusy tu byly.
Loni se katastrofickou situaci rozhodli řešit tři studenti svépomocí. Jali se prokopat
tajný tunel do kuchyně hotelu Intercontinental. Byli však odhaleni a od té doby se v tisku šíří
fámy, že právníci se podíleli na tunelování.
Jídelníček právnické menzy patří k těm lepším, přesto se někdy kuchyně nevyhne
lapsům. Zvláště o původu polévek studenti často živě diskutují. Známou specialitou je
například polévka déjâ vu, kdy má většina strávníků silný pocit , že už ji někdy viděla. A to
přibližně minulý pátek. Doufejme, že jde opravdu pouze o smyslový klam.
Mezi další frekventované pokrmy řadíme i tak zvaný „univerzální vývar kombinovaný
s čímsi“, familiérně zkracovaný na UV KSČ. Občas se i někomu podaří identifikovat některou
z ingrediencí.
V přízemí se mimo studovny a knihovny nachází malá místnost, do níž během svých
studií nacpete velké peníze. I přes její skromné rozměry ji zcela určitě neminete. Od
knihkupectví Švanderlík, které sídlí na nenápadném místě, se táhnou velmi nápadné fronty.
Většinou, když vychází nějaké nové vydání skript.
Tedy každý týden.
Základní pravidlo o skriptech totiž praví, že pravděpodobnost jejich přepracování
prudce stoupá poté, co si je pořídila většina studentů. Studenti neustále řeší dilema, zda si mají
příslušnou knihu koupit dříve, aby si ji stihli do zkoušek přečíst anebo později, aby ji už autoři
nestihli změnit.
Někdo takové problémy řeší až burziánskými spekulacemi o perspektivitě svých
investic, mezitím mu ovšem knihu vyprodají. V občasných záchvatech nákupní horečky jsem
vyzkoušel i zcela opačný postup cestou zběsilých hromadných nákupů, kdy jsem koupil, co mi
přišlo pod ruku.
V takovém případě si můžete být jisti, že publikace se bude na pultech válet ještě další
půlrok , a možná dojde i na slevy. Navíc při velkonákupech učebnic ztratíte celkový přehled o
své knihovničce. Skripta, která momentálně nepotřebujete, rozstrkáte po skříních a za pár
týdnů po nich ani nevzdechnete.
Tím vystavujete sebe ( i svou beztak těžce zkoušenou peněženku ) riziku dvojitých
nákupů. Stát se obětí tohoto fenoménu není nic příjemného, což hodlám ilustrovat na vlastním
zážitku.
Pod tlakem blížících se zkoušek jsem si zakoupil jistou učebnici a začal si v ní
podtrhávat pro lepší orientaci v textu. Večer jsem ji uložil do aktovky a šel spát. Ráno jsem ji
automatickým pohybem vyndal ze skříňky a chtěl jsem pokračovat v načatém díle, když jsem
ke svému úžasu zjistil, že jaksi není v čem pokračovat.
Naprosto neposkvrněné stránky svítily novotou a tvářily se, jakoby moji tužku v životě
neviděly. Nikde ani čárka!
S čelem, oroseným studeným potem, jsem vymýšlel vysvětlení této záhady. Nabízela se
například noční návštěva tajné policie, jejímž jediným cílem bylo vygumovat mi poznámky.
Bohužel se mi nepodařilo přijít na to, v jaké vysoké hře by mohly překážet moje poznámky o
Justiniánovi.
Představu špionážních expertů do rána usilovně gumujících čáry v mojí knize jsem
zavrhl a nahradil ji teorií o narušení kontinuity časoprostoru. Podtrhával jsem vůbec něco ?
9
Neprožívám znovu včerejšek ? Co udělám, až potkám sám sebe , teprve se chystajícího
podtrhávat ?
Než jsem se stačil dočista zbláznit, padl mi zrak na cenovku. A ejhle, tahle kniha byla
o celých 20 korun levnější ! Zpětným propočtem inflačních faktorů jsem se dovtípil, že brožura
ležela ve skříňce nejméně rok a nebýt mého omylu, ještě by v ní pár let vydržela zcela bez
povšimnutí.
Z přízemí přejděme do prvního patra, kde nalezneme největší přednáškovou síň.
Kapacita collegia maxima přesahuje 300 míst, což ovšem neznamená, že podobné návštěvnosti
je pravidelně dosahováno. Populární přednášky jsou sice zakončovány bouřlivým aplausem
nabitého sálu, ale mnohem častěji účast připomíná souboj Loudilky s Karasovou Lhotou o
udržení v 10. lize.
V létě se dá ze sálu vyjít rovnou na velký balkon. Možnost vyrazit si ven ocení notoričtí
kuřáci i majitelé mobilních telefonů, neboť tam mají mnohem lepší příjem signálu. Milovníci
hezkých vyhlídek zase nechají své oko spočinout na Čechově mostě, Letenském parku a na
výstřizích kolemjdoucích turistek.
Samotná budova si jistě zaslouží vlastní publikaci, ale pro základní orientaci snad
uvedené údaje postačí. Koneckonců, orientační tabuli naleznete cestou k páter nosterům.
Zaměřme se nyní spíše na obyvatele fakulty. Kromě myší a hmyzu, který početně
převládá ( každý Pražan by měl mít dle statistik na starosti 20 potkanů ), tvoří personální
obsah ústavu 3 skupiny lidských obyvatel.
Pedagogové, studenti a zaměstnanci ( údržba, administrativa... )
Ani samotné skupiny nepředstavují nijak homogenní celky. Například studenty lze dělit
na další 3 větve.
1) Na lidi, kteří se na PF dostali náhodou, příval radosti psychicky neunesli a od té doby
svůj úspěch oslavují. Na studium přitom pohlížejí více méně jako na doplňkovou aktivitu.
2) Opačný extrém: silně ambiciózní jedinci, kteří se na fakultu dostali cíleně, neboť od
svých čtyř let sní o kariéře ústavního soudce. Jejich patologické ambice je ženou i do
akademické politiky. Angažují se v senátu PF, kde od prvního okamžiku působí suverénním
dojmem. V 1. semestru obsadí funkce, jinak tradičně vyhrazené dlouholetým pracovníkům, a
po 3. semestru se již zaobírají tématy rigoróz, aby mohli kandidovat na post proděkana.
Někteří ale z přemíry podobných aktivit zdegenerují a po zbytek života uvíznou ve
stereotypu rozeného funkcionáře. Svou kariéru šedé eminence završí v čele Evropského
meziparlamentního výboru pro otázky styku parlamentních výborů neevropských zemí či
podobně nesmyslné instituce. Nulová zodpovědnost zato časté schůze jim přinášejí plné
uspokojení.
3) Normální studenti, které dělíme na normální, více normální, méně normální a více
méně normální.
Pokud se vám shora uvedené roztřídění zdá více méně nenormální, pak vězte, že
klasifikace všeho možného dle nejbizarnějších kritérií je přímo vášní autorů odborné literatury.
Čím větší vědecká kapacita, tím rozsáhlejší třídící aparát. Opravdoví mistři dokáží
rozklasifikovat třeba tkaničky od bot od a) až po k) pouze z hlediska délky !
Z následujících kapitol čtenář zajisté pozná, že ze mě nikdy významná kapacita nebude,
neboť se mi zřídkakdy podařilo překročit písmeno d).
Do kategorie zaměstnanců fakulty bychom sice mohli zařadit i pedagogický sbor, ale
ten si pro svou výjimečnou úlohu zaslouží samostatný šuplíček. Po vyřazení profesorů,
10
docentů a asistentů by se mohlo zdát, že s ostatními zaměstnanci PF přijdou studenti do styku
jen velmi zřídka. Nenechte se zmást ! Přijdete s nimi do styku tak často, až vás to bude mrzet.
Nezapomeňte, že do této kategorie spadají i referentky a sekretářky všech druhů.
Pokud někdo netuší, jakou mají v životě školy funkci, rád ji osvětlím. Referentky jsou
osoby zaměstnané na fakultě za účelem dlouhodobých onemocnění, zašantročování studijních
archů a komplikování jinak velmi jednoduchých záležitostí.
Zeptáte-li se jich na něco jednoduchého, kroutí hlavou nad vaší neznalostí. Zeptáte-li se
na něco složitého odkáží vás někam jinam, kde se dozvíte, že informace vám přece podají
referentky, které ale mezitím stihly ze svých kanceláří kamsi rychle zmizet.
Tahle hra na kočku a myš dodává studentskému životu šťávu. Bohužel žlučovou.
S budovou i obyvateli jsme se zběžně seznámili, takže můžeme klidně pozorovat okolní
cvrkot a zaměřit se na detailnější rozbor v dalších kapitolách.
11
12
II. P Ř E D N Á Š K Y
NEJVLASTNĚJŠÍ AKTIVITOU provozovanou na každé škole je výklad látky. Na
vysokých školách se takovému výkladu říká vznešeně přednáška.
Přednášející je pedagog, snažící se předat vědomosti všem, kteří na jeho přednášce
zbyli, ať už proto, že na ni omylem zabloudili nebo už z ní naopak nestihli utéct.
Průměrná přednáška nabízí dosti bizarní obrázek. Jeden člověk hovoří z vyvýšeného
místa a stojí, zatímco desítky lidí vypadají velmi nepřítomně a sedí. Jejich nepřítomnost
duchem má obyčejně několik příčin.
Nervové pochody horlivců, kteří se snaží o jakési zápisky, jsou totiž redukovány pouze
na synapse od ucha k ruce. Ostatní psychické i tělesné pochody nemají význam, ba co víc, jsou
na obtíž. I přes veškeré vypětí se však tempu výkladu většinou nedá stačit a na papíře se kupí
nesmysly typu odbobrový předák anebo důležité myšlenky, jejichž konce už se bohužel nikdo
nedopátrá, protože zrovna dopsala propiska.
Druhá skupina návštěvníků pochopila marnost takového počínání a věnuje se četbě
denního tisku. Vlastní noviny přitom nejsou podmínkou. Jeden výtisk bývá záhy rozpitván na
několik částí, které jsou rozpůjčeny do všech koutů. Literární historik by jistě nostalgicky
zaslzel nad touto připomínkou časů Krameriovy expedice, kdy náklad 200 výtisků četl po
vsích několikanásobek čtenářů.
Aniž to přednášející možná tuší, hloučky karbaníků hrají v zadních řadách o vysoké
částky v licitovaném mariáši. Přední řady jsou spíše doménou pokeru, při němž hráči dokonce
vzbuzují dojem, že výkladu s kamennou tváří naslouchají.
Velké oblibě se těší i běžná konverzace. Slečny řeší tradiční problém, co si obléknout,
zatímco mužská část přemýšlí, jak to svléknout. Spektrum témat ale zasahuje mnohem dále.
Od sportu a koníčků k politice a obchodu. Podnikavější studenti zapojení do multilevel
marketingu chodí na přednášky dohadovat svoje kšeftíky a okolosedícím vychvalují přednosti
svého zboží. Na vlastní předváděcí akce by se jim stěží podařilo nalákat takové množství
potencionálních klientů. K vrcholným zážitkům patří bitvy o zákazníka, kdy se, jinak stále
usměvaví, dealeři Amway a LUX začnou navzájem mlátit šampóny a škrtit vysávací hadicí.
Zajímavé je, že konverzace v sále neutichne, když přednášející zvýší hlas, nýbrž ve
chvíli, kdy jen hledá vhodný výraz a svůj výklad přeruší. Někomu zabere volba vhodného
výrazu opravdu úctyhodnou dobu. Dezorientovaní studenti, vyrušení od piškvorek a debat o
včerejším koncertu, se neustále ohlížejí, zda oni sami nezavdali příčinu k tomu děsivému tichu.
Ač se to celou dobu snažím popírat, studenti svým způsobem výklad vnímají. Jako
přirozenou kulisu, jejíž náhlou absenci ihned registrují. Jsou tedy potom stejně zaskočeni, jako
kdyby přestaly hučet Niagarské vodopády.
Kdyby se přednáška nekonala v místnosti výslovně označené - přednáškový sál, mohl
by náhodný kolemjdoucí nabýt dojmu, že se ti lidé sešli na jednom místě čistě náhodou,
přičemž ten vepředu se potřeboval nutně vypovídat.
Pečlivým vědeckým bádáním jsem však odhalil 3 základní elementy, podle nichž lze
odlišit seriózní přednášku od akutního záchvatu samomluvy.
1) Masa informací, kterou je přednášející schopen předat posluchačům, by měla
rozhodně přesahovat, ať kvantitou či kvalitou, jejich dosavadní vědomosti. Pokud není
přednášející ani o pověstnou lekci napřed, degeneruje přednáška do podoby nudného resumé.
Posluchači nabudou dojmu, že přednášející si přišel pouze ověřit, zda si sám látku pamatuje.
K takovým případům dochází nejčastěji u čerstvě aprobovaných pedagogů, kteří musí
vynaložit největší úsilí na to, aby trémou neomdleli. Každá sebenesmyslnější poznámka
13
z uditoria by je vyvedla z konceptu a tak se drží co nejblíže ústředního tématu. Čtvrt hodiny
například vysvětlují, proč je přednáška nazvána tak a ne jinak. Někteří dokonce jen vysvětlují,
proč vlastně přišli.
Dále se lze s tímto úkazem setkat u letitých nestorů, které je nutno obdivovat už pro
fakt, že si něco pamatují. U hodně zasloužilých pedagogů ( ty poznáme dle inventárního čísla
památkového úřadu ( v horším případě ještě c. k. Historischesamt )) dochází k efektu
zmenšujícího se kruhu.
Zatímco do určitého věku člověk rozšiřuje okruh svých znalostí, od jistého zlomového
bodu ( u někoho nastane v 60 u někoho ve 30... u mě už nastal ) se mozek informací velmi
ochotně vzdává. Čím novější poznatek, tím rychlejší výmaz. Přednáška pak připomíná
dědečkovo vyprávění o tom, kterak onehda zmlátil četníka, což je ovšem též jediná věc, kterou
si pamatuje. Tedy i pedagog postupně zestručňuje, druhdy tak obsáhlý, repertoár témat a
zůstane věrný jednomu, které je ovšem schopen "naroubovat" na jakékoli jiné.
2) Alespoň minimální počet posluchačů považuji za další podmínku nezbytnou pro
konání přednášky. Deklamuje-li někdo své myšlenky v lese, je to blázen a nikoli přednášející.
Ještě více než po lesích se většina bláznů potuluje po svém přirozeném biotopu - městě.
Narodili se zde, vyrůstali, pracovali i zastávali veřejné funkce. Cítí se tu jako doma.
Při svých podivínských toulkách ulicemi sdělují své teze netečným chodcům, čímž se
ovšem jejich situace pramálo liší od přednášejících. Případně naopak.
Mnoha kantorům se totiž nedaří vyrušit studenty od činností, jimž se věnovali před jeho
příchodem. Někdy dokonce dochází k jevu naprosto opačnému. Studenti netrpělivě očekávají
pedagogův příchod, aby se mohli konečně oněm aktivitám v klidu věnovat.
Upřímně řečeno, ignorovaného pedagoga dělí od ignorovaného samomluvy svoboda ve
volbě oblečení. Pedagog nefasuje ústavní vestu se zapínáním na zádech.
3 ) Řádná přednáška by měla být dopředu ohlášena, aby byl každý v předstihu varován.
Jakmile je blázen organizován a data svých záchvatů včas oznámí, stává se z něj akademik.
Každý vědec v sobě nosí vrozenou touhu podrobit analýze vše, co je mu předkládáno.
Patologické sklony k precizaci pouček a definic se projevují i při četbě kuchařky, kdy se
rozčilují, že v ní není uvedeno, na kterou stranu mají polévku míchat.
Proto si dokáži představit námitky proti mnou uváděným definicím. Souhlasím, že
přednášející nemusí být nutně pedagogem, ale přednášky opravdových externistů se konají
zřídka. Seminář zemědělské univerzity málokdy zahájí bača od Liptovskej Mary s referátem o
trendech v produkci brynzy.
Výklad odborného problému předpokládá určité pedagogické sklony. Dotyčný vyvíjí
snahu prezentovat téma, existují však propastné rozdíly v intenzitě i formě takového úsilí.
Pro klasifikaci přednášejících se pro začátek přidržme klasického Hyppokratova dělení
na 4 osobnostní typy, které dodnes slouží moderní psychologii.
SANGVINIKEM rozumíme typ vyrovnaný, jehož harmonická emoční křivka se
odzrcadluje i v jeho celkovém projevu, který se vyznačuje přiměřenou dikcí a běžným
kolísáním tónu hlasu. Rád též výklad osvěžuje neobvyklými slovy či zábavnými historkami.
Charakter humorných historek je ovšem striktně diferencován dle oborů, a tudíž jsou
„špeky“ odborného rázu nepřístupné normálním smrtelníkům. Znáte historku o nepozorném
technikovi, který instaloval kondíky místo trandíků a to, co mělo být v paralelce zapojil do
sérky? A víte, co se mohlo stát? Chachacha... Já taky ne...
A co teprve humorné následky záměny impedance za hodnotu admitance!
Jakkoli jde zřejmě o velmi úsměvné situace, jejich komičnost naplno vyzní jen na půdě
14
ČVUT. Prezentace podobných příběhů studentům kunsthistorie by namísto smíchu vyvolala
vlnu sebevražd. Obdobný cechovní humor lze vysledovat napříč celou společností.
Posluchárna plná právníků řve smíchy nad soudničkou o manželovi, jenž svou zavražděnou
choť zabetonoval do základů budovaného rodinného domku, ale byl záhy odhalen, neboť
nebývale všímavým sousedům neušlo, že pan Novák ten den pracoval jak vzteklý a dokázal
spotřebovat pět míchaček malty namísto svých obvyklých dvou.
Estéti by možná hromadně opustili sál, leč juristé, kteří si v morbidnosti nezadají
s patology, lačně dychtí po další dávce černého humoru.
Dopadený žhář měl ve středověku vskutku interesantní úděl. Rozsudek upálením byl
pro tyto účely vylepšen. Odsouzence uvázali na delší řetěz ke kůlu, u kůlu postavili klasickou
hraničku, avšak udělali též hranici okružní. Odsouzený se pak octl doslova ve dvojím ohni,
neboť vzniklá ulička nebyla z nejširších. Jediné , co mohl dělat bylo běhat dokolečka. Tím se
sice dočasně chladil, ale jakmile na něm vzplálo šatstvo, plameny běháním vydatně
okysličoval. Navíc tak přispíval ke svému dokonalejšímu opékání. Kdoví, jestli podobné
popravě nepřihlížel vynálezce horkovzdušných hrnců.
Sangvinikovy přednášky jsou vždy vítaným osvěžením. Jeho rozšafný až žoviální
slovník ostře kontrastuje s koženým tónem příslušníků ostatních tří skupin. To však ještě
neznamená, že se sangvinik neukáže jako smějící se bestie*) s morbidními sklony při
zkouškách. Není strašnějšího zážitku, než sedět naproti dobře se bavícímu pedagogovi,
kterému už od samého smíchu zůstaly úzké škvírky namísto očí, zatímco vy se mu snažíte
namluvit, že Code Napoleon byl tajný kód užívaný francouzskými odbojáři.
Ani při setkání se sangvinikem neopomínejme ostražitost při styku s nepřítelem! Nero
se při předhazování křesťanů lvům taky dobře bavil.
MELANCHOLIK bývá klasicky a přitom trefně nazýván uspávačem hadů. Nevyniká
svým vnějším projevem. Absolutní ignorace zásad rétoriky spolu s mollovou tóninou hlasu,
vytváří ze slov a vět unylý proud, který sice zvolna zato vytrvale nutí posluchače ke spánku.
( Odtud také další přezdívka Dr. Hajaja. ) Usínajícím už přednáška zní jako vrčící míchačka na
beton. Sarkastičtější komentátoři podotýkají, že melancholik se míchačce podobá i emočně
( ...když vypnou proud, dodávají ještě sarkastičtější. )
To vše samo o sobě neznamená, že by melancholik nejevil zájem předat zajímavé
informace. Jenže sebezajímavější téma nedokáže zaujmout, pokud je podáno jako indický
náboženský rituál, při němž se monotónností dostanete až do extáze.
Přestože dvouhodinka strávená v jiné hladině vědomí může být pro vystresované
jedince posilující relaxací, nedá se hovořit o prospěšnosti pro poznámkové bloky studentů. Ty
zůstávají nedotčeny jednoduše proto, že čeština nemá dostatek znaků vhodných pro věrný
přepis mantry. Několik stran nepopsaného papíru sice znamená jistou úlevu pro naše lesy, ale
pokud spočítáme náklady na dopravu 200 lidí, kteří mohli klidně spát doma, nelze o
ekologickém přínosu hovořit.
Navíc by mohli nábožensky citliví studenti protestovat proti jednostrannému
protežování buddhismu na českých školách. Přitom by taková obvinění dopadala na nevinné
hlavy. Odborníci se shodují, že osobnostní vzorce jsou z větší části dědičnou záležitostí, proti
níž sebeagilnější melancholik nic nesvede.
Osobnostní vzorec poté určuje i vnější znaky, kterými se jedinec navenek projevuje.
Fakt, že melancholik s pisklavým hláskem se nevyskytuje, se pokouší vysvětlit psycholog
*)
Theodor Monsen : auslächende Bestie
15
MUDr. Plicka v článku : „Papoušek nebo rybičky ? - vliv domácích zvířat na formování dětské
osobnosti ( měsíčník Choroby a my č. 11/1994 ).
CHOLERIK , jakožto extrovertně laděný jedinec, neustále překypuje životní i tvůrčí
energií, což se bohužel snaží zúročit zvýšenou aktivitou. Souvislosti mezi hekticky
vypouštěnými sprškami vět chápe snad jen on sám. To ještě v lepším případě. Časté odbočky,
volné asociace a přeskakování celých kapitol, to jsou typické symptomy.
Toku hektikových myšlenek pohříchu neodpovídá kapacita jeho mluvidel. Neustále se
snaží dohnat rozdíl mezi místem, které zrovna vykládá, a místem, kam zatím dospěl ve svých
úvahách. Pokud je v konstantním myšlenkovém předstihu, je schopen z přednášky končící ve
12 hodin duševně odejít již v 11.30. Slovní projev tím samozřejmě trpí a lze snadno uhodnout,
kam pedagog duševně odcestoval, pokud hovoří například o vraždě novorozeného telete
matkou, kdy dítě zemřelo po několika dnech, přestože bylo umístěno v karburátoru. Je
smutné, pokud přednášející upřednostňuje jídelníček menzy či potíže se svým žigulíkem před
edukativní činností.
Romain Rolland uplatnil při psaní svého Jana Kryštofa nový styl. Jeho „román-řeka“ se
stal výstižným označením pro děj, sestávající z mnoha proudů, které se různě slévaly a zase
oddělovaly. Cholerikův výklad by se dal vykreslit parafrází „výklad-strom“.
Posluchači bohužel předem netuší, kam se pedagog míní košatit. Rychlost větvení a
odbočování mnohdy dosahuje kvalit bambusu ( až metr denně ). Ne nepodoben jahodníku hází
pedagog tématickými šlahouny do všech stran, není však jisté, kde zakoření. Situace se navíc
podstatně zhorší, patří-li do nepočetné zato nápadné skupiny označované jako chaotiksklerotik.
Tehdy je namístě, aby se před začátkem přednášky zeptal studentů:
1. Kam jsem přišel ?
2. Co mám vykládat ?
3. Nevykládal jsem to minule ?
4. Byl jsem tu vůbec minule ?
5. Neví někdo náhodou, kde jsem byl minule ?
Pomocí těchto dotazů by se měl zorientovat v čase a prostoru. Přední řady budou zajisté
ochotně odpovídat. Budou se totiž bát, že je to jen jakási finta, jejímž pravým účelem je zjistit,
zda chodí pravidelně na přednášky.
Nejzákeřnějším typem, jenž vlastně osciluje na rozhraní kategorií, je cholerik inklinující
k monotónnímu přednesu. Týká se to zvláště starších pedagogů, u nichž by prudší dikce a
gestikulace mohla způsobit vyskočení ploténky nebo špatně fixovaného můstku.
Přesto si zachovává onu typickou chaotičnost a pro posluchače neuchopitelnost toho, o
čem proboha zrovna hovoří a jak se k tomu vůbec propracoval.
Načrtnuté charakteristiky se tím v zásadě nenarušují. Melancholik se totiž snaží držet
tématu ( leč spící studenti to neocení ), zatímco cholerik ( hektik ) se téma snaží teprve najít.
FLEGMATIK. Když jsem přemýšlel nad podobou následujících řádek, uvědomil jsem
si, že průvodce sice čerpá z osobní zkušenosti, nicméně empirii jsem zatím spíše potlačoval a
překrýval ji pláštíkem zobecnění. Takový postup má svou logiku, dvojnásob v této kapitole
( ...hlavně nejmenovat... ).
Snažil jsem se držet staroindického přísloví : „Nedráždi hada bosou nohou.“ Ale
rebelantský červíček stále hlodal a ponoukal mě, že konkrétní příběhy ze života jaksepatří
opepří. Při hledání východiska ze svého dilematu jsem našel hned dvě řešení a mimoděk tak
rozvinul staroindickou filozofii. Čili :
16
Nedráždi hada bosou nohou. Buď se obuj anebo vyměň hada.
Vyměnil jsem tedy hada ( obrazně řečeno ) a pro popis fakultního fenoménu sáhl do dob
středoškolských studií. Maturitu už mám za sebou, takže zřejmě nehrozí, že bych se do
gymnázia někdy vrátil v roli žáka. Ačkoli při dnešních reformách ve školství i jinde člověk
nikdy neví...
V roce našeho nástupu do prvního ročníku proseckého gymnázia se onen ústav potýkal
s masivním přelidněním. ( Na konci sedmdesátých let v Československu pořád vypínali proud
a teď tu byly výsledky. ) Přestože byla v budově k výuce využita každičká místnost, první
ročníky musely být deponovány ( nikoli deportovány! ) asi o 200 metrů dále v montovaných
pavilonech.
Každý učitel zvládal vzdálenost po svém. Profesor dějepisu Cuřín ji však programově
odmítal zvládat včas. Pokud se mu podařilo stlačit zpoždění pod 20 minut ( při 45 minutových
vyučovacích blocích ), ještě dlouho se o tom všude mluvilo. Často totiž nedorazil vůbec.
Když už dorazil a někoho vyzkoušel ( souběh dvou statisticky nepravděpodobných
jevů ), zjistil, že si zapomněl vzít notes. Známky potom zapsal na okraj novin, které si naopak
nikdy nezapomněl. Jenže po dočtení je často kamsi založil. Pokud mu po několika týdnech
přišly náhodou pod ruku, patrně marně dumal, jaký význam mají jména a vedle nich čísla.
Jména žáků si totiž nepamatoval. Musel být velmi zklamán, pokud čísla považoval za telefonní
spojení na některé slečny. Při škále známek, které uděloval, se mohl dovolat maximálně ke
Žlutým andělům ( ÚAMK - 123 ).
Laxnost a nezájem, typické vlastnosti flegmatika, u něj hypertrofovaly takovým
způsobem, že byl zázrak, že ještě žije.
Na všech hodinách působil unaveným až utrápeným dojmem. Občas se zdálo, že
pamatuje Slavníkovce a od bitvy u Kresčaku se pořádně nevyspal. Ale podle všech indicií mu
nebylo více jak pětatřicet.
Nikdy bych nevěřil, že dějiny lidstva od Ramapitheka ( 30 mil. př. n. l. ) až po Přemysla
Otakara II. ( 1257 - 1278 ) lze probrat za jediný školní rok a zápisky vtěsnat do jednoho
tenoučkého sešitu. O jak ohromující skoky v historii šlo, když ještě vezmete v úvahu čas, o
nějž se připravoval svými pozdními (ne)příchody!
Snažili jsme se nalézt příčiny jeho nechuti podělit se s námi o znalosti z dějin, ale
neuspěli jsme. Snad vrozená plachost, snad syndrom veverky v kruhu, snad pocit marnosti...
Rozhodně ztělesňoval ukázkový exemplář pedagoga-flegmatika se všemi základními
znaky:
1. Nezájem o to, kdy a co
2. Nezájem o to, co a jak
3. Nezájem o to, zda se o jeho nezájem nezajímá ředitelství.
Vrchol dokonalosti jsem ale poznal ( lépe řečeno nepoznal ) až zde na fakultě. Jistému
panu docentovi se nepodařilo během 4 měsíců oblažit svou účastí ani jediný seminář. Vzniklo
dokonce podezření, že se nejedná o skutečného člověka, nýbrž o černou duši v účtárně, z níž
někdo velmi slušně profituje. Nakonec se ukázalo, že z celé záležitosti profituje pouze dotyčný
docent. Kvůli své mimoškolní vytíženosti mu volné chvilky pro katedru zbývaly jen a pouze
ve výplatní dny.
V podobných okamžicích se i z flegmatika stává vcelku mrštné a rychlé zvířátko se
zdravými reflexy.
A nakonec, proč se tajit se jménem onoho dotyčného? Najdete jej na stránce 205!
17
Na závěr bych rád čtenáře upozornil, že další četba mu poodhalí další možnosti dělení
pedagogů i studentů dle odlišných třídících kritérií. Ale pozor! Jakékoli dělení je pouze
teoretickou konstrukcí a čistý typ se zřejmě nevyskytuje ( ačkoli jich znám spoustu ).
Přehledná tabulka poslouží ke shrnutí :
CHARAKTERISTICKÝ
TÉMA
RYS
--------------------------------------------------------------------------------------------------------SANGVINIK
drží
zábavnost
MELANCHOLIK
snaží se udržet
monotónnost
CHOLERIK
snaží se najít
chaotičnost
FLEGMATIK
nechce najít
laxnost
Na úplný závěr neuškodí zmínit se o vlastních tématech přednášek. Na seznamu
přednášek mohou figurovat i ty nejbizarnější obory. Od dějin obžerství po právní aspekty
výroby ostnatého drátu. Namátkově vybranou desítku předmětů jsem stručně charakterizoval,
abych čtenářům případně ulehčil volbu výběrových předmětů.
SOCIOLOGIE - Zakladatelé popsali mechanismy fungování společnosti a jejich žáci
tyto teorie rozmetali. A tak to jde pořád dokola přesně podle pravidla : Každý pes zanechá
hromádku, každý autor teorii.
TRESTNÍ PRÁVO - osvědčené cejchování zločinců žhavým železem bylo
nepochopitelně nahrazeno trestními rejstříky a podmíněnými tresty.
SOUDNÍ PSYCHOLOGIE - Chcete-li někoho oddělat, zabijte s ním dalších 5
náhodně vybraných lidí. Při zatýkání potom radostně tleskejte zkrvavenýma ručičkama. Soud
vás pravděpodobně osvobodí. Nikdy ale policii nevěšte na nos teorii o náhodné záměně
zahradního postřikovače za kulomet, když jste manželku rozstřílel na hadry. Dostanete
doživotí a budete vláčen po tisku jako chladnokrevná bestie.
KRIMINOLOGIE - Vraždí se hodně a krade ještě víc. Čísla se neučte, ty najdete
v příručce a teorie se neučte, neboť jejich životnost je ještě kratší než v sociologii.
SMLUVNÍ PRÁVO - Smlouva se považuje za dodržovanou, dokud ji někdo neporuší.
ČESKÉ A ČESKOSLOVENSKÉ PRÁVNÍ DĚJINY 833 - 1914 : Od provincie k velmoci a nazpátek
1914 - 1998 : Rakousko - Uhersko, ČSR, Protektorát, ČSR, ČSSR, ČSFR, ČR. Kterak
šestkrát změnit občanství, aniž se hnete z místa.
TEORIE PRÁVA - Jestliže jste doposud nevěděli, co je to spravedlnost, ani nyní se to
nedovíte.
ŘÍMSKÉ PRÁVO - Obchod s otroky je sice dnes zakázán, ale i přesto ŘP slouží jako
základ mnoha právních řádů. Naučíte se kvanta užitečných právních pouček do praktického
18
života, například co dělat při propouštění otroka, jak uzavírat konkubinát, jak zavrhnout
prvorozeného a jiné fígle. Nevím proč, ale v praxi se mě na to ještě nikdo nezeptal.
OBČANSKÉ PRÁVO - Nemůžete-li se dohodnout se sousedem, měli byste ho spíš
žalovat než mu jít rozbít držku ( ale druhý postup je podstatně levnější, rychlejší a účinnější ).
EKOPOLITIKA - S životním prostředím to jde z kopce. Vzduch i moře znečištěny,
ryby vyloveny, lidí pořád přibývá... Stejně všichni vychcípáme, snažte se toho alespoň nedožít.
Touto „úplně závěrečnou poznámkou“ bych tedy uzavřel téma přednášek. Zároveň jsem
tím upozornil na častý nešvar mnoha přednášejících, kteří dělají při výkladu poslední
poznámky už pět minut po začátku přednášky.
Po celé dvě hodiny tak napínají posluchače, kteří netrpělivě čekají, kdy už bude
opravdu konec. Neustálým přidáváním zaručeně posledních poznámek vytáčejí méně trpělivé
jedince k nepříčetnosti. Například mě.
19
20
III. S T U D I U M
JAKMILE SKONČÍ ono období pasivní konzumace vědomostí, zvané semestr, nastává
ve studentově životě nejkrušnější čas. Období zkouškové.
Čas se v něm nepočítá na hodiny, nýbrž na přečtené a nastudované strany. Student si
tedy neřekne, že půjde spát v jedenáct hodin, nýbrž až po stránce 305. Přičemž stránek může
být klidně tisíc, záleží na důležitosti zkoušky. Ke knihám navíc přibývají i zápisky z
přednášek, neboť jedno ze základních pravidel studia zní: „Co se odpřednáší, to se zkouší.“
Tehdy se teprve zúročí půl roku poctivého vysedávání po přednáškách a boj se spánkem na
seminářích.
Pohodlní jedinci spoléhají na plnou kompatibilitu skript a vykládané látky a v klidu na
přednáškách dřímají či se věnují dalším, od studia diametrálně odlišným, aktivitám. Krátce
před zkouškami však zjistí, jak podstatný význam měla zrovna ta přednáška, při níž sváděli líté
boje v piškvorkách. Takový nezaznamenaný výklad se většinou nenachází ani v povinné ani v
doporučené literatuře, zato je mu věnován až znepokojivě velký prostor ve zkušebních
otázkách.
Jako bezcenná se záhy ukazují skripta, za podezřele levný peníz odkoupená od starších
ročníků. Autoři totiž z neznámých důvodů často mění myšlenková východiska, na nichž dosud
budovali a nenechají v oboru kámen na kameni, věrni heslu: všechno špatně. A pokud se změní
jen pár detailů, buďte ujištěni, že se vás na ně někdo zeptá. Pamatujte, že změny v učebnicích
přicházejí jako průjem. Rychle a na nečekaných místech.
O aktuálnosti skript hovoří také jejich cena. Nikdy neberte příliš výhodné nabídky.
Rozhodně neuškodí podívat se do tiráže a zjistit kolik krejcarů kniha původně stála. Veleslavín
byl sice pojem, ale dnešní doba žádá svoje.
Někteří nezávisle smýšlející pedagogové často nesouhlasí s myšlenkami ve skriptech.
Tuto svou nechuť vyjadřují na přednáškách chladně taktním: „Pan kolega Vomáčka zde
zastává stanovisko, které není na katedře všeobecně sdíleno...“, čímž naznačuje, že u zkoušky
nechce o stanovisku prof. Vomáčky ani slyšet. Pak většinou vyrukuje s vlastní ambiciózní
teorií. Pokud existuje pravděpodobnost, že onen přednášející vás bude zkoušet, zapište si jeho
teorii, byť by to byla sebevětší pitomost. Byť by popíral kulatost Země, pamatujte, že
maminka, režisér ale i zkoušející mají vždy pravdu.
Není od věci u zkoušky utrousit poznámku, že jde o teorii převratnou, průkopnickou či
intelektuálně fertilní. Jednoduše a prostě : Součet úhlů trojúhelníku činí vždy 180 stupňů, ale
když řekne pan profesor, bude to klidně i víc. ( Ono to skutečně jde, ale pouze v neeuklidovské
geometrii... )
Cesta na Olymp poznání vede přes kopce odborné literatury. Při prvním pohledu na
objemné svazky, které je vám souzeno prostudovat, vás určitě napadne, že tohle se přece nedá
naučit. Prvotní šok ale brzy opadne. Při bližším kontaktu zjistíte, že se to nedá ani číst.
Odborná literatura je na hony vzdálena beletrii. Nehrozí, že se budete plni napětí schovávat s
baterkou pod peřinu, aby jste hltali stať o anticipované inflaci. Ani se ráno nebudete budit celí
nedočkaví, jakže škola právní exegeze reagovala na změny pozitivního práva. Na spánek
vůbec zapomeňte. Alespoň na bezstarostný.
První a zároveň poslední částí knihy, kterou bez potíží pochopíte, bude autorská
dedikace. Ta bývá v mateřštině. U následujících stran je čtenář odsouzen k němému úžasu.
Hodně času strávíte se svým novým kamarádem - Slovníkem cizích slov. Při jeho koupi
rozhodně nešetřete. Mezi akademiky platí měřítko fundovanosti publikací. Čím tlustší slovník
je třeba k dešifraci textu, tím kvalita stoupá. Není zrovna tajemstvím, že knihy opravdových
21
kapacit silně připomínají římskou literaturu. Ne snad stylem, jako spíše počtem užitých
českých slov. Někdy mám pocit, že i sám Ovidius ve svých Elegiích napsal více českých
výrazů než někteří akademici, neustále zdůrazňující své klasické vzdělání.
Po dešifraci cizojazyčných frází navíc nastává zklamání, jaké banality se skrývají pod
pláštíkem učenosti. Autoři úporně šifrují, co jim přijde pod ruku. Snad ze strachu, že jejich
práce je příliš prostinká. Uznejte, že cizí výrazivo dodá knize šmrnc fundovanosti. Například :
Kanijní šelma se transponovala přes monokulturu Aves satina - lingvistická analýza
hudební kompozice
Skákal pes přes oves - jazykový rozbor lidové písně
Který titul zní lépe? Proč říkat : „Pec nám spadla“, když může dojít k destrukci topného
tělesa?
Bohužel, ne vždy se překladem do běžné mluvy význam věty osvětlí. I přestože jste
abstraktní formulace v hypotéze precizně konkretizovali pomocí koherentního axiologického
kriteria. Musíte se smířit s faktem, že designáty neurčitých pojmů hypotézy nejsou bez dalšího
identifikovatelné. Dodnes se mi například nepodařilo potkat člověka , který by chápal, co tím
Hans Kelsen myslel, když " navazoval na novokantismus meklenburské školy".
A přesto jsem onou zkouškou prošel.
Vedle autorů - arciodborníků, produkujících podobně hypernesrozumitelné texty,
narazíte i na vědce s literátskými sklony. Svým uměleckým ambicím, které v nich pučí od
mládí, dávají průchod ve svých spiscích ( tak jako teď já ). Očarováni kouzlem poezie,
vysvětlují odborné problémy za pomoci květnatých přirovnání a metafor, které však dost dobře
nelze prezentovat u zkoušky.
Náš gymnaziální profesor fyziky nám osvětloval podstatu molekulárních vazeb rčením,
že „atomy se drží za paprčky“. Rčení nám připadalo úsměvné jen do chvíle, než se v testu
objevila otázka : „Popište mechanismus molekulárních vazeb.“ Pod lavicí jsem nalistoval sešit
a opsal uvedenou větičku. Kupodivu, profesor už se při opravování ke svým paprčkám neznal.
Patetičtí jedinci s rozervaným nitrem zase inklinují ke zdůrazňování kamenité cesty za
věděním. Ve svých knihách neustále popisují složitost ba nemožnost interpretace problému a
nepřetržitě čtenáře varují ( a omlouvají se ) před svými vlastními závěry, poukazujíc na
relativnost všehomíra. Každá druhá věta potom popírá svou předchůdkyni a kdesi v průsečíku
mezi nimi se, možná, skrývá Pravda. Uvedené závěry dokumentuji na autentickém textu :
„... Vyjádřit přínos právního humanismu v oblasti institucionálního a dogmatického
myšlení není snadné (1). Právněhistorická věda se tomuto výzkumu věnuje teprve od jisté
doby. Řada poznatků tu stále chybí (2). Humanisté přes svůj odpor ke starší právní vědě na ni
přece jen (3) navazovali. ...“
Jak patrno, text má strukturu přímo ukázkovou.
Po varování před trnitou poutí (1) následuje sebemrskačské přiznání vlastní
nedokonalosti (2) a třetí věta váhavě (3) připouští fakt, který je ovšem na téže straně podroben
polemice.
Taková záliba v dramatičnosti však může zbrklému čtenáři hodně zkomplikovat život.
Autor kupříkladu ujišťuje, že „Bartolův důraz na mocensko-ovladatelskou stránku
vlastnického práva zůstává nadále zachován.“
Naivní student si tezi podtrhne a s úlevou si pomyslí, že Bartolův*) důraz zůstává nadále
zachován, přeskočí odstavec a pokračuje v hledání dalších klíčových hesel. Uniknou mu tak
následující slova:
„Přece se však mění ! Zprvu neznatelně, později však naprosto výrazně !“
* Bartolus de Saxoferrato ( 1314 - 1357 ), významný právní teoretik
22
Četba skript se potom podobá policejnímu vyšetřování, kdy se snažíme dopátrat, jak to
vlastně celé bylo. Jediným způsobem jsou ovšem zdlouhavé „výslechy“ a konfrontace celých
odstavců. Část studentů se domnívá, že autor si tím rafinovaně pojišťuje, aby všichni přečetli
jeho knihu do poslední větičky. Něco na tom bude.
Autor - odkazovník je třetím základním typem tvůrce učebnic a odborné literatury.
Oproti němu jsou i autor - odborník a nejkvětnatější autor - literát čtenářskou obcí milováni.
Odkazovník je satan v lidské podobě. Je to temný démon vědění. Za život přečetl stovky a
tisíce knih a s odzbrojující samozřejmostí ( mnohdy nepředstíranou ) požaduje, aby studenti
přečetli totéž. Nejlépe do příštího týdne.
Do pravé ruky Kanta, do levé Hegela a pod hlavu třeba Rousseaua.
Podrobným vysvětlováním se nezdržuje. V příslušných pramenech je přece problém
náležitě rozebrán. Odkazy na inspirativní díla trousí ledabyle během hodiny. V prvních řadách
mu studenti ještě zblble přikyvují. Ne snad, že by zmíněná díla četli, ale protože nasucho
polykají a doufají, že do zkoušek třeba zemřou.
Literární výtvory odkazovníka silně připomínají telefonní seznam. Jméno, čísla. Vlastní
text je skromný a je vlastně pouhou záminkou. Aby bylo proč odkazovat. Objemově tedy
publikace neohromí. Knihy mívají kolem sta stránek. Podstatná suma informací se ale nachází
úplně jinde. Zakomponováním statí, na něž se odkazuje, by se z brožurky stal Strahovský
klášter.
Odkazovník si nedělá těžkou hlavu ani ohledně dostupnosti literatury jiným čtenářům.
Neprozradí, kde sehnat rozkošná dílka typu : H. - E. Troje - Die Literatur des gemeinem
Rechts unter dem Einfluß des Humanismus, Handbuch der Quellen und Literatur der neuen
europäischen Privatsrechtsgeschichte, München 1977.
Roztomile působí i poznámka o vládním nařízení 366/1940 Sb. o plovárnách a
koupalištích.
Ať už knihu napsal kdokoliv, naučit se ji musíme. Nezbytnou fází je tedy práce s
textem. Práce s textem předchází vlastnímu učení a slouží ke zlidštění a oddělení zrn od plev.
Každý student si uvědomuje nutnost se s knihou nějak seznámit, aby z ní, přinejhorším, mohl
dobře opisovat. U ústních zkoušek je situace mnohem horší.
Dle charakteristického přístupu ke zpracování skript dělíme studenty na opisovače,
podtrhavače, glosátoty a ilustrátory.
Opisovači prostě skripta od první do poslední věty opíší, čímž jim rovnou část
vědomostí přejde do krve. Jsou to lidé od přírody šetrní, kteří chtějí učebnici odprodat, takže ji
neničí vpisováním ani podtrháváním. Někteří jedinci dosáhli ve svém oboru úctyhodných
kvalit a mohli by soutěžit i s moderními kopírkami Minolta. Tělesným předpokladem jsou tedy
hbité ruce a klouby bez artitických změn.
Výpiskáře řadí starší literatura jako línější podskupinu opisovačů. Nevládnou tak
rychlou rukou ani tak silnou vůlí a proto se snaží dílo co možná nejvíce zestručnit. Proto musí
umět nejen převést obsah deseti stran do deseti řádek, což mnohdy není problém, ale u zkoušek
musí dokázat i opačný proces, který trošku připomíná vaření sekyrkové polévky. Z jednoho
slova vytvořit odstavec, z vody vydatný zahuštěný bujón. Že to nejde ? To byste se divili !
Podtrhávači pracují s obyčejnou tužkou. Ti preciznější si berou ku pomoci i pravítko.
Nejen podtrhávají, ale i kroužkují a všelijak zdůrazňují důležité poznatky v samotné tištěné
stati. Rejstřík jejich grafických symbolů je vskutku rozsáhlý. Používají čáru prostou,
23
přerušovanou, tečkovanou, dvojitou, různé vlnovky, šipky všech směrů i velikostí,
jednosměrné i obousměrné, vykřičníky, otazníky i kroužky.
Na počátku své práce před sebou mají typograficky nudnou stránku, zatímco na konci
jim pod rukama vzniká nepřehledná změť čar. Skripta jsou pro ostatní nepoužitelná, neboť
připomínají vyluštěnou osmisměrku.
Hrozí však, že v zápalu práce podtrhnou všechno a ocitnou se v situaci, v níž byli na
začátku. Proto nikdy nezvýrazňujte více jak 75% textu.
Glosátoři se inspirovali v italských právních školách 12. století. Středověcí učenci si na
okraje stránek poznamenávali krátké zato výstižné poznámky, vyjadřující podstatu problému.
Pomáhaly jim ke snazšímu proniknutí do látky.
I moderní glosátoři se hrdě hlásí ke slavné tradici trvající přes 850 let. Pracovní metoda
zůstala vlastně stejná. Trefnými epigramatickými větičkami uhodit hřebíček na hlavičku.
Například ke shrnutí základních podmínek k uzavření řádného manželství lze užít
koncentrovanou větu: „Patnáctiletý ženatý debil si nemůže vzít vlastní matku.“
Na prostoru osmi slov jsou shromážděny 4 podmínky vsazené do logické konstrukce,
takže je méně pravděpodobné, že některou z nich zapomenete. Věk minimálně 16 let,
nepřípustnost souběžného manželství, duševní zdraví, nepřípustnost přímého příbuzenského
vztahu. Požadavek odlišnosti pohlaví je v řadě států rušen ( božínku, konečně...), takže jsem jej
do poučky raději nezahrnul.
Glosátoři si, stejně jako výpiskáři, myslí, že knihy jsou zbytečně mnohomluvné a pro
účely studia je třeba je zeštíhlit. Vzhledem k hustotě dnešních tištěných textů užívají spíše
glosy marginální než interlineární, poněvadž mezi řádky se mnoho slov nevejde.
Ilustrátoři využívají při učení své fotografické paměti a proto potřebují od sebe
jednotlivé stránky odlišit, aby každá měla svůj osobitý design. Požadovaná informace se lépe
vybaví, pokud ilustrátor ví, že pravomoci zemských úředníků jsou na té stránce s minikresbou
Hradčan. U Silvestrovských patentů 1851 se zase skví obrázek, kde opilý Alexander Bach trhá
ústavu a Franz Josef se tomu směje.
Z původně seriózní publikace se stává obrázkový seriál, který však opět poslouží jen
samotnému ilustrátorovi, jejž pojí ke kresbám osobní vztah a vzpomínky. Pro ostatní se jedná o
zničenou knihu počmáranou nesmysly, přestože kresby miniatur zaberou více času než
podtrhávání a mnohdy jde o hodnotná dílka.
Konzervativní křídlo ilustrátorů se brání, aby k nim byli přiřazováni i tzv. minigrafitti .
Jde o jedince, kteří spíše mimoděk kreslí na okraje stran malé obrázky, které nemají vůbec
vztah k textu, ale slouží spíše k odreagování stresované psychiky. Protože se jedná o
bezděčnou činnost, nejde o složité kresby. Převládá jeden dva náměty. Autíčka, kytičky, nahé
slečny, parníčky, letadýlka, kytary... Vše většinou ve schematickém ztvárnění.
Rakouský psycholog Binichtrottel v této souvislosti hovoří o podvědomém označkování
knihy jako teritoria. Pejsci očůrávají rohy, zatímco lidé užívají ex libris.
Jakmile text zpracujeme, nadchází druhá fáze. Úmorná, nekonečná, nenáviděná. Fáze
učení. Mnohdy se až divím, co lze do hlavy nacpat. Jak to všechno ( někdy ) vytvoří nějakou
strukturu a nestane se z toho ( někdy ) guláš.
Biologové vysvětlují paměť jako systém vzájemně propojených neuronových vláken,
která se při častém opakování ustálí a vznikne paměťová stopa trvalejšího charakteru. Teorie
zní pěkně, ale cesta od první věty dvousetstránkové knihy k paměťové stopě trvá hodiny a dny.
Při svých pozorováních jsem popsal 3 psychomotorické procesy, které nejběžněji provázejí
proces učení.
24
Vytrvalé sezení preferuje 38% studujících. Zdravotníci ovšem varují před rozsáhlou
atrofií svalstva.
Chození často kombinované s gestikulací upřednostňuje 20% studentů a odborní lékaři
jej považují za zdravější. Já sám jsem během příprav na různé zkoušky nachodil po našem 3+1
stovky kilometrů, takže uvažuji o členství v Klubu českých turistů.
Psychiatři namítají, že neustálý pohybový stereotyp může zanechat trvalejší následky v
podobě tiků, nervózy anebo samomluvy. Ani rodiče nejásali, když se na koberci objevily
lysiny, takže rozumným kompromisem je sezení střídané s procházkami po bytě. To praktikuje
36% dotázaných.
Pouhých 6% dotázaných při učení většinou leží. S horizontální polohou mám špatné
zkušenosti. Zvlášť když není doma nikdo, kdo by mě průběžně budil.
Jen několik setin procenta z reprezentativního souboru se prý při učení staví na hlavu,
leze po stropě anebo se věší. Z výzkumu již bohužel nevyplývá, zda se věší za účelem učení
anebo kvůli učení.
Mozek informace zpracovává v různých formách. Někteří studující ( většinou z řad
glosátorů a podtrhávačů ) si celý proces usnadňují mnemotechnickými pomůckami: Často
vysmívaná zaříkávadla obsahují obrovské množství informací.
Kupříkladu latinisticky laděná věta : " FeMiny Sbíraly Na PoLi CuCr ( čti cukr ) a
Olovo", skrývá část nerostného bohatství Jižní Afriky. Jinak nezapamatovatelný seznam:
železo, mangan, antimon, sodík, fosfor, lithium, měď, chrom a olovo byl zhuštěn do větného
komprimátu o minimální možné délce.
Hararolba není nový typ sněžné rolby, nýbrž 7 zločinů proti životu, zdraví a majetku
ve Velké Británii. Homicide, Assault, RApe, RObbery, Larceny, Burglary, Arson. Jen tak pro
zajímavost tedy česky zabití, ublížení na zdraví, znásilnění, loupež, krádež, vloupání, žhářství.
A směšně znějící PRDPES označuje 6 zjišťovacích technik v kriminologii. Pozorování,
Rozhovor, Dotazník, Psychologické vyšetření, Experiment, Sociometrie.
Případy veršování či zhudebnění se vyskytují zřídka. Z prostého důvodu. Jednodušší už
je naučit se to nazpaměť. Ale proti gustu žádný dišputát. Wagner, Liszt a Verdi taky chodili do
školy. A kdoví, jestli nezačínali zhudebňováním trojčlenky ?
Na fakultě se nevyhnete ani studiu cizích jazyků. Cizími jazyky se prý mezi sebou
dorozumívají cizinci. Ale jakmile promluvím na cizince jeho jazykem, který jsem se léta
poctivě učil, nechápe nic ani on ani já. Přesto se výuka jazyků stala velmi módní. Naučit se
řeči trvá velice dlouho a nejde je nijak obelstít. Čech vám spolkne, že umíte francouzsky, ale
Francouz nikoli. Omezím se tedy jen na stručný výčet řečí, s nimiž se při různých
příležitostech můžete setkat.
ANGLIČTINA - Škoda mluvit, čili no comment. Zrovna když píši tyto řádky zní z
rádia anglická hudba, v kině běží americké filmy a počítač mě neustále varuje před jakousi
malfunction.
Naprosto nerozumím důvodům, proč se tak amorfní jazyk jako angličtina stal světovým
esperantem. Anglicky se nemůžou domluvit ani dva Londýňané za situace, kdy má jedno slovo
dvanáct významů. Zcela namátkově vybírám z anglicko - českého slovníku.
maroon - 1. kaštanová barva 2. třaskavá raketa 3. uprchlý černoch 4. osoba vysazená
na pustý ostrov
throw - 1. házet 2. kroužit na hrnčířském kruhu 3. soustruhovat 4. spřádat 5. vrhnout
mláďata
25
make out - 1. sepsat, vypsat 2. určit 3. předstírat 4. chodit s dívkou ( chlapcem )
5. souložit
Když tedy anglický šéf přikáže sekretářce „make out“, jak se situace proboha vyvine ?
Šéf chtěl původně sepsat dopis, sekretářka s ním místo toho bude souložit a ještě předstírat
orgasmus ? Asi.
Ani nemluvím o faktu, že Američané zapomněli mluvit anglicky už na Mayflower.
Angličtina disponuje též naprosto neodvoditelnými frázemi. Zatímco některá frázová
slovesa zní ještě poměrně logicky např. to flash around st. - blýsknout se ( okolo ) s něčím,
jindy se za naprosto nesrozumitelnou konstrukcí ukrývá cosi ve smyslu " ukázat, zač je toho
velšská libra ."
Přes tyto nevýhody anglicky komunikuje přes 500 milionů lidí.
S vámi to bude 500 000 001.
FRANCOUZŠTINA - Druhdy oblíbený jazyk dnes stále ztrácí na popularitě coby
světová řeč. Problémem je ještě větší rozdíl mezi psanou a mluvenou formou než u angličtiny.
Francouzi napíší slovo o 20 písmenech a pak z něj vysloví nanejvýš „a-o-u:“
Na jejich ráčkovaném „r“ by si smlsli čeští logopédové, kteří ve výslovnosti usilují o
pravý opak než francouzští rodičové. Nejdete-li do Francie nebo do Alžíru na pět let, vystačíte
při návštěvě Paříže s několika málo frázemi, jimiž se doptáte na cestu k místním
pamětihodnostem. Například : Tour Eiffel ? Champs Elysées ? Louvre ? Diana Bum ? ( dotaz
na místo nehody princezny z Walesu ).
Ve Francii určitě navštívíte jednu ze slavných galerií, takže si předem nastudujte, jak se
čtou jednak jména síní a také jednotlivých malířů, abyste pak „v Lavóru neobdivovali toho
nádherného Pisoára.”
Takže k cestě do belle France Vám mohu už jen popřát "bon vouyer".
HOLANDŠTINA - Tento uchrochtaný jazyk se na první poslech může zdát k
nerozeznání od akutního záchvatu bronchitidy. Ovšem rozlišíte je od sebe velmi snadno.
Bronchitida, narozdíl od holandštiny, nemá určité členy.
ITALŠTINA - Italofonních území je na světě směšně málo, poněvadž nikdy nedobyli
velké kolonie na delší dobu. Italové v Americe stejně mluví anglicky. Italštinu nemá cenu se
učit. Jen si při návštěvě Říma dejte pozor, abyste si v cukrárně namísto Cornetta neporučili
cornuto. Zmrzlinář by vám mohl prošacovat žebra a zrevidovat zubní vzorec.
NĚMČINA - patří mezi nejvíce haněné jazyky. Občas zní opravdu nelibě. Zvlášť
zhudebněná. Zkuste si zazpívat některý německý šlágr s názvem: „Ich war sehr überrascht…“
anebo „Letzten Sommer in Oberammergau…“ Hrůza co ? Přesto nelze němčině upřít logiku,
přehlednost a rozšířenost. Z Čech do Evropy se dostanete jen přes Německo, Rakousko,
Švýcary anebo Lichtenštejnsko a němčina jistě přijde vhod. Frekvence němčiny ještě vzroste
až se do Sudet vrátí Kameraden aus SdP, kteří se vyhnáním cítí ukřivděni, přestože je dodnes
berou křeče do pravé ruky od hajlování v osmatřicátém. Ale usmiřování je teď celosvětovým
trendem, papež uvažuje o omluvě za mistra Jana, možná se jednou omluvíme Markomanům,
že jim se ten Čech tenkrát vtrhnul.
Jako první krok k usmíření bych navrhoval darovat předsedovi landsmanšaftu Benešovy
dekrety vázané v kůži. Určitě bude dojat a bude uvažovat, jak se nám za to revanšuje.
26
POLŠTINA - zpočátku vám může připadat sympatické, že když v Polsku někoho
hledáte, musíte ho šukat, ale vzápětí zjistíte, že seznam homonym je až nepříjemně rozsáhlý a
může vést k velice nemilým trapasům. Uveďme pár za všechny ( polsko - česky )
babka - dívka, bezcenny - drahocenný, chuc - chtíč, czerstwy - tvrdý, starý, szukac hledat, odra - spalničky.
Bogule, to je nadělení, což ?
RUŠTINA - díky vrozené rozpínavosti ruského národa se bez základních frází ruštiny
neobejdete. Častá slovíčka bývají : vodka, bolšoj, armija, traktorist... Zbytečně se neučte
archaismy : maso, chleb, moloko..., které Rusové zapomněli, protože je neměli ( a nemají )
mnoho příležitostí vyslovovat.
Pro názornost modelová konverzace s ruským státním příslušníkem.
SRPEN 68
udivený Čech : Što vy sdělajet zděs ?
ruský tankista : My prijéchali osvabaždít vas.
Čech : Leda govno ! Zase gezky vysmagněte ! ( povšimněte si, že ruština nezná "h" )
Rus : Što ?
Čech : Počemu vy prijéchali ? Vy opustíli vaše ženy ! Idítě domoj za ními.
Rus : Ně nado, my privjozli famíliu so siboj !
Čech : Što ?
Rus : Maja žena i rybjáta v tanku. ( křičí do tanku ) Marína, Alexej, Jurij vyljoztě ven !
Tu naš novyj domóv. Naša nóvaja ródina.
Čech : A kurva...
Tím jsem kapitolu vyčerpal ( i ona mě ), takže mi nezbývá, než popřát vám mnoho
inspirace při tvorbě zaříkadel, dobrou kondičku na túry po bytě a odolnou psychiku. Zkoušky
se nemilosrdně blíží !
27
28
IV. Z K O U Š K Y
NĚKOLIK DNŮ BA TÝDNŮ jste se zabývali jedinou věcí. Jak do sebe nalít co nejvíce
vědomostí. Na jejich výdej vám však zkoušející vyměří nepoměrně kratší dobu. Ani ti
nejproslulejší tyrani netrápí své oběti déle než dvě hodiny.
Poctivé prostudování látky musí být proto doplněno pečlivým načasováním formy.
Nikoho nedojmete historkou, že se vám správná odpověď vybavila až na Karláku v tramvaji.
Proto je velmi dobré vědět o přesném termínu zkoušky alespoň s týdenním předstihem. Máte
potom dost času na rozvržení látky nebo k sehnání pevnějšího špagátu.
Na většinu zkoušek se studenti zapisují sami, takže stačí mít rychlé nohy, ostré lokty a
kalendář v ruce. Rychlé nohy a ostré lokty vám pomohou při bojích o nejžádanější termíny.
Oblíbenost pedagoga lze velmi dobře měřit podle davu čekajícího na vyhlášení jeho termínů.
Zatímco kvůli „koblížkům“ se srocují tábory lidu a na chodbě panuje neskutečná řevnivost,
před kabinetem „satana“ postává pár zasmušilců ( kteří neuspěli jinde ) a dávají si navzájem
přednost. Kalendář v ruce zabrání nevhodným kombinacím termínů. Souběh pěti kousků
v jednom týdnu je stejně tak špatný jako dělat jeden v pátek a druhý v říjnu 2010.
Osobně nevidím velký rozdíl, jsem-li objednán k zubaři anebo na zkoušku. U obojího
mě přepadají silné průjmové pocity a do posledního okamžiku doufám, že namísto zítřka přijde
rovnou pozítří. Ani fakultní chodby se z úhlu pohledu čekajících neliší od nemocničních.
Chybí už jen sestřičky vozící raněné a zesnulé. I tak by mě zajímalo, kam jsou sváženi odpadlí
od zkoušek. Doufám, že ne do menzy.
Dostavit se včas na správné místo je prvním předpokladem složení zkoušky. Najít
budovu se snad podaří i nejroztržitějším jedincům. ( Zvláště s využitím I. kapitoly ). Problémy
mívají pouze mnohoobročníci, studující dvě tři školy naráz. Musí být nemilé v poledne
v Dejvicích zjistit, že správný bod byl v osm ráno na nábřeží. Ale dobře jim tak. Souběžné
studie ČVUT a práv bývají stejně ojedinělé. Nejčastější bokovky - filozofie a sociální vědy
stojí naštěstí na jednom nábřeží a dobrý běžec se vejde pod deset minut. Sportovními
supervýkony těsně před zkouškou si však rozhodně nevylepšíte inteligenční kvocient. Pokud se
tedy nechcete přiřítit na fakultu s kyslíkovým dluhem v zádech, svezte se raději sedmnáctkou.
Během školního roku zaspíte málokdy ( většina seminářů stejně nezačíná před
desátou ). V den zkoušky ale vzrůstá nebezpečí čtyřnásobně. Přemýšleli jste nad příčinami ?
Organismus zkouší všemožné triky, aby se vyhnul silně stresovým situacím. Mezi nimi
vedou svatby ( vlastní ), pohřby ( kupodivu ne vlastní ) a zkoušky. Proto tak často omdlévají
ženichové při svatebním obřadu. Tělo se zde ukazuje jako prozíravější než zpitomělý mozek a
snaží se zabránit nejhoršímu.
Ale i vaše podvědomí má proti zkouškám v záloze velmi zákeřnou zbraň. Promítne vám
sen o tom, jak jste ráno vstali, oblékli se a čekáte na autobus. Několikrát jsem ve snu odjel až
do školy. Mozek, potvora, se vyvaroval všech excesů, které obyčejně naznačují, že jde o sen.
Cestou do školy mě nikdo nepronásledoval, mohl jsem se hnout, kam jsem chtěl a ani profesor
nepřijel do třídy na kolečkových bruslích a nebyl podobný kačeru Donaldovi. Iluze byla
natolik věrohodná, že jsem spokojeně odfukoval do osmi hodin.
Svého času koloval v podobném duchu i vtip o soudruhu Černěnkovi: Začíná jitro v
Kremlu, v pět hodin se Černěnko vyčůrá, v šest vykaká a v sedm se konečně probudí.
Ačkoli rozhodující by měly být u zkoušek vaše znalosti, fakultní bonton vyžaduje
přiměřené ošacení. I vaše nejsvátečnější tepláky mohou pedagoga vytočit natolik, že si ani
nestačíte sundat kšiltovku. U dívek je to s oblečením komplikované. Záleží na vilnosti
examinátora. Prudérním se zavděčí délkou sukně na paty, jiní oblečení ani nepožadují. Takoví
pedagogové vypisují pro studentky i zvláštní termíny konané po dvaadvacáté hodině. Prý.
29
Čtvrt hodiny před zkouškou se chodba zaplňuje nešťastníky a nálada připomíná
staroměstskou šatlavu před exekucí českých pánů. Kat Mydlář byl ovšem dochvilnější než
mnozí zkoušející. Rozhodně neznal akademické čtvrthodinky a nevybíral si je rovnou tři
najednou. Nepopravoval současně na pěti detašovaných pracovištích a proto se na něj dalo
spolehnout. Nevím, zda bych v roli odsouzence s nadšením kvitoval katovy včasné příchody,
ale jako student bych se toho rád dožil u pedagogů.
Nervy se totiž dávají na pochod. Podle chování dělíme čekající na 3 skupiny.
Pokleslou náladu osazenstva oživují humoristé, kteří si chtějí zpříjemnit své poslední
chvíle smíchem. Sypou ze sebe nepřetržitý sled historek a hlasitě se jim smějí. Bohužel jde
povětšinou o smích hysterický, čemuž odpovídá i kvalita historek. V podstatě platí, že
humoristé jsou schopni se smát i Mendělejově tabulce.
Knihomolové se snaží v posledních minutách nastudovat všech 800 stran , pokud
možno naráz. Sedí v koutku a nervózně listují poznámkami, které jim neustále padají na zem, a
protože nejsou očíslované, nedávají smysl. To jen zvyšuje knihomolovo úsilí, jenž posléze
listuje papíry rychlostí světla.
Defétisté sborově i individuálně hořekují a navzájem se ujišťují, že zkoušku v žádném
případě neudělají. Jsou nejryzejším vzorem češství, potvrzujíce staré pořekadlo, že nebýt Bílé
hory, museli by si ji Češi sami navozit. Defétisté svými pohřebními řečmi podrývají morálku
knihomolů, kteří trpí pocitem nedostatečných znalostí. Tím sice trpí všichni, ale jen
knihomolové si jej připouštějí.
Mnohé zkoušející ovlivní již první dojem, kterým na ně zapůsobíte. To vede různé
vynalézavce k vymýšlení co nejpůsobivějších příchodů. Přípravám věnují mnohdy více než
samotnému studiu, spoléhajíce, že risk je zisk.
Je-li profesor římského práva upřímným obdivovatelem antiky, stačí, když vám z kapsy
„náhodou“ vypadnou Vergiliovy Zpěvy. Třeba ve vás najde zalíbení. Nic se ale nemá přehánět.
Triumfální příjezd trojspřežím spojený s rozhazováním peněz mezi lůzu se může i
nekritickému romanofilovi jevit přehnaně podbízivé.
Úplatky se obecně neosvědčily. Ve věčně zbídačeném školství je sice každá koruna
vítána, leč sponzorování pedagogického sboru je nad finanční možnosti většiny z nás. Ačkoli
pro vás představuje stokoruna dvě hodiny tvrdé práce, při dnešní drahotě by pedagog nemusel
mít jasno, zda jde o úplatek anebo o urážku.
Praxe všimného v podobě potravin skončila zrušením přídělového systému ve
třiapadesátém. Švestičky anebo podmáslí vyšly z módy. Při takové ďábelské kombinaci navíc
hrozí, že zkoušející, milovník obojího, neodolá a následky konzumace budou přičteny na váš
vrub.
I sebevětší milovník kubánských doutníků si snadno spočítá, že pokud by mu každý žák
přinesl byť jediný kousek, do dvou let neudejchá schody.
V přímé konfrontaci se zkoušejícím - ztělesněnou autoritou Vševědoucna ( neplést
s děděm Vševědem! ) si nejste jisti ani sami sebou, natož věcmi, které jste ani s pomocí čtyř
slovníků nepochopili. Strach z blamáže vyústí v roztřídění informací na ty, s nimiž si jste a
nejste jisti. Pozor, aby v první skupině vůbec něco zbylo !
Po položení otázky zkombinujte zaručené informace s fantazií a pudem sebezáchovy.
Snažte se přirozeně usmívat. Nesmíte vzbudit dojem, že vás zebou zuby anebo si jenom větráte
dásně. Neumíte-li se přirozeně usmívat, tvařte se přemýšlivě. Asi jako když při zácpě sedíte na
záchodě. Nakonec, situace není ani moc odlišná. V obou případech se ze sebe snažíte něco
vymáčknout, ale nejde to.
30
Staré dobré útěky od tématu už jsou jenom staré. Patří bohužel do historie. Zkoušející je
velmi rychle rozpoznají a potupně vás vrátí do mantinelů. Vývoj pokročil a objevily se
vylepšené psychologické metody. Například approaching a slalom. Obě počítají s alespoň
minimální znalostí tématu, s níž by se dalo pracovat.
Jak angličtináři z názvu approaching vytuší, nejde o útěk od tématu, ale naopak o
přibližování se mu.. Smyslem approachingu je vzbudit v pedagogovi dojem, že se vytrvale a
systematicky propracováváte ke zodpovězení jeho otázky, pouze šíře tématu vám v tom brání.
Stále osvětlujete širší aspekty problematiky a občas naznačíte, že za chvíli se vydáte správným
směrem. Specialisté na approaching jsou schopni na jakoukoli otázku navléknout obsáhlý
úvod, jenž tvoří na místě. Na otázku ohledně právního pozitivismu v Německu začnou zeširoka
vysvětlovat, co je to Německo. Patetickým hlasem zmíní chaos napoleonských válek, kdy
namísto pluhu muži svírali pušky, což se hluboce odrazilo v duchu doby i jejím právním řádu.
V životopisech slavných vědců zdůrazní roli matky. Obvinění z fabulace jim nehrozí. Každý
z velikánů musel být totiž nejdříve odkojen, aby mohl zamořit svět svými teoriemi. Pokud
náhodou narazí na sirotka, zdůrazní alespoň podvědomou touhu po mateřské lásce.
Pokud zkoušející projeví známky neklidu, vyrukují s něčím opravdu konkrétním. Dávají
si ale zatracený pozor, aby nevystříleli prach hned na začátku a potom už jen trapně
nepšoukali. Účelem je strávit co nejvíce času monologem ve vlastní režii. Zkoušejícího
vnímají maximálně jako osvětlovače nebo kompars.
V každém případě se vyplatí sledovat pedagogovu tvář a podle výrazu (ne)spokojenosti
korigovat svá tvrzení. Problém nastává, trpí-li zdravotními potížemi a jeho mimika je ovládána
bolestí. Potom se všelijak svíjí a kroutí a zmatený student kvůli jeho lehké žlučníkové kolice
postupně popře i vznik Československa.
Slalom spočívá v obratném vyhýbání se jednoznačným tvrzením o faktech, o nichž
mnoho nevíme, ale přece jsme nuceni se o nich zmínit. Větu obalte slovy jako: pravděpodobně,
v podstatě, asi, přibližně, kolem, vlastně... Rafinovaná je věta: „Odborníci se v tomto zcela
neshodují.“ To je pravda vždy.
V souvislosti s časem narazíte na další problém. tvůrci otázek nemají žádné ponětí o
proporcích. Normální člověk nerozdělí látku do 50 otázek poměrem 1/2 + 1/4 + 1/16 + 1/256...
Nechápu, co vede pedagogy ke zkompilování seznamu otázek typu :
1. ČSR 1918-1938
2. daňová legislativa po roce 1935
3. 6.dubna 1928 dopoledne
Pokud udrží rovnováhu na kole stejně jako v otázkách, brzdí asi často hlavou o beton.
Studenti se sice obávají tzv. „elkých“otázek, ale jde o strach naprosto iracionální a
chybný. Naopak, je přihlouplé se radovat, že 2. otázku lze odbýt daní z kyseliny octové,
kypřících prášků, limonád, sodovek a dividend. Uvažujte. Jak asi zaplníte trapné ticho, až
domluvíte ?! ( A domluvíte velmi brzy. )
Zkuste zkoušejícímu zahrát na hřeben a nuťte ho tleskat do rytmu. Třeba vás pošle
domů a příště vám dá přijatelnější otázku. ( Bude-li jaké příště ). U dostatečně rozsáhlé otázky
se nikdy nepropracujete k místům, které nevíte.
Většina studentů je bezprostředně po zkoušce v takovém šoku, že později neví, zda z
kabinetu vyšli nebo byli vyneseni. Ačkoli to přírodovědci vytrvale odmítají uznat, někteří
dokonce vyletí.
Současně s překročením prahu kabinetu se kdesi v šedé kůře uvolní jedna paměťová
stopa, následně dvě, čtyři, šestnáct, před pikolou za pikolou... Začíná odhazování zbytečné
31
zátěže. Duševní průjem. Deleting. Paměť se podobá zvětrávající hornině. V pracně vystavěném
masivu vašich vědomostí se objeví drobné puklinky a vzápětí se utrhne první balvan. Pak už se
proces nezadržitelně valí dál. Informace odhazujete na chodbě, na schodech, v tramvaji. Pokud
by se daly vědomosti zhmotnit do podoby listů papíru, připomínali byste Večerníčka. Na
fakultě by to vypadalo jako ve vybombardované tiskárně. Buďte rádi, že zhmotnit nejdou a vy
ten svinčík nemusíte uklízet.
Do týdne si nepamatujete téměř nic. Snad jen to, že jste několik dní před tím něco
dlouho do noci četli. Proces se po čase zastaví, ale praktická využitelnost těch trapných zbytků
je nulová. Nad mým mozkem mi zůstává rozum stát ( a to ho mám, prosím, už přes dvacet
let ! ) . Proč si, proboha, pamatuje, kdy byl poslední čarodějnický proces v Čechách ? Namísto
toho by si mohl vzpomenout, kam jsem odložil tužku, když před minutou jsem ji ještě držel
v ruce.
To však vytrvale odmítá. Zato se mi vybavila další užitečná informace. V 15. století
jsem mohl při koupi koně do tří dnů od smlouvy odstoupit, byl-li kůň dýchavičný, namožený
či ozhřivý.
To se v životě hodí, ne ?
32
33
V.
V ZAJETÍ
MODERNÍ DOBY
ČLOVĚK BY ŘEKL, že v dnešní době, přecpané informačními médii, nemůže být
potíž, cokoli se dozvědět. Vždyť přece z rozhlasu, televize, novin, internetu a dalších zdrojů se
na nás denně valí takové kvantum informací, že teoreticky by mělo být lidstvo každým dnem
chytřejší a chytřejší. Bohužel, mezi mohutností informačního toku a zmoudřením člověčenstva
platí spíše nepřímá úměra.
Mnoho lidí z dnešní inforevoluce blbne. Najednou prostě neví, co si počnou se všemi
těmi báječnými poznatky. Brunei získal nezávislost v roce 1984, aktivní kyslík si poradí
s každou skvrnou, pneumatiky Michelin existují od roku 1898, et cetera.
Celkový objem je obrovský. Využitelnost menší a přehlednost takřka nulová. Zatímco
se v denním tisku dočteme o převratu na Kajmanských ostrovech ( Padla vláda ! - utrhla se
větev ) do sebemenších detailů ( včetně jmen ministrů hozených žralokům ), mnohem
namáhavější záležitostí je dopátrat se, kde sídlí konkrétní pedagog, zda byl příslušný seminář
zrušen nebo pedagog prostě zemřel anebo proč sekretariát vypsal celé 2 termíny pro 300 lidí.
Tady teorie o informačním boomu totálně selhává.
Něco se na fakultě dozvědět vyžaduje intuici pralesního lovce, vytrvalost buldoka, zrak
sokola a mrštnost geparda. Z neznámých důvodů se totiž nejlépe informované osoby na
fakultě: sekretářky a referentky chovají jako světloplachá zvěř. Den nejraději přežívají
v bezpečí svých pracoven za bytelnými dveřmi, kryty důmyslně promyšlenými úředními
hodinami ( např. 8.15-8.25 ) a ze svých doupat se opatrně vyplíží, až když padne tma. I tak se ale
nejdříve ujistí, zda na ně nečíhá nějaký zvláště neodbytný student.
Nově příchozí žáci se totiž mylně domnívají, že sekretářky jsou zde zvláště pro
( úřední ) styk s nimi. Zkušenější však vědí, že hlavní náplní jejich pracovního dne je zejména
vaření kávy a odcházení pryč během úředních hodin.
Základní pravidlo zní : nesnažit se pochopit systém. Žádný beztak neexistuje. Pokud se
vám zdá, že jste nějaký poodkryli, další zkušenosti vás z vašeho dojmu velmi záhy vyléčí.
Ačkoli se na fakultě vyučuje Logika pro právníky, důrazně varuji před pokusy aplikovat logiku
na chod instituce samotné ! Jedině vyvinutý šestý smysl vám dopomůže k orientaci ve fakultní
džungli. S logikou nepochodíte.
Z nápisu na dveřích: „ÚŘEDNÍ HODINY - ÚTERÝ 10-12“ by logicky uvažující člověk
usoudil, že každé úterý od 10 do 12 hodin mu bude umožněno podati do těchto dveří
poníženou supliku a doufati v kladné vyřízení.
Znalec však takovou cedulku ignoruje, neboť podle jeho zkušeností je text na ní
náhodnou kombinací slov a čísel, mezi nimiž neexistuje vzájemná spojitost. Text nemá ani
vztah k realitě. Správně tedy nápis interpretuje následovně :
1) Existují jakési úřední hodiny
2) Jednou týdně nastává tajemný den, zde rafinovaně označen jako úterý, kdy se dveře
otevírají pro žadatele a tazatele. Každé úterý ale na dveřích visí kartička s nápisem : úřední
hodiny - pondělí 11-15.
3) Jeden z dní v týdnu se nazývá úterý. To sice víme už z mateřské školy, ale jako
připomenutí pro zapomnětlivé to není od věci.
4) Největší problémy působí čísla 10-12. Dle některých teorií se jedná o počet
vyřízených lidí za den, podle dalších jde o procentuální pravděpodobnost, že dotyčný (-á )
bude v tom okamžiku zastižen (-a ) v kanceláři.
Nejnovější průzkumy však ukázaly, že v obou případech by se jednalo o velmi
nadsazené údaje. Skutečné hodnoty jsou poloviční až třetinové. K tomu viz Karl Ratendorf:
34
Die neuesten Forschungen über die Zustände und die Entwicklung der Amtstunden auf der
Prager Juristiche, Aachen, 1997, s.226
Nadějná teorie Thomase Kirka ( University of Johannesburg ), že se jedná o plošnou
výměru kanceláře v metrech čtverečních, byla vyvrácena po dvouletém proměřování všech
místností na PF UK.
Pragmatické křídlo heidelberské filozofické školy se přiklonilo k závěrům matematickofyzikální fakulty MFF UK, když pomlčku posuzuje jako znaménko mínus. Tím sice dospěla
ke konečnému výsledku: -2, ale již 6 let vědci nevědí, jak toto číslo dále interpretovat.
Vzhledem k tomu, že nemůže vyjadřovat počet přítomných sekretářek ( sarkasticky naladění
studenti občas tvrdí opak ), nelze v interpretaci čekat výrazný posun.
Co vyplývá z předchozích řádek ? Člověk usilující o přežití na fakultě nesmí spoléhat
na informace mu dané, nýbrž by se měl soustředit na získání vlastních podnětů, jež ho dovedou
na správnou stopu.
Neopatrná oběť ( profesor, sekretářka ) se často prozradí klapotem psacího stroje či
telefonickým hovorem. Jakmile pozorný student-ohař zaslechne podobný zvuk, může zavrtět
radostně ohonem a připravit se na vpád. Jestliže sledovaný objekt pije s oblibou kávu
z nápojového automatu, lze jej snadno vystopovat dle vycmrndaných louží na chodbě.
Opravdoví mistři oboru dokáží dle teploty a obsahu cukru přesně určit, kdo a kdy tam prošel.
Vytrvalost je jedinou cestou k cíli. Nenechte se odradit ani po několikerém neúspěchu.
Vypráví se sice legenda, že po fakultě stále bloudí již pološílený student, jenž léta marně čeká
na zápočet z marxismu-leninismu. Ale já jí nevěřím.
Věřte, že i přes ironický tón předchozích řádků se dočkáte nejpozději po 6 návštěvách
nebo 3 měsících. Velmi účinná je technika tzv. nesystematických náletů, kdy namísto
v avizované úterý dopoledne zajdeme na katedru tu ve středu ráno, tu ve čtvrtek večer, tu na
nedělní oběd. Nic neplánujeme dlouho předem ani se svými plány nikomu nesvěřujeme, aby
při náhodném odhalení nestihla sekretářka slanit z okna nebo se jinak spasit před naší
návštěvou.
Ještě horší situace panuje ve vývěskách. Jak každý příchozí zjistí, na PF se jich nachází
nepočítaně. Ačkoli původní záměr tendoval zřejmě k systematičnosti, výsledek tomu
nenasvědčuje. Při své nedávné návštěvě glosoval indický profesor Aškasíva ( New Dilli ) tento
chaos výstižným, leč nepřeložitelným výrazem : naser-mater. Tedy přibližně :
1. jedno přes druhé, páté přes deváté
2. domorodý rituál v okolí Džalandháru
3. malé děvčátko
4. vykuřovat včely
Tolik alespoň Slovník moderní pandžábštiny, SPN 1974
Odmyslíte-li si význam 2 a 3, musíte profesorovi dát za pravdu.
Dopídit se aktuálních informací znamená trávit hodiny běháním po celé fakultě a číst i
ty nejzastrčenější nástěnky. Oznámení kardinálního ( neřku-li esenciálního ) významu bývají
obvykle vytištěna čtvrtpetitem ( tedy asi takto ). Papírek s termíny zkoušek, povinnou literaturou
či změnami rozvrhu se navíc krčí vedle tisíců dalších lístečků, jejichž obsah je mnohdy prudce
neaktuální. Tímto bych chtěl poděkovat pracovnicím studijního oddělení za to, že v minulých
dnech konečně odstranily z vývěsky výnos říšského protektora o uzavření českých vysokých
škol ( 176/1939 Sb. ). Zbytečně totiž zabíral místo důležitějším sdělením.
35
Řeknete si : „Kdo hledá, najde.“ Kdo má dobré oči, nakonec se musí něco dozvědět.
Přesvědčil jsem se ovšem, že oznámení něčeho nemusí nutně znamenat existenci něčeho.
Vůbec, starolatinská zásada LITERA SCRIPTA MANET ( Co je psáno, to je dáno. ) dostává
na PF UK takové podpásovky, že nyní už jen skomírá. Důkazem čehož je i následující story.
V polovině prosince ´97 jsem poštou obdržel doporučenou zásilku od studijního
oddělení, kde mimo jiné stálo :
Vážený pane Krejčíku,
vzhledem k tomu, že lednem ´98 přestáváte být studentem I. bloku studia, dostavte se,
prosím v uvedených termínech k zápisu do II. bloku. Zápis proběhne od pondělí 2.2. do pátku
6.2. vždy od 10 do 16 hodin. Vyplňte index dle přiloženého VZORU.
S láskou Vaše studijní oddělení
Takto seriózně koncipovaný dopis naprosto zmátl mou instinktivní opatrnost, takže
jsem se zapomněl řídit zásadami, které jsem zde tak pracně popsal. Vyplnil jsem tedy index dle
přiloženého VZORU (!!) a vypravil se k zápisu v uvedené hodiny (!!!). Pozorný čtenář jistě
tuší, že jsem učinil několik fatálních přehmatů. Ihned po příchodu na místo jsem samozřejmě
zjistil, že :
1. Úřední hodiny byly zúženy, první dva dny zápisu pak úplně zrušeny.
2. U studijního odd. visí NOVÉ VZORY pro vyplnění indexu.
Jenom díky přísným českým zákonům o držení zbraně nedošlo k masakru. V USA bych
určitě obohatil policejní statistiky jako druhý Charles Mason. Namísto brutální popravy
referentek brokovnicí s upilovaným laufem, jsem se uklidnil tubou sedativ a odjel domů. Za
dva dny jsem byl sice ujištěn, že stačí starý zápis v indexu mírně poopravit, aby připomínal
NOVÝ VZOR, a do II. bloku budu přijat, ale má víra v platnost čehokoli psaného vzala
definitivně za své.
A díky mým stále grotesknějším příhodám s různými přístroji, stroji a komputery,
začínám i na techniku pohlížet se značnou nedůvěrou. Mnozí odborníci soudí, že díky
rozmachu moderní technologie lidstvo zblbne. Vycházejí z představy, že kolem roku 2030 už
nebude nutné cokoli dělat, neboť všechno se vyřídí přes internet jediným stisknutím klávesy.
Technika nám život natolik usnadní, že jakákoli lidská aktivita bude naprosto zbytečná.
Rovněž si myslím, že lidstvo zblbne, ale ze zcela opačných příčin. Jakmile zahltíme
zeměkouli miliardami počítačů, od Manhattanu po nejposlednější chatrč v Burundi, každým
dnem nastanou na Zemi desítky miliónů poruch. Nepíše-li tužka, je zřejmě zlomená tuha,
nefunguje-li počítač, příčin bývá milión tři. Jde o natolik složitá zařízení s takovým množstvím
funkcí, že přístroj sám se stává osobností. Bohužel, většina těchto umělých entit má smysl pro
naschvály a zlomyslnosti. A často mu dávají průchod.
Já vím, technokrati asi skřípou zubama, ale ruku na srdce. Už se vám někdy zasekl
poznámkový blok ? Kolik virů jej napadlo ? Nemluvě o tom, že během sekundy si v něm těžko
vymažete práci za celé týdny. Neschováváte-li si zrovna své rukopisy do kamen.
Osobně proti počítačům nic nemám, ale budu se jich někdy muset optat, co mají oni
proti mně. Stejně tak bankomaty, s nimiž mám bohaté zkušenosti ( bohatší než celé mé konto ).
Za všechny hned tu první, která zřejmě předznamenala ty následující.
Pod tlakem reklamy jsem jednoho dne dospěl k poznání, že bez plastikových peněz se
prostě neobejdu. Můj pocit zaostalosti za světovým trendem sílil, až se odrazil i v mých snech.
Zdálo se mi o jednom nevlídném ránu roku 2022. Nechal jsem ten den svůj gravilet
zaparkovaný před domem, protože jsem se nechtěl rozčilovat při popolétávání ve věčných
36
vzdušných zácpách. Raději jsem šel na zastávku teleportbusu. Míjel jsem zrovna trafiku a
rozhodl se, že si cestou vypiju nějaké noviny. Nejraději mám MF POZÍTŘÍ, šumivá tableta
vyjde na pár korun a kromě zpráv obsahuje i vitamín C. Sáhnu tedy do kapsy pro svou kreditní
kartu, ale nemohu ji najít. Vytahuji pouze zmuchlanou dvacetikorunu z roku ´94. Trafikant se
mi krutě vysmívá a požaduje pouze poctivou plastikovou měnu...
Vtom jsem se probudil.
Ještě teď slyším jeho ďábelský smích ! Zpocený jsem se dopotácel do koupelny a v tu
chvíli jsem už věděl, že musím mít kreditní kartu.
Za 14 dní jsem držel v rukou své nové štěstí. Je malá, hladká a má rozkošný futrálek.
Hotový ideál krásy. Tak jsme se do své magnetické karty zamiloval, že jsem ji ani nepoužíval.
Co kdyby se jí poškrábal magnetický páseček ! Toho nesmím dopustit.
Takže další dva měsíce jsem zase fungoval postaru. Šustil jsem papírem a cinkal
drobnými. Samozřejmě, že se mi z hlavy vykouřily instrukce, kterak kartu používat.
Instruktážní brožurku jsem kamsi zašantročil a spoléhal se na informace na futrálku a svůj
přirozený technický talent. Již brzy měla ale přijít zkouška ohněm.
Kvůli větší platbě jsem byl nucen jít vybrat z bankomatu 1500 korun. Pln sebevědomí
jsem naklusal k nablýskané mašince, která mě vlídně vyzvala, abych VLOŽIL KARTU do
jejích útrob. Nezmiňovala se ovšem kam a kterým směrem. Z návodu na futrálku vyplývalo
jediné : vsunout tak, aby byl MAGNETICKÝ PÁSEK DOLE VLEVO. Otázka správné díry
však zůstávala menší záhadou. Potichu jsem zaúpěl a jal se prozkoumávat stroj. Zely v něm 3
otvory. Do jednoho kartu strčím, z druhého vylezou peníze a ze třetího... se mi karta vrátí. K
oné dedukci jsem prosím dospěl naprosto sám ! Taky jsem si její následky sám vyžral. Ale kdo
mohl v tu chvíli tušit, že se mýlím, když i nejnadějněji vypadající štěrbina zklamala. To, že
problém prostě není ve štěrbině, jsem měl odhalit až za dlouho.
Ve druhém kole pokusů jsem se tedy zaměřil na otvor vpravo nahoře. Rozčileně jsem
do něj vrazil kartu, ale očekávané vcucnutí se nekonalo. Naopak, nenasytný bankomat mě stále
ještě vyzýval, abych do něj VLOŽIL KARTU. Přestože v něm už téměř zmizela !
„Tudy cesta nevede, „ pomyslel jsem si a jal se kartu vytáhnout. Zlý sen ale vygradoval
právě v oné chvíli. Roztřesenými prsty se mi podařil pravý opak. Kartu jsem ještě popostrčil
dovnitř a to tak nešťastně, že teď z ní čouhal nejvýše milimetr.
Marně jsem chňapal bříšky prstů, marně mačkal klávesnici, marně bušil do obrazovky.
Musel jsme urychleně vymyslet, jak z té šlamastiky ven.
Nabízelo se hned několik záchranných variant. S delšími nehty by se mi určitě podařilo
okraj zachytit. Jenže jsem si je včera ostříhal ! A představa čekání na růst nehtů byla časově
neúnosná.
Chvíli koketuji s nápadem odskočit si do železářství pro kleštičky. Ale přece tady
nenechám kartu samotnou ! Co kdyby náhodou na někoho vypadla ? A ona by naschvál určitě
vypadla. Navíc mě odrazuje i fakt, že nejbližší železářství je asi kilometr odtud. A navíc,
nevyhodím přece 50 korun za kleštičky ! Chci jen své peníze !
Po dlouhém přemítání nad vhodným pracovním nástrojem jsem z batohu vytáhl kapesní
nožík a za všeobecného údivu kolemjdoucích jsem ho vrazil do štěrbiny bankomatu. Chvíli
cosi kutím, jenže ekvilibristický kousek, spočívající ve vytažení karty na ploché čepeli, se jaksi
nedaří. Ocel a plast k sobě od přírody zrovna nelnou. Neustále tedy vytahuji pouze samotnou
čepel, zatímco karta trucuje na svém místě.
Začínám vidět v odstínech rudé a už je mi úplně jedno, jestli mě někdo pozoruje. Mé
osobité pojetí obsluhy neušlo ani místní romské komunitě, takže se pár snědých mládenců
37
přišlo optat, jestli bych je tu fintu taky nenaučil. Neodpovídám, jen temně chrčím, takže raději
vyklízejí pole, ačkoli se z hloučku ozývají hlasy, že to jejich rajón.
Po čtvrthodině strávené šťouráním v supermoderním stroji mírně orezlým nožíkem
slavím vítězství. Kvapně balím nůž i kartu a mizím, než mě zatknou. Zastavil jsem se až po
kilometru poctivého klusu, kdy už možná měly policejní hlídky popis mladíka, který se snažil
vyloupit bankomat.
Peníze se mi ten den nakonec podařilo vybrat, ale jen díky mé znalosti angličtiny.
Zatímco český návod k obsluze na obrazovce stroze přikazuje : VLOŽTE KARTU, anglický je
o něco sdílnější. PLEASE, INSERT YOUR CARD - MAGNETIC STRIPE RIGHT AND
DOWN. Tedy v pravém rozporu s tím, co hlásá futrálek ( vlevo dole )!
Ale ten mě už dnes zradil, takže jsem uposlechl anglické rady a vyvaroval se navíc oné
proklaté třetí štěrbině. Za dva dny poté jsem náhodou našel brožurku, pojednávající o mém
bankovním účtu. Dychtivě jsem hledal instrukce ohledně bankomatu. A víte, co jsem se
dočetl?
Že prý mám sledovat pokyny na obrazovce ! To by je ovšem musel psát člověk a ne
debil. Jestliže je obsluha tak prostince jednoduchá, proč ji nikdo není schopen jednoduše
popsat. Detailně, nedvojsmyslně a česky.
Stále složitější přístroje spolu s literární impotencí tvůrců návodů k obsluze činí např.
z koupě nového televizoru noční můru. Pokud se vám jej podaří zapnout, strávíte pět dnů
neplacené dovolené ukládáním programů do paměti a propojováním televize s videem.
Dokonce mám podezření, že existuje určitá skupina lidí, kteří si sice koupili nejnovější
model, ale nikdy se jim nepodařilo jej uvést do provozu. Omotáni dráty a kabely, s manuálem
v ruce, leží před zrnící obrazovkou a čekají na svůj trpký konec. Své počínání už vzdali, žena
se odstěhovala, děti utekli a kanárek se oběsil. To jsou následky moderních technologií.
Pokud chtějí konstruktéři, programátoři a designéři opravdu ulehčit lidem život, měli by
se buď zastřelit anebo při své práci přemýšlet. Hlavou, pokud možno. Radil bych jim, aby se
na všechny operace, kterými má nebohý uživatel projít, dívali očima senilního stařečka, jenž
teprve loni viděl prvně auto. Pak budou vytvářet stále jednodušší a pohodlnější postupy.
A lidstvo zblbne. Protože kolem roku 2030 bude všechno tak úžasně jednoduché...
P.S. Jako správný pokrytec, který kritizuje to, co sám využívá, píši celou tuto knihu na
počítači. Tímto bych chtěl vyjádřit poděkování příteli Petru Skálovi, který mi byl vždy ochoten
vysvětlit, co mám dělat, když se ten Podělanej Cajk ( PC ) zase kousnul a nechce se mnou
mluvit.
38
39
VI. I N V I N O V E R I T A S
CYKLUS STUDENTSKÉHO ŽIVOTA se v zásadě dělí na 3 období: 1) učení na
zkoušky 2) oslavy po zkouškách 3) shánění peněz na oslavy. Studenti patří mezi tvory
společenské a rádi se sdružují. Ke sdružování potřebují důvod. A ten se vždycky najde. Zvláště
k oslavám.
Dříve či později zjistíte, že nezbytnou složkou oslav je alkohol. Experimentovat a
nahrazovat ho něčím jiným je zcela zcestné. Ráno po jogurtové party vám bude stejně blbě
jako po alkoholu, akorát budete blít jahody, třešně a borůvky. Z ovocných džusů vám naskočí
kopřivka z přemíry vitamínu C. Pokud je ale smísíte s vodkou, účinky se zneutralizují. Takto
vyvážený drink vám pomůže udržet si zdraví a kondici.
Každý mejdan je totiž útokem na imunitní systém. Když jste totálně na mol, vzrůstá
pravděpodobnost onemocnění. Záleží přirozeně i na tělesných dispozicích. Například dívky
chytnou nejčastěji opar nebo dítě.
Alkohol provází lidstvo už pěkných pár tisíc let. Historikové soudí, že k objevu jeho
výroby došlo na několika místech současně, nezávisle na sobě. K prvním výrobcům v Egyptě
patřil velkovezír Och-Last, v Číně prý zase rolník WO-ŽRA-LEI.
Čistý extrahovaný alkohol je čirá a průhledná tekutina. Od vody téměř k nerozeznání.
Na pohled celkem nuda. Zábavné jsou až účinky. Za ně vděčíme 6 atomům vodíku, 2 atomům
uhlíku a 1 kyslíku. Nikdy jsem zcela nepochopil, jaktože se druhý den po vypití této směsi
stanu naprosto nepojízdný, ačkoli kombinace CH činí moje auto velmi pojízdným.
Ze školy si pamatuji ( i to se občas stává ), že důležitou složkou alkoholu je skupina OH. Přestože se tomu nechce věřit, základní vzorec čehokoli od piva přes vodku k šampusu zní
C2H5OH. Nechci vypadat snobsky jako reklamy na skotskou whisku, ale stejně jako ony
musím doporučit jen tuto osvědčenou recepturu. Ba co víc, musím varovat před příbuznou leč
nebezpečnou značkou CH3OH. Nejsem přílišným zastáncem značkového zboží. ( Ostatně
všimli jste si, že existuje asi 50 druhů zaručeně pravé skotské ? ). Jenže tady se šetření
nevyplácí. Vyžadujte za všech okolností ethanol !
Na podezřele levném alkoholu totiž ani nemusíte ušetřit. Možná pár stovek měsíčně za
odhlášenou televizi, ale víte, co dneska stojí žrádlo pro psa ? A ty slepecký potvory jsou
nejmlsnější.
Existují ale i jiné způsoby jak oslepnout. Třeba psát knihu.
Než ve výkladu pokročíme, shrneme si rozdíl mezi ethanolem a methanolem. Ethanol
dočasně mění úhel pohledu, zatímco methanol ruší jakýkoli úhel pohledu. Po ethanolu budete
ráno ležet na zemi, po methanolu tam můžete ležet ještě napřesrok.
Alkohol je pro člověka odvěkým zdrojem inspirace. Podněcuje fantazii. Nebýt alkoholu
nevznikly by mnohé skvosty lidského umu jako moderní malířství anebo formuláře sociálního
pojištění. Ani jedno nemohl vymyslet střízlivý člověk.
Fantazie rovná se zábava. Na jogurtové nebo kedlubnové party nikoho nenapadne učit
želvu charleston a nikdo nebude vaši kočku nutit spářit se se zapnutou sekačkou. Střízliví jen
němě zírají, zatímco vy oslavujete „den červených nosů.“ Ráno se ale role obrátí. Střízliví
odcházejí domů stejně fit jako na oslavu přišli, zatímco vy si připadáte jako želva. Všude
kolem hlavy krunýř migrény. Najednou nechápete spoustu věcí.
Proč jste si rval na hlavu mikrovlnou troubu a všem tvrdil, že jste Gagarin ? Litujete i
své sázky, že spolykáte hrst dvoukorun. Litovat budete ještě víc až na toaletě dojde
k vyhodnocení soutěže. Celé dopoledne ještě všem na potkání vysvětlujete, proč jste použil
vlámský gobelín k uhašení záclon. Všichni s plným pochopením vyslechnou vaši omluvu a pak
vám taktně připomenou, že party se konala u vás doma.
40
Z toho plyne, že i sebedivočejší mejdan musíte naplánovat, aby překvapení nebyla větší
než vaše úspory. Teoretik bezstarostného života P.J. O´Rourke se problematikou mejdanů
zabývá ve svých knihách, jejichž názvy najdete v seznamu studijní literatury na konci této
knihy. I on byl přísně systematický a rozebral přesně otázku kde, kdy a s kým se má konat
správný mejdan. Pokládám ale za nutné korigovat jeho americké teorie českou realitou.
Nazvěme to českou školou.
Za nejvhodnější místo, kde konat mejdan považuji shodně s O´Rourkem cizí byt.
Nejlepší bývají špeluňky avantgardně laděných kamarádů, kteří tak úzkoprse nedbají na
zasklených oknech a neohořelých tapetách. Umělecký ateliér je většinou prostorný a přesto
útulný. Pokud se v něm zrovna nesochal Stalinův letenský pomník.
Umělci rádi pořádají různé sleziny. Nejen kvůli nastíněné inspiraci alkoholem. Pokud
trpí dlouhodobou tvůrčí krizí a nemůžou se hnout z místa, nechají všude povalovat svá
nedokončená díla. Hosté na nich kolem třetí ráno začnou pracovat. Plátno poblité třemi lidmi
naráz bývá někdy tak působivé, že se pod něj stačí už jen podepsat. A samotný by těžko přišel
na nápad, zavěsit dámské kalhotky na pomník obětem holocaustu.
Pokud jste nuceni uspořádat pijatyku u vás doma, zajděte nejprve do pojišťovny a
zvyšte pojistné. Ačkoli mezi pojistnými produkty nefiguruje pojištění proti mejdanům, lze si
individuálně sjednat pojištění proti následkům atomového výbuchu. Agentovi potom
namluvíte, že to byla pouze lokální exploze a jeho dozimetr ošálíte několika mrkvemi z okolí
Černobylu pohozenými různě po bytě.
Projděte se po obchodech s partiovým zbožím a nakupte několik krabic kazového
nádobí. Nezapomeňte, že potřebujete nádobí na nápoje a jídlo, které můžete bez obav rozbít.
Přesto nekupujte jakékoli kazové nádobí. Hrnky s uchem dovnitř a talíře bez dna jsou vhodné
jenom na rozbíjení.
Vyberte předem místnosti, do nichž hosty vpustíte a ty, které před nimi zamknete. Do
těch zamčených nacpěte vše, co chcete zachránit před zkázou. Maminčin fíkus, otcovu sbírku
letadýlek, svou čtrnáctiletou sestru. Klíč svěřte sousedům, kteří odjíždějí na víkend hodně
daleko.
Sousedy je vhodné taktéž někam uklidit. O´Rourke radí pozvat na mejdan všechny
sousedy, kteří by mohli slyšet ten randál. Nebudou si pak na něj stěžovat. Jenže v paneláku
slyší všichni všechno. Nemíníte-li si do bytu pozvat celé sídliště, musíte vymyslet něco jiného.
Vyvěste upozornění, že o víkendu nepoteče voda. Většina lidí odtáhne na chatu.
Koberec v hlavní hodovní síni nesmí být bílý. Jeho čištění zabere trojnásobek času než
samotná party. Osvědčil se strakatý nepravidelný vzorek, do nějž lze bez problémů
zakomponovat zvratky. Nedělejte si ovšem iluze, že udržíte kontrolu nad pohybem hostů.
Postupně se z celého bytu stane hodovní místnost. Sežeňte sedmdesát metrů čtverečních igelitu
a přikryjte s ním všechno, co se dá. Kuřáky buď vyhoďte anebo jim vysvětlete, že je v jejich
vlastním zájmu neuhořet v tekoucím PVC.
Na otázku, kdy pořádat mejdan, znám jedinou odpověď. Kdykoli.
Koho pozvat ? Každého, kdo se na minulé party zúčastňoval všech divokých her a též
všechny, kteří to potom pomáhali uklízet. Vždy se najdou obětaví jedinci, kteří jdou ráno na
záchod a při té příležitosti vytahají z mísy nádobí a vás z vany.
Někdo radí pozvat na party lidi, kteří se navzájem neznají. Vzájemné poznávání učiní
z oslavy dobrodružství. Považuji za lepší pozvat lidi, kteří už se navzájem znají, protože teprve
na pořádné party se pořádně poznají.
Pro hosty připravte nějaké pohoštění, ale nijak se nepřepínejte. Pokud se na mejdan
vskutku pečlivě připravujete, přijdou tři lidi. Alkohol kupte zčásti sami, zčásti rozdělte úkoly
mezi pozvané. Vyházejte z ledničky všechno nepodstatné. Zeleninu, vejce, máslo a podobně.
41
Naplňte ji pitivem a nechte chladit. V zimních měsících se naskýtá možnost nastrkat pár lahví i
do sněhu na zahradě. V březnu budete jejich nálezem příjemně překvapeni.
V létě využijte vanu, akvárium a bazén. Ohledně bazénu ještě jedno upozornění. Pokud
míníte skákat do vody o půl druhé v noci, dobře se přesvědčte, že přes něj není natažená
ochranná fólie.
Z nápojů, které se na večírcích nejčastěji konzumují uvádím následující :
PIVO - Co Čech to pivař. Věčně zápasíme s Němci o prvenství ve spotřebě na hlavu,
tak netrhejte partu. Z pití piva nebolí ani tak hlava jako nohy. Zvlášť je-li záchod daleko.
S přibývajícími sklenicemi začnete připomínat průtokový ohřívač vody. Jak průtokem tak
inteligencí. Výhodou piva je jeho univerzální poživatelnost. Pít jej lze téměř ke všemu vyjma
buchet a kynutých knedlíků. Máte-li ovšem rádi novinky a kuriozity, zkuste horké pivo
s medem a skořicí, jak jej pili Rožmberkové.
LEVNÁ VÍNA - jsou vyráběna smícháním různých druhů chutí i ročníků. To umožňuje
výrobcům stáčet je i do kartónových krabic a pachuť papíru nazývat charakteristickým
bouquetem. Smíchané druhy se většinou nemohou dohodnout, který z nich bude mezi nimi
hrát prim. K nejbouřlivějším diskusím dochází bohužel až v žaludku. Vítěz disputace se
obyčejně rozhodne uskutečnit triumfální cestu ven ( z vás ). Barva vína, které jste pili, se
nemusí nutně shodovat s tím, co se znovu vrátilo na světlo boží. Ať piješ, co chceš, vždycky
zvracíš mrkev, praví klasik. A má pravdu.
DRAHÁ VÍNA - Skutečně drahá vína nikdo nepije. Jsou pouze předmětem dražeb a
práší se na nich ve sklepech. Zbohatlíci jsou u vytržení z pocitu, že kupují láhev, kterou
nevypil Thomas Jefferson. Asi věděl proč.
Znalci víno pouze očuchají, poválejí na patře, vyplivnou a zajedí chlebem. Rozšoupnout
se chodí asi do pekárny. Každopádně, ceny vzácných vín dosahují takových výšin, že i
bohatým přijde líto opíjet se tak neekonomicky. Proto byl vynalezen alkohol tvrdý.
ABSINTH - Vzhledem k tomu, že obsahuje výtažek z pelyňku pravého, který nemá
zrovna příznivé účinky na mozek, není jeho výroba ve světě povolena. Jenže u nás nejsme ve
světě, takže v Čechách se znovu objevil. Barvou připomíná 96-oktanový benzin Super a
obsahem alkoholu dosahuje podobných čísel.
BECHEROVKA - s tonikem aneb beton. Vhodné nejen na oslavy dne stavbařů, ale
vždy když se potřebujete spolehlivě zazdít. Jen dejte pozor, abyste ještě trefili ven.
BOROVIČKA, MYSLIVEC - patří do rodiny „lesních likérů.“ Míchaný nápoj
s výstižným názvem „Poslední leč“ připravíte následujícím způsobem:
Do půllitru nalijte deci myslivce, deci borovičky, deci vizovické slivovice Jelínek, deci
edoviny a deci lesní francovky Lesana. Promíchejte a sklenici ozdobte smrkovou snítkou a
plátkem žampiónu. Podáváme s ledem a lavórem na blití.
Nápoj jsem nikdy nepil ani neviděl. Není mi tedy známo, zda po jeho konzumaci
připomínáte alespoň zvíře anebo se vaše duševní pochody ustálí na úrovni říše rostlinné.
Nevítanými vedlejšími účinky jsou údajně samohnojení a samozalévání, čímž se lesní drink
stává vstupenkou do Jedličkova ústavu ( příhodný název ).
CURAÇAO - správní jednotka Nizozemských Antil
42
FERNET STOCK - spolu s tonikem vytváří nápoj připomínající zpěněnou ranní moč.
Bavorák neboli feton.
GIN - Máte-li slabší útroby, nevypouštějte ho raději z lahve.
RUM - K sehnání jsou dva druhy. Jamajský a tuzemský. Jak vidíte, nemá to logiku.
Když vyvezete náš tuzemský rum do Rakouska, zůstane nadále tuzemským? Nikoli.
V Rakousku půjde logicky o rum zahraniční. Tento etymologický paradox však nechává naši
akademickou obec naprosto lhostejnou, tak si s tím taky nedělejte hlavu.
Varoval jsem před nedokonalými napodobeninami alkoholu, udělám to zas. U rumu si
dávejte dvojnásobný pozor, neboť jeho tmavá barva skryje lecjaké svinstvo. Neexistuje však
jednoznačný recept, jak rozeznat padělek a originál. Ve známé aféře z let ´95-´96 na vinětách
padělků chyběl vyobrazené plachetnici jeden stožár. Stožáry se však velmi špatně počítají,
když se tak rychle stmívá...
TEQUILA - pije se jen proto, aby byla legrace. Je legrační pozorovat přiopilé hosty,
jak se snaží strefit se špetkou soli do důlku mezi palcem a ukazováčkem. Ráno je vám špatně a
cítíte se jako slaneček. Leklý, nasolený a pokrytý vycucanými plátky citrónu.
VODKA - není zdrobněle voda, ale zdá se, že v Rusku mezi tím moc velký rozdíl
nevidí. Někteří teoretikové a politologové nehovoří o dějinách Ruska v termínech absolutismus
či parlamentní demokracie, nýbrž alkoholismus a barlamentní demokracie. Rusko je zemí, kde
je šnaps hlavním ústavním zákonem.
Několik zásad. Nápoje bezhlavě nemíchejte. Když už je mícháte, tak si potom
nestěžujte. Když už si stěžujete, nenaříkejte, že si nic nepamatujete. Právě to, že si nic
nepamatujete, je nejlepším důkazem, že jste se velice dobře bavili. Navíc, pokud byste věděli,
co jste vyváděli, měsíc byste na sebe plivali do zrcadla.
Na druhou stranu, něco si pamatovat musíte. Jinak byste nemohli vyprávět výborné
historky a bavit hosty při dalších příležitostech. Příhody z minulých večírků jsou jedny
z nejoblíbenějších na každém dalším večírku. Vypravěč si obyčejně vymýšlí, ale posluchači
s tím počítají a smějí se při pomyšlení, že by to náhodou mohla být pravda. Na prostý příběh se
léty nabalí spousta neuvěřitelných detailů, podobně jako u pohádek.
Fantazii se meze nekladou. Jestli jste si před půl rokem při nočním tahu městem odložili
větrovku, zveličte celou záležitost a popište půlnoční gruppenstriptýz u sochy sv. Václava,
který si vyfotografovaly japonské turistky. Všichni vám uvěří a výborně se pobaví. Vy sami se
budete smát jen do doby, než vám z Ósaky přijde výtisk japonské edice Penthouse.
Důležité je si ráno uvědomit, kde se pitka konala. Probudíte se v cizím bytě, v kuchyni,
s hlavou v dolním regálu pootevřené lednice. Z lednice hrozně táhne a do hlavy vás tlačí
rampouchy. V takové pozici se špatně vzpomíná. Proto se radši zvedněte a běžte se podívat na
jmenovku na dveřích. Pokud tedy nějaké dveře najdete. Nemusíte se probudit jen v cizím bytě,
ale i v cizí zemi.
Někdo někdy vyprávěl příhodu o násoskovi z jižních Čech, který jezdil z hospody na
jízdním kole. Jednoho večera Franta přebral a vytuhnul rovnou uprostřed silnice. Pádem si
kupodivu neublížil a spal spokojeně na asfaltu. Projíždějící kamión naštěstí zabrzdil včas, ale
řidič se závozníkem se tak naštvali, že se rozhodli opilce vytrestat za nocování na vozovce.
Slovo dalo slovo a tvrdě spící Franta byl naložen i se svým bicyklem do prázdného přívěsu.
43
Ráno byl opět vyložen. Oba šprýmaři jej pečlivě naaranžovali tak, aby si myslel, že sjel
z krajnice do příkopu. Dopoledne Franta konečně rozlepil oko a sedl na kolo. Už silnice mu
připadala hodně podezřelá, ale opravdová sprcha přišla na první křižovatce, kde zůstal zírat na
rozcestníky jako opařený. Po půlhodině zběsilé jízdy se nicnechápající Franta dořítil na
nejbližší poštu, odkud telefonoval domů.
Manželka mu nejen nerozuměla, ale ani mu nevěřila. Pravdivost jeho blábolů však
potvrdila aj poštová úradníčka, ktorá dosvedčila, že naozaj volá zo Žiaru nad Hronom.
Od té doby se Franta nedotkl ani dietního piva. Zato si našel nového koníčka. Po
večerech studuje mapy a snaží se zjistit, kde mohl tak špatně odbočit, že došlapal až na Slovač.
Nota bene v tak hrozném stavu.
To je ovšem výjimečný případ, kterým bych čtenáře nechtěl odradit od návštěv různých
akcí. Pijte, ale zůstaňte lidmi. Za střízliva pamatujte na bonton. Pokud s vámi hostitelova fenka
čeká štěňátka, doneste ji občas chutnou kost. Prokážete tím své dobré vychování.
44
45
VII.
P E N Í Z E
PENÍZE SE BEZESPORU staly modlou moderní doby, takže se jim pravděpodobně při
svém působení na fakultě nevyhnete. Někdo sice říká, že peníze nejsou důležité a v životě se
bez nich obejde. Souhlasím. Člověk se vskutku bez peněz obejde, pokud má ovšem bohaté
rodiče.
Nepatříte-li mezi radikální askety a nežijete skryti v Boubínském pralese, měli jste jistě
bankovky či mince v ruce. Přinejmenším vám maminka dává drobné na lízátka a kondomy.
Peníze vznikly jako všeobecný ekvivalent směny. Možná si řeknete, proč vám
v obchodě vydají mnohdy velmi cenné zboží za potištěné kousky papíru bez reálné hodnoty.
Výhody peněz jsou ale nepopiratelné, když si uvědomíte, že už nemusíte platit krávama.
Hodně zvláštně by transakce vypadala v hodinářství, když byste dovnitř vehnali menší
stádečko kvůli koupi nových Rolexek. Hodně nesmyslně u Mc Donald´s při objednávce
hamburgeru.
Vývoj oběživa prošel několika staletími od méně skladných prostředků ( amfory
s olivovým olejem, krávy...) po lépe mobilní jako plátno, mušličky ( dodnes někdy ženy platí
(svými) mušličkami), kakaové boby a jim podobné.
Protože však množství oběživa kolísalo s úrodou kakaa anebo úlovkem škeblí,
přistoupilo se k ražbě peněz. Základním materiálem se staly tzv. drahé kovy. Najmě zlato a
stříbro. Čechy mají v ražbě mincí slavnou minulost, takže můžeme být na něco právem hrdí.
Navíc jsme dali jméno americkému dolaru ( Joachimsthall → Joachimsthaller →Thaller→
tolar→dolar ). Možná by stálo za to vysoudit z americké vlády tantiémy za autorská práva a
tím přilepšit našim deficitním rozpočtům ( státním i soukromým ).
Dnes není hodnota měny závislá na obsahu zlata nýbrž na důvěře v centrální banku,
která by měla být garantem, že její papírové a hliníkové oběživo bude přijato po celém území
státu
Tolik historie, nyní k praxi. Proč vlastně potřebujeme peníze ? Jste-li opravdu student,
nemůžete snad ani pokládat tak stupidní otázky. Studenti vydávají nejvíce peněz za knihy
( odborná literatura patří k nejdražším žánrům v přepočtu na stránku textu ) a různé
multivitamínové nápoje popsané v předchozí kapitole. Mezi nejoblíbenější patří vitamíny
P10°, P12°, R a F ( viz hesla minule ).
Studenti náleželi vždy k méně movitým vrstvám obyvatelstva, ale hřálo je vědomí, že si
namastí kapsu po studiích. ( Nestudují-li ovšem finančně atraktivní obory typu pygmejská
literatura - jazyky střední Afriky v 5.stol. př. n. l. ). Během studií jsou však studenti nuceni
yvíjet všemožné aktivity, aby peníze získali. Může se stát, že vás drtivé okolnosti donutí
k mnoha perverznostem. Třeba i k práci. Budete vykonávat naprosto ponižující práce za ještě
více ponižující mzdu. Jediná zkušenost, kterou manuální prací získáte, se bude týkat opravdové
hodnoty peněz a léčení namožených zad.
Další způsob, jak můžete odpracované hodiny zužitkovat je zakomponovat je do svých
memoárů. Představte si, jak budete za padesát let psát: „Začínal jsem jako prostý metař na
ulici, ale potom jsem dostal příležitost u divadla. Na jevišti jsem však dlouho nepobyl, neboť
přišla nabídka od filmu.“
Nezní to dojímavě ? Taktně přitom zamlčte, že v divadle jste ve skutečnosti do zblbnutí
drhnul jeviště za 40 korun na hodinu a film byl vlastně reklama na sportovní obuv, v níž jste
hrál „roli“ běžce č. 14935 ( 518. řada zleva ).
Po pár měsících zjistíte, že manuální prací jen stěží zbohatnete. Při pohledu do zrcadla
po 14 dnech brigády vám navíc dojde, jak pitomé je přísloví: „Práce šlechtí.“ I Karel Marx se
46
mýlil ve své teorii o vlivu práce na polidštění opice. Po týdenním stěhování velkoskladu jsem
měl ruce jak orangutan.
Zkuste využít své intelektuální schopnosti. Například znalost jazyků. Doučování,
překladatelství jednodušších textů či průvodcovství se stává velmi rozšířeným. Mnozí studenti
si přilepšují prováděním cizinců po Praze. Důkazem toho jsou davy turistů táhnoucí se neustále
kolem fakulty. Nejen důkazem ale i jediným vysvětlením. Co by tam jinak věčně dělali ? Po
celý rok, celé hodiny se u fakulty potulují stáda Němců, Italů, Španělů a Francouzů. Pochybuji,
že náměstí Curieových figuruje v turistickém průvodci pro Japonce či Angličany, kteří seznam
národností dále obohacují.
Studenti je tam jednoduše zatáhnou, odskočí si na oběd nebo na přednášku a zmatené
turisty se snaží zabavit fotografováním oken hotelu Intercontinental, v němž přespal Bruce
Springsteen a další celebrity.
Souhlasím, že peníze jsou oběživo, ale proč obíhají pořád ode mě ? Když už nějaké
vydělám, nemusím věru dlouho přemýšlet, co s nimi provedu. Utrácení totiž trvá nepoměrně
kratší dobu než jejich vydělávání. Alespoň nezešílím z náhlého blahobytu.
Existují ještě další zdroje financí než práce. Zrušením josefovského ghetta zanikl
oblíbený obyčej pogromů, jejichž pravým účelem nebylo nic jiného, než se obohatit takovým
způsobem, aby se to nemohlo svést na nikoho konkrétního. Lid křesťanský vždy vhodnou
záminku vyšpekuloval, cos malvazu popil, židy okradl a pár ženštin znásilnil, aby si
nestěžovaly, že přišly zkrátka.
Do týdne si Pražáci šli znovu k židům půjčovat. Lichva nelichva.
Podobnost takového masového útoku na cizí majetky lze spatřovat v rituálu
„posledního zvonění“. Poslední zvonění je vlastně pogrom, rozšířený na všechny obyvatele
bez rozdílu vyznání. Bývá provozován hlavně studenty středních škol, kteří vybírají peníze na
svůj maturitní večírek. Obvykle se navlečou do komických kostýmů ( ježibaby, vojáci, lyžaři,
kominíci, prostitutky... ) a více či méně násilnou formou se snaží přesvědčit kolemjdoucí, aby
chudým studentům přispěli drobnou mincí na maturitní večírek.
Většina škol však vyhlašuje poslední zvonění pro čtvrté ročníky ve stejný den, takže na
ulicích se náhle vyrojí tisíce šílenců, kteří se dožadují svého mýta. Mnohdy dochází
k roztržkám mezi žáky různých škol ohledně hranic revírů. Minulý rok se porvalo učiliště
masného průmyslu se zednickými učni. Řezníci, vyzbrojeni sekáčky na maso a kabanosem,
ovládali bojiště jen do doby, než zedníci začali metat tvárnice.
Šest prostých křížků na Olšanech je smutnou vzpomínkou na proslulý střet vojenského
internátu s policejní akademií. Vojáci zvítězili v kruté řeži jen díky použití těžké techniky.
Ani samotní obíraní se nemusí na výběrčí tvářit právě přívětivě. Zvláště prochází-li ten
den už desátou kontrolou a z výplaty nese domů směšnou almužnu. Někteří recesisté navíc
kolemjdoucí razítkují. Mít na ksichtě prasátko a parníček nemusí být zrovna veselé, jdete-li
právě žádat o místo bankovního úředníka.
Hranice mezi posledním zvoněním a paragrafem § 234 ( loupež ) je mnohdy velmi
tenká. V dnešní složité ekonomické situaci se někdo nemusí svých drobných vzdát zrovna
lehce. Jak, již jsem zmínil, svá gymnaziální léta jsem strávil na Proseku. Též už zde zaznělo, že
škola zrovna zápasila s populačně silnými ročníky; pro ilustraci uveďme, že existovala až 4.I.
Proto ředitelství školy zorganizovalo poslední zvonění nadvakrát, neboť vybírání peněz
v podání všech devíti tříd naráz by mohlo skončit vydrancováním širokého okolí gymnázia. I
tak se mi ve vzpomínkách neustále vrací smutný pohled na stařičkého penzistu, jenž se šplhem
do koruny stromu snažil zachránit svůj hubený důchod před davem recesistů. Roztočenou
47
síťovkou s nákupem sice odrazil pár nejbližších dotěrů, nicméně poražení lípy, na níž visel, už
nezabránil.
Mazanější jedinci ždímají peníze se samotné fakulty a překřtívají si starou dobrou alma
mater na banca mater. Stačí si jen dobře prostudovat stipendijní řád. Děkan přiznává stipendia
v několika případech. Na prospěchové stipendium klidně zapomeňte. S rostoucím zadlužením
školského sektoru se budou krátit i stipendijní fondy a tudíž i zpřísňovat podmínky. A studijní
průměr 0.94 neudrží ani největší frajer.
Spíše by vás měl zaujmout bod 3, kde se píše o zapojení do vědecké, výzkumné a
odborné činnosti. Vědecký výzkum na téma : „Krádeže vloupáním do iglů letlampou - stav,
dynamika, prevence,“ vám zajistí krásné prázdniny ve Finsku placené fakultou. Stačí mít jen
dostatek fantazie a drzosti. Nabízím několik osvědčených témat: „Pouliční prostituce
v Bangkoku a kriminalita s ní spojená“" ( zvláštní zřetel budete samozřejmě věnovat prvnímu
aspektu ), „Sociální stratifikace zákazníků v obchodních centrech Londýna a Paříže“ ( něco
pro nákupůchtivé slečny ). Nevýhodou je zdlouhavé zpracovávání vědecké práce, kterou po
návratu musíte odevzdat. Někdo by váš výzkum mohl vzít i vážně.
Ačkoli studenti nemají peněz nikdy nazbyt, zásadně se nesnižují k žebrotě. Ani
prostituce na akademické půdě nekvete, přestože studentky PF ztělesňují propojení
výkonného hardwaru s příjemným designem. Občas se sice proslýchá, že některá studentka
dala některému z docentů „zápočet“, ale jde jen o neověřené fámy.
Přestože většina studentů fakulty nevěnuje přílišnou pozornost indické filozofii a nemá
ani ponětí o učení čarváka, jejich styl se s ním až překvapivě shoduje. Již mistr Brhaspáti
pravil : „Tučně se syť a na dluhy nedbej ! Radostně užívej krátké lhůty, po kterou se smíš těšit
z žití. Smrt je teprve před tebou a žádného návratu není...“
S až dojemným smyslem pro tradici dodržují studenti tuto starověkou životosprávu
dodnes. Pokud též patříte mezi čarvákovce, nacházíte se momentálně ve finanční tísni a
vlastníte prázdnou bankomatovou kartu, přiložte ji magnetickým proužkem k hlavě vašeho
magnetofonu a zkuste na ni zahrát druhou sloku „Money“ od Pink Floyd. Možná potom
z bankomatu něco vyleze. Třeba hlaveň.
Jednodušší bude si půjčit. Nejlepší je si půjčovat od lidí, které už pravděpodobně nikdy
neuvidíte. Jenže Bank of Asia v Pekingu vám asi nic nedá. Takže zbývají přátelé, kteří si vás
najdou vždycky. Přesto se splácením dluhů zbytečně nepospíchejte. Čekejte, jestli náhodou
nepřijde hyperinflace podobná té v Německu 1923 anebo Maďarsku 1946. Až bude chleba stát
4 kvadriliony, snadno splatíte směšných 250 000. Nečekejte ale příliš dlouho, aby úroky
nenarostly do částky, která by připomínala hyperinflaci. Stejně však platí, že člověk nemá
nikdy odkládat na zítřek to, co může odložit na pozítří. Vy osobně do Evropské unie vstupovat
nebudete, takže vám její kritéria ohledně zadlužení můžou být ukradená.
Již na začátku kapitoly jsem zmínil několik položek, na něž nejčastěji padnou
studentské peníze. K učebnicím a chlastu se přidružují poplatky za ubytování, u těch, kteří spí
na kolejích. Nevím, co je to za nesmysl, spát na kolejích. Zkusil jsem to a do žeber mě pořád
tlačily pražce, nehledě na to, že jsem musel v půl třetí ráno utíkat před rychlíkem. Nicméně,
ubytování na kolejích je mezi studentstvem velmi rozšířeno.
Někteří shromažďují peníze jen proto, aby je měli. Zřejmě se inspirovali Johnem
Lennonem a jeho výrokem : „Chci peníze jenom proto, abych byl bohatý.“
Studenti si vždy vědí rady, jak rychle rozfofrovat peníze, takže se nebudu mnoho
rozepisovat o všech možnostech. Zmíním jen nejběžnější cesty, jak peněžence pustit žilou.
48
CESTOVÁNÍ. Každým rokem se ze země do země přelévají miliony turistů, aby
poznali památky a lidi v cizině. Jenže domorodci jsou zrovna tou dobou na dovolené úplně
jinde a v sezóně se stávají menšinou ve své vlastní zemi. Ve Vídni se nechytnete s němčinou,
v Benátkách se nedomluvíte italsky a v severním Španělsku se ani nenamáhejte se svou
španělštinou pro mírně zaostalé. Oslovujete-li někoho na náměstí sv. Marka, nasaďte češtinu.
Kolem St. Stephansdomu se to jen hemží Franty, Ládi, Marunami a Jarunami. Najednou
zjistíte, že pět let studia němčiny bylo k ničemu, když přece Čech je všude doma. Vybalte si
vepřový řízeček a jděte navštívit jeruzalémskou synagogu.
Osobně mě velice zajímá Čína. Fascinuje mě jejich kultura, historie ale i hospodářství.
Půl miliardy rákosníků vyrábí kola a půl miliardy na nich jezdí. Proto považuji okupaci
hornatého Tibetu za krok špatným směrem. Po skalách nikdo na kole nejezdí, takže odbyt
určitě není velký. Ale Číňané to nějak vyřeší. Buď Tibetu umožní nezávislost anebo přejdou na
výrobu horských kol.
KULTURA dnes přijde na pěkné peníze, ale podrobnosti najdete hned v příští kapitole.
AUTO. K dobrému mravu dnes patří vlastnit cosi, co před 20 lety připomínalo auto.
Studenti se ve velké většině nedostanou k sumě, která by postačovala na nejnovější Alfa
Spider, BMW Roadster nebo Saab 900 Convertible. Proto si kupují staré rachotiny, všelijak je
pitomě zdobí a holedbají se, že novější auto by ani nechtěli, protože tohle je prostě stylové.
Naše babičky tomu říkaly „z nouze ctnost“.
Po silnicích se pak prohánějí křápy pomalované sedmikráskami, u nichž lze řadit pouze
2 rychlosti - dopředu a dozadu. Tak nějak vznikl fenomén kultovních vozů. Za posledních 40
let se jich vyskytlo hned několik. Všechny byly malé, levné a jezdí dodnes. Citroen 2CV, Fiat
600, Trabant 601, Mini Cooper a ovšem Volkswagen Brouk.
Za Brouka vlastně vděčíme Adolfu Hitlerovi, který ve třicátých letech pověřil inženýra
Porscheho, aby navrhl projekt lidového vozu, který by se vyráběl masově a mohl by si jej
dovolit každý Siegfried i Brunhilda. Výroby volkswagenu se Hitler sice nedožil, přesto se mu
Brouk v lecčems podobá. Je hlučný, dosti neklidný a nevyrovnaný. Řidiči to poznají při
prudším průjezdu zatáčkou a skončí možná ve škarpě. Židi se o tom přesvědčili při jízdě
v nákladních vagónech a skončili v Osvětimi. Přesto se z Brouka i Adolfa stal kult.
Jen málo mladých lidí si může dovolit drahé moderní vozy. Ale i když by si je někdo
dovolit mohl, stejně by si superžihadla měl na čas odepřít. Za prvé se z nich stávají až příliš
často rychlé rakve ( co je platné BMW s ABS ale s řidičem bez IQ ), za druhé starší vozy
podporují manuální zručnost. Naučíte se spoustu praktických dovedností, které využijete i
jinde. Třeba proč se nemáte po jízdě dívat do chladiče, jestli je v něm dost vody. Každá
hospodyňka by vám řekla, že papiňák se neotevírá zrovna, když je v nejlepším. Teď to vím i já.
Tímto bych chtěl poděkovat doktoru Čmelíkovi z ústavu plastické chirurgie za profesionálně
odvedenou práci. Bez něj bych do konce života nemohl vyjít mezi lidi, leda na maškarní ples
převlečen za opařené prase.
Naučíte se i rozmlouvat se svým vozem, což je bezvadný trénink pro manželství. Ani
váš žigulík ani manželka vás sice neposlechnou, ale vy máte pocit, že jste udělali maximum.
Pokud ani po vaší domluvě, ten krám pořád nechce naskočit, vystupte, ulomte mu zrcátko a
kopněte ho do dveří. Třeba si dá říct. U manželky postupujeme obdobně.
Starší vozy, stejně jako počítače, mají duši. Pěkně umíněnou duši. Jsem o tom
přesvědčen. Vždycky když se moje auto nemíní pohnout ani o centimetr, svolám postupně
šedesát sousedů, kterým sáhodlouze líčím, jak ten šmejd nechce startovat, až si jeden
49
z přivolaných sedne za volant a nahodí motor na první otočení. Jsem pak za vola, zatímco vůz
se mi zlomyslně chechtá, až se za karburátor popadá.
DŮCHODOVÉ PŘIPOJIŠTĚNÍ. Někteří bláhovci si již od mládí spoří na stará
kolena a sní o tom, že za 60 let se jim vklad zúročí na nějaký ten miliónek. Jestli se však
pravidelně účastníte pijatyk popsaných v předešlé kapitole a řídíte auto stejně jako já, tak pro
vás penzijní fond prostě nemá cenu.
Ostatní by si měli uvědomit, že každou chvíli může někomu v pákistánském jaderném
centru upadnout korán na odpalovací knoflík a je vymalováno.
OŠACENÍ. Stylový šat patří k právníkovi jako k mechanikovi montérky, takže si
opatřete nějaký ohoz, který alespoň z dálky připomíná pánský oblek ( dámský kostým ).
Pomalu se odnaučte botaskám, tričku a džínám, odložte prak a pořiďte si mobil. Proměňte se
z bezstarostného chlapce ( dívky ) v úspěšného muže ( slečnu ). Pokud úspěšní nejste, alespoň
úspěch předstírejte. Stejně to dělají všichni.
Záleží jen na vás, kolik do oblečení, které vás bude reprezentovat, investujete. V Praze
si cestou do školy vyberete hned z několika značkových prodejen : OP Prostějov, Armani,
Gucci, Versace, Onuce, Kotce.
Pořiďte si jeden naprosto seriózní oblek a potom jeden hypermoderní model, který
právě vymyslel nějaký šílenec nad Seinou. Za rok sice vyjde kanárkově žluté sako anebo
vzorek s dalmatiny z módy, ale zůstane vám vysoce kvalitní hadr na leštění oken u auta. Pak
budete teprve in.
A nezapomeňte, že s penězi jste vždycky in.
50
51
VIII.
K U L T U R A
JAKMILE LIIDSTVO POCHOPILO, že nezřízeným provozováním sexu by populace
rostla exponenciálně, začalo v zájmu přežití hledat zástupné aktivity, aby se nenudilo a zároveň
zužitkovalo svůj tvůrčí potenciál. Již od úsvitu věků malovalo na stěny jeskyní, rylo do
mamutích kostí a plácalo sošky z hlíny. Skvostné nálezy pravěkého umění spatříte ve
španělské Altamiře či francouzském Lascaux. Archeologové považují kresby a sošky za
rituální záležitost, možná ale, že sloužily i k jiným účelům. Dle odvážných teorií je Věstonická
Venuše jedna ze „stránek“ pravěkého Playboye. Tenkrát vycházel v trojrozměrném vydání ( a
pak že od pravěku šel vývoj jen dopředu...) Tak či tak, před desítkami tisíc let začaly vznikat
umění a kultura.
Na otázku, jak přesně definovat kulturu, neznám jednoznačnou odpověď. Ve smyslu
této kapitoly se jedná o souhrn lidských výtvorů a aktivit, které neslouží k žádnému ryze
praktickému účelu a na jejichž vzniku se podílí lidská fantazie, zručnost a hravost. Pak máme
ještě kulturu v jogurtu, ale tu sem nebudu plést. Nechme mikrobům, co jejich jest.
Studentská obec milovala vždy mimo peněz i umění všeho druhu. Ani vy se jeho
blahodárnému působení na lidskou duši nebraňte. Nechte chvíli odpočinout svá zubožená játra
a třeba si přečtěte knížku. Literaturu můžete číst vlastně kdekoli. Knihy čteme většinou o
samotě, nepočítám-li četbu přes rameno v tramvaji a veřejná čtení. Veřejné čtení velmi
připomíná přednášku. Autor s hrdostí předčítá své dílo, zatímco se posluchači věnují spánku a
dalším činnostem, popsaných již ve II. kapitole.
K hlavním oblastem kultury patří dozajista hudba. Hudba vzniká vyluzováním tónů na
hudební nástroje anebo melodickým zpěvem. Nemá tedy mnoho společného s vaším
opileckým pořváváním na večírku. Chcete-li muzikální zážitek sdílet s ostatními, běžte na
opravdový koncert. Na koncertu uslyšíte hudbu od lidí, kteří ji umějí (většinou). Každý koncert
je zároveň společenskou událostí a sluší se přijít na něj přiměřeně oblečen a upraven. Proto se
předem informujte o jaký koncert se jedná. Zda se bude hrát vážná hudba anebo rock.
Zelenáčům v říši hudby může rozlišování těchto dvou oblastí činit zpočátku potíže, ale
postupem času zjistí, že každá z nich nese určité znaky, dle nichž snadno poznáme koncertní
žánr. Na klasickém koncertu dirigent neskáče do obecenstva a houslista nešlape po houslích,
ačkoli právě to je na rockové scéně pokládáno za známku nejlepší zábavy. Po koncertech se
orchestr i dirigent ( chlápek podobný tučňákovi, který celou dobu hrozil hudebníkům krátkým
klacíkem ) ukloní a obecenstvo tleská. Symfonici potom v zákulisí znásilní harfenistku.
Na klasický koncert přicházejí posluchači slušně oděni. Vezměte si svůj nejlepší oblek a
k němu nějaký vhodný doplněk; třeba Playmate roku ´97. Na rockový koncert se naopak
z oblečením příliš neobtěžujte. Pokud jste opravovali celý den motorku ve svých
nejroztrhanějších džínách a nejužmoulanějším tričku, ponechte si tento model na sobě. Pro
zvýšení efektu si ještě vlasy polijte pivem. Když zapomenete, nevadí. Někdo to během
koncertu udělá za vás. I na rockový koncert se jako doplněk hodí Playmate ´97.
Po skončení produkce kapela v zákulisí znásilní fanynky. Slečny, jestliže se vám něco
podobného stane, ani nepodávejte trestní oznámení. Uvězněním kapely jenom zvýšíte prodej
jejich desek.
Pokročilejší znalci hudby vědí, že ještě rozlišujeme hudbu a underground. Zatímco
všechny žánry hudby od dechovky přes disco po Mozarta mají společné složky jako melodie,
rytmus a harmonie, underground na to kašle. Ve své honbě za pseudonezávislostí se oprostili
od not, rytmu, harmonie a hrdě si myslí, že udělali krok vpřed ve vývoji hudby. Ve skutečnosti
by z jejich produkcí chcípnul i naprosto amuzikální australopithecus. Při poslechu některých
undergroundových skupin plně chápu, proč je komunisti pronásledovali.
52
Pokud toužíte založit vlastní undergroundovou kapelu, není nic jednoduššího. Sežeňte
ještě tři čtyři naprosté neumětely, kteří kytaru viděli nejblíž z deseti metrů a basu znají jen jako
přepravku na lahve. Umíte-li zpívat, radši mlčte a přenechte post zpěváka povolanějšímu.
Širokou škálu zvuků vyloudíte podomácky vytvořenými instrumenty. Roztočte kočku
za ocas, hrajte na ni smyčcem proti srsti a hoďte ji do piana. Piano začněte řezat na cirkulárce a
na závěr rozbijte pár lahví. Ostatní ať mimo rytmus mlátí do všeho, co zní. Hlavní je, aby
během celých dvou hodin nezazněl jediný harmonický akord. Undergroundu nejvíc na hudbě
vadí melodie.
Dostatečně avantgardní obecenstvo bude u vytržení a možná se najde i nějaký blbec,
který o vás napíše recenzi do hudebního časopisu. Nevím však, o čem bude psát. Na hýkajícího
osla taky nikdo nepíše recenze. Ale on za svůj hlas, chudák, nemůže.
Jak později uvidíme, podobně blufovat lze i ve výtvarném umění. Pokud se již ozývají
hlasy, že nemám právo soudit, má možná pravdu. Ale tohle je moje knížka a moje měřítka.
Takže ať žije tolerance, vy ignoranti !
Výtvarné umění těší lidské oko desetitisíce let, nemluvě o daleko starších náznacích.
Jak jsem zmínil, první obrazárny se nacházely v jeskyních. Později se přestěhovaly do
specializovaných zděných budov - do galerií. Vedly k tomu přízemně praktické důvody.
Umělci záhy pochopili, že v jeskyních nelze pořádat slavnostní vernisáže. Je tam vlhko a
číšník s šampusem by pořád zakopával o stalagmity.
Další důvod tkví v ješitnosti. Někteří moderní takymalíři by prostě nesnesli pomyšlení,
že jeskynní prapředci byli technicky vyspělejší než oni a autentičtější než oni. Ale opravdovým
celebritám nelze upřít osobní kvality. Například odvahu.
Když někdo namaluje modrou čáru napříč plátnem a nazve to Svoboda, jde o
nefalšovanou odvahu. Jde ale i o byznys. Jako řemeslník by za půlhodinku strávenou
malováním modrého proužku ( třeba na tlakovou bombu s vodíkem ) dostal padesát korun.
Takhle má šanci, že si jeho díla všimne dostatečně bohatý snob a vysolí 50 000,-.
Neupírám umělcům svaté právo na abstrakci, symboliku, metaforu či hyperbolu. Také
se rád zamyslím nad obrazem, ale odmítám se zamýšlet, jestli to vůbec je obraz. V minulosti
slavní malíři předbíhali svou dobu o celou generaci, jenže hodně jejich dnešních kolegů trpí
ambicí posunout vývoj o tisíc let ( každý týden ).
Ale jsem příliš kousavý a omezený, uznávám. Za dvě miliardy let, až k Zemi dorazí
ufoni z kupy galaxií v souhvězdí Panny, tak ty sochy a obrazy dozajista pochopí. ( Kupa
galaxií je od nás vzdálena 6,5 mld. let, takže výprava už je na cestě.)
Opusťme raději výtvarné umění s konstatováním, že proti gustu žádný dišputát ( i
když... ) a přejděme k umění dramatickému. Ve starověkém Řecku tvořilo páteř celé kultury.
Do divadel se chodilo velice často. Není divu, Athéňané měli spoustu času, protože otroci za
ně zatím doma uvařili a vyluxovali. K návštěvě amfiteátru navíc stačilo omotat se
prostěradlem, zatímco dnes se musíte složitě soukat do obleku, brát si kravatu a leštit boty.
Častěji než do divadel se dnes chodí do kina na filmy. A častěji než na filmy se chodí na akční
filmy.
Akční filmy dnes pro mnoho diváků představují vrchol dramatického umění. Proto
filmový průmysl nebývale prosperuje. Za rok se na světě natočí tisíce akčních filmů, od
špičkových po ty nejhorší. Špičkový akční film poznáte podle rozpočtu. Producentovi
takového trháku totiž po zaplacení všech ohromných výdajů, převyšujících státní rozpočet
Čadu na pět let dopředu, zbyla většina peněz na reklamní kampaň.
Pokud je premiéra plánována na vánoce, již od června znáte dopodrobna děj, neboť ten
je v podstatě celý obsažen v sestříhaných upoutávkách. Scénáristickou slaboduchost tvůrci
zakrývají omračujícími názvy. Maně mě napadá pár potenciálních trháků: Vražedná smrt,
53
Smrtící vražda, Násilné znásilnění... apod.
Oblíbeným tématem zůstává i ztvárnění různých přírodních a dopravních neštěstí.
Katastrofické filmy se v průběhu času vrací v celých vlnách, vždy když se nějak výrazně zlepší
technologie trikových scén.
Nejvděčnějšími objekty jsou potápějící se lodě, kde lze katastrofu libovolně natahovat
dle velikosti díry v trupu. Letadla ve filmech padají, až když jim postupně vynechá 99%
přístrojů a z celé elektroinstalace v kokpitu funguje pouze kávovar a kardiostimulátor II. pilota.
Pokud jsou hlavní hrdinové schopní, talentovaní a trošku geniální ( a oni jsou ), vhodným
propojením II. pilota a kávovaru sestaví nouzový navigační systém a šťastně přistanou.
Vzhledem k tomu, že délka filmu musí překročit 2 hodiny, letadlo nikdy nehavaruje hned po
startu. Ledaže by spadlo do moře na loď a ta by se následně začala potápět...
Ať již ale havaruje cokoli, na palubě jsou obvykle tito lidé :
pan Brown - rozvedený novinář, který se trápí pro neúspěchy v osobním životě,
přestože má IQ 150, obvod hrudi 100 a vizáž manekýna firmy Camel. Drobné problémy
s pitím mu způsobují velké problémy s nadřízeným, který svého nejtalentovanějšího žurnalistu
za trest posílá na druhořadé akce jako otevření Muzea písku v Káhiře anebo hudební festivaly
hluchoněmých.
slečna Stewardová - svobodná letuška, která se během filmu zamiluje do pana Browna
pro jeho hrdinské činy. Z původně ustrašené křehotinky se během hodiny stane jeho pravou
rukou, která náhle ovládá všechny triky jednotek Comandos a s gustem likviduje únosce
letadla, kteří celou situaci zapříčinili. Posledního teroristu použijí k přemostění
vysokonapěťových obvodů, což se neobejde bez spektakulárních efektů ( jiskry, blesky, kouř ).
manželé Smithovi - dvojice v důchodovém věku, která jela na výlet kolem světa za
peníze z prodeje domku. S katastrofou jsou více méně smířeni, neboť je těší, že nedají hříšné
peníze za pobyt v domově seniorů.
malý John - sirotek cestující za vzdálenou tetou do Oklahomy, která jej má vychovávat,
neboť jeho rodiče zahynuli při letecké katastrofě. K psychickému traumatu z létání ještě
někteří scénáristé přidávají srdeční vadu, která ještě více komplikuje celý děj.
novomanželé Whiteovi - dvojice na svatební cestě, stále se vášnivě líbající a
objímající. V osudné chvíli se však manžel zachová jako zbabělec, když odmítne zachránit asi
dvousetkilovou babu vzpříčenou v trhlině trupu. Pokusí se o to pan Brown ( viz výše ), což je
ovšem hlavní hrdina, kterému se nemůže nic stát. Pan White to ví, nemontuje se do toho a
chytře si chrání kůži. Manželka jím však začne pohrdat. Pohrdá jím ale pouhých 13 minut, než
ji rozmáčkne obří televize uvolněná z úchytů ( výbuch, jiskry, kouř ). Pan White svou
novomanželku přežije o plných 28 minut. V závěru si namísto plovací vesty navlékne
plenkové kalhotky Pampers. Nezůstane však suchý, jak by se z reklam mohlo zdát. Naopak,
absorpční vrstva zachytí tolik vlhkosti, že ho to stáhne pod hladinu.
Cílem katastrofického filmu je předvést co nejefektnější zánik co největšího objektu,
v němž se nachází co nejvíce lidí. Nikoho by třeba neohromila zkáza trafiky na Hostivařském
náměstí, ačkoli Večerník Praha vyčíslil škodu na celých 7.600 korun ( noviny, cigarety a
trafikantovy bačkory ). Filmaři se tedy neustále trumfují.
Poté co nechali potopit Titanic ( asi 20 krát ), shořet Hindenburg a srazit pár tuctů
vlaků, vrhli se na budovy ( Skleněné peklo ). Stavba dekorace pro takové filmy často zabere
roky, protože musí být velice věrohodná. Občas se stane, že Hollywood výrobu filmu zarazí a
kulisy zůstanou na místě jako trvalá zátěž krajiny. Bohužel, v Praze Američani upustili od
54
natáčení hned dvou velkofilmů. Tančící dům a Pasáž Myslbek. Doufejme, že Warner Brothers
změní názor a závěrečné scény dotočí co nejdřív.
Hlavním hrdinou bývá většinou policista ( často dočasně suspendovaný ), lékař či
novinář s podobným osobnostním vzorcem jako pan Brown. Mezi nejméně časté patří
manipulant ve stáčírně jogurtů anebo islandští železničáři. O obou jsem zatím neshlédl ani
jeden film. Přitom o manipulantovi v mlékárně se dá natočit atraktivní snímek „Genocida“ o
vyvraždění celých kultur. Jogurtových ovšem.
Akční film je, obecně vzato, o jednoduchém řešení složité situace. Již z názvu lze
odvodit, o čem to bude a kolik to stálo. „Hon na ponorku“ slibuje spoustu podmořských scén a
drahých efektů. Stačí ale drobná změna slova a vše je jinak. „Hon na veverku“ bude nejspíš
instruktážní film Správy lesů ČR. Tato metoda je někdy zrádná. „Mlčení jehňátek“ není
dokument o chovu ovcí na Valašsku, nýbrž krimipříběh oceněný Oscarem.
Dostatečně pozorný divák odvodí i, kdo se nedožije konce. Jestliže mladý černošský
voják těsně před akcí napíše své milé, že za týden jede domů, vezme si ji a zařídí si vlastní
farmu, o níž tak dlouho mluvili, stoprocentně dostane plný zásah kulometem a ještě upadne na
minu.
Výhodou biografů je tma v sále. Všichni jsou zaujati filmem, takže nevidí, co vyvádíte
se svojí partnerkou.
Při vaší pouti za kulturou vás může potkat i návštěva plesu, což sice není typická
kulturní záležitost, ale pod kapitolu divokých pitek jsem se ji neodvážil zařadit. Pokud už
budete zataženi na ples, dříve či později budete donuceni tančit. Zkuste předstírat vadu kyčlí
nebo dětskou obrnu. Když nepomůže ani hysterický výstup, podvolte se a vyrazte na parket.
Vy budete z obliga, všechny jste přece dopředu varovali.
Nakonec zjistíte, že to není vůbec nic těžkého a navíc užijete spoustu legrace. Tanec
připomíná směšné poskakování, jinak velmi seriózních lidí, po ploše deset krát patnáct metrů.
Někdo dokonce tvrdí, že tanec je směšné poskakování. Má částečně pravdu.
Samozřejmě, že tanec vypadá krásně, když se umí. Ale kdo dnes opravdu umí tancovat?
Kvůli těm 200 členům Asociace soutěžního tance se nemá cenu učit ani rytmus.
Tanec údajně slouží ke kultivaci lidských pohybů, ale skrytým smyslem je vyřizování
účtů. Při tanci je dovoleno po partnerce šlapat a všelijak s ní smýkat. Normálně by vás soudili
za ublížení na zdraví, ale na plese se tomu říká tango.
Urputné boje probíhají po celé ploše parketu a nikdo mi nevymluví, že to tančící
nedělají schválně. Páry do sebe neustále strkají a vrážejí. Tanec vám umožní podrazit někomu
„omylem“ nohy anebo ho aspoň pořádně nakopnout do holeně, což by při formální konverzaci
se sklenkou sektu v ruce působilo velmi komicky.
Konverzace bývá další náplní plesů. Většinou budete hovořit s lidmi, které pořádně
neznáte a ani pořádně znát nechcete, o věcech, o nichž nic nevíte a ani nic vědět nechcete. V
horším případě budete mluvit s lidmi, kteří nechtějí znát vás.
Ale nakonec obsah opravdu není důležitý. Zaujmete jen vytříbenou formou. Zapomeňte
na své oblíbené „ty vole“ a všem vykejte. Tedy nikoli: „Kam se rveš, ty stará ochechule !“,
nýbrž: „Madam, bude mi největším potěšením doprovodit vás na konec fronty, myslím, že je
tam ještě jedno místo volné.“
Klidně hovořte o čemkoli ale slušně. Vyprávějte třeba své zážitky z večírků, ale zde
naopak ubírejte. Známou historku se svlékáním větrovky umravněte na oblékání větrovky. O
japonské edici Penthouse raději pomlčte. Počkejte si na půlnoc, kdy vaši společníci budou více
nakloněni pikantním historkám, z balkónu budou dámám házet za výstřih drobné a lít
55
trombonistovi do nástroje svrchu pivo. Do takové nálady vaše perverznosti zapadnou jedna
báseň.
Před jedenáctou večer se nebavte o politice. Po jedenácté večer už se nálada uvolňuje a
nikdo si vaše urážky nebude do zítřka pamatovat. Na plese na irské ambasádě vyskočte na
pódium a hrdě zapějte „God Save The Queen“. Na plese pod záštitou pražského rabinátu
uspořádejte soutěž v pojídání cheesburgerů.
Zastřízliva se ale do politiky nemontujte. Kdoví, kdo bude u vesla až dostudujete.
( V méně stabilnějších zemích může být u vesla jiná vláda dřív, než vystřízlivíte. ) Pokud
politicky zabarvenou diskusi vyvolá někdo jiný, držte se zpátky a jen chápavě přikyvujte. Pro
základní orientaci potřebujete vědět následující.
Mladí levičáci rádi diskutují o komunismu, ale nikdo z nich ho pořádně nechápe.
Systému sovětů rozuměl jenom Lenin a ten potom umřel.
Oblíbené téma mladých pravičáků je vyvracení mýtu holocaustu. Osvětim a BergenBelsen byly prý podvrhy CIA, KGB a Mossadu. Namísto 6 milionů Židů jich nacisté zabili jen
6 a to ještě při autonehodě.
Konzervativní i liberální zlatá mládež pořád něco blábolí o nutnosti otevřené
konkurence na trhu práce, zatímco sami neumí ani zatlouct hřebík.
Upřímnost jejich politických názorů nejlépe prověří doba anebo sedm gin-fizzů na ex.
Pokud se vám nebude chtít za kulturou nikam chodit, zůstaňte doma a koukejte se na
televizi. Žijí prý i lidé, kteří si pletou televizi s kulturou. Občas k nim patřím.
56
57
IX. S P O R T
MOŽNÁ SI ŘÍKÁTE, proč do průvodce po navýsost akademické instituci, jakou
Právnická fakulta bezesporu je, pletu téma, za nímž se skrývají hektolitry potu a mračna
prachu ( namísto hektolitrů chlastu a mračen prachů, na něž jsou právníci spíše přivyklí ).
Prozatím se u všech kapitol dala vysledovat spojitost s životem instituce a obyvatel.
Studenti práv od nepaměti chodí na přednášky, vysedávají po krčmách a věčně remcají, že jsou
bez peněz. Ale sport ? To není zrovna oblast, která se při vyřknutí slova právník vybaví mezi
prvními. Možná ani mezi druhými. Má vůbec něco s PF UK společného ?
Velmi mnoho! Zatímco účast na pijatykách je dobrovolná, tělesná výchova nikoli.
Každý student, kterému se nepodaří sehnat si věrohodnou omluvenku ( lékařské osvědčení,
úmrtní list ), si musí vybrat z nabídky sportovních kursů. Výběr je naprosto volný, i když
nevím, jestli studentům - penzistům nebrání zvláštní předpisy ve volbě, pro ně nevhodných,
odvětví. Pro příliš agilní sedmdesátníky by hodina aerobiku nemusela dopadnout dobře, když
ne přímo tragicky.
Možná že pro „již dlouho dospělé“ studenty platí osvobození od ponižujícího hopsání
po cvičištích, ale v oficiální příručce ( karolínce ) jsem se o věkovém stropu nic nedočetl.
Půjde tedy buď o nepsané pravidlo, tajnou doložku ke karolínce anebo o korupci. Bude třeba
v této oblasti zahájit intenzivnější výzkum, který povede k osvětlení celé problematiky. A
pokud by se prokázalo, že se při udělování úlev z tělesné výchovy dějí nekalé machinace,
navrhoval bych razantní protikorupční kampaň, která by poměry řádně provětrala a pročistila.
Inspirován sociální demokracií a její akcí „Čisté ruce“, bych razii nazval akce „Čisté kozy“
( míněno samozřejmě tělocvičné nářadí ).
Ačkoli tedy katedra tělesné výchovy patří do velké rodiny fakulty, mezi arcivědeckými
katedrami se jistě netěší přílišného respektu. Spíše je trpěna jako ušmudlaná Popelka. Popelka
si však tyto ústrky dobře uvědomuje a oplácí svým nafoukaným sestřičkám velmi vynalézavě.
Například naplánuje plavecké testy, které mají rozdělit nováčky na přeživší a utopené
( prvním třídícím sítem tedy nejsou až státnice...), na termín kolidující se dnem zápisů
k samotnému studiu.
Studentům v podstatě zbývají dvě možnosti. Buď půjdou plavat a budou mít problémy
se studijním oddělením anebo půjdou k zápisu a budou mít problémy pro změnu opět se
studijním oddělením, které má ve zvyku dbát na formality v nejnevhodnější chvíle a bude po
nich vyžadovat potvrzení o podstoupení plaveckého testu.
Všichni pak láteří kvůli špatné organizaci, neplavci navíc i kvůli testům samotným,
neboť tuší svůj trpký konec na dně bazénu. Konfliktní situace bývá zažehnána tajným
jednáním, kde sice katedra TV testy neodvolá ( z prestižních důvodů ), ale den předem
studentům oznámí, že neteče voda, což je u bazénu dosti podstatný nedostatek. I tak se rozvrh
TV kursů až podezřele překrývá s rozvrhem přednášek, takže si stejně ke konci Občanského
práva procesního budete muset navléct koupací čepici na hlavu, servat ze sebe oblečení a pádit
v plavkách na metro, protože již za 15 minut máte skotačit ve vlnách kdesi v Hostivaři.
Mohl bych se ale vrátit od byrokratických kliček ke sportu samotnému, jemuž nelze
upřít pevnou pozici v životě dnešních lidí. Od konce 19. století se nezadržitelně a definitivně
začala projevovat plná renesance řeckého ideálu kalokagatya. Krásný duch v krásném těle.
Nevypracovaným ovšem tasemnicí, nýbrž aktivním pohybem. Zapomenuty jsou Rubensovy
macaté ženy i blahobytné bříško pantátů. Ctihodní p.t. občané si občas svlékli fráčky a narvali
se do slušivých tepláků.
58
Inspirace antikou šla tak daleko, že byly obnoveny olympijské hry. Sportovci se museli
ještě učit, aby později poznali, že skok o tyči se lépe provádí bez cylindru, cvikru a hodinek
v kapsičce u vesty. Ale rozmach sportu to již nezastavilo. Lidé se začali mrzačit tak
rafinovanými způsoby, že kdekterý středověký mistr kat by žasnul nad tou různorodostí.
Každý sport, zvlášť je-li provozován vrcholově, má svá úskalí. Hokejisté mají věčně
natažená třísla a vykvedlaná kolena, oštěpaři vyhazovací rameno, tenisté svoje pověstné lokty
a piloti F1 plátěné uši. Chcete-li jít s dobou, nesmíte se bát a pro nějaký vhodný druh mrzačení
se rozhodnout. Pro své zdraví musíte nějaký ten úd obětovat.
ATLETIKA. V rámci atletiky se setkáváme s různými druhy běhů, skoků i hodů.
Nepochybuji, že mnozí ze čtenářů dosahují po ránu pozoruhodných výkonů, když běží na
tramvaj, skáčou přes klandr a hodí tlamu, ale běh pro zdraví vypadá poněkud odlišně.
Za prvé je nutno si vybrat méně zalidněnou oblast než velkoměstský bulvár v deset
dopoledne. Srážení chodců k zemi může být zábavné, leč pozor na zákeřné důchodce, kteří vás
jediným škubnutím berlí mohou sundat i ze země.
V centru velkoměsta také nebývá zrovna nejlepší vzduch. Těch pár stromů, náhodně
rozptýlených v ulicích, má co dělat samo se sebou. Doporučuji tedy spíše parky. Jestliže není
žádný v blízkém okolí, raději obětujte více času a vyrazte do okolí vzdálenějšího. Tím sice
odpadne možnost „zajoggovat si“ o polední pauze, ale zase nebudete mít na plicích usazenou
šotolinu.
Někteří běžci-nadšenci řeší problém prachu nasazením filtru na ústa a nos. Jenže na
rušné ulici byste vypadali jako bankovní lupič, kterému zrovna nechytlo auto. Tento dojem
umocníte, když si před během zapomenete odložit kufřík. Ale to by se zkušenému „joggerovi“
nemělo přihodit.
Běžecká komunita, jako nakonec každá jiná, se snaží odlišit od okolí. Na této snaze již
léta profitují výrobci sportovní obuvi. Uznejte, že by bylo krajně nevkusné vyběhnout si
s přáteli v předloňských Reebocích, když se mezitím objevily ve výprodejích. Paradoxem
sportovních bot je fakt, že ačkoli jsou vyráběny, aby vydržely veškeré povětrnostní vlivy
minimálně pět let, nejsou schopny odolat vlivům módy déle jak půl roku.
Pokud si ze společenských důvodů ( pohřeb, svatba, ples, zkoušky, recepce ) nemůžete
vzít sportovní obuv ani oblečení ( Russell Athletic dosud smokingy nevyrábí ), ukryjte oboje
v decentním zavazadle pro případ, že by se po recepci či rautu naskytla příležitost si někde
zaběhat. Gene Hackman ve druhém dílu Francouzské spojky sice oběhl půl města i v pérkách a
saku, ale všimněte si, že další díly už odmítl natáčet.
Kromě osobního nepohodlí, zanesete během ve společenském oděvu zmatek do řad
přihlížejících. Jestliže utíkáte ze svatby, budou vás považovat za ženicha-desertéra, ovšem
nevím, za co budete považováni, když se vynoříte zpoza hřbitovních zdí.
Běžci mají též vlastní upravený jídelníček. K snídani pijí džus a k obědu chroustají
oves. Zlí jazykové tvrdí, že to je důkaz poklesu IQ, který při běhu nastává. Většinu kyslíku
spotřebují svaly a hlava přichází zkrátka. Z tohoto důvodu jsou rozhovory s vítězi závodů
přímo intelektuální lahůdkou. Uříceného individua se redaktor zeptá, jak se cítí, on odpoví, že
skvěle, redaktor se zeptá, jestli čekal, že vyhraje a on odpoví, že ne, redaktor se zeptá, jestli ví,
proč vyhrál a on odpoví, že neví.
Je ovšem pravda, že běh mnoho možností k intelektuální debatě nenabízí. Proto se
všude mluví o fotbale.
BASKETBAL - jsem posledních pět měsíců pečlivě trénoval. Momentálně jsem
schopen trefit odpadkový koš zmuchlaným papírem asi na 6 metrů. Když se mi totiž kapitola
nedařila ( což bylo na denním pořádku ), věnoval jsem se výlučně košíkové.
59
Skutečná košíková je hra pro lidi nad dva metry. Pokud jste ovšem extrémně malí ( pod
1.30 ), mohli byste soupeřovou obranou pronikat přízemním útokem mezi nohama. A
nezapomeňte si ve správnou chvíli trochu povyskočit. Soupeř už pozná, jestli to byla správná
chvíle.
BOX. Jste-li člověk se srdcem na dlani, brzy k němu přibudou i zuby.
CYKLISTIKA. Klasické cyklovýlety po silnicích jaksi vycházejí z módy. Do kursu se
naopak dostaly divoké sjezdy lesem, závody na zledovatělých sjezdovkách anebo jízdy
bobovou dráhou. Závody sponzorují výrobci horských kol spolu s výkupci šrotu. Obě odvětví
si přijdou na své.
Mediálně tyto sporty zatím příliš proslulé nejsou. Chybí jim velké hvězdy, poněvadž se
jen málokomu podaří přežít deset závodů v řadě. A chlapík kompletně obalený v gypsu by se
na stránkách sportovních časopisů moc dobře nevyjímal.
FOTBAL - je výrazem života v přebytku. V dobách permanentních hladomorů by
nikoho ani nenapadlo honit se hodinu a půl za míčem, který má nulovou nutriční hodnotu. I
když špičkové značky míčů jsou pěkně mastné.
Celá planeta je přesto uchvácena touto hrou, kde se jedenáct chlápků na každé straně
snaží šikovně upadnout v pokutovém území. Při posledním MS půlka zeměkoule nespala,
půlka nechodila do práce, záleželo na časovém posuvu.
Fotbalu ( English football ) už bude brzy dvě stě let a novotám se asi neubrání. Fotbal
by se měl do budoucna zrychlit. Hrací plocha je příliš rozlehlá a padá málo gólů. I staré ctnosti
se přežily. Věrnost klubu už se nenosí. Každý hráč má svého managera, který sjednává
přestupy. Ty však dnes bývají rychlejší než hra samotná. Než hráč stačí přeběhnout hřiště, už
má kontrakt s jiným klubem.
GOLF - bývá považován za sport pro šedivé dědky. Zdaleka to není pravda. Teprve u
golfu zešedivíte. Neurotičtí jedinci by se měli golfu vyvarovat zcela, neboť u nich hrozí, že po
dvanáctém pokusu doklepnout míček z greenu do jamky přesedlají na mezinárodní terorismus.
Největší legraci ovšem užijete, přezujete-li golfový elektromobil do terénních pneu a na
plný plyn drandíte křížem krážem po hřišti. Podmínkou je ovšem vlastní hřiště. Cizího správce,
jehož doposud nejhorší noční můrou byl boj se sedmikráskami, byste totiž mohli donutit
k ošklivým skutkům ( TZ § 219 odst. 2 písm b ).
GYMNASTIKA - se pomalu ale jistě stává pedofilní záležitostí. Kdeže jsou časy
smyslných křivek Věry Čáslavské ! Oproti dnešním devíti až dvanáctiletým závodnicím, má i
kladina ženštější tvary. Na mužské gymnastice jsou zajímavé snad jen dopady rozkročmo na
koně. Divákům to přináší trochu vzrušení, gymnastovi to už naopak žádné vzrušení nepřinese.
KANOISTIKA. Dříve jsem rád poslouchal vodáky, jak vyprávěli, kolikrát se udělali.
Chtěl jsem tento zajímavý sport také provozovat. Ale pak jsem zjistil, že vodáci se sice udělají
mockrát, ale jen v létě.
KRASOBRUSLENÍ – je nádherný sport, zvláště pak tanec v páru. Partner většinu času
vozí triumfálně svoji partnerku nad hlavou a ukazuje její spoďáry postupně všem tribunám.
Občas změní polohu, aby si krasobluslařku lidé mohli prohlédnout i z jiných úhlů. Když už ho
to nebaví, mrskne s ní o led a říká se tomu dvojitý odhozený lutz.
LEDNÍ HOKEJ. Stejně jako fernet citrus je nejlepší na ledě. Lední hokej bez ledu by
vypadal stejně rozpačitě jako kulturistika bez steroidů. Hokej je severský sport a je též
seversky drsný. Proto uvádím několik užitečných rad, o nichž můžete popřemýšlet vleže na
ledě, až vás podesáté narazí na mantinel.
Kůži si chraňte následovně :
I. Snažte se vyhýbat té tvrdé černé věci, která nekontrolovaně létá po hřišti.
60
Nehlavičkujte ji ani se nesnažte střelu ztlumit „na prsa“.
II. Držte se blízko toho chlapíka, který neustále přejíždí hřiště v pruhovaném tričku a
namísto nadávek píská. Všimněte si, že se sám nikdy nesnaží vyprovokovat rvačku a zřídka si
na něj někdo dovolí. S ním jste v bezpečí.
III. Úplně nejbezpečněji se budete cítit na zvláštní lavičce, kde vás budou dokonce
hlídat, abyste se do hry nevrátili dřív a zbytečně se tak neunavili. Přístup na ni je ovšem
omezen. Zkuste si promluvit s oním pruhovaným chlapíkem. S bruslí na krku vám rád vyhoví i
do konce zápasu ( ne-li sezóny ). Od tisku dostanete přezdívku „zlý muž“ anebo „ostrá čepel“ a
při pravidelné aplikaci této metody se dostanete do historických tabulek. Přesto víc jak 60
trestných minut za běžný zápas nedosáhnete.
IV. Nezúčastňujte se hromadných bitek hráčů na ledě. Neproslavíte se jimi, protože
budete jen jeden z mnoha a navíc se o svou lavičku budete muset dělit s jinými. Pro případ, že
budete do rvačky nějak zataženi, noste s sebou svou aktuální fotografii, aby vás mohli
zrekonstruovat podle věrohodného zdroje. ( Proto s sebou nenoste foto své přítelkyně, mohlo
by dojít k politováníhodné záměně ! )
Při dodržování těchto zásad nepřijdete k úrazu od soupeře na hřišti. Při dodržování
těchto zásad totiž přijdete k úrazu již ve vlastních šatnách.
LYŽOVÁNÍ. Zima je období, kdy lidé vyrážejí do hor trýznit sebe i hory samotné.
V létě neobdělávané svahy v zimě rozorají k nepoznání. Celý pobyt vypadá asi takto : 3 hodiny
cesty, 3 hodiny čekání na vlek včetně tří grogů, 3 minuty sjezdu po 3 centimetrech sněhu a 3
měsíce pracovní neschopnosti kvůli spirále lýtkové kosti. A za rok znovu.
Znám půvabný kreslený fór od Neprakty, kde lyžař letí po hubě dolů ze svahu a řve :
„Proč já bych vlastně místo kouření neměl přestat lyžovat ?“
Osobně se nemusím odnaučovat ani jedno.
TENIS. Tuhle hru přímo zbožňuji. Fascinuje mě na ní ten rychlý postup skóre. 15-0,
30-0, 40-0... Jak dál nevím, poněvadž více bodů jsem zatím nedosáhl. Kdyby se ovšem
počítaly všechny míčky, které soupeř nezachytil, vedl bych žebříčky. Zatímco moji soupeři se
snaží stereotypně stále o totéž - vrátit míček na mou půlku hřiště, já své rafinované střely cílím
na sousední kurty, což odhadne málokdo.
I má podání by měla vstoupit do učebnic tenisu ( kapitola „Tak takhle ne !“ ). Nikomu
kromě mě se zatím nepodařilo při ladném nadhození míčku nechat pazouru nahoře a raketou se
do ní vší silou říznout.
WINDSURFING. Tomuto sportu se raději vyhněte anebo o něm alespoň ve společnosti
nevyprávějte. Kdybyste líčili kolikrát jste se udělali na surfu, vodáci by si mysleli, že jste
nemehlo a nezasvěcení, že jste pěknej úchyl.
61
62
X.
V Z T A H Y
VŠÍMAVĚJŠÍM Z VÁS asi neušlo, že se lidé vyskytují ve dvou provedeních - jako muž
a žena. Tím se lišíme například od hlemýžďů. I mezi hermafroditními plži sice dochází
k výměně vajíček za účelem plození, ale je jim vcelku jedno, kdo hraje kluka a kdo holku.
Příčiny spatřuji v jejich fyziognomii, která se podstatně rozchází s naší. Proto se lidé při sexu
neobtáčejí očními stopkami ani si navzájem neoslintávají ulity, přestože mezi šneky jde o
velmi oblíbené něžnůstky.
V rámci dvojpohlavních druhů si jedinci hledají své partnery dle perspektivy zachování
rodu. Slon slonici, kohout slepici, kocour kočku, rak rakovinu atd. Muži tím pádem lnou od
přírody k ženám, které jsou lidem velice podobné.
Někdo takové náklonnosti říká láska, někdo chtíč. Záleží na úhlu pohledu a hladině
hormonů v organismu. Neopomíjejme ani individuální žebříčky hodnot. Pokud
upřednostňujete lásku přede vším na světě, jistě máte krásně hřejivý pocit u srdíčka ( nejde-li o
infarkt ). Jestli milujete prachy, potom onen pocit znáte od srdíčka anebo od hýždí. Záleží, kde
nosíte peněženku.
Těžko říci, který životní postoj je výhodnější. Lásku vám sice nezdaní finanční úřad, na
druhou stranu, peníze od vás nikdy nebudou chtít peníze na nákupy ani vás o své vůli neopustí.
Liší se ovšem i způsoby získávání obou hodnot. Zatímco základní činností k vydělání
peněz je ( by měla být ) práce, k získání přízně se propracujete složitým procesem namlouvání.
Nebudu v této kapitole užívat, jinak velmi rozšířený, výraz : balení. Je mi z duše
nesympatický, neboť mi připomíná spíše balení kávy do pytlů anebo Otýlie Vranské do kufrů.
Jako nakonec vše, i namlouvání samiček prošlo během věků svým vývojem.
Neandrtálci užívali velmi jednoduchý způsob - namlouvání kyjem. I dnes se ještě příležitostně
objevuje, ale bohužel jej platné trestní právo klasifikuje jako znásilnění. Smysl právní úpravy
je sám o sobě dosti problematický. Ženy se přece věčně nemohou rozhodnout, co si vezmou na
sebe.
Raději ale hledejte jiné cesty, protože se zákonem nejsou žádné žerty. Kupříkladu se
inspirujte středověkou kurtoazií, kdy zamilovaný rytíř ve svých básních prosil paní svého
srdce, aby mohl políbit lem jejích šatů. Na konci 20. století již věru nemusíte používat tak
šroubovaný sloh. I slovník dnešní mládeže dosti přitvrdil. Přesto si dávejte pozor, jaká slova
rýmujete.
Než něco své milované pošlete, nezaškodí napsat si pár odstavců nanečisto a vybrousit
je do dokonalejší formy. Prvotní inspirace může mít sice emocionální sílu, ale někdy je třeba
uhladit fasádu. Pro názornost srovnejte dvě verze jedné sloky :
V očích tvých zrcadlí se půvab,
ve světě jim nenalézám rovné.
Pramen vlasů kaštanových
zdobí klenot krásy nevýslovné.
Antonín Pagáček - Milostné vilnosti, 1966
Přes jistou říkankovost lze za podobné naivní veršíky sklidit pár cenných bodů. Těžko
ale odhadnout, co byste schytali za původní, sice emocionálně silnou, leč poeticky neúnosnou
verzi :
63
Jsi krásná,
že nic ti není rovno.
Již rok po tobě toužím
a furt mám velký hovno.
Antonín Pagáček- Syfilis blues, 1965, nepublikovaná sbírka, pracovní rukopis
S tímhle výplodem byste se zřejmě silně dotknuli dívčího útlocitu a zadupali do země
veškerou romantiku. Ženy samy sebe pokládají za romantická stvoření. Nevím, kde na to
přišly. Možná si to přečetly v těch dívčích románech, které pod ženskými pseudonymy dnem i
nocí chrlí autorské týmy složené ze samých chlapů.
Romantika však ženy přímo uchvacuje. Velice snadno se nechají zlákat třeba k vodácké
výpravě daleko od civilizace. Nejraději by tam prožili celý život, vždyť je to tak romantické! Ty
lesy, voda, všechno kolem...
Už za dvě hodiny se však v kánoi začnou shánět po zásuvce na kulmu. Nakonec se
ukazuje, že pod slovem romantika si ženy představují BMW pětkové řady a konto u Credit
Suisse. Tohle pojetí proniklo už i mezi dvanáctileté.
Dalším prostředkem k vyznání je klasický milostný dopis. Korespondence má hned
několik výhod. Doručuje ji za vás pošta, takže vaše vyvolená nevidí, jak se nervozitou potíte
jako vrata od chlíva. Zatímco při vyznání tváří v tvář záleží na vašem vzhledu i vystupování,
dopis můžete klidně napsat ve 3 ráno po flámu, kdy alespoň nějak vyplníte pauzy mezi
dávením.
Navíc lze liebesbriefy psát do zásoby a dle potřeby jen doplňovat jména. Dejte si ale
velký pozor, abyste blondýnce nelíčili váš obdiv k jejím havraním kadeřím. Bude si myslet, že
jste buď děvkař nebo slepec.
I v případě rozpadu vztahu vám dopis poslouží jako neocenitelný prostředník. Nikdy ze
sebe nedostanete tolik pohotové bezprostřední ironie jako v dlouho připravovaném dopise.
Nejkrásnějším vyznáním je samozřejmě květina. Pokud zavalíte svou lásku stovkami
růží, oči se jí určitě zalijí slzami. Zvlášť je-li alergička.
Ale nevyčerpávejte své nápady pouze na jediném objektu. Monogamie vyšla dávno
z módy, pokud v ní kdy byla. Dnes nejste vskutku in, když kromě své „oficiální přítelkyně“
navíc neudržujete vztah s její dvanáctiletou sestrou, jednou vdanou čtyřicítkou, dvěma hošíky a
svým ( mrtvým ) pejskem.
Přirozenou součástí procesu namlouvání je randění. Rande neboli dostaveníčko slouží
k oboustrannému poznání dvou lidí. Na rande se od vás očekává, že uděláte na slečnu příznivý
dojem, který by do budoucna mohl nést své ovoce. Dojem učiníte svým vzhledem i chováním.
Různé příručky sice radí : buďte svůj, ale to neznamená, že můžete krkat a chodit ve
spodkách ( znalci The Simpsons vědí, o čem je řeč ). Rovněž zapomeňte na své oblíbené ( již
10 let sloužící ) pantofle a týdenní strniště, o nějž se trhá tričko.
Rozhodně se ale oblečte. První randez-vous totiž vy i vaše partnerka strávíte oblečeni.
Jen opravdu schopný svůdník potřebuje pouze pláštěnku ( a to ještě ne na celé tělo ). Oblečte
se přiměřeně slavnostně, abyste svým vzhledem ukázal, že pro vás taková událost něco
znamená. Nelamte však svou image přes koleno. Nervěte na sebe o tři čísla menší lakýrky, jen
abyste ukázal, že jste štramák. Vsedě možná skrčíte palce, ale při chůzi se vám chybějící
centimetry rády připomenou. Vaše veškeré snažení pak přijde vniveč. Dívku může odradit,
64
když budete grimasami připomínat Krista a neustále se polohlasem modlit. Pomyslí si, že jste
náboženský fanatik, a už vám nezavolá.
Existuje spousta míst, kam slečnu pozvat. Bohužel, po vyškrtání drahých, hanbatých a
ten den zavřených jich až tolik nezbude. Napoprvé ale rozhodně vyberte nějaké veřejné místo.
Jak jsem již upozorňoval, zákon ženy chrání zvýšenou měrou a vy byste se mohli dostat do
nečekaných potíží. Vžijte se do situace dívky, která jde na rande s cizím člověkem
( s příbuzným nesmí, i na to zákon pamatuje - viz heslo incest ). Pak pochopíte, že v osamělém
lomu kilometr za městem si dívka může špatně vyložit i sebenevinnější větu. Třeba: „Svlíkni si
kalhotky !“
Velmi často jsou dívky zvány do kina. Na výběru titulu mnoho nezáleží. Pokud se vám
slečna opravdu líbí, film ztrácí na důležitosti. Nejzajímavější záběry budou sedět vedle vás.
Přesto se vyvarujte přílišných krváku. V randálu přestřelek sice zanikne vzdychání a funění, na
druhou stranu by si o vás mohli ostatní pomyslet, že jste párek zvrhlíků, kteří se dokážou
mazlit jen při pohledu na krev.
Nechoďte ani na depresivně laděné snímky, abyste se namísto do víru lásky nevrhli
z mostu. Navíc váš výběr prozradí něco o vašem IQ. Nedivte se, že slečnu nemile zaskočí
představení „Čuník Kvik a žabák Kvak“ a s pláčem uteče ještě rychleji, než kdybyste se ji
pokusil znásilnit v tom lomu. Najděte v programu nějaký normální film s inspirativním
obsahem jako : Brigitta macht New York, Pozdravy z kožených kalhot anebo Rozpálené
Švédky. Cestou domů nočním městem pak spolu můžete probrat, o čem byla druhá polovina
filmu, kdy jste měli plnou pusu jiných starostí.
Při návratu z biografu nabídněte dámě jít si posedět na skleničku. Podotýkám na
skleničku ! Cílem není odlézt po čtyřech jako obvykle, ale jen občas svlažit rty mezi řečí.
Naopak slečně pár deci navíc neuškodí, takže zkuste zařídit, aby vypila o džbánek dva víc než
vy. Bude přítulnější a snáze uvěří báchorkám, kterými ji budete krmit. Jen dejte pozor, aby se
netulila taky k vrchnímu a vůbec všem v lokále. Nejhorší fáze nastává, když se začne tulit
k podlaze.
Ohledně zmiňovaných báchorek. Nebudete první ani poslední, kdo znejistí při
rozhovoru s pohlednou dívkou. Náhle pocítíte ještě větší nedostatek vhodných témat než při
zkouškách. Pochopitelně, na zkoušky přece existují skripta. Zde jste odkázán jen sám na sebe.
Tak buďte kamarád a nenechte se ve štychu.
Od rozhovoru na rande si neslibujte vyřešení nějakých prudce odborných záhad ze světa
fyziky, chemie či techniky. Ne že bych chtěl podceňovat ženskou inteligenci, ale uznejte, že
ztepilou kráskou nelze mluvit stejně jako s kamarádem Rudlou -vášnivým elektrotechnikem
amatérem. Čtenářky jistě potvrdí, že by je notně vyvedla z míry otázka, co si myslí o
vysokotlakém horizontálním vlásenkovém regeneračním ohříváku se zabudovaným
integrálním chladičem přehřáté páry a integrálním sifonovým podchlazovačem kondenzátu
topné páry s plným průtokem napájené vody. (Bohužel tohle není vtip, tohle existuje.) Dívka si
může pomyslet, že jste vzdělaný, ale nesmí si myslet, že jste android.
Ani v případě, že slečna věci rozumí, není vhodné, abyste s ní v romantických chvilkách
rozebíral problematiku spektrálních posuvů u vzdálených kvasarů a do krve se s ní pohádal,
zda je hustota vesmíru kritická či nikoli.
Cílem není dobrat se k pravdě, nýbrž do postele.
Ač to dnešní emancipované ženy nerady slyší, stále jim imponují silácké řeči. Proto se
nerozšiřujte o svých nejrůznějších potížích, aby vám slečna namísto sympatií nevěnovala
65
brožuru o duševním zdraví. Některé dívky se zase zděsí, že by ty problémy musely pomáhat
řešit. Zvlášť zmíníte-li se o té zakopané mrtvole na zahradě.
Odhadněte, co si můžete dovolit a nasaďte „tvrdou masku“. Ležérně rozprávějte o sobě.
Třeba, že sice kouříte, ale snažíte se to omezit.( Mám dokonce podezření, že někteří lidé
začínají kouřit jen proto, aby pak mohli vyprávět, že to omezují, zdůrazňujíc svou pevnou
vůli ). Tedy, snažíte se to omezit, neboť už pozorujete škodlivé důsledky cigaret.
Předtím se vám nikdy nestalo, že by vám při druhém ranním maratónu došel dech a ani
v plavání už to není co dřív. V létě jste musel dokonce vzdát 5 mil od Doveru.
Před měsícem jste prodal svoje Porsche 911, protože vás svádělo k rychlé jízdě a stálo
vás hodně peněz na pokutách. Tím efektně ospravedlníte fakt, že jste na rande přijel obstarožní
stopětkou, s níž vám nečiní potíže udržet v obci padesátku ( horší je jí spíš dosáhnout ).
Možností k přehánění máte bezpočet. Opravdu bystrá dívka vašim báchorkám neuvěří,
ale určitě ocení vaši fantazii. Jde vlastně o stejnou hru jako u historek z večírků. Hlavně se
neberte moc vážně, abyste mohl všechno zvrhnout v žert, v případě, že budete odhalen jako
žvanil.
Dívky si potrpí na lichotky. Jenže říkat je, to je umění. Mají z vašich úst vyletět jako
chmýří, které lehce pohladí jejich ouška. Takže pokud koktáte, máte jazyk zdřevěnělý od
heroinu anebo vždycky čtvrt hodiny hledáte správné slovo, raději nelichoťte.
Zatímco tvořím tuto kapitolu, za oknem panuje tropický srpen. Napadlo mě tedy ještě
jedno místo ( z tisíce dalších ), kam pozvat slečnu. Samozřejmě na plovárnu. Předem si ovšem
ověřte, zda jejími idoly nejsou Schwarzenegger, Stallone a Lundgren. Jestliže ano a vy
postavou připomínáte spíše italského kulturistu Rachittiho, vymluvte se na ekzémy a první
rande uskutečněte v prosinci v péřovce.
Na otázku koho pozvat na rande si musíte odpovědět sami. Každý má jiný vkus a vybírá
podle odlišných kritérií. O studentkách PF UK jsem již referoval, takže nyní vezmu v globálu
celou českou kotlinu i s moravskými nížinami.
Slovanské národy, mezi něž Češi bezesporu patří, se vyznačují tmavými odstíny očí a
hnědými vlasy. Fakt, že se v Čechách vyskytuje relativně hodně blondýnek, historikové
připisují vlivu Keltů, pragmatici spíš levnému peroxidu. Ať tak či onak, co do barevných
kombinací očí, pleti a vlasů máte v Čechách určitě větší výběr než v Grónsku anebo v Zairu.
( Nic proti Zairu ).
Nakonec na odstínu asi mnoho nezáleží. Uvědomte si, že s barvou vlasů je to jako
s barvou u auta. Potěší, ale spolehlivosti vozu nepřidá.
Kdo sleduje pravidelně televizi, skoro by uvěřil, že idolem devadesátých let je Pamela
Anderson. Nevím, záleží asi na individuálním vkusu, jestli by někdo vskutku chtěl žít s někým,
kdo má místo ňader pouťové balónky a IQ blížící se pouťovým balónkům.
Učiním nyní kratičký exkurs netýkající se výslovně žen. Týká se klasického
partnerského trojúhelníku. Když třetí vstoupí mezi vás a slečnu, říká se mu sok ( buďte rádi, že
to není HIV). Sok je kdosi, kdo ohrožuje vaši pozici a je nutno jej odehnat, neboť, narozdíl od
mnohoženství, není mnohomužství u mužů oblíbeno.
Pro zastrašení sokovi pošlete sadu soubojových pistolí. Ale jen jestli jste si stoprocentně
jisti, že to není mistr Evropy v malorážce. Sok se třeba zalekne a zanechá svých aktivit. Proti
zvláště odolným jedincům doporučuji aplikovat nehašené vápno. Soka poprášíme a zahasíme
ve staré vápence kdesi za městem.
66
Pokud váš vztah překoná prvního, druhého, třetího i čtvrtého soka, a pokud vám
partnerka odpustí vašich prvních dvanáct nevěr, bude pouto mezi vámi asi opravdu silné.
Otevírá se před vámi perspektiva manželství. ( Pozorný čtenář si jistě všiml, jak jsem přeskočil
celý vztah předtím, který si ovšem v jeho mnohotvárnosti netroufám teoreticky rozebírat. )
Manželství je institucionalizované partnerství, kde máte často chuť dát manželce
namísto francouzáka francouzákem. Ale nakonec záleží jen na vás, jak vztah dopadne. Jedna
stará moudrost přirovnává ženu k pevnosti či hradu. U obou prý máte jen tři možnosti, jak si
počínat. Vydrancovat, trvale obsadit anebo využít jako základnu pro další výboje.
Zvolíte-li snad z chvilkové nerozvážnosti druhou možnost a stanete-li před oltářem,
smiřte se s osudem a nesnažte se na poslední chvíli utéct s trapnou výmluvou, že jste doma
zapomněl zavřít vodu. Pokud se o útěk pokusíte, ostatní vás stejně přeperou ( proto se na
svatbách vyskytuje tolik příbuzenstva, zvlášť z nevěstiny strany ).
Všimli jste si, že se na svatbách kácí jenom ženich ? Právě náhlý pocit bezmoci vám
může přivodit úzkost a mdloby. Tento fenomén ostatně zmiňuji ve IV. kapitole. Když už se
poroučíte k zemi, snažte se efektně povalit faráře a strhnout s sebou co nejvíc věcí. I když vás
to už od manželství nezachrání, třeba vyhrajete v Neváhej a toč !
( Autor se na závěr omlouvá, že tuto kapitolu napsal z čistě mužského úhlu pohledu.
Touha po objektivitě u něj není natolik silná, aby si kvůli 5 stranám textu nechal operativně
měnit pohlaví. Pohledu z druhé strany se tedy nedočkáte, ačkoli sám autor by si jej rád přečetl.
V jízlivosti by si zajisté nezadal s tímto. )
67
STUDIJNÍ LITERATURA, POUŽITÉ PRAMENY A KNIHY, KTERÉ JSEM
PŘEČETL, ABYCH JE NÁHODOU NEPOUŽIL A NEVYDÁVAL ZA SVÉ :
Jaromír Kincl - Právnické mudrosloví latinské, Karolinum 1990
P.J. O´Rourke - Průvodce domácností starého mládence
Jak se dnes chovat ve společnosti, obé Votobia 1996-1997
Petr Hajn - Jak se píší knihy, Svoboda 1988
Hanzák a spol. - Světem zvířat, Albatros 1969
Encyklopedický slovník - Odeon a ED 1993
Beatles v písních a obrazech - Panton 1969
Zneuznaní Edisoni - Svoboda 1983
Blanka Nováková - výklady občanské nauky pro 4.D
Občanský zákoník - ÚZ 1997
Trestní zákoník - ÚZ 1998
Chemické názvosloví - SPN 1987
B. Hlinka a P. Radoměřský - Peníze celého světa, Mladá fronta 1987
etc.
a mnoho nejmenovaných skript od nejmenovaných autorů
Citáty uvozující jednotlivé kapitoly byly převzaty z výše uvedených publikací
Kniha by nevznikla bez neúmyslných ( a tudíž nehonorovaných ) příspěvků a námětů od
iuc. Jiřího Kroupy, Pavla Marka, Tomáše Sedláčka, Petra Skály, Jiřího Novotného ( a dalších
z bývalé 4.D ) a dalších. Nápady vzešlé z rozhovorů s nimi jsem zakomponoval do své knihy.
Ať si každý tipne, kterou kapitolu nejvíce ovlivnil. Nebudu jim dávat do ruky důkazy pro
případné autorskoprávní spory. Díky.
Ty se zase předvádíš, Arnošte... ( duben - září ´98 )
Jsem tak zapřísáhlý ateista až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá...
Jára da Cimrman
2. 10. 1998
68
Michal Krejčík, *4.1.1978 v Olomouci, vystudoval dosud 5 škol, mateřskou, základní
v Klánovicích, gymnázium na Proseku ( unforgetable ), autoškolu ( možná dosud
nejužitečnější škola ), studentem PF UK IX/1996 – V/2001. Slavnostně se promočil v Karolinu
v červnu 2001. Váží si : B.Němcové, Fr. Palackého, Emy Destinové, TGM ( vyšší nominální
hodnoty česká měna nemá ).
*f
FIASKO DISTRIBOOK
established 1988
MICHAL KREJČÍK: PRŮVODCE PO FAKULTĚ aneb ZÁKLADY FAKULTOLOGIE
vydání druhé 16. 1. 2002, počet stran 69,
vydání první 12. 10. 1998, PC edition 15. 10. 1998,
scanned and remastered by Tomáš Sedláček, COONA ENTERTAINMENT GROUP, I/2002
69