Sborník 2012

TRÁVNÍKY 2012
„ TRÁVNÍKY 2012“ zakládání a ošetřování low-input trávníků
choroby a škúdci trav
-1-
TRÁVNÍKY 2012
EKOLOGICKÝ TRÁVNÍK – ZBOŽNÉ PŘÁNÍ NEBO REALITA ?
ECOLOGICAL LAWN – OUR DEVOUT WISH OR REALITY ?
Bohumír Cagaš
Abstract
Maintaining an ecological lawn with good resistance
to biotic and abiotic stress is not easy and requires
adopting a number of direct and indirect measures.
Besides choosing appropriate varieties and their
mixture it is important to ensure a good locality,
acceptable pH and a good supply of nutrients. An
important role in stress protection can also be played
by common measures such as e.g. regular cutting or
mulching. Indirect measures include using good
compost, strengthening soil antagonists and
application of suitable bio-agents. Direct measures
may include application of bacteria and nematodebased bio-insecticides against insect pests. In the
future protection against some weedy grasses may be
facilitated by the use of mycoherbicides. Mechanical
measures in ecological lawns are still important.
Key words: ecological lawn; biopesticides; direct
and indirect measures
Úvod
V souvislosti s omezováním přípravků na
ochranu rostlin chemické povahy a snahou
o zvýšení kvality životního prostředí, padají často
úvahy o možnosti existence a zejména udržby
ekologického, či spíše ekologicky udržitelného
trávníku. Za velmi podobný termín lze považovat i
„low-maintenance“ , tj. nízkoúdržbový trávník. Co
lze současným intenzivně ošetřovaným trávníkům
(zejména trávníky parterové a sportovní) vytknout ve
vztahu k životnímu prostředí ? Oprávněně lze
poukázat na
malou
biodiverzitu, zejména
u intenzivně ošetřovaných trávníků (monokulturní
jamkoviště, druhově chudé dráhy a rafy atd.)
a potencionálně negativní vliv na okolí při aplikaci
vysokých dávek minerálních hnojiv a chemických,
často „experimentálně“ používaných pesticidů. Na
druhé straně lze trávníky všech kategorií považovat
za skupinu, která ve srovnání s intenzivně
ošetřovanými zemědělskými kulturami působí jen
nepatrně negativně na životní prostředí. V České
republice není v současné době registrován žádný
fungicidní přípravek a pouze několik herbicidů,
které jsou používány pouze na části trávníkového
„spektra“. Zda je to dobré je diskutabilní - povolení
několika fungicidů, tedy preparátů z mnoha hledisek
důkladně prověřených - vč. dopadu na životní
prostředí, by zabránilo „zkoušení“ různých
kombinací přípravků současnými správci veřejné
zeleně.
-2-
V širším pojetí lze ekologicky udržitelný
trávník chápat jako trávník bez chemie, tj.
s vyloučením
pesticidů
na
chemické
bázi
a minerálních hnojiv, v přísnějším pojetí pak jako
travní porost, kde budou použity pouze odrůdy
získané konvenčními metodami (nikoliv vytvořené
za pomocí transgeneze, mutačního šlechtění, odrůdy
polyploidní
atd.).Hledání
nových,
dosud
neužívaných druhů pro trávníkářské účely, či
genotypů
tolerantních
k biotickému
nebo
abiotickému stresu (např. zastínění) je stále, díky
obrovské diverzitě trav, reálné ( Watkins a Meyer
2005,Pronczuk a Pronczuk 2008 a ost.). Příslibem do
budoucna může být i inkorporace vhodných
genotypů endofytních hub rodu Neotyphodium
(Cagaš a Macháč 2005 a ost.). Tvorba odrůd s vyšší
odolností vůči biotickému stresu není jednoduchou
záležitostí. Předpokládá, že šlechtitel má k dispozici
širokou škálu výchozího šlechtitelského materiálu
i možnost založit několikaleté polní i skleníkové
pokusy (umělá infekce) na místech s rozdílnými
půdními a klimatickými poměry. I po vytvoření
tolerantního, resp. odolného rostlinného materiálu, je
třeba počítat s postupnou erozí odolnosti v důsledku
proměnlivosti patogena.
Trávník představuje víceletý složitý systém
vystavený mnoha negativním vlivům. K podstatným
faktorům patří
původci onemocnění, převážně
houbového původu (ale i háďátka a bakterie)
a plevele. Lze je eliminovat nechemickou cestou
a udržet trávník
v ekologicky přijatelném
a udržitelném stavu při současné úrovni poznatků ?
Zkušenosti ukazují, že řadou nepřímých
ochranných opatření lze předejít mnoha následným
problémům.
Při
zakládání
trávníku
jsou
významnými faktory volba vhodné a stanovišti
přizpůsobené směsi a volba stanoviště samého.
Nezbytnou součástí této fáze je i dostatečné zásobení
živinami a přijatelné půdní pH, které by se mělo
pohybovat v rozmezí 5,5 – 7,0.
Základní druhy ošetřování trávníku – sečení,
mulčování a hnojení mohou sehrát i ochrannou
funkci. U mulčovaných ploch jsme např. zjistili nižší
výskyt a tedy i nižší napadení sněžnými
plísňovitostmi (Monographella nivalis, Typhula
incarnata) a zejména červenou nitkovitostí trav
(Laetisaria fuciformis) oproti trávníkům sečeným
(Cagaš et al. 2011). Seč je však ale, zejména
v počátečních fázích vývoje trávníku, výrazným
odplevelujícím,
tedy
důležitým
ochranným
TRÁVNÍKY 2012
zásahem.Specifickým ochranným krokem je
odstraňování
rosy
na
jamkovištích,
které
v kombinaci s intenzivním sečením snižovalo výskyt
drobné kulaté skvrnitosti (Delvalle et al 2011).
Otázka hnojení ekologického trávníku je
samostatnou kapitolou. Nedostatek základních živin
však podporuje výskyt nežádoucích dvouděložných
plevelů, je příčinou mnoha karenčních chorob
trávníků, příčinou nedostatečné tvorby nadzemní
hmoty a rovněž většího výskytu chorob houbového
původu. Estetická hodnota porostu je zpravidla
nízká.
I ostatní zásahy obvyklé u intenzivně
ošetřovaných trávníků (vertikutace, aerifikace,
topdressing atd.)mohou mít ochranný charakter
(odstranění plsti, omezení výskytu řas a mechů)
a mohou výskytu mnoha problémů předejít.
Zajímavé výsledky (ochrana proti drobné kulaté
skvrnitosti) přinesly pokusy s aplikací přípravků na
bázi křemíku (Nanayakkara et al 2009).
K významným nepřímým ochranným opatřením
nechemické povahy lze počítat i povrchovou aplikaci
kvalitního , dobře uleželého kompostu. Ten dodá
trávníku živiny, zvýší množství organické hmoty ve
svrchní vrstvě půdy, zlepší půdní strukturu, sníží
potřebu závlahy, redukuje tvorbu plsti, vyrovná
povrchové nerovnosti trávníku, dodá příznivě
působící půdní mikroorganizmy a redukuje zimní
poškození trávníku. Může také omezit výskyt
plevelů a je schopen snížit ztráty živin způsobené
povrchovou vodou. Zajímavou myšlenkou je
inokulace kompostu ochrannými agens biologické
povahy za účelem zvýšení jeho účinnosti (Noble
2011). V ekologicky udržovaném trávníku budou
mít své místo i přípravky na bázi arbuskulární
mykorrhizy (Glomus spp.) Jejich působení na
půdách lépe zásobených živinami může být ale
někdy méně výrazné.
Významnou roli v ochraně ekologicky vedeného
trávníku mohou sehrávat půdní antagonisté.
Podstatou je jejich fungistatické, případně fungicidní
působení. Na tomto předpokladu staví biologická
ochrana, které bude patřit v systému integrované
ochrany trávníku stále významnější místo.
K významným bakteriálním půdním antagonistům
patří především druhy rodu Pseudomonas.
Mikrobiální pesticid využívající kmen TX-1druhu
Pseudomonas aureofaciens omezuje např. výskyt
drobné kulaté skvrnitosti (Sclerotinia homeocarpa),
listové skvrnitosti vyvolané houbou Bipolaris
sorokiniana a dalších chorob. Podobné účinky mají i
druhy Pseudomonas aeruginosa a Pseudomonas
fluorescens. Komerčně je v USA využíván
i Bacillus subtilis, antagonistické působení je známo
též u druhu Enterobacter clocae. Dobré výsledky
byly zaznamenány v pokusech s biologickým
přípravkem EcoGuard (Bacillus licheniformis
-3-
SB3086)
vůči
drobné
kulaté
skvrnitosti.
Z houbových antagonistů je zatím rozhodně
„jedničkou“ Trichoderma harzianum. U této půdní
mikroskopické houby (součásti přípravků Supresivit,
Bio-Trek 22G) byla zaznamenána výborná účinnost
vůči řadě fytopatogenních hub ohrožujících trávník.
Podobně nadějné výsledky byly získány v pokusech
s druhy
Trichoderma
hamatum
a
Typhul
a pacorrhiza. Své pevné místo v biologické ochraně
trávníku nachází i přípravek využívající Pythium
oligandrum. Výrazné fungicidní účinky prokázal
i nově vyvíjený přípravek na bázi mykoparazitických
hub Clonostachys rosea a Trichoderma asperellum
testovaný na různých typech trávníků. Na třech
rozdílných stanovištích redukoval počet druhů
parazitické a saprofytické mykoflóry o 28 – 48 %
a snížil intenzitu jejich sporulace o 42,9 – 76,6 % ve
srovnání s neošetřenou kontrolou (Ondřej et al
2012).
V komplexu ochrany trávníku mají své
nezastupitelné místo i zásahy přímé, které dosud
plně převládají. Do skupiny zásahů biologické
povahy patří především preparáty využívané v boji
proti hmyzím škůdcům. Larvy osenic, tiplic,
listokazů, chroustků a chroustů mohou v některých
letech trávníky velmi vážně poškodit. Dílo zkázy pak
druhotně dokončí ptačí predátoři, kteří larvy
vyhledávají.
Tyto
preparáty,
v zahraničí
registrované, využívají jak půdní bakterie Bacillus
thurigiensis israelensis, tak také houbu Beauveria
brongniartii
nebo
háďátka
Steinernema
carpocapsae,
Heterorhabditis
bacteriophora
a Heterorhabditis megidis. Za biopesticidy s přímým
účinkem, potlačující výskyt některých původců
mykóz (Fusarium culmorum, Fusarium solani) lze
pokládat i rostlinné výtažky z řebříčku, přesličky,
heřmánku jitrocele a pýru (Bogliova a Znoj 2003).
K nechemickým
perspektivním
zásahům,
směřujícím k potlačení rychle rostoucích C4 trav
(ježatka kuří noha aj.), patří využití preparátů na bázi
kukuřičné mouky, resp. lepku (užívané v zahraničí
pod různým komerčním označením, např. Bio-weed
aj. Jako perspektivní mykoherbicidy potlačující
ježatku kuří nohu (Echinochloa crus-galli) se
ukazují houby Curvularia lunata a Fusarium
oxysporum (Jyothi et al 2010) a dále Exserohilum
monoceras (Kadir et al. 2008). Mykoherbicidní
účinky vykázal v trávníkářských pokusech také druh
Xanthomonas campestris vůči lipnici roční.
Nechemická
ochrana
proti
nežádoucím
dvouděložným rostlinám v již založeném trávníku
bude rozhodně značným problémem. Jednou
z možností je tolerovat některé druhy, které výrazně
nenaruší užitnou i estetickou hodnotu trávníku, další
variantou je jejich mechanické odstranění. Na
skandinávských golfových trávnících probíhají
pokusy s odstraňováním nežádoucích plevelů
TRÁVNÍKY 2012
tepelnou cestou. Ukazuje se, že trávy jsou mnohem
odolnější vůči tomuto „vypalování“ než dvouděložné
druhy
Pokračuje
též
výzkum
regulace
dvouděložných plevelů pomocí hnojiv s různým
stupněm acidity.
Udržet
trávník
s vysokou
užitnou
a estetickou hodnotou bez chemických zásahů je
v současné
době
zatím
velmi
obtížné.
S rozšiřováním poznatků v biologické ochraně
rostlin a a respektováním zásad integrované ochrany
bude však existence trávníku pěstovaného
v ekologickém režimu v blízkém budoucnu reálná.
Souhrn
Udržet ekologický trávník s dobrou odolností vůči
biotickému a abiotickému stresu není jednoduchou
záležitostí a předpokládá respektování řady přímých
a nepřímých opatření. Mimo výběru vhodných odrůd
a jejich směsi je třeba zajistit vhodnou lokalitu,
přijatelné pH i zásobení živinami Důležitou úlohu
v ochraně před stresem mohou sehrát i běžná
opatření, jako např. pravidelné sečení či mulčování.
K nepřímým opatřením patří také zapravení dobrého
kompostu,posílení půdních antagonistů i aplikace
vhodných bioagens. K přímým zásahům lze počítat
aplikaci bioinsektidů na bázi bakterií a háďátek vůči
hmyzím škůdcům. Vůči některým plevelným travám
je perspektivou do budoucna ochrana pomocí
mykoherbicidů. Mechanické zásahy jsou u trávníků
v ekologickém režimu stále aktuální.
Klíčová slova: ekologický trávník; biopesticidy;
přímá a nepřímá ochranná opatření
Literatura
BOGLIOWA E., ZNOJ K., 2003: The effects of
plant preparations on the growth of selected
phytopathogenic fungi. Journal of Research and
Applications in Agricultural Engineering, 43, 3: 24 –
27.
CAGAŠ B., MACHÁČ R., 2005: Tolerance of
perennial ryegrass (Lolium perenne L.) with and
without infection with Neotyphodium spp. to abiotic
stress. International Turfgrass Society Journal, 10:
841 – 844.
CAGAŠ B., ŠEVČÍKOVÁ M., HRABĚ F.,
STRAKOVÁ M., HEJDUK S., JANKŮ L., KNOT
P., LOŠÁK M., STRAKA J., 2011: Zakládání a
ošetřování
krajinných
trávníků
-4-
a travnatých ploch veřejné zeleně. Certifikovaná
metodika. Svaz zakládání a údržby zeleně,
Křídlovická 68, Brno.
DELVALLE T. C., LANDSCHOOT P. J.,
KAMINSKI J. E., 2011: Effects of dew removal and
mowing frequency on fungicide performance for
dollar spot kontrol. Plant Disease, 95, 11: 1427 –
1432.
JYOTHI G., VIJAYAVANI S., REDDY K. R. K.,
SREENIVAS V., 2010: Pathogenicity of Fusarium
oxysporum
and
Curvularia
lunata
as
a mycoherbicide for the control of Echinochloa crusgalli (Barnyard grass). Journal of Biopesticides,3,3:
559 – 562.
KADIR J., SAJLI M. H., JURAIMI A. S., NAPIS S.,
2008: Effect of Exserohilum monoceras Leonard &
Suggs on the competiveness of Echinochloa
cruss/galli (L.) P. Beauv. Pertanika Journal of
Tropical Agricultural Science,31, 1: 19 - 26.
NANAYAKKARA U. N., UDDIN W., DATNOFF
I. E., 2009: Soil silicon amendment for mantaining
gray leaf spot of perennial ryegrass turf on golf
courses in Pennsylvania. Canadian Journal of Plant
Pathology, 31, 4: 415 – 426.
NOBLE R., 2011: Risks and benefits of soil
amendment with composts in relation to plant
pathogens. Australasian Plant Pathology, 40, 2: 157167.
ONDŘEJ M., CAGAŠ B., ONDRÁČKOVÁ E.,
NESRSTA
M.,
2012:
Vliv
biologického
a fungicidně-biologického ošetření trávníků na
redukci patogenní a saprofytické mykoflóry (v
tisku).
PRONCZUK M., PRONCZUK S., 2008: Search of
Kentucky bluegrass (Poa pratensis) cultivars and
ecotypes for low maintenance turf. Biuletyn
Instytutu Hodowli i Aklimatyzacji Roslin, 248: 147
– 159.
WATKINS E., MEYER W. A., 2005: Evaluation of
tufted hairgrass germplasm as low-maintenance
turf.International Turfgrass Society Research
Journal, 10: 666 – 674.
Adresa autora
doc. Ing. Bohumír Cagaš, CSc.
Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen
Hamerská 698
756 54 Zubří
TRÁVNÍKY 2012
OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A NÍZKÝ ROZPOČET NA
OŠETŘOVÁNÍ – DVA DŮVODY PRO „LOW INPUT“ TRÁVNÍKY
Vladimír Černoch
Úvod
„Pod pojmem trávník rozumíme účelové rostlinné
společenstvo složené převážně z travních druhů,
případně s dílčím zastoupením bylin, výjimečně
i vikvovitých druhů obvykle nízkého vzrůstu
a vytvářející hustý, pružný a pevný drn, jehož zelená
hmota většinou není využívána pro zemědělské
účely“ (Hrabě a kol., 2009).
Jako nový rozměr do této definice trávníků
v posledních letech vstupují různé omezující
podmínky z hlediska většího důrazu na snížení emisí
(větší fixace CO2), nižší energetickou náročnost
(redukce hnojiv a závlahy) a omezení chemických
prostředků (pesticidy). V některých zemích jsou tato
limitující opatření dána přímo zákonem (Dánsko),
v ostatních případech jsou k tomu uživatelé trávníku
vedeni ekonomicky - potřebou snižování nákladů.
Když se řekne trávník, většina z nás si vybaví
hustý, zelený, vzorně udržovaný porost typu
golfového nebo fotbalového hřiště (Obr.1) případně
intenzivní nízko sečený trávník v blízkosti rodinného
domu. K vytvoření a udržování takových trávníků je
však zapotřebí speciálně vyšlechtěných intenzivních
odrůd, které jsou pěstovány v ideálních růstových
podmínkách, uměle přizpůsobovaným požadavkům
trávníků (voda, hnojení, mechanické ošetřování,
chemická clona proti plevelům a chorobám). Na
základě toho si můžeme položit otázku: „Jsme
schopni
docílit
bezchybných
trávníků
i v podmínkách, kdy nemůžeme použít výše
uvedených prostředků?“ Ještě před deseti léty bych
jednoznačně odpověděl, že ne. Dnes již existuje
pojem „low input“ trávník, který dokážeme udržovat
při minimálních vstupech. Tyto trávníky se sice stále
ještě kvalitou klasickým vysoce intenzivním
trávníkům nevyrovnají, ale již se k ní přibližují,
a v podmínkách s menšími nároky na intenzitu plně
uspokojí požadavky uživatele. Vzhledem k rychlému
rozvoji šlechtění a vývoji nových technologických
metod (pod tlakem snižování nákladů a energie), se
pravděpodobně již v druhé polovině tohoto desetiletí
takové trávníky budou pěstovat běžně.
Cesty vedoucí k „low input“ trávníkům:
1) Šlechtění druhů a odrůd rostoucích dobře
i v méně příznivých podmínkách s větší efektivitou
využití dostupných živin a vody
2) Využívání travních směsí se zastoupením
takovýchto druhů a odrůd
3) Využívání nových technologií úpravy osiv,
hnojiv a pesticidů, které zvyšují efektivitu jejich
využití rostlinami i při nižších dávkách
-5-
Šlechtění
Až donedávna se šlechtění trávníkových odrůd
specializovalo na šlechtění hlavních trávníkových
druhů – jílek vytrvalý, kostřava červená, lipnice
luční se snahou o co největší hustotu drnu při nízkém
sekání, které v ideálních podmínkách vytvářejí
bezchybný vzhled trávníku. Tyto druhy budou
důležité i v „low input“ trávnících, ale budou se
využívat odrůdy, které dokážou udržet dostatečnou
kvalitu i v méně příznivých podmínkách při vyšší
efektivnosti využití vody a živin a s větší
konkurenční schopnosti k plevelům. Vedle toho se
šlechtitelé orientují i na druhy, které jsou pro
trávníky v naších podmínkách nové, jako je jetel
plazivý, kostřava rákosovitá, smělek štíhlý.
Jednou z možností snížení nákladů na ošetřování,
je využití trávníkových odrůd jetele plazivého.
V současné době jsou v Evropě povoleny tři
trávníkové odrůdy Piccolino, Pipolina a Pirouette.
Kromě těchto speciálních trávníkových odrůd lze
ještě do levnějších a extenzivních trávníkových
směsí použít i řadu dalších odrůd jetele plazivého
typu silvestris. Při šlechtění trávníkových odrůd
jetele plazivého byl kladen důraz na zmenšení
velikosti listu (obr. 2), snížení jeho konkurenční
schopnosti k travám a redukci tvorby květních
hlávek. Snížení konkurenční schopnosti jetele
plazivého umožní rovnoměrné zastoupení trávy
a jetele v trávníku a zabezpečí jeho homogenní
vzhled.
Jakou roli jetel plazivý sehrává v trávníku?
1) Hlízkové bakterie na kořenech rostlin jetele jsou
schopny poutat vzdušný dusík, který se později
uvolňuje do půdy a zabezpečuje rovnoměrné
zásobení trav dusíkem. Využití vzdušného dusíku
umožňuje přibližně 50% úsporu dusíkatých hnojiv,
ale neznamená to, že by se jetelotravní trávník neměl
hnojit dusíkem vůbec. Dusík je důležitý zejména
před zásevem a v prvním roce života trávníku, kdy
se pozvolna rozvíjí činnost hlízkových bakterií
a uvolňování dusíku do půdy není ještě dostatečné.
V pozdějších letech je důležité menší přihnojování
dusíkem zejména na jaře. To omezí intenzivní růst
jetele a udrží jeho zastoupení v trávníku v přijatelné
míře mezi 30 a 40%. Hnojení fosforem, draslíkem
a dalšími prvky zůstává stejné jako u normálního
trávníku
2) Jetel plazivý je velmi dobře odolný k suchu
a svou přítomnosti v trávníku zvyšuje také
suchovzdornost trav. Jetelotravní trávníky proto
TRÁVNÍKY 2012
zůstávají zelené i v době letních přísušků a to
významně snižuje požadavek na závlahu (obr. 3).
3) Kombinace rovnoměrné výživy s vyšší
suchovzdornosti trávníků s jetelem plazivým
zlepšuje zároveň i u trav jejich odolnost
k houbovým chorobám a znamená úsporu
v používání fungicidů
4) V klimatických podmínkách s mírnými zimami
bez sněhu je jetel plazivý schopen růst
i v zimě, takže zabezpečuje celoroční zelený vzhled
trávníku.
5) Vyšší odolnost jetelotravních směsí ke stresovým
podmínkám zvyšuje jejich hustotu a zlepšuje
konkurenci k plevelům. To znamená další úsporu
v používání herbicidů (obr. 4).
Na základě předcházejících výpočtu vlastností, lze
tedy shrnout, že používání jetele plazivého ve
směsích znamená nejen úsporu v nákladech, ale je
také šetrnější k životnímu prostředí a přitom
zabezpečuje rovnoměrný pěkný vzhled trávníku po
celou dobu růstu.
Širší využívání jetele plazivého v trávníkových
směsích postupně odhaliloi další jeho přednosti.
Zjistilo se, že díky tvorbě nadzemních výběžků je
odolný i k zatěžování a je možné ho použít i pro
tvorbu fotbalových trávníků. Další jeho předností je
možnost nízkého sekání, takže se uplatní i v nízkých
na výšku 1cm intenzivně sekaných trávnících.
Docela dobře roste dokonce i v golfových
greenech při sekání na výšku kolem 6 mm. Jeho
morfologická struktura listů však může mít vliv na
rotaci míčku, takže o využití v greenech se zatím
příliš neuvažuje. Na základě zkušeností získaných po
přibližně deseti letech využívání v jetelotravních
trávníků je možné konstatovat, že jetel plazivý se dá
využít téměř ve všech trávníkových kategoriích.
Dalším významným „low input“ druhem je
kostřava rákosovitá. V současné době je hlavním
trávníkovým druhem pro severní (chladnější)
polovinu USA a na rychle se rozvíjejícím trhu Číny.
Ve středozemní oblasti Evropy začíná z travních
směsí vytlačovat jílky a jemnolisté kostřavy. Její
velkou předností je zimní růst v podmínkách mírné
zimy s omezenou sněhovou pokrývkou.
Nově vyšlechtěné odrůdy s jemnějším listem se
již svou strukturou travního drnu blíží vzhledu jílku
vytrvalého. Původně se v našich podmínkách
využívala v extenzivních krajinných směsích, ale
s postupnou změnou klimatu se nové odrůdy začínají
stále více používat i do směsí pro rekreační, okrasné
a dokonce i profesionální sportovní trávníky.
Kostřava rákosovitá se svým hlubokým kořenovým
systémem dokáže růst v sušších podmínkách a snáší
dobře i vyšší teploty. To umožňuje úsporu nákladů
na zavlažování v letním období. Nižší konkurenční
schopnost neumožňuje libovolně kombinovat
kostřavu rákosovitou s ostatními trávníkovými druhy
-6-
ve směsích. Vhodným komponentem je pro ní
zejména lipnice luční a v nižším procentickém
zastoupení (do 20%), jílek vytrvalý nebo výběžkatá
forma kostřavy červené.
V blízké budoucnosti se může stát dalším
„nízko nákladovým“ trávníkovým druhem smělek
štíhlý. Velmi dobře se mu daří v sušších
podmínkách, při nízké úrovní hnojení. Je to jeden
z mála druhů, který snáší zasolené půdy s vysokým
pH. Z důvodu stoupající teploty a nižších srážek se
v Evropě rozloha zasolených půd zvyšuje. Zejména
v jižních oblastech jejich zatravnění začíná působit
stále větší problémy. Využití trávníkových směsí
s tímto druhem přinese značnou úsporu v hnojení
a zavlažování. Překážkou v jeho větším rozšíření je
zatím vysoká cena osiva způsobená nízkým
výnosem semene. Je však jen otázkou času, kdy si
uživatelé trávníků uvědomí, že vyšší cena založení
trávníku se může rychle vrátit snížením nákladu při
jeho udržování.
V současné době jsou povolené pouze dvě
odrůdy - Barkoel a Barleria. Pro větší rozšíření
smělku v trávníkových směsích bude také zapotřebí
získat více praktických poznatků z jeho chování se
v různých
klimatických
podmínkách
a v kombinacích s dalšími trávníkovými druhy.
Vzhledem k jeho slabší konkurenční schopnosti
bude pravděpodobně dobře prosperovat s podobnými
druhy jako kostřava rákosovitá, s níž se zatím
využívá ve směsích do sucha.
Trávníkové směsi se zastoupením nových druhů
Zatímco složení trávníkových směsí pro
jednotlivé typy trávníku je odzkoušené, uplatnění
nových druhů v trávníkových směsích se zkouší
a stále ještě nejsou známy veškeré vlivy a vztahy
mezi starými a novými trávníkovými druhy
v různých typech a intenzitách ošetřování trávníku.
Ví se už, že například zastoupení jetele plazivého ve
směsi by nemělo přesáhnout 3-5%, protože při
větším zastoupení jetel plazivý ve směsi převládne.
Ve střední Evropě se již používá například směs
Ecomaster ve složení:
jílek vytrvalý
20%
kostřava červená 40%
lipnice luční
35%
jetel plazivý
5% Microclover®
Přitom pro zajištění různorodosti a lepší adaptability
pro různé růstové podmínky se používá dvou až
třech odrůd od každého druhu.
U kostřavy rákosovité je známo, že se ve směsích
dost nesnáší s agresivními typy kostřavy červené,
zejména trsnaté a krátce výběžkaté. Tyto typy ji
mohou ve směsích potlačit, takže zůstanou
jednotlivé trsy kostřavy rákosovité, které zmohutní
a trávník se stane nehomogenním. Zásadou je, že
z hlediska zastoupení by kostřavu rákosovitá měla
TRÁVNÍKY 2012
v trávníku převažovat. Lze ji například uplatnit
v rekreační směsi do sucha:
jílek vytrvalý
10%
kostřava červená výběžkatá 10%
lipnice luční
20%
kostřava rákosovitá
60%
Pro větší rozšíření těchto nových druhů však bude
zapotřebí získat více znalostí o jejich
chování v různých typech ošetřování trávníku
a vztazích k ostatním druhům zastoupených ve
směsích.
Nové technologie
Nové technologie při úpravě osiv a hnojiv jsou
zaměřené na rychlejší založení travního porostu,
jeho rychlejšího zapojení a vyšší využitelnost živin
při nižších dávkách aplikovaných hnojiv. Rychlejší
zapojení porostu znamená menší zaplevelení a tím
i omezení použití pesticidů. Lepší a rovnoměrnější
využitelnost živin společně s dalším mechanickým
ošetřováním (provzdušňování porostu, vyčesávání
stařina…) vede k rovnoměrnému vývoji kořenů
i nadzemní části rostlin a tím k prodloužení růstu
trávníku v době vegetace a k prodloužení věku
trávníku bez nutnosti pravidelného dosévání.
Je zjištěno, že kořeny poutají větší množství CO2
než nadzemní část rostlin a sekání na vyšší výšku
zvyšuje spotřebu CO2 v nadzemní i podzemní části
rostliny. U porostu trvá 25-30 let, než se kapacita
poutání CO2 dostane na maximum. Všeobecně je
možné konstatovat, uvolňování CO2 do ovzduší je
nad přirozenými travními porosity mnohem nižší,
než nad umělým trávníkem (Stahl et al, 2009).
K moderním technologiím v oblastí hnojiv patří
například používání tzv. dlouhopůsobících hnojiv.
Dusík je zde vázán v různých mechanických
a chemických vazbách, které zajišťují jeho
pravidelné a postupné uvolňování do půdy a tím je
zajištěna jeho vyšší využitelnost pro rostliny.
V průběhu postupného uvolňování totiž nedochází
k dočasnému nadbytku dusíku v půdě a jeho
vyplavování do spodních vod.
Další novou technologií jsou například obalovaná
osiva. Do obalů osiv mohou být přimíchána hnojiva,
regulátory růstu i fungicidy. Využití hnojiv
v obalovaném osivu je mnohem účinnější, protože
může být bezprostředně využíváno mladou rostoucí
rostlinkou. Zároveň je hůře dosažitelné pro klíčící
rostliny plevelů. Výzkum (Gibcus, 2009, Nijenstein
J.H., 2010) prokázal, že hnojivo aplikované
v obalovaném osivu iSeed® přispívá ke vzcházení
většího počtu rostlin, vytvoření hlubšího kořenového
systému a menšímu zaplevelení (Obr. 5).
Na rozdíl od šlechtění, které je dlouhodobou
postupnou změnou genetiky u nových odrůd,
technologie hnojení a úpravy osiv jsou využitelné
v krátké době po jejich objevení.
V podmínkách vyvolaných nutností šetření
energii, vodou a náklady se „low input“ trávníky jeví
řešením, které by mohlo pokrýt požadavek
společnosti na ekologické zelené plochy. V krátké
době by tento typ nízkonákladových trávníku mohl
nahradit klasický intenzivní trávník samozřejmě
s výjimkou vrcholných sportovních akcí.
Literatura:
- Gibcus B. (2009). Coating adds value to sports
nutrition. Field Manager (1), 58-59.
- Nijenstein J.H. (2010). Improved wear tolerance
through breeding, higher seeding rates and ISED ®
fertilization. ETSC 2010, Angers, France.
- Stahl, H. Schüler & D. (2009). Ökobilanzieller
Vergleidh Umweltauswirkungen von der Kunst-und
Naturrasenspielfeldern.
Vladimír Černoch: DLF – TRIFOLIUM Hladké
Životice, s.r.o.
NA TENISOVÝCH KURTECH WIMBLEDONU ANEB
ALL ENGLAND LAWN TENNIS CLUB OČIMA ČESKÝCH TRÁVNÍKÁŘŮ
Jaroslav Martinek, Tereza. Králíčková
Není to tak dávno, co jsme nad sklenkou
vína v jedné pražské vinárně přemýšleli o místě,
které bychom mohli navštívit a rozšířit tak obzory
profesní i osobní. Neb naše finanční možnosti byly
a stále jsou omezené, naše uvažování nepřekročilo
hranice Evropy. Snad dobrým vínem nebo snad
touhou po něčem výjimečném, začaly se naše
myšlenky ubírat směrem k All England Lawn Tennis
Clubu v Londýnském Wimbledonu. Hned druhý
den, přes střízlivější náhled na věc a dávkou skepse,
jsme zformulovali email s anglickou nonšalancí
-7-
a odeslali na kontaktní adresu kamsi do
Wimbledonského klubu. Ještě ten den se nám ozval
Eddie Seaward, hlavní greenkeeper klubu
zodpovědný za hladký průběh a bezchybný stav
kurtů během sportovních událostí s velmi vstřícnou
odpovědí a pozváním. Plánování v ten moment
dostalo zcela jinou úroveň.
Z centra do čtvrti Wimbledon v jihozápadní
části Londýna se lze snadno dostat metrem, od
stanice si pak stačí k samotnému klubu udělat
krátkou procházku skrz rezidenční čtvrť ve
TRÁVNÍKY 2012
Viktoriánském
stylu
s precizně
ošetřenými
zahradami. Historie Wimbledonu je hluboká a pýcha
zaměstnanců, členů klubu i běžných Londýňanů je
všudypřítomná. Klub byl založen v roce 1868
původně jako kriketový pod názvem All England
Criquet Club na Worple Road. V roce 1875 byl
klubu představen tenis a byl postaven jeden kurt,
přičemž už o tři roky později zde byl odehrán první
šampionát. Zajímavostí je, že cílem této události
bylo financovat nákup a provoz válce poháněného
poníkem k využití na kriketových plochách. V témže
roce bylo změněno i jméno na The All England
Criquet and Lawn Tennis Club a v roce 1882 byl
kriket z názvu úplně vynechán neboť se stal tenis
hlavním sportem. První dámská dvouhra a mužská
čtyřhra zde byla odehrána v roce 1884, mezinárodní
charakter však turnaj dostává až na přelomu století,
v roce 1908 hostí areál i Olympijské hry. V roce
1922 dochází k expanzi „travnatého“ tenisu
a přesunu do současné lokality na Church Road, kde
je v tomto roce vybudován i centrální kurt pro
14 000 diváků (s dnešní kapacitou 15 000 míst).
Během druhé světové války zůstal klub otevřený
a sloužil pro záchranné složky a armádu, přičemž
v roce 1940 byl centrální kurt zasažen 5 bombami
a bylo zničeno okolo 1200 míst. Novou érou
v prestiži, účastí hráčů a návštěvností diváků je
rozmach komerční letecké dopravy a to zejména té
zaoceánské v padesátých letech 20. století. V roce
1997 byl původní kurt č. 1 z roku 1928 přebudován,
bylo zde vybudováno sezení pro 11 500 diváků,
zázemí pro sportovce, novináře a televizní vysílání či
oficiální členy klubu. Další významnou investicí
dokončenou v květnu 2007 byla zatahovací střecha
na centrálním dvorci, prostupná pro sluneční paprsky
s rozlohou 5 200 m2. V roce 2009 byl stejně tak
otevřen nový kurt č. 2 skýtající 4 000 míst pro
tenisové
fanoušky,
stará
„dvojka“
byla
přejmenována na kurt č. 3 a byla také renovována.
V současné době se klubu rozprostírá na
zhruba 17 hektarech, a jak dodal náš průvodce Eddie
Seaward, klub by se mohl dál rozvíjet, ale naráží na
hustou zástavbu v okolí. Klub se skládá ze 41
travnatých tenisových kurtů (19 z nich je určeno pro
šampionát, 22 pro trénink), 9 antukových a 5 krytých
s umělým povrchem. Povrchy centrálního dvorce
a kurtu číslo jedna mají rozlohu cca 900 m2 a teprve
na ploše je možné si uvědomit, jak hluboko jsou
umístěny pod tribunami. Stát na trávníku uprostřed
dvorců, i když bez 15 000 diváků v zádech, je dech
beroucí pocit a je třeba říci, že běžní návštěvníci jsou
odkázaní na prohlídku z tribun. K vylepšení
světelného režimu se využívá zářivkového
posuvného osvětlení. Podobně se zlepšuje cirkulace
vzduchu otvory v čelech kurtů, které přivádějí
a odvádějí vzduch z povrchu kurtu a tím regulují
i teplotu. Na kurtech je taktéž možné instalovat
-8-
konstrukci s připevnitelnou plachtovou střechou, pod
kterou může personál nerušeně pracovat na přípravě
kurtu i za nepříznivého počasí.
Půdní profil je tvořen 25 cm hlinitopísčitou
vegetační vrstvou - substrátem, více jak 5 cm
propojovací – filtrační vrstvou, drenážní vrstva o síle
15 cm (jemný štěrk) a vyspádovaným základem
s vysoušecími rýhami (štěrk 12 mm). Substrát je
přitom tvořen velkým množstvím jemných částic,
které dávají povrchu typické herní vlastnosti – malý
a uniformní odskok balonu. Je složen z jílu, písku
(velmi jemný, jemný, střední, hrubý, velmi hrubý),
prachu, hrubého prachu a jemného štěrku. Substrát
pro tenis je velmi podobný tomu kriketovému
a obsahuje až 40% hlinitých částic. Jak říká Eddie,
složení takového substrátu je pro Anglii přirozené
a vyznačuje se nízkou úrovní vsakování a zároveň
při vyschnutí, vysokou tvrdostí.
Na travnatých kurtech je možné hrát od
května do září, s tím že hlavní renovace povrchu se
provádí právě v září. Zakládání trávníků je
prováděno striktně výsevem, i když v minulosti se
zkoušely dovážet dva roky staré předpěstované
travnaté koberce o síle 12 cm ze severu země. Pro
nákladnost se od toho řešení upustilo. Výsevní
množství je 45g standardního osiva na m2, při
hloubce výsevu 6-7 mm. Vzhledem k méně než
třítýdenní pauze mezi posledním odehraným
zápasem Wimbledonského turnaje v červenci 2012
a letní Olympiádou v témže roce, kterou Londýn
hostí, bylo nutné urychlení renovace kurtů, a proto
bylo použito nestandardně i předklíčeného osiva.
Výška seče je odvislá od doby během roku, seče se
na 15 mm v zimních měsících, 12 mm v březnu,
9 mm v dubnu, 6 mm před turnajem a během
šampionátu je obvyklé sekat na výšku 8 mm.
Původně byla kurtech pěstovaná směs jílku
vytrvalého a kostřavy červené (70:30%), v roce 2001
byla nahrazena monokulturou jílku vytrvalého
o několika odrůdách - v současné době jsou to
odrůdy Pontiac (33%), Melbourne (33%) a Venice
(34%). Od roku 1990, kdy do klubu přišel Eddie
Seaward, se značně podařilo eliminovat lipnici roční
(dnes do 1%) a to zejména pravidelnou obnovou
trávníků přesevy a výběrem vhodných odrůd jílků.
Ty jsou tím nejlepším, co vzešlo z náročného
testování v Sport Turf Research Institute (STRI)
v Yorkshire se kterým Eddie úzce spolupracuje a kde
bylo zkoušeno přes 100 odrůd jílků v zátěžových
testech. Tyto odrůdy jsou schopné vydržet i několik
týdnů extrémní zátěže a zároveň si většinou udržet
původní vzhled a to zejména v částech základních
čar kurtu. Za zajímavost stojí, že 25 kilový pytel
takového osiva přijde na 234-312 liber, což je při
roční spotřebě kolem 1 tuny osiva celkem
nezanedbatelná částka. Nicméně v porovnání
s reputací a prestiží malá suma…
TRÁVNÍKY 2012
Hnojení trávníků bylo dříve prováděno
granulovaným hnojivem, dnes jsou používána tekutá
hnojiva s 5% N. Aplikaci hnojiva se provádí
nejpozději 6 týdnů před samotným turnajem a to
z důvodu, aby nedošlo k změnám charakteru
listových čepelí a následně k hracím (odskokovým
a kluzným) vlastnostem porostu. Pro zvýraznění
barvy proto v období před turnajem používají
doplňkovou aplikaci železem. K topdressingu se na
kurtech používá kombinace jemných vysoce
kvalitních, vyčištěných a sterilovaných jílů a zemin.
Normálně
je
v klubu
zaměstnáno
14 stálých pracovníků údržby trávníkových ploch,
2 mechanici strojového parku a obsluha závlahy.
Během léta je tento počet navýšen na 28 sezónních
pracovníků, brigádu zde nachází též až 180 studentů.
Do teamu oddaně pracujících by se mohl počítat
i sokol, který se v době turnajů pravidelně vypouští,
aby zaháněl holuby. Mimo sezonu je okolo
centrálního dvorce instalován elektrický ohradník,
který naopak brání liškám, jejichž moč je trávě
významně škodlivá. Rozpočet klubu je 300 tis liber,
přičemž veškeré peníze jdou z klubu, který je
získává převážnou částí z prodeje televizních práv,
potažmo z reklam. Některé společnosti sponzorují
provoz například dodávkou osiva, hnojiv, nebo
jiných produktů.
K ošetřování a renovaci kurtů slouží velmi
dobře
vybavený
strojový
park,
zmiňme
nejpodstatnější - vřetenové sekačky „singlovky walk
behind“, triplexy, válce, čistící kartáče, závěsné
zařízení Koro Field Top Maker, pro celkovou
renovaci kurtů nebo pro mechanickou kontrolu
lipnice roční či závěsná fréza BLEC – Harley Power
Rake k přípravě profilu, atd.
Manuál
údržby
trávníkových
ploch
Wimbledonského klubu čítá 33 stránek a hned
v úvodu říká, že hrací povrch ovlivňuje tenis
podstatně více jako jakýkoli jiný sport, přičemž tráva
VLIV
MULČOVÁNÍ
NA
EXTENZIVNÍHO TRÁVNÍKU
Josef Raus, Pavel Knot
musí tvrdě bojovat o místo na slunci s jinými
umělými povrchy. Chyba v ošetřování trávníku by
mohla znamenat zánik tohoto mezinárodně
uznávaného povrchu. Každé ráno během turnaje
vyběhne na každý z 19 kurtů mnoho greenkeeperů
a odborných komisařů testujících měření míry
poničení zátěží, odraz balonku, tvrdost povrchu,
vlhkost substrátu, barvy trávníku. Jednou z metod
měření odrazu balonku je jeho volný pád trubicí
z výšky asi 2,5 m, přičemž tato procedura se opakuje
24 krát na každém kurtu každý den turnaje. Odraz na
trávě je asi 80% odrazu na betonu.
Pro našeho průvodce Eddie Seaworda bude
Londýnská Olympiádu poslední velkou výzvou a
událostí v jeho kariéře. Za službu pro All England
Lawn Tennis Club mu byl udělen samotnou
královnou Alžbětou II. titul Lord. Během své kariéry
si vybudoval respekt a v trávníkářské rozsáhlé
komunitě Velké Británie je velmi uznáván. Z jeho
zápalu vyprávění o historii, současném stavu,
slastech a strastech provázející každodenní
management ošetřování trávníků se však nelze
nevšimnout jeho elánu, pozitivní energie a víry ve
svou práci. Odvážíme si z Wimbledonu jenom to
nejlepší. Tímto bychom chtěli poděkovat Eddie
Seawardovi za vlídné přijetí a nezapomenutelný
zážitek.
Kontaktní adresa
Ing. Jaroslav Martinek Ph.D.
Ing. Tereza Králíčková
Česká zemědělská univerzita v Praze
Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních
zdrojů
Katedra pícninářství a trávníkářství
Kamýcká 129, 165 21, Praha 6 – Suchdol
email:
[email protected],
[email protected]
VLASTNOSTI
Poděkování
Příspěvek vznikl za finanční podpory Interní
grantové agentury Agronomické fakulty Mendelovy
Univerzity v Brně, projekt č. IP 21/2012 Vliv
mulčování na půdní vlastnosti a kvalitu travního
porostu.
Abstract
Effect of mulching on root system properties of lowcost turf Mulching is an alternative way of grassland
-9-
KOŘENOVÉ
SOUSTAVY
management. It allows minimizing costs on biomass
transport and deposition as well as fertilization. This
contribution deals with effect of mulching on root
system properties of low-input turf. The trial was
established in 2006 in Vatín, Vysočina Region, the
Czech Republic. Roots from mulched and cut red
fescue turfs were sampled in 2012 and analyzed with
WinRHIZO software.
Higher production of underground biomass was
observed in cut sward – 1551.6 g/m2 compared to
TRÁVNÍKY 2012
1283.4 g/m2 in mulched one. Higher proportions of
roots of cut turf were allocated in depths 0-2 cm and
2-10 cm; only 14 % of the total dried weight and 15
% of the total root length was found in depth 10-20
cm. Mulched turfs rooted deeper: 18 % of weight
and 25 % of length was detected in horizon 10-20
cm.
Keywords: mulching, red fescue, WinRHIZO,
extenzivní trávník
Úvod
Za posledních deset let se výměra luk a pastvin
v ČR zvýšila o 18,4 % na současných 985 859 ha
(ČÚZK, 2011). Současně poklesly stavy skotu z 3,36
na 1,35 mil. ks. Předpokládá se, že současné stavy
skotu, ovcí, koz a koní jsou schopny využít 50 -70 %
travních porostů, primární funkce těchto porostů –
produkce píce – již tedy z velké části není využívána
(Kvapilík, 2010). K těmto nevyužívaným loukám
a pastvinám je třeba připočíst další společenstva,
která mají charakter trvalých travních porostů, ale
nespadají do kategorie zemědělské půdy. Jedná se
o lesní pozemky (palouky, lesní cesty), vodní plochy
(břehové porosty, hráze) zastavěné plochy a nádvoří
a zejména ostatní plochy, kam spadají sportoviště,
rekreační plochy, parky, zeleň podél komunikací atd.
Plocha těchto neprodukčních trávníků činí asi
171 tis. ha (Hrabě, 2009). Všechny travní porosty
plní celou řadu mimoprodukčních funkcí (tzv.
ekologických služeb), které spočívají zejména
v ochraně půdy před erozí a v ochraně hydrosféry
před znečišťováním nežádoucími látkami, především
nitráty. Neméně významná je i jejich krajinotvorná
a sociální funkce. Aby TTP mohly plnit tyto funkce,
musí být obhospodařovány. Nevyužívané porosty
naopak představují určité environmentální riziko.
Jednou z alternativ minimalizace ošetřování
extenzívních porostů je mulčování. Posečená
biomasa je zpracována na mulč (drť 10 - 30 mm),
který se ponechá na pokose, kde dojde
k jeho rozkladu a mineralizaci. Vlivem mulčování,
sečení, ponechání ladem a kombinacemi těchto
opatření na pícninářské porosty se zabýval Fiala
(2007). Sledoval zejména tato kritéria ekologické
stability travních porostů: botanické složení,
akumulace nadzemní rostlinné biomasy a kvalita
podzemní vody. Z hlediska těchto kritérií doporučuje
mulčování dvakrát nebo třikrát ročně, případně
střídání mulčování a sklizně. Při dvousečném
hospodářském využití (s exportem biomasy)
docházelo k průměrné roční akumulaci nadzemní
hmoty 0,15 t sušiny/ha/rok, u střídání sklizně
a mulčování to bylo 0,46 t sušiny/ha/rok a u porostu
ponechaného ladem 1,22 t sušiny/ha/rok. Nejmenší
obsah minerálního dusíku byl zjištěn u třikrát ročně
mulčovaného porostu (0,92 N/ha/rok) – rostlinná
- 10 -
hmota byla mineralizována průběžně. Hodnoty
u ostatních variant se pohybovaly od 1,18 do 2,82 kg
N/ha/rok u mulčování jednou za dva roky.
Otázky vlivu mulčování a sečení v kombinaci
s faktorem úrovně hnojení a druhem porostu (lipnice
luční, jílek vytrvalý, kostřava červená, travní
směska, jetelotravní směska) na charakteristiky
extenzívních trávníků byly řešeny na Ústavu výživy
zvířat a pícninářství MENDELU ve spolupráci
s dalšími výzkumnými pracovišti (Agrostis Trávníky
Rousínov a Osev Pro Zubří)v letech 2007-2010.
Komplexní výsledky jsou publikovány v metodice
(Cagaš et al., 2011b). Bylo zjištěno, že mulčované
trávníky po seči rychleji obrůstají než porosty
s exportem biomasy. Toto se projevilo u všech
variant hnojení a druhu porostu (Knot et al., 2011).
Je též patrný kladný vliv mulčování na celkovou
hmotnost kořenů.
Mulčování může též zvyšovat odolnost trávníku
vůči některým houbovým chorobám. Na lokalitách
Vatín a Zubří byl u monokultury kostřavy červený
zjištěn vysoce průkazný rozdíl v napadení červenou
nitkovitostí
trav
mezi
variantou
sečenou
a mulčovanou. U porostů lipnice luční, jílku
vytrvalého, travní a jetelotravní směsky, nebyly
rozdíly tak výrazné, přesto byla situace lepší
u mulčovaných porostů (Cagaš et al., 2011a).
Rovněž výskyt sněžné plísňovitosti byl nižší
u varianty mulčované (Cagaš et al., 2011b).
Materiál a metody
Pokus byl založen v roce 2006 na Výzkumné
pícninářské stanici ve Vatíně (535 m n. m., průměrná
roční teplota 6,3°C, průměrný roční úhrn srážek 737
mm). Mulčované i sečené porosty jsou sklízeny
pětkrát ročně. V tomto příspěvku jsou hodnoceny
nehnojené varianty porostu kostřavy červené.
Vzorky kořenů byly odebrány při první seči sondou
o délce 20 cm a průměru 5 cm. Očištěné kořeny byly
naskenovány a snímky analyzovány pomocí
programu WinRHIZO (Regent Instruments Inc.).
Hodnoceny byly délka, povrch a objem kořenů
v horizontech 0-2, 2-10, 10-20 cm. Následně byly
kořeny vysušeny a zváženy. Výsledky byly
zpracovány v programu Statistika. Vliv způsobu
sklizně na vlastnosti kořenů byl hodnocen
jednofaktorovou analýzou variance a Tukeyovým
testem (P≤ 0,05).
Výsledky a diskuse
Celková délka kořenů činila u sečené varianty
225,9 km/m2, u mulčované 172,6 km/m2. Zajímavé
je rozložení kořenů v jednotlivých horizontech.
V hloubce
0-2
cm
se
nachází
až
2
47 % (105,3 km/m ) z celkové délky kořenů
sečeného porostu oproti 40 % (68,4 km/m2)
u varianty mulčované, což představuje statisticky
TRÁVNÍKY 2012
významný rozdíl. V hloubce 2-10 cm je rovněž
průkazně větší délka kořenů u sečené varianty – 85,6
km/m2 oproti 61,7 km/m2 což představuje 39 % resp.
35 % celkové délky kořenů. V horizontu 10-20 cm
se nachází již jen 15 % délky kořenů sečeného
porostu oproti téměř 25 % mulčovaného. Tento trend
lze vysledovat i u dalších charakteristik (Graf 1)
a patrně souvisí s rozdílnou distribucí živin
a půdní vody.
U hmotnosti kořenů byly zjištěny pouze
neprůkazné rozdíly jak v celkové produkci, tak
v jednotlivých hloubkách. Celková hmotnost kořenů
v suchém stavu byla vyšší u varianty s odstraněním
biomasy 1551,6 g/ m2 oproti 1283,4 g/ m2
u mulčované varianty. Podle Vrzalové et al. (2010)
je hmotnost kořenů mulčovaných trávníků nižší
pouze u nehnojené varianty, zatímco u variant
hnojených 50 a 100 kg N/ha/rok již mulčovaný
porost vytváří více kořenové biomasy než sečený,
zejména pak ve vrstvě 0-2 cm. Stejný jev zjistil
i Knot et al. (2011) u porostu jílku vytrvalého,
zatímco lipnice luční vykazovala nižší hmotnost
kořenové biomasy mulčovaného porostu jak ve
variantě, nehnojené, tak hnojené.
I: Vlastnosti kořenové biomasy sečeného a mulčovaného porostu (Vatín, 2012)
Hloubka (cm)
Varianta
Délka (km/m2)
Povrch (m2/m2)
Objem (cm3/m2)
Hmotnost (g/m2)
0-2
Seč
105,3 a
245,8 a
2897,8 a
787,7 a
Mulč
68,4 b
207,8 a
1920,7 a
595,8 a
Seč
85,6 a
185,7 a
1792,3 a
551,7 a
Mulč
61,7 b
150,1 a
1530,4 a
460,0 a
Seč
34,9 a
125,5 a
687,3 a
212,2 a
Mulč
42,4 a
167,5 a
963,5 b
227,4 a
Seč
225,9 a
557,1 a
5377,6 a
1551,6 a
Mulč
172,6 a
525,5 a
4414,7 a
1283,4 a
2-10
10-20
0-20
1: Podíl z celkového množství kořenů v jednotlivých hloubkách (Vatín, 2012)
Souhrn
Mulčování představuje alternativu k tradičnímu
managementu travních porostů. Pomocí mulčování
- 11 -
lze dosáhnout minimalizace nákladů na transport
a uložení biomasy a hnojení. Tento příspěvek se
zabývá vlivem mulčování na vlastnosti kořenové
TRÁVNÍKY 2012
soustavy extenzivního trávníku. Pokus byl založen
v roce 2006 na Výzkumné pícninářské stanici ve
Vatíně. Vzorky kořenů z mulčovaných a sečených
porostů kostřavy červené byly odebrány na jaře 2012
a analyzovány pomocí programu WinRHIZO. Vyšší
produkce podzemní biomasy byla zjištěna
u sečeného porostu – 1551,6 g/m2 oproti 1283,
4 g/m2 u mulčovaného. Sečená varianta se
v porovnání s mulčovanou vyznačuje alokací většího
množství kořenů v hloubce 0-2 cm a 2-10 cm; pouze
cca 14 % celkové hmotnosti kořenů a 15 % délky se
nachází v hloubce 10-20 cm. Mulčované porosty
zakořeňují hlouběji – asi 18 % hmotnosti a až 25 %
délky kořenů se nachází v horizontu 10-20 cm.
V rámci projektu IP 21/2012 probíhají další analýzy,
které by měly objasnit tuto stratifikaci (měření
vlhkosti půdy, stanovení obsahu živin a fyzikálních
vlastností půdy).
Klíčová slova: mulčování,
WinRHIZO, low-input turf
kostřava
červená,
Literatura
CAGAŠ, B., KNOT, P., JANKŮ, L. Impact of
different management practices on the occurence of
some biotic disorders in turf grasses, s. 320 – 322.
In: POETSCH, E. M., KRAUTZER, B., HOPKINS,
A. (Eds.): Grassland Farming and Land
Management Systems in Montainous Regions.
Groebming: Wallig Ennstaller Druckerei und Verlag
Ges.m.b.H., 2011, 632 s. ISBN 978-3-902559-65-4.
CAGAŠ, B. et al. Zakládání a ošetřování krajinných
trávníků a travnatých ploch veřejné zeleně. Brno:
Svaz zakládání a údržby zeleně, 2011, 65 s. ISBN
978-80-254-9834-7.
Český úřad zeměměřičský a katastrální. Souhrnné
přehledy o půdním fondu z údajů Katastru
nemovitostí České republiky. Praha, 2011. ISBN
978-80-86918-62-4.
FIALA, J. Modifikovaná pratotechnika trvalých
travních porostů – mulčování. Praha, VÚRV, v. v. i.,
2007, 28 s. ISBN 978-80-87011-24-9.
HRABĚ, F. et al. Trávníky pro zahradu, krajinu a
sport. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Ing. Petr
Baštan, 2009, 335 s. ISBN 978-80-87091-07-4.
KNOT, P., HRABĚ, F., VRZALOVÁ, J. Production
of above ground phytomass of turf grass species
during their extensive exploitation, s. 431 – 433. In:
POETSCH, E. M., KRAUTZER, B., HOPKINS, A.
(Eds.): Grassland Farming and Land Management
Systems in Montainous Regions. Groebming: Wallig
Ennstaller Druckerei und Verlag Ges.m.b.H., 2011,
632 s. ISBN 978-3-902559-65-4.
KVAPILÍK, J. Využití trvalých travních porostů
chovem krav bez tržní produkce mléka v měnících se
ekonomických
podmínkách,
s.
24-36.
In:
KOHOUTEK, A. (Ed.): Kvalita píce z travních
porostů a chov skotu v měnících se ekonomických
podmínkách. ŠS Hladké Životice, s. r. o., 2010, 147
s.
VRZALOVÁ, J., KNOT, P., HRABĚ, F. Rozdíly ve
struktuře trávníkového drnu Festuca rubra sp.
vlivem sečení, mulčování a úrovně trofismu, s. 599602. Úroda, 2010:12 Vědecká příloha. ISSN 01396013
VÝVOJ VÝUKY TRÁVNÍKÁŘSTVÍ NA ZF JU A K VÝVOJI TRÁVNÍKÁŘSTVÍ
V OBLASTI JIŽNÍCH ČECH.
Milan Kobes, R. Novotná
Trávníky hrají významnou úlohu při
každodenní relaxaci obyvatel. Téměř každý člověk,
ať již uvědoměle či nikoli, pozoruje při cestě z práce
i za jiným účelem trávník nebo travní porosty v okolí
domů a komunikací. Vnímá jejich stav, výšku,
barevné změny během roku, pohyb ve větru,
druhovou skladbu. Pohled na zelené plochy šetří
zrak a působí uklidňujícím dojmem. Plochy trávníků
se tak těší v současné době rostoucí oblibě, což
souvisí s jejich funkcí estetickou, rekreační
a obytnou a biologicko-hygienickou (HRABĚ a kol.,
2003).
Výuka trávníkářství
Trávníkářství jako obor lidské činnosti
i jako vědní obor má v oblasti jižních Čech dlouhou
tradici a stále širší uplatnění. Rozvoj trávníkářství
- 12 -
jako vědního oboru je zde soustředěn především na
šlechtitelských
stanicích
a
specializované
vysokoškolské vzdělávání v tomto oboru je v oblasti
jižních Čech soustředěno na Zemědělské fakultě
Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
(www.zf.jcu.cz).
Zemědělská fakulta byla v Českých
Budějovicích založena v roce 1960, původně jako
Provozně ekonomická fakulta Vysoké školy
Zemědělské v Praze. Později bylo zaměření fakulty
orientováno více na zemědělské a technologické
disciplíny a fakulta byla změněna na Agronomickou
fakultu, později Zemědělskou fakultu v Českých
Budějovicích. V roce 1991 byla jednou ze dvou
zakládajících fakult Jihočeské univerzity v Českých
Budějovicích. Ve druhé polovině 90. let se vytváří
koncepce vzdělávací činnosti fakulty se zaměřením
na komplexní management pro podnikatelské
TRÁVNÍKY 2012
prostředí ve venkovském prostoru. Jedná se zejména
o přípravu absolventů pro manažerské funkce
výrobní i obchodní sféry, kde vzdělávání je
zaměřeno
vedle
řady
fytotechnických
a zootechnických disciplín na zakládání, údržbu
a využívání nezemědělských, účelových, rekreačních
a sportovních trávníků.
Po založení fakulty v roce 1960 probíhala
výuka fytotechnických předmětů na katedře biologie.
1. září 1963 byla založena katedra rostlinné výroby
s výukou pícninářství v dvou-semestrovém rozsahu,
zahrnujícím
i problematiku travního semenářství a pěstování trav
v trávníkových porostech. V roce 1966 vzniká na
katedře samostatné oddělení pícninářství. Na
doporučení vedení VŠZ v Praze a Akademika
Antonína Klečky se prověřovaly možnosti
vybudování experimentální báze pro studium
biologických a ekologických problémů lučních
a pastevních porostů v podhorské a horské oblasti
Šumavy. V roce 1969 byl založen za účasti
pícninářských kateder v Praze, v Brně a v Nitře
pícninářský ústav při Agronomické fakultě
v Českých Budějovicích se sídlem v Kaplici, kde
probíhal výzkum v 70. až 80. letech. Akademik A.
Klečka považoval zřízení této výzkumné báze za
šťastnou myšlenku, která navazovala na uplatňování
pícninářských snah v jižních a jihozápadních
Čechách, rodících se již v začátku 20. století. V roce
1974 se stává vedoucím pícninářského ústavu
a později i pedagogickým pracovníkem katedry Ing.
František Klimeš.
V roce 1971 byla na
Agronomické fakultě založena samostatná katedra
pícninářství pod vedením prof. Ing. Antonína
Klesnila, CSc., která byla v roce 1975 opět spojena
s katedrou rostlinné výroby, pod vedením prof. Ing.
Františka Turka, CSc. V roce 1981 se katedra
pícninářství stává opět samostatnou katedrou.
Výzkum na katedře byl zpočátku orientován
na pěstování intenzivních krmných plodin a jejich
konzervaci. Nicméně již v 70. a 80. letech se
katedra pícninářství podílela na vzdělávání,
výzkumu a poradenství i v oblasti trávníkářství. Za
zmínku stojí poradenství při zakládání a realizaci
sportovních trávníků v oblasti jižních Čech (např.
v 80. letech při zatravňování fotbalových hřišť
v Kaplici, Č. Budějovicích aj.). Na ekologizaci
a útlum intenzivní rostlinné výroby v 90. letech
reagovala katedra pícninářství orientací na využití
trvalých
travních
porostů,
zakládání
a údržbu účelových travních porostů v krajině
a výzkumem mimoprodukčních funkcí TTP.
Rozvíjela se výuka předmětů pícninářství, šlechtění
rostlin, polní pokusnictví ve kterých je předmětná
problematika spjata též s postupy v trávníkářství.
V 90. letech se na katedře dále rozvíjí pícninářství
- 13 -
(s orientací na hodnocení kvality pícnin) a šlechtění
pícnin a polních plodin pod vedením doc. Ing.
Ludvíka Kuncla, CSc. a prof. Ing. Josefa Gramana,
CSc. V roce 1994 se stal vedoucím katedry doc. Ing.
František Klimeš, CSc., který se zasloužil
o prohloubení pedagogické a vědecko-výzkumné
činnosti především v oblasti lukařství a pastvinářství
a pod jehož vedením se katedra rozvíjela do roku
2008. V roce 2010 byla katedra pícninářství v rámci
restrukturalizace Zemědělské fakulty začleněna pod
katedru rostlinné výroby a agroekologie do sekce
pěstování rostlin.
Rostoucí
orientace
společnosti
na
mimoprodukční ekologické funkce trvalých travních
porostů, na využití travních porostů v rekreaci,
sportu a agroturistice a rostoucí výměra
nezemědělských travních porostů vedla k potřebě
rozšířit vzdělání absolventů zemědělských fakult o
znalosti v oboru trávníkářství a využití účelových
travních porostů. Vzhledem k dlouholeté tradici ve
výzkumu a výuce trávníkářství na zemědělských
fakultách
(Agronomická
fakulta
Mendelovy
univerzity v Brně, Fakulta agrobiologie, přírodních
a potravinových zdrojů ČZU v Praze) jsou a budou i
nadále tyto fakulty předními a nosnými pracovišti
v rozvíjení výzkumu a výuky trávníkářství v ČR.
S ohledem na orientaci Zemědělské fakulty
JU na hospodaření v podhorských a horských
oblastech (marginálních oblastech) jižních Čech a na
rozvoj venkova bylo zaměření ve výuce
trávníkářkých disciplín přeorientováno na zakládání
a údržbu ekologických travních porostů se
zemědělským i nezemědělským využitím, travních
porostů v podmínkách zvýšených ekologických
požadavků (CHKO, NP, PR, PP, NPP, NPR),
protierozních travních porostů, travních porostů
v intravilánech obcí a v okolí komunikací. Již v 90.
letech byla vedle výuky pícninářství zahájena výuka
předmětu lukařství a pastvinářství. Na pícninářské
předměty
navázala
výuka
trávníkářsky
orientovaných předmětů “Účelové travní porosty“
(od roku 2008, 2 hod. přednáška + 2 hod. cvičený
týdně, 56 hod./semestr) a “Trávníkářství a okrasné
zahradnictví“ (od roku 2010, 2 hod. přednáška + 2
hod. cvičený týdně, 56 hod./semestr). Nově je
akreditován předmět “Zakládání a údržba travních
porostů“ (2 hod. přednáška + 2 hod. cvičený týdně,
56 hod./semestr). Náplň předmětu se opírá nejen
o poznatky z trávníkářství, ale též o poznatky
z vlastního výzkumu fytocenologie horských luk
a pastvin a travních společenstev chráněných území.
Při výuce trávníkářsky orientovaných předmětů
spolupracuje Zemědělská fakulta JU s vědeckovýzkumnou základnou na šlechtitelských stanicích
(ŠS Větrov – Ing. Ivo Našinec, CSc., Hladké
Životice – Ing. Ivan Houdek a Tagro Červený Dvůr
– Ing. Jan Smrž).
TRÁVNÍKY 2012
Průměrný počet studentů Zemědělské
fakulty je stabilně kolem 1600 (všechny obory)
a počet absolventů se každoročně pohybuje kolem
v rozpětí 300 – 350 bakalářů a zemědělských
inženýrů (magistrů). Studenti mají možnost si volit
trávníkářsky orientované předměty v bakalářském
i navazujícím magisterském stupni vzdělání. Počet
studentů, kteří si každoročně volí tyto předměty, se
pohybuje kolem 115 posluchačů. Zájemci jsou tak
připravováni vedle klasického zemědělského
vzdělání též na práci nebo vedení ve firmách
pečujících o údržbu veřejné zeleně a na práci ve
šlechtitelských
stanicích
(propojení
se
šlechtitelskými disciplínami, vyučovanými rovněž
na katedře).
Trávníkářství v Jižních Čechách
Trávníkářství v jižních Čech má dlouhou
a bohatou tradici. Do jisté míry souviselo
trávníkářství s pícninářskou orientací v této oblasti,
ale mnohde se trávníky a trávníkářství uplatňovaly
a rozvíjely i nezávisle na sobě. V současné době je
již trávníkářství speciální vědní disciplínou. Neustále
se rozvíjející požadavky na využití trávníků
z pohledu dnešní moderní společnosti přinášejí řadu
nových trendů v oblasti trávníků (HRABĚ a kol.
2009). Různé typy trávníků mají řadu funkcí
a způsobů využití (ONDŘEJ, 1993).
Jednou z významných funkcí trávníků
v jižních Čechách je jejich funkce estetická, krajinný
ráz zde vytváří mnohdy louky i pastviny – zejména
v horských oblastech (Šumava, Novohradské hory,
Českomoravská vrchovina, Středočeská vrchovina),
tedy low input travní porosty – a dále travní porosty
(trávníky) v okolí původních selských usedlostí
a domů. Právě pro vysoký podíl luk a lesů je tato
oblast velice ceněna a lze říci, že krása zdejší krajiny
do značné míry spočívá v jejích porostech. Velký
význam zde ale mají i kvalitní parkové, zahradní
a sportovní trávníky, často využívané pro relaxaci
a pohybové aktivity návštěvníků jihočeské krajiny.
Na 1 obyvatele zde připadá více než 29 m2
trávníkových ploch (výměra čistě komunálních
trávníků). Trávníky s nezemědělským využitím
zaujímají v jižních Čechách výměru přes 30 tisíc ha.
Neprodukční travnaté plochy tvoří ve své podstatě
průnik mezi pícními loukami a pastvinami na jedné
straně a intenzivními trávníky na straně druhé
(CAGAŠ a kol., 2011). Přitom oblast jižních Čech je
též pramennou oblastí řady významných řek pramení
zde nejdelší česká řeka Vltava a řada jejích
významných přítoků) a rezervoárem pitné vody.
Zemědělské i nezemědělské travní porosty zde hrají
významnou protierozní a hydrologickou funkci. To
vše zde dává předpoklady k využívání travních
porostů a trávníků a ke snaze šlechtitelů a pěstitelů
- 14 -
o
jejich
vhodnou
údržbu,
zakládání
a zdokonalování.
Sportovní využití trávníků má v oblasti
jižních Čech letitou tradici, především při jejich
využívání na fotbalových hřištích, zatravněny jsou
zde i mnohé tenisové kurty. Významné jsou také
trávníky jezdeckých drah pro koně a trávníky (často
květnaté) sjezdových lyžařských tratí. V posledních
desetiletích doznávají uplatnění nejkvalitnější
trávníky golfových hřišť, kterých je v oblasti jižních
Čech již více než 10. Mezi nejvýznamnější patří
golfová hřiště Hluboká nad Vltavou, Nová Bystřice,
Svachova Lhotka u Českého Krumlova, Bechyně,
Kestřany u Písku, Lipno, Čertovo Břemeno
u Tábora, Zvíkov u Lišova aj.
Výzkum v oblasti trávníkářství vždy byl a je
soustředěn především na šlechtitelské stanice,
v menší míře pak na střední odborné školy
a množitelské podniky a firmy pečující o komunální
a
sportovní
trávníky.
Velmi
významnou
šlechtitelskou stanicí s mnohaletou tradicí šlechtění
a trávníkářským zaměřením je Šlechtitelská stanice
Větrov, která šlechtila zemědělské plodiny
a trávníkové i pícní druhy trav již od roku 1938
(založila ji Selecta jako horskou stanici). Historie ŠS
Větrov začíná datem 1. 12. 1938. Společnost Selecta
tehdy potřebovala pro rozšíření své šlechtitelské,
množitelské a obchodní činnosti stanici ve vyšší
nadmořské výšce BVO. Bezprostředně po převzetí
pozemků a objektů dvora se začalo s výstavbou
stanice pro šlechtění brambor, obilovin a trav.
Rozpracované materiály ze Stupic přiváží na Větrov
ing. Rudolf Peters, z nichž vznikají první větrovské
odrůdy (bojínek luční, ovsík vyvýšený, srha
laločnatá, kostřava luční, kostřava červená). U odrůd
povolených v prvních poválečných letech (lipnice
úrodná, trojštět žlutavý) už byl rozhodující podíl
šlechtitelské práce vykonán na Větrově, i když
výchozí šlechtitelské materiály byly ještě stupické.
Od poloviny 50. let se stal Větrov součástí Osevy,
Šlechtitelského a semenářského podniku Tábor. Pod
vedením Ing. Jaroslava Našince se stanice úspěšně
rozvíjela a získávala na věhlasu. Již od poloviny 60.
let byly šlechtěny speciální odrůdy pro trávníkové
účely a vyšlechtěny odrůdy kostřavy červené
Extenza, psinečku tenkého Teno, jílku vytrvalého
Sport, metlice trsnaté Meta (NAŠINEC, 1998).
Významnou změnou bylo začlenění jako organizační
jednotky do Osevy v r. 1976 a Výzkumného
a šlechtitelského ústavu pícninářského v Troubsku.
Po celou dobu svého trvání stanice úzce
spolupracovala s předními genetiky a šlechtiteli
u nás i v zahraničí. S tím souvisela i intenzivní
činnost pracovníků stanice v širších šlechtitelských
kolektivech i ve šlechtitelských radách. Pracovníci
stanice také po celou dobu úzce spolupracovali se
základním a aplikovaným výzkumem a výsledky
TRÁVNÍKY 2012
pohotově uplatňovali ve šlechtitelské a semenářské
práci. Hlavním šlechtitelským odvětvím jsou pícní
a trávníkové trávy. Stabilita větrovských odrůd je
vysoká.
V průběhu privatizace se Větrov stal součástí
Osevy UNI a.s. Choceň. Tím došlo k propojení
celého cyklu od šlechtění a množení odrůd až po
výrobu travních směsí a jejich prodej. Šlechtitelská
stanice
vedle
vlastního
šlechtění
testuje
v parcelových pokusech domácí i zahraniční odrůdy
a zkoumá jejich vhodnost v našich klimatických
podmínkách. Šlechtitelská stanice také produkuje
vlastní travní směsi, které každoročně inovuje podle
nejnovějších poznatků a zkušeností (NAŠINEC,
1998).
Pravděpodobně
nejstarší
šlechtitelskou
stanicí s bohatou tradicí šlechtění je šlechtitelská
stanice TAGRO Červený Dvůr. Počátky odborného
šlechtění zemědělských plodin se zde tradují již od
roku 1893, kdy vznikla při bývalé Hospodářské
akademii v Táboře Stanice hospodářskobotanická
pro pěstování a zušlechťování rostlin v Klokotech
a později stanice pícní v Měšicích u Tábora. V roce
1922 byla zestátněna a vytvořena Státní výzkumná
stanice zemědělská při Zemské vyšší škole v Táboře.
K rozvoji šlechtění zde významně přispěl Ing. Josef
Kolář, který vyšlechtil např. odrůdu kostřavy
červené Táborská. V roce 1953, po vzniku
Krajského výzkumného ústavu zemědělského
(KVÚZ) bylo šlechtění z Měšic přeloženo na
Červený Dvůr (od roku 1954 Výzkumná
a šlechtitelská stanice Tábor-Červený Dvůr). V roce
1956 se šlechtitelská stanice Červený Dvůr stala
organizační
jednotkou
Šlechtitelského
a semenářského podniku v Táboře, v roce 1977 se
stanice stala součástí Výzkumného a šlechtitelského
ústavu v Troubsku u Brna. V této době zde byla
vyšlechtěna řada významných odrůd pícních
i trávníkových trav a pícních jetelovin.
V r. 1993 byla založena společnost TAGRO
Červený Dvůr, která v roce 1995 koupila veškeré
objekty související se šlechtitelskou činností včetně
práv k odrůdám společnost TAGRO Červený Dvůr
s.r.o. Rozšířilo se spektrum vyráběných travních
směsí pro pícní a trávníkové použití. Byly povoleny
další odrůdy trav a jetelů – kostřava červená
výběžkatá Tagera a jetel zvrhlý (tetraploidní) Trend.
Významné jsou déle zde vyšlechtěné novější odrůdy
kostřavy červené Tradice, sveřepu bezbranného
Tabrom, sveřepu horského Tacit, psárky luční
Talope a trávníková odrůda lipnice hajní Tanemo.
Obě šlechtitelaské stanice budou prosperovat
i v budoucnosti a šlechtění trávníkových odrůd trav
se zde bude dále rozvíjet. Oblast jižních Čech dává
svými klimatickými podmínkami a malebností
krajiny příležitost širokému využití řady typů
trávníků i lučních a pastevních porostů. Využívání
i pěstování trávníků zde má dlouholetou tradici a
dobrý stav šlechtění a péče o travní porosty k této
oblasti neodmyslitelně patří.
Literatura
CAGAŠ, B., a kol.: Zakládání a ošetřování
krajinných trávníků a travnatých ploch veřejné
zeleně. Certifikovaná metodika ÚKZÚZ. Svaz
zakládání a údržby zeleně Brno, 2011, 65 s. ISBN
978-80-254-9834-7
HRABĚ, F.: Trávy a trávníky co o nich ještě nevíte.
Vydavatelství Petr Baštan, 2003, 158 s. ISBN 80903275-0-8
HRABĚ, F. a kol.: Trávníky pro krajinu, zahradu a
sport. Vydavatelství Petr Baštan, 2009, 335 s. ISBN
978-80-87091-07-4
NAŠINEC, I.: 60 let Šlechtitelské stanice Větrov
z trávníkářského pohledu. In: Trávníky 1998.
Agentura Bonus, 1998, s. 6 ISBN 80-902454-2-0
ONDŘEJ, J.: Trávníky kolem nás. Futura, Praha,
1993, 130 s. ISBN 80-85523-08-6
POZNATKY ZE 3. KONFERENCE EVROPSKÉ TRÁVNÍKÁŘSKÉ
SPOLEČNOSTI.
Ivo Našinec, Stanislav Hejduk
Koncem června letošního roku se v norském
Kristiensandu uskutečnila třetí konference Evropské
trávníkářské společnosti nazvaná: Kvalitní trávník
a efektivní využívání zdrojů. Konference se
zúčastnilo
téměř
150
zástupců
universit,
výzkumných
ústavů,
šlechtitelských
a trávníkářských firem atp. Většina z nich pocházela
ze zemí EU, ale překvapivě více než jednu třetinu
tvořili výzkumníci z amerických universit. Jednalo
se tedy o velmi reprezentativní vzorek, který
umožnil získat představu o tom, jaká trávníkářská
- 15 -
problematika se ve světě na jednotlivých
pracovištích řeší.
Přes 60 přednášek a posterů bylo
opublikováno ve sborníku z konference a ve
zvláštním čísle časopisu Acta Agriculturae
Scandinavica. Pro větší přehlednost byly prezentace
rozděleny do devíti tématicky odlišných sekcí.
V následujícím přehledu uvádíme velmi stručně
některé z poznatků, které na konferenci zazněly:
TRÁVNÍKY 2012
Sekce I:
Trávníkové druhy a odrůdy pro
budoucnost
Z výsledků rozsáhlého testování vhodnosti
jednotlivých trávníkových druhů ve Skandinávii
vyplývá, že při dodržování směrnic EU pro
integrovanou ochranu rostlin (omezení pesticidů)
bude prospěšné změnit skladbu porostů na greenech.
Nejlepší výsledky vykazovaly trsnaté a krátce
výběžkaté kostřavy červené a jejich směs by měla
nahradit psinečky. Pouze v jižních oblastech jsou
použitelné psinečky psí a výběžkaté (T.S.Aamlid,
Norsko).
Omezení
vstupů
(z ekonomických
a ekologických důvodů) přimělo greenkeepery v
USA testovat použití tenkolistých kostřav pro zásev
férvejí a semirafů. Nejvyšší odolnost vůči
sešlapávání prokázala kostřava červená trsnatá,
následovaná kostřavou červenou výběžkatou.
Kostřavy ovčí ani drsnolisté v testech neobstály
(E.Watkins, USA).
Hřišťové
trávníky
s převahou
jílku
vytrvalého ve Skandinávii často vyzimují, a to
i když není sněhová pokrývka. Lipnice luční je sice
odolná, ale pomalu se po výsevu vyvíjí a ve směsi
s jílkem se obtížně prosazuje. Optimální metodou
pro zakládání zatěžovaných trávníků se proto jeví
pokládka předpěstovaného lipnicového trávníku
s následným
pravidelným
doséváním
jílku
vytrvalého (T.S.Aamlid, Norsko)
Ve středomořské oblasti se na golfových hřištích
stále více prosazují teplomilné trávy s fotosyntézou
typu C4. Na jaře a na podzim vykazuje velmi dobrou
kvalitu trávníku Zoysia japonica, naopak v létě tvoří
nejlepší
trávník
Cynodon
dactylon.
V nezavlažovaných testech se prokázala korelace
mezi hloubkou či hmotností kořenů a kvalitou
greenového trávníku v letním období (S.Macolino,
Itálie).
Sekce II: Produkce biomasy trávníkových trav
a ukládání uhlíku
Kosení trávníků je časově i ekonomicky
nejnáročnější operací při ošetřování trávníků. Mezi
produkcí biomasy a kvalitou trávníku přitom není
korelace. Pro selekci méně vzrůstných materiálů by
šlechtitelé mohli využít pokusem prokázanou
pozitivní korelaci mezi produkcí hmoty a snadno
měřitelnou výškou porostu (A.Altissimo, Itálie)
Byla potvrzena pozitivní korelace mezi
množstvím uhlohydrátů ukládaných do stolonů
a rychlostí zapojování trávníku při jeho zakládání.
Odrůdy troskotu prstnatého se výrazně liší
v množství ukládaných uhlohydrátů a toho lze využít
ve šlechtění (A.E.Nikolopoulou, Itálie).
Sekce III: Zimní choroby trávníků
- 16 -
Microdochium nivale působí největší škody
i při měnících se klimatických podmínkách.
Jednotlivé travní druhy ale reagují na průběh zimy
rozdílně. Např. psineček psí je po otužení (při
postupném poklesu teplot před příchodem zimy)
odolnější vůči vyzimování než psineček výběžkatý,
ale bez otužení je tomu naopak a to brání jeho
většímu rozšíření (T.Espevig, Norsko)
Pozdně
podzimní
hnojení
zvyšuje
náchylnost k vyzimování u psinečku výběžkatého,
ale naopak zlepšuje odolnost kostřavy červené
výběžkaté. Oba tyto travní druhy se liší ve „strategii“
ukládání uhlohydrátů (K.Blomback, Švédsko).
Průběh zimy bez sněhové pokrývky
nesnižuje účinnost podzimní aplikace fungicidů
Chlorothalonil a Iprodione, jejich fotodegradace je
nepatrná, koncentrace účinné látky v rostlině by ale
neměla klesnout pod 100 mg/kg (P.L.Koch, USA).
Podařilo se prokázat, že dihydrofosforečnan
draselný omezuje rozvoj tím, že zastavuje růst jeho
mycelia (J.J.Dempsey, Anglie).
Sekce IV:
Udržitelný vodní management
trávníků
Hodnota evapotranspirace je značně závislá
na managementu závlahy. V praxi to znamená, že
každodenní zavlažování na plnou polní kapacitu
vede ke zvýšení evapotranspirace (až třikrát oproti
kontrole zavlažované dvakrát týdně) a k nadměrné
spotřebě vody. Kostřava červená krátce výběžkatá
a jílek vytrvalý spotřebují výrazně víc vody než
lipnice luční a trsnatá kostřava červená. Důkladná
závlaha na plnou vodní kapacitu 2x týdně je
optimálním kompromisem mezi šetřením vodou
a vytvářením kvalitního trávníku na běžných půdách
(ne na písčitých substrátech) (T.S.Aamlid, Norsko).
Frekvence zavlažování (na rozdíl od
množství vody) ovlivňuje jak hloubku kořenů, tak
odolnost trávníku vůči mechu. Každodenní závlaha
omezuje hloubku kořenů nejvíce. Čtyřdenní interval
závlahy je optimální – vlhké kořeny a suchý povrch
trávníku omezují mech (E.M.Lyons, Kanada).
Psineček psí vytváří nejvyšší hustotu odnoží
ze všech trav, ale vyžaduje odlišný způsob
pěstování: Kvalitu psinečkového greenu podstatně
zlepšilo méně časté, vydatnější zavlažování, které
podpořilo hloubku zakořenění a zvýšilo vsakování
vody. Půdní substrát s 20% kompostu podstatně
zvyšoval odolnost psinečku psího vůči plísni sněžné
v porovnání s čistě pískovým substrátem (T.Espevig,
Norsko).
Sekce V: Ekologicky citlivé hnojení pro získání
kvalitního trávníku
Přihnojování trávníku řízené podle
koncentrace dusíku v listech umožňuje udržovat růst
trávníku v požadovaných mezích i při změnách
TRÁVNÍKY 2012
povětrnostních podmínek a navíc v souladu
s ekologickým i ekonomickým hlediskem. Nejnižší
koncentrace N v listech kostřav i psinečků, která
neměla negativní vliv na zdraví a vitalitu rostlin,
byla 3,1 – 3,5% sušiny (T.Ericsson, Švédsko).
Přihnojování trávníku podle růstové křivky
(klimatických podmínek) vedlo ke zvýšenému
ukládání uhlohydrátů a tím ke zlepšení
zimovzdornosti psinečků.
Zvýšení výšky seče na 150% a přihnojení
trávníku těsně před zimou zvýšilo u kostřavy
červené zimovzdornost a zlepšilo její jarní stav.
U psinečku výběžkatého se pozdně podzimní
přihnojení projevilo zlepšením jarního stavu
trávníku, na choroby nemělo vliv (A.Kvalbein,
Norsko).
Sekce
VI:
Kořenová
zóna
trávníků
a regulace plsti
Vedlejší produkty z výroby biopaliv jsou
produkovány ve velkém množství (zuhelnatělé
zbytky biomasy, sušené výpadky, pšeničný gluten
aj.). Kvůli vysokým nákladům na jejich aplikaci se
nepředpokládá jejich uplatnění v zemědělské výrobě,
ale v zahradnictví a také v produkci trávníků může
být jejich použití zajímavé, díky vyšší přidané
hodnotě
produkce
a
díky
„ekologickým“
preferencím zákazníků. Je však nutný další výzkum
této problematiky (E.H.Ervin, USA).
Při konstrukci vegetační vrstvy při zakládání
sportovních, zatěžovaných trávníků se využívá jako
dominantní materiál křemičitý písek, který je
obohacován o zlepšující materiály (rašelina,
kompost, zeolity, hydroabsorbenty) pro vyšší
poutání vody a živin. Bylo zjištěno, že nejlepší
schopnost poutat vodu má bílá rašelina, nižší
kompost a jen málo zvyšoval retenci vody zeolit.
Důležité je zjištění, že stačí aplikovat zlepšující látky
pouze v horní polovině vegetační vrstvy, aniž by se
změnila retence vody v celé vegetační vrstvě. Tím
lze dosáhnout významných úspor (S.Hejduk, Česká
Republika).
Psineček psí produkuje na greenech mnohem
víc organické hmoty než psineček výběžkatý,
omezování plsti je proto u něho prvořadým
opatřením. Samotné použití groomingu nestačí,
nutná je pravidelná vertikutace a topdressing (asi
14mm ročně) (T.Espevig, Norsko).
Sekce VII: Trávník a společnost
Golfové kluby by měly dbát na to, aby
všichni golfisté chápali, že příroda je prvořadá.
Navíc by se kluby měly orientovat na ekologicky
šetrné zdroje a měly by vzdělávat hráče tak, aby
chápali důsledky omezování pesticidů (odlišná
kvalita trávníků) (A.M.D.Jensen, Dánsko).
Naše životní podmínky jsou ovlivňovány
naší schopností žít v ekosystémech a využívat je bez
- 17 -
toho, že bychom je likvidovali. Golfová hřiště
zabírají ve skandinávských zemích více než
60.000ha (M.Strandberg, Švédsko).
Sekce VIII: Dosévání trávníků a regulace plevelů
Methiozolin je nový selektivní herbicid
schopný při podzimní aplikaci omezovat lipnici
roční v psinečkových greenech, jarní ošetření se
ověřuje. Měl by být registrován v USA
(W.J.Johnston, USA).
Aplikace mesotrione + ethofumesete nejlépe
omezovala lipnici roční v lipnici luční. Přihnojení
porostu dusíkem těsně před aplikací mesotrione
zvyšovalo účinnost tohoto přípravku na lipnici roční
(C.T.Golob, USA).
Pravidelná, častá aplikace vyšších dávek
zelené skalice (FeSO4) výrazně omezila lipnici roční
i dolarovou skvrnitost a mechy. Ověřování
pokračuje. E.H.Ervin, USA
Sekce IX: Kontrola trávníkových chorob
Syntetické
fungicidy
propiconazole
a chlorothalonil měly rychlejší a trvanlivější účinek
na Sclerotinia homeocarpa (dolarovou skvrnitost)
než Azoxystrobin (W.Marvin, USA).
Houba S. homeocarpa je schopná
kolonizovat semena trav a je přirozeně přítomná
v malém procentu v komerčním osivu psinečku
výběžkatého (R.RiouxJ).
Byla vyvinuta šlechtitelsky využitelná
metoda na vytváření genotypů trav rezistentních vůči
rzi travní a rzi korunkaté, na inokulačních
protokolech dalších chorob se pracuje.
Aplikace dusičnanu draselného v dávce 4,9
kg.ha-1 v týdenních intervalech byla nejúčinnější
metodou pro omezení antraknózy v greenovém
trávníku (C.J.Schmid, USA).
Výzkumný ústav BIOFORSK
Součástí konference byla exkurze na pokusné
plochy norského výzkumného ústavu Bioforsk
v Landviku, na samotném jižním cípu Norska. Tento
ústav byl založen pro podporu zemědělských
a zahradnických produktů v těchto odlišných
klimatických podmínkách. Značná pozornost je na
této stanici věnována trávníkovým pokusům, ale také
experimentům zaměřeným na travní a jetelové
semenářství.
Hlavními osobami, které jsou za tyto pokusy
odpovědné jsou Dr. R. Aamlid, Dr. T. Espevig a Dr.
A. Kvalbein. Tito tři výzkumníci byli současně
organizátory konference a průvodci po pokusech.
Vzhledem ke značnému rozsahu pokusů, uvedeme
jen základní popis těch, které nás nejvíce zaujaly:
1. Odrůdový pokus trav určených pro zakládání
greenů v podmínkách Skandinávie
TRÁVNÍKY 2012
2. Hodnocení vlivu půdních smáčedel na kvalitu
trávníků, spotřebu závlahové vody a na
vyplavování pesticidů a nitrátů do podzemních
vod či do drenáží
3. Biologická regulace Microdochium nivale,
nejčastěší příčiny poškození trávníků ve
Skandinávii
4. Možnosti přesevu golfových drah
5. Hledání
optimálního
managementu
čistě
kostřavových greenů
6. Způsoby zakládání a přesevů fotbalových
trávníků z lipnice luční a jílku vytrvalého pro
odlišné klimatické podmínky Norska
7. Použití mykorrhizních přípravků pro podporu
kostřavy červené na greenech pro omezení
lipnice roční.
Pokusy byly vzorně vedeny a výsledky jsou
pravidelně publikovány na konferencích i ve
vědeckých časopisech, ale slouží zejména pro
školení skandinávských greenkeeperů a správců
hřišť.
Trávníkářský výzkum je ve Skandinávii financován
zejména z příspěvku, kteří platí všichni golfoví hráči
(c. 0,5 EUR/rok). další část představují pokusy
zadané šlechtitelskými a chemickými firmami.
Přibližně polovinu rozpočtu na provoz stanice kryje
příspěvek norské vlády.
Během konference se prezentovala řada firem,
které byly současně sponzory této akce (Barenbrug,
TPI – producent travních koberců, Everris,
Aquatrols, Syngenta, DLF, Richter Rasen a Compo).
U všech byl patrný zájem o trvalou udržitelnost
trávníkářství (omezení pesticidů, snížení emisí CO2
při ošetřování trávníků, úspora závlahové vody,
použití hnojiv z čistírenských kalů a jiných
odpadních produktů atd.).
Na závěr je třeba vyzvednout vysokou úroveň
konference
jak
z hlediska
odborného,
tak
i z hlediska organizačního. Délka přednášek byla
hlídána s minutovou přesností a novinkou byla
krátká (jednominutová) prezentace posterů na konci
příslušných sekcí. Nezbývá, než věřit, že příští
konference ETS, která se bude konat pravděpodobně
v Německu v roce 2014 bude stejně úspěšná.
PODZIMNÍ VÝSEVY TRÁVNÍKOVÝCH DRUHŮ
Hejduk Stanislav, Ambruz J
Úvod
Zakládání trávníků výsevem je možné
během celého vegetačního období. Nejčastější
způsob zakládání trávníků v klimatických
podmínkách České republiky je výsev v jarním
období. Pokud není k dispozici pravidelná závlaha,
jsou vzcházející rostliny často ohroženy nedostatkem
půdní vlhkosti a vysokými teplotami. Jednou
z možností, jak zvýšit pravděpodobnost úspěšného
založení trávníků v teplých oblastech, které trpí
nedostatkem srážek je podzimní termín setí (září
a říjen). V tomto období dochází, díky nižší teplotě
vzduchu i půdy a kratším dnům, k omezení výparu
a vyseté druhy se lépe vyvíjí. Před příchodem
zimního období vytváří rostliny menší množství
nadzemní biomasy, ale dobře zakoření a na jaře snáší
přísušky bez poškození i bez závlahy. To platí
zejména pro druhy s pomalým počátečním vývojem,
jako je například lipnice luční. Při příliš pozdním
termínu výsevu a při výskytu tuhé zimy bez sněhové
pokrývky však hrozí odumření nedostatečně
vyvinutých rostlin.
Vzhledem k tomu, že jednotlivé trávníkové
druhy vzchází a vyvíjí se různě rychle, často se při
výsevu v období vysokých teplot a sucha stává, že
převládnou rychle se vyvíjející druhy s velkými
- 18 -
obilkami (jílek vytrvalý, kostřava rákosovitá) i při
jejich nízkém podílu ve směsi.
Optimální teploty pro klíčení jsou u většiny
trav mírného pásma mezi 16 a 25 °C. Minimální
teploty pro klíčení leží mezi 2,5 – 3,6 oC a maxima
jsou přibližně 35 °C (VALVERDE et MINNER,
2008). Podobná situace je i u jetelovin s tím
rozdílem, že vzchází rychleji než trávy a vyžadují
delší období pro počáteční vývoj před příchodem
zimy.
Cílem tohoto experimentu bylo porovnat
vhodnost podzimních termínů výsevu u deseti druhů
trav a jetelovin používaných pro zakládání trávníků
v klimatických podmínkách nížinné oblasti České
republiky.
Podrobnější
výsledky
lze
najít
v publikacích Ambruz a Hejduk (2011) a Ambruz
(2011).
Materiál a metody
Pokus byl založen na lokalitě Baťov – Otrokovice.
Dlouhodobý roční úhrn srážek stanoviště je 711 mm,
průměrná roční teplota vzduchu 8,5 oC. V letech
2009 a 2010 bylo třech podzimních termínech
(počátek září, října a listopadu) vyseto osm druhů
trav a dvě jeteloviny.
TRÁVNÍKY 2012
Použité druhy a odrůdy:
1. Lolium perenne (jílek vytrvalý, Polarstar)
2. Festuca rubra ssp. commutata (kostřava červená, trsnatá, Barborka)
3. Festuca rubra ssp.trichophylla (k.č. krátce výběžkatá, Viktorka)
4. Festuca rubra ssp. rubra (k.č. dlouze výběžkatá Barustic)
5. Festuca ovina (kostřava ovčí, Štěpánka)
6. Poa pratensis (lipnice luční, Harmonie)
7. Agrostis capillaris (psineček obecný, Vítek)
8. Festuca arundinacea (kostřava rákosovitá, Barfelix)
9. Trifolium repens (jetel plazivý, Klement)
10. Medicago lupulina (tolice dětelová, Ekola)
Před výsevem byl aplikován ledek amonný
s vápencem v dávce 4 g m-2 N. Velikost parcel byla
1 m2, každá parcela byla založena ve čtyřech
(výsevy 2009) nebo ve třech (2010) opakováních. Po
výsevu byla půda uválena a zavlažena. Závlaha byla
prováděna do vzejití nejpomaleji vzcházejícího
druhu.
Měřené parametry
Hodnocení rychlosti vzcházení: pokusné plochy byly
sledovány každý den po výsevu dokud nevzešly
všechny druhy. Doba vzcházení byla určena jako
počet dnů od výsevu, kdy se semenáčky objevily na
50% plochy parcely.
Úspěšnost přezimování: pokryvnost parcel byla
hodnocena na počátku vegetace po přezimování
(duben) aby bylo možno zjistit rozdíly mezi
jednotlivými druhy a termíny výsevu.
Statistické hodnocení
Data byla zpracována pomocí programu Statistica
vers. 8.0. Rozdíly mezi variantami byly hodnoceny
jednofaktorovou analýzou variance (ANOVA)
s následným testováním podle Tukeye (p < 0.95).
Výsledky a diskuse
Hodnocení rychlosti vzcházení
Výsevek (g m-2)
25
25
25
25
25
15
10
30
4
4
S poklesem teploty vzduchu a půdy a se
zkracováním délky dne se prodlužuje doba
vzcházení (LARCHER, 2003). SKINNER (2005)
zjistil, že polní vzcházivost trav a jetelovin
dosahovala pouze 20 - 41% v závislosti na teplotě a
vlhkosti půdy. Při výskytu stresových faktorů během
klíčení a počátečního vývoje se zvyšuje podíl
prázdných míst a následně podíl plevelů.
Nejkratší doba vzcházení v průměru všech termínů
výsevu byla zjištěna u obou zkoušených jetelovin (9
dnů), u jílku vytrvalého (14) a u kostřavy rákosovité
(17). Na druhé straně nejpomaleji vzcházela lipnice
luční (23), u kostřavy červené krátce výběžkaté (22)
a kostřavy ovčí (21). Rostliny vyseté v září
vzcházely v průměru všech druhů za 10 dnů, říjnové
výsevy potřebovaly 12 dnů a listopadové výsevy
vzešly až po 29 dnech.
Vzhledem k tomu, že lipnice luční je často
používána ve směsích s jílkem vytrvalým (zejména
na fotbalových hřištích), LARSEN et al. (2004)
navrhují etapovité zakládání těchto trávníků s tím, že
čistá lipnice je vyseta tři týdny před tím, než je do ní
přiset jílek vytrvalý. Tímto způsobem lze zajistit
trávník s vysokým podílem lipnice luční i při nízkém
výsevku.
Tabulka I: Rychlost vzcházení jednotlivých trávníkových druhů (počet dnů od výsevu, průměrné hodnoty za roky
2009 a 2010)
Druh / Termín výsevu
Září
Říjen
Listopad
Průměr*
Trifolium repens
4.4
4.6
17.3
8.8a
Medicago lupulina
4.3
4.7
17.3
8.8a
Lolium perenne
7.3
8.0
26.9
14.0b
Festuca arundinacea
7.1
12.0
31.7
17.0c
F. rubra ssp. rubra
12.1
13.1
29.6
18.3d
F. r. ssp.commutata
13.1
14.7
30.6
19.5e
Agrostis capillaris
13.7
13.6
21.1
19.8e
F. ovina
13.7
15.1
34.0
21.0f
- 19 -
TRÁVNÍKY 2012
F. r. trichophylla
12.9
20.9
30.9
21.5f
Poa pratensis
14.4
15.6
37.7
22.6g
Průměr*
10.3a
12.2b
28.8c
17.1
* hodnoty označené odlišnými písmeny označují průkazně odlišné rozdíly
Úspěšnost přezimování
Sledovaná zimní období se od sebe
významně lišily průběhem povětrnostních podmínek
a následně i úspěšností přezimování vysetých
trávníkových druhů. Během zimy 2009/10 byla půda
pokryta sněhovou pokrývkou, která chránila mladé
rostliny před rychlými změnami teplot během
slunečných dnů a mrazivých nocí a zamezila
vytahování nedostatečně zakořeněných rostlin
z půdy a jejich následnému vysychání. Naopak
v během zimního období 2010/11 byla půda v lednu
a v únoru bez sněhové pokrývky a v obou měsících
kolísaly teploty vzduchu v rozmezí –10.1 oC až +
11.1 oC. Mrazuvzdornost rostlin byla snížena
překročením minimální teploty pro vegetativní růst.
Holomrazy a střídání kladných a záporných teplot
vzduchu i půdy způsobilo v předjaří 2011 vyhynutí
pozdních výsevů jetelovin a snížení pokryvnosti
u trav. Průměrná pokryvnost všech trávníků na jaře
2011 byla snížena o 20,1 % ve srovnání
s předchozím rokem (27.5 vs. 47.6%).
Výsledky pokryvnosti trávníků jsou uvedeny
v tabulce II. Nejvyšší pokryvnost půdy byla zjištěna
u termínu výsevu v září. Rozdíly v pokryvnosti mezi
zářiovými a listopadovými výsevy jsou výrazné
(57,7 vs. 8,8%).
Tabulka II: Hodnocení pokryvnosti půdy vysetými druhy [%], (průměr obou zimních období, hodnoceno 19.4.
2010 a 18.4. 2011)
Druh / Termín výsevu
Září
Říjen
Listopad
Průměr*
Lolium perenne
80.7
77.9
18.6
59.0 a
Festuca rubra ssp.commutata
71.4
69.3
22.9
54.5 a
F. rubra ssp. rubra
67.1
54.3
13.0
44.8 b
Festuca arundinacea
64.3
50.7
13.6
42.9 b
F. ovina
60.0
56.4
11.4
42.6 b
Poa pratensis
51.4
42.9
1.9
32.0 c
F. r. trichophylla
43.1
40.0
4.7
29.3 c
Trifolium repens
50.0
37.4
0
29.1 c
Agrostis capillaris
42.1
40.7
1.9
28.2 c
Medicago lupulina
47.1
34.7
0
27.3 c
Průměr*
57.7 a
50.4 b
8.8 c
39.0
* hodnoty označené odlišnými písmeny označují průkazně odlišné rozdíly
Nejlépe snášela pozdní termín výsevu trsnatá
forma kostřavy červené, jílek vytrvalý a kostřava
rákosovitá. Výhodou těchto druhů je nízká základní
teplota potřebná pro klíčení. Ta činí podle
VALVERDE a MINNER (2008) 3.6 oC pro jílek
vytrvalý a 3.2-3.6 oC pro kostřavu rákosovitou. Pro
lipnici luční byla zjištěna nejnižší základní teplota
klíčení (pouze 2.6 oC), ale jak vyplývá z tab. 1 a 2,
největším nedostatkem lipnice luční při zakládání
- 20 -
trávníků není pomalé vzcházení, ale její pomalý
počáteční vývoj.
Podle VALVERDE a MINNER (2008)
představují vhodný parametr pro porovnání
jednotlivých termínů a let tzv. growing degree days
(GDD – sumy efektivních teplot). Jsou to teplotní
jednotky, které představují sumu denních teplot
nutnou pro dosažení určité růstové fáze (většinou se
odeččítá základní teplota nutná pro zahájení růstu).
Druhy, které jsou schopné klíčit za nízkých teplot
TRÁVNÍKY 2012
a mají nízkou hodnotu GDD jsou vhodnější pro
pozdní termíny výsevu.
Termín výsevu v září byl vhodný pro všechny
zkoušené druhy, ale při listopadovém výsevu řada
druhů přezimovala velmi špatně nebo vůbec.
Listopadový termín výsevu snášely nejlépe kostřava
červená trsnatá (23% pokrytí půdy v dubnu příštího
roku) a jílek vytrvalý (19%). Toto pozdní termín byl
zcela nevhodný pro jeteloviny (nepřežily žádné
rostliny ani v jednom pokusném roce) a pro lipnici
luční a psineček obecný (pouze 1,9% pokryvnost).
VALVERDE et MINNER (2008) popisují možnost
tzv. “dormantních výsevů” trávníků pro oblasti, kde
jsou stabilní povětrnostní podmínky během zimního
období (bez opakovaných period oblev a mrznutí)
a v létě se pravidelně projevuje výrazné sucho.
Dormantní výsev je prováděn na zmrzlou půdu
a osivo začíná klíčit při návratu teplot nad minimální
hranici pro nutnou pro zahájení fyziologických
pochodů. STIER et al. (2008) však nedoporučují
dormantní výsevy pro lipnici luční. Zjistili, že
nejvhodnějším termínem pro její výsev je konec
srpna, kdy je zajišťována nejvyšší kvalita trávníků.
Závěry
Ačkoliv je jarní termín výsevu trávníků
doporučován v České republice jako nejvhodnější,
v suchých
a teplých oblastech je snadnější a spolehlivější
metodou pro založení kvalitního trávníku pozdně
letní až časně podzimní termín (konec srpna až
počátek října). V září a v říjnu je, díky nižším
teplotám a kratší délce dne, snížen výpar a vyseté
rostliny se lépe vyvíjí a nevyžadují častou
a pravidelnou závlahu.
Při výsevu deseti trávníkových druhů trav
a jetelovin v postupných termínech v září, říjnu
a listopadu v letech 2009 a 2010 byly zjištěny
průkazné rozdíly v rychlosti vzcházení i v úspěšnosti
přezimování jak mezi termíny výsevu tak i mezi
druhy. Při pozdnějších termínech se prodlužovala
doba vzcházení, neboť klesala teplota vzduchu
i půdy a doba slunečního svitu. Nejrychleji
vzcházely jeteloviny a z trav jílek vytrvalý.
Nejpomaleji vzcházela lipnice luční, kostřava
červená krátce výběžkatá a kostřava ovčí. Jeteloviny
byly mnohem citlivější na pozdní termíny výsevu
než trávy a v obou zimních obdobích při
listopadovém termínu výsevu nepřežily do jarního
období.
Výsevy v září lze doporučit pro všechny
testované druhy trav i jetelovin. Nejpozdnější
termíny v listopadu nejlépe toleroval jílek vytrvalý,
trsnatá forma kostřavy červené a kostřava
rákosovitá.
Poděkování
Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného
záměru
č.
MSM6215648905
„Biologické
a technologické aspekty udržitelnosti řízených
ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“
uděleného
Ministerstvem
školství,
mládeže
a tělovýchovy České republiky.
Použitá literatura:
AMBRUZ, J., HEJDUK, S., 2011:. Autumn terms of
sowing of turf grasses and legumes and their
initial development. Acta Universitatis
Agriculturae et Silviculturae Mendelianae
Brunensis. 59 (6):9-16
AMBRUZ, J., 2011: Výzkum problematiky
zakládání
a
ošetřování
komunálních
trávníků. Doktorská disertační práce,
Mendelova univerzita v Brně. 163 s.
LARCHER, W., 2003: Physiological Plant Ecology.
Springer, 4th edition, Berlin, 513 pp.
LARSEN,
S.U.,
ANDREASEN,
Ch.,
KRISTOFFERSEN, P., 2004: Differential
swing time of turfgrass species affects the
establishment of mixtures. Crop Sci. 44:13151322
STIER, J.C., KOERITZ, E.J., GARRISON, M.,
2008: Timing the Establishment of Kentucky
Bluegrass : Perennial Ryegrass Mixtures for
Football Fields. HortScience, 43 (1):240-244
VALVERDE, F.J., MINNER, D.D., 2008:
Determination of high-risk seeding times for
Kentucky bluegrass, tall fescue, and perennial
ryegrass when established in autumn at LAT 40
degrees midwest, USA. In: Stier JC; Han L; Li
DY (Eds.): 2nd International Conference on
Turfgrass Management and Science for Sports
Fields. Beijing, 24-29.6., 2007. Acta
Horticulturae, 783, pp. 67-76
VLIV OBHOSPODAŘOVÁNÍ NA FYTOCENOLOGICKOU DYNAMIKU,
TRÁVNÍKOVÉ FUNKCE A FYTOPATOLOGICKÉ ASPEKTY HORSKÝCH
TRAVNÍCH POROSTŮ.
THE INFLUENCE OF MANAGEMENT ON PHYTOCENOLOGICAL
DYNAMICS, LAWN FUNCTIONS AND PHYTOPATHOLOGICAL ASPECTS
OF MOUNTAIN GRASS STANDS.
- 21 -
TRÁVNÍKY 2012
M. Kobes, B. Voženílková, R. Novotná, L. Jílková
Abstract
In the yaers 2000 – 2011 were evaluated
phytocenological dynamics, the occurence of
pathogenic microrganisms – fungi diseases on
grasses and host plant and lawn functions of
permanent grassland in mountain area of central
Šumava mountains (localities Zhůří – Hoťská Hora –
1160 m a.s.l. and Horská Kvilda – 1060 m a.s. l.). In
the course of experimental period distingquished by
different management and by abandonment of
management the stand types from one with dominant
Festuca rubra and Agrostis capillaris, association
Agrostideto-Festucetum rubrae to three stand types:
Agrostideto-Deschampsietum in mown stand,
Deschampsietum in mulched stand and Holcetum
molli in fallow stand. It was evaluated agent of fungi
disease - Monographella nivalis and Fusarium
solani. The most extensive development of
Fusarium fungi was detected in fallow stand, where
was Festuca rubra so suppressed. By contrast the
lowest fungal attack of dominant grass species was
detected on mown stand. The lowest fungal attack
was evaluated on Deschampsia caespitosa.
Productive (fodder) and lawn functions of grasslands
were more favourable in mown stand in comparison
with mulched stand and fallow stand, so mowing of
swards once a year can be recommended.
Key words:
permanent
grasslands,
montain
meadows,
management,
mowing,
mulching,
botanical
composition, phytopatological aspect, fungal
diseases, phytocenological dynamics, biodiversity,
lawn functions
Úvod
Trvalé udržení bezlesí a travních porostů ve
vyšších až horských polohách je závislé na
pravidelném a vhodném způsobu péče o travní
porosty. V horských polohách Jižních Čech, zejména
na Šumavě, je vysoký podíl lesních porostů (v
polohách nad 1000 m 80 – 95 % ploch) a plochy
bezlesí zde výrazně zvyšují biologickou diverzitu i
estetické funkce rostlinného krytu, respektive
krajiny. Trvalé travní porosty se zde podílí na tvorbě
krajinného rázu a jsou předmětem jeho ochrany.
Typické trávníky zde mají jen minimální
rozlohu a jsou většinou v bezprostředním okolí
rekreačních objektů. Luční a pastevní porosty mají
v horských polohách vlivem klimatických podmínek
odlišnou porostovou skladbu, jsou nižší a hustší
a mají tak vedle produkčních funkcí i mnohé
vlastnosti extenzivních trávníků. Představují zde low
– input travní porosty s minimálními náklady na
jejich údržbu. V souvislosti s poklesem stavu
- 22 -
polygastrických zvířat dochází k řadě rizik, kdy
zejména při vypuštění pravidelné sklizně či při
mulčování nevyužívaných travních porostů dochází
k degradaci jejich porostové skladby a zároveň
k oslabování multifunkčního uplatnění těchto cenóz.
Travní porosty (bezlesí vyšších poloh) jsou
tvořeny řadou porostových typů, které je podle míst
výskytu a ovlivnění vodním režimem možné rozdělit
do dvou rámcových skupin. První jsou travní porosty
na lokalitách ovlivněných pouze srážkovou vodou
(náhorní a svahové louky) a druhá skupina je
ovlivněna výrazněji též podzemní vodou (nivní
a prameništní louky). Zejména první skupina porostů
je náročná na údržbu, bez které většinou rychle
dochází ke zhoršení porostové skladby a k náletu
dřevin. Přitom údržba trvalých travních porostů
v horských polohách je spojena s pastvou
polygastrických zvířat, případně s kosením biomasy
a její konzervací pro zimní období. Louky a pastviny
zde dosahují často nižších výnosů, jejich porostová
skladba a druhová diverzita je vzhledem k nižším
obsahům živin v půdách a tedy mezooligotrofnímu
až oligotrofnímu stupni výživného režimu často
vysoká. Horské louky tak připomínají v současnosti
mnohde zaváděné a doporučované botanické
trávníky a některé jsou modelem a inspirací pro
doplňování směsí pro botanické trávníky. Příznivá
druhová skladba trvalých travních porostů horských
poloh ovšem závisí na vhodném způsobu
obhospodařování a na zdravotním stavu travní
komponenty v porostu. Fytocenologická dynamika
trav v horských polohách je ovlivněna výskytem
řady patogenních mikroorganismů (zejména
houbových chorob) a při poškození a úbytku
kulturních
trav
v porostech
pak
dochází
k nadměrnému šíření nehodnotných trav nebo
plevelných
či
dokonce
jedovatých
druhů
v porostech.
Materiál a metody.
V letech 2000-2011 byly v horské oblasti
centrální Šumavy (Zhůří – Huťská hora, 1160 –
1180 m n.m., Horská Kvilda, 1040 - 1060 m n.m.)
sledována fytocenologická dynamika, výskyt
patogenních mikroorganismů – houbových chorob
u trav a hostitelských rostlin a trávníkové funkce
trvalých travních porostů. Na lokalitě Zhůří
u původně jednoho porostového typu s dominantní
kostřavou červenou (Festuca rubra) a psinečkem
tenkým (Agrostis capillaris), porostový typ
Agrostideto-Festucetum rubrae byl sledován vliv
kosení, mulčování a ponechání porostu ladem.
Původní porost byl do roku 2000 1x ročně kosen
v červenci 1x ročně mulčován v září.
TRÁVNÍKY 2012
Na lokalitě Horská Kvilda byl doplňkově
sledován vliv pastvy ovcí (honový systém pastvy 2x
– 3x ročně) na stav a vývoj travního porostu.
Pokusný travní porost Zhůří s celkovou výměrou
17,5 ha se nachází v horní části Huťské hory na
mírném až středním svahu (svažitost 10,5 – 16,5o)
s orientací na západ. V této ploše byly vyčleněny
3 bloky o výměře 3,5 ha, které jsou koseny nebo
mulčovány běžnou zemědělskou technikou (1 blok
ponechán ladem) a v rámci těchto bloků jsou vlastní
pokusné parcely (3 opakování na každou variantu,
velikost jedné parcelky - opakování 34 m2). Je tedy
minimalizován okrajový efekt jak s ohledem na
šíření semen (diaspor) vyšších rostlin, tak s ohledem
na výskyt a šíření patogenních hub. Při hodnocení
produkce biomasy byla u koseného a mulčovaného
porostu vážena biomasa z celé parcelky, u porostu
ponechaného ladem byla vysečena plocha 1 m2 ve
3 opakováních každý rok v jiném místě parcelky.
Vlastní
pokusné
parcelky
byly
sklízeny
maloparcelkovou lištovou sekačkou Vari – Honda
a mulčovačem Vari – Tajfun. Výška mulčování
odpovídala provozním plochám (strniště 7 – 9 cm).
Sledování výskytu houbových chorob na travách
a hostitelských rostlinách bylo prováděno ve třech
termínech v každém roce: v první a druhé dekádě
května, poslední dekádě července a v první dekádě
v říjnu.
Sledování
druhové
skladby,
fytocenologického vývoje a trávníkových funkcí
travních porostů (ověřovaných způsobů ošetřování)
bylo prováděno vždy před sečí v poslední dekádě
v července. Jako pícninářské a trávníkové funkce
byly posuzovány výška porostu, produkce biomasy,
zbarvení porostu, výskyt plevelných nebo
jedovatých bylin, podíl jetelovin, nálet dřevin
a orientačně též množství stařiny v porostech.
U doplňkově sledovaného porostu na lokalitě
Horská Kvilda bylo sledováno druhové složení,
výška porostu a jeho celkový stav. Získaná data byla
tabulkově zpracována a vyhodnocena s ohledem na
potřebné funkce travinného bezlesí centrální
Šumavy.
Výsledky.
V průběhu pokusného období došlo vlivem
odlišného obhospodařování, nebo vlivem ponechání
porostu ladem k diferenciaci porostových typů
z původně jednoho typu s dominantní kostřavou
červenou (Festuca rubra) a psinečkem tenkým
(Agrostis
capillaris),
asociace
AgrostidetoFestucetum rubrae, na tři porostové typy. Při kosení
porostu 1x ročně v poslední dekádě července se
udržely v dominantním zastoupení kostřava červená
a psineček tenký (tab. I), postupně se zvýšila také
pokryvnost
metlice
trsnaté
(Deschampsia
caespitosa) – vznikl porostový typ AgrostidetoDeschampsietum. Přechodně (v letech 2003
- 23 -
a 2004) se zvýšila i pokryvnost medyňku měkkého
(Holcus mollis), který z porostu později ustoupil.
V jednosečném porostu se udržují v malé míře též
jeteloviny (2 – 14 % D), převážně jetel plazivý
(Trifolium repens). Pokryvnost trav se postupně
snižovala s výjimkou metlice trsnaté (grafy 1, 2)
a současně se zvyšovala pokryvnost dvouděložných
bylin a jetelovin, což svědčí o poklesu obsahu
dostupných živin v půdě. Z dvouděložných bylin
byla nejvíce zastoupena třezalka tečkovaná
(Hypericum perforatum), pryskyřník prudký
(Ranunculus acer), ptačinec trávolistý (Stellaria
graminea) a řebříček obecný (Achillea millefolium).
Počet druhů vyšších rostlin se v jednosečném
porostu udržel na téměř stejné úrovni – z původních
26 druhů cévnatých rostlin (v roce 2000) vykazoval
na konci období sledování (rok 2010) porost
27 druhů cévnatých rostlin. Z pícninářského hlediska
udrží kosení porostu 1x ročně v nadmořské výšce
nad 1000 m průměrně kvalitní až mírně podřadný
porost. S ohledem na výskyt třezalky tečkované
a zvýšení pokryvnosti metlice trsnaté by bylo
eventuálně vhodné provést ještě 2. seč nebo
mulčování porostu v září. V okolí vlastních
pokusných parcel docházelo u koseného porostu
v některých
letech
k nadměrnému
zvýšení
pokryvnosti
třezalky
tečkované.
Z hlediska
trávníkářského byla porostová skladby 1x ročně
kosené horské louky na pokusné lokalitě Zhůří dosti
příznivá. Dominantní druhy trav (kostřava červená,
psineček tenký, metlice trsnatá) jsou trávníkářsky
cenné, porost působil po celé desetileté období
vyrovnaným a dosti estetickým dojmem. Výška
porostu se pohybovala v rozmezí 15 – 40 cm.
Množství stařiny v porostu nebylo v průběhu
pokusného období vysoké a druhová skladba se
zastoupením dvouděložných druhů se částečně
podobala některým pestřejším lučním směsím nebo
botanickým trávníkům. V letním aspektu zde
zakvétají barevné byliny: violka trojbarevná (Viola
tricolor), knotovka lesní (Melandrium rubrum),
jestřábník oranžový (Hieracium aurantiacum).
Produkce biomasy byla u horské louky vzhledem
k vysoké nadmořské výšce nízká (tab. IV)
a odpovídala velmi extenzivním trávníkům.
Při mulčování horské louky 1x ročně v červenci
došlo k poklesu pokryvnosti kostřavy červené
a psinečku tenkého a ke zvýšení zastoupení metlice
trsnaté (z výchozích 14 % D na 23 – 30 % D)
a medyňku měkkého (tab. II, graf 2). Porost lze
hodnotit jako porostový typ metlicový nebo
medyňku
měkkého
a
metlice
trsnaté
(Deschampsietum, nebo Holceto-Deschampsietum).
Jeteloviny vykazovaly v porostu proměnlivé,
většinou velmi nízké zastoupení. Pokryvnost trav
celkově mírně klesala a podíl bylin se slabě zvyšoval
(graf 1).
Z dvouděložných bylin byla nejvíce
TRÁVNÍKY 2012
zastoupena třezalka tečkovaná. Výška porostu se
pohybovala v rozmezí 20 – 60 cm. Z pícninářského
hlediska došlo ke zhoršení porostu (dominantní
podřadné druhy metlice trsnatá a medyněk měkký,
úbytek jetelovin). Též z trávníkového hlediska se
jeví mulčování porostu 1x ročně jako málo vhodné.
Porost metlice trsnaté vykazoval vyšší výšku porostu
(patro listové i patro květní), mohutné trsy
zhoršovaly průchodnost terénu a v porostu bylo
vyšší množství stařiny. Estetický dojem z porostu
byl průměrný, jen přechodně před mulčováním
v červenci světlá barva květenství metlice pěkně
kontrastovala se zelení okolních lesů (při malém
zastoupení takových ploch by vznikal dojem
původního nesklízené vlhčí louky). Počet druhů
cévnatých rostlin v porostu se udržel ve shodné výši
jako před zahájením mulčování. Obdobně jako
u koseného porostu docházelo u mulčovaného
porostu v některých letech k nadměrnému zvýšení
pokryvnosti třezalky tečkované. Produkce biomasy
byla vyšší v porovnání s 1x koseným porostem,
vlivem návratu živin a vlivem větší reziduální listové
plochy po mulčování porostu (tab. IV).
Při ponechání porostu ladem došlo již
v průběhu prvních pěti let k výraznému zhoršení
porostové skladby (tab. III). Pokryvnost dominantní
kostřavy červené se snížila až o 36 % D, pokryvnost
psinečku tenkého o 4 – 7 % D (graf 2). Z porostu
ustupuje též metlice trsnatá a výrazně se zvyšuje
pokryvnost medyňku měkkého (až o 32 % D).
Vznikl tak porostový typ medyňku měkkého Holcetum
molli. Jedná se o nehodnotnou trávu
zvyšující v porostu množství stařiny a prázdných
míst, pokrytých jen stařinou, kde docházelo nejdříve
k náletu dřevin (smrk ztepilý, javor klen).
Pícninářské vlastnosti i trávníkové funkce byly
u porostu ponechaného ladem výrazně zhoršené.
Došlo k úplnému vymizení jetelovin, ke zvýšení
podílu třezalky tečkované a k úbytku počtu druhů
v porostu (o 2 – 6 druhů). Výška porostu byla značně
variabilní. Estetické funkce porostu byly zhoršené,
porost byl nerovnoměrný s výskytem prázdných
míst. Produkce biomasy zpočátku vzrostla, v závěru
období (2010, 2011) ale klesala s hromaděním
stařiny a řídnutím porostu (úbytek fotosynteticky
aktivní plochy, málo vzrůstný medyněk měkký).
Kulturní druhy trav z porostu ustoupily též vlivem
vyššího výskytu patogenních hub, úbytek
pokryvnosti kostřavy červené úzce koreloval
s výskytem fusarióz (plísně sněžné) Monographella
nivalis a Fusarium solani a nárůstem pokryvnosti
medyňku měkkého.
V porostu horské louky byl sledován zdravotní
stav a stupeň napadení dominantních druhů trav
plísní sněžnou (Monographella nivalis) při různém
- 24 -
způsobu obhospodařování travního porostu a při
jeho ponechání ladem v interakci s fytocenologickou
dynamikou travního porostu a jeho pícninářskými
i
trávníkovými
funkcemi.
Z uvedených
experimentálních studií, prováděných v rámci
maloparcelkových
exaktních
pokusů
(fytopatologická sledování ve 3 termínech
a opakováních) se ukazuje, že u sledovaných druhů
trav (Deschampsia cespitosa, Festuca rubra, Holcus
mollis) byl zaznamenán největší rozvoj hub rodu
Fusarium u nesklízeného porostu, kde byla takto
výrazně potlačována kostřava červená, což značně
zhoršuje podmínky pro následné pícninářské využití
porostů. Naopak nejmenší napadení dominantních
druhů trav bylo zjištěno u porostu koseného.
Nejmenší škodlivý výskyt fuzarióz byl zaznamenán
u metlice trsnaté, a naopak nejzávažnější poškození
vykázala kostřava červená. Z hlediska časové
dynamiky rozvoje fuzarióz byl zaznamenán
největší rozvoj onemocnění na počátku druhé (roky
2001, 2005, 2006, 2009) a prvé (roky 2000, 2002,
2003, 2004, 2007, 2008, 2010) dekády měsíce
května. U ověřovaných dominant byl určen původce
houbového onemocnění - Monographella nivalis
a Fusarium solani. V letním a podzimním termínu
byl zaznamenán nižší výskyt houbových chorob.
Houbové choroby byly zaznamenány i na
dvouděložných bylinách. V letních měsících
(červenec) bylo zjištěno napadení kontryhele
obecného (Alchemilla vulgaris) rzí kontryhelovou
(Trachyspora intrusa (Grev.) Arthur , Syn.
Trachyspora alchemillae Fuckel). Na psárce luční
byla u všech variant pozorována při podzimním
hodnocení (říjen) rez psárková - uredio stadium
(Puccinia perplexans Plow.). Vyšší výskyt byl
zaznamenán v kosené variantě s vyšším výskytem
psárky luční. V jarním období (květen) byla na
lokalitě Zhůří zjištěna v některých letech i na
mezihostitelské rostlině pryskyřníku prudkém
(Ranunculus acer) její aecidiostadia (aecidie). Tyto
houbové choroby měly na pokryvnost trav
v porostech již menší vliv.
Na lokalitě Horská Kvilda se při spásání
porostu ovcemi udržovala příznivá porostová
skladba. V dominantní pozici v porostu byly po celé
období sledování psineček tenký, lipnice luční a
kostřava červená. Porost vykazoval příznivou
druhovou skladbu z pícninářského i trávníkářského
hlediska. Podíl jetelovin (jetel plazivý) se udržoval
v rozpětí 11 – 23 % D. Počet druhů byl v porovnání
s lokalitou Zhůří nižší (19 – 23), avšak plevelné
druhy byly zastoupeny jen minimálně. Pícninářské
vlastnosti i trávníkové funkce (estetický dojem)
porostu se jevily jako příznivé.
TRÁVNÍKY 2012
VÍTÁME VÁS V PARKU STROMOVKA.
Park Stromovka byl jako historicky utvářený
prostor zeleně, kde jsou soustředěny estetické
a přírodní hodnoty, vyhlášen v roce 1992 podle
zákona č.1 14/1992 Sb., o ochraně přírody. jako
významný krajinný prvek.
Plošně největší park města Ceských Budějovic
o výměře 68 ha s charakterem lesoparku či přírodně
krajinářského parku byl založen v 50. až 60. letech
20. století. Byly vysazovány rychle rostoucí dřeviny
a založeny cesty. Archivní materiály již v 18.
století
dokládají
plochu
rozsáhlých
luk
rozprostírajících se v podmáčeném prostředí
Budějovické pánve v záplavovém pásu řeky Vltavy.
Pro vodní režim území byly důležité četné stoky.
Největší z nich byla Zlatá stoka. spojující Vltavu od
Stecherova mlýna. napájející městské sádky,
městské zahradnictví a odváděna zpět do řeky
Vltavy u Dlouhého mostu. Zlatá stoka je vynikajícím
historickým vodním dílem.
V letech 2000 až 2002 byla obnovena původní
část Zlaté stoky a zajištěn tak přívod vody do vodní
nádrže Bagr. V srpnu 2002 utrpěl celý areál
Stromovky velké škody při povodni. proto byla
zahájena hygienizace meliorační soustavy, obnova
porostů a současně byl realizován projekt simulace
přirozených biotopů českobudějovického regionu.
Předmětem celého projektu je vybudování naučně
odpočinkového areálu s možností využití ve výuce
ochrany přírody, ekologie, dendrologie a botaniky na
všech stupních škol i mimoškolní výchově.
Na konci 20. století je využíván park jako rekreační
oblast pro obyvatele města ajeho sídlišť. Opravené
cesty pro pěší využívají bruslaři, cyklisti, instalují se
lavičky. hřiště a dětská řiště. Od roku 1993 zde
probíhá již tradiční Dřevosochařské sympozium,
jehož díla zůstávají v parku a zvyšují jeho estetickou
úroveň.
Při zakládání Stromovky bylo použito
krátkověkých, rychle rostoucích dřevin, zejména
topolu. vrby. břízy a olše. Většina původně
založených porostů. u nichž téměř 30 let chyběla
údržba, se ocitla na konci 20. století na hranici své
životnosti. Od poloviny 80. let byly proto
systematicky rekonstruovány a doplňovány novou
výsadbou cílových dřevin (duhu, buku. lípy. javoru.
platanu ajilmu. borovice, smrku), která zároveň ve
větší míře respektuje hlediska ekologická a krajinně
estetická. Luční porosty ve Stromovce mají na části
plochy dosud přirozený charakter. Na středně
vlhkých stanovištích se vyvinul typ ovsíkových luk,
v nichž převažují trávy lipnice luční, kostřava luční,
psárka luční a trojštět žlutavý. z doprovodných
květnatých druhů zde rostou zejména zvonek
rozkladitý. lomikámen zrnatý, chrastavec rolní,
- 25 -
pampeliška
srstnatá
a
kohoutek
luční.
Typ bezkolencových luk na střídavě vlhkých
stanovištích
je
charakterizován
zvýšeným
zastoupením totenu lékařského. rdesna hadího
kořene a výskytem bukvice lékařské, svízelu
severního a chrpy luční.
V jihozápadní části Stromovky zůstaly
zachovány menší p‘ochy mokřadního lučního
společenstva s dominantní ostřicí trstnatou. která je
v rámci CR považována za bezprostředně
ohroženou.
V roce 1993 bylo orientačním botanickým
průzkumem zjištěno celkem 135 bylinných druhů
cévnatých rostlin. Zlepšující se stav dřevinných
a lučních porostů se odráží i na zvyšujícím se počtu
zjištěných hub. V roce 1987—70 druhů, v roce
1988— 135 druhů. V roce l993 —223 druhů, v roce
1995 — 277 druhů.
Stromovka je také území s bohatou avifaunou.
Při průzkumu 1997 bylo v době hnízdění zjištěno
přes 60 druhů ptáků, z čehož asi 53 druhů zde
i hnízdilo. Nejhojnějšími ptáky ve Stromovce jsou
především druhy lesní a lesních okrajů. což odráží
strukturu vegetace parku. Z těchto druhů je
nejpočetněji zastoupena pěnice čern:hlavá, kos
černý. budníček černý, pěnkava obecná a sýkora
koňadra. Vedle těchto běžných druhů zde hnízdí
i druhy, které jsou v prostředí městských aglomerací
vzácnější nebo se nevyskytují vůbec, například
holub hřivnáč, drozd kvíčala. Pravidelně zde hnízdí
i několik párů chráněné žlůvy hajní, strakapouda
malého, žlůny zelené a dlaska tlustozobého. Několik
vtroušených
jehličnatých
stromů
poskytuje
podmínky pro existenci nejmenšímu evropskému
ptačímu druhu — králíčku ohnivému.
Pro existenci nelesních druhů vytvářejí příznivé
podmínky, zejména neudržované zamokřené luční
porosty v západní části parku. Hojně se zde lze
setkat s rákosníkem zpěvným, cvrčilkou říční,
cvrčilkou zelenou. Vyskytuje se zde i t‘uhýk obecný.
V křovinách hnízdí vedle pěnice černohlavé i pěnice
pokřovní, řidčeji pěnice slavíková a pěnice
hnědokřídlá.
Z biogeografícky významných druhů na tomto
místě hnízdí i několik párů čečetky zimní.
Malé přírodní rybníčky v západní části parku
umožňují hnízdění i několika párů vodních ptáků.
Zjištěno bylo hnízdění i kachny divoké, slípky
zelenonohé, lysky černé a potápky malé. Ptactvo
Stromovky není bohaté jen do počtu hnízdících
ptačích druhů, vysoká je i početnost ptactva. Na
ploše 68 ha bylo v roce 1997 zjištěno téměř 400
hnízdících párů.
TRÁVNÍKY 2012
Péči o park na pozemcích státu provádí město
České Budějovice. Park je volně přístupný,
využívaný hlavně pro krátkodobou rekreaci.
Václav Straka, České Budějovice
TRÁVNÍKY 2012, sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře ve dnech
10. – 11. září 2012 v Českých Budějovicích,
ve spolupráci s Jihočeskou universitou v Českých Budějovicích,
který se koná pod záštitou Mgr. Juraje Tomy, primátora statutárního města České Budějovice
Editor: Ing. Milan Kobes, Ph.D., - katedra rostlinné výroby a agroekologie ZF JU
Vydala Ing.Jana Lepičová – Agentura BONUS, Hrdějovice (Tel.: 602 175 664)
Tisk: Ing.Jaroslav Popelka
Publikace neprošla jazykovou úpravou.
C Agentura BONUS
ISBN 978-80-86802-18-3
Agentura BONUS
- 26 -