číslo 10

Transkript

číslo 10

JIHOČESKÝ ČTVR TLETNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ
číslo 10
léto
2008
DOPORUČENÁ CENA 25 Kč
Portrét
JOSEF DANĚK
Odjinud
VLČIE SVORKY
V BRDECH?
Na návštěvě
BOTANICKÁ ZAHRADA
V TÁBOŘE
Téma:
TURISTIKA VERSUS OCHRANA PŘÍRODY
PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC
CALLA
370 04 České Budějovice, Fráni Šrámka 35
Tel.: 387 310 166, 387 311 381, e-mail: [email protected], web: http://www.calla.cz
Poradna: Po 9–13 h. (především energetika, Edvard Sequens, [email protected]),
St 14–17 h. (před. alternativy pro zemědělství, Hana Gabrielová, [email protected]),
Čt 14–17 h. (před. ochrana přírody a krajiny a ekologická obnova po těžbě surovin, Jiří Řehounek,
[email protected]). Databáze instalací OZE na www.zdrojeenergie.cz.
CEGV CASSIOPEIA
370 11 České Budějovice, Jizerská 4, Tel.: 385 520 95, web: http://www.vydry.org
Poradna: Út a Čt 12–15 h. Environmentální výchova dětí a mládeže, specializované poradenství
pro pedagogické pracovníky k EVVO, budování školních přírodních zahrad.
ČESKÝ NADAČNÍ FOND PRO VYDRU
379 01 Třeboň, Jateční 311
Tel.: 384 722 088 (Matouš Šimek 775 114 505, [email protected], web: http://www.vydry.org)
Poradna: St a Čt 14–18 h. Průběžně konzultace v oblasti ochrany vydry říční, náhrady škod
(Marie Pacovská 775 364 625, [email protected])
Za podporu děkujeme
Kavárně Měsíc ve dne,
Nová ulice 3, České Budějovice,
která poskytuje prostory pro konání akcí sítě
KRASEC a pomáhá s distribucí časopisu.
MĚSÍC
VE DNE
Kavárna na půl cesty,
Fair-Trade obchůdek,
Galerie, Literární kavárna
www.mesicvedne.cz
EKOLOGICKÝ PRÁVNÍ SERVIS
390 01 Tábor, Převrátilská 330,
Tel: 381 253 904, 545 575 229, e-mail: [email protected], web: http://www.eps.cz
Provoz poradny EPS v Táboře až do odvolání ukončen. S dotazy se můžete obracet na poradnu EPS
v Brně – Markéta Višinková, tel: 545 575 229 (Po 13 – 17h., St 9 – 13 h., Pá 9 – 12h.)
V Táboře pouze knihovna: Út a St 10 – 15 h.
EKOCENTRUM – ELEKTRÁRNA KRÁLOVSKÉHO MĚSTA PÍSKU
397 01 Písek, V Podskalí čp. 2537,
Tel. 777 061 224, 608 718 873, e-mail: [email protected], web: http://www.elektrarna.info
Poradna: Út a St 9 – 11 h. Poradenství v oblasti obnovitelných zdrojů energií, EVVO dětí
a mládeže, spolupráce se školami formou exkurzí a seminářů.
EKOWATT
370 01 České Budějovice, Žižkova 1 (budova PVT)
Tel.: 389 608 211, web: http://www.ekowatt.cz, www.energetika.cz
Energetická poradna: Po a St 13 – 17 h. (tým odborných energetických poradců,
kteří mají akreditaci České energetické agentury)
FLORIANUS
377 01 Jindřichův Hradec, Pražská 1286/II
Tel.: 384 382 511, 774 690 755, e-mail: [email protected],
web: http://www.florianus.cz
Poradna: Út 10–13 h., Čt 14–18 h. (Martin Charvát – specializace na oblast přírodních zahrad)
JIHOČESKÉ MATKY
370 01 České Budějovice, Nová 12
Tel.: 387 312 650, e-mail: [email protected], web: http://www.jihoceskematky.cz
Poradna: St 10 – 16 h., metodická pomoc při účasti ve správních řízeních, při zapojování veřejnosti
do procesů EIA, při zakládání občanských sdružení.
REGIO PÍSEK
397 01 Písek, Budějovická 102
Tel. 724 289 100 (Miroslav Mašek), e-mail: [email protected], web: http://www.regiopisek.cz
(organizace je členem Krasce, ale není poradnou)
ROSA
370 01 České Budějovice, Senovážné nám. 9
Tel.: 387 432 030, e-mail: [email protected], web: http://www.rosacb.cz
Poradna: Po 13–17 h, Út 8–12 h. (všeobecné poradenství, šetrná domácnost, ekospotřebitelství,
komunitní a strategické plánování, Místní agenda 21)
VYHLÍDKA
383 01 Prachatice, Rumpálova 999
Tel. 388 317 806, 606 620 219 (Vlastislav Kašpar),
e-mail: [email protected], web: http://www.dripatka.cz
Poradna: Po a Čt 16–18h., v prostorách CEV Dřípatka (všeobecné poradenství, podpora
a realizace EVVO dětí)
SLUNEČNICE
CENTRUM PRO ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL
OBCHOD SE ZDRAVÝMI POTRAVINAMI A BYLINKAMI
VÁM NABÍZÍ:
OBCHOD SLUNEČNICE
NAJDETE V ČESKÝCH
BUDĚJOVICÍCH
V CHELČICKÉHO
ULICI 21,
MEZI LANNOVOU TŘÍDOU
A RUDOLFOVSKOU ULICÍ
VEDLE ELEKTRO HAVLÍČEK
OTEVÍRACÍ DOBA:
PO – PÁ 8,30 – 18,00
SO 8,30 – 12,00
v
BIOPOTRAVINY, POTRAVINY PRO ZDRAVOU VÝŽIVU
v
BIO OVOCE A ZELENINU, BIOUHERÁK , BIOVÍNO
v
POTRAVINY PRO VEGETARIÁNY A VEGANY
v
ČERSTVÉ KOKOSOVÉ MLÉKO, ŽELEZITÉ VÍNO „KAGOR“
v
VELKÝ VÝBĚR BIO KOŘENÍ, ŽITNÝ KVÁSKOVÝ CHLÉB
v
BIO JAVOROVÝ SIRUP, BIO MELASUBIO CUKROVINKY
Bližší informace
v
BIO POHANKU, JÁHLY, ŠPALDU, OVES, ŽITO, KUSKUS…
na
tel.
č. 603 266 753,
v
VELKÝ VÝBĚR BYLINNÝCH ČAJŮ, TINKTUR A SIRUPŮ
387 315 856
v
MED, MEDOVINU, PROPOLIS A JINÉ VČELÍ PRODUKTY
v
PŘÍRODNÍ KOSMETIKU Z KONOPÍ, WELEDA, LAVERA…
v
SOLNÉ LAMPY, SVÍČKY, VONNÉ TYČKY, RELAXAČNÍ HUDBU
v
VONNÉ OLEJE DO AROMALAMPY A NA MASÁŽE
v
KNIHY O ZDRAVÉ VÝŽIVĚ A O LÉČENÍ NEMOCÍ STRAVOU
v
KNIHY S DUCHOVNÍ A EKOLOGICKOU TÉMATIKOU
v
EKOLOGICKÉ ČISTÍCÍ A PRACÍ PROSTŘEDKY „ECOVER“ A „SODASAN“
v
KAŽDÉ PONDĚLÍ ČERSTVÉ BIOPEČIVO Z PEKÁRNY COUNTRY LIFE NENAČOVICE (BIO CHLÉB,
ROHLÍKY, KOLÁČKY, BAGETY…) – JEDINÁ PEKÁRNA V ČR, KDE SI BIO ZRNO SAMI VYPĚSTUJÍ,
SEMELOU NA KAMENNÉM MLÝNĚ A UPEČOU
Jihočeský čtvrtletník o životním prostředí
Název časopisu je odvozen od názvu
Krajské sítě environmentálních center
v jižních Čechách.
Zveřejněné články obsahují názory autorů,
nevyjadřují (pokud není výslovně uvedeno)
ani stanovisko sítě KRASEC,
ani redakční rady.
V y d á v á:
Krasec, o.s., jako časopis Krajské sítě
environmentálních center KRASEC
A d r e s a r e d a k c e:
KRASEC, o.s.,
Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice
e-mail: [email protected]
O d p ov ě d n á r e d a k t o r k a:
Zdenka Jelenová
R e d a k č n í r a d a:
Libuše Jozková, Jiří Guth, Ivana Jonová
Marie Pacovská, Josef Kadubec
S a z b a, g r a f i k a a t i s k:
Tiskárna ŠUMAVA, Český Krumlov
E v i d o v á n o:
Ministerstvo kultury ČR, reg. č. E 16312
TIŠTĚNO NA RECYKLOVANÉM PAPÍŘE
Velké foto na obálce © Jan VOBĚREK
Vydání časopisu je hrazeno
Jihočeským krajem
© KRASEC 2008
ISSN 1802-1441
EDITORIAL
Z OBSAHU
Milé čtenářky a čtenáři,
ZDENKA JELENOVÁ, [email protected]
PEČENÍ S POHÁDKOVÝM KRÁLOVSTVÍM
PŘÍLOHA-STR. IV
„V rámci květnového pečení se ale v Lenoře konala
ještě mnohem větší událost: slavnostní otevření
kanceláře Pohádkového království Jižních Čech a Šumavy, které provedli kancléř Marcel Goetz, hvězdopravec Petr Messany a pohádkový malíř Jaroslav
Kerles.“
ZDENKA JELENOVÁ
4–5
Vilém HRDLIČKA
Ptáci a strakonická sídliště
6
Marek ANDĚL
Těžký život holubí
7
Jiří HOLKUP
Písecké arboretum
9
PORTRÉT:
JOSEF DANĚK: Nejlepší hnojivo
je lidské sádlo
10-11
Pavla MATĚJKOVÁ
Účast veřejnosti
– platná a účinná?
12
LETNÍ PŘÍLOHA PRO RODINU
Co dělat, když...
I
Vaříme s Líbou
II
Nejen pro děti
III
Výlety bez aut
IV
NA NÁVŠTĚVĚ:
Botanická zahrada v Táboře 13
OBČANŠTÍ REBELOVÉ V PÍSKU
STR.17
„Občanská iniciativa se obrací na odborníky z Centra
dopravního výzkumu v Brně s dotazem na možnost
zpracování nezávislého dopravního auditu pro vnitroblok. Starosta je zprávou natolik rozlícen, že při
příštím jednání nenabídne členům iniciativy ani židli.
Vždyť dělají městu ostudu až v Brně!“
MAGDALENA MYSLIVCOVÁ
Zdenka JELENOVÁ
Vodák a perlorodka
v národním parku
Ivo STEHLÍK
Rumunští Slováci
na Šumavě
14-15
16
PANORAMA
Tipy na dobré projekty,
filmy, publikace,
recenze knih...
18 – 19
Petr DRAHOŠ
V odpadech vede Freistadt! 20
MEDVEDIE BRLOHY V BRDECH?
STR. 21
„Česká krajina bude zdravá, ak v Brdech budú medvedie
brlohy a pri Máchovom jazere budú zavýjať vlčie svorky.“
POHLEDEM
JAROSLAVY BROŽOVÉ
Osvícení zastupitelé? Jak kde...
Výměna vozidel českobudějovické městské hromadné dopravy je
významnou investicí, která si vyžádá z městské kasy celkem 134 milionů
korun a týká se všech obyvatel, ale i návštěvníků města. Jde o kvalitu
životního prostředí, vybavení vozů i o výši jízdného. Proto bylo před
nákupem nových autobusů na místě průzkumem veřejného mínění zjistit
názory občanů. To se bohužel nestalo, zastupitelstvo rozhodlo zcela bez
účasti veřejnosti. Vozový park se tak obměňuje opět autobusy na naftu,
jejichž provoz je dražší a méně ekologický, než je tomu u vozidel na stlačený zemní plyn.
Ve své odpovědi na náš dotaz k nákupu nových autobusů nám paní
náměstkyně Popelová sdělila, že pokud naftové motory nových autobusů
vyhovují normě EURO III, je rozdíl při srovnání jejich ekologického dopadu
s vozy na jiná, alternativní paliva zanedbatelný. Z příkladu měst, kde už
JURAJ LUKÁČ
FOTOREPORTÁŽ
Výr velký
23
FEJETON
Irena VACKOVÁ
O hledání
22
jsou autobusy na plyn provozovány (např. v Brně, Litvínově, Prostějově či
v Táboře) ovšem vyplývá, že tato informace ze studie UICT (Světové asociace veřejné dopravy) se nepotvrzuje, neboť pro budoucnost, kdy ještě
budou nové autobusy v provozu, bude platit norma EURO IV, kterou již
dnes splňují autobusy na CNG. Později bude uplatňována ještě přísnější
norma EURO V. To se potom nyní pořizované českobudějovické autobusy
budou nákladně přestavovat na jiná média, nebo budou předčasně vyřazeny, ač nebudou ještě technicky opotřebovány a náklady na jejich
pořízení amortizovány? Těmito otázkami se asi zastupitelstvo vůbec
nezabývalo.
Tábor jako první jihočeské město začal už v roce 2006 plynové autobusy
ve své MHD zavádět. Problém s čerpáním CNG vyřešilo sdružení soukromých, státních i evropských finančních prostředků, přičemž Evropská
unie zaplatila asi třetinu nákladů na realizaci největší čerpací stanice
stlačeného zemního plynu v Česku.
Krajskou metropoli tak odsunují do „druhé ligy“ čipernější jihočeská
města, např. Písek v odpadovém hospodářství nebo Tábor v MHD. A tak
nám nezbývá, než závidět táborským jejich prozíravější zastupitele, kteří,
alespoň co se veřejné městské dopravy týče, nedohlédají jen do konce
svého volebního období.
Autorka je ekologická aktivistka.
3
Jihočeský čvrtletník o životním prostředí
V předjaří tohoto roku jsem se
s Vámi za redakci loučila, protože končil projekt, placený z evropských fondů, v rámci něhož
vycházel i Krasec. Fakt, že držíte
v rukou další číslo tohoto jihočeského čtvrtletníku o životním
prostředí, je umožněn vstřícným postojem vedení
Jihočeského kraje, které se rozhodlo časopis
převzít pod svá křídla a financovat jeho další
vydávání, a to bez snahy o jakékoliv ovlivňování
jeho obsahu.
Chápejme to především jako vstřícnost představitelů kraje k myšlence – a nutnosti – podporovat
aktivity environmentální výchovy. Nebo jinak:
Jihočeský kraj, který je do značné míry ze své
samosprávné i „úřednické“ funkce zodpovědný za
péči o dobré životní prostředí a o ochranu přírody,
si v rámci tohoto projektu podává ruku se světem
neziskových organizací, jež se k péči o tytéž
hodnoty cítí být zavázány jaksi přirozeně, pocitem
nutnosti zachovat svět vhodný k žití i pro naše
děti.
V mnoha kauzách, týkajících se životního prostředí a „ekologie“ v nejširším používaném smyslu
tohoto slova, stojí politici, úředníci a ekologičtí
aktivisté na různých stranách. Ba v některých
krajích – uveďme namátkou z poslední doby severní Moravu – mají mezi sebou vystavěnu téměř
barikádu. Je jistě smysluplnější, když představitelé
vedení kraje a zástupci neziskovek zasedají za
společný kulatý stůl, jak se tomu již tradičně děje
tady v jižních Čechách.
A tak Vám můžeme dnes přinést opět plno zajímavostí, týkajících se různých „zelených“ témat.
Dozvíte se o mnohých akcích, které připravily
a připravují organizace sítě Krasec. Blíže se podíváme na spor, který vznikl kolem problému
splouvání horního úseku Vltavy v Národním parku
Šumava. Určitě nepřehlédněte rozhovor s ekozemědělcem Josefem Daňkem, jehož ranč „U starýho
kance“ se zasloužil o to, že Hoslovice nejsou
neznámou tečkou na mapě, a jako tipy na letní
výlety poslouží i články o pečení chleba v Lenoře,
o píseckém arboretu nebo o botanické zahradě
v Táboře.
Příjemné letní počtení!
AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC
Zprávy od partnerských
organizací
Odpady, odpady a – odpady
V polovině června Calla ukončila úspěšný
projekt, v jehož rámci vznikla výstava „Kde
končí naše odpady?“, minibrožurka „Jihočeské odpady v souvislostech“, nový web
www.calla.cz/odpady a byly realizovány
semináře a exkurze k otázce efektivního
nakládání s odpady v obci. Cílovou skupinou byli především starostové, zastupitelé
a úředníci odborů ŽP. Web, brožurka a
výstava jsou ale určeny i zájemcům z řad
nejširší veřejnosti. Dubnová exkurze nás
nejdříve zavedla do jarošovické kompostárny, ale její hlavní náplní byla prezentace
vynikajícího odpadového hospodaření rakouského okresu Freistadt, které pro nás
může být velmi dobrou inspirací – viz článek na str. 20.
PETR DRAHOŠ, CALLA
Den Země a Čištění řeky Otavy
v Písku
V rámci oslav Dne Země zavítaly do Ekocentra v objektu elektrárny obě písecké
místostarostky – Eva Veselá a Hana Rambousová, které se seznámily nejen s touto
významnou památkou, ale také s plány
využití části objektu pro environmentální
výchovu. 28. dubna na výzvu Klubu vodáků Racek vyrazilo z našeho Ekocentra
patnáct dobrovolníků, vybavených igelitovými pytli a rukavicemi, po obou březích
Otavy vysbírat odpadky, které přineslo
jarní tání nebo je prostě vyhodili bezohlední vandalové – matrace, židle, různé oděvy,
talíř se zbytky pokrmu... Na úspěšné akci
se spolupodílely další neziskové organizace, Městské služby Písek, tým Střední
lesnické školy, Místní skupina Českého
červeného kříže Písek 1 a Záchranáři Písek.
Garantem akce byla Otavská plavba
(www.otavskaplavba.cz), společný projekt
měst na řece Otavě.
JAROSLAV POSPÍŠIL,
4
ELEKTRÁRNA KRÁLOVSKÉHO MĚSTA PÍSKU, o.p.s.
Via Natura v Třeboni
Jak ten časčas
letí! letí!
Tamara PEHEOVÁ, [email protected]
Rok se sešel s rokem a z krasčího mimina se stalo už
batole, které má za sebou první samostatné krůčky.
V relativním klidu prožil náš brouček zimu, i když
pár bezesných nocí bylo, když se klubaly první
zoubky – projekty. Ale výsledek v podobě schválení
projektu MŽP ČR „Rozvoj jihočeské sítě environmentálních poraden Krasec“ a získání příspěvku
z grantového programu Jihočeského kraje snad za
to stály.
foto: Krasec
S přicházejícím jarem se začala probouzet i jeho aktivita, a tak téměř přesně rok po narození
zorganizovalo občanské sdružení Krasec své 5. členské shromáždění, kde nejenže byla
kladně zhodnocena jeho síťovací činnost roku 2007, ale rovnou se tam také rozrostl o novou
síťovou jednotku. A tak dle známého rčení, že „s jídlem roste chuť“, a posílen domácí slávou,
vyrazil do útoku při konání kulatého stolu se zástupci Jihočeského kraje. Čtyři želízka v ohni
v podobě líbivých prezentací jeho členů mu ještě zvedly skóre u kompetentních úředníků,
a tak prvotní nabídka podpory vydání dalších čísel tohoto časopisu se stala skutečností.
Výsledek právě dnes držíte ve svých rukou.
Tím ale úspěchy „odjinud“ neskončily. Krasci byla následně ředitelem krajského úřadu
nabídnuta spolupráce při vytváření podmínek pro kofinancování projektů ze strukturálních
fondů EU pro rok 2009, dále byla kladně přijata naše žádost o vstup do Koordinační skupiny
EVVO Jihočeského kraje, kde se Krasec bude aktivně podílet na naplňování Akčního plánu
EVVO Jihočeského kraje.
Účastí na akcích typu Den Země už má Krasec na kontě několik desítek, ale pořádáním
samostatné výstavy s prezentací činnosti jednotlivých členů sítě zahájil nový styl. Kladné
ohlasy na výstavu „Představujeme se“, konané v květnu ve výstavních prostorách Jihočeské
vědecké knihovny v Českých Budějovicích, daly
vzniknout myšlence pojmout výstavu jako putovní po dalších okresech
kraje a přiblížit tak činnost sdružení i veřejnosti
mimo českobudějovický
region.
Krasec o.s., jako zastřešující orgán dnes již 11
členských organizací, pořádá také semináře pro
poradce svých ekoporaden i spolupracujících
foto: Krasec
organizací – ten první za
účasti nejen české lektorky z celostátní sítě ekologických poraden STEP, ale i rakouské
lektorky z partnerské organizace „die Umweltberatung“, s tématy zaměřujícími se na
ekoporadenství a s využitím zahraničních zkušeností, se setkal s velmi příznivým ohlasem
zúčastněných a zřejmě nechá vzniknout novým možnostem meziorganizační spolupráce.
Také druhý seminář, konaný v rámci Festivalu letní inspirace v překrásné krajině CHKO
Třeboňsko v druhé polovině srpna, kde bude probíhat vzájemná výměna zkušeností
a informací, jistě zajistí stoupající úroveň ekoporadců krasčí sítě.
Český nadační fond pro vydru iniciuje
v Třeboni vznik Vzdělávacího a návštěvnického střediska VIA NATURA, specializovaného na propagaci ochrany životního
prostředí a přírody a také na podporu
rozvoje turismu zaměřeného na poznávání
přírody. Za tímto účelem v roce 2004
zakoupil historický objekt bývalých jatek
v Třeboni, v blízkosti významných biotopů
chráněných mokřadních luk. Součástí
centra bude i stávající stanice pro handicapované živočichy. Projekt bude podán
do Operačního programu Životní prostředí.
Myslím, že na batole je to slušný výkon. Navíc nedávno opustilo bezpečí rosí náruče a
vybudováním vlastního zázemí už zcela stojí na vlastních nohách. S prvními samostatnými
krůčky začalo objevovat svět, svět takový, jaký je, a srovnávat ho s tím, jaký by ho chtěl mít.
Tak snad nezbývá, než mu popřát, ať ztráta jeho dětských iluzí je minimální a ať má stále
spoustu sil pro závod běhu životem, jehož vítězi či poraženými jsme vlastně my všichni...
MARIE PACOVSKÁ, ČNFV
Autorka je manažerkou sítě Krasec.
Šířící se povědomí o růstu našeho krasčího batolete se projevuje i nárůstem návštěvnosti
jeho webových stránek www.krasec.cz, na kterých jsou k dispozici všechny krasčí aktuality,
dále pak postupným přibýváním počtu dotazů v provozované on-line poradně. Krasec
nezapomíná ani na ty, kdož nemohou nebo nechtějí jeho webstránky navštěvovat a již
tradičně vydává svůj nabídkový katalog, v němž je kompletní nabídka činnosti jeho členů
včetně kontaktů na jednotlivé organizace.
brojleři
Kde jsou ti brojleři?
Jan VRBA, [email protected]
Květnový Zelený čtvrtek byl v českobudějovické galerii Měsíc ve dne věnován přednášce
Martina Hyťhy, který vede kampaň sdružení Děti Země týkající se velkochovů
hospodářských zvířat.
Účastníkům byl nejprve promítnut krátký sestřih filmu Náš denní chléb (Unser täglich Brot,
Německo/Rakousko, 2005, 92 min., r. Nikolaus Geyrhalter), především unikátní záběry
z velkochovů. Poté následovala přednáška o velkochovech drůbeže a prasat, což jsou zvířata
průmyslově chovaná v největších počtech, přičemž jejich životní podmínky jsou zdaleka
nejhorší.
Martin Hyťha rozebíral různé způsoby ustájení nosnic. Téměř ve všech ekonomicky vyspělých
zemích dominují klecové velkochovy, vyznačující se nejen nejvýdělečnější produkcí vajec,
ale i zoufalými životními podmínkami slepic. Jen minimum vajec pochází z chovů na
podestýlce (které jsou ale rovněž
kontroverzní) nebo z biochovů,
v nichž se zvířata mají samozřejmě
zdaleka nejlépe. Dalším tématem
byly velkochovy brojlerů, tedy
kuřat vyšlechtěných pro výrobu
masa. Ti vinou přešlechtění a vysoké hustoty zvířat v halách trpí
řadou bolestivých zdravotních
potíží.
V závěru byly probrány i základní
problémy velkochovů prasat, zejména necitlivé chirurgické zákroky
foto: archiv Krasec
bez umrtvení a nevhodné podmínky ustájení – prasnice bývají uvězněné v porodních boxech, prasata ve výkrmu jsou pak
umístěna na nevhodných železobetonových roštech bez možnosti uspokojit přirozené
životní potřeby.
Kromě živé diskuse byla součástí programu i „tipovací“ soutěž: Kolik vajec se každý rok
vyrobí ve velkochovech na celém světě? Výherkyně obdržela balíček rostlinných potravin.
Děti Země se systematicky zabývají konkrétními kauzami výstavby či provozu velkochovů,
monitorují dodržování platných zákonů a vyhlášek, a snaží se prosazovat opatření, která by
alespoň částečně zlepšila život zvířat.
Autor pracuje v ekoporadně Rosa.
Jaroslav POSPÍŠIL, [email protected]
Také letos koordinuje přípravu Evropského týdne mobility v Písku Občanské sdružení Inkano
(Informační kancelář neziskových organizací). Již v polovině dubna přizvalo k úvodní poradě
zástupce místních organizací, včetně dvou členů Krasce – Regia Písek, o.p.s., a Ekocentra
Elektrárna královského města Písku, o.p.s.
Romana Kotrbatá z Inkana seznámila všechny s celkovým záměrem ETM. Uvedla rovněž
náměty starosty města.
Po dobrých zkušenostech z loňského roku bude připraven program diferencovaně pro
nejmenší opět na Ostrově. V jiný den pak bude osvětový program pro širokou veřejnost na
Velkém náměstí, který bude doplněn sportovními soutěžemi. Kulturním obohacením jistě
bude také divadlo neziskových organizací. Týden od 16. do 22. září již dnes počítá s besedami, dopravní akcí, výlety pěšky i na kole. Mnozí organizátoři těchto aktivit se přihlásili
nejen se svými nápady, ale také požadavky na materiální podporu.
V bohatém programu si jistě své najdou mladí i dříve narození. Ekologické centrum připravuje v souvislosti s propagací alternativních zdrojů energie rovněž besedu pod názvem
František Křižík – 120. výročí veřejného osvětlení v Písku, která se uskuteční ve středu 17. září v Prácheňském muzeu.
Autor zajišťuje akce EVVO v Elektrárně královského města Písku.
“ Všude dobře, doma nejíp”
Koncem května se uskutečnila v Holubově
jedna z posledních aktivit projektu CEGV
Cassiopeia a Rosy „Všude dobře, doma
nejlíp“. Na vycházku „Všichni na hrad“, určenou dětem, rodičům a veřejnosti, vyrazilo společně přes 25 účastníků. Připravené
hry slavnostně zakončil koncert skupiny
Epidemie na Dívčím kameni. Během projektu pracovala Rosa v Holubově s aktivními občany na interpretaci místního
dědictví. Výstupem debat byly články a
fotografie pro speciální číslo místního
zpravodaje u příležitosti 115. výročí otevření Holubovské školy a 100. výročí sboru
dobrovolných hasičů. Funkční komunikace
mezi jednotlivými spolky a vedením obce
je příkladem dobré spolupráce. Na druhé
straně jsme během projektu pozorovali
zbytečné tříštění sil, například v zimě při
pořádání plesů jednotlivými spolky. Věříme, že spolupráce a rozdělení aktivit
v rámci příprav oslav výročí přinese své
ovoce. Projekt byl podpořen v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského
finančního mechanismu prostřednictvím
NROS.
HANA JANÁČKOVÁ KOJANOVÁ,
ROSA
Den pro obnovitelné zdroje
Již třetí ročník jihočeského Dne pro obnovitelné zdroje energie (OZE) se konal
5. června v Českých Budějovicích. V prostorách krajského úřadu se uskutečnil
seminář pro topenáře, instalatéry, ale
i veřejnost o vytápění biomasou a výstava
o činnosti členů Ökoenergieclusteru. Calla
uspořádala v kině KOTVA seminář „Globální
změna klimatu a my?“. Zbytek odpoledne
a večer zaplnilo promítání filmů z Ekofilmu.
Z nich dominoval zejména celovečerní
americký dokument Drsný dopad o naší
závislosti na ropě. Diváci pak po několik
týdnů mohli v kině shlédnout výstavu
Jihočeských matek o obnovitelných zdrojích. Kromě Cally se na organizaci podílely
Energy Centre České Budějovice, EkoWATT,
SEVEn, Krajská energetická agentura,
Občanská iniciativa pro ochranu životního
prostředí, Agenda, Jihočeské matky a
Energy Consulting. Záštitu nad akcí převzal
hejtman Jan Zahradník.
EDVARD SEQUENS,
CALLA
5
týden
Evropský týden
mobility
mobility
v Písku
Vydry vypustily ježky
Na konci května jsme vypustili do volné
přírody tři ježky, kteří v naší stanici přečkali
letošní zimu. Tuto akci jsme pořádali
v parku u Schwarzenberské hrobky společně s dětmi z oddílu ČSOP „Vopice na
rejžáku“. Účastnila se jí i paní Jitka Cibulová-Vokatá z Českého rozhlasu České
Budějovice.
ČNF PRO VYDRU
Z REGIONU
Ptáci
Ptáci
sídliště
a strakonická
sídliště
Vilém HRDLIČKA, [email protected]
Kavky a rorýsy vídáme ve Strakonicích tak často, že nás to svádí
pokládat je za běžné druhy. Ve skutečnosti jsou jejich početní stavy
v naší republice ohroženy.
Kavka obecná (Corvus monedula) přežívá ve staré zástavbě našeho
města. Sbírá potravu výhradně na zemi a ta se skládá z žížal, plžů
a hmyzu. Kromě toho se kavky také přiživují spolu s kachnami na tom,
co dostanou od lidí.
Strakonice jsou u nás jedním z mála měst, které kavku obecnou hostí.
Přitom v minulosti byla jedním z běžných ptáků chovaných často
i v domácnostech. V zimě ji spatříme častěji než nyní v létě, kdy se
zřejmě pokouší zahnízdit mimo město. Při dostatečném počtu
doupných stromů se jí to může podařit. Jedná se o druh, který
původně osidloval krajinu mimo lidská sídla. Postupem času se
přizpůsobil soužití s člověkem a přestěhoval se do lidských aglomerací. Zde našel dostatek potravy a hnízdní příležitosti. Poslední
dobou se tyto možnosti ve městech zhoršily, protože staré komíny
mizí, výklenky při dnešních stavební technologiích zanikají a přístup
na půdy je chráněn zejména proti holubům pletivem nebo drátěnými
ježky.
Dalším z ohrožených druhů našeho ptactva je rorýs obecný (Apus
apus). Je u nás hostem, který přilétá koncem dubna či začátkem
května z Afriky. Zprvu se objeví jen v jednom 6-8 četném hejnku,
později se počet hejn zvýší na několik, každé z nich až o 20 jedincích.
Krátce po prvních průletech městem začne rorýs hledat místo na
zahnízdění.
Původně osidloval tento druh pukliny ve skalách a případně dutiny
v doupných stromech, později se z nedostatku takových míst přeorientoval na lidská sídliště. Začaly mu vyhovovat naše často
zatracované panelové domy, kde nalezl hnízdní místa ve větracích
otvorech atik, dilatačních mezerách a jiných štěrbinách. Zde naklade
vajíčka a po 20 dnech se vylíhnou mladí rorýsové, kteří opustí hnízdní
dutinu zhruba po 40 dnech. Dospělí ptáci pro ně shánějí potravu –
nejčastěji dvoukřídlý hmyz a drobné pavouky.
6
Hřbitov nad hlavami?
Problém s hnízděním rorýsů nastává tehdy, když se rozhodneme dům
zateplit. Pokud se tak stane bez ohledu na to, co nám létá nad hlavou,
je více než pravděpodobné, že jsme si nad naším stropem vytvořili
hřbitov. Kromě rorýsů jsou zde často zazděni i jiní ptáci – např.
„obyčejní“ vrabci domácí (Passer domesticus), rehkové domácí
(Phoenicurus ochruros) nebo sýkory koňadry (Parus major).
Stejný osud potkává i netopýry, vyskytující se v našich „panelových
hnízdištích“ v několika druzích, o jejichž přítomnosti nemáme často
ani tušení. Stejně tak jsou mezi lidmi nedostatečně rozšířené vědomosti o tom, že hnízdění takovýchto obyvatel nenarušuje ani
odvětrávání dotyčných prostor, ani nepředstavuje pro člověka nebezpečí nějaké nákazy. Ta hrozí spíše od hmyzu, takže bychom měli
ptactvu a netopýrům poděkovat za jeho likvidaci.
Zde bych čtenáře odkázal na několik webových adres, např.
www.policka.cz (nabídka „životní prostředí“) nebo www.mos-cso.cz.
Podobné materiály jsou k nahlédnutí na odboru životního prostředí
MÚ Strakonice nebo ve strakonické Šmidingerově knihovně (na pobočce v Husově ulici č. 380).
Situaci s rorýsy není možno podceňovat, protože takřka každé
strakonické sídliště má dům, kde tento druh hnízdí. Navíc se balkóny,
lodžie a okenní římsy stávají místem pro hnízdění vlaštovek obecných
Rorýs obecny, foto: Monika Korzeniec
(Hirundo rustica) nebo jiřiček obecných (Delichon urbica) a „slabě“
zateplené domy pod svým děravým polystyrénovým kabátem hostí
např. špačky obecné (Sturnus vulgaris). Ti v přírodě spíše k hnízdění
vyhledávají staré stromy, jaký je např. v ulici U Náhonu. Bližší
informace k problematice sídlišť, zateplování, rorýsů a jiných ptáků se
dozvíte na výše zmíněných webových adresách.
Při dodržení určitých stavebních zásad (viz dnešní příloha) se nám
rorýsi odmění svými akrobatickými kousky ve vzduchu (patří mezi
jedny z nejrychlejších ptáků), sběrem hmyzu a zaplněním vzdušného
prostoru typickým pokřikem, později se můžeme potěšit pohledem na
bujarou rorýsí omladinu. Určitým řešením pro zvýšení hnízdních
příležitostí v přírodě i obcích je možnost náhradního zahnízdění
v budkách, rorýsovnících. Ty je možno udělat např. podle metodiky
ČSOP č. 20 (Ptačí budky a další způsoby zvyšování hnízdních možností
ptáků, Petr Zasadil, Praha ČSOP 2001).
Ptáků stále ubývá
Závěrem bych chtěl podotknout, že kavka obecná a rorýs obecný
spadají podle vyhlášky MŽP 395/1992 Sb. mezi zvláště chráněné
živočichy s různým stupněm ohrožení a tudíž chování v zajetí, rušení,
zraňování nebo usmrcování těchto druhů ptactva, jakož i ničení jejich
sídel a biotopů je zakázáno.
K zamyšlení nás mimo jiné nutí i nedávno prováděný výzkum ptactva,
kdy vědci z celé Evropy konstatovali, že současný stav ptačích druhů
se snížil o 14 procent za posledních 26 let. Mohlo by se zdát, že to
není mnoho, ale ve skutečnosti se jedná o úbytky, které jdou u běžně
se vyskytujících ptáků do miliónů. Přitom výzkum ornitologů
nasvědčuje tomu, že nejde jen o úbytek ptactva, ale stejně je postižen
i výskyt motýlů nebo jiných bezobratlých.
Autor je amatérský přírodovědec, člen ČSOP a ČSO.
Pomozte rorýsům
I v Českých Budějovicích se zatepluje stále více
panelových domů. Už je opravena více než polovina
paneláků a větrací otvory, v nichž rorýsi hnízdili,
jsou zaslepeny. Pokud byste jim chtěli jednoduše
pomoci, dívejte se kolem sebe. Radek Lučan z Přírodovědecké fakulty JU sbírá informace o domech,
ve kterých rorýsi hnízdí, a předává je úřadům.
Stačí mu poslat adresu paneláku, kam rorýsi zaletují (nápadné je to zvláště večer), e-mailem na
[email protected].
Jiří ŘEHOUNEK, Calla
Z REGIONU
život
holubí
Těžký život
holubí
Marek ANDĚL, [email protected]
Původně mne vůbec nenapadlo, že bych o zážitku, který se mi přihodil v půlce května,
psal. Když jsem ale svůj příběh vyprávěl přátelům, říkali, že by byla škoda nechat si ho
jenom pro sebe… Toho dne jsem byl jako obvykle u nás, v Elektrárně královského města
Písku, kde jsem v muzejní expozici očekával příchod dlouho dopředu ohlášeného zájezdu
školáků, tentokrát z osmých tříd pražské základní školy Na Balabence. Školáci měli trochu
časový skluz, venku bylo krásné počasí, a tak jsem vyšel trochu zahálet ven, na lávku nad
vodním náhonem elektrárny.
Jak jsem tam tak stál, užíval si sluníčka a šumění vody na jezu, odněkud z nebe mi kousek
kolem hlavy nečekaně proletělo něco tmavého a neznámého. V mžiku to s sebou plesklo
o hladinu vody pode mnou, což je o nějaké další tři metry níže, než jsem stál. Když jsem se
trochu vzpamatoval, uviděl jsem na hladině vystrašeného holuba s mírně roztaženými křídly,
jak ho velký vír vody od jedné z turbín
nemilosrdně otáčku za otáčkou stahuje ke
svému středu… Okamžitě jsem skočil po
hrábích sloužících k čištění jemných česlí
od listí a podařilo se mi holuba, který byl
naprosto odevzdaný osudu, vytáhnout.
Cestou do budovy jsem si všiml, že má na
noze žlutý kroužek, ale to už jsem za okny
viděl průvod školáků. Co teď s holubem?
Rychle jsem vysypal odpadky z lepenkové
krabice a holuba jsem do ní strčil. Takto
uloženého jsem ho zasunul do jedné z poliček stolu, a už se sem hrnuli školáci. Byli
rozděleni do dvou skupin, jedna většinou
jde do expozice, druhá do města, a poté se
vystřídají, protože v elektrárně není příliš
místa. To celé znamenalo, že na více než
hodinu mám o práci postaráno.
Zavolal jsem jedenáctileté dceři, aby zašla koupit pro našeho hosta pohoštění. Po mém
příchodu domů zavládlo mezi oběma dcerami nadšení. Holub den ode dne sílil a bylo vidět,
že je snad v pořádku. Když už jsem měl pocit, že bychom ho mohli poslat domů, udělalo se
špatné počasí, a tak jsme se rozhodli, že počkáme. Den „D“ nastal v neděli 25. května, kdy
jsem holubovi na druhou nohu připevnil kroužek s číslem mého mobilního telefonu
a krátkým doplňujícím textem, aby se mi jeho majitel ozval, a šli jsme ho vypustit.
Kdo snad čeká, že holoubek zamával křídly a zmizel v dáli, mýlí se. Holub se začal procházet
po kamenném chodníčku na zahradě a vyzobával spokojeně zrníčka písku mezi kameny.
Když už jsem začínal mít obavu, že kromě psa budu chodit venčit ještě holuba, tak se
otřepal, protáhl a popoletěl na pergolu na konci zahrady, odkud asi po hodině dalšího
pochodování odletěl – snad k domovu.
2. června mi zazvonil mobil a nějaký bodrý Moravan sděloval něco jako: „Pané, mám tu vašů
holubiců, přijedéte si pro ni, nebo jí mám pustit?“ V první chvíli jsem ani nevěděl, o čem je
řeč, ale rychle jsem se zorientoval, že to asi náš holub byla nakonec holubice a směr domů
celkem trefila. Jednalo se o holubáře z Kunovic u Uherského Hradiště. Vysvětlil jsem mu
svou roli a domluvili jsme se, že nechá holubici odpočinout, nakrmí ji a znovu pustí. Budu
tedy čekat na další zprávy a tentokrát doufám, že už s mezinárodním dosahem!
Autor vede Ekocentrum
– Elektrárna královského města Písku, o.p.s.
LIBUŠE JOZKOVÁ,
Krajský úřad Jč. kraje
Rychle do Jihlavy
V návrhu Politiky územního rozvoje ČR je
kromě jiného úkol prověřit možnosti
alternativního dálničního spojení západní
hranice ČR s východem (Jihomoravský a
Zlínský kraj) v území jižně od D1. Naštěstí
jsou vizionáři také mezi fanoušky železnic.
Navrhují zrychlení jízdní doby z Plzně do
Č. Budějovic na hodinu a dvacet minut
nebo přinejhorším 1:30. Pro spojení s Jihlavou lze dosáhnout stejných časů. Existují
dvě hlavní možnosti: jestli vysokorychlostní trať z Prahy do Brna povede
kolem Pelhřimova, nabízí se cesta přes
Tábor a Pacov po modernizované trati
č. 224. Jiná, nákladnější možnost by byla
radikální modernizace trati přes Jindřichův
Hradec a využívání „krajských pendolin“,
tedy vagónů s naklápěcímí skříněmi.
Každopádně bychom mohli jezdit vlakem
z Českých Budějovic do Brna za dvě hodiny. Takže co s novou dálnicí?
Děkujeme, nechceme.
JIŘÍ GUTH
Nové středisko
Mezinárodní environmentální vzdělávací,
poradenské a informační středisko ochrany
vod by mělo vzniknout v období let 2009
– 2011 ve Vodňanech. Jde o společný
projekt Výzkumného ústavu rybářského a
hydrobiologického a Jihočeské univerzity.
Cílem je rekonstrukce skladových prostor
bývalého mlýna VÚRH JU a jeho přeměna
na místo s přednáškovým sálem, specializovanými učebnami, ubytovacími kapacitami a technickým zázemím. Celoročně
by se zde měly realizovat vzdělávací
aktivity v rámci celoživotního vzdělávání a
EVVO. Projekt byl podán do Operačního
programu Životní prostředí.
LIBUŠE JOZKOVÁ,
Krajský úřad Jč. kraje
7
Když školáci odjeli, šel jsem se na okřídleného nezvaného návštěvníka podívat.
Z kroužku jsem se dozvěděl, že se narodil
v roce 2007 a přiletěl ze Slovenska. Zavolal
jsem známému do Zbelítova, který
poštovní holuby chová, aby mi řekl, co
s holubem dál. Ujistil mne, že se opravdu
Marek Anděl se zachráněným holubem, foto: Krasec
jedná o poštovního holuba ze Slovenska,
který byl chovatelem vypuštěn v rámci jakéhosi tréninku. Prý holubovi nejlépe posloužím,
když ho nechám odpočinout, dám mu napít a koupím nějaké zrní.
1. letní rybářská škola
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a Výzkumný ústav rybářský a
hydrobiologický pořádají v červenci ve
Vodňanech 1. ročník letní rybářské školy
pro studenty. V průběhu dvoutýdenního
programu budou mít účastníci možnost
získat teoretické i praktické znalosti v oblasti vodní toxikologie, hematologie a
biochemie ryb, jejich šlechtění a umělé
reprodukce, astakologie a dále z hydrochemie a hydrobiologie. Akce je pořádána
ve spolupráci se Střední rybářskou školou
a VOŠ ve Vodňanech a je finančně podpořena Rozvojovým programem MŠMT.
Další informace: www.vurh.jcu.cz.
Z REGIONU
zemědělci
Mladí
zemědělci
k kprostředí
citlivě
prostředí
Milena KAŇKOVÁ
V květnu se na VOŠ a SZeŠ Tábor uskutečnil II. ročník soutěže
družstev žáků třetích ročníků středních zemědělských škol nazvaný
Ekologie v zemědělské praxi. Cílem soutěže je připomenout
budoucím zemědělským odborníkům jejich přímý podíl na utváření
krajiny a životního prostředí.
Žáci proto nesoutěží ve znalostech ekologických pojmů, ale řeší běžné
dílčí problémy pěstování rostlin a chovu zvířat, které úzce souvisí
s ovlivňováním prostředí. Chceme podpořit žáky, kteří umí zvolit
řešení respektující vztahy neživé přírody a organismů, jejich
dodržováním chrání životní prostředí a podporují tak udržitelnost
rozvoje zemědělství, venkova a kulturní krajiny.
rybáři
Mladí rybáři
avodohospodáři
vodohospodáři
Alena MACAROVÁ
Rádi bychom čtenáře časopisu Krasec seznámili s ekologickými
Novým prvkem letošní soutěže bylo zadání „domácího úkolu“ a následná soutěžní prezentace jeho řešení. Úkolem soutěžících družstev
bylo připravit krátkou prezentaci jakéhokoliv opatření jejich školního
statku nebo podniku, kde vykonávají praxi, které má podle jejich
názoru kladný vliv na životní prostředí. Prezentace soutěž oživily
a vytvořily prostor nejen pro uplatnění komunikačních schopností
žáků a posouzení jejich schopností reagovat na doplňující dotazy
poroty, ale umožnily i poznání specifik škol a praktické přípravy žáků.
Přirozeným vyústěním prezentací pak byla neformální diskuze a výměna zkušeností, do které se zapojili i pedagogové. Bylo se na co ptát
– záběr prezentací byl velmi široký – od snah žáků SOŠ Poděbrady
odchovat na školním statku bažanty, přes poznatky z postupů
ekologického hospodaření na školním statku České zemědělské
akademie v Humpolci, poznatky o integrované produkci vinných
hroznů na školním hospodářství Střední vinařské školy Valtice, ukázku
využití separace kejdy v podniku, kde praktikují žáci VOŠ a SZeŠ
Kostelec nad Orlicí, přiblížení produkce bioplynu v naší největší
bioplynové stanici, kterou prezentovala SOŠ Znojmo, až po ukázku
úpravy zeleně v konkrétní obci provedenou žáky SOŠ Hořovice
a informace o podílu žáků SZeŠ Děčín-Libverda na ochraně genofondu krajových odrůd ovocných stromů.
Uspěli všichni – pro úplnost však přece jen přehled vítězů: Na prvním
místě se umístilo družstvo SOŠ Znojmo, druzí byli žáci SOŠ Hořovice
a jako třetí skončilo družstvo SZeŠ Děčín-Libverda. Příjemným
ukončením soutěže byla i procházka v botanické zahradě školy, která
je právě v tomto období nejkrásnější.
A co říci závěrem? Shodli jsme se v názoru, že soutěž má svůj význam
a měla by pokračovat. Doufejme tedy, že v příštím roce získáme další
příznivce a setkání mladých zemědělců, kteří jsou dobrými hospodáři
uvážlivě nakládajícími s přírodními zdroji, se stane tradicí. Takže
v Táboře na shledanou!
Autorka je učitelkou na VOŠ a SZeŠ Tábor.
aktivitami Střední rybářské školy a Vyšší odborné školy vodního
hospodářství a ekologie, Vodňany.
8
V loňském a v letošním školním roce v rámci projektu „Zkvalitňování praktického a jazykového vzdělávání v podmínkách SRŠ
a VOŠ VHE Vodňany“ spolufinancovaného Evropským sociálním
fondem a státním rozpočtem ČR proběhla na naší škole bloková
cvičení pro studenty, zaměřená na aktivní poznávání přírody na
území NP a CHKO Šumava, CHKO Třeboňsko, CHKO Pálava a NP
Podyjí. Cílem těchto cvičení bylo praktické ověřování znalostí
studentů v oblasti ekologie.
Ve spolupráci s partnerem projektu VÚRH Vodňany proběhla
praktická cvičení pro žáky SRŠ, zaměřená na „Odborné
ichtyologické praktikum“, dále praktická cvičení „Analýzy
znečištění vody“ a cvičení „Moderní metody v akvakultuře“
zaměřené na chov ryb v řízeném prostředí. Další partner projektu
Národní zemědělské muzeum - pracoviště Ohrada - Muzeum
lesnictví, myslivosti a rybářství v Hluboké nad Vltavou spolupracoval na praktickém cvičení s názvem „Determinace ryb“ a
dalších živočichů s cílem pozorování, poznávání a popisování
živých a preparovaných organismů. V rámci projektu škola vydala
slovníky s ekologickým a rybářským zaměřením v německo-české
a anglicko-české verzi.
V letošním roce naše škola reagovala na nabídku KÚ Jihočeského
kraje. Jednalo se o informační kampaň zaměřenou na separaci
odpadů s finanční účastí Jihočeského kraje a autorizovanou
obalovou společností EKO-KOM. Navštívili jsme firmu Kamaplast
v Brňanech u Mostu, která zpracovává plasty. Studenti a žáci
školy měli možnost vyslechnout odborný výklad o rekultivacích
spojený s exkurzí po vytěžených lokalitách na Mostecku.
Jsme pilotní školou Klubu ekologické výchovy. V letošním roce
jsme obdrželi diplom „Škola udržitelného rozvoje“. Pravidelně se
účastníme seminářů a dalších akcí pořádaných KEV.
Vážíme si spolupráce s krajským úřadem mimo jiné i v oblasti
pomoci škole s vybavením kontejnery a odpadkovými koši na
zlepšení třídění odpadu na naší škole.
Autorka je koordinátorkou EVVO.
Římovský kandidát
Stromroku
roku
na Strom
Calla spolu s římskokatolickou farností Římov a obcí Římov podala
návrh do soutěže „STROM ROKU“ pořádané Nadací partnerství.
Je jím tzv. Gurreho lípa, téměř 700 let stará lípa, která se nachází
v areálu poutního místa Kostela Sv. Ducha s Loretou v Římově. Strom
je význačný nejen svým mimořádným vzrůstem a vitalitou, ale také
svou historií. Výsledky soutěže budou známy na podzim tohoto roku.
TEXT A FOTO CALLA
Z REGIONU
arboretum
Písecké
arboretum
památkou
kulturní
památkou
JIŘÍ HOLKUP, [email protected]
Při představě kulturní památky se většině z nás vybaví zajímavé a
historicky hodnotné stavby. Ne každého však napadne, že to může
být i park. Takovou raritou se může pochlubit lesnická škola v Písku,
jejíž arboretum vyhlásilo dne 1. dubna 2008 Ministerstvo kultury ČR
za kulturní památku.
Podle hodnocení odpovědných pracovníků ministerstva se jedná
o „kvalitní výtvor zahradní architektury, dokládající tradici lesnického
odborného školství v Čechách, s významnou sbírkou dřevin srovnatelnou s předními zámeckými parky či zahradami zakládanými v průběhu 19. století. Pro svou hodnotu historickou, didaktickou a jako
projev tvůrčích schopností a práce člověka ve spojení s živou přírodou
splňuje podmínky pro prohlášení za kulturní památku.“
Naše arboretum je nedílnou součástí školy – žáci sem pravidelně
směřují v rámci vyučování. A protože jde o nejstarší lesnickou školu
s českým vyučovacím jazykem, často označovanou za „kolébku
českého lesnictví“, lze arboretum brát jako „kolébku školních arboret
českých lesnických škol“.
Škola byla založena v roce 1885, první zmínka o arboretu je uváděna
k roku 1899, kdy byla založena část v těsném okolí školy. Vlastní
cílevědomé budování arboreta začalo především z popudu prof.
Františka Salače v roce 1913. Plochy byly nejprve cestičkami rozděleny
na 14 dílů, do nichž bylo vysázeno asi 250 dřevin. Již tehdy zde byla
snaha vysazovat dřeviny tak, jak k sobě patří z hlediska ekologických
nároků. V průběhu let postupně docházelo k zanedbávání i obohacování arboreta, ale největší změny nastaly až v posledních asi
patnácti letech.
Dnes se v hlavní části arboreta zaměřujeme především na dotváření
společenstev dřevin s podobnými nároky na stanoviště – například
společenstva rostlin na suchých a velmi teplých stanovištích na bazickém podlaží, jinde zase dřeviny středních poloh na středně bohatých stanovištích. Vytvářené skupiny slouží nejen pro výuku, ale mají
i sbírkový význam.
V těsném okolí školy se pak více soustředíme na estetické a reprezentativní poslání. Už při vstupu uvidíte skupiny rododendronů, které
v kombinaci se vzrostlými stromy vytváří působivou kulisu historické
budově. Nejkrásnější je tato část na jaře. Vše začíná kvetoucími
vřesovci, po nich se rozsvítí skupiny bergénií a nejpůsobivější
rododendrony.
Před starým internátem si zase povšimnete skupiny rostlin, které jinak
uvidíte spíše při cestách do jižní Evropy. Jde o stanoviště velmi suché
a teplé, otevřené k jihu.
Arboretum lze navštívit v pracovní dny, po předchozí dohodě.
Veřejnosti se tyto více než tři hektary zajímavě založené a již téměř sto
let s pečlivostí a citem vytvářené zeleně uvnitř města otevřely také
v rámci červnové městské slavnosti. Konají se zde také pravidelné akce
ekologické výchovy pro ostatní písecké školy, které sem často
přicházejí i na exkurze.
Doufejme, že vyhlášení arboreta kulturní památkou přinese i větší
štědrost kompetentních orgánů k dalšímu rozkvětu arboreta.
Autor vyučuje na lesnických školách Písek.
Archivní foto ze začátku 20. století
Jiří Holkup se studenty, foto: Zdenka Jelenová
9
Marie PACOVSKÁ, Kateřina POLEDNÍKOVÁ, [email protected]
Stále častěji se vyskytují případy otrávených zvířat žijících
ve volné přírodě. Vzpomeňme si na nedávný případ z jižních
Čech, který se týkal otravy orla mořského. Zcela nedávno pak
bylo na rybniční soustavě u Dačic a na přilehlém úseku řeky Dyje
nalezeno několik mrtvých volně žijících zvířat. Jednalo se o čtyři
vydry říční, tři norky americké a jedno káně lesní.
Pitva a chemické rozbory ukázaly, že zvířata uhynula na otravu
jedovatou látkou karbofuran. Tato látka je součástí přípravku
Furadan, což je insekticidní přípravek, který se v zemědělství
používá k postřiku rostlin, na ochranu před hmyzem. Látka
karbofuran je však vysoce jedovatá i pro všechny obratlovce, a to
včetně člověka. K otrávení stačí velmi malé množství látky, která
je toxická nejen po pozření, ale také po vdechnutí nebo potřísnění
kůže! Jedná se o nervový jed, jehož působením dojde k ochrnutí
dýchacího svalstva a následnému udušení.
Pitva zvířat, čas úmrtí a výčet druhů jasně naznačily, že látku
někdo použil úmyslně k hubení zvířat, a to bohužel opakovaně.
Tyto okolnosti také ukázaly, že travič použil návnadu – ryby
vhozené do vody nebo na břehy rybníků. Otrávené návnady jsou
však nebezpečné i pro psy a děti. Oblasti kolem rybníků a řek jsou
využívané ke každodenním procházkám a výletům, a tak může
jednoduše dojít ke styku jak dětí, tak i čtyřnohých miláčků
s jedovatou látkou.
Karbofuran se v posledních letech bohužel stal módním a jednoduchým prostředkem v boji s takzvanou škodnou, zejména
s dravci a šelmami, kteří se živí rybami či jinými, lidmi chovanými
zvířaty. Traviči chtějí zlikvidovat vzácné živočichy, kteří působí
škodu na jejich majetku, a to i tím nejhorším způsobem. Stejný
důvod měl pravděpodobně také neznámý člověk z Dačicka, který
evidentně nastražil návnady na vydru říční, jež se tak jako zmínění orli opět navrací do naší krajiny.
Závěrem krátký, výstižný citát z knihy Vydra od Zdeňka Veselovského: ,,Moudrý člověče, prosíme Tě o trochu místa na planetě,
která by měla patřit všem živým tvorům.“
Autorky pracují v Českém nadačním fondu pro vydru.
Karbofuran
naDačicku!
Dačicku!
na
PORTRÉT
Hoslovice jsou malá vesnička v podhůří Šumavy, nedaleko Volyně. O to, že
je dnes znají tisíce lidí z celé republiky, se zasloužily dvě skutečnosti –
první je nově rekonstruovaný mlýn, který je spojen s fascinujícím příběhem bratrů Karla a Františka Harantových, kteří zde desítky let pasivně
vzdorovali rudému režimu. Druhou zaznamenáníhodnou událostí v hoslovických novodobých dějinách bylo zrození ranče „U Starýho kance“. Za
ním stojí mohutná postava veterináře Josefa Daňka. A právě on je naším
dnešním hostem.
Jiří GUTH, [email protected]
JOSEF DANĚK:
Nejlepší hnojivo
Nejlepší
je lidské sádlo
Foto autor
Jak se změnily Hoslovice
od vašeho příchodu?
Pravidelní návštěvníci se shodují, že jejich tvář
i život se mění docela hodně. Ostatně už jenom
zrození „pravidelných návštěvníků Hoslovic“ je
nezanedbatelnou změnou. Myslím, že na přelomu 80. a 90. let skoro nikdo kromě příbuzných
neměl důvod do Hoslovic jezdit, natož opakovaně. Dnes jsou to stovky lidí a že jsou mezi
nimi i ministři a poslanci neříkám proto, že by
to byli nějací nadlidé, ale že mohou svou
útratou výrazně pomoci místní ekonomice a
jméno vesnice popularizovat.
10
Rozvíjejí se Hoslovice „trvale
udržitelným“ směrem či způsobem?
Bohužel jenom zčásti. Sice zvelebujeme okolní
krajinu, minimalizujeme poškozování životního
prostředí a snažíme se o uzavřené ekonomické
cykly – jinými slovy, aby v místě či kraji bylo
možné peníze dobře vydělávat i utrácet. Jenže
bez zapojení místního společenství přece není
udržitelný rozvoj úplný. Snažíme se, ale většina
rodilých Hoslováků prostě nemá zájem.
O MÍSTNÍ KOMUNITĚ A (NE)PŘIJETÍ
Jak vás vlastně místní lidé přijali?
Nedobře. Obtěžuje je aktivita, jsou jakoby připravení v klidu vymřít. Na začátku v nás viděli
zachránce místního statku, ale o té záchraně
měli poněkud jinou představu. Lapidárně ji
kdosi z místních vyjádřil takto: „K…, ať nám
dají ty peníze a vypadnou. A obojí je důležité!“
Já jsem ty peníze neměl, ale elánu dost. Věděl
jsem, že záchrana nepřijde odnikud shůry. Věděl
jsem, co dělat, a také, že to nebude lehké. Já už
se naučil, že nejlepší hnojivo je lidské sádlo.
Jinými slovy, čestné a úspěšné zemědělské
podnikání v české kotlině a okolí nutně vyžaduje nasazení, pohotovost a obětavost, včetně
fyzické práce. Důmysl i mechanizace nám
umožní ledacos, ale nikdy člověka nenahradí.
Přesněji, když se jimi člověk nechá nahradit,
dopadne to špatně pro něj, pro zvířata, nebo
pro přírodu.
Chápe tohle váš tým?
Dřívější zaměstnanci mým plánům nevěřili a
nebyli ochotní, jak se říká, zabrat. Na různé
dohadování a přetahování o práci přesčas mám
doteď smutné vzpomínky. Všichni nakonec
odešli, takže jsem svou představu realizoval
s jinými „náplavami“. Kromě rodiny u mě pracuje patnáct lidí. Přebíral jsem statek s majetkem 15 miliónů korun a pětimiliónovou roční
ztrátou. Bohudík, nebo snad bohužel, moje
představa se nakonec víceméně splnila. Říkám
bohužel, protože během několika let jsme začali
vydělávat – a to se mi zase vymstilo kvůli
prachobyčejné lidské závisti.
Kromě zemědělství se věnujete
i agroturistice, a chystáte i využívání
obnovitelných zdrojů energie...
Chceme u Čestic – za vsí v areálu bývalé
bramborárny – vybudovat bioplynovou stanici
s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla.
Elektrický výkon 830 kW, tepelný asi 1 MW.
Bohužel proti tomu existuje silný odpor. Čestičtí
se nechtějí trápit klimatickými změnami a ani
nedávná povodeň je nepřesvědčila. Levné teplo
z místních zdrojů nepotřebují. Stavební úřad
v první instanci povolení nevydal, ale byli jsme
úspěšní v odvolání. Ten záměr chci dotáhnout
do konce. Uspořádali jsme i netradiční veřejné
projednání dalšího rozvoje firmy, ale v diskusi
jsme se dočkali převážně jen vulgárností. Jediná
slušnější vyjádření jsou skličující: „Nám se podařilo konečně to zemědělství vyhnat a vy nám ho
vracíte!“ a „Vy na tom snad chcete vydělat.“
Ovšemže chceme! Chceme tady hospodařit,
lákat sem turisty, vyrábět čisté teplo a elektřinu,
pečovat o krajinu, dávat lidem práci – a vydělávat na tom. Je to špatně?
O CERTIFIKÁTECH A BUZERACI
Jak je to s vaším certifikátem
ekologického zemědělce?
My už ho dnes nemáme. Věřil jsem a dosud
věřím, že co je ekologické, je i ekonomické,
takže do takzvaného přechodného období jsme
se vrhli hned od začátku. Certifikát jsme získali
už v roce 1997 jako jedni z prvních. Od roku
2004 ho ale už neobnovujeme. Takovou s odpuštěním buzeraci já odmítám! S kontrolami
mám ty nejhorší zkušenosti a nejsem sám. Snad
devadesát procent požadavků je čistě admi-
nistrativních. Cokoliv je pro ochranu spotřebitele, jsem připraven splnit, ale tolik papírování
nemám zapotřebí. Kontrola ekologického
zemědělství odmítala zřízení hipostanice, neboli
střediska turistiky na koni, protože by sem
jezdili i nebio–koně. To je přece absurdní!
Tradovaným problémem je nedostatek
„bio–jatek“, umožňujících zachovat
certifikát bio i pro finální výrobky.
Jak to řešíte vy?
Od té doby, co se nemusím trápit s ekoznačkou,
porážím v nejbližších slušných jatkách a mám
po starostech. Biochovy jsou zákonitě rozptýlené a převážení na vzdálená jatka je proti
jejich smyslu, proti snaze o tzv. welfare zvířat.
Jsou ale i jiné možnosti, například mobilní
jatky.
Jak zvládáte zpracování vlastní produkce
na farmě a její přímý prodej „ze dvora“?
Upřímně řečeno, my neprodáváme „ze dvora“.
Zpracováváme to a prodáváme jen díky určitému obcházení příslušných předpisů, jen jako
domácí zabijačku „na klíč“. Hosté jsou ovšem
maximálně spokojeni, vracejí se. Na nesmysl
musíme reagovat nesmyslem. Podobně je to
s mnoha požadavky v ochraně životního
prostředí a pracovního práva.
Jak vycházíte se státní ochranou přírody?
Tam je to podobné, jako v samotném zemědělství. Předpisy o hospodaření v krajině
vymýšlejí lidé, kteří to neznají zblízka. Snad
devadesát procent z toho jsou ptákoviny – na
nic nebo jen formální. Oni by měli mít víc
skutečného porozumění, dobře znát nejen
terén, ale i hospodaření. Pro praxi jsou striktně
a rigidně stanovovaná různá zatížení. Já bych
dal přednost nějaké dohodě o cílovém stavu,
a ať je mou starostí a zodpovědností, jak ho
dosáhnu. Například zatravňování a péče o louky a pastviny mají univerzální, mechanická
pravidla, která nerespektují ani meziroční
proměnlivost počasí, a to je hlavně na svažitých
pozemcích setsakramentsky důležité. Anebo
proměnlivost v rámci půdního bloku: mokřadní
flíčky větší než dvacet metrů čtverečních se
jednoznačně vyplatí spíš odvodnit než zachovat. Hodně mi vadil jeden pseudoproblém, totiž
PORTRÉT
údajné znečištění potoků při napájení dobytka
z přírodních zdrojů. Dobře si pamatuji z dětství,
že v potoce, který protékal pastvinou, kde se
páslo nějakých 300 krav, byli běžní raci. Pak
tam krávy nesměly k potoku – a zmizeli i ti raci.
Z některých ochranářů mám pocit, že by tam
nejraději natloukli ceduli „Raci, vraťte se, my to
tu pro vás chráníme“ a bude to vyřešeno.
Nechystáte se rozvíjet „pedagogiku
na statku“, třeba ve spolupráci se školami?
Chystám se k tomu, právě proto, aby lidi ten
rozum dostali. Musíme to měnit u dětí! Nemají
základní povědomí, co je opravdu důležité. Veřejností hýbou leda křivonozí fotbalisté a jejich
aférky. (Pozn. red. Rozhovor se uskutečnil
dlouho před mistrovstvím Evropy ve fotbalu
a uvedená věta tedy nijak nesouvisí s výsledky české reprezentace na tom turnaji).
O VĚCECH POLITICKÝCH
Mohli bychom vás potkat mezi
demonstrujícími zemědělci, žádajícími
kromě přímých plateb a různých dotací ještě
jednorázové náhrady za déšť, sucho,
zimu nebo horko?
Mohli, byl jsem tam a v různé době na obou
stranách. Ty manifestace mají svůj význam
v tom, že k problémům zemědělství přitáhnou
pozornost veřejnosti. Agrární komora a další se
pokoušejí lobbovat ve sněmovně, ale není tam
moc se s kým bavit. Zemědělci mezi poslanci
prostě nejsou, volební mechanismy je vytlačily.
Jsou v principu víceméně demokratické, ale
mají různé – snad nezamýšlené – důsledky, jako
je tento. Ministerstvo zemědělství je kamenná
instituce ve více smyslech toho slova. Z funkce
poradce se mi podařilo odstranit různé nesmyslné zákazy, například zákaz napájení dobytka
z přírodních zdrojů. Proti molochu ministerského aparátu ale sotva něco zmůže i samotný
ministr. Už jenom každoroční změny dotačních
pravidel, to je příšerné, srovnatelné snad jenom
s permanentní reformou ve školství.
O BUDOUCNOSTI
Jak vidíte budoucnost
ekologického zemědělství u nás?
Rozhodující je, jestli obyvatelé paneláků
a bytovek dostanou rozum. Aby krom jiného
poznali, že dovážené biopotraviny jsou většinou
jen „jako“. Problém ekologického zemědělství
není v něm, ale v přístupu společnosti. Už dvě
generace žijí v panelácích, ve stále sterilnějším
prostředí, to není normální. Nárůst počtu alergií
s tím také jistě souvisí, ale jsou i horší nedostatečnosti. Panelákoví lidé nevědí nic o úrazech,
bolesti, narození, smrti, přírodě. A takoví pak
vymýšlejí předpisy… Na ministerstvu zemědělství jsou hlavně Pražáci, ne snad bez znalostí, ale bez skutečného poznání. Takoví
snadno podléhají různým tlakům a hysteriím,
ať už od politiků, nebo z médií. Třeba absolutní
zákaz krmení masokostní moučkou považuji za
nesmysl. U všežravých zvířat, jako jsou prasata,
bych klidně povolil. Podobně „přecitlivělý“ je
systém nucených porážek. Já jsem veterinář
s bohatou praxí ze statku a prostě to nechápu.
Jen to respektuji, ale někdy se skřípěním zubů.
A jaký vůbec bude zemědělec příštích
desetiletí? Ještě člověk s rukama od hlíny,
nebo lovec dotací ve stozích papíru?
Nebo snad organizátor různých turistických
a vzdělávacích aktivit?
Nevím, nevidím to moc nadějně. Mezi zemědělci klesá podíl těch, kteří si zaslouží pojmenování hospodář. Já bych to odhadoval tak na
deset procent. Zato rychle přibývá „podnikatelů“ od půdy a zvířat vzdálených, úzce ekonomicky zaměřených. Anebo jinak: Myslím, že lidi
jsou asi nejohroženějším druhem. V zemědělství
je to snad nejslabší článek, ti schopní odcházejí,
a znalosti a dovednosti se rychle ztrácejí. Například na statku v Hoslovicích se nám nepříjemně rychle střídají lidi u koní. Většinou totiž
nejsou ochotní zvířatům sloužit, respektovat
chod podmínek, přírody. Další velké problémy
nám přinesl nový zákoník práce s nepružnou
úpravou, naprosto nevhodnou pro zemědělství.
Ani poslanci ČSSD to bohužel nepochopili.
Holínky od hnoje jistě nejsou nějakou podmínkou ani starodávnou idylou, ale člověk se toho
nesmí bát. Zavalení papírovou lavinou je
vážnou hrozbou a nevím, jestli se podaří ji
odvrátit. Nezemědělské činnosti jsou jednak
nepochybně perspektivní, jednak je to zodpovědné. Záviset na subvencích nebo na divokých
výkupních cenách je nerozumné a riskantní.
Každá změna – klimatu nebo politických poměrů – nás vystaví na milost a nemilost. Komunisti odnaučili lidi dělat, samostatně uvažovat,
starat se o sebe. Všichni hledají hlavně jistotu.
Tu jsem já už našel: moje zkušenost získaná
četbou a šedesátiletým životem je jediná: že
všechno je nejisté. To je naprosto jisté.
MVDr. Josef DANĚK:
Vystudoval Vysokou školu veterinární v Brně, osm let působil jako obvodní veterinární
lékař, posléze mj. jako vedoucí referátu ŽP na okresním úřadě ve Strakonicích.
Od r. 1994 spolumajitel a jednatel Ekochov s. r. o. Hoslovice. Od r. 1998 poradce ministrů
(a ministryně) zemědělství. Člen mysliveckého sdružení v Hoslovicích, sponzor místního
fotbalového oddílu a zakladatel jezdeckého klubu. V roce 1990 spoluzakládal Stranu
zelených, v r. 1992 se za Liberálně sociální unii stal poslancem Federálního shromáždění
ČSFR. Od března 1995 je velmi aktivním členem ČSSD.
11
Ještě k té politice: Jak jste se cítil
v roli kapra, vypouštějícího si vlastní rybník
– ve federálním parlamentu?
Mně o žádný rybník nešlo, jako poslanec jsem
tehdy šel s platem dolů. Rozdělení československé federace mi velmi vadilo, ten přístup,
že když se neumíme domluvit, tak se rozdělíme.
Neschopnost dohodnout se! Připomínám, že
nikdo kromě Slovenské národní strany to neměl
ve volebním programu. Jediné čestné řešení by
bylo s referendem. Já jsem aspoň uspořádal
v kraji víc než sto mítinků – když jsem před
volbami nikdy neřekl, že jedu do Prahy rozdělit
federaci, tak jsem chtěl znát jejich názor. Zánik
federace byl v mnoha ohledech špatný, proto
jsem neměl zájem pokračovat v politice. Já
prostě neumím plavat po proudu... Jsem spíš
něco jako krizový manažer, baví mě, když něco
nejde. Velké riziko v kariéře je nemoc mladých
ctižádostivých lidí z kolmého startu. S tím je
totiž spojeno odkrvení mozku. Mne od toho
uchránila politická situace. Hned po vysoké
škole jsem měl zakládat laboratoře tehdejšího
Průmyslu mléčné výživy. V letech 1965-1969
jsem byl v KSČ. V osmašedesátém jsem se ale
aktivně účastnil studentské stávky, místo prověrek potom vrátil členskou legitimaci, a bylo po
kariéře. Práce veterináře na obvodě mě pak
zbavila pitomosti a arogance mládí a otužila.
(Dcera Tereza k tomu poznamenala: „Nám to
zajistilo krásné dětství, táta s námi lezl po
posedech a o víkendech jsme jezdili na koních.“)
Penzion U Starýho kance v Hoslovicích je vůbec prvním penzionem Jihočeského pohádkového království, kterému
se podařilo splnit náročná pravidla „pohádkové kolaudace“. Prezentuje se básničkou: „V Hoslovicích farmu mají,
každý se tam eko nají. Koňské hřívy vlají tam, do snů princům, princeznám...“ Josef Daněk s dcerou Terezií.
POD LUPOU
Účast veřejnosti
Účast
platná
– platná a účinná?
Pavla MATĚJKOVÁ,
[email protected]
Přinášíme vám dnes náhled na obecné
problémy při uplatňování požadavků Aarhuské úmluvy, doplněný vybranými kauzami
z činnosti o.s. Calla – Sdružení pro záchranu
prostředí. Česká veřejnost se v poslední
době staví k účasti na tomto typu rozhodování velmi aktivně. Občané mají zájem
bránit svá práva a bojovat proti záměrům,
které by přímo negativně ovlivnily jejich
bližší i vzdálenější sousedství. Neví však jak
a státní správa jim nijak nevychází vstříc.
12
V souvislosti s přijetím nového stavebního
zákona sice existuje mnoho možností seminářů k nově řešené právní problematice,
ovšem v drtivé většině se nijak nedotýkají
právě problémů účasti veřejnosti v těchto
řízeních. A pak – kdo je ochoten si je platit.
Možností tedy zůstává vyhledat právní
pomoc nebo ekologicko-právní poradnu.
Občané by však často rádi problém delegovali právě na občanské sdružení, které typ
této procesně-právní pomoci poskytuje.
A není divu. Účastník musí obětovat k obraně
svého práva ve správním řízení mnoho času,
energie a také peněz, pokud počítáme ušlý
zisk, výdaje spojené s cestovným, náklady
na oponentní posudky atp. Často je také nutné věnovat se samostudiu právních předpisů
a odborných podkladů. Na rozdíl od řízení
soudního navíc (přirozeně) tzv. vyhravší
straně „sporu“ nárok na úhradu nákladů
nepřísluší. Vysvětlit však občanu, že není v silách organizace zapojovat se do všech probíhajících řízení ve věci ochrany přírody a krajiny, je někdy téměř nemožné a vyžaduje
notnou dávku asertivity.
V mnohých případech však lze říci, že spolupráce s občany probíhá na vyrovnané úrovni,
tedy když poradna aktivně pomáhá tazatelům s přípravou procesně právních námitek,
při hledání prostředků efektivní obrany, a občané poté zakládají vlastní občanské sdružení
a účastní se správních řízení, anebo se
bezprostředně brání z titulu svých dotčených
práv.
Přijde na řadu ústavní stížnost?
Každopádně nový stavební zákon č. 183/2006
účast veřejnosti ve správních řízeních občanům neulehčuje. Dokládá to řada jeho ustanovení. Například § 87 odst. 1, který upravuje
zahájení územního řízení, umožňuje, aby
zahájení územního řízení (je-li v území vydán
územní nebo regulační plán), bylo doručeno
pouze žadateli a obci, na jejímž území má být
požadovaný záměr uskutečněn. Ovšem
vlastníkům pozemků nebo stavby, na kterých
má být požadovaný záměr uskutečněn;
osobám, jejichž vlastnické nebo jiné věcné
právo může být územním rozhodnutím
přímo dotčeno; dotčeným vlastníkům bytových jednotek; jakožto občanským sdružením, těm všem postačí zahájení územního
řízení oznámit veřejnou vyhláškou.
Nelogické, nespravedlivé až diskriminující,
byť bohužel platné. V praxi to znamená, že se
dotčené sousední obce i bezprostřední vlastníci dozvídají o vydaném a vykonatelném
rozhodnutí i o několik měsíců později, tedy
v době, kdy již nelze efektivně uplatňovat
práva vyplývající ze správního řízení, leda tak
soudní cestou.
Ustanovení § 87 odst. 1 lze pokládat až za
protiústavní, zejména pak, co se týče ochrany
vlastnického práva, a tedy přichází v úvahu
otázka, zda by nebylo od věci v některém
takovém sporu (po vyčerpání všech opravných prostředků) podat ústavní stížnost
včetně návrhu na jeho zrušení.
Pro ukázku připojuji dvě kauzy, které jsou
tímto rozporuplným ustanovením dotčeny a
kterými se Calla v posledním půlroce mimo
jiné také zabývala.
Ukázka č. 1: Horažďovice
Občané Horažďovic se na Callu obrátili v prosinci loňského roku. V těsném sousedství
jejich rodinných domů, ve smíšené zástavbě,
měla být umístěna čerpací stanice pohonných hmot. Přesto, že zhruba o 500 metrů
dále, na téže straně silnice, již jedna stanice
stojí. Sousedi plánovaného záměru se obávali
hluku, prachu, zvýšené (těžké) dopravy,
zápachu, nebezpečí požáru. O záměru se
dozvěděli náhodou. Investorem-sousedem
nebyli nijak předem informováni. Přesto, že
potřeba další čerpací stanice v zástavbě
rodinných domů byla v tomto případě
neopodstatněná, všeobecně ze strany úřadů
i vedení města byla podporována.
Dokumentace k oznámení záměru byla nedostatečná a nesprávně zpracovaná. Dotčení
občané však dokumentaci napadli a neúnavně atakovali všechny zúčastněné i jim
nadřízené úřady a o nesmyslnosti záměru se
jim povedlo přesvědčit i některé radní. Územní řízení, které bylo nevhodně spojeno
s řízením stavebním, se podařilo rozdělit a
prodloužit, hluková studie nebyla akceptována. Ve věci však ještě není definitivně
rozhodnuto.
Ukázka č. 2: Chotýčany
Občané Chotýčan oslovili Callu poté, kdy se
dozvěděli, že v těsné blízkosti území jejich
obce bylo vydáno územní rozhodnutí o umístění obalovny štěrkopísku. Ani obec, ani
občané se o záměru nedozvěděli dříve.
Veškerá úřední oznámení byla totiž vyvěšena
na úřední desce sousední obce Dobřejovice,
která tento záměr schválila. Důvod je jednoduchý – ačkoliv má obalovna stát v jejich
katastru, obce samotné se nijak nedotkne
neboť má být umístěna za lesem, daleko od
vesnice, tak, že provoz ani doprava nebudou
nijak zasahovat do jejího území.
Obec Chotýčany však bude záměrem dotčena bezprostředně, neboť veškerá těžká
doprava povede přímo přes střed obce.
Zastupitelé spolu s občany se tedy spojili,
sepsali petici, věc medializovali v tisku
a hodlají se bránit i soudně. Ve věci rovněž
zatím nebylo rozhodnuto.
Autorka pracuje ve sdružení Calla.
Vyhlášení Fondu malých projektů
13. 6. 2008 rozhodl Regionální monitorovací výbor pro přeshraniční spolupráci
Jihočeského kraje s Horním a Dolním Rakouskem o vyhlášení Fondu malých projektů.
Fond podporuje malé neinvestiční projekty (kulturní výměny apod.) a malé
infrastrukturní projekty zaměřené na přeshraniční spolupráci s rakouskými partnery
částkou 2-20 tis. EUR. Správcem a administrátorem Fondu v Jihočeském kraji je sdružení
Jihočeská Silva Nortica.
H
H
H
H
H
HH
H
H
H
H
H
Spolufinancováno EU z Evropského fondu pro regionální rozvoj
Společně dosáhneme více
Sdružení Jihočeská Silva Nortica
vyhlásila dne 18. 6. 2008 Fond malých projektů
v rámci OP Cíl 3, Evropská územní spolupráce, Rakousko – Česká republika 2007-2013.
Směrnice pro žadatele a formuláře: www.silvanortica.com.
Žádosti je možné předkládat průběžně osobně nebo doporučeně poštou na adresu:
Jihočeská Silva Nortica, Janderova 147/II, 377 01 Jindřichův Hradec,
tel./fax 384 385 359, Jana Adamcová, 602 610 270,
[email protected]. Zde je také možnost bezplatných konzultací.
Termín pro předkládání prvních žádostí o dotaci: do 29. 8.
Další termín se předpokládá v listopadu 2008.
Výdaje projektu jsou způsobilé od data registrace u administrátora. Proto je možné na akce v průběhu
prázdnin 2008 podat žádost ihned po vyhlášení Fondu. Regionální monitorovací výbor sice rozhodne
o jejím schválení až koncem září 2008, ale výdaje bude možné u schválených projektů uznat.
EKOSPOTŘEBITEL
Na prostředním vyjímatelném dvojlistu nabízíme
rady a náměty „trvanlivé“ a motivující. Otevíráme
tu časopisovou formu poradny a nezapomínáme
ani na nejmenší čtenáře – dnes se mohou zúčastnit
soutěže o zajímavé ceny s motivem zvířátek. Tipy
na výlety zaujmou jistě celou rodinu. Budeme rádi,
když nám napíšete vaše dotazy, postřehy či náměty, a to buď písemně na adresu Krasec, o.s.,
Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice
(můžete využít korespondenční lístek ze zadní
strany obálky), nebo ještě lépe e-mailem:
[email protected].
CO
D Ě L A T,
K D Y Ž ...
Zateplení domu, rorýsi a netopýři
V dutině panelákových střech mohou bydlet netopýři – nebo také
některé druhy ptáků, například rorýsi (viz str. 6). Pokud jsou v rámci
rekonstrukce zakryty větrací otvory v atice, nemají případná mláďata
šanci na přežití a navíc se pro budoucnost opět sníží počet úkrytů a
míst vhodných ve městě ke hnízdění. Je opravdu nutné otvory uzavírat?
Ne!
Jaké výhody má pasivní dům?
V první řadě minimální náklady na vytápění. Při podlahové ploše
120 m 2 je roční spotřeba tepla na vytápění do 1800 kWh. To je
několikanásobně méně, než u domu postaveného „pouze“ podle
současné platné normy. Energetická spotřeba pasivního domu na vytápění nepřesahuje 15 kWh/m2.rok vytápěné plochy a je optimalizována i
využitím alternativních zdrojů a úsporných spotřebičů.
Velký důraz je dále kladen na komfort bydlení. To spočívá především
v udržování stálého mikroklimatu v domě, v zimě i v létě s využitím
prvků inteligentního řízení energetických systémů budovy.
Jak na to?
Návrh pasivního domu začíná posouzením stavebního pozemku – parcela by měla být orientována k jihu a místo nezastíněné. Architektonické
řešení může být opravdu různorodé a určitá setrvačnost představ o jednotném vzhledu pasivních domů je spíše vázána na minulost.
Pro konstrukční systém lze využít prakticky jakékoli materiály. Navrhují
se takové, které při malé tloušťce nosného zdiva mají dostatečnou
únosnost, například betonové bloky, vápenopískové nebo nosné pálené
cihly. Stěny se pak zateplují izolantem v dostatečně velké tloušťce, ať už
na bázi polystyrénu nebo minerální vlny.
Velké využití u pasivní výstavby mají konstrukční systémy ze dřeva.
Jednoznačná výhoda dřeva spočívá ve spojení dobrých konstrukčních
a tepelně izolačních vlastností. Potřebám dostatečné tepelné izolace je
přizpůsobena i konstrukce podlahy a střechy. Velký důraz je kladen na
vzduchotěsnost stavby, a to v souvislosti s řízeným větráním.
Dvouplášťová střecha je tvořena vodorovným stropním panelem, na
kterém je položena vrstva tepelné izolace, dále dutinou proměnné výšky
(nejvyšší u atiky) a nakonec šikmým střešním panelem s krytinou.
Během zimního období může docházet v konstrukci ke kondenzaci
vlhkosti z vnitřního vzduchu. Tato vlhkost se během léta odpaří, takže
konstrukce není ohrožena.
Pokud jsou větrací otvory trvale uzavřeny, nemůže vlhkost odcházet a
během let se kondenzát hromadí. To se někdy projeví prosakováním
vlhkosti ve stropech v posledním patře. Mylně je pokládáno za poruchu
krytiny a opravy krytiny jsou marné. Vlhká tepelná izolace neplní svou
funkci. Trvalá vlhkost škodí i železobetonovým panelům, korozí jsou
ohroženy ocelové spojovací prvky a v nejhorším případě hrozí i havárie
domu.
Z tohoto hlediska je naprosto nepřípustné trvale zakrývat větrací otvory
dvouplášťové střechy. Při zateplování se v izolantu ponechávají příslušné
otvory, standardně se do nich vsazují plastové mřížky, které zmenšují
plochu větracích otvorů cca na polovinu. To v zásadě není žádoucí,
stávající otvory v atikových panelech jsou obvykle dost malé vzhledem
k odvětrávané ploše střechy a jejich zmenšení znamená zhoršení
odvětrávací funkce.
Pro záchranu hnízdišť pro rorýse a úkrytů pro netopýry, zejména pokud
již zateplení probíhá a rorýsi již hnízdí, je nutno vletové otvory ponechat
volné a stejně tak i prostor v jejich blízkém okolí, aby se ptáci nebáli
a také aby měli dostatek místa k manévrováním při příletu k hnízdu.
Dále je potřeba přerušit provádění prací alespoň brzy ráno a v podvečer
a vletový otvor v izolačním materiálu vyvložkovat trubkou s původním
průměrem. Okraje vletového otvoru by měly být zdrsnělé. Ještě lépe je se
zateplením „hnízdních“ domů nezačínat od konce dubna do poloviny
srpna a při dokončení zateplení ponechat původní dutiny odkryté,
i když rorýsi již dávno odlétli. Příští rok se vrátí.
V projektech zateplení, eventuelně v energetických auditech, se osazení
mřížek do větracích otvorů běžně navrhuje. Neosazení větracích mřížek
ale nijak významně neohrozí funkci zateplení ani střechy. Pokud však
otvor zůstane zcela otevřený, je třeba jej tak i udržovat. Ucpání
hnízdícími ptáky je třeba po skončení hnízdění odstranit.
Další, mnohem podrobnější informace získáte v poradenských střediscích Sítě center pasivního domu (www.sit.pasivnidomy.cz). Jedním
z těchto středisek je v Jihočeském kraji občanské sdružení Energy Centre
České Budějovice (www.eccb.cz).
Se svým dotazem se můžete na ECČB obrátit osobně, telefonicky
(tel. 387 312 580) nebo e-mailem: [email protected].
Karel SRDEČNÝ (EkoWATT) a Vilém HRDLIČKA
PORADCI ECČB
I
Technologické vybavení
Základním prvkem topné a zároveň klimatizační soustavy pasivního
domu je řízené větrání s rekuperací. Přiváděný čerstvý vzduch může být
veden zemním výměníkem tepla. Stálá teplota v zemi zajišťuje v zimě
předehřátí a v létě naopak zchlazení vzduchu. V rekuperačním výměníku
je přiváděný vzduch ohříván předáním tepla z odpadního vzduchu. To
znamená, že objekt je namísto soustavy s klasickými otopnými tělesy
vybaven vzduchotechnickým rozvodem. Tepelný výkon výměníku má
svá omezení, proto je nutno v chladných dnech přiváděný vzduch
předehřívat. To lze zajistit solárním ohřevem. S tím souvisí využití
alternativních zdrojů. Solární kolektory jsou navrhovány především pro
nemalé úspory při ohřevu teplé užitkové vody.
Je třeba další topení nebo záložní kotel? Při kvalitním návrhu to již
nemusí být nutné.
Nechte si bezplatně a nezávisle poradit
foto: Energy Centre ČB
VAŘÍME
S
LÍBOU
Vaření a globální změny
Dobrý den, milí čtenáři,
v současné době se kolem nás hodně diskutuje téma
klimatických změn a globálního oteplování planety
Země. Je zjevné, že se „něco“ děje. Co všechno stojí
za tím, jaké jsou příčiny změn, to je předmětem
dohadů, diskusí a někdy vášnivých debat. Svou
nepopiratelnou roli zde hraje spotřeba energie a
spalování fosilních paliv.
V červnu jsem vyslechla přednášku paní Christy
Lackner z rakouské organizace Die Umweltberatung
(organizace se zabývá ekologickým poradenstvím pro veřejnost a
pracuje s pedagogy), která zde mimo jiné představila projekt „Ochrana
klimatu prochází žaludkem“.
Zdá se vám to divné? Na první pohled možná ano, ale v Rakousku na
toto téma lidem podávají praktické rady a vydali množství informačních materiálů pro spotřebitelskou veřejnost, pro školy (a metodické
materiály pro učitele), pro rodiče dětí, pro obce.
Každý z nás může svým výběrem potravin a surovin pro přípravu jídla
přispět „svou troškou“ ke snížení produkce skleníkových plynů, jde jen
o to uvědomit si souvislosti.
Jak na to?
II
Každý se může svobodně rozhodnout pro nákup a spotřebu „jídla
z blízka“, je-li to možné, tak i pro vlastní produkci na vlastním (nebo
pronajatém) pozemku. Kromě toho, že tímto chováním odmítne dovoz
potravin „až z Tramtárie“, tak podpoří i místní pěstitele, zpracovatele,
výrobce. Kávu, čaj, koření, které se v našem zeměpisném pásmu
vypěstovat nedají, lze koupit se značkou Fair Trade – spravedlivý
obchod. Do jídelníčku lze také vědomě zařadit více místních potravin
(vyrobených v regionu, popř. na území ČR) se značkou „bio“, uděláte tak
něco dobrého nejen pro své zdraví, ale i pro zdraví půdy a celého přírodního společenství. A ušetříte energii, která by se jinak použila na
pravidelné postřiky rostlin chemickými látkami, aplikaci průmyslových
hnojiv do půdy a také na jejich výrobu a dopravu od výrobce k uživateli.
Maso v jídelníčku je možné omezit a řídit se stravovacími zvyky sedláka
z konce 19. století – maso na talíři jen jednou týdně. Oč méně kvantity,
tím více kvality – kupte si maso v biokvalitě. Kdo hledá, dodavatele
najde, a neznamená to, že musí nakupovat biomaso jenom v supermarketu.
Dejte přednost sezónnímu ovoci, zelenině, bylinkám - dobrých jarních,
letních, podzimních a zimních receptů najde každý dost. Kupujte jen
přiměřené množství potravin a surovin, zpracovávejte čerstvé suroviny,
zbytečně je neskladujte (pak vám stačí menší mrazící schránka v chladničce a nemusí celý rok „běžet“ mrazák, který spotřebovává další energii
navíc), vybírejte potraviny ve vhodných obalech - vratných, recyklovatelných, nebo bez obalu, popř. ve větších baleních.
Nakupovat nemusíte každý den a pro menší nákup nemusíte jet autem,
někdy stačí jízdní kolo s košíkem nebo nohy a látková taška v ruce.
Po poněkud delším úvodu se dostávají na řadu dnešní recepty:
Cuketový nákyp s houbami (nebo bez hub)
2 menší „mladší“ cukety (které ještě nezačaly tvořit semínka), 6 vajec,
1 hrnek kukuřičné strouhanky, 1 hrnek strouhanky z pečiva, ½ hrnku
hrubé mouky, 300 ml kvalitního oleje, 1 středně velká cibule, houby,
1 prášek do pečiva, sůl, bílý mletý pepř, mletý kmín, muškátový květ.
Cukety omyjeme a i se slupkou nastrouháme na struhadle na hrubo do
větší misky. Cibuli nakrájíme na drobno, necháme zesklovatět na části
oleje a přidáme očištěné, oprané a nakrájené houby v množství, které
chceme (v nákypu může být menší i větší množství hub nebo také nemusí
být vůbec žádné – podle chuti každého a podle toho, jak houby právě
rostou), přidáme přiměřené množství kmínu, houby dobře vysmažíme,
ke konci osolíme a přidáme k nastrouhaným cuketám. Do misky přidáme
vejce, cca 250 ml oleje, přisypeme strouhanku a mouku, dobře promícháme, dochutíme bílým pepřem, solí a špetkou muškátového květu. Plech,
pekáček nebo remosku (je ekologičtější) vymažeme olejem, vysypeme
hrubou moukou nebo strouhankou, do misky s cuketou na závěr přisypeme prášek do pečiva, pečlivě jej do hmoty zamícháme, hmotu vylijeme
na plech (do remosky) a pečeme při cca 200°C, až se z trouby line vůně.
Nákyp lze pojídat za tepla i za studena.
Jáhly s kardamonem
400 g jáhel, 1 balíček hrozinek, 4 středně velké mrkve, 4 polévkové
lžíce medu, 1 rovná polévková lžíce kardamonu v kuličkách (ne mletý), 200 g vlašských ořechů, 200 g másla, sůl.
Na začátku je dobré mít doma po ruce kardamon, protože jde o koření,
které není úplně běžně k dostání kdekoliv a zároveň na něm závisí výsledná chuť pokrmu. Po splnění této podmínky už nic dalšího nebrání v přípravě, ostatní suroviny jsou dobře dostupné. Mrkev omyjeme a nastrouháme na struhadle na jemné nudličky, hrozinky spaříme horkou vodou,
kardamon „vylouskáme“ a připravíme si jej v potřebném množství, ořechy
vylouskáme a na hrubo nasekáme. Jáhly několikrát prolijeme horkou
vodou, abychom je zbavili nahořklé příchuti. Do hrnce dáme 1,2 l vody,
mírně ji osolíme a přivedeme k varu, do vařící vody přesypeme propláchnuté jáhly, přikryjeme pokličkou a na mírném ohni dusíme pod
poklicí do měkka, nemícháme. K horkým jáhlům přidáme máslo, koriandr
a spařené hrozinky, vše promícháme, přikryjeme poklicí a necháme 10 minut v horkém hrnci odstát. Poté přidáme k okořeněným jáhlům med,
ořechy a nastrouhanou mrkev, vše dobře promícháme. Jako příloha se hodí
ovocný salát. Dobrou chuť!
Na závěr vám, milí čtenáři, přeji,
abyste letošní léto prožili radostně, ve zdraví, s menším
pracovním nasazením, než které panuje po většinu roku,
s lidmi, které máte rádi, a nebraňte se splnění svých
letních snů…
LÍBA JOZKOVÁ
foto: archiv
NEJEN
PRO
DĚTI
Zvířata na netu
Jana SEQUENSOVÁ, [email protected]
Pokud se rádi díváte dalekohledem do čapích hnízd a počítáte, kolik
hlaviček malých čápů uvidíte, zajímá vás, co dělají gorily v noci nebo
co se děje v sovím hnízdě, když táta přinese velkou tlustou myš, mám
pro vás dobrou zprávu. Nabídnu vám totiž několik zajímavých
internetových adres, nad kterými vaše vyprahlá mysl zaplesá. Díky
těmto stránkám můžete v přímém přenosu z webových kamer pozorovat
zvířata nejen chovaná v zajetí, ale i zvířata žijící ve volné přírodě.
A s přehlídkou můžeme začít třeba v Africe.
http://www.africam.com/wildlife/index.php
Na této adrese můžete živě sledovat dění u napajedla Nkorho Pan v Jihoafrické republice. Pokud budete mít štěstí, můžete u napajedla „potkat“
slony, žirafy, impaly, paviány, želvy, lvy…
http://www.zoobrno.cz/zoo-brno/primy
-prenos-z-porodniho-boxu-ledniho-medveda/
V brněnské ZOO se loni 23. listopadu narodila samici ledního medvěda
Coře dvě mláďata. Do porodního boxu byla umístěna infračervená
kamera, díky které mohli chovatelé sledovat, jak medvídci prospívají.
11. března 2008 byl porodní box otevřen, a od té doby můžete medvědí
rodinu na internetu sledovat kamerou, která je umístěna ve venkovním
výběhu. Většinou se vám naskytne pohled na koupající se Coru a dva
dovádějící medvědí kluky.
http://www.pfalzstorch.de/bilder/live1.html
Další tři kamery, kterými můžete špehovat dění v přírodě (v tomto případě spíše na ulici), se nachází v německém Bornheimu. Zde jsou k vidění tři páry čápů bílých na hnízdech. Pokud vládnete německým
jazykem, dozvíte se např. kdo je kdo na hnízdech, co se dělo na
hnízdech během dne atd.
http://www.rozhlas.cz/odhaleni
V listopadu roku 2005 přišla Česká televize společně s Českým rozhlasem s „trochu jinou reality show“ Odhalení, kde mohli diváci sledovat
v přímém přenosu skupinu goril nížinných z pražské ZOO. Projekt měl
původně trvat jen do poloviny ledna 2006, ale k velkému překvapení
autorů projektu se reality show setkala s takovým ohlasem laické i odborné veřejnosti, že se Český rozhlas rozhodl pokračovat. A co na
stránkách Odhalení můžete najít? Především čtyři kamery, které sledují
gorilí rodinu 24 hodin denně. Kromě toho je zde spousta článků,
ve videogalerii najdete magazíny o všem, co se u goril od roku 2005
událo, jsou zde i Gorilí blogy. Pražská gorilí skupina je prý jedna
z nejlépe sestavených v Evropě a je to na ní poznat.
Další zajímavé adresy:
http://www.wvec.com/cams/eagle.html
http://natureit.net/index.php?page=livekamerat#c1
http://nationalzoo.si.edu/animals
http://www.zoobrno.cz/cz/sycek-obecny
Soutěž
Zdraví vás Matouš ŠIMEK, Český nadační fond pro vydru
“Jak to maso můžete žrát, já jsem vegetarián!“ aneb urči býložravé druhy
- Veverka obecná - Potápka roháč - Nosorožec tuponosý - Kachna divoká - Labuť velká - Kulíšek nejmenší - Vorvaň - Perloočka hrotnatka - Střevlík měděný - Mšice - Slunéčko sedmitečné - Mandelinka topolová - Kapr obecný - Amur bílý - Mravenec lesní - Okoun říční - Žralok lidožravý - Los evropský - Ježek západní - Zajíc polní - Lýkožrout smrkový - Drozd zpěvný - Tetřev obecný - Bobr evropský - Norek americký - Žirafa masajská - Medvídek koala - Gorila nížinná - Šimpanz bonobo - Včela medonosná - Kamzík horský - Prase divoké - Skokan skřehotavý - Sameček komára -
“Dětství (chceš-li larva) ve vodě, dospělost na souši či ve vzduchu!“
- Vydra říční - Potápník vroubený - Vážka ploská - Orlovec říční - Ropucha obecná - Mravkolev - Komár písklavý - Jepice - Skokan hnědý - Pakomár - Hroch obojživelný - Plotice obecná - Chrostík - Motýlice lesklá - Velbloud jednohrbý - Rak kamenáč - Šidélko modré - Tesařík dazule - Pošvatka
“Urči mezi námi tvory, co si hrabou chodby, nory!“
- Hryzec vodní - Kulík říční - Ledňáček říční - Vlaštovka obecná - Břehule říční - Čmelák zemní - Jezevec lesni - Daněk skvrnitý - Vydra říční - Kuna skalní - Hrabáč africký - Rypoš slepý - Ondatra pižmová - Pižmoň - Slon indický - Člověk moudrý - Holub hřivnáč - Králík obecný - Zajíc polní - Pískorypky - Kakost smrdutý - Hraboš polní - Krtek obecný - Psoun - Kočka divoká -
“Spojuje nás rodokmen, stavba těla i lovecké choutky, urči druhy, co k nám patří!“ (lasicovité šelmy)
- Fretka - Šakal čabrakový - Ondatra pižmová - Norek americký (mink) - Tchoř tmavý - Rys ostrovid - Jezevec lesní - Panda velká - Čolek horský - Fenek - Kuna lesní - Hranostaj - Surikata - Kondor andský - Svižník polní - Vydra mořská - Norek evropský Vtip o zvířátkách: V lese je pozdvižení, má se otvírat nová pekárna. Před vchodem už je pořádná fronta, když přichází zajíc a zamíří si to rovnou
ke vchodu kolem čekajících. Když v tom velká chlupatá tlapa, medvěd ho chytne, hodí na konec fronty a zařve: „Tady nikdo předbíhat nebude!“ Zajíc se
nenápadně plíží znovu ke vchodu, ale kus od dveří ho znovu popadne medvěd, vypráší mu kožich a zahřmí: „Zajíci, co jsem ti říkal, tady žádný
předbíhání nebude!“ Když se to celé opakuje ještě jednou, zajíc si nešťastně líže rány, zkontroluje klíče v kapse a mluví pro sebe: „To je strašný, já tu
pekárnu snad dneska neotevřu...“
III
Milé děti a všichni, kdo si rádi hrají! Máme tu pro vás malou soutěž, kde můžete prokázat, že se v přírodě okolo vás vyznáte. A to třeba líp, než
řada dospělých, co vás pořád napomínají a věčně vám radí... Dneska se zaměříme na zvířata. Určitě znáte hru „všechno lítá, co peří má“. Zde
postoupíme ještě kousek dál. Zkusíme, jestli znáte nejen ptáky, ale víte taky, která zvířata jsou vegetariáni, která zvířata si vyhrabávají nory
apod. Vaše řešení pošlete redakci časopisu Krasec (o.s. Krasec, Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice, nebo e-mailem na [email protected]).
Třem nejlepším z vás pošleme pěkné věcné ceny. Ale radit se smíte jen s knížkami, kamarády, sourozenci apod. Neptejte se dospěláků, ať je to
spravedlivé!!! Tak ukažte, že jste chytří, jak si o vás myslím. A když si někdy nebudete vědět rady, tak z toho nebuďte smutní, hlavní přece je, že
zvířata máte rádi a nenecháte nikoho, aby jim ubližoval!
VÝLETY
BEZ
AUT
Do ptačí říše – Řežabinec
Pečení s Pohádkovým královstvím
Tip na zajímavý výlet dnes přináší strakonická Šmidingerova knihovna,
která pořádá ve spolupráci s místní ZO ČSOP v každé roční době řadu
akcí pro veřejnost, přičemž jednou ze zásad je cestování bez aut. Mezi
zajímavá místa, která se takto dají navštívit, patří rybník Řežabinec,
založený v roce 1530 u obce Ražice na Písecku.
Zajímavou, voňavou a chutnou atrakci pro turisty i místní nabízí
šumavská Lenora. Každou poslední sobotu v měsíci od dubna do prosince se tu v obecní peci na volném prostranství peče chleba a další
pečivo, které na místě rozdává pekař Augustin Sobotovič.
Řežabinec je snadno dostupný i pro rodiny s malými dětmi a osoby se
sníženou pohyblivostí, a na druhou stranu jsou v okolí lákavé cíle i pro
ty, kdo si chtějí udělat výlet náročnější (např. jízdárna ve Štěticích, kde si
můžete zapůjčit koně k vyjížďce po okolí, naučná stezka u Sudoměře,
pozůstatky po pravěkých sejpech u Modlešovic, tůně u Hajské atd.).
Ze zastávky v Ražicích (trať Plzeň - Č. Budějovice) se jde asi půl kilometru na západ, po polní cestě. Po levé straně budete mít železniční trať,
vpravo pole a louky. U ražické bašty se cesta odklání doprava a po chvíli
už je vidět rybník a první dvě tabule naučné stezky.
Svému řemeslu se pekař vyučil
na Slovensku, na Šumavu se
dostal jako voják a již zde zůstal
natrvalo. Lenorská veřejná pec,
která patří mezi takzvané hliněnky, byla postavena v letech
1834-1837 a znovu se rozhořela
až v roce 1997. Tehdy již byla
technickou památkou a do její
opravy se pustila skupinka
Znak lenorské pohádkové kanceláře,
místních nadšenců.
kresba: Jaroslav Kerles
Veřejné pece se nacházely v obcích a osadách po celé Evropě především
ve středověku. V Čechách a na Slovensku se v nich v některých osadách
peklo ještě na počátku druhé poloviny 20. století. Sloužily nemajetným
občanům, kteří neměli dost peněz, aby si postavili doma pec vlastní. Na
pečení se obvykle domlouvalo více rodin najednou a hospodyňky pak už
jen přinášely k vyhřáté peci připravené vykynuté těsto v ošatce a
odnášely si upečený chléb, který vydržel i týden. Tohle všechno a ještě
mnohem víc, třeba z čeho se správné těsto dělá, vám budou charismatický pekař a jeho pomocnice ochotně vyprávět.
V rámci květnového pečení se ale v Lenoře konala ještě mnohem větší
událost: slavnostní otevření kanceláře Pohádkového království jižních
Čech a Šumavy, které provedli kancléř Marcel Goetz, hvězdopravec Petr
Messany a pohádkový malíř Jaroslav Kerles. Kancelář při Infocentru
Lenora obdržela pohádkové razítko a součástí akce byla autogramiáda,
možnost zakoupení suvenýrů Pohádkového království a samozřejmě
pečení pohádkového chleba, česnekových placek a houstiček, které byly
při této příležitosti obzvláště vypečené!
Více informací o Pohádkovém království: www.pohadkovekralovstvi.cz.
ZDENKA JELENOVÁ
IV
Z červencové akce Acrocephalus 2007, foto: Zdenka Jelenová
Řežabinec je pozoruhodným místem nejen pro turisty, ale i pro přírodovědce, hlavně ornitology. Je významnou ptačí rezervací, kde díky
šetrnému způsobu hospodaření dosud hnízdí mnoho druhů ptáků a
další se zde zdržují dočasně při tahu nebo cestách za potravou.
Na jednom z mnoha zastavení naučné stezky je možno vylézt na
pozorovací věž a podívat se dalekohledem, hned vedle je výstava ptačích
budek, na nedalekém návrší zvaném „Pikárna“ najdete informační tabuli
s obrázky a pojednáním o tom, jak zde byly archeologem Bedřichem
Dubským nalezeny velmi cenné památky z období mezolitu. Bylo také
zjištěno, že toto místo je nejteplejší a nejsušší v celém Jihočeském kraji.
V blízkosti rybníka je několik malých tůní vzniklých po těžbě navátých
písků. Písečné nánosy jsou pozůstatkem třetihorního jezera, které se
rozkládalo na území dnešní Českobudějovické a Třeboňské pánve.
Kdo se vypraví k Řežabinci koncem července, má dokonce příležitost
přihlížet i kroužkování ptactva. Každoročně se tu na týden scházejí
profesionální i amatérští ornitologové z celé republiky, bydlí ve stanech,
mají natažené sítě v rákosí a celé dny kroužkují. Akce se jmenuje
Acrocephalus, což je latinské jméno nejhojnějšího z ptačích obyvatel této
rezervace - rákosníka.
ALENA HRDLIČKOVÁ, Šmidingerova knihovna ve Strakonicích.
Pekař Augustin Sobotovič, foto: autorka
NA NÁVŠTĚVĚ
zahrada
Botanická
zahrada
v Táboře
v Táboře
Zveme vás dnes na návštěvu do jediné jihočeské botanické zahrady.
A dobrá rada na úvod: Pokud ji ještě neznáte, vypravte se sem
doopravdy, stojí to za to. Pro svůj ekologický význam byla zahrada
v roce 1994 vyhlášena za významný krajinný prvek a v srpnu 2000
za kulturní památku.
Botanická zahrada při Vyšší odborné škole a Střední zemědělské škole
v Táboře byla založena v roce 1866, a je tudíž druhou nejstarší v České
republice. Bohužel vlivem okolností se její stav v průběhu desetiletí
výrazně zhoršil, mnohé zajímavé sbírky úplně zanikly, značení rostlin a
dřevin skoro vůbec neexistovalo a botanická zahrada vypadala spíše
jako zanedbaný park. Obnova a významný rozvoj zahrady započaly od
roku 2002, s příchodem Radoslava Kacerovského na místo vedoucího.
Referendum zahradu zachránilo
V roce 1992 schválilo zastupitelstvo města Tábora územní plán, který
počítal s rozdělením botanické zahrady silnicí. Rozběhla se petiční
akce, vzniklo Sdružení pro ochranu botanické zahrady. V listopadu
2000 se v Táboře uskutečnilo první místní referendum v České
republice. Řada místních politiků se cítila dotčena, že jim někdo chce
vzít monopol na moc. Téměř 80 % zúčastněných voličů se nakonec
vyslovilo proti plánované výstavbě silnice.
„Přesto je ta silnice stále součástí územního plánu a dodnes jsou lidi,
kteří by ji tu nejraději viděli. Tohle je ale přece pro Tábor obrovsky
významné místo! I proto se snažím dát zahradu do co nejlepšího
stavu, aby, pokud by to ještě někdy někoho napadlo, ho lidi
ukamenovali,“ dodává Radoslav Kacerovský, který je mimo jiné také
členem zastupitelstva a městské rady. Kandidoval (jako nestraník) za
sdružení Tábor 2020. „Někdy je to očistec! Na úrovni města by se
neměla vůbec dělat politika – bohužel je to samé politikaření...“ A jak
se v roli místního politika chová on sám? „Snažím se hlasovat vždy tak,
abych se ráno v zrcadle mohl podívat sám sobě do očí. A chovat se
profesionálně, ne podle toho, s kým se mám nebo nemám rád.
Nejhorší je, že se to pak ale zase může odrazit v mé práci...“
A co dál?
Unikátní hospodářský systém
Základem členění zahrady je hospodářský systém – v době založení to
byl unikát. Místo obvyklého botanického systému tu totiž zavedli
členění podle zemědělského a průmyslového využití rostlin.
Péči o celou zahradu zajišťují kromě vedoucího dvě zaměstnankyně
a studenti zemědělské školy v rámci pravidelných odborných praxí.
„Nejproblematičtější je některým vysvětlit, co má na tom záhoně po
vypletí zůstat,“ směje se Kacerovský: „Se ztrátami se musí počítat, ale
na druhé straně bychom to bez pomoci studentů těžko zvládali.“
Kromě políček se stovkami rostlin určitě navštivte atraktivní skleníky
s kolekcemi tropických rostlin, kaktusů, masožravek i orchidejí. Velmi
podnětná a uklidňující je procházka rozsáhlým arboretem. Skoro při ní
nevěříte, že jste uprostřed okresního města...
V zahradě je stále co plánovat. Dokončit rekonstrukci cest, přebudovat
škaredé betonové jezírko. Jeho rekonstrukce již byla naplánována
z městského rozpočtu, ale bohužel... – „To je právě ta politika, peníze
prostě uvolněny nebyly, takže se budeme snažit v nějakém grantu,“
povzdychne si Kacerovský. Do budoucna samozřejmě potřebuje
zahrada nové, větší skleníky. „To bude obrovská, mnohamilionová
investice, které se ale nebojím. Pokud seženu peníze na projektovou
dokumentaci, tak se určitě podaří i grant z evropských fondů.“
Tím plány nekončí. Další voliéry pro handicapované ptáky. Dětský
koutek pro maminky s malými dětmi... „Když jsem sem nastupoval, tak
jsem měl cíl co nejvíc to tu zatraktivnit a zpřístupnit pro nejširší
veřejnost.“ Zahrada přes léto svou bránu otevírá každodenně, včetně
víkendů.
Z doby dinosaurů...
Co právě kvete?
Nedávno se o táborské zahradě psalo v souvislosti s tím, že získala do
svých sbírek jednu z nejvzácnějších dřevin na světě. Wolemie vznešená (Wollemia nobilis) byla objevena v roce 1994 Davidem Noblem
v Novém Jižním Walesu, 200 km západně od Sydney. „Jedná se o jednu
z nejstarších dřevin na světě,“ vysvětluje Radoslav Kacerovský: „Je to
jehličnan z období dinosaurů.“ Wolemie patří k 200 milionů let staré
čeledi blahočetovité (araukariovité) a byla do náhodného objevu
jediného známého (přísně utajovaného) místa výskytu známá z fosilií a
považovaná za vyhynulou. V zahradě ji zatím mají pod zámkem,
protože je třeba vybudovat pro ni zvláštní „ubikaci“. Sponzor se prý již
našel.
Na výborných webových stránkách zahrady
http://szestabor.cz/botanicka/ naleznete mimo jiné přehledný a propracovaný katalog rostlin. V pravidelně aktualizovaném článku se
navíc vždy dozvíte, které z nich můžete právě teď obdivovat v plném
květu. Vstup do areálu je zdarma, do skleníků za 10-15 Kč.
13
Norské granty přilákaly i Oskara
Nejnutnější provozní náklady zahrady hradí škola, ale na vše ostatní se
sepisují granty. Tzv. norské granty poskytly 700 tisíc korun, k nimž
město Tábor dodalo dalších sto tisíc. V rámci tohoto zatím největšího
projektu se podařilo obnovit 537 metrů cest, vysadit 1300 nových
rostlin a dřevin, vybudovat kapradiniště, ve kterém jsou zakopané
i dva podzemní bazény, pro suchomilné druhy vznikla zase kamenná
zídka, podařilo se osázet zajímavými druhy vlhkomilných rostlin potok,
který protéká arboretem. Po šedesáti letech se tu totiž v roce 2002
podařilo zprovoznit umělý potůček, který pramení v části „Krkonoše“,
protéká částí arboreta a vlévá se do jezírka.
Zajímavou novinkou jsou dvě nové voliéry pro handicapované ptáky,
které se okamžitě staly pro návštěvníky, hlavně ty nejmenší, velkou
atrakcí. Jednu obývá výřice Rozárka, z druhé zvědavě vyhlíží krkavec
Oskar. Oba dva srazilo auto a poškozená křídla jim již neumožňují
návrat do volné přírody. „Botanická zahrada nemusí být pouze
„ukázkou“ živých rostlin, ale může plnit i širší funkce ochrany životního
prostředí a enviromentální výchovy,“ míní Kacerovský. Botanická
zahrada pod jeho vedením úzce spolupracuje se záchrannou stanicí a
ekocentrem ve Voticích.
Radoslav Kacerovský s wolemií vznešenou, foto: autorka
TÉMA
vodák
Vodák a perlorodka
národním
vv
národním
parku parku
Vodák a škeble, Řeka nedokáže plakat, Vyhánění turistů ze Šumavy... to je jen pár titulků
z jarních výtisků novin. Další šumavský boj... Národní park Šumava se, bohužel, už dlouho
pyšní různými nechvalně známými ikonami. Jednou z nich je lýkožrout smrkový alias kůrovec.
Jinou spor o bezzásahová území a do nekonečna oddalované projednávání nové zonace.
Dnes se věnujme problému, který také dobře ilustruje základní otázku – chceme šumavskou
přírodu chránit, nebo na ní vydělávat? Jde o splouvání Vltavy.
Za slunného dne v plné sezóně Teplou Vltavou projede několik set lodí denně. Cestovní průmysl
funguje. Na enormním nárůstu vodáků v 90. letech se nejvíc podepsaly půjčovny lodí.
Nejnovější studie o negativním vlivu splouvání na chráněné druhy však doporučila povolit
splouvání až při hladině 61 cm na Soumarském mostě (dnes to je 45 cm). A protože tolik vody
je tu průměrně jen několik dní za celé léto a umožnit splouvání by tedy bylo organizačně
prakticky nemožné, přišla Správa NPŠ s razantnějším řešením – uzavřít od půlky července do
poloviny srpna nejohroženější sedmnáctikilometrový úsek Soumarský Most – Pěkná úplně.
V regionu nastalo samozřejmě vzbouření. Majitelé půjčoven a další podnikatelé začali
vyhrožovat, že se budou soudit o náhrady za ušlé zisky... Starostové odmítli nový návštěvní řád
projednávat, a tak muselo být už dvakrát odsunuto jednání Rady NPŠ (zatím na 20. července).
Dejme – bez dalšího komentáře – slovo několika hlavním aktérům dění v Národním parku
Šumava. Většina z následujících názorů zazněla v průběhu natáčení pořadu Nedej se, který
vysílala ČT2 dne 20. června.
JAN STRÁSKÝ,
předseda Rady Národního parku Šumava:
Šumava potřebuje víceresortní řešení
14
Proč podle vás vypukl tak ostrý konflikt? O nutnosti omezení splouvání se přece hovoří již léta...
V letošním roce přišla Správa s úplně novým argumentem, a tím je
perlorodka říční. O té se nikdy předtím nemluvilo a my si nejsme jisti,
zda si ji někdo vymyslel, zda ji tam odněkud přinesli, nebo zda tam
opravdu byla i předtím...
Nemyslíte, že by v nejpřísněji chráněných územích měla dostat
přednost ochrana přírody a vědecké názory?
To je na delší diskusi. Já slovo přednost neuznávám. Na Šumavě musíme hledat rovnováhu – mezi mnou a rysem, mnou a škeblí, člověkem
a čímkoliv jiným. Pokud něco škodí, tak je třeba hledat kompromis.
Nám se zdá, že tohle kompromis není.
V čem spočívá kompromis přijatelný i pro obce?
Ve třech věcech: 1. Nepouštět na vodu pramice a nafukovací plavidla,
která poškozují řeku nejvíce. 2. Zvýšit hladinu z 45 na 50 cm. 3. Redukovat množství lodí i tím, že se povolí nástup na splouvání jen po
dobu tří hodin. Což by znamenalo snížení počtu lodí na méně než
polovinu dnešního stavu. Tento kompromis byl s ředitelem Krejčím
projednán, ale za pár dní jsme se dozvěděli, že je to pro odbornou
složku Správy nepřijatelné...
Jak vznikla myšlenka na zřízení vládního zmocněnce pro Šumavu,
o kterém se hovoří v souvislosti s vaším jménem?
O tom se jedná již víc než půl roku, přednesl to premiér Topolánek na
jednání s obcemi vloni v Klatovech. Jsem přesvědčen o tom, že
Šumava není jen příroda. Má problémy s tím, jak tu žijí lidé. Obce
těžko shání dřevo, což je až černý humor, jak se každý rok řeší nedostatek topného dříví. Je tu problém kůrovce, uschlé lesy přibývají
po stovkách hektarů... A z tohoto hlediska se jeví, že Šumava
potřebuje víceresortní řešení. Z pohledu více ministerstev, než jen
životního prostředí. A tomu by měl napomoci vládní zmocněnec – aby
se problémy, které nejsou čistě ochranářské, dostaly na jednání vlády.
EVA ZELENKOVÁ,
Správa NP Šumava, Odbor výzkumu a ochrany přírody:
Teplá Vltava je pro zachování perlorodky klíčová.
Proč je Teplá Vltava pro ochranu perlorodky tak cenná?
Výzkumy od 80. let dokládají výskyt perlorodky v Teplé Vltavě. Jde o
foto: Jan Voběrek
zbytkovou populaci, odhadem 1200 kusů dospělých. Nejvíce perlorodek u nás žije na horní Blanici – bohužel její voda není schopná
mladé perlorodky, které se rozmnožují za pomoci pstruhů, uživit. To
bylo dokázáno pomocí bioindikačních pokusů na mladých stádiích
perlorodky. Naopak Vltava je jediná řeka, která perlorodky je schopná
uživit, také díky podvodním loukám vodních rostlin. Proto bylo
součástí záchranného programu v 90. letech invarování pstruhů ve
Vltavě, což znamená nasazení nejmladších stádií na pstruhy, kteří je
pak roznesou po řece.
Jak se díváte na konflikt s turistikou?
Nám nejde o úplné uzavření řeky – každý zájemce se může na ten
úsek vydat v květnu, červnu, nebo v září, kdy je ostatně Šumava nejkrásnější. Je zkrátka nutné, aby v národním parku se člověk přizpůsobil přírodě, pokud si ji chce zachovat, a nikoliv naopak!
ZDENKA LELKOVÁ,
starostka Stožce a členka výkonného výboru Rady NPŠ:
Obce park chtějí, ale chybí jasná pravidla hry.
Jste pro neregulované splouvání?
To bychom byli v regionu sami proti sobě, kdybychom souhlasili s ničením toho, co potřebujeme využívat k trvale udržitelnému životu.
Správa parku ale podle mne hledí víc na ochranu přírody, než na
řešení života obyvatel a turistů na Šumavě.
V čem vidíte hlavní negativa přístupu správy?
Jednoznačně nekoncepčnost. Všechno se odvíjí od toho, že Park nemá
žádnou svou vizi, celkovou koncepci využívání tohoto území pro
pohyb turistů. Mnohem větší důraz by se měl klást na ekologickou
výchovu, na vysvětlování, seznamování lidí s tím, proč je Vltavský
luh cenný... Pak i region k tomu bude přistupovat citlivěji, než se dnes
zdá.
Jak by se podle vás měla zapeklitá situace na Šumavě řešit?
Všechno záleží na lidech. Samozřejmě k něčemu je potřeba i legislativní rámec, tam je na straně státu řada rezerv, ať už jde o převody
nepotřebného státního majetku na obce, daň z nemovitosti, která by
se neměla řešit náhradou ze strany MŽP, ale legislativně, a těch věcí je
celá řada. Je ale potřeba, aby se do řešení zapojila také ministerstva
financí, místního rozvoje či zemědělství. Tady nemůže rozhodovat jen
ministerstvo životního prostředí. Obce už dávno daly najevo, že stojí
o národní park. Ale je třeba jasně stanovit pravidla hry – jinak bude ke
konfliktům docházet neustále.
KAREL PRACH,
Botanický ústav AVČR, člen výkonného výboru NPŠ:
Kde jinde, než v národních parcích, by měla mít ochrana
přírody přednost?
Jak hodnotíte odpor regionu k omezení splouvání Vltavy?
Ze zákona je veškeré splouvání řek v národních parcích zakázáno a
výjimky lze stanovit pouze návštěvním řádem. Takže starostové by
měli být rádi, že aspoň něco bude dovoleno. Nejvíc mne rozčiluje, že
se nerespektují názory odborníků. Jestliže tři nezávislé studie tvrdí, že
současný stav je neudržitelný, tak přece lidé, kteří tomu nerozumějí,
nemohou tohle rozhodnutí blokovat! Jsme v národním parku, a tady
jednoznačně musí mít ochrana přírody prioritu. Takže teď je na řediteli, potažmo pak ministru Bursíkovi, aby rozhodl!
Je ta snaha o omezení splouvání nějakou novinkou, která region
překvapila?
To určitě ne, řeší se to několik let, starostové například vloni projednávání návštěvního řádu a jakoukoli domluvu zablokovali, a teď hrají
takovou zdržovací taktiku, aby současný stav udrželi co nejdéle. Není
mi přitom zcela jasné, proč – zisk z těch půjčoven jde do kapes několika málo podnikatelů.
TÉMA
region obrovskou restrukturalizací a orientuje se na turistický ruch. Ta
perlorodka, je-li tam vůbec, tam byla i před deseti lety.
Vidíte řešení?
K neustálým třenicím mezi orgánem ochrany přírody a regionem bude
docházet, dokud tu nebude jasná, dlouhodobá, a hlavně politicky
neměnná koncepce, na které by bylo možno postavit udržitelný
rozvoj. Tenhle národní park byl vyhlášen nařízením vlády, která
v březnu 1991 řekla, že tady chce ochraňovat přírodu, ale to bylo to
jediné, co pro tento národní park udělala!
ONDŘEJ VOLF,
spoluautor studie o vlivu splouvání na perlorodku:
Rozhodnutí je v rukou Správy NPŠ.
Proč je v současné době tak důležité splouvání omezit?
Je pravděpodobné, že mladá generace perlorodek, které sem byly
před patnácti lety vysazeny, začne vylézat na povrch písčitého dna, a
bude splouváním rušena a ohrožována. Ta populace by mohla čítat až
sedmnáct tisíc mladých stádií perlorodek. Perlorodka se u nás
nerozmnožuje několik desítek let a teď skutečně jde o to, abychom
umožnili přežití těch mladých.
Jsou výsledky vaší studie pro zprávu závazné?
Využili jsme veškeré odborné podklady, které jsou dnes k dispozici,
takže těžko může někdo dospět k jinému závěru. Zodpovědnost za
rozhodnutí má samozřejmě vedení parku. Pokud ale výsledky
respektovat nebudou, tak musí nést zodpovědnost i za případné
následky. A také si to samozřejmě zodpovědět před Evropskou komisí.
FRANTIŠEK KREJČÍ,
ředitel Správy NP a CHKO Šumava:
Nemůžeme dovolit další poškozování nejcennějšího území!
foto: Jan Voběrek
DAGMAR KJUČUKOVÁ,
Okrašlovací spolek Zdíkovska:
Pustit podnikání do 1. zóny národního parku v roce 1992 byla
velká ostuda!
Jak hodnotíte současný postoj Správy NPŠ?
Samozřejmě vítáme její záměr konečně splouvání omezit – konečně se
správa nebojí veřejně říct, že musíme Teplou Vltavu chránit. Ovšem ta
věc je velmi zpolitizovaná, a zatím není jasné, jak to vlastně dopadne.
Nevládní ekologické organizace bojují proti ničení řeky ve Vltavském
luhu od roku 2003, vyvrcholilo to v roce 2007 podáním stížnosti
k Evropské komisi do Bruselu. Správa národního parku je tedy dnes
v tomto problému sledována i z evropské úrovně.
J
Nastala po nástupu Františka Krejčího na místo ředitele změna
v komunikaci s obcemi?
Pan ředitel si bohužel po nástupu nevytvořil nový realizační tým.
A s tím starým týmem region spokojen nebyl. A není. Takže: pan
ředitel komunikuje velmi dobře, ale dopadá to tak, že vše, co my jako
zástupci obcí pokládáme za důležité a výhodné i pro značku národního parku, a o čem se třeba s panem Krejčím dohodneme, tak na
všechno se pak najde nějaký takzvaně odborný argument, že to nejde.
Ochrana přírody versus turistika a podnikání – neměla by mít
příroda přednost?
Jasnou přednost by měla dostat celková koncepce, která tu měla být
od roku 1991. Tohle všechno, co se teď děje, je právě výsledkem
nekoncepčnosti. Podívejte se na kauzu Modrý sloup (historický přechod
s Bavorskem, který je kvůli odborné studii o výskytu tetřeva hlušce stále
uzavřený - pozn. red.) - Správa tvrdí, že je Luzenské údolí nutné nechat
zavřené, protože je tam schopná populace tetřeva hlušce. Já to území
podrobně znám, chodili jsme tam často i s ředitelem Krejčím, a tam
nenajdete ani tetřeví hovínko! Tetřev se vyskytuje na Šumavě všude
možně jinde, ale ne v Luzenském údolí... Ptám se tedy, jak je tomu
s perlorodkou... Ten spor přece neměl nastat v roce 2008, tohle měl
orgán ochrany přírody řešit v roce 1992 a ne až dnes, kdy prošel
15
ANTONÍN SCHUBERT,
starosta Modravy a člen výkonného výboru Rady NPŠ:
Hlavní problém je, že chybí koncepce národního parku.
Nemyslíte, že Správa poněkud zaspala, když chce razantně omezovat
splouvání Vltavy, které tu existuje dlouhá léta?
To, že nebylo masové splouvání Vltavy řešeno patnáct let, je obrovská
chyba – ale není to důvod k tomu, aby tento stav pokračoval dále.
Správa měla hned od počátku vliv vodáků sledovat a regulovat.
A jestliže nám ta poslední studie dokazuje, že dochází k poškozování
přírody v první zóně národního parku, tak my jakožto jeho správci to
skutečně nemůžeme nechat běžet dál!
Je skutečně třeba řeku v létě uzavřít?
Jde jen o 17 kilometrů, ne o celou řeku. Ta místa jsou podle odborných studií poškozená a poškozovaná, doslova hoblovaná stovkami
lodí – teď je třeba dopřát řece klid a potom postupně, řízeným
managementem, vyzkoušet, kolik lodí řeka unese bez poškození
biotopu. V současné době probíhá další expertní ověřování populace
perlorodky říční a upřesnění monitoringu vodních rostlin.
Obce si stěžují, že znáte pouze zákazy...
Správa nechce a nebude postupovat proti zájmům regionu a turistiky,
ovšem ty nesmí poškozovat přírodu. Nechceme ale jen zakazovat –
například navrhujeme povolení jarního splouvání Vydry, která byla
v posledních deseti letech uzavřená. V létě připravujeme konečně
otevření tří nových propojení s Bavorským lesem, včetně historického
přechodu Modrý sloup. Zřídili jsme nových šedesát kilometrů
cyklotras, vydali jsme souhlas s jezdeckou stezkou.
Funguje v parku dostatečně ekologická výchova?
Myslím, že ne. Nejen šumavská, ale celkově česká ochrana přírody má
velké rezervy v tom, jak vzdělává především nejmladší generaci.
V parku máme tři střediska ekologické výchovy, přímo vzorové je ve
Stožci, ale je třeba to tak desetinásobně rozšířit. Máme již připraven
celý systém projektů na podporu cestovního ruchu v propojení s ekologickou výchovou. Na zámku Vimperk chceme zřídit mezinárodní
vzdělávací environmentální centrum, kde předpokládáme 250 tisíc
návštěvníků ročně. Připravujeme také velký zoologický program, který
bude rozprostřen po celém území národního parku.
Jste spokojen s fungováním Správy pod vaším vedením?
Dělal jsem roční bilanci a úplně spokojen nejsem. Z rychlostního
stupně jedna jsem přeřadil na dvojku – což znamená, že je tu spousta
věcí, které se musí v následujícím roce dotáhnout. Ten jeden rok, ve
kterém jsme navíc řešili následky orkánu Kyrill, nestačil k tomu, aby se
podařilo pozměnit směřování správy národního parku a vyřešit
všechny problémy. A pokud jde o splouvání Vltavy, tak to je opravdu
marginální problém. Jde o ani ne jedno procento návštěvníků
národního parku, který navštěvují dva miliony lidí ročně.
K ZAMYŠLENÍ
GLOSÁŘ
Rumunští Slováci
Slováci
na Šumavě
na Šumavě
Ivo STEHLÍK, [email protected]
Když jsem se přiženil v roce 1988 do Volar, ocitl jsem se na dohled od silné enklávy
rumunských Slováků, kteří přišli po válce a dosídlili prázdné domy po odsunutých
Němcích. V roce 1988 byla ještě naživu většina z těch, kteří se ještě narodili a vyrostli
v Rumunsku. Poznával jsem je jako svérázné a velice zajímavé lidi a přátelil jsem se
s jejich dětmi, které byly podobně staré, jako já. Jenže staří Slováci pomalu umírali,
jeden po druhém, a s nimi umíraly i zvyky a svérázná řeč. Když jsem zjistil, že poslední
mohykán a jedna z nejvýraznějších osobností mezi nimi, pan Ondrej Klišík, sepsal svoje
vzpomínky, chtěl jsem je vydat knižně. Pan Klišík nakonec bohužel umřel dřív, než jsme
se všichni nadáli, ale knížka jeho vzpomínek, zatím pracovně nazvaná Rumunští Slováci
na Šumavě (Ze vzpomínek Ondreje Klišíka z Volar), by měla letos vyjít v našem
nakladatelství.
V krátké ukázce bych vám chtěl ukázat svět lidí, kteří ještě před sedmdesáti roky žili
uprostřed Evropy jako téměř soběstační lidé. Stavěli si hliněné domy dusané do bednění,
pálili dřevěné uhlí, chovali a zabíjeli dobytek, pěstovali víno, tabák a papriky, tesali trámy,
předli vlnu i len, tkali plátno a šili z toho oblečení.
Je to jako exkurze do pradávných časů, které ale nejsou vůbec tak pradávné, vždyť je to
jenom nějakých šedesát let zpátky v čase. Jsou místa v Evropě, kde je to každodenní realita
i dnes. Věřím tomu, že vás vzpomínky pana Klišíka, psané krásnou svéráznou slovenštinou,
zaujmou.
O tom, ako zme sa my děti veděly zabávať
16
Po večeroch zme my chlapci lupali kukuricu. A šupky zme davali na humna pre dobytok. Ale
len kráve zme to dávali ku dojeni. Dala viac mlieka, bo to bolo lepšie ako otruby. A potom
zas zme museli te šulky moržovať, a to zme moržovali na takých malých stolečkách. A na
konci teho stolečka bol železný hák, o ktorý sa ta kukurica lúpala. Ale nám to dalo zabrať
a bolely nás z teho ruky. To zme aj niekolko nocí robili, aj šesť lebo sedem metraky bolo
podle roku, podla toho, jaká bola úroda.
Mezi tu kukuricu boli aj těkvice zasaďené. Ja jako chlapec som ich ani nemohol nadzdvihnuť.
A tych zme nazbirali aj piať fur. S tymi sa potom svině krmili, ale len iba pred zabijačkou.
Inak sa svobodně pasli po hore.
V Dernej mali aj gondáša. To bol taky človek, ktorý pre celú dedinu pásol dobytok. Na konci
roku ho platili, ako on chcel. Alebo z mesom, lebo peniazemi, čo on uznal za vhodne. A ten
gondaš mal dva psy vyučené a te mu zavracali. Boli veliké a mocné. Te psi sa ani vlkov
nebali. Mal vždy pri sebe taku trubu ze roha - to boli také velke maďarské voli, vraveli im
šarivaše. Te mali take rohy strašně velke - 70 až 100 cm. Té keď išli do chlieva, tak si museli
iba tak, do šikma hlavy skrútit, aby do staje vešli. Pri čom jeden roh mal až pri zemi a druhy
až pri futroch dveri. Této voli boli o vele mocniejše ako obyčajné voli, to už bol velký gazda,
ktorý ích mal.
Taký gondáš rano, keď išol pasť, trubil na tej trube a strelal z bičom, susedia len odviazovali
dobytok, o vjacej sa starať nemuseli. Nosil pri sebe taký viče 2 metre dlúhy bič ze konopoch
upleťený, ze 12 vojkoch, tj. pramenoch, ktoré zme ručne aj my veděli zpletať, ale to nebola
žadna sranda veďeť uplesť taký bič, velmi z teho boleli palce, to sa muselo strašne silno
stiahovať.
A na jar, keď bola míza pod kórou stromov, radi zme robevali piskory, tj. píšťalky, každý mal
nožik pri sebe, to zme otlukli mladu liesku, taku bez holuzoch tyčku a zme tu tyčku zlupli,
vyrezali naustek a mali zme trúbu a hned už zme aj z tej truby trúbili o sto šesť. No a z tej
olupanej tyčky zme si urobyli palicu, a z tou palicou zme sa dugovali po roviňe alebo ze
kopca, tak že sa ta palica hodila iba preto, aby čo možná najviacej kotrmelcoch urobyla ,ale
tak, aby sa vždy jedným koncom dotýkala
zemi,vyzeralo to tak, jako keby sama tá
palica po sveťe kráčala. To bola
taká hra, čím viatšej tá
palica škobrtla temu
či onému, tak
ten potom
vyhrál...
K mírovému radaru
Jedním z argumentů strany obhajující výstavbu radaru v Brdech je, že se jedná o
prvek, který je čistě obranný a má vlastně
pomoci udržet ve světě mír. Ve snaze zamezit
přístup různým protestujícím a aktivistům
Greenpeace na kótu 718 staví se okolo území
plot s žiletkovým drátem, o který se může
snadno zranit i lesní zvěř. Proč se „mírový
projekt“ brání tak „mírovými“ prostředky?
Proč bylo k výstavbě vybráno místo s nejcennějšími lesy v rámci Brd? Nechtěl jsem
zastávat ono trapné „jen ne na mém dvorku“,
dlouho jsem neměl jasno, jsem-li pro, nebo
proti radaru. Nyní už mám jasněji...
MATOUŠ ŠIMEK
Bio do škol
Mediálně vděčná, ale nepromyšlená a nedomyšlená podpora „bio do škol“ hrozí v lepším
případě zbytečně vynaloženým úsilím. Když
školní jídelna připraví smlouvu o odběru
surovin od biozemědělců z okolí, určitě by
měli mít rodiče i zřizovatel možnost na to
přispět. U celostátního programu ale hrozí, že
se bude z peněz daňových poplatníků
dotovat nákup biopotravin z velké dálky.
Fanděme čínským i jiným biozemědělcům,
ale zrovna takováhle forma podpory je
sporná. Zblízka může být lepší než bio – pro
životní prostředí i pro společnost. Než
dovážet biobrambory do jižních Čech třeba
zpod Králického Sněžníku (kde je velká
koncentrace biozemědělců), zkusme ve školách vařit raději necertifikované brambory
z blízkého statku. Časy se mění, venkov už se
nevylidňuje a čeští biozemědělci nemají
potíže s odbytem. Nejjednodušší a nejlevnější
způsob, jak podpořit rozšíření biozemědělství, je snížit nepodmíněné plošné subvence konvenčním zemědělcům.
JIŘÍ GUTH
Zneužitý program?
Program revitalizací vodních toků Ministerstva životního prostředí býval často zneužit
ke stavbám rybníků, z nichž některé dokonce
vznikly na místech ekologicky cennějších
aluviálních luk. Méně než polovina z prostředků programu byla využita ke skutečným
revitalizacím liniových vodních toků (potoků,
řek). Ti, kdo doufali, že v budoucnu bude
situace lepší, doufali nadarmo. Je to ještě
horší. Současný Operační program Životní
prostředí (OPŽP), který nabízí prostředky
z evropských fondů, není schopen poskytovat
plnou finanční podporu liniových revitalizací.
Jak dokumentoval Ing. Tomáš Just na konferenci o říčních nivách v Třeboni, už v zadání od evropských orgánů je počítáno s tím,
že značná část prostředků půjde znovu na
stavby rybníků. I nadále tak budou vznikat
místo meandrujících a do přírody dobře
zapojených říček malé rybníky přecpané
rybami, jejichž retenční i ekologická hodnota
je velmi malá. Vlastník rybníka, který si jej
takto mohl díky „ekologickému“ programu
velmi lacino vybudovat, bude brzy láteřit nad
škodami na rybách, které mu v jámě v zemi
bez úkrytů přecpané kapry způsobí vydry
a norci.
MATOUŠ ŠIMEK
kresba: Pavla Matějková
ESEJ
rebelové
Občanští
rebelové
v Písku
v Písku
Magdalena MYSLIVCOVÁ, [email protected]
U nás v Písku se umíme ozvat a říct svým úředníkům i voleným
zástupcům, co si přejeme a co se nám nelíbí. Je to prosté. Stačí
nebát se, nenechat se odbýt, otrávit ani zastrašit. Zajímá vás,
jak se u nás žije občanské iniciativě? Tak pěkně od začátku.
Jsme na prahu roku 2006. Písečtí občané se dozvídají o záměru radnice, vybudovat v oblíbeném vnitrobloku v Budovcově ulici garáže a parkoviště pro služební auta...
Z řad veřejnosti vystupuje skupina odvážných s upozorněním, že
občané by si přáli něco jiného. Uvítali by klidovou zónu se zelení
a s velkým dětským hřištěm. Uzavřený areál nabízí únik od
přetížených ulic, láká k posezení a k volné hře dětí. Daří se tu
oblíbené Cukrárničce a občerstvení Natural s venkovními
zahrádkami. Maličké dětské hřiště je i přes svůj chátrající stav
v sezóně denně obsypáno dětmi. V centru města zbývá jen hrstka
podobných bezpečných míst. Stačilo by vysadit stromy a keře,
obnovit a rozšířit hřiště a zabránit nelegálnímu parkování.
Občanská iniciativa Za Zelený dvůr je na světě, chce se zasadit za
dobrou věc a věří, že vedení města zareaguje vstřícně.
Auta versus děti
Pozor: Blíží se volby!
To už se ale pomalu schyluje k volbám 2006. Opoziční strany
nabízejí svou podporu. Starosta města (za ODS) přehodnocuje
svůj původní postoj a zve členy iniciativy na jednání, kde
představuje svou velkorysou variantu výstavby podzemních garáží
se zachováním klidové zóny na povrchu. Navíc slibuje, že pokud
by to nebylo možné realizovat, využije radnice pro parkování
pouze maličký dvorek u úřadu. Když pak občané kritizují celkově
špatný stav dětských hřišť ve městě, nabízí jim starosta možnost
vytvořit samostatnou pracovní skupinu, která se bude obnově
dětských hřišť věnovat.
Občanská iniciativa je nadšena a s návrhy souhlasí. Vzápětí se ve volebním programu ODS objevuje příslib podpořit výstavbu podzemního
parkoviště pod vnitroblokem a budovat ve spolupráci s občany dětská
hřiště. Garáže pro služební auta radnice se záhy najdou jinde.
Zastupitelstvo města schvaluje návrh zpracovat studii pro podzemní
garáže. Občané se radují, jak prozíravé mají na radnici zástupce, a
chutě vyrážejí k volebním urnám.
A je po volbách...
Krátce po komunálkách iniciuje občanská iniciativa veřejnou anketu
o dětských hřištích. Vnitroblok je označen za druhou nejvíce
preferovanou lokalitu v celém městě. Vedení radnice přebírá někdejší
místostarosta (za ODS). Záhy jsou občané šokováni, když rada města
schvaluje záměr zřídit ve vnitrobloku povrchové parkoviště pro hosty
úřadu. Po předvolebním příslibu jako by se zem slehla. Dotace na
podzemní garáže se nedaří sehnat, v centru města chybí parkovací
místa. V nové koncepci obnovy dětských hřišť v Písku je stávající malé
hřiště ve vnitrobloku vyřazeno z harmonogramu s odůvodněním, že
lokalitu bude nutné řešit samostatně.
Další série jednání, dopisů a diskusí s vedením radnice nepřináší
mnoho nového. Ale je zajímavé sledovat, jak někteří řadoví úředníci
nenápadně mrkají, špitají a naznačují, že „rebelům“ drží palce.
Starostův úlet
Občanská iniciativa se obrací na odborníky z Centra dopravního
výzkumu v Brně s dotazem na možnost zpracování nezávislého
dopravního auditu pro vnitroblok. Starosta je zprávou natolik rozlícen,
že při příštím jednání nenabídne členům iniciativy ani židli. Vždyť
dělají městu ostudu až v Brně!
Odborníci znovu konstatují, že vnitroblok nemá vyhovující dopravní
napojení na komunikace. Doporučují řešit dopravu komplexně a
vypracovat dopravně bezpečnostní posouzení celé lokality, případně
celého centra města. Občanská iniciativa předává podnět starostovi a
jako vstřícný krok nabízí i svou finanční spoluúčast na dopravním
posouzení. Na radnici však o nabízených 20 tisíc nestojí, nabídka
zůstává bez odezvy. O kvalitní odborný posudek není zájem. Ředitel
Městských služeb si návrh parkoviště ve vnitrobloku klidně namaluje
sám! A děti? Hřiště? Bezpečnost? Přání lidí? Koho to zajímá?
Je červen 2008 a nevíme, kam se bude tenhle nekonečný příběh
vyvíjet dál. Jedno je však jisté: termín dalších komunálních voleb se
pomaličku blíží a naše občanská iniciativa stále žije...
Autorka je členkou Občanské iniciativy Za Zelený dvůr při Regio Písek o.p.s.
17
Potřeby občanů ale kolidují s plány radnice, garáže jsou nezbytné,
auta není kde parkovat. Po neúspěšném jednání nezbývá, než
formulovat požadavek formou petice. Koluje mezi občany,
podpisů přibývá. Podpora je velká, ale je také poučné sledovat,
jak se někteří lidé ještě dnes bojí: „Víte, já budu brzy kolaudovat a
na radnici by mi to oplatili.“ Petice je mnohem spíš než jako
demokratický prostředek svobodného vyjádření názoru nahlížena
jako rebélie neposlušných.
Vedení města svolává veřejné projednání, kde autor studie a člen
rady města v jedné osobě obhajuje svůj projekt symbiózy garáží a
dětského hřiště. Zástupci občanské iniciativy naopak přinášejí
posudek autorizovaného dopravního inženýra, podle něhož
vnitroblok nemá dostačující parametry pro bezpečné dopravní
napojení na přilehlé komunikace. Pracovníci Policie jsou podobného názoru.
Názory občanů ani odborníků nejsou brány v potaz. Na radnici si
udělají čárku: „S občany projednáno“, a tváří se spokojeně. Leč
„rebely“ je třeba potrestat. Místostarosta města neváhá v tisku
osobně zaútočit na vedoucí členku občanské iniciativy. Protože
bydlí v blízkosti vnitrobloku, usiluje prý zde o prosazení vlastních
zájmů – to jest parku a dětského hřiště. Směšné obvinění vyvolává vlnu solidarity široké veřejnosti. Místostarosta telefonicky
varuje mateřské centrum, že by v souvislosti s aktivitami v této
věci už v budoucnu nemuselo získat od města finanční podporu...
Lidé se ale nedají odradit. Za pomoci mnoha občanských sdružení
a dobrovolníků se v první jarní den koná přímo na místě samém
happening „Vítání jara“ s pestrým programem pro děti.
foto: Regio Písek
PANORAMA
Staré a památné stromy Třeboňska
Vydalo v r. 2008 nakladatelství Bohumír Němec - Veduta v Č. Budějovicích.
Autoři: V. Bartuška, V. Flieglová, A. Kociánová, B. Kociánová, J. Prach.
V každé z 56 kapitol této zajímavé knihy najdete významný strom
z Třeboňka, ale někdy i skupinu 100 a více stromů – např. Novořecká
hráz či Branská dubina. Dočtete se, jak
se ke stromu dostanete, jeho výšku,
obvod a GPS zaměření, poetický popis
stromu a okolí a historii místa. Vše
doplňují mapky a desítky černobílých
fotografií a perokreseb, v barevné
příloze pak 33 nejkrásnějších stromů
v různých ročních obdobích.
Autoři chtěli ukázat a přiblížit krásu a
vznešenost starých stromů a pomoci
lidem nalézt k nim vlastní cestu. Jestli
se jim to povedlo, nechť posoudí čtenáři. Každopádně: čím více budeme
stromy, jejich jedinečnost a význam
znát, tím více je budeme chránit.
VÁCLAV BARTUŠKA
ÚSPĚŠNÝ PROJEKT:
Enersol 2008
18
ZATRHNĚTE SI V KALENDÁŘI:
Botanická zahrada v Táboře zve:
13. září: Barvení z barvířských rostlin
– akce pro veřejnost – Kde se tak krásné barvy berou?
4. října: Den zvířat v botanické zahradě
– Přijďte se podívat nejen na handicapované ptáky Oskara
a Rozárku!
Setkání Venkovské idyly
26.-28. září Setkání příznivců života na venkově
– neformálního společenství „Venkovská idyla“. Setkání probíhají
formou pátečního posezení u ohně (debatování o životní cestě
hostitelské rodiny a zkušenostech s žitím na venkově), následuje
sobotní pracovní dopoledne, pomoc hostitelské rodině a výlet do
okolí. Všichni zájemci jsou srdečně vítáni. Více informací a
přihlášky na www.rosacb.cz nebo na tel. 387 432 030.
Podzimní akce pro učitele
Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia ve spolupráci
s Krajským úřadem Jihočeského kraje pořádá na podzim několik
akcí pro učitele. V úterý 14. října to bude Mrkvičkový den. Jde o
2. ročník celokrajského setkání zástupců pedagogů z mateřských
škol.
11. listopadu se chystá již tradiční Den EVVO pro učitele základních škol a ve středu 12. listopadu pak Den EVVO pro učitele
středních škol.
Bližší informace k akcím budou pro pedagogy připraveny na začátku školního roku.
Hlavním organizátorem 4. ročníku soutěže Enersol v Jihočeském kraji
bylo regionální centrum řízené SPŠS Tábor. Cílem soutěže je směrovat
středoškoláky k problému hledání alternativy za fosilní paliva a
zaměřit se na možná technická řešení. Jednotlivé školy mohou účastí
v soutěži podporovat své vlastní směrování žáků v oblasti environmentální výchovy a při oborovému prosazování udržitelného
rozvoje. Hlavním úkolem žáků je zjistit konkrétní podnik nebo zařízení
zajišťující produkci alternativní energie, zpracovat 5-15 stránkovou
práci charakterizující princip jeho činnosti, připravit prezentaci a vyjádřit svůj názor na řešení. V každém kraji probíhá krajské kolo,
nejlepší postupují jako krajské družstvo do kola národního. Nejlepších
osm jednotlivců pak soutěží v mezinárodním kole. Letos se vítězem
národního kola stalo jihočeské družstvo (stejně jako loni), a pořadatelem mezinárodního kola byl jihočeský Tábor. A jak jinak – zvítězila
Česká republika!
Naše škola (VOŠ a SZeŠ Tábor) se zúčastnila loňského i letošního kola
velmi úspěšně. Zaměřili jsme se na využití biomasy jako alternativního
zdroje energie. V roce 2007 se vítězkou krajského kola stala žákyně
3. ročníku Zdenka Průšová, letos se do krajského družstva nominovali
čtyři žáci naší školy. Nejlepší, Václav Nejdr z 2. ročníku, postoupil do
družstva národního. Hlavní podíl na vítězství mají schopní žáci, ale
k dobrým výsledkům přispěla i práce školy na úseku EVVO a její
zapojení do Klubu ekologické výchovy. Soutěž byla podpořena
Jihočeským krajem, MŠMT, MŽP, MZE a MPO ČR.
Další z řady dokumentů, který si klade za úkol zburcovat u diváka
ekologické cítění, je doprovázen charismatickým mladým hercem a
producentem Leonardem DiCaprio, který se aktivně ekologií zabývá
řadu let a sám o sobě prohlašuje, že se cítí být více ekologem než
hercem. Dále zde účinkuje řada více či méně známých vědců a aktivistů. Hlavním motivem snímku není problematika globálního oteplování jako u Nepříjemné pravdy Al Gora, i když je také zmíněna, ale
jakýsi komplexní náhled na důsledky lidské činnosti v posledních dvou
stoletích. Ta je vesměs řízena sobeckými zájmy, tudíž dochází k ekonomicky výhodnému pustošení přírodních neobnovitelných zdrojů, jejich
bezkoncepčnímu využívání a celkové bezohlednosti vůči přírodě.
Snímek se snaží stanovit diagnózu a apeluje na důsledné převzetí
zodpovědnosti člověka za stav věcí. Nabízí i možná východiska…
Dokument má působivý obrazový a hlavně hudební doprovod. Chvílemi je však sled argumentů i osobních názorů jednotlivých účastníků
příliš rychle sestřihán v hůře vstřebatelné kadenci. Žel se nevyhnul až
příliš jímavým scénám se silným emocionálním nábojem, který jej
posouvají tak trochu do hollywoodského černobílého vidění světa.
Nicméně stejně stojí za shlédnutí a za zamyšlení.
MILENA KAŇKOVÁ
SIMON HUBAČ
LIBUŠE JOZKOVÁ
Jedenáctá hodina
ÚLET - Kde jsem člověkem?
Určitě nejsem jediným kolemjdoucím, komu ty nápisy padly do oka. „Zde jsem člověkem!“ - hlásají výlohy jedné drogerie po celé zemi. Když jsem tu výlohu uviděla poprvé, nevěřícně jsem k ní za chůze
obracela své zraky a přemýšlela... Jinde člověkem snad nejsem? Hned mi probleskl hlavou nápad, že na
vitrínu přilepím další nápis. „Jsem člověkem o dvě stě metrů dál.“ Neb mé kroky zrovna mířily do
nedaleké čajovny. Stejně tak si ale jako člověk připadám pod blízkým stromořadím lip, na hradě, nebo na
Podskalí. Ba co víc na těchto místech a vlastně mnohde jinde se cítím být člověkem ještě více, přesněji
řečeno cítím se zde přirozeněji. Tam jsem člověkem, protože JSEM. Ať už si koupím jakýkoli drogistický
produkt, nebo si nekoupím žádný. A jsem tam člověkem nepodmíněně. Celý reklamní slogan totiž zní:
„Zde jsem člověkem, zde nakupuji.“ Reklamní strategie dané drogerie si mě neusmíří, ať už mi vysvětluje
smysl svého nového sloganu jakkoli. Například že jde o spojení vtipu, osobitosti a nápaditosti a že se tak
zdůrazňuje profesionální a zároveň lidský přístup zaměstnanců k zákazníkům. Navrhovala bych slogan
zestručnit. Místo: „Zde jsem člověkem“ by bylo mnohem pravdivější a objektivnější: „Jsem člověkem.“
Anebo ještě lépe: „Jsem.“ :-)
IVANA JONOVÁ
kresba: Václav Morava
PANORAMA
Časová smyčka
Léto s kozami
Básník a botanik Pavel Kovář, tč. děkan Přírodovědecké fakulty UK v Praze, své záliby většinou odděluje. Přesto se objevilo pole (či spíše louka
nebo záhon?), na kterém se sešly a svým způsobem zkřížily: knižní
rozhovory převážně s botaniky a ekology, v nichž krom jiného obvykle
dojde i na vztah vědy a umění.
Jako by relativizace z předchozích vět
(většinou, převážně, obvykle) nebylo dost,
můžeme doplnit, že skoro všichni zpovídaní jsou nějak výrazně původem, životem
nebo prací spojeni s východními Čechami.
První tucet rozhovorů, ještě jenom s přírodovědci a jenom s Východočechy vyšel
v roce 1988 pod názvem „Klíč k rovnováze“.
Pokračování chystal Pavel Kovář hned
v roce následujícím, ale ve svobodných
poměrech po listopadovém převratu se pro
něj otevřely nové široké možnosti, či chcete-li úkoly, a to zejména na PřF UK. Osmnáct let „v šuplíku“ potom
prověřilo kvalitu dalších patnácti rozhovorů. Kdo má to štěstí znát alespoň
některé respondenty, čte „Klíčová slova - 1989“ příslovečným jedním
dechem a snad každý může litovat, že v mnoha případech už byly úryvky
z rozhovorů publikovány jako nekrology.
Samozřejmě se nabízí i čtení této knížky jako historického dokumentu
nebo alespoň svědectví tehdejší doby (pro přesnost: let 1989-1991). Je
třeba přiznat, že naprostá většina vyslovených očekávání se nesplnila, a to
ani u osobností se širokým rozhledem a mnoha informacemi z míst
nejvyšších, jako jsou Josef Vavroušek nebo Bedřich Moldan. Snad jen
informace o stavu životního prostředí jsou v současné době dobře a rychle
dostupné a také odsíření a odprášení velkých energetických zdrojů se
podařilo. Většina ostatních přání nebo předpovídaných trendů se ale
plnila, resp. platila, jen v prvních dvou letech po převratu. V tom není
hořkost ani škarohlídství, jako spíše určitá decentní mobilizace. Ještě stojí
zato snažit se, aby náš svět byl dobrý pro osobnosti z Klíčových slov. Jsou
mezi nimi lidé laskaví jako spisovatelka Marie Kubátová, sršatí, jako
botanici samorosti z hor Leo Bureš a František Procházka, světaznalí, jako
vědci exulanti Vladimír Krajina, Josef Fanta a Marcel Rejmánek, anebo
strážci místních tradic, jako Jiří Hadinec, kustod herbářů na Karlově
univerzitě, nebo Zuzana Švabinská-Vejrychová, která pečuje o pozůstalost
slavné malířské rodiny. Pestrou mozaiku doplňují biologické „kapacity“
Bohdan Slavík, Zdeněk Černohorský a Ivan Málek, novinář a cestovatel
Petr Rybář a environmentální ekonom Jaroslav Stoklasa.
Slyšte, že do svých letních
plánů můžete vložit návštěvu Kozího vršku v Milkovicích v Českém Ráji:
Kozí mejdan
9. ročník osmidenní kulturně
společenské slavnosti věnované kozám a svobodomyslnému způsobu života se
koná během srpnového úplňku od středy 13. do 20. srpna. Setkání
ve volné krajině, při kterém vystoupí muzikanti a divadelníci. Vstupné
dobrovolné, ceny lidové, stanování v místě možné.
Veřejná škola dojení
Po předchozí dohodě je možné kdykoli přijet třeba i se skupinou dětí,
dětským táborem nebo školou. Rádi vám vysvětlíme, co jsou kozy za
zvířátka, a pokusíme se vás naučit je dojit. Součástí je i návštěva Kozího muzea a ukázka zemědělské techniky.
Dobrovolníci vítáni
Chováme kozy a osly, sušíme seno, sbíráme ovoce, pěstujeme rozličné
plodiny... K tomu ke všemu uvítáme pomocníky, kteří si chtějí
vyzkoušet, co všechno obnáší život na statku, nebo si chtějí zlepšit
fyzičku a opálit se jinak než s činkou v ruce ve fitness centru.
JIŘÍ GUTH
Potex je podpůrný charitativní program firmy Texat, která se zabývá
tříděním a prodejem second-handového zboží. Hlavním cílem je sběr
použitých oděvů a jejich následné poskytnutí humanitárním
organizacím. Vše se v profesionální třídírně rozdělí na textilie, které se
dají nosit – ty jsou darovány smluvním charitativním organizacím – a
na další materiál, určený k recyklaci. Zisk z prodeje je použit např. ve
prospěch Konzervatoře pro nevidomé a slabozraké v Praze 1 na Maltézském náměstí.
Podstatou sběru textilií je možnost rozmístit na vybraném pozemku
(se souhlasem vlastníka nebo správce pozemku) speciální sběrné
kontejnery a zajistit jejich pravidelné vyvážení. Kontejnery jsou
vyrobeny z antikorozního materiálu, jsou hygienicky způsobilé a protipožárně zajištěné, jeden kontejner zabere 1,7 m 2 . Lze do nich
odevzdat i obuv, kabelky, hračky, bytový textil.
Kontejnery lze zatím najít v Praze a ve Středočeském kraji, ale firma
má zájem o rozšíření svých aktivit na území Jihočeského kraje.
Jestlipak se najdou zájemci (např. obce nebo školy), kteří se do chvályhodného projektu zapojí? Koordinátorkou projektu je Marie Hubková,
více informací: www.potex.cz.
LIBUŠE JOZKOVÁ
Nová série skládaček
Na světě je první ze série skládaček o chráněných územích
Jihočeského kraje. Představuje Táborsko – Dráchovské tůně. Před
tiskem jsou Hroby, Luna a Granátová skála, a v přípravě další čtyři.
Všechny skládačky, které poměrně podrobně informují o přírodovědně
zajímavých lokalitách, budou postupně vydány do konce roku 2008.
Na jejich vzniku se podílí kolektiv autorů, ale největší podíl práce
připadá na Blatské muzeum v Soběslavi. První skládačku lze sehnat
v muzeích v Soběslavi a v Táboře, v informačních centrech na Táborsku
a na odboru ŽP krajského úřadu v Českých Budějovicích. Jejich vydání
hradí Jihočeský kraj.
LIBUŠE JOZKOVÁ
Zvon v srdci Šumavy
17. června předala paní Emilie Vrabcová, vdova po Bohuslavu
Vrabcovi, lesníkovi z Březníka, do rukou ředitele Správy NP Šumava
zvon, kterým byla od dávné historie až do roku 1951 oznamovaná
lidem starostlivost o jejich zdraví a životy. Zvon jí byl v roce 1951
předán do opatrování lesním radou z Dlouhé Vsi. Býval umístěn na
dnes již neexistující hájovně pod stávající schwarzenberskou
fořtovnou. S velkou prozíravostí pan lesní rada předpokládal, že by
zvon, který v nepřízni počasí oznamoval poutníkům, lesním zaměstnancům a obyvatelům Březníka místo, kde naleznou teplo domácího
krbu, mohl v následujících letech utrpět újmu naprostého zániku.
A tak mohl být slavnostně navrácen na své původní místo. Přináší
s sebou poselství naděje pro Šumavu. Do doby instalace bude
vystaven v Informačním středisku NPŠ na Březníku.
ANTONÍN SCHUBERT A SPRÁVA NPŠ
19
Víte, co je POTEX?
STANICLAV PENC, [email protected], tel. 605 701 081, www.kozy.cz
ODJINUD
vede Freistadt
V odpadech
vede Freistadt!
Petr DRAHOŠ, [email protected]
Rakouský zákon o odpadech ukládá obcím povinnost být členem odpadových svazů obcí.
Proto jeden takový v okrese Freistadt vznikl (Bezirksabfallverband – BAV). Tento okresní svaz
převzal řešení všech otázek týkajících se odpadového hospodářství. Přinášíme vám dnes
zkušenosti načerpané v průběhu jarní exkurze, kterou uspořádala Calla.
Na území okresu Freistadt o rozloze 100 tis. ha se nachází 27 obcí, v nichž žije celkem 64 tis.
obyvatel. Jedná se spíše o venkovské území s menší hustotou obyvatelstva a množstvím
ekologicky hospodařících zemědělců. Největší město Freistadt má 8 tisíc obyvatel.
V roce 1990 byla z kapacitních důvodů uzavřena místní skládka komunálních odpadů a
krátkodobě vznikl nouzový stav. Představitelé obcí byli postaveni před otázku, jak dál řešit
likvidaci odpadů. Dočasně uzavřeli smlouvu o skládkování odpadu s městem Linec a začali
přemýšlet o vlastní komplexní koncepci nakládání s odpady v rámci celého okresu s důrazem
na redukci zbytkového odpadu, který je nutno skládkovat. Ze zadané studie vyplynulo, že 40%
tohoto odpadu tvoří organické kompostovatelné odpady a celých 75% lze recyklovat.
20
foto: autor
Metrák bioodpadu na hlavu
Partnerství s farmáři
Během roku 1992 byla navázána spolupráce se zemědělci, zájemci
o kompostování byli proškoleni, zakoupily se stroje, kompostování
bylo schváleno i politicky, uzavřely se smlouvy mezi obcemi a
zemědělci a vše začalo v praxi fungovat. Ve stejném roce se ve
Freistadtu do bionádob začaly třídit i kuchyňské zbytky (pilotně v 50
domácnostech) – dnes se tam vybere ročně přes 100 kg kuchyňských
odpadů na osobu.
Prosadil se koncept decentralizovaného kompostování odpadů
realizovaného místními sedláky, který je výhodný z mnoha hledisek –
rostoucí kvalita půdy, zvýšení zaměstnanosti, snížení aplikace
minerálních hnojiv a pesticidů, malé dopravní náklady a dopravní
zatížení, žádná high-tech, jen nejnutnější stroje (překopávače, drtič,
síto) zakoupené postupně s podporou hornorakouské vlády...
A výsledek? Obyvatelé okresu Freistadt dnes vytřídí dvojnásobek
druhotných surovin než průměrný hornorakouský okres a zároveň za
zpracování odpadů platí o polovinu méně (kolem 100 EUR za domácnost ročně). Dosahuje se až 80% recyklace komunálních odpadů,
pouhých 20% putuje na skládku. Tedy přesně opačný poměr, než je
nyní u nás. Přestože celkové množství komunálního odpadu vzrostlo
v období 1991–2007 trojnásobně (z 10 tis. tun na 30 tis. tun ročně, což
představuje 469 kg na osobu), podíl zbytkového nevytříděného
odpadu v absolutních hodnotách kolísá kolem 5 tis. tun ročně.
Množství odpadu se zvyšuje se vzestupem konzumního životního
stylu, ale i díky zdokonalené evidenci.
Zemědělec je chápán jako kompetentní partner v recyklaci
organického odpadu, čemuž napomáhá i profesionální zemědělské
kompostárenské sdružení ACA – Agricultural Composting Association,
které bylo partnerem pro jednání s komunitami, provinciální správou a
místními úřady, včetně BAV. Ve spolupráci s ministerstvem životního
prostředí se podílela na zavedení standardů kvality všech elementů
systému (technické požadavky na kompostárny, kontrola procesu
kompostování, certifikace produktu). ACA několikrát za rok odebírá
vzorky pro externí analýzy. Všechna povinná dokumentace prochází
kontrolou, která není formální, ale má za cíl zlepšit situaci. ACA též
zemědělcům poskytuje právní poradnu, vzdělávací kurzy a vede
databázi s údaji o kompostárnách.
Útulné sběrné dvory
V regionu funguje síť menších sběrných dvorů (ve 24 obcích, další
2 obce přibudou letos), které jsou otevřeny zpravidla 2–3x týdně a
vzdálené maximálně 5–7 km od bydliště každého občana. V těchto
dvorech pracují kompetentní lidé, kteří pro návštěvníky zároveň
ochotně zajišťují informační servis. V oblasti nakládání s odpady
v současnosti pracuje 171 lidí (tj. 42 plných úvazků, z toho 13 přímo
v oblasti kompostování), BAV zaměstnává 5 osob.
Recyklační centra (sběrné dvory) jsou útulné, čisté, připomínají větší
garáže, v nichž je vše krásně uspořádáno. Žádný nepořádek, žádné
bláto, žádný kontejner na všechno možné, co se nakonec odveze na
skládku, jak to mnohdy známe z českých poměrů.
Do roku 2001 se podařilo zavést třídění bioodpadu ve 24 z 27 obcí
okresu. V provozu je nyní 20 kompostáren zemědělců, kteří mají celý
proces pod kontrolou. To se ukazuje jako velká výhoda oproti systému
specializovaných firem, neboť sedlákům záleží na kvalitě výsledného
produktu, jelikož jej (z 80%) používají na vlastní pole... Kompost tedy
obsahuje jen minimum těžkých kovů, čímž je vyřešen hlavní problém
a důvod nízkého odbytu kompostů u nás.
Třídit se zkrátka vyplácí!
BAV podporuje i domácí kompostování. K motivaci občanů a vzbuzení
důvěry v nový systém se osvědčily veřejné diskuse - v prvních letech
existence svazu jich proběhlo několik desítek. Celý systém nakládání
s odpady je ekonomicky soběstačný. Financují ho obce a producenti
obalů, počáteční investice si mezi sebou takřka rovným dílem rozdělili
zemědělci, obce a hornorakouská vláda. Ukázalo se, že se vyplatí třídit
– spalování a skládkování by obce vyšlo mnohem dráž.
Autor pracuje v ekoporadně Calla.
Sběr kuchyňských odpadů
l
Z hygienických důvodů se nádoby vyvážejí každý týden
bez ohledu na to, zda jsou naplněné.
l
Velký důraz je kladen na informační akce pro domácnosti.
l
Každá domácnost má svou nádobu (i v bytových domech)
opatřenou adresním štítkem se jménem (odstranění anonymity
vede k takřka 100% čistotě suroviny)
l
Bionádobu vyprazdňují a kontrolují sami zemědělci.
l
Za používání nádob se neplatí žádné poplatky navíc
(ovšem domácnost si musí nádobu na počátku zaplatit).
l
Dále si na obecním úřadě kupují biopytle z kukuřičného
škrobu (na jedno použití), které do nádob vkládají,
pokud nechtějí po každém vyprázdnění nádobu vymývat.
l
Vznikající náklady uhradí zemědělcům obce
(z vybíraných poplatků a příjmů za tříděný odpad).
l
Výsledkem je 6 kg kuchyňských odpadů týdně
z jedné domácnosti a redukce zbytkového odpadu až o 40%.
ODJINUD
brlohybrlohy
Medvedie
v Brdech?
v Brdech?
Juraj LUKÁČ, [email protected]
Ročne zahynie pod kolesami milovaných motorových tátošov
v Českej republike okolo 1100 a u nás na Slovensku asi 600 ľudí.
Obávané šelmy medvede nezabili u nás ešte ani jedného človeka.
Napriek tomu sú časopisy preplnené reklamami na nové autá a
článkami varujúcimi pred krvilačnými medveďmi v slovenských
horách. Prečo je to tak? Prečo nie naopak?
Daniel Kahneman dostal pred niekoľkými rokmi Nobelovu cenu za
objav, že ľudia nevedia počítať s veľmi veľkými alebo veľmi
malými číslami. Dva milióny rokov sa náš život vyvíjal v malých,
desať – dvadsať členných skupinkách, pričom počtárskym
horizontom boli čísla tak do 150. Výsledkom je, že ľudská intuícia
nefunguje v oblasti miliárd a milióntin.
Pravdepodobnosť úmrtia pri jazde na motocykli je tisíckrát väčšia
ako zasiahnutím bleskom, napriek tomu sa podstatne viac bojíme
búrky ako jazdy na motorke. Riziká s malou pravdepodobnosťou
preceňujeme a riziká s veľkou pravdepodobnosťou podceňujeme.
foto: USFWS
Fendrychov thriller
Naposledy som si v časopise Týden, vedľa reklám na vraždiace
automobily, všimol medvedí thriller v podaní Martina Fendrycha.
Autor podľahol klamu, o ktorom hovorí Kahneman. Nevie počítať.
Z jednej zápornej skúsenosti, keď syn s priateľkou jeho známeho boli
na Slovensku napadnutí medveďom, vyvodil záver, že návrat medveďa
do Českej republiky je šialenstvo a hazard. Akosi zabudol na to, že
dvojica stanovala rovno pri upozornení, že v okolí hotela sa pohybuje
synantropná medvedica, ktorú tam naučili konzumovať ľudskú potravu
medvede milujúci českí turisti.
Keď som v Prahe, dodržujem miestne zvyky a predpisy a na každom
prechode sa obzerám vľavo – vpravo. Ak by ma totiž niekde zrazilo
auto, môj dodatočný apel na likvidáciu všetkých pražských automobilov určite nebude vyslyšaný.
medveď útočí zásadne na ozbrojeného strelca, nie na honca bez
zbrane. Turistov bolo z celkového počtu napadnutých len šesť percent
a aj to boli prípady, keď neboli dodržané základné zásady pohybu
v horách, predovšetkým bezstarostné stanovanie pri hoteloch alebo
iných obydliach, kde si huňáči zvykli chodiť pro svoj pravidelný prídel
potravy.
Príroda je veľmi zložitý organizmus, kde sieť života visí na miliónoch
organizmov rôzneho druhu. Akákoľvek segregácia sa pomstí skôr či
neskôr tomu, kto ju spôsobil. Vyzerá to divne, ale zdravá a stabilná
krajina potrebuje okrem príjemne voňavých farebných rastlín aj dravé
šelmy, štípajúce komáre, bzučiace osy, jedovaté hady, baktérie a rôznu
inú háveď. A ako ukazuje štatistika, tá háveď je pre nás podstatne
menej nebezpečná ako my sami pre seba.
Biologický rasizmus
Čo hovoria štatistiky ministerstva pôdohospodárstva a životného
prostredia? Od roku 1990 sú ročne napadnutí v slovenských horách
jeden až piati ľudia. Žiadne zranenie nebolo smrteľné. Škody na
majetku, predovšetkým včelstvách dosahujú približne 800 000 korún.
Slovenských. Tieto hodnoty majú dlhodobo klesajúci trend a sú
o niekoľko rádov nižšie ako škody spôsobené automobilizmom.
Čo hovoria štatistiky slovenského poľovníckeho zväzu? Viac ako dve
tretiny napadnutí tvoria ataky na poľovníkov, lesníkov, lesných robotníkov, pytliakov a zberačov jeleních zhodov. Pri spoločnej poľovačke
Vyčleňovanie prirodzených organizmov z našej krajiny je biologickým
rasizmom. Stabilná ľudská spoločnosť je rozmanitá spoločnosť,
stabilná a zdravá krajina je rozmanitá krajina.
Česká krajina bude zdravá, ak v Brdech budú medvedie brlohy a pri
Máchovom jazere budú zavýjať vlčie svorky.
foto: USFWS
Autor vede slovenské Lesoochranárske zoskupenie VLK. Text byl v plném znění převzat
z on-line deníku Aktuálně.cz, kde si můžete přečíst i další blogy.
foto: Gary Kramer
21
Reč čísel
FOTOREPORTÁŽ
Výr
velký
Výr
velký
Lze nějak snadno popsat výra velkého? Vše je uvedeno v encyklopediích, proto jen orientačně. Je to dravec, největší sova v Čechách.
Spatřit tohoto převážně nočního lovce je i pro člověka, který se pohybuje často v lese, vzácný okamžik. Tento tvor je velmi ostražitý,
vždy o přítomnosti člověka ví jako první a podle toho se zachová. Bývá spatřen pouze z dálky, kdy většinou odlétá pryč od člověka,
který ho vyrušil.
Dle www.wikipedia.org: výr velký je velký pták,
větší než káně lesní, ale na druhou stranu
zřetelně menší než např. orel skalní. Samice
jsou zřetelně větší než samci. Délka těla se u
dospělce pohybuje obvykle mezi 60 až 70 cm,
křídlo samce měří až 47 cm, křídlo samice až
49 cm. Hmotnost se pohybuje obvykle mezi
1800 až 3000 g. Obzvlášť velcí jedinci však
dosahují až hmotnosti přes 4 kg.
Výra velkého jsme spatřili v květnu 2008
nedaleko našeho bydliště. Vylétl z jedné skalní
římsy a tím prozradil, že zde má hnízdo. Při
bližším ohledání bylo zjištěno, že zde jsou
schována dvě mláďata. Během následujících
pěti týdnů jsme pozorovali, jak se vyvíjejí.
Z malých tělíček, která místy ani nebyla
pokryta peřím, se během pěti týdnů stala
mláďata připravená k prvním krůčkům. Zde ale
stopa končí. Po několika dnech již zde malí
výři nebyli nalezeni. Mláďata se údajně ve stáři
šesti týdnů rozlézají do okolí a plně k letu jsou
připravena ve stáří asi sto dní. Okolí místa
jsme důkladně neprohledávali, nechtěli jsme
výry rušit nebo ohrozit. Doufáme pouze, že
dále žijí a nestali se obětí ostatních dravců
nebo lidí.
Chceme se s vámi podělit o několik fotografií,
které jsme pořídili. Jelikož jde o přísně
chráněný ohrožený druh, nemůžeme bohužel
uvést místo nálezu, ani jména autorů.
M. Š.
22
FEJETON Ireny Vackové
O hledání
Celý můj život je vyplněn hledáním. Hledání je každodenní. Hledání je
věčné. Ale to je přece správné, řeknete si, člověk musí neustále hledat
pravdu, lásku, moudrost, skutečné hodnoty a smysl života. Ano, ale když
já mluvím o hledání věcí. Každý můj všední (a dokonce i sváteční) den
začíná hledáním kartáčku na zuby, cukru do čaje, někdy i čaje, peněženky,
tašky, mobilu, cédéčka, důležitých desek se separáty, známek, nůžek, klíčů,
propisky, vodítka na psa, pokračuje hledáním svetru, tašky, bot,
kancelářských sponek, opět klíčů a mobilu, připravené svačiny, šátku na
krk, zase klíčů, stravenky na oběd, lístku s nadepsanými telefonními čísly,
až večer končí hledáním odložené rozečtené knihy, budíku, ručníku,
pantoflí a mobilu. Na hledání pravd a smyslu bytí mi už nezbývá čas.
Večer padám vysílením, protože celý den se držím hesla: „Tady to přece
někde musí být“, a tak kvůli každé hledané věci pročesávám důkladně byt,
auto i kancelář, přerovnávám jednu kopici věcí po druhé, beru do rukou
list papíru za listem papíru, včetně sebemenších útržků s poznačenými
nejdůležitějšími telefonními čísly, prohledávám zásuvku po zásuvce, a to
celé při neúspěchu znova a znova, protože pokaždé mám silné svrbění, že
za chvilenku už to, co hledám, přece musím najít.
Odmítám návštěvy, výlety, kina, schůzky, zříkám se dovolené – hledám.
Když už se o půlnoci vzdávám naděje, že bych se ten den učesala, a jdu
spát, naleznu hřeben. Když se ráno vracím z procházky se psem uvázaným
na kusu špinavého špagátu, naleznu vodítko. Když se vyzouvám z rosou
promočených a zničených lodiček, naleznu gumáky. Když dopoledne
vycházím z telefonní budky poté, co jsem obvolala všechny své známé,
naleznu mobil. Když v poledne přestanu doufat a odejdu na oběd, hned
jak se vrátím, naleznu stravenku, po odpolední přednášce, kterou jsem
musela zvládnout „spatra“ a bez obrázků, nacházím pečlivě připravené
podklady a flash disk s powerpointovou prezentací. Stejně tak když
odcházím odpoledne z banky, kde jsem zaplatila vysoký poplatek za
zablokování svého konta kvůli ztrátě platební karty, nalézám ji jakoby nic
zasunutou v kapse saka.
Mé donquijotské snažení končí úplným duševním zhroucením, kdy musím
volat svého psychiatra, tedy, volala bych ho, kdybych byla schopna najít
vizitku s jeho telefonním číslem...
Můj život, jak vidíte, je věčné hledání. Ale proč o tom píšu. Jsem ve svém
hledání strašně sama. Nemám s kým pohovořit. Ano, pohybuji se sice mezi
lidmi, ale když si spolupracovníci dávají o přestávce kávu a debatují, já
hledám svůj hrneček. Když jdou hrát tenis, strávím odpoledne hledáním
rakety, a když přátelé jedou na výlet, hledám beznadějně klíčky od auta.
Můj smutný příběh tedy končí inzerátem: „Hledám podobně zaměřené lidi,
kteří by se mnou hledali ztracené a nalézali dávno nehledané. Zavolejte
mi prosím na číslo telefonu… Moment, dám vám vědět hned, jak ho
najdu!“
Autorka je spolupracovnicí Rosy.
AKTUALIZOVANÝ KALENDÁŘ PŘEDNÁŠEK,
SEMINÁŘŮ A DALŠÍCH AKCÍ PRO
VEŘEJNOST NAJDETE NA
www.krasec.cz/kalendar
Na internetových stránkách www.krasec.cz je provozována on-line ekologická poradna,
v níž je nejširší veřejnosti nabízena možnost zeptat se na otázky z následujících tematických oblastí:
- Ochrana přírody - Přírodní zahrada - Biopotraviny a místní potraviny - Energetika - Ekologické stavění - Odpady - Zelená kancelář - Správní řízení / účast veřejnosti - Zvířata - Zákony - Komunitní a místní rozvoj - Ekologická výchova (školní i mimoškolní) - Šetrná domácnost - Zemědělské alternativy - Jiné
Mám zájem
o objednání publikace:
INZERCE V ČASOPISU
KRASEC
Soukromá řádková inzerce
- do 3 řádků sloupce
(musí být uveden kontakt)
- 50 Kč
Komerční plošná inzerce
- celá strana A4: 3 000,- Kč
- 1/2 strany:
1 800,- Kč
- 1/4 strany:
1 000,- Kč
- 1/8 strany:
600,- Kč
- inzerce na obálce
(vpředu, vzadu): + 50 %
Slevy pro opakované zveřejnění
inzerce:
- 2 x zveřejnění sleva 10%
- 3 x a více zveřejnění sleva 15%
o informace k akcím
(seminář, přednáška, výstava aj.):
Jméno:
Kontakt (adresa, telefon nebo e-mail):
KONTAKT:
[email protected]
Dne:
Podpis:
Svým podpisem vyjadřujete souhlas se zpracováním Vašich osobních údajů uvedených na kupónu
Krascem, o.s., Senovážné nám. 9, České Budějovice, po dobu neurčitou za účelem poskytování služeb
EVVO a jejich evidence. Dále vyjadřujete souhlas se zpřístupněním údajů MŽP, MPSV a kontrolním
orgánům EU. Veškeré údaje jsou poskytovány dobrovolně.
Po vyplnění formuláře je otázka odeslána specializovanému poradci, který tazateli odpoví.
Otázky a odpovědi, které mají širší platnost, jsou zároveň zveřejněny na internetu.
PODPORUJME JIHOČESKÉ MÍSTNÍ VÝROBCE!
Autorem fotografií na této straně je jihočeský fotograf Jan VOBĚREK. Snímky vznikly v průběhu přípravy katalogu
výrobců z oblasti Novohradska. V této publikaci, kterou vydá českobudějovická Rosa v rámci projektu podpory trhu
s místními produkty, najdou čtenáři široké spektrum výrobků, které zruční řemeslníci z Novohradska nabízejí.
Katalog bude určen jednak pro návštěvníky oblasti, kterým může zpestřit jejich putování Novohradskem, a dalším
cílem je podpora místní domácí výroby jako součásti místní ekonomiky a kulturního dědictví.
Zuzana GUTHOVÁ, [email protected]
foto: Jan Voběrek
Kde můžete získat časopis Krasec?
l
České Budějovice
Kavárna Měsíc ve dne, Nová ul. 3
Obchod Slunečnice, Chelčického 21
l
Jindřichův Hradec
Galerie Inspirace, Nám. Míru 138/I
l
Strakonice
Zdravá výživa VALÉTUDÓ,
Velké nám. 219
Šmidingerova knihovna, Husova 380
Městské infocentrum, Velké nám. 2
KRASEC, o.s.
l
Vodňany
Městské muzeum, Nám. Svobody 18
Senovážné náměstí 9
l
Písek
Prodejna NATURAL, Budovcova ul.
l
EKOPORADNY sítě KRASEC
ČESKÉ BUDĚJOVICE
l
SÍŤ kanceláří Pohádkového království
l
Krajský úřad JČ. kraje – odbor ŽP
l
knihovny v jižních Čechách
3
7
0
0
1
l
školy zapojené do sítě MRKEV
l
objednat na www.krasec.cz

číslo 10

Transkript

Podobné dokumenty

Foto: Martin Novák

Rýžová miska