Itálie 2003

1
5/9 pátek
Ráno balení do Tranzita,
který stále není nafukovací a nechce se věřit, ţe
se to tam všechno vejde,
ale vejde a v 7:15 startujeme z Mělníka. Na palubě je také náš mluvící
maskot jménem Yossarian vulgo „Mister P“.
10:33 Rozvadov (ujeto 203km) Před hranicí nezbytné loučení
s českou kuchyní a pivem, poslední telefonáty a pak uţ mobily do
kapsy a jedeme…
13:30 na jihu vidíme Alpy, jedeme po č. 99 na obchvatu Mnichova
a směřujeme pořád na jih
15:18 Rakousko, Schamitz, Alpen Loc, velitel si zpívá
15:45 Seefeld – pauza na cigárko cca 50km před Brennerem
16:20 projet Brenner, Itálie (ujeto 627km)
17:20 objíţdíme Bolzano, pokračujeme na Modenu, vedro utěšeně přibývá, ale za jízdy to jde
Pauza na parkovišti u motorestu, hodně lidí kolem umí kupodivu docela dobře italsky.
Navigátor rád vysvětlí tajemství cesty, ale mapu půjčuje
nerad, kaţdý má totiţ mastné prsty od řízků z domova a jen
několik estétů si je umylo, zavíraje dveře od WC z důvodu
zachování sterility loktem…
2
19:15 camp Cizano, Lago di Garda (ujeto 874km)
Místa je tady málo, po dlouhém jeţdění najdeme volný roh pro dva stany a auto pod stromem,
na jehoţ větvi roste trs hub (vypadají jako václavky).
Nakonec se tady dobře kempuje, kolem nás
jsou prázdné stany k pronajmutí a tak nikoho
nerušíme – to je vţdycky ta lepší varianta.
Ráno - jezero Lago di Garda
6/9 sobota
09:20 odjezd kempu
10:30 cca 5 km před Modenou vidíme vpravo továrnu Bugatti, následuje Ssasso Marconi,
viadukt nad řekou (fiume Reno, ujeto 1044km) a v 11:15 odpočívadlo nad Rio Voglio
12:20 objíţdíme Florencii, 14:30 kafe mezi Cívita Castellana (pevnostní město na kopci) a
Římem, cca 120 km před Cassinem. Na dalším postupu objíţdíme z východu „Věčné město“
16:00 tankování nafty před odbočkou na Frosignone, za chvíli uţ vidíme vrchol Monte Cáira
a údolí Liri, jsme tady!
18:00 kemp Therme Varroniane, Cassino (ujeto 1500km)
7/9 neděle
08:10 placení, dáma v kase nám odpustila 3,5€, můţeme se teda rozšoupnout. Voras dělá radostně kempem kolečko pro diváky a při něm je náhodou nalezen ztracený pytel dřevěného uhlí
09:45 míjíme Capuu (aţ sem byla Via
Appia lemovaná kříţi s přibitými Spartakovými boys)
10:15 objezd kolem Neapole, vlevo Vesuv
11:00 Salerno, parkujeme tady 1,5 hod,
shánění materiálů o oslavách, na jejich základě změna plánu a odjezd směr Battipáglia a Paestum.
Vedro jako v sauně. Battipáglia bez ţivota, všechno v tom horku zalezlo do stínu.
Nikde ţádné válečné památníky, ani ň.
13:30 přejezd řeky Sele, která tvořila terénní hranici mezi severním prostorem
lodění (Brit. 10 Corps) a jiţním úsekem
(US. 6. Corps). Ţádný památník…
3
14:00 Paestum, starořecké památky, pod fíkovníky a piniemi máme pozdní oběd, odpočinek, někdo dokonce koupel v aquaductu
(Jako malé děti – picollo bambini!!). Vedro, nehne se ani lísteček,
Igorova kudlanka sem patří! V tetelícím se vzduchu je vidět modravé pohoří Cilento. Odtud se vracíme po pobřeţí, projedeme Salerno, Maiori a Vietri.
Uděláme malou zastávku na vysokém skalnatém pobřeţí
s nádherným výhledem na celý Salernský záliv a začínáme
stoupat do sedla Chiunzi. Zatímco Tranzit funí na dvojku a
na jedničku, představujeme si, jak tudy stoupaly tři prapory
Rangers, které průsmyk udrţely po celou dobu operace.
Jenom výstup s výstrojí a výzbrojí nahoru musel být pěkná
fuška.
17:00 sedlo Chiunzi, kromě rozpadajícího se kříţe s Krucifixem, který s válkou nesouvisí, tady
není ţádná památka nebo aspoň informační tabule. Fotíme
Neapol pod námi a Vesuv dominující celému panoramatu.
Následuje sjezd serpentinami k Neapoli, malebné pohledy,
v malém městečku mají strejci na ţidličkách siestu skoro
uprostřed silnice, v klidu popíjejí a pozorují cvrkot a je jim
fajn.
18:50 Cassino, pivko v taverně pod svahem s opatstvím, za
chvíli hovoříme s místními „plynnou italštinou“ (tu mají hlavně oni) o válce v jejich městě, o
zeměpisných zajímavostech, pivu a vůbec o ţivotě…
20:10 návrat do včerejšího campu, stavění stanů za tmy, děsné vedro polevuje aţ pozdě v noci.
8/9 pondělí
Ráno se spustil vytrvalý déšť, který nepřestává. Velitel vydává rozkaz
„Osobní volno povoleno!“, coţ má devastující dopad na morálku muţstva. V poledne uţ jsou všichni (mimo Velké Hlavy) dost pod vlivem,
někteří tak, ţe hodně. Tradiční exhibicionisté se vrhají do řeky Gari,
naštěstí tady v dešti nikdo z místních katolíků není, a tak nehrozí ţádné
pohoršení. Kdyţ déšť přestal, sedá Big Haed za volant a veze nás serpentinami kolem Hradního vrchu na
opatství Monte Cassino.
15:35 Opatství Monte Cassino, Area Sacra, Silentio prego…
Prohlídka, výhledy na okolní panoráma – směrem k moři Auruncijské pohoří, na jv. vrcholky S. Pietro, Mte Cavallo a Mte
Maggiore. Nad opatstvím je kóta (colle 593) s polským památníkem a vojenský hřbitov. Je to místo se silnou minulostí, která
promlouvá hlavně k těm, kdo jsou o ní poučeni.
4
Odtud sjedeme do města Cassina a vydáme se na krátký průzkum do St Angelo, zjistit, jak je to
s památníkem na Krvavém Rapidu. Ten Ital na balkóně je ale zjevně buďto hluchý, nebo nerozumí italštině (mojí). No co, najdeme to zítra. Cestou do Cassina návštěva britského vojenského
hřbitova s deskami, památníkem a jezírkem. Dnešek zakončí nákup proviantu na kraji Cassina.
18:30 návrat do kempu, stany nám nikdo nesebral a po dnešním alkoholickém dopoledni se u
těch největších „pařičů“ projevuje únava materiálu a večerka je tudíţ poměrně brzo.
9/9 úterý
09:00 odjezd z kempu, v plánu je polský hřbitov a pak pěší turistika po Cavendich Road. Polský památník za opatstvím je dokonalý, škoda, ţe takový nemáme v Dukle. Ze svahu shlíţejí
náhrobky na siluetu opatství, kterou sice trochu kazí jeřáb, i tak je to ale nádherné místo.
Přesuneme se k začátku v prospektu proklamované poznávací trasy po hřebeni, kterým před lety
nahoru směřovaly útoky a kde se odehrávala nesčetná dramata. Trasa začíná za opatstvím, vlevo
vedle cesty se stromořadím, vedoucí na polský hřbitov. Měla by nás dovést na kótu 593
s památníkem polské 3. Karpatské divizi, tady bychom udělali malou odbočku na kt. 601
(„Domek doktora“), vrátili se a potom prošli aţ na proslulou „Cavendich Road“ (z části jde
těsně pod „Hadím hřebenem“, později se mění v úvozovou cestu). Začíná památníkem (postaveným na bunkru) s kříţem, věnovaným polskému 4. Horskému praporu. Cavendichovou cestou bychom nakonec sestoupii do obce Cáira, kde nás bude čekat řidič s Transitem.
Dobrý plán, ale můţeme si o něm leda nechat zdát, cesta, která je uvedená v prospektech (modrá) a která by nás provedla po tom významném bojišti, je označená jako STRADA PRIVATA.
Vysoká vrata na zámek a neoblomný hlídač s koštětem. Taliáni zatracený … cornuto uno!
Odtud tedy znovu sjezd serpentinami od
opatství, kolem Hradního vrchu a přes Cassino. Krátká jízda na západ a je tady městečko Sant Angelo.
Tady se dostáváme ke zdejší „Krvavé
Omaze“ – k malé říčce Rapido.
5
Jsme u mostku přesně v místech, kde se v lednu 1944 utopil v krvi pokus Texasanů o přechod
řeky. Teprve 13. 5. obsadili vojáci 4.britské a 8.indické divize Sant Angelo.
Měl by tu být jistě památník, moţná muzeum, nějaké tanky… jenţe je tu prd.
Teprve po delším hledání objevíme, jak
na takovém plácku, mezi dvěma odstavenými popelářskými vozy, se krčí kámen s bronzovou deskou1 a dedikací
34. pěší divizi. A na poli u řeky je skupinka cizinců s anglicky mluvícím průvodcem. To jsou jediné známky toho,
ţe jsme tady na správném místě. Taliáni zatracený … cornuto duo!
Vracíme se do Cassina, ještě zastávka na fotku Hradního vrchu, který
je pěkně vidět v průhledu mezi domy zarámovaný palmami a opunciemi a pak pokračujeme do vesnice Cáira. Nad ní na kopci je obrovský německý hřbitov a
z něho vidíme bojiště v celé šíři: Cavendich Road je čitelná podle hřebene, na který útočili pět
měsíců Američané, Angličani, Indové, Gurkové a Poláci. Nad tím se vypíná vrchol Mte Cáira, svítí budova kláštera, vedle obelisk na polském památníku a vpravo od něho ta zakázaná
strada privata.
Panoráma pokračuje přes Auruncijské hory a uzavírá je
masiv Mte Maggiore, který dobyli Francouzi.
Uvědomujeme si, ţe krajina a její místopis je tím
největším památníkem, paměť míst je vlastně
neovlivnitelná a nemůže ji potlačit dokonce ani
nechuť italského sedláka či politika připomínat
si vlastní minulost.
U auta na návsi vaříme a pijeme kafe vestoje, kolem nás místní kočky (mourovaté, ne ty, co
známe z Felliniho filmů) a slepice. Největší show předvádí kohout, který si zjevně neví rady
s kokrháním elektronického klaksonu Bohoušova Transitu.
12:30 najíţdíme na dálnici k Neapoli
13:00 Capua, slunce, subtropické dusno
13:30 objíţdíme Neapol
13:45 parkujeme v Pompejích (5€) a koupíme vstupenky do
areálu vykopávek (po 10€).
Je to místo jímavé svou tragédií a svým znovuobjevováním
po uplynutí věků. Tak známé z fotek, knih i filmů a přitom
s tak silnou imaginací, kdyţ ho člověk vidí na vlastní oči.
V našich zápiscích mu pochopitelně nebude věnován ade1
V roce 2009 byl nahrazen lepším památníkem, doufejme, ţe i na lepším místě s upravenějším okolím.
6
kvátní prostor, věnujeme se jiným věcem, ale řekněme si otevřeně – tady by bylo o čem psát!
Skoro ze všech míst (Forum, paláce, amfiteátr, ) je vidět hrozivý Vesuv. Jeho vrcholek je ukryt
v cárech mraků a to ještě zesiluje dojem činné sopky. Všude kolem sopečný popel ve formě
sypké i kompaktní a v tom popelu je zakonzervováno tolik lidských osudů, aţ to bere dech. Je
zvláštní, ţe tady vůbec nevadí davy turistů, které jinde tak nesnáším. Jejich pomalé přesouvání
dává tomu místu zdání ţivoucího města, a i kdyţ dobové oblečení nesedí, vypadá to autenticky.
16:30 po skončené prohlídce ještě studené pivo od servírky v zahrádce. Vedro je hned snesitelnější. Koukáme odtud na hemţení kolem, na benzínku s antickým nápisem POMPEI, ukrytým
ve stínu velkých fíkusů, které tvoří mohutné stromořadí.
17:30 odjezd, projedeme kraj Neapole (hustopeklo!!) a
míříme znovu do Salerna, kde mají být zítra oslavy
s přehlídkou v centru (centro istorico) a na jehoţ jiţním
okraji nacházíme v podvečer pěkný kemp u moře.
Nebe nad mořem je černé, někde nad Capri se blýská a
hladina se dme. Stihneme se ještě krásně vykoupat ve vysokých vlnách s pěnivými hřebeny, za námi hned plavčík
zavírá vrátka na pláţ a my v tom náhle chladném vzduchu
chystáme večerní
posezení při svíčkách a italském vínu.
Uţijeme si ovšem jen
asi tak necelou hodinku
pohody – pak přichází
náhle silná bouře, vítr a
déšť. Ten déšť je vodorovný a má sílu hasičské stříkačky. Slavnostní tabule se změní v neidentifikovatelné
bahniště tvořené směsí rozmoklého chleba, paštik, salámů, prospektů, deštěm silně ředěného vína, cigaret a doutníků. Do stanů teče všemi otvory, boční stěny
to zvedá a voda je všude.
Trvá to půl hodinky, pak vítr zeslábne, a kdyţ se nám podaří jakţtakţ napravit škody, je to tu
znovu, tentokrát na delší dobu. Igor s Járou volí úkryt v Tranzitu, Honza s Vaškem pokuřují
v plátěném maxistanu vedle a Bohouš praktikuje humanitární pomoc – nosí v tom lijáku horké
párky mokrým zoufalcům.
7
10/9 středa
Zbytek noci od jedné do rána nějak dospíme a ráno naplníme Tranzit naší výbavou – vypadá to
jako úklid po povodni.
09:00 odjezd do „Centro istorico Salerno“ – hledáme, kdeţe jsou ty oslavy…
Nikde nic, ptáme se lidí marně, dokonce ani snaţivý
policista s motorkou, který se spojil s nadřízeným
vysílačkou, o ţádných oslavách a „street parade“ nic
netuší, oslavy se prostě nekonají. Taliáni zatracený …
cornuto trio! Dáme si na rohu u promenády nějaké
preso a capuccino a vracíme se zpět na Capuu. U
Cassina poslední pohled na siluetu Hradního a Šibeničního vrchu, na opatství a město. Stáčíme se
k Auruncijským horám a jedeme k moři.
12:30 přejezd ř. Liri
supermercanto SISA, po nákupu budeme hledat kemp mezi Formií a Terrazinou. Krásné výhledy na moře, silnice se vine spoustou tunelů (Kontrolní otázka: „Jak byly ty tunely dlouhé a jak
se jmenovaly?“ – je to napsané na cedulce umístěné před ústím tunelu, ale část posádky klimbá
a tak odpověď nezná!). Projedeme Gaetu, 30km před Anziem a 20km před Nettunem. Najíţdíme na Via Appia (silnice No 5).
14:10 kemp Nord-Sud, v úplně prázdném kempu nám přidělují nesmyslně plac těsně vedle
Švýcara (Taliáni zatracený … cornuto quatro!), a ten je nespokojený, otravný a dost prudí.
Není divu, naše okolí vypadá jak v cikánském lágru, sušíme všude mokrou výbavu ze včerejší
noci. Vykoupeme se na pláţi, voda má asi tak 29°C a moc neosvěţuje, točené pivo v kempu je
mnohem lepší. Přichází Švýcar a mlţí o předpovědi počasí, která slibuje bouřku a liják a to naše
místo ţe je v tom případě hotový rybník. Docela dobrá finta, po včerejší noci to zabírá a já bych
se hned stěhoval, ale Velká hlava je tvrdá. Slyšel ho, jak remcá a tak vytrváme. Švýcaři si preventivně uklízejí všechno do přívěsu, včetně lavóru a misky pro psa a nakonec tam mizí sami.
Večerní sezení nám nic neruší a my sami jsme tentokrát velmi decentní v projevech, ale sousedi
si stejně oddechnou, aţ ráno vypadneme.
11/9 čtvrtek
08:50 odjezd, všechny věci máme krásně suché. Po pobřeţí projíţdíme
všude pásmo „Zóna Balcare“. Kempy se střídají s pláţemi, je to docela
pěkné místo na individuální dovolenou, lepší, neţ na vylodění. Na rozcestí
Cisterna – Latina se dáme na Cisternu a to uţ jsme opravdu ve vyloďovacím prostoru. Asi jsme přejeli Mussoliniho kanál – Honza ho registroval jako jediný, kolem něj bylo houští a stromy, moţná i nějaký bambus,
ale měl ostré příkré břehy a byl rovný … já ho ke své škodě spíš tušil, neţ
viděl, ostatní včetně navigátora nic, to je s podivem, kdyby řidič… ale
navigátor…
10:40 Nettuno. Aniţ bychom o něm věděli, zjevuje se vedle místa, kde
parkujeme, vstupní brána do amerického vojenského hřbitova. Je minimálně stejně úchvatný jako collevillský, jen ráz je má jiný, středomořský s
8
řadami pinií. Ale kříţe a Davidovy hvězdy z karrelského mramoru zasazené do pečlivě střiţených trávníků, stejně jako ústřední pieta s mozaikovými mapami2, jsou nepřehlédnutelně americké. A totéţ pochopitelně platí o informačním a sociálním zázemí návštěvníků. Získáváme
tady broţuru se soupisem a mapkami všech US Military Cemeteries na světě, včetně těch tichomořských - a to se hodí, ne?…
Přejedeme Nettuno k moři a zastavíme na náměstíčku
u fontány se sochou Neptuna vezoucího se v lastuře
taţené koňmi. O kousek zpátky je citadela s malou
bránou opatřenou padacím mostem. Uvnitř překvapení
– muzeum vylodění! Je malé, ale s kvalitními exponáty a ještě kvalitnějšími průvodci. Ten starší mluví německy a mladší anglicky, nejdřív nám trochu nedůvěřují, ale pak, kdyţ vidí zájem, roztají, kašlou na zavírací dobu a je to s nimi fajn. Nakonec nadávají na nedostatečnou úctu a vztah italských úřadů i sdělovacích
prostředků k výročí vylodění (kritizují státní i regionální televizi, které se tomu prakticky nevěnovaly), fandí naší cestě a tak to po delší době zakončíme výměnou různých suvenýrů. Bylo to opravdu nádherné a tak minimálně dvě aţ tři rčení o zatracených Taliánech bereme zpět!!
16:10 najíţdíme na vnější okruh kolem Říma („circle Roma“)
18:30 nacházíme (navigátor nachází – všechna čest…) nádherný kempíček s ţivými ploty
z bobkového listí, je tu dost travnatého místa na stany i auta. Leţí u jezera Lago Bracciano di
Vale. Jezero má břehy z černého sopečného písku a je lemované nádhernými kopečky s hradem.
Nebylo by špatné na dovolenou. Kemp bereme na dvě noci.
12/9 pátek
Dnešní program: Řím
Před devátou vyráţíme
nalehko,
přejedeme
okruh kolem města a
doprava houstne.
Ve městě uţ je to úplně
na mrtvici, motorky a
skútry se pletou a troubí
zleva i zprava a kdo je sejme, ten je viník, jsou pány ulice.
Jednu chvíli se protahujeme tak úzkým koridorem mezi zaparkovanými auty, ţe je potřeba sklopit zpětná zrcátka… ale ti dva vpředu nás odváţně a brilantně dovezli úplně do centra, zaparkovali jsme na břehu Tibery přímo naproti Andělskému hradu! Je to na pochvalu, přestoţe později
při odjezdu zjišťujeme, ţe tady byl vlastně zákaz stání…
2
Na nich je celé italské taţení s výborně vyznačenou Gótskou linií a taky Mussolinihio kanálem
9
Rozdělíme se na skupiny a ve vymezeném čase projdeme takový rychlý okruh centrem:
Začínáme Vatikánem, potom kolem Tibery na Kapitolské náměstí, odtud projdeme Forum Romanum a kolem Colosea na
náměstí Piazza di Venezzia s památníkem Viktora Emanuela
(„Pianem“) a okruh zakončíme u
Fontany di Trevi. Pěkné, hodně lidí,
vedro, ale moc pěkné, stálo to za to.
Z Říma vyjedeme a nejkratší cestou „domů“ – do kempu u jezera Lago Bracciano di Vale. A
tady se během posledního večera sedí, debuţíruje, vyprazdňují se butylky s italským vínem a
účastníci zájezdu se pomalu trousí na kutě před zítřejší cestou. Měli bychom dojet do Brixenu a
tam nocovat.
13/9 sobota
Včera se večer náramně vydařil - kdyţ odešli všichni spát, zůstal Borek s Honzou ještě chvilku
nad velkou lahví vína z Auruncijských hor. Kdyţ ráno nad jezerem Bracciano svítalo, byli
chytří, svěţí a čerství a cítili se jako mladí kluci...
Cestu domů přerušíme delší zastávkou ve Florencii, respektive
12 km od města, na US vojenském hřibtově „Florence American Cemetery and Memorial“. Ten hřbitov je zase
z jiného těsta a zase vidíme, ţe nese nesmazatelnou pečeť americké piety.
Černý a bílý mramor umocňují slavnostní vzhled a krajina všechno rámuje italskou vůní.
Leţí zde 4 402 padlých, kteří reprezentují 39 % ztrát americké Páté armády z období od června
1944 (dobytí Říma) do ledna 1945 (dosaţení Alp).
10
Další cesta k domovu byla nejdřív dobrá, Modena, Verona ... do Brixenu to není zase tak daleko. Jenţe odbočku na Brixen jsme nějak minuli a najednou tu byl Brennerský průsmyk. No co,
Bóďa to klidně dojede někam k Mnichovu a tam zakempujeme, aspoň to bude zítra blíţ domů.
Během cesty se stmělo, začalo pršet. A to se kemp
hledá blbě. Takže to dopadlo trochu jinak - úplně
vyšťavený Bohouš nás někdy nad ránem vysadil v
Mělníku se slovy: "Přímá linka Řím - Mělník, konečná!" Byla to porce, 1 300 km, to dá zabrat a
není to ani bezpečná dávka - ale vyšlo bez nehody,
jsme všichni doma, takže fajn a ahoj zas příště!
…VZPOMÍNKA NA TY HOCHY, CO SE NECHALI VYFOTIT V NETTUNU…
Report sepsal a sestavil: D. Filáček
11