Zpracování přírodních materiálů

Transkript

Zpracování přírodních
materiálů
Základní škola Waldorfská Pardubice, Gorkého 867
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Obsah
Návaznost na Školní Vzdělávací Plán (ŠVP) ............................................................................. 4
Průřezová témata realizovaná v tomto produktu .................................................................... 6
Informace pro učitele ................................................................................................................. 8
Bavlník ................................................................................................................................... 8
Vlna ...................................................................................................................................... 13
Měď ...................................................................................................................................... 15
Pedig ..................................................................................................................................... 19
Proutí .................................................................................................................................... 21
O řeckém oděvu ................................................................................................................... 26
Historie obuvi ....................................................................................................................... 27
Středověké oděvy ................................................................................................................. 29
O materiálech a jejich pouţití............................................................................................... 37
Pomůcky ............................................................................................................................... 38
Práce na I. stupni – koloběh ročních dob (1. – 4. třída) ........................................................... 40
Základní rozvrţení dle tříd ....................................................................................................... 42
1. třída................................................................................................................................... 42
2. třída................................................................................................................................... 53
3. třída................................................................................................................................... 56
4. třída................................................................................................................................... 60
5. třída................................................................................................................................... 62
6. třída................................................................................................................................... 64
7. třída................................................................................................................................... 67
8. třída................................................................................................................................... 70
9. třída................................................................................................................................... 76
Návrh projektu v 6. - 9. třídě ............................................................................................ 78
Náměty na vyprávění ........................................................................................................... 80
Další náměty na vyrábění – podle ročních dob .................................................................. 101
Adventní a vánoční doba ................................................................................................ 101
Jarní období, Velikonoce................................................................................................ 103
Letní období, Letnice, sv. Jan ........................................................................................ 109
Martinská doba ............................................................................................................... 110
Masopust ........................................................................................................................ 113
Václavsko - michaelská doba ......................................................................................... 116
Hry ...................................................................................................................................... 119
Další náměty pro práci na 2. stupni ........................................................................................ 124
Práce se dřevem .................................................................................................................. 124
Příklady realizovaných projektů ............................................................................................. 133
2
Bavlna – hrátky s bavlnou .................................................................................................. 133
Vlna – hrátky s vlnou ......................................................................................................... 135
Kůţe – šijeme koţenou obuv ............................................................................................. 136
Hrátky s papírem ................................................................................................................ 137
Hrátky s proutím................................................................................................................. 138
Literatura a další prameny ...................................................................................................... 139
Uţitečné kontakty ................................................................................................................... 141
3
Návaznost na Školní Vzdělávací Plán (ŠVP)
Očekávané výstupy RVP
I. stupeň
č02 - porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené sloţitosti
č03 - respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru
č06 - volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běţných školních i mimoškolních
situacích
č07 - na základě vlastních záţitků tvoří krátký mluvený projev
č10 - píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení
č13 - rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu vhodném pro daný věk, podstatné
informace zaznamenává
č14 - posuzuje úplnost či neúplnost jednoduchého sdělení
č15 -reprodukuje obsah přiměřeně sloţitého sdělení a zapamatuje si z něj podstatná fakta
m01 - pouţívá přirozená čísla k modelování reálných situací, počítá předměty v daném
souboru, -vytváří soubory s daným počtem prvků
m16 - porovnává velikost útvarů, měří a odhaduje délky
m23 - řeší jednoduché praktické slovní úlohy a problémy, jejichţ řešení je do značné míry
nezávislé na obvyklých postupech a algoritmech školské matematiky
n11 - odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností.
n12 – projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spoluţáků, jejich přednostem
i nedostatkům.
n20 - uplatňuje elementární poznatky o činnostech člověka a práci lidí. Na příkladech
porovnává minulost a současnost.
n24 - srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob ţivota a práce předků na našem
území v minulosti a současnosti s vyuţitím regionálních specifik.
n26 - pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních
obdobích.
n28 - změří základní veličiny pomocí jednoduchých nástrojů a přístrojů.
n33 - zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou
prostředí i zdraví člověka podporovat nebo poškozovat.
n36 - dodrţuje zásady bezpečného chování tak, aby neohroţoval zdraví své, zdraví jiných.
r01 - vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů
r02 - pracuje podle slovního návodu a předlohy
r03 - vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti
různé výrobky z daného materiálu
r04 - vyuţívá při tvořivých činnostech s různým materiálem prvky lidových tradic
4
r05 - volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k pouţitému materiálu
r06 - udrţuje pořádek na pracovním místě a dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce;
poskytne první pomoc při úrazu
r07 - zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi
r08 - provádí při práci se stavebnicemi jednoduchou montáţ a demontáţ
r09 - pracuje podle slovního návodu, předlohy, jednoduchého náčrtu
r10 - dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu
v01 - rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (linie, tvary, objemy,
barvy, objekty); porovnává je a třídí na základě odlišností vycházejících z jeho
zkušeností, vjemů, záţitků a představ
v02- v tvorbě projevuje své vlastní ţivotní zkušenosti; uplatňuje při tom v plošném
i prostorovém uspořádání linie, tvary, objemy, barvy, objekty a další prvky a jejich
kombinace
v10 - osobitost svého vnímání uplatňuje v přístupu k realitě, k tvorbě a interpretaci vizuálně
obrazného vyjádření; pro vyjádření nových i neobvyklých pocitů a proţitků svobodně
volí a kombinuje prostředky (včetně prostředků a postupů současného výtvarného
umění)
II. stupeň
Č02 - rozlišuje subjektivní a objektivní sdělení a komunikační záměr partnera v hovoru
Č04 - dorozumívá se kultivovaně, výstiţně, jazykovými prostředky vhodnými pro danou
komunikační situaci
Č07 - zapojuje se do diskuse, řídí ji a vyuţívá zásad komunikace a pravidel dialogu
R01 - provádí jednoduché práce s textilními materiály a dodrţuje technologickou kázeň
R02 - řeší jednoduché úkoly s vhodným výběrem materiálů
R03 - organizuje a plánuje svoji pracovní činnost-uţívá střihu, připraví si vlastní jednoduchý
náčrt výrobku
R05 - dodrţuje obecné zásady bezpečnosti a hygieny při práci i zásady bezpečnosti a ochrany
při práci ; poskytne první pomoc při úrazu
R06 – sestaví podle návodu, náčrtu, plánu, jednoduchého programu daný model
R07 – navrhne a sestaví jednoduché konstrukční prvky a ověří a porovná jejich funkčnost,
nosnost, stabilitu aj.
R08 – provádí montáţ a demontáţ a údrţbu
R09 – dodrţuje zásady bezpečnosti a hygieny práce a bezpečnostní předpisy, poskytne první
pomoc při úrazu
R33 - orientuje se v pracovních činnostech vybraných profesí
R34 - posoudí své moţnosti při rozhodování o volbě vhodného povolání a profesní přípravy
5
V01 - vybírá, vytváří a pojmenovává co nejširší škálu prvků vizuálně obrazných vyjádření
a jejich vztahů; uplatňuje je pro vyjádření vlastních zkušeností, vjemů, představ
a poznatků; variuje různé vlastnosti prvků a jejich vztahů pro získání osobitých
výsledků
Průřezová témata realizovaná v tomto produktu
OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA (OSV)
OSV1 - Rozvoj schopností poznávání – cvičení smyslového vnímání, pozornosti
a soustředění; cvičení dovedností zapamatování, řešení problémů; dovednosti pro učení
a studium
OSV2 -Sebepoznání a sebepojetí – já jako zdroj informací o sobě; druzí jako zdroj
informací o mně; moje tělo, moje psychika (temperament, postoje, hodnoty); co o sobě vím
a co ne; jak se promítá mé já v mém chování; můj vztah ke mně samé/mu; moje učení; moje
vztahy k druhým lidem; zdravé a vyrovnané sebepojetí
OSV3 - Seberegulace a sebeorganizace – cvičení sebekontroly, sebeovládání – regulace
vlastního jednání i proţívání, vůle; organizace vlastního času, plánování učení a studia;
stanovování osobních cílů a kroků k jejich dosaţení
OSV4 - Psychohygiena – dovednosti pro pozitivní naladění mysli a dobrý vztah k sobě
samému; sociální dovednosti pro předcházení stresům v mezilidských vztazích; dobrá
organizace času; dovednosti zvládání stresových situací (rozumové zpracování problému,
uvolnění-relaxace, efektivní komunikace atd.); hledání pomoci při potíţích
OSV5 - Kreativita – cvičení pro rozvoj základních rysů kreativity (pruţnosti nápadů,
originality, schopnosti vidět věci jinak, citlivosti, schopnosti "dotahovat" nápady do reality),
tvořivost v mezilidských vztazích
OSV7 - Mezilidské vztahy – péče o dobré vztahy; chování podporující dobré vztahy,
empatie a pohled na svět očima druhého, respektování, podpora, pomoc; lidská práva jako
regulativ vztahů; vztahy a naše skupina/třída (práce s přirozenou dynamikou dané třídy jako
sociální skupiny)
OSV8 - Komunikace – řeč těla, řeč zvuků a slov, řeč předmětů a prostředí vytvářeného
člověkem, řeč lidských skutků; cvičení pozorování a empatického a aktivního naslouchání;
OSV9 - Kooperace a kompetice – rozvoj individuálních dovedností pro kooperaci
(seberegulace v situaci nesouhlasu, odporu apod., dovednost odstoupit od vlastního nápadu,
dovednost navazovat na druhé a rozvíjet vlastní linku jejich myšlenky, pozitivní myšlení
apod.); rozvoj sociálních dovedností pro kooperaci (jasná a respektující komunikace, řešení
konfliktů, podřízení se, vedení a organizování práce skupiny); rozvoj individuálních
a sociálních dovedností pro etické zvládání situací soutěţe, konkurence
6
VÝCHOVA K MYŠLENÍ V EVROPSKÝCH A GLOBÁLNÍCH SOUVISLOSTECH
(GLO)
GLO1 - Evropa a svět nás zajímá –rodinné příběhy, záţitky a zkušenosti z Evropy
a světa; místa, události a artefakty v blízkém okolí mající vztah k Evropě a světu; naši sousedé
v Evropě; ţivot dětí v jiných zemích; lidová slovesnost, zvyky a tradice národů Evropy
MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA (MUL)
MUL1 - Kulturní diference – jedinečnost kaţdého člověka a jeho individuální
zvláštnosti; člověk jako nedílná jednota tělesné i duševní stránky, ale i jako součást etnika;
poznávání vlastního kulturního zakotvení; respektování zvláštností různých etnik (zejména
cizinců nebo příslušníků etnik ţijících v místě školy); základní problémy sociokulturních
rozdílů v České republice a v Evropě
MUL3 - Etnický původ – rovnocennost všech etnických skupin a kultur; odlišnost lidí,
ale i jejich vzájemná rovnost; postavení národnostních menšin; základní informace o různých
etnických a kulturních skupinách ţijících v české a evropské společnosti; různé způsoby
ţivota, odlišné myšlení a vnímání světa; projevy rasové nesnášenlivosti – jejich rozpoznávání
a důvody vzniku
ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA (ENV)
ENV4 - Vztah člověka k prostředí – naše obec (přírodní zdroje, jejich původ, způsoby
vyuţívání a řešení odpadového hospodářství, příroda a kultura obce a její ochrana, zajišťování
ochrany ţivotního prostředí v obci - instituce, nevládní organizace, lidé); náš ţivotní styl
(spotřeba věcí, energie, odpady, způsoby jednání a vlivy na prostředí); aktuální (lokální)
ekologický problém (příklad problému, jeho příčina, důsledky, souvislosti, moţnosti
a způsoby řešení, hodnocení, vlastní názor, jeho zdůvodňování a prezentace); prostředí
a zdraví (rozmanitost vlivů prostředí na zdraví, jejich komplexní a synergické působení,
moţnosti a způsoby ochrany zdraví); nerovnoměrnost ţivota na Zemi (rozdílné podmínky
prostředí a rozdílný společenský vývoj na Zemi, příčiny a důsledky zvyšování rozdílů
globalizace a principy udrţitelnosti rozvoje, příklady jejich uplatňování ve světě, u nás)
Mezipředmětové vztahy
V rámci tohoto produktu je uskutečňována řada činností, které zasahují především
následující vyučovací předměty: český jazyk, matematika, člověk a svět, pracovní činnosti,
výtvarná výchova; dále také dramatická výchova; na druhém stupni pak ruční práce a dílny,
výtvarná výchova, ročníkové práce; okrajově: chemie, fyzika, matematika, český jazyk,
globální výchova.
7
Informace pro učitele
Bavlník
Latinský název: Gossypium
Bavlník (Gossypium) je rod zahrnující asi 40
druhů dvouděloţných
rostlin z
čeledi
slézovitých.
Jedná se o jednoleté i víceleté tropické či
subtropické rostliny. Některé druhy se pěstují pro
vlákna, ze kterých se vyrábí textilní vlákno bavlna. Keře jsou podle druhu vysoké 1,5 - 3 m.
Listy jsou 3 - 5 laločné a květy jsou bílé, mírně
naţloutlé nebo narůţovělé.
8
Bavlna je vlákno semenného původu. Po odkvětu bavlník vytváří plody - tobolky, které
dosahují velikosti vlašského ořechu.
Tobolka obsahuje semena pokrytá jemným chmýřím - bavlněnými vlákny. Při dozrávání
tobolky praskají a uvolní se z ní chomáčky bavlny, které se sbírají ručně nebo pomocí
kombajnů. Po sklizni se oddělují vlákna od semen na odzrňovacích strojích. Potom se třídí
podle délky získaných vláken. Velmi krátká vlákna se pouţívají v hrubších přízích, papíru
nebo jako výchozí surovina regenerovaného hedvábí. Barva vláken bývá bílá, mohou mít
naţloutlý, narůţovělý, hnědavý i jiný nádech.
9
Původní rostlina pochází z východní a jiţní Asie, dnes je pěstována po celém světě. Vyskytuje
se v tropickém a subtropickém podnebí.
Nejkvalitnější bavlnu dává bavlník keřovitý, který se pěstuje jako jednoletý někdy jako
dvojletý keř. Tento keř dosahuje výšky 1,5-3m. Nejjemnější je bavlník egyptský, jehoţ
bavlna se pouţívá k výrobě spodního prádla a košilí. Následuje střední typ, pěstovaný
v Severní Americe, a typ nejhrubší bavlny, pouţívaný na výrobu triček, koberců, záclon
a přikrývek
Dnes jsou hlavními zeměmi pěstujícími bavlník podle pořadí Čína, Spojené státy, Indie,
Pákistán, Uzbekistán, Brazílie, Turecko, Austrálie, Turkmenistán, Egypt, Mexiko a Súdán.
Historie bavlny
Egypťané znali bavlnu jiţ v době kolem 12 000 let před
naším letopočtem.
V Mexiku v jeskyních byly nalezeny stopy po bavlněných
vláknech a textiliích pocházejících ze 7. tisíciletí před
naším letopočtem.
Většinou se uvádí, ţe jako první začali bavlnu vyrábět
Indové.
Hérodotos v 5. stol. př. n. l. píše o indických stromech, ze
kterých se sbírá rouno podobně jako z ovcí a tká se z něj
jemná příze. Tato zpráva upravená a přikrášlená, se
proměnila v legendu, která říkala, ţe bavlna pochází
z „ovečkových rostlin". V kalichách jejich květů prý ţijí malé ovečky s nejjemnější vlnou.
Rostliny se prý sklání k zemi, aby se ovečky mohly pást. Kdyţ tyto ovečky spásly všechnu
trávu kolem, uschly a zůstalo po nich jemné rouno.
V Indii věří, ţe bavlna je darem z nebes. V básni ve svaté knize „Rygweda” se mluví
o „nitkách v tkalcovském stavu”, ze kterých byla stvořena lůţka bohů a díky spánku na těchto
měkkých lůţcích byli pak k lidem laskavější.
V Evropě se lidé oblékali nejprve do kůţí zvířat, později do vlněných a lněných látek. Bavlna
se k nám dostala v 10. Století prostřednictvím Arabů v podobě jemného mušelínu, kteří jej
nazývali gutun, odtud tedy pochází anglické slovo "cotton", francouzský název "coton",
italský "cotone" a španělský "algodon".
V Evropě se bavlna pěstuje v okolí Středozemního moře od 14. století. Odtud byla dováţena
do Holandska, kde se z ní v manufakturách vyráběla příze a tkaly látky. Producenti vlny a lnu
se však bránili přílivu nového materiálu a v Anglii byl dokonce v první polovině 18. století
vydán zákaz výroby, zpracování a dokonce i obchodu s bavlněnými oděvy.
Kdyţ v roce 1492 Kryštof Kolumbus objevil Ameriku, nalezl bavlnu rostoucí na
Bahamských ostrovech. Zjistil, ţe Indiáni s úspěchem pouţívali bavlnu pro svou potřebu –
perfektně se vyznali v předení, tkaní i barvení. Starobylé peruánské mumie byly ovinuty
10
bavlněnou tkaninou a jejich barvy i struktura připomínaly materiály nalezené v egyptských
pyramidách.
Španělé začali pěstovat bavlnu v Americe jiţ v roce 1556 na Floridě. Textilní průmysl se však
ve Spojených státech rozvinul ve velkém teprve ke konci 18. století po zavedení vynálezu
ElegaWhitneyho - stroje na oddělování vláken od semen bavlny. Jiţní státy - Alabama,
Louisiana, Tennessee, Arkansas se staly přímo "doly na bavlnu". Pěstování rýţe a tabáku se
zde bylo minulostí a místo toho bylo přivlečeno mnoho otroků pro práci na bavlněných
plantáţích. Bavlně se tu přezdívalo King Otton či WhiteGold .
11
Rizika pěstování konvenční bavlny, ze které nosíme většinu oblečení
produkce 1 bavlněného trika spotřebuje 2 700 l vody
zpracování bavlny je sloţitý proces, který si vyţádá 11 000 litrů vody pro 1 kg finální
bavlněné látky: zavlaţování plantáţí, ředění umělých hnojiv a chemických látek při
zpracování bavlny na textil, bělení a barvení
obří spotřeba vody pro produkci bavlny má masivní dopad na ţivotní prostředí
produkujících zemí
problém kontaminace vody toxickými látkami při zpracování bavlny
při pěstování se pouţívají pesticidy – zemědělci v rozvojových zemích často
nepouţívají ochranné prostředky a dochází tak k poškození zdraví
v mnoha rozvojových zemích (např Indie) si zemědělci na trţištích kupují chemické
látky, které jsou v EU a USA pro pouţití v zemědělství dávno zakázány, kvůli jejich
dopadům na lidské zdraví a ţivotní prostředí, kdy kontaminují vodní zdroje, kterou
poté pijí místní obyvatele (v indických oblastech, kde se pěstuje bavlna, umírá nejvíc
lidí právě na otravu pesticidy)
barvírny bavlny v Indii a dalších zemích nemají často čističky odpadních vod, takţe
voda kontaminovaná barvivy a pesticidy ústí přímo do vodních zdrojů
při pěstování bavlny se pouţívá přibliţně 10-15% ze všech světových pesticidů a 25%
ze všech insekticidů
podle informací Světové zdravotnické organizace (WHO) ročně v rozvojových zemích
umírá na otravu pesticidy 20 000 lidí a mnoho z těchto pesticidů se pouţívá právě při
pěstování bavlny
většina bavlny se pěstuje v rozvojových zemích a mnoţství uţívaných pesticidů
a chemických hnojiv narušuje úrodnost půdy, coţ má za následek ještě vyšší spotřebu
chemikálií
40% pesticidů pouţívaných při pěstování bavlny WHO klasifikuje jako nebezpečné,
které také představují nebezpečí pro zdroje pitné vody
při zpracování bavlny je největším problémem bělení a barvení - zhruba jedna třetina
barviv k bavlně nepřilne a vymyje se postupně v některé fázi praní do odpadní vody
rezidua nebezpečných pesticidů mohou být detekována i v bavlněném oblečení
Alternativy
oblečení z organické bavlny - zaručuje, ţe bavlna nebyla ošetřována
chemickými hubícími prostředky ani hnojivy, tedy nedocházelo ke
znečištění vody a půdy.
oblečení s certifikátem Fair wearfoundation- zaručuje, ţe při výrobě
a zpracování bavlny byly zohledněny standardy ochrany přírody a
pracovních podmínek zemědělců a zpracovatelů bavlny.
12
Vlna
Jak se získávají příze
Na světě dnes ţije miliarda ovcí, které produkují ročně více neţ tři miliardy kilogramů
vlny. Od ostříhané vlny k hotové přízi je dlouhá cesta, která byla kdysi, na samém začátku,
velice obtíţná. Vřeteno (poprvé zmíněno v roce 1480 v rodinné kronice švábského rodu
Waldburgů) pracuje podle jednoduchého principu: na dřevěnou tyčku, přeslici, se zavěsí
surová vlna. Šlapáním nohama se uvádí vřeteno do rychlého pohybu. Vlákno taţené vřetenem
se tak stáčí do příze.
Ovšem ty doby jsou dávno nenávratně pryč. Za vřetenem následoval spřádací stroj
s automatickým vedením příze a za ním sloţité elektronické systémy. Dnes se příze tká na
elektronicky řízených spřádacích strojích.
Dnešní spřádání vlny
Vlna se nejprve pere, zdrsňuje a češe. Potom se v přádelně tvoří vlákno tak, ţe se
vytahují svazky vláken za současného pomalého otáčení. Dále se vlákno ještě jednou napne
a stáčí vřetenem. Vlákno je vedeno elektronicky, kontrolováno a ještě jednou se čistí.
Nakonec se konce vláken bez uzlíků začistí.
Z několika jednotlivých vláken se na dvouvláknových soukacích strojích spřádá příze.
Poté začíná proces barvení (asi 4 hodiny). Z vlny, která prochází barvivem rozpuštěným ve
vařící se vodě, vzniká chemická sloučenina. Pouţívat se smějí pouze nejedovatá a ekologicky
vhodná barviva.
V laboratořích se potom odzkouší stálobarevnost přízí. Takto zkontrolovaný produkt
putuje k dalšímu zpracování, během kterého je stáčen do přadének a klubíček, tak jak je
známe z prodeje.
Původ a vlastnosti pravé čisté vlny
Jsou vysoko v kurzu, ale nevědí to a je jim to očividně a srdečně jedno. Komu?
Ovcím, velbloudům a alpakám. Příroda ve své nejčistší podobě je to, co se dnes nosí a ţádá.
Právě těchto darů přírody uvedení ţivočichové mohou dávat velké mnoţství: totiţ
nejkvalitnější vlny. Čistá střiţní vlna, velbloudí srst a alpaka z jihoamerických
stejnojmenných lam jsou nejen levné, ale i pohádkově krásné a velice ţádané. Uţ samotný
pojem ''střiţní vlna'' je zárukou pravosti. Produkt sám potom pochází z Austrálie z ovcí
s obzvlášť bohatou vlnou - merino. Ovce merino mají nejlepší kvalitu vlny a zároveň nejvyšší
produktivitu. Jedna ovce dává aţ deset kilogramů vlny z jedné střiţe, s čímţ se normální ovce
výkonem dva kilogramy nemohou srovnávat. Střiţní vlna představuje absolutně nejvyšší
kvalitu. Pochází ze ţivých zvířat a ještě nebyla nijak zpracována, na rozdíl od označení ''100%
vlna'', ''čistá vlna'' nebo ''vlna'', které často obsahují i různé příměsi méně kvalitní vlny nebo
dokonce odpadní vlny jako druhotné suroviny. Střiţní vlna je přírodní a v módě. Lidé, kteří
vědomě dbají na své zdraví a ţivotosprávu, to vědí a dokáţí si toho váţit. Střiţní vlna
pohlcuje pot a udrţuje tělo v suchu. V zimě chrání před venkovní vlhkostí a hřeje. Tělo tak
13
nepotřebuje vydávat energii, aby udrţelo tělesnou teplotu. Kromě toho je střiţní vlna vysoce
elastická, dobře drţí tvar, málo se špiní a neplstnatí.
Několik rad pro péči o vlnu
Střiţní vlna je přírodní ţivé vlákno. Proto je péče o ni poměrně jednoduchá. Přesněji řečeno,
střiţní vlna pečuje o sebe sama, protoţe jen neochotně přijímá špínu, a pokud ano, tak jen
povrchově. Na povrchu vláken však nečistoty neulpívají a snadno se opět uvolňují. Tak chrání
příroda ovci před nečistotou. U tkanin ze střiţní vlny je tomu podobně. Silné vytřepání nebo
vykartáčování většinou stačí k tomu, aby se látka zbavila nečistot. Vůbec nejlepší je
poskytnout našemu oděvu ze střiţní vlny občas malou dovolenou na čerstvém a vlhkém
vzduchu. Například přes noc na balkóně. Střiţní vlna přijímá vlhkost, aniţ by na dotek byla
vlhká. Tím se jí vrátí opět původní vlastnosti. Pomačkaná místa se rychle vyhladí.
Při praní vlněných oděvů je třeba mít na paměti následující: Ušlechtilé materiály se
perou zásadně jen v ruce. Voda by přitom neměla překročit 30 stupňů. K praní jsou
nejvhodnější speciální jemné prací prostředky pro vlnu. V ţádném případě se nesmí vyprané
tkaniny ţdímat, třít nebo dokonce sušit na slunci či na topení. Vody po máchání zbavíme látku
ze střiţní vlny nejlépe tak, ţe ji zabalíme do ručníku froté a vodu opatrně vymačkáme. Látka
a pleteniny se pak upraví do potřebného tvaru na suchém ručníku a nechají se pomalu
uschnout na vzduchu. Střiţní vlnu je moţné také ţehlit, je-li to nutné. Přes vlhkou bavlněnou
látku vlnu napaříme a necháme uschnout.
Shrnutí
* Vlnu pereme pouze v ruce. Voda by neměla být teplejší neţ 30 stupňů!
* Vlnu pereme ve speciálních pracích přípravcích na vlnu nebo v jemných prášcích. Dobře
vymácháme.
* Vlnu neţdímáme ani netřeme, nesušíme na topení ani na přímém slunci.
* Vlněné pulovry si nejlépe zachovají tvar, kdyţ je sušíme rozloţené např. na ručníku
* Vlnu pokud moţno neţehlíme, pokud je to nezbytné, pak pouze při velmi mírné teplotě
(vlna, hedvábí) přes bavlněnou látku.
14
Měď
Obecně:
Chemická značka mědi je Cu (latinsky Cuprum). Je to velmi ušlechtilý
kov načervenalé barvy. Lidé ho pouţívají jiţ od středověku. Je velmi
dobře tepelně vodivý, dobře se mechanicky zpracovává a je odolní
proti korozi. Působením kyslíku, oxidu uhličitého a vzdušné vlhkosti se
pokrývá tenkou vrstvičkou, která se nazývá měděnka. Je základní
součástí řady důleţitých slitin a velmi důleţitý pro elektrotechniku.
Historický vývoj:
Měď, stejně jako stříbro a zlato, patří ke kovům známým od nejstarších dob. Slouţila
v podobě bronzu (slitina mědi a cínu) pro výrobu zbraní a nástrojů, předmětů i různých ozdob.
Nazývá se podle ní celá tato doba- doba bronzová. O těchto třech kovech se dovíme i z Bible
a z Homérových spisů. Féničané měli na ostrově Kypr měděné doly, a proto Římané nazývali
měď aescyprium. Z tohoto výrazu se časem vyvinulo označení cuprum, čili česky měď.
Výskyt mědi:
Měď se v ţivotním prostředí vyskytuje přirozeně a lidé ji přijímají vdechováním, poţitím
pitné vody nebo potravy. V zemské kůře je přítomna poměrně vzácně. V mořské vodě se její
koncentrace pohybuje pouze na úrovni 0,003 miligramů v jednom litru. Předpokládá se, ţe
ve vesmírupřipadá na jeden atom mědi přibliţně 1 miliarda atomů vodíku. Zajímavostí je, ţe
měď je obsaţena v krvi měkkýšů.
Ryzí měď se v přírodě nachází, ale vzácně ve větším
mnoţství. Vyskytuje se tedy převáţně ve sloučeninách. Volná
se ve větší míře vyskytuje u Hořejšího jezera v Severní
Americe. Nejčastěji ji nacházíme ve formě sulfidů, mezi něţ
patří například chalkozin neboli leštěnec měděný- Cu2S,
covellin- CuS, bornit- Cu3FeS3, bournonit- (Cu2. Pb)3[SbS3]2
nebo chalkopyrit - CuFeS2.
Největší producenti mědi jsou Chille, Peru a USA v Novém
Mexiku a Utahu. Významná loţiska měděných rud se dále
nalézají v Zairu, Zambii, Kanadě, Kazachstánu a Polsku.
V ČR je ryzí měď vzácná. V podkrkonošských
paleobazaltech (melafyrech) se vyskytla ve Studenci.
Cementační původ má v asociaci se sulfidy u Pernštejna,
Horním Slavkově a Vrančicích u Příbrami. Cementační
původ má rovněţ měď ve Zlatých Horách v Jeseníkách.
15
Chemické a fyzikální vlastnosti:
Měď je typický prvek červenohnědé barvy, avšak ve velmi tenkých plátech prosvítá zeleně aţ
modře. Na vzduchu je měď nestálá, protoţe se za působení atmosférické vlhkosti a oxidu
uhličitého pasivuje, pokrývá se tenkou vrstvičkou zeleného zásaditého uhličitanu měďnatého
(měděnkou), která ji účinně chrání proti další korozi vzdušným kyslíkem i vlhkostí (vodou).
Tento proces probíhá podle podmínek vzdušné vlhkosti několik měsíců aţ let. Na měď působí
za pokojové teploty a vlhkosti vzduchu i chlor. Za vyšší teploty se měď slučuje s velkou
spoustou prvků a nejvýznamnější slučivost je se sírou. Sloučeniny „měďnaté“ barví plamen
zeleně.
Měď vede v čistém stavu velmi dobře elektrický proud, po stříbře vykazuje druhou nejlepší
vodivost ze všech kovových prvků za normální teploty. Ale i při velmi malém obsahu
nečistot, zejména antimonu a arsenu, se vodivost výrazně sniţuje. Zároveň je i výborným
vodičem tepla. Čistá kovová měď je poměrně měkká a proto se pro praktické aplikace často
pouţívají její slitiny s prvky. Měď je velmi taţná a kujná a i proto se z ní vyrábí vodiče
elektrického proudu.
Rozpouštění mědi v minerálních kyselinách probíhá, ale jako ušlechtilý kov nedokáţe
z kyseliny vytěsnit kation vodíku, a proto se rozpouští v oxidujících kyselinách nebo
v neoxidujících kyselinách v prostředí oxidačních činidel.
Výroba:
Hlavním zdrojem mědi jsou sulfidické rudy, které obsahují hlavně ţelezo. Obsah mědi je
zhruba 1%. Těţená ruda se proto nejprve drtí a koncentruje, čímţ se zvýší obsah mědi na 15
aţ 20%. Jsou tři základní kroky, jak se měď ze sulfidických rud vyrábí:
Pražení- účelem je odstranění síry a převedení co největšího mnoţství sulfidů na oxidy.
Pokud klesne obsah síry tak, ţe na jeden atom mědi připadne jeden atom síry, jde se na další
krok.
Tavení na měděný lech- odstraní se sulfid ţeleznatý. Tento krok se děje v pecích při 1400 °C
za přidání oxidu křemičitého. Oxid měďnatý se opět mění
na sulfid a reaguje s oxidem křemičitým. Vzniká sulfid
měďný, který se pak usazuje na dně taveniny jako měděný
lech.
Zpracování lechu na surovou měď- dnes se provádí
výhradně dmýcháním v konvertoru. Roztavený lech se vlije
do konvertoru, který má zásaditou nebo kyselou vyzdívku,
a to podle toho, zda ruda obsahuje zásadité nebo kyselé
přísady. Dovnitř se vhání stlačený vzduch. Zbytky sulfidu
ţeleznatého přecházejí na oxid. Poté probíhá oxidace sulfidu
Kopulová šachtová pec
měďnatého na oxid měďnatý, který reaguje se sulfidem
měďnatým na kovovou měď
.
Měď se vyuţívá převáţně na:
16
Střešní krytiny (vzhledem k ceně převáţně na střechy chrámů, historických staveb
apod.)
Výrobu odolných okapů a střešních doplňků
Trubice pro rozvody technických plynů
Elektrické rozvody v bytech i v průmyslu
Výrobu kotlů a zařízení pro bezztrátový přenos tepla
Výrobu chladičů
Výrobu kuchyňského nádobí
Hlavní slitiny mědi:
Mosaz- Slitina mědi se zinkem, běţně je to měkký kov se zlatavou barvou a s poměrně
nízkou odolností vůči kyselinám a louhům. Avšak proti atmosférickým vlivům je mosaz
velmi odolná.
Vyuţití: výroba hudebních nástrojů, ozdobných předmětů a biţuterie.
Bronz- Slitina mědi a cínu, která je pro lidstvo známa jiţ od starověku- jak jistě známe, dobu
Bronzovou. Přidáním cínu do mědi vzniká tvrdý kov.
Vyuţití: výroba součástek čerpadel, kluzných loţisek, pruţinových per, součástí lodí
a ponorek (díky své odolnosti proti slané vodě), soch, pamětních desek a mincí, medailí apod.
Bronzová medaile olympijských her 1
Mosazný hudební
nástroj 1
17
A na závěr…
Biologický význam mědi:
Patří mezi prvky s velkým významem na ţivý organismus. Vyskytuje se v několika
enzymatických cyklech nezbytně nutných pro ţivotní pochody a její přítomnost v potravě
velmi ovlivňuje zdravotní stav.
Denní dávka mědi v potravě by se měla pohybovat okolo 1mg, ale sníme-li 0,1g, nic se nám
nestane. Potraviny bohaté na měď jsou např.: játra, kakao, měkkýši, korýši, houby a ořechy.
Nedostatek mědi způsobuje chudokrevnost, způsobí zpomalení duševního vývoje a zhoršuje
metabolismus cukrů.
Naopak přebytek, který je moţný aţ při 250mg mědi současně, působí jako jed (jako např.
u olova nebo rtuti). Při poţití 0,25-2g můţe měď způsobit váţná onemocnění a způsobit váţné
zdravotní problémy. Při snědení více neţ 2g mědi můţe nastat akutní otrava mědí aţ smrt.
Otravy mědí jsou ale vzácné, jelikoţ má nepříjemnou chuť, která ji činí aţ nepoţivatelnou.
18
Pedig
Obecně:
Pedig je přírodní materiál, dováţený aţ z jihovýchodní Asie. Pochází z popínavé palmy
Calamus Rotang, lépe řečeno z vnitřku jejího stonku. U nás je známa jako ratan. Stonek je
silný jen několik centimetrů, ale dlouhý aţ 100 metrů. Pouţívá se na výrobu nábytku,
v košíkářství, dokonce i k výrobě hudebních nástrojů a bičů. Dřevo má velmi světlou barvu,
podobně jako dřevo lipové.
Calamus Rotang:
Dorůstá výšky 10m, avšak do šířky aţ 200m nebo více. Listy jsou zpeřené, dlouhé 60 - 80cm.
Rotan patří mezi ratanové palmy. Vlastní ratanový materiál je podobný bambusovému, ale je
mnohem pruţnější a ohebnější. Ratanové palmy se pro sklizeň pěstují především v Indonésii.
Na mnoha místech světa je však vesničané vyhledávají a těţí v lese pro svou potřebu nebo
malovýrobu pletených předmětů. Sklizeň je velmi obtíţná, protoţe všechny části ratanových
palem jsou hustě ostnaté. V Indii a Thajsku se podetnou kmínky u země, uváţou se na
provazy a z houštin je vytahují sloni nebo traktor. Po vytěţení se ratany loupou a suší ve
speciálních sušárnách. Dále se zpracovává v horké páře, kdy můţe být ratan formován do
poţadovaných tvarů a po vychladnutí a uschnutí si tento tvar dále uchovává. K výpletům
a jemnějším dekoračním předmětům se pouţívá ratan štípaný. Pěstování ratanu a výroba
nábytku se v poslední době stalo významným průmyslovým odvětvím hlavně v Indonésii.
Využití pedigu:
V dnešní uspěchané a hektické době čím dál víc lidí pociťuje větší potřebu kontaktu
s přírodou. S přírodními materiály jako je sláma, proutí šustí- mezi ně patří i pedig. Ten je
u nás hned po vrbovém proutí nejpouţívanějším materiálem na pletení košů. Je vyráběn
v různých průměrech od 1mm aţ do 10mm. Mezi jeho přednosti patří pruţnost, snadné
barvení a rovnoměrná tloušťka. Díky pórům krásně nasává vodu a nasáklý vodou se pouţívá
19
k pletení. Vlhký se dá tvarovat a tak můţeme tvořit různé tvary košíčků i podnosů. Proto je
před pouţitím potřeba ho namočit na 3- 5 minut do vody. Dodává se v přírodní barvě, ale dá
se snadno nabarvit obyčejnou barvou na textil.
20
Proutí
Historie
Loupání Vavřínu
Ze začátku si košaři vařili proutí kaţdý doma
sám v kotli. Kolem roku 1870 postavili bratři
Apolinářové na Granáčku (Havlíčkova třída)
vařírnu proutí. Říkalo se jí Kotlina. Byla to
bouda z vepřovic se širokým jehlancovitým
komínem a měděným kotlem asi na 120kg
zeleného proutí.
Stará Kotlina na vaření proutí na Havlíčkově
třídě zdaleka nemohla stačit potřebě, byla
proto roku 1930 zbořena a postavena nová
prostornější vybavenější a z pevného
materiálu u rybníka Ovčáka.
Postup mízování
Košař si při loupání prutů pomáhá ručním
dřevěným rozštěpcem kovovým usazením ve
špalku, nebo později na ţelezných stojanech
(tzv. koza). Těmito nástroji se loupe jak
proutí vařené, tak proutí mízované. Za mízy se vrbový prut zbaví kůry snadno. Kdyţ vrbový
prut uschne, postavením do vody rychle oţívá a ţene do mízy, proto je umělé mízování proutí
za přírodního počasí snadnou záleţitostí teplé přírody. Mízování spočívá ve svázání
opracovaného proutí (tzn. zbaveného přebytečných větviček, přetříděného a rozděleného
podle délky 120 cm a více) do úhledných otépek které se staví jedna vedle druhé do ţelezných
či jiných „van“. Tak aby stály po celou dobu mízování ve vodě. Délka mízování závisí na
teplotě a době která uběhla od sklizně proutí. Aţ proutí pustí mízu a je připraveno k loupání
pouţije se jiţ zmíněných nástrojů.
Vaření
V zimě je mízování obtíţnější, vyţaduje alespoň teplou místnost, zde ale většinou proutí
překáţí a proto se pouţívá obyčejné vaření. Změklá kůra vařeného prutu se loupá také snadno,
ale vařením se z kůry vyloučí barvivo, které prut zbarví do červena. To je dnes poţadováno za
ţádoucí, ale dle některých záznamů tomu tak vţdy nebylo.
Zpracování
Někdy je také potřeba prut zjemnit. Dá se naříznout štípákem, rozštípnout na několik proutků
a ty se zase dají zušlechtit hoblíkem na proutěné nudle (pásky řečené otáčky, ale v řemesle
21
obyčejně zvané šlemy). Zvlášť upravenému hoblíku se říká hoblík na šlem.
Nářadí košíkáře
Toto náčiní je velmi jednoduché, protoţe nejdůleţitější jsou
ruce košíkáře. Pouţívá-li stoličku, na kolenou má desku.
Vrstvu napleteného proutí stlouká občas ţelezem, taková
práce se nazývá stloukaná. Dále pouţívá šídlo (špicu), nůţky,
čistič (puc), nůţ (knép) a někdy i perlíček.
Začátek dárkových košů
Kolem roku 1931 vstoupily na trh oválné květinové a
dárkové koše zvané „dárkáče“ Charakteristické
hutným lehkým obloukem.
Mízárna v Morkovicích
V roce 1925 postavilo košíkářské druţstvo (zaloţeno
1921) umělou mízárnu, loupárnu a sušárnu proutí.
Plocha bazénu činila asi 110 metrů čtverečních a v
jedné směně bylo moţno vymízovat 170 -200 centů
zeleného proutí. Ústřední topení ohřívalo vodu v
bazénu i vzduch mízárny a postřikovací aparatura
udrţovala náleţitou vlhkost proutí i atmosféry.
22
Historie stroje na opracování
Roku 1927 sestavil stroj na hoblování proutí Jan Adamčík, který se osvědčil. Ještě předtím
daroval Moravský zemský výbor Společenstvu košíkářů první stroj na štípání a hoblování
proutí. Horší to bylo se stroji na loupání proutí, byly sice velice ţádoucí, ale proutí
poškozovaly, nebo byly pomalé a tím málo efektivní. Myšlenkou výroby se zabýval za
Rakouska uherska kaplan Antonín Přecechtěl. Měl mít gumové válce, které měli kůru
rozpuknout a drátěná vaziva ji měla stáhnout. Bohuţel měl nedostatek peněz i času. Roku
1930 si objednala firma A.Bleši loupací stroj Luba Rekord z Německa. Tento stroj měl však
příliš otáček, takţe bylo nutné instalovat zpomalovací kolečko. Tento stroj poté vyrobil
zámečník A. Mucha v počtu 5 kusů. Tvrdilo se, ţe nahradí 20 ručních loupačů. Proutí sice
loupal, ale přeci jenom nebylo moţno zabránit jeho poškozování. Mnohem nadějněji se jeví
stroj M. Hýska ze Slíţanské ulice. Nahradil rozštěpcový válec systémem pérovaných
kuţelových vrubovaných kovových válečků, jeţ celkem dobře kůru mačkaly i stahovaly.
Historie loupacího stroje po roce 1957
Potíţe se strojem však pokračovaly i nadále, zkoušely se různé typy domácího původu. V roce
1959 byl dovezen stroj z Německa a v roce 1960 byl vyroben opět jiný, dle dokumentace
z Bulharska. Ţádný z těchto prototypů však nepracoval dokonale, ale alespoň trochu ulehčily
práci loupačů, které stejně museli proutí doloupat ručně.
Sadba- příprava půdy v roce 1903
Sadba probíhá okolo rybníků, podél stok a příkopů polních i lučních. Na těchto místech se
pokládá za zbytečné upravovat půdu. Nařeţou se co moţná největší kůly a zatlučou do země
ve vzdálenosti asi 1m jednou nebo dvěma řadami. Souvislá pole vrby nejsou příliš obvyklá,
a pokud ano, tak většinou jsou zadušeny trávou a předčasně zajdou. Vrba bývá také často
zničena dobytkem při pastvě. Příprava pole - délka sazenic asi 30cm dle dosavadních
zkušeností hloubení půdy na 50cm.
Loupání 1903
Loupání, po vaření i mízování se v jiných zemích takřka neprovádí. Proutí se vaří ve velkých
měděných kotlích, které jsou primitivně zazděny v zemi. Kotle jsou vlastnictví obcí nebo
Společenstev košíkářů. Proutí se vaří buď syrové, nebo zaschlé (od toho se odvíjí doba vaření
3-6hodin). Voda se nejprve přivede do varu a pak se do ní ukládá proutí, které se potom snáze
loupá. Takto vařené proutí není třeba ihned loupat, vydrţí ještě 14 dní v kůře, musí se však
chránit proti vyschnutí. Proutí nabývá barvy červenohnědé pouze rakovice zůstává naţloutlá.
Tato úprava je draţší neţ loupání v míze neboť se počítá 1cent uhlí na 1 cent loupaného
proutí. Obyčejně se topí vrbovými odpadky, nebo usušenou kůrou. Dokonalejší je vaření
parou. Děje se ve velkých víkem opatřených kádích, vodou naplněných, do nichţ se zavádí
pára. Vodu rychle ohřívá a udrţuje v prudkém varu. Proutí takto vařené zůstává téměř bílé.
Následné loupání provádíme sklíčidlem.Proutí protahuje sklíčidlem jeden silnější dělník,
odrhnuté proutí loupou 2-3 dělníci nebo děti. Při loupání se proutí rozděluje na 3-4 druhy Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
23
pruty chybné, zvlášť rozvětvené, ostatní na 3 délky - nejkratší 40-100cm, střední 100-150cm,
nejdelší od 150 cm a více. Nejslabší proutí je nejdraţší, protoţe je s ním nejvíce práce.
Nejdelší je obvykle o 30% levnější neţ proutí kratší. Po oloupání se proutí rozprostírá na
rámy z latí a tyček, tak aby uschlo. Přitom je děti obracejí, čím rychleji uschne, tím bělejší
zůstane. Jakmile proutí uschne, sváţe se do otepí a rozestaví v krytých místnostech, kde
dosychá. Poté se sváţe do otepí, které se skladují v suchých a temných místnostech. Stejně se
postupuje i u proutí vařeného.
Výsadba – rok 1929
Řízky musí být řezány z jednotlivých prutů. V roce 1903 naopak sázeli i z řízků vrb dvou aţ
tříletých. Řízky řeţeme z proutí sklizeného v době vegetačního klidu. Při řezání je nutno dbát,
aby řez byl hladký a kůra nebyla poškozena. Řeţeme nejlépe ostrými nůţkami. Také se řeţou
pomocí speciálního stroje. Při řezání je nutno, aby byly horní konce vţdy kladeny jednou
stranou, neboť řízky se zapichují spodním koncem do země, očka musí směřovat vzhůru.
Vzdálenost řádků od sebe je 50cm a vzdálenost sazenic 20cm. Řízky nezatlačíme úplně, ale
tak, aby asi 3cm vyčnívaly. Někdy je moţno sázet řízky vodorovně do brázd. Sázení celých
prutů se nedoporučuje.
Košíkářské výroby v ČR
V Čechách a na Moravě byly výrobky z proutí velice rozšířené. Pletlo se z vrbových proutí.
Na hrubší koše se pouţívalo surové neloupané proutí. Na jemnější práce se proutí loupalo,
případně štípalo. Koše z vařeného loupaného proutí mají načervenalou barvu, koše
z mízovaného loupaného proutí jsou bílé.
Technika pletení je podobná textilní vazbě - splétají se osnovní pruty s útkovými. Způsobů
pletení je však velice mnoho. Předměty se zhotovovaly buď v domácké výrobě, nebo
v řemeslnických dílnách.
Velká střediska košíkářské výroby byla v jiţních Čechách (Lomnice), středních Čechách
(Zbraslav, Mělník) a na jiţní Moravě (Morkovice). Pletlo se i z jiných materiálů, např.
z orobince (baţinatá rostlina) nebo z lubů. Loubek je pruţný pásek dřeva naštípnutý z prutu,
větve nebo části kořene stromu. Pletení z lubů je charakteristické pro jihozápadní Čechy
(především Šumavu) a kopcovitou krajinu severovýchodní Moravy.
Ošetřování
Nejdůleţitější prací je okopávání. Nejen, ţe jím zničíme plevel, ale také přivedeme do půdy
vzduch. Dále také vylepšování mezer novými řízky. Nesmí se zapomínat také na
pravidelné hnojení.
24
Sklizeň
Řez proutí provádíme kaţdoročně a to jiţ první rok výsadby. Řezání je nejlépe provádět po
opadání listí. Za sněhu se nedoporučuje řezat z důvodu lámání prutu a také proto, ţe bychom
neřezali u babky (kmen) a vznikaly by velké pahýly. Pozor v prvním roce se řeţe nůţkami,
poté se můţe řezat noţem aj. Řeţeme kaţdý prut zvlášť. Odřezané proutí se nechá leţet
v hrstích do večera, tak aby oschlo. V poslední době se sklizeň proutí mechanizuje a sklízí se
upravenými ţacími stroji s rovnou ţací lištou. Stroj sice ulehčuje práci, ale vyţaduje rovný
terén.
Vrba
Vrba je základním materiálem pro výrobu
košíkářského zboţí. Vrba je rostlina níţin, má
velký počet odrůd, které vznikli kříţením.
Nejčastěji se pouţívá vařené loupané proutí.
Pouţívá se ještě proutí bílé - vzniká loupáním
zeleného proutí a zelené proutí, které je
v surovém stavu.
Vařené vrbové proutí
Dělí se podle délky a to od 80 cm do 220cm
někdy aţ do 3m.
Před pouţitím je nutné proutí namočit ve vodě. Délka namáčení závisí na síle prutu. Kratší
proutí se namáčí 1 hodinu, dlouhé 2-3 hodiny.
Druhy vrbového proutí
Proutěné šény neúžené-
šíře přibliţně 3-4 mm
Proutěné šény úžené-
šíře nad 5 mm
Proutěné středy-
pásky podobné vrbovým šénám, vznikají při výrobě vrbových
šén.
Proutěné špičkyjsou to odstřiţky vrcholů dlouhého proutí. Délka špiček je 40 - 80 cm.
Pouţívá se na osnovy, zhotovení kříţů košů, případně na pletené malých misek, dekorace.
Proutěný ráfek-
jsou to neúţené silnější vrbové pásky z vařeného i bílého proutí.
Pouţívá se na zakrytí ukončení výpletu nebo osnov, případně i
na osnovy.
Zelené proutí (sušené)-
pouţívá se především k dekorování, ale jde vyuţít i při pletení.
25
O řeckém oděvu
Řecká móda neznala problém střihu šatů ani krejčovské řemeslo. O vzhledu oděvu
rozhodoval tkadlec a barvíř, kteří vyrobili kus látky. Z něho pak ţeny zhotovily oděv.
Římané po staletí nosívali jen malou koţenou zástěru. Velmi záhy se jako nejrozšířenější
oblečení rozšířila tunika. Ta se převazovala v pase tak, aby vpředu zakrývala kolena a vzadu
byly o něco kratší. Pod tunikou se uţ nic nenosilo. Pokud bylo někomu chladno, musel si
obléknout dvě tuniky. Tunika byla čistě bílá, jen senátoři na ní měli široký svislý pruh
nachové barvy a jezdecký stav měl pruh úzký.
PEPLOS – typicky ţenské roucho. Jeho zadní, přehnutá část se dala přetáhnoutpřes hlavu
jako kapuce. Peplos byl později i sešíván, takţe se podobal chitónu.
CHITÓN – nejprve sepnutý na obou ramenou později sešitý. Dlouhý (dórský),krátký
(iónský), spojený na jednom, či obou ramenech, někdypodkasán nad boky. Tento oděv
oblékali muţi i ţeny. Přes chitón seoblékal himation.
26
HIMATION – svrchní plášť. Obdélníkový kus látky omotaný okolo postavy.
CHLAMYS – svrchní plášť. Sepjat sponou na pravém rameni. Mohl se přehodit i dozadu a
tím se uvolnily ruce.
Historie obuvi
Obuv kaţdého druhu má svou bohatou historii. Zmínky o obuvi nacházíme jiţ v bibli.
Starověk – způsob nošení obuvi se odvíjel od přírodních podmínek dané oblasti
Střední Evropa: zprvu si člověk nohy obaloval nevyčiněnou kůţí a na nohu ji připevňoval
řemínky. Kůţe se ale kazila a praskala.
Egypt: se obuv pletla z rostlinných vláken papyru. Obuv neodpovídala tvaru chodidel. Obě
boty byly stejného tvaru. U zámoţných občanů byla bohatě zdobena.
27
Řecko: obuv odpovídala pravému a levému chodidlu. Měla tuhou podešev a měkký svršek.
Řecký sandál se k noze připevňoval řemínky, které se uprostřed nártu zavazovaly. Řekové
dávali důraz na krásu.
Řím: bohatí Římané nosili okázale zdobenou obuv. Vojenská obuv byla podbita hřeby nebo
cvočky.
Středověk – obuv se mnoho nelišila odřímské. Sešíval se svršek s podešví. Začínaly se
objevovat boty, které se nosily na různé příleţitosti. Módním výstřelkem byla obuv
s prodlouţenou špičkou, kterou si museli přivazovat řemínky pod kolena. V době královny
Alţběty se zase objevily boty se širokou špičkou, kterou si museli vycpávat. V jedenáctém
století se objevuje obuv na podpatcích, které jsou vysoké 28 – 33cm.
Od 15. do 17. století se při výrobě pouţívají šídla a dratve.
Novověk – na počátku novověku se při výrobě obuvi začaly pouţívat kopyta a floky. Z módy
pomalu mizí vysoké jezdecké boty. Postupně se zjednodušují ozdoby a vyrábí se praktická
obuv. S příchodem průmyslové revoluce přechází ruční výroba na strojovou. V roce 1846
patent šicího stroje na obuv. S dalším rozvojem továren ustupuje ruční výroba. Továrny
dokáţí vyrobit aţ 20 000 párů obuvi.
Typy bot s tradicí
Lodičky – v lodičkách vypadá noha výborně. Kde se lodičky vzaly? Lidé se chtěli vyvyšovat
uţ odedávna a vysoké podráţky jim to umoţnily. Zpočátku byly zvýšené podráţky pod celým
chodidlem. Teprve v 16. stol. se objevily podpatky, ale jejich velikost nebyla příliš veliká.
Postupně se podpatky zvyšovaly.
Mokasíny – jsou stejně staré jako sandály. Základ boty se vyrábí z jednoho kusu materiálu,
který se stáhne šňůrkou kolem nártu. Mokasíny jsou typické pro americké indiány, balkánský
venkov a součást moravských krojů.
Sandály – podráţka připevněná k chodidlu pásky nebo řemínky se nemění uţ po tisíciletí.
Materiál této obuvi je také stejný jen ve dvacátém století k nim přibyl jeden nový materiál a to
pneumatiky.
Dřeváky – spolehlivá a levná obuv, která chránila majitele před blátem a nepřízní počasí.
Kozačky, holinky – najdeme je u všech severských národů a kromě toho u lidí ţijících
v oblastech kolem Sahary. Tam chránily majitele před pískem a sluncem. Podobně tomu bylo
u jezdeckých bot v Evropě od středověku dodnes.
Boty jako mučicí nástroj
Jen párkrát v historii se boty proměnily v mučicí nástroj.
28
Španělské boty pouţívala středověká inkvizice. Jednalo se o kovové válce, které se připevnily
k holeni. Směrem k noze trčely hřeby. Utahováním se hřeby zabodávaly do nohou. Oběť často
vykrvácela nebo podlehla nákaze.
Druhým příkladem je móda obuvi v Číně, kde dívky nosily velmi nepatrné střevíčky, které
deformovaly celou nohu. Ohnul prsty směrem k patě a ţeny pak nemohly prakticky chodit.
Tato móda byla do poloviny dvacátého století prosazována hlavně ve vyšších kruzích. Rodiny
tak dokazovaly, ţe jsou bohaté a ţeny nemusí pracovat.
Třetím příkladem jsou nesmyslně vysoké podpatky u lodiček. Ani v této obuvi se nedá chodit
a časté nošení deformuje chodidla.
Zajímavosti
-
Ve středověku se boty zazdívaly do stěn obydlí. Přinášely domu štěstí.
Z kůţe jedné krávy se vyrobí přibliţně patnáct párů bot.
Móda černých bot se prosadila díky královně Viktorii. Ta po smrti manţela
drţela smutek a k těm patřily černé boty.
Středověké oděvy
Dějiny odívání - gotika
Lidstvo šije od nepaměti. Jeskynnímu člověku stačilo sepnout si koţešinu kůstkou nebo
dřívkem. Kdyţ si však uvědomil, ţe přirozené otvory mohou poslouţit jako ouško, do něhoţ
se dá navléci tráva nebo lýko, bylo na světě šití.
Zpočátku se šilo kostěnými jehlami. Potom dřevěnými, bronzovými, ţeleznými a v poslední
době zlatými.
Ve 12. stol. našeho letopočtu se krejčovství oddělilo od ostatních řemesel. Mistři krejčí
zakládali cechy. Jejich význam vzrostl v pozdním středověku, kdy byla móda bohatá na různé
materiály a výrobky. Pro tuto dobu je typické, ţe celý oděv zpracovává jeden člověk.
Oděv byl vţdy hlavním znakem společenského postavení a movitosti. Navíc býval oděv často
i výjimečným darem.
Jiţ od 13. st. se objevuje kvalitní střih a celé toto století probíhá vývoj tvarovaného oděvu. Ve
14. st. je jiţ střih těsný na tělo, tedy vypasovaný, u ţenských šatů je zdůrazňována štíhlá linie
pasu. Na sklonku 13. st. je krejčích v Paříţi na 700, koţešníků je pak k roku 1300 počítáno
v cechovních knihách 344. Tyto vysoké počty svědčí o vzestupu oděvních řemesel, která
musela vykrýt poptávku po nové náročnější módě. Od 13. st. se téţ objevuje stavovský oděv.
Počátkem 14. st. se objevuje nový módní styl, přicházející k nám z Francie. Módní vlny se jiţ
nestřídají po staletích, ale po desetiletích. Kaţdý panovník či velmoţ s vlastním honosným
dvorem se stává iniciátorem nové módní vlny. V Čechách se tato nová móda uchytila
a rozšířila nejpozději s příchodem Jana Lucemburského roku 1310. Nádherný oděv nedělal
jen kvalitní střih, ale i celá škála vzácných látek a koţešin , jeţ byly dováţeny z celého tehdy
známého světa.
29
COTTE – základní typ oblečení. Muţi jej nosí volnější, ţeny těsnější.
SURCOT – svrchní oděv, něco mezi pláštěm a šatovou sukní
KARNÁČ – zimní, nebo cestovní oděv. Stojí na pomezí mezi
svrchním oděvem a pláštěm.
SUKNĚ - nejčastější oděv. Chudí je nosili kratší a prosté,
z hrubého sukna. Bohatí, duchovní, soudci a lékaři nosili
naopak sukně dlouhé a z drahých látek (samety), leckdy
podšité koţešinou.
30
KABÁTCE - typy kabátců
RUKÁVY- úzké i široké (trychtýřovité), bývaly bohatě zdobené výšivkou, perlami a drahými
kameny, i podšité koţešinami. Od počátku 13. st. se běţně objevují pachy (volně visící rukávy
přišité v rameni, či v lokti), bývaly úzké i široké a různých délek (k pasu i k zemi).
Byly součástí muţských i ţenských oděvů.
Varkoč (vafnrok, z něm. Waffenrock)
suknice nošená urozenými bojovníky, či sluţebnými vojáky přes zbroj (u neurozených
druţiníků a milicí označovala příslušnost). Bývala v erbovních barvách, či nesoucí erb
majitele. Varkoč urozených bojovníků býval často velmi zdobený (mnohdy protkávaný
zlatem, vyšitý perlami a posázený drahými kameny) a ze vzácných látek (samety, brokáty,
hedvábí), aby odpovídal postavení svého majitele. Wolfram von Eschenbach dokonce v jedné
písni zmiňuje jako kurtoazní (kurtoazie = dvornost, zdvořilost) zástavu lásky spodní dámskou
hedvábnou košili, jeţ dostal král od své choti, aby ji nosil v boji oděnou přes zbroj jako
varkoč.
31
Pláště
dělily se na mnoho různých typů dle účelu a společenské třídy, polokruhové, třičtvrtěkruhové,
eliptické (pelicon), karnáč (typ oděvu na pomezí pláště a svrchního oděvu), hérigaud
(cestovní plášť s kapucou a dlouhými rukávy), krzno (podšitý koţešinou a spínaný na
rameni). Bývaly z různých materiálů, i podšité koţešinou, leckdy zdobené bohatými lemy
vyšité perlami a kameny, či zdobené rolničkami a zvonečky, některé s krátkým límcem, či
kapucou. Zapínané byly knoflíky, sponami, páskami, střapci.
Klobouky, čepce a pokrývky hlavy
Muţi nosili s oblibou klobouky, špičaté lovecké klobouky (chapeau), kukly, kápě. Dámy
nosily s oblibou roušky a závoje, i aplikované na čepce a kloboučky spolu se síťkami na
vlasy. Svobodné dívky chodily často prostovlasé, účesy zdobené toliko diadémy, stuhami
a věnečky. Nobilita opět nešetřila na drahých látkách, perlách, kamenech, broţích,
drahocenném peří (paví, rajčí, dravčí na loveckých čapkách) a koţešinách, jeţ čepce
podšívaly, nebo lemovaly. Ţeny si do zdobných účesů vplétaly hedvábné stuţky a perlové
šňůry.
Obuv
Nosily se stále boty otevřené i uzavřené, ty pak
byly stále variabilněji tvarovány. V této době se
objevila úzká špička (předchůdce pozdějších
dlouhých špic). Délka i materiál obuvi závisely na
účelu nošení i na postavení majitele, tomu pak
odpovídalo i zdobení. Kůţe bot bývala barvená,
ozdobně vykrajovaná, nebo potahovaná drahými
látkami (samety, brokáty), i zdobená perlami
a kameny.
Rukavice
nosili je muţi i ţeny. Lišily se nejen dle účelu (lovecké, cestovní, švihácké, bojové), ale
samozřejmě i s ohledem na společenské třídy. Bývaly ozdobou oděvu. Snem mladých
šviháků byly drahocenné benátské rukavice. Opět se uţívalo celé škály materiálů a zdobení.
32
Bojové pak byly často zesíleny kovovými puklicemi, krouţkovým pletivem, šupinami, nebo
byly přímo kované – plátové. Rukavice měla i symbolický význam jako důkaz a vůle
suveréna, jako doklad vyslance místo pověřovacích listin, jako záruka dodrţení smlouvy, při
předávání půdy lokátorům, při udílení práva razit mince, atd.
Pás
měl uţitný i ozdobný význam, byl
nedílnou součástí oděvů. U šlechty
a rytířstva
se
jednalo
leckdy
o nejskvostnější část oděvu (bohatostí
výzdoby,
materiálem
i
uměleckým
zpracováním). Nobilita nosila koţené
pásy a pásky zdobené zlatem i stříbrem,
většinou
barvené,
či
potahované
drahými látkami (kůţe samotná byla
povaţována za sprostý materiál), nebo
látkové
(hedvábí,
bohatě
zdobené
zlatými
a
samety,
brokáty)
perlami,
kameny,
stříbrnými
výšivkami
a kovovými ozdobami z drahých kovů
(zlato, stříbro, pozlacené stříbro). Přezky, spony a nákončí bývaly opět z drahých kovů a
bohatě zdobené.
Historie šlapacích šicích strojů
Lidstvo šije od nepaměti. Jeskynnímu člověku stačilo sepnout si koţešinu kůstkou nebo
dřívkem. Kdyţ si však uvědomil, ţe přirozené otvory mohou poslouţit jako ouško, do něhoţ
se dá navléci tráva nebo lýko, bylo na světě šití.
Zpočátku se šilo kostěnými jehlami. Potom dřevěnými, bronzovými, ţeleznými a v poslední
době zlatými.
Ve 12.stol.našeho letopočtu se krejčovství oddělilo od ostatních řemesel. Mistři krejčí
zakládali cechy. Jejich význam vzrostl v pozdním středověku, kdy byla móda bohatá na různé
materiály a výrobky. Pro tuto dobu je typické, ţe celý oděv zpracovává jeden člověk.
33
Znak krejčovského cechu.
V 19.století se vývoj krejčovství výrazně liší od ostatních věků.
Nastává průmyslová revoluce a na výrobu oděvů stoupají nároky.
Dochází k větší dělbě práce a prvním pokusům o mechanizaci práce
Vývoj šlapacího šicího stroje:
*1755 Angličan Charles Wisenthal - první pokus o vyuţití stroje při šití
*1790 Angličan Thomas Saint
-patent na sešívací stroj na kůţe
*1790 Němec BalthasarKrems
- vynález jednoniťového stroje s jehlou a ouškem v hrotě
*1825 Francouz BartolomeThimonier
- sešití dvou tkanin
* po dalším zlepšování stroje pokus o zavedení do dílen
* krejčí se domnívali, ţe je stroje připraví o práci a všech 80 strojů rozbíjejí
*1839 Vídeňský krejčí Joseph Madetsperger - první stroj na šití dvojitým stehem
*1845 Američan Elias Howe -
patent na šicí stroj s dvojitým stehem a člunkemna
zachycování smyček(v tuto dobu jiţ byl na světě Thimonierův šicí stroj. Mohl o něm
Američan Howe vědět? Sotva, zprávy se tehdy šířily jen zvolna.)
*1850 Američan IsaakSingler – úprava Howeova šicího stroje.
* Započata výroba
* Spor o původcovské právo, který Howe nakonec vyhrál
* Singler musí zaplatit náhradu
* Dohoda s Howem a počátek sériové výroby
*1851 Londýn světová výstava prvně vystavován šicí stroj
*1855 velký Singlerův úspěch - zdokonalení šicího stroje- poháněn pedálem
*1870 vyrábí šicí stroje český průmyslník ţijící v Rakousku (zn. Minerva)
Výhody šlapacího šicího stroje:
* velké zrychlení šití (300 stehů /min)
* moţnost pouţití v bytě
* příleţitost zhotovit si šaty podle poslední módy
34
Hoffmannova stolička – patent.
Šicí stroj na vlnu a trikotáţ od Bӧ tchera.
Pohon pomocí lidského těla.
Obuvnický šicí stroj (rok1870).
Člunkový šicí stroj pro velké dílny (rok1870).
35
Parní stroj pro pohon šicího stroje.
36
O materiálech a jejich použití
Vlna - ţivý materiál, úţasně reaguje na změny teploty a vlhkosti. V cizině dávají dokonce
ovčírouno do inkubátorů. Reaguje spolehlivěji neţ digitální přístroje. Oproti bavlně drţí teplo
ivlhko. Můţe nasát asi 30% vlhkosti z okolí a její výhřevnost se nezmění. Na tento rozdíl
mezivlnou z lam a bavlnou doplatili původní obyvatelé jiţní Ameriky (hlavně v horách). Ti
bylizvyklí na svá vlněná ponča, která nosili v kaţdém počasí. Bílí kolonizátoři jim
vnutilibavlněné oděvy, které, jsou-li vlhké, studí. Z toho propukly epidemie chřipek apod.Z
ekologického hlediska je bavlna téţ problematická. Je třeba mnoho vzácné vody achemické
ošetřování bavlníkových plantáţí. Naproti tomu chov ovcí je nejekologičtější a nejpřirozenější
údrţba luk. V CHKO dostávají chovatelé ovcí dotace.
Barvení přírodními materiály
Pracovní postup: Vţdy dodrţujte zásadu nestřídat teploty! Vlnu lze i vařit, ale vţdy
jivkládejte do vlaţné vody, postupně přiveďte k varu a v lázni nechtevychladnout. Barvení
přírodninami není příliš vhodné pro větší mnoţství. Musítepočítat s 4-5násobkem váhy bylin
k váze suché vlny.
Doplněk - moření: Před barvením je moţné vlnu mořit. Mletý kamenec lze zakoupit vdrogerii
- barvy laky. Na 45dkg vlny lze přidat 25dkg kamence, který se rozpustí v malém mnoţství
horké vody a vleje do 20 litrů vlaţné vody. Do ní vloţíme vlnu, necháme 1 hodinu stát a
potom přivedeme k varu.
V lázni necháme vychladnout.
Barvící lázeň: Byliny nakrájejte nebo nasekejte a namočte přes noc do 20 litrů měkkévlaţné
vody. Druhý den je jednu aţ tři hodiny povařte. Nechte vychladnouta pak byliny vyjměte
(přeceďte).
Pokud se podáří vlnu před barvením usušit, bude lépe sát barvící lázeň. Vloţíme do
lázně,přivedeme k varu a vaříme aspoň půl hodiny. V lázni necháme vlnu vychladnout.
Čím můţeme barvit:
- cibulové slupky - odstíny od ţluté, oranţové do rezavě hnědé
- kopřiva - šedavě zelená
- třezalka tečkovaná - hnědá do studena
- ořechové slupky - hnědá
- černý čaj (4-5 sáčků) - hnědá
- kurkuma - ţlutá
37
Barvení je vţdy dobrodruţství, člověk napínavě čeká, jak to dopadne. Záleţí i na vlně!
Z jedné barvící lázně mohou vyjít u různé vlny různé odstíny!
Kromě přírodních materiálů můţeme barvit i barvami, které vyrábí např. firma CHEDS ZDIBY 250 66. Barvy na bavlnu nejsou příliš vhodné. Vţdy totiţ vlna ,,chytne'' jiný
odstínneţli je v nabídce. Např. červená je vţdy oranţová, námořnická modř bude od fialové
dovybledle modré apod. Lépe je zakoupit barvy na vlnu. Nebývají ale často v obchodech. Lze
je
objednat přímo u výrobce.
Pomůcky
Akvarelové malování
* Akvarelové čtvrtky velikosti A3
* Akvarelové barvy v odstínech světlá modrá, pruská modrá, zlatá ţlutá, citrónově ţlutá,
světle červená a karmínově červená
* Hranaté široké vlasové štětce
* Miska na namočení papírů (ideální je miska na fotografické papíry)
* Překliţkové podloţky pod čtvrtky
* Sklenice na vodu
* Houbičky na vysátí vody
Martinskálegenda
* Pomůcky na malování jsou stejné jako u akvarelového malování
* Zlatá barva v tubě
* Olejové křídy či pastely
Martinské lampiony
* Akvarelové pozadí velikosti A3
* Kulaté krabičky od tavených sýrů
* Lepidlo na papír (osvědčilo se lepidlo KORES)
* Nůţky
* Šablony na vystřihovaný motiv a obroučku
* Obyčejné tuţky
* Barevné hedvábné papíry (bílá, ţlutá, modrá, červená)
* Kolíčky na prádlo
* Velká jehla
38
Textilní obrázek s motivem jara
* Papíry velikosti A2
* Pastelky či voskové bločky
* Hranaté široké vlasové štětce
* Igelitové ubrusy
* Textilní barvy IBERIA v odstínech ţlutá, červená a modrá
* Nádoby na rozmíchání barev
* Bavlněné látky větších rozměrů (prostěradla)
* Jehly, nitě a špendlíky
* Různé textilní barvy v tubách
* Dřevěná laťka
* Plastové desky na modelování velikost A3
Zimní období koláž
* Akvarelové pozadí velikosti A3
* Bílé čtvrtky
* Lepidlo na papír (osvědčilo se lepidlo KORES )
* Nůţky
* Obyčejné tuţky
* Různá semínka (např.: lněné semínko, slunečnice, mák)
* Olejové křídy, pastel
Plakát na masopust
* Bílé papíry velikosti A3
* Lepidlo na papír (osvědčilo se lepidlo KORES)
* Nůţky
* Voskové bločky a voskové pastelky
* Hedvábný papír v různých barvách
* Raznice na vyřezávání různých tvarů z papíru
Masopustní masky
* Olejové křídy nebo pastelky
39
Práce na I. stupni – koloběh ročních dob (1. – 4. třída)
Velkým problémem dnešní doby se jeví nedostatek citu a nedostatek nebo naopak
přebytek vůle. Škola a celý systém vzdělávání však pracuje většinou jenom s částí naší
osobnosti – s myšlením. Stáváme se vzdělanými, přesto však těmi, kdo nedokáţou ţít
v porozumění sobě samému ani druhému člověku. To, co bylo pro naše předky přirozené,
musíme my dnes sloţitě hledat.
Školou zvolené obsahy vzdělávání dnes mohou podpořit, doprovodit a vyjádřit to, co
by mělo být významné především: nejen vedení k jasnému myšlení, ale zároveň péče o cit
a probuzenou vědomou vůli.
Přirozenou součástí koloběhu našeho ţivota je střídání ročních dob. Přirozenou
součástí koloběhu ţivota našich předků i předků různých kultur byly slavnosti. Jednalo se
o pravidelné obřady u příleţitosti různých opakujících se událostí či přírodních jevů. Vázaly
se téţ k významným obdobím roku, jako je například zimní nebo letní slunovrat, příchod jara
nebo podzimní sklizeň. Jejich smysl byl především náboţenský a hospodářský. Oslavy měly
ovlivnit přírodní síly a zajistit existenční potřeby společnosti. Pohanské svátky byly
obohaceny o prvky křesťanství a ve střední Evropě začaly být vnímány jako církevní svátky.
Zatímco pohanské svátky byly určovány kosmickými cykly, nezávislé na člověku, křesťanství
je rozšířilo o motiv člověka. Člověk tu působí jako bytost, která je schopná působit vlastní
sebezdokonalení. Tento pravidelný rytmus vnášel lidem do ţivota řád a jistotu.
Jiným pohledem je vnitřní smysl slavností. Starověké kultury se obracely k počátku
věku. Křesťanství obrací pozornost ke konci věků. K poslednímu soudu a zhodnocení
existence člověka v okamţiku soudu. Vnitřní význam těchto slavností uţ není nesen oţivlou
minulostí, ale přichází jakoby z budoucnosti.
Dnešní člověk si otázky významu slavností a rituálů téměř vůbec nepokládá a přijímá
obecně mediální výklady společenských svátků. Jejich význam bývá často zkreslen vlivem
komerce. Přitom svátky pro starověké i novověké kultury byly zdrojem jistoty, ţe Země
i Kosmos fungují ve svých zákonitostech. Podobný zdroj jistoty je významný pro zdravý
vývoj dítěte. Slavení svátků, tvorba tzv. „ročních stolů“, uspořádání a výzdoba prostoru
i celková nálada daného období má velký význam při práci s dětmi. Křesťanské obrazy jsou
pro člověka přirozenou cestou k proţitku hodnot pro oblast střední Evropy. Pro jiné části
světa vychází slavení svátků z tradic dané kultury.
Pokud pro nás nebude rok jenom souhrnem po sobě následujících „akčních“ dnů, ale
prostorem pro probuzení a posilování nových kompetencí a vnímání souvislostí, naše děti
půjdou zcela přirozeně s námi. Rituály sdílené spolu s dětmi pak mohou navracet jistotu i nám
dospělým a mohou pro nás být prostorem, kde společně objevíme nové významy toho, co se
nám dříve zdálo být nevýznamné a nedůleţité. Na pozadí procesů v přírodě i dávných
křesťanských obrazů můţeme nalézt porozumění pro některé naše bolesti i pro moţnosti
našich dalších cest.
40
Naše cesta vypadá spíše jako bezhlavý úprk k neznámému cíli. Z našich škol zmizel
prostor pro soustředění, pro přemýšlení o detailu. Soustředění má –li být dlouhodobé, musíme
pečlivě připravovat. Je důleţité vycházet z drobného detailu a blíţit se postupně k sloţitějším
a náročnějším úkolům. Duchovní a smyslová výchova je členěna tak, aby dítě bylo schopno
všemi smysly proţít náš svět, aby například vnímalo ţivly jako součást přírodní a lidské síly.
Naše škola ţije v souladu s ročním rytmem, jehoţ osu tvoří většinou tyto svátky:
svátky jarního a letního období (příchod jara a Velikonoce, svatojanská doba), doba
václavsko-michaelská, martinská, adventní, vánoční, doba zimního klidu končící
masopustem). Jejich zpracování se odráţí ve výuce a náladě hlavního vyučování, ale
i v uměleckých předmětech - ve výtvarné a hudební výchově, ručních pracích. Oslava svátků
probíhá v různých obměnách. Vţdy ale zůstává zachovaná podstata svátku. Zpracování přímo
ve výuce, rozsah a obsah je různorodé a bere ohled na potřeby daného věku dětí. Všechny
činnosti se většinou mezipředmětově prolínají i napříč jednotlivými ročníky. Např. proţitek
procesu zrodu chleba se prolíná s naukou o výţivě, která se probírá v rámci biologie v sedmé
třídě, a s chemií, při které se osmá třída dozví sloţení a chemické názvy různých „éček“
v potravinách. Prvotním impulsem pro učitele je rozhovor či společné čtení v konferenci.
Z něho pak můţe čerpat při přípravě jednotlivých činností ve třídě a celkové naladění i
výzdoba školy.
41
Základní rozvržení dle tříd
1. třída
Matriály:
- ovčí rouno neprané, prané, spředené i nespředené
- včelí vosk
- papír
- přírodniny
- dřevo
- bavlněná látka
- plsť
Činnosti závazné:
Především pletení na prstech a poté pletení na jehlicích (hladce, pro zdatnější o obrace) má velký význam pro rozvoj jemné motoriky, oslovuje obě mozkové hemisféry,
podněcuje myšlení.
Činnosti doplňující (náměty)
Dále je uţitečné:
Ruční praní ovčího rouna.
Tkaní na jednoduchém stávku (např. papírový kruh, jednoduchý dřevěný rámeček apod.).
Výroba dřevěných pletacích jehlic.
Práce s jehlou (sešívání hotových výrobků, přišití podšívky apod.).
Jednoduchá výšivka.
Práce s papírem, stříhání, lepení, vytrhávání…
Práce s vlnou - příklady, rady, návody - 1. třída
Během celého vyprávění o ovečkách (jiný námět téţ viz dále)můţeme tvořitleporelo.
Ke kaţdému vyprávění a následné činnosti si s dětmi vytvoříme jeden obrázek, aţ vznikne
celé pásmo od ovečky ke klubíčku.
(Akvarelové papíry dětem předem připravíme. Pro ovečky světle modrý a na další papír pruhy
střídavě růţový a ţlutý). Pro další činnosti pouţíváme 100% vlnu např. zn. Exklusiv (na
ovečky bílou, na další výrobky barevnou nebo natónovanou barvením).
1. Vyprávění o ovečkách, kde je najdeme, čím se živí
Před vyprávěním je dobré vidět ovečky, jak se pasou, co ţerou (eventuelně si je pohladit či
zkusit ostříhat). Děti pak mohou svůj záţitek převyprávět.
Práce na leporelu
42
- vystřihneme papírové ovečky a nalepíme na ně ovčí rouno a ovečka dáme na pastvu do
trávy.
Obr.č.1 – První část leporela – ovečky na pastvě
2. Ovečky se musejí každý rok stříhat
Ostříhanou nepranou vlnu si s dětmi pošleme. Děti si ji v ruce promnou a řeknou jaká je
a jestli je jim vůně vlny příjemná nebo nepříjemná.
Práce na leporelu
- na první část pruhovaného papíru vystřihneme s dětmi nůţky a nalepíme
kousek neprané vlny.Obr.č. 2 – Druhá část leporela – stříhání oveček
3. Praní vlny
Do dvojice dáme malou nádobu se studenou vodou a mýdlo. Kaţdému dítěti
rozdáme malý kousek vlny. Dbáme na čistotu vlny, vodu měníme aţ je čistá
bez bublinek. Vlnu usušíme na radiátoru.
Práce na leporelu
- na druhou část pruhovaného papíru vystřihneme s dětmi škopík a nalepíme
kousek vyprané vlny.
a
43
Obr.č. 3 – Třetí část leporela – praní vlny
4. Česání vlny
- při česání pracují děti samostatně. Z vypraného ovčího rouna se snaţí prstíky
„vyčesat“nečistoty, eventuelně pouţijeme kartáč na česání vlny.
Práce na leporelu
- na třetí část pruhovaného papíru vystřihneme s dětmi hřebínek a nalepíme kousek
„vyčesané“ vlny.
Obr.č. 4 – Čtvrtá část leporela – česání vlny
5. Předení vlny
- předení s dětmi vyzkoušíme na kolovrátku. Pokud děti nejsou příliš zručné, mohou si
„nitku“ udělat jen prstíky. Upředenou nitku pak děti nalepí na leporelo a zatkají do ovečky
nebo penálku.
44
Obr.č. 4 – Předení vlny na kolovrátku
Práce na leporelu
- na čtvrtou část pruhovaného papíru vystřihneme s dětmi zjednodušený kolovrátek
a vřetánko. Vlnou pak celou práci dotvoříme.
Obr.č. 5 – Znázornění předení do leporela
Obr.č. 6 – Celé leporelo
Předlohy na leporelo
45
46
TKANÍ
1. Tkaní do kruhu - ovečka
Pro děti připravíme kolečko z tvrdého kartonu s lichým počtem zářezů. Do zářezů natáhneme
osnovu (pouţíváme bílý lněný provázek). Bílou vlnou děti utkají kolečko. Do vlny zapracují
i svůj spředený díl. Po vytkání celého kolečka se osnova zezadu rozstřihne a jednotlivé části
osnovy se sváţí k sobě. Tkané kolečko děti přišijí obnitkovacím (zahrádkovým stehem) ke
kolečku z bílého filcu. Vzniklé tělíčko vycpou ovčím rounem.
Obnitkovacím stehem si děti sešijí hlavičku pro ovečku, kterou jemně vycpou rounem.
Hlavičku přišijí k tělu a mohou ji ozdobit červenou mašličkou či rolničkou.
Předlohy na tkanou ovečku
Obr.č. 8 – Předlohy na „tkanou ovečku“ (Předlohu 2x zvětšit)
2. Tkaní do kruhu - želvička
47
Základem je opět kolečko z tvrdého kartonu. Na krunýř pouţívají děti barevnou vlnu,
do které zatkají také svůj provázek z předení. Zakončení kruhového tkaní je obdobné jako
u ovečky.
Obnitkovacím stehem si děti sešijí tělíčko ţelvičky, které jemně vycpou rounem.
Krunýř našijí na tělo a také ho vyplní rounem.
Pozor: Přišívání hlavičky a krunýře je práce pro dospělé!
Předlohy na tkanou želvičku
Obr.č. 9 – Předlohy na „tkanou ţelvičku“ (Předlohu 2x zvětšit)
3. Tkaní na stávku
Stávek je třeba připravit.
48
Nejlépe pokud bude ve třídě zdatný tatínek či dědeček. Velikost cca A4. Na uţší
stranu si pak děti zatlučou hřebíčky, nebo kolíčky cca 0.7 cm od sebe. Jednotlivé stávky si
děti označí jmenovkou, aby si je poznaly.
Pokud pouţijete stávky od předchozí třídy, je dobré je opravit, aby se děti podílely na
jejich znovuzrození (např. dohladka přebrousit, vytahat šikmé hřebíčky a nahradit je rovnými
apod.
Osnovu natahujeme opět z lněného provázku. Děti pak tkají svou látku. Při tkaní si
samostatně volí barvy. Utkanou látku sejmeme z rámu a zakončíme svázáním osnovy.
Z utkané látky je moţné vyrobit penálek či taštičku. Důleţité je, aby tkanou látku podšívaly
bavlněnou látkou (tkanina bude pevnější a děti si cvičí práci s jehlou).
Podšití látkou: Bavlněnou látku nastřihneme o 4 cm širší a delší. Látku zahneme na kaţdé
straně do rubu. Na obvodu ji přišpendlíme k okraji tkané látky, takto pokračujeme po celém
obvodu. V místě přišpendlení děti látku přišijí slabší bavlnkou. Takto připravený polotovar
přehneme tak, aby vznikla taštička s klopou. Celou taštičku necháme děti sešít a obšít
zahrádkovým stehem - pracují tentokrát s vlnou (zahrádkový steh provlékáme jen tkanou
textilií).
Obr.č. 9 – Ukázka výrobků – tkaná taštička
Pletení
1. Pletení na prstech
Je důleţité pro rozvoj jemné motoriky. Zároveň se děti naučí správně pojmenovat
všechny prsty. Tento krok je dobré nevynechávat. Z tohoto pletení můţe vzniknout např.
společné švihadlo, nebo si kaţdé dítě můţe vyrobit své osobní.
Postup: na levou ruku (výrazní leváci na pravou) omotáme prsty od ukazováčku po
malíček. Vlnu přetáhneme před prsty a očka, z jednotlivých prstů přetáhneme přes volnou.
Postup neustále opakujeme. Barvy mohou děti libovolně střídat. Vlnu pouze naváţeme
49
a v práci mohou pokračovat dál. Pokud je třeba práci přerušit, očka dětem sundáme z prstů
a sepneme kolíčkem. Při pokračování očka zpět navlékneme na prsty.
Ukončení práce provedeme tak, ţe jednotlivá očka protáhneme vlnou. Pokud vyrábíme
švihadlo, na oba konce přišijeme větší cca 4cm provrtanou kuličku. Moţnosti dalších
výrobků:
* pásek
*popruh na tašku (nutno podšít látkou)
Obr.č. 10 - 13 – Pletení na prstech, děti při práci
2. Pletení na jehlicích
Před započetím pletení na jehlicích je velmi uţitečné, aby si je děti nejprve vyrobily.
a)Výroba jehlic
Z bukové tyčky o průměru 6mmnecháme dětem uříznout tyčku dlouhou 30 cm
(pracujeme s pilkou na ţelezo – nenechává "zuby"). Vzniklé zoubky si děti osmirkují. Na
jednom konci si ořezávátkem na tuţky ořeţou špičku a smirkem ještě začistí - špičku i celou
jehlici. Druhý konec tyčky zalepíme do kuličky (průměr2cm) s vyvrtaným otvorem (kulička
musí mít otvor vyvrtaným poloviny průměru, při lepení pracujeme s lepidlem Herkules).
50
Obr.č. 14 – V dílnách při výrobě jehlic
b)Pletení na jehlicích
a) Učení pletení na jehlicích
Pro začátek můţeme s dětmi uplést zkušební čtvereček, ale můţeme se pustit také hned do
"cílové práce", např. obal na flétnu. Na zkušební čtvereček nahodíme dětem cca 15 oček.
Pleteme pouze hladce. Při učení je dobré mít dítě na klíně a navádět ho slovně - nejlépe
nějakou básničkou či příběhem, kopírujeme tyto dílčí kroky:
*nabrat očko (při nabírání pleteného očka)
*nahodit (vlna jde přes jehlici, s kterou pleteme)
*protáhnout (vlnu protahujeme nabraným očkem skrz)
*sundat (upletené očko se sundá z jehlice)
Děti by se na čtverečku měly bezpečně naučit zvládat techniku pletení hladce.
Ze čtverečků by měla vzniknout společná práce dětí (dokončí učitel). Je třeba brát zřetel na
náladu třídy a její potřeby.
Moţnosti:
* kapsář
*polštářek
*potah na křeslo
b) Pletení větší práce, např. „kabátku“ na flétničku
Pozn. Při rozmýšlení toho, co budeme s dětmi plést, je důleţité dbát na to, abychom vytvořili
něco, co budou děti či jejich blízcí moci pouţívat.
51
Kabátek pletou děti hladce, pokud jsou děti šikovné, můţeme je naučit téţobrace
a práci tak oţivit nějakým jednoduchým vzorečkem.
Popis práce: nahodíme 20 oček a hladce (obrace) děti upletou 30 cm. Pleteninu si děti
podšijí bavlněnou látkou, kterou nastřihneme o 4 cm širší a delší. Látku zahneme na kaţdé
straně do rubu. Na obvodu ji přišpendlíme k okraji pleteniny, takto pokračujeme po celém
obvodu. V místě přišpendlení děti látku přišijí slabší bavlnkou. Takto připravený polotovar
přehneme po délce. Celý kabátek děti obšijí zahrádkovým stehem - pracují tentokrát s vlnou
(zahrádkový steh provlékáme jen pleteninou). Do vršku kabátku si děti umotají šňůrku
a háčkem ji protáhnou po obvodu „kabátku“.
Obr.č. 15 – Ukázka podšití „kabátku“
52
Obr.č. 16 – Hotové „kabátky“na flétničky
2. třída
-
Materiály:
bavlna, vlna spředená
ovčí rouno prané
bavlněná látka
lněné plátno
včelí vosk
papír
přírodniny
hlína
měděný drátek
dřevo
len
proutí
sláma
sklo, skleněné korálky
příp. práce se ţelezem u kováře
plsť
Činnosti závazné:
Především háčkování - důležité jako podpora dokončení lateralizace. Děti se seznamují s
novým materiálem - bavlnou.
Tkaní na jednoduchém stávku
53
Jednoduchá výšivka.
Práce se včelím voskem
Práce s bavlnou - příklady, rady, návody - 2.třída
Dětem vyprávíme o bavlně. Děti by si měly mít moţnost zaţít kvalitativní rozdíl mezi
vlnou a bavlnou (vlna je přírodní - ţivočišná, bavlna je přírodní – rostlinná). Důleţité je
nechat i bavlnu děti osahat, vyzkoušet ev. v porovnání s vlnou a rozdíly vyslovit.
Na toto vyprávění je moţno dále navázat otázkou, jestli děti znají ještě další rostlinky,
z kterých se dá vyrobit látka (např.pohádka „Jak krteček ke kalhotkám přišel“ – len).
Po tomto vyprávění si děti mohou nakreslit bavlník, který do třídy přineseme. Je dobré
mít namočené akvarelové papíry.
Doporučení: podklad akvarelového papíru udělat modrý a tvar rostliny do podkladu vybrat
štětcem. Po zaschnutí dokreslit voskovkami nebo pastelkami.
1. Háčkování prsty
Z bavlny dětem ustřihneme cca 2m. Na jednom konci vytvoříme pohyblivé očko, kterým děti
postupně protahují volnou nitku. Prst pracuje podobně jako háček (rozvíjíme jemnou
motoriku).
Šňůrkou můţeme svázat sešity nebo výkresy.
2. Háčkování za pomoci háčku
a) Učení háčkování
Podobně jako s prsty se děti učí nejprve řetízková očka. Po zvládnutí řetízku přejdeme ke
krátkým sloupkům.
Pro tuto práci si děti vytvoří cca 15 řetízkových oček a my jim můţeme pomoci s první řadou
krátkých sloupků.
Při učení je dobré mít dítě na klíně a navádět hoslovně - opět nejlépe básničkou či příběhem,
kterým kopírujeme tyto kroky:
* propíchnout (při propichování háčkem do předešlé řady)
*nahodit (nahodit bavlnu na háček)
*protáhnout (nahozenou bavlnu protáhnout propíchnutým očkem)
Děti by se na čtverečku měly bezpečně naučit zvládat techniku háčkování. Pozor na koncová
očka, je třeba na konci udělat jedno řetízkové očko navíc a teprve pak práciotočit.
54
Ze čtverečků můţe vzniknout společná práce dětí (dokončí učitel), drobná aplikace na
oblečení, tašku apod., klíčenka… Je třeba brát zřetel na náladu třídy a její potřeby.
b) Háčkování pytlíčku na žonglovací míčky
Popis práce:dětem připravíme první řadu háčkování s 25 očky. V této šíři děti háčkují
do délky 40 cm a pak háčkování ukončíme protaţením posledního očka nitkou. Háčkovaný
pruh si děti podšijí bavlněnou látkou, kterou nastřihneme o 4 cm širší a delší. Látku zahneme
na kaţdé straně do rubu. Na obvodu ji přišpendlíme k okraji háčkovaného pruhu, takto
pokračujeme po celém obvodu. V místě přišpendlení děti látku přišijí slabší bavlnkou. Takto
připravený polotovar přehneme po délce. Celý pytlíček děti obšijí zahrádkovým stehem pracují tentokrát s bavlnou (zahrádkový steh provlékáme jen háčkovaným pruhem).
Vršek pytlíčku můţe dětem učitel ozdobit háčkovanou krajkou, necháme dětem vybrat barvu
bavlny.
POZOR!! Háčkování se často dětem zuţuje, je třeba časté kontroly.
b) Háčkování síťové tašky
Námět např. pro děti, které nejsou schopny háčkovat krátkým sloupkem, nebo rychle pracující
děti jako další výrobek. V úvahu přichází téţ jako první práce pro všechny, teprve rychlejší
děti začít učit krátké sloupky.
Popis práce:dětem připravíme kruhový základ z krátkých sloupků. Začneme na 6
řetízkových ok, která spojíme do kruhu. Do středu kruhu děláme krátké sloupky a opět
spojíme pevným očkem. Přidáváním v kaţdé řadě postupně zvětšíme kruh, který uděláme
cca5 cm v průměru. Pak předáme práci dětem. První řadu háčkují 4 řetízková očka a
vynechají jedno řetízkové očko předchozí řady na konci řady spojit pevným okem. Další řady
se háčkují přidáváním řetízkových ok a pícháním háčkudoprostřed obloučku předchozí řady.
Síťovku si mohou uháčkovatlibovolně dlouhou. Celou práci pak obháčkujeme třemi řadami
krátkých sloupků a uděláme dvě ucha stejným způsobem.
Obr.č. 17 18 –
Háčkování
pytlíčku na
ţonglovací
míčky
55
3. třída
Materiály:
- bavlna, vlna spředená
- ovčí rouno prané
- bavlněná látka
- včelí vosk
- papír
- přírodniny
- hlína
- měděný drátek
- dřevo
- proutí
- sláma
- sklo, skleněné korálky
- kameny
- plsť
Činnosti závazné
Pletení nebo háčkování pokrývky hlavy
Tkaní na jednoduchém stávku
Sloţitější výšivka.
Práce se včelím voskem
Předení na kolovratu
Nejrůznější řemeslné práce
Pletení čepice- příklady, rady, návody - 3.třída
Při pletení pouţíváme 100% vlnu např. zn. Exklusiv, při háčkování čistou bavlnu. Na pletení
pouţijeme jehlice z 1. třídy. Návrh čepice důleţité vystavit a mít na očích po celou dobu
práce. Pro děti je to jakýsi závazek, který je povzbuzuje při práci. Před započetím práce si děti
změří obvod hlavy a dále upletou či uháčkují zkušební vzoreček. Podle obvodu hlavy (délky
provázku) a vytvořeného vzorečku spočítáme, kolik ok nahodíme na jehlice. Měření obvodu
hlavy a počítání ok pro započetí práce je velmi důležité - vede k praktickému myšlení,
vytváření prostorových představ a též uvědomění si různosti (každý má jinak velkou
hlavu, každý jinak utahuje apod.) a z toho plynoucí praktické důsledky.
56
1. Návrh čepic
S dětmi si připravíme akvarelové podklady velikosti A3. Jejich barevnost můţe zůstat
na dětech nebo určíme barvu, kterou mají děti pouţít. Osvědčilo se udělat si světlejší vnitřky
(lépe vynikne nakreslená čepice). Dětem můţeme předvést různé tvary čepic a děti si nejprve
udělají předběţný návrh na bílý papír A4 (učitel koriguje tvar). Po překontrolování si čepice
překreslí a akvarelové čtvrtky. Podle návrhů si pak děti vyberou vlnu, ze které podle návrhu
pletou čepici.
Obr.č. 19 – Návrhy čepic
Popis čepice bez uší (nízká – tzv. bobek)
Pokud si děti vyberou pletení rovné čepice bez uší, nahodíme přibliţně 92 ok (podle
individuálně změřeného obvodu) a děti pletou okraj.
1. varianta okraje - pletení pouze hladce do výšky cca 3,5cm
2. varianta okraje – pletení 1oko hladce, 1oko obrace
Po okraji pletou děti do výšky cca 10 cm (střídáme po řadách 1řada hladce 2 obrace,
podle předlohy si děti mění barvy). Pak začít splétat očka (upleteme 5 oček, 6 a 7spleteme,
v rubové řadě pleteme bez splétání, v další řadě upleteme 4 očka, 5 a 6 spleteme, pokračujeme
do té doby, neţ nám na jehlicích zůstanou očka, která nejdou splést). Práci ukončíme tak, ţe
ustřihneme delší kus vlny a zbylá očka jí postupně provlečeme. Zbylou vlnou čepici sešijeme.
57
Popis čepice s ušima
Pleteme nejprve uši. Začneme na 6 ok, kaţdou 2. řadu rozpleteme 1oko do celkového počtu
16 ok. V poslední řadě oka nezavíráme, pleteninu přesuneme na pomocnou jehlici a stejným
způsobem upleteme i druhé ucho (pleteme hladce).
Na jehlice nahodíme 15 ok, přidáme upletené ucho, nahodíme 30 ok, přidáme druhé ucho
a opět nahodíme 15 ok (celkově máme 92 ok). Dále pokračujeme jako u předchozí čepice –
okraj tentokrát pleteme hladce do potřebné výšky.
Dokončování čepic
Na sešité čepičky si děti vypracují detaily podle svých návrhů (střapce, bambule…).
Pokud pouţíváme barvenou vlnu, je dobré nechat dětem čepici podšít flísem, který dětem
předpřipravíme na šicím stroji a děti si jej všijí do pleteniny (čepice se výrazně zateplí a děti
pracují hodně s jehlou). Pokud je čepička příliš široká dá se z rubu stáhnout kloboučkovou
gumou.
Obr.č. 20 - 21 – Děti při pletení čepic
58
Obr.č. 22 – První hotové výrobky
Obr.č. 23 - Instalace výstavy v prostorách školy
Doporučení: od první do třetí třídy nevadí, pokud děti činnosti v jednotlivých ročnících
nezvládnou do konce školního roku a přesáhnou do další třídy. Ve třetí třídě by však měly
čepice dokončit do konce školního roku. Vţdy je třeba, aby dítě svou práci dokončilo. Pokud
mu síly z individuálních důvodů nestačí, je moţná dopomoc rodiče.
59
4. třída
Materiály:
- plsť
- bavlněná látka
- včelí vosk
- papír
- přírodniny
- hlína
- měděný drátek, plech
- dřevo
- proutí
- sláma
- kameny
- kůţe
Činnosti závazné
Vyšívání kříţkovým stehem
Vyšívání křížkovým stehem- příklady, rady, návody - 4. třída
Kříţkovou výšivku lze pojmout různými způsoby. Ideální (levná) byla tuţená jutová
tapeta, která se však přestala vyrábět. Náhradou jí můţe být klasická kanava s většími otvory
(je však měkká a dětem ztěţuje práci) nebo přírodní jutové tašky. Tyto tři textilie je moţné
vyšívat bavlnkami a příprava je shodná s kříţkovou výšivkou, kterou provádíme na textilii
zaslanou z Německa (jen u tašek je třeba ji nejprve rozpárat, aby se dětem práce lépe dařila.
Po skončení výšivky ji opětovně sešijeme na stroji). Tu vyšíváme 100% vlnou Exklusiv.
1. Návrh výšivky
S dětmi si připravíme akvarelové podklady velikosti A3. Na kopii A4 se strukturou
tkaniny si děti vytvoří osově souměrnou formu. Na vybarvené plochy si děti napíší barevné
ladění dle vzorníku vlny, podle rozpisu pak potřebné mnoţství vlny objednáme. Návrhy
vystavíme na nástěnku tak, aby si je děti mohly brát a při vyšívání s nimi pracovat.
60
2. Jehelníček
Neţ objednaná vlna dorazí, můţeme s dětmi vyrobit jednoduchý jehelníček, do kterého si
slavnostně zapíchnou svou vyšívací jehlu. Při výrobě jehelníčku pracujeme s plstí.
Moţnosti:
* kulatý jehelníček s řetízkovou výšivkou (vyplníme rounem)
*srdíčko
*kníţečka s plstěnými vyšitými deskami listy z bavlny
3. Křížková výšivka
Dětem připravíme tkaninu ve velikosti A4, kterou si rozdělí na polovinu (tu vyznačí
pomocí bavlnky) a podle 1. obrázku obšijí. Podle svého návrhu děti začnou s vyšíváním.
Způsob vyšívání je vidět na obr. č. 2. Při výšivce je třeba zpočátku pracovat po jednotlivých
řadách a měnit v nich barvy (děti se v práci velmi často ztrácejí). Z dokončené výšivky
vytvoříme např. tašku, nebo polštářek - zkrátka opět něco, co bude slouţit takřka denní
potřebě.
Obr.č. 33 – Ukázka obšití tkaniny
61
Obr.č. 34 – Ukázka práce na jutovou tašku
5. třída
Materiály:
- plsť
- bavlněná látka
- vlněná látka
- včelí vosk
- papír
- přírodniny
- hlína
- dřevo
- proutí
- sláma
- kameny
- kůţe
Činnosti závazné
Pokrývka "koncových částí těla" - ponoţky na nohy či rukavice na ruce. Pletení na 5 jehlicích,
rukavice moţno téţ ušít.
62
Zhotovení jednoduchých šitých marionet (poté s nimi hrát třídní divadlo)
Práce s hlínou - řecká keramika (viz dále)
Výroba sešitu
Šitý "betlém", keramický betlém
Příklady, rady, návody - 5.třída
Pletení ponožek
Před samotným pletením je dobré všem dětem (nebo ještě lépe s dětmi!) ve třídě našít
bavlněné pytlíčky, které slouţí na ukládání rozdělané práce. Vlastní pletení ponoţek pak
děláme s pěti jehlicemi a na pletení pouţíváme např. vlnu Merino či bavlnu.Předena i pytlíčky
je moţné společně s dětmi obarvit jimi vybranou barvou.
Řecké oděvy
Mezipředmětově můţeme ruční práce spojit s výukou dějepisu. O tom, jak se lidé v
Řecku odívali, můţeme mluvit v obou předmětech, při pracovních činnostech si takový oděv
téţ vyrobit. Jako vedlejší činnost je moţné vyrobit si společná třídní trička, jako výbavu na
společnou celorepublikovou olympiádu.
Pro naši školu je tradiční červená barva, ze které je dobré vycházet při zdobení triček. Dalším
aktivním proţitím můţe být výroba amfory či pouze střepu nádoby s vyobrazením řeckého
motivu. U tohoto vyobrazení by děti měly vycházet ze skutečných předloh a pozorováním by
si měly uvědomit rozdíly mezi dórským a iónským zdobením.
O řeckém oděvu - viz kapitola informace pro učitele
Práce s hlínou – střep nádoby
Pomůcky:
* Zavařovací sklenice
* Válečky na nudle
* Vodové či anilinové barvy
* Štětce
* Točírenská hlína
* Keramická pec (není nutné)
* Lišty různé tloušťky
Postup výroby střepu:
Hlínu necháme dětem rukama prohníst. Mezi lištami si poté vyválí plát různých
velikostí. Plát přeloţí přes sklenici. Vznikne nám tím imitace střepu nádoby. Střep necháme
vyschnout. Po třídenním vyschnutí vypálíme v peci přeţahem (není nutné, v práci se dá
pokračovat, i kdyţ je hlína pouze vyschlá). Celý střep si děti nabarví vodovými barvami dle
63
své vybrané předlohy a na podklad namalují vzor z nádoby. Snaţíme se děti vést k přesnému
provedení zvoleného motivu.
Vzory z nádob řecké keramiky
6. třída
Materiály:
- plsť
- bavlněná látka
- vlněná látka
- včelí vosk
- papír
- přírodniny
- hlína
- dřevo
- proutí
- sláma
- kameny
- kůţe
64
Činnosti závazné
Trojrozměrné šití zvířete nebo panenky v proporcích, které odpovídají skutečnosti. Ţádné
karikatury ani zjednodušené "plyšáky". Výroba vlastního střihu - rozvoj prostorové
představivosti.
Šití oděvu či doplňků pro rytířské slavnosti.
Příklady, rady, návody - 6. třída
Šití zvířat
Pomůcky:
* Různobarevná plsť - lépe však vlněná látka!
* Jehly
* Nitě v barvě plsti
* Špendlíky
* Pergamenový papír (na střihy)
* Tuţky a pastelky
* Nůţky
Výběr zvířete
Před samotným výběrem zvířete (musí to být čtyřnohý savec, kterého posléze šijí
v pohybu, chůzi) je třeba děti motivovat např. vyprávěním o jednom zvířeti (na základě tohoto
vyprávění pak děti zpracují vyprávění o jimi vybraném zvířeti).
Nejprve děti zjistí, jaké je přirozené prostředí zvířete, jaké barvy v této oblasti převládají
(prales, savana, polární oblasti apod.) a nakreslí tuto barevnou náladu.
Dále si zvíře dobře prohlédnou a pokusí se kresbou zachytit charakteristické rysy (např. hlavu,
běhy, trup). Je nanejvýš uţitečné zvíře téţ vymodelovat z hlíny (opět zachováváme vystiţení
hlavních rysů).
Před samotným vytvořením střihu vznikne postupně řada obrázků - od barevné nálady
přirozeného prostředí, přes postupné vykreslování zvířete v tomto prostředí a "vytahování"
obrysového tvaru zvířete. Z tohoto obrysu vznikne jedna i druhá - odlišná - polovina střihu.
poté musíme společně s dětmi přemýšlet, jak musíme střih doplnit, aby zvíře dostalo
prostorově pravdivý tvar (vnitřní strana nohou, moţná čelní přídavek apod.).
Výlet do ZOO - je vhodným doplněním, resp. počátkem práce¨
Referát o zvířeti - moţnost, jak podpořit hlubší poznání vybraného zvířete
1. Výběr zvířete
Struktura referátu:
a) název zvířete (český) + latinský
b)kde ţije (původní domovina)- krátká charakteristika
c)čím se ţiví
d)jeho zvyklosti
65
e) uvést zdroje: pozorování (kdy bylo provedeno)
knihy (název, autor, rok vydání)
f) kdo referát zpracoval (jméno dítěte)
Zpracování referátu:
a) rukou psaný text na A4 (pokud se nevejde na jeden list, pokračování bude na
samostatném listě.
b) obrázek zvířete na A3, který vystihuje jeho podstatné rysy (zvíře z profilu). V pozadí
zvířeti dokreslit prostředí, ve kterém ţije.
Poznámka: podle zvolených zvířat je třeba objednat plsť (www.btp.cz) či vlněnou látku doporučuji upřednostnit!. Podle vzorníku zvolit nejpřirozenější barvu srsti zvířete a podle
toho objednat metráţ (v objednávce uvést eventuelně náhradní odstín).
Vypracování střihu
Střih vzniklý z kreseb si děti přenesou na střihový papír. Velikost zvířete je třeba
korigovat do rozumné velikosti s ohledem na moţnosti dítěte a cenu materiálu.
Nastříhání látky
Vystřiţený střih zvířete si děti našpendlí na filc, obkreslí pastelkou a s centimetrovým
přídavkem na švy vystřihnou. Při této práci je důleţitý důsledný dohled učitele. Je třeba
pohlídat dobré vyuţití materiálu.
Šití zvířete
Jednotlivé díly se sešívají zadním stehem z rubové strany. Pro práci pouţíváme nit
v barvě zvolené látky. Do jehly navlékáme dvojitou nit. Steh je tak pevnější. Otvor pro
vycpání zvířete necháme na břiše. Po sešití dílů tímto otvorem celé zvíře otočíme na líc.
Vycpávání zvířete
Nejprve začneme vyplňovat ovčí rouno do nohou a hlavy zvířat. Z rouna oddělíme
delší pruh, který pomocí jehlice zasuneme aţ na konec nohy nebo hlavy. Zbytek rouna
necháme volně v noze a stejně pokračujeme dalším pruhem rouna. Důleţité je propojování
jednotlivých částí zvířat. Naposledy vycpáváme břicho. Kontrolujeme, zda se nám nohy
nelámou. Pokud k tomu dochází, je třeba nohy ještě vyztuţit dalším pruhem rouna.
Dokončování zvířete
Vycpanému zvířeti zašijeme střed bříška. Na hlavu našijí děti uši. Pokud má zvíře
ocas, přišijeme i ten. Věrnou podobu zvířete mohou děti doladit voskovkami na textil, vyšít
oči a čumáček.
66
Rytířské hry
Šestou třídu očekávají rytířské slavnosti. Jejich podoba se mění s ohledem na třídu, její
moţnosti a zapojení rodičů do organizace. I do výuky ručních prací se tato slavnost můţe
promítnout. Dětem vyprávíme o středověkém oblečení, zdobíme kostýmy, tvoříme štíty
a s děvčaty připravujeme hedvábné šátky na slavnostní pasování do rytířského stavu.
O středověkém oděvu - viz informace pro učitele
7. třída
Materiály:
- plsť
- bavlněná látka
- vlněná látka
- včelí vosk
- papír
- přírodniny
- hlína
- dřevo
- proutí
- sláma
- kameny
- kůţe
Činnosti závazné
Šití bot
Šití obuvi
Sedmá třída šije obuv. Před samotným šitím se děti seznámí s vývojem obuvi.
Jednotlivá období mohou zpracovat téţ výtvarně. V závěru teorie si změří délku chodidel,
porovnají délku svého pravého a levého chodidla a ještě velikost nohou spoluţáků. Je
zajímavé děti pozorovat. Pro ně je zajímavé, ţe někdo s malým vzrůstem můţe mít
v porovnání se svou výškou velké chodidlo. Výborně tím můţeme přejít k biologii. Zároveň
si můţeme prohlédnout obuv. Pokud má nějaké nedostatky, můţeme dětem nastínit dopad na
jejich zdraví.
Vlastní šití obuvi můţeme volit dvojím způsobem. Naváţeme na druhou třídu
a volíme šití obuvi z bavlněných či vlněných materiálů. Druhou variantou je šití obuvi z kůţe.
67
Pokud budeme bavlněnou obuv podráţet, jsou obě varianty na stejné cenové hladině. Na
jeden pár musíme počítat s 300 - 400 Kč.
Šití látkové obuvi
Pomůcky:
* Bavlněné či vlněné látky
* Plsť
* Jehly
* Nitě
* Špendlíky
* Šídlo
* Guma, stuhy a vyšívací vlna
Baleríny – práce s bavlnou (navázání na bavlnu z 2. třídy)
Ze silnější plsti a bavlny vystřihneme spodní díl A. Vrchní díl B vystřihneme z bavlny.
Špičku C vystřihneme z kontrastní látky. Vše s přídavky 1 cm na švy. Sešijeme krátký šev
vrchního dílu a podšívky a sešijeme vnitřní okraj. Šev sestřihneme, díl obrátíme na líc a 0,5
cm od okraje prošijeme. Na patě prošijeme tunýlek pro gumu. Na špičku nastehujeme
kontrastní látku. Na díl z plsti přiloţíme díl z bavlny a 1 cm od okraje po celém obvodu
prošijeme. Vrchní díl v místě paty mírně nařasíme a všijeme spodní díl. Švové přídavky
zaloţíme do rubu a přilepíme spodní část, kterou ustřihneme z plsti bez přídavků na švy. Do
tunýlků navlékneme gumu a na koncích přišijeme. Pomocí šídla vyrazíme dvě dírky, kterými
provlékneme šňůrku.
68
Šedé bačkory – práce s filcem (navázání na vlnu)
Jednotlivé díly stříháme z šedé plsti, díl A ještě ze silné plsti. Díly B a díl C ze dvou částí. Díl
B sešijeme ve středu a díl C v místě paty. Horní okraj bočního a vrchního dílu zaloţíme a
prošijeme. Na vrchní díl našijeme bílou vlnu dle obrázku. Vrchní díl přišijeme k bočnímu
dílu. Spodní plstěné díly poloţíme na sebe a podélně je prošijeme v odstupech 1,5 - 2 cm.
Přiloţíme vrchní část boty a v kraji ji po celém obvodu 2 x 0,5 cm od sebe prošijeme.
Pozn. Střih vyrábí žáci výhradně podle naměřené velikosti (délky i šíře) svých nohou!!!
Nejprve si obkreslíme pravé a levé chodidlo. Vlnky vzniklé obkreslováním prstů zakulatíme
a chodidla vystřihneme z papíru. Podle chodidla pak vypracujeme svršek boty. Při
zhotovování svršku musíme dát pozor na odpovídající poměry obuvi. Nezapomínáme přidat
cca 1,5 cm na švy.
Šití kožené obuvi
Pomůcky:
* Kůţe na podešve
* Kůţe na svršky
* Šídla
* Jehly s kulatou špičkou
* Dratev
* Kleštičky
* Kladívka
* Průbojník
* Pergamenový papír (na vytvoření střihu)
* Noţe na řezání tapet
* Kartonové podloţky (při práci s noţem a šídlem – slouţí jako ochrana stolu)
* Dlouhé koţené řemínky (na sešněrování obuvi)
Keltské - koţená obuv (jiný materiál)
Nejprve si obkreslíme pravé a levé chodidlo. Vlnky vzniklé obkreslováním prstů
zakulatíme a chodidla vystřihneme z papíru. Podle chodidla pak vypracujeme svršek boty. Při
zhotovování svršku musíme dát pozor na odpovídající poměry obuvi.
Papírovou předlohu chodidla obkreslíme na silnější kůţi na podešve. Přidáme 1cm po
celém obvodu chodidla a podešev vyřízneme noţem. V místě obkreslené linie chodidla si
69
šídlem připravíme dírky ve vzdálenosti 1cm od sebe. Po dokončení si obkreslíme svršek na
jemnější kůţi. Svršek vyřízneme noţíkem. Tentokrát se nepřidáváme přídavky na švy. Svršek
poloţíme hrubší stranou na stůl a podešev narovnáme na svršek. V místě špičky, paty a na
stranách si oba díly pomocí bavlnky spojíme. Zamezíme tím neţádoucímu posunu. Takto si
připravíme obě boty. Šídlem pak propichujeme podešev se svrškem, pomocí jehly a dratve
oba díly spojujeme předním stehem. Dratev si navlékneme dostatečně dlouhou, aby nám
vydrţela na celý obvod chodidla. Po obšití celého obvodu oba konce dratve několikrát
sváţeme uzlíkem. Stejný postup opakujeme a vyplňujeme zbylá místa podvodu.
Po sešití dílů sešijeme patu. Oblouk pro patu ohneme přes spodní díly. Obě části propícháme
šídlem. Při sešívání postupujeme stejným způsobem jako v předchozím případě. Po sešití paty
sešijeme ještě pravou a levou polovinu boty k sobě. Při tomto šití postupujeme jako
u šněrování tkaniček. Nakonec vyrazíme do boty dírky pro navlečení šněrovadla.
8. třída
Materiály:
- plsť
- bavlněná látka
- vlněná látka
- včelí vosk
- papír
- přírodniny
- hlína, točírenká hlína
- dřevo
- proutí
- sláma
- kameny
- kůţe
- ţelezo
- měď
- pedig, košíkářská vrba
Činnosti závazné
Šití na šlapacím šicím stroji
70
Práce s bavlnou - Šití na šlapacím stroji
Osmá třída přechází od ruční práce ke strojové. Souvislosti výuky jsou s dějepisem
i fyzikou. Děti seznámíme s historií šlapacích šicích strojů. První šití si vyzkoušíme na
papírovou předlohu. Nejprve pouţijeme jednodušší tvary a postupujeme ke sloţitějším. Pro
další práci dáme dětem moţnost výběru:
např. šití ubrusu, ušití tašky podle svého návrhu
ap. - tedy výrobky s převáţně rovnými švy.
Šití na papírových předlohách
Při seznamování se šlapacím strojem začneme pracovat nejprve na papírové šablony.
Děti se učí koordinaci rukou a nohou. Pokud děti zvládnou jednodušší předlohu, můţeme
přejít ke sloţitějším. Na papírové šablony necháme dětem vyznačit linii, kde jehla šila papír.
71
72
73
74
Šití na látce
Po zvládnutí koordinace necháme děti vyzkoušet šití na kousku látky. Papírové
i látkové šití si děti uloţí do sešitů.
Šití ubrusů
Je třeba děti upozornit, ţe pořizovaná látka by měla být z bavlny či lnu. Dobře se
zpracovává a pro počáteční šití je ideální.
Postup práce: přinesené látce odstřihneme pevné kraje
naměříme poţadovaný rozměr
odstřihneme dle naměřeného rozměru
pomocí metru necháme děti naměřit 2x 1cm po celém obvodu látky
látku ohneme 2x 1cm a našpendlíme opět po celém obvodu
látku po celém obvodu nastehujeme
nastehovaný ubrus obšijeme na šlapacím stroji
Upozornění: před šitím na čisto necháme děti opět zkusit šití na kousku látky.
Šití tašek
Je třeba děti upozornit, ţe pořizovaná látka by měla být z bavlny či lnu. Dobře se
zpracovává a pro počáteční šití je ideální.
Postup práce: necháme děti vypracovat návrh ve skutečné velikosti
přinesené látce odstřihneme pevné kraje (jen pokud je třeba)
podle střihu nastřihneme poţadované díly na vrchní díly a podšívku
všechny díly sešpendlíme a nastehujeme
jednotlivé díly prošijeme na šlapacím stroji
entlovacím stehem začistíme jednotlivé švy na vrchním díle i podšívce
připravíme popruhy na tašku
svršek a podšívku vloţíme na sebe (lícem k líci) a mezi, vloţíme popruhy
svršek a podšívku sešpendlíme a nastehujeme
oba díly sešijeme a na obvodu necháme cca 5cm nesešitých
malým otvorem otočíme tašku na líc
po obvodu našpendlíme a nastehujeme
celý obvod prošijeme na stroji včetně 5cm otvoru
Upozornění:
Toto je nejjednodušší postup. Taška můţe být ale mnohem sloţitější. Záleţí na šikovnosti
dítěte.
75
Šití pro „rychlíky a šikuly“
Pokud jsou děti rychle hotové, připravíme jim práci (pro jednotlivce nebo skupinově).
Mohou šít potřebné věci pro školu. Do kostymérny jednoduché kostýmy. Zatím ještě
nepracují se střihem na oděv (nezhotovují ho samy), ale dbáme na postup (špendlení,
stehování, šití entlování).
9. třída
Elektrický šicí stroj
Devátá třída se plně věnuje moderním technologiím. K vybavení učebny náleţí
elektrické a owerlockové stroje. Část z nich je i řízená počítačem. Během posledního ročníku
si děti osvojí práci na těchto strojích, vypracování střihu, podle kterého si ušijí nějakou vlastní
část oděvu. Při výběru střihu musí učitel brát ohled na individuální schopnosti dítěte. Důleţité
je, aby děti své oděvy dokončily.
Zjišťování správné velikosti
Pro zjištění správné velikosti je třeba se umět správně změřit. Při měření odloţíme objemné
části oděvu. Linii pasu zvýrazníme tkalounem. Při měření postavy je dobré pracovat ve
dvojicích. Následné hodnoty budou přesnější.
76
Tabulky měr a velikostí
Dámské velikosti pro tělesnou výšku 168
Normální pánské velikosti
77
Podsadité pánské velikosti
Návrh projektu v 6. - 9. třídě
V rámci dějepisu se šesťáci učí o středověku. Sami proţijí slavnost pasování na rytíře.
Z dívek se stávají důstojné dámy a z chlapců panoši a těm za doprovodu famfár královna
připne ostruhy a král je pasuje do rytířského stavu. Celá sláva je zakončena společným tancem
dam a rytířů.
Aby se alespoň částečně oděvem přiblíţili gotické době, šíjí jim jejich starší spoluţáci
kostýmy. A tak se na úspěchu celých rytířských her mohou podílet všichni ţáci školy.
6. třída – výroba meče, štítů
7. třída – boty
8. třída – drobné šití v ruce
(pokrývka hlavy či zdobení
na šaty)
9. třída – strojové šití oděvy
78
79
Náměty na vyprávění
Básničky k posvícení
Uţ máme posvícení,
za dveřmi v síni,
jdeme pro řezníka,
ať bije svini.
Voda se vaří,
z měděnce skáče
a zejtra zas budeme
dělat koláče.
To je zlaté posvícení,
to je zlatá neděle.
Máme maso a zas maso,
k tomu kousek pečeně.
To je zlaté posvícení,
to je zlaté pondělí.
Máme maso a zas maso,
jako včera v neděli.
A co jich napečem,
to po dvou pecích,
ta je pak rozneseš,
Vašku, po strejcích.
Kdyţ přijdeš do domu,
dej pozdravení,
ţe je zvem oba dva
na posvícení.
Škoda, ţe to posvícení,
aspoň třikrát za rok není.
O posvícení,
všechno to voní,
tak jako v apatyce.
Tu voní jitrnice,
tam zase koláče z pece,
ten, kdo by nešel na posvícení,
ten je blázen přece.
Básničky k pouštění draků
Nebe plné draků
Místo slunce, místo mraků,
je dnes nebe plné draků.
První, druhý, vedle třetí …,
smutným nebem radost letí.
Čtyři světla pastýře Simona
Gerda Marie Scheidl
(přeloţila Petra Chotěborská)
Je tomu uţ dva tisíce let, kdy pastýř Simon střeţil stádo ovcí v daleké Galilei. Bylo to
jednoho šedivého dne, kdy těţká mlha leţela těsně u země. Abdon, muţ, kterému stádo ovcí
patřilo, marně vyhlíţel slunce. A tak vyslal pastýře Jakuba a Simona na výše poloţené louky.
Tam, vysoko v kopcích, tam měli jeho stádo napást.
Simon se tísnil k Jakubovi. V té husté mlze pociťoval úzkost. Byl ještě mladý, bylo
mu teprve devět let. Zato Jakub byl velký a silný. Ochranitelsky poloţil Simonovi ruku na
ramena.
Tu ze stáda odskočilo jedno sněhobílé jehně a začalo ustrašeně bečet. Jakub vzal to
jehně a poloţil jej Simonovi do náruče. „Tady“, řekl. „Můţeš nést naši nejmenší ovečku.
Starej se o ni dobře!“
80
Simon byl rád, ţe dostal takový úkol a ovečku nespustil z očí. V noci směla dokonce
spát pod jeho pláštěm. To oba zahřívalo a dodávalo důvěru.
Šest dní strávil Jakub a Simon v kopcích, aţ nastal čas návratu. Louky byly spaseny.
Abdon jim měl určit další louky, na kterých se jeho ovce měly pást. Nastal tedy čas, kdy
pastýři museli sehnat opět celé stádo dohromady. Simon chtěl při tom pomoci, ale Jakub
potřásl hlavou: „Ty a to jehně si musíte odpočinout, neţ bude stádo pohromadě a vydáme se
na cestu.“ Simon byl rád, neboť jehně bylo velmi neposedné a stále někam odbíhalo a Simon
ho musel vţdy znovu a znovu hledat a chytat. A tak se Simon posadil a ovečkou pod olivový
strom a zavřel své unavené oči. Jehňátko se k němu měkce přitulilo.
Tu se kolem začala šířit podivuhodná vůně, vůně růţí, lilií a mandlových květů. Simon
se pokusil otevřít oči, ale víčka byla tuze těţká. A teď se zazdálo, ţe slyší radostný zpěv,
a slyšel jej stále zřetelněji...a najednou se rozhostilo úplné ticho. Také vůně se vytratila.
Konečně se Simonovi podařilo otevřít oči. Před ním stál Jakub. Váţně se na něj díval
a ptal se: „Kde je jehně?“
Simon se ulekl. Vţdyť teď tu jehně leţelo vedle něj! Simon vyskočil. Volal na
všechny strany. Lákal je zpátky. Ale ţádné známé bečení se neozývalo. Hledal všude. Marně.
„Pojď, musíme hnát stádo domů“, řekl Jakub.
Smutně klopýtal Simon vedle stáda. Kde je jeho ovečka? Vrhlo se na ní divoké zvíře? Co
tomu řekne Abdon?
……………….
Abdon se velmi zlobil, kdyţ se pozdě v noci vrátili a Simon mu vyprávěl, jak se jeho
ovečka ztratila.
„To je přece nesmysl, co mi tu vyprávíš o nějakém podivuhodném snu!“láteřil. „Spal
jsi místo toho, abys hlídal!“ A rozčileně třásl Abdon Simonem za ramena. „Okamţitě se
vydáš na cestu. A opovaţ se vrátit se bez mojí ovce!“ zahrozil.
Jakub měl veliké obavy a starost, ţe by měl nechat jít chlapce docela samotného, ale
proti Abdonovu rozhodnutí nemohl nic dělat. A tak zašel do své komůrky a přinesl lucerničku
se čtyřmi světly, kterou kdysi dostal od jednoho poutníka. Ten mu ji dával se slovy: „Ta
světla budou v temnotách svítit tomu, kdo je v nouzi.“ Nyní předal Jakub lucernu Simonovi
a řekl: „Nes ta čtyři světla opatrně, neboť ti budou osvěcovat cestu. S důvěrou se Simon vydal
na cestu hledat svou ovečku.
Celou noc a celý den hledal Simon v kopcích, ale po ovečce nenašel ani jedinou stopu.
Slunce uţ se opět nořilo za obzor. Má ještě vůbec hledat? Není to celé nesmysl?
Téměř přestal doufat…kdyţ tu náhle se něco pohnulo za skalami. Není to jeho
ovečka? „Ovečko, malá, no tak, pojď sem!“ volal ji k sobě s novou nadějí.
„Hoho“, zabručel hluboký hlas. „Hledáš ovečku?“ Před Simonem stál veliký muţ,
jehoţ se velmi ulekl. „Neutíkej, mě se nemusíš bát“, řekl ten muţ. „Tvou ovečku najdeš
v olivovém háji za těmito skalami!“ „Oh, tys našel moji ovečku, děkuji! Mohu i já tobě nějak
pomoci?“
81
„Mně nemůţe nikdo pomoci. Moje cesta vede temnotou“, řekl muţ potichu. Simon podal
jedno ze svých světel muţi. „Na, bude ti tvou cestu osvětlovat. Nač bych měl čtyři světla,
kdyţ ty nemáš ţádné.“
„Ty jsi první člověk, který je ke mně tak přátelský. Děkuji ti, chlapče!“ řekl a při
odchodu si pro sebe šeptal: “A přitom jsem jenom zloděj!“
Simon běţel sviţně k olivovému háji, aby co nejdříve našel své jehňátko. Ale nikde ho
neviděl. Schovalo se někam? Aha, tam v jeskyni se něco pohnulo. Simon utíkal k jeskyni. Je
tam jeho ovečka? Ne, byl to vlk! Uţ uţ chňapal po jeho plášti. Simon se chvěl. Pokusil se
vytrhnout. Vlk zaskučel a olizoval si svoje tlapy. Teprve teď Simon uviděl krvácející ránu na
jeho tlapě. Všechen strach byl pryč. Rychle odtrhl ze svého pláště pruh látky a opatrně mu
ránu zavázal.
„Teď zůstaň hezky leţet“, řekl, „aby se rána mohla dobře zahojit!“. Simon vstal od vlka, aby
se opět vydal hledat svou ovečku. Ale vlk ještě znovu chytil jeho plášť a díval se na něho.
„Mám u tebe zůstat? To je to, co mi chceš říct?“ měkce hladil Simon vlka. „Ale to nemůţu.
Musím jít hledat své jehňátko. Moţná potřebuje moji pomoc jako ty.“
Chvíli se rozmýšlel a pak poloţil jedno ze svých světel k vlkovi. „Tady vlku, máš jedno
světýlko. Bude tě zahřívat. Dvě světla mi stačí. Jakub to určitě pochopí.“
Vlk na něho pohlédl s vděčností.
Simon bloudil stále dokola, aţ s rozbřeskem došel k malému městu. Hned z kraje na
něho volal ţebrák: „Milost, malý milodar prosím!“
„Ale já přece sám nic nemám“, odpověděl Simon, „já jsem jen pastýř Simon a ztratil jsem
svoji ovečku. Neviděl jsi ji náhodou?“
„Ó, kdepak. Já vidím jen hlad a bídu“, odpověděl stařec. „Ţiju venku v tmavé, chladné sluji.“
„Vezmi si ode mne alespoň toto světlo“, řekl Simon. „Dá ti trochu tepla a světla.“ Stařec si
vzal světlo: „Děkuji! Snad brzy najdeš svou ovečku.“
A dál šel kaţdý svou cestou.
Simon se ve městečku kdekoho vyptával. Ale marně. Nikdo jeho jehňátko neviděl. Byl
celý sklíčený. Jeho poslední světýlko uţ svítilo jen docela slabě. Kdyţ nastala noc, posadil se
celý znavený venku na okraji cesty.
Tu ho obklopila opět ta známá podivuhodná vůně. Vůně růţí. Lilií a mandlových
květů. Odkud se linula ta omamná vůně? Simon se postavil. Tu uslyšel opět ten přátelský
zpěv. Rozhlíţel se kolem a uviděl světlo v nedaleké stáji. Šel blíţe a váhavě nakukoval. Sotva
mohl co rozpoznat. Zůstal stát a mţoural očima. Tu v té polotmě něco sněhově bílého
zasvítilo. Jeho jehňátko! Ano, to bylo jeho ztracené jehně! „Pojď dál“, řekl přátelský hlas.
Simon nemohl ani odpovědět. Tak byl šťastný. A pak uviděl malé děťátko. Leţelo na slámě
a k němu se tulila jeho sněhobílá ovečka.
82
Simon poklekl a daroval tomu děťátku své poslední světlo. Jeho plamínek hořel uţ
docela slabounce. Avšak přec se stalo něco podivuhodného. Plamen se znovu zaţehnul
původní silou. Jeho světlo se rozšířilo po celé chudičké stáji a naplnilo ji sváteční září.
Na nebi zářily hvězdy stále více a více, radostný zpěv se nesl v dál aţ k pastýřům na
lukách.
Brigitte Barz
Cesta tří králů
(Příběh k době Tříkrálové)
Ananda z Indie
V daleké zemi – Indii – ţil jeden zboţný král jménem Baltazar. Lidé z celé královské
říše jej milovali a měli velikou důvěru v jeho moudrost a dobrotu. Baltazar ţil se svými
sluţebníky v krásném zámku. Nejkrásnější však byla zahrada, která zámek obklopovala.
Rostlo zde mnoho barevných květin a nejrůznějších stromů nesoucích vzácné ovoce.
Květiny obletovali motýli, radostně tu zpívalo mnoho ptáků a ve větvoví stromů
skotačily malé opičky, které mlsaly sladké plody. Král je s úsměvem pozoroval. Byl zde
dostatek ovoce pro všechny.
Do zahrady chodil král několikrát denně. Avšak třikrát měl na sobě přes královský
oděv nádherný modrý plášť. Doprovázel jej starý a věrný sluţebník, oblečený do bílého
oděvu. Jejich kroky směřovaly na konec zahrady, kde stál malý chrám. V něm se nerušeně
nořil do modliteb.
Tento malý chrám byl velmi prostý. V jeho středu stál malý oltář, na něm miska, ve
které neustále plál malý oheň. Vedle oltáře stál velký gong. Kdyţ král vstoupil do chrámu,
zavřel za ním sluţebník bránu. Kolem nich se rozhostilo šero a ticho. Před tím, neţ král
poklekl k modlitbě, vsypal pokorně několik kadidlových zrn do červeně ţhnoucích uhlíků.
Celým prostorem se počala šířit nádherná vůně. Potom poklekl, spojil ruce k modlitbě
a celého srdce vyřkl svatá slova.
Do této chvíle stál sluţebník tiše vedle gongu a v tento moment uchopil paličku
a klidnou rukou jej nechal rozeznít. Nádherný a vzácný tón vynesl královu duši vysoko. Jeho
srdce se otevřelo tak, ţe k němu mohl promlouvat Bůh.
Takto se dělo třikrát za den: ráno, v poledne a za stmívání. Vţdy jej doprovázel jeho
starý sluţebník, rozeznívač gongu.
Jednoho dne dostal král zprávu, ţe jeho věrný sluţebník zemřel. Jeho duše se vrátila
do boţské domoviny. Král z toho nebyl smutný, neboť věděl, kam duše putují, kdyţ opustí
zemi. Svými modlitbami doprovodil věrného sluţebníka na jeho cestě.
Ale kdo bude nyní rozeznívat jeho gong? Mnohý sluţebník by rád tuto úlohu převzal,
a tak je král postupně brával s sebou do malého chrámu. Avšak nikdo nedokázal gong
rozeznít tak, aby se králova duše uvolnila a dokázala se přiblíţit k Bohu.
83
Čas od času se král Baltazar vydával na cestu po celé své zemi. Jel na velkém bílém
slonovi a spolu s ním cestovalo mnoho rádců, pomocníků a sluţebníků, neboť to byla velká
slavnostní výprava. Projíţděli vesnice i města. Král vykonával spravedlnost a dával moudré
rady. Byl tak dobrotivý, ţe se ani chudí lidé, ani ţebráci neobávali počkat na něho u kraje
cesty. Nikdo, kdo byl v nouzi, nezůstal bez pomoci.
Jednoho dne uviděl Baltazar na kraji cesty mezi ţebráky malého chlapce. Jeho tělo
kryl chudobný šat, na krále hleděl obdivně velkýma tmavýma očima a natahoval k němu své
malé ruce, které tvořily malou mističku. Ale ty ruce nebyly prázdné! Chlapec o nic neprosil,
nechtěl nic dostat, nýbrţ ho chtěl obdarovat! Nasbíral malé běloţluté kousky kadidlové
pryskyřice a podával je králi. Baltazar zastavil slona, ten si klekl, aby král z něho mohl
sesednout. Sklonil se k chlapci, a kdyţ si bral kadidlo, všiml si krásných jemných ruček toho
dítěte a srdce mu zaplnila myšlenka: zdalipak by tyto ruce dokázaly rozeznít gong tím
správným způsobem?
Král chlapce oslovil. Kdyţ se dozvěděl, ţe uţ nemá otce ani matku, pozval jej, aby
s ním šel do zámku. A tak se také stalo. Anandu tedy vysadili ke králi na bílého slona a statné
zvíře je oba zaneslo do královského paláce.
Večer vzal král chlapce s sebou do malého chrámu v zahradě. Jako dříve králův starý
sluţebník, byl i Ananda oděn v bílý šat. Král mu ukázal gong a do ruky mu vloţil paličku.
Potom nasypal trochu darovaného kadidla do uhlíků, a zatímco světlý kouř provoněl svou
vůní celý prostor, poklekl král k modlitbě. Chlapec ve svém srdci cítil: právě teď je ten
správný okamţik k rozeznění gongu. Kdyţ to učinil, byl tento zvuk tak nádherný, ţe se
králova duše povznesla vysoko, aţ k Bohu. Král pak uzřel velkou světlou hvězdu, v jejímţ
středu stála na srpečku Měsíce mladá ţena. Byla oděna v červený šat a zahalena v modrý šál.
Dvanácte hvězd jí tvořilo věnec okolo hlavy. Nejkrásnější a nejúţasnější bylo děťátko, které
drţela v náruči a které zářilo jako slunce. Zboţný král slyšel slova:
Na zemi se narodilo sluneční dítě.
Je to Spasitel celého světa.
Vydej se na cestu.
Jeho hvězda tě povede.
Na tuto zprávu čekal král uţ dlouho. Nyní se to, v co doufal, naplnilo. Byl připravený
vydat se na cestu a následovat hvězdu. Chvíli se zamyslel nad tím, jaký dar by mohl s sebou
slunečnímu dítěti vzít, jaký dar by mu byl hoden? Brzy však věděl: Donese mu kadidlo. Jeho
vonící kouř vynáší modlitby vzhůru k Bohu.
Na královském dvoře bylo k cestě vše rychle připraveno. A kdyţ král opouštěl
svou zem, aby vyhledal děťátko, byl mezi jeho doprovodem také Ananda, dříve chudobný
chlapec, nyní nejmilejší králův sluţebník. Také on měl Mesiáše pozdravit.
Tharsis z Persie
84
V Persii na dvoře krále Melichara ţil krátký čas mladý kníţecí syn jménem Tharsis.
V Melicharově blízkosti měl být vychován jako budoucí kníţe.
Král mu věnoval hodně pozornosti. Zadával mu všelijaké malé úkoly a sledoval, jak se
jich zhostí. Melicharova důvěra v Tharsise byla čím dál větší, neboť viděl, ţe to, co měl
vykonat, vykonal přesně a dobře. A ještě více! Melichar pozoroval, ţe Tharsis dělal vše
s radostí a byl opravdu šťastný, ţe mu můţe věrně slouţit. A tak mu král brzy začal zadávat
stále důleţitější úkoly a těšil se ze svého nadšeného pomocníka.
Tharsis ale nevykonával pouze úkoly. Dostával od Melichara, jehoţ moudrost byla
široko daleko známa, také vyučování. Před dávnými časy ţil v Persii vysoký zasvěcenec
a učitel moudrosti. Jmenoval se Zarathustra. Jeho moudrost a učení ţilo v mnoha lidských
srdcích stále dál i po jeho smrti. Také Melichar v sobě uchovával jeho slova. Zarathustra
předpověděl, ţe se nejvyšší sluneční Bůh jednou stane člověkem na Zemi. Nazýval ho
AhuraMazdao a věštil, ţe bude pomáhat lidem v boji proti pánu temnoty. Zarathustra dával
lidem také rady, jak se uchránit před temnou mocí. Tato slova byla pro Tharsise drahocenná.
Vtiskla se mu hluboko do duše:
Dobré myšlenky, dobrá slova a dobrá díla,
tím člověk slouţí dobrému Bohu světla AhuraMazdao.
Kdyţ uţ Tharsis ţil a učil se na dvoře krále Melichara několik let, vzal jej král jednoho
rána s sebou do stáje, ve které se v noci narodil sněhobílý býček. Stál ještě neobratně
a bezmocně po boku své matky. Melichar ukázal Tharsovi jeho vír, krásný „sluneční vír“ na
srsti jeho čela. „Toto zvíře nyní svěřuji do tvé péče. Starej se o ně a vychovej tak, aby mohl
být zjara zapřaţen do svatého pluhu a vykonat obřad první brázdy.“
Tharsis věděl, jak velký úkol právě dostal Bílý býk musel být natolik krotký, aby
dokázal při velkém jarním obřadu klidně kráčet před králem, který ryl zlatým pluhem brázdu
do hnědé země. Do té pak bylo slavnostně vloţeno „sluneční osivo“, obilí:
Celému národu na znamení, ţe čas setby můţe začít;
Celému národu na znamení, ţe dobré světlo má sílu proniknout temnotou a proměnit ji.
Starost a péči o malého býčka převzal Tharsis velmi rád. Kaţdý den byl několikrát ve
stáji a pečoval se o něj. Kdyţ telátko odrostlo a přestalo pít mléko, dostalo svou ohrádku ve
stáji. Jenom Tharsis je směl krmit a napájet, jen on hřebelcoval jeho srst a čistil mu stáj. A tak
býček nabyl vůči Tharsovi velké důvěry a dokonce projevoval svou radost, kdyţ k němu do
stáje přišel, neboť se mu od něj dostávalo jen dobrotivosti. Býček dobře prospíval, a rostl
v nádherné zvíře. Melichar to sledoval s uspokojením a měl ze svého mladého pomocníka
velikou radost.
Mezi stájovými čeledíny byl však jeden, který Tharsovi jeho úkol záviděl. Závist se
vrývala do jeho srdce stále hlouběji, temné myšlenky okolo něho krouţily jako černí ptáci.
85
Pomalu to došlo tak daleko, ţe zatouţil Tharsovi uškodit. Tajně chodil do býčkovy stáje a
dráţdil ho. Přilákal ho nějakou dobrotou k sobě a pak ho bodal dlouhou špičatou tyčí. Býk
úlekem zasupěl a utekl do nejvzdálenějšího rohu své ohrady. Takto ho čeledín zlobil v nikým
nepozorovaných chvílích stále znovu a znovu, aţ býček změnil své chování také vůči
Tharsovi – byl plachý a neklidný.
Tharsis si dělal starosti. Co udělal špatně? Ještě častěji neţ dříve začal chodit ke svému
svěřenci. Při tom jednou překvapil čeledína, který chtěl před Tharsem rychle schovat špičatou
tyč. Býk stál v ohradě tak daleko od něho, jak jen to šlo. Byl neklidný a hněval se. Tharsovi
rychle došly všechny souvislosti. Čeledín se ani neodvaţoval na něho pohlédnout. Za jeho
počínání ho očekává přísný trest.
Ale Tharsovou myslí proletěla Zarathustrova slova:
Dobré myšlenky, dobrá slova a dobrá díla,
tím člověk slouţí dobrému Bohu světla AhuraMazdao.
Klidně a tiše vycházela ta slova sama od sebe přes jeho rty. Tu se na něho čeledín
podíval. Temný stín z něho zmizel. Prosil: „Odpusť mi, prosím.“ Tharsis mu podal ruku.
Čeledín stál od nynějška věrně na straně dobra.
Tharsis nevěděl, ţe jeho starosti o býčka, stejně jako setkání s čeledínem, neunikly
královu zraku. Kdyţ se vracel po záţitku ze stáje ke sluţbě do paláce, vyšel mu král vesele
vstříc. „Dobře jsi obstál ve zkoušce. Následoval jsi AhuruMazdao, Boha světla.“
Nadešel den velké slavnosti Tharsis vedl bílého býka a v ruce směl drţet zlaté důtky.
Ne proto, aby jimi býka tloukl, ale na znamení, ţe se mu podařilo důvěrou zvíře ochočit. Za
nimi kráčel Melichar a vedl zlatý list pluhu do první brázdy tmavé země. Kdyţ byla brázda
hotova a obilí do ní vloţeno, vzal Melichar zlaté důtky a pomocí nich přikryl zrno zemí. Zde
bude klíčit zlaté zrno, zde se ze světla narodí nový ţivot. Všechen lid pln naděje tomu
s radostí přihlíţel.
V následujícím čase brával Melichar Tharsise často s sebou do kopule své věţe.
Tharsis zůstával v jeho blízkosti tichý, neboť pozoroval, ţe král se ponořil do hlubokého
zření. Věděl, ţe Melichar viděl hvězdy i za bílého dne. Neviděl jejich zář jako na noční
obloze. Viděl jejich duchovní působení na zemi. Z tohoto zření pocházela Melicharova
věštecká slova: „Brzy nastane čas!“
A tak byl Tharsis uţ trochu připraven na to, kdyţ jednoho dne k němu Melichar
promluvil: „Nastal čas. Přislíbená zlatá hvězda se objevila. Na zemi se narodilo dítě světla.
Vydáme se na cestu, abychom je pozdravili. Darem mu přineseme čisté zlato, neboť to je
takového děťátka hodno. Budeš mě na cestě doprovázet.“
86
Ipuwer z Egypta
V čase krátce před tím, neţ Boţí syn přišel na zem mezi nás, ţil v Egyptě faraón (tak
se říká tamnímu králi), který měl mnoho pracovitých synů. Občas se na ně faraón zadíval
a myslí mu procházely otázky: Co z kaţdého z vás jednou bude? Které úkoly který z vás
převezme v mé říši? Říše je obrovská a má mnoho nepřátel, potřebuje mnoho pracovitých
vládců.
Mezi jeho syny byl jeden, který si obzvláště oblíbil hvězdy na nebi. V egyptských
školách moudrosti se uţ mnohé o hvězdách naučil – o jejich tajemstvích, vztazích navzájem,
o silách, které nám sem na zem posílají.
Tento syn jménem Kašpar často opouštěl večer otcovský palác a putoval ven do
samoty pouště. Našel si vyvýšený kopec a tam potom dlouho stál s pohledem obráceným
k nádhernému hvězdnému nebi, které se nad ním klenulo.
Kašpar věděl o tom, ţe se jednou na nebi objeví zvláštní hvězda, která ohlásí narození
velkého krále. Krále, který bude zároveň dobrým pastýřem všem lidem. A na příchod této
hvězdy Kašpar trpělivě čekal.
Při svém večerním putování si Kašpar nikdy nevšiml, ţe ho někdo tajně doprovází.
Byl to jeden z panošů královského dvora. Byl předurčen stát se lovcem a měl za úkol naučit
se vrhat oštěp tak přesně, aby vţdy hned napoprvé zasáhl cíl. Kromě toho směl bubnovat do
celého Egypta důleţité faraónovy zprávy. Ten hoch se jmenoval Ipuwer. Kdyţ v noci
následoval Kašpara, vţdy s sebou bral svůj oštěp. Naučil se chodit tak tiše, ţe jeho kroky byly
neslyšitelné. A proč Ipuwer Kašpara doprovázel? Měl ho moc rád, obdivoval jej a chtěl ho
v noci ochraňovat.
Jednoho večera vyšel Kašpar hodně daleko do pouště. Vyšel na lecjaký kopec a zase
sešel dolů, neţ našel to správné místo na pozorování. Nebe se nad ním mocně klenulo. Viděl
toho večera všechny hvězdy, i ty, které stály blízko horizontu. Tak nádherné a ohromující
bylo toho večera hvězdami poseté nebe, ţe zdvihl ruce vzhůru tak, jak je v Egyptě zvykem při
modlitbách. Kašpar zapomněl na běţící čas, zapomněl na to, kde je, a zcela se ponořil do
boţské moudrosti hvězd. Jeho duše se vznesla tak vysoko, ţe vůbec nevnímal nebezpečí,
které mu hrozilo. Do jeho blízkosti se přiblíţil lev. Plíţil se tak přikrčeně, ţe si jej nevšiml ani
Ipuwer. Vtom se lev přichystal ke skoku a vrhl se na Kašpara. To uţ ho uviděl i Ipuwer
a běţel k nim. Lev strhl bezbranného Kašpara k zemi, ale to uţ stál Ipuwer nad ním a usmrtil
ho svým oštěpem. Potom si klekl ke Kašparovi. Byl ošklivě zraněn, ale ţil. Otevřel oči
a vděčně pohlédl na Kašpara. Ipuwer roztrhal svůj plášť na pásy a ovázal jimi rány. Kašpar
před ním leţel, jako by byl v hlubokém spánku.
Co mohl Ipuwer dělat? Rozhlíţel se kolem….a jeho pohled padl na trnité keře, které
v poušti dokáţí růst. Znal tuto rostlinu dobře. Podnes ji nazýváme myrha. K jednomu keři se
Ipuwer rozeběhl a mezi trním nasbíral malá pryskyřičnatá zrníčka. Potom poklekl vedle
Kašpara a poloţil mu trochu myrhy mezi rty. Kdyţ Kašpar ochutnal hořkou myrhu, začal se
probouzet, jeho duše se vrátila zpět. Po malé chvíli se s pomocí Ipuwera postavil a jím
podpírán se vrátil zpět do paláce. Myrha mu rychle pomohla a přivedla ho zpátky k ţivotu.
87
Od té doby přešlo mnoho let. Kašpar se stal učitelem egyptské moudrosti. Mezi
ostatními byl největším mudrcem. Ipuwer uţ nebyl lovcem, ale stal se Kašparovým
nejdůvěrnějším sluţebníkem a doprovázel jej při kaţdém nočním pozorování hvězd.
Přišla zima. Kašparova velká duše cítila, ţe se brzy stane něco důleţitého. Nebeská
znamení, hvězdné písmo, upozorňovaly jiţ nějakou chvíli na příchod důleţitých událostí.
Kašpar byl pln očekávání a veliká tušení mu procházela srdcem. A tak, kdyţ jednou stál na
kopci ponořen do boţské hvězdné moudrosti, uviděl velkou zářící hvězdu. Zářila skoro jako
Slunce, a přesto v jejím jasu ostatní hvězdy nevybledly. Kašpar věděl, ţe to není pravá
hvězda. Uzřel ji svým duševním okem. V této sluneční hvězdě spatřil jasné dítě, které zvedlo
svou ruku k poţehnání. Tu věděl Kašpar, ţe to dítě, velký král, velký dobrý pastýř, se zrodil
na zemi. Jeho srdce naplnila obrovská radost a on v té chvíli vyslovil z nejhlubší své duše
modlitbu k nejvyšším boţským bytostem.
Ipuwer, který stál opodál, nic z toho neviděl. Ale on byl první, komu o zjevení Kašpar
vyprávěl. A kdyţ se příštího rána Kašpar vypravoval na cestu, aby tohoto novorozeného krále
pozdravil, bylo nad slunce jasné, ţe Ipuwer se vydá na cestu s ním. Jako dar vzal Kašpar
s sebou myrhu. Dar, který je hodný krále.
Ibrahim
Králové následovali hvězdu. Ta svedla jejich cesty dohromady, takţe naplněni velkou
radostí putovali společně dále do ţidovské země v úrodné rovině u Jericha. Toto staré město
obklopoval rozlehlý palmový les. Králové o městě věděli. Věděli také to, ţe bylo po dlouhé
časy vyhledávaným místem pro lidi, kteří hledali své spojení s Bohem. Ale ani zde neměli
zůstat, cíl jejich cesty byl jinde. Za Jerichem začínala prudce se zvedající hornatá země. Tam
měli pokračovat v cestě, neboť tím směrem ukazovala hvězda.
Studně v Jerichu byly velmi příhodné pro napojení velbloudů. Leţely u nich dlouhé
vykotlané kmeny stromů, do kterých se nalila voda, coţ napojení zvířat velmi ulehčilo.
Všechna napajedla naplnili tedy čerstvou vodou.
Během napájení se kolem poutníků seběhlo hejno dětí a starších chlapců. Obdivovali
cizince, kteří byli docela jinak oděni, neţ bylo ve zdejší krajině zvykem. Někteří z chlapců
znalecky obhlíţeli jezdecká zvířata. A jako všude po cestě, brzy padly dvě otázky: „Odkud
přicházíte? A kam jdete?“ Obě odpovědi vyvolaly podiv. Jak je moţné následovat hvězdu ve
dne? „Ukaţte nám ji přece! Kdepak je?“ Váţně míněné otázky střídaly ty výsměšné. Ale
králové a jejich průvodci toto vše uţ dobře znali. Ipuwer, který mluvil nejlépe cizími jazyky,
se pokusil odpovědět, proč se vydali na cestu. V mţiku bylo ticho, neboť děti tuze rády
naslouchaly příběhům. Také další obyvatelé města přistupovali blíţe a napjatě poslouchali
neobvyklé vyprávění. Kdyţ Ipuwer skončil, neboť viděl, ţe čas odchodu, pokývl na něho
jeden ze starších muţů a řekl: „My také čekáme na hvězdu, která jednou vyjde nad Judeí.“
Velbloudi se uţ poloţili na zem, aby na ně mohli jejich jezdci vystoupit. Tu přistoupil
k Ipuwerovi chudě oděný straší chlapec a nabídl, ţe karavanu povede přes poušť, neboť zdejší
cesty dobře zná. Okolo stojící lidé to potvrdili. „Ano, vezměte ho s sebou, on se tu opravdu
88
dobře vyzná.“ Ipuwer se krátce poradil s králi a poté ho poţádal, aby šel vpředu před zvířaty
a vedl je do města v horách, do Jeruzaléma.
Ibrahim, tak se chlapec jmenoval, si od bohatých poutníků sliboval dobrou odměnu.
A co všechno bude moci vyprávět aţ se vrátí! Jak mu budou všichni naslouchat! Tato
očekávání okřídlila jeho krok, vzal do ruky vodící lano Ipuwerova velblouda a kráčel
kupředu.
Králové putovali mlčky. Přec však věděli, co který cítí a co si myslí. Hvězda jim
ukazovala směrem k Jeruzalému. Jeruzalém – jaký libozvuk toto jméno vyvolávalo v jejich
srdcích! Zde ţil a působil před více neţ dvěma tisící lety moudrý kněz a král Melchisedek.
Uvidí chrám, známý široko daleko! Ano, tam naleznou dítě, ke kterému vede jejich cesta!
Karavana se pomalu pohybovala vzhůru do hor. Nikdo si však ani nevšiml, ţe ji
s malým odstupem následovaly ještě tři lidé. Byla to matka se svýma dvěma dětmi, kteří se
k ní takto připojili. Také chtěli jít do Jeruzalémě, ale obávali se vydat se sami na nebezpečnou
cestu. A aby se vydali společně s nějakou karavanou, na to neměli peníze. A tak doufali, ţe
pod ochranou králů dojdou bezpečně do svého cíle. Nějakou dobu šli za průvodem
nepozorovaně. Nakonec však ti tři, kteří šli ve stále stejném odstupu, přeci jen padli do oka
poslednímu jezdci. Ohlásil tuto zprávu dopředu a karavana zastavila. Také ta ţena zůstala
ustrašeně stát a po jejím boku i děti. Teprve na přátelské zavolání přistoupili blíţe. Srdce králů
bylo dostatečně veliké – samozřejmě, ţe mohli jít společně s nimi. Ipuwer vzal starší dítě,
děvčátko, k sobě na velblouda. Maminka s bratříčkem se pyšně usadili na jiném – jeden
z druţiny šel tedy pěšky. Ibrahimovi to celé nebylo moc po chuti, rád by zůstal jediným, který
by mohl o celé této cestě vyprávět. Ale mlčel.
Po nějaké chvíli karavana opět zastavila. Cesta se tu rozdělovala. Buď mohli dále
stoupat nahoru, kde bylo velmi horko a stezka byla často velice uzounká, anebo mohli
sestoupit dolů a jít vyschlým řečištěm – takovému suchému korytu řeky se říká „vádí“. Na
spodní cestě bylo chladněji, tu a tam zde bylo moţné vidět osamocené rostliny, ale především
to byla daleko kratší cesta. Po chvilce rozmýšlení se Ibrahim chtěl vydat na cestu vádím.
Kdyţ to dívka zpozorovala, rychle na něho něco zavolala. Kdyţ ale šel bez zaváhání dále,
zavolala to na matku. Karavana zastavila. Matka pak prosila: „Nechoďme touto cestou.
V tomto ročním období můţe někde najednou začít pršet. Pak tu velmi rychle začne proudit
nebezpečná, prudká řeka.“ Ibrahim chtěl něco namítnout, ale králové se při pohledu na matku
a její děti ihned rozhodli, aby se průvod vydal horní cestou. A tak se také stalo. Ibrahim si
něco pro sebe bručel a pomalu se přidal.
Velbloudi museli nyní jít za sebou. Občas se uvolnil kámen z okraje cesty a skutálel se
dolů. Bylo zde obrovské horko, v této pouštní krajině. Po nějaké době bylo vidět, jak se
v dálce stahují mračna na obloze. Vítr zesílil a netrvalo dlouho a bylo slyšet hřmění. Bouře
byla daleko, takţe déšť nepřišel aţ k nim, ale vítr přinesl příjemné ochlazení. Poutníci se stále
znovu a znovu dívali dolů do vyschlého řečiště. Najednou uviděli, ţe se stalo to, čeho se dívka
obávala: obrovská přívalová vlna se hrnula dolů, pěnila, šuměla a strhávala s sebou kamenné
úlomky. Kdyby byli bývali šli spodní cestou…
89
Kdyţ stanuli před Jeruzalémem, uviděli jej ve večerním slunečním světle. Zlatavý opar
zahaloval bílé domy. Avšak chrám předčil vše svou krásou a velikostí. Jsme v cíli, pomysleli
si králové. Ibrahim dostal pěknou výplatu, kterou s rozpaky přijal. Nikdo nevyřkl ţádnou
výčitku. Ale dostal jednu radu: „Ne vţdy jsou jednoduché cesty těmi nejlepšími!“ Tato
královská slova nikdy nezapomenu, pomyslel si Ibrahim tiše. Maminka s oběma dětmi se
chtěla poděkovat, rozloučit a skromně odejít. Ale králové děkovali jí a darovali jí drahocenný
kousek zlata. Nikdy na tento záţitek ti tři nezapomněli. Kousek zlata se stal jejich rodinným
pokladem pro vzpomínku.
Příchod
Krásné město Jeruzalém leţelo před poutníky….ale co to? Králové nad ním neviděli
zářit hvězdu! Znamená to, ţe jsou opravdu v cíli? Pomůţe nám určitě král zdejší země. Snad
se dítě narodilo dokonce v jeho domě?
Králové se vydali do města pěšky a své průvodce a zvířata nechali odpočívat
v blízkosti městské brány. Ibrahim je zavedl nejkratší cestou k paláci krále Heroda.
Čekající karavaně se vedlo stejně jako před Jerichem. Rychle se okolo ní vytvořil kruh
zvědavých lidí a dětí. Zatímco se Ipuwer snaţil odpovědět na jejich otázky, druzí se postarali
o velbloudy. Zůstanou uţ zde v Jeruzalémě, nebo povede jejich cesta ještě dále? – Nikdo to
v tomto okamţiku nemohl říci.
Kdyţ se konečně vrátili králové od Heroda, všichni na ně napjatě hleděli. Jaké
přinášejí poselství? Našli hledané dítě? Králové jen mlčky zamítavě pohnuli hlavou. Melichar
vypadal velmi váţně a ustaraně. Na jeho čele se objevila hluboká vráska. Baltazarovy oči byly
velmi smutné, Kašparovy rty pevně semknuté. Co asi u Heroda mohli zaţít? Určitě to nebylo
hezké setkání! Melichar se zeptal: „Máme ještě dostatek zásob a vody? Potom tedy jdeme
dále!“ Všichni se usadili na své velbloudy a vydali se na další cestu.
Nad Jeruzalémem hvězda skutečně nezářila. V paláci zamračeného krále Heroda, který
byl neznalý a na vše se musel učenců vyptávat, hledané dítě na svět nepřišlo. Ale králové
zjistili, ţe se v jedné ţidovské věštbě mluví o městě Betlému. Betlém měl být tedy jejich
dalším cílem. Z Betléma pocházel jeden z největších králů – David. Baltazar v tom viděl
nadějné znamení. A kdyţ pohlédl k nebi a svým vidoucím zrakem hledal hvězdu, velice se
rozradostněl, neboť ji opět spatřil. Tu ji uviděli i Melichar a Kašpar a všechny stíny, které jim
u Heroda padly na srdce, zmizely a udělaly místo velké radosti. Karavana se tedy vydala
kolem Jeruzaléma na cestu do Betléma, kam jim ukazovala hvězda. Betlém uţ nebyl daleko.
Protoţe ale nechtěli do Betléma přijít v noci, rozbili ještě před městem tábor
k přenocování a odpočinku. Stany byly rychle postaveny, zvířata opatřena a byl zaţehnut
malý oheň. Ananda, Tharsis a Ipuwer se střídali v noci na stráţi. Očekávaná radost
z nadcházejícího dne, který jim měl přinést naplnění jejich cesty, jim noční hlídku velice
ulehčovalo.
90
Ranní vstávání probíhalo jako vţdy velmi tiše, aby králové nebyli ve svých stanech
rušeni. Ale jak svátečním se stal dnešní den, kdyţ králové vykročili ze svého stanu! Uţ na
sobě neměli cestovní oděv. Všichni tři se oblékli do drahocenných, slavnostních rouch.
Melichar, Baltazar i Kašpar nesli na svých hlavách znamení svého stavu. Také tři
nejdůvěrnější slouţící stanuli v podivu a úctě před králi. Kaţdý z nich znal svého krále ve
slavnostním rouchu, ne však ostatní dva.
Přirozeně nezůstalo v Betlémě nepovšimnuto, ţe před jejich městem rozbili tábor
vznešení poutníci. Mnoho dětí jim běţelo vstříc. A tak vstoupili do Betléma s obrovským
průvodem. Baltazar se svým vnitřním zrakem zaměřil na hvězdu. Kdyţ přišli před dům, nad
kterým zářila, sesedli králové ze svých velbloudů. Otevřeli cestovní truhlice a vyňali
drahocenné dary: Melichar zlato, Baltazar kadidlo, Kašpar myrhu. Pak vstoupili do domu a šli
k dítěti, cíli jejich cesty.
Hela
Sluţebníci nechali velbloudy opět vstát, aby je odvedli na volné prostranství na konci
ulice. Hned se k nim přitočily děti a prosily je, zda by mohly velbloudy tří králů vést ony.
Tharsis věděl, ţe můţe tato vznešená zvířata bez obav dětským rukám svěřit a rád jim to
dovolil. Melicharův velbloud byl nejskvostnější. Na ohlávce měl malé zlaté ozdoby, mnoho
jemně tepaných kulatých plátků. Jedno děvčátko, Hela, sáhla rychle po vodícím lanu tohoto
velblouda. Kdyţ byli všichni přichystáni a seřazeni, dala se zvířata na Thyrsův pokyn pomalu
do pohybu. Obyvatelé Betléma ţasli nad podívanou, která se jim naskytla. Kdyţ došli na
volné prostranství, začal okolo zvířat čilý pracovní ruch. Kaţdý z průvodu dobře věděl, co má
dělat. Velbloudi se na znamení poloţili na zem, někdo jim odvázal zavazadla, jiný je odsedlal
a potom uţ se mohli volně napást. Kaţdého mělo na starost jedno dítě, které ho s patřičnou
pýchou drţelo za vodící lano.
Hela hladila „svého“ velblouda. Líbilo se jí dotýkat se měkké a heboučké srsti. Také ji
přitahovaly krásně se lesknoucí ozdoby. Vţdy, kdyţ zvíře zvedlo hlavu, sahala po malých
plíšcích, její oči byly stále ţádostivější…a najednou měla jeden ze zlatých plíšků ve své
dlani! Hela se nejprve ulekla, ale pak ho rychle schovala do kapsy. „Nepokradeš“ – toto boţí
přikázání znala dobře, ale uklidňovala sebe samu myšlenkou: Vţdyť se přeci utrhl sám od
sebe.
Kdyţ měla Hela zlatou ozdobu v kapse, ztratila náhle zájem o „svého“ velblouda.
Chtěla jít domů. A tak přenechala lano jinému dítěti a odešla. Jednu ruku měla v kapse. Ale
pravá radost z pokladu stále nepřicházela a ani se jí nechtělo s ním doma pochlubit.
Zvláštní noc
První noční hlídku po tomto obzvláštním dni měl Ipuwer. Kdyţ všichni ti dospělí i děti
odešli do svých domovů a v táboře vše utichlo, vyhledal si Ipuwer šikovné místo, ze kterého
měl dobrý přehled po celém tábořišti, zahalil se do teplé deky a přemýšlel o všem, co se toho
dne událo.
91
Také všichni tři královští sluţebníci byli pozdravit děťátko. Také oni v úctě před ním
poklekli a vroucně se z celého srdce pomodlili. Kaţdý vyslovil modlitbu, která byla pro ně
nejdůleţitější, kaţdý svou mateřskou řečí. Nikdy předtím nebyli po modlitbě naplněni tak
velkým pokojem. S novou vnitřní silou opouštěli dům, nad kterým zářila hvězda. Ve svém
srdci Ipuwer cítil: To, co pocítil u děťátka, kdyţ se modlil, to ho bude doprovázet po celý
ţivot. Nikdy na tuto hodinu nezapomene.
Ostatní průvodci králů směli děťátko také navštívit. Od té chvíle vládla v táboře
zvláštní nálada – tichá radost a spokojenost.
Od časného večera pak do domu s děťátkem přicházeli mnozí obyvatelé Betléma.
Přinášeli malé dárky, hlavně ovoce a jiné potraviny. Z toho všeho pak byla připravena
slavnostní, veselá večeře pro všechny. Lidé si vyprávěli, zpívali a nakonec odcházeli všichni
šťastni do svých domovů.
Nyní uţ bylo docela ticho. Lidé i zvířata uţ spali. Ipuwer, který ţil dlouho jako lovec,
uměl dobře rozeznávat jednotlivé zvuky noci. Občas se pohnul některý z velbloudů, přes tábor
přeletěl noční pták…pro Ipuwera samé známé noční zvuky.
Najednou však zpozorněl. Slyšel tiché, opatrné kroky. Někdo se blíţil k táboru. Zůstal
chvilku stát a pak zase kousek popošel. Ipuwer zůstal tiše sedět a s největší pozorností hleděl
na cestu. Uviděl malou postavu zahalenou do tmavého šátku. To musí být dítě! Nějaké děvče.
Pomalu se blíţilo a plíţilo se ve slabém světle jasných hvězd k prvnímu stanu. Tam se rychle
ohnulo a hned šlo zase zpátky. Mezitím se uţ Ipuwer postavil. Tichým krokem lovce se
přiblíţil k děvčeti a tiše zavolal: „Stůj! Zůstaň stát!“ Děvčátko se strašlivě uleklo, zůstalo stát,
celé se třáslo a ustrašeně se dívalo na Ipuwera. „Neměj ţádný strach. Proč jsi sem přišla?“
Kdyţ děvče uvidělo přátelsky se usmívajícího Ipuwera, ukázalo ke vchodu do stanu, popošlo
pár kroků nazpět a přineslo Ipuwerovi zlatý plíšek z velbloudova zdobení. Zlato se ve světle
hvězd lehce zatřpytilo. Ipuwer rychle pochopil, jak vše souvisí. „Tys to chtěla velbloudovi
vrátit? To je správné. Z neprávem nabytého majetku bys neměla stejně ţádnou radost!“ Poté
sáhl do kapsy svého pláště, něco z ní vytáhl a ukazoval to Hele na otevřené dlani. Byl to malý
brouček vyřezaný z modrozeleného drahokamu. „My Egypťané mu říkáme skarabeus. Od
nynějška bude patřit tobě jako památka na tvou odvahu napravit něco špatného.“ Hela
Ipuwerovi poděkovala. Opatrně si vzala skarabea z jeho dlaně. Kdyţ odcházela domů, dlouho
se za ní díval. V myšlenkách ji doprovázel přáním všeho dobrého.
Jako druhý drţel stráţ Ananda, který byl nejmladším z královských sluţebníků.
Ipuwer mu starostlivě přes ramena poloţil teplou deku a ukázal mu stráţné místo. Ananda měl
občas samotu rád. V tichosti pak mohl přemýšlet o všem, co vše proţil a slyšel. Uplynulý den
byl tak bohatý, ţe chtěl nechat svému srdci prostor, aby v něm mohlo vše v klidu doznít. Nad
hlavou měl jasné hvězdnaté nebe, pod kterým se cítil dobře. Jeho srdce naplnila hluboká láska
k děťátku, které dnes spatřil a před kterým směl pokleknout. Cítil, jako by všechna ta láska
z jeho srdce chtěla zářit aţ k nebesům a všem těm jasným hvězdám.
Po nějaké době uslyšel z dálky klapot koňských kopyt a spěšné kroky nějakého
člověka. Kdo to je tak časně, vlastně ještě uprostřed noci na cestách? Kdyţ se klapot přiblíţil,
92
uviděl Ananda oslíka, na kterém seděla nějaká ţena, zahalená do šátku od hlavy aţ k patám.
Vedle ní šel statný muţ, který nesl na svých zádech velký pytel. Jednu chvíli si Ananda
pomyslel, ţe je to Josef, otec děťátka, ke kterému podnikli tuto dlouhou cestu. Ale v té tmě jej
nemohl přesně rozpoznat. Rychle prošli kolem tábora. Ananda se za nimi dlouho díval.
Najednou pocítil, jak se k němu vloudil smutek, ano, dokonce tíseň, úzkost a strach zasáhly
jeho srdce. Vybledla snad i záře hvězd? Obloha ztemněla, ačkoli nejtmavší část noci uţ
pominula? Anandu zamrazilo. Přitáhl si tedy deku ještě těsněji k sobě. Najednou byl rád, ţe
uţ brzy jej přijde vystřídat Tharsis.
Tharsis byl sotva chvilku na stráţi, kdyţ slyšel ze stanu tří králů nějaké zvuky.
Netrvalo dlouho, otevřel se vstup a ze stanu vyšel Melichar – oblečený a připravený na cestu.
Tharsis k němu pokorně přistoupil a král řekl: „Vzbuď celý tábor a přijď ke mně.“ Třikrát
zazněl gong – znamení ranního vstávání. Poté následoval Tharsis svého krále. Kráčel
rychlými kroky ulicí, která vedla k domu Josefa a Marie. Ještě nikdy neviděl Tharsis svého
krále Melichara tolik ustaraného. „Mám špatnou zprávu, Tharsi. Doufejme, ţe přijdeme
včas.“
Kdyţ stanuli před domem, zaklepali. Nic se nepohnulo, nic se neozývalo. Ani po
několikerém klepání nikdo nepřišel dveře otevřít. Nakonec se je Tharsis pokusil otevřít –
a vida, šlo to docela snadno. Dveře nebyly zamčené. Oba vstoupili dovnitř. V šeru se
rozhlíţeli a viděli, ţe dům je prázdný. Lidé byli pryč. Tharsis se šel podívat do chléva za
domem – a osla tam taky nenašel. Na králi byla vidět určitá úleva nad touto skutečností.
Zavřeli dům a šli zpátky do tábora.
Nalezli tam všechny při tiché a pilné práci. Melichar šel k Baltazarovi a Kašparovi,
krátce s nimi pohovořil a pak poručil chvíli ticha. Všichni hleděli plni očekávání na krále.
Melichar pravil: „Musíme vám sdělit smutnou, špatnou zprávu. Boţí posel nám ve snu
zvěstoval, ţe Herodes z Jeruzaléma ukládá dítěti o ţivot. Proto se při zpáteční cestě
Jeruzalému vyhneme a krále nevyhledáme, jak jsme mu přislíbili. Co nejrychleji se vydáme
jinou cestou. Rodiče s děťátkem tu nejsou, dům je prázdný, jak jsme právě viděli.“ Tu
předstoupil Ananda a zpravil všechny o tom, co v noci viděl. Všem se po jeho slovech trochu
ulevilo. Všichni tři králové nyní věděli, ţe dítě je pod boţí ochranou.
Za ranního rozbřesku opustil královský průvod Betlém. Jeli vstříc vycházejícímu
Slunci.
93
Zpracování ovčí vlny
Pohádky, písničky, návody k práci, tvoření k praktickému zpracování
O ovečce
1.
Na vysokém nebi pásl nebeský pastýř své oblačné stádo oveček. Bylo tomu tak jiţ
odnepaměti. Vítr poháněl beránky po oblaze, ti se vesele smáli a honili se s ovečkami.
Náhlevítr zafoukal velmi prudce a mezi beránky se objevila velká mezera. Dvě ovčí sestry
toumezerou shlédli dolů na zem. Tam uviděly zvláštní věc. U ohýnku se tam krčil starý muţ
aněkolik dětí. Ovečky nechápaly, proč se ti dole také neradují jako ony. Zeptaly se proto
svéhonebeského pastýře:
,,Proč jsou ti dole tak smutní?''a pastýř jim odpověděl:
,,Je jim zima''
Tu se ovečky zamyslely a pak se znovu zeptaly:
,,Mohly bychom těm dole nějak pomoci?''
Teď se zamyslel nebeský pastýř:
,,Snad by to šlo, ale musely byste přinést velikou oběť. Abyste mohli pomoci lidemna zemi,
musely byste opustit naši nebeskou báň a sestoupit tam dolů. Také byste ztratily svou
nesmrtelnost. Ještě chcete pomoci?''
Ovečky posmutněly. Byly na nebeské báni spokojené. Ale kdyţ se znovu podívalydolů,
spatřily, jak jedno z malých dětí prosebně pohlédlo vzhůru. Hned se rozhodly:,,Milý pastýři,
je nám tu s tebou dobře, ale ti dole nás potřebují víc. Chceme přinésttu oběť.''
Nebeský pastýř tedy vykouzlil duhový most a po něm ovečky přešly do světa lidí. Rozeběhly
se rovnou k tomu malému človíčkovi, který tak prosebně vzhlíţel k nebi. Človíček
zavýskl radostí, kdyţ je uviděl. Jeho starý dědeček se usmál.
,,To jsou krásná zvířátka. A jaký mají nádherný koţíšek. Kdybychom je ostříhali,mohli
bychom si z něj udělat teplé šaty a nebyla by nám uţ nikdy zima.''
Ovečky rády postály, aby je mohl stařec ostříhat. Teď měly opravdu radost, ţepodstoupily tu
velkou oběť. Mohli pomoci lidem. Zadívaly se vzhůru a radostně zabečelysvůj dít nebeskému
pastýři.
94
2.
Kdyţ dědeček stříhal ovečky, vzal trochu rouna a vymáchal ho v potoce. Pak ho nakoleně
zkoušel znovu učesat. Jak přejíţděl dlaní stále do kola, chloupky se spojovaly a tvořilypevnou
hladkou vrstvu. Klučina se na to díval a pomyslel si:
,,To vypadá, jako by u dědečka stál malý skřítek a pomáhal mu. Dědečkovo koleno
má klobouk jako skřítek.''
Kdyţ děda dokroutil, klučina vzal hotový klobouček a posadil si ho na hlavu.,,Dědo, teď
můţe uţ i pršet a já nezmoknu. Udělej z vlny ještě něco.''
Dědeček vzal novou vlnu a točil v dlaních kuličku. Kdyţ byla hotová, hodil ji chlapci:
,,Tu máš, hraj si!''
Chlapec zavolal ostatní děti a začaly si spolu házet. Hned jim bylo teplo. Tak je vlna
zahřála,i kdyţ ji neměly zrovna na těle. Nejen pohyb, ale i radost můţe zahřát. Radost měl
děda a bylo mu teplo u srdce.
3.
Dědeček měl psa. Byl to takový voříšek a tak mu říkali Vořech. Tenhle pejsek strašněrád
běhal kolem oveček. Kdyţ děda ale ovečky ostříhal, pustil se do hraní s rounem. Vrčel naně
a chtěl, aby se s ním dalo do běhu. Ale to ostříhané rouno samozřejmě nemohlo. Tak
seVořech rozzlobil a ţe ho proţene. Chytil kus do zubů a rozběhl se s ním po louce. Kdyţ
běţelkolem jabloně, rouno se zachytilo o drsný kmen stromu a Vořech si asi myslel, ţe si
s nímkonečně hraje. Běhal proto kolem stromu a chtěl rouno chytit. Ale místo toho vytahoval
stálenové chlupy a jak běhal pořád do kolečka, ukroutil z nich pevný provázek. Chlapec, který
psa pozoroval, vykřikl:
95
,,Dědo, podívej, Vořech utáhl lanko!''
Dědeček se rozesmál: ,,Ha, ha,...V..ř...tá...nko, ha haha!''
,,Dědo, co to povídáš, vţdyť ti nikdo nerozumí!''
,, Nezlob se, kloučku, kdyţ je to tak legrační'', povídá děda a v tom ho něco napadlo.Díval se
na provázek obtočený kolem stromu a bručí si do fousů.
,,To bych mohl místo kmene stromu vzít jenom větvičku a na ní z rouna kroutittenkou nit.
Tu by jistě babička dokázala pouţít. Takhle nás vlna z oveček hřeje jen v noci,kdyţ si
lehneme. Jako šaty se pouţít nedá. Trhá se. Ale kdyby to byla nit...''
Děda vzal větvičku, ale jen tak točit vlnu nešlo. Ani kdyţ ji zatíţil kamenem. Zkusilproto
uplácat z hlíny placaté kolečko, to pak navlékl na větvičku. Kdyţ teď klacík roztočil,vlna se
skoro sama navíjela. Děda se na svůj výtvor zálibně podíval:
,,Jak jen tohle udělátko nazvat?''
Klouček se přišel podívat a navrhl:
,,Víš, jak ses smál Vořechovi, říkal jsi v.ře.tá..nko. Tak tomu říkej taky tak. Vřetánko!''
4.
Proč mají ovečky na krku zlaté zvonečky
Kdyţ nastal večer a všichni šli spát, schoulily se i ovečky do klubíčka. Byly velmišťastné, ţe
mohou lidem pomáhat. Hleděli nahoru k nebeské báni. Ta stále víc temněla a jejich nebeští
beránčí bratři jiţ zmizeli. Zato se rozzářily hvězdy a Měsíc, jejich pastýř.
Ovečky vyprávěly hvězdám o své oběti a o svém štěstí. Hvězdy by také rády pomohly
lidem.Ale jak? Poslaly tedy dolů k ovečkám své zlaté hlasy. Kaţdá hvězda, i ta nejmenší, má
svůjhlas. Po stříbrných měsíčních tónech se snesly zlaté zvonečky a kaţdá ovečka teď měla
jeden
pověšený na krku. Kdyţ nastal nový den, ovečky se rozběhly po stráni a kaţdá zacinkala
svýmzvonečkem všem pro radost.
96
5.
Babička na vřetánku pilně předla. Ale dědovi se to zdálo moc pomalé. Přemýšlel, jako kaţdý
muţský, jak práci zjednodušit a urychlit. Protoţe jezdil často s trakařem pro seno,kdyţ uţ
ovečky byly v zimní salaši, napadlo ho, ţe by se to kolo dalo vyuţít i jinak. Ale to bymusel
vyřezat také jiné vřetánko. A jak to udělat s přízí? Děda to zkoušel všelijak. Nakonecse mu to
podařilo. Kola propojil řemínkem. Nejdřív točil velké kolo jednou rukou a druhou vytahoval
ovčí chloupky z chomáče. Ale to se mu ještě zdálo pomalé. A tak kola přerovnal apřidělal
šlapku. Teď mohl pohánět velké kolo nohou a obě ruce mu zbyly na vytahování.
Příze tak mohla být pěkně tenoučká. Jenţe byla aţ moc tenká. Babičce se to moc
nezdálo.,,Dědo, takhle se sice napřede hodně, ale kdo z toho má plést, kdyţ je to tak tenké.
Takovérukavice by tě moc nezahřály. ,,Nemohl bys nějak skroutit dvě nitě dohromady?'' To
se ví,děda nelenil, vzal dvě špulky a zkusil je stočit dohromady. Jenţe ty se zkroutily aţ moc.
Přádlobylo moc tvrdé a babička zase hudrovala. ,,To bude dobré tak leda na kobereček. Zkus
to točit obráceně. Kdyţ to kolo bude vracet zákruty na druhou stranu, trochu se vyrovná.''Tak
děda kolo vracel a hned ho napadlo, jak nové udělátko nazvat. Přece KOLOVRAT.
97
6.
Babička upletla dědovi nejen rukavice, ale i ponoţky. A taky všem vnoučatům a dalším
příbuzným. Chodili v nich celou zimu. Ale děda brzy prošlapal do paty díru.,,Babičko, sprav
to. Nechci jiné ponoţky. Na tyhle jsem si zvykl.'' Tak babička vzala malýhrneček, přetáhla
přes něj roztrhanou ponoţku a začala látat. A dědovi se uţ zase něco honíhlavou. Šel do
komory a přinesl si nějaké zbytky prkének. Babička se dívá, co děda kutí. Pročta prkénka
stlouká do rámečku. Děda naťukal ještě na protilehlé strany hřebíčky, natahal naně přízi a:
,,Tu máš, babičko, zkus to taky proštepovat.'' A hele, bude z toho asi pelíšek prokočku Mícu.
Jenom to ještě na koncích zavázat, aby to Míca nerozpletla. Děda tosamozřejmě zase
zdokonalil, zvětšil a postavil. Staví, staví - ,,tak tomu budeme říkat stav. A kdyţ se to dá
naleţato, budeme moci zase šlapat nohama a obě ruce budou k práci.'' A uţ to jde: na cukr, na
kafe, na cukr, na kafe...
U nás v horách byl stav v kaţdé chalupě. A taky kolovraty a vřetánka. Uţ malé dětise učily,
jak se s nimi zachází. A vy to uţ umíte taky. Ať se vám dílo daří.
98
99
100
Další náměty na vyrábění – podle ročních dob
Adventní a vánoční doba
Práce se slámou
* slaměné řetězy
* slaměné ozdoby (hvězdičky, pletené ozdoby apod.)
* postavičky ze slámy
Práce s papírem
* průsvitky
* lampičky
* transparentní hvězdy
* přáníčka všeho druhu
* ozdoby, řetězy
Práce s vlnou a plstí
* šití či plstění „betlémků“ (od5. třídy)
* plštěné ozdůbky a dekorace
* adventní kalendáře
* andílci
* mikulášský průvod
* betlémské postavy, zvířátka
Práce s přírodninami
- seno, sláma, chvojí, šišky, skořápky ořechů, sušené plody (jablka, pomeranče, oříšky,
citrony, švestky, šípky, jeřabiny, hrách, bukvice, ţaludy, skořice, hřebíček, badyán, makovice,
mák, větvičky, apod.), kameny
* adventní věnce
* ozdobené šišky
* svícínky
* rozety a mandaly
* panenky z makovic
* mikulášský či vánoční vrkoč
Práce s hlínou
* postavy do Betléma či mikulášské
* zvonečky
101
* reliéfy
* svícny
Práce s voskem
* motání svíček z voskových plátů ( od 4. třídy)
* výroba máčených svíček (od 1. třídy)
* lití voskových ozdob
* modelování figurek do Betléma
* voskový Betlém
Práce se dřevem
* svícínky
* postavy do Betléma
* reliéfní dřevořezba
Práce s kovem (železo, měď)
* svícny
* ozdoby na stromeček
Práce s kukuřičným šustím
* postavičky
* zápichy
Pečení, práce s těstem
* mikulášské či vánoční vrkoče
* perníčky
*zvykoslovné předměty z vizovického či slaného těsta
* pečení vánočky
Malba, kresba
* vánočního příběhu
* Mikuláše či mikulášského příběhu
* dřevomalba s vánoční tematikou
Recepty a návody
Recept na vizovické pečivo:
500 g hl. mouky, 0,2 l vody, rozšlehané vajíčko, noţík, nůţky, různá semínka či koření na
ozdobu
Mouku s vodou smícháme a propracujeme těsto minimálně 30 min (do velké tvrdosti), pak
přikryjeme miskou, nebo utěrkou, dáme do lednice odpočinout. Místa spojů vlhčíme vodou.
102
Tvarujeme většinou z válečku za pomocí nůţek a noţíku. Hotové figurky necháme zaschnout,
poté je potřeme rozšlehaným vajíčkem a pečeme v mírně předehřáté troubě. Na samý závěr
teplotu zvýšíme, abychom docílili zlatavé barvy těsta.
Jarní období, Velikonoce
Práce s papírem
* průsvitky (jarní kvítka, zvířata a jejich mláďátka, Matička Země,…)
* vystřihovaní ptáčci, koláţe z papíru – motiv jara
* bílé vystřihovánky (např. Aleny Vránové)
* výroba květin z hedvábného papíru či ubrousků
* „muchláţe“
* skládání origami
* výroba ručního papíru s květinami
* výroba okrasného papíru s květinami
* závěsy s papírovými ptáčky
* jarní víly, květiny (od 3. třídy)
* ovečky na pastvě (kombinace s akvarelovým podkladem, od 1. třídy)
* plstěná zvířata (od 5., 6. třídy)
* kuřátka z bambulí (od 1. třídy, vlna spředená i nespředená)
* kuřátka a slepičky smotané z plsti (od 2. třídy)
* výroba čarodějnic
* ptačí hnízda, ptáčci (i kombinace dalších materiálů, např. se senem, apod.)
* jarní létečka a další zvykoslovné předměty
* panenky z makovic a kukuřičného šustí
* výroba „smrtky“
* výroba čarodějnic
* otloukání píšťaliček
* věnečky z proutí (jako základ pro další tvoření)
* pletení pomlázek
* dekorační závěsy z březového proutí
* výroba košťat (od 5. třídy)
* pletení košíků (9. třída)
* výroba hmyzích hotelů (6., 7. třída)
Kresba, malba
* jarní motivy
103
* motiv stromu v jarním období
* zachycení postupných proměn cibuloviny (viz recepty, návody)
* koláţe
Práce s těstem, pečení
* ptáčci s těsta
* velikonoční vrkoče
* pečení „jidášů“
Práce s voskem
Práce s hlínou, zeminou
* jarní práce na zahradě (od 1. třídy)
* setí jařin (3. třída)
* klíčení obilíčka
* přesazování květin
* jarní květinová aranţmá
* rašení kytiček - pozorování proměn cibulky zasazené do květináče ve třídě – pozorování
přírody
Zdobení vajíček
* nedělat karikatury, drţet se tradice
Práce s kovem
* drátkování
* květiny, motýlci, sromky, apod. z drátku, kombinace s korálky (od 3. třídy)
Recepty a návody
* Rašení kytiček (od 5. třídy)
Po zimě dochází k velkým změnám v přírodě. Tyto změny mohou děti sledovat
a zachycovat při akvarelovém malování. Od rašení prvních lístků z cibulek, první květy aţ po
plně rozkvetlé zahrady a louky.
Před malováním si děti v hlavním vyučování zasadí cibulky tulipánů a postupně
sledují jejich růst aţ do vytvoření květu. Cibulky zasadíme tak, aby byly viditelné kořínky
a tvar. O cibulky se děti společně starají a po odkvětu je přenesou na pozemek školní druţiny.
V příštím roce sledují místo, kam je zasadily a zjišťují, jestli se ujaly.
Děti podle svého pozorování malují proces růstu. Podle svých pocitů ztvárňují tíhu
země, lehkost jarního vzduchu, to celé prosvěcované jarními paprsky slunce, které ze země
vytahuje první lístečky.
104
Tulipánová cibulka, pouze s vyrašenými
lupínky – 6. třída, velikost A3
I v další malbě jsou ztvárněny pocity dětí. Jarní
slunko má jiţ větší sílu a z cibulek vyrostly
květy, které provoněly jarní vzduch. Křehkost
květů či síla vůně se projeví v dětském ztvárnění
různě. O svých pocitech při malování
a o celkové náladě dne si s dětmi po skončení
práce povídáme.
Rozkvetlé tulipány – 6. třída, velikost A3
105
* Květy v plném květu – koláž (od 4.
třídy)
Jarních kytiček přibývá a děti je mohou
pozorovat na pozemku školní zahrady či
druţiny. Různobarevné květy nás mohou
inspirovat k následující koláţi.
Děti malbou podkladu ztvárňují
svěţí
jarní
travičku.
Místy
je
prosvěcovaná ranními paprsky, někde je
stín veliké břízy. Krokusové květy jsou
zahřáté „sluníčkem“. Teplo nejprve
vytáhne ze země lístečky a postupně
objevují poupátka i rozvité květy. Jako
slunce kouzlí v přírodě, tak dětem
vznikají kouzelné květy z voskových
bločků.
Vykouzlenou květinu, nebo celý
trs si děti „zasadí“ do jarní travičky.
Budou ve stínu, nebo je budou lechtat
paprsky slunce?
Jarní květy, koláž
* Výroba okrasného papíru s květinami
Recept - ptáčci s těsta, velikonoční vrkoče:
30 g droţdí, 25 g cukru, 600 g mouky, 80 g rostlinného tuku, ¼ l mléka, 2 vejce, sůl (rozinky)
Droţdí rozděláme s trochou cukru a lţící mouky a necháme na teplém místě vzejít. Z mouky,
tuku, sukru, mléka, vajec a špetky soli zaděláme těsto. Necháme vykynout a potom tvarujeme.
Znovu necháme vykynout, potřeme rozšlehaným vejcem a pečeme dozlatova.
Recept - pečení „jidášů“
500 g hl. Mouky, ¼ l mléka, 10 g másla, 30 g droţdí, 70 g cukru, 2 ţloutky, špetka soli,
citrónová kůra, 1 vanilkový cukr, vejce na potření těsta
Postup je stejný jako u ptáčků. Z těsta válíme a zaplétáme provazce (mají prý připomínat
Jidášův provaz). Děti rády válejí válečky a tvarují různé formy „šnečků“. Můţeme mazat
medem.
106
107
108
Letní období, Letnice, sv. Jan
Práce s papírem
* průsvitky
* motýli
* květiny
* ptáčci
* výroba ručního papíru se sušenými květy, bylinami
* letní víly, věnečky (od 3. třídy)
* plstěná mláďátka zvířat (od 5., 6. třídy)
* obrázky či mandaly z barevných písků
* světlušky,včelky apod. z olšových šištiček a hedvábného papíru
* věnečky z květin
* výroba vonných pytlíčků a polštářků
* koláţe
* ošatka z trávy
* ozvučná dřívka
Kresba, malba
* květiny, motýli
* koláţe s květinami
* motiv stromu v letním období
Práce s bylinami, kořením
* kořenné, vonné mandaly
* herbáře
* sušení bylin do čarodějných pytlíčků
Práce s voskem
* květiny
* vosková rozpouštěná koláţ
Práce s hlínou, zeminou
* práce na zahradě
* setí a výsadba letniček
109
Martinská doba
Motto: Martin, protože u sebe neměl peníze ani nic cenného, stáhl svůj plášť, mečem jej
rozťal na dvě poloviny a jednu žebrákovi daroval. Sám si svou polovinu přehodil přes rameno
a ujížděl dál“.
Výroba světýlek a lampionů
Výroba lampionů na průvod je určena víceméně dětem od 1. do 3. třídy. Starší děti se
průvodu se světýlky většinou neúčastní, ale mohou pomáhat těm mladším s výrobou nebo
vyrobit sloţité lampiony.
Náročnost výroby lampionů musí učitel zvolit podle zdatnosti dětí. Jednotlivé motivy
neopakujeme, kaţdý následující rok volíme sloţitější provedení, aby si děti osvojily
různorodé techniky (např. frotáţ listů na hedvábný či pauzovací papír, průsvitky s nalepenými
listy, sypaná rozţehlená voskovka, tisky na hedvábný papír pomocí razítek, malování na
hedvábí, kašírování).
* výroba světýlek z cukrové řepy
Pečení martinských rohlíčků
* (od 1. třídy) moţno vyuţít k rozdělení se s druhými
Sušení různého ovoce
* moţno vyuţít na přípravu martinského punče (od1.třídy), nezapomeneme se rozdělit
Sklizeň a pečení brambor v popelu
Loutkové divadlo
* výroba loutek – zahrát martinské divadlo na slavnosti (prstové, bramborové, jednoduché
marionety) - od 5. třídy
* stínové divadlo od 6. třídy
Výtvarné zpracování legendy o sv. Martinovi
Děti před kreslením koně pozorují svou a koňskou nohu na obrázku, hledají rozdíly mezi
zvířetem a člověkem, které se snaţí vystihnout. Důleţité je i pozorování sedící a klečící lidské
postavy (hrdý rytíř na koni a prosící, pokorný ţebrák). Ve skupinkách si pohyb znázorňují
a popisují (od 5. třídy).
Děti dotvoří malbu kresbou dle své fantazie. Ke kresbě pouţily olejové křídy, pastely a zlatou
barvu. Děti mohou znázornit různé fáze dělení pláště, ponurou či „ jásavou“ náladu oblohy,
hvězdné nebe, šťastnou hvězdu pro ţebráka……
110
Martinská legenda – 5. třída, velikost A3
* Další moţnosti:
- kresba legendy bločky, suchými pastely (od 1.třídy), starší děti malují na malířských
stojanech
- hliněný kachel s reliéfem sv.Martina (od 6.třídy) vypálení v zakoupené peci
- mozaika s legendou sv.Martina (od 6.třídy)
- dřevomalba
- Sklizeň a pečení brambor v popelu
- martinské průsvitky na okno
111
Recepty a návody
*Příklad výroby lampionů
Při této práci můţeme děti výborně učit spolupráci. Záměrně uděláme menší počet
šablon, aby se musely střídat, a při zadání práce zdůrazníme, ţe je třeba šablonu přidrţovat
sousedovi. Děti si postupně překreslí šablonu na svou čtvrtku. Šablona je pouze orientační (je
nutná, aby lampion šel vyrobit, snadno v něm zapálit a vyměnit svíčka) a pokud děti zvětšují
či přidávají hvězdičky, ponecháme jim volnost. Před stříháním prorazíme dětem
v jednotlivých tvarech díry, aby se při prostříhávání nezranily. Děti se mohou stavět do řady ta je učí trpělivosti, musejí vyčkat, aţ na ně přijde řada. Vystříhané tvary podlepí barevným
hedvábným papírem dle vlastního výběru. Z hedvábného papíru nestříháme přesné obrysy
koně ani hvězd, ale na vystříhaná místa nalepujeme čtverečky či obdélníky. Tato práce je
jednodušší a nevznikají nepřesnosti.
Ze zbytků čtvrtky si vystřihneme prouţek v délce šablony s koněm a šířce cca 1,5 cm
a prouţek na uchycení svíčky (dle připravené šablony). Neţ začneme lampion slepovat,
upevníme na krabičku od sýra objímku na svíčku. Zoubky ohneme a obroučku slepíme podle
obvodu svíčky. Na dno krabičky upevníme
obroučku pomocí zoubků lepidlem. Tím
natřeme i obvod krabičky a kratší strany
čtvrtky. Tu stočíme do válce, přichytíme
kolíčkem na prádlo a spojíme krabičku s
válcem. I zde je dobré, pokud děti
spolupracují a vzájemně si práci přidrţují.
Na závěr zpevníme vrch lampionu
papírovým prouţkem, propíchneme jehlou
dírky a těmi provlékneme drátek. Jeho
konce zakroutíme. Vznikne tak ouško, za
které mohou děti lampion drţet či ho
pověsit na tyčku.
Proužek na uchycení svíčky,
šablona na obkreslení motivu,
ukázka podlepení
112
Pozn.
- výběr materiálu volíme s ohledem na to, aby se
děti při průvodu nezranily a dokázaly nést svůj
lampiónek po celou dobu (tzn. je nevhodné vyrábět
lampiony ze zavařovacích sklenic).
- výběr motivu volíme ke vztahu k ročnímu
období a martinské legendě (hvězdičky, měsíc, listy,
Martin na koni apod.).
Hotové lampiony – práce 2. třídy
Recept na martinské rohlíčky
40 dkg hl. mouky, 1 šlehačka, 1 Hera
Zpracujeme těsto, které necháme v lednici 1-2 hodiny odpočívat. Rozdělíme na 4 díly. Kaţdý
díl rozválíme na kruhovou placku, kterou rozdělíme na osminy, celkem 32 rohlíčků.
Jednotlivé trojúhelníčky plníme mákem, tvarohem, nebo ořechy. Rolujeme od širšího konce
směrem ke špičce a zahneme do tvaru rohlíčku. Pečeme do slabě růţova při 180°C. Ještě teplé
obalíme v moučkovém cukru ovoněném vanilkou.
Masopust
Plakát na Masopust – koláž (od 5. třídy)
„Ostatky ukončí masopust a Popeleční středou - Popelcem začíná půst“.
S dětmi se snaţíme vystihnout lidskou postavu v pohybu (to i při ztvárnění zvířecí
masky – vše jsou přeci lidé, mají pouze masky). Děti mohou před započetím práce tančit
a vzájemně sledovat své pohyby. Na koláţi pak pracují ve skupinách např. v hodinách
výtvarné výchovy, pracovních činností i hlavního vyučování. Plakát můţe slouţit jako
pozvánka na masopustní veselí pro rodiče a děti z naší školy.
Příklad postupu práce: Při výtvarné výchově děti namalují postavy masopustní veselice. Podle
svých proţitků z pohybu figuru maluje kaţdý sám. Ještě vlhké si je vzájemně hodnotí.
Popisují, co jejich postava znázorňuje a jaký pohyb zrovna provádí.
Dokončovat plakáty mohou děti ve skupinách. Postavičky dokončí dle své fantazie
pastelkami a barevným hedvábným papírem.
113
Velký nápis MASOPUST zve na veselici.Odráţí se v něm
veselý masopustní rej masek. V páté třídě jiţ můţeme
ponechat organizaci práce ve skupině na dětech.
Plakát na masopust, koláž – 5. třída (skupinová práce),
velikost A2
Kreslení masopustních postav (1. – 3. třída)
S dětmi
si
o
smyslu
masopustu a o maskách hodně
povídáme., zpíváme masopustní
písničky,
říkáme
masopustní
rýmovačky.
Před malováním si děti
zvolí masku, která je nejvíce
upoutala.
Postupně
tvarují
masku např. postavy slamáka.
V malbě se odráţí vzpomínky
dětí na masku, která byla velmi
výrazná (děti ji vnímaly jako
velkou,
mohutnou,
rozjeţenou…).
Po
zaschnutí
akvarelové malby si děti dotvoří
postavy
slamáků
pomocí
pastelek.
Masopustní masky, slamák – 3. třída (práce jednotlivců), velikost A3
114
Všechny práce vystavíme např. na chodbě, dotváříme tak celkovou atmosféru
masopustního období ve škole, podporujeme tak společné proţívání a těšení se na
nadcházející veselici.
Pečení koblih
Výroba tradičních masek
115
- výroba růţiček pro hokyně
- výroba dekorací do sálu pro masopustní veselici
- výroba kostýmů
Recepty a návody
*Staročeské koblihy (dle Kamily Skopové)
1 kg polohrubé mouky
12 dkg droţdí
trocha cukru na kvásek
½ l vlaţného mléka
12 ţloutků
20 dkg cukru
16 dkg másla
8 lţic rumu
lţička soli
pikantní zavařenina (meruňková, rybízová, jahodová,…)
Z mouky, droţdí, mléka a trochy cukru uděláme kvásek. Ušleháme ţloutky, cukr
a máslo s rumem do pěny. Po vzejití kvásku přidáme mouku a vypracujeme hladké těsto.
Necháme kynout.
Na pomoučeném vále rozválíme placku 1 cm silnou koblihovým krouţkem nebo sklenkou
vyznačíme krouţky. Do vyznačených krouţků poloţíme lţičku zavařeniny.
Vyválíme druhou, stejně velkou placku, kterou poloţíme na první se zavařeninou. Skleničkou
vykrajujeme koblihy tak, ţe kopeček zavařeniny máme uprostřed.
Smaţíme na vyšší vrstvě tuku (sádla) tak, ţe koblíţky volně plavou. Osmaţené necháme
okapat na sítu.
Václavsko - michaelská doba
Dlabání dýní
* Na Michaelskou slavnost mohou starší děti (od páté třídy) připravit pro mladší dlabané dýně
s prořezanými otvory jako lampičky.
* Z vydlabané duţiny moţno uvařit polévku, nebo plátky osmaţit
* Z malých dýniček si můţe kaţdý udělat světýlko pro sebe
116
Výroba nejrůznějších draků
* Létací drak (společné pouštění draků)
* Malí házecí dráčci
* Drak z listí
* Kašírovaný drak (od 4. třídy)
* Drak jako průsvitka na okno („Michaelská průsvitka“– od 4. třídy)
Tvoření z podzimních plodů
* Navlékání z jeřabin
(vhodné pro 1. – 3. třídu, event. jako terapeutická činnost do cca 5. třídy. Cvičíme jemnou
motoriku, vyrábíme dekoraci do třídy, školy, roční stůl či domů).
* Zvířátka z přírodnin
– kaštany, ţaludy, šišky, šípky, drak z kaštanových slupek a listů, obilné klásky, kukuřice,
jadérka různých plodů, …
(vhodné pro 1. – 2. třídu, cvičíme jemnou motoriku, vyrábíme dekoraci či hračky pro třídu,
druţinu, roční stůl apod.)
Pozn. Tvrdé plody jako např. kaštany je vhodné před tvořením dětem navrtat nebozízkem
nebo vrtačkou.
* Práce se senem
- šnek, věnce či spletené copy různých tvarů jako základ pro další dotvoření, různé postavy či
bytosti, …
(vhodné od 4. třídy, cvičíme jemnou motoriku, prostorovou představivost, řemeslnou
zručnost. Vyrábíme dekorační předměty pro třídu, školu, roční stůl či domů).
* Práce s vylisovanými listy
(vhodné od 1. třídy)
- průsvitky z frotáţí či samotných listů, listové mandaly na
okno, závěsy z navlečených listů,
* Bramborová razítka
Výtvarné zpracování Václavsko - michaelské doby
* Formu dýní mohou děti zachytit akvarelem (od 4. třídy)
Michaelské dýně - 5. třída, velikost A3
117
- na akvarelový podklad dýni nakreslit voskovkami, pastelkami, olejovými křídami,
suchými křídami apod.
- na akvarelový podklad vytvořit koláţ dýní či jiných podzimních plodů (od 2. třídy)
- z akvarelového podkladu vystřihnout tvar dýně, jablíček či jiných podzimních plodů,
vystřihat tvar obličeje apod., otvory podlepit hedvábným papírem (průsvitka na okno,
od 2. třídy)
- frotáţe listů voskovými bločky
- práce s bramborovými tiskátky, podzimní motivy, motivy draka apod.
- průsvitky s motivem Michaela s drakem ( od 6. třídy)
- kresba, malba…michaelského meče, symbolu boje se zlem (od 2. třídy)
- kresba, malba…michaelského motivu odvahy – boj Michaela s drakem
Recepty a návody
* Smažená dýně
- duţinu nakrájíme na tenké plátky, obalíme v moučkovém cukru, zprudka osmaţíme na oleji
* Dýňová polévka
- duţinu pokrájíme na malé kousky a vaříme v malém mnoţství osolené vody do měkka, poté
rozmixujeme na kaši. Dochutíme např. česnekem, mletým pepřem, zelenou paţitkou,
muškátovým oříškem,… (dle vlastní chuti). Podáváme s kopečkem kysané smetany.
* Malí házecí dráčci
- do čtvercové látky zaváţeme hlínu, vytvoříme ocásek z krepového papíru ohnivých barev,
od 1. třídy
118
Hry
119
120
121
122
123
Další náměty pro práci na 2. stupni
Práce se dřevem
Lavičky
Na našem školním pozemku, kde děti tráví velké přestávky i chvíle volna mezi
vyučováním, dosud není místo, kde by se dalo v klidu sednout.
O velké přestávce většina menších dětí pobíhá a hraje si, některé starší děti však tyto potřeby
nemají a jiţ v minulosti poukazovali na nedostatek moţností si sednout a povídat si s
kamarády. Stejně problematické (technicky) je pro učitele a jejich ţáky strávit vyučovací
hodinu mimo třídu venku na školním dvoře, musí vţdy znovu přemýšlet, kde vzít a donést
něco k sezení pro statičtější části vyučovacích hodin.
124
Hodiny dílen v deváté třídě jsou věnovány truhlářské práci s důrazem na přesnost a
pečlivost. Minulý školní rok ţáci vyráběli pro školní vyuţití poličky a v druhé části školního
roku ţidle, které si odnášeli domů. Tento školní rok s ohledem na vlastní volání ţáků po
příjemnějším prostředí na školním dvoře, jsme se společně rozhodli pro práci na lavičkách,
které na dvoře či pro vyuţití ve vyučovacích hodinách zůstanou pro ostatní děti ještě dlouho
poté, co dnešní ţáci deváté třídy odejdou z naší školy.
Návrhy
Na začátku školního roku jsme společně přemýšleli a vytvářeli návrhy, jak by měli
lavičky vypadat. Při hodinách dílen jsou ţáci rozděleni do dvou skupin. Jedna skupina
dostala za úkol vytvořit návrh laviček, které budou na dvoře umístěny stabilně, druhá skupina
řešila podobu přenosných laviček pro vyuţití v hodinách.
Ţáci sami vytvořili mnoho zajímavých návrhů a přemýšleli o vlastnostech, které musí
lavičky splňovat, aby dobře slouţily svému účelu.
Lavičky, které budou stabilně umístěny venku, mají proto být odolné vlivům počasí,
musí být stabilní a pevné i odolné vůči nezvaným návštěvám vandalů v odpoledních
hodinách. Ţáci zvaţovali i rozměry lavičky, tak aby na ní mohly pohodlně sedět 3 – 4 děti a
125
aby výška vyhovovala mladším i starším ţákům. Přemýšleli o jejich umístění na našem
dvoře.
Po ujasnění výsledného návrhu jsme se pustili do práce. Vzhledem k odolnosti laviček
jsme zvolili smrkové profily 10x10, 6x12, 4x6 cm nastavované cinkovým spojem, tato volba
zohledňovala jejich niţší cenu i šetrný přístup k ţivotnímu prostředí, kdy jsou z jinak
nepouţitelných odřezků sestaveny pouţitelné trámy a hranoly.
126
127
Přenosné lavičky mají být zároveň dostatečně pevné, aby jim neuškodila častá
manipulace, i dostatečně lehké, aby je zvládli přenášet i mladší ţáci. Jejich výška musí být téţ
vhodná pro menší i větší děti. Jejich tvar by měl zároveň umoţňovat sestavení do kruhu.
128
129
¨
130
Vyrábění forem ze dřeva
Ţáci šesté třídy se po celou dobu své dosavadní školní docházky intenzivně věnovali
také kreslení forem a mají doma z minulých let krásné sešity s mnoha obrázky. Na začátku
tohoto školního roku také absolvovali epochu geometrie, při které se formám věnovali na
trochu jiné úrovni.
Toto jsem vyuţil v zadání tématu naší dílenské práce. V hodinách dílen jsme se ve
druhém pololetí letošního školního roku věnovali práci s lipovým dřevem, vyrývali jsme reliéf
do plochy. Kaţdý ţák dostal lipovou desku, několik papírů na návrhy a úkol ve vzpomínkách
i v sešitech se vrátit k jiţ vytvořeným formám. Tedy k něčemu pevnému, k něčemu co
obsahuje řád i přesnost a zároveň skýtá moţnost volby a svobodného ztvárnění.
Při první „lipové“ hodině jsme se bavili o lípě jako stromu, o kvalitách tohoto
krásného materiálu. Odhadovali jsme i počítali na příčném řezu, jak dlouho musel strom růst,
aby nám mohl dát desky, které máme v rukou. Po týdnu jsme se opět sešli v dílnách s návrhy
a děti si z nich vybraly jednu formu, která byla nejblíţe jejich srdci, tu pak překreslily na
lipovou desku a pustily se do samotné práce.
Začali jsme s odrýváním materiálu směrem ven od nakreslené formy s důrazem na
zachování nakreslené linie, pouţívali jsme kulatá dláta a sílu vlastních rukou bez pouţití palic.
Později děti odrývali vnitřní části formy, kdy museli přemýšlet nad postupy práce, tak aby
nepoškodili, neodryly či neodštíply formu reliéfně vystupující z materiálu. Toto se ne vţdy
131
podařilo (v ţivotě i malý úder špatným směrem dokáţe napáchat velké škody), ale i tyto
částečné neúspěchy byly cenné, odštíplé jsme buď přilepili zpět, nebo zabrousili do oblého
tvaru. Výsledek děti pečlivě začistily smirkovým papírem, povrch díla ošetřily olejem
a vyleštily.
132
Příklady realizovaných projektů
Bavlna – hrátky s bavlnou
- projekt pro žáky druhé, čtvrté, osmé a deváté třídy
1.
Stávající stav
Bavlna je tradiční přírodní materiál velmi vhodný pro ruční práce. V posledních letech jsme
díky projektům mohli zlepšit technické a materiálové zajištění pro práci dětí. Projekty se
osvědčily ve všech ročnících a staly se nedílnou součástí při výuce. Starší děti se pak aktivně
podílejí na torbě kostýmů pro různá školní vystoupení.
A) Co je třeba udělat, než začneme pracovat s háčkem?
Druháčci si povídají o bavlně. Pozorují rostlinu bavlníku, hmatem se pokouší zjistit rozdíly
mezi vlněným a bavlněným materiálem. Zkusí popsat své pocity z obou materiálů. Před
vlastním háčkováním s háčkem procvičují háčkování řetízku pomocí prstů. Z řetízku si
vytvoří švihadlo na společné hry. Postupně se učí práci s háčkem. Úkolem kaţdého druháka je
zvládnutí krátkých sloupků. Ti zdatnější se naučí i sloupky dlouhé a vytvoří pytlíček na
kuličky nebo ţonglovací míčky.
B) Co je třeba udělat, než vyšijeme tašku?
Kaţdý čtvrťák si vytvoří návrh na kříţkovou výšivku. Podle vzorníku si přesně zvolí odstíny
bavlnek. Návrh překreslí na textilii, kterou vyšije kříţkovým stehem. Z výšivky si pak pod
dohledem učitele sešije tašku.
C) Co je třeba udělat, než vyzkoušíme první techniku, která šití zjednodušila?
Osmou třídu provází v dějepise průmyslová revoluce a prvně mohou děti zkusit vyuţití
techniky při šití. V prvních hodinách se seznámí s vývojem šlapacích strojů. Postupně zkouší
způsob šití nejprve na papírových šablonách a později na látce. Kdyţ získají jistotu, mohou se
pustit nejprve do jednodušších úkonů a později i do šití tašky dle svého návrhu. Všechny
práce jsou opět vystaveny v prostorách školy.
D) Co je třeba udělat, než si ušijeme oblečení?
Devátá třída zkouší jiţ novodobou techniku a to, elektrické šicí stroje. Seznámí se s rozdíly el.
a šlapacích šicích strojů. První práce je volena na seznámení s el. šicím strojem, ale zároveň
vede ke zhotovení jednoduchého oděvu. Děti pracují s jiţ nastříhaným oděvem většinou
v týmové práci. Zároveň si osvojí způsob vyhledávání střihu, který odpovídá jejich konfekční
velikosti. Zvolený střih si zpracují a dle něj nastříhají a ušijí oděv. Všechny práce předvedou
na módní přehlídce v rámci závěrečné slavnosti.
133
2.
Vlastní realizace
Realizace projektu probíhá vţdy v hodinách pracovních činností a ručních prací prakticky po
celý rok. Kaţdá práce má svoji strukturu, která zahrnuje jak teoretickou tak i praktickou
a vyprávěcí část.
A)
a) vyprávění o bavlníku
b) rozdíly mezi vlnou a bavlnou
c) háčkování pomocí prstů
d) háčkování krátkých sloupků- pytlíček
e) podšívání háčkovaného pruhu bavlnou
f) výstava hotových prací
B)
a) výroba jehelníčku
b) návrh výšivky
c) přenesení návrhu na textilii
d) výšivka kříţkovým stehem
e) sešití tašky
f) výstavka konečných výrobků
C)
a) seznámení s vývojem šlapacích strojů
b) nácvik koordinace šití- papírové šablony
c) nácvik na látce
d) první jednoduchá práce (přikrývky šicích strojů, sedáky na ţidle a opěradla…)
e) návrh tašky
f) vypracování střihu
g) nastříhání tašky
h) ušití tašky
i) výstavka konečných výrobků
D)
a) seznámení s elektrickými šicími stroji
b) první týmová práce na oděvu (kostýmy na masopust, rytířské hry…)
c) měření vlastních měr
d) výběr střihu dle typu a naměřených měr
e) vypracování střihu
f) nastříhání oděvu
g) nastříhání oděvu
134
h) ušití oděvu podle pracovního postupu
f) módní přehlídka
Vlna – hrátky s vlnou
- projekt pro žáky první, třetí, páté a šesté třídy
1.
Stávající stav
Ovčí vlna je tradiční přírodní materiál velmi vhodný pro ruční práce. V posledních letech
jsme díky projektům mohli zlepšit technické a materiálové zajištění pro práci dětí. Projekty se
osvědčily ve všech ročnících a staly se nedílnou součástí při výuce.
A) Co je třeba udělat, než si oblékneme teplý svetr z ovčí vlny?
Kaţdý prvňáček se ve waldorfské škole seznámí s tím, odkud se vlna bere, vlastnoručně ji
vypere, usuší, pokusí se z ní vlastníma rukama vytvořit vlákno a z něho vytvořit např.
panenku, tkaný kobereček,... Poté si vyrobí vlastní jehlice na pletení, naučí se z přadénka vlny
stočit klubíčko – a uţ se plete. Třeba zvířátko, které vyplní – čím jiným – nespředenou ovčí
vlnou. A kdyţ uţ jsou prstíky dost obratné, uplete si ještě „kabátek“ na bambusovou flétnu.
B) Co je třeba udělat, než si upleteme čepici?
Kaţdý třeťák si vybere svoji barevnou kombinaci vlny. Vlastnoručně si obarví vlněnou přízi.
Naučí se pracovat s barvami na textil. Dokonce si vytvoří vlastní návrh čepice a pak si ji
podle něho uplete.
C) Co je třeba udělat, než si upleteme ponožky?
Kaţdý páťák si vybere svoji barevnou kombinaci vlny. Vlastnoručně si obarví vlněnou přízi.
Zopakuje si a oţiví práci s barvami na textil. Pod vedením zkušeného pedagoga se naučí
vytvořit si návrh na ponoţku a začít na ní pod dohledem pracovat. Na konci ho potěší
vlastnoručně upletený pár.
D) Co je třeba udělat, než ušijeme své zvíře?
Kaţdý šesťák si vybere savce, kterého nejprve pozoruje ve volné přírodě, domácnosti či ZOO.
Na základě pozorování zvíře popíší a z odborné literatury zjistí o zvířeti další zajímavosti.
Pozorování zpracuje do referátu, který doplní přesným obrázkem. Podle něj pak tvoří střih,
zvíře nastříhá, sešije a vyplní ovčím rounem. Všechna zvířata jsou posléze vystavena
v prostorách školy.
2.
Vlastní realizace
Realizace projektu probíhá vţdy v hodinách pracovních činností prakticky po celý rok.
Kaţdá práce má svoji strukturu, která zahrnuje jak teoretickou, tak i praktickou a vyprávěcí
část.
135
A)
a) vyprávění příběhů o ovečkách, o jejich ţivotě – motivační vyprávění, vtaţení dětí
b) vyprávění o stříhání oveček, setkání s nepravou vlnou
c) několikeré praní a sušení vlny
d) „cupování a předení“
e) výrobek
f) výroba jehlic
g) pletení zvířátka či míčku, pletení obalu – „kabátku“ na flétničku
h) výstava hotových prací
B, C)
a) vyprávění o pletení hladce, obrace, ukázka jiţ hotových výrobků
b) výběr barev na textil dle vzorníku
c) barvení přadýnek 100% ovčí vlny
d) tvorba návrhu
e) pletení dle návrhu
f) výstavka konečných výrobků
D)
a) pozorování zvířat ve volné přírodě, návštěva ZOO a pozorování exotických zvířat
b) zpracování pozorování a kresby zvířete
c) vypracování střihu
d) stříhání zvířete z plsti
e) sešívání zadním stehem
f) vyplnění ovčím rounem
Kůže – šijeme koženou obuv
- projekt pro žáky sedmé třídy
1.
Stávající stav
V současné době šijí ţáci sedmé třídy obuv z bavlněných materiálů. Boty se dají pouţívat jen
jako domácí obuv, protoţe tento typ nelze podrazit. Koţená bota, kterou plánujeme šít, bude
mít koţenou podráţku a můţe se v ní chodit i venku. Zároveň bude vhodným doplňkem při
slavnostech školy nebo divadelních vystoupeních.
A) Co je třeba udělat, než začneme se šitím bot?
Se sedmáky si vyprávíme o zpracování kůţe a historii obuvi, pak si změří své nohy. Podle
velikosti nohy vypracují střih. Nastříhají si svršek a podráţku boty. Pomocí šídla si do kůţe
136
udělají pomocné dírky. Speciální jehlou pak sešijí svršek s podráţkou. Boty pouţijí na
rytířské hry jako součást kostýmu.
2.
Vlastní realizace
Realizace projektu probíhá vţdy v hodinách pracovních činností a ručních prací prakticky po
celý rok. Kaţdá práce má svoji strukturu, která zahrnuje jak teoretickou tak i praktickou
a vyprávěcí část.
A)
a) vyprávění o zpracování kůţe a historii obuvi
b) měření nohou
c) vypracování papírového střihu na svršek a podráţku
d) vyříznutí jednotlivých dílů z kůţe
e) šídlem si připraví pomocné dírky
f) sešívání pomocí dratve
h) výstava obuvi a představení na rytířských hrách
Hrátky s papírem
1. Tímto projektem bychom se rádi zaměřili na papír, tedy odpad, kterého je ve škole víc
neţ dostatek, a pokusili se jej alespoň částečně recyklovat vlastními silami napříč
všemi ročníky. Vyrobit ruční papír lze poměrně jednoduše i s prvňáky a jeho další
tvořivé vyuţití bude záviset na věku a zručnosti jednotlivých dětí – od jednoduchých
přáníček aţ po náročnější svázání knihy.
2. Recyklací pouţitého školního papíru – výrobou ručního papíru bychom se chtěli
v letošním školním roce zabývat ve zvýšené míře po celý školní rok, a to především
v hodinách ručních prací. Prostor pro následné tvořivé vyuţití vyrobeného papíru lze
najít i v hodinách dalších - od kreslení po matematiku.
3. Potřeby
kbelíky
ponorný mixér
vanička
nabírací rámečky
váleček
skládací stojan na sušení
houba
soda
kamenec
dřevěné desky
137
Hrátky s proutím
V 9.třídě waldorfské školy mají uţ ţáci za sebou lecjakou zkušenost s prací s přírodními
materiály. Od počátku první třídy jsou děti vedeny k pečlivosti, důslednému dokončení své
práce,… ale také k vnímání rozdílu mezi „mrtvým a ţivým“ materiálem, a to nejen prací
vlastníma rukama. Také interiér školy je tvořen pokud moţno pomocí přírodních materiálů.
Jak jednoduché je jít a něco (třeba i ve škole) zničit. Jak jednoduché je jít a koupit výrobek
nový. Jak naplano vyjdou otřepané fráze o úctě či neúctě apod., zejména kdyţ člověk stojí
před třídou -náctiletých.
2. Jednoznačnou zkušeností je „méně slov a více vlastní práce“. A práce s proutím – výroba
různých doplňků interiéru v 9.třídě – je jednou z moţností. Kdo jednou zaţil bolavé ruce
z podobné práce, nepotřebuje přednášky o úctě a neúctě.
3. potřeby
proutí a pedig(např. firma MOREX, Morkovice)
nůţky na proutí
poštovné, balné (proutí
138
Literatura a další prameny
Základní
1)FLAU, K. Trojnost v ročním koloběhu. 1995. 108 s.
2) JAFKE, F. FesteimKindergartenundElternhaus. Stuttgart: VerlagFreiesGeistesleben, 1993.
ISBN 3-7725-0386-1. 78 s.
3) JANSKÁ, I. BEJŠÁKOVÁ, P. Věneček sborník č. 5. Praha. 2003. 60s.
4) JANSKÁ, I. BEJŠÁKOVÁ, P. Věneček sborník č. 4. Praha. 2002. 60 s.
5) JANSKÁ, I. BEJŠÁKOVÁ, P. Věneček sborník č. 3. Praha. 2002. 48 s.
6) LEEUWEN, M., MOEKOPS, J. Jehreszeitentische: AnregungenfūrdieGestaltung
des Jahreslaufs. Stuttgart: VerlagFreiesGeistesleben, 1993. ISBN 3-7725-1106-6. 89 s.
7) PLICKA, K., VOLF, F. SVOLINSKÝ, K. Český rok – Jaro. Praha:Odeon, 1978. 380 s.
8)PLICKA, K., VOLF, F. SVOLINSKÝ, K. Český rok – Zima. Praha:Odeon, 1960. 429 s.
9) SKOPOVÁ, K. Hody půsty masopusty. Tiskárny Havlíčkův Brod. 2007. ISBN 978-808903-46-0. 204 s.
10) ŠOTTNEROVÁ, D. Jaro. Olomouc:Rubico, 2007.ISBN 978-80-7346-074-7. 126 s.
11)ŠOTTNEROVÁ, D. Léto a podzim. Olomouc:Rubico, 2006.ISBN 80-7346-066-1.126 s.
12)TOŠOVSKÁ, J. Roční stoly ve waldorfské škole, Bakalářská práce UJEP Ústí nad labem
2010.
Rozšiřující:
1) CodexManesse, Die Miniaturen der GrossenheidelbergLiederhandschrift, edice a
komentář Ingo F. Walther a kol., Frankfurt a. Main, 1988
2) Václav Černý - Staročeská milostná lyrika, Druţstevní práce, Praha 1948
3) Josef Ehm – České gotické umění, Pressfoto, Praha 1977
4) Dějiíny českého výtvarného mění, I., 1. Od počátků do konce středověku, Academia,
Praha 1984
5) Dějiny hmotné kultury I., 1.-2. Kultura kaţdodenního ţivota od pravěku do 15. století,
hlavní redakce J. Petráň, SPN, Praha 1956
6) F. Kommissarţevskij – Istoriakosťjuma, Minsk literatura 1998
7) Florentské kroniky doby Dantovy, přeloţil Z. Kalista, Ţivá díla minulosti sv. 60, Odeon,
Praha 1969
8) Jean Froissart - Kronika stoleté války, překlad A. Bejblík, Mladá fronta, Praha 1677
9) J. Krása – Iluminované rukopisy 13./16. Století, Odeon, Praha 1990
10) Guillaume de Machaut - Mé srdce pokorné, překlad G. Francl, Odeon, Praha 1977
11) Jean de Joinville - Paměti křiţákovy, přeloţil V. Černý, Světová četba sv. 320, SNKLHU,
Praha 1965
12) Jacques leGoff – Kultura středověké Evropy, přeloţil J. Čermák, Odeon, Praha 1991
139
13) Jacques leGoff – Středověký člověk a jeho svět, přeloţil O. Bastl, Vyšehrad, Praha 1999
14) J. Spěváček – Král diplomat, Panorama, Praha 1982
15) Krásných paní milování (Staročeská poezie), přebásnil K. Bednář, Mladá fronta, Praha
1963
16) Kronika tak řečeného Dalimila, přeloţila M. Krčmová, přebásnila H. Vrbová, Svoboda,
Praha 1977
17) L. Kybalová – Dějiny odívání – Středověk, Nakladatelství Lidové noviny 2001
18) L. Kybalová, O. Gerbenová, M. Lamarová – Illjustrirovannajaenciklopedija mody, Artia,
Praga 1966
19) Marie de France – Milostné příběhy ze staré Francie, přeloţil J. Konůpek a O. F. Babler,
Světová četba sv. 186, SNKLHU, Praha 1958
20) Marko Polo – Milión, překlad M. Mattušová, Ţivá díla minulosti sv. 28, SNKLHU, Praha
1961
21) M. Nejedlý – Fortuny kolo vrtkavé, Nakladatelství Aleš Skřivan ml., Praha 2003
22) M. I. Mercalova – Kostjumraznychvremen i narodov - I., Akademija mody, Moskva 1993
23) Píseň o Nibelunzích, Ţivá díla minulosti, přeloţil J. Pokorný, Odeon, Praha 1974
24) Wolfram von Eschenbach – Parzival, přeloţil J. Pokorný, Aula, Praha 2000
25) Zbraslavská kronika, text přeloţil F. Heřmanský, verše R. Mertlík, Nakladatelství
Svoboda, Praha 1976
26) Z. Winter – Zlatá doba měst českých, Odeon, Praha 1991
140
Užitečné kontakty
Mgr. Petra Chotěborská– ruční práce, zpracování přírodních materiálů
ZŠ a SŠ waldorfská, Křejpského 1501, Praha 4 – ruční práce, zpracování přírodních
materiálů
Bc. Jitka Tošovská – ruční práce, zpracování přírodních materiálů
Jiří Moravec – lektor měditepectví
Pavel Zícha – lektor kovářství
Ekocentrum Paleta
Programy zpracování přírodních materiálů
www.paleta.cz
Občanské sdruţení Boii o. s.
Program zpracování textilu v pravěku (tkaní, karetkování, šití z kůţe, barvení vlny)
www.boii.cz
141
Zpracování přírodních materiálů
Tento výukový materiál byl vytvořen v rámci projektu „Cesty k přírodě“.
ZŠ Waldorfská Pardubice
2010 - 2011
142

Zpracování přírodních materiálů

Transkript

Podobné dokumenty

zde - SOŠ a SOU Roudnice nad Labem

hodnotící zpráva i-pady_pas - Speciální školy Hradec Králové