desatero domácí ekologie

ISBN 80-86626-01-6
Aleš Máchal & Mojmír Vlašín & Dagmar Smolíková
DESATERO
DOMÁCÍ
EKOLOGIE
REZEKVÍTEK
2000
Vydání publikace je podpořeno z finančních prostředků Ministerstva životního prostředí
v rámci otevřeného programu SSEV Pavučina a ČSOP „Národní sí) středisek EOVV“.
Odborná spolupráce
Autoři děkují za recenzní připomínky Ing. Petru Dostálkovi (kap. 6), Ing. Michalu
Frankovi (kap. 1-10), RNDr. Yvonně Gaillyové, CSc. (kap. 2 a 3), RNDr. Janu Hollanovi
(kap. 2 a 3), MUDr. Věře Horské (kap. 5), MUDr. Ladislavu Hromádkovi (kap. 7 a 8),
Ing. Josefu Hustákovi (kap. 1-8), RNDr. Nadi Johanisové (kap. 1-10), Ing. Libuši Jozkové (kap. 1-10), Ing. Daně Křivánkové (kap. 6 a 7), Prof. RNDr. Haně Librové, CSc. (kap.
10), Mgr. Martinu Nawrathovi (kap. 5), Mgr. Jakubu Patočkovi (kap. 10), Mgr. Andrei
Rezkové (kap. 1-10), Ing. Karlu Srdečnému (kap. 3), Ing. Zdeňku Taušovi (kap. 1-8),
Ing. Heleně Vlašínové (kap. 6) a RNDr. Petru Voznicovi (kap. 1-10).
© Aleš Máchal, Mojmír Vlašín, Dagmar Smolíková, 2000
Ilustrations © Zuzana Štroufová, 2000
Jazyková úprava: Štěpán Vlašín
Počet výtisků: 3000
© Rezekvítek Brno, 2000
„V tomto světě, ve kterém je tolik utrpení
a bídy, přírodní i lidské, se nechci rozvalovat ve vile či řítit se stokilometrovou rychlostí po betonové jizvě na krajině, vypouštět svým bližním do plic toxické exhaláty,
přejíždět ježky a přehlížet přírodu. Připadal
bych si vulgární … je to otázka mého vlastního svědomí: i kdybych nic nezměnil, je
dobré konat dobro a nepodílet se na zlu.
Nejsme odpovědní za výsledky. Ty jsou v rukou Božích. Jsme však odpovědni za své
jednání. Na ničení přírody je třeba reagovat jednoznačně: Count me out! Ohne mich!
V tom se nevezu!“
E. Kohák, Zelená svatozář
4
SELŽOU-LI VŠECHNY POKUSY,
JE NA ÈASE PØEÈÍST SI ...
ÚVOD
V dobách, kdy umíraly Krušné a Jizerské hory, se proklamovaná péče o životní prostředí naplňovala většinou jen odpudivými letáky ve stylu „chraň přírodu“ nebo nic neříkajícími radami „i ty můžeš chránit životní prostředí“. Sílící občanská hnutí na obranu přírody proti technokratické zvůli si dovedla poradit sama a pouštěla se i do velmi obtížných
bitev. Za nejhlubší totality se ochranářům podařilo zabránit výstavbě přečerpávací vodní
elektrárny v Biosférické rezervaci Křivoklátsko, a dokonce úspěšně vzdorovat snahám
o přestavbu televizního vysílače na pálavském Děvíně pro příjem sovětské televize. V oněch
neveselých časech také přibývalo lidí, kteří se sice do podobných akcí nezapojovali, ale
měli dobrou vůli nebýt přírodě na obtíž, jen nevěděli, jak na to. Právě těmto zájemcům byl
určen plakát Desatera domácí ekologie, vydaný koncem osmdesátých let.
V posledních deseti letech vyšla řada zajímavých publikací a studií z různých oborů,
týkajících se životního prostředí, které přinesly nové pohledy na některé dosud tradované „zaručené pravdy“, ale i mnoho pozoruhodných statistických údajů a podnětů k zamyšlení - např. brožurky brontosauřího BEZKu, EkoWATTu, českobudějovické ROSY,
brněnské Veroniky, Nadace Partnerství, pražské TEREZY a jiných. Příjemně překvapily
překlady knih autorů Seymoura a Girardeta Zelená planeta, Země na misce vah Alberta
Gorea i řada dalších titulů. Souborná kniha shrnující dosavadní zkušenosti ekologického
poradenství se však dosud neobjevila. Ve světle nových informací a s rozšířenou autorskou základnou jsme se rozhodli vyplnit čekání na kýženou odbornější publikaci přepracovaným vydáním Desatera domácí ekologie.
Nové „Desatero“ jsme pojali trochu jinak než ta předešlá. Změnu zaznamenala témata
jednotlivých kapitol. Místo původního oddílu o konzumu, jehož aspekty prolínají všemi
ostatnímí kapitolami, jsme nově zařadili část věnovanou globalizaci, která, ač by se mohla
zdát vzdálená a neuchopitelná, se stále více dotýká každé domácnosti. Změněná je však
i struktura kapitol. Rozdělili jsme je do dvou místy se prolínajících celků. První část, která
je psána kurzívou, obsahuje teoretické informace, vztahující se k danému problému. Tak
kupříkladu v kapitole o ovzduší je stručně vysvětleno poškozování ozonové vrstvy či princip skleníkového efektu. Druhá část zahrnuje praktické rady, jak se svou činností, nejen
v domácnosti, co nejméně podílet na poškozování životního prostředí. Abychom odborný
text zbytečně nezatěžovali podrobnostmi a nečinili jej tak nepřehledným a mnohdy nesrozumitelným, jako tuto větu, je řada odborných výrazů či téma rozvíjejících sousloví psána VÝRAZNÝM PÍSMEM a podrobně vysvětlena a rozebrána ve slovníčku, zařazeném
5
za poslední kapitolou. Myslíme si, že ne každého zajímá například výklad Dobsonovy
jednotky, ale na druhé straně jsme nechtěli připravit zájemce o požitek z tak šRavnaté definice.
Nedomníváme se, že předkládanými informacemi a nápady získáme pro odpovědnější
vztah k přírodě většinu lidí, nebo že dokonce spasíme svět. Nechceme se tvářit, že právě
my víme jak na to, a že známe tu zaručeně pravou cestu. Nejde nám ani o nostalgické
volání po návratu o stovky let zpět, ba ani o život plný úzkosti, zda jsme při cestě do práce
nezašlápli mravence nebo zda jsme nesvítili o minutu déle, než bylo skutečně nezbytně
nutné. Je nám však proti mysli nesmyslné pachtění za kupovanými zážitky a hmotným
blahobytem, okořeněné notnou dávkou lhostejnosti ke všemu, co se nachází za plotem našeho dvora a hranicemi našich bezprostředních osobních zájmů. Myslíme si, že naše civilizace čím dál více postrádá přirozenost a opravdovost a čím dál méně respektuje lidské
rozměry a potřeby. Naopak jsou vyvolávány potřeby nové: kup - spotřebuj - vyhoSa honem utíkej nakoupit nové. Cyklus je však nekonečný, neboR tolik žádané štěstí nepřichází. „Desaterem“ chceme ukázat, že tento životní styl je nešetrný k životnímu prostředí
i ke generacím, které přijdou po nás. Rádi bychom ukázali, že existují i jiné varianty, ohleduplnější, a že dobrovolná skromnost není synonymem k životu v jeskyni.
A nakonec ještě na vysvětlenou k pojmu „domácí ekologie“. Člověčí způsoby plýtvavého hospodaření jsou všem ostatním organismům neznámé: zelené rostliny si dovedou
svá těla vytvářet nenapodobitelnými způsoby využití vody, vzduchu a slunečního záření, houby i živočichové si berou potřebné živiny z uhynulých či živých těl rostlin nebo
zvířat. Všichni to činí tak šikovně, že co si k životu vezmou a spotřebují, to zase po čase
vrátí do látkového koloběhu k využití dalším generacím. Jen zhoubné nádorové bujení ničí
zdravé tkáně hostitelského organismu a připravuje tím svůj vlastní konec. Proč by se lidé
měli chovat jako rakovinné buňky? Rozumnější je v domácnostech podporovat způsoby
hospodaření, připomínající fungování přírodních ekosystémů - a ty jsou takřka stoprocentně „poháněny“ sluncem. Sousloví „domácí ekologie“ proto patří spíše do uvozovek - jako
vyjádření snahy o vědomou člověčí nápodobu přirozeného chodu přírody v provozu domácnosti, na dovolené, ve škole i na pracovišti.
Upřímně děkujeme všem odborným poradcům, ale i pozorným čtenářům předešlých
vydání „Desatera“, kteří nás upozornili na nedostatky a nezištně poskytli své nápady
a zkušenosti.
autoři
6
7
8
„Jednou z překážek, které musíme překonat, …,
je obvyklá představa nekonečného nebe nad námi.“
A. Gore, Země na misce vah
1. OVZDUŠÍ
Jaký vliv budou mít látky, vypouštěné do ovzduší ze zdrojů ANTROPOGENNÍCH
(např. elektrárenské komíny) nebo z přírodních (např. sopka), na životní prostředí, záleží
především na jejich vlastnostech. Některé se například velmi rychle rozkládají slunečním
zářením nebo jsou vymývány deštěm (viz OSUD LÁTEK V ATMOSFÉØE). Jiné se
však vyznačují takovou stabilitou (např. oxid uhličitý, FREONY), že setrvávají v ATMOSFÉØE i několik desítek a stovek let, což je dostatečně dlouhá doba na to, aby se nahromadily a rozptýlily po celé zeměkouli do takové míry, že jejich vliv by mohl zásadně změnit život na celé planetě (viz níže, poškození OZONOVÉ VRSTVY, SKLENÍKOVÝ
EFEKT).
Poškození ozonové vrstvy Země. Ozonová vrstva Země se nachází ve výšce 20-30 km.
Zde je soustředěno 80-90% veškerého ozonu. Ačkoliv tento plyn zaujímá v atmosféře pouhé miliontiny až stotisíciny objemových procent, je toto množství postačující k tomu,
aby pohlcovalo (absorbovalo) sluneční záření o kratších vlnových délkách, které pro život
na Zemi představuje značné riziko. Množství ozonu se vyjadřuje v DOBSONOVÝCH
JEDNOTKÁCH nebo v procentech, vztažených k dlouhodobému průměru. Hodnoty
množství ozonu, označované jako dlouhodobý průměr, byly naměřeny v letech 1962-1990.
Mezi látky poškozující ozonovou vrstvu patří především freony, ale i některé jiné chlorované sloučeniny. Freony jsou látky s vysokou termickou i chemickou stabilitou, až
na výjimky i s nízkou TOXICITOU. Používají se jako součást sprejů, hasicích prostředků, dále v chladírenské technice. Ve stratosféře se díky slunečnímu záření o vlnové délce
kratší než 215 nanometrů (nm) odštěpí z molekuly freonu atomární chlor, který je schopen rozložit molekulu ozonu.
K největšímu úbytku ozonu dochází každým rokem nad Antarktidou, v roce 1993 jeho
množství dočasně pokleslo o 60%, v říjnu roku 1997 dokonce ozon ve výškách 14 až 20,5
km nad pólem téměř vymizel. Tato tzv. ozonová díra (označení pro dočasné snížení ozonu
pod 50%) se čím dál více rozšiřuje směrem k Jižní Americe a Austrálii. Ozonu však začalo významně ubývat, především v zimních a jarních měsících, i na severní polokouli,
v Evropě, ale i v Severní Americe. V České republice byl zaznamenám dlouhodobý trend
(1970-1990) úbytku ozonu, který činil asi 2,5% za deset let. Naopak nad rovníkovými oblastmi nebyl úbytek ozonu zatím pozorován.
Nejzávažnějším důsledkem poškození ozonové vrstvy je zvýšené pronikání slunečního
záření o vlnových délkách 320-280 nm, které snižuje rychlost FOTOSYNTÉZY FYTOPLANKTONU a zelených suchozemských rostlin. Fytoplankton, a) už v oceánech
nebo ve vnitrozemských vodách, stejně jako zelené rostliny na souši, jsou v roli primárních PRODUCENTÙ pro život na Zemi nepostradatelní. Destrukcí fytoplanktonu by
se z globálního hlediska snížila schopnost vázat oxid uhličitý z atmosféry, čímž by se podpořil skleníkový efekt (viz níže). Úbytek ozonové vrstvy o jedno procento způsobuje u člo9
věka zvýšení výskytu rakoviny kůže o čtyři procenta a možnost vzniku zákalu oční čočky.
I přes přijetí mezinárodních úmluv (viz na konci kapitoly) se nepředpokládá, že by se
koncentrace ozonu do poloviny 21. století vrátily k původním hodnotám.
Skleníkový efekt. Vodní pára, oxid uhličitý, metan a jiné plyny přítomné v atmosféře
částečně propouštějí sluneční záření k povrchu Země, avšak působí jako clona pro dlouhovlnné záření zpětně vysílané zemským povrchem. Toto tepelné záření vyzařované zemským povrchem je absorbováno výše jmenovanými (tzv. skleníkovými) plyny a opět vyzářeno - část směrem k povrchu Země, který se tak ohřívá. Tento jev je nutný pro existenci
života na této planetě. Člověk však při své činnosti uvolňuje do ovzduší takové množství
skleníkových plynů, že se nestačí přirozenými procesy odbourávat, kumulují se v atmosféře a zvyšují účinnost skleníkového efektu. Na tomto jevu se nejvíce podílí oxid uhličitý,
metan, oxid dusný, halogenované uhlovodíky a přízemní ozon.
Pokud by se nepodařilo stabilizovat koncentrace skleníkových plynů v atmosféře,
předpokládá se, že se zvýší průměrná globální teplota v roce 2100 o 1-3,5˚C oproti roku
1990, a že se v důsledku tání ledovců také zdvihnou hladiny oceánů (v roce 2100 o 15-95
cm nad současnou úroveň).
Oteplení klimatu by v České republice zřejmě znamenalo prodloužení bezmrazového
období o 20-30 dnů, posunutí začátku vegetačního období z dubna na březen a jeho ukončení ze září na říjen. Plodiny by mohly být ohrožovány jak pozdními mrazy, tak četnějšími výskyty extrémně vysokých teplot. Pokud by se výrazně nezvýšilo množství srážek,
předpokládá se snížení odtoku povrchových i podzemních vod a ohrožení některých oblastí suchem (střední a jižní Morava, střední a severozápadní Čechy, dolní a střední Polabí a Povltaví). Vlivem změněných klimatických podmínek by zřejmě také došlo ke snížení
úrodnosti půdy a ke značné zátěži i beztak nadmíru stresovaných a poškozených lesů.
Pokud bychom chtěli koncentraci skleníkových plynů v atmosféře stabilizovat na úroveň dvojnásobku předindustriální hodnoty, bude třeba snížit EMISE v globálním měřítku
10
na méně než 50% současné úrovně. Přesto smluvní strany Rámcové úmluvy, uzavřené
v roce 1997 na 3. konferenci v Kjótu, přijaly pouze osmiprocentní snížení emisí do období
2008-2012 (viz na konci kapitoly).
Kyselá atmosférická depozice. Oxidy síry a dusíku, které většinou pocházejí ze spalovacích procesů, dopadají na zemský povrch buO v podobě zředěných kyselin (KYSELÉ
DEŠTÌ), aerosolů nebo v plynném stavu. A) už jde o jakýkoliv způsob, následkem bývá
změna pH jak povrchových vod (ACIDIFIKACE VOD), tak i půd (ACIDIFIKACE PÙD).
Příkladem acidifikovaných vod mohou být mnohá skandinávská jezera, kde odumřel i plankton a organické látky byly vysráženy. Tato jezera jsou mrtvá. Krušné hory s odumřelými
lesy mohou zase poskytnout přesnější představu o následcích acidifikace půd.
Masivní poškození a úplná likvidace lesních porostů byly u nás poprvé pozorovány
v 60.-70. letech v Krušných horách. Česká republika z hlediska acidifikací narušených
lesů drží evropský primát. Emisemi nám však stále ještě přispívají i Polsko a Německo
(dálkový přenos). V roce 1996 bylo poškozeno 72% stromů. Mezi nejvíce postižené oblasti patří např. Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše. Naopak k nejčistším oblastem patří
Šumava či Hrubý Jeseník. Z pohledu kontinentů je kyselou atmosférickou depozicí nejvíce
postižena střední, severní a západní Evropa, severovýchod Severní Ameriky a jižní Čína.
Smog. Redukční smog, zvaný též londýnský, je typický pro zimní INVERZNÍ období
(teplota s výškou stoupá a pohyb vzdušné masy je značně omezen) ve městech nebo průmyslových oblastech se silným znečištěním oxidem siřičitým, oxidem uhelnatým a popílkem. Nejtragičtější smogové situace se odehrály v roce 1909 v Glasgowě, kdy chorobám
dýchacích cest a krevního oběhu podlehlo během několika dní 1 063 lidí, a v roce 1952
v Londýně, kdy za stejných okolností zemřelo na 4 000 lidí.
Fotochemický smog, zvaný též losangelský, je typický pro letní slunečné dny v oblastech s hustým automobilovým provozem. Sluneční záření o vlnové délce kratší než
400 nanometrů odštěpí z molekuly oxidu dusičitého, pocházejícího z automobilových výfuků, atom kyslíku, který reaguje s molekulou kyslíku za vzniku ozonu. Tento plyn je velmi
11
reaktivní a během asi půl dne jeho koncentrace klesnou na původní úroveň. Z těkavých
uhlovodíků z výfuků aut a oxidu dusičitého za přispění slunečního záření vznikají další
sloučeniny - aldehydy, peroxyacetylnitráty. Všechny tyto látky jsou toxické nejen pro člověka (podrobněji v kapitole DOPRAVA). Poprvé bylo poškození vegetace ozonem pozorováno ve 40. letech v přilehlých oblastech Los Angeles. Na ozon jsou nejvíce citliví
především lidé s chronickými nemocemi dýchacích cest, děti a starší lidé.
Veškerá spalovací zařízení na tuhá, kapalná a plynná paliva je třeba mít perfektně seřízená a zrevidovaná od odborné firmy. Komín pravidelně vymetáme a také zajišRujeme, aby
do kouřovodu nevnikal falešný vzduch. Naopak do místnosti, kde se nachází topné zařízení (kotelna, koupelna, kuchyň), je přívod vzduchu nutný.
Odedávna se značná část odpadů v domácnostech pálila. Není divu - ušetřilo se tím
hodnotnější palivo. V dobách, kdy jedinými obalovými materiály byly papír, dřevo a někdy přírodní textil, to ani moc nevadilo. Ale co dnes? Plasty, plasty, plasty. Spálit? Leckdo
to tak dělá, aniž by věděl, co při spalování vzniká a jaké to může mít důsledky. Spalování
v domácích topeništích se totiž podstatně liší od spaloven průmyslového nebo KOMUNÁLNÍHO ODPADU. Ve spalovnách se spaluje při mnohem vyšší teplotě (většinou
nad 800˚C), za optimálního přístupu kyslíku. Plyny, uvolněné při hoření v peci, se dále
spalují v dohořívací komoře. Navíc bývají takové spalovny vybaveny až třemi stupni čištění spalin. Poměrně neškodné je spalování dřeva, kvalitního černého uhlí, koksu, nelaminovaného papíru, celofánu. Pálením ostatních látek, hlavně plastů (PVC), vzniká velké množství různorodých škodlivin. Než budeme příště zatápět, prohlédněme si raději nejdříve tabulku 4.
Rostlinné zbytky ze zahrady raději kompostujeme než pálíme, ušetříme sousedy i sebe
dusivého dýmu. Výjimku tvoří listí, napadené moniliosou nebo strupovitostí. Nikdy však
nevypalujeme travní porosty. Je to protiprávní a bez jakéhokoliv biologického smyslu. Takovéto počínání ničí živočichy ukrývající se v drnu, zvýhodňuje nežádoucí druhy trav
v porostu a při nechtěném rozšíření ohně ohrožuje okolní přírodu i lidské zdraví. Na vypalování travních porostů se vztahuje zákon č. 23/1962 Sb. o myslivosti, při jehož porušení
12
může být udělena pokuta do výše 5 000 Kč (dle zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích),
ale také zákon ČNR č. 133/1985 Sb. o požární ochraně, podle kterého může být plošné
vypalování pokutováno až do výše 15 000 Kč.
Nekupujeme chladničky s freonovými chladícími médii, vyřazené z provozu vracíme
k RECYKLACI (viz kapitola ODPADY). Do domácnosti kupujeme barvy a chemické
prostředky, které neobsahují organická rozpouštědla (viz obal výrobku). Upřednostňujeme
vodou ředitelné prostředky na bázi latexů apod.
Tab. 4 Vliv látek vznikajících při hoření na zdraví člověka a životní prostředí
Škodlivina
Vliv na zdraví člověka a životní prostředí
Spalovaný materiál
Chlorovodík
Dráždí horní cesty dýchací, způsobuje korozi
materiálů (např. železobeton, beton), přispívá
ke kyselým deš)ům.
PVC (polyvinylchlorid), vyrábějí se z něho
některé obaly, folie. Měkčený PVC je znám
pod názvem igelit.
Kyanovodík
Blokuje tkáňové dýchání.
Umělé tkaniny.
Oxid siřičitý
Silně dráždí dýchací cesty a sliznice. Vysoké
koncentrace mohou způsobit i smrt. Může
také dojít k zánětu plic, průdušek a spojivek.
Podílí se na acidifikaci prostředí.
Hnědé uhlí, rostlinný materiál, kaučuk (např.
pneumatiky).
Oxid uhelnatý
Může nepřímo zavinit udušení, protože se
váže na krevní barvivo hemoglobin. Působí
na centrální nervovou soustavu, zpomaluje
reflexy, zvyšuje výskyt bolestí hlavy.
Vzniká při spalování za nedostatečného
přístupu vzduchu.
Těžké kovy
Většina je toxická, některé jsou .$5&,12 Plasty, uhlí, barviva. Těžké kovy se uvolňují
do ovzduší, ale zůstávají také v popelu.
*(11« (0%5<272;,&.§
7(5$72*(11« Kumulují se
v 3275$91«0 ¶(7ª=&,.
Existuje 210 sloučenin. Toxické, 2,3,7,8Polychlorované dibenzo-ptetrachlordibenzo-p-dioxin je pro člověka
dioxiny a polychlorované
karcinogen. V životním prostředí jsou stálé,
dibenzofurany
kumulujíse v potravním řetězci.
Vznikají při spalování jakéhokoliv materiálu,
pokud je přítomen chlor (např. v PVC).
Styren
Značně dráždí dýchací orgány. Zařazuje se
mezi možné karcinogeny.
Polystyren. Používá se jako obalový materiál,
na zateplování (pěnový) atd.
Fenoly
Dráždivé účinky.
Dřevotříska.
Ftaláty
U živočichů ovlivňují reprodukci, mají
087$*(11« a karcinogenní potenciál.
U člověka způsobují ledvinová onemocnění
a jsou pro něho potenciálně karcinogenní.
Plasty. Používají se jako změkčovadla do
syntetických plastů.
Vinylchlorid
Pro člověka karcinogenní a mutagenní.
PVC.
podle různých toxikologických pramenů
Dosud jsme se zabývali pouze vnějším ovzduším, většinu svého času však trávíme
v uzavřených prostorách. Zřejmě nejrizikovějším faktorem v domácnostech je tabákový
kouř. Jde o hustý aerosol obsahující na 5 000 různých látek, např. nikotin, dehet, dusík,
oxid uhelnatý, karcinogenní benzo(a)pyren atd. V domácnostech s plynovým sporákem se
nachází větší množství oxidu dusičitého. Se vzrůstající teplotou v místnosti (topná sezóna)
se zvyšují i koncentrace těkavých organických látek, které se mohou uvolňovat z nátěrů
(barvy, laky), z umělých hmot (například ftaláty z podlahových krytin, vyráběných
z PVC), z koberců atd.
13
MEZINÁRODNÍ ÚMLUVY
Úmluva o ochraně ozonové vrstvy (Vídeňská úmluva), 1985 (Československo 1990, ČR
1993), viz Mnohostranné mezinárodní úmluvy, II. Ovzduší, MŽP 1996
Protokol o látkách, které porušují ozonovou vrstvu (Montrealský protokol), 1987 (Československo 1990, ČR 1993), viz Mnohostranné mezinárodní úmluvy, II. Ovzduší,
MŽP 1996
Londýnský dodatek Montrealského protokolu o látkách porušujících ozonovou vrstvu,
1990 (ČR 1996), viz Mnohostranné mezinárodní úmluvy, II. Ovzduší, MŽP 1996
Kodaňský dodatek k Montrealskému protokolu o látkách porušujících ozonovou vrstvu, 1992 (ČR 1996), viz Mnohostranné mezinárodní úmluvy, II. Ovzduší, MŽP 1996
Montrealský dodatek k Montrealskému protokolu o látkách porušujících ozonovou vrstvu,
1997
Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, Rio de Janeiro, 1992 (ČR 1993), viz Mnohostranné mezinárodní úmluvy, II. Ovzduší, MŽP 1996
Protokol z Kjóta, 1997 (ČR 1998)
Úmluva o dálkovém znečišRování ovzduší přecházejícím hranice států, 1979 (Československo 1984, ČR 1993), viz Sbírka zákonů 5/1985, Mnohostranné mezinárodní úmluvy,
I. Ovzduší, MŽP 1996
14
Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišRování ovzduší přecházejícím hranice států o dlouhodobém financování Kooperativního programu pro monitorování a vyhodnocování
dálkového šíření látek znečišRujících ovzduší v Evropě (EMEP), 1984 (Československo 1986, ČR 1993), viz Sbírka zákonů 215/1994, Mnohostranné mezinárodní úmluvy,
I. Ovzduší, MŽP 1996
Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišRování ovzduší přecházejícím hranice států o snížení emisí síry nebo jejich toků přecházejících hranice států nejméně o 30%, 1985
(Československo 1987, ČR 1993), viz Mnohostranné mezinárodní úmluvy, I. Ovzduší, MŽP 1996
Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišRování ovzduší přecházejícím hranice států o dalším snížení emisí síry, 1994 (ČR 1997), viz Mnohostranné mezinárodní úmluvy,
I. Ovzduší, MŽP 1996
Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišRování ovzduší přecházejícím hranice států o snižování emisí oxidů dusíku nebo jejich přenosů přes hranice států, 1988 (Československo 1988, ČR 1993), viz Mnohostranné mezinárodní úmluvy, I. Ovzduší, MŽP
1996
Protokol k Úmluvě o dálkovém znečišRování ovzduší přecházejícím hranice států o omezení
emisí těkavých organických látek nebo jejich toků přes hranice států, 1991 (ČR 1997)
Ujednání mezi Ministerstvy životního prostředí České republiky, Polska a SRN o výměně
imisních dat v „Černém trojúhelníku”, č. 271/1996 Sb.
Dohoda mezi Ministerstvy životního prostředí ČR a SRN o uskutečnění pilotních projektů
na ochranu životního prostředí ke snížení znečištění životního prostředí přecházejícího
hranice, viz Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 300/1996 Sb.
PRÁVNÍ PŘEDPISY ČESKÉ REPUBLIKY
Zákon č. 309/1991 Sb. o ochraně ovzduší před znečišRujícími látkami (zákon o ovzduší) ve
znění pozdějších úprav (úplné znění 211/1994 Sb.)
Zákon ČNR č. 389/1991 Sb. o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišRování (změny: 211/1993 Sb., 158/1994 Sb., 86/1995 Sb.)
Vyhláška č. 614/1992 Sb., kterou se upravuje ověřování odborné způsobilosti pro podávání
odborných posudků v řízení podle zákona o ovzduší
Opatření FVŽP ze dne 1. října 1991 k zákonu č. 309 ze dne 9. července 1991 o ochraně
ovzduší před znečišRujícími látkami, ve znění opatření FVŽP ze dne 23. června 1992
(OP33/91, změny: 122/1995 Sb., 117/1997 Sb.)
Vyhláška MŽP č. 117/1997 Sb., kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišRování a ochrany ovzduší
Vyhláška MŽP č. 41/1992 Sb., kterou se vymezují oblasti vyžadující zvláštní ochranu ovzduší
a stanoví zásady vytváření a provozu smogových regulačních systémů a některá další
opatření k ochraně ovzduší (změna: 279/1993 Sb.)
Zákon č. 38/1995 Sb. o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních
komunikacích (změna: 355/1999 Sb.)
Vyhláška č. 102/1995 Sb. o technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel (změna: 299/1996 Sb., 4/1998 Sb., 244/1999 Sb.)
Vyhláška MD č. 103/1995 Sb. o pravidelných technických prohlídkách a měření emisí silničních vozidel (změna: 322/1997 Sb.)
Zákon č. 86/1995 Sb. o ochraně ozonové vrstvy Země
Vyhláška MŽP č. 256/1996 Sb., kterou se stanoví celkové roční nejvyšší přípustné množství
15
látek poškozující nebo ohrožující ozonovou vrstvu Země, které mohou být vyrobeny
nebo dovezeny v letech 1997 až 1999
Vyhláška MŽP č. 316/1997 Sb., kterou se stanoví množství látek poškozujících nebo ohrožujících ozonovou vrstvu Země, které jsou určeny pro zajištění základní potřeby v letech 1998 a 1999
LITERATURA
Červinka, P.: Životní prostředí České republiky. Praha, Karolinum 1999.
Fawell, J. K., Hunt, S.: Environmental Toxicology Organic Pollutants. Published by Ellis
Horwood Ltd. 1988.
Gore, A.: Země na misce vah. Praha, Argo 1994.
Hadač, E.: Ekologické katastrofy. Praha, Horizont 1987.
Hadač, E., Moldan, B., Stoklasa, J.: Ohrožená příroda. Biosféra - člověk - technosféra. Praha, HORIZONT 1983.
Haward, P. H.: Handbook of Environmental Fate and Exposure Data for Organic Chemicals.
Chelsea, Lewis Publ. 1991.
Kalvová, J., Moldan, B.: Klima a jeho změna v důsledku emisí skleníkových plynů. Praha,
Karolinum 1996.
Lippert, E. (editor): Ozonová vrstva Země. Praha, Vesmír a MŽP ČR 1995.
Marhold, J.: Přehled průmyslové toxikologie. Praha, AVICENUM 1986.
Míchal, I.: Ekologická stabilita. Brno, Veronica a MŽP ČR 1994.
Statistická ročenka České republiky. Praha, MŽP ČR a ČSÚ 1998.
Tölgyessy, J. a kol.: Chémia, biológia a toxikológia vody a ovzdušia. Bratislava, SAV 1984.
16
17
18
2. VODA
„A tak se z čistých toků, bohatých na rostliny a živočichy od korýšů,
vodního hmyzu a mlžů až po nejrozmanitější ryby,
stávají po průtoku lidskými sídly stoky,
v nichž jediný život představují hnilobné bakterie.“
E. Hadač, Ekologické katastrofy
Voda je nutnou podmínkou pro existenci života na naší planetě. Celých 97,61% veškerého vodstva na Zemi zaujímají moře a oceány, 2,08% polární led a ledovce, 0,29%
podzemní voda, 0,008% slaná jezera, 0,009% sladkovodní jezera a jiné nádrže, 0,005%
půdní vlhkost, 0,000 9% atmosférická vlhkost a 0,000 09% řeky. Voda se také nachází
vázaná v minerálech (krystalická voda), odtud se může uvolnit zvětráváním nebo při vulkanické činnosti, jinak je pro život nedostupná.
Voda má v krajině významnou termoregulační úlohu. V přirozených EKOSYSTÉMECH, kde je vázáno velké množství vody, se dopadající sluneční energie spotřebovává
na přeměnu vody v páru (až 80%), aby se na chladnějších místech opět uvolnila při srážení vodní páry zpět na vodu. Tímto se vyrovnávají nejen teploty mezi dnem a nocí, ale
i místní teplotní rozdíly. Naopak v krajině s nedostatkem vody - pole, městské zástavby,
dálnice, povrchové lomy, průmyslová centra - se téměř 80% z celkového dopadajícího
slunečního záření přemění přímo na teplo. Oteplený vzduch i s jinými plyny a prachem
rychle stoupá vzhůru, nedochází k místním deš)ovým srážkám a tím ani k vyrovnávání
teplot. Vzniklé velké teplotní rozdíly se vyrovnávají rychlým přesunem chladnějšího vzduchu, a to i z velkých vzdáleností. Důsledkem odvodnění krajiny je její postupná přeměna ve step s půdou velmi chudou na živiny, s obdobími sucha střídanými přívalovými dešti. Snížená schopnost krajiny zadržovat vodu, jako důsledek odvodňování, regulací toků
a již po staletí probíhajícího odlesňování středních a horních částí povodí, je spolu se
zástavbou niv hlavním viníkem obrovských škod způsobovaných povodněmi.
Člověk zasahuje do vodních ekosystémů nešetrným způsobem, což mnohdy snižuje
životaschopnost daného společenstva, ale také si svým krátkozrakým počínáním podřezává větev sám pod sebou. Jeho vliv se ubírá dvěma směry: obohacuje řeky a moře
rozmanitými chemikáliemi (viz níže) a mění fyzickou podobu celých povodí, především
řek (regulace, přehrady) a jezer (neúměrné závlahy zmenšují jejich rozlohu, např. Aralské
jezero). Regulace toků zpravidla znamená změnu šířky a profilu koryta, zpevnění břehů
a dna, napřimování toků, likvidaci břehových porostů atd. Důsledky se dostaví v podobě zrychleného odtoku, dále ve snížení vodní hladiny, ve změně světelného a teplotního
režimu. Porosty kolem řek plní několik funkcí: zadržují splachy z okolí, zpevňují břehy,
stíní. Po likvidaci břehových porostů je tok dlouhodobě vystavován slunečnímu záření,
čímž se voda oteplí ➝ podpoří se rozklad organických látek ➝ sníží se obsah kyslíku,
zvýší se výpar. S napřimováním toků mizí i přirozené rybí úkryty, což spolu se sníženou
vodní hladinou vede k ochuzení nebo až vymizení rybího společenstva. Jiným výrazným
zásahem do života říčních ekosystémů jsou výstavby vodních elektráren. Náhlé změny
19
průtoku, měnící výšku hladiny a rychlost proudění vody, působí velmi stresově na organismy, které žijí v dolních tocích.
Vodní ekosystémy mají schopnost samočištění, pokud ovšem znečištění nepřesahuje
jejich možnosti a kapacitu. Samočištění se skládá z celé řady fyzikálních, chemických
a biologických procesů. Znečiš)ující látky se ve vodě ředí, promíchávají, usazují, jsou
mechanicky rozrušovány, podléhají oxidaci, rozkladu slunečním zářením, neutralizaci,
shlukují se do větších částic, které se pak usazují, stávají se součástí potravního řetězce
atd. Důsledkem napřimování toků je také snížení samočisticích schopností řeky, nebo) voda
teče větší rychlostí a samočisticí procesy nemají možnost řádně probíhat.
Člověk svou činností zanesl do vodních ekosystémů mnoho cizorodých látek (např.
chlorovaná rozpouštědla, PESTICIDY, POLYCHLOROVANÉ BIFENYLY, polychlorované fenoly, ROPNÉ LÁTKY, TENZIDY) a u některých, v přírodě se nacházejících,
významně zvýšil jejich koncentraci (např. T̎KÉ KOVY, POLYCYKLICKÉ AROMATICKÉ UHLOVODÍKY). Téměř bez výjimky všechny jmenované látky negativně ovlivňují vodní ekosystémy. Některé mají KARCINOGENNÍ a MUTAGENNÍ potenciál,
hromadí se v POTRAVNÍM ØETÌZCI, snižují schopnost reprodukce organismů a v důsledku také snižují BIODIVERZITU. Atmosférická DEPOZICE oxidů síry a dusíku (převážně ze spalovacích procesů) negativně ovlivnila vodní ekosystémy až do té míry, že se
některé z nich staly zcela neobyvatelnými (ACIDIFIKACE VOD). Zásadní změny ve složení vodního společenstva (např. úhyn ryb) způsobují také splachy dusíkatých a fosforečných hnojiv z polí či vypouštění splaškových odpadních vod. Tento proces, při kterém se
v důsledku nadměrného množství živin snižuje koncentrace kyslíku ve vodě a naopak se
hromadí TOXICKÉ látky, se nazývá EUTROFIZACE. K eutrofizaci přispívají také
DETERGENTY obsahující fosfáty. Tyto látky, běžně používané v každé domácnosti, však
představují i jiné riziko. Tenzidy, které jsou hlavní účinnou složkou detergentů, není schopna
čistírna odpadních vod odbourat beze zbytku (dostávají se tak do řek a přes úpravnu
pitné vody potrubím zpět k nám do domácností) a navíc také znesnadňují samotný proces
čištění.
Soustavné znečiš)ování vod nízkými koncentracemi škodlivin ničí toto prostředí postupně a pomalu, narozdíl od havárií, které zabíjejí okamžitě. Například koncem ledna
roku 2000 se na severu Rumunska v důsledku dlouhotrvajících deš)ů protrhla hráz odkaliště zlatého dolu Aurul. Kyanidové soli (řádově stovky tun) tak zahájily svoji pou) přes
řeku Lăpuş, Someş, Tisu a Dunaj do moře. Lidská neodpovědnost tak zničila celý ekosystém řeky Tisy. Uhynulo velké množství ryb (přes tisíc tun), divoké zvěře a vodního ptactva.
I lehce rozložitelné organické látky, například polysacharidy a bílkoviny z výroby škrobu nebo droždí, mohou způsobit problémy, a to v podobě kyslíkového deficitu. Stejný dopad mají i oteplené vody z chladících systémů elektráren, hutních nebo potravinářských
provozů, nebo) (obzvláště v silněji znečištěných vodách) podporují rozklad organických
látek, a tím snižují obsah kyslíku ve vodách. Navíc zvýšení teploty vody vede ke zvýšení
toxicity některých sloučenin (chlorid rtu)natý, sloučeniny zinku, kyanidy, chlorované uhlovodíky, DDT…). Přísunem oteplené vody vždy dojde k narušení původního společenstva,
k jeho druhovému ochuzení či k úplnému nahrazení jiným společenstvem. Voda s teplotou
nad 32˚C je pro většinu vodních organismů tekoucích vod neobyvatelná.
V České republice jsme značně překročili únosnou míru znečištění vypouštěného
20
do vodních toků, tj. stavu, kdy si řeka ještě poradí sama. Mnohé naše řeky se vyznačují
vysokou úrovní mikrobiálního znečištění (komunální odpadní vody, úniky fekálií), vysokým
obsahem dusíku a fosforu. Některé řeky jsou zatíženy vysokými koncentracemi těžkých kovů,
toto znečištění vykazuje regionální charakter a souvisí s druhem průmyslu.
V roce 1997 bylo vodárensky upraveno 862 milionů m3 vody, ztráty ve vodovodní síti
činily 28,6%, v domácnostech se spotřebovalo 41,4%, v zemědělství 1,2% a v průmyslu
11,3% vodárensky upravené vody. Na vodovod je v České republice napojeno 86% obyvatel a jejich denní spotřeba v domácnosti v průměru dosahuje hodnoty 110 l na osobu.
Obyvatelé Prahy přesahují celorepublikový průměr téměř o 55% (172 l/osobu/den).
Čištění odpadních vod probíhá většinou ve třech stupních. V prvním stupni se mechanicky zachycuje unášený nebo sedimentující materiál. Ve druhém stupni HETEROTROFNÍ ORGANISMY (bakterie, houby) rozkládají a MINERALIZUJÍ organické
látky přítomné v odpadní vodě za aerobních podmínek (za přístupu kyslíku, rychlý proces
i za nižších teplot) nebo anaerobních podmínek (bez přístupu kyslíku, pomalý proces, rozklad a mineralizace i velkého množství organických látek, vyvíjí se bioplyn - směs metanu
a oxidu uhličitého). Ve třetím stupni se většinou také pomocí mikroorganismů (nebo chemicky) snižuje obsah dusíku a fosforu.
21
Ještě v roce 1999 nemělo asi 5 000 českých obcí (100 - 10 000 obyvatel) vybudovanou
veřejnou kanalizační sí) a čistírnu odpadních vod. Mnohé z velkých stávajících čistíren
nemají vyřešeno odstraňování dusíku a fosforu, čímž přispívají k eutrofizaci toků.
Celá naše populace je vodou svázána tak, jako jsou buňky těla spojeny krevním řečištěm. VraRme se k úctě, kterou dříve lidé vodě prokazovali. Pokud si jí nevážíme, nemůžeme s ní šetřit. Pokusme se zamyslet nad tím, jak bychom mohli snížit na minimum náš
podíl na jejím znečišRování.
Sprchování a koupání
Na sprchování a koupání spotřebujeme v průměru největší množství vody. Lépe, než
si napustit plnou vanu vody, je krátce se osprchovat. Ne vždy je nutné umývat se mýdlem.
Úsporné sprchy umožní významně snížit spotřebu vody, při dosažení stejného efektu. Osvědčené jsou i jednopákové baterie, které šetří energii, neboR odpadá zdlouhavé mísení na kýženou teplotu, a nekapou (viz též kapitola ENERGIE). Především při čištění zubů, mytí
rukou a holení nemusí téci voda nepřetržitě. Díky kapajícímu kohoutku můžeme za měsíc
přijít i o několik set litrů vody. Pitnou tekoucí vodu nepoužíváme na chlazení nápojů,
k tomuto účelu poslouží lépe několik kostek ledu.
Mytí nádobí, odpady
Nádobí myjeme ve dřezu plném horké vody (s octem) a potom jen krátce oplachujeme
vlažnou vodou. Spořiče umístěné na konci kohoutku poskytnou při stejném průtoku
mnohem intenzivnější proud vody, což má jistě úsporný efekt, obzvláště při oplachování
a vymývání. Snažíme se co nejvíce omezovat používání různých chemických přípravků.
I při úklidu hojně využíváme octa, který čisticí prostředky s obsahem tenzidů nahradí, ale
nemá nepříznivý účinek na kvalitu vody (octa však musíme dát asi 5x více než běžných
přípravků). Ucpané odpady výlevek čistíme raději gumovým zvonem a instalatérským
pérem, popř. sodou, ale rozhodně ne louhem. Vyhýbáme se i všem dalším přípravkům na
čištění odpadů, neboR velmi zatěžují odpadní vody, obsahují totiž hydroxid sodný, hliník,
dusičnany, dusitany, chlornan sodný, tenzidy atd. Především se však snažíme ucpávání odpadu předcházet - např. používáním sítka (jehož obsah navíc můžeme většinou odkládat
do kompostu), nevyléváním mastnot do výlevky a občasným prolitím vařící vodou. Zbudou-li nám v kuchyni mastnoty (např. oleje ze smažení nebo fritování), které už nemůžeme
jinak využít, pak je buS vylijeme do pilin, popela či podobných nasákavých odpadů a uložíme do kompostu, anebo tyto mastnoty shromažSujeme ve vyčleněné nádobě, jejíž obsah
odevzdáváme jako odpad do sběrových dvorů, případně při svozu NEBEZPEÈNÉHO
ODPADU.
WC
Do záchodu zásadně nesplachujeme zbytky léků, chemikálií (bakterie na čistírně odpadních vod by si s nimi neporadily) a ani mastnoty všeho druhu, pokud ovšem nemáme
zálibu v čištění ucpaných odpadů. Pokud chceme záchod udržet v čistotě, postačí nám prášky
pro mechanické čištění s obsahem rozemleté horniny, hadřík či kartáček, případně dřívko
na odstraňování vodního kamene, rukavice a náš fyzický potenciál. Tímto způsobem úspěšně
22
vydrhneme celou mísu i s odvodem do odpadu. Je nesmyslem přidávat do záchodu velké
množství úžasných čisticích „kachen“ a čekat, že se do rána vše samo vyčistí, nehledě na
to, že tyto prostředky obsahují neiontové tenzidy, které se mohou mikrobiálně rozkládat
na toxičtější a stabilnější produkty. Jiné čisticí prostředky zase obsahují kromě již zmíněných tenzidů i fosfáty, chlornan sodný či kyselinu chlorovodíkovou …, ale voní jako citrony!
Na záchodě se obejdeme bez deodorantů, raději zde udržujeme dokonalou čistotu
a větráme. Pokud už někdo potřebuje mít v této místnosti kladné čichové vjemy, je možno
zavěsit zde plátěný pytlík se suchými kůrami od citronů a pomerančů nebo snítkami levandule.
Pan Thomas Crapper, vynálezce splachovacího záchodu, sice ve své době výrazně zlepšil
hygienu v domácnostech, ale dodnes jsou vyráběna splachovadla s jím stanoveným velkým obsahem vody na jedno spláchnutí. Budete-li vyměňovat splachovadlo, rozhodně zakupte takové, které umí „velký šplouch“ a „malý šplouch“. Pokud je však naše splachovadlo stále funkční a byla by škoda jej zatím vyměňovat, můžeme jej přelstít tak, že do nádržky umístíme např. naplněnou láhev, čímž zmenšíme množství splachovací vody právě
o objem vložené láhve. U některých starších typů splachovadel lze nastavit úroveň plováku, a tím i objem splachované vody. A že naše splachovadlo neprotéká, to už je snad samozřejmost.
Praní a máchání
Především je nutno vyjít ze zásady, že pereme jen skutečně nečisté věci a pračku (zejména
automatickou) spouštíme, až máme plný buben prádla. Mnohdy stačí prádlo vyvětrat či vyslunit.
Používáme pokud možno mýdlo nebo prášek na bázi mýdla, neboR jen toto se téměř
úplně rozkládá v odpadní vodě. Pokud už pereme v prášcích na bázi tenzidů nebo v bioprášcích s obsahem enzymů, dávky volíme co nejmenší - úměrně TVRDOSTI VODY
(tvrdost vody se dozvíme u správce vodovodů). Výrobce obvykle udává až o dvacet procent vyšší množství prášku, než je nutné, „pro jistotu“. Vyhýbáme se použití pracích prášků s fosfáty (způsobují eutrofizaci vody) a s optickými činidly, parfémy (brzdí čistící proces ve vodě). Bez fosfátů se vyrábí např. prací prostředky - Persan, Arsil, Quatro, Colon
bio aktiv, Moher plus. Upřednostňujeme tzv. kompaktní prací prášky (např. Ariel futur,
Frosch), které neobsahují pomocné látky (soli) ani fosfáty. Při jejich používání je třeba
věnovat pozornost přesnému dávkování. Je vhodnější prát různými pracími prášky vybranými podle typu prádla než spoléhat na universální prací prostředky. Na trhu běžně dostupné universální prací prostředky totiž obsahují až čtrnáct chemických komponent, z nichž
některé nemusí být pro praní důležité a jiné při zvolení nevhodné teploty ani funkční (např.
enzymy odbourávají biologické nečistoty pouze do 40˚C). Vyhýbáme se také avivážním
prostředkům, které čistotu prádla nikterak neovlivní (stejně jako např. bělidla), ale navíc se
v čistírně odpadních vod velmi obtížně odbourávají. Skvrny na prádle v žádném případě
neřešíme větší dávkou účinnějšího pracího prostředku, ale pokusíme se skvrnu vyčistit
dříve než prádlo vložíme do pračky. Máchací voda z pračky se dobře uplatní při mytí podlahy nebo při splachování záchodu. Nepředepíráme! Úplně stačí, když namočíme přes noc
prádlo ve studené vodě.
23
Čisticí prostředky
Čistírny oděvů navštěvujeme co nejméně, neboR zde využívají vlastností chemikálií,
které škodí našemu zdraví, vodě, ozonové vrstvě. Přestože se používaná organická rozpouštědla mohou poměrně efektivně RECYKLOVAT (i když to něco stojí), raději si pořizujme oblečení, které lze udržovat jednoduše, v domácích podmínkách. Také se co nejvíce vyhýbáme chemickým prostředkům, zejména těm „zázračným“. Na většinu skvrn vystačíme se základní domácí sestavou: ocet, kyselina citronová, soda, čpavek, líh, olej, sůl.
Například skvrny od kávy a od kečupu odstraníme octovou vodou, skvrny od červené
řepy 5% čpavkem, skvrny od piva lihem apod. Každý ví, že na rozlité červené víno platí
obyčejná sůl. Leštěný nábytek získá opět zašlý lesk, když na lněný hadřík nakapeme lněný
nebo olivový olej s dvěma kapkami lihu a povrch nábytku přetřeme. Kožený nábytek ošetříme směsí jedné lžičky octa a jedné lžičky oleje. Leštíme měkkým flanelem. Proutěný nábytek omýváme slanou vodou. Takových a podobných receptur můžeme najít celou řadu
ve starých knihách či u zkušených starších hospodyněk.V poslední době se na trhu objevily utěrky, vyrobené z mikrovláken, pomocí kterých můžeme dostatečně efektivně
a bez přidání čistících prostředků, pouze s teplou vodou čistit vany, umývadla, dřezy, obkladačky atd.
Je dobré si občas připomenout, že moderní chemické prostředky, většinou značně drahé, znečišRují vodu už při své výrobě. I v naší domácnosti se mohou stát zdrojem nebezpečného znečištění, otravy dětí či zvířat. A tak raději nekupujeme halasně nabízené čisticí
prostředky, pokud vystačíme s těmi starými, osvědčenými. Žádné, ani sebeekologičtěji se
tvářící čisticí prostředky nejsou zcela neškodné, je proto třeba i s nimi zacházet co nejúsporněji. Při veškerém čištění se však nejvíce přimlouváme za obyčejné mýdlo ve všech
dostupných konzistencích (tuhé, mleté, tekuté i mazlavé), které by nemělo obsahovat žádná
ředidla ani jiné chemické příměsi.
Mnohé televizní reklamy na čisticí prostředky barvitě líčí, kde všude se v domácnostech mohou vyskytovat „škodlivé, zákeřné, životu nebezpečné“ bakterie a jak je třeba
s nimi rázně zatočit a vysoce účinným chemickým prostředkem vyhubit do jediné. Tuto
poněkud hysterickou snahu o zcela sterilní prostředí pokládáme přinejmenším za nesmyslnou a v neposlední řadě také marnou. Bakterie totiž žijí úplně všude: na pokožce, ve střevech, na stole, na stromě, na silnici, vznášejí se v ovzduší … Spíš by bylo podezřelé,
kdyby se někde nevyskytovaly, byl by to signál, že něco není v pořádku. Nezastáváme se
špíny, ale domníváme se, že bakterie tvoří zcela nepostradatelnou složku našeho životního
prostředí a že mnohem důležitější než jim vyhlásit chemickou válku je, aby náš organismus uměl s nimi žít a byl vůči jejich vlivu odolný.
Auta a chodníky
Auto necháváme umýt v odborném podniku na mycí lince, o které víme, že má dořešenou recyklaci odpadních vod.
Při zimní údržbě chodníků se vyhýbáme solení. Kromě úhynu stromů způsobuje slaná
voda v čistírnách odpadních vod velké potíže v biologickém stupni čištění. Tento způsob
udržování chodníků v zimních měsících je v některých městech a obcích vyhláškou zakázán (např. v Brně).
24
A ještě něco o vodě v krajině
Podle možností se snažíme sázet ve volné krajině stromy a keře (vhodné konzultovat
s majitelem pozemku), které zadržují vodu, budujeme jezírka pro obojživelníky, udržujeme studánky (viz kapitola SOUNÁLEŽITOST S PŘÍRODOU). Stromy na zahradě dobře
okopáváme a hnojíme organickými hnojivy - nevyžadují potom tolik zalévání, a přesto
dávají šRavnaté ovoce. Zelenina naopak vyžaduje velké množství vody, a proto jímáme dešRovou vodu na zálivku (viz kapitola ZAHRADA).
MEZINÁRODNÍ ÚMLUVY
Dohoda č. NEO1/90 o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe, Magdeburg 1990 (ČR 1990)
Smlouva mezi Československem a Rakouskem o úpravě vodohospodářských otázek na hraničních vodách, 1970, č. 57/1970 Sb.
Úmluva o spolupráci pro ochranu a únosné využívání Dunaje, Sofie 1994 (ČR 1995), viz
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 122/1999 Sb.
Dohoda o Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečišRováním, Vratislav 1996
PRÁVNÍ PŘEDPISY ČESKÉ REPUBLIKY
Nařízení vlády ČSR č. 40/1978 Sb. o chráněných oblastech přirozené akumulace vod Beskydy, Jeseníky, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Šumava a ŽSárské vrchy
Nařízení vlády ČSSR č. 35/1979 Sb. o úplatách ve vodním hospodářství (ve znění nař. vl. č.
91/1988 Sb., 281/1992 Sb., 58/1998 Sb.)
Vyhláška č. 28/1975 Sb., kterou se určují vodárenské toky a jejich povodí a stanoví seznam
vodohospodářsky významných vodních toků
Vyhláška č. 19/1978 Sb., kterou se stanoví povinnosti správců vodních toků a upravují se
některé otázky týkající se vodních toků
Zákon č. 138/1973 Sb. o vodách (změna: 114/1995 Sb., 14/1998 Sb., 58/1998 Sb.)
Zákon č. 130/1974 Sb. o státní správě ve vodním hospodářství (změna: 425/1990 Sb., 23/1992
Sb., 114/1995 Sb., 238/1999 Sb.)
Zákon č. 58/1998 Sb. o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových
Nařízení vlády č. 171/1992 Sb., kterým se stanoví ukazatele přípustného znečištění odpadních vod (změna: 185/1996 Sb.)
Vyhláška č. 6/1977 Sb. o ochraně a jakosti povrchových a podzemních vod
Vyhláška č. 144/1978 Sb. o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích (změna: 185/1988 Sb.)
LITERATURA
Červinka, P.: Životní prostředí České republiky. Praha, Karolinum 1999.
Fawell, J. K., Hunt, S.: Environmental Toxicology Organic Pollutants. Published by Ellis
Horwood Ltd. 1988.
Forman, R. T. T., Gordon, M.: Krajinná ekologie. Praha, Academia a MŽP ČR 1993.
25
Gaillyová, Y.: Ekologická poradna. Úklid v domácnostech. Veronica, č. 3, roč. XV, 1999.
Hadač, E.: Ekologické katastrofy. Praha, Horizont 1987.
Hadač, E., Moldan, B., Stoklasa, J.: Ohrožená příroda. Biosféra - člověk - technosféra. Praha, HORIZONT 1983.
Hajn, V.: Ekologie člověka. Olomouc, Universita Palackého v Olomouci 1999.
Haward, P. H.: Handbook of Environmental Fate and Exposure Data for Organic Chemicals.
Chelsea, Lewis Publ. 1991.
Káš, J.: Biochemie životního prostředí. Praha, VŠCHT 1996.
Kolektiv: Jak si vybrat prací prášek? České Budějovice, ROSA, Veronica 1996.
Kolektiv: Průvodce ekologického spotřebitele. České Budějovice, ROSA 2000.
Lellák, J., Kubíček, F.: Hydrobiologie. Praha, Karolinum 1992.
Marhold, J.: Přehled průmyslové toxikologie. Praha, AVICENUM 1986.
Míchal, I.: Ekologická stabilita. Brno, Veronica a MŽP ČR 1994.
Moldan, B.: Životní prostředí globální perspektiva. Praha, Karolinum 1995.
Nagy, E.: Manuál ekologickej výstavby. Permakultura CS, Revuca 1999.
Statistická ročenka České republiky. Praha, MŽP ČR a ČSÚ 1998.
Štěpánek, V.: Tisa jako Černobyl. Veronica, č. 2, ročník XIV, 2000.
Tölgyessy, J. a kol.: Chémia, biológia a toxikológia vody a ovzdušia. Bratislava, SAV 1984.
26
27
28
„Směřovat ke gigantománii znamená
směřovat k sebezničení.“
E. F. Schumacher, Malé je milé
3. ENERGIE
Dříve se lidé nechávali obsluhovat otroky a využívali sílu zvířat. Dnes se nechávají
obsluhovat energií. Dříve byl komfort jedněch závislý na utrpení jiných bytostí. Nyní je
komfort těch, kteří si to mohou dovolit, závislý na utrpení celé planety.
V České republice se 77,2% elektřiny vyrábí v tepelných elektrárnách, 19,3% v jaderné elektrárně a 3,5% ve vodních elektrárnách.
Tepelné elektrárny. I přes použití čisticích zařízení a odsíření vypouštějí naše tepelné
elektrárny do ovzduší značné množství tuhých částic (v roce 1997 asi 40 tisíc tun), oxidu
siřičitého (1997, asi 580 tisíc tun), dále oxidů dusíku (1997, asi 130 tisíc tun), oxidu uhelnatého (1997, asi 30 tisíc tun), uhlovodíků, z nichž některé jsou KARCINOGENNÍ,
(1997, asi 10 tisíc tun), a v neposlední řadě oxidu uhličitého (důsledky viz kapitola OVZDUŠÍ). Do prostředí se ve STOPOVÝCH MNOŽSTVÍCH zanášejí také T̎KÉ KOVY.
Uhlí má relativně vysoký obsah přirozeně RADIOAKTIVNÍCH prvků, které se pochopitelně nacházejí i v popílku, popelu a škváře (thorium, uran, radium). Popílek a škvára
tvoří u nás asi 40% z celkového množství nevyužitých odpadů. Mohou se použít ve stavebnictví, při silničních úpravách. Těžba uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi přímo ovlivnila 260 km2 krajiny, jejíž REKULTIVACE (jako i jiných těžebních oblastí) je investičně
velmi nákladná záležitost. K výčtu je však třeba přiřadit také oblasti významně poškozené
EMISEMI z elektrárenských komínů. Učebnicovým příkladem důsledků ACIDIFIKACE
životního prostředí jsou lesní porosty Krušných hor. Nezanedbatelnou plochu zaujímají
i odkaliště tepláren a elektráren - přes 20 km2 . Elektrárny na zemní plyn mají relativně
nižší investiční náklady a menší negativní vliv na životní prostředí než elektrárny na uhlí
(s výjimkou skleníkových plynů, jejichž emise jsou přibližně stejné u obou typů elektráren).
Jaderné elektrárny. 1 kg uranu nahradí asi 20 tun uhlí, současné technologie umožňují využít pouze 1-2% energie uranu. Plynné emise z jaderných elektráren nejsou prakticky žádné, radioaktivní plyny se zachytávají na sorpčních kolonách, prochází však tritium (radioaktivní izotop vodíku). Jaderná elektrárna Dukovany vyprodukuje za rok asi
550-600 m3 kapalného koncentrátu (tento druh odpadu se u nás před uložením zpracovává BITUMENACÍ; nevýhodou je hořlavost produktu a to, že jej časem rozkládají mikroorganismy) a asi 50 tun vyhořelého paliva. Během provozu elektrárny (asi 30 let) tedy
vznikne 1 500 tun silně radioaktivního odpadu. Vyhořelé palivo se nejdříve uloží na 50 let
do meziskladu, potom se buO přepracovává (získává se z něj uran a plutonium), nebo
se trvale ukládá. Trvalé úložiště je projektováno na 300 let, po tuto dobu by měla radioaktivita poklesnout na tisícinu původní hodnoty. A je to také doba životnosti betonových
konstrukcí těchto podpovrchových úložiš). Velký problém však představují látky s vysokým
poločasem rozpadu, pro které v České republice nemáme úložiště (aktinoidy, izotop thoria
(230Th) má poločas rozpadu 80 tisíc let - to je doba, během které se jeho radioaktivita sníží
na polovinu). Počítá se s jeho vybudováním v hlubokých geologických formacích, náklady
29
se budou pohybovat řádově v miliardách korun. Dalším investičně velmi náročným krokem bude i likvidace samotné elektrárny. Bez negativních vlivů na životní prostředí se
neobejde ani těžba a zpracování uranové rudy. Jen v České republice se radioaktivní
a TOXICKÝ odpad z těchto činností pohybuje řádově v desítkách milionů tun. Navíc
naše uranové rudy obsahují pouze 0,1-0,2% uranu, což znamená, že nejméně 99,8% vytěžené rudy skončí na odkališti. Náklady na sanaci těžební lokality ve Stráži pod Ralskem
se pohybují okolo 50 miliard korun, přičemž celý proces bude trvat 50-70 let. Uranová
ruda se zde loužila přímo v ložisku pomocí kyseliny sírové. Vinou tohoto způsobu těžby se
nyní v podzemí nachází 188 miliónů m 3 technologických roztoků a kontaminovaných vod,
které ohrožují zásoby podzemní pitné vody v České křídové tabuli.
Kromě hledání a využívání nových, čistých zdrojů energie je významným řešením
rozumné hospodaření s energií, její co nejefektivnější využívání. Veškerá výroba energie
totiž představuje zátěž pro životní prostředí. Každá domácnost si může nechat zpracovat
energetický audit (službu nabízí např. Ekologický institut Veronica), který bude obsahovat
zhodnocení energetické bilance domu a návrh vhodnějších řešení.
Vytápění bytu, tepelné izolace a ohřev vody
Z grafu na obr. 2 v přílohách je zřejmé, že největší množství energie je možno ušetřit
právě při vytápění a při přípravě teplé užitkové vody. K dosažení tohoto cíle stačí mnohdy
jen změna zvyklostí, trochu kutilského umění, ale někdy i určitý finanční vklad, který se
však mnohdy vrátí už za pár let.
Nejmenší vliv na životní prostředí má topení dřevem, aR už kusy, štěpky či peletami.
Naopak nejméně vhodné je vytápění elektřinou.
V obytných místnostech stačí teplota 20-21˚C, v koupelně 24˚C. Při vyšších teplotách
zbytečně rozmazlujeme svoje tělo, ale i mrháme teplem. Zvýšení teploty o 1˚C znamená
zvýšení spotřeby energie asi o 6%. Teplota v ložnici by neměla překračovat interval
16-19˚C, stejně jako v místnostech, kde jen procházíme nebo manuálně pracujeme (předsíň, dílna).
Tepelná pohoda v místnosti je dána nejen teplotou vzduchu, ale i teplotou stěn, předmětů v místnosti a vlhkostí vzduchu. Je proto dobré mít v místnosti hodně předmětů
ze dřeva a jiných izolačních materiálů, dřevěné obložení stěn, případně stropu, méně kovových předmětů, tepelně vodivých. Vlhkost vzduchu udržujeme na 50-65%, a to zejména pomocí odpařovačů na radiátorech, akvárií, EPIFYTICKÝCH skříní, mechárií, květin, ale i dřevěných a vlněných materiálů. Je dobré mít v každé místnosti kromě samozřejmého teploměru i vlhkoměr.
Jak větrat? Krátce, ale vydatně, otevřít všechna okna tak, aby se rychle vyměnil všechen vzduch, ale neochladily se stěny. Je dobré vědět, že kuřáci způsobují mj. ztráty energie v domácnosti zbytečným větráním a praním záclon (ve výši 5-10% oproti nekuřácké
domácnosti).
Z tabulky 5 vyplývá, jak bychom mohli snížit náklady na topení. Venkovní tepelná
izolace chrání zdivo před povětrnostními vlivy a také zvyšuje tepelnou kapacitu budovy
(v létě zůstává déle chladná, v zimě déle podrží teplo). Je možné použít celou řadu izolačních materiálů. Speciální izolační omítky lze použít tam, kde jiný způsob izolace není vhodný
30
(např. u historických členitých fasád). Pro vnitřní (ale i vnější) zateplení stěn (kolmých
i podkrovních) a stropů můžeme použít zatím netradičního materiálu - ovčí vlny. V dnešní
době jde prakticky o jediný způsob využití tohoto materiálu, který s sebou nese i krajinotvorný prvek. Pokud totiž budeme chtít obnovit chov ovcí a v mnoha oblastech tak uchovat vzácná luční společenstva, musí mít i vlna - jako produkt - pokud možno stálá odbytiště. Izolace domu je relativně nákladná záležitost, proto bychom se raději měli nejdřív poradit s odborníkem, abychom si nenadělali více škody než užitku.
Spáry v oknech a ve dveřích můžeme utěsnit pryžovým těsněním, silikonem apod.
Po utěsnění spár je však třeba častěji větrat, obzvláště v místnostech s vysokou vlhkostí,
aby nedocházelo k plesnivění stěn a chladnějších koutů (u oken, u podlahy). Pokud máme
v místnosti lokální topeniště (kamna, krb, plynový kotel, karmu apod.), je nutné se poradit
s kominíkem, aby se těsněním nezabránilo nezbytnému přístupu vzduchu potřebného
k dokonalému spalování. V některých lokalitách je dalším háčkem možnost škodlivého
působení radonu a jeho radioaktivních produktů, které v případě supertěsnění zůstávají
v místnosti. Tady je nezbytné poradit se s příslušným hygienikem (hygienická služba sídlí
v každém okresním městě), případně instalovat stopové detektory.
Nahrazením jednoduchých oken (s jedním sklem) okny s více skly lze také ušetřit množství energie (záleží také na druhu skla). Jednoduchým oknem uniká zhruba 30% energie,
dvojitým již jen 15% a trojitým 8%, záleží to však také na druhu izolace a způsobu provedení. Množství unikající energie můžeme také snížit přisklením jedné tabule skla do původního okna.
Teplotu regulujeme zásadně snížením výkonu topidla, nikoliv větráním. Pří výměně
nefunkčních radiátorových ventilů je vhodné pořídit do celého topného systému ventily
termoregulační. Pokud vytápíme plynem nebo elektřinou, regulujeme výkon topidel termostatem, nastaveným na správnou teplotu (hlavně v místnostech obrácených k jihu, kde sluneční světlo dělá teplotní divy). Peníze vynaložené na termostat se rychle vrátí v úspoře
energie.
Za tělesa topení a ke stěně kamen je vhodné umísRovat hliníkovou izolační folii nalepenou na zeS (dostane se koupit i samolepicí), která snižuje pronikání tepla přes zeS
a odráží teplo do místnosti. Otopná tělesa nezakrýváme záclonami ani kryty z jakéhokoliv materiálu, protože se tak připravujeme o 15-20% výkonu radiátorů! Všechny trubky
vedoucí teplou vodu přes místnosti, které nehodláme vyhřívat, je nutno dokonale izolovat.
31
Na severní straně domu a ve směru převládajících větrů sázíme především jehličnaté
stromy, které v zimě brání nadměrnému ochlazování stavby větrem. Podobné účinky má
i vysazování popínavých rostlin, zejména břečRanu. Také na jižní straně domu je vhodné
vysadit stromy, ale v tomto případě listnaté, aby v zimním období, po opadu listů, nebránily přístupu slunečních paprsků. Na severní straně domu také ponecháváme co nejmenší
okna. Hodně denního světla v místnosti není tak úplně zadarmo, neboR velkými okny uniká větší množství energie. Na jižní straně domu je vhodné budovat prosklená zádveří, popř.
zimní zahrady, které zachycují sluneční energii (pozor však na důkladnou izolaci proti vlhkosti).
Teplotu elektrického zásobníku vody nastavíme na maximálně 55˚C. Při vyšší teplotě
dochází k silnějšímu usazování vodního kamene na ohřívacím tělese. Snižuje se tím životnost bojleru a dochází k energetickým ztrátám.
Jednopákové baterie - kromě toho, že šetří vodu jako takovou - uspoří 30% energie,
potřebné k ohřevu teplé vody. Na trhu se objevily také baterie termoregulační, u kterých je
možné nastavit si požadovanou teplotu vody. Také tato investice je velmi výhodná a rychle
se vrací.
Pokud to jen trochu jde, pořídíme si pro ohřev vody sluneční kolektor. Pro osobu
postačí 2 m2 plochy kolektoru, tímto způsobem je možné ohřát až 70% roční spotřeby
užitkové vody. Průtokové sluneční kolektory, které byly v rámci projektu Slunce pro Bílé
Karpaty (viz literatura) svépomocí instalovány v obci Hostětín, ušetří ročně téměř 350 kWh
na každý čtvereční metr (doporučená plocha kolektoru je 108 cm x 625 cm, tzn. 6,75 metrů čtverečních, tedy úspora asi 2 360 kWh). V našich podmínkách se náklady solárního
zařízení vrátí už za několik let.
Příprava jídel
Vaření spotřebuje velké množství energie, při dodržování některých níže uvedených
zásad však můžeme energetickou spotřebu významně snížit.
32
Neměli bychom také zapomenout na správnou regulaci příkonu energie v průběhu vaření. Při uvádění do varu se postaráme o co největší příkon tepla a po dosažení varu jej
zmírníme tak, abychom tento stav udrželi. Využíváme také zbytkového tepla elektrické plotýnky - vypnout proud můžeme například těsně před varem, troubu ještě před dopečením.
Energii, ale i čas (viz tabulka 7) nejvíce šetří tlakové hrnce neboli „papiňáky“. Vynalezl
je Francouz Denis Papin již v roce 1681, ale ještě v první polovině našeho století byly
v domácnostech vzácností.
Zajímavou technickou novinkou jsou keramické plotny, vyrobené ze skelné keramiky
a chromniklové oceli, které šetří až 47% energie. Také speciální hrnce z nerezové oceli
s takzvaným sendvičovým dnem šetří energii a připravované jídlo se v nich nepřipaluje.
Pečení v troubě je energeticky náročné, ale kdo by se chtěl vzdát dobrých buchet!
Při výběru nového sporáku tedy dejme přednost tomu, který je vybaven termostatem
a ventilátorem. Ventilátor zajišRuje rovnoměrné rozložení teploty v troubě.
Mikrovlnné trouby, používané především pro ohřev pokrmů nebo jejich rychlé rozmrazování, ušetří ve srovnání s klasickými postupy asi 50% energie. Jejich principem
je vznik tepla přímo ve zpracovávaném pokrmu. Dochází k tomu díky nárazům a tření molekul uvnitř potraviny v důsledku pronikajícího mikrovlnného záření, které tyto molekuly
rozkmitává. Ovšem o jejich možném negativním vlivu na lidské zdraví zatím mnoho nevíme.
První termosku vytvořil v minulém století fyzik James Dewar. Thermos znamená řecky teplo; toto zařízení nám umožní uchovat jídlo a pití v teplém stavu bez vynaložení další
energie. Přitom termoska neobsahuje takřka nic víc než pokovené sklo a plastový či kovový obal, který má vysokou životnost. Dnes jsou k mání i nerezové termosky s prakticky
neomezenou životností. Jak jednoduché a elegantní!
Z hlediska spotřeby energie je nejvhodnějším způsobem ohřevu vody rychlovarná konvice (přímý ohřev vody), na druhém místě je plynový sporák a na třetím elektrický sporák.
Osvětlení
I na osvětlení se dá něco ušetřit. Množství spotřebované energie však můžeme ovlivnit
i barvou stěn, podlahy a stropu. Bílá odráží 80% světla, tmavozelená 15% světla a černá
jen 9%.
V domácnostech můžeme volit mezi žárovkou, halogenovou žárovkou, kompaktní
zářivkou nebo klasickou zářivkou. Zásadním nedostatkem obyčejně žárovky je, že víc hřeje než svítí - celých 90% energie dokáže přeměnit na teplo. Žárovky s malým příkonem
(25 W) mají i menší měrný výkon než žárovky s vyšším příkonem (100 W). Prakticky to
znamená, že šest 25 W žárovek s celkovým příkonem 150 W vyrobí pouze 60% světla
oproti jedné 150 W žárovce. Halogenové žárovky mají asi trojnásobnou životnost ve srov33
nání se žárovkou (3 000 hodin), jasnější světlo, ale na úspoře energie to příliš nepoznáme.
Kompaktní zářivky dokáží ušetřit až 80% energie ve srovnání se žárovkou. Mají vyšší
účinnost, dvacetiwattová zářivka svítí stejně intenzivně jako stowattová žárovka. Jejich životnost dosahuje až 10 000 hodin. Ovšem i cena je vyšší. Pokud si zakoupíme dvacetiwattovou kompaktní zářivku, pak při svícení 3 hodiny za den se nám investice vrátí již za dva
roky. Kompaktní zářivky (především ty s vyšším příkonem - 20 W, 23 W) se dobře uplatní v místnostech, kde se denně svítí 2-3 hodiny a více. Kompaktní zářivky s nižším příkonem (např. 6 W nebo 9 W) jsou vhodné do prostor, kde je třeba pravidelně svítit pět
i více hodin denně, jinak jejich provoz není z hlediska investic ani ušetřené energie výhodný. V dnešní době se nevyrábí jen trubicové zářivky se studeným bílým odstínem, ale
i s teplejšími barevnými tóny. Pokud si budeme pořizovat zářivku, rozhodně si opatříme
typ s elektronickým předřadníkem, který ve srovnání se zářivkou s klasickým předřadníkem ušetří 12-52% energie při životnosti větší asi o 50%.
Žárovky a zářivky jsou energeticky náročné výrobky a rozžínáním a zhasínáním se
opotřebovávají. Proto zhasínání žárovek na dobu kratší než deset minut (u zářivek 30 minut) je plýtvání energií!
Osvětlení jednotlivých částí bytu bychom měli volit tak, aby odpovídalo dané funkci
prostoru a dalo se přizpůsobit momentální potřebě. Osvětlení místnosti jedním velkým svítidlem není příliš vhodné, protože musí být zbytečně silné.
34
Další elektrické spotřebiče a baterie
Chladničky umisRujeme pokud možno do nejchladnějších místností (chodba, předsíň).
I zde platí, že okolní teplota o jeden stupeň vyšší zvýšuje energetické nároky na provoz
chladničky o šest procent. Každopádně je neumisRujeme v blízkosti otopných těles a sporáku. Chladničky i mrazničky pravidelně odledňujeme. Žebroví odpařovacího zařízení chladniček pravidelně (nejméně 2x za rok) čistíme, abychom zabránili energetickým ztrátám.
Chladničky i mrazničky otvíráme na co nejkratší dobu, aby se dovnitř nedostalo zbytečně
mnoho teplého a vlhkého vzduchu. Proto je výhodné si všechny potraviny obsažené
v mrazničce pečlivě popsat a přehledně zorganizovat. Na mrazničku pak můžeme pro ještě
lepší orientaci přilepit „mapu“, která i méně častým návštěvníkům ozřejmí, kde se co nachází. Vyvarujeme se tak půlhodinového hledání krájené zeleniny, kterou jsme do polévky
přidali už před čtrnácti dny. Pokud kupujeme mrazničku, vybereme typ s horním otvíráním
- uniká z ní méně chladu. Nikdy nedáváme do chladniček teplé, natož horké pokrmy. Teplotu chladničky zregulujeme na optimálních 7˚C.
Když to z chladničky bručí a škrčí, je to známka, že něco není v pořádku a zbytečně se
spotřebovává energie, tím víc, čím je spotřebič starší. Současné chladničky spotřebovávají
poloviční množství energie než typy vyráběné před patnácti léty. I tak chladnička patří
k největším žroutům energie, neboR jede pořád, a tak bychom se měli nad jejím stavem
a spotřebou zamyslet. K prověření naší chladničky můžeme použít jednoduchou metodu.
Když odjíždíme na pár dní pryč, zapíšeme si stav elektroměru, a po návratu si zkontrolujeme počítadlo. Pokud chladnička byla jediným spotřebičem, který celou dobu pracoval, vydělíme zjištěnou spotřebu počtem hodin a získáme představu, „co ta naše chladnička žere“.
Pokud to neodpovídá spotřebě uvedené v návodu, je vhodný čas se s chladničkou rozloučit (viz kapitola ODPADY).
Při nákupu chladničky či mrazničky si všimněme počtu hvězdiček, udávajících chladící
výkon. Jedna hvězdička značí minimální teplotu -6˚C, a umožňuje krátkodobé uskladnění
potravin. Dvě hvězdičky -12˚C, a umožňují skladování jeden měsíc. Tři hvězdičky -18˚C,
tady můžeme skladovat potraviny už několik měsíců. Čtyři hvězdičky umožňují ještě další
snižování teploty a uskladnění až na několik let.
Dnešní nabídka automatických praček umožňuje zvolit typ s ventilem na teplou i studenou vodu. Je energeticky i ekonomicky výhodnější, když pračka odebírá vodu teplou,
než když ji musí ohřívat. Úsporným programem a použitím prášků, které perou i za nižších teplot, můžeme ušetřit mnoho energie.
Máchání ve vlažné vodě je výhodné, protože ve studené se prádlo máchá podstatně
hůř a máchání se musí opakovat. Při 40˚C lze prát méně špinavé oblečení, jako spodní
prádlo, silonky, svetry, halenky a po namočení i záclony. Ostatní prádlo je však třeba většinou prát při 60˚C. Používání vyvářky lze omezit na praní kojeneckých oblečků, plenek
a prádla po nemocných.
Sušička prádla je i v panelákových bytech zbytečný, energeticky náročný výrobek.
Na 1 kg prádla se spotřebuje 0,55-0,77 kWh.
Při žehlení využíváme zbytkového tepla v žehličce, při krátkých přestávkách v žehlení
přístroj nevypínáme. Pokud žehlíme různé druhy materiálů, začínáme od těch, které potřebují nejmenší teplo, tedy od silonu až po len. Nežehlíme prádlo mokré ani přeschlé 35
při správné vlhkosti je spotřeba energie nejmenší. Pokud už nám prádlo přeschne, pak je
nakropíme, stočíme a necháme opět mírně zvlhnout. Mandl používáme jen u ložního prádla apod. Ručníky, ponožky, trička a příbuzné oděvní součásti není nutno žehlit vůbec.
Moderní myčky nádobí snižují spotřebu vody i energie ve srovnání s běžným mytím.
Na jeden mycí cyklus se spotřebuje v průměru asi 1,25-1,84 kWh elektřiny a 16,3-29,3
litrů vody (dle typu přístroje). Pro bezporuchový provoz myčky je však třeba přidávat soli
na změkčení vody (16-55 g na jeden cyklus, dle typu).
Při koupi spotřebiče je dobré věnovat pozornost tzv. energetickému štítku, který vypovídá o úspornosti provozu výrobku. Písmenem A jsou označeny ty nejúspornější, naopak
ty nejméně úsporné písmenem G. Štítkují se chladničky, mrazničky, pračky, sušičky prádla, pračky se sušičkou, myčky na nádobí a světelné zdroje. Štítek bývá nalepený buS
přímo na výrobku nebo by se eventuelně mohl skrývat v technické dokumentaci. Na trhu
se však mohou objevit spotřebiče i bez tohoto označení, neboR štítkování není zatím v České republice povinné.
Je také užitečné se zajímat o to, zda má elektrospotřebič vypínač před transformátorem
nebo až za ním. Pokud má výrobek vypínač za transformátorem, spotřebovává elektřinu,
i když je vypnutý. Platí to pro většinu elektrospotřebičů v domácnostech a kancelářích
(televize, videa, hi-fi věže, satelitní přijímače, některé druhy lampiček, počítače, tiskárny,
faxy atd.). Transformátorem spotřebovaná elektřina většinou odpovídá 15-25 % (u některých lampiček i 45 %) spotřeby elektřiny samotného přístroje při jeho chodu. Jenže transformátor je připojen k síti neustále. Při roční bilanci několika takovýchto elektrospotřebičů
v domácnosti můžeme přijít k ne zcela zanedbatelnému počtu k Wh, které „protečou“ bez
užitku. Řešení existuje několik. BuS budeme kupovat elektrospotřebiče s vypínamčem před
transformátorem (těch se však na trhu mnoho neobjevuje) nebo budeme vytahovat přívodní šňůru ze zásuvky a nebo si pořídíme zásuvkovou lištu s vypínačem.
Baterie jsou energeticky náročným výrobkem, nehledě na to, že jsou také NEBEZPEÈNÝM ODPADEM (viz kapitola ODPADY). Používáme proto kalkulačky a hodinky na solární články, mechanické hodinky, akumulátorové svítilny, nabíjecí akumulátorové baterie (zařízení
na dobíjení se nám během několika let zaplatí). Je vhodné používat též síRové adaptéry pro
zapojení walkmanů, tranzistorových rádií a jiných nízkonapěRových spotřebičů.
MEZINÁRODNÍ ÚMLUVY
Úmluva o pomoci v případě jaderné nebo radiační nehody a Úmluva o včasném oznamování jaderné nehody, Vídeň 1986, viz Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 115/1996
Sb. a 116/1996 Sb.
Úmluva o jaderné bezpečnosti, Vídeň 1994 (ČR 1994), viz Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 67/1998 Sb.
Vídeňská úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody, 1963 (ČR 1994), viz
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 133/1994 Sb.
36
Protokol o energetických úsporách a souvisejících ekologických hlediscích, Lisabon 1994
(ČR 1998), viz Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 373/1999 Sb.
Dohoda se SRN o jaderné bezpečnosti, č. 432/1990 Sb.
Dohoda s Rakouskem o jaderné bezpečnosti, č. 431/1990 Sb.
PRÁVNÍ PŘEDPISY ČESKÉ REPUBLIKY
Zákon č. 44/1988 Sb. o využití nerostného bohatství (úplné znění č. 439/1992 Sb.), (změna: 541/1991 Sb., 10/1993 Sb., 168/1993 Sb.)
Zákon č. 62/1988 Sb. o geologických pracích a Českém geologickém úřadu (ve znění zákona č. 543/1991 Sb.)
Zákon č. 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě (ve znění
zákona č. 425/1990 Sb. a zákona č. 542/1991 Sb., úplné znění č. 440/1992 Sb.)
Vyhláška č. 104/1988 Sb. o racionálním využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování hornické činnosti prováděné hornickým způsobem
Vyhláška č. 172/1992 Sb. o dobývacích prostorech
Vyhláška č. 175/1992 Sb. o podmínkách využívání ložisek nevyhrazených nerostů
Vyhláška č. 617/1992 Sb. o podrobnostech placení úhrad z dobývacích prostorů a z vydobytých vyhrazených nerostů
Zákon č. 18/1997 Sb. o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový
zákon) a o změně a doplnění některých zákonů (změna: 83/1998 Sb.)
Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) č. 196/1999 Sb. o vyřazování
jaderných zařízení nebo pracovišR s významnými nebo velmi významnými zdroji ionizujícího záření z provozu
Vyhláška SÚJB č. 195/1999 Sb. o požadavcích na jaderná zařízení k zajištění jaderné bezpečnosti, radiační ochrany a havarijní připravenosti
Nařízení vlády č. 11/1999 Sb. o zóně havarijního plánování
Vyhláška SÚJB č. 106/1998 Sb. o zajištění jaderné bezpečnosti a radiační ochrany jaderných zařízení při jejich uvádění do provozu a při jejich provozu
Nařízení vlády č. 224/1997 Sb. o výši a způsobu odvádění prostředků původců radioaktivních odpadů na jaderný účet
Vyhláška SÚJB č. 215/1997 Sb. o kritériích na umisRování jaderných zařízení a velmi významných zdrojů ionizujícího záření
Vyhláška SÚJB č. 145/1997 Sb. o evidenci a kontrole jaderných materiálů
Statut Správy uložišR radioaktivního odpadu MPO9/97
LITERATURA
Anonymus: A čím budeme svítit? Hnutí Duha Brno 1994.
Beránek, J.: K čemu se jaderná energetika nehlásí. Sedmá generace, č. 11, roč. VII, 1998.
Červinka, P.: Životní prostředí České republiky. Praha, Karolinum 1999.
D-TEST, č. 8, 1998.
Hlobil, P.: Jak Čechové ohřívají zeměkouli. Praha, Program energetických úspor, 1996.
Hollan, J.: Program podporující instalace svépomocných solárních systémů pro ohřev užitkové vody, montáž a údržba (Slunce pro Bílé Karpaty). Brno, Veronica 1999.
Kolektiv: Informace o smysluplném zacházení s energií, Wien, Vídeňské městské podniky,
1990.
37
Kolektiv: Úsporná domácnost. Praha, SEVEN, Středisko pro efektivní využívání energie 1995.
Kolektiv: Domek, receptář námětů pro DOMácí EKologii. Praha, Tereza - sdružení pro ekologickou výchovu a Agentura Koniklec 1998.
Kolektiv: Je čas začít ekologicky šetřit. MF DNES, příloha Dům a byt, 21. leden 2000.
Kolektiv: Průvodce ekologického spotřebitele. České Budějovice, ROSA 2000.
Kuraš, M. a kol.: Odpady, jejich využívání a zneškodňování, Praha, VŠCHT 1994.
Matějka, K. a kol.: Vyhořelé jaderné palivo. MŽP ČR 1996.
Murtinger, K.: Jak šetřit energií v domácnosti? Praha, Program energetických úspor, 1996.
Schumacher, E. F.: Malé je milé, aneb ekonomie, která by počítala i s člověkem. Brno,
Doplněk 2000.
Staněk, V., Soukup, I.: Úspora paliv a energie v otázkách a odpovědích. Praha, Federální
energetická agentura a Státní energetická inspekce pro Českou republiku 1991
Statistická ročenka České republiky. Praha, MŽP ČR a ČSÚ 1998.
Švancar, M.: Světlo - příjemné a ekologické. Praha, BEZK 1994.
Švancar, M.: Teplo - jak si zatopit. Praha, BEZK 1994.
Tichý, L.: Rezektárna aneb jak ekologicky a ekonomicky šetřit elektřinu. Rezekvítek Brno 1998.
38
39
40
4. DOPRAVA
„Osobní automobil se stal čítankovým příkladem sobectví člověka
vedeného snahou privatizovat zisky svého počínání
a zároveň na celou společnost rozložit příslušné náklady.“
J. Keller, Až na dno blahobytu
V roce 1829 George Stephenson poprvé předvedl svoji parní lokomotivu na úseku
mezi Manchestrem a Liverpoolem. V roce 1885 Carl Fridrich Benz poprvé sestrojil vůz
se spalovacím motorem. V roce 1897 Rudolf Diesel poprvé zkonstruoval naftový motor.
V roce 1903 bratři Orwille a Wilbure Wrightové poprvé vyzkoušeli své motorové letadlo.
Jistě nikdo z nich netušil, že se jejich vynálezy stanou v druhé polovině 20. století hrozbou
nejen pro životní prostředí, ale i pro člověka samotného.
Doprava, obzvláště silniční, má zásadní vliv na znečiš)ování a devastaci krajiny,
na zdraví obyvatel. Je velmi náročná na spotřebu primární energie (doprava celkem spotřebuje asi 50% vytěžené ropy). Zamořuje ovzduší oxidem uhličitým, oxidem uhelnatým,
oxidy dusíku, uhlovodíky, olovem a prachem. Podílí se na tvorbě FOTOCHEMICKÉHO SMOGU. Většina zdravotních studií se zabývá okamžitými vlivy EMISÍ na člověka,
méně však jsou známy účinky dlouhodobé EXPOZICE. Řízené trojcestné katalyzátory
sice snižují množství emisí, ale pouze u zahřátého a seřízeného motoru. Z toho plyne,
že pokud automobil urazí cestu kratší než asi 4 km, nepracuje katalyzátor tak, jak by měl.
Do městského provozu, kde je téměř čtvrtina jízd kratší než tato vzdálenost, jako prostředek na snižování emisí není optimální. Při výrobě katalyzátoru, pokud v něm obsažená
platina není RECYKLOVANÁ, však vzniká 2,5 tuny odpadu. V roce 1997 jezdilo v České republice s katalyzátorem pouze necelých 21% automobilů. Ve snaze snížit hladinu jedovatého olova v prostředí byly zavedeny bezolovnaté benzíny, ty však zase obsahují více
jiných škodlivých látek. Tabulka 8 uvádí škodliviny ve výfukových plynech a jejich negativní vlivy. Nutno ještě dodat, že znečištění ovzduší EXHALÁTY není pouze problémem
ulice, ale že se škodlivé látky v budovách nacházejí i v koncentracích, které jsou na úrovni
až osmdesáti procent koncentrace vnější.
Dvacet až třicet procent obyvatel, především ve městech, je vystaveno nadlimitní
hladině hluku (65dB). Hluk však představuje velké riziko i pro jiné živočichy. Profesor
Václav Hajn v Ekologii člověka píše: „…ptáci žijící okolo rušných dopravních tepen ztrácejí sluch a jejich zpěv se mění. Tento fakt má vliv především na ptáky, kteří se pomocí
zpěvu párují. U silnic, kterými projede 10 000 aut za den, je narušeno chování ptáků
do vzdálenosti 1,5 km od silnice, u silnic, kterými projede 60 000 aut za den, až do vzdálenosti 3 km od silnice.“
Bez následků není ani vodní, respektive námořní, doprava. Hluk motorů negativně
působí na chování velryb. Samotný provoz lodí a zařízení s ním spojených velmi vážně
znečiš)uje moře a oceány (asi 33 000 tun ropných látek ročně), nepočítaje v to havárie.
Tragédie havárií tankerů spočívá v úniku desítek tisíc tun ropných látek, přičemž už
při koncentracích 0,1 mg.l-1 se tvoří olejový film na mořské hladině, který velmi znesnadňuje přestup kyslíku do vody, a při koncentracích 1-10 mg.l-1 dochází k zalepování dýcha41
cích orgánů živočichů. Například v roce 1978 ztroskotal u bretaňského pobřeží tanker
Amoco Cadiz a 243 000 tun ropných látek zamořily 300 km pobřeží.
Z tabulky 9 je na první pohled patrné, že nejvíce škod napáchá doprava silniční. Podle výpočtů Viktora Třebického, který se zabývá problematikou udržitelného rozvoje, vyplýTab. 8. Negativní vliv škodlivin z dopravy
Škodlivina
Negativní vliv
Oxid uhličitý
V obvyklých koncentracích nemá vliv na lidské zdraví. Podporuje vznik
6./ (1 «.29 §+2 ( )( .7 8. U nás (1997) se doprava podílí na jeho produkci 6,2%
(v EU 22,5%).
Oxid uhelnatý
Váže se na krevní barvivo hemoglobin a může tím nepřímo způsobit udušení. Proces je
vratný. Působí na centrální nervovou soustavu, zpomaluje reflexy, zvyšuje výskyt bolestí
hlavy. Podíl z dopravy v ČR 39,7% (1997).
Oxidy dusíku
Snižují imunitu, především proti virovým onemocněním, bronchitidě a zápalu plic. Jsou
příčinou .<6 (/»& + '( jm · . Podílí se na tvorbě fotochemického smogu. Hlavně
v Praze jsou překračovány roční limity a také hranice celkové doby překročení krátkodobého
limitu (má činit 5% z celkové roční doby a činí až 58%). V některých městech byly denní
koncentrace překročeny až 5x (Zlín, Děčín, Ostrava) a 6x (Praha, Beroun). Podíl z dopravy
v ČR 55,7% (1997).
Uhlovodíky
Ve výfukových plynech bylo identifikováno asi 200 uhlovodíků. Jejich nitroderiváty (po reakci
s oxidem dusíku) jsou většinou .$ 5&,12 *( 11«. Podíl z dopravy v ČR 53,4% (1997).
Látky
souvisící
s fotochemickým
smogem
Benzen
Je to 7 (5$7 2* ( 11« a karcinogenní látka. Nelze pro něj teoreticky stanovit bezpečnou
koncentraci v ovzduší. Způsobuje poruchy činnosti kostní dřeně (leukémii).
Polycyklické
aromatické
uhlovodíky
Mohou poškodit nervovou soustavu, způsobit dočasnouztrátu paměti a změnu chování. Mohou
se také podílet na vzniku rakoviny prsu, jater, plic, žlučníku, na zhoršení reprodukce a snížení
imunity.
Ozon
(přízemní)
Vysoce 7 2; ,&. », dráždí dýchací orgány a oči, škodlivě působí na centrální nervovou
soustavu. Poškozuje vegetaci. Například ve Švýcarsku se působením přízemního ozonu snížily
výnosy o 5-15%. V ČR se ozon podílí 10% na ztrátách v zemědělské výrobě. Především
v Praze jsou epizodicky překračovány ,0 ,61 « limity.
Peroxyacetylnitráty
Dráždí sliznice. Jsou silně toxické pro rostliny.
Formaldehyd
Je
Acetaldehyd
Dráždí sliznice.
Akrolein
Toxický.
Olovo
V roce 1989 se do prostředí dostalo z dopravy 405 tun, v roce 1997 118 tun. Jeho zvýšenou
koncentraci lze zaznamenat ještě 150 m od silnice a 4 m nad povrchem. Ovlivňuje
metabolismus, imunologické procesy, krvetvorbu a působí na centrální nervovou soustavu.
Může ovlivňovat duševní schopnosti především udětí. Je teratogenní, (0 %5<2
7 2; ,&.§ a pravděpodobně karcinogenní.
Kadmium
Způsobuje poruchy funkcí ledvin. Narůstá riziko rakoviny prostaty a dýchacích orgánů.
Kadmium podléhá metylaci, jejíž produkt je toxičtější než samotný kov.
Těžké kovy
* ( 127 2 ;, &.»
a potenciálně karcinogenní.
Prach
Je potenciálně karcinogenní. Může obsahovat toxické složky jako 7 ª n.§ .29 < nebo
3 2/<&<./ ,&.§ $ 520 $7 ,&.§ 8 +/2 92 '«.<. Na povrchu mohou být
adsorbovány plynné škodliviny. Nejdůležitější je respirabilní část (velikost částic do 10 µm)
prachu, která se dostává do plic, částice menší než 2,5 µm vnikají až do plicních sklípků
a hromadí se v mízních uzlinách. Nejvíce tuhých částic produkují dieselové motory. Podíl
z dopravy v ČR 7,9% (1997).
Hluk
65-95 dB může vyvolat neurotické poruchy, nad 95 dB dochází k rychlému poškození
sluchového ústrojí s trvalými následky. V ČR je vystaveno nadlimitnímu hluku přes den
(65 dB) 1,5 mil. a přes noc (55 dB) 2 mil. obyvatel (1993). V silně frekventovaných
pražských ulicích intenzita hluku dosahuje až 80-85 dB.
podle: Červinka, 1999; Statistická ročenka ČR, 1998; Sborník z dopravního semináře, 1997;
Lippert, 1995 a různé toxikologické prameny
42
vá, že EKOLOGICKÁ STOPA (míra ekologické efektivity) pražského automobilisty je
4x větší než cestujícího po Praze v autobuse a 9x větší než místního cyklisty. Jinými slovy,
pražští automobilisté zatěžují životní prostředí 4x více než jejich spoluobčané jezdící
v autobusech a 9x více než cyklisté. Automobilisté tedy využívají výhod svých dopravních
prostředků, ale neplatí odpovídající náklady, které by zohlednily neúměrně zatížené životního prostředí jejich automobily . Náklady tak platíme všichni, včetně těch, co chodí
pěšky. Z daní totiž plynou peníze např. na zdravotní péči o děti, jejichž dýchací orgány
jsou poškozeny právě neustále narůstajícími emisemi z dopravy (viz EXTERNALITA).
Po světě jezdí 386 milionů automobilů (67% je lokalizováno v USA a v západní Evropě)
a každý rok se vyrobí 35 milionů nových. V ČR bylo v roce 1997 3 547 745 automobilů
včetně dodávkových (o 37% více než v roce 1992), 265 598 nákladních automobilů, 115
839 speciálních nákladních automobilů, 20 916 autobusů a 1 098 435 motocyklů. S přibývajícím počtem především osobních automobilů roste i tlak na krajinu. Kopce se zarovnávají, údolí zasypávají, stromy kácejí, aby se půda mohla natrvalo zakrýt betonem
a asfaltem. Ulice měst místo stromů a keřů lemují parkující automobily. Stejně tak plochy,
které zabírají parkoviště a garáže, by se mohly mnohem prospěšněji využít pro dětská
hřiště či zeleň parků. A navíc tím, jak dálnice čím dál hustěji křižují krajinu, klesá i hodnota našich obydlí tím víc, čím blíže se dostává prach, hluk a jedovaté zplodiny k našim
oknům. Když člověk na přechodu na křižovatce čeká v řevu motorů a dýmu zplodin, až
mu signalizace na pár sekund povolí přejít na druhou stranu, přičemž musí bedlivě kontrolovat, zda odbočující auta skutečně zastaví, pak jen stěží uvěří tomu, že města byla
původně stavěna pro lidi. V roce 1995 u nás zahynulo při dopravních nehodách 1 386
lidí, přičemž zaznamenaných havárií bylo o 129% více než v roce 1980. Počet přejetých
koček, zajíců, ježků, žab a sražených ptáků se neuvádí. Slovy vášnivého řidiče: „Vždy) ta
srna neměla na cestě co dělat!“ Neptal se však, zda ta silnice má co dělat v lese.
Nejpřirozenějším přemisRováním v prostoru je bezesporu pěší chůze. Mnozí z nás
za den urazí po svých nohách jen několik desítek metrů: z bytu k výtahu, z výtahu do auta,
z auta k výtahu v práci a odtud ke svému pracovnímu stolu. Pokud máme možnost zvolit
trasu, která se alespoň místy vyhýbá hluku, prachu, nepořádku a automobilům, měli bychom zkusit do práce či do školy chodit pěšky. Zcela jistě tím uděláme něco dobrého
pro své zdraví.
Cyklistika je způsobem individuální městské dopravy, proti kterému ani nejpřísnější
ekolog nemůže mít výhrady. Podporujeme a prosazujeme proto budování cyklistických stezek městskou zelení z center na okraje měst. Oprávněné výhrady proti nevhodnosti cykloturistiky však mohou mít ochránci přírody ve velkoplošných i maloplošných chráněných územích. Mají-li jejich argumenty ekologický podklad, musíme je respektovat
a nedožadujeme se možnosti rejdit na horském kole po Pradědu či na Boubíně.
Pokud daného cíle nemůžeme z různých důvodů dosáhnout pěšky ani na kole, pak
zcela jistě volíme hromadnou dopravu. Nejbezpečnější a k přírodě nejšetrnější je doprava vlaková, jejíž síR v České republice patří zatím k nejhustším v Evropě. Stojí za to bojovat o její zachování. Třeba tím, že kam to jde, jezdíme raději vlakem. Ve městech přirozeně
využíváme městské hromadné dopravy.
43
Letecká doprava je nejméně vhodným způsobem přepravy, protože je energeticky velmi náročná. Při přeletu Atlantiku spotřebuje proudové letadlo asi 35 tun kyslíku a zároveň
sníží množství ozonu působením oxidů dusíku (zplodiny spalovacího procesu), které ho
rozkládají.
Měli bychom se více zamyslet nad naší závislostí na automobilech. Tím, že nasedneme
do auta, přispíváme ke skleníkovému efektu, ke kyselým dešRům, zvětšujeme riziko, že naši
spoluobčané (hlavně děti a starší lidé) onemocní vážnou chorobou, můžeme u nich vyvolat
ALERGICKOU reakci nebo i rakovinu, podporujeme nepřímo také další výstavbu dálnic,
obchvatů a mimoúrovňových křižovatek, které mimo jiné zmenšují životní prostor našim dalším
spolubydlícím (nejen zvířatům), podporujeme čerpání neobnovitelných zdrojů. Proto, když
usedneme za volant automobilu, musíme k tomu mít dost pádný důvod. Pokud chceme nemocnou babičku přepravit do nemocnice, jistě není nejvhodnější s ní čtyři hodiny čekat na
sanitku, prostě ji tam odvezeme autem. Obstály by však jiné naše důvody? Třeba, že je pro
nás pohodlnější jet do práce autem nebo do trafiky pro noviny?
Ovšem existují také řidiči „extrazávisláci“, kteří zdolávají autem i vzdálenosti kratší
než 300 metrů (a to i po trasách, kde např. souběžně s ucpanou vozovkou vede tramvajová
traR) s tím, že oni nemají čas a že se rozhodně nechtějí vracet na stromy. Tady už ovšem
nemůže být o pohodlí řeč, tím méně o úspoře času. Spíš je to otázka duševního zdraví,
hodná dobrého psychoanalytika.
44
Ani ten nejdražší a nejrychlejší automobil z nás nemůže udělat šRastné, úspěšné a perspektivní lidi, kterým svět leží u nohou. Na léčení našich slabostí a komplexů to není dobrá medicína.
A teS jen pro ty, kteří se zatím bez auta nedokáží obejít.
Nepoužíváme vozidlo na krátké vzdálenosti - studený motor spotřebuje o 40 % paliva
více než motor zahřátý na provozní teplotu, produkuje mnohem více škodlivin a více se
opotřebovává. Jezdíme přiměřenou rychlostí. Na volné silnici je optimální rychlost z hlediska bezpečnosti, spotřeby paliva i výfukových plynů asi 90 km.hod-1, na dálnici kolem
110 km.hod-1.
Spotřeba paliva je závislá také na správném nahuštění pneumatik, rychlosti jízdy, na technice jízdy. Snažíme se jezdit plynule (nikoliv způsobem „brzda - plyn“) a dbát doporučení
uváděných výrobcem.
Olejové filtry a filtry pohonných hmot, stejně jako všechny obaly, hadry, papíry a autosoučástky znečištěné minerálními oleji, organickými rozpouštědly atd. patří mezi NEBEZPEÈNÝ ODPAD, také s nimi tak zacházíme (viz kapitola ODPADY). Z důvodu
ochrany životního prostředí by měly být všechny servisní práce včetně výměny olejů, konzervování a mazání podvozků, mytí karoserií i motorů prováděny ve specializovaných firmách, vybavených náležitou technikou včetně recyklace užitkové vody. Dnes už je možné
vybírat i podle toho, jak kde pamatují na šetrnost vůči životnímu prostředí.
Časté používání autokosmetiky je zcela zbytečné. I při ojedinělém čištění skvrn od asfaltu, politurování a leštění karosérie musíme být opatrní. Pokud tuto údržbu považujeme
45
za nutnou, svěřujeme ji raději rovněž odborné firmě, stejně jako výměnu a doplňování
brzdové kapaliny, která je z hlediska životního prostředí rizikovou látkou, obdobně jako
vyjetý motorový a převodový olej.
Rozhodujeme-li se o způsobu vybudování příjezdové cesty ke garáži či do dvora na vlastním pozemku, můžeme zvolit tzv. vegetační dlažbu, např. z betonových prefabrikátů nebo
z recyklovaného plastu. Výhodou takto zbudovaných ploch je jejich menší nákladnost i nižší spotřeba materiálů, snadná možnost otevření určité části plochy podle vzniklé potřeby apod.
Vegetační dlažba je přírodě bližší a na pohled příjemnější než vyasfaltovaný chodník. Umožňuje také plynulé vsakování srážkové vody, ale i jiných kapalin, což je ovšem důvodem k co
největší opatrnosti při nakládání s provozními tekutinami i čisticími prostředky.
Citliví buSme také tam, kde ještě zbyl kousek přírody. Neumývejme zde auto ani
bez autošamponu. Ušetříme tak naše těžce zkoušené vodstvo, do něhož bychom spláchli
nejen kousky bláta, ale s ním i všechno to, co nám kape z motoru. Dodržujme zákaz vjezdu do lesa (vyplývá mj. i z lesního zákona), ale vyhýbejme se též parkování např. na loukách. Respektujme doporučení o omezení vjezdu do horských středisek v době zimní sezóny. Nedožadujme se zajištění sjízdnosti na všech silnicích. Díky naší pohodlnosti půdy
kolem nich (a následně i rostliny) zbytečně trpí splachem solí z vozovky.
PRÁVNÍ PŘEDPISY ČESKÉ REPUBLIKY
Zákon č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě (změna: 38/1995 Sb., 304/1997 Sb.)
Zákon č. 135/1961 Sb. o pozemních komunikacích (změna: 425/1990 Sb., 213/1993 Sb.,
134/1994 Sb.)
LITERATURA
Červinka, P.: Životní prostředí České republiky. Praha, Karolinum 1999.
Fawell, J. K., Hunt, S.: Environmental Toxicology Organic Pollutants. Published by Ellis
Horwood Ltd. 1988.
Hadač, E.: Ekologické katastrofy. Praha, Horizont 1987.
Hajn, V.: Ekologie člověka. Olomouc, Universita Palackého v Olomouci 1999.
Haward, P. H.: Handbook of Environmental Fate and Exposure Data for Organic Chemicals.
Chelsea, Lewis Publ. 1991.
Keller, J.: Až na dno blahobytu. Brno, Hnutí DUHA 1995.
Keller, J.: Naše cesta do prvohor. O povaze automobilové kultury. Praha, SLON 1998.
Lippert, E. (editor): Ozonová vrstva Země. Praha, Vesmír a MŽP ČR 1995.
Marhold, J.: Přehled průmyslové toxikologie. Praha, AVICENUM 1986.
Moldan, B.: Životní prostředí - globální perspektiva. Praha, Karolinum 1995.
Sborník z dopravního semináře v Rybníku u Poběžovic, 7. - 9. 3. 1997. Alternativní trendy
dopravní politiky v ČR. Brno, Český a Slovenský dopravní klub 1997.
Statistická ročenka České republiky. Praha, MŽP ČR a ČSÚ 1998.
Tölgyessy, J. a kol.: Chémia, biológia a toxikológia vody a ovzdušia. Bratislava, SAV 1984.
Tölgyessy, J., Piatrik, M.: Technológia vody, ovzdušia a tuhých odpadov. Bratislava, STU 1994.
Třebický, V.: Ekologická stopa. Sisyfos, č. 4, 2000.
Weizsäcker, E. U., Lovins, A. B., Lovinsová, L. H.: Faktor čtyři. MŽP ČR 1996.
46
47
48
5. ODPADY
„Není prostě možné, abychom dále vytvářeli větší a větší
množství odpadů, vypouštěli je do životního prostředí
a předstírali, že na tom nezáleží.“
A. Gore, Země na misce vah
V České republice bylo v roce 1997 vyprodukováno přes 52 milionů tun odpadů nejrůznějšího původu (44,6% průmysl, 19,7% energetika (kromě RADIOAKTIVNÍHO odpadu), 6,1% KOMUNÁLNÍ ODPAD, 6,3% zemědělství a lesnictví, 0,3% dolování
a těžba, 22,9% ostatní odpad). Z toho bylo asi 6,7 tisíc tun (12,8%) ODPADU NEBEZPEÈNÉHO (tzn., že byl výbušný a/nebo hořlavý, TOXICKÝ, žíravý, …). Tento druh
odpadů se musí zpracovávat náročnými technologiemi (skládkování v kontejnerech, spalování při vysokých teplotách, fyzikálně-chemické procesy vedoucí například k detoxikaci,
zabránění úniku škodlivin zpevněním odpadu do matrice - např. vytavení odpadu se
sklotvornými látkami). Ačkoliv nemůžeme o těchto odpadech říci, že se nás netýkají, nebo)
denně využíváme produktů například chemického průmyslu nebo svítíme díky elektřině,
přece jen nám budou bližší odpady komunální, které produkujeme sami, a můžeme více
ovlivnit jejich další osud. Za rok zanechá průměrný občan naší republiky za sebou neuvěřitelných 250-470 kg odpadů! To, že silně pokulháváme za obyvateli USA, nám však nemůže být útěchou. Přes 90% komunálních odpadů skončí na skládce, kolem 6% se spálí
a zbylých pár procent připadne na RECYKLACI a kompostování. Charakteristiky procesů skládkování a spalování uvádí tabulka 10.
Jak omezit vznik odpadů?
O tom, kolik odpadů vyprodukujeme, rozhoduje náročnost našeho životního stylu. Je
třeba pomýšlet nejen na odpady přímé, které vyhodíme do popelnice, ale i na odpady nepřímé, se kterými nepřijdeme do styku a jejichž množství přesto svými spotřebitelskými
nároky ovlivňujeme. Při výrobě jakéhokoliv produktu, nemluvě o elektřině nebo pitné vodě,
vznikají odpady. Při výrobě osobního automobilu vznikne asi patnáct tun pevných odpadů
(ročně se vyrobí 35 milionů nových automobilů, tzn. 525 milionů tun pevných odpadů,
nepočítaje odpady kapalné). Spálení tří tun uhlí při výrobě elektřiny znamená patnáct tun
hlušiny a znečištěné vody a deset tun oxidu uhličitého, který unikne do ovzduší. Výrobou
novin vážících kolem půl kilogramu se vyprodukuje asi deset kilogramů odpadu, 10 gramů zlata odpovídá asi 3,5 tunám hlušiny atd. Čím více budeme potřebovat různých věcí,
aR už nových mixerů, sedaček do obýváku, počítačů, ale i obyčejných údržbových prostředků (saponáty, barvy, laky atd.), což koresponduje nejen s naší náročností, ale i s velikostí bytu či rodinného domu, tím více za sebou zanecháme odpadů. Platí to samozřejmě
i pro oděvy. Není přece nutné každou sezónu překopávat šatník. Jen stěží se však můžeme
uklidňovat tím, že my odpad přece třídíme nebo že se v dané výrobě určitě odpady recyklují. Každá recyklace či nové využití druhotných surovin nejsou většinou levnou záležitostí, ba naopak jsou mnohdy investičně i energeticky velmi náročné. Recyklace je sice důležitá, ale v žádném případě není postačující. Neřeší problém sám o sobě, ale pouze částečně
49
Sklaádkování
• nevratná ztráta surovin
• nelze skládkovat jakýkoliv odpad (např. kapalný, toxický)
• technické zabezpečení skládky - podkladové těsnící systémy proti úniku průsakových vod, zpracování
skládkových vod (po neutralizaci a ředění odtékají do čistírny odpadních vod, velké skládky mohou mít vlastní
čistírnu), odplynění skládky, vyřešená 5(.8/7,9$&(
• odpad na skládce částečně podléhá rozkladným procesům, dochází k uvolňování tzv. skládkového plynu (metan,
oxid uhličitý, dusík), možnost využití skládkového plynu
• rizika - uvolnění skládkového plynu (zamoření okolí pachovými (0,6(0, do vzdálenosti až 1 km od skládky,
snížení množství kyslíku v půdě - likvidace vegetace)
• únik skládkových vod (možnost zamoření podzemních vod)
Spalování
• nevratná ztráta surovin
• rychlý proces, redukce objemu na 5-30%, využití vzniklého tepla (tuhý komunální odpad však nemá příliš
velkou výhřevnost)
• relativně vysoké investiční a provozní náklady
• produkce toxických sloučenin, jejichž koncentrace je nutné snížit pod úroveň emisních limitů. Děje se tak
pomocí třístupňového čištění spalin. Vybudování třetího stupně čištění spalin (likvidace polychlorovaných
dibenzo-p-dioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů) vyžaduje téměř stejné množství investic jako na výstavbu
celé spalovny (bez tohoto stupně čištění). Dále se musí zneškodnit vody z vypírky (2. stupeň čištění spalin)
v čistírně odpadních vod.
• škvára a popel - obsah velkého množství 7ªn.»&+ .29·, nakládání jako s nebezpečným odpadem.
Při spálení 1 tuny odpadu se vyprodukuje přibližně 6 000 m3 spalin, po jejichž čištění zůstanou řádově jednotky
m3 odpadních vod a 0,25-0,4 tuny nespalitelných tuhých zbytků.
Separace
a recyklace
Tab. 10. Stručná charakteristika způsobů nakládání s komunálním odpadem
separace • u obyvatel - obvyklé ruční dotřiOování na jednoduchých linkách
- záleží na uvědomělosti občanů
• na třídicí lince - na základě fyzikálních vlastností odpadu
(např. magnetický separátor na železo, třídění na rotačních sítech dle velikosti atd.).
- poruchovost, nízká účinnost, náročnost na údržbu.
O vytříděnou surovinu však nebývá velký zájem, nebo) její zpracování a druhotné využití není vždy ekonomicky
výhodné (viz tabulka 11).
podle: Kuraš a kol., 1994; Tölgyessy, Piatrik, 1994; Moldan a kol., 1997; Červinka, 1999
eliminuje následky, neboR samozřejmě i při recyklaci vznikají odpady. Takže nejlepší odpad
je ten, který nevznikne.
Několik drobných rad: ChoSme na nákupy s vlastní taškou, která vydrží déle než reklamní igelitky, s vlastními sáčky na pečivo či zeleninu. Odmítejme u pokladen zcela zbytečné balení koupených věcí (například knih). Nekupujme zboží na jedno použití (papírové
ručníky, zapalovače, které nelze naplnit, baterie, které nelze nabít, hodinky s nevyměnitelnou baterií, fixy). I děti si rády přivyknou na nelakované dřevěné pastelky, mnohonásobně
využitelná inkoustová plnící pera s pístem, sešity a zápisníky z recyklovaného papíru, který budou využívat z obou stran. Rozhodně není hanbou balit dárky (nejen ty vánoční) tak,
abychom obrázkový papír mohli využít ještě několikrát. Stejně tak lze vícekrát používat
i obálky, obzvláště ty velké.
Jistě se obejdeme bez tzv. osvěžovačů vzduchu. Lepší a zdravější je pořádně vyvětrat,
popř. zavěsit voničku z aromatických bylin. Insekticidní spreje hubící hmyz mají sice vysokou účinnost, avšak EKOLOGICKY orientovaný člověk docela dobře vystačí s plácačkou na mouchy, průvanem, kytičkou z vratiče či s citróny špikovanými hřebíčkem, rajčetem pěstovaným v květináči. A levandulí v plátěném pytlíku můžeme zase odpuzovat
moly z našeho šatníku.
Téměř třetinu domácích odpadů tvoří obaly zakoupeného zboží. Nejvhodnější je proto
kupovat zboží pokud možno ve vratných obalech. Například minerální vody se plní do
50
lahví jak skleněných, tak plastových, které jsou nevratné, ale zákazník je musí stejně zaplatit. Z odborné studie Moniky Přibylové vyplývá, že skleněné láhve na čtyřicet použití
(při modelové přepravní vzdálenosti 300 km) zatěžují životní prostředí třikrát (pro dvacet
použití 2,6x) méně než PET láhve, bez ohledu na to, zda tyto plastové obaly skončí na
skládce, ve spalovně nebo se recyklují. Pokud voda ve vodovodním kohoutku není prokazatelně nekvalitní, ztrácí denní nakupování balených vod svůj smysl. Vždy, když je zboží
z reklamních důvodů baleno do několika obalů, snažíme se jich zbavit rovnou v obchodě
s poukazem na to, že jsme chtěli výrobek, a ne obal. Vyhýbejme se pokud možno potravinám baleným v tetrapaku, neboR tento obal, složený z papíru, plastu a hliníkové folie, lze
recyklovat jen velmi komplikovaně. Ignorovat bychom měli i hliníkové plechovky (viz tab.
11) nebo alespoň důsledně dbát na jejich vrácení do recyklačního dvora. Na referátu životního prostředí příslušného okresního nebo obecního úřadu můžeme zjistit, kde tzv. zlomkový hliník odebírají.
Jak využít odpad?
Mnoho zdánlivého odpadu můžeme využít přímo v domácnosti a nebo předat tomu,
kdo jej může ještě využít (například - staré závěsy, koberce, nábytek apod.). Vyřazené duše
od velocipedu lze využít nastříháním na kolečka jako gumičky a gumy s všestranným použitím v domácnosti. Pytlíky a krabice od zboží můžeme mnohonásobně použít jako sáčky
na svačinu, obaly poštovních zásilek apod. Výtvarně zajímavě upravené krabice mohou
dobře posloužit i jako úložný prostor pro celou řadu věcí. Zachovalé oblečení, textil, boty,
sportovní náčiní (nebo i hračky) po dětech lze předat jiné rodině, která má menší děti, nebo
je prodat na burze, případně darovat bezdomovcům či uprchlíkům. Z vysloužilého oblečení
(kromě syntetických materiálů) si můžeme nechat utkat látkové koberce. Ruční tkalcovské
stavy se nacházejí v některých chráněných dílnách, ale i u soukromníků. Staré knihy můžeme zanést do antikvariátu (třeba i zadarmo) nebo je darovat místní knihovně.
Kdo bydlí v rodinném domku, zejména na venkově, dobře ví, že mnoho odpadu můžeme zapojit do přirozeného přírodního cyklu: suché pečivo, zbytky z kuchyně jako krmivo pro králíky a také pro slepice, které nepohrdnou ani skořápkami od vajíček. Ostatní
biologický odpad včetně slupek od banánů, sáčků od čaje apod. můžeme s úspěchem kompostovat. Zamaštěný papír, který nelze recyklovat, je možno spálit, ale i kompostovat (viz
kapitola ZAHRADA). Lidé bydlící v činžovním či panelovém domě mají možnost navázat
kontakty s těmi, kteří chovají domácí zvířectvo, a alespoň suché pečivo, které se při dobrém uskladnění nekazí, čas od času předávat jim. Na trhu je k mání speciální kompostovací
koš, ve kterém lze vyrábět kompost i na balkoně! Provizorně toho můžeme dosáhnout
s pomocí žížal v malé kompostovací bedýnce. Kvalitní kompost uplatníme při přesazování
pokojových rostlin. A jistě se na nás nebude nikdo zlobit, když „domácím“ kompostem
přihnojíme stromy či keře v blízkém parku.
Jak odpad recyklovat?
Spoustu odpadů lze recyklovat odevzdáním do sběrových středisek. Takto se odevzdává zejména papír (čistý, bez příměsí plastů, hliníkových folií apod.) a železo, což jsou mimo
jiné také víčka od limonád, víčka od výživy, krabičky od čajů, mnohé plechovky apod.
Kovové krabičky všech typů je vhodné otevřít na obou stranách a zploštit, aby nezabíraly
51
příliš mnoho objemu. Textil většinou sběrny vyžadují bez zipů, druků a knoflíků, někdy
zase nechtějí umělé tkaniny. Dále se odebírá hliník - krycí folie z některých jogurtů, salátů,
obaly od čokolády a sýrů, čisté hliníkové plechovky od nápojů, některé uzávěry od alkoholických a nealkoholických nápojů, misky od potravin, prázdné krabičky od krémů a samozřejmě i hliníkové nádobí, příbory apod. Ne všechno, co se tváří jako hliník, jím ve
skutečnosti je. O původu materiálu se můžeme jednoduše přesvědčit. Pokud se daný předmět (např. obal) po zmáčknutí vrací do původního tvaru, nejedná se o hliník (např. obaly
od kávy a některých cukrovinek). Od železa jej lze snadno rozlišit pomocí magnetu - hliník
je nemagnetický.
Další možností, jak se ekologicky zbavit odpadu, je odevzdat jej do speciálních kontejnerů. Nejrozšířenější jsou kontejnery na sklo, kde je vhodné třídit barevné od bílého
(v některých zemích třídí i zelené a hnědé láhve). A v některých obcích se najdou i kontejnery na plasty a textil.
Staré pračky, ledničky, myčky, televize, radia, počítače, pneumatiky atd. můžeme odvézt do sběrových dvorů. V mnohých obcích se tento druh odpadu sváží spolu s odpadem
nebezpečným (viz níže).
52
Co do popelnice v žádném případě nepatří?
Barvy, laky, tmely, mořidla, lepidla a obaly se zbytky těchto látek, znečištěné piliny,
ztvrdlé štětce, ředidla, rozpouštědla, kyseliny, louhy, oleje (motorové i z kuchyně), maziva,
zaolejované hadry, tuky, vývojky, ustalovače, barviva, bělidla, inkousty, postřikové látky,
chladící a hydraulické kapaliny, zářivky. Z kosmetiky: tužidla, odlakovače, přelivy, barvy,
laky, krémy atd. Dále baterie akumulační i suché články, spojkové kotouče obsahující azbest, dehet, antikorozivní prostředky, léky a zdravotnický materiál. Tyto složky komunálního odpadu obsahují toxické sloučeniny nebo mají jiné nebezpečné vlastnosti, proto se
s nimi také zachází jako s nebezpečným odpadem. Podle zákona č. 125/1997 Sb. o odpadech je obec povinna zajistit místo, kam občané mohou tento druh odpadů odkládat. Většinou se tak děje několikrát do roka formou předem ohlášeného svozu z celé obce. Ve větších městech lze nebezpečný odpad odevzdat do sběrových dvorů. Léčiva s prošlou záruční dobou, nespotřebovaná nebo poškozená je podle zákona č. 79/1997 Sb. o léčivech
a o změnách a doplnění některých souvisících zákonů povinna převzít lékárna.
Co znamenají symboly uvedené na obalech?
jde o výrobcem doporučený způsob využití obalu nebo jeho recyklace
(v tomto případě vhodit do koše)
označení materiálů pro případnou recyklaci
označení pro jednorázové obaly ve Spolkové republice Německo, pro které má
jejich výrobce zajištěný sběr. V ČR je tato značka bez jakéhokoliv významu.
53
Na obalech můžeme také nalézt různá vyjádření typu „ekologický obal“ nebo „obal je
recyklovatelný“, „obal neškodí životnímu prostředí“. Jde o ničím nepodložená označení,
která nelze brát vážně.
Jak můžeme ve své obci ovlivnit způsob nakládání s odpady?
Především tím, že nebudeme lhostejní k veřejnému dění, budeme se zajímat o činnost
obecního či městského úřadu, účastnit se veřejných zasedání zastupitelstva, dožadovat se
svých zákonných práv atd. Obec má totiž právo (podle zákona č. 125/1997 Sb. o odpadech)
stanovit obecně závaznou vyhláškou systém sběru, třídění, využívání a zneškodňování
komunálních odpadů vznikajících na jejím území, včetně míst určených k odkládání odpadů.
Dobře míněné varování
Především na vesnicích se stále udržuje při životě takový veskrze „šetrný“ lidový zvyk,
podle kterého spálíme, co shoří, a zbytek vyvezeme někam za potok. Občan má sice právo
svůj odpad využít nebo zneškodnit, ale obec má také právo v souladu s obecně závaznou
vyhláškou požadovat prokázání, jakým způsobem občan se svým odpadem opravdu nakládá. Toto nakládání nesmí být v rozporu se zákonem o odpadech, se zákonem č. 309/
1991 Sb. o ochraně ovzduší před znečišRujícími látkami atd. Za neoprávněné zakládání skládky nebo odkládání odpadů mimo vyhrazená místa může být udělena pokuta až do výše
50 000 Kč (podle zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích).
54
MEZINÁRODNÍ ÚMLUVA
Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, 1989 (ČSFR 1991), viz Sdělení MZV č. 100/1994 Sb.
PRÁVNÍ PŘEDPISY ČESKÉ REPUBLIKY
Zákon č. 125/1997 Sb. o odpadech (změna: 167/1998 Sb., 352/1999 Sb., 37/2000 Sb.)
Vyhláška MŽP č. 99/1992 Sb. o zřizování, provozu, zajištění a likvidaci zařízení pro ukládání odpadů v podzemních prostorách
Vyhláška MŽP č. 337/1997 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady (změna: 334/1999 Sb.)
Vyhláška MŽP č. 338/1997 Sb., obsahující katalog odpadů, která stanovuje další seznamy
odpadů
Vyhláška MŽP č. 339/1997 Sb. o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů
Vyhláška MŽP č. 340/1997 Sb., kterou se stanoví výše finanční rezervy na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu a podrobnosti jejího vytváření a užití
Zákon ČNR č. 311/1991 Sb. o státní správě v odpadovém hospodářství (ve znění zákonného opatření ČNR č. 349/1992 Sb. a zákona ČNR č. 466/1992 Sb. a 300/1995 Sb.)
Zákon ČNR č. 62/1992 Sb. o poplatcích za uložení odpadů (změna: 41/1995 Sb.)
Opatření FV ŽP ze dne 1. 8. 1991 Sb., kterým se vyhlašuje Kategorizace a katalog odpadů,
částka 69/1991 Sb.
Vyhláška MŽP č. 401/1991 Sb. o programech odpadového hospodářství
Nařízení vlády ČR č. 521/1991 Sb. o vedení evidence odpadů
Metodický návod HEM - 300 - 27.7.93 k hodnocení zdraví nebezpečných odpadů
Zákon č. 79/1997 Sb. o léčivech
LITERATURA
Braun, Ch.: Odpad. Wien, ARGE - Umwelterziehung 1992.
Burešová, K. a kol.: Odpady - problém nás všech. Brno, EkoCentrum 1995.
Červinka, P.: Životní prostředí České republiky. Praha, Karolinum 1999.
Drobník, J., Škoda, L., Damohorský, M.: Zákon o odpadech a předpisy související - Zákony s poznámkami, 1. vydání. Praha, C. H. Beck 1997.
Gore, A.: Země na misce vah. Praha, Argo 1994.
Chmielewská, E.: Odpady. Bratislava, RILMEX, spol. s r. o. 1997.
Kolektiv.: Odpady naše vizitka. Recyklační skupina Praha 1995.
Kolektiv: Co značí ekoznačky? Leták Hnutí DUHA.
Kuraš, M. a kol.: Odpady, jejich využívání a zneškodňování, Praha, VŠCHT 1994.
Moldan, B.: Životní prostředí globální perspektiva. Praha, Karolinum 1995.
Moldan, B a kol.: Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí. Praha, Karolinum 1997.
Přibylová, M.: Skleněné a PET láhve na minerální vody: posuzování životního cyklu. Olomouc, Hnutí DUHA 2000.
Statistická ročenka České republiky. Praha, MŽP ČR a ČSÚ 1998.
Tölgyessy, J., Piatrik, M.: Technológia vody, ovzdušia a tuhých odpadov. Bratislava, STU
1994.
Weizsäcker, E. U., Lovins, A. B., Lovinsová, L. H.: Faktor čtyři. MŽP ČR 1996.
55
58
„Potulný sadař už jen v čerstvě dokončeném sklípku přerovnává dary podzimu
a celý nedočkavý zkouší, kdy už konečně dojdou první zimní hrušky a jablka.
V komoře ještě svítí patizony a dýně, zelí pomalu dobublává v sudě ve světnici,
povidla stojí vyrovnána na policích.
Ano, tak nějak vypadá dostatek
na samém sklonku podzimu.“
O. Simon, Potulný sadař
6. ZAHRADA
V důsledku své polohy mezi různými biogeografickými oblastmi je Česká republika
bohatá na rozmanité EKOSYSTÉMY (lesy, rybníky, louky, stepi atd.). Dotýkají se zde
oblasti Panonská, Hercynská i Karpatská. Druhové bohatství vyšších rostlin a obratlovců
je překvapivě vysoké (vyšší než ve srovnatelných oblastech na Pyrenejském nebo Skandinávském poloostrově). Česká republika zaujímá pouze 0,76% celkové rozlohy Evropy, ale
žije zde 35% z celkového počtu 1 278 druhů evropských obratlovců. Biologický potenciál
České republiky je poměrně vysoký, z čehož také vyplývá vysoký stupeň odpovědnosti naší
země za zachování evropské (i světové) BIODIVERZITY. Zatímco maloplošná chráněná území zahrnují sotva 1% z celkové rozlohy České republiky, zahrady zabírají více než
2%, většinu z toho tvoří soukromé zahrady a zahrádky. Majitelé těchto pozemků tedy mohou ovlivnit jednu padesátinu území. Zahrada může sloužit mimo jiné ke zkoumání různé
míry lidských zásahů do přírodních dějů.
V přírodě najdeme celou řadu příkladů vzájemných závislostí různých organismů. Každá změna, která ovlivní jeden druh, může mít výrazný vliv i na jiné živočichy a rostliny
v okolí. Nejlépe to můžeme vysvětlit na příkladu koček, myšic, čmeláků a jetele, jak ho
popsal před více než sto lety známý přírodovědec Charles Darwin. Kočky na louce loví
myšice (hlodavec větší než myš), myšice často napadají hnízda čmeláků (odborně řečeno
jsou PREDÁTORY čmeláků ) a živí se jejich larvami. Čmeláci jsou téměř výhradními
opylovači jetele. Pokud by najednou zmizely všechny kočky, přemnožily by se myšice, které
by nikdo nelovil. Více myšic spotřebuje více larev, takže by brzy ubylo čmeláků. V důsledku
vymizení koček bude jetel tvořit méně semen a stane se vzácnějším.
Skutečný život na zemědělsky využívané půdě, na louce, na zahradě je mnohem složitější než uvedený příklad, ale vazby řídící životy organismů jsou reálné. Zahrada je vlastně takový malý ekosystém v našich rukou. Základem jeho fungování je samozřejmě sluneční energie.
Zelené barvivo (chlorofyl), které je obsaženo uvnitř rostlinných buněk v drobounkých
útvarech, nazývaných chloroplasty, pomáhá zachycovat světelnou energii a proměňovat ji
na energii chemickou. Rostlina zároveň pohlcuje ze vzduchu oxid uhličitý a ze země přijímá ve vodě rozpuštěné anorganické látky. Výsledkem následného chemického procesu je
cukr a vedlejším produktem kyslík. Mnoho živočichů se živí spásáním rostlin. Přeměňují
energii, kterou získávají rostliny ze slunce, ve svalovinu a další tkáně svého těla (např.
tuk). Tím poskytují potravu pro další živočichy, kteří se živí lovem (predátoři). Na vrcholu
POTRAVNÍHO ØETÌZCE jsou vrcholoví predátoři a patří tam také člověk, i když je
spíše všežravec a napojuje se na potravní řetězce ve všech úrovních. Odumřelou organickou hmotu ve všech ekosystémech rozkládají takzvaní DEKOMPOZITOØI neboli roz59
kladači. Jsou to nejrůznější organismy jako žížaly, houby, bakterie, plísně a další. Na zahradě je místem hromadného výskytu těchto organismů hlavně kompost. Bez rozkladačů
by se planeta brzy zahltila obrovským množstvím vyprodukované biomasy.
Každý organismus zaujímá ve svém prostředí určité postavení. Tak jako člověk má
svoje bydliště a svoje zaměstnaní, tak i každý druh v přírodě má svoje bydliště a zaměstnání, kterému říkáme NIKA. Tak například niku slepýše na zahradě lze popsat takto:
bydlí v kompostu, živí se slimáky a žížalami, stává se potravou užovkám. Pokud by ze zahrady vymizel, zůstala by jeho nika na čas prázdná, než by se o ni podělili jiní živočichové
(ještěrky, rejsci, ptáci).
I když lidé zničili mnohé části původní přírody, vytvořili zároveň nové prostředí
pro různé druhy rostlin a živočichů. Některé druhy provázejí člověka a nacházejí svůj
domov i uprostřed měst. Když lidé začali ve střední a severní Evropě mýtit lesy, aby mohli
pěstovat zemědělské plodiny, rozšířily se na obnaženou půdu některé rostliny, např. kopřivy, merlík, lopuch, pýr a š)ovík. Rostliny byly následovány zvířaty. Asi nejtypičtějším příkladem vztahu člověka a živočicha je vlaštovka. Původně tento druh zřejmě obýval skalní
útesy, možná i jeskyně. V současné době sídlí takřka výhradně na lidských stavbách,
na domech, ve chlévech. Dnes u nás nenajdete hnízdo vlaštovky mimo lidská sídla. Podobně čáp bílý - dříve hnízdil v koloniích na březích velkých řek. Dnes najdeme pár hnízdiš) podél řeky Moravy u nás a v Rakousku. Jinak čápi hnízdí na lidských stavbách (komíny, sloupy, střechy). Podobně je tomu u celé skupiny netopýrů. Před příchodem člověka
do krajiny sídlili tito tvorové zřejmě především v jeskyních, skalních štěrbinách a dutých
stromech. Lidská díla se však brzy pro ně stala vhodnějším útočištěm, a to i tak zvláštní
výtvory jako štoly, vinné sklepy, pěchotní bunkry, věže kostelů, půdy a podobně. Dnes se
u nás převážná většina druhů netopýrů orientuje na lidské stavby spíše než na své přirozené prostředí.
Člověk, a) se mu to líbí nebo ne, vstupuje s většinou biologických druhů do klasických
vazeb jako jsou symbióza (spolupráce), kompetice (soutěžení), predace (kořistnictví) nebo
parazitismus (cizopasnictví). Tyto vztahy vypátráme také mezi mnoha druhy, které žijí
na zahrádce, a) už je tam vysazujeme, anebo přišly samy. Sledováním a využíváním těchto
vazeb můžeme vhodným způsobem ovlivňovat děje na zahrádce. Tak například nepřítel
(parazit, predátor) našeho nepřítele je náš přítel (snižuje početnost nežádoucího druhu).
Člověk je zvyklý zvířata rozlišovat na škodlivá a užitečná, na dobrá a špatná. Příroda
takové kategorie nezná. Škodlivost a užitečnost jsou kategorie ekonomické, dobrý a špatný
jsou kategorie morální či pohádkové. Příroda je mimo tato kritéria, nebo) každý organismus má své postavení, něčím se živí a někomu je potravou. A to i na naší zahrádce.
Půda jako živý organismus
Ideálem moudrého zahrádkáře není pohádková řepa veliká převeliká, ale zelenina a ovoce
bez škodlivin, které se dají dobře skladovat a obsahují všechny životně důležité látky. Abychom takové ovoce a zeleninu vypěstovali, potřebujeme především zdravou půdu. Na naší
zahrádce máme velkou šanci vrátit půdě její původní rovnováhu. Bude to stát určité úsilí,
ale nezoufejme, nebudeme na to sami. Našimi nejpočetnějšími pomocníky jsou neviditelné
půdní mikroorganismy. Ke svému životu potřebují dostatek organické hmoty, proto neustále kompostujeme všechny organické odpady ze zahrady i z domácnosti a hnojíme vý60
hradně kompostem nebo zeleným hnojením. I hnůj je lépe napřed kompostovat a nehnojit
jím přímo, aby nedocházelo k prudké změně půdní pH reakce. Kompostovat lze rovněž
opadané listí, dokonce i z ořešáku (tleje sice pomaleji, ale dává kvalitní kompost bohatý
na minerály), ještě lepší je však ponechat je ležet na záhonech, kde před nastávající zimou
vytváří nejpřirozenější půdní kryt. Podzimní pálení listí ze zdravých stromů není výhodou,
jen zbytečně obtěžuje sousedy dráždivým dýmem. Jen pro úplnost uvádíme snad už notoricky známou skutečnost, že jarní vypalování trávy je nesmyslný a zbytečný hazard, který zabíjí živočichy, rostliny i mikroorganismy za současného obrovského rizika požáru
(viz též kapitola OVZDUŠÍ). Stařina je výborným MULÈOVACÍM materiálem, hodí se
i na podestýlku pro domácí zvířata i do kompostu. Dobře kompostovatelný je také dřevěný
popel. Popel z uhlí a briket se však vzhledem ke zvýšenému obsahu škodlivin do kompostu nehodí. Kompostovat můžeme i papír, podrcené dřevo a kůru, zmoklé seno, slámu, sáčky čajů, ale vždy máme na paměti dobré promíchání i provzdušnění vrstev a přidávání
hotového kompostu k zaočkování mikroorganismy. Protože už od malička víme, že slunce
je nepřítelem mikrobů, zakládáme kompost pod ochranou keřů nebo stromů. Osvědčily se
hlavně černý bez a ořešák. Ořešák přirozeným způsobem odpuzuje hmyz a černý bez nevoní hlodavcům, což je čeládka na kompostu často se vyskytující.
Půdu nenecháváme pokud možno nikdy dlouho nechráněnou. Pokud není pokryta plodinami, její povrch mulčujeme nebo oséváme rostlinami na zelené hnojení. Velmi se osvědčily jeteloviny nebo jiné vikvovité rostliny, které pomocí hlízkových bakterií umí vázat dusík ze vzduchu.
Půdu zbytečně neobracíme ani nezaléváme, vláhu v ní udržujeme mulčováním, popř.
kypřením svrchní vrstvy. Pokud je to nutné, volíme raději jedno vydatné zalití než každodenní kropení. Zaléváme vždy odstátou vodou, nejlépe dešRovou z vlastní střechy. Ostrý
proud studené vodovodní vody z hadice může být pro rostliny i pro půdní mikroorganismy šokem, nehledě na obsah nežádoucího chloru apod. Můžeme využít i soustavy zavlažovacích příkopů nebo ušetřit mnoho vody zaléváním přímo ke kořenům zakopanou
hadicí s otvory nebo pomocí PET lahví.
Jiní vydatní pomocníci
Dalšími málo viditelnými, ale o to potřebnějšími pomocnicemi jsou žížaly. Nejen svou
schopností půdu prokypřovat, ale hlavně vytvářením ideální půdní struktury s neutrální
půdní pH reakcí. Jejich výskyt podpoříme mulčováním záhonů posekanou trávou. Žížalám
nejlépe vyhovuje, je-li kompost mírně vlhký. Jejich oblíbenou pochoutkou je údajně kávová sedlina, ale smlsnou si rády i na kartonech.
I když to na první pohled zní trochu divně, velkými pomocníky jsou i plevele. Ty
hluboko kořenící provzdušňují půdu a vynášejí na povrch živiny. Jejich listy zastiňují půdu
a poslouží nejen jako materiál do kompostu, ale i k mulčování. Plevelům tedy vůbec není
nutno vyhlašovat válku. Mnohé z nich (např. pampeliška, bršlice kozí noha, kokoška pastuší tobolka, merlík, lebeda) mají velmi zdravé a chutné listy a mohou nám posloužit
k přípravě salátů, polévek a příkrmů nebo svými léčivými vlastnostmi pomoci překonat
zdravotní problémy. O přebytky se můžeme podělit i s domácími zvířaty - je to vlastně
taková úroda navíc. Stačí je průběžně udržovat pod kontrolou, aby nekonkurovaly pěstovaným plodinám. Přehnaná péče o travnaté plochy také nemá smysl, neboR zdravější je
61
trávník plný plevelů než plný jedů. Ostatně kousek květnaté louky je pro lidskou psychiku
určitě příznivější než nudně dokonalý anglický trávník.
Kam co nasadit a co by nemělo na zahrádce chybět
Jednostrannému vyčerpávání půdy nejlépe zabráníme velkou rozmanitostí pěstovaných
plodin, proto se nebojme pestrosti ani experimentování. Společenství rostlin, které si vzájemně nekonkurují, lépe využívá prostor i živiny v půdě a dokonce lépe čelí škůdcům
i chorobám. Proto vysazujeme třeba celer a rajčata vedle košRálovin. Často se uvádí i vzájemné ochranné působení mrkve a cibule. Cibule chrání mrkev před pochmurnatkou a mrkev zase cibuli před květilkou. V této kombinaci je však lépe cibuli nechat jen na okrajových řádcích, mezi mrkví by mohla obtížně vyzrávat. Osvědčených kombinací bylo popsáno mnoho (viz tabulky 13 a 14), nejlépe je sázet rostliny zároveň na několik míst na zahra-
62
dě. Tak snadno poznáme, které místo jim nejlépe svědčí. Jen je třeba dát pozor na rostliny,
které trpí stejnými chorobami, například rajčata vedle brambor by mohla být náchylnější
k plísni bramborové. Na zahradě mají místo i aromatické a léčivé rostliny, které často svými éterickými oleji odpuzují škůdce i mravence a naopak vonnými květy lákají včelí pomocnice. Navíc se většina pěstovaných druhů stane i skutečnou ozdobou naší zahrádky,
jako například divizna velkokvětá. Možná bychom na zahradě našli i nějaký ten kousek
pro malou školku divoce rostoucích dřevin, které můžeme vysazovat zpět do přírody, kam
je zapotřebí (např. větrolamy, remízky). Můžeme je vypěstovat z nasbíraných semen či ze
semenáčků, které by na svém původním stanovišti byly odsouzeny k zániku (např. v příkopě u cesty, na staveništi).
63
Další nepostradatelní pomocníci
Živáčkům, kteří nám pomáhají s udržením škůdců pod kontrolou, necháme nebo vytvoříme na zahradě kousíček „divočiny“, kde je nikdo nebude rušit, případně jim zajistíme
i dobré bydlení. Ideální jsou proto živé ploty. I staré zídky osázené suchomilnými rostlinami jsou mnohem lepší než nový drátěný plot. Zdi budov necháme bez obav obrůstat popínavými dřevinami.
Ptákům kromě budek a zimního přikrmování na krmítku vyrobíme i mělké napajedlo,
aby nemuseli hasit žízeň ozobáváním pupenů a plodů. K hnízdění jim bude vyhovovat
i starý doupný strom. Malí opeřenci se nám odvděčí nejen krásným zpěvem za svítání,
ale i svou neúnavností při sběru hmyzu. Taková sýkora koňadra za den nasbírá na 50 g
různého hmyzu, teoreticky by mohlo jít až o 5 000 jedinců. Neméně usilovný je i střízlík
(20 g za den, sám váží pouhých 10 g) nebo špaček (140 g za den). A což teprve, když
krmí hladová mláSata? Také pro netopýry můžeme vyrobit jednoduchou budku, se kterou
vám poradí v Českém svazu ochránců přírody. Tihle tiší a nenápadní tvorečkové dokážou
spořádat veliké množství nočních motýlků, parazitujících na ovocných dřevinách apod.
Ježkům zase přijde vhod hromada větví a listí; pokud ji proložíme kartony a umístíme
na vyhřáté místo, usadí se tam rády i užovky, slepýši nebo ještěrky. Těm vyhovují i kamenné zídky se spárami, a meze, podobně jako čmelákům. Škvoři zase ocení malý domeček ze zavěšeného květináče, ve kterém je lehce přeneseme právě na místo, kde jsou nejvíc
potřeba. Škvoří totiž likvidují mšice stejně dobře jako to dělají slunéčka, i když se s nimi
neprávem spojují všeliké nesmyslné předsudky. I malé zahradní jezírko vytvoří životní podmínky pro mnoho druhů rostlin a živočichů, zejména hmyzožravých obojživelníků, jejichž
výskyt je pro každou zahrádku pravým požehnáním. Pro zbudování jezírka jsou nejvhodnější stinná místa, kde se nejdéle drží vlhko. Jezírko může sloužit také pro zadržování dešRové vody, zlepší mikroklima a dodá naší zahrádce i zvláštní půvab. Pro užovky si můžeme založit „hadník“. Je to v podstatě kompost, jehož hlavní náplň tvoří větve a větvičky
64
65
nařezané na kusy. Boční stěny hadníku je třeba zhotovit ze starých latěk, vzdálených od sebe alespoň tři centimetry.
Mšice hubí nejen jejich přirození nepřátelé (škvoři, slunéčka), ale i postřiky silnějších
výluhů z kopřiv, ořechového listí, přesličky nebo reveně rebarbory. Postřik provádíme obyčejnou malířskou štětkou. Na mšice platí také poprašování napadených rostlin jemným dřevěným popelem.
I bez zahrádek můžeme být zahrádkáři
Nejsme-li šRastnými majiteli zahrady, nemusíme zoufat. I balkóny a okna obyčejného
sídlištního bytu lze poměrně snadno změnit v malé truhlíkové zahrádky plné nejen květin,
ale i zeleniny, jahod nebo bylinek. K lepšímu využití prostoru přispějí i popínavé a převislé
rostliny. Stačí dobrý truhlík, zemina, pár sazenic, pravidelná zálivka a okna se zazelenají
k potěše naší i všech kolemjdoucích. Trochu náročnější (hlavně na provedení náležité izolace) je založení tzv. zelené střechy, která se v poslední době stává sympatickou módou.
NestySme se prožívat radost nad objevováním přirozených zákonitostí přírody, buSme
častěji jen pokornými pomocníky a pozorovateli, ne vládci, kteří prosazují svoji vůli. Naučíme-li se s přírodou spolupracovat při respektování přírodních zákonů, ušetříme si mnoho
dřiny. Více se o tom dozvíte v publikacích, zabývajících se biozahradou nebo permakulturou. Autoři v nich mimo jiné učí, jak vytvořit zahradu, která by s naším minimálním úsilím
poskytla maximální užitek.
PRÁVNÍ PŘEDPISY ČESKÉ REPUBLIKY
Zákon č. 147/1996 Sb. o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů
Zákon č. 156/1998 Sb. o hnojivech a pomocných půdních látkách
Vyhláška č. 84/1997 Sb., kterou se provádí registrace přípravků na ochranu rostlin (změna:
120/1999 Sb.)
LITERATURA
Brunsová, S., Stammer, J.: Dědeček si věděl rady (Zahrádka bez chemie). Praha, Granit 1992.
Brunsová, S.: Co dědeček ještě věděl (Zahrádka bez chemie). Praha, Granit 1992.
Dmitrijev, J.: Ptáci, známí i neznámí, lovení, chránění. Praha, Lidové nakladatelství 1991.
Harisson, J. B.: Úroda bez chemie. Bratislava, Archa 1991.
Kalabus, J. a kol.: Zahrádka bez chemie. Praha, Mze a ČSOP 1995.
Kliková, G.: Biozahrada. Praha, Brázda 1992.
Mollison, B., Slay, R. M.: Úvod do permakultury, Revúca 1999.
Pížl, J.: Rok v biozahrádke. Bratislava 1991.
Sartoriusová, G.: Rostliny si pomáhají. Praha, Granit 1993.
Simon, O.: Potulný sadař. V jablku. Sedmá generace, č. 11, roč. VIII., 1999.
Tabach, A.: Biozahrada - zahrada bez chemie. Praha 1991.
66
67
68
7. STRAVA
„Jednoho dne moje mokřisko, prolezlé kanály a odvodněné,
bude v zapomenutí ležet pod obilným polem,
tak jako dnešek a zítřek bude ležet pod příkrovem let.“
A. Leopold, Obrázky z chatrče
V Evropě se člověk poprvé pokusil vymanit z přirozených přírodních cyklů asi
před 12 000 lety. Z lovce-sběrače se stal pěstitel-chovatel, který postupně stále více ovlivňoval tvář krajiny, v níž žil. Na úkor původních EKOSYSTÉMÙ vytvářel ekosystémy nové, které bychom mohli označit za ekologicky stabilní s velkým druhovým bohatstvím, které však s nástupem průmyslové revoluce (střední Evropa, 18., 19. století) začalo postupně
klesat. Ovšem koncem 19. století žilo na Zemi pouze 1,5 miliardy lidí. S rostoucím počtem
obyvatel a novými chemicko-technologickými možnostmi se nutně musel změnit
i způsob získávání potravin.
Po 2. světové válce se díky umělým hnojivům, PESTICIDÙM, nově šlechtěným
odrůdám a strojnímu způsobu obdělávání půdy významně zvýšila zemědělská produkce.
Mince má však i druhou, méně radostnou stranu. Rostliny nedokáží umělá hnojiva využít více než z jedné poloviny (v roce 1987 bylo v ČR spotřebováno 224,4 kg živin NPK
(dusík, fosfor, draslík) v průmyslových hnojivech na hektar zemědělské půdy, v roce 1997
76,9 kg.ha-1). Z přebytku dusíku a fosforu v půdách, podzemních a povrchových vodách,
ale v důsledku i v mořích dochází k jejich EUTROFIZACI a u půd, které sousedí
s intenzivně obhospodařovanými poli, i k extrémnímu snížení druhové rozmanitosti. S hnojivy se do půd zanášejí T̎KÉ KOVY . Také velká část pesticidů skončí nevyužita v prostředí (až neuvěřitelných 99%; ročně se ve světě aplikuje 2,5 milionu tun pesticidů(!);
v ČR bylo v roce 1997 použito asi 3,9 tisíc tun pesticidů). Velmi závažný je osud pesticidů
typu DDT, hexachlorcyklohexanu, hexachlorbenzenu, aldrinu apod. Tyto sloučeniny totiž
v životním prostředí degradují (např. chemicky, biologicky) jen velmi pozvolna, přičemž
produkty degradace bývají obvykle TOXIÈTÌJŠÍ a mají tendenci se kumulovat v POTRAVNÍM ØETÌZCI. Jako příklad nám může posloužit insekticid DDT. Díky dlouholetému používání se dnes v biosféře nachází asi 500 000 tun této chemikálie, která se
během migrace v potravním řetězci může zakoncentrovat až desetmilionkrát. Ve značné
nevýhodě jsou samozřejmě vrcholoví KONZUMENTI jako sokol, orel, liška či jezevec,
jejichž úbytek byl, díky snížené schopnosti reprodukce zapříčiněné právě DDT, pozorován
v severovýchodní oblasti USA a v Anglii. Ačkoliv bylo DDT v Československu zakázáno
v roce 1975, ještě dnes je ho možné najít prakticky ve všech potravinách. Ani zavedení
nových odrůd hospodářských plodin není bez problémů. Zvýšily se tím sice výnosy, ale
na druhé straně si tyto odrůdy vyžadují více závlah, umělých hnojiv a pesticidů. A nelze
ani opominout skutečnost, že se tím zmenšuje GENOFOND kulturních rostlin.
V posledních letech se začínají rozšiřovat zemědělské plochy, na nichž jsou pěstovány
geneticky modifikované (transgenní) plodiny. Za účelem získání nových vlastností se organismům pozměňují jejich genetické výbavy vložením nového GENU. Lze tak například
získat rajčata s prodlouženou trvanlivostí nebo řepu, jejíž kořeny při sklizni zadržují méně
69
hlíny než jiné odrůdy. Genovou modifikací však byly získány i rostliny, jejichž semena jsou
sterilní. V jiných případech semena sice vyklíčí, ale až po ošetření speciální aktivační látkou. Zemědělci jsou zjevně manipulováni firmami, prodávajícími jak transgenní semena,
tak aktivační prostředky. Na trhu se objevily také transgenní plodiny se zvýšenou odolností
vůči herbicidům, což nutně povede k větší chemizaci prostředí. Známým příkladem je herbicid RoundUp od firmy Monsanto, která genovými modifikacemi pozměnila některé plodiny tak, aby byly vůči němu resistentní. Jsou nazývány RoundUp Ready, tedy připravené
na RoundUp. A) už jsou transgenní rostliny pěstovány ve snaze zlepšit jejich vlastnosti
ku prospěchu člověka nebo pouze pro zisk dodavatelské firmy, jsou všechny zahaleny mnoha
otazníky. Pokud odhlédneme od etických otázek hledání hranice pro člověka nepřekročitelné, pak se nabízí otázka: jaký to bude mít v budoucnosti vliv na životní prostředí? Geny
působí komplexně v závislosti na genech ostatních i na prostředí, mohou se měnit během
vývoje organismu a přenášet mezi různými druhy. Chování genů je velmi komplikované
a jen stěží lze říci, co metody genových modifikací s sebou přinesou. Vra)me se ještě jednou k DDT. Švýcarský chemik Paul Müller získal v roce 1948 za jeho objev Nobelovu
cenu. Tento insekticid pomohl snížit výskyt epidemií a zachránil tak život milionům lidí.
Daň, kterou si vybral v podobě zhroucených ekosystémů, budou však muset splácet ještě
příští generace. Člověk by neměl ztrácet pamě).
Nadměrné využívání zemědělské půdy vede k její degradaci. V suchých oblastech (např.
v Africe) dochází k přeměně úrodných půd v pouště (DESERTIFIKACE). Přes 60%
všech půd na Zemi je ohroženo vodní EROZÍ. Kromě plošného odlesňování se na ní
podílí především nadměrné využívání pastvin a nevhodně zvolené zemědělské postupy.
Na snižování úrodnosti půd se podílí také degradace chemická. Jedná se o snižování
organické hmoty, obsažené v půdě, jehož důsledkem je změna struktury půd, snížená
RETENCE vody a eroze. Dále půdu znehodnocuje zasolování, jež je důsledkem chybného zavodňování. Pro zavlažování se totiž často používá voda s vysokým obsahem solí,
které po odpaření vody v půdě zůstávají. Mezi další příčiny chemické degradace půd patří
přítomnost cizorodých chemických látek. Důsledkem KYSELÝCH DEŠÙ je překyselení půd, které zabírají až 40% rozlohy veškeré orné půdy na Zemi. Půdy mohou být kontaminované těžkými kovy, pocházejícími ze zbytků agrochemikálií. Jejich zvýšený obsah, stejně
jako u hliníku, také může souviset s kyselými dešti. V České republice je 42% půd ohroženo vodní erozí a 12% půd erozí větrnou.
Zemědělství ovlivňuje životní prostředí EMISEMI oxidu uhličitého, metanu, oxidů dusíku, které se z jedné pětiny podílí na SKLENÍKOVÉM EFEKTU a produkuje také nezanedbatelné množství odpadů. V ČR (1997) činil odpad ze zemědělství a lesnictví asi 6%
(3 288 000 tun) z celkového množství odpadů. Obzvláště nebezpečné jsou odpady z moření osiv (rtu)), zbytky anorganických agrochemikálií a zbytky organických pesticidů.
Problémové je také využití hovězí a prasečí kejdy a slepičího trusu z bezstelivových
provozů. Protože obsahují malý podíl sušiny, je jejich hnojivá účinnost minimální a musí
se poměrně náročně zpracovávat.
Alternativou k intenzivnímu hospodaření je tzv. ekologické zemědělství. Tento způsob hospodaření směřuje k udržení a zlepšení dlouhodobé úrodnosti půd. Nejsou v něm
povoleny monokultury, pěstování geneticky modifikovaných odrůd, používání herbicidů
70
a syntetických minerálních hnojiv. Vegetační kryt se udržuje co nejdéle (pokud možno
i přes zimu). Ekologičtí farmáři pečují také o meze, remízky, břehové porosty vodotečí
a nádrží a jiné ekologicky stabilizující prvky v krajině. Ustájení hospodářských zvířat musí
odpovídat jejich fyziologickým a etologickým potřebám, což znamená například dostatek prostoru pro ležení i odpočinek s podestýlkou z přírodních materiálů, dále dostatek
volného pohybu včetně pastvy, ochranu před extrémními vlivy počasí. Jsou zakázány klecové chovy, trvalé vazné ustájení skotu, trvalé ustájení zvířat v uzavřeném prostoru
bez možnosti výběhu nebo pastvy, dále stimulátory růstu, syntetické zchutňovače krmiv,
konzervační látky, přidávání močoviny do krmiv, hormonální stimulace říje a přenos
embryí. Nemocem zvířat se předchází prevencí, homeopatické a naturopatické způsoby
léčby se upřednostňují před konvenčními způsoby, kterých se využívá v případech nevyhnutelnosti, přičemž se prodlužuje ochranná lhůta, udávaná výrobcem léčiva na dvojnásobek. Při úpravě potravin je zakázáno používat iontových měničů, bělení, chemikálií, hydrogenací, syntetických hormonů, ozařování a mikrovlnného ohřevu, barviv, aromatických
látek a sladidel syntetického původu. Tento způsob hospodaření je k přírodě šetrnější
a udržitelnější.
Ceny potravin z intenzívního zemědělství jsou nižší než u bioproduktů, protože se
do nich nezapočítává například cena půdy, která je každoročně vinou eroze splavena
do řek (viz EXTERNALITA ). Cílem ekozemědělců je naopak erozi předcházet. A tak se
náklady na snižování degradace půdy pochopitelně promítnou i do cen nabízených produktů.
V roce 1990 u nás ekologicky hospodařily pouze tři subjekty na ploše 480 ha, v roce
1997 jich bylo už 211 a plocha obdělávané půdy se zvýšila na 20 238 ha. Z celkové výměry zemědělské půdy se však jedná pouze o 0,47%. Máme-li možnost, najděme si svého
biozemědělce! (viz přílohy tab. 1)
označení certifikovaných bioproduktů v České republice
potraviny mohou být opatřeny také logem svazu, kterého je výrobce bioproduktu členem
Dříve, než zasedneme k prostřenému stolu, bychom se měli ptát: odkud potravina pochází, jakým způsobem byla získána, jaký vliv by mohla mít na naše zdraví a v neposlední
řadě - k čemu svým jednáním přispíváme.
71
Ačkoli se v České republice rodí mnoho druhů ovoce (viz tabulka 16), u spotřebitelů
spíše roste obliba cizokrajných plodin, které ještě nezralé musí překonat velkou vzdálenost lodí po moři a dlouhé kilometry kamionem po dálnici. Dozrávají až ve skladu v etylenové atmosféře. Pro představu: banány se dovážejí z Kostariky, Kolumbie, pomeranče
z Argentiny, Španělska, Řecka, mandarinky ze Španělska, Itálie, citrony z Řecka, Turecka,
ananas z Paraguaye, grapefruity ze Španělska, mango a papája z Brazílie, kiwi z Nového
Zélandu, Itálie a některé druhy jablek se dovážejí z Itálie, Holandska. Pokud v zimním
období najdeme na pultech čerstvá rajčata nebo papriku, pak si můžeme být jisti, že nejsou tuzemské výroby, ale že byly nejspíš dovezeny z Maroka nebo Španělska. Dnes si
prakticky celý rok můžeme koupit jakýkoliv druh ovoce či zeleniny, třeba i jahody na Štědrý den. Odcizujeme se tím však ještě více přírodě, nejsme schopni vnímat přirozené rytmy
ročních období a už ani snad nevíme, kdy dozrávají třešně nebo kdy jsou žně.
Také by nám nemělo být lhostejno, zda mléko, sýry, vejce nebo maso pocházejí od biozemědělce (respektive od babičky, z vlastní produkce) nebo z velkochovů. Velkochovy
ponížily zvířata na pouhý materiál, stroje, upřely jim možnost radovat se ze života. Filosof profesor Erazim Kohák v Zelené svatozáři píše: „Podmínky v masné velkovýrobě jsou
nesmírně kruté. Zvíře tu je biomechanismem, na který se neberou žádné ohledy. Vepři
v krmných klecích, kuřata s upálenými zobáky, která jen injekce antibiotik a steroidů udržují při životě, telata pod stálým osvětlením v klecích, kde se nemohou napřímit. …a pro72
test vyvolává stejnou odpověO: vždy) to jsou jenom zvířata. Copak bolest míň bolí, copak
je smrt méně krutá, když obě) patří k některému našemu jenom?“ Některá zvířata umírají
už při transportu na jatka nebo při čekání na regulérní smrt. V období od listopadu 1998
do července 1999 bylo poraženo 366 757 jedinců skotu, 3 480 818 prasat, 86 277 381 kuřat, 8 021 283 jedinců ostatní drůbeže. Kdo viděl na vlastní oči, jak zaměstnanci jatek
nabírají na bagr obtížně chodící krávu, aby ji o kus dál shodili z výšky dvou metrů
na beton, tomu by biftek chutnal jen stěží. Zážitky vykrmeného brojlera by nás jistě také
moc nepobavily. Musel totiž těsný prostor dodávky sdílet s mnoha jinými svými druhy,
musel se dívat na hromadu mrtvých těl těch, kteří nepřežili, a musel se dívat na ty, kteří už
leželi na téže hromadě, ale ještě žili a z posledních sil zvedali hlavu. Spíš než jeho utrpení
nás zajímá, zda maso nebude náhodou stresované, tím pádem méně kvalitní! Výzkum se
ubírá cestou vedoucí např. k získání takových plemen prasat, kterým by podmínky velkochovu tolik nevadily. Tím bychom zabili dvě mouchy jednou ranou: maso by bylo nestresované, ale stále levné, a na ostatním už přece nezáleží?
Konzumace masa má však ještě další významný aspekt. Pokud chceme získat 1 kilogram hovězího masa, musíme spotřebovat 20 kilogramů vysoce kvalitního krmiva. V roce
1997 se v ČR chovalo 1,7 milionů jedinců skotu, 4 miliony prasat a 29 milionů jedinců
drůbeže. V období 1997/1998 se z 6 841 500 tun obilovin zkrmilo celých 64% (30% potraviny, 6% osivo). Tedy vysoká spotřeba masa, která bezpochyby v ČR je (v roce 1997:
průměrná roční spotřeba masa činila 81,4 kg na obyvatele; z toho 56% vepřového, 20%
hovězího, 19% drůbežího), klade velké nároky na zemědělské využití krajiny. Opět ke slovu
přicházejí umělá hnojiva a pesticidy. Pokud bychom snížili spotřebu masa na 60kg/obyv./
rok, což je pořád téměř dvojnásobek postačujícího množství, ušetřilo by se 400 000 hektarů orné půdy, na které bychom mohli pěstovat zeleninu, řepku na bionaftu, len na látky
anebo vysadit tolik potřebný les. Je však třeba zvážit, kdo více přispívá k narušování životního prostředí: ten, kdo si každý týden dopřeje porci masa z ekologického chovu ovcí na
valašských horských loukách, nebo ten, kdo holduje sóji ve všech možných podobách,
z intenzivně obhospodařovaných zámořských plantáží?
Jistě nikdo nepochybuje o tvrzení, že strava velmi úzce souvisí s naším zdravím.
Důsledkem nadměrného přijímání tuků (především živočišných) a cukrů je obezita, která podporuje celou řadu dalších onemocnění (kardiovaskulární choroby, zhoubné nádorové bujení, cukrovku, dále dochází k nadměrnému zatížení pohybového aparátu, komplikacím při těhotenství a ke zvýšení frekvence kožních chorob). V České republice žije
35% obézních mužů, přes 45% obézních žen a asi 20% obézních dětí. Celých 8% zdravotnických výdajů se užívá na léčbu obezity a komplikací, které ji doprovázejí.
Co bychom tedy měli zařadit do svého jídelníčku? Především více zeleniny a ovoce,
nejlépe v syrovém stavu, protože obsahují celou řadu VITAMÍNÙ , enzymů, organických kyselin, minerálních látek a vlákniny. Zvyšují naši imunitu a snižují pravděpodobnost vzniku rakoviny. Dále bychom měli jíst více celozrnných obilovin (pohanka, proso, oves, ječmen, žito) a semen (především naklíčených), neboR jsou výborným zdrojem sacharidů, bílkovin, vitamínů řady B, STOPOVÝCH PRVKÙ a vlákniny. Právě
vláknina je pro nás obzvláště důležitá, protože při trávicím procesu na sebe váže škod73
livé látky, které odvádí z těla ven, zrychluje průchod zbytků jídla tlustým střevem, zvětšuje objem stolice a umožňuje její lepší vylučování. Tím chrání tělo před zácpou,
před nemocemi střev (včetně rakoviny), před cukrovkou a snižuje hladinu CHOLESTEROLU v krvi. Dobrým zdrojem vlákniny jsou také luštěniny, ořechy a otruby
(otruby však pouze jako doplněk).
Stravu bychom dále měli doplnit o jogurty (zdroj vápníku, fosforu, vitamínu B2 a B12,
podporují trávení), sýry (zdroj vápníku a vitamínu B 12) a mléko (zdroj vápníku, fosforu
a zinku, vitamínů řady B), nejlépe však kozí, které obsahuje více aktivních enzymů a je
lépe stravitelné. Vejce jíme maximálně jednou týdně (pozor na ta skrytá v těstovinách
a pečivu). Ačkoliv nepochybně obsahují vitamín B12, bílkoviny a minerály, najde se v nich
také velké množství cholesterolu.
Denně bychom měli vypít alespoň dva litry tekutin (nejlépe bylinných čajů, minerálních neslazených vod a šRáv ze syrové zeleniny a ovoce), neboR voda je důležitá pro trávení
a vylučování odpadních látek z těla, i pro konzistenci krve a přepravu minerálních látek.
Nedostatek vody vede mimo jiné k zatížení ledvin či ke špatnému prokrvení mozku (např.
pokles duševní soustředěnosti, závratě). Z hlediska prevence vzniku ledvinových kamenů
bychom měli druhy minerálních vod střídat.
Pokud se nechceme vzdát porce masa, pak si ji dopřejme pouze jednou či dvakrát
týdně. Mimochodem, maso je ve střevech zdrojem milionů hnilobných bakterií, zpomaluje
pohyb tráveniny a zvětšuje pravděpodobnost rakoviny tlustého střeva. Z purinových látek,
obsažených v mase, se tvoří kyselina močová, která může krystalizovat v kloubech a tkáních (dna, revmatismus). Maso by mělo být libové, nejlépe vařené či dušené. Při smažení,
pečení nebo uzení vznikají TOXICKÉ POLYCYKLICKÉ AROMATICKÉ UHLOVODÍKY , které jsou potenciálními KARCINOGENY a MUTAGENY. Rozhodně bychom však měli odmítat klobásy, salámy a párky, neboR obsahují velké množství tuku, soli,
přísad, konzervačních činidel, barviv, dochucovacích prostředků a plnidel. Dusičnany (jako
konzervační činidlo v mase) se mohou chemicky přeměnit na karcinogenní nitrosaminy.
Na pokraj zájmu raději také odsuneme potraviny z bílé mouky, která obsahuje malé
množství vlákniny, způsobuje zácpy a špatné trávení, ztužené a živočišné tuky, jejichž
zvýšený příjem podporuje vznik srdečních chorob, může vést k obezitě a zvyšovat riziko
rakoviny prsu, střeva nebo slinivky břišní (při přípravě jídel používáme přírodní rostlinné
oleje: slunečnicový, olivový apod.).
Střídmější budeme se sladkostmi všeho druhu pro vysoký obsah cukrů a tuků, včetně
slazených nápojů (200 ml coca-coly obsahuje 21 g cukru, stejné množství 7UP 20 g
a Mirinda taktéž 20 g), jsou totiž hlavní příčinou zubního kazu. Rafinovaný cukr, postrádající vitamíny, minerály a vlákninu, můžeme nahradit medem, v pečivu rozinkami, mrkví
nebo sušeným ovocem. Konzumaci medu, který kromě vody a dvou jednoduchých cukrů
fruktózy a glukózy (obdobně jako rafinovaný cukr) více méně nic jiného neobsahuje, si
dovolujeme doporučit ze dvou důvodů: zaprvé jde o čistě přírodní produkt a zadruhé tím
podpoříme chov včel, které jsou pro úrodu mnoha hospodářských plodin, ale i planě rostoucích bylin a stromů nesmírně důležité.
Měli bychom také snížit spotřebu soli, neboR zvyšuje krevní tlak, riziko cévních příhod, srdeční onemocnění a selhání ledvin. Sůl podporuje větší vylučování vápníku z těla.
Z toho také vyplývá, že nelze doporučit konzumaci velkého množství potravin takto kon74
zervovaných či v soli naložených, neboR také mohou zvýšit pravděpodobnost vzniku rakoviny ústní dutiny, jícnu a žaludku.
Z jídelníčku bychom měli co nejvíce vyloučit různé polotovary, konzervy, rychlé občerstvení a instantní pokrmy. Jsou totiž obvykle zdrojem vysokého množství tuků, cukrů a soli a naopak postrádají potřebný díl výživných látek a vlákniny. V takové instantní
polévce najdeme ztužené rostlinné oleje, glutamát sodný, cukr, emulgátory, stabilizátory,
aromata a barviva. To si do domácí polévky dáme asi jen stěží. Musíme však popravdě
říci, že pokud nepřekročíme rozumnou hodnotu denního příjmu přísad, pak by většina
z nich neměla vážněji poškodit naše zdraví. Na druhé straně, snad s výjimkou některých
konzervačních látek, je většina přísad prakticky zbytečná (viz tabulka 17; přílohy - Seznam
přísad).
Raději kupujeme potraviny co nejméně potravinářsky zpracované. Za nejlepší způsob
konzervace považujeme mrazení nebo sušení. Zajímáme se o kvalitu potravin, neboR otravy
jídlem nejsou řídkým jevem. Způsobují je různé druhy bakterií. Klasickým příkladem je
salmonela (z nedovařených vajec nebo drůbeže). Proto věnujeme velkou pozornost přípravě a skladování již uvařených potravin. Neudržujeme je dlouho teplé, abychom zabránili
vytvoření prostředí příhodného pro množení bakterií. Pokud neodoláme návštěvě restaurace, zmrzlině na ulici či salátu v bufetu, měli bychom si pečlivě všímat prostředí, ve kterém
se potraviny vydávají: zda salát není příliš „unavený“ nebo omáčka poněkud zaschlá. Velkou výhodou je právě domácí strava, neboR víme, co jíme. Pokud jsou potraviny plesnivé,
nahnilé nebo nakyslé, představují pro nás jedy. Ovoce a zeleninu před použitím umyjeme,
kůru z citrusů raději nepoužíváme, neboR nemáme jistotu, zda neobsahuje zbytky pesticidů.
Ovoce rostoucí kolem cest není vhodné konzumovat pro vysoký obsah olova z výfukových plynů.
75
O alkoholu, čaji a tabáku bude pojednávat další kapitola o zdraví.
Stejně tak důležité, jako co jíme, je jak jíme. Proto jezme vždy v sedě, v klidu (anebo
alespoň neřešme vážnější problémy), pomalu a pořádně žvýkejme. Nepřejídejme se a nejezme na noc. Pokud nemáme klid a pohodu k jídlu, raději nejíme, jenom pijeme. Ušetříme
se tak žaludečních vředů. Hodinu před těžkou prací nejíme. Indové říkají: „Kdo sytý štve
se, nedožije roku.“ Jednou měsíčně je dobré provést celodenní hladovku. Žaludek si odpočine a tělo se pročistí.
K jídlu bychom se měli chovat s úctou, skromností a pokorou. VždyR je to nutná podmínka našeho života, vykoupená životem jiným, který se započal na poli, na zahradě,
v sadu či ve chlévě. Proto bychom si měli jídla vážit, a ne se k němu obracet s vulgární
samozřejmostí. Pro deset procent lidí na Zemi, kteří trpí podvýživou, to samozřejmost není,
tím méně pro 180 tisíc z nich, kteří denně hlady umírají.
76
PRÁVNÍ PŘEDPISY ČESKÉ REPUBLIKY
Metodický pokyn č. 655/93 - 340 Ministerstva zemědělství pro ekologické zemědělství
Zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích
Vyhláška č. 295/1997 Sb. o hygienických požadavcích na prodej potravin
Vyhláška č. 297/1997 Sb. o podmínkách ozařování potravin, o nejvyšší přípustné dávce
záření a způsobu značení
Vyhláška č. 323/1999 Sb., kterou se stanoví chemické požadavky na zdravotní nezávadnost
potravin
Vyhláška č. 294/1997 Sb. o mikrobiologických požadavcích na potraviny, způsobu jejich
kontroly a hodnocení
Vyhláška č. 322/1999 Sb., kterou se stanoví maximální limity reziduí pesticidů v potravinách
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 292/1997 Sb. o požadavcích na zdravotní nezávadnost balených vod a o způsobu jejich úpravy
Zákon č. 63/1986 Sb. o České zemědělské a potravinářské inspekci (změna: 110/1997 Sb.)
Zákon ČNR č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu (změna: 10/1993 Sb.,
98/1999 Sb.)
Zákon č. 156/1998 Sb. o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech)
LITERATURA
Beránek, J.: Impérium Monsanto. Sedmá generace, č. 8, roč. VII., 1998.
Červený, K., Červená, D.: Vegetariánská kuchařka. Bratislava, Práca 1991.
Forman, R. T. T., Gordon, M.: Krajinná ekologie. Praha, Academia a MŽP ČR 1993.
Hadač, E.: Ekologické katastrofy. Praha, Horizont 1987.
Hadač, E., Moldan, B., Stoklasa, J.: Ohrožená příroda. Biosféra - člověk - technosféra. Praha, HORIZONT 1983.
Hajn, V.: Ekologie člověka. Olomouc, Universita Palackého v Olomouci 1999.
Ho, M. W.: Rizika genetických modifikací. Sedmá generace, č. 8, roč. VII., 1998.
Jech, K.: Genetické modifikace ohrožují přírodu. Sedmá generace, č. 8, roč. VII., 1998.
Kohák, E.: Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky. Praha, SLON 1998.
Librová, H.: Pestří a zelení. Brno, Veronica a Hnutí DUHA 1994.
McWhirter, A., Clasen, L. et al.: Jídlo jako lék, jídlo jako jed. Praha, Reader´s Digest Výběr
1998.
Míchal, I.: Ekologická stabilita. Brno, Veronica a MŽP ČR 1994.
Moldan, B.: Životní prostředí globální perspektiva. Praha, Karolinum 1995.
Nátr, L.: Rostliny, lidé a trvale udržitelný život na Zemi. Praha, Karolinum 1998.
Rozsypal, R.: Principy a kontrola ekologického zemědělství. Bulletin ekologického zemědělství, č. 16, leden 2000.
Statistická ročenka České republiky. Praha, MŽP ČR a ČSÚ 1998.
Štorchová, H.: Pohled molekulárního biologa. Sedmá generace, č. 8, roč. VII., 1998.
Vaněk, D.: Terminátor & Spol. Sedmá generace, č. 5, roč. VIII, 1999.
Zelená zpráva. Zpráva o stavu zemědělství České republiky za rok 1997. MZ 1997.
77
80
„Jsem bez statku, jsem bez jmění
a svět mne nezná, necení tak ani pes by nežil dál!“
J. W. Goethe, Faust
8. ZDRAVÍ
Tisíce „zaručených receptů“ na zachování či dokonce náhlé navrácení zdraví víceméně
selhaly. Přesto se objevují další šarlatáni, kazatelé, misionáři a vizionáři, léčitelé s kyvadélkem i bez. Přicházejí-li, aby se pokoušeli dodávat lidem to, co jim opravdu dodat mohou totiž sebedůvěru, sebekázeň, chuR a vůli na sobě pracovat - pak jsou vítáni. Pořádají-li však
hromadné seance za tučné vstupné, pak je asi dobré mít se před nimi na pozoru. Také tato
kapitolka pochopitelně nepřináší žádné bombastické triky, kterak rychle a zdravě zeštíhlet,
ani jak uhranout sousedovu kozu. Chceme se jen podělit o některé vyzkoušené náměty, jak
žít zdravěji, o trošku spokojeněji a jak se bránit běžným onemocněním.
Přírodní léčiva
V prvé řadě si dovolíme propagovat omezování spotřeby léčiv, připravovaných farmaceutickým průmyslem. Nikoliv jen kvůli tomu, že už nejsou bezplatná, ale především proto, že mnohé dosavadní obyčeje shledáváme jako nesprávné. Například příliš častá spotřeba syntetických léčiv znamená zbytečnou zátěž lidského organismu a způsob léčby se snadno
stává neúčinný, zchoulostivující a koneckonců i velmi nehospodárný. Navíc si musíme uvědomit, že téměř všechny léky od různých projímadel přes acylpyrin, brufen, diazepam,
spasmoveralgin až k barbiturátům jsou potenciálně NÁVYKOVÉ LÁTKY.
Po obligátní tabletce proti bolestem hlavy sáhneme, až selžou přirozenější způsoby,
např. pobyt na čerstvějším povětří, zvýšený příjem tekutin konzumací opravdu pitné a ničím neslazené vody. K osvědčené prevenci bolestí hlavy patří také pravidelné procvičování
krční páteře a souvisejícího svalstva.
Pro dobrý spánek je možno doporučit chladnější, dobře větranou místnost, k příjemnému zvlhčení vzduchu v ložnici napomůže třeba i mokrý froté ručník, zavěšený v prostoru.
Je dobré uléhat v pravidelnou hodinu a vypracovat si vlastní systém relaxačních cvičení
pro uvolnění napětí před usnutím. Při přetížení občas neuškodí bylinkový čaj, ve kterém
smísíme podle odborných doporučení v řádném poměru dobromysl, levanduli, chmel, kozlík, třezalku, anděliku atd. Ani u bylinek však není dobré dávkování přehánět a pít tyto čaje
mnoho dnů po sobě. A k sedativům se utíkáme až v případech, kdy není vyhnutí. Osvědčenými recepty našich babiček jsou bylinkové polštářky. Sušené bylinky zabalíme do gázy
a vložíme do povlaku polštáře. Pro klidné spaní je vhodná třeba tato směs: bazalka, majoránka, koriandr, rozmarýn, kopr, máta peprná, levandule a tymián.
Voňavé domácí bylinkové čaje z maliní, jahodí a ostružiní, lipového a bezového květu,
hluchavky, meduňky, řepíku, jitrocele, divizny, podbělu, máty, yzopu, mateřídoušky, šípků,
dobromysli (a desítek dalších bylinek) podporují svěžest těla i ducha. A šetří cukr, neboR
většina z nich chutná nasládle i bez oslazení.
Epidemiím chřipkových infekčních viróz často podléhají i otužilci. Přesto se snažíme
nezanedbávat protichřipkovou prevenci soustavným otužováním, saunováním, cvičením
81
na čerstvém vzduchu. Chřipce a nachlazení se snažíme předcházet pojídáním syrové cibule
a zelí syrového i kysaného. A kdo může bez rizika podráždění žlučníku či slinivky sníst
jeden či dva stroužky syrového česneku, má vyhráno. Sice si třeba i trochu zaslzí, ale
účinek v potírání nemocí je většinou ohromný. Proti kašli se osvědčila šRáva z nakrájené
cibule, zalité medem nebo zasypané cukrem.
Dosud nedoceněnými dary z přírodní lékárny jsou bylinkové masti. Taková kostivalová mast (kostival lékařský) na rány, zhmožděniny a jiné bolístky pomáhá doopravdy báječně - kdo to poznal na sobě, potvrdí. Nebo diviznová mast na hemeroidy - i ta určitě stojí
za vyzkoušení.
Ostych před netradičními léčebně preventivními metodami bychom měli ve vlastním
zájmu ztratit. Masáže, akupresura, akupunktura, homeopatie a podobné postupy, používané s lékařským doporučením, mohou mnohdy pomoci více než synteticky vyráběné léky.
Hygiena
Každodenní koupání v plné vaně horké vody si troufáme označit za zbytečný zlozvyk.
Jak je v kapitolách o vodě a energii pojednáno, spotřeba čím dál vzácnější vody (a energie
na její ohřev) je nehorázně vysoká. Také naší kůži každodenní máchání ve vodě zrovna
neprospívá. Vanu teplé vody si tedy dopřejeme raději jen v situacích, kdy jsme nedobrovolně vymrzli třeba při čekání na dostavník uvízlý v lavině. Zbývající potřebu koupání
řešíme krátkým sprchováním, při kterém si zkoušíme všemi póry vnímat onen slastný pocit, kterak dosavadní únava rychle opouští tělo.
K mytí je nejvhodnější obyčejné mýdlo (např. tzv. mýdlo s jelenem), často však vystačíme s pouhým spláchnutím potu a prachu rychlou vlažnou sprchou. Vlasy bychom raději
neměli umývat o mnoho častěji než jednou za týden. Nemusí vždy platit, že čím je šampon
pěnivější a voňavější, tím je účinnější. Vřele můžeme doporučit šampony vaječné nebo
kopřivové. Žloutkový zábal s olivovým olejem nám výborně nahradí kupovaný kondicionér. I pro dlouhé a jemné vlasy plně postačí dva žloutky s vmíchanými 3-5 kapkami oleje,
které vneseme do umytých vlasů a po 10-15 minutách pořádně opláchneme, nejdříve vlažnou vodou. Vodu po spláchnutí žloutkové směsi pak můžeme bez ostychu použít k zálivce
zahrady.
V našich slinách žije velké množství různých kmenů bakterií, které spolu se zbytky
jídel tvoří na zubech tzv. plak. Některé bakterie, žijící v plaku, rozkládají cukry a škroby
na kyseliny, které pak naleptávají zubní sklovinu, což vede ke vzniku zubního kazu. Při nedůsledném čištění zubů mohou zbytky plaku ztvrdnout a změnit se v zubní kámen. To už je
jen krůček k různým zánětům a parodontóze. Pravidelnost a pečlivost čištění zubů (nejlépe
po každém jídle) jsou spolu s kvalitním zubním kartáčkem mnohem důležitější než množství použité pasty. Výběr značky zubní pasty, jejíž cena se pohybuje asi do 50 korun, není
dle zubních lékařů podstatný, neboR se v účinku příliš neliší. Zubní pasty ve vyšší cenové
relaci jsou již většinou specializované na určité potíže (např. parodontóza). Ačkoliv žvýkání žvýkaček bez cukru podporuje vylučování slin, které pak odplavují kyseliny a tím víceméně brání vzniku zubního kazu, je nejúčinnějším prostředkem pro ústní hygienu zubní
pasta s fluoridem.
Z časopisů, obchodů či televize se na nás každý den usmívají perfektně vypadající
štíhlé mladé krasavice, nahlodávající sebevědomí mnoha ženám, které prostě časem zjistí,
82
že pokud budou chtít být šRastné, musí vypadat jako ony. Doba si to prý žádá. Odvrácenou
stranou tohoto dostihu nedosažitelného, kterou nechceme vidět, je testování kosmetických
výrobků na zvířatech. Pokusy se provádějí téměř výlučně na králících, kterým se daná
látka aplikuje buS do očí nebo na předem zcitlivělou kůži. Pokud nechceme být lhostejní
k zbytečnému utrpení zvířat, pak si kupujme pouze výrobky se symbolem králíčka, které
se na zvířatech netestují (viz přílohy - Seznam kosmetických firem netestujících na zvířatech). Snažme se však bez chemických produktů kosmetického průmyslu jednoduše obejít
(líčidla, zázračné krémy proti stárnutí, laky, spreje, barvy na vlasy, voňavky atd.). Jsou
přece příjemnější a přirozenější způsoby, jak docílit červených tvářiček. A navíc: krása
a mladost spočívá úplně v něčem jiném. Ani ta nejsilnější vrstva pudru nezakryje bezcitnost, povrchnost a duševní prázdnotu.
označení výrobků netestovaných na zvířatech
83
Civilizační choroby
Tabulka 18 uvádí, jaké jsou v České republice nejčastější příčiny úmrtí, respektive hospitalizace. Více než polovina obyvatel umírá v důsledku nemocí oběhové soustavy, jež jsou
zapříčiněny především vysokou hladinou CHOLESTEROLU (pramenící z obezity a nedostatku tělesné aktivity), narušením vztahů mezi lidmi, nepravidelným životním režimem,
přetížením, únavou nervové soustavy, emočním napětím, stresy a kouřením. Jiným rozšířeným onemocněním je zhoubné nádorové bujení. „Obecně se za KARCINOGENNÍ
vlivy považují kouření, nadměrné slunění, nedostatek čerstvého ovoce a zeleniny, nedostatek obilovin v potravě, přebytek živočišných tuků a masa, uzenin, polotovarů a konzervovaných potravin s konzervačními přísadami.“ [Hajn, 1999] Více než 600 tisíc lidí (1998)
u nás trpí cukrovkou. U této choroby hraje významnou roli genetická predispozice. Její
projevení však mohou způsobit také přejídání, stresové stavy a nedostatek tělesného pohybu. Tedy i těmto závažným chorobám můžeme svým životním stylem předcházet.
Rakovině kůže a zákalu oční čočky můžeme čelit tak, že se nebudeme zbytečně vystavovat slunečnímu záření v době nejintenzivnějšího svitu (od 10 do 14 hodin). Především
v době silného úbytku ozonu a v létě budeme nosit vhodné oblečení z bavlny nebo jiných
přírodních materiálů, klobouk a brýle s UV-filtrem. Nutno dodat, že ani opalování v soláriích není bez rizik.
Jako se pro nás stalo samozřejmostí navštěvovat preventivně dvakrát do roka zubního
lékaře, neměli bychom zapomínat i na jiné části svého těla. Formou preventivních prohlídek či samovyšetření můžeme předejít jednak nemoci samotné, nebo ji podchytit v počátcích, kdy pravděpodobnost úspěchu léčby je jistě nesrovnatelně větší (a investiční náklady
s ní spojené nesrovnatelně menší) než u rozvinutého onemocnění. Nejde o věc vlastního
rozhodnutí, ale o povinnost, neboR prostředky na naši léčbu by jinak mohly být využity
pro potřebnější.
Pohyb
Nedostatek pohybu a špatné stravovací návyky (viz kapitola STRAVA) jsou příčinou
celé řady civilizačních chorob. Abychom pro své tělo udělali něco prospěšného ještě neznamená, že se musíme trápit v posilovnách nebo na hodinách aerobiku. Například se ne84
budeme zbytečně vozit výtahem. Krátké vzdálenosti (1-2 km) můžeme chodit pěšky, mimo
jiné objevíme ve svém okolí spoustu zajímavých věcí, které nám při jízdě autem nebo hromadnou dopravou unikaly. Ve volném čase, o víkendech či o dovolených nemusíme vysedávat u televize, počítačů nebo se bezcílně povalovat na mořské pláži. Můžeme odhalovat
kouzlo pěší turistiky, spojené nejen s poznáváním krás přírody, ale i s jinými zajímavostmi
krajiny, jako jsou například přírodní rezervace, hrady, zámky nebo třeba valašský skanzen.
Můžeme se také, nejlépe s dětmi, zapojit do zemědělských prací na ekofarmě (agroturistika, možnosti - viz přílohy tab. 1). Nejenže potrápíme své tělo smysluplnou fyzickou prací,
ale možná i ledacos pochopíme.
Za zmínku stojí různá cvičení propojující ducha a tělo, která vedou nejen ke zlepšování
tělesné kondice, ale i k lepšímu vyrovnávání se stresujícími vlivy. Asi mezi nejznámější
a také nejpropracovanější patří tradiční indické cvičení - jóga.
Drogy
Na začátku kapitoly jsme upozorňovali na léky jako potenciálně návykové látky, přirozeně však nejsou jediné, se kterými se můžeme setkat. Pokud pro naše účely přehlédneme
takové nesmysly jako heroin, kokain, LSD, pervitin, extáze či známý inhalant toluen, musíme také vzpomenout DROGY všedního života - kofein, etanol, nikotin. Kofein, obsažený v kávě, čaji a kakau (tedy i v čokoládě), sice v nízkých dávkách pozitivně ovlivňuje funkce šedé kůry mozkové, přesto bychom si ho měli dopřávat spíše pro zpestření chutí, a ne
jako „denní chleba“. U etanolu, aR už v podobě vína, piva či destilátů, to platí dvojnásob
a ještě s velkým vykřičníkem. O důsledcích alkoholismu píše profesor Václav Hajn v Ekologii člověka: „Kromě fyzických škod, jako jsou steatóza (zvětšení), záněty a cirhóza (tvrdnutí) jater, dochází u alkoholiků k postižení nervového systému (poruchy vnímání a paměti, afektová labilita, oslabení vůle vedoucí až k povšechnému zprimitivnění a zchudnutí
duševního života), k ztrátě společenského taktu, duševní pohotovosti, k zhrubělosti a otupělosti, u náchylných jedinců k vyprovokování patetické depresivní nálady, vedoucí až
k sebevraždě atd.“ Ovšem malé množství piva, kvalitního vína či dobrého destilátu z ovoce může mít i kladný účinek, např. na krevní oběh, na trávení nebo při změně prostředí.
Poněkud zvláštní postavení má nikotin. Jedná se o látku bezesporu návykovou, vytvářející
uživatelům značně zvýšené riziko srdečních a dýchacích chorob, rakoviny plic, hrtanu,
žaludku, pankreatu, prostaty, močového měchýře, konečníku a některých druhů leukémie,
přičemž polovina z nich na přímé následky kouření umírá. Přesto společnost tabák toleruje a nepovažuje se obecně za nemorální propagovat tyto výrobky veřejně. Sociolog profesor Jan Keller v Abecedě prosperity píše: „Zatímco počátkem let devadesátých umíraly
na následky kouření ročně pouhé tři miliony lidí, rekordní žně se budou rok od roku zvyšovat. Je spočteno, že kolem roku 2020 bude umírat na následky kouření již 10 milionů
lidí každým rokem. Představitelé tabákového průmyslu soudí, že máme ještě na víc. Prozřetelně se proto zaměřují ve svých reklamách především na dospívající mládež, právě
v ní je budoucnost tabákového průmyslu. Ze dvou miliard dětí, které dnes žijí na Zemi, se
jich zhruba 800 milionů stane kuřáky. I když by z nich měl v důsledku kouření zemřít
pouze každý třetí až čtvrtý, bude to čtvrt miliardy lidí. Tolik klientů věrných až za hrob už
stojí za nějakou tu billboardovou reklamu, apelující na odvahu a mužnost.“ Pasivní vdechování tabákového kouře je škodlivější než samotné kouření, proto žádat od kuřáků,
85
aby ve společnosti nekuřáků ovládali svou vášeň a nekouřili, musí být samozřejmost. Nedávejme se odradit bezohledností některých nikotinových závisláků!
Hluk
Dalším negativním faktorem, ovlivňujícím naše zdraví, je hluk. Ten lze charakterizovat
jako nepříjemné či rušivé zvuky. Nutno dodat, že však jde o hodnocení silně subjektivní.
Můžeme poslech oblíbené heavy-metalové skupiny, při kterém vibrují skleničky na polici,
pokládat za příjemný a uklidňující hudební zážitek. Jiný názor však bude mít sousedova
rodina s ročním dítětem. Ale nemusí vždy jít pouze o hlasitost. Někomu nevadí celodenní
zvuková kulisa televizních pořadů, jiný by však snídani jen stěží pozřel ve společnosti
ukvílených a užvatlaných disneyovských postaviček. Takže bychom měli být při svém počínání velmi ohleduplní ke svému okolí, neboR hluk může vyvolat stavy podráždění
a rozmrzelosti, stres, deprese, sníženou pracovní výkonnost, žaludeční potíže, sníženou
obranyschopnost organismu a může také zvyšovat riziko onemocnění oběhového systému.
Při překročení hranice intenzity hluku 95 decibelů dochází k poškození sluchového ústrojí
s trvalými následky.Tato hranice bývá překračována na rušných dopravních tepnách, ale
i při koncertech rockových kapel. Nelze také doporučovat poslech walkmanů hlasitě puštěných, neboR si tak zakládáme na nedoslýchavost.
Duševní hygiena
Jistě každý z nás alespoň jednou zažil stav, kdy, aR se snaží sebevíc, práce se stejně
hromadí a navíc je plná chyb a nepřesností. A i když v zaměstnání zůstáváme déle a déle,
nejsme schopni dojít ke konci. Obecně vzato, svému duševnímu zdraví zatím nevěnujeme
zdaleka tolik pozornosti jako zdraví tělesnému. Předně bychom si měli rozdělit den na tři
části: spánek, odpočinek, práce. Každý by si měl najít svůj způsob relaxace, který mu umožňuje uvolnění z napětí a odreagování od starostí, které nutně nemusí souviset pouze
s prací. Důležité také je, aby si člověk kladl reálné cíle, na které stačí svými schopnostmi.
A pokud si prostě nevíme rady, propadáme depresím a nic nás nebaví, není hanbou navštívit psychoanalytika. Každý člověk se v životě dostane do situace, kterou sám nedokáže
vyřešit, zpracovat si ji. A je lhostejno, zda se jedná o neúspěchy v zaměstnání, úmrtí
v rodině, rozvod či neustálé konflikty s okolím. Pokud si zlomíme žebra, tak jistě nebudeme čekat doma, až jak to dopadne, ale navštívíme lékaře. Stejně aktivní bychom měli být
i při duševních nesnázích, neboR souvisí s kvalitou života právě tak, jako stav naší tělesné
schránky.
Zkusme si upřímně odpovědět na otázku, jak bychom strávili den, kdybychom věděli,
že je naším dnem posledním. Ráno si přivstaneme, abychom v zaměstnání stihli vydělat
ještě více peněz, pak bychom si v supermarketu nakoupili plný vozík věcí, které jsme ještě
nikdy nevyzkoušeli, udýchaní bychom se večer dostavili domů a se slzou v oku, neboR se
už nedozvíme, jak to s tím Jackem nakonec dopadne, shlédli 263. díl páté řady báječného
seriálu. Marný den? A kolik je takových do roka? A přitom opravdu neznáme dne ani
hodiny. Pachtíme se za přeludem, zabýváme se malichernostmi, jsme věčně nespokojení
(ale většinou s okolím než sami se sebou), podráždění, nervózní, stresovaní. A když přijdeme do ordinace s žaludečními vředy, tak na doporučení do nemocnice odpovídáme, že
86
teS se nám to zrovna nehodí, protože ještě musíme … Každý lékař nám potvrdí, že duševní klid a vyrovnanost je pro zdraví daleko důležitější než tučné konto na zaplacení nadstandartní zdravotnické péče. A jak poznat, co je důležité? Jak dojít duševního klidu? To je
opravdu těžká věc! Ale pro začátek si přece jen zkusme odpovědět na to, jak bychom naplnili ten svůj poslední den. Možná se rozpomeneme na babičku v domově důchodců,
na bratra, se kterým se již několik let nebavíme, na děti, které si nás užijí tak akorát
o víkendu. Možná bychom chtěli ještě vidět jarní louku plnou rozkvetlých pampelišek,
letní mlhy při východu slunce, cítit teplý vítr ve vlasech, brodit se hromadou pestrobarevného listí nebo si na potoce ulomit několik rampouchů. Asi by se našla ještě spousta jiných věcí, které bychom chtěli vidět, zažít, napravit, ale ten den by nám na to nestačil.
Ostatně - co nám brání vystoupit z vlaku a jít kus cesty pěšky?
PRÁVNÍ PŘEDPISY ČESKÉ REPUBLIKY
Zákon č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu (změna 167/1998 Sb.)
Zákon č. 36/1975 Sb. o pokutách za porušování právních předpisů o vytváření a ochraně
zdravých životních podmínek (změna: 137/1982 Sb., 14/1997 Sb.)
Zákon č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů
Nařízení vlády č. 192/1988 Sb. o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví (změna:
182/1990 Sb., 33/1992 Sb., 278/1993 Sb.)
Metodické opatření č. HE 52/79 ke stanovení, měření a hodnocení nejvyšších přípustných
koncentrací škodlivin v pracovním ovzduší
LITERATURA
Hajn, V.: Ekologie člověka. Olomouc, Universita Palackého v Olomouci 1999.
Javůrková, B.: Desatero pro zdraví. SEV Chaloupky 1992.
Librová, H.: Pestří a zelení. Brno, Veronica a Hnutí DUHA 1994.
Lippert, E. (editor): Ozonová vrstva Země. Praha, Vesmír a MŽP ČR 1995.
Keller, J.: Abeceda prosperity. Brno, DOPLNĚK 1997.
Statistická ročenka České republiky. Praha, MŽP ČR a ČSÚ 1998.
Zentrich, J. A.: Byliny v prevenci. Brno 1996.
87
90
9. SOUNÁLEŽITOST
S PØÍRODOU
„Každý zastánce zvířat musí opětovně čelit otázce:
čemu je takový bobr dobrý?
Snad nejpádnější odpověA by byla otázkou:
čemu jste dobrý vy?“
E. Kohák, Zelená svatozář
Hojně navštěvovanou zábavou obyvatel starého Říma byly cirky, v jejichž arénách bojovali gladiátoři se zvířaty i zvířata mezi sebou. Za vládce Pompeia dokázali v arénách
během několika dnů utratit životy stovek lvů, levhartů, slonů a nosorožců. Ve 3. století
před naším letopočtem si Římané ke svým kratochvílím museli dovážet lvy až z Afriky
a Asie, protože v Evropě už byla tato zvířata vybita. Pozdější evropští panovníci měli zase
v oblibě štvanice, při kterých smečka psů roztrhala jelena, lišku či medvěda. Je pravděpodobné, že už někdy před sto tisíci lety se pravěký člověk podílel na vyhubení některých
druhů velkých savců, jakými byly srstnatý nosorožec, lama obrovská, mamut či mastodont. Avšak k největším úbytkům živočišných druhů dochází teprve v posledních dvou stoletích.
Pro maso byli loveni nejen kopytníci či ryby, ale i krokodýli, krajty, chřestýši nebo
leguáni. Žabí stehýnka se stala oblíbenou pochoutkou gurmánů. Na své velmi chutné maso
doplácely po celá staletí také želvy. Největší kolonie želvy sloní na Galapážských ostrovech, která čítala na 10 milionů jedinců, už byla téměř zničena. Pro maso a tuk byla lovena také alka velká, obývající severní pobřeží Atlantského oceánu, která byla velmi snadnou kořistí, nebo) neuměla létat. Námořníci, později obchodníci s masem, ubíjeli bezbranné ptáky vším, co měli po ruce. Množství zabitých alek nebyly lodě schopné pojmout, a tak
tisíce mrtvol hnilo na pobřeží. Na přání sběratele Carla Siemense byly v roce 1844 zabity
na ostrově Oldey poslední dvě alky velké na světě. Hejna holuba stěhovavého nad Severní
Amerikou čítala na dvě miliardy jedinců a zdálo se, že je nemůže nic ohrozit. Přesto organizovaný lov těchto ptáků (pro velmi chutné maso) zdecimoval jejich stavy natolik, že na
počátku 20. století se ve volné přírodě už žádný holub stěhovavý nevyskytoval.
Zvířata byla zabíjena také pro rozmary paní módy - krokodýli a hadi pro kůže, želvy
pro krunýře. Pro své peří byla na konci minulého století (1875) vyhubena kachna labradorská a mnoho nechybělo ani k vyhubení albatrosa bělohřbetého, který kdysi žil
na tichomořském souostroví Bonin v počtu asi pěti milionů jedinců. Dnes zde žije pouze
250 párů. Pro svůj šat byli zabíjeni i pštrosi, volavky a malí zpěvní ptáci. Pro kožešinu
byli na pokraj vyhubení přivedeny nejen kočkovité šelmy jako levhart, tygr, gepard, ale
i medvídek koala. Nemilosrdnému vybíjení zbraněmi pytláků je dodnes vystavováno velké
množství slonů, jejichž kly jsou stále výhodným obchodním artiklem, a nosorožců pro jejich roh, kterému se především v Asii přisuzují zázračné léčivé účinky.
V nedávné minulosti farmáři často vybíjeli celá stáda divokých zvířat, aby neubírala
pastvu či vodu jejich dobytku. Tak byla např. v Africe vyhubena zebra kvaga. Lidé naháněli zebry do propastí, kde se jejich těla tříštila o skály. Jako škodná byli zabíjeni také
papoušci karolínští, které se podařilo člověku zcela vyhubit, nebo gorily, kterých zbylo
na Zemi pouhých několik set jedinců. Ve snaze získat půdu a záměrně omezit potravní
91
základnu Indiánů dokázali evropští kolonisté v poměrně krátké době vybít milionová stáda bizona lesního a na pokraj vyhubení přivést i bizona prérijního. Lovci stříleli tato statná zvířata i z jedoucího vlaku, podřezávali je po hruO zapadlé ve sněhu, zabraňovali jim
v přístupu k vodě, aby je pak mohli zesláblé dobít.
A jak to vypadá na konci 20. století? Mnohé zůstává zachováno, by) dovedně skryto
pod elegantnější fasádou. Při vší úctě k poctivým myslivcům se stále najde dost výtečníků,
pro které je myslivost pouze příležitostí k ukájení zabijáckých vášní. Mezi nepoučitelnými
nimrody přežívá i spousta mýtů o tzv. škodné, za kterou bývají (vzdor EKOLOGICKÝM
poznatkům) šmahem označováni PREDÁTOØI - především draví ptáci s „křivým zobákem“, ale i kuny, lišky, o vlcích a rysech nemluvě. Že se tato dravá zvířata starají o přirozenou regulaci výběrem nejslabších jedinců, to už naštěstí dnes vědí i děti na 1. stupni
základní školy. Nedostatek lovné zvěře často vede myslivce k umělému chovu zvířat v oborách či bažantnicích. Mnohá takto chovaná zvířata však ztrácejí svou plachost a před člověkem neprchají. Například bažanti, chovaní téměř jako v drůbežárnách, se mnohdy musí
v době honů vyhazovat do vzduchu, aby vzlétli a mohli být „uloveni“ podle mysliveckých
pravidel.
Lov ryb je patrně jedním z nejstarších způsobů opatřování masité potravy. Proti čestným soubojům člověka s rybou, jak o nich s hlubokým porozuměním píše např. Ota Pavel, nelze mnoho namítat. Těžko je však rozumět lovecké vášni u tzv. sportovních rybářů,
kteří tráví volný čas tím, že chytají ryby s ctižádostí ulovit jich co nejvyšší počet. Podměrečné úlovky však vracejí do vody, aniž by si uvědomovali, že při takovém zacházení „jim
uděláme díru do rtu nebo do hlavy, trochu je pomačkáme a setřeme jim ochrannou slizovou vrstvu“, jak upozorňuje zoolog profesor Otakar Štěrba v knize Máme rádi zvířata?
a dodává: „Kdyby ryby dovedly bolestí křičet …“.
Do 20. století přežila i VIVISEKCE (tj. zákroky na živých zvířatech bez znecitlivění). Už sice není pořádána pro pobavení šlechty jako v 18. století, ale je provozována
za zdmi laboratoří a moc se o ní raději nemluví. Utrpení pokusných zvířat omlouváme
vědeckým výzkumem, záchranou lidských životů. Zvířata jsou však používána nejen pro
potřeby zdravotnického a farmaceutického výzkumu k testování léků, ale také v kosmetickém průmyslu (testování šamponů, voňavek, barviv atd.), v potravinářství (testování
přísad), v chemickém průmyslu (testování chemických látek určených pro domácnost,
průmysl, zemědělství), a také pořád ještě pro potřeby školní výuky. V roce 1998 bylo
v České republice oficiálně použito v laboratořích 232 738 pokusných zvířat. Odpůrci
těchto postupů právem namítají, že výsledky jakýchkoliv pokusů na zvířatech nelze přímo aplikovat na člověka z důvodu biologické rozdílnosti mezi živočišnými druhy. Laboratorní zvířata jsou týrána už jen tím, že žijí uvězněna v klecích, samotné pokusy jsou
z drtivé většiny velmi kruté. Otřesnou výpovědí o pokusech prováděných na zvířatech ve
švýcarských laboratořích přináší Milly Schär-Manzoli ve své knize Holocaust, která vznikla na základě obsahu protokolů z různých výzkumných pracoviš), které byly podepsány
samotnými badateli. Nutno dodat, že Švýcarsko je země s nejdokonalejší legislativou
pro ochranu zvířat. Dr. Teplý v předmluvě k této knize píše: „Každý člověk by totiž měl
vědět, kolik utrpení stojí bezohledná honba lidí za zdravím, pohodlím a fyzickou krásou“.
92
Lidé DOMESTIKOVALI zvířata již před více než 10 000 lety. Chovali je pro maso,
mléko, vejce, vlnu, používali je k tažení nákladních i válečných povozů, k přepravování
nákladů, k orbě, ke sklizni úrody, k pohonu mlýnských kamenů atd. S vynálezem motoru
práce zvířat značně ztrácela na významu, obzvláště v zemích severní polokoule. Avšak
s postupem času a s rostoucí lidskou populací se naopak stala nepostradatelnou jejich
role ve výživě člověka. Velkochovy jistě nejsou produktem 20. století, ale nabyly v něm
obludných rozměrů. O tom, jak se zde chovaným zvířatům daří, vypovídá už samo označení: živočišná výroba. Zvířata se zde počítají na kusy, ještě lépe na tuny živého masa.
Víme, jakou historii má telecí řízek na našem talíři? Většinou pochází z telete, které bylo
předčasně odebráno své matce, bylo ustájeno v těsném kotci, ve kterém se nemohlo ani
otočit, nikdy nevidělo slunce, nikdy se nemohlo proběhnout po travnaté pastvině. Po dosažení jateční váhy bylo naloženo spolu se svými druhy do přeplněných nákladních automobilů, bez potravy, bez nápoje, v zimě či dešti, dlouhé hodiny. Na jatkách ho lidé vehnali
do kovové ohrady, na jejímž zúženém konci ho jiní lidé omráčili elektrickým proudem,
další mu podřezali hrdlo, nechali vykrvit, očistili, porcovali … A přitom s jakousi samozřejmostí pouhého výrobku, o jehož původu a minulosti nás nenapadne přemýšlet, bez
nejmenších výčitek svědomí spokojeně pojídáme telecí řízek.
I nadále jsou usmrcováni divoce žijící živočichové pro kožešinu a kůži. Zvířata chovaná na kožešinových farmách žijí v nedůstojných podmínkách, v malých kovových klecích,
které způsobují poškozování končetin, nebere se ohled na potřeby jejich sociálního chování (klece fungují v podstatě jako samotky, mláOata jsou matkám odebírána příliš brzy).
Při zabíjení zvířat se nesmí poškodit kožešina, proto se usmrcují plynem (výfukové plyny
z automobilů), elektrickým proudem, injekcí do srdce, zlomením vazu. Nepříliš známé jsou
údaje o počtech kožešin, potřebných na výrobu jednoho kožichu (viz tabulka 19).
Těžko pochopitelné jsou touhy některých bohatých lidí vlastnit pumu, lva či gorilu.
Aby se podařilo chytit právě třeba mládě horské gorily, musí rukou pytláků většinou zahynout celá gorilí tlupa, čítající i přes deset jedinců. Ne každé odchycené mládě však složitý
transport z Afriky do Evropy či Ameriky přežije.
Stále početnější a náročnější lidská populace mění životní prostor ostatních živočichů
v monokulturní pole a plantáže, doly, lomy, odkaliště, mrtvé řeky, dálnice, města atd. Fenoménem 20. století se stala chemizace. Chemické sloučeniny zanesené člověkem do životního prostředí, a) už záměrně (např. PESTICIDY, umělá hnojiva) nebo nechtěně (např.
POLYCHLOROVANÉ BIFENYLY), ohrozily existenci mnoha druhů organismů (viz
93
kapitola STRAVA) a narušily rovnováhu celých EKOSYSTÉMÙ. Doposud bylo vyrobeno asi dva miliony syntetických látek a každý den se toto množství zvětšuje o dalších
1 600. V roce 1990 se vyrobilo na 400 milionů tun různých chemikálií. Jen o některých
však víme, jaký mohou mít vliv na životní prostředí. Situace se však ještě více komplikuje
skutečností, že se tyto látky ve svém účinku na okolí vzájemně ovlivňují (mohou účinek
potlačovat i násobit). Především v důsledku ztráty životního prostoru a podmínek ročně
vymírá 30 tisíc druhů živých organismů. Je ohroženo 18 694 druhů rostlin, 320 druhů
ryb, 48 druhů obojživelníků, 1 355 druhů plazů, 924 druhů ptáků a 414 druhů savců.
Poněkud rozporuplnými institucemi jsou zoologické zahrady. Zvířata zde většinou přicházejí o možnost žít životem, který odpovídá potřebám jejich druhu. Například vlk, žijící
ve volné přírodě, za den urazí více než 20 kilometrů, teritorium vlčí smečky dosahuje rozlohy asi 70 km2. Proto např. chov páru vlků v kleci považujeme za nehoráznost. Příznivěji
lze nahlížet na chovy domestikovaných zvířat, která provázejí člověka po tisíce let, ačkoliv
nejsou chována pro hospodářský užitek, nýbrž pro atrakci a okrasu (pávi, lvi). Bez výjimek by mělo platit, že zvířata, kterým není zoologická zahrada schopna poskytnout dosta-
94
tečné podmínky, by neměla chovat. Posuzování tohoto kritéria by mělo být vyhrazeno pouze odborníkům - ETOLOGÙM. Věcí prestiže všech zoologických zahrad by neměla být
široká škála chovaných druhů, ale příkladná ochrana zvířat před všemi podobami týrání,
včetně nevhodných podmínek chovu.
Často vyzdvihovaný argument záchrany kriticky ohrožených druhů živočichů lze
ve skutečnosti podepřít jen několika málo příklady úspěšně uskutečněných REINTRODUKCÍ, mezi které nesporně patří vrácení koně Převalského, orlosupa bradatého či některých afrických antilop do oblastí jejich původního výskytu. Některé zoologické zahrady
však pomáhají handicapovaným nalezencům a slouží jako útočiště pro zvířata zabavená
pašerákům.
Zoologické zahrady však mohou sehrát významnou vzdělávací roli, provozují-li přitažlivě zpracované naučné stezky k popularizaci odborných zoologických a etologických
poznatků. Některé ZOO umožňují návštěvníkům přímý kontakt se zvířaty a poskytují tak
především dětem prožitky a zkušenosti, které jim nedopřeje sebelepší literatura či video.
Stále více zoologických zahrad vytváří koutky, kde je možno si zvířata pohladit (a zjistit, že
například had není ani trochu slizký), krmit je zakoupeným krmivem, apod. Avšak právě
taková zařízení by si zasloužila více důslednosti - pokud je i zde nabízen hot-dog nebo
hamburger, nápoje jsou podávány v plastových kelímcích či lahvích na jedno použití, je
výchovný účinek zbytečně oslabován.
Z hlediska ochrany zvířat jsou velmi problematickou atrakcí také cirkusy. V těchto
oblíbených zábavních podnicích bývají zvířata většinou chována i převážena v malých přepravních klecích, s minimální možností výběhu. Názory na drezúru se i mezi zoology značně
liší, je však vysoce pravděpodobné, že např. pes vystupující v cirkuse žije v podstatně lepších podmínkách (lidskými měřítky posuzováno - je š)astnější) než pes neustále uvázaný
na řetězu nebo celoživotně zavřený v kleci. Spory jsou však vedeny o to, jakou drezúru
a u jakých druhů lze ještě považovat za přijatelnou.
O panském postoji člověka k přírodě filosof profesor Erazim Kohák píše: „Jsme zvyklí
považovat svět za jeviště, na kterém se odehrávají dramata lidských životů, to jediné,
na čem záleží. Na tomto jevišti jsou i kulisy, hory, lesy a inspirativní západy slunce. Inventář našeho theatrum mundi dále zahrnuje rekvizity jako ptactvo nebeské, zvěř lesní, polní
i domácí, případně ryby. Kulisy a rekvizity světového divadla označujeme hromadně pojmem příroda, která slouží člověku jako zdroj surovin, případně jako park kultury a oddechu, a občas jako příležitost, aby prokázal svou moc a slávu pokácením lesního velikána
nebo skolením lva.“ Z čeho lidé berou jistotu své nadřazenosti: „Že jsou rozumové bytosti? Toho si váží lidé, avšak psi si daleko víc váží věrnosti a dobrého čichu. Podle svých
měřítek by se psi museli považovat za vyšší bytosti. Či měli bychom posuzovat druhy podle toho, jak prospívají světu jako celku? V tom případě bychom museli považovat lidstvo
za výrazně nižší, pokleslý druh, který vykácel lesy, zamořil ovzduší, otrávil vody - a všechno jen ve vlastním sobeckém zájmu. Že člověk vytvořil Monu Lisu a Mozartovu Eine kleine
Nachtmusik? To prospívá jen lidem, ne Zemi, biosférické soustavě všeho života. Ano, člověk je jiný, avšak z toho bychom těžko odvozovali, že je také „vyšší“ bytost.“
Všichni tvorové „touží po dobrém údělu, snášejí bolest a mají hrůzu ze záhuby“, píše
ve své knize Nauka úcty k životu lékař a filosof Albert Schweitzer. Proto by měl být
95
pro člověka všechen život posvátný. Je přípustné jej ničit pouze z nevyhnutelné nutnosti,
ale být si vědom odpovědnosti za svůj skutek. „Nikdo nesmí zavírat oči a myslet si, že se
utrpení, na něž pohledu se vyhnul, nestalo. Nikdo nech) si neulehčuje tíhu své odpovědnosti.“
Ovšem co může znamenat dobro pro jednoho, nemusí nutně znamenat pro druhého.
Co je tedy správné? Aldo Leopold, zakladatel ekologické etiky, byl přesvědčen, že „určitá
věc je správná, když směřuje k zachování celistvosti, stability a krásy biotického společenství. Směřuje-li jinam, je špatná.“ Dokládá to také příkladem vybíjení vlků lidmi, jež vedlo
k přemnožení srnčí zvěře. Stáda zvířat neudržitelně poškozovala vegetaci v širokém okolí
a v důsledku nedostatku potravy sama doplatila na svou početnost. „Mám podezření, že
tak jako srnčí stádo žije ve smrtelném strachu před svými vlky, tak hora žije ve smrtelném
strachu před svými srnci. A možná k tomu má ještě lepší důvody, protože zatímco srneček, stažený k zemi vlky, může být nahrazen za dva nebo tři roky, pastviště zničené příliš
mnoha srnci se nemusí obnovit ani za mnoho desetiletí.“ Ještě jsme se nenaučili „myslet
jako hora“.
Přistupujme ke všemu živému co nejohleduplněji. Naši pozornost si zaslouží nejen
vlk, kráva, sýkora, pstruh či čmelák, ale i stoletá lípa u cesty nebo právě rozkvetlá prvosenka. Všichni jsou rádi na světě, mají zde své nezastupitelné místo a stejné právo na existenci jako lidé. Všichni jsou našimi bližními, nezpůsobujme jim zbytečné utrpení nebo marnou smrt.
Svým každodenním jednáním můžeme snížit svoji spoluodpovědnost za krutosti páchané na zvířatech, například tím, že si budeme vybírat maso, vejce a mléčné výrobky
z produkce ekologického zemědělství (viz kapitola STRAVA), nebudeme kupovat výrobky
firem testujících na zvířatech (viz přílohy). Pro mnohé z nás bude velmi snadné nekupovat
kožichy, peněženky či boty z krokodýlí kůže nebo předložky z gepardí kožešiny. To samozřejmě platí i při cestách do zahraničí, kde je zapotřebí odolat veškerým svodům místních trhovců, kteří jsou ochotni prodat i zvířata chráněná tzv. Washingtonskou konvencí
(viz přehled mezinárodních úmluv na konci kapitoly). Svůj volný čas jistě můžeme trávit
lépe než s prutem u vody nebo s puškou v lese, v nedůvěryhodném cirkuse, či dokonce
na býčích, psích nebo kohoutích zápasech. Pozorování zvířat ve volné přírodě v různých
ročních i denních dobách, poznávání ptáků podle zpěvu a savců podle stop nám o zákonitostech přírody i jejích obyvatelích poví mnohem více než návštěva nevalné zoologické
zahrady.
Rozhodneme-li se chovat doma nějakého živočicha, musíme pečlivě zvážit skutečnost,
že tím vlastně přijímáme do rodiny nového člena, který se bude hlásit o svá práva. Musíme
mu po celý jeho život zajistit soustavnou péči - plnohodnotnou stravu, veterinární prohlídky, pravidelné čištění jeho koutku, popř. venčení několikrát denně, laskavé zacházení. Musíme mít také vyřešenou otázku, kam s ním v době dovolené! Mají-li zajištěnu dostatečnou
péči, mohou chov v panelákovém bytě bez újmy snášet nejen akvarijní rybky, ale i morčata, pískomilové a další druhy nenáročné na prostor. Soustavná (a rodiči vlídně kontrolovaná) péče o křečka či pakobylky vychovává děti k opravdové odpovědnosti za živého tvora.
U psů je to přece jen složitější: ten navíc vyžaduje také společnost. Budeme mít na něj čas,
96
nebo bude většinu dne zavřen v místnosti? A jsme skutečně ochotni uklízet po psovi exkrementy na prostranstvích, která nejsou určena k venčení? Pokud jsme schopni všechny
důležité podmínky zajistit a toužíme po dobrém kočičím nebo psím kamarádovi, navštivme
nejdříve zvířecí útulky. Můžeme tak napravit, co jiní svou bezcitností napáchali. Nechtějme
však doma chovat žádné divoké zvíře nebo dokonce živočicha patřícího k ohroženým druhům, stěží bychom mu zajistili náležité podmínky, a co víc - takový chov by byl zcela
protiprávní! Zůstaňme raději u psů a koček, kteří člověka doprovázejí už nějaké to tisíciletí
a na život v lidské společnosti si přivykli.
V rodině se mohou dobrými kamarády stát i pokojové rostliny. Nelze s nimi sice běhat
po louce nebo je hladit po zádech, mýlil by se však ten, kdo by je pokládal za pasivní
společníky. Jsou mnohdy velmi náročné, ne v každém koutě se jim líbí, zálivky by chtěly
tyto víc a tamty zase míň, nebo raději jen rosit… Péče o ně není vždy jednoduchá, žijeme-li
však s nimi v harmonii, odmění se nám za naši snahu bohatostí listů a mnohdy i květy.
Zkušení pěstitelé potvrdí, že si s nimi lze i popovídat.
V přírodě se chovejme jako na návštěvě u dobrých přátel. Nepřijatelně působí představa, že bychom hned po příchodu odhodili naše odpadky z celého týdne pod jejich jabloň,
pošlapali záhon s tulipány, vyryli si ze skalky nějakou tu vzácnost, olámali rybíz, házeli
po psu kamením nebo si několikrát vystřelili do zděšené kočky. A přesto se tak někdy
chováme. Kdyby po městě pobíhala divoká prasata a způsobem jim vlastním poryla park,
byli bychom zděšeni. Stejně tak bychom se my na územích, kde žijí divoká zvířata, neměli
dožadovat stále nových rekreačních chat, hotelů, lyžařských sjezdovek, parkovišR, přístupových cest, dálnic atd. Už bychom měli přestat s nekonečným okrajováním jejich domovů. Má člověk právo na stále další půdu pro své krátkodobé sobecké zájmy? Obilná pole
jsou možná nutná, lze to však říci i o hypermarketu za městem, který byl postaven
na „zelené louce“?
Řadu nepříznivých změn do života krajiny i místních obyvatel obvykle vnáší stále agresívnější komerční turistika (tzv. tvrdý turismus). Zajet si zalyžovat do Alp už dnes není
ničím neobvyklým, vysvětlit však vášnivým lyžařům důsledky jejich koníčku na křehké
horské ekosystémy bývá velmi obtížné: „Holoseče a planýrování, stále nové sjezdovky,
vleky a lanovky, sněhová děla (extrémně náročná na vodu a energii), lyžování na ledovcích, nová sportoviště a zábavní zařízení, hotely, silnice a parkoviště“, píše profesorka humanitní environmentalistiky Hana Librová v knize Pestří a zelení. Lépe na tom nejsou ani
turisty tolik vyhledávané teplé oblasti, do kterých, bez ohledu na původní kulturu, byl vnucen životní styl euroamerické civilizace v podobě hotelů, automobilismu, inženýrských sítí
a dalších vymožeností, které přinesly masivní znečištění životního prostředí, stále rostoucí
množství nevyužitelných odpadů, ohrožení zdejších ekosystémů. V těchto oblastech bývá
velký nedostatek vody, přesto se na každého návštěvníka počítá až s 600 litry denně. Není
divu, když ke každému hotelu patří bazény nebo osvěžující zahrady, a když turisté,
bez ohledu na místní možnosti, mají potřebu časté očisty nejen svého vlastního těla, ale
i svých automobilů. Jistě máme právo na zasloužený odpočinek, ale neměli by na to doplácet
jiní!
97
Snažíme se využívat každé příležitosti k pobytu v přírodě i k jejímu vnímání všemi
smysly - sluch, čich i hmat nám pomohou odhalit, co zůstává zraku utajeno a co se z televize nedozvíme. Jen nešRastník poslouchá v lese magnetofon, les má pro své vnímavé
návštěvníky připraveny originálnější koncerty! Při táboření v přírodě vyznáváme dobrou
zásadu: tábořiště opouštíme v lepším stavu než jsme je nalezli - veškeré odpadky (kromě
těch, které se přirozenou cestou rozloží a nebo které je možno bez znečištění ovzduší spálit) odnášíme zpět, a je-li to možné, nezapomínáme na jejich RECYKLACI. I malý ohýnek nadělí dětem i dospělým spoustu nenahraditelných zážitků, rozděláváme jej však s největší opatrností a pouze na přípustných místech. Poctivě a bez jakýchkoliv výjimek dodržujeme také pravidla, vymezující náš pobyt v chráněných územích. I nejmenší pramínky
pitné vody si zaslouží naši ohleduplnost. Pouštíme-li se do úpravy studánky, poradíme se
raději se zkušenými ochranáři, abychom v dobrém úmyslu nenadělali víc škody než užitku.
Pokud se v přírodě setkáme se zbytky rybářských vlasců či plastikových povřísel
na slámu, neprodleně je odstraníme a zneškodníme. Mohou to být pasti pro mnoho živočichů (vodní ptáci, ježci). Staré láhve nejsou jen ohyzdné, ale stávají se smrtící pastí
pro drobné živočichy (myšice, rejsci, ještěrky, brouci). Kdykoliv se s nimi v přírodě setkáme, přemístěme je tam, kam patří - do separovaného sběru. Pokud narazíme na úmyslné
pasti na zvířata (tlučky, oka, železa, lepy, jestřábí koše), jde o nezákonný lov, proto je neprodleně odstraníme a případ oznámíme policii.
Pomáhat přírodě a zkrášlovat krajinu může podle svých možností a sil téměř každý.
Ondřej Simon ve svém Potulném sadaři (časopis Sedmá generace) radí: „…musíte se dobře postarat o zem, která vám patří. Pole po předcích, kousek lesa, větší zahrada… Krajina
se skládá právě z takových kousků, jako je ten váš. I jediný proužek v družstevních lánech, přeměněný na větrolam a remíz, udělá s panoramatem divy. I zajíci a lasičky vám
budou vděční.“ Dále: „Sázet, co síly stačí, na vhodná místa leckde po krajině.“ Také je
důležité pro tuto „potulnou“ činnost získat své přátele, sousedy, obzvláště pak děti. „Nenechte ani jeden pařez na pokoji. Spočítejte léta, volejte obec či úřad a zkoumejte kdo, proč
a zač. Pak to někam napište. Stodvacetiosmiletý strom byl hanebně skácen na základě platného povolení, pozor, pozor, sousedé, příště si zvolte své zástupce lépe. Požadujte za každý pařez nové výsadby.“
Místo každoročně uříznutého stromku můžeme si pořídit malý stromeček v květináči.
Po Vánocích - šup s ním do chladna a na jaře - šup s ním do země. Místo jednoho zničeného stromku na Vánoce naopak jeden vysazený na jaře. Mysleme však i na to, kam jej
umístíme, a nezapomeňme si představit, jak takový smrk může být veliký za 100 let!
Řada neziskových organizací každým rokem pořádá lesní brigády pro obnovu přirozených lesních porostů. Hnutí DUHA pravidelně organizuje pracovně-vzdělávací lesoochranářský tábor a brigádu Týden pro les. Obdobné aktivity vyvíjejí i mnohé základní organizace Českého svazu ochránců přírody. Obnova přirozených lesů je např. hlavním cílem
také Starých ochránců Jizerských hor, kteří si sazenice převážně listnatých stromů pěstují
z nasbíraných semen ve vlastních lesních školkách. Lesy je také možné podpořit symbolickou koupí stromu v soukromé rezervaci. Například Lesoochranárske zoskupenie VLK
se zřízením soukromé rezervace v Čergovském pohoří snaží zachránit poslední přirozený
98
jedlobukový les na východním Slovensku. Nadace Partnerství umožňuje „adopci stromu“
v podobě symbolického finančního příspěvku na vypěstování sazenice a následnou péči
o jeden strom.
Od roku 1998 mají všichni občané zaručeno právo na informace o životním prostředí
ve smyslu zákona č. 123/1998 Sb. (viz na konci kapitoly). Zákon umožňuje, aby se každý
mohl obrátit s jakýmkoliv dotazem, týkajícím se životního prostředí, na příslušný orgán
státní správy, tj. obecní úřady, referáty životního prostředí okresních úřadů, Českou inspekci životního prostředí, správy chráněných krajinných oblastí apod. Je třeba se naučit
využívat možností, které nám tento zákon dává (viz plné znění v příloze).
MEZINÁRODNÍ ÚMLUVY
Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva
(Ramsarská úmluva), 1971 (Československo 1990, ČR 1993), viz sbírka zákonů 396/1990
Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, Paříž 1972 (Československo
1991, ČR 1993), viz sbírka zákonů 159/1991
Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin
(CITES), 1973 (Československo 1992, ČR 1993), viz sbírka zákonů 572/1992
Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva), Bonn
1979 (ČR 1994), viz sbírka zákonů 127/1994
Dohoda o ochraně netopýrů v Evropě, 1991 (ČR 1994), viz sbírka zákonů 208/1994
Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišR (Bernská úmluva), 1979
(ČR 1998), viz Zpravodaj MŽP 8/1992
Úmluva o biologické rozmanitosti (Úmluva o biodiverzitě), Rio de Janeiro 1992 (ČR 1994),
viz Zpravodaj MŽP 8/1992
PRÁVNÍ PŘEDPISY ČESKÉ REPUBLIKY
Zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí (změna: 123/1998 Sb.)
Zákon ČNR č. 244/1992 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí
Zákon č. 499/1992 Sb. o odborné způsobilosti pro posuzování vlivů na životní prostředí
Zákon č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění
pozdějších změn (úplné znění zákon č. 197/1998 Sb.; § 126)
Zákon č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí
Zákon ČNR č. 388/1991 Sb. o Státním fondu životního prostředí České republiky (změna:
334/1992 Sb.)
Zákon ČNR č. 282/1991 Sb. o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa
Zákon ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (změny: 347/1992 Sb., 289/1995
Sb., 3/1997 Sb., 16/1997 Sb., 123/1998 Sb.)
Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České
národní rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (změna: 105/1997 Sb.)
99
Zákon č. 16/1997 Sb. o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 289/1995 Sb. o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (změna: 238/1999 Sb.)
Zákon č. 23/1962 Sb. o myslivosti (změny: 146/1971 Sb., 96/1977 Sb., 143/1991 Sb., 270/1992
Sb., 289/1995 Sb., 166/1999 Sb., 238/1999 Sb.)
Zákon ČNR č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání (změna: 162/1993 Sb., 193/1994
Sb., 243/1997 Sb., 30/1998 Sb.)
Zákon č. 87/1987 Sb. o veterinární péči (změna: 239/1991 Sb., 110/1997 Sb., 79/1997 Sb.)
Sdělení Legislativního odboru MŽP ČR ve věci evidence významných krajinných prvků
ze zákona ZPO 7/97
LITERATURA
Dmitrijev, J.: Savci, známí i neznámí, lovení, chránění. Praha, Lidové nakladatelství 1987.
Dmitrijev, J.: Obojživelníci a plazi, známí i neznámí, pronásledovaní, chránění. Praha, Lidové nakladatelství 1988.
Dmitrijev, J.: Ryby, známé i neznámé, lovené, chráněné. Praha, Lidové nakladatelství 1990.
Dmitrijev, J.: Ptáci, známí i neznámí, lovení, chránění. Praha, Lidové nakladatelství 1991.
Fendrych, M.: Sestry opice. Respekt, ročník X., 18.-24. 10. 1999.
Fosseyová, D.: Gorily v mlze. Praha, Mladá fronta 1988.
Gore, A.: Země na misce vah. Praha, Argo 1994.
Jirmus, A: Vivisekce - škola sadismu. Informační bulletin pro jiný život, DIFFERENT LIFE,
č. 5-6, 1995.
Kohák, E.: Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky. Praha, SLON 1998.
Kolektiv: I zvířata mají svá práva. DIFFERENT LIFE.
Kolektiv: Žij a nech žít. Utrpení hospodářských zvířat ve velkochovech. DIFFERENT LIFE.
Kolektiv: Proč práva zvířat? Hnutí DUHA - skupina Za práva zvířat.
Kolektiv: Co se v kožešnictví nedozvíte. Hnutí DUHA - skupina Za práva zvířat.
Kunc, L.: Z medvědích a vlčích brlohů. Valašské Meziříčí, ČSOP 1996.
Leopold, A.: Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky. Sand County Almanac. Tulčík, Abies
- Vydavatekstvo Lesoochranárského zoskupenia VLK 1995.
Librová, H.: Pestří a zelení. Brno, Veronica a Hnutí DUHA 1994.
Lovelock, J.: Gaia - živoucí planeta. Praha, Mladá fronta 1994.
Michaličková, D.: Zabíjení pro mamon. Sedmá generace, č. 12, roč. VIII 1999.
Moldan, B.: Životní prostředí globální perspektiva. Praha, Karolinum 1995.
Pecina, P., Čepická, A.: Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů. Praha, SPN 1979.
Pecina, P., Čepická, A.: Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů, 2. díl. Praha,
SPN 1987.
Pecina, P., Čepická, A.: Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů, 3. díl. Praha,
SPN 1990.
Schär-Manzoli, M.: Holocaust. AG STG - ATRA, Nadace Spisovatelé za práva zvířat 1996.
Schweitzer, A.: Nauka úcty k životu. Praha, DharmaGaia 1993.
Simon, O.: Potulný sadař. Deset způsobů, jak tvořit zahradní krajinu. Sedmá generace, č.1,
roč. IX., 2000.
Štěrba, O.: Máme rádi zvířata? Olomouc, PRODOS, spol. s r. o. 1996.
Veselovský, Z.: Člověk a zvíře. Praha, ACADEMIA 2000.
100
101
102
10. GLOBALIZACE?
„Tak vzniká ekologická krize:
nekonečný nárok se dostává
do nevyhnutelného střetu
s konečným světem.“
E. Kohák, Zelená svatozář
Pojem globalizace se začal používat na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století pro přebírání hospodářské (a tím pádem i politické) moci nadnárodními společnostmi, pro sjednocování národních hospodářství v jeden globální celek. Počátek světového finančního a obchodního uspořádání, které vyústilo do současné podoby
globalizace, se datuje rokem 1944, kdy se v Bretton Woods (New Hampshire, USA) dohodly průmyslově nejvyspělejší státy na založení dvou finančních institucí - Světové banky
a Mezinárodního měnového fondu. Tyto rozvojové agentury vnucují zemím třetího světa
západní model civilizace včetně víry ve všespasitelnost ekonomického růstu, a to bez ohledu na místní kulturní, sociální nebo přírodní podmínky. Politika „pomoci“ chudým státům většinou s sebou nese jejich ještě větší zadlužení. Aby země byly schopny platit alespoň úroky, musí peníze investovat do podniků vyrábějících pro mezinárodní trh. Tak se
dostávají, za pomoci rozvojových agentur, plně pod kontrolu nadnárodních společností.
Globální ekonomika upevňuje moc nadnárodních společností, které jsou finančně silnější než ekonomiky mnohých zemí. Například roční příjem General Motors se příliš neliší od souhrnu hrubých národních produktů Tanzanie, Etiopie, Nepálu, Bangladéše, Zairu, Ugandy, Nigeru, Keňi a Pakistánu, přičemž v těchto zemích žije více než půl miliardy
lidí. V 60. letech kontrolovaly velké nadnárodní společnosti 17% světového hrubého domácího produktu, v roce 1995 to bylo již 33%. Pouze pět společností ovládá (a to více než
ze 40%) nejdůležitější světová odvětví, jako je výroba automobilů, elektroniky, oceli, počítačů, těžba ropy, médií aj. Světový obchod s potravinami kontroluje pouze deset společností. A jen čtyři nadnárodní společnosti kontrolují 90% světových vývozů pšenice, kukuřice, kávy, čaje, ananasů, bavlny, tabáku, juty a lesních produktů. Růstu vlivu nadnárodních společností napomáhají úpravy obchodních a investičních pravidel vedoucí k liberalizaci světového obchodu (např. Severoamerická dohoda o volném obchodu, Maastrichtská
smlouva).
Globalizace ekonomiky podkopává princip samotné demokracie. Tím, že nadnárodní
společnosti přebírají hospodářskou (tzn. i politickou) moc, ztrácí národní státy možnost
kontrolovat své hospodářské (tzn. i politické) záležitosti. Volení zástupci (parlamentní instituce) mají velmi zúžený prostor a notně okleštěné možnosti při rozhodování. Čím dál více
se stává důležitější vazba „výrobce - zákazník“ než vazba „volený zástupce - občan“.
Proces globalizace se negativně projevuje i v oblasti sociální. Výsledkem je nezaměstnanost, chudoba, rozpad rodiny a obce. Pro nadnárodní společnosti je finančně výhodnější přesunout řadu výrob do zemí s levnou pracovní silou, což se stává spolu s neustále
se zlepšujícími technologiemi hlavním důvodem nezaměstnanosti ve vyspělých zemích. Dodavatelské a subdodavatelské podniky mezi sebou soupeří, což znamená nízké mzdy
a minimální zdravotní a sociální zajištění. Kupní síla obyvatel v místě výroby není pro tyto
103
společnosti rozhodující, protože své produkty a služby mohou prodat téměř kdekoliv
na světě. Řada drobných zemědělců, nejen v zemích Třetího světa, přestala být konkurenceschopná, rozpadly se jejich místní pospolitosti a mnozí z nich skončili v přeplněných
velkoměstech, kde o ně nikdo nestojí.
Globalizace ekonomiky a s ní spojené rozšiřování unifikované spotřebitelské kultury
má vliv také na zánik mnohých tradičních kultur. Co může způsobit naočkování „západní“ civilizací v oblastech do té doby nedotčených, popisuje Helena Norberg-Hodge ve své
knize Dávné budoucnosti. Lidé bydlící v Ladaku, kde autorka řadu let žila, se po generace
vypořádávali s nehostinnou krajinou, aniž by to bylo v rozporu s její trvalou udržitelností.
I přes vysokou nadmořskou výšku, nedostatek vody i jiných surovin zde vyrostla svébytná
kultura, která až na výjimky (např. sůl, petrolej na svícení) nepotřebovala materiální
a energetické vstupy z okolí. V sedmdesátých letech začala i do těchto míst, obklopených
zasněženými vrcholy Himálaje, postupně pronikat spolu s turisty západní kultura. Především mladí lidé začali mít brzy pocit nespokojenosti s dosavadním životem. Začaly jim
chybět věci, které nikdy před tím nepotřebovali - televize, automobil, elektrická energie,
splachovací záchod atd. A tak opouštějí svou pro mnohé již „směšnou a primitivní“ kulturu a odcházejí do hlavního města, aby si na ty všechny „důležité věci“ mohli vydělat
dost peněz. Krajinu tak zatěžují svými potřebami, které ona nemůže dlouhodobě unést,
a sami se zbavují nezávislosti, zaslepeni reklamou na „všespasitelný“ blahobyt, který denně
mohou vidět na obrazovkách svých televizorů.
104
Důsledky procesu globalizace se v neposlední řadě projevují v rozsáhlé devastaci životního prostředí. Aby chudé (zadlužené) státy přilákaly do své země investory, pozměňují
legislativu týkající se životního prostředí tak, aby se staly co nejatraktivnějšími (např. více
než 70 zemí změnilo své zákony regulující těžbu surovin), prodávají svá naleziště nerostných surovin pod cenou, nechávají těžařské společnosti pustošit lesy v mnohdy ještě člověkem nedotčených oblastech. Například brazilský prezident Fernando Henrique Cardoso,
ve snaze získat zahraniční investice, vyhlásil desetileté moratorium na vymáhání pokut
za přestupky, týkající se životního prostředí.
Podle zastánců volného trhu je pro státy výhodnější vyvážet takové zboží, pro jehož
výrobu má daná země nejvhodnější podmínky. Dochází tak ke specializaci jednotlivých
států Třetího světa. Na scelených pozemcích se pěstují monokulturní plodiny, které se dají v rámci mezinárodního obchodu nejlépe zpeněžit, avšak za výrazných dotací místní vlády. Jednotlivé země se tak zbavují soběstačnosti a stávají se závislé na dovozu nezbytných surovin nadnárodními společnostmi. Státy přicházejí nejen o svou samostatnost, ale
i o přírodní bohatství snižováním BIODIVERZITY, které doprovází vytváření monokulturních lánů nebo kácení dřeva na export. Padesát pět procent příjmů ze zahraničního
obchodu přináší v Malawi pěstování tabáku. Protože se na zpracování jedné tuny tabáku
spotřebuje 55 m3 dřeva, přichází tak tento stát ročně o 12 000 km2 svých lesů. Malajsie
vyváží více než polovinu vytěženého dřeva, což jí ročně přináší asi miliardu a půl dolarů.
Skutečná cena je však mnohem vyšší: díky rozsáhlé likvidaci lesů postihla půdu EROZE,
došlo také ke změně vodního režimu krajiny, což s sebou nese střídání vln sucha a povodní. S posledními zbytky tropických lesů však zaniknou i kultury původních kmenů.
Pod ochrannou rukou Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a za vydatné podpory místní vlády byl v letech 1980-1989 značně zvýšen export banánů a hovězího masa
z Kostariky. Chov dobytka si vyžádal značnou část lesů, které byly vykáceny a přeměněny
na pastviny. Chemikálie užívané k pěstování banánů otrávily řeky a zničily v jejich deltách
korálové útesy, místy až z 90%.
Volný obchod je spojen s prudkým růstem dopravy, a) už letecké, kamionové či námořní. Například v amazonských deštných lesích byla vybudována dálnice pro převoz dřeva
a minerálů na asijské trhy. Její stavba i provoz způsobily nenahraditelné škody v nejcennějších EKOSYSTÉMECH rovníkových lesů. Nárůst tranzitní dopravy po vytvoření jednotného evropského trhu v roce 1993 přispěl ke zvýšení hladiny hluku a EMISÍ. Přeprava
zboží vzrostla (7x) také v Severní Americe po podepsání dohody o volném obchodu.
Nelze však zaměňovat pojmy „globalizace“ a „mezinárodní spolupráce“. Při globalizaci ekonomiky dochází pod tlakem nadnárodních společností k liberalizaci světového
obchodu, a to s jediným cílem - být co nejlevnější, neustále zvyšovat své zisky. Naopak
cílem národních států, které se spojují při mezinárodní spolupráci, je být co nejlepší (např.
výměna informací, technologií), dosáhnout co nejlepšího výsledku při řešení společných
problémů. K politickému pojmu „globální“ se vztahuje soupeření a shora vnucené uspořádání, kdežto pojem „mezinárodní“ skrývá spolupráci zdola se spojujících států.
V roce 1992 se konala v brazilském Rio de Janeiru Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, ze které vzešel dokument s názvem Agenda 21. Jde o program pro 21. století,
obsahující výčet zásadních problémů a námětů k jejich řešení, která by přispěla k trvale
105
udržitelnému rozvoji na této planetě. Agenda 21 se dotýká mnoha oblastí, zde uvedeme jen
některé z nich: boj proti chudobě, změna vzorců spotřeby, udržitelnost demografického růstu, uchovávání a šetrné využívání zdrojů a hospodaření s nimi, uznání a posilování úlohy
domorodých obyvatel a jejich komunit, posilování úlohy nevládních organizací, mezinárodní
spolupráce aj. Agenda 21, odrážející problémy na globální úrovni, nemůže zohledňovat místní
odlišnosti. Je tedy koncepčním podkladem pro tzv. Místní Agendy 21, které se týkají zajištění
udržitelné kvality života v konkrétních obcích či regionech.
Pokud by se mohlo zdát, že se nás globalizace netýká, že je až příliš vzdálena našim
domácnostem, zkusme provést malý experiment. Podívejme se do spíže a napišme si všechny
potraviny, které nepocházejí z naší republiky, a zvlášR si podtrhněme ty, které byly dovezeny z jiných kontinentů. Můžeme jít i dál. Na kolika hračkách našich dětí bychom našli
nápis „made in China“ nebo „made in Tchajwan“? Obsahuje náš šatník oblečení např.
od firmy NIKE, Adidas, Reebok, italské plavky či boty? Nebo svršky nakupujeme „levněji“ u stánků? V tom případě jen stěží zjistíme, zda mají původ v Polsku nebo Thajsku.
A tak bychom mohli přejít na rádia, televize, hifi věže, sekačky na trávu atd. Jistě, řada
výrobků zahraničních firem se skutečně vyrábí v České republice, jenže většina daní plyne
do mateřského státu dané firmy. Pokusme se tedy orientovat na české výrobky, ignorujme
dovážené zboží. Zcela zásadní je to u potravin, neboR je kupujeme denně a jejich produkce
úzce souvisí s využíváním krajiny. Proč kupovat dovážené jogurty, když stejně kvalitní
poskytují i naše mlékárny. A ještě lépe - máme ve svém okolí ekologickou kozí nebo ovčí
farmu? Proč ji nepodpořit pravidelným nakupováním nejen jogurtů, ale i sýrů, mléka nebo
masa? Skýtá to hned několik výhod. Ekologické hospodaření není v rozporu s ochranou
životního prostředí a mnohde je to více méně jediný způsob, jak zachovat jedinečný ráz
krajiny (např. horské louky v Beskydech nebo Bílých Karpatech). Daně navíc plynou do
pokladen obcí, které je pak mohou využít pro místní potřebu (např. nové chodníky, kanalizace atd.). Nenechávejme se zlákat zdánlivě nízkými cenami dováženého zboží. Je bláhové
se domnívat, že je pro nás výhodnější, budeme-li dávat přednost levným banánům z druhého konce světa před dražšími tuzemskými jablky. Budeme tím podporovat bankrot domácích zemědělců, do státní pokladny tak přijde méně peněz, které budou chybět nejen při
placení nákladů na nezaměstnané, ale i například pro místní rozvoj, zdravotnictví, školství
atd. A navíc nízké ceny jsou opravdu jen zdánlivé. Spoustu souvisejících nákladů musí
spotřebitel zaplatit ze svých daní. Je to například stavba transkontinentálních dálnic, které
jsou nutné pro transporty potravin z jednoho konce světa na druhý, stavba letišR, překladišR
atd. Tím, že si kupujeme dovážené potraviny, podporujeme také výzkum nových biotechnologií, které jsou nezbytné pro to, aby se potraviny během dlouhé cesty k zákazníkovi
nezkazily, dále výzkum ještě účinnějších pesticidů a v poslední době i genetických modifikací. Pokud by se měly všechny tyto náklady, včetně důsledků chudoby a zadluženosti
zemí Třetího světa, zahrnout do ceny potravin, staly by se okamžitě neprodejnými.
Situace však nemusí být zdaleka tak bezvýchodná, jak se na první pohled zdá. Zkusme
si načrtnout takový malý „lokalizovaný“ obchod, či přesněji řečeno místní ekonomiku.
Od zdejších zemědělců kupujeme ovoce, zeleninu, maso, mléčné výrobky, obilí, od pekaře
zase rohlíky a chléb, využíváme služeb místních řemeslníků, živnostníků. Daně tito živnostníci a podnikatelé odvádějí do obecní pokladny. Získané peníze mohou být příspěv106
kem například na stavbu výtopny na biomasu, čímž by se zhodnotil dřevní odpad z pily či
okolních lesů. Poplatky obyvatel za vytápění opět putují do obecní pokladny. Lidé tedy své
potřeby (potraviny, teplo, služby) uspokojují v nejbližším okolí bydliště a přispívají si tím
zároveň na další vylepšení - např. stavba moštárny nebo sušárny ovoce, která nejenže bude
produkovat hodnotné potraviny, ale také neodsoudí ovocné sady, mnohde s cennými původními odrůdami, k zániku. Za příklad by mohla sloužit jihovalašská obec Hostětín. Obec
může přispět také na tradiční jarmark, kde se všichni místní řemeslníci pochlubí svými
produkty, a tím nenechají zaniknout mnohým starým řemeslům - košíkářství, hrnčířství,
tkalcovství atd. Na veselici s tradiční muzikou (např. cimbálovka na Valašsku) se zase
výborně uplatní produkty místních zemědělců. A výtěžek jde opět do obecní pokladny.
Je také důležité, aby pro obyvatele nebyla jejich obec pouze místo, kde bydlí, ale místo,
kde ŽIJÍ, místo, o kterém mohou rozhodovat a podílet se na jeho správě. Pokud lidé vezmou obec za svou tak jako svůj dům a zahradu, jen stěží jim tam někdo postaví velkodrůbežárnu, těžko se bude dařit černým skládkám, a neudržovaná, bodláčím zarostlá louka bude spíš výjimkou.
Tato ekoznačka je udělována Ministerstvem životního prostředí a Agenturou pro ekologicky šetrné výrobky na základě splnění předem stanovených kritérií, která se týkají celého životní cyklu výrobku včetně obalu.
PRÁVNÍ PŘEDPISY ČESKÉ REPUBLIKY
Zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele (změna: 217/1993 Sb., 40/1995 Sb., 104/1995
Sb., 110/1997 Sb., 356/1999 Sb.)
Zákon č. 513/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů (obchodní zákoník)
Zákon č. 30/1991 Sb. o ochraně hospodářské soutěže (změna: 495/1992 Sb., 286/1993 Sb.)
Zákon č. 526/1990 Sb. o cenách (změna: 240/1992 Sb., 22/1997 Sb., 110/1997 Sb.)
Zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím
Zákon č. 367/1990 Sb. o obcích
Zákon č. 425/1990 Sb. o okresních úřadech
Zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích (změna: 337/1992 Sb., 344/1992 Sb., 359/1992 Sb.,
67/1993 Sb., 124/1993 Sb., 290/1993 Sb., 134/1994 Sb., 82/1995 Sb., 237/1995 Sb.,
279/1995 Sb., 289/1995 Sb., 112/1998 Sb., 168/1999 Sb., 360/1999 Sb., 29/2000 Sb.)
Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon
Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
Usnesení č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod
107
LITERATURA
Ander, M.: Hamburgerový král shání poddané. Poslední generace, č. 11, roč. V., 1996.
Bauman, Z.: Globalizace (důsledky pro člověka). Praha, Mladá fronta 1999.
Hines, C.: Lokalizace čili nástin alternativy ke globalizaci. Literární noviny, č. 36, roč. XI,
2000.
Chomsky, N.: Aký vokný je vokný trh? Poslední generace, č. 10, roč. V., 1996.
Keller, J.: Globalizace bezmocnosti. Poslední generace, č. 12, roč. V., 1996.
Keller, J.: Globalizace na věčné časy a nikdy jinak. Humanistický vysokoškolský měsíčník,
č. 1, roč. II., 2000.
Keller, J.: Rizika globalizace. Mosty, č. 6, 8. 2. 2000.
Keller, J.: MAIgalomanie. Sedmá generace, č. 8, roč. VII, 1998.
Keller, J.: Může naše planeta přežít globalizaci ekonomiky? Sedmá generace, č. 2, roč. VII.,
1998.
Keller, J.: Mysli globálně: jez lokálně! Sedmá generace, č. 9, roč. VII., 1998.
Keller, J.: Iluze volného trhu a realita. Poslední generace, č. 4, roč. VI, 1997.
Keller, J.: Na prahu autoritářského století. Sedmá generace, č. 1, roč. VI., 1997.
Keller, J.: Politika zeštíhlování a její hubené výsledky. Sedmá generace, č. 5, roč. VII., 1998.
Keller, J.: Rozvoj k nerozeznání od kolonialismu. Poslední generace, č. 7, roč. VI., 1997.
Keller, J.: Vypelichaní ekonomičtí tygři. Poslední generace, č. 2, roč. V., 1996.
Keller, J.: Konečně pravý megasupermarket. Poslední generace, č. 3, roč. V., 1996.
Keller, J.: Abeceda prosperity. Brno, Doplněk 1997.
Keller, J.: Až na dno blahobytu. Brno, Hnutí DUHA 1995.
Meadows, D.: Jestvuje v USA populačný problém? Poslední generace, č. 8, roč. V., 1996.
Meadowsová, D. H., Meadows, D. L., Randers, J.: Překročení mezí. Praha, Argo 1995.
Menotti, V.: Globalizace urychluje pustošení světových lesů. Sedmá generace, č. 2, roč. VIII.,
1999.
Norberg-Hodge, H.: Globalizace není nevyhnutelná. Sedmá generace, č. 2, roč. VIII., 1999.
Norberg-Hodge, H.: Dávné budoucnosti. Brno, Hnutí DUHA 1996.
Patočka, J.: Diskuse o globalizaci: dvě odpovědi a jedna otázka. Literární noviny, č. 1 - 2, roč.
XI, 2000.
Práce s veřejností a místní Agenda 21 (zpracovala Reitschmiedová, A.). Praha, MŽP ČR a ČEÚ
1998.
Přibyl, P.: Cíl WTO: Země, spol. s r.o. Sedmá generace, č. 11, roč. VIII., 1999.
Přibyl, P.: Mezinárodní měnový fond. Sedmá generace, č. 5, roč. IX., 2000.
Rozhovor s Johnem Vidalem. Kdokoliv má moc, musí se zodpovídat. Literární noviny, č. 17,
roč. XI., 2000.
Schumacher, E. F.: Malé je milé. Brno, Doplněk 2000.
Seymour, J.: Ošklivé obchody vynechte. Sedmá generace, č. 10, roč. VII., 1998.
Sienská deklarácia. Sedmá generace, č. 2, roč. VIII., 1999.
Třebický, V.: Ekologická stopa. Sisyfos, č. 4, 2000.
Vidal, J.: Pod kontrolou obchodních společností. Poslední generace, č. 12, roč. VI., 1997.
108
SLOVNÍÈEK
Acidifikace - okyselování (snižování pH) dané složky prostředí (voda, půda) v čase, přičemž daná složka zároveň ztrácí schopnost sama dosáhnout původního stavu neutralizací.
Důsledek znečištění ATMOSFÉRY především oxidem siřičitým a oxidy dusíku.
Acidifikace půd - kyseliny (sírová, dusičná) přítomné v půdě způsobují uvolňování nejen
kationtů hliníku, které jsou pro mnohé druhy rostlin a převážnou část půdních organismů
TOXICKÉ, ale i kationtů železa, manganu a jiných T̎KÝCH KOVÙ. Živiny jsou z půd
vyplavovány nebo jsou vázány do takových forem, že se pro rostliny stávají nepřístupné.
Acidifikací jsou více ohroženy lesní než zemědělské půdy, protože stromy zachytávají
na jehličí (listech) velké množství suchého spadu (viz SUCHÁ DEPOZICE), který je deštěm
vymýván a na půdu dopadá voda podstatně kyselejší než na volné prostranství. KYSELÁ
ATMOSFÉRICKÁ DEPOZICE pro stromy znamená omezení fyziologicky účinné hloubky kořenů, což s sebou nese problém s příjmem vody a živin, s čímž souvisí snížení vitality
a regeneračních schopností, žloutnutí jehlic s následným zbarvením do rudohněda, opadáním
a úhynem celého stromu. Oslabené porosty také snadněji podlehnou klimatickým vlivům (například náhodným teplotním výkyvům) či živočišným škůdcům (lýkožrout smrkový, obaleč
smrkový, bekyně mniška). Efekt se ještě umocňuje u celkově méně odolných nepůvodních
smrkových monokultur. U acidifikovaných půd s chronicky poškozeným lesním porostem
se narušuje vodní režim, snižuje se kvalita odtékající vody, častěji se vyskytují povodně a EROZE. Oslabením či likvidací lesních porostů se z globálního hlediska snižuje schopnost vázat
oxid uhličitý, což podporuje SKLENÍKOVÝ EFEKT.
Acidifikace vod - oxid siřičitý (např. z komínů elektráren) a oxidy dusíku (např. z výfuků
automobilů) mohou být vodou absorbovány přímo nebo se mohou při transportu atmosférou chemicky přeměnit na kyselinu sírovou a dusičnou a spolu s deštěm dopadnout
do řek či jezer (viz MOKRÁ DEPOZICE). Rozlišujeme tři stadia acidifikace. V prvním
stadiu nedochází k trvalému poklesu pH, neboR ve vodním prostředí se nachází dostatek
látek (nejčastěji hydrogenuhličitany), které jsou schopné neutralizovat (vázat) vodíkové kationty, vzniklé disociací (rozkladem) kyselin. Ve druhém stadiu acidifikace neutralizačních
látek ubude natolik, že pH trvale poklesne na hodnotu asi 5,5. Dochází k prudkému ochuzení společenstva ryb (přežívá okoun, štika) a jen z části jiker se vyvinou ryby. Ve třetí fázi
se hodnota pH pohybuje kolem 4,5. Rozpouští se mangan, zinek, hliník. Poslední jmenovaný prvek je však pro mnoho organismů TOXICKÝ , způsobuje masové hynutí ryb. Počet druhů živočichů i rostlin se silně zredukuje, ryby často zcela vymizí (pH 4,5-4,0 snáší
pouze úhoř). Z rostlin se daří především mechu rašeliníku. Při pH nižším než 4,0 dochází
k odumírání PLANKTONU a k vysrážení organických látek, tím silně vzroste viditelnost, která dosahuje až 20 m, což je typické pro acidifikovaná jezera. Acidifikací jsou nejvíce postižena skandinávská jezera, u nás jsou to především jezera a umělé nádrže na Šumavě.
Existují také přírodní kyselé vody, například řašeliništní s pH i 3,5. Tyto vodní EKOSYSTÉMY obývá jen několik málo druhů organismů, např. řasy, kořenonožci, vířníci,
perloočky, larvy vážek, chrostíci.
109
Aerosol - soustava obsahující kapalinu nebo tuhou látku (např. pylová zrna, těla mikroorganismů, popílek, prach) rozptýlenou ve formě malých částic (0,01-100 µm) v plynu (např.
mlha, kouř)
Alergie - porucha imunitního systému. Organismus na antigenní podnět odpovídá silnou
nebo kvalitou nepřiměřenou reakcí, která v důsledku vede k jeho poškození.
Antropogenní - z řečtiny: anthrópos = člověk; týkající se člověka, jeho činnosti.
Atmosféra - neboli vzdušný obal Země, se podle závislosti teploty vzduchu na výšce dělí
na pět částí: troposféru (do 10-16 km), stratosféru (do 50 km, součástí je ozonosféra),
mezosféru (do 85 km), termosféru (do 500 km, oblast výskytu polárních září) a exosféru
(vrstva představující plynulý přechod mezi termosférou a meziplanetárním prostorem).
Atmosféra se skládá z dusíku (78 objemových %), kyslíku (21 objemových %), dále
argonu, oxidu uhličitého, vodíku, helia, neonu, radonu, xenonu, ozonu a jiných plynů. Voda
se v atmosféře nachází ve formě vodní páry, oblačných a mlžných kapiček a ledových
částic. Dále jsou přítomny znečišRující látky ANTROPOGENNÍHO nebo přírodního původu v plynné podobě či ve formě AEROSOLÙ.
Autotrofní organismy - viz PRODUCENTI
Bioakumulace - akumulace chemické látky organismy z okolního prostředí nebo z potravy.
Biodiverzita - „biologická rozmanitost, různorodost; rozmanitost organismů na všech úrovních organizace - druhů, POPULACÍ i SPOLEÈENSTEV (biocenóz).“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]
Biokoncentrace - akumulace chemické látky z vody do živého organismu jako výsledek
současně probíhajícího příjmu a vylučování.
Bioobohacování - výsledek BIOAKUMULACE a BIOKONCENTRACE. Koncentrace roste přechodem dvěma nebo více trofickými (potravními) úrovněmi (např. olovo ➝
rostlina ➝ ryba ➝ pták).
Biosféra - „veškerý oživený prostor na Zemi; živými organismy osídlená část zemské kůry, ovzduší a vod. Zahrnuje oblasti veškerého rozšíření organismů - v moři i na souši od vyšších vrstev ATMOSFÉRY po horní vrstvy skalního podloží. Představíme-li si zeměkouli jako jablko, pak tloušRka jeho slupky zhruba odpovídá vrstvě biosféry, která je
ve skutečnosti silná asi 20 km.“ [Máchal, Husák, Slámová, 1997]
Biotop - „soubor veškerých neživých (abiotických) a živých (biotických) činitelů, kteří
na konkrétním místě ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince,
druhu, POPULACE, SPOLEÈENSTVA . Biotop je takové místní prostředí - stanoviště,
které splňuje nároky příznačné pro druhy rostlin, živočichů nebo biocenóz (společenstev).
Pojem biotop se vždy vztahuje ke konkrétnímu druhu či společenstvu, např. biotopem bla110
touchu bahenního jsou prameniště potoků, charakteristické podmínky poskytuje biotop listnatého lesa apod.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]
Bitumenace - proces zpracování NEBEZPEÈNÉHO ODPADU (např. RADIOAKTIVNÍHO). Používá se především pro fixaci kalů a kapalných koncentrátů za účelem
zamezení nebo zpomalení migrace nebezpečných složek a snadnější následné manipulace.
Matrici tvoří bitumen, což jsou asfaltové živice.
Dekompozitoři - „rozkladači, destruenti - organismy, které postupně rozkládají odumřelou organickou hmotu na látky jednodušší a tím připravují potravu pro další dekompozitory. Konečnou fází procesu dekompozice je rozklad organické hmoty až na minerální
látky, které mohou znovu využít PRODUCENTI . Odumřelá těla rostlin jsou rozkládána zejména houbami a plísněmi, uhynulí živočichové jsou rozkládáni především bakteriemi. Na rozkladu (dekompozici) organické hmoty se podílejí také nižší i vyšší živočichové (např. supi, chrobáci, žížaly). V širším slova smyslu můžeme za dekompozitory
označit všechny „odklízeče odpadků“ v přírodě, tj. organismy, které spotřebovávají nejrůznější zbytky odumřelých organismů. Rozpad opadanky a tvorba humusu jsou rychlé,
MINERALIZACE (rozklad humusu na minerální látky) je velmi pomalá. Bez dekompozitorů by nebyl možný koloběh látek, který je nezbytným předpokladem pro produkci
organické hmoty zelenými rostlinami - producenty.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]
Depozice mokrá - nejúčinnější odstraňování znečišRujících látek z ovzduší (např. oxidy
dusíku, popílek) vymýváním srážkami. Proces se skládá ze dvou základních procesů: vymývání v oblaku, kdy se znečišRující látky dostávají do srážkové vody již v zóně oblaku,
a vymývání pod oblakem, kdy se škodliviny vymývají během pádu dešRové kapky, sněhové vločky, kroupy apod.
Depozice suchá - jde o proces turbulentního přenosu znečišRujících látek (např. oxidy dusíku, popílek) k zemskému povrchu (sedimentace), kde jsou tyto látky zachyceny volným
povrchem, vegetací či vodní hladinou.
Desertifikace - proces prudkého snížení biologické produktivity a kvality půdy, vedoucí
k podmínkám, které připomínají poušR. Indikátory tohoto procesu jsou mj. podstatné zvýšení půdní EROZE (vodní, větrné), redukce zdrojů povrchové vody, pokles hladiny spodní
vody a zvýšení obsahu solí ve vodě a v půdě. Pokud se v krajině objeví malé plochy takto
degradované půdy, mají tendence se rozšiřovat a navzájem spojovat.
Detergenty - látky rozpouštějící se ve vodě a odstraňující špínu, užívané k mytí, praní atp.
Skládají se z TENZIDÙ (povrchově aktivní látky), zesilujících složek (fosfáty, silikáty,
karbamáty), dále z plniv (síran sodný), optických zjasňovačů, barviv, parfémů.
Dobsonova jednotka - jednotka, kterou se vyjadřuje množství ozonu. 1 Dobsonova jednotka odpovídá vrstvě ozonu o tloušRce 1 mm při tlaku 1013 hektopascalů a teplotě 15˚C.
Za těchto podmínek by se veškerý ozon nad povrchem země stlačil do vrstvy široké přibližně 3 mm.
111
Domestikace - „proces zdomácňování zvířat, ve kterém člověk vybírá, chová a šlechtí původně divoce žijící druhy živočichů (skot, koza, prase, kůň, pes, kočka, akvarijní ryby,
okrasní ptáci apod.). Obdobné procesy vedoucí k hospodářskému i okrasnému využívání
rostlin se nazývají zkulturňování. Za domestikovaný považujeme takový druh zvířete, který je dlouhodobě chován zcela odděleně od svých divokých předků, je závislý na člověku
po stránce ubytování i výživy a jeho rozmnožování je buS zcela řízeno člověkem, nebo
probíhá nezávisle na divoce žijících populacích.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]
Droga - jakákoliv látka, která po vpravení do organismu vyvolá jednu nebo více reakcí.
Ekologická stopa - „Ekologická stopa definované populace (od jednotlivce až po celé
město nebo stát) je celková plocha ekologicky produktivní země a vodní plochy, využívaná výhradně pro zajištění zdrojů a asimilaci odpadů, produkovaných danou populací
při používání běžných technologií … Analýza ekologické stopy (AES) je početní metoda,
která umožňuje zhodnotit spotřebu zdrojů a produkci odpadů určité populace … Důležitým rysem AES je schopnost odhalit ENVIRONMENTÁLNÍ zátěž, která se objevuje
daleko za hranicemi země, regionu či města, které danou zátěž způsobují. AES ukazuje, že
ekonomicky vyspělé země si při vysoké spotřebě zdrojů a produkci odpadů přivlastňují
ekologicky produktivní půdu, kterou nemají k dispozici v rámci vlastních území.“ [Třebický, Sisyfos 4/2000]
Ekologie - „věda zkoumající vzájemné vztahy mezi živými organismy i vzájemné vztahy
těchto organismů k jejich prostředí; nauka o souvislostech v přírodě; věda o EKOSYSTÉMECH.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]
Ekosystém - „funkční soustava živých a neživých složek zahrnující všechny organismy
na určitém území v jejich vzájemných vztazích a ve vztazích s fyzikálními a geochemickými činiteli prostředí. V každém ekosystému je možno rozlišit výrazné potravní (trofické)
a energetické vazby. Všechny složky ekosystému jsou vzájemně propojeny výměnou, resp.
koloběhem látek, jednosměrným tokem energie (od slunce přes AUTOTROFNÍ ORGANISMY až po DEKOMPOZITORY) a předáváním informací. …Dalšími důležitými
znaky ekosystému jsou neustálý vývoj a samoregulace, která podmiňuje stabilitu ekosystému. Příkladem ekosystému mohou být: osamělý strom se všemi jeho obyvateli, smíšený
různověký les, potok, jezero, oceán apod.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]
Ekotoxicita - vlastnost látek nebo odpadů, které po uvolnění do životního prostředí (např.
v důsledku ANTROPOGENNÍ činnosti) představují okamžité (jedovaté účinky na biologické systémy) nebo zpožděné nebezpečí (akumulace v POTRAVNÍM ØETÌZCI, hromadění v sedimentech).
Embryotoxicita - vlastnost látek, která se projevuje nepříznivými účinky na zárodek v období od početí do stadia plodu.
Emise - znečišRující látky unikající nebo vypouštěné ze stacionárních (např. komín) nebo
mobilních (motorový výfuk) zdrojů do ovzduší.
112
Environmentální - z anglického environmental = týkající se životního prostředí
Epifyty - „rostliny rostoucí přisedle na větvích a kmenech stromů, keřů, popř. lián, které
jim poskytují podklad k uchycení na kůře nebo v humusu, nahromaděném v paždích větví,
aniž by z hostitele čerpaly živiny.“ [Jakrlová, Pelikán, 1999]
Eroze - vymílání a obrušování zemského povrchu různými vlivy (vodou, ledem, větrem),
splachování půdy dešRovou vodou nebo větrem. Člověk tento proces urychluje například
odlesňováním, těžbou, nevhodnými zemědělskými technikami, intenzivní pastvou atp.
Etologie - nauka o chování a jednání živočichů
Eutrofizace - proces přirozeného i umělého obohacování živinami. K přirozeným procesům patří např. redukce objemu vody výparem nebo zvětšováním sedimentovaných nerozpuštěných podílů na dně, k umělým např. splach dusíkatých a fosforečných hnojiv
z polí, vypouštění splaškových odpadních vod do řek, DETERGENTY obsahující fosfáty. Důsledkem eutrofizace vod je zvýšená produkce nárostových a PLANKTONNÍCH
řas, sinic a vyšších vodních rostlin (snižuje se kapacita říčních koryt), snížení obsahu kyslíku v důsledku odumírání a rozkladu (uvolňují se TOXICKÉ látky - fenoly, toxiny, alkaloidy), zabarvení a snížená průhlednost vody, hromadění sirovodíku, rozpouštění železa
a manganu, zvýšení agresivity vody. Dochází k úhynu ryb. Ztěžuje se úprava pitné vody
i vody používané v průmyslu. Eutrofizací však nejsou postiženy pouze sladkovodní EKOSYSTÉMY, ale i moře. Nejhůře jsou na tom moře uzavřená (např. Středozemní, Černé,
Baltské), která nemají téměř žádný odtok, ale velký výpar, takže látky přinášené řekami se
zde koncentrují. Odhaduje se, že se každý rok Baltské moře obohatí o téměř
310 tisíc tun dusíku a 26 tisíc tun fosforu.
Exhaláty - viz EMISE
Expozice - proces, při kterém organismus přichází do styku s látkou či zářením a při kterém se předpokládá, že tato látka přestoupí hranice organismu.
Externalita - nezamyšlený, nechtěný důsledek výroby nebo spotřeby, který způsobuje nedobrovolné náklady (popř. přínosy) jiným - státu, organizacím, jednotlivcům - než jejich
přímým původcům. Externalitami jsou např. náklady na lékařskou péči o lidi, jejichž zdravotní stav se zhoršil v důsledku dlouhodobého znečištění ovzduší škodlivinami. Tyto výdaje hradí stát a občané, nikoliv tepelná elektrárna, spalující uhlí s vysokým obsahem síry,
která poškození zdraví svou činností ovlivnila.
Fosilní paliva - „energeticky bohaté nerostné suroviny (ropa, uhlí, zemní plyn atd.), využívané zejména pro vytápění objektů, ohřev vody, vaření, spalování v naftových a benzínových motorech i k výrobě elektřiny. Fosilní znamená předvěký, vzniklý v dávných dobách,
resp. zkamenělý (fosilie = zkamenělina); naopak recentní znamená současný, soudobý.“
[Máchal, Husták, Slámová, 1997]
113
Fotosyntéza -„složitý biochemický proces přeměny světelné energie na energii chemickou, kterou rostliny využívají k tvorbě organických látek (cukrů) z látek anorganických
(oxid uhličitý, voda). Pomocí asimilačního barviva (chlorofylu) rostliny poutají energii
ze světelné části slunečního záření, současně přijímají a rozkládají vodu a oxid uhličitý.
Tyto látky jsou v procesu tzv. karboxylace vázány do jednoduchých organických látek sacharidů. Při respiraci (dýchání), která je opakem fotosyntézy, si živé organismy štěpením
asimilátů opatřují energii nezbytnou pro životní pochody.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]
Freony - nízkomolekulární uhlovodíky s lineárním nebo cyklickým řetězcem, které mají
většinou všechny vodíky substituované chlorem nebo fluorem. Pokud je v molekulách přítomen brom, nazývají se halony. Podle normy DIN 8962 se každá freonová látka označuje
písmenem R (z anglického refrigerant = chladící prostředek) a dvěmi až čtyřmi číslicemi,
které vypovídají o složení molekuly. Pokud se jedná o freony cyklické, řadí se před číslice
písmeno C, pokud je v molekule obsažen brom, píše se za označením písmeno B s číslicí,
která vyjadřuje počet bromem nahrazených atomů vodíku (např. R13B1). Malá písmena
a, b, c se vztahují k izomerii molekuly.
Freony jsou bezbarvé, snadno zkapalnitelné plyny nebo kapaliny. Vyznačují se vysokou termickou a chemickou stabilitou, jsou nehořlavé, bez výrazného zápachu a většinou
netoxické. Výjimku tvoří sloučeniny s dvojnými vazbami, které mají narkotické účinky. Pro své výhodné vlastnosti se uplatnily v chladírenské technice, jako propelanty do
AEROSOLOVÝCH rozprašovačů, protipožární prostředky, nadouvadla pěnových hmot,
rozpouštědla a čistící prostředky.
Tyto látky poškozují OZONOVOU VRSTVU Země a podílejí se na SKLENÍKOVÉM EFEKTU. Kromě freonů poškozují ozon i některé jiné chlorované sloučeniny, např.
tetrachlormetan, metylbromid.
Střední doba života freonů v ATMOSFÉØE dosahuje např. u R11 65 let, u R12
130 let, u R115 dokonce až 400 let. Tyto látky tedy mají dostatek času na to, aby se vlivem
atmosférického proudění a jiných transportních procesů rovnoměrně rozptýlily po celé
zeměkouli a pronikly až do stratosféry. Freony nejsou rozpustné ve vodě, proto se z atmosféry nemohou odstraňovat přirozenými čistícími procesy (např. deštěm). Z freonů se
ve stratosféře působením slunečního záření o vlnové délce kratší než 215 nm odštěpí atomární chlor (radikál chloru), který rozloží molekulu ozonu. Teoreticky je takový chlor schopen rozložit až 10 000 molekul ozonu. Celosvětové množství freonů, které bylo vyrobeno,
se odhaduje řádově v jednotkách až desítkách milionů tun.
Gen - základní jednotka dědičnosti (úsek molekuly nukleových kyselin), uložená v chromozomech buněčného jádra nebo v mimojádrové struktuře, která podmiňuje vznik určité
vlastnosti organismu.
Genofond - „soubor různorodých a jedinečných dědičných vlastností, uložených v genech
všech jedinců určitého druhu nebo populace. Genofond mikroorganismů, rostlin, hub
i živočichů je neobnovitelným přírodním zdrojem. Je-li některý druh vyhuben, je jeho genofond pro svět trvale ztracen.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]
Genotoxicita - vlastnost látek zvaných mutageny. Tyto látky vyvolávají změny v genetic114
kém materiálu buňky. Tento proces se nazývá mutace. Může docházet ke změnám sekvence bazí v deoxyribonukleové kyselině (genové mutace), ke změnám struktury chromozomů (chromozomové mutace), ke změně počtu chromozomů (genomové mutace) nebo
k poškození vajíčka či spermie během jejich vývoje (mutace gametické buňky). Mutace,
které nekončí smrtí organismu, se přenášejí na další generace.
Heterotrofní organismy - „organismy, které nejsou schopny samy vytvářet organické látky z anorganických látek a jsou proto ve své výživě závislé na existenci AUTOTROFNÍCH ORGANISMÙ. K heterotrofním organismům řadíme všechny živé organismy
v EKOSYSTÉMECH , s výjimkou zelených rostlin, sinic a některých bakterií schopných
FOTOSYNTÉZY a úzké skupiny chemosyntetizujících bakterií, tj. bakterií, které k syntéze organických látek využívají chemické energie, uvolněné oxidací jednoduchých neústrojných sloučenin (např. sirné a dusíkaté bakterie).“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]
Cholesterol - látka steroidní povahy, obsažená v živočišných tkáních a krvi. Je to základní
stavební látka buněčných stěn. Nachází-li se v krvi v nadbytečném množství, ukládá se ve
stěnách tepen a vytváří patologická ložiska (kornatění tepen). Cholesterol nacházející se
v těle má dva zdroje - játra a potravu. Cholesterol, který vyrábějí játra, je součástí všech
buněk, je zapojen do tvorby některých hormonů a pomáhá vytvářet vitamin D a žlučové
kyseliny, důležité pro trávení. Tento cholesterol, označovaný jako krevní nebo plazmatický,
je pro tělo nepostradatelný.
Imise - znečišRující látky přítomné v ATMOSFÉØE, které přicházejí do kontaktu s živými organismy, neživou přírodou, lidskými výtvory. Škodlivina vycházející z elektrárenského komínu se nazývá EMISE. Po přenosu, rozptýlení a fyzikálně chemických reakcích
v atmosféře se z této škodliviny (původně emise) stává imise.
Inverze teplotní - „meteorologická situace, kdy dochází k tzv. teplotnímu zvratu: teplota
vzduchu stoupá od země či vodní hladiny směrem nahoru až do výšky hladiny inverze;
nad zemským povrchem (zejména v období mrazů) je teplota vzduchu mnohem nižší než ve
vyšších vrstvách a současně je velmi omezen pohyb vzduchu (vodorovný i svislý). Pokud
nepohybující se inverzní vrstva vzduchu dlouhodobě zabraňuje rozptylu EXHALACÍ,
může jejich koncentrace dosáhnout nebezpečného stupně.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]
Karcinogen - látka, která může vyvolat rakovinné bujení. To je důsledkem snížení mezibuněčné komunikace, zajišRující kontrolu buněčného růstu, diferenciace buněk a jejich funkce.
Nádorový proces může vyvolat libovolně malé množství karcinogenu (i jedna molekula),
proto nelze pro tyto látky stanovit bezpečné EXPOZIÈNÍ limity.
Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) rozděluje látky z hlediska jejich
vztahu ke karcinogenitě do pěti skupin:
1. nepochybně karcinogenní (dostatek důkazů),
2. pravděpodobný karcinogen (existují údaje o vztahu mezi expozicí a karcinogenitou, ale
těchto důkazů není dostatek),
3. potenciální karcinogen (spolehlivé důkazy o karcinogenitě u pokusných zvířat, ale o působení na člověka nejsou údaje dostupné),
115
4. nelze klasifikovat jako karcinogen (není dostatek důkazů o souvislostech mezi expozicí
a karcinogenitou, ani u člověka, ani u zvířat, existuje důkaz o karcinogenitě u zvířat, ale
mechanismus odpovědný za karcinogenitu u zvířete není u člověka možný),
5. pravděpodobně není karcinogen (nebyly zjištěny karcinogenní účinky ani u člověka, ani
u zvířat).
Komunální odpad - „veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických
osob, pro které nejsou právními předpisy stanovena zvláštní pravidla nebo omezení ...
Komunální odpad je také odpad vznikající při čištění veřejných komunikací a prostranství, při údržbě veřejné zeleně včetně hřbitovů.“ [zákon č. 125/1997 Sb. o odpadech]
Kontaminace - znečištění složek životního prostředí (vzduch, voda, půda), ale i potravin
či různých materiálů škodlivými (TOXICKÝMI, infekčními) látkami.
Konzumenti -„organismy živící se biomasou PRODUCENTÙ (především FOTOSYNTETIZUJÍCÍ zelené rostliny) přímo (býložravci - herbivoři), nebo zprostředkovaně (masožravci - karnivoři, všežravci - omnivoři). Podle postavení v POTRAVNÍM ØETÌZCI
rozlišujeme konzumenty prvního, druhého a vyšších řádů.“ [Máchal, Husták, Slámová,
1997]
Kyselá atmosférická depozice - lze ji rozdělit na mokrou (KYSELÉ DEŠTÌ) a suchou
(spad síranového AEROSOLU a oxidu siřičitého), která se v ČR podílí na ACIDIFIKACI ze dvou třetin.
Kyselé deště - takové, jejichž pH je nižší než 5,6. V České republice se pH dešRové vody
pohybuje v průměru kolem 4,5. Nemusí se vždy jednat pouze o déšR, snížené pH mohou
mít i kroupy, sníh, zmrzlá rosa, námraza atd. Jde o vodný roztok převážně kyseliny sírové
(rozpuštěním oxidu sírového, vzniklého při dálkovém přenosu z oxidu siřičitého, jehož
zdrojem jsou např. elektrárenské komíny) nebo dusičné (rozpuštěním oxidu dusičitého,
unikajícího např. z automobilových výfuků).
Mineralizace - proces přeměny organických látek na látky anorganické. Například v biologickém stupni čištění v čistírnách odpadních vod rozkládají HETEROTROFNÍ ORGANISMY v anaerobním prostředí (bez přístupu kyslíku) bílkoviny, tuky, polysacharidy
na základní stavební jednotky - aminokyseliny, organické kyseliny a glycerol, monosacharidy, které v dalších fázích přeměňují až na vodík, oxid uhličitý a metan.
Mulčování - česky nastýlání, je pokrývání půdy kolem vysazovaných sazenic, semenáčků, stromů i jiných pěstovaných plodin vrstvou organických odpadů ze zahrady, např.
posekanou trávou, krátkou slámou, listím, vypletým plevelem, listy zeleniny, hrachovinou, bramborovou natí. Vrstva rostlinného materiálu zabraňuje vysušování půdy a znesnadňuje růst plevelů. Pokud je tato vrstva dostatečně silná, dochází na hranici s půdou
k jejímu zahnívání, což způsobí také zahnívání rostoucích lístků plevelů, které jsou tím
odsouzeny k zániku.
116
Mutageny - viz GENOTOXICITA
Návyková látka - látka, u které si organismus vytváří toleranci, což znamená, že pro dosažení stejného účinku potřebuje časem větší dávku. Nepřítomnost látky v lidském těle
způsobuje u závislých jedinců tělesné a/nebo duševní strádání.
Nebezpečný odpad - odpad, který má jednu nebo více nebezpečných vlastností: výbušnost, hořlavost, oxidační schopnosti, tepelná nestálost organických peroxidů, schopnost
odpadů uvolňovat při styku se vzduchem nebo vodou jedovaté plyny, EKOTOXICITA,
následná nebezpečnost, akutní TOXICITA, pozdní účinek, žíravost, infekčnost, RADIOAKTIVITA .
Nika - „osobité funkční začlenění POPULACE nebo jedince určitého druhu organismu
v EKOSYSTÉMU, které je určováno zejména jeho vztahy s jinými organismy a nároky na neživé činitele prostředí. Nika charakterizuje zapojení určité populace do koloběhu
látek a toků energie v ekosystému, vypovídá o jejich úlohách v ekosystému. Nika každé
populace (druhu) má různé stránky, které lze označit např. jako: potravní niku (soubor
nároků na výživu nebo potravu), prostorovou niku (souhrn nároků na prostor) a nadprostorovou niku (soubor abiotických podmínek: nároky na světlo, teplo, vlhkost, pH atd.) …
Dva druhy nemohou trvale obsadit tutéž niku … např. kachny divoké soupeří se silnějšími
labutěmi o prostorovou niku, v potravní nice si však konkurují jen částečně.“ [Máchal,
Husták, Slámová, 1997]
Niva - rovinné dno úvalů a údolí podél vodních toků, modelované záplavovou (inundační)
vodou; niva bývá pokryta naplavenými hlínami aluviálního stáří (střední doba kamenná).
Osud látek v atmosféře - z hlediska šíření ANTROPOGENNÍHO znečištění je pro člověka nejdůležitější nejníže se nacházející vrstva ATMOSFÉRY - troposféra. ZnečišRující látky vypouštěné do ovzduší se šíří ve směru větru pohybem vzdušné masy, rozptylují se do všech směrů vlivem prudkých nepravidelných změn rychlosti větru a pohybují
se z místa vyšší koncentrace do míst s nižší koncentrací. Tyto látky podléhají různým
transformačním reakcím, při kterých se mohou rozkládat, vytvářet jiné sloučeniny.
Například rozpouštědlo tetrachloreten se v atmosféře transformuje především na fosgen
(dříve používán jako bojový plyn) a KARCINOGENNÍ tetrachlormetan. Dále se znečišRující látky z troposféry odstraňují vymýváním srážkami, usazováním na zemském povrchu (tuhé látky), příjmem vegetací (např. oxid siřičitý, tuhé látky), transportem do stratosféry (freony) atd. Jaký vliv bude mít vypouštění EMISÍ na životní prostředí záleží
také na délce jejich života v atmosféře (setrvání, bez účasti na výše uvedených procesech
odstraňování). Například oxid siřičitý a oxidy dusíku setrvají v ovzduší i několik dnů,
za tuto dobu urazí vzdálenost tisíce kilometrů a podílí se tak na znečištění na úrovni
kontinentů. Doba života sloučenin jako metan, oxid uhličitý, oxid dusný, freony se pohybuje řádově v desítkách a stovkách let, což je dostatečně dlouhá doba na to, aby se nahromadily a rozptýlily po celé zeměkouli do takové míry, že jejich vliv může zásadně
změnit život na celé planetě (poškození OZONOVÉ VRSTVY, SKLENÍKOVÝ
EFEKT ).
117
Ozonová vrstva - nachází se ve stratosféře ve výšce 20-30 km, zde je soustředěno 8090% veškerého ozonu, zbylých 10-20% se nachází v troposféře (přízemní ozon). Tento
plyn zaujímá v atmosféře asi 10-6 až 10-5 objemových procent, toto množství však postačuje k tomu, aby absorbovalo (pohlcovalo) sluneční záření o vlnových délkách kratších než
320 nm, které pro život na Zemi představuje značné riziko. Ozon ve stratosféře vzniká
z molekul kyslíku, které jsou štěpeny působením slunečního záření o vlnových délkách
kratších než 242 nm. Vzniklý ozon se zde nehromadí, ale jinými reakcemi se zase rozkládá. Vznik a rozklad ozonu je v rovnovážném stavu. To však platí pouze pro neznečištěnou
ATMOSFÉRU . Množství ozonu, které se vyjadřuje v DOBSONOVÝCH JEDNOTKÁCH , se mění jak se zeměpisnou šířkou, tak s ročním obdobím. V rovníkových oblastech sice vzniká díky vysoké intenzitě dopadajícího ultrafialového záření velké množství
ozonu, ale ten je odnášen proudící vzdušnou masou do vyšších zeměpisných šířek (blíž
k pólům). Průměrné hodnoty ozonu jsou tedy v rovníkových oblastech nižší. V oblastech
mezi 65˚ severní a 65˚ jižní šířky jsou koncentrace ozonu v létě a v zimě nižší než na jaře
a na podzim. Jde o přirozené kolísání množství tohoto plynu.
Persistentní organické látky - látky odolné vůči fotolytické, biologické nebo chemické
degradaci (např. DDT, polychlorované bifenyly, POLYCYKLICKÉ AROMATICKÉ
UHLOVODÍKY). Tyto látky mají tendence k BIOAKUMULACI a BIOOBOHACOÁNÍ v POTRAVNÍM ØETÌZCI. Jsou rozšířeny po celém světě (globální transport), jejich zdroje jsou převážně ANTROPOGENNÍ. Jejich výskyt v životním prostředí bývá
spojován s výrobou, používáním a likvidací určitých chemikálií, s jejich úniky, haváriemi
a skládkováním, dále se spalováním paliv a odpadů. Mohou mít vliv na BIODIVERZITU. Některé z nich vykazují narušení funkce imunitního systému, funkční a fyziologické
reprodukční abnormality u širokého rozsahu druhů organismů, vliv na reprodukci, způsobují abnormality v chování a mají KARCINOGENNÍ potenciál.
Pesticidy - chemické látky používané k hubení škodlivých organismů především v zemědělské výrobě. Insekticidy - usmrcují některá vývojová stádia hmyzu, akaricidy - hubí roztoče, hematocidy- hubí háSátka, rodenticidy - hubí hlodavce, moluskocidy - hubí slimáky,
avicidy- hubí ptáky, fungicidy - hubí houbové choroby rostlin, herbicidy - hubí plevele,
baktericidy - hubí bakteriální choroby rostlin.
Největší riziko pro životní prostředí představují chlorované pesticidy (DDT, hexachlorbenzen, hexachlorcyklohexan, aldrin, dieldrin atd.), neboR podléhají rozkladným reakcím
jen velmi pomalu, přičemž mohou vznikat TOXICKÉ a velmi stabilní produkty. Jsou přítomny téměř ve všech složkách životního prostředí, tzn. i v lidské potravě. Hromadí se
v POTRAVINOVÉM ØETÌZCI, což znamená, že nejvíce postiženi (např. sníženou reprodukovatelností, otravou) jsou KONZUMENTI (např. orel, sokol, liška). Dlouhodobé
používání těchto pesticidů se projevilo i ve velmi vzdálených oblastech významným úbytkem mořských ptáků, kteří tvoří vrchol mořského potravního řetězce. Přítomnost DDT
v mořské vodě může brzdit rychlost FOTOSYNTÉZY a rozmnožování mořských řas,
což by mohlo mít katastrofální důsledky, neboR se jedná o významné PRODUCENTY.
Díky dálkovému přenosu byly chlorované pesticidy nalezeny v himálajských jezerech
ve výšce 5 000 m.n.m. v místech, kde se nikdy nepoužívaly. DDT byl identifikován také
v tuku tuleňů a tučňáků v Antarktidě.
118
pH - vyjadřuje se jako záporný logaritmus koncentrací vodíkových iontů: pH = -log [H+].
Za neutrální se pokládá pH = 7 (např. čistá voda). Roztoky s pH > 7jsou zásadité a s pH
< 7 jsou kyselé. S klesajícím pH roste koncentrace vodíkových iontů.
Plankton - „společenstvo drobných organismů pasivně se vznášejících ve volné vodě,
které mají jen omezenou, případně nulovou schopnost aktivního pohybu. Plankton lze
rozlišovat na rostlinný (fytoplankton) a živočišný (zooplankton).“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]
Polycyklické aromatické uhlovodíky - jejich zdroje jsou jak přírodní (biosyntéza organismů, přírodní požáry), tak ANTROPOGENNÍ (jakékoliv tepelné zpracování biologické hmoty, tzn. např. spalování). Těchto látek existuje celá řada, mají TOXICKÉ vlastnosti, KARCINOGENNÍ a MUTAGENNÍ potenciál. V životním prostředí jsou velmi stabilní s tendencí se hromadit v sedimentech. Kumulují se v POTRAVNÍM ØETÌZCI.
Prakticky všechny druhy lidské potravy jsou KONTAMINOVÁNY těmito sloučeninami. Za nejnebezpečnější se pokládá benzo(a)pyren, potenciální karcinogen, který se v organismu enzymaticky oxiduje na 7,8 dihydrodiol-9,10 epoxid, ultimativní karcinogen.
Polychlorované bifenyly - (PCB) pro své vynikající vlastnosti (např. termostabilita, nehořlavost, inertnost) byly hojně využívány jako izolátory v elektrotechnických zařízeních, hydraulické kapaliny, teplonosná média, chladící kapaliny, stabilizátory nátěrových hmot atd.
Jejich extrémní stabilita se však stala pohromou pro životní prostředí, kde téměř nepodléhají degradaci a kumulují se v POTRAVNÍM ØETÌZCI. Polychlorovaných bifenylů se vyrobilo asi 1 200 000 tun, část byla zlikvidována (investičně velmi náročný proces a technologicky problémový), další část tvoří zásoby a asi o jedné třetině se neví. Je uložena někde
v sedimentech (35%), v mořské vodě (61%), v suchozemské biotě (1,1%) a v sladkých
vodách (necelé 1%). Polychlorované bifenyly jsou přítomny téměř ve všech složkách životního prostředí, tzn. že i v lidské potravě. V českých řekách se tyto sloučeniny nacházejí
v koncentracích řádově v jednotkách až stovkách µg.l-1. Tyto látky jsou podezřelé z KARCINOGENITY, snižují imunitu organismu, poškozují játra, ovlivňují reprodukci organismů, způsobují poruchy krevního oběhu a prodloužení těhotenství. Už při koncentracích
kolem 0,001 ppm (0,000 000 1%) dochází ke zpomalení FOTOSYNTÉZY FYTOPLANKTONU, čímž je ohrožena potrava pro jiné vodní živočichy. Polychlorované bifenyly se začaly komerčně vyrábět v roce 1930, v roce 1966 byly poprvé zjištěny v životním
prostředí, v roce 1968 způsobily otravu 1 854 lidí v Japonsku a tato země byla také první, která
zakázala jejich výrobu (1972). V České republice se přestaly vyrábět v roce 1984.
Populace - „soubor jedinců téhož druhu vyskytujících se v určitém prostoru a určitém
čase ve všech vývojových stádiích včetně vajíček, spor atd. Populace tvořená jedinci stejného nebo obdobného věku se nazývá kohorta.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]
Potravní řetězec - „zjednodušené vyjádření potravních vztahů v EKOSYSTÉMU seřazením jednotlivých druhů tak, že předcházející druh je vždy zdrojem potravy (energie)
pro druh následující. Rozlišujeme tři základní typy potravního řetězce: pastevně kořistnický (od PRODUCENTÙ k vrcholovým KONZUMENTÙM, např. kopretina - bělásek
119
- vážka - skokan - užovka - čáp bílý), parazitický (hostitel - parazit - hyperparazit) a dekompoziční (odumřelá organická hmota - DEKOMPOZITOØI). O mnohostranném propojení potravních vazeb v ekosystému lépe vypovídají tzv. potravní sítě (složitě propojované potravní řetězce různých typů).“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]
Predátor - „kořistník, živočich živící se lovem jiných živočichů (káně lesní je predátorem
hraboše polního, pavouk je predátorem mouchy, střevlík je predátorem svinky apod.).“
[Máchal, Husták, Slámová, 1997]
Producenti - „výrobci, autotrofní organismy, jsou schopny vytvářet organické látky z oxidu uhličitého, vody a minerálních látek s využitím sluneční energie (heliotrofní organismy), popř. umělého světla s podobnou vlnovou délkou (fototrofní organismy). K autotrofním organismům patří zejména zelené rostliny, které využívají sluneční energii v procesu
FOTOSYNTÉZY. Chemickou energii dokáží zužitkovat tzv. chemotrofní organismy.
Biomasa autotrofních organismů tvořená organickými látkami je potravou pro HETEROTROFNÍ ORGANISMY .“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]
Radioaktivita - „výsledek procesu postupného rozpadu atomových jader některých látek,
při němž je vysíláno radioaktivní záření (alfa, beta, gama, neutrony, pozitrony apod.). Přirozená radioaktivita vzniká při rozpadu látek vzniklých přirozenou cestou, umělá radioaktivita při ostřelování jader atomů různými částicemi v reaktorech, při jaderných výbuších
atd.“ [Braniš, editor, 1999]
Recyklace - „opětovné zhodnocování odpadů, kterým je omezována spotřeba surovin
a snižováno zatížení životního prostředí, např. navracení sběrového hliníku jako suroviny
zpět do výroby; reusace znamená další využití výrobku pro stejné či jiné účely (dopisní
obálky podruhé použité k odeslání pošty, sazenice rajčat v kelímcích od jogurtů apod.).“
[Máchal, Husták, Slámová, 1997]
Reintrodukce - znovuzavádění rostlinných nebo živočišných druhů do míst jejich původního výskytu; užívá se též výstižnějšího pojmu repatriace.
Rekultivace - „soubor opatření, úprav a biotechnických zásahů, kterými se obnovuje úrodnost půdy a rostlinný kryt na územích znehodnocovaných povětšině lidskou činností (povrchová a hlubinná těžba, skládky tuhých odpadů apod.).“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]
Retence - zadržování, schopnost např. lesů, půdy, nádrží apod. udržovat po určitou dobu
rozdíl mezi přítokem a odtokem vody.
Ropné látky - do životního prostředí se dostávají při těžbě, zpracování, použití a havarijních únicích ropy. Ropné látky již při koncentracích 0,1-0,2 mg.l-1 vytvářejí na vodní hladině souvislou tenkou vrstvu (film), která znesnadňuje výměnu plynů a zeslabuje biologickou účinnost světla. Při koncentracích 1-10 mg.l-1 dochází k vytváření mazlavé vrstvy
na vodních organismech, k zalepování jejich dýchacích orgánů, k znehybnění a jejich postupnému usmrcení. Pokud se ve vodě nacházejí vysoké koncentrace rozpuštěných aroma120
tických uhlovodíků (např. po havárii tankeru), znamená to pro mnoho živočichů (aR už ryb
nebo ptáků) přímou smrt. POLYCYKLICKÉ AROMATICKÉ UHLOVODÍKY, které
jsou v ropě vždy přítomné, se kumulují v POTRAVNÍM ØETÌZCI. Ropný povlak
zbavuje peří vodních ptáků tuku, tepelné izolace, což vede k jejich utonutí a často také
k umrznutí. Hadač (1987) uvádí, že během jednoho roku uhynulo následkem ropných havárií na anglickém pobřeží přes 250 tisíc buřňáků a jiných mořských ptáků. V roce 1997
bylo do našich řek vypuštěno následující množství ropných látek: 64,6 tun (Labe), 27,0
tun (Ohře), 51,0 tun (Morava), 55,0 tun (Odra).
Skleníkový efekt - plyny (vodní pára, oxid uhličitý, metan atd.) přítomné v ATMOSFÉØE propouštějí (částečně) sluneční záření k povrchu Země, avšak působí jako clona
pro dlouhovlnné záření zpětně vysílané zemským povrchem. Toto tepelné záření, vyzařované zemským povrchem, je absorbováno skleníkovými plyny a opět vyzářeno - část směrem k povrchu Země, který se tak ohřívá. Tento jev je nutný pro existenci života na této
planetě. Člověk však při své činnosti uvolňuje do ovzduší takové množství radiačně aktivních („skleníkových“) plynů, že se nestačí přirozenými procesy odbourávat, kumulují se
v atmosféře a podporují výše popsaný jev. Na skleníkovém efektu se nejvíce podílí oxid
uhličitý, metan, oxid dusný, halogenované uhlovodíky a přízemní ozon, naopak ochlazování povrchu Země způsobuje úbytek stratosférického ozonu a přítomnost AEROSOLÙ
v atmosféře.
Pokud by se nepodařilo stabilizovat koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, předpokládá se, že se zvýší průměrná globální teplota (v roce 2100 o 1-3,5˚C oproti roku
1990), a v důsledku tání ledovců také hladiny oceánů (v roce 2100 o 15-95 cm nad současnou úroveň). Důležitá je skutečnost, že i kdybychom udrželi koncentrace oxidu uhličitého na stejné úrovni, zvětší se jeho množství během následujících dvou století na 500
ppm (princip setrvačnosti). To platí také pro růst hladiny oceánů, hladina se bude nadále
zvyšovat i za předpokladu stabilizace EMISÍ skleníkových plynů.
Smog - z anglického smoke = kouř a fog = mlha, původně označení pro směs mlhy a kouřových zplodin v ovzduší. Tento název se nyní používá pro různé druhy silného znečištění
ovzduší ve velkých městech nebo průmyslových oblastech (viz též dále).
Smog fotochemický - zvaný též losangeleský, typický pro letní slunečné dny v oblastech
s hustým automobilovým provozem. Mezi zplodinami (oxidy dusíku, uhlovodíky a jiné)
automobilových motorů za účasti slunečního UV záření dochází ke složitým fotochemickým reakcím, při kterých vznikají různé sloučeniny, zejm. ozon, peroxyacetylnitráty,
aldehydy. Tyto látky jsou TOXICKÉ. Protože přízemní ozon vzniká až při transportu znečištěných vzdušných mas, vyskytují se jeho nejvyšší koncentrace nikoliv v místech zdroje
oxidu dusičitého, ale v oblastech blízkého okolí.
Smog redukční - zvaný též londýnský, typický pro zimní období ve městech nebo v průmyslových oblastech se silným znečištěním oxidem siřičitým, oxidem uhelnatým a popílkem.
Společenstvo - „soubor POPULACÍ všech druhů rostlin, živočichů a mikroorganismů
obývajících určitý BIOTOP.“ [Máchal, Husták, Slámová, 1997]
121
Stopová množství - koncentrace látky (např. škodliviny v životním prostředí, některých
prvků v lidském těle) pohybující se řádově v mikrogramech až miligramech v kilogramu
matrice (např. v půdě, potravě).
Stopové prvky - pro život nezbytné prvky, nacházející se v lidském organismu ve stopových koncentracích. Uplatňují se jako aktivátory nebo součásti enzymů a hormonů. Mezi
stopové prvky patří: železo, měS, fluor, jod, mangan, kobalt, zinek, molybden, vanad,
selen a chrom. Celkové množství těchto mikroelementů v těle člověka nepřesahuje deset
gramů. Naopak v gramových množstvích denně přijímáme potravou makroelementy: vápník, fosfor, hořčík, sodík, draslík, chlor a síru.
Tenzidy - povrchově aktivní látky. S tenzidy se setkáváme nejen v domácnostech, ale
i v průmyslu (např. praní textilních vláken) a v zemědělství (emulgátory PESTICIDÙ).
V domácnostech se nejčastěji používají aniontové tenzidy, jejichž struktura se nejvíce blíží
klasickým mýdlům. Aniontové tenzidy jsou při srovnání s ostatními druhy tenzidů lépe
rozložitelné. Jsou součástí toaletních mýdel, šamponů, čistících prostředků atd. Naopak
v průmyslu se využívá vlastností především neiontových tenzidů, jejichž produkty mikrobiálního rozkladu mohou být TOXIÈTÌJŠÍ než původní tenzid a odolnější vůči další
degradaci. Neiontové tenzidy však najdeme i v některých přípravcích na čištění záchodů
a koupelen. Nejškodlivější jsou však kationtové tenzidy, které se vyznačují toxicitou a špatnou odbouratelností.
Koncentrace aniontových tenzidů 0,5-1,0 mg.l -1 postačuje na zvýšení toku škodlivých
látek (např. pesticidy, KARCINOGENY) do organismů. V městských odpadních vodách se obsah tenzidů pohybuje v intervalu 10-25 mg.l-1 . Přítomnost tenzidů v odpadních
vodách snižuje účinnost jejich čištění (kvůli pěnění špatný styk povrchu vody se vzduchem, snížení flokulace, působí proti sedimentaci kalu, snižují rychlost biochemických reakcí). Čistírna odpadních vod není schopna odbourat všechny tenzidy, dostávají se tak
do řek a přes úpravnu pitné vody a potrubí zpět k nám do domácností.
Teratogen - látka způsobující vrozené vady nebo abnormality v postnatálním vývoji potomstva, pokud působila v době gravidity. Ve většině případů nejsou změny dědičné. Nejkritičtější je u člověka 17. - 90. den těhotenství.
Těžké kovy - historické označení. Za nejnebezpečnější pro lidské zdraví i pro životní prostředí se považují rtuR, kadmium, olovo, o něco méně nebezpečné jsou arsen, antimon,
měS, zinek, hliník a za těmito prvky (dle pořadí EKOTOXICITY) následují chrom, kobalt, nikl, wolfram a další. Do prostředí se dostávají z přírodních zdrojů (rud) a ANTROPOGENNÍ činností (těžba kovů, zpracování, využití, likvidaci odpadů, spalování FOSILNÍCH PALIV atd.).
RtuR: používá se nejčastěji v chemickém průmyslu (např. při organických syntézách),
v zemědělství (součást fungicidů (viz PESTICIDY), moření osiv), ve strojírenství, dále
ve zdravotnictví (léky, zubní výplň), elektrotechnice, bývá součástí nátěrových hmot, zářivek. Ročně se vytěží asi 10 000 tun sloučenin rtuti, z čehož se na 500 tun dostane do životního prostředí. RtuR se hromadí v sedimentech, kde podléhá biometylaci (produkt je
TOXIÈTÌJŠÍ než samotný kov), přechází do POTRAVNÍHO ØETÌZCE a kumulu122
je se v organismech. Hromadí se v ledvinách, nejvíce však v šedé kůře mozkové, proniká
přes placentu do plodu, ve kterém se kumuluje především v mozku a červených krvinkách.
RtuR způsobuje poškození plodu.
Kadmium: používá se při povrchových úpravách kovů, pro výrobu niklkadmiových článků, přidává se do plastů jako stabilizátor, nachází se ve fosforečných hnojivech. V neznečištěných oblastech nepřesahují jeho koncentrace 1 ng.m-3, ve znečištěných
se jeho množství pohybuje v intervalu 1-5 ng.m-3, v blízkosti velkých zdrojů znečištění lze
naměřit i 700 ng.m-3. Způsobuje poruchy funkcí ledvin, má KARCINOGENNÍ potenciál. Při vyšších koncentracích poškozuje játra. Hromadí se v rostlinách, odkud se dostává
do potravního řetězce. Stejně jako rtuR podléhá biometylaci za vzniku toxičtějšího produktu.
Olovo: používá se při výrobě barev, ve slévárenství, zbrojním a automobilovém průmyslu (výfukové plyny - hlavní zdroj), na zařízení stínící RTG záření. Celosvětová produkce tohoto kovu činí přes 5 miliónů tun za rok. V neznečištěných oblastech se jeho koncentrace pohybují v intervalu 10-70 µg.l-1, v okolí silnic lze naměřit koncentraci až
138 µg.l-1. Olovo ovlivňuje metabolismus, imunologické procesy, krvetvorbu a působí
na centrální nervovou soustavu. Může ovlivňovat duševní schopnosti především u dětí.
Je TERATOGENNÍ, EMBRYOTOXICKÉ a pravděpodobně karcinogenní. Kumuluje
se v potravním řetězci.
Toxicita - jedovatost. Škodliviny dělíme na:
A) látky s místním účinkem, které způsobují změny tkání v místě kontaktu (např. odumření pokožky v důsledku poleptání kyselinou sírovou);
B) látky s celkovým účinkem, které po proniknutí do krve vyvolávají poškození organismu (otrava, intoxikace), a to buS po akutní EXPOZICI (jednorázová nebo krátkodobá)
nebo po chronické expozici (dlouhodobá, trvající měsíce i roky);
C) látky s pozdním účinkem, který se projeví za velmi dlouhou dobu (roky, desítky let),
mezi ně patří MUTAGENY, KARCINOGENY, EMBRYOTOXICKÉ látky, TERATOGENY a ALERGENY.
Tvrdost vody - způsobují ji vápenaté a hořečnaté soli (hydrogenuhličitany, uhličitany, sírany a chloridy), které mohou být přítomny například v podzemních vodách. Naopak měkká voda je např. voda dešRová, která vápenaté a hořečnaté soli neobsahuje.
Vitamíny - organické látky, nezbytné pro některé metabolické pochody, přijímané zpravidla potravou. Vitamíny B1, B12 a K2 vytváří v těle střevní mikroflóra. Přebytek vitamínů se
nazývá hypervitaminoza, jejich nedostatek hypovitaminoza až avitaminoza. Vitamíny se mohou dělit na rozpustné ve vodě (vitamíny řady B, C, kyselina pantotenová a listová, biotin,
bioflavonoidy) a v tucích (A, D, E, K), ty se z těla nevylučují močí, takže jejich nadměrný
příjem může představovat zdravotní riziko.
Vivisekce - zákrok na živém zvířeti bez znecitlivění. Filosof a matematik 17. století René
Descartes tvrdil, že matematika a mechanika je schopna poskytnout odpověS na jakoukoliv
otázku týkající se procesů, a to dokonce i procesů probíhajících v živých organismech.
Descartes se domníval, že zvířata jsou „čisté mechanismy, pouhé stroje“, neboR, na rozdíl
123
od člověka, nemyslí a nepodílejí se tedy na duchovním světě. Nářek rozřezávaného zvířete
je tedy (dle Descarta) totéž jako zvuky vydávané např. flétnou, když do ní foukáme.
Vláknina - zbytky rostlinných tkání, mezi které patří celulosy, hemicelulosy, lignin, pektin …
Výrazné písmo - viz Selžou-li všechny pokusy, je na čase přečíst si ... úvod
LITERATURA
Braniš, M. (editor): Výkladový slovník vybraných termínů z oblast ochrany životního prostředí a ekologie. Praha, Karolinum 1999.
Fawell, J. K., Hunt, S.: Environmental Toxicology Organic Pollutants. Published by Ellis
Horwood Ltd. 1988.
Forman, R. T. T., Gordon, M.: Krajinná ekologie. Praha, Academia a MŽP ČR 1993.
Hadač, E.: Ekologické katastrofy. Praha, Horizont 1987.
Hadač, E., Moldan, B., Stoklasa, J.: Ohrožená příroda. Biosféra - člověk - technosféra. Praha, HORIZONT 1983.
Hajn, V.: Ekologie člověka. Olomouc, Universita Palackého v Olomouci 1999.
Haward, P. H.: Handbook of Environmental Fate and Exposure Data for Organic Chemicals.
Chelsea, Lewis Publ. 1991.
Jakrlová, J., Pelikán, J.: Ekologický slovník terminologický a výkladový. Praha, FORTUNA 1999.
Káš, J.: Biochemie životního prostředí. Praha, VŠCHT 1996.
Lellák, J., Kubíček, F.: Hydrobiologie. Praha, Karolinum 1992.
Lippert, E. (editor): Ozonová vrstva Země. Praha, Vesmír a MŽP ČR 1995.
Máchal, A., Husták, J., Slámová, G., 1997: Malý ekologický a environmentální slovníček.
Brno, REZEKVÍTEK 1997.
Marhold, J.: Přehled průmyslové toxikologie. Praha, AVICENUM 1986.
Mechlová, E., KošRál, K., za kol.: Výkladový slovník fyziky pro základní vysokoškolský kurz.
Praha, Prometheus, spol. s r.o. 1999.
Míchal, I.: Ekologická stabilita. Brno, Veronica a MŽP ČR 1994.
Picka, K., Matoušek, J.: Základy obecné a speciální toxikologie. Praha, MŽP ČR 1996.
Statistická ročenka České republiky. Praha, MŽP ČR a ČSÚ 1998.
Störing, H. J.: Malé dějiny filosofie. Praha, Zvon, České katolické nakladatelství a vydavatelství 1992.
Štěpánek, Z: Ekonomické souvislosti ochrany životního prostředí. Olomouc, Vydavatelství
UP 1997.
Třebický, V.: Ekologická stopa. Sisyfos, č. 4, 2000.
Tölgyessy, J. a kol.: Chémia, biológia a toxikológia vody a ovzdušia. Bratislava, SAV 1984.
124
PØÍLOHY
obr. 1:
obr. 2:
obr. 3:
obr. 4:
Průměrná struktura spotřeby vody
Spotřeba energie za rok v průměrné čtyřčlenné domácnosti bez auta
Struktura odpadů ze čtyřčlenné domácnosti rodiny Vlašínovy z Ořešína
Struktura odpadů v průměrné domácnosti
tab. 1: Výběr ekozemědělců registrovaných ve Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO
Šumperk k 1. 6. 1999
Seznam přísad
Seznam kosmetických firem netestujících na zvířatech, jejichž výrobky se prodávají na českém trhu
Adresář nevládních neziskových organizací a státní správy s působností v oblasti životního prostředí
Zákon č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí
125
Obr. 1: Průměrná struktura spotřeby vody (%)
Průměrná spotřeba vody v ČR: 110 litrů na osobu a den
D
G
D
U
K
D
]
D
W
X
D
D
\
K
D
O
G
R
S
t
W
\
P
t
E
R
G
i
Q
t
W
\
P
t
Q
H
D
Y
t
W
L
S
t
Q
D
U
S
G
R
K
F
i
]
t
Q
i
Y
R
K
F
D
O
S
V
t
Q
i
S
X
R
N
t
Q
i
Y
R
K
F
U
S
V
upraveno podle různých zdrojů
126
Obr. 2: Spotřeba energie za rok v průměrné čtyřčlenné domácnosti bez auta (%)
Spotřeba energie v bytech: 60-90 GJ za rok
Spotřeba energie v rodinných domcích: 90-120 GJ za rok
t
Q
H
O
W
H
þ
L
E
H
W
R
S
V
t
Q
W
D
W
V
R
t
Q
D
U
S
D
O
G
i
U
S
t
Q
H
O
K
H
å
Y
V
R
Q
L
Y
D
U
W
R
S
t
Q
H
]
D
U
O
H
G
t
M
D
Y
D
U
S
t
\
G
R
Y
Y
H
K
R
t
Q
S
i
W
\
Y
S
P
D
t
Q
H
]
D
O
K
F
podle: Kolektiv: Úsporná domácnost. Praha, Seven,
Středisko pro efektivní využívání energie 1995
127
Obr. 3: Struktura odpadů ze čtyřčlenné domácnosti rodiny Vlašínovy z Ořešína
(hmt. %)
Roční produkce odpadů: 344 kg
%
t
Q
W
V
R
Q
W
R
P
K
H
L
U
H
W
D
E
O
H
S
R
S
N
t
Q
L
O
K
\
W
V
D
O
R
O
N
V
S
U
t
S
D
S
R
]
H
O
H
å
W
V
R
S
P
R
N
t
Q
W
D
W
V
R
originál O. Vlašín
128
Obr. 4: Struktura odpadů v průměrné domácnosti (hmt. %)
%
t
Q
W
V
R
Q
W
R
P
K
O
L
W
[
H
W
H
M
H
O
R
\
W
V
R
]
H
O
H
å
\
Y
U
D
E
H
L
O
i
N
L
H
L
U
H
W
D
E
N
t
Q
L
O
K
\
N
L
W
D
P
X
H
Q
S
D
O
S
R
O
N
V
U
t
S
D
S
G
D
S
G
R
R
L
E
ê
Q
O
H
W
L
G
L
W
H
Q
P
H
K
F
\
N
p
O
podle: Kolektiv: Odpady naše vizitka. Recyklační skupina Praha 1995 a jiných zdrojů
129
130
131
132
133
134
SEZNAM PØÍSAD
podle:
Surynek, J.: Přísady v potravinách II. Ekologická poradna. Veronica, č. 4., roč.
XIV, 2000. Upraveno.
zkratky: P-přírodní původ, S-syntetický původ, GT-původ v genetických technologiích
BARVIVA
• vylepšují vzhled konečného výrobku
E 100
E 101
E 101a
E 102
E 104
E 110
E 120
E 122
E 123
E 127
E 128
E 132
E 133
E 140
E 150a
E 151
E 153
E 154
E 155
E 160a
E 160b
E 160c
E 160d
Kurkumin (žlutá), P i S
Riboflavin, vitamín (žlutá), P i S
Riboflavin-5-fosfát (žlutá), S
Tartrazin (žlutá), S
Chinolinová žluR (žlutá), S
ŽluR - Gelbeorange (žlutěoranžová),
S
Kyselina karmínová, karmíny (červená), P
Azorubin synonymum Carmoisin
(červená), S
Amarant synonymum Viktoria rubín O (červená), S
Erythrosin (červená), S
Červeň 2G (červená), S
Indigotin, synonymum Indigocarmine (modrá), S
Brilantní modř, synonymum Brilliant blue FCF (modrá), S
Chlorofyly, vyráběny extrakcí z kopřiv (zelená), P
Karamel, Kulér (hnědá), P
Čerň BN, synonymum Brillant
black BN (černá), S
Medicinální uhlí (černá), P
HněS FK (hnědá), S
HněS HT (hnědá), S
Karoten, beta karoten (oranžová),
P, většinou S, GT
Bixin (oranžová), P (semena),
pravděpodobně GT
Kapsantin (červenooranžová),
P (paprikové lusky), případně S
Lykopin (červená), P (rajčata), případně S
E 160e Beta-Apo-8-Karotinal (oranžovočervená), P
E 160f Beta-Apo-8-Karotinester (oranžovočervená), P
E 161a Xantofyl (Flavoxantin) (oranžová),
PiS
E 161b Lutein (žlutooranžová), P (vaječný
žloutek)
E 161g Canthaxantin (žlutooranžová), S
E 162 Betalainová červeň, betanin, (červená), P (červená řepa)
E 163 Anthokyany (červenomodrá), P
(ovoce a zelenina)
E 170 Uhličitan vápenatý (bílošedá), P
E 171 Oxid titaničitý, synonymum Titanová běloba (bílá), S
E 172 Oxidy a hydroxidy železa (žlutá,
červená, černá), S
E 173 Hliník, v podobě pigmentu (stříbřitěšedá)
E 174 Stříbro, v podobě pigmentu (stříbrná), P
E 175 Zlato, v podobě pigmentu (zlatá),
P
E 180 Litholrubin BK (červená), S
KONZERVAČNÍ PROSTŘEDKY
• prodlužují dobu trvanlivosti potravinářských výrobků
E 200
E 201
E 202
E 203
E 210
E 211
E 213
135
Kyselina sorbová, P i S
Sorban sodný, S
Sorban draselný, S
Sorban vápenatý, S
Kyselina benzoová, S i přirozeně
v potravinách přítomná
Benzoan sodný, S
Benzoan vápenatý, S
E 214
E 216
E 220
E 221
E 222
E 223
E 224
E 226
E 228
E 230
E 234
E 249
E 250
E 251
E 252
pHB-ester, S
pHB-n-propylester, S
Oxid siřičitý, S
Siřičitan sodný, S
Hydrogensulfid sodný, S
Disulfid sodný, S
Disulfid draselný, S
Sulfid vápenatý, S
Hydrogensiřičitan draselný, S
Difenyl, bifenyl, S
Nisin, S
Dusitan draselný, S
Dusitan sodný, S
Dusičnan sodný, S
Dusičnan draselný, S
OKYSELUJÍCÍ PROSTŘEDKY
• udržují potraviny na požadované úrovni,
kyselé prostředí znesnadňuje množení nežádoucích bakterií
E 260
E 261
E 262
E 263
E 270
E 280
E 281
E 282
E 283
E 284
E 290
E 296
E 297
Kyselina octová, P
Octan draselný, P i S
Octan sodný, P i S
Octan vápenatý, P i S
Kyselina mléčná, S, GT (?)
Kyselina propionová, S, GT (?)
Propionan sodný, S
Propionan vápenatý, S
Propionan draselný, S
Kyselina boritá, S
Oxid uhličitý
Kyselina jablečná, P, GT
Kyselina fumarová, P, GT (?)
E 301
E 302
E 307
Gamma-tokofero, Sl
Delta-tokoferol, S
Lecitiny, S, GT
Mléčnan sodný, S
Mléčnan draselný, S
Mléčnan vápenatý, S
Kyselina citrónová, P, GT
Citronan sodný, S
Citronan draselný, S
Citronan vápenatý, S, GT
Kyselina vinná (L(+)-), P
Vinan sodný, S
Vinan draselný, S
Kyselina fosforečná, S
Fosforečnan sodný, S
Fosforečnan draselný, S
Fosforečnan vápenatý, S
Jablečnan sodný, S
Jablečnan draselný, S
Jablečnan vápenatý, S
Vinan vápenatý, S
Citronan hlinitý, S
ZHUŠŤOVACÍ A GELÍROVACÍ
LÁTKY
• v potravinách vážou vodu
ANTIOXIDAČNÍ LÁTKY
• zabraňují oxidaci tuků vzdušným kyslíkem, působí jako stabilizátory, regulátory
i jako konzervační látky
E 300
E 308
E 309
E 322
E 325
E 326
E 327
E 330
E 331
E 332
E 333
E 334
E 335
E 336
E 338
E 339
E 340
E 341
E 350
E 351
E 352
E 354
E 380
Kyselina askorbová, vitamín C, P,
GT
Askorban sodný, S, GT
Askorban vápenatý, S, GT
Alfa-tokoferol, S
136
E 406
E 407
E 413
E 414
E 415
E 416
E 418
E 420
E 421
E 422
Agar, P
Karagenan, afinát z řas, P
Tragant, P
Arabská guma, P
Xanthan, P, GT
Guma karaya, P
Guma gellan, S
Sorbit, S, GT
Mannit, S, GT
Glycerol, S
EMULGÁTORY
• umožňují vznik emulze ze dvou nebo více
vzájemně se nemísitelných kapalin (např.
voda a olej)
E 432 Polysorbát 20, S
E 440 Pektin, amidovaný pektin, P (ovoce)
E 442
E 445
E 450
E 460
E 461
E 465
E 470
E 472
E 481
E 491
E 495
Amonné soli fosfatidových kyselin, S
Glykoester borovicové pryskyřice,
P
Difosforečnan vápenatý, S
Celulóza (prášková), P
Methylcelulóza, S
Ethylmethylcelulóza, P
Soli mastných kyselin, z jedlých
tuků, sodné, draselné, hořečnaté
a vápenaté, P
Estery glyceridů mastných kyselin,
s kyselinou octovou, mléčnou, citrónovou a vinnou, S, GT
Natriumstearoyl-2-laktylát, S
Sorbitan-monostearát, S, možná
i GT
Sorbitan-monopalmitát, S, možná
i GT
NEZAŘAZENÁ ADITIVA
E 500
E 501
E 503
E 504
E 507
E 513
E 514
E 515
E 516
E 518
E 524
E 525
E 526
E 527
E 528
E 529
E 530
E 551
E 552
E 553
E 554
E 555
Uhličitan sodný, S
Uhličitan draselný, S
Uhličitan amonný, S
Uhličitan hořečnatý, S
Kyselina chlorovodíková, S
Kyselina sírová, S
Síran sodný
Síran draselný
Síran vápenatý
Síran hořečnatý
Hydroxid sodný
Hydroxid draselný
Hydroxid vápenatý
Hydroxid amonný
Hydroxid hořečnatý
Oxid vápenatý
Oxid hořečnatý
Oxid křemičitý, amorfní
Křemičitan vápenatý, P
Talek, prostý azbestu, synonymum
Mastek
Křemičitan sodno-hlinitý
Křemičitan draselno-hlinitý
E 556
E 559
E 570
E 574
E 575
E 576
E 577
E 578
E 585
Křemičitan vápenato-hlinitý
Křemičitan hlinitý, synonymum
Kaolin
Mastné kyseliny z jedlých tuků
Kyselina glukonová, GT
Glukono-delta-lakton
Glukonan sodný
Glukonan draselný
Glukonan vápenatý
Ferum-2-laktát, S
LÁTKY ZESILUJÍCÍ ČI
ZVÝRAZŇUJÍCÍ CHUŤOVÉ
VLASTNOSTI VÝROBKŮ
E 620
E 622
E 625
E 626
E 627
E 628
E 629
E 630
E 631
E 632
E 633
E 640
E 900
E 927
E 938
E 939
E 941
E 942
E 948
Kyselina glutamová, P, možná i GT
Glutamát draselný, P, možná i GT
Glutamát hořečnatý, P, možná i GT
Kyselina guanylová
Guanylan sodný
Guanylan draselný
Guanylan vápenatý
Kyselina inosinová, P
Inosian sodný, P
Inosian draselný, P
Inosian vápenatý, P
Glycin a jeho sodná sůl
Silikonový olej, S
Karbamid, P
Argon
Helium
Dusík
Oxid dusný
Kyslík
SLADIDLA
E 950
E 951
E 952
E 953
E 954
E 957
E 959
E 965
137
Acesulfam K, S
Aspartam, z části GT
Cyklamát, S
Isomalt, GT
Sacharin
Thaumatin, P, GT
Neohesperidin DC, S
Maltit (Maltsirup), S
SEZNAM
kosmetických firem netestujících na zvíøatech,
jejichž výrobky se prodávají na èeském trhu
podle: EkoList, č. 12, 1997; č. 1, 1998; č. 2, 1998; č. 3, 1998; č. 4, 1998; č. 5, 1998
Amway
Apotheker Dr. Scheller
Naturmittel GmbH
Australian Body Care
Avon
Beiersdorf, Inc. (Nivea, Eucerin, Basis)
Body Basics
Christian Dior
Clarins of Paris
Corsair Toiletries Ltd (Countryside, Super Silk, Corsair, Masquerade, Hiz, Herz, Homepride, Sioux)
- kosmetika vhodná pro vegany
Estée Lauder
Fleur
Forever Living Products (UK), Ltd
Freeman Cosmetic Corp.
Jason Natural Cosmetics
Lancóme (Cosmair)
L´Occitane
L´Oréal
Montagne Jeunesse
- kosmetika vhodná pro vegany
Nivea (Beiersdorf)
NuSkin International
Oriflame Corp.
Revlon
Vevay
Weleda (UK), Ltd
The Wella Corporatin
Yves Roche
138
ADRESÁØ
NĚKTERÉ NEVLÁDNÍ NEZISKOVÉ ORGANIZACE
S PŮSOBNOSTÍ V OBLASTI ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
Agentura GAIA
Lublaňská 18, Praha 2, 120 00; tel.: 02/22 51 97 34; e-mail: [email protected];
http://www.ecn.cz/gaia
Agentura Koniklec
Chelčického 12, P.O.Box 24, Praha 3, 130 11; tel.: 02/22 71 02 53; e-mail: [email protected];
http://www.koniklec.cz
Alcedo
DDM Jiráskova 419, Vsetín, 755 01; tel.: 0657/61 77 04; e-mail: [email protected]
Animal S.O.S
Bubenečská ulice 7, Praha 6, 160 00; tel.: 02/24 31 87 15; e-mail: [email protected]
Brontosaurus
Malířská 6, Praha 7, 170 00; tel.: 02/37 74 25; e-mail: [email protected];
http://www.ecn.cz/env/organ/bp7/
CALLA - Sdružení pro záchranu prostředí
Fráni Šrámka 35, poštovní přihrádka 223, České Budějovice, 370 04; tel.: 038/73 10 166;
e-mail: [email protected]; http://www.ecn.cz/calla
CEV Pálava
Náměstí 32, Mikulov, 692 01; tel.: 0625/51 33 99; e-mail: [email protected]
Centrum UK pro otázky životního prostředí
U kříže 10, Praha 5, 158 00; tel.: 02/51 08 02 02, 51 08 01 11; e-mail: [email protected];
http://www.czp.cuni.cz
Česká společnost pro výživu a vegetariánství
Vídeňská 90, Brno, 639 00; tel.: 05/43 21 39 93; e-mail: [email protected];
http://www.vegetarian.cz
České centrum čistší produkce
Botičská 4, Praha 2, 125 00; tel.: 02/24 91 91 48; e-mail: [email protected]; http://www.cpc.cz
139
Český a Slovenský dopravní klub
Panská 7, Brno, 602 00; tel.: 05/42 22 17 43, 0603/57 42 89;
e-mail: [email protected]
Český svaz ochránců přírody
Uruguayská 7, Praha 2, 120 00; tel.: 02/22 51 61 15; e-mail: [email protected];
http://www.ecn.cz/csop
Děti Země
Chlumova 17, Praha 3, 130 00; tel.: 02/22 78 00 52; e-mail: deti.země@ecn.cz;
http://www.detizeme.cz
Dřípatka
Rumpálova 402, Prachatice, 383 01; 0338/22 806; e-mail: [email protected]
EkoCentrum Brno
Ponávka 2, Brno, 602 00; tel.: 05/42 21 93 34; e-mail: [email protected];
http://web.telecom.cz/ekocentrum
Ekocentrum Paleta
Štolbova 2665, Pardubice, 530 02; tel.: 040/66 14 352; e-mail: [email protected];
http://www.paleta.cz
Ekologický institut Veronica
Panská 9, Brno, 601 91; tel.: 05/42 21 83 51, e-mail: [email protected];
http://www.veronica.cz
Ekologický právní servis Brno
Bratislavská 31, Brno, 602 00; tel.: 05/57 52 29, 45 21 38 02, 0604/55 03 89; e-mail:
[email protected]
Ekologický právní servis Tábor
Pražská 223, tábor, 390 01; tel.: 0361/25 50 69; e-mail: [email protected]
EkoWATT (Středisko pro obnovitelné zdroje a úspory enerie)
Bubenská 6, Praha 7, 170 00; tel.: 02/66 71 02 48; e-mail: [email protected];
http://www.ekowatt.cz
Greenpeace
Českomalínská 27, Praha 6, 160 00; tel.: 02/24 31 96 67; e-mail: [email protected];
http://www.greenpeace.cz
Hnutí Brontosaurus
Michalova 4, Brno, 628 00; tel.: 05/44 21 55 85, 0604/80 44 44;
e-mail: [email protected], http://www.brontosaurus.cz
140
Hnutí DUHA
Bratislavská 31, Brno, 602 00; tel.: 05/45 21 44 31; e-mail: [email protected];
http://www. duhafoe.cz
Chaloupky - středisko pro vzdělávání a výchovu v přírodě, o.p.s.
Kněžice 109, p. Okříšky, 675 21; tel.: 0618/87 04 34(03 59); e-mail: [email protected]
Kosenka - 57/01 ZO ČSOP
Brumovská 11, Valašské Klobouky, 766 11; tel.: 0636/32 00 69;
e-mail: [email protected]
Lesoochranárske zoskupenie VLK
Tulčík 28, 082 13, Slovenská republika; tel.: 0042/091/77 89 488; e-mail: [email protected]
Lipka - Dům ekologické výchovy
Lipová 20, Brno, 602 00; tel.: 05/43 21 12 64; e-mail: [email protected];
http://www.ecn.cz/lipka
Nadace Partnerství
Pánská 7, Brno, 602 00; tel.: 05/42 21 83 50; e-mail: [email protected]; http://www.ecn.cz/epce
Nadace Sluníčko
U cihelny 5, České Budějovice, 370 06; tel.: 038/74 12 272; e-mail: [email protected]
NESEHNUTÍ - Nezávislé sociálně ekologické hnutí
Údolní 44, Brno, 602 00; tel.: 05/43 24 53 44; e-mail: [email protected];
http://nesehnuti.ecn.cz
NROS - Nadace rozvoje občanské společnosti
Jelení 196/15, Praha 1, 118 00; tel.: 02/33 35 61 73;
e-mail: [email protected], [email protected]; http://www.ecn.cz/nros/
Centrum pro dopravu a energetiku (CDE)
Krátká 26, Praha 10, 100 00; tel.: 02/78 16 571; e-mail: [email protected]; http://www.cde.ecn.cz
Podblanické ekocentrum ČSOP Vlašim
Pláteníkova 264, Vlašim, 258 01; tel.: 0303/84 51 69; e-mail: [email protected]
Přátelé přírody - Občanská společnost
Stříbrnické nivy 2, Ústí nad Labem, 400 11; tel.: 047/521 01 99;
e-mail: [email protected]
Rezekvítek - Sdružení pro ekologickou výchovu a ochranu přírody
Lipová 20, Brno, 602 00; tel.: 05/43 21 64 83; e-mail: [email protected];
http://www.ecn.cz/rezekvitek
141
ROSA - Jihočeská společnost pro ochranu přírody, o.p.s.
Krajinská 18, České Budějovice, 370 01; tel.: 038/32 030, 35 089; e-mail: [email protected];
http://www.ecn.cz/rosa
SEVER - Brontosaurus Krkonoše
Horní Maršov 89, 542 26; tel.: 0439/87 42 80, 94 83 26; e-mail: [email protected];
http://www.ecn.cz/env/organ/sever/
Sdružení středisek ekologické výchovy „Pavučina“
Senovážné nám. 24, Praha 1, 116 47; tel.: 02/24 10 23 85; e-mail: [email protected]
Sdružení za šetrnou dopravu
Ledhajská 59, Police nad Metují, 549 54; tel.: 0447/54 10 84; e-mail: [email protected]
Sí` ekologických poraden ČR
Panská 9, Brno, 602 00; tel.: 05/42 21 83 51; e-mail: [email protected]
Sluňákov - středisko ekologické výchovy
Úřad města Olomouce, Horní náměstí 1, Olomouc, 771 17; tel.: 068/55 13 225(222);
e-mail: [email protected]
Staří ochránci Jizerských hor
Tř. Svobody 243/58, Liberec, 460 15; tel.: 048/27 51 195; e-mail: [email protected]
STUŽ - Společnost pro trvale udržitelný život
Krkonošská 1, Praha 2, 120 00; tel.: 02/62 74 773; e-mail: [email protected];
http://www.czp.cuni.cz/stuz
Středisko pro efektivní využívání energie
Slezská 7, Praha 2, 120 56; tel.: 02/24 24 75 52; e-mail: [email protected]; http://www.svn.cz
Šípek
Chvalšinská 182, Český Krumlov, 381 01; tel.: 0337/20 48; e-mail: [email protected]
Tereza
Haštalská 17, Praha 1, 110 00; tel.: 02/24 81 68 68; e-mail: [email protected];
http://www.terezango.cz
Unie pro řeku Moravu
Panská 9, Brno, 602 00; tel.: 05/42 21 05 61; e-mail: [email protected]
Ústav pro ekopolitiku, o.p.s.
Hradební 3, Praha 1, 110 00; tel.: 02/24 82 65 93; e-mail: [email protected];
http://www.ecn.cz/iep
142
VIS Bílé Karpaty - Vzdělávací a informační středisko, o.p.s.
Bartolomějské nám. 47, Veselí nad Moravou, 698 01; tel.: 0631/32 25 45;
e-mail: [email protected]
VITA - občanské sdružení
Gen. Janouška 4, Ostrava, 702 00; tel.: 069/66 16 155; e-mail: [email protected];
http://www.vitaova.cz
Zelený kruh
Lublaňská 18, Praha 2, 120 00; tel.: 02/22 51 71 43, 22 51 83 20;
e-mail: [email protected]; http://www.ecn.cz/GreenCircle/
STÁTNÍ SPRÁVA
Ministerstvo životního prostředí ČR
Vršovická 65, Praha 10, 100 10; tel.: 02/67 12 11 11 (ústředna), 67 12 27 19 (ministr);
e-mail: [email protected], [email protected]; http://www.env.cz
Česká inspekce životního prostředí
Na břehu 267, Praha 9, 190 00; tel.: 02/68 42 27 1-5; e-mail: [email protected];
http://www.cizp.cz
Státní fond životního prostředí
Kaplanova 1931/1, Praha 4, 148 00; tel.: 02/67 99 43 00 (ústředna);
http://www.sfzp.cz/Web/www_sfzp.nsf?Open
Správa chráněných krajinných oblastí ČR
Kaplanova 1931/1, Praha 4, 148 00; tel.: 02/67 99 43 00 (ústředna); http://www.schkocr.cz
Agentura ochrany přírody a krajiny
Kališnická 4-6, Praha 3, 130 23; tel.: 02/69 70 013 (ústředna); http://www.nature.cz
Český ekologický ústav
Vršovická 65, Praha 10, 100 10; tel.: 02/67 12 11 11; http://www.ceu.cz
Český geologický ústav
Klárov 131/3, Praha 1, 118 21; tel.: 02/24 00 211 (ústředna); http://www.cgu.cz
Český hydrometeorologický ústav
Na Šabatce 17, Praha 4, 140 00; tel.: 02/44 03 11 11 (ústředna); http://www.chmi.cz
Geofond ČR
Kostelní 26, Praha 7, 170 06; tel.: 02/37 93 41-8; http://www.geofond.cz
(informace k 15. 8. 2000)
143
ZÁKON O PRÁVU NA INFORMACE
O ŽIVOTNÍM PROSTØEDÍ
123/1998 Sb.
ZÁKON ze dne 13. května 1998
o právu na informace o životním prostředí
Změna: 132/2000 Sb.
telné formě, jež vypovídají zejména o
1. stavu a vývoji životního prostředí,
o příčinách a důsledcích tohoto stavu,
2. připravovaných činnostech, které by
mohly vést ke změně stavu životního prostředí, a informace o opatřeních, jež podnikají úřady odpovědné
za ochranu životního prostředí nebo
jiné osoby při předcházení nebo nápravě poškození životního prostředí,
3. stavu vody, ovzduší, půdy, živých organismů a ekosystémů, dále informace o vlivech činností na životní prostředí, o látkách, hluku a záření do
životního prostředí emitovaných
o důsledcích těchto emisí,
4. využívání přírodních zdrojů a jeho
důsledcích na životní prostředí a rovněž údaje nezbytné pro vyhodnocování příčin a důsledků tohoto využívání a jeho vlivů na živé organismy
a společnost,
5. vlivech staveb, činností, technologií
a výrobků na životní prostředí,
6. správních řízeních ve věcech životního prostředí, posuzování vlivů na
životní prostředí, peticích a stížnostech v těchto věcech a jejich vyřízení
a rovněž informace obsažené v písemnostech týkajících se zvláště chráněných součástí přírody a dalších
součástí životního prostředí chráněných podle zvláštních předpisů,
7. ekonomických a finančních analýzách
Parlament se usnesl na tomto zákoně
České republiky:
§1
Účel zákona
(1) Zákon upravuje
a) podmínky výkonu práva na včasné
a úplné informace o stavu životního
prostředí a přírodních zdrojů,1) jimiž
disponují orgány státní správy, orgány územní samosprávy a jimi zřízené, řízené nebo pověřené právnické
osoby,
b) přístup veřejnosti k informacím o stavu životního prostředí a přírodních
zdrojů, jež mají tyto orgány k dispozici, a stanoví základní podmínky, za
nichž jsou takové informace zpřístupňovány.
(2) Zpřístupňování údajů získaných pro statistické účely a zpřístupňování statistických
informací se řídí zvláštním zákonem.2)
§2
Vymezení pojmů
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) informacemi o stavu životního prostředí
a přírodních zdrojů (dále jen „informace“) informace v písemné, obrazové nebo
zvukové formě, na nosičích výpočetní
techniky nebo v jiné technicky provedi144
Čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, publikované usnesením Předsednictva ČNR pod č. 2/1993 Sb.
2)
Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě.
1)
použitých v rozhodování ve věcech
životního prostředí, pokud byly pořízeny z veřejných prostředků,
8. mezinárodních, státních, regionálních
a místních strategiích a programech,
akčních plánech apod., jichž se Česká republika účastní, a zprávách o jejich plnění,
9. mezinárodních závazcích týkajících se
životního prostředí a o plnění závazků vyplývajících z mezinárodních
smluv, jimiž je Česká republika vázána,
10.zdrojích informací o stavu životního
prostředí a přírodních zdrojů;
b) orgány státní správy a orgány územní
samosprávy a jimi zřízené, řízené nebo
pověřené právnické osoby (dále jen „orgán“)
1. orgány státní správy a orgány územní
samosprávy, jež plní úkoly v ochraně životního prostředí, zejména orgány státní správy ochrany ovzduší, vodohospodářské orgány, orgány ochrany přírody, orgány státní správy v odpadovém hospodářství, orgány státní
správy lesů a orgány ochrany zemědělského půdního fondu,3)
2. rozpočtové a příspěvkové organizace, vůči nimž plní funkci zřizovatele
orgány uvedené v bodu 1,4) a jiné
právnické osoby, které jsou zřízené,
řízené nebo pověřené těmito orgány
a které shromažSují, zpracovávají
nebo uchovávají informace o životním prostředí,
3. jiné orgány státní správy a orgány
územní samosprávy, případně rozpočtové a příspěvkové organizace, vůči
nimž plní funkci zřizovatele tyto orgány, a těmito orgány zřízené, řízené
nebo pověřené právnické osoby, a to
za předpokladu, že plní úkoly na úseku ochrany životního prostředí, nebo
145
pokud v rámci své činnosti shromažSují, zpracovávají nebo uchovávají informace o životním prostředí;
c) zpřístupňováním informací jejich poskytování, tj. předávání ústní, telefonickou,
telegrafickou, písemnou nebo jinou technicky proveditelnou formou, jednotlivým
právnickým nebo fyzickým osobám, jež
o ně požádaly, (dále jen „žadatel“) a rovněž vyhledávání informací těmito osobami nahlížením do písemností nebo jiných
souborů informací, pořizováním výpisů,
opisů, případně kopií na místě, tj. zpravidla v sídle nebo v jiných prostorách
orgánů. Informace o životním prostředí
jsou zpřístupňovány rovněž prostřednictvím vlastní ediční a publikační činnosti
orgánů.
§3
Žádost o poskytnutí informace
(1) Žadatel může za účelem získání informace o životním prostředí požádat orgán
o zpřístupnění informace o životním prostředí. Svou žádost nemusí odůvodňovat. Žádost lze učinit ústně, písemně, telefonicky,
telegraficky, faxem nebo jinou technicky
proveditelnou formou. V případech ústních,
telegrafických, telefonických nebo faxovaných žádostí nebo žádostí zaslaných jinou
elektronickou formou si orgán vyžádá jejich
písemné nebo ústní doplnění do protokolu.
Pro doplnění žádosti může orgán stanovit
přiměřenou lhůtu a přerušit řízení. Ze žádosti musí být zřejmé, čeho se má týkat informace, jež má být poskytnuta. Ze žádosti
musí být patrno, kdo ji podal.
3)
Ministerstvo životního prostředí, správy chráněných
krajinných oblastí a národních parků, Česká inspekce
životního prostředí, okresní úřady, obce.
4)
Např. Výzkumný ústav vodohospodářský TGM, Český
geologický ústav, Český ekologický ústav, Agentura ochrany přírody.
(2) V případě nesrozumitelné nebo příliš
obecně formulované žádosti je žadateli do
15 dnů od obdržení žádosti zaslána výzva
k jejímu upřesnění. Ve výzvě musí být určeno, v jakém směru je třeba žádost upřesnit. Žadatel je povinen tuto žádost bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů,
v požadovaném rozsahu upřesnit. Pokud
žadatel do 15 dnů od doručení výzvy žádost
v požadovaném směru neupřesní, má se za
to, že od své žádosti upustil.
(3) V případě žádosti podané telefonicky,
pokud ji nelze neprodleně vyřídit, je orgán
oprávněn vyžádat si její zaslání v písemné
formě. Pro tento případ platí ustanovení
o upřesnění žádosti přiměřeně.
§4
Žádost podaná nepříslušnému
orgánu
V případě, že je žádost podána u orgánu,
jenž nemá dotyčnou informaci k dispozici,
je jeho povinností sdělit žadateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů od
obdržení žádosti, že požadovanou informaci nemůže z tohoto důvodu poskytnout. Pokud je to možné, poučí zároveň žadatele
o tom, kde je třeba žádost správně podat.
§5
Zveřejněná informace
(1) Pokud žádost směřuje k poskytnutí zveřejněné informace, může orgán nejdříve,
nejpozději však do 15 dnů, místo poskytnutí informace sdělit žadateli údaje umožňující vyhledání a získání zveřejněné informace. To neplatí, pokud žadatel uvedl, že
nemá možnost získat zveřejněnou informaci jiným způsobem.
146
(2) Pokud žadatel trvá na přímém poskytnutí zveřejněné informace, orgán mu ji poskytne.
§6
Způsob a forma zpřístupnění
informace
(1) Žadatel může v žádosti navrhnout formu, případně způsob, jichž má být použito
při zpřístupnění informace. Pokud žádá
o zpřístupnění informace na technickém nosiči dat, je povinen uhradit jeho cenu nebo
přiložit k žádosti technicky použitelný nosič dat.
(2) Pokud žadatel formu nebo způsob podle odstavce 1 neurčí, případně pokud takové formy nebo způsobu nelze ze závažných
důvodů využít, zvolí se způsob a forma zpřístupnění informace s ohledem na splnění
účelu žádosti o zpřístupnění informace a její
optimální využití žadatelem. V pochybnostech se využije především formy a způsobu, jež byly žadatelem využity k podání
žádosti.
§7
Lhůta pro zpřístupnění
informace
(1) Informaci je třeba zpřístupnit bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů od
obdržení žádosti, ledaže by si zvláštní okolnosti výjimečně vynucovaly prodloužení
této lhůty, nejvýše však do 60 dnů. O takových okolnostech a o prodloužení lhůty
musí být žadatel před uplynutím 30denní
lhůty vyrozuměn.
(2) V případě uvedeném v § 3 odst. 2 tohoto zákona počíná lhůta pro zpřístupnění informace běžet dnem doručení upřesněné
žádosti.
§8
Omezení přístupu
k informacím
(1) Odepřeno bude zpřístupnění informace,
pokud je vylučují předpisy
a) o skutečnostech utajovaných ve státním
zájmu,5)
b) o ochraně osobních 6) nebo individuálních údajů2) a o ochraně osobnosti,7)
c) o ochraně duševního vlastnictví,8)
d) o ochraně obchodního tajemství.9)
(2) Informace nebude rovněž zpřístupněna,
pokud
a) byla orgánu předána osobou, která
k tomu nebyla podle zákona povinna
a nedala předchozí písemný souhlas
k zpřístupnění této informace,
b) by zpřístupněním této informace o místě
výskytu zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů nebo nerostů hrozilo jejich
nepřípustné ohrožení, poškození nebo
rušení,
c) žadatel se domáhá informací opatřovaných v rámci přípravného řízení (vyšetřování) v trestních věcech,10) nebo se informace týká neukončených řízení a nepravomocných rozhodnutí o přestupcích
a jiných správních deliktech,
d) žádost byla formulována nesrozumitelně
nebo příliš obecně a žadatel, ač byl k tomu
vyzván, ji podle § 3 odst. 2 tohoto zákona nedoplnil, nebo jde o anonymní žádost.
5)
Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve
znění pozdějších předpisů.
6)
Zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů
v informačních systémech.
7)
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
8)
Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění zákona č. 519/1991
Sb.
9)
§ 17 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
10)
§ 160 až 178 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení
soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
147
(3) Dále je možno odepřít zpřístupnění informace, pokud
a) se týká dosud nezpracovaných nebo nevyhodnocených údajů,
b) žádost je formulována zjevně provokativně nebo obstrukčně,
c) žadatel již má požadovanou informaci
prokazatelně k dispozici.
(4) Porušením obchodního tajemství není
zpřístupnění informace označené za obchodní tajemství, pokud
a) se požadovaná informace týká působení
provozní činnosti podnikatele na životní
prostředí,
b) hrozí bezprostřední ohrožení lidského
zdraví a životního prostředí,
c) požadovaná informace byla získána
z prostředků z veřejných rozpočtů.
(5)Porušením práva na ochranu osobnosti
není poskytnutí informace o původci činnosti znečišRující nebo jinak ohrožující nebo poškozující životní prostředí obsažené v pravomocném rozhodnutí o přestupku nebo
trestném činu.
(6)Pokud je to možné, zpřístupní se požadovaná informace po vyloučení utajovaných
skutečností. O takovém zásahu a jeho důvodu musí být žadatel vždy při zpřístupnění informace uvědoměn.
(7) Právo odepřít zpřístupnění informace
trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod
odepření.
§9
Rozhodnutí o odepření
zpřístupnění informace
(1) Pokud je zpřístupnění informace odepřeno, vydá orgán rozhodnutí o odepření
zpřístupnění informace. Toto rozhodnutí vy-
dává orgán, který odepřel zpřístupnit informaci, nebo orgán, který je nadřízen právnické osobě, jež odepřela zpřístupnění informace. Toto rozhodnutí musí být vydáno
do 30 dnů od doručení žádosti.
(2) Rozhodnutí se nevydává v případě anonymní žádosti, nebo pokud žadatel podle
§ 3 odst. 2 tohoto zákona nedoplnil svou
žádost, ač k tomu byl řádně a včas vyzván.
(3) Jestliže orgán ve stanovené lhůtě neposkytl informace či nevydal rozhodnutí, má
se za to, že rozhodl informace odepřít.
§ 11
Povinnost jiných osob
zpřístupňovat informace
Zvláštní zákon může stanovit případy, kdy
je jiná osoba povinna zpřístupňovat informace.11) Zvláštní zákon může rovněž určit
odchylné způsoby a podmínky zpřístupňování informací. 12) Právo na informace
o životním prostředí podle tohoto zákona
však nelze omezit nebo vyloučit.
§ 12
Zpráva o stavu
životního prostředí
(4) Obdobně jako v odstavci 3 se postupuje v případě, kdy žadatel nesouhlasí s vyloučením utajovaných skutečností před zpřístupněním informace.
(1)Vláda České republiky projednává
a schvaluje zprávu o stavu životního prostředí České republiky jedenkrát za rok.
§ 10
Bližší podmínky
zpřístupňování informací
(2)Po projednání a schválení předloží vláda České republiky zprávu o stavu životního prostředí k projednání Parlamentu.
(1) Informace se zpřístupňují v pracovní
době příslušných orgánů, případně ve zvlášR
stanovených úředních hodinách.
(3)Nejpozději do tří měsíců od svého schválení musí být tato zpráva zveřejněna.
(2) Každý má právo nahlížet do listin a pořizovat si z nich výpisy nebo opisy. Každý
má rovněž právo, je-li to provozně možné,
na pořízení kopií listin.
§ 13
Osvěta, vzdělávání a výchova
veřejnosti v oblasti životního
prostředí
(3) Informace se zpřístupňují zpravidla bezplatně. Orgány jsou však oprávněny žádat
úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením
technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli.
(1) Kraj v samostatné působnosti ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže
a tělovýchovy a dalšími ústředními orgány
je povinen podporovat osvětu, výchovu
a vzdělávání široké veřejnosti v oblasti
ochrany životního prostředí se zvláštním zaměřením na výchovu dětí a mládeže.
11)
Např. § 7 odst. 1 písm. h) a k) zákona č. 309/1991 Sb.,
o ochraně ovzduší před znečiš)ujícími látkami (zákon
o ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
12) Např. zákon ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů
na životní prostředí.
148
(2) Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže
a tělovýchovy usiluje zejména o to, aby byly
§ 14
Použití předpisů o správním
řízení a soudní ochrana
vytvořeny podmínky pro rozvoj osvěty, výchovy a vzdělávání v oblasti životního prostředí v mezích působnosti úřadů veřejné
správy.
(3) Kraj v samostatné působnosti usiluje
o to, aby
a) byl vytvořen a využíván systém osvojování základních poznatků o životním prostředí a jeho ochraně vycházející z principů udržitelného rozvoje a z aktivních
forem výchovy, osvěty a získávání informací, zajišRovaný prostřednictvím státních i nestátních organizací,
b) orgány byly veřejnosti účinně nápomocny při zajišRování přístupu k informacím
o životním prostředí.
(1)Předpisy o správním řízení13) se použijí
při řízení podle § 9 odst. 1, 3 a 4 tohoto
zákona a k počítání lhůt.
(2)Rozhodnutí o odepření poskytnutí informace nebo o utajení její oddělitelné části lze
po vyčerpání řádných opravných prostředků napadnout žalobou u soudu.14)
§ 15
Vztah k jiným
právním předpisům
Pokud zvláštní právní předpisy15) upravují
též poskytování informací, které jsou předmětem úpravy tohoto zákona, nelze rozsah
informací stanovený tímto zákonem omezit.
13)
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
§ 247 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů.
14)
§ 16
Zrušovací ustanovení
15)
Zejména zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
309/1991 Sb., zákon ČNR č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečiš)ování, ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 138/1973 Sb.,
o vodách (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů,
zákon ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním
hospodářství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 125/
1997 Sb., o odpadech, zákon ČNR č. 62/1988 Sb.,
o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 44/1988 Sb.,
o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon),
ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 61/1988 Sb.,
o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 50/1976 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/1995
Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), zákon ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona ČNR č. 10/1993
Sb., zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém
využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, a předpisy vydané k jejich provedení.
149
Zrušují se:
1. § 14 zákona č. 17/1992 Sb., o životním
prostředí,
2. § 72 odst. 2 zákona České národní rady
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny, ve znění pozdějších předpisů;
zároveň se v dosavadním odstavci 1 zrušuje číslování odstavců.
§ 17
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1998.
Zeman v. r.
Havel v. r.
Tošovský v. r.
REJSTØÍK
A
bylinkové polštářky 81
bylinkový čaj 72, 74, 81
ACIDIFIKACE 11, 20, 29, 109, 116
AEROSOL 11, 13, 110, 114, 116, 121
C
Agenda 21-105, 106
agrochemikálie 70, 77
agroturistika 85, 130, 131, 132, 133, 134
ALERGIE 44, 75, 110
alkalizace půd
alkaloidy 113
alkohol 52, 76, 85
alkoholismus 85
ANTROPOGENNÍ 9, 110, 112, 117,
118, 119, 122
asfalt 43, 45, 46, 52, 111
ATMOSFÉRA 9, 10, 11, 19, 20, 72, 109,
110, 114, 115, 116, 117, 118, 121
autokosmetika 45
AUTOTROFNÍ ORGANISMY 110, 112
B
barvy 13, 49, 52, 53, 83
baterie 35, 36, 50, 53,
bažantnice 92
benzín 41, 113
benzo(a)pyren 119
beton 29, 43, 46, 73
bílá mouka
BIOAKUMULACE 110, 118,
BIODIVERZITA 20, 59, 99,105, 110,
118
BIOKONCENTRACE 110
biologický odpad 51
BIOOBOHACOVÁNÍ 110, 118
bioplyn 21
BIOSFÉRA 5, 16, 95, 110
BIOTOP 110, 111
BITUMENACE 29, 111
bojler 32
bolesti hlavy 42, 81
břehové porosty 19, 71
bylinkové masti 81
150
celozrnné obiloviny 73
cirkus 95, 96
cirky 91
cizopasnictví 60
cukrovka 73, 74, 84
cukry 52, 59, 72, 73, 74, 75, 81, 82, 114
cyklisté 43
cykloturistika 132
Č
čaj 51, 61, 72, 74, 76, 81, 85, 104
čistící prostředky 22, 24, 114
čistírna oděvů
čistírna odpadních vod 20, 21, 122
čištění spalin 12, 50
čištění zubů 22, 82
D
DDT 20, 69, 70, 118
dehet 13, 53
degradace 69, 70, 71, 111, 118, 119, 122
DEKOMPOZITOØI 59, 111, 112, 129
demokracie 103
deodorant 23
DEPOZICE MOKRÁ 109, 111
DEPOZICE SUCHÁ 109, 111
DESERTIFIKACE 70, 111
DETERGENTY 20, 111, 113
devastace krajiny 41
doba života sloučenin 114, 117
DOBSONOVA JEDNOTKA 6, 9, 111,
118
domácí zvířata 51, 61
domácnost 5, 6, 12, 13, 20, 21, 23, 24, 26,
30, 33, 38, 51, 60, 92, 105, 122, 127, 129
DOMESTIKACE 93, 94, 112
doprava 41, 42, 43, 44, 45, 46, 85, 86, 104,
140, 141, 142
dravec 65, 92
DROGA 85, 112
drůbež 73, 75, 92, 106, 130, 131, 134
druhotná surovina 49, 50, 52
dřevo 12, 30, 42,44, 50, 52, 61, 63, 64, 66,
69, 70, 104, 109
dusík 11, 13, 15, 20, 21, 22, 29, 41
duševní hygiena 110, 111, 113, 115, 117,
121, 137
dýchací orgány 42, 43, 84
E
EKOLOGICKÁ STOPA 43, 46, 112
ekologické zemědělství 70, 73, 77, 96, 130,
131, 132, 133, 134
EKOLOGIE 5, 6, 16, 19, 24, 25, 26, 30,
37, 38, 41, 43, 46, 50, 52, 54, 69, 70, 71,
73, 77, 85, 87, 92, 96, 100, 108, 112, 124,
130, 131, 132, 133, 134, 135, 140, 141,
142, 143, 150
ekonomika 35, 38, 44, 50, 55, 60, 103, 104,
108, 112, 124
EKOSYSTÉM 6, 19, 20, 59, 69, 70, 94,
97, 105, 109, 112, 113, 115, 117, 119, 120
EKOTOXICITA 112, 117, 122
elektřina 29, 30, 31, 36, 49, 113
EMBRYOTOXICITA 42, 112, 123
EMISE 10, 11, 12, 29, 44, 112
energetický audit 30
energetický štítek 36
energie 19, 29-38, 41, 44, 52, 59, 82, 104,
112, 114, 115, 117, 120, 125, 127, 142
ENVIRONMENTÁLNÍ 25, 97, 112,
113, 124
EPIFYTY 30, 113
EROZE 71, 105, 111, 113
etanol 85
ETOLOGIE 71, 95, 113
EUTROFIZACE 20, 22, 23, 69, 113
EXHALÁTY 41, 113, 115,
EXPOZICE 41, 113, 115, 116, 123
EXTERNALITA 113
F
fenoly 20, 113
fosfáty 20, 23, 111, 113, 135
fosfor 20, 21, 22, 69, 74, 113, 122, 123,
136, 137
FOSILNÍ PALIVA 103, 113, 122
FOTOSYNTÉZA 114
FREONY 9, 13, 114, 117
ftaláty 13, 53
G
garáž 43, 46
GEN 114
genetické modifikace 69, 70, 77
GENOFOND 69, 114
GENOTOXICITA 42, 114, 117
H
hadník 64, 66
halogenované uhlovodíky 10, 121
halogenová žárovka 33
HETEROTROFNÍ ORGANISMY 21,
115, 116
hliník 23, 31, 51, 52, 70, 109, 120, 122,
135
hliníkové plechovky 51
hlízkové bakterie 61
hluk 41, 42, 43, 44, 52, 86, 104
hnilobné bakterie 19, 74
hnízdění 64,
hnojiva 20, 25, 52, 61, 66, 69, 70, 71, 73,
77, 93, 113, 123
hnůj 61
hromadná doprava 43, 85
hrubý domácí produkt 103
Ch
chemické prostředky 13, 22, 24
chemický průmysl 49, 92, 122
chemizace 70, 93
chladnička 13, 35, 36
chlorofyl 59, 114, 135
151
chlorovodík 23, 137
chodci 43
koření 63, 64, 75
kosmetika 53, 83, 92, 138
koupání 22, 35, 82, 122
kožešina 91, 93, 96
krajina 19, 25, 29, 31, 41, 43, 60, 69, 71,
73, 85, 97, 98, 99, 105, 106, 111, 140
krmítka 64
krmivo 51, 71, 73, 95, 132
kyanovodík 20
CHOLESTEROL 115
chráněná území 25,43, 59, 98, 99, 143, 150
chřipka 81,
chudoba 103, 105
chůze 43
I
KYSELÁ ATMOSFÉRICKÁ DEPOZICE 11, 109, 116
KYSELÉ DEŠTÌ 11, 42, 44, 70, 109, 116
IMISE 11, 12, 15, 42, 115
imunita 42, 73, 110, 118, 119
instantní pokrmy 75
INVERZE 11, 115,
izolace 30, 31, 32, 66, 121
kyslík 11, 12, 19, 20, 21, 41, 44, 50, 59,
110, 113, 116, 118, 136, 137
kyslíkový deficit 20
J
L
jaderná elektrárna 29, 37
jatka 73, 93, 130-134
jednopákové baterie 22, 32
jedy 41,43, 62, 65, 75, 77, 87, 112, 117,
123
jezera 11, 19, 109, 112, 118
jogurty 52, 74, 106, 120, 130, 132
laboratorní zvířata 92
latex 13
léčiva 53, 61, 71, 81
léčivé rostliny 63, 81, 131, 134
ledviny 42, 72, 74, 123
léky 22, 53, 81, 85, 92, 122
lesnictví 49, 70
lesní porosty 29, 105
letecká doprava 44, 105
leukémie 42, 85
lov 91, 92, 98
luční společenstva 31
luštěniny 74, 134
K
kácení lesů, 95, 104
kadmium 42, 75, 122, 123
kanalizační síR 22, 25, 52, 106
KARCINOGEN 13, 20, 29, 42, 52, 74,
84, 115-119, 122, 123
katalyzátor 41
kejda 70
keramická plotna 33
kofein 85
kompaktní zářivka 33, 34
kompost 12, 22, 49, 59, 60, 61, 64
kompostovací koš 51
KOMUNÁLNÍ ODPAD 12, 21, 49, 50,
52, 53, 54, 116
KONTAMINACE 30, 70, 116, 119
konzervační látky 71, 74, 75, 84, 135, 136
konzervy 51, 52, 75, 84
KONZUMENTI 69, 116, 118, 119
152
M
máchání 23, 35, 82
maso 72, 73, 74, 75, 84, 91, 93, 96, 106,
109, 116, 130, 131, 133
mastnoty 22
med 74, 82
mechanické čištění 21, 22
metabolismus 42, 123
metan 10, 21, 50, 70, 114,116, 117, 121
mezinárodní trh 103, 105
mezinárodní úmluvy 10, 14, 15, 25, 36, 55,
96, 99
mikrobiální rozklad 23
mikrobiální znečištění 21, 122
mikrovlnná trouba 33, 71
MINERALIZACE 21, 111, 116
minerální oleje 45
mléko 72, 74, 75,93, 96, 106, 130-137
moře 19, 20, 41, 69, 72, 85, 91, 110, 113,
118, 119, 121
motor 41-46, 53, 93, 112, 113, 121
mrazničky 35, 36
moření osiv 80, 122
MULÈOVÁNÍ 61, 116
MUTAGENY 20, 74, 114, 117, 119, 123
myčka nádobí 36, 52
mýdlo 22, 23, 24, 825, 122
mýcení lesů
myslet jako hora 96
mytí 22, 23, 36, 45, 82, 111
odkaliště 20, 29, 30, 93
odsíření 29
ohrožený druh 95, 97, 100, 105
ohřev vody 30, 32, 33, 34, 113
okno 31
olejový filtr 45
olovo 41, 42, 44, 49, 52, 75, 110, 122, 123
organická rozpouštědla 13, 24, 45
organismy 6, 20, 21, 24, 29, 59, 60, 61, 65,
69, 70, 81, 86, 93, 94, 105, 109-123
orná půda 70, 73
ořechy 66, 72, 74, 134
OSUD LÁTEK V ATMOSFÉØE 9, 117
osvětlení33, 34, 72,
otravy 24, 75, 84, 118, 119, 123
ovčí vlna 31, 105, 132, 133
ovoce 25, 60, 63, 64, 72-75, 84, 85, 106,
130-134, 136
oxid dusičitý 11, 12, 20, 29, 42, 44, 70, 109,
110, 111, 116, 121
oxid dusný 10, 11, 20, 29, 41, 44, 70, 109,
110, 11, 117, 121, 137
oxid siřičitý 11, 20, 29, 75, 109, 116, 117,
121, 136
oxid uhelnatý 13, 29, 41, 42, 44, 121
oxid uhličitý 9, 10, 21, 41, 42, 44, 49, 50,
59, 70, 109, 110, 114, 117, 120, 121, 136
ozón 9-12, 15, 42, 44, 84, 110, 11, 114,
118, 121
ozón přízemní 10, 42, 118, 121
ozónová díra 9
OZÓNOVÁ VRSTVA 9, 14, 15, 24, 118
N
nadnárodní společnosti 103, 104
nádobí 22, 36, 52
námořní doprava 41, 91, 104
napajedlo 64
napřimování toků 19, 20
nauka úcty k životu 95, 100
NÁVYKOVÁ LÁTKA 81, 85, 117
NEBEZPEÈNÝ ODPAD 22, 36, 45, 49,
50, 52, 53, 55, 70, 111, 117
nedoslýchavost 86
nemoci oběhové soustavy 84
nervová soustava 42, 84, 85, 123
neurotické poruchy 42
nezaměstnanost 103, 105
nikotin 13, 85, 86
NIKA 117
NIVA 117
O
obal 13, 33, 45, 50-54
obalový materiál 12, 51, 52
obezita 73, 74, 84
obory 92
oceán 9, 10, 19, 41, 61, 112, 121
ocet 22, 24, 136, 137
P
pálení listí 61
paliva 12, 29, 38, 45, 103, 113, 118, 122
papír 12, 45, 50, 51, 52, 61
parkoviště 43, 44, 46, 97, 104
pastviny 70, 93, 96, 104
pečení 33, 51, 74
PERSISTENTNÍ ORGANICKÉ LÁTKY 118
PESTICIDY 20, 69, 70, 73, 75, 77, 93,
105, 118, 122
PET láhve 51, 55, 61
153
pitná voda 20, 22, 30, 49, 81, 98, 113, 122
PLANKTON 9, 11, 109, 113, 119
plastické hmoty
plevel 61, 62, 116, 118
plíseň 60, 63, 64, 111
pneumatika 45, 52
počítače 49, 85,
pokojové rostliny 51, 97, 133
pokojová teplota 30, 35
poločas rozpadu 29
polotovary 75, 84
půdní mikroorganismy 61, 109
PVC 12, 13, 53
R
radiátor 30, 31
radio 36, 105
RADIOAKTIVITA 29, 30, 31, 49, 111,
POLYCYKLICKÉ AROMATICKÉ
UHLOVODÍKY 20, 42, 74, 118, 119, 121,
POLYCHLOROVANÉ BIFENYLY 20,
93, 118, 119
polychlorované dibenzofurany 50
polychlorované dibenzo-p-dioxiny 50
popel 22, 29, 50, 61, 66
popílek 11, 29, 110, 111, 121
popínavé dřeviny 66
POPULACE 22, 93, 110, 112, 114, 117,
119, 121
potrava35, 51, 52, 60, 69, 73, 74, 75, 79,
84, 91, 93, 96, 103, 104, 105, 106, 110,
111, 112, 115, 116, 117, 118, 120, 122,
123, 135, 136
POTRAVNÍ ØETÌZEC 20, 59, 69, 119123
pouště 70, 111
povodně19, 109, 104
povrchové vody 10, 13, 111,
požáry 61, 114, 119
pračka 23, 35, 36, 52, 111, 122
praní 23, 30, 35, 111, 122
právní předpisy 15, 25, 35, 36, 55, 66, 77,
87, 99, 105, 106
PREDÁTOR 59, 60, 92, 120
primární energie 41
PRODUCENTI 9, 71, 110, 111, 116,
118, 119, 120
překyselení půd 70
přeprava osob 44
přeprava zboží 44, 51, 74, 93, 104
příjezdové cesty 46
přísady 52, 74, 75, 84, 92, 135
půdní kryt 61
154
117, 120
radioaktivní prvek 29, 120
radon 31, 110
rakovina 6, 10, 42, 44, 73, 74, 75, 84, 85,
115
RECYKLACE 24, 41, 45, 46, 49-54, 98,
120
REINTRODUKCE 95, 120
REKULTIVACE 50, 120
reprodukce 20, 42, 69, 118, 119
RETENCE 70 ,120
ropa 41, 82, 103, 113, 121
ROPNÉ LÁTKY 20, 41, 42, 120, 121
rovnováha 60, 94, 118
rozklad 19, 20, 21, 50, 59, 60, 109, 111,
113, 118, 122
rozpouštědla 13, 20, 24, 45, 53, 114, 117
rtuR 20, 70, 122, 123
rybáři 92, 98
rybí společenstva 19
rytí
Ř
řeky19, 21, 60, 71, 93, 104, 109, 113, 119,
121, 142
S
samočištění 20,
sanace 30, 55
sběrná střediska 51, 52, 53
sběrné suroviny 54, 98
sběrové dvory 22, 52, 53
semena 59, 63, 70, 98, 116, 135
separace odpadů 50
servisní práce 45
silniční doprava 41, 42, 44
skládka 49, 50, 51, 54, 106, 118, 120
skleník
SKLENÍKOVÝ EFEKT 5, 9, 10, 29, 42,
44, 70, 109, 114, 117, 121
sklo 31, 32, 33, 49, 51, 52
sladkosti 74
slazené nápoje
sliznice 42
sluchové ústrojí 41, 42, 86, 98
sluneční kolektor 38
sluneční záření 9, 10, 11, 12, 19, 20, 84,
114, 118, 120, 121
směsný odpad 52
SMOG 11, 12, 121
SMOG FOTOCHEMICKÝ 11, 41, 42,
121
SMOG REDUKÈNÍ 11, 121
solení chodníků
sopečný výbuch 9
soukromá rezervace 98
spalování 12, 31, 49, 50, 113, 118, 119, 122
spalovny 12, 50
spánek 81, 86
splaškové odpadní vody 20, 113
SPOLEÈENSTVO 19, 20, 31, 62, 96,
109, 110, 119, 121
spotřeba energie 32, 33, 35, 36, 41, 44, 52,
127
sprchování 22, 82
STOPOVÁ MNOŽSTVÍ 29, 122
STOPOVÉ PRVKY 73, 122
stres 10, 20, 73, 84, 85, 86
styren 53
sůl 2474, 75, 104, 137
supermarket 1, 86, 104
sušení 72, 74, 75, 81
sušička prádla 35, 36
světlo 31-34, 104, 117, 120
světový obchod 103, 104, 105
sýry 52, 72, 74, 106, 120, 130, 131, 133,
134
Š
šíření znečištění 15
škůdci 62, 63, 64, 109
škvára 29, 50
šlechtěné odrůdy 69
štvanice 91
T
tabák 13, 76, 85
tání ledovců 10, 12
technologické procesy 49, 119
technologie 49, 52, 69, 103, 105, 112, 119
těkavé uhlovodíky 12, 13, 15
tekutiny 74, 81
televize 5, 24, 52, 82, 85, 86, 98, 104
TENZIDY 20, 22, 23, 52, 111, 122
tepelná izolace 30, 121
teplotní rozdíly 19
TERATOGEN 42, 52, 122, 123
teritorium 94
termoska 33
termostat 31, 33
těsnění 31, 50
testování kosmetických výrobků 83, 92
tetrapak 51
textil 18, 51, 52, 122
těžba 29, 30, 49, 52, 103, 113, 122
T̎KÉ KOVY 20, 21, 29, 42, 50, 69, 70,
109, 122
tlakový hrnec 33
TOXICITA 12, 20, 42, 49, 50, 52, 53,
74, 109, 112
toxiny 113
trvalá udržitelnost 103, 105, 142
třídění odpadů 50, 54
tuhé částice 29, 42, 50, 117
tuky 53, 59, 73, 74, 75, 84, 91, 116, 118,
121, 136, 137
turistika 85, 97, 130
TVRDOST VODY 23, 123
U
uhelné elektrárny
uhlovodíky 10, 12, 20, 29, 41, 42, 44, 74,
114, 118, 119, 121
umělá hnojiva 13, 69, 73, 93, 113
umělé hmoty 13, 53
155
uran 29, 30
úrodnost půd 10, 70, 120
záchod 22, 23, 25, 104, 122
zalévání 25, 61
zasolování 70
zářivka 33, 34, 146
závlahy 19, 69
zelené hnojení 61
zelené střechy 66
zelenina 25, 35, 50, 60, 63, 64, 66, 72-75,
84, 105, 116, 130-135
zdraví 12, 24, 33, 41-44, 50, 55, 61, 71,
72, 73, 75, 76, 77, 81, 86, 87, 92, 103,113,
122, 123
zemědělská půda 59, 69, 70, 71, 109
zemědělské plodiny 60
zemědělství 21, 42, 49, 70, 71, 72, 77, 92,
96, 122, 130, 131
zemní plyn 29, 113
zimní zahrada 32
zlato 20, 49, 135
změna klimatických podmínek 10, 15
zoologické zahrady 94, 95, 96
zubní pasta 81
zvířecí útulky 97
V
vaření 32, 33, 113
vegetace 12, 42, 50, 96, 111, 117,
vegetační dlažba 46
vejce 72, 74, 75, 82, 93, 96, 132, 135
velkochovy 72, 73, 93
ventil 31, 35
větrání 23, 30, 31
vinylchlorid 53
VITAMÍNY 72, 73, 74, 123, 135, 136
VIVISEKCE 92, 123
VLÁKNINA 72-75
vlaková doprava 43, 87
vlasy 82, 83
vlhkost 19, 30, 31, 32, 36, 117
vodní elektrárny 5, 19, 29
vodní kámen 22, 32
vodní pára 10, 18, 110
vodovodní síR 21, 23, 25, 61
volný trh 104
vratný obal 50
vulkanická činnost
výfukový plyn 42, 45, 93, 123
vyhořelé palivo 29, 38
výluh 66, 113
vypalování travních porostů 12, 13, 61
výpar 19
VÝRAZNÉ PÍSMO 124
vytápění 30, 106, 113
vyvářka 35
Ž
žárovka 33, 34, 145
žehlení 35
železný šrot 52
železo 50, 51, 52, 72, 98, 109, 113, 122,
135
živé ploty 64
živiny 6, 19, 20, 61, 62, 69, 109, 113
živočišná výroba 93
životní prostředí 5, 6, 9, 13, 15, 24, 25, 29,
30, 37, 41, 43-46, 49, 51, 53, 54, 55, 69,
70, 73, 77, 93, 94, 97, 99, 103, 105, 105,
113, 116-120, 122, 124, 125, 139, 143
životní styl 6, 84, 97
Z
záhony 61, 97
zahrada 25, 51, 59, 66, 94, 98
156
157
NÌCO O AUTORECH
Ing. Aleš Máchal (1952)
Vystudoval provozně ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně, kde rovněž absolvoval doplňkové pedagogické studium a postgraduální studium Ochrana a tvorba
krajiny. Pracoval na brněnském středisku státní ochrany přírody v oblasti péče o maloplošná chráněná území. V roce 1991 byla pod jeho vedením otevřena Lipka - Dům ekologické
výchovy. Věnuje se především ekologické výchově a vzdělávání.
Ing. Dagmar Smolíková (1976)
Vystudovala obor Chemie a technologie ochrany životního prostředí na Chemické fakultě Vysokého učení technického v Brně. Po ukončení VŠ byla zaměstnána jako chemik analytik na Mendlově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně. Nyní pracuje v nevládní
ekologické organizaci Hnutí DUHA.
RNDr. Mojmír Vlašín (1954)
Vystudoval na brněnské univerzitě biologii. Dlouhá léta pracoval jako zoolog ve středisku ochrany přírody v Brně. Od roku 1991 vedl Výzkumné a monitorovací pracoviště
ve funkci náměstka ředitele Českého ústavu ochrany přírody. Nyní pracuje v Ekologickém
institutu Veronica.
158
OBSAH
SELŽOU-LI VŠECHNY POKUSY, JE NA ČASE PŘEČÍST SI ... ÚVOD .................. 5
1. OVZDUŠÍ .................................................................................................................... 9
2. VODA ........................................................................................................................ 19
3. ENERGIE ................................................................................................................... 29
4. DOPRAVA ................................................................................................................. 41
5. ODPADY ................................................................................................................... 49
6. ZAHRADA ................................................................................................................ 59
7. STRAVA ..................................................................................................................... 69
8. ZDRAVÍ ..................................................................................................................... 81
9. SOUNÁLEŽITOST S PŘÍRODOU .......................................................................... 91
10. GLOBALIZACE? .................................................................................................. 103
SLOVNÍČEK ............................................................................................................... 109
PŘÍLOHY .................................................................................................................... 125
REJSTŘÍK .................................................................................................................... 150
NĚCO O AUTORECH ................................................................................................ 158
159
160