Kronika obce Sazená - I. díl 1915

1
Paměti tyto věnuji přítomným i budoucím občanům naší milé obce Sazené, a všem, kdoţ se o osudy její
zajímají.
Čerpal jsem zprávy o starých pamětech z různých spisů, z nichţ jmenuji:
J. Lacina: „Česká kronika“, V. Vace: „Paměti města Velvar“, Fr. Komárek:“Paměti panství a farní osady
budenické“, dr. V. Chaloupecký: „O Řipu“; dále z farní pamětní knihy chrţínské, ze školní kroniky, ze zápisů
sboru hasičského, ze zápisů Kampeličky, Sokola, ze zápisů obecních a z ústního podání starých pamětníků,
zvláště V. Petříčka a V. Fialy.
Ţel, ţe obce neměly jiţ dávno pamětních knih, které by byly dochovaly zajímavé místní události věkům
budoucím.
Mám jen přání, abych v kaţdé době došel následovníka, který by v započatém díle s láskou pokračoval.
V Sazené, dne 28. října 1918.
Jan Fišer
Jméno obce a její původ.
Naše milá obec, vesnice Sazená, jest toho jména jediná nejen ve vlasti naší československé, ale i v širém
světě.
Palacký, dějepisec národa českého, jmenuje Sazené; v obecné mluvě téţ Sazený. Lid říká v Sazeném, do
Sazeného. Původu jména naší obce téţko jest se s jistotou dopátrati. Zdálo by se, ţe pochází ze slova sázeti –
pak by ale bylo správnější psáti a říkati Sázená.
Leč pravděpodobnější jest asi výklad ve spise Dr. V. Chaloupeckého „ O Řipu“, kde se poukazuje, ţe
zakladatelům osad ve XIII. a XIV. století byla dána zvláštní výhodnější práva; vysazeni, jak se říkalo, lepším
právem, dosti často právem purkrechtním čili německým.
Zaloţení či vznik Sazené nelze bezpečně určiti. Výše zmíněný spis Chaloupkův uvádí, ţe ve XIII. a XIV.
stol., tedy za posledních Přemyslovců nebo prvých Lucemburků, bylo v Čechách ještě mnoho půdy nezdělané.
Proto králové biskupové a kláštery i světští velmoţi volali do takových neobydlených krajin nové obyvatelstvo
domácí i cizí. Byly to často velké podniky, které z porostlin, pokrytých lesem neb houštím, činily v několika
letech úrodný kraj. Tu obyčejně celá krajina zcela pravidelně rozměřena byla na vsi a města, a polnosti těchto
zase na lány a parcely. Katastr neb správněji půdorys polností takové vesnice má obyčejně tvar téměř
pravidelného obdélníku. Po této stránce mapa naší krajiny, jiţního to kraje Podřipska, je zajímavá, ţe od ústí
Červeného potoka do Vltavy směrem západním aţ k Peruci táhne se řada takových pravidelných tabulek,
z nichţ první se jmenuje Nová Ves, (zaloţena prý r. 1347), vedle ní Sazená, dále Buděhostice atd. Tento pruh
země můţeme dobře pokládati za území osazené aţ ve stol XIII. a XIV. V tuto dobu asi spadá téţ zaloţení
Sazené. Kdo tu v prvních dobách vládl nedá se s určitostí pověděti.
2
Z nejstarších pamětí.
Půda na Podřipsku v době nejstarší patřila z valné části kníţecí rodině Přemyslovské, od níţ se jí často
dostávalo různým ústavům církevním.
Rovněţ asi krajina naše patřívala potom rodině královské jako celá krajina kolem Velvar. Ve století XIV.
připomínají se mezi jinými i vladyka ze Sazené.
V době bouří husitských r. 1421 viděla asi naše krajina, jak valí se tudy zástupy Ţiţkovy od Roudnice ku
Praze, a r. 1425 Táboři, pod panem Janem Roháčem z Dubé, od Slaného pokoušeli se o dobytí Roudnice.
V době Ferdinanda I. náleţela Sazená Starému městu Praţskému, o čemţ svědčí zápis v „České kronice“
Lacinově, (na str. 273) ţe podle rozsudku nad městy Praţskými za vzpouru proti králi roku 1547 musila Sazená
býti vydána. Obdrţel ji zlý duch doby té, věrný sluţebník Ferdinandův, pan Florián Grispek z Grispachu,
v Čechách velice nenáviděný.
Muţ ten, narozený r. 1509 v Inšpruku v Tyrolích, přijat byl r. 1530 do sluţeb Ferdinandových. Po dvou
letech stal se tajemníkem královským, a r. 1538 komorním (finančním) radou, i r. 1542 radou vojenským. Král
Ferdinand zahrnoval jej svou přízní, čímţ Grispek nemálo zpyšněl a vysoko se vypial. Coţ tu divu, ţe jako
cizinec v Čechách zbohatlý a Čechům nepříznivý obecně byl nenáviděn. Různá příkoří, která tehdy národu
českému se dála, zejména osudný mandát Ferdinandův a postavení vojenské hotovosti pro sluţbu královskou,
který v Čechách způsobil veliké jitření a nespokojenost, pokládán za dílo Grispekovo. Vytýkáno mu dále, ţe
dopídiv se majestátů na svobody a výsady království Českého, pečetě od nich utrhal, tak ţe ţádáno tu hned, aby
právem útrpným či na trápení po věcech těch tázán byl. Grispek zajat a přes to, ţe purkrabí nechtěl věděti, kde
by ho uvězniti měl, zavřen do Bílé věţe na Hradčanech, starodávného to vězení podobných provinilcův, odkudţ
však po třech dnech na závazek zase propuštěn. Tento Florián Grispek „pro jeho stálost i jiné dobré chování
v minulém pozdviţení, kdeţ veliké protivenství za něho, krále, snášeti musel“, od Ferdinanda, kdyţ stavové
vyšší prohlásili, ţe proti němu ničeho nemají a ničím ho neviní, na pocitivosti opatřen a podarován byl.
Z doby tohoto Grispeka pochází asi zámek v Sazené. Témuţ náleţela i Nelahozeves, kteréţ zboţí koupil r.
1552 od Václava Domaţlilckého z Reisengrundu a dal vystavěti skvostný zámek.
Ve příčině církevní náleţela Sazená od prvopočátku k farnosti Chrţínské. Připomíná se v „Pamětech města
Velvar“ od Fr. Vacka, ţe fara Chrţínská s jinými 35 farami, nejvíce krajiny Podřipské, náleţela k církevnímu
děkanátu Řipskému. Později zřízeno děkanství ve Velvarech, jemuţ pod dozor náleţela i fara v Chrţíně, jak
poznati moţno z připsání ze dne 31. října 1548 knězi Václavu Larvovi, děkanu ve Velvarech od koncistoře pod
obojí, jak následuje:
„Kněţe děkane, bratře nám v Pánu Bohu milý!_ Jakoţ Vás tajno není, jaká se jest příhoda stala ve vsi
Chrţíně v kostele od člověka robotného Václava ze Sazené, ţe nestydatě a všelijak nenáleţitě v oplzlých slovech
otevřel ústa svá nestydatá. Coţ kdyţ jest se nás doneslo, nemohli jsme nad tím neţ těţkost míti a nad tím
člověkem lítost, k čemuţ jest jej jeho neváţnost lehkomyslná přivedla, bude-li míti podle práv duchovních i
světských souzen a trestán býti. Ale poněvadţ zkrze ţádosti mnohé milosti jest hledal, pro Boha i milosrdenství
Boţské, ţádaje, aby mu milost ukázána byla v tom jeho provinění. Protoţ poněvadţ se ta věc výše k světské
moci nevznesla a v rukou našich při právu našem jest, toto pokání se mu ukládá:_ Jedno, aby vyznání své
nepravosti zjevně na kostelním prahu učinil v tato slova: „Já N. vyznávám se Pánu Bohu, Panně Marii, všem
svatým i vám všem vůbec dobrým lidem, ţe jsem učinil na tomto Boţím místě to, coţ jsem učiniti neměl, mluvě
řeč nepoctivou a nenáleţitou. I jest mi toho ţel s pravou věrou, prosím Pána Boha, modlete se za mě k Pánu
Bohu, ať mi to Pán Bůh odpustí.“_ Druhé, aby za čtvt léta kaţdou neděli seděl v kládě ve vsi za obě noze aţ do
západu slunce v neděli. _Třetí, aby uručil pod 10 kop, aby do roka do krčmy nechodil, leč by kde pohostinnu byl.
_A kdyţ budete toho jim dáti čísti, obešlete kněţí okolní k sobě k určitému dni i některé z konšelův vašich;
ujme-li to dobře, o to pokoj dáte; pakli neujme, oznamte nám psaním svým; budeme to věděti, jak opatřiti.“
3
Syn Floriána Grispeka z Grispachu, jménem Blaţej Grispek, majitel Sazené, byl r. 1603 berníkem kraje
Slanského. Neohlíţeje se na rodinné smlouvy oddělil Sazenou od Nelahozevsi a postoupil ji své manţelce.
Účastnil se asi mezi mnohými pány povstání proti císaři Ferdinandovi II. a zemřel r. 1620 v prosinci, brzy po
bitvě na Bílé Hoře. Zanechal jedinou dceru Veroniku. Při soudu kníţete Lichtenštejna nad vzbouřenci r. 1621
v březnu došlo i na zemřelé a mezi nimi i nad Blaţejem Grispekem z Grispachu. Otevřeným listem a ediktem
tištěným ze dne 14. července 1622 zbavil Lichtenštejn dědice majetku po Blaţeji Grispekovi. Při komisi
confiscationis odsouzen byl všeho jmění, které hned do královské komory bylo ujato, totiţ Nelahozeves,
Podhořany, Miřovice, Libšice a téţ i zápisné a výplatné vsi v sumě 5.000 kop míšeňských, mezi nimi i Sazená.
Po válce třicetileté náleţela Sazená Ústavu šlechtičen na Novém Městě Praţském. V době té začalo horlivé
pronásledování nekatolíků v zemích naších. Ze Sazené byl dodán do Velvar Jan Dejmek, člověk „lutriánský“, a
zavřen do vězení velmi studeného. Nepobyl tam dlouho; přihlásil se ke katolictví i s manţelkou. Vykonali
poboţnost, šli k zpovědi a přijímání, učinil do knihy rychtářské zápis o svém přestoupení a byl na svobodě. Záhy
se na vše zapomenulo. Po 18 letech byl znovu ve Velvarech ve vězení pro podezření, ţe jest praedicantem ze
Saska po Čechách se potulujícím. Nepopíral, ţe je lutrianský člověk, ale ne praedicant. Dejmek byl ferina, všemi
mastmi mazaný a z konšelů si tropil jen ţerty; hned se vzkázal pro děkana, ţe chce ke katolictví přistoupiti a
v něm aţ do smrti setrvati. Děkan přijal ho do lůna církve katolické a přimlouval se, aby byl puštěn na svobodu.
Přišel však rozkaz z Prahy, ţe má býti dodán do vězení na Malou Stranu. V Praze o něm více věděli: byl
skutečně emigrantem, jenţ obcházel v Čechách své souvěrce.
Později přešla Sazená v majetek premonstráckého kláštera v Doksanech, který v Sazené ubytoval několik
jeptišek. Bydlily v zámku a podle pověsti téţ v bývalé myslivně.
Po zrušení kláštera císařem Josefem II. r. 1785 připadla Sazená nově zřízené Matici náboţenské.
Od Matice náboţenské koupil r.1787 zboţí Sazenské František Oldřich kníţe Kinský. Do r. 1867
hospodařeno tu na velkostatku vlstní správou kníţecí. Od r. 1867 do r. 1879 byl velkostatek pronajat nájemci
panu Karpelesovi. Po té pronajímány panské pozemky různým hospodářům v obci vţdy na řadu let.
Poloha obce a její okolí
Sazená rozloţena jest v malebné dolině asi půl km široké po obou stranách Červeného potoka na
31°57´vých. délky od Ferra a na 50°18´sev. šířky, nadmoř. Výše asi 175 m.
4
Náleţí k samosprávnému okresu velvarskému a k okresní politické správě v Kralupech n. Vlt., v ţupě
Lounské.
Povrch půdy sazenského katastru velice jest rozčleněn, hlavně u vsi. Na severu zdvihá se stráň „Vinice“,
v nejvyšším bodě 223 m nadmoř. výšky, tedy nad půdou obce asi 48 m vysoko. Zatáčí se ve velikém oblouku od
vých. k severozápadu. Na jihu asi stejně vysoko stráň „Na háji“ protáhlá od východu k západu. Na jihovýchodě
uzavřen je rozhled z obce stráněmi kopců ouholických a „Na horách“. S těchto míst: s „Vinice“, s „Háje“, i s
„Hor“ jeví se velice malebný pohled na obec stopenou v záplavě zeleně velmi četného stromoví ovocného i jiného.
Od „Háje“ k jihu, od „Vinice“ k severu je půda katastru jen málo zvlněna. Za „Vinicí“ hluboké rokle zvyšují
romantiku krajiny, rovněţ i rokle na „Horách“.
Nejrozsáhlejší obzor jeví se, stojíme-li na „Vinici“, nebo nad „Hájem“. Na severu majestátný, věkopamátný
Řip panuje celé rozlehlé krajině. Před ním kostel v Lečicích jasně se rysuje. O něco dále k východu návrší nad
Novou Vsí zvedá se, „Škarechov“ zvané, málo zalesněné. Za ním v dáli za jasného počasí spatříme oba Bezdězy.
Dále na severovýchodě vévodí krajině starodávný Mělník nad stokem Vltavy s Labem. Na východě rysují se u
veliké dáli výšiny za Labem, nedaleko pak kostel P. Marie ve Vepřku. O něco dále k jihu zase velmi blízké
kopce u Nových Ouholic, pak lesíky na „Horách“ sazenských. Na jihu je viděti aţ na kopce nad Kralupy, u
Lešan a u Velké Bučiny. Na jihozápadě ostře se znamená kostel sv. Klimenta na Chrţíně, obklopený štíhlými
topoly. Ještě dále k jihozápadu ční komíny cukrovaru ve Velvarech, na západě cukrovar v Hospozíně, dále
k severozápadu Loucká a za ní Paršenk a ještě více k severu kostel v Chrvatcích. Za jasného počasí uzavírají
daleký obzor homolovité vrchy Českého Středohoří, jimţ vévodí Milešovka.
Na první pohled patrno, ţe údolí, v němţ je Sazená, utvořeno bylo v pradávných dobách proudy vod, které
od jihozápadu se valily do středu naší vlasti, nynějšího údolí Vltavy a dále Labe. To dokazují usazeniny jílu
cihlářského a hojnost valounů křemene, o čemţ dále bude pověděno.
5
Nepatrným zbytkem těchto proudů vodních je Červený potok, který od západu přichází na půdu obce
Sazené od Chrţína. Hned od hranic katastru rozdvojuje se náš potok ve dvě ramena, severní mlýnské a jiţní
jalové. Obě ramena téměř souběţně plynou ke vsi, před vsí málo se od sebe vzdalují. Před mlýnem otáčí se obě
ramena náhle k jihovýchodu, sblíţí se nejvíce ve vsi pod mostem, aby opětně za vsí se od sebe čím dále, tím více
vzdalovala. Teprvé na východní hranici před splavem opět se sblíţí, a opuštějí půdu sazenskou, aby se dále
ubírala k Nové Vsi, a dále k Vepřku do Vltavy.
Potok je nehluboký, někde jen 2 m široký, jinde širší; místy plyne voda velmi volně, nikde prudce. Sklon jen
několik metrů. Dno je většinou písčité, namnoze bahnité. Po deštích na západě voda se zbarví červeně, hlinou
permského útvaru; jinak je téměř vţdy kalná, v čase kampaně řepné hodně páchne splašky cukrovarskými. Břehy
velmi hojně jsou porostly stromovím i křovinami, hodně často se v různé směry klikatí, coţ tvoří malebné
pohledy, mnohými obrazy malířů krajinářů uţité.
Ve vsi není rybníku; jen za vsí u studánky neveliký rybníček, dosti zanedbaný, ač by mohl řádně upravený
nésti značný uţitek. Pramenitá voda přímo vybízí k chovu pstruhů a podobnýh ryb.
6
Poněvadţ obec naše má malou nadmořskou výši, panuje tu podnebí velice mírné. Stráně pod Vinicí jsou
značně teplejší svým sklonem k jihu neţ na stráni protější k severu skloněné. Větry převládají západní, zřídka
východní neb jiţní. Proti severáku chrání „Vinice“. Mraky táhnou nejčastěji od západu, bouře často od
severozápadu; krupobití zřídka postihne obec. Je-li slyšeti ve vsi zvonění chrţínské, předpokládá se déšť nebo
v zimě obleva; rachot vlaku ukazuje na stálé počasí beze sráţek.
Nejbliţší obec sousední je na severovýchodě Nová Ves 1½ km vzdálená. Do Chrţína na jihozápadě je
rovněţ 1½ km, do Budohostic 2½ km. Uhy na jihu jsou 2 km, Lečice na severu 4 km daleko. Do Nových Ouholic
na jihovýchodě jsou 2 km, do Miletic na západě 3½ km, do Velvar 4½ km daleko, do Kralup 7½ km, do Prahy
26 km. To jsou vzdálenosti vzdušné; skutečné jsou o něco delší.
Za starých časů nebylo nynějších silnic. Stará mapa z r. 1726 vyznačuje staré silnice, vlastně cesty, vedoucí
přes Sazenou, zejména onu, jeţ vedla od českého pomezí ze severu asi ze Ţitavy na Roudnici, dále kolem Řipu
přímo do Sazené a dále pod Chrţínem ku Praze. Je to asi ona nynější cesta od Sazené na „Jílovou“ ku Netěši
pod Řipem. – Jiná cesta je nakreslena od Všestud přes Vltavu, kde je označen převoz na Staré Ouholice a dále
k Sazené, odtud pak k severozápadu kolem Loucké k Radošínu na Louny.
Nyní vede skrze Sazenou řádná okresní silnice od Velvar do Nové Vsi. Na půdu obce vstupuje na konci
„Háje“, vede pod Hájem stále směrem východním, ve vsi zatočí náhle k severu, přes most, za mostem zatáčí volně
kolem školy a dále ze vsí pěknou hadovkou k severovýchodu k Nové Vsi. Od hranic pod Hájem mírně se svahuje,
pak vede rovinou, ve vsi opět je mírný svah k mostu, od školy opět mírně stoupá a dále téměř rovinou aţ na
hranice katastru Nové Vsi. Vystavěna byla r. 1882. Dřívější cesta vedla pod Hájem vedle luk.
Jiná okresní silnice odbočuje od mostu k severozápadu obloukem pod Vinicí a za vsí rozdvojí se ve dva
směry: k severu jen asi ½ km, kde končí u cesty na „Jílové“ a pokračuje jako cesta polní do Lečic; druhým
směrem jde dále silnice k severozápadu, k severu a konečně rovně k západu směrem na vesničku Louckou. Tato
silnice byla zřízena r. 1901 a 1902.
Obecní silnice „Na Hradské“, stavěná r. 1909, vede ze vsi k jihovýchodu vzhůru a dále k jihu nad ves, pak
pokračuje jen cestou polní směrem k Nelahozevsi – hradu, odtud Hradská jmenovaná. K Chrţínu vede cesta do
kopce nad Háj směrem jihozápadním, k Uhám polní cesta směrem jiţním. Pod obecní strání vede cesta ke
studánce, a odtud ve dva směry: k jihovýchodu pod „Hora“, a k severovýchodu podél potoka ke splavu.Za mlýnem odbočuje od silnice cesta k bývalé myslivně a dále „Po Struhách“ k Buděhosticům. Od této cesty
odbočuje u myslivny cesta vzhůru k severozápadu, pak k severu a připojuje se za „Vinicí“ k silnici, pokračuje
pak dále k Lečicům. Jiná cesta vede do Lečic okolo cihelny v Myčíně. Od nové Vsi vede cesta přes pozemky
sazenské k západu a připojuje se k silnici vedoucí do Loucké.Značné mnoţství pěšin umoţňuje chodcům zkrácení cest různými směry. Tak pěšina podél potoka „jalového“
a dále vzhůru po „Křemeli“ do Nových Ouholic velmi hojně jest uţívána cestou na dráhu. Jiná pěšina vede na
„Hora“, na „Stráň“, na „Háj“, na „Vinici“, přes louku a jinam.
Ještě dluţno zmíniti se o silnici státní, která vede od N. Vsi k Lečicům a velmi malým dílem přetíná
pozemnky sazenské.
Přes potok vede uprostřed vsi kamenný silniční most. Rozpíná se čtyřmi oblouky nad oběma rameny potoka
o třech pilířích. Na těch stojí nyní na kamenné obrubě mostu šest soch svatých a světic řemeslně provedených
v pískovci. Dvě sochy na severním konci mostu byly splašenými koni sraţeny a rozbity. Vedle nynějšího mostu
jsou patrny zbytky mostu původního o jediném oblouku přes potok mlýnský. Na prostředním pilíři připevněna
je stupnice o výši vody. Nad prvým pilířem severním nad sochou světce Jana Nepomuckého rozpíná mohutná
lípa silná svá ramena.
7
Mimo to jsou ještě dva kamenné mosty přes mlýnský potok: jeden u bývalého dvora, druhý u bývalé
myslivny. Po dřevěném mostě přechází se na luka cestou od studánky pod strání, a po lávce na západním kraji
vsi pod hájem.
Mapa katastru vykazuje hojně pomístních starých pojmenování, k nimţ ještě lid si připojil svá pojmenování
podrobnější.
8
Tak hned nade vsí stráň zvaná „Vinice“; bývala prý podle pověsti jiţ od časů Otce vlasti Karla IV. vinicí,
kde se pěstovala výborná réva burgundská z Francie. Podle záznamů panství Kinských byla zaloţena nad
zámkem na stráni vinice, ohraţená ţivým plotem, hned po koupi velkostatku asi r. 1785, a osázena nejlepší
révou burgundskou. Měřila 16 měřic. Kníţe Ferdinand Kinský usadil tu řádného vinaře r. 1811 v domku nyní
č.p. 48. Na domku na střeše bývala víţka, kde prý se sezvánělo ku práci robotní – nejvíce asi ku práci na vinici.
Roku 1819 dala vinice 60 sudů červeného a bílého vína, které bylo uloţeno ve sklepích zámku v Zlonicích. Také
ve sklepě v parku budenickém bývaly uloţeny zásoby vína sazenského. Jen ţe bylo poněkud kyselé a proto
poručil kníţe dělati stále pokusy, jak by se dalo zlepšiti. V únoru r. 1810 dal sud sazenského vína zlonickému
faráři pro nemocné osadníky. – Po pronájmu velkostatku r. 1867 vinice zpustla. Byla zrušena a stráň osázena
dole švestkami, výše višněmi a třešněmi. Višním se nedařilo a od r. 1910 osázena celá „Vinice“ lesem, jen na
úpatí ponechán sad švestkový. Lesnímu stromoví velmi dobře se tu daří.
Část pozemků podél silnice k Nové Vsi nazývá se „Myčín“. Toto pojmenování pochází zajisté ze slova
mýtiti, káceti stromy. Byvaly tu asi hojné porosty, jeţ byly prvými osadníky vymýceny a v role proměněny. Ţijí
ještě pamětníci rozlehlých sadů ovocných v těchto místech, z nichţ se zachovalo jen několik velikánů – hrušní.
Na stráních proti jihu s úspěchem se pěstuje na zdělaných stupních ovocné křoví i stromoví.
Z Myčína dostaneme se roklí, vodou vymletou, do části katastru zvané „V Neckách“. Odtud velmi pěkná
vyhlídka k východu.
Nejsevernější část polností jmenuje se „Jílová“, patrně podle sloţení půdy. Je to úrodná rovina, které vládne
Řip.
V severozápadním cípu katastru říká se v „Loucké“, blíţe vesnice téhoţ jména.
Celá veliká část území na straně západní nazývá se „Trojhona“, podle rozdělení dlouhých lánů polí ve tři
pracovní díly. Je to zase rovina mírně k jihu skloněná.
Vedle „Trojhonů“, blíţe ke vsi, je část zvaná „V Lográch“; toto pojmenování asi pochází z táboru
vojenského, v těchto místech rozloţeného, leč v době neznámé.
Podél potoka na západě vsi jsou pole „Na Struhách“ a nad těmi na mírném návrší „Na Kozelcích“, částečně
lesem zarostlé svahy a rokliny.
Na jihozápadě je dlouhá stráň „Na Háji“. Zde byl aţ asi do r. 1866 skutečný háj ohrazený. Asi uprostřed
bývala hajnice a studna. Staří pamětníci vypravují o kráse háje, bohatého na mohutné stromy, hlavně duby. Po
vykácení háje upraven celý svah stupňovitě a osázen stromovím ovocným. Nenesl však jsa skloněn k severu
valného uţitku.- V dolní části blíţe silnice asi uprostřed „Háje“ učiněny před několika léty bezvýsledné pokusy
hledání uhlí vrtáním. R. 1910 dosaţeno prý více neţ 100 m hloubky, potom práce zanechána, roury ocelové
zůstaly v zemi a hluboká jáma ukazuje místo pochovaných nadějí a značně sumy peněz. – Přes luka pod
„Hájem“ vedl prý ve starých časech dřevěný most, jehoţ pilíře do nedávna ještě byly patrny. Pod „Hájem“
v místech nynější silnice bývala podle vyprávění starých pamětníků stavba, snad kaplička, z níţ zbyla do
nedávna ještě zeď s obrazy na omítce; říkali tomu „malování“. Dnes není po tom ani stopy.
Dále k jihu jsou nahoře na rovině úrodné lány „Nad Hájem“, k „Uhám“, za cestou méně úrodné „Na
Hradské“, blíţe ke vsi pak „Vojtovská“ svahuje se opětně zalesněnou od r. 1908 strání nad studánkou, zvanou
„dobrá“.
9
Na jihovýchodě uzavřen jest obzor stráněmi zalesněnými „Na Horách“, kteráţto část katastru
romantickými partiemi poskytuje vděčnou procházku a pěkné pohledy vnímavému oku pozorovatelovu.
S „Hor“ můţeme se vrátiti do vsi podél potoka; zastavíme se však ještě u splavu v malebném zákoutí
mohutným stromovím ukrytém. Podél potoka jalového nebo mlýnského dovede nás pěšina opětně k mostu po
ostrově mezi sady ovocnými „Na dílech“ účelně pěstovanými.
Veškeré pozemky katastru sazenského měří 677 hektarů. Z toho je rolí 536 ha 90 arů, luk 30 ha 40 arů, lesů
38 ha 90 arů, zahrad 11 ha 10 ary, pastvin (břehů a mezí) 31 ha 80 arů. Vodní plocha zabírá 2 ha 90 arů a
zastavěná plocha s dvory, návsí, ulicemi a cestami 25 ha i s půdou neplodnou.
Poměry přírodní.
Poměry geologické, t. j. sloţení půdy, jsou v katastru sazenském dosti rozmanité. Zkoumání půdy v okrese
velvarském a tedy i v našem katastru prováděli nákladem okresním v r. 1910 pánové prof. Ing. Kopecký a prof.
Dr. Trnka t. zv. Sondováním do hloubky 1½ m, a rozborem půdy. Vypracována „Půdoznalecká mapa okresu
velvarského a sestaveno obšírné pojednání: Agronomickopůdoznalecké prozkoumání okresu velvarského“.
10
Podle této mapy upravena i dále připojená mapa sazenského katastru i další pojednání o sloţení půdy.
V údolí Červeného potoka je najmladší náplav alluviální, sloţením tmavý jílovitohlinitý těţký náplav
stejnoměrného uloţení a značné hloubky.
11
Největší část katastru má na povrchu zeminy původu diluviálního: jsou to hlíny tmavohnědé sprašovité se
spodkem ţlutky různých typů pokud hloubky se týče, jinak tmavohnědá hlína písčitá, aţ tmavohnědý písek
hlinitý, rovněţ s různou spodinou ţlutky písčité i písku s oblázkem.
Na Vinici, v Neckách, na Kozelcích, na Háji, pod Hájem, na Stráni, ke Studánce, nad Splavem objevuje se
útvar křídový: je to slín se spodinou měkké opuky vápenité, nebo slabá vrstva tmavohnědé hlíny se spodinou
slínu. Sloţením svým jsou to těţké světlé, šedé nebo ţlutavé jíly s vysokým obsahem uhličitanu vápenatého.
Holá skála opuková vystupuje jen na svahu Vinice nade vsí a v rokli v Neckách; láme se tu jen někdy pro
potřebu stavební. Pod Hájem u louky je malá skalka měkkého pískovce útvaru křídového. Pískovny jsou na
Hradské, nad Hájem, na Jílové. Na Křemeli je hojně valounů křemence, rovněţ pod Horama. Pod Vinicí často se
najdou lupky hnědelu ţelezité. Cihelny jsou dvě: na severozápadě vsi a na východě za vsí. Dříve bývala téţ pod
Vinicí panská cihelna. Jinak říše nerostvá není v našem katastru příliš bohata.
Říše rostlinná vykazuje veliké mnoţyství různých druhů i rodů stromů, křovin a bylin i květin pěstovaných.
Z lesních stromů nejlépa se tu daří modřínu, borovici černé a bříze; méně smrku a dubu. Břehy potoka vroubí
mohutné topole, olše, vrby, téţ i jasany i kleny, jakoţ i divoce rostoucí křoviny. Náves zdobí ojedinělé kaštany.
Podle pověsti bylo stromořadí kaštanů od zámku aţ ke dvoru; z toho do nedávna zbylo několik mohutných
kaštanů před zámkem, které v době válečné na jaře r. 1918 byly ve veřejné draţbě prodány, pokáceny a na palivo
rozřezány. Téţ několik lip: u mlýna, u mostu, u studánky a jinde slouţí k ozdobě oněch míst.
Ovocnému stromoví věnuje se v Sazené veliká péče. Daří se tu všechny druhy ovocného stromoví ve velmi
pěkných odrůdách chuti výborné. Dříve bývalo ještě více stromoví, zvláště švestek. Kaţdé téměř hospodářství
mělo rozlehlé zahrady a sady ovocné, všude kol vsi sušárny, kde v době česání a sušení panovalo při pilné práci
radostné veselí. Těchto sušáren zachovalo se jen několik. Ovoce se téměř vše vyváţí.
Hospodářské plodiny pěstují se se zdarem ve všech skoro druzích: ţito, pšenice, ječmen a oves, dříve téţ
proso (podle farní knihy pamětní), hrách i čočka, brambory a cukrovka. Rovněţ dobře se daří plodinám pícním:
vojtěšce, jeteli, někdy i lidrusu, krmné řepě a mrkvi. Málo seje se řepka a mák. Rozsáhlé louky pod Hájem a
v Myčíně poskytují hojně sena a otavy, ač v některých létech velice trpí mokrem. Před několika léty bývaly
v Myčíně pečlivě pěstěné chmelnice.
Zeleniny kuchyňské pěstuje se málo.
Květin v zahrádkách bývá hojně; v okolí není květena příliš bohata. Z jara veliké mnoţství skromných a
vonných fialek láká děti i dospělé. Vzácný koniklec luční roste na Horách jiţ mimo území sazenské. Na lukách
rdí se někdy na podzim hojně jedovatého ocúnu. Hub v lesích bývá dosti, hlavně klouzků, ryzců, méně kozáků a
hřibů. Nejedlých bývá plno.
Hospodáři potrpí si na pěkné koně a hovězí dobytek; tento se po sklizni otavy popásá na lukách. V menším
hospodářství chovají kozy; za dřívějších dob bývala tu četná stáda ovec, která se popásala po okolních stráních.
Všude v hospodářství mají pěkný chov bravu vepřového. Léčením dobytka a pomocí při porodech zabývá se tu p.
František Šilinger, zkušený, ač nediplomovaný zvěrolékař. – Drůbeţe domácí a holubů hojně se
v hospodářstvích chová.
Venku v přírodě je hojnost zajíců, téţ divokých králíků, koroptví a někdy i baţantů; zřídka sem zabloudí
srna. Tato zvěř dává podnět k pěkným honům, které vţdy jsou událostí dne. K 10. hodině scházejí se hosté i
střelci a honci domácí; přŠilinger, zkušený, ač nediplomovaný zvěrolékař. – Drůbeţe domácí a holubů hojně se
v hospodářstvích chová.
Venku v přírodě je hojnost zajíců, téţ divokých králíků, koroptví a někdy i baţantů; zřídka sem zabloudí
srna. Tato zvěř dává podnět k pěkným honům, které vţdy jsou událostí dne. K 10. hodině scházejí se hosté i
12
střelci a honci domácí; před 11. hodinou vychází se ha hon, tvoří se několik lečí, ozývají se hlučné rány a
odpoledne dováţí se plný vůz zaječí a jiné zvěři do vsi. K večeru bývá slavný oběd, po němţ účastníci při hudbě
stráví několik hodin v druţné zábavě i při tanci s místními dívkami, které bývají zvány k posluze při hostině.
Tak bývá v týdnu před posvícením v listopadu a ještě jednou před svátky vánočními.
V knize „Paměti Budenic“ čteme, ţe r. 1819 byla veliká honba v Sazené, a ţe výsledek její byl výborný,
obdrţel myslivec pochvalu, šafáři, rychtáři a honci 2 sudy piva.
V potoce dnes není téměř ţivota, ač dříve, dokud měl vodu čistou, nezkaţenou továrními splašky, bylo tu
hojnost výborných raků a čilých rybek různých rodů.
Obyvatelstvo a poměry hospodářské.
Při posledním sčítání obyvatelstva r. 1910 bylo napočítáno v Sazené 627 lidí, a to 316 muţského a 311
ţenského pohlaví. Z toho bylo dětí do 6 let 104, ţactva 124, dospělých svobodných 131, ţenatých a vdaných
234 a ovdovělých 34. – Podle náboţenského vyznání bylo 581 katolíků a 46 evangelíků. – Podle zaměstnání
bylo 79 řemeslníků, 9 obchodníků, 2 učitelé a ostatní zemědělci.
Nejvíce se vyskytující jména rodová jsou: Petříček, Plzák, Pokorný, Řehák, Šťastný, Votava.
Zdravotní poměry našeho obyvatelstva jsou, moţno směle říci, velmi dobré. Nemocí málo se vyskytuje, úmrtí
je velmi vzácné. Hodně lidí je tu starých a při tom čilých a statných. V domácím léčení panuje ještě dosti pověr:
zaříkávání choroby, měření souchotin a j. To však brzy zmizí.
Péče o děti souvisí se sociálními poměry rodičů: kde chudoba a hojnost dětí, tam péče nepatrná. Takových
rodin je v přítomné době jen několik. Většinou jsou lidé poměrně zámoţní; při malém počtu dětí věnují rodině
péči měrou potřebnou.
Ţebráků, příslušníků obce, v této době není.
R. 1907 dne 11. srpna zaloţen byl p. V. Králem, tehda mistrem kovářem, spolu s pisatelem této kroniky
Spořitelní a záloţní spolek v Sazené, zapsané společenstvo s ručením neobmezeným. Do prvého představenstva
zvoleni byli: V. Král, kovář, starostou; Frant. Kubíček, kovář, náměstkem starosty; Václav Votava, domkář,
Ant. Hájek, domkář a Karel Kratochvíl, hostinský, přísedícími představenstva. Do prvé dozorčí rady zvoleni:
Rob. Bilina, mlynář; Ant. Hejlík, kolář; Josef Kratochvíl, domkář; Josef Plzák, rolník; Frant. Šilinger, domkář
a Josef Víšek, zástupce banky „Slávie“. Pokladníkem zvolen Jan Fišer, řídící učitel. V začátku přihlásilo se 28
členů. Spolek tento, téţ Kampeličkou zvaný, na podkladě druţstevním zaloţený, velmi úspěšně přispívá ku
zlepšení majetkových poměrů obyvatelstva. První rok vykazoval obrat peněţní 7.732,18 Kč při počtu31 členů,
roku 1918 bylo 44 členů a roční obrat 341.238,34 Kč.
Cena pozemků jako všude, tak i v Sazené, v poslední době značně stoupla. Aţ do r. 1915 cenil se průměrně
1 ha pole 3.500 Kč, v r. 1918 na 24.000 Kč. Zavedením strojů v hospodářství docíleno veliké úspory v práci, ač
ještě s obděláváním řepy cukrovky spojeno jest velmi mnoho práce rukodělné, která se dosud prací strojovou
nahradit nedá.
V r. 1914 měl čeledín roční sluţby
K, a nádeník 20 K.
K, sluţka
K, nádeník denně 1,60 K; r. 1918 čeledín
K, sluţka
Lid obecný v dobách dávných úpěl v poddanství, byl povinnen robotou svým pánům, o nichţ dříve bylo
psáno. Není známo, jak se vedlo lidu v Sazené za roboty, ale je jisto, ţe snahou poddaných bylo dosíci co moţno
ulehčení roboty a jiných výhod. Proto obraceli se často k vrchnosti se ţádostmi různými, jak o tom svědčí zápis v
13
„Pamětech Budenic“: R. 1794 dne 2. září přijela vrchnost do Sazené a při vítání podali jí obyvatelé ţádost o
přenechání stráně od pastoušky ke studánce „dobré“ zvané, k štípení vinohradů a stromů. Psali: „Při tom téţ
poněvadţ my z částky také v našich povinovaných milostvrchnostenských robotních daní a platů nějakým
způsobem obtíţeni se býti vidíme, v podobné okolostojičnosti nápodobně za milostivé polepšení společně
úpěnlivě ţádáme.“ Ale s ţádostí tou nepochodili. _ Pokud se týče povinností robotních, konali práce ruční i
potaţní, odváděli dávky pozemkové a peníze jako náhradu některých dávek slepic, vajec, atd. Někdy robotní
práce vykonávány byly za nájem, jmenovitě v panských fumbergách 13 dní ročně. Od doby císaře Josefa II.
nemusila se však konati práce robotní, nýbrţ bylo volno vejíti poddanému na 3 roky s vrchností ve smlouvu, při
které měnila se robota v peněţitou dávku vyměřenou dle výnosnosti gruntu. Tak robotní den s koňmi vyplácel se
21 – 30 krejcary, s voly 8 – 10 kr.; den ruční práce 10 kr., které se platily do panského důchodu. Zbyla však
povinnost dodávati potahy nebo konati práci polní za mírnější mzdu. Povinnosti robotní byly vykoupeny
v Sazené obnosem 3.065 zl. 10 kr. To se stalo r. 1848. Lidé, kteří bydleli ve fumbergách platili potom 5 zl.
ročního nájmu.
Aţ do dnes zachovalo se v hospodářství měřění pozemků na sáhy, strychy a věrtele.
Poměry kulturní.
Obyvatelstvo Sazené je vesměs národnosti české. Jen několik Rusů a Srbů, ba i jeden Kalmyk zbyli po válce
světové u hospodářů za čeledíny, a dvě ţeny: jedna původem Polka, druhá Rusínka, se tu provdáním usadily.
Němců ani Ţidů tu není. Národní uvědomění našeho lidu je pevné, vlastenecké.
Mluva lidová vyznačuje se některými zvláštnostmi. Tak místo pšenice říká se „pšence“; osení, které po
sklizni na zoraném poli samo vzejde, říkají „vyšlí“. Jiné zvláštnosti mluvy lidové jsou: „Byl jsem Velvarech“, „šla
jsem maminkou“, „kdyţ chtěl bejt mámou, nemusel se ţenit“, „ on šel na školu“, uč děti správně chodí do školy.
Smýšlení náboţenské vlivem války velice se změnilo; věřících zbylo málo, chození do kostela značně
ochablo. Od pradávna patří obec Sazená k farnosti Chrţínské, kde se novorozeňátka křtí, kde se svatby většinou
konají, a kde na hřbitově u kostela občané sazenští posledního pobytu dojdou. Evangelíci sazenští mají svoji
duchovní správu v Lečicích. – Pouti v Sazené není; posvícení slaví se v poslední neděli před adventem, ve druhé
polovině listopadu. Před několika ještě léty konávalo se v den světce Jana Nepomuckého procesí z kostela na
Chrţíně k soše na mostě. Tam se stavívala zvláště k tomu účelu zřízená dřevěná kaple s hojnou výzdobou květin
a zeleně; to přestalo z ohledů bezpečnosti komunikace na mostě. Jiné procesí konávalo se do Sazené a do polí
v třetí den křízových dní z jara. –
Protireformace prováděna byla, jak o tom svědčí zachovaný „Kalendář Veleslavínův“ ve statku pana Kotasa,
samým Koniášem, který v knize té provedl četné škrty vlastní rukou.
Do školy chodívaly děti sazenské na Chrţín aţ do r. 1905, kdy byla zřízena v Sazené dvoutřídní škola
obecná, po několikaletém domáhání se školy samostatné.
Pro povznesení kulturní úrovně lidu a pro ušlechtilou zábavu pořádáno bylo v Sazené asi před 40 léty pilnými
ochotníky několik divadelních představení. Potom tato činnost na mnoho let usnula, aţ teprve r. 1908 zřízen
byl při sboru dobrovolných hasičů odbor divadelní, který vedením pisatele této pamětní knihy sehrál s úspěchem
řadu představení, o čemţ moţno blíţe se dočísti v pamětní knize sboru hasičského.
R. 1906 učiněn základ k veřejné lidové knihovně při sboru hasičském věnováním 97 různých spisů zábavných
i poučných. Tato knihovna vzrostla do ř. 1918 na 300 knih. Umístěna jest ve škole a plní dobře svůj úkol.
Téměř v kaţdém čísle domovním odebírají a čtou se denní listy: „Venkov“, Lidový Deník“, „Národní Politika“
a jiné, ve mnohých i odborné listy hospodářské.
14
Vedle Spořitelního a záloţního spolku sdruţeno jest zemědělské obyvatelstvo v politickém ohledu v Místní
organisaci agrární, zaloţené roku 1907. – Dělnictvo a někteří domkáři hlásí se ke straně sociálně –
demokratické.
Popis obce.
Za nejstarší budovu v Sazené pokládá se t. zv. „zámek“, který označen jest čís. 1. Ze které doby tato
budova pochází, nelze přesně určiti; mnohé známky ukazují na sloh renaissanční, snad tedy z doby Grispeků ve
stol. XVI. Sestává ze dvou křidel, z nichţ jiţní východní je zachováno, východní severní sníţeno o patro
v přízemní budovu. Zachovaná střední část je budova jednopatrová, s pěkným, dosti zachovaným vchodem
v koutě čtverhranného dvoru. Nad vchodem viděti kamenné zábradlí bývalého balkonu, otevřeného do chodby,
coţ nyní je zazděno a v okno přeměněno. Nejvýchodnější dvoupatrová část patrně nově je přistavěna, ač ve
stejné výši s částí jednopatrovou. Schody jsou široké, rovněţ i horní chodba; stupně dubové, chodby cihlami
dláţděné. Chodba horní má strop trámový, pokoje mají stropy potaţené plátnem; na něm různé odznaky
kněţské, coţ jistě pochází z doby, kdy tu sídlely řeholnice kláštera v Doksanech. Ukazují na dobu baroku. Dva
největší pokoje bývaly asi určeny za shromáţdiště jeptišek, a vedle těch bývala kaple, oddělená od pokojů
širokým oknem, za nímţ v kapli konány byly bohosluţby. V pokojích byly aţ do r. 1880 krby s pěknými římsami.
Dne 23. září 1799 zemřel v zámku Antonín Strnad, královský hvězdář praţský, učitel na vysokých školách
praţských. Pohřben jest v Chrţíně a na pomníku jeho při zdi kostelní jest tento nápis: „Odlehčení v nemoci
hledaje, věčného odpočinutí nalezl 23. září 1799 pan Antonín Strnad, královský hvězdář a učitel na vysokých
školách praţských, rozličných učených společností oud, horlivý křesťan, laskavý manţel, otec pečlivý a pravý
vlastenec, narozený v Náchodě 14. srpna 1746. – Na důkaz lásky postaviti dala manţelka.“ – Následují
latinské verše, které v překladu zní: „Tebe přicházejícího s veselou tváří vítají hvězdy, ale země, vlast, která Tě
zrodila, truchlí.“
15
Dle inventury z r. 1813 bylo v zámku mnoţství památek a obrazů. V kapli byl oltář sv. Josefa, 2
alabastrové obrázky, krystalový kříţ s pozlaceným tělem, kytice ze šmelcu na způsob rozmarynu, 15 olejových
obrazů, 5 obrazů na papíře, stará pruská standarta bez praporu. V modrém pokoji bylo 107 obrazů v černých
rámech a 27 rodinných podobizen. Ve ţlutém pokoji či zimní jídelně bylo 35 obrazů na oleji v modrobílých
rámech. V zeleném pokoji 90 mědirytin v černých rámech. V červeném pokoji 73 mědirytin v modrých rámech.
V kredenční světnici 4 pastelové obrazy v dubových rámech, představující á čtvero ročních počasí. V perlovém
pokoji 36 mědirytin v bělozelených rámech.
Všecko cenné bylo před lety vystěhováno a odvezeno do Vídně do sbírek kníţecích. Po pronajmutí
velkostatku zámek velice byl zanedbán; obýván byl nájemcem panem Kárpelesem, zřízena tu dokonce i hospoda.
V posledních letech byl tu dlouholetým dozorcem panský zahradník pan J. Šťastný, pak hajný pan Frant.
Petera. Teď je obydlen chudým lidem dělným. Do války byla tu téţ obecní úřadovna, v čase válečném i
připravená infekční nemocniční síň, i obydlí zajatců Srbů, zemědělských dělníků.
Na jiţní straně zámku je rozlehlá zahrada, teď zelinářská, dříve ozdobná, jak o tom stará mapa katastrální
dosvědčuje; na západní straně je velmi cenná štěpnice aţ téměř k mostu. Do ní aţ do r. 1905 vedly ţelezné dveře
1.65 m široké a 2,52 m vysoké, celé vyplněné kovanou mříţí renaissanční ze XVII. století, sloţené z prutů
ţelezných v závitky stočených, z nichţ kaţdý v hořejším díle končil plochou hlavičkou s dlouhými křídly neb
listovím. Tato mříţ odvezena téţ do Vídně.
Zámek má na severní straně rozsáhlý čtvercový dvůr, v jehoţ středu do nedávna bývala obrovská vrba. Za
zdí u silnice je malá zahrádka s ovocnými zákrsky, na východě u zámku veliký ovocný sad od silnice aţ
k potoku.
Vedle zahrady zámecké je menší usedlost číslo 2., náleţející p. Frant. Podrackému, stavbyvedoucímu.
16
Za mostem v levo u potoka je domek čís. 3. pana Václava Vaňka, strojníka v cukrovatu velvarském při
němţ je pěkně pěstěná zahrada.
Domek čís. 4 patří p. Antonínu Hausmanovi a je obýván jeho dělníky; u domku je malá zahrada.
První statek na této straně je čís. 5 p. Josefa Plzáka. Vedle vrat pěkně se pnou dva vazy. = jilmy.
Dále je statek čís. 6. pana Františka Slabého, akademického malíře. Při statku je velká zahrada, v níţ pan
Slabý, osvědčený pomolog, pěstuje mnohé druhy ušlechtilých stromů ovocných. V zahradě je letní ateliér, kde
moţno příznivcům umění shlédnouti mnohá umělecká díla chvalně známého malíře krajináře.
Statek čís. 7. p. Františka Votavy má veliký dvůr a velmi rozlehlou zahradu ovocnou. O tomto statku je
zápis, ţe ř. 1810 v době biřmování vypukl u Fr. Votavy oheň a 30 domů shořelo.
Vedlejší obchodní dům č. 82 p. Jana Štrupla opatřuje všechny moţné potřeby obyvatelstva.
Usedlost čís. 8 náleţí p. Aloisu Pekárkovi, řezníku, který však řemeslo neprovozuje.
Majitelem statku čís. 9 je pí. Tausigové v Praze. Dříve tu býval obchod smíšeným zboţím p. K. Tausiga.
Čís. 10. je statek pí Rozálie Kotasové, s rozsáhlým dvorem.
Těsně u stavení tohoto statku je obecní studna.
V levo na konci ulice na Hradskou je domek paní Aneţky Egerové, vdovy po krejčím čís.93.
První hospodárství při vstupu do vsi s Hradské je čís. 102. p. Antonína Hofmana, který se téţ horlivě
zabývá včelařstvím.
Vedle Hofmanů je domek čís. 100. p. Jaroslava Bečváře, mistra pokrývačského.
Dále ke vsi je domek čís. 101. p. Josefa Rouse.
Vedle má domek p. Václav Petříček starší, čís. 96. Tento občan, jeden z nejstarších v Sazené, dosud velmi
čilý, byl účastníkem bitvy u Kustozy v Italii r. 1866.
Pravou ozdobou obce v této ulici je velmi úhledný domek p. učitele Jana Kocíka, čís. 105., vystavěný r.
1910, s pečlivě pěstěnou malou zahradou.
Dále je rovněţ pěkně upravený domek čís. 61 p. Bohumila Bečváře.
Uličkou, vedoucí vzhůru na Háj, je oddělen od tohoto domek č. 58. pana Josefa Studeného, kde týţ pilně
provozuje truhlářství.
Sousedí s domkem čís. 11. p. Aloise Pokorného.
Vedle Pokorných je domek pí. Marie Tlusté čís. 49., oddělený uličkou vedoučí k t. zv. Obecní pastoušce čís.
12.
Tento domek obýván je obecním stráţníkem p. Josefem Prejzou a kolovrátkářem jednouokým, Františkem
Bubníkem. U domku je dosti velká zahrada.
Vedle Tlustých je domek čís. 13. p. Josefa Hofmana, vrchního topiče v cukrovaru Velvarském.
17
Na jihu pod zalesněnou strání jsou ještě dva domky: čís. 72. p. Františka Suka, a čís. 54. p. Josefa Kříčka.
Níţe u záhybu silnice je pěkný domek čís. 14., patřící dědicům p. Josefa Košťála a pí. Terezie Košťálové.
Bydlí v něm p. Josef Hejlík, kolář, ve „vile“.
Dále při silnici je domek čís. 55 p. Antonína Hájka, který od války zastává sluţbu obecního posla
poštovního.
Za domkem p. Hájka odbočuje vzhůru cesta na Háj a dále ke kostelu v Chrţíně. V levo u této cesty je řada
domků a to: čís. 56. p. Frant. Podrackého, čís. 57. p. Josefa Kulhavého, čís. 59. p. Antonína Baigotta, čís. 88.
pí. Marie Plzákové a konečně domek čís. 75. p. Antonína Votruby.
Při návratu touto ulicí dolů přijdeme ke statku p. Jana Plzáka, čís. 29. Tento statek na samém úpatí Háje
není v těchto místech dlouho. Předkové nynějšího majetníka mívali svůj statek u potoka, jak dále bude
pověděno. Za statkem je na stráni rozlehlá zahrada.
Naproti domku p. Hájka je u ohbí silnice domek čís. 15. p. Emanuela Zahajského.
Vedle je hospodářství a hostinec čís. 16. p. Josefa Kuchaře. Hostinským je tu v nájmu p. Kárel Fuks; pivo
odebírá z pivovaru v Zlonicích. V patře hostince je malý sál, jehoţ se však v dnešní době k zábavám nepouţívá.
Dále je malý domek p. Jos. Plzáka, kde obývá kočí ant. Šnýdr; domek má čís. 81.
Hospodářství p. Antonína Novotného, čís. 17. má velký dvůr.
Vedle Novotných je malorolnictví pí. Anny Jelenové. V malém stavení vedle vrat bývá řeznický krám.
Rozlehlý je rohový statek p. Antonína Košťála, čís. 19.
V ulici k západu je na levo první chalupa p. Josefa Kulky, čís. 20., kde bydlí šafář statku p. Antonín
Pokorný.
Dále je malorolnictví p. Jana Votavy, čís. 21.
Vedle je hospodářství p. Antonína Petříčka čís. 22.; význačné stavení s dřevěnou lomenicí.
Před vraty této usedlosti je druhá obecní studna. Dříve tu býval malý rybníček.
Vedle Petříčků je hospodářství p. Václava Krále, t. času starosty obce, čís. 23.a. a dále hospodářství p.
Josefa Řeháka, čís. 23, kteréţ obé do nedávna bývalo hospodářstvím jediným.
Dále je statek p. václava Řeháka čís. 24.
Ještě dále je malorolnictví a kolářství p. Antonína Hejlíka čís. 25.
Poslední statek v této ulici bez východu je čís. 26. patřící p. Joachymu Arnšteinovi ve Velvarech, v němţ
bydlí p. Josef Víšek, zástupce pojišť. banky Slavie, a p. Josef Pokorný, malorolník. Za touto usedlostí je veliká
zahrada mezi silnicí potokem a lukami.
Ulici tu uzavírá kovárna p. Františka Kubíčka čís. 27.
18
Vedle kovárny je nové stavení čís. 28. p. Václava Řeháka s velikou zahradou u potoka.
Rovněţ nový domek, čís. 106., náleţí p. Janu Plzákovi. Ve veliké zahradě býval dříve statek předků
Plzákových. Povodní byl tento statek zničen asi před 150 lety, a pak znovu vystavěn na zakoupeném místě na
úpatí Háje. Sušárna v této zahradě obývána je dělníkem p. Plzáka Josefem Rábským.
Dále je domek p. Antonína Kejře čís. 80. a vedle domek p. Václava Pokorného čís. 51.
Za tímto domek p. Františka Hůly, čís. 73.
Nyní následuje řada hospodářských statků, z nichţ první je p. Václava Jindřicha čís. 31.
Vedle má statek p. Bohumil Císař čís. 32.
Dále je statek p. Josefa Kulky, absolventa střední hospodářské školy v Roudnici, čís. 33. Štít domu ozdoben
je pěkným sgrafitem ze ţivota selského, dílem akadem. Malířů Slabého a Trska.
Statek čís. 34. patří p. Janu Röslerovi.
Následuje hostinec a hospodářství p. Karla Kratochvíla s pěkným sálem v patře domu čís. 35. Tu je hlavní
shromáţdiště občanstva a místo pro velké schůze spolkové. Pivo sem dodává pivovar smíchovský. Za hostincem
je velká zahrada. V domě je kupectví p. Antonína Vosmíka.
Krajní statek čís. 36. má p. Antonín Hausman. Zde je rodiště věhlasného lékaře a opratéra praţského p.
MUDr. Jaroslava Hausmana, majitele sanatoria.
Na počátku této ulice před statkem p. Košťála je kamenný sloup s pěknou hlavicí nesoucí ve značné výši
kamennou sochu Matky Boţí s Jezulátkem, pěkné silhuety, v poloviční velikosti. Socha je nyní valně
poškozena. Dole na podstavci bývaly sochy čtyř světců. Tento památník postavený snad v době protireformační,
asi v XVIII. století, má zvláštní nadaci peněţitou pro případné opravy ve správě obecní.
Za sochou je dřevěná zvonička n sloupě v podobě vidlice. Tu zvonívá se v poledne, při úmrtí i při pohřbu
občanů, jakoţ i na poplach v případě poţáru.
19
Této části Sazené, dosud popisované, na pravé straně potoka, všeobecně říká se velká strana.
Přejdeme po mostě opět na malou stranu a hned za mostem v levo je řada domků.
Prvý čís. 97. je domek p. Františka Hodra. Je tu obchod p. Hugo Antona.
S domkem p. Hodra souvisí domek p. Františka Šilingera čís. 98.
Dále je domek čís. 78 . p. Josefa Losa, okres. cestáře.
Vedle tohoto je ještě domek p. Čeňka Tučka, čís. 89.
Na své pouti po vsi dojdeme ke mlýnu, čís. 38., který dnes náleţí p. Robertu Bilinovi. Je to zajímavé stavení
s mansardskou střechou, pocházející z XVIII. století, asi z doby panství kláštera Doksanského. Nade vchodem
zříme kamenné znaky kněţské, znaky s berlou a infulí v barokové kartuši s letopočtem MDCCLXII (1762) a
s nápisem IVWAD, neznámého významu. Mlýn je nyní zařízen na pohon turbinový.
Nedaleko mlýna býval před lety panský dvůr. Rozsah budov a dvoru patrný je podle ohradní zdi. Dvůr byl
několikráte postiţen poţárem asi před 60 lety, aţ docela byl zničen a více nebyl obnoven.
20
Asi pět minut ode vsi za dvorem bývala u baţantnice myslivna, ještě dnes pěkné stavení. Je to jednopatrová
budova v copovém slohu stavěná, nyní čís. 40., patřící p. V. Havlovicovi z Prahy, obývaný p. Jos. Králem.
V průčelí k jihu je vchod, nad nímţ na dvou sloupech spočívá balkon, nyní pěknou ţeleznou mříţí opatřený,
dříve na zídce ozdobený čtyřmi malými sousošími čtvera ročních počasí. Tyto sošky jsou teď umístěny nad vraty
do předního dvoru. Na severní straně stavení býval pavlán, nyní zazděný, podobný onomu nad dveřmi do
zámku, z něhoţ býval pěkný pohled do baţantnice za myslivnou k severu do mírného návrší se prostírající.
Ohradní zeď baţantnice dosud je patrna. V podloubí pavlánu byly jakési fresky, dnes zašlé a nerozeznatelné.
Na vlnovité zdi parkánu zasazena bývala velmi cenná mříţ kovaná, jeţ převezena byla do zámku v Heřmanově
Městci. Dům s mansardovou střechou, šindelem krytou, měl po stranách bývalé pavlače dvě cibulovité víţky, na
nichţ vrzalo paprskovité slunce, ukazující směr větru, jak na východní, do nedávna zachovalé víţce, bylo lze
pozorovati. Vše bylo v miniatuře pracováno a celý zevnějšek s baţantnicí v pozadí, musil poskytovati malebný a
útulný vzhled.
Posledním myslivcem byl tu Jan Vokoun do r. 1853, kdy přeloţena byla pro nedostatek místa baţantnice ze
Sazené do Ţelevčic u Slaného. V Ţelevčicích bydlící Prokop baron Tunkl obdrţel od kníţecí vrchnosti byt
v Sazené v myslivně.
Od vrchnosti koupil myslivnu p. Václav Řehák, rolník č. 30. za 4.000 zl. a prodal ji potom r. 1916. p.
Havlovicovi.
Také budiţ zaznamenáno, ţe v tomto domě byla v r. 1885 dílna penězokazů, kteří vyráběli hlavně falešné
dvacetníky.
Pověst vypravuje, ţe zámek je spojen s myslivnou podzemní chodbou. Pokusy o objevení chodby té ve sklepě
pod myslivnou nevedly k cíli.
Před myslivnou v přímce přes luka vedl k jihu do Háje na protější střáň dřevěný most, jehoţ zbytky do
nedávna na prvém pilíři byly patrny.
Při návratu do vsi dojdeme k cihelně p. Ant. Hausmana, kde učiněny některé pozoruhodné nálezy kostí a
hlavně zubů zvířat předhistorických; uloţeny jsou ve školním kabinetě.
Poslední domek na severním konci vsi je čís. 87. p. Aloise Hanče, zedníka.
21
Vedle je domek č. 92. patřící s polovice p. Františku Královi a p. Janu vyklátilovi. Tento je člověk
hluchoněmý, odchovanec ústavu hluchoněmých v Praze, onen původem Rusín.
Dále následují domky: čís. 86. pí. Františky Michlové, čís. 85. p. Josefa Kašpárka, čís. 84. pí. Marie
Polmanové, čís. 91. sl. Ludmily Kintrové, čís. 99. p. Viléma Erlicha, čís. 90. p. Josefa Kučery, čís. 50. p. Josefa
Vágnera, čís. 94. p. Josefa Kunerta, čís. 95. p. Václava Kunerta, čís. 104. pí. Marie Lukášové, čís. 103. p.
Josefa Louţeckého, obuvníka.
Statek p. Františka Řeháka, „na skále“, má čís. 30.
Vedle tohoto statku je dům zvaný „chumberka“. Původu tohoto jména těţko jest se dopátrati. Kulturní
historik náš dr. Zdeněk Winter vykládá je z „Pfenigwerk“. Znamená budovu, v níţ bydlí dělníci, kteří místo
nájmu jsou povinni vykonávati určitou dobu práce, anebo za plat hotovi býti do práce při panství. Nyní tento
dům je obýván čtyřmi nájemníky, náleţí k velkostatku, a má čís. 41.
Před ním je třetí obecní studna.
Přicházíme k veliké stodole, „panské“ zvané, naproti bývalému dvoru.
Vedle stodol je domek pí. Anny Hroudové, čís. 52., dále domek p. Josefa Kratochvíla, čís. 53.
V uličce pod Vinicí jsou tři domky: čís. 62. p. Čeňka Tučka, čís. 63. p. Josefa Šudy, a čís. 37. pí. Františky
Podracké.
Vedle uličky je domek p. Václava Kavky, čís. 83.
Dále je dům patrový čís. 60. pí. Julie Kazetské, s kupeckým krámem.
Následuje hostinec p. Josefa Ţalmana, čís. 76.
Před ním je čtvrtá obecní studna.
Vedle hostince je malorolnictví p. Václava Votavy, čís. 77., chvalně známého kapelníka hudby sazenské.
Dále je domek čís. 64. pí. Anny Kušínové.
Zastavíme se u kovárny p. Františka Slavíka, čís. 42., kde je stále rušno pilnou prací, a přicházíme k domku
čís. 67. p. Františka Opřátky.
Před kovárnou je uprostřed návsi obecní váha a skladiště hasičského nářadí.
Sbor dobrovolných hasičů zřízen byl r. 1904. První stříkačku obdrţela obec od banky „Slavie“ v r. 1884
v ceně asi 600 zl., ale občané nebyli s ní valně spokojeni, jak svědčí zápis ze schůze obecního výboru dne 13.
června 1884. V prvém roce čítal sbor 66 členů, z nichţ 32 činných. Prvním starostou sboru byl Jan Plzák, rolník
v Sazené, prvním velitelem Antonín Hausman ml., ale jen krátkou dobu. Po vycvičení v srpnu 1904 bylo veřejné
cvičení na dvoře v zámku a koncertní zábava v zahradě u Kratochvílů. V r. 1906 učiněn základ k lidové
knihovně a v r. 1908 pořízeno divadelní jeviště s krásnou oponou, na níţ je pohled na Sazenou od F. Slabého. –
Dne 29. června 1907 konal se v Sazené sjezd ţupní hasičské jednoty Povltavské s veřejným cvičením sboru a
přednáškou, pak s koncertem a taneční zábavou. – Téměř kaţdý rok pořádá sbor ples; několikráte byla oslava
Husova a různé přednášky. – Poţárů v obci bylo za dosavadního trvání sboru jen několik málo: stodola p.
Arnšteina, stodola p. Kuchaře, stodola p. Hausmana, domek p. Kaňky – V r. 1913 zakoupena byla nová
stříkačka od Ústřední prodejny hasičské za 2.400 K s náleţitými součástkami, při čemţ starý stroj za obnos 400
K firmou byl převzat. – Při sboru je téţ zřízena nemocenská a pohřební pokladna pro činné členy.
Před domkem p. Opřátky abýval dříve močálovitý rybníček, nyní zaveţený.
22
Za domkem p. Opřátky je skupina domků, kde prý před lety býval jakýsi pivovar. Je tu nepatrný domek čís.
68. pí. Marie Šebestové, dále čís. 69. p. Frant. Pokorného a čís. 70. p. Antonína Pokorného, obývaný rodinou
Josefa Nováka.
V domku čís. 69. narodil se v r. 1832. chvalně známý znamenitý zpěvák Josef Lev, barytonista Národního
divadla, vzácný umělec, známý Vladislav z Daliboru, Luna z Figara, Harry a j., skladatel písní: „O hory, hory“,
„Na pahorku kostelíček“ a j. První učitelkou zpěvu byla mu jeho matka. Po ní zdědil nejen jemný hudební cit,
ale i lásku k české písni. Ve škole na Chrţíně za výborného vedení učitele Tomana, kterého pak provázel i na
další působiště jeho do Zlonic, vynikl brzy mladý Lev mezi všemi venkovskými zpěváky, a ţe měl téţ krásný
hlas, byl přijat za vokalistu do kláštera křiţovníků v Praze. Tu byl Lev ve svém ţivlu. Vedle předmětů literních
obíral se horlivě zpěvem. Seznamoval se při tom nejen s mnohými vynikajícími skladbami hudebními, ale
poznával téţ nejlepší tehdejší pěvce praţské, z nichţ největší dojem naň učinil Karel Strakatý, první pěvec písně
„Kde domov můj?“ Hlasová mutace (přeměna hlasu) přerušila pobyt Lvův u Křiţovníků, načeţ musel se sám
vyţivovati hudbou a soukromými hodinami.V této době vyvinul se z bývalého sopránu našeho Lva krásný
jadrný baryton, muţský to hlas, leţící mezi vysokým tenorem a hlubokým basem. Ve 22 letech stává se
barytonista Lev členem dvorní opery ve Vídni, kdeţ zpíval plných deset let ve sboru, uplatňuje se téţ v menších
solových úlohách. Doba ta byla Lvovi výtečnou školou. V blízkosti nejlepších umělců, pod vedením zkušených
ředitelů hudby, vytrvalostí a pílí neúmornou vyrostl Lev za pobytu vídeňského na pěvce prvého řádu. Krásný
jeho hlas byl schopen všech odstínů od nejjemnějšího pianissima aţ do mohutného forte; nejrychlejší řady tónů a
nejobtíţnější úkoly bohatého zpěvu ozdobného (koloraturního) překonával s jistotou a přesností podivuhodnou.
Tóny jeho sálaly nevýslouvnou vroucností citu a odívány byly ve slova správně vyslovovaná a všem
srozumitelná.
23
V době té (1864) vytvořila se v Praze česká opera. J. Lev nedbá skvělé budoucnosti ve Vídni a spěchá do
vlasti své, do matičky Prahy, a přistupuje k české opeře, jejíţ nejskvělejší ozdobou, jakoţ i miláčkem obecenstva
se stává. Sám mistr Bedřich Smetana oceňoval zářné umění pěvcovo tím, ţe ve svých operách pamatoval povţdy
na barytonistu Lva vynikajícími úlohami.
Lev měl ve své zásobě (repertoiru) více neţ sto velkých úloh; ve mnohých je u nás posud vzorem
nedostiţeným. – V r. 1888 odešel na odpočinek. Ţil dále v ústraní, doplňuje skrovné výsluţné vyučováním
hudbě a zpěvu.
Zemřel r. 1898 v Praze, zakusiv ještě před smrtí více tvrdého nedostatku neţli hřejivého blahobytu. – Tak
končívá sláva umělcova, takový bývá konec přízně lidské.
Pokročíme dále a stojíme před nejvýznačnější budovou sazenskou, chloubou obce, před obecnou školou.
Postavena byla r. 1905 nákladem 38.000 K. Před tím chodily dítky sazenské do školy na Chrţíně, cestou často
velmi neschůdnou. Teprvé po dlouholetém úsilí podařilo se občanům sazenským dosíci samostatné školy
dvoutřídní, ač budova je připravena pro školu troj-, případně i čtyřtřídní. Vyučovati se začalo dne 1. října 1905.
První učitelé Jan Fišer, řídící učitel a Jan Kocík, učitel, dosud tu působí. První učitelkou ţenských ručních prací
byla tu od počátku Marie Suková do r. 1916., potom Marie Vančatová. Učitelem náboţenství katolického byl
nejprvé P. Josef Vlk, administrátor fary v Chrţíně do r. 1906, potom P. Alois Černík, farář, který zemřel r.
1911, a nyní P. Josef Moldán, farář v Chrţíně. Od r. 1909 vyučoval náboţenství evangelickému Jaroslav Hájek,
24
správce evang. Školy v Lečicích aţ do r. 1915. Škola má bohatě zásobený kabinet učebnýchpomůcek, knihovnu
učitelskou i ţákovskou a účelně umístěnou školní úřadovnu.
Školní budova stojí uprostřed pečlivě pěstěné zahrady, stupňovitě se na zad zvedající. Pěstují se tu velmi
mnohé odrůdy všech rodů ovocných stromů a keřů, různé druhy vinné révy, téměř všechny druhy zelenin a velmi
mnoho druhů květin. Škola má čís. D. 39. – Celý školní pozemek ohraţený plotem vpředu a na ostatních třech
stranách zdí, měří 23 a 79 m2.
25
Nade školou na stráni prostřed mladého lesa je domek čís. 48, majetek velkostatku, obývaný rodinou dělníka
Václava Kratochvíla a dělnice Julie Šmýdrové.
Nevzhledná budova panská sýpka všeobecně „špejchar“ zvaná pochází asi z doby Josefinské, kdy
velkostatek byl koupen rodinou Kinských. Má tři patra a slouţí za skladiště kupeckého zboţí a za sýpky obilní
několika hospodářů.
Vedle „špejcharu“ je domek čís. 43. p. Josefa Louţeckého. Tento domek náleţel asi před 20 lety podomnímu
obchodníkovi Minaříkovi, podivínskému sběrateli koţí a peří, jakoţ i léčiteli chorob lidí různými bylinami.
Dále je domek čís. 44. p. Václava Fialy, obuvníka a horlivého včelaře. Bratr jeho Josef býval dlouhá léta
velmi rychlým obecním poslem poštovním do Velvar.
Domek čís. 45. patří krejčímu p. Josefu Komedovi.
Pod roklí na úpatí Vinice bývala před lety panská cihelna. Teď je tu domek čís. 46. p. Václava Kašpárka,
zedníka.
Poslední dva domky sazenské na východě jsou čís. 47. p. Antonína Zoura a čís. 71. p. Václava Šelichy.
Asi 3 minuty za vsí ještě dále k východu je cihelna p. Josefa Plzáka, kde v domku čís. 79. bydlí cihlář p.
Kristián Jeřábek.
26
Světová válka.
1914
Rakousko připravovalo válku se Srbskem jiţ r. 1913. Kdyţ pak 28. června 1914 ruka Principova sprovodila
se světa arcikníţete Františka Ferdinanda z Este a jeho manţelku, objevila se příleţitost pokořiti nenaviděné
Slovany. Po krátkém jednání diplomatickém vyvinuly se věci mezi Rakousko - Uherskem a Srbskem aţ na stav
válečný.
V neděli o sv. Anně dne 26. července 1914 byla časně ráno celá obec vyburcována bubnováním a
prohlášením částečné mobilisace v Rakousko – Uhersku proti Srbsku. Svolány byly VIII. a IX. armádní sbory
(Praţský a Litoměřický), a to mimo muţstva aktivního záloţníci, náhradní záloţníci, zeměbranci i domobranci
I výzvy do 37. roku věku. Velké ţluté plakáty nařizovaly, aby se kaţdý vojín do 24 hodin dostavil ke svému
pluku. Jaké vzrušení bylo tím způsobeno, co starostí, ţalu i pláče bylo v rodinách, moţno sobě domysliti.
Hloučky občanů na návsi ţivě rokujících, chvatné chystání k odchodu z milého kruhu rodiny, loučení s přátely,
to byly obrazy onoho neblahého dne.
V aktivní sluţbě vojenské bylo právě ze Sazené 7 vojínů: Josef Černý, František Hůla, Josef Kolínek,
Antonín Kubíček, Václav Kubíček, Václav Louţecký a Antonín Petříček.
27
Druhého dne časně zrána narukovalo 14 záloţníků a zeměbranců: Antonín Kolínek, Antonín Jelen, Václav
Studený, Jan Řeţábek, Jaroslav Kratochvíl, František Hrouda, Antonín Benedikt, Václav Šindler, Josef
Ţalman, František Řehák, František Slavík, Antonín Košťál, František Pojíkar, Josef Kašpárek; dále 8 muţů
domobrany: Josef Prejza, František Tlustý, Josef Šuda, Alois Fencl, Václav Pokorný, Antonín Podhacký, Josef
Hofman, Václav Kunert; a 1 důstojník inţenýr Josef Košťál.
Hned dalšího dne 28. července vypovědělo Rakousko – Uhersko Srbsku válku.
Dne 1. srpna vyhlášena byla všeobecná mobilisace do věku 37. Následkem tono musili nastoupiti ještě 2
muţi do sluţby válečné. Téhoţ dne přijat byl za mobilisovaného stráţníka obecního Jos. Prejzu pro sluţbu
bezpečnostní a hlídací František Petera, panský hajný.
Podle platných ustanovení zákonných o domobraně a mobilisaci vešly ihned v platnost paragrafy o podpoře
rodinám narukovaných, o zřízení polní pošty a o válečných úkonech.
Potřebná data pro určení podpory rodinám sepisovali dne 2. srpna V. Král, starosta, J. Fišer, říd. Učitel a J.
Kocík, učitel.
Dne 3. srpna proveden byl ve Velvarech odvod koní. Ze Sazené bylo odvedeno 18 koní. Ceny byly přiměřené.
Zatím vyvinuly se věci mezinárodní tak příkře, ţe byla vypovězena válka i Rusku, které se postavilo
k ochraně Srbska a dále i Černé Hoře.
Dne 7. srpna vydáno bylo císařské nařízení o utvoření komisí pro ţně a osev v kaţdé obci. Do této komise
zvoleni byli: Jos. Kulka, rolník, J. Fišer, ř. učitel, J. Kocík, učitel a J. Číţek, soukromník.
Dne 13. srpna vypověděly válku naší říši spojenci Ruska Francie a Anglie.
Dne 20. srpna povoláni do vojska nováčci 1914 r. odvedení a nastoupili: Vilém Erlich, Antonín Hofman,
Eduard Kazetský, Antonín Plzák, Josef Podracký, Antonín Srb a Antonín Vinš. Narukovali dne 24. srpna.
Dne 6. září vykonaly dvě dámy z Velvar po obci sbírku ve prospěch lazaretu ve Velvarech, jeţ vynesla
témeř 100 K.
Dne 15. září nastoupili domobranci II. výzvy: Alois Eger, Josef Pokorný, Alois Pekárek a Václav Petříček.
Dne 18. září nařízeny odbody domobranců rozen. 1892 aţ 1894; odvedeni dne 10. října: Adolf Votava a
Josef Šťastný, a nastoupili voj. Sluţbu 26. října.
Dne 20. září zřízena zdravotní komise: V. Jindřich, J. Fišer a F. Šilinger.
Dne 17. října uloţena obci válečná daň pro říjen, listopad a prosinec 1914, dále pro leden, únor a březen
1915 toto obilí: 25,08 q ţita po 22K, 25,08 q ovsa po 19 K, 30 q pšenice po 31 K a 9 q ječmene po 19,10 K.Usneseno ve schůzi obec. Zastup. 25. října opatřiti toto obilí za přiráţky obecní a zakoupiti u Hospodářského
druţstva ve Velvarech, mimo ječmen, který se koupí doma.
Hned od začátku školního roku pracovaly dívky školní za vedení uč. ruč. prací pí. M. Sukové a za pomoci
sl. R. Fišerové na opatření vlněných částí oděvu pro vojsko v poli. Upletly 16 párů nátepniček a 2 páry ponoţek,
a odevzdaly okr. Hejt. Dne 8. listopadu.
Dne 14. listopadu připravena v zámku světnice nemocniční s jednou postelí.
28
Dne 19. listopadu uznáno bylo ze 36 muţů roč. 1878 aţ 1890 schopných 8 sluţby ve zbrani, a to: Antonín
Vosmík, Antonín Bečvář, František Podracký, Alois Pokorný, František Fencl, Josef Hofman, Josef Lukáš a
Josef Kulhavý.
Dne 20. listopadu přijelo na večer do obce 24 osob (22ţeny, 1 muţ a 1 hoch) z Haliče vystěhovalých. Byly
ubytovány v domku č. 89 p. Tučka, který byl náhodou prázdný. Dostalo se jim ihned jídla, topiva i slámy na
loţe.
Dne 23. listopadu (o pěknou hodinku) přijelo opět 32 osob z Haliče, vracejících se z prací v Německu. Tito
byli ubytováni ve dvou světnicích v zámku a v domku po zahradníkovi J. Šelichovi (v mlíčnici).
1915
Dne 1. ledna uloţeno bylo obci dodati ještě dodatečně pro rekvisici obilí: 5 q ţita, 10 q pšenice a 30 q
ječmene.
Dne 4. ledna odstěhovalo se 16 osob ze zámku domů do Haliče.
Dne 6. ledna opět se přistěhovalo 9 osob z Haliče.
Dne 11. února bylo odvedeno ze 12 branců roč. 1891 aţ 1895 osm, a to: František Kubíček, František
Kavka, Josef Císař, František Šindler, Miloš Votava, František Šťastný, Václav Řehák, František Černý. –
Nastoupili 15. března.
Dne 16. února povoláno bylo ze Sazené 11 osob ku pracím v zákopech; z těch však 8 propuštěno domů a
ponecháni jen 3: V. Hůla, Josef Vaněk a Josef Pišl, který byl brzy na to odveden.
Téhoţ dne zasláno bylo ze školy 16 tuctů papírových vloţek do bot pomocnému válečnému úřadu.
Dne 28. února nařízen byl prní soupis zásob obilí a mouky. V Sazené prováděl ř. uč. J. Fišer. Napočítalo se:
18.486 kg pšenice, 28.162 kg ţita, 29.964 kg ječmene, 23.150 kg ovsa, 610 kg kukuřice; 7.690 kg mouky
pšeničné, 4.476 kg m. ţitné, 783 kg m. ječné, 219 kg krupice, 208 kg krup. – Osob 620, koní 30. –
Dne 31. března odvedeni 3 domobranci z r. 1896 a to: Zdeněk Císař, Václav Kavka a Josef Suk. Nastoupili
15. dubna.
Dne 16. dubna provedl p. MUDr. F. Srbek, obvod. lékař ve Velvarech hromadné přeočkování všech
školních dětí a velikého mnoţství dospělých.
Dne 19. dubna zjištěno bylo aprovisační komisí, která byla zvolena 12. dubna (V. Král, J. Fišer, J. Kulka,
V. Jindřich a R.Bilina), ţe 121 osoba v obci nemá na dále ţádných zásob. Usneseno opatřiti pro ně 2.407 kg
ţita po 34 K, 714 kg pšenice po 42 K, 2.259 kg ječmene po 28,80 K; dále 2502 kg mouky ţitné po 50 h, 260 kg
m. pšeničné po 70 h, 30 kg m. ječné po 50 h. Za úhrnnou sumu 3.389,85 K Od mletí smluveno 3 K za cent ve
mlýně p. Biliny a tamtéţ uloţiti zásoby. Prodej rozdělen obchodníkům, zisk dovolen 4 h na 1 kg mouky. Pro 1
osobu předepsáno na den 300 g mouky neb 400 g chleba. Kupováno na kontrolní kníţky.
Dne 28. dubna provedena ţáky po obci sbírka kovů a sebráno: 4 kg mědi, 4 kg mosazi, 6 kg zinku, 1 kg
olova a cínu, 1 kg hliníku; celkem 16 kg.
Dne 4. května vydáno cís. nařízení o rozšíření povinnosti domobranecké od 18 do 50 let.
Dne 5. května odvedeni 3 domobranci roč. 1873 aţ 1877 a to: Jan Kocík, Josef Plzák a Václav Kašpárek.
29
Dne 24. května vypověděla Italie válku Rak. – Uhersku.
Dne 25. května konán podruhé soupis zásob p. uč. A. Čápem z Velvar.
Dne 30. května odpoledne postihlo krajinu naši značné krupobití, hlavně směrem přes „Kozelce – Vinici –
Myčín“. Veliký příval mnoho zničil a odplavil.
Dne 5. června odvedeno ze 23 domobranců roč. 1878 aţ 1894 deset, a to: Josef Kulka, Jaroslav Plzák,
Václav Kratochvíl, Jaroslav Kocábek, Antonín Novotný, Josef Rous, Václav Petříček, Václav Šelicha, Josef
Kříček, Josef Hůla. Nastoupili 21. června a 15. srpna.
Dne 23. června odvedeni tři ze 12 roč. 1897, a to: Josef Baigott, Josef Řehák a František Petříček.
Den 6. července 1915, velepamátný to den pětistého výročí mučednické smrti mistra Jana Husa nemohl býti
ve válečné době přiměřeně oslaven. Ve škole byl dětem podán vlastenecký výklad, o nejslavnějším Čechu a v obci
bylo rozprodáno mnoţství spisu Dr. F. Vratislava: „Mistr Jan Hus“, jakoţ i obrazů Broţíkových: „Odsouzení
mistra Jana Husa.“ – V Praze odhalen ve vší tichosti překrásný pomník Husův od mistra Šalouna.
Dne 22. srpna zavádějí se místodrţitelským nařízením ve všech obcích král. Českého lístky na mouku a na
chleba: 200 g mouky denně, 320 g v zemědělství, pro dělnictvo přídavky.
Téhoţ dne v obci třetí soupis zásob za účelem zjištění osob, jeţ budou míti právo na lístky. Chlebenky
rozdávány potom kaţdou sobotu večer ve škole.
Dne 13. září byli odvedeni z roč. 1865 aţ 1874: Antonín Baigott, Josef Komeda, Emanuel Zahajský,
Antonín Hausman, Jan Fišer, Josef Jech; nastoupili 6. prosince, 21. ledna, 21. února (mimo ř. uč. J. Fišera,
který byl sluţby domobr. Zproštěn.)
Dne 30. září byly sepisovány po obci v domácnostech kovové předměty: (kliky, hmoţdýře, kotle aj.)
Dne 4. října po obci sbírka odpadků vlny a kaučuku. (10 kg vlny a 1 kg kaučuku).
Dne 10. října sebráno v obci pro lazaret v Kralupech 50 K a 30 kg ovoce.
Dne 15. října opět soupis zásob.
Dne 29. října odvedeni z roč. 1873 aţ 1878, 1891, 1895 a 1896: František Opršátko, Václav Bečvář,
Antonín Šťastný, Václav Tuček a Antonín Suk. Nastoupili dne 16. listopadu, a dne 15. prosince.
Dne 8. prosince sehrály školní děti divadelní představení a za čistý výnos z téhoţ nakoupeny drobné
pochoutky pro vánoční nadílku vojínům ze Sazené v poli. Odeslány potom polní poštou 34 úhledné balíčky, za
něţ došlo později asi 28 poděkovacích přípisů svědčících o radostném přijetí nadílky.
1916
Dne 16. ledna uspořádal říd. uč. J. Fišer dětské divadelní představení ve prospěch sirotků po padlých
vojínech českých. Hrály dívky ze školy měšťanské a škole odrostlé báchorku „Popelka“. Úspěch hry za velmí
četné účasti byl neobyčejný a čistý výnos 110 K rozdělen byl Zemské, Okresní i Místní péči o mládeţ.
Dne 22. ledna rozšířena osobní povinnost k válečným úkonům aţ do 55. r. věku.
30
Dne 1. února konal ř. uč. J. Fišer opětný soupis zásob obilí a mouky po obci.
Dne 3. března prováděli rekvisici zbytků obilí a mouky koncipien Vopršálek, uč. Pejs a Cívka.
Dne 13. března soupis zásob bramborů; čítáno na den a osobu 1½ kg, na 1 vepře celkem 3 q.
Dne 31. března konáno přiznání o zásobách cukru a zavedení cukerních lístků. Přidělen 1 kg na osobu
měsíčně.
Dne 27. dubna odvedení z r. 1898: Josef Jeřábek, Ladislav Císař, Jindřich Bartoš, Antonín Zaur, Bohumil
Šťastný. Nastoupili dne 11. května.
Dnem 1. května zaveden letní čas (o 1 hodinu napřed).
Dne 29. května odvedeni z 19 aţ 50 letých: Jaroslav Šindler, václav Řehák, Josef Tuček, Josef Pokorný,
Václav Šnýdr, Josef Pokorný, Václav Šťastný, Antonín Čáp, Václav Vyklátil, Josef Louţecký, Václav Vaněk,
Josef Kuchař, Antonín Srba, Jaroslav Šťastný, Josef Víšek; nastoupili 28. srpna.
Dne 12. června přijelo do Sazené 15 zajatců Srbů s jedním vojínem dozorcem na polní práce. Nečinili valně
příznivý dojem, majíce velice bídný a nečistý oblek. Dva z nich byli zajatci z vojska, ostatní internovaní
civilisté; 1 cihlář, 1 truhlář, ostatní zemědělci. Jeden hrál na dudy. Byli ubytováni v zámku a přiděleni různým
hospodářům na práci.
Dne 11. července strhla se v noci nad Sazenou veliká bouře a blesk udeřil do domku p. V. Kunerta a zapálil.
Shořela část střechy; prudký liják oheň uhasil.
Dnem 26. července zavedeny 3 bezmasé dny v týdnu.
Dne 26. srpna nařízen soupis zvonů.
Dne 29. srpna vypovědělo Rumunsko válku Rakousko – Uhersku.
Dne 3. září zavedeny odběrné lístky na kávu.
Dne 5. září omezen výčep piva na 1 sklenici v hostinci nebo 1 l domů. Lidé si vařili pivo sami, hlavně černé
z podivných přísad. Téţ zavedeny ţelezné 20 haléře, nyklové vzaty z oběhu.
Dne 10. září konal se soupis dobytka a napočítáno 80 kusů hovězího dobytka pod 1 rok, 18 býčků nad 1 r.,
34 jalovic nad 1 r., 143 krávy, 1 vůl do 2 r., 7 volů do 3 r., 31 vůl nad 3 r.; 105 prasat pod 3 měs., 140 nad 3
měs.; 2 ovce a 141 koza.
Dne 13. září nařízen sběr kopřiv jako rostliny tekstilní.
Dne 14. září nová úprava výčepu piva: (u Kratochvílů jen v neděli ½ l za 44 h.)
Dne 24. září dovoleno trhání dvoukorun v nedostatku drobných peněz.
Dne 14. října zavedeny tučenky.
Dne 21. listopadu zemřel ve Vídni císař František Josef, který našemu národu nikdy opravdu nebyl přízniv,
a který poslední léta svého neklidného panování hrozně zatíţil vinou na světové válce. Od jeho nástupce Karla
31
neočekávali jsme nic, neţ co nejrychlejší skončení hrozného zápasu. Byli jsme však ještě tuze daleko touţeného
míru.
1917
Ku konci ledna dostavila se krutá zima mrazy aţ 28° C, coţ potrvalo do poloviny února.
Dne 30. ledna začalo vydávání lístku na petrolej. K nouzi o potraviny, o uhlí, ještě i nouze o svítivo!
Dne 18. února odvedeni 3 z 9 domobranců: Josef Studený, Cyrill Kubíček a Antonín Hájek. Na Kladně téţ
Kamil Michl.
Dne 20. března výkup zbytků obilí.
Dne 27 března odbedeni z roč. do 45 let: Jan Süssmilich a František Pokorný.
V dubnu ve přečetných domácnostech bída, často i hlad. Nařízení vyměřuje pro člověka denně 15 dkg masa,
jehoţ však vůbec není. Drahota všeho překotně stoupá; veškeré zboţí ţivotní potřeby stávají se vzácnými.
Je první máj – je lásky čas - - a jaro se nedostavuje, příroda se neprobouzí, jako by truchlila nad příšernou
tragedií lidstva ve dvacátém století. O míru se mluví, ale je k němu ještě tuze daleko.
V obchodech není nic k dostání, leda výměnu za jiné zboţí; peníze nemají ţádné ceny, jen zboţí za zboţí,
jako v dobách dávno minulých.
Do obce přicházejí lidé z Prahy, Kladna a z jiných měst nabízejíce různé věci cenné i méně cenné, často
památky rodinné na výměnu za trochu mouky, bramborů a j., hlavně do mlýna i do některých lépe zásobených
domácností.
Panuje zhoubné sucho, špatné vyhlídky na příští ţně a výţivu. Drahota všeho překotně stoupá.
Počátkem srpna zavádějí se lístky na uhlí, 25 kg týdně pro rodinu. Škola však byla po celou dobu války
dobře uhlím zásobena, hlavně péčí starosty p. V. Krále.
Zabavují se zvony, ano i píšťaly cínové z varhan na výrobu děl a střel. Školní zvonek musil býti odevzdán,
obecní podařilo se zachovati.
Neobvyklé zjevy na polích: sta ţen přijíţdí z Prahy, Kladna a j. měst do vsí. Hospodář má na poli
decimálku, ţeny si nakopou brambor, odváţí se, zaplatí a vlekou se s pytly aţ ½ q na nádraţí. Tu zmírají
strachy, aby jim ten nenahraditelný poklad nezabavili četníci ano i úředníci finančních orgánů.
Děti zakouší bídy nejen tělesné, ale i duševní. Čítanky, mluvnice, dějepisy, zeměpisy, ba i zpěvníky dříve
schválené, jsou zemskou školní radou zabaveny bez udání důvodů; zakázáno jich uţívati asi jen proto, ţe jsou
české.
Od 1. září zavádějí se lístky na mýdlo, později i na šaty.
Čím dále ke konci roku, tím hůře. Vánoce bez zásob, bez topiva, bez dárků, bez otců, synů, bratrů velmi
smutné.
32
1918
V lednu začíná se jiţ více a více mluviti o míru, spasné naděje rostou. Ţel, ţe dosud se nesplňují! Za to
rokuje se často ve společnostech o blíţící se naší národní samostatnosti státní. Nevíme však nic určitě co a jak
bude, jen spoléháme na pracovníky naše v cizině, o nichţ však nemoţno ve veřejnosti mluviti.
Dne 6. ledna konal se v Praze sjezd všech českých poslanců z Čech, Moravy a Slezka pro sebeurčení národa.
Manifest ze sjezdu byl zabaven, ale později přece svoleno vládou jeho uveřejnění.
V únoru i zásoby klihu musí se oznamovati.
Bída všeobecně spěje k vrcholu. Zásoby všeho, na co si člověk vzpomene, jsou úplně vyčerpány. Není ani
léků, ani láhviček, ani zátek v lékárnách. Loupeţe a krádeţe se mnoţí, není bezpečnosti.
Císař slibuje zástupcům Českého svazu splniti všecka oprávněná přání národa, ovšem jen v rámci říše
Rakouské.
V srpnu vláda anglická uveřejňuje prohlášení, jímţ úředně uznává samostatný stát československý.
V září zásobování baťochy bylo místodrţitelstvím zakázáno. Poštou nebo dráhou nelze nic posílati, vše se
vykrade a nikde se nelze dovolati náhrady.
V den sv. Václava uznává francouzská vládá nezávislý stát československý v jeho bývalých historických
hranicích.
Dne 14. října byl vydán císařský manifest o federaci Rakouska, v němţ se slibuje učiniti z Rakouska stát
spolkový, v němţ by kaţdý národní kmen tvořil svůj vlastní státní útvar, na území, jeţ obývá. – Tato nabídka
byla dne 19. října „Národním výborem“ co nejrozhodněji odmítnuta.
Rušní a velicí dnové nadcházeli. V Paříţi ustavuje se prozatímní vláda československá s profesorem T. G.
Masarykem jako presidentem v čele. Dr. Ed. Beneš jmenován ministrem zahraničí, dr. Mil. Štefánik ministrem
války; jmenováni téţ vyslanci naši v cizích státech.
Zatím na frontách úplný rozvrat rakouské armády, poráţky armády německé. Velení bezradné.
Dne 20. října zrekvirovali vojáci bleskovodné vedení měděné na škole a jinde v naší obci. Nahradili vše
vedením ţelezným. To bylo poslední, co nám Rakousko vzalo.
Zatím v Praze vše připraveno pro převrat, třeba i mocí zbrojnou.
Nadešlo pondělí –
28. října – Den převratu.
Naplnily se dnové. Vláda Rakousko – Uherská uznává práva Čechoslováků na
Samostatný stát Československý,
a prosí presidenta Spojených Států Severoamerických o prostřednictví k jednání o příměří a mír!
33
Zpráva o tom roznesla se bleskem po Praze, domy zdobí se prapory, lid spěchá do ulic, všude nejradostnější
veselí, zpěv, průvody, řečnění. Vojáci i důstojníci strhávají odznaky rakouské a zdobí se národními trikolorami.
Německé nápisy a rakouské znaky všude se ničí.
O tom, co se událo v Praze, přinesli ještě téhoţ dne radostnou zvěst náhodou v Praze dlící p. Frant. Řehák
a sl. Růţa Fišerová.
Sazená rázem radostně oţivla. Škola ozdobena národním praporem, čemuţ kaţdý porozuměl jako zvěsti
mírové. Ve vsi ihned plno lidí, tváře rozjasněny. Odstaněny plechové znaky říšské s prodejen tabáku. – Téhoţ
dne konal se pohřeb o 10. hod. dopoledne Kamila Michla za nevšední účasti hlavně omladiny. Večer, jak bývá
zvykem na vsi, mládenci a drůţičky oddávají se tanečnímu veselí. To bylo v ten den ve zvláště radostné náladě
pod dojmem zprávy o ukončení dlouho trvajících útrap válečných. Kaţdý jen touţil po brzkém návratu milého
otce, syna, bratra, přítele, ač mnohý netušil, ţe očekávaný se nikdy nevrátí. Někdo měl o tom smutnou jistotu,
někdo přece doufal, ţe nezvěstný přece se navrátí.
Druhého dne, kdy novinami byly plně potvrzený zprávy o událostech včerejších, byl téměř dnem svátečním.
Ve škole odstraněny obrazy císaře Karla a nahrazeny nápisy o prohlášení samostatnosti státu Československého.
Řídící učitel promluvil k dětem vroucím vlasteneckým proslovem: předvedl ve své řeči přehledný obraz dějin
vlasti a národa československého. Ţactvo dalo slavný slib, ţe veškeré své konání a chování zařídí v duchu velké
přítomné doby.
Po rušných dnech říjnových vrací se kaţdý ku klidné práci v blahém vědomí vítězství věcí spravedlivých.
Během listopadu valná většina těch, jimţ bylo souzeno přečkati všechny hrozné útrapy válečné navrátilo se
ve své kruhy rodiné. V úţasu často naslouchali jsme vyprávění, co vše musil člověk v oné děsné vřavě válečné
konati, jak ţili vojáci, jak často měli jistou smrt před očima, a jak téměř zázrakem vyvázli bez pohromy.
Dne 11. listopadu uzavřeno všude na frontách příměří, zastaveno nepřátelství. – Téhoţ dne vzdal se císař
Karel trůnu.
Dne 20. prosince vrátil se president T. G. Masaryk z Ameriky na půdu vlasti a
Dne 21. prosince slaven vítězný návrat osvoboditelův do Prahy.
Na hradě českých králů sídlí vladař z naší krve, Čechoslovák, demokrat, vědec!
34
Sami sobě vládneme, sami sobě zákony dáváme!
35
Jsme svobodni, - jsme samostatni!
Hledíme zpět na oněch téměř pět let utrpení válečného; vzpomínáme! V obci není téměř jediné rodiny, jíţ by
se byla válka citelně nedotkla. Vţdyť z počtu obyvatelstva na počátku války 630 osob byla asi polovina
muţského pohlaví, t. j. asi 315. Odečteme-li od toho asi 60 hochů do věku 18 let, zbývá 255 muţů, z nichţ činně
se války účastnilo 113, t. j. 36% všeho muţského obyvatelstva.
Pro lepší přehled stůjteţ zde jména všech vojínů s příslušnými poznámkami o účasti ve válce, pokud bylo
moţno kronikáři zjistiti.
1.
Bajgott Antonín, domkář, ţenat, 3 děti,
2.
Bajgott Josef, dělník, svoboden, 22. p. pluk, dvakráte raněn na italském bojišti
3.
Bečvář Antonín, číšník, svoboden, zajat v Rusku,
4.
Bečvář Václav, obuvník, ţenat, 3 děti,
5.
Benedikt Antonín, čeledín, ţenat, 4 děti, 35. pěší pluk; raněn do ruky a do nohy u Šabce 14/9;
odstěhoval se z obce.
6.
Císař Josef, syn rolníka, svoboden, 8 p. pluk, zeměbr. , zajat v Rusku, legionář, vrátil se 8/8 1920.
7.
Císař Ladislav, syn rolníka, svoboden, 8. zeměbr. p. pl. na italském bojišti.
8.
Císař Zdeněk, syn rolníka, svoboden, Saper. Setnina č. 11, na ruském bojišti
9.
Čáp Antonín, dělník, ţenat, 1 dítě, vozataj div. Č. 8., na ital. Bojišti.
10. Černý František, čeledín, svoboden, telefon. Odděl., na bojišti ruském, srbska a italském, raněn do nohy.
11. Černý Josef, čeledín, svobod., 9. polní houf. Divise, na ruském, srbském a ital. Bojišti.
12. Doucha Josef, kočí, svoboden, 42. p. pl., na ruském a italském bojišti, zajat v Rusku,
13. Eger Alois, krejčí, ţenat, 3 děti; 54. dombr. p. pluk., od 8. listop. 1914 nezvěstný, utonul asi při útoku
14. Erlich Vilém, dělník, svoboden, nezvěstný od července 1915, v ruském zajetí,
15. Fencl Alois, dělník, ţenat, 2 děti, 8 zeměbran. p. pl., zajat v Rusku a nezvěstný, pravděpodobně mrtev.
16. Fencl František, zedník, ţenat, 2 děti,
17. Fišer Jan, řídící učitel, ţenat, 2 děti, osvobozen zvláštním výnosem od sluţby domobranecké.
18. Hájek Antonín, zedník, svoboden, pl. pionir. na bojišti italském a francouském.
19. Hausman Antonín, rolník, ţenat, 3 děti, 68. p. pl., v Praze 3 týdny, potom zproštěn.
20. Hofman Antonín, syn domkáře, svoboden, 28. setn. ţelezn., na ruském, srbském a italském bojišti;
v obrněném vlaku.
21. Hofman Josef, kočí, ţenat, 5 dětí, 10. těţká houfnicová divise, na italském bojišti zajat;
pravděpodobně zemřel v Italii.
22. Hofman Josef, topič, ţenat, 5 dětí,
23. Hrouda František, dělník, svoboden, 8 zeměbr. p. pluk, raněn do pr. ruky v Srbsku, opět na rus. boj., asi
padl.
24. Hůla František, pokryvač, svoboden, padl na ruském bojišti, neznámo kdy a kde.
25. Hůla Josef, obuvník, ţenat, bezdětný, p. pl..č. 102., vyreklamován ku dráze.
26. Jech Josef, dělník, ţenat, 2 děti,
27. Jelen Antonín, řezník, svoboden, II. pol. houfn. div. č. 9.
28. Kašpárek Josef, kočí, ţenat, 1 dítě, 8. vozataj div., na ital. boj.,
29. Kašpárek Václav, zedník, ţenat, 8 dětí, p. pl. č. 28., v Segedu, na boj. Italském.
30. Kavka František, kočí, svoboden, jízd. Pluk 7., padl na ruském bojišti, neznámo kde a kdy.
31. Kavka Václav, strojník, svoboden, automob. kol., na ruském bojišti.
32. Kazetský Eduard, kupec, svoboden, ţeleznič. pl., na rumun. bojišti – nemocen.
33. Kocábek Jaroslav, čeledín, svoboden,
34. Kocík Jan, učitel, ţenat, 2 děti, 28. p. pl., v Segedu, na jiţ. boj. v Albanii v Elbasanu, od 1/1 1918
doma.
35. Kolínek Antonín, číšník, svoboden, 28 pěší pluk, raněn na ruském bojišti 14/10 1914.
36. Kolínek Josef, číšník, svoboden, 28. pěší pluk, raněn na ruském bojišti 14/10
1914
36
37. Komeda Josef, krejčí, ţenat, 3 děti, 28. p. pl., vozataj. od., na rus. bojišti,
38. Košťál Antonín, rolník, ţenat, 2 děti, 8. zeměbr. p. pl., raněn 19/11 1914 u Šabce do nohy, ku konci
doma na dovol.
39. Košťál Josef, inţenýr, svoboden, nadporučík 10. prap. Pion., na rus. boj.
40. Kratochvíl Jaroslav, číšník, svoboden, 8. zem. p. pl., raněn do nohy 17/9 1914 na Drině, opět na rus.
boj.,
41. Kratochvíl Václav, čeledín, svoboden, drag. pl. č. 8., na rus. bojišti.
42. Kratochvíl Karel, obuvník, svoboden, 22. prap. pol. mysl., dvakráte raněn
43. Kříček Josef, pokryvač, ţenat, 3 děti, 28. p. pluk, v Salcburku a v Brucku, na dovolené od r. 1916.
44. Kubíček Antonín, průvodčí vlaku, svoboden, 28. p. pluk, raněn do nohy na srb. boj. u Loznice 15/9
1914, pak na rus. bojiš.
45. Kubíček Cyrill, kovář, svoboden, 8. vozataj. divise, na ruském a italském bojišti.
46. Kubíček František, kovář, svoboden, 28. p. pluk, padl na italském bojišti u Gorice 9/9 1917.
47. Kubíček Václav, kovář, svoboden, 7. pl. dragoun., na ruském a italském bojišti.
48. Kulhavý Josef, kočí, ţenat, 6 dětí, hrobař v nemoc. v Pardubicích, v Chebu,
49. Kulka Josef, rolník, ţenat, 1 dítě, p. pl. č. 59., v Salcburku, pak na dovolené doma.
50. Kuchař Josef, rolník, ţenat, 2 děti,
51. Kunert Václav, zedník, ţenat, 4 děti, 2 oddíl. koň. dráhy v Uhrách, raněn do břicha na rumun. boj.
52. Lukáš Josef, kočí, ţenat, 1 dítě, 28. p. pluk, zajat v Rusku, kde pravděpodobně zemřel.
53. Louţecký Josef, obuvník, ţenat, 3 děti, 8 zeměbr. p. pl., letecký pluk ve Fischamentu v Rakousích.
54. Louţecký Václav, zedník, svoboden, 1 pl. těţ. dělostřel., na ital. a francous. bojišti.
55. Michl Kamil, zedník, svoboden, na praci v dolech na Kladně, zemřel v Sazené, 26/10 1918.
56. Novotný Antonín, rolník, ţenat, 4 děti, zembe. pl., v etapní sluţbě v Polsku,
57. Opřátko František, domkář, ţenat, 2 děti, 14. pl.jízd., na ital. a ruském bojišti, raněn třikráte: do hlavy
a nohy.
58. Pekárek Alois, řezník, ţenat, 4 děti, četař 21. zásob. úř. na boj. srb. a rus.,
59. Pišl Josef, zedník, svoboden, dmbr.p. pl. č. 410., na boj.srb., na ital.zajat v Itálii, legionář.
60. Plzák Antonín, zedník, svoboden, 28. p. pluk, na rus.bojišti zajat, v Rusku legionář.
61. Plzák Jaroslav, syn rolníka, svoboden, zeměbr.p.pl. 8., v Salcburku, propuštěn, inval., opět odveden,
zase propuštěn.
62. Plzák Josef, rolník, ţenat, 2 děti, zeměbr.p.pl.č. 8., v Salcburku, v Chebu, pak na dovolené doma.
63. Petříček Antonín, syn rolníka, svoboden, 22. prap.pol.mysl., raněn do nohy u Ravy Ruské 9/9 1914,
opět raněn na rus.boj.
64. Petříček František, řezník, svoboden, v Albanii v Drači,
65. Petříček Václav, zedník, ţenat, 6 dětí, četař 56. dom.p.pl., na ital.boj., v Albanii, zemřel v červenci
1918 ve Rjece.
66. Petříček Václav, sedlář,svoboden, vzduchoplav.odd., na italském bojišti.
67. Podracký František, zedník, svoboden, setn.saper. 5/10, na ruském a italském bojišti, raněn do ramene.
68. Podracký Josef, zedník, ţenat, 1 dítě, 8. zásob.sbor, padl 8/10 1916 u Gorice a pohřben na voj.hřb.v
Pefru.
69. Podhacký Antonín, cihlář, ţenat, 3 děti; 75.p.pluk, na rus.boj.raněn do prsou a do ruky 16/10 1914 u
Komarova.
70. Pojíkar František, pokryvač, svoboden, 6.prap.zákop.,
71. Pokorný Alois, domkář, ţenat, 4 děti, p.pl.č. 27., na boj.ital.,
72. Pokorný František, domkář, ţenat, dětí, 8. zeměbr.pl., v Salcburku.
73. Pokorný Josef, dělník, ţenat, 6 dětí, 56. dom.p.pl., na ital.boj., nemocen, ku konci doma na dovolené
74. Pokorný Josef, strojník, svoboden,
75. Pokorný Václav, domkář, ţenat, 2 děti, propuštěn pro záchvaty epileptické.
76. Prejza Josef, obecní stráţník, ţenat, 6 dětí, 28. p. pluk, na rus.a ital.boj., raněn do hlavy 26/12 1915 u
Gorice.
77. Rous Josef, zedník, ţenat, 1 dítě, p.pl.č. 42., na rus.boj. zajat, v Rusku, vrátil se 26/12 1918.
78. Řehák František, rolník, ţenat, 1 dítě, pekárna 9. div., na boj. srbském, ruském a italském.
37
79. Řehák Josef, strojník, svoboden,
80. Řehák Václav, strojník, svoboden,
81. Řehák Václav, kupec, svoboden,
82. Řeţábek Jan, cihlář, svoboden, 21. polní houfn.div., raněn u Bělehradu, opět na ital. boj.
83. Řeţábek Josef, dělník, svoboden,
84. Slavík František, kovář, ţenat, 3 děti, 13. pl.drag., 60 p.pl.maďar, (str.puš.), na rus. a rumun. boj.
85. Srba Antonín, bednář, svoboden, 28. p. pluk, na rus.boj. zajat.
86. Srba Antonín, dělník, ţenat, 2 děti,
87. Studený Josef, truhlář, svoboden,
88. Studený Václav, číšník, svoboden, šikovatel 18. p. pl., výpomocný četník v Rus. Polsku.
89. Suk Antonín, dělník, ţenat, 5 dětí, padl nepochybně na italském bojišti.
90. Suk Josef, zedník, svoboden, pěš.pl.č. 28., na srb.boj., na ital. boj. zajat v Italii, legionář.
91. Šindler František, čeledín, svoboden, drag.pl.č.14., zajat v Rusku 1916., legionář, vrátil se 11/8 1920.
92. Šindler Jaroslav, strojník, svoboden,
93. Šindler Václav, kočí, ţenat, 1 dítě, 8. pol.houfn.div.,
94. Šelicha Václav, domkář, ţenat, 3 děti, 10.pl.drag., na rus.boj. zajat, v Rusku, vrátil se po 2 letech 1918.
95. Šnýdr Václav, zedník, svoboden,
96. Šťastný Antonín, kočí, ţenat, 2 děti, na bojišti ital., na ruském, na rumun. a opět ital; neraněn,
97. Šťastný Bohumil, číšník, svoboden,
98. Šťastný František, čeledín, svoboden, pravděpodobně padl na italském bojišti.
99. Šťastný Jaroslav, číšník, svoboden, na boj. ital.; raněn do zad; opět na ital. boj. do konce
100. Šťastný Josef, čeledín, svoboden, telegr. odd. 8. sboru, na boj. ruském, ital., nemocen.
101. Šťastný Václav, číšník, svoboden, na boj. ruském, rumun., ital., zajat v Italii; legionář
102. Šuda Josef, zedník, ţenat, 4 děti, 1. prap. mostní, na rus. boj.
103. Tlustý František, čeledín, ţenat, 4 děti, 410.dombr.prapor etap., zabit asi při návratu do vlasti 1918.
104. Tuček Josef, pokryvač, svoboden, = zedník
105. Tuček Václav, zedník, svoboden, 28. p. pluk, na ital.bojišti, 2 kráte raněn.
106. Vaněk Josef, zedník, svoboden,
107. Vaněk Václav, topič, ţenat, 3 děti, vyreklamován pro cukrovat ve Velvarech.
108. Vinš Antonín, čeledín, svoboden, 8. oddíl voz. Lůţek pro raněné, padl u Gorice 14/11 1916, pohřben na
v. hř. Aisonzza.
109. Víšek Josef, kovář, svoboden, 8. zeměbr. pl., raněn 10/10 1918 do tváře na boj. ital., 28/10 1918 zemřel
v nem. v Chrudimi.
110. Vosmík Antonín, kupec, ţenat, 1 dítě, pion.pl.č. 20., raněn do ruky na rus. boj.
111. Votava Adolf, číšník, svoboden, 8. zeměbr. p. pl., raněn do nohy, do ruky na rus.boj.
112. Votava Miloš, syn rolníka, svoboden, na ital.boj.těţce raněn do hlavy a do nohy 18/11 1915.
113. Vyklátil Václav, krejčí, ţenat, 2 děti, 8. zeměbr. p.pl., v Praze a v Salcburku.
114. Zahajský Emanuel, domkář, ţenat, 3 děti, 6. vozat.div., na ruském bojišti v zázemí.
115. Zaur Antonín, strojník, svoboden, 28. p. pluk, na ital. bojišti, nemocen, propuštěn.
116. Ţalman Josef, hostinský, ţenat, bezdět., 8. vozataj.div., na rus., rumun., ital. a franc. Bojišti.
117. Hejlík Josef, kolář, ţenat, bezdět., 21. pol.pl.děl. na srvském, ruském a italském bojišti, od r. 1917 doma.
118. Kušina Václav, zedník, ţenat, 2 děti,
119. Pokorný Josef, zedník, svoboden, 8. pl. zeměbr., raněn do hlavy na ital. bojišti.
120. Kratochvíl František, strojník, ţenat, 3 děti, 91. p.pl. na černohorském bojišti zajat.
121. Rösler Jaroslav, inţenýr, svoboden, zástupce důstojníka 28. p. pl., na italském bojišti (2 dni)
122. Rösler Antonín, syn rolníka, svoboden, dělostř.pl. č. 43., na ital. bojišti.
123. Votruba František,
124. Hájek Václav,
125. Skála Josef,
126. Just Antonín, kamnář,
38
Obětí na ţivotech vyţádala si válka 17, z nichţ 6 padlo přímo na bojišti, 4 zemřeli v nemocnicích nebo
doma a o 7 nepodařilo se zjistiti kde svůj ţivot dokonali.
Jsou to:
Eger Alois, Fencl Alois, Hrouda František, Hofman Josef, Hůla František, Kavka František, Kubíček
František, Kušina Václav, Lukáš Josef, Michl Kamil, Petříček Václav, Podracký Josef, Suk Antonín, Šťastný
František, Tlustý František, Vinš Antonín, Víšek Josef.
Je to 13,7% všech ve válce účastněných. Zanechali 9 vdov a 31 sirotka.
Ţeny narukovaných vojínů dostávaly státní vyţivovací příspěvek různě vyměřený podle výdělkových
poměrů muţových a podle počtu členů rodiny. Příspěvky byly vypláceny berním úřadem ve lhůtách 14 denních.
Během doby válečné konány byly několikráte peněţité i jiné sbírky po obci ve prospěch Červeného Kříţe, pro
Zemskou, Okresní i Místní péči o mládeţ i k nadílce vojínům v poli; hráno k těmto účelům několik představení
školní mládeţí i dramatickým odborem sboru dobrovolných hasičů.
Sbíráno vše moţné, často podivné, jako: kovy, guma, duběnky, kopřivy, listí jahodové, papír a jiné věci.
Rakousko vyţádalo si osmkráte na občanstvu značné obnosy peněţité na válečné půjčky, které byly čím dále
tím naléhavěji úřady státními vymáhány, zvláště na těch, kteří byli od sluţby vojenské osvobození, nebo jimţ
byla poskytnuta krátká dovolená.
V r. 1915 bylo v Sazené upsáno na III. vál. Půjčku 24.000 K, v r. 1916 na IV. vál. p, 14.800 K, na V. v.p.
8.200 Kv r. 1917 na VI. v.p. 14.000 K, v r. 1918 na VII. v.p. 1.700 K a na VIII. v.p. 2.200 K.- To byly peníze
téměř úplně molochu válečnému vyhozené. Bylo slibováno, ţe stát tyto papíry po vítězném ukončení války
občanstvu i s dobrým úrokem vyplatí. Rozpadlé Rakousko nemohlo však zaplatiti ničeho. Půjčky prodávány
hned nebo brzy po upsání s velikými ztrátami; kaţdý si čím dále tím silněji ujistil, ţe na konec ani flašinetář za
ně nezahraje.
Jaký vliv měla válka na ceny nejdůleţitějších potřeb ţivotních, ukazuje tento přehled.
Druh
Maso hovězí
vepřové „
telecí
skopové „
Sádlo
Lůj
Mouka č. 0.
Vejce
Máslo
Cukr
Káva
Čaj
Pivo
Víno
Brambory
Pšenice
Ţito
Ječmen
Oves
1914
1 kg 1,80
2,50
„
1,96
1,92
„
2,56
„
1,52
„
0,72
1kopa 10,1 kg 4,„
0,84
„
4,80
„
18,1l
0,50
„
1,20
1q
11,„
31,„
22,„
19,10
„
19,-
1915
4,80
6,60
3,60
3,60
8,5,80
2,14,8,0,95
6,30,0,60
1,80
18,34,28,28,26,39
1916
6,10,6,60
8,16,10,3,26,18,2,50
20,40,1,20
3,50
22,-
1917
10,24,14,-18,16,40,20,8,58,38,8,68,136,2,6,60,-
1918
14,46,24,58,40,16,72,64,16,90,160,2,20
8,40
120,-
Chléb
Mléko
Petrolej
Uhlí plynové
Dříví
„
1l
1„
1q
0,40
0,12
0,24
2,-
0,66
0,48
2,38
0,30
0,84
6,-
Cena předválečná zdá se nám pohádkově malá. Tak cena koně z 1.000 K předválečných dosáhla 18.000 K,
cena krávy ze 200 K na 10.000 K, cena párku prasátek z 20 K na 1.000 K. Rovněţ cena pozemků při 1 ha pole
ze 3.500 K dostoupila 24.000 K, cena domku z 3.000 K na 60.000 K. Paní A. Slabá pachtovala v únoru 1918
korec (strych) pole za 120 K aţ 166 K, k čemuţ ještě platil pachtýř pozemkovou daň s přiráţkami. Před válkou
platilo se ze strychu 35 K.
Kaţdého roku konal se velmi podrobný soupis osevu, na základě jehoţ poţadováno potom odvádění obilí
za ceny státem určené. Většinou odbývány tyto rekvisice dosti hladce aţ na několik případů, kdy objeveno bylo
poschované obilí a hospodáři potom trestáni. V r. 1917 objevilo se k rekvisici v měsíci březnu asi 20 vojínů
Němců Tyroláků, ale chovali se slušně a pobavili nás německými písničkami s nezbytným jodlováním.
Rovněţ mlýn podrobován častým přehlídkám; mleti si směl dáti hospodář jen na zvláštní mlecí výkazy,
vystavované aprovizačním úřadem v Kralupech. To se často obcházelo; lidé si dávali mleti „na černo“, bez
výkazu. A tak se stalo, ţe 18. ledna 1918 při nenadálé přísné prohlídce bylo ve mlýně zabaeno 129 q pšenice,
čímţ byli velice poškozeni lidé nemajetní hlavně z Lečic.
Dne 5. listopadu zemřel kupec Jan Štrupl, člověk dosti podivínský. Pohřben na evang. hbitově v Lečicích.
Dne 25. listopadu odešli ze Sazené srbští zajatci, počtem 13, po posvícenském vyčastování, do tábora
zajatců v Chocni.
Dne 27. prosince vrátil se první legionář italský Josef Suk a dne 28. prosince druhý Josef Pišl.
V listopadu a v prosinci bylo v obci upsáno na Půjčku Národní Svobody 11.300 K.
1919.
Dne 1. ledna vrátil se třetí legionář italský František Votruba.
Zákonem ze dne 25. února 1919 byl nařízen soupis dluhopisů válečných půjček ve dnech 27. a 28. února a
1. března 1919. Kaţdý majitel těchto musil dáti dluhopisy u berního úřadu zapsati a okolkovati.
Dále bylo tímto zákonem nařízeno okolkování rakouských bankovek 10,- 20,- 50,- 100,- 1000,korunových. To se provádělo u berního úřadu v době od 3. do 9. března.
V době od 10. března do 10. června konal se soupis vkladů u peněţních ústavů uloţených na vkladních
kníţkách, soupis podílů, akcií u společenstev a u různých podniků. Výplata vkladů na kníţkách i při
okolkování bankovek byla různými nařízeními omezena, později znenáhla uvolňována. To za účelem později
nařízené dávky z majetku.
Výše uvedeným zákonem byla vyhlášena státní půjčka ve zlatě, stříbře a cizích valutách; vynášela 3 ½ ze
sta. Dne 4. dubna sebráno bylo ve zlatě 93 dvacetikoruny a desetikoruny a ve stříbře za 5.150 K. – Dne 14.
dubna zemřela pí M. Kocíková.
Sbírka pro Československý červený kříţ vynesla ve škole a po obci dne 25. března sumu 597 K.
40
Dne 16. května zemřel truhlář Jan Studený raněn mrtvicí na cestě z Lečic.
Téhoţ dne 16. května sehráno bylo s úspěchem v Sazené divadelní představení „Přítěţ“ dramatickým
odborem sboru dobrovolných hasičů v Černuci.
Dne 1. června prováděn byl podle nařízení vlády soupis osevu za účelem zabezpečení výţivy obyvatelstva
v době poválečné. Soupis prováděl říd. učitel J. Fišer.
Poslední obecní volby byly vykonány před válkou dne 27/2 1913. Zvoleni byli tenkráte ve III. sboru: V.
Král, A. Hájek, F. Šilinger, F. Petříček, ve II. sboru: B. Císař, J. Fišer, A. Hejlík a F. Kubíček, v I. sboru: V.
Jindřich, A. Košťál, Jan Plzák a Josef Plzák. Starostou byl zvolen potom 4/4 V. Král, 1. radním V. Jindřich, 2.
radním A. Košťál a 3. radním Jan Plzák.
Dne 15. června konaly se v celé republice a také v Sazené nové obecní volby podle nového volebního řádu
při pměrněm zastoupení politických stran. Všech voličů v seznamech voličských zapsaných bylo 357.
Kandidátní listiny byly dvě: Republikánské strany československého venkova, která postavila 23 kandidáty, a
Československé sociálně demokratické strany dělnické, která měla 15 kandidátů. K volbě se dostavilo 325 voličů.
Republikánská strana měla 197 hlasů, Sociálně-demokratická strana 128 hlasů. Ţenských voličů bylo o 9 více
neţ muţských. Výsledek byl: 9 členů Republ. Str. a 6 členů Soc.-dem. Strany do obecního zastupitelstva.
Zvoleni byli za Rep. str. čsl. venkova:
1. Král Václav, domkář; 2. Košťál Ant., rolník; 3 Kunert Václ., domkář; 4. Hausman Ant., rolník;5. Šelicha
Václav, domkář; 6. Hofman Ant. St., malorol.; 7. Fišer Jan, říd. učitel; 8. Votava Jan, malorolník; 9. Jindřich
Václav, rolník;
za Soc. – dem. Stranu československou:
1. Hanč Alois, zedník; 2. Vaněk Václav, kovář; 3. Süssmilich Jan, bednář; 4. Hofman Josef, vrch. Topič; 5.
Kopecký Václav, strojník; 6. Louţecký Josef, obuvník.
Dne 22. června zemřel po dlouhé a trapné chorobě František Slabý, akademický malíř, rodák sazenský a
majitel statku čís. 6 v Sazené. Umřel podlomen váţnou a jiţ déle trvající chorobou, ale smrt jeho stává se přece
jen překvapením i pro jeho nejbliţší okolí. Muţ práce a hledání, stálého uměleckého vzrůstu; třímal štětec a
paletu pokud mu bolestná choroba dovolovala. Slabý opravdu náleţel k těm, kdoţ byli pro práci narozeni.
41
42
Narodil se v Sazené 15. dubna 1863 z rodičů selských. Prvního vzdělání dostalo se mu v obecné škole na
Chrţíně, dalšího ve Velvarech, potom na reálce v Praze. Tu asi objevily první schopnosti kreslířské pro umění
výtvarné. Dostal se na malířskou akademii v Krakově pod tříleté vedení slavného polského malíře Matejka.
Potom odešel do Mnichova asi na 1 rok a dále na malířskou akademii do Prahy k prof. Max. Pirnerovi.
Velmi četné jsou obrazy Františka Slabého, roztroušené u velmi značného počtu jeho přátel a znalců jeho
poctivého umění. Jako umělec patřil k nejpoetičtějším, básnicky nejzladěnějším výtvarníkům, kteří uměli
promluviti stejně k oku jako k srdci všech, kdoţ se kdy zahlíţeli v jeho komposice a obrazy.
Slabý dovedl věrně a bystře vehlíţeti do přírodních detailů a pro celý svůj umělecký ţivot zachovati si
vroucí, pietní lásku zejména ke stromům, nejsvéráznějším to znakům přírody, jeţ dovedl s velikou láskou nejen
pěstovati, ale jejichţ vystiţený karakter nám uměl tak vzácně na četných obrazech zachycovati. Byl krajinářem
naturalistou, snaţe se zpodobovati podrobnosti; měl však také v sobě to nejvlastnější, čím jako krajinář vynikl –
hluboký smysl pro náladu, pro vznícenou a jímající poesii kraje, který nám uměl předváděti tu za jitřního
zarosení nebo dumajícího soumraku, tu zase za ţhavých polední nejparnějšího léta nebo za modravého svitu
zasněţené krajiny při tuhém mrazu. Slabého krajiny mají opravdu duši, kterou k nám hovoří. Malíř je ve svých
obrazech lyrikem, poetou vzácného laděni, který se uměl cele rozdati do svých obrazů „U potoka“, Na poli“,
„Vpád“, „Na řepě“, „Na máku“, „Kaštany u zámku“, „Koupel“ a jiné a jiné. Nejrozměrnější jeho obraz je „Pohled
na Sazenou“ na oponě divadla sboru dobrovolných hasičů v Sazené z r. 1908. Poslední jeho obraz je „Ţně“,
který je majetkem jeho pozůstalé dcery Sidunky. Téměř všechny motivy svých obrazů nacházel Slabý
v rozkošných partiích naší malebné krajiny sazenské.
43
František Slabý umřel a zůstává nám po něm – vedle bohatého díla výtvarného – zatím jen památka. Ale
bude to vzpomínková památka jedna z nejvroucnějších a nejdraţších. Pohřben byl dne 24. června za veliké
účasti občanů Sazené i z okolí i kruhů uměleckých na hřbitově chrţínském. Dosáhl věku jen 56 let.- Slabý byl
členem „Jednoty umělců výtvarných“ a byl několikráte vyznamenán na výstavách v Praze a v Paříţi. Dům jeho
velmi často hostil přátele umělce, nejvíce velmi známého krajináře a malíře lesní a jiné zvěře Viléma Trska,
sochaře Františka Rouse a jiné.
Dne 28. června byla provedena volba starosty a obecní rady za přítomnosti p. dr. J. Čermáka, okresního
soudce ve Velvarech, co zástupce dohlédacího úřadu. – Starostou obce byl zvolen V. Král, rolník, jeho
náměstkem Al. Hanč, domkář; členy obecní rady Ant. Košťál, Ant. Hofman a V. Vaněk. – Dále byla zvolena
komise finanční, aprovisanční, chlebová a ţňová. –
V době od 15. července do 31. srpna byl nařízen zákonem soupis nemovitostí.
Dne 20. července uspořádán byl sborem hasičským koncert sdruţení ochotníků hudebních ze Spomyšle.
Konal se v sále u Kratochvílů a poskytl četnému posluchačstvu vzácný poţitek hudební.
Dne 27. července sehráli opětně ochotníci z Černuce v Sazené divadelní predstavení: „Mlsní kocouři“.
Dne 31. července vpád Maďarů do Slovenska; boje aţ do srpna od 17. května.
Dne 8. srpna zemřel p. Josef Číţek, býv. Rolník, tchán p. uč. Kocíka; druhý případ úmrtí v téţe rodině
v tomto roce. Doţil se 63 roků.
Dne 24. srpna uspořádal sbor dobrovolných hasičů hudební a deklamatorní akademii s aktovkou „Pensionát
paní Borové“ ve prospěch sirotků po legionářích, v sále u Kratochvílů.
Dne 7 září zemřel p. františek Kříček, domkář na odpočinku ve věku 88 let.
44
Dne 10. září byl podepsán v Srov. Germain mír, jímţ končí historie starého Rakouska.
Dne 24. září stahují se rakouské papírové koruny a dvoukoruny se sráţkou 10% za nové koruny a
pětikoruny československé.
Dne 28. září sehrál dramatický odbor sboru dobrovolných hasičů veselohru o 1 dějství „Ţárlivci“ od L.
Nováka, veselohru „Cholera“ a veselohru „Manţelská věrnost“ od R. Nešvery.
Dne 2. listopadu uspořádáno opětně týmţe odborem divadelní představení „Vítězství lásky“ k oslavě výročí
naší národní samostatnosti.
Národní shromáţeění v Praze schválilo dne 7. listopadu mírovou smlouvu a dne 10. listopadu o 1. hod. odp.
podepsal tuto listinu president Masaryk.
V listopadu upisuje se na Státní půjčku 4% asi 10.000 K u Spořitelního a záloţního spolku.
V r. 1919 narodilo se v Sazené 7 dítek ( 3 h. + 4 d.) a zemřelo celkem 6 osob.
Dne 14. prosince zemřela paní Rozalie Fialová, manţelka obuvníka ve věku 71 let.
Obecních přiráţek bylo toho roku vybíráno 111% k dani činţovní a 142% k veškerým ostatním daním vyjma
daň osobní. – Školní přiráţky činily 27%.
Pan Karel Vinš koupil od dědiců p. Štrupla dům čís. 82 s obchodem smíšeným.
1920.
Dne 1. ledna. Nový rok začína vesele, dram. Odbor sboru dobrovol. Hasičů sehrál úspěšně „Hříšnice“.
45
Dne 25. ledna konal se zdařilý ples sboru hasičského.
Dne 2. února usnesla se valná hromada sboru hasičského věnovati svoji knihovnu veřejné obecní knihovně,
která podle nového zákona v kaţdé obci má býti zaloţena.
Narozeniny presidenta Masaryka oslaveny dne 7. března přednáškou učitele z Velvar p. Ţalmana.
Dne 14. března zvolena ve schůzi obec. zastupitelstva knihovní rada a osvětová komise: J. Fišer, J. Kocík,
J. Kulka, V. Šelicha a V. Vaněk.
Na Státní premiovou půjčku 4 ½ % upsáno v březnu u Spořitelního a záloţního spolku 11.300 K a mimo to
obcí ve Velvarech 3000 K.
Dne 18. dubna byly vykonány první volby v republice československé do poslanecké sněmovny.
Kandidátních listin bylo šestero, a připadlo při volbě: Republikánské straně československého venkova 164
hlasů, Straně sociálně-demokratické 115 hlasů, Straně národních socialistů 6 hl., Národně-demokratické s. 4 hl,
Domkářské straně 2 hl. a Lidové straně 2 hlasy.
Dne 25. dubna vykonána volba do senátu; obdrţela Republ. Str. českoslov. Venkova 143 hlasy, Str. soc.
dem. 108 hl., Str. nár. dem. 5 hl. a Str. nár. soc. 4 hlasy. – Při obou volbách byl zástupcem okresní politické
správy J. Fišer, říd. učitel. Volby konaly se v sále u Kratochvílů.
V dubnu vysazován „Háj“ lesním stromovím.
Dne 12. června zemřelo dítě Alfons Vagner 4 ½ měsíce.
Dne 15. července zemřela Karolina Vágnerová, manţelka domkáře, ve věku 53 let.
Dne 25. července zemřela Marie Kašpárková, 6letá.
Téhoţ dne 25. července zaloţena v Sazené Tělocvičná jednota Sokol. Přihlásilo se 98 členů, z nichţ 15
zakládajících s příspěvkem po 500 K. V ustavující valné hromadě zvoleni: A. Hausman, rolník, starostou; R.
Bilina, mlynář, náčelníkem; R. Fišerová, dcera říd. učitele, náčelnicí. Někteří členové poskytli nové jednotě
zápůjčku v úhrnné sumě 3.100 K a umoţnili tím zakoupení nářadí. Cvičiti začalo se v sále u Kratochvílů,
později v prázdné třídě ve škole.
Dne 8. srpna vrátil se domů Josef Císař a dne 11. srpna František Šindler, legionáři československého
vojska v Sibiři. Účastnili se celého taţení napříč Sibiří do Vladivostoku a návratu přes Ameriku (Kanadou) do
vlasti.
Dne 17. srpna zemřela paní Anna Vágnerová ve věku 28 let.
Dne 26. srpna byli hoši ze Sazené u prvého odvodu k vojsku v repubilce československé. Odvedeni: Antonín
Hájek, Václav Hájek, An. Baigott, Lad. Votava, Jos. Studený, Cyr. Kubíček a Ant. Černý.
Téhoţ dne zemřela Marie Petříčková, dcera domkáře ve věku 46 let.
Dne 1. října konal se pohřeb p. inţenýra Jaroslava Röslera, v Praze zemřelého, na hřbitov chrţínský.
Dne 17. října upsalo se na IV. Státní půjčku 3.000 K za půjčky válečné; od obce z chudinského fondu
2.250 K.
46
Při návratu do Sazené byli účastníci překvapeni přítomností velikého davu cizích lidí, kteří byli vesměs
ozbrojeni holemi a všelijakými klacky. Bylo zřejmo, ţe to není návštěva přátelská. Byli to dělníci z okolních i
hodně vzdálených obcí, kterým se jiţ jinde podařilo vyvolati stávku zemědělského dělnictva a téhoţ cíle chtěli
dosíci i v Sazené. Došli aţ na různá pole a nutili pracující ku stávce. Hrozili i násilím starostovi obce p. V.
Královi, ale nedošlo k ničemu. Po nějaké hodině odešli zase dále. Mezi tím zorganisovala se ve vsi jakási
pohotovost občanská, odhodlaná brániti obec proti případnému násilí. Pušky, ba i ruční granáty byly
připraveny. Nebylo jich však zapotřebí.
Stávka dělnictva zemědělského byla přece nařízena občanem sazenským Aloisem Hančem, tehdy náměstkem
starosty! Po urovnání v Kralupech smluvena mzda od řepy za korec 170 K a půl kg cukru.
Památný den prohlášení národní samostatnosti 28. říjen, oslaven Sokolem deklamacemi, slavnostní
přednáškou, zpěvy a přijetím záslibné resoluce na obranu pořádku ve vlasti.
Dne 28. listopadu přednášel ve škole učitel K. Husník z Vepřku o Janu Amosu Komenském, arciučiteli
národů, který před 250 lety v cizině ţivot svůj dokonal.
V prosinci uzavřena byla mezi Sokolem a Pozemkovým úřadem smlouva o nájem místností po Sokol v býv.
Zámku.
Dne 23. prosince zvolena byla ve schůzi obec. zastupitelstva nová místní školní rada: V. Král, V. Kunert;
Josef Hofman a Jan Süssmilich. Zástucové školy byli J. Fišer a J. Kocík.
V prosinci převzala knihovní rada od sboru dobrov. Hasičů 337 svazků knih pro veřejnou obecní kniţnici a
knihovní fond 248,23 K. Knihovna ponechána byla ve škole, nově rozdělena a upravena podle nového zákona o
obecních knihovnách. Obec prispívá ročním obnosem 320 K.
V r. 1920 platilo se 111% přiráţky k dani činţovní a 290% k daním ostatním; přiráţky školní byly 50%.
Vedle školní zahrady vystavěl v r. 1920 nový domek čís. 107 p. Václav Šťastný nákladem asi 60.000 K.
Obývací stavení paní A. Jelenové čís. 18. bylo nově přestavěno, rovněţ i domek p. J. Kříčka čís. 54.
Tohoto roku narodilo se 8 dětí (5h. + 3d.) a zemřelo 6 osob.
1921.
Dne 11. ledna zemřela paní Anna Císařová, manţelka rolníka, ve věku 50 let.
Dne 16. ledna zemřela paní Alţběta Zahajská, domkářka na odpočinku, ve věku 81 let.
Dle smlouvy nájemné pronajal Sokol od Pozemkového úřadu v bývalém zámku dva velké pokoje s přílehlou
bývalou „kaplí“ a chodbou. V lednu přikročeno k úpravě těchto místností na tělocvičnu. Stropy obou pokojů byly
zakryty plátnem, na němţ byly dosti uměle namalovány všelijaké odznaky kněţské a znaky kláštera
premonstrátského v Doksanech, jemuţ panství sazenské ve stol. XVIII. náleţelo. Po sejmutí těchto pláten,
které si vyţádala správa velkostatku v Zlonicích, objevil se v jednom pokoji trámový strop velmi pěkně
malovaný. Tato ozdoba pochází asi z doby Grispeků. Z tohoto pokoje bylo do bývalé „kaple“ velmi široké okno
s okenicí. Mezi oběma pokoji byla odstraněna velmi silná zeď, čímţ docílena prostorná tělocvična 13,40 m
dlouhá, 6,55 m široká a 4,30 m vysoká se čtyřmi velikými okny. Zeď a okno do kaple také odstaněno a k .
upravena na síň pro nářadí; z chodby udělána šatna.
47
Slavnostní otevření nové tělocvičny stalo se dne 2. února 1921 odpoledne za veliké účasti. Na silnici pod
„Hájem“ seřadil se průvod: ţactvo, dorost a členstvo jednoty domácí a jednot sousedních, a při zvucích veselé
hudby došel do zámku na dvůr; zde hospodář br. V. Král odevzdal klíče sokolovny br. Starostovi A.
Hausmanovi. Br. Kroupa z Bohušovic přednesl pěknou řeč o významu myšlenky sokolské. Po té odebrali se
účastníci do nové sokolovny, zapěna tu píseň „Bývali Čechové“, přednesena případná báseň s. A. Jindřichovou,
proneseny ještě řeči zástupce ţupy, okrsku a starosty a slavnost ukončena státními hymnami. – Večer byla
sokolská veselice u Kratochvílů.
Dne 15. února konalo se první sčítání lidu v republice československé. V Sazené je provedl p. uč. J. Kocík.
Sčítalo se dům od domu. Počet domů byl 107, z nich dvě čísla neobydlena (65 a 66 u Slavíků). Počet rodin 137,
počet přítomných osob 588. Muţ. Pohlaví 289, ţen. Pohl. 299. Do Sazené příslušných 441 (3/4), jinam
147(1/4). České národnosti 583, německé 1, polské 1, rusínské 3. Náboţenství římskokatolického 477,
řeckokatol. 3, československého 57, českobratrského evang. 37, bez vyznání 14. – Podle zaměstnání: zemědělci
277, řemeslníci 69, obchodníci, hostinští 22, ţelezničáři 5, ve sluţbě veřejné 9, jiné zaměstnání 24. – Dětí do
šesti let 72, školních dětí 110.
Dne 19. února uspořádal „Sokol“ umělecký, zpěvní a humoristický večer v sále u Kratochvílů.
Dne 30. dubna pořádal opětně „Sokol“ kabaretní a zpěvní večer v sále u Kratochvílů s taneční zábavou.
Dne 24. května zemřela paní Anna Kučerová, manţelka domkáře ve věku 49 let.
Dne 26. června přednášel říd. uč. J. Fišer na pamět 300 let popravy 27 českých pánů na náměstí
Staroměstském „Pomsta Habsburkova“.
V důsledku záborového zákona přikročeno v tomto roce k parcelaci velkostatku bývalého kníţete Kinského
v Sazené. Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 31. července bylo usneseno převzíti do majetku obce bývalý
zámek čís. 1 a domek na „Vinici čís. 48 za cenu 35.000 K, dále 9,15 ha rolí, 1,32 ha luk, 0,63 ha zahrad, 5,58
ha pastvin, 27,61 ha lesů a 0,63 ha neplodné půdy; úhrnná výměra pozemků 44, 92 ha za úhrnnou sumu
182.000 K. – Později sleveno s této ceny 13.000 K. Při tom čítán ha pole 3.900 aţ 5.600 K, ha zahrady 6.000
– 6.300 K, ha lesa a pastviny 2.400 k.
Podle zákona ze dne 27/V 1919 o dlouhodobých pachtech bylo přiznáno výkupní právo do vlastnictví
rozhodnutím okresního soudu ve Velvarech ze dne 15/VII 1920 dvacetiosmi pachtýřům a čtyřem majitelům
domků na rozšíření dvorků v celkové výměře 21.9618 ha.
Při přídělovém řízenína základě zákona přídělového z 30/I 1921 provedena celková reforma celého
bývalého velkostatku. Příděl obdrţelo 60 ţadatelů a provedeny 2 směny. (P.J.Kulka louku a p. Jan Plzák
zahradu.) Celkévý příděl činil 90 ha; nejmenší 10 arů, největší 6,45 ha.
Dne 23. října sehráno Sokolem div. Představení „Staří blázni“, obraz ze ţivota J. Štolby.
Dne 28. října přednášel Frant. Urban, odbor. Učitel ze Zlonic o Karlu Havlíčkovi Borovském.
Dne 26. prosince hrál Sokol veselohru Šamberkovu „Palackého třída číslo 27“.
Obecní rozpočet na r. 1921 vykazoval vydání 20.176,88 Kč, příjem 797 Kč; schodek 19.378,12 Kč uhraţen
111% přiráţkou k dani činţovní a 270% přiráţkou k daním ostatním. – Školní rozpočet na vydání 4.400 Kč
uhradil se % přiráţkou.
Tohoto roku narodilo se v Sazené 9 dětí a zemřely 3 osoby.
48
1922.
Dne 15. ledna ples sboru dobrovolných hasičů shromáţdil opět hojně občanstva k druţné zábavě.
Poněvadţ bývalý zámek přešel koupí v obecní majetek, bylo usneseno ve schůzi obecního zastupitelstva
prodati t. zv. Obecní pastoušku čís. 12. Koupil tento domek se zahradou p. B. Poslt za 27.500 Kč. Obecnímu
stráţníku Jos. Prejzovi určen byt v přízemí zámku, uprázdněný odchodem hajného panství Fr. Petery, který byl
přeloţen do Martiněvsi.
Dne 18. února bylo veselo na věnečku tanečním v sokolovně pořádaném.
Na jaře 1922 začalo určité jednání o zavedení elektřiny do obce. Vedení celé akce ujal se s nevšední
horlivostí starosta obce p. V. Král. Kdyţ bylo zajištěno, ţe primární vedení o vysokém napětí 22.000 Volt bude
určitě vedeno přes Sazenou, přistoupeno k přípravám, aby obec naše byla z prvních, kde elektřiny účelně jest
uţito.
Dne 29. dubna bylo v obecním zastupitelstvu usneseno vypůjčiti si od Okresní hospodář. Záloţny ve
Velvarech 50.000 Kč na 6% zúročení pro elektrisaci obce. Z toho 18.000 Kč pro Svaz středočeských elektráren a
32.000 pro Druţstvo pro rozvod elktrické energie v Sazené, které se mělo v nejbliţších dnech zaloţiti. – Z oněch
18.000 Kč pro Svaz bylo později sleveno 1.000 Kč ve prospěch Druţstva.
Dne 1. května konala se ustavující valná schůze Druţstva pro rozvod elektrické energie v Sazené za účasti
28 členů s 278 podíly. – Zvolen výbor a náhradníci. – Ve výboru byli: V. Král předsedou, Jan Plzák
místopředsedou, J. Kulka pokladníkem, A. Košťál kontrolorem, Ant. Petříček aj. Rous čl. výboru. – Konány
dále práce přípravné.
Dne 21. května byla uspořádána Sokolem slavnost staročeských májí s průvodem po obci a mnohými výjevy,
ale trochu nevhodně uspořádanými.
Dne 31. května zemřela pí. Marie Vaňková.
Dne 5. července přednášel říd. učitel J. Fišer o mistru Janu Husovi.
Dne 9. července zemřela pí. Marie Řeháková, choť rolníka ve věku 32 let.
Dne 16. července uspořádal ţenský odbor Sokola zdařilou tělocvičnou akademii.
Dne 1. srpna po úmorném vedru postiţena byla naše krajina zhoubným krupobitím a prudkým lijavcem.
Zkáza přihnala se černými mraky od severozápadu a postihla pozemky na Hradské, k Uhám a na Vojtovské,
méně v Trojhonech, na Struhách a v Myčíně. Smutné bylo podívání na rozbitou řepu a brambory, na potlučené
jařiny.
Dne 24. září byla opětně v sokolovně tělocvičná a zpěvní akademie s přednáškou o Jindřichu Fügnerovi.
Provedení rozvodné sítě elektrické po obci svěřeno bylo Druţstvem firmě Karel Novák v Praze. Postaveny
dřevěné stoţáry, na budovy přidělány ţelezné nosiče. Pro veřejné osvětlení zřízeno 12 lamp. Stavbu
transformační stanice provedl p. V. Šanda, stavitel v Nové Vsi za 9.000 Kč. Postavena u silnice vedle obecní
zahrady blíţe mostu. Domovní přípojky a vedení po domech prováděla firma E. Urbana ze Pcher a f.
Novákova. Zatím dospěla stavba primerní linky k obci a provedeno připojení k transformatoru.
49
Dne 31. listopadu zemřel Josef Fremund, dělník u věku 22 let.
Dne 3. prosince zemřela pí. Anna Slavíková, manţelka kováře, ve věku 32 let.
Dne 25. a 26. prosince byla ve škole Sokolská výstava Fügnerova.
V tomto roce prodal cestář p. Fr. Pokorný svůj domek čís. 69. panu Josefu Hůlovi a vystavěl si vedle
„chumberek“ nový domek čís. 108.
„Chumberka“ rozděleny na dva domky, jeţ koupili p. Frant. Fencl, okr. Cestář a p. Ant. Šťastný.
Panské stodoly koupili: p. Josef Plzák, polovinu, a Václav Votava a Václav Petříček po jedné oplotni.
Panský „špejchar“ koupil p. K. Vinš, kupec.
Obecní rozpočet na r. 1922 vykazuje vydání řádné 42.695,37 Kč, mimořádné 210.000 Kč; příjem 14.144
Kč, schodek uhrazen 111% přiráţkou k dani činţovní a 400% k daním ostatním.
Školní potřeba 6.618 Kč uhrazena 90% přiráţkou.
V roce 1922 se narodilo 12 dětí a zemřely 4 osoby.
1923.
Dne 1. ledna zahrál krouţek dělníků drama F. Olivy „Osudem zrazeni“.
Dne 4. ledna zemřela pí. Řeháková Anna, výměnkářka č. 24. ve věku 58 let.
Dne 6. ledna konal se ples sboru hasič.
50
Dne 18. ledna zemřel p. Antonín Jelen, řezník, ve věku 32 let.
Dne 20. ledna zvolen byl p. Václav Vaněk náměstkem starosty obce za Al. Hanče, který byl úřadu svého
zbaven.
Dne 28. ledna věneček Sokola.
Dne 1. února zahájil činnost v krámě u Zahajských holič p. Ferd. Točík.
Dne 4. února záhájeno bylo osvětlení obce elektřinou.
Dne 14. března zasazeny u sloupu marianského 4 mladé lípy.
Dne 25. března zemřel p. Frant. Kubíček, mistr kovářský ve věku 60 roků.
Dne 26. března první jarní zahřmění.
Dne 22. dubna sokolská tělocvičná akademie a večer při elektrickém osvětlení sokolská veselice.
Dne 23. dubna zemřel p. Josef Kratochvíl, domkář, ve věku 66 let.
Dne 5. května snesly se nad Sazenou dvě bouře, o 3. hod. odpol. A o 7. hod. večerní, provázené slabým
krupobitím.
Dne 17. května zemřelo 2 měsíční dítě Růţ. Šnýdrová.
Dne 5. července oslavena památka Husova přednáškou ve škole, zapálením hranice za „myslivárnou“, která
byla krásně osvětlena elektrickými ţárovkami.
Dne 8. července opětně tělocvičná akademie sokolská.
Dne 26. srpna uspořádána velmi zdařilá slavnost doţinková sokolská. Malebný průvod prošel obcí a
odebral se do obecní zahrady, kde při různých atrakcích a při koncertu bylo do pozdního večera hlučné veselí.
Taneční zábavou v sokolovně zdařilé obţínky ukončeny.
Dne 30. srpna byla v krajině naší nezvyklá podívaná na vojenské cvičení. Od severu přes Kozelce byl veden
útok na Háj, který byl hájen řetězem střelců a jednou strojní puškou. V pískovně na Hradské bylo umístěno
horské dělo 7,5 cm.
Dne 31. srpna útočeno od Lečic přes Vinici, přes obec na Háj k Uhám a k Podhořanům.
Dne 7. září zemřel v Praze rodák sazenský MUDr. Jiří Hausman, majitel sanatoria a věhlasný operatér.
V neděli dne 16. září byly vykonány obecní voby v sále u Kratochvílů. Kandidátní listiny byly tři, voličů
bylo 323. Zástupcem dohlédacího úřadu byl říd. učitel J. Fišer. K volbě se dostavilo 306 voličů. Platných hlasů
uznáno 298, a z těch obdrţela: Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 195 hlasů, tedy 10
mandátů, Komunistická strana v Československu 45 hlasů, tedy 2 mandáty a Domkářská a ţivnostenská strana
58 hlasů, tedy 3 mandáty. – Zvoleni za str. Republikánskou: Košťál Ant., Hofman Ant. St., Hausman Ant.,
Hofman Jos., Plzák Jos., Vaněk Václav, Kunert Václav, Votava Jan, Řehák Václav a Fišer Jan; za str.
Komunistickou Erlich Vil. ml. a Kašpárek Václ.; za str. Domkářskou Podracký Fr. ml., Vosmík Ant. a Opřátko
Frant.
51
Téhoţ dne konala se pronajímací draţba na pozemky p. Jana Plzáka. Pronajalo se asi 30 korců polí
průměrem po 300 Kč.
Večer uspořádali ruští běţenci v sokolovně zpěvní a taneční vystoupení s úspěchem.
Dne 5. října byla volba obecního starosty a obecní rady. Starostou obce zvolen Košťál Ant., rolník,
náměstkem starosty Podracký Frant. ml., stavbyvedoucí; Hofman Ant., Vaněk V. a Erlich Vil. členové obecní
rady. Slib věrnosti republice československé sloţili všichni členové obecního zastupitelstva v ruce p. Dr.
Kuchaře, zástupce okresní správy politické.
Dne 13. října koupil p. Fr. Podracký st. usedlost čís. 26 od dědičů p. J. Arnsteina, t. j. obytné a hospodářské
stavení a asi 10 ¼ korce pozemků (zahrada, pole a les) za 40.000 Kč.
Dne 28. října oslavena památka Národní svobody přednáškou a deklamacemi.
Dne 4. listopadu koncert u Kratochvílů hudebního sdruţení kapelníka p. Paula za velmi nepatrné účasti.
Dne 20. listopadu bylo na honě zastřeleno asi 80 zajíců.
Dne 23. listopadu padal první sníh.
Dne 25. listopadu sokolská veselice posvícenská.
Dne téhoţ zemřela malá An. Vinšová, dítě třínedělní.
Dne 15. prosince přednášel Jarosl. Vondráček, učitel v Budyni, o menšinách. Sbírka pro Vrbici vynesla 157
Kč.
Dne 30. prosince prodal p. J. Rous svůj domek čís. 101. panu V. Pokornému a odstěhoval se do Budohostic,
kde koupil hostinec.
V roce 1923 pořízen k obecní zahradě nový plot.
Obecní rozpočet vykazuje úhradu 111% k dani činţovní a % k daním ostatním. Školních přiráţek bylo
85%,
Několik usedlostí změnilo majetníka: p. Václav Pokorný prodal domek čís. 51. panu V. Jindřichovi, pan
Josef Vaněk, zedník, koupil od paní Františky Podracké domek čís. 37. a p. František Podracký st. prodal
domek čís. 56. p. Jaroslavu Bečvářovi, pokrývači.
Tohoto roku narodilo se v obci 10 dětí (2h.+ 8d.) a zemřelo 6 osob.
1924.
V lednu byl u Kratochvílů biograf Kludský od 9/1 do 29/1 a těšil se při kaţdém představení hojné návštěvě.
Dne 20. ledna pořádal Sokol věneček.
Dne 4. února zavítal do Sazené kočovný biograf Československého Červeného Kříţe, a uspořádal odpoledne
přednášku zdravovědnou s obrazy pro školní mládeţ, večer pak pro dospělé. Obě přednášky byly velmi hojně
navštíveny. Za členy Čsl. Č. Kř. přihlásilo se 27 občanů a občanek.
52
Dne 10. února ples sboru dobrovolných hasičů.
Dne 3. dubna přišlo při kopání sklepa u p. Fr. Suka čís. 72. ve hloubce asi 4 m na kostru, snad ţenskou, a
při ní na náramky bronzové, zlomky náušnic a silný bronzový kruh. Věci tyto uloţeny ve školním kabinetě.
Téhoţ dne divad. představení „Sráţka vlaků“.
Dne 1. května prodal p. Fr. Šilinger svůj domek čís. 98. p. Václavu Šindlerovi, a odstěhoval se do Slaného.
Dne 4. května přednášel známý činovník hasičský p. Jan Kocourek ze Ţiţkova o snahách a cílech
dobrovolného hasičstva československého; účast byla velmi hojná.
Dne 15. května byli odvedeni: Jos. Pekárek, V. Šuda, Boh. Komeda a V. Komeda.
Pozemek v bývalém dvoře prodán obcí na stavby. V květnu stavěl tu p. Josef Pokorný, malorolník nový
domek čís. 110. a p. V. Kunert novou stodolu. – P. Ant. Hofman vystavěl na začátku Hradské nový domek čís.
109. – P. V. Šelicha přistavěl novou část obývacího stavení.
V květnu prodal p. V. Havlovic býv. „myslivárnu“ čís. 40. p. Antonínu Kremanovi, bývalému farmáři
v Americe.
Dne 21. května přihnaly se nad Sazenou po úmorném parnu zlověstné mraky, z nichţ o půl sedmé hodině
večerní spustil se dlouho očekávaný déšť, provázený drobným krupobitím a silnou bouří. Po několika úderech
hromových na blízku vsi ozvala se pojednou v zápětí blesku hromová rána a jiţ voláno, ţe hoří. Udeřilo do
mlýna. Po komíně sjel blesk na půdu, proletěl podlahou a stropem, kde zanechal značný učazený otvor, do síně,
roztříštil tu domovní okované dveře a zmizel v zemi. Jako zázrakem ušetření byli všichni obyvatelé mlýna, kteří
se nacházeli právě na blízku cesty bleskové. Poţár, který pod střechou vznikl, byl v zárdku přispěchavšími
hasiči utlumen. Bouře odtáhla k jihovýchodu, a po ní vydatně namoklo.
Dne 5. června zavítali do školy slovenští učitelé z Ipolských Sahů za účelem poznání školství českého.
Dne 1. července prodal p. R. Bilina mlýn panu JUDr. Jan Ţáčkovi, advokátu v Praze a odstěhoval se do
Velvar. Mlynaří tu od té doby p. Šedivý, nového majitele švagr. – Nový řezník Šafránek Jan.
Dne 10. července začínají ţitné ţně.
Dne 23. července o 1. hod. v noci bouře a krupobití.
Dne 10. srpna divadelní představení dram. Odboru hasičského „Dědkové“.
Dne 27. srpna sokolská veselice doţinková.
V srpnu stalo se v obci několik těţkých úrazů. L. Bečvářové přerazil poraţený sloup u vrat nohu; M.
Erlichová přeřízla si šlachu nad patou kosou při skoku z vozu; L. Podrackému uřízla řezačka 4 prsty pravé
ruky.
Dne 1. září zemřel Jan Vyklátil, domkář, člověk hluchoněmý.
V neděli, dne 7. září, za překrásného počasí, prozářena sluncem a blahou náladou blíţícího se podzimku,
konala se v Sazené veliká slavnost odhalení pomníku obětem války. Myšlénka postaviti důstojný památník těm
občanům v Sazené, kteří mladý svůj ţivot ztratili ve vřavě válečné, vznikla brzy po ukončení války
v dramatickém odboru sboru dobrovolných hasičů. Čisté výnosy několika divadelních představení ukládány
v záloţně na tento účel. Také se konala sbírka po obci. Nashromáţděno tak kolem 2.000 Kč, které ovšem
nikterak nestačily k uskutečnění krásné myšlénky.- Uběhla doba pěti let a v létě 1924 přikročeno konečně
53
k činu. K podnětu Jana Řeţábka, člena státní policie v Praze, bytem v Sazené, sestaven ze zástupců obecního
zastupitelstva, dramatického odboru, sboru dobrovol. hasičů a Sokola komitét, který si určil za cíl co nejdříve
pomník zříditi. Největší starost byla s vyhledáním vhodného místa. Po důkladném uváţení rozhodnuto bylo pro
místo na malé straně proti mostu u rozcestí obou silnic. Obecní zastupitelstvo místo toto pro pomník věnovalo.
Úprava však vyţadovala velmi mnoho práce potahové i ruční za účelem zvýšení. Ze mnoha nabídek rozhodnuto
bylo pro projekt architekta p. L. Podpěry z Kralup – Lobečku. Smluvena cena 5.400 Kč za pomník z hořického
pískovce i s postavením. – Dne 24. srpna počato s voţením hlíny k vyrovnání a zvýšení terenu a se stavbou
základu. Ochotně pracovalo tu mnoho pilných rukou po několik dní. Do základu uloţena láhev se spisem,
v němţ vyznačeny přípravy po postavení pomníku, jména pracovníků při tom a jména obětí války.- Dne 2. září
dopraven pomník na místo a za velmi nepříznivého počasí po značné námaze mnoho ochotných pomocníků
šťastně postaven. Druhého dne postavena ohrádka, upraven kolem záhon květinový a okolí pomníku proměněno
v malý háj.
V předvečer slavnosti dne 6. září sehráno divadelní představení „Jménem Jeho Veličenstva“, (o popravě Jos.
Kudrny) za veliké účasti s plným úspěchem.
Velmi nepříznivé počasí proměnilo se v neděli v nejkrásnější podzimní den. Od samého poledne scházelo a
sjíţdělo se do obce veliké mnoţství občanstva z celého okolí. Dostavili se doţádaní řečníci: pan štábní kapitán
O. Vaněk v zastoupení pana ministra národní obrany Udrţala, a pan J. Greif zástupce československé obce
legionářské, pan okresní hejtman vládní rada Herscher, četní legionáři, sbory hasičské a sokolské jednoty a jiné
spolky. Na silnici pod Hájem seřadil se dlouhý průvod o 2. hod. odpolední a odebral se k zastřenému pomníku.
Jednatel komitétu Řeţábek uvítal hosty a pověděl krátce, jak došlo k postavení pomníku. Po něm p. št. kapitán
Vaněk v poutavé řeči vylíčil odboj proti nepřátelům českého národa, a pak pan Greif v doslovu zdůraznil, jak
krásné jest stavěti památníky obětem války. Při čtení jmen pomník byl odhalen, coţ doprovázeno čestnou
střelbou a národními hymnami. Na konec promluvil ještě řídící učitel ke školní mládeţi a poděkovav účastníkům
slavnosti, odevzdal pomník ochraně obce, coţ starosta přislíbil. Krásný pomník těšil se pak veliké pozornosti a
všeobecně se líbil. Na dolení části pomníku v předu vtesána jest postava klečícího děcka – sirotka, na pravé i
levé straně jsou v červeném mramoru jména sedmnácti občanů. Do výše čtyř metrů tyčí se pak jehlanec, na němţ
jest pod malým znakem republiky nápis: Památce padlých vojínů 1914 – 18. – Na zadní straně: Postaveno
1924. Celek je práce důstojná, umělecká, na kterou můţe býti obec hrdá. Po ukončení slavnosti rozproudila se
v obecní zahradě velmi čilá zábava při koncertu hudby p. Votavy. Prodávány tu losy věcné loterie, sázeno u
kola štěsteny, hojně zásobený bufet brzy byl vyprodán. Večer byla zábava taneční u Kratochvílů. – Tak
54
vykonáno dílo, které po věky bude hlásati o utrpení občanů v době válečné, i o vděčnosti těch, kteří onu hroznou
dobu šťastně přeţili. I hmotný výsledek slavnosti byl skvělý. Začalo se s 1981,85 Kč a úhrnný příjem činil
13.922,01 Kč; vydání 10.911,60 Kč. Ze zbytku 3.010,41 Kč učiněn fond sirotčí 2.000 Kč, fond pro udrţování
pomníku 500 Kč a 506,41 Kč ponecháno na konečnou úpravu pomníku a okolí.
Dne 15. listopadu uspořádala osvětová komise v sále u Kratochvílů přednášku p. L. Panušky „Jan Ţiţka
z Trocnova a Kálicha“ na paměť smrti národního hrdiny před pěti sty léty.
Dne 17. listopadu zemřela Marie Kotasová, soukromnice ve věku 85 let.
Dne 21. listopadu podzimní sokolská veselice posvícenská.
Tohoto roku narodilo se 14 dětí a zemřely 3 osoby.
Obecních přiráţek se platilo 111% k dani činţovní a 360% k daním ostatním. – Školní přiráţky byly 78%.
1925.
Dne 11. ledna byl sokolský věneček.
Dne 1. února byl hasičský ples.
Dne 5. února zemřel náhle J. Kopecký, cihlář, ve věku 45 let.
V lednu a v únoru velmi mírná zima beze sněhu.
V únoru staví se pod Vinicí nové domky: Ant. Čápa, čís. 112., Josefa Baigota, čís. 113, a Frant. Bubníka
čís. 111.
Dne 10. ledna zvolen náměstkem starosty Jan Fišer, řídící učitel, za Fr. Podrackého, který se z obce
odstěhoval.
Dne 11. března zemřela pí. Anna Kušinová, domkářka, u věku 55 roků.
Dne 15. března uspořádala osvětová komise v sále u Kratochvílu k oslavě 75. narozenin pana presidenta
republiky veřejnou přednášku: „Masaryk osvoboditel“. Školní dítky přednesly případné básně a písně a
přednášku pronesl p. L. Panuška. Účast občanstva byla velmi hojná.
Dne 12. dubna divadelní představení „Z rozkazu bytové komise“.
Dne 23. dubna zemřela Františka Kříčková, domkářka na odpočinku, ve věku 91 let. Byla to úplně
nejstarší osoba v Sazené.
Dne 29. dubna zemřel p. Václav Fiala, domkář a mistr obuvník, výborný pamětník starých událostí, ve
věku 76 let.
Svátek Práce, 1. květen, oslaven velmi zdařilým koncertem smyčcového kvarteta velvarského ve prospěch
obecní knihovny.
Dne 16. května prošli obcí Holanďané, André Driessen a jeho ţena, na své pouti pěšky bez peněz celým
světem v devíti letech.
Dne 22. května zavítala do školy výprava slovenských učitelů z okolí Košic.
55
Dne 7. června bylo opět jednou v naší obci velice rušno. Bylo tu uspořádáno na louce p. J. Kulky okrskové
cvičení sokolské. Dopoledne byly zkoušky, po poledni průvod po obci a po něm velmi zdařilé vystoupení ţactva,
dorostu i členstva. Večer sokolská veselice.
Dne 29. června pořádaly sokolské jednoty Sazená a Nová Ves přednášku o mistru Janu Husovi se
světelnými obrazy.
Dne 5. července uspořádána u pomníku obětí války československá bohosluţba ve 4.hod. odpoledne a večer
zapálena hranice za domem p. Jos. Pátka – na paměť Husovu.
Pan Josef Pátek koupil dům č. 40., bývalou „myslivnu v květnu od p. Kremana, který se odstěhoval do
Prahy.
Nový domek postavil u cesty na Struha čís. 114. p. Josef Víšek, jednatel banky Slavie. – Novou stodolu
postavil na svém dvoře p. Frant. Podracký.
Dne 15. července odstraněna střecha nad mostem obecní váhy.
Dne 11. srpna přihnala se před půlnocí nad Sazenou bouře s velikým lijákem, ba průtrţí mračen, jaké nebylo
hned tak pamětníka. Proudy vod hnaly se od západu, takţe v době 2 hodin spadlo 82 mm vody. Do rána
rozvodnil se potok, a proud protrhl hráz mezi oběma potoky pod mostem. Luka pod Hájem a v Myčíně úplně
byla zaplavena po několik dní.
Tato záplava dala podnět k upomínce na značnou zátopu v Sazené na jaře r. 1867., o níţ zajímavě
vyprávěl účastník p. Václav Petříček st., tehdy mladík asi 20letý. „Ulice od „štátky“ ke Kubíčkům byla
zatopena. Hoši Petříčkovi Václav a František chtěli uţiti plavby v neckách. Jezdili v ulici, ale zdálo se jim tam
málo vody a tuze klidná. Vyjeli uličkou u Hůlů do zahrad a na luka. Tam však jim proud strhl necky, převrhl, a
oba hoši zachránili se, kaţdý na jedné vrbě. Volali o pomoc. Ta přišla na prámu z nějakých vrat zrobeném. Ale
pomocníci shrnuli se neopatrně k jedné straně, a octli se všichni v chladné lázni. Vylezli také na stromy.
Sháněna loďka. Jeli pro ni do Budohostic, a kdyţ tam nebyla, aţ do Miletic. Byla však děravá. Teprvé spěšně
zavolaný převozník ze St. Ouholic na opravdové pramici zachránil všechny trosečníky a zavezl je ke břehu. Tak
se tenkráte ševci topili; jiných následků nebylo.
Dne 22. srpna 1925 zemřela v Praze paní Anna Slabá, vdova po akadem. malíři, ve věku 62 roků.
Zpopelněna v praţském krematoriu; první ze Sazené.
Dne 2. října zemřela v přaţské nemocnici Anna Bajgottová, manţelka domkáře v Sazené; pohřbena byla
v Praze.
Sbratřené tělocvičné jednoty „Sokol“ v Sazené a v N. Vsi – Vepřku uspořádaly dne 28. října v sokolovně
v Sazené veřejnou přednášku se světelnými obrazy: „T. G. Masaryk“.
Dne 15. listopadu konaly se volby do národního shromáţdění a to do sněmovny poslanecké i do senátu
současně. Místnost volební byla v sále hostince u Kratochvílů. Zástupcem dohlédacího úřadu byl J. Fišer, říd.
učitel.Členové volební komise byli: Král Václav (náhr. Kulka Josef) za stranu republikánskou zeměděl. a
maloroln. lidu, Vosmík Antonín (n. Ţalman Josef) za ţivnosten. a obchod. stranu středostavovskou, Hofman
Josef (n. Vaněk Václav) za str. sociál. demokrat., Hanč Alois (Erlich Vilém ml.) za str. komunistickou.
Předsedou komise zvolen Král Václav a místopředsedou Hofman Josef. Volby započaly o 8. hod. ranní a trvaly
do 2. hod. odpolední. Průběh voleb byl zcela hladký. Všech voličů k volbě oprávněných bylo podle seznamů
voličských do poslanecké sněmovny 309 (153 m. + 156 ţ.), do senátu 271. (132 m. + 139ţ.) K volbě dostavilo do
sněmovny poslanec. 298 (150 m. + 148 ţ.), do senátu 264. (130 m. + 134 ţ.) Voliči vkládali kandidátní listiny
56
v odděleném prostoru do obálek a pak před komisí do dvou osudí. Kaţdý volič přinesl k volbě 13 kandidátních
listin bílých pro volbu do poslanecké sněmovny a 11 kand. listin růţových pro volbu do senátu, od různých stran
politických, kandidujících v našem IV. volebním kraji ţupy Lounské.
Pro volbu do poslanecké sněmovny odevzdáno celkem 294 platné hlasy, a z těch připadlo:
3. – Československé straně agrární a konservativní
5. –
„
sociálně demokrati. str. dělnické
8. „
ţivnostensko-obchod. „ středostav.
12. – Národní straně práce
14. Československé domkářsko malozeměděl straně
15. Komunistické str. Československa
20. Československé národní demokracii
21.
„
straně socialistické
22. Republikán. str. zeměděl. a maloroln. lidu
23. Neodvislé komunistické straně
26. Československé straně lidové
27. Bund der Landwirte
7 hlasů,
23 „ ,
29 „ ,
2
12 hlasů
37 „
11 „
42 „
120 „
1 „
8 „
2 „
Pro volbu do senátu odevzdáno celkem 258 platných hlasů a připadlo:
3. Českosloven. str. agrár. a konserv.
6 hlasů,
5. „ soc. dem. str. děln.
26 „ ,
8. „ ţivnost – obch. str. středostav.
24 „ ,
15. Komun. str. Českoslov.
29 „ ,
20. Českosloven. nár. demokr.
11 „ ,
21. „ str. sociál.
34 „ ,
22. Republ. str. zeměděl. a malorol. Lidu
118 „ ,
26. Českoslov. str. lidové
10 „ .
V našem VI. Volebním kraji Lounském zvoleni: do sněmovny poslanecké za stranu sociálně demokratickou
František Biňovec a dr. L. Winter; za str. ţivn. – obchodní Jos. Náprstek; za str. komunistickou Kar. Hajplick,
Fr. Chlouba, Al. Muna, dr. Boh. Šmeral, Mar. Vobecká; za str. nár. demokratickou Fr. Jeţek; za českoslov. str.
socialist. Jos. Lanc, J. Trnobranský; za str. republikánskou J. Malypetr; - do senátu za str. soc. demokratickou
dr. Fr. Soukup; za str. komuistickou Josef Brůša, Rud. Schubert; za čsl. str. social. V. Klečák; za str. republ.
Jos. Prošek.
Dne 22. listopadu zemřela v Sazené pí. Anna Jelenová, majitelka usedlosti čís. 18. ve věku 64 let.
Dne 29. listopadu sehrála československá mládeţ socialistická z Velvar divadelní představení „Kdo
nemiloval, neţil“, veselohru o 3 jednáních od F. Olivy, v sále u Kratochvílů.
Dne 13. prosince konala se pronajímací draţba pozemků usedlostí p. Václava Řeháka a pí. Ludm. Cinkeové
– Slabé.
Osvětová komise spolu se „Sokolem“ uspořádala v posledních dnech roku dne 26., 27., 28., 29. a 30. prosince
cyklus přednásek se světelnými obrazy. Přednášky byly v sokolovně, večer pro dospělé, odpoledne pro ţactvo.
Dodatek: Dne 17. května zahrál dramatický odbor sboru dobrovolných hasičů z Chrţína v sále u
Kratochvílů frašku o 3 jednáních: „Manţelem snadno a rychle“ od K. Buriana.
Dne 23. června zemřel ve Velvarech bývalý občan sazenský p. Václav Řehák, známý horlivý čtenář a
pamětník starých časů, ve věku 83 let.
57
V roce 1925 narodilo se v Sazené 10 dětí; zemřelo 7 osob.
Obecní rozpočet vykazoval pro tento rok 111% přiráţky k daním domovním a 360% přiráţky k daním
ostatním; přiráţek školních bylo 78%.
1926.
Dne 1., 2., 3. ledna dokončen přednáškový cyklus lidovýchovný v sokolovně.
Dne 10. ledna uspořádala tělocvičná jednota „Sokol“ zdařilý věneček v sokolovně při chvalně známé hudbě
V. Votavy.
Dne 18. ledna zemřel na Slovensku v Budetíně u Ţiliny u svého syna p. Frant. Šilinger, bývalý občan
sazenský a zkušený léčitel dobytčích nemocí, ve věku 82 let.
Dne 24. ledna konal se za veliké účasti ples sboru dobrovolných hasičů v sále hostince K. Kratochvíla.
Dne 14. února sehrálo sdruţení československé mládeţe socialistické divadelní představení „Radostná
událost“, fraška o 3 děj. od K. Piskoče. Večer byla masopustní taneční zábava.
Dne 13. března zemřela pí. Marie Vyklátilová, domkářka, ve věku 67 let.
Dne 4. dubna zahrála českosloven. mládeţ social. Veselohru „Švejk má dvojčata“ od R. Maříka.
Dne 6. dubna bylo ze Sazené odvedeno k vojsku 6 ze 17 jinochů; večer nezbytná taneční zábava u
Kratochvílů.
Dne 19. dubna zemřela Marie Hofmanová, dcera domkáře Ant. Hofmana, ve věku 33 roků, svob., jíţ smrt
byla vysvobozením z třicetiletého těţkého utrpení padoucnice. Pohřbena dne 22. dubna za velikého účastenství
omladiny na Chrţíně. – Večer zase taneční zábava.
Dne 1. a 2. května májové dni v Sazené: Místní čsl. mládeţ socialistická zahrála drama lásky: „Samot
chorobné květy“ od K. Roţka. Jako veselý dodatek: „Voják Švejk před vojenským soudem.“ Večer při hudbě
stavění májí. – Druhý den „Májová slavnost“: průvod po obci, taneční zábava odpoledne i večer.
Během dubna provedena byla stavba obecní silnice od domku Josefa Pokorného aţ k domu Josefa Pátka
v délce asi 400 m pod dozorem V. Kunerta nákladem 12686,- Kč.
Velice sešlé stavení, výměnek, ve statku čís. 6. bylo zbořeno, ohradní zeď upravena.
Pod „Hájem“, na levo silnice, bylo vyměřeno devět stavebních míst na domky. První začal stavět dvojdomek
Ant. Hofman.
Jan Süssmilich vystavěl zhruba svůj domek u nové silnice v „mlíčnici“.
Dne 14. května zemřela Anna Musilová, matka domkářky A. Studené, ve věku 86 let.
Dne 25. května uspořádala místní osvětová komise slavnostní večer na paměť 50. výročí úmrtí Františka
Palackého přednáškami, zpěvy a recitacemi vysílanými rozhlasem z Obecního domu v Praze.
Dne 26. května byla podobná oslava pro školní mládeţ.
58
Dne 5. června vytrvale pršelo od půlnoci do druhého rána. Za 24 hodiny vykazoval dešťoměr 115 mm
sráţky. Následkem toho bylo stoupnutí vody v potoce, zátopa luk a polí a protrhnutí hráze pod mostem mezi
oběma potoky. Veliké škody na pícninách.
Dne 15. června opětně po celou noc i den trvalý déšť. V červnu napršelo 275,9 mm vody.
Dne 12. listopadu 1926 remřela paní Antonie Kratochvílová z hostince čp. 35 ve věku 58 let.
Dne 15 prosince byl pořádán poslední společenský hon, zajíců zastřeleno 380. – V červenci najal honitbu
zdejší na nové šestiletí Josef Kulka za 8500,- Kč ročně.
Jan Fišer, první řídící učitel zdejší školy, odstěhoval se dne 9. prosince do Kralup do vlastního domu. Od 1.
května t. r. byl v pensi. V Sazené ţil a působil od roku 1905. Ujal se práce osvětové s horlivostí a láskou ve
škole i mezi občanstvem, získal si důvěry a váţnosti. Ve sboru hasičském byl po všecka léta jednatelem, mnoho
roků i pokladníkem. Také byl pokladníkem Kampeličky od jejího zaloţení a věnoval jejímu rozkvětu všecku svou
svědomitost a ochotu pracovati pro dobro celku. Byl dlouhou řadu let členem obecního zastupitelstva,
pamatoval na zvelebení a okrasu obce. Za války byl rádcem a pomocníkem takřka všem občanům a tvrdá
válečná opatření úřadů umírňoval ohleduplným prováděním. V „Sokole“ jest zakládajícím členem a bratrsky
plnil úkol vzdělavatele jednoty. Byl předsedou místní osvětové komise, knihovníkem veřejné knihovny, kterou
zaloţil se sborem hasičským a spravoval ji, i kdyţ byla předána obci 1922. Výsledky jeho působení osvětového a
pro veřejnost jsou krásné a trvalé.
59
Novostavby v roce 1926:
V čp. 10 vystavěl Bohumil Poslt asi 1/3 nové stodoly vedle své směrem k silnici. – Jan Süssmilich dal
střechu na novostavbu „ve dvoře“. Tento dům má číslo 115. – Josef Hofman čp. 13 vystavěl novou kůlnu při
samé silnici naproti čp. 10 na pozemku z části koupeném od obce. Také dal novou střechu na své obytné stavení;
střecha spadla dne 30. prosince 1926, krov byl úplně setlelý. – U Slabých čp. 6 zbořili na jaře obytné stavení,
kůlnu uprostřed dvora a chlévy za „výměnkem“. Nad výměnkem přistavěli poschodí. Dvůr proměnili
v květinovou zahradu. Majitelé jsou kapitán Cinke rodem z Ledčic a jeho choť Ludmila rozená Slabá.
Obec dala odměřiti při silnici v háji stavební místa. Civ. Geometr Josef Bradáč, jenţ tu dříve parceloval
přidělený velkostatek, odměřil 9 míst a nakreslil přidělený velkostatek, odměřil 9 míst a nakreslil jejich plány. Za
60
to dostal 1620,- Kč. – Ant. Hofman starší vystavěl tam na dvou nejbliţších staveništích dvojdomek převáţně
z materiálu, který koupil ze zbořeniště statku Slabých. – V „myslivárně“ Josef Pátek proměnil dvůr na zahradu,
vysázel jiřinami a růţemi.
Roku 1926 bylo v Sazené 9 zábav tanečních, 1 tělocvičná besídka a 15 přednášek se světelnými obrazy a 3
ochotnická divadla.
Sňatky: 29/4 Marie Hausmanová čp 36 provdaná Nepomucká do Letňan. – 9/1. Ladislav Císař čp. 32. a
Marta roz. Husáková z Nové Vsi.
Narodila se 6/2 Eliška Votavová, dcera Jiřího Votavy, krejčího v čp. 2.
Odvedeno 6 branců: Heřman Bečvář, truhlář, Frant. Hanč, stavit. Asistent, Hrouda, čeledín u Hejlíků, Fr.
Kazetský, kupec, Alois Pokorný, pokrývač, a Oldřich Šťastný, číšňík.
1927.
Primérní linka elektrická byla prodlouţena ze Sazené do Nové Vsi, poprvé tam svítili 19./3.
Josef Kulka počal v březnu přeměňovati zahradu mezi potoky v libosad a Josef Pátek ohradil prostory před
myslivárnou drátěným plotem.
V červnu obec vyspravila betonem val pod mostem mezi potoky (loni byl protrţen) část asi 10 m dlouhou
nákladem 1745 Kč.
Byla počata stavba silnice obecní od Studených k jihu za Posltovu zahradu k pískovně k Uhám. Upravena
část 300 m dlouhá. Dne 13./7. a 15./7. přišly v poledne bouře s mocným lijavcem a krupobitím. Příval vod strhal
vysoké meze na Vojtovské, vymlel cesty a velice poškodil i tuto novou silnici. S opravou po dešti bylo na ni
vydáno 15 740 Kč.
Při bouři 13/7 snad úderem blesku – snad jen otřesem spadl a sesul se aţ k zemi štít stodoly Šimákovy proti
dvoru Posltovu. Klesající krovy rozvrátily i ostatní zdi, tak ţe celá stodola musila býti strţena. Podobně 15.
července přívalem vody spadla kůlnička Vác. Kašpárka čp. 46. Byla u něho zátopa a také v kovárně Slavíkově
bylo vody na 60 cm.
V červenci byl předláţděn most přes potok nákladem okresním. Obec opravila váhu obecní, vyvýšila její
můstek, aby tam nezatékala snadno voda z okolí. Stálo to 2423,13
V dubnu přistěhoval se Jan Unzeitig, kamnář, bývalý legionář, a
Fr. Zaus, Od Ant. Hofmana koupil kaţdý půl domku „v háji“: Unzeitig čp. 116 a Zaus čp. 118.
Dne 7. července Oldřich Kunert, pilot letecké školy v Prostějově, krouţil aeroplánem nad Sazenou.
Odváţnými obraty ukázal skvělou dovednost v ovládání vzduchu letadlem.
V říjnu byly vykonány volby do obecního zastupitelstva. Byli zvoleni 2 ţivnostníci (Jan Süssmililch a
Jaroslav Bečvář), 4 socialisté (sdruţení: soc. dem. + nár. soc. + komunisté: Josef Vaněk, Alois Pokorný, Jaroslav
Hůla a Alois Hanč), a 9 republikánů (Ant. Košťál, Ant. Hájek, Ant. Hausman ml., Ant. Hofman ml., Vác.
Jindřich, Vác. Kubíček, Jos. Kulka, Vác. Petříček čp. 52 a Ant. Novotný. Dne 7. listopadu zvolili starostou
opět Ant. Košťála, jeho náměstkem A. Hájka.
61
Nové stavby 1927: Václav Kavka zvýšil svůj domek čp. 83 a dal novou střechu. – Václav Truhlář, zedník
z N. Ouholic, vystavěl si domek čp. 119 „v háji“.
Zábavy: 1 tělocvičná besídka, 1 koncert a doţinky, 5 přednášek se světelnými obrazy, 11 tanečních zábav a
1 divadlo.
Sňatky: 5/6 Josef Prejza, pokrývač, 13/11 Jaroslav Šnýdr, kolář, 20/11 Zdeněk Císař a Anna roz. Králová
čp. 74.
Odvedení: Fr. Hájek, kolář, Vác. Kulhavý, tesař a Bohumil Řehák čp. 23.
Zemřeli: 27/1 paní Marie Novotná na odpočinku u p. Václava Jindřicha, zetě, čp. 31, v stáří 82 let. – 11/4
zemřel p. Kristian Jeřábek, mistr cihlářský z č.p. 79, zaměstnaný u p. Josefa Plzáka. – 28./4. zemřel náhle p.
Jan Rösler, rolník čp. 34 v stáří 67 let. Byl rodákem z Černuce u Velvar z rolnické rodiny. Své mládí proţil
podle vlastního vyprávění dosti trpce. Ztrativ záhy otce, byl nevlastním otcem přidrţován ke konání běţných
prací v hospodářství na úkor docházky školní. V pozdějších letech snaţil se pilným čtením odborných časopisů a
knih doplniti neúplné školní vzdělání. Ve 21. roce svého věku byl odveden. Slouţil 3 léta u jízdeckého pluku ve
Vídni. V čase vojenských polních cvičení procestoval i valnou část Uher. V roce 1887 obdrţel rodinný podíl, za
nějţ koupil v soudní draţbě statek v Sazené čp. 34. Oţenil se s Karolinou roz. Netrefovou z Mikovic a počal
hospodařiti dosti krušně na zpustlém statku. Díky vědomostem, které z různých odborných časopisů i knih
čerpal, překonával malými prostředky svízelné počátky v době všeobecné krise v zemědělství: zvětšil pouţívání
strojených hnojiv, sil jen obilí dobrých kvalitních druhů a tím získával větší úrody a výnosnosti. Četné diplomy
uznání z různých hospodářských výstav jsou dokladem zdárného výsledku. On také koupil první obilní ţací
stroj v obci společně s p. Ant. Hausmanem r. 1896. V roce 1894 postavil stodolu a chlévy. Tyto stavby jsou
charakteristickou známkou jeho povahové důkladnosti. Jeho nejmilejší zálibou bylo míti pěkné koně. Proto
jezdil často na koňské trhy i do míst vzdálených přiváděje vţdy koně pouze mladé a pěkně rostlé. Koně udrţoval
vţdy v přísném pořádku; čistota koní a ţlabů musila býti „jako na vojně“, jak říkával. Veřejné práce účastnil se
dle své moţnosti rád. Dlouhá léta byl členem výboru v rolnickém cukrovaru velvarském, členem obecního
zastupitelstva, místní školní rady, sboru hasičského a Sokola. Velkých zásluh získal sobě o stavbu obecní školy
v Sazené r. 1905. Měl celkem 7 dítek, z nichţ 3 záhy zemřely. Aby mohl dětem dáti vzdělání co moţno nejlepší,
rozpachtoval hospodářství r. 1907 a odstěhoval se do Prahy. Syn Jaroslav vystudoval reálku a vysokou školu
technickou odbor elektro – strojní a stal se závodním inţenýrem v Českomoravské továrně na stroje v Praze.
Zemřel zápalem slepého střeva v roce 1920. Syn Jan přešel z reálky na školu obchodní a hospodářskou a pak
vstoupil do prakse hospodářské na velkostatku p. Rud. Bergmana v Orasicích u Loun. Tam při zachraňování
dívky tonoucí utonul. 1913. Přišla světová válka. Nucen tlakem drahotních, valutových i zásobovacích poměrů
vrátil se hospodář s rodinou do Sazené r. 1919 a ujal se části svých polností a hospodařil se synem Antonínem.
Dne 26. června 1927 zemřel v čp. 1. cestář Václav Mládek, stár 74 roky. Narodil se v č. 18. z 9 dětí
nejmladší syn obecního stráţníka. Vyučil se kovářem ve Spomyšli, pracoval v Litoměřicích a později ve Smečně,
kde v jakési hospodské rvačce mu vypíchli levé oko, tak ţe se stal pro řemeslo neschopným. Oţenil se a pracoval
jako dělník v Sazené u hospodářů. Kdyţ se postavila do Loucké okresní silnice, byl přijat jako cestář a pracoval
pro okres po 25 let. V roce asi 1886 postavil domek č. 96, jejţ zadluţil. V draţbě jej koupil obchodník Jan
Štrupl a nechal tam bývalého majitele v nájmu za 40 K ročně, coţ jest asi úrok z kupní ceny 1000,- K. Po válce
byl v čp 4. a 1. a tam zemřel na zápal plic. Byl pracovitý a nikdy nestonal.
Po jeho smrti manţelka se odstěhovala k synovi Václavovi, pokrývači, do Budihostic. Zemřelý měl 7 dětí,
z nichţ jen 2 dospěly.
Dne 31. prosince zemřela paní Tománková, soukromnice u Zaurů. – V roce 1927 zemřel ještě Josefu
Kašpárkovi čp. 85 šestiletý chlapec a Antonínu Kučerovi čp. 90 jednoletá Julinka.
62
1928.
4/1. Václav Král čp. 74 odstěhoval se do Chotiměře u Lovosic na zbytkový statek. Byl rodem z Miletic a
měl kovárnu na „Malé straně“fčp. 42. Zaloţil v roce 1907 Kampeličku a byl nepřetrţitě jejím starostou. Sbor
dobrovolných hasičů nalezl v něm rázného velitele. V roce 1913 zvolen byl obecním starostou a v době válečné
dobře se osvědčila jeho povaha. Jeho spolupůsobením byl zdejší velkostatek rozdělen mezi drobné drţitele. Byl a
zůstal zakládajícím členem Sokola, jemuţ obstaral vhodnou místnost v zámku. Zaloţil druţstvo pro rozvod
elektřiny.
11./3. napadlo sněhu na 15 cm, mráz – 5°C.
13./3. začal bourati novostavbu v čp. 7. Frant. Votava. Postavil ji na pozemku, o který vedl spor se
sousedem K. Vinšem.
19/3 zemřel po šestitýdenním utrpení Oldřich Kunert ve věku 21 let v Olomouci, sřítiv se s letadlem.
V pátek 23./3 měl pohřeb na Chrţín. Pohřbu se účastnili 24 vojáci se 6 důstojníky. Tři letadla krouţila přes půl
hodiny nad Sazenou a Chrţínem. Nevídaná byla účast lidí na kolech, pěšky, kočáry, auty v průvodu 73 páry
mládenců s druţičkami. Hřbitov lidmi přeplněn. Do Sazené přišlo více neţ 2000 lidí, v průvodu na Chrţín 1000.
V týdnu 22. aţ 28. dubna velká voda na potoce z dešťů vylila se do luk nad i pode vsí.
15/5 počal pravidelně jezditi autobus na lince Kladno – Mělník dvakrát denně kaţdým směrem. Majitelé:
Stříbrný a Müller z Kročehlav. Jízdné ze Sazené na Mělník 8-, kladno 12,-.
Celostátní sjezd v Praze jakoţto součást jubilejních oslav 10-letého trvání republiky pořádala
Republikánská strana. Při tom byl kladen základní kámen k pomníku Přemysla Oráče na Hradčanech. Ze
Sazené 17/5 byli v průvodu 64 přihlášení účastníci, jeden koňmo. Celý průvod čítal dle novin 156 tisíc lidí.
24/6. Sportovní klub cyklistů Slavie v Praze pořádal závod o ceny na trati Praha – Slaný – Sazená –
Český Brod – Davle – Praha na paměť Dra Jaroslava Hausmana, rodáka zdejšího. (Zemřel r. 1923.) Sbírkou po
občanech bylo pro závod získáno 500,- Kč.
2/11 byl zvolen obecním starostou Ant. Hájek čp. 55, zedník a malorolník, po odstoupivším Ant. Košťálovi,
jenţ vedl obec 5 let. Náměstkem starostovým jest Jos. Kulka čp. 33. Obec zřizuje úřad tajemníka, jímţ se stal
zdejší učitel Emilián Nápravník, jenţ tu je od ½.
Téhoţ den vystěhoval se (Fr) Antonín Novotný čp. 17 do Lysolej, kdyţ před tím rozpachtoval statek. Jeho
dům si najal bratr František Novotný, jenţ přišel ze Šlapanic.
V noci 2/11 v 11 hodin byla silná bouře, blýskání a lijavec při teplotě noční + 11°C. Před tím byly teplé
dny, např. 28/10 ráno 8°, v poledne 19°, večer 16°C ve stínu, jasno.
2/12 konaly se volby do okresního a zemského zastupitelstva dle nového zákona. Do okresu volilo ze 299
zapsaných voličů 278, do zem. zast. 277.
Odvedeni byli: Fr. Král z Chotiměře, Jaroslav Kratochvíl čp. 35, Alois Hanč a Josef Novák, řezník.
Traktor „Fordson“ koupili Josef Plzák čp. 5 a Bohumil Poslt čp. 10. První Fordson koupil Jos. Kulka, který
měl uţ za války orební traktor starší, na nějţ byl vyproštěn z vojenské polní sluţby. Po válce koupil si Václav
Král traktor od Škody-Plzeň a oral komukoli v okolí za plat 90,- Kč od strychu. Při stěhování do Chotiměře
zanechal traktor zde v čp. 74.
Bečvář Jaroslav koupil si motocykl.
63
Josef Kuchař čp. 16 zaloţil chmelnici „na struhách“. Také Ladislav Císař čp. 32 zaloţil chmelnici v Myčíně.
Všecky tři jsou drátěnky.Viz. 1929.
Stavby v roce 1928: Marie Polmanová vystavěla si domek nad Hančem, Frant. Šindler a Josef Doucha
postavili si domky na pozemku obecním k myslivárně. Václav Malík z Kralup vystavěl si domek „v háji“ čp. 122
a před ním ke vsi Josef Prejza ml. pokrývač čp. 123, Karel Kratochvíl, obuvník, jenţ bydlel v čp. 15, domek čp.
125.
V. Malík bydlel od 20/3 do 9/6 1928 v zámku, platil denně 1 Kč nájemného z kuchyně a pokoje, které
uprázdnil Jan Süssmilich. – V červnu dostavěl Fr. Šimák čp. 9 stodolu. Jest 24 m dlouhá 12 m široká a 6 m
vysoká (ke střeše) a stála 60.000,Materiál ze sbořené stodoly vyvezl Šimák na obecní cestu „ke studánce“ a tím zlepšil asi ½ cesty. Obec pak
dala rumovinu povézti hrubým pískem z obecní pískovny, tak ţe tato část cesty jest pěkná jako silnice. – Josef
Ţalman 25/11. měl prvou taneční zábavu posvícenskou v novém hostinci, jejţ za základu přestavěl, aniţ by byl
přerušil ţivnost hostinskou.
Zábavy a divadla: Tanečních 6, kabaret 1, školní besídka 1, tělocvičná besídka 1, divadla 3, koncert a
doţinky 1, přednáška (28/10), biograf1.
Sňatky: Josef Polman 10/4, Jos. Kušina 10/4, Jarmila Kříčková 25/11.
Čs. Č. Kříţ pořádal zdravotnickou přednášku 4/2.
Zemřelí: Dne 15. dubna 1928 zemřel František Podracký, bývalý obuvník, potom rolník. Stár byl 68 let.
Narodil se v Dolních Přívozech u Všetat v rodině rolnické. Mládí měl neveselé, neboť matky vůbec nepoznal a
otce v 6 letech ztratil. Vychovali jej příbuzní a ti jej dali na řemeslo obuvnické. Jako tovaryš pracoval v Čechách
u nekolika mistrů, byl na praksi i v Německu a přiučil se jazyku německému. Naposled byl zaměstnán ve
Velvarech a odtud se přizenil do Sazené čp. 56, kde provozoval ţivnost obuvnickou bezmála 20 let. Byl otcem 6
dětí. Reumatismus jej připoutal celý rok na lůţko. Nemoc rozhodla, ţe změnil zaměstnání. Věnoval se polnímu
hospodářství a částečně i sadaření ještě řadu let. Přikupoval pole. Tak r. 1916 koupil zbytek usedlosti Kolínkovy
čp. 2, který dal synu Ladislavovi a pak se odebral na výměnek. Byl to člověk málomluvný a tichý. Ve volných
chvílích sáhl rád po knize ať poučné nebo zábavné a dlouho do noci čítával. Při práci vydrţel zpívat celý den a
nikdy jednu píseň nezpíval dvakrát, neboť znal písní mnoho. Jeho jedinou radostí byly děti, které jako moudrý
otec vedl k dobrému a hlavně k poctivosti.
Dne 22. června zemřel v Praze v nemocnici Josef Víšek, jednatel pojišťovny Slavie, stár 67 let. Pochován je
v Praze na Olšanech.
8/8 zemřela paní Marie Zahajská z čp. 15 v stáří 55 let. Trpěla dlouhá léta revmatismem.
22/10. zemřela paní Marie Rábská, roz. Stanislavová ze Sazené, doţila 75 let. Vychodila jen z části obecnou
školu na Chrţíně a v útlém mládí šla na sluţbu do Kralup, aby se samostatně obţivila. Její otec byl stiţen
padoucnicí. Nějaký čas zdrţovala se v Roudnici, v Nové Vsi, pak vrátila se do rodné obce. Ve 32 letech se
provdala. Stala se matkou 5 dětí, z nich 3 hoši zemřeli, ţije syn a dcera, u níţ v posledních letech bydlela. Dvě
léta před smrtí ztratila pravé oko šupnutím větve, coţ urychlilo její smrt.
( Odvedeni: Fr. Král z Chotiměře, Jaroslav Kratochvíl čp. 35, Alois Hanč, Josef Novák, řezník.), Ant.
Kašpárek čp. 46.
64
Dne 13. prosince 1928 zemřel ve všeobecné nemocnici v Praze 31-letý Josef Tuček. Byl vyučen zedníkem.
Za války konal sluţby na dráze na ruské frontě. V posledních letech byl průvodčím vlaku. Zemřel zánětem
jater.
1929.
20/1. Potyčka pytláků s Fr. Šimákem „na horách“: Voráček, 17-letý syn hajného Voráčka u Kamţi
z Podhořan, střelil od pole Studených nahoru k lesu Kulkovu a Císařovu. V dubnu odsouzen v Praze Voráček
na 5 měsíců podmíněně, Kameníček (neměl pušku) na 5 dní.
Ke konci ledna a po celý únor trvaly silné mrazy 30 – 38°C, sněhu leţelo mnoho: 30 – 40 cm, nastal
nedostatek uhlí. Škola byla na 14 dní zavřena, protoţe nebylo moţno docíliti teploty více neţ 8°C. Pod tíhou
sněhu spadly Kuchařovy chlévy.
23/5 Soudní komise urovnávala spor mezi Marií Lukášovou a Václavem Kunertem o vodu, která pramení
z Kunertovy stodoly a teče do dvora a chléva Lukášové. Vyřízeno smírem.
Josef Kuchař zaloţil druhou chmelnici drátěnku „na ostrově“ hned v místě, kde se pod valem obě strouhy od
sebe vzdalují.
16/6 Antonín Petříček pronajal veřejnou draţbou pole. V Nové Vsi koupil od V. Šandy „Broţův“ hostinec
prý za 150 000,- Kč. Jeho dům v Sazené čp. 22 pronajme si Antonín Šťastný.
V červenci byly spočítány zmrzlé stromy v našem katastru: Zhynulo úplně: třešní 2351, višní 89, jabloní
1183, hrušek 518, švestek 1426, ořechů 85, sliv 230, úhrn 5882. Mimo to je mnoho stromů, které se zazelenaly a
nyní počínají usychati: zahynou asi zcela. V celé republice zaniklo 7 ½ milionu stromů.
Jiří Votava, krejčí, přestěhoval se 1./8. z čp. 2 do domu otcova čp. 77. Zařídil si elektrické světlo.
Josef Pekárek, řezník postavil si krámek s malou dílnou na dvoře čp. 8 při Šimákově domě.
Josef Kuchař vystavěl pobořený chlév a sušárnu na chmel. Poprvé česal chmel, Císař vůbec nesklízel.
Ant. Hausman st. rozšířil a upravil si za výměnek díl domku čp. 4.
Pokorný Josef ml., zedník, dosud bydlící v sýpce Vinšově, vystavěl si domek čp. 127 na obecním
k myslivárně.
Slavík František, kovář, zbořil své domky čp. 65 a 66 „v pivovaře“, ponechal jen starobylý sklep a vystavěl
nad ním obytné stavení. Spojeno s čp. 42.
Ţalman Josef dokončil stavbu hostince, před ním zřídil zahrádku, zasypal starou obecní studni, která
bývala těsně u jeho domu, a vyhloubil novou blíţe k silnice, 7 m hlubokou. Pumpu dala obec.
U Pekárků rozbořili stodolu a postavili novou.
Protoţe krutou zimou pohynulo mnoho lovné zvěře, povolil zemský úřad v Praze střílení aţ od 1. září.
V polovici července nastala velká vedra: ve stínu v poledne 33°C, rano ve 4 hodiny 21°. Měsíc září byl nad
normál teplý aţ do 20/9.
27/10. Volby do poslanecké sněmovny i do senátu. Jedna volební komise. Voleno od 8 do 14 hodin v čp. 35.
Voličů do posl. sněmovny bylo zapsáno 338, do senátu 291. – Poslanecká sněmovna: Ze 318 skutečně
odvolivších byli 162 muţi a 156 ţen. Obdrţeli hlasů: 1. komunisté 27, 5 polští ţidé 1, 8. nár. socialisté 53, 10
65
soc. demokraté 38, 12 liga Stříbrného 1, 13 národní demokraté 11, 14 lidovci 13, 15 republikáni 136, 16
ţivnostníci 31, 17 deutsch-christliche Partei 2, 19 deutsch-nationale Partei 1, celkem 314, neplatné 4.
-Senát: Hlas odevzdalo 137 muţů a 140 ţen.
Odvedeni byli: Václav Pokorný, čp. 11, pokrývač, Václav Janda, kamnář, Václav Louţecký, zahradník,
Josef Šuda, kovář.
První osobní auto v Sazené koupil si Frant. Řehák čp. 30, jenţ převzal jednatelství Slavie po zemřelém Jos.
Víškovi. Druhé koupil K. Vinš, motocykl měl uţ od r. 1926.
Zábavy: Tanečních 6, kabaret 1, mikulášská 1, divadla 2, biografy 2, doţinky a koncert 1, hon 1.
Odstěhovali se: 1/10 Ant. Petříček z čp. 22 do Nové Vsi. 6/11 Ant. Plocek, mlynářský dělník, z čp. 40 do
Zvoleněvsi. Přistěhoval se Kokoška z N. Vsi do č. 40.
Do Prahy se odstěhoval 12/10 k policejní stráţi Josef Suk z čp. 72. – Fíla Fr. z N. Vsi 18/3 začal holiti v čp.
14.
Sňatky: 27/4 Hausman Ant. čp. 36 a A. Cífková z Uhů. 22/6 Růţena Prejzová na Chrţín s Linhartem.29/6 Anna Hofmanová čp. 1, do Kralup s Minaříkem z Chrţína..- 29/6 Václ. Studený čp. 58 a Mládková
z Hor. Beřkovic.-21/7 Marie Vinšová čp. 1 do Prahy. 23/11 Blaţena Petříčková čp. 96 a Fr. Nezbeda.
Zemřeli v roce 1929: Dne 18. února p. František Hodr, majitel domku čp. 97., rodem z Knovíze, obchodník
dobytkem. Dne 5. dubna paní Aloisie Vaňková, soukromnice z čp. 37 v stáří 78 let.
Dne 14. dubna p. Václav Šťastný, sadař čp. 107. stár 61 rok.
Dne 19. května p. Alois Pekárek, řezník čp. 8 ve věku 57 let. Narodil se v Sazené čp. 21. Chodil do školy
v Chrţíně a Velvarech a vyučil se řemeslu v Luţci u p. Plicky. Prodělal praksi a zavedl si ţivnost, poráţku a
krámek v čp. 18, za lednici pouţíval starobylého sklepa „v pivovaře“, jenţ patří p. Slavíkovi. Jako voják ve
druhé výzvě 15./9. 1914 odešel na srbskou frontu. Súčastnil se 8. listopadu bitvy, při které nastydl a z toho
dostal zánět ledvin. S touto nemocí byl stále v řadách vojska po celou světovou válku a domů se vrátil 1.
prosince 1918. Ukázalo se, ţe na léčení nemoci je pozdě.
Dne 24. května 1929 zemřela paní Josefa Hůlová, domkářka z čp. 73. Narodila se v Sazené v čp. 14, za
svobodna se jmenovala Matoušková. Odchovala 10 dětí, z nich 8 ještě ţije. Na pohřbu jejím byly všechny děti se
26 vnoučaty a 4 pravnuky. – 73 roky.
Dne 4. července zemřela paní Marie Votavová čp. 21 Narodila se ve Vodochodech u Roudnice r. 1884,
v době nepříznivých poměrů pro zemědělství a tak uvykla od mládí tvrdému ţivotu venkovské ţeny. Byla vţdy
vzorem pracovitosti, skromnosti, šetrnosti, vzorem dobré ţeny a matky, ţila ţivot klidný a spokojený. Zemřela
otravou krve a tyfem v nemocnici na Král. Vinohradech.
Dne 22. srpna zemřel v Praze p. Antonín Suk, syn vdovy Antonie S. čp. 1, vyučený tesař, 22 roky.
Dne 8. listopadu zemřela paní Julie Šnýdrová, čp. 1, dříve čp. 48, vdova, 61 rok.
Dne 28. listopadu zemřel p. Antonín Novotný, bývalý rolník zdejší, v Lysolejích, v stáří 49.
Dne 9. prosince zemřel p. Václav Kunert čp. 95. Vracel se na kole z nákupu dobytka od Roudnice a ráno jej
nalezli poloţivého v příkopě silnice mezi Vodochody a Ledčicemi. Zemřel následujícího dne v nemocnici
Roudnické. Stár byl 51 rok.
66
1930.
Změny drţebnosti:
Dne 1. ledna Antonín Kučera, kolář, koupil dům čp. 107 od paní Barbory Šťadstné za 40000,- a svůj
domek čp. 90 prodal p. Jaroslavovi Šťastnému za 18000,- Kč. Dne 14/1 p. Antonín Šťastný odstěhoval se z
„chumberek“ čp. 120 ze svého do čp. 22. Na jeho místo se nastěhoval p. Bohumil Šťastný. Dne 4/4. p. Antonín
Košťál koupil od paní Anny Hofmanové roz. Jelenové dům čp. 18 za 70000,-. Řezník p. Jan Šafránek má
zaručeno bydleti tam po 10 let za roční nájemné
1000-,Kč. Pan Košťál tam nově zřídil poráţku.
Dne 30. dubna prodal svůj domek čp. 122 za 22000,- pan Jan Unzeitig, kamnář – legionář – a odstěhoval
se na Moravu do Bystřice p. H.
V únoru přestěhoval se V. Procházka, zeť Kavkův, do čp. 48, počátkem července odstěhoval se Fr. Novák
z čp. 4 do N. Ouholic, v srpnu přestěhoval se Kokoška z myslivárny do čp. 12, aby s koňmi jezdil u p. Boh.
Poslta, a na jeho místo přistěhoval se p. Frant. Petrţilka, respicient fin. stráţe ve v., a hned počátkem září
k Zaurovům do bytu po slečně Marii Hudečkové, učitelce domácích nauk, jeţ se odstěhovala do svého domu
v Kralupech II – 325. V listopadu přistěhoval se do Kejřova domku čp. 80 p. Ant. Culek, podomní obchodník,
vyučený mlynář. Dne 6/12 vystěhoval se p. Fr. Petrţilka do Nelahozevsi.
Události: Obec v květnu koupila 2 traversy od Jos. Hájka v Kralupech 1 q po 88 Kč, úhrnem za 1425,- a
zesílila jimi most na lukách proti Košťálově sušárně. Most má nyní celkem 4 stejně silné traversy. Mostnice jsou
dřevěné, hranaté, asi polovic jich dodal stavitel Jos. Minařík z Veltrus za 363,-. On také nakreslil plánek
ţelezobetonového mostu, podle něhoţ se nestavělo, ale ţádal a obdrţel za něj 250,- Kč. – V červnu vyvezli
sousedé náplav z jalového potoka pod mostem aţ k Vaňkovům čp. 3 do hloubky ¾ m. Nános kypřili pluhem.
-Obec v říjnu zavedla paušální plat za veřejné osvětlování obce se samočinným zapínáním a vypínáním
23/10 poprvé. Platí se měsíčně za 1 ţárovku 50-svíčkovou 100,- Kč a nájem z počítadla 9,- Kč.
-Pro Státní úřad statistický konalo se v červnu sčítání závodů zemědělských a ţivnostenských (a
obchodních. Bylo závodů zemědělských ve výměře do 0,10 ha ţádný – do 0,50 ha 21 – do 1 ha 18 – do 2 ha 21
– do 5 ha 26 – do 10 ha 13 – do 20 ha 2 – do 30 ha 6 – do 50ha 5 – přes 50 ha jeden závod (p. Josef Kulka čp.
33.)
Celý katastr obce Sazené vypočten na 679,8746 ha ( podle geometra v Slaném = 677,40 ) a z té výměry
připadá na role 540,7088 ha – louky 26,2821 ha – zahrady 23,4988 ha – pastviny 33,5755 ha – lesy 28,99 ha (
lesů bude přibývati, pastvin ubývá ) – plochy zastavěné 6,3388 ha – neplodné 3,9610 ha – jiné plochy daně
prosté 16,5196 ha. – Kromě toho obdělávají občané sazenští 14,64 ha v kaţdém katastru Novovesském, 31,44
ha v Chrţínském, 2,73 ha v Ledčickém, 0,64 ve Staro-Ouholickém a 0,46 ha v Uhovském = 49,91. Ale naproti
tomu usedlíci těchţe obcí mají pozemky v katastru sazenském svoje nebo připachtované. Zaseto bylo pšenice
ozimé na 88,51 ha, pš. jarní na 5,20 ha – ţita ozimého na 43,31 ha – ječmene ozim. Na 0,69 ha, jarního na
95,89 ha – ovsa na 27,80 ha – směsi chlebovin ( soureţ ) na 2,15 ha – hrachu na 3,87 směsky zimní na 0,72 ha,
jarní na 8,65 ha – máku na 2,66 ha. Chmelnic bylo 1,06 ha. Bramborů nasázeno raných 0,82 ha, pozdních 34,75
ha – cukrovky na cukr 125,18 ha, na semeno 20,16 ha – krmné řepy 3,46 ha, na semeno 0,21 – mrkve krmné
0,28 ha – řepy na husto seté 2,30 ha. – Zelenina pěstována na 0,41 ha polí. Pícniny zabraly: jetel dvousečný
35,84, jednosečný červený 0,90 ha – úročník 5,95 ha – vojtěška 36,95 ha – vičenec 2,38 ha – směska na zelené
krmení 1,32 ha – dočasná louka 0,22 ha, jahody 0,05 ha. – Domácí zvířata: koní 37, hovězího dobytka 270,
ovcí 9, koz 180 vepřů všeho 242. Slepic a kuřat bylo 2219, hus 755, kachen 113 a 84 krůt a krocanů.
Počátkem prosince konalo se druhé sčítání lidu v republice. Všech domů bylo 127, neobydleno č. 44. a 106,
bytů 151 a v nich 568 obyvatelů ( 289 muţů a 279 ţen ).
67
Koncem prosince prodávala obec uschlé ovocné stromy ( po mrazech 1929 ) ve veřejné draţbě: jabloně pod
„hájem“ nad i pod silnicí, stromy při cestě ke studánce a pod „hora“, vedle zámku mezi zámkem a stodůlkou
Šelichovou, asi za 1900,- Kč.
Václav Studený čp. 58 vrtal studni na svém dvorku, který vydláţdil betonem. Hostnský Jos. Ţalman
prohloubil studni obecní před hostincem.
Krádeţe: V cukrovaru velvarském ztratily se 12/3 slepice (12). Z krádeţe byli podezřelí také 4 občané
zdejší. Četníci u nich učinili prohlídku, ale bez výsledku. – Dne 10. září večer ve středu mezi 8. a 10. hodinou,
kdyţ hrál u mlýna „cirkus Orient“ vykradli dva 16-letí hoši řeznický krám Josefa Pekárka čp. 8. Vzali 1 kg
uzeného masa a 500,- Kč hotových. Dopadeni byli 12/9, mezi tím byli v Praze a v Kralupech. – Dne 3/10 mezi
3. a 5. hodinou odpolední vloupali se zloději do Votavova statku po ţebříku oknem. Ţebřík nechali pod oknem
přistavený. Odcizili Milošovi Votavovi 120 Kč s vestou a dvoje hodinky s řetízky. Zloděje vypátrati se
nepodařilo. – V noci z 15. na 16. listopad u Podrackých čp. 26. ukradli zloději 2 dětské pokladničky, v nich asi
200,- Kč, Lad. Podrackému černé šaty a starší zimník. Šaty byly nalezeny v kamení za domem čp. 27. I zde bylo
pátrání marné.
Počasí: Dne 30. září ráno kolem 5. hodiny byla prudká bouře, liják, 14°C tepla. Blesk udeřil do elektrického
vedení u Kučerů čp. 107, na sloupu rozbil isolátory, na „Malé straně“ zničil všechny pojistky. Pod „horama“
udeřil blesk do topolu patřícího Fr. Šimákovi a přerazil jej.
Jos. Kulka čp. 33 sklidil se 64 strychů semenité řepy 370 q semene. – Týţ hospodář utrpěl zranění na noze (
přetrţení šlachy ) doma v koupelně. Asi měsíc nemohl choditi. – V červnu potloukl se zedník Josef Pokorný, syn
cestáře Fr. Pokorného, pádem s motocyklu u Postřiţína. Moto řídil Ol. Erlich a najel na hromádku štěrku. Sám
nespadl, ale Pokorný si přerazil klíční kost. Byl ošetřen lékařem na Odolena Vodě a v praţské nemocnici.
Motocykl si vypůjčil od K. Vinše.
Dne 20. prosince pořádán byl hon, střeleno 470 zajíců. Loni 270.
Odvedeni byli: Jan Kocík, student, Jaroslav Pekárek, rolník, později propuštěn, Josef Vízner z Otvovic,
kočí u Vác. Řeháka, Štěfán Hoţdora, kočí u Podrackých (Slovák), František Kulhavý, tesař a Oldřich Erlich,
strojník.
Sňatky: 21/6. Boţena Kunertová do Prahy. 12/7 Josef Kuchař a Květuše roz. Tlustá z Křesína. 23/11
Jiřina Pokorná čp. 101 a Ant. Kašpárek, kamnár. 6/12 Anna Röslerová čp. 34 a Jaroslav Vála z Prahy. 23/11
Marie Šelichová a Vašátko z Uhů.
Zemřeli: 13/1 Josef Kouba, otec paní Vinšové čp. 82, soukromník, pohřben do Chlomína. 31/3 Marie
Plzáková, vdova po domkáři čp. 88, ve stáří 76 let. – 27/5 Kozderková, ţena kočího z čp. 12, na tuberkulosu.
Téhoţ dne zemřelo dítě M. Součkové v sušárně Plzákově.
Dne 10. srpna zemřel Josef Moldán, farář na Chrţíně, stár 68 let, v nemocnici u milosrdných v Praze,
pohřben do Staňkova na Šumavě.
Dne 27/8. zemřel František Hůla, bývalý redník, v čís. p. 73, stár 75 let. ( Viz str. 153. ) Býval zaměstnán
u stavitele Nového v Kralupech a po celý ţivot chodíval tam denně pěšky ze Sazené.
Dne 3/9. zemřel v Kralupech Jan Fišer, dříve zdejší řídící učitel a zakladatel této kroniky. Kromě sboru uč.
a školních dětí byli na pohřbu 23 občané a ţáci jeho ze Sazené. Stár byl 65 let.
Dne 17/9. zemřel Antonín Pokorný, majitel domku „v pivováře“ čp. 70. Bydlel v čís. p. 20 u Jos. Kulky čp.
33, u něhoţ byl zaměstnán jako šafář. Stonal revmatismem řadu let. Stár 61 rok.
68
Tanečních zábav bylo 9, divadla 3, biograf 2x krát úhrnem 14 dní.
1931.
Změny drţebnosti: Přesídlení:
Emanuel Zahajský čp. 15 prodal pole u Chrţína a nad obecní pískovnou Fr. Svobodovi čp. 88.
Josef Pátek prodal myslívárnu Bedřichu Skramlíkovi, obchodníkovi v Praze, a odstěhoval se do Prahy. Od
24/8 bydlel v myslivárně jako domovník Antonín Kašpárek, kamnář, ale jiţ 11/10 vystěhoval se do domku
Aneţky Egerové. Na jeho místo přijal Skramlík vyslouţilého horníka z Mostu Josefa Nohejla. – Do 27/9 bydlel
v domě A. Egerové Frant. Hykeš, kočí ve statku čp. 7, načeţ se odstěhoval do zámku čp. 1 do bytu své tchyně
Šindlerové.
- Josef Kuchař st. koupil si domek ve Velvarech a do hostince se přistěhoval 1/10 jako podsudní Frant.
Fíla, holič z čp. 14. Při tom u Kuchařů změnili pivo: řadu let bývalo tam pivo zlonické od 15/8 vyvěsili na
hostinci tabuli s nápisem „Krušovické pivo“ a nyní je tam tabule nuselského pivovaru. Pivo se ţene elektr.
motorem přes dvůr do hostinské místnosti. F. Fíla vede dále i ţivnost holičskou. – Dne 5/1. odstěhoval se
Vocásek, dělník z domu čp. 116 na Uhy. – Kokoška z čp. 12 odstěhoval se do Nové Vsi do statku Václava
Hájka. Do jeho bytu nastěhoval se dělník Jos. Kopal z Bohumilic u Domaţlic, odstěhoval se v červenci z obce. –
Jaroslav Kratochvíl z čp. 35, absolvent obchodní školy, byl přijat za úředníka v bance a pojišťovně Slavii
v Praze a stejnou asi dobou Frant. Řehák stal se vrchním jednatelem = inspektorem pojišťovny pro Velvarsko. –
15/2 odstěhovala se do Veltrus Antonie Burgerová, sluţka ve statku Jindřichově. – V čís. p. 2 bydlel aţ do léta
Jaroslav Šindler, strojník. Odstěhoval se do Mířejovic.
- Dne 1. října učitelka domácích nauk slečna Anna Milfaitová nastoupila sluţbu při škole zdejší, chrţínské
a vepřecké. Ubytovala se u paní Veroniky Kratochvílové čp. 53. – Dne 18/11. Karel Kratochvíl čp. 35 pronajal
hostinec Augustinu Šeflovi z Velvar. O posvícení 22/11 navštívilo jej mnoho hostí z Velvar. V neděli hrála
hudba Votavova u Kratochvílů i u Ţalmanů, v pondělí jen u Ţalmanů. Nájemce Šefl pozval na obveselení svých
hostí šestičlennou kapelu Hrachovinovu z Velvar.
Události: Dne 12/1 večer padl větrem sloup elektr. vedení před domkem Hančovým, byl úplně podehnilý.
Elektrárenský svaz pak odstranil dva další sloupy a zkrátil linku. Teprve na podzim zase linku obnovil aţ
k novému čp. 121. Linka jest nyní vedena po nástřešnících. – V noci ze 16. na 17. leden sřítila se při velikém
větru střecha na Šelichově stodůlce, bývalé panské sušárně. Ze sušáren zbyly uţ jen dvě: Hausmanova a
Košťálova. Dokud se sešené švestky dobře prodávaly, byla sušárna i při čp. 1. (dvě), 5. 6. 7. 10. 16. 18. 24. 26.
30. 31. 33. 34. 35. a 29. Tato poslední je obydlena. – V březnu byly vykáceny pomrzlé stromy v obecní zahradě
mezi zámkem a mostem. Pozemek bude ponechán 2 roky obecnímu stráţníkovi k osívání. – Dne 5/5 konal se
odvod branců ve Velvarech. Předvolán byl i Hynek Chacevič čp. 92, který od ½ 1931 stal se příslušníkem RČS (
byl z Novice u Kaluše v Polsku ), ale odveden nebyl. K odvodu se dostavili 24 branci, odvedeno 6: Fr.
Kašpárek, dělník čp. 46, Jos. Kocík, úředník čp. 105, Josef Košťál čp. 19, Oldřich Novotný, dělník čp. 51, Jos.
Louţecký, stavit. asistent čp. 103, Jos. Suk, klempíř čp. 1 – V letních měsících vyváţel V. Truhlář čp. 119
stráň, aby si rozšířil dvorek. Podkopaný břeh se sřítil na Kulicha, hlína jej pomačkala a on pobyl v nemocnici
roudnické do 16/9 – vrátil se neuzdraven.
Dne 27. září konaly se volby do obecního zastupitelstva. Vydáno bylo 5 kandidátek: Polman dvě národně
sociální, Jos. Hofman čp. 13 sociálně dem., Louţecký Jos. ml. ţivnostenská, Ant. Hájek republikánská. Volba
konala se u Kratochvílů od 8 do 12 hodin. Zvoleni republikáni Hájek, Kulka, Petříček V. čp. 52, Hausman ml.
čp. 36 Vaněk Václav čp. 3, Košťál čp. 19, Rösler čp. 34 a Nápravník Emilián čp. 39. Ţivnostníci: Louţecký čp.
103 a Slavík Fr. čp. 42. Soc. demokraté: Hofman Josef, Fencl Fr. čp. 41, Vacek Karel čp. 99. Nár. soc. Polman
čp. 84, Vaněk Josef čp. 37. – Voličů zapsaných bylo 349, hlasovací lístek odevzdalo 335, z toho neplatných 10.
Sdruţili se: nár. soc. Polman 23 + malozeměděl. Nár. soc. 34 + soc. dem. 55 = 112. Ţivnostníci 37 + republikáni
176 = 213. Volba starosty konala se 25/10. Z plena zvolen Starosta Ant Hausman 9 hlasy, starostův náměstek
Jos. Hofman, členové obecní rady: Kulka, Košťál a Vaněk Josef.
69
Dne 7/10 v noci vykopali zloději asi 20 pytlů bramborů na poli Kulkově „na křemeli“. Dopadeni nebyli. –
Dne 16/10 začal pracovati cukrovar ve Velvarech, kampaň potrvala do 13/11. Rozdávali letáček o konsumním
cukru vyrobeném ze řepy sklizené nad povolený kontingent. ( Sázení řepy bylo omezeno as o 32% vzhledem
k průměru posledních 3 let ). Podmínky: Cukrovar přijme nadpočetnou řepu ke zpracování jen, kdyţ řepař
zaplatí od 1q řepy 8,50 Kč. Za to dostane od cukrovaru všecky vyrobené součástky: 17 Kg denaturovaného
cukru ( ke krmení dobytka ) bez pytle, 60 kg čerstvých řízků, ½ kg melasy, 6 kg kalů, 0,04 kg konsumního cukru
a zdarma příslušné semeno. V Sazené učinil zkoušku jen Ant. Košťál.
Obec dostala od Zemědělské rady po 6,- Kč subvence na 60 stromků. Odebrala třešně z okresní školky po 8,Kč za stromek a vysadila je při silnici do Loucké na pastvině „v lográch“. Školka obdrţela subvenci přímo, obec
doplácela po 2,- Kč a daň obratovou ze 480,- Kč. Dále koupila obec 6 jabloní po 12,- Kč a vysadila je na průhon
od studánky k horám. Obec je členem Odbočky ovocnické jednoty ve Velvarech a obdrţela na jabloně 20% slevy.
Také Václ. Kunert čp. 95 koupil 80 třešní na subvenci a vysadil je v „Loucké“ při silnici. Zloději z Ledčic
ukradli mu 4 stromky.
V září bylo deštivé počasí, Kulka sklízel směsku teprve 1. října.
Při honu 19/12 bylo zastřeleno 214 zajíců.
Třetí osobní auto přibylo do vsi. Koupil se je Jos. Kulka ve Slaném od Böhma za 43 000,-.
Ke konci roku a v lednu na to dala obec prořezati les „na vinici“ pod dozorem stráţníkovým. Lidé se
nařezanou chvoj ponechali za malý poplatek a za slib na jaře pomoci vysazovati les.
V srpnu rozmohla se v obci slintavka a kulhavka. Za nehlášení byla pokuta vyměřena Kuchařovi, Řehákovi
V. a Podrackému L. Ochranná opatření proti nákaze byla odvolána aţ 13/10.
V roce 1931 nikdo v Sazené nestavěl.
Sňatky: 5/4 Václav Kulhavý, tesař, a Nedvedová z Budihostic, byt mají u Zaurů.
- 28/2 Bohumil Řehák čp. 23 a Ludmila Slavíková čp. 42. – 3/10 provdala se Anna Zahajská čp. 15 do
Velvar, její sestra Marie 5/10 do Kamenice Dolní. – 21/11 vdala se Boţ. Nováková čp. 70 za zřízence Elektr.
Svazu. – 23/11 vdala se Anna Pokorná čp. 11 za Václava Jandu, kamnáře z čp. 22.
Zemřeli: 17/2 v masopustní úterý zemřela paní Anna Plzáková z čís. p. 29 chřipkou a srdeční vadou, 65 let.
Byla rozená Strádalová z Černuce.
Dne 4/5 zemřel MUDr Rudolf Čermák z Velvar, raněn mrtvicí, kdyţ léčil na Chrţíně paní Šimkovou.
V Sazené byl oblíben a od nemocných vyhledáván. Psal kroniku města Velvar. Byly mu 63 roky.
Dne 21/10 zemřela vdova Dušátková v čp. 96 u Fr. Nezbedy (tchyně) na souchotiny. Přistěhovala se
z Budihostic. – 27/10 zemřel Bohumil Bečvář, pokrývač na výměnku čp. 61. Měl kýlu, byl chromý a nastydl na
ledviny.
Zábavy: Tanečních bylo 7, doţinky 1, divadla ochotnická 2, divadel. Společnost 1, biograf 4x za rok asi 24
představení.
Časopisy odebírané v Sazené roku 1931: U Vinšů: Večerník Českého Slova 30 výtisků, Hvězda 7 –
Illustrovaný zpravodaj 7 – Star 2 – Motor 1 – Auto – moto 2 – Šejdrem 3. – U Vosmíků: Lidový Deník 7 –
Illustrovaný Zpravodaj 35 – Hvězda 20 – Nový Deník (ţivnosten.) 6 – Reforma (ţivnosten.) 1 – Večerník
70
Českého Slova 30. – Listonoš donáší: Národní Politika 5 denně a několik čísel v neděli – Venkov 8 denně a 3
v neděli – Národní Listy 1 – Národní Osvobození 1 – ranní České Slovo 1 denně a v neděli 2 – Lidový Deník
14 – Rudé Právo 4. – Dále týdeníky: Zaměstnanec Půdy 7 – Cep 4 – Zemědělská Jednota 20 – Hostimil 4 –
Humoristické Listy 2 – Český Učitel 3 – Věstník Sokolský 7 – Fronta1. –Měsíčníky: Naše Kampelička 32 –
Český farmář asi 10 – Věstník Sok. Ţupy Podřipské 7 – Ovocnické Rozhledy 4 – Milotický Hospodář 1. – Jas 1
(týdeník).
Koncem r. 1930 a počátkem 1931 dal okresní úřad v Kralupech 2140,- Kč na podporu nezaměstnaných ze
Sazené. Byly vydávány číslované poukázky po 10,-, 20,- a 30,-Kč na týden. Za ně vybírali si nezaměstnaní u
zdejších kupců zboţí (potraviny). Obecní úřad vyplatil kupcům na předloţené poukázky peníze. Podporováno
bylo 16 osob se 36 rodinnými příslušníky. Úplně nemajetných bylo 11, s domkem 5, mezi nimi 6 řemeslníků
(truhlář, obuvník, zedníci).
1932.
Změny drţebnosti: Přesídlení:
Marie Hofmanová předala domek čp. 73 zeti Fr. Šafránkovi, a ten přistavěl tam chlívek. – 25/11 byl
v soudní draţbě prodán domek čp. 119. Koupila jej Rolnická záloţna ve Velvarech, která měla na domku
největší pohledávku asi 23000,- Kč. Vác. Truhlář pak se přestěhoval do sousedního domku čp. 116. – V srpnu
prodal Bedřich Skramlík myslivárnu paní Karle Litomiské, která přijala za domovníka V. Šudu, ale ten jiţ 7/12
přestěhoval se k Em. Zahajskému do čp. 15. V témţe domě čp. 15 otevřel holírnu nový holič Lang jako zástupce
Točíkův, 29/10, ale odešel odtud 21/11. Tato holírna byla opuštěna od dubna, kdyţ tehdejší holič Točíkův Karel
Štefan zařídil se samostatně u paní M. Hodrové čp. 97. – Učitelka ruč. prací Anna Milfaitová ubytovala se od
1/9. u Anny Petříčkové v zámku.
Podniky obecní: V lednu byla pískem a oblázkem povezena silnice do Hradské aţ k čp. 105, pak cesta
rozšířena tím, ţe byly odklizeny všecky komposty při ní zaloţené. Také silnice od Studených aţ k obecní
pískovně a silnice od bývalých panských stodol aţ k myslivárně byla tak opravena pískem a oblázkem. V únoru
spravovali sousedé dobrovolně zdarma polní cesty. Jen kočové, kteří vozili písek z obecní pískovny, dostali po
1,- Kč od vozu, úhrnem 584,- Kč, a dělníkům, kteří urovnávali materiál, bylo vyplaceno 195,- Kč. V květnu
opravila obec polní cestu od Plzákovy cihelny čp. 79 nahoru do „necek“. Potahy dali sousedé zdarma, platila se
jen práce nádenická, úhrnem 652,50.
Počátkem dubna vysadila obec nad Hausmanovou cihlenou k Loucké dalších 100 planých třešní, které
koupila od zahradníka Krause z Velvar po 8,- Kč. – Dne 16/4 došly z Řevnic a Ruzyně lesní sazenice
objednané u Zemědělské rady: 6000 borovic, 3000 modřínů a 1000 akátů, jeţ stály s dovozem 345,70. Vedle
toho dodal Kraus z Velvar 1000 akátů za 140,- Kč. Byly jimi vylepšeny lesy na „horách“ a v „háji“. – Tohoto
roku prodala obec draţbou babkové klestí za studánkou, akáty na „hradské“ a borovice na „horách“.
V listopadu vysázela obec po návsi stromořadí, celkem 96 hrušní, a k soše P. Marie 2 lípy. Obec dostala
subvenci na 40 stromů po 5,-Kč, doplatila 923,40, od vysázení zaplatila 562,50. Na kolíky ke stromkům a na
zahrádky kolem nich pokácela obec modříny v lese „nad studánkou“. Obec dovolila sousedům, aby si odkoupili
stromky zasazené před jejich domem a ponechá jim z nich uţitek zdarma trvale.
Události: Spořitelní a záloţní spolek, jinak Kampelička, konal v tomto roce 25. výroční valnou hromadu.
Zaloţen hospodářsky slabými lidmi slouţí i teď ponejvíce jim. Mnohému usnadnil stavbu, koupi polí, dobytka,
nářadí. Za války prostředkoval nákup zboţí vázaného na lístky, upisování válečných půjček a po převratu
půjček československých. Spolek umoţnil rozprodej přídělového velkostatku a elektrisaci. Úrok ze zápůjček byl
stále mírný a přes to reservní fond utvořený ze zisků dosáhl obnosu skoro 32000. Spolek úřaduje ve škole.
Dne 28/3 pond. Velkonoč. V době polední vyhořel obecní les v „háji“ na západním konci. Někdo zapálil
trávu pod polem V. Řeháka na mezi, jiţní vítr hnal poţár dále do Jindřichových a Hausmanových akátů, aţ
71
zasáhl obecní les a zničil asi půl hektaru nízkého a řídkého lesa borového. První spatřil poţár a hlásil p.
Kulkovi jeho švakr Vác. Srb, který jiţ od Černuce poţář rozeznal. Hned se vypravili lidé ze Sazené se
stráţníkem a oheň omezili.
Dne 7/4 bylo oblačno, veliký vítr bral hlínu s polí přes to ţe den před tím pršelo. Obzor zahalen oblaky
prachu, k večeru přišly mraky a déšť s velmi silným větrem.
Dne 10/5 ze 20 rekrutů odvedeno 14 branců: Hofman Jos. čp. 13 – Jindřich Jos. čp. 31 – Kašpárek Oldř.
Čp. 46 – Kříček Jos. čp. 54 čísník – Kříček Vác. Čp. 54 řezník – Kulka Jos čp. 33 – Kunert Vác. čp. 95 – Malík
Bohumil čp. 1 – Prejza Bohumil čp. 1 zedník – Řehák Josef a Řehák Vác. čp. 24 – Šebesta Josef řezník a
Šebesta Karel čp. 68 – Štros Jarosl. Kočí u Kuchařů.
V březnu byl zvolen nový honební výbor: Poslt čp. 10, Šimák čp. 9 a Řehák Boh. Čp. 23; předsedou Poslt.
Zadali honitbu Ant. Košťálovi čp. 19 za ročních 6000,- Kč a dar veřejné obecní knihovně 300,-. Košťál přibral
do spolku J. Kulku, dosavadního nájemce honitby, F. Šimáka a Ant. Hausmana čp. 36.
Dne 5. června v neděli odpoledne ve 4 hodiny přišla bouře s krupobitím, které zasáhlo dlouhý pás od Loun
aţ za Ml. Boleslav. Nad studánkou příval vody strhal břeh pod Hausmanovým polem, valil se lesem, vyvrátil
několik stromů a zanesl bahnem cestu ke studánce. Pozemky k potoku na „vojtovské“ všecky byly zatopeny
vodou aţ k rybníčku Slabých. Voda tam stála ještě 8/6. Louky pod hájem byly podplaveny, tráva zničena. Lidé
ji sekali ve vodě a nepotřebnou odklízeli.
Zatopeny byly dvory u Šimáků, Pekárků, Vinšů. Toho dne do rána zemřel Jos. Louţecký čp. 43, uloţili jej
do sklípku, voda vnikla i tam. U Petříčků čp. 52 spadl taras za stavením. U Plzáků čp. 29 sesula se zeď
ohradní při silnici za stodolou v délce asi 6 m. – Kroupy zvící lískových ořechů voda splavila do niţších míst,
kde vydrţely ve stínu aţ do 12/6. Dne 9/6 prohlíţel tu škody za okresní politickou správu Dr Hodek a předseda
poslanecké sněmovny jan Malypetr z Klobuk. Do sněmovny odjela deputace ze Sazené a okolních postiţených
obcí ţádati úlevy. V katastru našem poškozeno bylo úhrnem 228 ha polí a luk. Do ţní zlepšily se ovsy, pšenice,
řepy a brambory tak velice, ţe na nich nebylo téměř ztráty a úroda byla normální. Málo sypal ječmen, 4 q
slabého jen zadního zrna, ještě méně ţito, které bylo přetlučeno a uschlo. Čočka byla rozbita úplně. Kroupy
padaly od Chrţína k „horám“. Pojištěni byli jen: Bečvář Jar., Bečvář Oldř., Hejlík Jos., Hůla Jar., Kulka a
Šimák.
Od 16/9 vyučovala zde slečna Marie Broţková z Kralup za nemocného říd. uč. Jana Kocíka. Dále byli
nemocni: v červnu Vác. Studený čp. 58 byl operován v Podole v sanatoriu na ţaludeční vřed a Jos. Votava čp.
21 na slepé střevo v Roudnici. – Jan Plzák čp. 29 dojíţdíval pravidelně v červnu do lázní Poděbrad. Letos musil
se vrátiti předčasně, bylo mu nevolno. Tou dobou jeho dcera Jarmila byla pokousána domácím psem a odešla do
nemocnice do Prahy. Na to byla prohlášena kontumace psů od 5/8 do 26/11. – Václav Pokorný čp. 11 pokrývač
byl v nemocnici ve Slaném od 22/3 do 10/10. Uhřál se a nastydl, dostal vodu na plíce a hnisavost, operace
nepomohla. – V sanatoriích byli josef Hůla čp. 101, ţelezniční zřízenec, jos. Kušina čp. 64 ţel. Zřízenec, a Jan
Kocík, 105 student.
72
Svátek Svobody 28/10 oslavilo občanstvo i školní mládeţ shromáţděním u pomníku padlých. Řečníkem byl
E. Nápravník. Odpoledne u Kratochvílů na sále sehrály školní děti besídku – vstup volný.
17/12 byl hon, 29/12 byl druhý, zabiti 333 zajíci.
Pokutováni byli Svoboda Fr. čp. 88 a Pokorný Jos. čp. 128, ţe stavěli studnu sobě a neměli povolení
obecního a ţe porušili ţivnostenské oprávnění pumpařů.
Zábavy: Bylo uspořádáno 10 tanečních zábav; pořádaly je místní spolky, Kořánovi řezníci, rekruti.
Pozoruhodno je, ţe pořadatelům přinesly ztrátu. Divadla pořádal „Sokol“, dvě divadelní společnosti se zdrţely 7
dní, loutkové divadlo také 7 dní. V srpnu (14.) „Obec baráčníků“ z Velvar sehrála odpoledne divadlo pro děti a
večer pro dospělé při velmi četné návštěvě. To bylo v souvislosti se zaloţením „Vlasteneckého dobročinného
spolku Obec baráčníků“ v Sazené. „Rychtu“ mají v hostinci čp. 16. – Školní besídky byly 2. Biografy se tu
zastavily 4x celkem 25 dní, cirkus na sále u Ţalmanů, dva dny produkce koní a medvědů.
Podporu v nezaměstnanosti obdrţelo 14 osob se 26 členy rodinnými. Úplně nemajetných bylo 8, s domkem
6, s domkem a polem 1 (ze 6), zedníci 3 (v počtu 6). Byly jim vydány poukázky za 1350,- Kč, které proplácel
okresní úřad kupcům přímo.
Sňatky: 7/2 vdala se Boţ. Kašpárková 46 za řezníka do Prahy. – 27/3 Václ. Komeda vzal si bývalou
sluţku u Nápravníků v Nové Vsi, rodem z Jeněvsi. Byl boţí hod, auta jim propůjčili Kulka a Řehák. Bydlí v čp.
20 – 9/4 vdala se Anna Pokorná čp. 110 za V. Folprechta, kováře u Kubíčka, odstěhovali se někam na sever. –
Dne 10/9 přiţenil se Ant. Studený čp. 58 k Marii Titěrové do Nové Vsi. Tato ţena mu zemřela v lednu 1933. –
25/6 měla svatbu Růţ. Pokorná čp. 20 s Klierem, zřízencem dráhy v Libčicích. – 27/11 vdala se Anna
Opřátková do Kamenice Dolní.
Zemřelí v roce 1932: Dne 13/1 zemřela Kateřina Kopecká, vdova po cihláři v Hausmanově cihelně (1925) –
Dne 8/4 zemřela u Košťálů paní Srbková, pohřbena byla do Nabdína. – Dne 10/4 zemřela Anna Řeháková „ze
skály“ čp. 30, vdova po rolníku, ve věku 71 let. Dlouho stonala. Pohřbena byla do Velvar u sv. Jiří ke svému
manţelu. – Dne 5. června zemřel Josef Louţecký čp. 43 stár 73 roky. Narodil se v Sazené a jmenoval se do 12
let Kratochvíl. Jeho matka se vdala za Louţeckého a potom měl příslušnost domovskou v Lešanech. Za
svobodna býval kočím, nejdéle u Kotasů čp. 10. Kdyţ se oţenil, bydlel na „chumberkách“ čp. 41. Jeho matka
zdědila po strýci Perlíkovi z Nelahozevsi 200 zlatých. Těch pouţili na zařízení hospodářství a spachtovali si
pole. Mívali 2 aţ 3 ½ strychu polí panských a od paní Tůmové čp. 28. Byl dělníkem v cihelně Barešově
v Budihosticích, vyrobil 1000 a více cihel denně. Na jednu sezonu vypravil se s kamarády Junkem, Králem a
Hůlou do cihelen v Ledvicích a Trmicích. Potom sekával vojtěšky, jetele, luka, obilí i otavy. Od 3 hodin ráno do
8 a 9 ½ hodin večer posekal 3 a přes 3 strychy denně. Za to bral plat 1 zlatý 20 krejcarů a litr piva od strychu.
Sekával po 10 – 12 let stále u Arnsteina čp. 26, u Řeháka vác. čp. 30. Tomuto pomáhal česati ovoce na
„Ostrově“ u Veltrus a sušíval je u Faixe na Vepřku několik let, ve Starých Ouholicích u Heinze také. V těch
letech chodil na práci do cukrovaru napřed do Velvar, potom do „ţidovského“ cukrovaru v Kralupech asi 6 – 7
roků. Nejraději konal práci akord. Několik roků chodil na ţně ke Kladnu. Asi dva roky neţ nastaly ţně,
pracoval na lodi a asi půl roku vykládal zboţí z vagonů na nádraţí ve Veltrusích. Nelíbilo se mu, ţe výplata
nebyla týdenní (dostával tam zálohu na 14 dní.)
V pozdějších letech začal sadařiti. Ovoce měl V Sazené, v Lisovicích, Stradonicích, Budenicích, Vrbičanech,
v Bechlíně. V Sazené kupoval zahrady samostatně, jinde společně se Řehákem, Podrackým anebo Šťastným
Václavem. Sadařil takto asi 20 let, i potom, kdyţ si koupil v roce 1910 Minaříkův domek čp 43 za 2000,- Kč.
Po válce získal příděl panské půdy 7 ½ strychu. Koupený domek přestavěl a rozšířil v roce 1917.
Josef Louţecký měl 11 dětí, z nich umřelo 5 v dětském věku. Hoši šlina řemeslo. Vyţivil a vychoval také 2
hochy Perlíkovy po sestře manţelčině, kteří se u něho narodili, a dal je vyučiti číšnictví.
73
Kdyţ provdal nejmladší dceru Amalii, odevzdal jí a zeťovi Jaroslavu Hůlovi majetek a ţil u nich
s manţelkou na výměnku. Ale i pak pracoval na svých bývalých polích, aby jeho zeť mohl jako kamnář
vydělávati.
Antonín Petříček čp. 22 snesl v lednu slaměnou střechu, poslední v Sazené, a nahradil ji krytinou taškovou.
Při tom odklidil i prkenný štít chalupy a vystavěl zděný.
František Šimák čp. 9 zaloţil na poli na „vojtovské“ ovocný sad.
Tato kronika byla k veřejnému nahlédnutí vyloţena naposled ve dnech 13. 14. a 15. srpna 1933.
74