Tomáš Hron:

Transkript

Tomáš Hron:
F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
W
N
O
N
O
W
!
PD
!
PD
c u -tr a c k
y
lic
k
to
bu
.d o
m
w
o
.c
C
Tomáš Hron:
m
o
.d o
w
w
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
4
c u -tr a c k
Dopředu
postupuji
po krůčcích
Je příkladem, že nikdy není pozdě začít. Tomáš Hron
býval v šestnácti letech 125kilový tlustý flákač, který se
vyučil řezníkem a jeho život bylo hlavně jídlo. Dnes je z něj
namakaný metrákový chlap a patří k nejlepším českým
thaiboxerům v těžké váze a myslí na to, že se jako první Čech
probojuje do finále K-1.
V případě Tomáše Hrona si
buďte jistí, že nic není nereálné. Z malé zapadlé tělocvičny
v Brně dobývá svět. Nedávno
podepsal pětiletou smlouvu
s nizozemskou promotérskou
agenturou It´s Showtime. Ve
sportovním růstu mu kromě
kouče Karla Kaisera pomáhá
také současný šampion K-1
Remy Bonjasky s trenérem
Ivanem Hyppolitem, kteří ho
pravidelně zvou na trénink
do Nizozemska. Vidí v něm
velký potenciál. I díky tomu,
že už vyhrál dvě menší
pyramidy podle pravidel K-1,
v nichž porazil i Sergeje Gura.
O tom, že český bijec přezdívaný „Chřestýš“ kvůli zálibě
v hadech umí, je přesvědčilo
i poslední vystoupení na
brněnském galavečeru „Návrat Gladiátorů“, kde jasně
porazil na body nizozemskou
hvězdu K-1 Ashwina Balraka.
Cesta vpřed se otevírá.
V posledním zápase jste porazil Ashwina Balraka, vedle
toho jste podepsal smlouvu
s organizací It´s Showtime,
která spolupracuje s K-1. Nenabrala vaše kariéra rychlejší
spád, než jste čekal?
„Ta smlouva už byla v jednání
delší dobu. Manažer Milko
Deucman to řešil a teď se to
dotáhlo do zdárného konce.
Podepsal jsem na pět let,
uvidíme, jak se to bude vyvíjet.
Vítězství nad Balrakem bylo
určitě super a může to pomoct
v kariérním růstu.“
Ozvali se vám po vítězství
nad Balrakem lidé z It´s
Showtime?
„Jo jo, jsem v kontaktu se
zástupcem Simona Rutze, který
mi hned volal. Jsem s nimi
v kontaktu a je pozitivní, že
jsou ohlasy z Holandska.“
Těšil vás po vítězství nad Balrakem kariérní postup nebo
to, že jste mu vrátil pár let
starou porážku ze Surinamu?
„Těší mě vůbec to, že jsem ho
porazil. Pás je sice krásná věc,
ale nebral jsem to jako odvetu.
Nachystal jsem se na zápas
a chtěl jsem vyhrát. Příprava
byla dobrá, byl jsem nachystaný fakt dobře. To se odrazilo
na zápase, měl jsem ho pod
kontrolou.“
Balrak je považován za
jednoho z nástupců nizozemské školy. Tím spíš, že
ho trénuje Ernesto Hoost.
Jaký má podle vás nyní
mezi bojovníky zvuk jméno
Tomáš Hron?
„Netuším, jak to berou, já
můžu mít radost z toho, že
jsem ho porazil. Remy mi gratuloval, protože Balrak porazil
Breggyho a není to žádný ořezávátko. Byl hustej už v době,
kdy jsem já o thaiboxu nic
nevěděl, takže zkušeností má
mraky. Pamatuju si ho ve váze
do osmdesáti a byl to hroznej
štípač, dokonce si myslím, že
s ním tehdy zápasil Robert
Kůrka, ale to už je strašně
dávno. Proto jsem za jeho
skalp určitě rád.“
.c
F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
W
N
O
lic
k
to
bu
y
5
Bylo pro vás speciální i to,
že jste po pěti letech zápasil
v rodném Brně?
„Určitě to bylo strašně motivační a emotivní. Naposledy
jsem v Brně boxoval v roce
2004 s Erollem Zimmermannem a byl jsem úplně nadšenej, když jsem viděl, jak aréna
bouří. Samozřejmě jsem se při
nástupu hlavně soustředil na
zápas, ale z těch davů mi běhal
mráz po zádech, až takhle úžasný jsem to nečekal.“
Od zápasu s Zimmermannem uteklo mnoho času.
Vnímáte, jak jste se za
tu dobu změnil jako
bojovník?
„Styl se změnil určitě.
Už jen když se vezmou
zápasový pravidla, který
určuje K-1, už to není
thajský box a je eliminovaný klinč, takže jsem
styl musel hodně změnit.
Před pěti lety jsem měl
o patnáct až dvacet
kilo míň a to s tím tělem
udělá obrovský věci. Už
když jsem nabral na nějakých
devadesát kilo, tak jsme se
s trenérem Karlem Kaiserem
hrozně trápili, protože to bylo
strašně těžký dostat pohyb
a koordinaci do nové hmotnosti. Trvalo to fakt dlouho a kvůli
tomu jsem skoro rok nezápasil.
Jakmile naberete, máte úplně
jiné tělo, je v tom obrovský
rozdíl. Trénink směřoval
k tomu, abych se adaptoval na
vyšší hmotnost, a myslím, že
se to teď začíná celkem dařit.
Všechny zápasy v supertíze
nebyly úplně ideální, ale pomaličku směřuju k tomu, aby to
bylo lepší a lepší. I před tímhle
zápasem jsem na tom pracoval
a shodil nějakých pět šest
kilo. Měl jsem asi sto pět, ale
nebylo to úplně ono, tak jsem
to musel zredukovat a bylo
to lepší. Samozřejmě vím, že
mám ve všem obrovský rezervy
a práce je tam ještě spousta,
než se dostanu do toho svýho
vysněnýho finále K-1.“
Díky tomu, že jste
zápasil hodně v zahraničí, vás domácí
divák neměl možnost
detailně sledovat. Co
přesně se na vašem
stylu změnilo?
„Začal jsem víc boxovat.
Hodně jsme
zapracovali
na rukách, protože
pokud chcete uspět
v dnešním světě, musíte
umět dobře kopat
i boxovat. S jednou
zbraní už to prostě
dneska nejde. Všichni
bojovníci jsou vesměs
komplexní. I když
máte silný nohy, ruce
tam být musí. Já vždy
v osmdesát pětce
hlavně kopal. Ruce mi
moc nešly a hlavně mě
ani nebavily. Nejlepší
pro mě byla kolena,
ale teď už jsem ruce
a nohy dokázal jakž
takž zkombinovat
a už to umím využívat líp. I když na
tréninku je to kolikrát super, ale
v zápase jsem jinej, je tam stres,
tlak a všechno se nepodaří.“
Cítíte, jak okolí vnímá vaše
zlepšení?
„Nevím, jestli vnímají diváci
změnu stylu, ale hlavně si
myslím, že jsem se lidem
dostal trošku do povědomí.
Sice nejsem mediálně extra
známej, ale lidi už celkem vědí,
kdo jsem. Když novináři sem
tam napíšou, že Hron vyhrál
v Holandsku nebo v Itálii, tak už
lidi vědí, o koho jde. Pak se přijdou podívat a třeba neocení
dobrou techniku, ale určitě
ocení dobrej zápas. Jestli
vyhraju rukama nebo nohama, na tom jim nezáleží.
Důležitý je, že já vím, že jsem
schopný boxovat i kopat.
.d o
m
w
o
.c
Jaké to bylo, když sám Balrak
po duelu přišel a uznal, že
jste byl lepší?
„Balrak pak po zápase přišel
a bavili jsme se u piva. Je normální. V ringu se posekáme
a pak je pohoda, už i v Surinamu jsme se bavili. Třeba jinej
soupeř Kasumov byl po zápase
nasranej. Dagestánci jsou
obecně divný. Mají vlasy přes
celej obličej a v ruce korán.
Tváří se, jako kdyby měli pod
bundou bombu. Tady to bylo
přátelský.“
c u -tr a c k
C
m
o
.d o
w
w
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
N
O
W
!
PD
!
PD
c u -tr a c k
.c
F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
W
N
O
N
O
W
!
PD
!
PD
y
bu
to
k
lic
c u -tr a c k
Lidi ocení štípanou, když tam
budeme pět kol stát a technicky bojovat, tak to ocení znalec,
ale široký publikum chce vidět
řežbu.“
.d o
m
o
.c
C
m
w
o
.d o
w
w
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
6
c u -tr a c k
Takže to vypadá, že jste si na
trend K-1 zvykl. Je to tak?
„Jo, zvykl jsem si na to v Holandsku, kde hodně trénuju
a sedí mi to. Pokud chci zápasit
v K-1, tak mi to musí vyhovovat
nebo se tomu musím přizpůsobit. Když si pojedu něco jiného,
tak mám bohužel smůlu, protože to nebude atraktivní.“
Jaké jsou nyní podle vás
šance, že se stanete po Pavlu
„Hakimu“ Majerovi a Petru
Vondráčkovi třetím Čechem
s profesionální smlouvou
v K-1?
„Samozřejmě ještě musím
předvést nějaké zápasy pod
Showtimem a pak už bude
záležet hodně na nich, kam mě
pošlou. Třeba můj přemožitel
Daniel Ghetta udělal super
zápas v eliminaci a smlouvu
dostal. Sice prohrál, ale ukázal,
že umí dělat zápasy a líbí se
promotérům a lidem. Věřím
tomu, že to přijde i u mě. Je
to jen o tom udělat atraktivní
zápas, který zvedne lidi ze
židle. Když to tam nějak budu
plácat, tak mi dá těžko někdo
nabídku.“
Je ta šance o to větší, že
trénujete často v Nizozemsku
s Remy Bonjaským a jeho trenérem Ivanem Hyppolitem?
„Už tam trénuju asi dva
roky a strašně mi to prospělo.
Kdybych trénoval jenom v Čechách, tak se budu plácat na
místě. Mám tu sice super podmínky a perfektního trenéra,
ale je potřeba změna, protože
pak se dostanete jen do určitého stereotypu a pak už nikam
nerostete. Změna je důležitá.
On mi ten Ivan třeba neřekne
nic jiného než Karel, ale slyším
to z jiného úhlu a mozek je pak
schopen vnímat informace
trošku jinak. K nezaplacení jsou
i tamní sparingy, když trénujete s někým jako Remy, tak to
nejde ničím napodobit. Pokud
prostě chcete zápasit s nejlepšími, musíte s nimi i trénovat. Je
to prostě přínos.“
Tento model přípravy už
dlouho volí Ondřej Hutník
nebo Jiří Žák. Kdy jste vy
a váš trenér začali cítit, že
jste se v Čechách dostali na
hranici maxima?
„Asi ty dva roky zpátky jsme
si řekli, že je třeba změna
a nová šťáva. Holandsko bylo
jediný, co připadalo v úvahu.
Stačí se podívat na finále K-1
nebo K-1 Max a všichni vidí, že
jsou nejlepší. Skoro všichni žijí
nebo trénují v Holansku. I Stefan Leko nebo Daniel Ghetta,
všichni tam čerpají zkušenosti,
hlavně s těžkýma váhama to
umí. Peter Aerts a Ernesto
Hoost tam dali obrovský
základ.“
Cítíte během přípravy
s elitními zápasníky, že máte
šanci mezi nimi uspět?
„Určitě jo, ten sparing je poměrně vyrovnaný. Samozřejmě mám rezervy, ani ne tak
v technice, ale spíš co se týče
silové stránky. S kondičkou ale
problém nemám a spoustu
lidí na tréninku bez problému
přetluču. Samozřejmě je to
jiný s Remym a někým horším.“
Jak příprava vypadá?
„Zajímavý je, že v Holandsku
nemají rozcvičky a trénink jedeš hned z voleje. Kdo se chce
protáhnout, dělá to individuálně. Jinak na to každej kašle.
Trénink pak trvá jen hodinu, ale
je to o dost intenzivnější. Třeba
tam přijdeš a je tam deset supertíh na sparing. Tam to jsou
béčkoví zápasníci, ale tady by
to byla špička. Sedmdesátikilovejch kluků je tam třeba dalších
dvacet a každého našeho by
smetli. Jsou někde jinde. Každý
tam dře naplno a chce se dostat na úroveň Remyho.“
Proč se o vás vůbec Bonjasky začal starat, když si de
facto vychovává budoucího
soupeře?
„Před dvěma lety mi to zařídil
manažer. Soupeři bychom byli
asi jen v případě, že bychom se
oba dostali do finálové osmičky
K-1. Jinak by zápas v úvahu asi
nepřipadal, můj ani jeho trenér
by to nedovolili. Před každým
turnajem spolu sparujeme
a jsme kamarádi. S kýmkoliv
jiným by to šlo, ale s Remym
asi ne.“
Je to tak, že i vy jste pro něj
dobrý sparingpartner před
finále K-1. Tím spíš, že jste
zápasil s Zimmermannem,
i když v jiné váhové kategorii?
„Jo, chystám se za ním a sparovat budeme určitě, protože
i já mám v jednání nějaký zápas
na prosinec.“
O co by mělo jít?
„O turnaj K-1 v Praze, ale nic
není jistý.“
Berete to jako turnaj, který
by mohl určit, kdo je největší
česká naděje v K-1? Někdo
totiž bere jako jedničku vás,
jiný zase Jana Soukupa nebo
Romana Kleibla…
„Všichni chceme být nejlepší a jdeme si svojí cestou.
.c
F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
W
N
O
lic
k
to
bu
y
7
Jak vnímáte situaci, že jste
ještě nestartoval na pražském turnaji K-1 i vinou toho,
že je česká scéna bojových
sportů rozdrobená na skupinky?
„Já nemám problém komunikovat s nikým. Je mi jedno,
jestli je dotyčnej z Prahy, Brna
nebo Bratislavy. Neprožívám
to, protože je to to samý, jako
kdybych byl smutnej z toho,
že mě nepozvali třeba do Japonska. Když mě samozřejmě
pozvou, tak půjdu zápasit. Je
to samozřejmě velká akce už
jenom tím, že se bojuje v Sazka
areně, ale není moje věc, jak
se tohle dělá. Organizátoři to
dělají za svoje peníze, takže je
jejich věc, koho si tam pozvou.
Nezajímá mě to.“
Čekáte, že se blíží doba, kdy
se s Kleiblem nebo Soukupem utkáte?
„Je mi jedno, s kým budu
zápasit. Pokud chcete být na
špici, nemůžete si vybírat, takže
když přijde nabídka a budou
rozumný podmínky, tak to není
problém.“
Stejnou rétoriku má i Bonjasky. Kdy u vás nastal zlom, že
je vám opravdu jedno, kdy
a s kým budete zápasit?
„Samozřejmě že se člověk
jistým způsobem vyvíjí a musí
si uvědomit, na co má a na co
nemá. Abych třeba před rokem
naskočil do zápasu s Badrem
Harim, který je úplně jinde
než já, tak to je nesmysl a ani
trenér by mě do toho nepustil.
Zápasník může mít obří sebevědomí, což mimochodem
může být krásná věc, ale trenér
a okolí vás musí držet na uzdě
a někam vás směřovat. Jinak by
člověk mohl vletět někam, kam
ještě nepatří a mohlo by vás to
poslat takovým způsobem na
zem, že už se z toho neoklepete. To byl třeba velkej problém
u Hakima. To je kluk, kterej je
super a mám ho rád. Ve svý
době měl obrovský šance
se někam dostat, ale ještě
nebyl tak vyzrálej, co se týče
náročnosti zápasů. Jenže dostal
Jeroma Le Bannera, předhodili
mu Alexeje Ignašova v době,
kdy byl úplně na špici, a to ho
trochu zarazilo. Kdyby se s tím
trochu počkalo, tak asi ve finále
mohl bejt, protože to byl chlap
jak hora a výborně připravenej.“
Takže volíte pomalejší růst?
„Tak nějak. Taky bych si mohl
říct, že chci jít s tím a tím, ale
když Karel řekne, že je třeba
ještě čas a zapracovat na tom
a tom, tak tomu věřím, protože
to cítím stejně. Všechno má
svoji posloupnost a je potřeba
se k výsledku propracovávat po
krůčcích. Když budu dělat obří
skoky, tak je to špatně. Třeba se
povede pár zápasů, ale ze svý
zkušenosti říkám, že budu dělat
menší kroky i za cenu, že vývoj
bude trvat dýl, ale je to lepší,
než abych pak zjistil, že jsem
někde, kde jsem být neměl.“
A měl jste někdy ten pocit?
„Jednou jo, když jsem asi osm
let zpátky zápasil s Radkem
Pastýrem v osmdesátdvojce.
Zápasili jsme v Kladně a já si
fakt řekl, že jsem někde, na
co ještě nemám, protože on
byl tehdy borec. Zápas jsem
sice vyhrál a dal jsem do toho
všechno, ale vím, že jsem
o sobě pochyboval. Navíc jsem
musel zhubnout ještě asi dvě
kila, takže jsem byl vyždímaný.
Radek byl silnej a pěknej bombarďák, kterej tehdy zápasil
vyrovnaně i s Jirkou Žákem.“
Neměl jste ten pocit i v zápas
Ghittou v Amsterdamu, kdy
jste prohrál kvůli rozkopané
noze?
„To ne. Ghittu jsem znal
a věděl jsem, že je to dobrej zápasník, ale byl jsem připravenej
a psychicky vyzrálej. To, že jsem
prohrál, se mi stane určitě ještě
mockrát, ale připravenej jsem
byl. On mi systematicky rozbil
nohu, což byla moje chyba,
kdybych si ji kryl, nestalo by se
to. Je ale fakt, že jsem byl nervózní z atmosféry v Amsterdam
Areně, protože to byl vždycky
můj sen. Cítil jsem tehdy i velkou zodpovědnost. Prostě jsme
se posekali a on byl lepší.“
Je vaše taktika postupných
krůčků daná i tím, že jste se
sportem začal pozdě? Mimo
jiné i proto, že jste byl jako
dítě obézní a vážil jste 125
kilo?
„Asi určitě. Kdybych jako malej kluk začal s hokejem, tak už
chci mít ve dvaadvaceti jistou
smlouvu a prachy, protože tělo
nevydrží věčně. Já do šestnácti
vůbec nesportoval, zkoušel
jsem nějaký karate a sebeobranu, ale nevydržel jsem to
dlouho. Chodil jsem i na fotbal,
ale tam mi asi po týdnu řekli,
ať už vůbec nechodím, že to
se mnou nemá cenu. Těžce
jsem to nesl a byl jsem z toho
špatnej, ale dneska už mi to
nevadí.“
Takže thajský box na vás
nakonec zbyl…
„Viděl jsem ho v televizi, kde
dávali každý měsíc sestřihy
zápasů a strašně se mi to
líbilo. Tak jsem kvůli tomu chtěl
shodit.“
Jak se vám povedlo, že jste
byl tak tlustý?
„Prostě jsem nic nedělal. Vyučil jsem se řezníkem a měl jsem
pozitivní vztah k jídlu, takže
jsem jedl a jedl, až mi narostla
obrovská vana. Pak jsem přišel
.d o
m
w
o
.c
Třeba s Romanem spolu
občas trénujeme, je z Přerova
a vztahy máme super. Honzu
Soukupa jsem taky potkal
párkrát v Praze a je to výbornej
kluk, obrovský dříč a šampion
v kyokushinkai karate, takže
potenciál má velikej. Každý
máme svoji cestu, ale cíl je stejnej. Být nejlepší v Čechách i ve
světě. Kdo je lepší, můžeme jen
polemizovat, to se pozná jen
v ringu, dokud si to tam nerozdáme, budou to jen dohady.“
c u -tr a c k
C
m
o
.d o
w
w
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
N
O
W
!
PD
!
PD
c u -tr a c k
.c
F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
W
N
O
N
O
W
!
PD
!
PD
y
bu
to
k
lic
c u -tr a c k
ke Karlovi, ten si řekl, co je to
za tragéda, ale nevyhodil mě,
čemuž se do dneška divím.
Nechal mě se trápit a trénovat,
až jsem se dostal k prvním
zápasům a dneska jich mám
šedesát sedm.“
dovolený si chodím alespoň
zaběhat, abych z toho úplně
nevypadl.“
Co vás nutilo vrátit se vždy
zpátky?
„Spousta lidí říkala, ať se na
to vykašlu. Odrazovali mě od
toho a říkali, že frajer s takovým břichem nemůže vydržet
ani jeden trénink, ale já ho
vydržel. Pak už jsem zvládal víc
a víc. Taky jsem si dal pro sebe
takovou malou motivaci. Chtěl
jsem si alespoň jednou v životě
zkusit zápas. Nikomu jsem
to neříkal, bylo to moje tajný
přání. Furt jsem chodil a chodil,
dokud to nepřišlo. První zápas
jsem měl v Praze na Brumlovce
a prohrál jsem body. Bylo to
myslím s Honzou Kůstkou.
m
c u -tr a c k
Baví vás na thajském boxu
i to, že pořád vidíte, že se
někam můžete posouvat?
„Určitě, pořád se učím, není
to tak, že když tu mám za deset
let pár titulů, tak dám nohy
na stůl. Pořád je něco nového. Každej den zjišťuju, že mi
nejdou úhyby nebo neumím
kopat. Vždy zjistím, že se můžu
víc vytočit nebo třeba jen jinak
zapojit svaly. Pak je to vidět
i v ringu, vidíte soupeře, kteří
jsou na vrcholu třeba i v osmatřiceti letech. To se mi na
tom líbí hodně.“
Díky čemu se vám podařilo
tak radikálně zhubnout?
„Makal jsem a během
prvního roku a půl jsem dal
padesát kilo dolů. Předtím
jsem držel nějaké diety, ale nic
jsem o tom nevěděl, tak jsem
dělal spoustu chyb. Buď jsem
nejedl vůbec, nebo jsem si
dal občas rýži, nebo jen jednu
tatranku za den. Prostě hrozný
nesmysly. Pak jsem začal běhat.
Byla to spíš taková rychlejší
chůze, vždycky jsem se večer
navlíknul, aby mě potmě nikdo
neviděl. Za světla jsem začal
běhat, až když jsem shodil.“
Jak těžké bylo tu změnu
vydržet? Neříkal jste si, že
bude opět pohodlnější vrátit
se k řezničině?
„Ani ne. Jakmile jsem skončil
s řezničinou, začal jsem s thaiboxem. Dneska už řezničím jen
na Vánoce, když koupíme zvěřinu. První tréninky byly těžký,
před jedenácti lety to nebylo
na takové úrovni jako dneska.
Tréninky byly tvrdý a říkal jsem
si skoro pokaždé, že jsem tady
naposledy, protože jsem měl
slzy v očích a všechno mě bolelo, ale pak jsem vždycky přišel.“
.d o
o
.c
C
m
w
o
.d o
w
w
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
8
Tak jsem si řekl, že příště chci
vyhrát, tak jsem vyhrál a pak už
zápasy přicházely.“
Hnalo vás vpřed i to, že tlustí
lidé a obzvlášť děti bývají ve
společnosti diskriminovaní?
„No jasně, už na základce
jsem vždycky zůstával poslední
na výběr, když se rozdělovalo
družstvo na fotbal. Kámoš si
mě pak vždycky na konci vzal.
Ale mělo to logiku. Děcka
prostě vždycky chcou vyhrát
a já jsem pro ně nebyl nikdy
žádným pozitivním přínosem.
Takže mě strčili do brány nebo
jsem to nehrál. Ke kolektivním
sportům jsem pak přičichl až
na vysoký škole. Teď studuju
pátým rokem Fakultu sportovních studií na Masarykově
univerzitě.“
Změnil jste pak se změnou
života i kamarády, nebo
vám zůstali i ti z „obézního“
dětství?
„Bydlel jsem na sídlišti a od
základky jsem se s nimi flákal.
Vídáme se pořád, i když jsem
se před půl rokem odstěhoval.
Člověk pořád poznává spoustu
nových lidí, teď jsme hrozně
dobrá parta lidí ze školy, úplně
jsem se tomu divil, že si tak
rozumíme a strašně mě díky
tomu baví do tý školy chodit.
Jsou to lidi, se kterýma jezdím
i mimo výuku třeba na lyže
nebo někam. Nejsou to žádní
zápasníci, ale kluci, který dělají
jiný sporty nebo mají pohyb
hlavně pro zábavu.“
Ví o vaší tlusté minulosti
i Remy Bonjasky?
„Jo jo, ví to. Karel jim před
gala Kings of the Ring ukázal
moji fotku s břichem, protože
tu byli trénovat. Dostal záchvat
smíchu a pořád říkal, že to není
možný. Dneska už naštěstí
břicho nemám.“
Stal se teď pro vás sport
a thajský box drogou?
„Je to tak, že mě to hrozně
baví, a když to pár dní nemám,
tak jsem nervózní. Po zápase
si dávám týden volna, ale teď
jsem si šel už tři dny po výhře
nad Balrakem zacvičit. Cejtil
jsem se dobře, tak jsem si chtěl
dát do těla. Když dlouho ležím
doma, jsem z toho špatnej. I na
Jaké rezervy odhalil trénink
v Nizozemsku?
„Musím pracovat na všem.
Není tam nic, co by mi extrémně nešlo, ale vše se musí zlepšovat. Teda kromě pohybu, ten
mám furt špatnej. Karel říká,
že něco umím udělat skvěle
v tréninku, ale pak to neumím
přenést do zápasu. Prostě to
začít dělat automaticky.“
Kromě sportu jste známý
svou zálibou v plazech, díky
čemuž vznikla vaše přezdívka „Chřestýš“. Kolik jich
máte?
„Asi patnáct hadů a třicet
ještěrek. Máme na to s tátou
takovou speciální místnost. Ještěrky jsou spíš jeho a hadi jsou
moji miláčci.“
Co se vám na nich tak líbí?
„Prostě se mi líbí. Někomu se
líbí kočka nebo pes, já mám
hady. Je to pěkné. Baví mě studovat literaturu, která souvisí
s teraristikou.“
Kolik je ve sbírce chřestýšů?
„Tři. Dva diamantoví, jeden
zelený.“
Mají jména?
„To ne. Já zvířata nepojmenovávám. Rukama už mi jich
prošlo tolik, že kdybych měl
každýmu dát jméno, musel bych
na to mít speciální tabulku. Sa-
BUDOLAND.CZ
vybavení značky KING výhradně na WWW.
.c
F -X c h a n g e
F -X c h a n g e
W
N
O
lic
k
to
bu
y
9
Kde vznikl počátek této vaší
záliby?
„Když mi bylo asi deset, viděl
jsem ve zverimexu krajty a užovky a přišlo mi to úplně perfektní.
Strašně jsem je chtěl, táta choval
želvy, tak mi od známého pořídil
dvě užovky červené, já si k tomu
dokoupil literaturu. Pak už to přibývalo. Nejdřív krajty, v osmnácti
zmije, chřestýši a kobry.“
Takže chřestýše jste měl už
v době, kdy jste zápasil…
„Jasně, jedovatý hady člověk
mít nemůže, pokud mu není
osmnáct. Já chtěl ty zvířata
autentický, takže i s jedovejma
žlázama. Ale nikde se s tím
nechlubím, že je mám, je to jen
koníček pro moji radost. Když
přijde známej a chce to vidět,
ukážu mu to, ale jinak tyhle
zvířata nikde nevytahuju.“
Proč jste se nepojmenoval
třeba Tomáš „Užovka“ Hron,
ale zrovna „Chřestýš“?
„Mám chřestýše vytetovaného
na lýtku a tím je to daný. S tou
přezdívkou přišel manažer Milko
Deucman, ale nespojuju to s tím,
že bojuju jako chřestýš. To si jen
kamarádi dělají srandu, že si
nechávám do kolena naočkovat
jed.“
Říká se o vás, že se stále udržujete v kondici, abyste mohl
kdykoliv nastoupit do zápasu.
Je to pravda?
„Určitě. Musím makat a doufat,
protože štěstí přeje připraveným,
takže já musím být vždycky
připravený. Kdyby mi teď někdo
zavolal, že mám za dva týdny
zápasit, tak jsem schopen upravit
trénink, připravit se a jít do
toho. Trénuju pořád, rozhodně
nemám nějaké hluché období.
O prázdninách jsem měl tři týdny
volno, ale tím bylo myšleno
tři týdny bez boxu. Posiloval
jsem, běhal a plaval, abych pak
nezačínal zase od nuly. Od toho
mám koneckonců trenéry – Karla
a kondičního kouče Honzu Cacka
od nás z fakulty. Spolupracujeme
asi rok.“
Se Showtime máte smlouvu
na pět let. Je podle vás reálné, abyste se dostal do finále
K-1 dříve?
„Věřím tomu, kdybych tomu
nevěřil, tak jdu dělat něco jiné-
ho. Nevím jestli za rok nebo za
dva, ale věří tomu i můj trenér
i Ivan Hyppolite, se kterým
trénuju, nebo Remy. Kdyby
tomu Ivan nevěřil, tak by na mě
kašlal, ale tak to není. Sám mi
dokonce zavolá, kdy přijedu,
pak si mě vezme na soukromý
trénink třeba na lapy podle
toho, co naplánuje. Takhle si
mě pozvali do Chorvatska na
trénink s Mirko Filipovičem.
Znal jsem je tehdy jen půl roku,
když ještě vztahy nebyly takové. Jen jsem koukal, protože
jsem byl najednou sám v kleci
s Filipovičem. Proto si myslím,
že tomu věří i oni a vidí ve mně
potenciál.“
Plánujete ještě úpravy ve
váze? V K-1 vám sto kilo
nemusí stačit.
„Zatím pracuju na metráku,
nechtěl bych se pohybovat
na vyšší váze než 105 kilo.
I Aerts a Hoost měli v době
vítězství v K-1 kolem metráku. Váha až tak důležitá není,
ale je samozřejmě výhoda,
když má někdo sto dvacet
kilo jako La Banner nebo
Alistair Overeem. Třeba Remy
nyní zhubl ze 114 na 107
a říká, že se cítí mnohem líp.
I na mně poznal, že se lépe
hýbu, takže si to chci držet.“
Ke K-1 patří i show. Jakou
hodláte nabídnout vy?
„Dám si hady kolem krku
a budu nastupovat s chřestýšem do ringu. Myslím to
samozřejmě ironicky. Spíš
chci ukázat show v ringu.
Jasně že když nastoupím na
Tři sestry, tak to lidi u nás
ocení, ale v Japonsku by to
nikdo nepochopil. Třeba mi
poradí Remy.“
Tomáš Hron
Datum narození: 25. 7. 1981 (Brno)
Klub: Muay Thai Brno
Trenér: Karel Kaiser
Váhová kategorie: +95 kg
Zápasová bilance: 65 zápasů, 54
výher (20 KO), 9 proher, 2 remízy
Dosažené tituly: vítěz dvou
pyramidových turnajů podle
pravidel K-1, zlatá medaile MS WKA
2002 a 2004, mistr Evropy WKN
2001, mistr ČR 2002, mistr světa
WKN 2003, King of the Ring 2004,
2007 a 2009, Interkontinentální
titul WKN 2006, World Champion
WTKA 2008.
Neuvažujete o tom, že
byste se kvůli sportu do
Nizozemska přestěhoval?
„Když to přijde, tak to přijde. Nebránil bych se tomu,
Holandsko mám strašně rád.
Už teď tam furt jezdím a je
to dost drahý, ale ubytování
už mám zařízené za slušné
peníze.“
Smlouva by vám ale měla
zajistit dost peněz ne? Prý
se jedná o desítky tisíc
eur?
„Je to odstupňovaný. Uděláte první dobrej zápas a půjdete nahoru. Jinak na pevný
částce domluvení nejsme. To,
za co zápasím letos, už příští
rok platit nemusí. Záleží na
tom, jak mi to půjde.“
František Prachař
Redaktor deníku Sport
Foto: Tino Kratochvíl
.d o
m
w
o
.c
mozřejmě znám jejich latinský
názvy, ale jména, to fakt ne.“
c u -tr a c k
C
m
o
.d o
w
w
w
w
w
C
lic
k
to
bu
y
N
O
W
!
PD
!
PD
c u -tr a c k
.c

Podobné dokumenty