číslo 2013-7 - Otevřený Rozšalovávací List

Transkript

O
tevřený
R
ozšalovávací
kognitivně disonantní občasník, informační destilátor,
splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů,
surreálný, ale milý
číslo 2013-7
Motto:
turn on, tune in, drop out
T. Leary
http://orl.bloger.cz/
L
ist
Obsah čísla
Lidstvo čeká velká změna. Spoléhejte jen na sebe, ne na stát, varuje Cílek...........................................................3
Víra v Boha není znakem intelektuální a emoční nedospělosti.................................................................................4
Tragikomický amatérismus. Známý ekonom zhodnotil výkony Kalouska................................................................6
Vědu škrtí desatero zastaralých dogmat...................................................................................................................... 7
Kalouskův závod u dna..................................................................................................................................................... 9
T. McKenna- rozhovor pro časopis Tripzine................................................................................................................ 12
The out-of-body-experience as gnostic revelation................................................................................................... 20
Jan Keller: Služba k nezaplacení................................................................................................................................... 27
Putinův expert v Praze řekl, jak dopadneme. Došlo i na Havla a knížete..............................................................29
Nový věk – duchovní renesance ?................................................................................................................................. 31
Česká republika – země bez šancí?............................................................................................................................... 32
Přísná ekonomka vyjmenovala vše, čím Nečas s Kalouskem ublížili ekonomice.................................................33
Teď bychom potřebovali Einsteinův nebo Newtonův mozek..................................................................................35
Fauly a ztráty drtí perspektivu ČR................................................................................................................................ 41
Stíny šedé ekonomiky..................................................................................................................................................... 42
V ponížené úctě vaše oddaná kolonie......................................................................................................................... 45
ORL číslo 2013-7
Lidstvo čeká velká
změna. Spoléhejte
jen na sebe, ne na
stát, varuje Cílek
Nynější krize není jedna z obyčejných, které za čas přejdou. Proto
dělá dobře ten, kdo se připravuje na
blížící se změny, jelikož svět už nebude nikdy jako dřív. Publicista, klimatolog a popularizátor vědy Václav Cílek v úvodníku květnového časopisu
Vesmír doporučuje osobní, komunitní i národní strategii, jak by bylo nejlépe si v nejbližších letech počínat.
Ve zmíněném procesu je možné
rozeznat tři základní vrstvy. „Úplně
nahoře v rychlém a proměnlivém
tempu se odehrává politika a ekonomika. Je to nejviditelnější a nejreflektovanější část reality, při které se
trendy často mění ve své opaky.
Uprostřed vrstev je nová situace na
trhu s komoditami, zejména ropou a
obilovinami. A to celé podkládá systém klimatických změn a proměn přírodního, demografického i sociálního
prostředí,“ vysvětluje Václav Cílek.
Připomíná přitom knihu „Tři svíce za
budoucnost“, v níž se osmatřicet autorů pokoušelo z různých úhlů zamyslet nad světem a snažilo se mu
porozumět. „Sami mezi sebou jsme
těžko hledali konsensus, protože s
energetikou, politikou či ekonomikou
se stejně jako s počasím může dít
cokoli,“ upozorňuje publicista s tím,
že lze nakonec při určitém zjednodušení přece jen nalézt alespoň
částečnou shodu.
Osobní strategie by měla sestávat z
péče o zdraví a z rodinného zázemí
Důsledky ekonomické krize, s nimiž
se vyspělý svět už více než pět let
potýká, vedou i k takovým zamyšlením, zda nás v blízké budoucnosti
nezačnou sužovat energetické a časem třeba i potravinové problémy.
Současná společnost zatím žije od
sklizně ke sklizni a nerealisticky očekává, že nedostatkovou komoditu vždycky někde koupí. Tomuto tématu
se v květnovém čísle časopisu Vesmír
věnuje publicista, klimatolog a popularizátor vědy Václav Cílek.
„Předpokládám, že vstupujeme do
závěrečné fáze transformačního období, které začalo někdy koncem rozvinuté industrializace (zhruba kolem
roku 1890) a v kaskádě událostí se
proměnilo dvěma světovými válkami
a globalizací. Současná transformace
by měla být procesem dvaceti až třicetiletým, měla by představovat
určitý návrat do stavu před
anomálními desetiletími 1950 až
2010,“ uvádí Václav Cílek.
Politika a ekonomika, trh s komoditami a klimatické změny
Týká se názoru, že změna, která lidstvo čeká, bude velká, ale bude rozložena na delší dobu, takže se s ní
bude možné za použití dobré nálady
a komických prvků vyrovnávat. Ale
tento svět už nikdy nebude jako dřív.
„V našich podmínkách očekáváme
těžkosti, ale ne katastrofu. Část těchto těžkostí, možná dokonce větší
část, se bude odehrávat v naší hlavě.
Díky tomu všemu lépe pochopíme
minulost, vztah k půdě a potravinám
i pocity lidí, které znárodnění či měnová reforma na čas ožebračily,“ konstatuje Václav Cílek.
Druhá ze strategií – komunikativní –
spočívá ve vytvoření sítě neoficiálních i oficiálních vládních a zejména
nevládních organizací a lokálních
ekonomik. „Globalizace však není na
odpis, banány si nevypěstujeme a
ropu nenatěžíme. Budoucnost je spíš
v kombinaci chytrých globálních a
chytrých lokálních postupů,“ podotýká Václav Cílek.
Národní strategii pak člení na tři
fáze. „Nejprve je nutné unavit se nadáváním na českou politiku, poté si
od státu nic neslibovat a spolehnout
se na sebe a své bližní, nakonec s tím
něco udělat,“ nabádá klimatolog a
poukazuje na to, že tato krize nemá
jednu příčinu, ale hned celý průvod –
erozi půd, poruchy hydrologického
cyklu, černání Arktidy, dluhy, ztrátu
rukodělnosti, zhloupnutí většiny médií, školní systém, lenost myslet a
pracovat atd.,“ vypočítává klimatolog.
Stačil by nám obyčejný fungující stát
jako u západních sousedů
Protože je příčin tolik, musí mít krize
i stovky dílčích řešení. „Neexistuje jeden lék, ale společný léčivý pohyb v
mnoha směrech. Něco vymyslíme
sami, něco odkoukáme od menších,
spřízněných národů, jako jsou Bavoři
nebo Bělorusové. Co považujeme za
přiměřené situaci: nedělat dluhy, neprodávat půdu, spolehnout se hlavně
na sebe, být milý k ostatním. Vlastně
to všichni dobře vědí, jen se neradi
loučí s iluzí bezstarostného blahobytu,“ míní Václav Cílek.
A pro budoucí chování doporučuje
následující tři strategie. „Osobní strategie by měla sestávat z péče o
zdraví (nemoc je drahá), vybudování
si odolné mentality a rodinného zázemí (děti jako penzijní fond). Také
kus nějakého duchovna se vždy může
hodit. Bez ohledu na to, zda dojde, či
nedojde k renesanci jaderné energie,
je možné, že opět vzroste význam
manuální práce,“ zamýšlí se popularizátor vědy.
„Kdybych měl říct nějakou strategii
na vládní úrovni, tak si nepředstavuji
nějaké velké investice nebo reformy,
ale obyčejný fungující stát. Mohu
uvést příklad z Německa: ceny energie z obnovitelných zdrojů rok od
roku klesají. Němci to mají nastavené
tak, že každým rokem monitorují, jak
se vyvíjejí ceny a podle toho nastavují výši podpory. Podobně Světové
ekonomické fórum v Davosu v globální zprávě rizika pro rok 2012 zmiňuje flexibilní formu řízení,“ připomněl pro ParlamentníListy.cz Václav
Cílek.
Je třeba se spolehnout sám na sebe
a neslibovat si nic od státu
Nezbytné je monitorovat zavedené
zákony, a ty chybné opravit
http://orl.bloger.cz
strana 3
ORL číslo 2013-7
„Víme, že svět je složitý, a zákony,
které budou přijaté, budou v něčem
chybné. Není jiná šance, jak se to dozvědět, než je zavést. Ale aby byly
minimalizované škody, tak k tomu zákonu nebo nějaké vyhlášce zavedeme průběžné monitorování a když se
zjistí, že něco je chybně, tak musí přijít rychlá oprava. To znamená, že i
český stát může fungovat docela
dobře. Stačí, kdyby fungoval tak, jak
má, a přidal k tomu ještě dobrý stupeň monitoringu a rychlou nápravu
nejhorších chyb,“ myslí si Václav Cílek.
Víra v Boha není
znakem
intelektuální a
emoční
nedospělosti
Dle anglického konzervativního filozofa Rogera Scrutona Bůh není hypotéza zařaditelná mezi základní konstanty a zákony kvantové mechaniky.
Recenze
decko-učenecké debaty o existenci,
či
neexistenci
Boha
anglický
konzervativní filozof Roger Scruton.
Jeho kniha The Face of God (Boží
tvář) je soubor takzvaných Giffordových přednášek na Edinburské
univerzitě, v nichž zvažuje „následky
ateistické kultury, která roste kolem
nás“. A vnímá je jako problém nejen
intelektuální, nýbrž i morální, jehož
projevem je „odvrácení od Boha“.
Výsledkem je kultura považující víru
v Boha za intelektuální a emoční nedospělost. Přitom se ve všech ohledech chová nedospěle tím, že „prchá
před okem soudu“ do „bohapustého
prázdna, které nás konfrontuje, když
naše prostředí bylo znetvořeno“.
(Pro jeho anglické „defaced“ by se
spíše hodilo české „znetvářeno“ čili
zbaveno tváře.)
Znetvořenost
či
znetvářenost
prostředí leží Scrutonovi obzvlášť
hluboce a palčivě na srdci, jak (v jiných článcích, knihách a televizních
pořadech) sleduje degradaci kvality
prostředí, městské architektury a
toho, co se dnes považuje za umění.
Postrádá v něm harmonii a krásu,
které bývaly smyslem a účelem kultury.
Benjamin Kuras
Tři hlavní doktríny ateismu
•
Vše, co se děje, probíhá v
souladu s přírodními zákony.
•
Tyto zákony jsou „kontingentní“ – takové, jaké
jsou, samy o sobě, bez potřeby dalšího vysvětlování.
•
„Bohu se nelze vyhnout, leda vytvořením prázdnoty.“ Touto větou vstupuje do současné vášnivé vě-
Všechno, co v kosmu existuje včetně lidského vědomí
a lidské tvořivosti, je evolucí
náhodně vzniklý stupeň
chemických reakcí atomů,
molekul, a proteinů.
Ateistickému pohledu na vesmír a
život chybí otázka „proč“ – nejen ve
smyslu příčinném (doména vědy, která však stále nezjistila příčinu prvotní, čili vzniku z ničeho), ale především
ve smyslu důvodovém a účelovém,
jejž hledá náboženství.
•
Proč se evoluce vyvíjí?
•
Jak se vyvíjí?
•
Proč člověk usiluje o zdokonalování svého vědomí a poznávání?
•
Proč existují představy krásy, dobra a dokonalosti?
•
Proč vlastně existuje svět
obsahující tvory, jako jsme
my?
Ať se na tyto otázky díváme sebevědečtěji a sebeateističtěji, na každém
kroku narážíme na mystérium „světa,
který, i když ponechán sám sobě,
produkuje vědomé bytosti schopné
hledat důvod a smysl věcí, nejen
jejich příčinu“. A jehož všudypřítomnými vlastnostmi jsou racionální vědomí, soudnost, vědomí správného a
chybného – a všechny ty další prvky,
které nejsou o nic méně úžasné, když
si je vysvětlíme náhodným vznikem z
jiných stavů bez specifického účelu.
Společný kodex jednání
Jak vlastně vzniká náboženská víra a
jak se novými zkušenostmi a myšlenkami mění? Evoluční věda na tuto
otázku odpovídá potřebou lidské pospolitosti,
nutnosti
organizovat
kmen, národ, kulturu a civilizaci
jednotícím společným vnímáním světa, z něhož vychází společný kodex
jednání.
Scruton to přijímá jako jednu z příčin,
ale přidává k ní i prvek solitérní, meditativní, kontemplativní, potřebu
přímé osobní komunikace s duchovní
dimenzí, s Tvůrcem vesmíru jako přítelem a jako inspirací pro vlastní
tvorbu. Z toho Scrutonovi vyplývá, že
chápat Boha můžeme lépe komunikací a soudržností s lidmi jako individuálními „tvářemi“, které jsou zároveň symbolem „tváře Boží“.
Z toho pak rozvíjí svoji „teorii tváře“
(tváře osoby, tváře světa a tváře
Boha) založené na třech kritických
slovech: já-ty-proč? Čili otázce, jak se
strana 4
ORL číslo 2013-7
člověk chová k jinému člověku a proč
tak či onak. Tedy svobody volby v lidských vztazích a s ní souvisejícími
vlastnostmi, jako je touha, odhodlání,
vůle k činu, selhání. A motivace, důvody, racionalizace.
držovali jeho přikázání, ale postavili
mu i chrám, který je „bodem interakce nadčasovosti s časem“. Ale i aby,
coby bytosti stvořené k jeho obrazu,
pěstovali a respektovali individualitu
každého jako centrum vědomí a zdroj
tvoření, pestrého stejně, jako jsou individuality pestré.
Uvědomění vlastního „já“
Otázka „proč“ vynáší naše činy ze
„světa příčiny a následku“ do světa
„důvodů a cílů“. Tam jsme za svoje
činy odpovědní, tam působí a odhalují se naše stavy mysli, záměry a cíle –
trápí nás svědomí, vědomí viny, stud
a lítost a cítíme se souzeni. Z tohoto
duševního trápení pochází „ta velká
touha lidského srdce po ctnosti, bezúhonném životě, životě správně vedeném“.
Odtud pramení „potřeba duchovní
obnovy, očisty od přečinů, nových začátků s čistým štítem“. Uvědoměním
vlastního „já“ necháváme do svého
světa vstoupit svobodnou vůli. Jenže
svoboda není jen záležitostí onoho
„já“, nýbrž interpersonální výsledek
interakce oné trojice já-ty-proč. Vymyká se kauzalitě stejně, jako se jí
vymyká lidská osobnost, která není
pouhým biologickým následkem
předchozích událostí (jak se snaží vysvětit věda), nýbrž fenoménem sui
generis utvářeným také svobodou,
odpovědností, důvody k činům,
právy, povinnostmi, spravedlností a
vinou.
Ty všechny dotvářejí každou osobu,
jak ji vnímáme: „Osobu svobodnou i
upadlou, tvora s dědictvím náboženské potřeby.“ Člověku biologickému, vědou zredukovanému na
živočicha bez osobní tváře, je tím
dána „tvář zářící do světa předmětů z
jiného světa světlem subjektivity“.
Biologizace lidství
I tvář Boží má subjektivní jméno „Já
Jsem“, připomíná Scruton Mojžíšův
záznam. I Bůh má subjektivní vidění
světa. Bůh je zároveň transcendentní
(přesahující tento svět) i imanentní (v
tomto světě přítomný). Jeho tvář dlí
mezi Izraelity a dohlíží, aby nejen do-
Evoluční biologie a neurologie
člověka těchto aspektů lidství zbavují. Oživovat se dá uměním, melodiemi, pohádkami, dramatickými příběhy ilustrujícími rozmanitost lidských osobností a inspirujícími nás k
napodobování skvělosti. „Ale odeberte náboženství, odeberte filozofii,
odeberte ty vznešenější cíle umění, a
odeberete tím lidem možnosti, jak
vyjádřit svoji odlišnost. Lidskost, kdysi vzor vlastního povznášení, se tím
stává vzorem vlastního snižování.“
Biologizace lidství přestává vnímat
lidskou tvář jako zobrazení duše, jako
lampu svítící do našeho světa subjektem, který je za ní: „Teprve chápáním
tváře začínáme vnímat, jak se subjekty projevují ve světě objektů.“
Krok k posvátnosti
„Moje tvář zůstává i ve světě objektů
mou jurisdikcí,“ připomíná Scruton.
Tvář má obrovský repertoár výrazů
vyjadřujících duševní stavy. Tvář je
zároveň prahem, na nějž vstupuje
druhá osoba nabízející partnerství v
dialogu. Ve tváři druhého čteme jeho
osobní vlastnosti, jeho tváří řídíme
rozhodování, jaký vztah s ním
navázat.
bu, jakým se Zemí zacházíme, jak ji
utváříme, jaký z ní pro sebe a pro
Boha tvoříme domov. Kolik na ní
ustavujeme „posvátných míst“, jak
ctíme její přírodní posvátnosti. Naše
ekologické svědomí, které ovládlo
představivost tolika lidí, nepochopí,
jaká rizika nám hrozí, jestliže nevezmeme na vědomí náboženskou
paměť, z níž pramení.
Boží vzkaz
Boží vzkaz týkající se posvátných
míst byl „vzkazem nám všem, že Bůh
bude dlít mezi námi, jen když i my
zde budeme dlít – to neznamená
Zemi konzumovat a promrhávat ji,
nýbrž konzervovat a činit ji trvalým
svatostánkem, v němž můžeme žít s
Bohem bok po boku a tváří v tvář“.
Před destrukcí, naším zredukováním
všeho na biologické, materiální, finanční a obchodní kalkulace můžeme
Zemi zachránit jen „oživením smyslu
pro posvátnost, krásu a řád, které na
nás kladou požadavek kontemplace,
ale ne konzumace“. A dávají nám povinnost „chránit tváře před znetvářením a posvátnost před znesvěcením a udržovat věci, které nad
námi vyslovují soud a budí svědomí“.
„Bůh,“ uzavírá Scruton, „není hypotéza zařaditelná mezi základní konstanty a zákony kvantové mechaniky. Hledej ho ve světě objektů a nenajdeš
ho, stejně jako nenajdeš lidskou svobodu ve skenování mozku nebo lidskou duši pod mikroskopem.“
The Face of God
Nikoli náhodou se tvář stala natolik
významným prvkem výtvarného
umění. Nikoli náhodou je naopak
žena zahalením tváře vyřazena z veřejného života v patriarchálním islámu. Nikoli náhodou genocidám předchází degradace subjektů na objekty,
očíslovaná těla zbavená jmen a tváří.
Úctu k individualitě lidské tváře Scruton vnímá jako „krok k posvátnosti“.
Posvátnost tváře Boží a posvátnost
tváře lidské se promítá i do posvátnosti „tváře zemské“ – do způsohttp://orl.bloger.cz
(Boží tvář)
AUTOR: Roger Scruton
VYDAL: Continuum International Publishing Group 2012
ROZSAH: 256 stran
http://www.ceskapozice.cz/magazin/
recenze/vira-v-boha-neni-znakemintelektualni-emocni-nedospelosti
strana 5
ORL číslo 2013-7
Tragikomický
amatérismus. Známý
ekonom zhodnotil
výkony Kalouska
Známý ekonom Pavel Kohout, který
je členem Národní ekonomické rady
vlády, říká, že vláda doposud příliš
neškrtala, a dokládá to na konkrétních číslech. Zvyšování daní podle
něho škodí ekonomice a TOP 09
nelze kvůli podpoře zvyšování daní
označit za pravici. Různé výpočty Ministerstva financí jsou podle něho
amatérismus. Přijetí eura by byl podle něho neřešitelný problém.
Vy jste uvedl, že členové vlády nemají chuť skutečně škrtat. Jak to tedy je
s konkrétními čísly?Jak velké jsou ve
skutečnosti vládní škrty?
Výdaje centrální vlády poklesly o
1,26 miliardy během let 2010 a 2011.
Závěrečný účet za rok 2012 ještě
není hotový, ale pravděpodobně se
ukáže, že to nebylo o mnoho jiné.
Škrty jsou prováděny spíše tak, aby
byly okázale vidět.
Na druhé straně, během let 19992009 výdaje centrální vlády rostly
rapidním tempem 6,9 procenta
ročně. Tedy nepřiměřeně rychle. Již
pouhé zpomalení růstu je vnímáno
jako škrty, ačkoli to nejsou skutečné
škrty. Když během uvedeného desetiletí ekonomika rostla pomocí
dluhového dopingu, musely se po
jeho odstranění projevit abstinenční
příznaky.
Bohužel, namísto aby vláda lidem a
zaměstnavatelům trochu ulevila v
podobě nižších daní, naopak je zved-
la. To je politika na úrovni – ovšem na
úrovni 20. let minulého století.
Má tedy tato vláda právo nazývat se
vládou rozpočtové odpovědnosti,
když se její schodky pohybují kolem
100-140 miliard?
To je relativní. Ve srovnání s neblahým rokem 2006, kdy výdaje
vzrostly o 10,6 procenta, je to přece
jen rozdíl. Ovšem rozpočet na rok
2006 byl úplně extrémním případem
rozpočtové nezodpovědnosti. Něco
takového, doufejme, už neuvidíme.
A když k tomu dodáme, že nás vláda
navíc zavázala zaplatit částku ve výši
zhruba 350 miliard korun do Evropského stabilizačního mechanismu
(ESM) v okamžiku vstupu do eurozóny?
K tomu snad nikdy nedojde. Přijetí
eura by byl velký, trvalý a neřešitelný
problém. Podívejme, jak platby do
ESM „cvičí“ se slovenským rozpočtem, to je pořádně odstrašující
příklad. A Slovensko je na tom ještě
relativně dobře oproti Slovinsku.
Jste členem Národní ekonomické
rady vlády (NERV). Naslouchá vláda
radám tohoto orgánu?
Do jisté míry. Ovšem podotýkám, že
v řadě otázek ani NERV není
jednotný.
Také jste uvedl, že TOP 09 podle vás
není pravicová strana. Proč si to myslíte?
Co je pravicového na zvyšování daní?
TOP 09 zvyšuje takřka všechny, kde
tedy zůstala proklamovaná „pravicovost“?
Karel
Schwarzenberg
jednou vysvětloval, že TOP 09 je ve
skutečnosti „konzervativní“. Fajn.
Takže podpora hazardu, kdy v kdejakém městečku s několika tisícovkami
obyvatel je v centru pět nebo hned
osm heren, asi je konzervativní politika. Člověk se stále učí.
A o kolik tedy tato vláda zvýšila od
svého vzniku daně občanům České
republiky? Lze to spočítat?
Sám si to mohu snadno spočítat při
pohledu na výplatní pásku. Pro celou
ekonomiku je to ovšem nesrovnatelně složitější. Efekty zvýšených
daní nelze spočítat snadno ani rychle. Je to dosti složitá úloha, protože
roli hrají různé dynamické efekty –
například jak daňové změny poškodily hospodářský růst. Metoda jednoduché trojčlenky, tolik oblíbená na
Ministerstvu financí, nestačí. Různé
odhady „přes palec“ ve smyslu „kolik
miliard hodí jedno procento DPH
navíc“ jsou amatérismus. A je to znát.
A co pak říkáte na argumenty Ministerstva financí, že složená daňová
kvóta neroste?
To je poněkud tragikomické. Když
ekonomika klesá, objem vybraných
daní klesá vždy rychleji. Je to logické.
Nejrychleji klesá výběr daní z příjmu
podniků, neboť firmy se propadají do
ztráty. Pak daně z příjmu jednotlivců,
neboť mzdy nerostou, krátí se prémie a klesá zaměstnanost. Klesá i
spotřeba, a tak dále. Každá hospodářská recese s sebou nese propad
daňové kvóty, ať už se jedná o Kalifornii, Španělsko, Německo nebo
Česko. To je obecný jev. Dělat z toho
zásluhu je vskutku nepatřičné.
Ministr financí Kalousek ale dostal
řadu ocenění. Je podle vás dobrým
ministrem financí, který úsporně hospodaří a nebrání ekonomické aktivitě
tržních subjektů?
Nechtěl bych nikomu brát iluze, ale
šlo o ocenění udělované časopisem
Emerging Markets v kategorii „rozvíjející se trhy střední a východní Evropy“. Tedy v kategorii zahrnující státy od Polska po Kazachstán, od
Řecka po Rusko, od pobaltských postsovětských republik až po střední
Asii. Bohužel, do tohoto pytle strčili i
nás.
Ocenění se udělují každoročně a
bylo by dost divné, kdyby občas nestrana 6
ORL číslo 2013-7
přišla řada na ministra financí stále
ještě relativně solidního státu, jakým
je Česká republika. V roce 2012 například přišla řada na Jacka
Rostowského z Polska. V roce 2010
byl oceněn estonský ministr, v roce
2009 opět Rostowski, v roce 2008
opět Kalousek, v roce 2007 šla cena
do Bulharska. Tím je historie soutěže
vyčerpána.
Napadlo mě, že kdybych já byl takto
oceněným ministrem financí, vzkázal
bych do redakce, ať si cenu nechají
nebo ať ji dají někomu z Východu.
Česká republika je v kategorii
dluhopisů vyspělým trhem. Nemáme
potřebu srovnávat se s Maďarskem
nebo s Kazachstánem. Pro nás má
být měřítko Švédsko, Švýcarsko,
Kanada, Austrálie. Nebo v horším případě aspoň Rakousko.
Vědu škrtí desatero
zastaralých dogmat
Rupert Sheldrake
Newtonova mechanika přežila svou
užitečnost a brzdí myšlení ve fyzice,
biologii a medicíně. Stane se z vědecké komunity něco jako inkvizice?
Vše je v zásadě mechanické.
•
Veškerá hmota je bez vědomí.
•
Množství hmoty a energie je
neměnné.
•
Přírodní zákony jsou věčné a
vždy stejné.
•
Příroda je bezúčelná a evoluce bezcílná.
•
Všechno biologické dědictví
je hmotné a předávané
geneticky a hmotně.
•
Mysl je uvnitř mozku a je
pouze jeho činností.
•
Paměť se střádá jako
hmotné stopy v mozku a
smrtí se vymazává.
•
Nevysvětlitelné úkazy, jako
je telepatie, jsou iluze.
•
Mechanická medicína je jediná metoda, která skutečně funguje.
Benjamin Kuras
Mluvili jsme o TOP 09. Lze podle vás
označit za pravicovou stranu ODS?
ODS se stále dá označit za pravicovou stranu vzhledem ke své
členské základně. V ní je řada
slušných lidí, kterým připadá hloupé
opustit stranu v dobách těžkostí. Politika ODS je ovšem ve vleku mylné
představy, že zvyšování daní je „rozpočtová zodpovědnost“. Pak jsou
tam ještě jiné problémy, ale ty bych
nechal na jindy.
•
Současnou tuhou a místy agresivně
vášnivou debatu vědy a náboženství
roztíná psychologií a parapsychologií
ovlivněný anglický biolog a biochemik Rupert Sheldrake jedním velkým
šlehem: věda je plná klamů. Jeho
nejnovější kniha The Science Delusion: Freeing the Spirit of Enquiry (Vědecký klam. Jak osvobodit ducha výzkumu) si nebere servítky při odhalování faktu, že tvrdé jádro dnešní
vědecké komunity se ve střežení
svých privilegií za podpory vlád a
mezinárodních institucí chová jako v
minulosti inkvizice v hájení svaté
pravdy a potírání kacířství.
Podle Sheldraka tím tato vědecká komunita dnes stejně jako církev tehdy
znemožňuje další vývoj bádání a je
sama sobě překážkou, vězením a svěrací kazajkou. Navíc nastolila systém
dogmat, která Sheldrake v úvodu
shrnuje v „desatero vědecké víry“:
Žádné z těchto dogmat není vědecky
prokázaným faktem, všechna jsou
domněnky, které souhrnně tvoří filozofii a ideologii materialismu, tvrdí
Sheldrake. Ty většina vědců považuje
za nezpochybnitelný základ všeho
myšlení, aniž se obtěžuje nad ním zamyslet. Sheldrake si dává za úkol „obrátit tyto doktríny v otázky“, a tím
„otevřít zcela nové obzory“.
Činí to s vědomím, že „po všech úspěších vědy a techniky materialismus
dospěl do krize věrohodnosti“, kam
jej zavedla víra, že věda dokáže vysvětlit vše, a co nedokáže vysvětlit
dnes, vysvětlí později. Uvádí filozofa
Karla Poppera, který tuto ideologii
pojmenoval „promissory materialism“ – materialismus vydávající
dlužní úpisy na dosud neprovedené
objevy.
strana 7
ORL číslo 2013-7
Hmota není jedinou realitou
Neustále se vyvíjející organismus
Základním východiskem materialismu je víra, že hmota je jedinou realitou a vědomí pouhou činností mozku. Nejen psychologie a neurologie,
ale už i biologie a fyzika však dospívají ke zjištění, které Sheldrake formuluje do vtipného paradoxu: „Mysl
nelze zredukovat na fyziku, protože
fyzika nemůže existovat bez myslí fyziků.“ Samotná fyzika dosáhla sfér,
kde mechanické přírodní zákony přestávají platit, jak objevuje desáté a
jedenácté dimenze, v nichž se podle
britského
teoretického
fyzika
Stephena Hawkinga musejí „uplatňovat různé teorie na různé situace“.
Vesmír, hmota, země a příroda
nejsou
Newtonův mechanismus
podobný hodinovému stroji, nýbrž
neustále se vyvíjející organismus,
živý a pravděpodobně vědomý. Mechanická metafora přežila svoji užitečnost a brzdí vědecké myšlení ve
fyzice, biologii a medicíně. Objev
temné hmoty, temné energie a 96
procent neznámého prostoru boří
dosavadní víru v konstantní množství
energie.
Od počátku 21. století fyzika ví, že
dosud známé formy hmoty a energie
tvoří asi jen čtyři procenta vesmíru.
Ostatní je „temná hmota“ a „temná
energie“, o nichž nic nevíme. V 96
procentech fyzické reality tudíž
panuje doslova zatmění. Dnešní kosmologie odhaduje, že náš vesmír je
jedním z nekonečného množství paralelních vesmírů, z nichž každý podléhá jiným (nám neznámým) zákonům a konstantám, a my náhodou
žijeme v tom, který má ty správné
podmínky pro náš život.
Sheldrake shrnuje vývoj vědy a její
úspěchy v osvobození lidské mysli a
kreativity. Současně však sleduje postupný vznik „vědeckého kněžstva“,
které vírou ve svou neomylnost
„ztuhlou v dogmata udržovaná
mocnými tabu“ chrání „citadelu
etablované vědy“, přičemž začíná
fungovat jako „překážka otevřeného
myšlení“. Věda dnes ztratila přesně
to, čím od začátku chtěla být – „procesem, nikoli postojem nebo systémem víry“.
A navzdory všem jejím dosavadním
úspěchům ji „škrtí zastaralé víry“. Z
tohoto „škrcení“ se ji Shedlrake snaží
vyprostit tím, že převrácením
dogmat v tázání zjišťuje, co vlastně
„věda skutečně ví, a co neví“. A ono
desatero dogmat proměněné v otázky tvoří jednotlivé kapitoly, které ke
každému dogmatu přidávají nové objevy a úhly pohledu nebo jim otvírají
nové prostory a možnosti.
Většina současných kosmologů věří,
že vesmír ovlivňuje právě ona neznámá temná energie, která může naší
mechanické dimenzi, v níž se podle
dnešního dogmatu prvního zákona
termodynamiky „energie se neztrácí,
ani nevzniká, ale pouze přeměňuje“,
energii přidávat, nebo ubírat. Ani
tato temná energie však není konstantní.
konstrukce podle plánu. Troufá si tvrdit, že většina fyzikálních zákonů, jak
je vnímá kvantová mechanika, platí
zpět z budoucna stejně jako vpřed do
budoucna. Jako důkaz uvádí zákon
gravitace, v němž pohyb je tažen z
budoucna, nikoli tlačen z minula.
V přírodních úkazech i lidském
jednání Sheldrake nachází z budoucna působící energii „přitahovačů“, k
nimž jednání a tvorba gravituje. Z odpozorování, že evoluce je vytváření
stále komplexnějších a pestřejších
výtvorů, odvozuje hypotézu, že účelem evoluce je nekonečná rozmanitá
kreativita pěstující imaginaci a svobodnou vůli. Tím se pro mnohé materialistické vědce stává kacířem zavádějícím zadními vrátky do vědy
fenomén vesmírného Tvůrce. Jim
pak Sheldrake adresuje další vtipný
paradox: „Nemá-li příroda žádný smysl, jaký smysl máte vy?“
Mysl není obsažená v mozku
Ani v naší mechanické dimenzi jsme
nestačili prozkoumat všechny možné
zdroje energie, jako je „élan vital“
(životní energie) francouzského filozofa Henri Bergsona, též známý jako
indická „prana“ nebo čínské „či“. Ten
je zdrojem kreativity, která pohání
evoluci. Oproštění od energetického
dogmatu neměnnosti by mohlo vést
k zužitkování temné i životní energie,
vyřešit veškeré energetické krize a
posunout civilizaci do nepředstavitelných výšin.
Svobodná vůle
Dogma mysli jako náhodného produktu hmoty popírá samotná existence myslí dogmatiků. Ty si dokážou
něco takového myslet, něco si z minula pamatovat a něco si do budoucna představovat. Svobodně volit, v co
chtějí, či nechtějí věřit na základě
zkušeností z minula a tužeb a vůle do
budoucna.
Touto volbou je popřena i údajná materialistická bezúčelnost života, již
Sheldrake obrací na hlavu faktem budoucnosti působící zpětně v takových samozřejmostech, jako je
Víru v geny jako hlavní nositele veškeré dědičnosti – a její vyhrocenou
formu Dawkinsovy teorie „sobeckého genu“ – Sheldrake obohacuje
vlastní teorií „morfické rezonance“.
Ta je „fyzická, ale nikoli hmotná“ (čili
forma energie) a geny v ní jako součásti větších celků spolupracují na vývoji a fungování organismů, vzájemně se ovlivňují a přizpůsobují a
přenášejí do přítomna paměť minulosti a vůli budoucnosti. Studiu dědičnosti se tím otvírá širší oblast k
vědomí, že život (a civilizace) je propojení generací žijících s vlivem předchozích generací a následků našeho
jednání na dosud nenarozené generace.
Vědeckému dogmatu, že mysl je obsažená v mozku, Sheldrake oponuje
vlastním experimentálním studiem
parapsychologie a telepatie – přenášením myšlenek a obrazů z mysli na
mysl na dálku. Všechny vědecké
pokusy odpovědět na otázku, odkud
pochází imaginace, fantazie, inspirace, subjektivní emoce a lidský tvůrčí
zápal, skončily nezdarem a vědecké
vysvětlení je v nedohlednu.
strana 8
ORL číslo 2013-7
Sheldrake nabádá vědu, aby „otevřela svou mysl“ možnosti, že „mysl
přesahuje mozek v čase i prostoru“.
Naše mysli jsou propojené s minulem
pamětí a návyky a s budoucnem
touhami, plány a záměry. Toto propojení může být (podobně jako morfická rezonance) nehmotnou formou
energie. Teorie mozku jako „bydliště“
mysli je další svěrací kazajkou
znemožňující nové objevy a tvoření.
Iluze vědecké objektivity
Tímto způsobem Sheldrake nabourává jedno materialistické dogma za
druhým – až po důkazy úspěšné léčby nemechanickou medicínou. Jeho
argumenty a konkrétní příklady jsou
nesmírně osvobozující. A je jím i
Sheldrakovo ujištění, že další omezující iluzí je víra ve vědeckou objektivitu.
Vědce stejně jako každého jiného nevědomě ovládají „mýty, alegorie a
předsudky, které utvářejí jejich
společenské role a politickou moc“.
Protože jsou nevědomé, nemohou
být brány v úvahu. Staly se však návykem, a proto je nelze vědomě ovládat. O to jsou ale mocnější. Iluze vědecké objektivity dává vědcům sklon
ke klamům a sebeklamům a pracuje
proti noblesnímu ideálu hledání
pravdy.
Příkladům těchto klamů a sebeklamů
věnuje Sheldrake celou kapitolu.
Uvádí v ní mnoho podvodných úprav
výsledků vědeckých experimentů a
publikací, aby odpovídaly požadavkům a zadání, na nichž často závisí i jejich financování z veřejných
prostředků. Všímá si také zneužívání
pojmu „skepse“ na obranu komerčních zájmů, jimž bývají vědci
podřízeni.
novými dimenzemi. A doporučuje vědeckým institucím zříci se monopolní
iluze absolutní pravdy, zrušit všechny
autoritářské zábrany omezující nesouhlasné a ideově neortodoxní názory a otevřít se „nevědeckým“ metodám, nápadům, debatám a dialogům.
Sheldrake žádá spoluúčast široké veřejnosti na sledování a financování
vědeckého bádání, které je dnes v rukou výlučných a často tajnůstkářských institucí. A doporučuje:
•
Otevřít bez předsudků nový
dialog se všemi kreativními
obory, jako je umění, alternativní terapie, parapsychologie, mystika a náboženství.
•
Zkoumat
starodávné
mysticko-náboženské principy a metody, jako je karma
(zákon příčiny a následku,
přežívání duše a reinkarnace), meditace nad podstatou a posláním mysli,
člověka a lidstva.
•
Znovu hledat propojení a
souvislosti všeho se vším,
lidské mysli s vyššími energiemi vesmíru.
•
Prolamovat bariéry odcizení
a izolace toho či onoho oboru, filozofie a ideologie od
celistvého vnímání světa.
S vědomím, že materialistická
ideologie ztratila svou bývalou užitečnost ve vývoji civilizace, se
Sheldrake přimlouvá, aby věda vzala
na vědomí, že její vlastní objevy překonaly fyzikálnost a potýkají se s
Autor: Václav Umlauf
Loni jsme publikovali tematické číslo
k ekonomice (2012-37), kde se objevil článek "Kalouskův závod ke dnu"
(24.05.2012). Teze byla jednoduchá.
Představte si, že máte krávu a ona
stále méně dojí. Abyste její dojivost
zvýšili, tak jí vždy dáte o něco méně
nažrat. Zdá se to neuvěřitelné, ale
naše vláda je schopna řídit ekonomiku země podle této pomatené
logiky. Rok se s rokem sešel, triumfalismus v neoliberálních mediálních
baštách ztichl a Kalousek pilně závodí u dna. Podívejme se, jak to dělá na
náš úkor.
Kalouskovo vítězství: výběr DPH
Nejprve se podívejme na graf výběru
DPH, což je základní odvod daní našemu státu, pokud přijdete ke kase
jakékoliv samošky. Jak vidno, Kalousek je úspěšný. Přes všechen propad
ekonomiky drží výběr DPH na vysoké
úrovni.
Bez těchto kroků se dle Sheldraka
věda nehne z místa a mohla by se z ní
stát další inkvizitorská totalita.
The Science Delusion: Freeing the
Spirit of Enquiry
(Vědecký klam. Jak osvobodit ducha
výzkumu)
AUTOR: Rupert Sheldrake
VYDAL: Coronet 2012
Doporučení
Kalouskův závod u
dna
ROZSAH: 400 stran
recenze/vedu-skrti-desaterozastaralych-dogmat
Jak uvidíme, tato daň nese vysokou
daň. Odvádí ji každý obchodník-plátce DPH a my občané ji platíme bez
reptání, protože o ní většinou ani nevíme. A co je pro Kalouska a Nečase
důležité. Živnostníci ničení touto vysokou daní se nikdy nespojí k hromadnému protestu, protože si zvykli
tiše bankrotovat v anonymním
koutku, každý sám za sebe. Výhoda
této daně je navíc v tom, že peníze
strana 9
ORL číslo 2013-7
jdou do státní kasy prakticky ihned.
Na tento výběr v hotovosti jsou přisáty pijavice všech tzv. "koncesijních
zlodějen", které postupně odhalujeme v našich tématických číslech (viz
poslední analýzy tunelu zvaného
sKarta). Co vlastně ukazuje a co
skrývá vysoký výběr DPH?
Růst státního dluhu
V citovaném tematickém čísle jsme
měli i podrobný rozbor českého státního dluhu a prognóza vývoje byla
negativní. Autorka článku před
rokem nevěřila, že zničením ekonomiky středního stavu se růst dluhu
zastaví a měla naprostou pravdu. Podívejte se na tento graf.
Dluh nám tedy utěšeně roste, fakticky už málem exponenciálně. To
znamená, že vyšší DPH nefunguje
jako spasitelný nástroj. Platíme vyšší
daně a náš státní dluh stoupá. A další
graf ukazuje, že klesá i produktivita
ekonomiky, tj. její konkurenceschopnost na světových trzích.
Stát tedy sbalil daň, která ničí produktivní ekonomiku a cpe ji nějak
jinam než do investic. Vyšší DPH
naopak ničí podnikatele, kteří vyrá-
bějí pro trh a ne polotovary pro německé montovny. Nejsou peníze, tak
se neinvestuje. Jak jednoduché a
zhoubné.
rem EU a stále klesá. Pak je ovšem
třeba odírat někoho jiného.
Jak my, fyzičtí plátci DPH, stále
více chudneme
Kdo státní dluh platí?
Následují dva grafy, která jsou docela důležité. nejprve se podívejte na
výběr daně z příjmu od právnických
osob, tedy firem. Jak vidíte, výběr
DPH vůbec nekopíruje výběr DPH od
soukromých občanů.
Pokud se podíváte na absolutní čísla,
pak zjistíte, že vlastně tady daně platíme fakticky jen a pouze my, tj. fyzičtí plátci DPH. Živnostníci začali obchodovat z ruky do ruky, protože
sami žijí z ruky do huby. No a bohatí
oligarchové neplatí v Česku daně vůbec, od toho mají Nizozemí a daňové
ráje. Následující graf ukazuje, jak kvalitně Kalousek vybírá daně od firem.
Vyplašené lidi uklidníte tím, že jim
vytisknete státní papírky a rozdáte
je. Nic to nestojí a na chvíli je v baráku klid. A navíc státní dluh prodáte
spřáteleným bankovním firmám, aby
držely v exekuci celý stát. Dokud nebude revoluce nebo válka, která dluh
smaže násilím. Jenže kvantitativním
uvolňováním měny stoupá inflace.
Natisknuté peníze nemají cenu, zatímco všechno ostatní, co potřebujeme k životu, nějakou cenu má. Podívejte se na vývoj inflace v posledním
roce.
Výsledek? Platíme vyšší daně přes
DPH a naše nízké platy nestoupají,
spíše naopak. A zcela jistě je užírá
stále vyšší míra inflace. Navíc nám
nemůže být jedno, že ekonomika jde
ke dnu a její vývoj se dostává do záporných čísel, viz tento graf.
Protože Kalousek svým kamarádům
snížil daně, musí je vybírat od nás.
Jak vidíte, výběr daní od právnických
osob je v Česku hluboko pod průmě-
strana 10
ORL číslo 2013-7
To ovšem znamená, že Kalousek nám
bude muset více utáhnout opasky,
protože od svých kamarádů daně vybírat nechce a nebude. Kvůli tomu
jsme jej přece zvolili, aby nás nejprve
vedl ke dnu. A nyní jej povzbuzujeme
naší lhostejností, aby zápasil u dna.
Neoliberálové v novinách a v námi
placené TV vám ovšem řeknou, že
máte žít v Praze jako oni a pilně hledat práci. Asi neviděli tento graf.
Trochu pesimismu na závěr
Propad maloobchodních tržeb
Kdo máte známé v kšeftu, tak dobře
víte, že nyní si už stěžují doopravdy a
ne pouze naoko, jak tomu bývá v
tučných letech. A je to tak, ničí je
mimo jiné i vysoké DPH. Podívejte se
na vývoj maloobchodních tržeb v období "duben 2011 - duben 2012".
Poměr žadatelů o práci a nabídky
pracovních míst je jasný. Na jedno
volné místo bylo v roce 2011 celkem
14,2 uchazečů. Navíc se dramaticky
zhoršuje v poslední době. A další jobovka. Když není na základní životní
potřeby, tak roste dluh domácností,
což ukazuje další důležitý graf.
A tam, kde je nezaměstnanost, už ve
skutečnosti přestala ekonomika
fungovat skoro úplně. Propad poslední dekády jasně dokazuje, jak
jsme zchudli. A to nás ničí vyšší DPH
a vyšší inflace. Obojí fakticky nevidíme, tak je nám to celkem jedno.
Chudneme, zadlužujeme se a nemáme práci
Další série grafů jasně ukazuje, proč
Kalouskův závod u dna ničí hlavně
normální lidi. Začněme vývojem nezaměstnanosti.
Podle propočtů některých ekonomů
jsme v paritě měny na tom už hůře
než v roce 1989.
Jenže i chudáci platí Kalouskovu stále vyšší DPH, protože do samošky
musí, třeba i s Drábkovou sKartou.
Pak ovšem jsme na tom v poměru ke
zbytku Evropy stále hůře a padáme
na chvost. To ukazuje důležitý ukazatel zvaný parita kupní síly.
Úspěšný výběr daně ve formě DPH
od fyzických osob ukazuje, že Kalousek provádí daňovou politiku na úkor
nejchudších a nejzranitelnějších občanů. Přece nebude danit své kamarády. Tolik ke Kalouskovu závodu u
dna. Pravděpodobně slavně zvítězí
jako Jára Cimrman. Ale my to odneseme. Proč? Protože stav naší peněženky nás zajímá víc než politika.
V tezích nazvaných Budování státu
(23.09.2010) byl zmíněn jeden historický příklad. Mocné USA, náš pravicový vzor, vznikly tím, že 13 britských
kolonií muselo platit větší daně než
ostatní Britové doma. Bostonský
pastor, právník a filosof Jonathan
Mayhew použil v kázání roku 1750
známé heslo: „Žádné daně bez politické reprezentace“ (No taxation without representation). Toto heslo
přesně vyjadřovalo náladu vykořisťovaných a politicky znevolněných
amerických osadníků. Kolonisté považovali selektivní daně placené pouze v Americe za protiústavní. Právem
se cítili jako občané druhého řádu a
na rozdíl od nás to tak nenechali.
Výsledné působení hesla je známé.
Vedlo k nezávislosti britských kolonií
na nespravedlivém politickém systému, čili ke vzniku nového státu. My
také platíme nespravedlivé daně bez
odpovídající politické reprezentace.
Tato oligarchická vláda totiž slouží
někomu jinému, než 99 % normálního obyvatelstva. Viz příslušné grafy.
http://news.erepublika.cz/article1766-Kalousk-vzavod-u-dna
Podívejte se na porovnání s ostatními zeměmi EU. Po určitém růstu (ale
pozor, ten je počítán z národních
ukazatelů a ne z průměru pod tzv.
mediánem), už jen trvale klesáme.
strana 11
ORL číslo 2013-7
T. McKennarozhovor pro
časopis Tripzine
(zkrácená verze)
JK: Let's talk about DMT for just a
moment. You obviously have a lot of
well thought out opinions and ideas,
but you're very easy to dismiss as a
crackpot because of these things
you say about DMT and self-dribbling
jeweled basketballs and such.
TM: Poke away, if people want to
dismiss, they should at least...
JK: Right. Your answer, of course, is
to take the ten minutes and see for
yourself.
TM: Yes, it's only ten minutes.
JK: Why do you continue to pull it
out of the closet? Don't you think
there's a point where you say, 'I've
talked enough about the DMT elves.
I don't want to talk any more about
the elves. There are other, you know,
important things.' I'm curious as to...
TM: Well, let's see. DMT is the most
interesting thing I've ever encountered. Essentially what you're saying is
that I'm not being very strategic, and
wouldn't it be better if I just didn't
mention it. But you're talking to someone who is a profound thinker. I
mean, you couldn't discover the timewave and not be a profound
thinker. So the idea that I could either speed up or slow down the
unfoldment of the thing is completely at variance with the mystery I'm
trying to articulate. And I do think
that in terms of assertions made, the
assertions I make about DMT are not
overly outrageous, and the means of
proving them are simply to do it.
Other people make mad assertions,
but they're not so easily overcome.
I've asked people to smoke DMT in
order to disprove what I'm saying. I
don't think they will, and I think
there's a lot of arguing about what
goes on and I don't think people do
high enough doses... But I think that
it's too accessible; it's not hard. I
mean, you know, most people think
you have to trek up a jungle river or
go to Jupiter or something like that.
This is something interesting that
you can do in the confines of your
apartment. (Laughs)
JK: I've heard people say that you've
adopted DMT as a clever vehicle to
put yourself in the forefront of the
psychedelic community because
DMT is such an obscure compound
and there hasn't been much exposure of it. So it's almost like you've
latched onto the one molecule that
no one wants to latch onto because...
TM: Because it's so bizarre? When I
smoked DMT for the first time it was
1967, and I figured that there would
be pandemonium on the planet within the next three weeks. I thought
surely you can't sit on something like
this, but it turns out you can sit on
something like this. So, I have always
been amazed by how little it's discussed for a couple of reasons. Number
one, it's so dramatic. Number two,
it's so apparently harmless. It violates my notion of how reality is. I
mean, this is designed for people
who jump out of airplanes on Saturday afternoon to get their rocks off.
And yet nobody's interested, you
know. It's almost as though it is not
rational. In other words, it's almost
as though it carries its own protective shield or something. You
don't hear about this until it wants
you to hear about it, or something.
JK: Before I came into contact with
anything that you had to say about
DMT all I heard about it was it's a
nightmare, stay away from it. It's a
rollercoaster ride through hell.
TM: (Laughs) Well, now who could
stay away from something described
as a rollercoaster ride through hell?
(Laughs) I mean, you could spend 5
million dollars and build a rollercoaster ride through hell and you
would expect people to line up to
the horizon for it. (Laughs) Hellcoaster!
JK: I want to talk a little bit about
the elves. I think that when you say
DMT elves people picture, you know,
Tinkerbell flying around.
TM: Well, this is what I call the
Disneyfication of elf land, and people expect cheerful friendly places
that they know and can recognize.
But it's much wierder and much
more scarier than that; more like the
lower-east side than it is like Wonderland.
JK: So, when you say elves, they're
not in the shape of human elves.
TM: No. Here's what is elf-like about
them. You have the impression that
you're underground. Elves live in the
center of the earth. They make
things. This is what elves are traditionally said to do. They are makers of
jewelry and fine machinery. These
things are involved in language somehow. They're involved in pun and
riddle. This is standard elf material.
And there is this very peculiar kind of
out-of-control, madcap humor. Also,
elves are tricky.
strana 12
ORL číslo 2013-7
JK: Plus there's the singing...
TM: Yes, and the singing. I haven't
carried out a study of the evolution
of the image of the elf in the
Western mind, but I think probably
Disney and Grimm obliterated whatever had come before. But these
things up until that time were very
ambiguous
creatures
of
the
threshold and woodland. They were
known for stealing babies primarily.
JK: Have you ever considered they
might be a reflection of some subatomic phenomenon?
TM: Quantum creatures? Yes, I've
thought of that. Because I take very
seriously the question, 'Where are
they?' You know, are they here but
invisible? Are they locked in the
quantum realm? Are they on a planet
around another star that we can somehow punch into on DMT? I take it
seriously. I think it is like any other
phenomenon of nature, it should be
studied on its own terms.
JK: Do they always seem to know
you're coming?
TM: Well, that may be an anthropomorphization. They cheer when you
arrive.
JK: You can't sneak up on them?
(Laughs)
TM: I don't think you can sneak up
on them, no... (Laughs) Whether
they're looking at their watches and
waiting, I don't know.
JK: It would seem that smoking DMT
is now the doorway into their domain. Why don't they have some other
way to move into our world, some
sort of reciprocal vehicle to make the
journey? I guess what I'm saying is...
are there certain conditions in a person's life besides smoking DMT
which you feel would make them ac-
cessible to this... or would make
them the perfect vehicle for this sort
of elfin mischief to occur?
TM: I would really hope not. That's
my definition of madness. That's why
I'm not interested in the 'do it on the
natch' people. I think they're sailing
towards the cataracts. The last thing
you want is to be able to do it on the
natch, 'cause if you can do it on the
natch there's a possibility that you
cannot fucking stop it. (Laughs) I
mean, I would be very alarmed if any
sort of psychedelic effect established itself in ordinary consciousness. These are radical alterations of consciousness sustained
by peculiar pharmacodynamics. You
don't want that settling down on
your tea party.
tainty. You ask what is my opinion
and I give it and I think it doesn't
count for much more than that. But
this is the central problem or the
central dilemma of modern science:
what is the status of spirit in relationship to organic life? And for
300 years the answer has been 'none
whatsoever.' However, we're not
getting as far with reductionism,
empiricism, and behaviorism as we
thought it would carry us. It appears
that we've left something out. I think
that it is this awareness of spirit,
whatever that means. It means an architecture of connectedness in an invisible dimension. I think this is what
the DMT establishes so dramatically.
And that's why it's such an important, pivotal issue.
JK: Why do you think that smoking it
is so important?
JK: You're fond of the notion that
these elves may be ancestors, or at
least that's the party line as far as
shamans go.
TM: Shamans say they're souls, yes.
JK: Does it follow necessarily that
they're human ancestors or just
'those who have come before?'
TM: Well, they're more like a human
being than they are like an animal
because they possess language. The
two things that human beings do
that animals don't, they do. Number
one, they communicate linguistically.
And two, they're fools for technology. I mean, it's a strange technology, but they're no weavers of cocoons, these elves. They make stuff, all
kinds of stuff.
JK: (Laughs) You obviously, (or
maybe you don't) notice some similarity between your accounts of the
DMT experience and catalogs of
near death experience from the beginning of time. What's your comment on this?
TM: Well, I mean, I certainly moved
here without great conviction or cer-
TM: As opposed to injecting it? Oh,
because it's much more dramatic.
This is one of the things that have
caused science to not understand
what I'm talking about because pharmacologists love to inject people
with drugs. This is because they can
get an absolute, quantified dose in
the barrel of a syringe. I have not
shot DMT, but I've talked to many people who have and I've studied the
medical reports. It is nothing like
smoking it. It comes on slower, it
does not reach such an intense peak,
and it goes away slower.
It's very hard to talk about DMT. The
wildest metaphors are in fact lies...
even mine are lies. There is something which happens which lies
beyond the possibility of description
and that's the strangest part of the
DMT experience. And then all the
parts you can describe which people
say 'Jeez, that really sounds weird...' that isn't it.
JK: What countries is DMT illegal in
besides the United States? Do you
know?
TM: I don't know. I suspect in practical terms very few. Probably it's
illegal in all the high-tech industrial
strana 13
ORL číslo 2013-7
democracies because they will all
have signed the United Nations convention on narcotics. It is not actively
suppressed anywhere in the world
because, A, there isn't much, and B,
it's not posing any kind of a medical
problem. I mean, the way you judge a
drug if you're trying to figure out
whether to suppress it is to look at
emergency room admission statistics.
JK: It doesn't really seem to be the
kind of substance that would cause a
public health threat. I never understood why it was illegal, except that
it just falls into that category of
powerful things we don't really understand...
TM: It was made illegal when they
made LSD illegal. They made everything illegal without any evidence,
medical or otherwise, being presented. And then when the feds decided to make everything illegal they
used the California statute as a
model... and again no medical or
scientific data was presented. So, if a
person had the money, the laws making DMT illegal could be pretty
strongly challenged. Also, the fact
that it occurs in the human body...
that has never been debated in a
court. Can you make illegal an actual
human metabolite?
JK: Transformative language is something you talk a lot about. You
say, 'If any significant change is going
to be made within society, you need
to first transform the language.' Do
you have any concrete idea about
how one would go about doing that,
or is this just a notion that you're fiddling with?
TM: Well, no. I don't simply mean
speaking more clearly or something
like that. I mean that language can...
Apparently the human neurological
architecture is such that incoming
audio signals can either be processed in a low-dimensional audial environment, or in a much richer, higherdimensional visual environment.
When we hear great poetry... what
we call great poetry is language
which triggers this active high-
dimensional visualizing capacity. I
think language aspires to visibility,
and that drugs like ayahuasca are
allowing the people who use them to
experience a kind of telepathy. It's
not a telepathy of you hear what I
think, it's a telepathy where you see
what I mean. The fact that the chemicals in ayahusca, DMT and harmaline, both occur in the human brain,
and that they carry with them this
peculiar transformation of language,
pushing it toward the visible, suggests to me that in the human brain,
the language functions are not yet
genetically established and defined,
and it could be that we're just a one
or two gene mutation away from
having our language go from radio
to TV essentially. And what this will
make, if possible, is a much richer
field of communication. People will
be able to both communicate and receive communication about much
subtler and more finely delineated
matters.
JK: You also talk about an actual
physical
substance
that
will
spontaneously take the shape of
your thought.
TM: Well, now we're getting into eschaton territory, although it is claimed by these off-river tribes like the
Juarani, the Agaruna-Jivaro, the Witoto, these kinds of people... that
the shaman does what he does with
this magical, iridescent, blue phlegm,
which they regurgitate. It was
thinking about that, taking those
reports seriously rather than just dismissing it as ignorant Indians, that
led Dennis down the path toward
hypercarbolation. We tried to take
seriously the notion that you could
actually physically change your body
chemistry in very profound ways under the influence of psychedelics.
JK: You use the word magic when
you describe the fabric of reality and
dismiss with the wave of a hand the
laws of physics...
TM: Well, not quite with a wave of a
hand, but...
JK: Well... what exactly do you mean
when you say magic? Do you have a
hard definition of it or is it magic in
the sense of...?
TM: No. I think Arthur C. Clarke gave
the best definition of magic. He said
magic is a technology you don't understand. I just don't understand the
hubris of modern science. As we look
back at the past every society has assumed that it had 95% of the right
answers... and was wrong. So, why
should we make the same stupid assumption? And of course we're
wrong, reality is incredibly mysterious. Science shines its light brightly
in certain corners, but it doesn't illuminate the universe. It doesn't even
illuminate the universe of the human
body, let alone the human mind and
soul.
JK: So what do you plan to be doing
December 22, 2012?
TM: Paying careful attention. I will
not be organizing an integrated
worldwide group of rock festivals
and performances, I hope. In fact,
use this against me if I am.
JK: (Laughs) Some clever promoter
might latch onto it.
TM: Well, I'm sure there will be
those who cash in. People ask this
question. It's funny to be at the
center of all this. I'm not very attached. I understand how unlikely my
assertion is...that it's a trillion to one
chance. On the other hand I understand the consequences of my being
wrong...no big deal. People are
wrong all the time for crying out
loud. I also know that this theory,
which I feel is very strong... If I were
off by 1%, the theory tells me I could
be off by 10 million years. Well now,
if I'm off by 1%, I say I'm dead on. But
the theory says, well no, it isn't December 21, 2012, it's December 21,
2012 plus 10 million years. So, a reasonable person would expect
nothing to happen. However, an intellectually honest person would
give the situation every opportunity
to overturn that expectation.
strana 14
ORL číslo 2013-7
JK: Are you going to be watching
Headline News? (Laughs)
TM: Well, no. The real answer to
your question is if I'm right, I won't
watch alone, because it won't sneak
up on us. If I'm right, then by 2005,
2006, people will be looking at this
theory to provide answers because
what's going to happen if the theory
is right is that it's going to get
stranger and stranger until finally no
amount of face-saving and explaining will be able to hide the fact that
singularity stalks the planet.
JK: Don't you think that people tend
to ignore strangeness though?
Strangeness happens all the time
and yet they turn on their TV at 8
o'clock and it's gone.
TM: Well, they have thresholds. The
world we're living in is completely
bizarre compared to the world we
were living in 10 years ago. I mean,
AIDS, multimedia, the disappearance
of communism... If you had told somebody 15 years ago that within 15
years sexually transmitted diseases
would threaten the human species,
communism would be a memory, and
people would be spending most of
their time in machine-created environments, they would have been
very puzzled. And this is just the beginning. We haven't hit the steep
descents into novelty, which come
after the turn of the century.
JK: And you firmly believe there's
some sort of art to this existence. It's
a work of art...you say it's syntactical
in nature like a musical score.
TM: Yes, it's like a musical score. It's
a complicated musical score.
JK: That's why I asked earlier if
you've ever thought about putting
the timewave through a sound synthesizer.
TM: Other people have suggested
that. I'm simply not proficient enough with understanding sound and
music to be the person to do that.
dream states sometimes. Have you
heard accounts of this happening, or
is this just a personal experience?
JK: After the event at La Chorrera
there was a period of time when you
were not mentally stable, when you
were very unbalanced in a lot of
ways.
TM: Oh, no. It's a personal thing and
people have told me about it. What I
actually said was if you smoke DMT,
if you have the experience then, at
some later time, even years later,
you will have a dream in which a
glass pipe is produced and the DMT
flash actually occurs. And it occurs so
dramatically in the dream that it suggests to me that this most dramatic
of all psychedelic experiences is almost like a fingersnap away. There's
some series of autonomic functions
that if you could take hold of them and biofeedback says you can take
hold of any function you can monitor
- if you could take hold of this particular function you could have a
DMT flash at will.
TM: Well, there was a lot of debate.
There was never an actual incident
where people... I managed to avoid
[a medical pronouncement]. There
was just a lot of anguished conversation among my friends. Basically,
my problem was that I had a onetrack mind. I was obsessive about
this stuff coming out of the I Ching
and the timewave and the end of history and hypercarbolation and I
would take roomfuls of people prisoner and hold them for up to 14 hours
at a crack. Which is, of course, a sign
of mania. On the other hand, I doubt
that Shakespeare's plays or Moby
Dick or Mont St. Michel were built
without somebody giving a damn
about how it came out.
JK: Now there are other people who
believe that the last page of the Wall
Street Journal is where the CIA communicates, and they have theories
and charts and crypotography all
mapped out, and it's all very elaborate... What's different between what
you're doing and what they do?
TM: Well, the timewave predicts the
past, and the past has happened, so
there isn't a whole helluva lot of fudging you can do. Predicting the future is no challenge to anybody because who can rule you out of bounds? I
think that, based on its ability to predict the past, judged by the ordinary
ways we judge predictive success,
that the timewave should be taken
seriously. It isn't a mystical doctrine,
and I don't defend it with mystical
arguments. I put it forward as an
exotic scientific hypothesis to be
tested and overthrown by the usual
methods.
JK: I think I heard you once say that
the DMT experience mimics itself in
JK: But that's like you were saying
'on the natch.'
TM: I don't think anybody's having
DMT trips on the natch except in
dreams. But if that were possible,
you see, it would just change the entire discussion... it would end it. It
would put it in the same category as
sex. You're self-equipped; therefore
nobody can stop you. (Laughs) JK:
What defense do you have from people who dismiss you as a crackpot
and say that any theory you come up
with certainly can't be of any importance because you're not credentialed? I mean, what sort of credibility
do you have?
TM: Well, these people have clearly
never read Thomas Kuhn's The
Structure of Scientific Revolution.
The only people who ever advance
science forward are the people who
come from the edge, from the outside, usually amateurs, usually not institutional. The way scientific advance happens is though completely
irrational bursts of brilliance. Then
they create a scenario of careful research and cross-checked data and
slow accumulation. It doesn't happen
like that. People are free to dismiss
me, I don't even necessarily say
they're wrong. The ideas need to be
strana 15
ORL číslo 2013-7
judged on their own merit. If they're
saying they can't be true because I
take drugs, that's like saying 'It can't
be true because he's a Jew' or 'It
can't be true because he's a homosexual.' These are not sufficient reasons to dismiss anybody's ideas.
JK: As an individual, what is your
goal, besides sustaining yourself monetarily and not starving in the
streets? Do you have some sort of
goal that you would like to accomplish before your meeting with
the infinite?
TM: Well, in my heart of hearts, I
really think that somehow... this
must all be true. Otherwise it doesn't make much sense. Because I'm
clearly not a raving mad person...
JK: That's what they said in The TellTale Heart.
on. And, by that, I don't mean pleading for machine elves to take control of the IMF, I mean stuff like, why
is there no effort to build down the
military industrial complex worldwide? Why is there no effort to save
the environment? It's not a bleeding
heart issue; it's the ground you're
standing on. And what we call
progressives, like Bill Clinton, I hear
nothing progressive, nothing visionary. And yet that is what leadership is
supposed to be about. So, I feel very,
very frustrated because I see the
last, best chance of humanity, a good
chance...being betrayed by incredible
perversity and stupidity. I mean, I
think John Kennedy screwed movie
stars and was some kind of a rich
brat from New England, but I don't
think that he was empty of idealism
about the destiny of the human race.
And these other people seem to be. I
mean, maybe Bill Clinton doesn't
fuck movie stars. OK, points for that.
But how about a vision?
fates. And, of course the world is not
staying simple, you know, maybe people could manage their own fates in
1760, but can they in 2000? And I say
yes always. I am a radical democrat. I
used to say if you come upon a group
of people setting fire to a building,
you have to have very good reasons
not to join in that action because the
people are doing it. Now, do you
have an agenda or understanding
that is higher than what the people's
agenda is? Some people say, 'You're
just an anarchist.' And sure, fine. I
marched behind that flag. That was
the flag we carried in those demonstrations. We were never red, and in
fact had total contempt for that. And
were proven right I think. I don't
know if that answers your question,
but I'm very frustrated by the lack of
imagination.
JK: The way you manipulated the I
Ching, was it directly from the voice
of the mushroom?
JK: I think he does...
TM: Well, I may be a mad person,
but... (Breaks into maniacal Edgar
Allen Poe voice) 'Mad, certainly not
mad! True, nervous, nervous, highly
nervous. But on the other hand...'
(laughs) I have very modest goals I
suppose. I would like the psychedelic
experience to take its place as a respected vehicle of spiritual work.
That's a modest thing to want. On
the other hand, I feel like the transformation of the human species is
possible, not in the far future, but
now. And it may well be that we are
going extinct. But, if so, it's an incredible tragedy because we could go
to Alpha Centauri instead. So, it's not
simply that we are going extinct the
way of the dodo or the trilobite because there were no metaphysical
stakes on the table with those extinctions. With us there is something,
perhaps the destiny of life in the
universe if in fact biology could be...
If biology is unique to this planet
then, my god, the moral responsibility that falls on us is practically inconceivable. And if it isn't, nevertheless,
the fate of life on this planet seems
to be in our hands.
So, I don't understand why there
isn't more visionary dreaming going
TM: It was pretty direct.
TM: I think he does too...but I don't
care if they would just get up off of
their dead duffs and do something. I
mean, I can't believe the debates
that go on. They want to close an airbase in Sacramento. So, you would
think that Western civilization was
on the block. Well, if you can't close
an airbase near Sacramento, how in
the hell are you going to get rid of
nuclear weapons, feed the hungry,
cure AIDS, and create a decent environment for 6 billion people? I am
afraid that the answer is...just junk
democratic processes and put the
world in the hands of benevolent
technocrats.
JK: Philosopher kings.
TM: Philosopher kings. Not Samosa's
or Saddam's, but well intentioned.
But what that means is that the
highest aspirations of Western social
thinking, which culminate in the
democratic, self-regulating individual are being put aside. We're
saying no, no, it turns out that the
bulk of human beings are too infantile, too childish, to manage their own
JK: Telling you 'OK, now do this.'
TM: Yeah, I had very little interest in
the I Ching and no patience for that
kind of behavior. I'd never done
anything like that in my life. In fact,
I've always felt that part of my life's
problem personally was that I never
go deep. And here I was, going deep,
deep. I mean, I am pretty sure that
many of the things I've discovered
about the I Ching were put there by
the people who created that sequence and have not been dealt with since. And god knows a lot of minds
have fingered their way over the surface of that and they didn't find the
way in. But I think I did and I think it's
not a metaphysical assertion. Anybody who cares to can follow my argument and see if they agree or not.
JK: Now, why exactly did you have
the William Baines translation of the
I Ching with you in the Amazon?
TM: I had picked up the habit four or
five years before all this of just
strana 16
ORL číslo 2013-7
throwing the I Ching at the new and
full moon. It is the only ritual in my
life and I did it very unritualistically.
And so, consequentially I happened
to have it with me in the Amazon.
JK: And what prompted you to turn
to it at La Chorrera?
TM: As near as I can reconstruct it...
the first line of the dialogue that
lasted years... the first line was... the
mushroom spoke and it said, 'Did you
know, I'll bet you did know, that every day is made out of four other
days.'Š And it just led me through. I
guess the strongest argument for
me personally that I was dealing with
something outside of myself and
'real', whatever that means, was the
way it was taught. It was just not my
style, you know, and it just went on
and on. Nobody else can share this
perception because nobody knows
what 'my style' even means. But I tell
you: it was not my style.
JK: Now, this theory was sort of foisted on you. Did you go in asking for
it? Did you say, 'Give me your best
shot?' Or were you just randomly
chosen to be the bearer of this
news?
TM: Well, maybe something slightly
different from either of those. I was
puzzled by... As Dennis descended
into this rave about the hypercarbolation I was all for it and I was fully
backing him. But, every once in a
while, this thought would cycle
through: 'And nothing for me?' So, in
a sense I think this was the gift, you
know. He got the hypercarbolation
and I got the timewave.
JK: Now, the other members of your
party, were they as consciously
'enhanced?'
TM: Well, no. There was a lot of
backbiting
and
controversy
because... well, first of all the general irrationality of the situation. Also,
I think at the time I did not give this
enough weight because I had been
butterfly collecting for 9 months be-
fore this all through Indonesia. But I
think they were scared of the
Amazon. And so, for me it was like
another jungle, but for some of
those people it was like, 'Oh my god,
we're 200 miles up this river and this
guy appears to be losing his mind
and his brother appears to be becoming...'
JK: And you were 25 at the time?
And the people you were with were
20, 22?
TM: I was the oldest.
JK: I can see how that would be
daunting. (Laughs)
TM: We were very different from
any 22-year-olds that I've ever met.
In fact, that amazes me; what serious
people we were. I mean, when I think
of the 60's I think of humping in a
heap, and going to dances. But, my
god, we must have been serious, serious, serious...
JK: Did you ever experiment with
oo-koo-he like you had...
TM: Oh yes, that's a whole other
cycle that I've never published or
written about because it's somewhat... it just doesn't really relate
to all this. But in 1981 Dennis and I
went back with Wade Davis who wrote The Serpent and the Rainbow.
Dennis was getting his Ph.D. then in
plant biochemistry and we went after the oo-koo-he again. Not in Columbia. We went to a place in Peru
where there was a displaced population of Witoto and we got numerous samples of oo-koo-he. We took
them, Dennis wrote his Ph.D. thesis
on them, and they were fully chemically analyzed. It's a kind of a downer
in the sense that what we finally
concluded was that the Virola trees,
which are the source of that drug,
are genetically degraded in some
way. Anyway, what it does is that it
races your heart like crazy. We did it,
and on this one particular batch where I thought Dennis was having a
heart attack basically, the next
morning we sought out the shaman.
And he said, 'Yeah, it takes getting
used to, doesn't it?' (Laughs) We
said, 'No shit, man!'
JK: DMT or psychedelics as an alien
artifact/technology - is this sort of a
pet theory of yours or something
you sort of latched onto?
TM: Well, I'm not wedded to any of
this. I just simply state the facts, and
the facts are that, not DMT so much,
which is pretty common in many
plants and animals, but psilocybin.
Psilocybin
is
4-phosphoryloxy-NN-dimethyltryptamine. This
is slightly technical, but it is the only
4-phosphorylated indole on this
planet. That's strange because the
way biology works is if you have a
molecule useful in a biological system, then in other biological systems
you will get that same molecule or
tiny variants; methylated or omethylated. So here is psilocybin
with the only hydrolation in the 4 position on the planet. Well now, they
search for extraterrestrial life with
radio telescopes waiting for a signal.
Fine. Another way would be to
search the biological inventory of
this planet for something that looks
like it did not evolve from the main,
broad flow of animal and plant evolution. And if you do that, this 4phosphorylated indole is sticking up
there like a sore thumb. I'd like to
see a paper about how many of
these kinds of chemical anomalies
are know to exist on this earth in life.
And what's the explanation for this?
I've never seen anybody discuss this
kind of thing. And yet to my mind the
psilocybin molecule is as artificial as
a Coke bottle. JK: As it appears in nature.
TM: As it appears in nature. If you'll
just inventory nature you'd pick this
molecule up and say, 'Well what is
this!'
JK: What's the difference between
that and the 4-ring indole in LSD? Is it
because it's produced synthetically?
TM: Well, LSD is a more complicastrana 17
ORL číslo 2013-7
ted... LSD is produced quasi-synthetically. Usually they go from ergot,
which is actually a natural product.
JK: It's also a fungus isn't it?
TM: Yes it is. It's not a mushroom,
but it's a fungus. It's not a basidiomycelae. LSD is a more complicated molecule with a 3-dimensional architecture. Most psychedelic molecules
are flat and planar, and in fact that's
why they will fit in-between the base
pairs of DNA. They're just little, thin
sheets that shoot right in there. That
I think is an incredibly peculiar
situation that I've never heard anybody talk about. I mean, why is it
that these drug molecules fit perfectly into DNA? Coincidence? Well,
but the DNA is the core stuff, it's not
letting anything in there that hasn't
passed four billion years of evolutionary vetting. So, the fact that these
molecules activate mind and have a
relationship to the genetic material
seems to me highly suggestive. Also,
in here, the unsolved mystery of
memory. Where are the memory traces? If your body changes every molecule every five years, then how can
an eighty-year-old person remember
the pattern of their grandmother's
dress? I think that memory is one of
those areas where reductionist
science is sailing close to the rocks. I
don't think you can produce a theory
of memory out of reductionism.
JK: Has anyone ever mapped the
physio-pharmacological change in
the body when smoking DMT?
TM: You mean the actual breakdown
pathway? No. The amount of research done on DMT is vanishingly
small. It was discovered in '56 by a
Czech. It was illegal by '66. There was
a 10-year window of research. During those 10 years they didn't know
how to do what we can do now,
which is make what are called positron-emitting drugs. You see, if you
make a radioactive drug, you actually
put a radioactive atom into the drug.
You can give that to cats and rats,
but you can't give it to human beings
because you're going to kill the animal four hours after administration.
But with positron-emitting drugs,
they give a strong signal in a CAT
scan, and they're completely safe.
And so what should be done now is
some hot or warm DMT should be
made. Dave Nichols could make it.
He made hot harmine for Dennis.
And then, give it to people in a CAT
scan and see where it goes. I'm not
sure what we would learn from that,
but Dennis used positron-emitting
LSD. In fact, he actually solved the
mystery of where does LSD go in the
human brain. 95% of the labeled LSD
ended up in the clostrum, which was
completely a surprise. The clostrum
is an ancient brain sub-organ way in
the back, way underneath.
cornfields. What I'm advocating is
simply that people examine these
psychedelic substances that are
throughout nature. If somebody
thinks I'm full of shit, that's fine, but
did they do their homework? Did
they in fact investigate the phenomenon? That's all I'm asking. I mean, I
can't believe that this is thought to
be so radical. What other science
carries out its program of research
without ever coming in contact with
the subject of its concern?
JK: But then there's also a rebuttal
to that saying, 'Well, psychedelics
make you crazy... they're dangerous,
they're not to be tampered with!'
JK: The reptilian sub-brain.
TM: Well isn't that what we're trying
to find out? Do they make you crazy?
TM: Yeah, nobody knows what it
does. Everybody thought that the
LSD was going to flow to the neurocortex.
JK: That should be a sign right there
that we're dealing with something
that predates consciousness.
TM: Well, I saw in Science News two
weeks ago that marijuana receptors
have been discovered in the spleen.
And it showed a chopped up piece of
spleen tissue glowing with hot THC
that was sticking all over it. Yeah, I
think neurophysiology is as Gandhi
said of Western civilization: 'It
sounds like a good idea.' (Laughs)
JK: What would you say is the main
difference between you and your
theories set forth in The Food of the
Gods and so forth and, say, Erich von
Daniken [author of Chariots of the
Gods]?
TM: Number one, I should say I have
actually never read Erich von
Daniken. But I know exactly what
you're saying. The difference is I'm
not making any assertions that I
don't think other people can satisfy
themselves concerning the truth of.
It's one thing to be the spokesman
for an experience that can only be
had at the whim of the gods in lonely
JK: Well, for a lot of people, I'd say
for the majority of people, the FDA
has ruled them dangerous and their
research has been done for them.
They don't need to make these distinctions any longer.
TM: Well, this is the larger question
that you and I dealt with in a different context earlier, the infantilism
of people. People can't be bothered
to exercise their democratic rights.
They can't be bothered to explore
chemical states of mind on their
own. Eventually, they probably won't
even bother to have sex; it'll just
come over the tube for them.
There's an incredible abdication of
individual responsibility and authenticity. That troubles me. Why should
people trust the American government on the subject of psychedelic
drugs? Has it ever been right about
anything? I mean, any examples will
be cheerfully entertained. Have they
ever gotten it right? So suddenly
they have the answers on something
as subtle as psychedelic drugs? They
got birth control wrong. They got
abortion wrong. They got race rights
wrong, women's rights wrong, gay
rights wrong. Lousy foreign policy.
Stupid space program. Miserable tax
setup. Lousy healthcare program...
and you want to hear their opinion
on psychedelic drugs?
strana 18
ORL číslo 2013-7
JK: Assertions that marijuana is a gateway drug, things like that are one
of the big issues that they stand on.
But it's a complete red herring.
There's no way you could prove that.
The only way it is a gateway to hard
drugs is that it's in the same schedule. Cannabis is more like aspirin
than it is like crack. (Laughs)
TM: Well, I'm not a conspiracy theorist. I don't think there's a conspiracy,
but drugs, for centuries, for at least
600 years, have been enormous moneymakers for Western civilization.
And by drugs I mean tea, coffee, sugar, opium. When this much money is
being made I think governments are
bought, or run scared. Or that it's a
combination of the amounts of money that can be made and the enormous bureaucratic inertia of these
agencies that are supposed to
regulate all this and their corruptibility. So many people are making money off drugs that nobody can understand why it should be made
legal. Pot right now in Sonoma County is $425.00 an ounce. Should we expect barefoot freaks to come out of
the hills to parade for pot to be
made legalized? My god, what would
happen to them if pot were legalized? It's all that stands between
them and going to live under a
bridge. You know, they bring up
these ships from Columbia and with
high-speed speedboats they take the
weed off. If you're in that scene in
Miami you can make four trips a
night to the mothership. You are nobody, and you make $300,000 per
trip. You make $1.2 million a night.
And you are not Mr. Big, you're nobody, you're just some flunky who takes the stuff off the ship. That's the
kind of money that can be made in
these drug deals. And these intelligence agencies, it costs a lot of money to murder newspaper editors
and set up phony political parties
and pay off demonstrators and do all
this shit that they do. Take a flyer on
drugs. It's so transparent that governments since the middle of the
19th century have been doing this.
And what's happened is social consciousness in the meantime has
evolved and certain practices previously deemed OK became morally
odious. Slavery, that was a drug...
and then the opium trade and how
that happened. So, governments
have simply distanced themselves
and settled for kickbacks rather than
launching the ships, unloading the
stuff, and banking the money they
now move into the background and
they use Mafias, which are nothing
more than off the books extensions
of legitimate power, I think. I mean,
the Mafia worked hand in hand with
the U.S. Army during the invasion of
Sicily. Lucky Luciano conferred with
the Chief of Naval Operations on a
daily basis and basically delivered Sicily to the 6th Army. Then they used
the Mafia to break up the left-wing
unions in Marseilles at the end of the
war. So, I just think what governments can't do in the light of the day
they allow Mafias to do, which they
then loudly denounce, but in fact,
the existence of these criminal syndicates is entirely at the pleasure of
the government. That's not a conspiracy theory or even a paranoid view
of things. I think that's a pretty, 'I
mean, of course, of course, how
else?'
JK: So basically you say there's no
hope of drugs being legalized.
TM: No, I wouldn't say that. There's a
lot going on. For one thing, people's
consciousness is changing. And people have finally gotten the message
that the relative risks of these things
they were lied to about. I think most
people now know that alcohol and
tobacco are the two most destructive drugs on this planet. And it
puzzles them at this point, 'How
come then it is the way it is?'
Eventually that puzzlement could
turn into anger. But I would say it's
50/50 whether we'll make alcohol
and tobacco illegal or legalize everything. I mean, think of the money
to be made if alcohol and tobacco
were made illegal.
JK: You were saying earlier... I just
want to touch on this 'cause I saw a
note of mine, that salvation will probably come in the form of art.
TM: The design process applied to
human culture.
JK: The design process applied to
human culture. When you're talking
about the design process, you're
talking about the imaginative construction of a system which works.
How do art, singing, and dancing fit
into this sort of design process which
is a science?
TM: Well, the inspiration comes out
of the unconscious. And so people
have to put themselves in these
right-brained states for this Gaian intentionality to be perceived. I mean,
that's really what we're talking
about.
JK: Although you never talk about it,
when you're talking about these
elves singing and creating this is a
concept that Australian indigenous
peoples have carried within them.
Native American people singing the
reality into existence over and over,
singing creation, and singing life. It's
their database, it's their social database is this art form. But to them
it's not an art, it's how they communicate, it's how they see reality.
TM: Well, the word becoming flesh,
singing it into existence. In some
profound way that nobody understands, certainly I don't, we are
imprisoned by our expectations, and
somehow the change never happens
until the expectations are deconditioned. I mean, as an example, if everyone thinks that black people and
white people can't possibly have
anything to do with each other, then
they can't. So, the change must precede the fact.
JK: On the same level, if you have a
government that assumes the relative ignorance of its citizens, it creates an ignorant population.
TM: You in fact make it so. You see,
what happened in the 60's, the first
postwar generation came of age that
had been given what was then called
a liberal education. When you're given a liberal education you read
John Stuart Mill, Rousseau, Voltaire.
What this makes you is a social critic.
They said, my god, we're financing
strana 19
ORL číslo 2013-7
our own suicide! We don't want tens
of millions of 25 year olds asking
why we are not following John
Stuart Mill's prescription for liberty.
They said the universities must be
turned into trade schools. Forget
Western philosophy, art, and culture.
Teach these people data entry,
management skills, financial skills,
and high tech. And this is what has
happened. I think that the idea of
universal, public liberal education
was... they realized we'll all hang if
we proceed along this path, and so
they stopped it. And now people are
given 6.5 hours of TV a day, the Brady Bunch, all this. Idiot jobs, idiot political choices, and people are
completely diverted by... Michael
Jordan's father's problems, baby so
and so who was carried to term by a
camel and a contract which is now
being debated...
JK: Are you familiar with Noam
Chomsky?
TM: Oh sure, yeah. He's an intrepid
critic. I heard him on the radio the
other day and it interested me. I
identified with him. It's sort of
hubris, I suppose.
done because he's revolutionized
the field of rhetoric. I mean it's gonna be hardball now.
TM: Right. No, he's a great model
and a very, very inspiring person.
And relentless, as you must be in this
social criticism.
JK: (Laughs) Well, to go along with
the common view you don't need
any support to back you up. If you
have a scent of an opinion you have
to have thousands of references and
citations. You must do the research.
TM: You have to be impeccable, because they're gonna come after you
every way they can think of.
The out-of-bodyexperience as
gnostic revelation
Jim DeKorne
JK: I identify the two of you together because although you come
from very diverse angles, when you
come down to it, you both have the
same thing to say: educate yourself,
open your mind to possibilities, the
only change will come through a
grass-roots sort of realization.
TM: Well, where I see us as similar is
that the first love of both of us is
utterly incomprehensible. In other
words, I have listened to Chomsky
lecture on his first love, which is
transformational grammar, and you
just come out holding your head and
muttering, 'My god!' (Laughs) But I
assume, without fully understanding
it, that Chomsky has made a major
field-redefining series of discoveries.
JK: I don't think the ramifications of
what he's done will be known for
another 30 to 40 years, and he at the
moment is very wary of what he's
Belief: A state or habit of mind in
which trust confidence, or reliance is
placed in some person or thing: FAITH.
Gnosis: Of, relating to, or characterized by knowledge or cognition.
Webster's Third New International
Dictionary
When Robert Monroe began having
his first out-of-body adventures in
1958 only two scholarly, scientific
books had been written about the
phenomenon
in
English:
The
Projection of the Astral Body, by
Sylvan Muldoon & Hereward Carrington, and Astral Projection: a Record
of Out-of-Body Experiences, by
Oliver Fox. These books, for the
most part, were couched in the turgid prose of their era, and had a relatively limited readership within parapsychological and occult circles.
To read these treatises today (especially Muldoon's), is to wade through
highly detailed accounts of how the
author exited his body, wandered
around his home or neighborhood,
then returned. They're valuable for
the carefully recorded details of
separation from the physical body,
but make for often tedious reading
because of the mundane circumstances described -- which actually gives
them verisimilitude, since anyone
would imagine more interesting outof-body trips if their accounts were
fictional.
These gentlemen, perhaps because
of their Victorian upbringing, did not
have (or did not admit to having) the
same kind of adventures that
Monroe did. Monroe, for example
devotes an entire chapter in
Journeys Out of The Body to "Sexuality in the Second State," because, as
he says:
Throughout the entire experimentation, evidence began to mount
of a factor most vital to the Second
State. Yet in all the esoteric literature ... there is no mention of this, not
so much as one word of consideration or explanation. This factor is
sexuality and the physical sex drive.
(1)
My only fully conscious astral
projection (described on pages 3642) certainly corroborates this observation, and all of the authors
above, especially Monroe, state explicitly that command of the emotions (especially the sex-drive) is absolutely essential if we are to have any
control
over
our
out-of-body
projections.
strana 20
ORL číslo 2013-7
So Robert Monroe definitely broke
new ground in the sparse OBE literature of his day because his modern,
scientific training would not allow
him to leave anything (no matter
how personally delicate), out of the
narrative. As Journeys Out of The
Body approaches its conclusion,
we're confident that we're reading
an accurately rendered, erudite account of a highly anomalous state of
consciousness. Then, in the next-tolast chapter, following a dry (and
very inconclusive) attempt to analyze
his OBEs statistically, Monroe offers
a hypothesis for how these experiences might fit into a wider paradigm -an obvious, "What does it all mean?"
summation of his data.
This hypothesis (pages 254 to 259)
comes as something of a shock because it is written in a "fictional"
narrative style very different from
his previous prose. In this brief detour, Monroe describes the earth as
being under more or less continuous
observation by extraterrestrial intelligences -- a conception somewhat
resembling the plot-line in Doris Lessing's novel Shikasta (1979).
Now, there's a huge chasm separating Sylvan Muldoon's contemplation
of his living room furniture while
out-of-body, and Monroe's hypothesis of god-like entities influencing
life on planet earth! Assuming that
Monroe is telling the truth as he perceived it (and there is no reason to
believe that he isn't), then we've
moved into deeper territory, indeed.
As stated, our initial shock comes as
a result of his use of an omniscient,
"science fiction" point of view to
describe it: ("The researchers discovered the source to be the third
planet in a Class 10 star system. As
they orbited the planet itself, measurements and observation indicated
that it did not follow the norm for
propagation of intelligent life... etc,
etc.")
This brief stylistic lapse, inserted into
the next-tolast chapter of Journeys
out of the Body becomes predominant in Monroe's next book, Far
Journeys (1985), where he defends
his recourse to "allegory" with the
explanation that it is the only way he
knows how to communicate an essentially nonverbal reality:
he had learned in the thirteen years
since the publication of Journeys
Out Of The Body.
The following is a deliberately free
translation of nonverbal communication. To compound the rendering,
most if not all represents the transposing of non-time-space events and
ambience into replicas of conscious
human physical experience. Thus a
"humanizing" process is used extensively in the retelling--which may
increase comprehension and simultaneously reduce accuracy. (2)
That first book, as noted in the previous article, is the story of a shamanic
initiation.
This
second
book
describes how the shaman is inducted into a realm of understanding
which closely corroborates the general world view of the Gnostic religions of the first and second centuries
C.E. Gnostic thought has become
quite popularized in recent years,
but at the time Far Journeys was published it was still the relatively uncelebrated pursuit of a handful of
academic specialists. To understand
the truly amazing correspondence
between Monroe's out-of-body observations and the world view of a
few long-dead "heretics," let's briefly
review the gnostic conception of
reality.
In this transition, we have suddenly
shifted from a straightforward (if
unusual) "psychological" treatise
about out-of-body experiences (a-la
Fox and Muldoon) into the realm of
metaphysics. (In common usage,
"metaphysics" has come to denote
arcane philosophical speculation
unrelated to anything scientifically
provable, but I use it here in its most
literal meaning of: "beyond the physical.") Considering Monroe's subject
matter, this is probably unavoidable:
When subjective awareness perceives the material world "objectively"
(i.e. outside of the physical body), by
definition it must perceive from a
"metaphysical" dimension, such as
"Locale II" (discussed in the previous
article). This is the land of dreams we
visit while asleep, which is often
impossible to translate with complete accuracy into physical terms.
Anyone who has ever tried to interpret a numinous dream will understand the problem: some dreams
are so "other" that they defy all
description in words. Hence, Monroe
is forced to use a style of writing
usually associated with fantasy or
science fiction to communicate a feeling for what such experiences are
like.
Once the reader gets used to it, this
approach seems natural enough,
though one suspects that any author
with less integrity than Monroe
might be tempted to embellish his
narrative: I confess that at times it
feels like I'm reading a novel. Fortunately, in the Epilogue to Far
Journeys, he returns to more scholarly prose when summing up what
To begin with, the term "Gnostic" refers to one who "knows" as
contrasted with one who "believes."
There is a substantial (though often
extremely tricky) difference between "knowing" that you know something and "believing" that you
know something -- for example,
"knowing" that the sun will come up
tomorrow morning, and "believing"
that God created the universe in six
days. The difference is that the
gnostic has actually experienced the
reality he espouses; he doesn't have
to rely on belief because he has
gnosis -- he knows. Unfortunately,
the gnostic's form of "knowledge" is
not always (or even very often) available to most people:
Among the majority of the followers
of the movement "Gnosis" was understood not as meaning "knowledge" or "understanding," in our sense
of the word, but "revelation." These
little Gnostic sects and groups all
lived in the conviction that they
possessed a secret and mysterious
knowledge, in no way accessible to
those outside, which was not to be
proved or propagated, but ... anxiously guarded as a secret. This
knowledge of theirs was not based
on reflection, on scientific inquiry
and proof, but on revelation. (3)
strana 21
ORL číslo 2013-7
It is highly probable that this "revelation" was obtained while in the
out-of-body state because of the
close correlation between Robert
Monroe's descriptions of hyperspace
(Locale-II) and the Gnostic Cosmos.
This, of course, opens up an epistemological can of worms because
such knowledge is not "scientifically
provable." Which doesn't invalidate
it, but does make it difficult to prove
to anyone who hasn't experienced
the revelation.
For example: those who have had a
fully conscious OBE know that human consciousness can perceive
from outside of the physical body.
Those who haven't had the experience, and who refuse to believe that
it's possible, can argue all they want
to against it, without affecting the
experiencer's gnosis in the least. Either you know or you don't know. (As
one who has had an OBE I am disinclined to dispute the reality of the
phenomenon with skeptics who have
not, though I confess that if I hadn't
had the experience I'd probably be a
skeptic myself!) It is my intention
here to supply evidence from a number of sources to at least open the
possibility of out-of-body awareness
and the reality it reveals to any openminded "agnostic" -- literally: one
who "doesn't know."
In his last book, Ultimate Journey
(1994), Monroe repeats the words
"Know," and "Known" (usually capitalized) again and again. Though he never uses the word "Gnosis," it is obvious that he is familiar with the deepest meaning of the term and that
the entire concept is essential to his
approach
to
experience.
The
following is the sort of statement
that a Gnostic makes when describing the process of moving through
belief toward knowledge:
The Different Overview you are beginning to consider can be at most
only a belief until you begin to test it
for validity within your own ongoing
experience during your life as an
active Human Mind. As small beliefs
convert to Knowns, perhaps larger
Different Overview beliefs will
follow the same path -- until you are
free. (4)
We can eliminate a huge problem if
we replace the word "belief" with
"hypothesis" -- an hypothesis is a
tentative description of reality, subject to modification by new data.
This is a more accurate mind-set than
belief, because belief quickly ossifies
into dogma. Although beliefs facilitate tranquil living (because they "protect" us from having to constantly
reevaluate our experience), they can
all too easily block our perception of
new realities. In the quotation
above, Monroe is actually describing
the scientific method for how any
hypothesis must be subjected to proof. If the word "gnosis" is to have any
meaning at all, it must always emerge from this process.
I have emphasized the distinction between gnosis and belief because it is
essential for evaluating Monroe's
out- of-body corroboration of the
Gnostic world view. The most
striking thing one discovers about
Gnostic cosmology is its singularly
dark view of human experience. For
the Gnostic, the world was created,
not by a benevolent Supreme Being,
but by a tyrannical demiurge: a
demonic entity whose main goal is to
keep humans trapped in matter:
We must remember that the role of
the demiurge is not exhausted in his
feat of creation, but that, through
his "Law" as well as through cosmic
Fate, he exercises a despotic world
rule aimed mainly at enslaving man.
(5)
What is the purpose of such enslavement? Why would "God" and his
agents, called by the Gnostics "Archons" (Gk.: "Rulers"), want to imprison the human soul in matter? Their
answer to this question (presumably
obtained via revelations such as outof-body observation), is that human
beings generate a form of energy
which the gods need for food.
What then is the interest of the Archons in opposing the exodus of the
soul from the world? The gnostic
answer is thus recounted by
Epiphanius: "They say that the soul is
the food of the Archons and Powers
without which they cannot live, because (the soul) is of the dew from
above and gives them strength." (6)
This idea is also found in the Vedic
tradition of India, where it is explicitly stated in the Upanishads that the
"Devas" (gods) feed off of human
energy:
[Man] is like a beast for the Devas.
For verily, as many beasts nourish a
man, thus does every man nourish
the Devas. If only one beast is taken
away, it is not pleasant; how much
more when many are taken! Therefore it is not pleasant to the Devas that
men should know this. (7)
If such a concept sounds anomalous
and "far-out," one should realize that
it has been around since the beginning of history. The statement
that "History begins in Sumer," is a
recognition that the first written records were produced there. The "Archon concept," therefore, is arguably
one of the first ideas differentiated
by human consciousness.
In both Sumerian and Mesopotamian
cosmogonic texts the view is set
forth that mankind was created to
serve the gods, by building temples
for them and offering sacrifices for
their sustenance. With this view of
the purpose of man's being went a
corresponding estimate of human
destiny. So long as the gods wanted
his services, the individual lived, and,
if he were zealous and careful in
their service, his divine masters
would reward him with prosperity.
This was his destiny, namely, to participate in the divine ordering of
things in the world. Once the gods
ceased to need him, his raison d'etre
ended, and he died. (8)
In contemporary terms: spiritual intelligences ("gods") preside over life
on earth in much the way that we
maintain cattle feed-lots or cultivate
broiler chickens on factory farms. Essentially, they're "soul-eaters." It's a
heretical and shocking idea -- diametrically opposed to the reality
promulgated by our World Mostrana 22
ORL číslo 2013-7
notheisms. (Which is one of many
reasons why the Gnostics didn't last
long: by the fourth century C.E. the
"Archons" of the Christian Church
had effectively persecuted all organized Gnostic sects into extinction!)
Robert Monroe gets a first inkling of
this
"Different
Overview"
in
Journeys Out of The Body when he
describes a sequence of events
which took place in 1960--about two
years after he began having regular
out-of-body experiences. In the first
event, he experienced an energy
probe that entered his forehead
(third-eye chakra?) and began exploring his mind for something he
couldn't comprehend:
It had intelligence of a form beyond
my comprehension, and it came directly (down the beam?) into my
head, and seemed to be searching
every memory in my mind. I was truly
frightened because I was powerless
to do anything about this intrusion.
(9)
About a week later, the same thing
occurred again, only this time he became aware that the "something"
that the entities were searching for
was related to some form of energy
within his psyche:
I got the impression of huge pipes,
so ancient they were covered with
undergrowth and rust. Something
like oil was passing through them,
but it was much higher in energy
than oil, and vitally needed and
valuable elsewhere (assumption: not
on this material planet). This has
been going on for aeons of time, and
there were other force groups here,
taking out the same material on
some highly competitive basis, and
the material was convertible at some
distant point or civilization for something very valuable to entities far
above my ability to understand. (10)
This high-energy substance, "something like oil," of course relates
directly to the gnostic conception of
"dew" extracted from the human
soul, quoted above. About two
weeks later, the entities again invade
Monroe's psyche. After they've finished their mind probe and leave
his body, he describes it thus:
Then they seemed to soar up into
the sky, while I called after them,
pleading. Then I was sure that their
mentality and intelligence were far
beyond my understanding. It is an
impersonal, cold intelligence, with
none of the emotions of love or
compassion which we respect so
much, yet this may be the omnipotence we call God. Visits such as
these in mankind's past could well
have been the basis for all of our religious beliefs, and our knowledge
today could provide no better
answers than we could a thousand
years past.
By this time, it was getting light, and
I sat down and cried, great deep sobs
as I have never cried before, because
I knew without any qualification or
future hope of change that the God
of my childhood, of the churches, of
religion throughout the world was
not as we worshipped him to be -that for the rest of my life, I would
`suffer' the loss of this illusion. (11)
This, if nothing else, is a gnostic initiation -- undoubtedly similar to thousands that have occurred to isolated
individuals throughout human history. But we don't read of Monroe's
complete
discovery
until
Far
Journeys -- that's where the full force of the ancient gnostic world view
emerges in chilling detail...
It is now a good two-decades later,
and Robert Monroe has become, by
any definition, a Master Shaman -able to leave his body at will, virtually whenever he pleases. He is
comfortable travelling in "Locale-II"
(though he no longer calls it that, feeling it's too vague a label for what
he's now perceiving), and has become accustomed to meeting discarnate entities there. He even "makes friends" with a few and has ongoing interactions with them.
Two of these beings, arbitrarily labeled "AA" and "BB," occupy a good
deal of his attention. Their communication in hyperspace does not involve words as we understand them,
and is to all intents and purposes "telepathic."
Obviously,
spoken
language (which consists of vibrations produced in a physical larynx
and enunciated via tongue and
mouth through the earth's atmosphere), is irrelevant in the nonphysical realms. In hyperspace, information is conveyed, not serially, in
words, sentences and paragraphs,
but instantly in one comprehensive
gestalt. Monroe has coined the word
"rote" to describe these packets of
information, and it is precisely because of the difficulty he has in
translating them into word sequences, that he often uses fiction techniques in his writing.
At any rate, in Chapter 12 of Far
Journeys, Robert Monroe receives a
rote from the discarnate entity, BB.
The translation takes up ten pages:
162 to 172, and is a devastatingly
accurate synopsis of the Gnostic
world view. (This section is, of course, much too long too quote here in
full, so the following is a brief summation -- "Ident" is Monroe's term
for "Mental name” or "address," i.e.,
energy pattern of item," and "Loosh"
might be described in gnostic terms
as "the dew from above [that] gives
them strength.") Here's the "Loosh
Rote" as translated by Robert
Monroe into English:
Someone, Somewhere (or both, in
millions, or uncountable) requires,
likes, needs, values, collects, drinks,
eats, or uses as a drug (sic) a
substance ident Loosh. (Electricity,
oil, oxygen, gold, wheat, water, land,
old coins, uranium.) This is a rare
substance in Somewhere, and those
who possess Loosh find it vital for
whatever it is used for. Faced with
this question of Supply and Demand
(a universal law of Somewhere), Someone decided to produce it artificially, so to speak, rather than search
for it in its "natural" form. He decided to build a Garden and grow Loosh. (12)
strana 23
ORL číslo 2013-7
"Someone" (who else but the
Gnostic demiurge?), turns out to be
one entity among many: a god
among gods. As the rote unfolds we
learn how Someone seeded His Garden (obviously planet earth), and
evolved life forms upon it to
eventually produce human beings.
He then appointed Collectors to
gather the Loosh/Emotional Energy
from the earth's entities, among
whom humans are by far the best
producers.
Someone, his work completed,
returned to Somewhere and occupied himself with other matters. Loosh production stayed at a constant
level under the supervision of the
Collectors. (13)
The Loosh harvest initially involved
the creation of natural disasters
(earthquakes, hurricanes, etc.), to kill
off large numbers of creatures, since
Loosh was easier to gather upon the
deaths of the organisms generating
it. Then it was discovered that different forms of "stress" generated in
the human population would release
Loosh without having to kill the organism. This was because Someone,
as an experiment, injected a "Piece
of Himself" into the human species.
This was done to maintain more or
less constant stress in each individual since the human would always
"seek to satisfy the attraction this
tiny mote of Himself engendered as
it sought reunion with the infinite
Whole." From experience, the Collectors have evolved an entire technology with complementary tools for
the harvesting of Loosh from the
Type 4M [i.e. human] units. The most
common have been named love, friendship, family, greed, hate, pain,
guilt, disease, pride, ambition, ownership, possession, sacrifice -- and
on a larger scale, nations, provincialism, wars, famine, religion, machines, freedom, industry, trade, to list
just a few. Loosh production is
higher than ever before... (14)
From a Gnostic perspective, the "Loosh Collectors" are the "Archons" -the dreaded rulers of hyperspace
who had to be avoided at all costs
when leaving the body at death.
The Archons collectively rule over
the world, and each individually in
his sphere is a warder of the cosmic
prison. Their tyrannical world-rule is
called heimarmene, universal fate ...
[This universal fate] aims at the
enslavement of man. As guardian of
his sphere, each Archon bars the
passage to the souls that seek to
ascend after death, in order to prevent their escape from the world and
their return to God. (15)
But because all humans contain a
"Piece of Someone" within them,
they cannot really die, so are reincarnated over and over again as Loosh producers in spacetime. The true
Gnostic, then, is the person who has
objectively observed this vicious
cycle (presumably by "getting outside of himself" via OBE) and, with his
newfound knowledge (gnosis), is
enabled to escape into the truly spiritual realms beyond the earth environment. This is only possible because the Divine (sic?) spark within him
renders him immortal.
Enclosed in the soul is the spirit, or
"pneuma" (called also the "spark"), a
portion of the divine substance from
beyond which has fallen into the
world; and the Archons created man
for the express purpose of keeping it
captive there ... In its unredeemed
state the pneuma thus immersed in
soul and flesh is unconscious of
itself, benumbed, asleep, or intoxicated by the poison of the world: in
brief, it is "ignorant." Its awakening
and liberation is effected through
"knowledge..." The goal of gnostic
striving is the release of the "inner
man" from the bonds of the world
and his return to his native realm of
light. (16)
It's important to note that Gnostic
cosmology perceives the physical
earth as surrounded by concentric
hyperspatial "spheres" or "rings"
which were regarded by them as
palpable barriers. Each one of these
circle-realms is presided over by an
Archon whose only purpose in life is
to capture any passing souls who
may have escaped the lower rings.
These intermediary worlds, these circles ranged in echelons ... are totally
invisible to us. It is through intuition,
or rather through revelation, through gnosis, that the Gnostic knows of
their existence ... Our own matter,
that of the earth ... is in some way
the seed of the ethereal particles of
the hyper-world, but grown infinitely
heavier. Little by little, these particles have fallen down to our level
as the result of a primordial drama
which comprises the history of our
universe, in the same manner that
particles of dust and debris are
slowly deposited at the bottom of
marine abysses to form sediment.
(17)
When I read this seemingly exotic
idea for the first time, I assumed (like
most gnostic scholars probably do),
that it was a theological allegory.
"Surely," one without gnosis might
say, "the idea of literal rings around
the earth is the product of some ancient philosopher's metaphorical
imagination." Then I came across this
passage in Far Journeys -- Monroe is
here describing what he routinely
encounters in his (by now vastly expanded) out-of-body explorations:
Around the planet were rings of
haze, gigantic thick rings, of indeterminate number. Demarcation between them was vague as wisps and
tendrils reached down from one to
the other. Except the ring nearly
touching the planet itself. It appeared isolated ... You could spend thousands of years in the rings and never
explore all aspects of them. Some
parts are great, some not so great. I
was told that whatever man can
think of is somewhere in these
rings ... Also I was told some humans
do spend thousands of years here,
rotating in and out of physical earth
life. (18)
In other words, the "rings" constitute
the heaven and hell worlds which
have always been a part of human
mythology. They are made up of the
belief systems of both the discarnate
entities who dwell within them, and
similar true believers still incarnate
in physical bodies. Indeed, in Ultimate Journey, his third book, Monroe
strana 24
ORL číslo 2013-7
no longer refers to them as rings at
all, but as "Belief System Territories."
William
Buhlman,
another
contemporary gnostic-shaman, in
describing out-of-body perception in
his book Adventures Beyond the
Body (1996), portrays these discarnate realms as "consensus environments."
A consensus environment is any environment or reality that is created
and maintained by the thoughts of a
group of individuals. For example,
the heavens of each religious group
are created by the thoughts and beliefs of their respective inhabitants.
Like all realities, the consensus environments are molded by the group
consciousness. Many of the consensus environments are extremely old
and resistant to change ... In a consensus environment, our thoughts
influence our personal energy but
not the energy surrounding us. The
various heavens referred to by Saint
John in Revelation and Mohammed
in the Koran are classic examples of
consensus environments. These nonphysical cities and structures exist
within the second and third energy
dimensions and continue to be molded and maintained by the group
consciousness of millions of nonphysical inhabitants. When we enter
these environments, our thoughts
will not change the structures encountered. (19)
Obviously, if these rings are the objective correlatives of the subtle
energies that we label "belief," they
must be to some degree "illusory,"
very much like dreams, which for all
of their insubstantiality, are certainly
real enough while we're experiencing them. One way to conceptualize
this space in toto might be to imagine it as analogous to the Jungian
"Collective Unconscious" -- except
that here it is perceived objectively,
outside of the body, rather than as
usually experienced: subjectively, within our heads.
In the Gnostic conception, each soul
leaving the physical body at death, is
challenged to pass through these
rings. If the soul is locked into a
strong belief system it will be attracted to the ring corresponding to it:
Christians go to Christian heavens or
hells, Muslims go to Muslim heavens
or hells, etc. Those who spent their
earth lives locked into other beliefs
wind up exactly where their heads
are at the moment of death. This of
course, is exactly what the Bardo
Thodol describes as the first reality
perceived by the soul as it leaves the
body at death:
The apparitional visions seen by the
deceased in the Intermediate State
are not visions of reality, but nothing
more than the hallucinatory embodiments of the thought-forms born of
the mental-content of the percipient; or, in other words, they are the
intellectual impulses which have assumed personified form in the afterdeath dream state. (20)
Buhlman states it more succinctly:
When your physical body dies, you
will automatically go to the energy
level (frequency) of the universe that
corresponds to your personal vibratory rate. (21)
Thus: "Belief System Territories," or,
if you prefer: "Consensus Environments."
The shaman's special talent is the
ability to visit these spaces while still
incarnate -- he or she doesn't have to
wait until the moment of death to
perceive them. And, like visiting a foreign country here on earth, it isn't
necessary for the visitor to share the
beliefs of its inhabitants to be able
to perceive their consensus reality
"objectively" -- i.e. outside of that
particular belief system.
Here, accompanied by his discarnate
companion BB, Monroe describes
what it's like to actually enter the
Belief System Territories, corroborating that they are mirror images of
many physical life environments:
We began to enter the familiar cleahttp://orl.bloger.cz
red areas in the haze. Houses, parks,
fields of growing plants, woods, forests, large buildings, rows of churches, it went on endlessly. Humanoid
forms were busily occupying themselves in numerous earth-type activities. (22)
Emmanuel
Swedenborg
(1688-1772), the great Swedish mystic,
spent the last three decades of his
life exploring the same realms that
Robert Monroe did in our era. He
was definitely a shaman (though he
is seldom described as such), and he
probably wouldn't have liked that
label himself, being very much a Protestant Christian -- a belief system
which unfortunately colors all of his
discarnate perceptions. Here he
describes what "the rings" (though
he doesn't use that nomenclature)
looked like about 200 years before
Monroe visited them:
Be it known that the spiritual world,
in external appearance, is altogether
similar to the natural [i.e. "physical"]
world. Lands, mountains, hills,
valleys, plains, fields, lakes, rivers
and fountains appear there ... Man,
there, is an angel and a spirit. This is
premised that it may be known that
the universe of the spiritual world is
altogether similar to the universe of
the natural world. (23)
The main goal of the Gnostic was to
eliminate belief entirely from his life,
replacing it with gnosis. In which
case, his soul was enabled to
transcend the rings entirely -- to escape into the "True Reality," to find
the "True God" beyond the Belief
System Territories, exempt now from
reincarnation in the earth life system, which (as Buddhism has always
asserted), is preeminently an "illusion" anyway.
Man's task is to regain his lost homeland by wrenching himself free of
the snares and illusions of the real,
to rediscover the original unity, to
find again the kingdom of this God
who was unknown, or imperfectly
known, to all preceding religions.
(24)
strana 25
ORL číslo 2013-7
This was no easy task, even for the
Gnostics, because one always had to
run the gauntlet of the Archons.
Who, or what, the Archons are has
been argued about for millennia, and
it is still not easy to differentiate
exactly what they represent. The
authors of the Bardo Thodol mention Peaceful and Wrathful Deities,
who are conceived of as the personification of our own beliefs and
could easily be thought of as Archons -- this fits the scheme outlined
here.
But there the Archons' primary
function as "guardians of the
threshold" seems to end. Although
Swedenborg describes angels and
demons presiding over the various
heavens and hells, entry into those
realms is not seen to involve any encounter with either Loosh Collectors
or Archons. For example:
After the first state is passed through ... the man- spirit is let into the
state of his interiors, or into the state of his interior will and the thought
therefrom, in which he had been in
the world, when being left to himself
he thought freely and without restraint. Into this state he glides unconsciously. (25)
Despite the rather twisted prose, we
recognize that "interiors" translates
as "beliefs," and the "state of his interiors" (unless they are totally
unique to that individual), would
correspond to our definition of consensus realities. So what happened
to the Gnostic Archons? Buhlman doesn't mention meeting them, nor do
Fox and Muldoon. Monroe's concept
of "Loosh Collectors" fits their
description, but it is highly significant that although he learned about
them from the "Loosh Rote," he never (except as presented in quotations 8 through 10, above),
describes encountering other discarnate entities resembling either
Archons or Collectors -- and he definitely doesn't perceive the rings as
being subject to their specific control.
Initially disturbed by the Loosh Rote,
Monroe had a great deal of trouble
integrating it into his "Reality Percept." He goes so far as to imagine a
Guernsey cow being milked by its
owner as an allegory of the
human/Archon-Collector
relationship:
Anchor Press/Doubleday, Garden City, NY, pg 191
(2)Monroe, R. A. (1985). Far journeys. Doubleday, NY, pg
77
(3)Encyclopedia Britannica (1911). Vol 12, pg 153
(4)Monroe, R. A. (1994). Ultimate Journey. Doubleday,
NY, pg
15
(5)Jonas, Hans (1958, 1963). The Gnostic Religion, Beacon
...But now, at sunset, it is time again.
She must go to His place. There is a
goading pain on her underside that
tells her this ... While she eats, He
will relieve the pain until morning.
After that the Man will walk away
with white water in a round container. The Guernsey does not know
where he got the white water nor
why He desires it. Not knowing, she
doesn't care. (26)
Press, Boston, pg 297
(6) Ibid, pg 169
(7)"Brihadaranyaka Upanishad," in Yutang, L., ed. (1942).
The Wisdom of China and India, Modern Library, NY, Pg.
36
(8)Brandon, S.G.F. (1967). The Judgement of the Dead,
Scribner's, NY, Pg 50
(9)Monroe (1977), pg 260
(10)Ibid, pg 261
(11)Ibid, pg 262
(12)Monroe (1985), pg 162
This may be too benign a view when
compared with the Gnostics' conception of the Archons as demonic prison guards. Monroe eventually came
to terms with the Loosh Rote after
consulting a high-level discarnate entity, he calls an "Inspec" (for "intelligent species"), who advised him
while out-of-body. Eventually, he accepts this reality as an unavoidable
truth of existence. Since we cannot
do anything about it anyway (like
paying taxes), we are best advised to
accept it and get on with our own
personal growth. Perhaps that is the
solution the Gnostics chose as well,
though many legitimate questions
remain.
Perhaps
significantly,
Monroe never mentions it again.
(13)Ibid, pg 167
(14)Ibid, pg 170
(15)Jonas, Hans (1958, 1963). The Gnostic Religion, Beacon
Press, Boston, pg 43
(16)Ibid, pg 44
(17)LaCarriere, Jaques (1977). The Gnostics, Dutton, NY,
pg
18
(18)Monroe (1985), pg 130, 148
(19)Buhlman, William (1996). Adventures Beyond the
Body,
Harper SanFrancisco, pg 93, 94
(20)Evans-Wentz, W.Y. (1960). The Tibetan Book of the
Dead,
Oxford University Press, NY, pg 31
(21)Buhlman, op. cit., pg 239
(22)Monroe (1985), pg 148
Obviously, there is more to this subject than meets the eye. By the time
we reach Ultimate Journey, the final
book in Monroe's trilogy, the
structure of hyperspace has become
infinitely more complex, though our
Archon questions (plus a few others
raised in his previous volumes), are
never completely answered. Before
we can examine Monroe's magnum
opus, we must first attempt to fill
those gaps with data obtained from
other sources. This will be subject of
the next article in this series.
(23)A Compendium of Swedenborg's Theological Writings,
(1979). Samuel M. Warren, Swedenborg Foundation, Inc.,
New
York, pg 22
(24)LaCarriere, op. cit., pg 18
(25)Swedenborg, op. cit., pg 596
(26)Monroe (1985), pg 171
http://www.jamesdekorne.com/New
Dawn/obegnostic.htm
Footnotes
(1)Monroe, Robert A. (1977). Journeys Out Of The Body,
strana 26
ORL číslo 2013-7
Jan Keller: Služba k
nezaplacení
Je tomu již téměř sto let, co rakouský sociolog a politik Karl Renner
analyzoval postavení vzdělaných a
výkonných zaměstnanců v řídicích
funkcích pocházejících ze středních
vrstev. Pomáhal si tehdy příměry z
feudální minulosti. Snad proto, aby
tím vyjádřil, že postavení těchto lidí
není zajišťováno pouze čistě tržně,
tedy výší finanční odměny. Konstatoval, že podnikatelé pohlížejí na
tyto špičkové zaměstnance svých firem jako na „svého druhu vazaly, kteří jsou především povinni zachovávat
určitou lenní věrnost, a sice osobní,
hierarchickou a politickou lenní
věrnost kapitálu“.
ňováni vyššími příjmy, perfektním sociálním zajištěním a především budou mít značnou volnost při výkonu
své práce.
V důsledku masové demokratizace
systému vzdělávání, k níž dochází v
ekonomicky vyspělých zemích především od let šedesátých, chrlí vysoké školy obrovská kvanta absolventů. Téměř všem vzniká víceméně
automaticky nárok nejen na příjem
odpovídající
dobře
situovaným
středním vrstvám, ale také na vysoce
kvalitní zdravotní péči a na velmi solidní zajištění ve stáří, které bylo
ještě mezi oběma světovými válkami
pro naprostou většinu lidí nepředstavitelné.
Již v té době se začínají vést spory o
to, jak vlastně členové servisní třídy
smýšlejí. U klasické služebné třídy,
která fungovala někdy před sto a
více léty, převládala loajalita vůči majiteli soukromé firmy či vůči veřejnému úřadu zcela jednoznačně nad pocitem autonomie a nezávislosti.
Demokratizace přístupu ke vzdělání
spolu s liberalizací poměrů, k níž došlo v šedesátých letech, však
hodnotový žebříček středních vrstev
radikálně pozměnily.
Historicky bezprecedentní vzestup
ekonomicky vyspělých zemí v období
třiceti let po druhé světové válce se
projevil v obrovském početním nárůstu servisní třídy. Tato skupina se
především v šedesátých a sedmdesátých letech rozrůstá natolik prudce,
že už nestačí, aby do ní vstupovali
pouze potomci loajálních manažerů a
úředníků. V míře stále hojnější je doplňována o příslušníky nižších vrstev
a o jejich potomky.
Významný britský sociolog John Goldthorpe se ještě na samém konci sedmdesátých let domníval, že loajalita
vůči řádu u nich stále dominuje:
„Dnešní servisní třída vykazuje
podobné tendence, jaké Marx přikládal středním vrstvám. Má velký zájem na udržení statu quo, a proto působí jako bariéra proti radikální
změně, čímž slouží vzrůstu bezpečí a
moci horních deseti tisíc.“
Do obecného povědomí vešel tento
proces pod nadějným označením
společnost středních vrstev. V šedesátých a sedmdesátých letech 20.
století se prostě předpokládalo, že
téměř všichni budou časem patřit do
některého z bohatě členěných pater
středních vrstev. Díky své loajalitě
vůči skupinkám těch horních a vůči
systému obecně budou po vzoru
manažerů soukromých firem a vysokých státních úředníků odmě-
Jen o několik let později, ve druhé
polovině osmdesátých let, pak jeho
kolegové Scott Lash a John Urry píšou, že servisní třída se stává díky
svému vzdělání a určitému odstupu
od vlastnických vztahů nositelem
postmoderní mentality, a to v celé
její zmatenosti. Jak konstatují zmínění badatelé, postmodernismus je slučitelný právě tak se směsí populismu
a autoritářství v provedení Thatcherové či Reagana s jejich adorací individuálního výkonu, jako s radikálně
demokratickou mentalitou sociálních
hnutí.
Řadu ze zdánlivě osvobozujících prvků takzvané postmoderny spojují
oba autoři právě s působením
servisní třídy. Patří sem jak změny ve
volebním chování a nápadná přelétavost přízně voličů, tak rozhodná
kritika údajně příliš ztuhlé státní
moci, odpor k hierarchii a volání po
decentralizaci, jež se staly typickými
pro nejrůznější sociální hnutí. A patří
sem také „mizení dělníků“, tedy rozpad dříve specifické dělnické kultury
a nová orientace všech vrstev na
rostoucí konzum jako způsob vyplnění volného času. Žádná z těchto zdánlivě radikálních proměn, konstatují
Lash a Urry, nemění ve skutečnosti
vůbec nic na služebnosti masivní
servisní třídy vůči privilegované elitě
a jejímu řádu. Je naopak jejím pochopitelným doprovodem v éře růstu
konzumních možností.
Liberální atmosféra šedesátých let
vedla k pádu nejrůznějších tabu a ke
dříve nevídanému experimentování
se životními styly. Pocit absolutní sociální nevázanosti spojuje všechny,
kdo jinak prakticky nic společného
nemají. Spolu s tím, jak se příslušnost
ke středním vrstvám stává masovou
záležitostí, šíří se ve všech patrech
servisní třídy krajní individualismus,
který je fascinován heslem autonomie. Pocit loajality a podřízenosti
vůči mocným a jejich institucím upadá.
Vše nasvědčuje tomu, že střední vrstvy v šedesátých letech ani později vůbec nepochopily, co se od nich vyžaduje a kde je jejich místo. Heslo osvobození a autonomie, jež zaznívalo v
ulicích Paříže a dalších metropolí v
roce 1968, bylo velice rychle zapracováno do manažerských příruček.
Jako osvobození je v nich líčeno
oproštění
od
klasických
plnohodnotných pracovních smluv.
Nebývalá míra autonomie, jež je v
těchto
příručkách
příslušníkům
středních vrstev v oblasti výdělečné
práci dopřána, má sloužit jako pobídka, s jejíž pomocí chtějí majitelé firem a šéfové úřadů vytlouci ze zaměstnanců maximum. Střední vrstvy
tuto konstrukci neprohlédly. Plně zastrana 27
ORL číslo 2013-7
ujaty svůdným ideálem autonomie se
přestaly považovat za sloužící a zcela
propadly postmodernímu snění o své
naprosté sociální svobodě a nedeterminovanosti.
V rámci nově vzniklých sociálních
hnutí pak začali aktivisté z prostředí
středních vrstev let sedmdesátých
dokonce
požadovat
emancipaci
všech až dosud podřízených a vykořisťovaných. Genderová hnutí upozorňují na podřízenou pozici žen, které jsou vykořisťovány muži, hnutí
ekologická chtějí vymanit z podřízenosti živé tvory, krajinu a přírodu,
další hnutí usilují o přiznání práva na
různost a odlišnost nejrůznějším
menšinám.
rozsáhlou armádu komfortně vydržovaných služebníků prostě k ničemu
nepotřebuje. Docela si vystačí se zlomkem populace, jehož privilegia a
téměř feudální věrnost a oddanost
popisoval Karl Renner někdy po
první světové válce. Garantovat vysoké platy a solidní sociální zabezpečení celým masám, které tak rády zapomínají na to, čemu a komu mají
sloužit, je věc příliš nákladná a bezdůvodně rozmařilá. Zvyšuje to náklady na chod veřejné sféry a především
to nutí elitu dělit se o své bohatství s
nepřehlednými
zástupy
nejen
ochotných a poslušných, ale i méně
disciplinovaných, ba revoltujících
sloužících.
Nástup neoliberalismu počátkem let
osmdesátých neznamená nic jiného,
než že se vlivní a bohatí definitivně
rozhodli
zinkasovat
příslušníky
středních vrstev. Servisní třída už nebude dostávat za své slouhovské postavení tolik privilegií jako dříve.
Naopak, každý z jejích členů si bude
muset jednotlivě a pochopitelně zcela dobrovolně zaplatit za to, aby
mohl ve službě zůstat.
Někdy na přelomu let sedmdesátých
a osmdesátých mocní a vlivní usoudili, že přišel čas připomenout postmoderně rozjíveným příslušníkům
střední třídy, kde je jejich místo. Vyšší a kvalitnější vzdělání, lepší zdravotní péče, díky níž se dožívají vyššího
věku než dělníci a řadoví zaměstnanci, a především komfortní zajištění na
stáří zde přece nejsou od toho, aby si
jich užíval každý bez ohledu na míru
své loajality vůči majitelům velkých
peněz a držitelům vysoké moci.
Přiznání všech těchto privilegií, jehož
se nyní již masové střední vrstvy automaticky dožadovaly, začalo být vydáváno za důkaz toho, že společnost
si žije troufale nad poměry. Ať již je
původ rostoucího zadlužení celých
států jakýkoliv, vinu logicky nesou
právě střední vrstvy. Je totiž evidentní, že ti nejchudší si příliš nad poměry
nežijí. Stejně zřejmé je, že nad poměry si nežijí ani tvrdě pracující a povětšinou geniální pobíratelé miliónových příjmů a vlastníci miliardových majetků.
Bylo tedy jen otázkou času, kdy majetková a mocenská elita usoudí, že tak
Předmětem plateb se stane právě to,
co pomohlo rozsáhlé části populace
do servisní třídy vstoupit, tedy vzdělání. Dále pak to, co jim umožňuje
udržovat se ve formě, tedy nejkvalitnější zdravotní péče. A konečně
také to, co je privilegizovalo oproti
nižším vrstvám snad nejvýrazněji,
velkorysé zabezpečení na stáří.
Aby toto všechno střední vrstvy, pohroužené do svého postmoderního
rauše o naprosté sociální nepodmíněnosti své existence, snáze strávily,
je příslušné zpoplatnění všeho toho,
na co si již zvykly, vydáváno za vrchol
jejich svobody a autonomie.
V době, která je prezentována jako
nejsvobodnější období celých lidských dějin, jsou střední vrstvy postaveny před vynucenou volbu. Musejí
se rozhodnout, zda si za to, co ještě
nedávno považovaly za naprostou
samozřejmost, pořádně připlatí, anebo klesnou mezi vrstvy nižší, žijící v
permanentní nejistotě.
Peníze na zaplacení budou mít ti, kdo
své vzdělání bezezbytku podřídí zájmům stále rychlejšího zhodnocování
velkých peněz. Právě k tomu směřuje
reforma systému školství. Jejím cílem je nastolení stavu, kdy se vyplatí
studovat pouze takové obory, jež
bezprostředně zvyšují konkurenceschopnost firem a potažmo zisky
jejich majitelům. Jiné, méně praktické vzdělání pochopitelně nezanikne. Bude existovat právě tak,
jako existovalo řekněme v 19. století.
Právě tak jako tehdy se mu budou
moci věnovat ti, kdo budou pocházet
z prostředí existenčně dobře zajištěného. Tím odpadnou velká kvanta uchazečů o vzdělání, kteří si nebudou moci dovolit platit rostoucí
školné za studium oborů ziskově vyloženě nerentabilních.
Reforma zdravotnictví povede k
tomu, že nadstandardní péči o zdraví,
která je elementárním předpokladem schopnosti podávat nadstandardní výkon, si budou moci dovolit
jen ti, kdo budou schopni odevzdávat
zvýšené poplatky podnikatelům se
zdravím. To povede k roztáčení začarovaného kruhu dvoutřídní medicíny.
Kategorie ochotných plátců bude co
do kvality lékařské péče zvýhodněna,
takže bude moci podávat déle vyšší
výkony, a tím si zajišťovat nadstandardní příjmy pro platby za nadstandardní péči. Kategorie ošetřovaná
standardně bude mít péči zajišťující
průměrný výkon, a tedy v lepším případě průměrnou mzdu. Prevence zde
bude méně častá a komplikace
zdravotního stavu tím pravděpodobnější.
Reforma penzijního systému působí
ve stejném směru. Šance na klidné
stáří bude rezervována části těch,
kdo si ji zasloužili pravidelnými platbami do soukromých penzijních fondů. Naopak ti, kdo nebudou moci
podnikatelům se stářím odevzdávat
celoživotně příslušný desátek, dosáhnou pouze na základní penzijní zajištění, což na klidné stáří rozhodně
nepostačí.
Početnost středních vrstev tak bude
zredukována a tyto vrstvy se opět
tak jako před sto a více lety začnou
překrývat se členy poslušné služebné
strana 28
ORL číslo 2013-7
třídy. Ti ostatní se vrátí z báječného
výletu fantasticky pestrou postmodernou zpět do černobílé sociální
reality. Pokud budou dále fantazírovat o své sociální nepodmíněnosti
a o naprosté neomezenosti svých
vlastních voleb, nevydělají si na lepší
zdravotní péči a už vůbec ne na
aspoň trochu slušnou starobní penzi.
Vynucenost volby, zda si připlatit,
nebo sociálně klesnout o několik pater níže, bude shodou okolností stále
osudovější.
Žijeme
totiž
ve
společnosti, ve které i do budoucna
bude pro rostoucí počty lidí platit, že
je nutno mít co nejvyšší vzdělání, aby
měl člověk šanci alespoň na nějakou
práci. A pojištění na stáří se stává tím
důležitější, čím více se prodlužuje lidský věk. Obejít se bez vzdělání uprostřed vzdělanostní společnosti je
právě tak riskantní jako nezajistit se
na stáří ve stárnoucí společnosti.
Velké rozčarování čeká také nová sociální hnutí, anebo přesněji to, co z
nich ještě zbylo. V letech sedmdesátých snili jejich aktivisté o tom, že se
stanou zbrusu novou politickou silou,
že budou dynamizovat veřejný život
a vytvoří atraktivního konkurenta
beznadějně osifikovaným politickým
stranám.
Všem těmto hnutím je důrazně
ukazováno, kde je jejich místo. Mají
naprostou svobodu plamenně hovořit o škodlivosti ničení přírody, o
právu žen na plnou rovnoprávnost s
muži či o ušlechtilosti vegetariánství.
Nemají však ani ten nejmenší mandát
k tomu, aby si vynutily korekci politiky vlád, které provádějí změny, jež
postihnou společnost na celé generace. Nemohou učinit nic, co by zvrátilo nastupující povinnost středních
vrstev draze si zaplatit za možnost
fungovat už opět v roli pokorné a loajální služebné třídy. Postmoderní
mentalita naprosté většiny těch, kdo
se v takových hnutích angažují, jim
spolehlivě brání tyto souvislosti si
třeba jen zčásti uvědomit.
Až bude dílo dokonáno, zůstane jim
nepochybně právo protestovat proti
nevratnému stavu formou literárně
neobyčejně
vybroušených
po-
nížených suplik a uvážlivých protestních petic. Toto právo jim patrně
nikdo brát nebude. Zbytky vzorně
platících středních vrstev budou díky
tomu žít v upřímném přesvědčení, že
právě dosáhly nejvyššího myslitelného stupně své autonomie a emancipace.
http://www.novinky.cz/kultura/salon
/270820-jan-keller-sluzba-knezaplaceni.html
Putinův expert v
Praze řekl, jak
dopadneme. Došlo i
na Havla a knížete
„Rusko v žádném případě nehodlá
vstupovat do EU ani podepisovat
žádné úzké smlouvy o spolupráci,
rovnalo by se to zakoupení vstupenky na Titanic,“ zaznělo ve středu
na semináři o vztazích EU a Ruska,
který pořádalo sdružení Fontes rerum, jemuž předsedá stínový ministr
financí ČSSD Jan Mládek.
že západní kapitalistický systém
fungující už od 19. století je v hluboké krizi a není schopen reagovat
na proměny současného světa.
„Je tragédií Ruska, České republiky i
dalších východoevropských zemí, že
se stávají součástí tohoto systému
teprve tehdy, když začíná umírat.
Kapitalismus byl v době komunismu
díky nedostupnosti informací romantizován, nyní zajde do slepé uličky a
zhyne,“ konstatoval šéf ruského institutu.
Ruská federace podle jeho slov byla
deset let v těžké krizi, protože jí bylo
nuceno přijmout americký systém a
mentalitu. Kvůli tomu prý Rusové
ztratili povědomí o národním uvědomění a na konci devadesátých let
reálně hrozilo, že se celý stát rozpadne.
„Odchod Jelcina a příchod Putina
Rusko zachránil. Rusko nemůže být
jen země, musí mít určitou ideu. Má
ohromné bohatství – nerostné, lidské, historické. Pokud bychom díky
nerostnému bohatství umožnili pouze stvořit dva tucty miliardářů, kteří
budou žít v Londýně, to asi není ta
cesta,“ vysvětloval Leonid Rešetnikov.
EU se prý potopí do tří let. Rusové
na Titanic nevstoupí…
Na semináři vystoupil český politolog
Oskar Krejčí a zahraniční host - ředitel Ruského institutu strategických
studií Leonid Rešetnikov. Tato instituce dodává podklady, studie a názory přímo Vladimiru Putinovi. Na
úřadu prezidenta je však nezávislá a
podle slov ředitele Rešetnikova si
proto může dovolit hlavě ruského
státu dodávat i stanoviska, s nimiž
nemusí souhlasit.
Putin zachránil ruský stát před rozpadem
Rešetnikov hned zpočátku zdůraznil,
Ten si zároveň položil otázku, proč
svět tolik nenávidí prezidenta Putina.
„Co udělal špatného? Dělá nezávislou
a samostatnou politiku založenou na
ruských tradicích a to asi některé
dráždí. Protože oni vidí, kam se Rusko za deset let posunulo. USA a
Velké Británii se líbil Jelcin, jelikož za
jeho vlády šlo všechno z kopce. Západu jde pouze o to, zda je Rusko silné
a rozvíjí se, nebo zda je tam bída a
rozklad. Nechtějí v mezinárodní aréně silného konkurenta,“ definoval
ruský expert politiku západních velmocí.
Ředitel ruského institutu se vyjádřil i
ke krizi v EU a možném budoucím připojení Ruska. „My chceme, aby EU vyšla z hluboké krize, v níž se nachází.
strana 29
ORL číslo 2013-7
Ale abychom do EU vstupovali či
podepisovali nějaké smlouvy, to v
žádném případě. Bylo by to stejné,
jako kdybychom si koupili vstupenku
na Titanic. Chápeme ale, že pokud EU
nenajde z této krize východisko, zasáhne to v jisté míře i Rusko. Můj
osobní názor je, že Titanic se potopí
za dva, tři roky a EU se pak bude skládat z pouhých pěti či šesti států,“
prognózoval.
‚našeho knížete‘ zahrnuje atypické
faktory. Kromě těch studenoválečnických stereotypů je tam ještě
to, co bylo charakteristické a typické
pro rakouskou šlechtu po bitvě na
Bílé hoře – velký odpor ke
slovanství,“ mluvil o Karlu Schwarzenbergovi profesor Krejčí.
Podle Rešetnikova jsou dobré vztahy
Čechů, Poláků či Němců s Ruskem jakýmsi záchranným kruhem, které
tyto státy udrží nad vodou.
Ředitel Ruského institutu strategických studií Rešetnikov v diskusi
neopomněl ani problematiku dostavby jaderné elektrárny v Temelíně a
důrazně nás varoval před Američany.
„Nepodléhejte politickým tlakům
USA kvůli Temelínu, které již probíhají. Ruská nabídka je pro Čechy obrovsky výhodná. Někdo říká, že pak
vaše energetika bude závislá na Rusku. Ale Rusko je přece naopak závislé
na Evropě, takže ta závislost je vzájemná,“ sdělil ruský vědec.
Profesor Oskar Krejčí se zaměřil
hlavně na stále přetrvávající negativní předsudky vůči ruskému státu a
to nejen v naší zemi. Evropská unie
podle jeho slov nedávno schválila
dokument, který určuje, jakým způsobem by vyjednávání EU s Ruskem
mělo probíhat. „Obsahuje to jenom
negativa, rady, doporučení a čiší z
toho postkoloniální paternalismus.
Nenávistné formulace a rady, že
všechno dělají špatně a měli by to
dělat jinak. Nenašel jsem v tom jediné pozitivum vůči Rusku,“ uvedl Krejčí.
Schwarzenberg nenávidí Rusy, protože to jsou Slované jako Češi
„Při dostavbě Temelínu pozor na
Američany“
Podle jeho slov USA nechtějí
rovnoprávné spojence. „USA chtějí
pouze loutky. A tomu my se nikdy nepodřídíme, ruský lid si nic nenechá
diktovat,“ doplnil Leonid Petrovič Rešetnikov.
http://www.parlamentnilisty.cz/zpra
vy/Putinuv-expert-v-Praze-rekl-jakdopadneme-Doslo-i-na-Havla-aknizete-272126
Ten je přesvědčen, že největším
problémem rusofobie eurounijních
institucí jsou geopolitické předsudky.
Rusko je sice odlišné, ale stejně tak
je odlišné Německo vůči Francii či Británie vůči Itálii. Unii na Rusku prý
vadí, že je hodně velké.
České předsudky vůči Rusku jsou
podle Oskara Krejčího od těch
unijních, ale i třeba polských, odlišné.
„Jde o psychointelektuální fenomén,
který zahrnuje vzpomínky lidí na
osvobození Prahy Rudou armádou,
začlenění do sovětského bloku jako
ztrátu svobody či majetku. A za třetí
výčitky vůči srpnu 1968,“ míní politolog.
„Rusofobie Václava Havla zahrnuje
všechny tyto tři faktory. Rusofobie
strana 30
ORL číslo 2013-7
Nový věk – duchovní
renesance ?
Pavel Turnovský
V současné době prožíváme dobu ,
která se v astrologie označuje jako
„dlouhý sextil“. Je to druhá fáze
Neptunsko-plutonského cyklu. Ten
začíná jako každý jiný cyklus, konjunkcí, kdy se planety vyskytují z našeho pohledu na stejném místě. Současný cyklus začal v roce 1891, 1892 a v té době se rodí generace zakladatelů toho, co symbolizuje naše 20.
století. První plody této konjunkce
začaly být zjevné v prvním desetiletí
tohoto století a k jakémusi potvrzení
tohoto trendu došlo 21.5. 1919, při
zatmění slunce, které bylo poprvé fotografováno a fotografie potvrdily
platnost teorie relativity.
Podobný cyklus začal v roce 1398 a
1399. Trvalo zase přibližně 30 let,
než došlo k jakýmsi viditelným posunům. Začátkem 30. let 15. století začíná ve Florencii cílená podpora některých umělců, začíná období renesance.
Dlouhý sextil, který začal asi v roce
1943 a bude trvat až do roku 2038,
má analogii v předchozím cyklu 1451
až 1546. Vždy před začátkem dlouhého sextilu dojde k nějakému zásadnímu objevu. Tak jako to byl v 15.
století vynález knihtisku (1445), v
naší době je to první řízená atomová
reakce v prosinci 1942. Pak následuje
nástup dalších technologií (televize,
kybernetika,
informační
technologie). Stejně tak jako v 15.
století se nerozvíjel jen knihtisk, ale i
tisk ilustrací, tisk vůbec. Lepšily a
rozšiřovaly se i způsoby šíření informací - do té doby se psalo jen ručně.
naše téměř bujará
doba rozvoje (informačních prostředků,
vymýšlení nových
technologií na přenos
informací) skončí.
Někdy během první části dlouhého
sextilu (1460) přichází do Florencie
mnich Leonardo, který přinesl spis
Corpus Hermeticum (přičítaný Hermovi Trismegistovi, mýtické a
částečně reálné postvě egyptského
původu) a florentská akademie začíná překládat hermetické (a Platonovy) spisy do latiny. Do scholastického způsobu myšlení tedy začíná pronikat, díky renesanci a takto
předané gnosi, úplně nový a jiný
duch. Duch dobrodružný, otevřený,
prožívající, poznávající.
První část takového cyklu je vždy poznamenána budováním nových struktur, objevováním nových technik a
jejich zvládáním, jakýmsi až nevědomým způsobem. Druhá část cyklu
je vždy poznamenána formulováním
spíše abstraktních pojmů, pokusy o
přesné umístění, o hledání souvislostí.
I v naší době a v našem cyklu se v 50.
a 60. letech společnost otevřela
„novým“ exotickým myšlenkovým
směrům, viz „beat generation“ s
jejich zájmem o zen, budhismus,
jógu, Indii, drogy atd., tedy se zájmem o vše, co mění normální způsob
vědomí. Koncem 60. let to vše vrcholí, nebo chcete-li, upadá, hnutím
hippies...
V 15. století (1453) Turci dobývají
Cařihrad a odříznou tím Evropanům
cestu do Indie. Nezbývá než hledat
cestu jinou a přímým důsledkem
tohoto „hledání“ je objevení Ameriky
v roce 1492.
V dnešní době v roce 1969 člověk přistál na Měsíci. Překročil hranice, které tenkrát tvořil Atlantický oceán a
dnes kosmický prostor.
V minulém cyklu kolem 1530 odumírá
renesance a dostává
se ke slovu manýrismus (po 120 letech), v
našem cyklu je možno
podobný vývoj očekávat v roce 2010, kdy
V 15. století, při druhé fázi rozběžného sextilu, je to Koperníkův spis o pohybu nebeských těles, který opět po
tisíciletích nastoluje heliocentrický
názor na svět (středem vesmíru je
Slunce) a který o 50 let později dovede do důsledků Giordano Bruno prohlášením, že světů a Sluncí je nekonečné množství.
Bruno je v roce 1600 upálen, a v téže
době umírá také Tycho Brahe a Alžběta I., což jsou symbolické postavy
starého světa v přerodu. (Alžbětinská doba v Anglii, u nás doba rudolfínská.)
Kepler formuloval svoje zákony nebeské mechaniky v roce 1609 a prakticky v téže době vyšly první noviny.
Analogicky bychom v 30. letech
příštího století měli čekat nějaký zásadní objev, jeho rozvinutí někdy v
90. letech a celý cyklus by měl vrcholit v letech 2130 až 2146 opozicí
Neptuna a Plutona.
V minulém cyklu to má také svou
analogii, bohužel ne příjemnou. Zmatek přerostl v těžký ideologický a
mocenský konflikt a zvítězil racionalismus jako metoda, která byla až do
naší doby ceněna tak, že se až zvrhla
v různé druhy vědeckého fanatismu.
strana 31
ORL číslo 2013-7
Nevíme, jak lidstvo zvládne svůj vývoj v době kvadratury (kritická situace, která když se zvládne, tak opozice
vypovídá o něčem konstruktivním,
ale když se nezvládne, opozice znamená rozpad), nelze tedy spekulovat
o příštím směru vývoje společnosti. V
minulém cyklu znamenalo nezvládnutí krize rozpad světa na objekt a subjekt: tzv. vědecké objektivitě bylo obětováno všechno a teprve
teď to napravujeme zjištěním, že
subjekt se od objektu oddělit nedá,
že čistí objektivita neexistuje. Jako
celek to evropská společnost nezvládla, ale někteří jedinci to dokázali. Viz florentská škola malířů, vědci a
filosofové, tedy tvůrčí lidé.
Protože se jedná o cykly dlouhé více
jak 500 let, můžeme hovořit jen o
obecných tendencích. Uran, Neptun
a Pluto fungují jako transformační
planety. Jejich konjunkce, opozice a
kvadratury se vždy snaží vykolejit z
rutinního způsobu života, ze stereotypů, snaží se zlikvidovat tzv. osvědčené způsoby řešení, protože my už
víme, že ty neexistují a možná, kdyby
byly dřív opuštěny, tak by ke krizi nemuselo dojít. Ale každá krize nese řešení, a v době krizí jsou netradiční,
nová řešení blíž než kdy jindy.
V minulém cyklu to evropská
společnost nezvládla, začínají náboženské války, (Bartolomějská noc,
revoluce v Holandsku). Začíná období
náboženské nesnášenlivosti, reformace a protireformace. Logickým následným krokem je pak všeobecná
(30 letá) válka, protože (nezvládnutá)
kvadratura nenastolila náboženskou
toleranci. Kdyby to zvládli a tolerance byla nastolena, tak možní nezvítězil naprosto mechanistický názor na
svět, formulovaný Descartem (Descartes se účastnil války jako vojenský
geometr u dělostřelectva, dokonce
byl na Bílé hoře), nedošlo by k vítězství superracionalistického světového názoru: ten by pravděpodobně byl
mnohem organičtější, „jinovější“.
V okamžiku, kdy je kvadratura pojednána jako souboj, a ne jako souhra, dojde k rozpadu.
My máme před sebou naštěstí
dlouhou odpočinkovou a tedy pří-
pravnou fázi (od dnešní doby asi do
roku 2020), ale připravují se dalekosáhlé změny.
Tyto cykly se neustále opakují (i když
nikdy nejsou úplně stejné: jsou
ovlivněny jinými cykly atd.). My
máme poprvé ale výhodu, že už víme
co a jak. Poslední podobný cyklus začal v době, kdy už existoval tisk, takže víme, co se dělo a můžeme se poučit. Známe klíčové události. V současném cyklu je informací tolik, že
jsme přehlceni, nevíme, která událost je klíčová: potřebujeme odstup.
Máme výhodu v tom, že poprvé sledujeme všechny cykly, protože v
18.století byl objeven Uran, ve 40.letech minulého století Neptun a v
roce 1930 Pluto. Můžeme tedy
asistovat u cyklů od začátku, můžeme se pokusit, pokud budeme vědět,
který je správný, opravovat směr.
Nebudeme-li k sobě (nábožensky,
ideologicky a kulturně) tolerantní,
tak to skončí (v době opozice, v letech 2056 a 2070) superkatastrofou
takových rozměrů, že by to zničilo
nejen Zemi, ale i nejbližší okolí sluneční soustavy.
Konjunkce jarního bodu tropického
zodiaku a počátku siderického zodiaku přibližně před 2000 lety
oznamovala konec starého cyklu,
úpadek antických a starých civilizací,
pád římské říše. Tvrdí se, že protnutí
dvou zodiaků mělo za následek narození Krista. To je naivní představa,
protože tu vždy musí existovat
někdo, kdo ono „spiknutí“ nového
věku připraví. Křesťanství v té době
bylo jen jedna hereze, jedna sekta
judaismu. Postupem doby se z toho
stalo náboženstvím které přispělo k
zániku antiky. To ale určitě nebylo v
roce nula. Možná bychom spíše měli
počítat dobu, kdy se křesťanství stalo
státním náboženstvím a ta ztratilo
ten osvobozující náboj.
Dnes se tyto body dostávají na 30
stupňů od sebe, znamená to tedy počátek nového svítání vědomí. Žijeme
novou dobu, kdy se pomalu probouzíme z předchozího bezvědomí. A
opět záleží je na nás, jestli šanci
(krizi) zvládneme ne.
časopis Mana č.1, léto 1995
Česká republika –
země bez šancí?
Květa Pohlhammer Lauterbachová
Jaké možnosti se nabízejí pro Českou
republiku v současném globalizovaném a informačně provázaném
a komplikovaném světě?
Jak ukázal průzkum MF Dnes, 20 %
studentů si nemyslí, že by jim Česká
republika mohla nabídnout nějakou
perspektivu do budoucna. Ti nejlepší,
jak sleduji ve svém okolí, už jsou
pryč, či se případně na odchod z
republiky připravují. Nejde jenom o
materiální jistoty, poněvadž část respondentů by i přistoupila na nižší finanční ohodnocení. Zejména mladé
ženy však označují českou společnost
jako machistickou, egoistickou, ve
které žije větší procento zlých lidí
než jinde, a nepřátelskou vůči dětem
a rodině. Mladým lidem vadí, že skutečně kvalitní lidé nemají šanci
uplatnit své schopnosti a nehodlají
žít dál v zemi, kde jsou legislativně
posvěceny zlodějny a kde vládne
státní mafie.
Bude mladá generace v České republice obětována stejně jako mladí v
ostatních evropských zemích na oltář
globalizovaných zisků 1 % diskrétních elit, které jsou doma všude a
nikde a žádný stát a národ nepotřebují? Pak nečeká nic dobrého ani
zbytek národa, tj. současnou českou
střední a starší generaci.
1. Pravice a zadlužení země
Jaké možnosti se nabízejí pro Českou
republiku v současném globalizovaném a informačně provázaném
a komplikovaném světě? Globalizace
je přijímána jako něco daného, osudového pro lidstvo, přičemž nejde o
nic jiného než o projekt mocných finančních oligarchií a koncernů, který
má umožnit ještě větší koncentraci
kapitálu a světové kontroly nad lidstvem. Máme se s tím smířit, když je
politika bezradná a nezastupuje už
dávno zájmy svých voličů? A to nejen
v České republice, ale v celé západní
civilizaci.
strana 32
ORL číslo 2013-7
Současné české pravicové strany již
nejsou volitelné, stupeň jimi způsobené společenské destrukce dosáhl
úrovně, kdy bude vůbec těžko představitelné, jakou cestou dlouhodobě
působící škody alespoň trochu
zmírnit. Pokud se pravice hlásila ke
konzervativním hodnotám, jako je
odpovědnost za svůj vlastní život, rodinu,
férové
podmínky
pro
podnikání, úsporný stát, pak svými
činy předvedla, že takové hodnoty
jsou jí cizí.
Využila pouze stát jako nástroj k
okrádání většiny, tedy nikoliv prosakování bohatství seshora směrem
dolů, jak bylo slibováno, nýbrž odčerpáváním zbytků od chudáků směrem nahoru. To zřejmě považuje za
konzervativní způsob politiky. Ve
středověku alespoň postavili feudálové katedrály. Co však zůstane po
těch dnešních?
Leda dluhy až do třetího kolene.
Rozebrali jsme si, že na zadlužení
České republiky se podílela nejvíc
pravice, navzdory svým volebním
slibům, viz níže uvedený graf z loňského rozboru, který skóre pravicových vlád ještě „vylepšil“ o meziroční nárůst zadlužení země o 8,5 % z
1538 mld. na 1668 mld. Už se nelze
neustále vytáčet. Dnešní stav ze 7.
května činí již 1.726.209.213 Kč.
litiky. Česká republika jako neřízená
bárka na rozbouřeném moři, která se
stala snadnou kořistí korzárů. Skvěle
to rozebírá docentka Ilona Švihlíková
ve svém článku uveřejněném na Britských listech „Proč je ČR kolonie“.
Všechny vlády, nejenom ty pravicové,
se postaraly o to, aby tržní prostředí
bylo totálně deformováno a pojem
rovnosti pravidel a spravedlnosti pro
všechny subjekty zmizel stejně rychle, jak se otvíraly dveře lobbistům.
Ekonomika České republiky je
životně závislá na exportu, jehož
zbožová a teritoriální struktura je pro
budoucnost země nepříznivá. Těsná
vazba na Německo a nedostatečná
diversifikace vzájemné obchodní výměny v důsledku tvrdohlavé a hloupé
zahraniční politiky bude v příštích
třech letech, a to minimálně, nejrizikovějším faktorem a příčinou prohloubení recese. Náš soused - Rakousko - tak hloupou politiku vůči
Německu nevedl. Montovny dílů pro
auta už nebudou mít brzy co dělat.
Na grafu Českého statistického úřadu je vidět názorně, co jsme si zavařili svou jednostrannou orientací na
Německo.
2. Selhání dosavadní hospodářské
ne/politiky
Zadlužení státu představuje v současné době značná bezpečnostní
rizika. Bylo možné tomuto zadlužení
zabránit? Stačilo přizpůsobit daňovou politiku okolním zemím a neumožnit záměrné daňové úniky, korupci, a tvrdě si stát za pravidlem:
„Kdo chce podnikat v České republice, musí zde také platit daně“. Už tak
měli investoři konkurenční výhodu na
začátku v levné a poměrně slušně
kvalifikované pracovní síle. Protože
pokud by měla být česká pracovní
síla drahá, tak už by dávno v Německu nebo Rakousku nemohl být
jediný člověk zaměstnaný.
Druhou stránkou věci je ovšem
(ne)nastavený směr hospodářské po-
Kdyby nebylo mírně pozitivního salda
zahraničního obchodu, byl by propad
HDP se všemi svými důsledky
mnohem hlubší. Už i Číňané pochopili, že svůj blahobyt nebudou moci
dlouhodobě stavět jenom na exportu
do USA. Všichni by chtěli exportovat,
ale kde se najdou země, které budou
chtít dovážet? A hlavně: jak a čím to
budou platit? Stačí se podívat na jižní
eurozónu v systému Target 2 vzhlehttp://orl.bloger.cz
dem k Německu. Tomu hrozí, že přijde o 350 miliard a ztráty ze skvělého
exportu nakonec zaplatí němečtí daňoví poplatníci.
V dalším článku Návrhy odborů v
současné krizi vlády a ekonomiky se
kriticky podívejme na návrhy možného řešení ze strany odborů. Je dobré
připomenout, že Nečasova vláda v
současné krizi nedělá prakticky nic,
co by ekonomicky a strategicky stálo
za řeč.
http://news.erepublika.cz/article1782--eskarepublika-zem-bez-anci
Přísná ekonomka
vyjmenovala vše,
čím Nečas s
Kalouskem ublížili
ekonomice
Předběžné údaje Českého statistického úřadu ukazují na nejdelší
recesi, která postihla naši ekonomiku
za celou dobu existence země. V
reakci na to vyčetly odbory kabinetu
Petra Nečase, že promarnil čas na
přijetí protikrizových opatření. Analytička Markéta Šichtařová však upozorňuje, že představy o tom, že vláda
může krizi zabránit, jsou nesmyslné.
Nejdelší recese za celou dobu existence země postihla nyní českou ekonomiku. Podle předběžných údajů
Českého statistického úřadu klesá už
šest čtvrtletí v řadě. V prvním kvartále letošního roku klesl hrubý domácí
produkt podle předběžných údajů
ČSÚ mezičtvrtletně o 0,8 procenta a
meziročně o 1,9 procenta. Důvodem
prohlubujícího se poklesu byly mimo
jiné snižující se zahraniční poptávka a
nerovnoměrný výběr daní.
strana 33
ORL číslo 2013-7
Naše ekonomika tak nedokázala
kopírovat vývoj té německé, i když i
její čísla zůstala za očekáváním.
„Dnešek je dalším připomenutím
toho, že reálná konvergence Česka
vůči Německu se zasekla. Německá
ekonomika v prvním kvartále rostla o
0,1 procenta mezikvartálně, což je
horší, než jsme očekávali, zatímco v
Česku HDP překvapivě prudce propadlo mezikvartálně o 0,8 procenta,“
upozorňuje Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny.
Vůbec nic nenaznačuje, že by se
situace měla zlepšovat
„Očekáváme, že česká ekonomika
zůstane v recesi, a také náš odhad za
celý rok 2013 je o dvě desetiny procenta pesimističtější, než je oficiální
odhad. Proto pro nás tato čísla nijak
překvapivá nejsou, na rozdíl od finančního trhu, který byl optimističtější,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz
Markéta Šichtařová, ředitelka analytické a konzultační společnosti Next
Finance, s tím, že je namístě se ptát,
co zavdávalo finančnímu trhu nárok
na to, být tak optimistický.
Vždyť zatím to jediné, co v Evropě
naznačovalo v poslední době nějaký
nárok na optimismus, byla zlepšující
se čísla z Německa podepřená spotřebitelskou důvěrou. „Ale to je za
celý evropský kontinent úplně všechno. Jinak ostatní čísla jsou dost
mizerná a ukazují pokračující recesi.
U nás vyšší daně, rostoucí míra nezaměstnanosti, mizerná data z průmyslu, ze stavebnictví, mizerné maloobchodní tržby, takže vůbec nic
nenaznačuje, že by se situace měla
zlepšovat,“
konstatuje
Markéta
Šichtařová.
Odbory vládu varovaly před návratem dalšího kola krize
„Recese české ekonomiky se zatím
neubírá ke konci, ale spíše kulminuje.
Od domácí poptávky můžeme čekat
maximálně zmírnění propadu, a tak o
dalších výsledcích našeho hospodářství se rozhoduje především na zahraničních trzích. Čeká se stále na
impuls, který by naši ekonomiku odrazil ode dna, ten ovšem stále nepřichází. Poslední čísla jen prodlouží období nepříznivých očekávání spotře-
bitelů utrácet a neochoty podnikatelů investovat,“ komentuje pro ParlamentníListy.cz předběžné údaje Českého statistického úřadu Petr Dufek,
analytik ČSOB.
Na nepříznivá čísla okamžitě zareagovala Českomoravská konfederace
odborových svazů. „Celý minulý rok a
také v letošním roce ČMKOS varovala
vládu před návratem dalšího kola
krize. Vyzývala ji k přijetí okamžitých
prorůstových opatření a v několika
krocích předložila i své analýzy, prognózy a doporučení. Všechno úsilí
bylo však marné. Přitom varovné
signály hovořící o dalším poklesu české ekonomiky v roce 2013 byly patrny již na podzim minulého roku,“ uvádí ČMKOS ve svém prohlášení.
Nečasův kabinet situaci zhoršil, ale
zlepšit ji nemohl
Připomíná, že tehdy odhadla pokles
ekonomiky pro rok 2013 v rozsahu
1,5 procenta a byla za to málem odsouzena za šíření poplašné zprávy.
Na rozdíl od jiných institucí nemusí
nyní na tomto svém odhadu nic měnit. „Opět jako při krizi v letech 2008
a 2009 se promarnilo a promarňuje
to nejcennější – čas pro přijetí smysluplných protikrizových opatření.
Údaje za první čtvrtletí 2013 totiž
jasně signalizují, že krize prvotně
způsobená přehnanou restrikcí vlády
se vlivem vnějších faktorů dále prohlubuje a že jsme fakticky teprve na
jejím začátku,“ konstatuje důrazně
ČMKOS.
„Potom bychom si museli položit
otázku, co dělají vlády na celém světě od roku 2008, odkdy tady permanentně máme buď krizi, nebo nemastný neslaný růst, který růstem
ani není. To tedy všechny ty vlády
promarňují čas v boji proti krizi? To
asi těžko. Všechny se snaží něco dělat, ale ono to nějak nejde, pořád tu
krizi tady máme, čím to asi bude? Odpověď je nasnadě. Je to tím, že tyhle
představy, že vláda může zabránit
krizi, jsou nesmyslné,“ vysvětluje
analytička, že co kapitalismus kapitalismem je, tak existují hospodářské
krize a nikdo nevymyslel, jak je porazit.
„Pokud bychom se snažili s tím něco
dělat, jako jsme se snažili v roce
2009, kdy jsme zaváděli šrotovné, tak
se ukázalo, že to bylo horší než lepší.
A celé to slavné šrotovné se nám potom vrátilo jako bumerang v roce
2011 a 2012, kdy naopak propadla
produkce aut tak prudce, že zhoršila
následnou krizi a obrátilo se to proti
nám. Takže hlavně se, proboha, nesnažit s tím něco rádoby dělat, to nefunguje. Ale můžeme se snažit to nezhoršovat tím, že by se zvyšovaly
daně,“ dodává Markéta Šichtařová.
http://www.parlamentnilisty.cz/zpra
vy/Prisna-ekonomka-vyjmenovalavse-cim-Necas-s-Kalouskem-ubliziliekonomice-272099
Nad požadavkem odborů se analytička Markéta Šichtařová jen usmívá.
„Vláda měla jedinou šanci, co udělat,
a sice to nezhoršovat. Souhlasím s
tím, že to zhoršovala, že dělala ty
věci horší, než by byly bez jejího zásahu. Konkrétně jí vytýkám zvyšování
DPH na začátku roku, a to nejenom
letošního, ale i loňského, tedy zvyšování daní během posledních dvou
let. To všechno bylo špatně,“ tvrdí
pro ParlamentníListy.cz šéfka Next
Finance Markéta Šichtařová s tím, že
ale zlepšit Nečasova vláda nic
nemohla.
Zavedení šrotovného se nám vrátilo
jako bumerang
strana 34
ORL číslo 2013-7
Teď bychom
potřebovali
Einsteinův nebo
Newtonův mozek
I v těch největších dalekohledech vnímáme ostatní hvězdy jako jasné
body, kdežto povrch Slunce můžeme
pomocí dnešních dalekohledů pozorovat v neuvěřitelném sedmdesátikilometrovém detailu. To je v rámci
rozměrů vesmíru a jeho těles takřka
„mikroskopický“ detail. Takže pokud
máme za to, že fyzikální pochody či
zákony řídí život všech hvězd naprosto totožně, studium Slunce nám
něco říká o všech hvězdách kdesi v
hlubinách vesmíru. A hvězdy jsou základními konstituenty celého vesmíru.
ČESKÁ POZICE: A čím konkrétně se
zabýváte vy osobně?
Patří k mladší generaci českých vědců, a i když říká, že u nás věda nemá
příliš velkou podporu ani moc velkou
prestiž, dokázal se astronom Michal
Švanda vypracovat v oboru zvaném
astrofyzika v obecně respektovaného odborníka.
Navíc má pozoruhodně utříděné názory na současný stav našeho poznání. Takže je zajímavé a poučné sledovat, jakým způsobem přemýšlí
nejen o vesmíru jako takovém, ale i o
vyšší inteligenci, než je ta lidská, o
mimozemském životě či o člověkem
stvořené umělé inteligenci.
ČESKÁ POZICE: V rámci astrofyziky
se zabýváte konkrétně sluneční fyzikou. Co si pod tímto pojmem může
běžný člověk představit?
ŠVANDA: Cílem sluneční fyziky je
snaha pochopit pochody probíhajících na naší denní hvězdě – Slunci.
Sluneční fyzikové totiž mají oproti jiným odvětvím astrofyziky obrovskou
výhodu: Slunce je z astronomického
hlediska prakticky za rohem. To nejrychlejší, co známe, tedy světlo, k
nám letí asi osm a půl minuty. Sto padesát milionů kilometrů není zkrátka
v kosmu žádnou velkou vzdáleností.
Pro představu: k další, v pořadí hned
druhé nejbližší hvězdě to máme nepoměrně dál, od ní k nám letí
paprsek světla přes čtyři roky.
ŠVANDA: Takzvanou helioseismologií, což je obor, který nám umožňuje se alespoň nepřímo podívat pod
sluneční povrch, odkud k nám nikdy
nepřiletí žádná přímá informace.
Podobně pracují geoseismologové,
kteří získávají informace o vnitřní
struktuře naší planety z analýzy zemětřesných vln. Na Slunci se uplatňují velice podobné principy. Jejich interpretací dokážeme získat informace nejen o slunečním nitru jako takovém, ale vlastně o celkovém
fungování hvězdy. A nejen to: činnost
Slunce má podstatný vliv na životně
důležité funkce moderní civilizace.
Jedním z našich cílů je proto změřit,
jakým způsobem se pohybuje plazma
ve slunečním tělese (je to podobné,
jako když meteorologové měří pohyby větru v zemské atmosféře). Je to
jen část skládačky, která ve výsledku
vede ke spolehlivým a přesným varováním před projevy sluneční aktivity, jež mohou přímo ovlivňovat nebo
poškozovat pozemské technologie.
ČESKÁ POZICE: V jakém smyslu?
ŠVANDA: Projevy sluneční aktivity
mají dopad na rádiové spojení,
navigaci, rozvody elektřiny, plynovody atd. Známe z historie již pěknou
řádku událostí, které tyto dopady
měly. Zatím nejvýznamnější se stala v
září 1859. Tehdy došlo k silné erupci,
která vyřadila z provozu v té době
nejmodernější výkřik techniky – telehttp://orl.bloger.cz
graf. Na obrovském území vypadlo
telegrafní vedení a z telegrafních
sloupů sršely jiskry, které byly příčinou několika požárů.
Kdyby k něčemu takovému došlo
dnes, tak se podle krizového scénáře
z dílny NASA odhaduje, že v Severní
Americe – která je kvůli orientaci
zemské osy k takové události náchylnější – by mohlo být téměř
nenávratně poškozeno na čtyři sta
velkých uzlových transformátorů po
celé zemi. Ty jsou ale klíčové pro dodávky elektřiny do celého státu. Celá
síť by tak nejspíš zkolabovala a návrat do stavu plného provozu by podle odhadů mohl trvat i deset let, což
je dost šílená představa. Jenom výroba jednoho tak gigantického transformátoru trvá třeba i rok. Něco takového si plně neuvědomujeme a nedokážeme si to možná ani představit,
snad jen v podobě nějakého katastrofického filmu.
ČESKÁ POZICE: Váš obor tedy představuje pozitivnější výhled?
ŠVANDA: Rádi bychom viděli takovou
budoucnost, že když už aktivním
jevům nedokážeme předcházet – zastavit erupci prostě nejde –, tak
abychom měli k dispozici vyvinutý
systém spolehlivého včasného varování a tím možnost případné škody
alespoň minimalizovat. Dá se totiž s
jistotou očekávat, že k nějaké velké
sluneční erupci srovnatelné s tou v
roce 1859 jednou dojde.
S mohutnými slunečními erupcemi se
to má totiž statisticky podobně jako
třeba se stoletou vodou. Jisté nepříliš pravděpodobné jevy se opakují –
někdy za sto let, jindy třeba dva roky
po sobě. Je to takzvaná statistika
malých čísel, tedy tu a tam, statisticky je to vzdálené v nějakém intervalu, ale jedna konkrétní událost
se chová velmi náhodně. Vědecky
podložené odhady nám říkají, že
střední interval mezi těmi obřími
erupcemi je zhruba čtyři sta, pět set
let. Takže hlavním úkolem sluneční
fyziky je pochopit, jakým způsobem
tyto aktivní projevy fungují, a
dokázat je dostatečně dopředu předpovědět – určitě ne na rok, ale aspoň
strana 35
ORL číslo 2013-7
na co stačíme, což znamená na den či
několik hodin, což by byla dostatečná
informace. A když už nic jiného, tak
abychom alespoň dokázali odhadnout, jestli ten následný jev bude
významný, či nikoliv. Jestli bude mít
vliv na pozemské technologie, či
nikoliv.
ČESKÁ POZICE: To zní hodně dramaticky... Jakého posunu ale současná
fyzika obecně dosáhla? Dá se to v
krátkosti zhodnotit?
ŠVANDA: Přirozeně je velmi obtížné
mluvit za celou fyziku, když se profesionálně zabývám jen velmi úzkým
oborem. Nejvíce současného vědeckého výzkumu je hlavně v poznávání detailů. Celkovým cílem
tohoto soustředěného úsilí je získat
nějaký obecnější pohled na přírodu a
její zákonitosti, to však prakticky nemůže obsáhnout jeden člověk.
Současná věda má za to, že ty
obecně již definované principy jsou
správné. Před sto lety přišly na svět
dvě přelomové vědecké teorie:
jednak teorie gravitace – obecná teorie relativity –, popisující makrosvět,
a pak kvantová teorie, popisující
naopak mikrosvět. Od té doby žádný
srovnatelně významný přelom v našem chápání světa nenastal. Ovšem s
poznámkou, že se všechno daleko víc
zkomplikovalo, přidávají se detaily a
diskutuje se významnost jednotlivých efektů pro popis okolního světa.
Fyzika se tak dnes řídí třemi hlavními
teoriemi: statistickou fyzikou, kvantovou teorií a teorií gravitace. Tyto
oblasti či proudy spolu ne tak úplně
kamarádí, každá teorie rozumně popisuje jen ten svůj vymezený pohled.
Příroda je ale jenom jedna, a měla by
se proto popsat jednou jedinou teorií.
ČESKÁ POZICE: Proč tomu tak tedy
není?
ŠVANDA: Pokud totiž existují různé
přístupy k problému, tak se fyzikální
problémy běžně řeší tak, že fyzikové
takřka intuitivně používají ty z fy-
zikálních zákonů, které se zrovna
hodí. Řeším-li pohyb planet ve Sluneční soustavě, nebudu si jako nástroj brát ani statistickou fyziku, ani
kvantovou teorii a v drtivé většině
případů je i ta obecná teorie relativity zbytečně detailní a obvykle postačí klasická mechanika. Naopak,
pokud mě zajímá chování plynu v
místnosti, statistická fyzika je tím
správným přístupem, zatímco použitím obecné teorie relativity nezískám
nic smysluplného.
vědy do univerzálního popisu, zformulovali fyzikální zákon či pravidlo.
Znovu opakuji: příroda je jen jedna, a
měli bychom tedy být schopni ji popsat jedním univerzálním popisem,
za cenu toho, že jej skutečně pochopí
jen ty nejlepší mozky.
Jsou však fyzikální problémy na pomezí těchto přístupů, například v
extrémních podmínkách, třeba v nitru černých děr. Pak už ovšem výsledek bádání může záviset na použitém přístupu a není zřejmé, který z
nich je správný. Příroda je však jen
jedna a správné řešení si již dávno vybrala.
Rozhodně však můžeme říci, že je
všechno pořád otevřené: dnešní vědecké přístupy zkrátka nejsou konečné. Všechno se může třeba nějakým tím geniálním mozkem se
schopností nějakého odstupu úplně
zásadně změnit a naše poznatky nemusejí být definitivní; a některé z
nich možná ani nepopisují skutečnou
realitu. Nemůžeme zkrátka vyloučit,
že se v blízké době fyzikální paradigma naprosto změní, jako se to stalo
už mnohokrát v minulosti, třeba v
případě Newtonovy gravitační teorie.
ČESKÁ POZICE: Jak se v něčem takovém může člověk orientovat?
ČESKÁ POZICE: Jakého významného
úspěchu současná fyzika dosáhla?
ŠVANDA: Problém současné vědy –
tedy jestli to nějaký problém je – je,
že to penzum současných znalostí je
prostě obrovské. Takže nejjednodušší odpověď zní, že nemůže. Prakticky
není možné obsáhnout dostatečně
hluboko všechny obory fyziky.
Dokonce není ani možné se zabývat
například úplně celou astronomií, a
prakticky nemožné je se na nějaké
slušné úrovni zabývat třeba jen sluneční fyzikou – i tento obor je na jeden lidský mozek příliš široký. Musíte
si prostě vybrat nějaký obor, do kterého se ponoříte hodně hluboko,
tedy pokud chcete držet krok s
úrovní světové vědy či jednotlivých
badatelů. Musíte jít do hodně
velkých detailů, a tím pádem se tak
trochu ztrácí vazba na ten celkový
obraz vědění, který je přitom hodně
důležitý. To je, řekl bych, trochu zádrhel.
ŠVANDA: Nejdiskutovanějším objevem z poslední doby je takzvaný
Higgsův boson, kterému se také přezdívá „božská částice“. Mikrofyzika je
popsána takzvaným standardním
modelem částic, který popisuje, z
čeho je vlastně mikrosvět složen.
Žádná z těch popsaných a objevených částic ale nedokázala říci,
proč mají věci hmotnost, tedy proč
něco váží. Nositelem hmotnosti měla
být dosud neobjevená částice, předpovězená Peterem Higgsem v šedesátých letech dvacátého století.
Taková částice je však potřebná pro
potvrzení správnosti současného
chápání mikrosvěta.
ČESKÁ POZICE: V čem ho spatřujete?
ŠVANDA: Zabýváme se detaily, ale
chce to mozek typu Alberta Einsteina
či Isaaca Newtona, kteří byli schopni
poodstoupit od jednotlivých dílčích
věcí, a přitom je zároveň dokázali
uchopit a pracovat s nimi v nějakých
vzájemných
souvislostech.
Čili
dokázali shrnout poznatky tehdejší
V Evropské laboratoři částicové fyziky CERN v Ženevě navrhli a realizovali experiment, který by měl
umožnit ten chybějící článek – Higgsův boson – detekovat. Což se jim povedlo a něco skutečně detekovali.
Přesto je ale otázka, jestli to je
opravdu hledaný Higgsův boson. To
se doteď prostě neví. Je potřeba
řada nezávislých a zpřesněných měření, než se něco takového potvrdí.
Tedy odvozeně, že jsou naše představy o mikrosvětě správné. Ono je
to ale důležité i v opačném případě:
pokaždé nám to řekne, jak na tom
opravdu jsme.
strana 36
ORL číslo 2013-7
ČESKÁ POZICE: Řada lidí v tom objevu ale spatřuje potvrzení existence
nějaké vyšší bytosti. Co se tím potvrdí nebo vyvrátí?
ŠVANDA: Částicová teorie dává tomu
chybějícímu činiteli či dílku jakési
mozaiky v podobě té „hmotné částice“ jistá omezení a jasně předpovídá,
jaké by asi měla mít vlastnosti. Může
se tak stát, že to, co v CERN objevili,
do toho standardního modelu nezapadá a celá teorie mikrosvěta se
bude muset od základu změnit.
Nicméně, i když se této částici říká
„božská“, její objevení či neobjevení
nemá žádnou souvislost s nějakou
vyšší bytostí, bohem, jak jej chápou
věřící. To je prostě jen takové exoticky dobrodružné označení s příměsí
nadsázky a poetiky. Fyzikové mají občas i smysl pro humor, a tak se sem
tam ujme označení, které je poprvé
použito v nadsázce, nebo dokonce
posměšně.
Stejně tak dnes jeden typ kosmických objektů nikdo neoznačí termínem
„gravitačně
zhroucená
hvězda“, přestože to přesně označuje
charakter toho objektu. Namísto
toho používáme označení „černá
díra“, termín, který vymyslel na konci
šedesátých let minulého století John
Wheeler, který v jejich existenci nevěřil, a použil tedy toto označení posměšně. A ono se to ujalo.
ČESKÁ POZICE: Takže objevení či neobjevení „božské částice“ není
žádným definitivem?
ŠVANDA: Nejspíš to není žádný konečný a definitivní objev, který by
měl všechno odhalit a vyřešit a zodpovědět všechny naše otázky. Může
se však stát, že v CERN zaregistrovali
částici, která nezapadá do toho takzvaného Standardního modelu, a ten
by se pak musel celý od píky předělat. Úkolem základního výzkumu je
pravdivě popsat přírodu, a v
okamžiku, kdy naleznete něco, co do
toho vašeho modelu přírody nezapadá, tak je ten model nejspíš vystavěn
špatně. A nebo jsou špatně výsledky
toho nezapadajícího experimentu.
ČESKÁ POZICE: Kam jsme se díky
vědě dnes posunuli?
ŠVANDA: Samozřejmě v obrovském
množství všelijakých detailů a dílčího
poznání. Kdyby se to dalo říci hodně
zjednodušeně: hodnoty fyzikálních
konstant známe na více desetinných
míst. Rozhodně ne ale jejich definitivní počet. Jak už bylo řečeno,
převraty typu zavedení teorie relativity či formulace kvantové fyziky z
počátku století se dnes žádné neodehrávají. Ty byly tím obřím skokem lidského poznání. Ten další krok, který
by měl člověk očekávat, je takzvaná
teorie velkého sjednocení. Tedy vymyslet nějaký popis světa jako takového, včetně makro- a mikrosvěta.
K tomu bude ale potřeba větší časový horizont.
ČESKÁ POZICE: Jak dnes
ovlivňuje běžný život člověka?
věda
ŠVANDA: Myslím, že věda – tedy přinejmenším ten základní výzkum – už
skrze své objevy nemá nějaký bezprostřední vliv na celé pohyby a děje
ve společnosti, jako tomu bylo dřív.
Prostřednictvím obrovsky komplikovaného detailizování všemožných
vědních oborů a zákrutů nejspíš normální laik není s to jisté věci vůbec
pochopit a zůstává na úrovni školních
fyzikálních pouček.
Nicméně ten moderní všeobecný
pokrok vytvářejí ty zdánlivě nesrozumitelné detaily základního výzkumu
díky svým aplikacím. Tedy například
ve využití nových technologií a materiálů, což se ale netýká astrofyziky.
Astrofyzikální aplikace se tady na
Zemi využívají jen velmi zprostředkovaně a ne tak úplně spotřebitelsky.
Ve spojení s astrofyzikou se ale v
současnosti dosti významně diskutuje minimálně o jednom pozoruhodném jevu a jeho využitelnosti,
který by mohl bezprostředně zasáhnout do života člověka – a to v rámci
hledání nových zdrojů energie.
ČESKÁ POZICE: O co konkrétně jde?
ŠVANDA: Hvězdy vyrábějí energii
takzvanou
termojadernou
fúzí.
Kdybychom uměli v malém zkonstruovat „hvězdu na Zemi“, měli
bychom na dlouho vyřešený energetický problém lidstva a nebyli omehttp://orl.bloger.cz
zeni těžbou surovin či neustále diskutovanou jadernou energetikou. Procesy, které v současnosti pro výrobu
elektrické energie využíváme, mají
mizernou účinnost a jsou nestálé: například uhlí, které vznikalo desítky
milionů let, jsme schopni spálit za
sto, dvě stě let a pak už žádné nebude. Přitom termojaderná fúze má
lepší účinnost a je schopna energií
zásobovat celé hvězdy po miliardy
let.
Termojaderná fúze je proces, při
němž se spojí celkově čtyři jádra vodíku v jádro hélia, přičemž se uvolní
přebytečná energie ve formě tepla.
Aby fúze vodíku mohla probíhat, musíme vodíkový plyn velmi stlačit, tedy
zvýšit jeho hustotu, a současně ohřát
na miliony stupňů. Neřízená, překotná krátkodobá termojaderná fúze
probíhá i ve vodíkových bombách. V
současnosti v pozemských termojaderných reaktorech, tokamacích,
dovedeme fúzi zažehnout, ale neumíme ji dlouhodobě udržet a energetická bilance je prozatím záporná; na
zažehnutí se spotřebuje více energie,
než se pak vyrobí během krátkého
fúzního procesu. Snad se ale jedná o
pouhý technický problém v návrhu
správného zařízení, který se jednou
vyřeší.
Aplikovatelnost tohoto procesu v
rámci získávání energie nemusí být
pro nás tak úplně nemožná, protože
jak známo, vodíku je na Zemi spousta
jako součást vody v oceánech.
Kdybychom dokázali zkonstruovat
takovouto fúzní elektrárnu, problém
s energetickou krizí by se odsunul o
stovky let.
ČESKÁ POZICE: Jako laici tedy stíhat
vývoj či překotnost objevů asi nemůžeme... Víte tedy o vesmíru něco, co
laikovi uniká?
ŠVANDA: Současné vědecké poznání
je sice ohromující, přesto si nemyslím, že nese nějakou převratnou
zprávu, která by měla převrátit život
či myšlení člověka zcela na ruby. Přiznávám, že můj pohled může být
zkreslený, neboť pro mě jde o denní
chléb. Učebnice fyziky se zkrátka zatím nepřepisují, ale spíše doplňují.
strana 37
ORL číslo 2013-7
V poslední době se třeba zásadně
změnil hlavní proud pohledu na vývoj
vesmíru. Ještě nedávno lidé měli za
to, že se vesmír v současnosti sice
rozpíná, ale to se v budoucnu změní,
převládne
vlastní
gravitace
vesmírných těles a začne se smršťovat. Moderní měření nám však říkají, že se naopak vesmír neustále
rozpíná, a to stále rychleji a rychleji.
To má samozřejmě velký vliv na naši
představu o konci vesmíru, což je docela zajímavá otázka. Ty dva scénáře
jsou totiž navzájem naprosto odlišné.
na světě není nic úplně konstantní,
všechno se obrovsky mění a zrychluje. Dříve by možná vzniklo třeba
nějaké nové božstvo či rituál, dnes
však mají lidé asi hodně co dělat se
vstřebáváním prosté reality.
Nakonec si ani nemyslím, že by takové informace měly lidstvo zase až
tak zasahovat či ovlivňovat. Jsou to
prostě úvahy a teorie, o kterých ani
všichni vědci nejsou přesvědčeni, že
odrážejí realitu. A upřímně řečeno,
normálního člověka takové věci
prostě nemusejí zajímat, protože se
ho přímo netýkají.
ČESKÁ POZICE: Přesto jsou naše výlety do kosmu a konfrontace s ním
stále na pořadu dne...
Původní model předpokládal, že
vesmír skončí v jediném bodě, takzvaném „velkém křachu“. Dnes už je
ale téměř jisté, že k něčemu takovému nedojde. Vesmír totiž nemá tendenci se zastavovat, ale jeho rozpínání se dokonce neustále zrychluje.
Takže nakonec nastane jev, kterému
se říká „temná smrt vesmíru“. Za
stovky a stovky miliard let by zkrátka
měly vyhasnout veškeré energetické
zdroje. Něco takového se dá asi jen
těžko představit, snad i proto vyslovování takovýchto hypotéz život
obyčejného člověka nijak nemění.
Jsou to prostě tak nepředstavitelné
rozměry a děje, ve kterých se lidské
myšlenkové pochody neodehrávají.
ČESKÁ POZICE: Kdysi ale člověk na
základě takové konfrontace vytvářel
celé náboženské a filosofické systémy. Jak ten dnešní vnímá představu nekonečna?
ŠVANDA: Mám takový dojem, že nabídka všeho možného ve všech
možných oborech lidské činnosti
včetně zábavy je tak obrovská, že se
lidé o přírodní vědy zajímají čím dál
méně. Lidé už nereagují na zprávy
typu odlišných představ o konci
vesmíru, protože možná pochopili, že
ŠVANDA: Kosmické experimenty
naše poznatky samozřejmě ovlivňují,
ale ne tak zásadním způsobem, jak
bychom si možná představovali.
Technologie kosmických letů se od
jejich počátků v podstatě nezměnily,
takže v tomto smyslu se v běžném
životě neprojevují. Není moc důvod,
aby něco takového běžný člověk
nadmíru sledoval. Ostatně nějaké
atraktivní výlety, třeba na Měsíc, se
nejspíš v brzké době neuskuteční. K
takovým cestám, které by měly nějakým způsobem značit náš stupeň vývoje, ani není žádný důvod. Pokud
chceme informace o nějaké planetě
ve formě vzorků, něco takového můžou udělat mnohem levněji, a dokonce i lépe kosmické automaty.
Vždyť i lety na Měsíc byly tak riskantním podnik, že by do něj dnes se všemi
současnými
bezpečnostními
pravidly nikdo nešel. Tehdy byla větší
pravděpodobnost neúspěchu než
úspěchu. Prostě posadili tři astronauty do kapsle kónického tvaru, která
měla v průměru čtyři metry, na vrchol sto dvanáct metrů dlouhé rakety totálně napěchované palivem
toho nejhoršího kalibru, které pak zapálili, a poslali je kamsi do kosmického prostoru. Byla to spíš otázka prestiže v rámci studené války, vědecký
zájem byl v případě letů na Měsíc
značně v pozadí.
ČESKÁ POZICE: Let do kosmu už tedy
není prestižní záležitostí?
ŠVANDA: Ta ambice je nyní zřejmě v
rukou Číny a Indie, které můžou do
svého kosmického programu investovat velké peníze. Američané
dnes obracejí každý investovaný
dolar. Stala se z toho jakási rutina a
společnost se začíná ptát, proč? Co
nám to přináší? Mnohé předměty
denního užití jsou výsledkem aplikovaného výzkumu pro kosmické
lety. Například chytrá pěna používaná v matracích byla vyvinuta v sedmdesátých letech pro výrobu
lepších sedaček pro piloty. Hodiny
řízené krystalem jsou další z vynálezů kosmických misí. Stejně tak hotové jídlo v krabičkách, které můžeme koupit v každém obchodě s potravinami, se začalo poprvé používat
pro účely pilotovaných kosmických
misí. Veřejná sféra však nemá tendenci investovat peníze do projektů,
které nemají jasný užitek.
ČESKÁ POZICE: Přesto existuje
projekt Mars One s cílem dostat
člověka na Mars do roku 2023...
ŠVANDA: Jistě, to je projekt ryze
soukromý. Prvními lidmi na Marsu by
tedy mohli být nikoli trénovaní profesionálové, ale vybraní dobrovolníci,
kteří absolvují trénink, let, i pobyt na
rudé planetě pod dohledem televizních kamer v novodobé „reality
show“. Tím, že jde o záležitost jednosměrné letenky, se ten projekt
hodně zlevňuje. Dostat každé dva
roky čtyři lidi pouze na Mars, a nikoliv
zpátky může stát podle odhadů šest
miliard dolarů, což je relativně pakatel.
Přínos projektu je však diskutabilní:
ti lidé přistanou na Marsu v nějakých
kapslích a nebudou z nich moci ani
volně vystoupit, pouze na omezenou
dobu ve skafandru. Prostředí Marsu
je natolik nehostinné, že stráví zbytek svého života v uzavřených a omezených prostorech. To není ani přes
všechen ten romantismus či odvahu
zrovna povzbudivá vyhlídka. Co budou třeba dělat, když si zlomí nohu,
je otázkou, kterou dopředu nikdo nechce zodpovídat.
Pokud se tento projekt povede,
mohla by to být spíš než cokoliv jiného docela zajímavá sonda do psy-
strana 38
ORL číslo 2013-7
chiky člověka. Také je otázka, jak
bude taková „reality show“ zajímavá
a dlouhodobě udržitelná, vždyť třeba
první let na Měsíc měl sice obrovskou
sledovanost, ale už ten druhý tolik
lidí nezaujal. A let třetí mise v pořadí
– Apolla 13 – až do výbuchu na
palubě nesledoval dokonce skoro
nikdo.
zvládnutí technologie mezihvězdného letu nemáme ani možnosti, ani
schopnosti. A zřejmě úplně největší
bomba by byla, kdybychom objevili
život, který nemá s tím pozemským
ve své podstatě nic společného. Tedy
že by vnikl na úplně jiném základě a
principu.
ČESKÁ POZICE: Jak to myslíte?
ČESKÁ POZICE: Co by dle vás bylo
tím objevem, který by nám opravdu
zamotal hlavu?
ŠVANDA: Samozřejmě objev nějaké
mimozemské civilizace. Možná to vypadá hodně lacině, vždyť se to propírá takřka neustále, ale já osobně si
myslím, že je to pořád legitimní a docela vážná otázka. Ostatně otázce
mimozemských civilizací se věnuje i
seriózní výzkum.
Pokud totiž připouštím naši existenci, není důvod nepřipustit život i
kdesi jinde ve vesmíru; a já si opravdu
myslím, že život ve vesmíru někde je.
Ten prostor je tak velký, že by to
mělo lidstvo dokonce i rozumně
předpokládat. Jinak by totiž nedávalo moc smysl, proč by v tak rozlehlém prostoru – představme si biliony a biliony kilometrů všude kolem
nás – měl být život pouze na jedné jediné planetě.
ČESKÁ POZICE: Jak to podle vás tedy
je?
ŠVANDA: Osobně si myslím, že existuje planeta, či dokonce hodně
planet, kde se nějaké inteligentní
formy života rozvíjejí. Co je ale inteligentní život? Že plundrujeme nerostné bohatství či budujeme nějakou společnost? Je to jen otázka definice. Zároveň si ale myslím, že se s
nimi vzhledem k tak nesmírným
vzdálenostem v následujících tisíciletích naší případné další existence nepobavíme. Tedy pokud nás opravdu
nepřiletí navštívit.
Což znamená, že vesmír může být
protkán civilizacemi, ale pokud budou všechny na úrovni, jako jsme my,
nemáme šanci se prostě někdy vůbec
potkat. Jednoduše to neumíme, na
ŠVANDA: Náš pohled na život je
antropocentrický, což znamená, že
hledáme ve svém okolí vlastně to, co
známe. Veškeré výzkumy se tedy
soustředí na hledání života pozemského typu. To ale nemusí být vůbec
pravidlem. Nikde totiž není psáno, že
veškeré životní formy v celém vesmíru musejí být založeny na modelu našeho života: uhlíkových řetězcích,
prosperujících v přítomnosti tekuté
vody.
Chemických prvků je přece spousta a
některé z nich mají víceméně
podobné vlastnosti jako uhlík – třeba
křemík, bór nebo germanium. Může
se tak stát, že třeba objevíme život,
který je založen na atomech křemíku.
Samozřejmě si asi ani neumíme představit, jak by to probíhalo či vypadalo, jak by se takový život
projevoval. V každém případě ho ale
nehledáme. Veškeré biologické experimenty, a to i na palubách kosmických sond, jsou založeny na hledání procesů, které by ukazovaly na
metabolismus
životních
forem
podobných těm pozemským. Přesto
to ale může být slepá větev. Nechme
se překvapit.
ČESKÁ POZICE: Může takové bádání
člověka přesvědčit o nějaké nadzemské síle či inteligenci?
ŠVANDA: Samozřejmě ano, řada vědců také věřící je. Já osobně nejsem,
jsem spíš takový agnostik. Já myslím,
že jsme odpovědni jen sami sobě a
naše rozhodnutí a kroky nám nejsou
nikým diktovány, tedy ani osudem
ani vyšší existencí. Spíše věřím v
člověka a jeho schopnosti a vlohy posouvat se pořád dál a dál. K tomu ale
nepotřebuje žádný osud či nějakou
vyšší bytost. Jednoduše řečeno, jaké
si to v rámci svého života a životního
prostoru uděláme, takové to máme a
budeme mít. Mým osobním krédem
je, nedělej ostatním, co nechceš, aby
dělali oni tobě.
Nicméně připouštím, že v tom námi
poznaném světě existuje tolik podivuhodných věcí, že to nějaká náhoda snad ani nemůže být. Naše poznání totiž poukazují na to, že aby na
Zemi vzniknul život, muselo se současně splnit poměrně velké množství
úzce
definovaných
podmínek;
alespoň tak to vidí současná věda.
ČESKÁ POZICE: Jsme tedy nějak výjimeční?
ŠVANDA: Třeba zase až tak úplně ne.
Je samozřejmě docela možné, že příroda tyto situace v podobě nějakého
pokusu vzniku života ve vesmíru realizovala tolikrát, že to prostě a jednoduše jednou vyšlo. Právě proto, že ta
pravděpodobnost je malá, ale nikoliv
nulová. Nicméně těch náhod je skutečně trochu moc. Mezi vědci i astronomy je řada lidí, kteří jsou hluboce
věřící a své přesvědčení dokážou se
svým „rozumovým“ povoláním bez
problému skloubit. Třeba jsou zkrátka přesvědčeni, že nám vyšší bytost
dává právě prostřednictvím našich
schopností hloubat a bádat příležitost poznat svět tak, jak jej vytvořila.
Tedy velmi lapidárně řečeno.
ČESKÁ POZICE: Které nepravděpodobné náhody máte na mysli?
VANDA: Je jich řada. Ve Sluneční soustavě leží právě a pouze Země zrovna
v té správné vzdálenosti od Slunce,
že se na jejím povrchu může udržet
tekoucí voda, což se považuje za
jednu ze základních podmínek vzniku
života. Země má také správný sklon
rotační osy, čímž se střídají roční
doby, což ve Sluneční soustavě také
není pravidlem a je to pro kosmopolitní život také jistou podmínkou. Nemůže se prostě stát, aby se určitá
část planety rapidně přehřívala a jiná
naopak extrémně vychládala. Teplotní rozdíly jsou po celé naší planetě
tak přijatelné, že jsou živoucí organismy rozšířené po celé zemi.
strana 39
ORL číslo 2013-7
Dalším unikátem je, že máme Měsíc,
který má příznivou velikost, aby udržel sklon rotační zemské osy víceméně stabilní, což je právě příznivé pro
stabilní existenci živočichů bez
zhoubných výkyvů. Sluneční soustava
má také dvě obří planety – Saturn a
Jupiter, které dokážou svojí silou stabilizovat oběžné dráhy planet, což
jinde ve vesmíru není pravidlem.
Navíc ty vnitřní dráhy chrání před
„bombardováním“ komet či dalších
těles, které jsou za nimi. Ve vnějších
částech Sluneční soustavy je všelijakých šutrů, které by dokázaly náš
svět poničit, obrovské množství.
Gravitační vliv Saturnu a Jupitera je
dokáže z našeho prostoru vymést.
ČESKÁ POZICE: A jak jsme na tom ve
vztahu k objektu vašeho zkoumání –
Slunci?
ŠVANDA: Rozhodně je pro nás zajímavé, že Slunce má rozumnou životní
dobu několika desítek miliard let,
tedy dobu, kdy se nějaký život mohl
rozvinout. Má také rozumnou úroveň
sluneční aktivity, podobně jako Země
úroveň aktivity vulkanické. Máme povrchové oceány, máme příznivé teploty. Další pro náš život příznivou
věcí je zvláštní anomálie vody. Její
hustota je nejvyšší při teplotě plus
čtyři stupně, přičemž pevná fáze, čili
led, má menší hustotu než ta
kapalná. Jiné látky se chovají přesně
opačně: větší hustotu má pevná fáze.
V případě vody by to ale znamenalo,
že by oceány promrzaly až na dno.
Krusta plovoucího ledu v polárních
čepičkách tak funguje jako izolační
materiál a oceány nepromrznou, což
je pro život také dobrou okolností.
ČESKÁ POZICE: To jsou, jak říkáte,
parametry zemské oběžné dráhy a
orientace zemského tělesa v prostoru. Jaké jsou ale „náhody“, které se
týkají živých bytostí?
ŠVANDA: To, že se z nějakých důvodů
na Zemi objevily složité organické
molekuly a že právě zrovna ony jsou
založené na atomech uhlíku, který je
velmi variabilní a nebrání se tvoření
právě těch složitých biologicky aktivních organických molekul, které
stvořily život. Vytvořit stavební prvky
biologických struktur, tak jak je zná-
me, ze základních prvků jako třeba
vodíku, dusíku, kyslíku a uhlíku, je
také řekněme něco jako zázrak.
Možností, jak se náhodně můžou
navzájem pospojovat, je totiž strašně
moc, a to, že se spojily zrovna tímto
způsobem, samozřejmě vzbuzuje
otázku, proč?
ČESKÁ POZICE: Jak si takové „náhody“ vysvětlujete?
ŠVANDA: Na něco takového nedokážu samozřejmě odpovědět, jsou to
jen takové osobní pocity. Těch náhod
je opravdu trochu moc. Nejspíš je to
věc pouhé statistické realizace. Pravděpodobnosti výše popsaných jevů
jsou hodně malé, zjednodušeně řečeno: že se něco takového přihodí, se
rovná takřka nule.
Pokud však máme ve vesmíru miliardy planetárních soustav – což zatím
naše hledání po planetách obíhajících jiné hvězdy naznačuje –, z nichž
některé budou mít planety s podmínkami vhodnými pro život, tak nám
třeba vyjde, že v drtivé většině případů ke vzniku takového života, jak ho
známe my, nedojde. Přesto, jak vidíme, to občas prostě vyjde. Je to asi
to samé jako se sportkou: většina lidí
nevyhraje, ale ten jeden jediný ano, a
i ten si jistě také řekne, to je nějaké
divné, vždyť ta pravděpodobnost
vlastně nebyla takřka žádná.
ČESKÁ POZICE: Čím dál častěji se ale
mluví i o negativním jevu lidského
zkoumání, v podobě umělé inteligence. Jak to vidíte?
ŠVANDA: Myslím si, že to nemusí být
jen blouznění, ale že skutečně něco
takového jako vznik umělé inteligence možné je. Rozhodně se úroveň
naší robotizace neuvěřitelně vylepšuje. Dnešní automaty jsou
schopné zvládat mnohem víc úloh,
než jaké mu člověk nějakým způsobem naprogramuje. Člověk robotovi
předepíše v programu rozhodovací
algoritmy, ale skutečné rozhodnutí
už závisí na okolnostech. Přesně tak z
velké části funguje lidská mysl.
Vezměte si třeba takové vozítko na
Marsu: aby opravdu fungovalo, musí
mít nějakou autonomii, jinak by to
nebylo možné. I když ji umožnil
člověk, přesto tam musejí být nějaké
rozhodovací algoritmy, které dokážou vyhodnotit okolní situaci. Rádiový signál letí na Mars nejméně tři
minuty a nejdéle dvacet dva minut,
podle vzájemné polohy Marsu a
Země; řekněme, že v průměru třináct
minut. Takže pokud se vozítko blíží
ke kameni, vy to víte se třináctiminutovým zpožděním. A dalších třináct
minut trvá, než se vaše reakce
dostane nazpátek k vozítku. To už je
docela dost času. Takže v rámci rozhodovacího algoritmu vozítka se už
bavíme o umělé inteligenci.
ČESKÁ POZICE: V čem se blíží
schopnostem člověku?
ŠVANDA: Člověk tam sice naprogramoval nějaké reakce, přesto reaguje na aktuální konkrétní situaci.
Běžný operační režim provozu takových vozítek je, že pozemští operátoři jim dávají rámcové pokyny typu
„jeď támhle k tomu kameni“. Palubní
software si už sám naprogramuje optimální trasu, aby se vyhnul případným problémům a vozítko se tam
v pořádku skutečně dostalo.
To je určitě hodně velký posun,
podobně jako experimenty s automatickými automobily v ulicích San
Franciska a okolí. Vůz má senzory,
které předávají údaje do paměti počítače, a ten pak rozhoduje, jak se má
automobil v různých situacích zachovat tak, aby dodržel předpisy, nezpůsobil nehodu, a ještě k tomu nikoho neohrozil. Fungovalo to poměrně
dobře, testovací vozidla, byla-li řízena
počítačem,
nezaznamenala
žádnou nehodu. Při jedné jediné to
auto zrovna řídil člověk...
strana 40
ORL číslo 2013-7
ČESKÁ POZICE: Vězí v tom pro
člověka nějaký problém?
ŠVANDA: Pokud myslíte nějakou
vzpouru strojů, tak to je ještě hodně
daleko a nemyslím si, že by to měl
být v blízké budoucnosti nějaký velký
problém. Já spíš vidím potíž v jiné
věci: lidská existence je poměrně významně založena na aktivní činnosti,
čili na nějaké práci a všech souvislostech kolem ní, jak existenčních,
tak společenských. Člověk, který
nemá práci, se obvykle velmi rychle
dostane do existenčních problémů. S
přibývající automatizací ale práce
ubývá. Potřebujete už pak vlastně
jen nějakého údržbáře, který udržuje
stroj v chodu, a odborníky, kteří tyto
automaty vyvíjejí a zdokonalují. Nic
víc. V důsledku toho bude ubývat
pracovních míst a přibývat nezaměstnanosti. Z nějakých dvaceti
procent, na kterých se současná automatizace svým způsobem už také
podílí, může být za chvíli padesát a
více.
ČESKÁ POZICE: Jak tedy vidíte naši
budoucnost?
ŠVANDA: Přiznám se, že jsem trochu
skeptik. Myslím, že nás v brzké budoucnosti čeká boj o přírodní zdroje.
Počet obyvatel Země narůstá geometrickou řadou a již brzy bude dosažena hranice únosnosti, za niž někteří odborníci považují číslo deseti
miliard. Jedním ze zásadních a nejvíc
omezených a ohrožených zdrojů je
pitná voda. Nejenže je jí omezené
množství, ale kvůli lidské průmyslové
a zemědělské činnosti dochází k jejímu úbytku. To, že je pro nás samozřejmostí, nemusí v blízké budoucnosti, řekněme ve výhledu padesáti let, platit. A je vcelku nabíledni, že pokud se lidstvo neprobere,
může takové drama vést k nějakému
obecnému napětí a významným
konfliktům. Násilí tak bude opět
tady.
special-report/ted-bychompotrebovali-einsteinuv-nebonewtonuv-mozek
Fauly a ztráty drtí
perspektivu ČR
dalších oblastí, v nichž se používá
stále více a více propracovanější a
sofistikovaný systém, který různým
způsobem metastázuje do všech pater správy země.
Lakonicky by se dalo říci, že
kdybychom daně lépe vybírali a následně lépe distribuovali, pak
bychom je nemuseli zvyšovat. Krom
toho se ukázala býti rovná daň poněkud nerovnou. Nižší daňová sazba
pro vyšší příjmové kategorie ještě u
nás automaticky neznamená vyšší
daňovou kázeň.
V rychlém sledu za sebou sledujeme
události, jež dokládají, že správa naší
země stojí na poněkud hliněných
nohách. Dnes a denně jsme však
přesvědčováni o tom, že to u nás
není tak zlé. Máme jistě lepší životní
úroveň, než třeba v Bangladéši.
A konec konců krize je všude kolem
nás, tak nač si vlastně stěžovat.
Přesto si nelze nevšímat řady podivností, které ilustrují nejen naši
žhavou současnost, nýbrž i vyplouvají
z nedávné minulosti.
Když k tomu všemu připočteme všudypřítomnou obří korupci a nesmírně
nákladnou, a málo efektivní, administrativu státu, pak není divu, že jediný
ukazatel,
který
roste
zcela
spolehlivě, je míra zadlužení. Netýká
se to pouze státního dluhu, ale i obcí
a v neposlední řádě i domácností.
Naší ekonomice a chodu státu jistě
neprospívá vysoká cena vstupů, především elektrické energie a její
přenosové
sítě.
Hospodaření
společnosti ČEZ je pak samostatnou
kapitolou našeho zadluženého tzv.
blahobytu. Ale nejde jen o ČEZ, nýbrž
i o další významné firmy s majoritním
podílem státu.
Česká ekonomika je mírně řečeno
nerostoucí. Spíše by se dalo říci, že
poněkud ztrácí dech. V poklesu výkonnosti jsme se dostali již za všechny naše sousedy. Má to za následek i
nižší výběr daní, ale i zdravotního a
sociálního pojistného odvodu. Přidáme-li k tomu fakt, že více než 17 tisíc významných daňových subjektů
ČR daní mimo, v tzv. daňových rájích,
pak je zřejmé, že někde zdroje schází.
A nejen to. Nejde jen o daňovou optimalizaci plátců daní a případné daňové odpustky. Jde často o významný podíl šedé ekonomiky. Stačí se podívat na gigantické kšefty s pančovaným alkoholem. Utajované obrovské sklady lihu jsou toho hmatatelným důkazem. A nejde zdaleka jen
o falešnou nezdaněnou kořalku.
Média však věnují nejvíce pozornosti
okázalým komentářům dnešního a
včerejšího prezidenta. Jakoby opomíjela fakt, že se oba dva pod dnešní
podobu země významně spolupodepsali. A to nejen při legendární opoziční smlouvě. Jeden z nich nevrací
péra při státních návštěvách, ten
druhý zase nezná rozdíl mezi vodou a
vodkou. Jeden nám radí se proinvestovat z krize, ten druhý říká hledejme nové trhy mimo EU. Oba pak
myslí na Rusko a Činu. Není divu. Do
těchto destinací směřují i největší
české investiční skupiny. Tedy ty, které patří mezi privatizační vítěze našeho sametového převratu, v čele s
PPF, mimo jiné donátorem Klausova
institutu.
Organizovaný zločin ovládá i další
sféry. Do značné míry to platí o
hazardu, bezvýhradně pak u drog,
prostituce, ale i prodeje padělaného
zboží v mnoha komoditách a řadě
Ve stejnou dobu nám předvádějí do
televizních kamer své blazeované
úsměvy naši skromní miliardáři z
MUS. Kvůli „drzým“ Švýcarům teď
musí jezdit na soud až do daleké cizi-
strana 41
ORL číslo 2013-7
ny. Je půvabné, že hlavním trumfem
jejich obhajoby je výpověď bývalého
premiéra, toho času prezidenta ČR.
Chlapci před časem předvedli vrcholný kousek české cesty privatizace, tedy tzv. privatizace z břicha. S
jídlem pak rostla chuť. Z MUS směrem ke Škodě Plzeň, a pak se
čapnout zlatého vejce, tedy našeho
polostátního energetického mega
hráče. A aby toho nebylo málo, tak
nám česká televize pouští seriál rozhovorů s Romanem Janouškem, který nám sděluje, že je vlastně príma
kluk a přemýšlí, že by se vrhl na politiku. Praha mezitím splácí drahé
plzeňské tramvaje, a nejen to. V přímém přenosu sleduje tunel jménem
Blanka,…A to už pomalu zapomínáme na Dalíka, na mejdany party „dolce vita“ v Toskánsku, na golfové
turnaje v Dubaji či na usměvavého
šviháka Koženého, padlé banky a
kampeličky atd.
v této zemi svou osobní perspektivu.
Výčet ztrát a faulů je zdrcující a
hlavně demotivující. Ano, chápu,
hněv není program,… Bez důkladné
analýzy dnešní a včerejší situace
nelze ani formovat věrohodnou alternativu, k současné nekompetentní
a nemravné správě země. Mimo jiné
by se totiž ukázalo, že trable a potíže
si v Česku spolehlivě vytváří naše
domácí prostředí. Žádná evropská
struktura k nám neexportuje selektivní právo pro vyvolené, předražené
cinknuté veřejné zakázky, nesmyslné
škrtání v mnoha citlivých oblastech,
nesrozumitelnou daňovou soustavu,
časté úmyslné legislativní paskvily,
vybrakované dotace pro spřízněné
party, nemravné odměny státních
manažerů atd. Tím vůbec nepopírám
složitosti hospodářské krize, která
zasáhla nejen Evropu. Kořeny našich
nesnází a nejistých prognóz jsou však
u nás doma, před našim prahem.
Ještě, že máme v čele financí Miroslava Kalouska. Už zase prodává
dluhopisy za desítky miliard. Pomiňme slušný profit spolupracujících
bank. Možná by neuškodilo, kdyby
nám ministerstvo financí poskytlo
informaci, kolik že „drobných střadatelů“ si pořídilo tyto dluhopisy, v jaké
výši a případně i jmenný seznam
těch, kteří si nakoupili nejvyšší objemy. Proč? Inu je lépe míti „šlechetné
státní dluhopisy“, než třeba anonymní konta tam či onde.Co kdyby
náhodou začal někdo šťárat. Ale to
bychom asi chtěli příliš. Je to
podobné, jako s těmi prvními velkými
investory ve startovací vlně našeho
solárního boomu.
Tolerance ke zlu a nepravostem
vede u nás k tomu, že se excesy
stávají normou. Zlo dostává punc
standardu. Obyčejná lidská slušnost
je pak považována za slabost. A tudíž
každý, kdo nepáchá neslušné věci,
neboť mu to stud nedovolí, je považován za snadný terč otrlých praktiků
života ve smečce.
A abychom se nenudili, tak nám parlamentní strany už spustily předvolební kampaň. Zdrojů na svou produkci budou mít opět „co hrdlo ráčí“.
Součástí tohoto nekonečného seriálu
je i součastná bitva o Prahu. Kalousek sešlápl pedály a připravuje si pozice pro další přežití a pro své povolební aranžmá. Že by tentokráte pro
změnu s ČSSD? Proč ne? Mohl by pomoci jeho FAÚ (finančně analytický
útvar ministerstva financí). Nikdo
přeci není bez poskvrny.
Když se to všechno sečte, pak se
nelze divit těm, kteří přestávají vidět
Zlo má velký růstový potenciál. Z
toho tzv. menšího se časem vyklube
pěkný prevít, který se nám pak nepokrytě směje do obličeje. Je i na nás
samotných, zda budeme žít ve
společnosti, kterou ovládá bezohlednost,
sobectví,
faleš,
licoměrnost, podlost a zákeřnost, anebo upřednostníme prostředí ohleduplné, solidární, vstřícné, férové, chápající a nesobecké. Chtít by to měla
většinová společnost, včetně těch
úspěšných. Jedině tak můžeme důstojně přežít těžké časy a nastartovat
zásadní obměnu, bez níž je nemožné,
byť jen přemýšlet o plnohodnotné
budoucnosti naší země.
Je k tomu ovšem potřeba alespoň
elementární porce občanské odvahy.
http://blog.aktualne.centrum.cz/blo
gy/petr-havlik.php?itemid=20022
Stíny šedé
ekonomiky
České podniky vinou Klausovy privatizace, tunelování, neexistující podpory exportu atd. často zkrachovaly
a byly odstraněny z trhu. Oligarchie
se tedy nalepila na sektor služeb a
dalších činností spojených přímo s
dojením státního rozpočtu. Tím vznikl v Česku začarovaný kruh stínové
ekonomiky.
Trvalá pozornost našeho webu na daňové úniky v aféře Offshore-Leaks
(poslední článek zde) nechala prozatím ze zřetele situaci české ekonomiky. Dne 22. 5. zasedali šéfové vlád
EU nad situací daňových úniků, praní
špinavých peněz a zrušení bankovního tajemství pomocí povinné výměny
dat. Evropa se vydala dobrým směrem. Trvalý deficit a špatná ekonomická situace nutí členské státy EU k
tomu, aby se zajímaly o gigantické
formy daňových úniků.
Princip je jasný a správný. Nesmí se
vybírat další daně od těch, kteří je již
poctivě platí; nejprve je nutno v
zájmu spravedlnosti a v zájmu
funkční ekonomiky zatlačit na daňové zloděje.
1. Šedá ekonomika v eurozóně
Dosavadní čísla o daňových únicích a
šedé ekonomice v EU odpovídají světovému průměru vyspělých zemí v
OECD. Nelegální ekonomika a daňové úniky se podílí na HDP sedmadvacítky z 22,1 %. Úniky odpovídají
hodnotě 3,55 biliónů dolarů, což
zhruba odpovídá HDP Německa. Nejstrana 42
ORL číslo 2013-7
větší šedou ekonomiku mají Bulharsko (35 %), Rumunsko (33 %) a
Itálie (27 %). Na druhé straně stupnice je Lucembursko a Rakousko s minimálním podílem. Podívejte se na
velikost šedé ekonomiky v jednotlivých zemích EU27 (v procentech,
rok 2011).
Začarovaný kruh vzniká v momentu,
kdy stát nechá daňovým podvodníkům volnou ruku. Pak musí
zvýšit daňovou zátěž slušných obyvatel. Ti jsou nuceni utíkat do šedé ekonomiky jako u nás. Další graf ukazuje
míru daňových úniků v jednotlivých
státech EU.
aby ukázal na současnou pravicovou
vládu. Slušní podnikatelé v Česku se
tedy mají programově realizovat ve
sféře šedé ekonomiky. Ta prý netrpí
státními byrokraticko-regulačními zásahy a jako jediná prý vyznává tradiční podnikatelské hodnoty a
pravidla volného trhu. A tato ekonomika také u nás mohutně roste,
tempem kolem 10 % ročně. Autor
blogu nabízí z hlediska své logiky jediný přijatelný závěr.
Oligarchie se tedy nalepila na sektor
služeb a dalších činností spojených
přímo s dojením státního rozpočtu.
Tím vznikl v Česku začarovaný kruh
zdevastované ekonomiky a také zničené autority státu. Celý systém
zdanění v Česku dosáhl absurdity,
protože Kalousek kromě DPH téměř
žádné jiné daně nevybírá. Šedá ekonomika a masivní daňové úniky jsou
logickým důsledkem současné vládní
politiky.
Šedá ekonomika je tedy obranou týraného hostitele před čím dál více
nenažranými parazity. Dnes v ČR tvoří
hodnoty jako téměř 30 % HDP. To jsou
desetitisíce lidí, miliardy korun. Je chyba na straně lidí podnikajících bez
papírů, či na straně státu, který nastavil tak nesmyslná pravidla, že lidé
raději riskují kriminál za delikt roven
dnes v trestní sazbě téměř vraždě,
tedy daňový únik? Nepodnikali by ti
lidé raději v klidu a v klidu platili přiměřené daně, bez dalších skrytých odvodů, poplatků či dalšího státního výpalného?
Otázka je jasná: Co se děje s vytunelovanými penězi, které byly ukradeny
ze státního rozpočtu formou nedanění či daňových úniků? A nezapomeňme, že část z těchto úniků byla již
dávno legalizována zákonem.
Shrňme české specifikum: slušní
podnikatelé odmítají platit zkorumpované elity, kterým omylem říkají
"úředníci". Shrňme jeden začarovaný
kruh české vlády:
Kalousek a Nečas fakticky nevybírají
jinou daň než spotřební, což je z hlediska ekonomiky dost šílené. Co tato
daň dělá s celým státem, jsme ukázali
v článku Kalouskův závod u dna.
Pokud by se šedou ekonomiku podařilo ze sta procent převést do oficiální ekonomiky, pak by v šestnácti zemích z evropské sedmadvacítky
zmizel rozpočtový deficit. Česko by
mezi tyto země patřilo také, ale za
této klientelistické politické reprezentace k tomu asi těžko dojde. Objem šedé ekonomiky v Česku činí
hrubým odhadem kolem 600 miliard,
což je zhruba polovina rozpočtu České republiky na rok 2013. V přepočtu
na HDP tvoří 16 procent.
2. Specifikum české šedé ekonomiky
Typický rozhořčený blog ukazuje na
špatného viníka, totiž na stát, místo
Celá EU pod vlivem politické oligarchie zvyšuje daň z hlavy, tj. nepřímé
daně (např. DPH a jiné spotřební
daně) a sama sobě snižuje daně přímé, tj. odvod z vlastního kapitálu.
Citace z blogu ukazuje, jak tyto daně
z hlavy (DPH) ničí českou ekonomiku
a likvidují legitimitu státu. A černé
peníze
navíc
ničí
ekonomické
prostředí v zemi a slouží jako zdroj
korupce na všech úrovních.
Komu vlastně Kalousek a Nečas slouží? Svým pravicovým voličům jistě ne.
Kvalitní české podniky vinou Klausovy privatizace, tunelování, neexistující
podpory
exportu
atd.
zkrachovaly a byly odstraněny z trhu.
3. Praní špinavých peněz a korupce v
Česku
Web
e-republika
systematicky
ukazuje, jak v Česku vznikl začarovaný kruh reinvestic vytunelovaných peněz, které byly předtím
vyprány v daňových rájích. Tento systém "podnikání" na státním zakládá
to, čemu říkáme "neo-neokoloniální
ekonomika". Podívejte se na analýzu
Koncese - nové pojetí státní správy
(17.10.2012) či nedávné tematické
číslo nazvané Velká datová loupež
(2013-11), starší číslo 2012-43 nazvané Nemocnice v kómatu nebo nedávné číslo nazvané Drábkovo
podnikání s sKartou. Princip koncesí
ze státního vyniká jednoduchostí.
Politické a ekonomické mafie ovládají stát a jeho prostředky skrze politickou
reprezentaci
na
všech
úrovních. Změnou zákonodárství dosáhnou toho, že naše daně se legálně
odkloní do systému privátních služeb
a podniků, které se tváří jako obecné
dobro. Na e-republice tomuto druhu
loupeže říkáme "koncesní stát". Z
hlediska šedé ekonomiky pak vzniká
následující začarovaný kruh:
Oligarchie se nalepí na stát formou
koncesního podnikání, viz uvedené
příklady (Skarta, IZIP, ŘSD tedy dálnice a další).
Kriminální oligarchie si uplatí politickou reprezentaci, která jejímu
podnikání sníží daně a naopak ničí
nepromyšlenou daňovou zátěží, jako
strana 43
ORL číslo 2013-7
je např. DPH, vrstvu slušných podnikatelů.
Stát je tím pádem chudý a proto oseká v rámci nynějšího šetření i základní služby jako je zdravotnictví,
školství a sociální zabezpečení. Tím
ztratí základní autoritu.
Na příkladu úniku přes firmy se sídlem v Nizozemí vidíte sami podíl šedé
ekonomiky v českém podnikání, viz
studii Přímé zahraniční investice za
rok 2010 (ČNB).
5. Závěr
Stát ze sebe dělá nepřítele občanů a
dá slušným podnikatelům důvod, aby
přešli do stínové ekonomiky. Viz výše
uvedený příklad.
Vytváří se začarovaný kruh: stát
nemá na nic peníze a proto jeho služby přebírá soukromý sektor, což znamená další prostor pro korupci a pro
zdražení služeb tam, kde to umožní
přirozený
monopol
(školství,
zdravotnictví, atd.).
Představme si, že máte koncesi na
státní podnikání a příslušnou zakázku od ministerstva. Pak pokračujete
následovně, viz již hotová analýza
tohoto webu:
Zřídíte společnost někde v zahraničí.
Nemusí to být vůbec daňový ráj,
může to být někde, kde bude firma
působit důvěryhodně a kde ji lze
rychle zrušit. Typicky třeba Nizozemí
(viz graf), ale je i řada jiných zemí,
Švýcarsko, Lucembursko, USA atd.
Jakmile je firma zřízena a obdržíte o
tom výpis z rejstříku, necháte jej
úředně přeložit do českého jazyka.
Pak už stačí pouze dojít do české
banky a pro tuto zahraniční firmu zřídit v České republice bankovní účet.
To vše je zcela v pořádku, ačkoliv se
lze pouze pozastavit nad jednoduchostí, s jakou lze v České republice otevřít firemní účet. Například v
sousedním Německu už to tak
snadné není a o Spojeném království
raději nemluvit.
Nyní, když máte bankovní účet, například pro firmu ABC Ltd., můžete
jej používat. A ten vtip je v tom, že
když firma ABC Ltd. zanikne, tak firemní účet u banky v České republice
funguje dál.
Peníze z tohoto skrytého účtu se
nikdy nikde nedanily a nedaní. Jsou
to peníze neexistující zahraniční firmy a lze je výborně použít k uplácení
politiků a úředníků formou tzv.
"bakšiše".
coviště. Ze zákona mají za povinnost
vybírat všechny daně a trestně stíhat
neplatiče. Vláda a státní orgány jsou
tedy úmyslně nečinné a způsobují
faktický rozpad státu.
Devastace státu začala jako vždy od
zavedených politických stran. Bývalý
ministr vnitra Ivan Langer alias "Íčko"
(ODS) zrušil hned po nástupu do
funkce v listopadu 2006 útvar finanční policie (FIPO) přes tzv. reorganizaci. "Jde o politické zadání," řekl
k tomu podle zápisu zástupce šéfa
republikové kriminálky Jan Chmelík.
Takže jakýkoliv daňový úřad, který
má vybírat jinou daň než DPH, má
legálně svázané ruce a nemůže daně
efektivně vybrat. Kalousek s Nečasem tak ničí stát za aktivního přispění oligarchů ze socdem.
4. Ministerstvo financí nehájí státní
zájem
Začněme pozitivně: Finanční analytický útvar MF (FAÚ) v roce 2012 odhalil více podvodů, zajistil miliardu
korun. Jenže porovnání zpráv z roku
2011 s těmi z roku 2012 ukazuje
klesající aktivitu celého útvaru.
Peněz sice zadržel více, ale v ničem
nezvrátil trend a slouží jako zástěrka
pro Kalouskovu úmyslnou nečinnost.
Kalouskovi finančáci ve skutečnosti
jen řeší případy nahlášené odjinud,
například ze zahraničí. Ve zprávě
nejsou žádná relevantní data ani
grafy, které by ukázaly činnost FAÚ.
Ovšem tento úřad (přesněji řečeno:
odbor MF) nemá žádnou povinnost
něco vykazovat veřejnosti. Následující dvě tabulky ukazují nejběžnější
způsoby, jak se vyhnout placení daní.
Pokud vás zajímá celková studie o
šedé ekonomice v teorii a v praxi,
klikněte si na tuto bakalářskou práci
(http://is.muni.cz/th/323100/esf_b/S
eda_ekonomika.doc).
Kdo absolutně nejedná, je státní
správa, tj. Finanční úřady, zejména
jejich krajské pobočky a územní prahttp://orl.bloger.cz
Tím byla ze hry vyřazena policie a
přímým důsledkem jsou gigantické
podvody s dotacemi EU a nakonec s
čímkoliv dalším. Langer a jemu
podobní
zásadním
způsobem
zdevastovali autoritu státu.
Vyřazením policie politikové jako
Langer a další oslabili kontrolní
činnost státu při nakládání s dotacemi a daněmi.
Vládní koalice pod Topolánkem a Nečasem tuto pravomoc "převedla" v
letech 2006-2012 na státní instituce,
které ze zákona nemají potřebné
pravomoci pro účinné stíhání deliktů.
Politicky způsobená dekriminalizace
trestné činnosti způsobila, že oligarchičtí a političtí koncesionáři se
pustili do gigantického rozkrádání
státu spojeného do neo-neokoloniálního systému koncesních výhod.
Nemyslící média a veřejnost tuto fintu dostatečně neprohlédla a tzv.
"Kalouskovi finančáci" neboli zmíněný FAÚ byl pasován na stíhatele podvodů. Nemá k tomu však ani vybavení, ani pravomoc ani potřebné odborné kapacity. Ty naopak měly zničené útvary jako byl (FIPO).
Tím jsme se dostali tam, kde jsme
teď.
http://news.erepublika.cz/article1839-Stiny-edeekonomiky
strana 44
ORL číslo 2013-7
V ponížené úctě
vaše oddaná kolonie
Cituji z dnešní zprávy E15: Temelín
levné F-16. Češi nabízejí Američanům
obchod:
…...ministerstvu obrany záleží na tom,
zda si Westinghouse, který soutěží o
dostavbu dvou nových bloků v jaderné
elektrárně Temelín, výrazně posílí pozici tím, že vláda USA nabídne výhodný pronájem či prodej stíhaček
Nečasův kabinet snaží vyvážit nabídku
ruského konsorcia MIR.1200 na širokou spolupráci s českými firmami
Podle některých vládních zdrojů
dokonce nelze vyloučit ani to, že dohoda s Američany o poskytnutí F-16
by mohla být náplastí za zrušení tendru na dostavbu temelínské elektrárny,
o němž se v poslední době spekuluje.
Jinými slovy, vládě Petra Nečase leží
zájmy USA na srdci více, než zájmy
České republiky. Vládě je jedno, co je
pro republiku vhodné a výhodné, důležitější pro ni je, aby na tom USA vydělaly. Aby na nás vydělaly. Hlavně,
aby to byli Američané, ať nás to stojí,
co to stojí. Výhodnější nabídka Rusů
nebo Švédů musí být eliminována,
nebo prostě zazděna. Vítěz tendru je
předem jasný. S takovou nám už Švédové neprodají ani masové kuličky
pro IKEU.
http://tribun.name/2013/05/21/vponizene-ucte-vase-oddana-kolonie/
strana 45

číslo 2013-7 - Otevřený Rozšalovávací List

Transkript

Podobné dokumenty

3.1 Fenomén institucionalizace knihovnických a informačních

Pozvánka/katalog

Sborník metakritických textů

ORL číslo 201311

Orl-2016-2

Ondřej Hejma - Investiční magazín

management

Pentagram - Lectorium Rosicrucianum

ESTETIKA PŘÍRODY – VÝVOJ POHLEDU NA PŘÍRODU

Masarykova univerzita v Brně - Ústav teoretické fyziky a astrofyziky

ORL číslo 20132

Boží blud - Ateisti.sk

PRáVNICKý GULášEK OBOUSTR.DOC

Praha 9 chystá obří projekt sociálního bydlení

J. Jenšovský

Pokynech pro přispěvatele

Infor ERP LN Rozdíly FP3 –FP6