01/0910

2
obsah
slovo šéfredaktorky……………………………………………………………….………………2
rozhovor …………………………………………………………………………….……………3
z deníku praxe 1. A…………………………………………………………….………....…..4
Perličky z lavic………………………………………………………………………………...5
Velký münsterlandký ohař….......................................................................................6
Proč mám ráda valašský folklór?..............................................................................8
Sen, kterým žiju každý den…………………………………………………….………….10
Pasování prvních ročníků – školní rok 2008/2009…………………………….……..11
Léčivé bylinky z lesa……………………………………………………………………..12
Okénko poezie…………………………………………………………………………....13
Ftípky……………………………………………………………………………………..14
Jak se žáci baví v hodinách ☺ ………………………………………………………15
Legenda o papežce………………….…………………………………………………16
Kde končí naše slepota a sebestřednost?..........................................................17
Soutěž o nejhezčího lesáka……………………………………….…………………19
Baterkobraní…………………………………………………………………………20
Jak bude zítra?................................................................................................21
Obrázek: Lucie Mílová 2. A
2
Milí čtenáři,
Tak tady máme další školní rok. Přináší nám spoustu nových zážitků, přátel, úkolů…a samozřejmě i další vydání našeho školního časopisu, ve kterém nastává mnoho
nemalých změn!
Oproti minulému roku se zcela změnilo složení redakce a také obsah samotného časopisu.
Chceme se pokusit o to, aby byl Homeles co nejzajímavější, nejčtenější, abyste při pročítání přeskakovali co nejméně stránek a co nejvíce se těšili na příští číslo!
Proto Vás také vyzýváme, abyste nám do časopisu přispívali i svými články či obrázky,
protože čím více názorů se nám sejde, tím více čtenářů si najde „to své“ a budete mít časopis takový, jaký chcete, což je podle mě ta nejlepší cesta k úspěchu…
V neposlední řadě bych chtěla poděkovat všem, kteří spolupracovali na tomto čísle, které
bylo pro nás jako pro nováčky první náročnou zkouškou, a doufáme, že se Vám výsledek
bude líbit! ☺
Šéfredaktorka:
Zástupce šéfredaktorky:
Grafické zpracování:
Titulní stránka:
Příspěvky v tomto čísle:
Lucie Indruchová
Markéta Jurigová
Marek Vavřička
Zlata Matysová
Jakub Mach
Radek Fňukal
Julie Pudichová
Markéta Sedláčková
Ondřej Pálka
Blažena Mrlinová
Lucie Mílová
Martin Havlát
Ing. Pavel Sovka
a žáci vystupující pod pseudonymy
3
Tak tentokrát to odnesla paní profesorka Petra Pařízková. Měla to jako
menší odplatu za test z matiky. No
snad jsme ji trochu potrápili ... ☺
1. Proč SLŠ?
A proč ne? Už tenkrát jsem věděla, že tu
potkám jen samé milé, vtipné, přátelské
a inteligentní kolegy. A to je pravda! No
a někdy se tu najde i chytrý student...(smích)
2. Proč učíte zrovna matiku a chemii?
9. Vaše motto?
To byly mé oblíbené předměty již na
gymplu.
Chovej se tak, jak chceš, aby se ostatní
chovali k tobě.
3. Jaký máte vztah k myslivosti a lesnictví?
10. Oblíbené roční období?
Kladný. Mám ráda přírodu a to k tomu
patří. Často chodím do lesa sadit stromky, vysekávat... Takže budu mít asi
i svůj vlastní les (smích). Jo, vloni jsem
zjistila, že jsem i dobrý střelec. Tak se
asi stanu i myslivcem. :-D (smích)
Léto. Mám ráda teplo, moře a hlavně
dovolenou.
4. Čím jste chtěla být??
12. Oblíbená hudba?
Doktorka, učitelka...
Nemám vyhraněný vkus, ráda si poslechnu Kabáty, Iné kafe, ale také se mi
líbí Tomáš Klus.
11. Oblíbený sportovní tým?
Sport moc nesleduji. Takže žádný.
5. Vaše nejoblíbenější třída?
13. Chodíte do kina na nové filmy?
No samozřejmě II. C :-). Ráda vzpomínám na poslední třídu paní profesorky
Palacké a na minulou třídu pana profesora Kandlera a paní profesorky Bradové.
6. Co ráda pijete?
Ano, v poslední době docela často. Za
poslední dobu jsem viděla filmy Muži
v říji, Veni vidi vici, Operace Dunaj,
Příběh nevěrné Kláry a jiné...
Červené víno.
14. Oblíbená kniha?
7. Oblíbené jídlo?
Maso na jakýkoliv způsob, nejlépe kuřecí.
Poslední, kterou jsem četla a líbila se mi,
byla od Haliny Pawlowské, Michala
Wievegha a Ivy Hercíkové - Tři v háji.
8. Naopak neoblíbené jídlo?
Děkujeme za rozhovor!
Guláš.
Kuba a Radek II. C
4
Z deníku
praxe
1. A
V pondělí ráno v sedm
hodin se naše třída sešla
před hlavním vchodem
školy.
Zamířili
jsme
k autobusu, který nás dovezl na školní polesí ve
Valšovicích. Hned na úvod
jsme
byli
seznámeni
s panem
Malenovským,
ten nám popovídal něco na
úvod, a pak už hurá do
lesa. V lese nám na několika zastávkách povídal
pan Gratcl o polesí jako
takovém a doprovázela ho
kromě naší třídy i jeho
brakýřka a také pan Šuba,
náš třídní učitel. Kolem
desáté hodiny jsme zakotvili na Maleníku, nejvyšším bodu polesí, kde jsme
posvačili a nabrali síly na
další cestu. Pokračovali
jsme dál kolem Helfštýnské cesty a postupovali
jsme ke Květoňce, kde
jsme také chvilku spočinuli. Z Květoňky jsme se už
vydali na cestu do Hranic.
Někteří pokračovali na
oběd a pak na svůj pokoj
na domově mládeže, jiní
zase na nádraží, kde nastoupili
na
vlak
a pokračovali do svých
domovů.
V úterý ráno jsme se zase
sešli před vchodem školy
a byli odvezeni na polesí
ve Valšovicích. Pan Gratcl
a pan Suk si nás „rozebrali“ a rozdali úkoly. Naše
skupina byla rozdělena na
další dvě. Naše půlka poloviny šla skládat dřevo do
sklepa budovy školního
polesí, kde jsme ho pro
velký úspěch přeskládávali
hned dvakrát ☺.
Zbytek třídy buď sekal
dřevo, nebo sbíral švestky,
třídil dřevo na pořezání
a „nepořezání“ či bourali
oplocenku.
Dnešní praxe skončila
a všichni jsme se rozešli na
domov mládeže nebo domů, kde jsme se s radostí
v srdci osprchovali (když
ne všichni, tak alespoň ta
část z nás, co byla ve sklepě a měla prach až… no
všude).
Středa - Dnes jsme byli
odvezeni na část polesí
Rybáře. Naše skupina vyžínala plevel a trávy okolo
stromků. Vyfasovali jsme
srpy a nůžky a šlo se na
věc. Rozhodně jsem nezáviděla těm, kteří skončili
u ostružiní a maliní. Asi
o půl desáté jsme skončili
a posvačili. Po svačině
jsme šli řezat stromy kolem příkopu. Pořezat je
nebyl problém, ovšem
odtahat je, to už bylo
o něco
namáhavější.
Nicméně stále s úsměvem
na tváři jsme to zvládli.
Potom následovalo vytrhávání plevele od malých
jedliček ve školce, což
dělala druhá skupina celý
den… Práce je hotova,
odbyla třináctá hodina
a další den praxe je zase za
námi.
Čtvrtek - Po cestě zvané
„úzká“ jsme byli dovezeni
až k oplocence, kde začala
5
naše práce.
V oplocence byly zasázeny buky, které zarostly
ostružiním, maliním, malými lipkami a samozřejmě
také plevelem.
Naším úkolem bylo, aby
v oplocence po našem
zásahu zbyly už jen buky.
Druhá skupina šla zase
bourat oplocenky. Dali
jsme se do práce, ovšem
tak úplně jsme ji nedodělali, protože nám praxi překazil déšť, ale stihli jsme
alespoň ¾ práce. No co se
dá dělat? Pan Šuba zavolal
autobus, na který jsme
čekali na Maleníku, a pak
jsme byli odvezeni do
Hranic. A takhle nám
skončil další den praxe.
Pátek - Dnes nás autobus
nikam nevezl, protože naše
praxe probíhala tentokrát
v arboretu školy. Byli jsme
rozděleni na několik skupinek, které pracovaly po
celém arboretu. Naší prací
bylo, že jsme vytrhávali
plevel u doubků a pak také
u nějakých okrasných keříků. Ze začátku jsme je
nemohli najít, ale po chvilce trhání a kopání se nám
začalo dařit.☺ Zbytek třídy
sbíral žaludy, natíral informační tabule a nevím co
všecko ještě. Na to, abychom pracovali a neflákali
se, dohlíželi pan Šuba
a pan Suk, doprovázený
svým věrným jezevčíkem
Andym… Kolem poledne
byl oznámen konec praxe
a my všichni se rozešli.
Markéta Sedláčková
1. A
Perličky z lavic
U: Co je to Trichinelóza?
Ž: To je nemoc, kterou přenáší moucha
Tse-Tse…
U: Ještě to tak..
Třída: Smích
Ž: No, ten na R..R..R, jo Roosevelt…
U: Jakou koncovku mají aldehydy?
Ž: Nevím..
U: Je to 50% mého jména..
Ž: SKOT…
U: Ze jména, né z příjmení..
U: Kdo si kupuje hroznový cukr?
Ž: Diabetici..
U: Čím se aplikuje na pole hnůj?
Ž: Jaký hnůj?
U: Jakým způsobem se pohlavně rozmnožují prvoci?
Ž: No užijou si…
U: No, to máte pravdu..
U: Jaké politické strany byly v ČSR?
Ž: Československá strana…… ODS..
U: Jaké hormony vylučují mužské pohlavní žlázy?
Ž: Adrenalin..
U: To si jako sportovci před závodem
pomačkají koule??
U: Jak dopadla báseň Polednice?
Ž: No ta matka tomu děcku, no… utrhla
mu hlavu..
U: Co dělal Vilém ve druhém zpěvu Máje?
Ž: Spáchal sebevraždu.
U: Co je v ledvinách?
Ž: Kalíšky…
U: Né kalíšky, ale pánvičky…
Někdo z davu: TEFAL..
U: Tak jaké druhy kukly mohou být
u hmyzu?
Ž: Hmm, třeba kukla včelařská! Mám
vám ji popsat?
U: Kdo se zabýval elektromagnetickou
indukcí?
6
Velký münsterlandký ohař
Ohaři patří mezi nejvšestrannější skupinu loveckých psů. Ohaře dělíme podle
původu na anglické a kontinentální.
Podle druhu srsti na krátkosrsté, dlouhosrsté a hrubosrsté.
v Clubu Langhaar. V plemenné knize
„Svazu chovatelů německých dlouhosrstých ohařů“ byla zpočátku černá
a černobílá barva povolena. V roce 1909
vyloučil z chovu černobíle zbarvené jedince i tento svaz. V roce 1919 byl založen „Svaz pro čistokrevný chov dlouhosrstých černobílých münsterlandských
ohařů“. Po podchycení tohoto chovu
především v oblastech Západního Münsterlandska a Dolního Saska, který se
stal základem samostatné plemenitby,
byl v roce 1922 založen řízený chov
a plemenná kniha, v jejímž počátku bylo
zapsáno 83 jedinců plemene velkého
münsterlandského ohaře. Současně byl
založen „Svaz chovatelů velkého münsterlandského
ohaře“,
který
má
8 samostatných zemských skupin, je
členem Německého kynologického svazu (VDH) a Svazu chovatelů loveckých
psů (JGHV).
Velký münsterlandský ohař patří mezi
kontinentální dlouhosrstá plemena ohařů. Zemí původu je Německo.
Ve stručnosti si připomeneme vývoj loveckých psů. Nejstaršími loveckými psy
jsou bezesporu honiči. Později, asi
v prvé polovině 7. století, se začali používat menší psi – španělé a křepeláci –
k lovu se sokolem. Dalších sedm století
trvalo, než byl na pernatou objeven lov
se sítí a k tomu byl zapotřebí pes, který
zvěř vyhledal, vystavil a pak se i s ní
nechal přikrýt sítí - a to byl tzv. pes ptačí. A právě předky dnešních dlouhosrstých ohařů je nutno hledat u tohoto psa
ptačího. Byl to dlouhosrstý, převážně
bílo-strakatý pes, později (asi v 17. století) také nazývaný koroptvář, vodní pes
nebo bažantí. Tito psi byli kříženi
s francouzskými dlouhosrstými ohaři.
Výsledkem byli psi mající vlohy pro lov
v poli, v lese a ve vodě s obzvláštními
sklony pro hledání ve slatinách
a bažinách.
Nelze popřít, že u německých ohařů
docházelo na počátku 19. století
k přikřížení krve anglických ohařů, jež
mělo za cíl zlepšení práce v poli a upevnění vlohy k vystavování. Přesto však již
dlouho před tímto přimícháním krve
existovali ve Vestfálsku a Dolním Sasku
černí i černobílí krátkosrstí i dlouhosrstí
psi, kteří byli ceněni pro své vynikající
vlastnosti.
U příležitosti výstavy psů v Hannoveru
v roce 1879 byl sestaven a zveřejněn
standard plemene německého dlouhosrstého ohaře. Dle tohoto standardu
plemene byla vyloučena barva černá
a černobílá, tak se to praktikovalo
7
Chov v Čechách
V Čechách byl Spolek
dlouhosrstých
ohařů
založen v roce 1935.
Iniciátorkou byla Pavla
Kinská z Kostelce nad
Orlicí. Její chovatelská
stanice Stradina představovala ve své době
to nejlepší v chovu velkých münsterlandských
ohařů ve střední Evropě.
V první polovině 50. let
bylo zapsáno ještě deset vrhů velkých münsterlandů, poslední byl
zapsán v roce 1957
v chovatelské
stanici
„z Vyššího Brodu“. Dalších dvacet let představovalo mezeru v chovu
velkých
münsterlandských ohařů v Čechách.
V roce 1976 importoval
ing. Jiří Zíka z NSR fenku Ferru vom Hochholz.
Tato skutečně kvalitní
fena, jak po stránce exteriérové, tak pracovní,
dala základ chovu velkých münsterlandských
ohařů u nás. Fenka byla
kryta rakouským psem
Artus von Lıssen a německými Argus aus dem
Braunschweiger
Land
a Ulf vom Nibelungenhorst.
Z chovatelské
stanice „z Polesí Sloup“
vzešlo mnoho kvalitních
jedinců. Dále byla importována fena Ira ut
Seelterlound do chovatelské stanice „Z Korunních
hradeb“
pana
Otakara Blažka. Do
chovatelské
stanice
„Nyxe“ JUDr. Karla Nývlta byla přivezena fenka
Golka
v Catenhorn.
V chovatelské
stanici
„Bohemia Brüx“ pana
Karla Kleina působila
fenka Eike vom Pinnhügel. V roce 1982 byl
dovezen pes Donn v. d.
Karbeck, o dva roky
později pes Chico vom
Kranichbruch a v roce
1985 pes Ursus vom
Schweizerschlag. Příliv
nové krve pokračoval
v roce 1992 dovezením
psa Andi vom Kaiserstein a v roce 1995 psem
Gonzo vom Freihof.
potoka“ byla kryta fenka
Gary ze Selmického
revíru a z tohoto spojení jsou chovní psi Omar
a Ogar od Nezdického
potoka. Druhé krytí bylo
v chovatelské
stanici
„Svatoborský revír“, kde
Dexterem byla kryta
fenka Chyra Svatoborský revír a z tohoto spojení jsou chovný pes Kid
a fenky Kiki a Katy Svatoborský revír.
V roce 1998 nám darovala paní Luise Schwarz
z Rakouska dvě štěňata
ze svého chovu „vom
Hubertus Bründl“, a to
fenku Yasminu a pejska
Yvese.
Oba
působí
v současné
době
v našem
chovu.
V chovatelské
stanici
pana Jaroslava Mareše
je využívána fenka Hanka Ciperro ze SRN.
V chovatelské
stanici
„od Nezdického potoka“
bylo uskutečněno zahraniční krytí i v roce
2000, tentokráte psem
Eric Ciperro. Z tohoto
spojení jsou chovné
feny Paty, Pegi a Poly.
A v následujícím
roce
2001 byla Gary ze Selmického revíru kryta
psem Greg Ciperro.
Ale chov velkých münsterlandů byl zlepšován
i mnoha
zahraničními
krytími.
V chovatelské
stanici „z Dianina revíru“
byla kryta fenka Jola
z Polesí Sloup psem
Lars vom Hochholz
a Erko v. d. Langen
Weide, fenka Chyta
z Dianina revíru pak
psem Erlo aus dem
Scherfelderland a psem
Vitus vom Schveizerschlag.
V chovatelské
stanici
„Svatoborský
revír“ byla kryta fenka
Flavia z Dianina revíru
německým psem Vitus
vom Schveizerschlag.
V roce 1999 se uskutečnila dvě zahraniční
krytí psem Dexter Ciperro.
V chovatelské
stanici „od Nezdického
8
V chovatelské
stanici
„od Staré vsi“ bylo uskutečněno zahraniční krytí
fenky Brity od Staré vsi
psem
Arno
Ciperro
a z tohoto spojení jsou
chovné Dora, Denny
a Dona od Staré vsi.
V roce 2003 byla kryta
fenka Denny od Staré
vsi psem Nobby vom
Anzenthal a v roce 2004
psem Falcon Ciperro.
Toto je však jen zlomek
uskutečněných
krytí
z celkového počtu. Zájemcům můžu pro přehlednost zapůjčit tabulku
krytí, vrhů a odchovaných štěňat od roku
1984 do roku 2004.
Jakub Mach
2. C
Proč mám ráda valašský folklór?
Známe se už strašně moc dlouho a máme
spolu tolik zážitků, že když jsme spolu,
cítíme se vždy báječně.
Když mi bylo kolem deseti let, navrhla
mi moje kamarádka, ať společně s ní
navštěvuji jeden taneční kroužek. Řekla
jsem si, proč ne, určitě to bude dobrá
zábava a najdu mnoho nových přátel.
Tak se i stalo! Do valašského souboru už
chodím šestým rokem a nemůžu si soubor vynachválit.
Nejlepší jsou naše soustředění! Trvají
vždy tři dny a pokaždé si to dokážeme
jinak užít. Ráno vstaneme, posnídáme,
od 9 hodin tančíme a cvičíme celý den až
do večera do 22. hod. Těšíme se na kuřecí řízky a na krémák od paní Müllerové.
Večer si pak společně s vedoucími sedneme a díváme se na staré fotky a na
stará videa z vystoupení nebo si společně
povídáme a pak si prostě jen tak zpíváme
pro sebe a většinou si k tomu přidáme
i nějaký taneček. Když jsme unaveni,
jdeme na pokoj, přijdou za námi holky
z ostatních pokojů a společně sledujeme
filmy. Ale ne abyste si mysleli, že si jen
tak pořád relaxujeme! Máme každý týden zkoušky, kde musíme tvrdě trénovat!
Za poslední rok jsme nacvičili dva nové
tance. To se řekne jenom dva tance, ale
nevěřili byste, kolik je za tím práce. Sladit se s muzikou, naučit se správně kroky, správně procítit a pochopit tanec, dát
tomu šmrnc, vše musí vycházet a musí to
diváka zaujmout.
Vždy když řeknu, že chodím do valachu,
většina z vás se začne smát anebo si neodpustí nějakou tu poznámku. Každý se
začne smát, když si nás představí v kroji,
na jevišti, při zpěvu nebo při tanci.
A přitom je to úplně normální, chodí sem
úplně normální lidé jako každý druhý,
takže není důvod k posměškům.
Bydlím v Bystřici pod Hostýnem a tato
oblast je předělem mezi Hanou
a Valašskem, ale jelikož v Bystřici je
patrný vliv nedaleké valašské obce
Rusava, Bystřičané se považují za Valachy. Nebudu vás tady zatěžovat zdlouhavou historií souboru, jen vám řeknu,
že valašský soubor Malá Rusava byl
založen již roku 1958 a díky své nepřetržité činnosti patří mezi nejstarší dětské
soubory u nás.
Vše jsme nacvičovali hlavně kvůli
prestižnímu
folklórnímu
festivalu
v Německu ve Wewelsburgu, na který
jsme byli v červnu pozvaní. Se souborem
jsme již vyjeli několikrát za hranice. Byli
jsme v Polsku, Chorvatsku, dvakrát
v Německu a teď o prázdninách jsme
byli opět v Polsku. Dostali jsme dokonce
nabídku i do Číny, jenže tu jsme museli
odmítnout kvůli finančním problémům.
Na příští rok máme naplánovanou Argentinu, Nizozemí a Belgii, tak jen doufám, že to vyjde. To se budeme muset
ještě hodně snažit a absolvovat nespočet
Soubor máme rozdělen do tří skupin, ve
kterých je zhruba 80 dětí ve věku od 6 let
do 18 let. Já patřím už do mládežnické
skupiny, kde je nás asi dvacet a sešel se
zde naprosto skvělý kolektiv.
Jak jsem napsala na začátku, že to jsou
normální lidé, tak to není tak docela
pravda. Protože každý z nás je něčím
pověstný. Někdo nosí pořád hnědou barvu, některý moc smrká a ten má pořád
žvýkačku, ta chodí pořád pozdě, tamty si
pokaždé nosí čokolády a ty dvě se pořád
hádají a ta třetí je srovná hned do latě.
9
zkoušek, abychom se pořádně vytančili
a do Argentiny nedojeli s ostudou, protože pokud někdo viděl tango Argentinců, je jasné, že laťka je dána hodně vysoko. Jsou to naprosto skvělí jak tanečníci, tak lidé. Měli jsme možnost se
s nimi setkat na Bystřickém folklórním
festivalu.
bez zábran, snažíme se divákovi předvést
tanec co nejlépe, pokoušíme se řídit radami, které slýcháváme na zkouškách.
Nejdůležitější je, aby tanec měl správný
náboj a aby divák pochopil, o čem tanec
pojednává. Ne pokaždé se nám to povede, ale nejdůležitější je, že nás to všechny bez rozdílu baví a tančíme s radostí!
Julča 2. C
My se ale pokaždé snažíme ze sebe vydat to nejlepší, vždy jak vyjdeme na pódium a odtančíme první taneční úsek,
odpadne z nás tréma a už prostě tančíme
10
Kdo si uvědomí tuto pravdu,
ucítí zároveň tíhu zodpovědnosti. Ucítí,
že má život ve svých dlaních, jako já.
Když se do nich podívám, vidím život.
Svůj život. A jsem šťastná. Nemám důvod něčeho opravdu litovat. (Snad jen
když jsem zklamala svou nejmilovanější
bytost - moji nejdražší maminku. Snad
jednou odpustí mi vše, čím jsem jí ublížila a snad ví, že je pro mě nade vše. Její
neskonalá láska ze mě udělala milujícího
člověka a její překrásný úsměv plný pochopení mi dává sílu, i když jsem plná
strachu z neznáma. Jen díky ní, bytosti
tak nádherné, jsem schopna vnímat krásu
kolem sebe a radovat se z ní.) Vždy jsem
se snažila jednat svým srdcem, to je to
jediné, čeho se mohu skálopevně držet.
Rozum se může plést, vždyť ho utvářeli
lidé a jejich názory nemusí být správné.
Ale srdce? Vždyť to se nedá zviklat. To
je stálé jako vzduch, co dýcháme, jako
Slunce, jež hladí kůži, jako hlína vonící
poznáním starých věků. Srdce je jeden
z nejkrásnějších darů. Dává nám schopnost milovat. Ne jen využívat. Díky srdci
jsme schopni cítit bolest druhých. Díky
srdci dokážeme vzlétnout k nebi, ale
i padnout na zem. Díky srdci jsme
schopni vnímat svět jinak, než jako
hrubý, materialistický a necitlivý. Díky
srdci chceme pomáhat, chceme milovat
a toužíme být milováni. Díky srdci můžeme poznávat radost i z těch nejobyčejnějších věcí a můžeme být šťastni, i když
svět kolem nás je bolestný a smutný.
Sen, kterým žiju každý
den
Slunce se probouzí a já s ním. Jeho zlatostříbrné paprsky se dotýkají mé tváře
a tenký zvonivý hlásek mi šeptá do všech
buněk těla, abych ještě chvíli nechala oči
zakryty víčky, ať celá duše, celá mysl
i tělo mohou vnímat alespoň o vteřinu
déle tu nekonečnou krásu barevného,
zpěvem ptáků a křídly včel ohlušujícího
rána. Každý zvuk je tak krásný, tak kouzelný… Jen neotvírej oči! Jen sni dál!
Ale já i Slunce víme, že čas běží neúprosně vpřed. Každou sekundou vzdaluje se realita, jež před chvílí ještě byla tak
živá. Každým okamžikem mění se skutečnost.
Musím vstát, je to však trest?
Pro mě je to zázrak. Mohu pohnout rukou, mohu udělat krok. Děkuji z celého
srdce, že vidím. Projdu pokojem a prsty
se lehce dotýkám kolen. Bílé stěny. Točící se židle. Zažloutlých listů mé nejmilovanější knihy. Jak krásný zvuk vydávají ta černě vytisklá písmena jen při letmém doteku. Jako bych slyšela křídla
holubic a zároveň havranů. Ten neustálý
boj světla s tmou, života se smrtí, bílé
s černou. A přesto mě ta skutečnost naplňuje hlubokým klidem. Já jako každý
mám právo si vybrat, kam chci patřit,
jakým směrem chci jít, čemu dám přednost. Na mně je ta volba. Poslední rozhodnutí je mé a nikdo mi ho nevezme.
I když nedokážu změnit, kdy vyjde Slunce, kde začne sněžit nebo kudy se budou
ubírat kroky států a zemí, to nejdůležitější je na mně - můj život a má cesta. Mohu se smát, když budu chtít, ale mohu
také plakat, ale i snít, žít realitou, být
klidná i vzbouřená, to je jen má volba.
Mohu se vydat cestou proroků, ale i největších zločinců. Mohu milovat i nenávidět. Ale stále je to jen na mně.
Můj sen je milovat, můj sen je
žít a nestydět se za svůj život. Můj sen je
pomáhat druhým, aby byli schopni žít,
jak opravdu chtějí, a nebáli se toho. Můj
sen je, aby byli všichni šťastní…Vždyť
každý člověk si své štěstí může najít.
Blažena Mrlinová, maturitní slohová práce, jaro 2009
11
AULA. Zde počkati jsme musili, neb
předcházející družina ještě skončiti neráčila. Když ale opustili již zmiňovanou
místnost slavnostní, začala řež.
Pasování prvních ročníků
– školní rok 2008/2009
Po dlouhém odpočívání, kdy jako medvěd v zimním spánku jsme ulehli, rozhodla družina naše do kroniky zapsat, co
dělo se v měsících uplynulých.
Rodiče a jiní příslušníci rodinní začali
přetlačovati se a vtěsnávati se do místnosti, aby, jak se říká, „lapili flek“. Když
hemžení ustalo a nastal klid, za slavnostního troubení vstoupili jsme MY, dle
abecedy seřazeni, a slavnostně usedli na
přední stolice pro nás již připravené.
Poté představování nastalo hlavounů
školních, třídních a dokonce i města
Hranice. Když každý se představil a pronesl proslov, mistr ředitel a učitel třídní
náš začali povzbuzující i poučující slova
k nám pronášeti, přičemž občas užívali
titulů latinských, takže jim nikdo nerozuměl.
Tentokrát vyprávěti budeme o události
všem neslýchané, kronikáři zatím nesepsané, ale lesáky každoročně konané.
Jinak řečeno, řeč bude o pasování prvních ročníků. Tohoto dne, pátku šestého,
měsíce února, léta Páně 2009, naše družina z jazyků se ulila, aby správné poklekání nacvičila a jak přijít oblečena
věděla. Mistr Bartoš nenechal na nikom
chlupu přebytečného, či snad, nedej Bože, kštice neučesané. (Po této události
nemilé se samozřejmě dočkati nemůžeme, až nás ve druhém ročníku učiti bude.)
Když skončen byl tento slavnostní proslov, začali naše jména provolávati a my
na špalek klekati museli, kde pasováni
jsme byli loveckým tesákem do stavu
lesnického fámula.
Po vyučování na obědy a do svých cel se
vydali, kde každý snažil se každou vadu
na kráse zneškodniti. Po této,
u některých zdlouhavé a u některých
dokonce neúspěšné činnosti, ráčil každý
oháknouti se svým oblekem slavnostním
a vyraziti k hlavnímu sídlu. Tam našel si
každý příslušníka rodiny své a hlavním
sídlem provedl je až k místnosti zvané
Po tomto domů vydali jsme se s velkými
pasovacími listy a ještě pěknými zážitky.
Šnek ve spolupráci s Orlíkem, Mordochajem a FOFRem
12
Vážení čtenáři,
s příchodem nového školního roku přicházím do našeho školního časopisu
s novou rubrikou – Léčivé bylinky z lesa,
která vystřídá rubriku Ze života hmyzu.
Myslím, že se tato rubrika bude hodit
především studentům druhého ročníku
naší školy, protože se bude zabývat, jak
už z názvu vyplývá, především lesními
bylinami, které se probírají právě ve
druhém ročníku. A obecné vědomosti
o rostlinách zde navíc budou obohaceny
o cenné informace o léčebných účincích
těchto rostlin.
Stanoviště: Mařince se zvláště dobře
daří v polostínu a ve stínu. Důležité jsou
také kypré vlhké, humózní půdy.
V tomto čísle Vám, milí čtenáři, představím první rostlinu nové rubriky.
Sklizeň: Nať se sklízí krátce před rozkvětem v květnu až červnu. Při sušení je
aroma zvlášť silné.
Léčivé bylinky z lesa
Mařinka vonná (svízel vonný)
– Asperula odorata (Galium
odoratum)
Léčivé účinky: Čaj ze sušených listů
pomáhá při nervozitě a nespavosti. Současně také čistí krev. Voňavé sáčky
v šatníku nebo prádelníku odpuzují moly, zašité do polštáře bývaly v minulých
časech dobrým uspávadlem.
(lidové názvy: mařenka, božec, voňavý
svízel, valdmajstr, májovník)
Čeleď: Mořenovité (Rubiaceae)
Májová bowle: Rozveselující nápoj vytvoříte takto: Usušte hrstku čerstvých
listů mařinky v teple během tří hodin.
Otrhejte listy z lodyhy a dejte je do velké
mísy. Přidejte šťávu z jednoho citronu
a půl lahve bílého rýnského vína tak, aby
lístky byly potopeny. Umístěte na teplém
místě po dobu 3 – 4 hodin. Přidejte 4 – 6
lžiček cukru a půldruhé lahve vína. Vychlaďte. Před podáváním přidejte láhev
jiskřivého bílého vína nebo sektu. Pro
silnější nápoj se přidává trochu brandy,
na hladinu se mohou pohodit lesní jahody.
Původ: Mařinka vonná je domácí téměř
ve všech evropských lesních regionech
a vyskytuje se navíc od Íránu po Sibiř.
Již více než 100 let je základem tradiční
„májové bowle“ .
Znaky: Je to vytrvalá, 10 až 30cm vysoká bylina, zarůstající často rozsáhlé plochy souvislými porosty. Ze slabých větvených oddenků vyrůstají četné přímé
čtyřhranné lodyhy s bohatými nepravými
přesleny lysých kopinatých listů
s drsným okrajem a krátkou osinkou na
špičce. V květnu se objevují bílé, voňavé
květy. Typické aroma mařinky pochází
od kumarinu, obsaženého v pletivech,
který se uvolňuje při vadnutí nebo sušení
rostlinky. Vedle toho obsahuje v nati
ještě
mnoho
vitamínu,
hořčiny
a třísloviny.
Upozornění: Pro vysoký obsah kumarinu je třeba mařinku opatrně dávkovat,
jinak může vyvolat nevolnosti a bolesti
hlavy!
13
Okénko poezie
Zoufalá
Slunce zapadá
Je snad srdce mé souzeno k pláči
Slunce zapadá,
věčnému?
měsíc vychází
Bolest v něm se rovná zranění sečnému.
a mě napadá,
Zklamán jsem zas a znovu,
kde se nacházíš.
tak často jak luna skrývá se v novu.
Jsi doma?
Jsem cvičným cílem pro každou ženu?
Nebo v lese?
Naděje mění se v krvavou pěnu.
Bez Tebe je nuda,
Já beznadějný romantik jsem,
když jsem s Tebou, směji se.
zamiluji se rychleji než blesk by sjel.
Je to nečekaná změna,
Má touha snad nikdy neuhasne,
vím, že Tě mám moc ráda.
že další mne dostane, je tedy jasné.
Když něco řeknu, je to jen ozvěna,
A já se ptám,
která mi odpovídá,
bude tomu někdy konec?
Snad ne tehdy, kdy nad mou rakví
nechci Tě mít jen za kamaráda.
zazvoní zvonec.
Hlava mi napovídá,
Další problém je tady,
že jsi sluníčko i bez blankytného nebe
neboť mé srdce má jizvy
a v mém srdci navždy uzamčen.
jak dlouhé hady.
MMM 3. C
Možná že jednou se v kámen promění,
a tehdy nastane poslední jiskry naděje
zmizení.
Přema
1. A
14
Ftípky
jitel. "Tento týden si už potřetí zapomněl
klíče."
Krize dolehla i na zvířátka
Současná ekonomická krize se dotkla
i zvířátek v lese, která kvůli ní svolala
schůzi. Prý už do lesa nechodí tolik lidí,
co tam nechávali zbytky jídla, ale i mobily, MP3, oděvy a vše, co se dalo zpeněžit. Radila se, co s tím, a nakonec se
shodla, že budou muset holt začít chodit
do práce. Za nějakou dobu prý se sejdou
a řeknou si svoje zkušenosti. Zvířátka se
potkala za měsíc a první se ujala slova
liška: „No, já jsem si našla místo hlídače
v drůbežárně. Za čtrnáct dní si majitel
přepočítal slepice a zjistil, že mu jich
čtrnáct chybí. Tak jsem dostala padáka.“
Vlk povídá: „To já jsem nastoupil k hlídání stáda ovcí. Za čtrnáct dní si je majitel přepočítal a zjistil, že mu jich dvanáct
chybí. Tak jsem dostal padáka!“ Medvěd
povídá: „To já jsem si sehnal místo hlídače v cihelně. A dělám tam dosud!“
Ostatní zvířátka se ptají, jak je to možné.
Medvěd jim odpověděl: „Cihly nežeru
a Ukrajince nikdo nepočítá!“
Zlatá rybka
Zlatá rybka chce odjet na dovolenou
a hledá někoho na záskok v plnění přání.
Požádá krokodýla, který s tím souhlasí.
Po týdnu se rybka vrátí, přijde za krokodýlem a ptá se ho: "Tak co, krokodýle,
nebylo to těžké?" "Ne, nebylo." "Byl tu
někdo?" "Ano, včera jeden mladík." "
A co chtěl?" "Přál si ho mít až na zem." "
Jak jsi to udělal?" "Ale, ukous jsem mu
obě nohy."
Nejhorší druh sadismu
Víš, jaký je nejhorší druh sadismu? Vystrašit pštrosa na betonu!
Hafan nakupuje
Obrovský pes s peněženkou v tlamě vejde do řeznictví: "Tak mladý pane, dáte
si masíčko?" žertuje řezník. "Haf!" štěkne pes. "Hmm," odtuší prodavač.
"A budou to játra, slanina, roštěná."
"Haf!" "Půl kila, kilo." "Haf!" Ohromený
řezník maso zabalí, vezme si peníze
z peněženky, podá nákup psovi a jako
v mrákotách tohoto zákazníka sleduje.
Pes vejde do blízkého činžáku a začne
škrábat na dveře. Ty se otevřou a v nich
stojí rozzlobený pán. Řezník: "Vy máte
tak chytré zvíře." "Chytré?!" diví se ma-
Medvěd a zajíček
Stojí velká fronta zvířátek a všechna
čekají, až se otevře krámek. Jeden malý
zajíček hopsá dopředu, medvěd ho chytne za uši, hodí ho na konec řady a křikne: "Nepředbíhej!" Zajíček znova běží
dopředu, ale medvěd ho zase chytne za
uši, hodí ho na konec řady a povídá:
"Nepředbíhej!" Zajíček si smutně sedne
na bobeček a povzdechne si: "Ach jo, já
snad dneska neotevřu."
15
Jak se žáci baví v hodinách ☺
Rampa Mc Quak
Skyline-Candy
2. A
16
Legenda o papežce
Co se lze domnívat
Koncem měsíce září navštívil Českou republiku nejvyšší představitel katolické církve,
papež Benedikt XVI. V jednáních bývá nejčastěji oslovován Svatý Otče, Vaše Svatosti
apod. To proto, že podle křesťanské věrouky
je zástupcem Boha na Zemi. Naše historie
již zná více než 200 těchto božích zástupců.
O tom, že ne všichni si zaslouží shora uvedená oslovení a že jejich život a skutky měly
daleko k našim představám o svatosti, svědčí
mnoho historických pravd, někdy třeba
i polopravd. Čemu věřit?
Její otec i matka byli pravděpodobně vzdělaní angličtí misionáři z kraje Wimborne,
kteří podle příkladu biskupa Bonifatiuse
z Lioby odešli šířit křesťanství mezi Germány - Sasy, a to konkrétně do německé Fuldy,
která byla v 9. století symbolem německého
katolicizmu. Zde se v Mohuči měla Johanna
narodit a prožít své dětství, kdy ji otec zajistil vzdělání pro dívku v té době nebývalé –
naučila se psát, číst, počítat a rovněž základům lidového léčitelství. Jaká ji však tady
čekala budoucnost? Johanna pomýšlela na
vstup do kláštěra, ale poslání pouhé jeptišky
ji neuspokojovalo. Druhá možnost, že by se
vdala, byla ženou v domácnosti a vychovávala děti, nepřicházela pro ni v úvahu už
vůbec. Prý také v této době osiřela. Johanna
ve svých dvanácti letech byla velice inteligentní, a protože jako žena nemohla dál
studovat na klášterních školách, ani v opatství nebo při katedrále, opustila Fuldu a vydala se do Athén. V Athénách již žila ne
jako žena Johanna, ale byla tam známa jako
mnich Johannes a vyučovala na církevních
školách. (Pokračování příště)
Podívejme se ovšem na jinou zajímavost. Ve
13. století začala Evropou obcházet podivná
legenda o ženě – papežce. Církev papežku
akceptovala až do začátku 17. století, kdy ji
po rázných reformacích prohlásila za smyšlenou osobu z legendy, nezakládající se na
pravdě. Ale legenda o ženě převlečené za
muže kolovala mezi lidem dál.
Podle pověsti seděla papežka Johanna alias Johannes Anglicus - na svatém stolci
v polovině 9. století. Němečtí romanopisci ji
nazývají Johanna von Ingelheim. Prý se
narodila roku 818 v Mohuči – ale podle jiných v Anglii a do Německa se dostala až
s rodiči v rámci christianizace. V legendách
z pozdější doby je jmenována také jako Jutta, Frau Jutte, Gilberta, Agnes nebo Glancia.
Avšak seriozní historikové pokládají papežku Johannu pouze za fiktivní postavu.
Ing. P. Sovka
Její pontifikát kladou některé encyklopedie
mezi léta 855 až 857, tedy mezi vládu papežů Lva IV. a Benedikta III. Jiné verze pontifikátů jsou ale střízlivější: v roce 855 končí
vláda papeže Lva IV. a ve stejném roce je
nastolen Anastazius III. Ten však několik
týdnů nato umírá, a tak po něm nastupuje
Bendikt III. Další prameny se dokonce
o Anastaziovi III. ani nezmiňují a na pontifikát Lva IV. navazují téměř okamžitě papežstvím Benedikta III.
17
„Dali mi pušku, dali mi drogy, zabíjel
jsem lidi. Byla válka.“ Tyhle věty
můžete slyšet od 13tiletých chlapců,
kteří bojují v nejbrutálnějších válkách
světa. Války zanechávají smutné příběhy. Nevinné děti, jejichž ruce a nohy utrhly miny, byly postřeleny, zmrzačeny nožem, viděly umírat své nejbližší, držely v náručí matku, která
před jejich bezelstnýma očima plnýma strachu a beznaděje naposledy
vydechla, když přišla o čest a byla
ponížena nejhorším způsobem, jakým
jen žena může být. (V Koránu je řečeno, že tělo ženy patří jí samé, jejímu muži a Bohu – Alláhovi. Proto
chodí ženy zahalené a jsou terčem
posměchu, přitom by si lidé měli vzít
příklad z jejich oddanosti.)
Kde končí naše slepota
a sebestřednost?
Každý z nás už zažil ten pocit zklamání, když pod vánočním stromečkem nenašel to, co očekával, ale některé děti a lidé na světě nedostali
nikdy od nikoho žádný dárek. Většina
z nás nechce chodit do školy, protože
nás to nebaví a vidíme tisíc jiných
možností, jak trávit volný čas. Ale
vlastně máme štěstí, že můžeme studovat, dokázat se pak postarat o sebe
i svou rodinu, jiní to štěstí nemají
a slyší o škole jen z vyprávění. Neumějí ani číst ani psát, ale zato jsou
většinou obdařeni citlivým vnímáním
světa a mají úplně jiné žebříčky hodnot, pro některé nepochopitelné, až
neskutečně jednoduché.
Polovina obyvatel Afriky má
v přepočtu 20 korun na den, přitom
žádný domov, žádnou práci, ani žádnou představu o tom, jak přežijí další
den. Afrika dennodenně bojuje
s přírodními katastrofami, chudobou,
nemocemi - a nepotřebuje k tomu
všemu umírání ještě válku. V Etiopii
žije asi 100 000 dětí na ulici. Spousta
malých holek na ulici má děti, které
přivedly na svět samy, do nepředstavitelné bídy a špíny, a nemají zkušenosti ani tušení, jak s nimi přežít. Lidé chodí více než 10 km ve vedrech,
aby se mohli napít. Vodu čerpají
z díry v zemi – hnědou a smradlavou
břečku, kolem které je plno komárů,
přenašečů žloutenky typu C i spavé
Ani ne devět hodin letu od nás umře
během hodiny průměrně 240 dětí.
Každých 15 vteřin umírá v Africe dítě
mladší pěti let. Afrika je nejchudším
kontinentem na světě. Děti umírají
následkem hladu, AIDS a zneužívání
ze strany brutálních vojáků. Hladových je v Africe přes 200 miliónů.
Tisíce jich denně umírají hladem. Libérie je jednou z nejchudších zemí
světa. Nenajdeš tady skoro žádného
člověka staršího 40ti let. Spousta rodin je tak zoufalých, že posílají na
ulici i své děti, aby vydělávaly prostitucí. Děti již v útlém mládí ztrácejí
rodiče, jejichž imunitní systém podlehl HIV. Na základní léky, které tlumí
bolest umírajících, nejsou prostředky.
18
nemoci. 256 tisíc lidí v Africe ani
nemá přístup k pitné vodě. Člověk,
který nikdy neviděl opravdový smutek a přitom naději v očích malých
dětí, jen spoře oděných, sedících na
ulici a odkázaných na dobrotu kolemjdoucích, nemůže pochopit, že
mu vlastně nic nechybí. Všichni se
občas hádáme se svými nejbližšími
a cítíme se ukřivdění a uražení. Oni
nemají takové pocity. „No tak ti se
mají,“ řekne si polovina z nás. Ale že
nemají
nikoho,
kdo by jim dal
pusu na dobrou
noc, kdo by je pohladil nebo objal
v jejich
těžkém
životě, to už je věc
druhá…že?
ní záchranou. Pes se naježil a přikrčil
se. Nevěděl, jestli má očekávat ránu
za něco, co vlastně neudělal. Chlapec
se zastavil a znejistěl. Ač se mu klepala ta malá drobná ruka, natáhl ji ke
psovi. Byli k sobě už na dotek. Potom
se zhroutil na zem… A pes ho něžně
olízl, lehl si vedle něj a položil si hlavu na jeho vyzáblé bříško tak, aby
viděl na vojáka, který vše zpovzdálí
s kamennou tváří pozoroval…
Veronika Mahrová, 4. A
Nikdy nezapomenu pohled na malého
bosého
chlapce,
který
procházel kolem
ozbrojeného, i pro
dospělého člověka
hrůzně vypadajícího vojáka. Obešel si ho s velkým
respektem a hlavně se strachem.
Šel pak přímo naproti psu, který
nevypadal zrovna
mírumilovně. Dítě šlo k němu odhodlaně, jako by byl ten pes jeho posled19
Soutěž o nejhezčího lesáka
Redakce školního časopisu vyhlašuje soutěž o nejhezčího lesáka - žáka
lesnické školy.
- Hlasovat můžete pro jakéhokoliv žáka naší školy (pro kluky)
- Hlasujte pro lesáka, který se vám líbí, kterého máte rádi nebo
který se vám prostě zdá ten NEJ a měl by získat titul nejhezčího lesáka
- Hlasujte jednoduše na webových stránkách
www.nejlesak.borec.cz nebo vhoďte svůj hlas do schránky
Homelesu.
- V příštím čísle vám představíme lesáky s největším počtem
hlasů – finalisty, pro které budete dále hlasovat.
- Ve třetím (jarním) čísle našeho časopisu vám představíme vítěze, který získá kromě titulu také hodnotné ceny!!!
(O jaké ceny se bude bojovat, to se dozvíte již v příštím čísle)
NEVÁHEJTE A HLASUJTE PRO SVÉ
FAVORITY!!!
20
Staňte se EKO!
I vy můžete pomoci v ekologické recyklaci.
Stačí jen, když se dostavíte s použitými nebo nefunkčními bateriemi do třídy 2. A.
21
22