Portal of Good News 2010

portal of good
news
Portal of Good News
Young people report
on good examples of
German-Polish-Czech
collaboration
www.portalofgoodnews.eu
Portal of Good News is funded with the support from the
European Commission and EUROPEANS FOR PEACE, a funding
programme of the Foundation „Remembrance, Responsibility
and Future“.
The publication reflects the views only of the author, and
the Commission cannot be held responsible for any use
which may be made of the information contained therein.
EDITOR:
Kreisau-Initiative Berlin e.V.
c/o Allianz
An den Treptowers 3
12435 Berlin
Germany
www.kreisau.de
Responsible: Sandra Hackert, Dominik Mosiczuk
© Kreisau-Initiative Berlin e.V.
Table of content
About the project
2-6
Cultural Cooperation
7-21
Interview with Radovan Lipus
8-12
Wroclaw - prepared for the BIG Football Event?
SLOT Music festival
13-17
18-19
Polish literature in Czech Republic
20-21
Education 22-35
Polish in Czech Republic
23-25
Practical guide book for studies in Germany 26-29
When you meet to take videos...
30-32
“Little Triangle”
33-35
Political Commitment
36-42
Interview mit Adam Adamczyk
37-39
Beckum and Grodków - A town twinning
40-42
Everyday Life
43-50
Life between Germany and Poland
44-50
Partners
51-52
3
What do Germans and Czechs think of their Polish
neighbour? What do Poles and Germans know about
Czech economy? What idea do Poles and Czechs
have about Germany? Is there really such a big
difference between the three countries?
Portal of Good News is an internet page with positive
information about examples of successful cooperation
between Germany, Poland and the Czech Republic which went
online in February 2010.
Here you find articles, films, photos and blogs of young
people aged 15 to 21 who search in their homelands on local
and national level for good examples of German-Polish,
Polish-Czech, Czech-German or all three countries together
collaboration in terms of culture, youth work, education,
economy etc. The young people therefore contribute to a good
German-Polish-Czech neighbourly relationship and induce the
interest of Germans, Poles and Czechs at one another.
www.portalofgoodnews.eu
4
PL
Jak Niemcy i Czesi postrzegają swojego polskiego
sąsiada? Co Polacy i Niemcy sądzą o czeskiej
gospodarce? Jaki obraz Niemiec przedstawiają
polskie i czeskie media? Czy naprawdę są tak
wielkie różnice między trzema sąsiadami?
Portal of Good News to portal poświęcony pozytywnym
przykładom owocnej współpracy pomiędzy Polską, Czechami i
Niemcami. Znajdziesz tu: artykuły, filmy, zdjęcia i blogi
młodych ludzi w wieku 15-21 lat , którzy zajmują się
przykładami polsko-czeskiej, czesko-niemieckiej, niemieckopolskiej oraz trójstronnej współpracy w wymiarze krajowym,
jak i lokalnym. Dotyczy ona m.in.: kultury, edukacji,
gospodarki, pracy. W ten sposób młodzież przyczynia się
do poprawy stosunków polsko-czesko-niemieckich i zachęca
obywateli tych państw do wzajemnego zainteresowania.
www.portalofgoodnews.eu
5
CZ
Jak pohlíží Češi a Němci na svého polského souseda?
Co si myslí Poláci a Němci o české ekonomice? Jaký
obraz mají Němci v českých a polských médiích?
Opravdu jsou mezi těmito třemi zeměmi tak velké
rozdíly?
Portal of Good News je internetová strana s pozitivními
informacemi o příkladech úspěšné spolupráce mezi Českou
republikou, Německem a Polskem. Najdete tu články, videa,
fotky, blogy mladých lidí mezi 15 a 21 lety, kteří ve
svých zemích vyhledávají příklady dobré česko-německé,
česko-polské, německo-polské spolupráce i spolupráce všech
tří zemí v oblastech kultury, práce s mládeží, vzdělání,
ekonomiky atd. na lokální i celonárodní úrovni. Mladí lidé
tak přispívají k dobrým vztahům České republiky, Německa a
Polska a budí u svých spoluobčanů zájem o své sousedy.
www.portalofgoodnews.eu
6
DE
Wie sehen Deutsche und Tschechen ihren polnischen
Nachbarn? Was denken die Deutschen und Polen über
die Tschechische Wirtschaft? Welches Bild haben
Polen und Tschechen von Deutschland? Gibt es
wirklich so große Unterschiede zwischen den drei
Ländern?
Portal of Good News ist eine Website mit positiven
Informationen über erfolgreiche Kooperationen zwischen
Deutschland, Polen und Tschechien. Hier findet ihr Berichte,
Filme, Fotos und Blogs von jungen Leuten zwischen 15
und 21 Jahren, die in ihren Heimatländern auf lokaler
und nationaler Ebene nach guten Beispielen von deutschpolnischer, polnisch-tschechischer, tschechisch-deutscher
und der Zusammenarbeit aller drei Länder in den Bereichen
Kultur, Jugendarbeit, Bildung, Wirtschaft etc. suchen. Die
jungen Leute setzen sich so für eine gute deutsch-polnischtschechische Nachbarschaft ein.
www.portalofgoodnews.eu
7
The Team of Portal of Good News
the group in February 2010 in Krzyżowa
A team of highly motivated young people from Poland, Czech
Republic and Germany worked together to make the Portal of Good
News an attractive webpage for young internet users.
The group met for the first time February 4th to 10th 2010 in
Krzyżowa. Here the young people got to know each other and
participated in workshops on content management system, the
history and power of media and journalistic techniques. During
the trip to the border triangle they did first research on
Polish-Czech-German collaboration.
The second group meeting took place July 23rd to 29th 2010.
Besides a seminar about online journalism and a film workshop
the group concentrated on the discussion about media and human
rights.
The time between the meetings in Krzyżowa everybody worked
independently on the reporting about good example of neighbourly
collaboration and published articles, films, photos and event
notes.
Read here some articles on good German-Polsh-Czech understanding
and collaboration.
All articles, films, photos, team profiles and the event calender
you find on www.portalofgoodnew.eu
8
Cultural Cooperation
Roman Týc: Streetart in Prague, Modificated traffic light
If you take a look at cultural cooperation between Poland,
Germany and Czech Republic you will find a lot of interesting
examples. There are Polish-Czech theatre groups or CzechGerman-Polish summer festivals, famous Polish authors in
Czech Republic or popular Czech film productions in Germany.
9
Matĕj Vlček
Radovan Lipus: Jsem rád, že jsem
z Těšínska
Jedním z nejlepších příkladů českopolské kulturní spolupráce je divadelní
představení Těšínské niebo. Barvité
pásmo
z
historie
Těšína,
doplněné
písněmi Jarka Nohavici, proslavilo tamní
Matĕj, 19, Praha (CZ)
divadlo a v květnu proběhla jeho obnovená
premiéra. „Historie česko-polských vztahů je mnohdy složitý
problém, ale mou odpovědí je Těšínské niebo,“ tvrdí režisér
představení Radovan Lipus.
Pane režisére, s Těšínským niebem jste projeli téměř celé Polsko
i Českou republiku. Lišily se reakce diváků?
Snad jen v tom, že Poláci si občas stěžovali, že je v představení
příliš mnoho češtiny, a Češi zase naopak. Přitom je použití obou
jazyků naprosto vyvážené. Ale jinak reagovali diváci dost podobně,
velice emotivně a dojatě, což se týká i samotných Těšíňanů. Ti
mají jen tu nezpochybnitelnou výhodu, že bez potíží rozumějí
všem třem jazykům – tedy češtině, polštině, i tamnímu nářečí ‘po
naszymu’.
Chtěli jste tedy upozornit na kulturní bohatost Těšínska? Forma
představení na to ukazuje.
Těšínsko je komplikovaný region. Po staletí se tu neustále měnily
vlády i země, pod které Těšínsko spadalo. Zdejší obyvatele to
přirozeně výrazně ovlivnilo. Navíc ten kraj není dobrodružný jen
politicky, ale i geograficky. V okolí Těšína stojí mimořádný počet
dřevěných kostelů, k tomu spousta zalesněných kopců, kde například
v pralese Mionší tlejí staleté jedle, kde pramení potoky, kde
dýcháte čistý vzduch. A o pár kilometrů dál už panuje nejtvrdší
industriál Třineckých železáren. Ale to představení jsme nedělali
s nějakým primárně vzdělávacím záměrem, prostě jsme se pro to
všichni nadchli, těžko dnes ukazovat na jeden důvod.
Ale vy jste se proslavil především Šumnými městy. Máte zálibu v
podobných nenásilně vzdělávacích pořadech?
Ne, opravdu jsem žádnou svou věc nedělal s tím, abych někoho
vzdělával a poučoval. Jen mě mrzí, že lidé znají posledního vítěze
reality show, jména všech hvězdiček, které se účastní televizních
soutěží ve vaření, ale už ne jména těch, kteří dali tvar ulicím,
po kterých chodí, postavili domy, ve kterých bydlí, chrámy, ve
kterých se modlí. Tohle je zkrátka můj způsob vidění světa, který
se promítá i do mé práce.
10
Jak vůbec vznikl nápad nazkoušet a uvést Těšínské niebo?
S tou myšlenkou přišla básnířka Renata Putzlacher, která - ač rodačka
z Českého Těšína - má polské občanství a byla spoluautorkou a
dramaturgyní Těšínského nieba. Ona mě oslovila a já rád souhlasil.
Už dřív jsem měl totiž několik nabídek z Těšína a nikdy to z
nějakého důvodu nevyšlo, ale Těšínské niebo jsem prostě vzít
musel. Začali jsme se tedy scházet po kavárnách a vytvářet kostru
představení, pak jsem přišel s nápadem angažovat Tomáše Kočka
jako aranžéra písní. Pamatuji si například, jak jsme pozdě večer
seděli s Renatou v kavárně hotelu Piast a přehrávali jsme si
úvodní scénu představení, v níž těšínské budovy jakoby ožívají
a tančí. Vypadali jsme asi zvláštně, ale naštěstí to bylo někdy
kolem Silvestra, takže si nás nikdo moc nevšímal.
Takže pro vás bylo osvěžující pracovat se souborem v Českém
Těšíně?
Ano, z obou souborů – českého i polského, jsem cítil výjimečnou
energii a nadšení. Existují velká divadla se zlatými portály
a
jsou malá nebo oblastní divadla. Ale i v těchhle malých
divadlech můžete velmi často vidět veliká představení. Já jsem
kvůli Těšínskému niebu tenkrát odmítl hostování ve Vinohradském
divadle, protože už jsem slíbil účast v Těšíně. Ale to není
samozřejmě nic proti Vinohradskému divadlu, stejně tak bych přece
nedal košem jemu kvůli nabídce nějakého cizího divadla a neřekl
bych: ‘Promiňte, jedu do Paříže.’ Prostě si myslím, že sliby,
smlouvy a dané slovo se mají dodržovat.
Jak na představení reagovali samotní herci?
Zprvu trochu rezervovaně, ale jejich pochybnosti se týkaly spíš
formy než tématu. Ve scénáři nejsou téměř žádné klasické dramatické
postavy, které by vystupovaly v celé hře, leda snad budovy nebo
řeka. Jenže pak měli problém, jak zahrát třeba rotundu. Ale dost
záhy se i herci pro Těšínské niebo nadchli a na jevišti je to,
doufám, vidět.
Zdálo se mi, že jste se při obsazování snažili vycházet z národnostních
dispozic jednotlivých herců. Jako by polsky hovořili správní chlapi
a éterické ženy, česky zase spíš komičtější postavy.
Tuhle snahu jsme určitě neměli. Samozřejmě to tak může působit, ale
to je dáno spíše asociacemi, které polština a čeština vzbuzují.
Při obsazování jsme vycházeli spíš z osobních dispozic herců.
Například Klaudiusz Szymiczek je míšenec, proto jsme mu svěřili
roli prvního černocha v Těšíně, a zároveň na tom není úplně nejlépe
se zpěvem. Tak jsme ho nechali raději rapovat a bylo to. Nebo
Kajetán Písařovic, má židovské kořeny, takže do své role vnesl ten
židovský prvek naprosto nenásilně, přirozeně a autenticky.
11
Zaměřili jste se záměrně na to, abyste poukázali na etnickou
rozmanitost Těšínska?
Jak už jsem říkal, Těšínsko si prošlo mnoha politickými změnami, s
čímž souvisí právě i národnostní rozmanitost. Například ještě před
druhou světovou válkou byli i pro Těšínsko zcela zásadní právě
Němci a Židé. Chtěli jsme na to upozornit Čechy a Poláky, kteří
se dodnes handrkují o kousek půdy, jako by byl odjakživa jenom
jejich. Vůbec si neuvědomujeme, jak je náš stát nyní nepřirozeně
národnostně osekán. Němci vyvraždili Židy, my jsme vyhnali Němce
a teď už nejsme ve společném státě ani se Slováky. Poláci na
Těšínsku jsou tak vlastně poslední homogenní národnostní menšinou
v České republice.
Vám se ale podařilo sblížit Čechy s Poláky už v rámci Těšínského
divadla, že?
Těšínské divadlo je unikátní. Má dvě oddělené scény, českou a
polskou, které před námi ještě nikdo před námi takto nepropojil.
Jen v představení Edith a Marléne na české scéně vystupovala polská
herečka Malgosia Pikus, ale jinak se herci obou scén potkávali
pouze u výplatního okénka. My jsme se v Těšínském niebu rozhodli
angažovat šest herců z každé scény a vytvořit z nich celistvý
soubor. Snad se to podařilo.
Proč vás tedy financovaly jen české subjekty, tedy Ministerstvo
kultury a Třinecké železárny?
Nežádali jste o finanční spolupráci také polskou stranu?
Tohle jde mimo mě, já se k představení dostal, až když byla otázka
financí vyřešena. Ale Těšínské divadlo financuje kraj, pouze pro
náročnější projekty – a chtěl bych říct, že jich je v Těšíně víc,
a nákladnějších než Těšínské niebo – se hledají další investoři.
Zde pomohly právě Třinecké železárny.
Jak se vám pracovalo s Jarkem Nohavicou?
Výborně. Dal nám totiž své písně zcela a bez podmínek k dispozici
a pouze zpovzdálí nadšeně sledoval, co s nimi děláme. Nikoli se
snahou o nějakou cenzuru, ale s upřímným zájmem. Proto s nimi mohl
Tomáš Kočko nakládat naprosto svobodně, hodně jsme se o aranžích
bavili, ale byla to opravdu naše práce. Přesto pro nás bylo
největší odměnou, když po poslechu písně Petěrburg, kterou zpívá
Ryszard Malinowski, Jarek prohlásil, že tu píseň psal vlastně pro
Ryszarda, že ji zpívá mnohem lépe než on sám.
Nohavicovy písně jsou možná největším lákadlem Těšínského nieba.
Nevyčítal vám někdo, že se na Nohavicovi přiživujete?
To je přece absurdní. Stejně tak byste mohli klidně říct, že se
Nohavica přiživuje na Těšíně! To město je pro něj zásadní, on je
oživil a proslavil, ale také sám z Těšína čerpá, do jisté míry si
na něm vybudoval svůj obraz a slávu. Ale Nohavica přece nepostavil
Piastovskou věž nebo Larischův palác. Takže s podobnou výtkou
12
jsem se nesetkal a pokud vím, ani nikdo ze spolupracovníků. On to
totiž Nohavica je i není. Tomáš Kočko jeho písně opravdu výrazně
upravil. Jsem strašně rád, že jsem si ho vybral, protože jeho
aranže znějí skvěle a vesměs byly přijaty hned napoprvé. A v tu
chvíli se vydáváte dost všanc, protože diváci třeba přijdou na
Nohavicovy písně, ale nedostanou je takové, jak je znají. Takže s
využitím Nohavicových písní jsme šli trochu paradoxně naopak do
velkého rizika, že nás právě kvůli němu mnozí ortodoxní fanoušci
zavrhnou.
Prý plánujete obnovenou premiéru, je to pravda?
Ano, dvě herečky se vracejí z mateřské, tak jsme se k Těšínskému
niebu vrátili. Budeme hrát i v Praze, 6. a 7. června na Vyšehraní.
Další termíny jsou na webu www.tdivadlo.cz/tn .Musím říct, že jsem
měl z takzvaných „oprašovacích zkoušek“ letos na začátku roku
trochu obavy, jestli nepojedu do Těšína křísit nějakou mrtvolu,
ale představení si kupodivu žilo svým vnitřním
životem, jako
ponorná řeka, která si po ty dva roky plula kdesi pod povrchem.
Udělalo mi to radost, protože jsem se kdysi původně domníval, že
si Těšínské niebo zahrajeme tak dvacetkrát v Těšíně a půjdeme od
toho, že to nikoho jiného nemůže zajímat, že se to jinde hrát
nedá. A přitom jsme odehráli dosud už asi 115 repríz v Praze,
Varšavě, Lodži, Bialsko-Biale, Brně, Hradci Králové…. Zřejmě se to
představení dotýká něčeho obecně lidského, co je v nás všech.
Vy sám z Těšínska pocházíte, ovlivnil vás váš původ při režírování
této inscenace?
Samozřejmě. Výhodou je už minimálně to, že člověk nepotřebuje
pronikat k místům o nichž se hraje a zpívá, protože tam prostě
vyrůstal. Při vytváření Těšínského nieba jsme zúročili spoustu
našich životních situací, vzpomínek, zážitků a textových fragmentů,
například úryvky básní Renaty Putzlacher či verše ze scénáře
Šumných měst. Dá se říci, že jsme materiál na Těšínské niebo
sbírali po celý život.
A máte pocit, že vás původ v dobrém slova smyslu ovlivnil i v
životě?
Ano, Těšínsko je opravdu mimořádně inspirativní, čerpám z něho jak
v práci, tak i v životě. Vlastně až po odchodu na vysokou školu
jsem si uvědomil, že dvojjazyčné nápisy na ulicích nejsou běžné,
že v každém městě vedle sebe nestojí česká a polská škola, což mi
přišlo naprosto přirozené a normální. Dalo mi to úplně jiný náhled
na svět. Jsem rád, že jsem z Těšínska.
13
Abstract of the interview with Radovan Luipus, director of
the Czech-Polish theatre in Těšín in Czech Republic
The theatre in Český Těšín/Cieszyn put on the stage Těšínské
niebo. This performance is played in both Czech and Polish and it
narrates about history and collaboration of Czechs, Poles, Jews
and Germans. The director of the performance, Radovan Luipus,
talks about his origins and its influences (he also came from
Těšín/ Cieszyn region). He also says that Těšín region has not
always been only Czech or Polish because (especially from the
beginning of the nineteenth century until the second world war)
Jews and Germans also influenced the region a lot. Lipus gives us
his opinion to Czech-Polish relationships, too. You will get to
know something about preparations of the performance, successes,
attitudes and thougths of the director who is one of the most
honorable Czech theatre artists.
14
Nicole König, Paulina Turlińska, Torsten Gromball,
Anna Koubová
Wroclaw – prepared for the Big
Football Event?
After the World Football Championship the
EURO 2012, organized by Poland and Ukraine,
is the next football event to be expected. Is
Wroclaw as one of the host cities prepared?
What is the attitude of Wroclaw citizens
towards this big event in their city? We
have made a brief research.
The first thing you have to think about
when hosting a football championship is a
suitable stadium. The city Wroclaw decided
to build a completely new complex: “It´s
not only for the time of matches, but opened
in the whole year. It will be possible to
go there to a concert or to an educational
pathway, which will be around the stadium.
You can also do some shopping in a nearby
shopping mall or to organize a conference
or a fair in a business center. ” introduced
Magdalena Malara, a press spokesperson of
the project management company. “You can
check our website http://www.2012.wroc.pl/
to see the progress in our live-cameras or
3D pics.”
Not everybody in the city is satisfied with
Wroclaw as a host city. “It is just wasting
of money.” said an elderly man on the
Rynek. “Many changes are connected with the
championship as the reconstruction of roads
for example, reorganization of life in the
city, there are new tram-lines and new slip
roads for cars.” opposed Magdalena Malara.
And most of the young people we have met
confirmed her words: “I think it is good for
the city, we have built new roads and all
the stuff like this, I think it is OK.” said
a young man on the Rynek Square.
You can see a photo reportage which we did
in the centre of Wroclaw to see how people
Torsten, 15
Hannover (DE)
Paulina, 17
Wałbrzych (PL)
Nicole, 15
Hannover (DE)
Anna, 20
Praha (CZ)
15
react about the Championship. Can you imagine Poland winning the
Championship?
There is also an international
aspect of the preparations of
the championship. “The project
management company Max Bögl
is from Germany and there are
many German engineer as well.
What I have to say as well
is that the investments have
attracted many nationalities,
many of the engineers come from
abroad. It is an international
investment.” If Germany and the
Czech Republic succeed in the qualification rounds, a lot of fans
will be expected in Wroclaw, which lies in region which has its
boundaries exactly with these two nations.
Be sure you can read more about the European Football
Championship in Poland and Ukraine on our website!
Wrocław – przygotowany na wielkie piłkarskie
wydarzenie?
Po Mistrzostwach Świata, Euro 2012, organizowane prze Polskę i Ukrainę,
jest następnym w kolejności oczekiwanym wydarzeniem piłkarskim. Czy
Wrocław, miasto-gospodarz, jest przygotowane na to piłkarskie
wydarzenie? Jakie jest nastawienie mieszkańców do tego wielkiego
wydarzenia? Nasz Portal postanowił się tego dowiedzieć.
Najważniejszą rzeczą w przygotowaniu miasta do piłkarskich
mistrzostw jest oczywiście odpowiedni stadion. Miasto Wrocław
postanowiło wybudować całkowicie nowy kompleks: ‘Będzie tam można
spędzić czas nie tylko podczas meczów, będzie on otwarty przez
cały rok , będzie można tam przyjść na koncert ,będzie można się
przejść ścieżką edukacyjną, która będzie wokół stadionu, będzie
można zrobić zakupy w pobliskiej galerii handlowej. Stadion będzie
także miejscem Biznesu, w którym będzie można się spotykać,
organizować różne konferencje lub targi’ mówi Pani Magdalena
Malara, rzeczniczka prasowa tego projektu. Budowę stadionu może
podglądać każdy zaglądając na stronę internetową www.2012.wroc.pl
, na której umieszczone są kamery internetowe, na których można
oglądać postępy prac, bądź obejrzeć zdjęcia budowli w 3D, które na
stronie umieszczane są co miesiąc na stronie.
16
Jednak nie każdy jest zadowolony z tego, że Wrocław został miastemgospodarzem. ‘To tylko strata pieniędzy’ powiedział ‘Starszy Pan’
na rynku. ‘ Natomiast będąc wrocławianką muszę powiedzieć, że
wrocławianie coraz bardziej wierzą, w to, że zdążymy, widzą, że te
zmiany, który się dokonują są korzystne, wiąże się z nimi między
innymi przebudowa dróg, jak i reorganizacja życia we Wrocławiu.
Tramwaje jeżdżą inaczej, są objazdy dla samochodów. Natomiast
wiemy, że ta infrastruktura będzie lepsza. Po prostu musimy to
przeczekać i wytrzymać niedogodności z tym związane’ opowiada
Pani Magdalena Malara. Faktycznie większość młodych, których
spotkaliśmy, potwierdziła słowa Pani Magdy ‘Myślę, że to dobrze
dla miasta, że budują nowe drogi i tak dalej, myślę, że to całkiem
korzystne’ powiedział jeden ze studentów na rynku.
Możecie również obejrzeć reportaż, który zrobiliśmy w centrum
Wrocławia, aby zobaczyć, co ludzie sądzą o przygotowaniach do
Mistrzostw i o samych Mistrzostwach. Czy potraficie sobie wyobrazić
jak Polska wygrywa Euro 2012?
Na przygotowania do Mistrzostw,
można także spojrzeć przez pryzmat
międzynarodowej współpracy, a w
szczególności polsko- niemieckiej
współpracy. ‘ Główny wykonawca
projektu, firma, Max Bögl jest
firmą niemiecką zatrudnia wielu
niemieckich inżynierów. Muszę
też powiedzieć, że ta inwestycja
przyciąga
wiele
narodowości,
wiele
inżynierów
przyjeżdża
zagranicy. Jest to międzynarodowa inwestycja’ tłumaczy rzecznik
spółki. Jeśli Niemcy i Czesi przejdą rozgrywki kwalifikacyjne
mistrzostw, Wrocław, który leży, w regionie, pomiędzy granicami
dwóch sąsiadujący z Polską państw, może liczyć na przybycie wielu
kibiców z Czech i Niemiec.
Możecie być pewni, że na bieżąco będziemy pisać o Euro 2012,
organizowanych przez Polskę i Ukrainę. Więcej informacji już
wkrótce !
Breslau – bereit für das große Fußballevent?
Nach der Fußballweltmeisterschaft ist die EURO 2012, welche von
Polen und der Ukraine organisiert wird, das nächste zu erwartende
Fußballevent.
17
Das erste und wichtigste woran man denken muss wenn man Gastgeber
einer EM ist, ist ein passendes Stadion. Die Stadt Breslau entschied
einen völlig neuen Komplex zu bauen: „Es ist nicht nur für die Zeit
während der Meisterschaftsspiele. Der Komplex wird das ganze Jahr
über geöffnet sein. Es werden dort Konzerte stattfinden und es wird
eine Bildungsstrecke rund um das Stadion geben. Man auch in eine
nahe liegendem Einkaufszentrum shoppen gehen, oder Konferenzen in
dem Businesscenter organisieren.“, erklärte uns Magdalena Malara,
die Pressesprecherin der Projektmanagmentfirma. „Auf unserer Website
www.2012.wroc.pl werden kontinuierlich Aufnahmen der Live-Kameras
übertragen und jeden Monat neue 3D-Bilder hochgeladen.“
Aber nicht jeder in der Stadt ist mit
Breslau als Gastgeberstadt zufrieden: „Das
ist reine Geldverschwendung!“, sagte ein
alter Mann auf dem städtischen Marktplatz.
„Viele Veränderungen in der Stadt stehen in
Verbindung mit der EURO 2012, zum Beispiel die
Aufbesserung der Straßen, der Infrastruktur,
sowohl für Autos, als auch für öffentliche
Verkehrsmittel“, entgegnete Magdalena Malara,
und die meisten Menschen, die wir trafen,
stimmen ihr zu, vor allem junge Menschen: „Ich
denke es ist gut für die Stadt, dass unsere
ganze Infrastruktur aufgebessert wurde. Das
ist schon OK so.“ sagte ein junger Student auf
dem Marktplatz.
Wir haben eine Fotoreportage in der Innenstadt von Breslau gemacht,
in der wir die Menschen gebeten haben, sich vorzustellen, dass
Polen die EM 2012 gewinnt.
Es
gibt
auch
einen
internationalen
Aspekt
der
Meisterschaftsvorbereitungen: Die Projektmanagmentfirma Max Bögl
kommt aus Deutschland, sowie viele mitwirkende Ingenieure. Es
ist ein internationales Projekt.“ Wenn Deutschland und Tschechien
die Qualifikation erfolgreich gestalten, werden eine Menge Fans
in Breslau erwartet, das in einer Region liegt, die Verbindungen
speziell zu diesen Ländern hat.
Ihr könnt sicher sein, mehr über die Europameisterschaft in Polen
und der Ukraine auf der Website zu erfahren!
Vratislav – připravená na velký fotbalový svátek?
Konec jihoafrického mistrovství světa znamená obrácení pozornosti
k Euru 2012, které se bude konat v Polsku a na Ukrajině. Vratislav
18
má být jedním z pořadatelských měst. Jak postupují přípravy? Jak
se k této události staví obyvatelé města? Udělali jsme menší
průzkum.
První problém, kterým se musíte zabývat,
hostíte-li fotbalový šampionát, je vhodný
stadion. Vratislav se rozhodla zbudovat
úplně nový komplex: “Nebude sloužit jen
fotbalovým zápasům, bude otevřen po celý
rok. Můžete si tam zajít na koncert nebo
zhlédnout místní naučnou stezku, která
povede kolem stadionu. Můžete si zajít
na nákupy do nedalekého obchodního domu
nebo zorganizovat konferenci či veletrh
v business centru.” představuje projekt
Magdalena Malara, tisková mluvči firmy
pověřené vedením projektu. “Můžete se také
podivat na naše stránky http://www.2012.
wroc.pl/ a na postup prací okem live-kamery nebo na 3D fotkách.“
Ne všichni ve městě jsou spokojeni s pořadatelskou rolí Vratislavi:
„Je to jen mrhaní penězmi.“ stěžoval si postarší muž na Rynku.
“Se šampionátem je spojena spousta změn jako rekonstrukce silnic,
reorganizace života ve městě, například nové tramvajové linky či
nové okruhy pro auta.“ oponuje Magdalena Malara. A většina mladých
lidí, které jsme potkali, její slova potvrzují: „Myslím, že je to
pro město dobře, postavili se nové silnice i podobné věci, myslím,
že je to tak OK.” řekl nam mladik na Rynku.
Můžete si prohlédnout fotoreportáž z centra Vratislavi, jak
lidé na šampionát reagují. Dokážete si představit, že by Polsko
mistrovství vyhrálo?
Přípravy na mistrovství mají i mezinarodní aspekt. „Firma pověřená
vedením projektu Max Bögl je z Německa a prací se účastní také
mnoho německých inženýrů. Nesmím zapomenout zmínit i fakt, že
šampionát nalákal mnoho investorů z ciziny, mnoho inženýrů je ze
zahranici. Investice jsou mezinarodní. ” Jestli Česká republika i
Německo uspějí v kvalifikaci, očekává Vratislav mnoho fanoušků z
pobliž ležících regionů.
Můžete si být jisti, že se na našem portále ještě o evropském
šampionátu v Polsku a na Ukrajině mnoho dozvíte!
19
Olga Krasińska
Masz ochotę na dobrą zabawę? Chcesz
spotkać nowych ludzi i nauczyć się
czegoś zupełnie niespotykanego?
Przyjedź na SLOT!
Co to jest? W skrócie. Dobra zabawa.
Poczucie przynależności do zespołu.
Namioty i przyjaciele.
Olga, 17, Wałbrzych (PL)
Wyobraź sobie, że możesz zrobić prawie
wszystko, o czym zawsze marzyłeś. Przypomnij sobie czasy,
kiedy byłeś dzeckiem. Chciałeś się wpinać, wykonywć ćwiczenia
akrobatyczne, żonglować, zostać strażakiem lub założyć swój
własny zespół muzyczny... Teraz masz szansę, by to wszystko
urzeczywistnić. Na świecie jest wiele znanych festiwali, lecz
tylko jeden z nich łączy tak wiele różnorodnych działań i ludzi.
To Slot Art Festival.
O festiwalu
Festiwal odbywa się na zamku w Lubiążu, trwa
tydzień i stanowi ogromną rozyrywkę dla
osób w różnym wieku i różnej narodowości.
To miejsce, gdzie możesz spotkać rodziny
i grupy przyjaciół z prawie całej Europy,
rozpoczynając
od
Polaków,
Czechów,
Niemców poprzez Brytyjczyków, Norwegów i
przedstawicieli wielu innych narodowości.
Atmosfera festiwalu zachęci cię do ruchu,
do działania. Chcesz spróbować?
Dlaczego ja?
Teraz myślisz sobie pewnie tak: „OK, to brzmi
całkiem ciekawie, ale dlaczego właściwie
miałbym przyjechać?” Odpowiedź jest prosta: by poczuć Slot. W
trakcie festiwalu odbywa się prawie 160 rozmaitych warsztatów,
na przykład gospel, sztuki dekorowania jajek, robienia gipsowych
masek, gry na bębnach, jazdy na jednokołowcu, nauki języka migowego
oraz różnych stylów tańca, gry na gitarze, sztuki ręcznego tworzenia
i dekorowania albumów ze zdjęciami, a także wiele, wiele innych.
Inny powód to... TOI TOI! Tak, to kształtuje charakter. Na serio.
Jeśli cokolwiek może połączyć ludzi lepiej niż wódka, to jest tym
wspólne stanie w kolejce do ubikacji TOI TOI... ;)
A jeśli nie jesteś zainteresowany lub zainteresowana zdobywaniem
20
nowych umiejętności, możesz spędzić czas na koncertach. Co roku
jest około ośmiu scen z muzyką każdego gatunku. Zaczynając od
rocka, matelu i reggae, poprzez muzykę klasyczną i eksperymentalną,
a na rapie, popie oraz techno kończąc.
Ludzie różnorodnych narodowości, pakujcie swoje namioty i
przyjeżdżajcie!
Czas najwyższy, by wziąć udział w Slot Art Festival!
Wanna have some fun? - Wanna meet some new people
and learn something totally unparalleled?
You just have to go to SLOT!
What is it? In brief. Fun. Team spirit. Tents and friends.
Imagine you can do almost everything you ever wanted. Just remember
when you were a child. You wanted to climb up the walls, walk a
tightrope, juggle, become a fireman or have your own band.
Now there is a chance to make it real.
There are many famous festivals in the World, but only one connects
so many activities and people inside. It is a Slot Art Festival.
About the festival:
Taking place in Lubiąż castle takes one week of enormous
entertainment for people of all age and nationality. It’s a place
where you can meet with all families and groups of friends from
almost all Europe, starting from Poles, Czechs, Germans, Brits,
Norwegians etc. The atmosphere makes you move, do, act. Wanna try
yet? No? So read.
Why me?
Right now you should be asking yourself “ok, sounds good but why
should I come?” The answer is simple: to feel Slot. The festival
consists of almost 160 workshops e.g. gospel, eggart, making
gypsum masks, drums, monocycling, język migowy, modern/lationo/
dancehall dancing, guitars, scrapbooking, velley and lots of the
other ones.
The other reason is…toi toiing ;) yes, that shapes character.
For real. If anything can connect people better than vodka it’s
a standing altogether in a queue to the mobile toilet (Toi Toi).
If not interested in learning new tricks, you can spend your time
on concerts. There are about 8 scenes every year with the music of
all types. With rock, metal and reggae to begin with, ending on
classic, experimental, rap, pop, and techno.
People of every nation connect and pack your tents. It’s the high
time to take part in Slot.
21
Klára Kolářová
Polsko láká na své beatníky
Umělec
udělá
pro
svůj
odkaz nejlépe, když umře.
Pokud možno co nejdřív
a
co
nejdramatičtěji.
Polský
spisovatel
Klára, 20, Praha (CZ)
Mirosław Nahacz splnil
před dvěma lety podmínky
obě a výsledek se brzy dostavil – legenda, která
obestírá jeho dílo i tragickou sebevraždu, se
zvolna rozpíná literární šeptandou v České
republice a z Nahacze je rázem romantický,
rozervaný umělec.
Nahaczova poslední knížka Čáp a Lola by se dala
označit jako snová. Ona halucinační snovost je
způsobena nejen nejednoznačností a nesrozumitelností textu, ale
i tématem drog, které tvoří významnou součást románové kostry.
Nahaczovo zachycení stavů vytržení a rozervanosti je vynikající,
ale nedá se říct, že bychom o ničem podobném dřív nečetli. O
stavech drogového vytržení psali už freudovci, kteří vesele
šňupali kokain (ale prý čistě pro jeho léčebné účinky), nebo čtenářsky nejvýraznější - američtí beatníci, již se prosjížděli
až ke společenské vyděděnosti, potom slávě a nakonec nabubřelým,
často docela lživým mýtům o sobě samých.
Neobávám se ale, že by se Nahaczova popularita opírala jen o
mlžný rebelantský opar. Koneckonců od pádu železné opony uplnynulo
dvacet let a „podpultovky“ už na mladé čtenáře tolik nezabírají.
Drogy, sex a rock and roll jsou nacpané v každé druhé knize, jejíž
autor neprozíravě spoléhá na jalové šokování více než na literární
kvality.
Na celém fenoménu Nahaczovy aureoly je tak nejzajímavější fakt,
jak si čeští studenti pomalu začínají všímat polských autorů. Již
dříve přitom do českého povědomí pronikl třeba Sapkowský se ságou
o Zaklínačovi, či Dorota Masłowská, která má s Nahaczem podobně
svérázný přístup k práci s jazykem. A za dveřmi přitom čekají
další polští autoři - jako Marek Hlaska či Olga Tokarczuková.
Pokud se jednou kánon českého čtenářského zájmu rozšíří nejen na
anglickou a americkou literaturu – ale i na polskou, nemluvě o
té české - bude to skvělé a snad k tomu příště nebude zapotřebí
provaz a židle.
22
Poland has found its own beat generation
To die as soon as possible and as dramatically as possible is
always the best way for all the authors to become famous. Polish
writer Mirosław Nahacz succeeded in both of these requirements.
Nahacz bacame quite well known among Czech students and his book
Bocian and Lola is something like a symbolic guidebook to Polish
literature. The myth of rebel lifestyle and tragic death was
always very attractive for young Czech audience and because of
Nahacz Czech students started discovering other Polish novelists
too – for example Olga Tokarczuk or Marek Hłasko. It is great
news that our society is moving on from American and British
literature towards our neighbors. We had a lot in common in the
past, so probably we can better understand not only them, but
their literature, too.
23
Education
classroom
There are many examples for good cooperation between the Czech
Republic, Germany and Poland in the educational field. If you take
a look around you will find different language courses for all three
languages in all three countries, student exchange programmes and
many more.
24
Anna Koubová
EXOTICKÁ POLŠTINA
Napadlo vás někdy, že byste se mohli
začít učit polsky? Proč také. Nabídka
cizích jazyků je nepřeberná, polština
se nám zdá být navíc celkem srozumitelná.
Přesto – když se setkáte s Polákem, jak se
dorozumíváte? Anglicky? A není to zvláštní?
Anna, 20, Praha (CZ)
Ze zběžného průzkumu na pražské polonistice vyplývá, že většina
studentů, nepocházejí-li zrovna z bilingvních rodin, se k polštině
dostane náhodou. Líbí se jim, jak polština zní, cítí blízkost
mentalit, skamarádili se s Poláky v Německu či v Anglii. „Někteří
přátelé se smějí a klepou si na čelo, jiní ví, že kontext střední
Evropy může být jednou důležitý a podporují mě,“ svěřuje se s
postojem svých kamarádů k polštině jedna ze studentek. „Reagují
překvapeně ve všech možných smyslech toho slova,“ přizvukuje její
starší spolužák a dodává: „Polština je jazykem takřka exotickým.“
Skutečně, s polským elementem se u nás běžně nesetkáváme, letmé
zmínky ve zprávách jsou vzácnou výjimkou. Přitom se jedná o
našeho největšího slovanského souseda, s nímž máme jistě leccos
společného: „Myslím, že je důležité, abychom si uvědomili, že jsme
středoevropané a že v tom nejsme sami a máme být na co hrdí – asi
jako Italové a Španělé přijímají to, že jsou ‘jedna rodina’.“
Polština patří společně s češtinou mezi západoslovanské jazyky. Od
češtiny není tak vzdálená, nejblíže má však slovenštině – shoduje
se asi 75% slovní zásoby, což je srovnatelné s rozdílem mezi
standardní němčinou a jejími švýcarskými dialekty.
Češi mohou polštině lépe porozumět také díky nezvyklému množství
germanismů. Na rozdíl od češtiny zde totiž neproběhly žádné výrazné
puristické zásahy. Snadno se tak dostanete do podobné situace,
jako když jdete v Krakově do kavárny na rynku (něm. der Ring)
a obslouží vás kelner (něm. der Kellner), k obědu si pochutnáte
na sznycelu (něm. das Schnitzel) a nakonec budete muset zaplatit
rachunek (něm. die Rechnung).
A jak polštině rozumíte vy?
Czy szukasz laskę?
Asi jste se už setkali s oním typickým příkladem slova, které ač
zní v obou jazycích stejně, v každém má význam zcela jiný (pl.
szukać = čs. hledat). Tušíte ale, co že by dotazovaný mohl hledat?
25
pl. laska = čs. hůl
láska = pl. miłość
Ile (= kolik) masz palców?
Správná odpověď na tuto otázku zní: 20.
pl. palec = čs. prst
čs. palec = pl. kciuk
Jakie jest twoje
Víte, jak vypadá
pl. jagoda = čs.
čs. jahoda = pl.
ulubione owoce? Jagody.
taková polská jagoda? Modře.
borůvka
truskawka
Jaka droga jest lepsza?
Na tuto větu byste mnohem spíše než v narkomanském doupěti narazili
třeba u zmateného turisty.
pl. droga = čs. cesta
čs. droga = pl. narkotyk
Kiedy jesteś
Dejte pozor,
pl. kwiecień
čs. květen =
Mieszka tu
Kolik lidí
pl. prawie
čs. právě,
w Pradze? W kwietniu.
abyste se neminuli...
= čs. duben
pl. maj
prawie 1 000 000 ludzi.
tu bydlí? Jeden milión? Víc? Míň?
= skoro
přesně = własnie, dokładnie
Zajímavé odkazy:
Polský institut v Praze: http://www.polskyinstitut.cz/
polonistika na FFUK v Praze: www.polonistika.cz
informace o Polsku: www.polska.pl (www.poland.pl)
Polish in the Czech Republic – is it worth to
learn it?
Do you think the languages in Poland and in the Czech
Republic are just the same or at least very similar? Can
Czech understand Polish easily? They may think so. There
are plenty of words, which look and sound in the same way
but, unfortunately, they might express very different
facts. That’s why you can hear Polish and Czech speaking
English with each other.
What a rarity, to learn Polish in the Czech Republic, really.
26
Even the students of Polish studies at the Charles University, in
case they don’t come from a bilingual family, admit coming across
Polish by chance: they like how Polish sounds, they feel the
closeness of the tempers, they have chummed up with some Polish
guys in Germany or in England. The reactions of the near and dears
of those, who take up Polish, are surprise and astonishment.
It is uncommon to meet the polish element in the Czech Republic,
even in the news-bulletin. Let’s change that!
It’s funny to compare those two languages:
pl. laska = stick
cz. láska = love
pl. palec = finger
cz. palec = thumb
pl. jagoda = blueberry
cz. jahoda = strawberry
pl. droga = way, road
cz. droga = drug
27
Kateřina Nejedlá
Praktický průvodce
aneb na německou univerzitu snadno a
rychle
Perfektní zvládnutí jednoho z úředních
jazyků EU, otevřené pracovní možnosti v
rámci nejsilnější ekonomiky Evropy, posílení
Kateřina, 18
vlastního sebevědomí na základě ověření
Praha (CZ)
schopnosti žít zcela samostatně v cizím
prostředí, ale přesto nedaleko od domova – to
vše nabízí Čechům a Polákům studium v Německu. Využití takové
nabídky ale vyžaduje vyřízení už tak složitých formalit, které se
týkají přechodu ze střední školy na vysokou, a to ještě ke všemu
v cizím jazyce a odlišném systému.
Od rozhodnutí studovat v Německu k zasednutí v posluchárně tak
často uplyne poměrně dlouhá a někdy dost náročná cesta, račte tedy
prosím následovat:
1. Base camp
Základní institucí je v této oblasti Deutsche Akademische
Austauschdienst, zkráceně DAAD, která z německé strany zajišťuje
všechny projekty, týkající se mezinárodní akademické výměny
studentů i vyučujících, včetně například ERASMU. Její stránky tak
tvoří bibli každého zahraničního uchazeče o studium.
www. daad.de
2. Výběr
Samozřejmě je třeba nejdřív zvolit vhodný obor. Dalším krokem
je volba konkrétní školy. DAAD nabízí žebříček všech vysokých
škol v SRN, který hodnotí úroveň školy na základě mnoha různých
kriterií. Je však potřeba dát pozor na zkreslení některých
informací, například zdánlivá úroveň některých ústavů může rapidně
klesnout kvůli nízkému počtu profesorů. Ten se však nerovná počtu
kvalifikovaných vyučujících, ale jen těch, kteří mají oficiálně
profesorský titul, což z nich na druhou stranu nedělá kvalitní
pedagogy. Je proto dobré vyptat se na reference přímo absolventů
dané školy.
pomoc s rozhodnutím o vhodném oboru:
www.studienwahl.de
www.innobis.de
žebříčky škol:
www.das-ranking.de
www.university-ranking.de
28
deškolné:
Ve spolkových zemích Berlin, Brandenburg, Mecklenburg-Vorpommern,
Rheinland-Pfalz, Sachsen-Anhalt, Sachsen, Schleswig-Holstein,
Thüringen a na některých školách v Nordrhein-Westfalen se za běžné
prezenční studium v řádném trvání školné neplatí. Pro všechny
ostatní země je školné uvedeno v barevné tabulce pod následujícím
odkazem, a to v eurech za semestr.
http://de.wikipedia.org/wiki/Studiengebühren_in_Deutschland
(...)
3. Stipendium
Vyšší životní úroveň Německa v porovnání s Českem a Polskem s
sebou přináší i zvýšené náklady na život. Systém školství je
navíc v SRN postaven tak, že si o něm v podstatě rozhoduje každá
spolková země sama, proto se liší nejenom samotná výuka, ale také
například poplatky za vysokou školu a jejich výše. Pro většinu
běžných studentů by tak studium tady bylo téměř nemožné bez nějaké
formy stipendijní podpory. Je tedy třeba nenechat se zmást poměrně
pozdními červencovými termíny odevzdání přihlášek na samotnou
školu a právě na žádost o stipendium myslet včas, většinou už před
začátkem roku, ve kterém by uchazeč rád studium zahájil.
Finanční podporu zahraničních studentů nabízí mnoho různých
organizací, ale vyřízení potřebných formalit, stejně jako
výběrové řízení, se u většiny z nich příliš neliší. Dále je proto
detailně popsána jen žádost o stipendium přímo od DAAD. Ta nabízí
podporu především studentům německých středních škol nebo škol
certifikovaných k jazykovým zkouškám DSD a kontaktuje s nabídkami
stipendií přímo je.
Uchazeč zasílá motivační esej, ve které by měl popsat svoji
dosavadní kvalifikaci, zájem o zvolený obor a důvody ke studiu
v Německu a podložit svůj výběr některé ze škol. Tato práce má
maximální délku 1000 slov. Dále je nutné shromáždit notářsky
ověřené kopie vysvědčení z posledních tří let a jejich překlady do
němčiny, strukturovaný životopis v německém jazyce a doporučení
od dvou profesorů, nejlépe samozřejmě němčináře a toho, jehož
předmětu se týká zvolený vysokoškolský obor. Ředitel školy také
musí na základě konzultace s vyučujícími stanovit něco jako odhad
průměrné známky z maturitní zkoušky. V neposlední řadě se vyplňuje
formulář přímo od DAAD s běžnými personáliemi. Celá složka se
nakonec zasílá zřízenci DAAD v zemi, odkud uchazeč pochází. Ten
provede první výběrové kolo, a to zhruba do měsíce od obdržení
žádostí. Dále uchazeč postupuje do druhého rozhodujícího kola,
které se uzavírá až v červnu.
Součástí výběrových řízení ostatních organizací může být i pohovor
nebo dokonce třeba víkendový pobyt, na kterém jsou studenti
posuzováni v rámci rozhovorů s organizátory i mezi sebou.
29
přehledy stipendií pro všechny stupně studia i země: http://www.daad.
de/deutschland/foerderung/stipendiendatenbank/00462.de.htmlwww.
funding-guide.de
www.dfg.de
www.inwent.orgwww.stiftungsindex.de
odbor školství německého velvyslanectví ve Varšavě a v Praze:
http://www.warschau.diplo.de/Vertretung/warschau/de/06/KULTUR__DE.html
http://www.prag.diplo.de/Vertretung/prag/de/06/__Kultur__
Bildung.html
4. Přihláška
Stejně jako většina evropských vysokých škol, nabízí i ty
německé možnost přihlášení přes internet. Přijímací řízení se na
většině vysokých škol s vyjímkou medicinských obroů neprovádí,
ale samozřejmě je potřeba se informovat konkrétně. Přihlášky je
možné zasílat obvykle v období od července do poloviny srpna roku
zahájení studia. Internetový formulář není univerzální pro všechny
školy a jednotlivě je k dispozici na stránkách každého ústavu.
Mezi zahájením studia a výstupem na horu není tolik rozdílů. Obojí
je začátek další těžké práce (snad ne jen na cestě dolů), ale
rozšiřuje obzory a přináší neopakovatelnou zkušenost a příležitost.
Practical guidebook
How to get a German college qiuckly and easily.
Studium in Germany offers a lot to Czech and Polisch. On the other
hand, accepting this quest also means managing all the difficult
formalities in foreign language and a different systém.
1. The Base camp
The most important organisation in this area is the German Academic
Exchange Service (DAAD), providing all international projects,
related with academical exchange of students and teachers,
including the ERASMUS programme.
www.daad.de
2. The assortment
While reading some rankings of universities, remember, that the
facts are sometimes relative. For example some of the schools get
low marks because of the low numbre of professors. This does not
mean the actual number of qualified teachers, but the ones who do
have the professorship.
Here you get some help choosing the right specialisation:
www.studienwahl.de
30
www.innobis.de
and school rankings:
www.das-ranking.dewww.university-ranking.de
In the German federal states of Berlin, Brandenburg, MecklenburgWestern Pomerania, Rhineland-Palatinate, Saxony-Anhalt, Saxony,
Schleswig-Holstein, Thuringia and at some schools in North RhineWestphalia you do not pay anything, while studying in attendance
and common lenght of studium. All other countries are summaried in
the table under this link.
http://de.wikipedia.org/wiki/Studiengebühren_in_Deutschland#.
C3.9Cbersicht_.C3.BCber_Geb.C3.BChrenfreiheit_und_Geb.C3.BChren_
in_den_deutschen_Bundesl.C3.A4ndern
3. The Scholarship
There are many organisations offering various types of scholarships.
The biggest one is DAAD. The selection procedures at the different
organisations are almost the same.
For DAAD scholarship, students must write an essay of motivation
(max. 1000 words). They also need to send a structured CV in
German, copies of the school reports of the last three years
translated into German, two references of teachers as well as a
referrence from the haedmaster of his school.
Here are some links for information about scholarships for all
types of studies and students from all countries:
http://www.daad.de/deutschland/foerderung/stipendiendatenbank/
00462.de.html
www.funding-guide.de
www.dfg.de
www.inwent.org
www.stiftungsindex.de
The school department of the German embassy in Warsaw and in
Prague:
http://www.warschau.diplo.de/Vertretung/warschau/de/06/KULTUR__DE.html
http://www.prag.diplo.de/Vertretung/prag/de/06/__Kultur__
Bildung.html
4. The Application
As well as everywhere else in Europe, you can apply for studies
in Germany via internet. There mostly is no entrance exam,
except medical specialisations. Usually, the application for the
universities must be submitted at the end of August, but the
application deadline for scholarships already is in January.
Good luck and see you in Germany!
31
Jonas Cappenberg
Guter Austausch – Gute Freunde
Unser Projekt in Kreisau ist nur ein Beispiel
einiger Möglichkeiten zur Begegnung für
Deutsche mit Polen und Tschechen.
Ich selbst bin durch einen Schüleraustausch
Jonas, 18, Beckum (DE)
auf
die
Kreisau-Initiative
aufmerksam
geworden. Um sich kennenzulernen, wurden
bei diesem Projekt die „neuen Medien“
eingesetzt. Zunächst kamen die 13 polnischen Schüler in meine
Heimatstadt Beckum, wo wir an einem freien Tag erst einmal unseren
Partner kennenlernen konnten.
Danach allerdings ging es an die
Arbeit:
Das Ziel war ein Film zu dem
Thema „Was uns Spaß macht“.
Zusammen mit dem Regisseur Horst
Herz machten wir uns Gedanken
zur
Filmgestaltung,
die
wir
dann in Gruppen mit jeweils drei
Austauschpaaren umsetzten.
Da wir Deutschen in der Schule
kein Polnisch lernen, dafür die
Polen aber Deutsch oder Englisch,
wurde in diesen beiden Sprachen
– meistens ohne Probleme - kommuniziert.
Interessant für mich persönlich war, dass mein Austauschpartner
Filip weder gut Deutsch noch Englisch sprach, wir uns dennoch
sehr gut verstanden und uns notfalls mit „Händen und Füßen“
verständigten.
Das Ergebnis der Woche in Beckum waren fünf kurze Filme mit
Interviews, eingebauten Diashows und Szenen von Aktivitäten, die
uns Spaß machten.
Unter Tränen mussten wir nach sechs Tagen voller neuer Eindrücke
Abschied nehmen. Doch nach fünf Monaten stand der Rückbesuch in
Posen an. Dank Internet waren alle(!) in Kontakt geblieben und so
war die Freude groß, als das Wiedersehen am Flughafen von Posen
gekommen war.
Auch in Polen sollten gemeinsam Filme gedreht werden, bei
denen wir unsere ganze Kreativität einbringen konnten. Der aus
Deutschland mitgereiste Medienexperte Stefan Braunsmann machte
den Vorschlag, als Thema ein Lied unserer Wahl zu nehmen. So
bildeten wir wieder neue Gruppen mit je sechs Schülern, um auch
die anderen Austauschpartner noch besser kennenzulernen als das
in Beckum schon in der Freizeit geschehen war. Da sich auch die
32
Gruppen untereinander Ideen gaben und sich austauschten, hatte man
viel Spaß mit fast jedem der 26 Schüler.
Doch natürlich bestand das Projekt -auch in Beckum- nicht nur aus
dem Entwickeln und Umsetzen von Filmideen, sondern auch aus jeder
Menge gemeinsamer Freizeit.
So traf man sich sowohl in Deutschland als auch in Polen zum
Schwimmen, gemeinsamen Kochen, zum Bowling oder einfach zum
Zusammensein in einer Bar. Des Weiteren lernte man natürlich auch
die Familien und Freunde der Austauschpartner kennen und damit
auch einiges über die jeweiligen Kulturen.
Gemeinsame Highlights waren jeweils die letzten Abende der
beiden Wochen, an denen in den Schulen Freunden und Familien die
entstandenen Filme vorgeführt wurden. Danach ging es in einen
Club, um die neuen Freundschaften gebührend zu feiern.
Nach meinem ersten Besuch in Polen, einem Wanderurlaub in der
Hohen Tatra, habe ich persönlich das Land und die Leute noch
besser kennengelernt, und war immer -meist positiv- überrascht.
Das Projekt entstand aus einem früheren Austausch der beiden
Schulen, der allerdings größtenteils Sightseeing beinhaltete und
so kaum einen inhaltlichen Austausch der beiden Schülergruppen
erreichte.
Durch die Idee des Filmprojekts hatten wir 26 Schüler einen guten
Einblick in den Alltag der Austauschpartner, durch die gemeinsame
Aufgabe wuchsen die beiden Gruppen schnell eng zusammen, so dass
wir wirklich eine Menge Spaß und hatten und neue Freunde fanden.
Schade, dass es an meiner Schule in diesem Jahr zu wenig Interesse
der Schüler gab und der Austausch deshalb abgesagt werden musste.
So blieb eine gute Möglichkeit, vorhandene Vorurteile auf beiden
Seiten weiter abzubauen, ungenutzt. Schade!
When you meet to make videos...
The German-Polish-Czech friendship is growing since several years.
Our project in Krzyzowa is only one example of meetings between
teenagers of these three countries.
I became acquainted with this project and the Kreisau-Initiative
because I took part in an exchange project between my school in
Beckum and one in Posnan, Poland.
We deployed the “new media” in the way that we made films – one in
Germany and one in Poland – to meet the other 25 pupils in person.
The first meeting took part in my hometown Beckum, where we had the
first day only with our exchange partners. The next day we started
to work with the director Horst Herz and we dealt with the subject
„What do we do to have fun?“.
After a brainstorming in the audience we divided ourselves in groups
of three exchange couples.
33
Germans usually don’t learn Polish at school but our polish friends
have lessons in German or English, that’s why we communicated mostly
in these two languages.
Individually it was interesting for me to notice that even my
exchange partner Filip could understand and speak both languages
only rudimental and we had to interact with tooth and nail, our
communication worked well.
At the end of the week in Beckum there were five films with interviews,
slide shows and scenes in which we had fun.
Many tears were dropped when the time to leave had come after six
days with lots of fun and new impressions.
But only five months later we travelled to Posnan with a lot of
pleasant anticipation because nearly everyone (!) kept in contact
with the people of the other country.
Like in Germany we wanted to make short films in Poland, too.
The German media professional
Stefan Braunsmann, who had been
travelling with us, had the idea
to make films based on songs we
like. Everyone was satisfied, so
we built groups of six again,
but in another combination, so
we could get to know some other
people who we didn’t know as well
as the others.
But there was naturally time to
speak with other ones of the
26-person group e.g. when the
groups interchanged ideas, or when we met in the afternoon or
evening to spent time for swimming, cooking, bowling or just talk to
the others while sitting in a bar or café.
And spending time with the family or the friends of the exchange
partner was a great possibility to learn something about the culture
and the country.
Highlights for everyone were the both last evenings, when the
produced films – which were really good – were shown to interested
family members and friends. After that, we commemorated our exchange
project and the developed friendships in a club.
After my first visit in Poland – hiking holidays in the High Tatra – I
learned much new about the polish people and their country and often
I was affirmative surprised.
Our video project evolved from an old exchange project between the
two schools. It was based on sightseeing and unfortunately the two
pupil groups didn’t really communicate with each other. Because of
the idea of the video project we 26 pupils had lots of fun and we
made new friends. It’s a pity that not enough pupils were interested
in this project, so it had to be cancelled this year.
In my opinion it pays off to put prejudice away and learn about a
country you might not know vey well.
34
Ivana Tomankova
"Malý Trojúhelník", průkopník
dobrých česko-polsko-německých
vztahů
Sledujete-li
pravidelně
večerní
zprávy,
potom musíte mít dojem, že vztahy mezi
Českou republikou, Německem a Polskem za moc
Ivana, 20, Praha (CZ)
nestojí. S takřka železnou pravidelností se
jedná buď o problematické historické otázky
(např. vysídlení Němců po druhé světové válce), spory ohledně
území a životního prostředí či slovní napadání vysoce postavených
státních úředníků (např. označení předního českého politika za
“chromou kachnu” německým listem Frankfurter Rundschau).
Česko-německo-polské vztahy skutečně nedosahují úrovně, které by
vzhedem k tomu, že se jedná o sousedící země, dosahovat mohly a
snad i měly. Nicméně existuje oblast, která jde – co se přátelských
sousedkých vztahů týče - příkladem. Vítejte v Euroregionu NeisseNisa-Nysa!
Euroregion
Neisse-NisaNysa se nachází v místě,
kde se střetávají hranice
všech tří států. Tři zdejší,
na mapě sotva nalezitelná
města, Bogatynia (Polsko),
Hrádek nad Nisou (Česká
republika)
a
Zittau
(Německo) se rozhodla povznést přeshraniční spolupráci na vyšší
úroveň a v roce 1992 založila Svazek měst, tzv. “Malý Trojúhelník”.
Podstatou této spolupráce je společná snaha o rozvoj regionu a
to v oblastech vzdělání, kultury a sportu, infrastruktury, firemní
spolupráce a ekonomiky obecně.
Mnohé nasvědčuje tomu, že celý projekt není jen prázdným politickým
gestem či nafouklou propagandou dobrých mezinárodních vztahů.
Podněty pro konkrétní projekty totiž často přichází od místních
občanů. “Zdejší lidé chtějí spolupracovat přes hranice, protože
s tím mají dobré zkušenosti,” vysvětluje Hedvika Zimmermanová,
manažerka přeshaniční spolupráce v Hrádku nad Nisou. A tak se
v rámci “Malého Trojúhlníku” každoročně realizuje řada akcí,
kulturními festivaly počínaje a stavebními projekty konče.
Ač místní lidé hodnotí česko-německo-polskou spolupráci jako
prospěšnou, její realizace není zdaleka bezproblémová. Proč? Vedle
35
neustálé potřeby česko-německo-polského překladu situaci komlikuje
i systém fondů EU, který je stavěn na financování bilaterálních (ne
trilaterálních) projektů. Jednoduché není ani překlenout rozdílné
mentality sousedů. “Když se má o něčem jednat, Němci vždy přijdou
perfektně připravení, Češi si přinesou rukou načmárané poznámky a
Poláci slibují, že podklady pošlou faxem příští týden,” směje se
Zimmermanová a druhým dechem dodává, že “to nemyslí špatně.”
Realizace přeshraniční spolupráce v rámci Euroregionu Neisse-NisaNysa rozhodně není procházkou růžovým sadem. Ale několik růží z ní
přece jen vykvetlo. Z malého, ekonomicky napřitažlivého regionu
se stala mezinárodně významná oblast co do počtu realizovaných
projektů a množství přijatých financí z fondů EU. „Je třeba využít
té příležitosti, že tu žijí tři národy vedle sebe,” shrnuje
Zimmermanová.
“Little Triangle” Paves Way to Friendly CzechPolish-German Relations
Do you watch the evening news regularly? Then you must be under
the impression that international relations between the Czech
Republic, Germany and Poland could not be much worse. It would
seem that there is little more to them than historical issues
(think Erika Steinbach), territorial or environmental disputes
and political insults (like the German newspaper Frankfurter
Rundschau calling a top Czech politician a „lame duck“).
And while Czech-German-Polish relations are far from what they
could be, there is one region that is just paving the way to a
friendly neighborhood. Welcome to the Euroregion Neisse-NisaNysa!
The Neisse-Nisa-Nysa Euroregion surrounds the meeting point of the
borders of the three countries. Too small to be detected on the
map of Europe, the following three towns from the area – Bogatynia
(Poland), Hradek nad Nisou (Czech Republic) and Zittau (Germany)
– took the idea of cross-border cooperation even further. In
1992 they formed a Union of Towns, also referred to as the
„Little Triangle“, thereby joining together in their efforts for
continuous development of a region, where three nations live side
by side. Areas of cooperation include education, culture and
sports, infrastructure and cooperation between companies along
the lines of broader economic collaboration.
However, the project is not just a political-level issue. The
36
initiative for cross-bounder cooperation often comes from
ordinary citizens. „The local people want to work over the border,
because they already have a good experience of working with their
neighbors,“ says Hedvika Zimmermanova, manager of the cross-border
cooperation in Hradek. And so within the „Little Triangle“ a number
of projects take place every year from cultural festivals and
international sports matches for the public to school exchanges
and infrastructure projects.
Although Czech-German-Polish collaboration is widely regarded as
beneficial for the region, it is not without its own problems it is
not always easy to bridge the differences between the participating
nations. What factors tend to hinder the practical implementation
of trilateral cooperation projects? Among the almost constant need
for translation and a system of access to EU funds that provides
only for bilateral (and not trilateral) cooperation, there are the
different national mentalities. „When a meeting is to take place
the Germans always have everything neatly planned out, the Czechs
come with notes written on scrap paper, and the Poles promise to
send it next week,“ Zimmermanova reports her hands-on experience
with real-life cross-border cooperation, but stresses immediately
that „one must know they don‘t meant it a bad way.“
Despite the existing drawbacks, cross-border cooperation in
the Neisse-Nisa-Nysa Euroregion has managed to transform a
geographically tiny and economically unattractive area into an
internationally significant region (measured by the number of
projects run and the amount of money flowing in from EU funds).
„You have to use the opportunity you get from the three nations
living here together,“ Zimmermanova concludes.
37
Political Commitment
East Side Gallery, Berlin
Our democracies in Europe depend on the political commitment
of all citizens. The interest, engagement and participation of
individuals and groups can really make a difference and help us
all shape a better, easier and fairer everyday life.
38
Torsten Gromball
Interview mit Adam Adamczyk,
Vorsitzender der deutsch-polnischen Gesellschaft in Hannover
Was sind die Aufgaben ihrer Gesellschaft?
Das Hauptziel der DPG Hannover besteht darin,
Torsten, 15
die interessierten Deutschen und Polen über
Hannover (DE)
politische,
gesellschaftliche,
ökonomische
sowie kulturelle Entwicklungen in Polen zu
informieren und somit zum Abbau von Vorurteilen beizutragen.
Wichtig ist uns, dass diese Entwicklungen vor dem europäischen
und globalen Kontext gedacht werden.
Wann und wie wurde sie gegründet?
1979 in Hannover. Die Initiative ging von dem
damaligen OB Herbert Schmalstieg, Albrecht
Riechers
(dem
ersten
und
langjährigen
Vorsitzenden der Gesellschaft) sowie einigen
anderen Personen aus.
Vor welchem Hintergrund wurde sie gegründet?
Der Kontext war zweierlei: die parallel
laufende Gründung der Städtepartnerschaft
zwischen Hannover und Poznań sowie das
Bedürfnis,
sich
mit
dem
zweitgrößten
Nachbarn der BRD (nicht zuletzt infolge der
gesellschaftlichen Entwicklung in Polen,
z.B. der Wahl von Karol Wojtyla zum Papst)
näher zu befassen.
Durch Veranstaltungen, Vorträge und Lesungen. Im Jahr 2009 haben
wir unser 30. Jubiläum gefeiert (u.a. mit einer Podiumsdiskussion,
an der zwei Studierende jeweils aus Hannover und Poznań teilnahmen.
Thema: "Deutsche und Polen 20 Jahre nach der Wende: gemeinsame
Interessen, globale Herausforderungen." In diesem Jahr haben wir
bereits folgende Veranstaltungen angeboten:
• April 2010: Seminar mit Kurzvorträgen und einer Podiumsdiskussion:
"Russland, Polen, Europa - Kontrahenten oder Partner?
• Juni 2010: Lesung mit Matthias Kneip.
Am 30. Juni (Volkshochschule, 19.00 Uhr) findet außerdem ein Vortrag
"Polen nach den Präsidentenwahlen" statt.
Gibt es ein bundes-/europaweites Netzwerk solcher Organisationen?
Ja, das ist der Bundesverband, der dreimal jährlich ein deutsch-
39
polnisches Magazin "Dialog" veröffentlicht.
Wie finanziert sich ihre Organisation?
Aus Mitgliedsbeiträgen (41 Euro jährlich pro Mitglied) sowie
Spenden.
Über die Gesellschaft:
Die Gesellschaft wurde 1979 gegründet, um einen Beitrag der
Verständigung und dem damit verbundenen Frieden zu leisten.
Sie ist unabhängig von jeder politischen Richtung und bietet
Aktionen an wie Diskussionen, Reisen, humanitärer Hilfe sowie den
kulturellen Austausch und die Förderung zur zwischenmenschlichen
Kommunikation.
Weitere Information bietet die Internetseite der deutsch-polnischen
Gesellschaft in Hannover www.dpghan.de an.
Interview with Adam Adamczyk, chairman of the
German-Polish association in Hanover
What is the task of your association?
The main task of the German-Polish association
in Hanover is to inform the interested German and
Polish people about political, social, economical
and cultural developments in Poland and therefore
help to the breaking down of prejudices. It is
important for us to bring these developments to
an European and a global context.
When was the foundation of the association?
1979 in Hanover. It was the initiative of the former mayor Herbert
Schmalstieg, Albrecht Riechers (who was the chairman for a long
time) and some other people.
What was the background of the foundation?
There were two contexts: the contemporaneous foundation of the
partnership between the cities Hanover and Poznań as well as the
need to concern with the second biggest neighbour of the FRG.
How does the association contribute to the communal life?
With events, lectures and readings. In the year 2009, we celebrated
our 30th anniversary. There, we had a panel discussion with two
students from Hanover and Poznań. The topic was “Germans and Poles
20 years after the political change: common interests, global
challenges.” In this year, we already offered these events:
40
• April 2010 seminar with short lectures and a panel discussion
about: “Russia, Poland, Europe – opponent or partner?
• June 2010 lecture with Matthias Kneip
And in July 2010: We will talk about Poland after the election.
Are there other associations in Germany/Europe?
Yes, there is the federal association which publishes the magazine
“Dialog”.
How is the association financed?
With membership subscriptions (41 €/year) and donations.
About the association:
The German-Polish association Hanover was founded in 1979, to
contribute to the understanding of the two countries and to bring
the connected peace. It is independent from every political party
and offers discussions, travels, humanity help and cultural
exchange as well as the support of interpersonal communication.
You will find more information on the webpage: www.dpghan.de
41
Axel Buitmann
Eine Städtepartnerschaft: Beckum
und Grodków
Ist eine deutsche Städtepartnerschaft mit
unseren polnischen Nachbarn überhaupt
möglich?
Ja, das ist es, und eine von vielen
Axel, 18 Beckum (DE)
Partnerschaften mit osteuropäischen Städten
hat die deutsche Stadt Beckum in NordrheinWestfalen. Sie unterhält eine Partnerschaft mit der polnischen
Stadt Grodków (dt. Grottkau).
Diese Beziehung, die einen Teil von
deutsch-polnischer
Zusammenarbeit
widerspiegelt, entstand folgendermaßen:
Am Ende des Zweiten Weltkrieges kam
es durch die russische Armee zur
Vertreibung der deutschen Bevölkerung
aus den östlichen, heute polnischen
Gebieten. Ferner wurde aber auch
die polnische Bevölkerung aus ihren
östlichen, heute ukrainischen Regionen
vertrieben. Viele dieser Flüchtlinge
aus und um Grodków sind nach Beckum
umgesiedelt und lebten und arbeiteten
hier. Da es sich um eine große
Anzahl von Vertriebenen handelte,
wurde in der nachfolgenden Zeit die
“Bundesvereinigung der Grottkauer“
gegründet, sie besteht noch heute und
vermittelt u.a. zwischen den beiden Städten.
In den 1950er Jahren übernahm die Stadt Beckum bzw. der damalige
Kreis Beckum, heute Kreis Warendorf, eine Patenschaft, noch keine
Partnerschaft, für die Stadt Grodków.
Zur Zeit des Kalten Krieges und der Abriegelung Osteuropas war
der Kontakt nach Grodków und zu den dort verbliebenen Grottkauern
erwünscht, dieser gestaltete sich jedoch zu schwierig. Dennoch
blieb die Hoffnung und der Glaube an eine Öffnung des Ostens
bestehen.
Nach dem Ende des Kalten Krieges in den 1990er Jahren konnte nun
der Kontakt nach Grodków wiederhergestellt werden. Infolgedessen
wurde 1997 eine Städtepartnerschaft zwischen Beckum und Grodków
gegründet. Die Beckumer freundeten sich nun mit der polnischen
42
Bevölkerung, dem noch zehn Jahre zuvor angesehen „Feind“, an.
Grund dafür war das gemeinsame Schicksal der Bewohner, die
durch die russische Vertreibung mit einander verbunden waren.
Diese Partnerschaft dient als ein Zeichen für die Bemühungen,
gemeinsam Geschichte aufzuarbeiten und durch Zusammenarbeit für
ein gegenseitiges, besseres Verständnis zu sorgen.
Von nun an kam es immer wieder zum beiderseitigen Kulturaustausch.
Zum Beispiel im musikalischen Bereich, indem ein Chor aus Beckum
gemeinsam mit Grottkauer Musikanten ein Konzert gab.
Des Weiteren gibt es verschiedene Schüleraustauschprogramme und
Ferienlager, aber auch gemeinsame Fußballturniere. Zum berühmten
‚Beckumer Karneval’ reist in jedem Jahr eine polnische Gruppe nach
Beckum und nimmt am Rosenmontagsumzug teil.
Die wirtschaftlichen Beziehungen zwischen zwei Städten gestalten
sich im Allgemeinen jedoch schwierig, daher wird das Verhältnis
größtenteils auf der kulturellen Ebene verbessert. Momentan sind
noch keine größeren Projekte geplant, doch es freut die Stadt
Beckum und ihre Bewohner, miterleben zu dürfen, wie die Entwicklung
zwischen Polen und Deutschland weiter voranschreitet.
Auch in Zukunft sollen die Kontakte und Beziehungen bestehen
bleiben, sodass der Zusammenhalt und die Zusammenarbeit der Städte
noch lange existieren und ein gutes deutsch-polnisches Verständnis
gewährleistet wird.
Beckum and Grodków – A town twinning
Is a German town twinning with our Polish neighbours even
possible?
Yes, indeed, and the German city Beckum in North-Rhine Westphalia
sustains one of a lot town twinnings with the polish city Grodków.
This relationship reflecting parts of the German-polish cooperation
developed as follows: At the end of the Pecond World War the russian
army banished the german civilians from the eastern regions which
are polish nowadays. At the same time the Polish civilians were
displaced from the Ukrainian regions by the Russians, too. Many of
those who fled out of their homes, resettled in Beckum and began a
new life. Since it was a great amount of refugees, an organisation
called “Bundesvereinigung der Grottkauer“ was founded which still
exists nowadays and mediates between both cities.
In the 1950’s Beckum assumed a sponsorship of Grodków, not a town
twinning yet.
43
During the Cold War and the bolting of East Europe the contact to
Grodków and to the remained people was welcome, but the political
situation made the contact to eastern cities very difficult.
Nonetheless the hope lasted that the east was opened soon.
After the end of the Cold War in 1990 the contact to Grodków could
be restored. This was followed by founding a town twinning in
1997. Now, the civilians of Beckum became friends with the polish
people, the former “enemy“.
The reason for this was the two populations’ shared fate which
was that both were banished from their former home region by the
Russians. This town twinning serves as a sign for the efforts of
reconditioning mutual past and to ensure a better understanding
between both cultures through common cooperation.
From now on there was repeatedly cultural exchange on both sides.
To give an example: a chorus from Beckum gave a concert together
with musicians from Grodków. Furthermore there are pupil exchange
programs and holiday camps but also common soccer tournaments.
Every year a polish group takes part in the famous ‘Beckumer
Karneval’.
However the economic relationship is rather difficult between both
cities and therefore the relationship is mostly improved on the
cultural level. At the moment no greater projects are planned,
but Beckum and its residents are happy to experience how the
development between Germany and Poland proceeds.
Even in the future the contacts and relationships shall last, in
order that the solidarity and cooperation of both cities will
exist for a long time and good German-Polish understandings are
guaranteed.
44
Everyday Life
If you take one step back from big politics and economic interests
and look at the neighbourly relations of Poland, Czech Republic
and Germany on a private level you will find many interesting
stories of people being in contact with each other, exchanging
experiences and ideas without any prejudices and fears. There are
lots of examples for friendship and love between Germans, Poles
and Czechs.
45
Nicole König
Das Leben zwischen Polen und
Deutschland
Hey, mein Name ist Nicole König und ich
bin fast 16 Jahre alt. Ich wohne heute in
Hannover, Deutschland – aber das war nicht
immer so.
Nicole, 15
Zunächst zu meiner Familie: mein Vater ist
Hannover (DE)
aus Hannover, meine Mutter dagegen wurde in
Torun geboren und hat dann ihre ganze Kindheit und Jungend in
Pila, Polen gelebt. Als sie jedoch 19 war und bereits ihr Abitur
hatte, entschied sie sich nach Deutschland zu gehen, um dort zu
studieren und zu leben. Sie kam also nach Hannover und lernte hier
auch meinen Vater kennen. Dann begann sie ihr Studium. Als sie 21
war, wurde ich geboren. Zunächst wuchs ich in Deutschland auf, und
wurde von meinen Eltern zweisprachig aufgezogen. Das war gar nicht
so einfach, denn ich begann beide Sprachen zu mischen und in einem
Satz deutsch und polnisch zu verwenden. Für alle um mich rum war
das ziemlich lustig, ich verstand gar nichts mehr.
Als ich geboren wurde war meine Mutter mit ihrem Studium noch nicht
fertig und von meinem Vater hatte sie sich kurz darauf getrennt, und
so kam es, dass sie mich zu meiner Oma nach Polen schickte, um hier
in Deutschland in Ruhe ihr Studium beenden zu können. Auf einmal war
alles neu für mich. Alles war anders und die Unterschiede der zwei
Länder haben sofort auf mich gewirkt, doch es gefiel mir dort. Meine
Oma meldete mich in einem Kindergarten an, und ich lernte alles,
was Kinder so lernen auf Polnisch. Meine Oma selber war Lehrerin
an einer Schule, wo ich sie oft begleitete, was mir riesigen Spaß
machte. Alle dort mochten mich und waren sehr nett zu mir. Außerdem
war ich nicht das einzige Kindergartenkind, das da rumlief. Manchmal
brachten auch die Freundinnen meiner Oma ihre Kinder mit, und die
waren alle in meinem Alter, na ja ok ein bisschen älter, aber wir
verstanden uns trotzdem alle gut und wurden Freunde. Insgesamt
waren wir 10 Kinder. So lernte ich auch meine beste Freundin Iza
kennen, welche zufällig die Tochter der besten Freundin meiner Oma
war. Die Erwachsenen trafen sich sehr oft alle zusammen und immer
nahmen sie uns mit. Wir spielten alle zusammen und hatten immer
Spaß, egal was wir auch taten. Am schönsten war es, draußen zu sein
und mit den anderen Kinder aus dem Viertel zu spielen, dann waren
wir immer richtig viele Kinder. Auch in den Ferien verbrachten wir
die Zeit zusammen, denn da organisierten die Erwachsenen immer so
etwas wie unsere private Ferienfreizeit. Jedes mal fuhren wir ans
Meer, weil wir es so liebten zu segeln – das war das Größte für
uns. Und jedes Mal passierten uns die unglaublichsten Sachen. Den
Rest des Sommers waren wir dann meistens im Garten unserer „Tante“
46
– sie war natürlich nicht wirklich unsere Tante, sondern die Mutter
einer unserer Freundinnen, aber alle nannten sie Tante. Ihr Garten
war das reinste Paradies. Er war groß, überall waren Bäume zum
Klettern, alle möglichen Früchte wuchsen dort und ein kleines Haus
war auch dort. Wir waren dann immer den ganzen Tag dort und wenn
es abends Zeit war, nach Hause zu gehen, bettelten wir jedes Mal
darum, in dem kleinen Häuschen übernachten zu dürfen. Meistens
durften wir es dann.
So verbrachte ich meine Kindheit dort, bis meine Mutter mit
Studieren fertig war und mich wieder nach Deutschland holte, da war
ich ca. 4 Jahre alt. Damals verstand ich natürlich noch nicht, was
passiert, denn für mich war Polen zu meiner Heimat und meine Oma,
ihre Freunde und vor allem ihre Kinder zu meiner Familie geworden.
Aber ich musste zurück. Anfangs war ich völlig verängstigt, denn
ich hatte tatsächlich über die Zeit die deutsche Sprache verlernt.
Als meine Mutter mich dann in einem Kindergarten anmeldete und zum
ersten Mal hinbrachte, wollte ich gar nicht dort bleiben, denn ich
verstand die Kinder nicht und sie waren auch ganz anders als die
Kinder in Polen. Dort kamen sie alle auf mich zu und redeten mit
mir und fragten, ob ich nicht mit ihnen spielen möchte, doch hier
war es genau andersrum. Ich setzte mich in eine Ecke und schmollte,
und keiner sprach mit mir. Sie sahen mich nur an. Irgendwann, nach
einigen Tagen besagten Ablaufs, kam jedoch ein Mädchen auf mich
zu. Greta. Sie ist bis heute meine Freundin. Sie sprach mich also
an, und mittlerweile hatte ich mich an die deutsche Sprache auch
wieder gewöhnt. Ich verstand sie also halbwegs, aber wir brauchten
nicht viele Worte, denn wir verstanden uns auch so. Ab da machten
wir einfach alles zusammen, und unsere Mütter wurden ebenfalls
Freundinnen. Greta und ich spielten jeden Tag zusammen, und wie
sich rausstellte, wohnte sie auch noch ganz in meiner Nähe, so
dass wir uns immer auf dem Spielplatz zwischen unseren beiden
Wohnhäusern trafen.
Ich hatte zwar viel Spaß mit Greta, doch trotzdem vergaß ich nicht
meine Freunde in Polen, welche ich sehr vermisste. Also beschloss
meine Mutter, mich in den Ferien wieder zu meiner Oma zu lassen.
Ich freute mich riesig und als ich dort ankam, war wieder alles
wie früher. Alles war irgendwie lockerer, und wir spielten so, als
wäre ich nie weggewesen, obwohl sie mir jetzt natürlich viel mehr
Aufmerksamkeit schenkten. Ich meine wie viele polnische Kinder
hatten schon eine Freundin, die aus Deutschland kommt, der man das
aber nicht anhörte. Außerdem wollten sie einfach alles wissen, wie
es dort war, wie es aussah, wie die Kinder dort waren – eben alles,
was ein Kind von 5 Jahren so interessiert. Ich erzählte ihnen
alles, was sie wissen wollten, und fand es einfach nur toll, wieder
bei ihnen zu sein. Doch leider musste ich immer wieder zurück, und
jedes Mal war ich irrsinnig traurig darüber, weil ich mich in Polen
so wohl fühlte. Irgendwann jedoch musste ich mich einfach daran
gewöhnen, dass ich jetzt in Deutschland leben würde und dass ich
meine polnischen Freunde und Verwandte nur noch in den Ferien sehen
47
würde. Und trotzdem war das immer mit die schönste Zeit für mich.
Als ich sechs war wurde ich eingeschult. Zu meinem Glück kam ich
mit Greta in eine Klasse. Wir wurden beste Freundinnen und lernten
zusammen noch viele andere Kinder kennen, und langsam hörte ich
auf, soviel an meine Freunde in Polen zu denken, denn ich konnte
nur noch zwei Mal im Jahr nach Polen fahren. Als ich älter wurde,
merkte ich immer mehr wie sehr sich die beiden Länder unterscheiden
und trotzdem ähneln, und auf die Frage, die mir viele Menschen
stellen, wo ich mich wohler fühle und ob ich mich eher als Deutsche
oder als Polin fühlte, wusste ich nie eine Antwort, obwohl ich
natürlich genau wusste, dass meine eigentliche Heimat Deutschland
war.
Bis heute fahre ich immer noch sehr gerne nach Polen und besuche
meine Freunde und Familie dort. Wir verstehen uns immer noch alle
so wie früher und fahren immer noch zusammen ans Meer – in Polen
fühle ich mich immer so, als wäre ich nie weggewesen. Wenn ich
dann wieder nach Hause komme, weiß ich immer, dass hier alle meine
Freunde und auch Greta, mit der ich zwar nicht mehr auf eine Schule
gehe, die ich aber trotzdem jeden Tag sehe, auf mich warten und
dass ich hier wirklich zu Hause bin. Man gewöhnt sich daran, hier
zu leben, passt sich an, und vergisst seine polnischen Wurzeln für
einen Moment, aber wenn man dann mal dort ist, anfängt, wieder
Polnisch zu reden, mit den Leuten dort Zeit zu verbringen und dort
viele Dinge erlebt, erinnert man sich wieder daran, wie schön es
ist, eine zweite Heimat zu haben.
Życie pomiędzy Polską a Niemcami
Hej, nazywam się Nicole König i mam prawie 16 lat. Mieszkam dziś w
Hanowerze, czyli w Niemczech, ale nie zawsze tak było.
Na początek parę słów o mojej rodzinie: mój tata pochodzi z
Hanoweru, moja mama urodziła sie natomiast w Toruniu i całe swoje
dzieciństwo oraz młodość spędziła w Pile. Gdy miała 19 lat i
zdała maturę, zdecydowała się jednak wyjechać do Niemiec, by tam
studiować i mieszkać. W Hanowerze poznała mojego tatę i rozpoczęła
studia. Urodziłam się, gdy ona miała 21 lat. Najpierw dorastałam
w Niemczech, gdzie byłam przez moich rodziców dwujęzycznie
wychowywana. To nie było wcale takie łatwe, gdyż zdarzało się, że
w nawet jednym zdaniu potrafiłam mieszać dwa języki. Wszystkich to
śmieszyło to, a ja nie rozumiałam nic więcej.
Kiedy się urodziłam, moja mama była wciąż w trakcie studiów.
Rozstała się także z moim ojcem. By móc skończyć studia w Niemczech,
wysłała mnie do Polski do mojej babci. Wszystko było tam dla mnie
zupełnie nowe i całkiem inne, mimo to bardzo mi się podobało. Babcia
zapisała mnie do przedszkola, gdzie uczyłam się wszystkiego, czego
48
uczą się polskie dzieci. Była nauczycielką i często odwiedzałam ją
w szkole, w której uczyła, co sprawiało mi wiele radości. Wszyscy
mnie tam lubili i byli dla mnie mili. Poza tym nie byłam jedynym
przedszkolakiem, który tam biegał. Czasami koleżanki mojej babci
również przyprowadzały ze sobą swoje dzieci. Były one w moim wieku,
może trochę starsze, lecz mimo to bardzo dobrze się rozumieliśmy
i szybko zostaliśmy przyjaciółmi. W sumie była nas dziesiątka.
Tak poznałam też moją najlepszą przyjaciółkę Izę, która – tak
się złożyło – była córką najlepszej przyjaciółki mojej babci.
Spotykały się one więc często, zawsze zabierając nas ze sobą.
Bawiłyśmy się wszystkie razem i nigdy nie było nudno, nieważne, co
robiłyśmy. Najprzyjemniej było jednak spędzać czas na dworze wraz
z innymi dziećmi z okolicy. A było ich naprawdę wiele. Również w
czasie ferii spędzałyśmy czas razem, gdyż dorośli organizowali dla
nas coś na kstałt prywatnych kolonii. Za każdym razem jechaliśmy
nad morze, ponieważ tak bardzo lubiliśmy żeglować. I każdego roku
przytrafiały nam się najbardziej niesamowite rzeczy. Resztę lata
spędzaliśmy najczęściej w ogrodzie naszej „cioci” – oczywiście
nie była to nasza prawdziwa ciocia, tylko mama naszej koleżanki,
ale wszyscy nazywali ją „ciocią”. Jej ogród był najprawdziwszym
rajem. Był on duży i wszędzie rosły drzewa, po których można było
się wspinać i które poza tym dawały wszystkie możliwe owoce. Stał
tam też mały domek. Całe dnie spędzaliśmy zatem na zewnątrz, a
kiedy zapadał zmrok i przychodził czas, by iść do łóżka, prosiliśmy
zawsze, byśmy mogli nocować w tym małym domku. I najczęściej
mogliśmy.
W ten sposób płynęło moje dzieciństwo, dopóki mama nie ukończyła
studiów i nie zabrała mnie z powrotem do Niemiec. Miałam wtedy
cztery lata. Wówczas nie rozumiałam oczywiście, co się stało,
ponieważ dla mnie to Polska była ojczyzną, a babcia i moi tutejsi
przyjaciele stali się moją rodziną. Musiałam jednak wrócić z
powrotem. Na początku byłam bardzo przestraszona, ponieważ w
ciągu tego czasu moja znajomość języka niemieckiego znacznie się
pogorszyła. Kiedy moja mama po raz pierwszy zaprowadziła mnie
do niemieckiego przedszkola, wcale nie chciałam tam zostać,
ponieważ nie rozumiałam innych dzieci. Były one poza tym inne
niż dzieci w Polsce. Tam wszystkie od razu chciały się ze mną
zaprzyjaźnić, zagadywały mnie i pytały, czy chcę się z nimi bawić.
Tutaj wyglądało wszystko zupełnie inaczej. Siedziałam sama w kącie
i się dąsałam. Nikt nie chciał ze mną rozmawiać, wszyscy mi się
tylko przyglądali. Pewnego dnia podeszła do mnie jednak jedna z
dziewczynek. Była to Greta, która do dziś jest moją przyjaciółką.
Zaczęłyśmy ze sobą rozmawiać i z czasem znów przyzwyczaiłam się do
języka niemieckiego. Na początku rozumiałam ją jedynie częściowo,
ale właściwie nie potrzebowałyśmy wiele słów, by się zrozumieć. Od
tamtej pory wszystko robiłyśmy razem. Nasze mamy też się ze sobą
zaprzyjaźniły. Greta i ja spędzałyśmy każdy dzień razem, a jak się
wkrótce okazało, mieszkała ona tuż koło mnie, więc spotykałyśmy
49
się zawsze na placu zabaw pomiędzy naszymi domami.
Mimo że bardzo lubiłam Gretę, nie zapomniałam o swoich przyjaciołach
w Polsce, za którymi bardzo tęskniłam. Moja mama postanowiła więc,
że ferie mogę spędzać u babci. Ogromnie się z tego ucieszyłam, a
kiedy tam przejechałam, wszystko było jak kiedyś. Bawiłam się z
moimi polskimi przyjaciółmi tak, jakbym nigdy stamtąd nie wyjechała,
choć teraz naturalnie poświęcali mi oni jeszcze więcej uwagi.
Chcieli wiedzieć, jak jest w Niemczech, jak tam wszystko wygląda,
jakie są dzieci – interesowało ich po prostu wszystko, co może
zainteresować pięciolatka. Opowiadałam im cierpliwie o wszystkim,
ciesząc się, że mogę być z nimi. Gdy ferie się kończyły, musiałam
wracać z powrotem i za każdym razem byłam z tego powodu bardzo
smutna, ponieważ tak dobrze czułam się w Polsce. W końcu byłam
jednak zmuszona przyzwyczaić się, że teraz mieszkam w Niemczech
i moich polskich przyjaciół oraz krewnych będę widywała tylko
parę razy do roku. Pomimo to wizyty w Polsce były dla mnie zawsze
przepięknymi momentami.
Kiedy miałam 6 lat, poszłam do szkoły. Na szczęście trafiłyśmy z
Gretą do tej samej klasy. Byłyśmy najlepszymi przyjaciółkami i
poznałyśmy razem wiele nowych osób. Powoli przestałam tak dużo
myśleć o moich przyjaciołach w Polsce, zwłaszcza że tak rzadko mogłam
ich odwiedzać. Im byłam starsza, tym coraz wyraźniej dostrzegałam,
jak bardzo różni się życie w obu krajach i jak jednocześnie jest
do siebie podobne. Na zadawane przez wiele osób pytanie, gdzie jest
mi lepiej i czy czuję się bardziej Polką, czy Niemką, nigdy nie
znałam odpowiedzi. Choć oczywiście dokładnie wiedziałam, że moim
rzeczywistym domem były Niemcy.
Do dziś z przyjemnością jeżdżę do Polski i odwiedzam tam rodzinę
oraz przyjaciół. Rozumiemy się cały czas tak samo dobrze jak kiedyś
i w dalszym ciągu jeździmy wszyscy razem nad morze. W Polsce czuję
się zawsze tak, jakbym nigdy stamtąd nie wyjeżdżała. A kiedy z
powrotem wracam do domu, wiem zawsze, że moi przyjaciele tutaj, jak
również Greta, z którą już wprawdzie nie chodzę do szkoły, a którą
mimo to codzennie widzę, zawsze na mnie czekają i że to tutaj tak
naprawdę jestem w domu. Przyzwyczaiłam się do życia w Niemczech
i czasami zapominam na chwilę o swoich polskich korzeniach. Ale
kiedy przyjeżdżam do Polski, zaczynam mówić po polsku, spotykam
się ze znajomymi i spędzam z nimi czas, od razu przypominam sobie,
jak to pięknie jest mieć drugą ojczyznę.
Život mezi Polskem a Německem
Ahoj, jmenuji se Nicole König a je mi necelých 16 let. Bydlím v
Hannoveru, v Německu – ale ne vždycky to tak bylo.
50
Nejdřív něco k mé rodině: můj táta je z Hannoveru, moje máma
se ale narodila v Toruni a celé svoje dětství a mládí strávila
v Pile, v Polsku. Když jí bylo 19 a měla už hotovou maturitu,
rozhodla se jít studovat a žít do Německa. Přestěhovala se tedy
do Hannoveru a poznala tady mého tátu. Začala studovat. Když jí
bylo 21, narodila jsem se já. Nejprve jsem vyrůstala v Německu a
rodiče mě vychovávali dvojjazyčně. Nebylo to vůbec tak jednoduché,
protože jsem začala oba jazyky míchat dohromady a v jedné větě
jsem používala polštinu i němčinu. Pro všechny kolem to bylo docela
legrační, já už nerozuměla ničemu.
Když jsem se narodila, máma ještě nebyla se studiem hotová, navíc
se zanedlouho rozešla s mým tátou, a tak se rozhodla mě poslat k
babičce do Polska, aby tu v Německu mohla svoje studium v klidu
dokončit. Všechno pro mě bylo najednou nové. Všechno bylo jiné a
rozdíly mezi oběma zeměmi na mě začaly okamžitě působit, ale líbilo
se mi tam. Babička mě přihlásila do školky a já se učila všechno,
co se tak děti učí, polsky. Babička byla sama učitelkou na jedné
škole, kam jsem ji často doprovázela, to mě moc bavilo. Všichni mě
tam měli rádi a byli ke mně moc milí. Kromě toho jsem nebyla jediné
dítě ze školky, které tam kolem pobíhalo. Někdy vzaly i kamarádky
mé babičky své děti s sebou a ti byli všichni v mém věku – no
dobře, trošku starší, ale i přesto jsme si všichni dobře rozuměli
a stali se kamarády. Celkem nás bylo deset. Tak jsem poznala i
svou nejlepší kamarádku Izu, která byla náhodou dcera nejlepší
kamarádky mé babičky. Dospělí se setkávali velmi často a vždy nás
brali s sebou. Hráli jsme si společně a dobře se bavili, ať už jsme
dělali cokoli. Nejkrásnější bylo být venku a hrát si s ostatními
dětmi ze čtvrti, to nás pak bylo už vážně hodně. Čas jsme spolu
trávili i o prázdninách, protože v tu dobu pro nás dospělí vždy
organizovali něco jako soukromé prázdninové volnočasové aktivity.
Pokaždé jsme jeli k moři, protože jsme všichni milovali plachtění –
to pro nás byl ten největší zážitek. A pokaždé se děli neuvěřitelné
věci. Zbytek léta jsme pak byli většinou na zahradě naší „tety“
– nebyla samozřejmě tak docela naší tetou, byla to máma jedné z
našich kamarádek, ale všichni jsme jí říkali teto. Její zahrada
byla vyloženě rájem. Byla velká, všude byly stromy k lezení, rostly
tam nejrůznější plody a byl tam i malý domek. Byli jsme tam vždycky
celý den, a když byl večer čas jít domu, žadonili jsme vždycky,
abychom směli přespat v tom malém domku. Většinou jsme směli.
Tak jsem tam trávila své dětství, až do doby, kdy moje máma
dokončila své studium a vzala si mě zpátky do Německa, to mi byly
asi čtyři roky. Tenkrát jsem samozřejmě ještě nerozuměla, co se
děje, protože Polsko se stalo mým domovem a moje babička, její
kamarádi a především jejich děti mou rodinou. Ale musela jsem
zpátky. Ze začátku jsem byla celá vystrašená, protože jsem se
za ten čas úplně odnaučila německy. Když mě pak máma přihlásila
do školky a poprvé mě tam vzala, nechtěla jsem tam vůbec zůstat,
protože jsem těm dětem nerozuměla a byly taky úplně jiné než ty
polské. Tam ke mně všechny přišly a začaly si se mnou povídat a
51
ptaly se mě, jestli si s nimi nechci hrát, tady to bylo úplně
obráceně. Sedla jsem si do rohu a durdila jsem se a nikdo se se
mnou nebavil. Všichni se na mě jen koukali. Někdy, po pár podobných
dnech, ke mně přece jenom přišla jedna holka. Greta. Dodnes jsme
kamarádky. Oslovila mě, mezitím jsem si znovu zvykla i na němčinu.
Rozuměla jsem ji tedy tak napůl, ale nepotřebovaly jsme mnoho slov,
protože jsme si rozuměly i tak. Od té doby jsme dělaly všechno
společně a naše mámy se staly taky kamarádkami. Hrála jsem si s
Gretou každý den a jak se ukázalo, bydlela nedaleko, takže jsme se
setkávaly vždy na hřišti mezi našimi domy.
S Gretou jsem si sice užila spoustu zábavy, ale přesto jsem
nezapomněla ani na své kamarády v Polsku, po kterých se mi moc
stýskalo. Moje máma se proto rozhodla poslat mě na prázdniny zase
k babičce. Hrozně jsem se těšila, a když jsem tam přijela, bylo
všechno jako dřív. Všechno bylo úplně bezprostřední, hráli jsme
si spolu, jako bych ani nikdy nebyla pryč, i když mi teď věnovali
samozřejmě víc pozornosti. Myslím tím – kolik polských dětí už
mělo kamarádku z Německa, na které to ale nešlo poznat. Kromě toho
chtěli všechno vědět, jaké to tam bylo, jak to vypadalo, jaké tam
byly děti – prostě všechno, co tak může pětileté dítě zajímat.
Všechno jsem jim vyprávěla a byla jsem nadšená, že jsem zase s
nimi. Bohužel jsem ale zase musela zpátky a vždycky jsem kvůli tomu
byla šíleně smutná, protože jsem se v Polsku cítila skvěle. Někdy
jsem si ale musela zvyknout, že teď musím žít v Německu a že své
polské kamarády a příbuzné uvidím už jen o prázdninách. S nimi to
pro mě byla přesto vždycky nejhezčí doba.
Když mi bylo šest, začala jsem chodit do školy. Naštěstí jsem byla
s Gretou ve stejné třídě. Staly jsme se nejlepšími kamarádkami
a poznaly společně ještě spoustu dalších dětí, a pomalu jsem
tak přestávala myslet tolik na svoje polské kamarády, protože
do Polska jsem mohla jen dvakrát do roka. Když jsem byla starší,
všímala jsem si pořád víc, jak moc se ty dvě země liší a přesto
jsou si podobné, a na otázku, kterou mi kladlo mnoho lidí, kde se
cítím lépe a jestli si připadám spíše jako Němka nebo Polka, jsem
nikdy nedokázala odpovědět, i když jsem samozřejmě úplně věděla,
že mým domovem je vlastně Německo.
Dodnes jezdím do Polska velmi ráda a navštěvuji tam svoje kamarády
a svou rodinu. Rozumíme se všichni tak jako dřív a pořád jezdíme
společně k moři – v Polsku se vždycky cítím, jako bych nikdy ani
nebyla pryč. Když se pak vrátím domů, vždycky vím, že tu na mě
čekají všichni mí kamarádi, včetně Gréty, s kterou už sice nechodím
do jedné školy, ale i přesto ji vidím každý den, a že jsem tu
opravdu doma. Člověk si zvykne tu žít, přizpůsobí se, na chvilku
zapomene na své polské kořeny, ale když je zase tam, začne znovu
mluvit polsky, tráví tam čas s kamarády a zažije toho spoustu,
vždycky si vzpomene, jak je krásné mít druhý domov.
52
portal of good
news
Portal of Good News is made possible by the cooperation
of different Polish, Czech and German institutions.
We thank our partners and promoters for their support!
The Kreisau-Initiative Berlin makes a relevant
contribution to East-West European relations
through its networking, PR, consulting and project
work. The NGO aims to initiate debates among young
Europeans on European values, the functioning of
European democracies and newly emerging topics
of mutual interest, as well as to support the
integration of social and ethnic minorities. It is of great concern
to include young underprivileged and mentally challenged people in
international exchange-programmes.
For more information see www.kreisau.de.
The aim of the Polish Krzyżowa Foundation for
Mutual Understanding in Europe is supporting
peaceful and tolerant existence of nations, social
groups and individuals in Europe. In order to do
this we bring together people from many nations
so that they may talk and share their views of
the world. Krzyżowa bursts with life thanks to the
diversity of the people who meet here, bringing their ideas to
others and learning from the actions of new friends and partners.
For more information visit www.krzyzowa.org.pl.
The Comprehensive school I.J. Paderewski in Wałbrzych, Poland
focuses on the arts, biology, chemistry, mathematics, physics,
languages and management. Many students of the Paderewski school
participate in international youth projects and contests. Thereby
they have the full support of very dedicated teachers.
For more information visit www.1lo.walbrzych.pl.
53
Antikomplex is a Czech NGO that tries
to open the discussion about Sudetland
in Czech society. The most famous
and still running project is a photo
exhibition and book “Lost Sudetland”. By comparing the pictures of
same places in 1930s and nowadays we want to open the discussion
about this biggest hate crime in Czech society. At present we also
work on a project of educational TV series “Balloner Kráčmera”.
More information on www.antikomplex.cz.
Tandem
means transborder youth exchange between
Germany and Czech Republic. Since 1997 the two
Tandem-offices in Regensburg (DE) and Plzen (CZ) aim
at connecting young people from Germany and Czech
Republic by coordinating German-Czech youth projects
and supporting teachers and youth leaders.
For more information visit www.tandem-info.net.
The Edith Stein Foundation Wrocław was founded in 1989 as
one of the first Polish non-governmental organisations.
The main aim of its work is to promote the GermanPolish and Christian-Jewish understanding as well as to
contribute to the building of a civil society in postcommunistic Central Eastern Europe.
With the Edith Stein House as an institution for the
cultural and academic dialogue the Foundation wants to
enrich the cultural life in Wrocław.
For more infomation visit www.edytastein.org.pl.
The Freya von Moltke Foundation, a non-profit
organization located in Berlin, is neither
politically
affiliated
nor
administered
by
governmental agencies. Revenues of the capital
stock of the Foundation directly support the work
of the New Kreisau. This work includes educational
projects of the New Kreisau and preservation and
maintenance costs of the New Kreisau facility.
For more information visit www.fvms.de.
54
Portal Postcard
www.portalofgo o d n e w s . e u
young people report on good
neighbourly collaboration in Europe
portal of good
news
portal of good
www.portalofgoodnews.eu
news