Všem členům Pražského sdružení Jednoty českých právníků v

Transkript

Všem členům
Pražského sdružení
Jednoty českých právníků
v novém roce 2008
stálé zdraví,
osobní pohodu
a pracovní úspěchy
Přeje výbor PS JČP
1
Pozvánka
na výroční členskou schůzi
Pražského sdružení Jednoty českých právníků,
která se koná
v úterý, 11.března 2008 v 16,00 hodin
na právnické fakultě UK číslo dveří 38, přízemí
Program :
Zahájení
Volba komisí
Zpráva o činnosti Pražského sdružení JČP
a návrh plánu činnosti na 2008
Informace o členské základně
Zpráva o hospodaření za uplynulé funkční období
a návrh rozpočtu na rok 2008
Zpráva kontrolní komise
Diskuse k předneseným zprávám
Volba nového výboru a kontrolní komise PS JČP
Různé
Schválení usnesení výroční členské schůze
Závěr
Za výbor Pražského sdružení JČP
JUDr. Antonín M o k r ý
předseda
Poznámka : Nesejde-li se ve stanovenou dobu potřebný počet
členů, koná se výroční členská schůze o půl hodiny později
s tímtéž programem.
1
2
RANDŮV PŘÍKLAD A NAŠE
SOUČASNÁ CIVILISTIKA
Úvodní projev přednesený při slavnostním předávání
medailí Antonína Randy v roce 2007
I.
1. Na počátku října 2007 uběhlo 93 let od Randovy smrti. Duchu
postmoderny, tíhnoucímu k haštěřivé povrchnosti a sklonům
perhoreskovat cokoli, se může jevit jako legitimní otázka, proč vlastně
věnovat pozornost civilistovi, od jehož smrti nás dělí bezmála století a
jehož dílo se vztahuje k zákonným textům, které u nás dávno za právo
neplatí? Vždyť se nám - a zvlášť v této zemi - jeví i právnické knihy
vydané ani ne před desetiletím jako beznadějně zastaralé, zadupané do
prachu rychloběhem moderní doby a kvapným vývojem zákonodárství.
2. Leč zabývá-li se kdo naukou soukromého práva, narazí dříve nebo
později na Randovo jméno; nejeden pak časem i na jeho dílo: nejčastěji
patrně na jeho Vlastnické právo v pořádku systematickém, které u nás
bylo opakovaně vydáváno od konce XIX. stol. do 20. let minulého
století. Lze říci, že tento spis, známější u nás daleko víc než slavný Der
Besitz nach österreichischem Rechte mit Berücksichtigung des
gemeinen Rechtes, des preußischen, französichen und italienischen, des
sächsischen und zurücherischen Gesetzbuche, v mnohém ovlivnil - v
dobrém i špatném - právnické myšlení současných generací. Mluvím-li
o negativním vlivu, nelze jej však přičíst Randovi, ale formalistickému,
ahistorickému přístupu k jeho dílu, mechanické recepci závěrů
činěných v době páry a elektřiny pro dobu informačních technologií,
tedy přístupu, který hrubě odporuje Randově koncepčnímu postoji k
právu a úkolům právní vědy.
3. Antonína Randu jsme si zvykli řadit do historickoprávní školy
romanistického směru. Ale Randa rozhodně nebyl především
romanizujícím historikem.
Na Randovi je pozoruhodné jeho právnické buditelství; jeho
zásluhou se zdejší právní věda zařadila, jak zdůraznil Krčmář, "po bok
3
jiných národů kulturních", vymanila se ze zahleděnosti do vnitřních
poměrů malého českého světa, tak typického pro obrozenecké
průkopníky českého právnictví, jako byli např. Pavlovský, FaylDražkovický nebo Frič, a splynula s evropským vývojem právnického
myšlení. Uznání, které Randovi projevil Rudolph von Jhering známým
výrokem "tento Čech patří nám", to vyjadřuje v přesvědčivé zkratce.
Randa přirozeně přilnul k německé právní vědě, která v té době
představovala zřejmý vrchol juristického myšlení. Neomezil se však jen
na tento proud, ale pozorně sledoval vývoj zákonodárství a myšlenkové
směry ve Francii, Švýcarsku, Itálii i jinde. Vyvedl tak zdejší právnictví
do Evropy.
Za druhé, Randa nikdy nebyl formalistickým právníkem, ale vždy
na právo pohlížel v sociálních souvislostech. Jeho rektorská řeč k
vládní osnově zákona o akciových společnostech (1883) je toho
nejvýmluvnějším dokladem. Nešlo však o ojedinělý přístup: v
předmluvě k 6. vydání Závazků k náhradě škody (1899) poukazuje, jak
"rychlý sociálně hospodářský rozvoj doby poslední dostatek vysvětluje
silné reformní proudění v theorii i legislaci", ve stati o revizi
rakouského všeobecného zákoníku občanského (1911) zdůrazňuje, že
"velké sociální a hospodářské proměny (...) vynucují nové, věcným
potřebám přiměřené upravení poměrů právních" a že "sociální
hospodářsko-politické otázky domáhají se i na poli soukromého práva
časového řešení."
Třetí, co se hodí vyzdvihnout, je Randova svědomitost a
důkladnost při vědecké práci. K větším dílům se připravoval publikací
řady drobnějších studií a při literárním zpracování vlastního tématu mu
neunikla, jak na to poukázal Knapp, "ani ta nejzastrčenější brožura."
Randova vědecká akribie byla příslovečná.
4. Z toho je zřejmé, v čem vidím inspirační zdroj Randova příkladu pro
dnešek.
II.
1. Naše právní věda sledovala od 2. pol. XIX. stol. kontext právně
kulturního vývoje jiných evropských národů. Po r. 1948 se však ocitla v
jednostranné závislosti na sovětském právním myšlení marx-leninské
4
orientace. Zvláště civilistika tím nesmírně utrpěla, což podmínil fakt, že
sovětské právnictví existenci soukromého práva vůbec neuznávalo.
Pokud jde o naši legislativu, je tragickým dokladem tohoto vývoje
občanský zákoník z r. 1964, který ideologickou důsledností předčil i
sovětské civilní kodexy z 20. i 60. let XX. stol. Ještě víc však utrpěla
nauka. Sociálněpolitické poměry diskvalifikovaly právní nauku jako
vědu a odkázaly ji do role služky politické moci. Výsledkem byl posun
juristického myšlení směrem od právně logických analýz a syntéz k
formalistické exegezi a popisu zákonných textů. V mnohém to
připomíná stav, v jakém byla právní kultura rakouských zemí před tím,
než prapor vědeckého stylu právnického myšlení zdvihl nejprve Joseph
Unger a po něm - a v českém prostředí jako první - i Randa.
2. Dlužno vytknout, že se z těchto osidel česká civilistika dosud
přesvědčivě nevymanila.
Předně je patrný exegetický styl civilistické literatury. Mnohdy jen
popisuje, co je v zákonech, a to označuje za teorii. Zvlášť tíživá je
volba tohoto způsobu myšlení při výchově nových právnických
generací. Mladí lidé se na právnických fakultách neučí právo, ale
zákony. V aktuální učebnici občanského práva se např. dočtou o
soukromých dražbách popis obsahu zák. č. 26/2000 Sb., aniž jsou
poučeni, že koncept zákonné úpravy je vědecky chybný, že z
juristického hlediska vlastnické právo soukromou dražbou nepřechází,
ale převádí se, že soukromé dražení je způsob smluvního převodu a že
tak na ně nahlížejí všechny relevantní evropské právní úpravy. Myslím,
že Randa by nemlčel. Dokládá to jeho leckdy ostrá kritika tehdy
platného zákonodárství.
Zdá se mi, jako by současná soukromoprávní nauka stále nenalezla
ztracenou vědeckou odvahu a že stále čekáme, kdy srdce civilistické
vědy začne odhodlaněji bít. Čteme-li současné stěžejní texty různých
akademiků, až na několik čestných výjimek pozorujeme, jako by se
hlavní civilistický proud nejednou zabředával v bezradnosti, v níž se
uchyluje k stálé recyklaci myšlenkových schémat, jak se v našich
poměrech ustálila v 2. pol. XX. stol. - na něž se roubují právnické
konstrukce převzaté z evropského práva - jakož i v nekritickém
přejímání názorů jedněch autorů od druhých.
3. Důsledkem toho je celkový úpadek obecného základu. Civilisté
přestávají myslet v obecných kategoriích. To generuje kazuistický
5
způsob uvažování. Pak slyšíme ze všech stran, že "chybí legislativa".
To mj. vede k hypertrofické produkci nových a nových speciálních
zákonů: snad každý resort státní správy a každá zájmová skupina si pro
sebe reklamuje co nejvíc "samostatných" a "komplexních" zákonů.
Hodí se přitakat Pelikánové v závěru, že se ideologie tzv. komplexních
úprav úzce váže na zdejší tradici totalitního právního myšlení.
Randa celým svým dílem ukazoval naopak na důležitost obecných
právních konstrukcí a speciálním úpravám přiznával racionalitu, jen
byla-li odůvodněna konkrétní sociální a hospodářskou potřebou.
Dobrým příkladem jsou jeho opakované studie o náhradě škody. Randa
zdůrazňoval úpravu povinnosti hradit škodu bez zavinění podle
zvláštního zákona o ručení železnic jako dobrý příklad odůvodněné
výjimky ze zásady stavící na povinnosti hradit jen zaviněnou škodu.
Zároveň si všímal problematiky nekalé soutěže, tehdy aktuální, a
poukazoval, že nedostatek zvláštní úpravy nebrání jejímu postihu podle
obecného § 1285 ABGB, obdobně jak se stalo ve Francii na základě
stejně obecného § 1383 Code civil.
Vývoj našeho soukromého práva jde často směrem k vytváření
speciálních úprav i tam, kde stačí výklad: příkladem může být § 56a
obch. z. vzhledem k § 3 odst. 1 obč. z. zjevně nadbytečný, anebo
zbytečných úprav poplatných hledisku komplexnosti: příkladem jsou
umělé konstrukce zvláštních obchodních smluv mandátní, o dílo, o
uložení věci a dalších, v kontextu evropských úprav zcela ojedinělé.
Tyto tendence zákonodárného vývoje podněcují opovržení občanským
zákoníkem jako obecným základem, který upadá, utlačován ze všech
stran přebujelou speciální legislativou, i kazuistiku v civilistickém
právním myšlení, upírajícím svou hlavní pozornost na výjimky z
výjimek, nikoli na to, co je hlavní a podstatné.
4. V porovnání s Randovým právnickým buditelstvím vystupuje do
popředí nápadná sterilita stávajícího civilistického myšlení a banálnost
jeho výstupů. "Vědecké bádání" se často omezuje jen na pečlivé čtení
zákonného textu a činění závěrů jen z něho. Podíváme-li se na literární
produkci vzniklou zde po r. 1989, můžeme si položit otázku, co z toho
má trvalejší hodnotu, resp. co vůbec zřetelněji vystupuje z
podprůměrnosti. Pár mimořádných titulů bychom spočítali na prstech
jedné ruky.
6
III.
1. Tento sotva utěšený stav má své příčiny i následky.
2. O příčinách byla zčásti řeč výše. Dodejme k tomu, že nápadná je
pohodlnost civilistického myšlení vede k uchovávání a recyklaci
myšlenkových schémat z 50. a 60. let. Vždyť v kolika učebnicích
občanského práva se např. dočteme, že hlavní funkce občanského
zákoníku je v úpravě majetkových vztahů! Hlavní funkce občanského
zákoníku je přece v zajištění celkového respektu k právu lidí svobodně
si utvářet vlastní soukromý život.
To je také základní myšlenka, ze které vychází návrh nového
občanského zákoníku pro Českou republiku, jehož koncept opouští
zdejší kodifikační modely z r. 1950 i 1964 a přiklání se k
západoevropským vzorům. Z různých stran slyšíme, že kodexová
osnova je složitá, že vytváří nové instituty a že lidé budou uplatňovat
svoje nová subjektivní práva, a dokonce se o ně i víc soudit. Nesdílím
tuto linii pramenící z bezradnosti a planého odbornictví. Nový
občanský zákoník se nepřipravuje proto, aby se privátní záležitosti
člověka zúřadovaly v právnických kancelářích co nejpohodlněji.
3. Při čtení Randových spisů si brzy všimneme, jak rozsáhlou a
soustředěnou pozornost věnoval kritickému rozboru judikatury a jak
neváhal vadná rozhodnutí podrobit kritice i velmi tvrdé. Tak si např. v
souvislosti s náhradou škody všímá rozh. č. 1421 Glaser-Ungerovy
sbírky a odmítá jeho myšlenkový konstrukt, že ztráta hnací síly vody
znamená ušlý zisk, nikoli skutečnou škodu. Můžeme v analogické
souvislosti poukázat na aktuální učebnici občanského práva, která bez
stínu kritiky zaznamenává, že judikatura dospěla k závěru, že
promlčení peněžité pohledávky nepředstavuje skutečnou škodu, nýbrž
ušlý zisk, ač jde o závěr stejně nesprávný jako v onom starém judikátu
vídeňského soudního dvora.
Nejen na tomto, ale i na řadě jiných příkladů můžeme ukázat, jak
se zdejší nauka občanského práva přijala trpnou úlohu sekundanta
judikatury, mechanicky zaznamenávajícího její výsledky. A zvedne-li se
vědec přec jen k odporu, protože to už křičí, často z nepochopitelných
důvodů následně couvne. Je celkem známo, jaké názorové kontroverze
vyvolává judikatura setrvávající na stanovisku, že usnesení valné
hromady obchodní společnosti není právní úkon, ale jiná právní
7
skutečnost. Přední představitel občanskoprávní nauky se k tomu
judikatornímu závěru vyjádřil v 8. vydání známého komentáře
obsáhlejší pasáži, v níž přesvědčivě zdůvodnil nesprávnost soudního
přístupu. Stejné stanovisko nalezneme i v dalším vydání, leč v
aktuálním 10. vydání bylo vypuštěno. Klade se otázka, proč se tak
stalo: změnu názoru můžeme sotva předpokládat. Jedna z hypotéz,
která se nabízí, může hledat vysvětlení kolegiálním ohledem vzhledem
k posílení soudců Nejvyššího soudu jako hlavních autorů komentáře.
4. Zdá se, jako by z různých příčin byla narušena přirozená dělba práce
mezi představiteli civilistické nauky a právní praxe. Jako člověk
přišedší do akademického světa po letech praktického výkonu
právnického povolání vidím příčinu spíš v představitelích vědy, v jejich
opatrnosti, názorové sterilitě, neschopnosti či neochotě ukazovat cestu.
Kde právní věda není s to dát praxi na její otázky odpověď, hledá ji
právní praxe sama. Často to dopadá tak, jak poukázal Leonardo da
Vinci: Praxe bez teorie je jako loď bez kormidelníka.
Judikatura mnohdy dospívá i ve skutkově shodných situacích k
protikladným závěrům - pamatujeme všichni rozličná rozhodnutí o
promlčení práva na bezdůvodné obohacení vzniklého v obchodě, na
rozhodnutí, podle nichž příslušenství jednou následuje právní osud
hlavní věci, jindy nenásleduje a četná další. Judikatura mnohdy také
dospívá k závěrům zjevně nesprávným - o přípustnosti analogie i ve
věcech osobního statusu - takže se dozvídáme, že i právnická osoba má
city - nebo že technický průkaz je součástí automobilu, že pozvánka na
valnou hromadu není právní úkon atd. Odbornou relevanci těmto
nápadům nelze přiznat jen proto, že k nim dospěl sám Nejvyšší soud a
že je různí představitelé soudní praxe promítají jako autoři do
komentářů k základním soukromoprávním kodexům. Často se tak z
komentáře dozvíme, jak problém řeší rozhodovací praxe a že jej řeší
správně, judikáty pak odkazují na týž soudcovský komentář
glorifikující výsledky rozhodovací praxe jako na závěry "teorie". Tím
se kruh uzavírá.
Leč, jak řečeno, nelze praxi vytýkat, že sama hledá cesty, nedočkáli se pomoci od právní vědy; osten kritiky míří jinam.
8
IV.
1. Úkol právní vědy není zaznamenávat představy zákonodárné nebo
rozhodovací praxe a respektovat je jako vědecké pravdy.
Úkol právní teorie je kriticky zkoumat zákon i judikaturu podle
zásad vědecké práce a uzavřít, nakolik se pojetí praxe srovnává s úrovní
vědeckého poznání. Rezignuje-li civilistická nauka značnou měrou na
své poslání - zkoumat, kriticky analyzovat, argumentovat, zveřejňovat,
a tím i sloužit - je to špatné koncepčně, metodologicky i sociálně.
2. Je, myslím, nejvyšší čas, aby česká civilistická nauka konečně
zvedla hlavu a sebevědomě se ujala role, která jí v právním státu
právem náleží. V tom směru mohou být Randova píle, kritičnost a
vědecká odvaha i dnešku stálým příkladem.
Prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš
Právnická fakulta ZČU v Plzni
Slavnostní předávání medailí
Antonína Randy v roce 2007.
Také v roce 2007 byly již tradičně udíleny medaile Antonína
Randy. Slavnostní předání medailí se uskutečnilo dne 23. října, také již
tradičně ve Vlasteneckém sále staroslavného Karolina. Atmosféra
letošního předávání medailí však byla obzvlášť slavnostní a netradiční
v tom, že po prvé v historii této akce, organizované Jednotou českých
právníků, byla udělena zlatá medaile Antonína Randy.
Účastníky slavnosti, mezi nimiž byla kromě laureátů Randovy
medaile a členů Jednoty českých právníků, řada významných
právnických osobností a dalších představitelů společenského
a veřejného života, uvítal krátkým proslovem rektor Univerzity
Karlovy prof. RNDr. Václav Hampl, CSc.
9
Úvodní projev přednesl prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš, který
zdůraznil význam odkazu díla prof. Antonína Randy ve vztahu
k současné civilistice. Jedna z Randových vědeckých zásad, kladoucí
důraz na obecné právní konstrukce ve vztahu k speciálním úpravám, je
také základní myšlenkou, ze které vychází návrh nového občanského
zákoníku pro Českou republiku, na jehož zpracování se prof. Eliáš
významnou měrou podílí. Celý velmi zajímavý projev je ve Zpravodaji
Jednoty českých právníků publikován samostatně.
Randova medaile byla na návrh Presidia Jednoty českých právníků
udělena celkem pěti právnickým osobnostem.
Jak již bylo výše zmíněno, poprvé v historii této významné pocty
byl udělen její nejvyšší tj. zlatý stupeň. Zlatou medaili obdržel z rukou
prvního místopředsedy Prezidia Jednoty českých právníků
JUDr.Antonína Mokrého JUDr. Otakar Motejl.
V krátkém projevu JUDr. Mokrý vyjádřil přesvědčení, že osobnost
JUDr. Otakara Motejla, dlouholetého předsedy Jednoty českých
právníků, odpovídá přísným kritériím Statutu medaile Antonína Randy,
dle nichž lze zlatou medaili udělit předním představitelům politického,
veřejného a společenského života za mimořádné zásluhy o rozvoj
demokracie a práva a nejvýznamnějším představitelům právní teorie a
praxe, kteří se mimořádnou měrou zasloužili o rozvoj právní vědy a
budování právního státu. Zlatá medaile byla JUDr. Motejlovi udělena u
příležitosti jeho významného životního jubilea 75 let.
JUDr. Motejl poté v krátkém proslovu vyslovil poděkování za toto
vysoké ocenění a ujal se dalšího předávání medailí.
Stříbrnou medaili převzal z jeho rukou prof. JUDr. Pavel
Šámal, PhD., předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky, jako
ocenění jeho významného přínosu právní teorii a praxi v oboru
trestního práva. Profesor Šámal se dlouhodobě jako člen komise
Ministerstva spravedlnosti významně podílí na legislativních pracích
v oblasti trestního práva, konkrétně na přípravě rekodifikace trestního
zákona a trestního řádu. Oceněna byla také jeho dlouhodobá spolupráce
s Městským sdružením Jednoty českých právníků v Brně. Dále byla
stříbrná medaile udělena JUDr. Ludmile Suché, dlouholeté člence a
funkcionářce výboru Pražského sdružení Jednoty, za její mimořádné
zásluhy o Jednotu českých právníků. JUDr. Suchá je známa jako
vynikající koordinátorka diskusních setkání a spoluorganizátorka
10
i všech dalších aktivit Pražského sdružení. Velmi záslužná je také její
činnost v redakci Zpravodaje Jednoty českých právníků, jehož úroveň a
obsah se její zásluhou neustále zdokonaluje a rozšiřuje tak, že se z něj
stává nejen organizační informátor Jednoty, ale i hodnotný odborný
právnický časopis.
Bronzová medaile byla udělena JUDr. Ludvíku Davidovi, CSc.,
soudci Nejvyššího soudu České republiky, za jeho přínos právní teorii a
praxi a za aktivní práci v Jednotě českých právníků, konkrétně
v Městském sdružení v Brně. JUDr. David se dlouhodobě specializuje
na problematiku pracovního práva a jako člen lektorského sboru
Justiční akademie ČR se zaměřuje zejména na evropské právo na
úseku lidských práv a svobod. Bronzová medaile byla dále udělena
JUDr. Věře Kličkové, člence místního sdružení Jednoty českých
právníků Kolín-Kutná Hora, za její dlouholetou obětavou práci pro
Jednotu českých právníků.
Jménem oceněných vyslovil poděkování prof. Šámal. Z reakcí
účastníků slavnostního shromáždění, které po skončení oficiální části
pozval JUDr. Otakar Motejl do přilehlých prostor Vlasteneckého sálu
na malé občerstvení bylo patrno, že letošní předávání medailí Antonína
Randy, bylo opět významnou společenskou událostí, umocněnou navíc
udělením první zlaté medaile.
Pro informaci čtenářů Zpravodaje se zařazuje přehled všech
nositelů medaile Antonína Randy.
Přehled udělených Randových medailí v letech 1992-2007
1992 stříbrná medaile:
Prof. JUDr. Vladimír Kubeš, in
memoriam
Prof. JUDr. Karel Malý, DrSc.
Prof. JUDr. František Šamalík, DrSc.
JUDr. Jan Štěpán
1992 bronzová medail:
JUDr. Jaromír Heindl
JUDr. Jan Kober
JUDr. Václav Morávek, in
memoriam
JUDr. Otakar Musil
JUDr. Miroslav Rykl
JUDr. Vladimír Schmid
JUDr. Zdeněk Zatloukal
JUDr. Vladimír Zeman
11
1993 stříbrná medaile
JUDr. Vladislav Brož
Doc. JUDr. Jiří Haderka, CSc.
JUDr. Josef Rubeš
JUDr. Karel Knap
1993 bronzová medaile
JUDr. Mikuláš Blažej
JUDr. Ladislav Boura
Prof. JUDr. Hynek Bulín, CSc.
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc.
JUDr. Ludmila Suchá
JUDr. Pavel Tuma
JUDr. Libuše Vacková
JUDr. Jaroslav Bičovský, CSc.
JUDr. Dagmar Burešová
prof. JUDr.Karol Planka, DrSc.
(Slovensko)
JUDr. Vladimír Vitásek, CSc.
1994 bronzová medaile:
JUDr. Jaromír Alexa
Mgr. Lenka Dvořáková
JUDr. Eduard Huth
JUDr. Evžen Chroust
JUDr. Igor Kladivo
JUDr. Vladimír Plášil
JUDr. Jiří Rákosník, in memoriam
JUDr. Vendulka Stuchlíková
JUDr. Cyril Svoboda
prof.JUDr. Petr Hajn,DrSc.
JUDr. Milan Holub, CSc.
JUDr. Otakar Motejl
JUDr. Jiří Novák
JUDr. Lubomír Volejník
JUDr. Antonín Draštik
JUDr. Hana Kantorová
JUDr. Drahomíra Pálenská, CSc.
JUDr. Václav Škach, CSc.
JUDr.Jiří Brázda
JUDr. Karel Čermák
JUDr. Zdeněk Kessler
JUDr. Jan Kober
Prof.JUDr. Valentin Urfus
JUDr. Jan Brož
JUDr. Stanislav Ehlich
JUDr. Vratislav Havlík
Mgr. Jitka Hugová
JUDr. Olga Kappová
JUDr. Jan Kolařík
Mgr. Zdeňka Kutá
gen. JUDr. Bohuslav Ečer, in
memoriam
Prof. JUDr. Marie Kalenská, DrSc.
JUDr. Václav Helešic
JUDr. Alice Sedláková
JUDr. Jindřich Konrád
12
JUDr. Jaroslav Tauš, in memoriam
Doc.JUDr. Petr Tröster, CSc.
JUDr. Drahoš Tomeš
prof.JUDr. Dušan Hendrych
prof.JUDr. Josef Macur, DrSc.
JUDr. Antonín Mokrý
JUDr. Václav Čípek
Doc. JUDr. Jiří Mikeš
JUDr. Václav Reif
JUDr. Jaroslav Standara
prof.JUDr. Vladimír Čermák
doc. JUDr. Vladimír Kindl
prof.Dr.Dr.h.c.Jan S. Kruliš-Randa
(Švýcarsko)
doc. JUDr. Oto Novotný
Eduard Graf von Westphalen
(Německo)
Prof. JUDr. Alena Winterová, CSc.
JUDr. Pavel Zářecký, CSc.
JUDr. Margita Korhoňová
JUDr. Václav Manďák, CSc.
JUDr. Vratislav Vinš
JUDr. Drahoslav Sojka
2001 stříbrná medaile neudělena
JUDr. Oldřich Říha
JUDr. Josef Novotný
JUDr. Jaroslav Bureš
JUDr. Ljubomír Drápal
Doc. JUDr. Josef Fiala, CSc.
JUDr. Bohumil Repík, CSc.
(Slovensko)
JUDr. Richard Doleček
JUDr. Jaroslav Duben, CSc.
JUDr. PhDr. Stanislav Balík
Prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš
JUDr. Martin Foukal
JUDr. Pavel Rychetský
JUDr. Vítězslav Jurka
JUDr. Bohumila Rubanová
JUDr. Marta Škárová
JUDr. Ivana Štenglová
Roger Errera (Francie)
doc. JUDr. Ing. Antonín
JUDr. Jaroslav Hájek
JUDr.Jan Tuláček
13
Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc.
Brzobohatý, CSc.
JUDr. Aleš Klempa
Jean Michel Peltier (Francie)
JUDr. Božena Šrámková
Dr.Jakob Gratzer (Rakousko)
prof. JUDr. Pavel Holländer, DrSc.
prof.JUDr. Jan Dědič
JUDr. Jiřík Fleischer
JUDr. Květoslav Kramář
Dr. JUDr.h.c.Jacques Isnard,
Ph.D..(Francie)
Doc.JUDr. Stanislav Plíva, CSc.
JUDr. Miloš Borovička
JUDr. Ladislav Jouza
JUDr.Martina Kasíková
JUDr. Eugenie Kuchtíčková
JUDr. Ilona Mouchová
2007 zlatá medaile
JUDr. Otakar Motejl
prof. JUDr. Pavel Šámal, PhD.
JUDr. Ludmila Suchá
JUDr. Ludvík David, CSc.
JUDr. Věra Kličková
JUDr. Drahomíra Pálenská CSc.
14
Praktické problémy medicínského práva
Přehled právních předpisů
Některá základní pravidla platná i v oblasti medicínského práva
obsahuje Listina základních práv a svobod. Jde zejména o článek 6 –
právo na ochranu života, článek 7 – nedotknutelnost osoby, článek 8 –
záruka osobní svobody s tím, že ústavní péče o občana bez jeho
souhlasu podléhá oznamovací povinnosti soudu do 24 hodin, soud musí
předběžně rozhodnout o přípustnosti držení v ústavu zdravotní péče bez
souhlasu do 7 dnů. Dále článek 10 týkající se ochrany osobních údajů a
článek 31 – právo na ochranu zdraví a bezplatnou zdravotní péči na
základě veřejného pojištění, za podmínek, které stanoví zákon.
Dalším významným právním předpisem medicínského práva je
Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti
v souvislosti s aplikací biologie a medicíny přijatá dne 4.4.1997 a
ratifikována Českou republikou v roce 2001. Úmluva má dodatkový
protokol O zákazu klonování lidských bytostí ze dne 12.1.1998, který
byl rovněž Českou republikou ratifikován a dodatkový protokol O
transplantaci orgánů a tkání lidského původu, s nímž harmonuje
současný transplantační zákon platný v České republice.
Mezi další významné právní předpisy medicínského práva zejména
patří:
-
zákon o péči o zdraví lidu č. 20/1966 Sb. v platném znění
(poslední novela zákonem č. 111/2007 Sb. umožňuje nahlížení
do zdravotnické dokumentace a její kopírování);
zákon o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997 Sb.
v platném znění;
zákon o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních
č. 160/1992 Sb. v platném znění;
zákon o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti
a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického
15
-
-
povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta č. 95/2004 Sb.
v platném znění;
zákon o nelékařských zdravotnických povoláních č. 96/2004 Sb.
v platném znění;
zákon o České lékařské komoře, České stomatologické komoře
a České lékárnické komoře č. 220/1991 Sb. v platném znění;
zákon o umělém přerušení těhotenství č. 66/1986 Sb. v platném
znění;
transplantační zákon č. 285/2002 Sb. v platném znění;
zákon o léčivech č. 79/1997 Sb. v platném znění;
zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. v platném
znění;
zákon o zdravotnických prostředcích č. 123/2000 Sb. v platném
znění.
Aktuální problémy medicínského práva v současné době
V současné době patří mezi nejaktuálnější problémy medicínského
práva otázka, co je třeba považovat za péči „lege artis“, podle jakých
pravidel bude rozhodnuto, zda péče byla či nebyla poskytnuta lege artis
a kdo tuto skutečnost posoudí. Při definici tohoto pojmu se vychází
zpravidla z ustanovení § 11 zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu
v platném znění, podle kterého mají zdravotnická zařízení poskytovat
zdravotní péči v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské
vědy. Některé jiné definice označují za „lege artis“ řádné splnění všech
profesních povinností příslušného zdravotnického pracovníka, případně
správný postup, uznávaný postup apod.
Znalecké posudky hodnotí správnost či nesprávnost postupu lékaře
v konkrétním případě. Výsledky znaleckých posudků vypracovaných
různými znalci či ústavy jsou často rozdílné i protichůdné a je poměrně
těžké, aby v některých případech zaujali znalci jednotné stanovisko.
V případech trestního stíhání lékařů, kdy znalecký posudek předložený
jednou ze stran trestního řízení nesmí být odmítnut ani diskriminován,
dojde-li k situaci, kdy proti sobě stojí znalecké posudky s různými
16
závěry, by mělo být postupováno v souladu s nálezem Ústavního soudu
I.ÚS 429/03 ze dne 4.12.2003, podle kterého v těchto případech
nezbývá, než postupovat podle ústavní zásady presumpce neviny, jejíž
důsledkem je zásada in dubio pro reo.
Dalším problémem je požadavek poskytovat péči lege artis na
straně jedné a přísná regulace úhrad zdravotní péče ze strany
zdravotních pojišťoven na straně druhé, kdy lékař často musí velmi
bedlivě zvažovat, zda riskovat finanční postih ze strany zdravotní
pojišťovny, či naopak nebezpečí žaloby o náhradu škody a trestního
stíhání.
V posledním období
je
velmi aktuální
problematika
informovaného souhlasu pacienta s lékařským výkonem. Za porušení
právní povinnosti zdravotnického zařízení se považuje i nedostatek
informací, které pacient obdržel, oproti tomu, na jaké informace měl
právo. Jeho souhlas je považován za kvalifikovaný pouze tehdy,
obdržel-li všechny informace, které obdržet měl. V opačném případě
lze dospět k závěru, že zdravotnické zařízení porušilo svou právní
povinnost, byť poskytlo péči lege artis.
V některých případech je problémem naopak absence
„informovaného nesouhlasu“, tedy reversu v případech, kdy pacient
odmítl lékařem doporučenou péči a lékař nepostupoval podle zákona,
tedy nevyžádal si od něho negativní revers.
Závažným problémem v oblasti náhrady škody jsou mezery
v pojistném krytí zdravotnických zařízení, kdy pojistné podmínky
mnoha pojišťoven vylučují pojistné krytí v některých situacích, které
běžně při poskytování zdravotní péče nastávají. Jde například o
vyloučení pojistného krytí jakýchkoli nároků vyplývajících z práva na
ochranu osobnosti, pojistné krytí pojistné události způsobené „hrubou
nedbalostí“, porušením prevenční povinnosti apod.
V praxi se v posledních létech setkáváme s tendencí kriminalizovat
práci lékařů, kdy pacienti nebo pozůstalí dávají přednost trestnímu
oznámení před civilní žalobou. To ve svých důsledcích vede k alibismu
17
a právní opatrnosti lékařů, což není ve prospěch pacienta. Již profesor
Charvát napsal, že „běda pacientovi přestane-li být chirurg sebevědomě
odvážným a začne být právnicky opatrným“.
V posledních létech dochází také k nárůstu fyzických napadení a
útoků včetně tří vražedných útoků na lékaře. Aktuální se stává otázka
zvýšené právní ochrany zdravotníků případně i dalších osob, na které
jsou vedeny útoky v souvislosti s výkonem jejich povolání nebo pro
výkon jejich povolání. Navrhovaná rekodifikace trestního zákona
počítá (po velmi dobré spolupráci prezidenta České lékařské komory a
úřadujícího ministra spravedlnosti) s vyšší trestní sazbou za vraždu a
ublížení na zdraví i vyhrožování, je-li taková trestná činnost spáchána
na zdravotníkovi, nebo jiné osobě v úmyslu působit na výkon
povinností vyplývajících z jejího povolání nebo pro výkon jejího
povolání. Bude-li tato právní úprava přijata, bude se týkat nejen
zdravotníků, ale i učitelů, advokátů a dalších osob, které při výkonu
svého povolání mohou být vystaveny útokům, vyhrožování, apod.
Problematika trestní odpovědnosti v medicíně
Nejčastějším trestným činem je ublížení na zdraví z nedbalosti dle
§ 224 trestního zákona. Při řešení otázky trestní odpovědnosti lékaře
jde o odpověď na tři základní otázky:
1) Zda šlo o postup non lege artis, tedy v rozporu se současnými
dostupnými poznatky lékařské vědy, resp. zda šlo o porušení
profesních povinností lékaře příslušné profese.
2) Zda je prokázána příčinná souvislost mezi porušením
profesních povinností lékaře a újmou na zdraví nebo úmrtím
pacienta.
3) Zda je prokázáno zavinění, alespoň z nedbalosti nevědomé.
V řadě případů totiž nepůjde o nedbalost, ani o porušení profesních
povinností, ale o přípustné riziko při výkonu lékařského povolání, které
nelze označit jako zanedbání profesních povinností. Každý lékařský
zákrok má svá rizika, která se v určitém procentu případů naplní a nelze
18
trestně stíhat lékaře za jakýkoli diagnostický omyl, manuální nezdar,
apod.
Občanskoprávní odpovědnost zdravotnického zařízení
Nejčastějším případem je odpovědnost za porušení právní
povinnosti dle § 420 občanského zákoníku, kdy je ovšem nutno
prokázat jak porušení právní povinnosti zdravotnického zařízení, tak i
příčinnou souvislost mezi tímto porušením a následkem na zdraví nebo
životě pacienta. V poslední době se stále častěji uplatňuje i
odpovědnost za porušení prevenční povinnosti zdravotnického zařízení
dle § 415 občanského zákoníku. Specifickým případem právní
odpovědnosti, který je rovněž ve zdravotnictví velmi častý, je
„odpovědnost za výsledek“ dle § 421a občanského zákoníku, kdy škoda
je způsobena povahou použité věci. Rozsáhlé spory jsou vedeny o tom,
co lze ještě považovat za použitou věc, jejíž povahou došlo ke škodě na
zdraví nebo na životě a co již za použitou věc považovat nelze.
Odpovědnost může být aktuální i za škodu na věcech vnesených a
odložených dle
§ 433 občanského zákoníku.
V poslední době velmi narůstají žaloby dle § 11 a následujících
občanského zákoníku v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Jde
o žaloby pro zásah do rodinného života, kdy podle žaloby vinou
zdravotnického zařízení ztratila rodina svého člena, ale i žaloby za
porušení práv pacienta, například nedostatečné informace před
zákrokem, který byl odkladný a spojený s rizikem, ale i o žaloby za
nedůstojné zacházení s pacientem ze strany zdravotnického personálu.
Informovaný souhlas a nesouhlas, detence
Problematiku informovaného souhlasu pacienta s lékařským
výkonem a zdravotní péčí řeší článek 5 Úmluvy o lidských právech a
biomedicíně a § 23 odst. 1 zákona o péči o zdraví lidu č. 20/1966 Sb. ve
znění zákona č. 111/2007 Sb.
19
Pacient má právo být informován o povaze poskytované zdravotní
péče a každého vyšetřovacího nebo léčebného výkonu, jakož i o jeho
důsledcích. Velmi důležitá je informace o rizicích výkonu, která
vystupuje do popředí zejména u odkladných výkonů, které mohou, ale
nemusí být provedeny a zvláště pak u kosmetických výkonů, které
nemají za cíl zachovat, nebo zlepšit zdravotní stav. Pacient má právo na
informaci o alternativách poskytované zdravotní péče a lékařem
doporučovaného výkonu a rozhodnutí o tom, jakou alternativu se ze
dvou nebo několika možných vybere, náleží po patřičném vysvětlení
pacientovi. Součástí informací musí být i informace o potřebném
léčebném režimu v období rekonvalescence.
Naproti tomu odmítá-li pacient přes náležité vysvětlení potřebnou
zdravotní péči, je lékař povinen vyžádat si jeho písemné prohlášení –
revers. Odmítá-li pacient revers podepsat, lze jej nahradit podpisem
lékaře a jednoho svědka (vyhláška č. 385/2006 Sb.). Nikdy však nestačí
pouhý záznam do zdravotnické dokumentace, že pacient lékařem
doporučenou péči odmítá. Vzor informovaného souhlasu i reversu lze
nalézt na webových stránkách České lékařské komory www.lkcr.cz.
Ustanovení v § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví
lidu v platném znění řeší otázku, kdy lze poskytovat zdravotní péči bez
souhlasu pacienta. Jde o tyto případy:
1) Jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž je
povinné léčení (zejména přenosné choroby).
2) Jestliže se osoba jevící známky duševní choroby nebo
intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí.
3) Není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného si
vyžádat jeho souhlas a přitom jde o neodkladné výkony nutné
k záchraně života nebo zdraví.
Rovněž v případě dítěte a osoby zbavené způsobilosti k právním
úkonům, jde-li o
neodkladné výkony nutné k záchraně života nebo zdraví a odmítá-li
zákonný zástupce nebo opatrovník souhlas, lze poskytnout péči bez
20
souhlasu zákonného zástupce nebo opatrovníka (§ 23 odst. 3 zákona č.
20/1966 Sb. v platném znění).
V případě hospitalizace pacienta bez jeho souhlasu, případně jeho
omezení ve volném pohybu, nebo styku s vnějším světem bez jeho
souhlasu, je zdravotnické zařízení povinno tuto skutečnost hlásit do 24
hodin soudu v jehož obvodu má sídlo.
Povinnost mlčenlivosti
Problematiku povinné mlčenlivosti zdravotnických pracovníků řeší
ustanovení § 55 odst. 2 písmeno d) zákona č. 20/1966 Sb. v platném
znění o péči o zdraví lidu, který je v poměru speciality k zákonu o
ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb. Zdravotnický pracovník je
povinen zachovat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl
při výkonu svého povolání, kromě taxativně stanovených výjimek. Jde
o tyto výjimky:
a) Informace jsou poskytovány se souhlasem pacienta;
b) zdravotnický pracovník má oznamovací povinnost vyplývající
z právního předpisu;
c) jde o informace poskytované na vyžádání orgánů činných v
trestním řízení, pokud byl vysloven souhlas soudce, nebo
případ podléhá oznamovací povinnosti dle trestního zákona;
d) v nezbytně nutném rozsahu pro právní ochranu lékaře nebo
zdravotnického zařízení, v případě soudního sporu, nebo
trestního řízení.
Nahlížení ze zdravotnické dokumentace, kopie, výpisy
Do zdravotnické dokumentace mohou v nezbytném rozsahu, i bez
souhlasu pacienta, nahlížet subjekty uvedené v § 67b odst. 10 zákona č.
20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, například členové znaleckých komisí,
disciplinárních orgánů komor, revizní lékaři zdravotních pojišťoven,
apod.
21
Podle § 67b odst. 12 zákona č. 20/1966 Sb. ve znění novely
provedené zákonem č. 111/2007 Sb. má pacient právo nahlížet do své
zdravotnické dokumentace, činit si z ní výpisy a kopie a zmocnit k
tomu jiné osoby. Nemůže-li určit jiné osoby s ohledem na svůj
zdravotní stav, mají tato práva osoby jemu blízké. Výjimkou jsou pouze
autorizované psychologické metody a psychoterapeutické prostředky
léčby prováděné zpravidla klinickými psychology. Lhůta pro pořízení
výpisu a kopií ze zdravotnické dokumentace je 30 dnů od obdržení
žádosti.
V případě úmrtí pacienta se za pozůstalé považují osoby blízké,
neurčil-li pacient za svého života jinak. Právo nahlížet do zdravotnické
dokumentace zemřelého včetně pitevního protokolu a pořizování kopií
z těchto dokumentů, mají osoby blízké, nebo osoby určené pacientem.
Pokud však pacient za svého života vyslovil zákaz poskytování
informací, lze poskytnout jen informace zcela nezbytné pro ochranu
zdraví pozůstalých a nelze poskytnout kopie ani výpisy ze zdravotnické
dokumentace zemřelého pacienta.
Výjimka je stanovena v § 67bb odst. 3 zákona č. 20/1966 Sb.
v platném znění, kdy při podezření na týrání, zneužívání, ohrožování
zdravého vývoje, nebo jiné závažné porušení rodičovské
zodpovědnosti, lze informace odepřít zákonným zástupcům nezletilého
pacienta.
Znalecké posudky
Znalecký
posudek bývá jak v trestním řízení, tak
v občanskoprávním řízení týkajícím se poskytování zdravotní péče
kardinálním důkazem. Důležité je zejména:
1) Dbát na správnou odbornost znalce, tedy správně zvolené
znalecké odvětví.
2) Dbát na to, aby znalci byly položeny správně otázky, na které
má odpovědět ve znaleckém posudku.
3) Klást důraz na to, aby znalec či znalecký ústav měl před
vypracováním znaleckého posudku k dispozici všechny
22
potřebné podklady, zejména vyjádření lékařů a dalších
zdravotníků, jejichž práci posuzuje a znalost personálních
technických a dalších podmínek v příslušném zdravotnickém
zařízení.
Podle § 105 odst. 3 trestního řádu lze proti osobě znalce, proti
znaleckému odvětví a proti zadaným otázkám podat námitky o kterých
rozhoduje státní zástupce a v řízení před soudem soudce.
Je zřejmě chybou, že občanský soudní řád zatím obdobné
ustanovení nemá, ale jistě i v občanskoprávním řízení lze namítat
chybnou odbornost znalce, chybně nebo nedostatečně položené otázky
znalci.
Trestní řád rovněž výslovně v § 110a připouští znalecký posudek
pořízený „stranou“, obsahuje-li doložku uvedenou v tomto ustanovení.
Občanský soudní řád opět obdobné ustanovení nemá. Znalecký
posudek pořízený stranou, však lze i v občanskoprávním řízení
nepochybně pořídit a založit do spisu a soud jej nemůže jako důkaz
opomenout (viz nález Ústavního soudu ze dne 20.10.2005 III. ÚS
139/05).
JUDr. Jan Mach
advokát
„Není ničeho, co by nemohlo být ne-li překonáno,
tedy aspoň mírněno důmyslnou péčí“
Plinius
23
Neplatnost právních úkonů – slabé místo
české civilistiky
1) Krátký návrat do historie
I se značným odstupem času lze na základě zákonného textu a
dostupné judikatury konstatovat, že obecný zákoník občanský (dále „o.
z. o.“) z roku 1811 neučinil neplatnost právních jednání stěžejní
otázkou. Osvícenský kodex dal přednost právní úpravě institutů
věcného a závazkového práva, směřující k žádoucímu pozitivnímu
výsledku; k případné neplatnosti právního jednání mohlo dojít spíše na
základě interpretace jednotlivých ustanovení zákona, než výslovné
úpravy (srov. např. § 865 o způsobilosti uzavřít smlouvu nebo § 883 o
formě smluv). Z těch norem, jež o neplatnosti aktů práva přece jen tak
či onak pojednávaly, lze zmínit kupříkladu § 1432 o nemožnosti žádat
zaplacení dluhu, který se stal neplatným jen pro nedostatek formy, či §
878 o možnosti a dovolenosti smlouvy jako podmínkách její platnosti
(plnění nemožné nemůže být předmětem platné smlouvy). V klíčovém
ustanovení § 879 však zákoník použil termínu nicotnosti smlouvy.
Uvedl, že smlouva, která se příčí zákonnému zákazu nebo dobrým
mravům, je nicotná. Ve čtyřech bodech zároveň demonstrativním
výčtem naznačil hlavní důvody nicotnosti smlouvy.
Takto otevřený obsah úpravy důsledků právně vadných smluv v §
879 podrobil precizní analýze V. Kubeš v klasickém díle Smlouvy proti
dobrým mravům, vydaném v roce 1933.1) Z Kubešova spisu, který je
dosud vděčným objektem historické komparatistiky, vyplývá zdrženlivý
autorův přístup k případné extenzivnosti výkladových závěrů o
neplatnosti (nikoli tedy nicotnosti) smluv, které by se ocitly
v potenciálním rozporu s dobrými mravy. Kubeš tu přiznával značný
1)
Vydáno téhož roku v Brně i v Praze, další část odstavce je převzata ze
závěrečné kapitoly Kubešovy knihy (s. 292-301), otištěné též ve sborníku
Brněnská škola právní teorie (normativní teorie), vydaném nakladatelstvím
Karolinum v roce 2003 (s.283-290).
24
význam konkrétním okolnostem případu, k nimž je žádoucí zejména při
soudní interpretaci obsahu kontraktu přihlížet.
Užívání termínu nulita (nicotnost) ve spojitosti s právním
jednáním, hrozící konfuzí s obvyklým pojmem (a právními následky)
neplatnosti, mělo později určitou doktrinární oporu v jedné z panujících
právních nauk – v normativní teorii. Ta měla se svými právně logicky
dosti vyhraněnými přístupy blízko k tomu, aby právní jednání
považovala za buď platná, nebo neexistující (viz Kelsenova Všeobecná
teorie norem).2)
Doby nastalé po zániku účinnosti o. z. o. lze charakterizovat jako
z hlediska legislativní optiky jednodušší, v praktických důsledcích však
stále mlhavější a doktrinárně chudší. Střední občanský zákoník č.
141/1950 Sb. upravoval neplatnost právních úkonů v hlavě třetí
obecných ustanovení a vázal ji především na vady projevu vůle (§§ 32
– 35, 37). Neplatnost právních úkonů nastávala též při nedostatku
zákonem stanovené formy a při nemožnosti plnění; neplatná mohla být
i jen část právního úkonu (§§ 38, 43, 44). Ustanovení § 36 kodexu však
již naznačilo obtíže, které později z rigidní aplikace slov zákona
vyplynuly: za neplatný byl označen právní úkon, který se příčí zákonu
nebo obecnému zájmu (odst. 1). Jaký byl tehdy předpokládán obecný
zájem, napověděl odstavec 2 téhož ustanovení - soud mohl na návrh
prokurátora vyslovit, že plnění poskytnuté té straně, která o neplatnosti
právního úkonu ve smyslu odst. 1 věděla, propadá ve prospěch státu.
Nyní platný občanský zákoník („o. z.“) č. 40/1964 Sb. zvolil
podobnou koncepci úpravy neplatnosti právních úkonů. Jen zdánlivě
nevinně však vyhlíží zásadní ustanovení § 39, podle něhož je
v nynějším znění neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo
účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým
mravům. Za ne zcela dávných časů nebyla šíře praktického záběru
tohoto ustanovení přehnaně velká. Z hlediska kvantity kontraktů,
používaných ve společnosti, totiž převažovaly smlouvy, při nichž se ani
2)
Kelsen, H: Všeobecná teorie norem. Acta Universitatis Brunensis - Iuridica,
MU, Brno 2000, s. 115 a násl.
25
nepočítalo s variabilitou projevů vůle stran (prodej v obchodě).
Klasické smluvní typy, užívané mezi občany, tedy kupní, darovací či
směnná smlouva, navíc nebyly - s výjimkou převodu nemovitostí –
obligatorně písemné. Sféra potenciální neplatnosti takových úkonů se
tudíž zužovala na méně významné vady projevů vůle jejich aktérů.
Doktrinárně dokonce přežívala nauka o třech složkách právního úkonu,
a to o složkách podstatných (essentialia), pravidelných (naturalia) a
nahodilých (accidentalia). Jen nedostatek první složky (např. neurčité
ujednání o předmětu a ceně věci při kupní smlouvě) nezbytně vedl k
neplatnosti právního úkonu. Judikatorní praxe však již znala symptom
„zneplatňování“ řady právních úkonů – stát přece věděl lépe než
účastníci právních úkonů, co je platné a co nikoli.
Koncepční uvolnění ve prospěch vůle stran přinesla velká novela
o. z. č. 131/1982 Sb. Vedle absolutní neplatnosti právních úkonů byla
totiž nově v § 40a o. z. upravena i neplatnost relativní – nedovolala-li
se dotčená osoba v obecné lhůtě neplatnosti, právní úkon zůstával
platný. Byť zmíněné ustanovení obsahovalo jen skromný výčet
možností (zejména vztahujících se ke spoluvlastnictví a vlastnickým
převodům), při nichž přicházela relativní neplatnost právního úkonu
v úvahu, přece jen šlo o přínos in favorem vůle stran a jejich právní
jistoty. Hlavně slova tehdejší důvodové zprávy by si měla připomenout
nynější judiciální praxe: „Společenské potřebě neodpovídá, aby se
všemi v zákoně uvedenými důvody neplatnosti právního úkonu byly
nadále spojovány důsledky z tzv. absolutní neplatnosti právního
úkonu.“ 3)
2) Česká současnost
Ačkoli se společenské vztahy zmnohonásobily a zpestřily – a
dosah § 39 o. z. je tak mnohem širší -, dogmaticky ustrnulé a extenzivní
pojetí absolutní neplatnosti právního úkonu stále přežívá. Stát již sice
není všemocný, zákon však – na úkor smluvní volnosti stran – ano.
3)
Tento výňatek z důvodové zprávy je citován v komentáři Bičovského a
Holuba Občanský zákoník a předpisy související, vyd. Panorama, Praha 1984,
s. 69. K počátkům aplikační praxe § 40a o.z. viz. též souhrnné R 50/85.
26
Dobré mravy, „ponížené“ na běžný § 3 obecných ustanovení, zůstávají
v aplikační defenzívě.
K tomu přičtěme i nedostatky občanskoprávní úpravy, jež nezřídka
náležitosti právních úkonů ještě rozšířila a vytvořila tak ještě větší
riziko jejich neplatnosti. Flagrantním případem může být naštěstí v roce
2005 zrušený odst. 3 § 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu
nebytových prostor, který požadoval po účastnících obligatorně
písemné nájemní smlouvy uvést pod výslovnou sankcí neplatnosti
nejen předmět nájmu, jeho účel, dobu trvání, výši nájemného a jeho
splatnost, ale i způsob jeho placení. Stávalo se tedy, že kontrakt
obsahoval ujednání o placení nájemného kupř. čtvrtletně v částce
50.000,- Kč, nebyl však zmíněn bankovní převod jako způsob platby
(případně i údaje o účtech stran). Našel-li si později pronajímatel
solventnějšího zájemce o nájem, mohl tvrdit, že dosavadní smlouva je
pro absenci uvedení způsobu platby absolutně neplatná (přestože platby
nájemného probíhaly léta bez problémů) a dosáhnout úspěchu se
žalobou na vyklizení nebytového prostoru. To zvláště tehdy, narazil-li
na soudce vykládajícího zákon přepjatě formalisticky.
Soudy většinou nemají při úvahách o (ne)platnosti právních úkonů
odvahu vzepřít se tvrzenému rozporu s § 39 o. z., ačkoli jim zásady
právní jistoty a pacta sunt servanda napovídají, aby „práva šla“.
Povzbuzení pro ně přitom přicházejí třeba i v takové podobě, jakou je
rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 24. 6. 2003 ve věci
Stretch v. Spojené království. V něm soud přiznal legitimní očekávání
přetrvávajících účinků smlouvy britskému občanu, který jako nájemce
uzavřel v roce 1969 s orgánem místní samosprávy smlouvu o nájmu
městských pozemků, a tato smlouva začala být protistranou v roce 1996
zpochybňována s tím, že samosprávný orgán jednal při uzavření
kontraktu ultra vires (překročil pravidla hospodaření s městským
majetkem).
3) Poznámky k zahraničním doktrínám
Přístup evropského kontinentálního, anglického i amerického
práva k otázce neplatnosti právních úkonů (zejména kontraktů) se od
27
našeho dosti liší. Neplatnost právních úkonů je spojována převážně jen
s jejich zásadními vadami a tendencí zákona i jeho výkladu je udržet,
především z důvodu právní jistoty, jednostranný či sjednaný právní
úkon v platnosti.4) Snad nejvíc strnulosti vykazuje čl. 20 švýcarského
zákona o závazkovém právu, v němž je zakotvena absolutní neplatnost
závazků při rozporu se zákonem. V Německu, kde v BGB počíná
úprava neplatnosti právních úkonů již ustanovením § 134, se uplatňuje
diferencovaný přístup při posuzování právních následků rozporu
právních úkonů se zákonem (výborně o tom pojednává J. Salač v
monografii Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu).
Podle německé interpretace je třeba hledat, zda ze zákona nevyplývá
jiná sankce než mezní neplatnost právního úkonu (zásada in dubiis
mitius). Neexistuje-li jiná sankce, může ještě jako ultimum refugium
nastoupit kreativní přístup soudce – například teleologický
(účeloslovný) výklad právní normy, s níž se právní úkon ocitl
v rozporu. Dalšími prostředky ve prospěch zachování právních úkonů
v platnosti, či alespoň zmírnění následků jejich neplatnosti, jsou sankce
neplatnosti ex nunc (nikoli ex tunc), pouze částečná neplatnost
smlouvy, možnost soudcovské moderace při zmírnění následků
neplatné smlouvy nebo odstranění vad smlouvy při jejím současném
zachování. Tento pragmatický přístup – hovoří se o doktríně tzv. pružné
neplatnosti právních úkonů - nabývá na významu tím více, že při
častém „řetězení“ smluvních vztahů mohou být neplatností smlouvy
postiženi nejen její aktéři, ale i účastníci následných smluv, kteří přitom
jednali v dobré víře.
Vyhraněný přístup, favorizující zachování závaznosti kontraktu,
zaujímá anglické právo. Závěr o neplatnosti smlouvy je učiněn většinou
jen v případě, v němž soud shledá flagrantní porušení veřejného zájmu
(pořádku) nebo dobrých mravů. Jinak je zcela běžné – viz doktrína
common law -, že rozhodná je síla kontraktu jako oboustranně
závazného projevu vůle. Namísto tendencí vyvolat neplatnost smlouvy
4)
Jak vyplyne i z dalšího textu, je nezřídka převzata analýza západoevropských
právních úprav neplatnosti právních úkonů, jak ji provedl J. Salač v publikaci
Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu, C.H. Beck, Praha
2000 (zejména s. 209-214), první vydání.
28
míří anglická interpretační praxe k vyvození striktní (objektivní)
odpovědnosti té smluvní strany, která (lze-li to posoudit) zapříčinila
nežádoucí následky, jež z textu kontraktu a poté chování stran
vyplynuly. Výjimkami, které mohou navodit neúčinnost (neplatnost)
kontraktu, jsou takové situace, jako vznik dodatečné nemožnosti plnění
(frustration) nebo takový důsledek konfliktu ze smlouvy, který znamená
deliktní odpovědnost (tort) jejího účastníka.5)
Americká právní nauka o neplatnosti právních úkonů se jeví být o
něco „evropštější“. Rozeznává totiž pojmy, jež se blíží naší absolutní a
relativní neplatnosti – void a voidable contract. Naprostou neúčinnost
(void) kontraktu vyvolávají takové jeho okolnosti, které nejsou
zhojitelné (například smlouva sjednaná na základě lsti jedné ze stran
nebo pod jejím nátlakem). Nezřídka však může být kontrakt
„voidable“, tedy sice contra legem, leč zhojitelný a nadále účinný. To se
může stát třeba při sjednání smlouvy nezletilým, když poté jeho
opatrovník nic nenamítá a vyčká se jeho zletilosti. Podobně i za situace,
při níž se smluvní strany staly obětí faktického omylu při uzavírání
smlouvy, může zůstat smlouva platnou, jestliže plnění z ní není
neefektivní a strany nepoškodí.6)
Vraťme se však k doktrinárním úvahám na našem kontinentu.
Užitečnost nepostrádá odkaz na teze Oty Weinbergra, právního filosofa
činného sice v zahraničí, ale ze známých důvodů (viz např. jeho v Brně
vydaný Úvod do teorie práva – Norma a instituce)7) nikoli bez vlivu na
české právní prostředí. Také Weinberger pleduje za toleranci
„přijatelných“ vad právního úkonu. V již zmíněné učebnici opakovaně
akcentuje, že rozumné právo kalkuluje s existencí vad právních úkonů a
nemělo by s nimi spojovat jejich neplatnost, vede-li jednání stran
k zamýšlenému účelu.
5
) Arnheim, M.: Principles of the Common Law. Vyd. Duckworth, 2004, s.
238-266.
6)
Hay, P.: Law of the United States. C.H. Beck, Mnichov 2005, s. 129 a násl.
Též Boháček, M.: Základy amerického obchodního práva. Linde, Praha 2007,
s. 262-267.
7)
Weinberger, O.: Norma a instituce (úvod do teorie práva). AUBI - Iuridica,
MU, Brno 1995, s. 97, 129.
29
4) Přijatelné důvody neplatnosti – Telcův příspěvek k nauce
Již shora kritizovaný „zatuchlý“ přístup k posuzování neplatnosti
právních úkonů jako takřka bez výjimky absolutní napadl ve svém
principiálním příspěvku Ivo Telec. Jeho článek Není rozpor se zákonem
jako rozpor se zákonem8) akcentuje (při abstrakci např. od problematiky
nemožnosti plnění) známé dvě oblasti neplatnosti konkrétního právního
jednání podle § 39 o. z., a to rozpor se zákonem (ilegalitu) a jednání
contra bonos mores (amoralitu). Do protikladu k obsahovému výměru
těchto kritérií však Telec staví „dobro právního bezpečí“, v jehož
prospěch hovoří veřejný zájem. Autor zdůrazňuje, že bychom měli
především strany smluv a dohod „nechat normálně žít“ a přijímat to, co
chtějí. Jestliže žádná z nich neučiní nic na úkor druhé strany nebo
k újmě třetí osoby, nebo nenaruší-li svým jednáním veřejný pořádek,
tak proč tyto strany postihovat důsledky absolutní neplatnosti právního
úkonu? Své místo by tu měla nalézt dobrá víra ve prospěch platnosti
právního úkonu i právní jistota. Telec ve vztahu k § 39 o. z. doktrinárně
konstruuje kvalifikovaný rozpor se zákonem, podle něhož by neplatnost
právního úkonu měla způsobit pouze dvojí jeho porucha: a) účastníku
jednání či třetí osobě je způsobena újma (alterum non leadere) nebo b)
je porušen veřejný pořádek. Je třeba se podle Telce vystříhat přepjatého
právního formalismu; výklad zákonného zákazu jednání contra legem
podle § 39 o. z. musí být vždy restriktivní, přičemž výraznou roli je tu
třeba přiznat teleologické metodě.
Telcův doktrinární přínos lze jen přivítat. Kritéria, která jsou s to
navodit absolutní neplatnost právního úkonu, by se určitě měla
„posunout výše“ od zákona směrem k obecným principům ústavním či
odvětvovým, tedy směrem hodnotovým. Právem můžeme od právních
úkonů očekávat, aby byly v souladu s veřejným pořádkem a
společenskými zájmy, aby šetřily dobré mravy a aby se jejich vady
nestaly zdrojem újmy účastníků či extraneů. Námitka (dovolání se)
neplatnosti právního úkonu by neměla být povolena tomu jeho aktéru,
který případnou vadu vyvolal.
8)
Článek publikován v Právních rozhledech č. 5/2004, s. 161-168.
30
5) Zákonné změny na obzoru – kdy však vejdou v účinnost?
Důraz na zmíněná hodnotová východiska i na garance právní
stability jinak dynamicky se vyvíjejících společenských vztahů je
jedním z ideových východisek tvorby nového občanského zákoníku.
V publikaci jeho hlavních autorů K. Eliáše a M. Zuklínové, vydané
v roce 20019) pod názvem Principy a východiska nového kodexu
soukromého práva, se první z nich blíže věnuje zdůvodnění
předpokládané úpravy (ne)platnosti právních jednání. Eliáš požaduje
„redukci hypertrofovaných případů absolutní neplatnosti právních
jednání“ ve prospěch neplatnosti relativní. Dodává, že při celkové
reformě této dílčí otázky bude též zváženo použití institutu neplatnosti
v protikladu s neexistencí (nulitou) právního jednání, dále je třeba
přikročit ke stanovení lhůt pro dovolání se neplatnosti, jakož i k
vymezení okruhu subjektů, kterým by příslušelo právo se této
neplatnosti dovolat.
Citované teze nalezly svůj výraz v konkrétních formulacích
osnovy (autor příspěvku zde vychází z verze prezentované veřejnosti ve
druhém čtvrtletí 2007). Sluší se na prvním místě zdůraznit výkladová
pravidla použitá vůči obsahu smluv. V § 1529 se uvádí, že smlouva
nezavazuje strany jen k tomu, co je v ní výslovně vyjádřeno, ale také
k tomu, co plyne ze zákona anebo neobsahuje-li zákon pro určitý případ
žádné ustanovení, z dobrých mravů a zvyklostí. Dojde-li ve smyslu §
1535 ke změně okolností do té míry, že se plnění ze smlouvy stane pro
některou ze stran obtížnější, nemění to nic na její povinnosti splnit
dluh; výjimkou tu ovšem je hrubý nepoměr (znevýhodnění) ve vztahu
k jedné ze stran a soud tu má možnost smluvní následky odvrátit (§§
1536,1537). Již z těchto ustanovení vyplývá, že navrhovatelé osnovy
pledují velmi konkrétně za požadavek již předtím textově vyjádřený
v jejím § 460 – totiž že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na
platné než jako na neplatné. V následujícím § 461 je v obou jeho
odstavcích zakotveno, kdy se stane právní úkon (v terminologii osnovy
9)
Vydalo Linde, viz s. 154.
31
právní jednání) neplatným. Důvody neplatnosti jsou rozpor s dobrými
mravy, narušení veřejného pořádku, a je-li jednání někomu na újmu.
Kdo má právní zájem na uznání či určení neplatnosti právního jednání,
může se jí ve smyslu § 475 osnovy dovolat. Návrh nového o. z. však
vystupuje i na obranu případného nedostatku formy právních jednání.
Ten sice v intencích § 469 odst. 1 zapříčiňuje zásadně neplatnost
takového jednání; je-li však nedostatek formy dodatečně odstraněn,
hledí se na právní jednání, jako by bylo platné od počátku.
Dobře známé koncepční výhrady řady institucí i příslušníků
právnické obce (a zřejmě i politické aspekty celého projektu) posunují
další kroky realizace kodexu nejméně do roku 2008. Tento časový
posun je – zejména v českých podmínkách – pochopitelný. Odkládá se
však zároveň i to, co lze beze vší pochybnosti označit za přínos nového
kodexu české civilistické praxi. Zde citované pasáže osnovy, obsahující
nesporně kvalitní posun hranic neplatnosti právních úkonů, jsou těmi,
jež by měly být uvedeny v život co nejdříve. Platí to tím spíše, že
judikatorní praxe je při své interpretaci (ne)platnosti právních úkonů o
dobrých dvacet let pozadu (srovnejme v bodě 1 citovanou důvodovou
zprávu k novele o. z. č. 131/1982 Sb.!) a není schopna se vymanit ze
strnulého quasidogmatického přístupu. Osvobozující interpretační
náboj by tu ovšem předpokládal nejen náležité znalosti, včetně akcentu
na užitečnou komparaci se zahraničím, ale i notnou dávku odvahy. Té
se však naší právnické praxi, a to v nemalé míře praxi judiciální, takřka
vůbec nedostává.
JUDr. Ludvík David, CSc.
Nejvyšší soud ČR
32
Zákoník práce po novele v roce 2008
Od 1. ledna 2008 došlo ke změnám v zákoníku práce. Byla přijata
tzv. technická novela. Jejím účelem je odstranit neprovázanost s dalšími
zákony, legislativně technické chyby a některé nepřesnosti. Zákon má
opravnou a legislativně technickou povahu. V některých případech
přináší i věcné změny.
Jedná se o tyto nejdůležitější změny:
Kdy nenáleží odstupné
Změna: Vymezují se případy, kdy nebude zaměstnanci příslušet
při rozvázání pracovního poměru ze zdravotních důvodů zvýšené
odstupné nejméně ve výši 12ti násobku průměrného výdělku. Těmito
případy mají být pracovní úraz nebo nemoc z povolání, jestliže se
zaměstnavatel zprostí své odpovědnosti za ně (změna se týká § 67 odst.
1 zákoníku práce).
Odůvodnění: Zvýšené odstupné ve výši nejméně 12ti násobku
průměrného výdělku přísluší zaměstnanci při skončení pracovního
poměru výpovědí nebo dohodou podle § 52 písm. d) ZP v případě
pracovního úrazu, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení
touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím
příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné
expozice.
V případech, kdy jde o pracovní úraz nebo o nemoc z povolání, se
dříve nemohl zaměstnavatel povinnosti vyplatit odstupné zprostit ani
tehdy, když za pracovní úraz nebo za nemoc z povolání neodpovídá.
Napříště by mělo platit, že jestliže se zaměstnavatel své
odpovědnosti v případě pracovního úrazu nebo nemoci z povolání
zprostí, odstupné nebude zaměstnanci příslušet.
Odstupné nebude muset vracet zaměstnanec, který skončil
pracovní poměr z organizačních důvodů a opětovně nastoupil do
zaměstnání k zaměstnavateli, který odstupné vyplatil, bude-li pracovat
na základě dohody o provedení práce (změna se týká § 68 odst. 1
zákoníku práce).
33
Pracovní doba mladistvých
Změna: umožňuje se výkon práce zaměstnancům mladším než 18
let. V souhrnu je to nejvýše 40 hodin týdně při délce směny nejvýše 8
hodin (změna se týká § 79 odst. 2 písm.d) zákoníku práce a doplnění §
79a zákoníku práce).
Odůvodnění :Dřívější ustanovení § 79 odst. 2 písm. d) omezovalo
rozsah stanovené týdenní pracovní doby zaměstnanců mladších 18 let
na 30 hodin a délku směny na 6 hodin. Tato úprava však neodrážela
společenskou poptávku, která vyžadovala umožnit rozsah stanovené
týdenní pracovní doby u této věkové skupiny na 40 hodin týdně.
Této poptávce novela vyhovuje. Délka směny může být u
zaměstnanců do 18 let maximálně 8 hodin a za týden 40 hodin a to pro
všechny pracovněprávní vztahy uzavřené zaměstnancem mladším 18
let. Umožní to lepší zaměstnávání i studentům na brigádách o
prázdninách. Zaměstnanci mladší 18 let mohou tedy pracovat až 8
hodin denně a 40 hodin týdně.
Omezení délky pracovní směny
Změna: Dříve nebyla stanovena délka pracovní směny, ať se již
jednalo o rovnoměrný nebo i nerovnoměrný rozvrh pracovní doby.
Odůvodnění: Nové ustanovení § 84a odstraňuje možné výkladové
problémy, neboť jakoukoli jinou úpravu pracovní doby lze dohodnout
u rovnoměrného i nerovnoměrného rozvržení pracovní doby, a to
s jediným omezením, že délka směny nepřesáhne 12 hodin.
Konto pracovní doby
Změny: - umožnění změn rozvržení pracovní doby v případě konta
pracovní doby v jeho průběhu (změna se vztahuje k doplnění § 84 odst.
2 zákoníku práce),
- vypuštění požadavku předchozího souhlasu jednotlivých zaměstnanců
k zavedení konta pracovní doby (změna se týká § 86 odst. 1 zákoníku
práce).
Odůvodnění: Problémy nastávaly při rozvrhu pracovní doby u
zaměstnanců, kteří pracovali podle konta pracovní doby a došlo ke
34
změně rozvrhu pracovní doby. Novela je výhodnější. Dojde-li
v průběhu období, na které bylo konto pracovní doby rozvrženo, ke
změně rozvrhu týdenní pracovní doby, nesmí být tato změna provedena
tak, aby zahrnovala období kratší než 4 týdny po sobě jdoucí.
Účelem je zajistit pro zaměstnance minimální délku období se
stabilním rozvrhem pracovní doby za situace, kdy v případě užití konta
pracovní doby může docházet k častým změnám v harmonogramu
směn (v rozvrhu pracovní doby). Nová úprava umožní zaměstnanci
organizovat soulad pracovního, osobního a rodinného života.
Ustanovení ponechává horní hranici období, ve kterém dochází ke
změně rozvrhu pracovní doby, na dohodě mezi zaměstnavatelem a
zaměstnancem a respektuje tak liberální základy zákoníku práce.
Zavádění konta pracovní doba u podnikatelů mnohdy naráželo na
skutečnost, že zaměstnavatel k jeho zavedení a délce období musel mít
předchozí souhlas jednotlivých zaměstnanců, jichž se toto rozvržení
pracovní doby týkalo.
Nutnost individuálního souhlasu se vypustila a tím se výrazně
zjednoduší zavedení institutu konta pracovní doby. Zaměstnavatel může
zavést konto pracovní doby, i když nebude mít k tomuto postupu
individuální souhlas zaměstnanců (§ 86 ZP).
Přestávky v práci
Změna: úprava možnosti rozdělení přestávky v práci na jídlo a
oddech do více částí tak, že alespoň jedna část této přestávky musí
činit nejméně 15 minut (změna se týká § 88 odst. 2 zákoníku práce).
Odůvodnění: Právní úprava přestávek v práci je obsažena zejména
v § 88 a 89 ZP. Podle těchto ustanovení je zaměstnavatel povinen
poskytnout zaměstnanci nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce
pracovní přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut.
Zaměstnavatel může přestávku na jídlo a oddech poskytnout i
dříve, než po 6 hodinách nepřetržité práce. Může ji také dělit na více
částí (pokud je to praktické) tak, aby činila v souhrnu nejméně 30
minut.
Novela ZP stanoví, že při dělení přestávek v práci na jídlo a
oddech musí alespoň jedna část této přestávky činit nejméně 15 minut.
35
Znamená to, že v případě dělení přestávek musí jedna z nich být
alespoň v rozsahu 15 minut, a ostatní přestávky do 30 minut kratší,
na rozdíl od dřívější úpravy, kdy při dělení musely být dvě
patnáctiminutové. Mohou tedy být např. jedna patnáctiminutová a tři
pětiminutové, pokud toto dělení u konkrétního zaměstnavatele nebude
v rozporu s účelem ustanovení o přestávkách v práci.
Paušální mzda za přesčasy
Změna: možnost smluvního ujednání směřujícího ke zjednodušení
mzdové kompenzace práce přesčas tím, že mzda bude sjednána již
s přihlédnutím k případné práci přesčas u vedoucích zaměstnanců,
nejvýše však do rozsahu 150 hodin v kalendářním roce, aniž by bylo
nutné dopředu vymezovat složku mzdy a přesně kalkulovat její výši
s ohledem na povinnost zaměstnavatele uspokojit právo zaměstnance
na mzdu za práci přesčas. Smluvní ujednání bude vylučovat postup
pro ocenění práce přesčas stanovený v § 114 odst. 1 zákoníku práce
(změna se týká doplnění § 114 odst. 3 zákoníku práce);
Odůvodnění: Nové ustanovení § 114 odstavec 3 ZP umožňuje, aby
mzda za práci přesčas mohla být u vedoucích zaměstnanců u
zaměstnavatelů, kde se uplatňuje mzdová úprava (tzv. podnikatelské
subjekty) sjednána ve mzdě ( tzv. paušalizována). Změna sleduje záměr,
aby bylo možno u vedoucích zaměstnanců ujednáním (v kolektivní
smlouvě, v pracovní smlouvě nebo v jiné smlouvě) zjednodušit postup
mzdové kompenzace práce přesčas tím, že mzda by byla sjednávána již
s přihlédnutím k případné práci přesčas (nejvýše však do rozsahu 150
hodin v kalendářním roce), aniž by bylo nutno předem jednoznačně
vymezovat složku mzdy a kalkulovat její výši s ohledem na povinnost
zaměstnavatele uspokojit právo zaměstnance na mzdu za práci přesčas.
Mzda za noční práci
Změna: stanovení přednosti úpravy poskytování mzdy za noční
práci v kolektivní smlouvě před úpravou obsaženou v zákoníku práce.
Postup podle zákoníku práce se uplatní, nebude-li kolektivní smlouva
obsahovat ujednání o mzdové kompenzaci noční práce. Úprava umožní,
aby v kolektivní smlouvě byla sjednána výše příplatku za noční práci
36
nejen pevnou částkou stejnou pro všechny zaměstnance bez ohledu na
jejich průměrný výdělek, ale také, aby výše tohoto příplatku byla
sjednána pod úroveň stanovenou zákoníkem práce (změna se týká § 116
zákoníku práce).
Odůvodnění: Novela ZP představuje změnu spočívající v tom, že
stanoví prioritu ujednání o výši příplatku za práci v noci a za práci
v sobotu a neděli v kolektivní smlouvě před právní úpravou stanovenou
v zákoníku práce. Minimální výše uvedených příplatků stanovená
zákoníkem práce ve formě 10 % podílu z průměrného výdělku se
uplatní pouze tehdy, nebude-li kolektivní smlouva obsahovat příslušné
ujednání o jiné výši (popřípadě i jiné formě) mzdové kompenzace
noční práce nebo práce v sobotu a v neděli. Úprava umožní, aby
v kolektivní smlouvě byla sjednána výše příplatku za noční práci a za
práci v sobotu a v neděli nejen pevnou částkou shodnou pro všechny
zaměstnance (bez ohledu na jejich průměrný výdělek), ale i to, aby
výše přípatku byla sjednána pod úroveň stanovenou zákoníkem práce.
Příplatek může být tedy sjednán nejen ve vyšší částce, než je 10 %
průměrného výdělku, ale i v částce nižší anebo pevnou částkou.
Mzda za práci v sobotu a v neděli
Změna :Novela ZP stanoví přednost úpravy poskytování mzdy za
práci v sobotu a v neděli v kolektivní smlouvě před úpravou obsaženou
v zákoníku práce.
Odůvodnění: Postup podle zákoníku práce se uplatní, nebude-li
kolektivní smlouva obsahovat ujednání o mzdové kompenzaci práce
v sobotu a v neděli. Úprava umožní, aby v kolektivní smlouvě byla
sjednána výše příplatku za práci v sobotu a v neděli nejen pevnou
částkou stejně pro všechny zaměstnance, bez ohledu na jejich průměrný
výdělek,ale také, aby výše tohoto příplatku byla sjednána pod úroveň
stanovenou zákoníkem práce (změna se týká § 118 odst. 1 zákoníku
práce), tedy pod 10 % průměrného výdělku.
Jmenování a odvolání
Jmenování na vedoucí pracovní místo (§ 33 ZP) bylo jedním
z problémových okruhů nového zákoníku práce v podnikatelské i
37
nepodnikatelské praxi. Nejasnosti byly zejména v souvislosti s určením
organizačních jednotek organizačních složek státu a příspěvkových
organizací.
Dřívější znění „vedoucí organizační jednotky“, které se jeví jako
zavádějící, je novelou ZP nahrazeno dikcí „vedoucí organizačního
útvaru“ s tím, že za organizační útvar bude třeba považovat každý
útvar, který byl vytvořen podle organizačních předpisů vydaných
zaměstnavatelem, např. organizačním řádem. Toto opatření bude tedy
plně v pravomoci zaměstnavatele, který si bude sám „určovat“ vlastním
opatřením, co je organizační útvar, jehož vedoucí musí být na toto
pracovní místo jmenován.
Jmenování na vedoucí pracovní místo, ke kterému došlo až po
vzniku
pracovního
poměru,
tzv.
povýšení
zaměstnance
„vnitropodnikovým“ jmenováním, k němuž může dojít jen se
souhlasem zaměstnance, se v praxi zpravidla považuje za trvalou
změnu pracovního poměru. Po případném odvolání takto jmenovaného
zaměstnance, jehož pracovní poměr vznikl na základě pracovní
smlouvy, z vedoucího pracovního místa, se neobnovuje druh práce,
který byl sjednán v pracovní smlouvě. Pro odstranění pochybností o
povaze tzv. vnitropodnikového jmenování se v novele ZP stanoví, že se
toto jmenování považuje za změnu pracovního poměru.
Odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího
zaměstnance pracovní poměr nekončí. Legislativní chybou se však do
zákoníku práce dostala formulace, že to neplatí, jestliže byl pracovní
poměr založen jmenováním na dobu určitou (§ 73 odstavec 6). To
znamenalo, že vedoucímu zaměstnanci, který byl jmenován na dobu
určitou, po uplynutí této doby mu končil pracovní poměr. To přinášelo
nejistotu zaměstnance v délce trvání jeho pracovního poměru. Proto
byla v novele ZP vypuštěna slova „;to neplatí, jestliže byl pracovní
poměr založen jmenováním na dobu určitou“. I u těchto
zaměstnanců musí zaměstnavatel splnit svoji zákonnou povinnost a
nabídnout jim jinou vhodnou práci po skončení doby, na kterou
byli jmenováni. Jedná se o práci, která je vhodná vzhledem ke
zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Vysokoškolák po odvolání
z funkce nemůže dostat práci s kvalifikací středoškoláka.
38
Převedení na jinou práci bez souhlasu zaměstnance
Změna: Podle zákoníku práce by mělo platit, že to, co si sjednají
zaměstnavatel a zaměstnanec v pracovní smlouvě, je stabilní. Někdy to
však nebude dost dobře možné, když se vyskytnou subjektivní i
objektivní okolnosti (např. zdravotní důvody,nedostatek pracovních
příležitostí apod.).
Odůvodnění: Podle dřívějšího znění § 41 odstavce 4 ZP může
zaměstnavatel převést zaměstnance i bez jeho souhlasu na dobu
nezbytné potřeby na jinou práci, než byla sjednána, jestliže to je třeba
k odvrácení mimořádné události nebo jiné hrozící nehody nebo ke
zmírnění jejich bezprostředních následků, a to na nezbytně nutnou
dobu.Toto ustanovení se upravuje tak, že bude možné převést
zaměstnance na jinou práci bez jeho souhlasu i v případě živelní
události.
Změny ve zkušební době
Změna :Je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než 3 měsíce
po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36 odst. 1).
Zkušební dobu je možné sjednat rovněž v souvislosti se jmenováním na
pracovní místo vedoucího zaměstnance (§ 35 odst. 1 ZP). Sjednaná
zkušební doba nemůže být dodatečně prodlužována, není-li v zákoníku
práce stanoveno jinak.
Odůvodnění: V novém odstavci 2 § 35 se uvádí, že o dobu
překážek v práci, pro které zaměstnanec nekoná práci v průběhu
zkušební doby, se zkušební doba prodlužuje.
Mzda při změně druhu práce
Změna: Jestliže byl zaměstnanec převeden na jinou práci, než je
sjednána, za níž přísluší nižší mzda nebo plat, např. ze zdravotních
důvodů, přísluší mu po dobu převedení ke mzdě nebo platu doplatek do
výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením. Vůbec
nebylo rozhodující, zda zdravotní důvody vznikly v průběhu
zaměstnání nebo při činnosti mimo pracovněprávní vztah.
39
Odůvodnění: Poskytování doplatku do průměrného výdělku při
převedení na jinou práci zaměstnance, který pozbyl dlouhodobě
zdravotní způsobilost ke konání prací, zvýhodňovalo tohoto
zaměstnance proti ostatním zaměstnancům, kteří ze stejného důvodu
nemohli být na tuto práci přijati. Navíc příčiny ztráty zdravotní
způsobilosti zpravidla neměly žádnou souvislost s vykonávanou prací,
neboť nebyly následkem úrazu ani ohrožení nemocí z povolání. Není
proto důvod, aby vedly k výdajům k tíži zaměstnavatele. Vypustil se
proto vypustit odkaz na ustanovení § 41 odst. 1 písm. a) ZP (povinné
převedení zaměstnance při ztrátě zdravotní způsobilosti konat
dosavadní práci) a zaměstnanec nebude mít nárok na doplatek mzdy,
pokud bude na nové práci, která je pro něj vhodná ze zdravotních
důvodů, si vydělávat méně.
Rozšiřuje se výčet důvodů převedení zaměstnance na jinou práci pro
účely poskytování doplatku ke mzdě nebo platu o prostoj a o přerušení
práce a o přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy
a v důsledku živelní události. Rozšíření je důležité zejména pro
zaměstnavatele poskytující plat (tzv.nepodnikatelské subjekty), kteří
nemají možnost sjednat kompenzaci tohoto převedení.
Jak s dřívějšími nároky
Ode dne nabytí účinnosti zákona, kterým se mění zákon č.
262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a některé
další zákony (od 1. ledna 2008), se jím řídí rovněž pracovněprávní
vztahy (pracovní poměry, dohody o pracích konaných mimo pracovní
poměr, jakož i další pracovněprávní vztahy), které vznikly přede dnem
nabytí jeho účinnosti. Např. práva a povinnosti z jmenování na vedoucí
pracovní místo (§ 33 ZP ) nebo při sjednání odvolatelnosti (§ 73 ZP)
nebo pracovní smlouvy sjednané před 1. 1. 2008, se budou řídit již
novelou zákoníku práce.
Očekávané právní jistotě účastníků pracovněprávních vztahů však
odpovídá, aby se právní úkony učiněné přede dnem nabytí účinnosti
novely zákoníku práce řídily zákoníkem práce, ve znění platném a
účinném do dne nabytí účinnosti novely, přestože právní účinky těmito
právními úkony založené nastanou až po dni nabytí jeho účinnosti.
Jestliže se např. sjednala zkušební doba do 31. 12. 2007 a tři měsíce
40
„přesahují“ do roku 2008, řídí se její důsledky zákoníkem práce
platným před 1. 1. 2008, i když účinky nastanou až po 1. 1. 2008.
V zájmu právní jistoty a usměrnění postupu účastníků
pracovněprávních vztahů se výslovně stanoví ve vztahu ke změně v §
67 odst. 1 zákoníku práce jak se bude postupovat v případě práva na
odstupné poskytnutého zaměstnanci při rozvázání pracovního poměru
z důvodů uvedených v § 52 písm. d) zákoníku práce, jakož i v případě
povinnosti zaměstnance vrátit odstupné, jestliže po ukončení
pracovního poměru začne u zaměstnavatele znovu pracovat
v pracovním poměru, na základě dohody o provedení práce nebo
dohody o pracovní činnosti ve vztahu ke změnu v § 68 odst. 1
zákoníku práce.
Nastala-li příslušná právní skutečnost do dne nabytí účinnosti
změny zákoníku práce, bude se postupovat podle zákoníku práce ve
znění platném a účinném přede dnem nabytí účinnosti této změny.
JUDr. Ladislav Jouza
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR
Črta o oddlužení
Úvodem
Je asi očekávatelné, že novému insolvenčnímu zákonu bude
věnována větší pozornost až poté, co nabude účinnosti, tedy po 1. lednu
2008. Je však stejně dobře očekávatelné, že některá jeho normativní
řešení vzbuzují již dnes oprávněný zájem. Leckdy to sice není pro
jejich legislativní bravuru, ale zájem jako takový vždy vyvolává řadu
otázek a pomáhá tím cizelovat myšlení a tedy i interpretaci, a to
zejména jedná-li se o juristický transplantát z těla cizího právního řádu.
Tato situace nastala i u oddlužení. Od počátku tvorby zákona, resp.
od počátku mediální diskuse nad dvěma návrhy, které se v posledních
dvou letech přípravy objevily, se tento nástroj velmi diskutoval, byť
41
povětšinou v rovině právně-politické. Bylo již publikováno jinde, že
oddlužení bylo odbornou komisí formulující insolvenční zákon možná
traktováno méně než by si zasloužilo, nicméně že to není nástroj, který
by přišel z čistého nebe1). V současné době se tento nástroj popisuje
jako řešení tzv. spotřebitelského úpadku, tedy jako řešení, které
napomůže řešit stále narůstající předlužení domácností. Soudím, že
oddlužení je krokem správným směrem, nicméně není všelékem, a
zejména je to řešení, které svou podstatou vybočuje ze zbytku
insolvenčního zákona tak jak byl nastaven2). Toto tvrzení však
neznamená, že by oddlužení nemělo být součástí insolvenčního práva,
naopak, insolvenční právo má a musí nabízet řešení úpadku všem, tedy
i těm, kdo jsou v osobní neutěšené situaci, a jediným historickým
řešením by bylo vězení pro dlužníky. Pokud moderní jurisdikce toto
“řešení“ dlužníkova úpadku opustily, musí také nabídnout řešení jiné,
např. oddlužení. Takže říkám-li, že oddlužení ze zbytku insolvenčního
zákona vybočuje, pak proto, že prima facie nesleduje ekonomické
uspokojení věřitelů, ale spíše cíle sociální.
Podstata oddlužení
Není účelem tohoto článku detailně rozebírat filosofickou podstatu
oddlužení. Spokojme se zde pouze s tím, že je to jev známý již velmi
dlouho, který se často označuje za tzv. fiskální fresh start (nový start).
Omen nomen. Situace, kdy dlužník není schopen plnit své dluhy a
pravděpodobně ani nebude, přináší na zákonodárce tlak, aby vytvořil
takové řešení, které v zásadě bude přijatelné pro všechny. Dlužník,
zpravidla člověk-nepodnikatel, tak může požádat soud, aby mu
garantoval prominutí části dluhů, pokud současně splní zákonné
požadavky. Jen a jen dlužník má toto právo a jen a jen soud ho může
1)
Richter, T., Insolvenční zákon: od vládního návrhu k vyhlášenému znění,
Právní Rozhledy, 2006, č. 21, str. 765 an., Havel, B., Oddlužení – zbraň nebo
hrozba?, Právní Rozhledy, 2007, č. 2, str. 50 an.
2)
K základním úkolům a koncepci insolvenčního práva v češtině srov. Havel,
B., Nástin nového insolvenčního práva in Eliáš. K., et al., Kurs obchodního
práva. Obecná část. Soutěžní právo, 5. vydání, Praha: C.H.Beck, 2007, str. 271
an. a tam uvedenou literaturu.
42
kontrolovat, resp. zjišťovat, zda zákonné podmínky splňuje. Věřitelé
jsou v tomto případě vysunuti na „druhou“ kolej, když přímý vliv na
prominutí dluhů nemají. Dlužník však nedostává prominutí zdarma –
musí zcela otevřít karty, tedy zpřístupnit soudu všechny informace o
svém majetku a o svých minulých a budoucích příjmech. Původní
koncepce prominutí dluhů stála na rychlém prodeji veškerého majetku
dlužníka, za zjednodušeného soudního řízení, když toto řešení úpadku
bylo určeno pro příjmově nižší až střední společenské vrstvy. 3)
Postupem času se však více a více posilovala role lidského kapitálu a
vedle prodeje majetku se začaly využívat i různé metody postupného
splácení (odebrání části budoucích příjmů). Na druhé straně se také
začaly formulovat deterenty toho, aby dlužník, který je s to docilovat
vyšších než průměrných příjmů, nezneužíval prominutí dluhů – to je
totiž stále chápáno jako nástroj sociální pomoci tomu, kdo „nemůže“
plnit.
Ačkoliv je tedy zjevné, že původní koncepce oddlužení stála na
prodeji majetku a dotýkala se pouze „čestných, ale nešťastných“
dlužníků – lidí4), postupem času se rozšířily nejen metody prominutí
dluhů, ale také jeho subjektivní dopad. Není to sice chápáno jako
jednotné, ale část teorie připouští, aby koncepce fiskálního fresh startu
byl umožněna i pro neziskové právnické osoby. Důvodem pro tento
krok je ochrana letitého majetku, který slouží neziskovým účelům –
typicky nadačního majetku, který je samotným základem nadace, a tedy
i její činnosti, a není správné tento majetek svému účelu odebírat a
rozdělovat ho mezi věřitele. Nutno dodat, že některé jurisdikce dávají
možnost prominutí dluhů i pro malé podnikatele, kteří si svůj úpadek
zpravidla nezavinili vlastním nerozumným jednáním.
Česká úprava tento trend částečně sleduje, když oddlužení jako
nástroj dává do rukou všem nepodnikatelům – jedno zda se jedná o
právnickou osobu či člověka. Tento krok je leckdy kritizován, když je
3)
Baird, D.,G., Elements of Bankruptcy, 4th. ed., New York: Foundation Press,
2006, str. 35
4)
Jak bylo ve Spojených státech amerických judikováno již v 30. letech 20.
Století – Jackson, T., H., The Logic and Limits of Bankruptcy Law,
Washington: BeardBooks, 2001, str. 226.
43
mj. poukazováno na to, že dlužník – podnikatel, který nedosáhne na
reorganizaci, nemá k disposici sanační řešení úpadku5). Jakkoliv se tato
teze zdá správná, její základ je v rozporu s tím, co důvodně chtěl a
projevil zákonodárce – reorganizace je přípustná pro každého, i kdyby
nesplnil kvantitativní podmínky podle § 316 odst. 1 InsZ, pouze se však
na ní musí dlužník se svými věřiteli dohodnout předem (§ 316 odst. 4
InsZ – „předbalená“ reorganizace). Zákon tak motivuje dlužníky
k hledání cest jak své podniky reorganizovat, což má vést nejen
k vyššímu uspokojení věřitelů, ale také k celkovému ozdravení
národního hospodářství.
Oddlužení je tak chápáno jako nástroj pro nepodnikatele, kterým
mohou dosáhnout toho, že jim bude prominuta neuhrazená část dluhů,
tedy že po splnění plánu oddlužení budou mít možnost zmíněného
nového startu. Ačkoliv zákon jakoby oddlužení ze zbytku svého obsahu
vysouval, je to jen zdání dané nešikovným zařazením oddlužení na
konec zákona a nešťastnou formulací § 1 InsZ. Na oddlužení se tedy
použije obecná část zákona, stejně jako na konkurs nebo reorganizaci.
Podmínky povolení oddlužení
O oddlužení může požádat pouze dlužník – nepodnikatel6), a to
buď současně se svým insolvenčním návrhem, nebo do 30 dnů poté, co
mu byl doručen insolvenční návrh věřitele (lhůty jsou propadné). Je
zjevné, že podmínkou podání návrhu je existence úpadku, případně
úpadku hrozícího – oddlužení je nástroj práva insolvenčního, nikoliv
běžného práva civilního. Zákon tento nástroj chápe jako nástroj
vnucující, tedy se v zásadě neptá na názor věřitelů, čímž však není
řečeno, že by svým jednáním oddlužení ovlivnit nemohli. Zákon pro
nižší ingerenci věřitelů předpokládá, že testovat dlužníkovu pozici bude
insolvenční soud, a to v zásadě dvojí cestou – jednak ve schopnosti
5)
Zoulík, F., Nové insolvenční právo, XVI. Karlovarské právnické dny, Praha:
Linde, 2007, str. 466
6)
Lze také spíše argumentovat, že bude-li o oddlužení žádat nepodnikatel,
jehož dluhy jsou však z jeho minulé podnikatelské činnosti, soud návrh
zamítne pro nepoctivý záměr; nelze však jednoznačně říci, že to bude
pravidlem vždy, soud by měl ad hoc zkoumat sociální okolnosti případu.
44
skutečně doložit reálný zájem na oddlužení (formální přezkum) a
jednak v poctivosti záměru a splnitelnosti oddlužení (materiální
přezkum).
I.
Formální přezkum. Návrh je možné podat pouze na oficiálním
formuláři s tím, že dlužník musí současně mj. tvrdit a doložit
informace o svých příjmech za poslední 3 roky a
předpokládaných příjmech v příštích 5 letech. Dlužník musí také
doložit základní set dokumentů, který slouží k přezkumu jeho
majetkové situace (seznamy majetku a závazků, včetně
informací o pořizovacích cenách apod.). Návrh musí
spolupodepsat dlužníkův manžel s výslovným sdělením, že
s oddlužením souhlasí, ledaže nebude dotčen majetek
z nevypořádaného společného jmění manželů. Soud může
vyzvat navrhovatele k doplnění návrhu, avšak lhůta, kterou za
tím účelem dá, nesmí být delší 7 dnů s tím, že nebude-li
doplněno, návrh odmítne a prohlásí konkurs.
II.
Materiální přezkum. Jak bylo řečeno, oddlužení je ultimativní
řešení dlužníkových dluhů s tím, že nemůže být z povahy věci
pro každého. Ačkoliv české právo neimplantovalo koncepci, že
se bude zkoumat, zda dlužníkovi příjmy dokazují, že jeho
sociální statut využití oddlužení eliminuje a umožňuje pouze
konkurs, soud má přesto právo (a povinnost) zkoumat, zda
dlužník sleduje poctivý záměr, tedy zda se nesnaží pouze
zneužít dobrodiní oddlužení. Soud tak zejména zjistí, zda je
možné, aby byl plán oddlužení splněn, zda dlužník nesleduje
nepoctivý záměr7) a zda garantuje úhradu nejméně 30%8)
pohledávek nezajištěných věřitelů9). Není-li zjištěno, že je návrh
lege artis, soud ho zamítne a prohlásí konkurs.
7)
Při této příležitosti soud zkoumá, zda a jak se choval dlužník v předchozích
konkursních/insolvenčních řízeních – tento trend pouze ukazuje, že účelem
zákona je pomoci poctivým dlužníkům.
8)
30% je minimum, nikoliv maximum – dlužník tak hradí, co slíbil, nicméně
jeho plnění končí až uplynutím splátkového kalendáře, resp. splněním 100%
dluhů, nikoliv splněním hranice 30%; je možná dohoda o nižší míře
uspokojení.
45
Zákon tedy nastavuje celkem tvrdé parametry, když není důvodné
očekávat, že využití oddlužení bude tak masové, jak se diskutuje
v tisku10); nutno odlišovat nápad na soud od schválených oddlužení. Je
třeba si také uvědomit, že zákon nezakazuje, aby jeden dlužník v rámci
svého života prošel oddlužením opakovaně, resp. aby postupně využil
více způsobů řešení úpadku. Dikce § 394 odst. 3 InsZ praví, že dlužník
může vzít návrh na oddlužení zpět, nicméně ho pak již nesmí podat
znovu – v jednom řízení – na což reaguje § 395 odst. 2 písm. a) InsZ
(příkazem k zamítnutí). Dlužník tak skutečně v jednom řízení nesmí
opakovaně žádat o povolení oddlužení, nicméně může v životě projít
vícero oddlužením. Zákon pak toto zohledňuje, když přikazuje soudu,
aby každý návrh na povolení oddlužení testoval insolvenční minulostí
dlužníka (§ 395 odst. 3 písm. a) InsZ).
Procesní cesta k oddlužení
Uvedený graf ukazuje, že řízení o oddlužení má více kroků, když
věřitelé mají právo ovlivňovat pouze krok 3 – ve skutečnosti ovšem
s možným zpětným dopadem na krok 2.
9)
Zajištění věřitelé nejsou oddlužením dotčeni – budou uspokojováni podle
hodnoty zajištění (tedy i podle rizika zajištění) – i proto o oddlužení nehlasují,
resp. nehlasují o způsobu jeho řešení.
10)
Ostatně např. v nepoměrně větších Spojených státech amerických projde
prominutím dluhů ročně jen asi 1 milion fyzických osob – Baird, D., G., l.c.,
str. 34.
46
Zákon stojí na konstrukci, že po návrhu na povolení oddlužení
soud vyhodnotí, zda jsou splněny podmínky (formální a materiální test)
a oddlužení buď povolí, nebo zamítne (odmítne); samozřejmě musí
také rozhodnout o úpadku. Pokud povolí, vstupuje celé řízení do fáze,
kdy se jednak bude zjišťovat, jakým způsobem bude nejvhodnější
dlužníkův úpadek řešit, a jednak se také začne zjišťovat majetková
podstata, přezkoumávat pohledávky11) apod. – tedy činit ty kroky, které
vyžaduje každé insolvenční řízení. Správce, který byl jmenován
rozhodnutím o úpadku, se stejně jako v jiném případě insolvenčního
řízení ujme své role a začne plnit své povinnosti. Věřitelé mají možnost
přihlásit své pohledávky, když se doporučuje, aby tak učinili, jinak
přijdou o možnost jejich byť částečného splnění.
Věřitelé mají také možnost začít zvažovat, jakým způsobem bude
nejlepší dlužníkův úpadek řešit – zda prodejem majetku (a zachováním
budoucích příjmů dlužníkovi) nebo zda splátkovým kalendářem (a
zachováním stávajícího majetku dlužníkovi). Toto rozhodnutí je
rozhodnutím ekonomickým, a proto ho zákon ponechává v rukou
schůze věřitelů – nicméně při nekonání meritorně rozhodne soud.
Pokud schůze věřitelů rozhodne nadpoloviční většinou nezajištěných
věřitelů (přihlášených), je toto stanovisko pro soud závazné a ten ho
potvrdí svým rozhodnutím. Věřitelé, kteří hlasovali, mají také možnost
soudu namítat, že nebyly dány důvody pro to, aby oddlužení povolil –
toto právo věřitelů je však limitováno velmi krátkými lhůtami (buď
přímo na samotné schůzi věřitelů, nebo do 10 dnů od zveřejnění
výsledku hlasování v insolvenčním rejstříku, bylo-li hlasováno mimo
schůzi). Soud je povinen tyto námitky věcně projednat – tímto se dává
věřitelům, byť pouze nezajištěným, ultimativní možnost ovlivnit
i samotné povolení oddlužení.
Neshledá-li soud námitky důvodnými, rozhodne o tom, zda
oddlužení schvaluje – i zde ještě může znovu kontrolovat, zda stále
existují důvody, pro které bylo dříve oddlužení povoleno. Pokud soud
11)
Dlužník může v oddlužení popírat pohledávky se stejným efektem na
zjištění jako insolvenční správce.
47
oddlužení povolí, současně tedy v návaznosti na případné stanovisko
schůze věřitelů rozhodne, zda schvaluje prodej majetku nebo splátkový
kalendář. Je-li oddlužení řešeno prodejem majetku, provede ho
insolvenční správce postupem podle části zákona o zpeněžování
majetkové podstaty v konkursu. Je-li schválen splátkový kalendář,
sjednává se na dobu 5 let a dlužníkovi se uloží povinnost platit (přímo)
každému věřiteli vymezenou částku, a to vždy k 1. dni v měsíci.
Dlužník je tak povinen sám své dluhy platit, když celý proces dohlíží
správce a soud, ale zejména věřitelé sami. Majetek dlužníka, který
sloužil jako zajištění, je zpeněžen a zajištění věřitelé jsou uspokojování
z něj12).
Dlužník má povinnost ve prospěch nezajištěných věřitelů poměrně
rozdělit i jakékoliv další mimořádné příjmy (dar, dědictví, výhra apod.),
a to nad rámec splátkového kalendáře – toto pravidlo tedy říká jen to,
že není důvod promíjet dluhy tomu, kdo má na zaplacení a je tím jen
utvrzeno, že 30% splnění je pouhé minimum, nikoliv maximum
požadovaného. Pokud by snad dlužník přestal plnit, a stačí např. pouze
měsíční prodlení, nebo se jinak prokázalo, že není předpokladatelné
řádné splnění, soud i bez návrhu oddlužení zruší a současně prohlásí
konkurs. Při běžném toku života lze očekávat, že v takovém případě již
nebude v majetku dlužníka téměř nic a soud konkurs zruší, protože
majetek je zcela nepostačující.
Je-li řádně a však splněno13), a to buď prodejem majetku, nebo
splátkovým kalendářem, vezme následně tuto situaci soud na vědomí a
rozhodne o odvolání správce – tímto okamžikem se insolvenční řízení
ukončí (a teprve tímto okamžikem se ruší účinky spojené se zahájením
12)
O kogentnosti tohoto pravidla, stejně jako pravidla o 5tiletém plánu lze
diskutovat, nicméně rozhodnutí bude záležet na justiční praxi – osobně
považuji tyto normy za normy povahy dispositivní - viz Havel, B., Oddlužení –
hrozba nebo zbraň, l.c., str. 53.
13)
Výjimka je v situaci, kdy dlužník splnil alespoň to, co by bylo plněno
v konkursu, a další řádné splnění nezavinil – soud může přiznat osvobození i
zde, ovšem pouze při přihlášené pohledávky (§ 415 InsZ).
48
insolvenčního řízení). V návaznosti na toto rozhodnutí pak může
dlužník požádat soud o vydání rozhodnutí o osvobození od zbytků
dluhů – rozhodnutí tedy nestojí na automatismu. Soud však na žádost
dlužníka musí reagovat vždy a nemá možnost přezkumu – ten již udělal
tím, že vzal na vědomí řádné splnění plánu oddlužení. Účinkem
rozhodnutí o osvobození od zbytků dluhů je zánik vymahatelnosti nejen
té části dluhů, které byly částečně v oddlužení uhrazeny, ale také všech
ostatních, jedno zda byly přihlášeny14). Dluhy tedy trvají i nadále, nově
však v režimu naturální obligace.
Po dobu 3 let po skončení insolvenčního řízení je dlužník
kontrolován, zda nevyjde najevo, že oddlužení dosáhl podvodem apod.
– při kladném výsledku se účinek oddlužení ruší a dluhy se obnovují.
Jelikož všechny relevantní informace o dlužníkovi a jeho řízení jsou
stále dostupné v insolvenčním rejstříku, zavedla novela insolvenčního
zákona pravidlo, že po uplynutí 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí,
jímž bylo skončeno insolvenční řízení, dochází k vyškrtnutí dlužníka
z rejstříku a k znepřístupnění relevantních informací.
JUDr. Bohumil Havel, PhD.
Katedra obchodního práva Fakulty právnické ZČU v Plzni
Vrácení daru
Darování je právní vztah, ve kterém dárce něco bezplatně
přenechává nebo slibuje něco bezplatně přenechat obdarovanému a
obdarovaný tento dar nebo slib daru přijímá.1) Darování je tedy
14)
S výjimkou peněžitých trestů a dluhů z titulu náhrady škody na zdraví.
§ 628 občanského zákoníku:
(1) Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje
obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá.
1)
49
dvoustranný právní úkon, jehož pojmovými znaky jsou předmět
darování (dar), bezúplatnost a dobrovolnost.
Základním právem a povinností dárce je poskytnutí bezplatného
majetkového plnění obdarovanému, a odpovídajícím základním právem
a povinností obdarovaného je tento dar přijmout. Darování je
bezúplatný právní úkon, a proto dárce neodpovídá obdarovanému za
vady předmětu plnění podle obecných ustanovení občanského zákoníku
o odpovědnosti za vady2). Dárce je však podle ust. § 629 občanského
zákoníku povinen při nabídce daru upozornit potencionálního
obdarovaného na vady, o kterých ví. V případě, že dárce věděl o vadě
daru, který obdarovaný přijal, a neupozornil na ni a obdarovanému
v důsledku toho vznikla škoda, může se obdarovaný domáhat náhrady
škody podle ust. § 420 občanského zákoníku o obecné odpovědnosti za
škodu.3) Kromě toho, má-li věc vady, na které dárce obdarovaného
neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit. Toto právo
obdarovaného ovšem existuje, jen pokud jde o vady, které měl předmět
daru při darování. Není možné dar vrátit z důvodu vad, které se
vyskytly později po okamžiku darování. Právo vrátit dar existuje bez
ohledu na to, zda dárce o vadách věděl, či nikoliv. Vrácení daru
(2) Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru
nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při
darování.
(3) Neplatná je darovací smlouva, podle níž má být plněno až po
dárcově smrti.
2)
Kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, že věc v době
plnění má vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, že je ji možno použít
podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a že věc
nemá právní vady.
3)
(1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní
povinnost.
(2) Škoda je způsobena právnickou osobou nebo fyzickou osobou,
když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto
soby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají;
jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
(3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.
50
obdarovaným je jednostranným právním úkonem, který podléhá
promlčení v obecné tříleté promlčecí době. Ta počíná běžet ode dne,
kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tedy ode dne, kdy vada mohla
být obdarovaným při obvyklé pozornosti zjištěna.
Dále existuje možnost vrácení daru, resp. požadavku vrácení daru
ze strany dárce. Podle ust. § 630 občanského zákoníku se dárce může
domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo
členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Nárok na
vrácení daru vzniká hrubým porušením dobrých mravů a od tohoto
okamžiku běží tříletá promlčecí doba pro uplatnění práva. V případě
opakovaného závadného jednání začíná běžet promlčecí doba u
každého takového jednání samostatně, v případě déletrvajícího
závadného jednání běží promlčecí doba až ode dne, kdy obdarovaný od
tohoto jednání upustil. Domáhání se vrácení daru je jednostranným
právním úkonem dárce, pro který není předepsána žádná forma, musí z
něj však být zřejmá vůle dárce směřující k tomu, aby obdarovaný věc
vrátil. Písemnou formu výzvy lze jen doporučit, neboť v případném
soudním sporu musí dárce unést důkazní břemeno, že výzvu učinil a že
měla veškeré potřebné náležitosti. Z výzvy musí být zřejmé kdo ji
učinil, vůči komu, z jakého důvodu (přičemž závadné chování
obdarovaného musí být popsáno konkrétním a nezaměnitelným
způsobem) a čeho se ten, kdo ji činí, domáhá.
Pojem chování hrubě porušujícího dobré mravy zákon přesně
nedefinuje, vždy půjde o posouzení konkrétní situace a konkrétního
jednání. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 228/2000
ze dne 23. 1. 2001 předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na
vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo
pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny
okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení
dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o
porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami,
neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v
souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve
vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 občanského
zákoníku, nýbrž předpokladem aplikace tohoto ustanovení je
kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním
obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních
51
kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce. Dárce se jako
důvodu k vrácení daru nemůže dovolávat skutkových okolností, jež
nastaly či existovaly v době před darováním a za nichž byl právní úkon
učiněn a o nichž obě strany při uzavírání smlouvy věděly. Za členy
rodiny dárce považují kromě rodičů a dětí i další příbuzní v řadě přímé
a sourozenci.
Otázku vymezení členů rodiny dárce v souvislosti s ust. § 630
občanského zákoníku podrobněji rozebírá rozsudek Nejvyššího soudu
České republiky ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 33 Odo 134/2003.
Z odůvodnění: První otázka spočívá v konkretizaci osob, které je nutno
při zkoumání naplnění podmínek pro vrácení daru, tak jak jsou
stanoveny v § 630 občanského zákoníku, považovat za členy rodiny.
Zákon o rodině č. 94/1963 Sb., v platném znění, ... nevymezuje okruh
osob, které lze za členy rodiny považovat. ...Při uvedené úpravě zákona
o rodině je proto nezbytné vycházet z nejbližší úpravy obdobné pojmu
rodina, a to z § 116 občanského zákoníku, který vymezuje pojem osoby
blízké. Podle tohoto ustanovení je osobou blízkou příbuzný v řadě
přímé, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo
obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by
újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu
vlastní. Je nutno vyjít z textu zákona, v němž zákonodárce na prvém
místě mezi osobami blízkými uvedl příbuzné v řadě přímé, kterými
jsou nejen rodiče a děti, ale také prarodiče a jejich vnuci, event. i
pravnuci. Uvedenou preferenci příbuzných v řadě přímé akceptuje i
trestní zákon, který obdobným způsobem vymezuje osoby blízké v § 89
odst. 8, podle něhož se osobami blízkými rozumí nejprve příbuzní v
řadě přímé a teprve potom další osoby. Taktéž trestní řád staví příbuzné
v řadě přímé na prvé místo, když ve svém § 100 odst. 1 dává právo
odepřít výpověď "svědkům, kteří jsou příbuznými obviněného v
pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel a
druh"; stejným subjektům, pokud jsou v postavení poškozeného,
přísluší podle § 163a odst. 1 trestního řádu u vymezených trestných
činů dispoziční právo se zahájením (i pokračováním) trestního stíhání
příbuzného v řadě přímé, který může být stíhán pouze na základě
souhlasu poškozeného. Z uvedené právní úpravy vyplývá, že příbuzní v
řadě přímé zaujímají v našem právním řádu postavení osob nejbližších,
a požívají tak evidentně výsadnějšího právního postavení mezi osobami
52
blízkými; Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že vztah příbuzných v
řadě přímé je nutno zahrnovat do pojmu rodina ve smyslu § 630
občanského zákoníku. Nelze však přisvědčit názoru dovolatelky, že
vymezení obsahu pojmu "člen rodiny" podle § 630 občanského
zákoníku a pojmu "osoba blízká" podle § 116 občanského zákoníku je
totožný. Zásadně je třeba vycházet z toho, že vymezení v § 630
občanského zákoníku je užší. Právní vztah z darování tedy zaniká i v
případě kvalifikovaného porušení dobrých mravů chováním
obdarovaného vůči příbuzným dárce v řadě přímé.
Vyžije-li dárce svého práva domáhat se vrácen daru a jsou-li
naplněny zákonné podmínky pro vrácení daru, zaniká právní vztah
z darování přímo ze zákona, a to dnem, kdy výzva dárce došla
obdarovanému.4) Tímto okamžikem se pak ze zákona stává dárce opět
vlastníkem darované věci. V případě, že byla předmětem darování
nemovitost, zapíší se důsledky obnovení vlastnického práva
k nemovitostem do katastru nemovitostí záznamem (což platí i v
případě, že došlo k vrácení daru obdarovaným). V případě, že
obdarovaný s vrácením daru nesouhlasí a výzvu dárce nerespektuje,
musí dárce před uplynutím promlčecí lhůty uplatnit svůj nárok u soudu.
Právo žádat vrácení daru je osobním právem dárce, které zaniká
smrtí. Jiné osoby se proto nemohou domáhat vrácení daru. Pokud
ovšem došlo ke zrušení darování ještě za života dárce, zrušením se opět
stává dárce vlastníkem daru, a proto mohou dědicové žádat vydání
daru. Obdarovaný je povinen dárci (příp. dědicům) vrátit vše, co mu
4)
Krajský soud v Brně, sp. zn. 20 Co 72/1995 ze dne 6. 2. 1996
1. Využije-li dárce práva na vrácení daru podle § 630 občanského
zákoníku, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel
obdarovanému. Tímto okamžikem se obnovují původní právní vztahy. Protože
tato restituční povinnost není zvlášť upravena, je třeba použít ustanovení, které
upravuje právní vztahy nejbližší, a to se zřetelem k tomu, co bylo předmětem
darovací smlouvy.
2. Při volbě formy, kterou se dárce u soudu může domáhat restituce
původního stavu, je nutno vycházet z konkrétní situace. Jedná-li se o
nemovitost, lze v případech, kdy obdarovaný dále nemovitou věcí disponuje,
užívá ji, podávat žalobu na vyklizení; jestliže však žalovaný předmětnou
nemovitost již vyklidil, svědčí v takovém případě dárci naléhavý právní zájem
na domáhání se žaloby na určení, že je vlastníkem darované nemovitosti.
53
bylo darováno. V případě, že to není možné, musí vydat peněžitou
náhradu ve výši odpovídající hodnotě věci v okamžiku zániku právního
vztahu darování. S věcí musí být vydány i užitky, pokud je obdarovaný
získal v době, kdy již nebyl v dobré víře. Za dobu, od které není
obdarovaný v dobré víře, se považuje okamžik, kdy se dopustil proti
dárci nebo proti členům jeho rodiny jednání, které naplnilo zákonnou
podmínku pro vrácení daru. Není to tedy až okamžik dojití výzvy
dárce, aby obdarovaný vrátil dárci dar.
JUDr. Romana Lužná
advokátka, Brno
Smlouva o převodu nemovitostí
Máme dům, zahradu nebo chatu a rádi bychom ji prodali,
koupili nebo darovali. Jak v takovém případě postupovat? Co
budeme potřebovat, kdo nám pomůže a kolik nás to bude stát? Na
tyto otázky se dnes pokusíme odpovědět.
Rodinné nebo činžovní domy, chaty i pozemky se nazývají
nemovitostmi a k tomu, abychom je platně mohli koupit, prodat nebo
darovat (tedy řečeno slovy práva „převést“), je nezbytná písemná forma
s následným vkladem do katastru nemovitostí. Není tedy možné, aby se
prodávající s kupujícím ústně dohodli a podáním ruky takový obchod
uzavřeli, resp. i kdyby si obě strany naprosto důvěřovaly a chovaly se
podle takové nepsané dohody, nebyla by platná a k převodu
vlastnického práva na nového majitele by nedošlo.
Požadavek písemné formy vyplývá ze zákona, a není-li
dodržen, je smlouva neplatná. Právní rámec smluv o převodech
54
nemovitostí upravuje občanský zákoník, katastrální zákon1), zákon o
zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem2), prováděcí
vyhláška ke katastrálnímu zákonu3) a zákon o zeměměřičských a
katastrálních orgánech.4) Pro úplné vyčerpání problematiky je snad
nutno ještě dodat, že existují i nemovitosti, které se do katastru
nezapisují a jejichž prodej či obecně převod má odlišné rysy, například
mosty, ale těmto specialitám se v tomto pojednání budeme vyhýbat a
zaměříme se na okolnosti obecné a nejčastější.
I. Jsme vlastníky nemovitosti a chceme ji prodat či darovat
Pokud jsme vlastníky nemovitostí, budeme pro další postup nezbytně
potřebovat následující listiny:
-
nabývací titul
výpis z katastru nemovitostí
Nabývací titul je listina, na jejímž základě jsme nemovitost získali.
Nejčastěji jde o kupní nebo darovací smlouvu, podle toho, zda jsme
nemovitost koupili či nám ji jiná osoba darovala. Nabývacím titulem
však může být i dědické rozhodnutí, pokud jsme nemovitost zdědili.
Rozhodnutí o dědictví má různou podobu podle období, v němž
předchozí vlastník zemřel, neboť dříve rozhodoval o dědictví soud,
později státní notářství a v současné době opět soud formou usnesení.
Dalšími listinami dokládající způsob nabytí mohou být například
kolaudační rozhodnutí u nově postaveného objektu, dohoda o vydání
věci u restituované nemovitosti, dohoda o užívání pozemku v případě
zahrad a stavebních parcel před rokem 1993, dohoda o vypořádání
bezpodílového spoluvlastnictví nebo společného jmění manželů,
dražební listina, směnná smlouva, soudní rozhodnutí apod.
1)
zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální
zákon)
2)
zákon č. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem
3)
vyhláška 26/2007 Sb., kterou se provádí katastrální zákon
4)
zákon č. 359/1992 Sb., zákon o zeměměřičských a katastrálních orgánech
55
Pokud zjistíme, že nabývací titul z různých důvodů (ztráta,
zničení, založení apod.) chybí, můžeme jej získat ve sbírce listin (jde-li
o listinu velmi starou) či v archívu, nabývací tituly z období posledních
padesáti let jsou také k dispozici na katastrálních úřadech a
katastrálních pracovištích, kde lze požádat o vyhotovení kopie
nabývacího titulu, což tato pracoviště provádějí po zaplacení
příslušného správního poplatku či kolku i na počkání, v případě žádosti
ze vzdálenějšího místa korespondenčně. Pokud jsme získali nemovitost
před 1.1.1993, budeme potřebovat originál nebo ověřenou kopii
nabývacího titulu, který bude zapotřebí přiložit k nové kupní či
darovací smlouvě. Pokud jsme nemovitosti získali později, nebude
zapotřebí titul přikládat, takže pro sepis smlouvy bude dostačující jeho
obyčejná kopie.
Katastrální úřad a katastrální pracoviště nám také na počkání za
poplatek 100 Kč vyhotoví výpis z katastru nemovitostí, z něhož
zjistíme výměru pozemku, aktuální označení, charakter nemovitosti,
omezení, zástavy a věcná břemena i odkaz na nabývací titul.
Pro veřejnost je k dispozici na internetových stránkách aktuální
stav vlastníků nemovitostí na adrese http://nahlizenidokn.cuzk.cz.
Tam můžeme vyhledávat informace podle čísel pozemků nebo budov
na nich postavených a před požádáním žádosti o výpis zkontrolovat,
zda máme správná čísla i zda jsme zapsáni jako vlastníci nemovitostí.
Ověření údajů před tím, než se vydáme na katastrální pracoviště, lze jen
doporučit, protože z internetu zjistíme, u kterého katastrálního
pracoviště je nemovitost vedena. Vyhledávání podle jmen vlastníků
ovšem není prostřednictvím bezplatné internetové služby možné,
výpisy z katastru nemovitostí pořízené tímto způsobem mají pouze
informativní charakter a neobsahují všechny oddíly (například zástavní
práva nebo věcná břemena), nejsou tedy plnohodnotnými výpisy a pro
některé účely (například pro žádost o úvěr na nemovitosti) nebudou
dostačující. Na druhé straně i zde najdeme informace o probíhajícím
vkladovém řízení, soudním řízení týkající se konkrétní nemovitosti i
tzv. plomby. Existuje ovšem i placená služba, která umožní tisk výpisů
v plném znění.
56
Někdy je situace týkající se nemovitostí, které chceme prodat, tak
složitá, že budeme k prodeji potřebovat ještě další listiny, například
geometrický plán a kolaudační, pokud prodáváme nově postavenou
budovu nebo garáž, popř. plánek se zakreslením, pokud budeme chtít
do smlouvy zapracovat i věcné břemeno například práva cesty po
pozemku. Pokud pozemek prodává obec či město, bude zapotřebí
souhlas zastupitelstva. Prodávající by také měl počítat s tím, že po
povolení vkladu bude povinen zaplatit daň z převodu nemovitostí, která
činí 3% z odhadní nebo prodejní ceny nemovitostí, podle toho, která
z obou částek je vyšší. Protože vypracování znaleckého posudku
obvykle pár týdnů trvá, měl by spolu s opatřováním nabývacích titulů
zadat prodávající u kteréhokoli znalce zpracování znaleckého posudku,
kterým by znalec určil obecnou (myšleno tržní) cenu prodávaných
nemovitostí.
II. Chceme nemovitost koupit nebo dostat
V takovém případě sice není nezbytné mít k dispozici nějaké
doklady týkající se nemovitosti, o to významnější je se však možnost
ověřit si všechny údaje a skutečnosti tvrzené prodávajícím, i pro
kupující nebo obdarované je tedy vhodné, aby prostřednictvím výše
zmíněné internetové adresy zjistili, zda nemovitost existuje a osoba,
která o sobě prohlašuje, že je vlastník, je také skutečně v katastru
nemovitostí jako vlastník zapsána.
Katastr nemovitostí je veřejně přístupný seznam, podobně jako
sbírka listin, takže na žádost a po zaplacení příslušného poplatku
vyhotoví katastrální pracoviště výpis jakékoli osobě, nejen vlastníkovi.
Nemovitosti mohou nabývat zcela bez omezení jen čeští státní
příslušníci a u nás zapsané obchodní firmy a s jistým omezením státní
příslušníci států Evropské unie, je tedy vhodné vždy státní příslušnost
ověřit a zjistit, jaké doklady cizí státní příslušníci musejí k převodu
opatřit a předložit. Státní příslušnost českého občana se prokazuje
pasem nebo občanským průkazem, obchodní společnost výpisem
z obchodního rejstříku.
57
Osoby obdarovávané jsou po povolení vkladu povinny zaplatit
darovací daň, která není pevně stanovena, ale odvíjí se od hodnoty daru
a příbuzenského poměru obdarovaného k dárci. S ohledem na krátké
lhůty, v nichž má být daňové přiznání podáno a zaplacena daň (do
třiceti dnů ode dne vkladu darovací smlouvy) je praktické, aby
obdarovaní na tuto povinnost pamatovali a nechali si po dohodě s dárci
v mezidobí mezi podpisem smlouvy a vkladem znalecký posudek na
hodnotu daru vypracovat.
III. Vlastní sepis smlouvy
Sepis smlouvy lze zajistit několika způsoby: nejjistější způsob je
navštívit advokáta nebo notáře a požádat jej, aby kompletní sepis
smlouvy, obstarání všech potřebných dokumentů, ověření podpisů i
vyřízení vkladu u katastrálního úřadu zařídil on. Tento způsob je
nejjistější také proto, že obě právnické profese jsou povinně pojištěny
pro případ způsobení škody, navíc advokát i notář mohou obecná
ustanovení smlouvy upravit tak, aby co nejlépe vyhovovala smluvním
ujednáním všech stran smlouvy. Odměna advokáta může být různá,
obvykle však lze s advokátem dohodnout smluvní odměnu, která
nemusí odpovídat hodnotě nemovitosti ani z ní vycházet a naopak může
zohledňovat finanční situaci prodávajícího nebo dárce.
Další možností je obrátit se na realitní kancelář, která
zprostředkuje prodej či koupi. Mnohé realitní kanceláře spolupracují
s advokáty, proto i v tomto případě vše potřebné zajistí realitní
kancelář, náklady, provize a poplatky však ze všech možností bývají
v tomto případě nejvyšší.
Třetí možností, kterou nelze obecně doporučit, je sepsat si kupní či
darovací smlouvu podle obecně dostupných vzorů. Bohužel život bývá
tak rozmanitý, že vzory nemohou pamatovat na všechny jeho
různorodosti, takže velmi často bývají tyto laicky vyhotovené smlouvy
nedostačující a katastrální úřad pak nepovolí vklad. Jistá finanční
úspora vzniklá neoslovením odborníka pak může být převážena škodou
vzniklou v důsledku nutnosti sepsat a podat smlouvu opakovaně,
58
mnohdy po několika pokusech a za pomoci advokáta. Dodávám, že
smluv je třeba vyhotovit o dva více, než činí počet účastníků smlouvy.
V současné době probíhají jednání související s připravovanou
rekodifikací občanského práva a není vyloučeno, že v budoucnu budou
smlouvy o převodu nemovitostí z důvodů právní jistoty účastníků
smluv i třetích osob moci sepisovat pouze právní odborníci.
IV. Ověření podpisu, výplata kupní ceny
Podpisy účastníků na smlouvách o převodu nemovitostí musejí být
úředně ověřeny, ověření provádějí matriky, notáři nebo advokáti. I tato
skutečnost je dalším argumentem pro to, aby se účastníci smluvních
vztahů obraceli na advokáty či notáře již při prvních krocích.
K podpisu smluv nemusí dojít v jediný den či okamžik, i když
častěji tomu tak bývá. Pokud se strany dohodnou na obsahu smlouvy,
není vyloučeno, aby ji podepsaly v různých dnech i na odlišných
místech, přičemž platí, že smlouva je platně uzavřena v den, kdy
podepíše poslední účastník.
Komplikace obvykle nastávají u kupních smluv v souvislosti
s výplatou kupní ceny. Dnes již je obvyklé, že se kupní ceny poukazují
bezhotovostně na účet, někdy však zejména konzervativní účastníci
požadují výplatu kupní ceny v hotovosti. Pak by ovšem měli mít na
paměti omezení hotovostních plateb vyplývající z právních předpisů
omezující praní špinavých peněz5) do výše rovnající se maximálně
15.000 EUR. Vyšší částky je tedy nutno poukazovat bezhotovostně,
případné záruky složením kupní ceny do advokátního depozita nebo
notářské úschovy opět jsou schopni zajistit a zabezpečit advokáti nebo
notáři.
5)
viz § 4 odst. 2 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o
změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
59
V. Vkladové řízení u katastrálního úřadu
Jak již bylo uvedeno výše, k účinnosti smlouvy o převodu
nemovitostí je zapotřebí, aby proběhlo vkladové řízení zakončené tím,
že katastrální úřad, resp. katastrální pracoviště povolí vklad práva podle
kupní či darovací smlouvy. Jde o zvláštní typ správního řízení, v němž
je-li vše v pořádku, nevydává správní orgán samostatné rozhodnutí a
proti rozhodnutí o povolení vkladu není přípustný opravný prostředek.
Katastrální úřad má stanovenu pořádkovou lhůtu v trvání šedesáti dnů,
ve které musí o návrhu rozhodnout, a s výjimkou pracovišť na území
hlavní města se skutečně úřadům daří rozhodovat o vkladu v této lhůtě.
Účastníci smlouvy musejí podat katastrálnímu úřadu návrh na
povolení vkladu, v němž uvedou všechny rozhodné skutečnosti, přiloží
příslušný počet smluv, případně nabývací tituly nebo další listiny a
správní poplatek ve výši 500 Kč. O povolení vkladu práva se účastníci
dozvědí tak, že obdrží poštou každý jedno vyhotovení smlouvy
s doložkou vkladu, což je otisk razítka na zadní nebo poslední straně
smlouvy s vyplněnými údaji o dni právní moci rozhodnutí. V případě,
že sepis smlouvy vyřizuje advokát, jsou smlouvy katastrálním
pracovištěm zaslány jemu a advokátní kancelář je potom rozešle
jednotlivým účastníkům smlouvy spolu s vrácením zapůjčených
nabývacích titulů či dalších dokumentů. Věcné účinky vkladu (přechod
vlastnictví na kupujícího nebo obdarovaného) nastává zpětně ke dni
podání návrhu na vklad.
Pokud je třeba vkladové řízení doplnit, vyzve katastrální úřad
účastníky k doplnění návrhu. Pokud ovšem smlouva neobsahuje
požadované náležitosti nebo obsahuje závažné chyby, katastrální úřad
vklad zamítne a vyhotoví o tom usnesení s poučením o možnosti podat
proti němu opravný prostředek.
VI. Závěr
Sepis smluv o převodech nemovitostí i zajištění a obstarání vkladu
je věcí složitou, avšak u advokátů a notářů poměrně oblíbenou
agendou, zejména pro svůj nesporný charakter. Protože jde současně o
60
agendu, která pro občana není zcela výjimečná, ale s ohledem na
rostoucí počet nemovitostí a vlastníků pozemků a domů poměrně
častou, nelze její význam opomíjet, ale zájemcům o převod lze
doporučit, aby vyhledali odborníka na tuto problematiku a celou
záležitost mu svěřili k vyřízení, přičemž základní informace poskytnutá
v tomto článku pomůže porozumění celého řízení i všech jeho stádií.
JUDr. Daniela Kovářová
advokátka v Plzni
Přetištěno s laskavým souhlasem nakladatelství
v časopise Právo a rodina č.9/2OO7)
LINDE
(otištěno
Nepřehlédněte
V souvislosti s touto problematikou se uskuteční v úterý 29.dubna
2008 diskuzní setkání na téma: „Poplatky a daně při převodech
nemovitostí v roce 2008“
Úvod přednesou JUDr. Daniela Kovářová a JUDr. Jan Luhan
(blíže na straně 67)
61
Výběr soudní judikatury
Rozsudek Nejvyššího soudu 31 Cdo 2428/2000
Vypořádání společného jmění manželů
Hodnota členského podílu v bytovém družstvu
Velký senát občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu zaujal
právní názor v otázce „zda při stanovení hodnoty, které se dostává
účastníkům řízení o vypořádání společného jmění manželů, je třeba
vycházet z tzv. účetní zůstatkové hodnoty členského podílu v bytovém
družstvu nebo z tzv. tržní hodnoty členského podílu“.
Cena členského podílu v bytovém družstvu není regulována
žádným cenovým předpisem (srov. zákon č. 526/1990 Sb., o cenách) a
převádějící s nabývajícím ji sjednávají dohodou. Je-li třeba tento
členský podíl, představující majetkovou hodnotu, ocenit (jako v daném
případě) v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, nelze
vycházet ze zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně
některých zákonů, neboť tento zákon upravuje způsoby oceňování
majetku a služeb pro účely stanovené zvláštními předpisy, přičemž
oceňování věcí a jiných majetkových hodnot pro potřeby vypořádání
bezpodílového není účelem stanoveným některým zvláštním
předpisem. Jinými slovy neexistuje předpis, který by pro potřeby
vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů odkazoval na
zákon č. 151/1997 Sb. Pokud tedy tento zákon v § 23 upravuje
oceňování podílů v obchodních společnostech a účastí v družstev
62
(nikoli tedy členských práv a povinností), týká se oceňování
vypořádacího podílu, a to pro jiné účely, než je vypořádání
bezpodílového spoluvlastnictví manželů. V případě převodu členských
práv a povinností by se tento předpis aplikoval pouze pokud by se tak
účastníci dohodli (srov. § 1 odst. 1 citovaného zákona), když jinak se na
sjednávání cen nevztahuje (§ 1 odst. 2 citovaného zákona). Je-li tedy
třeba stanovit spornou cenu předmětného majetkového práva pro účely
vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů soudem, je nutno
vycházet (zpravidla v součinnosti se znalcem z oboru ekonomiky odhady cen) z ceny obvyklé, tj. z ceny, kterou by bylo možno za převod
členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout. Kdyby takto soud
nepostupoval, došlo by k porušení pravidla rovnosti podílů stanoveného
v § 150 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998
Sb., neboť by došlo ke zvýhodnění toto z bývalých manželů, který se
stal výlučným členem bytového družstva a jediným nájemcem
družstevního bytu.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v případě vypořádání
bezpodílového spoluvlastnictví manželů (společného jmění manželů)
nelze vycházet ani z tzv. zůstatkové hodnoty členského podílu ani
z hodnoty vypořádacího podílu, na který má člen nárok při zániku
členství.
Rozsudek nejvyššího soudu 31 Cdo 1836/2005
Naléhavý právní zájem
Zápis obnoveného vlastnického práva v katastru nemovitostí
Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem o určení,
zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by
bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez
tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Naléhavý právní
zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno
žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní
základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším
sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah
a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Tyto funkce určovací
63
žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu;
nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude
plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom
příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také
k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá. Naléhavý právní
zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v
katastru nemovitostí ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. je dán, jestliže
žalobce, který tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí, není jako jejich
vlastník v katastru nemovitostí zapsán (srov. rozsudek Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. 7 Co 2368/94,
publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 2/95, str. 25).
K tomu, aby obnovené vlastnické právo prodávajícího k
nemovitostem bylo zapsáno v katastru nemovitostí, je podle § 5 odst. 4
zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění novely
provedené zákonem č. 89/1996 Sb., potřeba součinnosti kupujícího k
sepisu souhlasného prohlášení účastníků smlouvy o obnovení
vlastnického práva převodce (prodávajícího) na základě odstoupení od
smlouvy ve smyslu ust. § 36 odst. 5 písm. a) a odst. 6 vyhlášky č.
190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., a zákon č.
344/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o tom, že odstoupením
kupujícího od kupní smlouvy byla smlouva zrušena, a splňující
náležitosti uvedené v ust. § 36 odst. 6 vyhlášky č. 190/1996 Sb. a
opatřené ve smyslu ust. § 36 odst. 9 této vyhlášky úředně ověřenými
podpisy všech zúčastněných. Na základě tohoto prohlášení provede
katastrální úřad zápis obnoveného vlastnického práva prodávajícího
záznamem.
Pokud ovšem kupující takovou součinnost prodávajícímu
neposkytne, může prodávající dosáhnout zápisu obnoveného
vlastnického práva k nemovitostem jen prostřednictvím soudního
rozhodnutí, kterým bude určeno, že je vlastníkem nemovitosti, a na
jehož základě bude proveden nový zápis v katastru nemovitostí. Zápis
vlastnického práva prodávajícího do katastru nemovitostí, vzhledem k
tomu, že k obnovení vlastnického práva převodce dochází ze zákona,
má pouze deklaratorní účinky a provádí se záznamem podle ust. § 7
odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 11. 3.
1998, sp. zn. 1 Odo 26/97, publikovaný v časopise Právní rozhledy č.
8/1998, ev. rozsudek NS ČR uveřejněný v časopise Soudní rozhledy
64
pod č. 10/2003). K existenci naléhavého právního zájmu na určení
vlastnického práva převodce k nemovitosti ve smyslu ust. § 80 písm. c)
o. s. ř. postačuje skutečnost, že žalobce, který tvrdí, že je vlastníkem
nemovitosti, není jako vlastník nemovitosti v katastru nemovitostí
zapsán. Jestliže se totiž vlastnické právo k nemovitosti obnovilo
platným odstoupením od smlouvy a zápis má pouze deklaratorní
účinky, nelze možnost prodávajícího na podání žaloby o určení
vlastnického práva vázat na nutnost podání jiné související žaloby, jak
dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 22 Cdo
534/2002, publikovaném v Souboru rozhodnutí NS ČR č. 25, pod C
1992, nýbrž prodávající musí mít možnost dosáhnout vydání rozsudku
soudu, na základě kterého bude jeho existující vlastnické právo zapsáno
do katastru nemovitostí.
JUDr. Ilona Mouchová
Odborné semináře Pražského sdružení
JČP – druhý cyklus 2007
Pražské sdružení JČP uspořádalo v průběhu listopadu a prosince
2007 cyklus čtyř odborných seminářů se zaměřením na aktuální
problematiku v oblasti občanského práva hmotného a procesního,
specielně dědického práva, věcných práv – nakládání s nemovitostmi,
exekuce z hlediska novel v posledních letech. Poslední seminář byl
věnován uplatňování zásadní novely zákoníku práce v praxi.
Na úvod uvedeného cyklu odborných seminářů připravil výbor
Pražského sdružení JČP pro své členy a další zájemce prestižní odborný
65
seminář z oblasti medicinského práva, jehož obsahem byly 4 přednášky
ve dvou blocích pod souhrnným tématem „PRAKTICKÉ PROBLÉMY
MEDICINSKÉHO PRÁVA“. Přednášející JUDr. Jaromír Jirsa,
prezident Soudcovské unie ČR se věnoval v úvodní přednášce
praktickým aspektům řízení o náhradu škody na zdraví z pohledu
soudní praxe, upozornil na zvláštnosti řízení o náhradu škody na zdraví,
na specifika dokazování, poukázal na vhodnost mediace a smírčího
řízení pro soudní řízení v těchto věcech. Další přednášející JUDr. Jan
Mach, advokát, který se specializuje na oblast medicinského práva a
publikuje v této oblasti, se zaměřil ve své přednášce na aktuální
problémy medicinského práva z hlediska posouzení postupu lege artis,
z hlediska ochrany osobnosti, ochrany osobních údajů, dále se zabýval
druhy právní odpovědnosti v medicině – občanskoprávní a trestní
odpovědností, otázkami mlčenlivosti, problematikou znaleckých
posudků.
V druhém bloku semináře v přednášce na téma „Aktuální
problémy pracovněprávních vztahů ve zdravotnictví“ podal
přednášející JUDr. Dominik Brůha, advokát, výklad k obsahu
povinností zdravotnických pracovníků a pacientů z hlediska právní
úpravy v oblasti zdravotnictví a způsobilosti k výkonu zdravotnických
povolání, poukázal na úpravu odpovědnosti zdravotnických pracovníků
za porušení povinností, na právní úprava poučovací povinnosti a o
zdravotnické dokumentaci. Poslední přednášející MUDr.Mgr. Mario
Švehelka, advokátní koncipient, ve své přednášce na téma „Práva
pacientů a zastupování pacientů v praxi“ seznámil účastníky na
podkladě své odborné medicinské a právní praxe s praktickými
zkušenostmi z řízení o náhradě škody na zdraví při uplatňování
odpovědnosti dle § 415, § 420a, § 421a o.z., odpovědnosti za vadu
výrobku, odpovědnosti z hlediska postupu non lege artis, upozornil na
procesní aspekty v souvislosti s nedostatky vedení lékařské
dokumentace, specifika znaleckých posudků pro důkazní řízení ve
věcech náhrady škody na zdraví. Svůj výklad doplnil odkazy na
příslušnou judikaturu k přednesené problematice.
Z hlediska poznatků z praxe byl veden 1. seminář s tématem
„DĚDICKÉ PRÁVO v současné úpravě a aktuální problémy praxe“,
jehož přenášejícím byl JUDr. Ladislav Muzikář, soudce Městského
66
soudu v Praze. Na podkladě svých bohatých zkušeností z rozhodovací
praxe poukázal na zásadní otázky hmotného práva a procesního práva
při projednání dědictví se zřetelem na změny v právní úpravě po roce
1989. Dále se zabýval problémy v současné praxi, zejména při
uplatňování správy majetku v období mezi úmrtím zůstavitele a
ukončením dědického řízení, problémy likvidace předluženého dědictví
a zacházení s předluženým dědictvím vůbec, problémy týkající se
účastníků (počty účastníků, prosazování neexistujících „práv“,
zneužívání procesních prostředků). Zájem účastníků semináře svědčil o
aktuálnosti
jednotlivých institutů dědického práva při jejich
uplatňování v praxi.
Tradičně s velkým zájmem účastníků se setkal druhý seminář
s tématem „ PŘEVODY A PŘECHODY NEMOVITOSTÍ, jehož
lektorem byl prof.JUDr. Josef Fiala,CSc., pedagog Právnické fakulty
MU v Brně a renomovaný autor četných odborných publikací v oblasti
věcných práv. Ve svém přednesu se zabýval otázkami způsobů
nabývání vlastnictví nemovitostí a s tím souvisejícími druhy zápisu
vlastnického práva v katastru nemovitostí z hlediska platné právní
úpravy, rozdílnostmi zápisu v katastru nemovitostí, poukázal na
problematiku časové posloupnosti ve vazbě na nabytí vlastnického
práva, na otázky spojené s odstoupením od smlouvy a účinky
odstoupení od smlouvy. Dále seznámil účastníky s režimem
vlastnického práva ke zhotovované stavbě, upozornil na úskalí
zajišťovacího převodu vlastnického práva dle § 553 o.z. Svůj vysoce
erudovaný a instruktivní výklad doprovodil četnými odkazy na
odbornou literaturu a judikaturu, takže přednáška lektora byla
významným přínosem pro účastníky semináře.
Neméně zajímavým byl i třetí seminář s tématem „SOUDNÍ
EXEKUCE“, v němž osvědčená lektorka JUDr. Martina Kasíková,
předsedkyně Okresního soudu Praha-východ, podala výklad z hlediska
základních zásad exekučního řízení a jeho odlišností ve vztahu k úpravě
občanskoprávního řízení v občanském soudním řádu. Ve svém výkladu
se zabývala způsoby rozhodování v exekučním řízení, dále se věnovala
otázkám střetu exekuce a insolvenčního řízení dle nového
insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., účinného od 1.1.2008, otázkám
souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí dle zák.č. 119/2001 Sb.
67
V závěru semináře poukázala na úpravu výkonu rozhodnutí v jiné zemi
EU, úpravu evropského exekučního titulu.
Poslední seminář s tématem „ZÁKONÍK PRÁCE a jeho novela
v roce 2008“ byl zaměřen na výkladové problémy při aplikaci nového
zákoníku práce v úpravě zákonem č. 262/2006 Sb., který nabyl
účinnosti 1.1.2007. Přednášející JUDr. Ladislav Jouza, lektor
Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, který se účastnil legislativních
prací na novém zákoníku práce a jeho novele, poskytl aktuální
informace o stavu pracovněprávní legislativy, zejména s důsledky
nálezu Ústavního soudu, seznámil účastníky s poslední tzv. technickou
novelou zákoníku práce, která bude zřejmě účinná od 1.1.2008
v případě publikace do konce tohoto roku. V otázkách aplikace nového
zákoníku práce v praxi se zabýval okruhy problémů spojených
s uplatňováním zásady smluvní volnosti a s použitím občanského
zákoníku v pracovněprávních vztazích.
Poznatky z odborných seminářů v tomto cyklu potvrdily, že
přednášená témata představují živou problematiku v praxi široké
právnické veřejnosti. Pražské sdružení sleduje i nadále v přípravě cyklu
odborných seminářů na I. pololetí roku 2008 zařazení seminářů se
zaměřením na zásadní novely (v současné době aktuální nová úprava
úpadkové práva insolvenčním zákonem č. 182/2006 Sb.) a na aktuální
otázky z různých odvětví platného práva, jejichž náměty vzešly
z návrhů účastníků seminářů uspořádaných v tomto roce.
JUDr. Božena Burdychová
advokátka, Praha
68
Přehled akcí Pražského sdružení JČP
Datum
Přehled diskusních setkání
a dalších akcí
Místo konání
Březen
4. března
2008
Diskusní setkání na téma:
úterý
17,00 hod.
11. března
2008
Úvod přednese :JUDr.Dvořáková-Závodská
úterý
16,00 hod.
Společné jmění manželů a
podnikání
Výroční členská schůze
Pražského sdružení JČP
Právnická fakulta
UK Praha
přízemí, č.dv. 38
Právnická fakulta
UK Praha
Duben
8. dubna
2008
úterý
17.00 hod.
29. dubna
2008
úterý
17.00 hod.
Diskusní setkání na téma :
Živnostenské právo po euronovele
Úvod přednese :
Doc.JUDr. Eva Hrozinková,Ph.D
Policejní akademie ČR
Diskusní setkání na téma :
Poplatky a daně při převodech
nemovitostí v roce 2008
Úvod přednesou:
JUDr.Daniela Kovářová
JUDr.Jan Luhan
Právnická fakulta
UK Praha
Právnická fakulta
UK Praha
Na uvedené akce zve výbor PS JČP všechny naše členy, kteří mají
o tuto problematiku zájem. Diskusní setkání jsou bezplatná.
P O Z O R Z M Ě N A !!
Diskusní setkání se budou v roce 2008 konat vždy v úterý
na Právnické fakultě v č.dv. 38 v přízemí ( proti šatně ve
vstupní hale)
69
Informace – zajímavosti - upozornění
Pozvání na semináře
v prvním pololetí 2008
Výbor Pražského sdružení JČP připravuje v souladu se svým
posláním a stanovami v prvém pololetí 2008 pro své členy a širší
právnickou veřejnost odborné semináře s aktuální problematikou.
Zatím byly projednány a dohodnuty tyto semináře, na které Vás srdečně
zveme
18.března 2008
KATASTR NEMOVITOSTÍ
ve světle judikatury a stanovisek ČUZK
Přednášející : Mgr. Ing. Petr Baudyš,
Český úřad zeměměřický a katastrální
14.dubna 2008
NOVÉ INSOLVENČNÍ PRÁVO
zejména z hlediska věřitele
Přednášející : JUDr. Bohumil Havel, Ph.D.
Právnická fakulta Plzeň
70
Dále se připravují semináře „Podílové spoluvlastnictví s důrazem
na předkupní právo“ ( prof. Fiala) a „Praktické problémy
obchodních závazkových vztahů“ ( přednášející není zatím
projednán) a seminář na téma „ Ochrana soukromí ve vztahu
k ochraně osobních údajů“ (doc.JUDr. Pavel Mates). Termíny
a bližší informace o konání těchto seminářů budou uvedeny na
zvláštní pozvánce.
Všechny uvedené semináře se konají od 9,00 – 14,00 hodin
v přednáškovém sále Justiční akademie v Praze, Hybernská 18,
Praha 1.
Účastnický poplatek činí za každý jednotlivý seminář 950,- Kč,
pro členy JČP pouze 500,- Kč.
Veškeré další dotazy o seminářích získáte u koordinátorů :
JUDr. Ludmila SUCHÁ
tel. 272 766 026
721 902 444
JUDr. Božena BURDYCHOVÁ
tel. 266 010 249
604 245 079
Přihlášky je též možno poslat faxem na číslo 222 717 719
nebo E-mail : JČ[email protected].
71
Budeme bilancovat a nechceme
bez Vás,
chceme znát Vaše názory !
Vážená paní kolegyně, vážený pane kolego,
blíží se období, kdy budeme hodnotit činnost našeho Pražského
sdružení JČP za uplynulý rok, rádi bychom proto znali Váš názor
na naši dosavadní činnost a poradili se i o dalším zaměření
celkové činnosti.
V souladu se svým posláním a stanovami JČP zaměřujeme
doposud naši činnost na tyto hlavní okruhy činnosti vzdělávací,
publikační a společenská.
Na úseku vzdělávací činnosti organizujeme pro své členy
diskusní setkání s předními právními odborníky k aktuálním
právním problémům nebo jinak zajímavým tématům (v rozsahu
3 – 5 setkání za pololetí) a dále jak pro členy tak i pro širší
právnickou veřejnost pořádáme odborné semináře k seznámení
s novými právními předpisy ( v rozsahu 4-5 seminářů za
pololetí).
Rádi bychom znali Váš názor na tyto akce i jejich
četnost a zaměření , příp. zda byste navrhovali i jiné
formy této činnosti.
Na úseku publikační činnosti vydává PS pro své členy
Zpravodaj JČP, kde uveřejňuje jak články s právní problematikou
z různých oblastí práva , tak i informace týkající se činnosti
Jednoty českých právníků. Zpravodaj vychází 3x ročně a
dostávají jej členové PS i mimopražských sdružení a členové
Grémia a to zdarma.
72
PS vydává i další publikace, v roce 2007 to byl cizojazyčný
Glosář právnických výrazů a pojmů užívaných zejména
v mezinárodní obchodní arbitráži, který obdrželi všichni naši
členové. .
Uvítáme Váš názor na obsah Zpravodaje, jeho četnost i
případně další náměty k publikační činnosti.
Společenská činnost spočívala v uplynulém období jednak
v organizování společných návštěv divadelních představení ,
koncertů a poznávacích zájezdů.
Již tradičně se PS každoročně podílí na organizaci Slavnostního
předávání medaile Antonína Randy vždy za uplynulý rok .
Rádi bychom znali Váš názor na tyto akce, event. i Vaše
náměty na další možné aktivity na tomto úseku.
Protože v březnu 2008 se uskuteční výroční členská schůze
Pražského sdružení JČP, kde budeme nejen hodnotit uplynulé
období, ale i připravovat zaměření činnosti na rok 2008, rádi
bychom využili Vaše názory pro další činnost tak,aby byla
skutečným přínosem pro Vaši práci i společenské vyžití.
Sdělte nám, laskavě Vaše názory a náměty do konce
února 2008 .
Naše adresa je:
Pražské sdružení Jednoty českých právníků,
Ovocný trh 14, Praha 1, 110 00, nebo e-mail :
[email protected].
Výbor PS JČP
73
Členské příspěvky v roce 2008
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
spolu s tímto Zpravodajem jste obdrželi i složenku na zaplacení
členských příspěvků na rok 2008. Roční výše členského příspěvku
zůstává nezměněna, tj. pro výdělečně činné členy 400,- Kč, pro ostatní
100,- Kč. (Členové nad 75 let členské příspěvky platit nemusí).
Na připojené poštovní poukázce jsme již doplnili variabilní
symbol, kterým je členské číslo každého člena Pražského sdružení JČP.
Pokud nepoužijete tuto poukázku a budete členské příspěvky
poukazovat převodním příkazem, nezapomeňte, prosím, uvést tento
variabilní symbol, abychom mohli bezpečně zjistit plátce, neboť banka
uvádí ve výpisu z účtu pouze variabilní symbol a nikoliv jméno plátce.
Úhradu členského příspěvku na letošní rok proveďte laskavě co
nejdříve, abychom Vám mohli i nadále zasílat veškeré naše informace a
zvát Vás na všechny námi pořádané akce.
Připomínáme, že předpokladem účasti na seminářích za
zvýhodněných finančních podmínek v 1.pololetí 2008, je úhrada jak
event. dlužných příspěvků za předchozí rok, tak i úhrada členského
příspěvku na rok 2008.
Děkujeme touto cestou všem členům, kteří členské příspěvky platí
pravidelně a zvláště pak děkujeme těm členům, kteří přispívají částkou
vyšší než činí základní členský příspěvek. Umožňují nám tak vydávání
Zpravodaje, i pořádání dalších vzdělávacích akcí i ostatních aktivit za
výhodných podmínek pro naše členy.
Pro úplnost uvádíme :
číslo účtu Pražského sdružení JČP
název banky :
konstantní symbol :
variabilní symbol :
106 231 472/ 0300
ČSOB Praha
0308
Vaše členské číslo
(najdete je m.j. na obálce Zpravodaje)
Výbor PS JČP
74
Životní jubilea členů Pražského sdružení
JČP
v I. pololetí 2008
90 let
JUDr. Jaromír Hodaň
85 let
JUDr. Olga Petrová
JUDr. Milan Procházka
80 let
Doc. JUDr. Ján Grónský
JUDr. František Kříž
JUDr. Dagmar Škodová
75 let
JUDr. Josef Černovský
JUDr. Marie Francová
JUDr. Oldřich Jedlička
JUDr. Zdeněk Matis
70 let
JUDr. Zdenka Juráková
JUDr. Stanislav Křeček
60 let
JUDr. Karolína Adamová
JUDr. Jan Bartoš, Csc
JUDr. Lenka Dvořáková
JUDr. Věra Dvořáková
JUDr. Jaroslav Grinc
JUDr. Josef Holub
Mgr. Jana Chárová
JUDr. Jaromír Junek
JUDr. Jarmila Karhanová
JUDr. Irena Koňáková
JUDr. Jarmila Koudelová
Mgr. Jitka Mánková
JUDr. Milan Masák
JUDr. Vladimíra Pluskalová
JUDr. Ján Predajnoš
JUDr. Jiří Slavíček
JUDr. Jiří Starý
JUDr. Josef Vondruška
JUDr. Karel Wawerka
55 let
JUDr. Karel Bogner
65 let
JUDr. Helena Angelová
JUDr. Dagmar Brychová
JUDr. Jaroslav Bláha
Mgr. Alice Čvančarová
JUDr. Ing. Vratislav Brázda JUDr. Olga Frantíková
JUDr. Jarmila Kolářová
JUDr. Gabriela Křížová
JUDr. Doris Lukavská
JUDr. Libuše Maděrová
75
JUDr. Věra Škopová
JUDr. Alena Štěpánková
JUDr. Jaroslav Mrázek
JUDr. Jana Musilová
JUDr. Jiří Orsini
JUDr. Daniela Sezemská
JUDr. Marie Vanduchová
50 let
JUDr. Roman Felix
JUDr. Ivana Kudějová
JUDr. Ivana Matějů
JUDr. Jaroslava Moravcová
JUDr. Valentina Nedělová
JUDr. Přemysl Vácha
Špetka času je špetkou zlata. Opatruj ji jako poklad.
Uvědom si její pomíjivou podstatu."
BLAHOPŘEJEME !
76
Smích - nástroj lékařů i lektorů
Objevila se i zpráva o tom. že lidé, kteří se dokáží smát ve
stresových situacích, jsou odolnější vůči srdečním onemocněním. Podle
jednoho z expertů, kteří se tímto výzkumem zabývali, by měli lékaři
doporučovat v prevenci srdečních onemocnění denní dávku smíchu,
jako doporučují cvičení nebo dietu s omezením nasycených tuků.
Karel Nešpor: Léčivá moc smíchu, Vyšehrad, Praha 2007, s. 55.
Jeden z moderních pedagogických postupů bývá označován jako
„edutainment“ - vzdělání prostřednictvím zábavy. Nejde ovšem o nic
převratně nového: školu hrou již doporučoval Jan Amos Komenský;
proslulý filozof Ludwig Wittgenstein se zase zaobíral záměrem, že
vytvoří hlubokomyslný spis složený ze samých anekdot. Chvíli jsem
koketoval s podobnou myšlenkou a brzy poznal, o jak nesnadný úkol se
jedná. Nakonec z toho přece jen povstal jeden z oddílů v knize
„Právníkovy fejetony aneb PF“, kterou na sklonku roku 2007 vydalo
Beckovo nakladatelství. Uvádím z ní dvě ukázky, které by snad
v příštím roce mohly sloužit jako náhrada uklidňujících psychofarmak
i jako jeden z možných přístupů, jimiž právníci seznamují laiky se
svým oborem. Ve své úloze kantora i autora se totiž hlásím k názoru,
že tělesná i duševní krmě má být jejím strávníkům podávána tak, aby
jim pokud možno chutnala. Vím to již od dětství, kdy jsem byl ládován
rybím tukem s příchutí pomerančovou.
Máte mrkvovou?
V dobách centrálně plánovacích navštívil prý muž z venkova řadu
prodejen nazvaných "Les a lov". Všude se ptal po mysliveckém
klobouku a všude marně. Každá z lesalovových prodejen však
signalizovala nadřízeným místům, že existuje zvýšený zájem o
myslivecké klobouky a tak brzy došlo k jejich nadvýrobě. Podobné
události nejsou však vyloučeny ani v jiných dobách. Napovídá to
anekdotická bajka, ten tradiční prostředek, jak vystihnout sporné
lidské chování.
77
Medvěd – zmrzlinář stojí u svého vozíku a vyvolává:
„Oříšková, pistáciová, banánová…“. Přijde k němu králík,
vycení zuby jako Ferenc Futurista a ptá se: „Máte mrkvovou?“
Medvěd odpoví: „Tu bohužel nevedeme.“ Stejný rozhovor se
uskuteční i v několika následujících dnech. Slova „Máte
mrkvovou?“ však posléze zmrzlináře pobídnou k obměně
sortimentu. Dlouho do noci krouhá mrkev; ráno pak stojí opět u
svého vozíku a vyvolává ono obvyklé: „Oříšková. Pistáciová,
banánová….“ Novou položku v nabídce si ponechává pro sebe,
aby překvapil obvyklého tazatele. Ten skutečně přijde a vede se
takový dialog:
„Máte mrkvovou?“
„Ano, dnes - na vaše zvláštní přání – máme mrkvovou.
„Ta je ale hnusná, co?“
Jaké že obsahuje poučení tato bajka? Naznačuje, že mnohý
obchodní dotaz není dán přáním něco koupit. Leckdy se jedná o
počínání, jemuž se v obchodní hantýrce říká – ne zvlášť kultivovaně,
leč výstižně – „olizování mozku“. Zdánlivý obchodní zájemce
nebývá ovšem roztomile zlomyslný králíček – většinou si chce jen
levně obstarat obchodní, cenové či jiné informace, k nimž by se jinak
obtížněji dostával. Může tak nahrazovat či podporovat vlastní
tvořivost.
Zdánlivým
obchodním
jednáním
napodobuje
„brainstorming“ (konferenci nápadů). Využívá vlastně „synergický
účinek“, což je pouze nový termín pro tradiční moudrost „více hlav,
více rozumu“ .
Zkušený obchodník by měl vnímat některé varovné signály, jež
naznačují, že jeho vyjednávací partner má svérázný přístup k obchodní
kontraktaci: působí v konkurenčním
odvětví; vede komerční
rozhovory s mnoha dalšími subjekty; nachází stále nové důvody pro
revizi dosavadních kroků v jednání; zříká se oné kontraktační výhody,
jež spočívá v jednání na domácí půdě a projevuje zájem o výrobní
prostředí partnerovo; již dříve vedl obchodní rozhovory, které vyzněly
78
do ztracena a začal sám produkovat to, co původně hodlal koupit.
Typický „lovec myšlenek“ také raději klade otázky, než aby
vyjadřoval své názory. Pokud se pak dozví zajímavou informaci,
zpravidla suverénně sdělí: „Ano ovšem, na to samé jsem přišel již
dříve, a mohu to dokázat.“
Ať již takové varovné signály zaregistrujeme či nikoliv, neměli
bychom při jednání o smlouvě lehkovážně a levně rozdávat svůj
duševní kapitál. I ten, kdo se ho nechtěl zmocnit nepřístojným
způsobem, zpravidla neodmítne cizí poznatky, pokud jsou mu
nabídnuty „na stříbrném podnose“ zdarma či pod cenou. Takové
nebezpečí hrozí zvlášť poradcům nejrůznějšího druhu, včetně těch
právních. Jsme-li odborně zaujati určitým problémem, příliš snadno
otevíráme informační závory.
A jaké prostředky se nám nabízejí, abychom prohlédli záměry
tajemných tazatelů? Poznatky z předběžného jednání lze označit za
důvěrné a pokud by ke smlouvě nedošlo, nemůže je pak onen zvídavý
použít ani pro sebe ani pro jiného. Projevenému zájmu lze také dát
závaznou formu, když se dotěrný partner ve zvláštním dokumentu
zaváže, že rozhodně uhradí poskytnuté poznatky nebo přípravné práce.
Kdyby byl medvěd-zmrzlinář takto právně kryt, mohl klidně
krouhat mrkvičku bez obav, že ostrouhá a bude muset slovo „hnusný“
vztahovat na tázajícího se králíka.
Sbohem a paragraf
Jeden z mých novinových fejetonů byl doprovázen kresleným
vtipem. Jeho autor Miroslav Kemel v něm zobrazil dva muže v nepříliš
příznivé životní situaci a k tomu připojil text „Taky jsem se zúčastnil
několika mimořádně výhodných obchodů, bohužel vždycky na špatné
straně.“ Dodal bych, že v obchodech na nesprávné straně pokračujeme
často i tehdy, když už se ohlašují rizika takové transakce. Ve všech
lidských vztazích se totiž uplatňuje jev, který označuji za
psychologický zákon setrvačnosti. Platí to i v záležitostech právních a
79
hospodářských, byť bychom očekávali, že zde bude vystupovat jen
samý racionální homo economicus. Leckdo například půjčí druhému
větší obnos do podnikání, a když se mu peníze nevracejí, půjčí svému
dlužníkovi ještě víc v naději, že si tak pomůže k vyrovnání splátky a
navíc bude profitovat na nějakém oslnivém záměru.
Jindy se zase podnikatel vytrvale drží smluvního partnera, který již
dokázal, že vyniká hlavně v produkci nesplněných slibů. Třetí
hospodářský pracovník připomíná pacienta, jenž svěřuje nápravnou
operaci právě tomu, kdo beznadějně zpackal tu předchozí. Za tím vším
bývá nedostatek povahové síly, nadměrná důvěřivost, zvláštní druh
pohodlnosti a také smluvní neobratnost.
Obchodní právo totiž obsahuje nástroje, které umožňují smluvním
partnerům, aby ze zklamaných očekávání vyvodili rychlé a razantní
důsledky. Při tak zvaném podstatném porušení smluvní povinnosti lze
od smlouvy okamžitě odstoupit. Takový postup se může týkat případů,
v nichž nebyla zaplacena záloha, poskytnuto protiplnění, dodržena
smluvená lhůta a dohodnutá jakost. Nic také nebrání smluvním stranám
v tom, aby již v původní smlouvě přesněji vymezili, co budou pokládat
za porušení smlouvy podstatným způsobem.
Právo na odstoupení od závazku musí být ovšem využito - jak
zákon říká - bez zbytečného odkladu. Tedy žádné obřadné loučení ve
stylu veršů "Sbohem a šáteček". Podnikatel by měl být dalek veškeré
sentimentality a podobat se spíš mírnému cynikovi (jeho jméno jsem
bohužel zapomněl), který zmíněnou báseň přeložil do ostravštiny pod
titulem "Zdařbuch a šnuptychel". A jestliže ono Nezvalovo poetické
dílko proslulo zejména slovy "bylo to překrásné a bylo toho dost", pak
účastníci smluvních vztahů mají být neustále nachystáni na to, že
jednoho dne svému partnerovi prohlásí: "Nestálo to za nic a je na čase s
tím skoncovat."
Petr Hajn
80
Myšlenky moudrých
O toleranci
Pravá tolerance se může zrodit jen tehdy, jste-li si
dobře vědomi propastné nevědomosti a tápání nás
všech , co se týče pravdy. Neboť pravda je v podstatě
záhadná. Mysl ji může cítit, ale nemůže ji pochopit.
Antony de Mello
Nedorozumění není možné odstranit hádkou, ale je
možné odstranit je pouze taktem , snahou o smír a
upřímným přáním pochopit hledisko druhého.
V. Sepel
81
Než pokáráme, měli bychom vždy nejdřív zkusit jestli
nemůžeme odpustit.
G. Ch. Lichtenberg
Důležitým projevem pochopení je vlídnost.
Může se projevit i beze slov,tedy „mluvou těla“.
Dovede mluvit tělem, očima,postoji i gesty. Vlídnost
vyvolává větší otevřenost a tím i uvolnění.
O. Gregor
Spory by netrvaly tak dlouho, kdyby byla chyba jen na
jedné straně.
F. D. de la Rochefoucauld
Mají-li si dva lidé porozumět, pak je třeba v prvé řadě
oboustranné ochoty naslouchat tomu druhému.
J. Křivohlavý
82
Každý člověk bez výjimky dělá chyby. Proč bych měl
mít právo říkat, že chyby toho druhého jsou horší než
chyby moje ?Mohu druhému říci svůj názor jako
nabídku svého pohledu na jeho situaci. Ale nemám
právo trvat na tom, že se bude podle mého pohledu
řídit.
Neznámý autoru
Člověk neztrácí vždycky, když se něčeho odříká.
J. W. Goethe
(LS)
83
Kulturní okénko
Výstava: Albrecht z Valdštejna a jeho doba
Ve Valdštejnské jízdárně Senátu parlamentu ČR, Praha 1,
Valdštejnská 3 se od 15. listopadu 2007 do 17. února 2008 koná
velkolepá výstava, která nám představuje jednu z nejvýraznějších
postav české i evropské historie slavného vojevůdce Albrechta
z Valdštejna /1583 - 1634/.
Výstava je otevřena denně od 10 do 19 hodin, ve čtvrtek od 10
do 21 hodin, první středu v měsíci od 10 do 20 hodin. Je rozčleněna na
čtyři části , ve kterých se seznámíme s rozporuplnou osobností
Albrechta z Valdštejna, jeho životem i osobní tragédií. Poznáme ho také
jako schopného finančníka, organizátora, zdatného podnikatele,
stavitele, mecenáše, milovníka architektury a výtvarného umění, znalce
astronomie a astrologie. Seznámíme se
s jeho vojenskou kariérou, vyobrazením bitev, zprávami
z bojiště, nejrůznějšími zbraněmi a s celkem 727 sbírkovými předměty.
Mnohé dokumentují i každodennost Valdštejnovy doby, jak se lidé
oblékali, stravovali apod.
84
Na výstavě můžeme vidět portréty nejslavnějších vojevůdců
třicetileté války z dílny Anthona van Dycka: Johanna Tillyho, Albrechta
z Valdštejna a Gustava Adolfa, švédského krále. Dále obrazy, knihy,
grafiky, gobelíny a další předměry uměleckých řemesel. Také
halapartnu, kterou byl již značně nemocný vojevůdce Valdštejn
zavražděn v Chebu setníkem Walterem Deveroux. Důvodem mělo
údajně být jeho spiknutí proti císaři Ferdinandu II. a Habsburkům.
Exponáty na výstavu byly zapůjčeny až z Itálie, Rakouska,
Německa a Švédska i z řady našich regionálních muzeí, zámků, archivů
a jiných tuzemských institucí a měst.
Výstavu pořádá Senát Parlamentu ČR, Vojenský historický
ústav a Národní muzeum za podpory dalších významných institucí.
Výstava je navíc doplněna i o řadu kulturních a odborných sympozií
pod názvem „Rok Albrechta z Valdštejna“.
85
Výstava: Mikoláš Aleš /1852-1913/
V Jízdárně Pražského hradu se koná od 14. prosince 2007 do
20. dubna 2008 rozsáhlá retrospektivní výstava díla Mikoláše Alše,
českého malíře, kreslíře, dekoratéra a ilustrátora, klasika českého umění
19. století a významné osobnosti tzv. generace Národního divadla.
Výstava je otevřena denně včetně pondělí od 10 do l8 hodin.
Představuje Alšovo malířské dílo, kartony, ilustrace, jeho
monumentální návrhy pro architekturu. V ranějším období tvořil Aleš
v pozdně romantickém stylu, později směřoval spíše k secesi. Byl
uznáván už za svého života, i když spíše jako kreslíř a dekoratér. Jeho
olejomalba byla doceněna až později, ve 20. století.
Výstava: Josef Lada /1887-1957/
V Obecním domě, Praha 1, Náměstí Republiky 5 se od 15.
listopadu 2007 do 3. února 2008 koná velká retrospektivní výstava děl
malíře Josefa Lady. Výstava je otevřena denně od 10 do 19 hodin, vstup
do 18:30 hodin.
Josef Lada je znám především jako ilustrátor Haškova Švejka,
tvůrce pohádek, říkadel a malíř, který se ve svých obrazech a kresbách
stále vracel ke světu svého dětství.Věnoval se i plakátu, reklamě a
scénografii.
Pohádkový svět, který uvidíme na Ladových obrazech, v jeho
kresbách vodníků, ponocných, vánočních koledníků, kocoura Mikeše i
Kmotry lišky, stále přináší pohodu i radost. Nové edice jeho dětských
knížek, pohlednic a kalendářů dosvědčují, že Lada není mrtvým
klasikem, ale malířem vskutku národním.
JUDr. Marie Štěpánková
86
Informace
o připravovaných akcích v I. Pololetí 2008
( jsou vítáni i nečleni MS JČP v Brně )
Měsíc,den,
hodina
Akce
Místo konání
Téma :
Návštěva budovy Nejvyššího správního
soudu ČR v Brně, spojená s besedou se
soudci.
Brno, Moravské
náměstí č. 6
Leden
17. ledna
2008
čtvrtek
16.00 hodin
Únor
7. února
2008
čtvrtek
16.00 hodin
28. února
2008
čtvrtek
16.00. hod.
Téma: „Problémy současné právní
úpravy dědického práva.“
Hostem bude:
JUDr. Vítězslava Pekárková, soudkyně
Krajského soudu v Brně
Hostem bude:
Prof.JUDr. Naděžda Rozehnalová,
děkanka Právnické fakulty MU v Brně,
která pohovoří
1.o PF MU z pohledu děkanky,
2.z pohledu odborníka mezinárodního
práva soukromého, na téma „Evropský
justiční prostor ve věcech civilních.“
Justiční palác,
Brno,
Rooseveltova 16
Justiční palác
Březen
15. března
2008
sobota
36. Reprezentační právnický ples
(prodej vstupenek od 19.2. - informace
JUDr.Spáčilová tel. 549 497 107)
87
Hotel Voroněž,
Brno,
Křižkovského
ul.
27. března
2008
čtvrtek
začátek již v
15.30
hodin ! !
Výroční členská schůze
1.Zpráva o činnosti za rok 2007
2.Zpráva o hospodaření v roce 2007 a
návrh rozpočtu na rok 2008
3.Zpráva kontrolní komise
4.Diskuse
5. Návrh usnesení
Justiční palác
Duben
Téma: „Nový insolvenční zákon“
10.dubna
2008
čtvrtek
16.00 hodin
Hostem bude :
JUDr. Zdeněk Krčmář, soudce
Nejvyššího soudu ČR
24.dubna
2008
čtvrtek
16.00 hodin
Téma: „Legislativní změny ve veřejné
správě a zkušenosti s novým správním
řádem a stavebním zákonem.“
Hostem bude :
JUDr. Radek Ondruš
Justiční palác
Justiční palác
Akce se konají se souhlasem předsedy Krajského soudu v
přízemí budovy v prostorách kantýny, přístupné z ulice
Rooseveltovy
Za výbor Městského sdružení JČP v Brně
JUDr. Antonín Draštík v.r.
předseda
JUDr. Drahomíra Pálenská, CSc. v.r.
jednatelka
88

Všem členům Pražského sdružení Jednoty českých právníků v

Transkript

Podobné dokumenty

Minulý týden s velkým rámusem padl server megaupload, tento

Číslo 24

1 787,48 kB

Číslo 6 - Notářská komora České republiky

Příručka pro lektory - Front:Elearning:default

GAKO 5/2015 - Asociace poskytovatelů služeb pro pozemkové úpravy

Právní rozbor k problematice zadlužování sociálně deprivovaných

Zatížení podniků v souvislosti s uplatněním nového

Právní stav ÚPmK po vydání změny č.6

ZDE - Michal Klus

Dalších 106 odpovědí na Vaše dotazy

article.download

Vztah katolické církve a Židů v období aktivního