Ročenka XV - Základní škola a gymnázium Vítkov

Transkript

Ročenka XV.
2011-2012
Gymnázium, Vítkov, Komenského 145, příspěvková organizace
Obsah
Úvod........................................................................................................................ 2
1
Seznam žáků................................................................................................ 4
2
Seznam pracovníků..................................................................................... 15
3
Kalendář akcí............................................................................................... 17
4
Klub rodičů při Gymnáziu Vítkov................................................................. 22
5
Maturitní zkoušky....................................................................................... 24
6
Minimaturita............................................................................................... 29
7
Zprávy předsedů předmětových komisí...................................................... 32
7.1
Česky jazyk a literatura.................................................................... 32
7.2
Cizí jazyky........................................................................................ 39
7.3
Dějepis............................................................................................. 54
7.4
Zeměpis........................................................................................... 81
7.5
Biologie............................................................................................ 83
7.6
Chemie............................................................................................ 87
7.7
Matematika a fyzika........................................................................ 89
7.8
Informatika a výpočetní technika.................................................... 92
7.9
Základy společenských věd.............................................................. 97
7.10
Tělovýchova a sport......................................................................... 117
7.11
Hudební výchova............................................................................. 121
7.12
Výtvarná výchova............................................................................ 125
8
Hledání řešení vítkovského školství............................................................ 129
9
O škole v médiích........................................................................................ 153
Závěr....................................................................................................................... 162
Přílohy..................................................................................................................... 166
-1-
Úvod
Žijeme v době, kdy se penězům dává větší váha, než jakou by měly mít, kdy počet dětí
v naší republice klesá, babyboom není v dohledu, a vzdělání už nemá tu váhu, kterou mu
přikládaly osobnosti, o nichž se žáci a studenti učí.
I přesto, že se naše gymnázium další rok potýkalo s ideou spojování škol ve Vítkově, a
občas tato situace dokázala vyvést z míry studenty, rodiče i personál školy, šel život ve
vzdělávací instituci dál svou cestou. Žáci se připravovali na svůj budoucí život, účastnili se
soutěží, olympiád a exkurzí, maturanti bojovali se státními maturitními zkouškami... No a
někde mezi tím vším, si našla jedna ze studentek naší školy čas se zasnít a popřemýšlet o
tom, jaká by měla být její perfektní škola...
Moje vysněná škola vždy vypadala tak, že v ní bylo vždy hodně dobrých vztahů mezi
učiteli a žáky. Mně se to splnilo na Gymnáziu ve Vítkově. Ale něco také ne. Mám velký respekt
k učitelům, a taky se vždy s nimi ráda pobavím, poradím, ale mezi spolužáky to u nás ve třídě
nikdy nevypadalo zcela dobře. To je skoro to hlavní, abych vycházela se svými sousedy v
lavici, a proto si myslím, že by to splnilo první předpoklad vysněné školy.
Druhým bodem je dojíždění. Já dojíždím až z Tošovic, jedu do Oder, kde přesedám, a
poté konečně zamířím k Vítkovu. Pro mně je to dojíždění náročné, někdy řidič autobusu
počká, někdy mě seřve za to, že opět nasedám pozdě, ale co mám dělat, když ten první
autobus přijede, až když ten druhý odjíždí? Do školy tedy přijedu pozdě. Ano, učitelé to
pochopí, ale přece jenom by pro mě bylo lepší, kdybych přijela do školy a stihla se připravit na
hodinu. Tak tedy proč, když nás z Oder jezdí víc, se neposunou autobusy? To by bylo ještě
lepší. Sice nám vyučování začíná až v osm hodin a pět minut, ale mohlo vy se posunout o
deset minut. 
V mojí milované škole by neměl/a chybět ředitel/ka, kterého/ou by zajímaly názory
studentů. Pro mě to moc znamená, když se smím vyjádřit.
Učitelé by neměli nadržovat jiným studentům, a když už se stane, že nějaký student
vykoná něco hloupého, tak by mu měl dát učitel i ostatní druhou šanci.
Učitelé by se neměli v mé vysněné škole špatně vyjadřovat o stylu studentů, každý má
svůj styl, a myslím si, že i když vypadá divně, tak se musí ocenit ta originalita.
-2-
Toť o mé vysněné škole, kterou jsem už z poloviny objevila.
Jmenuji se Anna Jakubíková, je mi 13 let a chodím do tercie Gymnázia Vítkov, jsem z
Tošovic, malé vesničky.
-3-
1
Seznam žáků
Prima
třídní učitelka: Mgr. Helena Kozlová-Matyášková
-4-
Sekunda
třídní učitelka: Mgr. Zuzana Kotrlová
-5-
Tercie
třídní učitelka: Mgr. Marie Špoková
-6-
Kvarta
třídní učitelka: Mgr. Alena Grosová
-7-
Kvinta
třídní učitel: Mgr. Tomáš Kaluža
-8-
Sexta
třídní učitel: Mgr. Pavel Pavlík
-9-
Septima
třídní učitelka: Mgr. Milena Mačáková
- 10 -
3. A
třídní učitel: Mgr. Radomil Bazala
- 11 -
Oktáva
třídní učitelka: Mgr. Lenka Zychová
- 12 -
4. A
třídní učitel: Mgr. Miroslav Bučánek
- 13 -
4. B
třídní učitelka: Ing. Jindra Balarinová
- 14 -
2
Seznam pracovníků
1. Alena Zeisbergerová (anglický jazyk,
francouzský jazyk)
2. Bc.A. Michaela Rucká (výtvarná výchova)
3. Ing. Jindra Balarinová (informatika, výpočetní
technika)
4. Jana Glossová (hospodářka školy)
5. Mgr. Alena Grosová (fyzika, matematika,
informatika)
6. Mgr. Dagmar Štopplová (německý jazyk,
dějepis)
7. Mgr. Hana Vejvodová (český jazyk, dějepis)
8. Mgr. Helena Kozlová-Matyášková
(matematika, hudební výchova)
9. Mgr. Jana Repková (tělesná výchova, základy
společenských věd)
10. Mgr. Jaroslav Herman (výtvarná výchova,
český jazyk)
11. Mgr. Jitka Složilová (anglický jazyk, ruský
jazyk)
12. Mgr. Lenka Zychová (zástupkyně ředitelky,
matematika, zeměpis)
13. Mgr. Marie Špoková (biologie, tělesná
výchova)
14. Mgr. Milena Mačáková (biologie, chemie)
15. Mgr. Miroslav Bučánek (dějepis, základy
společenských věd)
16. Mgr. Pavel Pavlík (tělesná výchova, zeměpis)
17. Mgr. Petr Máj (francouzský jazyk, německý
jazyk)
18. Mgr. Radomil Bazala (chemie, matematika)
19. Mgr. Zuzana Kotrlová (český jazyk)
20. Monika Kukuricášová (ruský jazyk)
21. Petr Ambrož (fyzika, biologie, matematika)
22. PhDr. Jana Ambrožová (anglický jazyk)
23. PhDr. Marie Mikulíková (ředitelka školy,
ruský jazyk, francouzský jazyk)
24. RNDr. Lenka Obadalová (matematika)
25. Tomáš Kaluža (zeměpis, tělesná výchova)
26. Zuzana Veselá (sekretářka, knihovnice)
27. Ludmila Říčná (uklízečka)
28. Václav Říčný (školník)
29. Jaroslava Vymětalíková (uklízečka)
- 15 -
Milí kolegové Marie a Pavle,
když mi Zuzka Veselá zatelefonovala na plenér, abych vám poděkoval za pozvání na
tuto odpolední párty, na níž se chcete rozloučit se svými pracovními pozicemi, bylo mi těžko
tento úkol přijmout, neboť neumím pronášet smuteční projevy, plné sentimentu, při nichž se
posluchačům kutálejí po tvářích slzy. Ale vzápětí jsem si uvědomil, že to zase tak těžké
nebude, protože Vám nebudu mluvit nad hrobem, do něhož oba máte ještě hodně daleko.
Ani loučení není to úplně správné slovo, protože s vámi se rozloučit na jednom flámu na
konci školního roku jen tak nepůjde. Pavel Pavlík dostane přes prázdniny za domácí úkol
spočítat, kolik hodin zde v této budově strávil od svých studentských let, kolik zde učil
studentů, kolik studentek, kolik zde vydělal peněz, kolik mu stát má proplatit za hodiny, které
proplaceny nedostal a kolik zde absolvoval flámů. Myslím, že to bude na zápis do nějaké
knihy rekordů, a pokud snad ne, přinutíme nového ředitele, ať tě ještě zaměstná. I kdyby tě
hned nezaměstnal, jsem přesvědčen, že zde budeš strašit i poté, co se tvůj duch reinkarnuje
do nového těla nějakého slavného fotbalisty. Zatím si Pavle užívej mnoho radostí se svým
starým tělem, seč ti budou síly stačit.
Ty, Marie, zde, myslím, budeš ještě také hodně dlouho strašit. Myslím, že ještě více,
než v dobách své největší ředitelské slávy. Mám stejně pocit, že po prázdninách bude mít
tato škola ředitele přinejmenším dva, Tebe, a pak někoho, jehož jméno je nyní napsáno ve
hvězdách. Pokud bude mít tato škola ředitele jednoho, tak to budeš určitě zase Ty. Za ta léta
jsme si totiž na tebe zvykli, asi jako si člověk zvykl na šibenici. Nyní budu mluvit za sebe a
budu upřímný, dost jsi mě štvala, do huby se mi dere ještě jedno šťavnatější slovo, které si
domyslí i útlocitní posluchači. Dost jsi mě štvala tím svým šíleným pracovním nasazením,
nedalas nám pokoj ani o víkendech a strašila si nás někdy i ve snech. Ve výčtu tvých
zavrženíhodných vlastností jako je šetrnost etc. už radši nebudu ani pokračovat. Radši už
kolegové začněme pít na vaše zdraví a chce se mi věřit, že to není naposledy. Myslím, a snad
se nám to všem povede, že je třeba zahnat všechny chmury, vždyť začínají prázdniny a po
nich se určitě sejdeme v lepších časech.
A kdyby ne, aspoň bude zase důvod uspořádat nějaký další rozlučkový večírek.
Na zdraví.
Jaroslav Herman
- 16 -
3
Kalendář akcí
Srpen 2011
26. - 31. 8.
Nástup pedagogických pracovníků po dovolené, zahajovací porada;
(29. 8.) školení BOZP, PO, prověrky BOZP, PO; komisionální zkoušky
podle rozpisu, příprava učeben, kabinetů, tématických plánů; schůzky
předmětových
komisí;
příprava
plánu
práce
na
školní
rok,
projednávání úprav ŠVP
Exkurze do pražírny kávy – pro pracovníky
Září 2011
1. 9.
Zahájení školního roku
2. 9.
Filmové představení Lidice
14. 9.
Biologická exkurze Lysá hora – 4. A, oktáva, septima
16. - 25. 9.
Sportovně turistický kurs Chorvatsko Baško Polje – 3. A, septima +
zájemci
26. 9.
Den jazyků – všichni žáci školy
27. 9.
Shakespeare: Romeo a Julie - Slezské divadlo Opava - představení v
angličtině
28. 9.
Den české státnosti
30. 9.
Přednáška o studiu na VŠ – dr. Kotlán – 4. A, oktáva
Říjen 2011
6. 10.
Pěvecká soutěž Brno – Adéla Tomanová
7., 8. 10.
Adaptační pobyt primy
19. 10.
Přírodovědný Klokan
24. 10.
Testování Kvalita – kvinta
25. 10.
Koncert – členové Olomoucké filharmonie; Vivaldi: Čtvero ročních dob
26., 27. 10.
Podzimní prázdniny
31. 10.
Zahájení vyučování po podzimních prázdninách
- 17 -
Listopad 2011
1. 11.
Vernisáž MěÚ Bruntál Lidé Vítkovska – kulturní vystoupení našich žáků
2. 11.
Informa Opava – prezentace školy
3. 11.
Soutěž Pišqworky - okresní kolo Opava
8. 11.
VŠB TU Ostrava – soutěž Voda – družstva septimy, 4. A
10. 11.
Den otevřených dveří
14. 11.
Protipředsudkové workshopy FF UP Olomouc – kvinta, sexta
14. 11.
Turnaj v sálové kopané v Opavě
25. 11.
Soutěž Piškworky – krajské kolo Ostrava
28. 11.
Matematická soutěž Pythagoriáda – prima, sekunda
29. 11.
Protipředsudkové workshopy FF UP Olomouc 2. pokračování – kvinta
sexta
29. 11.
Volejbalový turnaj Opava
30. 11.
Matematická soutěž Pythagoriáda – tercie
30. 11.
Pěvecká soutěž Opava
Prosinec 2011
2. 12.
Literární soutěž „Svatá Anežka Česká“ – slavnostní vyhlášení výsledků v
Praze
2. 12.
Exkurze Ostrava - Moravskoslezský deník – zájemci
6. 12.
Volejbalový turnaj dívky Opava
7. 12.
Galerie Gaudeamus – vernisáž Lidice – všichni žáci
8. 12.
Turnaj sálová kopaná - dívky - Gymnázium Bílovec
14. 12.
Domov Vítkov – předvánoční vystoupení našich žáků
14. 12.
Protipředudkové workshopy FF UP Olomouc – 3. část - kvinta, sexta
15. 12.
Soutěž Nebojme se myslet - FF UP Olomouc
15. 12.
Muzeum břidlice, Budišov nad Budišovkou - kvarta
16. 12.
Afrikana - pro všechny žáky
23. 12. - 2. 1. vánoční prázdniny
Leden 2012
3. 1.
Zahájení vyučování po vánočních prázdninách
- 18 -
6. 1.
Beseda s prof. Zdeňkem Jiráskem – 4. A, oktáva + zájemci
9. 1.
Turnaj ve florbale hoši – okresní kolo
12. 1.
Turnaj ve florbale dívky – okresní kolo
15. – 20. 1.
Lyžařský a snowboardový kurz Staré Hamry – prima, sekunda, kvinta
23. 1.
Turnaj ve florbale dívky – okresní kolo
26. 1.
Turnaj ve florbale chlapci – okresní kolo
30. 1.
Lyžařský zájezd Kouty nad Desnou – pro zájemce
Únor 2012
3. 2.
Pololetní prázdniny
16. 2.
Turnaj v sálové kopané dívky – Veselí
16. 2.
Basket hoši – SŠ liga Opava
16. 2.
20. 2.
SVČ – recitační soutěž – okresní kolo
20. 2.
Testy Kalibro - kvarta, sekunda
22. 2.
Beseda o Evropské dobrovolné službě
24. 2.
24. 2.
Beseda s místopředsedou Evropského parlamentu dr. Liborem
Roučkem – oktáva, 4. A, zájemci
24. 2.
Ples Gymnázia Vítkov
Březen 2012
1. 3.
Pěvecká a výtvarná soutěž - ZŠ nám. Jana Zajíce
1. 3.
SOČ – školní kolo
5. - 11. 3.
Jarní prázdniny
14. - 20. 3.
Exkurze Francie – pro zájemce
22. 3.
Muzikál Děti ráje – Kulturní dům Vítkov – sekunda, tercie, kvinta
23. 3.
26. 3.
Beseda o studiu na VŠE Praha
26. 3.
Basketbalový turnaj dívky - Opava
28. 3.
Soutěž Spelling Bee - Ostrava
28. 3.
Basketbalový turnaj hoši - Opava
- 19 -
30. 3.
Výstava BODIES Praha – zájemci z biologického semináře
30. 3.
Noc s Andersenem – prima, sekunda
Duben 2012
2. 4.
Volejbalový turnaj - Opava
4. 4.
Divadlo Ostrava Aréna – F. Kafka: Proces – 3. stupeň
5., 6. 4.
Velikonoční prázdniny
10. 4.
Basketbalový turnaj dívky – okresní kolo
11. 4.
Matematická olympiáda - Opava
12. 4.
SOČ Opava – okresní kolo
12. 4.
Dějepisná olympiáda – krajské kolo Ostrava
13. 4.
Divadlo jednoho herce (P. Vaněk) - Gogol: Bláznovy zápisky – pro
všechny žáky
18. 4.
Seminář EduČaS - Aktivní metody pro práci s prameny v hodinách
dějepisu – pro učitele dějepisu místních škol
19. 4.
Mezitřídní florbalový turnaj
19. 4.
Prezentiáda – soutěž v informatice - Ostrava
26. 4.
Prezentace o exkurzi ve Francii – pro zájemce
Květen 2012
2. - 9. 5.
Písemné maturitní zkoušky
2. 5.
Lehká atletika – čtyřboj
10. 5.
G. Verdi: Nabucco - Ostrava - pro zájemce
10. 5.
Poslední zvonění – 4. A, oktáva
11. 5.
Beseda s ředitelkou Úřadu práce Vítkov – septima, sexta, 3. A
14. - 18. 5.
Přípravný týden k ústním maturitním zkouškám
18. 5.
Soutěž České Iberoamerické společnosti Praha - Vojtěch Šíma, Matěj
Rucký
18. 5.
Bajtík - soutěž v informatice - Opava
21. - 24. 5.
Ústní maturitní zkoušky
21. 5.
Kurz první pomoci - tercie, kvarta
- 20 -
21. 5.
Taneční vystoupení ZUŠ Vítkov v Kulturním domě Vítkov – prima,
sekunda, kvinta
23. 5.
Minimaturitní práce z jazyka českého - kvarta
30. 5.
Bajtík - finále - Opava
31. 5.
Slavnostní předávání maturitních vysvědčení - 4. A, 4. B, oktáva
Červen 2012
1. 6.
Beseda o studiu na zahraničních VŠ
5. 6.
Pěvecká soutěž v jazyce anglickém – Ostrava – Adéla Tomanová, Anna
Neuvirtová
6. 6.
Matematická soutěž - Gymnázium Bílovec
8. 6.
Minimaturity kvarta
11. 6.
Projekt Trojanovice OU Ostrava – Aleš Kocián, Jan Faltýnek, Vít Šrámek
13. - 16. 6.
Exkurze Beskydy – sexta
14. - 16. 6.
Exkurze Vrbové – kvarta, kvinta, septima
22., 23. 6.
Exkurze Hradec nad Moravicí – tercie
25. - 27. 6.
Exkurze Štramberk – prima, sekunda
25. - 27. 6.
Exkurze Hranice na Moravě – 3. A
26., 27. 6.
Pěvecká soutěž Euroregion Silesia Opava-Ratiborz
30. 6.
Ukončení školního roku, zhodnocení prospěchu, chování a absence v
jednotlivých třídách, rozdání vysvědčení, závěrečná porada
- 21 -
4
Klub rodičů při Gymnáziu Vítkov
Klub rodičů pracoval v tomto školním roce ve složení p. Krhutová (prima), p. Satke
(sekunda), p. Šaumanová a p. Konečný (kvarta), p. Bc. Čechová (kvinta), p. Bc. Ihnátová
(sexta), p. Rucká (septima), p. Prusková a p. Ing. Mikula (oktáva), p. Hümerová (3. A) a p.
Švanová (4. A). Hlavní náplní jeho činnosti je organizace tradičního školního plesu, který se
pravidelně setkává s velkým ohlasem. Rodičům patří velký dík i za pomoc našim maturantům
při přípravě a organizaci maturitního plesu.
Školní ples je kromě příspěvků od rodičů hlavním zdrojem příjmů, které se vracejí
zpět k žákům. Proplácíme jim cestovné na různé soutěže, přispíváme na odměny
maturantům a žákům, kteří reprezentují školu či se věnují dobrovolnické práci apod. Klub
rodičů se schází poměrně často a veškeré důležité události, včetně budoucnosti školy, se
prodiskutovávají, neboť názor rodičů byl a je pro nás velmi důležitý. Samozřejmostí je účast
rodičů na akcích školy.
Na závěr roku jsme kromě loučení s odcházejícími členy museli zvolit i nové vedení.
Předsedou se stal p. Ing. Mikula, který pokračuje v práci v klubu za třídu sextu a pokladníkem
bude po p. Švanové p. Satke.
- 22 -
Děkujeme všem za jejich obětavou práci, zvláště rodičům maturantů, tedy paní
Švanové a paní Pruskové, a v příštím roce se těšíme na další setkávání.
Mgr. Alena Grosová, zástupce pedagogického sboru
- 23 -
5
Maturitní zkoušky
- 24 -
Vážená paní ředitelko, pane starosto, pane učiteli, drazí rodiče a spolužáci,
dovolte, abychom vás co nejsrdečněji uvítali při této slavnostní příležitosti, která se
nám všem, věříme, vryje do paměti.
I přes zkušenosti s našimi dřívějšími proslovy nám byla opět vložena do rukou slepá
důvěra a byl svěřen úkol pronést k vám na závěr studia pár slov, abychom, kterak by pravil
neexistující klasik Jára Cimrman, udělali „takovou pěknou tečku za tím naším případem“.
Před čtyřmi lety, v pondělí 1. září 2008, jsme poprvé vstoupili do budovy našeho
milovaného, někým nenáviděného, gymnázia, plni hrůzostrašných a neurčitých pocitů.
Poprvé jsme spatřili naše budoucí
spolužáky, o tolik vzdělanější a dospělejší,
než jsme byli tenkrát my, poprvé jsme se
seznámili
s naší
obdivuhodnou
paní
ředitelkou a konečně poprvé jsme se setkali
s našim panem třídním učitelem Mgr.
Miroslavem Bučánkem, který stejně tak
jako bohyně Thetis bránila svého syna
Achillea před nebezpečenstvím, on nás vzal
pod ochranná křídla, bránil před nástrahami gymnázia a střeží nás bystrým okem doposud.
Přestože jsme během studia pány učitele a paní učitelky mnohokrát proklínali (a
věříme, že naše pocity byly vzájemné) ve dnech uzavírání známek, v okamžicích přepadovek
či ve chvílích nečekaného zkoušení, kdy nám hrozilo nervové zhroucení, jsme přesvědčeny,
že středoškolská léta byla tou nejšťastnější etapou našeho života. A za to jsme vám vděčni a
děkujeme. A když už jsme u toho děkování, chceme poděkovat všem učitelům, kteří nad
námi nezlomili hůl a snažili se vtlouci něco málo vědomostí do našich hlav, které byly většinu
času otupeny pubertou či prvními láskami.
Chceme poděkovat třídnímu učiteli za to, že naši zběsilou smečku provedl čtyřmi roky
studia, i když to s námi rozhodně neměl jednoduché. Nikdy nezapomněl na kamarádský
přístup, jednal s námi jako s rovnými a tolerance byla jeho výsadou. V neposlední řadě
musíme poděkovat vám, spolužáci, za pomoc při nadmíru náročných pracích, za to, že jste tu
byli, když nám bylo nejhůře, za to, že jste nás podrželi, když jsme padali únavou a
vyčerpáním ať už po náročném večírku či při dokončování seminární práce.
- 25 -
A na závěr vám v životě přejeme jen úspěchy, ať už si zvolíte cestu vysokoškolskou
nebo se pustíte do budování pracovní kariéry hned po prázdninách. A vám pane učiteli (a
paní ředitelko), přejeme do budoucna řadu vynikajících studentů, pevné nervy a stejné
nadšení pro výuku, kterou jste nám ukázali v posledních čtyřech letech. Tak tedy polkněme
slzu a přestaňme být smutnými, pohádky dní včerejších jsou zlomeny, avšak nikdy nezemřou.
„And The show must go on!“
Anna Blatecká, Karolína Grodová - absolventky
Vážení rodiče, kolegové, studenti...
Jsou tomu téměř čtyři roky, kdy jsem se poprvé postavil před svou třídu, která mi byla
svěřena, abych jejímu osazenstvu pomáhal překonat veškeré nástrahy našeho vzdělávacího
systému. Tehdy jsem mezi úředními povinnostmi a pohrůžkami o tom, co se jim stane, pokud
mi nedodají včas své omluvenky nebo ztratí třídní knihu, řekl jednu svou pravdu: „Školu tvoří
nejenom její budova a učitelé, ale především ji utváří její studenti. Vy budete určovat jakou
podobu bude tato instituce mít.“ A myslím, že si tuto větu vzali k srdci, protože 4. A byla a je
skvělou třídou - přátelskou, s úžasným kolektivem. Třídou, která po celé čtyři roky se ctí
reprezentovala naši školu a myslím, že jí nikdy neudělá ostudu.
Nejlepším důkazem tohoto tvrzení jsou letošní maturanti, kteří během studia od nás
učitelů přebírali kulturně-společenské normy, vědomosti a znalosti, pokoušeli se rozpoznat
své vlastní hranice, rozvíjeli svou osobnost a prověřovali své schopnosti.
Doufám, že až jednou nastoupí do zaměstnání, tak prokáží svou flexibilitu, dovednost
správně zacházet se získanými informacemi a budou dostatečně adaptabilní na měnící se
podmínky současnosti.
Věřím, že všichni, kteří zde dnešní den stojí, jsou plně vybaveni do života, a
uvědomují si, že „se neučíme pro školu, ale pro život“, protože to je jedna z mála jistot, která
je po dobu jejich aktivního života čeká a nemine.
Snad budou na svá středoškolská léta vzpomínat v dobrém. A kdyby si nemohli
vzpomenout na nic pozitivního, tak (slovy Eduarda Basse): „Ať už říkají cokoli, ve skutečnosti
mají žáci i učitelé školu rádi: JSOU TAM PŘECE PŘESTÁVKY.“
Všem přeji mnoho úspěchů a děkuji za pozornost. Konec hlášení školního rozhlasu!
Mgr. Miroslav Bučánek, třídní učitel 4. A
- 26 -
Vážení rodiče,
dovolte, abych těch pár slov pronesla spíše k vašim dětem, protože je to poslední
příležitost, kdy je ještě můžu legálně poučovat a byla by velká škoda toho nevyužít.
Milí studenti, Haruki Murakami ve své knize o běhání tvrdí, že při běhu nemyslí téměř
na nic, protože si čistí mysl. Jako relaxace od duševní činnosti je to ideální návod, nicméně
v posledním měsíci, když jsem po práci vyběhla „čistit mysl“, tak se mi do hlavy opakovaně
vkrádaly myšlenky, co všechno bych své třídě ještě měla a především chtěla říct. A nebylo
toho málo.
Uběhlo téměř 8 let od první schůzky s vašimi rodiči, kde jsem tvrdila, že se po
odcházejících maturantech velmi těším na novou třídu malých primánů. Netušila jsem tehdy,
na co všechno se může člověk těšit…!
Když jste se v září 2004 objevili na
naší škole, zdálo se mi, že aklimatizace při
přechodu ze základky vám nečiní žádné
problémy, no a když jste jako jeden muž už
v primě vystoupali z Ostravice na táhlou
Lysou horu, věděla jsem, že s vámi nuda a
otrava určitě nebude.
Čas plynul nenápadně, prošli jste
sekundou,
tercií,
ale
v kvartě
při
prezentacích minimaturitních prací jsem
zaznamenala
výraznou
změnu,
nejen
vizuální. Děti zmizely. Místo nich jsem
viděla docela sebevědomé studenty, kteří
hrdě předváděli u dataprojektoru svá díla.
Pokračovali jste, na vlastní žádost, do
pozdních
odpoledních
hodin,
protože
přece každý má nárok být vyslyšen až do konce.
Nižší stupeň gymnázia jste završili i testem tělesné zdatnosti. Jak jinak nazvat
krásnou, ale nekonečnou hřebenovku Malé Fatry. Vidím před očima nejen pobíhajícího
Pavla, Martina a Jirku, jak fotí rozkvetlé horské louky… Doplazili jsme se do kempu ve Varíně
a bylo jisté, že noc bude po tom úctyhodném výkonu klidná. Omyl, ve 4 ráno mě probudily
- 27 -
tlumené hlasy, pohled z okna byl neuvěřitelný. Kempem pochodovaly dívčí postavy zcela
omotané toaletním papírem, který se povaloval všude kolem. Přízraky ale dodržely slib a
v době snídaně byl celý areál jako ze škatulky.
Společně jsme spolu roky umocňovali, odmocňovali, s některými dokonce i derivovali
a integrovali, lyžovali, snowboardovali, hledali tajné zásoby alkoholu v batozích. Máme
společné vzpomínky na Kozubovou, Javorový, ale i na prosluněné podzimní jadranské
pobřeží. Vrcholem naší společné fyzické přípravy bylo určitě loňské putování beskydskými
hvozdy pod vedením neohroženého pana profesora se vzdáleným cílem na chatě Polanka.
Zvládli jste taneční, autoškolu, ale postupně bylo vidět, že začínáte přemýšlet, co dál.
Zorganizovali jste si komorní stužkovací večírek v Kajlovci, i váš slavnostní maturitní ples byl
povedený.
Téměř na den přesně před 30 lety jsem maturovala na našem gymnáziu, na maturitní
stužce jsme tehdy měli motto: „Vše, co je krásné, je obtížné.“ Neplatí i dnes? Jednoduché
věci jdou mnohdy ruku v ruce v lepším případě s nekvalitou, v horším třeba i s podvodem.
Zkoušku dospělosti máte zdárně za sebou, a tak mi nezbývá, než vám všem popřát, ať vaše
další životní zkoušky jsou úspěšné, ale zároveň náročné, ať každý zdoláte tu vaši vysněnou
osmitisícovku, nejlépe bez omrzlin a výškové nemoci.
Mgr. Lenka Zychová, vyučující oktávy
- 28 -
6
Minimaturita
Témata písemné minimaturitní práce z jazyka českého
1.
„S dobrem není radno otálet, protože by mohlo zůstat bez adresáta.“ Anatolij Alexin
O milosrdenství. Volný slohový útvar.
2.
„Svět je tuze malý a o náhody tu není nouze.“ - Zdeněk Svěrák, Lotrando a
Zubejda
Vypravování.
3.
„Tatínek mi říkal, že jestli existuje zaslíbená země, je to tahle země. To mi
přešlo do krve.“ - Arnošt Lustig: Mých 20 let svobody. MF Dnes, 29. 8. 2009
O mé rodné zemi. Úvaha nebo zamyšlení.
4.
To musíš vidět! To musíš slyšet! To musíš číst!
Dopis příteli/přítelkyni o nevšedním kulturním zážitku. Volný slohový útvar.
Organizační pokyny k ústní minimaturitě 8. 6. 2012 (učebna 4. A)
8.05 - 8.15
zahájení, zpráva o třídě (prima – kvarta); zodpovídá: Grosová
8.15 - cca 8.35
JČ - hodnocení minimaturitní práce v JČ, četba vybraných
ukázek; zodpovídá: Herman, Kotrlová, Vejvodová
8.35 - 9.40
Bi - Skalka, Staňková; zodpovídá: Ambrož, Mačáková
D - Herudková, Konečná, Jakubíková
10.00 - 10.45
D - Mužík; zodpovídá: Bučánek
Hv - Kučerková; zodpovídá: Kozlová-Matyášková
Vv - Ďuríčková; zodpovídá: Rucká
JČ - Polášková; zodpovídá: Kotrlová
10.55 - 11.40
On - Šaumanová, Molková; zodpovídá: Repková, Bučánek
11.40
Závěr; zodpovídá Grosová
- 29 -
-
časy jsou pouze orientační, přestávky budou zařazovány operativně
-
délka prezentace cca 7 – 8 minut
-
zodpovídají: třídní učitel, ředitelka školy, zástupce ředitelky školy, příslušní
vyučující, p. Veselá (občerstvení), p. Říčný (příprava učebny)
Minimaturitní práce
Ďuríčková Tereza
„Salvador Dalí“
Herudková Kateřina „Nicholas Winton“
Jakubíková Kateřina „Slavné osobnosti spjaté s kostelem v Tošovicích“
Konečná Michaela
„Historie Hlučínska 18. - 20. století“
Kučerková Marta
„Hudební nástroj housle“
Molková Michaela
„Život seniorů“
Mužík Vít
„Filatelie“
Polášková Zuzana
„Znakový jazyk“
Skalka Dominik
„Včela medonosná“
Staňková Barbora
„Skolióza páteře“
Šaumanová Hana
„Fóbie“
- 30 -
Minimaturita už vstoupila do 12. ročníku
První čtyři roky na vítkovském gymnáziu máme téměř za sebou. Byly to roky, kdy
jsme se snažili pracovat tak, jak se po nás žádalo. Některým se to podařilo lépe, jiným zase o
trochu hůř, ale každý jsme ze sebe vydali všechno, co se v nás skrývalo, a nutno podotknout,
že jsme ty čtyři roky zvládali opravdu dobře! Teď směřujeme výš. Tak jako letošní maturanti,
kteří svou maturitou taktéž postoupili o příčku nahoru, jsme se my, žáci kvarty, pokusili o
„převrat“ v našem životě.
Naše malá maturita nebyla snadná, 8. června v nás byla jen malá dušička. Čekalo se
od nás, že předvedeme to nejlepší. A to jsme opravdu také předvedli! Naše celoroční
projekty zhodnotili naši profesoři v čele s paní ředitelkou a s naší třídní profesorkou, která
nejdříve rozebrala naši práci za předcházející čtyři roky, vč. posledních testování, a pak už
spolužáci přečetli nejlepší úryvky ze svých slohových prací z jazyka českého, nad kterými jsme
se koncem května trápili celé čtyři hodiny.
Pak už probíhaly prezentace a obhajoby našich minimaturitních prací. Za mnohé by se
opravdu nemuseli stydět ani opravdoví maturanti, namátkou poutavý rozbor života včel,
problematika skoliózy, či fóbií. Z dějin zaujala práce o národnostní problematice na
Hlučínsku, zazněla řada zajímavých poznatků o Bauerově kostele v Tošovicích, pěkná byla
prezentace o Salvadoru Dalím. Práce o znakovém jazyce nás ponořila do světa neslyšících a
na ní navázala precizně připravená prezentace o nelehkém životě seniorů, včetně ukázek
jejich zájmových činností. Možná byste byli překvapeni, jak atraktivně lze zpracovat na první
pohled téma tak nudné jako je filatelie.
Celému profesorskému sboru tímto děkujeme za čtyřletou přípravu, a doufáme, že
s námi vydržíte ještě čtyři roky do té opravdové maturity, kterou jak doufáme, zvládneme
stejně dobře jako tuto malou „napodobeninu“. Nemohu ale opomenout pogratulovat svým
spolužákům, kteří se s tímto břemenem poprali velmi dobře. A také si myslím, že je namístě
poděkovat našim rodinám, které nás po celou dobu plně podporovaly. Tímto pro nás končí
jedna cesta, ale začíná další, a tou, jak doufáme, projdeme bez větších problémů, a poradíme
si s mnohou překážkou.
Michaela Konečná, kvarta
- 31 -
7
Zprávy předsedů předmětových komisí
7.1
Česky jazyk a literatura
Český jazyk a literaturu učili v tomto školním roce tito pedagogové: Zuzana
Kotrlová, Hana Vejvodová a Jaroslav Herman.
Tradiční školní výuku jsme si letos opět
zpestřili divadelními představeními, v naší
oblíbené
ostravské
Aréně
jsme
zhlédli
„Tarelkinovu smrt“ A. Suchovo-Kobylina a
„Proces“ F. Kafky. Pan Petr Vaněk nám ve školní
tělocvičně výtečně sehrál „Bláznovy zápisky“ N.
V. Gogola.
Velmi přínosná byla pro vybrané zájemce jistě i
návštěva ostravské redakce Deníku. Bývalý student naší
školy, pan Radim Šlezinger, nám vysvětlil vše ohledně
práce v novinách.
Studenti primy a sekundy se zúčastnili Noci s
Andersenem, celorepublikové akce zaměřené na podporu
čtenářství – letošní noc jsme věnovali Jaroslavu Foglarovi.
Žáci primy absolvovali knihovnickou lekci v Městské
knihovně, kde se učili orientovat v knihovnickém systému a
také hledat informace v knihách.
Úspěšní jsme byli v recitační soutěži – Adéla Kalužová z primy postoupila do
okresního kola.
Zuzana Kotrlová
Alexander Suchovo-Kobylin: Smrt Tarelkinova
Smrt Tarelkinova je satirická hra, kde je hlavní postavou soudní rada Tarelkin. Příběh
začíná jeho bláznivým nápadem fingovat vlastní smrt. Nastrčí do truhly vycpaného panáka a
- 32 -
s pomocí Mavruši vše nastraží tak, aby nic nebudilo podezření. Tarelkin je velký dlužník a
na vlastní smrti může jen vydělat! O celou „nešťastnou událost“ se velice zajímá jeho
nadřízený generál Varravin. Mavruša jej přesvědčí, ať zaplatí Tarelkinovi pohřeb. O celé
zajištění majetku se stará důstojník Rasplujev. Aby vše mělo hladký průběh, tak se Tarelkin
začne vydávat za jistého Kopylova. Z celé věci chce Varravin získat kompromitující dopisy,
které mu Tarenkin kdysi ukradl.
Do děje se postupně začínají zaplétat věřitelé, kteří jsou pobouřeni Tarelkinovou
smrtí. Mezi důstojníkem Rasplujevem, Tarelkinem-Kopylovem a jedním z věřitelů se strhne
bouřlivá diskuze. Příčinou je oznámení o smrti pravého Kopylova. Začnou si domýšlet, jak by
Tarelkin, vydávající se za Kopylova, vypadal s parukou a náhradními zuby a zjistili, že Kopylov
je vlastně Tarelkin. Důstojník Rasplujev se do celé věci tak zamotal, že o Tarelkinovi začali
mluvit jako o upíru s velkým chobotem. Přitom jedné osobě přiřadili dvě totožnosti a vznikl
naprosto jedinečný úkaz nadpřirozené bytosti. S vidinou vyznamenání důstojník Rasplujev a
jeho nadřízený důstojník Och zahájili vyšetřování. Vše za podpory a se souhlasem Varravina.
Důstojníci si předvolali několik svědků, kteří měli potvrdit vykonstruovaný případ. Po velkém
nátlaku většinou všichni potvrdili Tarelkinovu nadpřirozenou moc. Předvolané svědky
odváděli jednoho za druhým a Tarelkina trýznili žízní.
Varravin předvolal Tarelkina a došlo mezi nimi k soukromému rozhovoru. Tarelkin byl
naprosto vyčerpaný a prosil o vodu, kterou nakonec dostal výměnou za kompromitující
dopisy. Varravin je spálil a Tarelkina s novou totožností, penězi a doporučením propustil.
Nakonec spolu z jeviště odcházejí stejným krokem a v objetí, jako staří přátelé.
Tento fantaskní, a zároveň absurdní, ale nadčasový příběh je výstižnou ukázkou bídné
situace Tarelkina, uplácení a nadměrného „užívání“ vodky. Některé situace byly opravdu
úsměvné, až groteskní. Jen mě trošku zarazil a překvapil tzv. „dobrý konec“. Nečekal jsem, že
se dva rivalové usmíří. Herecké výkony byly výborné. Myslím, že celé představení bylo
opravdu skvělé. Nejvíc se mi líbil herecký výkon Aleny Sasínové-Polarczyk. Vystupovala jako
Ludmila Spiridonovna Brandachlystová a sehrála vtipnou roli osamělé matky, která předstírá
těhotenství. Kulisy evokovaly „staré Rusko“ a atmosféru dotvářelo ztemnělé nasvětlení. Hru
jsme ocenili dlouhým potleskem a už teď se těším na další divadelní představení v Aréně.
Radek Huška, sexta
- 33 -
Primáni v místní knihovně – ohlasy žáků
7. listopadu jsme šli s paní učitelkou Kotrlovou do místní knihovny. Paní knihovnice
Martina Šostá nám ukázala, jak se zde vyhledávají knihy a jak v nich najdeme informace.
Každý z nás samostatně anebo ve dvojici dostal lístek, na kterém byly různé otázky a také
kniha, ve které máme hledat správnou odpověď. Já a moje kamarádka jsme měly v knize
„Významné osobnosti“ například zjistit, kolika let se dožil Wolfgang Amadeus Mozart.
V knihovně byla spousta dalších a dalších zajímavých knížek a mně se tam líbilo
natolik, že jsem se do ní okamžitě přihlásila.
Bohdana Komárková
Místní knihovnu moc dobře
znám, protože si do ní často chodím
půjčovat knihy. Hodně mě bavilo,
když jsme hledali knížky podle názvů.
Jakmile jsme knihu našli, přečetli
jsme si úryvky z textů. Já jsem hledala
knihu Slovník zlobivých holek. Myslím
si, že po návštěvě knihovny tam i mí
spolužáci začnou chodit častěji.
Barbora Zubíková, Vítkov
7. listopadu jsme byli v Městské
knihovně ve Vítkově. Já jsem tam byla
poprvé, moc se mi zalíbila a myslím, že
umět vyhledávat informace je pro nás velmi
přínosné. Paní knihovnice pro nás měla
připravené otázky, museli jsme si najít
určitou knížku a tam jsme vyhledali
odpověď. Bylo to moc zábavné. Pak jsme si
mohli jen tak prohlížet různé knihy, mají hrozně velký výběr. Knihovna se mi moc zalíbila,
začala jsem tam taky chodit a jsem za to ráda.
Johana Latková, Budišov nad Budišovkou
- 34 -
7. listopadu jsme šli do knihovny. Bylo to příjemné. Hledali jsme knihy, učili se
pracovat s katalogem, popůjčovali si knížky. Já jsem vyhledávala knihu „Stromy“. Našla jsem,
že z vavřínu vznešeného je koření, které se nazývá bobkový list. Velice jsme si to užili. Škoda,
že jsme tam nemohli být déle, jelikož já a knížky jsme velcí kamarádi. Čtení je skvělá věc.
V knihovně je plno nádherných knížek, a jelikož nás tam bylo kolem 18, půjčili jsme si jich
kupu.
Adéla Kalužová, Vítkov
Náš dík patří paní Šosté, která si pro nás knihovnickou lekci připravila. Pevně
doufáme, že to nebyla naše poslední návštěva knihovny, a že se zde dozvíme ještě soustu
dalších zajímavých informací.
Třída prima a p. uč. Zuzana Kotrlová, 7. 11. 2011
Návštěva v ostravské redakci Deníku
Ve školce jsem chtěla být princeznou, v první třídě letuškou, ve druhé spisovatelkou,
od třetí až do sedmé jsem si
stála za právničkou a v osmé
třídě jsem našla zalíbení v
psaném a mluveném slovu.
Exkurzi do redakce novin jsem si
tedy
nemohla
Redakci
jsem
nechat
ujít.
si
dříve
představovala jako pomyslné
tajné středisko se spoustou
zajímavých
informací,
které
redaktorům dodávají agenti v přísném utajení. I když bylo prostředí ostravské redakce
Moravskoslezského deníku daleko klidnější a spořádanější než v mých dětských představách,
rozhodně jsem nebyla zklamaná.
Do role našeho průvodce se vtělil pan Radim Šlezingr. Šlo mu to výborně, seznámil
nás se vším, co práce v redakci obnáší, jaká jsou očekávání čtenářů a stihl dokonce i
odpovědět na všechny naše otázky, leckdy velmi vtipně.
- 35 -
Nakonec jsme si mohli projít celou redakci. Když jsme došli do největší místnosti,
zatajil se mi dech. Ano, toto je můj sen. Pan Šlezinger nám ukázal, kdo ze zaměstnanců na
čem pracuje, kterou část novin má pod rukou. Na konci celé úchvatné prohlídky si nás
zvěčnili a my jsme odcházeli šťastní. Hlavu jsme měli plnou informací, které jsme pravě
načerpali, ovšem někteří z nás byli již stoprocentně rozhodnuti: Toto je práce, kterou chci
dělat.
(Vítkovský zpravodaj 2/2012)
Opavský a Hlučínský deník, 3. 12. 2011
- 36 -
Návštěva Moravskoslezského Deníku v Ostravě očima studenta
Nastal den D. Budoucí žurnalisté, spisovatelé či jen spíše humanitně zaměření
studenti se shromáždili s jediným cílem – navštívit ostravskou redakci Moravskoslezského
deníku. Naším průvodcem měl být pan redaktor Radim Šlezinger. Nikdo z nás neskrýval své
nadšení z nadcházející exkurze. Cesta byla poklidná a po chvilce drkotání ve vlaku nás
Ostrava přivítala svou vůní… Ještě jednou doleva, pak doprava, dvakrát přes cestu a byli jsme
na místě. Na schodech točících se kamsi vysoko nahoru se z ničeho nic zjevil vysoký, brýlatý a
nakrátko ostříhaný mladý muž. Typický příklad inteligenta. Přesně takto jsem si já osobně
představoval žurnalistu. Pan Šlezinger nás zavedl do prostorné místností, kde se obvykle
scházejí novináři na poradu.
Když jsem zasedl ke stolu, na chvíli jsem si připadal jako opravdový redaktor. Jako
bych byl na skutečné poradě. Do žil se mi vlil zápal psát právě pro tuto redakci. Na řadu přišel
zevrubný rozbor novinářské práce. Po chvíli můj zápal ochabl, to když jsem se dozvěděl, že
pro výkon této profese není až tak zapotřebí nějakého speciálního vzdělání, ale jen talent a
dobrá znalost češtiny…. Byl jsem kapánek zklamán, když nám pan redaktor řekl, že studovat
pouhou žurnalistiku je v dnešní době opravdu málo. I přes toto zjištění jsem byl po prohlídce
celého komplexu, kam se jen tak někdo nedostane, velmi nadšen a své rozhodnutí jsem
nezměnil. Žurnalistika je pro mne stále jasná volba. Po prohlídce jsme se s panem
Šlezingerem rozloučili a poděkovali. Celá exkurze byla více než záživná a jsem potěšen, že
jsem mohl být její součástí, za což děkuji a těším se na další podobnou akci.
Michal Škrobánek, sexta
Noc s Andersenem 2012
V pátek 30. března 2012 jsme na našem gymnáziu pro žáky primy a sekundy pořádali
již podruhé Noc s Andersenem. Zatímco v prvním ročníku byla tématem série o Harry
Potterovi, letos došlo na českého autora. Paní učitelka nám ale jméno vybraného autora
předem neprozradila – museli jsme jej uhodnout na základě indicií – bobr, jestřáb, světluška
a ježek. Po dlouhém lámání si hlavy nám došly souvislosti – letošním autorem je Jaroslav
Foglar: Jestřáb byla totiž Foglarova přezdívka ve skautském oddíle, světlušky se říká malým
skautkám, ježka v kleci všichni známe z knihy Záhada hlavolamu a bobříky sbírali Hoši od
Bobří řeky.
- 37 -
V pět hodin odpoledne jsme se v hojném počtu sešli ve škole. Ve třídě jsme hráli hry,
dělali kvíz, skládali portréty a četli životopis Jaroslava Foglara, dozvěděli jsme se mimo jiné,
že se nikdy neoženil a neměl děti, že přispíval do různých časopisů a že mu maminka chtěla
skauty zakázat, protože se
při jedné ze skautských akcí
nachladil. Poté se většina
žáků odebrala sledovat film
do
komunitního
centra,
zatímco ostatní se přesunuli
do tělocvičny, kde jsme hráli
vybíjenou a basketbal. Kolem
desáté večer jsme si donesli
žíněnky a vytáhli si spacáky. Ještě dlouho jsme pak hráli hry, povídali a vyprávěli si vtipné
historky, není divu, že jsme ráno byli trošku nevyspalí.
Tato akce se velice vydařila a doufáme, že se příští rok bude opakovat, protože už teď
mají někteří studenti, hlavně tedy studentky, o programu jasno – budeme číst upíří ságu
Stmívání.
B. Černochová, L. Marethová, sekunda
- 38 -
7.2
Cizí jazyky
Ve školním roce 2011/2012 se na gymnáziu vyučovalo angličtině, němčině,
francouzštině, ruštině a v rámci Komunitního centra mohli dobrovolníci studovat italštinu.
Mgr. Složilová absolvovala školení pro hodnotitele státních maturit v ruštině a angličtině.
Vyučující se účastnili i školení a seminářů pořádaných např. Univerzitou Palackého a
Oxford University Press.
Školní kola soutěží probíhala v angličtině, a to v kategoriích BI, BII, 1. - 3. ročníky,
celkem se jich zúčastnilo 36 studentů. V okresním kole obsadili Matěj Rucký (septima) 3.
místo a Karolína Štěpánová (tercie) 2. místo. Účastnili jsme se rovněž soutěží Spelling Bee a
English Nightingale.
Na podzim na škole proběhla oslava Dne jazyků s kulturními vystoupeními studentů
v angličtině, němčině, francouzštině a ruštině. Žáci shlédli také v originále představení
Romeo a Julie v Opavě. V březnu byl uspořádán zájezd do Francie.
Veškeré maturity z cizích jazyků (státní i profilové – školní části) proběhly bez
problémů, několik studentů absolvovalo s vynikajícími výsledky (nad 90 procent).
Jana Ambrožová
Pozvánka do gymnázia aneb chvála jazyků
26. září si každoročně připomínáme Evropsky den jazyků, který vyhlásila Rada Evropy
s cílem vzdat hold evropskému jazykovému bohatství a podpořit jeho ochranu, upozornit
nejširší veřejnost na důležitost jazykového vzdělávání, zvýšit povědomí o bohatství všech
jazyků, kterými se v Evropě mluví, a podpořit celoživotní jazykové vzdělávání.
V souvislosti s tímto dnem je nutné připomenout, že výuka cizích jazyků má na naší
škole velký význam. Studenti jsou systematicky připravováni ke zdárnému vykonání maturitní
zkoušky z cizího i mateřského jazyka. Kromě toho organizujeme nejrůznější akce (např.
zahraniční cesty, English party, výstavy, divadelní představení v angličtině, semináře a
diskuse s rodilými mluvčími apod.), které nejenom zpestří a rozšíří výuku, ale zároveň umožní
studentům zdokonalit se v cizím jazyce. Pravidelně se také účastníme různých jazykových
soutěží a dosahujeme četných úspěchů, o nichž vás na stránkách Zpravodaje pravidelně
informujeme.
- 39 -
Zdá se, že většina studentů pochopila, jak je důležité učit se cizímu jazyku. I veřejnost
se může zapojit do jazykových kurzů pořádaných Komunitním centrem při Gymnáziu Vítkov.
Cizí jazyky mají pro naši nevelkou středoevropskou zemi podstatný význam – mluví jimi totiž
naši sousedé a přátelé v Evropské unii.
Přijďte si i vy 26. září do gymnázia s námi připomenout Evropský den jazyků.
Připravujeme pestrý program, jehož součástí bude např. malá dramatizace velmi známé
pohádky v cizích jazycích, zpívání cizojazyčných lidových písní s hudebním doprovodem,
výstava cizojazyčné umělecké literatury a samozřejmě nebude chybět ani malé pohoštění
nejen pro „gourmets“… Podrobný program bude uveden na našich webových stránkách
www.gvitkov.cz týden před konáním akce.
(Vítkovský zpravodaj, 09/2011)
Evropský den jazyků u nás
Naše škola se každoročně připojuje k oslavám Evropského dne jazyků, který vyhlásila
Rada Evropy na 26. září, ani letos tomu nebylo jinak.
Na tento den byl připraven pestrý program. O přestávkách jsme zpívali cizojazyčné
písně, studenti a hosté mohli ochutnat tradiční jídla a pochoutky z evropských zemí,
nechyběla ani malá přehlídka slavných literárních děl v originále.
Hlavní náplní programu byla dramatizace pohádek v angličtině a němčině. Maturanti
si zahráli v loutkové pohádce
Rotkäpchen (Červená Karkulka).
Velký potlesk sklidila pohádka
The wolf and the kids (O vlkovi a
kůzlátkách). Kůzlátka v podání
primánek
Nikoly
Tomášové,
Bohdany Komárkové, Alexandry
Zemanové a Barbory Zubíkové
odolala nástrahám vlka, Pavla Škrobánka z oktávy, a uposlechly rad své matky kozy - Jana
Sudy ze sexty. Všichni herci zahráli výborně a pro velký úspěch tuto pohádku uvedeme
znovu, a to na Den otevřených dveří 10. listopadu 2011. Jste srdečně vítáni.
- 40 -
Doufejme, že tyto akce povzbudí nejenom naše studenty k celoživotnímu jazykovému
vzdělání.
Alena Zeisbergerová, vyučující angličtiny
Mezinárodní jazykové zkoušky na gymnáziu
Ve spolupráci s jazykovou školou HELLO, jakožto akreditovaným centrem anglických
zkoušek Cambridge ESOL Exams a německých zkoušek Goethe Institut, nabízíme studentům i
široké veřejnosti možnost vykonat mezinárodni zkoušky z angličtiny a němčiny přímo v
prostorách naší školy. Úspěšný kandidát obdrží mezinárodní certifikát, který potvrzuje jeho
jazykové znalosti a je všeobecně uznáván na středních i vysokých školách, u zaměstnavatelů
a také na státních úřadech ČR. Certifikát má navíc celoživotní platnost.
MEZINARODNI ZKOUŠKY Z ANGLIČTINY:
ZKOUŠKA
PET
FCE
JAZYKOVÁ ÚROVEŇ
B1 - středně pokročilí
B2 - pokročilí
CENA
2.590,- Kč
3.990,- Kč
MEZINARODNI ZKOUŠKY Z NĚMČINY:
ZKOUŠKA
Start Deutsch 1
Start Deutsch 2
Zertifikat Deutsch
Goethe-Zertifikat
JAZYKOVÁ ÚROVEŇ
A1
A2
B1
B2
CENA
1.800,- Kč
2.000,- Kč
2.900,- Kč
3.300,- Kč
Termín zkoušky se určí přibližně 3 měsíce dopředu, jeden měsíc před konáním
zkoušky probíhá uzávěrka přihlášek a plateb a následně je provedena zkouška.
Další informace na www.gvitkov.cz
- 41 -
Bournemouth 2011 aneb dva skvělé týdny s angličtinou
V loňském školním roce se naší škole podařilo získat pro žáky od Nadace Livie a
Václava Klausových tři plně hrazené kurzy angličtiny v zahraničí. Ve druhém vyprávění se
tentokrát vydáme do Anglie.
Nejdříve bych chtěla poděkovat učitelům našeho gymnázia, zejména třídní učitelce
Mgr. Heleně Matyáškové, naší angličtinářce paní Věře Měrkové a těm, kteří vše připravili pro
výběrové řízení. Můj největší dík ovšem patří Nadačnímu fondu Livie a Václava Klausových,
díky němuž jsem absolvovala dvoutýdenní kurz v Bournemouth.
Nastal dlouho očekávány odjezd do Anglie. Cesta autobusem mi ubíhala celkem
příjemně, až před Londýnem se tvořily kolony aut, takže do Londýna jsme přijeli o dvě hodiny
později. Můj čas na přestup byl pouhých pět minut a nádraží Victoria Couch Station je
nesmírně rozsáhlé. Pobíhala jsem sem a tam, už jsem měla slzy v očích, že to nestihnu! Ale
nakonec jsem zahlédla číslo mého autobusu, naštěstí měl zpoždění…
Hned po příjezdu mi moje hostitelka paní Caroline ukázala celý dům. Každým dnem
jsme se více a více sbližovaly, hlavně u večeře. Caroline se mě při každém příchodu domů,
ptala jaký jsem měla den, jak bylo ve škole a co jsem dělala, ale hlavně jsme si vyprávěly o
běžných věcech.
S ubytováním jsem byla nadmíru spokojená, nemohla jsem si přát lepší! Měla jsem
pěkně zařízený, útulný pokoj. První týden bydlela u hostffamily ještě jedna dívka z Belgie.
Velice jsme si rozuměly, večer jsme se navštěvovaly a povídaly si.
Každé ráno jsem si mohla
vybrat mezi lupínky nebo tousty
s pomerančovou či jahodovou
marmeládou a k pití nesměl
chybět pomerančový džus. Na
večeři jsem se těšila, protože
Caroline byla opravdu dobrá
kuchařka. Mívali jsme nejrůznější
úpravy masa, brambor, taky
výborná jídla z fazolí či vajíček, k
tomu
samozřejmě
skvělá
zelenina.
- 42 -
Hned první den jsem si v autobuse u řidiče koupila týdenní jízdenku. Ze začátku jsem
se trošku „ztrácela“ hlavně proto, že se mi pletly trasy určených autobusů. Naštěstí jsem
potkala české studenty, kteří mi pomohli. Například s Tomášem, který měl taky to štěstí a
měl kurz díky Nadačnímu fondu Klausových, jsme projezdili autobusem téměř celé město.
Jezdila jsem žlutými autobusy, někdy jednopatrovými, někdy dvoupatrovými. Musím se
přiznat, že nahoře jsem se někdy bála. Lidově řečeno, v Anglii jezdí jak blázni…
Výuka nám začínala v devět hodin. Odpoledne jsme spíše probírali gramatiku a přes
poledne jsme měli konverzaci. Učitelé se střídali, takže to bylo fajn, protože každý preferoval
jiný způsob výuky. Ve třídách nás bylo okolo desíti, ale každý týden se studenti střídali.
Převažovali Japonci a Francouzi, kteří si často mezi sebou něco vysvětlovali svým rodným
jazykem, přestože se je učitelé stále snažili oddělit. Ve skupině jsem byla po celou dobu
jediná Češka, takže jsem se musela spolehnout sama na sebe. Myslím, že to byla výhoda,
protože jsem mluvila anglicky více než ostatní. Ve výuce jsem také poznávala různé kultury,
hlavně tu japonskou, ale taky jsme tam měli chlapce ze Sýrie a často jsme diskutovali, jaké to
tam u nich teď je.
O přestávkách jsme se na chodbě často shromažďovali, visela tam tabule s
programem. První týden jsem si zaplatila let vzdušným balónem, který nás vynesl nad město,
jež jsme měli jako „na dlani“. Trošku mne mrzelo, že se nepořádal výlet do Londýna, na který
jsem se velice těšila. Přemýšlela jsem, že si do Londýna zajedu sama, ale nakonec jsem si to
rozmyslela, protože tehdy tam právě vypukly pouliční nepokoje. V Bournemouth se nic
takového nedělo, žádné rozbité výlohy, žádné hořící autobusy, přesto mně Caroline každý
den říkala, ať na sebe dávám pozor. Po večeři jsem chodívala s přáteli do centra, hlavně do
parku, kde se pořádaly různé koncerty, nebo taky na pláž, kde byl každý pátek ohňostroj.
Město se 160 000 obyvateli a několika tisíci studenty bylo každý večer velmi „živé“.
Ještě jednou děkuji všem, protože jsem mohla prožít neskutečný dvoutýdenní „výlet“,
na který nikdy nezapomenu!
Petra Čechová
Gymnázium Vítkov
- 43 -
Blahopřejeme - Soutěž v anglickém jazyce
Blahopřejeme Matěji Ruckému (septima), který obsadil 3. místo v kategorii III a
Karolíně Štěpánové (tercie), jež vybojovala 2. místo v kategorii IIB v okresním kole Soutěže v
jazyce anglickém.
Zájezd do Francie očima pětice studentek vítkovského gymnázia
Kdo z nás by nechtěl navštívit sladkou Francii a především hlavní město – Paříž. Obě
jsou ženského rodu, proč si je tedy nepředstavovat jako přitažlivé a šarmantní ženy. Ostatně
v dobách nedávných byla Paříž Mekkou umělců a bohémů, pro mnohé jedince však zůstala
pouze neuskutečnitelným snem. Pro skupinu studentek z 3. A třídy, které se zúčastnily letos
na jaře zájezdu do Francie, se sen stal skutečností. Dejme tedy slovo jim…
„Vidět Paříž bylo vždy mým snem. Paříž patřila právě mezi ta místa, která jsem chtěla
vždy navštívit… Louvre jsem chtěla spatřit hned po zhlédnutí filmu Šifra mistra Leonarda…“
„Od výletu do Francie jsem čekala to, co čekal snad každý, tedy především krásy
samotné Paříže. Bylo však i mnoho jiných míst, která mě překvapila, ačkoliv jsem o nich
zdaleka tolik neslyšela.“
„Letos v březnu jsem měla možnost poprvé navštívit Francii, zemi vína a
„dochvilnosti“, a zvláště tedy Paříže, která je známá jako město módy.“
Ale vezměme to pěkně po pořádku. Nejprve však přišlo město, které je sídlem části
Evropského parlamentu. Řeč je samozřejmě o Štrasburku.
… „První zastávkou se nám stal Štrasburk, který se nachází nedaleko německých
hranic. Město mě zaujalo svým vzhledem, především hrázděnými domy a nesčetnými
vodními kanály, na jejichž březích si Francouzi užívali slunečný den… Na projížďce lodí jsme
mohli pozorovat různé stavby od historických přes obyčejné rodinné domy až po moderní
skleněné krychle.“
Neodmyslitelnou součástí Francie jsou vinařské oblasti jako například Champagne.
„Místo, kde se pěstují hrozny pro výrobu jedinečného a pravého šampaňského. Vypěstovat
hrozny kousek mimo tuto oblast znamená nemožnost vydávat výsledný produkt za
šampaňské.“
- 44 -
„Champagne mě naprosto okouzlila. Rozsáhlé vinice s krásným městem a s mlýnem,
který se honosně tyčil na vrcholu vinic. Malinko mi tato oblast připomínala jižní Moravu, a
protože pocházím z rodiny s pálenkovou tradicí, tak i domov.“
Poslední zastávkou před Paříží bylo korunovační místo francouzských králů – Remeš.
„… překvapila mě především katedrála Notre Dame, která mi ve výsledku přišla mnohem
velkolepější než ta v Paříži… Večer jsme konečně dojeli do Paříže. Musela se hned udělat
zastávka u osvětlené Eiffelovky, jelikož to se nevidí každý den… V prvních okamžicích nastal
naprostý chaos v autobuse. Každý si chtěl Eiffelovku vyfotit, a proto se všichni tlačili u
okýnek… Eiffelova věž byla opravdu krásná… Zbytek našeho pobytu v Paříži jsme ji viděli
převážně ve dne jako pošmournou kovovou stavbu. Proto se ani nedivím, že ji ze začátku
Pařížané nenáviděli. Také bych si na ni musela nejdříve zvyknout.“ …
Další dny zájezdu byly věnovány prohlídce samotné Paříže. Každé velké město má
bohužel i své stinné stránky.
„Druhý den už pohled na pařížské ulice nebyl tak úchvatný. Na denním světle se
objevilo plno bezdomovců, kteří po včerejším večeru kontrolovali popelnice. Z okna
autobusu jsme pozorovali chodce, svižně spěchající za svými povinnostmi, chodce, kteří byli
převážně tmavé pleti.“ …
… „Byli jsme upozorněni na široké pařížské ulice zvané bulváry, na kterých opravdu
není možno postavit jakoukoliv barikádu. Zabarikádovat jsme se mohli leda tak v hotelu, což
by vzhledem k nepokojům ve čtvrti, kde stál, nebylo nijak nepochopitelné. V Paříži je totiž až
neskutečně mnoho „barevných“, včetně Arabů a černochů, kteří byli všudypřítomní se svými
malými eiffelovkami.“ ...
„Před návštěvou Louvru jsme byli upozorněni, že si máme vybrat to, co chceme vidět.
Prohlédnout si totiž všechny sbírky není za jeden den možné. Přirozeně jsme všichni nejdříve
šli okouknout Monu Lisu. Z ní samotné jsem rozhodně zklamná nebyla, ale vyskytl se zde jiný
problém, který nás pronásledoval po celou dobu návštěvy, a to hejna různých Japonců či
Číňanů, kteří všude zmateně poletovali a fotili snad i vypínače. Zbytek Louvru jsme moc
neprošli, jelikož je spletitý a zrádný a má skupina se nedokázala dostat do jiného komplexu.“
... „Navštívili jsme i překrásný zámek Versailles. Počasí nám příliš nepřálo, tudíž jsme
si jeho legendární zahrady nemohli plně vychutnat. Budova je to však impozantní a snad se
tam ještě někdy dostanu, abych si ji mohla prohlédnout i zevnitř. Mimochodem i zde se
vyskytovali černoši s eiffelovkami.“
- 45 -
Účastníci zájezdu toho stihli opravdu hodně. Z pamětihodností to byl Vítězný oblouk,
bazilika Sacré-Coeur, Orangerie s obrazy leknínů od C. Moneta a další pamětihodnosti. Na
řadu přišla i prohlídka moderních pařížských čtvrtí. Téměř před odjezdem poslední den
pobytu patřil Eiffelovce a zahradám kolem ní.
„Jízda do třetího, nejvyššího patra se nekonala. Jako naschvál se jim zasekl výtah,
tudíž jsme museli jít pěšky, a to pouze do druhého patra. Ten den bylo jasno a docela teplo
oproti minulým deštivým dnům. Rozhled byl dobrý a my si mohli prohlédnout, kde všude
jsme byli. Večer pro nás přijel autobus a my se z něj definitivně rozloučili s Paříží. Já osobně
se už nemohla dočkat, až budu doma. Výlet to byl sice krásný, ale náročný. Celé dny na
nohou se stravou z fast foodů mi daly docela zabrat. I tak doufám, že se tam ještě někdy
dostanu, jelikož Paříž je zřejmě jedno z nejkrásnějších měst vůbec.“
A JEŠTĚ NĚKOLIK SLOV NA ZÁVĚR…
„Paříž, jakožto hlavní město Francie, jsem si představovala poněkud jinak. Neříkám,
že na mě neudělala dojem, ale spíš nesplnila má očekávání. Doufala jsem, že bude více
starobylejší, například jako naše Praha, jejíž historická část je naprosto unikátní. Paříž je
město protipólů. Na jedné straně stojí luxusní obchody, restaurace, ale na druhou stranu vás
udiví hromadící se odpadky na ulicích a žebrající lidé. Myslím, že jsem si z Paříže odvezla
mnoho dojmů, zážitků i nových zkušeností, což bylo cílem zájezdu.“
„Francie je pro mě sympatickou zemí, která v sobě každopádně skrývá kouzlo, ale
osobně bych zde žít nechtěla. Už jenom kvůli tomu, že lidé zde berou vše s určitou rezervou a
s ničím si nelámou hlavu. Možná to bude znít divně, ale miluji ten český shon a chaos, který
by mi tam rozhodně chyběl. To ovšem nemění nic na tom, že se tam jednou určitě ráda
vrátím a nasaji trochu francouzské pohody a vína.“
Markéta Hurníková, Eliška Bortlová, Jana Černá, Lída Košarišťanová a Tereza
Opršalová; 3. A
Mé dojmy z Francie
Letos v březnu jsem poctila svou návštěvou Francii, zemi vína a „dochvilnosti“, a
zvláště tedy Paříž, která je známá jako město módy.
I přesto, že jsem dívka, tak se o módu moc nezajímám, či spíše jí nerozumím. Takže
mé zážitky z tohoto města nejsou spojeny s fotkami před luxusními obchody s botami a
- 46 -
šperky, na které stejně nemám peníze a pochybuji, že někdy mít budu. Určitě se mi
francouzská móda zdá velmi krásná, ale našla se zde i zajímavější místa než obchody s
prestižními značkami.
Nejvíce mě zaujal Vítězný oblouk, Sacré - Coeur a také Eiffelova věž. Všechny stavby a
památky, byly nádherné hlavně večer, kdy jsme se kochali krásami Paříže, která se oblékla do
záře reflektorů a pouličních lamp. Večerní Paříž je velice něžné a romantické místo, jediné,
z čeho jsem se cítila zklamaně, byla Eiffelova věž, která mi večer přišla spíše jako atrakce
v zábavním parku.
Nejkrásnější večerní pohled
byl podle mého ze schodů pod
Sacré-Coeur, odkud jsme mohli
obdivovat panorama Paříže. Ve
dne se zase nedalo nepovšimnout
si malebných uliček a v nich
zajímavých krámků a butiků, které
uličkám dodávaly tu specifickou
atmosféru. Za dobu, co jsem zde
byla, jsem stihla shlédnout vše, co
mě z této země zajímalo. Jedna věc mě však zarazila, a to fakt, že v Louvru byly popisky a
informace pouze francouzsky, což je alespoň pro mě velice udivující, vzhledem k tomu, že
Louvre je jedna z největších turistických atrakcí. Celkově jsem velice spokojena a až na pár
drobností, nemám, co bych vytkla. Lidé jsou zde zdvořilí a velice milí, takže když se my
naskytl nějaký problém, byli ochotni mi pomoci či poradit, což ve mně zanechalo velice
pozitivní dojem. Francie je pro mne velice sympatická země, která v sobě každopádně skrývá
kouzlo, ale osobně bych zde žít nechtěla. Už jenom kvůli tomu, že lidé zde berou vše
s určitou rezervou a s ničím si nelámou hlavu. Možná to bude znít divně, ale miluju ten český
shon a chaos, který by mi tam rozhodně chyběl. To ovšem nemění nic na tom, že se tam
jednou určitě ráda vrátím a nasaji trochu francouzské pohody a vína.
Eliška Bortlová, 3. A, březen 2012
- 47 -
Mé dojmy z Francie
Francii jsem až doposud znala jen z lexikonů nebo z filmů. Nyní však můžu říct, že
alespoň malý kousek této země jsem měla možnost vidět na vlastní oči. Celkem 5 dní jsem
strávila ve Francii a za těchto několik málo dnů jsem poznala Strasbourg, Remeš a především
Paříž.
První zastávkou se nám stal
Strasbourg,
který
se
nachází
nedaleko německých hranic. Město
mě
zaujalo
především
svým
hrázděnými
vzhledem,
domy
a
nesčetnými kanály, na jejichž březích
si Francouzi užívali slunečný den.
Tamější katedrála na mě udělala
dojen nejen svou mohutností, ale i
nesčetným počtem věží a věžiček.
Také Remeš měla co nabídnout a rozhodně za Strasbourgem v počtu zajímavých míst
nezústávala pozadu. My jsme si Remeš prohlédli pouze letmo, neboť hlavním cílem téhož
dne byl příjezd do Paříže. Remešskou katedrálu bych, co se krásy týče, srovnala s Notre
Damem ve Strasbourgu.
Paříž, jakožto hlavní město Francie, jsem si představovala poněkud jinak. Neříkám, že
na mě neudělala dojem, ale spíše nesplnila má očekávání. Doufala jsem, že bude více
starobylejší například jako naše
Praha, jejíž historická část je
naprosto
neodmyslitelná.
Pod
slovem Paříž si většina z vás
představí Eiffelovu věž, která je
dominantou
celého
města.
Eiffelovka uchvátí zejména večer,
kdy je nasvícená. Mým největším
zážitkem pro mě byl Vítězný
oblouk, na který jsem se hodně
- 48 -
těšila, už jen proto, že jsem ho mnohokrát viděla ve francouzských filmech. Pocit, když jsme
přijížděli k oblouku, byl a bude nezapomenutelný.
Viděli jsme nespočet památek, které mne oslovily více nebo méně. Obrazárny
v Louvru a Orangerie mne zaujaly svými obrazy. Nejvíce mě okouzlily Monetovy lekníny.
Naopak Mona Lisa ve mně nezanechala velký dojem, i když je tolik vyzdvihována. Zajímavá
byla atmosféra Latinské čtvrti a její úzké uličky, lemované restauracemi, zcela jiná pak byla
moderní čtvrť La Défense, která nabízí k obdivu svou Grande Arche a okolní mrakodrapy.
Nezapomenutelné jsou rovněž zahrady okolo Eiffelovky, noční Montmartre nebo výhled na
Paříž z Eiffelovky. Versailles byla i v dešti překrásná, i když podle mého názoru nemůže naší
Hluboké konkurovat.
Paříž je město protipólů. Na jedné straně stojí luxusní obchody, restaurace a na druhé
straně stojí hromadící se odpadky na ulicích a žebrající lidé. Myslím, že jsem si z Paříže
odvezla mnoho dojmů, zážitků i nových zkušeností.
Jana Černá, 3. A, březen 2012
Mé dojmy z Francie
Od výletu do Francie jsem čekala to, co čekal snad každý, tedy především krásy
samotné Paříže. Avšak bylo mnoho míst mimo ni, která mě překvapila, snad proto, že jsem o
nich skoro nic nevěděla.
Hned druhý den po vyčerpávající cestě autobusem a ještě více vyčerpávající prohlídce
Evropského parlamentu a rady Evropy jsme navštívili oblast Champagne. Místo, kde se
pěstují hrozny pro výrobu jedinečného a pravého šampaňského. Vypěstovat hrozny mimo
tuto oblast znamená nemožnost vydávat výsledný produkt za šampaňské. Vinice byly
nádherné, táhly se všude kolem po mírných svazích. I samotný kraj Champagne byl velice
malebný se svými malými, starobylými domečky. Zde jsme udělali krátkou přestávku u
mlýna, abychom si mohli udělat pár fotek.
Dál se pokračovalo do Remeše, kde mě překvapila především katedrála Notre Dame,
která mi ve výsledku přišla mnohem velkolepější, než ta v Paříži. Taky architektura
obyčejných domků byla velice odlišná od té naší.
A večer jsme konečně dojeli do Paříže. Musela se hned udělat zastávka u svítící
Eiffelovky, jelikož to se nevidí každý den. Zbytek pobytu jsme ji viděli převážně ve dne jako
- 49 -
pošmournou kovovou stavbu. Proto se ani nedivím, že ji ze začátku Pařížané nenáviděli. Taky
bych si na ni musela nejdříve zvyknout.
Následující dny jsme věnovali převážně prohlídce města jako takového. Byli jsme
upozorněni na široké ulice zvané bulváry, na kterých opravdu není možno postavit jakoukoli
barikádu. Zabarikádovat jsme se mohli leda tak v hotelu, což by vzhledem k nepokojům,
které se tehdy ve Francii odehrály, nebylo nijak
nepochopitelné. V Paříži je totiž až neskutečně
mnoho „barevných“ zvláště Arabů a černochů, kteří
mě
svým
neustálým
vnucováním
malých
„eiffelovek“ začali brzo docela štvát.
Před návštěvou Louvru jsme byli upozorněni,
že si máme vybrat to, co chceme vidět. Prohlédnout
si totiž všechny sbírky není za jeden den možné.
Přirozeně jsme šli všichni nejdříve okouknout Monu
Lisu. Z ní samotné jsem rozhodně zklamaná nebyla,
ale vyskytl se zde jiný problém, který nás
pronásledoval po celou dobu návštěvy, a to hejna
různých Japonců či Číňanů, kteří všude zmateně poletovali a fotili snad i vypínače. Zbytek
Louvru jsme moc neprošli, jelikož je spletitý a zrádný a má skupina se nedokázala dostat do
jiného komplexu.
Navštívili jsme i překrásný zámek Versailles. Počasí nám příliš nepřálo, tudíž jsme si
jeho legendární zahrady nemohli plně vychutnat. Budova je to však impozantní a snad se
tam ještě někdy dostanu, abych si ji mohla prohlédnout i zevnitř. Mimochodem i zde byli
černoši s „eiffelovkama“.
Do čtvrti Montmartre jsme zavítali večer. Všude svítilo plno neonů, mezi nimiž i nápis
Moulin Rouge, který jsme bohužel minuli jen v autobuse. Zato jsme však vyšplhali k
nejvyššímu bodu celé Paříže, na němž stála bazilika Sacré-Coeur. Cesta to byla sice náročná,
ale vyplatila se. Bazilika byla uvnitř nádherná a výhled od ní na celou osvícenou Paříž taktéž.
Poslední den jsme celý zasvětili Eiffelovce. Jízda do třetího, nejvyššího patra se však
nekonala. Jako naschvál se jim zasekl výtah. Tudíž jsme museli jít pěšky, a to pouze do
druhého patra. Ten den bylo jasno a docela i teplo, oproti minulým deštivým dnům. Rozhled
byl tedy dobrý na všechny strany a my si mohli prohlédnout, kde všude jsme byli.
- 50 -
Večer pro nás přijel autobus a my se z něj definitivně rozloučili s Paříží. Já osobně se
už nemohla dočkat, až budu doma. Výlet to byl sice krásný, ale náročný. Celé ty dny na
nohou se stravou z fast foodů mi daly docela zabrat. I tak doufám, že se tam ještě někdy
dostanu, jelikož Paříž je zřejmě jedno z nejkrásnějších měst vůbec.
Hurníková Markéta, 3. A, březen 2012
Mé dojmy z Francie
Naši cestu jsme zahájili procházkou po malebném Štrasburku. Nikdy jsem neviděl
tolik hrázděných domků pohromadě. Atmosféra kanálů a úzkých uliček je nepopsatelná.
Počasí nám přálo, bylo mnohem tepleji než u nás.
Místní lidé posedávali a beze spěchu vychutnávali
svačinu, což se tady u nás stát nemůže… Byla cítit
všudypřítomná pohoda. Odpoledne jsme navštívili
Radu Evropy a Evropský parlament a měli besedu
s panem poslancem dr. Liborem Roučkem. Občas je
dobré diskutovat o problémech s člověkem, který jim
rozumí. Cestou ze Štrasburku nás obklopovaly magické
vinice
Champagne.
Procházka
mezi
dokonale
upravenými vinohrady byla příjemným zpestřením.
Škoda jen, že se ještě nezelenaly.
Mohutná katedrála v Remeši ze mne udělala doslova trpaslíka. Na obrázku vypadají
katedrály malinké, ale skutečnost je jiná. Někdy si říkám, jak to naši předkové dokázali
postavit.
Paříž je krásné město a vidět Eiffelovu věž v noci působilo neuvěřitelně. Některé to
dohnalo až k slzám. Pro změnu - Eiffelovka vypadá ve skutečnosti menší než na obrázku.
Poslední den jsme si ji vyšli do druhého patra. Myslím, že pěšky je to mnohem zajímavější
než výtahem. Příjemně foukalo a schodů nebylo zase tak moc. Výhled byl příjemně
osvěžující. Jak nemám rád výšky, cítil jsem se bezpečně. Pohled byl nádherný. Je
neuvěřitelné, jak souměrně je Paříž postavená, když se podíváte, tak všechno stojí
v přesných pomyslných liniích. Za Eiffelovkou se rozkládá park. Toho dne nebylo moc teplo,
- 51 -
ale lehli jsme si na trávu a nechali se prohřívat jarním sluncem. Byl to skvělý pocit. Na chvíli
jsem se naladil na zdejší pohodu.
Notre-Dame podobně jako remešská katedrála působí sice kolosálně, ale tady mi to
tak nepřišlo. Kolem je totiž rozsáhlé prostranství a plno zeleně, což katedrálu asi opticky
zmenšuje. Alespoň na mě to tak působilo. Večer jsme zašli do katedrály na koncert. Její
akustika je dobrá a nelituji toho, byl to skvělý zážitek. Nedaleko od Notre-Dame se rozkládá
Latinská
čtvrť,
kterou
jsme „proběhli“ a „po
francouzsku“ tam pojedli.
Francouzský „crèpe“ je
výborný, jak na „sladko“,
tak na „slano“. Možná to
bylo překvapení jenom
pro mě, ale v kdekterém
malém
pařížském
obchůdku s potravinami
mají opravdu všechno.
Regály vzorně uspořádané a sortiment obrovský. Ve Francii musí být spotřeba vína enormní,
soudím podle toho, že v samoobsluze byl vždy regál přes „půl obchodu“ plný lahví
nejrůznějších vín. Navštívit Oranžerii a Louvre bylo naší studentskou povinností. Umění moc
nerozumím, ale našel jsem si pár kousků, které se mi líbily. Zajímavější mi přišel Louvre,
jelikož tam nejsou pouze obrazy, ale úplně všechno ze světa výtvarného umění – téměř ze
všech částí světa a ze všech období.
Každému bych mohl takový výlet doporučit. Za pár dní jsme viděli spoustu věcí.
Navštívili jsme od starých památek, přes galerie až po panoramatické kino Géode a pařížské
nákupní centrum…
Hned bych se tam vrátil.
Radek Huška, sexta, březen 2012
- 52 -
Mé dojmy z Francie
Výlet do Paříže se mi opravdu líbil. Viděli jsme centrum města, krásné stavby, různá
zákoutí Paříže včetně okrajové čtvrti, ve které jsme byli ubytováni. Byla jsem velice
překvapená, kolik žije v Paříži různých národností a kolik bezdomovců si navečer „stlalo na
chodníku.“ A co mě opravdu zarazilo? Sledovat z autobusu žebrající malé dítě na křižovatce
mezi stojícími auty. Bylo mi ho líto a měla jsem přitom zvláštní pocit úzkosti…
Ovšem Paříž jako město na mě velmi zapůsobilo svými fascinujícími stavbami, ze
kterých dýchá letitá historie i současnost a jejich vzájemná harmonie. Když jsem stála pod
Eiffelovou věží, tak jsem ani netušila, jaký je to velikán. Nikdy předtím jsem si to neuměla
představit. A frontu na lístek doporučuji vystát, protože když stojíte na samém vrcholu
Eiffelovky, tak je to zážitek, na který nikdy v životě nezapomenete.
Kateřina Jakubíková, kvarta, březen 2012
Gymnázium, Vítkov, Komenského 145, p.o.
vás srdečně zve na
„Paříž našima očima“
prezentace studentů o březnové exkurzi
ve Francii
čtvrtek 26. 4. 2012 od 1240 hod. – učebna 4.A
Bližší informace na www.gvitkov.cz, e-mail:
[email protected], tel. 556 300 455
- 53 -
7.3
Dějepis
Předmětovou komisi dějepisu ve školním roce 2011/2012 tvořili Mgr. Hana
Vejvodová, Mgr. Dagmar Štopplová a Mgr. Miroslav Bučánek. Jejich úkolem bylo nejenom
vštěpovat studentům znalosti z oboru historie, ale především je připravovat na budoucí
samostatný život v soudobém hektickém světě.
V samotném úvodu školního roku (2. září 2011) mohli studenti zhlédnout v místním
kině film Lidice, na který navázaly výstavy „Tragédie Lidic“ a „Ohlasy lidické tragedie ve
světě“, umístěné v naší Galerii Gaudeamus, jejichž vernisáž proběhla 7. 12. 2011 (tato
výstava byla zapůjčena z Památníku Lidice).
Po celých deset měsíců probíhaly soutěže a olympiády s nejrůznějším tematickým
zaměřením, kterých se naši studenti účastnili.
Devátého ročníku literární, historické a fotografické soutěže pro ZŠ a SŠ „Daniel“ na
téma „Holocaust a jeho reflexe, rasové problémy v současné ČR a problém soužití různých
etnik v ČR“ se zúčastnily studentky kvarty - Michaela Konečná (literární obor) a Zuzana
Polášková (fotografie).
41. ročníku „Dějepisné olympiády“ pro II.
stupeň na téma „V bohatství i chudobě anebo
Osobnosti k nezaplacení se zúčastnil student kvarty
Vít Mužík, který se v okresním kole 1. 2. 2012
umístnil na 5. místě (ze 43 soutěžících), v krajském
kole 12. 4. 2012 získal zlato, a to následně proměnil v
absolutní vítězství v ústředním kole v Táboře ve
dnech 28. 5. - 1. 6. 2012. Zde změřil síly s 32
soutěžícími z celé České republiky a získal 1. místo;
ukázal nejenom své znalosti dané problematiky, ale
zároveň úspěšně prezentoval svou práci zaměřenou
na osobnost Heliodora Píky.
Obdobnou soutěží pro III. stupeň byl VI. ročník „Dějepisné soutěže“ na téma „Slavní
vojevůdci a bitvy starověku“. Ve školním kole dne 16. 12. 2011 uspěli Tomáš Staněk
(septima), Miroslav Vašek a Anna Foltisová (4. A). Opavského klání 27. 1. 2012 se zúčastnili
Tomáš s Miroslavem.
- 54 -
V závěru loňského školního roku 2010/2011 se studenti tercie a kvarty účastnili
soutěže u příležitosti 800. výročí narození sv. Anežky Přemyslovny vyhlášené
Arcibiskupstvím pražským a hnutím Na vlastních nohou. V literární části soutěže cenu 2.
prosince 2011 obdržela Kateřina Kubesová (v tomto školním roce studentka kvinty), a
Michaela Konečná (nyní studentka kvarty) získala čestné uznání poroty. Obě studentky
svou práci tvořily v rámci výuky dějepisu.
Již tradičně se naši studenti účastní „Soutěže české iberoamerické společnosti“.
Letošním tématem bylo „Umělecké dílo iberoamerického světa, které mě zaujalo, včetně
lidové kultury (dílo Latinské Ameriky a Iberského poloostrova)“. Se svými pracemi se
zúčastnili studenti septimy - Eliška Forsterová („Isabela Llon Allende-Město netvorů“),
Matěj Rucký („Ernest Hemingway a Stařec a Moře“), a student sexty - Vojtěch Šíma
(„Socha Krista Spasitele“). Matěj získal při vyhlašování vítězů 18. 5. 2012 v Praze 1. místo a
Vojtěch pak čestné uznání.
Mezi další soutěže, kterých se naši studenti zúčastnili patří „Soutěž Masarykova
demokratického hnutí“ (téma „Masaryk - život, dílo a odkaz pro současnost“; účast Terezy
Opršalové ze 3. A s prací „T. G. Masaryk a vlivy na výchovu dítěte“) a „Literární soutěž
Týdne Charty 77“ (téma „Podepsal/a bys Chartu 77? Proč ano, proč ne?; účast Michala
Škrobánka ze sexty, jehož úvaha patřila mezi 200 studentských prací z celé ČR).
Poslední ze soutěží letošního roku, kterou je potřeba zmínit, je 34. ročník
„Středoškolské odborné činnosti“. Toho se 1. a 13. 3. 2012 ve školním kole zúčastnili
studenti oktávy - Jan Brodský s prací „Železniční trať Suchdol nad Odrou - Budišov nad
Budišovkou“ (1. místo) a Klára Prusková s dílem „Poválečný odsun Němců z Vítkova“ (2.
místo). V okresním kole 12. 4. 2012 se Jan Brodský umístil na 2. místě a postoupil do
krajského kola, kterého se k naší lítosti nezúčastnil z důvodu přípravy na maturitu. Klára
Prusková pak získala v okrese 3. místo.
Nejdůležitějšími momenty školního roku se však staly maturity čtvrtých ročníků a
minimaturity třídy kvarty.
Maturitu z dějepisu vykonali tři studenti 4. A, jeden student oktávy a šest studentů
večerního studia ze 4. B. Součástí jejich maturitní zkoušky byla obhajoba práce.
- 55 -
Třída
4. A
8. O
4. B
Jméno, příjmení
Zdeněk Dvíže
Miroslav Vašek
Den
maturity
21. 5. 2012
22. 5. 2012
Anna Foltisová
22. 5. 2012
Jiří Mrázek
22. 5. 2012
Vendelín Murín
24. 5. 2012
Jaroslav Rucký
24. 5. 2012
Veronika
Řehounková
Martin Kusák
Radka Konečná
Eva Dittrichová
Maturitní otázka
Práce
„Skinheads“
„Borgiové“
24. 5. 2012
č. 17 „Evropa a české země v XIV. století“
č. 25 „Československo v letech 19462004“
č. 6 „Příchod Slovanů a vývoj státních
útvarů na našem území do nástupu
poslední Přemyslovců“
č. 19 „Vznik Československa a jeho vývoj
mezi válkami“
č. 13 „Absolutismus, parlamentarismus a
osvícenství“
č. 18 „První světová válka a revoluce v
Rusku“
č. 5 „Říše raného středověku“
24. 5. 2012
č. 3 „Starověké východní civilizace“
24. 5. 2012
24. 5. 2012
č. 20 „Svět po první světové válce“
č. 10 „Evropa na konci středověku a na
počátku novověku“
práce nebyla ze
zdravotních
důvodů vytvořena
„Platón“
„Druhá
světová
válka“
Prospěch u
zkoušky
„Sebevražda“
„Hrdinové
Československa“
„Historie
obce
Kamenka“
„Historie Kosova“
„Aristoteles“
Minimaturitu z dějepisu (8. června 2012) vykonali úspěšně čtyři studenti kvarty.
Michaela Konečná s prací „Historie Hlučínska 18. - 20. století, Kateřina Jakubíková s dílem
„Slavné osobnosti spjaté s Tošovickým kostelem“, Kateřina Herudková s prací „Sir Nicholas
George Winton“ a Vít Mužík s „Filatelie“.
Po celou dobu školního roku učitelé nevzdělávali pouze své svěřence, ale snažili se
také zvyšovat svou kvalifikaci. Nejčastěji se tak dělo pomocí samostudia. 18. dubna 2012
se však na naší škole Mgr. Hana Vejvodová a Mgr. Miroslav Bučánek zúčastnili „Kurzu
EduČaS“ na téma „Aktivní metody pro práci s prameny v hodinách dějepisu“, určený
učitelům II. stupně ZŠ, gymnázia a středních škol, s lektorem Mgr. Jiřím Tůmou. Tato akce
byla velice zajímavá a do budoucna zcela jistě přínosná.
Miroslav Bučánek
Význam Dne české státnosti
28. den v měsíci září je od roku 2000 právně vyhlášen státním svátkem - Dnem české
státnosti. Slavíme tak samostatnost, svobodu a nezávislost českého národa na území, které
obýváme, a to ve spojitosti se dnem, kdy zemřel kníže Václav, jedna z prvních významných
osobností, bojujících za nezávislost českého státu.
- 56 -
Ve mně samotném slovo „státnost“ vyvolává pocit hrdosti na vlastní národ. Národ
totiž není pouhé území. Je to společenství lidí, kteří mluví stejnou řečí a mají společnou
domovinu. Každý občan naší republiky by měl být na svou vlast hrdý. Být vděčný za naši
svobodu, za vzájemnou rovnoprávnost a právo vlastního názoru ve svobodné zemi.
Po celá staletí bojovali naši předkové za naši emancipaci. Mnohá úsilí za vyvázání se z
vazalství a poroby je stála životy. Byli to vlastenci, bojovníci za svobodu, kteří žili v útlaku a
mnohdy se svobody sami nedožili. Jejich přesvědčením nebylo osvobodit jen sebe samé. Tito
hrdinové se nebáli obětovat své životy pro blaho ostatních a zajistili nám bohatou a slavnou
minulost.
Vlastenectví znamená vnitřní pocit hrdosti na minulost, která utvořila charakter
nynějšího českého státu. Právě minulost, ve které jsme povstávali proti útlaku cizozemců,
nám zajistila uznání naší státnosti. Národ, kterému nešlo o vlastní nezávislost a svobodu,
nikdy nebyl uznán. Takový národ se stal národem podrobeným, bez vlastní domoviny.
Naše historie sahá hluboko do minulosti, stejně jako náš boj za svobodu, který
započal kdysi svatý Václav, kníže a patron země. Václavovy činy představovaly jeden z
prvních impulsů k naší emancipaci. V pozdějších dobách, pod nadvládou jiných národů, jsme
však málem přišli o vlastní mluvu i česky psané slovo. Přišli ale buditelé, kteří obrodili český
jazyk a probudili v lidech hrdost na národní příslušnost a historii. A český národ byl zachován.
Po dlouhou dobu naší existence nám byly zvláště německy mluvící národy neustálými
nepřáteli. Ať už to byly světové války, doba pobělohorská či národní obrození, neustále jsme
museli odolávat jejich nátlaku. Proto je Den české státnosti svátečním dnem, kdy si máme
připomenout staletí bojů za osvobození a uctít památku mnoha bojovníků za naši
samostatnost a svobodu. Oslavami Dne české státnosti vyjadřujeme všem těmto lidem vděk,
neboť není samozřejmostí odevzdat svůj život za druhé.
Tímto svátkem si také připomínáme boj za povznesení kulturní, etické a politické
úrovně našeho národa. Ten ovšem neskončil a je pouze na nás, jak dlouho ještě potrvá.
Každý by měl vyvinout snahu povznést rodnou zemi na ještě vyšší úroveň, aby sláva neležela
pouze na našich předcích. Vždyť hrdost na národ a snaha rozšířit jeho poznání a vzdělanost v
každé době je cestou svobody k rovnoprávnosti všech národů světa.
V Den české státnosti si však připomeňme i doby útlaku, které jsme prožívali,
abychom respektovali rovnoprávnost ostatních národů i ras, žijících v míru nejen v okolních
zemích. Nikdy nepoklekejme před národy velkými svým územím a nepovyšujme se nad
- 57 -
národy menší. Vždyť i my, jako malý národ, se můžeme pochlubit množstvím vpravdě
světových činů a osobností!
Vojtěch Šíma, sexta
Ignác Günther, neznámý malíř českého Slezska
Ve 2. polovině 18. století patřil tento malíř k nejvýznamnějším umělcům českého
Slezska. Byl znám zejména jako malíř pašijových cyklů neboli křížových cest. Nejstarší a
zároveň nejzdařilejší, který I. Günther namaloval v roce 1771, byl darován vítkovskému kostelu. Hřbitovní kostel Nanebevzetí Panny Marie totiž v roce 1860 vyhořel, a bylo třeba
chrámové prostory znovu vybavit. V rámci rozsáhlé sbírky se sešlo mnoho darů, jedním z nich
byla právě křížová cesta I. Günthera, která dodnes visí na stěnách vítkovského hřbitovního
kostela.
Křížová cesta je důležitou součástí křesťanské symboliky. V přeneseném slova smyslu
všechno, co člověk dělá, je součástí jeho životní cesty. Smyslem každého náboženství je
ukázat svým vyznavačům správnou cestu životem. V křesťanství je zvláštní pozornost
věnována Ježíšově cestě na kříž, protože je cestou ke spáse. Křížové cesty připomínají
Kristovo utrpení již od 15. století. Pašijové cykly tak nahrazovaly poutní cestu do Jeruzaléma,
kterou si nemohl každý člověk dovolit. Měly věřícím zprostředkovat Kristovo utrpení na jeho
poslední cestě. Počet zastavení se ustálil na čtrnácti až později, ale v době I. Günthera byl
tento počet zastavení již součástí tradice. Křížová cesta začíná Ježíšovým vydáním na smrt.
Ježíš na sebe bere kříž a vydává se s ním na popraviště za městskými branami. Protože byl
předtím mučen a bičován, padá celkem třikrát pod tíhou kříže. Nejdramatičtější částí
pašijového cyklu je Kristovo umírání na kříži. Poté je jeho tělo sňato z kříže a položeno P.
Marii na klín. Tento motiv se v křesťanské ikonografii nazývá Pieta a je protějškem k motivu
Madony s Ježíškem, vyskytuje se velmi často i samostatně. Křížová cesta končí uložením
Kristova těla do hrobu.
Ignác Günther byl typickým malířem 2. poloviny 18. století a věnoval se malbě s
motivy sakrálními (náboženskými) i světskými. Pašijové cykly tvoří nejvýraznější část jeho
tvorby. Malíř jich namaloval během svého poměrně dlouhého života celkem šest. Zemřel dva
dny před svými 80. narozeninami. Svůj poslední pašijový cyklus namaloval v roce 1801, a to
- 58 -
mu bylo úctyhodných 74 let. Jeho křížové cesty jsou dnes kromě Vítkova umístěny také ve
farních kostelích v Odrách, Březové, Uhelné, Supíkovicích a v Opavě. Krom cyklů vytvořil i
samostatné obrazy, na nichž zachytil především Pannu Marii a další světce, jako Jana
Nepomuckého, Jana Křtitele, sv. Kateřinu a sv. Mikuláše. Ty dodnes zdobí interiéry kostelů v
Opavě, Odrách, Krnově, Březové a dalších. Namaloval i ikonografický motiv Svatého Kříže,
který se nachází ve Lhotce u Vítkova v tamní kapli sv. Kříže. Tento motiv je zcela ojedinělý v
malířské tvorbě Moravy a Slezska. Další výtvory Ignáce Günthera jsou uloženy v depozitářích
Slezského zemského muzea v Opavě.
Ignác Günther byl opavský rodák. Když se zde 8. července 1727 narodil, byla Opava
nejvýznamnějším a největším centrem Horního Slezska. Opavou procházely hlavní obchodní
cesty z Norimberka a Vídně přes Olomouc do Krakova a Vratislavi. K rakouské monarchii
tehdy přináležel i zbytek území Slezska (nejen jeho část), jak je tomu dnes. Opavští kupci
využívali všech možností, které jim nabízel široký trh Horního Slezska a obchodovali ve
velkém s Krakovem, Vratislaví a Olomoucí. Opava byla i kulturním centrem s bohatými
kláštery, četnými kostely, rezidencemi šlechticů a bohatých měšťanů, které poskytovalo
široké možnosti uplatnění umělcům domácím i zahraničním. Zbožnost byla přirozenou
součástí tehdejšího života. Patřila k ní nejen pravidelná návštěva bohoslužeb, ale i cesty na
poutní místa a uctívání světců. Ani Güntherovu otci vlastnícímu malířskou dílnu jistě
nechyběly zakázky, které přicházely od šlechticů, měšťanů, ale především od představitelů
církevních institucí. Na území Slezska vyvíjelo činnost několik církevních řádů: minorité,
františkáni, piaristé a dominikáni.
V roce 1742, to bylo Güntherovi 15 let a získal již první poučení o malířském řemesle
bezpochyby v otcově dílně, se udála velká změna, která dramaticky ovlivnila nejen jeho osud.
Po nástupu Marie Terezie na císařský trůn zpochybnil pruský král Fridrich II. její nástupnická
práva na některá slezská knížectví. Ve válce, která následovala, ztratila Marie Terezie
značnou část Slezska. To bylo rozděleno na dvě části, na pruské a české. Marii Terezii zůstala
pouze malá část Slezska, jehož jádrem bylo Opavsko. Samotná Opava tím velice utrpěla,
protože přišla o svoje hospodářské výhody, navíc byla několikrát obsazena pruskými vojsky,
ochuzena kontribucemi a poškozena katastrofálními požáry. Tento stav trval až do 60. let 18.
století, kdy byl spor o Slezsko definitivně ukončen.
V tomto období, kdy panovala nejistota a finančních prostředků bylo málo, vzala za
své i naděje na studium některé věhlasné malířské akademie. Ignác Günther tedy studoval
- 59 -
díla jiných malířů a k tomu mu Opava naštěstí poskytovala dostatek příležitostí. Na Moravě i
v českém Slezsku se křížily vlivy mnoha evropských malířských škol. Jednu z možností studia
představoval i opavský františkánský kostel, na jehož vnitřní výzdobě se podíleli věhlasní
malíři I. Raab, J. L. Kracker a F. I. Leicher. Tito Güntherovi generační vrstevníci malířství
studovali a byli žádanými umělci po celé rakouské monarchii. První dva zmínění vyzdobili
svými freskami mj. i chrám sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně. Oba byli ovlivněni italským
malířstvím. J. L. Kracker vytvořil pašijový cyklus na zakázku pro opavský františkánský kostel,
zde se s obrazy seznámil i I. Günther a čerpal z nich inspiraci pro své vlastní dílo. Od F. I.
Leichera, který byl ovlivněn vlámským malířstvím, převzal kultivovanou barevnost i světelné
řešení obrazu.
V roce 1755 zemřel Güntherův otec a on převzal jeho malířskou dílnu. Jeho
nejplodnější období přišlo v 70. letech 18. století, kdy namaloval své nejkrásnější pašijové
cykly. Stal se jedním z nejžádanějších malířů českého Slezska. O jeho oblíbenosti svědčí i to,
že jeho pašijové cykly byly kopírovány ještě v 19. století. Přesto se celý život potýkal s
finančními těžkostmi. Svědčí o tom i snaha zakoupit vlastní dům. Snažil se o to celkem
dvakrát, ale pokaždé byl nucen již zakoupený dům prodat a žít v nájmu. Poslední léta žil
v skromných podmínkách a nedařilo se mu ani finančně zabezpečit svou druhou manželku.
Ta manžela přežila o více než 20 let a zemřela v chudobinci. K jeho úpadku přispělo zrušení
některých církevních řádů a klášterů, které nařídil Josef II., počet zakázek tak citelně poklesl.
Navíc do módy přicházel již nový klasicistní sloh. S tím se již I. Günther nedokázal vyrovnat.
Přesto patří I. Günther k nejtypičtějším provinčním malířům 18. století v západní části
českého Slezska. Přes nedostatečné vzdělání v oboru malířství dokázal vstřebat řadu cizích
vlivů, které přetvořil do vlastní svérázné podoby. V Güntherově díle se již objevují prvky
rokoka, které je v našich podmínkách chápáno jako poslední fáze baroka. Pro barokní
malířství je charakteristická dramatičnost, kterou pomáhají dotvářet působivé světelné
kontrasty a naturalistické zobrazení detailů. Güntherovo pojetí zobrazované tématiky je
poněkud naivní, dramatičnosti ubylo, naopak některé, zvláště ženské postavy působí velice
svěže a mladistvě. Jeho pojetí je blízké nižším společenským vrstvám, pro které bylo určeno
především a pomáhalo tak utvářet duchovní kulturu 18. století. O důležitosti jeho obrazů
svědčí jedna zajímavá okolnost. Obrazy vítkovské křížové cesty byly během 2. světové války
někým neznámým, nejspíše tehdejším farářem, vyňaty z rámů a uschovány v místnosti nad
- 60 -
sakristií. Tam byly také nalezeny, ale až několik let po válce, opět zarámovány a pověšeny na
původní místo. Důležitost víry v životě každého člověka tak připomínají dodnes.
Hana Vejvodová
Faktografické údaje čerpány z prací Dr. Marie Schenkové, CSc., především z jejích
studií uveřejněných v Časopise Slezského zemského muzea.
(Vítkovský zpravodaj 10 a 11/2011)
Lidická tragédie a dnešní doba
Reflexe událostí minulých je významnou součástí našich životů a naší psychohygieny.
Nejčastěji uvažujeme nad věcmi, které se nás dotýkají tady a teď, a málokdy přemýšlíme, co
pro nás a naši bezprostřední realitu znamenají události vzdálené deset, sedmdesát či sto a
více let.
Škola a učitelé, zvláště učitelé společenskovědních oborů, by pak měli studenty
motivovat k úvahám o rozmanitých problémech a snažit se je vést k prozkoumávání jevů v
různé šíři, hloubce a skrze nejrůznější úhly pohledu. Významnou příležitost k tomu měli
studenti vítkovského gymnázia 2. září 2011, kdy shlédli film „Lidice“ a následně měli sepsat
úvahu, v níž měli charakterizovat, co pro ně dnes, jako jednu z generací počátku 21. století,
znamená odkaz Lidic. V následujících řádcích vám některá ze zamyšlení přinášíme.
Mgr. Miroslav Bučánek
Boje, rozepře, touha, city, láska, nevěra, chyby, lítost, odpuštění. Jsme lidé. Každý z
nás ve svém životě prožívá okamžiky a životní situace podobné těm, které prožívali lidé kdysi
a které budou prožívat v budoucnu. Slovo podobné jsem zmínila úmyslně…
Není tomu tak dávno, kdy se mnozí nezúčastnění a nevinní lidé dozvěděli, že začíná
období těžší než kdy dřív. Den, kdy začala válka, a kdy se každý z našich prarodičů a
praprarodičů bál o svůj holý život. I v těchto námi nepoznaných, hrozných a dlouhých dnech
a nocích prožívali každodenní situace, kterými se den ode dne prokousáváme i dnes. Nabízí
se otázka, zda to lidé měli za války těžší než my dnes. Jsem si jista, že nikdo z nás by nechtěl
zažít válku, přijít o svou rodinu a domov. Všichni jsou rádi, že nás válka minula, neumíme si
představit bolest, kterou prožívala matka, když ji násilně odebrali dítě s příslibem, že se
- 61 -
znovu shledají, nebo otec, který umíral ruku v ruce se svým synem a se statečným náznakem
vyrovnanosti a ničivou bolestí v srdci se díval vrahovi několik sekund do očí.
Nikdy… Doufejme… Byla to divná doba, slovní spojení, které slýcháváme ve filmech,
ale moment… „Je divná doba“, jako bych teď slyšela mluvit své rodiče. Člověk se nad těmi
slovy musí zamyslet. Ve srovnání s minulostí žijeme v klidné době, v míru a … pohodě? A
jsme si tím jisti? Tři z pěti manželství nepřežijí, matka zavraždí své děti, zdánlivě pokojný
spoluobčan se rozhodne, že zasáhne nejen proti muslimům a vymyslí plán, jak zastrašit
obyvatelstvo všech států, které nějak zodpovídají za chod této planety. V podstatě maličkosti
oproti genocidě a srovnáváním vesnic se zemí „pro výstrahu“.
Je tohle klid před bouří? Čeká nás šťastné a vášnivé manželství (pravděpodobnost, že
to bude každé čtvrté a páté, je krajně mizivá, avšak bez nadějí taky nezůstáváme), klidné
stáří (bez bolestí kloubů, s dostačující penzí a úspěšnými, „divnou dobou“ nepoznamenanými
vnoučaty) a snad i klidná smrt (kdy si každý z nás řekne: „Živote, byl jsi krásný, měl jsem Tě
rád)? To vše zůstává skryto v osudech lidí, kteří dostali možnost žít a řídit svůj život… Věřím,
že se vše obrátí k lepšímu a naši potomci budou slýchávat o divných dobách už jen z
vyprávění babiček, maminek a poučných filmů o minulosti, kterou si musíme neustále
připomínat…
Silvie Mičková, 4. A
Příští rok vzpomeneme 70. výročí události, během které bylo popraveno 340
nevinných obyvatel středočeské obce Lidice. Dobový kontext – 2. světová válka, Heydrich,
atentát, muži, ženy, děti, nejistota, tragédie, náhoda, osud, pomsta… Další a další slova mně
přicházejí na jazyk, představím-li si název obce, kterou se snažili od 10. červa 1942 nacisté
pomalu vymazávat z mapy Protektorátu Čechy a Morava i z povědomí lidu. O jejich
neúspěchu netřeba polemizovat, lidské životy byly zmařeny způsobem tak hanebným, že se
vymyká lidské důstojnosti a podobá se, neostýchám se říci, zrůdnosti.
Přestože každá epocha má svá specifika, jsem vděčný za život ve 21. století. Jsem
schopen vyjmenovat řadu nástrah, které mně mohou být nebezpečnými, stále však mezi
těmito hrozbami není nic, co by ani v nejmenších intencích naznačovalo obavu o vlastní
život, mělo náznak strádání či bídy. Nechci však také zlehčovat význam soudobých problémů
ani jiným způsobem pochybovat o přehršli tak malicherných strastí, jimiž jsme denně
obklopeni.
- 62 -
Osudy vyvražděných lidických obyvatel nelze přehlédnout, a zároveň je nemožné si
nepovšimnout odezvy světa, který dal záhy po masakru svým postojem jasně najevo
kategorický nesouhlas s něčím, s čím se ve své době nacisté dokonce nezdráhali „pyšnit“.
Ať už byla záminka ke zničení obce jakákoli, byl tento plán jedním z nezrůdnějších. To,
že dnes na místě bývalé vesnice stojí památník, sousoší osmdesáti osmi dětí, které nikdy
nedostaly šanci k naplnění svých snů, je tvrdou realitou. Smíření s tímto činem je více než
těžké, pro někoho až nemožné…
V České republice je přesně 111 ulic pojmenovaných dle Lidic. Na světě žijí dívky,
které se jmenují jako obec, na jejíž obyvatele a osud nelze zapomenout. Mnohá města se
přejmenovala, internetem kolují informace k této události ve více než 40 jazycích. Byť jen
malou pietou si připomínejme a mějme na paměti červnové události válečného roku 1942.
Ceňme si života v demokratické zemi! Pokud to jen jde, přehlížejme nebo se alespoň
pokusme o nadhled nad starostmi a nesnázemi, které se dají leckdy snadno řešit. Opravdové
peklo si prožil jen málokdo; žádný z nás však takové, jako obyvatelé věčných Lidic.
Ondřej Žídek, 4. A
Studenti vítkovského gymnázia na zahájení akademického roku 2011/2012
Právo zahájit nový akademický rok
letos připadlo Slezské univerzitě v Opavě,
která slaví 20 let od svého založení v roce
1991. Slavnostního ceremoniálu, který
proběhl v pondělí 3. října 2011 v
opavském
kostele
sv.
Václava,
se
zúčastnili významní hosté, kteří přijeli
„univerzitě – oslavenkyni“ poblahopřát.
Mezi pozvanými hosty nechyběl premiér České republiky Petr Nečas, ministr školství,
mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš či rektor Karlovy univerzity Václav Hampl. Po slavnostním
příchodu pozvaných hostů a za zvuků hymny České republiky se slova chopili první řečníci.
Jako první promluvil rektor hostitelské univerzity Rudolf Žáček. Ten ve svém projevu
- 63 -
poděkoval všem přítomným za účast na slavnostním
ceremoniálu a shrnul důležité milníky opavské univerzity.
Nastínil rovněž i vizi do dalších let.
Po proslovu rektora Žáčka k přítomným se slova
chopil premiér Nečas. České školství podle předsedy vlády
dohnalo
ostatní
vyspělé
země
v
počtu
studujících
vysokoškoláků. „Na vysoké školy nastupují dvě třetiny
maturitních ročníků. Po tomto masově poskytovaném
vysokém školství ale musí nastoupit důraz na kvalitu. Podpořit je také třeba vědu, výzkum a
vývoj,“ zdůraznil ve svém vystoupení ministerský předseda.
Hosté a někteří přítomní si ze slavnostního zahájení
odnesli pamětní list k 20. výročí vzniku Slezské univerzity a
pamětní plaketu architekta Oldřicha Kodedy.
Jako účastník slavnostního ceremoniálu, kterého se
zúčastnili
významní
politici
a
osobnosti
českého
společenského a církevního života, mohu říci, že slavnostní
chvíle z opavského Domu umění a závěrečné vystoupení
Komorního pěveckého sboru Slezské univerzity pro mě
zůstane nezapomenutelným zážitkem…
(www.gvitkov.cz - říjen 2011)
17. listopad - Den boje za svobodu a demokracii
Tento svátek se vztahuje ke dvěma významným událostem. Roku 1939 byly uzavřeny
české vysoké školy, vedoucí představitelé vysokoškoláků byli zatčeni a popraveni, stovky
českých studentů byly odvlečeny do koncentračních táborů. A k roku 1989, kdy demonstrace
studentů odstartovala začátek sametové revoluce a tím i pád socialistického režimu v
Československu.
Ve světě je toto datum bráno jako svátek, připomínající tragické událostí, k nimž
došlo v období od 28. října do 17. listopadu 1939 v bývalém Československu. Svátek byl
vyhlášen v roce 1941 v Londýně u příležitosti druhého výročí těchto událostí. Rozhodlo o tom
- 64 -
shromáždění Mezinárodní studentské rady, ve které byli zástupci z 26 zemí. Tento den je jen
jedním z mnoha světových svátků, ale právě jen tento má svůj původ v České republice –
tehdejším Protektorátu Čechy a Morava.
Dnes člověk musí obdivovat odvahu lidí, kteří šli tehdy do ulic a byli odhodláni
postavit se tyranii. Dnešní mládež si nedokáže představit, že by měla jít demonstrovat kvůli
možnosti studovat. Mnozí z nás by nejspíš ještě oslavovali, kdyby nám zakázali chodit do
školy. Věřím ale, že bychom časem zjistili, že škola je lepší než práce, a vzdělání je pro naše
budoucí povolání zásadní.
Myslím, že pro řadu lidí, včetně mě, má tento den význam hlavně v tom, že máme
volno. Avšak jakmile jsem doma, tak si uvědomím, že já si pěkně hovím u počítače, užívám si
nicnedělání, ale nic z toho by nebylo, kdyby lidé před lety netrpěli. Právě lidé v mém věku,
kteří si měli tehdy užívat nejlepších let svého života, asi spíš prožívali jedny z nejhorších
měsíců svého života. Mnozí za to zaplatili i tu daň nejvyšší.
Kdykoliv máme státní svátek, tak v tu chvíli člověku proběhnou hlavou veškeré
události, na které by nejraději nevzpomínal, ale na druhou stranu musí alespoň myšlenkou
uctít ty, kteří nám v minulosti pomohli, abychom mohli žít ve svobodě a demokracii.
Jan Faltýnek, Gymnázium Vítkov
- 65 -
41. ročník dějepisné olympiády - 2011/2012 - školní kolo
Tematické zaměření: „V bohatství i chudobě aneb Osobnosti k nezaplacení“
Tercie
Pořadí
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10. - 11.
Jméno a příjmení
Počet bodů
27,5
27
26,5
25
23
22
21
19,5
17,5
14,5
Počet bodů
40,5
29
26,5
26
22,5
18,5
17,5
Jana Drnková
Karolína Štěpánová
Romana Matláková
Anna Jakubíková
Zina Krajíčková
Petra Švecová
Žaneta Solanská
František Zwesper
Lukáš Chalupa
Jakub Tesař
Adéla Tomanová
Kvarta
Pořadí
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7. - 8.
9. - 10.
11.
12.
Vít Mužík
Dominik Skalka
Barbora Staňková
Daniel Zlámal
Michaela Konečná
Kateřina Jakubíková
Hana Šaumanová
Zuzana Polášková
Marta Kučerková
Michaela Molková
Kateřina Herudková
Tereza Ďuríčková
10,5
10
8,5
DO OKRESNÍHO KOLA POSTUPUJE VÍT MUŽÍK
- 66 -
Studentka Gymnázia Vítkov převezme ocenění v Arcibiskupském paláci v Praze
V závěru loňského školního roku 2010/2011 byla u příležitosti 800. výročí narození sv. Anežky
Přemyslovny vyhlášena Arcibiskupstvím pražským a hnutím Na vlastních nohou (známé jako
Stonožka) výtvarná a literární soutěž „Svatá Anežka Česká“. Patronaci nad soutěží převzal Mons.
Dominik Duka OP, arcibiskup pražský, metropolita a primas český.
Celkově se do soutěže přihlásilo téměř 2.000 prací výtvarných a 100 literárních. Mezi úspěšné
studenty naší školy v literární části soutěže patří Kateřina Kubesová, která se dne 2. prosince 2011
zúčastní slavnostního předávání cen v Arcibiskupském paláci v Praze, a Michaela Konečná, která
získala čestné uznání poroty. Ve výtvarné části získaly ve 4. kategorii pamětní list Adéla Krahulíková a
Jana Černá. Všem tímto blahopřejeme.
(uveřejněno na gvitkov.cz v listopadu 2011 a ve Vítkovském zpravodaji 12/2011)
- 67 -
Kateřina Kubesová: Anežka Přemyslovna
2. 3. 1281
V setmělém pokoji, obklopena sestrami, na smrtelné posteli modlila se Anežka a
děkovala Bohu za svůj život. Dlouhých sedmdesát let byla na zemi a mohla pomáhat lidem.
Nyní se obracela k Bohu a čekala na to, až ji vezmou za ruku andělé a dovedou k nebeské
bráně. V horečkách blouznila, utíkaly jí myšlenky, ale stále zůstávala silná.
1225
Domů se tak těšila. Po tolika letech strávených mimo domov se nemohla dočkat své
Prahy. Už v dálce viděla věže hradu a nevýslovně se těšila na setkání s otcem. Tolik zla, kolik
ho viděla v Třebnici a Doksanech. Lidé byli nemocní, živili se, jak se dalo, žebrali, chodili bez
bot v létě i v zimě. Nikdo jim nepomohl. Nikdo si jich nevšímal. Ale ona se na ně musela
dívat. Nemohla odvrátit pohled a dívat se jinam, nemohla se zabrat do konverzace, protože
tohle přece nejde přehlížet. Měli bychom pomoci!
„Tatínku!“, zvolaly sestry Anna a Anežka, do rozlehlé chodby, vykasaly si sukni a
utíkaly ruku v ruce vstříc králi Přemyslu. Ten se jen usmíval, konečně jsou doma. Objímali se,
usmívali a radovali ze společného setkání. „Už vás nikam nepustím,“ usmíval se otec. Všichni
se posadili a povídali si. Nejprve dcery vyprávěly, jak hrozné to bylo v klášteře, jak jim Praha
chyběla, jak jim chyběl tatínek a jak se učily německy. Kníže pak mluvil o tom co se dělo tady
a zanadával si na toho prohnaného Leopolda, jak ten ho rozhněval, a že je mu tak líto, že ze
svatby s Jindřichem nebude nic. Díval se soucitně na Anežku, té to však vůbec nevadilo,
skoro o tom nepřemýšlela, že někdy v šesti letech byla zasnoubená. Popravdě spíš jí to
zlobilo. To přece není fér, aby jí někdo diktoval, koho si má vzít a koho ne. Navíc byl Jindřich
opravdu náfuka. Spíš litovala chudinku Markétu, jeho budoucí nevěstu a svou kamarádku, se
kterou strávila šest let u dvora. Pro tuto chvíli bylo všechno v pořádku.
1226
„Slečno, stůjte klidně, vrtíte se jako šídlo. S tím mým třesem v rukách ty šaty v životě
nedoděláme.“ Anežka se zasmála, měla svou chůvu tak ráda a navíc už za chvíli má dorazit
poselstvo krále Jindřicha Plantageneta, až z Anglie! Až z daleké Anglie a jenom kvůli ní. Pod
oknem zaklapaly kopyta koní a dívka se vykroutila a běžela se podívat. To už jsou oni. Ale bez
- 68 -
krále. Věděla to, několikrát jí to připomínali, že král na takové cesty nejezdí, ale i přesto byla
zklamaná. Král ji chce požádat o ruku, ale sám si pro ni nepřijede. Rozhněvala se. Co když se
jí nebude líbit? Co když bude starý, šedivý, s tlustým břichem a ona si ho bude muset vzít? A
co když ne? Zasmála se. Tolik se těšila na večerní ples. Tam se večer oznámí jejich zásnuby...
Anežka běžela chodbou, už jde zase pozdě. V tom vrazila do nějakého kluka. Mohl být
tak o pět let starší. Líbil se jí. Okamžitě se zastyděla. Vypadal jako páže, ale měl daleko lepší
způsoby. Poklonil se, otevřel jí dveře a nabídl rámě. Anežka kývla hlavou, jak ji to učili, a
vstoupila do sálu, kde už probíhal ples. Neznámý ji dovedl až ke stolu, znovu se poklonil a
posadil se k výpravě z Anglie. Byl opravdu moc hezký. Během plesu se na sebe mnohokrát
podívali, usmáli a jednou ji přišel poprosit i o tanec. Tatínek svolil a tak tancovali. Ó, jak lehký
měl krok a jak krásně tancoval. Celou dobu nepromluvil ani slovo, jen se usmíval. Cítila se
v jednom ohni. Tváře jí hořely a hořelo i srdce.
Za týden výprava odjela. Od toho plesu s pážetem nemluvila, jen ho sem tam někde
spatřila. Byla velice zklamaná. A když pak odjeli i poslové krále Jindřicha, už ho neviděla
vůbec. Chodila jako tělo bez duše, až jednou u snídaně tatínek řekl: „Málem bych zapomněl,
když tu byla výprava krále Jindřicha, nechali tu obraz Jeho Veličenstva. Nechali ho,
v přijímacím sále.“ Jako na trní dojedla snídani a utíkala do toho sálu. Tam stál krásný velký
obraz v pozlaceném rámu a na něm, mladý král Jindřich, jakoby z oka vypadl tomu pážeti.
Anežka se nevěřícně dívala na obraz a v tu chvíli jí to došlo - její nápadník zde byl po celou
dobu anglické výpravy. V tu chvíli se na svatbu začala těšit ještě víc. Pochopila, jak bláhová
byla, když si myslela že král bude starý a plešatý. To by ji přece tatínek neudělal, chtěl pro ni
jen to nejlepší. Ó jak byla šťastná. Byla zamilovaná.
1229
Do hradu přispěchal posel, s listem z Anglie. Těšila se, že by konečně mohla být
svatba. Těšila se, že po těch letech konečně potká svého budoucího manžela. Že spolu budou
mluvit a že se poznají. Seděla před sálem, kde její otec mluvil s poslem celé hodiny, a čekala
na dobré zprávy. Pak otec vyšel, obočí spojené v jedno a mrzutý výraz v obličeji. Přecházel po
místnosti, úplně mlčky. A pak najednou řekl: „Dvůr v Anglii v čele s králem Jindřichem zrušil
vaše zasnoubení!“ V tu chvíli by se v ní krve nedořezal. Král Jindřich, že zrušil zasnoubení?
„To kvůli mně?“, zeptala se. „Samozřejmě, že ne!“, král chtěl svou dceru chránit, a proto ji
neřekl o tom, že není pro Anglii dobrá. Vzal jí do náručí a konejšil, čekal slzy, nářek, zatímco
- 69 -
Anežka se jen vztekala. Neřekla nic nahlas, ale měla jen ty nejhorší myšlenky a všechny se
týkaly sobeckého krále.
1234
Nemá cenu čekat na krále. Dlouhé roky Anežka čekala, jestli nepřijde ještě jeden
dopis z Anglie. Nepřišel. Proto Anežka nechala postavit špitál svatého Františka. Založila ho
pro ty lidi, které potkávala v Třebnici. Od kterých každý odvracel hlavu. Když nepomohli jiní,
pomohla ona. Každý den chodila do špitálu a pomáhala kde komu. Nic za to nechtěla.
Oplatou za její péči jí byl sem tam úsměv, vlídné slovo. Letos také vstoupila do kláštera
klarisek, do společnosti sester, které svět vnímaly jako ona. Které chtěly pomoct světu a
modlily se k Bohu, aby je vyslyšel a dal jim sílu. Po několika odmítnutích už nechtěla riskovat
zlomené srdce. Stala se nevěstou Kristovou, a hodlala svůj život věnovat pomoci chudým a
nemocným. Nedělala to kvůli slávě ani z žádných jiných zištných důvodů, chtěla pomoct a tak
pomáhala.
2. 3. 1281
Anežka se probudila, otevřela oči a usmála se. Byla pyšná na svůj život, byla pyšná na
to, že se nestala ženou, která celé dny vyšívá a dívá se z okna na trpící a na blázny, kteří jim
pomáhají. Byla pyšná na to, že ona byla tím bláznem, co pomáhal. Teď už mohla umřít.
„Bože, jsem připravená.“
Michaela Konečná: Sv. Anežka Česká v 21. století
„Abych pravdu řekla, jsem na sebe docela pyšná. Myslím si totiž, že jsem lidem
ukázala tu správnou cestu do budoucnosti a také je přesvědčila, že láska k druhým lidem je
ten nejlepší recept na skvělý život!“
„Opravdu jsi si tím tak jistá?“, oponovala jí její sestra Anna.
„Ano, myslím si, že i teď v 21. století na mne vzpomínají, a řídí se tím, co jsem lidem
po dlouhé roky chtěla ukázat.“
„Já bych si tím tak jistá nebyla. Spíše si myslím, že tvé názory berou jako jedno
z nudných učiv, které se naučí a posléze zapomenou.“ Opět s Anežkou nesouhlasila její
sestra.
- 70 -
„To je slovo proti slovu. I přesto tvůj názor respektuji a jsem připravená na cestu do
21. století, kde zjistím, jak to doopravdy je.“
„Anežko, ty ses nám dočista pomátla!“, zhrozila se nad tímto nápadem Anna.
„Ale nepomátla, sestřičko. S sebou si vezmu jen chléb, vodu a požehnání od boha,
kterého požádám o šťastný návrat zpátky k tobě, drahá Anno.“
„Beru to tedy jako tvé konečné rozhodnutí a přeji ti hodně štěstí!“, rezignovala
nakonec Anna.
Anežka je právě na cestě, kde překonává války, povstání, revoluce a překonala už i
výstavbu jaderné elektrárny. Nyní její cesta, kterou překonala rychlostí světla, končí.
„Ženská! Uhni z té cesty, brzdíš provoz!“
„Co to je za hrubého muže?“, zeptala se Anežka kolemjdoucí paní, když přešla ze
silnice na chodník. „To nevím. Neznám všechny řidiče, kteří tudy projedou…“
„A co to mají za zvláštní oře?“
„Oře? Vy myslíte jako koně?“
„Ano, opravdu jsem měla na mysli koně.“
„Jsme v 21. století, tady už se na koních jezdí jen závody, k běžné dopravě se koně
nepoužívají.“
„Opravdu, a je to pro lidstvo pokrok?“
„Ano, asi je, a vy byste si měla zajít k odborníkovi,“ procedila žena mezi zuby, když
odcházela od Anežky.
„Proboha! Pomozte mu někdo! Ten chudák spí na zemi, a vy kolem něj chodíte jako
byste ho neviděli! No tak lidé, co je to s vámi? To tady budete jen tak stát a pozorovat, jak
ten chudák trpí!?“
„Vy jste ještě nikdy neviděla bezdomovce?“, otázal se Anežky dětský hlásek.
„Co to povídáš, caparte? Ten člověk nemá domov? Nemá rodinné zázemí?“
„Asi ne, všechno propil… radši pojďte paní.“
„Počkej, dám mu svůj chleba a trochu vody. Pane, zde vám dávám dar boží, chleba co
vás nasytí a vodu co vám prospěje.“
„A nemáte spíš dvacku na pivko?“
„Prosím?“, zděsila se Anežka. To už ji ale malý kluk táhl od muže dál.
- 71 -
„Vidíte, ten by pořád jenom pil.“
„Jaké je tvé jméno?“, zeptala se Anežka.
„Jmenuju se Přemek…“
„Přemek?“, opakovala Anežka nechápavě.
„No, jako Přemysl.“
„Přemysl? Můj otec se také jmenuje Přemysl, Přemysl Otakar I.“
„Fakt? Tak to má teda divné jméno…, ale já už musím jít, mamka mě bude hledat, tak
zatím ahoj!“
„S pánem bohem!“
Anežka se procházela po ulicích, kde viděla mnoho takových mužů a dokonce i žen,
které nebyly vůbec slušně oděny. Všimla si také spousty komínů, ze kterých se kouřilo nebo
zvláštních hrčících ořů, jak říkala automobilům. Když se tak procházela, všimla si dvou
chlapců, jak jsou celí od krve a bijí se.
„Válka? Panebože zakroč, co ti udělali tak nemilosrdného, že si je musel dohnat
k válce? Přestaňte! Bůh se na vás bude hněvat! Sešle na vás horší pohromy než jsou války.
Nemoci, požáry, únosy, loupežníky a jiné pohromy. Modlím se za vás a doufám, že Bůh mou
prosbu vyslyší.“
„Na nemoci máme očkování a antibiotika, na únosy a loupežníky policisty, na požáry
hasiče a nevedeme žádnou válku, my se pereme, protože tenhle blbec si o sobě moc myslí!“
„Brácha! Nevím, kdo si tady o sobě víc myslí!“
„Vy jste bratři?“, zeptala se Anežka.
„Jo, jsme, ale klidně ho vyměním za čokoládu.“
„Pamatuji si, když jsem usmiřovala svého bratra s jeho synem, taky se neustále
handrkovali.“
„To je nám ale docela jedno, tak teďka můžete jít.“
A začali se prát znovu.
„Já už chci domů! Chci se vrátit! Lidé se vůbec nenaučili lásce k druhým, míru a
porozumění, jsou stejní jako tehdy! Nic se nezměnilo, jediné co jsem se dozvěděla o svém
životě v 21. století je to, že jsem v učebnicích dějepravy a jsem svatá. Sestra měla pravdu,
- 72 -
život v 21. století se vůbec nepřiblížil životu, jaký jsem si představovala já. Život s láskou,
porozuměním, svatostí, pokorou a mírem.“...
Nečekaný prosincový výlet do Prahy
V půli listopadu letošního roku jsem dostala z nadace „Stonožka - hnutí na vlastních
nohou“ pozvánku na vyhlášení cen do Prahy.
Z počátku jsem vůbec netušila oč se jedná. Teprve z internetových stránek jsem se
dozvěděla, že práce, kterou jsem psala
v závěru loňského školního roku na téma
„Svatá Anežka Česká“, se porotcům soutěže
líbila tak, že ji ocenili a mně pozvali na
předávání cen, které mělo proběhnout v Praze
2. prosince 2011 hned po slavnostní mši
v katedrále svatého Víta, kterou měl sloužit
Mons. Dominik Duka OP, arcibiskup pražský. A
tak jsme se s rodiči vypravili do Prahy. Ráno
jsme u brány ke katedrále odevzdávali
pozvánku, abychom se mohli dostat na mši.
Nádhernou atmosféru dotvořil dětský sbor se
sólistou Josefem Vágnerem a přívětivá slova
lektora Marka Ebena. Po mši následovalo
posezení s Mons. Dominikem Dukou OP,
arcibiskupem pražským a paní Bělou Jensen
(spoluzakladatelkou nadace „Stonožka“, která se snaží pomáhat dětem v rozvojových
zemích) v Arcibiskupském paláci, kde se také předávaly ceny.
Z celkem dvou tisíc prací výtvarných a ze sta prací literárních bylo oceněno jen pár
těch nejlepších, a já jsem velice ráda, že jsem mohla být mezi nimi.
Kateřina Kubesová, kvinta (Vítkovský zpravodaj 1/2012)
- 73 -
Minulost mezi námi
Již několik let se u nás snažíme studentům přiblížit novodobou historii skrze
nejrůznější filmová představení (Nicholas Winton: Síla lidskosti; Habermannův mlýn; Lidice),
exkurze (Osvětim, Krakov), přednášky (beseda s p. Petrem Anderlem) či výstavy (Zmizelé
Sudety). Veškeré tyto snahy by jim měly ukázat složitost vývoje lidské společnosti a nesnáze
při hodnocení doby a lidských osudů.
7. prosince 2011 jsme v Galerii Gaudeamus slavnostně zahájili výstavy „Tragédie
Lidic“ a „Ohlasy lidické tragédie ve světě“. Měly by studentům přiblížit nejenom okolnosti
vypálení této středočeské obce dne 10. června 1942, ale také život lidických před osudnou
událostí, činnost hnutí „Lidice shall live!“ a výstavbu nových Lidic, jako důsledek vzdoru vůči
nelidskému nacismu. V průběhu vernisáže vystoupil Aleš Kocián s přednesem básně Jiřího
Koláře „Poslední dnové“, Anna Neuvirtová zazpívala píseň „Sleeping sun“, Kateřina
Jakubíková zahrála na housle, za doprovodu p. uč. Heleny Matyáškové, skladbu od Ennia
Moriconneho „Mision“ a Barbora Černochová s Janem Rychteckým zahráli klarinetové dueto
z archivu hraběte Pachty, za což všichni sklidili zasloužený potlesk.
Doufám, že výstava, která bude v následujících měsících přístupná i pro širokou
veřejnost, osloví všechny ty, kteří se nebojí zamyslet nad životem obyčejného člověka ve
vztahu k velikosti osudových dějinných událostí, a pomůže jim uvědomit si, že ty skutečné
hodnoty mnohdy ignorujeme díky honu za penězi a pomíjivou slávou.
- 74 -
Vážení hosté, kolegové, studenti.
339 je číslo, pod nímž si lze představit cokoliv. Může být výsledkem početní úlohy,
kterou dostaneme ve škole při písemce - samozřejmě ji vyřešíme správně a dostaneme
jedničku do žákovské knížky. Ne nadarmo poctivě navštěvujeme výuku a doma se učíme jako
diví.
...
339 korun můžeme zaplatit za 90 minut ruční lymfatické masáže, která nám přinese
tolik očekávanou úlevu, nebo za dobrou knihu, která může mít 339 stran velice kvalitního
čtení.
...
339 může být číslo domu, v němž jsou sousedé příjemní, z jehož oken je krásný
výhled do krajiny, a kde se krásně žije v kruhu rodiny.
...
339 však může být i něčím víc.
...
Obec Lidice měla 9. června roku 1942 102 domů a 493 obyvatel, z nichž 339 zahynulo
následující den rukou nacistů jako důsledek druhé heydrichiády. 339 lidí - mužů, žen a dětí muselo 10. června 1942 zemřít, aby český národ dokázal v zahraničí svou odhodlanost
bojovat proti zlu, které zosobňoval režim Adolfa Hitlera.
...
Myslím, že pro každého z nás je 339 mrtvých nepředstavitelné číslo. Nevím jak vy, ale
já si v této chvíli neumím představit 339 známých tváří, které bych na chvíli zaměnil za mrtvé
z Lidic, abych alespoň částečně byl schopen pocítit ztrátu, která potkala ty, jež přežili tuto
tragédii.
...
Jsme děti doby osvícenství, rozum je pro nás vším. Učíme se jej správně používat,
nenechat se příliš ovlivnit emocemi. To abychom byli výkonní, inteligentní, pracovití. O
Lidicích a jejich mrtvých se učíme už na základní škole; na středních školách tomu není jinak.
Přesto si realitu 10. června 1942 neumíme plně prožít takovým způsobem, aby nás změnila,
abychom se stali lidštějšími. Pouze si zapíšeme do hlav či sešitů počet mrtvých, datum
události, a frnk - jedeme dál, vždyť se toho v dějinách stalo tolik.
...
- 75 -
Myslím, že jsme ve své lidskosti roboty. Jsme vzdělaní, inteligentní, pracovití, výkonní,
plníme příkazy nadřízených, umíme rozkazovat podřízeným, občas však přestáváme být
lidmi, ztrácíme se sami sobě.
...
Na začátku školního roku jsme měli možnost zhlédnout film „Lidice“, teprve tehdy
snad většina z nás pochopila hrůzu lidické tragédie, protože vizualizace stříbrného plátna je
schopna dostat se v lidech hlouběji, než číslo, zapsané v učebnicích dějepisu; je schopna
probudit naše emoce a opět v nás zažehnout naše člověčenství.
...
Je čas adventu. Doba, kdy bychom měli být, více než kdy jindy, se svou rodinou a
přáteli, které mnohdy odbýváme, neboť nám na ně nezbývá prostor v každodenním shonu.
Myslím, že právě nyní je ten správný čas se zastavit a opět začít hledat podstatu - kořeny nás,
rodiny, národa.
Výstavy „Tragédie Lidic“ a „Ohlasy lidické tragédie ve světě“, které se v tuto chvíli
nacházejí na stěnách naší Galerie Gaudeamus, by nám k tomu mohly pomoci. Na zažloutlých
fotografiích události staré téměř sedmdesát let jsou nám přiblíženi obyvatelé malého
městečka, kteří si žili své poklidné životy, chodili do školy, práce, kostela... navštěvovali
čtenářský spolek „Vlast“, ochotničili v divadelním spolku, navštěvovali hornickou kapelu a
čutali s mičudou ve fotbalovém mužstvu. Prostě užívali si života v kruhu svých bližních, dokud
je osud nepotkal a nesrazil k zemi.
Lidická tragédie ve mě vyvolává spoustu otázek, myšlenek a pocitů, to proto, že nikdy
nevíme, kdy nás potká událost, která nás překračuje, a vezme nám vše, co jsme považovali za
jisté. Jedním jsem si však zcela jistý, život se musí žít naplno - život se musí žít s lidmi, které
máme rádi, stejně jako to dělali lidé v Lidicích.
...
Roku 339 př. n. l. se Thrákie stala provincií Makedonie a 30. května roku 339 zemřel
Eusebios z Kaisareie, jeden z církevních otců.
...
339 je jen číslo, ale nemusí být jen tím...
(zahajovací slova Mgr. Miroslava Bučánka na vernisáži; Vítkovský zpravodaj 1/2012)
- 76 -
Vernisáž Lidice
V úterý 7. prosince v době adventu jsme v našem gymnáziu zahajovali výstavu o
Lidicích. Celý příběh Lidic jsme viděli na začátku tohoto školního roku v městském kině. Adolf
Hitler chtěl potrestat atentátníky za vražedný útok na Reinharda Heydricha. Tyto události
vyvolávají dosud značné emoce. Leckdy stačí souhra náhod. Žádná doba není jednoduchá.
Odsoudit nevinné lidi na smrt a vypálit jejich obec si jistě nezasloužili.
Vernisáž byla obohacena zajímavým
programem, který nám připomněl těžké
chvíle obyvatel Lidic. Vše začalo krásnou
hrou na klarinet a zazněla silná, ale pravdivá
slova pana učitele Bučánka. Myslím, že
každý si zapamatoval číslo 339. Je to počet
obyvatel Lidic, které nacisté zabili. Vše
zakončil dojemný zpěv písně o zapadajícím
slunci.
Přítomných se dotkla žalostná situace
obětí a na chvíli jsme si představili
nekonečnou bezmoc nevinných. Atmosféra
byla vážná, vernisáž nám připomněla, že
bychom si měli vážit života našich blízkých.
Celý program byl oceněn bohatým
potleskem a ukončen prohlídkou výstavy o
Lidicích. Ještě i po Vánocích se budeme moci
na chodbách gymnázia zastavovat nad
dobovými
fotografiemi,
úředními
rozhodnutími i panely s popisem celé události. Stojí za to si občas připomenout těžké chvíle
naší země …
Radek Huška, sexta
- 77 -
VI. ročník dějepisné soutěže pro studenty středních
škol 2011/2012
Tematické zaměření: „Slavní vojevůdci a bitvy starověku“
Pořadí
1.
2.
3.
4.
5.
Tomáš Staněk
Miroslav Vašek
Anna Foltisová
Michal Škrobánek
Adam Čech
Třída
septima
4. A
4. A
sexta
kvinta
Počet bodů
40
38
34
25
20
DO OKRESNÍHO KOLA POSTUPUJE
TOMÁŠ STANĚK A MIROSLAV VAŠEK
NÁHRADNÍKEM JE ANNA FOLTISOVÁ
- 78 -
Cenné vítězství
Velmi milé překvapení nás čekalo 18. května v Náprstkově muzeu v Praze, kde
probíhalo vyhlášení esejistické soutěže pro střední
školy
vyhlašované
společností,
letos
Českou
na
téma
Iberoamerickou
„Umělecké
dílo
iberoamerického světa, které mě zaujalo“.
Posláním této neziskové organizace s
dlouhou tradicí je všestranně seznamovat naší
veřejnost se zeměmi Latinské Ameriky, karibské
oblasti, Španělska a Portugalska, podporovat
vzájemně prospěšnou spolupráci a poznávání dějin
i současnosti. Vítězství si odnesl student septimy
Matěj Rucký, student sexty Vojta Šíma ještě dosáhl
na čestné uznání. Porota ocenila originalitu obou
zpracování, v této soutěži totiž obvykle bodují práce
napsané španělsky nebo portugalsky. Slavnostní vyhlášení probíhalo za účasti velvyslanců
Guatemaly, Mexika, Argentiny a Venezuely a významných představitelů Iberoamerické
společnosti.
Iberoamerická společnost
„Máš všechno řádně zamknuté?“ „Ano, můžeme
jít.“ Paní ředitelka ještě na parkovišti zkontrolovala, zda
v autě nic nezůstalo a z vlakového nádraží v Hranicích na
Moravě pokračovala hned po ránu naše cesta do Prahy,
kde jsme byli Českou Iberoamerickou společností pozváni
na
vyhlášení
výsledků
esejistické
soutěže
pro
středoškoláky.
Cesta uběhla rychle, jelikož jsme hodně diskutovali
o různých tématech a navzájem si pokládali záludné
- 79 -
otázky. Na hlavním nádraží v Praze mě a Vojtu Šímu pozvala paní ředitelka na čaj, a poté
jsme již vyrazili pěšky na Betlémské náměstí, kde se nachází Náprstkovo muzeum. Tam jsme
měli možnost zadarmo si prohlédnout unikáty, jež Vojtěch Náprstek přivezl ze svých cest po
světě.
Ve 14.00 proběhlo samotné vyhlášení, kdy Vojta obsadil 4. – 6. místo a já jsem
vybojoval první příčku, což nás všechny mile překvapilo. Po rozhovoru s porotou a malém
občerstvení jsme se zlehka prošli historickým centrem Prahy, zastavili se v Luxoru, paláci knih
a s příjemnými pocity vyrazili opět k nádraží.
Matěj Rucký, septima
Ocenění nejvyšší v dějepisné olympiádě!
Skutečností se stalo, v co jsme ve skrytu duše věřili, a kvartán Vít Mužík zvítězil v
celostátním kole dějepisné olympiády. Štěstí přeje připraveným a on opravdu neponechal nic
náhodě. Upřímně blahopřejeme a přidáváme pár jeho postřehů.
„V posledních květnových dnech jsem měl možnost zúčastnit se ústředního kola
dějepisné olympiády v Táboře. Připravoval jsem se na test a také jsem musel napsat práci o
osobnosti mého regionu, kterou jsem pak zdárně představil v prezentaci. Kromě práce mě
však čekala i zábava. Během týdne jsem navštívil mnoho úžasných míst se zajímavou historií.
Okouzlil mne klášter v Milevsku, středověká radnice v Táboře, táborské podzemí, husitský
skanzen a mnoho dalších míst. Měl jsem možnost vyslechnout si mnoho poutavých
přednášek na neobvyklá historická témata. Po celou dobu nás všechny soutěžící doprovázeli
zkušení historikové, tudíž jsme každý den vstřebávali obrovské množství historie. Jsem
opravdu rád, že se zde sešli lidé, které spojuje láska k historii. Poznal jsem mnoho skvělých
osobností a navázal nova přátelství. Každý, kdo se na této soutěži podílel nebo se jí zúčastnil,
si zaslouží velký dík, neboť není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.“
- 80 -
7.4
Zeměpis
V letošním školním roce učili zeměpis na škole dva vyučující Tomáš Kaluža (prima,
sekunda, kvinta, septima, 3. A a zeměpisný seminář ve čtvrtých ročnících) a Pavel Pavlík
(tercie, kvarta, sexta).
Školní kolo zeměpisné olympiády (únor 2012):
kategorie A
1. místo K. Pecníková
2. místo A. Kalužová
kategorie B
1. místo J. Juroška
2. místo L. Marethová
kategorie C
1. místo D. Skalka
kategorie D
1. místo J. Brodský
2. místo A. Rucki
3. místo T. Staněk
Okresní kolo zeměpisné olympiády (březen 2012)
kategorie A
10. místo K. Pecníková
kategorie B
17. místo J. Juroška
kategorie C
24. místo D. Skalka
kategorie D
3. místo J. Brodský
5. místo T. Staněk
Školní kolektivy se v průběhu školního roku zúčastnily soutěží Eurorebus do úrovně
krajského kola.
Zeměpisně-turistické exkurze proběhly v měsících květen a červen 2012.
Tomáš Kaluža
Zápisky z Chorvatska
Koncem září jsem měla možnost absolvovat sportovně turistický kurs v Chorvatsku,
který pořádalo naše gymnázium. Ten týden ve mně zanechal spoustu zážitků, které si jistě
budu připomínat ještě dlouho. Krásně nám vyšlo počasí. Téměř každý den svítilo sluníčko a
slané moře, jehož tyrkysová modř oslňovala zrak, provonělo vzduch široko daleko. O zábavu
- 81 -
rovněž nebyla nouze. Kromě toho, že jsme se dokázali bavit i sami s přáteli, nám profesoři
vymysleli řadu úžasných aktivit. Dny jsme si zpříjemňovali plaváním, opalováním, ale i
petangem, volejbalem, basketbalem a badmintonem. Ovšem chlapci si užívali hlavně fotbalu
a pinpongu. Po menších skupinkách jsme jezdili na kolech na Makarskou riviéru a kochali se
přitom nádhernou přírodou. Té jsme se dosyta nabažili i při vycházce na pohřebiště Sveti Jur,
které leží v horách a my jsme tak měli nádherný výhled na moře i nedaleké ostrovy Brač a
Hvar.
Obrovským zážitkem pro nás byla jízda na kánoích a poté rafting, ze kterého jsme si
odnesli tolik nezapomenutelných a jedinečných vzpomínek, ale také respektu, protože ne
pokaždé se nám dařilo čluny ovládat a ne vždy jsme měli jistotu, že se nám manévr opravdu
povede. Nakonec jsme ale všichni dopluli živí a zdraví … Ten den nám pršelo, ale i přesto
jsme se bavili hraním karetních her, povídáním a posloucháním hudby. Déšť na druhý den
naštěstí ustal a do konce kurzu bylo krásně a teploučko. Večery pak byly ve znamení
aerobiku. Pokaždé jsme si rozproudili krev v žilách, rozhýbali tělo, ale také to byly hodiny
plné smíchu a zábavy.
Poslední den jsme měli téměř volno. Balili jsme si věci, uvařili poslední jídlo a
samozřejmě si ještě šli užít moře a sluníčka, protože to nás bohužel s Chorvatskem taky
opouští. Večer jsme jeli lodí na Makarskou. Panovala úžasná atmosféra, povídali jsme si a
smáli se, pozorovali překrásný západ slunce a lodě, malé, větší i ty obrovské, které pluly
kolem nás. Na riviéře nás čekaly poslední nákupy dárků pro rodinu i přátele, dostalo se nám
skvělého občerstvení a plulo se zpět. Jen velice neochotně jsme se loučili.
Skvělá parta lidí, úžasní profesoři a zdejší milí lidé nám v srdcích zanechali vzpomínky,
které si budeme připomínat jistě celý život.
Klára Donovalová, sexta
Blahopřejeme!
Tentokrát Dominiku Skalkovi, žáku kvarty, který obsadil v okresním kole chemické
olympiády 3. místo a postupuje do krajského kola. Stejně úspěšný byl oktaván Jan Brodský v
okresním kole zeměpisné olympiády, kategorie D.
- 82 -
7.5
Biologie
Nový školní rok začal velkým úspěchem v krajské soutěži Voda a životní prostředí
Moravskoslezského kraje, kde soutěžní tým septimy ve složení Matěj Rucký, Michaela
Solařová a Tereza Škařupová obsadil i přes velkou konkurenci druhé místo.
V polovině září následovala tradiční exkurze s ekologickým zaměřením pro žáky 4.
ročníku a oktávy tentokrát na Lysou horu.
Koncem září se konal poslední workshop v Ostravě před spuštěním kroužků
Počítačem podporované experimenty. V rámci biologie proběhl kroužek na téma Kvašení,
Fotosyntéza, Dýchací soustava a Proměny hmyzu. Největší zájem byl o Proměny hmyzu.
Sledovali jsme vývojová stadia bzučivky v různých laboratorních podmínkách.
Další exkurze proběhla v prosinci do Muzea břidlice v Budišově nad Budišovkou.
Zúčastnili se jí žáci kvarty ve výuce mineralogie a petrologie.
11. 2. 2012 se konal na naší škole Den otevřených dveří. Předmětová komise
připravila bohatý program: snímání otisků prstů, měření tělesné teploty, krevního tlaku a
vitální kapacity plic.
V únoru rovněž proběhla školní kola biologické olympiády kategorie B a C. Do
okresního kola v kategorii C postoupila Jana Drnková a Jakub Tesař za třídu 3. T. Školní
kolo kategorie B vyhrála Anna Krajíčková ze 6. S. Začátkem dubna proběhlo školní kolo
- 83 -
biologické olympiády kategorie D. V okresním kole nás reprezentovala Ester Nováková z 2.
S a Kristýna Pecníková z 1. P.
Velký úspěch jsme zaznamenali ve středoškolské odborné činnosti. Pavel Škrobánek
z 8. O vyhrál se svou originální prací na téma „Chytře proti AIDS“ 1. místo v národním kole.
Karolína Grodová ze 4. A obsadila 2. místo v okresním kole s prací na téma „Diabetes
mellitus v rodině“.
Poslední exkurzí bylo Human body v Praze, které zaznamenalo velký zájem nejen u
vybraných studentů, ale i jejich rodičů.
Milena Mačáková
„Voda“
8. listopadu 2011 se v Ostravě konalo finále soutěže „Voda“ pořádané Vysokou
školou báňskou – Technickou univerzitou Ostrava, kterého se zúčastnilo 15 středoškolských
týmů. Cílem soutěže bylo vytvořit
práci o vybraném úseku vodního
toku, zajímavý poster a vybrané
téma
odprezentovat.
Studenti
měli možnost seznámit se v bloku
exkurzí s danou problematikou.
Navštívili
elektrárnu
např.
přečerpávací
Dlouhé
Stráně,
Čistírnu odpadních vod Podhradí,
přehradní nádrže Slezská Harta a
Kružberk, Integrovaný záchranný systém Ostrava, atd. Tým septimy Michaela Solařová,
Tereza Škařupová a Matěj Rucký získal druhé místo s finanční odměnou ve výši 7.500 Kč.
Blahopřejeme.
Mgr. Milena Mačáková
- 84 -
Exkurze v Muzeu břidlice v Budišově nad Budišovkou
15. prosince jsme se třídou kvartou v rámci výuky geologie navštívili unikátní a v
České republice jediné Muzeum břidlice v Budišově nad Budišovkou. Expozice muzea
dokumentuje historii těžby břidlice poutavými fotografiemi, nářadím, vzorky hornin,
ukázkami zkamenělin, výrobky z břidlice atd.
Informuje formou tabulí a map o geologickém
charakteru území. Ve zřízené šupárně si
studenti měli možnost vyzkoušet mechanické
opracováni břidlice libovolného formátu.
V červnu
určitě
doplníme
nové
poznatky absolvováním naučné břidlicové
stezky, která mapuje nejzajímavější místa
těžby. Škoda jen, že těžba břidlice byla v této lokalitě ukončena a horninu dovážíme ze
Španělska.
Mgr. Milena Mačáková
Human body exhibition
30. března 2012 se žáci Gymnázia Vítkov zúčastnili výstavy „Human Body“ na
Výstavišti v Praze-Holešovicích. Jelikož se jedná o světově známou výstavu, dala se očekávat
slušná účast a opravdu – lidí bylo tolik, že vzniklá fronta zcela blokovala vstup do areálu.
Možná se není ani čemu divit. Expozice nabízí k zhlédnutí množství vypreparovaných
částí lidského těla, uchovaných zvláštní technikou „polymerové konzervace“, jež ukazuje
orgány, šlachy, cévy, nervy, žlázy, ale i nádory, cysty a zničené plíce kuřáka do nejmenších
anatomických detailů. Organizátoři slibují „silný zážitek“ a při vstupu do Křižíkovy galerie
nám bylo dokonce sděleno, že již tři lidé při pohledu na tyto exponáty zkolabovali.
Bohužel (nebo bohudík?) na žádného z účastníků, alespoň co jsme byli svědky,
nepřišly mdloby a nikomu se ani nezvedal žaludek. K tomu, aby exponáty měly takový
účinek, je vše příliš „suché“ a chybějí také čichové vjemy. V tomto směru je tedy výstavy
bezpečná.
Ke zhlédnutí je (mimo jiné) také sedm exponátů celého těla aranžovaných do různých
póz, prezentujících různé vrstvy těla (tj. svaly, šlachy, nervy apod.) – jedná se o největší
- 85 -
atrakci výstavy. Například tzv. „Redmen“, exponát skládající se pouze z krevního řečiště
člověka od aorty až po tu nejmenší vlásečnici, je vskutku impozantní. Na požádání je možné
získat odborný výklad od medika/medičky z pražské medicíny a vše je opatřeno podrobnými
popiskami.
Naopak, co chybělo, byl osud těch lidí, kteří propůjčili své tělo vědě. Všech těch sedm
těl – šest mužů a jedna žena – patřilo lidem asijského původu, tolik bylo jasné z pouhého
pohledu a také bylo řečeno, že
pocházeli z Číny. Ale jak se jmenovali,
kolik jim bylo let v okamžiku smrti a
hlavně – jak umřeli? To vysvětleno
nebylo. Je to zvláštní, ale mnoho
otázek přítomných bylo položeno v
tomto směru – zcela tedy mimo
anatomii, o kterou organizátorům
hlavně šlo.
Přitom se domníváme, že by si
zasloužili alespoň minimální uznání,
tedy, kdyby byl každý exponát opatřen
jménem a stručně naznačeným životním příběhem, našlo by se jistě mnohem více
dobrovolníků, kteří by byli ochotni – až nadejde jejich čas – své tělo pro tyto účely propůjčit.
Exhibition Human Body, třebaže nezměnila „navždy náš pohled na lidské tělo“, jak
stojí v upoutávkách, je přesto mimořádným zážitkem, který vřele doporučujeme.
Kolektiv autorů, 30. 3. 2012
- 86 -
7.6
Chemie
Chemie
vyučována
byla
v plném
rozsahu
Mgr.
Milenou
aprobovaně
Mačákovou a Mgr. Radomilem Bazalou.
V laboratorních pracích byla teorie
podložena praktickými pokusy, ve kterých si
studenti
vyzkoušeli
svoji
zručnost
a
prohloubili dále učivo.
Zaměřili jsme se na vhodnější výklad
problémového
učiva,
věnovali
jsme
se
problémovým, integrovaným a talentovaným
studentům,
využití
úloh
z
chemické
olympiády ve výuce, projektové výuce a práci
studentů s odbornou literaturou a časopisy.
Chemický seminář, sloužící k přípravě
na maturitu a studiu na vysoké škole,
navštěvovalo jedenáct studentů.
Všichni maturanti z chemie úspěšně
absolvovali zkoušku chemické dospělosti.
V krajském kole chemické olympiády
kategorie C obsadil třetí místo Dominik
Skalka.
Radomil Bazala
- 87 -
Blahopřejeme!
Tentokrát Dominiku Skalkovi, žáku kvarty, který obsadil v okresním kole chemické
olympiády 3. místo a postupuje do krajského kola. Stejně úspěšný byl oktaván Jan Brodský v
okresním kole zeměpisné olympiády, kategorie D.
- 88 -
7.7
Matematika a fyzika
V letošním roce došlo ke spojení předmětových komisí matematiky a fyziky, tato
komise pracovala ve složení Petr Ambrož, Alena Grosová, Helena Kozlová-Matyášková,
Lenka Obadalová a Lenka Zychová.
Hlavní část matematických soutěží se koná vždy na jaře. Začínáme Matematickým
klokanem a Pythagoriádou. Družstvo studentů vyššího stupně se opět zúčastnilo v březnu
v Opavě soutěže Matematický náboj a jejich mladší spolužáci v červnu podobné soutěže
v Bílovci Koperníkův Matboj. Ani jedno z družstev nedosáhlo výrazného úspěchu, ale
všichni zúčastnění získali zajímavé zkušenosti. Bohužel složení družstva se každý rok mění,
ale letošní družstva byla složena převážně z mladších ročníků, tak snad příště...
Letos se nám nepovedlo zopakovat loňský úspěch v soutěži Finanční gramotnost.
Obě naše družstva skončila v okresním kole v poli poražených.
Jediným našim úspěšným žákem v oboru matematiky byla Nikola Tomášová
z primy, která skončila druhá v okresním kole Pythágoriády a zároveň se stala úspěšným
řešitelem okresního kola Matematické olympiády.
V oboru fyziky se někteří naši žáci zúčastnili krajského kola fyzikální olympiády a
Viktor Vašátko z kvinty se stal úspěšným řešitelem.
Po celý školní rok probíhal na škole projekt základních a středních škol, jehož
předkladatelem je VŠB TU Ostrava, která podporuje rozvoj tvořivosti studentů pomocí
informačních technologií. Během celého školního roku prošli vybraní studenti kroužky ze
všech přírodovědných předmětů, kdy při své práci využívali počítače. V červnu pak jela
trojice ve složení Radim Šrámek (sexta), Jan Faltýnek a Aleš Kocián (septima) na
závěrečnou přehlídku prací a se svým pokusem obsadili druhé místo ze zúčastněných
partnerských škol.
Alena Grosová
- 89 -
Blahopřejeme - Pythagoriáda
Další blahopřání patří primánce Nikole Tomášové, která obsadila v okresním kole této
soutěže druhé místo se ztrátou pouze jednoho bodu na vítěze.
V rámci projektu „Systém využití počítačem podporovaných experimentů k posilování
výzkumných kompetencí žáků základních
a
středních
škol“,
který
je
řízen
Ostravskou univerzitou, 20 žáků gymnázia
využívá netradičně počítač, který pomocí
senzoru a rozhraní měří teplotu, tlak,
elektrické
napětí,
elektrický
proud,
vzdálenost, vlhkost vzduchu, obsah O₂,
CO₂, vitální kapacitu plic a to v reálném
čase po libovolnou dobu. Žáci si sami
mohou navrhnout změny experimentů z fyziky, chemie, biologie, nebo realizovat i vlastní
experimenty. Také se pomocí počítače učí ovládat jednoduché Lego Robota Ferdu, který
snímá světlo, zvuk, vzdálenost a na základě těchto informací se může pohybovat i v členitém
prostoru.
Mgr. Petr Ambrož, vedoucí segmentu
Systém využití počítačem podporovaných experimentů k posilování výzkumných
kompetencí žáků základních a středních škol
Projekt se pomalu chýlí ke konci a splnil očekávání. Celková finanční dotace činila
11.933.686,- Kč. Hlavním řešitelem byla Ostravská univerzita v Ostravě, se kterou
spolupracovalo 12 základních a středních škol z MSK, včetně našeho gymnázia. Školy získaly
řadu pomůcek, didaktické materiály, PC, robotické sestavy atp. Na závěrečném workshopu,
který se konal na hotelu Ráztoka v Trojanovicích, obsadil náš tým pod vedením p. P. Ambrože
2. místo v závěrečné soutěži experimentů partnerských škol.
Dejme slovo septimánovi Aleši Kociánovi:
- 90 -
„Koncem června jsme s našim týmem vyrazili do Trojanovic obhajovat naši práci s
EdLabem, což je měřící zařízení napojené na PC, které využíváme zvláště při pokusech v
robotice. Náš tým se skládal z mluvčího, to jsem byl já. Počítače obsluhoval Honza Faltýnek a
našim konstruktérem byl Radim Šrámek - to vše pod vedením p. Petra Ambrože. První den
jsme sledovali prezentace základních škol. Druhy den jsme byli na řadě my a v docela silné
konkurenci jsme obsadili druhé místo. Měl jsem příjemný pocit, že jsme něco dokázali.
Děkuji členům týmu i panu Ambrožovi za perfektní spolupráci. V kroužku chci i nadále
pokračovat, protože se mi hlava plní nápady, které by šly pomocí EdLabu zrealizovat.“
- 91 -
7.8
Informatika a výpočetní technika
BOBŘÍK INFORMATIKY
Jedná se o celonárodní předmětovou soutěž, registrovanou Ministerstvem školství,
kterou organizuje katedra informatiky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých
Budějovicích. Letos proběhl již 4. ročník, kterého se zúčastnilo celkem 19 280 soutěžících.
Naši studenti soutěžili ve všech čtyřech kategoriích a zde jsou úspěšní řešitelé (tj. ti,
kteří dosáhli alespoň 150 bodů z celkem 240 možných):

Benjamin - Alena Polášková (189 bodů), Tomáš Krzok (180), Jan Juroška (176) a
Lucie Marethová (153) ze sekundy,

Kadet - Dominik Skalka (220), Barbora Staňková (210), Vít Mužík (153) z kvarty,
Anna Jakubíková (204), Karolína Štěpánová (189) a Zina Krajíčková (150) z
tercie,

Junior - Jiří Solař (208), Vojtěch Šíma (185), Anna Krajíčková (168), Radim
Šrámek (152) ze sexty a Jitka Fajmonová (151) z kvinty,

Senior - Michaela Solařová (172) ze septimy.
- 92 -
STŘEDOŠKOLSKÉ HRY V PIŠQWORKÁCH
Okresního kola v Opavě se letos zúčastnily dva
týmy z naší školy. Již tradičně tým Happy Pigs (Tereza
Škařupová, Matěj Rucký, Jan Faltýnek, Iva Drnková ze
septimy a Jiří Solař ze sexty), který obsadil 1. místo
v okresním kole a postoupil do krajského kola v Ostravě.
A poprvé se jel představit tým Ampéři (studenti kvinty
Tomáš Vašátko, Kateřina Kubesová, Petr Herudek,
Martin Zatloukal a David Štefan). Napoprvé si vůbec
nevedli špatně a po lítém boji obsadili 5. - 8. místo.
Celkem se soutěže zúčastnilo 15 týmů z okresu
Opava.
POD MODROU OBLOHOU
Studenti nižších tříd gymnázia (sekunda - kvarta) malovali obrázky do soutěže na
téma Vesmír, kterou pořádá Základní škola Palackého v Moravské Třebové. Letos proběhl
již 7. ročník a jedná se o mezinárodní soutěž v malování obrázků na počítači. Do soutěže
jsme poslali pět obrázků, které vybrali studenti školy pomocí ankety. Následující obrázek
namalovala Barbora Staňková z kvarty.
- 93 -
ORLOVSKÁ SOUTĚŽ V INFORMATICE
Střední odborná škola Net Office Orlová pořádala letos již 16. ročník soutěže
v informatice. Zúčastnili jsme se kategorie Grafika, kde měli studenti za úkol vytvořit
plakát na téma Vesmír – fikce a skutečnost. S následujícím obrázkem soutěžila v Orlové
studentka sexty Alena Glauderová.
PREZENTIÁDA 2012 aneb NEKOKTEJ A VYHRAJ
Takto popisuje své pocity z Mistrovství ČR středních škol v prezentačních
dovednostech jedna z účastnic, Petra Švecová:
„Prezentiády jsem se zúčastnila s Aničkou
Jakubíkovou a Vítem Mužíkem. Náš tým se jmenoval
AnViPe, podle začínajících písmen našich jmen. Umístili
jsme se na čtvrté příčce, což mě dostatečně neuspokojilo.
Lepší pocit mám z toho, že jsme udělali radost nejen sami
sobě, ale také paní učitelce Jindře Balarinové, která nám
byla oporou a díky které mám lepší pocit z našeho
umístění. To nejdůležitější, co jsem získala, je zkušenost.
Zkušenost, která se mi vyplatí v budoucnu a díky níž se
taky budu moct prosadit s větším sebevědomím a
zápalem.
- 94 -
Jako poslední bych moc chtěla poděkovat mým dvěma „kolegům“, s nimiž jsem
zažívala stres, ale také úžasné pocity. Mé poděkování také patří paní učitelce Balarinové za
možnost jít do takové výzvy jako je Prezentiáda.“
Ještě dodám, že v krajském kole soutěže v Ostravě si žáci s prací Strategie
vybojovali 4. místo.
BAJTÍK 2012
Soutěž již tradičně pořádá Základní škola Boženy Němcové
v Opavě. Soutěží se v praktickém vytvoření grafického návrhu,
prezentace na zadané téma a následném předvedení práce před
porotou. V letošním 7. ročníku pracovali žáci na téma „Jak
ovlivňuje můj život současná technika“. Lucie Marethová ze
sekundy všechny přesvědčila a vyhrála ve finále soutěže 1. místo.
EVROPSKÝ TÝDEN IT DOVEDNOSTÍ – E-SKILLS WEEK 2012
V dubnu proběhl 2. ročník kampaně Evropské komise na podporu IT dovedností.
Celkem se zapojilo 30.260 testovaných z Evropy a v testu dosáhli průměrné úspěšnosti 49
%. Z naší školy se zúčastnilo 78
studentů
maturanty)
(od
a
kvarty
jejich
až
po
průměrná
úspěšnost byla 53 %. Nejlepšího
výsledku dosáhli Jiří Solař (sexta),
Anna
Krajíčková
(sexta)
a
Jiří
Houšťava (oktáva) – všichni 92 % dále Jan Brodský (oktáva, 88 %) a
Radim Šrámek (sexta, 83 %).
Jindra Balarinová
- 95 -
Středoškolské hry v pišQworkách
Okresního kola v Opavě se letos zúčastnily dva týmy z naší školy. Již tradičně tým
Happy Pigs, který obsadil 1. místo a bude nás reprezentovat v Ostravě. Tým tvořili: Tereza
Škařupová, Matěj Rucký, Jan Faltýnek, Iva Drnková ze septimy a Jiří Solař ze sexty. Poprvé se
jel představit tým Ampéři (studenti kvinty Tomáš Vašátko, Kateřina Kubesová, Petr Herudek,
Martin Zatloukal a David Štefan). Napoprvé si vůbec nevedli špatně a po lítém boji obsadili 5.
- 8. místo z 15 soutěžících družstev.
Ing. Jindra Balarinová
- 96 -
7.9
Základy společenských věd
Předmětovou komisi v letošním školním roce tvořili Mgr. Jana Repková a Mgr.
Miroslav Bučánek.
Jedním z nejdůležitějších úkolů je tradičně příprava studentů čtvrtých ročníků k
maturitě ze základů společenských věd.
Třída
4. A
8. O
Jméno, příjmení
Den
maturity
Maturitní otázka
Gordana Mikešová
21. 5. 2012
č. 10 - „Etika“
Kamila Závorková
21. 5. 2012
č. 5 „Společnost v člověku“
Dana Gajdičiarová
21. 5. 2012
Zdeněk Dvíže
21. 5. 2012
Anna Blatecká
22. 5. 2012
Klára Seidelová
22. 5. 2012
č. 16 „Pracovní, rodinné,
finanční a trestní právo“
č. 3 „Psychologie osobnosti“
č. 9 „Dějiny logiky, etiky a
ekonomického myšlení“
č. 17 „Logika“
Silvie Mičková
23. 5. 2012
č. 17 „Logika“
Zuzana Potočárová
23. 5. 2012
č. 13 „Politologie“
Adéla Švanová
23. 5. 2012
č. 24 „Globalizace a globální
problémy lidstva“
Ondřej Žídek
23. 5. 2012
č. 20 „Středověká filosofie“
Petra Dubová
21. 5. 2012
Jiří Houšťava
21. 5. 2012
Petr Kukuricáš
21. 5. 2012
Silvie Krokerová
22. 5. 2012
Barbora Váňová
22. 5. 2012
Adam Rucki
22. 5. 2012
Martin Kusák
24. 5. 2012
č. 19 „Vrcholné a pozdní období
řecké filosofie“
Radka Konečná
24. 5. 2012
č. 24 „Globalizace a globální
problémy lidstva“
4. B
č. 16 „Pracovní, rodinné,
finanční a trestní právo“
č. 25 „Mezinárodní vztahy po
roce 1945“
č. 11 „Vznik a vývoj náboženství,
indická náboženství“
č. 8 „Makroekonomie“
č. 11 „Vznik a vývoj náboženství,
indická náboženství“
č. 10 „Etika“
Práce
Prospěch u
zkoušky
„Vojenské mise Armády ČR“
Život seniorů v domově důchodců z
pohledu dobrovolníka“
„O lidech, kteří se nebojí žít“
„Skinheads“
„Mentální bulimie“
„Peníze“
„Ústavy pro tělesně a mentálně
postižené“
„Kávový průmysl se zaměřením na
koncept Midnight Roasters“
„Léčebna pro dlouhodobě
nemocné Klokočov“
„Cenová politika mobilních
operátorů vs. český zákazník“
„Řeč“
„Internetové obchodování“
„Internetové aukce“
„Vliv hudby na člověka“
„Romové na Vítkovsku“
„Your News“
práce nebyla v důsledku
zdravotního stavu vytvořena a
obhajována
„Platón“
Dalším důležitým mezníkem se stává příprava žáků kvarty na minimaturitu (tvorba
minimaturitních prací). Letos zde obhajovala svou práci Michaela Molková na téma „Život
seniorů v Domově Letokruhy v Budišově nad Budišovkou“
Žáci 3. a 4. ročníků v rámci společenskovědního semináře tvořili seminární práce a
vybraní studenti se následně zúčastnili 34. ročníku Středoškolské odborné činnosti:

Školní kolo proběhlo ve dnech 1. a 13. 3. 2012: 1. místo Ondřej Žídek:
„Cenová politika mobilních operátorů“ (obor 13-Ekonomika a řízení; 4. A),
Pavel Škrobánek: „Chytře proti AIDS“ (obor 14-Pedagogika, psychologie,
- 97 -
sociologie a problematika volného času; 8. O), Tereza Škařupová: „Islám a
právo šaría“ (obor 17-Filozofie, politologie a ostatní humanitní a
společenskovědní obory; 7. S); 2. místo Michaela Solařová: „Internetový
marketing“ (obor 13-Ekonomika a řízení; 7. S);

Okresní kolo v Opavě proběhlo 12. 4. 2012: 1. místo Ondřej Žídek, Pavel
Škrobánek, Tereza Škařupová, 3. místo Michaela Solařová;

Krajské kolo v Ostravě proběhlo 14. 5. 2012: 1. místo Pavel Škrobánek
(postup), 2. místo Ondřej Žídek (postup), Tereza Škařupová (bez postupu);

15. - 17. 6. 2012 proběhlo celostátní kolo v Kutné Hoře: 1. místo Pavel
Škrobánek, 2. místo Ondřej Žídek.
V průběhu školního roku se naši studenti zúčastnili několika soutěží:

„Cena knihovny Václava Havla“ za studentský esej (3. ročník) - literární
soutěž pro střední školy na téma „Svoboda projevu a moderní komunikační
technologie - dvě strany jedné mince?“ Na předávání cen 22. 12. 2011 do
Prahy pozváni Eliška Forsterová, Michaela Solařová - 7. S, Pavel Škrobánek 8. O, Anna Blatecká, Gordana Mikešová (získala čestné uznání) a Ondřej
Žídek - 4. A.

„Nebojme se myslet“ - 2. ročník filosofické soutěže pro studenty
předposledních a absolventských ročníků středních škol. Cílem projektu bylo
podpořit kritické myšlení u studentů. Účastníci měli možnost vyzkoušet si
15. 12. 2011 vytvoření vlastního filosofického textu ve formě úvahy a získat
zpětnou vazbu prostřednictvím hodnocení, vypracovaného členy Katedry
filosofie Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Z naší školy se
zúčastnili tito studenti: Jorika Trundová - 3. A, Aleš Kocián, Jan Faltýnek,
Michaela Solařová, Tereza Škařupová - 7. S, Ondřej Žídek, Anna Blatecká,
Silvie Mičková, Dana Gajdičiarová - 4. A. V každé práci byl hodnocen vztah
k tématu, filosofické porozumění, argumentační schopnosti, koherence a
originalita. Ke každé práci byl sepsán krátký komentář, ve kterém byly
vyzdviženy silné stránky eseje a případně i její slabiny.

„Business Point“ - 6. ročník soutěže pro týmy středoškolských studentů,
kteří soutěžili o nejlepší projekty na šest manažersko-marketingových
- 98 -
témat. Soutěž byla organizována Podnikatelskou fakultou Vysokého učení
technického v Brně. S prací „Internetový marketing“ se Michaela Solařová
(7. S), Adéla Zatloukalová (3. A) a Tereza Škařupová (7. S) probojovaly mezi
36 nejlepších týmů ze 127. Ve finále 2. 2. 2012 v Brně obsadily 4. místo ve
své kategorii. Zmíněné soutěže se zúčastnili s prací „Uvedení nového
výrobku na trh“ také Jakub Plaskura (3. A) a Jan Suda (6. S), bohužel se do
finále neprobojovali.

„Spořit nebo utrácet - co je lepší?“ - soutěž pro studenty středních škol o
nejlepší
esej,
vyhlášená
Slezskou
univerzitou
v Opavě,
Obchodně
podnikatelskou fakultou v Karviné (katedra financí), Českou národní bankou
a Moravskoslezským krajem. Do této soutěže bylo zasláno 49 esejí, z naší
školy se zúčastnila Eliška Forsterová se septimy.

„Ekonomicko-manažerská olympiáda“ pro studenty 3. ročníků gymnázií a
středních škol s ekonomickým zaměřením. Soutěže se zúčastnilo 1849
studentů z 98 středních škol ČR a SR. Do školního předkola 13. 4. 2012 se
zapojila Michaela Solařová ze 7. S. Obsadila 19. místo a postoupila do finále,
které proběhlo 16. června 2012 ve Zlíně. Zde se umístnila na 16. místo mezi
86 finalisty.
V průběhu listopadu až března (14. a 29. listopad, 14. prosinec 2011, 24. únor a 23.
březen 2012) se pro studenty kvinty a sexty konaly Multikulturní Protipředsudkové
workshopy Katedry sociologie a andragogiky FF UP v Olomouci.
Na počátku roku 2012 (6. 1. 2012) proběhla beseda s prof. Zdeňkem Jiráskem, CSc.,
primátorem Opavy, týkající se studia na Slezské univerzitě v Opavě, ekonomické situace,
vývoji EU atd. Zmíněné besedy se účastnili především seminaristé 3. a 4. ročníků.
16. 1. 2012 proběhla exkurze na Okresním soudě v Opavě (JUDr. Jaroslav Khul).
Soudního líčení byli svědky Jan Suda, Radek Huška, František Satke, Jakub Plaskura, Jorika
Trundová, Marek Welschmid, Michaela Solařová, Tereza Škařupová, Eliška Forsterová,
Aneta Krůčková, Jiří Mrázek, Adam Rucki, Petra Dubová, Silvie Krokerová, Petr Kukuricáš,
Kristýna Kundrátová, Klára Prusková, Kateřina Mikulová, Michal Škrobánek, Ondřej Žídek,
Adéla Švanová a Silvie Mičková.
- 99 -
22. 2. 2012 proběhla další z besed, tentokrát o Evropské dobrovolné službě. Beseda
byla zaměřena na poskytnutí obecných informací o programu EDS (Kristýna Ondřejová,
DiS) a následně proběhla také prezentace zážitků z roční EDS v Moldávii dobrovolníka
Karla. EDS studentům nabízí projekty zaměřené na nejrůznější témata: informovanost o
Evropě, dialog mezi náboženstvími, boj s diskriminací, umění a kultura, postižení, menšiny,
rovnost mužů a žen, ochrana obyvatelstva, obnova následků konfliktu či katastrofy, rozvoj
města/venkova, politika v oblasti mládeže, média a komunikace/informovanost mládeže,
vzdělávání sportovními a outdoor aktivitami, zdraví, životní prostředí, rozvojová
spolupráce, aj.
24. 2. 2012 proběhla beseda s místopředsedou evropského parlamentu dr. Liborem
Roučkem za účastni vybraných studentů druhých až čtvrtých ročníků.
9. 3. 2012 se Matěj Rucký ze septimy zúčastnil 17. ročníku čtyřdenního Pražského
studentského summitu NATO pro studenty středních a vysokých škol.
10. 3. 2012 se naše škola připojila vyvěšením vlaječek Tibetu v oknech budovy školy
k mezinárodní kampani „Vlajka pro Tibet“ a připomněla si 53. výročí povstání Tibeťanů
proti čínské okupaci.
12. 3. 2012 proběhlo trénování paměti v Domově Vítkov a 26. 3. 2012 beseda o
studiu na VŠE.
Za velice důležitou považujeme komunikaci současných studentů s našimi
absolventy, studujícími na vysokých školách, a proto ve dnech 28. února, 20., 27. března a
3. dubna proběhla ve čtvrtých ročnících „Street Law“ s Eliškou Petrtýlovou, studentkou
Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, během níž se snažila zvýšit právní
vědomí studentů Gymnázia Vítkov v oblasti občanského soudního řízení a trestního práva.
Dne 1. 6. 2012 pak proběhla na naší škole poslední beseda ohledně dalšího
zaměření našich studentů po maturitě. Tentokrát k nám zavítal pracovník Nadace Zdeňka
Bakaly s nabídkou programu SCHOLARSHIP, který prostřednictvím udělovaných stipendií
pomáhá talentovaným a odhodlaným studentům maximálně zhodnotit jejich nadání a
pracovitost během studií na nejlepších univerzitách světa. Beseda byla velice zajímavá a
poučná.
Miroslav Bučánek
- 100 -
Prázdniny v Holandsku
Během jedné z mnoha přednášek a besed na vítkovském gymnáziu zazněla i nabídka,
diky které bylo možné vycestovat na měsíc do Nizozemska. Slovo dalo slovo, proběhla
výměna kontaktů, podpis několika smluv a organizace Naše Kamenka vyslala do Ommenu tři
české dobrovolníky. Moji spolužačku, jednu dívku z Brna a mě. Úvodem bych rád řekl, že
jsme cestovali v rámci Evropské dobrovolné služby. To je jeden z mnoha projektů Evropské
unie, který umožňuje mladým lidem zapojit se individuálně nebo ve skupinách do
dobrovolnických projektů konaných v unijních zemích. Projekty v délce 1 až 12 měsíců bývají
zaměřeny na kulturu, děti a mládež, sport, sociální péči, umění či ekologii. Cílem Evropské
dobrovolné služby je rozvoj solidarity a tolerance mezi mladými, navazování mezinárodních
kontaktů a případně získání YouthPassu.
Po několika měsících příprav
nastal očekávaný odlet. Vzdálenost z
Prahy
do
Amsterdamu
zabrala
Airbusu 319, jímž jsme letěli, jen
něco málo přes hodinu. Z letiště
Schiphol jsme cestovali vlakem do
města Ommen. Tam jsme trávili
měsíc naší dobrodružné cesty. Z
každé
země
přicestovali
tři
dobrovolníci a náš počet vzrostl na třicet. Kromě Turků, Rumunů, Maďarů a Ukrajinců jsme
zde navazovali nová přátelství i s dobrovolníky z Litvy, Lotyšska, Chorvatska, Slovenska či
Řecka. Po rozdělení do pěti skupin, kdy každou z nich vedl jeden mentor, jsme začali s
adaptací na nové prostředí. Hlavní naplň naší práce představovala dobrovolnická činnost.
Někteří z nás pomáhali v centru pro autistické děti, jiní pomáhali v psím a kočičím hotelu či u
koní a další se starali o dům, v němž jsme žili. Vzhledem k národnostní rozmanitosti jsme
během celého měsíce vstřebávali nové zvyky, ochutnávali nejrůznější cizí kuchyně, učili se
komunikovat se zdravotně postiženými, naučili se některé z prvků znakové řeči. Zábava byla
samozřejmostí. Dalším, pro mne osobně velice důležitým cílem, bylo denní používání
angličtiny a běžná komunikace s holandskou komunitou. Možnosti, jak se zabavit, je v
Nizozemsku nespočetně. Od cestování, projížděk na kole, což je v Holandsku stále velmi
populární, jsme nejednou zavítali i do tamějšího termálního koupaliště. V průběhu pobytu
- 101 -
jsme pracovali na vytvoření a sepsání již zmíněného Pasu evropské mládeže. Ten je oficiálním
dokumentem, který se může v budoucnu hodit nejen při studiích, ale je velice cennou
přílohou například k životopisu. Poslední dny, které jsme v Nizozemí strávili, vybízely díky
krásnému počasí k cestování. Z mnoha míst, která jsme například v Amsterdamu navštívili,
bych jednoznačně jmenoval dům židovské dívky Anny Frankové, jejíž osud netřeba
přibližovat…
Měsíc se s měsícem sešel,
nastalo loučení. Nebylo vůbec snadné
opustit prostředí a především lidi, kteří
se nám během „pouhých“ třiceti dní
stali víc než jen dobrými přáteli. Jednou
větou ale dodávám, že díky dnešní
cestovatelské
době
není
problém
zorganizovat setkání, kde bychom se
znovu přivítali. Už teď s Karolínou a
Hankou, které cestovaly se mnou, víme, že plán na podzimní prázdniny je jasný – výlet za
maďarskými přáteli do Budapešti.
Ondřej Žídek
Multikulturní workshopy mezi námi
Vážení čtenáři, žijeme v době kulturní a rasové nesnášenlivosti. Díky čím dál větší
migraci jsme mnohdy stavěni před
nelehký
úkol
tolerance
vůči
odlišným sociálním a etnickým
skupinám, což vyvolává nejeden
problém.
Gymnázium Vítkov se letos
rozhodlo
účastnit
projektu
„Protipředsudkových
workshopů
pro žáky základních a středních škol se zaměřením na multikulturní výchovu“, který je
- 102 -
realizován členy Katedry sociologie a andragogiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého
v Olomouci. Cílem pěti devadesátiminutových kolektivních debat není prezentace
jednotlivých etnik či kultur jako takových, nýbrž ambice formou zážitkové pedagogiky
poukázat na rizika předsudků a xenofobie.
Každým workshopem nás
provází
dvojice
lektorů,
kteří
navozují různé situace ze kterých
mají
studenti
vydedukovat
podstatu problému a společnými
silami dojít k rozumnému řešení.
Témata
prvních
dvou
„dílen“
zněla: „Všichni jsme různí - všichni
jsme stejní“ a „Stereotypy v
myšlení a jednání“.
Osobně si myslím, že už
pouhé první dva workshopy, které
se na naší škole konaly, za sebou
zanechaly jistě pozitivní stopu.
Věřím, že o problémech by se
mělo diskutovat a ne je dusit pod
pokličkou a žít v jakési mlze
polovičních
informací.
Tento
projekt studenty dostává do reality a nutí nás zamýšlet se nad skutečnou podstatou
problémů, ne je jen odkládat na neurčito, jak je to v dnešní době trendem. Proto je jistě
dobře, že projekt podobného zaměření existuje, a že máme možnost se do něj zapojit i my. A
tak se slovy Viktora Fischla „Chtít je víc než moci. Neboť chtěním se i propast stane
příkopem, který lehce zdoláš!“, doufám i já, že společně v budoucnu překonáme všechny
propasti, a věřím, že nám studentům k tomu tyto workshopy aspoň částečně dopomohou.
- 103 -
Nebojme se myslet
15.
akademické
prosince
půdě
2011
proběhlo
Filozofické
na
fakulty
Univerzity Palackého v Olomouci národní kolo
2. ročníku filosofické soutěže pro studenty
předposledních a absolventských ročníků
středních škol s příznačným názvem Nebojme
se myslet. Cílem projektu, kterého jsem se
společně s dalšími studenty našeho gymnázia zúčastnil, je podpora rozvoje kritického
myšlení a schopnosti sepsat na základě předem neznámého citátu významného filozofa
úvahu.
Účast na soutěži nám dala možnost vyzkoušet si vytvoření vlastního filosofického
textu a získat zpětnou vazbu prostřednictvím hodnocení, jež vypracují členové katedry
filosofie. Zajímavostí je, že od soutěžících
nejsou vyžadovány žádné konkrétní znalosti,
pouze je – řekl bych – nezbytná schopnost
konstruktivního uvažování a zformulování
vlastního
názoru. Třebaže
vyhodnocení
výsledků prací víc než dvou set účastníků se
dozvíme až začátkem února příštího roku, už
samotná účast v této soutěži je výbornou
příležitostí nahlédnout pod pokličku vysokoškolského studia. Nejen o tom s námi po
skončení soutěže besedoval prof. PhDr. Ivan Blecha, CSc., vedoucí katedry filozofie.
Jmenovitě bych rád za své spolužáky poděkoval Mgr. Miroslavu Bučánkovi a vedení
gymnázia za možnost navštívit předvánoční Olomouc a poměřit síly svých filozofických
argumentů s dalšími studenty z celé České republiky.
(www.gvitkov.cz)
- 104 -
Soud aneb O stupínek výš…
Obyčejné pondělí… Venku padaly vločky sněhu, lidé spěchali do práce, děti seděly ve
školních lavicích a já byla zavřena mezi čtyřmi bílými zdmi v místnosti plné napětí, nenávisti,
zloby, úzkosti, lítosti, zkrátka všeho, co jen shoda nešťastných náhod při noční cestě domů
pod vlivem alkoholu může nabídnout… Neseděla jsem tam sama, ale v danou chvíli má hlava
propadla myšlenkám a existovala pouze ona a představení přede mnou. Kdybych necítila tu
těžko popsatelnou atmosféru na vlastní kůži, pochválila bych zúčastněné za precizně
secvičenou činohru. Ale zpět k věci.
Psal se tragický příběh dvou mladých lidí, kteří byli v nesprávnou chvíli na
nesprávném místě. První z nich, který bojoval o to, aby mohl žít, zemřel. Druhý, ač viníkem
dopravní nehody, celý svůj život nezamhouří oči, aniž by se nezeptal, proč… V obou
nešťastných případech si alkohol vybral svou daň.
Silný dojem na mne udělal nejen poučný příběh, ale také inteligentní, vzdělaní lidé, ať
to byli soudci, státní zástupkyně, obhájce, či žalobce, nesmím opomenout zapisovatelku a
soudního znalce, muže připraveného na všechny dotazy, který provedl precizní analýzu
průběhu dopravní nehody a sebevědomě vystupoval při obhajobě své práce. Každý z nich
musí mít nejen nastudovány složité zákony či právní ustanovení, ale musí se orientovat v
nejrůznějších oblastech lidského poznání, musí vědět, co v danou situaci říct a každou svou
myšlenku hbitě dotáhnout do vítězného konce a přesvědčit ostatní soupeřící o své pravdě…
Dokázali to bez větších problémů.
Obyčejné lednové pondělí se rázem stalo neobyčejným. Dnem, kdy ač se svět pořád
točil, v mých myšlenkách se odrážela pouze realita místnosti o čtyřech stěnách a „prostě
silného příběhu“. A já děkuji za jedinečnou zkušenost.
Silvie Mičková, 4. A (16. 1. 2012)
Návštěva Okresního soudu v Opavě
Probudili jsme se do zasněženého rána. Pluhy od samého jitra projížděly cesty, takže
jsme se včas dostali k Okresnímu soudu v Opavě, kde jsme se měli zúčastnit skutečného
soudního líčení.
Nikdo z nás asi v tu chvíli ještě netušil, čeho budeme vlastně svědky. Tento den měl
pan soudce na programu velice složitý a komplikovaný případ. Dopravní nehoda s úmrtím a
- 105 -
alkoholem za volantem. Až u soudu si člověk uvědomí realitu. Když něco podobného
sledujeme v médiích, není to ani z poloviny takový pocit, jako když dva metry před vámi stojí
člověk, který je obviněn ze zabití z nedbalosti. Případ byl o to složitější, že i sama oběť měla
v krvi naměřeno přes čtyři promile alkoholu což, jak uvedl soudní znalec, je průměrná
smrtelná dávka.
Vystřídal se kolotoč oficialit, předkládání důkazů a samozřejmě i výslech svědků. Mne
jako nezávislého pozorovatele zarazila jedna věc. Ta chladnost, s jakou pan soudce kladl
otázky. Navíc v sále seděl i otec a bratr zemřelého, kteří také vypovídali. Samozřejmě lze
chápat, že soud musí probíhat v souladu se zákony, ale stejně by mě zajímalo, jak se v těchto
chvílích soudce cítí. V okamžiku, kdy v něm bojuje jeho názor jako člověka, s názorem
profesionálního soudce s objektivním pohledem. Co se skrývá za tváří neoblomného muže
zákona? Souhlasí vždy s rozsudky, které sám vydá? Těžko říci, každopádně z této návštěvy si
jako student odnáším silný emotivní zážitek. Byl to příběh dvou mladých mužů. Jeden zemřel
a ten druhý si ponese psychické následky do konce života.
A jaký to pro nás studenty mělo přínos? Zjistili jsme, že soudnictví není jen hromada
papírů, za kterými se krčí stárnoucí soudce s brýlemi a šedivou bradkou. Pokud nepatříte
mezi milovníky humanitních věd, nevadí. U soudu naleznou uplatnění chemici, fyzikové
biologové... Práce soudního znalce je určitě zajímavá a rozhodně není jednotvárná, což je
další plus. Za povšimnutí jistě také stála jazyková zběhlost všech pracovníků. A jsme
u dobrého zvládnutí mateřského jazyka.
Michal Škrobánek, sexta (16. 1. 2012)
Beseda s prof. PhDr. Zdeňkem Jiráskem, CSc.
6. ledna zavítal na naše gymnázium významný host prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc.,
historik a politik, primátor města
Opavy a krajský radní. Spolu s nim za
námi přišel místostarosta Vítkova
pan Zdeněk Hegar.
V úvodu jsme byli seznámeni
se studiem na Slezské univerzitě,
kde prof. Jirásek působil jako rektor a vyučující, a poté se doslova strhla smršť nejrůznějších
- 106 -
dotazů. Ty se týkaly studia historie, stavu českého školství ve srovnání se zahraničím,
eurozóny, ale také práce primátora. Předmětem zajímavé debaty bylo současné politické a
ekonomické klima v Evropě a její budoucnost. Prof. Jirásek se v této souvislosti vyjádřil spíše
skepticky. Podle něj je „eurozóna“ dobrá myšlenka, ale její udržení a fungování naráží na
neochotu Evropanů úzce spolupracovat a na porušování pravidel, která všichni přijali.
Po dlouhé diskuzi o ekonomických a politických problémech se otázky začaly více
týkat fungování českého školství, klesajících znalostí studentů, státních maturit, a na pořad
se také dostala otázka slučování nejrůznějších typů středních škol, jakožto důsledek
ekonomické a demografické situace. Prodiskutovali jsme společně zhruba dvě hodiny a
dozvěděli se spoustu zajímavého. Poznali jsme pana prof. Jiráska nejen jako politika a muže s
dlouholetou praxí ve svém oboru, ale především jako vzdělaného a příjemného člověka.
Předal nám mnoho svých poznatků, maturanty motivoval ke studiu na Slezské univerzitě v
Opavě, a nás všechny pak k usilovnějšímu studiu.
Vítkovští gymnazisté v předvánoční Praze
22. prosince proběhlo v pražské Galerii Montmartre vyhlášení vítězů soutěže o
nejlepší esej, kterou každoročně pořádá pro středoškoláky Knihovna Václava Havla. Téma
třetího ročníku soutěže znělo Svoboda projevu a moderní komunikační technologie - Dvě
strany jedné mince?
Soutěže
se
zúčastnilo
tradičně i několik studentů našeho
gymnázia. Na slavnostní vyhlášení
byli pozváni Gordana Mikešova, jejíž
práce byla mezi pěti nejlepšími,
Pavel Škrobánek a Ondřej Židek.
Gordana získala čestné uznání z
rukou
ředitele
knihovny
pana
- 107 -
Martina Palouše a spisovatele Jáchyma Topola (na fotografii uprostřed). Atmosféra v
knihovně i vánoční Praha ve všech zanechala silný a neopakovatelný zážitek, třebaže všude
byl patrný zármutek nad úmrtím Václava Havla.
Business Point
2. února 2012 se náš tým v sestavě Tereza Škařupová, Adéla Zatloukalová a Míša
Solařová zúčastnil finále již 6. ročníku soutěže Business Point na Fakultě podnikatelské VÚT v
Brně. Naším tématem byl internetový
marketing
a
my
jsme
vypracovaly
marketingovou analýzu konkrétní firmy, na
základě které jsme byly vybrány mezi 6
nejlepších týmů z kategorie, kam se
přihlásila víc jak třicítka škol z cele republiky.
Na
finále
jsme
si
musely
připravit
patnáctiminutovou prezentaci a v dalších
patnácti minutách probíhala diskuze s porotou. V konkurenci odborných škol, zvl.
ekonomických, jsme nakonec vybojovaly výborné 4. místo a věřím, že nejsme jediné, kdo se
bude chtít příští rok zúčastnit znovu.
Michaela Solařová, septima
Místopředseda Evropského parlamentu na naší škole
24. 2. se u nás ve škole konala beseda s poslancem Evropského parlamentu panem
dr. Liborem Roučkem, který zastává funkci místopředsedy této instituce. Od setkání jsem
očekával především přímé informace o vnitřní situaci v orgánech EU a tato má očekávání
byla vrchovatě naplněna.
V úvodu se nám pan místopředseda představil, povyprávěl o své práci a začala
diskuze o vzniku a významu EU. Posléze jsme začali debatovat o společné unijní armádě,
neboť tyto úvahy se v minulosti objevovaly, ovšem nakonec nedošly naplnění. Velice
- 108 -
zajímavá diskuze se rozpoutala ohledně dotací a čerpání peněz z EU, zemědělské politiky,
vstupu Chorvatska, Turecka a Islandu a samozřejmě současné ekonomické situace v Řecku a
dalších zadlužených státech sedmadvacítky. Do debaty
se zapojila řada spolužáků, což jen dokazuje, jak je to
žhavé téma, a je potěšující poslouchat zodpovědné
úvahy o budoucnosti Evropy či o potencionálním
rozpadu eurozóny.
Závěrem bych chtěl poděkovat vedení školy, že
dokázalo uspořádat takovouto besedu, která se
rozhodně na „každé“ škole nekoná. Ty dvě hodiny s
panem dr. Liborem Roučkem byly skvělé…
Jan Faltýnek, septima
Celorepublikový den cvičení paměti
Znáte nazpaměť své telefonní číslo? Víte, jaké je dnes datum a kdo má dnes svátek?
Problém s pamětí není již dávno jen problémem starší generace. Dobrovolníci z našeho
gymnázia měli tu možnost se o pravdivosti tohoto tvrzení přesvědčit na vlastní kůži.
12. března se v Domově Vítkov
uskutečnila
akce
na
procvičování
paměti. Coby budoucí dobrovolníci jsme
se také chtěli sblížit s obyvateli Domova
a
společnými
silami
vyřešit
úlohy
připravené pro naše hlavy. Obsahem
procvičování byly různé přesmyčky,
hraní si se slovy a otázky týkající se
života na Opavsku. Různé tématické okruhy prověřily naše znalosti a všichni se dobře
pobavili.
Těžko říci, kdo byl ze začátku nervóznější, jestli my, studenti, nebo naši hostitelé.
Zcela jistě bylo na obou stranách zapotřebí trpělivosti a optimismu, ale každopádně nám
studentům tento den ukázal, že stáří si zaslouží úctu, a že staří lidé nemusí být věčně
- 109 -
zachmuření a nevrlí kritici dnešní mládeže, jak se nám občas zdá. Během pobytu jsme se cítili
stejně jako na návštěvě našich babiček a dědečků, s nimiž běžně nalézáme společnou řeč a
zažíváme krásné a zábavné chvíle.
...
Víte jaké je dnes datum a kdo má svátek? Pokud ne, neváhejte a zapojte se do
příštího ročníku této akce.
Michal Škrobánek, sexta (12. 3. 2012)
Evropská dobrovolná služba a naši studenti
Jsi mladý a chceš cestovat zadarmo? Chceš poznat nové země a zdokonalit se v cizím
jazyce? Pak je tu právě pro tebe Evropská dobrovolná služba!
Přesně tento slogan byl součástí prezentace Evropského dobrovolnictví na našem
gymnáziu 22. února. Kdo by čekal přednášku přehlcenou nudnou teorií, byl by na omylu.
Již od první chvíle ze všech tří dobrovolníků, kteří k nám zavítali, čišel optimismus.
Prezentace proběhla spíše formou osobních zážitků každého z nich. Mluvili otevřeně,
působili dojmem, že tomu, co dělají, opravdu věří. Seznámili nás s podmínkami a nabídkami
práce tak, jak to oni sami prožili na vlastní kůži. Evropská dobrovolná činnost spadá pod
Evropskou unii a probíhá ve všech zemích Evropy. Češi jezdí pomáhat do ciziny, někteří
cizinci jezdí pomáhat zase k nám. Důkazem bylo povídání mladé ukrajinské dobrovolnice,
která v Čechách našla uplatnění jako vychovatelka mentálně postižených. Její prezentace
studenty zaujala jistě nejvíc. Proč? Právě na jejím příběhu bylo zřetelně vidět, jaké to je
bourat jazykové bariéry. Snažila se mluvit plynule česky, a i když jsme jako posluchači občas
něco nestačili zachytit, zapůsobilo na nás její charisma.
Během každého vyprávění se na tabuli promítaly snímky a my jsme měli možnost
vidět, jak vše opravdu probíhá. Samozřejmostí byl prostor na naše dotazy. Lze s jistotou říci,
že snad každý se nad touto nabídkou aspoň zamyslel. Koneckonců - vloni to dva naši
spolužáci již vyzkoušeli…
- 110 -
Tibet: Vzor vzdoru
Historie zná mnoho pokusů o revoltu, převrat nebo o boj za svobodu. Příkladem je
Tibetská autonomní oblast, kde hrdý národ musel odnepaměti bojovat s velmocemi za
svobodu, mír a náboženské vyznání.
Asi
nejkrutější
období
v
pohnuté historii země přišlo 10.
března 1959, kdy Tibeťané povstali
proti čínským okupantům. Toho dne
propukla v hlavním městě Lhase
revoluce,
která
potlačena.
Tibetská
rozpuštěna,
byla
vláda
odpůrci
krvavě
byla
režimu
uvězněni, mnoho klášterů uzavřeno či zničeno a tisíce mnichů skončily v pracovních
táborech. Mnoho lidí zaplatilo za své přesvědčení životem. Tato tragická etapa tibetských
dějin končí roku 1976 smrtí čínského vůdce Mao Ce-tunga. Díky ekonomickým reformám a
umírněnějším čínským vládám začal Tibet na začátku 80. let opět připomínat místo k životu.
I přesto země není svobodná, nejsou tam plně dodržována lidská práva a díky čínské
migrační politice se Tibeťané stávají menšinou ve vlastní zemi. Proto vznikla v polovině
devadesátých let v západní Evropě kampaň „Vlajka pro Tibet“. K této akci se od roku 1996
každoročně přidává i Česká republika. Letos se připojilo i naše gymnázium a otevřelo debatu
na toto téma. Jako projev solidarity byly v budově a oknech školy vyvěšeny vlaječky Tibetu,
které nás měly upozornit, že každý nemá to štěstí, aby žil v demokratické a svobodné zemi,
kde máme možnost volby.
Jakub Plaskura, 3. A
Za každým úspěchem najdete člověka
Základem úspěchu je vybrat si pravý čas, jedinečné téma, na němž budeme pracovat,
a následně dílo uskutečnit. Za každým úspěchem je však konkrétní člověk se svými zájmy,
potřebami, touhami, problémy i sny.
- 111 -
12. dubna tohoto roku naši studenti sbírali plody své dlouhodobé práce. Vít Mužík z
kvarty se zúčastnil krajského kola dějepisné olympiády a přivezl si první místo s postupem do
celostátního kola v Táboře.
Ve stejný den se v Opavě konalo okresní kolo Středoškolské odborné činnosti. Tohoto
veřejného zápolení se účastnilo devět našich studentů. První místo získali Pavel Škrobánek s
prací „Chytře proti AIDS“ (obor Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného
času), Tereza Škařupová s prací „Islám a právo šaría“ (obor Filozofie, politologie a ostatní
humanitní a společenskovědní obory) a Ondřej Žídek s prací „Cenová politika mobilních
operátorů vs. český zákazník“ (obor Ekonomika a řízení). Druhá místa obsadili Karolína
Grodová s prací „Diabetes mellitus“ (obor Zdravotnictví) a Jan Brodský s prací „Železniční trať
Suchdol nad Odrou - Budišov nad Budišovkou“. Všichni tito žáci postupují do krajského kola.
Třetí místo pak vybojovali Alexandra Šenková s prací „Anomálie krevního tlaku a jeho
prevence“ (obor Zdravotnictví), Klára Prusková s prací „Poválečný odsun Němců z Vítkova“
(obor Historie) a Michaela Solařová s prací „Internetový marketing“ (obor Ekonomika a
řízení).
A naši radost dovršil kvartán Dominik Skalka, který si po úspěšném vystoupení v
okresním kole chemické olympiády vybojoval v krajském kole 3. místo.
Všem studentům blahopřejeme a těm, kteří postupují do celostátního, či krajského
kola držíme palce a přejeme jim další úspěchy.
Pozvání mezi diplomaty
Pražský studentský summit je vzdělávací projekt, který nabízí každým rokem tři
vzdělávací programy pro studenty, tzv. modely NATO, OSN a EU. Já jsem si vybral model
NATO, který simuluje jednání a proces rozhodování Severoatlantické rady a probíhá
výhradně v angličtině. Úspěchem je vůbec dostat se do modelu, tedy napsat tak dobrou
přihlášku, abyste porazili pražská, brněnská, plzeňská, či ostravská gymnázia, nebo školy, na
kterých se vyučuje jen v angličtině.
Součástí summitu jsou přípravné workshopy, na kterých se student naučí jednacímu
řádu, vyjasní si cíle „své země“, tedy v mém případě Estonska, a setká se s důležitými
- 112 -
osobnostmi. Zdánlivě malá pobaltská země má v Severoatlantické alianci své slovo, a to
nejen kvůli Centru pro kyberochranu, které se nachází v Talinnu. Člověk si tedy musí sehnat
informace o „své zemi“, mít dostatečné znalosti o fungování NATO, stále si pilovat angličtinu,
dobře a pohotově argumentovat a samozřejmě umět veřejně vystupovat. Na přípravných
workshopech jsme si stanovili cíle, které na závěrečné konferenci, zahájené v luxusním
hotelu Ambassador na Václavském náměstí za účasti reportérů České televize, musely být
probrány, a náš model musel najít na tyto problémy řešení. Na druhý den byl celý summit
postaven před krizovou situaci. Izrael zaútočil na Irán, neboť se obává jeho nukleárního
programu. Nato Irán zablokoval Hormuzský průliv a znemožnil ropným tankerům proplouvat.
Každý jsme tedy obdrželi dopis od našich vlád a žhavá diskuze mohla začít, jelikož každá
země hájila své cíle.
Model
ostatních
seriózností.
NATO
liší
se
hlavně
Naše
řešení,
od
svou
na
kterých jsme se usnesli, se
posílají do Bruselu, kde si praví
delegáti Severoatlantické aliance
přečtou naše návrhy. Pražský
studentský summit jsem si užil
na
maximum.
Potkal
jsem
studenty, kteří míří na Oxford, či Yale, viděl jsem známé osobnosti, procvičil jsem si své
znalosti a dovednosti a užil jsem si zábavy jako pravý delegát. Příští rok chci jet zase, a i když
budu maturovat, tak účast na tomto summitu mi už teď dala hodně.
Matěj Rucký, septima
(Vítkovský zpravodaj 5/2012, Učitelské noviny 19/2012)
Blahopřejeme
14. května proběhlo na TU Vysoké školy báňské v Ostravě krajské kolo Středoškolské
odborné činnosti a naši žáci si vedli velmi dobře. Pavel Škrobánek obsadil s prací „Chytře
proti AIDS“ (kat. Pedagogika, psychologie, sociologie) 1. místo a postupuje do národního
kola. Ondřej Žídek obsadil 2. místo s prací na téma „Cenová politika mobilních operátorů vs.
- 113 -
český zákazník“ (kat. Ekonomika a řízení) a rovněž postupuje do národního kola. Tereza
Škařupová s prací „Islám a právo šaría“ (kat. Filozofi e, politologie) vybojovala 2. místo.
Srdíčkový den ve Vítkově
Na naší škole už se stalo tradicí, že se zapojujeme do mnoha charitativních a
dobrovolnických akcí, mezi než patří také každoroční účast ve sbírce „Srdíčkový den“, kterou
pořádá Občanské sdružení Život dětem. Výtěžek sbírky byl tentokrát určen na nákup
zdravotnické techniky pro JIP Kliniky dětského a dorostového lékařství VFN a 1. lékařské
fakulty UK v Praze a pro Pediatrickou kliniku ve FN v Praze Motole. V rámci České republiky
pak pro další dětská zařízení pečující o nemocné a postižené děti.
Srdíčkový den letos proběhl 30. března za slunného, jarního počasí. Sbírkovými
předměty byly barevné umělohmotné klipy, klíčenky a žetony do nákupních košíků. Všechny
předměty do jednoho se prodaly. Letošní rok nám občané města Vítkova doslova vyrazili
dech, s tak hřejivým a vlídným přístupem jsme se už dlouho nesetkali. Proto bychom vám
chtěli hlavně jménem dětí nesmírně poděkovat. Doufáme, že stejné popularitě se tato sbírka
bude těšit i v příštích letech.
Anna Blatecká, 4. A
Vynikající úspěchy v národním kole SOČ
Středoškolská odborná činnost je soutěží talentovaných středoškoláků v řešení
odborných témat či problémů v celkem 18 vědních oborech. Tato soutěž, která je
podporovaná mj. Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Sdružením na podporu
talentované mládeže či mnoha českými univerzitami, je velmi prestižní záležitostí, díky níž
mají nadaní a kreativní studenti českých středních škol možnost ukázat, co v nich je.
Ve dnech 15. až 17. června 2012 ve středočeské Kutné Hoře proběhlo národní kolo
34. ročníku SOČ. Studenti maturitních ročníků Gymnázia Vítkov, Pavel Škrobánek a Ondřej
Žídek, kteří velmi úspěšně prošli nejdříve školním, okresním a následně krajským kolem této
soutěže, se probojovali až do kola celostátního.
- 114 -
Pavel Škrobánek obsadil s prací „Chytře proti AIDS“ (kategorie: Pedagogika,
psychologie, sociologie) 1. místo v národním kole a kromě finanční odměny od České
spořitelny získal i věcné ceny, které poskytl Středočeský kraj, a má možnost zúčastnit se
odborné stáže a letní školy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Ondřej Žídek obsadil se svou prací na téma „Cenová politika mobilních operátorů vs.
český zákazník“ 2. místo v národním kole (kategorie: Ekonomika a řízení) a byl oceněn též
finanční odměnou, kterou poskytla Česká spořitelna, cenou Středočeského kraje, finanční
odměnou – Cenou rektora Vysoké školy ekonomické v Praze a Cenou ředitele Moravské
vysoké školy v Olomouci, dále pak zvláštní cenou, kterou je návrh do soutěže o Ceny České
hlavičky.
Jako jeden ze dvou studentů Gymnázia Vítkov a současně jako laureát Středoškolské
odborné činnosti v tomto roce bych rád uvedl, že během této celé tvůrčí práce získá každý z
autorů cenné zkušenosti, seznámí se s novými a zajímavými lidmi, získá hlubší pohled na
danou problematiku a naučí se vystupovat před erudovaným publikem.
Jsme rádi, že tradice Středoškolské odborné činnosti, kterou na naší škole vybudovala
a po dlouhá léta velmi úspěšně pěstovala naše nyní již bývalá paní profesorka RNDr.
Alexandra Mikošková, která si dnes užívá zaslouženého odpočinku, pokračuje. Pomyslnou
štafetu převzal pan Mgr. Miroslav Bučánek, kterému se podařilo společně s některými kolegy
„dovést“ žáky až do celostátního kola.
Jakožto úspěšný řešitel SOČky všem vřele doporučuji účast v této léty ověřené
soutěži, především pak těm, kteří mají chuť a energii pustit se do něčeho zajímavého,
prospěšného i zatím neznámého.
Byť se jedna o studijní činnost nad rámec osnov a školních povinností, mohu z vlastní
zkušenosti potvrdit, že nabyté zkušenosti a poznatky za to rozhodně stoji!
- 115 -
- 116 -
7.10 Tělovýchova a sport
1.
16. - 25. září – sportovně turistický kurz Baško-Polje v Chorvatsku
2.
únor – 15 studentů absolvovalo lyžařský a snowboardový kurz v Beskydech
3.
družstva všech kategorií reprezentovala školu v okrskových a okresních
soutěžích ve florbalu, basketbalu, volejbalu, kopané, v lehké atletice a
v minikopané; družstvo dívek primy a sekundy obsadilo ve finále moravské
divize v álové kopané 2. místo a postoupilo do celostátního kola
4.
proběhly školní turnaje v kopané, florbalu a volejbalu
Pavel Pavlík
Zápisky z Chorvatska
Koncem září jsem měla možnost absolvovat sportovně turistický kurs v Chorvatsku,
který pořádalo naše gymnázium. Ten týden ve mně zanechal spoustu zážitků, které si jistě
budu
připomínat
ještě
dlouho. Krásně nám vyšlo
počasí. Téměř každý den
svítilo sluníčko a slané
moře,
jehož
tyrkysová
modř
oslňovala
zrak,
provonělo vzduch široko
daleko. O zábavu rovněž
nebyla nouze. Kromě toho,
že jsme se dokázali bavit i sami s přáteli, nám profesoři vymysleli řadu úžasných aktivit. Dny
jsme si zpříjemňovali plaváním, opalováním, ale i petangem, volejbalem, basketbalem a
badmintonem. Ovšem chlapci si užívali hlavně fotbalu a pinpongu. Po menších skupinkách
jsme jezdili na kolech na Makarskou riviéru a kochali se přitom nádhernou přírodou. Té jsme
se dosyta nabažili i při vycházce na pohřebiště Sveti Jur, které leží v horách a my jsme tak
měli nádherný výhled na moře i nedaleké ostrovy Brač a Hvar.
- 117 -
Obrovským zážitkem pro nás byla jízda na kánoích a poté rafting, ze kterého jsme si
odnesli tolik nezapomenutelných a jedinečných vzpomínek, ale také respektu, protože ne
pokaždé se nám dařilo čluny ovládat a ne vždy jsme měli jistotu, že se nám manévr opravdu
povede. Nakonec jsme ale všichni dopluli živí a zdraví… Ten den nám pršelo, ale i přesto jsme
se bavili hraním karetních her, povídáním a posloucháním hudby. Déšť na druhý den naštěstí
ustal a do konce kurzu bylo krásně a teploučko. Večery pak byly ve znamení aerobiku.
Pokaždé jsme si rozproudili krev v žilách, rozhýbali tělo, ale také to byly hodiny plné smíchu a
zábavy.
Poslední den jsme měli téměř volno. Balili jsme si věci, uvařili poslední jídlo a
samozřejmě si ještě šli užít moře a sluníčka, protože to nás bohužel s Chorvatskem taky
opouští. Večer jsme jeli lodí na Makarskou. Panovala úžasná atmosféra, povídali jsme si a
smáli se, pozorovali překrásný západ slunce a lodě, malé, větší i ty obrovské, které pluly
kolem nás. Na riviéře nás čekaly poslední nákupy dárků pro rodinu i přátele, dostalo se nám
skvělého občerstvení a plulo se zpět. Jen velice neochotně jsme se loučili.
Skvělá parta lidí, úžasní profesoři a zdejší milí lidé nám v srdcích zanechali vzpomínky,
které si budeme připomínat jistě celý život.
Klára Donovalová, sexta (září 2011)
Lyžařský kurz 15. - 20. 1. 2012
Na lyžařský kurz v Beskydech jsme se moc těšili a musíme uznat, že nás vůbec
nezklamal. Bylo vážně fajn a hezky jsme si to užili. Skamarádili jsme se s ostatními žáky, měli
jsme skvělý kopec, relaxovali jsme buď na pokojích s pytlem legrace, anebo jsme hráli šipky a
ping-pong.
Ubytování bylo hezké a
čisté a jídlo bylo výborné. Byli
jsme
rozděleni
na
lyžaře
a
snowboardisty. Měli jsme 3 vleky,
z čehož 1 byl pro ty, co se na
snowboardu teprve začali učit.
Lyžovat
jsme
vždy
chodili
dopoledne a odpoledne. Večer jsme do postele spíše padali, než lehali.
- 118 -
Naši instruktoři nás vůbec nešetřili, ba přímo naopak. Ve středu jsme měli, jak se říká
„kritický den“, takže jsme jezdili jen dopoledne a odpoledne jsme šli na výšlap na chatu
Charbulák. Chata byla velmi útulná a pěkně udržovaná. Následující dny uplynuly jak voda a
byl zde pátek, den odjezdu. Dopoledne většina žáků jezdila a zbytek si dobaloval poslední
věci. Následoval oběd a šestikilometrové scházení kopce. Zvládli jsme to v pohodě, naskočili
do autobusu a odjížděli do Vítkova, kde jsme se rozloučili a zamířili do svých domovů.
Adéla Kalužová a Monika Wolfová, prima
Blahopřejeme - Divizní finále Škol7 ve Veselí nad Moravou
Družstvo dívek primy a sekundy gymnázia postoupilo spolu se ZŠ Kvasice z
moravského finále do národního finále futsalového turnaje dívek Škol7, pořádaného FAČR.
Odbíjení juniorky 2011/2012
V květnu skončil pro volejbalový oddíl gymnázia další ročník Okresního poháru
juniorek. Děvčata letos vybojovala 4. místo. Reprezentovaly nás: Michaela Konečná,
Dominika Kundrátová, Kristýna Pretschová, Kateřina Řezníčková, Tereza Škařupová, Barbora
Staňková, Marta Kučerková, Klára Donovalová, Kristýna Kundrátová, Gordana Mikešová,
Alexandra Šenková a Klára Prusková.
Poslední čtyři jmenované hráčky nás zřejmě letos po maturitě opustí a za gymnázium
už nenastoupí. Zvláště jim tedy patří dík za reprezentaci města. Poděkování zaslouží také p.
Folovský, který oddíl vozil na venkovní zápasy. Scházíme se každý pátek od 15.30 do 17.00
hod. ve velké tělocvičně gymnázia. Těší se na vás trenéři Jan a Pavlína Bartošovi.
- 119 -
Blahopřejeme
Septimáni Jan Faltýnek a Matěj Rucký obsadili 3. místo v okresní soutěži středních
škol v plážovém volejbalu v Opavě a zúročili své letité nadšení pro tento sport. Patří jim dík
za skvělý výkon a reprezentaci školy.
- 120 -
7.11 Hudební výchova
Ve školním roce 2011/2012 uspořádala sekce řadu podnětných akcí, z nichž bychom
vyzvedli účast na pěveckých soutěžích a návštěvy kulturních akcí.
Již na podzim postoupila Adéla Tomanová do celostátního kola soutěže „Slavíci ve
školní lavici“ v Brně. Do nejužšího kola vybrala komise omezený počet žáků z celé České
republiky. Setkání těchto dětí nebylo pouze soutěží, ale i hudebním svátkem. Adéla
reprezentovala důstojně náš region a získala cenné zkušenosti pro svou další uměleckou
práci.
V prosinci pozvala naše škola pana Mužíka (otce našeho studenta z kvarty) a jeho
spolupracovníky z Moravské filharmonie Olomouc, kteří provedli Vivaldiho Čtvero ročních
dob v prostorách naší školy. Jelikož se jedná o první programní skladbu, zapojili se studenti
ke koncertu čtením příslušných básní.
Před Vánocemi jsme nacvičili s vybranými žáky ze všech ročníků vánoční kulturní
program, se kterým jsme vystoupili na Vánočním dni otevřených dveří a posléze navštívili
domov seniorů ve Vítkově. Spolupráce mezi našimi studenty a domovem je velmi bohatá a
naše škola tím navázala na dlouhodobou tradici setkávání mladé a starší generace našeho
městečka.
V novém kalendářním roce jsme přijali pozvání na okresní kolo soutěže v
uměleckých činnostech, které pořádá Základní škola Jana Zajíce ve Vítkově. V kategorii
sólového zpěvu získala Adéla Tomanová 1. místo a také v kategorii duetů zvítězila Adéla
Tomanová a Petra Švecová z našeho gymnázia.
Plesovou sezónou 2012 žila jako každoročně i naše škola. Žákyně Anna Neuvirtová a
Adéla Tomanová si připravily kulturní pěveckou vložku, kterou obohatily oba naše plesy.
V jarních měsících jsme uspořádali ve spolupráci se střediskem volného času zájezd
do Janáčkova divadla na Verdiho operu Nabucco. Této akce se účastnili jak naši nejmenší
žáci, tak také vítkovská veřejnost.
Spolupráce probíhala nejen se Střediskem volného času, ale také i se ZUŠ Vítkov,
kdy jsme v rámci vyučování navštívili vystoupení tanečního oddělení umělecké školy a
muzikál.
- 121 -
Aktivně jsme se zapojili do krajského kola soutěže ve zpěvu anglických písní v
Ostravě-Hrabůvce. Za naše gymnázium vystoupily studentky Tomanová a Neuvirtová.
Zástupce z naší školy spolupracoval také při hodnocení výkonů zúčastněných studentů.
Na závěr roku proběhlo ještě několik zajímavých akcí, které nemůžeme
opomenout. Jednou z nich je vystoupení Anny Neuvirtové při prodloužení Cesty českoněmeckého porozumění v Guntramovicích. V minulém roce naše škola přispěla k tomuto
zajímavému projektu dlaždicí s logem našeho gymnázia a v letošním roce zase kulturním
programem.
Další závěrečnou kulturní akcí tohoto roku je účast na mezinárodním festivalu
evropské písně, který byl pořádán v rámci projektu EUROREGION SILESIA – Ratiboř-Opava.
Naše studentky Tomanová a Neuwirtová si z této akce přinesly nejen čestné uznání poroty,
ale i spoustu zážitků a navázaných přátelství. 28. června byly vybrány k sólovému
účinkování na galakoncertu festivalu evropské písně, což jim bylo zajisté největší
odměnou. Naše sekce participovala i na dalších akcích školy, ať už uměleckými
vystoupeními na vernisážích (z těch bychom vyzvedli projekt Lidice a uměleckou dílnu
studentů AVE ART) či při předávání maturitních vysvědčení.
Helena Kozlová-Matyášková
Podzimní koncert
Šum v malé tělocvičně našeho gymnázia utichl… K vrtícím se pubertálním žáčkům
přichází pět elegantně oděných hudebníků. Kráčejí vznešeným, ale svižným krokem. Koncert
právě začíná. Sólista olomoucké filharmonie pan Vít Mužík zahájil koncert krátkým úvodním
slovem o skladbě „Čtyři roční období“ od Antonia Vivaldiho. Posléze představil samotné
umělce a připomenul, že k této skladbě patří i poetické vsuvky, které na tomto koncertě
přednesl Aleš Kocián, žák septimy.
Hudebníci se napřímili, žáci ztichli, jelikož se začaly ozývat první dokonalé tóny
romantických houslí. Hudebníci se nakláněli do rytmu lyrické písně, pak zase ustali, aby
nechali vyniknout ostatní nástroje, jindy zase zpomalili, aby jemně vystihli zpěv ptáků nebo
dokonce zrychlili, přesně tak jako se kolébají stromy v letní bouři. Neskutečný příběh
jednoho roku zachycený v notové osnově, vyřčený v tónech nás natolik zaujal, že jsme ani
- 122 -
nedutali. Poslouchali jsme, jak přechází letní bouřka, jak zpívají ptáci na rozkvetlých
stromech, jak jemné vločky dopadají na zmrzlou zem.
Celý koncert jsme proseděli téměř neslyšně a poslouchali jsme, jak nádherně hovoří
hudební nástroje. Jejich řeči někteří neporozuměli, ale i přesto si odnesli nezapomenutelný
zážitek, který svou neobyčejností zanechal stopy v jejich dalším pohledu na toto umění.
Velká poklona patří Antoniu Vivaldimu. Taktéž patří obrovská poklona panu Mužíkovi, který
dal do hry celé své srdce a umožnil nám si toto dílo poslechnout. Za skvělou práci bychom
měli poděkovat i jeho kolegům.
Zpívání mezinárodně
Koncem června jsem se zúčastnila festivalu Piosenki Europejskiej. Cílem soutěžní
přehlídky byla užší spolupráce s polskými dětmi a mládeží, se kterými máme společný zájem hudbu a zpěv.
Nejdříve se pořádaly dva konkurzy, první v Ratiboři a druhý v Opavě, kde bylo
vybráno asi 15 nejlepších zpěváků. 27. 6. jsme dojeli do Ratiboře, seznámili se s polskými
účastníky soutěže a poté se představil lektor workshopu Adam Kosewki, který nás naučil tři
sborové písně. Ty jsme měli společně zazpívat na galavečeru.
Druhé části soutěže se zúčastnilo 36 zpěváků, z nichž každý měl zazpívat jednu píseň
ve svém rodném jazyce a druhou v libovolném evropském jazyce. Většina zpěváků zvolila
angličtinu, ale zazněla zde také francouzština i španělština. 15 nejzajímavějších písní pak
zaznělo na večerním koncertu a porota konečně oznámila výsledky soutěže.
Čestné uznání, které jsem získala, umocnilo krásné zážitky z akce
Adéla Tomanová, tercie
Na cestě k porozumění
V roce 1998 začalo občanské sdružení Vlastenecký poutník organizovat mezinárodní
projekt Cesta česko-německého porozumění. Na úpatí Červené hory v Budišově nad
Budišovkou začala vyrůstat skutečná cesta, na kterou kladou lidé žulové desky s nápisy jako
- 123 -
důkaz svého odhodlání kráčet v Evropě Cestou porozumění. Dnes má tato cesta již 216
účastníků z mnoha zemí světa. Účastníky Cesty porozumění jsou obce, města, organizace,
rodiny, jednoduše každý, kdo má zájem o vzájemné porozumění a pochopení.
Na letošním prodlužování Cesty česko-německého porozumění zpíval opavský sbor
Křížkovský a naše studentka Anna Neuvirtová, kterou doprovázela Mgr. Helena Kozlová, její
vyučující. Po malé slavnosti probíhala v místní kapličce polní mše. Cele odpoledne se neslo v
příjemné a důstojné atmosféře setkávání a úvah o významu i přesahu této akce a o
budoucnosti.
V loňskem roce zde rovněž studenti a pracovníci naší školy položili žulovou desku se
symbolickým nápisem Si fata sinant… (jestliže osud dovolí…).
- 124 -
7.12 Výtvarná výchova
Výtvarnou výchovu v letošním roce vyučovali Mgr. Jaroslav Herman (tercie) a BcA.
Michaela Rucká (prima, sekunda, kvarta, sexta).
V hodinách je kladen důraz především na rozvíjení tvořivých schopností studentů a
teoretická poučení z oblasti historie umění, ať již formou krátkých přednášek, znalostních
soutěží nebo motivačních rozhovorů a debat.
Výuka se koná nejčastěji ve speciálních učebnách, nezřídka bývá využíváno i
komunitní centrum s počítačovou technikou. Práce žáků zdobí ponejvíce třídy. Velká
expozice fotografií našich studentů, které pořídili v bývalých břidlicových lomech na
Budišovsku, si po výstavách v Muzeu břidlice v Budišově nad Budišovkou a Krajském úřadě
v Ostravě konečně našla místo v přízemí na chodbách a ve vestibulu naší školy.
Studenti sexty, kteří měli hodiny výtvarné výchovy posledním rokem, se s
předmětem rozloučili školní výstavou velkoformátových pastelových maleb s názvem
„Abstrakce“.
Minimaturitní práci z dějin výtvarného umění, na téma „Salvador Dalí“, pak
vytvořila a úspěšně obhájila Tereza Ďuríčková.
Studenti i vyučující doufají, že i v budoucnu najdou podporu formou grantů, aby své
výtvarné aktivity mohli završit podobně úspěšnou expozicí.
Jaroslav Herman
Obrázek z Vítkova putuje po světě
Tématem mezinárodní výtvarné soutěže, pořádané u nás VŠCHT Praha a určené
dětem do 15 let z Evropy a Afriky, byl svět životodárné vody. Do soutěže se zapojili také žáci
Gymnázia Vítkov. Ze všech obrázků vybrala česká komise 15 nejlepších, které putovaly do
Royal Society of Chemistry v Londýně. Obrázek naší žákyně Terezy Ďuríčkové se tak stal
součástí výstavy, jež postupně zavítá do osmi zemí na dvou kontinentech. Po Velké Británii a
České republice to budou Německo, Itálie, Španělsko, Keňa, Etiopie a nakonec Jihoafrická
republika.
- 125 -
Předávání cen v Praze
Jednoho dne jsem se od naší paní učitelky výtvarné výchovy, Michaely Rucké,
nečekaně dozvěděla, že jsem se skvěle
umístila
v mezinárodní
výtvarné
soutěži „Životodárná voda“. Někdo
kreslil vodu v reálné podobě, někdo
zas v láhvi a já se rozhodla, že ji
nakreslím jako abstrakci. Nakonec
jsem
se
dostala
mezi
patnáct
nejlepších, bez určení pořadí. Byla
jsem pozvána na předávání cen do
Prahy na Vysokou školu chemickotechnologickou. Pak jsem se jela porozhlédnout po našem hlavním městě. Byl to moc krásný
den a klidně bych si ho zopakovala.
Tereza Ďuríčková, kvarta
- 126 -
- 127 -
Vzácní hosté, milí studenti,
dovolte, abych krátce uvedl vernisáž výstavy, která se dnes rozestřela po celé škole.
Jsou to téměř výhradně práce našich studentů, které máme možnost obdivovat. Tentokrát
jsme výjimečně sáhli i do archivu, abychom při malé fotografické retrospektivě zavzpomínali
nostalgicky též na staré časy. Mně osobně při pohledu na tyto fotografie připadá, jako by to
bylo včera a tak mi nezbývá, než věřit fyzikům, že čas je vskutku veličina relativní. Jelikož
jsme chtěli vystavit též soudobou tvorbu studentů, mnoho zajímavých archivních snímků
jsme museli ponechat v depozitáři, ale navzdory rozličným, ne zrovna optimistickým vizím,
zůstáváme optimisty a doufáme, že je budeme moci vystavit příště. Doufáme, že bude to
příště a těšíme se na další obdobnou příležitost, při níž nám bude stejně jako dnes velkým
potěšením pohlédnout do milých tváří někdejších studentů a studentek a všech příznivců,
kteří neváhali navzdory krutým mrazům přijít.
V prvním patře jsou ještě instalovány fotografie z cyklů Lidé Vítkovska a
Fotografujeme s Jindřichem Štreitem. Zde v přízemí jsme konečně instalovali soubor prací
Metamorfózy v krajině břidlicových lomů. Zapomenutá, romanticky zasmušilá lesní zákoutí
bývala kdysi svědkem činorodé, někdy i bezohledné těžební činnosti člověka, který
ponechává přírodě, aby po něm zacelovala rány.
Poslední zmínku ve své promluvě
bych chtěl věnovat expozici fotografií, jež
zdobí vestibul. Jsou to práce našeho
bývalého
studenta
Jana
Drochytky.
Tvarově minimalisticky čisté a barevně
vyvážené studie na téma Plocha prosazují,
že jde o hloubavého fotografa. Tak jsem
Honzu vnímal ještě vloni, když jsem ho
učil ve slohu. Bylo radostí číst jeho práce, v nich nikdy nechyběl originální pohled na
skutečnost. Přejme mu, ať se ve světě proslaví a doufejme, že zde nevystavuje naposledy.
V samotném závěru se mi chce ještě jednou říci: „Díky za návštěvu“ a chce se mi
zavolat: „Vivat Gymnázium Vítkov!“
Mgr. Jaroslav Herman, vyučující výtvarné výchovy, 11. 2. 2012
- 128 -
8
Hledání řešení vítkovského školství
Vítkov si gympl pod křídla nevzal
Vítkovsko - Desítky lidí, silná slova a emoce. Tak vypadalo středeční jednání
vítkovských zastupitelů. Citlivým bodem bylo krajem plánované sloučení místního gymnázia
se Střední školou v Podhradí.
Je to jako míchat hrušky s jablky, myslí si mnozí. Další v tom ale vidí jediné
východisko.
Každopádně plánované sloučení škol budí ve Vítkově a okolí silné emoce. Kraj chce
místní vyhlášené gymnázium sloučit se Střední školou v nedalekém Podhradí vychovávající
mj. automechaniky, kuchaře či kadeřnice: Důvody? Nejsou peníze na jejich provoz.
O plánu sjednotit obě nesourodé vzdělávací
instituce se jedná již dlouho. Doposud ale všechny
tyto snahy končily ve ztracenu. Na středečním
zasedání vítkovského zastupitelstva ale padla asi
poslední
překážka.
Asi
jediná
možnost,
jak
samostatnost gymnázia zachránit, tkvěla v tom, že
jeho zřizovatelské funkce převezme od kraje město
Vítkov a zajistí škole financování.
Tento návrh však zastupitelstvem neprošel, a tím byla krajským úředníkům v podstatě
dána zelená.
Jedna škola zadlužená, druhá se rozpadá
Mnozí lidé budou vždy cítit sloučení gymnázia a Střední školy v Podhradí jako křivdu,
ale podle některých zainteresovaných nebylo jiného východiska.
„Věříme kraji, že projekt bude životaschopný. Oni ve sloučení vidí jedinou budoucnost
středního školství na Vítkovsku. Tím, že jsme nepřebrali zřizovatelské funkce gymnázia, ale
neříkáme, že od celé věci dáváme ruce pryč. Budeme trvat na tom, aby bylo po sjednocení
nadále zachováno gymnaziální i učňovské školství,“ slibuje vítkovský starosta Pavel Smolka
(nez.) s tím, že radnice bude s krajským úřadem nadále v úzkém kontaktu.
- 129 -
Pokud dojde skutečně ke sloučení obou škol, existuje několik variant, jak to bude
fungovat v praxi. Areál v Podhradí by měli každopádně pro teoretickou výuku studenti a
kantoři opustit. Výuka gymnaziální i učňovská by poté částečně probíhala v gymplu a
částečně v jednom z pater na Základní škole na náměstí Jana Zajíce.
Druhou možností je splynutí dvou vítkovských základních škol a jejich přestěhování
do menších prostorů gymnázia s tím, že naopak poskytnou své původní větší prostory pro
účely středoškolského studia.
Slzy nepomohly
Je sloučení Gymnázia ve Vítkově a Střední školy v Podhradí jedinou možností, aby se
obě školy zachránily? Gymnázium by možná pod patronátem radnice přežilo, ale pro Střední
školu ve Vítkově-Podhradí by to prý znamenalo rozsudek smrti.
„Hrozilo nám úplné zrušení. Jsme rádi, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Celou dobu,
co se to táhne, dělal gympl problémy a odmítal to. Ať už by to nakonec dopadlo jakkoli,
vítězem se stane jen jeden. Minule to byli oni, dnes my. Bylo to náročné. Objevily se tam i
slzy a silná slova. Lidé z gymnázia nás u sebe stále nechtějí,“ popisuje ředitelka SŠ v Podhradí
Lenka Návratová s tím, že škola má zatím fungovat dál včetně všech dosavadních oborů.
Na gymnáziu už tak nadšení nebyli. „Trochu mě mrzí, že naši zastupitelé tak málo
myslí na budoucnost města. Kraj se vylidňuje a okrajové části jako Vítkovsko zvlášť,“
zdůrazňuje ředitelka Gymnázia Marie Mikulíková a upozorňuje na to, že tak hrozí další odliv
mladých nadějných lidí z regionu. Prozatím se ale na vítkovském gymnáziu nic zásadně
nemění. „Nyní chystáme přijímací řízení pro čtyřleté i osmileté studium,“ dodává na závěr
ředitelka Marie Mikulíková.
Tomáš Pustka, Zuzana Urbánková
(Opavský a Hlučínský deník.cz: Vítkov si gympl pod křídla nevzal [online]. 24. 2. 2012.
Dostupné z URL: <http://opavsky.denik.cz/zpravy_region/vitkov-si-gympl-pod-kridlanevzal20120224.html>)
- 130 -
Starosta Vítkova diskutoval s kantory a rodiči o sloučení škol, lidé ho
hubovali
Vítkov - Jako by to nestačilo. K problému plánovaného sloučení vítkovského gymnázia
se Střední školou v Podhradí přibyl další problém, který je zde prý dlouhodobý, ale pro širší
veřejnost dosud neznámý.
Vyplavalo to na povrch při čtvrtečním setkání starosty Vítkova Pavla Smolky s učiteli
místního gymnázia, rodiči a studenty.
Rodiče zde totiž opakovaně poukazovali na
jednu
z
možných
příčin,
proč
má
gymnázium stále méně studentů a tudíž i
málo peněz, což může vést ke sloučení
gymnázia s učilištěm v Podhradí. „Všichni
tady víme o tlaku ředitelů vítkovských
základních škol na děti, aby na gymnázium
nechodily. Hází mu klacky pod nohy a vy s tím nic neděláte,“ zlobila se jedna z přítomných
maminek.
Starosta přiznal, že ředitelé základních škol říkají dětem věci, které by říkat nemuseli.
Radnice s tím však prý nemůže nic moc udělat.
I když přítomných nebylo mnoho, čelil Pavel Smolka z jejich strany mnoha výtkám.
Kantoři i rodiče mu vytýkali, že se podle jejich názoru za své město na kraji málo bije. „Měl
byste Vítkov lépe prezentovat, vaše slovo z pozice starosty přece něco znamená,“ vyslechl si
starosta Smolka, který v čele města stojí už od roku 1998. I když upozornil, že nerozhoduje ve
městě sám, přítomní jako by ho vůbec neslyšeli.
Mnozí jsou zklamaní z toho, že vítkovští zastupitelé odmítli před několika dny vzít
gymnázium pod svá křídla a tím ho zachránit před sloučením s Podhradím. „Město není
schopno vzít všechno. Naše rozhodování vůbec nebylo jednoduché. Chtěl bych vidět vás, jak
byste se rozhodovali, kdybyste měli z kraje informaci, že pokud si vezmeme gympl pod sebe,
Podhradí bez náhrady zanikne. Ale i tam přece studují děti a jsou zaměstnáni lidé,“
vysvětloval starosta.
Jeho názor, že sloučenina obou škol má větší šanci k přežití než každá sama, nikoho
nepřesvědčil. Lidé si naopak myslí, že než spojení v nesourodý moloch, mělo se gymnázium
- 131 -
raději sloučit se dvěma základními školami a za takto ušetřené peníze mohl kraj držet učiliště
v Podhradí či jinde.
Pokud se starosta s kantory a rodiči na něčem shodl, tak na tom, že napíše na kraj
dopis s návrhem, aby se Střední škola v Podhradí přestěhovala do budovy Základní školy na
Opavské ulici.
Pokud by to bylo pro kraj přijatelné, vítkovští zastupitelé by se museli k problému
nejspíš vrátit. Na stole by pak měli rozhodnutí o slučování základních škol a dofinancování či
převzetí gymnázia městem, které by pak mělo fungovat samostatně.
Zuzana Urbánková
Čtenář: Lenka Návratová není ředitelka
Chystané slučování dvou středních škol na Vítkovsku, a to Gymnázia ve Vítkově a
Střední školy v Podhradí, zvedá místní občany ze židlí. Většina je pro zachování samostatnosti
obou, ale tomu nenahrává momentální situace, kdy jim kraj, jako jejich zřizovatel, není
schopen poskytnout dostatek financí. V regionu to mezi lidmi názorově vře a začínají se
objevovat i další reakce občanů.
Například čtenář Petr Vaněk poukázal v e-amilu naší redakci na skutečnost, že Lenka
Návratová ze Střední školy v Podhradí vlastně ředitelkou této instituce ani není. „Není mi
známo, že by Lenka Návratová byla do současné doby jmenována Moravskoslezským krajem
jako ředitelka uvedené školy. Také jsem viděl několik listin, na kterých je podepsána jako
ředitelka školy. Jinak řečeno, co si myslet o Lence Návratové, když lidově řečeno veřejnost
podvádí?“ ptá se obrazně čtenář a dodává:
„Pro mne pracovník školství, který vychovává mládež a podepisuje se neprávem jako
ředitelka školy, není důvěryhodná osoba. Lze tedy dále pochybovat o všech jejich slovech a
vystoupeních.“
Lenka Návratová tato tvrzení bere s rezervou. „Závidím starosti dotyčnému čtenáři,
asi mu uniká podstata problému. Je to jen slovíčkaření. Zastávám funkci ředitelky s názvem
zástupkyně statutárního orgánu, je to nejvyšší funkce ve škole a žádný jiný ředitel
neexistuje,“ sděluje.
Funkci převzala údajně po bývalém řediteli a oficiálně se jmenování ředitelkou
neprobíralo právě proto, že ještě není jisté, jak to vůbec s budoucností školy dále bude. Na
- 132 -
dokumenty se prý podepisuje titulem zástupkyně statutárního orgánu, ale jinak ji i při
jednáních s krajem oslovují jako ředitelku.
„Je to úplně jedno, pod kterým titulem tu funguji. Zastávám funkci stejnou jako
ředitelka a také řeším stejné problémy a úkoly. Navíc mám tady třeba zástupkyni. A umíte si
představit, že by se její pozice nazývala: zástupkyně zástupkyně statutárního orgánu?“
uzavírá Lenka Návratová.
Tomáš Pustka
(Opavský a Hlučínský deník.cz: Starosta Vítkova diskutoval s kantory a rodiči o
sloučení škol, lidé ho hubovali [online]. 5. 3. 2012. Dostupné z URL:
<http://opavsky.denik.cz/zpravy_region/vitkov-diskuze-slouceni-skol05032012.html>)
Předmět:
Nebuďte lhostejní - stav školství ve Vítkově
Datum:
Wed, 07 Mar 2012 09:12:40 +0100
Od:
Petr Dobeš <[email protected]>
Dobrý den,
rád bych touto cestou apeloval na občany Vítkovska a všechny ty, kterým není
lhostejný osud školství v našem městě.
Poslední jednání zastupitelstva, které mělo za úkol schválit koncepci školství,
v podobě spojení dvou základních škol, aby byl následně dán prostor pro vyjednávání
s krajem o zachování středního školství ve Vítkově, zcela selhalo. Nyní je proces slučování
škol pouze v rukou kraje, protože se naše město neschválením koncepce od tohoto
distancovalo. Nechci a nemůžu se smířit s tím, že by našim zastupitelům byla budoucnost
našich dětí, studentů a města natolik lhostejná.
Prosím obracejte se aktivně na zvolené zastupitele města (jejich seznam přikládám
v závěru) a dejte tak najevo, že nejste spokojeni s neschválením koncepce školství ve
Vítkově. Žádejte po svých zastupitelích svolání mimořádného jednání zastupitelstva, kde se
tato otázka znovu otevře a bude se řešit.
Je faktem, že neschopnost zastupitelstva schválit školskou koncepci vedla k tomu, že
kraj již zaujal stanovisko, které by mohlo vést k zániku, nebo výraznému zhoršení středního
- 133 -
školství ve městě. Neschválením školské koncepce se veškerá aktivita přesunula na stranu
kraje a město již stojí pouze opodál, jako přihlížející člen.
Proto prosím ty, kterým není lhostejný osud škol ve Vítkově, navštivte nebo jinak
kontaktujte své zastupitele a dejte jim najevo, že se Vám nelíbí pasivní postoj města! Dejte
najevo, že chcete, abychom se pomocí svých volených zastupitelů znovu aktivně zapojili do
procesu transformace školství ve Vítkově a byli kraji rovnocennými partnery v jeho
rozhodování.
Kdo nezná pozadí, může si přečíst vývoj situace zde:
Zasedání zastupitelstva, které se konalo 22. února tohoto roku, se zúčastnilo několik desítek
občanů našeho města. Ve velké míře byli přítomni rovněž zaměstnanci Střední školy v Podhradí,
Gymnázia Vítkov a základní školy v Opavské ulici. Důvod byl zřejmý - projednávání koncepce školství
na Vítkovsku.
Práce na nové koncepci školství začaly již v minulém roce a trvaly několik měsíců. Cílem bylo
předložit možné varianty budoucí existence středního a základního školství v našem městě. Osobně
se domnívám, že hlavním impulsem byly dopisy odboru školství Moravskoslezského kraje, jejichž
prostřednictvím jsme byli požádáni o stanoviska k určitým konkrétním krokům, které kraj připravuje
v oblasti středního školství na Vítkovsku.
V únoru loňského roku se zastupitelstvo vyjadřovalo k dotazu kraje, zda město chce převzít
zřizovatelská práva ke gymnáziu nebo dofinancuje chybějící prostředky na platy jeho pracovníků.
Pro informaci uvádím, že zastupitelstvo města tvoří 21 zastupitelů a pro přijetí jakéhokoliv usnesení
je zapotřebí 11 hlasů (součet hlasů může být nižší z důvodu nepřítomnosti zastupitelů). Přijata byla
tato usnesení:
„Zastupitelstvo města nesouhlasí se záměrem převodu zřizovatelských funkcí Gymnázia
Vítkov, Komenského 145, příspěvková organizace, na město Vítkov“ (pro 18 hlasů, proti 0, zdržel
se hlasování 1).
„Zastupitelstvo města souhlasí se zachováním stávajícího stavu zřizovatelských funkcí
Gymnázia
Vítkov,
Komenského
145,
příspěvková
organizace,
Moravskoslezským
krajem
a dofinancováním vzdělávací činnosti z rozpočtu města Vítkova“ (pro 12 hlasů, proti 4, zdrželi
se hlasování 3 zastupitelé).
Na základě těchto usnesení naše město poskytlo v roce 2011 částku cca 170 tis. Kč
na dofinancování platů zaměstnanců Gymnázia Vítkov.
Následně se na nás kraj obrátil se žádostí o stanovisko k dalšímu záměru, cituji z dopisu: „...V
této souvislosti a s ohledem na nutnost pokračovat v řešení aktuální problematiky středního školství
- 134 -
na Vítkovsku se na Vás obracím se žádostí o Vaše stanovisko k záměru zajistit vzdělávací potřeby
v této oblasti prostřednictvím jednoho školského subjektu, jež by vznikl splynutím Gymnázia, Vítkov,
Komenského 145, příspěvková organizace, a Střední školy, Vítkov-Podhradí, příspěvková organizace.
V případě, že město Vítkov tento záměr nepodpoří, budeme nuceni uvažovat o jiných variantách
řešení současného stavu.“
Byla tedy zpracována koncepce, ve které byly navrženy čtyři možné varianty řešení. Materiál
pak byl zaslán všem ředitelům dotčených škol i dosavadnímu zřizovateli, tedy Moravskoslezskému
kraji, k vyjádření.
Jednalo se o tyto varianty:
Varianta I – sloučení našich základních škol do jedné příspěvkové organizace (využívány by
byly obě budovy, jak na Opavské ulici, tak na Komenské ulici)
Varianta II – sloučení našich základních škol a gymnázia do jedné velké školy s tím, že by
město převzalo funkci zřizovatele gymnázia
Varianta III – sloučení obou našich základních škol do jedné školy (tedy do ZŠ Vítkov,
Komenského ulice) a sloučení Gymnázia Vítkov se Střední školou ve Vítkově-Podhradí do jedné školy
s názvem například „Gymnázium a SŠ Vítkov“
Varianta IV – sloučení obou našich základních škol do jedné ZŠ v Komenského ulici (budova
stávající ZŠ v Opavské ulici by se opustila).
Ředitelé všech škol dostali předložené varianty k prostudování a následnému vyjádření
vlastních stanovisek z hlediska výhod i nevýhod řešení. Moravskoslezský kraj se přiklání k variantě III,
případně k variantě II.
Dne 23. ledna se uskutečnilo společné jednání za účasti ředitelů všech čtyř škol, zástupců
krajského úřadu a vedení našeho města. 8. února pak následoval seminář pro zastupitele, jehož
se opět zúčastnili všichni ředitelé dotčených škol. Zde jsme znovu diskutovali o variantách
předložených v rámci zpracované koncepce školství. Všem zúčastněným stranám jsme dali dostatek
prostoru, aby nám sdělili své názory podložené dostupnými argumenty.
Veškeré nashromážděné podklady jsme 22. února předložili k projednání zastupitelům města.
Po dlouhé diskusi přišlo na řadu hlasování. Nejprve se hlasovalo o protinávrhu (znění protinávrhu zahájit jednání s Moravskoslezským krajem o podmínkách převodu zřizovatelských funkcí Gymnázia
Vítkov na město Vítkov). Tento návrh nebyl přijat (pro 3, proti 10, zdrželo se 6 zastupitelů). Dále
se hlasovalo o sloučení obou našich základních škol. Ani tento návrh nebyl přijat (pro 10, proti 7,
zdrželi se 2 zastupitelé). Výsledek hlasování tedy znamená, že stále zůstává v platnosti usnesení
z minulého roku, kterým neschvalujeme převzetí gymnázia a zároveň nepřistupujeme ke sloučení
našich základních škol.
- 135 -
Rozhodování nebylo jednoduché. Přestože si všichni přejeme zachování stávajícího rozsahu
středního školství (gymnaziální, střední odborné i učňovské), částečně se rozcházíme v názorech
na to, jaká forma bude nejvhodnější. Podle mého názoru se zastupitelé svým hlasováním rozhodli dát
prostor pro sloučení středních škol s tím, že sloučený subjekt bude životaschopný a nedojde
k omezení jakékoliv formy stávajícího vzdělávání na Vítkovsku. To také budeme od představitelů kraje
požadovat. Na druhou stranu jsme připraveni být nápomocni k zajištění úspěšného fungování tohoto
sloučeného subjektu.
Ing. Pavel Smolka, starosta města
6. 3. 2012
Seznam zastupitelů města: Ing. Pavel Smolka, Zdeněk Hegar, PhDr. Marie Mikulíková,
Stanislav Brožek, Olga Burianová, Mgr. Alena Grosová, PharmDr. Jiří Houšťava, Mgr. Oldřich
Huška, Štěpán Hutník, Mgr. Tomáš Odstrčil, Ing. Ivan Petrtýl, MUDr. Jiří Pivoňka, Josef
Prusek, Mgr. Martin Šrubař, Rudolf Matocha, Oldřich Vícha, Alena Zemanová, Ing. Břetislav
Vašíček, Mgr. Blanka Váňová, Ing. Leoš Váňa, Zdeněk Štoček
Od:
Alena Ihnátová <[email protected]>
Předmět:
Školství ve Vítkově - názor občanů
Datum:
14.3.2012 11:37:52
Dobrý den,
v příloze Vám zasíláme reakci nás jako občanů města Vítkova na současné dění kolem
školství ve městě. Žádáme Vás, aby jste věnovali čas k přečtení dalších názorů Vašich voličů.
Věříme, že náš dopis pro Vás bude impulsem k opětovnému zahájení jednání a konečnému
řešení celé kauzy.
Děkujeme, s pozdravem Alena Ihnátová a Petra Kyzková
- 136 -
Od:
Ivan Petrtýl <[email protected]>
Komu:
Alena Ihnátová<[email protected]>
Předmět:
Re: Školství ve Vítkově - názor občanů
Datum:
14.3.2012 16:09:03
Dobrý den,
děkuji za Váš impuls, ale z celého dosavadního jednání cítím nátlak, neobjektivnost a
preferenci pouze jednoho řešení. Vezměte prosím v potaz i ostatní skupiny dětí, které
gymnázium studovat nemohou. Připustíte-li, že volení zastupitelé prezentují vůli občanů,
není pak náhodou, že myšlenka podpory zachování Podhradí cestou spojení s gymnáziem
není jen anarchistickou bojůvkou skupinky neústupných, ale má podporu velké části
zastupitelů. Máte-li na mysli blaho Vítkova, nemůžete jej stavět pouze na podmínce
zachování gymnázia financovaného z rozpočtu města.
Vzhledem k tomu, že poslední jednání zastupitelstva žádné rozhodnutí nepřineslo, je
určitě další jednání na spadnutí v nejbližší době.
S pozdravem Ivan Petrtýl
Předmět:
Dopis zastupitelům
Datum:
Wed, 14 Mar 2012 17:28:55 +0100 (CET)
Od:
Alena Ihnátová <[email protected]>
Milí přátelé, kamarádi, členové klubu rodičů, občané,
dnes jsem spolu s kolegyní Petrou Kyzkovou zaslaly na e-mailové adresy všech
zastupitelů nesouhlas s postoji a jednáním některých zastupitelů týkající se školství ve
Vítkově (viz Příloha). Domnívám se, že ani Vám není lhostejná budoucnost vzdělání našich
dětí, budoucnost města, proto Vás chci požádat, aby jste svůj názor sdělili rovněž Vy. Pokud
nechcete nebo nemáte čas psát nějaké „elaboráty“, jednoduše napište pouze svůj souhlas s
našim návrhem a zašlete na níže uvedené e-mailové adresy např. s konkrétním jménem
zastupitelů. Naši společnou variantu řešení rozepsal p. Petr Dobeš ve svém návrhu, který
Vám spolu s názorem paní J. Obadalové zasílám v Příloze. Dle mého názoru nemá písemný
projev takovou váhu jako osobní kontakt, proto hodláme některé zastupitele pozvat k
- 137 -
osobnímu projednání naší koncepce. Konkrétní datum, místo a čas sdělím snad co nejdříve
opět prostřednictvím e-mailu. Věřím, že nás nebude jen malá hrstka, a že nás podpoříte svou
účastí při těchto jednáních i Vy. Děkuji Alena Ihnátová
Seznam zastupitelů: Ing. Pavel Smolka [email protected], Zdeněk Hegar
[email protected], podatelna MÚ:
[email protected], PhDr. Marie Mikulíková,
Stanislav Brožek, Olga Burianová, Mgr. Alena Grosová, PharmDr. Jiří Houšťava, Mgr. Oldřich
Huška, Štěpán Hutník, Mgr. Tomáš Odstrčil, Ing. Ivan Petrtýl, MUDr. Jiří Pivoňka, Josef
Prusek, Mgr. Martin Šrubař, Rudolf Matocha, Oldřich Vícha, Alena Zemanová, Ing. Břetislav
Vašíček, Mgr. Blanka Váňová, Ing. Leoš Váňa, Zdeněk Štoček
Vážení zastupitelé města Vítkova,
připojujeme se k občanům, kteří vyjádřili své názory k otázce základního a středního
vzdělávání v našem městě. Proto Vás žádáme o 5 minut z Vašeho času k přečtení tohoto
dopisu.
Stejně jako ostatním občanům není ani nám lhostejná budoucnost našich dětí ani
budoucnost města Vítkova. Konání několika zastupitelů, kteří dostali při volbách naši důvěru,
v nás vzbuzují pochybnosti o tom, zda jsme tuto důvěru vložily do správných rukou.
Z názorů některých zastupitelů i pana starosty je jednoznačně zřejmý pouze zájem o
finanční stránku věci, ale bohužel opomíjejí mnohem důležitější stránku, a to vzdělávání
nejen našich dětí, ale rovněž nás občanů (Komunitní centrum Gymnázia, večerní studium,
Galerie Gaudeamus apod.). Obeznámily jsme se se všemi čtyřmi návrhy koncepce školství,
které byly předloženy zastupitelstvu. Zcela se ovšem přikláníme k nové variantě navržené p.
Dobešem, která byla přednesena p. starostovi na jednání rodičů, občanů a zástupců
Gymnázia dne 1. 3. v prostorách Komunitního centra. Tuto variantu není třeba znovu
popisovat, byla Vám v rámci apelačního dopisu p. Dobeše zaslána do Vašich e-mailových
schránek.
Přesto bychom chtěly znovu zdůraznit, že spojením ryze studijního typu školy se
školou s odborným zaměřením se sami dobrovolně připravíme o středoškolské studium ve
Vítkově, neboť takovýto subjekt nebude dlouhodobě životaschopný. Zájem rodičů přihlásit
své dítě ke studiu do podobného typu „hybridního ústavu“ bude téměř nulový, poněvadž
každý rodič chce pro své dítě jen to nejkvalitnější, nejlepší, což by se o tomto typu školy
- 138 -
nedalo říci ani vzdáleně. S největší pravděpodobností by se dal očekávat také odliv
stávajících studentů na školy, které by svou kvalitou splnily jejich původní studijní záměry.
Logickým důsledkem by byl rovněž postupný úbytek zájemců o mimoškolní činnosti typu
ZUŠ, Městská knihovna, SVČ, celkové kulturní a sportovní vyžití. Úbytek mládeže ve městě by
mohl mít zásadní existenční vliv na naše živnostníky, obchodníky apod. Je to v našem zájmu?
Naléhavě Vás tedy žádáme, aby jste jako zvolení zástupci občanů konečně začali
aktivně jednat a nenechali rozhodování o budoucnosti města pouze na rozhodnutí kraje,
kterému na kvalitě rozhodnutí týkajícího se tak malého a možná ne tolik atraktivního města
až tak moc nezáleží.
S pozdravem Alena Ihnátová a Petra Kyzková
Vážení zastupitelé,
Rád bych na Vás touto cestou apeloval a požádal Vás, abyste znovu zvážili a
projednali koncepci školství ve Vítkově.
Pokud bychom sloučili obě základní školy, tak by se mohlo uvolnit dostatek místa
v budově na Opavské ulici pro přesun studentů ze Střední školy na Podhradí – a to pořád ve
správě kraje (jen by si kraj hradil provozní náklady a třeba pronájem). Došlo by k úspoře min.
4 milióny z dnešních 5 mil. provozních nákladů na areál na Podhradí. Z této úspory by mohlo
být třeba i částečně dofinancováváno Gymnázium.
Nezůstaňme stát jako město na vedlejší koleji a nedívejme se jen, jak kraj sloučí obě
střední školy v jeden subjekt. Dle mého názoru toto sloučení není šťastným krokem a jsou
zde i mnohem lepší a myslím si i životaschopnější varianty.
To, že se znovu aktivně zapojíte do jednání s krajem, je možná jedinou šancí našeho
města o zachování středního školství a vytvoření cílené koncepce. Bohužel v tomto okamžiku
je čas proti nám a je potřeba kraji dát najevo, že jsme jako město znovu zpět aktivně ve hře.
Proto Vás prosím o svolání mimořádného jednání zastupitelstva, které se bude touto
otázkou znovu zabývat.
Nebudu zde přikládat důvody, které mě vedly k preferování této varianty. Jsem
obeznámen se všemi 4mi dříve navrhovanými variantami, které jste již projednávali a tato
výše popsaná se mi zdá jako nejprůchodnější a logicky si ji umím zdůvodnit.
V této situaci není možné sedět s rukama v klíně a čekat až to nějak vyhnije.
Děkuji, Bc. Petr Dobeš, občan Vítkova
- 139 -
Vážení zastupitelé města Vítkova!
Ráda bych se vyjádřila k základnímu i střednímu školství ve Vítkově. Z povzdálí sleduji
dění kolem obou základních škol, gymnázia i Střední školy na Podhradí, a protože jsem
občanem Vítkova, není mi lhostejné, jak to bude dál. Prosím, abyste mi věnovali čas a dočetli
do konce.
Sama jsem absolventkou zdejšího gymnázia a obě mé dcery také. Mám k této škole
osobní vztah a záleží mi samozřejmě i na současných a budoucích studentech.
Pěknou řádku let učím na základní škole a vykonávám funkci výchovného poradce,
mám tedy za to, že jsem s problematikou středního školství našeho okresu dostatečně
obeznámena. Sleduji spojování středních škol Opavska v důsledku malého počtu studentů a
rozumím těmto krokům. Rozumím např. spojení Obchodní akademie a Střední školy poštovní
a logistické v Opavě, protože obě mají studijní obory podobného či stejného zaměření. Ale
moc nechápu, co může vzniknout sloučením školy s ryze studijními obory a učiliště s ryze
praktickými obory. Přiznávám také, že nerozumím ekonomické stránce věci. Přesto si
dovoluji podotknout, že přes všeobecný nedostatek financí bychom měli nadřadit vzdělání a
jistý vyšší stupeň společenské prospěšnosti nad peníze s vědomím, že budoucnost nám dá za
pravdu.
Mám ještě přinejmenším jeden důvod, proč mi záleží, aby střední školy ve Vítkově
zůstaly tak, jak jsou, případně aby se sloučily základní školy s gymnáziem. Tato kombinace se
zdá být logická.
Již dlouhou dobu ministerstvo školství usiluje o integraci žáků na základních školách.
Jinými slovy žádají, aby žáci slabí byli ve třídách spolu s žáky nadanými. Také vím, kolik
podpůrných opatření, programů, aktivit a financí se vynakládá na to, aby se žáci slabí svými
vědomostmi alespoň přiblížili žákům nadprůměrným. Nelituji námahy ani financí na to
vynaložených, ale výsledky z různých důvodů nesplňují očekávání. Není to pouze moje
zkušenost, hodně kolegů vidí situaci stejně.
Co je důsledkem toho? Nadaní žáci jsou nuceni přizpůsobit se pomalému tempu
výuky a nižším nárokům, které vyžadují žáci prospěchově slabí. Nemají prostor získávat
dovednosti a rozvíjet své schopnosti v souladu s jejich možnostmi. Tito žáci nemají žádné
aktivity a programy, jak své schopnosti rozvíjet, žádné takové nejsou. To je hlavní důvod,
proč toto píšu a je mi upřímně líto, že státu snad nezáleží na naší budoucí inteligenci. Věřte
mi, taková je situace téměř ve všech třídních kolektivech na základních školách. Žáci nadaní
- 140 -
neodcházejí na osmileté studium gymnázia, protože škola nechce ztratit finance na tohoto
žáka. Na druhé straně přibývá žáků, kteří odsedí v sedmi třídách devět let školní docházky
naprosto nedotčeni vzděláním a končí na úřadech práce.
Proto žádám: nechejme našim bystrým a ctižádostivým dětem možnost rozvíjet své
nadání v takových školách a kolektivech, kde jejich plnému rozvoji nebude nic bránit. Prosím
vyvarujte se takových rozhodnutí, které situaci v již tak zkaženém školství ještě zhorší. Dejte
najevo, že Vám záleží na rozvoji našich dětí a také na rozvoji celého regionu.
Se srdečným pozdravem Mgr. Jana Obadalová
Od:
"Starosta" <[email protected]>
Komu:
<[email protected]>
Datum:
22.03.2012 15:57
Předmět:
Dopis zastupitelům města
Vážená paní kolegyně, vážený pane kolego,
obracím se na Vás, jako na zastupitele našeho města, ve věci řešení školské otázky ve
Vítkově. V současné době jste více či méně informováni, kontaktováni či vyzýváni k aktivitám
v otázce budoucí formy existence základních a středních škol ve Vítkově. Nemohu si dovolit
mluvit za jiné, ale osobně jsem pevně přesvědčen o tom, že v našem městě si nikdo nepřeje,
aby došlo k omezení či dokonce zrušení středního školství ve Vítkově.
Předpokládám, že s tímto vědomím přistupovali všichni zastupitelé k hlasování, které
proběhlo na minulém zastupitelstvu. To, že jsme nehlasovali všichni jako jeden muž přece
neznamená, že někdo hlasoval lépe a někdo hůř. A nebo že by někomu bylo školství ve
Vítkově lhostejné. Možná to způsobilo to, že ne všichni máme stejný rozsah informací a také
to, že některé věci pouze předpokládáme a nikdo nemůže stoprocentně říct, jak v budoucnu
dopadnou.
Je dobře, že se o tyto otázky veřejnost nejenom zajímá, ale také se aktivně zapojuje
do rozlousknutí této nejednoduché a citlivé situace.
V současné době koluje mezi zastupiteli a zainteresovanou veřejností otevřený dopis
a konkrétní návrh varianty, která předpokládá zachování obou samostatných středních škol a
spojení základních škol. Dále řeší přemístění jak střední školy z Podhradí, tak stávající
- 141 -
základní školy v Opavské ulici. Pokud je tato varianta ta nejlepší, která zachová stávající
rozsah středního školství, pak jsem pevně přesvědčen, že ji podpoří většina zastupitelů.
Potřebovali bych ovšem vědět, jestli je reálná a pokud ano, tak za jakých podmínek.
V materiálu mi chybí odborné stanovisko a argumenty zejména gymnázia, ale i ostatních
škol, kterých se tato varianta týká.
Potřebujeme vědět, jestli se 212 žáků opavské školy v 11 třídách vejde do školských
objektů v Komenské ulici. Je tam tolik volných tříd? Budeme muset stavět nové třídy?
Budeme muset třídy slučovat a pokud ano, tak kolik dětí bude v těchto třídách?
Potřebujeme vědět, kolik peněz chybí gymnáziu v tomto roce na mzdy všech
pracovníků. Bude tuto částku hradit kraj? Bude ji hradit město ze svého rozpočtu? Kolik
studentů by muselo chodit na gymnázium, aby mělo dostatek prostředků na platy?
Potřebujeme vědět, čeho docílíme sloučením našich základních škol. Bude v této
jedné škole více dětí než je nyní ve dvou samostatných? Co nás vede k domněnce, že jedna
základní škola = více dětí na gymnáziu?
Potřebujeme znát, plusy a mínusy této varianty z pohledu pedagogického a
organizačního.
Na základě výše uvedeného navrhuji vytvořit pracovní skupinu složenou ze zástupců
všech 4 škol, kterých se koncepce týká, zástupců města a zainteresované veřejnosti. Tato
skupina by měla připravit všechny dostupné podklady a upozorní na výhody a úskalí
předložené varianty. S touto nabídkou oslovím všechny 4školy, pana Dobeše a další
zainteresované občany. Pokud by někdo chtěl v této skupině pracovat, ať se mi přihlásí.
Pokud zastupitelstvo zváží, že jsou důvody k tomu, aby se znovu vrátilo k otázce
školství, tak to jistě udělá.
Ing. Pavel Smolka
- 142 -
DOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA VÍTKOV z března 2012
Vážený pane starosto,
v úvodu bychom se Vám rádi představili. Jsme studenti vítkovského gymnázia. Spolu
s dalšími, jsme se i my zúčastnili vašeho jednání v komunitním centru naší školy. Popravdě,
jsme po tomto jednání dosti v rozpacích. Neukázal jste přílišnou ochotu pomoci lidem, kteří
za tuto školu bojovali a dokonce i mnoha občanům našeho města. Lidé si stěžují. Jak
občanům, tak i nám vadí, že se za nás nepostavíte. Že „své“ město nehýčkáte tak, jak
bychom od člověka vašeho postavení očekávali. Chceme zde udržet pracovní příležitosti,
vzdělanost a kulturu. To jsou totiž věci, které si nemůžeme dovolit ztratit. Co jiného by nám
v tomto městě zůstalo? Lidé odcházejí a vy si toho možná nevšímáte. Odcházejí proto, že už
to není město, do kterého se lidé rádi vraceli, ale co je důležitější, měli ho rádi a dříve by je
myšlenka stěhování snad ani nenapadla. Dnes se chtějí stěhovat za lepším! Kdo jiný by měl
orodovat za gymnázium, když ne právě my, jeho studenti. Stavíte si proti sobě barikádu.
Bojíme se postupné ztráty vzájemné důvěry a to přeci nikdo nechceme. Naše slova nejsou
prázdná, jste teď horkým tématem v mnoha zdejších rodinách. Vždyť i Vám samotnému to
musí být nepříjemné. „Je něco shnilého ve státě dánském“, napsal v jedné ze svých her
Shakespeare. Tím chceme říci pouze jedno. Vítkov netvoříte jen Vy a váš úřad, ale jsme to my
občané, kteří mu dáváme život. S tímto jednáním nemá Vítkov příliš světlé vyhlídky. Co
z tohoto města bude za pár let? Bezvýznamný bod na mapě, kde lišky dávají dobrou noc?
Pociťujeme nejistotu. Máme pocit, že naše slovo pro Vás příliš neznamená. Že nás neslyšíte,
nebo spíše nechcete slyšet. Toto jsou obavy lidí, kteří Vám věřili. A vy zase věřte, že pokud
nám všem dokážete, že na své místo opravdu patříte, potěší nás to a s vděčností Vám to
budeme plnými doušky vracet. Víme pane starosto, že nedokážete zázraky. Uvědomujeme si,
že pokud se o něčem jedná, musí to schválit zastupitelé města. Na druhou stranu si ale také
myslíme, že kdyby Vám opravdu šlo o to, postarat se co nejlépe o své občany, dokázal byste
možná některé názory zastupitelstva třeba alespoň částečně ovlivnit. Tímto na Vás chceme
jako studenti apelovat, abyste bojoval za své občany a voliče. Nevěříme v lepší budoucnost
gymnázia při spojení se SŠ Podhradí. My jen chceme zachovat tento odkaz vítkovské
vzdělanosti i příštím generacím. A právě za tímto účelem Vám zasíláme tento dopis a podpisy
studentů a občanů Vítkova s prosebnou žádostí ke změně současného stanoviska.
Klára Donovalová, Jakub Plaskura, Michal Škrobánek
- 143 -
Předmět:
Žádost o spolupráci
Od:
Datum:
Zuzana Veselá <[email protected]>
30.3. 2012, 08:38
Vážení kolegové, přeposílám materiál pana starosty a žádám vás všechny o písemná
stanoviska k uvedené variantě, tak jak je uvedeno v příloze a v otázkách pana starosty. Vaše
připomínky očekávám do pondělí 12.00, abychom vám mohli poskytnout včas souhrnný
materiál pro město.
Děkuji.
M. Mikulíková
Vážená paní ředitelko, vážený pane řediteli,
obracím se na Vás se žádostí o spolupráci při zhodnocení reálnosti varianty řešení
školství ve Vítkově, kterou předkládají aktivní občané našeho města. Tato variante je
popsána v příloze včetně výhod, které přináší.
Tato varianta nebyla zahrnuta mezi ty, které město mělo rozpracované v koncepci a
ke kterým jste se vyjadřovali. Osobně se domnívám, že bez Vašeho odborného názoru není
možno tuto variantu předložit zastupitelům.
Prosím Vás, abyste uvedli všechna pozitiva i rizika, ekonomické, organizační a
pedagogické dopady, které by realizací této varianty nastaly. Zejména by bylo dobré uvést
pozitivní i negativní dopady pro organizaci, kterou řídíte, pokud by byla předložená varianta
realizována.
Dovolím si napsat několik otázek, které mě u této varianty napadly:
–
Po sloučení základních škol se do areálu ZŠ Komenské žáci nevejdou. Kolik a jak
velkých tříd by bylo nutno pronajmout na gymnáziu?
–
Jaké jiné důvody, kromě uvolnění budovy ZŠ Opavská, jsou pro sloučení
základních škol v této variantě?
–
Jaký dopad bude mít sloučení základních škol na objem finančních prostředků na
mzdy a případný pokles pracovníků a to jak pedagogických, tak nepedagogických?
–
Jak hodlá gymnázium řešit deficit cca 700 - 800 tis. Kč na platy?
–
Jaký cílový stav vidí gymnázium, jako nejideálnější, který by zajistil gymnaziální
vzdělání ve Vítkově?
- 144 -
–
Jakým způsobem by střední škola, po přestěhování do budovy ZŠ Opavská,
zajistila stávající rozsah výuky?
Předpokládám, že o této variantě neslyšíte poprvé, takže jste již o ní přemýšleli. Proto
si myslím, že není nereálné, aby jste se vyjádřili do konce příštího týdne. Všechny podněty a
stanoviska Vám všem opět rozešlu a dám je také k dispozici i Bc. Dobešovi a zastupitelům,
kteří projevili zájem, podílet se na přípravě varianty, kterou budeme nejenom navrhovat
vedení kraje, ale budeme také připraveni ji realizovat. Tedy bude podpořena usnesením
zastupitelstva.
Předem Vám děkuji za spolupráci Ing. Pavel Smolka
P.S. Je mi jasné, že každý z Vás může mít rozdílný názor na řešení školství. O to
složitější to máme my, zastupitelé, kteří musí učinit rozhodnutí. K tomuto rozhodnutí
potřebujeme co nejvíce argumentů, které by měly být podloženy fakty. Emoce a filozofování
nemusí být tím nejlepším rádcem.
Návrh varianty školské koncepce ve Vítkově
Navrhujeme umístit Střední školu, Vítkov - Podhradí (SŠP) do budovy stávající ZŠ na
Opavské ulici. Střední škola stejně jako gymnázium by zůstaly jako dva samostatné subjekty
ve správě kraje.
Výhody této varianty:
Opuštění areálu SŠP - V současné době činí pouze provozní náklady areálu SŠP zhruba
5,4 milionů Kč ročně. V případě přesunu SŠP do areálu Základní školy na Opavské ulici, tedy
do majetku města, lze jednoznačně předpokládat nezanedbatelnou finanční úsporu, která
může být použita na dofinancování GV.
Přesun SŠP do zrekonstruovaného objektu - V objektu ZŠ na Opavské ulici proběhla
v nedávné době nákladná rekonstrukce budovy a sportoviště. Budova je moderně a plně
vybavena pro potřeby studentů a pedagogů.
Přesun SŠP do centra města - Budova ZŠ na Opavské ulici leží v centru města,
nedaleko autobusového nádraží. Pro pedagogy i studenty by byla poloha areálu nové SŠP
časovou i finanční úsporou. Výrazně by se zlepšila dopravní dostupnost (přímé autobusové a
vlakové spojení). Ve volných hodinách během výuky nebo po ukončení výuky lze využít
možnost návštěvy různých kulturních a sportovních akcí a zařízení ve městě.
- 145 -
Základní škola vs. Střední školy - Nový právní subjekt Základní školy by skýtal lepší
možnosti komunikace se středními školami v oblasti náboru nových studentů.
Stabilizace úrovně SŠP a GV - Zachováním obou právních subjektů SŠP a GV s kvalitní
úrovní vzdělání zvyšuje nejen prestiž města, ale zároveň stoupá pravděpodobnost rostoucího
zájmu uchazečů o studium na těchto školách i z ostatních oblastí regionu. Zachováním
samostatné odborné školy (SŠP) a samostatné školy s všeobecným vzděláním (GV) snížíme
riziko nárůstu „nenaplněných tříd“, a s tím související vyšší náklady na dofinancovávání
mzdových prostředků. Odborné školy mají výuku dělenou na teorii a praxi. Počet žáků na
praxi je snížen podle oborů na 12 nebo ještě méně. Vzhledem k odlišnosti typu škol a nároků
na studenty by se nepodařilo spojit výuku v teoretické části (český jazyk, matematika, AJ,
atd.) tak, aby byl ve třídě spojeného subjektu splněn počet alespoň 22 žáků.
Stabilizace úrovně města - Vítkov je malé město s nepříznivým geografickým
umístěním v rámci kraje a nepříznivým demografickým vývojem. Je zde vysoká míra
nezaměstnanosti (viz tabulka nezaměstnanosti Vítkovsko v %) a nedostatek pracovních
příležitostí.
Vývoj nezaměstnanosti Vítkovsko v %1:
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
16,89 17,32 17,68 18,64 17,80 16,69 14,46 12,16 13,03 17,42 18,20 15,24
Tento problém se nedotýká pouze města Vítkova, ale i přilehlých obcí a měst, ze
kterých dnes dojíždí studenti do škol. Zachování středního školství ve Vítkově je tak alespoň
částečnou zárukou stabilizace naší oblasti. V nemalé míře je na existenci středních škol
závislé fungování i dalších subjektů a činností jako je ZUŠ, Knihovna, dopravní obslužnost,
obchodníci, živnostníci, kulturní a sportovní akce, apod.
Poznámka: Vítkovsko se rovněž řadí mezi seznam regionů se soustředěnou podporou
státu pro roky 2007-2013 viz Usnesení vlády č. 141 ze dne 22. února 2010.2
Závěr:
Mělo by tedy být i v zájmu kraje podpořit tuto variantu, která vychází ze střízlivých
odhadů a má dobré vyhlídky do budoucna a může naopak přinést i další rozmach středního
1
2
http://www.czso.cz/xt/redakce.nsf/i/casova_rada_vybrane_ukazatele_za_so_orp_vitkov/$File/ORP_Vit.xls
http://www.mmr.cz/CMSPages/GetFile.aspx?guid=5820b0e8-2106-4be7-a3a4-178e7c50e5f8
- 146 -
školství na Vítkovsku. Při souhlasu s touto variantou je město připraveno obratem schválit
sloučení svých dvou ZŠ do jednoho subjektu a přeorganizovat stávající třídy.
Vážení rodiče,
v souvislosti s projednávanou koncepcí dalšího rozvoje školství v našem městě se na
vás obracíme s prosbou. V rámci připomínkového řízení bychom rádi znali váš názor na
budoucnost naší školy. Vyberte prosím variantu, která by vám lépe vyhovovala (zakroužkujte
číslo odpovědi).
1. Sloučení gymnázia a základních škol
2. Sloučení gymnázia a SŠ Vítkov-Podhradí
Rád(a) bych dodal(a):
Děkujeme za vstřícnost.
Podpis:
PhDr. Marie Mikulíková a kol.
Sloučená škola – poznámky k materiálu SŠ Vítkov
Sloučená škola vůbec nemá žádnou záruku, že bude do budoucna fungovat. Jak je
uvedeno ve stanovisku SŠ Podhradí, vedoucí odboru školství p. dr. Lenčo uvedl, že by
samostatnost SŠ mohla znamenat její konec. Proč asi odbor školství takhle uvažuje? Důvod je
jediný. Chybí žáci, a tím prostředky na mzdy. Ani sloučená škola nebude mít dostatek žáků.
Při zrušení 8letého studia ubude žáků na gymnáziu, zůstanou pouze 4 třídy, v žádném
případě nebudou mít 22-30 žáků. Při současném počtu žáků na základních školách nelze
předpokládat, že by se stav během 6-7 let změnil. Více dětí je teď ve školkách tzn., že až za 9
let bude více žáků pro spojenou SŠ. Protože výuku nelze spojovat, přibude ve spojené škole
málopočetných tříd a bude třeba dofinancovávat mzdy. Jak dlouho bude takovou školu MSK
- 147 -
podporovat? Určitě to nebude 9 let (než budou vycházet školkové děti). Zřizovatel školu pro
nedostatek žáků zruší a nebude tady žádná možnost středoškolského studia.
SŠ na ZŠ Opavská by měla výhodu v lepší dopravní dostupnosti, v atraktivnějším
umístění a možná by tak získala i více žáků než teď. Nová spojená škola může mít širokou
vzdělávací nabídku, ale především potřebuje žáky, čím více se žáci rozmělní do učebních
oborů, tím více bude málopočetných tříd a prostředky na mzdy budou stále chybět.
Průměrný počet žáků na 2. stupni gymnázia bude v příštím roce cca 15, na třetím 21, tedy
celkový průměr cca 18. Aby škola dobře fungovala bez dofinancování, musí být průměrně 22
žáků na třídu (každý žák navíc je jen k dobru). Toho stěží dosáhneme spojením G a SŠ, při
spojení G se ZŠ je tato možnost reálná. Ve Vítkově škola, která nebude podporována městem
(při současném financování škol) prostě nepřežije. Podobně je to např. u dofinancovávání
dopravy, kde to vloni činilo cca 400 tis. a jistě nikdo nebyl a nebude proti.
Zastupitelé si jistě uvědomují, co město ufinancovat může a co ne. Spojením G + ZŠ se
dají optimalizovat počty žáků ve třídách, spojit výuku na vyšším stupni ZŠ a 8letém G např.
Vv, Tv, Hv, příp. On. Není třeba žádných zvláštních analýz k tomu, aby se zjistilo, že škola
funguje tehdy, má-li dostatek žáků. Spojená škola (G + SŠ) takovou záruku nedává.
Nový subjekt je schopen stabilizace (ZŠ + G), G + SŠ jen stěží, navíc je třeba řešit praxi
a ubytování. Financování školství je dnes velkou neznámou, určitě dojde změn, ale dnes
nikdo není schopen s určitostí sdělit, jaké změny to budou a odkdy budou platit, zda bude
normativ na žáka, příp. se budeme spíše orientovat na třídu, event. bude kombinace obojího,
ovšem předpokládáme, že počet žáků bude opět hrát důležitou roli. Diskutuje se i o dalších
faktorech, zvl. sociálních.
Gymnázium má zatím dofinancovávánu výuku v málopočetných třídách (do 31. 12.
2012), což bylo ze strany krajského zastupitelstva dobré rozhodnutí, neboť podmínky na
Vítkovsku, příp. Rýmařovsku se opravdu liší od podmínek v centrech. Letošní navyšování
prostředků na mzdy nepedagogických pracovníků ze strany kraje se týká většiny škol, vč. SŠ
Podhradí. Vážný problém financování platů nepedagogických pracovníků se musí dořešit
centrálně, vázání se samozřejmě týká naprosto všech. Dofinancovávání platů kraj řešil např. i
v rámci rozvojového programu Hustota, kde byla gymnázia, vč. našeho, oceňována spíše
symbolicky, narozdíl od některých odborných škol, vč. SŠ Podhradí. Naše škola nemá tolik
možností pronájmu, ale získává prostředky doplňkovou činností, což činí ročně 250 – 300 tis.
- 148 -
Je třeba dodat, že budova naší školy je z roku 1929 a postupně dle možností
provádíme generální plán rekonstrukce, tedy byla vyměněna střešní krytina a opravena
střecha,
provedena
plynofikace,
rekonstruována
WC,
elektroinstalace,
částečně
vodoinstalace, dále topení, vyměněna okna a zbývá vyměnit osvětlení ve třech učebnách a
jedné laboratoři, opravy suterénu budou realizovány částečně z vlastních prostředků,
částečně z pojistky (zatečení při letošním tání sněhu), ostatní je v jednání, neboť kraj jsme o
havarijní situaci včas informovali. Škola je velmi dobře vybavena pomůckami, literaturou
atd., za rozumné považujeme financovat raději toto, příp. vzdělávání pracovníků a další
aktivity, nikoliv židle, když ubývá žáků… Kdo situaci nezná, rádi ho ve škole uvítáme, zatím
tak učinil málokdo.
Za důležité považujeme rovněž názory odborníků na samotný proces slučování
nesourodých celků. Dále postrádáme zhodnocení dlouhodobých zkušeností s tímto
modelem. Jen ekonomická analýza nestačí… Zabýval se někdo zkušenostmi gymnázií, která
jsou dlouhodobě spojená se ZŠ u nás, či v zahraničí? Příklady jsou...Známe stanovisko ČŠI ?
pracovníci gymnázia
Stanovisko města k otázce školství ve Vítkově
Z jednání zastupitelstva města ve středu 27. června 2012
Zastupitelstvo města mělo na svém jednání dne 27. 6. na programu devatenáct bodů.
Ve srovnání s jinými se dá říct, že jich nebylo mnoho, přesto se jednání konalo až do osmé
hodiny večerní. Důvodem byl bod č. 4 s názvem „Návrh usnesení ke školské problematice
a koncepci školství ve Vítkově“.
Zpravidla se jednání zastupitelstva zúčastňuje jen několik občanů. Pokud se však
projednávala otázka školství, býval sál zaplněn do posledního místa. Ani toto jednání nebylo
výjimkou. V hledišti seděly desítky občanů, zaměstnanci škol a také studenti.
Zastupitelstvo zahájil starosta města pět minut po půl čtvrté. Trvalo přibližně
20 minut, než jsme se dostali k bodu školství. Po úvodním slově pana místostarosty Hegara
byla zahájená diskuze. Zpočátku to vypadalo, že nikdo diskutovat nehodlá, což by nás
všechny překvapilo, ale diskuzi zahájil svým prvním příspěvkem jeden ze zastupitelů. Pak
se u mikrofonu střídali se svými názory a dotazy nejenom zastupitelé, zástupci škol, občané,
ale i studenti. Padaly mnohé argumenty podporující tu či onu variantu. V sále byl také
- 149 -
přítomen PaedDr. Libor Lenčo, vedoucí odboru školství, mládeže a školství Krajského úřadu
Moravskoslezského kraje. Přestože nebyla jeho účast předem avizovaná, ochotně odpovídal
na dotazy zastupitelů.
Diskuze trvala téměř hodinu a půl a musím říct, že byla vedena korektním způsobem.
V jejím průběhu padl návrh, aby hlasování bylo tajné. Následně padaly argumenty jak
pro tajné hlasování, tak pro veřejné hlasování. Nakonec se většina zastupitelů přiklonila
k tajnému způsobu.
Zastupitelům byly předloženy čtyři návrhy usnesení. Pořadí návrhů bylo stanoveno
na základě doporučení zastupitelů, které vzešlo z jednání, jež se konalo 30. 5. Postupně
se mělo hlasovat o těchto návrzích usnesení:
1) Zastupitelstvo města souhlasí se sloučením Gymnázia, Vítkov, Komenského 145,
p.o. a Střední školy, Vítkov-Podhradí, p.o.
2) Zastupitelstvo města souhlasí se sloučením ZŠ Vítkov, Komenského 754, p.o. a ZŠ
Vítkov, Opavská 22, p.o. za předpokladu směny budov Gymnázia a ZŠ Vítkov, Opavská 22.
3) Zastupitelstvo města revokuje usnesení č.j. 171/4 ze dne 23. 2. 2011: Nesouhlasí
se záměrem převodu zřizovatelských funkci Gymnázia, Vítkov, Komenského 145, p.o.
na město Vítkov
4) Zastupitelstvo města souhlasí se sloučením ZŠ Vítkov, Komenského 754, p.o. a ZŠ
Vítkov, Opavská 22, p.o. a převzetí zřizovatelských funkcí Gymnázia Vítkov, Komenského 145,
p.o. za předpokladu směny budov Gymnázia a ZŠ Vítkov, Opavská 22.
Rozhodování zastupitelů nebylo vůbec jednoduché. Přestože byli všichni vedeni
úmyslem rozhodnout v této věci co nejlépe
ve prospěch
stávajícího
budoucího
rozsahu
zachování
středního
školství
ve Vítkově, nebylo a není možné říct, která
ze dvou
předložených
variant
je
stoprocentně ta správná. Hlasování bylo
přítomno všech 21 zastupitelů a všichni
jasně
vyjádřili
se při hlasování
svůj
nezdržel.
názor.
Tajné
Nikdo
hlasování
dopadlo
tak,
že pro usnesení
č. 1 bylo
12 zastupitelů a proti 9. Usnesení č. 2 schválilo 13 zastupitelů a proti bylo 8. Bylo tedy
rozhodnuto, že město nepřebere gymnázium a nesloučí ho se svými základními školami, ale
- 150 -
naopak souhlasí s tím, že Moravskoslezský kraj má sloučit gymnázium a střední školu
v Podhradí do jednoho objektu ve Vítkově. Pokud by této sloučené škole nestačily prostory
gymnázia, jsme připraveni dát jí k dispozici budovu školy v Opavské ulici.
Zda bude toto rozhodnutí správné, ukáže až budoucnost. Jsem přesvědčen, že pokud
budoucí vedení této sloučené školy, kraj jako zřizovatel, ale i naše město budou vytvářet co
nejlepší podmínky pro chod školy, prokáže se, že tento model je životaschopný
a do budoucna zajistí zachování široké nabídky středního vzdělávání nejenom pro občany
našeho města, ale celého Vítkovska.
Vítkov-Oficiální stránky Města Vítkov: Stanovisko města k otázce školství ve Vítkově
[online]. 29. 6. 2012 [Cit. 12. 7. 2012]. Dostupné z URL: <http://www.vitkov.info/omeste/aktuality-1/?more=485#msg485>
Tři hlasy a školy se sloučí
Sloučení Gymnázia Vítkov a Střední školy v Podhradí je zase o krok blíž. Místní
zastupitelé totiž na toto spojení kývli. Teď už schází jen definitivní potvrzení kraje a k
zasnoubení tohoto radikálně odlišného páru škol může dojít.
Vítkov - Je to od počátku malá válka. Jedni chtějí mermomocí zachovat samostatnost
obou škol, druzí argumentují tvrzením, že sloučení, byť poměrně nesourodé, je jediná
možnost, jak udržet obě školy při životě. Kraj jako jejich zřizovatel, už na ně údajně nemá
dost peněz. Problémem je prý rovněž obsazenost jednotlivých tříd, studentů je málo. Proto
se přišlo s tímto nevšedním řešením.
„Pro slučování středních škol existovaly dvě varianty. První bylo sloučení Střední
školy Vítkov-Podhradí a Gymnázia Vítkov. Druhá varianta byla o sloučení dvou místních
základních škol a převzetí zřizovatelských funkcí gymnázia do správy města. Škola v Podhradí
by byla přesunuta z dosavadního areálu a uvolnilo by se pro ni místo v budově základky v
Opavské ulici,“ vysvětluje jeden z odpůrců sloučení Petr Dobeš a dodává: „Zastupitelé
bohužel rozhodli, možná účelově, o sloučení střední školy a gymnázia. Toto rozhodnuti ale
dle mého názoru nic dlouhodobě neřeší.“
Na jednání vítkovského zastupitelstva, které se uskutečnilo v minulých dnech, došlo
skutečně k odsouhlasení této varianty, a to těsným poměrem 12:9. Debata se protáhla
- 151 -
zhruba na hodinu a se svými argumenty vystoupili zástupci obou stran. Přítomen byl za
krajský úřad rovněž vedoucí odboru školství, mládeže a sportu Libor Lenčo. Právě na kraji teď
totiž leží další krok.
„Nyní je nutné připravit podklady pro krajské zastupitelstvo a radu,“ říká Lenčo a
tvrdí, že školy nebudou určitě sloučeny dříve než v roce 2013. Jaké bude přesné datum, však
prý nelze nyní říci. Nejpravděpodobněji se jeví červenec. A co se stane s rozlehlým areálem
Střední školy v Podhradí, až zůstane opuštěn? Bude chátrat?
„Konkrétní záměr zatím není. Ale lze předpokládat, že jej kraj nabídne k prodeji,“
uvádí Lenčo. Řada občanů však se sloučením obou škol nesouhlasí, což si redakce ověřila na
vlastní kůži během březnového setkání učitelů gymnázia a rodičů se starostou Vítkova
Pavlem Smolkou (SNK). Ten ale s tímto jejich negativistickým přístupem nesouhlasí. „Nelíbí
se mi, že někdo tuto variantu považuje a priori za nejhorší, a tvrdí, že to znamená pro školu
konec, aniž by se to vůbec zkusilo. Právě tato nedůvěra všechny snahy o záchranu těch škol
komplikuje,“ soudí Smolka. Zdůrazňuje rovněž, že v žádném případě nepůjde o procházku
růžovou zahradou a projekt s sebou přinese mnoho úskalí, ale podařit se to může jen za
předpokladu, že se každý bude snažit přistupovat k věci pozitivně a napomáhat jejímu
úspěchu. Neúspěch by totiž mohl mít pro školy dalekosáhlé a neřešitelně důsledky. (dat)
(Deník - Opavsko a Hlučínsko, úterý 3. července 2012)
- 152 -
9
O škole v médiích
Den otevřených dveří pro absolventy
Ve vestibulu a učebně informatiky mohli návštěvníci zhlédnout prezentace ze
současných i dřívějších akcí školy, fotografie a žákovské práce z archivu, rysy, ročenky,
publikace, kterými jsme chtěli zavzpomínat na
staré doby. Mnozí bývalí studenti byli doslova
dojati tímto návratem v čase. Nynější žáci, kteří se
podíleli na programu, provázeli absolventy,
atmosféru doplňovala nejrůznější připravená i
improvizovaná vystoupení žáků a učitelů. Na
hudebním pásmu se podílela např. studentka
tercie Adéla Tomanová, která zazpívala několik
písní za hudebního doprovodu Marty Kučerkové,
na klavír zahrála Helena Matyášková a Radomil
Bazala, za současné i bývalé žáky zahrál na
harmoniku Vojtěch Drnek, který tak obstaral úvod
k vernisáži výstav „Metamorfózy v krajině
břidlicových lomů“ a „Plocha“. Výstavy jsou dílem našich studentů i absolventů. Zároveň
jsme vystavili i fotografie z workshopu se známým fotografem Jindřichem Štreitem a
korunou toho všeho byly archivní fotky s příznačným názvem „Staré časy aneb takoví jsme
byli“.
V některých učebnách běžely záznamy ze školních akademií, muzikálů a dalších akcí, v
sousedních zase byla výstava starých jazykových učebnic. V biologické laboratoři jste si mohli
nechat změřit silu vašeho dechu a tlak. V
učebně fyziky byly v akci staré fyzikální
přístroje
a
pomůcky,
které
byly
doplněny současnými ukázkami práci
v kroužku
robotiky,
astronomie
či
meteorologie. Velké oblibě sportovních
nadšenců se těšil i zapas v basketbalu
- 153 -
mezi bývalými a nynějšími žáky. Musíme říci, že jsme jako průvodkyně viděly něco
neobyčejného. Několik generací na jednom místě, všichni dojati a šťastni. Jenom nás těšilo,
že jsme se mohly na této akci podílet. A nejednou nás napadlo, že bychom byly rády,
kdybychom tady za pár let mohly přijít a zavzpomínat na to, co jsme zde prožívaly. Doufejme,
že tomu tak bude...
Michaela Konečná a Barbora Staňková, kvarta
Předávání ocenění učitelům
V tomto roce jsme si připomenuli 420. výročí narození učitele národů Jana Ámose
Komenského. Ví se přesně, kdy se narodil, ale již tak přesně nevíme, kde konkrétně to bylo.
O místo jeho narození se uchází Uherský Brod, Nivnice a Komňa. To je ale práce pro
historiky, nám jistě stačí to, že 28. březen se již dlouhá desetiletí slaví jako Den učitelů.
Mimochodem, od roku 1994 je z rozhodnutí UNESCO 5. října Mezinárodní den
učitelů. Ten náš, český Den učitelů má tradici mnohem delší.
Bývá dobrým zvykem, že jsou pedagogové oceňováni za svou náročnou a
zodpovědnou práci. Moravskoslezský kraj pravidelně uděluje Ocenění za dlouhodobou tvůrčí
pedagogickou činnost. V tomto roce přišlo 80 návrhů, ze kterých bylo 25 vybráno k ocenění.
Mezi vybranými byli i dva pedagogové z Vítkova. Toto ocenění získala paní Mgr. Jitka
Jakubíková, ředitelka Základní školy, Vítkov, nám. J. Zajíce a paní Mgr. Eva Janštová ze
Základní školy Vítkov, Komenského.
Město Vítkov již několik let oceňuje pedagogy ze všech osmi školských zařízení, která
působí v našem městě. Každoročně dostáváme do rady města návrhy na ocenění
konkrétních pedagogů za jejich aktivní školní i mimoškolní činnost, kterou realizují na půdě
domovské školy. Pokud bychom chtěli tento výčet prezentovat u všech osmi oceněných,
nestačil by nám ani prostor v celém zpravodaji. Proto si dovolím tento výčet aktivit a
úspěchů neuvádět. Rada města se rozhodla ocenit tyto pedagogické pracovníky (jména
uvedena v abecedním pořadí):
Mgr. Miroslav Bučánek (Gymnázium Vítkov)
paní Věroslava Dubová (Středisko volného času Vítkov)
- 154 -
Mgr. Kateřina Grománková (Základní škola Vítkov, Komenského)
paní Blanka Horáková (Mateřská škola Vítkov, Husova)
Mgr. Dáša Kalužová (Základní škola Vítkov, Opavská)
paní Simona Martikánová (Základní umělecká škola Vítkov)
Mgr. Lenka Pecinová (Základní škola, Vítkov, nám. J. Zajíce)
a paní Eva Skýpalová (Střední škola, Vítkov-Podhradí).
Všem bych chtěl poděkovat za jejich dlouholetou a jistě nelehkou práci. Podílet se na
výchově a vzdělávání mládeže je poslání, které je třeba vykonávat s plným nasazením. A to u
všech výše jmenovaných platí více než stoprocentně.
- 155 -
- 156 -
Celostátní kolo Dějepisné olympiády ovládli studenti z Moravskoslezského kraje
Ve
dnech
28. května
-
1. června 2012
proběhlo
v jihočeském Táboře celostátní kolo Dějepisné olympiády.
Letošní ústřední motto soutěže „V bohatství a chudobě aneb
Osobnosti
k nezaplacení“
zvládli
nejlépe
žáci
škol
z Moravskoslezského kraje.
Ti v konkurenci 32 nejúspěšnějších řešitelů krajských kol
obsadili první a druhé místo. Navázali tak na stejný úspěch z let
2007 a 2008.
Místo
1.
2.
Jméno, narození
Adresa školy
Kraj
Gymnázium, Komenského 145,
Mužík Vít, *1997
Moravskoslezský
749 01 Vítkov
Orošnjaková Hana, Masarykovo gymnázium,
Moravskoslezský
*1996
Jičínská 528, 742 56 Příbor
Body
128,0
126,25
(Moravskoslezský kraj: Veřejná správa. Celostátní kolo Dějepisné olympiády ovládli
studenti z Moravskoslezského kraje [online]. 2012 [21. 6. 2012]. Dostupné z URL:
<http://verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz/cz/celostatni-kolo-dejepisne-olympiadyovladli-studenti-z-moravskoslezskeho-kraje-24821/>)
Šest medailí z celostátní přehlídky Středoškolské odborné činnosti
Žáci středních škol zřizovaných Moravskoslezským krajem přivezli 4 zlaté a 2 stříbrné
medaile z celostátní přehlídky Středoškolské odborné činnosti. V historii posledních desíti let
je to zatím největší úspěch našich středních škol v republikovém finále.
První naší letošní vítězkou se stala Nikola Jahnová, žákyně Masarykovy střední školy
zemědělské a Vyšší odborné školy v Opavě. Po úspěšné obhajobě práce s názvem „Ověření
účinku aditivní látky WEFASAN 2010 na zvýšení hmotnostního přírůstku brojlerových kuřat“
zvítězila ve skupině oborů zaměřených na zemědělství, potravinářství, lesní a vodní
hospodářství.
V oborech strojírenství, hutnictví, doprava a průmyslový design se stal
nejúspěšnějším projekt „Přestavitelný středový sloup“ žáků Střední průmyslové školy,
- 157 -
Obchodní akademie a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky ve Frýdku-Místku
Václava Otipky a Ondřeje Sikory. Žáci tak navázali na své březnové vítězství ze soutěže
„Mezinárodní den strojařů“.
Projekt Lukáše Červenky „Propojení optimalizačních programů s kvantověchemickými
softwarovými balíky“ se stal nejúspěšnějším v oboru informatika. Žák Gymnázia ve Frýdlantě
nad Ostravicí se díky němu dostal do širší nominace na zahraniční soutěže a obdržel Cenu
Nadačního fondu J. Heyrovského, Cenu MŠMT, Cenu ředitele Ústavu informatiky AV ČR
a řadu dalších ocenění.
Nejúspěšnějším zástupcem letošního ročníku z našeho kraje bylo Gymnázium ve
Vítkově. První místo v oboru pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného
času získal Pavel Škrobánek za práci „Chytře proti AIDS“. Ceny za druhé místo v oboru
ekonomika a řízení a nominaci do soutěže České hlavičky si z Kutné Hory odvezl také další
žák vítkovského gymnázia Ondřej Žídek za soutěžní práci „Cenová politika mobilních
operátorů vs. český zákazník“.
Posledním oceněným bylo „Autonomní dvouprocesorové vozidlo s naváděcím
systémem a analýzou obrazu“. Cenu za 2. místo v oboru elektrotechnika, elektronika
a telekomunikace, Cenu MŠMT, nominaci na Cenu Učené společnosti ČR, širší nominace na
zahraniční soutěže a další ocenění obdrželi žáci Střední průmyslové školy elektrotechnické
v Havířově Zbigniew Opiol a Adam Ligocki.
V mezikrajském srovnání jsme díky výše uvedeným žákům obsadili druhé místo za
dlouhodobě nejúspěšnějším Jihomoravským krajem. Celostátní přehlídku nejlepších 250
projektů, které postoupily z krajských kol, hostilo v termínu 15. - 17. června 2012 Gymnázium
Jiřího Ortena v Kutné Hoře. Reprezentanti našeho kraje se do celostátního finále nominovali
v krajském kole, které proběhlo v polovině května za účasti 79 žáků v prostorách Vysoké
školy báňské - Technické univerzity v Ostravě.
(Moravskoslezský kraj: Veřejná správa. Šest medailí z celostátní přehlídky
Středoškolské odborné činnosti [online]. 2012 [21. 6. 2012]. Dostupné z URL: <http://verejnasprava.kr-moravskoslezsky.cz/cz/sest-medaili-z-celostatni-prehlidky-stredoskolske-odbornecinnosti-25102/>.)
- 158 -
(Hradecké noviny, srpen 2012)
- 159 -
(Region Opavsko, 14. 8. 2012)
- 160 -
Američanka na vítkovském gymplu
Vítkov
-
Jmenuje
se
Mary
Bradford Bisbee a je absolventkou
Wheaton
College
v
americkém
Massachusetts. Po celý příští školní rok
bude díky ojedinělému stipendijnímu
programu
pomáhat
s
vyučováním
angličtiny na Gymnáziu ve Vítkově.
Zdejšímu gymnáziu se tím dostalo
i výrazného ocenění. Škol, na kterých
budou v rámci takzvaného Fulbrightova programu vypomáhat s výukou angličtiny američtí
vysokoškolští absolventi, je totiž v celé republice pouze deset. Jako asistenti budou tito
jazykoví znalci působit dále už jen v Bílovci, Hradci Králové, Jihlavě, Mladé Boleslavi,
Náchodě, Nymburce, Plzni, Teplicích a Uničově.
„Americká učitelka z Wisconsinu si zase vymění úvazek se svým českým protějškem
na Základní škole v Jevíčku,“ doplňuje poté ještě informaci studijní poradce Fulbrightovy
komise Jakub Tesař.
A co je vlastně Fulbrightův program? Jedná se o unikátní stipendijní program
umožňující americkým studentům, vědcům, učitelům a asistentům pobyty v Česku z důvodu
výuky anglického jazyka.
Program je financován americkou a českou vládou. „Školy, které by jinak měly
problém rodilého mluvčího najít, mohou díky nám takového vyučujícího získat, a to zdarma
na celý školní rok. Asistent, často již vybavený zkušeností s výukou angličtiny jako druhého
jazyka, totiž na celý pobyt získává stipendium od nás. Bonusem je také to, že se čeští učitelé
naučí pro mnohé novou metodu, při které se učitel o výuku jazyka dělí s asistentem,“
vysvětluje na závěr přínosy a cíle projektu jeho koordinátorka Andrea Semancová.
Autor: Tomáš Pustka
(Opavský a hlučínský deník.cz: Američanka na vítkovském gymplu. [online]. 19. 8.
2012 [Cit. 20. 8. 2012]. Dostpuné z URL: <http://opavsky.denik.cz/zpravy_region/vitkovamericanka-gymnazium19082012.html>.)
- 161 -
Závěr
Jak už řekl Jan Ámos Komenský: „Škola základ života.“ I když mnohdy neradi, musíme
mu dát za pravdu.
Ve škole můžeme strávit až třetinu svého života. Záleží na schopnostech a nárocích
každého z nás. Já jsem jako dítě začala chodit do předškolních zařízení již ve třech letech. „Co
mi škola dala, co mi škola vzala?“ I když jsem teprve v půlce a ještě mě čeká střední a vysoká
škola, pokusím se na tuto otázku odpovědět. Při prvním zamyšlení si myslím, že budou
převažovat klady před zápory. Čtení, psaní, počítání bereme dnes jako samozřejmost.
Vzpomeňme si ale, co nám to dalo úsilí, někdy i slz, než jsme se dostali na úroveň, na které se
dnes nacházíme. Bez těchto základů bychom se nedozvěděli nic o historii, fyzice, biologii,
geografii, nebo o dalších disciplínách.
Nejen vzdělání pokládám za klad, ale školu lze chápat jako centrum přátelství,
setkávání, kde nechybí nezapomenutelné zážitky.
Hledání záporů opravdu není lehké, ale všechno má vždy svůj rub a líc, například
ranní vstávání z vyhřáté postele do chladných a deštivých dnů stojí opravdu velké
přemáhání. To si pak každý z nás klade otázku: „Proč?“ Být tak doma, ležet u televize v teple,
nebo naopak za krásného slunečného dne ležet u bazénu. Nebo psát plno úkolů a počítat
stránky příkladů místo zábavy s přáteli.
Zde vidíme, že nás škola nutí dodržovat ne vždy příjemné povinnosti. Protože
poslouchat své rodiče se vyplatí, řídím se heslem: „Všechno zlé je k něčemu dobré.“
Michaela Molková, kvarta
Když končí prázdniny nebo prodloužený víkend, skoro nikdy se mi nechce do školy.
Tak si kladu otázku, co mi škola vlastně přináší dobrého? Určitě je to lepší v tom, že už
samotná docházka do školy, alespoň u mě, přispívá k lepší organizaci dne. Protože, když
mám volno, tak ten čas mnohdy strávím sledováním televize, u počítače, nebo taky nedělám
nic. I když je to potřebné a příjemné občas vypnout a odpočinout si. Přesto si myslím, že
škola je hodně důležitá a dává mi víc.
- 162 -
Například mám ráda jazyky – český, německý a nejvíce anglický. Znalosti ze školy mi
umožňují zhlédnout film v originále a přeložit si písničku, což mě dost baví. Přírodní vědy jako
matematika, fyzika a chemie mě moc nezajímají, ale jsou důležité a taky se tam mnohé
dozvím.
Ráda mám občanskou výchovu, kde probíráme učivo, týkající se nás, rodiny a
společnosti.
Zajímavé bývají hodiny zeměpisu a dějepisu. Děláme si v nich referáty, což je
zpestření ve výuce. Ještě mám ráda hodiny informatiky, kde děláme prezentace, znalosti
využiji doma na svém počítači.
Když mám odpovědět na otázku, zda mi škola více dala nebo vzala, určitě budou
převažovat odpovědi, že mi víc dala. Protože naše gymnázium nám poskytuje kvalitní výuku
jak v humanitních, tak přírodovědných oborech a máme všeobecné znalosti, které jsou pro
život důležité.
Hana Šaumanová, kvarta
Jako každý student jsem si vyzkoušela svůj „život“ v lavici. Někdy to nebylo zrovna
lehké, ale zvládla jsem to. Jako většina mých spolužáků jsme teď ve čtvrtém ročníku, sedíme
v lavici a píšeme slohovou práci na téma, co mi škola vzala a dala.
Ptáte se, co mi škola dala? Dala mi určitě spoustu nových kamarádů a přátel, za které
jsem vděčna. S některými se sice vídám jen ve škole, ale s jinými chodím ven a vídáme se i
mimo školu. Všichni jsme spolu zažili spoustu legrace a máme určitě za ty čtyři roky na co
vzpomínat. Hlavně mi škola dala vzdělání, které budu potřebovat buď na vysoké škole, nebo
později v zaměstnání. Určitě mi také dala spoustu cenných rad do života, díky kterým jsem se
naučila spoléhat hlavně sama na sebe.
Jestli mi škola něco i vzala? Myslím, že je to především čas strávený ve školní lavici,
který bych občas dokázala využít úplně jinak. Vzdělání je však důležité a já jsem ráda, že mě
vždy něco přinutilo jít do školy, dávat pozor, naslouchat učitelům a potom si doma dělat
úkoly, i když venku bylo zrovna krásně a mně se tolik chtělo jít ven.
Myslím, že škola je nejen pro mě důležitá do dalšího života a jsem ráda, že jsem svá
studentská léta mohla prožít právě na této škole.
Lucie Koldušková, 4. A
- 163 -
Do školy již chodím 16 let. Mou první školní příčkou byla mateřská školka. Vzala mi
snad tato instituce něco? Vůbec, mateřinka mi dala spoustu kamarádů, naučila mě toho
mnoho od poznávání základních barev, zavazování tkaniček až po počátky základního učiva.
Avšak poté nastal zlom. Nastoupila jsem do základní školy. Začaly mi povinnosti a učení. Zde
jsem s kvalitními známkami prošla až do poslední třídy 9. A. Neztrácela jsem snad čas tím, že
jsem zasedávala každé ráno do stejné lavice? Myslím, že ne. Základní škola nás naučila
všechno potřebné, co bychom měli ovládat, tzv. základ – čtení, počítání a psaní i mnohem
více. Musím ale podotknout, že mi zabírala mnoho času, který jsem mohla strávit s kamarády
venku, ovšem já jsem se musela učit na další hodiny školy.
Dalším mým vzdělávacím stupněm bylo úspěšné přijetí na gymnázium. Vybrala jsem
si ho snad proto, že jsem nechtěla jít na nějakou odbornou střední školu, či jsem nevěděla,
co budu ve svém životě dělat? V obou případech je malinké zrnko pravdy. Avšak teď vím,
jistě, že jsem si dobře počínala. A proč? Protože mě toto školské zařízení důkladně připravilo
na další studium na vysoké škole, kde hodlám dále studovat. Musím ale říct, že se mi dvakrát
moc nechtělo vstávat v 6.00 ráno a utíkat na autobus, který mě zase zavezl do gymnázia.
Avšak nelituji. Studium hraje jak v mém životě, tak i u ostatních velmi důležitou roli. Bez něj
bychom se neobešli. Myslíte si, že by jen stačilo, kdybychom uměli číst, psát a počítat?
V žádném případě, tohle by nám zdaleka nestačilo na kvalitní postavení na trhu práce. Školy
musíme mít, ať střední odborné, gymnázia, či vysoké školy, jinak v životě ničeho
nedosáhneme a naše sny se rozplynou jako voda.
Seidelová Klára, 4. A
Nikdy nezapomenu na můj první den na gymnáziu. Seděla jsem vystrašeně v lavici a
netušila, co se bude dít. Budu učení zvládat? A co spolužáci, budou přátelští? Během několika
týdnů jsem zjistila, že mé obavy byly zbytečné. Postupně jsem se sblížila s cizími lidmi, ze
kterých se rázem stali nejlepší přátelé, díky kterým jsem překonala nejtěžší začátky. Můžu
říct, že právě přátelé jsou pro mě to nejlepší, co mě mohlo potkat.
Co se týče učení, po nějakém čase jsem přišla na to, jak se připravovat na hodiny, jací
jsou učitelé a co od nich mohu očekávat. Nebyla to vždy procházka růžovým sadem. Přišly
neoblíbené předměty jako chemie, matematika nebo fyzika, které byly často nad mé síly. Pro
mě nejhorší byla chemie, na kterou opravdu nemám vlohy a do hodin jsem chodila s hrůzou
- 164 -
a napětím. Říká se, že vše zlé je k něčemu dobré a to také platí. Hodiny chemie mě naučily
překonávat a řešit i těžké situace. Jen je třeba vytrvat. Jsem ráda, že tyto doby jsou už za
mnou. Více než po stránce chemické, byly hodiny přínosné pro mou psychiku.
A co mi škola vzala? Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nic podstatného nemůžu najít.
Musím souhlasit s rodiči, když vzpomínají na svá školní léta a říkají, že si je mám užívat. Školní
léta jsou vážně ta nejlepší.
Lenka Vyklická, 4. A
- 165 -
Přílohy
VÝSLEDKOVÁ LISTINA ŠKOLNÍHO KOLA SOČ 2012
1. místo – s postupem
Obor 06
Zdravotnictví
 Karolína Grodová: „Diabetes mellitus“
Obor 13
Ekonomika a řízení
 Ondřej Žídek: „Cenová politika mobilních operátorů vs. český zákazník“
Obor 14
Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času
 Pavel Škrobánek: „Chytře proti AIDS“
Obor 16
Historie
 Jan Brodský: „Železniční trať Suchdol nad Odrou – Budišov nad Budišovkou“
Obor 17
Filozofie, politologie a ostatní humanitní a společenskovědní obory
 Tereza Škařupová: „Islám a právo šaría“
Obor 06
Zdravotnictví
 Alexandra Šenková: „Anomálie krevního tlaku a jeho prevence“
Obor 13
Ekonomika a řízení
 Michaela Solařová: „Internetový marketing“
Obor 16
Historie
 Klára Prusková: „Poválečný odsun Němců z Vítkova“
Obor 06
Zdravotnictví
 Petra Dubová: „Alergie“
1. místo – bez postupu
Obor 04
Biologie
 Silvie Krokerová: „Vlk eurasijský a jeho chování v přírodě a v zajetí“
- 166 -
Datum:
Tue, 26 Jun 2012 14:57:26 +0200
Od:
[email protected]
Komu:
[email protected]
Dobrý den,
dovoluji si Vám zaslat poděkování za celý Domov Vítkov, a to všem Vaším studentům,
kteří se v našem zařízení velice aktivně zapojili do dobrovolnické činnosti.
S pozdravem a přáním hezkého dne
Mgr. Vendula Hrubá
Sociální pracovnice
Domov Vítkov
Ve Vítkově 26. 6. 2012
Milí dobrovolníci,
chtěl bych vám koncem tohoto školního roku srdečně poděkovat, a to jménem všech
uživatelů a zaměstnanců Domova Vítkov za vaši ochotu a skvělou spolupráci při
dobrovolnické činnosti, kterou vykonáváte či jste vykonávali v našem zařízení.
Zejména patří mé poděkování studentům: panu Ruckému, slečně Krajíčkové, Švecové,
Zemanové a letošním maturantům panu Chrásteckému, slečně Závorkové a Gajdičiarové.
S přáním všeho dobrého
Mgr. Jan Seidler
ředitel organizace
- 167 -
(Opavský a Hlučínský deník, 22. 5. 2012)
- 168 -
- 169 -
- 170 -
- 171 -
- 172 -
- 173 -
Komenského 145, 749 01 Vítkov
tel: 556 300 455
fax: 556 300 455
e-mail: [email protected]
- 174 -

Ročenka XV - Základní škola a gymnázium Vítkov

Transkript

Podobné dokumenty

Foto: Martin Novák