Časopis Krajem sv. Antonínka 37

B㶕EZEN - DUBEN 2014
Fašanky - fotoreportáž z Horňácka
Zabijačky,
košty,
plesy
Jak jsme natáčeli s Bolkem
Házenkářský talent od Veličky
37
Krajohled
Most ‒ Buchlov
/ foto: Luboš Ko
va㶣ík - 1. místo
a Duši㶜ky
Odpoledne (n
Ve 㶜er (o draz) /
foto: Dalimil Jo
) / foto: Dalimil
Jo ch - absolut
ní vítěz soutěž
e
ch - 2. místo
KRÁSA
UHERSKÉHO
OSTROHU
ěsto
V době, kdy m
h ve
tro
Os
ý
o
Uhersk
Ryšavá - 4. míst
/ foto: Alžb ět a
deníkem
tý
s
ci
rá
ek (㶣íjen 2013)
spolup
Os trožský zám
rýrem
Dobr ý den s ku
tograficvyhlašovalo fo
nín Galuška
la / foto: Anto
tušilo, že
a㶜ického koste
kv
kou soutěž, ne
o
éh
vn
dá
Duše
lkého
se do㶜ká tak ve
- 5. místo
l
ěž by
ohlasu. O sout
ch
grafů i ost㶣ílený
m a nejen
atérsk ých foto
am
16
obrovský záje
m
lke
ce
í
aj
o se
trožané m
žanů. P㶣ihlásil
㶜í o tom, že Os
ze strany Ostro
fotografií svěd
ch
ný
sla
trioti, protože
za
pa
60
í
jak
u to opravdov
jso
matadorů. Více
ším
ev
ed
n láska
a p㶣
ech zá㶣ila neje
talent, fantazii
od srdce. Ze vš
n
vskutku velk ý
je
t
ou
krásy
kn
y
ni
jen u㶜aroval
fotk y mohly vz
vníkům prostě
tě
vš
jejich nádherné
ná
bo
.
Ne
aji.
místo
ského Ostrohu
n Studený - 3.
i k rodnému kr
rie Krása Uher
/ foto: Radova
go
ch
k folkloru, ale
te
ká
h
ín
ka
m
z
tro
e
po
Os
.
afi
vz
gr
Žít ve
, MěÚ Uh
nce vidíte foto
kulturní odb.
města. Na strá
Lucie Pšurná,
OBSAH / ÚVODNÍK
Dopisy a reakce čtenářů
4
UDÁLOST
Zabijačka ve Vápenkách
5
PŘELET
Události stručně
6
ROZHOVOR
S Karlem Gottem před kamerou
10
ZÁPISNÍK
Výběr z událostí
12
PLESOVÝ SPECIÁL
Plesy v regionu
14
Škola v tónech
Divím se. Na besedách u cimbálu, p㶣i koštech slivovice nebo během
fašanku. Nad těmi -náctiletými, sotva dvacetiletými mladí㶜ky žasnu.
Nejenže nejezdí na koních a s motykou v ruce nepracují na polích,
dokonce nebyli ani na vojně. P㶣esto se, kdykoliv je u muziky p㶣íležitost,
berou kolem ramen a slovy lidových písní o všech zmíněných 㶜innostech s naprostou samoz㶣ejmostí zpívají.
㶏ím ti „koní㶜ci ryzovraní , „šabli㶜ky všemožně polámané a kamarádi
„porúbaní fascinují generace odchovávané virtuálními sociálními
sítěmi? Je to jen projev nostalgické uctivosti? Nebo jakási forma
ochotnického divadelni㶜ení? Na stranách 22 a 23 o síle, p㶣itažlivosti
a o㶜istném kouzlu lidové písni㶜ky vypráví Zlata Potyková, která byla
deset let dramaturgyní televizní Folkloriky. Z jiného úhlu pohledu se
stejným tématem zabývá i fejeton publicisty Ji㶣ího Jilíka.
FENOMÉN
Když čerti vítají jaro
16
ROZHOVOR
Učitelé na Slovácku...
18
Lidová písni㶜ka má slova pro každou situaci. Zahajuje plesovou
sezónu, p㶣i zabija㶜ce krouží nad porcovaným 㶜uníkem, tklivě plá㶜e p㶣i
pochovávání basy, aby se už o pár dnů později radovala z p㶣íchodu
jara. Nenápadně nás u㶜í koloběhu životu, u㶜í nás o㶜ekávat události,
p㶣ivykat jim, smi㶣ovat se.
FOTOREPORTÁŽ
Fašanky na Horňácku
20
ROZHOVOR
Folklor až na dřeň
22
VZPOMÍNKY
Ani Maryša ho neotráví
24
SPORT
26
V Leninově zkamenělém hesle U㶜it se, u㶜it se, u㶜it se je jistě kus pravdy, oprostíme-li se od politického kontextu. Ale jak už dávno p㶣ed Leninem věděl Jan Ámos Komenský, na proces u㶜ení má nezanedbatelný
vliv jeho forma. Zdá se, že v tomto ohledu máme na Slovácku jasno
bez ohledu na vlastnictví facebookového profilu. Nap㶣í㶜 generacemi
se shodneme, že nejp㶣irozenější způsob celoživotního studia je Zpívat,
zpívat a zase zpívat!
Up㶣ímný tón a p㶣íjemné 㶜tení vám p㶣eju!
SONDA
Sportovní zázrak...
28
Miloš Kozumplík
šéfredaktor
Z CÍRKEVNÍCH DĚJIN
Barevné kancionály
30
OSOBNOST
Primáš Jožka Polách
32
MÍSTEČKA
Kuželovský větřák
34
ROZLOUČENÍ
Odešel Jarek Slovák
37
SLOVÁCKO V RÁMU
Antoš Frolka, František Bezděk
39
Krajem svatého Antonínka, regionální periodikum, povoleno Ministerstvem
kultury 㶏R pod. 㶜. MK 㶏R E 18131, vydává Mikroregion Ostrožsko, Uherský Ostroh,
PS㶏 687 24 • Redakce: Miloš Kozumplík, Radek Bartoní㶜ek (radek.bartonicek@
gmail.com), tel: 602 433 970, Vladimír Sal㶜ák 774 115 186, František Gajovský,
Stanislav Dufka • Jazyková úprava: Mgr. Zde㶡ka Pokorná • e-mail: mikroregion@
ostrozsko.cz, www.ostrozsko.cz, cena výtisku 20 K㶜 • Design, grafické zpracování: Grafické studio Joker, Uherské Hradiště • Tisk: Joker, s. r. o., Masarykovo nám.
35, Uherské Hradiště, tel. 572 551 155. • 㶏asopis vyjde 13. 5. 2014.
Titulní fotografie: František Gajovský, Jaroslava Hude㶜ková, Jaroslav Kolísek
PARTA KRAJE
Házenkářky od Veličky
40
www. ostrozsko.cz
3
DOPISY A REAKCE 㶏TENÁ㶕Ů
㶏asopis si vždycky po víkendu vozím s sebou do Prahy do práce a 㶜tu ho ve vlaku.
Sice s týdenním zpožděním, protože si ho nejd㶣ív musí p㶣e㶜íst rodi㶜e :-), ale zato
moc ráda. Potěšilo mě, že jste minule dali prostor i nefolklorní akci Szquarky day.
Na plesy a besedy u cimbálu chodím 㶜asto, ale stejně tak ráda zajdu i na akci jiného
charakteru. Letošní Szquarky jsem nestihla a tak jsem si o nich alespo㶡 p㶣e㶜etla.
Hlavně o tom duši㶜kovém termínu, protože na facebooku se o tom všelijak spekulovalo. Jsem ráda, že to po㶣adatelé vysvětlili a není za tím žádný vzdor vů㶜i letitým
tradicím.
Tereza Šafránková
Vážená redakce,
㶜asopis Krajem svatého Antonínka jsem 㶜etl jen dvakrát, ale vždycky mne p㶣ekvapil. Vloni v létě mne upozornil kamarád na 㶜lánek, ve
kterém se vzpomíná na fotbalové turnaje ve Filipově údolí na za㶜átku osmdesátých let. Oba jsme tam pět let každé léto hrávali a dodnes na
to vzpomínáme. P㶣ekvapilo nás (ale i ostatní lidi, kte㶣í tam jezdívali „nadechnout se svobody ), že se poda㶣ilo zachovat fotografie a podle
㶜lánku i nějaké dokumenty. Na fotkách jsem po letech zase viděl mnoho známých, na které jsem už skoro zapomněl. Chci za 㶜lánek poděkovat. Od té doby se mi ale 㶜asopis nepoda㶣ilo sehnat, p㶣estože bydlím blízko novinového stánku u polikliniky ve Veselí, kde se prodává. Byl
už vyprodaný. Sehnal jsem jej až letos v lednu a zase mne p㶣ekvapil. Byl zajímavější než ten, který jsem si koupil vloni o prázdninách. Zaujal
mne p㶣edevším 㶜lánek o folkloru, který poboural trochu etnografické p㶣edstavy o rozdělení Slovácka na Dol㶡ácko a Hor㶡ácko. Posílám vám
jednu fotografii, kterou jsem doma našel. Vztahuje se ke zmi㶡ovanému 㶜lánku o Hozákově poháru (tak se ten turnaj podle blízké javornické
hospody jmenoval). Na zadní straně je napsáno: III. ro㶜ník Hozákova poháru 1983 byl zahájen! Na snímku nástup mužstev, p㶣i zahajovacím
proslovu zachycen p㶣edseda Filipovské instituce fotbalových amatérů (FIFA) v gestu skute㶜ně 㶣e㶜nickém. Zleva: AC Žíze㶡 Filipov, Ego Chvaletice, MBCF Magdoni Filipov, Klub p㶣átel Prahy, Splav Veselí nad Moravou, Turbopěna Filipov, Klub vousatých pánů a ABC VVP Veselí .
Tomáš Januba, Veselí nad Moravou
4
www. ostrozsko.cz
UDÁLOST
...a po štamprli
písnička
Vynikající pálenky, lahodné vepřové
speciality a bujaré zpívání u muziky. XII.
košt slivovice ve Vápenkách byl parádní
ukázkou přirozené lidové zábavy.
Projíždím cestou na Vápenky. Údolí Veli㶜ky
je pono㶣ené do šera, ale klenba oblohy nad
ním je prozá㶣ená ranními 㶜ervánky. Krásné
sobotní ráno. V rekrea㶜ním st㶣edisku se už
po㶣ádně kou㶣í z kotlů, ve kterých se va㶣í
zabija㶜kové speciality, jitrnice, tla㶜enky,
podbradek. Pochoutková snídaně je pro
návštěvníky XII. koštu slivovice p㶣ipravená
s p㶣edstihem. Dva 㶜uníci, ze kterých hor㶡ácké zabija㶜kové dobroty p㶣ipravil 㶣ezník
Míra Sup ze Suchova se svou partou, padli
už v㶜era. Škoda, že se už nesmí po㶣ádat
pravá klasická zabija㶜ka. Mnohé děti tak ani
nevědí, z 㶜eho se vlastně dělají jitrnice 㶜i tla㶜enka, 㶣íká Libor Klímek, majitel st㶣ediska
a po㶣adatel akce.
P㶣icházejí první hosté, usedají do tepla,
ochutnávají a nešet㶣í chválou na 㶣ezníkovu
adresu. Harmoniká㶣 Jenda Mikeska s kamarády povyšuje kuliná㶣ský zážitek písni㶜kami
a zpěvem. Jak jinak, po promaštění žaludku
se hosté vydávají do vedlejší místnosti,
kde je k okoštování p㶣ipraveno 712 vzorků
pálenek - 350 slivovic, zbytek tvo㶣í ko㶣alky
z meruněk, jablek a hrušek. Hned z kraje se
jen zaprášilo po slivovici Miroslava Minkse
z Velké, která byla vyhlášená šampionem.
Prvním místem byla ohodnocená slivovice
Josefa Holeše z Nové Lhoty, za ní se umístila slivovice Šustrových z Drnholce a t㶣etí
dost písní㶜ek. Pokud si týden po Velikonocích naplánujete výlet, zaje㶞te si na Vápen-
p㶣í㶜ka p㶣ipadla slivovici Radoslava Mare㶜ka
ky na košt klobásek. Budete moct ochutnat
i místní speciality - patenty, pagá㶜ky,
zel㶡a㶜ku anebo fazole s klobáskou. Ti, kte㶣í
z Vrbovců.
Když za㶜ala hrát Hor㶡ácká cimbálovka Libora Supa, bylo pěkně veselo. Mnozí v sobě
objevili zpěvácký talent, který prohlubovali
každou štamprlí. Tak to na Hor㶡ácku má
být. Zima se nám letos vyhýbá, doufejme,
že trnky pěkně odkvetou a bude zase
potom budou chtít zhubnout, můžou se
1. května zú㶜astnit výšlapu na Javo㶣inu.
František Gajovský
www. ostrozsko.cz
5
P㶕ELET
Uherský Ostroh má alej roku
Uherský Ostroh se může pyšnit titulem Alej
roku Zlínského kraje 2013. Lipová alej mezi
Uherským Ostrohem a Moravským Pískem
je z㶣ejmě nejstarším stromo㶣adím podél
silnice v našem regionu. Pravděpodobně
je i jednou z nejstarších zachovaných alejí
v 㶏eské republice. Mezi obcemi stojí už 170
let. Soutěž vyhlásilo Centrum pro podporu
ob㶜anů Arnika. To také iniciovalo vznik
petice Zachra㶡me stromy požadující lepší
ce, která spojuje lidi usilující o lepší životní
prost㶣edí. Svoji 㶜innost opírá o t㶣i pilí㶣e ‒
zákonnou ochranu alejí a stromů v krajině
zapojení ve㶣ejnosti, odborné argumenty
i ve městech. Petici podpo㶣ilo více než 30
tisíc lidí. Také díky nim se poda㶣ilo prosa-
a komunikaci s médii. Do celostátní soutěže
v rámci Jihomoravského kraje byla navržena
dit novelu zákona a zrušit výjimku, která
i p㶣evážně lipová alej na svatém Antonínku,
umož㶡ovala silni㶜á㶣ům kácet stromy u silnic
bez povolení. Arnika je nezisková organiza-
která se vine po jihozápadní straně kopce
nad Blatnicí pod sv. Antonínkem.
et
V Blatnici vyhodnotí nejlepší krajanec
Několik let se mladí blatni㶜tí vina㶣i scházejí
po búdách a na lave㶜kách pod Starými
horami za ú㶜elem vzájemné degustace
vst㶣ícnosti místních i okolních dárců se
však akce poda㶣ila a měla nemalý úspěch,
prvním i druhém ro㶜níku se sešlo 25 vzorků.
o 㶜emž svěd㶜í zastoupení 126 vzorků p㶣i
v každé rodině prakticky stejně, každý je
jiný. Na p㶣edchozí košty p㶣icházely kucha㶣ky se zvědavostí, co vlastně na tom krajanci
může být tak zvláštního, když se mu věnuje
taková pozornost. Byly p㶣ekvapeny, jak
svých vín a rozši㶣ování odbornosti o výrobě
vína. Stále 㶜astěji se také scházejí se 㶜leny
prvním koštu a 151 p㶣i druhém. Blatnický
košt je oproti jiným jedine㶜ný v po㶜etném
staršího cechu a vzorky vín si vzájemně
- p㶣ibližně t㶣etinovém - zastoupení likérů
a exotických lihovin. Bylo možné ochutnat vzorky jako: vermut, kozi㶜ky, mystery,
porovnávají. Víno dělají ,,mladí cecha㶣i
kvalitní, o 㶜emž svěd㶜í vítězné vzorky na
místní výstavě vín v Blatnici nebo výstavě
V roce 2012 se mladí cecha㶣i rozhodli
uspo㶣ádat 1. košt go㶣alek a slováckých
krajanců. Tento typ akce v Blatnici jednozna㶜ně chyběl. Letitou tradicí má v Blatnici
destilátů. Nebyl to lehký úkol, na za㶜átku
byla malá o㶜ekávání a velké risky. Díky
odlišné vzorky mohou být.
abla
o㶣echovku, viš㶡ovku, ale také melounovici
v Hroznové Lhotě. Po nějaké době se mladí
z recese usnesli, že si po vzoru Cechu blatnických vina㶣ů budou 㶣íkat Cech mladých
blatnických vina㶣ů. Ostudu staršímu cechu
tím ur㶜itě nedělají.
košt vína, který po㶣ádají zahrádká㶣i. Cech
blatnických vina㶣ů po㶣ádá Putování po
blatnických búdách, a tak na mladé zbyla
možnost uspo㶣ádat právě košt ovocných
Je t㶣eba dodat, že a㶜 se krajance pe㶜ou
nebo ananasovici. Jako dobrý nápad se
ukázalo spojení koštu s typicky slováckým
jídlem, slováckým krajancem, který je
starým regionálním pe㶜ivem a v Blatnici
se stále hodně pe㶜e. Pojídal se 㶜asto jako
p㶣íloha k polévkám i hlavním jídlům. P㶣i
V letošním roce bude 3. košt go㶣alek
a slováckých krajanců v sobotu 12. dubna
na kulturním domě v Blatnici. Každý může
p㶣ispět svým jedine㶜ným vzorkem ovocného destilátu nebo upe㶜eným krajancem dle
rodinného receptu. Vzorky pálenek 㶜i likérů
se budou vybírat s p㶣edstihem (10 dnů)
v Obecním hostinci v Blatnici. Vy, kte㶣í ob㶜as krajanec pe㶜ete, neváhejte p㶣inést vzorek (0,5kg) na vzájemné porovnání dne 12.4.
ve 13 hod. do Kulturního domu v Blatnici.
Tímto chceme oslovit nejenom mikroregion
Ostrožsko-Veselsko, ale všechny obce, kde
se ještě naše regionální specialita pe㶜e.
Cech mladých blatnických vina㶣ů
Veletrh cestovního ruchu k nám láká turisty
Mikroregion Ostrožsko ‒ Veselsko se jako
každý rok prezentoval na veletrhu cestovního ruchu Regiontour v Brně na výstavišti.
Jedná se o jeden z největších veletrhů na
podporu domácího cestovního ruchu u nás.
Je velmi důležité ukázat se na ve㶣ejnosti
a povědět lidem, co je u nás zase nového
a krásného. Náš stánek ‒ Východní Moravy
‒ tentokrát s krásným barevným zátiším
Ba㶇ova kanálu lákal spousty návštěvníků
veletrhu. Zastoupení zde měly všechny mikroregiony Východní Moravy (Slovácko, Os-
6
www. ostrozsko.cz
trožsko - Veselsko, Buchlov, Staroměstsko,
Strání, Dolní Poolšaví a Uherskobrodsko).
A jako každý rok jsme měli co nabídnout.
㶏ekali jsme opět vysokou návštěvnost,
kterou se tento již velmi známý veletrh pyšní,
a nebyli jsme zklamáni. Ihned první den, kdy
byly brány výstaviště otev㶣eny pro ve㶣ejnost,
sem zavítalo skute㶜ně velké množství lidí,
kte㶣í neskrývali svůj zájem o náš region. Veškeré materiály, které jsme s sebou p㶣inesli,
jsme měli témě㶣 ihned rozebrány.
Stejně jako vloni a p㶣edloni byl samoz㶣ejmě největší zájem o kapesní kalendá㶣íky,
stolní kalendá㶣e, mapy, cyklomapy a plány
kulturních akcí. Nikdo však nepohrdl ani
pohlednicí 㶜i ně㶜ím na památku z oblasti
Východní Moravy, tím spíše, když se jednalo
o lok naší slivovice. Bylo nám velkým potěšením prezentovat tak krásný kraj, jakým
ten náš opravdu je. Těšíme se zase p㶣íští rok
naviděnou.
Bronislava Hájková,
Mikroregion Ostrožsko - Veselsko
P㶕ELET
Unikátní benefice vynesla „neskutečnou částku“
Podpo㶣it finan㶜ně farnost a stmelit lidi, kte㶣í v ní žijí - takový cíl si vytkli
po㶣adatelé 1. farního benefi㶜ního ve㶜era v Boršicích u Blatnice. „Nejprve
jsme p㶣emýšleli o plesu, ale pak jsme si uvědomili, že pro starší generace
tancování není p㶣íliš velkým lákadlem. A my jsme chtěli, aby to byl ve㶜er
pro skute㶜ně všechny generace, od nejmladších po nejstarší, popisuje
zrod akce t㶣iadvacetiletá Zuzana Šim㶜íková, která se na její organizaci
podílela. Po㶣adatelé ji nakonec pojali jako besedu s pestrým programem. Vystoupili v něm mimo jiné dětský folklorní soubor Súchovjánek
ze Súchova nebo schola z Nové Lhoty - celkem okolo padesáti ú㶜inkujích. Jejich výkony ocenilo na 250 návštěvníků. Zisk z benefi㶜ního ve㶜era,
který poslouží pot㶣ebám farnosti, se p㶣ehoupl p㶣es 76 tisíc korun. „Je
to neskute㶜ná 㶜ástka. Vdě㶜íme za ni všem, kte㶣í se na organizaci akce
nezištně zapojili. A byla to spousta lidí. Teti㶜ky napekli cukroví, nadělali
chlebí㶜ky a pak je prodávali v bufetu. Vst㶣ícně se zachovala i dechová
hudba Blatni㶜ka a cimbálovka Falešnica. Hráli jen za cestovné, takže
to nám taky pomohlo velice, vyjmenovává dobrovolníky Zuzana
Šim㶜íková.
Kvůli mimo㶣ádné organiza㶜ní náro㶜nosti visí nad budoucností farních ve㶜erů otazník. Po㶣adatelé zvažují, zda je budou organizovat jednou
za dva roky nebo každoro㶜ně - s tím, že pokaždé je zaštítí jiná ze t㶣í sp㶣ízněných obcí. Benefice by tak putovala mezi Boršicemi u Blatnice,
Súchovem a Novou Lhotou.
ko
_______ Stánek Vladimíra Salčáka ________________________
Kachna novinářská
Svůj stánek se slovy k㶣ehkými i tvrdými
jako hrnky, ka㶜e㶡áky, medáky a zapéka㶜-
testatur - neově㶣eno. En Té - ente - znamená po německu kachnu (die Ente). A tak se
a Švýcary tým ROZSÍVAL zkázu a obránci
už nepůsobili jako nějaký zVORÁ㶏EK 㶜i
kami jsem dnes rozbil na náměstí p㶣ed
velkou obrazovkou - zo㶜i vo㶜i v So㶜i. I po
rozbití stánku zůstalo zboží vcelku, a tak
ubohý a chutný ope㶣enec stal symbolem
noviná㶣ského blábolu, lži a podvodu. A na
neohrabaný NEDVĚD, naopak s pukem to
byl samý dvojitý MICHÁLEK. Všechno bylo
GUD, ASi už nebyla hokejKA BERLE, ale
zpoza pultu mohu pohodlně pozorovat
dění nejen na ob㶣ím olympijském plátně,
ale i p㶣ed stánkem. Od sousedů zavoní
pe㶜ená kachni㶜ka, což má správná pe㶜eně
dělat a lákat. Kvůli mně to ani ten te㶞 už
vlastně neope㶣enec ope㶜ený dělat nemusel. Než ka㶜ení stehno na plastovém tácku
viděti, raději pro blížící se slastnou chvíli
jeden z talí㶣ů rukou páně Pelikána vyto㶜ených obětovati! A kachna pe㶜ená se na
něm stává kachnou noviná㶣ovou. Kachna
noviná㶣ská prý kdysi vznikla z vype㶜ené
zprávy o kachnách z Nového světa, jejichž
vejce rostou na stromech. Až uzrají, spadnou do vody, tam puknou a na hladinu
vyplave kachna stromová. I v dobách p㶣ísných půstů se pak pod ptáky botanického
původu mohly beztrestně prohýbat stoly.
Nu, p㶣e㶜etli jste - kachnu! Já jsem tu svou
dojedl a jdu s kachnou ven. Noviná㶣ská
kachna je stará p㶣es t㶣i sta let a vyloupla se
někde v dnešním Německu, kde ctnostní
a své pověsti dbalí vydavatelé novin ozna㶜ovali těžce uvě㶣itelné a hodně pochybné
zprávy zkratkou N.T., což znamenalo non
rozlou㶜ení mám místo noviná㶣ské kachny
potěšení. Snad mne nikdo neoso㶜í, mrkneme-li se do So㶜i. Koneckonců stánek
s keramikou jsem rozbil p㶣ed olympijským
plátnem.
Za brankou zasvítila lampa 㶏ERVENKA
a náš tým zvedl po㶜tvrté z každé ŽIDLICKÝ, k㶣esla nebo gau㶜e hokejový národ
sledující duel se Slováky. Ti se prudce blížili
na KRAJÍ㶏EK pobytu na olympiádě. A pro
naše hrá㶜e to byl pocit NOVOTNÝ: jako by
jim jako úderem KOVÁ㶕E (německy ŠMÍD)
z hrotů bruslí sršel modrý ELIÁŠův ohe㶡
a úto㶜níci jako KREJ㶏Í vyšívali na ledě
kli㶜ky a sázeli jeden PLEKANEC za druhým
do Lacovy branky. Po prohrách se Švédy
zbra㶡! Tento p㶣íběh nenapsal sportovní
literární kníže Ota PAVELec, vyprávěl jsem
vám jej JÁ, GRóf hokejových hrátek s 㶜eským jazykem.
Iba BARANKA neupe㶜iem. Zo slovenským
jazykom je to horšie a aj ke㶞 sa PÁNIK STAROSTA volá ako ja - LACO, jazykový zákon
je ako SEKERA, je SUROVÝ na každého
TATARa. Nie každé meno sa mi totiž hodí.
Slovákům by zase bodl jeden Amerikán:
V americkém mužstvu je te㶞 STASTNY
vlastně každý hrá㶜. Ve st㶣edu 㶜tvrfinále nep㶣ežil ani ruský MEDVEDĚV. POPOV by se
za ně mohl umodlit, nikdo nebyl VOJNOV,
RADULOV 㶜i VARLAMOV ANI SIMOV, ale
spíše MALKIN TICHONOV OVE㶏KIN.
Až po páte㶜ních semifinále p㶣ijde bronzová SOBOTKA a zlatá finálová neděle,
budu nERAT a místem mého smutku
bude BAR INKA. Opiju se jako poHAN,
ZALehnu k baru a kucha㶣 FROLÍK mi
udělá HEMSKÝ PALÁT, pardon SALÁK.
N.T.
www. ostrozsko.cz
7
P㶕ELET
Lašský král přijel na zelí
Po t㶣ech ro㶜nících v Hluku se košt kysaného zelí p㶣esunul do Velké nad Veli㶜kou.
VI. ro㶜ník soutěže O najlepší kysané zelé
na Slovácku se konal v tamním kulturním
domě. Porotu tvo㶣ili všichni p㶣ítomní hosté.
Slovácko div se, vyhrálo zelí Pražáka Josefa
Va㶡ouse. Jak se ale později ukázalo, nebyla
to tak docela pravda. Pod „pražským
pseudonymem se ukryl Vlastimil Vaněk,
provozovatel restaurace ve velickém kulturním domě. Druhé místo p㶣ipadlo zelí Ji㶣ího
Kubí㶜ka z Hané, vzorek veli㶜anky Alžběty
Vrbové byl t㶣etí.
Pozvání na slavnost zelí p㶣ijala i krojovaná družina lašského krále Zde㶡e Viluše I. z Frýdku-Místku
Na stolech bylo p㶣ipraveno k ochutnání na
devadesát vzorků nejen z blízkého okolí, ale
i od B㶣eclavi, Olomouce a nechybělo ani zelí
ze Slovenska - bílé i 㶜ervené, jak kyselé tak
sladké. Mezi hosty byli i p㶣edseda Zeliná㶣ské unie 㶏ech a Moravy Jaroslav Zeman
a zeliná㶣ský odborník Jaroslav Balaštík, kte㶣í
p㶣ehlídku domácích produktů hodnotili
s povděkem. P㶣íjemnou atmosféru v zapl-
ští rok se zú㶜astní se svými vzorky. Pozvání
něném sále dopl㶡ovala Hor㶡ácká cimbálová muzika Kubíci.
Chrabrý z Frýdku-Místku. Zazpívala lašskou
hymnu a několik ostravských žertovných
písní. Lašský král p㶣edal po㶣adateli koštu
Hosté si odnášeli i hodnotné ceny, které
byly losované ve sponzorské tombole. Bylo
Tondovi Vrbovi královské dary. Na oplátku byl uctěn dárkem typicky hor㶡áckým
mezi nimi i několik kamenných hrnců právě
na zelí. Snad je výherci nenechají ležet a p㶣í-
- slivovicí.
na slavnost zelí p㶣ijala i krojovaná družina
lašského krále Zde㶡e Viluše I. 㶣e㶜eného
fg
Národní platforma poradí neziskovkám s novým Občanským zákoníkem
neziskové organizace do soudních rejst㶣íků.
V nejbližších t㶣ech letech totiž všechny
organizace v 㶏eské republice budou muset
projít cestou menší 㶜i výraznější změny
svých dokumentů.
Skupina neziskových organizací stojí za
vznikem sítě poradců k novému Ob㶜anskému zákoníku. „Novým ob㶜anským zákoníkem kon㶜í porevolu㶜ní úprava legislativy
pro neziskový sektor. Většina neziskovek
neboli nestátních neziskových organizací
se d㶣íve 㶜i později bude muset s novou
legislativou seznámit a zareagovat na ni,
prohlásil Ing. Roman Haken z CpKP, koordinátor platformy. „Proto jsme p㶣išli s národní
platformou kvalifikovaných, erudovaných
poradců, kte㶣í pomohou neziskovkám se
změnami vyžádanými novým ob㶜anským
zákoníkem. Naší ambicí jsou nejméně 2 poradci na každý kraj, jeden z krajského města,
a druhý z venkovské oblasti, oba se znalostí
problematiky neziskového sektoru.
O víkendu 8. a 9. února se na školení poradců k novému ob㶜anskému zákoníku (NOZ)
sjelo 20 ú㶜astníků z deseti krajů 㶏eské
republiky. Konalo se ve Veselí nad Moravou,
8
www. ostrozsko.cz
V sou㶜asné době národní platforma p㶣ipravuje detailní metodiku nejen pro legislativ-
v malebné 㶜ásti Jihomoravského kraje.
Veškerou logistiku výborně p㶣ipravené akce
zajiš㶇ovala Místní ak㶜ní skupina Hor㶡ácko
a Ostrožsko, v 㶜ele s manažerkou Janou Bujákovou. Po dva dny školitelé ‒ JUDr. Lenka
Deverová a Ing. Petr Pajas z Prahy - p㶣edávali svoje zkušenosti a p㶣ipravovali poradce na
jejich budoucí roli. Jejich zkušenosti i nové
poznatky byly ově㶣ovány formou práce
ve skupinkách na praktických cvi㶜eních.
Tak všichni museli prokázat dovednost,
jak zvládat p㶣ípravu dokumentů pro zápis
ní poradenství, ale i pro ú㶜etní a da㶡ovou
stránku transformace. Pokud vyjde některý
z p㶣ipravovaných podpůrných projektů,
potom bude sou㶜ástí i pravidelné školení
po regionech, stejně jako on-line help desk.
Z našeho kraje je sou㶜ástí platformy Místní
ak㶜ní skupina Hor㶡ácko a Otrožsko a v p㶣ípadě pot㶣eby rady k NOZ ve věci neziskového sektoru se můžete obrátit na kancelá㶣
MAS na kulturním domě ve Veselí nad
Moravou, tel. 518 323 765, e-mail: [email protected].
mas
P㶕ELET
KROJOVÉ ŠÁTKY - TRADICE I VĚDA
V obřadní síni obce Blatnice se 15. února konala ojedinělá výuková akce - vázání tureckého (krojového) šátku.
Nejednalo se o kurz, ale spíše o p㶣edvedení techniky
úvazu takzvaně ,,blatnickou metodou , kterou si následně
mohly místní ženy samy vyzkoušet. Jako dlouholetá
odbornice na vázání tureckých šátků byla do Blatnice
pozvána paní Alena Radochová z Ostrožské Lhoty, která
vázání šátků ovládá hned na několik způsobů. V úvodu
paní Radochová vysvětlila, jaké rozdíly mezi jednotlivými
šátky existují, jak je t㶣eba vzhledem ke stá㶣í šátky prát
nebo jaké úvazy se používaly v minulosti.
V ob㶣adní síni bylo kolem t㶣iceti žen, z toho deset si vázání rovnou vyzkoušelo. Paní Radochová pomalu a s odborným komentá㶣em vázala jeden šátek a podle ní všechny
ostatní zájemkyně. Sou㶜asně kontrolovala, zda každá
žena jednotlivý krok zvládla, p㶣ípadně hned ukázala, jak
správně postupovat. Díky této instruktáži se všem ženám
šátek poda㶣ilo uvázat. Jak v závěru paní Radochová
sdělila, je t㶣eba si vázání šátků neustále opakovat, aby
se z toho stala rutina. Jak se všichni p㶣ítomní p㶣esvěd㶜ili,
není to vůbec jednoduchá věc. Úvaz jednoho šátku trvá
zru㶜né odbornici 20 minut, kdo váže poprvé, hodina
2x foto: Zdeněk Šmýd
mu nesta㶜í. I proto bylo nato㶜eno instruktážní video,
podle kterého si může kdokoliv vázání šátků vyzkoušet.
Toto DVD bude uloženo v blatnickém muzeu a bude
možné si jej zapůj㶜it. V budoucnu budou obdobné kurzy
pokra㶜ovat.
Je potěšitelné, že mezi ob㶜any je o kroje, jejich nošení
a údržbu zájem. Obec Blatnice se snaží vytvá㶣et možnosti
pro nošení kroje, po㶣ádá každoro㶜ně tradi㶜ní krojový
ples, fašank, folklorní vinobraní, hody a jiné, kde je rostoucí tendence nošení krojů dob㶣e patrná. Blatnická děkovná
pat㶣í k nejkrásnější krojované události v roce. Jsou na
ní zastoupeny nejenom místní kroje, ale i kroje z jiných
regionů.
abla
www. ostrozsko.cz
9
ROZHOVOR
S KARLEM GOTTEM PŘED KAMEROU
V kinech běží volné pokračování filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Vedle hereckých osobností, jakými jsou Bolek
Polívka, Ivana Chýlková nebo Karel Heřmánek, v něm účinkují i muzikanti z našeho regionu. Veselský basista Mojmír Kunc
a horňácký primáš Libor Sup si při natáčení mimo jiné zaimprovizovali s Karlem Gottem.
TEXT: MILOŠ KOZUMPLÍK
■ Kolikrát od premiéry jste slyšeli oslovení „celebrito ?
MK: Nes㶜etněkrát. Jsem muzikant, tedy osoba napůl ve㶣ejná, a těch známých, kte㶣í si
p㶣átelské rýpnutí neodpustí, je strašně moc.
■ S jakými požadavky bylo pozvání
k filmování spojeno?
■ Vy jste, Libore, primáš - ve filmu jste
S žádnými. Znělo prostě: Poj㶞te si zahrát do
Dědictví.
LS: P㶣i skladbě Prší, prší, len sa leje jsem
tedy musel hrát druhé housle?
nehrál prim, protože mistr Gott si p㶣ál, aby
ho doprovodil La㶞a. Je to dlouhodobě jeho
oblíbený primáš a kamarád. Ostatní skladby
jsem už odprimoval, ale vůbec bych se
nezlobil, pokud by to bylo jinak.
MK: S panem Gottem jsme sehráli jen jednu
scénu. Ale ve filmu se objevujeme ještě p㶣i
jiných p㶣íležitostech. To už s námi Ladík
Pavluš není, ú㶜inkoval výhradně s Mistrem.
■ Jaké písni㶜ky jste s Karlem Gottem
hráli?
MK: P㶣ímo na place jsme nacvi㶜ovali dva
rokenroly. Měla to být sranda - cimbálovka
hraje rokenrol. Do finální verze filmu se tato
scéna nakonec nedostala.
■ Sranda se nezda㶣ila?
MK: U jednoho z rokenrolů se nevědělo,
jak je to s autorskými a vlastnickými právy,
takže jsme je nakonec ani nenatá㶜eli, což
mě docela mrzelo.
■ Takže jste zůstali u folkloru?
LS: Několikrát z legrace od kamarádů, ale co
se dá dělat, alespo㶡 si 㶜lověk té několikadenní slávy trochu užije.
■ Jak jste se k natá㶜ení druhého dílu
Dědictví dostali?
Oslovil nás Sta㶡a Rozsypal, což je kontráš z Brna. Hrál už v jedni㶜ce, možná si
vzpomenete, zpíval v ní „vyletěl fták... P㶣es
folklor se známe dlouhé roky. P㶣estože jsme
byli sestava nahodilá, v tomto složení spolu
běžně nehráváme, herně i lidsky nám to p㶣i
natá㶜ení klapalo.
10
www. ostrozsko.cz
■ Vy jste p㶣edem nevěděli, co po vás režisér bude chtít? Jaké písni㶜ky budete
hrát?
Ne, nic. 㶕ekli nám, že všechno domluvíme na místě. Pikantní nádech natá㶜ení
dostalo, když nás mezi 㶣e㶜í informovali, že
budeme ú㶜inkovat s Karlem Gottem. Mistr
p㶣ijel a p㶣ivezl si svého primáše - Ladislava
Pavluše, se kterým ob㶜as hrávám a který
je s Gottem kamarád. Dokonce mě Gott
poznal, což mě samoz㶣ejmě potěšilo. To
samoz㶣ejmě 㶣íkám s pobaveným úsměvem.
MK: Hráli jsme Prší, prší, len sa leje. Trošku
v tom samoz㶣ejmě znělo Mistrovo belcanto,
ale pro㶜 ne. On lidovky vždycky zpívá po
svém. A mně se líbí, že je svůj a nenechá si
do toho mluvit - já zpívám takto a pokud se
vám to nelíbí, tak mě neposlouchejte. Natá㶜ení s ním bylo velice p㶣íjemné. Je velký
profesionál. Žádné velké p㶣ípravy, žádné
extra požadavky. Prostě jsme to tam dali
a bylo. Myslím, že natá㶜ení s námi si Mistr
docela užil.
■ Máte ve filmu nějakou repliku?
MK: Ne. Jsme tam vyloženě kvůli muzice.
Jen Sta㶡a Rozsypal se zeptá doktorů v podání Chýlkové a He㶣mánka, jestli chtějí něco
zahrát. Jeden nechce a druhý nic lidového
neumí.
ROZHOVOR
■ Nemůžu se nezeptat na p㶣edstavitele
hlavní role Bolka Polívku.
MK: Všichni ti slavní se chovali velice p㶣íjemně.
Byli úplně v pohodě, žádné hvězdné manýry.
A Bolek si p㶣i natá㶜ení nedal ani kapku alkoholu. My jsme ho samoz㶣ejmě nehlídali, kdyby si
chtěl nalít, tak si nalije, ale opilý nebyl. Nenapil
se ani naší slivovice, když jsme mu nabízeli.
Pochválil, že voní, ale nedal si. Kdo ochutnal
malou stopi㶜ku, byl Arnošt Goldflam. S ním
byla ohromná sranda. Během technických
p㶣estávek, bavil celé osazenstvo. Dokázal t㶣eba
deset minut mluvit o tom, v kterou denní dobu
MK: Spali jsme p㶣ímo na místě natá㶜ení, na
bývalé Bolkově farmě. Vzali jsme s sebou
samoz㶣ejmě víne㶜ko a po denním natá㶜ení
hráli. Kdo chtěl, p㶣išel se s námi bavit. Chýlková nebo He㶣mánek. I Bolek si nás p㶣išel
poslechnout, ale ani ve㶜er nepil alkohol.
Nikdo to nep㶣eháněl. Hráli jsme jen tak,
pro radost, aby bylo chvilku veselo. Ono,
vydržet na place od rána do noci, je docela
MK: Kromě cimbálky hraju taky bigbít, tak
vím, jak se k mikrofonu postavit. Ale on si
všechno perfektně nastavil sám. Nasnímal
p㶣esně to, co pot㶣eboval. Prostě perfektní
práce. Navíc vše udělal tak, aby mikrofony
nebyly ve filmu vidět. Režisér si jen p㶣išel
poslechnout, co budeme hrát. Pokaždé
se mu to líbilo, tak jsme písni㶜ku nato㶜ili
naostro i s dějem.
záhul, takže jsme si všichni pot㶣ebovali
odpo㶜inout, a brzo jsme zalehli.
■ Kolik z toho, co jste nato㶜ili, se pak
dostalo do definitivní verze filmu?
■ Jedna věc je živé vystoupení, něco
MK: Kupodivu je nás hodně vidět. Abych
se má pít jaká káva a pro㶜. Strašně jsme se
jiného muzika pro film. Dotá㶜eli jste
㶣ekl pravdu, 㶜ekal jsem, že nás vyst㶣íhají víc.
nasmáli. Škoda, že ho nikdo nenato㶜il, protože
to by byla moc pěkná scénka.
něco ve studiu?
Musím 㶣íct, že jsme spokojení.
■ Jak jste si užili premiéry? To bývá velká
sláva.
MK: Byli jsme pozvaní na premiéru v Brně
a pak jsme pár hodin hráli u Bolka v divadle.
U rautu. To bylo takové... Jak bych to 㶣ekl...
Většina lidí se p㶣išla najíst. Ale pak jsme byli
i na premié㶣e v Kyjově, a to bylo náladou
úplně jinde. P㶣išli normální lidi, kte㶣í se
chtěli pobavit. Atmosféra byla up㶣ímnější.
Možná proto, že v Kyjově asi nebyl ani jeden
filmový kritik, se lidi smáli bezprost㶣edně.
Nikdo nic ne㶜ekal, jenom srandu. Bolek
má krásnou větu - když se ho ptají, jestli si
myslí, že Dědictví dvojka p㶣ekoná jedni㶜ku,
㶣íká: Jsou jenom dva filmy, které mají dvojku
3x foto: Jaroslava Hude㶜ková
lepší než jedni㶜ku. Kmotr a te㶞 Dědictví.
A potom vždycky dodá, že normálním
lidem se film líbí. Myslím, že to vystihl. Je
to film pro normální lidi, normální sranda.
■ Kolik dnů jste natá㶜eli?
MK: Asi 㶜ty㶣i. To㶜ili jsme ve všední dny
i o víkendu. Každý den jsme byli na place
několik hodin. Stalo se, že jsme měli být od
rána p㶣ed kamerou, ale pak se něco změnilo
a to㶜ili jsme až ve㶜er.
■ Tak jste užívali cateringu, ne?
MK: Ne㶣ekl bych, že užívali. 㶏ekali jsme.
Museli jsme být po㶣ád p㶣ipravení, nebylo
možné, abychom odešli mimo plac. Zrovna
byly p㶣íšerné 㶜ervnové vedra a byli jsme
v kroji. Ale co my! Ve filmu ú㶜inkují K㶣epelky
- ženské z Kyjova. V šest ráno vyjížděly v kroji z Kyjova na natá㶜ení a o půlnoci se vracely. P㶣es největší vedro byly v kompletních
ženských krojích. Měly to mnohem horší.
■ Vy jste se domů většinou nevraceli.
Jak jste s filmovým štábem žili po
ve㶜erech?
MK: Ve studiu jsme
vůbec nebyli. Všechno, co slyšíte ve filmu,
je zvuk z placu. Měli
jsme štěstí na zvuka㶣e,
Radim Hladík mladší
nás dokonale nasnímal.
Jen jeden moment, kdy
byl důležitý text, jsme
p㶣edto㶜ili. Ale p㶣ímo na
místě natá㶜ení. Pak se to
pustilo a herci do toho
mluvili. Jinak žádné playbacky, všechno naživo.
Úžasné. Proto se vyplatí
jít do kina. I kdybyste měl
bůhví jak drahé domácí
kino, takový zvuk prostě
nedocílíte.
■ Chtěl po vás zvuka㶣 něco, na co nejste
z běžného hraní zvyklí?
Těžko 㶣íct, jestli se lidi z Prahy dokážou
zasmát naší dědině, tomu našemu. Myslím,
že moc ne. Podle mě je v tom filmu spousta
nad㶜asových věcí. Jeho kvalitu ukáže až 㶜as.
Stejně jako se to stalo u jedni㶜ky.
www. ostrozsko.cz
11
ZÁPISNÍK
Slovácká medicína chutně a ekologicky
Nastal čas zhodnotit úrodu trnek a durancií a začít hodnotit lahodný mok našeho kraje - slivovici.
Do soukromé pálenice v Boršicích u Blatnice p㶣ijížděl na za㶜átku roku jeden pěstitel
za druhým, kotle neměly 㶜as vychladnout.
Zdeněk Halík je od dob pana Huraby, jenž
pálenici založil v roce 1946, již 㶜tvrtou generací, která udržuje rodinnou tradici a stará se, aby na Slovácku bylo stále co dobrého
pít. Co do množství hodnotí lo㶡skou úrodu
jako nejlepší za posledních deset let. Snad
jen sezona na p㶣elomu let 2009 a 2010 byla
podle něj srovnatelná.
Pod kotli zapálil prvního zá㶣í, kdy se za㶜aly
pálit meru㶡ky, hrušky, višně a vůbec letní
ovoce, které se musí pálit co nejd㶣íve po
vykvašení. Ukon㶜ení sezony odhaduje na
polovinu b㶣ezna. Denně v pálenici zpracuje
20 až 30 metráků kvasu p㶣evážně z durancií,
což vydá 8 až 10 tisíc litrů absolutního alkoholu. „Lo㶡ského ovoce sice byla nadúroda,
bylo ho moc, ale nemělo vysokou cukernatost, a tak výtěžnost je deset až jedenáct litrů
padesátiprocentní pálenky z metráku. Byly
Paleni㶜á㶣i Zde㶡ku Halíkovi pomáhají i jeho synové, kte㶣í se od něj tajům bohulibého 㶣emesla u㶜í
lepší roky, 㶣íká páleni㶜á㶣 Zdeněk Halík. Pro
dobrou, chutnou slivovici je v první 㶣adě nut-
Je to smutné, ale na Hor㶡ácku se o slivovici
už jenom zpívá. Bývalé vyhlášené pálenice
jsme v pálenici zastihli, si mok zde pálený pochvalují. Vědí, o 㶜em mluví, pálí tu
ný kvalitní kvas z vyzrálého 㶜istého ovoce.
Ševe㶜kova v Kuželově nebo zahrádká㶣ská
ve Velké existují už jen ve vzpomínkách
pamětníků. Důvodem, pro㶜 Hornáci
každoro㶜ně.
Nejvzdálenější každoro㶜ní zákazník jezdí do
boršické pálenice až od 㶏eských Budějo-
jezdí pálit právě do Boršic, je i to, že dávají
I Hlucane, Karel Miko a Stanislav Jurasek, si mok zde paleny pochaluji. Vedi o cem mluvi, pali tu kazdorocne.
vic. Doveze svoje ovoce k p㶣íbuzným na
Slovácko a potom se zú㶜astní vlastního
pálení, které považuje za slovácký svátek.
Zdejší pálenici dávají p㶣ednost i Hor㶡áci.
12
www. ostrozsko.cz
p㶣ednost dvoustup㶡ovému pálení p㶣ed
pálením v kolonách, z kterých není slivovice
tak aromatická. I dva Hlu㶜ané, Karel Miko
se sousedem Stanislavem Juráskem, jež
Zajímavý je i technický pohled na boršickou
pálenici. Teplo z kotlů unikající do komína
je využíváno k vytápění rodinného domu,
po sezoně se k vytápění využívají pecky
separované z výpalků. Další vylepšení se
p㶣ipravuje - teplá voda oh㶣átá p㶣i chlazení
bude p㶣edeh㶣ívat kvas 㶜ekající na pálení.
Tím se zkrátí doba pálení a zákazníci ušet㶣í.
To vše díky šikovnému a p㶣emýšlivému majiteli, kolem něhož se to㶜í dva synové (Pátá
generace?), kte㶣í se zau㶜ují do tohoto bohulibého 㶣emesla. V roce 2010 za tento způsob
zužitkování odpadu Zdeněk Halík vyhrál
celostátní soutěž, „EON Energy Group .
Provoz pálenice má bezodpadový provoz,
za ekologii a šet㶣ení životního prost㶣edí jí
bylo uděleno osvěd㶜ení k užívání ochranné
známky ,,Tradice Bílých Karpat . Není divu,
že na zlepšováky Zde㶡ka Halíka se jezdí
dívat páleni㶜á㶣í nejen od nás, ale i ze zahrani㶜í. No prostě, zlaté moravské ruce.
Tož, a㶇 tento slovácký mok slouží ke zdraví,
je p㶣edáván z generace na generaci a p㶣íští
rok nech㶇 je ho ještě více.
František Gajovský
ZÁPISNÍK
„Utajená“ kniha o Blatnici? Vydejte ji, je výborná!
Je to krásná knížka! Nádherná! Nesmírně
zajímavá a cenná! Tedy, abyste mi hned od
za㶜átku rozuměli, myslím knihu o lidech v
㶏tu tu knihu o d㶣ívějším životě v Blatnici
pod Svatým Antonínkem, a p㶣edstavuji si
program hodů velmi zjednodušený a je
problém najít stárka.
její život kdysi dávno v historii. Víte, že kdysi
Blatnici pod Svatým Antonínkem, knihu,
tam existovala Zabra㶡ská republika? Že
Je toho ještě mnoho, co by šlo o knize
která zatím nevyšla a má „pouze podobu
podobu nesvázaných stránek. Poprvé jsem
mívala svoje hody U Jur㶜eků? Že v nich ne-
napsat, je v ní detailně popsána historie
bývala samoz㶣ejmě nouze o legraci? Nebo
víte, že nejstarší zjištěný stárek v Blatnici se
narodil v roce 1869?
ochotnického divadla, vypsáni jsou všichni
stárci, nechybí detailní popis hodů a mnohého dalšího, ale vy㶜kejte Blatni㶜ané, údaj-
je viděl někdy p㶣ed dvěma lety, podruhé
p㶣ed několika dny.
ně má kniha vyjít letos - tak
si ji nenechte ujít. P㶣esvěd-
Moc bych se ale p㶣imlouval za
㶜íte se nap㶣íklad také o tom,
to, aby Blatni㶜ané z těchto zatím
nesvázaných papírů, písmenek
jak v první t㶣etině minulého
století dokázali naši p㶣edci
a fotek knihu vytvo㶣ili a vydali,
krásně zacházet s jazykem.
protože obsahuje opravdu
mnoho zajímavých informací a
nepochybně se stane sou㶜ástí
Nebo jak trefně psali o
blatnické vinné chloubě,
bohaté blatnické historie.
Blatnickém Rohá㶜i. „Koho
Blatnický Rohá㶜 potrkal,
ten netrpí bolením hlavy
„Strachy se ob㶜as budím,
ani žaludku a naopak kypí
humorem, psal 㶜asopis Moravskoslovenského pomezí
protože se bojím toho, co lidé
na knihu 㶣eknou, svě㶣ila se mi
už p㶣ed dlouhým 㶜asem paní
Marie Perutková, která je autor-
v roce 1938.
kou knihy spole㶜ně s paní Marií
K㶣ivákovou. P㶣edevším ony dvě
sepisovaly mnoho zpráv a vzpo-
Dovolte mi opět skon㶜it
obdivem k našim p㶣edkům.
K bohatému životu jim sta㶜ila jenom sama rodná dědina
a ob㶜as možná kousek p㶣ed
mínek, chodily po pamětnících,
procházely archívy, sháněly
fotky a jistě dělaly spoustu
ní a za ní, malé spole㶜enství
sousedů, které potkávali po
celý život a spole㶜ně p㶣itom
dokázali vytvo㶣it kulturní
a duchovní bohatství,
které dodnes obdivujeme a
mnohdy ho vůbec nedokážeme p㶣ekonat.
dalších věcí, které taková kniha
vyžaduje - obrovské díky jim za
toto všechno!
Procházel jsem onu „knížku ,
㶜etl o všech událostech a
setkáních, která provázela život
našich p㶣edků od jara do zimy,
a opět žasnul nad bohatostí
života našich p㶣edků, která mě
fascinuje pokaždé, když o ní
slyším nebo 㶜tu. 㶏ím vším byl
jejich život naplněný, kolika
veselí a zábavy si dokázali užít
vedle ohromného množství práce a zcela
jistě také starostí a bolestí!
Supermoderní po㶜íta㶜ová doba nám toho
nyní sice hodně dává a mnohé nám usnad㶡uje, ale myslím, že nám toho ještě více
vzala a bere. 㶏ím víc máme p㶣ed domy aut,
㶜ím více nám doma svítí po㶜íta㶜e a televize,
㶜ím více klikáme do mobilních p㶣ístrojů, tím
jsme ve skute㶜nosti chudší .
Moc bych p㶣ál Blatni㶜anům,
aby kniha vyšla a hlavně,
aby si ji koupili a 㶜asto otvírali. Naši p㶣edci si nezaslou-
Toto a mnohé další se do㶜tete právě ve
zmi㶡ované knize, která popisuje nap㶣íklad
i to, jak strý㶜ek Petratur kon㶜ili hodovou
zábavu p㶣esně o půlnoci p㶣ed následujícím
adventem. „Išla jedna, išla sc-t, běžte sa tam
ludé podívat, zpívali v narvaném sále a
lidé věděli, že je konec hodování. Dnes? V
Blatnici i mnohde jinde jsou hody skromné,
však autorky knihy podotýkají. „Na rozdíl
od týdenního hodování v minulosti je dnes
ží, aby se na ně zapomínalo.
A navíc, my takové knihy o
Blatnici, stejně jako o mnoha jiných dědinách pot㶣ebujeme, abychom si uvědomovali, co je skute㶜ným bohatstvím 㶜lověka
a jak toto bohatství vzniká. Nevzniká díky
žádné supermoderní technice, ale vzniká
díky lidem, kte㶣í se umí setkávat, radovat
a bavit. Ano, vzniká díky takovým lidem, o
kterých je nejnovější blatnická knížka.
Radek Bartoní㶜ek
www. ostrozsko.cz
13
PLESOVÝ SPECIÁL
Javorník,
Javorník,
pres Javorník
chodník…
Již po čtrnácté uspořádal javornický mužský a ženský sbor
Krojový ples. V malém, ale útulném sále obecního úřadu
se sešli nejen domácí zpěváci, ale i hosté z okolních vesnic.
Do víru tance je za podpory mužných hlasů vedla cimbálová
muzika s primášem Jožkou Stašou. Místa u stolů zůstávala
po většinu večera osiřelá, taneční parket však zářil
barvami krojů. „Civilů“ bylo málo, krojovaných plný sál.
Na jediném horňáckém krojovém plesu, se sešli,
aby si zatančili a zazpívali se svými kamarády
a dalšími příznivci folkloru. Již tradičně je tento
ples prodchnutý úžasnou atmosférou, plnou
písníček a bujarého veselí, jak se
na Horňáky sluší.
fg
Hasičský ples v Boršicích u Blatnice
14
www. ostrozsko.cz
PLESOVÝ SPECIÁL
Na Krojový ples
lákala pouť
z roku 1993
Po loňském Krojovém plesu, kde byly
poprvé představeny archivní záběry
z poutě z roku 1941, letos v Blatnici
znovu šáhli do historie, oprášili staré VHS
kazety a přichystali nevšední podívanou
na Děkovnou pouť z roku 1993. Velké
poděkování patří blatnickému kameramanu panu Vlastimilu Fojtíkovi, který výše
uvedený snímek zdigitalizoval - v plné
verzi má 35 minut. Pro potřeby plesu
vybral ty nejlepší záběry, které systematicky mapovaly dění poutě o celkové délce 16
minut a to včetně autentického zvuku. Na
filmu je zachyceno procesí, které vychází
od kostela sv. Ondřeje, největší zastoupení
z krojovaných mají ročníky 1975-1976,
které v předchozím roce, tedy 1992, pořádaly hody. Jejich nepsané právo bylo nést
dožínkový věnec na děkovnou pouť. Tak
se dělo vždy a tak je tomu dodnes. Je to
tradice, která má v Blatnici velké kořeny.
Bylo s potěšením i s určitou nostalgií sledovat a vzpomenout na spoluobčany, kteří
již nejsou mezi námi.
Martinka mezi myslivci
Myslivecké plesy v Louce
se staly tradicí. Byly doby,
kdy to byl jediný ples v obci.
Přestože v dnešní době se
plesů koná víc, ten myslivecký
je stále nejnavštěvovanější. Hlavními lákadly jsou
jistě bohatá tobola a zvěřinové speciality, které jsou
pro mnohé vzácností. Letos
si výherci odnesli domů tři
divočáky, srnčí i dančí, ale
i zajíce a další zvěřinu. Bylo
jen na nich, jakou specialitu
si z nich připraví. Tak jako
v předešlých letech i letos
úvod plesu zpestřilo pěkné vystoupení malých mažoretek z mateřské školky, které si
za vystoupení odnesly sladkosti a dlouhý potlesk plného sálu. Byl to zážitek pro hosty
i pro děti. Malou Martinku ale nepotěšil pohled na trofeje a již „zhasnuté“ kusy zvěře
v tombole. Jednomu z myslivců se svěřila, že je raději vidí za jejich humny se pást. Asi
z ní jednou bude ochránkyně přírody. I takové je potřeba. Ale i myslivci svým posláním
chrání přírodu.
Taneční sál byl i letos zaplněn do posledního místa - i díky hudební skupině Kamasi.
Návštěvníci se rozcházeli až k ránu. Ty ovíněné při cestě probral jedenáctistupňový
mráz.
fg
„V dalších letech chceme v těchto trendech
pokračovat a na Krojový ples 2015 opět
připravíme nějakou originální projekci,“
uvedl předseda kulturní komise Antonín
Hanák. „Tak jak nás k loňskému filmu
z roku 1941 přivedla náhoda, tak se
znovu obracíme na vás občany celého
regionu. Pokud byste měli jakkoliv starý
film vztahující se k Blatnici a mohli jej
zapůjčit k digitalizaci, budeme vám velmi
vděčni,“ vyzývá Antonín Hanák.
Celkově se program krojového plesu
návštěvníkům líbil, organizátory těší, že
krojové zastoupení je rok od roku silnější,
lidi mají motivaci kroje nosit a pořizují si
nové. Ples je i jakási prezentace blatnické
kultury, která vždy ukáže co je za rok
nového, co se jednotlivé folklorní složky
naučily. Poděkování patří všem, co se na
přípravách podíleli.
abla
Kdo by měl zájem shlédnout pouť
z r.1993, ať kontaktuje pana Fojtíka na
čísle: 777/675367.
Netradiční pojetí besedy u cimbálu v podání CM Falešnica.
www. ostrozsko.cz
15
FENOMÉN
KDYŽ ČERTI VÍTAJÍ JARO
Jedinečný Keltský telegraf má výchozí stanici na Velké
Javořině
TEXT: MILOŠ KOZUMPLÍK
Už popáté vzplanou na moravských a českých kopcích ohně, aby do širokého okolí
zvěstovaly příchod jara. První signál nočního světelného telegrafu vyšlou novododobí následníci keltských čertů z našeho regionu. Z Velké Javořiny a Blatnické
hory se poselství rozšíří do celé republiky.
Žili uprost㶣ed p㶣írody a svým lidem sloužili
jako lé㶜itelé a šamani. P㶣íslušníci zvláštní
skupiny keltských druidů vykonávali i službu takzvaných 㶜ertů - ze svých stanoviš㶇 na
vrcholcích hor a kopců p㶣edávali zp㶣áteleným osadám světelné zprávy. Propracovaný
keltský systém využívali ještě ve st㶣edověku
obránci strážních hradů a tvrzí. P㶣ed pěti
lety tento prastarý způsob komunikace
se těšíme na p㶣íští rok! Telegraf byl skvělý
nápad, mně osobně p㶣ináší pocit sounáležitosti k místu, kde žiju a také k lidem na všech
těch ostatních kopcích, svě㶣ila se webovým
stránkám keltskytelegraf.cz nap㶣íklad Jitka
Honcová. Nadšené reakce donutily Vlastimila
Helu v Keltském telegrafu pokra㶜ovat.
Z původních několika stanoviš㶇 akce rozbujela do více než sto t㶣icet míst, na nichž se
v lo㶡ském roce setkalo více než patnáct set
aktivních ú㶜astníků. Vloni poprvé keltský
signál p㶣ekro㶜il 㶜eské hranice - p㶣evzali jej
㶜erti na německé straně Krušných hor. Letos
se trasa telegrafu z㶣ejmě opět protáhne,
tentokrát směrem na východ. Do keltského
systému komunikace se hodlají zapojit
nadšenci ze slovenského Púchova.
oslovil skupinku nadšenců, která se navzdory é㶣e Facebooku a chytrých mobilních
telefonů rozhodla jej oživit a dát mu aktuální smysl. „P㶣išlo nám symbolické propojit
keltské ohně s p㶣íchodem jara, s p㶣íchodem
světla do krajiny, vysvětluje Vlastimil Hela
z Bojkovic, hlavní koordinátor Keltského
telegrafu, pro㶜 se no㶜ní ohně rozzá㶣í zrovna
první jarní sobotu. Signál poputuje nap㶣í㶜
republikou. Novodobí 㶜erti mají vyzkoušené, že z výchozí Velké Javo㶣iny se na cílový
Dě㶜ínský Sněžník dostane zhruba za půl
hodiny.
Ohně i světlice
Vlastimil Hela, na jehož bedrech organizace
Keltského telegrafu leží, původně plánoval
jednorázovou akci. Když ji p㶣ed pěti lety
spustil, do㶜kal se po㶜etných ohlasů z mnoha
míst republiky. „Letos to bylo opravdu díky
po㶜así svižné, sešlo se nás méně, ale už
16
www. ostrozsko.cz
„Pochopil jsem, že má obrovský smysl
vytáhnout lidi do no㶜ní krajiny. Jsme
rozmazlení civilizací, p㶣íliš uvyklí na umělé
světlo. Netušíme, jaké vjemy lze na vrcholcích no㶜ních hor zažít. Citlivější lidé se s
krajinou propojí až mysticky. Světlo oh㶡ů
je i symbolem osvícení potemnělé krajiny v
každém z nás, vypráví hlavní 㶜ert Hela. Je
p㶣esvěd㶜en, že dnešní civilizace dostate㶜ně
nerespektuje p㶣írodu a její p㶣irozené zákonitosti a kope si tak vlastní hrob.
FENOMÉN
důvod - od zajímavého no㶜ního zážitku po
nává Vlastimil Hela. Ob㶣ady na srazištích
spirituální prožitek, myslí si Petr Menšík z
Veselí nad Moravou, jehož stanoviště je na
neorganizuje, ale nevadí mu, když se pro
ně skupinky 㶜ertů individuálně rozhodnou.
Blatnické ho㶣e.
„Vloni p㶣išla na Javo㶣inu p㶣ipravená parta.
Světelný signál p㶣ijímá z hvězdárny v Uherském Brodě, kterou si pro snazší orientaci
p㶣edem zamě㶣í pomocí kompasu a daleko-
Zpívali písně, v ohni pálili obilí, vyjad㶣ovali
pokoru duchům p㶣írody, prosili o ochranu
pro p㶣íští rok, popisuje hlavní koordinátor
akce.
hledu. Dob㶣e vidí také ohe㶡 na Javo㶣ině. Na
Antonínku Petr Menšík zápalky nepoužívá.
Následnému stanovišti telegrafu na Náklu
Rostoucí po㶜et ú㶜astníků Keltského telegrafu a jejich nadšené ohlasy Vlastimila Helu
p㶣edává světelnou štafetu prost㶣ednictvím
utvrzují v názoru, že lidé jsou duchovně
méně symbolických, zato dob㶣e viditelných
vyprahlí a p㶣es 㶜etné styky na takzvaných
světlic.
sociálních sítích jim chybí osobní setkávání.
Keltský telegraf je podle něj láká p㶣edevším
Jako pou㶇
teplem - tím, které sálá ze signálních oh㶡ů, i
Keltský telegraf nep㶣ímo poukazuje i na
h㶣ejivým pocitem sounáležitosti sdíleným v
jednu chvíli nap㶣í㶜 celou zemí.
soudobá provinění proti p㶣írodě. Skute㶜ní
keltší 㶜erti neměli s ší㶣ením signálu žádný
problém, no㶜ní tma byla p㶣irozeně hluboká
a jejich ohně byly vidět dodaleka. Civiliza㶜ní
vlivy však zahnaly skute㶜nou tmu bůhví
kam a noci našich století zane㶣ádily světelným smogem. Kvůli němu je 㶣ada míst,
skrze něž keltský signál neprojde. Vedle
alternativních tras, které uměle ozá㶣ená
místa obcházejí, jsou 㶜erti vybaveni harmonogramem, podle něhož se za nep㶣íznivých
podmínek 㶣ídí. „Vzhledem k nevypo㶜itatelnosti po㶜así, světlům aut a měst existuje
riziko, že p㶣íjemce signál neuvidí. Proto má
„Být sám nebo s dalšími lidmi v no㶜ním
tichu na kopci a pozorovat hory má něco
do sebe. Je to p㶣íjemný pocit být zapojen
do tak po㶜etné skupiny lidí z celé republiky. Každý zú㶜astněný má ale jistě svůj
každý p㶣edem ur㶜ený 㶜asový mezník, do
kterého musí poslat signál dál, popisuje
Petr Menšík způsob, jakým organizáto㶣i 㶣eší
nástrahy civilizace.
„Vracíme se k uctívání hory, ducha p㶣írody,
k poznávání sebe sama. Podstatou má tato
aktivita hodně spole㶜ného s poutí, srov-
5x foto: Martin Stecher
Idea Keltského telegrafu
Keltové, k nimž akce s názvem Keltský telegraf odkazuje, žili v hlubokém souladu
s p㶣írodou, kterou uctívali a respektovali.
Ambicí organizátorů je na tuto tradici
navázat. Jde jim o symbolický návrat k
p㶣írodě, v níž se s p㶣icházejícím jarem
rodí nový život.
Strážcům posvátných a pro život keltských kmenů životně důležitých oh㶡ů
se 㶣íkalo 㶜erti. Podle keltského vzoru
se 㶜erty nazývají i soudobí ú㶜astníci
telegrafu.
Keltský telegraf je otev㶣ený - může se
do něj zapojit kdokoliv na kterémkoliv
kopci. Prvotní snahou samoz㶣ejmě je,
aby se stanoviště 㶜ertů propojily do tras
a signál putoval krajinou. Po㶣adatelé se
však nebrání tomu, aby se p㶣idali lidé
i v místech, která p㶣ímá spojení dosud
nemají.
www. ostrozsko.cz
17
SU
Učitelé na Slovácku jsou na tom relativně dobře
S učitelem Jaroslavem
Křápkem o mládeži
a životních hodnotách
■ Já vás d㶣íve vnímal spíš jako muzikanta,
vždy㶇 vy jste z muzikatské rodiny, ne?
Je pravda, že jsem z muzikantské rodiny
a sám jsem muzikant, ale o u㶜itelství jsem
za㶜al uvažovat už jako student gymnázia.
Tehdy si mě pozval půl roku p㶣ed maturitou
tehdejší 㶣editel Škrášek a ptal se mě: „Co
s tebou, co chceš jít studovat? Já mu 㶣íkal,
že mě baví literatura, divadlo, poezie, že
tomu pod㶣ídím všechno.
■ Jak zareagoval?
Otev㶣el U㶜itelské noviny, za㶜al projíždět nabídku vysokých škol a hledal něco, co by šlo
studovat s 㶜eským jazykem. Uviděl nabídku
z Olomouce na 㶜eský jazyk, literaturu a hudební výchovu a 㶣íkal, a㶇 tam jdu, že budu
moci u㶜it i na st㶣ední škole. Absolutně mě
nenapadlo, že jednou budu na gymnáziu
i u㶜it.
■ Takže jste dokon㶜il vysokou školu a p㶣emýšlel co dál.
Byl rok 1988 a tehdy byl mým idolem u㶜itel
z Ostrožské Lhoty Petr Opletal. P㶣išel mi
takový hodně svobodný, navíc se㶜tělý
s velkými znalostmi zeměpisu.
■ Mimochodem, u㶜il i mě, když jsem poslouchal jeho poutavé povídání, poprvé
jsem si 㶣ekl. Svět je úžasný, stojí za to
o něm co nejvíc vědět. Ale poj㶞me
k vám.
Hodně mě ovlivnilo to, že jsem za komunistů 㶜etl na vysoké škole samizdatovou
literaturu a poslouchal zakázané folka㶣e.
Hodně mám v sobě nap㶣íklad vzpomínku
na to, jak na kolejích v Olomouci hráváme
p㶣i otev㶣eném oknu písni㶜ky proti sovětské
armádě, která nás okupovala, a p㶣ímo naproti kolejím sledujeme obrovské velitelství
tehdejší sovětské armády. Vnímal jsem
atmosféru té doby a byl rád, že jsme měli
několik profesorů, kte㶣í se nebáli a 㶣íkali
nám pravdu.
18
www. ostrozsko.cz
Jedním z nejvýraznějších u㶜itelů v našem regionu je Jaroslav K㶣ápek, profesor respektovaného Gymnázia v Uherském Hradišti, který u㶜il 㶣adu let v Uherském Ostrohu a bydlí v Ostrožské Lhotě
■ A kde jste za㶜al u㶜it?
Nikde, nesehnal jsem místo. Nastoupil jsem
do „praž㶜árny v Uherském Ostrohu a poté
odešel na rok na vojnu. P㶣ijel jsem v 㶣íjnu
1989 a nastoupil jako u㶜itel na Základní
školu v Uherském Ostrohu. Za měsíc nastal
slavný listopad, hned jsem sedl na vlak do
Prahy a tam běhal po fakultách. Dovezl
jsem batoh letáků, které jsem vylepil po
školu a vzápětí je někdo strhl. Až později
jsem zjistil, že tehdejší 㶣editel byl velký
komunistický normalizátor, který měl na
svědomí některé u㶜itele.
■ A zůstal jste v Ostrohu?
Jo, jedenáct let. Vedl jsem pěvecký sbor,
hrál v dechovce. Pak už jsem byl ze všeho
tak unavený, že jsem se rozhodl pro odchod. Dokonce jsem uvažoval, že odejdu
úplně ze školství.
■ Jenže jste se objevil na Gymnáziu
v Uherském Hradišti.
Oslovil mě 㶣editel pan Botek, a jsem tady
snad už t㶣ináctý rok.
■ A podle toho, jak vás tady vídám, jste na
gymnáziu š㶇astný.
Prožil jsem tady toho hodně, nap㶣íklad
jsem založil jazzovou kapelu, což byl můj
SU
sen. Našel jsem tady vynikající studenty,
žáků a pomohl jim s orientací v dnešním
Myslím, že těch důvodů je víc. U některých
a to nejen k hraní. Kapelu máme dodnes,
složitém, postmoderním světě, aby si žáci
všímali opravdových hodnot. Dnešní děcka
jsou postižená a infikovaná povrchními
kantorů hraje roli to, že se bojí otázek žáků
ve stylu: „Co jste, paní u㶜itelko, dělala v té
době vy? Druhý důvod je ten, že se historie
a dalších akcí, seznamuji se s 㶣adou výborných lidí, nap㶣íklad historiků. Všechno toto
informacemi a pseudohodnotami.
různě interpretuje a u㶜itelé dějepisu jsou
zmatení, protože napoleonské války kdysi
mě baví.
■ Žijete v rodné Ostrožské Lhotě, tedy
dávno jsou jasné, ale vysvětlit, pro㶜 se
jezdíme po klubech a já jsem za to moc
rád. Navíc dělám spoustu literárních besed
■ Takže nakonec musíte být rád, že jste
zůstal škole věrný.
na vesnici, kde možná p㶣ece jen ještě
nějaké hodnoty existují.
To byl jeden z důvodů, pro㶜 jsem tam zů-
Jako u㶜itel si 㶜lověk musí každou hodinu
stal. Konzervatismus, tradice, kroje 㶜i písni㶜-
zdůvod㶡ovat, pro㶜 to dělá. P㶣itom ho na-
ky, to je možná poslední ostrůvek na světě,
kde je možné dob㶣e vychovat děcka. Vidím
padá mnoho důvodů, pro㶜 to nedělat. Je to
nap㶣íklad Palach polil benzínem, je už těžší.
Klasický 㶜eský u㶜itel chce mít bohužel věci
jasně dané a někde nalinkované.
■ Rád bych se ještě vrátil k vašemu hraní,
k vaší muzikantské rodině.
spole㶜ensky nedoceněná práce, práce 㶜asto
marná a také stále těžší, protože mládež je,
to na své dce㶣i. Běhá te㶞 někde po Praze
Otec měl mladou dechovku, byl velice ak-
po divadlech, protože tam studuje DAMU,
s prominutím, stále více bezcitná. Bohu-
tivní. Nakoupil nástroje, v prádelně zkoušel
s 㶣adou dnes výborných muzikantů, vozil
žel, je to tak. Stále více energie je pot㶣eba
k tomu, aby 㶜lověk děcka ně㶜ím zaujal.
ale má výchovu ze slovácké vesnice. Takže
my u㶜itelé na Slovácku jsme na tom ještě
relativně dob㶣e. Bohužel ale celkově by si
školství zasloužilo mnohem a mnohem,
■ Opravdu?
větší pozornost. Celý vyspělý svět p㶣itom ví,
vyu㶜oval na hudebce v Ostrohu, založil
že investice do vzdělání je ta nejdůležitější.
tam kapelu, a já jsem v ní hrával dvacet
let na trombón-pozoun. Za㶜ínal jsem ale
s klavírem na lidušce v Uherském Ostrohu,
Je to tak, u㶜ím více než dvacet let a můžu
tedy porovnávat. Má generace byla obětí
nedostatku informací, tato generace je
obětí množství informací. 㵾uknou do
po㶜íta㶜e a všechny informace se na ně
hrnou. Samoz㶣ejmě nejd㶣ív to svinstvo,
a oni si neumí vybrat. Podle mě dnešní úkol
u㶜itele spo㶜ívá v tom, aby kultivoval vkus
■ Investice do vzdělání jsou důležité, ale
děcka po akcích, to bylo v době, než jsem se
narodil. Já i můj bratr Drahoš jsme samoz㶣ejmě pokra㶜ovali v hudební tradici. Bratr
ještě důležitější jsou sami u㶜itelé. Vy
své žáky hodně seznamujete nap㶣íklad
s padesátými léty minulého století,
hrál jsem osm let, pak jsem si po㶣ezal p㶣i
bruslení vážně ruku. Muzika je ale pro mě
kterému se bohužel 㶣ada u㶜itelů tak㶣ka
vyhýbá. Pro㶜?
divadlo, kultura, tradice.
dodnes velmi důležitá. Stejně jako u㶜ení,
Radek Bartoní㶜ek
_______ Čarování Jiřího Jilíka ____________________________
Je dob㶣e, že praotec 㶏ech zabrzdil na 㶕ípu.
Ta p㶣edstava, že by p㶣išel až k nám, vylezl
na Buchlov a Slovácko se stalo krajem
charakteristickým strdím a mlékem, mne
trochu děsí. Dob㶣e, že jsme po㶜kali na prvního vina㶣e, který na stráni pod Buchlovem
zasadil sazenice révy vinné. Víno a s ním
lidová píse㶡, se staly erbovním znamením
našeho kraje.
P㶣emýšlím nad písní a nad tím, že stále žije,
by㶇 její tvůrci již dávno nejsou mezi námi.
Asi je to tím, že má nadšené vlajkonoše.
Ur㶜itě by nep㶣ežila jednu jedinou generaci,
kdyby nebylo jejích po㶜etných milenců,
kterým srdce nedovolí p㶣edmět své touhy
opustit ani za cenu oběti.
Jako každá milenka je píse㶡 náruživá
a chce svého partnera jen pro sebe.
Nedovolí, aby se po ve㶜erech věnoval ženě
a psal s dětmi úkoly, chce, aby se těšil jen
s ní. A p㶣iměje ho, aby místo na procházku
do parku nebo alejí podél Moravy putoval
po cizích dědinách, p㶣espával u cizích lidí,
a v hospodách a po sklepech naslouchal
zpěvu dědků a báb, kte㶣í už dávno nepat㶣í
do našeho skvělého světa.
Jinému nedovolí, aby si našel lásku mezi
lidmi, a on se nestihne oženit, ona vdát,
a ženatého 㶜i vdanou si omotá kolem
prstu tak, že se s nimi jejich partne㶣i raději
rozejdou, než aby se dělili o lásku s někým
dalším; kolik takových p㶣ípadů známe.
Píse㶡 je bohyně, která p㶣eje radost a lásku
nám všem, co v ni vě㶣íme. Le㶜 jako každá
bohyně žádá i oběti. Naštěstí je dobrovolníků stále dost a hlásí se mladí. S houslemi
a klarinetem v pouzd㶣e a s krojem na
ramínku je potkáváme na slavnostech
a folklorních festivalech. I díky nim píse㶡
stále žije. Ne vždy si uvědomujeme, jak
je důležité, že je s námi. Díky ní můžeme
rozmlouvat s těmi, kte㶣í zde žili p㶣ed námi.
Nikdy jsme je neviděli ani nepoznali, ale
když slyšíme zpívat starosvětskou písni㶜ku,
tu si je dovedeme živě p㶣edstavit, jak stojí
na zápraží selského stavení, sta㶣enka šátek
do 㶜ela, sta㶣í㶜ek širák furiantsky posazený
na stranu, neodmyslitelné viržinko v ús-
I písně vyžadují oběti
tech. Pokynou nám upracovanou rukou
a pak si za㶜nou tichounce broukat tu svou
písni㶜ku: o lásce, o milování, o smutku,
o rozmarýnku, o modré voděnce, o o㶜kách
㶜erných. V těch písních nám sdělují svoji
zkušenost o tom, co je dobré a co zlé. Co
㶜lověka zušlech㶇uje a co ho strhává do
kalných vírů. Ti by nám také nejlépe 㶣ekli,
jak pádí 㶜as a že není daleko chvíle, kdy
se i my budeme ohlížet za svými životy.
A tehdy si budeme strašně, ale strašně
p㶣át, abychom se v duchu úsloví Kde sa
kdo zrodí, tam sa aj hodí, abychom se i my
„hodili do krajiny svého dětství, každý
tam, odkud vzešel jeho rod. Aby nás p㶣ijala
ta krajina žloutnoucího obilí a pok㶣ivených
trnek, úvozových cest, prudkých strání
a skrytých žlebů. Jen a㶇 se hodíme, a㶇 nezůstaneme plevelným zrnem vykázaným
kamsi na smetiště promrhaných životů.
Jen a㶇 se hodíme do náru㶜e krajiny našeho
domova.
A moc si p㶣ejeme, abychom se v náru㶜i
krajiny domova jednou setkali.
www. ostrozsko.cz
19
FOTOREPORTÁŽ
S „fašankáry“ po Horňácku
Nová Lhota
TEXT A FOTO: FRANTIŠEK GAJOVSKÝ
Tradi㶜ní Hor㶡ácké fašanky nejd㶣íve v sobotu zahájily na Nové Lhotě. V průvodu masek, které jinde na
Hor㶡ácku nenajdeme, nesmí chybět medvěd, cikánka, nevěsta s ženichem a jiné postavy. Krojované
veselí doprovázeli hor㶡ácká cimbálová muzika Kubíci. Po skon㶜ení obchůzky byly v restauraci p㶣ipravené zabíja㶜kové speciality pro unavené, ale stále veselé fašanká㶣e.
Kuželov
Na Hor㶡ácku se zrodil nový folklorní soubor Kuželovjan Mládenci se
zapojili do fašankové obchůzky, která
tady skon㶜ila p㶣ed více jak t㶣iceti léty.
Chasa s cimbálovou muzikou obcházela
od jednoho k druhému konci ves až do
ve㶜erních sobotních hodin. V každém
domě 㶜i p㶣ed ním byli „fašankáre
obdarování. Do košíku sbírali vejce, slaninou tu si napichovali na šavli, slivovici
neskladovali, ale rovnou vypili.
Velká – Mužský sbor
Nedělní dopoledne se rozezněly tony muziky a zpěv
fašankárů v ulicích Velké. To se vydal na obchůzku
Velický mužský sbor doprovázený cimbálovou muzikou. Jarní slunce je pálilo p㶣es haleny, housle naladěné
ještě doma v chládku, místy sk㶣ípěly, vzpomínalo se na
lo㶡ské brouzdání ve sněhu. Na šavlích pomalu p㶣ibývalo
slaniny, pohoštění se nabízelo v každém domě, někdo
dával p㶣ednost tradi㶜ním Božím milostem, někdo špeku
a slivovici. Po náro㶜né obchůzce je ve㶜er 㶜ekal program
v místním kulturáku na koštu slivovice.
20
www. ostrozsko.cz
FOTOREPORTÁŽ
Velká – Velička
Ve Velké, velké dědině 㶜í malém měste㶜ku
chodí dvě supiny fašankárů. Tou druhou
jsou 㶜lenové Veli㶜ky kterou doprovází
Hor㶡ácká cimbálová muzika Kubíci. Na
ně se muselo chvíli 㶜ekat, není divu, že po
v㶜erejším vy㶜erpávajícím dnu se museli
oživit pivem. Komu by v tom „vedru nevypráhlo. Za zpěvu „ Fašanku, fašanku, už je 㶇a
namále, jako tej rosenky, na zelenej trávě
se vydali na obchůzku.
Lipov
Než na lipovské
věži odbilo
poledne, to už
měli fašankáré
pěknou 㶣ádku
domů projitou. Letos
jich sešlo dvacet,
se
doprovázela
je cimbálová
muzika, která se
zpěvem zněla až do ve㶜era po lipovských ulicích. Pohoštění se jim dostalo u každého domu, jak o fašanku bývá zvykem.
Hrubá Vrbka
Vrb㶜anská chasa se scházela v místním pohostinství po nedělním
poledni. Jen co se všichni sešli, doladili nástroje a u pultu hlasy,
vydali se na náves. Za doprovodu cimbálové muziky Mi㶜ků zahájili fašankovou obchůzku. Zastavení měli hlavně u 㶜lenů souboru,
jak 㶜inných, tak i těch bývalých folkloristů. Zahráli, zazpívali, někde
s paní, 㶜i sle㶜nou domácích zatan㶜ili, ochutnali nabízené dobroty
a zase o dům dál. V doprovodu fašankárů 㶜ím dál 㶜astěji vidíme
návštěvníky, fandy Hor㶡ácká z různých koutu země. Letos po
sobotní zastávce na Nové Lhotě se zú㶜astnil Vrbecké obchůzky
i Karel Schwarzenberg , který si pochvaloval Boží milosti a hor㶡áckou pohostinnost.
Fašanková veselí kon㶜í popele㶜ní st㶣edou, která zahajuje 40 denní postní období p㶣ed velikonocemi.
www. ostrozsko.cz
21
ROZHOVOR
Zlata Potyková
FOLKLOR AŽ NA DŘEŇ
S bývalou dramaturgyní a scénáristkou televizní Folkloriky o tradicích a jejich proměnách
TEXT: MILOŠ KOZUMPLÍK
Deset let se podílela na tvorbě populárního seriálu Folklorika. Deset let s televizním štábem křižovala Českou republiku, aby mapovala lidovou kulturu. Individuální vesmír
ZLATY POTYKOVÉ si bez folkloru nelze představit.
■ Kdy naposled jste na sobě měla kroj?
Naposled asi loni v lednu na Gorolském
bále v Mostech u Jablunkova. Byl to kroj
ze st㶣edoslovenského regionu Podpo㶃anie. Slovenský kroj proto, že jsem osm let
působila v brněnském souboru Po㶃ana,
který zpracovává slovenský folklor. Gorolský
je už tradi㶜ní výjezd Po㶃a㶡áků. Kromě toho
je ten kroj fakt pohodlný a nenáro㶜ný na
transport.
■ Jste původem z Uherského Ostrohu,
neměla jste nutkání natá㶜et v rodném
regionu 㶜astěji než v jiných?
Vždycky jsem se snažila být v maximální
mí㶣e objektivní a do po㶣adu prosadit aktuální, důležitá nebo hodnotná témata. Bez
ohledu na to, jestli jsem s daným regionem
měla nebo neměla něco spole㶜ného. Pro
ilustraci, za těch deset let jsem z Uherského
Ostrohu odvysílala jen dvě reportáže.
■ Jste důkazem toho, že ve folklorních
souborech se mísí lidé z nejrůznějších
regionů. O muzikách to platí stejně tak.
Nehledě na to, že spousta muzikantů
má profesionální hudební vzdělání. Nezanikají tak charakteristické regionální
styly, grify?
To je hodně problematická otázka. Jeden
můj kamarád, muzikant, zastává názor,
že není důvod hrát postaru, když kvalita
hudebních nástrojů a p㶣edevším technické
schopnosti sou㶜asných muzikantů jsou
úplně jinde. Pro㶜 se tvá㶣it, že neumíme
hrát a snažit se imitovat nedokonalou hru
22
www. ostrozsko.cz
2x foto: archiv Zlaty Potykové
starých hudců, když to ve skute㶜nosti technicky zvládáme na úplně jiné úrovni, 㶣íkává
klasickým nástrojům zhusta p㶣ibývají
elektrické. U nás tento trend není tak
a srovnává folklor s dixíkem nebo jazzem,
což d㶣ív bývala taky lidová muzika, a dnes je
markantní.
z ní 㶜asto vyloženě virtuózní záležitost.
■ Pletu se, když mám pocit, že máte jiný
názor?
U nás, narozdíl Ma㶞arska, Polska, Ruska
nebo v poslední době i Slovenska, worldmusic nebo postfolklor k slyšení 㶜asto není.
Mám pocit, že většina našich interpretů,
k původní otázce - mě ta nivelizovaná muzika nebaví. Když poslouchám t㶣etí, 㶜tvrtou
muziku a nerozeznám, jestli hraje muzika
kte㶣í se o něj pokušejí, se p㶣íliš nechávají
omezovat tradi㶜ními schématy anebo
sklouznou do takových zvráceností jako
㶏echomor, který nemá o nějakém folklorním projevu ani tucha. To co dělají, to bych
z Kyjova, z Hradiště, z Velké, ze Strážnice
v nadsázce 㶣e㶜eno postavila mimo zákon.
Mám jiný názor. No a když se tedy vrátím
a tak dále, když tam není žádný regionálně
stylový grif a všichni hrají v podstatě stejně,
tak mě to prostě nudí. Navíc mnohé muziky
mají pocit, že 㶜ím víc úprav, akordů a not zahraných na 㶜asovou jednotku, tím líp. Nejsem o tom p㶣esvěd㶜ená. Pro mě je vždycky
nejdůležitější prožitek. Emoce, které z toho
bu㶞 lezou nebo nelezou. Nebaví mě muzikanti, kte㶣í používají lidovou muziku jako
způsob sebeprezentace. Sice hrají technicky
dokonale a píší úpravy hodné symfonického tělesa, ale spíš si hý㶜kají vlastní ego, než
že by měli skute㶜ný zájem ze sebe něco dát
ostatním ke sdílení. A to prostě cítíte. Kromě
toho, není pravidlem, že zahrát nadupaný
ma㶞arský 㶜ardáš rychlostí světla, je náro㶜nější než dob㶣e zahrát zdánlivě oby㶜ejnou
táhlou písni㶜ku. Tam to jde na d㶣e㶡. A bu㶞
ze sebe máš co dát nebo nemáš. A vůbec
nejde o technickou dokonalost.
■ Mám odpozorováno nap㶣íklad z Bretaně, že tamní folklor se 㶜asto prolíná
s moderními hudebními styly a ke
■ Myslím, že právě pícháme do vosího
hnízda. Pro㶜 mimo zákon?
㶏echomor je parta, která se rozhodla zviditelnit se na lidovkách. Nemám u nich pocit,
že lidovou muziku cítí. Je to vykalkulovaná
kapela. Vystavěná na efekt a založená na
interpreta㶜ním stereotypu, který odpovídá
jejich p㶣edstavě o interpretaci moravského
folkloru. Ani nevím, jak bych se k nim vyjád㶣ila 㶜esky, je to totální fake (faleš, falešný
produkt, z angl. - pozn. red.). A to nemluvím
o takzvaném ná㶣e㶜í, které v písních používají, to je hrůzná 㶜echomoravština.
■ Je u nás někdo, kdo podle vás umí lidovou muziku vkusně posunout, pojmout
moderně?
Umí to Redl, to je genius. K jeho hudbě není
pot㶣eba nic 㶣íkat, jen ji poslouchat. Jeden
z nejsilnějších zážitků vůbec jsem si odnesla
z fúze dvou vynikajících kapel, Lesní zvě㶣e
a Hor㶡ácké muziky Petra Mi㶜ky. Kombi-
ROZHOVOR
nace nu-jazzu, drum n bass a tradi㶜ně, až
o velmi zdravou a o㶜istnou psychohygienu.
vychovávaní. A naprosto s p㶣ehledem se
anachronicky hrané hor㶡ácké muziky, to
se zavrtávalo až někam do buněk. Ale byl
Myslím, že když písni㶜ky nechávají projít
s naší kulturou identifikovali.
■ Jak tyto nové, netradi㶜ní folkloristy p㶣ijímají původní nositelé lidové kultury.
dohromady, měla bych radost. Nedávno
skrze sebe, že když své emoce prozpívají až
do buněk, jejich prožitky jsou silnější než
u pasivního vnímání jakékoli formy umění.
To kdyby si dop㶣ávali lidé na celém světě,
jsem se byla podívat na zkoušce tria, které,
tak by se možná ani nemuselo vál㶜it a neby-
jak doufám, brzy vystoupí na ve㶣ejnosti, ale
te㶞 neprozradím víc, než že jako postfolklor
lo by tolik nedobrot.
Pro㶜 by měli, co je na tom špatného?! Osobně toto téma vnímám velmi zeširoka. Vě㶣ím
to rozhodně neurazí uši ani náro㶜nějšího
■ To je zajímavý moment - nakolik je
na reinkarnaci, na neohrani㶜enost duše,
která je sou㶜ástí jednoho velkého celku.
to bohužel ojedinělý po㶜in, musím 㶣íct, že
kdyby to kluci chtěli dát hudebně znovu
poslucha㶜e. A kdo to v poslední době bere
za dobrý konec, jsou Bezobrat㶣i. Jejich
㶜erstvě vydané CD Desátý den trní se taky
moc dob㶣e poslouchá.
■ 㶏ím si vysvětlujete, že lidové písni㶜ky
mají stále tolik p㶣íznivců? A dorůstají
další a další generace fandů. Se zápalem
zpívají o koní㶜cích ryzovraných, vojně
moravský folklor schopen oslovit svět,
cizince? A te㶞 se neptám na umělá
pódiová vystoupení, ale jeho všední,
p㶣irozené projevy.
že by bylo něco špatného na tom, když se
do našeho kroje oble㶜e Japonec nebo 㶜ernoch. Bude-li se chtít takto projevit, bude-li
chtít prožít totéž, co prožívají v uvozovkách
㶣e㶜eno naši, tak pro㶜 ne.
Folklor jako diagnóza
Prapraděde㶜ek (z mat㶜iny strany) Zlaty
Potykové byl slovenský Ma㶞ar, kterému
se 㶣íkalo 㶏erný Uher. Jmenoval se Kolocs,
ale když se rodina usadila na Moravě, tak
si po㶜eštili jméno na Kalá㶜. Byl muzikant-samouk, sám si nástroje i vyráběl,
dospělé - a s tím souvisí i zmi㶡ovaná vojna,
svatba, narození potomka, smrt někoho
blízkého, vlastní smrt. Lidové písni㶜ky jsou
stejně tak jako zjevná iniciace do dospělého
věku, jednou z jejích forem byla vojna. A to
je podle mě p㶣esně ta sty㶜ná plocha. Když
si ti kluci stoupnou p㶣ed muziku, chytnou
se za ramena - ruka hore, paža holá - tak na
vojnu jedou aspo㶡 symbolicky. Prožívají inicia㶜ní moment nebo něco jiného, co se jich
nějak dotýká, skrz písni㶜ku. Do jisté míry jde
mě, že jednotlivé tradi㶜ní kultury se vyvíjely
ko㶣enili. Natá㶜eli jsme mimo jiné o Japonce,
která studovala fotografii na FAMU a jezdila
Když si odmyslíme spole㶜enský nános, co je
tvorbu testosteronu. Takže mezi sou㶜asnými mladými kluky nevidíš moc vyloženě
mužných typů, většinou vypadají hodně
dětsky, zjemněle, ten typ hoch jako panna . A jak 㶣íkáte, nikdy ani nebyli na vojně.
Někde jim ale tato mužná energie chybí,
Proto jsou pro mě hranice států nebo
národů v jisté rovině irelevantní. Samoz㶣ejna úrovni p㶣íslušných národů, je dob㶣e si
to uvědomovat, ale opravdu si nemyslím,
podstatou života? Narodíme se, dospějeme,
navazujeme vztahy, pracujeme, respektive
se nějak realizujeme, umíráme. S tím souvisí
význam inicia㶜ních momentů: okamžik,
od kterého nás spole㶜enství pokládá za
Když se vrátím k p㶣íkladu s vojnou, tak se
podívejte na generaci mladých kluků, kte㶣í
trávili víc 㶜asu u po㶜íta㶜ů a televizí než
㶣áděním po venku, mě㶣ením sil s vrstevníky
nebo zapojením se do fyzicky náro㶜né
práce, což v rozhodném věku ovliv㶡uje
A tradi㶜ní kultura je výtvor ducha a duše.
Jeden díl Folkloriky jsem věnovala cizincům, kte㶣í u nás jakýmkoliv způsobem za-
a šavli㶜kách a p㶣itom nejenže na koni
nikdy neseděli, dokonce ani základní
vojenskou službu za sebou nemají.
p㶣esně o tom. Nekomplikovaným a snadno
p㶣ístupným způsobem se dotýkají podstatných a sou㶜asně univerzálních záležistosí
lidského bytí, a proto si myslím, že oslovují
po㶣ád další generace.
Nebojí se o své tradice?
hlavně nejrůznější píš㶇aly. Babi㶜㶜in bratr,
Fanek Kalá㶜, hrával na cimbál v Hradiš㶇anu za primáše Sta㶡ka. Zem㶣el mladý na
srde㶜ní vadu.
do Kyjova fotit tetiny v krojích. Sama si dokonce po㶣ídila krojové sou㶜ásti a kombinuje
je s běžným oble㶜ením, výtvarně s nimi
pracuje. V Japonsku také publikovala 㶜lánek
o naší ornamentice. Japonka, která mluví
㶜esky, chodí v kroji a úplně u nás zdomácněla - to bylo setkání jako na jiné planetě.
Její p㶣íklad ukazuje, že tradi㶜ní kultura je
univerzální. V momentě, kdy 㶜lověk uslyší
a pochopí její základní tóny, tak ho osloví, a㶇
je Eskymák, Ind nebo Japonec.
■ Anebo Vietnamec? Po㶜ítám, že p㶣i
po㶜tu vietnamských komunit v 㶏esku
se v dětských foklorních souborech
musí krojovaný zpěvá㶜ek vietnamského
původu objevit co nevidět.
Ale to už se p㶣ece děje. Viděla jsem už
i 㶜ernošské děti v našem kroji - v nějakém
dětském souboru, asi sourozenci, oba byli
úplně p㶣irození a nikomu to nep㶣ipadalo
nijak nepat㶣i㶜né. Narodili se tady, jsou tady
Maminka za svoboda tancovala v Olšavě,
později v Ostrohu vedla soubory Ostrožan a Ostrožánek.
Otec Zlaty Potykové za㶜ínal jako primáš
muziky p㶣i SVVŠ (pozdější gymnázium)
v Hradišti, později primoval CM Dol㶡ácko z Hluku, CM Dolina, CM Jatelinka
z Nové Vsi a CM z Osvětiman, kterou
vede dote㶞. Taky primuje CM Kunovjané
a st㶣ídá se na primu s panem Hamadou
v CM Pondělníci. Původně hrávali na
housle i oba otcovi brat㶣i.
S folklorními aktivitami nazaostává ani
Zlata Potyková. Prošla Ostrožánkem
i Ostrožanem a 㶜asem se dostala k lektorování tane㶜ních dílen pro ve㶣ejnost.
V Ostrohu vedla soubor Haluz, ze kterého se nakonec vyprofiloval Ostrožan II,
a dív㶜í sborek Oskoruše. Nyní už osmým
rokem působí v brněnské Po㶃aně.
www. ostrozsko.cz
23
VZPOMÍNKY...
...Antonína Ma㶡áka, ochotnického principála
ANI MARYŠA HO NEOTRÁVÍ
P㶕IPRAVIL: VLADIMÍR SAL㶏ÁK
Když před dvěma lety slavili ochotníci v Louce rovných devadesát let od první
písemné zmínky o divadle z roku 1922 v místní v orelské kronice, dozvěděl se
principál a režisér Antonín Maňák od ředitele školy, že existuje ještě o dva roky
starší písemný záznam. A tak budou divadelníci v Louce slavit další významné
jubileum – pětadevadesát tvůrčích let. Dávat se bude Maryša - v historii souboru
podruhé.
Ochotnické divadlo mě chytlo hned za mla-
pana statká㶣e Ko㶣ena ze statku v Louce,
da ve škole. Měli jsme vynikající paní u㶜itelku Růži㶜kovou, která tady už ve t㶣icátých
dnes známém jako 㶏echův statek, a velebného pána Keprta. Oni sehráli během
letech hrávala s našimi rodi㶜i divadlo. V páté
roku obrovské množství divadelních her,
t㶣ídě jsem pod jejím režijním vedením hrál
v pohádce O Slune㶜níku, Měsí㶜níku a Vě-
protože hrála omladina, Svaz katolických
žen a dívek, hasi㶜i a já nevím, kdo všechno,
trníku pana krále. To byla moje první role.
V sedmnácti jsem hrál poprvé s dospělými.
Debutoval jsem v roce 1965 a hrál jsem
vrátného v komedii Zt㶣eštěná neděle od
nějakého ruského autora. Byla to opravdu
vynikající divadelní hra, uvažuji, že bychom
si ji někdy zopakovali. Těsně p㶣edtím, než
jsem šel na vojnu, jsme nasadili Co 㶏ech, to
muzikant. Tehdy režírovali pánové Kolacia
a Tom㶜ala. Hrálo se po㶣ád, každou sezonu!
takže těch p㶣edstavení se odehrálo hodně
Obnovené divadlo
Kroniká㶣 zmi㶡ované orelské kroniky jmenuje osobnosti pana rídícího Palkovského,
a kroniká㶣 píše, že hráli nep㶣etržitě i během
druhé světové války. Jiné záznamy nejsou.
Po válce vznikla Osvětová beseda, divadlo
㶜innost nep㶣erušilo. Po roce 1989 Osvětová
beseda zanikla a navíc zem㶣el pan režisér
Tomáš Se㶜ká㶣. Ještě v roce 1992 režíroval
Každý něco pro vlast. Tehdy jsme se bavili
o tom, že bych v divadle měl pokra㶜ovat,
ale to víte, když 㶜lověk odejde, chvíli to
trvá... Nastala pauza. Ale hrály se tady
silvestrovské po㶣ady, hodně navštěvované
www. ostrozsko.cz
V Louce jsme postavili nový kostel. Jsem
tesa㶣 a v době, kdy jsem na stavbě pracoval,
mě oslovil pan fará㶣 Miroslav Dibelka:
„Poslouchejte, pane Ma㶡ák, já jsem slyšel,
že jste slíbil panu režisérovi Se㶜ká㶣ovi, že
budete s divadlem pokra㶜ovat. Nedalo
a mladí vystupovali na besedách pro důchodce s divadelními scénkami. Ochotnický
kroužek tak vlastně úplně nezanikl.
Soubor v roce 1980 s úspěchem inscenoval komedii Nepožádáš manželku bližního svého. Zleva naho㶣e: Jarmila Hrbá㶜ková, Miroslav Ma㶡ák, František Se㶜ká㶣, režisér Tomáš Se㶜ká㶣, Jana Ma㶡áková, Antonín Ma㶡ák, Tomáš Se㶜ká㶣, nápovědka (???). Ve st㶣ední 㶣adě Hana Ku㶜erová a Vojtěch Ma㶡ák. Dole:
Květa Poláchová, Jana Ma㶡áková, Jarmila Sedlá㶜ková a Cyril Karásek.
24
Sedmašedesátiletý nestor lúckých divadelních
nadšenců Antonín Ma㶡ák
V roli p㶣edsedy JZD Plachého kontrolován p㶣íslušníkem SNB Tomášem Se㶜ká㶣em. P㶣ihlížejí
Jana Ma㶡áková-Kašpárková (bude hrát matku
Maryši v p㶣ipravované inscenaci) a František
Se㶜ká㶣. Z inscenace Nepožádáš manželku bližního svého (1980).
VZPOMÍNKY...
veškerý výtěžek věnujeme na dostavbu
jsme dávali Muže v ofsajdu Karla Polá㶜ka,
kostela. Tak ta 㶜ástka 㶜inila 25 tisíc korun
potom Naše furianty Ladislava Stroupežnického, v roce 2005 Klicperův Ženský boj,
na komedii Dalskabáty, h㶣íšná ves od Jana
㶜eských a ještě i asi 1900 korun slovenských. Prý to byl ohromný manažerský tah,
protože se naplnil sál, my jsme museli několikrát reprízovat a na divadlo p㶣išli z Louky
snad všichni. A měli jsme sukces! Dodnes
nemáme problém naplnit sedmkrát sál pro
dvě stě dvacet diváků. Premiéru a jedno
Divadlo na štacích
p㶣edstavení hrajeme pro děti základní školy
v Louce a měš㶇anky v Lipově.
Cestování je pro nás náro㶜né. My nehra-
Grimpo musí být Grimpo
jeme p㶣ed nataženou š㶡ůrou s plátnem,
máme velké kulisy, ale samoz㶣ejmě různé
Jsem rád, že naše p㶣edstavení dokáží
diváka oslovit. Nelíbí se mi divadlo, když se
natáhne jedna š㶡ůra a pověsí se tam plátno
- doufám, že se na mě nikdo neurazí, že to
tak 㶣íkám - a je to divadlo. Já když obsazuji
do rolí, musí ta postava sedět, hra musí být
kvalitní, když hrajeme t㶣eba Limonádového
Joea, tak Grimpo musí být Grimpo, Limonádový Joe musí být Limonádový Joe. Musí
být pěkná scéna, máme tady šikovné chlapy
- 㶣emeslníky, musí být samosebou kvalitní
kostýmy, máme zpěvné herce... Divadlo pro
se nic dělat, slíbil jsem to a tak jsme hned
druhý rok divadlo obnovili. Musel jsem sice
mladé herce z těch silvestrovských po㶣adů
hodně p㶣emlouvat. První hru jsme dávali
Hrátky s 㶜ertem, pot㶣eboval jsem Martina
Kabáta, nakonec mi to slíbil, a tak jsme tímto divadelním p㶣edstavením za㶜ali. Protože
nás oslovil pan fará㶣, rozhodli jsme se, že
Drdy v roce 2004 p㶣išlo p㶣esně 1173 diváků
a hrálo v ní pětadvacet herců, z toho jedenáct mladších osmnácti let.
mě znamená hodně. Je to nejen láska, ale
také setkávání s lidmi z branže, s lidmi stejného myšlení. Když jsme v roce 2001 hráli
vzpomínané Drdovy Hrátky s 㶜ertem, byla
dojemná ochota starších 㶜lenů, kte㶣í zůstali
do té doby, než nastoupí mladší generace.
Ve h㶣e totiž ú㶜inkovalo osmadvacet here㶜ek
a herců a další byli v komparsu. Rok na to
štace k divadelnímu životu pat㶣í. Hrávali
jsme ve Filipově údolí, t㶣ikrát to vyšlo, 㶜tvrté
jsme nedohráli kvůli po㶜así. V p㶣írodě jsme
postavili scénu, bylo krásně, sluní㶜ko prosvítalo mezi stromy a kulisami, to si nikdo
nedokáže p㶣edstavit, co je to za nádheru
bylo pět hodin a v sedm hodin jsme všechno likvidovali, pršelo, doma v sále jsme pak
dlouho sušili kulisy. V roce 2006 jsme byli na
soutěži ochotníků v Hodoníně a od poroty
jsme dostali diplom a dva naši herci uznání
za vynikající výkon. Jezdíme na Den vina㶣ů
v Mutěnicích. Tam se st㶣ídáme s Divadelním
kroužkem z O㶣echova. Režíruje jej 㶣editel
brněnského divadla Radost Vlastimil Peška,
odtamtud máme od něho hezké poděkování za inscenaci Cesta do Ameriky lodí:
„Nic jste neošidili, je to divadlo, jak má být.
Asi jsme si rozuměli. Hráli jsme také vloni
ve Tvarožné Lhotě i v Mikul㶜icích S 㶜erty
nejsou žerty.
Plány do budoucna
Mám za sebou 㶜trnáct režií,
te㶞 tu patnáctou budeme
muset odložit kvůli náro㶜nému obsazení Maryši až na
p㶣íští rok. Podruhé jsem obsadil roli Francka a podruhé
to musel p㶣edstavitel Francka vzdát. Ale co budu do té
doby bez divadla dělat? Pro
mě to bylo i krácení těch
dlouhých zimních ve㶜erů.
Když se divadlo nehraje jako
te㶞, tak 㶜tu knížky. Už jsem
letos p㶣e㶜etl tolik knížek, že
jsem jich tolik nep㶣e㶜etl za
poslední roky, protože nebyl
㶜as. Když se nezkouší, tak se
dělají kulisy...
Stavby jako na Národním. Špi㶜kové kostýmy a dekorace v komedii o t㶣ech dějstvích Treperendy Carla Goldoniho.
V Louce vyrostly Benátky.
www. ostrozsko.cz
25
SPORT
Novoveští kanoisté jsou v plné přípravě
První únorovou sobotu v zaplněném sklepě
㶣eznictví U Kusáků v Ostrožské Nové Vsi bilancovali sezonu kanoisté z Ostrožské Nové Vsi.
Na slavnostní schůzi p㶣edal starosta obce
Stanislav Ture㶜ek pamětní listy 㶏eského
svazu kanoistů za významný p㶣ínos a rozvoj
kanoistiky bývalým šéfům oddílu Miroslavu
㶏ápkovi staršímu a Ludvíku Ondra㶜kovi. Ocenění p㶣evzal také sou㶜asný p㶣edseda a muž,
nulého roku - kajaká㶣ka Kate㶣ina Pjaj㶜íková, kanoista
David Janík a kajaká㶣 Jakub
Ml㶜och - strávili t㶣etí únorovou sobotu ve Sportovním
centru Nymburk na testech
juniorské reprezentace.
Koncem února se kanoisté
p㶣esunuli na tréninky do
tepla ‒ vyrazili do ital-
bez kterého si Novoveš㶇ané dnešní kanoisty
sotva dokážou p㶣edstavit - Vít Pjaj㶜ík.
ského Bibione. V závěru
Aktuálně jsou kanoisté v plné p㶣ípravě na
novou sezonu. V polovině února odjelo osm
㶜eká na domácí půdě další
tradi㶜ní akce ‒ Novoveský
㶜lenů na tradi㶜ní soust㶣edění do Jeseníků.
Finalisté regaty olympijských nadějí z uply-
p㶣espolák.
b㶣ezna, tedy těsně p㶣ed
zahájením nové sezony, je
std
Starosta Ostrožské Nové Vsi p㶣edává ocenění p㶣edsedovi kanoistů
Vítu Pja㶜íkovi
foto: www.onv-canoe.cz
Gymnastky z Ostrohu jely do Ostravy na zkušenou a přivezly medaili
Krásného úspěchu dosáhla první únorovou
sobotu na závodech v Ostravě-Porubě
Ostrožské gymnastky se vydaly na sever
Moravy poprvé. Většinou objíždějí regi-
㶜lenka ostrožského gymnastického klubu
Justýna Kova㶣íková. Ve své kategorii starších žáky㶡 nenašla p㶣emožitelku a zaslou-
onální závody. „Jezdíme jenom po jižní
nebo st㶣ední Moravě, většinou je to Hulín,
P㶣erov nebo Prostějov. Ostrava byla nejdál.
Byla jsem velice spokojená, holky mě mile
p㶣ekvapily. Byl to závod na za㶜átek sezony,
ženě se radovala z prvního místa. „Justýnka
pat㶣í ve své kategorii mezi ta lepší děv㶜ata.
kdy vlastně trénujeme nové sestavy a nové
triky, vysvětlovala trenérka děv㶜at.
Pokud zacvi㶜í sestavu bez chyby, tak je
z toho skoro vždycky dobré umístění, což
se v Ostravě potvrdilo. Ukázala svoji kvalitu.
Jely jsme tam spíš na zkušenou. O to víc mě
p㶣ekvapilo, že dokázala zabojovat a vyhrát,
hodnotila svoji svě㶣enkyni trenérka Marcela
Va㶞urová.
Ostrožská gymnastka Justýna Kova㶣íková stála v Ostravě na nejvyšším stupni foto: Lubomír Kova㶣ík
V Ostravě p㶣íjemně p㶣ekvapily i další ostrožské gymnastky, které se na větších závodech
zatím rozkoukávají. Lucie K㶣ibíková skon㶜ila
mezi mladšími žákyněmi na desátém místě,
devatenáctá skon㶜ila Eliška Riedlová.
std
V Hluku se opět hraje interliga
Do sportovní haly v Hluku se po
deseti letech vrátila Women s
Handball International League.
V utkání 㶜esko-slovenské soutěže porazily házenká㶣ky HC
Veselí nad Moravou tým Jind㶣ichova Hradce. V Hluku se první
utkání WHIL odehrálo na konci
srpna ve vůbec první interligové sezoně 2002/03 mezi TJ Raciola Kunovice a Nitrou, o rok
později p㶣išlo na derby mezi tehdejším
SK HC Železárny Veselí nad Moravou a TJ
Raciola Kunovice - 18:20 (7:8) - témě㶣 patnáct set diváků. Hala je nyní v rekonstrukci,
její generální oprava p㶣ijde na 32 milionů
korun. Nová je st㶣echa i zateplení, na ja㶣e
ještě zbývá dodělat fasádu a vstupní dve㶣e.
V rámci zahajovací etapy se vyměnilo 247
oken a šestnáctery dve㶣e. Obnova skon㶜í
v 㶜ervnu.
et
Spojka Jitka Tome㶜ková prost㶣eluje obranu Jind㶣ichova Hradce v utkání 16. kola WHIL,
v němž Veselanky zvítězily 37 15. Ve st㶣edu 5. b㶣ezna v 18 hodin se v Hluku utkají se
Slavií Praha
foto: Jaroslav Kolísek
26
www. ostrozsko.cz
SPORT
LEGRÚT NA LIGOVÉM TRÁVNÍKU
Historicky první Hlučan se dere do ligové kabiny Slovácka. „Chci se dostat do kádru,“ tvrdí odhodlaně Jakub Prajza
Bylo sobotní dopoledne 11. ledna. Na staroměstském Širůchu h㶣álo krásně sluní㶜ko.
I p㶣es zimní datum nebylo po sněhu ani
památky a teploměr šplhal k rekordním
deseti stup㶡ům. Mladý Hlu㶜an Jakub Prajza,
se ale parádním po㶜asím nekochal. Poprvé
nastupoval za á㶜ko prvoligového Slovácka,
nastupoval vedle fotbalistů, kte㶣í byli jeho
velkým vzorem. Jakub je úplně prvním
V p㶣ípravě sice nastoupil ke 㶜ty㶣em zápasům,
ale mezi dvacítku vyvolených pro herní sou-
je fotbal na prvním místě. „Po st㶣ední škole
st㶣edění v turecké Antalyi se nedostal. Trenér
jsem se tam i dostal, ale kvůli fotbalu jsem
zůstal na Slovácku, te㶞 studuji pomaturitní
studium na jazykové škole v Hradišti, svě㶣il
se Jakub.
jsem se hlásil do Prahy na vysokou, dokonce
Slovácka nakonec ukázal na jiné hrá㶜e. Jakub
byl ze závěre㶜né nominace trošku rozmrzelý,
ale otev㶣eně o tom p㶣íliš mluvit nechtěl.
„Á㶜ko je v Turecku a já d㶣epím doma. Co
vám na to mám 㶣íct? Chtěl jsem letět. Každý,
Kolem deváté ráno sraz na stadionu Slo-
kdo nastoupí do p㶣ípravy, se chce dostat
vácka, dopolední trénink, spole㶜ný oběd
s mužstvem, krátký odpo㶜inek, znovu
foto: archiv Jakuba Prajzy
Hlu㶜anem, který ve více než
osmdesátileté historii hluckého fotbalu nahlédl do kabiny
prvoligového man㶜aftu. První
utkání Slovácka v zimní p㶣ípravě
proti Kromě㶣íži bylo pro mladého
trénink, rehabilitace a v sedm ve㶜er je doma.
To je ve stru㶜nosti oby㶜ejný všední den profesionálního fotbalisty. „Každý den nemáme
dva tréninky, když jdu do školy, tak trénuji až
odpoledne, ale jinak mám ve škole individuální studijní plán, p㶣iblížil Jakub Prajza.
obránce opravdovou premiérou mezi prot㶣elými fotbalisty.
„Trenér Habanec mě povolal na
měsí㶜ní zkoušku. Na podzim jsem
Za㶜átkem 㶜ervna si bude muset mladý fotbalista svůj plán mali㶜ko poopravit. V Hluku
byl s á㶜kem na jednom tréninku,
jinak nic. Vlastně jsem hrál ještě
se znovu po t㶣ech letech jede tradi㶜ní Jízda
králů a Jakub Prajza by nechtěl v královské
v p㶣áteláku proti Bojkovicím, ale
proti Kromě㶣íži to byl první opravdový zápas.
Ze za㶜átku jsem byl trošku nervózní, potom
už to ze mě spadlo, sypal ze sebe bezprost㶣edně po zápase talentovaný mladík.
družině scházet. „Jezdil i ta㶇ka, já jsem jel
na soust㶣edění. Je to trošku skok z toho
fotbalu á㶜ka zpět do juniorky, ta měsí㶜ní stáž
minule poprvé a byl to super zážitek. Jen
doufám, že nebudeme hrát ve stejném
mně ale rozhodně prospěla. Kádr se mění,
doufám, že to nebyla poslední šance, vě㶣í
odchovanec hluckého fotbalu, který si zahrál
termínu nějaký zápas, p㶣eje si.
Proti Hanákům nastoupil na pravé straně
obrany vedle velezkušeného a o sedmnáct
let staršího Jana Trousila, který ho témě㶣 bez
i pár minut v ligové generálce proti 㶏eským
Budějovicím.
p㶣estávky dirigoval. „Prajzi㶜, musíš, Prajzi㶜,
výborně, běž do něho, zaber, to byla slova,
kterými ho ost㶣ílený kolega povzbuzoval. „Je
to velká škola hrát vedle tak výborného fotbalisty. Chtěl bych se dostat do kádru á㶜ka,
jestli to bude te㶞, nebo později, to se uvidí,
odtajnil své fotbalové plány Jakub Prajza,
který za㶜ínal v záloze. „Momentálně hraji
pravého beka, ale když mě trenér postaví na
levou stranu, tak jsem schopný hrát i tam. Je
mně jedno, kde nastoupím, svě㶣il se.
Jakub za㶜ínal s fotbalem v p㶣ípravce Hluku,
u dnes už zesnulého trenéra Jana Bachánka,
v šesté t㶣ídě p㶣ešel na sportovní školu do
Uherského Hradiště a následoval p㶣estup
do mládežnické akademie Slovácka. Tam
prošel všechny věkové kategorie, zažil různé
trenéry, ale nejvíc vzpomíná na za㶜átky
v Hluku. „Každý trenér mě něco nau㶜il, od
každého jsem se snažil vzít maximum, ale
pan Bachánek byl ten, kterého si budu nejvíc
pamatovat, 㶣ekl mladý obránce, pro kterého
Stanislav Dufka
Očima trenéra Svatopluka Habance:
Kuba Prajza byl u nás na měsí㶜ní stáži, je
to rychlostní typ hrá㶜e, myslím si, že má
p㶣ed sebou slušnou budoucnost. Musí
v juniorce a v bé㶜ku pracovat tak, aby
byly jeho výkony nadstandardní. Zatím
bych 㶣ekl, že jsou lehce nadstandardní.
Má p㶣ed sebou půl roku na to, aby to
mohl dokázat a v létě p㶣ijít znovu do
p㶣ípravy. Musí se posunout dál, tak jako
se posunuli jiní hrá㶜i.
glosa
Maximální nasazení
Jsou úspěšní, hodně úspěšní. Je to hodný a skromný kluk, žádný namyšlený frajer. Takové a podobné reference jsem slyšel ze všech stran na adresu mladého fotbalisty Slovácka. P㶣i našem rozhovoru se Jakub Prajza celou dobu sympaticky usmíval, odpovědi
sice nebyly uhlazené, ale na druhou stranu ze sebe nesypal jenom nudné fráze, jak
bývá u některých sportovců obvyklé. Do užšího výběru prvoligového celku se nakonec nedostal, ale p㶣i jeho dvaceti letech má p㶣ed sebou ještě několik dalších šancí. Fotbalu obětoval
vysokou školu, dává mu maximum. P㶣ejme proto mladému Hlu㶜anovi, aby se v prvoligovém
zápase objevil co nejd㶣íve ‒ nejlépe už v jarní 㶜ásti sezony.
www. ostrozsko.cz
27
SONDA
SPORTOVNÍ ZÁZRAK NA HORŇÁCKU
Ve Velké se házená hraje už osm let
TEXT: VLADIMÍR SAL㶏ÁK
P㶣ed osmi lety nebylo na Hor㶡ácku po
t㶣i ekonomicky skvělé roky, ale neměl
házené ani vidu, ani slechu. V Louce se
p㶣ed půl stoletím mezi škola㶜kami neujala
žádné kvalifikované trenéry. „Pamatuji si
to jak dnes, jel jsem z té schůzky, klub byl
házená národní, ve Velké neuspěl více než
schválený a nebyl trenér. Zastavil jsem na
deset let zpátky u㶜itel Jagoš s „handbalem chlapců. A v době kdy sou㶜asný mo-
kopci a volal jsem Jurovi Procházkovi, co by
tomu 㶣ekl. On že ano, že zrovna ve Veselí
del financování sportu podporuje v 㶏eské
kon㶜í a bylo to zachráněné, vzpomíná
Vlastimil Procházka. Jeho jmenovec Ji㶣í
republice nikoli ob㶜anskou, ale profesionalizující a byznysu sloužící koncepci, je vznik
nových sportovních mládežnických klubů
malým zázrakem s krátkým doletem.
Olympijský výbor během zimní olympiády
v televizních spotech upozor㶡oval, že dob㶣í
lidé dělají trenéry dětí zadarmo. To je jistě
obdivuhodné ze strany těch lidí, zárove㶡
je to však ostudné p㶣iznání faktu, že místo
toho, aby peníze tekly do podpory sportu
na jeho nejnižší a nejširší úrovni, absurdně
velkou 㶜ást prost㶣edků spolkne profesionální sféra. To samoz㶣ejmě platí už dlouhá léta.
P㶣esto se v roce 2006 poda㶣ilo pár nadšencům založit klub, jehož práce s mládeží už
za㶜íná sklízet plody své smysluplné práce.
O nápadu na založení klubu píšeme na
jiném místě (viz ráme㶜ek Nápad, který
se ujal), faktem zůstává, že házenká㶣ský
oddíl TJ Kordárna Velká nad Veli㶜kou byl
založen a díky Kordárně měl p㶣ed sebou
V tu dobu se klub osamostatnil pod názvem
SKH Velká nad Veli㶜kou. Po celou dobu
p㶣íspívá p㶣íkladně na 㶜innost obec Velká
i Kordárna a pomáhají i další sponzo㶣i t㶣eba
z 㶣ad rodi㶜ů a p㶣íznivců. Nejvíc dětí je samoz㶣ejmě z Velké. První házenká㶣ská generace
byla z Kuželova, z Lipova, ze Suchovských
Mlýnů a okolí, p㶣evažují děv㶜ata z Javorníka,
Procházka měl za sebou velké úspěchy
po jedné z Lipova z Louky a z Veselí. „Než
v práci s mládeží, s veselskými mladšími
žákyněmi dokázal v roce 1999 vyhrát slavný
jsem šel do Velké trénovat, byl jsem tady
snad dvakrát v životě. P㶣išel jsem v roce
Prague Handball Cup, kterého se tenkrát ve
2007 a obrovsky se mi tu líbí... Skvělá hala,
všech kategoriích zú㶜astnilo 275 družstev
z 21 zemí Evropy a Afriky. Trénoval ve Veselí
s děti se dá jinak a lépe komunikovat než
ve velkém městě, lidi jsou p㶣íjemní, lepší
nad Moravou i v Uherském Hradišti pozdější
reprezentantky 㶏eské republiky. Ve Velké
trénoval první miniža㶜ky, když bylo dětí
než t㶣eba ve Zlíně. Líbí se mi tu prost㶣edí
i to, že se nám snaží vyjít vst㶣íc, ve škole, na
obci, pomáhají i sponzo㶣i. Jsem rád, že jsem
více, p㶣ivedl dalšího veselského trenéra
Stanislava Dufka. „Dcera byla zrovna ve
věku miniža㶜ek, tak mi to doma prošlo,
vybavuje si Dufek s úsměvem. Ten p㶣ivedl
svého bratra Libora, který je dnes p㶣edsedou klubu, a trenéra Petra Faltuse. „Trénoval
tady, pochvaluje si Stanislav Dufek.
jsem s Petrem mladší ža㶜ky, Jura Procházka
zůstal u minek, ale během roku také musel
skon㶜it kvůli práci, a tak u těch minek zůstaly maminky. Byly to bývalé hrá㶜ky. Andrea
Trýsková d㶣íve hrála za Myjavu a potom k ní
p㶣išla Lucka Ma㶡áková, bývalá házenká㶣ka
ža㶜ek ve Veselí, doplnil Stanislav Dufek.
Původním záměrem klubu byla výchova
hrá㶜ek pro Veselí, aby tam děv㶜ata postupovala do starších kategorií. „Chtěli jsme
rozší㶣it působnost házené a také postavit
pyramidu na tu větší základnu. Na p㶣íští
rok plánujeme rozší㶣ení našich kategorií na
mladší dorost. D㶣ív jsme o tom ani nep㶣emýšleli, ale když vidíme, že to ekonomicky
s obcí a drobnými sponzory zvládáme
a komunikace s mládežnickým oddílem ve
Veselí nebyla v minulosti na dobré úrovni,
TALENT OD VELIČKY Jana Šustková prorazila do Women‘s Handball International League
V nejvyšší 㶜esko-slovenské ženské soutěži debutovala v patnácti letech. Interligovou premiéru si mladá spojka Jana
Šustková odbyla ve Zlíně. Jen sko㶜ila
na h㶣iště, vst㶣elila dva góly. Dokonce si
troufla i na sedmi㶜ky. Proměnila jednu
ze dvou, a to stála na zna㶜ce pokutového
hodu proti bývalé reprezentantce 㶏erné.
„V p㶣ípravném zápase proti prvnímu
celku rakouské ligy jich proměnila osm za
sebou. Proto dostala důvěru, vysvětloval
po zápase tehdejší trenér házenká㶣ek
Veselí nad Moravou René Kumpán. Byl to
on, kdo hrá㶜ku, kterou zdobí nejen házenká㶣ská postava, ale také dobrý pohyb,
nápaditá p㶣ihrávka a p㶣esná st㶣elba, do
Women s Handball International League
p㶣ivedl.
28
www. ostrozsko.cz
K házené se dostala v osmi letech. „Na
základní škole ve Velké nad Veli㶜kou byl
nábor, tak jsem se p㶣ihlásila, vrací se na
za㶜átek své kariéry šestnáctiletá hrá㶜ka. Šikovná dívka si chtěla na Slovácku oblíbený
kolektivní sport vždy vyzkoušet. „Odmali㶜ka jsem měla ráda pohyb, 㶣íká Šustková.
Jejím prvním trenérem byl Stanislav Dufek.
Známý mládežnický kou㶜 nau㶜il nadanou
sle㶜nu spole㶜ně s kolegou Petrem Faltusem
házenká㶣ským základům. „Jana hrála od
miniža㶜ek vždycky o kategorii výše, do
mladších ža㶜ek p㶣ešla už o dva roky d㶣ív.
Výkonnostně na to měla, byla prostě
o dva roky v p㶣edstihu. Proto p㶣estoupila
do veselského dorostu ještě jako žákyně.
Líbila se i na turnajích trenérům z jiných
klubů. Motivaci měla vždycky, je do házené
doslova zažraná. Hlavně aby vydrželo zdraví. Tvrdohlavá, suk, ale když se jí něco na
tréninku nelíbí, je ochotná to p㶣ekousnout.
Jana Šustková prošla obranou Jind㶣ichova
Hradce v utkání WHIL v Hluku a st㶣ílí jednu ze
svých branek v dresu HC Veselí nad Moravou.
foto: Jaroslav Kolísek
SONDA
Nápad, který se ujal
Duchovním otcem myšlenky za㶜ít s házenou na
Hor㶡ácku je sportovní 㶣editel HC Veselí nad Moravou
Vlastimil A㶇a Procházka. P㶣i náhodné návštěvě ve Velké se potkal s místním starostou Ji㶣ím Pšurným, který
ho provedl novou sportovní halou. „Když kamarád
Luboš Severa p㶣ipravoval plány na její postavení, ptal
se mě, jaké jsou vlastně rozměry házenká㶣ského h㶣iště, jaká má být výška stropu, prostory za 㶜arami, aby
se tam házená mohla regulérně hrát. Co jsem věděl,
jsem mu 㶣ekl, vzpomíná na spolupráci s architektem
Lubomírem Severou.
P㶣i prohlídce si uvědomil, že když se neda㶣í p㶣itáhnout k házené děti ve Veselí, byla by škoda nevyužít
V prosinci vyhrály starší ža㶜ky turnaj O perníkové srdce v Pardubicích. Stojící zleva:
Adriana Lap㶜íková, Klára Ma㶡áková, Aneta Hozáková, Katarína Trýsková, Adriana Matovi㶜ová, Hana Borosová, Hana Lapšanská a trenér Stanislav Dufek. Kle㶜ící: Barbora
Melichárková, Linda Trachtulcová, Pavlína Zem㶜íková a Daniela Dufková. Ležící: Adéla
H㶣ebejková a Timea Lap㶜íková.
foto: archiv klubu
pokusíme se udržet hrá㶜ky ještě rok
u nás, oznamuje důležitou změnu
a starší ža㶜ky hrávají O putovní pohár
Velké nad Veli㶜kou. Zatímco Veli㶜ani
organiza㶜ní vedoucí SKH Velká nad
Veli㶜kou Stanislav Dufek.
chtějí s malými dětmi p㶣edevším hrát
a nevyhlašovat výsledky nebo st㶣elce
Jádro házenká㶣ské rodiny tvo㶣í
trenérky Andrea Trýsková, Lucie
Ma㶡áková a rodi㶜e děv㶜at Monika
Trachtulcová, Michaela Štip㶜áková,
Věra Melichárkovi, Hana Lapšanská,
Hana Borošová, Nikola 㶏ajková, a do
práce se zapojují všichni zvláště
p㶣i turnajích. Ve Velké po㶣ádají pro
každou kategorii jeden. O Hor㶡ácký
pohár hrávají už šest roků miniža㶜ky,
Pohár Hor㶡ácka budou letos zvedat
branek, ve starších kategoriích je
za㶜ínají zajímat i výsledky. „Postoupili
jsme už do 㶜tvrtého kola Žákovské
ligy, usmívá se Dufek. Stabilizovaly
se po㶜ty dětí v kategoriích, p㶣icházejí
další rodi㶜e na pomoc a házenká㶣ky
k㶣těné Veli㶜kou jsou dnes rovnocennými soupe㶣kami týmům z velkých
měst ‒ Zlína, Plzně, Olomouce
i Prahy. A není daleko doba, kdy
o hor㶡áckých házenká㶣kách uslyšíme
mnohem silněji.
sportovního potenciálu dětí z Hor㶡ácka. „Je to
spádová obec s velkou školou, v minulosti bývala ve
Velké vynikající atletika, byl by h㶣ích toho nevyužít,
pomyslel si a za㶜al jednat. „Zavolal jsem tehdejšímu
generálnímu 㶣editeli Kordárny panu Trnovi a sdělil
jsem mu tuto myšlenku. A na to, že bychom vytvo㶣ili podmínky na sportování dětí a založili ve Velké
házenká㶣ský oddíl, slyšel. Druhý den mi volala jeho
sekretá㶣ka, že se ten plán panu 㶣editeli líbí, protože
by mladé házenká㶣ky mohly odcházet po skon㶜ení
školní docházky do vrcholové házené do Veselí.
Na schůzce, kterou pan Trn svolal do Velké, jsme se
jako zástupci klubu sešli se starostou Velké nad Veli㶜kou, 㶣editelem lipovské školy, 㶣editelem velické školy,
p㶣edsedou tělovýchovné jednoty a dalšími, odhaluje
okolnosti vzniku hor㶡áckého zkušený organizátor.
Nápad na založení jakési farmy z hor㶡áckých dětí se
ujal. „A tak jsem p㶣ed osmi lety mohl na 㶏eském svazu házené zaregistrovat házenká㶣ský klub TJ Kordárna
Velká nad Veli㶜kou, p㶣ipíjí na úspěch svého nápadu
Vlastimil A㶇a Procházka.
posedmé nad hlavu mladší ža㶜ky
Zkrátka d㶣í㶜 a baví ji to, vybavil si její za㶜átky Stanislav Dufek. „Byl jsem se podívat ve
Zlíně na některé zápasy olympijských nadějí
a dokázala ode mě p㶣ijmout radu a vložit do
herního systému reprezenta㶜ních trenérů.
To bylo pro mě p㶣íjemné zjištění. Jiná by
mohla 㶣íct, ty už nám do toho nekecej, vě㶣í
objevitel talentované hrá㶜ky z malého mládežnického klubu, že v lesku velké házené
nezpychne.
„Na moje za㶜átky ve Velké velmi ráda vzpomínám. Byly jsme dobrá parta, s holkami
nás to bavilo. Docela se nám i da㶣ilo, vrátila
se do žákovských let mládežnická reprezentantka, která brzy p㶣estoupila do Veselí nad
Moravou. Tam se pod vedením trenérky
Renáty Motalové spole㶜ně s dalšími spolu-
hrá㶜kami a kamarádkami zdokonalovala.
Následně se veselských dorostenek ujali
Miroslav Slovák se Zde㶡kem Zimákem. Šustková spole㶜ně s dalšími spojkami Balážovou
a Lukšíkovou v soutěži kralovaly. Výborné
výkony neunikly ani zástupcům interligového oddílu. I když pat㶣í roda㶜ka z Velké nad
Veli㶜kou k velkým nadějím veselské i 㶜eské
házené, cestu do p㶣edního týmu, ověn㶜eného mnoha úspěchy, umetenou rozhodně
neměla. „I v mládí jsem někdy měla chvilky,
že bych toho mohla nechat. Když se neda㶣í,
tak pocit není zrovna nejlepší, ale jinak
bych s házenou nedokázala nikdy skon㶜it,
zamyslela se sympatická dívka.
Lednový interligový start byl dalším mezníkem její kariéry: „Měla jsem obrovskou
trému, byla jsem pod tlakem i kvůli divákům.
Myslela jsem, že to pokazím, ale bylo to dobré, 㶣ekla Šustková, která svůj debut ozdobila
celkem t㶣emi trefami a stejným po㶜tem
obda㶣ila i Písek. V p㶣ípravném zápase proti
srbským juniorkám ŽORK Kikinda ale vyšla
dorostenecká reprezentantka 㶏eské republiky jako jediná z týmu gólově naprázdno.
„Kolem ní se udělalo po zápase ve Zlíně
zbyte㶜né haló. Mediální zájem jí může po
fyzické i psychické stránce velmi uškodit.
Šustková zdaleka není komplexní hrá㶜ka.
Budu se snažit ji p㶣ipravit pro další kariérní
růst, varoval nový trenér Veselí Jozef Hanták, který nahradil Reného Kumpána. V dalších zápasech WHIL však i pod jeho vedením
studentka veselské obchodní akademie
hraje a dává branky. Tak a㶇 se da㶣í!
www. ostrozsko.cz
29
Z CÍRKEVNÍCH DĚJIN
Rekatolizace a iluminované kancionály na Horňácku
TEXT: ANTONÍN MI㶏KA
Na jihovýchodní Moravě, k níž náleží i kopcovité Horňácko, byly pořizovány během první i druhé poloviny 18. století iluminované kancionály. Proč a jak tyto ručně malované knihy vznikly?
muk a kapli㶜ek v okolí vesnic i v polích
a 㶣ada jiných nám dnes známých církevních
pat㶣ily literákům z Nové Lhoty, Lipova
i Suchova. Kancionály svěd㶜í o dobré úrovni
zvyklostí.
autorů, kterými byli povětšinou vesni㶜tí
i tatarská a zpo㶜átku 18. století zase kuruci,
se vále㶜ná situace 㶜áste㶜ně uklidnila.
K duchovnímu zvelebování mší sloužily
i nábožné písně, jež zpívali vě㶣ící a 㶜lenové
takzvaných literáckých kůrů. Literáky byla
u㶜itelé (tehdy závislí stravou i ubytováním
na fará㶣ích), již vedli literácký kůr a zárove㶡
sloužili i jako varhaníci v kostele. Mnozí
z nich se dostávali do styku s tištěnými
Po těchto útrapách, ale i v jejich průběhu,
však za㶜aly jiné. To když nová vrchnost
zvána sdružení zpěváků, kte㶣í pěstovali
knihami, které se poskrovnu na farách,
církevní zpěv v kostele a na poh㶣bech hlavně v 18. a 19. století. Těm pak pro pot㶣eby
nostech, nacházely.
Po krvavém století (1604‒1705), v němž
v celé zmi㶡ované oblasti 㶣ádily hordy Bo㶜kajovy, během t㶣icetileté války vojska císa㶣ská i švédská, od roku 1633 vojska turecká
- Magnisové na panství strážnickém a Lichtenštejnové na panství ostrožském, jimž
hor㶡ácké vsi náležely - zahájila protirefor-
zpěvů sloužily kancionály.
Můžeme témě㶣 s ur㶜itostí 㶣íci, že vesni㶜tí
ma㶜ní tažení s cílem p㶣ivést vě㶣ící opět ke
u㶜itelé v 18. a z 㶜ásti i v 19. století byli v jistém slova smyslu lidovými písmáky. Vedle
školní výuky a výše uváděných povinností
církevních totiž psali a zapisovali události
v obci 㶜i samotných rodinách, a to bu㶞
katolické ví㶣e. Šlechta spolu s klérem k tomu
ve větší mí㶣e využívala známých nátlakových až drastických prost㶣edků, jako byly
dragonády (vyjídání obce na㶜as v ní usazenými vojenskými oddíly, mnohdy spojova-
do vlastních kancionálů (zadní, prázdné
strany), svatých knih a jiných tištěných knih,
nebo později do školních kronik.
né i se znásil㶡ováním), mu㶜ení, žalá㶣ování,
násilné odvody k vojsku, násilné dělení
rodin a také vystěhovávání celých rodin do
vzdálených oblastí (de facto zabírání jejich
majetku), na jejichž uvolněné grunty pak
Bez cizích vlivů
dosazovala nově p㶣íchozí katolíky.
Nejstarším známým kancionálem na
Hor㶡ácku a zmi㶡ovaných panstvích je
U㶜itelé i písmáci
kancionál Jana Pinkavy, bu㶞 pudmistra 㶜i
u㶜itele z Nové Lhoty, a to z let 1732‒1735.
Po Pinkavovi uvádějí Houdek s Klva㶡ou druhého nejstaršího autora v tomto regionu,
Po roce 1720 rekatolizace slavila úspěch
na obou panstvích - mimo obce Javorník
a Hrubá Vrbka, p㶣estože se tajní nekatolíci
i v jiných vsích panství nadále nacházeli.
㶕ímskokatolická církev se tak v našem
regionu po více než dvou staletích znovu
etablovala, a to pomocí 㶣ímskokatolických
kněží, misioná㶣ů, piaristického i jezuitského
㶣ádu dle známého r㶜ení „Cuius regio ‒ eius
religio (Koho vláda ‒ toho náboženství).
Na úspěchu rekatolizace se kromě bi㶜e
a žalá㶣ování využívalo náboženských kázání
a slibů a výtvarného umění, které uspíšilo
obrácení obyvatelstva do lůna katolické
církve.
Katolické pobožnosti po㶜alo navštěvovat stále více vě㶣ících. P㶣ispěly k tomu
jistě i v barokním stylu nově budované 㶜i
p㶣estavbou upravované kostely, vyzdobené
hlavní i vedlejší oltá㶣e se sochami svatých,
krásné obrazy i nástěnné malby, 㶜asto organizované poutě, procesí, svěcení božích
30
㶜áste㶜ně školi㶜kách a ojediněle v domác-
www. ostrozsko.cz
Titulní strana kancionálu Pavla Rašky
foto: p㶣evzato z autorovy knihy Z dějin hor㶡áckého školství a jeho osobností
Zásluhou Vítězslava Houdka a Josefa Klvani
pronikly poměrně záhy do odborné literatury zprávy o východomoravských iluminovaných kancionálech. Po roce 1888 provedli
tito badatelé výzkum kancionálu Martina
Pomykala z Boršic, jež pochází z roku 1727.
Tato objemná kniha plná originálních iniciálek a rázovitých barevných ornamentů byla
první a nejdůležitější z psaných kancionálů
moravských. Oba badatelé se též zmi㶡ují
i o kancionálu Josefa Šumbery, kostelníka
z Boršic, z roku 1830.
Později byly vypátrány na Hor㶡ácku nejen
kancionály, ale i jiné ob㶣adní knihy, které
a to rektora Martina Bursíka z Lipova a jeho
kancionál z roku 1736. Na něho pak navazuje kancionál novolhotského rektora Pavla
Rašky z let 1753‒1755 ba i jeho nešporník
z roku 1751, a dále pak kancionál Ji㶣ího
Dyngy z Lipova z let 1740‒1741 a některé
další, kup㶣. funebrál z Kuželova z roku 1774
od Josefa Parviho.
Velmi zajímavý text obsahuje Raškův
kancionál. Autor se sám na titulní straně
tohoto novolhotského kancionálu uvádí
jako rektor. V dokladu napsal: „Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu
nejsvětějšímu, kterémužto písně katolické
v chrámu pot㶣ebné jsú. Ustanovený ode
mne, Pavla Rašky, toho 㶜asu rektora a též
spoluobyvatele dědiny Nových Lhotek,
zapsaný jest. Za㶜átek tohoto vypisování
jest roku 1753.
Z CÍRKEVNÍCH DĚJIN
Ukázka z kancionálu Pavla Rašky
Kancionál z roku 1769 nalezený v Kněždubu
sestavil opět Pavel Raška. Pravděpodobně
tento kantor p㶣esídlil z Nové Lhoty do této
vesnice strážnického panství.
foto: p㶣evzato z autorovy knihy Z dějin hor㶡áckého školství a jeho osobností
písa㶣skou školu, kterou nazývají Klva㶡a
a někte㶣í další auto㶣i též školou moravskou.
Zrod malovaných kancionálů není snadné
rekonstruovat. Jedním z možných výkladů
by mohl být ten, že v době protireformace
byly násilně pokatoli㶜těnému lidu odnímány tištěné knihy z období 㶜eskobratrského
(kup㶣. žaltá㶣e a jiné knihy pocházející z doby
㶜eskobratrské měli Javorni㶜ané uschovány
v Uhrách, po toleran㶜ním patentě si je
zde vyzvedli a p㶣ivezli zpět do Javorníka),
a proto si je lid nahrazoval nezakazovanými
knihami ru㶜ně psanými. Všechny uváděné
kancionály byly psány 㶜esky, protože byly
ur㶜eny ke zpěvu poddaného lidu.
„Problematická je otázka celkového charakteru výzdoby těchto kancionálů a otázka jejich
lidovosti. Většina autorů prací o iluminovaných rukopisech však nepochybuje o tom, že
jsou lidové. Někte㶣í z autorů o kancionálech
to dokládají tím, že mnozí z tvůrců kancionálů
pocházeli z místního lidového prost㶣edí a neměli tak možnost podlehnout různým cizím
vlivům. Není však pochyby o tom, že témě㶣
všechny moravské i 㶜eské iluminované kancionály z 18. století a z první poloviny 19. století měly několik málo spole㶜ných vzorů ve
starších rukopisných památkách církevního
původu a patrně též v některých tištěných
zpěvnících a modlitebních knihách (o 㶜emž
Ur㶜ení kancionálů je nutné brát nikoliv
podle místa původu, které mnohdy není
známo, nýbrž podle místa nálezu. Objevené a existující iluminované kancionály na
jihovýchodní Moravě reprezentují domácí
svěd㶜í již výše zmi㶡ované nábožné knihy
uložené na fa㶣e v Javorníku; pozn. autora),
které v 18. století pronikly již ve velké mí㶣e na
venkov, zejména do takových spole㶜enství,
jakými byla v té době sdružení literáků…,
píše se v publikaci Hor㶡ácko.
P㶣estože se názory na výtvarnou lidovost
ornamentů v kancionálech různí, můžeme 㶣íci, že význam písmáků jihovýchodní
Moravy a jejich kancionálů spo㶜ívá nejen
v jejich kulturně historických hodnotách, ale
též v tom, že zachytily svým vyobrazením
i dobové lidové kroje. Navíc jsou dokladem
religiózního umění a svěd㶜í též o dobré
zru㶜nosti a všeobecném rozhledu tehdejších
i pozdějších písmáků, jako kup㶣íkladu ornamenty krásně ilustrovaný Šumberův zpěvník
Suchovské ludové piesni㶜ky z roku 1905.
Prameny: Frolec V., Holý D.,
Je㶣ábek R.: Hor㶡ácko, Brno 1966
Niederle L.: Moravské Slovensko II,
Praha 1923
Klva㶡a J. ‒ Houdek V.: Kancionál boršický,
㶏VSMO, 㶜. 20, 1888, 㶜. 21 a 24 1889
Mi㶜ka A. - Z dějin hor㶡áckého školství
a jeho osobností, 2011, Kozojídky/Louka
www. ostrozsko.cz
31
OSOBNOST
JOŽKA POLÁCH: PRIMÁŠ NEMŮŽE NEHRÁT
Smutné první výročí od smrti hluckého primáše
TEXT: JI㶕Í JILÍK
„Dohrál, lehce se uklonil, posmrkl,
poděkoval očima. To byl jeho rituál:
úklonou posluchačům, pohledem nám,
tehdy velmi mladým, muzikantům.
Dodnes mám v paměti, jak jsme na to
čekali a jak jsme byli za ta gesta vděční. Tak začala éra cimbálové muziky
a primáše Jožky Polácha po prvním vystoupení v ‚malém‘ sále hlucké tvrze.
Na Vinobraní v říjnu roku 1966 ...“
Výstižně, několika slovy zaznamenal v internetovém nekrologu jeden z muzikantů Dol㶡ácka osobitý rys primáše cimbálové muziky Dol㶡ácko Jožky Polácha, jehož osobnost
ovliv㶡ovala kulturní a folklorní život v Hluku
v průběhu 70. a 80. let. Jožkou vedená
muzika byla ve své době pojmem, hlas
jejích sólistů Marie Mitá㶜kové a Jožky Piláta
zazníval z pódií kulturních domů a folklor-
Primáš Josef Polách
ních festivalů, z vysílání 㶜eskoslovenského
rozhlasu a kone㶜ně i z televize - však kdo
by si nevzpomněl na televizní zpracování
vým zrakům skryti, ale právě jejich hudební
interpretace prolíná všemi díly populárního
㶣eli dol㶡ácký „folklorní prostor a jistě nep㶣eháním, když 㶣eknu, že Dol㶡ácko zůstává
Galuškových slováckých soudni㶜ek, v němž
a ojedinělého seriálu. Jožka Polách a jeho
regionem, „kde se zpívá , i jeho zásluhou.
sice muzikanti povětšinou zůstávají diváko-
hudební mistrovství významně spoluvytvá-
Zásluhou kantora, kterého milovali jeho
žáci a kterého si vážili muzikanti, a to nejen
jeho vlastní, ale všichni, kte㶣í oce㶡ovali jeho
styl respektující zákonitosti dol㶡ácké lidové
písně i muzikantský naturel. Jožku nelze
oddělit od Dol㶡ácka a Dol㶡ácko od Jožky,
jeden bez druhého strádali, jak to kone㶜ně
i osud primáše a muziky potvrdil. 10. ledna
letošního roku uplynul právě rok od jeho
ne㶜ekaného odchodu. Bylo mu šedesát
2x foto: archiv Ji㶣ího Jilíka
sedm let. Primáš Jožka Polách si zaslouží
vzpomínku nejen těch, kte㶣í ho osobně znali, ale všech, kdo se někdy zaposlouchali do
písní cimbálové muziky Dol㶡ácko a muziky
Dolina a Kunovjané, jimž také primášoval.
Rozený originál
Do Hluku p㶣išel jako mladý u㶜itel a co se
folkloru týká, byl odchovanec Doliny. A že je
muzikant „zapálený ‒ alespo㶡 na mě to tak
zapůsobilo ‒ mu bylo poznat na jiskrných
o㶜ích, gestech, způsobu hry. Musím p㶣iznat,
že lidová muzika mě vůbec zasko㶜ila. Bylo
Cimbálová muzika Kunovjané byla poslední muzikou, v níž Jožka Polách hrál prim
32
www. ostrozsko.cz
to něco jiného, než jsem znal z hudebky.
lidových písni㶜ek , 㶣íkával. Byl obdivuhodný
Dnes je fašank. Jožka by se právě v této
Hrát bez not, 㶣ídit se jen citem primáše,
náladou písni㶜ek a melodií z Dol㶡ácka, Ko-
vypravě㶜, konferenciér i recitátor: svým
silným, charakteristickým hlasem si dokázal
vynutit takovou pozornost a ticho, že by
době dožil šedesáti osmi let. Bohužel ‒ jen
dožil. DOL㶓ÁCKO zůstalo bez primáše...
bylo slyšet i špendlík spadnout. A do ticha,
až mrazivého, verše. Lidové texty a baladic-
Jožka Polách do Hluku pat㶣il, byl schopný kumštý㶣 a organizátor, nep㶣edstíraně
kamarádský. V Hluku prožil podstatnou 㶜ást
života, léta oblékal jeho kroj a vychoval tu
rytné, Strání, rytmu sedláckých... A uhlídat
Jožku nebylo nic jednoduchého, cifroval
nahoru a dolů, ještě výš a skoro nikdy
stejně...
ké p㶣íběhy se až vrývají pod kůži. A do toho
Jožka: s citem, měkounce i dramaticky ...
nejen muziku, ale i své poslucha㶜e a p㶣ízniv-
Vypěstoval v nás ‒ soudím, že nejen ve mně
‒ vztah k cimbálovce, která tehdy nebyla
㶏ty㶣icáté výro㶜í založení jsme spolu už
běžná, byli jsme odchovaní jiným druhem
zábavy a muziky, to on nás vytrhl z běžné-
neoslavili: naše cesty se za㶜aly „šmodrchat ,
až se rozešly. Jožka z Hluku odešel a utvo㶣il
ho stereotypu „㶜ajů o páté . Když ale po
si jinou kapelu. Dosud poměrně 㶜asté hry
letech uvažuji - získal jsem víc, než jsem
ztratil. Cítil jsem, že Jožka je charismatická
skon㶜ily, snad jen z nostalgie a chuti zahrát
ce, ovlivnil několik generací svým pojetím
folkloru a láskou k lidové písni㶜ce. Jožka byl
muzikant s „darem od Boha . Takoví se jen
málo rodí, nesnadno hledají a ani se nedají
nahradit. Ptám se sám sebe: „㶏ím to, že jeho
osobnost, originálně hrající primáš a muzika
je mu vrozená. A tato jeho vlastnost, p㶣ímo
živelná, ta mě odnau㶜ila chodit v kroji jen
okolo potoka, aby mě nikdo neviděl. Díky
jeho vlivu jsem si houslí za㶜al vážit, nau㶜il
jsem se písni㶜ku prožít, hledat v ní cosi, co
tam vždycky bylo, ale co jsem dosud jen
málokdy poznal. A vůbec. Existovat v té
době jako muzika, vedle Hradiš㶇anu, Olšavy
a Doliny, nebylo jednoduché.
Byl to bezpo㶜et zkoušek a vystoupení. Co
„prvních májů jsme museli odehrát, aby
nám tehdejší závodní klub koupil cimbál,
za mrazu na korbě vét㶣iesky do Boršic
u Buchlovic, co šlaha㶜ek, Babích hor a hodů,
než jsme pod dohledem Slávka Jakubí㶜ka,
dramaturga BROLNu, nato㶜ili singlovou
desku! Za vším byl Jožka. Protože u㶜iteloval,
měl blízko k pěveckým talentům, byl spoluzakladatelem prvního tane㶜ního kroužku.
Následovalo Norsko a hudební podklad pro
seriál Slovácko sa nesúdí. Do toho pravidelné besedy u cimbálu, na tvrzi, zahrádce
kolem ní, 㶜i jen tak pro sebe ‒ kdekoliv.
T㶣eba na Kobylici v trávě. I Mikuláše cimbálovka zvala: nap㶣ed poprvé a potom ještě
mnohokrát... A po každém zda㶣ilém po㶣adu,
v dobrém rozmaru, se Jožka šibalsky pousmál, oklepl popel z cigarety a 㶣íká:
„Co uděláme p㶣íště? Co historek, průpovídek a p㶣íhod muzikantů a primáše!
Cimbálová muzika Dol㶡ácko s primášem Jožkou Poláchem (první vpravo)
si, jsme udržovali jen každoro㶜ní besedy
s rodáky, páte㶜ní ve㶜ery p㶣ed hodami. Ne
na tvrzi, ale na památkových domcích. P㶣iznávám - zazlíval jsem mu tento jeho po㶜in,
vy㶜ítal odlou㶜ení, ale pochopil jsem: primáš
nemůže nehrát.
Poeta s houslemi
Umění rozdávat
Vytvo㶣il Ve㶜ery písně a poezie: v průběhu
ve㶜era se podle ro㶜ních období 㶜i událostí
st㶣ídala témata a hosté. Po㶣ad poměrně
komorní, prokládaný muzikou a verši. První,
jakýsi zkušební ve㶜er konferoval Igor Stránský, tehdy za㶜ínající mladí㶜ek, dnes 㶣editel
Slováckého divadla. Krásné byly ‒ a ty mně
nejvíce utkvěly v paměti - zejména ve㶜ery
s Luborem Tokošem. „Mám rád poezii
Naposledy ‒ pokolikáté už ? ‒ jsme hráli
na hody v roce 2009. Tvá㶣 měl unavenou,
úsměv na ní ‒ ale jiskru, tu už o㶜i neměly.
P㶣isuzoval jsem to zdravotním problémům,
které se dostavily. Nedovolovaly mu naplno
hrát a zpívat. P㶣esto mě ale vůbec nenapadlo, že spole㶜ně hrajeme naposledy. Vážil
bych si toho okamžiku podstatně víc, víc
bych si vážil „svého primáše.
foto: archivní snímek
housle témě㶣 vždy a neomylně poznám?
Pro㶜 si ho mezi primáši nelze poplést?
Pravda, byl i 㶜lověkem „z masa a kostí ,
se všemi klady i zápory...
Ale - uměl rozdávat...
A měl co...
V souvislosti s p㶣ípravou publikace
o primáši Josefu Poláchovi a muzice Dol㶡ácko p㶣ivítá její editor Ji㶣í
Jilík poskytnuté vzpomínky, fotografie p㶣ípadně další dokumenty
k tématu. Email: [email protected],
tel. 722 984 125.
www.leader.ostroszko.cz
33
MÍSTE㶏KA
KUŽELOVSKÝ VĚTŘÁK – Z POHÁDKY DO POHÁDKY
P㶕IPRAVIL: VLADIMÍR SAL㶏ÁK
Bosé nohy šedesáti dětí zprvu opatrně a pak již odhodlaně našlapují na čerstvé
strniště vytvořené ve žňovém horku léta roku 1969. Výprava dětí z letního tábora ve Filipově údolí se přiblížila na dohled k výletnímu cíli. Před užaslými zraky
městských děvčat a kluků stojících s teniskami v rukou se zpoza vrchu Bojiště,
na který po strništi vystoupali, vynořil mlýn jako z pohádky.
Takové bylo první setkání desetiletého kluka s kuželovským mlýnem. Po půldenní štrapáci
z Filipova p㶣es strá㶡 lyža㶣ské sjezdovky a „ze zdravotních důvodů bosé stovky metrů p㶣es
strniště jsem tam spolu s ostatními táborníky pil nejlepší a nejchladnější vodu svého života.
Nabíral nám ji sám poslední větrný mlyná㶣 pan Kašík, jehož fotografie dodnes visí uvnit㶣
stavení, v němž a v dalších hospodá㶣ských budovách je dnes z㶣ízena expozice hor㶡áckého bydlení a místního způsobu malovýrobního hospoda㶣ení z p㶣elomu 19. a 20. století.
Zkrátka pohádka! Od těch dob jsem si p㶣ál prožívat ji znovu mnohokrát. Po letech jsem tam
p㶣ivedl děti z letního tábora pod vrchem Polana a pohádka se opakovala. „Děcka, pozor,
netla㶜te se. Nebo se to rozbije a po㶣ežete se. Vloni tady byli z Kyjova a museli jsme jedného
vézt do nemocnice. Byl po㶣ezaný jak... , sjednával si p㶣ed osmnácti lety po㶣ádek u studny
legendární průvodce mlýnem František Okénka, když do hrnků pumpoval dětem tu nejlepší vodu v okolí. Nemám tak dobrou pamě㶇, to vše je zaznamenáno na videopásce. Stejně
jako slova „pana rídícího provázejícího tou úžasnou stavbou: „Vidíte, že to jsou obrovské
zázraky, jak se mění vítr na užite㶜nou práci. 㶏lověk, myslím, co se narodí, tak vždy zkoumá a p㶣emýšlí, jak si uleh㶜it svoji práci. A samoz㶣ejmě na to uleh㶜ení využívá svůj důmysl
a p㶣írodu, vyprávěl mnohokrát o důmyslu našich p㶣edků užaslým dětem i dospělým, kte㶣í
se tam také vraceli do pohádky mládí.
Pohádky pravdivé
Historie mlýna sahá do roku 1842.
Nejprve byl mlýn postaven jako obecní,
teprve v roce 1904 jej od obce koupili
manželé Kašíkovi. Ti nejprve bydleli
p㶣ímo ve spodním pat㶣e mlýna, v roce
1906 a s pomocí peněz od syna z Ameriky postavili obytnou stavbu. Mlýn sloužil k mletí mouky zhruba do t㶣icátých
let, během druhé světové války ale byl
mlýn zape㶜etěn, a tak se do něj pustila
plíse㶡 a 㶜ervoto㶜i. Naposled se mlelo
v roce 1946. Mlýn pak chátral až do roku
1963, kdy byl ozna㶜en za chráněnou
památku. V roce 1964 prošla rekonstrukcí k㶣ídla a v roce 1973 p㶣ešel mlýn
pod správu Technického muzea v Brně,
v jehož majetku je dodnes. Kuželovský
mlýn pat㶣í k jednomu z posledních mlýnů holandského typu. St㶣echa mlýna,
z níž vystupuje vrtule poháněná větrem,
se otá㶜í o 360 stup㶡ů, díky 㶜emuž mohl
mlýn fungovat p㶣i jakémkoliv směru
větru. Mlýn má z tohoto důvodu u paty
hned dva vchody: pokud vrtule p㶣i otá㶜ení znep㶣ístupnily vchod jeden, mohl
být použitý ten na opa㶜né straně.
34
www. ostrozsko.cz
Pohádky filmové
Kuželovský mlýn si pro výjime㶜nou malebnost
a věrohodnost brali 㶜asto na mušku producenti
a režisé㶣i. Filmové a televizní štáby tam zamí㶣ily
mnohokrát. Jako první u mlýna natá㶜el v roce
1968 drama Zbehovia a pútnici Juraj Jakubisko
scénu, kdy „Smr㶇 s Lilou prišli do opusteného mlyna . Ve filmu hrála nap㶣íklad Magda
Vašáryová a Juraj Kukura. Nejvíce si mlýn zahrál
v roce 1983 v pohádce režiséra Petra Švédy
O state㶜ném ková㶣i, kde mlyná㶣ův pomocník
Matěj (Ji㶣í Knot) musí v bezvět㶣í sám roztá㶜et
lopaty mlýna. State㶜ného ková㶣e hrál Pavel
K㶣íž. V pohádce Nebojsa z roku 1988 režíroval
Július Matula scénu u mlýna, kde se odehrává
zábava, na níž se k Nebojsovi nechtěně p㶣idá
zbabělec Pírko (Ond㶣ej Vetchý). Mimochodem
- mezi komparsisty byla i babi㶜ka šéfredaktora
tohoto 㶜asopisu, Ji㶣ina Kozumplíková. Zahrála
si v několika záběrech. V témže roce se mlýn
objevil v prvním dílu televizního seriálu Cirkus
Humberto pod názvem Návrat. Právě u větrného mlýna pomáhá Vendelín (dnešní ministr
obrany Martin Stropnický) sedlákům, odchází
však dále do světa a od mlyná㶣e (majitele hlasu
ná㶜elníka Apa㶜ů Vinnetoua Stanislava Fišera)
dostává výplatu. Každou neděli se mlýn objevuje ve znělce televizní Toulavé kamery.
Pohádky omylné
Kuželovský mlýn je holandského typu.
V Nizozemí jsou sice neodmyslitelnou
sou㶜ástí krajiny, ale nevznikly tam, nýbrž
v Iránu, kam se dostaly patně z 㶏íny. Jejich k㶣ídla se však pohybovala vodorovně. Do Evropy se dostaly až za k㶣ížových
výprav ve 12. století. Otá㶜ení mlýna nebo
jeho pohonné jednotky podle směru
větru si totiž dal patentovat roku 1745
Angli㶜an Edmund Lee ‒ p㶣edtím byly
mlýny nastavovány podle větru ru㶜ně.
Jsou to omylné pohádky donekone㶜na
omílané, právě tak jako zpráva kroniká㶣e
Hájka z Libo㶜an o prvním vodním mlýně
v našich zemích roku 718: „...nebo㶇 p㶣ed
tím všichni 㶜eští mlýnové na horách
a větru byly. Holan㶞anům však jedna
větromlýnová zásluha zbyla ‒ v 16. století
si sestrojili tzv. paltrokový 㶜ili holandský
mlýn s otá㶜ivou kupolí, snáze obsluhovatelný a snáze budovatelný než mlýny
beraní 㶜i kozle㶜í, celé otá㶜ivé na 㶜epu.
Pohádky tohoto typu si bere na mušku
Ludvík Sou㶜ek ve svém Opravníku obecně oblíbených omylů.
MÍSTE㶏KA
Nenapodobitelný průvodce a správce mlýna
Vedle dávných mlyná㶣ů pomáhal
vytvá㶣et genia loci i pan František Okénka, který ve mlýně
správcoval t㶣iadvacet let. „Většina z osmi set patnácti mlýnů
u nás, p㶣i㶜emž šest set devadesát
osm z toho bylo na moravské
straně, je už dávno p㶣edělaných
na bytové jednotky 㶜i rekrea㶜ní
objekty. Takových mlýnů, jako
je náš kuželovský, který je toho
㶜asu jediným mlýnem schop-
František Okénka
Foto: František Gajovský
ným namlít všechny druhy
mouky, protože ho Technické muzeum dalo do stoprocentního funk㶜ního stavu,
je už poskrovnu, pochvaloval si v roce 2010 za㶣azení mlýna na seznam národních
kulturních památek „pan rídící , zpěvák a jedna z největších osobností kraje pod
kuželovským mlýnem.
První větrná elektrárna, která fungovala
O tom, že je toto míste㶜ko vhodné
pro p㶣eměnu větru na užite㶜nou práci
dokládá i další stavba s lopatkami
měnícími živel v energii. Pár metrů od
kuželovského větráku stojí od roku
1990 na vrchu Bojiště t㶣icet metrů vy-
Pohádky toulavé
Se svou toulavou kamerou 㶜i fotoaparátem si turista, který snadno
dorazí ke mlýnu pěšky i na kole, může
areál, který je ponechán v původním prost㶣edí s témě㶣 zachovanou
původní architekturou, nato㶜it sám
nebo ukázat svým dětem na vlastní
o㶜i kamenný mlýn se šindelovou
st㶣echou. Vedle mlýna stojí p㶣ízemní
budovy hospodá㶣ských stavení.
Pohádkový mlýn p㶣iláká v 㶜ervenci
návštěvníky Hor㶡áckých slavností,
ale otvírá se už v dubnu o víkendech
a svátcích. A nejdražší vstupné stojí
jako dvě 㶜epovaná piva. A to je konec
dnešní pohádky na míste㶜ka, která
p㶣irostou k srdci.
soká větrná elektrárna dánského typu
DWT-150. Její stožár se t㶣emi vrtulovými listy s rozpětím 24 metrů můžeme
považovat za mezník využívání větrné
energie v 㶏eské republice. Byla totiž
první dlouhodobě funk㶜ní. Sou㶜asně
se ale odkryly další problémy podnikání s větrem. Tím největším byly
ekonomika a také legislativa. Podpora
nově vznikajícího oboru využívání
obnovitelných zdrojů energie se u nás
výrazně opozdila za Německem i Rakouskem.
www. ostrozsko.cz
35
ROZLOU㶏ENÍ
Odešel Horňák Jarek Slovák
Tak na něj vzpomínají jeho přátele a kamarádi, kterým zůstal už
jen v těch vzpomínkách.
P㶕IPRAVIL: FRANTIŠEK GAJOVSKÝ
Tento výrazný hor㶡ácký folklorista za㶜ínal zpívat už od mali㶜ka ve Veli㶜ánku a v osmdesátých letech v mužském sboru. Miloval folklor, tanec,
hor㶡ácký zpěv. Nechyběl na žádném vystoupení, o fašanku se vždy u něj
doma zastavila celá chasa, aby si s ním zazpívala a nechala se jím pohostit. Tak tomu bylo každý rok. Bohužel, letos p㶣i obchůzce chyběl. Chyběl
a bude chybět nejen p㶣i ní. Zápasil se záke㶣nou nemocí, boj 9. ledna ve
svých šedesáti letech prohrál.
Byu to skvostný 㶜uověk to jsou slova
Jare㶜ka, když se zmi㶡oval o někom,
koho si vážil, koho měl rád. Bohužel,
nyní musím tato slova vyslovit já.
Prožil jsem s ním snad nejkrásnější období svého života. Nevím, jak se to stalo, ale byli jsme
si opravdu velmi blízcí. Byly doby, kdy jsme se
„nehli jeden od druhého, prožívali jsme spolu
všechno dobré aj zlé. Tehdy také asi vzniklo
naše oslovení „kamaráde, bratre můj .
Jarynek byl velký tvrdý chlap s rukama jak
lopaty, hlasem jak hrom a 㶜istou duší malého dítěte. P㶣i našich toulkách na kolech,
lyžích, u muziky i p㶣i témě㶣 každotýdenním
grilování u nás v Javorníku jsme si toho
stihli hodně 㶣íct - od veselých p㶣íhod až po
ty nejintimnější v zákoutí našich srdcí. Mám
ale stále pocit, že jsme si ne㶣ekli všechno,
a ten již ve mně zůstane. Uměl se smát
a nebál se také „puakat .
Vzpomínek na něho je opravdu mnoho,
některé jsme zažili spolu s kamarády na
našich „cyklopudových výpravách, některé
jsme zažili pouze spolu, sami dva, když
jsme mudrovali nad vším možným, každý
ze svého úhlu pohledu. Ten jeho byl pro mě
p㶣ínosem a velkým odleh㶜ením.
vítr. Jarynek si našel snad
jediný chráněný dolík,
kde nefoukalo. Po dvou hodinách, kdy jsem
drkotal zubama jak mlýnské kolo se vedle
mě ozvalo: „Lubošku, po㶞 si lehnút místo
m㶡a, je ti zima .
Tato malá p㶣íhoda, jediná věta, ho charakterizuje snad nejlépe. Jeho lidskost, empatie,
pokora i p㶣ímost.
Jare㶜ku, měli jsme tě rádi - všichni tvoji
kamarádi.
Luboš Zelinger, Javorník
S nostalgií i úsměvem se dá vzpomínat na jeho úžasnou schopnost
improvizace.
Když jsme jednou v rámci Hor㶡áckých
slavností realizovali po㶣ad Gajdování a (z)
povídání, tak v situaci, kdy po㶣ad ztěžkl (samoz㶣ejmě probíhal bez scéná㶣e a zkoušky),
Jarin krásně nažehlený jej p㶣išel zachránit:
„Tady máš sedmikrásku, podal režiséru Tondovi kvítek utržený v zahradě domu, kde
se po㶣ad realizoval. „Pro㶜 mně to dáváš?
nechápal květinový dar režisér Tonda.
Jeho nezapomenutelné formulace jako
„mam huad na žíze㶡 nebo „žij život živý ,
kterým jsme mnohdy nerozuměli, ale zněly
„Abys tak dúho nekecal! A možeš ít do jak
dyby dyž. A vezni si k temu aj scénár.
tak jednoduše, up㶣ímně a laskavě, že jsme
je za㶜ali také používat, asi po něm zůstanou
na Hor㶡ácku navždy.
A když Tonda odehnaný od mikrofonu
odcházel, neodpustil si p㶣irovnání: „Tonda
je jak měsí㶜ek, vychází a odchází. Ale na
závěr Jarin všechny ú㶜inkující pochválil
svým nep㶣ekonatelným p㶣íměrem: „Byli ste
prenádherní.
Ze všech těch vzpomínek, o které se s vámi
podělí jeho další kamarádi, mně vyvstává
jedna, která ho snad charakterizuje nejlépe:
Jeli jsme jednou sami dva na kolový výlet
za Znojmo, p㶣es Šobes kolem Dyje. Spávali
jsme vždy pod širákem a na noc jsme si mu-
36
seli ustlat na velké louce,
kde foukal silný studený
www. ostrozsko.cz
Takový byl Jarin. Navíc, rozpětí jeho paží,
dělající nám záchranku na jezu v Kútoch, už
také nemá nikdo na Hor㶡ácku tak veliké.
Pavel Popelka
Bylo několik lidí, kte㶣í se mi po mém
p㶣íchodu na Hor㶡ácko vryli ihned do
paměti. Jedním z nich byl Jarek.
Na jevišti nep㶣ehlédnutelný svou velikostí,
humorem, zpěvem a všeobjímajícím, trochu
lišáckým úsměvem. V civilu pak kupodivu neztratil nic z toho, co jsme obdivovali na pódiu.
Po jeho odchodu tam nahoru jsem si
uvědomil, že působil jako jakési médium.
Skrze něho se plno lidí „zvenku cítilo na
Hor㶡ácku jako doma. A Jarek měl svůj
domov otev㶣ený.
Neměl rád rozep㶣e. Možná mu t㶣enice
a hádky nedělaly fyzicky dob㶣e. Vědom si
svých vlastních nedostatků, chráníval ty
slabší. A byla tu i jeho ochota naslouchat
a naslouchat opravdově, s ú㶜astí.
Když došel na Kopánky, moje děti㶜ky se
vždycky tetelily blahem a on na ně volal: „Vy
moje kurátka! A ony si chuděrky myslely,
že na celém světě takhle oslovuje jenom
je. A nebyly asi samy. V tom byla jeho síla.
Kdo byl vedle něho, měl pocit, že Jarek tu je
kvůli němu a má na něho 㶜as.
Jako zpěvák, tane㶜ník a humorista byl
neopakovatelný a osobitý. Vždy ochotný
vystoupit a vyplnit p㶣ání toho, kdo po㶣ady
vymýšlel.
Jako kritik byl velmi milý. Když t㶣eba někdo
zpíval, jak se nepat㶣í, Jarek jen zavrtěl hlavou, dal mu ruku na rameno a s úsměvem
pověděl: „Po㶜kaj, poslechni si... To sú zemanovské...! A poslouchal sám a spokojeně se
usmíval, viděl-li, že zpěv jde od srdce.
Ivan Urbánek z Kopánek
www.leader.ostrozsko.cz
Místní akční skupina Horňácko a Ostrožsko podpořila posledních
7 projektů z programu Leader 2007 -2013
Fiche 6 Podpora zemědělských podnikatelů
- Podporované aktivity
Po㶣ízení prodejní technologie produktů zemědělské prvovýroby bez zpracování (automaty na výdej mléka, masa apod.)
Po㶣ízení stabilní i mobilní zemědělské techniky, strojní za㶣ízení a vybavení
Max. výše dotace 40 ‒ 60%
Název žadatele
Název projektu
Místo realizace projektu (NUTS 5)
Bc. Josef Žufánek
Vle㶜ka na sběr ovoce
Boršice u Blatnice
89 700,-
KVATRO-EKOSTATEK
spol. s r.o.
Fixa㶜ní klec pro dobytek
Nová Lhota
50 000,-
Jan Něme㶜ek
Po㶣ízení oto㶜ného pluhu
Zemědělské družstvo
Blatnice pod
Sv. Antonínkem
Dotace (K㶜)
108 900,-
Sklápěcí p㶣ívěs za traktor
Veselí nad Moravou
90 000,-
Jaroslava Sta㶡ková
Po㶣ízení hloubkového kyp㶣i㶜e
Blatnice pod Sv. Antonínkem
25 400,-
DÚBRAVA-AGRO, a.s.
Obnova strojového parku ‒ podvozek GRAND SUPER
(nosi㶜 nástaveb)
Kuželov
Radek Krá㶜alík
Nákup technologie do vina㶣ství
Blatnice pod Sv. Antonínkem
VESELAN
108 000,-
Celková výše poskytnuté dotace
26 910,498 910,-
Výzva č. 7/2014 k p㶣edkládání projektů do Folklórního fondu MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko
Žádosti o finan㶜ní p㶣íspěvek zasílejte dopo-
Místní ak㶜ní skupina MAS Hor㶡ácko
1. Identifikace MAS
a Ostrožsko v rámci realizace SPL Leader
MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko, o.s.
Zámecká 24, 687 24 Uherský Ostroh
s názvem „ Návrat ke ko㶣enům lidové
kultury služeb a 㶣emesel „ a v souladu
www.leader.ostrozsko.cz
I㶏O: 270 16 005
Veselí nad Moravou, informace obdržíte na
tel. 㶜íslech 518 323 765, 725 762 720 nebo
na e-mailové adrese: [email protected].
2. Termín příjmu žádostí o příspěvek, místo podání a způsob podání
Žádost (projekt) a povinné p㶣ílohy se p㶣edkládají ve t㶣ech vyhotoveních (1 originál
s pravidly Folklorního fondu MAS Hor㶡ácko
a Ostrožsko vyhlašuje 7. výzvu k p㶣edkládání žádostí o finan㶜ní p㶣íspěvek na oblast
folklórních a kulturních aktivit, p㶣edevším
„na záchranu lidového tance Verbu㶡k .
ru㶜enou poštou na adresu MAS Hor㶡ácko
a Ostrožsko, o.s., nám. Míru 667, 698 01
17. 03. 2014
Datum vyhlášení výzvy:
Datum ukon㶜ení p㶣íjmů žádostí:29. 03. 2014
+ 2 x kopie). Formulá㶣 žádosti o finan㶜ní
p㶣íspěvek je možné stáhnout z webových
stránek www.leader.ostrozsko.cz.
Představení dalšího úspěšně dokončeného projektu přes PRV ČR 2007-2013, osa IV.1.2. Realizace místní rozvojové
strategie MAS Horňácko a Ostrožsko.
Radek Komárek , Uherské Hradiště - Dovybavení areálu koupaliště v Ostrožské Nové Vsi
Projekt 㶣eší dovybavení sportovně-rekrea㶜ního areálu koupaliště Albatros v Ostrožské Nové Vsi a zárove㶡 z㶣ízení půj㶜ovny vodních šlapadel
a plážových lehátek. Rozší㶣ením nabídky lze o㶜ekávat zvýšení po㶜tu návštěvníků, kte㶣í mohou využít vodní šlapadla, plážová lehátka a herní prvky dětských h㶣iš㶇 i v době teplotně nevhodné ke koupání.
Záměrem projektu byl nákup vybavení pro z㶣ízení půj㶜ovny vodních šlapadel a plážových lehátek
a vybudování dětského h㶣iště.
V souvislosti s realizací projektu byly po㶣ízeny:
vodních šlapadla ‒ 4 ks
plážové lehátka ‒ 60 ks
multifunk㶜ní za㶣ízení - Pirátská lo㶞 - 1 kus
sportovního a herního za㶣ízení pro děti 3-8 let, skluzavka - 2 kusy
nová výsadba clonící zeleně v areálu - 100 m2
CELKOVÉ VÝDAJE: 968 326,-K㶜, dotace 401 961,- K㶜, vlastní zdroje 566 365,- K㶜.
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa Investuje do venkovských oblastí.
www. ostrozsko.cz
37
PLÁNOVANÉ AKCE Ostrožsko / Veselsko / Horňácko
březen–duben 2014
HLUK
1. 3. 2014
Krojový ples s p㶣edstavením krále
tvrz, 20:00
2. 3. 2014
Fašank
tvrz, 13:00
3.‒6. 3. 2014
22. 3. 2014
10.‒12. 4. 2014
Jarní prázdniny plné zábavy- DDM
DDM, 8:00 ‒ 15:30
Koncert The Sweet
sportovní hala
Bazar krojů zakon㶜ený besedou „Oble㶜 sa do kroja
tvrz ‒ malý sál
13. 4. 2014
Malované vají㶜ko ‒ památkové domky
14:00
25. 4. 2014
Vůně ‒ beseda s Danou 㶕ešetkovou
o aromaterapii
městská knihovna, 17:00
27. 4. 2014
Jak se bubnuje na princezny ‒ div. pohádka
tvrz, 14:00
OSTROŽSKÁ NOVÁ VES
1. 3. 2014
21. 4. 2014
Fašank ‒ pochovávání basy
Velikono㶜ní výstava
orlovna
obec ‒ ob㶣adní sí㶡
Fašanková beseda u cimbálu
2. 3. 2014
Vernisáž výstavy Carbon ‒ 70. výro㶜í odbojové skupiny
zámek
Den otev㶣ených dve㶣í MŠ Sídliště
Ostrožský sk㶣ivánek
5. 4. 2014
zámek
zámek
Odhalení pamětní desky ‒ pomníku Carbon
13. 4. 2014
Velikono㶜ní beránek
13. 4. 2014
Uk㶣ižování
20. 4. 2014
Velikono㶜ní beseda u cimbálu
23. 4. 2014
Vernisáž výstavy Lenky Blažíkové ‒ Lé㶜ivé obrazy
25. 4. 2014
Krajské kolo jazzových orchestrů
26. 4. 2014
Ostrožská Pastelka
KMŠ
ZUŠ
20. 4. 2014
Velikono㶜ní zábava
sál OÚ
Divadlo
sál OÚ
1. 3. 2014
Fašank ‒ zabija㶜ka, mrváně, dechovka…
1. 3. 2014
Motorock Fašank párty ‒ hraje GONG, DJ´S,
Hadramašmátrá
restaurace Rohá㶜, 18:00
38
13:00
Blatnický košt vína
Košt go㶣alek a slováckých krajanců
20. 4. 2014
Velikono㶜ní rock párty ‒ Hadramašmátrá Obecní hospoda
21. 4. 2014
Pondělí Velikono㶜ní ‒ obchůzka
www. ostrozsko.cz
Vyhlášení 㶜tená㶣e roku
Autorské 㶜tení a beseda s Vladimírou Klimeckou KD, 17:00
6. 3. 2014
Tane㶜ní kurz pro za㶜áte㶜níky
7. 3. 2014
Klavírní improvizace
KD
KD, 19:00
sál ZUŠ, 19:00
Cestopisný ve㶜er
kino Morava
Dílna loutkového divadla nejen pro děti
TC Veselska
22. 3. 2014
Trpasli㶜í pohádka
TC Veselska, 17:00
27. 3. 2014
Cestopisný ve㶜er
kino Morava
30. 3. 2014
Vernisáž obrazů Barbory Lungové a Denisy Krausové
Městská galerie Panský dvůr, 16:00
4.‒5. 4. 2014
Noc s Andersenem
městská knihovna
Slovácká stuha
KD
19. 4. 2014
Ekojarmark
20. 4. 2014
Šlaha㶜ková zábava s kapelou Artemis
KD
Hroznolhotské etýdy
KD
26. 4. 2014
30. výro㶜í DFS Štěpni㶜ka
27. 4. 2014
Hrátky v parku
4. 3. 2014
16. 3. 2014
5. 4. 2014
11.‒13. 4. 2014
BLATNICE POD SVATÝM ANTONÍNKEM
Dětský karneval
Bartolomějské náměstí
5. 3. 2014
1. 3. 2014
sál OÚ
17. 3. 2014
Fašank
5. 3. 2014
1.‒4. 3. 2014
Fašank ‒ obchůzka po obci
12. 4. 2014
Obecní den s koštem vín
Bartolomějské nám.
KD
park Petra Bezru㶜e
VELKÁ NAD VELI㶏KOU
Košt slivovice
8. 3. 2014
obchůzka po obci
DDM
15. 3. 2014
25.‒26. 4. 2014
1. 3. 2014
24.‒25. 4. 2014
zámek
Fašank
VESELÍ NAD MORAVOU
6. 4. 2014
zámek
OSTROŽSKÁ LHOTA
1. 3. 2014
26. 4. 2014
22.‒23. 3. 2014
2. 3. 2014
26. 3. 2014
1. 3. 2014
8. 3. 2014
UHERSKÝ OSTROH
30. 3. 2014
BLATNI㶏KA
Fašanek ‒ tradi㶜ní zimní oby㶜ej
Fašanková zábava s koštem slivovice
Pochovávání basy
Hor㶡ácký zpěvá㶜ek ‒ regionální soutěž zpěvá㶜ků
Beseda s důchodci
Mladé Hor㶡ácko ‒ dětský regionální folklórní festival
LIPOV
B㶣ezen
12. 4. 2014
Divadelní p㶣edstavení
P㶣edpremiéra ‒ Mladé Hor㶡ácko 2014
Antoš Frolka (1877-1935)
V zimě (1917)
olej na plátně, soukromá sbírka
SLOVÁCKO
V RÁMU
P㶕IPRAVIL: PAVEL HAVLÍK
František Bezděk (1906 - 1983)
Faša㶡k (1950)
akvarel, soukromá sbírka
trenérka
Lucie
Linda
Neky
Mišel
Adélka
Kolňa
Maty
Nina
Blanka
Štefka
Hanka
brankářka Terka
Maty
naše
kapitánka
Štipča
Radek
SKH Velká nad Veličkou
Honzík
Monča
Cilda
Barďous
Erika
Dáda
Romča
Kolníkovi
trenérka Nikola
trenérka
Aďa
Kuba
Jana
opora v bráně Maruška
Kačaba
Pitbul
Julie
Štipčákovi
náš Adam
Radim
Jožka
Aťa
PARTA KRAJE