jarní cyklus 2016

jarní
cyklus 2016
Promítáme vždy
v pondělí
v 19.30 hodin.
Vážení přátelé filmového umění,
filmová tvorba přináší každým rokem zajímavé tituly, ať už v oblasti hraných ilmů, nebo dokumentárních či animovaných. Značná část titulů je sice natočena bez větších uměleckých ambicí
s jediným cílem – vydělat, ale stále se najde dost takových, které
uspokojí a potěší náročnější diváky.
Pro jarní cyklus 2016 jsme pro Vás připravili 22 filmových večerů
v rámci pravidelných pondělních projekcí. Program obsahuje jak
novinky, tak i starší či archivní tituly, uvádíme i filmy, kterým končí
monopol pro veřejné promítání, jako jednu z posledních možností
vidět tyto snímky na velkém plátně. Kromě pravidelných pondělních večerů připravujeme opět mimořádná víkendová představení,
plánujeme také minipřehlídky filmů a ozvěny filmových festivalů.
Věříme, že návštěvy filmového klubu pro Vás budou obohacením.
Jaroslav Kristek
předseda FK Jihlava
1
květen
program jarního cyklu leden–květen 2016
hrací den pondělí (s výjimkou mimořádných víkendových projekcí),
začátky představení ve 20:00 hodin v kině Dukla, Jihlava
2. 5.
9. 5.
16. 5.
23. 5.
30. 5.
Borgman
Bílý bůh | pásmo „Maďarský film“
Hledání Vivian Maier + beseda | dokumentární večer
Attila Marcel
Nejvyšší nabídka
leden
4. 1.
11. 1.
18. 1.
25. 1.
Perfektní den
A sedmnáct jim bylo let | pásmo „Maďarský film“
Vlna vs. břeh + beseda | dokumentární večer
Koza
únor
1. 2. Perný den | konec monopolu
8. 2. Líza, liščí víla | pásmo „Maďarský film“
15. 2. Muž na laně + beseda | dokumentární večer, konec monopolu
22. 2. Ejzenštejn v Guanajuatu
29. 2. Zmizelá
březen
7. 3. Umění plakat
14. 3. Saulův syn | pásmo „Maďarský film“
21. 3. Trabantem až do posledního dechu + beseda | dokumentární večer
28. 3. Malá z rybárny
duben
4. 4. Eva Nová
11. 4. Turínský kůň | pásmo „Maďarský film“
18. 4. Filmový dobrodruh Karel Zeman + beseda | dokumentární
večer, konec monopolu
25. 4. Bohémský život | konec monopolu
3
4. ledna 2016
Perfektní den
(A Perfekt Day)
Španělsko, 2015, DCP, barevný, anglicky,
české titulky, 105 minut
režie: Fernando León de Aranoa | scénář: Fernando León de Aranoa,
Diego Farias | námět: Fernando León de Aranoa, podle knižní předlohy
Pauly Fariase | kamera: Alex Catalán | hudba: Arnau Bataller | produkce: WestEnd Films | hrají: Olga Kurylenko, Benicio Del Toro, Tim Robbins,
Mélanie Thierry, Fedja Stuka a další
„Ten film je jako ruská panenka matrjoška. Uvnitř komedie je drama,
v něm road movie, v kterém je zase válečný film,“ řekl o svém šestém
celovečerním snímku sám režisér Fernando León de Arnoa. Skupina humanitárních pracovníků kdesi na Balkáně se s rozdílnou motivací snaží
vyřešit zdánlivě jednoduchý úkol – vyčistit studnu, která slouží jako jediný zdroj pitné vody pro několik okolních vesnic. Prostředí válečné zóny,
specifické charaktery a nečekané dějové zvraty jsou podpořeny sarkastickým smyslem pro humor. Často se tak budete smát i v jinak tragických
momentech. Snímek je inspirovaný románem lékařky a spisovatelky Pauly
Farias Dejarse Llover.
Fernando León de Aranoa (nar. 1968 Madrid), španělský režisér a scenárista. Po studiu univerzity pracoval jako scenárista na televizních seriálech.
Pozornost upoutal již svým krátkometrážním debutem Sirény (1994),
oceněným na mnohých španělských festivalech. Poté se věnuje už jenom
snímkům celovečerním, ke kterým sám píše scénáře. Mimoto tvoří také
dokumentární filmy, natočil například jedinečný snímek Neviditelní (2007)
ve spolupráci s organizací Lékaři bez hranic.
filmografie – režie: Sirény (1994), Rodina (1996), Barrio (1998), Pondělky na slunci (2002), Princezny (2005), Neviditelní (2007), Amador
(2010), Perfektní den (2015)
oficiální stránky filmu: http://www.westendfilms.com/films/current/perfect-day
5
11. ledna 2016
pásmo „Maďarský film“
A sedmnáct
jim bylo let...
(Így jöttem)
Maďarsko, 1965, 16 mm, černobílý, maďarsky, české titulky, 108 minut
Beznadějní (1966), Ticho a křik (1967), Hvězdy na čepicích (1967),
Elektra a její pravda (1975), Maďarská rapsódie (1979), Allegro barbaro
(1979), Tyranovo srdce anebo Boccaccio v Uhrách (1979), Oda az igazság (Zemřela spravedlnost, 2010)
18. ledna 2016
dokumentární večer
režie: Miklós Jancsó | scénář: Gyula Hernádi | kamera: Tamás Somló
| hudba: Zoltán Jeney | hrají: András Kozák, Sergej Nikoněnko, Lajos
Öze, József Madaras, Béla Barsi, János Görbe, Zoltán Gera, Mari Csomós,
Bertalan Solti, Tibor Molnár, János Koltai, Judit Meszléry, László Csurka,
Tibor Szilágyi, Ilona Kállai, Tibor Haraszin, Ferenc Dávid Kiss
Vlna vs. břeh
Děj filmu se odehrává v posledních dnech druhé světové války na maďarském venkově. Vypráví o sedmnáctiletém maďarském gymnasistovi, který
zprvu ve skupině, potom na vlastní pěst prchá před frontou. Opakovaně se
dostane do ruského zajetí a opět z něho vyvázne. Když ho ruské jednotky
opětovně zajmou, přidělí ho jako pomocníka Koljovi, který se uprostřed
otevřené krajiny stará o stádo krav. Ani jeden z chlapců nemluví jazykem
toho druhého. Rozumí si, protože jsou oba především lidé. Na konci mu
nejbolestivější zkoušku dospělosti připraví vlastní krajané.
Mistrovský kousek maďarského režiséra Miklóse Jancsóa je nádherným
emocionálním dílem, které není nijak přehnaně nacionální, ale právě naopak politicky i citově vyvážené. Zážitek z filmu umocňuje vizuálně dokonalá a čistá černobílá kamera.
režie: Martin Štrba | scénář: Martin Štrba, Olina Kaufmanová | kamera:
Martin Štrba | hudba: Michal Novinski | účinkují: Martin Štrba, Rudo
Prekop, Tono Stano, Miro Švolík, Vasil Stanko, Peter Župník, Agnieszka
Holland
(Vlna vs. breh)
Slovensko/ČR, 2014, DCP, dok., barevný, slovensky/česky, 88 minut
Miklós Jancsó (nar. 27. 9. 1921 Vác, Maďarsko, zem. 31. 1. 2014 Budapešť, Maďarsko) – režisér, scenárista, herec. Je považován za jednoho
z nejoriginálnějších světových filmových režisérů.
Po maturitě na církevní škole studoval právo v Pécsi a Kolozsváru, kde
i získal diplom právníka. Byl také členem právnické komory, ale praxi
nevykonával. V r. 1946 se přestěhoval do Budapešti, kde v roce 1950
ukončil Filmovou a divadelní akademii. Ze začátku se věnoval především
dokumentaristice, v roce 1958 natočil svůj první celovečerní hraný film
„A harangok Rómába mentek“ (Zvony odletěly do Říma). Od roku 1988
byl řádným profesorem na Filmové a divadelní akademii. V letech 1990 až
1992 vyučoval také na Harvardské univerzitě. Získal 9 světových filmových cen a 8 nominací.
Jano Pavlík, Rudo Prekop, Vasil Stanko, Tono Stano, Martin Štrba, Miro
Švolík, Kamil Varga, Peter Župník. Setkali se na začátku 80. let jako slovenští studenti oboru fotografie na pražské FAMU a do umělecké fotografie vnesli energii, hravost a nespoutanou imaginaci, která se v jejich
tvorbě spojovala zejména s postupy inscenované fotografie. Vytvořili výjimečnou generaci, kterou kritici nazvali „Slovenskou novou vlnou“. Jejich
nepřehlédnutelné dílo dodnes ovlivňuje vývoj fotografie v Čechách i na
Slovensku. Jsou úspěšní i za hranicemi, mnozí se vrátili domů, aby svoje
zkušenosti opět předali mladé generaci. Martin Štrba ve svém režijním
debutu navštěvuje a zpovídá přátele a umělecké souputníky, přičemž
rekonstruuje atmosféru doby, která umožnila zrod fenoménu Slovenské
nové vlny. Něco takového se stává zřídka, o to vzácnější je, když se ve
stejný čas a na stejném místě začne kumulovat a znásobovat tvořivá
energie mezi lidmi, kteří sdílejí podobné hodnoty a pohled na svět. Vznikl
netradiční dokument, který formálně následuje invenci, hravost, inscenační a výtvarné postupy fotografické tvorby svých aktérů. Kolektivní portrét
tvůrců slovenské nové vlny, kteří od 80. let minulého století prolamovali konvence tradiční fotografie. Klipově koncipovaná mozaika oživuje
atmosféru soumraku komunismu i nonkonformního ducha party mladých
umělců. Připomíná také jejich činnost po pádu železné opony.
filmografie – režie (výběr): Kezünkbe vettük a béke ügyét (1950, KF, hraný režijní debut), Podzim v Badacsonyi (1954, KF dok.), Zvony odletěly do
Říma (1958), Odvrácená tvář (1963), A sedmnáct jim bylo let... (1965),
Martin Štrba, jehož snímek je režijní a scénáristickou prvotinou, zde vystupuje též jako fotograf, jedna z postav, účastník předkamerové reality.
Prostřednictvím výrazného vizuálního rukopisu, který v minulosti piloval
6
7
jako kameraman filmů Agnieszky Holland, Vladimíra Michálka nebo Martina Šulíka, zprostředkovává pohled zevnitř i z vnějšku. Rozpoutává rozhovor mezi filmem a fotografií a umožňuje tak divákovi, aby se nechal unést
na vlně inspirace.
výběr dokumentární a kameramanské tvorby autora: Sluneční stát
(2005), O rodičích a dětech (2007), Zlatá šedesátá (2009, TV seriál),
Láska z kontejneru (2011), Hořící keř (2013), Československý filmový
zázrak (2014, TV seriál), Pohádkář (2014), Mamon (2015, TV seriál)
oficiální stránky filmu: http://www.vlnavsbreh.sk/
filmografie – režie: Menšie zlo… (2004), Ilja (2009), Cesta do stredu sveta (2012), Sametoví teroristé (2013), Garda (2015), Koza (2015)
oficiální stránky filmu: http://www.kozamovie.com/
1. února 2016
konec monopolu
Perný den
(Hard Day‘s Nigh)
25. ledna 2016
Koza
(Koza)
Slovensko/Česko, 2015, DCP, barevný,
česky/slovensky, 75 minut
režie: Ivan Ostrochovský | scénář: Ivan Ostrochovský, Marek Leščák |
kamera: Martin Kollár | produkce: Christine Vachon | hrají: Peter Baláž,
Zvonko Lakčevič, Ján Franek, Stanislava Bongilajová, Nikola Bongilajová,
Tatiana Piuss a další | ocenění: Berlinale 2015 – nominace na nejlepší
hraný debut, FF Neisse 2015 – nejlepší film, Vilnius FF Kino Pavasaris –
nejlepší film, cena artových kin C.I.C.A.E.
Syrové drama s dokumentárním nádechem líčí snahu zapomenutého
olympionika Petera Baláže při cestě za lepším životem. Ve snaze vydělat
peníze na zabezpečení druhého dítěte objíždí netrénovaný boxer pochybné zápasy a společně se svým manažerem – majitelem zastavárny – sdílí
vše. Manažera ztvárnil další bývalý boxerský šampion Ján Franek, toho
času trenér Baláže. Kam až může zajít lidská vůle, kolik kol v ringu dokáže člověk obětovat pro svůj cíl? Tíživou sociální situaci stále bezvýchodnější reality přesvědčivě vykresluje minimalistická kamera.
Ivan Ostrochovský (nar. 1972 Žilina) – absolvoval Katedru audiovizuálních studií a dokumentární tvorby na VŠMU v Bratislavě, věnuje se hrané
i dokumentární tvorbě (Ilja – 2009), podílel se s Petrem Kerekešem na
vzniku snímku Sametoví teroristé (2013), který na MFF Karlovy Vary získal cenu Fedeora. Koprodukčně spolupracoval například na snímcích Nesvadbov (2010, r. E. Hníková) nebo Až do města Aš (2010, r. I. Grófová).
Drama Koza je jeho prvním samostatným celovečerním počinem.
8
Velká Británie, 1964, DCP, černobílý, anglicky, české titulky, 87 minut
režie: Richard Lester | scénář: Alun Owen | kamera: Gilbert Taylor |
hudba: John Lennon, Paul McCartney | produkce: Walter Shenson | hrají:
John Lennon, Paul McCartney, George Harrison, Ringo Starr, Wilfrid Brambell, John Bluthal, Phil Collins, Victor Spinetti, Margaret Nolan, Rosemarie
Frankland, Anna Quayle, David Janson, Richard Vernon, Pattie Boyd, Marianne Stone | ocenění: Nejlepší britský film roku 1964 v kategorii muzikál/
komedie
V šedesátých letech zavládlo ve Velké Británii a postupně i v celém světě
hudební šílenství zvané Beatlemanie. Písničky skupiny The Beatles dokázaly uchvátit mladé lidi bez rozdílu národnosti, náboženství a barvy pleti.
Snímek Perný den zachycuje jeden obyčejný den v životě této kapely.
John, Paul, George a Ringo tehdy v hektickém tempu cestovali od hotelu
k hotelu, které obklopovaly kordony policistů držících na uzdě šílící dívenky v krátkých sukýnkách, absolvovali rozhovory s novináři, hráli na
koncertech a natáčeli televizní a rozhlasová show. Když už je kolotoč,
kdy jim stále někdo říká, kam mají chodit, co mají dělat, jak se tvářit, nad
jejich síly, jednou už nevydrží, „vzbouří se“ a začnou se bavit různými
absurdně ztřeštěnými legráckami.
Film obsahuje dvanáct nesmrtelných hitů skupiny, které se objevily na
jejím třetím albu A Hard Day‘s Night (1964).
Richard Lester (nar. 19. 1. 1932 Filadelfie, Pennsylvania, USA) – režisér, scenárista, kameraman, herec, skladatel. Původem Američan, jehož
britské filmy z bláznivých šedesátých let nejen pomohly mapovat toto
nepřehledné období, ale také naznačily překvapivý posun od konvenčních filmařských postupů. Při natáčení používal Lester více kamer (natáčel
i z ruky) a uplatňoval dráždivý styl střihu, což ho pasovalo na zasvěcence
filmové nové vlny. Zároveň ovšem iritoval nepřeberné množství tradicionalistů. Lester byl bývalý zpěvák, který se dostal do televize jako kulisák
9
a nakonec se propracoval až na post režiséra (ve dvaceti letech!). V roce
1954 odešel z USA do Evropy a po dvou letech se usadil v Británii. Je
považován za jednoho ze zakladatelů hudebních videoklipů – i jeho první
celovečerní filmy toho měly s hudbou hodně společného.
V sedmdesátých letech už byl považován za jednoho z nejvýznamnějších
britských tvůrců, kromě hudebních filmů a komedií režíroval také dobrodružné a historické snímky.
filmografie – režie (výběr): The Vise (1954, TV seriál), Jazzová revue
(1962, celovečerní hraný debut), Perný den (1964), Pomoc! (1965), Fortel, a jak ho získat (1965), Jak jsem vyhrál válku (1967), Tři mušketýři
(1973), Ohrožení Britannicu (1974), Superman 2 (1980), Paul McCartney (1989, KF dok.), Get Back (1991, dok.), Superman II: Verze Richarda
Donnera (2006, video film)
filmografie – režie: Attila clown (1994), Gumiember (2003), The Secret
Adventures of Sleepy Men (2008), Líza, ličší víla (2015)
https://www.facebook.com/pages/Liza-a-r%C3%B3kat%C3%BCnd%C3%A9r-Liza-the-Fox-Fairy/190328937686385
oficiální stránky autora filmu: http://www.umkaroly.com
15. února 2016
dokumentární večer
konec monopolu
Muž na laně
(Man on Wire)
8. února 2016
pásmo „Maďarský film“
Líza, liščí víla
(Liza, a rókatündér)
Maďarsko, 2015, DCP, barevný, maďarsky, české titulky, 98 minut
scénář a režie: Károly Ujj Mészáros | kamera: Péter Szatmári | hudba:
Dániel Csengery, Ambrus Tövisházi | produkce: István Major | hrají: Mónika Balsai, Piroska Molnár, Mariann Kocsis, Andrea Balázs, David Sakurai,
Ági Gubíková | ocenění: Cena hlavní poroty na Seattle International Film
festival 2015, Nejlepší herečka (Mónika Balsai) na Fantaspoa – International Fantastic Film Festival of Porto Alegre,…
Potrhlá romantická komedie, vymykající se všem zažitým konvencím daného žánru. Hlavní hrdinka Líza je třicetiletá zdravotní sestra, která stále
marně touží po lásce, sekunduje jí imaginární přítel, japonský popový zpěvák Toni Tani. Po sérii nešťastných náhod nabývá Líza přesvědčení, že je
prokletá a každému svému nápadníkovi přivodí smrt. Do tohoto koktejlu
přimíchejte ještě ležící Martu, vdovu po japonském velvyslanci, a řádně
protřepejte. Bizarní spojení specifického humoru, který není pro každého.
Károly Ujj Mészáros (nar. 1968, Keszthely) – režisér a scenárista. Původně
studoval ekonomii, vzápětí však přesedlal na film a po spolupráci se Studiem Bély Balázse se věnoval umělecké škole v Londýně. Ve své tvorbě se
zaměřuje na fantazy žánr, experimentální formu a netradiční dějové linky.
Líza, liščí víla jeho první celovečerní samostatný film.
10
Velká Británie/USA, 2008, 35 mm, dok., barevný, anglicky, české titulky,
92 minut
režie: James Marsh | kamera: Igor Martinovic | hudba: J. Ralph |
producent: Claudie Ossard, Chris Bolzli | hrají: Philippe Petit, Jean François Heckel, Jean-Louis Blondeau, Annie Allix, David Forman a další |
ocenění: Oscar – nejlepší dokument, Independent Spirit Award – nejlepší
dokument, MFF Karlovy Vary – nejlepší dokument, Sundance Film Festival
– cena diváků, velká cena poroty
7. srpna 1974 vstoupil mladý Francouz Philippe Petit nezákonně na lano
natažené mezi newyorskými dvojčaty, tehdy nejvyššími budovami světa.
Po asi hodinovém představení na laně byl Philippe zatčen, odvezen na
psychologické testy a uvržen do vězení.
Petit snil o věžích šest a půl roku, poté strávil v New Yorku osm měsíců
plánováním celé akce. Za pomoci několika kamarádů a kompliců musel
čelit mnoha překážkám: musel najít způsob, jak obejít ochranku Světového
obchodního centra, propašovat do věží těžké ocelové lano, natáhnout ho
mezi vrcholy dvojčat, upevnit a napnout tak, aby vydrželo poryvy větru
a výkyvy budov. Upevňování a seřizování probíhalo v noci v naprostém
utajení. V 7.15 ráno vkročil Philippe poprvé na lano zavěšené 411 metrů
nad chodníky Manhattanu...
Dokument Jamese Marshe oživuje 35 let staré dobrodružství skrze vzpomínky samotného Philippa Petita a jeho kolegů, kteří pomohli vytvořit
neuvěřitelné představení, které se stalo „uměleckým zločinem století“.
James Marsh (nar. 30. 4. 1963 Truro, Velká Británie) Po absolvování oxfordské univerzity pracoval pro BBC. Jeho první dokument Troubleman
(1994) pojednává o posledních dnech soulového zpěváka Marvina Gaye,
11
který byl zavražděn svým otcem, fundamentalistickým kazatelem a příležitostným transvestitem.
současným postmoderním filmařům. V roce 1993 se osobně zúčastnil LFŠ
v Uherském Hradišti.
filmografie – režie: Animator of Prague, The (1990, dok. TV film), The
Burger & the King: The Life & Cuisine of Elvis Presley (1996, dok. TV film),
John Cale (1998, dok. TV film), Wisconsinský výlet za smrtí (1999, dok.),
The Team (2005, dok.), King, The (2005), Muž na laně (2008, dok.), Vraždy v Yorkshiru: 1980 (2009), Nim (2011, dok.), Shadow Dancer (2012),
Teorie všeho (2014), Untitled Donald Crowhurst Project (2016)
filmografie – režie (výběr): Death of Sentiment (1962, KF), D jako dům
(1973), Okna (1975), Umělcova smlouva (1982), Zet a dvě nuly (1985),
Inside Rooms: 26 Bathrooms, London & Oxfordshire, 1985 (1985, dok.),
Topení po číslech (1988), Dítě z Maconu (1993), Kniha snů (1996), Cinema16: British Short Films (2003, dok. videofilm), Rembrandtova obžaloba
(2008, dok.), Goltzius a společnost Pelikán (2012), Ejzenštejn v Guanajuatu (2014)
oficiální stránky filmu: http://www.manonwire.com/
https://www.facebook.com/eisensteinguanajuato
22. února 2016
Ejzenštejn
v Guanajuatu
(Eisenstein in Guanajuato)
Mexiko/Nizozemsko/Finsko/Belgie 2015,
DCP, anglicky, české titulky, 105 minut
scénář, režie: Peter Greenaway | kamera: Reinier van Brummelen |
produkce: Bruno Felix, Femke Wolting, San Fu Maltha, Cristina Velasco |
hrají: Elmer Bäck, Luis Alberti, Stelio Savante, Lisa Owen, Maya Zapata a
další | ocenění: Nominace na Zlatého medvěda na Berlinale 2015
Legendární sovětský režisér Sergej Ejzenštejn cestuje v roce 1931 do
Mexika, aby zde natočil svůj snímek Ať žije Mexiko. Do jeho plánů zasahují konzervativní hollywoodští investoři, omezená cestovní víza, hrozby
únosu i povolání zpět do SSSR – a především osudové setkání s jeho
místním průvodcem Palominem Cañedem. Začíná příběh o zakázané lásce,
umělecké svobodě i podobenství, o umírání a sexu. Ve filmu se snoubí historie s rafinovaným humorem, s vulgaritou i obscénností. Ejzenštejn tak
po deset dnů v Mexiku na vlastní kůži zažívá úzké propojení mezi láskou
a smrtí. Hlavní roli energicky a naprosto přesvědčivě ztvárnil okouzlující
Elmer Bäck s rozcuchanými vlasy a botami pod polštářem.
Peter Greenaway (nar. 5. 4. 1942 Newport Velká Británie) – režisér,
scenárista, kameraman, herec, spisovatel. Vystudoval malířství na Walthamsrow School of Art a jako 22letý měl první samostatnou výstavu
v Lord‘s Gallery v Londýně. V letech 1965–66 pracoval jako střihač dokumentárních filmů britské Ústřední informační služby a přitom natáčel
krátké dokumentární filmy, maloval a psal knihy. Svými stylizovanými
filmy, ve kterých dominuje vizuální složka, se zařadil k nejzajímavějším
12
29. února 2016
Zmizelá
(Gone Girl)
USA, 2014, DCP, barevný, anglicky,
české titulky, 145 minut
režie: David Fincher | scénář: Gillian Flynn
| námět: kniha Gilliana Flynna Zmizelá |
kamera: Jeff Cronenweth | hudba: Trent Reznor, Atticus Ross
produkce: Cean Chaffin, Arnon Milchan, Josh Donen, Reese Witherspoon
hrají: Ben Affleck, Rosamund Pike, Carrie Coon, Casey Wilson, Kim Dickens, Tyler Perry, Lee Norris, Neil Patrick Harris, Missi Pyle, Patrick Fugit,
Kathleen Rose Perkins, Sela Ward, Scoot McNairy, Emily Ratajkowski,
Boyd Holbrook, David Clennon, Lisa Banes, Lola Kirke, Lars Slind, Jamie
McShane, Cole Mueller, Casey Ruggieri | ocenění: nominace na Zlatý Glóbus 2015 za nejlepší herečku, režii, scénář a hudbu; nominace na Oscara
za nejlepší herečku v hlavní roli
V den pátého výročí svatby zmizí Nickyho manželka Amy. Jak narůstají
dny Amyna zmizení, nepochopitelný čin se za přispění policejního vyšetřování a mediálního nátlaku čím dál více zamotává. Manžel Nick původně
označován jako zdrcená oběť se postupně v očích médií i široké veřejnosti
stává pod nátlakem podezřelých nejasností viníkem. Stále však chybí to
nejdůležitější, Amy. David Fincher jako režisér opět potvrzuje svou přední
pozici v roli dramatického tvůrce a brilantní výstavbou napětí a vztahové
zápletky vytváří ze Zmizelé opravdu silný a navíc skvěle natočený příběh.
David Fincher (nar. 1962 Denver) – režisér, jeden z nejúspěšnějších tvůrců
současné éry. Ohlas přinesl již jeho dokumentární debut The Beat of the
Live Drum (1985), následuje pár let točení reklam, dlouhodobě se věnuje
13
také natáčení hudebních videoklipů. Pásmo kritiky vysoce hodnocených
snímků zahajuje v roce 1992 Vetřelcem 3, pokračuje legendárními filmy
jako Sedm (1995) nebo Klub rváčů (1999). Uvedení dalšího celovečerního
snímku je plánováno na rok 2018 (The Girl Who Played with Fire).
filmografie – režie: The Beat of the Live Drum (1985), Vetřelec 3 (1992),
Sedm (1995), Hra (1997), Klub rváčů (1999), Úkryt (2002), Zodiac
(2007), Podivuhodný případ Benjamina Buttona (2008), The Social Network (2010), Muži, kteří nenávidí ženy (2011), Zmizelá (2014)
oficiální stránky filmu: http://www.gonegirlmovie.com/
filmografie: Two In One (1997), Vildfarelser (1998), Lille mænsk (1999),
Umění plakat (2008)
Oficiální stránky filmu: http://artofcrying.blogspot.com
14. března 2016
pásmo „Maďarský film“
Saulův syn
7. března 2016
Umění plakat
(Kunsten at græde i kor / Art of Crying)
Dánsko, 2006, 35 mm, dánsky, české
titulky, barevný, 106 minut
režie: Peter Schonau Fog | scénář: Bo Hr. Hansen, Erling Jepsen | kamera: Hafale Gunnar Paalgard | hudba: Karsten Fundal | produkce: Thomas Stenderup | hrají: Jamník Lorenzen, Jesper Asholt, Hanne Hedelund,
Julie Kolbech | ocenění: Nejlepší skandinávský film roku 2007, dánská
nominace na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, Nejlepší ženský
herecký výkon – mezinárodní filmový festival Bratislava 2007 a mnoho
dalších ocenění na prestižních filmových festivalech
Umění plakat je drama s prvky černého humoru, které se odehrává v Dánsku v 70. letech. Příběh své rodiny vypráví jedenáctiletý Allan, jehož duševně nemocný otec je pro svou schopnost dojmout lidi k slzám vyhlášeným pohřebním řečníkem. Doma si však otec vlastním hraným pláčem
vynucuje soucit celé rodiny. Allanova rodina je kvůli tomuto citovému vydírání v troskách – matka již rezignovala, jeho starší bratr se odstěhoval
a sestra skončí na psychiatrii, kam si odnáší jedno děsivé tajemství. Allan
se rozhodne udělat cokoli, aby otce učinil šťastným a rodinu dal znovu dohromady. Umění plakat vyniká typicky severským humorným nadhledem.
Peter Schonau Fog – narodil se a vyrůstal na ostrově Fanø v Dánsku, kam
situoval i svůj celovečerní hraný debut Umění plakat (2007). Studoval
pražskou FAMU a Dánskou národní filmovou školu v Kodani. Krátký film Lille mænsk (1999), který natočil během studií, byl oceněn na Mnichovském
festivalu filmových škol. Ve svých filmech rozvíjí témata spojená s izolovanými venkovskými komunitami, jejichž sebevymezení se odráží mimo jiné
i ve specifickém nářečí, kterým hovoří jen velmi malé množství obyvatel.
14
(Saul fia/Son of Saul)
Maďarsko, 2015, DCP, barevný, maďarsky, české titulky, 107 minut
režie: Laszlo Nemes | scénář: Laszlo Nemes, Clara Royer | kamera: Mátyás
Erdély | produkce: Gábor Rajna, Gábor Sipos | hrají: Géza Röhrig, Levente
Molnár, Urs Rechn, Jerzy Walczak, Sándor Zsótér, Marcin Czarnik, Christian
Harting | ocenění: MFF Cannes 2015 – Laszlo Nemes – Velká cena
Čas – druhá světová válka, místo – vyhlazovací tábor v Osvětimi, hlavní
postava – Saul Auslander, maďarský Žid. 107 minut čistého pekla, kde
hlavní postava je neustále v záběru – buď v detailu na jeho tvář nebo
na záda s velkým rudým X označujícím Židy, kteří mají za úkol dělat
v Osvětimi špinavou práci. Především hnát lidi do sprch, pálit jejich těla,
uklidit a začít zase nanovo. S vědomím, že není daleko doba, kdy se tito
přisluhovači stanou sami předmětem likvidace. Saul Auslander se probere
ze své netečnosti a odhodlá se k činu. Když uvidí mezi umírajícími svého
desetiletého syna, rozhodne se, že ho uprostřed mašinérie průmyslového
vyvražďování alespoň důstojně pohřbí podle židovských tradic.
Zdálo by se, že o holokaustu už bylo filmovou řečí vyřčeno téměř vše.
Avšak Saulův syn naprosto mění dimenze pohledu na zvěrstva, kterých je
schopen dopustit se tvor druhu homo sapiens. Snímek své intenzity dosahuje nikoliv pomocí šokujících záběrů, ale svou vynikající originální formou
– bez naturalistického zobrazování zrůdností – je tu žár, shon, apatie,
chaos, rozostřená hrůza. Saulův syn nepoužívá mnoho slov a nepodává
příliš mnoho konkrétních a jasných informací – o to víc dává prostor pro
fantazii, pro domýšlení toho z části vyřčeného, jen jakoby mimoděk zachyceného – ta největší hrůza se pak odehrává v hlavě diváka.
Laszlo Nemes (nar. 1977 Budapešť, Maďarsko) – režisér, scenárista.
filmografie – režie: Türelem (2007, KF), Saulův syn (2015, celovečerní
hraný debut)
oficiální stránky filmu: http://www.laokoonfilm.com/movies/item/son-of-saul-saul-fia
15
21. března 2016
28. března 2016
dokumentární večer
Malá z rybárny
Trabantem až do
posledního dechu
Česká republika, 2015, DCP, barevný, česky, 120 minut
scénář, režie: Dan Přibáň | kamera: Zdeněk Krátký, Dana Zlatohlávková,
Jakoub Nahodil | hudba: Tatiana Miková | účinkují: Dan Přibáň, Aleš
Vašíček, Marek Slobodník, Tomasz Turchan, Dana Zlatohlávková, Jakub
Nahodil, Zdeněk Krátký, David Novotný
„Za neskutečně dlouhého půl roku jsme ujeli méně kilometrů než na Hedvábné stezce a zažili toho tolik jako nikdy před tím. Pojďte se podívat
na vyprávění z nejnáročnější cesty o setkání dvou světů, které křižuje
žlutý cirkus. Napříč pustou Austrálií, kde problémy střídá špatné počasí
a špatné počasí problémy, a nic nejde podle plánu, do nádherné tropické
Jihovýchodní Asie, jiného světa, kde mělo být vše jednoduché a nebylo,
a právě proto to stálo za to! Stovky fotek a příběhů, které člověk někdy
ani nechtěl zažít, ale o to větší má radost, že to všechno přežil.“
Dan Přibáň (nar. 7. 1. 1976 Praha, Československo) – režisér, scenárista,
herec, novinář, cestovatel. V letech 2002–2008 pracoval jako redaktor
portálu iDnes.cz a v časopisu ABC, poté byl do roku 2009 šéfredaktorem
populárně-vědeckého časopisu VTM Science. Působí jako nezávislý novinář a především jako cestovatel, expediční poradce, filmař a popularizátor. Založil občanské sdružení na podporu nekomerčního filmu UnderFilm
a nezávislou filmovou společnost Klok TV. Za snímek Trabantem napříč
Afrikou získal mj. dvě ceny na 9. MF outdoorových filmů 2011.
filmografie – režie: N15 (2003, amatérský film), Trabantem Hedvábnou
stezkou (2009, dok.), Trabantem napříč Afrikou (2010, dok.), Trabantem
Jižní Amerikou (2014, dok. TV seriál), Trabantem až do posledního dechu
(2015, dok.)
oficiální stránky filmu: http://tichomori.transtrabant.cz/
ČR/Slovensko/SRN/Francie, 2015,
DCP, loutkový, barevný, česky, 71 minut
režie: Jan Balej | předloha: Hans Christian Andersen – Malá mořská víla
scénář: Jan Balej, Ivan Arsenjev, Michal Bureš | kamera: Martin Procházka, Alan Soural | hudba: Louis Warynski, Vincent Favrat | výtvarníci:
Jan Balej, Markéta Michálková, Filip Pošivač, Marie Laurence Gourdain,
Barbora Valecká, Milan Vinš, Tomáš Pokorný | producent: Nelly Jenčíková
mluví: Oldřich Kaiser (vypravěč), Anežka Kubátová, Petr Forman, Ivana
Chýlková, Barbora Hrzánová, Jan Novotný, Nina Divíšková, Veronika Žilková, Radek Holub, Vladimír Javorský
Hluboko pod mořskou hladinou, doprovázen rybím orchestrem, vypráví
hlas moře příběh Mořského krále a jeho dcery Malé. Stejně jako mnozí jiní
opustil král se svou stařičkou matkou a třemi dcerami – Malou, Prostřední
a Nejstarší – drancované pobřežní vody a odešli žít mezi lidi. V potemnělé
rybárně uprostřed přístavní čtvrti plné přistěhovalců žijí teď jednotvárný
život plný práce, osamění a vzpomínek na staré časy. Jednoho dne vstoupí
do jejich rybího obchodu sebevědomý, pohledný, ale poněkud neurvalý
mladý muž – Baron. Malá je jeho okázalým vystupováním, dunivou hudbou a pozlátkem, které ho obklopuje, naprosto okouzlena. Od této chvíle
se život Malé a její rodiny změní.
Tak začíná příběh velké lásky Malé z rybárny. Moderní adaptace původní
pohádky Malá mořská víla Hanse Christiana Andersena je silným a děsivě realistickým příběhem o nenaplněné lásce a současně i o hodnotách
dnešní společnosti.
Jan Balej – režisér, scenárista (nar. 1958). Absolvoval Ateliér filmové
a televizní grafiky na UMPRUM. V roce 1990 spoluzaložil studio Hafan film
Praha zaměřené na tvorbu animovaných loutkových filmů. Realizoval sérii
krátkých filmů Tom Paleček (1994) a TV seriál večerníčků Jak to chodí
u hrochů (2000). Dále se podílel na projektu celovečerního pohádkového
filmu Fimfárum 2 (2006). Dlouhodobě spolupracuje s finskou režisérkou
Katariinou Lillqvistovou.
filmografie – režie: Tom Paleček (1994, TV seriál), Jak to chodí u hrochů
(2000, TV seriál), Mire Bala Kale Hin – Romské pohádky (2001, TV seriál),
Ulity (2004, KF), Fimfárum 2 (2006), Jedné noci v jednom městě (2007),
Karlík, zlatá rybka (2010, TV seriál), Malá z rybárny (2015)
oficiální stránky filmu: http://www.malazrybarnyfilm.cz/
16
17
4. dubna 2016
11. dubna 2016
Eva Nová
pásmo „Maďarský film“
Slovensko/ČR, 2015, DCP, barevný,
slovensky, 106 minut
námět, scénář, režie: Marko Škop | kamera: Ján Meliš | produkce: Ján
Meliš, Marko Škop | hrají: Emília Vášáryová, Milan Ondrík, Gabriela Dolná,
Žofia Martišová, Ľubomír Gregor, Dušan Jamrich, Jaroslava Sisáková, Valéria Fürješová, Gabriela Dzuríková, Peter Hledík, Anikó Vargová | ocenění:
MFF Toronto 2015 – Cena filmových kritiků FIPRESCI
Film Eva Nová s Emílií Vášáryovou v hlavní roli je příběhem ženy, která
by udělala cokoliv, aby znovu získala přízeň člověka, kterého v životě
nejvíce ranila – svého syna. Eva je abstinující alkoholička, před léty byla
známou herečkou. Nyní se pokouší vrátit do života, jaký žila předtím.
V úvodní scéně se ocitáme v protialkoholní léčebně. Někdejší známá herečka Eva Nová (Emília Vášáryová) se právě loučí po svém třetím tamním
pobytu. Je rozhodnuta napravit něco, na co po celé roky neměla odvahu:
zabojovat o svého syna. Kdysi ho, asi ročního, nechala v malém městě,
v opatrování starší svobodné a nemocné sestře. Upřednostnila kariéru
a posléze i vztah s filmovým režisérem, který o žádné děti neměl zájem.
Když si našel mladší partnerku, Eva rozchod psychicky neunesla. Stala se
z ní alkoholička, což zničilo nejen její kariéru, ale zejména vztahy s přáteli
a rodinou. Po sedmi letech se vrací domů. Syn, čtyřicátník Ďoďo (skvělý
Milan Ondrík), otec dvou malých dětí, ji dávno za matku nepovažuje, stydí
se za ni! Eva však svůj boj nevzdává. Je přesvědčená, že každý si zaslouží
druhou šanci. Otázkou zůstává, zda již není pozdě.
Marko Škop (nar. 1974 Prešov) absolvent žurnalistiky na Filozofické fakultě UK a dokumentární tvorby na VŠMU v Bratislavě. Do povědomí veřejnosti se zapsal jako tvůrce dokumentů Iné svety či Osadné. Je i úspěšným
producentem filmů jiných režisérů. Nepochybně svou dokumentaristickou
zkušenost zužitkoval ve své hrané prvotině, kterou natočil na východním
Slovensku.
filmografie – režie: Čačipen – Pravda (1998, KF dok.), Ochrana úradu
(1999, KF dok.), Rómsky dom (2001, dok. TV film), Slávnosť osamelej
palmy (2005, dok.). Iné svety (2006, dok.), Osadné (2009, dok.), Eva
Nová (2015)
18
Turínský kůň
(The Turin Horse, Á Torinói Ió, Le Cheval de)
Maďarsko/Německo/Švýcarsko/Francie, 2011, 35 mm, černobílý, maďarsky, české titulky, 146 minut
režie: Béla Tarr | scénář: Lázsló Krasznahorkai | kamera: Fred Kelemen
hudba: Mihály Víg | hrají: János Derzsi (Ohlsdorfer), Erika Bók (Ohlsdorferova dcera), Mihály Kosmos (Berhhard) | ocenění: MFF v Berlíně 2011
– Velká cena poroty, Stříbrný medvěd a cena FIPRESCI
Film začíná monologem připomínajícím historku, která se odehrála 3. ledna 1899 v italském Turíně, kdy se filosof Fridrich Nietzche stal svědkem
bičování koně a zastal se týraného zvířete. Následky pro slavného filosofa
byly fatální: údajně od té doby nepromluvil a deset let živořil v péči matky
a sester, kdy postupně propadal šílenství. O tom, co se stalo s koněm,
který mu změnil život, se nikdo nezajímal …ptá se v závěru hlas vypravěče příběhu.
Film nabízí předpokládaný osud koně, ale jen v tušených obrysech. Strohá
dějová linie se odehrává jako příběh pěti dnů na odlehlém hospodářství
v době nevlídné větrné smršti, kde v neutěšených podmínkách a mlčenlivosti žijí stárnoucí muž s dospělou dcerou. Jejich asketický rutinní stereotyp je inscenovaný s dokonalou precizností a úmyslným opakováním
každodenních úkonů. Zdánlivě realistická dějová linka ústí vícevýznamovým posunem do metafyzického podobenství: je to film o tíži lidské
existence. Jedná se o do sebe vnořené dílo s filosofickými, společenskými
a náboženskými konotacemi, které ovšem od diváka vyžadují dokonalé
soustředění a empatii.
Béla Tarr – významný maďarský režisér a scenárista (nar. 21. 7. 1955
v Pětikostelí), který chtěl původně studovat filosofii, ale vzhledem k silnému sociálně kritickému vyznění jeho amatérských filmů (mj. o životě
cikánských kopáčů), jež točil od šestnácti let, mu bylo znemožněno studovat na univerzitě. Několik let se živil jako dělník v loděnici a správce
kulturního domu. Přitom navázal spolupráci s progresivním Studiem Bély
Balázse a již v celovečerním debutu Rodinné hnízdo (udělení Velké ceny
v Manheimu 1979) se projevil jako invenční režisér s vlastní vypravěčskou
poetikou. Mezitím absolvoval budapešťskou Vysokou divadelní a filmovou
školu (1977–1981) a dalšími uměleckými počiny si upevnil pozici solitéra.
Ve svých filmech rozvíjí odkaz režisérů Andreje Tarkovského nebo Miklóse
Jancsóa a sám přiznává vliv malířů Hieronyma Bosche a Petra Breughela.
19
filmografie – režie (výběr): Hotel Magnezit (1978, KF), Panelové vztahy
(1992), City Life (1990, dok.), Satanské tango (1993), Werckmeisterovy
harmonie (2000), Vizije Evrope (2004, povídka Prologue), Muž z Londýna
(2007), Turínský kůň (2011)
filmografie – režie: Půl čtvrté (2006, dok.), Angola – sen a skutečnost
(2008, dok.), Báječná léta bez opony (2009, dok. TV pořad), Delfín
(2009, KF animovaný), Rok jinak (2015, dok. TV seriál), Filmový dobrodruh Karel Zeman (2015, dok.)
oficiální stránky filmu: http://www.muzeumkarlazemana.cz/cz/filmovy-dobrodruh/filmovy-dobrodruh
18. dubna 2016
dokumentární večer
konec monopolu
Filmový dobrodruh
Karel Zeman
ČR, 2015, DCP, dok., černobílý/barevný, česky, anglicky, české titulky, 102
minut
režie: Tomáš Hodan | scénář: Tomáš Hodan, Ludmila Zemanová, Ondřej
Beránek, Martin Polák | námět: Tomáš Hodan, Ondřej Beránek | kamera:
David Cysař | produkce: Ondřej Beránek | účinkují: Terry Gilliam, Tim
Burton, Ludmila Zemanová, Boris Masník, Karel Hutěčka, Kosei Ono, Paul
Wells
Snímek vypráví životní příběh režiséra, který bez počítačových efektů
dokázal diváky přenést na měsíc nebo do pravěku. Bez filmového vzdělání Karel Zeman jako samouk ve zlínském studiu vytvářel triky, které
v mnohém zůstaly nepřekonány. „Během natáčení jsme si uvědomili, že
vlastně natáčíme poctu filmařině jako takové,“ říká režisér filmu Tomáš
Hodan a doplňuje: „Ohlížíme se za tím dvacátým stoletím, které přineslo
lidstvu velké zkoušky a příkoří, ale také se stávaly u kin fronty na lístky
a o filmech si povídali chlapi v hospodě a ženské v samoobsluhách. Karel
Zeman byl průkopník, který dosáhl většího uznání ve světě než doma.“
Tomáš Hodan (nar. 1980 v Praze) – režisér, scenárista, kameraman, herec.
Po maturitě na gymnáziu studoval publicistiku, zlínskou filmovou školu,
na Univerzitě Palackého v Olomouci Teorie a dějiny dramatických umění a
na Masarykově univerzitě v Brně filmovou vědu. Dokončil pouze Filmovou
školu ve Zlíně. Zde natáčel filmy hrané, dokumentární i animované. Jako
režisér a kameraman natočil řadu dokumentů v zahraničí (Ukrajina, Angola, Sýrie, Bosna a Hercegovina, Kypr, Turecko). Film o humanitární pomoci
v poválečné oblasti Angola – sen a skutečnost získal několik mezinárodních cen. V současné době se převážně věnuje scenáristické práci.
20
11. dubna 2016
konec monopolu
Bohémský život
(La vie de bohème)
Francie/Německo/Švédsko/Finsko, 1992, DCP, čb., francouzsky, české
titulky, 100 minut
scénář, produkce, režie: Aki Kaurismäki | námět: román Henriho Murgera Ze života pařížské bohémy | kamera: Timo Salminen | hudba:
Little Willie John, Moulodji, Serge Reggiani, Georg Ots, Tošitake Šinohara
| hrají: André Wilms, Matti Pellönpää, Kari Väänänen, Evelyn Didi, Christine Murillo, Jean-Pierre Léaud a další | ocenění: Cena FIPRESCI na MFF
v Berlíně 1992, Evropská filmová cena 1992 ze nejlepší mužský herecký
výkon v hlavní roli (Matti Pellonpää) a za nejlepší mužský herecký výkon
ve vedlejší roli (André Wilms)
Film Bohémský život tvoří jeden z Kaurismäkiho tvůrčích vrcholů. Je natočen na motivy Murgerova románu Ze života pařížské bohémy (podle
kterého vznikla i slavná Pucciniho opera Bohéma). Stejně jako v případě
filmů Zločin a trest a Hamlet podniká však Kaurismäki přistupuje k dané
předloze velmi volně, aktualizuje ji zasazením do současnosti a upravuje
některé postavy a motivy v duchu své lakonické černohumorné poetiky.
Hlavními hrdiny jsou tři bohémové-outsiderové, kteří se protloukají hluboko pod hranicí životního minima. Marcel se snaží udat svou divadelní
hru o jednadvaceti aktech, albánský ilegální imigrant Rodolfo dokončuje
svůj velký obraz a Schaunard skládá hudbu, kterou nikdo duševně zdravý
nechce poslouchat. Nepochopení své geniality i nesnáze osudu tito tři bohémové přijímají se stoickým klidem, Ať jsou ale hrdinové sytí či hladoví,
ať mají či nemají kde bydlet a co na sebe, hlavně že milují. Milují víno,
ženy, múzy. Do života Rodolfa ale zasáhne Mimi, kudrnatá prodavačka
cigaret, která změní svět všech tří přátel.
To všechno je podbarveno působivou hudbou, grafickou stylizací černobílých obrazů, autentickými záběry pařížského předměstí.
21
Aki Kaurismäki (nar. 4. 4. 1957 Orimattila, Finsko) – režisér, scenarista, střihač, herec, kostymér, zvukař, producent, spisovatel. Začínal jako
pošťák, myč nádobí, filmový kritik, scenárista a herec ve filmech svého
bratra Miky. Spolu natočili dokumentární film Saimaa llmio (Cesta kolem
Saimay, 1981) a založili produkční společnost Villealfa. Aki Kaurismäki byť
bez filmového vzdělání patří již dlouhá léta k nejvýznamnějším evropským
filmařům.
filmografie – režie (pouze celovečerní hrané filmy): Zločin a trest (Rikos
ja rangaistus, 1983), Calamari Union (1985), Varjoja paratiisissa (Stíny
v ráji, 1986), Hamlet liikemaailmassa (Hamlet podniká, 1987), Ariel (Ariel,
1988), Leningradští kovbojové dobývají Ameriku (Leningrad Cowboys Go
America, 1989), Tulitikkutehtaan tyttö (Děvče ze sirkárny, 1990), Smlouva s vrahem (I Hired a Contract Killer, 1990), Bohémský život (La vie
de bohème, 1992), Drž si šátek, Tatjano (Pidä huivista kiinni, Tatjana,
1993), Leningradští kovbojové potkávají Mojžíše (Leningrad Cowboys
Meet Moses, 1994), Mraky odtáhly (Kauas pilvet karkaavat, 1996), Juha
(Juha, 1999), Muž bez minulosti (Mies vailla menneisyyttä, 2002), Světla
v soumraku (Laitakaupungin valot, 2006), Chacun son cinéma ou Ce petit
coup au coeur quand la lumière s‘éteint et que le film commence (2007),
Le Havre (2011), Staré město (2012, povídka Tavern Man)
přespat v zahradním domku. Borgman však postupně ovládne nejen ji,
ale i její tři malé děti a mladou chůvu Stine. Mezi tím dochází k situacím, které jsou na hranici logického chápání a nevítání návštěvníci se tak
mohou jevit jako zplozenci pekla s mimořádnými schopnostmi. Nic však
není takové, jak by se na první pohled zdálo – film pokládá i řadu otázek
a nechává divákům prostor, aby si ho přebrali po svém.
Borgman je hodně zvláštní film – film, jaký tady už dlouho nebyl. Svou poetikou připomíná dílo Luise Buñuela, zvláštní odcizeností nemá daleko ani
ke Kafkovi, celý snímek korunuje absurdní černý humor s příchutí mystiky,
tajemna s geniální oscilací na hranici reality a halucinace.
Alex van Warmerdam (nar. 14. 8. 1952 Haarlem, Nizozemsko) – režisér,
scenárista, herec. Předtím, než se začal věnovat filmové režii, působil Alex
van Warmerdam jako divadelník. Byl jedním ze spoluzakladatelů hudebnědivadelní společnosti Hauser Orkater, pro kterou od 70. let vytvořil deset
představení. K filmu se poprvé dostal jako spoluautor scénáře krátkých
filmů Entree Brussels (1978) a Striptease (1979), vytvořených rovněž
společností Hauser Orkater. Filmové režii se věnuje od svého debutu Abel
(1986). V roce 1993 se svým bratrem založil produkční společnost Graniet Film, v níž natočil všechny své další snímky.
filmografie – režie: Abel (1986), Seveřané (1992), Šaty (1996), Kleine
Teun (1998), Grimm (2003), Ober (2006), Poslední dny Emmy Blankové
(2008), Borgman (2013), Schneider vs. Bax (2015)
2. května 2016
oficiální stránky filmu: http://drafthousefilms.com/film/borgman
Borgman
(Borgman)
Nizozemsko/Belgie/Dánsko, 2013, DCP,
nizozemsky, české titulky, 113 minut
scénář a režie: Alex van Warmerdam | kamera: Tom Erisman | hudba:
Vincent van Warmerdam | produkce: Marc van Warmerdam | hrají:
Jan Bijvoet, Hadewych Minis, Jeroen Perceval, Alex van Warmerdam, Tom
Dewispelaere, Sara Hjort Ditlevsen, Elve Lijbaart, Dirkje van der Pijl, Pieter-Bas de Waard, Eva van de Wijdeven, Annet Malherbe, Gene Bervoets,
Mike Weerts, Pierre Bokma, Ariane Schluter, Reinout Scholten van Aschat
a další
Bezdomovec Borgman se spasí s komplici Pascalem a Ludwigem útěkem
z lesních úkrytů před trojicí ozbrojených mužů. Samotný Borgman zazvoní
u ultramoderní vily na velkém pozemku. Chce se vnutit dovnitř, ale majitel, televizní producent Richard, ho ztluče. Richardova manželka Marina
se cítí provinile a tajně vezme bezdomovce domů. Ošetří ho a nechá ho
22
9. května 2016
pásmo „Maďarský film“
Bílý bůh
(Fehér isten)
Maďarsko/Německo/Švédsko, 2014, barevný, maďarsky, české titulky,
119 minut
režie: Kornél Mundruczó | scénář: Kornél Mundruczó, Kata Wéber, Viktória Petrányi | kamera: Marcell Rév | hudba: Asher Goldschmidt |
produkce: Cean Chaffin, Arnon Milchan, Josh Donen, Reese Witherspoon
hrají: Zsófia Psotta, Lili Monori, Gergely Bánki, Tamás Polgár, Orsolya
Tóth, Kornél Mundruczó, János Derzsi, László Gálffi, Szabolcs Thuróczy,
23
Lili Horváth, Sándor Zsótér | ocenění: hlavní cena sekce Un certain regard
na MFF Cannes 2014
Pes jako přítel člověka získává v této maďarské alegorii poněkud odlišnou roli. Třináctiletá Lili má svého psa Hagena ráda nade vše, okolí
je však jiného názoru. Poté, co míra příkoří a nespravedlnosti páchané
na psech překročí pomyslnou hranici, vládu nad městem přebírá jiný živočišný druh. Působivé symbolistické drama provází diváka malebnými
ulicemi historické Budapešti, na pozadí nestárnoucího příběhu o věrnosti
a zadostiučinění.
Kornél Mundruczó (nar. 1975, Gödöllő) režisér, herec a scenárista – studoval herectví a filmovou režii na Vysoké škole divadelního a filmového
umění v Budapešti. Za hranice Maďarska se o jeho práci začalo více mluvit
až s úspěchem snímku na motivy příběhu Johanky z Arku Johanna (2005)
a s jeho třetím celovečerním dílem Delta (2008)
filmografie – režie: Šťastné dny (2002), Autobus přijel (2003), Johanna
(2005), Delta (2008), Projekt Frankenstein (2010), Bílý bůh (2014)
oficiální stránky filmu: http://www.magpictures.com/whitegod/
za šťourání ve svém soukromí. Díky vytrvalosti a nadšení Johna Maloofa se podařilo zmapovat podstatnou část jejího života a trochu i obraz
jednoho zvláštního charakteru, byť byl poznamenán až nepřirozeným tajnůstkářstvím. Čím víc víme, tím spíš se chceme dozvědět i zbytek, jenže
dříve či později, stejně jako autoři dokumentu, narazíme na bílá místa.
Možná je to i lepší, když se můžeme dotknout ne úplně vyřešené záhady
a něco si pouze domýšlet.
Hledání Vivian Maier je režijní prvotina dvojice John Maloof, Charlie Siskel.
John Maloof jako správce díla (pod hlavičkou Maloof Collection) organizuje
po celém světě výstavy a fotografie se postupně začleňují do různých
sbírek. Napsal i monografii Vivian Maier: Pouliční fotografka.
oficiální stránky filmu: http://www.vivianmaier.com/film-finding-vivian-maier/
23. května 2016
Attila Marcel
(Attila Marcel)
16. května 2016
dokumentární večer
Hledání Vivian
Maier
(Finding Vivian Maier)
USA, 2013, dok., barevný, anglicky, české titulky, 83 minut
námět, scénář, režie, produkce: John Maloof, Charlie Siskel | kamera:
John Maloof | hudba: J. Ralph | účinkují: John Maloof, Phil Donahue, Mary
Ellen Mark, Tim Roth, Vivian Maier (archivní záběry) a další | nominace:
film byl v r. 2015 nominován na cenu Oscar za celovečerní dokumentární
film
Svět zřejmě ztratil významnou fotografku předchozího století, aniž by v ní
během jejího života někdo z blízkých rozpoznal uměleckou osobnost. Až
se zpožděním její dílo pro svět objevil sběratel John Maloof. Nejenže mu
to po jeho nálezu nedalo a musel velice kvalitní fotografie zkompletovat,
ale navíc chtěl zjistit, kdo vlastně byla jejich autorka.
Vivian Maier, chůva políbená múzami, by podle všeho nebyla příliš vděčná
24
Francie, 2013, DCP, barevný, francouzsky,
české titulky, 102 minut
scénář, režie: Sylvain Chomet | kamera: Antoine Roch | hudba: Sylvain
Chomet, Franck Monbaylet | producent: Claudie Ossard, Chris Bolzli |
hrají: Guillaume Gouix, Anne Le Ny, Bernadette Lafont, Hélène Vincent,
Cyril Couton, Jean-Claude Dreyfus, Luis Rego, Fanny Touron, Kea Kaing,
Vincent Deniard a další
Tvůrce na Oscara nominovaného Iluzionisty nebo na dva Oscary nominovaného Tria z Belleville se tentokrát vydal do říše hraného filmu. Jak se
říká – „svému rukopisu neuniknete“ – a tak i Attila Marcel vyniká výrazným vizuálním stylem. Podobně jako díla kolegů Jeana-Pierra Jeuneta,
Jaca Van Dormaela nebo Michela Gondryho, i Chomet vytváří jakýsi hyperrealistický svět zalidněný roztodivnými figurkami. Jeho novým hlavním
hrdinou se stal 33letý pianista, který nikdy nepromluvil a od smrti svých
rodičů ani nikdy nedělal nic jiného, než co mu naplánovaly jeho dvě rázné
tetičky, učitelky tance. Až jednou plachý Paul najde na schodech desku,
díky ní se ocitne v bytě své sousedky Madam Proustové a díky ní objeví
kouzlo oněch halucinogenních drog. Konkrétně „bylinných“ čajů s příchutí
LSD. S jejich pomocí by konečně mohl najít cestu ke své minulosti představované ztracenou milovanou matkou, k přítomnosti ovládané tetičkami
i k budoucnosti, v níž by mohla figurovat cellistka Michelle.
25
Sylvain Chomet (nar. 10. 11.1963 Maisons-Laffitte, Francie) – absolvoval
ateliér komiksu na výtvarné škole v Angoulême (1987). První profesionální zkušeností s animovaným filmem prošel jako asistent v londýnském
studiu Richarda Purduma a na sklonku 80. let se věnoval reklamě (mj.
Renault, Swissair). Po návratu do Francie si založil v Montpellieru grafické
studio.
filmografie – režie: Stará dáma a holubi (1966, anim. KF), Trio z Belleville
(2003, anim.), Paris, je t‘aime (2006, povídkový film- povídka Tour Eiffel),
Iluzionista (2010, anim.), Attila Marcel (2013, celovečerní hraný debut)
oficiální stránky filmu: http://www.pathefilms.com/film/attilamarcel
30. května 2016
Nejvyšší nabídka
sim), Scrittore siciliani e cinema, Verga, Pirandello, Brancati e Sciascia (Sicilští spisovatelé a film, Verga, Pirandello, Brancati a Sciascia). V současné
době je hodnocen jako jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších italských
režisérů posledních dvou desetiletí.
filmografie – režie: Profesor (1985), Bio Ráj (1988), Všem se daří dobře (1990), Domenica specialmente, La (1991), King of Ads, The (1993,
dok.), Pouhá formalita (1194), Schermo a tre punte, Lo (1995, dok. videofilm), Starman – Výrobce hvězd (1995), Ritratti d‘autore (1996, dok.
TV seriál), Legenda o „1900“ (1998), Maléna(2000), Neznámá (2006),
Baaria (2009), L‘ultimo gattopardo: Ritratto di Goffredo Lombardo (2010,
dok.), Nejvyšší nabídka (2013), Correspondence, The (2016)
oficiální stránky filmu: http://www.pacocinematografica.com/produzioni/
la-migliore-offerta/
https://it-it.facebook.com/lamiglioreofferta/
(La Migliore offerta)
Itálie, 2013, DCP, barevný, anglicky, české
titulky, 124 minut
scénář a režie: Giuseppe Tornatore | kamera: Fabio Zamarion | hudba:
Ennio Morricone | producent: Isabella Cocuzza, Arturo Paglia | hrají:
Geoffrey Rush, Jim Sturgess, Sylvia Hoeks, Donald Sutherland, Liya Kebede, Philip Jackson, Dermot Crowley, Brigitte Christensen, Kiruna Stamell,
Hannah Britland, Gen Seto a další
Virgil Oldman je majitelem aukční síně a výstředním géniem v oblasti
umění a starožitností. Díky svým znalostem je uznávaný a oblíbený po
celém světě. Ve svém soukromí je však samotářem a jeho život běží zcela bez emocí a vztahů k ostatním lidem. Zlom nastane v okamžiku, kdy
jej tajemná žena pozve do svého domu k ocenění její sbírky. Tím začíná
zvláštní vztah, který jeho život navždy změní. Záhadná žena, která trpí
agorafobií a ignoruje domluvené schůzky, vzbuzuje zpočátku v odmítavém
Virgilovi nelibost, zvědavost, empatii a posléze milostné vzplanutí. Jenže
nic není tak, jak by se na první pohled mohlo zdát...
Giuseppe Tornatore (nar. 27. 5. 1956 Bagheria, Itálie) – režisér, scenárista, herec. Začínal jako fotograf a divadelní režisér. Od počátku 70.
let natáčel krátké 16mm filmy a zásluhou TV společnosti RAI byl uveden na obrazovkách jeho krátký dokument o sicilských lidových tradicích
Il caretto (1979, Vozík). Pro televizi pak realizoval několik dokumentů
o umělcích: Diario di Guttuso (Guttusův deník), Ritratto di un rapinatore
(Portrét únosce), Incontro con Francesco Rosi (Setkání s Francescem Ro-
26
27
Představení Filmového klubu Jihlava probíhají v kině Dukla každé pondělí
od 20:00 hod., mimo to jsou pořádána cca 1x měsíčně mimořádná víkendová představení, dále také filmové přehlídky a minifestivaly. Roční program filmového klubu je rozdělen obvykle do dvou částí – jarního a podzimního cyklu. Na klubová představení mají přístup jak členové klubu, tak
i veřejnost. Členem filmového klubu je možné se stát vyplněním přihlášky
a zakoupením členského průkazu v pokladně kina. Členský průkaz vydává
Asociace českých filmových klubů a má platnost ve filmových klubech na
území ČR, Slovenska a v Polsku. Platnost průkazu je do 31. 12. 2016.
Držitel průkazu může využívat slevy nejen ve FK Jihlava, ale i v ostatních
filmových klubech – v první řadě na běžných klubových představeních,
dále i na vybraných akcích pořádaných či spolupořádaných Asociací českých filmových klubů (filmové přehlídky včetně Letní filmové školy, MFDF
Jihlava, také festivaly a semináře, …). Členové platí ve Filmovém klubu
Jihlava zlevněné vstupné, nečlenové platí plné vstupné. Členský průkaz je
nepřenosný na jinou osobu.
Stránky Filmového klubu Jihlava: http://www.kinodukla.cz/klient-62/
kino-27/stranka-1205
https://www.facebook.com/pages/Filmov%C3%BD-klub-Jihlava
/702479463161250?ref=hl
Lektoři FK Jihlava: Petra Fujdlová, Lenka Jirků, Jaroslav Kristek, Vladimír
Křesťan, Antonín Přibyl
Vydalo statutární město Jihlava v roce 2015 v nákladu 1500 kusů.
Grafické zpracování Eva Bystrianská.
Tisk JIPRINT s.r.o. Jihlava.
28
Kino Dukla Jihlava
Jana Masaryka 20
586 01 Jihlava
tel: 731 989 428 (pokladna)
www.kinodukla.cz
jarní
cyklus 2016