docNFR63_duben 2016
download 
Stížnost Transkript
NFR63_duben 2016
ročník VII. / číslo 63. duben 2016 Písů první slova a ůz vidím vase ůdivene tvare. Instantní kava, instantní polevka. To jo. To zname. Ale instantní zivot? Co to zase ten Rosťa vymyslel za ptakovinů. Copak zivot můze byt instantní? Rychlorozpůstny? Predvareny? Praskovy? Můze! Jiny vyznam slova INSTANTNI je PRIPRAVENÝ K OKAMŽITEMU POUŽITI. Kdo z nas si alespon jednoů, jedenkrat neůvaril instantní polevků? Kdo nikdy v zivote nezkůsil instantní kavů? Ne? Nikdy? Dobre. A co treba granůlovany caj? Nebo knedlíky v prasků? Nebo jinoů rychlovků. Uz se dostavame k vecem, ktere jsoů nam blízke. No jasne, ze ano! Žkůsili. Setrí to cas. Sůp, sůp a je to. Nasypes do talíre, do hrnků, zalijes vodoů, nekdy chvilků, ale opravdů jen chvilicků (na víc není cas), povarís a je to. Pripraveno ke konzůmaci. Že to není chůťove nejlepsí? Co porad mas? Dochůtí se to! Trocha pepre, soli, papriky a celkem to ůjde. Proste, jídlo pripravene k okamzitemů poůzití. Pet minůt a jís. V dnesní ůspechane dobe nezanedbatelna vyhoda. Kdo by se varil se svíckovoů tak dloůho. Žajdeme do hypermarketů, koůpíme ten spravny pytlík a za deset, patnact minůt jíme. Jenze! Dokazete si predstavit z takoveho jídla slavnostní tabůli? Dokazete si predstavit, ze byste podobnym jídlem poctili hosty? Asi ne, ze? Usetreny cas sam o sobe je dobry a dnes obzvlasť vzacna komodita. Otazka zní? K cemů takto ůsetreny cas ůzívame. K tomů, abychom si promlůvili s partnerem, abychom mů ten ůsetreny cas venovali? Abychom si pohrali s detmi? Abychom zjistili, co je trapí? Abychom ho venovali sportů, stůdiů, sami sobe? Cetbe? Modlitbe? Bohů? Jak ten ůsetreny cas travíme? A tahle rychlost se dostala i do nasich zivotů, do naseho prozívaní. Instantní zivot! Rozpůstny. K rychlemů poůzití. Tak nejak, predvareny. Nekdo si dal tů namahů a pripravil nam ho za nas. Predpripravil, co si mame myslet, co mame cítit, co mame prozívat. Kdyz to nedelame, nejsme IN. Jsoů to jeste nase zivoty? Je tohle zivot, ktery pro nas pripravil Bůh? Plny spechů a ůkolů a starostí a stresů a nervozity… Rychlena zelenina bez chůti. Instantní zpravy plne jednodůchych pravd, ktere nas odvadejí od tech důlezitych. Cím jednodůssí, tím lepsí. Hlavne nepremyslej, clovece!!! Co kdybys zjistil, ze to, co se ti predklada, je bez chůti a bez zapachů! Vytvaríme v takovem zivote prostor pro naseho Otce? Jak ůctíme nasimi Drazí Farníci, Farnice a Farnicata…. …nemáte nekdy dojem, že pořád á neustále nekám bežíme, že jsme v peřmánentním spechu, že nejlepe by bylo, áby den mel minimálne 36 hodin á nejocekávánejsím teřmínem splnení jákychkoli ukolu je „ná vceřá”. Žijeme řychle, ve střesu, potřebujeme pák silne žážitky, ábychom ná chvíli vypnuli á náceřpáli nebo si odpocinuli, chvíle klidu vnímáme jáko lenost á máme vycitky, že plytváme cásem. Jsme nápjátí, chybí nám řeláx, žklidnení á spánek. Vžpomínám si ná jedno setkání se svymi přáteli, kdy se me nekdo žeptál, kdy se konecne vyspím á nekdo dálsí žá me odpovedel, že áž v hřobe, ovsem žá podmínky, že žmřtvychvstání nebude přílis řychle… Je to smutny vtip, ále bohužel přávdivy. Tu násí uspechánost přenásíme i ná vsechny jine oblásti náseho životá. Spotřební žboží používáme do přvní pořuchy, pák vyhážujeme, řychle náhřádíme novym á vubec nepřemyslíme nád přípádnou mozností opřávy. Když cteme noviny, ták vetsinou tákove, kteře obsáhují clánky křátke, pusobive, povřchní, á když vidíme sedmisetstřánkovou knihu, okámžite se osíváme. Vsechno lehce, pokud to jde, ták i příjemne á bež námáhy. Jenže tákove vnímání sebe vede ke snižování. Přoblem je v tom, ze tento způsob fůngovaní a zivotá přenásíme táke do náseho nitřá, á to ják ve vžtáhu k cloveku, ták i k Bohu. Velikonocní císlo Naší farní rodiny, kteře se Vám přáve dostává do řukou, nás má přáve vest k žámyslení, ždá ten dusevní á duchovní fást food je dobřá volbá, ždá tím neco nežtřácíme? Neboť ták jáko hámbuřgeř ž hládoveho okná nikdy nebude áni dobřy áni ždřávy, ták řychle odbytá modlitbá, nebo co nejkřátsí mse sv. á „křesťánství (…) „predvarenymi“ zivoty naseho Pana, ktery pro nas zemrel na krízi? Není rozdíl mezi tím, kdo sází, a tím, kdo zalévá, ale každý obdrží svou vlastní mzdu podle vlastní námahy. 1 Kor 3, 8 Vzdyť se namahame! Kolikrat prijdů domů a jsem tak ůnaveny, ze jsem rad i za to instantní jídlo. Nase domovy jsoů plne prístrojů, ktere nam mají setrit cas. Aůtomaticke pracky, sůsicky… Mikrovlnne troůby, ktere polotovary rychle ohrejí. Rychlovarne konvice…. Rychle, rychle, rychle…. Rychle varit, rychle jíst, rychle zít, rychle verit…. Tolik ůspory casů. Tak proc nam stale chybí??? Odkůd brat energii pro nase zivoty? Vzpomenme si, jak nam chůtnalo od nasich babicek. Vybavme si, jak jinak chůtna slavnostní obed, ktery ůvaríme? Proc nam to chůtna? Protoze tomů jídlů venůjeme cas, venůjeme mů namahů. Protoze v tom jídle je krome různych ingrediencí i laska. Nejsoů to polotovary pro nekoho bezejmenneho. Je to jídlo pro nase blízke. Mají jmena. Mají tvare. To se to jinak varí! Kazdy kůchar to zna. Kazdy, kdyz ůvarí, ceka na to, ze bůde stravníkům chůtnat a pak, pak zarí stestím a spokojeností. Namaha neprisla nazmar. U takoveho jídla se jinak sedí a povída. Dostavame mzdů podle sve namahy. Každá námaha, kterou člověk vynakládá, je pro jeho ústa, a přece jeho choutky nejsou nikdy uspokojeny. Kazatel 6, 7 Instantní jídlo zasytí, ale o moc víc neda. Vraťme nasim zivotům namahů. Vraťme zivot do kůchyní. Pozveme k varení i ostatní cleny rodiny. Je tolik prací, ktere se dají pri varení rozdelit. Ale to nejdůlezitejsí je cas straveny spolů. Víte, kolik se toho da pri skrabaní brambor probrat? Kolik pri zadelavaní testa? Kolik pri varení zeleninove polevky? Jen je potreba zacít zít nase vlastní zivoty, ne predvarene, instantní, ktere nam nekdo jiny pripravil a naservíroval. bez zavazků” take nevede k dobremů růstů důverneho vztahů k Bohů. Ať ten velikonocní cas, kdy prozívame mysteriům absolůtního se darovaní Boha cloveků, je pro nas dobrym a pozehnanym casem k zamyslení, zda se take davame Jemů, nebo jen chceme cerpat, lehce, príjemne, podle mych predstav a hlavne nenarocne a bez zavazků… Przemek Bůďme se svymi detmi, se svymi blízkymi. Nedavejme jim okůsit instantní odvar nas samotnych. Venůjme jim nas cas. Cas, ktery mozna ůsetríme tím, ze ůvaríme instantní jídlo. Venůjme jim jej teď. Az jednoů bůdeme starí, oni nam ho vratí. Dejme jim okůsit, jaky rozdíl je v tom, kdyz zijí instantne a plne. Ukazme jim jine nez instantní zivoty. Aby vedeli, ze se da zít jinak. Aby si mohly vybrat. Jaky je nas zivot, jaka je nase víra? Instantní? Nebo plna zivota, chůtí, barev, moůdrosti a lasky? Cí zivot zijeme? Takovy, ktery jsme si ůvarili a ůchystali my sami? Nebo predzvykany, predvareny? Podle predstav a chůtí nekoho jineho? Život, o kterem ani nevíme, co v nem je a tak vlastne nevíme, co mů chybí. Rosťa Dnes zacnem tak trochů netradicne vzhľadom na obdobie, v ktorom sa nachadzame... a to spomienkoů na Vianoce. Viem... je zvlastne pocůť slovo „Vianoce“ teraz, koncom marca, keď sme v období Veľkej noci. Spomínate si vsak, ako to vyzeralo pred Vianocami v obchodoch? A teraz tů mame Veľků noc a nic take prevratne v obchodoch nevidím. Žamysľali ste sa nad tym, preco to tak je? Preco sů vianocne sviatky „komercne zaůjímavejsie“ ako sviatky veľkonocne? Ja tiez nie... pravdůpovediac, nenapadlo mi sledovať to, kym mi jedna moja kamaratka nenavrhla zamyslieť sa nad tym :) Tak to teda skůsime. :) „Komercia Vianoc“ Pamatate si este na ten predvianocny zhon, keď ůz od oktobra na nas zovsadiaľ doslova „kricali“ vianocne ozdoby, svetla, stromceky a tak ďalej? Pre niekoho to bol cas radostneho ocakavania narodenia nasho Spasiteľa Jezisa Krista, pre niekoho sviatky pokoja, pre niekoho zase, ziaľ, dobry biznis. „Komercia Veľkej noci“ Teraz sa pre zmenů nachadzame, ako som ůz spomínala, vo veľkonocnom období. Blizsie si pripomíname ůtrpenie a smrť Jezisa Krista... ale je naozaj zaůjímave, ze nikde v obchodoch nevidím preplnene police s niecím, co by skůtocnů hodnotů Veľkej noci pripomínalo. Žeby sa „ůtrpenie a zmrtvychvstanie“ az tak dobre nepredavalo? Namiesto toho v obchodoch vidíme skor akůsi prezentaciů príchodů jari, prebůdzania sa prírody – trava, zajaciky, vajícka. Nie, nemyslím si, ze je zle tesiť sa z príchodů jari, veď po zime sa vsetci tesíme na teple lůce slniecka... ale príchod jari nie je ten isty sviatok, ako zmrtvychvstanie Jezisa. Všetko má svoj čas My, kresťania, si na Veľků noc pripomíname ůtrpenie, smrť a zmrtvychvstanie Jezisa Krista. Žeby v nas smrť vzbůdzovala nieco, o com sa nehovorí? O com neradi pocůjeme? Nieco, co by sa nemalo nejako zvlasť pripomínať? V Knihe Kazateľ sa píse: „Všetko má svoj čas a svoju chvíľu každé úsilie pod nebom. Svoj čas má narodiť sa, svoj čas má zomrieť...“ (Kaz 3, 1-2). Teda smrť je akoůsi „sůcasťoů“ nasho pozem- Stosůnkowo łatwo mozna sobie wyobrazic důchowosc serwowaną człowiekowi sposobem lekkim, łatwym i przyjemnym, niemal jak cheesebůrger we fast foodach. Rozne odmiany růchů New Age czy praktyk ezoterycznych zasypůją swiat kolejnymi atrakcyjnymi propozycjami, ktoře popřžež přžyjemne, wewnętřžne dožnániá, ná přžykłád jákies tájemnicže "dobře wibřácje", obiecują osiągnięcie hářmonii ž nátuřą i pokonánie wsželkich přžesžkod. Žadnych ůciązliwych dogmatow, áutořytetow cžy instytucji, á wiářy potřžebá nie więcej, niž wymágá tego pojscie do kiná. Wydáje się, že stájąc w sžřánki ž táką wižją duchowosci, chřžesciján- skeho zivota... ale je tů Niekto, kto porazil smrť, kto zvíťazil nad smrťoů. Niektorí to pekne pomenovavajů, keď hovoria, ze smrťoů sa „narodíme pre nebo“ :) Tak teda ...aj keď si svoje príbytky ozdobíme symbolmi jari, nezabůdajme na tů podstatnů „vec“, preco Veľků noc slavime. Majme na pamati to, ze my, kresťania, slavime akesi nase oslobodenie... Jezis trpel, zomrel a na tretí den vstal zmrtvych, aby sme my mohli ziť. Spa- stwo žnájduje się ná přžegřánej požycji. Ocžywiscie moglibysmy přžejsc obojętnie wobec tego žjáwiská, ná dodátek přžekonáni o włásnej mořálnej wyžsžosci, ále tym sámym žlekcewážylibysmy jeden ž wážniejsžych žnákow cžásu: řosnący głod duchowosci. Pozyteczne będzie przyjrzec się tym nowocžesnym tendencjom, žwłásžcžá sládom ich náciskow ná násžą kátolicką wřážliwosc. George Ritzer w ksiązce „Makdonaldyzacja społeczenstwa” dowodzi, ze zycie społeczne coraz bardziej kształtowane jest przez zasady, ktořymi řžądžą się funkcjonujące sieci řestáuřácji typu McDonáld's. Te žásády to efe- sil nas a vykůpil. Toto moze ůrobiť len niekto, kto veľmi milůje. A Jezis nas veľmi milůje. Skůsme na to pri slavení sviatkov Veľkej noci nezabůdať. Na zaver vas chcem povzbůdiť niecim, co sa ů greckokatolíkov spieva na Vzkriesenie: „Kristůs slavne vstal zmrtvych, smrťoů smrť premohol. A tym, co sů v hroboch, zivot daroval.“ Tak aj tymito slovami a pozdravom „Christos Voskrese!“ Vam prajem pozehnane sviatky Veľkej noci :) Anička ktywnosc – nájlepsžy možliwy sposob žáspokojeniá głodu; wymieřnosc – dobře jest to, co dostájemy přędko i w dužej ilosci; přžewidywálnosc - towářy i usługi są žáwsže i wsžędžie tákie sáme; možliwosc steřowániá cžłowiekiem i cáłym přocesem, á mowiąc mniej elegáncko - mánipulowánie. Instřuktážowym přžykłádem žástosowániá tych žásád w řeligii są nowe megá-koscioły přotestánckie. Žořgánižowáne ná ksžtáłt nowocžesnych centřow hándlowych smiáło ž nimi konkuřują w wynikách finánsowych, w licžbie požyskánych "klientow" - wieřnych cžy w uřožmáiceniu přoponowánych "impřež" - nábozenstw. Parafialny McDonald W naszej rzeczywistosci makdonaldyzacja zycia důchowego jest moze nieco mniej widoczna, ale jej nie brakůje. Slady tego mozna odnalezc w masowych i głosnych wydarzeniach religijnych, w całym "przemysle pielgrzymkowym", w fůnkcjonowaniů důzych sanktůariow, á ná mniejsžą skálę chocby w uátřákcyjniániu lituřgii cžy w háppeningowym chářákteřže inicjátyw dusžpásteřskich. Přoces dostářcžániá přžežyc řeligijnych možná bowiem spřowádžic do techniki tásmy přodukcyjnej, w ktořym istotne jest to, by přodukt koncowy spełniáł wspomniáne žásády: był spřáwnie podány, átřákcyjny, táni (czyli bež wysokich wymágán), přžewidywálny i náwet ž přžypádkowego odbiořcy ucžynił stáłego klientá, cžytáj: áby dobřže žádžiáłáł ná emocje. Přoblem pojáwiá się, gdy cáłosc žyciá řeligijnego žostáje poddáná tym žásádom. Wieřni cořáž cžęsciej přžyjmują postáwę klientow supeřmářketu: „chcę, płácę i wymágám". Táká postáwá nie má nic wspolnego ž Ewángelią cžy chřžescijanstwem. Wpływy makdonaldyzacji zycia mozna obserwowac takze w bardziej elitarnych srodowiskach, nastawionych na indywidůalny kontakt z osobą. Spowiadanie, kierownictwo důchowe, domy rekolekcyjne czy růchy religijne łatwo przekształcają się w rodzaj linii prodůkcyjnej, zwłaszcza gdy sůkces důszpasterski mierzony jest parametrami barů szybkiej obsłůgi. Magia liczb ilosc "obsłůzonych" osob, powięksžájące się gřono "ucžniow" cžy násládowcow i lást, but not leást finánsowe potřžeby džiełá - přácuje tu řownie mocno ják w káždej innej instytucji. Gdy žestáwic to jesžcže ž přžypádłosciámi nátuřy ludžkiej, ná přžykłád řutyną, pojsciem ná łátwižnę, přžechodženiem jákosci w ilosc, łátwo sobie wyobřážic beždusžnosc cáłego přoce- su, náwet jesli nosi on sžláchetne miáno kieřownictwá duchowego cžy fořmácji. Nie mozna tez pominąc milczeniem rosnącej presji otoczenia, ktořá niejáko wymusžá ciągłe modyfikácje přoponowánych usług, by były one átřákcyjne i konkuřencyjne ná kolořowym řynku ofeřt duchowych. W tym klucžu náležáłoby pátřžec ná přopožycje řekolekcyjne, sesje temátycžne cžy přogřámy fořmácyjne, ktořych přomocjá přobuje třáfic w nájbářdžiej podstáwowe potřžeby ewentuálnych ucžestnikow, dlátego ždřowie, sžcžęscie i pomyslnosc odmieniáne są přžež wsžystkie řodžáje i stány zycia. Coraz częsciej tez mozna się spotkác ž tym, že ludžie wieřžący więcej cžásu poswięcáją požnáwániu metod džiáłániá Žłego niž lektuřže Słowá Božego. Ewangelia a inkulturacja Sygnalizůjąc powyzsze zjawiska, zwłaszcza ich niepokojące reperkůsje, nie mam zamiarů jednak skryc się za jakims łatwym konserwatyzmem czy tradycjonalizmem. Makdonaldyzacja jest przeciez mozliwa takze i w tym wydaniů. Mszę swiętą w rycie trydenckim reklamůje się na przykład jako Mszę swiętą wszech czasow, co wieřnym musi się kojářžyc ž cžyms więksžym i lepsžym od žwycžájnej Msžy swiętej, á přžeciež ták nie jest., funkcjonowáłá w Kosciele tylko 450 lát i jej řyt był žábetonowány ž obáwy přžed wpływámi řefořmácji. Chcę podkřeslic, ze inkůltůracja jest koniecžná, choc stáje się cořáž třudniejsžá. Třžebá jednák ciągle žádáwác sobie pytánie, cžy Ewángeliá jest dostátecžnie głosžoná, cžy nie žostáłá gdžies přžytłumioná i přžysłoniętá přžež džiáłániá, ktoře miáły ją řžekomo přomowác? Jest to pytánie otwářte i w pewnym sensie požostánie otwářte tákže přžy přobách konkřetnych odpowiedži. Ewángeliá bowiem nie požwálá ná osiągnięcie jákiegos ostátecžnego spokoju i žádowoleniá w tym temácie. Radość doskonała Dla chrzescijanina na drodze do szczęscia wszystko koncentrůje się na osobie Jezůsa Chrystůsa. W rozmowie z bogatym młodziencem zwięzle i jasno okreslił On chrzescijanski ideał zycia: Jesli chcesz byc doskonały, idž, spřžedáj, co posiádásž, i dáj ubogim, á będžiesž miáł skářb w niebie. Potem přžyjdž i chodž žá Mną! (Mt 19, 21). Žycie duchowe opářte ná tym ideále polegá ná podwojnym řuchu: negátywnym wyřžecženiu się swiátá i požytywnym - násládowániu Ježusá. To wysoko postawiona poprzeczka, dlatego posłůzy nam jako doskonały půnkt odniesienia. Nie trzeba – jak mi się zdaje – rozwodzic się nad oczywistą sprzecznoscią tej wizji ze wspołczesną mentalnoscią, perspektywy, z ktorej łatwo odsądzic ją od czci i wiary, chocby žářžutem kultywowániá cieřpiętnictwá cžy wřęcž másochižmu. Wářto nátomiást skupic się ná třudnosci, jáką wižjá tá spřáwiá i žáwsže spřáwiáłá osobom wieřžącym. Bo choc intelektuálnie možná ją pojąc w lot, to w přáktyce jest to dřogá přžež mękę. Reákcjá ewángelicžnego młodžiencá – "odsžedł žásmucony" (Mt 19, 22) – nie jest tu wyjątkiem, ále řácžej řegułą. Powod jest ocžywisty: Ježus wywřácá do gořy nogámi pořžądek wsžystkich kátegořii, ktořymi posługujemy się w žyciu. Jego pokoj, řádosc cžy žádowolenie máją niewiele wspolnego ž ich ocžywistymi i utářtymi žnácženiámi. To są spřáwy, ktořych "swiát dác nie može" (poř. J 14, 27). Přžyjęcie tej duchowosci w sposob nátuřálny i bežwiedny wydáje się niemozliwe. Koniecžná jest głęboká fořmácjá i nájcžęsciej žásádnicžy wstřžąs. Podkřeslá to jesžcže inną istotną přáwdę, že Chřystusowy pokoj i řádosc są owocámi Duchá Swiętego, a nie lůdzkiej zaradnosci. Lůdzka natůra bůntůje się wobec perspektywy cierpienia czy smierci i nie trzeba tłůmaczyc dlaczego. To, co wymaga wyjasnien, to postawa Boga, ktořy ž táką sámą deteřminácją ciągle žápřásžá do řádykálnego násládowániá Chřystusá. Ž přetensji i spořow, jákie ná tym tle wybucháją międžy cžłowiekiem á Bogiem, mozna by stwořžyc pokázną ántologię tego typu tekstow. Jáko přžykłád moze nam posłuzyc odpowiedž sw. Teřesy ž Lisieux: "Což, Pánie, wcále się nie džiwię, že másž ták máło přžyjácioł, skořo ták žle się ž nimi obchodžisž!". Káždy mogłby tu dołožyc włásną bolesną cžąstkę žyciá, bářdžiej lub mniej Hiobową. Odpowiedž Ježusá jednák będžie žáwsže tá sámá: "Wež swoj křžyž i pojdž žá Mną" (poř. Mk 8, 34). Bež komentářžy i bež přžypisow. Nowa perspektywa Žderzenie chrzescijanskiej wizji zycia z nowoczesnoscią jest nieůniknione. To jednak nie ewangeliczne wezwanie Jezůsa jest ilůzoryczne, lecz wspołczesny – choc stary jak swiat – mit szczęscia, bůdowany najczęsciej z pominięciem i kosztem nieszczęscia zdecydowanej większosci lůdzkosci. Stając pomiędzy najůbozszymi, Jezůs nie idealizůje ůbostwá cžy cieřpieniá, ále wskážuje nájlepsže wářunki odkřyciá niewygodnej přáwdy o swiecie, o tym, že nie jest on wcále ták wymieřny, přžewidywálny, bežpiecžny i možliwy do kontřoli, ále wpřost přžeciwnie – požostáje přoblemátycžny, ciemny i wymykájący się násžej włádžy. Kto mysli inácžej, žwycžájnie jest w błędžie, nieuchřonnosc smieřci stáje się tu kořonnym dowodem. To punkt žwřotny w doswiádcženiu wiářy, ktořy cžyni ocžywistą i možliwą do přžyjęciá logikę Ewángelii, žwłásžcžá osmiu błogosłáwienstw ž Kážániá ná Gořže, kto- ře są pieřwowžořem řádosci doskonáłej. Sens tego odnajdůjemy dopiero w Jezůsie Chrystůsie, ktořy nie tylko wystáwił się ná to, co negátywne, i wsžedł w konflikt že swiatem – stąd Jego męka i smierc – ále přžełámáł tę negátywnosc, otwieřájąc župełnie nową, nieocžekiwáną peřspektywę, ktořą stáło się Jego žmářtwychwstánie. Dopieřo to nowe žycie, ktoře obiecuje Ježus, jest spełnieniem přágnieniá sžcžęsciá, jákie nosi w sobie káždy cžłowiek. Droga chrzescijanskiej inicjacji wiedzie przez mękę, smierc i zmartwychwstanie Jezůsa Chrystůsa. Innej drogi chrzescijanstwo nie zna. Stawia nas to w niewygodnej pozycji, ale tylko wobec tych, ktořžy negują přoblemátycžnosc swiátá i utřžymują, že možná go kontřolowác žgodnie ž włásną wolą. Ewángelicžny řádykáližm nie ožnácžá więc žádnej skřájnosci: ani przekreslenia en bloc wsžystkiego, co žwiąžáne že swiátem, áni jego bežkřytycžnej ákceptácji. To řácžej dřogá užnánego w głębokim mysleniu žłotego sřodká, ktořá jest nájtřudniejsžá, poniewáž ožnácžá žgořsženie dlá jednych, á głupstwo dlá dřugich i nie jest ták łátwá ják požyskánie i pochłonięcie, tákiej sámej w cáłym swiecie, bułki že žmielonym mięsem i ketchupem. Przemek Toto císlo naseho casopisů se zabyva fenomenem dnesní doby mcdonaldizací nasich zivotů. Stale casteji se můzeme setkat s tím, ze nekdo vyzadůje neco v ůrychlenem tempů, ůrychlenem termínů, ze mnohym lidem nezalezí na kvalite odvedene prace, ale spíse na rychlosti dodaní, ze mnozí neradi na cokoli cekají, ze vse chtejí mít rychle hotove, aby mohli prejít k dalsí veci, ze se mnozí lide nejsoů schopni na cokoliv poradne soůstredit, ze mnozí… Žkůsme si ty vety trochů prehodit. Stale casteji vyzadůji neco v ůrychlenem termínů, nejlepe okamzite. Mnohdy mi az tolik nezalezí na kvalite odvedene prace, co spís na rychlosti dodaní. Nerada cekam. Vse chci mít rychle hotove, protoze se můsím půstit do dalsí neodkladne veci. Uz nejsem schopna se poradne soůstredit na to, co je nejdůlezitejsí… To zní trochů jinak, ze? Priznejme si, ze ona mcdonaldizace je do jiste míry problemem kazdeho z nas. Pomalů se nam vytrací smysl pro důlezite veci, ůdalosti. vecí v zivote. Jsme kresťane, jsme Bozí deti, jsme zde, protoze to Bůh chtel. Bozí laska ke kazdemů cloveků nezna mezí. On nam z lasky dal sveho Syna, aby nas zachranil. Nemela by tedy logicky byt nejdůlezitejsí vecí v nasem zivote reakce, odpoveď na tůto Bozí lasků? Nemela by tedy byt nejdůlezitejsí nase víra, nas osobní vztah s Bohem? Ano – víra, vztah – ne prace, domov nebo jiny clovek. Je-li neco v mem vztahů s Bohem v neporadků, ůchylůji se k nadmernemů spechaní, neůmím cekat, neůmím odevzdavat vznikle sitůace do růkoů Bozích, nevnímam to podstatne kolem sebe. Nejdůležitější je… Jak to udělat? Co je vlastne v zivote nejdůlezitejsí? To je otazka, na kteroů bychom meli najít odpoveď. Bez toho se nepohneme dal. Co je nejdůlezitejsí? Dobra prace? Lůxůsní byt nebo domecek? Spoůsta pratel? Hodny manzel / hodna manzelka? Par deticek cůpitajících po dome? Sedmimístny zůstatek na konte? Pocit stestí? Radost? Nebyt sam? Co je opravdů nejdůlezitejsí? Mnohe z vyjmenovanych prispíva ůrcite k dobremů a spokojenemů zivotů, ale docela bych se zdrahala nazvat cokoliv nejdůlezitejsí Napada me otazka: Jak mohů vytvaret vztah s Bohem? Jak? Rekla bych, ze podobne, jak to zname z mezilidksych vztahů. Je treba se s Ním casto setkavat a mlůvit s Ním v modlitbe, poznavat Jej v Písmů Svatem, zakoůset Jeho lasků ve spolecenství Církve. Blízkost ve mši Uz nekolikrat jsem slysela v kazaní, ze Bohů jsme nejblíz ve msi svate. Vzdycky, kdyz to slysím, trochů zesmůtním. Proc? Protoze si v tů chvíli ůvedomím, jak casto se na msi nesoůstredím, jak casto to není místo meho setkaní s milůjícím Panem, jak casto zavíram prístůpove dvere Bohů prímo pred nosem. Žamysleme se, jak vnímame msi svatoů? Je to opravdů chvíle, kdy príjdů do kostela vcas (aspon par minůt predem), dam si chvilků na ůklidnení a vnitrní ztisení, a davam Bohů prostor, aby působil, aby sloůzil? Je to chvíle, ktera mi dava sílů jít dal, ktera mne povzbůzůje, ktera mi dava radost z prozívaneho spolecenství? Soůstredím se na Slovo, ktere slysím? Nebo pravidelne prichazím do kostela tesne pred msí, ne-li po jejím zacatků; modlím se behem mse růzenec, místo abych nasloůchala Bozímů Slovů; jdů behem mse ke zpovedi; ůz od evangelia se dívam na hodinky, protoze to trva ůz moc dloůho (ctvrť hodiny, to je prece moc)? Vidíme poklad? Mame v Církvi velky poklad – moznost kazdodenní ůcasti na msi svate, moznost kazdodenního setkaní s zivym Bohem. Jenze my casto tento poklad nevidíme. Mnohdy chceme mít za neceloů hodinů vsechno zvladnůte (mse, zpoveď, růzenec a jeste i pokec s kamaradkoů). Žajíma nas cas straveny v kostele (idealne, aby byl co nejkratsí), ale na kvalitů, na bůdovaní vztahů ůz mnohdy nehledíme. Žkůsme zacít brat msi svatoů vazne. Žkůsme vnímat, co k nam Bůh mlůví. Žkůsme vnímat Jeho prítomnost. Žkůsme se více soůstredit. Jsem si jista, ze pak bůde vse mnohem krasnejsí a smyslůplnejsí, a z ocí nam spadnoů mnohe clony. Terka Dnesní spolecnost zboznůje navody na zivot, zivotní problemy, lasků, vztahy, vychovů detí, karierů aj. Dle techto půblikací se zda vsechno tak jednodůche, stací si vybrat prírůcků, ktera se zabyva problemem, ktery resíme, a ůz si můzeme precíst, jak si jiní lide s tímto problemem pomerne jednodůse ůz davno prede mnoů poradili. A navíc si z techto navodů, rad můzeme vybrat, co presne sedí me. A to je presne to, co potrebůjeme, chceme, aby vsechno bylo rychle, nenarocne, jednodůche. Mnoho lidí verí, ci chce verit, tomů, ze zivot je snadny a můsí byt snadny. A pokůd není snadny, pak poůzijí zarůceny navod, neboť nepochybůjí, ze zarůceny navod na cokoliv, vychovoů detí pocínaje a karieroů konce, existůje. Kdyz ůz ví, co mají delat, verí, ze se stací rozhoůpat a ůcinit to, co jim prírůcka radí a vse se vyresí a zase se bůdoů mít skvele. Utkvely nazor, ze zivot můsí byt snadny, ze pokůd zivot není jednodůchy, pokůd se vyskytnoů problemy, neco není v poradků, patrne se mnoů neco není v poradků, nejsem tak schopny jako ostatní kolem me, kterym se darí skvele, způsobůje ů lidí pocit menecennosti. Nekterí lide mají zase pocit nespravedlnosti, kdyz hledají viníka, ktery můze za to, ze jejich zivot není jednodůchy a pohadkovy. Pak si kladoů otazků, kdo můze za to, ze si nezijí skvele, ze se neůmí prosadit v praci, nedelají karierů, nemají skvele vychovane, idealní, sůpernadane, genialní deti. Tito lide se ptají sami sebe: „Je to moje chyba nebo je to chyba mych rodiců, ze ve mne nevypestovali potrebne vlastnosti, díky kterym by se mi nyní lepe darilo, nebo je na vine můj partner, můj sef,….?“ S pocitem zpackaneho zivota pak sahají po prírůcce, ktera obsahůje zarůceny navod na zivot, po prírůcce, ktera jim na nekolika malo strankach predstaví ůplne resení vsech jejich problemů na tom ci onom poli. Porad verí, ze nekde se ten zarůceny navod skryva, navod, díky kteremů bůde do tydne jejich díte jine, jejich vztah s manzelem pohadkovy,… Verí, ze ten navod je jiste obsazen v nejnovejsím bestsellerů. Žvlasť v dnesní dobe je pomerne rozsírenym omylem vychova podle prírůcek. Mít manůal na vychovů je trend, ktery k nam prisel predevsím z Ameriky. Tento trend se ů nas i v zapadní Evrope, podobne jako v Americe rozmohl díky tomů, ze si rodice mene verí, mene verí svym instinktům. Proto hledají knihů, ktera jim jasne rekne, co mají delat. Nic takoveho ovsem nefůngůje, neexistůje manůal na zivot, zadny osvedceny navod na to, jak byt bohaty, ůspesny a sťasny, na to, jak vychovat sťastne, chytre, sebevedome díte, není, neboť kazdy clovek je jedinecny, a to, co fůngůje ů jednoho, nefůngůje ů drůheho. Proto je treba hledat a premyslet, hledat svoů vlastní individůalní cestů. A pochopit, ze je sůper dosahnoůt cíle, ale cesta k nemů take je důlezita, ta cesta, na níz se mnohemů naůcíme. Hledat si svoů cestů sam, hledat si sam resení svych problemů je narocnejsí, je zdloůhavejsí, ale je to, opravdů „jediny zarůceny navod“ na zivot. Lucie Zormanová Milovaní, Je vas moc, mate na me cím dal tím vetsí pocet pozadavků a delate mi vetsí a vetsí starosti. Nastala doba na strůktůralní zmeny naseho soůzití. Dnes se zamerím hlavne na cas. Co se nemení, zůstavam pro vas stale NONSTOP. Pro zlepsení komůnikace mezi nami si par vecí ůjasníme. Vyhrazůji pro vase prosby tyto dny: pondelí – zeny, ůtery – můzi (deti do 15 let se na me můzoů obracet v oboů dnech, bez rozdílů pohlaví). Dekovne modlitby prijímam ve stredy a v patky. Ctvrtek je vymezen pro vsechny nemocne. Sobotů vyhlasůji dnem stůdijním. Stůdůjte Bibli, ůcastnete se důchovních cvicení, schazejte se ve spolecenství, radůjte se, veselte v Bozí milosti navzajem. Nedeli ponecham na vasem rozhodnůtí, s pripomínkoů tretího Bozího prikazaní – pomni, abys den svatecní svetil. Doůfam, ze me nove zavedení casoveho systemů bůde mnohem efektivnejsí nez dosůd, jak pro me, tak i pro vas. Príste se bůdeme zabyvat komůnikacními nastroji. Do te doby můsím vyresit preplnenost hlasove i mailove Bozí schranky. Pracůji na tom, aby jejich kapacita byla bez omezení. Vas Milůjící O. „Kamila F.“ Nosíme jméno a Bůh neztotožňuje toto jméno s hříchem, který jsme spáchali Pri nedavne generalní aůdienci mlůvil Svaty otec o evangeliů o cizolozne zene (Jan 8, 1-11), jejíz soůdci prisli za Jezísem. Chteli ho tak privezt do ůzkych. Ukaze se jeho milosrdenství, s tím se proviní proti zidovskemů zakonů, nebo zenů odsoůdí, a tak ztratí svoů image dobraka, pro kteroů ho lid tak zboznůje? Papez Fratisek prípad z Janova evangelia elegantne prenasí na Svatopetrske namestí. „Scena se odehrava na prostranství pred chramem. Predstavme si ji tady.“ Obvinena zena stojí mezi milosrdnym Jezísem a nemilosrdnym davem, ktery je pripraven s kameny v růkoů vykonat trest. Kdyz se pak z Jezísovych ůst ozve ona veta „Kdo z vas je bez hríchů, první na ni hoď kamenem“, jednotliví zalobci poůstejí sve zbrane a odchazejí. Papez Frantisek tento moment aktůalizůje: „Je dobre mít odvahů nechat padnoůt na zem kameny, ktere jsme nasbírali proti drůhym, a premyslet trochů o svych vlastních hrísích!“ A hned se nadechůje k jednoznacnemů vyůstení sve ůvahy, ktera vede do zpovednice: „Žůstali tam poůze zena a Jezís: ůbohost a milosrdenství proti sobe. A k tomů dochazí kdykoli se zahanbeni ocitneme pred zpovednicí, abychom vyjevili svoů ůbohost a zadali rozhresení!“ Povzbůzůje tak kazdeho z nas, kterí vahame o míre Bozího zajmů o nas osobne: „Bůh nas nepribíjí k nasemů hríchů, neztotoznůje nas se zlem, ktereho jsme se dopůstili. Nosíme jmeno a Bůh neztotoznůje toto jmeno s hríchem, ktery jsme spachali. Chce nas osvobodit a chce, abychom chteli totez spolů s Ním. Chce, aby se nase svoboda obratila ze zleho na dobre, a to je mozne, s Jeho milostí je to mozne.“ Žaverem jeste jedna ohlaska z Vatikanů: O první zarijove nedeli (4.9.2016) papez Frantisek na Svatopetrskem namestí kanonizůje „apostolků nejposlednejsích“ Matků Terezů z Kalkaty. Jana Lokajová Come ánd řeád the joyful stořy ábout whát háppened on the thiřd dáy áfteř Chřist´s deáth. Gospel of Luke 24:1 But on the fiřst dáy of the week, át dáwn, they cáme to the pláce wheře his body hád been put, táking the spices which they hád got řeády. 24:2 And they saw that the stone had been rolled away. 24:3 And they went in, bůt the body of the Lord Jesůs was not there. 24:4 And while they were in doůbt aboůt it, they saw two men in shining clothing by them: 24:5 And while their faces were bent down to the earth in fear, these said to them, Why are yoů looking for the living among the dead? 24:6 He is not here, he has come back to life: have in mind what he said to yoů when he was still in Galilee, saying, 24:7 The Son of man will be given ůp into the hands of evil-doers, and be půt to death on the cross, and on the third day he will come back to life. 24:8 And his words came back into their minds, 24:9 And they went away from that place and gave an accoůnt of all these things to the eleven disciples and all the others. 24:10 Now they were Mary Magdalene, and Joanna, and Mary, the mother of James: and the other women with them said these things to the Apostles. 24:11 Bůt these words seemed foolish to them, and they had no belief in them. 24:12 Bůt Peter got ůp and went to the place where the body had been půt, and looking in he saw nothing bůt the linen cloths, and he went to his hoůse fůll of wonder at what had taken place. gospel dawn spices roll away doubt shining bend down among evil-doer give an account of Apostle foolish linen cloth [ˈgɒspəl] [dɔːn] [spáɪs] [řəʊl əˈweɪ] [dáʊt] [ˈʃáɪnɪŋ] [bend dáʊn] [əˈmʌŋ] [ˈiːvəl ˈduːə] [gɪv ən əˈkáʊnt] [əˈpɒsəl] [ˈfuːlɪʃ] [ˈlɪnɪn klɒθ] evángelium svítání, usvit, řožbřesk koření odválit pochybnost, byt na pochybach, byt bezradny žářící skloneny, ohnuty meži (kým, čím), upřostřed čeho hřísny clovek, žlo konájící clovek ožnámit, vypřávet, povedet ápostol hloupy, posetily, blážnivy lnene plátno Ciřcle the best option to complete these sentences 1. Eásteř is á celebřátion of … á. new life ánd řebiřth. b. chicks ánd chocoláte. 2. The exáct dáte of Eásteř is cálculáted á. áccořding to the moon. b. diffeřently eveřy yeář. 3. Chocoláte eggs áře á. sold in lářge numbeřs. b. not veřy populář. 4. Doctořs ánd dentists řecommend á. only eáting á smáll numbeř of Eásteř eggs. b. eáting ás mány Eásteř eggs ás you wish. 5. On Eásteř Mondáy boys ánd men á. whip giřls ánd women with á břáided whip. b. sing ánd dánce foř giřls ánd women. 6. Eásteř wás ořiginálly á. á págán festivál b. á Jewish festivál according to – podle (koho čeho) braided whip - pomlázka pagan – pohanský Jewish - židovský festival – svátek Oůr Lord died on Good Friday, Bůt the cross did not destroy His resůrrection on Easter morn That fills oůr hearts with joy. Now we know oůr earthly death, Like His, is jůst a rest. We'll be forever with Him In heaven, where life is best. So we live our lives for Jesus, Think of Him in all we do. Thank you Savior; Thank you Lord. Help us love like you! Alča Otce, kdo jsem? Proslo tolik let. Sedím, dívam se na svůj zivot a premyslím. Kdo jsem? Ty to vís, Otce. Ty jsi me stvoril. Žapsal jsi hlůboko do me důse, do meho srdce tů informaci. Je tam. Vím to. Cítím to. Je tak hlůboko. „Ještě než jsem tě utvořil v matčině životě, znal jsem tě; ještě než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě;“ (Jer 1, 5) Snazím si vzpomenoůt! Rozvzpomenoůt se na Tvůj otisk, ktery jsi mi dal, nez jsem se nadechnůl poprve. Prisel jsem na tento svet a zacal svoů poůť ke konci. Ke konci? Nebo k novemů zacatků? K vecnemů zivotů. Žacal jsem svoů poůť a svet mne zacal otesavat, vychovavat, prizpůsobovat. A ja posloůchal a delal a snazil se „zapadnoůt“. Jsem to ja, Otce? Tolik průvodců na me ceste zivotem. Tolik tech, kterí me vedli a provazeli. Tolik tech, kterym jsem veril a sel tam, kam mi ůkazovali. Rodice, ůcitele, vedoůcí v oddíle, spolůpracovníci a nadrízení, různí jiní „důchovní průvodci“ a taky spisovatele ve svych knihach a filmari ve svych dílech. Partnerka. Vsichni ti, ktere jsem na sve ceste z Tve milosti potkaval, a kterí me ovlivnovali. Nechal jsem se vest. Nekdy snadno a rad, bez odporů. A jindy, me nesoůhlas privedl na jinoů cestů. A ja se vydal opacnym smerem. Nechal jsem se vest s důveroů, ze znají cestů. Ale znali opravdů cestů? Pomalů jsem se nechal tvarovat. Postůpne, jsem se menil. A Tvůj dech a slovo ve mne, dane mi pri mem zrodů, bylo hloůbeji a hloůbeji. Žacal jsem zapomínat. „Člověče! Opravdu, kdo jsi, aby ses přel s Bohem? Řekne snad dílo tomu, kdo jej zhotovil: Proč jsi mě udělal takové?“ (Rím 9, 20) Ano Otce! Byl jsem tak posetily, ze jsem Ti zacal vzdorovat. Ne, ze bych se s Teboů prímo hadal, ale me skůtky byly vzdorem. Že jsem tak cinil v dobre víre? Že jsem tak cinil pro dobro veci? Mozna. Snad. Nevím. Ty to vís. Formovala me maminka. Ucila me prvním krokům v tomto svete. Naůcila me slůsnosti. Žapsala… asi jen obnovila mnohe z toho, co jsem mel v sobe zapsano od Tebe, Otce. Mnohe z toho se mi nelíbilo a ja vzdoroval. Ve sve malosti jsem tak casto ríkal: „Takovy nikdy nebůdů“. Pak skola, se vsemi narízeními a príkazy a omezeními a vsemi temi „zbytecnostmi“, ktere jsme si můseli zapamatovat. Prichazely dalsí a dalsí sitůace. Partnerka. Deti. Noví pratele. Nova zamestnaní a nove vyzvy. Prílezitosti osvedcit se nebo zklamat. Jsem tohle ja, Otce? Sel jsem spravnoů cestoů? Nevedl me můj odpor na scestí. Nevedl me delsí cestoů? Rozvíjel jsem v sobe talenty a hrivny, ktere mi byly svereny? Nebo jsem je zakopal a nechal ladem? Jsem to ja, Otce? Prizpůsoboval jsem se dal a dal a osekaval z toho, co mne tvorilo víc a více. Proc? Pro klid. Pro lasků. Pro me deti, pro moů rodinů. Proto, abych mel. Abych „nekym“ byl. Koůsek po koůsků jsem z Tveho díla, Otce, ůbíral stepinků za stepinkoů. Az jsem se zmenil. Jenze jsem ůz nebyl tím, kym jsem byl na zacatků. Jsem toto ja, Otce? A byl jsem víc seboů na zacatků nebo na konci? „Není to mocí ani silou, ale mým duchem – říká Jahve Sabaot.“ (Žach 4, 6) Snazil jsem se v praci, v zajmovych oddílech, v rodine… Siloů vůle jsem se snazil a hledal tů spravnoů cestů. Hledal jsem sebe. Vsechno byla marnost nad marnost. Narazel jsem a coůval. Prorazel a znovů coůval. A myslel si, ze vím, kdo jsem. Myslel jsem, ze jsem takovy, jakeho jsi me Ty stvoril. Nachazel jsem? Sel jsem spravnym smerem? Jdů spravnym smerem? Kdo jsem, Otce? Ty me mas rad takoveho, jaky jsem. Ale kdo jsem?! „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k Božímu obrazu jej stvořil, stvořil jej jako muže a ženu.“ (Gen 1, 27) Dívam se na sebe, na svůj zivot a snazím se sebe rozpoznat. Svoů tvar. Je to, jako bych se díval do zrcadla, ktere je zamlzene. Bozí zrcadlo, ktere je zamlzene různymi nazory, tech, ktere jsem ve svem zivote potkal. Je zastrene hodnoceními a soůdy, ktere o mne drůzí rekli. S kazdym dalsím soůdem, s kazdym dalsím zpochybnením toho, kdo jsem, se víc a víc zastíral obraz, ktery jsi namaloval Ty, Otce. Spís tůsím, nez jasne vidím, ze tam je. Cím to zrcadlo ocistit? Jak zahlednoůt to, co je v nem? Jak zahlednoůt sebe? Bojůji za sebe, o sebe, o zivobytí a ztracím se cím dal víc. Prijímam kompromisy, ůstůpůji, slevůji… Jsem to jeste ja??? Kdo jsem, Otce? Ve vsech tech „bojích“ ztracím Tvůj obraz, Otce. Jsi tak daleko. Žtracím se, Otce. Byl jsem stvoren k Tvemů obrazů. Jak mohů bez Tebe najít sebe? Jak mam znovů najít Tvůj otisk hlůboko v sobe, bez Tebe, Otce? „jsem si ostatně naprosto jist, že Ten, který ve vás započal toto skvělé dílo, je bude nadále uskutečňovat až do Dne Krista Ježíše.“ (Flp 1, 6) Ty jsi Tvůrce. Ty me znas. Ty me mas rad. Ty ve mne verís. Ty vís, kdo jsem. Najdů sebe, kdyz obratím svůj zrak k Tobe. Nezalezí na tom, co si kdo o mne myslí. Žalezí na tom, jaky jsem ve Tvych ocích a jestli Ti dovolím dokoncit Tve dílo ve mne. Skrze me. Tak moc se soůstredíme na drůhe, abychom ůhajili to sve, ze sami sebe a to sve ztracíme. Žtracíme Tebe. Je cas obratit svoů pozornost k Tobe. Můj obraz je v Tobe. Ja jsem v Tobe. Od meho zrození. A bůdů v Tobe az do sve smrti v tomto svete. Nezalezí na tom, jestli to chci nebo ne. Jestli se mi to líbí nebo ne. Jsem v Tobe, Otce. Stejne, jako kazdy jiny smrtelník. My vsichni jsme byli stvoreni k Tvemů obrazů. Vsechny nas znas. Uz se s Teboů nechci prít. Dokonej sve dílo. Ja bůdů v Tobe hledat svůj obraz. Jen v Tobe ho mohů najít. „Já jsem to, kdo svědčí sám o sobě, a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“ (Jan 8, 18) Mame v sobe Tvůj obraz. Mame v sobe Tvoů peceť. Peceť, kteroů jsme obnovili pri krtů. Peceť, kteroů stale znovů a znovů obnovůjeme svymi modlitbami a hlavne… Hlavne svymi skůtky. Nase víra se projevůje nasimi skůtky. Skrze nase skůtky o nas svedcís Ty, nas Otec, ktery jsi nas poslal. Nasimi skůtky svedcíme o nasí víre. Svedcíme o nas samotnych. Svedcíme o Tobe. Rosťa Kdyz rekneme hambůrger, vsem se vybaví pohroma vsech hladovych oken, kazdy, kdo ma alespon trochů trenovane chůte, se krive zasklebí, ti kterí jsoů ůz v prodůktivním veků, si zavzpomínají na casy, kdy se tato „pomsta kapitalistickeho sveta” objevila na nasem trhů a jak jsme vsichni byli do nej poblaznení. Prakticky vsichni mají s toůto „dobrůtkoů” jakoůsi osobní zkůsenost a jednoznacne reknoů, ze se jedna o malo kvalitní, syte, pomerne levne a kazdopadne rychle jídlo, tedy fast food :) V kontextů tematů Nasí farní rodiny bych chtel nabídnoůt k vyzkoůsení domácí hamburger, ktery sobe i svym blízkym sami pripravíte. Uvidíte, ze chůtna ůplne jinak. Ale vzhledem k tomů, ze na nej potrebůjeme 60 az 90 minůt, je to jednoznacne pomale jídlo, tedy slow food. Jelikoz jaro ůz je tady a za chvíli vytahneme na zahradky a balkony grilly a zahradní kresílka, můze to byt skvela zabava behem nejake garden-party. Vrele doporůcůji. Pro 4 až 6 (dle velikosti) hamburgerů potřebujeme: 500 g mleteho hovezího masa - doporůcůji koůpit hezky koůsek hovezího masa a semlet si jej doma jednoů stací. Pro odvazne a/nebo zvedave: varianta z jehnecího masa nebo zveriny ze srnců, danků nebo jim podobnych. 1 mensí cibůle (nebo 1/2 vetsí) 1 vejce 3 stroůzky cesneků 2 lzíce kecůpů 2 lzíce horcice sůl cerny pepr 1 lzicka vody 1 lzicka worcesterove omacky (není nůtne) olej ke smazení. Navíc budeme potřebovat: 4 az 6 hambůrgerovych hoůsek (mam sice svůj tip, ale nebůdů delat reklamů, a pokůd by nekdo chtel, tak se dají pomerne jednodůse ůpect i doma) 4 az 6 platků tvrdeho syrů nebo taveneho syrů v platcích, takovy ten toastovy, dle vlastních chůtí a vyberů cibůle nakrajena na tenke platky (cervena nebo zlůta - dle vlastní chůti, ja mam radeji cervenoů) jedna kysela okůrka nakrajena na tenke platky jedno vetsí rajce nakrajene na platky - doporůcůji krajet od shora dolů, jakoby po patrech omacky dle libosti: majoneza, kecůp, horcice, BBQ… A teď k dílu a zábavě: Cibůli nakrajíme nadrobno. Cesnek prolisůjeme. Na panvi rozehrejeme olej a dozlatova osmazíme nakrajenoů cibůli a cesnek a pak to nechame vychladnoůt. Semlete maso dame do vetsí misky. Pridame do nej syrove vejce, kecůp, horcici, worcesterovoů omacků, vodů a osmazenoů cibůli s cesnekem. Vsechno poradne promíchame a dochůtíme solí a peprem. Opet vsechno důkladne promíchame. Pamatůjme, ze nejlepsím míchadlem jsoů vlastní růce. Duležite je dukládne svážání másá, áby se nám hámbuřgeřy neřožpádály. Přoto musí byt mícháni dlouhe, áž máso bude sevřene. Ják to oveřit? Udeláme ž másá kouli á hodíme s ní ná stul. Pokud se neřožpádne, je máso hotove. Udeláme ták 4 áž 6 koůlí. Ž rozplesknůtych masovych koůlí formůjeme placate „karbanatky”. Jejich velikost by mela odpovídat průmerů hoůsek, pricemz pamatůjeme, ze behem grilovaní/smazení se maso trochů zcvrkne. Pomocí noze maso vyrovnavame a take s jeho pomocí maso nadzvedneme a preneseme na gril nebo grilovací panev. Maso pak grilůjeme na rozehratem grilů nebo smazíme na sůche grilovací panvi cca 3-4 min z kazde strany. Pamatůjme, ze cas je poůze orientacní. Smazíme maso tak dloůho, az se hezky, dle libosti, pripecoů, ale jeste se nerozpadavají. Můsíme byt opatrní, ale je to cena za jejich sťavnatost. Nepeceme je nejak prehnane dloůho, aby nebyly prílis sůche. Dobry hambůrger je sťavnaty! :) Hoůsky rozkrajíme a pokůd mame takovoů moznost, trochů je ohrejeme v troůbe nebo na grilů. Kazdoů polovinů hoůsky mazneme omackoů (treba jedů polovinů kecůpem a drůhoů horcicí, nebo tak, jak to mame radi) a pak davame do hoůsky ůpecene maso, syr, cibůli, okůrky rajcata v libovolnem poradí a… …a dobroů chůť a hezkoů zabavů! Przemek Skoro dva měsíce k nám přjížděli 2x týdně, aby vedli neokatechumenátní katecheze. Dva manželské páry – Evžen a Renka, Hynek a Táňa, a kněz – P. Pavel. Mnozí měli možnost (nebo odvahu :)) s nimi prohodit pár slov. Také my jsme každému z katechistů položili dvě otázRenka 1. Jak Cesta změnila Tvoje křesťanství? Žmenila ho ůrcite v tom, ze jsem zacala vírů prozívat hloůbeji. Ja jsem dríve moc necetla Písmo nebo jsem ho ani moc neznala. Jen to, co se cetlo v kostele. Jelikoz Cesta je hodne zalozena na Písmů Svatem (kazda bohoslůzba cerpa z Písma, je tam prace s textem), zacala jsem více vnímat to, co slova Písma ríkají do me konkretní zivotní sitůace. Vidím, ze slova Písma jsoů aktůalní, soůcasna. 2. Co pro Tebe znamená Tvoje společenství? Spolecenství to je takova drůha rodina. Je pravda, ze podobne jako v rodine, kdyz jsoů lidi casto a delsí dobů spolů, nejakym způsobem na sebe i narazejí, ale zaroven si jsoů oporoů a pomocí. Vím, ze kdyz mam nejake tezkosti, můzů poprosit o modlitbů a bratri a sestry ze spolecenství se za me pomodlí. A netyka se to jen modlitební pomoci, ale i nejake konkretní. Kdyz je treba, pomoc se najde. Hynek 1. Jak Cesta změnila Tvoje křesťanství? Cesta moje kresťanství zatím nezmenila. Spís mi ůkazala, ze podstata kresťanství je v necem jinem, nez jsem si původne myslel. V podstate me vede k plnejsímů kresťanství, k zití podle toho, co ríka Písmo. 2. Co pro Tebe znamená Tvoje společenství? Moje spolecenství je pro me takovoů maloů velkoů rodinoů. Je to místo, kde můzů sdílet svůj pohled na vírů, svoje zkůsenosti, pocity, co zrovna prozívam… Ono by toto melo probíhat v rodine, ale kdyz si kazdy zijeme svůj zivot trochů jinak a treba moje sestry jsoů daleko, tak ten prostor pro sdílení tam chybí. A prave ve spolecenství jsem toto vsechno zakůsil. Proto je pro mne drůhoů rodinoů. P. Pavel 1. Jak Cesta změnila Tvoje křesťanství? Pomohla mi hlavne v sebepoznaní, ze nejsem tak dobry, jak jsem si myslel. 2. Co pro Tebe znamená společenství? Jednoů jeden knez ve Svate zemi rekl, ze knez bez spolecenství je jako zenich bez nevesty. Takze je treba, aby kazdy knez mel opravdů svoje spolecenství, ktere mů pomaha v ůrcitych chvílích. Podobne jako on zas pomaha tem lidem, kdyz prozívají svoje tezkosti. Evžen 1. Jak Neokatechumenátní cesta změnila Tvoje křesťanství? Kdyz jsem poprve posloůchal katecheze (to bylo v roce 1997), myslel jsem si o sobe, ze jsem dobry clovek, katolík, kresťan. Postůpne, jak jsem si prochazel různe boje (napr. pomerne hodne jsem bojoval s písnemi, coz je paradox, protoze dneska jsem kantor a zpívam ty písne), objevil jsem, ze v podstate, kdyby Bůh nade mnoů nedrzel ochrannoů růků, byl bych schopen spachat jakykoliv hrích… zabít cloveka, byt neverny svojí manzelce, naprosto cokoliv. Neokatechůmenatní cesta mi za ty roky jednak pomohla k tomů, ze vidím, ze jsem hrísník, ze jsem takovy, jaky jsem. Pomohla mi taky v tom, ze mene soůdím drůhe lidi. Kdyz vidím, jaky jsem ja, jsem pak milosrdnejsí k drůhym. Ono to není sice vzdycky tak samozrejme, jednodůche a jednoznacne, jak to zní, ale fůngůje to. Take v nasem manzelství nam Cesta hodne pomohla. Myslím si, ze díky spolecenství a nasloůchaní Bozímů Slovů jsme si vytvorili vztah, ktery dnes mame, ktery nam pomohl prekonat vsechny tezkosti. A díky tem zkůsenostem, díky Ceste, jsme pak byli ochotní otevrít se zivotů a mame tolik detí. 2. Co pro Tebe znamená Tvoje společenství? Ja jsem zodpovedny naseho spolecenství, takze ho vlastne vedů po te organizacní strance. Na papíre nas je asi 68. Mame spoůstů manzelskych parů, jak starsích důchodců, tak i v mladsím veků… a mimo jine jsoů tam i mí rodice. Jsem za to velmi vdecny, protoze jsem v období dospívaní se svymi rodici pomerne hodne bojoval, casto jsem je posůzoval. Dnes vidím, ze díky spolecenství, díky tomů, ze můzeme byt spolů i trochů jinak, ze se můzeme spolecne bavit o Bohů, posloůchat Bozí Slovo, jsem se dokazal svym rodicům omlůvit. Jsem strasne vdecny, ze toto můzeme spolů prozívat. Jinak tedy jakozto zodpovedny spolecenství jsem v trosků tezke pozici, protoze me obcas moji bratri a sestry pekne lezoů na nervy… asi podobne, jak jim trebas lezů na nervy ja. Ale ůvedomil jsem si, ze kdo vlastne jsem ja, abych je tady soůdil? Kdo jsem, abych si o nich myslel takove veci? Žacal jsem ty lidi… neríkam, ze milovat, k tomů mam jeste daleko…prijímat. Spolecenství mi vlastne nastavůje zrcadlo tím, ze si ůvedomůji, ze svoje bratry a sestry neprijímam takove, jací jsoů. A toto mi pomaha na ceste k obracení. Táňa 1. Jak Cesta změnila Tvoje křesťanství? Byla jsem vychovavana v klasicke katolicke rodine. Sice tatínek nepraktikoval vírů, jenom maminka, ale cela nase rodina byla tradicní. Takze jsem vyrostla v domnení, ze Bůh je nekdo, kdo mne mnohdy tresta za moje hríchy nebo spatnosti. Mela jsem predstavů trestajícího Boha. Vecerní modlitbů jsem vzdycky rychle ve strachů (s perinoů na hlave) odríkala, abych si splnila povinnost. Pozdeji, na vysoke, jsem skrze ůrcita spolecenství pomalů zacala poznavat, ze víra v Boha je o necem jinem. Kdyz jsem pak posloůchala moje první katecheze, zasahlo me to, ze Jezís Kristůs mne milůje, ze se nemůsím porad tak snazit, nemůsím porad delat velke vykony, ze zkratka vse je o lasce. Nikdy jsem to takto v kostele neslysela, i kdyz se tam hodne mlůví o lasce. Cesta mi dala ůplne jiny pohled na vírů. Bůh mne netresta za moje prohresky, protoze ví, ze ja jsem hrísna, slaba… naopak, Bůh prave proto sestoůpil na zem. Samozrejmne ta vychova z detství ve mne porad je a obcas se i projeví, ale můj pohled je ůz jiny. 2. Co pro Tebe znamená Tvoje společenství? Moje spolecenství se stalo mojí drůhoů rodinoů. Jsoů to lide, kterí mi jsoů blízcí v pohledů na vírů a jsoů soůcastí meho zivota. Bez spolecenství, bez Bozího Slova si nedokazů predstavit svůj zivot. Je to zivotodarna síla. Krome toho, kdyz ve spolecenství nekdo ma nejake potíze, tezkosti, problemy, vzajemne se můzeme podporit. Důlezite je pro mne take to, ze nekam patrím. Necítím se v kostele cizí. Samozrejmne ve spolecenství jsoů různí lide a ja si ůvedomůji, ze bych se snimi nikdy sama nedala dohromady. A o to je to krasnejsí. Vzajemne se ůcíme zít. Kromne toho vidím i na svych detech, ze jim jejich spolecenství pomahají, ze ůz od svych 12 nebo 13 let zacínají zít důchovní zivot tak trochů jinak, zacínají na dobrych zakladech. Urszula Golańska – Moje podróże z Aniołem Stróżem. Sakramenty Wydawnictwo Siostr Loretanek, Warszawa 1998 Wstęp Niecodzienna opowiesc – przyznacie to sami! Chcę się z wami podzielic swymi przezyciami Ž podrozy dosc niezwykłych – ktoz to pojąc zdoła? – Ž podrozy w towarzystwie mojego Anioła. Kiedys podczas modlitwy nagle Go ůjrzałem… Najpierw byłem zdziwiony i wierzyc nie chciałem, Lecz po chwili zwątpienia zastygłem w zachwycie… A On spytał: Czy chciałbys isc ze mną przez zycie? Odtąd jůz zawsze razem… W dzien i w srodků nocy Korzystam z rad Anioła i jego pomocy. Siedząc przy stole w kůchni wraz z Aniołem Strozem, Radzimy, w jakie warto wybrac się podroze. Myslą biegnę daleko… Ponosi fantazja… Do zwiedzenia Afryka, Aůstralia i Azja. Moze rakietą w kosmos… Lůb po oceanie Pływac ogromnym statkiem… Malenkie mieszkanie Oczami wyobrazni w kajůtę zmienione… Marzą mi się przygody niezwykłe, szalone… Anioł siedzi spokojnie, wdzięcznie ůsmiechnięty: – A moze by wyprawa poprzez sakramenty? Jest to podroz niezwykła, a do tego swięta. – No to w drogę, Aniele! Decyzja podjęta! Jest siedem sakramentow, więc podroz daleka. Trzeba się przygotowac. Nie ma na co czekac. Tych siedem sakramentow Chrystůs ůstanowił. Prawa przez to nie zmienił, lecz tylko odnowił. Przez chrzest swięty się stajesz nowym dzieckiem Bozym. W bierzmowainů Důch Swięty darow ci przysporzy. Eůcharystia to pokarm dla důszy i ciała, Bo bez tego pokarmů důsza by zmarniała. Pan Bog ůdziela łaski, jakiej nam potrzeba, By po ziemskiej pielgrzymce dostac się do nieba. A kiedy dziecko Boze z grzechů w grzech się stacza, Bog w swoim miłosierdziů winy nam przebacza W sakramencie pokůty, chorych namaszczeniů – Bo te dwa sakramenty słůzą ůzdrowieniů. Důsza jest po nich piękna, a nierzadko ciało Było chore i słabe – nagle wyzdrowiało. Małzenstwo i kapłanstwo – niech się nikt nie łůdzi – Szczegolne sakramenty w słůzbie innych lůdzi. Szkoda czasů, by siedzies bezczynnie za stołem. Wyrůszamy więc w podroz pod rękę z Aniołem. Moze was taka podroz rowniez zaciekawi? Niech więc Anioł prowadzi, a Bog błogosławi. Chrzest święty Pierwszy etap podrozy poprzez sakramenty Rozpoczyna sakrament, ktorym jest chrzest swięty, Sakrament odrodzenia przez wodę i słowo, Konieczny do zbawienia. Anioł kiwnął głową. Prosi, bym się pospieszył, bo czasů niewiele, A za chwilę się zacznie chrzest w naszym kosciele. Są rodzice i chrzestni odswiętnie ůbrani. Matka trzyma niemowlę. Jakas starsza pani Ociera łzy chůsteczką. Dziecko cicho kwili… Nie mogę się doczekac tej wspaniałej chwili, Gdy dziecię się dla nieba na nowo narodzi. Jůz kapłan do rodzicow i chrzestnych podchodzi, Pyta o imię dziecka i o co chcą prosic. Chrzestnych – czy są gotowi obowiązki nosic. Po czym z radoscią kresli na czołků znak krzyza. Po nim rodzice, chrzestni. Moj Anioł się zbliza I na ůcho cichůtko, prosto wytłůmaczył, Že swą pieczęcią Jezůs to dziecię oznaczył. Teraz litůrgia słowa i modlitwa lůdzi… Dziecko trochę zasnęło, ale jůz się bůdzi I spogląda ciekawie na swiatła i kwiaty, Po czym wyciąga rączki do swojego taty, Ktory wspolnie z innymi, głosno, bez pospiechů Wyrzeka się szatana, złego oraz grzechů. Po czym wyznają wspolnie wsrod lůdů Bozego Wiarę w Ojca i Syna, i Důcha Swiętego. I proszą, aby dziecko ochrzczono w tej wierze. Więc ksiłdz wodę swięconą jůz z chrzcicielnicy bierze I trzykrotnie polewa po głowce małego, Chrzcząc w imię Ojca, Syna i Důcha Swiętego. Anioł mowi cichůtko, ze wodą obmycie Žnaczy – ůmrzec dla grzechů i otrzymac zycie. Dziecko trochę się wierci. Nie wie, co się dzieje, Gdy ksiądz głowkę namaszcza mů swiętym olejem, Włączając go w jednosci z Chrystůsem w lůd Bozy. A teraz białą szatkę mama mů załozy. Ojciec zapala swiecę prosto od paschałů. Niesie swiatło Chrystůsa ostroznie, pomałů, By dziecko oswiecone, w czystosci i wierze Rosło, kochając Boga oraz lůdzi szczerze. Teraz Modlitwę Panską słychac jůz wyraznie. Dziecko takze się modli, gwarząc coraz razniej. Usmiecha się do księdza i smoczkiem się bawi, A kapłan po kolei wszystkich błogosławi. Jak wielkie jest rodzicow i chrzestnych zadanie! Pan Jezůs im powierza w wierze wychowanie! Anioł ma dla nich wszystkich bardzo mądrą radę, By zawzse swoim dzieciom swiecili przykładem. Bierzmowanie Przed nami drůgi etap wazny niesłychanie, A będzie nim sakrament zwany – bierzmowanie. Czasů mamy niewiele. Pędzę więc z Aniołem, By powitac biskůpa jeszcze przed kosciołem. Czekają księza, wierni… Pełne pogotowie… W dłůgim szeregů młodziez, a przy niej swiadkowie. Rozpoczęto Mszę swiętą. Ksiądz biskůpa prosi, By zechciał do młodziezy homilię wygłosic. Była o Důchů Swiętym i o siedmiů darach, Ktorymi Důch obdarza, aby nasza wiara Žostała ůmocniona. A po krotkiej chwili Przyrzeczenia chrzcielne wszyscy odnowili. Ksiądz biskůp nad głowami jůz wyciągnął dłonie. Anioł, młodziez, swiadkowie – schyleni w pokłonie… Důch Swięty Pocieszyciel w ogromie miłosci Udziela darow rady, męstwa i mądrosci, Poboznosci, rozůmů i Bozej bojazni Oraz ůmiejętnosci. I jůz krokiem raznym Prowadzą kandydatow przed ołtarz swiadkowie. Kazdy imię wybrane przez siebie wypowie. Biskůp namaszcza krzyzmem na czole kazdego, Mowiąc: „Przyjmij znamię darů Důcha Swiętego”. A kiedy jůz Mszę swiętą ksiądz biskůp odprawił, Wszyscy schylili głowy, a on błogosławił. Anioł mowi wzrůszony i bardzo przejęty, Že tak wielkie Důch Swięty dzis rozdał prezenty. I z całym swym bogactwem pragnie w sercach goscic, Rozpalac ogien wiary i ogien miłosci. Eucharystia Przed nami niepojęta tajemnica wiary Žawarta w sakramencie Najswiętszej Ofiary. Eůcharystia – cůd Boga. Kto to pojąc zdoła? Poproszę więc o pomoc mojego Anioła. Anioł wziął Pismo Swięte, lecz nim je otworzył, Uklęknął i się modlił w głębokiej pokorze. – Žacznijmy od opisů Ostatniej Wieczerzy, Gdyz od tego fragmentů rozpocząc nalezy. Pan Jezůs ofiarůje się Ojců z miłosci Jako okůp za grzechy niewiernej lůdzkosci. Przemienia chleb i wino w swoją Krew i Ciało, By się zywym Pokarmem dla człowieka stało. I prosi Apostołow, aby od tej chwili Tę Ofiarę na Jego pamiątkę czynili. I odtąd, jůz od wiekow, przez ręce kapłana Žanosimy do Ojca Krew i Ciało Pana, Ktore na drzewie krzyza zawisło z miłosci Ža wszystkie lůdzkie zbrodnie, grzechy, niewiernosci. Pan Jezůs jest obecny w kazdej Hostii białej, W niej Jego Człowieczenstwo oraz Bostwo całe. Syn Bozy, Krol nad Krole, Pan ziemi i nieba Pochyla się nad nami w okrůszynie Chleba. Nasza droga do Boga zdaje się daleka, Więc Jezůs z Eůcharystii zawsze na nas czeka. Wierni, przyjmůjąc Pana, za Jego przyczyną Stają się jednym ciałem i wielką rodziną. Ten Pokarm cię ůswięca – rzekł Anioł łagodnie – Więc przyjmůj Pana często, poboznie i godnie, Bo miłe Panů Bogů jest takie przyjęcie. Adorůj tez Jezůsa wSwiętym Sakramencie. Wdzięcznosc i ůwielbienie odczůwam na nowo. Dziękůję Jezůsowi za drogę krzyzową, Ža smierc i zmartwychwstanie, grzechow odpůszczenie, Ža Sakrament Miłosci i nasze zbawienie. Pędzę więc wraz z Aniołem prosto do koscioła, Bo w mym serců głos czůły delikatnie woła: – Przyjdz do Mnie, moje dziecko, pospiesz się, nie zwlekaj! Žawsze kocham i tęsknię, i na ciebie czekam! Schola (česká) ……………………………………….. kazdy patek v 16:30, Scholička ………………………………………………… Polska schola …………………………………………. Komorní sbor …………………………………………. Varhaníci ………………………………………………… Ministranti ……………………………………………… Podávající sv. přijímání ………………………….. Společenství „Pro všechny“ ……………………. Biblická hodina ………………………………………. Společenství mladých manželů ………………. Společenství starších manželů ……………….. Modlitební společenství …………………………. Společenství mládeže …………………………….. Farní volejbal ………………………………………….. Kurz „Základy víry“ (príprava na krest a/nebo 1. sv. prijímaní pro dospele) …………... kazdy patek v 15:25 kazda sroda o godz. 15:00 kazde pondelí v 16:15 sobota 14.05. v 19:00 patek 08.04. a 22.04. v 16:30 sobota 23.04. v 19:00 ctvrtek 14.04. a 28.04. v 9:30 ctvrtek 07.04. a 21.04. v 19:00 ůtery 05.04. v 17:00 ůtery 19.04. v 19:00 kazde ůtery v 18:00 patek 01.04. a 15.04. v 19:00 kazdy patek 20:00 (ŽS Delnicka) ctvrtek 28.04. v 19:00 na fare Příprava k biřmování ………………………..……. sobota 23.04. v 16:30 pátek 01.04. od 9:00 hod. Každý čtvrtek– zacína bezprostredne po ranní msi svate spolecnoů modlitboů Korůnky k Bozímů Milosrdenství (CŽ), ůkoncení vedene, v 17:00 (po celoů dobů postní) spolecnoů modlitboů Korůnky k Bozímů Milosrdenství (PL) a svatostnym pozehnaním. 1. pátek v měsíci – 01.04. - eůcharisticka poboznost s modlitboů Litanií k Srdci Jezísovů, zasvetnoů modlitboů a svatostnym pozehnaním: bezprostredne po ranní msi svate (PL); a v 17:05 hod. (CŽ). Od 16:00 hod. moznost tiche adorace Krista v Eůcharistii. 02.04. - výlet pro děti, které se připravují k 1. sv. přijímání. Sraz v 8:30 na hlavním nadrazí. Je treba s seboů vzít: sportovní oblecení, pohodlne boty, svacinů a pití. Obed je zajisten. 03.04 - svátek Božího Milosrdenství, v 15:00 hod. ve farním kostele: eůcharisticka poboznost s rozjímaním s. Faůstyny a modlitboů Korůnky k Bozímů Milosrdenství. 04.04. - slavnost Zvěstování Páně, (prenesena z 25.03.), mse svate bůdoů: v 6:00 CŽ, 7:00 PL, 16:30 PL a v 18:00 CŽ. Vsechny bohoslůzby jsoů ve farním kostele. Je to slavnost s doporůcenoů ůcastí na msi sv. 15.-17.04. - soustředění schol v Bůkovci. 23.04. - pouť k Bránám Milosrdenství v ostravske katedrale. Odjezd v 9:30 z parkoviste ů Priorů, navrat kolem 15:00 hod. 25.04. - pouť ve filiálním kostele sv. Marka. Obe mse sv. (7:00 PL, 18:00 CŽ) bůdoů v kostele sv. Marka. 29.04. v 16:00 a v 18:30 hod. ve farním kostele Výroční koncert souboru Permoník. Tento den vsechny bohoslůzby bůdoů v kostele sv. Marka. 01.05. v 15:00 hod. ve farním kostele zahájení Májových pobožností. Uz je to tady! KONCERT SCHOL se blízí! Nase 3 farní scholy si opet pripravůjí svůj koncertní program, ktery jako kazdy rok je necím vyjimecny. Deti ze scholicky mají neůveritelne dary, a tak nebůdoů schazet pohybove kreace, scenicke zobrazení písne apod. Jejich oblíbenoů písní se stala polska písen Noemovy Archy (Arka Noego :-)), a ktera z nich to je, se můzete nechat prekvapit. O tom, do jake míry bůde koncert vyjimecny, rozhodne take spolecne soůstredení ceske a polske scholy v nadhernem prostredí Beskyd na Beskydske oaze. Tam bůdeme pilne secvicovat a davat formů a důcha písním různeho charakterů. Nebůdoů chybet worshipy, spiritůaly, nejnovejsí písne oblíbene skůpiny Hillsong. Aby skladby byly opravdovoů chvaloů naseho Pana, a o to ůsilůjeme, potrebůjeme si je zazít, promeditovat, nechat ůzrat. Veríme, ze do mesíce se nam to podarí, abychom Vas tak mohli toůto cestoů, a mnohe i osobne, pozvat na nas spolecny koncert. Srdecne zveme 24.4. v 15 hodin, abychom prozili chvíle, kdy bůde stacit se nadechnoůt, jenom se rozhlednoůt a vycítit, ze Pan je blízko... On je nas denní chleb, On strazcem nasich cest, slysím, je blízko, Pan nas svaty... Scholička, polská a česká schola 6:30 8:00 28.03. 9:30 11:00 út 7:00 po 29.03. st 7:00 30.03. 18:00 čt 7:00 31.03. 18:00 6:00 pá 7:00 01.04. 18:00 so 7:00 02.04. 18:00 6:30 8:00 ne 9:30 03.04. Pl Cz Pl Cz Cz Za + Evžena a Ludmilu Kubiciusovy, za jejich rodiče a za živou rodinu Pl Cz Cz Pl Cz Pl Cz Cz Pl Pl Cz Pl 11:00 Cz 18:45 Cz po 04.04. Za + Henryka Ochodka, rodziców z obu stron i całą rodzinę Za Jana Hutníka (15.výr.+) a rodiče z obou stran Za + Józefa Kaczyńskiego S prosbou o pomoc v nemoci 6:00 Cz 7:00 Pl 16:30 Pl 18:00 Cz Za + Hildegardę i Maksymiliana Bielczyków, rodziców i rodzeństwo z obu stron oraz za żywą rodzinę do Opatrzności Bożej Za zemřelé z naší farnosti pohřbené tento měsíc beze mše svaté Za + rodiče Ferfecké, Szwarcovy, Malířovy, babičku Mitrengovou a za duše v očistci Za + Helenę i Rudolfa Raszyk Za + Stanisława Łukosza a za + Annu Łukoszovou Za + z rodziny Sniegoniów, z prośbą o zdrowie i opiekę Panny Maryi dla żywej rodziny Za + Petra Přikryla Na úmysly složené u obrazu Panny Marie Fryštátské Za + Karola Skwarło (48.roczn.+) z prośbą o jego szczęśliwą wieczność Za + z rodziny Pieczka i Sandner oraz z prośbą o łaski Boże dla żywych członków tych rodzin Za Václava Fajkuse, jeho rodiče a za živou rodinu Fajkusovou, s prosbou o ochranu Panny Marie Za + Josefa Kaczyńskiego, jego rodziców oraz dusze w czyśćcu Za + Amálii Szkutovou, manžela a rodiče Radecké, s prosbou o Boží požehnání pro živou rodinu a přímluvu Panny Marie Za naše farní společenství Za + Jaroslava Ference, Helenu Ferencovou, + Margitu a Josefa Ferencovy, + Františka Žigu a + Ladimíra Slepčíka a + Jana Ference Za + rodziców Magdalenę i Michała Zawiszów, 2 braci i ich żony, 3 siostry, męża Jindřicha, za Eugeniusza Szulahana, całą rodzinę Zawiszów, Španihelów oraz za dusze w czyśćcu cierpiące Za + Teodora Tomalę, + rodziców z obu stron i za żywe rodziny do Opatrzności Bożej Za + Augustu a Leopolda Kratochvílovy, dceru Vlastu Čepákovou, jejího manžela Viktora, vnuka Vladimíra a Helenu út 05.04. 7:00 Cz Za kněžská a řeholní povolání st 7:00 06.04. 18:00 čt 7:00 07.04. 18:00 pá 7:00 08.04. 18:00 Pl so 09.04. ne 10.04. 7:00 Cz Cz Pl Pl Cz Cz 18:00 Pl 6:30 Pl 8:00 Cz 9:30 Pl 11:00 Cz 18:45 Cz po 7:00 Pl 11.04. 18:00 Cz út 12.04. 7:00 st 13.04. 7:00 Cz Na poděkování Pánu Bohu za dar zdraví u příležitosti 80 let života paní Graňákové Pl 18:00 Cz 7:00 Cz 14.04. 18:00 Pl čt pá 15.04. 7:00 Za + Maxmiliona i Stefanię Niezgodów, córkę, wnuczkę, rodziców z obu stron, rodziny Polokową, Niezgodową, Annę Janiurkową, dusze opuszczone, z prośbą o wiele łask Bożych dla żyjących rodzin Za + Bohumila Schwarze a duše v očistci Za + Petra Zelinu a za živou rodinu Zelinovou a Brodnianskou Za Wspólnotę Żywego Różańca Za męża Stanislava Macurę oraz za rodziców z obu stron Za + Jadwigu Owczarzovou a za všechny + z rodiny Za + Františka Poskiera, rodiče z obou stran, bratra Josefa, Adélku a Elišku Poskierovy, za Vieslava, rodinu Ciahotných, Lazarových a Mičankových Za naszą wspólnotę parafialną Za + Marię i Józefa Wierzgoniów, córkę, syna, synową oraz za żywych i + członków z rodziny Wierzgoniów i Herman Za + Eliáše Virostka, manželky Annu a Parasku a syna Michala a dceru Marii Za + Jana i Annę Jastrzębskich, za Franciszka Karasa, za rodzinę Kolkową oraz za żywe rodziny, powierzając je opiece Panny Maryi Za + Milana Vlasáka, rodiče Hanzlovy a Vlasákovy, + rodinu Tomicovou a Polokovou a do ochrany Boží za žijící rodinu Vlasákovou a Langovou Za + rodinu Olšákovou, Kolarčíkovou, Smolíkovou a za živé rodiny do ochrany Panny Marie s prosbou o dar víry pro Jakuba a jeho rodinu Za + członków rodziny Dzierżawów oraz za żywych członków rodziny Ondruszów Za živou a + rodinu Jastrzembskou Pl 18:00 Cz Za + Karola Lajczyka, żonę helenę, rodziców z obydwu stron oraz za żywych i + z rodziny Lajczyków, Góreckich, Bystroniów, Matykiewiczów oraz za dusze w czyśćcu cierpiące Za + z rodiny Nemčikovy, Richtarikovy, Kulihovy a za živé rodiny Za + Eduarda Kusnierze a za živou a + rodinu Za + Stefanię owczarzy (1.roczn.+) i + męża Józefa Za + Julię Chyrowską, męża, syna, córkę i synową oraz za + z rodzin Chyrowskich, Kołków i za dusze opuszczone Za + rodiče krokošovy a Kurníkovy a za živé rodiny s prosbou o ochranu Boží so 7:00 Cz Za + Blaženu Hruškovou a za + z rodiny Hruškové 6:30 Pl 8:00 Cz 9:30 Pl 16.04. 18:00 Pl ne 17.04. 11:00 Cz 18:45 Cz 7:00 Pl út 19.04. 7:00 Cz 7:00 Pl po 18.04. 18:00 Cz st 20.04. 18:00 Cz čt 7:00 Cz 21.04. 18:00 Pl pá Za naszą wspólnotę parafialną Za Jana i Helenę Böhmów, zięcia Edwarda i całą rodzinę Za + manžela Ludovita Bastu, jeho maminku a za + sestry a bratry Ludmily a do ochrany Panny Marie za živé rodiny Za Annę Macurową, męża Antonína oraz żywą rodzinę do Opatrzności Bożej Za + rodiče Janoschcovy, vnuky Liborka, Zdeňka a Milana a do ochrany Boží za žijící rodinu Janoschcovou Za + rodinu Wojcikovou, Navrátilovou, Gilovou, Goreckou a za živé rodiny s prosbou o dar víry a do ochrany Panny Marie Za + Elżbietę Kowalową, męża Mirosława i synów Henryka i Jana Za + rodiče Vojtěcha a Boženu Candrovy a rodiny z obou stran Za + rodinu Durzokovou, prarodiče Jana a Annu, rodiče Evžena a Irenu, bratra Jana, jeho ženu Hedviku, za rodinu Patkanovou a žijící rodinu z obou stran p. Syrek Za + syny Pavla a Vítězslava Klopcovy, + rodiče, bratra a s prosbou o Boží ochranu pro celou živou rodinu Za + Zlatici Šaffovou, Gretku Tobolovou a Luboše Twardzika Za + Edwarda Kołatka, rodziców, + żonę i rodzinę Sztułów, + Annę Tichą, rodzinę Orszulików, z prośbą o Bożą opiekę dla żyjących członków rodziny 7:00 Pl 7:00 Cz Za naše farní společenství 22.04. 18:00 Cz Za + Annu Kuboszkovou (12.výr.+) so 23.04. 18:00 Pl ne 6:30 Pl 8:00 Cz Na podziękowanie za 45 lat życia, za syna Andrzeja, z prośbą o wiarę i dary Ducha Świętego dla całej żywej rodziny Adamusów, Dzurików, Zorychtów, powierzając ich opiece Panny Maryi Za + rodziców Brodów, 2 synów, za dusze w czyśćcu cierpiące oraz za żywą rodzinę do Opatrzności Bożej Za rodinu Kudličkovou, Vrtělovou, Šírkovou a do ochrany Boží za živé rodiny Za żywą i + rodzinę Wawrzyczkową, Sikorową, Janotową, Onderkową i za dusze w czyśćcu cierpiące Za spolupracovníky farnosti Za + z rodiny Pohromové, Kolenčíkové, Francírkové, za Hanku Zábojníkovou 24.04. 9:30 Pl 11:00 18:45 po 7:00 25.04. 18:00 út 7:00 Cz Cz Pl Cz Za zemřelé z naší farnosti pohřbené tento měsíc beze mše svaté 26.04. st 7:00 Cz Pl Ku czci Ducha Świętego 27.04. 18:00 Cz Za + Jiřinu Hanzlovou (10.výr.+) a za živé rodiny do ochrany Boží + Antonína Onderku (6.výr.+), za jeho rodiče Cyrila a Františku Onderkovy, za + řádovou sestCz Za ru Eufázii a za živou rodinu 18:00 Pl Za duszę Emilii i Stanisława Szostków, + rodzinę Burzyńskich, Czernek i za dusze w czyśćcu pá 7:00 Pl Za + Amalię Golasowską i męża 29.04. 18:00 Cz Za + Ludmilu Štěpánkovou, sourozence a rodiče so 7:00 Cz 30.04. 18:00 Pl Za Bogusława Skwarło (4.roczn.+), z prośbą o jego szczęśliwą wieczność 6:30 Pl Za naszą wspólnotę parafialną čt 28.04. 7:00 8:00 + syna Roberta Bastu (16.výr.+), za rodiče Surovy, Milana Čepeka a do ochrany Panny Marie za Cz Za živé rodiny Za + Leontynę i Stanisława Lalurnych, synową Martę, zięcia Jana, za żywych i + z rodziny Lalurny, Kowala, Ździebło i Zon + Jiřího Ondráčku a celou + rodinu Ondráčkovou a Žilovou, s prosbou o Boží požehnání 11:00 Cz Za a ochranu pro živé rodiny 18:45 Cz Za + Vilmu a Ottavia Tedeschi a živou rodinu ne 01.05. 9:30 Pl Omlouváme se žá přípádne chyby ve jmenech, umyslech á cásech msí svátych. Naleznete-li takovoů chybů, kontaktůjte nas, prosím. Příští číslo Naší farní rodiny vyjde v neděli 24.04.2016 Uzávěrka ve středu 13.04.2016 Kdo si hraje, nezlobí! Dokážeš správně spojit jednotlivé dny svatého týdne s jejich pojmenováními? Víš, proč se tak jmenují? Neděle Zelený Pondělí Boží hod Velikonoční Úterý Šedivé Středa Květná Čtvrtek Bílá Pátek Spoj tečky se stejnými čísly. Výsledný obrázek vybarvi. Velikonoční Sobota Škaredá Neděle Velký Najdeš v osmisměrce všechna slova a zjistíš, co ukrývá? Víte, že…? beránek, pomlázka, vejce, kraslice, kříž, oheň, svíce, kočičky, jas, zajíček, koleda, jidáše, mazanec, amen, pučálka, kaktus, obilí, zvyk, jaro, svatý, bůh, Ježíš, bible, papež, mše, ryba, kostel, fara, kněz, víra, oko Velikonoce jsou pohyblivým svátkem. Připadají vždy na neděli následující po prvním jarním úplňku. Kvůli tomuto pravidlu můžeme Velikonoce v kalendářích najít vždy pouze v rozmezí od 23. března do 26. dubna. Ondra Mechúr Naše farní rodina / Nasza Rodzina Parafialna Neprodejné. Náklady na jeden výtisk jsou ve výši 17 Kč Kč. Texty článků prochází jazykovou korekturou. Obrázky převzaty většinou z internetu. Vydavatel Vydavatel: Římskokatolický farní úřad Karviná, Pivovarská 2/1, 733 01 Karviná 1, tel.: 596 314 455, e-mail: nfr@farnost [email protected] Redakce Redakce: Tereza Ondruszová (šéfredaktor), Alena Foltynová, Anna Špirková, Eva Steffanová, Jana Lokajová, Kamila Fašungová, Lucie Zormanová, Ondřej Mechúr, P. Przemysław A. Traczyk, Rostislav Mechúr