(struktura) médií a mediální systém
Transkript
(struktura) médií a mediální systém
Mediální komunikace Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D. 8. 4. 2015 Mediální komunikace – okruhy přednášek: 1. Jazyk, znak, komunikace. Teorie komunikace, teorie informace, informační proces a modely komunikace. 2. Znak a znakové systémy. Sémiotika. Sémiotická lateralita. Sémantický trojuhelník a typologie znaků. Mystifikace v znakových systémech, dekódování mýtu. Metatvorba. 3. Typy mediálních teorií a přístupy k médiím. 4. Předpoklady vzniku masová komunikace. Stručná historie vybraných médií. 5. Média a kodifikace (skutečnosti). Zpravodajské hodnoty. Medializace a mediální realita. 6. Teoretici a teorie médií. 7. Hyperrealita, virtuální realita, fikce. 8. Sociologie masové komunikace - školy a představitelé 9. Sociologie mediální komunikace - sociální konstrukce, realita, síť 10. Výzkum v oblasti mediální komunikace - základy vědeckého výzkumu Mediální komunikace – okruhy přednášek: 11. Psychologie masové komunikace - školy a představitelé 12. Psychologie masové komunikace - neuro přístupy 13. Účinky mediální komunikace 14. Publikum masové a mediální komunikace 15. Systém (struktura) médií a mediální systém (aparát). 16. Nová média a digitalizace 17. Mediální antropologie, archeologie, studia. 18. Mediální etika a vzdělávání. http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/medialni-komunikace/ Zadání seminární práce pro studenty kombinovaného studia letní semestr 2014 Téma: Pilotní šetření a prezentace seminární práce 1. Projekt pilotního šetření 2. Definování výzkumného problému, metod, technik, vzorku a základního souboru 3. Zadání šetření 4. Vyhodnocení šetření 5. Prezentace výsledků (zpráva o šetření) • Prezentace seminární práce ze ZS (snímky, nahrání, el. podklady) http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/medialni-komunikace/ Systém (struktura) médií a mediální systém (aparát). O mediálním systému budeme uvažovat ve dvou rovinách. První bude rovina tradičního pojetí společných a odlišných prvků struktury médií, mediální mapy v jednotlivých státech (nebo bloky: rozdíly mezi USA a Evropou). Tento přístup (normativní, atomistický) popisuje základní předpoklady a vývoj vysílání, roli duálního modelu, problémy spojené s globalizací mediálních obsahů (vlastnické i obsahové) a regulaci/deregulaci. Systém (struktura) médií a mediální systém (aparát). Druhý pohled (kritický, systémový) je pohledem, ve kterém hraje klíčovou roli systém, a je to pohled na média – aparáty, umělé systémy, produkující mediální realitu, hyperrealitu – simulakrá – a kritika tohoto systému zvenku. Mediální modely: služba veřejnosti versus zisk a konzum Normativní pohled a příslušné teorie vyjadřují představu, jak by mělo fungovat jednání médií vůči společnosti, jak by se ideálně měla (neměla) struktura média odrazit i v jednání – co se od médií očekává. Tato představa mediálního systému (struktury) zahrnuje otázky mediální legislativy i profesní etiky, globalizaci mediálních obsahu, deregulaci vlastnictví a koncentraci mediálních monopolů a přehled o aktuální mediální situaci ve světe i v ČR (přehled mediálních společností). Mediální modely: služba veřejnosti versus zisk a konzum Po druhé světové válce došlo i v oblasti médií (také v politice, ekonomice, společenském uspořádání) k mnohým změnám – v Evropě zesílil vliv USA, v poválečné obnově se začaly uplatňovat americké modely soukromých společností i americký marketing. Globalizace se někdy kriticky vnímá i jako amerikanizace (severoamerický způsob života), v oblasti kultury se kritizuje její podřízení ekonomické racionalizaci ve stylu mcdonaldizace a také jednosměrný tok z bohatých zemí do chudých (tzv. kulturní a informační imperializmus). McQuail, Denis (2007), s. 5. McQuail, Denis (2007), s. 10 Mediální modely: služba veřejnosti versus zisk a konzum Nicméně, byla to právě americká Komise pro svobodu tisku (Commission on the Freedom of the Press), která v roku 1947 zveřejnila svou zprávu a uvedla v něj hodnoty, principy a standardy, které měl odpovědný tisk dodržovat – přínosem byla hlavně teorie společenské odpovědnosti. Měla vliv jednak na profesní standardy (etické a technické redakční kodexy) a také na teorii tisku, princip samoregulace, v rámci kterého vznikaly různé rady a organizace zabývající se chováním a jednáním médií. Mediální modely: služba veřejnosti versus zisk a konzum „Ve zprávě byly také specifikovány hlavní standardy, které by odpovědný tisk měl dodržovat. Jedná se především o ,úplné, pravdivé, vyčerpávající a inteligentní zaznamenání denních událostí v kontextu, který jim dává smysl´. Tisk by měl dále sloužit jako ,fórum pro výměnu komentářů a kritiky´ a být ,obecným nositelem veřejného vyjadřování´. Za třetí by měl poskytovat ,reprezentativní obraz skupin, jež utvářejí společnost´, a také prezentovat a objasňovat ,cíle a hodnoty společnosti´.“ McQuail, Denis (2007), s. 150. Mediální modely: služba veřejnosti versus zisk a konzum Myšlenka vysílání ve veřejném zájmu, veřejné služby, se diskutuje dlouho a USA i Evropa dospěli k různým pojetím: od minimálního a dobrovolného servisu (USA – veřejné sítě, televizní PBS a rozhlasová NPR) k podrobnému a povinnému (v Evropě). http://en.wikipedia.org/wiki/Public_services Mediální modely: služba veřejnosti versus zisk a konzum Některé evropské země preferují označení „služba ve veřejném zájmu“ (service of general interest), jiné koncepci veřejné služby (public services), nebo služby veřejnosti, kterou zabezpečují poskytovatelé. První termín nevylučuje, že poskytovatelem veřejné služby může být i soukromý subjekt – druhý je aplikovatelný spíš na transformované státní instituce, nebo ty, které mají se státem smlouvu o poskytování služby veřejnosti. http://en.wikipedia.org/wiki/Public_services Rozdíly mezi veřejnými a soukromými médii Terestriální (celoplošné) vysílání bylo ze začátku naprosto závislé na kmitočtovém spektru vhodném pro šíření komunikace. Kmitočtové spektrum je fyzikálně a geograficky limitovaná veličina, „national asset“ (společné národní bohatství, národní majetek), o který se stará stát. V případe kabelového vysílání toto omezení neplatí, a proto se v Americe rozvinul model sítí (networks) a lokálních stanic (stations). ŠMÍD, Milan. Veřejnoprávní soukromé televize v některých evropských zemích (zpráva pro Parlament České republiky), březen 2004, dostupné na http://tucnak.fsv.cuni.cz/~smid/psp.doc Rozdíly mezi veřejnými a soukromými médii Rozhlas a televize jsou tedy média, které jsou více závislé na technologické infrastruktuře jako tisk, proto před objevením (se) zábavy (v roku 1960 zdůraznil zábavnou funkci Ch. Wright) nebyl o ně ze strany soukromých společností zájem – investice byly také vysoké, že si je mohl dovolit jen stát. Rozdíly mezi veřejnými a soukromými médii Důsledkem toho byly evropské mediální systémy komercializovány později, relativně dlouho fungovaly v rukách státu. Případ, kde vedle sebe fungují soukromé i veřejné média, se nazývá duální systém (nebo mixed public-private system v anglosaské oblasti). Rozdíly mezi veřejnými a soukromými médii Kategorie veřejných médií přitom zahrnuje různé formy národních, státních (financovaných a kontrolovaných státem), nebo vládních médií (ty jsou závislé na vládě, kterou propagují). Veřejnoprávní model vychází z různých ponětí veřejné služby, veřejné kontroly a veřejného financování. vysílatel je zřízen oprávnění k vysílání financování programové povinnosti veřejný sektor rozhodnutím exekutivy nebo legislativy ( právní normou přijatou politickou reprezentací státu) vyplývá ze zákona, nebo ze smlouvy se státem veřejné zdroje: státní rozpočet, nebo členské příspěvky, poplatky (koncesionářské od přijímatelů nebo členské od členů vysílací sítě) soukromý sektor podnikatelským subjektem jako obchodní společnost vzniká udělením licence výnosy z reklamy, inzerce a sponzoringu publikační, vydavatelská činnost merchandising (prodej propagačních předmětů) reklama a sponzoring (omezené prodej nebo pronájem vysílacích zákonem nebo smlouvou o práv poskytování veřejné služby) pronájem výrobních kapacit pronájem a prodej vlastních kapacit (výrobních, vysílacích) plnění veřejné služby uložené dodržování licencovaného zákonem (univerzální programového formátu a dostupnost, rozmanitý obsah, příslušných zákonů původní tvorba, pořady pro menšiny apod.) Média veřejné služby v ČR Média veřejné služby jsou ve vyspělých zemích považována za součást moderní společnosti. Úkoly médií veřejné služby jsou koncipovány na základě principu universality, tj. jednoho celkového poslání vůči celé společnosti určené k uspokojování individuálních zájmů. Za situace, kdy se trh poskytovatelů rychle fragmentuje, silné veřejnoprávní médium slouží jako referenční bod a prostředek sebeidentifikace pro občany celého státu. Vysíláním veřejné služby jsou v České republice pověřeny Česká televize a Český rozhlas na základě zákonů č. 483/1991 Sb., resp. č. 484/1991 Sb. http://www.mkcr.cz/cz/media-a-audiovize/rozhlasove-a-televizni-vysilani/verejnopravnivysilani-81273/ Veřejnoprávní vysílání v ČR „Slouží k plnění kulturních, společenských a sociálních potřeb společnosti. Je zde informace o jeho povaze, důvodech jeho existence a mezinárodních dokumentech k tomu se vztahujících. Odůvodněnost existence médií veřejné služby a jejich nezastupitelná role v současné společnosti je vyjádřena jak v právu EU, tak řadě dalších materiálů institucí EU a Rady Evropy.“ http://www.mkcr.cz/cz/media-a-audiovize/rozhlasove-a-televiznivysilani/verejnopravni-vysilani-81273/ Veřejnoprávní vysílání v ČR „Na úrovni EU je role veřejnoprávního vysílání je uznána Protokolem 29 připojeným ke Smlouvě o fungování EU a důležitost systému tzv. duálního vysílání uvádí směrnice o audiovizuálních mediálních službách. Tyto předpisy jsou podpořeny řadou doporučení a deklarací Evropského Parlamentu, Rady ministrů, a Rady Evropy. Zejména Rada Evropy, jakožto organizace jejíž hlavní poslaní je ochrana lidských práv a podpora právního státu, považuje existenci veřejnoprávního vysílání za nezbytnou a důležitou pro současnou společnost.“ http://www.mkcr.cz/cz/media-a-audiovize/rozhlasove-a-televiznivysilani/verejnopravni-vysilani-81273/ Mediální modely: služba veřejnosti versus zisk a konzum I koncentrace vlastnictví má minimálně dva rozměry: horizontální propojování (koncentrace konkurenčních značek, slučování) a vertikální (hierarchizace struktury, dcerské společnosti, rozšiřování portfolia). Společný podnik se označuje jako joint venture a forma vlastnictví, kdy jedna mediální společnost ovládá podíl v jiné, jako cross ownership (křížové vlastnictví). Mediální modely: služba veřejnosti versus zisk a konzum Výsledkem může být jediný mediální podnik, který vytvoří film ve vlastním studiu, promítá ho v síti vlastních kin, distribuuje na vlastních nosičích, propaguje ve vlastních tiskovinách, atd. V některých zemích může díky horizontální koncentraci mít dokonce totální monopol (nebo oligopol, kartelovou dohodu dvou gigantů). Mapy vlastnictví médií I když Viacom a CBS byly od roku 2006 dvě různé společnosti, jsou obě částečně vlastněné podniky impéria National Amusemenet vlastněného Sumnerem Redstonem. Takto například Paramount Home Entertainment vydává DVD/Blu-ray distribuce pro většinu knihovny CBS Corporation. Although Viacom and CBS Corporation have been separate companies since 2006, they are both partially owned subsidiaries of the private National Amusements company, headed by Sumner Redstone. As such, Paramount Home Entertainment handles DVD/Blu-ray distribution for most of the CBS Corporation library. http://en.wikipedia.org/wiki/Media_crossownership_in_the_United_States#Owners_of_American_media Mapy vlastnictví médií Velká šestka monopolů v USA 1. 2. 3. 4. 5. 6. Comcast The Walt Disney Company News Corporation Time Warner Viacom CBS Corporation Ownership Chart: The Big Six. (2009) Free Press. Retrieved from http://www.freepress.net/ownership/chart/main Mapy vlastnictví médií http://en.wikipedia.org/wiki/Media_crossownership_in_the_United_States#Owners_of_American_media The Big Six[1] Media Outlets Příjmy (2009) Comcast NBCUniversal (a joint venture with General Electric from 2011 to 2013), NBC and Telemundo, Universal Pictures, Focus Features, 26 television stations in the United States and cable networks USA Network, Bravo, CNBC, The Weather Channel, MSNBC, Syfy, NBCSN, Golf Channel, Esquire Network, E!, Cloo, Chiller, Universal HD and the Comcast SportsNet regional system. Comcast also owns the Philadelphia Flyers through a separate subsidiary. 157 miliard $ Mapy vlastnictví médií http://en.wikipedia.org/wiki/Media_crossownership_in_the_United_States#Owners_of_American_media The Big Six[1] Media Outlets Příjmy (2009) Holdings include: ABC Television Network, cable networks ESPN, the Disney Channel, A&E and Lifetime, approximately 30 radio stations, music and book publishing companies, production The Walt companies Touchstone, Marvel Entertainment, Lucasfilm, Walt Disney Disney Pictures, Pixar Animation Studios, the cellular service 36.1 miliard $ Company Disney Mobile, and theme parks in several countries. Also has a longstanding partnership with Hearst Corporation, which owns additional TV stations, newspapers, magazines, and stakes in several Disney television ventures. Mapy vlastnictví médií http://en.wikipedia.org/wiki/Media_crossownership_in_the_United_States#Owners_of_American_media The Big Six[1] Media Outlets Příjmy (2009) Holdings include: the Fox Broadcasting Company; cable networks Fox News Channel, Fox Business Network, Fox Sports 1, Fox Sports 2, National Geographic, Nat Geo Wild, FX, FXX, FX Movie Channel, and the regional Fox Sports Networks; print publications including the Wall Street News Journal and the New York Post; the magazines Barron's and 30.4 miliard $ Corporation* SmartMoney; book publisher HarperCollins; film production companies 20th Century Fox, Fox Searchlight Pictures and Blue Sky Studios. As of July 2013, News Corporation was split into two separate companies, with publishing assets and Australian media assets going to News Corp, and broadcasting and media assets going to 21st Century Fox.[2] Mapy vlastnictví médií http://en.wikipedia.org/wiki/Media_crossownership_in_the_United_States#Owners_of_American_media The Big Six[1] Media Outlets Příjmy (2009) Largest media conglomerate in the world, with holdings including: CNN, the CW (a joint venture with CBS), HBO, Time Cinemax, Cartoon Network/Adult Swim, HLN, NBA TV, TBS, TNT, 25.8 miliard $ Warner truTV, Turner Classic Movies, Warner Bros. Pictures, Castle Rock, DC Comics, and New Line Cinema. Holdings include: MTV, Nickelodeon/Nick at Nite, VH1, BET, Viacom Comedy Central, Paramount Pictures, Paramount Home 13.6 miliard $ Entertainment and Atom Entertainment. Holdings include: CBS Television Network and the CW (a joint CBS venture with Time Warner), cable networks CBS Sports Corporatio Network, Showtime, TVGN; 30 television stations; CBS Radio, 13.0 miliard $ n Inc., which has 130 stations; CBS Television Studios; book publisher Simon & Schuster. Mapy vlastnictví médií (USA) http://themillenniumreport.com/2014/10/who-really-controls-the-mainstream-media/ Mapy vlastnictví médií (USA, media moguls) http://themillenniumreport.com/2014/10/who-really-controls-the-mainstream-media/ Mapy vlastnictví médií (Evropa) http://europeanjournalists.org/blog/2015/03/06/3377/ Mapy zaměření sociálních médií (svět, 2013) http://www.fredcavazza.net Mapy zaměření sociálních médií (svět, 2012) http://www.fredcavazza.net Mapy zaměření sociálních médií (svět, 2013) http://www.fredcavazza.net Mapy zaměření sociálních médií (svět, 2014) http://www.fredcavazza.net Mapy zaměření sociálních médií (svět, 2014) http://www.fredcavazza.net Mediální modely: služba veřejnosti versus zisk a konzum Formát je na jedné straně globální, univerzální schéma, šablona, obsahový formát, která je pak prodán, pronajat, nebo licencován a konkrétní podobu dotváří regionalizace, přizpůsobení v konkrétní zemi a pro konkrétní publikum (spotřebitele). Mediální modely: služba veřejnosti versus zisk a konzum Formát je i schéma – nikoli univerzální, ale dost konkrétní – která se vyžaduje při žádosti o vysílací licenci. Je to programový formát a vysílatel se zavazuje po udělení licence jej dodržovat. Globální mediální kultura, komodifikace Komodifikace „je proces, při kterém se z objektů, znaků, událostí, vlastností, lidské práce či lidí samotných stávají předměty směny, podléhající mechanismům trhu. Komodifikace činí z objektů předměty určené ke koupi a prodeji, jejichž hodnota je dána jejich směnitelností.“ http://cs.wikipedia.org/wiki/Komodifikace Globální mediální kultura, komodifikace Kritika komodifikace výrobků, práce, společenských vztahů a kritika kapitalismu byla předmětem filosofie Karla Marxe (1818–1883). Chápal ji jako proces přiřazování směnné hodnoty. K původní užitné hodnotě zboží, vycházející z fyzických vlastností věcí a vyjadřující jejich užitečnost, tak byla přidána sociálně konstruovaná hodnota směnná. Tento proces se nevztahoval pouze na produkty lidské činnosti, ale i na činnost samotnou a rovněž na toho, kdo ji vykonával. Globální mediální kultura, komodifikace Komodifikaci práce v buržoazní společnosti vysvětloval Marx tím, že ti, kteří nevlastnili výrobní prostředky, byli nuceni prodávat to jediné čím disponovali – svou práci jako zboží na trhu. Došlo tím k přeměně práce ve směnitelnou, obchodovatelnou komoditu. Vlivem zdůraznění směnné hodnoty zboží došlo podle něj k zastření lidské práce vynaložené k jeho výrobě. Tímto bylo umožněno, aby vlastníci výrobních prostředků platili dělníkům za produkty méně, než odpovídalo jejich skutečné hodnotě určené vynaloženou prací. S tím, jak byl při posuzování hodnoty zboží potlačen význam lidské práce, vznikal dojem, že hodnota zboží leží v něm samotném a nikoliv v lidské činnosti. Tento proces označil Marx za „zbožní fetišismus.“ Globální mediální kultura, komodifikace Představitelé frankfurtské školy, Theodor Adorno a Walter Benjamin, kritizovali komodifikaci kultury a umění. Benjamin to vysvětlil na příkladu reprodukce malovaných obrazů do podoby fotografií dostupných všude a všem. K označení procesu komodifikace, standardizace a „masovění“ kultury používali termín kulturní průmysl. Jürgen Habermas kritizuje komodifikaci společnosti, protože přispěla k zániku veřejné sféry, nezávislého a kritického fóra. K zániku došlo posílením státu a jeho byrokratických nástrojů a vlivem komerčních zájmů. Například tištěná média přestala podle Habermase plnit svou funkci nositelů kritické diskuse, neboť začala být ovládána ekonomickými zájmy velkých vydavatelů, kteří komodifikovali zprávy a názorové rubriky a učinili z nich předměty obchodu a prostředky k dosažení zisku. Globální mediální kultura, komodifikace Další kritik, Jean Baudrillard, analyzoval koncepci zboží v postmoderní společnosti a zjistil, že hodnota tady nevzniká ve výrobním procesu a vynaloženou prací. Vzniká v komunikaci, v rámci níž jsou produktům propůjčovány významy – je to tedy proces, při němž se zboží stává znakem majícím takový význam a hodnotu, jaké jsou mu v daném společenském kontextu připisovány. Děkuji za pozornost! PhDr. Peter Jan Kosmály, PhD. V případě nejasností mě kontaktujte na: [email protected]