Jistoty ve stáří?

PŘÁTELSTVÍ JE DCEROU CNOSTI. ZLOČINCI SE MOHOU
SPŘÁHNOUT, ALE NE SPŘÁTELIT (Goya)
ČÍSLO 28* ROČNÍK IV* 14. 9. 2011* (ČAS 1 – ročník XV* Kurýr ročník VI)
Ve druhém století našeho letopočtu žil v Alexandrii slavný astronom a zeměpisec Klaudios Ptolemaios. Podle
vyprávění obchodníků a vojáků kreslil mapy vzdálených zemí. Velké pohoří na severu země, v níž podle něj žil
velký národ Boiochaimů, označil jako Askiburgion. Přiložíte-li Ptolemaiovu mapu na mapu dnešní, pod
Askiburgionem naleznete Nízký a Hrubý Jeseník, část Slezska i střední Moravy. I mezi tvůrci tohoto listu
naleznete nejednoho učeného Boiochaima. Na sklonku 19. století si příznivci strany realistické, sdruženi kolem T.
G. Masaryka uvědomili, že potřebné změny společenské vyžadují více informačních zdrojů. A tak vznikl v roce
1866 list ČAS, od počátku redigovaný Janem Herbenem. V roce 1990 si vydavatelé tohoto listu vypůjčili název i
původní grafickou podobu hlavičky a vydávali až do roku 2005 list ČAS v tištěné podobě. A pochopitelně
v duchu názorů původní České strany lidové (realistické). Ten pak na několik let, od 3. 2. 2005 do 21. 8. 2008
nahradil internetový deník Bruntálský Kurýr. Tento internetový, dle potřeby i tištěný list ČAS je tedy
pokračováním obou zmíněných periodik a měl by v této podobě vydržet co nejdéle. Což bude i dílem vás,
čtenářů.
Vydává: občanské sdruţení Vlastenecký poutník, Čeladná 711, 739 12 Čeladná, v nakladatelství Moravská
expedice®. Redakce: petr.anderle @ tiscali.cz +420 724 100 646. Odpovědný redaktor:Petr Andrle. Kaţdé vydání
najdete také na www.hbl.cz ; www.marianka.eu. Objednávky: e-mail s předmětem ČAS* Registrace MK ČR ze dne
22. 3. 2001 evidenční číslo MK ČR E 11 345
Někdy jsou věci na první pohled neřešitelné, daleko jednodušší než si dovedeme
představit. Je to dáno často tím, že čím složitější problém se zdá být, tím intenzivněji
hledáme nějaká velká, neřku-li přímo kouzelná řešení. A přitom jsou mnohdy pouze
na dosah ruky. V těchto dnech, kdy společnost diskutuje o tom, zda ten či onen
systém zajistí dnešním třicátníkům za čtyřicet let jejich důchody, zapomínáme zcela
na to, že byly doby, kdy neexistovaly žádné důchody. A staří lidé sice umírali, ale
nikoli kvůli tomu. Hezkou úvahu na toto téma napsal náš kolega ThMgr. Dan
Drápal, šéfredaktor Konzervativních listů, které vydává občanské sdružení
Konzervativní klub. V dnešním čísle přetiskujeme z Konzervativních listů ještě
jeden zajímavý článek Tomáše Dittricha, pro změnu o sudetských Němcích.
Jistoty ve stáří?
Dan Drápal
V den, kdy píšu tento článek, přinesly noviny zprávu o tom, ţe celý týden významně
klesaly ceny zlata. Domnívám se ovšem, ţe jde o dočasný výkyv a ţe
cena zlata dále poroste. Jen o týden dříve referovaly noviny o tom, ţe
Češi nakupují zlato jako nikdy dříve. Ne zlaté mince, ne zlaté šperky
(prodej tohoto zboţí prý naopak mírně klesá), ale čisté zlato, zlaté cihly,
či spíše cihličky.
Čím to je? Movitější lidé, kteří si zlato mohou koupit, dospěli k závěru,
ţe je to nejjistější způsob uloţení peněz a zajištění na stáří. Nemohu tvrdit, ţe
investovat do akcií se nevyplatí, protoţe nemohu vyloučit, ţe zítra začne cena akcií
opět růst a poroste třeba deset let. Ovšem vzhledem k tomu, jak se akciové trhy
chovaly v posledních pěti letech, soudím, ţe dnes bude do akcií investovat opravdu
spíše jen nenapravitelný optimista nebo člověk, který váţně neví, co s penězi.
Hlavním problémem je, ţe lidé dnešní ekonomice nevěří. Nevěří akciím, nevěří
různým podobám pojištění, a termínované účty nenabízejí ţádné zajímavé úročení.
Sám jsem letos začal pobírat starobní důchod. Díky Bohu, zatím si vzhledem ke
svému zdraví mohu přivydělávat – se samotným důchodem bych rozhodně
nevystačil. Stál jsem před volbou, zda odchod do důchodu neodloţit a nepobírat pak
důchod o něco vyšší. Rozhodl jsem se touto cestou nejít. Proč? Protoţe nepovaţuji za
jisté, zda nakonec celý náš důchodový systém nezkolabuje, a rád dostanu od státu
nazpět aspoň něco z toho, co jsem během ţivota na důchod odevzdal. Beztak toho
bude jen zlomek, i kdyby systém ještě vydrţel. Celý náš ekonomický systém je v
hluboké krizi. Tato krize má své ekonomické příčiny a projevy, její kořeny leţí ale za
horizontem ekonomiky. Jsou to kořeny duchovní a civilizační. Továrny se neruší.
Banky plošně nekrachují. Zemědělci dále obdělávají zemi. Sluţby vesměs fungují. Kde
se tedy bere takový mrak nejistoty, ba dokonce beznaděje?
Lidstvo nedokáţe ţít bez vize. Byli jsme stvořeni k něčemu více neţ k tomu, abychom
zde nějakých sedmdesát či devadesát let vegetovali, pak zemřeli a zmizeli z tohoto
světa kremací bez obřadu. Národy i jednotlivci potřebují mít ke svému ţivotu vizi, a
pokud tato vize schází, společnost se hroutí a začíná propadat nejen do beznaděje, ale
i do anarchie. Obávám se, ţe nedávné rabování v Londýně a jiných anglických
městech je pouhou předzvěstí toho, co přichází.
Křesťanství dalo lidstvu, národům i jednotlivcům vizi Království nebeského. Pravda,
byla to vize nebezpečná, protoţe (některé) lidi čas od času napadlo, ţe by ji mohli
uskutečnit vlastními lidskými silami. Tak to ale původce a dárce této vize – Jeţíš
Kristus – nikdy nemyslel. Jednak zdůrazňoval, ţe jeho království není z tohoto světa
(a proto se ani nedá prosazovat lidskými prostředky), jednak nás upozorňoval, ţe „bez
něj nemůţeme činit nic“. To první a často i to poslední, co pro přiblíţení této vize
můţeme udělat, je nechat Krista kralovat ve svém srdci. Pokud to nevezmeme za
tento konec, mohou nastat strašlivé katastrofy.
Kdyţ lidé začali opouštět Boha, nastala „vhodná“ doba, aby vize Boţího království
nabyla sekulárních rysů. Svým způsobem se utrhla z řetězu a lidé si začali myslet, ţe
kdyţ Kristus tak dlouho otálí, musí vzít věci do svých rukou. Výsledkem byl
komunismus – se vším co přinesl. Bohuţel, mnozí lidé neztratili víru pouze v tuto vizi,
ale v jakoukoli vizi. Rozdíl mezi rabováním v anglických městech a studentskými
nepokoji z roku 1968 je právě v tom, ţe tehdy měla značná část mládeţe ještě určitou
vizi, byť šlo o vizi ve svých důsledcích ďábelskou, zejména pokud šlo o tzv. sexuální
revoluci a podkopání všech autorit. Byla to ovšem generace, která mohla vidět
uskutečnění své vize. Mnozí ji dodnes obhajují. Nedochází jim, ţe společenské změny,
k nimţ v důsledku této úspěšné revoluce došlo, navodily situaci, kdy se uţ ţádná velká
vize nemůţe zrodit. Děti těch, kdo prosadili „volnou lásku“, uţ nedokáţou nic neţ
rabovat. V dobách nejistoty přichází ke slovu zlato. Je symbolem trvalé hodnoty –
tedy něčeho, co z našeho světa pomalu ale jistě mizí. Jeţíš nás ale upozorňuje, ţe i
kdyţ zlato na rozdíl od jiných kovů nerezaví, můţe nás o něj připravit zloděj.
Celoţivotní úspory mohou zmizet v jediném okamţiku. Existuje tedy vůbec způsob,
jak se zajistit na stáří? Naprosto spolehlivý nikoli. Přesto bych jeden návrh měl.
Tím návrhem je pěstování rodinného ţivota a mezigenerační solidarity. Moţná akcie
padnou, důchodový systém zkolabuje a zlato vám ukradnou. Budete-li ale mít děti, do
nichţ jste nějakých dvacet let investovali především svou lásku, nebezpečí, ţe zemřete
hladem, bude velice nízké. To ovšem znamená vrátit se kamsi nazpět, řekněme do
počátků devatenáctého století. Komu by se do toho chtělo, ţe?
Jenže mít dobrou rodinu se skutečnou, nikoli fiktivní mezigenerační
solidaritou je dobré tak jako tak. Ostatně, patří to k oné křesťanské vizi.
Beztak si myslím, že bychom se k ní měli vrátit. Čím dřív, tím lépe.
Dvacet let se díváme a mlčíme
Petr Andrle
Nejprve musím prohlásit, ţe se má všem měřit stejným metrem. Kdokoli narušuje
občanské souţití, měl by být volán k odpovědnosti. Pochopitelně i ten, který poţaduje,
aby Cikáni šli konečně „do plynu“. Jsou situace, které se tolerovat nedají a nesmějí. A
je úplně lhostejné, jakou barvu pleti mají jejich aktéři. Píši to proto, aby si mě nikdo
nepletl s nějakým rasistou, případně naopak s neobjektivním zastáncem Cikánů.
Celou problematiku vztahů majoritní společnosti a Cikánů lze vidět z mnoha úhlů.
Chtěl bych předestřít jeden z nich, i kdyţ si uvědomuji to riziko, ţe z jiného úhlu vše
můţe vypadat zcela jinak. A to je právě ona zapeklitost problémů, kterou nám sem
nikdo neimportoval, jak se v pondělí pokusil naznačit český prezident. Je to situace,
na kterou se jiţ dvacet let pouze díváme a jsme za ni odpovědni výhradně my a nikdo
jiný.
Před dvěma lety jsem projíţděl menší vesnicí v Nízkém Jeseníku ve chvíli, kdy tělo
touţilo konečně alespoň po kávě, kterou nabízela reklama u hospody na zdejší návsi.
Vešel jsem do temné, ospalé a stále ještě umakartové jednoťácké hospody, která zela
prázdnotou. Pouze v jednom koutě několik muţů prohánělo výherní automaty, jejichţ
blikání malovalo na zakouřené stěny poněkud bizarní obrazy. Leč hospodská byla
milá a povídavá, kafe nebylo špatné, takţe jsme se dali do řeči. Prázdný je to tu furt,
povídala, kdyby nebylo těch automatů, mohla bych to zavřít. Na moje zvědavé otázky
odpovídala s ochotou. Přes týden tu nikdo nezabloudí, v sobotu a v neděli se tady celá
muţská část obce zlinkuje. A kdyţ se bere na farmě, tak jsou dva dny velké trţby a ty
automaty jedou na plný pecky. A pak kdyţ se berou podpory. Tři dny téměř ani
nezavírám. A pak je zase klid a trţby ţádné. Ano, tam v rohu jsou černí (jako Cikáni),
je jich tu jako maku. Někteří dělají na farmě, ale většina z nich je na podpoře. Jo, tu
tady většinou nechaj. Vysvětlovat Cikánům (ale nikoli jen jim), ţe tzv. výherní
automaty jsou programované tak, aby všichni sázející neustále prohrávali a jen sem
tam, aby někdo vyhrál, to je zbytečné. V tomto směru jsou stejní jako domorodci na
Haiti, kteří nosili Kolumbovi a jeho muţům kousky zlata za darovaná zrcadla,
skleněné korály a jiné cetky. Majitelé hospod, kteří je v průběhu hry napájejí
alkoholem, zas připomínají osadníky, kteří pomocí „ ohnivé vody“ dosáhli u Indiánů
svého častokrát daleko jednodušeji. Ano, máte pravdu, je to jejich volba, nikdo je
nenutí, aby do heren chodili. Indiáni nakonec tu whisku později také vyţadovali sami
a nikdo jim ji nenutil.V souvislosti s tím bychom se však měli zamyslet nad
následujícími fakty. Tato země má nejvyšší počet zaregistrovaných heren na hlavu na
světě. Hazard téměř denně zkoušejí chlapci ve věku 16 let a zkušenost s hazardem
před 18. rokem věku uvedla aţ třetina patologických hráčů. Za poslední rok povolil
stát dalších 22 324 videoloterijních terminálů! V Česku připadá jeden automat na 170
osob, ve Francii na 18 000 lidí. V Praze je 146 kasin, ve Vídni pouze jedno a to ještě
pod kontrolou státu, v celé Belgii jejich počet omezuje zákon na devět. V Praze s
jedním milionem obyvatel je více heren a kasin neţ v celých USA s 266 miliony lidí!!!!
Organizátoři hazardu mohou být všechno moţné, jenom nejsou nějací primitivové.
Dovedou si vše spočítat. Proto také se zákonem o hazardu hned tak nikdo nehnul a
také nehne. To uvidíte. V jejich kalkulacích jsou jiţ dvacet let zahrnuty miliardy
státních sociálních dávek, protoţe to je ten „skutečný a pravý byznys“. Parazitovat na
státním rozpočtu je dokonalý podnikatelský záměr. Organizátorům hazardu se
vyplácí. Naši skuteční milionáři si radši zajedou do Monte Carla, do Las Vegas,
případně do několika kasin v místě. Rozhodně však nepatří mezi ty, kdoţ plní ziskové
ţoky hazardu. Paradoxně jsou mezi těmi, kdoţ nejvíce přihazují na hromadu zisku
podnikatelů hazardu, především nezaměstnaní, lidé s menším socio-kulturním
vědomím, lidé málo vzdělaní, zoufalí klienti lichvářů, ale sumárně řečeno, příjemci
jakýchkoli podpor. Nejvíce je mezi nimi Cikánů. Přece nám musí být jasné, ţe při tak
obrovské síti hazardních doupat není moţné, aby organizátoři hazardu počítali se
ziskem od bohatých či od střední třídy. Napojili se na státní sociální penězovod a my
jim k tomu neustále otevíráme další a další finanční kohouty v podobě tisíců dalších
terminálů. A tak je tomu jiţ dvacet let a my se na to díváme. Jak myslíte, ţe to můţe
skončit?
Kdyby šli Cikáni do plynu, jak volala jedna paní ve Vansdorfu, mnoho majitelů heren
by zkrachovalo. O své zisky by přišli četní lichváři, prodejci drog a další podvodníci
všeho druhu. Ne, my Cikány (a jim v mnohém mentálně podobné občany)
potřebujeme jako sůl. Všichni tito také podnikatelé, mají sociální dávky pro tuto část
našich spoluobčanů jiţ dávno několik let dopředu rozděleny. Své výherní automaty
určitě nyní jiţ učí, aby uměly rozpoznávat sociální karty. Bude ten byznys ještě
rychlejší. Tak, jak se tomu jiţ děje dvacet let, a my se na to pouze díváme.
My na Cikány nadáváme, ale mnohdy jsme horší neţ oni. Znám případ jednoho
města, v němţ byly sociální dávky Cikánům realizovány formou poukázek na nákup
vybraných druhů zboţí, mezi nimiţ nemohl být pochopitelně alkohol. U Cikánů se
pilo vesele dál. Majitel samoobsluhy (nebyl Cikán ani náhodou) jim vydával účtenky
na potraviny a drogistické zboţí, připsal si na kaţdý účet dvě stovky navíc, a místo
toho si Cikáni odnášeli lahve s kořalkou. A ještě toho, kdo je okrádal, velebili. Kdo je
tady horší?
Nejlépe se totiţ okrádají chudí lidé. Nemají na to, aby si zaplatili právníka, ale
dostávají pravidelný přísun státních peněz. Jiřímu Čunkovi tleskali a tleskají dodnes
mnozí, ale ţe vlastně oţebračil své vsetínské Cikány tím, ţe je přinutil nakoupit ruiny
na bydlení mimo okres Vsetín, které budou splácet ze sociálních dávek ještě dalších
dvacet let, to mu nikdo do očí radši neřekl. Všichni mu tleskali a neviděli, ţe on si
zahrál na méně kvalifikovaného sociálního inţenýra a problém Vsetína odsunul
někam jinam. To byl celostátní signál pro developery, kteří organizují něco
podobného ve velkém. Skupují domy s nájemníky za řad „vyloučených osob“, tedy
vystěhovávají a stěhují do ghett. V této zemi je asi 400 ghett pro necelých sto tisíc
Cikánů. A chcete říci, ţe tato ghetta zorganizovali Cikáni? Chcete říci, ţe si Cikáni
zajistili, aby výkupny barevných kovů od nich po drahná léta kupovaly kradené
kabely, kanálové kryty, okapy, svody i dopravní značky? Také si nezajistili, aby bazary
od nich vykupovaly kradená rádia, mobily a jiné zboţí. Nebo ţe si funkci bílých koňů
vymysleli Cikáni? Ne, to všechno vznikalo z naší iniciativy a my se na to dvacet let
díváme. V zemích, v nichţ se státní rozpočet rozkrádá poněkud méně neţ u nás,
investuje stát do jiné formy pomoci. Cikán necikán, všichni potřební dostávají dle
zákona, bez ohledu na barvu pleti. Ale solidarita společnosti se projevuje v něčem
jiném. To je v tom známém, zda domorodcům vozit ryby, nebo jim nakoupit pruty a
naučit je ryby chytat. Ve Francii, v Německu, v Anglii a v mnoha dalších státech
pracuje mnohanásobné mnoţství sociálních asistentů, kteří chodí do rodin a
pomáhají se vším co je třeba a ještě provádějí potřebnou osvětu. My na asistenty
nemáme, protoţe na státní rozpočet je napojeno příliš mnoho kmotrů. Tak dost,
řeknete. Nakonec z toho vyleze, ţe my ostatní jsme vinni tím, jak Cikáni dnes ţijí.
Nikoli. Jsou to občané a mají stejná práva i stejné povinnosti jako ostatní. Nesporně.
Ale je zde hodně otázek, jejichţ zodpovězení patří také nám ostatním. A to je ten
jeden úhel pohledu, o němţ píši na začátku tohoto textu. Pokud si nepřiznáme naše
různá selhání, naše chyby, i naše hříchy, pak bude lepší, abychom resignovali a
nechali věcem volný průběh. Jenţe, to uţ tady jednou bylo a moc se to nepovedlo.
Bylo to horší, neţ kdo čekal.
ZKUSTE UVEDENÝ WEB:NEUVĚŘITELNĚ PESTRÝ
A ZAJÍMAVÝ ČASOPIS PLNÝ KULTURY
Neziskový kulturní portál www.bozo.cz hledá do svého týmu kolegy-dobrovolníky (redaktory)
na výpomoc, kteří mají přehled v oblasti kultury (hudba, film, literatura, divadlo či výtvarné
umění) a zároveň se nebojí zaujmout dostatečně kritický a originální pohled na tyto události.
Nabízíme získání zkušeností při tvorbě nového projektu, tvůrčí volnost při výběru témat. V
případě zájmu nás kontaktujte.
A ZKUSTE TAKÉ TOTO: VELICE ZAJÍMAVÉ DISKUSE
http://www.seaplanet.eu/index.php/souvislosti/vzdlavani/330-andreas-popp-odemokracii-novem-naboenstvi
http://www.seaplanet.eu/index.php/souvislosti/organizace-spolenosti/324-pravnistat-je-spoluvlastnictvi-oban-nikoliv-koist-politik
MÁTE ZÁJEM O PĚKNÉ PERO?
Veletrh Bonexpo se koná ve dnech 15. - 18. září 2011 na Výstavišti v praţských
Holešovicích. Na tomto veletrhu představíme ty nejluxusnější diamantové modely
značky Visconti, kompletní sérii "Pen of the Year" od Graf von Faber-Castell
a historické kolekce značek A. T. Cross a Waldmann z let 1860 - 1965, které v České
republice doposud nebyly k vidění. Informace o veletrhu Bonexpo najdete na tomto
odkazu: http://attalos.cz/subpage_bonexpo.html a také na oficiálních stránkách
veletrhu:
http://bonexpo.cz/.
SRDEČNĚ VÁS ZVEME
K ÚČASTI
Občanské sdružení Vlastenecký
poutník, Budišov nad Budišovku
PEUČ - Panevropská unie Česko,
oblastní
organizace
kraje
Moravskoslezského a Olomouckého
Polskie
Towarzystwo
Numizmatyczne koło w Oleśnie
Polskie
Towarzystwo
Numizmatyczne
Oddział
w
Opolu
Město Zlaté Hory
Urząd Marszałkowski w Opolu
Oddział
Regionalny
PTTK
Śląska Op.
Związek Górnośląski koło w
Opolu
Klub českých turistů Ondřejovice
Rotary klub Opava International
Římskokatolická farnost Zlaté Hory
a
Římskokatolická
farnost Opolski Klub Krajoznawców
Ondřejovice
Organizują / pořádají:
XXIV / 17.
SLEZSKÉ VLASTIVĚDNÉ SYMPOZIUM
Česko-polské vztahy
přes Grunwald až po zánik Rakouského Slezska
Zlaté Hory - Ondřejovice - Prudnik
30.9. -2. 10. 2011
Toto sympoziun je věnováno nejen lidem, kteří žili a žijí ve „slezskoslezském” pohraničí na Zlatohorsku a Ondřejovicku. První den
symposia, sobota, bude v dopolední části věnován také referátům,
zaměřeným na historii česko-polských vztahů. Vedle referátů,
věnovaných uvedené problematice, budou součástí programu také
vystoupení dalších referentů s populárně vlastivědným zaměřením,
která již tradičně spojíme do jednoho celku s praktickými
exkursemi na místa, o nichž bude pojednáno v jednotlivých
vystoupeních. Společný zájem o obsahovou stránku symposia je
současně příležitostí ke vzájemnému poznání a zintenzivnění
stávajících kontaktů účastníků sympozia z obou stran dnes již
v podstatě bezvýznamné česko-polské hranice.
Rámcový program sympozia
Pátek 30. 9. 2011
17.00 – příjezd do Zlatých Hor, ubytování v hotelu Bohéma, večeře
18.30 – prohlídka historického centra města Zlaté Hory, farní kostel,
Museum – exkurse s výkladem p. Mariana Čepa
Sobota 1. 10. 2011
8.00 – snídaně - pro ubytované v hotelu Bohéma
8.30 – oficiální zahájení symposia, detailní seznámení s programem,
seznámení s organizačním výborem a představení sponzorů;
9.00 – referáty přednesené polskými i českými odborníky*),
zaměřené na česko-polské vztahy v historické retrospektivě a na historii
Zlatých Hor, Ondřejovic a dalších, v průběhu symposia navštívených míst a
objektů
12.00 – oběd – základní škola Zlaté Hory
13.00 – odjezd autobusy na pěší (autobusovou) exkursi ke kapli v Javorné a lovecké
chatě Rudzinských s výkladem o dolování a zpracování ţeleza u Ondřejovic –
exkurse s výkladem referentů, kteří vystoupili v dopolední části
17.00 – večeře hotel Bohéma
18.30 – kulturní program – vystoupení dětského folklorního souboru Valášek zotavovna Edel
19.00 – společenský večer s cimbálovou muzikou k tanci i poslechu - v
historickém lázeňském domě – dnes zotavovna Edel
Neděle 2. 10. 2011
7.00 – snídaně hotel Bohéma
7.45 – odjezd autobusy do Ondřejovic
8.00 – zádušní mše svatá za rodinu Rudzinských – farní kostel v
Ondřejovicích
9.00 – pietní akt - poloţení kytice ke hrobu generála Rudzinského
9.15 – odjezd autobusem na exkursi ke zlatorudným mlýnům a dalším
pozoruhodným místům v okolí Zlatých Hor a Ondřejovic – exkurse s výkladem
referentů
12.15 – odjezd autobusem do Zlatých Hor
12.30 – oběd v základní škole ve Zlatých Horách
13.15 – odjezd autobusy do Prudniku
14.30 – Prudnik – exkurse na věţ „Voka” a do kláštera „Bonifratrów“ prohlídka
části města a okolí, závěrečné posezení s „kielbaskami na Polanie Kucharskiego”
16.30 – ukončení symposia, návrat autobusem do Zlatých Hor
*) podrobný rozpis témat referátů a jejich autorů bude uveden v dalších informačních
listech, rozeslaných přihlášeným účastníkům
Další informace také na internetové adrese: http://orso.pttk.pl/sympozja/
SLEZSKÁ VLASTIVĚDNÁ SYMPOZIA
K myšlence pořádání pravidelných každoročních symposií, zabývajících se
problematikou česko-polského pohraničí, vedla organizátory skutečnost, že po obou
stranách hranice, a to nejen v Horním Slezsku, se setkáváme s mnoha podobnými
problémy. Oblast Horního Slezska, kterou již více než 250 let rozděluje uměle
vytvořená hranice, je a vždy byla národnostně smíšeným regionem. Od středověku zde
spolu žili Češi, Poláci, Němci a mnoho dalších národností.
Po skončení druhé světové války došlo na obou stranách hranice k rozsáhlé výměně
obyvatel. Vedle po generace zde ţijících Poláků a Čechů zde zůstala jen malá část
původního německy mluvícího obyvatelstva. Místo většiny jejich krajanů pak zaujali
noví obyvatelé, dosídlení sem z Moravy, Slovenska, východních částí Polska,
Ukrajiny, Volyně, Řecka atd. Dále pak ještě velmi špatně prostupná hranice tyto lidi
od sebe oddělila. Rozdělila rodiny, zpřetrhala jiţ tak narušené vztahy mezi lidmi,
minimalizovala vzájemné kontakty, pocit sounáleţitosti, společných kulturních tradic
a vědomí historických vazeb.
Jaký je vztah dnešních obyvatel k tomuto regionu, jaké je povědomí jejich
sounáleţitosti? Jaké jsou vztahy mezi původními obyvateli a těmi, kteří přišli po
válce? Jaké jsou problémy německých menšin, které zde ţijí?
Na tyto a další otázky by mělo symposium pomoci hledat odpovědi a lidem po
obou stranách hranice ukázat, ţe na základě společných historických a kulturních
tradic je moţno nyní i v budoucnu stavět vzájemnou spolupráci a rozvíjet pozitivní
vztah ke společnému regionu. Naše vlastivědná symposia si kladou za cíl alespoň
zčásti přispět k řešení naznačené situace. Jejich výsledky by měly pomoci zdejším
lidem lépe poznat svůj region, jeho kulturní tradice, historii, pamětihodnosti a vazby
s okolím. Organizátoři by chtěli dosáhnout toho, aby si lidé uvědomili, ţe země po
obou stranách hranice je jejich společným domovem. Ţe není na místě po několik
uplynulých desetiletí záměrně pěstovaná vzájemná nedůvěra, nevraţivost, pohrdání a
přezíravost vůči "těm na druhé straně" i těm, kteří tu ţili dříve. Ţe prostě všichni, kdo
zde dnes ţijí a chtějí ţít, jsou ve Slezsku doma.
Podmínky účasti:
1. Přihlášky zašlete na níţe uvedenou adresu do 20. 9. 2011 Přihlášení obdrží do
25. 9. 2011 další podrobné informace. Stačí e-mail, obratem pošleme
přihlášku.
2. Závazná přihláška: písemně na adresu: Petr Zahnaš, Zálužné č. 42, 749 01
Vítkov nebo emailem na: [email protected] v termínu do 20. 9. 2011.
3. Úhrada účastnického poplatku v plné výši 1.200,- Kč při účasti ve dnech 30.9. 2. 10. 2010 nebo částečná, v poměrné výši při zkrácené účasti (podle rozpisu na
přiloţené přihlášce) zašlete na účet Občanského sdružení Vlastenecký
poutník č. 184 610 8319 /0800, variabilní symbol 3092011 nebo poštovní
poukázkou (viz přihláška)
4. V poplatku je zahrnuto ubytování, stravování v průběhu celého sympozia, doprava
účastníků autobusem po dobu konání sympozia, dále účast na společenském večeru a
exkursích, které jsou součástí programu sympozia a účastnický poplatek, pokrývající
nezbytné reţie.
5. Samostatně, v reţii účastníků, bude řešena doprava do Zlatých Hor (v jednání je
zajištění autobusu z Opavy nebo Krnova na den 30. 9. 2011, v závislosti na počtu
přihlášených účastníků z těchto míst) Přihlášené včas informujeme.
Dotazy a informace na [email protected] (nebo tel. 777 201 352)
POKUD JDE O KORUPCI, JSME NA
KRÁSNÉM TŘETÍM MÍSTĚ HNED
ZA RUSKEM A SLOVENSKEM
Země
Korupce
Rusko
Slovensko
Česko
Moldavsko
Ukrajina
Chorvatsko
Srbsko
Bulharsko
Lotyšsko
Litva
Albánie
Maďarsko
Rumunsko
Bosna a Herc.
Makedonie
Černá Hora
Slovinsko
Polsko
Estonsko
22,8
20,7
17,2
16,8
16,0
14,7
14,2
13,8
12,2
11,8
10,9
10,3
9,7
9,2
8,8
6,6
6,4
3,0
2,0
Vysoké
daně
9,1
2,8
7,8
4,0
9,3
9,5
7,9
5,6
21,1
12,8
12,0
11,4
15,5
11,8
4,6
12,0
13,6
13,0
12,4
mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm
Jak řetězce bodují u zákazníků
VEDE KAUFLAND PŘED GLOBUSEM
Neříkejte, že jste nikdy nebyli v supermarketu. Možná, že
máte i nějaký svůj oblíbený. Výsledky nedávného průzkumu
důvěryhodnosti a přitažlivosti těchto prodejních gigantů jsou
zajímavé. Shodují se s vašimi poznatky?
Nová studie společnosti Incoma „Retail brands 2011“měří image řetězců a věrnost jejich
zákazníků. Pro budoucnost českých maloobchodníků je to zásadní věc – síla značky řetězce se
můţe stát pomyslným jazýčkem na váhách konkurenčního boje. Z hlediska důvěryhodnosti
značky dosáhl nejvýš Globus, který také nakupující vnímají celkově
nejpozitivněji. Za ním je značka Tesco a s nepatrným odstupem Interspar.
Ve znalosti vede Kaufland následovaný značkou Albert, které jistě pomohlo
jak sloučení obou formátů pod jednu značku, tak
investice do komunikačních kampaní. Zajímavá a
svým způsobem unikátní je pozice řetězce Interspar,
který má ve srovnání s ostatními hypermarkety
slabší sloţku image vázanou na velký nákupní koš, na druhé straně
však výrazně boduje v kvalitě, čerstvosti a nabídce specialit. Poněkud
podobnou pozici zaujímá i značka Billa, která je ovšem posunuta víc k
supermarketům, tj. k menšímu nákupnímu koši. Řetězce Lidl a Penny
Market nemají v očích zákazníků o mnoho víc neţ nízké ceny, ale zato je zná téměř kaţdý.
Celkovou sílu značky řetězců měří ve studii Incoma PowerBrand index – vůbec nejsilnější
značka na českém obchodním trhu je podle toho Kaufland následovaný Globusem.
(Regal)
V nejbližších letech investoři plánují na Opavsku a Bruntálsku postavit až 100
větrníků. Jen na Opavsku má do dvou let vzniknout 14 větrníků. 11 z nich plánuje
investor začít stavět příští rok v Bratříkovicích, Melči a Moravici, v roce 2012 chce
začít stavět 3 v Nových Lublicích. Na Bruntálsku se plánuje stavba 10 větrníků v
Ryžovišti, 7 v Huzové-Arnolticích a ve Velké Štáhli, další mají vzniknout v Rudné
pod Pradědem, nebo v Bílčicích.
Přečetli jsme jinde:
Jak Václav Klaus (ne)začal komunikovat se sudetskými Němci
Tomáš Dittrich
Ohlasy českých médií na letošní 62. Sudetoněmecký den v Augsburgu ţel nesvědčí o
vysoké informovanosti a věcnosti našich novinářů. Sudetská struna je v Česku stále
příliš citlivá – a zůstává takovou i přičiněním většiny tuzemských médií. Jaké tedy
bylo „mediální pokrytí“ letošní augsburské svatodušní neděle očima českých
novinářů? Přehlédneme-li, ţe mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdruţení a
europoslanec Bernd Posselt byl např. pro Idnes jen „významným představitelem
sudetských Němců“ nebo dokonce jen „předákem“, pak mnohem horší bylo podávání
toho, o co letos v Augsburgu šlo. Zdá se, ţe média se věnovala jen jakési přestřelce
mezi prezidentem Klausem a řečníky Sudetoněmeckého dne, aniţ by byť i jediný ze
zpravodajů a komentátorů pochopil podstatu věci.
Redaktor Luboš Palata, který byl na akci osobně a který napsal do pondělních
Lidových novin (13. 6.) celou stránku, uvedl: „Politika tady byla aţ na druhém místě.“
To přece v ţádném případě není pravda! Sudetští Němci totiţ nejsou jen přátelští
pijáci piva organizovaní ve stovkách zájmových organizací podle místa, odkud byli
vyhnáni, ani udrţovatelé dávných řemeslných a folklórních tradic. Přestoţe barevná
atmosféra akce uchvátí, jde sudetským Němcům předně o politiku, o dialog s
politickou reprezentací jejich rodné země. Dlouhodobě se jim to daří v příhraničních
oblastech, ale kromě krátkého období po pádu komunismu, kdy Posselt debatoval s
Klausem v rámci Občanského fóra a kdy se Václav Havel vyhnaným dočasně omluvil,
vrcholní čeští politikové sudetské Němce programově přehlíţejí.
Sudetští Němci naopak cílevědomě pracují na tom, aby se to změnilo, a jsou částečně
úspěšní. Koncem loňského roku navštívila Česko bavorská státní delegace vedená
bavorským premiérem Horstem Seehoferem. Byla to první bavorská návštěva na
nejvyšší úrovni v novodobém Česku. Přestoţe Bavorsko patří k největším
hospodářským partnerům Česka, bavorským premiérům ani ministrům se k nám
nechtělo – bez sudetských Němců. Seehofer na sudetoněmecké účasti trval a tak s
ním Bernd Posselt a další krajané loni konečně přijeli.
Jde o politiku, ne o folklór
Sudetoněmecký den, to jsou hodiny politických projevů jak představitelů bavorské
vlády, tak sudetských Němců. Kultura politiky je tu naprosto odlišná od toho, co
známe z Česka. Tisíce posluchačů si řečnění plné zdvořilostí i vzájemného špičkování,
předvolební agitace s připomínáním zásluh a úspěchů (i kdyţ volby jsou ještě daleko),
ale i zápasu o budoucnost této specifické skupiny evidentně uţívají.
Letos, zvláště ze Seehoferových úst, zaznělo hodně nadějí do budoucnosti. Bojím se,
ţe „nová etapa česko-bavorských vztahů“, jak o ní mluvil bavorský premiér,
neznamená pro vztah českých politiků k sudetským Němcům prakticky ţádnou
změnu. Čeští populisté (mezi něţ v této věci rozhodně musíme započítat i Václava
Klause) si se sudetskými Němci před očima národa zadat nechtějí a to, ţe Seehofer o
sudetoněmecké problematice v prosinci mluvil s naším ministrem zahraničím
Schwarzenbergem, neznamená, ţe na to pan ministr uţ nezapomněl.
Sudetští Němci ale českého prezidenta do dialogu letos přesto zatáhli – svým
ironickým humorem, který také patří k místní politické kultuře. Spolkový předseda
Sudetoněmeckého krajanského sdruţení Franz Pany ve svém sobotním uvítání před
předáním Karlovy ceny zmínil pokorná slova britské královny při její nedávné
návštěvě Irska a doprovodil to řečnickou otázkou: „Co brání … prezidentovi České
republiky vyjádřit něco podobného na adresu vyhnaných a práva zbavených
sudetských Němců?“ Někteří novináři tuto řečnickou otázku podali jako výzvu k
omluvě (naopak Palata v Lidových novinách byl v tomto případě přesný), ale to v
ţádném případě nesedí. Ze strany Panyho šlo o provokativní humor.
Podobný humor předvedl Bernd Posselt, kdyţ ve svém sobotním projevu připomněl,
ţe současný slovenský prezident letošní rok vyhlásil rokem „karpatských Němců“
(slovenská obdoba našich sudetských Němců). Zde Václava Klause, jemuţ za dva roky
končí prezidentský mandát, na dálku přímo oslovil: „Pane prezidente, máte ještě dva
roky čas - vyhlaste letošek nebo příští rok rokem sudetských Němců!“ Samozřejmě ţe
i zde jde o satirickou invektivu.
To, ţe mediální poradci prezidenta nedokázali tón a náboj Panyho řečnické otázky
vyhodnotit a tak způsobili, ţe se Václav Klaus zostudil, je jedna kapitola. Je to hloupé,
ale můţe se to stát. Nechápu ale, ţe si toho nevšiml ţádný český novinář a ţe média
vše brala s obřadnou váţností (zde příklady některých titulků: idnes: „Předák
sudetských Němců vyzval Klause k omluvě“; www.lidovky.cz: „Klaus: sudetští Němci
jsou nepoučitelní“; idnes: „… odmítl Klaus sudetskou výzvu“). Navíc byly zprávy z
Augsburgu (např. na idnes) doprovázeny vysvětlováním, ţe po česko-německé
deklaraci uţ omluvy nejsou na místě apod., a tak se zpravodajský server překvapivě
zachoval spíše jako tiskový orgán prezidentské kanceláře.
Vzkaz českým politikům
Vyvstává otázka, proč nejvyšší vyznamenání sudetských Němců letos obdrţel Rudolf
Schuster, bývalý slovenský „postkomunistický“ prezident, člověk s ne zrovna čistou
minulostí a ryze populistický politik, úplný opak myslitele nebo státníka typu Karla
IV. Lidovým novinám Schuster v Augsburgu dokonce prozradil, ţe není pro rušení
Benešových dekretů, i kdyţ ve svém proslovu při přijímání Karlovy ceny tuto věc
pochopitelně nezmiňoval. U výběru laureáta jistě hrálo roli Schusterovo němectví (jen
shodou okolností nebyla rodina jeho otce, lesního dělníka z Dolního Nedzví, po válce
vyhnána spolu s ostatními), ale to hlavní byl vzkaz českým politikům. Vzkaz, ţe
Slováci minulost ve vztahu ke svým vyhnaným Němcům do pořádku dali, kdyţ
Slovenská národní rada kolektivní vinu svých německých krajanů odmítla uţ v roce
1991.
Bavorsko zavádí ve školách v příhraniční oblasti výuku češtiny, Sudetští Němci dál
financují opravy památek v pohraničí i výměnné tábory české a německé mládeţe a
udílejí kulturní ceny českým umělcům a dokumentaristům, kteří se věnují
tabuizovaným stránkám nedávné české historie. Jejich touha po smíření a uzdravení
vztahu s jejich (původní) vlastí je pochopitelná, vţdyť v sobě trauma ztráty domova
nosí uţ přes 65 let. V Česku jim však kvůli populismu médií a hlavně politiků není
rozuměno, ba ani se neví, o co jim ve skutečnosti jde. Majetek to opravdu není.
Odškodnit se dá symbolicky, jinak neţ penězi. Zrušením Benešových dekretů nechtějí
sudetští Němci zpátky svůj majetek, jejich představitelé jasně vědí, ţe něco takového
dnes moţné opravdu není.
To, ţe sudetští Němci reflektují tragiku a vinu válečné doby, se však loni podařilo
sdělit i Čechům. Mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdruţení Bernd Posselt
doprovázel v listopadu bavorského ministra školství Ludwiga Spaenleho na jeho
oficiální návštěvě v Česku. Při té příleţitosti oba politici navštívili Lidice, Terezín a
Ústí nad Labem (místo jednoho z poválečných masakrů českých Němců). Na všech
třech místech poloţili věnce. V Lidicích zhlédli dokumentární film o zničení vsi
nacisty. Posselt k tomu pověděl: „Skláníme se před svými spoluobčany z Lidic a
prosíme o odpuštění té části viny, kterou i my neseme.“ Tato zpráva se do našich
médií dostala nezkresleně.
(Konzervativní listy)
POZVÁNKA
Harrachovská hudba
na zámku v Kuníně
Váţení přátelé,
přijměte, prosím, naše srdečné pozvání na vrchol hudební sezóny a skutečnou
hudební lahůdku, kterou jsme pro Vás připravili na Kunínskou pouť tuto
neděli 18. září na zámku v Kuníně - pokračování jedinečné řady koncertů
barokní hudby z hudební sbírky stavitelů kunínského zámku a významného českorakouského rodu hrabat z Harrachu. Jedná se o
jedinečnou moţnost seznámit se s hudební sbírkou
známého šlechtického rodu v podání tří vynikajících
interpretů staré hudby. Hlavní část unikátní sbírky
vznikla v dobách, kdy členové rodu zastávali úřady
neapolského místokrále, místodrţitele rakouského
Nizozemí či nejvyššího českého kancléře v dobách
budování barokního zámku v Kuníně. Harrachové byli
vlivnými evropskými politiky a velkými příznivci
umění. Hlavní postavou spojenou s vytvořením
hudební sbírky byl otec stavitele Kunínského zámku Aloys Tomáš Raimund hrabě z Harrachu, který byl m.j.
místokrálem Neapolským. Harrachovské hudebniny byly původně uloţeny v
knihovně Harrachovského rodového sídla v dolnorakouském Rohrau, ale po 2.
světové válce byla sbírka rozdělena na několik částí a následně prodána v draţbě
(1956 v Mnichově). Potom se jednotlivé celky rozptýlily do různých světových
knihoven. Dnes jsou tyto prvotřídní instrumentální a vokální skladby umístěny mj. v
New York Public Library, Bibliotheque Royal de Belgique, Koninklijke Bibliotheek
Den Haag - a některé stále na zámku v Rohrau nedaleko Vídně. Zapomenuté skladby
z Harrachovského hudebního archivu zazní na koncertu ve Velkém sále zámku v
Kuníně. Koncert začíná v neděli 18. září v 18.00 hodin. V případě Vašeho zájmu
prosíme zdvořile o zaregistrování míst telefonicky případně na emailu zámku.
Vstupné na koncert je dobrovolné.
Děkujeme za přízeň a těšíme se na setkání
PhDr. Jaroslav Zezulčík, kastelán zámku Kunín; telefon do pokladny zámku: 556
749 420; mobil: 603 538 106; email: [email protected] ; http://www.zamek.kunin.cz
http://www.facebook.com/zamekkunin
Účinkují: Jan Čiţmář (ČR/Holandsko) - baroque lute ;
Marta Kratochvílová (ČR/Francie) - traverso ;
Petr Wagner (ČR) - viola da gamba
JEJICH PROFILY A SNÍMKY NA DALŠÍ STRANĚ
FOTO PRO DNEŠNÍ DEN
Možná, že vás to nebude zajímat. Ale tito mladí lidé, kteří budou v neděli
koncertovat v Kuníně, patří již ke generaci, která již dávno myslí jinak,
jedná jinak, a přece nám její zástupci mohou imponovat a můžeme z nich
mít radost. Zkuste se začíst do krátkých CV těchto tří umělců. Jsou
mezinárodně úspěšní, šíří slávu české hudby a zřejmě i dost skromní.
Moc se o nich nepíše a zaplať bůh, ani v Blesku ne. Proto o nich trochu
více. Stojí to za přečtení.
Marta Kratochvílová (první zleva) studovala flétnu na JAMU v Brně ve třídě Františka
Kantora, kde absolvovala a získala státní diplom v roce 2002. V roce 2000 zahájila studium
ve Francii na Conservatoire National de Région de Strasbourg ve třídě Sandrine Francois a v
roce 2002 tam obdrţela “diplome de spécialisation a l’unanimité“. Poté se specializovala na
barokní příčnou flétnu ve třídě J. F. Alizona a N. Hadden a na komorní hudbu ve třídách M.
Gestera, P. Blanca a A. Angstera. Zúčastnila se mnoha mistrovských kurzů a stáţí vedených
významnými osobnostmi: Paul McCreesh (Mezinárodní evropská barokní akademie
Ambronay 2003), Barthold Kuijken (Ţeneva 2002), Jan-Latham Koenig (Janáčkův festival
2002), Sir Neville Marinner (Orchestr Institut Attergau 1999), Mezinárodní letní akademie
Praha-Vídeň-Budapešt (2000), Hudební akademie a festival Les Arcs 1800 (Francie 1998).
Marta Kratochvílová pravidelně koncertuje v České republice, Německu, Rakousku,
Švýcarsku, Portugalsku, Polsku, Itálii, Chorvatsku, Holandsku, Švédsku a ve Francii. V
současné době působí s barokní a renesanční příčnou flétnou v souborech Le Parlament de
Musique Strasbourg, Bohemia duo (traverso a cembalo, cembalistka Eva Valtová), se
souborem NotaBene, v duu Lute-flute enchantée a v triu 24/7 s gambistou Petrem Wagnerem
a loutnistou Janem Čiţmářem. V rámci renesančních workshopů (Itálie-Ferrara, NěmeckoMnichov, Stuttgart, Švýcarsko-Basilej) pravidelně účinkovala s Consortem renesančních
fléten ze Strasbourgu. Jako hráčka na moderní příčnou flétnu vystupovala s různými českými
orchestry (Komorní filharmonie Pardubice, Symfonický orchestr Hradec Králové, Olomoucký
symfonický orchestr), ve Francii pak s Orchestre d´Harmonie Caecilia Strasbourg, Operetou
ve Strasbourgu, flétnovým souborem Bilitis či s Česko-slovenským duem (flétna a klavír,
klavíristka K. Marzingerová), které vystupovalo rovněţ v Evropském parlamentu.
V současné době se věnuje pouze hře na historické flétny a jejich repertoáru od renesance po
romantismus. Díky vzácné moţnosti pouţívat původní flétnu z 18.století se z ní stala přední
interpretka na staré nástroje. V minulosti Marta Kratochvílová vyučovala hru na barokní a
renesanční traverso i hru na moderní příčnou flétnu, a to jak soukromě, tak i na několika
školách ve Strasbourgu a okolí. Nyní vyučuje jiţ pouze soukromě hru a dobovou interpretaci
na historické nástroje. Coby specialistka na staré nástroje bývá zvána k prezentacím a
masterclass na různých hudebních školách a letních akademiích po celé Evropě.
Petr Wagner (zcela vpravo) studoval hru na violoncello na Praţské konzervatoři,
muzikologii na Univerzitě Karlově v Praze a na Royal Holloway University of London. Hru na
violu da gamba studoval nejprve u Richarda Boothbyho v Londýně, posléze u Jaapa ter
Lindena na Akademie für Alte Musik v Dráţďanech. Svá studia violy da gamba završil
získáním prestiţního diplomu Uitvoerend Musicus pod vedením Wielanda Kuijkena na
Královské konzervatoři v Haagu. Petr Wagner vystoupil sólově na mnoha evropských a
světových pódiích a festivalech (Queen Elizabeth Hall/Southbank Early Music Series London,
Fränkischer Sommer, Stavanger Philharmonic Chamber music series, Teatro Carlo Felice in
Genoa, Royal Danish Chamber orchestra concert series Copenhagen, Festival Ile de France,
Festival Art et Spiritualié – Troyes/Francie, Mexico City Shakespearean Festival, Praţské
jaro, Sopron Early Music Days, Mitte Europa Festival, Elbhangfest, Forum Musicum
Wrocław, Concentus Moraviae aj.), a spolupracuje s vynikajícími osobnostmi, jakými jsou
např. Jacques Ogg, Sirkka-Liisa Kaakinen, Shalev Ad-El, Wilbert Hazelzet, Philip Pickett,
Hansjörg Albrecht, Noémi Kiss, Stephen Varcoe, Mitzi Meyerson, Jan Krejča, Ophira Zakai a
se soubory New London Consort, Musicians of The Globe, Concerto Palatino, Orfeo
Orchestra, Collegium 1704, Ensemble Inegal, Solamente naturali, Musica Florea aj. Petr
Wagner má na svém kontě sólová CD, které si bez výjimky získaly nadšené kritiky po celém
světě. Jeho nahrávky kompletních Piéces de Viole Charlese Dollého (Dorian Recordings) a
gambových skladeb českého barokního skladatele Gottfrieda Fingera Sonatae, Balletti
scordati, Aria et variationes (Arta) řadí kritika mezi celosvětově nejvýznamnější nahrávky
literatury pro violu da gamba. V roce 2010 vydá prestiţní label ACCENT ve světové premiéře
jeho právě dokončenou nahrávku Piéces de Viole Rolanda Maraise.
Jan Čižmář (uprostřed) je všestranný umělec zabývající se hrou na historické drnkací
nástroje. Se soubory jako např. Royal Concertebouw Orchestra, Orchestra of the Age of
Enlightenment (OAE), 18th century orchestra, Ensemble Baroque de Limoges, Collegium
1704, Rotterdam Philharmonic Orchestra, Capella Cracoviensis, Arte dei Suonatori,
Wrocławska Orkiestra Barokowa (WOB), Ensemble Elyma, Nederlands Blazers Ensemble, La
Sfera Armoniosa, Vox Luminis či Florilegium a pod dirigenty jako Frans Brüggen,
Christopher Hogwood, Giovanni Antonini, Yannick Nézet-Séguin, Václav Luks, Christoph
Coin, Gabriel Garrido, Ed Spanjaard, Paul Goodwin, Christina Pluhar, Rachel Podger, Ashley
Solomon, Ralf Sochaczewsky či Jan Tomasz Adamus vystupuje pravidelně na koncertech a v
operních produkcích v Evropě, Asii a USA. V nedávné době účinkoval m.j. v produkci Dido
and Aeneas v londýnské Covent Garden, v produkci Rinaldo praţského Národního Divadla, či
v přímém TV přenosu novoročního galakoncertu z amsterdamského Concertgebouw.
Vystupuje také jako sólista s barokním a renesančním repertoárem či v různých komornějších
seskupeních a na svém kontě má řadu studiových i live nahrávek na CD a DVD, pro TV či pro
rozhlas. Po ukončení studia hry na kytaru (Vladislav Bláha) a muzikologie v rodném Brně
odešel do Londýna studovat klasickou kytaru (Carlos Bonell) na Royal College of Music. Tam
se také intenzivněji začal věnovat hře na loutnu ve třídě Jakoba Lindberga. Ve studiu
historických loutnových nástrojů pokračoval v Holandsku na Královské konzervatoři v
Haagu, kde jeho učiteli byli Nigel North, Joachim Held, Mike Fentross a Christina Pluhar.
Mimo to absolvoval mistrovské kurzy u Hopkinsona Smithe, Yasonuriho Immamury a
Evangeliny Mascardi. Svá studia ukončil získáním titulu MA (Master of Music) s
vyznamenáním poroty za originální a osobitý výzkum a jeho uvedení do ţivota. V minulosti
vystupoval především jako klasický kytarista, nicméně má za sebou i bohatou praxi v jiných
ţánrech včetně jazzu, populární hudby a muzikálu. Jako rockový kytarista se zúčastnil
evropského koncertního turné muzikálu Jesus Christ Superstar (Times Square production,
New York) a mezi jeho další zkušenosti z divadelních pódií patří také španělské turné hry
Elisabeth I: El ultimo baile s pověstnou Lindsay Kemp Company (Concha Busto production),
spolupáce s Leine & Roebana, Městským Divadlem Brno či Národním Divadlem Brno (Dafne,
2011). Byl zakladatelem a šéfredaktorem českého kytarového časopisu Kytara a pravidelně
přispívá i do dalších hudebních periodik. Intenzivně se také věnuje ediční a badatelské
činnosti v oblasti staré hudby. Jako hudební redaktor působil v několika vydavatelstvích
(např. Bärenreiter). Jan Čiţmář vyučuje hru na loutnu na Hudební akademii Karola
Szymanowského v Katowicích v Polsku a na Akademii staré hudby při FF MU v Brně.
Pravidelně téţ vyučuje na kurzech ve Slovinsku, v Holandsku a na letní škole staré hudby v
Kelči a Holešově. Příleţitostná přednášková a pedagogická činnost ho zavedla také do Velké
Británie, USA, Slovinska, Singapuru a Holandska. V současné době je doktorandem v oboru
staré hudby na Ústavu hudební vědy FF MU a na HF JAMU v Brně.
PETROUŠKOVY PŘÍHODY (739)
Je to starý, vousatý vtip, leč stále na úrovni. Po pěti letech plavby na světových
mořích vrací se námořník domů. Doma ho přivítají jeho dva noví synové. Tříletý a
dvouletý. Námořník se posadí a začne uvažovat. Tak na moři jsem byl pět let. Kluci
mají tři a dva roky. To není možný, zvolá a obrátí se na manželku. A ta zcela v klidu
odvětí. Seš námořník? Seš. Tak proč si hraješ na matematika?
No vidíte. A přesně takhle to s námi všemi dělá vláda. Kdyţ na počátku jejího
kariérního vládnutí prohlašovala, ţe vyrovnaný rozpočet této země nestihne zajistit za
čtyři roky, ale zcela jistě jiţ v roce 2016, uváţlivě jsme kývali hlavou a instinktivně
sahali na opasky, zda mají ještě nějakou tu volnou dírku. Nyní, kdyţ vidíme, ţe
ministr financí poţaduje pro kaţdý roční rozpočet dluh minimálně sto miliard, je nám
jasné, ţe ţádného vyrovnaného rozpočtu se tato země nedočká. Člověk nemusí být
ekonom, aby si spočítal, ţe ony miliardové dluhy tento stát nehodlá zatím splácet
vůbec. Neboť ty lze splatit pouze úsporami v rozpočtu, nikoli ekonomickým růstem,
jehoţ výše při dnešní spotřebě (rozuměj mrhání), by musela být neuvěřitelně
závratná. Vláda ještě navíc rafinovaně nestanovila ve své vládním prohlášení (ani
v ţádném jiném prohlášení) nějaký termín, v němţ přijme rozpočet, který bude sice
počítat se splátkami našeho obrovského dluhu, nikoli však s dluhem novým. A takto
nás postavila do role onoho námořníka.
Není sama, kdo se pokouší z nás udělat blbce. Na prvním místě by snad mohla
v tomto smyslu figurovat nedávná zpráva o tom, ţe první pololetí tohoto roku
skončilo hospodaření Českých drah se ziskem 26 milionů. A to prý především tím, ţe
lidé více cestují. Tento moloch, o němţ je známo, ţe platí přepychově nejen své
manaţéry, ale i další „potřebné specialisty“ na objednávku (zbytečně a
nepochopitelně honorovaný ombudsman Petr Fejk, vynikající odborník a systémový
specialista pro zahraniční obchod ČS Cargo, bývalý dlouholetý lidovecký poslanec Jan
Kasal), pustí do světa zprávu o tom, ţe je ziskový. Pomineme-li, ţe většina vlaků jezdí
neustále špinavých a neumytých, dostaly České dráhy jen v loňském roce dotaci od
státu a od krajů ve výši 12 miliard korun!!! A navzdory tomu všemu vykázaly zisk.
Neuvěřitelný matematický zázrak. Na tohle by uţ nestačila ani námořníkova
manţelka. Za patnáct let (1995-2010) se u nás zvýšil počet úředníků asi o 23 000, na
neuvěřitelné číslo 300 000. A téměř kaţdý ministr, ledva propustí dva úředníky, jiţ
jejich mzdu zastrčí od odměn jiným úředníkům, tedy většinou úřednicím a jásá:
ušetřil jsem to, tak proč bych jim to nedal. Je to stejné, jakoby námořníkova manţelka
řekla: ušetřila jsem tě v době tvé nepřítomnosti všelijaké námahy muţi, přijmi tedy
odměnou tyto dva krásné syny. Tohle by jiţ námořník pravděpodobně nevydrţel.
Vidíte. A my jo. Klidně sedíme a drţíme hubu. Uţ ani na matematiky si nehrajeme.
Dnes mají svátek R ADKA, zítra JOLANA.
Nezapomeňte jim blahopřát.