Svědectví o světle

Transkript

Svědectví o světle
S vìdectví
O
S vìtle
Samuel Jan Hejzlar
eman
Samuel Jan Hejzlar
SvÏdectvÌ o svÏtle
EMAN, Husova 656, Beneöov
http://eman.evangnet.cz
© Samuel Jan Hejzlar, 2006
Paintings and illustrations © Miroslav Rada, 2006
Graphic design © Ond¯ej Rada, 2006
ISBN: 80-86211-50-9
Z oponent˘ dvÏma nejvz·cnÏjöÌm:
mÈmu otci a tch·novi
a mÈ ûivotnÌ partnerce a pomocnici
ÑStane se, ûe v Ëas veËera bude svÏtlo.ì
(Zachari·ö 14,7)
ÑTedy jeden z tÏch starc˘
¯ekl mi: NeplaË. Aj zvÌtÏzil lev,
ten, kter˝û jest z pokolenÌ
JudovaÖ
I pohledÏl jsem, a hle, Ö Ber·nek stojÌ jako zabit˝Öì
Zj 5,5.6
VELK› OBRAZ MIROSLAVA RADY
Jako hmat·me a pojÌd·me chlÈb a opakujeme po nÏm: ÑTo je tÏlo mÈì
a smÏle chutn·me vÌno, o nÏmû pravÌ: ÑTo je krev m·ì, tak se celoûivotnÌ
hledaË vizu·lnÌho dosvÏdËenÌ NeviditelnÈho vÌrou zkusmo dot˝k· toho, co
vÌd· oËima svÈ mysli, a z bezpoËtu moûnostÌ zachytil tuto o ZJEVENÕ A NA NEBEVSTOUPENÕ P¡NÃ .
Vypr·vÏnÌ nevypravitelnÈho, podobenstvÌ, n·povÏdu toho, co se skr˝v·,
öifru tajemstvÌ skuteËnÏjöÌho, neû co se skuteËn˝m jevÌ a zd·.
Epicentrum obnaûujÌcÌho svÏtla a spalujÌcÌ z·¯e pozaclonÏnÈ n·ruËÌ zraÚovanou lidmi nad svÏtem, nad z·zrakem stvo¯enÌ, nad nÏûn˝m mate¯stvÌm novÈho lidstvÌ s nadÏjÌ vzhlÌûejÌcÌm ve znamenÌ k¯Ìûe, s hadem ñ dÏtskou hraËkou ñ neökodnÏ u nohouÖ
ZnejistÏn tu stojÌ z masa a kostÌ setnÌk: ÑJistÏ Syn BoûÌ byl tentoÖì, pak
matka p¯in·öejÌcÌ jednoho z tÏch, jejichû je kr·lovstvÌ nebeskÈ a slzÌcÌ svÏdkynÏ smrti a poh¯benÌ. Snad jeötÏ jednoho z farize˘ zobrazil mal̯ v tÏle
a stranou, vystraöenÈho selh·vajÌcÌho uËednÌka. Jinak jen odlidötÏnÈ mechanismy moci, obstupujÌcÌ roboty n·silÌ s meËi a kyji a sluhy litery podsouvajÌcÌ vlastnÌ svou knihu opat¯enou peËetÏmiÖ NastupujÌ ohromnÌ pt·ci
v˝Ëitek a zlÈho svÏdomÌ a theologiËtÌ klauni: ÑPohledÌme, p¯ijde-li Eli·ö, aby
ho vysvobodilÖì
NechybÌ ani sluha BoûÌ krkavec marnÏ hledajÌcÌ na d·vno suchÈ kosti.
Vlevo lze v d·li jeötÏ p¯es soldatesku a kurtiz·nu na ryöavÈm koni zahlÈdnout sedÌcÌho na oslu a doprava opouötÏjÌ mÏsto veËernÌ poutnÌciÖ
Vysoko pak se klene vöudyp¯Ìtomn· apokalypsa.
s. j. h.
Psaní panu P. F.
9
PSANÍ PANU P. F.
Vážený pane redaktore,
rád bych se odvděčil několika poznámkami za osvěžující masáže, jichž se
nám čtenářům od Vás dostává úvahami o moderní morálce v sobotní nabídce Orientace.
Napřed ale se zmíním o vůni břehů zlátnoucích spadaným listím na
letitém bahně v chladnoucím slunci, jak ji touhle dobou zhluboka lokám
cestou se psy ráno do zátoky, abych zpátky z díry v plotě nebo ze schránky
u potoka sebral čerstvé Lidovky.
Dvaatřicátým rokem už se rozhlížíme po světě odtud ze skoropoustevny
u Vltavy, kam nás zaválo svým odkvětem Jaro zvané pražské a kam se
dodnes s bídou dobelhá mizerný telefonní i televizní signál notně oškubaný lesem a okolními kopci. Stálou stanici nám příslušní telekomové
dávno a s konečnou platností zamítli, takže nezbývá než přežívat bez všudypřítomného www tečka atd. Zato sýc občas zblízka zahouká a liška
štěkne svou fistulí na dobrou noc.
Na starých mapách tohle místo, odkud po únorovém vítězství zdejší
podruzi hbitě odešli za lepším, je zapsáno jako LUH . Čarovnou lesní studánkou, svitem petrolejky a pobořeným záchodkem na dvoře pak zlákalo
k bydlení až nás. Do Moráně dole u řeky to bývalo prý kousek, ale mlejn,
domky vorařů s nezbytnou hospodou i cementářskou manufakturu se
starou cestou dávno vzala voda. Už jen my, co tu žijeme, si občas připadáme „nad Morání“, zvlášŅ když se plavíme třeba na hřbitov do Živohouště. Pádlem je to slabá hodinka proti proudu. Hrob máme hned za zdí na
skále nad vodou.
Takhle podzimně bylo, když jsme tam ke kostem bratří Křižovníků ukládali z rodiny prvního. Býval franštinářem na píseckém gymnáziu, pak
kazatelem Bratrské církve, pak koncem padesátých let se mu to nějaký
čas pokoušeli ve Valdicích rozmluvit. Poznal jsem ho až jako pomocného
dělníka na stavbách, vychovatele horolezců a ovšem jako příležitostného
10
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
kazatele bez nezbytného tzv. státního souhlasu (se sazbou do tří let), než
se stal mým tchánem.
V jasném zářijovém podvečeru 1989 se nás sešlo pár přátel za chátrajícím kostelíkem. Přečetl jsem z Bible, a než jsme se pomodlili, zpívali jsme:
„Stůj při mně, když na zem padá stín“ a pak ještě tu z polštiny od Komenského: „V lán Boží zrnéčko vsejme“ (už ji dnes málokdo zná). Nízko nad pustým jezerem jako čestná letka zašumělo pár labutí. Jejich vrzání, staccato
hlíny drolící se na víko, úlek nad vzpříčenou rakví, že jsem vzal špatnou
míru, než si přece jen dala říct. Chvíli jsme postáli a došlo na lopaty.
Zase je září. Do ztichlé zátoky se vrátila volavka. Možná, že zaslechnu
labutí vrzání.
Jak jsem zmínil, je to od nás ke hrobu asi hodinka kanoí a odtud přibližně stejně daleko ke Psaným skalám na protější straně za ohybem jezera zátokou Mastníku. Schovávali se tam Plačtiví bratři, jak se tenkrát
říkalo těm v nemilosti. Na Štěpána jsme sem chodívali pěšky. Houf věřících i nevěřících, nějaký ten chartista, přidal se i takový, co byl u nich,
ale všichni zajedno v tom, že jsme jim to nežrali. Připomínali jsme si tou
poutí nejen ono dávné kamenování, ale taky kdo koho znal, že sedí nebo
jinak strádá pro své přesvědčení a svědomí.
Když se přištrachám, psi vždycky už sedí na dvoře a na plnou hubu se
mi chechtají. Svoje ranní pensum biblického čtení a rozjímání končíme
snídaní a pak se o noviny dělíme. Dva nebo tři roky je máme hned takhle
po ránu, takže nám ten přepych už ani nepřijde.
Tolik tedy, abyste věděl, odkud vítr vane. A teï k tomu, co jako hotovou věc i otevřené zadání občas ohledáváte; k situaci člověka a světa „po
smrti Boha, kdy univerzální morálka ztratila platnost, ačkoli etický problém tím ze světa nezmizel“. („Jablko a kliše“ LN 1. 10. 2005)
Jako by měl víc životů, než je našich rozpomenutí se na něj, a jeho
smrt (nejen s pietou jako vzpomínka, ale s provokací k nové a nové volbě)
jako by se vracela. Ne jedna z mnoha na displeji nezávazné hry na život,
ale pokaždé krvavě, strašně s chroptěním: „Proč jsi mne opustil?“
Zvyklí na Boží muka v polích a u svých cest, uklízíme pozůstatky
do spodních pater „mnohovrstevné své psychiky, uhnětené v hlubinách
přírodního vývoje nesčetnými, namnoze dnes těžko představitelnými
podmínkami“ (Cyril Hoeschl: „Rabování v USA je možno pochopit“ LN
5. 9. 2005). Pod „poslední aktuální vrstvou společenského nánosu“ se tak
skrývá více hrozeb smrti nežli možností života. V Norimberku i Haagu
o tom vědí své nemluvě o pamětnících gulagu. Takové jsou okrajové podmínky zadání a východiska.
Psaní panu P. F.
11
„Rozdíly v civilizovanosti vztahů člověka k člověku lze vyjádřit mírou
katastrofických podmínek, pod kterými se patologické chování spouští.
Ta je úměrná tloušŅce oné poslední civilizační vrstvy naší psychiky.“ Není
rozdílu, všecko je jen otázkou zátěže, upozorňuje (poněkud schematicky)
renomovaný psychiatr. Připomíná mi to lekce obávané Pevnosti a pružnosti pana docenta Hoeschla (také Cyrila) blahé paměti na liberecké technice. Leccos sneseme v mezích pružnosti, ale nad mezí pevnosti se zábrany prolomí a ke slovu přicházejí pudové archaické vzorce chování
skryté v nevědomí.
„Někde na konci jsme na tom všichni prakticky stejně: ‚Tváří v tvář
mučení vlastního dítěte je schopen bez rozmyslu vraždit do písmene každý.‘“ (C. H.)
Pro trýznitele svých dětí máme tedy kdesi zakódovánu likvidaci; smrt
a nic než smrt. Raději nemyslet v naději, že taková krajnost nenastane.
„Zapomeňme na to“, je postoj široké, na případnou krizi zpravidla nepřipravené, veřejnosti. Menšina se smyslem pro spektrum možností toho,
co přichází, odpovídá perspektivními úvahami jak obstát. Shodují se odjakživa v posilování onoho kulturního příkrovu vzdělání, morálky, zbožnosti, atd., zajímá je odolnost civilizační vrstvy bránící výronu zhoubného
chování z nevědomých oblastí psychiky pod nenadálou zátěží. Mentoři,
pedagogové, moralisté všech dob spoléhají na prevenci, na „vštěpování
automatizmů civilizovaného chování: Voják jejího Veličenstva musel být
každé ráno hladce oholen – omlouvala pouze smrt.“ Se zřetelnou ironií
ilustruje tyto snahy Cyril Hoeschl.
Naděje odjinud, která spočívá naopak v odkrývání a uvolňování a přichází se změnou a proměnou ve skrytém centru a podsvětí osobnosti, se
vynořila kdesi v prostředí vypjatého morálního purismu a zákonictví, snaživého „pokryvačství“ spodních zasutých vrstev a propastí. Jejím řeckým
označením byla METANOIA a svou účinnost čerpala z prastaré zkušenosti
vyjití, vykročení, opuštění starého jistého vstříc novému nezajištěnému,
při spoléhání na toho, který vidí dál.
Zákon a ustanovení, režim viny a trestu „každému, co jeho jest“ měl se
naplnit a dozrát v pozitivní invenci a inspiraci dobré vůle. Zabetonování
vulkánu mělo přejít ve smíření otevřeného údolí, v němž na zvětralé lávě
vyhaslé sopky se daří vinohradu. Pokojný přerod moralizující přísnosti,
zdůvodňující se poznanou nutností v dobro-volnost a ochotu s radostí
nad objevem a poznáváním lepší cesty, žel nenastal. Na hřišti tohoto světa
síla neustupuje slabosti. Ve jménu tradičních jistot: morální pevnosti
a odolnosti zákonického „buï a nebo“, šel nezajištěný a slabší Syn před
12
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
zrakem Otce na mučidla a na popraviště. Bůh, poprvé mrtvý, sám na
sobě stanoví diagnózu lidské nemoci k smrti a nepřehlédnutelně doloží,
že posilováním kulturního a civilizačního příkrovu člověk proti démonům
v sobě mnoho nepořídí.
Usmrcením Boha, umučením Otcova milého Syna mezi námi, se ukazuje a vyvstává vůči nám neodpustitelné, které však „teprve je hodno odpuštění“, citujete J. Derridu („Když nelze odpustit“ LN 10. 9. 2005). Odpuštění, které narozdíl od pardonování a provizorní vysprávky omluv
vyklízí náš suterén, by zasáhlo centrum osobnosti, oživilo mrtvé dno propasti a vysvobodilo ze závislostí i od trýznivých morálních absŅáků převrácením měřítek hodnot a změnou totožnosti. Ne člověk, ale Bůh strpěl
smrt a smrtí trpí. Za prahem časnosti tedy zakládá odpuštění neodpustitelného, „odkud přichází jako zázrak“, píšete. Nepravděpodobnost „popírající logiku… nepatřící do řádu rozumu, k systému přiřazování viny
a trestu… Přichází z nečasových prostor samo jako vykoupení.“ Jeho
smysl je ve svobodě, do níž vykupuje, nikoli ovšem jako samostatně existující podstata a hypostáze, ale kterou sjednává odpouštějící subjekt,
Vykupitel. Budoucnost se stává funkcí odpuštění a jedině jím odpovídáme
tomu, co přichází, jak se říká v jedné staré modlitbě: „OdpusŅ nám…,
jakož i my odpouštíme.“
V bezbřehé přítomnosti „nečasových prostor“ patrně není odbytých záležitostí ani příběhů dávno skončených. Živě, aktuálně popravujeme Boha,
čelíme znejistění, znechucení a strachu jeden každý ze sebe sama skutečněji než na kanapi psychoanalytika. Otřeseni nahlížíme svoji neodpustitelnost.
Tarzenský Pavel po takové zkušenosti mluví o smrti „ega“, o ponoření
neodpustitelného ve smrt Boha Krista: „Zemřeli jste,“ píše křesŅanům,
„a pokud dál žijete, žijete z moci jeho vzkříšení, kterou dokázal na Kristu
a zjevuje při vás. Jako odpuštění, tak i METANOIA nepatří jen do řádu
rozumu a k systému přiřazování viny a trestu už vůbec ne. Je krajností,
je mezní situací a existenciálním šokem SETKÁNÍ , nastartováním svobodné tvorby sebe sama, chcete-li, jako uměleckého díla, jako příběhu
hledání a činění pravdy v osobních situacích, hledání odpovědi a odpovědnosti každé chvíle v Duchu vynalézavosti a tvorby, v Duchu Ježíše
Krista.
Tak se mi poodkrývá tajemství mrtvého Boha, námi zabíjené a pro nás
z mrtvých vstávající Lásky, která vlastní bolestí prostředkuje svému stvoření smrt neodpustitelného a zázrak vzkříšení k životu jiného řádu, pozvednutí k bytí v něm a s ním.
„…aby zjeveni byly skutkové Boží na něm.“ J 9,3b
14
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Nad pohřebištěm mnoha svých sebevědomých idolů a představ Boha
může člověk v postmoderní době sotva prohlásit, že by ho ten připomínající se v Ježíši Kristu nevaroval a nebyl přizval ke šŅastnější možnosti
raději svou ohrožující „biologickou podstatu“ (C. H.) duchovně změnit,
nežli nejistě opečovávat její civilizační obal.
Mezitím se setmělo.
Večer chodím se psy do skal nad řekou. Je to námaha, ale člověk odtud vidí dál.
S přátelským pozdravem Samuel Jan Hejzlar
evangelický kazatel na odpočinku
V Luhu nad Morání, září, říjen 2005
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
1.
„Hle, služebník můj, na kterého se zpodepru; vyvolený můj, jehož libuje duše
má. Ducha svého dám jemu, soud národům – soud podle pravdy – vynášeti
bude.“ Iz 42,1.3
„Já Hospodin povolal jsem tě v spravedlnosti a ujal jsem tě za ruku tvou; protož
ostříhati tě budu a dám tě v smlouvu lidu a za světlo národům, abys otvíral oči
slepé a vyvodil ze žaláře vězně a z vězení ty, kteří sedí v tmách.“
Iz 42,6.7
J 3,17–19
NeboŅ neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět
skrze něho. Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižŅ jest odsouzen;
nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. TotoŅ pak jest ten soud, že světlo
přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli světlo; nebo skutkové jejich byli zlí.
J 9,1–7;13–17;24–41
A pomíjeje, uzřel člověka slepého od narození. I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce:
Mistře, kdo zhřešil, tento-li, čili rodičové jeho, že se slepý narodil? Odpověděl Ježíš: Ani
tento zhřešil, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm. JáŅ musím
dělati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest. PřicházíŅ noc, když žádný nebude
moci dělati. Dokudž jsem na světě, světlo jsem světa. To pověděv, plinul na zemi a učinil
bláto ze sliny i pomazal tím blátem oči slepého. A řekl jemu: Jdi, umej se v rybníku
Siloe, což se vykládá: Poslaný. A on šel a umyl se i přišel, vida. Tedy přivedli toho,
kterýž někdy byl slepý, k farizeům. Byla pak sobota, když Ježíš učinil bláto a otevřel
oči jeho. I otázali se ho opět i farizeové, kterak by prozřel. On pak řekl jim: Bláto položil
na oči mé a umyl jsem se, i vidím. Tedy někteří z farizeů řekli: Ten člověk není z Boha,
nebo neostříhá soboty. Jiní pravili: Kterak může člověk hříšný takové divy činiti? I byla
různice mezi nimi. Řekli opět slepému: Co ty o něm pravíš, poněvadž otevřel oči tvé?
A on řekl: Že prorok jest. Tedy zavolali po druhé člověka toho, kterýž býval slepý,
a řekli jemu: Vzdej chválu Bohu. My víme, že člověk ten hříšník jest. I odpověděl on
a řekl: Jest-li hříšník, nevím, než to vím, že byv slepý, nyní vidím. I řekli jemu opět: CoŅ
učinil? Kterak otevřel oči tvé? Odpověděl jim: Již jsem vám pověděl, a neslyšeli jste?
Což opět chcete slyšeti? Zdaliž i vy chcete učedlníci jeho býti? I zlořečili jemu a řekli: Ty
jsi učedlník jeho, ale my jsme Mojžíšovi učedlníci. My víme, že Mojžíšovi mluvil Bůh,
tento pak nevíme, odkud jest. Odpověděl ten člověk a řekl jim: ToŅ jest jistě divná věc,
že vy nevíte, odkud jest, a otevřel oči mé. Víme pak, že Bůh hříšníků neslyší, ale kdo by
Zastánce: J 3,17–19; J 9,1–7;13–17;24–41
17
ctitel Boží byl, a vůli jeho činil, tohoŅ slyší. Od věků není slýcháno, aby kdo otevřel oči
slepého narozeného. ByŅ tento nebyl od Boha, nemohlŅ by nic učiniti. Odpověděli a řekli
jemu: Ty jsi všecken se v hříších narodil, a ty nás učíš? I vyhnali jej ven. Uslyšel pak
Ježíš, že jej vyhnali ven. A když jej nalezl, řekl jemu: Věříš-liž ty v Syna Božího?
Odpověděl on a řekl: I kdož jest, Pane, abych věřil v něho? I řekl jemu Ježíš: I viděl jsi
ho, a kterýž mluví s tebou, onŅ jest. A on řekl: Věřím, Pane, a klaněl se jemu. I řekl jemu
Ježíš: Na soud přišel jsem já na tento svět, aby ti, kteříž nevidí, viděli, a ti, kteříž vidí,
aby slepí byli. I uslyšeli to někteří z farizeů, kteříž s ním byli, a řekli jemu: Zdali i my
slepí jsme? Řekl jim Ježíš: Byste slepí byli, hříchu byste neměli; ale nyní pravíte: Vidíme,
protož hřích váš zůstává.
ZASTÁNCE
Co všechno je člověk schopen udělat, aby viděl! Dobře, lépe, anebo aby
vůbec prohlédl. Četli jsme o mrzákovi, o lidském nedochůdčeti stiženém
od narození slepotou. Bože, proč? Takové navštívení přece nemůže být
jen tak. Zač je – rodiče i dítě – Pán Bůh trestá?
On sám se takhle dávno přestal ptát. „Oč se s ním nesnadníš? Že všech
svých cest nezjevuje?“ slýchal možná o Bohu z knihy Jobovy a přidržel se
ujištění, že „ač veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí“ (Jb 33,13;37,22).
Sedal na žebrotě možná u chrámové brány. Člověk ubírající se k modlitbě snad spíše změkne a pohne se ke skutku milosrdenství nežli chvátající za prací či obchodem. Ačkoli častěji tu zas musel překousnout
politování učenějších a zbožných, že spravedlnost si holt člověka najde
a jakáž pomoc, navštěvuje nepravosti otců na synech do třetího i čtvrtého
pokolení… Dávno se tím neuráží a nermoutí. Jejich potřebou si zdůvodnit
a jaksi ospravedlnit, že oni vidí a on ne. Bývaly časy, kdy se hádal sám se
sebou o Boha, o toho dobrotivého, který „ne podle hříchů našich nakládá
s námi… a nad nebesa sahá jeho milosrdenství“ (Ž 103). Už se nehádá.
Nesuï, říká si, nesuï, ale cti svého otce i matku a Hospodinu dobrořeč,
má duše. Slepý disident odmítající většinový názor, obecné mínění, dávno
se starověkým trpitelem klade ruku na ústa svá (Jb 39,34).
„Mistře, tento-li zhřešil, či rodičové jeho, že se slepý narodil?“, zas už
se nad ním dohadujou. Nehybný v tváři, jako by nevida ani neslyšel, pro-
18
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
sí. Nataženou dlaní prosí: „Nechte mne… Nechte mne žít.“ Ale tentokrát
uslyší, čím se mu srdce rozbuší: „Ani on, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm.“ Přímo zastáním Nejvyššího mu zní ten
vemlouvavý laskavý hlas o možném smyslu jeho trápení: Že ne temná
minulost skrývá odpověï, že není trestán ani pokutován, ale vyznamenán se může, ba měl by se cítit, svou slepotou… Bože, snad se mu nevysmívá ten člověk tady, jehož slovo ho tak rozechvělo!
„Dokud je den,“ slyší nad sebou, „musím dělat dílo toho, který mne
poslal. Přichází noc, kdy žádný nebude moci dělati. Dokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Neví, o čem ta slova hovoří. Nechápe světlo. Nevidí. Nikdy neviděl. A jediné dílo, které mu zbývá, v té jeho noci odjakživa, je žebrání se vším, co k tomu patří, a tak i teï – dobře zná ten
zlověstný zvuk spravedlivých úst nad sebou, ale přitom cítí, že docela
zblízka se k němu ten člověk sklání a šátrá po zemi ve svém odplivnutí
a vlhkým čímsi se jeho očí dotýká a tiše mu říká: „Jdi, umyj se v rybníku
Siloe…“
Od chrámu to bývalo přes celé město Sýrařským údolím na jih cestou
k Hnojné bráně, kudy stékají městské splašky do skal hlubokého údolí
Hinom k věčné potupě míst, kde kdysi plály ohně na oltáři Molocha požírající děti modlářů v Izraeli. Pár kroků před ní, u brány Studničné, je
rybník, vlastně nádrž na vody Gihonského pramene přiváděné sem do
opevnění od úbočí chrámové hory skalním tunelem přes půl kilometru
dlouhým Ezechijášova vodovodu (odtud Siloe – „Poslaný“ nebo „Vedený“).
Asi vzal někdo slepce za ruku a možná houf zázrakuchtivých ze zástupu kolem se pustil spolu s ním tou cestou. Ježíšovy nejbližší ale zaměstnává víc poselství, prorocká výpověï Mistrova konání: Vyschne-li
v ústech (řečníci s tím mívají neblahou zkušenost), člověk nepromluví.
Sliny umožňují ústům řeč … a prach? S tím mají denně co dělat, provází
jejich vcházení i vycházení, je přímo symbolem lidské existence. Bláto
z prachu cesty a slin Ježíšových úst, jako amalgam lidské každodennosti
a řeči jeho slov, dává zaslepeným všedností prohlédnout. Spatřit, co oči
nevidí, co správně lze vidět jen srdcem takto dotýkaným. „Umyl se a viděl,“
čteme. Ježíš znázornil, co předtím napověděl. Zviditelnil, jak že je světlem
světu, aby postrčil, posunul jejich i naše myšlení.
„Dokud jsem na světě, světlo jsem světa, léčivé, osvobozující. A dokud
trvá den (a můj čas se mezi vámi krátí), musím dělat dílo toho, který mne
poslal. Přichází noc, čas libujících si ve tmě. Mým odchodem se setmí
a tohle, tak přímé mísení lidské s jinou, Boží skutečností už možné nebude: Svět mne víc neuzří, ale vy mne uzříte; protože já jsem živ, i vy živi
Zastánce: J 3,17–19; J 9,1–7;13–17;24–41
19
budete“ (J 14,19). „Tmy přikryjí zemi a mrákota národy“ (Iz 60,2), „ale vám
vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na svých paprscích“ (Mal 4,2), platí
jeho lidu, lidu víry, naděje a lásky.
Možná, že Bůh to zamýšlel a od počátku nabízel jinak, než že se golgotskou hrůzou nad světem takhle zatmí. Svědčil by o tom i Ježíšův pláč
nad Jeruzalémem. Pláč Synovy lítosti nad zmarem jiné, Otcem obmýšlené šŅastnější možnosti: Dějiny světa, který miluje, se pro sebevědomou
zatvrzelost lidské (i naší) svévole a pýchy budou ubírat jinudy. Tmou,
údolím stínu smrti. To skrápí slzami.
Janovský Ježíš to po setkání s Řeky krátce před smrtí po onom slavném prohlášení: „Nyní je soud světa tohoto…“ (J 12,31), znovu připomíná: „Ještě malý čas světlo s vámi jest,“ říká zástupům, světu kolem sebe.
Choïte, dokud světlo máte, aŅ vás tma nezachvátí, protože kdo chodí ve
tmách, neví, kam jde. Dokud světlo máte, věřte v světlo, abyste synové
světla byli“ (J 12,35.36). Čteme, že odmítli. Neuvěřili. A pokud ano, ze
strachu si to nechali pro sebe: „Milovali slávu lidskou víc než Boží“ (v. 43);
smutné svědectví.
Tady zvolil a volí svět nejhorší a nejtragičtější alternativu ze všech jiných
možností, o nichž jen Bůh sám ví.
Ale vraŅme se k dramatu šŅastlivce, který za velkého pozdvižení přichází od rybníka Siloe: Kdekdo si ho pamatuje jako prosebníčka a ušlápnutou nicku a teï tu před nimi stojí jako rozžatá pochodeň jiný, proměněný člověk. Osobnost.
„Co ty o něm pravíš, poněvadž otevřel oči tvé,“ dorážejí na něho rozčilení, všelijak svou učeností světlo zaclánějící strážci soboty.
„Že prorok jest,“ neváhá ani na okamžik.
„My víme, že je hříšník. Vzdej chválu Bohu!“
„Je-li hříšník, nevím. Než to vím, že byv slepý, nyní vidím.“
Ani mezi sebou si rady nevědí. Hledají v tom trik, kouzlo jakési nebo
podvod. Volají rodiče a znovu se pokoušejí toho člověka splést a slyší:
„Řekl jsem vám. Neslyšeli jste? Chcete to opakovat, jakože opakování je
mátí učenosti, chcete i vy být jeho učedníky?“
To si dovolil dost. Spílají mu, zlořečí a zastrašují: „Ty jsi jeho učedník.
My jsme Mojžíšovci. K Mojžíšovi mluvil Bůh. Tenhle nevíme, odkud jest.“
(A přitom učenec Nikodém z jejich středu dávno za všecky poctivě přiznal: Víme, že jsi od Boha přišel Mistr, protože žádný nemůže, co ty činíš,
leč by Bůh byl s ním. J 3,2). Pro ně tenhle případ tady, tohle obtížné
individuum, které tu v den sváteční straší, si troufá a neomaleně ústa
otvírá:
20
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
„To je jistě divná věc, že vy nevíte, odkud je a otevřel oči mé…“ Všichni
ovšem znají to o Mesiáši, o Služebníku Hospodinově otvírajícím oči slepých podle proroctví Izaiáše. Jako Boží vidoucí tu teï před nimi stojí před
chvíli ještě slepec a nýmand: „Víme přece, že Bůh hříšníky neslyší, ale
kdo by ctitel Boží byl a vůli jeho činil, toho slyší. Od věků není slýcháno,
že by kdo otevřel oči slepého od narození. Kdyby tento nebyl od Boha,
kde by na to vzal?“
Neslýchané! Zuříce nezmohli se než na starou písničku: „Ty ses všecek
v hříchu narodil a ty nás učíš?!“ a vyhnali ho. Jako nečistého jej odsoudili a vyobcovali.
Ježíš, kazatel, legenda z Nazaretu ho přijímá jako Syn Boží a říká mu:
„Na soud jsem přišel na tento svět,“ a míní tím zřejmě, co se tu právě
děje: Že přišel k soudu, jímž svět soudí sám sebe a odsuzuje se do tmy
bloudění a nesmyslnosti. „Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasil, abych zachránil“ (J 12,48).
K soudu, do procesu hynutí svého stvoření poslal Bůh svého Syna na
svět a postavil ho k záchraně. Ustanovil jej obhájcem toho, co zahynulo.
Obhájcem ne vůči Božskému soudci, ale proti sudičskému světu a ïábelskému žalobníku (Zj 12,10). To je smysl jeho zástupnosti: „Aniž Otec
koho soudí, ale všechen soud dal Synu,“ říká Ježíš (J 5,22) a dodává: „Já
nesoudím, já neodsuzuji žádného (J 8,15), ale narodil jsem se, přišel jsem
na svět a jeho soud, abych svědectví vydal pravdě. Kdo je z pravdy, slyší
můj hlas“ (J 18,37). Služebník Hospodinův přišel, jak prorok předzvěděl,
aby zjevil soud. Aby odhalil národům soud, který se děje a probíhá a trvá
zde do našich dnů.
Kdo koho žaluje? Kdo koho soudí? Kdo pro koho či proti komu svědčí?
Kdo zapisuje a kdy a jak to skončí? Ptejte se na Písma (radí Ježíš). Vedeni
a inspirováni zákonem Ducha života v Kristu, se vyznáte. ON, on sám je
dostatečný k vysvobození. Závěrem uvažování o soudu světa, jehož jsme
účastni, soustřeïme svoji pozornost na chvíli, kdy v noční zahradě se
schylovalo ke zločinu na Bohu zastánci, k násilí a potupě Přímluvce
a lidského Dobroděje mezi námi. Evangelisté shodně svědčí o tom, jak
Ježíše sevřely hrůzy marnosti: Ti, které miluje, hájí a zachraňuje, teï na
něm spáchají neodpustitelné. Dávno za ně pokládá svou duši, chléb
z nebe sestupující, který dává život světu. Každým okamžikem svého
života od chvíle, kdy ho pokřtil Jan, se rozdává. Proto ho Otec miluje
(J 10,17). Ale co teï bude s nimi? Neodpustitelnými?
Toho se děsil a s „křikem velikým a slzami poníženě prosil a vyslyšen je
v tom strachu,“ píše v duchovním porozumění apoštol křesŅanům z Židů
21
Zastánce: J 3,17–19; J 9,1–7;13–17;24–41
(Žd 5,7). „Ačkoli Syn Boží, z toho, co strpěl, naučil se poslušnosti, totiž
spoléhání na toho, který vidí dál.“
Od těch dob věříce v něho, pokřtěni jsme ve smrt toho neodpustitelného v nás; toho o Boha nás olupujícího a Bohu odcizujícího: „Zemřeli
jste, skončili jste se svým dosavadním způsobem a život váš skryt je
s Kristem v Bohu,“ píše apoštol Kolosenským. S Kristem, který na cestě
jeho poslání a povolání je s námi po všecky dny, až do skonání světa
(Mt 28,20), se náš život zjevuje v slávě (Ko 3,4). Ve slávě prozření ke světlu
života, ve slávě vidění Božího království a zůstávání v jeho milování.
A věřím, že Otec to Synu zápasícímu v Getsemane nezatajil; že mu dal
spatřit, jak svým zmrtvýchvstáním vyvádí z žaláře vězně a z vězení ty,
kteří sedí v tmách. Jak v nich ze ztuhlosti smrti křísí a s bolestí rodí nové
srdce, jak to dávno v Duchu svatém předjímali proroci (Ez 36,26 aj.), a jak
ono z Ducha narozené tepe krví Nové Smlouvy, žije a živí se, sílí duchovním pokrmem, chlebem těla Kristova a Božího Slova, které zůstává k životu, k životu věčnému. Amen.
V Luhu nad Morání, 9. 10. 2005
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
2.
„Časy neznámosti přehlížeje Bůh už nyní zvěstuje lidem všechněm všudy, aby
pokání činili, protože uložil den, v kterém bude soudit všechen svět
v spravedlnosti skrze toho muže, kterého k tomu vystavil, slouže k víře všechněm
vzkříšením jeho z mrtvých.“
Sk 17,30.31
Ř 4,25–5,5
Kterýž vydán jest pro hříchy naše, a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše. Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista, Skrze
něhož i přístup měli jsme věrou k milosti této, kterouž stojíme. A chlubíme se nadějí
slávy Boží. A ne jen nadějí, ale také chlubíme se ssouženími, vědouce, že ssoužení
trpělivost působí, A trpělivost zkušení, zkušení pak naději. A nadějeŅ nezahanbuje;
nebo láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha svatého, kterýž dán jest nám.
1J 4,17
V tomtoŅ jest k dokonání svému přišla láska Boží s námi, abychom bezpečné doufání
měli v den soudný, kdyžto, jakýž jest on, takoví i my jsme na tomto světě.
Nadìje: Ø 4,25–5,5; 1J 4,17
23
NADĚJE
„Dokud dýchám, doufám“ – „dum spiro spero“, opakovali jsme spolu s jinými antickými moudry po svém učiteli latiny a zdálo se nám, že s dechem
stačíme dál, rozhodně dál a na víc než oni v dospělém světě, do něhož
jsme se vehementně tlačili.
Čeho všeho jsme se od té doby nadáli, na co se těšili a v co doufali,
občas krutě zklamáni, takže jsme to k životu dál už ani neviděli! Ale život
sám naší otrávenosti navzdory se tou nechutí v nás prokousával a prodejchával, až naděje, ten nezmar, zas ukázala přitažlivější tvář a my se
znovu chytli, živeni novým a novým očekáváním.
Tak žijeme od naděje k naději, pokud si to v beznaději sami zoufale
nezakážeme, nebo prostě sešlostí těla neskončíme. Pak ovšem hyne patrně i ta těšitelka mnoha tváří, prý jako poslední. Vidět odtud dál, přes
práh našeho fysického skončení, nám smrtelným dáno není. Ledaže…
ledaže bychom „s dechem posledním svou ruku vložili do dlaní silnějších,
než naše doufání“ (zpíváme v oblíbeném gospelsongu), pak „za řekou času“
(ujišŅuje nejen náš zpěvák, ale i apoštol) uzříme, „co oko nevídalo, ucho
neslýchalo a na lidské srdce nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteří ho
milují. Nám pak zjevil skrze Ducha svého“ (1K 2,9) zemi novou, místo
přebývání v domě Otce, který je v nebesích…
Kde se nám zdálo, že život je slepá ulička, že cesta dál už nevede, poznáváme, že jen pro krátkozrakost své nedověry a chatrnost své lásky
tápeme a dál nevidíme. Apoštol vyprošuje efezským křesŅanům Ducha
moudrosti a zjevení k poznání toho, který přišel, aby ti, kteří nevidí, viděli (Ef 1,18 J 9,39). Víra v Ježíše Krista osvěcuje oči mysli nadějí s posledním dechem nehynoucí. Ne další z obměn motivací a cílů časnosti,
ale nezahanbující nadějí v Bohu živém (1Tm 4,10), nadějí jeho povolání.
Avšak raději neotálej, člověče. Nečekej na své poslední tažení se svým
spolehnutím na Boha. Svěř se té ruce silnějšího už dnes a tady. S dechem posledním by mohlo být pozdě (Žd 4,1.7).
24
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Zkušenost prohlédnutí k zachraňující a vysvobozující Boží iniciativě
provází věřícího člověka od nepaměti. V žalmu z nejznámějších vyznává
starověký pěvec a modlitebník proti pomíjivosti všeho: „Půjdu-li údolím
stínu smrti, nemám se čeho bát, když… když Hospodin je můj pastýř.“
Stará se o mne nejen v časnosti, ale nadto: „I dobrota tvá a tvé milosrdenství mne budou následovat po všechny dny mého života a budu přebývat v domě Hospodinově za dlouhé časy.“ Ten člověk vidí dál než na to,
co má před očima.
Jak mnozí to po něm snadno opakují: „Hospodin je můj pastýř,“ ale
jeho pastvy a stáda si nehledí…, jen to tak říkají ze zvyku nebo pro jistotu. Jenomže, co když není?! Co když se tvým nebo mým pasákem stává
sobectví, naše „ego“, duch pýchy, samolibosti a svévole, či zájem jinak
Bohu odcizený a odporný nás zatáhl do duchovní pustiny?! Pak slovo
toho 23. žalmu, ozývající se často v obřadních síních jako píseň na odchodnou z této časnosti, znějí a budou znít chtě nechtě falešně a hluše
jako signály vědomí veskrze obelhaného a zmýleného.
Bezpočtukrát tu starou Davidovu píseň spolu s jinými mnoha slovy
Písem jistě slýchali a pilně si opakovali i ti, kteří se v noční zahradě skrytě
zmocnili nevinného a bez zábran ho odvlekli před zinscenovaný soud,
potupně vyslýchali, týrali a krutě života zbavili – právě dobrého svého
pastýře, Boha ve způsobu člověčenství, v naší podobě a smrtelnosti nás
hledajícího. Tak byl a je na tom Bůh mezi námi a slova, jenom slova na
tom nic nezmění. Nebezpečným sebeklamem se ukazují být naše vědomosti, naše theo-logia i spravedlnosti. Ošidnou bláhovostí se jeví vyhlášené životabudiče naší časnosti. Bůh není náš pastýř, ale štvanec a oběŅ.
Pro naše sebevědomí a sebejistotu kdejakého nápadu, pro vzdor či lhostejnost, protože jsme, jací jsme, trpí a umírá i v našem prostoru a čase
dobrodinec všeho světa námi odmítán, tupen, týrán a křižován. Věky působí člověk trápení a bolest svému Bohu a Stvořiteli, jednou to se vší
přesvědčivostí na sobě ukázal ten, od něhož máme život i dýchání i všecko.
Uhýbáme tomu. Nechcem na to myslet. Nechcem s tím nic mít: „Co je
tobě do nás, Ježíši Nazaretský?!“ Tvůj příběh nás nedojímá. Ten nesmysl
„slova kříže“ neberem. VždyŅ co by to bylo za Boha, kdyby se vydal do
rukou svého nepodařeného stvoření s rizikem, že mu způsobí takové trápení! Co je to za Boha, který se tak zmýlil ve svém předpokladu od počátku, že nás tu teï má takhle zpotvořené a omylem! Jdi s tím někam,
Ježíši! Nezdržuj! Jakousi nepochopitelnou náhodou jsme tu na chvíli, abychom si to užili, ale jinak vpodstatě k ničemu. Překážíš. Rušíš naše soukromí a dopadneš dnes zas jako tenkrát.
Nadìje: Ø 4,25–5,5; 1J 4,17
25
Ježíš přijímající ošetření od ženy v slzách na návštěvě u Šimona farizeje,
od nezvané ženy pochybné pověsti, vzbudil nevoli a pohoršení: „Kdyby byl
mužem Božím, věděl by, co je to zač tahle, co se ho před námi dotýká…“
„Poslyš, Šimone, komu se mnoho odpouští, mnoho miluje. Vidíš tu
ženu? Jsou jí odpuštěny mnohé hříchy, protože milovala mnoho. Naděje,
jíž se chopila, nebude zahanbena, protože v jejím srdci se rozlila láska
odpouštějícího Boha.“ Toho, který stvořil z lásky a tvoří pro lásku, aby
své tajuplné bytí, své věčné obecenství nabídl a zpřístupnil svému stvoření.
Příběh v domě farizea je toho ilustrací: Sebe nešanoval, aby nám přes
práh hřícha a smrti, kterou v sobě nosíme, pomohl k sobě. Mocí vzkříšení v nás obživuje, co od počátku do nás vložil a co jsme přidusili a uhubili nepravostí, marností a obstarávkami nicoty: Jedinečnou, nezaměnitelnou bytost schopnou milosrdenství a lásky, rostoucí do jeho podoby ve
svobodě a radosti své volby být zajedno s ním. To je to dílo…
Nezmýlen jde za tím cestou plnou strasti. Ztracené nás hledá. Stojí o ty,
kteří pohrdli jeho přátelstvím a zapomněli na jeho otcovskou přízeň a laskavost. Hledá je na bludných cestách ohrožené nicotou a nesmyslností,
nakládající se životem, se svým tělem, se svým časem, jak je napadne.
Hledá nás se zprávou o milosrdenství a odpuštění. V Ježíši Kristu nás
oslovuje. Přemáhá to naše nejhorší a smrtonosné sám na sobě a námi
utýrán s námi nekončí. Nezůstává odklizen kdesi mezi mrtvými, ale neslýchaně proměněn slavně ožívá a znovu a znovu nás potkává. Ne aby
nás, škůdce, po zásluze potrestal; ne aby se pomstil, jak bychom se právem nadáli, ale aby nás v pokání svou mocí proměňoval a stál při nás až
do skonání světa.
Jako na svém těle nepochybně ukázal naši převrácenost, když jsme ho
křižovali a zatracovali, tak opět na sobě, svým vítězstvím nad smrtí z naší
ruky, nám ukazuje východisko a cestu z ničemnosti a Boha-prázdnoty.
Až ti to, člověče, zmámený svými závislostmi a návyky své bezbožnosti
dojde, nezatvrzuj své srdce, ale odhodlej se k rozchodu se starým způsobem sebe sama. Vírou v Pána Ježíše Krista se nadechneš nového a ocitneš
se jinde. Účastníš se konečně přání svého Stvořitele „znovu počat, znovu
zplozen v naději živou“, jak si to pěkně uvědomil apoštol Petr (1Pt 1,3).
Znovu narozen, vzkříšen k novému, dosud neznámému chtění a činění,
probuzen do své pravé a originální, jen pro tebe Pánem Bohem obmýšlené a tobě svěřené totožnosti.
Právě tady zůstává Bůh-láska, k úžasu nebes, k úžasu odvěkých duchovních mocností a nebeských vojsk, při svém stvořitelském díle. Při
26
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
záměru, jímž je člověk Boží, vrácený do jeho blízkosti. Člověk měnícího se
myšlení a hodnocení, měnícího se srdce. Člověk – nové stvoření – na světě, leč ne ze světa (2K 5,17 J 17,14–18).
Má i dnešní lidstvo tuhle duchovní mutaci člověka zapotřebí? A křesŅanství v těsném, až rdousivém střetávání kultur a civilizací potřebu probuzení k věrohodnosti?
Moderním lidem tak zvaně „dospělého světa“ minulého století se zdálo,
že se bez Boha a vůbec bez pastýřů obejdou, že se zařídí po svém. Stáda
se chopily obludy a šelmy: Po blouznění domnělých nadlidí nadřazené
rasy, které vyústilo v totální válku proti všem, a po zhroucení lidožroutského režimu vysněné budoucnosti pro poslušné a velmi reálného zotrčování a nenávisti pro všecky, kteří smýšlejí jinak, po obou těchto nešŅastných a zničujících zkušenostech vymysleli ti, co zbyli, rádoby spasitelnou
„pojišŅovnu proti rizikům industriálního světa“, demokratický sociální stát.
Naději pro ty, kteří v dravé konkurenci tržního systému neobstojí. V tučných poválečných letech tato relativní jistota živobytí a zabezpečení
sociální záchrannou sítí umožnily jednotlivci rozsáhlou míru svobody
osobního rozhodování bez ohledu na druhé. Člověk se osamostatnil, individualizoval a ještě víc se „zakřivil do sebe“ v rostoucí neochotě ke zvykové solidaritě s méně šŅastnými. Rozvolnila se a rozpadla tradiční opatření přímé osobní podpůrnosti v rodině, v komunitě, ve spolcích.
Ropná krize v sedmdesátých letech přinesla rozčarování a konec nadějí, že vědo-technika uživí nepracující nemajetné, ohlašuje od devadesátých let globalizace překotným mísením kultur a světovým, nadnárodním,
nadstátním podnikáním. Sociální stát nedokáže čelit obřím globálním firmám, které na udržování sociálních systémů nemají zájem. Upozorňuje
na to historik Petr Zídek v článku „Osamělí a bezmocní v chaosu globalizace“ (LN 28. 5. 05), kde cituje anglického sociologa polského původu Zygmunta Baumana: „Z hlediska kapitálu nemá péče o to, aby lokální chudina žila v přiměřených lidských podmínkách, naprosto žádný ekonomický
smysl… Že se spodina udržuje při životě a zdraví, se vzpírá veškerému
rozumu a neslouží žádnému viditelnému cíli.“
Člověka zamrazí. Po zkušenostech Gulagu a Osvětimi zní takové zjištění
zlověstně. Co s „nepotřebnou chudinou“? Proti její nespokojenosti a sebezáchovnému úsilí nejspíše poroste sofistikovaná represe a systém přinucení. Na víc se člověk v mezích svého racionálního uvažování sotva zmůže.
Třebaže celkový objem bohatství roste, propast mezi bohatými a chudými se prohlubuje. Je zřejmé, že nejde předně o problém ekonomiky, ale
o zodpovědnost, kterou na sebe jsme ochotni brát za lidskost života ostat-
27
Nadìje: Ø 4,25–5,5; 1J 4,17
ních lidí, především těch nejslabších. Rozhodne stav mravnosti a to v době
tyranie všudypřítomného ekonomického myšlení, v době nevybíravého
úsilí o soukromý zisk, když úspěch stále častěji připomíná výhru v loterii
a bývá výsledkem spíše chytráctví a prohnanosti než mírou přičinění,
dovednosti a píle.
„Někdejší jednoduché orientační body, díky kterým působil svět solidně
a které usnadňovaly volbu životní strategie, jako možná povolání, vhodné
dovednosti, mezilidské vztahy, vzorce slušnosti a zdvořilosti, představy
o zdraví a nemoci, hodnoty, které stojí za to, a vyzkoušené způsoby jejich
dosahování, všechny tyto a mnohé další orientační body se nyní, jak se
zdá, rozpadají,“ píše Bauman, a možnost obnovy struktur přímé solidarity
a vůbec vzkříšení etického pohledu na svět zpochybňuje. Není v moci
člověka změnit a obměkčit lidské srdce.
K nejstarším vzpomínkám patří ta o dávné živelné katastrofě globálních
rozměrů a o muži jménem Noe (v sumerském kontextu Utanapišti): Jsi
křehký a zranitelný, člověče, uprostřed stvoření, k němuž patří vulkány,
mořské spousty, smrště a tornáda, magma, na němž plaveš na skořápce
pevné půdy, i kosmická kataklysmata. Bez Boží varovné ochrany bys neobstál. „Vírou napomenut jsa od Boha Noe o tom, co ještě nebylo viděti,
boje se, připravoval koráb k zachování domu svého,“ praví se v apoštolském ohlédnutí po tomto věku víry. „Skrze ten koráb potupil (zahanbil)
svět a spravedlnosti té, která je z víry, učiněn jest dědicem“ (Žd 11,7). Blížila se pohroma světového rozsahu a varovaný, desítky a desítky let k záchraně vybízený člověk to hodil za hlavu. Starému tesaři, dělníku na nekonečném díle záchrany, se vysmál. Až se to stalo…
I dnes žijeme v době varovných znamení a napomenutí víry, opět ohroženi zevnitř, sami sebou. Člověk na to nemá, aby čelil tomu, co rozpoutává. Nemá na to, aby se změnil. A tak se opět stmívá k ničivé, možná
nejničivější bouři. Evangelium Ježíše Krista, slovo o kříži a pozvání k zmrtvýchvstání v novotě života je nám svěřeno jako východisko a možnost záchrany.
Pomoz nám, Duchu svatý, přijmout zodpovědnost za život nejen svůj.
OsviŅ oči naší mysli, aŅ poznáme, že duchovním osvobozením a znovuzrozením člověka zachraňuješ svět, který jsi stvořil a který miluješ. Dej
nám věřit, že v lidství, k němuž nás probouzíš a křísíš, je naděje lidstva,
jehož bezbožná prázdnota vycpaná sobectvím a zmítaná svévolí je stále
akutnějším ohrožením všeho a všech. Amen.
V Luhu nad Morání, 3. července 2005
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
3.
„Hle, král tvůj přichází tobě spravedlivý a spasení plný.“
Za 9.9
Ko 3,1–4.12–17
Protož povstali-li jste s Kristem, vrchních věcí hledejte, kdež Kristus na pravici Boží
sedí. O svrchní věci pečujte, ne o zemské. Nebo zemřeli jste, a život váš skryt jest
s Kristem v Bohu. Když se pak ukáže Kristus, život náš, tehdy i vy ukážete se s ním
v slávě. Protož oblectež se jako vyvolení Boží, svatí a milí, v střeva milosrdenství,
v dobrotivost, nízké o sobě smýšlení, krotkost, trpělivost, snášejíce jeden druhého,
a odpouštějíce sobě vespolek, měl-li by kdo proti komu žalobu. Jako i Kristus odpustil
vám, tak i vy. Nadto pak nade všecko v lásku, kteráž jest svazek dokonalosti. A pokoj
Boží vítěziž v srdcích vašich, k němuž i povoláni jste v jedno tělo; a buïtež vděčni.
Slovo Kristovo přebývejž v vás bohatě se vší moudrostí, učíce a napomínajíce sebe
vespolek žalmy, a zpěvy a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci svém
Pánu. A všecko, cožkoli činíte v slovu neb v skutku, všecko čiňte ve jménu Pána Ježíše,
díky činíce Bohu a Otci skrze něho.
L 19,29–44 + Mt 21,9
I stalo se, když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal
dva učedlníky své, řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhož vejdouce,
naleznete oslátko přivázané, na němž nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveïte ke mně. A optal-liŅ by se vás kdo, proč odvazujete, tak díte jemu: Proto že Pán ho
potřebuje. Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli, jakž jim byl pověděl. A když
odvazovali to oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko? A oni řekli: Pán ho
potřebuje. I přivedli je k Ježíšovi a vloživše roucha svá na to oslátko, vsadili na ně
Ježíše. A když on jel, stlali roucha svá na cestě. Když se pak již přibližoval k místu
tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně
chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli, řkouce: Požehnaný král,
kterýž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi a sláva na výsostech. Ale někteří z farizeů,
kteříž tu byli v zástupu, řekli jemu: Mistře, potresci učedlníků svých. I odpověděv, řekl
jim: PravímŅ vám: Budou-li tito mlčeti, kamení hned bude volati. A když se přiblížil,
uzřev město, plakal nad ním, řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den
tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly, ale skrytoŅ jest to nyní před očima tvýma. Nebo
přijdou na tě dnové, obklíčí tě nepřátelé tvoji valem a oblehnou tebe a ssouží tě se
všech stran. A s zemí srovnají tě i syny tvé v tobě, a nenechajíŅ v tobě kamene na
kameni, proto že jsi nepoznalo času navštívení svého.
Hosanna:
Ko 3,1–4.12–17; L 19,29–44 + Mt 21,9
29
…
A zástupové, kteříž s předu i s zadu šli, volali, řkouce: Hosanna synu Davidovu. Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.
HOSANNA
Byli nejspíše tenkrát v Jeruzalémě i takoví, kteří rozruchu s příchodem
galilejských poutníků žádnou zvláštní pozornost nevěnovali. Kolem největšího z židovských svátků nebývalo pod hradbami o vzrušení nouze.
Možná, že i scénka s oslicí a oslátkem patřívala ke koloritu velikonoc jako
jedna z mnoha žalmových recitací, dramatizací dávných proroctví během
každoročního putování do Jeruzaléma. Znovu burcovala k eschatologické
naději, povzbuzovala a oživovala očekávání příchodu Mesiáše – Pomazaného Hospodinova. Repríza starobylého scénáře: „Plésej velice, dcerko
Sionská, prokřikuj dcerko Jeruzalémská. Hle, král tvůj přichází tobě;
pokořený a zachráněný jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti,“ volal
prorok Zachariáš už za perského Daria někdy 520 př. Kr. (Za 9,9) A v době
Pána Ježíše před svátky pascha, kdesi na cestě do Jeruzaléma zbožní
možná uvazovali oslici, aby připravena čekala. Kolemjdoucí poutník si jí
mohl všimnout jako znamení, myslel-li v duchu dávných povědění a díval-li se očima proroka… Jenže kdopak má oči takto k vidění a uši k slyšení?
Z toho, co zapsali evangelisté, se nezdá, že by Heroda nebo Piláta nějak
znepokojilo mesiášské „Hosanna!“ v jeruzalémských ulicích. (Pořečtěné
hebrejské zvolání „Zachovej!“ – zachovávej již…, zachovej na výsostech!)
Dokud se tihle židé ohánějí palmovými ratolestmi, dokud sní své sny
o duchovních výsostech, Římané v Antoniově tvrzi zůstávají klidní a v Herodově paláci to přecházejí s úsměvem. Takového provolávání už slyšeli
a dozajista ještě uslyší. Jen aŅ je zachová na těch svých výsostech tenhle
navštěvující je Hospodin (kterého mimochodem nikdy nikdo neviděl), aby
je snad nenapadlo plést se do výsostných práv Říma – do politických
záležitostí tohoto až příliš viditelného světa. AŅ spoléhají na moc Boží
a nesahají po té, kterou držíme a užíváme my, když důrazně doporučujeme jiným, aby se zařídili po našem. Trůnem císaře ani prokurátorským
30
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
stolcem takové hosanna bezzubého adventu Páně nepohne. Buïme velkorysí: „Hosanna Synu Davidovu!“ se povoluje.
„Zachovej! Zachovej nás na výsostech Synu Davidovu! – Ne pro Řím ani
pro Heroda, ale pro něho nás zachovej…“ Jako bzučení mouchy v uších
vrchnosti – prázdný zvuk. Pro zástupy v branách města však modlitba,
výraz naděje a víry, té moci bezmocných, hold tomu, kdo na to má nás
nejen podržet, ale povznést, dostat nás výš ke svatým výsostem. Ponecháni sami sobě rychle ztrácíme nit tvého myšlení o nás, Bože, ztrácíme
spojení s tebou a tak oporu v tom, co nad pomyšlení převyšuje nás a náš
svět. Sestupujeme do údolí stínů a upadáme do svých nízkostí. Ztrácíme
se ti, Bože, a věcem tvé vlády se vzdalujeme. Zachovej… Zachovej nás
vnitřně soustředěné a na výši; srdcem při tobě, když přicházíš hnut milosrdenstvím, „ty silný, horlivý a navštěvující“ (Ex 20,5) nás – lid sedící
v temnostech.
To vše je a mohlo být v tom „Hosanna“ a ještě mnohem víc; nejenom
„sláva a nazdar!“ – „Nasměruj nás na cestu pokoje (L 1,78), nás bludné
a marné hledače všeho možného. Sami nejsme ve stavu tě najít a tobě se
přiblížit, ale ty nás vždy znovu hledáš a nalézáš a navštěvuješ, mocen
nás zas k sobě pozvednout. Vidíš nás, s jakou tě dnes vítáme a v jakém
rozpoložení vnímáme tvůj hlas. Braň a nedopusŅ, abychom zatvrdili svá
srdce. Učiň, aŅ chceme a pustíme se dál v živé víře. Dál, až k tomu bytí
v tobě… – citem, myšlenkou i skutkem s tebou, skrze tebe a v tobě.“
Kdeže by mocní tohoto světa, jistí si svou vlastní výsostí, dokázali myslet takový význam modlitby „Hosanna! Zachovej!… Zachovej nás na výsostech, kde jedině se děje spása, odkud jedině jsme s to se účinně ohlédnout, dostat se sobě na stopu a vysledovat, kudy se ti ztrácíme; porozumět
svým pohnutkám a sklonům i závislostem, omylům a hříchům, udiveni,
co jsme to vlastně zač.“
„Co je člověk, Bože, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? Navštěvuješ nás každého jitra a každé chvíle nás zkoušíš…“ (Jb 7,18) a zachováváš nás pro sebe i tenkrát a právě, když sklíčeni a v hanbě sami
nad sebou vzdycháme. Když nahlodáni ztrácíme nadhled a jako Jobovi
na smetišti nám vrtá hlavou, proč si nás kladeš za cíl tak, abychom sami
sobě byli břemenem? Co jsme, že nám dáváš sebe na vědomí?
I tehdy nás podrž a zachovej, abychom jindy zas zvedli tvář a nepohlceni
svou nízkostí znovu prohlédli k tomu, jak to vidíš ty. Přicházíš, abys ponížil i povýšil. Mezi trpkou jobovskou bědností a slávou, z níž se žalmistovi dech tají, přemítáme nad nesamozřejmostí svého lidství a nad nepochopitelným tvým bytím pro nás… Jako ti dávní lidé bible jsme poutníci
„Potom jsem viděl, a€hle, dveře otevřené v€nebi…“ Zj 4,1
32
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
na zemi v očekávání tvých návštěv, tvých adventů, kdy prohlédáme, že
vlastně jsi vždycky s námi, ale ne my vždy s tebou. Přijímáme tě často
rozpačitě, nechápavě a hloupě jako oni. OdpusŅ. Tenkrát tě to neodradilo
a ani dnes se nás nezříkáš. Nevzdáváš svou práci na nás, abys nás sobě
vychoval lid zvláštní, lid svatých výsostí.
Ne všichni poznali ten den, den adventu Páně, kdy se čas naplnil tenkrát v Jeruzalémě. Leckdo si to nepřipustil, ale někteří uvěřili a vyšli přicházejícímu vstříc. Radostně chválili Boha, řkouce: „Požehnaný král, který
přichází ve jménu Páně. Pokoj na nebi a sláva na výsostech“ (L 19,38.39).
Kdyby mlčeli, ozvalo by se kamení. A brzy se skutečně ozvalo; zvukem
borcení spolu s nářkem těch, kteří to zavinili; kteří svůj veliký den nepoznali a o přicházejícího nestáli…
Mezitím ale ještě to nepoznané, mesiášsky slavné a královské – svou
spásu – spatřili v krajnosti potupy, utrpení a smrti. In extremis: „Hle,
člověk…“ říká Pilát, když přivedli zkrvaveného. Co je pravda? Co je člověk…? Lidí dovedně skrývaných zájmů se na to neptejme. Říkají-li něco,
myslí něco jiného. Motají se a mýlí, sami sebe klamou a svou situaci si
pletou se svým zdáním. Znamení doby, čas svého navštívení nepoznávají
a jakkoli mocní, sami sebe ani jiné zachovat nemohou.
„Ale vy (říká Ježíš nám kolem sebe), vy buïte podobní lidem, očekávajícím svého pána.“ Bděte a proste: přijï! Navštiv nás, Kriste žádoucí.
Možná, že nám, křesŅanům po rodičích a prarodičích, vyzbrojeným jejich odkazem a jaksi zbohatlým (jak si myslíváme) jejich dědictvím, se
zdá, že dávno víme, o co kráčí, a žádného nepotřebujeme. Možná, že jsme
tím zvlažněli podobně jako ti v Laodicei a stejně jako oni nevíme o své
pokleslosti: „Nevíš, že jsi bídný a mizerný, chudý i slepý a nahý,“ píše do
toho poměrně zámožného Frygijského sboru věřících svědek ten věrný
a pravý, počátek stvoření Božího (Zj 3,17). Nevíme, protože nám chybí
srovnání… Nevzdalujeme se náhodou od svatých výsostí tím, co si od života slibujeme?
Zkušenost a vzpomínka všech očekávajících na Hospodina zůstává živá.
Jejich je bezpočet znovu prožívaných navštívení Božích. Jim ožívají proroctví a plní se zaslíbení. Jejich je v Kristu dokonaná spása – bytí s ním
v nebesích, přebývání na výsostech – vyslyšené „Hosanna!“. Zpytujme se
v tomto čase, zda očekáváme, těšíme se srdečně a vítáme.
Duch adventu Páně nás sbližuje. Zahrnuje nás sítí toho slitování; jako
ryby nás tiskne k sobě tělo na tělo podivuhodný rybář. Táhne dějinami
a koho svou sítí lásky uloví, tomu hned svěřuje její cíp. Dva tisíce let se
už děje ten zázrak pod sluncem: ryby, které se samy loví – sebe i jiné pro
33
Hosanna:
Ko 3,1–4.12–17; L 19,29–44 + Mt 21,9
něho. Kdo to nepochopí, snadno mu vyklouzne a odplouvá, sám a sám se
ztrácí. Přidržme se díla! Ještě nepadla. Náš Mistr ještě nekončí. Ještě
přichází s nadějí pro jiné a tak se přičiňme. Nemlčme! Hledejme, jak jasně
povědět o Páně navštívení, jak vyjádřit naději a formulovat víru; svou víru
pro sebe i pro jiné. Pro své děti, pro příští generaci. Povězme o své zkušenosti s Bohem; s jeho slovem, povězme o Otcovském zjevení v Kristu;
o bezpečí a jistotě bytí v něm a pro něho v síti víry pravé…
A ve všem tom, o co se pokusíme a co podnikneme, znovu a znovu
zpozorněme: Už je pod hradbami a ve dveřích – Král pokořený a zachráněný. Zvolejme včas své Hosanna! Ještě vždy i ve chvíli poslední na
něho odkázáni prosme: „Zachovej! Ježíši, Synu Davidův, zachovej nás, aŅ
zůstaneme tvou církví, společenstvím zvláštním, lidem tvých svatých výsostí.“ Amen.
V Soběhrdech, 1. adventní 3. prosince 2000
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
4.
„Pohleïte a pozdvihněte hlavy, protože se přibližuje vaše vykoupení.“
L 21,28
Ř 13,11–13
A zvláště pak vidouce takovou příhodnost, žeŅ jest se nám již čas ze sna probuditi.
NyníŅ zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili. Noc pominula, ale den se
přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odění světla. Jakožto ve dne
poctivě choïme, ne v hodování a v opilství, ne v smilstvích a v chlipnostech, ne v sváru
a v závisti. Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepečujte o tělo podlé žádosti jeho.
Zj 5,1–14
I viděl jsem po pravici sedícího na trůnu knihu popsanou vnitř i zevnitř, zapečetěnou
sedmi pečetmi. A viděl jsem anděla silného, volajícího hlasem velikým: Kdo jest hoden
otevříti tu knihu, a zrušiti pečeti její? I nemohl žádný, ani na nebi, ani na zemi, ani pod
zemí, otevříti té knihy, ani pohleděti do ní. Pročež já plakal jsem velmi, že není nalezen
žádný, kdo by hoden byl otevříti a čísti tu knihu, ani pohleděti do ní. Tedy jeden z těch
starců řekl mi: Neplač. Aj, svítězilŅ lev, ten kterýž jest z pokolení Judova, kořen Davidův,
aby otevřel tu knihu a zrušil sedm pečetí jejích. I pohleděl jsem, a aj, mezi trůnem
a čtyřmi těmi zvířaty a mezi těmi starci Beránek stojí jako zabitý, maje sedm rohů
a sedm očí, jenž jsou sedm duchů Božích, poslaných na všecku zemi. I přišel a vzal tu
knihu z pravice toho, kterýž seděl na trůnu. A jakž vzal tu knihu, hned těch čtvero
zvířat a těch čtyřmecítma starců padlo před tím Beránkem, majíce jeden každý z nich
harfu a báně zlaté plné vůně, jenž jsou modlitby svatých. A zpívali píseň novou, řkouce:
Hoden jsi vzíti tu knihu a otevříti pečeti její. Nebo jsi zabit a vykoupils nás Bohu krví
svou ze všelikého pokolení a jazyku a lidu i národu. A učinil jsi nás Bohu našemu krále
a kněží, a budeme kralovati na zemi. I viděl jsem a slyšel hlas andělů mnohých okolo
toho trůnu a těch zvířat i starců, a byl jich počet stokrát tisíc tisíců a desetkrát sto
tisíců, řkoucích velikým hlasem: HodenŅ jest ten Beránek zabitý vzíti moc a bohatství
i moudrost i sílu i čest i slávu i požehnání. Též všecko stvoření, kteréž jest na nebi i na
zemi i pod zemí i v moři i všecko, což v nich jest, slyšel jsem řkoucí: Sedícímu na trůnu
a Beránkovi požehnání, čest a sláva i síla na věky věků. Čtvero pak těch zvířat řeklo:
Amen. A těch čtyřmecítma starců padlo, a klaněli se živému na věky věků.
Nejvyšší èas a chvíle poslední:
Ø 13,11–13; Zj 5,1–14
35
NEJVYŠŠÍ ČAS A CHVÍLE POSLEDNÍ
Co si slibujeme od tohoto shromáždění?
Co čekáme? Co vyhlížíme zpoza obzoru své každodennosti zvláště v adventní době? Zpřítomnění vyšší skutečnosti? Zjevení pravé pravdy a posvátného smyslu všeho? Ozvláštnění dávno známé podívané: toho na
oslátku s jeho podobenstvími? Milost nahlédnutí skrze obraz? Žehnání
dědičnou ikonou Božího milování světa a člověka v proměnách času?
Anebo přihoříváním v ohnisku starodávné záře (2K 3,18) riskujeme
osobní vzplanutí dosud matných svých tušení? Kairos, naplnění svého
času dotekem věčnosti, krizi a katarzi na pravidelné letové lince průsečíku své minulosti s budoucností?
Čeho se spolu nadějeme? Co nás sem přivádí? Co chceme? Zase zvednout ke břehu snesenou zprávu odkudsi, poselství zašlých dob? S obnovenou chutí kriticky pátrat, dohledat, vyzbrojeni mnohým věděním, jak
že to tenkrát bylo?
Anebo v osobní tísni potřebujeme zachytit ztrácející se stopu, oporu
a důvod pro svůj další krok? Toužíme zaslechnout nápovědu Starého dnů
jako Daniel v adventu Syna člověka o času a časech a částce časů…
(Da 7,25)? Vzkaz Lodivoda o proudech mezi nebem a zemí, jeho jasnou
radu a výhled a znovu šanci šŅastného proplutí?
Nasloucháme kázání a zkusmo našlapujeme, co si připustit a co nechat být, hned osmělováni cizí dávnou zkušeností víry, hned varováni
i dnes podobně zmítáni malströmem protichůdných příbojových vln v úžinách své přítomnosti.
„Zvláště pochopme, že je načase se probudit (čteme v apoštolově psaní). Nejvyšší čas ze sna procitnout, protože teï je nám blíže spasení, než
když jsme uvěřili.“ Zaspat znamená zmeškat. Nebýt u toho, neporozumět, co se děje, nicovat v nepravém, ve snu a zdání. AŅ vás nezmýlí souběh tmy noci jedněch a rozbřesku denního světla druhých (píše Pavel).
Spása není nebeská renta, nekyne ti až jako něco po něčem. Uprostřed
36
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
noci spáčů přichází a dává o sobě vědět onen DEN a vírou to vnímáme, prožíváme. Noc živě věřícímu pominula; ale DEN se přiblížil. Ještě v plnosti
ten jiný čas jinde, v domě jiných měřítek a hodnot nenastal, ačkoli přesto
se jako příležitost a možnost otvírá pro ty vzhůru a pro všecky probuzené
jako výzva, jejíž odpověï nesnese prodlení: Stále ještě zaháčkován nocí
a tmou se rozhodni! Shoï všecko to noční ze sebe! „Probuï se ty, kdo
spíš, vstaň z mrtvých a zasvítí se tobě Kristus!“ (Ef 5,14).
Ustrojme se světlem odjinud už teï pro jeho DEN ! „A jako ve dne poctivě choïme,“ aŅ se i námi a skrze nás jeho advent stává skutečností! To
bývala pohnutka apoštolů, misionářů, evangelistů: že bude kázáno evangelium království všechněm národům a tehdy přijde (Mt 24,14) Ježíšovo:
„Oblékněte se v Pána Jezukrista!“ (čteme), s ním vzkříšeni, jím uchváceni, jinak a jinde šŅastni než v módním soustředění na jídlo a pití, na volný
sex (smilstvo a chlípnost řečeno postaru) v prestižních svárech a závistech. Změňme priority! „…a nepečujme o tělo podle žádostí jeho.“ To je
Pavel.
A co Jan? Jak ten spatřil to divné rozednívání o půlnoci a podvojnost
našeho bytí „na světě avšak ne ze světa“? (J 17,11.14.16.18) Skutečnost
přicházejícího a po svém už nějak mezi námi jsoucího a nalézaného nebeského království s jeho spravedlností navzdory tomu, čím vládne a na
co hyne tento svět se svými vizemi, touhami a žádostmi? Co na to Jan?
„Potom viděl jsem, a hle, dveře otevřené v nebi (Zj 4,1), a hlas jsem
slyšel, pozvání do všečasu k místu přebývání Božího,“ vypravuje nevypravitelné, vyzván usiluje vypsat nepopsatelné: „Viděl jsem po pravici
sedícího na trůnu KNIHU popsanou uvnitř i zvenčí…“, svitek („Buchrolle“
německy), srolování všeho, jak byl a bude člověk a jeho svět, jaksi po
ruce tomu, „v jehož přesilné pravici je spasení“ (Ž 20,7), jak prorok vyznává: „Pravice tvá plná je spravedlnosti“ (Ž 48,11), božské slitovné a milosrdné pomocnice bytí s pravdou… Avšak otřesen a v slzách tam apoštol
vidí naši věc, věc světa a člověka před dobrotivou tváří Nejvyššího zavřenou, blokovanou sedmi pečetěmi, sedmi ochranami jeho svatosti, a tak
znemožněné dovolání se milosti a slitování.
Sedmero zábran překáží rozkrytí naší obojakosti koukolu s pšenicí s převahou hanebností v nepřístupitelném světle Boží přítomnosti
(1Tm 6,16), kam nic poskvrňujícího nevchází, nic působícího ohyzdnost
a lež (Zj 21,27). Lidský génius tu nepochodí a dravá ctižádost se neprosadí. Popsání z obou stran se prý vyskytovalo na smluvních svitcích
a dluhopisech (Jacques Ellul: „Apokalypsa, aneb Zjevení Jana jako rozkrytí skutečnosti“). Svitek světa dává tušit neutěšený obsah a nikdo se
Nejvyšší èas a chvíle poslední:
Ø 13,11–13; Zj 5,1–14
37
k tomu nemá, aby otevřel a rozvinul srolování vší časnosti a smrtelnosti
lidí a ozřejmil nebesům neblahou roli, jak ji člověk sehrál a hraje, zatímco
podstatné proč tu je, zůstává Bohu i jeho stvoření dlužen. Jan hořce
pláče, že se nenašel, kdo by se osmělil nebo dokázal na nebi pečetě
otevřít.
„Neplač,“ řekl mu jeden ze starců kolem trůnu, „hle, zvítězil lev, ten
z pokolení Judova, aby otevřel tu knihu a zrušil sedm pečetí jejích.“
„Ale já,“ píše Jan, „já jsem se podíval a hle, mezi těmi zvířaty a starci
Beránek.“ Ohlášen bohatýr a vítěz a hle, „Beránek jako zabitý stojí, maje
sedm rohů a sedm očí, jenž jsou sedm duchů Božích poslaných na všecku
zemi. I přišel a vzal tu knihu z pravice toho na trůnu“ (četli jsme). ON ,
zbitý i ve svém vzkříšení (P. Rejchrt), milovaný Syn tváří v tvář Otci. Tváří
krví se potící před Otcem světel, u něhož není proměnění ani úhybného
stínu, není odbytých ani zapomenutých skutečností (Jk 1,17). Hle, skandalon na nebesích… Ale Otec tu hlavu ještě vždy plnou trýzně a tělo zedrané, „nic nevidět než rány“, objímá a rmut krve v místě nepřistupitelné
svatosti a záře, Syna jako Beránka zabitého přikrývá svou láskou a slávou. Prolamuje odvěké tabu svatých výsostí a v Synu bere do náruče i ty,
jichž se milovaný zastává. Jemu svěřuje bědnou kauzu odcizeného a ztraceného člověka a světa. Jen ON , Syn, proti sedmeru námitek a žalob odpůrce a zlostníka uprostraňuje životu; a nebe, domov otvírá všechněm
těm milujícím slavné jeho přicházení (2Tm 4,1.8). Tak spatřil Jan vzkříšení z mrtvých, mocné dílo Boha, který „tak miloval svět…“ (J 3,16).
Také apoštol Pavel mluví podobně o spisu obžaloby proti nám, když
svědčí Kolosským o Kristu: „Obživil nás tím, že smazal, zneškodnil zápis
proti nám spočívající v ustanoveních (tedy zaměřený na postih a trest
vůči nám tak, jak jsme před Bohem přestupníky a dlužníky). Rozkryl a odtajnil, jak literou Božího slova a zákona protihráč Boží straní smrti a zabíjí. Vyzdvihl jeho žalobu z prostředku (jako dosud určující, kolem níž se
vše točí) a zřetelně nade vší pochybnost ukázal prohnané zneužití Boží
vůle, která přece znamená život a ne smrt (Ez 18,32;33,11; J 12,30). Ke
kříži přibil ten důkaz proti nám.“ (Ko 2,14)
Ale vždyŅ ke kříži jsme přibili my jej! A přibíjíme a máme na svědomí…
Právě. Ukřižováním Krista dostává naše sebe-vědomí a soudnost trhlinu.
Naše sebejistota, přes úsilí s tím nic nemít, se rozpadá. „Co z nesmírného
utrpení tvorstva a ze vší bolesti lidstva se nás skutečně týká?“ namítneme. Ale trápení a bolesti, kterou si od nás nechal a nechává líbit Bůh,
neuhneme. Zapíraný, bezpočtukrát námi likvidovaný a mrtvý Mesiáš nás
takové sebou zvedá na pranýř: „Ejhle, člověk! Ecce homo! Ano, to já, to
38
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
my… A chtě nechtě nějak odpovídáme. Jsme schopni se zastydět? Umřít
hanbou a tak ve svém životě udělat místo jemu? To je, oč tu běží.
Vydal se nám svévolníkům do rukou a zlému se nebránil. To všecko
proto, abychom se dál v sobě už tragicky nemýlili, ale spatřili prázdnotu
své zákonické logiky viset spolu s její trpkou obětí, s předmětem doličným svého zločinu tam na jeho kříži; a vzápětí abychom nad sebou bezradní a zoufalí neklamně prohlédli skulinou, kterou takto skrze sebe stvořil pro své stvoření a pustili se cestou, kudy nás, svévolí orientované ke
smrti, všeho starého neodpustitelného násilí na Bohu v tísni pokání a obrácení zbavuje a mocí jeho vzkříšení střídá stvořením novým (2K 5,17).
Tak sňal a snímá hřích světa.
Držme se toho, křesŅané! Jestliže ten nesmazatelně nám pod kůži zadřený a v srdci zatvrdlý hřích pyšné svévole a Bohu odcizeného jáství
naší každodennosti tak neslýchaně, svou námi působenou smrtí, sňal,
a zápis obrácený žalobcem proti Bohu i člověku smazal, pak dál žijeme
už jedině z jeho vzkříšení.
„Jsme-li Duchem živi, Duchem i choïme a žádosti těla nevykonáme,“
svěřuje nám apoštol (Ga 5,16.25). Jím zaměstnáni tomu, co by nás duchovně ohrozilo, nevyhovíme. Duchovním znovuzrozením jsme nově citliví a nově zranitelní svou i cizí bídou, avšak trvale léčeni pokáním: „OdpusŅ nám… Jakkoli jsi z nás sňal fatální hřích světa, ještě vždy se nás
přidržují viny (něm. ‚dluhy‘). To rušivé mezi námi nám odpusŅ, Otče, jako
i my odpouštíme…“ Své následovníky Pán ujišŅuje: „Kdo je čist, nepotřebuje, než aby nohy umyl, protože čist je všechen“ (J 13,10). Nová a nová
Otcovská očištění Vinařem potřebujeme všichni pro rozhojnění ovoce
(J 15,2).
Stvořitelsky přenáší a promítá sebe sama do našeho života: „Zůstaňte
ve mně a já ve vás…“ (J 15,4; J 14,20; 17,21–23) – Král spravedlnosti,
pokoje a radosti. Apoštol Pavel dosvědčil, že je to možné: „S Kristem ukřižován jsem, živ jsem pak už ne já, ale živ je ve mně Kristus… Ve víře Syna
Božího živ jsem.“ (Ga 2,20). „Skrze křest jste s Kristem vstali z mrtvých;
skrze víru, která je mocné dílo Boží“ (Ko 2,12). Bůh na nás pracuje. Na
tobě i na mně, abychom mohli být s ním nyní i věčně.
Jan shrnuje: „To je to vítězství, které přemáhá svět, víra naše“ (1J 5,4).
Víra, eroze struktur bezbožnosti v nás i kolem nás, která hory přenáší:
rozrušuje a splavuje“ řekami vody živé, kterou Pán Ježíš viděl vyvěrat
z nitra těch, kteří věří v něho, jakož dí Písmo (J 7,38). Do zúrodněné naplaveniny pak rozsévač rozsévá setbu království; a zrno klíčí ve skrytosti,
aby vzešlo a rozhojnilo proti mocnostem tohoto světa jeho dobrou moc.
39
Nejvyšší èas a chvíle poslední:
Ø 13,11–13; Zj 5,1–14
Vnitř i vně nás tiše obestírá svou spravedlností a pokojem. V jeho Duchu
vítáme, co přichází.
Braňme se hejnu nenechavých starostí. Zůstaňme v něm. Držme se
jeho slova ve smršti poplašných zpráv i v rozmáhající se malomyslnosti.
Pozdvihněme hlavy v průvanu toho, který kam chce, věje. Mocně hýbe
i stojatými vodami postmoderní nevolnosti a otrávenosti leklými rybami
bláhových nadějí. „Přiblížilo se vykoupení… AŅ jsou vaše bedra přepásaná k dílu a svíce aŅ hoří na svícnu ke slávě Boží a pro ty kolem, kteří
vyhaslí chabě osahávají závory svých vězení hledajíce anděla vykladače.
Koho pošle Pán pečetí, když ne nás? Koho inspiruje k přesvědčivému slovu
naděje nezahanbující? (Ř 5,5) Koho pověří, aby s tím zamíchal a všemožně
znovu vykřesal jiskru světla a života a rozkryl záhadu, jak že jsme, my
lidé, a jak bychom měli a mohli být v něm a skrze něho, který „byl mrtvý
a hle, živý je na věky věků a má klíče pekla i smrti,“ té osobní i globální
(Zj 11,15)?
Bděme a modleme se. Vzdorujme pokušení přetáhnout si deku přes
hlavu a nechat to plavat. Navzdory úderům zla jako kopyt jezdců, které
viděl Jan, na všech stranách se kolem Krista potvrzuje moc a právo DNE
nad nocí. Zjevuje se, že Boží skutečnost, jakkoli ještě pohromadě se všelijakým balastem lidské hanebnosti a poskvrny, je skutečností dobrou.
Otevřme oči k vidění a uši k slyšení a vítejme osvobodivý signál sedmého
otevření: „Učiněna jsou království světa Pána našeho a Krista jeho a kralovati bude na věky věků. Amen.“ (Zj 11,15)
Poprvé 28. 11. 1999
Přepracováno v Luhu nad Morání, 27. listopadu 2005
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
5.
„V čas milosti vyslyším tě a ve dni spasení pomohu tobě,“ ujišŅuje Pán Židy
zavlečené do Babylona (Iz 49,8). Po staletích k tomu Duch svatý dodává: „Hle,
nyní je čas příhodný, aj nyní dnové spasení.“
2K 6,2
L 17,20–30
Byv pak otázán od farizeů, kdy přijde království Boží, odpověděl jim a řekl: NepřijdeŅ
království Boží s šetřením. Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království
Boží jestiŅ mezi vámi. I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti v jeden
den Syna člověka, ale neuzříte. A dějíŅ vám: Aj, zde, aneb hle, tamto. Ale nechoïte,
aniž následujte. Nebo jakož blesk osvěcující se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest,
až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém. Ale
nejprvé musí mnoho trpěti a zavržen býti od národu tohoto. A jakož se dálo za dnů Noé,
tak bude i za dnů Syna člověka. Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne,
v kterémž Noé všel do korábu; i přišla potopa a zahladila všecky. A též podobně, jakž
se dálo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli. Ale dne
toho, když vyšel Lot z Sodomy, dštil ohněm a sirou s nebe, a zahladil všecky. TakŅ
nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.
1Te 5,1–11
O časích pak a chvilech, bratří, nepotřebujete, aby vám psáno bylo. Nebo vy sami
výborně víte, že ten den Páně jako zloděj v noci, tak přijde. Nebo když dějí: Pokoj
a bezpečnost, tedy rychle přijde na ně zahynutí, jako bolest ženě těhotné, a neujdouŅ.
Ale vy, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den jako zloděj zachvátil. Všickni vy synové
světla jste a synové dne. NejsmeŅ noci ani tmy. Nespěmež tedy, jako jiní, ale bděme
a střízliví buïme. Nebo kteříž spí, v noci spí, a kteříž se opíjejí, v noci opilí jsou. Ale my,
synové dne jsouce, střízliví buïme, oblečeni jsouce v pancíř víry a lásky a v lebku
naděje spasení. Nebo nepostavil nás Bůh k hněvu, ale k nabytí spasení, skrze Pána
našeho Jezukrista, kterýž umřel za nás, abychom, buï že bdíme, buï že spíme, spolu
s ním živi byli. Protož napomínejte se vespolek a vzdělávejte jeden druhého, jakož
i činíte.
Advent: L 17,20–30; 1Te 5,1–11
41
ADVENT
Co dělat? Co teï a co potom? Stálá starost a věčná otázka. Týká se naší
současné aktivity v proluce mezi včera a zítra, v mezeře a napjatosti mezi
vzpomínkou a očekáváním. A stojí před námi i jako křesŅany jednak oslovenými dávným svědectvím, jak že to tenkrát bylo, když mluvil o Božím
království a jak jednal až do své násilné smrti a svého zmrtvýchvstání…,
jednak zaměstnanými starou dobrou nadějí jeho nového příchodu se svatými anděly a toužícími: posvěŅ se, přijï a buï dnes jako v nebi, tak i na
zemi; prosaï se proti záhubným tendencím a silám v nás i kolem nás…
„VždyŅ jsme zemřeli,“ slyšíme z té apoštolské dálky jako nápovědu. „Zemřeli jsme a náš život se skrývá s Kristem v Bohu. Ale když a kdykoli se
ukáže Kristus, náš život, tehdy i my se s ním ukážeme, zjevujeme se,
vynořujeme se z anonymity v slávě.“ (Ko 3,4)
Tak se dávná zkušenost i předjímání a vize potkávají a spolupůsobí
v nás v této a každé naší chvíli. A na nás je jednat s vědomím, že naše
skutky jdou za námi. Rozhodovat se, co odložit a co upřednostnit, protože nyní je čas příhodný a nyní dnové záchrany. Taky tento můj a tvůj
dnešní den, moje chvíle, moje hodina… Je spásné a zachraňující, do čeho
se pouštím? Jedu v tom, co bible, tedy Duchem Božím inspirovaní lidé od
nepaměti myslí slovem spása? Pracuju na takové záchraně své i jiných,
když jde do tuhého?… A to přece jde vždycky.
„O časech a chvílích (jde tedy o termíny), bratři, nepotřebujete, abych
vám vykládal,“ píše Pavel. A ani „kde“, kde že to nastane. „Kdy a kde“
není dobře položená otázka. Advent Páně sám nás hledá a najde, nachází
si nás jako záblesk záře odjinud a signál Syna člověka v jeho dni, k němuž
se vztahuje každý náš den. Nestarej se, člověče Boží, nezmeškáš, nemůžeš se minout, ale otázkou je jak, jak tě to potká. Jak na tom budeš, až to
přijde; jak na tom jsi, když to přichází…
„Sami výborně víte, že ten den Páně jako zloděj v noci tak přijde. Když
řeknou pokoj a bezpečí (ve chvíli relaxace a pohody), náhle přijde na ně
42
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
zahynutí jako bolest ženě těhotné a neujdou… Prosím vás, kdo?! Kteří?
Koho takhle přepadne ten den? Inu ty v noci a ve tmě. Ten den je vykrade
znicotněním všeho, co mají a na čem si zakládají a stavějí. Jako křečí je
sevře, co v životě počali, ale nebude to k životu, čím otěhotněli a co z té
bolesti vzejde. Už prorok mluví o dni Hospodinově, který se jedněm otevře jako plevám pec hořící, zatímco jiným vzejde tentýž den jako slunce
spravedlnosti se zdravím na svých paprscích (Mal 4,1–2). Tak dvojznačný
je ADVENT – skutečnost přicházejícího Krista.
„Vy, bratři, ale nejste ve tmě, aby vás ten den jako zloděj zachvátil.“
Nejste jeho kořistí, ale šŅastně navštívenými. „Jste děti světla a děti dne.
Nejsme noci ani tmy,“ ujišŅuje apoštol křesŅany v Tesalonice a mluví nejen o jejich stavu a příslušnosti, ale o zmocnění a dynamice a způsobu
života: Noc navozuje určité jednání a má svůj způsob pod příkrovem tmy.
Docela jinak si počíná den. Tím, jak žijeme, patříme noci, nebo dni. VždyŅ,
jak vlastně jsme, my lidé? A kdo jsme? Své bytí krok za krokem konáme
a svému konání patříme; jsme svých činů; jsme tmy, nebo světla, noci,
nebo dne, a noc, nebo den působíme; jedno, nebo druhé posilujeme. Den
Páně to ukáže… Odkrývá styl noci a skutky tmy jako prázdnotu a ničemnost (1K 3,13). „Jednoho každého dílo oheň zprubuje.“ Zevnitř přichází hodina pravdy bolestným rozeznáním, krutou sebereflexí… „Ale vy,
synové dne jsouce, nespěte jako jiní (opečovávajíce své žádosti v duchovní
pohodlnosti a lenosti), ale bděte, střízliví jsouce.“
Jsme vzhůru, přátelé, čilí a při plném vědomí. Signální soustava našeho vnímání slávy Boží v tváři Ježíše Krista, kterou by sen a spánek
vyřadil, je plně aktivní: oceňujeme světlo, vítáme rozbřesk v duších, zbaveni zdání a chimér noci… Tak už se nemotejme jako ve snu a blouznění
fantazírujíce ve virtuálním světě iluzí a čirých myslitelností. Nehrajme
o své duchovní vnímání. Mějme to pod kontrolou, nabádá nás Pavel:
Nespěme jako jiní, kteří vyspávajíce opici mají zataženo a půlnoc. Buïme
střízliví. Opilecké mámení a zdrogování čímkoli patří noci stejně jako znemožňující nedbalky a noční košile. Navlékněme si odhodlaně pancíř víry
a lásky a nasaïme si přilbu naděje spasení. Jako nechodíme spát s brýlemi, tak bývalo nemyslitelné ulehnout v plechovém krunýři a s přílbou
na hlavě. Víra, láska a naděje vám nedá spát, říká apoštol z vlastní zkušenosti.
Střídání dne a noci je z nejstarších Bohem garantovaných jistot: „Dokavad země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, den také a noc nepřestanou,“ rozhodl se Hospodin po prvním katastrofálním ztroskotání
a spláchnutí lidstva (Gn 8,22). Den a noc určují naše bytí a fungování
Advent: L 17,20–30; 1Te 5,1–11
43
v čase, rytmus časného života. Avšak tváří v tvář tomu, který JEST a který
přichází, aby život věčný dal (J 17,2), se světlo toho daru života neděje
zvenčí hvězdným zadáním, ale prostřednictvím dětí JEHO DNE , dětí zrozených skrze živé slovo Boží (1Pt 1,23) do jeho – té pravé – skutečnosti. „Vy
jste světlo světa,“ říká jim (Mt 5,14n). „Buïte bedra vaše přepásaná a svíce
hořící,“ (L 12,36). Den a noc Ježíšova podobenství i apoštolského psaní
přestávají být mírou naší pomíjivosti v čase. Symbolizují odlišnost dvou
možností téhož místa a chvíle, dvojího lidu a lidství, dvojího bytí a občanství, dvojího světa a stvoření, dvojího děje na témže poli, kde spolu
roste plevel i pšenice, ačkoli není dáno, co je co, a záleží na každém z nás –
a ovšem i na Bohu, ale ten se smilovává…
„Kteří spí, v noci spí a kteří se opíjejí, v noci opilí jsou.“ Jejich duchovní
ospalost a pokleslost rozprostraňuje po světě tmu a šíří noc, v níž přicházejícího s úlekem vnímají jako vetřelce. „Ale vy nejste ve tmě, aby vás
ADVENT PÁNĚ zaskočil,“ posiluje Pavel identitu dávných křesŅanů. „Den se
rozednívá a denice vzchází v našich srdcích,“ píše Petr. (2Pt 1,19). „Oblečeni v odění světla, jakožto ve dne, poctivě choïme“ (Ř 13,12–13). „Tak
sviŅ vaše světlo před lidmi“ (Mt 5,16).
Mysleme na to, bratři a sestry, že námi se buï smráká na světě, nebo
svítá. Rozednívá se, nebo vše obestírá noc. Tím, jak si duchovně stojíš,
svým spánkem a opilostí zmámen, vně a mimo, posiluješ noc a působíš
tmu. A naopak střízlivou bdělostí nejen sám zůstáváš v obraze – tedy
pozitivně a smysluplně účasten – ale šíříš světlo a den. JEHO DEN . Posiluješ ADVENT PÁNĚ na světě.
Že přitom a nadto stále ještě vyhlížíme a čekáme? Ovšem. Avšak nepřešlapujeme na místě v jakémsi provizoriu; neklimbáme, netlučeme
špačky v čekárně na to pravé. Ten, který tvoří nové nebe a novou zemi
a nové město – nebeský Jeruzalém – to nedělá bez nás, ale námi, posly
evangelia království po všem světě na svědectví všem národům. Tak přichází a přijde, jako tajemství setkání v jeho jménu, také sem mezi nás
a s ním dobré skončení. (Mt 24,14).
„Nepostavil nás totiž k hněvu (a že se zjevuje hněv Boží z nebe proti
každé bezbožnosti a nepravosti lidí pravdu Boží v nepravosti zadržujících! Ř 1,18), ale k nabytí a dosahování spasení skrze Pána našeho Jezukrista, který umřel za nás, abychom (zpozorněme, prosím) abychom
buï že bdíme, buï že spíme, spolu s ním živi byli,“ končí se text kázání.
„Už ne sami sobě, ale jemu“ (2K 5,15). Důvod jeho sebenasazení až do
smrti a to smrti kříže a podstatu námi u víře konaného, nabývaného a dosahovaného spasení, apoštol nevidí toliko ve vypořádání a sanaci naší
44
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
všelijak neblahé minulosti a toho, co máme na svědomí, ale v mocné proměně přítomnosti, v bytí a přebývání s ním a v otevření – uzpůsobení
nás – Boží budoucnosti.
Tak se klene nad námi JEHO DEN a čas příhodný. Žádné programové
jednou dole, jednou nahoře; střídání duchovního světla a mrákoty, vidění a bezmocného tápání. Žádná služba dvěma pánům ani kulhání na
obě strany!! Nikoli.
„Není už žádného potupení a odsouzení těm, kteří jsou v Kristu Ježíši,“
(Ř 8,1), ale vždy hojnější život dnem i nocí, život s ním. Zůstávání v něm
a jeho v nás v jednotě kmene toho pravého a jeho větví, jeho koruny.
Neotřesitelná jistota: „Vím, komu jsem uvěřil.“ (2Tm 1,12)
Umřel, abychom teï a tady v nedovršenosti svých životů spolu s ním –
zmocněni jeho Duchem – nejen čelili smrti, jejímu ostnu či kopí všelijak
nás znemožňujícího hříchu, ale abychom se odvažovali ven z této obrany
a podnikali. Položil život, aby všecko změnil v nás i kolem nás; abychom
už nežili sami sobě, ale jemu; účastni jeho díla dne, jímž svět dnes nezůstává světem včerejška, ale blíž a blíže připomíná domov nás všech.
Mysleme na město, jehož stavitelem a řemeslníkem je ON sám. Znovu si
v těchto dnech prověřme směr svého putování: čemu pomáháme a čemu
prospíváme, a neotálejme upřesnit a třeba i změnit kurs. Stíhejme svůj
advent. Ano, své přicházení a vcházení stále ještě otevřenými dveřmi
k hodu Páně, k hostině svatební.
Stará dobrá bible prý, při vší úctě, dnes už nás neslyší. Náš postmoderní život prý neřeší a naše otázky nezodpovídá… Možná ne. Možná jsme
vskutku už tak daleko a ztraceni jako v cizí galaxii. Ale advent – ADVENT
PÁNĚ – je jako sonda. Sonda pravé skutečnosti až k nám, dosud zachytitelný signál z říše pravé svobody.
Máme své problémy a čekáme odpovědi…
ale přichází otázka. Amen.
V Luhu nad Morání, 8. prosince 2002
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
6.
„Jako Mojžíš povýšil hada na poušti, tak musí být povýšen Syn člověka, aby
každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“
J 3,14.15
Nu 20,29–21,10
Vidouce pak všecko množství, že umřel Aron, plakali ho za třidceti dní všecken dům
Izraelský. To když uslyšel Kananejský král v Arad, kterýž bydlil na poledne, že by táhl
Izrael tou cestou, kterouž byli špehéři šli, bojoval s ním a zajal jich množství. Tedy
Izrael učinil slib Hospodinu, řka: Jestliže dáš lid tento v ruce mé, do gruntu zkazím
města jejich. I uslyšel Hospodin hlas Izraele a dal mu Kananejské, kterýžto do gruntu
zkazil je i města jejich a nazval jméno toho místa Horma. Potom hnuli se s hory Hor
cestou k moři rudému, aby obešli zemi Idumejskou; i ustával lid velice na cestě. A mluvil lid proti Bohu a proti Mojžíšovi: Proč jste vyvedli nás z Egypta, abychom zemřeli na
poušti? Nebo ani chleba ani vody není, a duše naše chléb tento ničemný sobě již
zošklivila. Protož dopustil Hospodin na lid hady ohnivé, kteříž jej štípali, tak že množství
lidu zemřelo z Izraele. Tedy přišel lid k Mojžíšovi a řekli: Zhřešili jsme, nebo jsme mluvili
proti Hospodinu a proti tobě; modli se Hospodinu, aŅ odejme od nás ty hady. I modlil se
Mojžíš za lid. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Udělej sobě hada podobného těm ohnivým
a vyzdvihni jej na sochu; a každý ušŅknutý, když pohledí na něj, živ bude. I udělal
Mojžíš hada měděného a vyzdvihl jej na sochu; a stalo se, když ušŅkl had někoho, a on
vzhlédl na hada měděného, že zůstal živ. Tedy hnuli se odtud synové Izraelští a položili
se v Obot.
Žd 4,1–12
Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se
někdo z vás. Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená,
nepřipojená k víře těch, kteříž slyšeli. NeboŅ vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme
uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeŅ nevejdou v odpočinutí mé,
ačkoli dokonána jsou díla od ustanovení světa. Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých. A tuto zase: Že
nevejdou v odpočinutí mé. A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho,
a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro něvěru, opět ukládá den jakýsi: Dnes,
skrze Davida, po takovém času pravě (jakož řečeno jest): Dnes uslyšíte-li hlas jeho,
nezatvrzujte srdcí svých. Nebo byŅ byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylŅ by potom
mluvil o jiném dni. A protož zůstáváŅ svátek lidu Božímu. Nebo kdožkoli všel v od-
Na prahu:
Nu 20,29–21,10; Žd 4,1–12; Ø 9,33–10,11
47
počinutí jeho, takéŅ i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých. Snažmež se
tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry. ŽiváŅ jest
zajisté řeč Boží a mocná a pronikavější nad všeliký meč na obě strany ostrý a dosahujeŅ až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech a rozeznává myšlení
i mínění srdce.
Ř 9,33–10,11
Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož
uvěří v něj, nebude zahanben. Bratří, příchylnost zajisté se zvláštní líbostí srdce mého
jestiŅ k Izraelovi i modlitba za něj k Bohu, aby spasen byl. NeboŅ jim svědectví vydávám, žeŅ horlivost Boží mají, ale ne podlé umění. Nebo neznajíce Boží spravedlnosti
a svou vlastní spravedlnost usilujíce vystaviti, spravedlnosti Boží nebyli poddáni. Konec
zajisté zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu. Nebo Mojžíš píše o spravedlnosti, kteráž jest ze zákona, pravě: Který by koli člověk činil ty věci, živ bude v nich.
Ta pak spravedlnost, kteráž jest z víry, takto praví: Neříkej v srdci svém: Kdo vstoupí
na nebe? To jest Krista s výsosti svésti. Aneb kdo sstoupí do propasti? To jest Krista
z mrtvých vzbuditi. Ale co dí? Blízko tebe jestiŅ slovo, v ústech tvých a v srdci tvém. ToŅ
jest slovo to víry, kteréž kážeme: Vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše a srdcem svým
uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš. Srdcem se zajisté věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání se děje k spasení. Nebo dí písmo: Všeliký, kdož věří v něj,
nebude zahanben.
NA PRAHU
„Do nebe nebo do pekla?“ dětská hra nad slunéčkem sedmitečným v čase
všudypřítomného mediálního rozptýlení? Snad při volbě náhradního příběhu: nebe-peklo-ráj přepínáš, život se míhá na obrazovce, sci-fi dobra
a zla, nahoru nebo dolů…
„Než se sejdem, než se sejdem u nohou tam Ježíše,“ zpívá se v probuzeneckých kruzích: „Ó město nádherné, svaté, slíbená vlasti má, jak
často touží má duše už vejíti v sídla tvá!“ vždyŅ: „On zve mne z této ciziny
do zaslíbené otčiny. Jsem hotov odtud jít. A v jasném domě otčiny s ním
nový, šŅastný život žít…“
Naproti tomu ve všelijakých těch thrillerech a krimi, co na ně koukáme, občas se ozve zločinecky silácké: „Nashledanou v pekle!“
Lidi nějak tuší, že tu snad o něco přece jen jde. Tam či onam? A kdo
nahoru a kdo dolů, toŅ otázka.
48
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Apoštol (Ř 10,6) k takovému hádání nebo dokonce přidělování místenek poznamenává: Nedělej to. Neříkej, kdo přijde do nebe, ani kdo sestoupí do propasti. Zlehčuješ tím Krista. Jediný ON sestoupil do pekel
i vstoupil na výsost nebes, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Svou troufalostí, úsudkem svojí přízemnosti děláš, jako by toho všeho, oněch výsostí
ani propastí, nebylo třeba. Jako by stačilo duchem ožít tady na zemi
a patřičně se obrátit, abys rázem věděl, na čem jsi, rozhodčí mezi nebem
a zemí… Kristem takovéhle, aŅ už soukromé nebo církevní, opovážlivosti
(říká apoštol Pavel) je Kristus sundaný s výsosti a z mrtvých zburcovaný…
Izraelci vyvedení z Egypta, z domu otroctví, všichni zamířili do země, kterou Hospodin slíbil otcům. Apoštol ve svém psaní pro Židy, možná třináct
set let poté, říká, že je to příběh pro lid Boží a pro každého věřícího stále
živý a na výsost aktuální. Drama neskončilo dobytím země, neuzavřel ho
Jozue uvedením dvanácti kmenů do Kanánu. Děje se stále. Znovu a znovu
se ozývá hlas a „dnes uslyšíte-li, nezatvrzujte svá srdce…, abyste vešli.“
Mládenec, vlastním jménem Ozeáš syn Nun (Nu 13,17, hóšéa – Hospodin vysvobozuje; nun – ryba) – jeden ze dvanácti rozvědčíků před vojskem Izraele, dostává na poušti Fáran od Mojžíše přezdívku Jozue, dávno
před tím, než povede rozhodující bitvy. Jozue – Jošua – Jehošua – Hospodin je spása. Tenhle Ježíš z pokolení Efraim spolu s Kálefem za Benjamince – dva z dvanácti – pochopí rozhodující význam onoho „tady a teï“.
DNES , toliko dnes lze překročit práh. Ne kdykoli dnes, ale v plnosti času,
ve chvíli, kdy Boží promlouvání se prolne s osobním slyšením, tehdy lze
vejít, důvěřovat a sebe-svěřit domů, do odpočinutí od skutků svých
v osmyslnění, ve smyslu-plnosti otevření a vydání se vůli a moci a svatosti
Boží; tomu, co koná ON, dějům a událostem víry. Jediní dva. Ostatní nevešli pro nevěru. Zatvrdili svá srdce. Ušima neslyšeli a očima neviděli;
nechtěli slyšet ani vidět, o čem že to ti dva svědčí…
Známe ty události 13. a 14. kapitoly Numeri: Všecko množství se vzbouřilo proti Hospodinu a Mojžíšovi. Obvinili Boha ze zákeřnosti: „Aby nás
zabil rukou mnohem silnějších nepřátel a obrů, vyvedl nás z Egypta.“ Chápou se kamení, aby umlčeli dva troufalce a odvážlivce víry. Tehdy se ukázala všem sláva Boží nad stánkem úmluvy (čteme 14,10). To je zastavilo.
Málem si přivodili konečnou záhubu; zkázu morem a rozptýlení v poušti.
Znovu, už po tolikáté, padl přímluvce Mojžíš na tvář, aby se modlil za
všechny ty vždy znovu mu spílající a ohrožující jej. „NechŅ je nyní, prosím, zvelebena moc Páně, jako jsi sám pověděl, řka: Hospodin dlouhočekající a hojný v milosrdenství, odpouštějící nepravost a přestoupení, který
však z viníka nečiní nevinného, ale navštěvuje nepravost otců na synech
„Dítě narodilo se nám…“ Iz 9,6
50
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
do třetího i čtvrtého pokolení… OdpusŅ, prosím, nepravost lidu tohoto
podle velikého milosrdenství svého tak, jak jsi odpouštěl lidu tomuto, jakž
vyšel z Egypta až dosavad…“
I řekl Hospodin: „Odpustil jsem vedle slova tvého,… avšak…“ Čtěte tu
14. kapitolu: Deset zvědů štvoucích proti Mojžíšovi, hanějících zemi a strachem demoralizujících lid, zemřelo na místě. A vyhlídkou ostatních se
stalo putování pouští až do smrti. Čteme, že se rozplakali; vyznali dokonce, že zhřešili, ale k pravému pokání a obrácení mají daleko. Hned ráno
to zoufale přece jen zkusí vstoupit do země a proti Boží zápovědi zaútočí,
ale Kananejci spolu s Amalechem je porazili a hubili až k místu zvanému
Horma (hebr. místo proklaté).
Teprve příští generace, odchovanci pustiny po téměř čtyřiceti letech se
znovu přiblíží touže cestou od jihu pouští Fáran mezi pobřežím Velkého
moře na západ a mořem Mrtvým na východ. Neútočí, ale žádají si průchod Idumejskou zemí. Edom odmítá a svolává do zbraně. Chystají se
tedy jeho území jihovýchodně od Mrtvého moře obejít. Jenomže na hoře
Hor umírá Áron. Izrael třicet dní truchlí nad smrtí kněze a mezitím aradský král shromáždí jižní Kananejce a napadne lid, který (jak se mu zdá)
znovu to zkouší cestou svých tehdejších zvědů. Zprvu jsou pohané úspěšní, vítězí a berou množství zajatců. Tentokrát však Izrael se obrací o pomoc k Hospodinu, vytáhne proti Arad a městům a na místě svých někdejších selhání na jižním pomezí dosahuje prvního velikého vítězství bojů
o Kanán. Vyhladí protivníka a zkazí jeho pevnosti v témže místě proklatém Horma, kde před čtyřiceti lety byli poraženi a zahnáni do pouště. Dál
však teï netáhnou, ale obracejí zpět do jižních pouští jako tenkrát směrem k Rudému moři (Akabskému zálivu), aby obešli Idumejce.
Vzdalují se od Kanánu a morálce lidí to nepřidá. Právě zvítězili. Proč
taková úmorná oklika? Nechápou tuhle strategii. (Mimochodem geniální,
jak se brzy ukáže. Jižní porážku vnímali Kananejci jako místní incident
a nebezpečnou protiizraelskou koalici nevytvoří.) Podléhají únavě a znovu
se bouří. Hospodin navštívil nepravost otců na synech… a hle, děti nejsou lepší svých rodičů. „Máme i my zemřít na poušti? Chleba ani vody
není a manna tahle ničemná se nám už z duše protiví…“
Tehdy Hospodin dopustil na lid hady ohnivé. (Prof. Novotný upozorňuje, že zde užité hebrejské slovo saraf nebo seraf označuje nebeské služebné bytosti, jakési prostředníky mezi nebem a zemí, jejichž úkolem bylo
oslavovat Boha. Bytosti vlastně suplující původní úkol člověka stvořeného
k obrazu Božímu, k čemuž, žel, nedorostl. Pokoušen zapochyboval o Bohu
a pustil se jinudy, po svém, do skrytu před Bohem a pryč z jeho blízkosti.
51
Na prahu:
Nu 20,29–21,10; Žd 4,1–12; Ø 9,33–10,11
A narazil. Vyhoštěn ze zahrady potkával pak už jen anděly s mečem plamenným. Nešlápli tedy izraelští reptáci jenom jaksi do hadího hnízda, ale
Hospodin dopustil na lid serafy – svévolníkům do cesty překážku, výstrahu
a hrozbu.) Čteme, že množství lidu zemřelo. Při jejich štípnutí jako by
hynuli jedem své vlastní vzpoury, neposlušnosti a nevěry v sobě. Jedině
neodkladné obrácení se k Bohu o pomoc zachraňovalo. Pohled na měděný
obraz ohnivého hada serafa vysoko nad ležením působí jako protijed.
Zkusme to vnímat jako opatření duchovní prevence a přípravy.
Jsou okolnosti (varuje apoštol Pavel), kdy si člověk stykem s Boží věcí
působí odsouzení (1K 11,29.34). Lze brát milost Boží nadarmo stejně jako
jeho jméno (2K 6,1) a scházet se k odsouzení místo požehnání.
V Janově evangeliu mluví Pán Ježíš o svém poslání ve shromáždění
těch, kteří v něho věří, jako o záchraně skrze měděného hada, kterého
Mojžíš k slovu Hospodinovu vyzdvihl tenkrát vysoko nad hlavy a příbytky
všeho množství: Tak musí být povýšen (zdvižen) Syn člověka (říká), aby
ten, kdo v něho věří, ho mohl v každé situaci, i v té nejztracenější, zahlédnout a oživnout životem pravým, hojným a svobodným; na věky živen a zachraňován tím, co bez víry Boží se zdá být jen bláhovostí, škodou
a ztrátou, dokonce opiem (říkají někteří) a ohrožující drogou. Mnozí z lidu
Božího ve stavu nedověry duchovně umírají a hynou a říkají: to Bůh…,
jako by zchromli očima v prachu své každodennosti, bez chuti se narovnat a spatřit jeho spásu.
Najděme se v tom příběhu a přiznejme si, jak vypadáme, křesŅané, po
dvou tisících let zas a vždy znovu na prahu Boží země zváni do jeho odpočinutí. Po stovkách generací zůstává svátek lidu Božímu (říká apoštol).
Vcházíme vpravdě do odpočinutí víry?, do odpočinutí od skutků svých,
abychom se otevřeli a vydali vůli a moci a svatosti Boží hotovi k dílu,
které koná ON? Nebo se potácíme jako uštknutí a zdrogovaní, jaksi bez
sebe jako křesŅané a v posledním tažení? S Bohem a Kristem jen jako
jednou z položek té rulety nebe-peklo-ráj?
Zkontrolujme si svůj výhled ke Kristu. Neztrácíme spojení? Máme ho
na očích? Vidíme na něj ze zástojů a štací své každodennosti? Nedělá
nám něco nebo někdo tu a tam vítanou stěnu, abychom se s lecčím
vypořádali tak nějak po svém? Zvedněme si ho výš… ještě výš… na samu
špici škály toho, co nám za to stojí, abychom nezahynuli, ale měli život;
ten skutečný, ten věčný.
Amen.
V Soběhrdech, 5. listopadu 2000
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
7.
„Sám Pán dá vám znamení: Hle, panna počne a porodí syna a nazve jeho jméno
Immanuel.“
Iz 7,14
„Dám jemu díl pro mnohé, aby s nesčíslnými dělil se o kořist, protože vylil
na smrt duši svou a s přestupníky počten jest. On sám nesl hřích mnohých
a přestupníků zástupcem byl.“
Iz 53,12
J 1,1–14
Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku
u Boha. Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno
jest. V něm život byl, a život byl světlo lidí. A to světlo v temnostech svítí, ale tmy ho
neobsáhly. Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan. Ten přišel na svědectví,
aby svědčil o tom světle, aby všickni uvěřili skrze něho. Nebyl on to světlo, ale přišel,
aby svědectví vydával o tom světle. TentoŅ byl to pravé světlo, kteréž osvěcuje každého
člověka přicházejícího na svět. Na světě byl, a svět skrze něho učiněn jest, ale svět ho
nepoznal. Do svého vlastního přišel, ale vlastní jeho nepřijali ho. Kteříž pak koli přijali
jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteříž věří ve jméno jeho, kteříž ne ze krví, ani
z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou. A Slovo to tělo učiněno jest,
a přebývalo mezi námi (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce),
plné milosti a pravdy.
L 2,15–19
I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti pastýři řekli vespolek: Poïme až do
Betléma a vizme tu věc, kteráž se stala, o níž Pán oznámil nám. I přišli, chvátajíce
a nalezli Marii a Jozefa, i to nemluvňátko ležící v jeslech. A viděvše, rozhlašovali, což
jim povědíno bylo o tom děŅátku. I divili se všickni, kteříž slyšeli o tom, což jim bylo
mluveno od pastýřů. Ale Maria zachovávala všecky věci tyto, skládajici je v srdci svém.
Od vzkøíšení k€narození: J 1,1–14; L 2,15–19
53
OD VZKŘÍŠENÍ K NAROZENÍ
Ještě v noci se pastýři podle Lukášova vypravování pustili do Betléma.
A vskutku v jednom z čeledníků se svítilo. A zdálo se tam být až příliš
živo na tak pozdní chvíli. Vešli a uviděli v plínkách čerstvého naháčka,
kluka jak se rozvaluje v jeslích, které sem do šalandy někdo narychlo
přitáhl, když to tuhle na to děvče přišlo. Chudák si zkrátka musí umět
poradit. Viděli šŅastně zemdlenou rodičku a kolem rozesmátou čeleï oslavující život, který tak zdařile přišel na svět…
„Stádo!“ ulekli se všichni nejdříve a ztichli, ale pak s úlevou a radostí
žasli nad tím, s čím tihle ze stráže nad stády přišli (L 2,16–18).
Jsme s to, přátele, po včerejším večeru tolika překvapení taky ještě
i teï opravdově užasnout a zaradovat se nad tím, čím nás teï potěší
a překvapí Pán Bůh? Čekáme noviny z betlemské krajiny, jak jsme si
zazpívali včera u stromečku? Vánoční nahlédnutí do betlemské ratejny
je dobře biblické stejně jako tradiční pohled do chléva s oslíkem. Mágové
od východu podle Mt 2,11 vešli přece do domu, kde našli děŅátko s Marií
matkou jeho a připadá mi to takhle pravděpodobnější než obvyklá asistence toliko němých tváří u Ježíšova narození. Pokročilé těhotenství neschováš a chudí v těžké hodince si pomůžou, tenkrát možná ochotněji
než dnes. Ostatně narození tenkrát obzvlášŅ znamenalo naději nejen pro
rodinu. A člověk, když mohl být u toho, jako by jí pomáhal a posiloval ji
za všecky ostatní…
Nad narozeným človíčkem se v nás cosi probouzí: Na dotek před námi
se teï z života oddělilo a žije… Narodilo se dítě! Nám… naše dítě. Myslíváme si, že to začalo námi; z naší krve a našeho chtění (udělali jsme si
dítě, říká se Boha-prázdně), protože na to, jak jsme sami přišli na svět, si
nevzpomínáme. A což teprv jak rodiče a rodiče rodičů dál do nedohledna
v bezpočtu narození. Tenkrát si připomínali aspoň jména. Možná, že v nás
něco po nich zbývá. Že se nějak účastní nepoznáni. Po těch stopách
nazpět netrefíme…
54
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Zato teï, teï vidíme, že to námi nekončí, aspoň námi ne. Tuhle v plínkách je pokračování. Zvláštní pomyšlení: trochu zvědavost, napětí, očekávání; nemotorně kousek vděčné radosti nad šŅastným koncem velikého
dobrodružství… Než to pochopitelně jaksi odezní, pocity se vytrácejí, lidsky, až příliš lidsky. Maria to dokázala poskládat ve svém srdci (L 2,19).
Možná, aby to jednou všecko pověděla Lukášovi. Ostatně vypsání předků
(Mt 1,1–16 L 3,23–38) je o tom znamení Páně, Iz 7,14, 9,6, jak panna –
dcera Sionská – (v plnosti času jako dívka Marie) počala a porodila světu
Spasitele a Vykupitele (Jr 31,3.4n) (Ez 16,60).
Evangelisté Marek a Jan o narození Páně nemluví. A radost? Podle Jana
ji Pán Ježíš připomíná až krátce před smrtí jako radost v naději; radost
navzdory; navzdory tomu, co se chystá a co, po odmítnutí a nepochopení
Jonášova znamení jiné možnosti, teï už nevyhnutelně nastává (J 15,11;
16,20.22.24; 17,13). Vlastní příběh Syna člověka, Slova učiněného tělem
podle těchto sepsání v betlemských jeslích nezačíná. Je dějem, který běžnou zkušenost počátku a konce všeho časného nad pomyšlení přesahuje. „Nad naše myšlení, nad smyslů chápání je láska tvá,“ zpíváme ve
známé adventní: „ProciŅ, prociŅ, zanech spaní“ (270). Bůh s námi v Kristu
však cosi podstatného činí, abychom přece pochopili, přece se přiblížili
a přijali a vešli s ním na slavnost…
Ani apoštol Pavel nezná Vánoce. O Ježíšově životě s výjimkou smrti
a vzkříšení se téměř nezmiňuje. Jako by po své damašské zkušenosti nemohl Ježíše Krista myslet jinak, než jako toho, který „byl u Boha a který
je Bůh“. „Jsa v způsobu Božím (píše o Ježíši do Filipis), sám se omezil, ba
zmaři: ponížil se, poslušný byv až do smrti kříže“ (Fp 2,6–8). „Vylil svou
duši na smrt a nesl hřích mnohých,“ jak předjímal Druhý Izaiáš. Jsa Syn
Boží od věčnosti (2Tm 1,9) vydal se nám, lidským smrtonošům, aby nás
ze smrti vykoupil a přivedl k životu. Ze služby smrti do služby života pro
život (J 4,14; 7,38). Sám v sobě, ve svém milosrdenství našel pro to důvod (Iz 43,25). Miluje, co stvořil a na své cestě za námi jiné možnosti,
jiného východiska pro nás hynoucí nenašel a nenachází, nežli sebe sama
učinit transparentem naší lhostejnosti a nenávisti k Bohu i bližnímu. Na
sobě nám ozřejmil a zviditelnil (demonstroval) stav našeho bezživotí a znemožnění se před Bohem, abychom sami sebou znechuceni řekli „ne“ tomu,
jak jsme a chopili se možnosti přijmout jej. Ne jako jiný názor nebo přesvědčení, ale způsob života, způsob existence: „Živ jsem už ne já, ale živ
je ve mně Kristus“ (Ga 2,20).
„Námi tak poníženého a utrápeného jej Bůh ze smrti vyvedl a povýšil
nade vše,“ pokračuje psaní filipenským. A tak se mi dal poznat; svědčí
Od vzkøíšení k€narození: J 1,1–14; L 2,15–19
55
apoštol. Tak se mi zjevil a řekl: „Sauli, proč se mi protivíš? Sám sebe tím
zraňuješ.“ (Sk 9,4; 22,7).
„Nebyl jsem nevěřící tomu nebeskému vidění,“ vyznává později ve vězení před králem Agripou, když ho římský místodržící v Judei, Portius
Festus, nabídl královské návštěvě jako pozoruhodnost k rozptýlení, ale
taky trochu v rozpacích nad Římanem, jehož trestání na hrdle Židé tak
neodbytně pro „nějaké otázky při tom svém náboženství“ žádají. Popravit!, křičí, zbavit ho života! Ne pro vraždu nebo vzpouru či spiknutí, ale
„pro nesnáz, kterou s ním mají o jakéhosi mrtvého Ježíše, o němž tento
ujišŅuje, že je živ“ (Sk 25,19). Mohlo se to dávno vyřídit, ale odvolal se do
Říma. Co o tom říct? Jak trochu slušně císaři tuhle zapeklitou kauzu
oznámit? Herodovec Agripa se jistě lépe vyzná v těch židovských tahanicích. A tak se v cezarejském paláci chystá velká šou (Sk 25,23).
Při takové příležitosti lze předpokládat, že Pavel řekne to nejpodstatnější. Všimněme si aspoň začátku a konce:
„Pro naději toho zaslíbení, které se stalo otcům od Boha, stojím soudu
jsa poddán,“ začal svou výpověï a skončil, když ho Festus rozhořčeně
přerušil po slovech: „S pomocí Boží ještě až do dnešního dne stojím, vydávaje svědectví malému i velkému, nic jiného nevypravuje, než to, co
Mojžíš a proroci zvěstovali, že se mělo stát: Že Kristus měl trpět a z mrtvých vstana první, zvěstovat světlo lidu tomuto i pohanům…“
„Blázníš, Pavle,“ rozkřikl se místodržící: „Mnohé tvé umění tě připravilo o rozum!“
Avšak králem Agripou, světákem žijícím rozmařile v incestu s vlastní
sestrou, který ale znal proroky a naslouchal jim, ba svým způsobem i věřil, to otřáslo: Že by to dávno vyhlížené už bylo tady?! „Nic hodného smrti
nečiní člověk ten,“ usoudil. „Nebýt jeho přání stanout před císařem, mohl
být propuštěn.“
Zato spravedliví jeruzalémští ho před dvěma léty málem roztrhali, když
před radou a nejvyšším knězem stačil prohlásit: „Pro naději zmrtvýchvstání teï u soudu stojím.“ Zachránil ho tehdy hejtman Lyziáš. Pavel
pak opakoval totéž svědectví při soudním stání před prokurátorem Felixem (Sk 24,21).
Pro jistotu vzkříšení z mrtvých stíhán a souzen vždy znovu přidává svou
damašskou story – příběh svého duchovního narození: Jak před lety, co
by policejní pověřenec židovské samosprávy, Saul Tarzenský, nadějný farizeus vyučený v Zákoně a prorocích i v jiném mnohém vědění své doby,
kriticky přísně naslouchal všemu tomu, co od úst k ústům šlo a přes
zákazy se rozhlašovalo o popraveném Ježíši z Nazaretu. Účastnil se vý-
56
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
slechů jeho učedníků, slyšel obhajobu kamenovaného Štěpána atd. Horliví Ježíšovci sotva měli co důležitějšího na srdci pro své vzdálené milé,
než zprávu co a jak od základu změnilo jejich život. Dopisy pak šly z ruky
do ruky, až je chrámu věrní s mnoha udáními přinášeli a on nelitoval
času…
Mimochodem nejspíš z takového sebrání a rozpomínání jednou sestaví
jeho přítel, lékař Lukáš, svou první knihu pro Teofila, své Evangelium
(L 1,1–4 Sk 1,1), „sepsání všeho toho, co začal Ježíš činit a učit a co známé
jest učiněno všechněm přebývajícím v Jeruzalémě (Sk 1,19).
Zaujatý žalobce a exekutor Tarzenský v tom ovšem shledával lecjaké
rozpory a nesrovnalosti, což ho jen přesvědčovalo, že jde o nebezpečný
blud, a utvrzovalo v jeho inkvizičním odhodlání vykořenit, likvidovat. Až
do chvíle, kdy zastaven a otřesen spatřil a poznal toho hanebného viselce
Ježíše vzkříšeného, a v něm naději a slávu Izraele, o které se domníval, že
ji právě proti němu hájí a střeží: Mesiáše a Krista Božího.
Vyhlášený lovec křesŅanů hned tenkrát v Damašku nenechal nikoho
na pochybách o své radikální změně a o novém přesvědčení. Tři roky si
pak v ústraní ujasňoval a domýšlel dosah toho zjevení a Duch svatý mu
otvíral Písma. Nad Mojžíšem a proroky pronikal k theologii tohoto Kristova povolání a pověření, k theologii smrti a vzkříšení. Odhodlán bezvýhradně poslechnout a kázat a nic jiného neumět než Ježíše Krista, a to
toho ukřižovaného, zamířil vstříc jeho přicházení k soudu živých i mrtvých
(2K 5,10 Sk 17,31). Už nic jiného…
Připomeňme, že Pavel pocházel z židovské rodiny, která dosáhla slušného postavení v tehdejší řecko-římské společnosti. „Žid z Židů“ (Fp 3,9)
a přitom po rodičích držitel římského občanství od dětství patřil ke dvojímu světu: K uvědomělému a věrnému Izraelství a přitom ke světové civilizaci formované římskou vládou a nesené řeckým jazykem (A. Novotný).
Lze si představit, že současná literatura mu nebyla cizí. Znal Platónovy
sókratovské rozpravy, jimiž žák proslavil svého athéňany rovněž bez viny
k smrti odsouzeného učitele.
Je zřejmé, že se Pavel něčemu takovému o Ježíši rozhodně brání. Odmítá filozofovat s Kristem i o Kristu. Má před očima Mesiáše. Služebníka Hospodinova kráčejícího dějinami Izraele a neslýchaným způsobem
završujícího vykoupení hříchem znevolněného lidství do Boží svobody.
A z toho titulu i přicházejícího soudit všecko lidské pokolení… Jeho smrtí
a vzkříšením se pro věřícího všecko mění. Bytím v Kristu se účastní skutečnosti, na kterou moudří tohoto světa nedosáhnou. Kdo je v Kristu, je
nové stvoření. Takový už není „ten starý známý“, „ta stará firma“: „Od
57
Od vzkøíšení k€narození: J 1,1–14; L 2,15–19
toho času žádného neznáme podle těla (dovozuje apoštol). A ačkoli jsme
znali Krista podle těla (tedy ‚po lidsku‘ – Ekumenický překlad), nyní ho
už tak neznáme“ (2K 5,16.17).
Popisné vidění zvenčí, vlastní každému životopisu, Krista nevidí a ten
svatý Boží je mu vpravdě neuvěřitelný. Toliko živá víra vstupuje a vchází;
nechává se vtáhnout, doslova porodit z očistek svého jáství do vzkříšení:
„V smrt jeho jsme pokřtěni, abychom spolu s ním povstali a chodili“
(Ko 3,1n). V Kristu zakoušíme nové. Rozhlížíme se očima mysli osvícenýma Duchem moudrosti a zjevení (Ef 1,18) a svědčíme o tom, co vidíme
a poznáváme. (J 3,11.12). Tak zevnitř slouží Bůh lidem k víře vzkříšením
(Sk 17,31).
Přítel Lukáš určitě rozumí Pavlově obavě z „moudrosti a důstojnosti
lidských řečí“ (1K 2,1) i jeho zdráhání a rozpakům nad tím vším, co různě
kolovalo mezi lidmi jako vzpomínky a zkazky o Ježíši z Nazaretu. I on žije
z Kristova vzkříšení v novotě života, a přece (možná právě proto) ho zaměstnává anamnéza toho všeho. Rozpomíná se, že Pán vstal z mrtvých
ne jako některý z mýtických prostředníků a poslů božstev, jak je mysleli
básníci a pěvci pohanů. Nebásníme o zastaveníčku božské bytosti, která
se lidem jako smrtelný člověk jen na chvíli zdála, jak by jistě kdejaký
pohan snadno uvěřil („dokein“, řecky „zdání“, odtud doketismus, gnostická hereze o zdánlivosti Ježíšova lidství), ale jsme svědkové příběhu
z masa a kostí, potu a krve, únavy a bolesti Syna člověka, Ježíše, který
přišel na svět nevhod, cestou do Betléma se narodil nazaretské Marii do
chudoby a všednosti… A přece jako Boží zjevení přeznačil a proměnil svět
lidí poselstvím spásy, že každého vpravdě věřícího zmocňuje k životu věčnému (Ř 1,16 1K 1,18).
I pro Lukáše začalo všecko vzkříšením. Odtud se dívá zpět až k betlémským jeslím a s nočními strážci stád naslouchá andělům. Z perspektivy své účasti na jeho zmrtvýchvstání sleduje Ježíše z Nazaretu a dokáže
rozeznat a odlišit; vyhrabat Krista Božího z vrstev toho, čím ho zanáší
a zastírá lidská snaživost spisovatelská a vypravěčská a pohřbívají obstarávky těla. Jestliže jsme povstali s Kristem, svedeme to i my. Vzkříšením nám Bůh slouží k dělné víře zaměstnávající se hledáním spravedlnosti jeho království. Tudy nám pak nad očekávání štědře všecko ostatní
přidává. Amen.
V Luhu nad Morání, Hod Boží vánoční 25. 12. 2004
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
8.
„Slovo to tělo učiněno jest a přebývalo mezi námi a viděli jsme slávu jeho,
slávu jakožto jednorozeného od Otce, plné milosti a pravdy.“
J 1,14
„On (Otec světel) protože chtěl, zplodil nás slovem pravdy k tomu, abychom
byli prvotiny nějaké stvoření jeho.“
Jk 1,18
1Pt 1,3–5.22–25
Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, kterýž podlé mnohého milosrdenství
svého znovu zplodil nás v naději živou skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých k dědictví neporušitelnému a nepoškvrněnému a neuvadlému, kteréž se chová v nebesích
vám, kteříž mocí Boží ostříháni býváte skrze víru k spasení, kteréž hotovo jest, aby
zjeveno bylo v času posledním. Poněvadž duše své očistili jste poslušenstvím pravdy
skrze Ducha k milování neošemetnému bratrstva, z čistého srdce jedni druhé milujte
snažně, znovu zrozeni jsouce ne z porušitelného semene, ale z neporušitelného, skrze
živé slovo Boží a zůstávající na věky. Nebo všeliké tělo jest jako tráva, a všeliká sláva
člověka jako květ trávy. Usvadla tráva, a květ její spadl. Ale slovo Páně zůstává na
věky. TotoŅ pak jest to slovo, kteréž zvěstováno jest vám.
Tt 3,3–7
ByliŅ jsme zajisté i my někdy nesmyslní, tvrdošijní, bloudící, sloužíce žádostem a rozkošem rozličným, v zlosti a v závisti bydlíce, ohyzdní, vespolek se nenávidíce. Ale když
se zjevila dobrota a láska k lidem spasitele našeho Boha, ne ze skutků spravedlnosti,
kteréž bychom my činili, ale podlé milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého
narození a obnovení Ducha svatého; kteréhož vylil na nás hojně, skrze Jezukrista,
spasitele našeho, abychom, ospravedlněni jsouce milostí jeho, byli dědicové v naději
života věčného.
Narození: 1Pt 1,3–5.22–25; Tt 3,3–7
59
NAROZENÍ
Evangelium Ježíše Krista, Syna Božího podle Markova sepsání, které je
považováno za nejstarší, začíná vystoupením Jana Křtitele: „A v těch
dnech se stalo (píše se tam), že přišel Ježíš z Nazaretu galilejského a pokřtěn jest od Jana v Jordáně. A hned vystoupiv z vody, uzřel nebesa otevřená a Ducha jako holubici sestupujícího na něj. A hlas z nebe se stal:
Ty jsi ten můj milý Syn, v němž se mi dobře zalíbilo. A hned ho Duch
vypudil na poušŅ“ (Mk 1,9–12).
To jsou vánoce podle evangelisty Marka. Ani slovo o událostech kolem
narození dítěte Ježíše, tak významných pro Matouše a Lukáše. O Betlému se vůbec nezmiňuje. A přece vypovídá o Božím nebi dokořán nad
zrodem nové existence člověka Ježíše a o zjevení moci a slávy z výsosti,
o Božím promluvení ke kajícníkům kolem Křtitele. Evangelium se začíná
prostě tím pro Božího člověka nejpodstatnějším. Nenarodíme-li se z těla
v těle, neexistujeme. Tak ani duchovně nejsme, nenarodíme-li se z Ducha. Přičemž o bytí s Bohem, který Duch jest (J 4,24), tedy o život věčný
a účast na jeho království jde především: o posun lidské existence od
pomíjivosti k nepohnutelnosti. V tom přece spočívá celé křesŅanství (Žd
12,27–29).
Léta žalářovaný biskup Jednoty českých a moravských bratří, bratr Jan
Augusta, si vyprošuje a doufá obstát před soudcem živých i mrtvých bez
obvinění a dočkat se jeho: „Pojïte, požehnaní…“ pro Ježíšova slova uznání: „Vy jste mne následovali v druhém novém rození… Již přijměte život
věčný, příbytek v slávě bezpečný v nebeském kralování,“ končí svoji píseň „Ježíši přikazateli“ (EZp 435).
Jako by šlo o zřetelné rozlišovací znamení: „Jistě, pravím vám,“ říká
Pán Ježíš zneklidněnému Šimonovi, „že vy, kteří jste mne následovali
v druhém narození, když se posadí Syn člověka na trůnu své velebnosti,
i vy sednete na soudných stolicích soudíce dvanáctero pokolení Izraele“
(Mt 19,28) a dokonce ani v tomto času zkrátka nepřijdete, připojuje Lukáš
60
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
(18,28–30). O čem vypovídá „druhé narození“? Co znamená to podobenství? Co to Ježíš tak oceňuje a hodnotí?
Ve dnech vánočních slavností Boží štědrosti sledujeme Pána Ježíše
v jeho narození prvním. Představujeme si, jak asi nemluvňátko spatřili
pastýři a pro znamení doby vnímaví mudrci a zkoušíme to koledami a roztodivnými betlémy taky tak. Zdá se nám, že je to ono, ale přicházíme
odjinud, nějak poznamenáni tím, co se stalo a jak to s ním dopadlo: Buï
inspirováni Ježíšovými velikonocemi přijímáme z toho Božího činu mnohem víc, než si dokázali tenkrát představit, anebo v zapomenutí jeho kříže
a zmrtvýchvstání (narozdíl od těch dávných lidiček žijících z Božích zaslíbení a proroctví) nechápeme téměř nic; a připadáme si spíše jako o svátcích rodiny, novorozeňátek, rodiček, případně porodnic atd. Narodilo se
děcko… Pro leckoho problém a komplikace. Chtít ho, nebo nechtít. Co
s vánocemi v časech statisíců dětí utracených před narozením? Jsme
zkrátka jinde.
O své vánoční radosti píše Pavel z Makedonie na Krétu Titovi: „Když se
zjevila dobrota a láska k lidem Spasitele našeho Boha, … spasil nás skrze
obmytí druhého narození a skrze obnovení Ducha svatého.“ Mluví o zkušenosti odstřižení a spláchnutí toho starého a o popadnutí dechu obnovení – Ducha pravdy, Ducha Stvořitele a Utěšitele.
Vpravdě slavit Ježíšův příchod na svět znamená znovu si tohle uvědomit a navzájem dosvědčit. Pochopit betlemské narození z těla požehnané
maminky Marie ve světle druhého, toho při jordánském ponoření, kdy
nad člověkem Ježíšem zaznělo slavné Otcovo: „Můj milý Syn…“ a radovat
se, že k následování cestou Otcovy vůle pozval a zve od těch dob každého
člověka i nás k naší záchraně.
Také evangelista Jan podobně viděl vánoce jako vtělení Božího stvořitelského SLOVA , SLOVA života. „Bůh byl to SLOVO , bytostná Boží vůle.
Skrze něj je všechno učiněno. V něm byl život, světlo lidí, které tmy neobsáhly.“ Tisíce let ten jas člověka orientuje a zmocňuje ke změně. K naplnění a završení onoho počátečního Bohem nám svěřeného vkladu života jeho umocněním skrze přijetí Krista uvnitř i navenek: „Krista jste
oblékli“ (Ga 3,27). „Kteřížpak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti.
Těm, kteří věří ve jméno jeho“ (J 1,12). Moc žít z druhého narození účastni
daru života věčného.
Odvažme se pokulhávajícího přirovnání: Krásné stvoření živící se nektarem květin přichází na svět jako nenasytná, nevzhledná, jen sebe obstarávající a sebe krmící motýlí larva. Ale jednou se stane, že se housenka zastaví a ve znehybnění podobném smrti jde do sebe. Ve skrytu
Narození: 1Pt 1,3–5.22–25; Tt 3,3–7
61
kukly jako rakve či hrobu se se vším všudy mění. Existence tohoto Božího
tvora se veskrze přebuduje a přestaví v jinou, novou, dospělou, nádhernou bytost. Znalci přírody říkají „imago“ – dospělý jedinec.
Motýlí vajíčko ovšem s nádhernou aviatickou budoucností už na svět
přichází jaksi samozřejmě; zatímco naše druhé narození ze soběstředné
a sebespotřebovávající krátkozrakosti, všelijak opouzdřené nechutí vůči
všemu Božímu, je nesamozřejmé a nepravděpodobné jako ve vesmíru život sám.
Apoštol, když vzpomíná na přestavbu své existence vírou, říká: „Zákon
Ducha života v Kristu Ježíši vysvobodil mne od zákona hříchu a smrti“
(Ř 8,2). Na křídlech té inspirace se mu od té chvíle všechno změnilo. Je
v novém světě novým stvořením obnovujícím se k podobě toho, který jej
stvořil (Ko 3,10). Imago Dei, „dokonalý člověk Boží ke všelikému skutku
dobrému hotový“ (2Tm 3,17; Ef 4,13 a j.). Ovšem jak nesamozřejmě k tomu
přišel tenkrát u Damašku!
Viditelným znamením a osobním vyznáním té události vyvolané teplem
Boží lásky se stává křest; křest pokání, jak ho kázal Jan (1Pt 3,21). Z vody
a Ducha té ježíšovské rozhodnosti tenkrát u Jordánu přijímáme, věříme
a následujeme Krista k nové totožnosti, zmocňováni jeho životem, jeho
smrtí a vzkříšením. Srostlí s ním, zůstávajíce v něm jako ratolesti ve kmeni
navěky (2K 5,17; J 15,4).
Stvořitelské SLOVO plné milosti a pravdy, SLOVO věčného života (J 6,68),
které se v Ježíši stalo tělem, je mezi námi při díle i dnes. (Proto o tom
mluvíme.) I dnes Pán Bůh „znovuzplozením v naději živou skrze Kristovo
vzkříšení“ (1Pt 1,3) člověka vtahuje a zasvěcuje do své slávy, té vpravdě
vánoční. Matouš i Lukáš to prožili a o Ježíši tam v Betlémě na klíně milostí obdařené, požehnané mezi ženami, vypravují jako křesŅané. Líčí tu
událost v naději, že i čtenáři se zjeví to první a počáteční ve světle druhého. Že tady i dnes zpod hromady všelijakého pozlátka a dětinského kýče,
stranou nenasytné poživačnosti a chtivosti, někomu šŅastně svitne.
Velikost a sláva dávných tušení a nápovědí proroků zazářila v Ježíši
Kristu nejen jako hvězdné zjevení nebo světlice v dějinách na chvíli, po
níž tu zbývá jen věřícími živená pověst a vzpomínka či legenda. Dosud se
stává od těch dob, že člověka plně vytíženého seberealizací, úspěšným
sebeuskutečňováním a zdůvodňováním sebe sama, napadne: Co na to
Pán obklopujících nás tajemství, že s ním nehraju a jen se tak zálibně
motám kolem sebe sama? Jako kolem díry, kam nevidím, ale kam mne to
neodolatelně stahuje, a dřív než se naděju, to pro mě tady skončí jako
nahodilý výlet z neznáma do neznáma, z tajemství do tajemství…?
62
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Co když tím ten hypotetický ON něco zkouší, že nás tu takhle má každého na chvíli s kouskem svého tajemství? Možná něco mnohem většího,
s čím na mne čeká vně mojí zahleděnosti do sebe a dostředivosti, aby
mne zastavil a dostal mimo sebenicující tah toho „já“, „já“, „mně“, „mne“,
„mnou“ atd., aby mě přitáhl k sobě a vzal sebou? Nechává to z jakéhosi
nejasného důvodu na mně a já nedbám… Ale co když…?
Dosud se stává, že člověk zaslechne o Ježíši nějak jinak a už mu to
nedá; ten pocit, že tohle Boží podnikání v Kristu se možná týká i mne
a hodit to za hlavu se najednou nezdá jen tolerantně neškodným „nechat
to plavat“, „nechat to být“. Jako bych ho nejen vynechal a obešel, ale
znovu přímo postrkoval a vykazoval a přenechával těm, kteří mu utrhají,
bičují ho a věší v nesnesitelné aktuálnosti. Zavrtá se to člověku a vrací.
Vždycky nás spíše pobavilo tohle náboženské přehánění. Jsme přece
jinde, s ponětím o kultuře, nějak vzdělaní a civilizovaní a vůbec osměleni
kvalifikovanými bohaznalci máme Ježíška a milého Pána Boha slušně
v knihovně a za sklem mezi bibeloty a oprašovanými suvenýry a rozhodně
se distancujeme od surovců, kteří s ním tenkrát tak zacházeli. Kriticky
a civilně si přeberem, co říkal a chtěl a připadáme si za vodou, celkem
slušný lidi a taky křesŅani v pohodě… Než nás to potká, že si s ustrnutím
všimneme, čeho že taky jsme schopni. To prohlédnutí, tenhle pošetilý
nápad hrabat se v tom, co se v nás skrývá, dech beroucí zahanbení nad
nechutnou sedlinou hluboko dole, nazývá Bible milostí k pokání, ke změně a obrácení.
Starý poctivec J. A. Komenský v takové chvíli prosí: „AŅ víc nekřižuju
tebe, dej mi k tomu pomoc z nebe.“ (EZp 391) A radí nám: V sobě najdi,
člověče, příčinu Božího zármutku, bolesti a trápení. Vinou tvé přezíravé
lhostejnosti, tvého krčení rameny a zdvořile odmítavého nezájmu je Boží
Syn znovu týrán a sám s tím nic nesvedeš. Volej! A ozvěnou tvé prosby
o pomoc se ozve: „Neboj se! Jsi můj.“ To Bůh ti strká nohu do dveří, než
je znovu přirazíš.
Dosud zvyklý kroužit kolem sebe sama v proudu svého uplývajícího
času zachycen mříží Kristova kříže zůstáváš stát nad výlevkou svého života, v hanbě splachován křtem pokání a pohřbíván, dál živen už jen
smilováním Božím, znovu počat jak jen Bůh začíná: „Už ne já (vyznává
apoštol), ale živ je ve mně Kristus“ (Ga 2,20): Holé mimino, děcko třepetající rukama, nohama na kanálové mříži, zachráněné, narozené z vody
a z Ducha. Z Ducha toho, který mnou huben a křižován i proto zemřel,
aby mne zastavil; a zmrtvých vstal, abych jako právě zrozené nemluvně
(1Pt 2,2) nahý a maličký, jím vzkříšen a nalezen, s ním přežil v jeho náru-
63
Narození: 1Pt 1,3–5.22–25; Tt 3,3–7
čí… To je ten div všech divů, kdy vše strhující vír naší soběstřednosti,
propad našeho sobectví mění Stvořitel v pramen a zřídlo v nás: „Kdo věří
ve mne, jakož dí Písmo, řeky z jeho útrob poplynou vody živé“ (J 7,38).
Člověk fontána, člověk gejzír už nedokáže jen soukromničit, jen sebe
krmit a žít si sám pro sebe. Kolem občerstvujícího pramene, na břehu
zavlažující řeky se soustřeïuje, tepe, kolotá život; opravdový život, jímž je
setkání (M. M. Buber), společenství ve jménu toho, který to stvořil a tvoří
a vzdělává v město nové, v novou zemi a nové nebe. Rozšiřuje své království vším v nás i kolem nás tím, že tomu dává smysl: obdarovává slavnou
nadějí, která přesahuje časnost souběhem očím neviditelné, ale novým
srdcem šŅastně viděné duchovní skutečnosti.
Vánoce: Hle, obraz Boha neviditelného, Ježíš; SLOVO u Boha, které je
Bůh, v těle člověka, jehož přivedl a přivádí k narození už nejen do podoby
ostatních dospělých lidí kolem, ale k obrazu svému. „Kterak mohou tyto
věci býti?“ Ptaly se výsosti nebes, ptal se židovský učenec (J 3,9) a od té
doby tak mnozí vzdělaní theologové.
Apoštol shrnuje: „Dal se (nám)… Vydal sebe samého za nás, aby nás
vykoupil od všeliké ne-pravosti (od závislostí, jimiž spoutáváme a zotročujeme sami sebe) a aby nás sobě očistil lid zvláštní, horlivě následovný
dobrých skutků,“ četli jsme (Tt 2,14). Nekončící příběh Otcovské lásky ke
stvoření, zázrak vtěleného SLOVA , řeč přijímaných svátostí, to jsou vánoce.
Pokřtěni v jeho smrt a s ním pohřbeni (Ř 6,3.4) spolu s ním jsme vstali,
bratři, sestry… Přijímejme chléb a víno, živly života, na znamení jeho
vzkříšení. Pokrm, jímž jsme v něm, s ním a pro něho živi k životu věčnému.
Pane, co je člověk, že se znáš k němu a že ho sobě tak vážíš? (Ž 144,3)
Co je člověk, že jsi naň pamětliv? A syn člověka, že jej navštěvuješ? Učinil
jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí jsi ho korunoval…“ Svou slávou
(2K 3,18), kterou jsi přijetím lidského těla neomezil, neumenšil ani nepopřel, ale nad naše chápání proměnil a od věků na věky podivuhodně
znovu rodíš, umocňuješ a rozmnožuješ na výsostech. „Hospodine, Pane
náš, jak důstojné je tvé jméno na vší zemi!“ (Ž 8,5.6.10) Amen.
„Opravdový ekumenismus není možný bez vnitřního obrácení. ObraŅ
nás, Hospodine, k sobě a my se obrátíme.“ Jan Pavel II.: Encyklika Ut
unum sint, Pláč Jeremiášův 5,21.
V Luhu nad Morání, Vánoce 2005
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
9.
„Hlas volajícího: Připravte se na poušti cestu Hospodinovu, přímou učiňte
na pustině stezku Boha našeho.“
Iz 40,3
Ž 85
Přednímu z kantorů synů Chóre, žalm. Laskavěs se, Hospodine, někdy ukazoval k zemi
své, přivedls zase z vězení Jákoba. Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký
hřích jejich. Sélah. Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou.
Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám.
Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás? A protáhneš zůřivost svou od národu do
pronárodu? Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě? Ukaž
nám, Hospodine, milosrdenství své a spasení své dej nám. Ale poslechnu, co říká Bůh
ten silný, Hospodin. Jistě žeŅ mluví pokoj k lidu svému a k svatým svým, než aby se
nenavracovali zase k bláznovství. Zajisté žeŅ jest blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení
jeho, a přebývati bude sláva v zemi naší. Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení. Víra ze země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe
vyhlédati. DáŅ také Hospodin i časné dobré, tak že země naše vydá úrody své. Způsobí
to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své.
Mt 11,2–10
Jan pak uslyšev ve vězení o skutcích Kristových, poslav dva z učedlníků svých, řekl
jemu: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme? I odpovídaje Ježíš, řekl jim:
Jdouce, zvěstujtež Janovi, co slyšíte a vidíte. Slepí vidí, a kulhaví chodí, malomocní se
čistí, a hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, a chudým evangelium se zvěstuje. A blahoslavený jest, kdož se nehorší na mne. A když oni odešli, počal Ježíš praviti zástupům
o Janovi: Co jste vyšli na poušŅ viděti? Třtinu-li větrem se klátící? Aneb co jste vyšli
viděti? Člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž se měkkým rouchem odívají,
v domích královských jsou. Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám,
i více nežli proroka. Tento jest zajisté, o němž psáno: Aj, já posílám anděla svého před
tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.
Cesta: Ž 85; Mt 11,2–10
65
CESTA
To si přece nemůžu nechat ujít, abych si adventně nepopovídal napřed
s vámi, děti. Kdo z vás, jak tu tak sedíte, neví, jak se jmenuje a kde bydlí?
Správně. To přece ví každý. Umí to zašišlat kdejaké malé dítě. Kdyby
zabloudilo (a to se děcku snadno může stát), aby se vědělo, kam patří.
Učí ho to máma s tátou jako první říkanku: jméno, ulici, číslo. Připravují
mu cestu, kdyby se stalo, že najednou nebude vědět kudy kam. Někdo
ho podle toho přivede.
Když mně bylo pět nebo šest, jako teï některým z vás, byla válka a to
se takhle v podvečer před vánocemi zdála tma hustší a černější než
dnes. Žádná adventní světélka, na ulicích i v obchodech přísně zatemněno. Běda tomu, kdo neznal cestu. Bylo nás pět dětí a bydleli jsme na
Bílé hoře na konečné dvaadvacítky, v Harantově ulici, číslo 369. Protože
se občas nad námi ozývalo: „Co tu děláte, haranti?!“, mysleli jsme, že
se tak jmenuje kvůli nám. Dost jsme nechápali, jak mohl být harantem
taky jeden z českých pánů, co je pak po ztracené bitvě na Bílé hoře
popravili na Staroměstském náměstí. My, haranti z Bílé hory jsme prostě
tenkrát bydleli v Harantově 369 i bez bitvy, to vím dodnes naprosto přesně.
Náš tatínek měl zvláštní zaměstnání u společnosti, která se jmenovala
Česká biblická práce, a prodával lidem bible. Nosil je po domech i po
obchodech a někdy nás starší bral do Prahy sebou. Když nabízel bibli,
občas se zapovídal a my jsme pak zůstali někde stát. A o tom vám chci
právě povědět. Pršelo jako dnes a v Praze se to zase protáhlo a brzy bylo
tma jako v pytli. Místo do dvaadvacítky, co jela až k nám, jsme nastoupili
do jedničky, která končívala v Břevnově Na Vypichu (jak se odtamtud
chodí k letohrádku Hvězda), a tatínek si navíc vzpomněl, že tam někde
má komusi před vánocemi přinést bibli.
O rok starší sestře Věře, kterou naši brali jako nejchytřejší (což mě
pochopitelně štvalo), tudíž dal poloviční lístky, které musel koupit za nás,
66
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
co nám bylo víc než šest, a pravil: „Tady stůjte a až vám pojede dvaadvacítka, tak si přestoupíte,“ a zmizel v mokru a ve tmě.
Brzy přijela naše tramvaj, ale měla takové ty skládací dveře zavřené.
Nikdo nevystupoval a řidič zazvonil a jel dál. Stejně tak projela i druhá
a další tramvaje. Marně jsme mávali. Malým dětem takhle ve tmě otevřít?
Kdo ví kde se tu vzaly. Odveze nás a bude mít problémy, říkal si možná
řidič, ale my to nechápali a přebíhali koleje, protože jsme mysleli, že
možná nejsme na té správné straně. Tak jsme v dešti stáli a znovu to
zkoušeli, až se tam najednou objevil pan strážník. A strážník, to bývala
osobnost s lesklými knoflíky a přílbou na hlavě, se zbraní a koženou brašnou. Chtěl vědět, kde že jsme se tam vzali a kde jsou naši. Řekli jsme
hned: Harantova 369, což udělalo dobrý dojem, ale on, že přesto napřed
musíme s ním.
Bylo tam teplo, u lampy za stolem ještě jiný pan strážník, který řekl,
abysme si sedli na lavici u stěny. Pamatuji si, že byla potažená tmavočerveným sametem, a hned vysvětlím proč. Ten pán u stolu se znovu vyptával, kde bydlíme a co tatínek, podivil se, že je nás dohromady sedm a s podolskou babičkou osm, a koukal do mapy na zdi a pak kdo jako že nás
tam dovede… Jenomže jak jsme venku u tramvaje tak dlouho stáli, mně
se už strašně chtělo, ale styděl jsem si říct, když se pořád tak důležitě
mluvilo… To moje místo pak, když jsme odcházeli, bylo jen trošku tmavší,
ale jinak na tom tmavorudém sametu nebylo skoro nic znát.
Bylo pozdě. Maminka se polekala, když uviděla pana strážníka, který
se nejdřív tvářil přísně, ale pak pravil, že tedy dobrá pro tentokrát. A my
jsme šli do vany a do postele.
Ale proč vám to, děti, vlastně vypravuju? Všimly jste si, jak v nesnadné
situaci bylo důležité vědět, kde bydlíme? Kde jsme doma? Připravili jsme
tím vlastně panu strážníkovi cestu. Když říkáme: „Otče náš, který jsi
v nebesích…,“ mluvíme tím o svém domově. A v kostele, v nedělní škole
hledáme a učíme se, kudy domů, do Boží blízkosti. Může se stát, že se
někde zakoukáme nebo zapovídáme a ztratíme ten správný směr. Potká
nás nemoc, nějaký neúspěch, ztráta nebo nehoda… V takové bezradnosti
se vyplatí vědět, kam a komu patříme. Mít jistotu domova. Jistotu lásky
toho, který nikdy v koncích nebývá.
s. j. h.
„Já jsem ta cesta…“ J 14,6
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
10.
„Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho. Vyrovnejte cestu tomu, který se
vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtetež před ním.“
Ž 68,5
Iz 55,6–11
Hledejte Hospodina, pokudž může nalezen býti; vzývejte ho, pokudž blízko jest. OpusŅ
bezbožný cestu svou, a člověk nepravý myšlení svá, a nechŅ se navrátí k Hospodinu,
i slitujeŅ se nad ním, a k Bohu našemu, nebŅ jest hojný k odpuštění. NejsouŅ zajisté
myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé, praví Hospodin. Ale jakož
vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a myšlení má myšlení
vaše. Nebo jakož prší déšŅ neb sníh s nebe a zase se tam nenavracuje, ale napájí zemi
a činí ji plodistvou a úrodnou, tak že vydává símě rozsívajícímu a chléb jedoucímu, Tak
bude slovo mé, kteréž vyjde z úst mých. Nenavrátí se ke mně prázdné, ale učiní to, což
mi se líbí, a prospěšně to vykoná, k čemuž je posílám.
Mt 11,2–10
Jan pak uslyšev ve vězení o skutcích Kristových, poslav dva z učedlníků svých, řekl
jemu: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme? I odpovídaje Ježíš, řekl jim:
Jdouce, zvěstujtež Janovi, co slyšíte a vidíte. Slepí vidí, a kulhaví chodí, malomocní se
čistí, a hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, a chudým evangelium se zvěstuje. A blahoslavený jest, kdož se nehorší na mne. A když oni odešli, počal Ježíš praviti zástupům
o Janovi: Co jste vyšli na poušŅ viděti? Třtinu-li větrem se klátící? Aneb co jste vyšli
viděti? Člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž se měkkým rouchem odívají,
v domích královských jsou. Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám,
i více nežli proroka. Tento jest zajisté, o němž psáno: Aj, já posílám anděla svého před
tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.
Kudy, kam?: Iz 55,6–11; Mt 11,2–10
69
KUDY, KAM?
Svátky jsou pomalu za námi. Dohořely svíčky, vzpamatovali jsme se z rozbalených překvapení. Uklidíme pozlátka, zameteme jehličí a stromeček
postavíme k popelnicím. Dojíme zbylé dobroty a je po vánocích. Může nás
to zmýlit; protože adventem a narozením nic není odbyto, ale je vždy znovu
našlápnuto. Etapu máme před sebou a cíl je Boží.
Starodávné „Připravte cestu Pánu Bohu!“ zůstává návěštím parusie –
signálem, že přichází… To zvláštní řecké slovo znamená dvojí: jednak
osobní Boží přítomnost, ale i vyhlížený příchod Syna člověka v slávě, kdy
čas skončí v bezbřehé, všeobsáhlé přítomnosti Kristově. „Připravte cestu!“ činí z té naděje naši záležitost. Je na tobě, je na nás ošetřit, kudy se
ubírá Bůh, kudy se k nám přibližuje v nejtajnějším našem skrytu… Bůh
silný, horlivý, navštěvující hodlá navázat na cosi v nás, na cosi z naší
připravenosti, z naší sváteční zbožnosti, do níž se chtě nechtě promítá,
jak smýšlíme, jak každodenně žijeme. Má přicházející Bůh zde při nás na
co navázat? V čem pokračovat, co rozvíjet, kam dál s námi jít? Máme
ponětí o cestě, té jeho, při vstupu do nového roku?
Hlasem volajícího k přípravě Hospodinovy cesty pouští se původně začíná Slovo Boží skrze Druhého Izaiáše k židovským zajatcům. K dětem
a vnukům těch tenkrát deportovaných do Babylonu někdy v 6. století př.
Kr. Ta výzva, to Boží volání: „Vyjděte! Připravte cestu!“ je ale mnohem,
mnohem starší: Vnímali je v Egyptě a ještě dávněji v kaldejském Uru
a Cháranu… Teï zní k ostatku; k pozůstalým po někdy mocném Izraeli.
Prorokovo volání patří teï potomkům lidu, který sklidil, co rozséval. Rozsévali nepravost a svévoli a sklidili poušŅ… „Ale teï,“ volá prorok: „Ale
nyní takto praví Hospodin, tvůj Stvořitel a Učinitel: Už se neboj. Odedávna
jsi můj a přicházím, tvůj Vykupitel. Dost už bylo bloudění. Končí vězení.
Přicházím, abych spasil, co bylo zahynulo. Moje milosrdenství je věčné.
Od velké řeky Eufrates se putuje pouští k místu dávného zpustošení
a rozchodu, k sutinám chrámu a Jeruzaléma, do ztraceného domova otců
70
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
a zapovězené země zaslíbené. Ta cesta je zavalená a neschůdná. Mají se
snad chopit lopat jako cestáři? Anebo se vložit do politiky? Pokusit se
o změnu nepříznivých okolností? Velebná nádhera pustin, nekonečno písečných dun a přesypů mezi Kaldejskou zemí a Kanánem Stvořiteli nevadí a včas po svém dokáže změnit politickou situaci, ale překáží mu
poušŅ a vyprahlost tvého srdce, člověče. Má-li ožít a zmrtvých vstát naděje na návrat, k němuž by tě Bůh zvedl a mocně předešel – Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, JAHVE Mojžíšův – u sebe začni! Tady musíš zahájit svůj spásný exodus, své vyjití do svobody ze zajetí, na něž sis dávno
zvykl a v něm se zabydlel a zdomácněl. Na sobě pracuj, aby ti opět zachutnalo to Boží, abys ocenil a srdečně přijal vykupující JITÍ HOSPODINOVO
s radostí. S radostí, která by se ti stala silou do strádání a nebezpečí
v potu a bolesti vysilující námahy. Nebude to procházka, tak se připrav,
než vykročíš. Přihotov se k modlitbám a bdění. Bez opření jistotou jeho
přítomnosti, tedy že ON je při tom, do čeho se pouštíš, že stojí při tobě,
bez toho vědomí to nezvládneš.
Po staletích Jan (Jochanan – „Hospodin je milostiv“), syn Zachariáše
kněze za krále Heroda pod Pontským Pilátem, týmiž slovy káže křest pokání na odpuštění hříchů a nabádá k víře v Boha krále: ke spolehnutí na
Boží svrchovanost v malých i velkých věcech každodenního života: „Respektuj Krále, jehož království se přiblížilo! … Připrav cestu!“ I tady u jordánských brodů je to řeč o nákladech a investici: o přičinění a námaze.
Rádi nasloucháme apoštolskému o spasení pouze a jenom z milosti. Méně
často už domýšlíme, že ta spasitelná milost Boží mnohé stála všecko, co
měli, a nezřídka i život. Zkrátka, že to něco stojí, když velké věci při nás
koná Pán (jak zpíváme s Milošem Rejchrtem). Připrav se! Bez investic do
této cesty se to neobejde. A investuj včas! Aspoň tím, že si k lampě opatříš, že si přikoupíš do nádobky olej, abys k té milosti, k níž samozřejmě
přidat nic nemůžeš, abys k ní trefil a našel ji v čas příhodný. O tom kázal
Zachariášův Jan a četli jsme, jaký s tím sám měl nakonec problém, s viděním „jití silného Boha svého a krále“ v pustině Herodova žaláře. Jaký
měl problém s nemalými osobními náklady té cesty: Což není Přicházející
Pánem nad násilníky, nad Herody i Piláty, králi a césary? „Království
země, zpívejte Bohu! Žalmy zpívejte Pánu! Tomu, který se vznáší nad
nebem nebes starodávných a vydává hlas svůj přemocný,“ šeptal si přikován, když spánek nepřicházel (Ž 68,34). „Jsi ty ten, jehož na modlitbách
vzýváme a zveme a vítáme starobylými proroctvími a písněmi? Mesiáš,
jemuž není nesnadné zadržet ruku škůdce, zahubit zástup ozbrojenců
s kopími, sebrání mocných vůdců lidu bujného, rozptýlit lidi žádostivé
Kudy, kam?: Iz 55,6–11; Mt 11,2–10
71
válek a ovšem i zadržet katovu sekeru tady v žaláři Herodovy pevnosti?
Kde je to vytoužené propuštění jatých v svobodu a vězňům otevření dveří
žaláře?! Nestala se chyba, Bože, když tu takhle dál hniju v temné díře?
Zmýlil jsem se snad, puzen Duchem vstříc tomu Galilejci? Takže zas
nezbývá, než čekat jiného?!“
Ježíš učedníkům věrně sloužícím uvězněnému mistru neříká: „Já… Já
jsem to,“ ale obrací Křtitelův pohled jinam, než kam se v přirozené touze
přežít dívá. Potvrzuje ho v jeho původním prorockém povolání, aby v mlze
pochybností znovu prohlédl a poznal, pochopil CESTU – cestu svou i Mesiáše jako vpravdě Beránka Božího. Beránka až do té krve na veřejích:
„Vyřiïte Janovi, že cosi podstatného se děje s lidskou slepotou, se zmrzačením a nečistotou, s fatální lidskou hluchotou. Mrtví a zahynulí ožívají.
Ztracení jsou nalézáni a radost evangelia se káže chudým a nejméně zasloužilým… A poslyš, Jene, blahoslavený je, komu to dojde a kdo se nade
mnou nehorší ani v situaci nejkrajnější. Blahoslavený, kdo mi i pustinou
trpkého zklamání a strašlivého úžasu smrti dál, až za práh časnosti, věrně
připravuje cestu…“
Svedeme to? Takhle přistoupit i ke svému trápení? Jak snadno i nejzbožnější v obtížích znejistí! Proto říkáme: „Neuvoï nás v pokušení, ale
zbav nás od zlého, Otče, aŅ při nás máš na co navázat. Přijï! Přebývej!
Pojï s námi, Pastýři dobrý! Nemá-li nás předcházet tvoje tvář, netroufáme si… Proto začíná církevní rok – proto začínají vánoce – hned čtyřmi
týdny svátku Božího přicházení:
– Plésej, dcerko! Přichází, jak by ses ve snu nenadála. Spravedlivý, pokořený, zachráněný, na oslu.
– Pohleï! Zvedni hlavu! Žij z jeho vykoupení nově…
– Zvedni zrak k obzoru, vstříc budoucnosti s ním, ale nepřehlédni velice konkrétní stav své dnešní cesty; jámu přítomného pokušení, výmol,
v němž lze kolo utrhnout a nohu zlámat…
Reálně odhadni, jak si stojíš. Střízlivě posuï pustá místa v sobě, ve svém
životě, třebaže se ti snad ani nepatřičnými nezdají. Přiznej si, nad čím vším
přimhouříš oko unášen sněním, vidinou čehosi slastného, co ti připadá, že
snad za tu chvíli bez Boha stojí… Bláhový člověče! Nefantazíruj! Neblázni
a připrav i touhle iluzí a fata morganou své pouště, svého babylonského
zabydlování, cestu jemu! A sobě radost z rozeznání jeho blízkosti.
Může se to zdát nad lidské síly takhle zápasit s vlastní svou hnízdivou
přirozeností, s odvěkými danostmi, instinkty sebezáchovy a sebeprosazení
v sobě. Jako bys měl údolí zahladit, zaplnit rokle a propasti, srovnat hory
v rovinu. Ne nadarmo sahá prorok k takto nadpřirozeným přirovnáním.
72
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Ten, který přichází, se vskutku uchází o moc nad tvou přirozeností. Odval bludné balvany; odvěká skaliska dosud obcházených konfliktů v sobě,
zátarasů vůči bližnímu, problémů, kolem nichž chodíte po špičkách. Postavte se jim. Otevřte je pravdě. Přicházející Panovník je taky obcházet
nebude. Co skrýváš v koutku duše, bude zveřejněno a vykřičeno na střechách. Tak neváhej…
Jan vykrvácel v Herodově žaláři. Ale jeho očistné: „Čiňte pokání, přiblížilo se království nebeské!“ dál burcuje a pracuje ke změně (Mt 4,17), už
nejenom vodou, ale mocí Ducha a spalujícího ohně… Na cestu pouští, na
níž se prorok tak strašlivě nešetřil, navázal Syn člověka. Prolomil vymezení časem a prostorem a po tisíciletí kráčí i našimi pouštěmi s námi po
všecky dny až do skonání světa. Ve chvíli, kdy to vezmem na vědomí
a k němu se obracíme, pohne naším srdcem k pokání a naplní naši prázdnotu živou vírou v Boha krále: uschopní nás k milosrdenství, k odpuštění
a mění při nás a skrze nás lidsky nezměnitelné podmínky a danosti. Nezřídka tak, že změní nás a my s tím pojednou dokážeme žít, spolu s ním
to nést a unést až do konce vyměřené nám etapy v časnosti. S ním jdeme
jako po rovné zemi i pouští svých mnoha povinností a práce, nemocí
a únavy. Připravujme mu cestu a on nás tudy předejde a předznamená
naše rozhodování a zajistí náš každý krok. Přivede nás dál, nežli jsme,
my, sebeobstarávající počtáři, doufali. Inspiruje nás a pozvedá nad záležitosti našeho živobytí, nad zájem jak se uživit a jak si užít, jak se zajistit
a život zachovat. Zdvihá nás k poslání a možnostem, kterými nás obmyslel uprostřed svého stvoření na světě, který miluje, od samého počátku
pro věčnost… On se nám stává CESTOU mocí svého VZKŘÍŠENÍ .
I ve sboru a v církvi se lze ocitnout na poušti. V pustině nezájmu, prázdných lavic a opuštěných židlí. Bože, jak ti udělat místo a připravit cestu
mezi námi?! Odložením zábran? Povzneseností? Přepjatým vzrušením
a vytržením? Nebo přítaživou atrakcí? Především snad tak, že sami jdeme,
kam nás voláš a dle svého slibu předcházíš: za človíčkem; do společenství tvých nejmenších bratří a sester; tak malých, že nám připadají nezajímaví. Odtud chceš být přítomen a zviditelňován světu lidí – na pusté
scéně lidské Boha-prázdnoty – skrze nás v Duchu své laskavé pravdy
a pravdivé lásky. Podáváme si ruku s přáním: pokoj tobě… Ale Bůh v Kristu smířil svět se sebou. Nepočítá se s jeho hříchy. A složil v nás to slovo
smíření (2K 5). Už jsme vykročili? Už se to svět od nás dozvěděl? Taky to
je příprava cesty, jíž je ON SÁM .
Napadlo nás někdy, že těmihle chatrnými shromážděními si Bůh prověřuje přístupnost našich srdcí? Stav cesty, kudy se chodí k nám? Zda
„Jeho východové jsou od starodávna, ode dnů věčných.“ Mi 5,2
74
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
nepohrdáme něčím, co je jemu drahé a co jemu za to stojí? Takové by nás
pak na své svatbě nemohl potřebovat. Leckomu tu možná mezi námi právě
tou přezíravostí lampa dohasíná a chybí roucho svatební… Přicházející
nemá na co navázat, kde z nás čiší jen trapné ticho…
O půlnoci pak se děje křik: „Ženich jde… Vyjděte!“
Ale vyjít půlnoční cestou lze jen se světlem. Musíme vidět a být viděni,
abychom se mohli hnout jemu vstříc. A musíme zůstat pohromadě s těmi,
k nimž přichází. Svítit a být s nevěstou, pro niž se rozhodl, kterou si
zamiloval. Dvě podmínky nutné a postačující pro přítomné i příští naše
bytí s ním. Amen.
V Luhu nad Morání, na Nový rok 2004
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
11.
„Ale ty, Betléme, jakkoli jsi nejmenší…., z tebe mi vyjde ten, který má býti
Panovníkem v Izraeli a jehož východové jsou od starodávna, ode dnů věčných.“
Mi 5,2
Abk 1,3–5
Proč dopouštíš, abych hleděti musil na nepravost a na bezpráví se dívati, též na zhoubu
a nátisk proti mně? A vždy jest, kdož svár a různici vzbuzuje. Odkudž se děje opuštění
zákona, a nedochází nikdá soud. Nebo bezbožný obkličuje spravedlivého, pročež vychází soud převrácený. Pohleïte na národy a popatřte, nýbrž s velikým podivením se
užasněte, proto že dělám dílo ve dnech vašich, o němž když vypravováno bude, neuvěříte.
Jb 33,14–18
Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk. Skrze sny u vidění nočním,
když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci, tehdáž odkrývá ucho lidem a čemu
je učí, to zpečeŅuje, aby odtrhl člověka od skutku zlého a pýchu od muže vzdálil,
a zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.
Mt 2
Když se pak narodil Ježíš v Betlémě Judově za dnů Heródesa krále, aj, mudrci od
východu slunce vypravili se do Jeruzaléma, řkouce: Kde jest ten narozený král Židovský? Nebo viděli jsme hvězdu jeho na východu slunce a vypravili jsme se, abychom
se klaněli jemu. To uslyšev Heródes, král, zarmoutil se i všecken Jeruzalém s ním.
A protož svolav všecky přední kněží {biskupy} a učitele lidu, tázal se jich, kde by se
Kristus měl naroditi. Oni pak řekli jemu: V Betlémě Judově. Nebo tak jest psáno skrze
proroka: A ty Betléme, země Judská, nikoli nejsi nejmenší mezi knížaty Judskými;
neboŅ z tebe vyjde vývoda, kterýž pásti bude lid můj Izraelský. Tehdy Heródes tajně
povolav mudrců, pilně se jich vyptával, kterého by se jim času hvězda ukázala. A když
je propouštěl do Betléma, řekl: Jdouce, vyptejte se pilně na to děŅátko a když naleznete,
zvěstujtež mi, aŅ i já přijda, pokloním se jemu. Oni pak vyslyševše krále, jeli. A aj,
hvězda, kterouž byli viděli na východu slunce, předcházela je, až i přišedši, stála nad
místem, kdež bylo děŅátko. A uzřevše hvězdu, zradovali se radostí velmi velikou.
I všedše do domu, nalezli děŅátko s Marií matkou jeho, a padše, klaněli se jemu;
a otevřevše poklady své, obětovali jemu dary, zlato a kadidlo a mirru. A od Boha
Epifanie: Abk 1,3–5; Jb 33,14–18; Mt 2
77
napomenuti jsouce ve snách, aby se nenavraceli k Heródesovi, jinou cestou navrátili se
do krajiny své. Když pak oni odjeli, aj, anděl Páně ukázal se Jozefovi ve snách, řka:
Vstana, vezmi děŅátko i matku jeho a utec do Egypta a buï tam, dokudž nepovím tobě;
neboŅ bude Heródes hledati děŅátka, aby je zahubil. Kterýž vstav v noci, vzal děŅátko
i matku jeho a odšel do Egypta. A byl tam až do smrti Heródesovy, aby se naplnilo
povědění Páně skrze proroka, řkoucího: Z Egypta povolal jsem Syna svého. Tehdy
Heródes uzřev, že by oklamán byl od mudrců, rozhněval se náramně, a poslav, zmordoval všecky dítky, kteréž byly v Betlémě i ve všech končinách jeho, od dvouletých
a níže, podlé času, na kterýž se byl pilně vyptal od mudrců. Tehdy naplněno jest to
povědění Jeremiáše, proroka, řkoucího: Hlas v Ráma slyšán jest, naříkání a pláč a kvílení mnohé; Ráchel plačící synů svých a nedala se potěšiti, proto že jich není. Když pak
umřel Heródes, aj, anděl Páně ukázal se Jozefovi ve snách v Egyptě, řka: Vstana,
vezmi dítě i matku jeho a jdiž do země Izraelské; neboŅ jsou zemřeli ti, kteříž hledali
bezživotí dítěte. Kterýžto vstav, vzal dítě i matku jeho a přišel do země Izraelské. Ale
uslyšev, že by Archelaus kraloval v Judstvu místo Heródesa, otce svého, obával se
tam jíti; avšak napomenut byv od Boha ve snách, obrátil se do krajin Galilejských.
A přišed, bydlil v městě, kteréž slove Nazarét, aby se naplnilo, což povědíno bylo skrze
proroky, že Nazaretský slouti bude.
EPIFANIE
Co sděluje evangelista vypravováním o podivných senzibilech a charismaticích zdaleka, od východu slunce, znenadání se vynořivších v Jeruzalémě? Sami o podnětu a důvodech tak náročné cesty vypovídají jako
o mocném tušení, které se jich zmocnilo, o vidění, jehož zdůvodnění našli
ve hvězdách (jak se tak člověk ohlíží po nějakém tom znamení, znamení
času, že se nežene za klamnou chimérou do prázdna přeludů své fantazie), nežli se vydali starou abrahamovskou cestou na západ…
„Kde je tedy ten váš král – král židovský – REX JUDEORUM ?“
Vzbudili pozornost. Vidí snad, co nevidíme a slyší, co neslyšíme? Že se
pohnuly veřeje a pozdvihla vrata věčná, aby mohl vejít? Kdo je to, ten
Král slávy? A kde…? Ohlásil se těm, kteří ho neznali? Zatímco ordinované
strážce svěřeného Zákona a prorockých svědectví, přesvědčené o svých
nárocích, vynechal?
Krále Heroda pochopitelně zneklidnilo pomyšlení na nezvaného pretendenta trůnu, ale co rmoutí přední kněze a učitele lidu? Proč se neradují
vděčně chválíce Boha, že právě v jejich dnech se čas plní smyslem, pře-
78
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
divnou dobrodějnou mocí a slávou? Nedokáží přijmout, že by to mohli
sami nevidět, nevnímat a neprožívat. Cosi podstatného mezi nebem a zemí
mít na dosah a přece si nevšimnout. Že by Bůh tak převratně vstoupil do
našich dnů a nám to vzkázal po pohanech?! Na to ovšem až příliš znají
Bibli, aby mohli říct, že to nemá obdoby! A to je leká. To prorocké „…dílo
dělám ve dnech vašich, o němž když vypravováno bude, neuvěříte…“ tak
bylo před šesti sty lety v době velmi neblahé. Ale dnes?!
Které církevní představitele a učitele věřících by to nezarmoutilo! „Je
zármutek podle Boha, jehož nikdy líto nebývá,“ čteme u apoštola Pavla
(2K 7,10). Ale Jeruzalémští se zarmoutili „zármutkem světa, který smrt
způsobuje,“ jak dodal Pavel. „Bože, co nám to děláš!!“
A král? Král Smrt věří slovu proroka a pouští se po stopě. Ďábelsky
věří posedlý svou smrtonosnou vírou… Přední kněží a učitelé lidu taky
věří, že jednou Hospodin své sliby splní, ale takhle? Velectění mágové se
dnes dozajista mylně ženou za jakousi neskutečností. Parno pustin prolnulo v jejich pohanských duších Boží vzdálenou budoucnost zkratem
do současnosti. Jako žíznivému se zdává, že vidí oázu a pramenitou
vodu, ale k okoralým rtům bláhově zas jen zvedá písek… písek… písek.
Nech je, ó králi, aŅ jdou šálení a s sebou aŅ vezmou ten neklid a smutek
a už se nevracejí. Ten, který přijíti má, nepřijde neslavně námi nepoznán…
Vnímavé duše poutníků od východu slunce ovšem zachytily tuhle přehlíživou zdrženlivost učených a zbožných. Podvědomě registrují i signály
smrti pilného Herodova vyslýchání a vyptávání za zavřenými dveřmi, ale:
„Vyslyšavše krále, jeli…“ Možná se smíšenými pocity, avšak na co myslí
a co je stravuje a zaměstnává, je blízkost cíle. Platí pro ně teï už jen
stopy potvrzující pravdu svěřeného jim tajemství, toho abrahamovského
mezi nebem a zemí, a žasnou, že to ve svatém městě ti v Písmu kovaní
taky tak nevidí. Chvatně slíbí králi, že to zpátky vezmou zase tudy, ale
nemají stání. Plni očekávání a pevné jistoty zas vidí hvězdu, znamení toho,
co Bůh chystá a tvoří. Dotváří a završuje dávno naznačované proroky,
o čem jim právě pověděli kněží jako o údajně závazném scénáři Boha silného Nejvyššího. Jenomže ON k tomu teï něco podstatného dodává a zjevil
to nám, nám… nám. A tak všecko, co je potkává, taky tak berou a vnímají
v duchu té inspirace pohnuti novým živým SLOVEM BOŽÍM . Co častokrát
a rozličně říkal Bůh ústy proroků, teï překvapivě pokračuje a pokračuje.
Pokračuje? Jsme si jisti, že správně slyšíme, když spolu z básnivými
duchy všech dob se dojímáme vděčným námětem, jak hospodský zkušeně odhadl solventnost příchozích a ukázal rodičce a vylekanému Jo-
Epifanie: Abk 1,3–5; Jb 33,14–18; Mt 2
79
sefovi kamsi přes dvůr k maštali nebo ven k přístřešku ovcí? „Celí my,“
tak šeptáme se zahanbením připomínajíce si vlastní svou lhostejnost
k nouzi jiných, neochotu a sobectví. Být tenkrát ohleduplnější… Poskytnout tenkrát ze svého pohodlí a dostatku, bylo by možná všecko jinak
a jaksi v pořádku.
Ale co když to právě takhle bylo v pořádku?!
Prostě plno, přeplněno. (To se stává.) A hostinský, který už i vlastní
postel pronajal, jednoduše nemá. Nemá, co nabídnout. „Neměli místo“
čteme. Ne, že nechtěli. Naopak. Normálně by se s pokrčením ramen vrátil
k pípě, ale ono mu to nedá. Vidí přece, jak na tom ta ženská je a tak…:
„Lituji, nemáme. Ledaže by snad pozdní příchozí vzali zavděk slámou
v koutě chléva a džberem přihřáté vody.“ Té na očišŅování, která nechyběla v žádném z židovských stavení…
Nic bližšího o tom nečteme. Jedině, že to právě takhle bylo v Boží režii,
protože o tom mluví andělé s pastýři jako o poznávacím znamení: „Najdete nemluvně obvinuté plenkami, ležící v jeslích.“ S pocitem nepatřičnosti myslíme na bolest rodičky, na první pláč Božího nemluvňátka v maštali. Místo svěžích parfémů, jak by se slušelo na krále, pach potu zvířat
a moče…
Potlačme své pocity, abychom nepřeslechli, jaké že SLOVO se to tam
děje pro oči k vidění a uši k slyšení: Čeho jsou svědky ti moudří od východu slunce, že v úctě klekají do nečistoty chléva? Vidí zdravé dítě (Bože,
jaké požehnání!). Dítě, které má milující mámu a otce schopného se postarat, ochránit a uživit…
Složili své dary. A jestliže se dokázali v Jeruzalémě vyptat na cestu,
dokázali tu teï před spaním pobaveně vyprávět, s jakou že tam byli přijati… A v noci pak, když navyklé zábrany ochabnou a kontrola rozumu
poleví, vynořilo se z podvědomí potlačené a nevyslovené a srozumitelný
tvar dostalo nejasně tušené: Napomenutí ke změně trasy poutníkům a rodině jasno v hrozbě, jíž se stal zběsilý despota pro své okolí…
A nám? Mám pocit, že svátek Zjevení Páně brzy po vánocích jako by
svým pozadím a dohrou v brutálním masakru betlemských dětí do Bible
zabloudil z televizních nebo jiných novin našeho věku, naší každodennosti.
A přece vší hrůze navzdory rozsvěcuje ten příběh do nového roku nevšední povzbuzení: Naději pro člověka hledajícího Boží království a jeho
spravedlnost, zaměstnaného tím, co činí a říká Pán Bůh. Ono to není na
nebi, aby ses mohl vymlouvat, že na to nedosáhneš, ani za mořem to
není, ale blízko tebe, nabíledni a v srdci tvém. A poslušností se i ty v ne-
80
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
střežené chvíli dobereš i oné skryté noční stránky toho, co zjevuje Bůh.
A bude ti to k záchraně, ke zdraví a životu. Amen.
V Luhu nad Morání, Vánoce 2004
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
12.
„Přijdou od východu a od západu; od půlnoci i od poledne a budou stolovat
v království Božím.“
L 13,29
Mt 8,5–13
A když vcházel Ježíš do Kafarnaum, přistoupil k němu setník, prose ho a řka: Pane,
služebník můj leží doma šlakem poražený, velmi se trápě. I dí jemu Ježíš: Já přijdu
a uzdravím ho. A odpovídaje setník, řekl: Pane, nejsemŅ hoden, abys všel pod střechu
mou, ale toliko rci slovo, a uzdraven bude služebník můj. Nebo i já jsem člověk pod
mocí, maje pod sebou žoldnéře, a dím-li tomuto: Jdi, tedy jde, a jinému: Přiï, a přijde,
a služebníku svému: Učiň toto, a učiní. To uslyšev Ježíš, podivil se a jdoucím za sebou
řekl: Amen pravím vám, ani v Izraeli tak veliké víry jsem nenalezl. Pravím pak vám, žeŅ
přijdou mnozí od východu i od západu a stoliti budou s Abrahamem, s Izákem a s Jákobem v království nebeském, ale synové království vyvrženi budou do temností zevnitřních. TamŅ bude pláč a škřipení zubů. I řekl Ježíš setníkovi: Jdiž, a jakžs uvěřil,
staň se tobě. I uzdraven jest služebník jeho v tu hodinu.
J 4,46–54
Tedy opět přišel Ježíš do Kány Galilejské, kdež učinil byl z vody víno. I byl jeden
královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl. Ten uslyšev, že by Ježíš
přišel z Judstva do Galilee, šel k němu a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho;
nebo počínal umírati. I řekl jemu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte. Dí jemu
ten královský služebník: Pane, podiž prvé, nežli umře syn můj. Dí jemu Ježíš: Jdi, syn
tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil jemu Ježíš, a šel. Když pak on již šel,
potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali, řkouce: Syn tvůj živ jest. Tedy otázal se
jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala
mu zimnice. Tedy poznal otec, že právě ta hodina byla, v kterouž řekl byl jemu Ježíš:
Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken. To opět druhý div učinil Ježíš, přišed
z Judstva do Galilee.
Ř 1,16.17
NeboŅ se nestydím za evangelium Kristovo; moc zajisté Boží jest k spasení každému
věřícímu, Židu předně, potom i Řeku. Nebo spravedlnost Boží zjevuje se skrze ně z víry
u víru, jakož psáno jest: Spravedlivý pak z víry živ bude.
O odcizených a pøisvojených:
Mt 8,5–13; J 4,46–54; Ø 1,16.17
83
O ODCIZENÝCH A PŘISVOJENÝCH
Zní to jako slogan nějaké cestovky: Vidina lidí hrnoucích se ze všech stran
k občerstvení u tabule v interkontinentálu království Božího. Vidím to
před sebou na bilbórdu s blankytem a vlnami a houfem osmahlých těl
v písku pod palmami – nejlépe mladých – s detailem krůpějí na svěží
osmahlé pokožce v zářivém slunci. „Vidíš?! Přijdou od východu a západu,
ze severu a jihu… A co ty?“
Řekněme tedy hned zkraje, že vize proroků je jiná než turistické kanceláře v Betlémě nebo v Jeruzalému či jinde. Nevypovídá o exotickém
zájezdu k vybraným lahůdkám a jiným slastem do místa blaženosti, ale
o bydlení na výsostech, na svaté hoře Hospodinově (Ž 15,1); o přebývání
na věky s ním a před jeho tváří (Ž 61,8 Zj 21,3). Řeč o rozhodném opuštění
jednoho světa a životního stylu a přijetí světa a způsobu jiného do všech
důsledků, až do těch spálených mostů za sebou. Žádná dovolená, žádný
občasný pendl mezi domovem a dačou nebo riviérou pro změnu a načas…
Prorok mluví o jednoznačném „navždy“ – tak vytouženém v místě nestálosti a neklidu a ohrožení a hledání, v zemi žíznivé a vyprahlé, „v níž není
vody…“, abych tě konečně vídal ve svatyni, spatřoval tvou dobrotu a slávu
konečně u tebe (neboŅ lepší je milosrdenství tvé než život)… „Tak abych
tobě dobrořečil a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má,“
slyšíme jásot té melodie 63. žalmu. To běženec David v judské poušti vystihuje zaujetí a motivaci příchozích a stolujících v království Božím.
„Stane se v posledních dnech, že vyvýšena bude hora domu Hospodinova nad pahrbky a pohrnou se k ní všichni národové… Jeden druhému
řekne: Pojïme, vstupme do domu Boha Jákobova; bude nás učit, soudit,
napomínat“ (Iz 2,2). A tohle dávné proroctví ožívá v Ježíšově hodnocení
setníkova postoje: „Přijdou od východu a od západu, od půlnoci i od poledne a budou stolovat v království Božím“ (L 13,29). Patřilo možná k oblíbeným čtením písma v synagogách, podobně jako to izaiášovské Mesiášovo povědění: „Duch Panovníka Hospodina nade mnou, protože mne
84
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
vyvolil, poslal kázat evangelium chudým, obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit svobodu a otevření žalářů vězňům do volnosti léta milostivého“ (L 4,1 Iz 61,1)… Ježíš tenkrát v nazaretské škole tady své čtení
z knihy Izaiášovy sice skončil, ale oni dobře věděli, jak je to dál, že se
dostaví cizozemci a budou jejich pastevci, oráči a vinaři, zkrátka gastarbajtry a oni, kněží Hospodinovi, budou sloužit Bohu a užívat zboží pohanů (tak je to tam doslova v 5. a 6. verši té 61. kapitoly). Kdo by nad tím
nezajásal! Už aby to bylo! A vskutku slyší, že se to dnes naplnilo v uších
jejich… To se jim líbí, třebaže si nedovedou představit, jak to Hospodin
vůči Římanům zařídí. Jenomže stejně jako odjakživa, také dnes si doma
proroka neváží (komentoval Ježíš své čtení), takže i dnes se může stát, že
požehnání moci Boží – to poselství záchrany – se dostane cizím, pohanům, gójům jako za Eliáše a Elizea… I tahle pro vás nešŅastná možnost
opět visí ve vzduchu, a znovu dnes dostává smysl; dnes se i tohle naplňuje, říká Ježíš, a připomenutím šance pohanů rozptyluje jejich iluze
a falešné představy zaručené vyvolenosti. Kácí jim bilbórdy bláhových snů
a klamných nadějí… Málem ho ukamenovali.
A dnes? Přijdou mnozí, třeba utečenci, asylanti Bůh ví odkud a posadí
se mezi nás? A nejen to, ale usednou s patriarchy – se zasloužilými českobratrskými theology a předky v království nebeském bez otitulované
kompetence a svým poznáním a svojí pravdou, která nám vždycky připadala tak trochu sporná, se přidají k pravdě naší a vejdou se s tím do
nebe… to samo o sobě už je trochu příliš. Ale že my, dobře etablovaní
synové toho království vypadneme ze hry? Co je to za stíny v zářném obrazu naší příští slávy? Odkud tak temná struna v chorálu všeho stvoření?!: „Uzříte Abrahama, Izáka a Jákoba a všecky proroky v království
Božím a s nimi tyhle odevšad a kdoví odkud, sami sebe pak (všem zasloužilostem, vší důstojnosti vzdělání i dlouhých rodokmenů a jistotám
lustračních osvědčení atd. navzdory) vyhnané kamsi mimo a ven?! Umlčme, trestejme takové šíření poplašných zpráv!!! (L 13,28).
U zavřených dveří v Ježíšově podobenství milosrdný a lítostivý, laskavě
spravedlivý Hospodář říká svým odcizeným dětem (a neříká se mu to
snadno): „Neznám vás; odkud jste?“ Je to k pláči – především pro něho:
„Odejděte ode mne všichni činitelé nepravosti…“
A oni se rozčilují a řvou: „Taková nespravedlnost! Jako by ti uvnitř byli
kdovíjaká neviňátka!“ brečí a skřípají zuby. A tím právě odhalují celou
tragedii svého vyhoštění. Co že je vlastně vyhání a vylučuje… To pro tenhle svůj nešlechetný pohled zůstávají vně a mimo. Nemohou, nedostanou
se k tomu, co Boží děti duchovně živí. Pro tyhle své zábrany a překážky
O odcizených a pøisvojených:
Mt 8,5–13; J 4,46–54; Ø 1,16.17
85
v sobě, které si pěstují, místo aby se otevřeli Božímu milosrdenství a udělali ve svém životě místo jeho slitovné moci k spasení…
Tou je evangelium Ježíše Krista (říká Pavel). Skrze ně by jim spasitelně
svitlo. Zjevila by se jim spravedlnost Boží – milosrdná, slitovná, odpouštějící – z víry pro víru. Vírou (činorodou skrze lásku) by se dostali dál…
Není divu, že se jim to takhle zdá nefér; že se nad tím v logice své
spravedlnosti – té trestající, mstivé, nelítostného zadostiučinění a odplaty
(„každému, co jeho jest a co si zaslouží“) – zatínají zuby. Jak se snažili!
„Od úsvitu do soumraku“ tolik let, a „nikdy přikázání vědomě nepřestoupili“. Zapírali se, odříkali si, zatím co tamti si dopřávali a teï si s takovými
budiž k ničemu mají sednout za stůl?! Co je to za spravedlnost!? Ta Boží?
Pavel napsal do Říma, že se zjevuje skrze evangelium Kristovo z víry
pro víru. V tom spočívá jeho spasitelná moc: v nahlédnutí a poznání oné
spravedlnosti Boží. Bez Ježíše prostě ten šprajc v sobě nikdo nepřekročí,
nepřeleze. Nedokáže vidět jinak než zvenčí, a tak zůstává vně. Cizí. Odcizený od spravedlnosti Boží (Ř 6,20; 10,3). Jenom ten se zúčastní, kdo
vejde skrze mne, říká pán Ježíš (J 14,6), tedy přijímáním odpuštění a odpouštěním až za hrob…
Nemyslím si, že je to všecko; že to beze zbytku vypovím. Ostatně naše
slova na to, co přesahuje svět kontrolovaný našimi smysly, bývají krátká.
Všimněme si, že zatímco víra římského setníka (tedy pohana), veliká víra
v Boha, svrchovaného krále, Pána a dárce PRAVDY i bytí s pravdou (s-pravednosti), která došla Ježíšova uznání, ve vypjaté situaci vyznává: „Nejsem hoden… ale řekni slovo, řekni své SLOVO , Pane,“ a slyší: „Staň se ti,
jaks uvěřil…“, královský služebník (nejspíše Žid a ne ledajaký) jaksi maloduše a s nedověrou naznačuje: „Mistře, dost bylo slov. Pojï už! Pojï
honem, dřív nežli můj syn umře!!“ a slyší: „Syn tvůj je živ…“ Je to nápor.
Zas jenom slovo. Žádná divotvorná aktivita, žádný zázrak, jen a jen to
slovo… Divný záchranář, ten Ježíš! Ale otec umírajícího mu uvěří. Uvěří
tomu slovu a jde… Zpětně si pak ověří, že v tu hodinu přestala nemocnému dítěti zhoubná zimnice, a čteme, že uvěřil on i jeho dům jeho všechen. Čemu? Opět nějaké nové verbální informaci? Ne. Uvěřil v mluvčího
jako Pána pravdy; ve zjevovatele Božího práva a Boží spravedlnosti. Vírou
jaksi předběžnou dosáhl víry bytostné a existenciální. A nebe se zaradovalo. Určitě se to neobešlo bez pokání – pronikavé změny sebehodnocení a vnímání bližního a revize dosavadní své spravedlnosti zákona hříchu a smrti…
Jedině vírou jako prostou poslušností SLOVA Kristova – poslušností
evangelia o Božích život křísících a obnovujících možnostech – roste víra
86
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
jako osobní nasazení v lásce. Angažovanost se živí angažovaností (nejenom
myšlením a řečněním) až k plné existenci v Božím království. K plnému
bytí všech nás od východu a západu, ze severu a jihu za stolem s Abrahamem, Izákem, Jákobem a proroky na hostině Syna člověka a Boží.
Amen.
V Luhu nad Morání, 24. ledna 1999
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
13.
„Všecky věci dány jsou mně od mého Otce (praví Pán Ježíš) a žádný nezná
Syna, jedině Otec, aniž Otce kdo zná, jedině Syn a komu by Syn chtěl zjeviti.“
Mt 11,27
Ef 3,2–6
Jestliže však jste slyšeli o milosti Boží, kteréž jest mi uděleno k přisluhování vám, že
skrze zjevení oznámil mi tajemství (jakož jsem prvé psal krátce; z čehož můžete, čtouce,
porozuměti známosti mé v tajemství Kristovu); kteréž za jiných věků nebylo známo
synům lidským, tak jako nyní zjeveno jest svatým apoštolům jeho a prorokům skrze
Ducha, že jsou pohané spoludědicové a jednotělní i spoluúčastníci zaslíbení jeho v Kristu
skrze evangelium.
2K 4,3–6
PakliŅ zakryté jest evangelium naše, před těmi, kteříž hynou, zakryté jest. V nichž Bůh
světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, aby se jim nezasvítilo světlo evangelium
slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží. NeboŅ ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše
Pána, sebe pak služebníky vašimi pro Ježíše. Bůh zajisté, kterýž rozkázal, aby se
z temností světlo zablesklo, tenŅ se osvítil v srdcích našich k osvícení známosti slávy
Boží v tváři Ježíše Krista.
L 2,40–52
DěŅátko pak rostlo a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm. I chodívali rodičové jeho každého roku do Jeruzaléma na den slavný velikonoční. A když byl
ve dvanácti letech, a oni vstupovali do Jeruzaléma, podlé obyčeje toho dne svátečního,
a když vykonali ty dni a již se navracovali, zůstalo dítě Ježíš v Jeruzalémě, a nevěděli Jozef a matka jeho. Domnívajíce se pak o něm, že by byl v zástupu, ušli den cesty. I hledali
ho mezi příbuznými a mezi známými. A nenalezše jeho, navrátili se do Jeruzaléma, hledajíce ho. I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich a otazuje se jich. A děsili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad rozumností a odpovědmi jeho. A uzřevše ho, ulekli se. I řekla matka jeho k němu: Synu, proč jsi nám tak
učinil? Aj, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe. I řekl jim: Co, že jste mne hledali? Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti? Ale oni nesrozuměli těm slovům, kteráž jim mluvil. I šel s nimi a přišel do Nazaréta a byl poddán jim.
Matka pak jeho zachovávala všecka slova ta v srdci svém. A Ježíš prospíval moudrostí
a věkem a milostí u Boha i u lidí.
Rozpaky pøiblíāení:
Ef 3,2–6; 2K 4,3–6; L 2,40–52
89
ROZPAKY PŘIBLÍŽENÍ
Na rozdíl od starověkého mýtu věčného návratu a rituály zajištěného
opakování téhož v představách dávných národů, stalo se v Izraeli Slovo
Hospodinovo – řeč Boží – jako původní Boží iniciativa, dějinami: tedy souvislostí jedinečných dějů jednak jako připomínaných záchranných a vysvoboditelských skutků Hospodinových, jednak jako očekávání a směřování vstříc Božím zaslíbením – událostem života a pokoje, šálom, spásy.
Taková je od počátku nabídka Božího vyvolení toho lidu, nabídka Smlouvy
svatosti neboli věrnosti tomu pozvání a povolání být lidem živého Boha,
společenstvím poutníků na cestě spásy.
Zpronevěra, svévole, hřích opouštění Hospodina a rozpouštění Boží vyvolenosti v modlářství přivedly ke zkáze obě království a lid do zajetí. Přes
trhlinu, kterou způsobili mezi sebou a Pánem Bohem, přes propast zející
na cestě spásy, starým mojžíšovským vybavením slovem Zákona a proroků nedosáhnou. Bůh však, podivuhodně milosrdný, trvá na svém. Proroci zahledění k jeho věrnosti, nezviklatelné lidskou zpronevěrou, tuší
a předjímají Smlouvu Novou, novou možnost, nové, Bohem způsobené
uschopnění toho, co zahynulo, nové nadání ke spáse v setrvání na cestě
odpovídající původnímu povolání k životu a cíli.
V plnosti času se toto Boží odhodlání – jeho Slovo – stalo tělem, skutečností, novou lidskou šancí, novou nabídkou a inspirací Ducha života
v dějinách, v časoprostoru všelijak selhávajících a zpronevěřilých lidí.
Znovu jsme to prožívali a oslavovali o vánocích, třebaže od tenkrát až do
dnes se nestalo snadnějším to doopravdy brát. Není nasnadě, co že se
tím myslí; jak to poctivě uchopit a přijmout. O tom právě svědčí a za tím
vším veselím a radostí tiše varuje příběh Ježíšova narození. „Do svého
vlastního přišel a jeho vlastní to nesnesli, nepochopili nebo se toho ulekli,
prostě ho nepřijali; nehledě k naprosté většině lidí a lidstev, kteří si toho
vůbec nevšimli. A dnes? V tlačenici santa klausů a ježíšků? Dokážeme si
90
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
všimnout Slova, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi plné milosti
a pravdy, a znovu se ptát, jak že to míní?
První povánoční slavností křesŅanů je (možná právě proto) svátek Zjevení Páně, tedy Božího vystoupení ze skrytosti. V církevním kalendáři
6. leden – svátek epifanie: Bůh milující svět sám odhaluje a zjevuje, co
darem svého Syna pro nás učinil a mezi námi činí; od něho si to vyprošuj, od něho to čekej. Jen ON nám zpřístupňuje sama sebe. Nám, všelijak
roztěkaným lidem, ale i přitroublým, nahluchlým a slepým umožňuje,
abychom se s ním neminuli a směli ho přijmout.
Z Matoušova evangelia se dnes obvykle čte vypravování o mudrcích,
kteří vybídnuti hvězdami přišli od východu slunce do Jeruzaléma a pak
do Betléma, aby se klaněli novorozeňátku a obdarovali svatou rodinu
třemi vpravdě královskými dary: zlatem, kadidlem a myrhou. Odtud asi
tříkrálová tradice. Tři dary, tři královští dárci. Dokonce jako Kašpar, Melichar a Baltazar vystupují v legendě ze své anonymity, aby požehnali
dům i stáj a dali dál, jakožto poutníci za králem Kristem, své svědectví
o zjevení. Signál z jiného času a prostoru, hvězdné avízo, že přišel, jenž
prorokován jest, ten předivný Rádce, Bůh silný, Otec věčnosti, Kníže pokoje. Konečně se narodil. Viděli jsme jeho hvězdu… Avšak podivně a prazvláštně se přiblížilo jeho „království“ v chudobě, v bezmoci a na útěku.
Ano, na útěku. Nechtěně přece tito mudrci způsobili první pronásledování Mesiáše, protože se zmýlili. Herodovi ozbrojenci pak zmasakrovali
betlémské děti. Bože, proč?! Pro nešŅastné zmýlení mudrců? Anebo je
položen tento ku pádu a povstání mnohých… a na znamení, kterému
budou odpírat, aby vyšlo najevo, co kdo je zač? Ano, co jsi zač? Také
toto jsou vánoce. Kdo měl tenkrát (a kdo má dnes?) uši k slyšení a oči
k vidění, aby zachoval ty věci a složil je ve svém srdci na svědectví, jak
že Otec zjevuje Syna a Syn opět Otce, jaký že je a jak je na tom mezi
námi lidmi Bůh – Stvořitel, Vykupitel a Zachránce (srvn. Mt 1,25–27
J 14,21–23)?
Podle evangelisty Lukáše se k svátku Zjevení Páně čte také vypravování, v němž Ježíš, dvanáct let poté, zabrán do rozmluvy se znalci Zákona
a proroků, zůstane zapomenut tři dny v chrámu. Vylekaní poutníci, kteří
se kvůli němu museli vrátit, ho konečně našli debatujícího s učenci. Vypravěč Lukáš, lékař apoštola Pavla a možná i stařičké Marie, matky Páně,
zaznamenává, že na její pokárání tenkrát chlapec Ježíš řekl: „Co že jste
mne hledali? Nevěděli jste, že v těch věcech, které jsou mého Otce, musím být i já?“ V prostředí jeho Slova, v prostoru setkání s Mojžíšem a proroky se dějí věci nebeského Otce. Nad Písmem jde o dílo Boží (J 6,29),
Rozpaky pøiblíāení:
Ef 3,2–6; 2K 4,3–6; L 2,40–52
91
totiž o víru v toho, kterého On poslal, „jehož východové jsou od starodávna, ode dnů věčných“ (Mi 5,2).
Dítě Ježíš se netváří provinile, že ztratilo pojem o času, jak ho vnímají
ti, jimž řeč víry a Boží slovo zrovna aktuální nepřipadá. Tolik už toho bylo
a ještě bude řečeno… jde z toho na ně dřímota. Nejvyšší čas se vrátit.
Zpátky do Nazaretu našich zakázek a zákazníků! Zpátky k hoblici a širočině, k hospodářství, k tomu, co nás živí… atd. Neporozuměli (čteme),
co že to ten kluk o sobě a otcově věci tam mezi těmi učenými vykládá.
Jen jeho matka zachovávala všecka ta slova ve svém srdci (L 2,51). Jako
by zjevení Páně bylo jen pro některá srdce, zatímco po tak mnohých se
bez povšimnutí, beze stopy sveze. Člověk se nechytá. Přidává do kroku,
aby stihl, aby nezapomněl, co všechno ještě na jeruzalémském tržišti,
u řemeslníků a u známých… Dost už té mrzutosti se synem Jozefovým!
Stála je řadu dní, o ostatních škodách a štrapacích ani nemluvě. Dost!
Smažme to!
Jaksi mimo a nevítaně, na okraji slavných každoročních náboženských
svátků a poutí, sotva kým zaznamenáno, se děje zjevení Páně, naznačují
oba tyhle příběhy brzy po vánocích. Kdo se v tom vyzná? Jen matce utkvělo: „…věc Otce…,“ řekl tenkrát. A dávno před tím, dvanáct let je tomu, co
starý Simeon nad nemluvňátkem v chrámě vsunul do svého žehnání:
„Tvou vlastní duší pronikne meč…“ a Maria vskutku čas od času činí tu
prorockou a apoštolskou zkušenost, kdy ožívá, žije před ní nejen její tělo
a krev v tom děcku, ale řeč boží, mocná a pronikavější nad všeliký meč
na obě strany ostrý; meč dosahující až do rozdělení duše i ducha, kloubů
i morku v kostech a rozeznávající myšlení i mínění srdce (Žd 4,12).
A co my dnes? Co my s tím? Podáme Bohu své srdce, abychom za změtí
zvuků a hlasů slavení, petard a ohňostrojů přece jen zaslechli jeho nabídku a dali si říct? Vzhůru, směle přes trhlinu odcizení, přes propast
nevěry vstříc svobodě slávy dětí Božích? Navzdory lidsky nepřekonatelnému se přiblížilo Boží království všem, i nám. Chudobou, bezmocí a odmítáním, smrtí na kříži a vzkříšením, které zjevil ne světu, ale svým učednicím a učedníkům na světě… se přiblížilo. Nabízí, očekává, doufá, že
rozpaky přiblížení se změní ve vřelost přijetí…
Dva tisíce let, křesŅané, v plnosti času žijeme z toho zjevení. Ne abychom přešlapovali na místě jako v jakési čekárně na to pravé. Vystačíme
s tím, co Bůh zjevil. Stačí to, abychom žili naplno. Spolu ve svatém shromáždění, ale taky každý sám za sebe jako člověk jedinec, subjekt, „já“,
„ty“… Na čí jsme straně? Slyšíš? Kde jsi, když říkáš a opakuješ: „Přijï
království tvé…“ Jseš v ofenzivě nebo na ústupu? Získáváš, nebo ztrácíš?
92
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Ještě máš možnost. Je blízko tebe. Dej si říct. Ještě je mezi námi a my
v rozpacích, jak že se přiblížilo. Amen.
V Luhu nad Morání, 6. ledna 2002
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
14.
„Ej, všichni žízniví, pojïte k vodám, i vy, kteříž nemáte žádných peněz. Pojïte,
kupujte a jezte. Pojïte, pravím, kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko.“
Iz 55,1
J 13,1–8
Před svátkem pak velikonočním věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel z tohoto
světa k Otci, milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval. A když večeřeli
(a ïábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil), věda Ježíš,
že jemu Otec všecko v ruce dal, a že od Boha vyšel a k Bohu jde, vstal od večeře a složil
roucho a vzav rouchu, přepásal se. Potom nalil vody do medenice i počal umývati nohy
učedlníků a vytírati rouchou, kterouž byl přepásán. Tedy přišel k Šimonovi Petrovi,
a on řekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti? Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím,
ty nevíš nyní, ale potom zvíš. Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liŅ tebe, nebudeš míti dílu se mnou.
J 2,1–13a
Třetího pak dne stala se svadba v Káni Galilejské, a byla matka Ježíšova tam. A pozván jest také Ježíš i učedlníci jeho na tu svadbu. Když se pak nedostalo vína, řekla
matka Ježíšova jemu: Vína nemají. Dí jí Ježíš: Co mně a tobě, ženo? Ještě nepřišla
hodina má. Dí matka jeho služebníkům: Což by koli vám řekl, učiňte. I bylo tu kamenných stoudví šest postaveno podlé očišŅování Židovského, beroucí v sebe jedna
každá dvě neb tři míry. Řekl jim Ježíš: Naplňte ty stoudve vodou. I naplnili je až do
vrchu. I dí jim: Nalévejtež již a neste vrchnímu správci svadby. I nesli. A jakž okusil
vrchní správce svadby té vody, vínem učiněné (nevěděl pak, odkud by bylo, ale služebníci věděli, kteříž vážili vodu), povolal ženicha ten vrchní správce a řekl mu: Každý
člověk nejprvé dobré víno dává, a když by se hojně napili, tedy to, kteréž horší. Ty
zachoval jsi víno dobré až dosavad. To učinil Ježíš počátek divů v Káni Galilejské
a zjevil slávu svou. I uvěřili v něho učedlníci jeho. Potom sstoupil do Kafarnaum on
i matka jeho i bratří jeho i učedlníci jeho a pobyli tam nemnoho dní; nebo blízko byla
velikanoc Židovská.
Promìna: J 13,1–8; J 2,1–13a
95
PROMĚNA
Z Nazaretu do Kány to bylo asi deset kilometrů na sever, možná severovýchodně pouhých šest. Nevíme s jistotou, kde ta vesnička bývala. V Galileji vždycky bydlelo hodně Féničanů, Syrů, Arabů i Řeků (prorok mluví
o Galileji lidné, čili pohanské), takže Židé o sobě věděli a víc se stýkali.
Setkávali se v nazaretské škole, navštěvovali se. Židovská svatba, o níž je
řeč, se asi nějak týkala Ježíšovy rodiny. Lze si představit, že hospodyně
Maria pomáhala ženám s přípravami. Točila se kolem kuchyně, komory,
spíže i sklepa, takže na sklonku sedmidenního veselí při kdovíkolikátém
nalévání jí neunikl jistý rozruch. Všimla si významných pohledů služebníků a srdce se jí sevřelo. K šŅastnému završení slavnosti není víno.
Závěrečná pozvedání číší, blahopřání, žehnání a dobrořečení zazní nad
prázdnými poháry…
Ježíše s těmi několika, kteří se k němu právě přidali, zastihlo svatební
pozvání kdesi v Judstvu u jordánských brodů naproti Jerichu, kde tehdy
křtil a kázal Jan, syn kněze Zachariáše a Alžběty, tedy Ježíšův vzdálený
příbuzný. Maria s Alžbětou byly sestřenice. Domů do Galileje je to pár
dní cesty; ale omluvit se by urazilo a zarmoutilo a pak, rád se tam vracel.
Do míst svých nejstarších vzpomínek, mezi přátele a známé, k příbuzným,
kteří ho odmalička znali a přece neznali, jak právě překvapivě a překvapeně přiznal Jan (ten křtitel), přestože o sobě věděli od dětství: „Já
jsem ho neznal (prohlásil) až ten, který mne poslal, mi otevřel oči a na
něho ukázal. ON je Syn Boží a Beránek, který lidem pomůže od hříchu,
od hříchu světa. Běžně se znát, člověka si nějak zařadit může opravdovému poznání překážet: „Zdali z Nazareta může co dobrého býti?!“ nezdržel se Natanael, starý poctivec, když ho přítel Filip zval, když mu svědčil
o Ježíši. Sám je z Kány. Ve škole patřil k přespolním, pro domácí vždycky
nějak stranou. Moc si od nich neslibuje. Až osobní setkání ho přesvědčilo
a přemohlo: „Mistře ty jsi ten, jehož s proroky vyhlížíme. Syn Boží, ten
král Izraelský.“
96
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Pereou podél Jordánu a Krajinou desíti měst kolem Genezaretu až do
galilejské Kány za pouhé tři dny? Kdožví jestli to včas stihli. Ledaže by to
vzali přes Samaří, ale tudy Židé neradi chodili. Rozhodně se vmísili mezi
svatebčany zvědavé na novinky z Judeje. Mluví se o Křtiteli, který si dost
troufá, a nelze si nevšimnout respektu těch čtyř (Ježíš má zatím jen čtyři
učedníky) k tomuhle nazaretskému, který to z řemeslnického synka dotáhl mezi ty, co jiné učí. A Maria? Matka nejlépe ví, že jestli to teï někdo
zachrání, pak ON , jejich Ježíš.
Ale co ostatní? Co sklepník a předák znervóznělé čeledi? Nemáchnou
jen netrpělivě rukou nad tím, s čím přijde? Zestárlí ve službě domu jistě
leccos pamatují. Šibalství a klukoviny na pastvě, jak nebývalo snadné
dohlídat zrající hrozny a fíky v zahradách… „Nenechte se zmýlit vzpomínkou na toho s odřenými koleny z Nazaretu, na vrabčáka Ježíše mezi ostatními kluky! Co vám řekne, učiňte. Poslechněte ho, aŅ je to cokoli!“
Jenomže ON řekl: „Moment, mami… Co mně a tobě, ženo? Oč jde mně
a co leží na srdci tobě? Vidíš to, co já? Zaměstnává tě a leká totéž, co
mne? Ještě nepřišla moje hodina.“
Otálí snad Ježíš, aby dál dramatizoval situaci? Vyčkává? Má to své
místo později? Nemá teï čas? Jako my, děti časnosti a pomíjivosti?
„Bůh můj jsi ty,“ šeptává si. A Maria už ví, že vzhlíží k Otci a připadá jí
jako tenkrát ve dvanácti, když se zapomněl v chrámě:
„Věc Otce mého je i mou věcí… V rukou tvých jsou časové moji…“
Jiný čas. Jiný děj, než jak se dějí lidé kolem něho, svět, který nesoudí,
ale zachraňuje.
„Naplňte mezitím ty štoudve vodou,“ říká do prekérní situace a jim to
připadá od věci. Zásoba vody sice měla být doplňována každý den, ale
v ruchu slavnostního veselí, kdo by na to myslel? A i teï před závěrečnými přípitky sotva kdo požádá o vodu posvátného omývání…
Někteří významně nahýbají dávno prázdnou číši jakoby s posledním
douškem a domácí rozpačitě uhýbají tázavým pohledům… A venku? Tam
mají napilno. Vědro za vědrem putuje z hluboké studny (kdo máme zahrádku, víme, co to obnáší, a to většinou jen otáčíme nad konví kohoutkem) šest set litrů, to není za chvíli. V horku se to zdá věčností. Až se
konečně zaleskne hladina čerstvé vody pod okrajem i poslední kamenné
nádoby…
A tehdy upachtění slyší a připadá jim to jako ne zrovna dobrý žert:
„Nalévejte! Šenkujte už přece a podejte vrchnímu správci svatby!“ Troufnou si? Nebylo by slušnější prostě říct nemáme? Nežli celé to trapno jako
za trest – grimasy znechucení a gesta nevole? Ale budiž. Když vodu, tak
Promìna: J 13,1–8; J 2,1–13a
97
vodu… Nevím, zda tehdy měli tenhle smysl pro humor, ale prostě nalévají
a roznášejí a vychutnávají si okamžik napětí, kdy člověk přivoní a převalí
první doušek… A hle, čtverák ženich, to nejlepší nakonec! Štědře častovaní hodovníci si pochvalují a nešetří uznáním; a jediní, kdo z toho
jsou dočista vedle, jsou služebníci, kteří nosili a dál nalévají a nosí vodu,
a podle toho, co říká vrchní koštér, si to nechávají pro sebe. Dar šesti
kádí dobrého vína je fantazie, jíž se přání stává otcem myšlenky. Jen služebníci věděli a pak ti čtyři, co přišli s Ježíšem. Nečteme, že se zpili, ale že
uvěřili v něho. Už v první kapitole uvěřili a teï zas nově. Den za dnem
ožívá jejich víra v Ježíše, ze dne na den z toho žijí a budou žít…
A my se na chvilku přidejme k hledačům skrytého poselství toho vyprávění. Mnozí, aby snad neubrali Mistru nadpřirozené moci a neumenšili
první z jeho zázraků, si to přece jen radši představují jako šou ve velkém
estrádním a reklamním stylu, aŅsi to protiřečí celkovému portrétu Ježíše,
jak nám z Písma vyvstává a jak ho v evangeliích dohledáváme. Není divu,
že německý liberální theolog R. Bultmann, když ve svém komentáři Janova evangelia přemítá o šesti stech litrů nejlepšího vína na posezení takhle před závěrem veselky pro svatebčany beztak už v náladě (vždyŅ právě
svou zásobu dopili), dělá místo pohanským asociacím. Soudí, že vypravěč – Jan theolog – obeznámený s náboženstvími a mystérii hýbajícími
světem, chtěl asi vůči nim vyzdvihnout možnosti Ježíšovy. Málokteré dosáhlo věhlasu a obliby kultu Dionýsova. Z Attiky (východ řeckého poloostrova), kde byl dávno státním náboženstvím, se vítěznými výboji Alexandra Velikého rozšířil po celém tehdejším světě snad až do Indie.
Věřilo se, že svěřenec Hermův vychován nymfami přinesl lidem z příbytků bohů sazenici vinné révy a naučil je připravovat z hroznů opojný
nápoj. Přál veselí a družnosti a jako bůh plodnosti a radosti ze života
zbavoval lidi starostí a pečování. Není však známo, že by kdy učinil z vody
víno. Takže už počátkem svých divů v Káni měl snad janovský Ježíš pohanství zastínit a jaksi přetrumfnout?
Skutečně Ježíš, Syn člověka a Kristus, Syn Boží soutěží s Dionýsem či
v římském převleku s Bakchem nebo s jinými božstvy v rozveselení a rozjaření svatebčanů darem vynikajícího vína nad míru každého z nich? Stále
se to leckomu zamlouvá: story o velikém pití sponzorovaném Ježíšem…
O pijáckém veselí na veselce a tedy i o radovánkách lásky, která vodu
nahodilého života (jednou dole, jednou nahoře v proudu k moři zapomnění) občas činí vínem, jak sugeruje filmová legrace Voskovce a Wericha
„Pudr a benzin“: Stačí se zamilovat, Ježíši, a jsou tu zázraky; zlaté rybky
nad mraky atd. – Znáte tu písničku Jaroslava Ježka.
98
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Radost je bezesporu Ježíšovým tématem. Promlouvá a modlí se, stojí
o to: „aby radost – radost má – zůstávala ve vás,“ říká svým přátelům,
„a radost vaše aby byla plná.“ Čím pozorněji se však v bibli začteme do
dávných zpráv a svědectví o něm od nejstarších signálů až po evangelia,
tím zřetelněji nám vyvstane, že uvolněná osvobozující radost bytí v Ježíši –
v jím otevřené skutečnosti – a naplnění života v něm je zřetelně odjinud;
dohlédá dál a směřuje jinam; řeka, po níž my plujeme, se prýští k životu
věčnému… Přestože a právě proto je a zůstává chleba vezdejší a nápoj
z vinné révy (div nasycení a pohody) jemu i nám vzácným Božím darem
přijímaným vděčně a s nesamozřejmostí. „Dej nám dnes, náš Otče,“ říkáme přece a opakujeme po něm nad tím, co máme na stole, protože se
ohlížíme po požehnání. „Dej nám to s požehnáním.“ A myslíme tím: „Chraň
a ošetři to i dnes svým pohledem. SviŅ nám, aŅ ti vidíme do tváře a slitujeme se nad sebou i jinými. ObraŅ se k nám, aŅ víme, že nejsme sami,
ale s tebou. Bezpečí, milost a pokoj… Bez těchto tří starodávných Božích
přiblížení a životadárných vstupů nás i to nejchutnější a nejslastnější
ohrožuje (pokud nám to není k věcem Božího kralování přidáno). Věděl
to i zákonodárce: „Vína a nápoje opojného nebudeš pít tak, že bys ztratil
rozeznání mezi svatým a nesvatým, čistým a nečistým (Lv 10,9–10), abys
nezemřel.“
A věděli to proroci, když varovali: „…abys pije, nezapomněl na ustanovení a nezměnil při lidí soužených“ (Př 31,5). „Ale vy jste nazirejské Boží
napájeli vínem a prorokům jste zapovídali: Neprorokujte!“ (Am 2,12), vyčítá Pán Bůh církvi nepravost skrze proroka: „Dopustím, že vás to přitlačí k zemi jako těžký vůz tlačí snopy.“ (Mlátilo se tenkrát obilí těžkými
vozy s válci místo kol.)
Ježíš tu před koncem svatební hostiny stojí, aby žehnal. Přikrývá opomenutí rozjařených i hanbu podroušených, kterou si možná ne zcela uvědomují. A činí tak dosud, přátelé, mezi námi.
Společenství věřících, naše shromáždění v jeho jménu, bratři a sestry,
připomíná hostinu svatební (víme z podobenství). Přijali jsme pozvání,
ale občas zřetelně cítíme, že se nám, naší bohoslužbě čehosi podstatného
nedostává. Zaměstnáváme ho svojí nouzí a ON znovu znovu činí tenhle
počátek svých divů při nás: Naléváme vodu své zbožnosti a hle, pijeme
víno; víno dobré, víno zjevení jeho slávy mezi námi. Amen.
V Luhu nad Morání,
4. neděle po Zjevení Páně 30. ledna 2003
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
15.
„Zákon skrze Mojžíše dán jest, milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se.“
J 1,17
Ř 12,5–16
Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu a obzvláštně jedni druhých oudové. Ale majíce
obdarování rozdílná podlé milosti, kteráž dána jest nám, buïto proroctví, to aŅ se koná
podlé pravidla víry; buïto úřad, v přisluhování; buïto ten, kdož učí, ve vyučování. Též
kdo napomíná, v napomínání; ten, kdo rozdává, v upřímnosti; kdož předložen jest,
v pilnosti; kdo milosrdenství činí, čiň to s ochotností. Milování buï bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému. Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, poctivostí se vespolek předcházejte, V pracech neleniví, duchem vroucí,
Pánu sloužíce, nadějí se veselíce, v ssouženích trpěliví, na modlitbě ustaviční, V potřebách s svatými se zdělujíce, přívětivosti k hostem následujíce. Dobrořečte protivníkům svým, dobrořečte a nezlořečte. Radujte se s radujícími a plačte s plačícími. Buïte
vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce.
J 2,1–11
Třetího pak dne stala se svadba v Káni Galilejské, a byla matka Ježíšova tam. A pozván jest také Ježíš i učedlníci jeho na tu svadbu. Když se pak nedostalo vína, řekla
matka Ježíšova jemu: Vína nemají. Dí jí Ježíš: Co mně a tobě, ženo? Ještě nepřišla
hodina má. Dí matka jeho služebníkům: Což by koli vám řekl, učiňte. I bylo tu kamenných stoudví šest postaveno podlé očišŅování Židovského, beroucí v sebe jedna
každá dvě neb tři míry. Řekl jim Ježíš: Naplňte ty stoudve vodou. I naplnili je až do
vrchu. I dí jim: Nalévejtež již a neste vrchnímu správci svadby. I nesli. A jakž okusil
vrchní správce svadby té vody, vínem učiněné (nevěděl pak, odkud by bylo, ale služebníci věděli, kteříž vážili vodu), povolal ženicha ten vrchní správce a řekl mu: Každý
člověk nejprvé dobré víno dává, a když by se hojně napili, tedy to, kteréž horší. Ty
zachoval jsi víno dobré až dosavad. To učinil Ježíš počátek divů v Káni Galilejské
a zjevil slávu svou. I uvěřili v něho učedlníci jeho.
Mirákl: Ø 12,5–16; J 2,1–11
101
MIRÁKL
Ptáme se kudy kam? Dávno byl dán dobrý směr už skrze Mojžíše. Ale stal
se zřejmým i cíl všeho směřování lidu Božího: Milost a pravda skrze Ježíše Krista nahražuje provizorium cesty příbytkem a domovem…, přestože to dvojí stále spolu souvisí a doplňuje se v životě každého z nás.
V Kristu zjevené dějství milosti a pravdy Mojžíše neodklízí: „Nepřišel jsem
rušit, ale naplnit,“ říká Ježíš (Mt 5,17–20): „Kdybyste věřili Mojžíšovi (jímž
se všelijak oháníte), věřili byste i mně, protože on o mně psal.“ (J 5,46).
„Ten, v něhož doufáte, bude na vás žalovat (v. 45). Boží zákon daný skrze
něho má s vaší účelovou theologií pramálo společného. Běda vám, strážcům vlastních ustanovení a zdání. Běda vám, mentorům a poháněčům
s převráceným srdcem příliš ztučnělým a otrlým pro milost a pravdu,
pokrytci,“ říká náboženským autoritám a učitelům.
Jako holí se napřahovali nazpět po zbloudilých a vinících ne aby je
pastýřsky přitáhli, ale trestáním, pokutami a pomstou spíše dorazili:
Udělal to a to; je takový; vadí nám, takže aŅ vypadne; oddělme ho, případně oddělejme. Zbavme ho budoucnosti mezi námi. Ježíš to přišel zastavit… a vyvrátit. Ztracené najít a uhynulé zachránit. Bývá snadnější
pokřivené odstranit, polámané utratit; ON léčí a napravuje. Nedělá ale
místo bezuzdné libovůli. Obviňovali ho z poživačnosti, že je obžerný a pijan. Byla to pomluva a nadávka. Ne pravda o Ježíšovi, kterou by se slušelo
theologicky argumentovat a novozákonně legitimizovat. „PosvěŅ se jméno
tvé, přijï tvé království a buï tvá vůle, Otče,“ je jeho program.
Udělals to a to? Způsobils, člověče, komplikovaná zranění sobě i jiným?
Potřebuješ pomoc; lék v těžké nemoci; odpuštění. Ne lžičku ráno a večer,
ale sedmdesátkrát sedmkrát. To je Ježíš.
Nenáviděli ho proto a vymýšleli si theologii této své nenávisti. On ale
místo disputací ukazoval, jak plností zákona i proroků je praktikující láska. Milost a pravda – spravedlnost, která přichází s Boží pravou skutečností dnes a s Boží budoucností. Ne jako bilance toho, co bylo, jak
102
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
chápeme spravedlnost my. Vůči té Boží, slitovné a odpouštějící nemáš,
člověče, v žádném případě právo moralizujícího soudu. Pokud stojíš, pak
jedině milostí, kterou jsi dostal darem a která se při tobě děje a aktivuje
teprve když ji prokazuješ pro Krista bratru a bližnímu. Teprve takhle prokázaná milost a pravda tě zvnitřku mění a otvírá. Ztrácíme-li tuhle spoluúčast na dění milosti a pravdy ve světě, pak celá bible, zákon i proroci,
Kristus i apoštolé souznějí nám jediným prastarým signálem a dávným
hlasem pouště: „Čiňte pokání! Změňte své myšlení, změňte směr!“ Kde
najde uši k slyšení, křísí mrtvé a otvírá dveře žaláře. Čiň pokání a povolí
závory tvých argumentů proti vždy nějak hřešícímu bližnímu; rozlomí se
i ty, jimiž svíráš sebe sama, které sis zastrčil zevnitř proti všem. Z vězení
svého sudičství na jedné a všeho schopné desiluze na druhé straně vycházíš do Božího království k životu v pravé říši svobody, empatie a přízně,
k životu věčnému.
„Ještě ale nepřišla ta hodina,“ slyší orodující Marie matka. „Ještě nedozrála moje chvíle, kdy zákon, daný skrze Mojžíše, oživne milostí a pravdou. Ještě je tu jitřivé vědomí tísně. Čehosi se nedostává a zbývá obyčejnost a všelijak zahanbující všednost… Nápoj slavnosti došel a prázdnotou
zejí i nádoby na vodu k očišŅování. Co když to souvisí…? To první hrozí
ostudou, druhého si na závěr vícedenního hodokvasu sotva kdo všímá.
Ochabla horlivost pro ustanovení zákona. Nic nefunguje, i to dosud posvátné se zdá být v rozkladu a kdekdo si připadá unaven. Veselka končí
jako končívá i ten nejbáječnější bál. Zachraň to, Ježíši, aŅ po všem nezbyde jen hořké sucho v ústech a prázdno v hlavě… Marii matce na tom
tolik záleží: „Všecko, co by vám řekl, učiňte.“
Čekali senzaci; nějaké to „abrakadabra“, ale poradil jim to nejobyčejnější a úmorné: Ze studny (asi hluboké) navážit vodu a nanosit do nádob
na očišŅování v domě, jako bezedných v tom parnu: sem-tam, sem-tam,
dvě hodiny? tři? stoupala voda v šesti kamenných štoudvích k okraji…
„A teï, teï už nalévejte a neste vrchnímu správci svatby…“
Na židovských hostinách se často podával pohár kolem stolu, který plnil
a jemuž žehnal hospodář. V Janově sepsání nás potkává na počátku Ježíšových divů a znamení, i na konci jeho veřejné činnosti a pokaždé spolu
s motivem očišŅování: „Neumyji-li tebe, Šimone, nebudeš mít díl se mnou,“
(J 13,8). Odpovědnost za očištění dle zákona vnímá a vykládá Ježíš jako
starost o očištění druhého službou ve smyslu modlitby: „OdpusŅ nám…,
jakož i my odpouštíme“ (Mt 6,12). V Janově evangeliu ta slova chybí, ale
o to víc se dějí.
103
Mirákl: Ø 12,5–16; J 2,1–11
Sledujeme s napětím kalich naplněný vodou ze štoudve, resp. ten Nové
Smlouvy na konci. Tady někde tušíme pointu. Ježíš však ze všeho nejdřív
obrací pozornost k očištění k obnově bratra ve vzácnosti; a jde příkladem: „I vy máte tak sloužit jeden druhému.“ Pak teprve podává kalich
a od té doby jde z ruky do ruky – ten nový Božího království.
Příběh z Galilejské Kány, jímž Ježíš zjevil učedníkům svou slávu, je
o vodě vínem učiněné v podávaném kalichu, jakkoli by si leckdo přál
a mezi řádky si mnozí troufají číst, o štoudvích vína k rozjaření a zpití
i početné společnosti. Čteme však, že nalévali z té vody ve štoudvích
a nesli ke stolu… A pak se to stalo (a od člověka k člověku se to dálo
a děje) ten div. Ve štoudvích, stejně jako v Ježíšově umyvadle, zůstává
voda k očišŅování, k posvátnému omývání, které se stává běžnou, nenápadnou a neslavnou službou, bez níž se však nelze obejít. Zákon skrze Mojžíše zůstává zadáním. Milost a pravda je dějem, je událostí skrze
Ježíše Krista. Je zázrakem proměny; nejen vody ve víno, ale nás samých, bratři a sestry, proměny, jíž se stáváme jeho přáteli a dětmi Božími…
„Proměňte se obnovením své mysli,“ prosí nás polopohany apoštol Pavel. Staňme se někomu milostí a pravdou ve jménu Kristově a vezměme
z Kristovy plnosti milost za milost… ON dokáže z našeho barvu, jiskru
a vůni i chuŅ ztrácejícího křesŅanství podat jednomu po druhém víno dobré, přestože je nám všelijak a cítíme se na dně. On to dokáže k údivu nás
samých. PusŅme se do práce. Naplňme své štoudve a čekejme. Nalévejme
v naději svého očekávání na něho. A buïme v tom jedni druhých údové:
Dlaň nabere vodu a omývá nohu i tvář – náš imič… Zní zvláštně to apoštolovo vyjmenování: „…Komu je svěřeno učení, aŅ učí podle milosti, jíž se
mu k tomu dostalo; komu napomínání, napomínej podle milosti k napomínání; komu služba, aŅ slouží výbavou dané milosti ke službě atd. –
podle milosti – na té jsme totiž se vším všudy závislí. Čerpej a nalévej:
sem-tam, až nakonec sám správce svatby ochutná a s uspokojením dá
dál víno dobré. A ty? Ty vcházíš v radost svého Pána, protože milost
a pravda se stala a stává a znovu děje skrze toho, který ujišŅuje: „Kdo
věří ve mne, řeky živé vody poplynou z jeho útrob.“ Vody, s níž ON to
svede, že občas zachutná vínem. Dávno přece víme, že sebehorlivějším
máváním kalichem si to vynutit nemůžeme. Amen.
V Dobříši a Příbrami,
2. neděle po Zjevení Páně 18. ledna 1998
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
16.
„Dobrořeč, má duše, Hospodinu a celé mé nitro jeho svatému jménu. Dobrořeč,
má duše, Hospodinu a nezapomínej se na všecka jeho dobrodiní.“
Ž 103,1.2
L 17,11–19
I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei. A když vcházel do
nějakého městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteříž stáli zdaleka.
A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši, přikazateli, smiluj se nad námi. Kteréžto on uzřev, řekl
jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou. Jeden pak z nich
uzřev, že jest uzdraven, navrátil se, s velikým hlasem velebě Boha. A padl na tvář
k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán. I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich
deset není očištěno? A kdež jich devět? Nenalezli se, aby vrátíce se, chválu Bohu vzdali,
jediné cizozemec tento? I řekl jemu: Vstana jdi, víra tvá tě uzdravila.
Mk 1,38–45
I dí jim: Poïmež do okolních městeček, abych i tam kázal. Nebo na to jsem přišel.
I kázal v školách jejich ve vší Galilei a ïábelství vymítal. Tedy přišel k němu malomocný,
prose ho, a klekna před ním, řekl jemu: Chceš-li, můžeš mne očistiti. Ježíš pak slitovav
se, vztáhl ruku, dotekl se ho a řekl jemu: Chci, buï čist. A když to řekl, hned odstoupilo
od něho malomocenství, a očištěn jest. I zapověděv mu přísně, hned ho odbyl, a řekl
mu: Viziž, abys žádnému nic nepravil. Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za očištění své to,
což přikázal Mojžíš, na svědectví proti nim. On pak vyšed, počal vypravovati mnoho
a ohlašovati tu věc, tak že již nemohl Ježíš do města zjevně vjíti, ale vně na místech
pustých byl. I scházeli se k němu odevšad.
Domluva duši: L 17,11–19; Mk 1,38–45
105
DOMLUVA DUŠI
Žalmista nabádá svou duši k chválení Hospodina (Ž 146,1). Proč to dělá?
Proč prostě nevezme harfu (jde-li o Davida v tom 103. žalmu) a nezačne?
Říká: „Dobrořeč má duše, moje nitro jeho svatému jménu a nezapomínej
na všecka jeho dobrodiní.“ Domlouvá tím sám sobě? Jako by si modlitebník nebyl docela jist sám sebou, vlastně tím druhým v sobě: Co děláš?
Čím se zabýváš, má duše? Pamatuj se! Rozpomeň se! AŅ nemluví toliko
ústa a nezvučí jenom hlasivky. Nestačí zpívat z plných plic, jde-li o chvály
Hospodinu. Je třeba si vzpomenout a to je záležitost mysli, vůle a citu
spíše než hudebního sluchu.
Slovo na rtech je jen smluvený signál, zkratka prostředkující shodu
významu, ale samo o sobě zmražená myšlenka, kterou je třeba rozmrazit,
má-li oživnout a rozkvést. Dej se do toho, má duše. Vzpomeň si! Znovu se
rozpomeň na to, co nikdy nemůže být vystiženo jen slovy. Připoj nové,
svěží, objevné vidění k tomu, co už tady bylo. Vybředni ze zbožných frází
a průpovídek! Ven z banalit a otřelostí, ven z navyklých schémat mluvení
i chování, která ukolébávají do stavu rozptýlení a ospalé bezmyšlenkovosti! Nezapomínej. Jsou události, jsou děje, které si nárokují a zaslouží
tvoji pozornost. Sluší se o nich přemítat, zkoumat je a zvažovat, reagovat
na ně, protože zde byl a je při díle Hospodin. Procitni a ožij vědomím
toho, má duše!
„Dobré je oslavovat Hospodina“ (Ž 92,2; 147,1). A „dobré“ je hodno, aby
mu byla dána přednost. Nezapomeň! Uvědom si, znovu si vybav dobrodiní Boží – dobré děje – dění dobra, toho Božího, přemýšlej o něm a chval;
dobrořeč. Ještě nebylo vše řečeno, ještě jsi všecko nedomyslela, všeho se
nedobrala, má duše. Mysli na věci Boží a jeho dobrodiní tě pozvedne nad
omezenost tvých možností k obživujícímu poznání Otce i Syna (J 17,3).
V jeho Duchu si vzpomeneš s novým úžasem, schopna se rozradovat,
vznést se jako na křídlech orla (Iz 40,31) vysoko nad obstarávky všednosti, nad svět úživy a každodennosti; ne abys z něho unikla. Proto se orel
106
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
nad zemí nevznáší, ale aby přesně zamířil k tomu, co se ho týká. Tak i ty
spatříš svoji situaci a zamíříš neomylně k tomu, co je Boží, nesena vůlí
být tomu blíž… A naopak to běžné a všednodenní ti křídla přistřihuje,
lapá tě do sítě a vězní. Jako bys to neznal, člověče; proto pomni na den
sváteční, abys jej světil… A své duši řekni: „Dobrořeč!“
Tudy se odedávna ustavuje lid Boží; děje se a stává Izrael, lid zvláštní
mimo všecky lidi, ačkoli má je všecka země, řekl Hospodin Mojžíšovi
(Ex 19,5). Budete královským kněžstvem a národem svatým. Mými vlastními mezi všemi ostatními, třebaže i oni jsou moji, „abyste jim připomínali živého Boha, jeho vůli a zvěstovali ctnosti toho, který vás povolal ze
tmy do předivného svého světla,“ dodává ap. Petr, když týmiž slovy, jako
Mojžíš o Izraeli, mluví o Kristově lidu Smlouvy nové (1Pt 2,9). Připomínání Božího dobrodiní, inspirování se skutky Hospodinovými ustavilo
a živí, udržuje tento lid. Stalo se zdrojem jejich vědomí a vnímání sebe –
jejich „s-vědomím“. PaměŅ skutků Božích zplodila jejich druhé „já“ – tuto
odlišnost v totožnosti a vztah k sobě samému; žalmistovo „dva v jednom“.
Modlitebník rozmlouváním se svou duší ustavuje v sobě odlišnost. Komunikuje sám se sebou před Boží tváří (možná v pokojíku, jehož dveře za
sebou zavřel, jak radí Pán Ježíš Mt 6,6). Tohle „s-vědomí“ („sou-vědomí“ –
samozvaný komentátor jeho života v něm) mu však není jen výstrahou,
varováním co nedělat; není jen zábranou ze strachu, ani výčitkou ohlížející se nazpět zrakem zákona „hřícha a smrti“ (Pavel), ale je mocnou pozitivní motivací dobra; inspirací „Ducha života v Kristu Ježíši“, který je
Duchem svobody, chvály a dobrořečení (řečí o dobru Božím). Inspiruje ke
svědectví, jímž si věřící znovu uvědomuje a vybavuje skrytou souvislost
své cesty víry, samozřejmá dobrodiní příběhů svého života jako činy Boží
a vypravováním jimi obohacuje společenství.
Učme se takhle vidět a vykládat, co prožíváme. Aspoň občas na modlitbě při setkáních se sebou, se svojí duší před Boží tváří. AŅ znovu ožije,
co by vzdáleno myšlení ztuhlo v pouhé opakování slov jakkoli zbožných.
„Probuï se, má duše, k odkrývání významu a smyslu toho, co prožíváš.
Nad znovu objevenou zkušeností víry pak vydechneš, čím od nepaměti
dýchá lid Staré i Nové smlouvy: „Dobrořeč, duše má, Hospodina…“
Četli jsme v Evangeliu, jak malomocné potkalo v Ježíši Boží dobrodiní:
Podle Marka už záhy po Janově křtu, kdy Ježíš zprvu pojal své poslání
jako evangelizaci Galileje od města k městu (Mk 1,38), přišel k němu malomocný: „Pane, chceš-li, můžeš…“
Říct něco takového znamenalo vyznat Mesiáše. Očistit malomocného
bylo jako vzkřísit ho z mrtvých. Pán se slitoval a uzdravil… Neslýchané!
Domluva duši: L 17,11–19; Mk 1,38–45
107
Ten muž se chopil štěstí, které mu seslalo samo nebe, aby to rozhlásil.
Vděčně a s jásotem chtěl možná proslavit Mistra (a ovšem tak trochu
i sebe), ale Ježíš ho přísně odbyl: „Hleï, abys to nikde nevykládal,“ a poslal ho podle ustanovení zákona za knězem a k oltáři. Jenže ten člověk
nedbal přání svého dobrodince.
Nenechal si to pro sebe, ale na potkání vypravoval a rozhlašoval. Chtěl
se tím odvděčit? Zdálo se mu, že skromnost není na místě? a že jménem
Mistra se toho osobně ujme? Bez rozpaků, bez zábran, mnohomluvně
a po svém? Chválil a dobrořečil Mistru, kudy chodil a přitom nezapomínal skromně blahopřát a fandit i své maličkosti. Nepomyslel si, že tím
vlastně škodí. Kdyby mohl, vykřičel by to nadšeně do uší všem. Až bude
moci, vezme to i silou a nádherně; leskem a slávou s omračující pompou.
Přinutí svět, aby si všiml. Třeba násilím (násilím lásky, samozřejmě) a přes
kulturu, přes média a šoubyznys, všecko se hodí. Vše pro Krista!
Až pak už Ježíš nemohl mezi lidi (čteme). Studem nemohl pro takhle
pobožné tlučhuby… Zůstává na místech pustých, kam se k němu odevšad scházejí ti se starostí o duši…
Ve druhém čtení se v záběru ocitá těch z deseti devět v příběhu podle
evangelisty Lukáše. „Nenalezli se, aby chválu Bohu vzdali“ (v. 18). Určitě
měli taky radost z té události vrácení životu a obnovy zdraví těla. Jako
celkem dobří věřící však spěchají předně splnit povinnost ze zákona. Za
knězem na povinnou prohlídku a taky aby obětovali dar.
„Nenalezli se,“ (čteme). Na rozdíl od toho, který v koncích jako krmič
vepřů přišel sám k sobě, oni ne, aby se sami sebe zeptali a zapochybovali.
Nic se v nich neozvalo. Nezanášejí se nepovinným pomyšlením na chválu
Bohu a tomu dobroději, na ohledy, které by je zdržovaly. Nebyl na to předpis, nebylo ustanovení, nemuseli, a tak to nechali být…
Rozpomínat se, rozvažovat Boží dobrodiní v osobních svých příbězích,
pěstovat rozhovor se svou duší a domlouvat nebo klást otázky sám sobě
je výbavou sebe si uvědomujícího života. Je nadáním každého z nás bez
ohledu na vzdělání a stupeň inteligence. Může však zakrnět. Vyhýbáním
se zpochybňujícímu a nabádavému sebepohledu se sami sobě ztratíme
v bezmyšlenkovitosti. Ne že bychom zhloupli nebo zaostali. V lecčems
naopak jiné předběhneme.
Lidé bez potřeby vnitřních otázek a sporů se sebou bývají i značně
inteligentní. Takový člověk ani nemusí být špatný; ale nemá žádné zvláštní
motivy; žádný pocit povinnosti, žádné přesahující podněty z oné odlišnosti
v totožnosti, žádné pochybnosti ani spory oněch „dvou v jednom“… a proto
je schopen nekonečného zla, aniž by prožil můru špatného svědomí (tvrdí
108
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Hannah Arendtová, autorka knihy „Eichmann v Jeruzalémě“). Ke spáchání velikého zla není zapotřebí zlého srdce. Člověk nemusí být zlý. Stačí
bezmyšlenkovitá mělkost. Neochota a nechuŅ domluvit vlastní duši.
Ale, Bohu díky, zbývá ještě ten jeden z deseti, cizozemec Samařan. „Ten
uzřev, že je uzdraven…, když pochopil, co se to s ním děje, obrátil se
a běží uchvácen vichrem bláznivé radosti: „Bůh přivolil… Vytrhl tě, duše
má, z jámy. Chce tě, ještě tě chce mít mezi živými, dobrořeč!“ vrací se
a velikým hlasem velebí Boha. Padá na tvář a v rozhodné odevzdanosti
Bohu a Mesiáši děkuje… jediný skutečně živý, vykoupený a svobodný.
Amen
V Luhu nad Morání, 11. února 2001
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
17.
„Vyzpytuj mne, Bože silný a poznej srdce mé; zkus mne a poznej myšlení má.
A popatř, chodím-li cestou odpornou tobě a veï mne cestou věčnou.“
Ž 139,23.24
2S 24,1–17
Tedy opět prchlivost Hospodinova popudila se proti Izraelovi; nebo byl ponukl satan
Davida na ně, řka: Jdi, sečti lid Izraelský a Judský. Protož řekl král Joábovi, hejtmanu
vojska svého: Projdi i hned všecka pokolení Izraelská od Dan až k Bersabé, a sečtěte
lid, abych věděl počet jeho. Ale Joáb řekl králi: Přidejž Hospodin Bůh tvůj k lidu, jakž
ho koli mnoho, stokrát více, a to aby oči pána mého krále viděly. Ale proč pán můj král
jest toho tak žádostiv? A však přemohla řeč králova Joába i knížata vojska. Protož
vyšel Joáb a knížata vojska od tváři královy, aby sečtli lid Izraelský. A přepravivše se
přes Jordán, položili se při Aroer po pravé straně města, kteréž jest u prostřed potoka
Gád a při Jazer. Potom přišli do Galád a do země dolejší nové, odkudž šli do Dan Jáhan
a do okolí Sidonského. Přišli také ku pevnosti Týru a ke všem městům Hevejských
a Kananejských; odkudž šli na poledne země Judské do Bersabé. A když schodili
všecku zemi, přišli po přeběhnutí devíti měsíců a dvadcíti dní do Jeruzaléma. I dal
Joáb počet sečteného lidu králi. Bylo pak lidu Izraelského osmkrát sto tisíc mužů
silných, kteříž mohli vytrhnouti meč k bitvě. Mužů také Judských pětkrát stotisíc. Potom
padlo to těžce na srdce Davidovi, když již sečtl lid. I řekl David Hospodinu: ZhřešilŅ
jsem těžce, že jsem to učinil, ale nyní, ó Hospodine, odejmi, prosím, nepravost služebníka svého, nebŅ jsem velmi bláznivě učinil. Když pak vstal David ráno, stalo se
slovo Hospodinovo k Gádovi proroku, vidoucímu Davidovu, řkoucí: Jdi a rci Davidovi:
Toto praví Hospodin: TrojíŅ věci podávám, vyvol sobě jednu z nich, kteroužŅ bych učinil.
Protož přišed Gád k Davidovi, oznámil mu to a řekl jemu: Chceš-li, aby přišel na tebe
hlad za sedm let v zemi tvé? čili abys za tři měsíce utíkal před nepřátely svými, a oni
aby tě honili? čili aby za tři dni byl mor v zemi tvé? Pomysliž spěšně a viz, jakou mám
odpověd dáti tomu, kterýž mne poslal. I řekl David k Gádovi: Úzkostmi sevřín jsem
náramně; nechaŅ, prosím, upadneme v ruku Hospodinovu, neboŅ jsou mnohá slitování
jeho, jediné aŅ v ruce lidské neupadám. A tak uvedl Hospodin mor na Izraele od jitra až
do času uloženého, a zemřelo jich z lidu od Dan až do Bersabé sedmdesáte tisíc mužů.
A když vztáhl anděl ruku svou na Jeruzalém, aby hubil jej, litoval Hospodin toho zlého
a řekl andělu, kterýž hubil lid: DostiŅ jest, již přestaň. Anděl pak Hospodinův byl
u humna Aravny Jebuzejského. I mluvil David Hospodinu, když uzřel anděla, an bije
lid, a řekl: Aj, já jsem zhřešil, a já jsem neprávě učinil, ale tito, jsouce jako ovce, co
učinili? NechŅ jest, prosím, ruka tvá proti mně a proti domu otce mého.
Vabank: 2S 24,1–17; Mt 4,1–11
111
Mt 4,1–11
Tehdy Ježíš veden jest na poušŅ od Ducha, aby pokoušín byl od ïábla. A postiv se
čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí, potom zlačněl. A přistoupiv k němu pokušitel, řekl: Jsi-li
Syn Boží, rciž, aŅ kamení toto chlebové jsou. On pak odpovídaje, řekl: PsánoŅ jest: Ne
samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží.
Tedy pojal jej ïábel do svatého města a postavil ho na vrchu chrámu. A řekl mu: Jsi-li
Syn Boží, spustiž se dolů; nebo psáno jest, že andělům svým přikázal o tobě, a na ruce
uchopí tebe, abys někde o kámen nohy své neurazil. I řekl mu Ježíš: Zase psáno jest:
Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého. Opět pojal ho ïábel na horu vysokou velmi
a ukázal mu všecka království světa i slávu jejich a řekl jemu: Toto všecko tobě dám,
jestliže padna, budeš mi se klaněti. Tedy řekl mu Ježíš: Odejdiž, satane; neboŅ psáno
jest: Pánu Bohu svému klaněti se budeš a jemu samému sloužiti budeš. Tedy opustil
ho ïábel, a aj, andělé přistoupili a sloužili jemu.
VABANK
Všichni přece víme, co je pokušení. Ten nápad, to nutkání s pocitem nepatřičnosti, chuŅ i nechuŅ. Kdo se v tom vyzná, jak přichází: mít, co nemám; být, čím nejsem; žít, co nežiju; bláhové pomyšlení? Jak s příležitostí
zdomácňuje, dostává se na tělo (někdy osudově), že se mi zachce, co
vlastně nechci, a chtě nechtě to činím? A ten starý podvodník ve mně na
tom pracuje, z šerosvitu pozakryt nepatřičné opřádá snesitelností a z široké scény osvětluje právě jen ten strom s plody dobrými k jídlu, lákavý
pro oči a slibující vědění, až se zdá, že by bylo hloupé to nevzít a nezkusit
a nechat plavat tak snadné…
Dokud ovšem nevyvstane sám skutek nevratně znehybnělý v obnaženou
a obnažující skutečnost zaostřenou na škody a ztráty: „Skryl se Adam
a žena jeho před tváří Hospodina Boha uprostřed stromoví rajského…
Báli se, že jsou nazí“ (Gn 3,8.10). Cokoli, co je právě po ruce, se hodí
náhlé potřebě zaretušovat, zastřít a omluvit, co tu přikrčené trvá a s čím
se jen tak ven nechodí. Vnitřně znejistěn a navenek jiný stáváš se tím, co
máš na sobě. Patřičně oděné hned všecko jinak vypadá. Jsem, jak se jevím v bezpočtu zastíracích manévrů a kreací toho, co se nosí. Jsem přece, jak mne vidí ve veliké hře na schovávanou.
Zvykli jsme si. Až příliš otřepanou a všední nám připadá zkušenost
pokušení. Nevzpomínáme si už, jak zprvu, bráno vážně, bývalo mnohem
112
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
víc spíše hrou na pravdu, kdy šlo o všecko, o podstatu a vlastní totožnost
vabank: „Tak liž jest, že vám řekl Bůh… lidičkové!?“ A oni sami sobě sedli
na lep, na vějičku pochyb jaká že je pravda jejich „být či nebýt“ sníce sen
o lepším: „Budete jako bohové, vědouce dobré i zlé…“
Možná se to někdy vrací; že pokušení přestává být kratochvílí, střídáním převleků a směšných masek a nabídne se přesvědčivé, neodolatelné,
osvobozující, boží v logice bez předsudků a bez zábran. A zas jako na
počátku je hrou o všecko; o tajenku života, hrou na pravdu a jen pravdu,
dlouho, než vyplave a ze skrytosti se vynoří zas jen ona obnaženost, stará
troufalá nahota, hanba oběti nechutného žertu nalhávače: „Zase jsi mi
naletěl, blázínku,“ žertu poŅouchlíka v nás a šklebu, když už není, kam
couvnout. Natož se vrátit do zahrady, kde jsme potkávali stvořené a bezelstně pojmenovávali věci, jak v pravdě jsou, průzrační v jediném: že se
nám líbí žít a že bychom s tím neradi přestali… Ne, to už se nevrátí. Už
navždy se vkrádá ponětí dobrého a zlého, a s touhou úzkost, a o skutečnosti vkrádá se starost, co vlastně je ta pravda…
Už jen slabý odvar se občas ještě nabízí a chatrná repríza původního
vabank v třeskuté krajnosti. V běžné naší situaci vzdychající mizerie věčného pokání se takové „buï a nebo“ pokušiteli jen zřídka podaří. Vzácně,
až příliš vzácně býváme při síle a na vrcholu, v nadšení hotovi dát do
toho všecko, abychom mu nahráli na jeho velikou ránu a on mohl nabídnout své: „Jako bohové budete“ v nejlepší kondici pro všecko to plánované dobro v růžovém oparu nejlepších předsevzetí…
*
*
*
Řadu dní putuje Ježíš z domova v Galilei k jordánským brodům, aby přijal Janův křest. Spolu sestupují do vody „plníce všelikou spravedlnost“.
Už svými jmény Jehochanan a Jehošua vyznávají a zvěstují, že milost
a spása je Hospodin (Mt 3,15). Křest pokání a obrácení od skutků mrtvých k Bohu živému, křest víry v evangelium Božího království pečetí odhodlání tesařského tovaryše a horlivého písmáka samouka a žáka Boží
školy, chopit se zjeveného poslání.
Když smáčený vodou Jordánu se modlil (L 3,21.22), otevřelo se mu
nebe. Dostal se dál (čteme) a sestoupil na něho Duch svatý a hlas z toho
nedohledna – odevšad a odnikud – ujistil: „Ty jsi ten můj milý… Syn mého
zalíbení. A hned ho Duch vypudil na poušŅ.“
Čteme o čtyřiceti dnech bytí s Bohem a posilování se v jistotě: „Já a Otec
jedno jsme…“ Jaký výraz dá tomu zmocnění, jakou podobu, jaké zve„Ty pak co pravíš?“ J 8,5b
114
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
řejnění? S vědomím „je to na mně“ přichází pomyšlení; hlas druhého
Ježíšova „já“: „Jsi-li Syn Boží, jak právě potvrdilo nebe, neprodleně se
ujmi Božího…“ a s výzvou, ven se obracející tendencí se dostavuje síla
a s ní průvod přesvědčivých možností, jak být a co pro milovaný svět
znamenat: Což nejsi Syn a Mesiáš? Spasitel a Živitel? Mocná záruka
pokoje? Předivný i tam, kde se už nikdo ničemu nediví?… Avšak nebe
zůstává dokořán: „Psáno jest… A to ostatní se zdáním jakkoli oslnivé
světlosti musí odejít.“
Když se později takhle obrátí na svého učedníka a milého přítele, ví,
o čem mluví. Na výši a v síle spasitelného vyznání: „Ty jsi Kristus…“ a pochvalného: „Blahoslavený jsi, Šimone, ne tělo a krev, ale nebeský můj
Otec ti to zjevil,“ zkusí Boží překážeč znovu své vabank: „Jsi-li Syn Boží,
ne! nestane se!“ „Jdi za mnou, satane, nechápeš to Boží…“ („Vyčíhl si
tuhle chvíli a vstoupil nám do hovoru, Šimone. Od nepaměti je takhle
v patách služebníků Božích.“)
Stařičký David, než opakovaně podlehne, směle vyhlašuje: „…byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti. Protož odplatil mi Hospodin podle spravedlnosti mé, vedle čistoty mé před očima
jeho…“ (2S 22). To není laciné vychloubání: „Srdce čisté stvoř mi, ó Bože,
a ducha přímého obnov,“ si vyprošuje v upřímném pokání (Ž 51,12).
A Bůh dal, co teï vyznává. Jenomže pak, duchovně takhle na výši, se
odváží jaksi realizovat tohle sebepotvrzení: Vypočítává svých sedmatřicet
udatných (k. 23). Je to síla a výsost závratná v čele hrdinů národa vyvoleného! A v té chvíli ho satan zase vtahuje do své prašivé hry na pravdu
ke strašlivé škodě všeho lidu. O sedmdesáti tisících morem zahubených
svědčí poslední kapitola té knihy, nežli Bůh zastavil to dopuštění na humnech Aravna Jebuzejského.
Ne nadarmo nás nabádá Pán Ježíš, když se v modlitbě ubezpečíme
Otcovým odpuštěním sami ze srdce odpouštějíce svým viníkům, abychom
ve chvíli takového svého duchovního výkonu prosili:
„Neuvoï nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.“ Snadno sedáme čihařovi na vějičku a usmoleni dobrým míněním o sobě se v tom plácáme. Potřebujeme pomoc. Pomoc odjinud. Zbav nás od něho v převleku
našeho druhého „já“. Jako ten chleba z nebe potřebujeme tuhle prevenci každý den a to právě tehdy, když se cítíme duchovně v pohodě
a na výši.
Čerstvě procitlí nadšenci obdaření milostí Boží býváme pokoušeni ošidnou hrou na pravdu a celou pravdu. Stává se, že proti výslovnému přání
Páně (J 17,21) poškodíme bratrské společenství. Pohrdajíce darem jed-
115
Vabank: 2S 24,1–17; Mt 4,1–11
noty se rozcházíme v jistotě svého vědění dobrého a zlého k pohoršení
těch, kteří jsou vně.
Čelit takové lsti pokušitele v nás dokážeme jedině s tím, který ji bezpečně rozeznal, odhalil a přemohl – hru prohnaného zlostníka, hru na
pravdu. Jednorozený milý Syn Boží se narodil, aby svědectví vydal pravdě. ON a jenom ON dosvědčil PRAVDU , která nezůstává jen očividným odkrytím a zahanbující nahotou, ale je pravdou lásky, slitování a milosti.
Nelze ji mít a s ní se ohánět. Nelze na ni ukázat prstem jako na předmět
mezi předměty, argument mezi argumenty. Avšak kdo je z pravdy, kdo
žije a jestvuje pravdou, slyší hlas můj (J 18,37). Ve změti všech ostatních
hlasů poznává a nezmýlen slyší můj hlas. Zůstává v mé řeči a je mým
učedníkem. Pravda ho vysvobozuje, živí a uzdravuje (J 8,31.32).
Král David ve 25. žalmu vyznává, že svým duchovním zrakem vždycky
hledí k Hospodinu. „ON zajisté z léčky vyvádí moje nohy,“ říká v 15. verši.
Ale vzápětí, jako by si vzpomněl, kam že to zabloudily jeho oči, když se
střechy svého paláce se zalíbením spočinuly na koupající se Betsabé…
a co že to chtěl spatřit, v čem se to zhlížel a kochal, když počítal zástupy
svých chrabrých, svá vojska po vší zemi. Jeho hlas, jeho modlitba se láme
do podstatně nižší polohy: „Popatřiž na mne a smiluj se nade mnou, neboŅ
jsem opuštěný a ztrápený. Soužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí
mých vyveï mne… Smiluj se nade mnou. Viz trápení mé a bídu mou
a odpusŅ všecky hříchy mé. Ostříhej duši mou a vytrhni mne, aŅ nejsem
zahanben, neboŅ v tebe doufám… NeboŅ v tebe doufám.“
Jedině v téhle poloze máme naději: Tvé, Otče náš, je království i moc
i sláva… Ty nám poradíš s pokušením i od zlého, na nějž býváme krátcí.
Amen.
V Luhu nad Morání, 3. února 2002
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
18.
„Zákon skrze Mojžíše dán jest, milost a pravda zkrze Ježíše Krista stala se.“
J 1,17
J 8,1–12
Ježíš pak odšel na horu Olivetskou. Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken
lid sšel se k němu. I posadiv se, učil je. I přivedli k němu zákonníci a farizeové ženu
v cizoložstvu popadenou a postavivše ji v prostředku, řekli jemu: Mistře, tato žena jest
postižena při skutku, když cizoložila. A v zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš? A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak
skloniv se dolů, prstem psal na zemi. A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se
a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoï na ni kamenem. A opět schýliv se, psal
na zemi. A oni uslyševše to a v svědomích svých obvinění byvše, jeden po druhém
odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám a ta žena
u prostřed stojeci. A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv, než tu ženu, řekl jí: Ženo, kde
jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil? Kteráž řekla: Žádný, Pane.
I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více. Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka:
Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti
světlo života.
Ex 20,1.2.14; Lv 18,20; 20,10; 20,2b.27b
„I mluvil Bůh všecka slova tato řka: Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl
ze země Egyptské, z domu služby… Nezcizoložíš…
S manželkou bližního svého nebudeš obcovati, poskvrňuje se s ní… Muž pak, který by
se cizoložství dopustil s ženou bližního svého, smrtí umře cizoložník ten i cizoložnice…
Lid země té kamením je uhází…
Kamením uházejí je, krev jejich bude na ně.“
Milost: J 8,1–12;
Ex 20,1.2.14; Lv 18,20; 20,10; 20,2b.27b
117
MILOST
Přiznejme si, že v tom dramatickém setkání žalobců s Ježíšem na chrámovém nádvoří patří naše sympatie ženě, která přistižena při hrdelním
zločinu má být kamenována. Jednak podle dnes platného zákona i obecného právního povědomí cizoložství dávno není trestným činem a pak,
u takové kauzy zpravidla bývají dva (jak s tím i litera Mojžíšova zákona
počítá: „Smrtí umře cizoložník ten i cizoložnice“). Tady ale vedou k odpovědnosti jen ženu, dle všeho slabší a bezbrannější… Ostatně známe
ten příběh. Víme, jak to dopadne. Ani Ježíš ji neodsoudí; a my jsme
samozřejmě na jeho straně. Jsme proti těm odpudivým kruŅasům. Vzhledem k tomu, jak se nakonec zachovají k Ježíši, býváme s nimi rychle
hotovi. Utkvělá představa krvavě nemilosrdných mstitelů zákona však
může hlubšímu pohledu překážet (jako ostatně každý předsudek) a pochopení situace znesnadnit. Zkoumejme tedy nejdřív, jestli pro přísné
zákoníky a farizee přece jen tentokrát nenajdeme nějakou polehčující
okolnost:
„Zdali zákon náš soudí člověka, leč prvé uslyší od něho a zví, co by
činil,“ ozvali se někteří při zasedání rady, které podle Jana (7,51) tomuhle výstupu předcházelo. Jeruzalémští představitelé si mladého populárního učitele z Nazaretu obeslali a protože se ke slyšení nedostavil – nepřivedli ho – zkoušejí to jinak:
„Je tu problém, Mistře: Lítostivý a milostivý Hospodin (budiž požehnáno jeho jméno), dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství, který ne
podle hříchů našich nakládá s námi (Ž 103,8.10), zároveň v Tóře stanoví
za přestoupení svých přikázání tak tvrdé pokuty a tresty… Co ty na to?
A jak se to vůbec má s následky provinění a s odplatou za hříchy v tom
tvém evangeliu Božího království?“
Ježíš mlčí, jako by neměl co říct, jako by si stejně jako oni nevěděl
rady. Dělá, že neslyší. Dostali ho?… Teprve na opětovná naléhání obdrží
jakousi odpověï-neodpověï: Jde jim o princip, o Mojžíše; zatím co Ježíši
118
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
především o týraného člověka: „Kdo je z vás bez hříchu, udeř první a začni
tu krvavou práci.“
Kdo je bez hříchu?! Pověřený soudce přece soudit musí! Je ze své funkce
povinen zastat se práva za všech okolností, bez ohledu na svou (zajisté žádoucí, leč irelevantní) osobní zachovalost. Jinak se justice zhroutí, Ježíši,
systém práva a spravedlnosti vezme za své, zavládne anarchie a bezpráví…
Žalují snad neprávem? Co je zviklalo, odradilo od další rozpravy o zákonném postihu provinilé ženy? Proč se aspoň nevytasili s touhle tak
oprávněnou námitkou? Raději si s ním, od Boha poslaným, neměli o tom
ani začínat…
Sotva promluvil, všecko pojednou vidí v jiném světle a sami sebe spolu
s tou ženou pod Božím nárokem a soudem… Odešli. Jeden po druhém,
počavše od váženějších až po poslední. Snad tohle samo už o nich cosi
nadějnějšího vypovídá: Vzpomněli si, že i ten, kdo okem cizoloží, je cizoložník? Nebo že kdo jediné přikázání Tóry přestoupí, že všemi je vinen?
(Jk 2,10).
Už z Ježíšova mlčení mohli včas poznat, že s problémem výkonu své
moci jsou na špatné adrese podobně jako jindy s otázkou daní císaři nebo
v občansko-právní věci rozdělení dědictví. „Kdo mne ustanovil soudcem
nebo děličem nad vámi?“ (Mk 10,42). Tak i teï s problémy rádoby zbožného výkonu moci…
Skloněný Ježíš se zabývá prachem u svých nohou; zřetelně bez zájmu
a nezúčastněný je nechává čekat. Podrážděné, ale doufající, že ho mají:
Aby neztratil tvář přítele hříšníků, zlehčí teï zákon a oni ho obžalují…
Avšak žádného rušení Mojžíše se nedočkají. Nepřišel řešit bezvýchodnost
násilné, odplácející spravedlnosti tohoto světa, ale aby ji učinil zjevnou
ve světle Boží skutečnosti a moci svého království, které se přiblížilo. Proto
přišel: Ukazuje, jak moc odplaty, postihu a trestání se věnuje vinám
a dluhům, aby se s člověkem vypořádala, zatímco ta Otcova láskou zachraňující ho pokáním mění a pozvedá a vrací domů ke zdraví a životu
z Boha a v Bohu, aby se s ním ztotožnila…
Ale co na porušeném světě hřícha, Ježíši? Jak v roli soudců, advokátů,
poslanců-zákonodárců v bezbožné realitě a oběma nohama na zemi? Co
s hříchem, který si trestání zaslouží, a naopak jak s milostí, aby se neznehodnotila v lacinou a zneužitou?! „Mojžíš přikázal takové kamenovati… Ty pak co pravíš?“ Nedělej, že se tě to netýká…
Nelze přejít a neslyšet to mlčení: „Možná pro tvrdost vašeho srdce, dal
vám to přikázání,“ poznamenává si Ježíš do písku. A dává najevo, že s tím
nechce nic mít. Až když jinak nedají, budiž: „Kdo z vás je bez hříchu?“
„Aniž já tebe odsuzuji…“ J 8,11
120
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Bez hříchu?! Jestliže sedmkrát padá i spravedlivý?! (Př 24,16) I ten žije
toliko z víry v Boží odpuštění a jenom pokáním stojí pod milostí!
„Ano. A takový z vás hoï první…“
A hle, ruka odkázaná na milost neudeří a kamenem nedohodí. Odešli.
Protentokrát?
Zákon platí; i příkaz Mojžíšův platí, ale ukazuje se v hloubi a své podstatě jako duchovní a tak oporou života a ne vehiklem smrti. Skrývá ještě
jiné řešení pro soudce i pro viníka než ránu kamenem.
Hřích si bezesporu koleduje o smrt. Cizoložství patří ke smrtelným ohrožením pachatele i celé vespolnosti. Vinou jednotlivce trpí všechen Izrael.
A Mojžíš ví, že v žádném vnějším nátlaku a vynucené kázni pro hříšníka
tvrdého srdce, jehož ve svobodě pouště nelze od svévolnosti odvšivit, spásy
není. Nemá-li se stávat zlé a znovu dál a dál se stávat a rozjídat v lidu
jako morová rána, nezbývá než kamenovat…
Přičemž však: „Živ jsem já, dí Panovník Hospodin, že nemám líbosti
v smrt bezbožného, ale aby se odvrátil od cesty své a živ byl,“ volají proroci (Ez 18,32; 33,11). Zákoník nepřekáží Boží milosti. Zákon je duchovní, potvrzuje zákoník Pavel, ale já jsem tělesný prodaný hříchu. Kdo mne
vysvobodí z toho těla smrti?! (Ř 7,14.24).
Jen Stvořitel mohl a může něco udělat s naší duší; s myslí, srdcem
a vědomím svého stvoření, aby svobodně a s radostí volilo šŅastněji; totiž
život proti smrti. A ON to udělal: „Děkuji Bohu skrze Jezukrista, Pána
našeho,“ pokračuje apoštol o svobodě vykoupení: „Není už žádného potupení a odsouzení těm, kteří jsou v Kristu Ježíši; kteří inspirováni zákonem Ducha života se otvírají Boží skutečnosti svobodni od zákona hříchu
a smrti. Není odsouzení… „Aniž já tebe odsuzuji,“ nabízí jako závdavek
Vykupitel Ježíš: „Jdi a nehřeš více.“
Nehřeš! Zase to průchodu spravedlnosti tohoto světa nahrávající maximum: Nehřeš! Zařiï se bez hříchu! Lze po všem tom, co se s ní stalo
(našli ji v cizí posteli), po tom, co uvedla do pohybu v sobě a kolem sebe
(vždyŅ silné jako smrt je milování), lze pod takovými tlaky vůbec ještě dál
žít?!… a nehřešit?
Rozpaky nad tímhle příběhem jsou velmi staré. Dostal se do Janova sepsání dodatečně. V řadě nejstarších řeckých rukopisů evangelia
i v koptických překladech chybí. Jako bludný balvan koloval v dávnější
ústní tradici a o jeho pravosti se nepochybovalo. Váhání nad jeho zařazením do kanonických evangelií však způsobila zavedená praxe církevní kázně vůči cizoložství a to i přes to, že Ježíš zřejmě ženu ušetřil
ne proto, že by jejímu hříchu přikládal menší závažnost, než zákoničtí
„…uslyšel ve vězení o€skutcích Kristových…“ Mt 11,2
122
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Židé, ale protože se rozhodl jí umožnit, aby založila život na něčem
jiném…
Podle Jana se neprodleně znovu chopil slova: „Já jsem světlo světa
(světlo i v tunelu tvého života, ženo). Kdo mne následuje, nebude chodit
v temnosti, ale bude mít světlo života.“
Předchozí příběh je toho ilustrací; současně je to slovo také instrukcí,
která ono „jdi a nehřeš“ ženě i nám nadějně otvírá a umožňuje:
„Kdo v něm (v Ježíši) zůstává, nehřeší,“ směle píše Jan (1J 3,6). A dokonce: „Každý, kdo se narodil z Boha, hříchu nečiní, protože Boží símě
v něm zůstává, aniž může hřešiti, nebo z Boha narozen jest“ (3,9). To
ovšem není řeč o lidské bezhříšnosti (srvn. 1J 1,8.10), ale o duchovním
zvratu a přeskupení hodnot v duši člověka – dítěte Božího – přijetím Krista. Jan svědčí o způsobu nové totožnosti, která si už v hříchu nehoví. Už
mu to nedá, aby pil nepravost jako vodu (Jb 15,16). Pokud zhřeší, trpí
tím a strádá a nemůže z toho, se vším všudy závislý na Boží milosti.
A co že si na konto takového odpuštění ještě můžu dovolit? Co ještě
Boží milost snese? Tak myslí cizoložňata a ne synové, říká apoštol, který
nezavírá oči před lstivostí a převráceností lidského srdce (Žd 12,8). Jde
o osobní věrohodnost.
Hřích nás otupuje a okrádá o ten život z něho a v něm; o život, jímž je
mohutnící zkušenost víry a známosti Boha (J 17,3). Hřích nás činí věčnými začátečníky a duchovními autsajdry a analfabety. O takovém životě
pak čteme, že se podobá rozcuchané chýši na tom jedinečném základu,
jímž je Ježíš Kristus. Chýši všelijak zpatlané z větví, sena a slámy. V ohni
dne, který přichází jako pec hořící, vezme taková životní chatrč za své.
A pokud vyvázne, kdo takhle bydlel, pak s bídou a jako z požáru v náručí
záchranáře se škodou. Odraný, duchovně na mizině a s hanbou zamíří
ke svobodě slávy dětí Božích (1K 3,11–15 1J 2,28 Mk 8,38 L 9,26;
Fp 2,12).
Zásluhy před Boží tváří, nějaká aktiva sotva shromáždíme; ale můžeme
na Kristově základu stavět, co v ohni obstojí a bude zhodnoceno. Můžeme svěřené hřivny rozmnožit a dojít Spasitelova uznání. Jeho „jdi a nehřeš více“ nás tedy současně vyzývá: NÁSLEDUJ ! „PusŅ se do toho, co má
smysl a dobrou naději.“ Jeho evangelium není přežívání ve vydezinfikované čekárně toliko nečinění zlého: „Uchyl se od zlého a čiň dobré. Hledej
pokoje a stíhej jej“ (1Pt 3,11). Vírou v něho nejsme odstaveni do sterilního prostředí, ale zváni k hojnému smysluplnému životu, který není jen
míjením času, ani naopak bujením tužeb a žádostí; není časem stráveným a ztraceným, ale během k dobrému cíli při šŅastném uplatnění a roz-
123
Milost: J 8,1–12;
Ex 20,1.2.14; Lv 18,20; 20,10; 20,2b.27b
vinutí přirozenosti, k níž nás Pán Bůh stvořil a tvoří… v setkáních s přáteli
v bratrském společenství. Amen.
V Luhu nad Morání, Estomihi 22. února 2004
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
19.
„Kterého chcete z těch dvou, aŅ vám propustím? A oni řekli: Barabáše. (Byl pak
ten Barabáš lotr.) Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, kterýž slove Kristus?…“
Mt 27,21.22. J 18,40
Iz 42,1–8
Aj, služebník můj, na kteréhož se zpodepru, vyvolený můj, jehož libuje duše má. Ducha
svého dám jemu, onŅ soud národům vynášeti bude. Nebude křičeti, ani se vyvyšovati,
ani slyšán bude vně hlas jeho. Třtiny nalomené nedolomí a lnu kouřícího se neuhasí,
ale soud podlé pravdy vynášeti bude. Nebude neochotný, ani přísný, dokudž soudu na
zemi nevykoná, a učení jeho ostrovové očekávati budou. Tak praví Bůh silný, Hospodin,
kterýž stvořil nebesa a roztáhl je, kterýž rozšířil zemi i to, což z ní pochází, kterýž dává
dýchání lidu na ní a ducha těm, jenž chodí po ní. Já Hospodin povolal jsem tě v spravedlnosti a ujal jsem tě za ruku tvou; protož ostříhati tě budu a dám tě v smlouvu lidu
a za světlo národům, abys otvíral oči slepé a vyvodil z žaláře vězně a z vězení ty, kteříž
sedí ve tmách. Já jsem Hospodin, toŅ jest jméno mé, a slávy své jinému nedám, ani
chvály své rytinám.
Mt 11,1–15
I stalo se, když přestal Ježíš těch přikázaní dávati dvanácti učedlníkům svým, bral se
odtud, aby učil a kázal v městech jejich. Jan pak uslyšev ve vězení o skutcích Kristových, poslav dva z učedlníků svých, řekl jemu: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili
jiného čekati máme? I odpovídaje Ježíš, řekl jim: Jdouce, zvěstujtež Janovi, co slyšíte
a vidíte. Slepí vidí a kulhaví chodí, malomocní se čistí, a hluší slyší, mrtví z mrtvých
vstávají, a chudým evangelium se zvěstuje. A blahoslavený jest, kdož se nehorší na
mně. A když oni odešli, počal Ježíš praviti zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušŅ
viděti? Třtinu-li větrem se klátící? Aneb co jste vyšli viděti? Člověka-li měkkým rouchem
oděného? Aj, kteříž se měkkým rouchem odívají, v domích královských jsou. Aneb co
jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám, i více nežli proroka. Tento jest zajisté,
o němž psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou
před tebou. Amen pravím vám, mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křtitele;
ale kdo jest nejmenší v království nebeském, jestiŅ větší nežli on. Ode dnů pak Jana
Křtitele až dosavad království nebeské násilí trpí, a ti, kteříž násilí činí, uchvacujíŅ je.
Nebo všickni proroci i ten zákon až do Jana prorokovali. A chcete-li přijíti, onŅ jest Eliáš,
kterýž přijíti měl. Kdo má uši k slyšení, slyš.
Jsi to ty?: Iz 42,1–8; Mt 11,1–15
125
JSI TO TY?
Poptávka po Božím království (podle Matouše po království nebeském) je
citlivým tématem celé jedenácté kapitoly. Stává se tu palčivým problémem, protože se ptá člověk, jemuž v této souvislosti jde o krk a pro něhož
otázka: „Ty-li jsi ten, který přijíti má?“ se stala nikoli námětem do diskuse,
ale otázkou bytí a nebytí. Vězeň Jan se ptá v situaci, do níž se dostal
v naději toho království svým krajním nasazením pro ně. Teï se ho dovolává: Jsi ten zaslíbený král a Mesiáš? Proč zůstávám ve spárech toho
Idumejce?!
Jeho otázka Ņala do živého. Zadírá se Ježíšovi a nejen jemu do srdce,
protože, běda, že „slepí vidí, chromí chodí, malomocní se čistí, hluší slyší,
mrtví z mrtvých vstávají a zvěst evangelia se dostala k nejchudším“, sotva
postačí vězni hnijícímu v Herodově žaláři. Což Hospodin ústy proroků
jedním dechem neslibuje, že přitom vyjdou z žalářů vězňové a z vězení ti,
kteří sedí ve tmách? (Iz 42,7) Jan pevně doufá v tohle pokračování. Ten,
který má přijít, vyhlásí jatým svobodu, vězňům otevření žaláře a léto milostivé – den pomsty Boha našeho“ (Iz 61,1.2). „Co je s tím, Ježíši? Nespletli jsme se? Ty i já?“
Ježíš rozumí jeho úzkosti a trpí s ním: „Jene, zkus se neurazit, nepohoršit a nezklamat ve mně… A vy si nemyslete (říká těm kolem sebe), že
hlas volajícího na poušti, teï žalářem zlomený, slevuje a couvá. Křtitel
není třtinou, kam vítr, tam plášŅ. Boží anděl a posel před tváří Páně, připravuje cestu kázáním i utrpením a mezi syny ženskými nenajdeš většího proroka… ačkoli, kdo je nejmenší v království, které ohlásil, je větší
nežli on… Větší. Dál vidící. Širšího duchovního rozhledu, chápavosti a porozumění.
Nepřeslechněme, na čem záleží: Nezůstat vně, mimo to království mezi
vámi. Ne něco znamenat, ale být uvnitř. Nejmenší; jako děcko, ale doma.
O to stůjme na světě. Ne ze světa, ne z party Bohu odcizených svévolníků, ale z družiny Kristovy jako z jiného těsta; jiného vnímání a myšlení,
126
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
jiného hodnocení, jiného ducha a jiné vzájemnosti mezi sebou jako účasti
na tom mezi námi. „Mezi“ předpokládá aspoň dva nebo tři…
Nikodémovi Ježíš řekl, že člověk může za určitých podmínek vejít a vidět
to království. Ne skrze mravní nebo náboženský výkon, ale narozením
jako do života: Opustit starý a objevit nový, duchovní z milosti. Otevřít
se – být otevřen – skutečnosti odjinud a dění v jiných průhledech a souvislostech jiného řádu, jiné úrovně. Nenastolíme je převratem, nesoupeří
se žádnou vrchností nebo správou světskou. Říkáme-li „přijï“, myslíme
tím snad, že ještě nepřišlo? Nebo že to opět nebyl ON ? Nikoli. „Jistě mezi
vás přišlo království Boží, jestliže Duchem Božím vymítám ïábly,“ pověděl Ježíš těm, co si toho nevšimli (Mt 12,28). Jistě přišlo. Takže ne ono je
otázkou, ale my. Ne co je s ním, ale co je s námi, nevnímáme-li je. Tím
voláním ve jménu Páně každý den se otvíráme jeho vlivu, poměrům ne
z tohoto světa, předivné moci dobra. Přejeme si je, vítáme je aŅ už jsou
nad námi v této časnosti vladaři a Herodové jacíkoli a moci temnot nás
možná svírají a rdousí. Vytoužené a v pokání hledané svými dětmi působí životodárně všemu navzdory; posiluje život proti moci násilí a smrti;
ten osvobozený, zjevený v Synu a Otci…
Jan Zachariášův se však dosud dívá zvenčí a s odstupem. Hledí z dálky
staletí očima proroků a doufá jejich nadějí, že Mesiáš navždy napraví
všecky věci. A čas se přece naplnil. Boží království se přiblížilo, dává mu
Duch promlouvat. Čiňte pokání, obraŅte se a věřte… „Spolehněte na svrchovanost Boha krále,“ Duchem zmocněn kázal. Ta jistota mu byla zdrojem smělosti vůči pravověrné pobožnosti učených v Jeruzalémě i odvahy
vůči despotovi a svévolníkovi na trůnu. Kde jsou však ty zlomené okovy
a dveře žalářů dokořán? Alespoň pro ty, které vězní nespravedlivě a zítra
možná popraví? Vymítáš-li ïábly a na potkání uzdravuješ, dej přece průchod právu i v tomto mém případě…
Otevření dveří vězení, různá ta dobytí Bastily a ozbrojování vězňů proti
žalářníkům se dála vždy ve znamení násilí. S Mesiášem se ale přiblížil
čas milosti na místě trestání; čas nové milosrdné spravedlnosti Boží, zjevené bez zákona (Ř 3,21). Má-li však žalář otevřít dobrou vůlí, musela by
se, proti mstivé a trestající spravedlnosti soudců tohoto světa, v srdcích
lidí ta Boží na mocné vlně pokání prosadit jako v Ninive…
Slitovnou, vykupující spravedlnost svobody by musel člověk dobrovolně
chtít.
Nestalo se. Lidem se hodí víc tma nežli světlo, pro zlo jejich skutků
(J 3,19). A tak ti, co sedí ve tmách, z vězení nevycházejí. Pokání, obrácení
od skutků mrtvých k Bohu živému, zůstává proti očekávání Jana i Ježíše
„…posadí se na trůnu velebnosti své.“ Mt 25,31b
128
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
vzácným kořením. Zástupy dál nepřestávají ctít právo silnějšího, zákon
hřícha a smrti; násilí, aŅ už organizované bezbožnou vrchností nebo snaživými spravedlivci zákona či svévolně vybuchující mezi zeloty a rebely
všeho druhu. Otevřít dveře vězení by opět bylo lze toliko všem srozumitelným páčidlem moci a donucení zvenčí.
Mnozí čekali, že to Ježíš udělá. Vzpomeňme na oněch pět tisíc ve formaci po padesáti (Mk 6,40). Stále se to vrací: království světa, jejich slávu
Otci k nohám! Jak lákavé!
I démoni se nám poddávají, jásali učedníci. Jsi-li Syn Boží, vezmi to
pevně do rukou… i kdyby měl oheň z nebe sestoupit… a všecko je tvé,
dokonce s věnováním leckterého z ïáblových pacholků. Kristus jako osvícený státník minimalizující násilí, jímž tento svět stojí a padá – skvělá
představa. Tenkrát na něho tak mysleli i jeho přátelé a učedníci. Jenomže
evangeliu království to překáží. Království nebeské násilím trpí od Jana
Křtitele až do této chvíle, říká Ježíš, a činitelé násilí je uchvacují… Takže
už nebývá Boží, ale uchvatitelů. Tedy něčím jiným. Sebelépe míněné donucení nejenže korouhví Božího království, jeho logem či ochrannou známkou posvěceno nebude, ale sám cíl, ona říše pravé svobody se vůlí k moci
stane vězením. Samo to Boží je mocichtivostí znásilňováno, vyprazdňováno a mařeno. Žalář dokořán se stává neštěstím a vězňové na svobodě
hrozbou. Silou se dosahuje čehosi, co se stalo něčím jiným, a násilníkům
ztučnělého srdce to nedochází. Dál sežvýkávají evangelium v ideologii, ve
výběr toho, čím by sami sebe a zlo svých činů zdůvodnili a ospravedlnili.
Tedy zas jen o utopii víc? Tohle nebeské království, město bez žalářů
a prosté lhářů? Rezignuje Bůh a jeho Mesiáš se svým královstvím na
nápravu všech věcí v obci? V globální vesnici tohoto světa? Zůstane navždy toliko při jednotlivých zázracích znovuzrození, při individuálních proměnách života a jejich blahodárném vyzařování a vlivu? Každopádně v obrazu spásy a mesiášského věku, jak ho z povzdálí vídali proroci a s nimi
i Jan Křtitel, se hodina pravdy a nápravy všech věcí pro pokročilost zhouby tohoto světa, zjevně až k času jeho skonání odkládá… do doby, kdy se
rozpadne politicko-mocenský princip jeho uspořádání a za své vezmou
struktury násilí. Až potom vyberou z království Kristova všechna pohoršení i ty, kteří činí nepravost a oddělí syny toho zlostníka od synů
království (Mt 13,41.49). Zotvírání žalářů v říši pravé svobody, jakkoli odložené, se jeví za oponou, která se nadějí trhá a jejím zvetšením spása
prosvítá.
Apoštol Jan spatřil Beránka nakonec otevřít i pečeŅ sedmou a když
odtroubil sedmý anděl (čteme), stali se hlasové velicí v nebi řkoucí: „Uči-
129
Jsi to ty?: Iz 42,1–8; Mt 11,1–15
něna jsou království světa Pána našeho a Krista jeho a budou kralovat
na věky věků“ (Zj 11,15).
Také diákon Štěpán, když šel na smrt, mohl pro vítězství Ježíšovo uvidět
a dosvědčit slávu Boha Krista Krále a jeho vládu nastolenou v plnosti:
„Vidím nebesa otevřená a Syna člověka stojícího na pravici Boží…“
(Sk 7,55).
A Křtitel? Vězeň Herodův? I ten směl dozajista prohlédnout jako v zrcadle a skrze nápovědu Ježíšovu. Bezpochyby i on s proroky a reky víry
„jako by viděl Neviditelného, tak se utvrdil“ (Žd 11,27). VždyŅ mrtví, Jene,
mrtví pro slitování Ježíše Krista, Syna Božího, z mrtvých vstávají… Amen.
Modleme se:
Bože, žijeme ve světě síly, práce a výkonu
a tak někdy tlačíme na bližního, abychom ho přiměli podrobit se naší vůli.
Býváme přesvědčeni, že mu to prospěje, že je to tak lepší. Myslíme to s ním
dobře a bývá nám ho i líto, že to nechce vidět a přidělává nám práci.
Občas se přitom i modlíme: „…buï vůle tvá“.
Příliš na to sázíme, že jsi na naší straně a vlastně saháme po tom, co nám
nepatří. VždyŅ tvé je království i moc i sláva.
Zmocňujeme se a ty nám ustupuješ;
co děláme, děláme pak už jen pro jméno své…
Běda nám.
Běda pro dobro, které se kvůli nám nestalo.
Běda pro potraty toho, co by bývalo bylo k životu.
OdpusŅ nám, prosíme, pro Ježíše Krista,
aŅ pochopíme, že tvoje veliká věc mezi námi se neděje nátlakem, vymáháním ani přehlasováním,
ale pokáním.
Tvou milostí působící k obnově. Amen.
V Luhu nad Morání, Reminiscere 20. února 2005
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
20.
„Dnes kdybyste uslyšeli jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce… Živá je zajisté řeč
Boží a mocná a pronikavější nad všeliký meč z obou stran ostrý a dosahuje až
do rozdělení i duše i ducha i kloubů i morku v kostech a rozeznává myšlení
i mínění srdce.“
Žd 4,7b.12
Mt 20,1–16
Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby
najal dělníky na vinici svou. Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na
vinici svou. A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce. I těm řekl:
Jdětež i vy na vinici, a co bude spravedlivého, dám vám. A oni šli. Opět vyšed při šesté
a deváté hodině, učinil též. Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce? Řkou jemu: Nebo nižádný nás
nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici, a což by bylo spravedlivého, vezmete. Večer pak
řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplaŅ jim, počna od posledních až do
prvních. A přišedše ti při jedenácté hodině najatí, vzali jeden každý po penízi. Přišedše
pak první, domnívali se, že více vezmou, ale vzali i oni jeden každý po penízi. A vzavše,
reptali proti hospodáři, řkouce: Tito poslední jednu hodinu dělali, a rovné jsi je nám
učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko. On pak odpovídaje, řekl jednomu z nich:
Příteli, nečiním tobě křivdy. Zdaliž jsi z peníze nesmluvil se mnou? Vezmiž, což tvého
jest, a jdi předce, já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě. Zdaliž mi nesluší
v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem? TakŅ budou
poslední první a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
Mt 25,14–30
Nebo jako člověk vycházeje na cestu, povolal služebníků svých a poručil jim statek
svůj. I dal jednomu pět hřiven, jinému pak dvě a jinému jednu, každému podlé možnosti
jeho, i odšel hned na cestu. Odšed pak ten, kterýž vzal pět hřiven, těžel jimi i vydělal
jiných pět hřiven. Též i ten, kterýž dvě, získal i on jiné dvě. Ale ten, kterýž vzal jednu,
odšed, zakopal ji v zemi a skryl peníze pána svého. Po mnohém pak času přišel pán
těch služebníků i činil s nimi počet. A přistoupiv ten, kterýž byl pět hřiven vzal, podal
jiných pět hřiven, řka: Pane, pět hřiven dal jsi mi, aj, jiných pět hřiven získal jsem jimi.
I řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad
mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého. Přistoupiv pak ten, kterýž byl
dvě hřivně vzal, dí: Pane, dvě hřivně jsi mi dal, aj, jiné dvě hřivně získal jsem jimi. Řekl
mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem
Nábor: Mt 20,1–16; Mt 25,14–30
131
tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého. Přistoupiv pak i ten, kterýž vzal jednu
hřivnu, řekl: Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a zbíraje,
kde jsi nerozsypal. I boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. Aj, teï máš, což
tvého jest. A odpovídaje pán jeho, řekl mu: Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu,
kdež jsem nerozsíval, a zbírám, kdež jsem nerozsypal. Protož měl jsi ty peníze mé dáti
penězoměncům, a já přijda, byl bych vzal, což jest mého, s požitkem. Nu vezmětež od
něho tu hřivnu a dejte tomu, kterýž má deset hřiven. (Nebo každému majícímu bude
dáno a bude více míti, od nemajícího pak i to, což má, bude odjato.) A toho neužitečného
služebníka uvrzte do těch temností zevnitřních. TamŅ bude pláč a škřipení zubů.
NÁBOR
Pán Bůh se projevuje; mluví, komunikuje. Jeho vůle v nebi i na zemi je,
abychom ho poznali a dosáhli na to, co by nám bylo a zůstalo k životu –
k účasti na bytí s ním – k životu věčnému.
Mluvou, řečí se chápeme my smrtelníci svého pomíjivého světa. Osvojili jsme si ji mezi lidmi a díky jim, jako nástroj jejich i svého myšlení
obráceného k vnímatelnostem v nás i mimo nás. Naučili nás mluvit; předali nám prostředek (medium) obstarávání svého všedního dne a svojí
úživy v časnosti, svých věcí, svých záležitostí v dorozumění s druhými
a se světem v nás i kolem nás.
Tvořivé vyprávění bible (její mýto-poetická řeč) je naproti tomu nosičem (disketou) signálů, znamení a inspirací, které z tohoto světa nejsou,
třebaže jsou mu určeny. Bible je paměŅ léčivých doteků Boží skutečnosti
průběžně ošetřující tu naši nemocnou a deficitní; je stopou, záznamem
hlasu Božího a působení jeho moci nad ošidnou vratkostí našich soudů
a omezeností našich zdání; stopou, po níž nás k sobě přivádí. Uslyšíme-li, chopme se toho, neotálejme, radí prorok a apoštol to opakuje:
Odmlčme se. Přerušme své vlastní drmolení a popadněme příležitost ohlasu, rezonance toho v sobě, co říká ON . Dopřejme si osvobodivé souznění
s tím, co nás může naladit a rozezvučet k životu věčnému, soustřeïme
se, když nám zpřístupňuje tajemství svého kralování.
On vládne také tak (říká Ježíš o nebeském Otci), že to připomíná hospodáře – majitele vinohradu – na trhu práce. Za úsvitu jedná s nabízejícími se dělníky a smluví podmínky.
132
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Slíbí tolik, aby je motivoval k celodenní smysluplné práci. Spokojeně
a rádi to berou. Vůči mnoha jiným se právem cítí zvýhodněni: mají smlouvu, mají chleba, je si vyvolil a vybral… snad i oblíbil. S chutí teï pohnou
s pracemi na jeho vinici.
Hospodáři ale zjevně nejde jen o to. Není mu lhostejná situace ostatních bez práce. Dotýká se ho prázdnota jejich neuplatnění, živoření s pocitem marnosti a nesmyslnosti a dá příležitost i jim. Čtyřikrát během dne
se ještě za nimi vypraví. Nikdo je nenajal. Asi to nebudou zrovna pracanti, ale jíst se chce každému a hospodář ví, co dokáže zahálka. Jak v kalných vodách tísně a zklamání a znechucení snadno loví své adepty ničemnost a podsvětí: „Tak jděte i vy. I vy se ještě chopte něčeho kloudného
na mé vinici a co by bylo spravedlivého, vezmete.“
Stojí to vůbec ještě za to, když tolik času protloukli? Sotva je uživí, co
si zaslouží. Ostatně brzy už beztak na práci neuvidí… Ale dlaň přece jen
nastaví a když nahmatají peníz… Že by to šafář popletl? Nevědí, zda se
jim to nezdá.
Ti ve smlouvě najatí samozřejmě hned čekají víc. Snad prémii. Nějak
zvýhodnit je přece musí vůči těmhle přitáhlým na poslední chvíli odkudsi
z periferie a ztracených koutů světa…! Ale berou i oni slíbený peníz. „Jakápak spravedlnost!“ reptají. Připadají si nedocenění. O uspokojení z díla,
o radost z konce šichty je připravuje jejich představa práva a spravedlnosti… jejich spravedlnost „s okem nešlechetným“, jak říká pán vinice:
„Příteli, nekřivdím ti. Vzpomeň na smlouvu a vezmi, co ti patří. Jdi a přidej
se. Chceš se mračit nad milosrdenstvím a dobrotou, z níž se ti zdá, že se
tobě dostává míň, nežli těm, jejichž nezasloužilost tě dráždí? Copak nemůžu se svým naložit po svém?“
Dají si nakonec říct, tihle první a nejlepší. Konec konců mají své peníze. Ale k večeři v Pánově čeledníku, kde se mezitím už rozproudila družná
zábava a chlapské veselí, zapadnou poslední… ztratili pořadí… Oč vděčněji tam k Pánovu stolu spěchají nezasloužilí pozdní dělníci; ti z pohanů,
z nichž pocházíme i my! Jak se těšívali, když je Pán našel a oslovil na
tržištích světa a vyznávajíce zpívali a prožívali:
„Věřme v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování!
Všech hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení, věčné potěšení. Kde
s anděly po vše věky na Pána patříce, příbytek míti budeme amen zpívajíce
a Bohu děkujíce…“ (z táborské mešní písně). To je ten nezasloužený peníz,
nad nímž jim zůstával rozum stát, a vytoužená mzda Boží Smlouvy.
Bůh ale kraluje taky tak (pokračuje Ježíš), jako by kamsi se chystající
majetný člověk (člověk rodu znamenitého L 19,17) svolal své lidi a svěřil
Nábor: Mt 20,1–16; Mt 25,14–30
133
jim, co měl: Každému jistou částku v hotovosti (podle toho, jak odhadl
jejich schopnosti) aby s tím samostatně hospodařili, než se vrátí a neprodleně je opustil.
I tentokrát jde o zaměstnání, avšak výhradně těch jeho, domácího personálu, bez výjimky jednoho každého z nich. Předpokládá se odpovědnost, ochota a osobní iniciativa.
Jako křesŅané jsme se osobně ujali bohatství a disponujeme svěřeným
kapitálem. Odkrýváme poklad skrytý v poli (jak jinde říká Ježíš), dosáhli
jsme na jedinečnou perlu a pracujeme s „nou-hau“ nevyčíslitelné hodnoty; s oním máním, které nám náš Pán poukázal svým: „Kdo věří ve mne,
má… má život věčný“ (J 6,47) a upřesnil: „To je ten život, aby poznali tebe
samého, Otče, jediného pravého Boha a toho, kterého jsi poslal (J 17,3).
Takhle se modlí. Tak o nás mluví a počítá s námi. Tak v nás nebe rozložilo své portfolio, své investice. Každému díl a míru milosti k něčemu, co
má budoucnost. Základní vklad a jistinu, která má růst. My máme růst
a dospět. V nás ON má své bohatství. Jsme jeho živý potenciál a na nás
je, stát se osobnostmi „plného věku Kristova“ (Ef 4,13), abychom dosáhli
na ještě větší pověření a slavnější roli v radosti svého Pána: Abychom to
jednou svedli s pěti nebo deseti městy v jeho království (L 19).
Soustřeïme se teï ale především na krizové místo toho podobenství,
na jeho akutní výstrahu a varování. Sledujme případ toho, který zklamal
a očekávání nesplnil:
„Bál jsem se,“ přiznává, když vyšlo najevo, že co mu s nadějí na růst
a rozhojnění svěřili, zakopal a skryl.
Z čeho měl strach ten člověk? Aby svěřené nevzalo úhony? Aby o to
nepřišel? Tak se vymlouvá. Tak chce, aby to vypadalo. Ale čeho se doopravdy bál tak, že místo aby jednal, přešlapoval na místě, sotva na prahu
velkých možností, skutečná příčina jeho ochromení, že se nepustil dál,
třebaže Pánovi patřil a uvěřil (vzal přece svou hřivnu), není vně, v okolnostech, ale v něm, v něm samém: Právě že udělal tu základní zkušenost
víry, že nahlédl, co to dokáže se životem udělat, a to ho vylekalo. Toho se
vyděsil: Podáš prst a ono tě to vtáhne a uchvátí a se vším všudy změní.
Přeřadí z pohodového volnoběhu života a přesměruje; požene jinam, než
sis naplánoval a než se ti líbí… Ten člověk věří to o Bohu a všecko to
o Ježíši atd., ale má zásadu radši se moc nevyptávat, nevědět, držet se
zpátky… Ačkoli zas tak úplně to zahrát do autu a smazat? To tedy taky
ne. Jít od toho? a vzít roha? I toho se bál, že by to bylo špatně. VždyŅ Pán
je přísný, ale zase známý svou milostí… Kdo se v tom vyzná?! Nechá to
být… Že by líp bývalo bylo pracně nevěřit než vídat a slýchat lhostejně
134
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
bez komentáře, a s opatrným odstupem lacino brát vlastně nadarmo?
Teï znenadání a jako z čistého nebe je to tu – surově a bez okolků se
končí čas té příležitosti.
„Vezměte od něho i to! Vemte mu tu hřivnu… A investici naděje a očekávání a radosti nebes přeneste na toho, který má. Majícímu bude dáno…
A neužitečný? Už proti své vlastní volbě a vůli nic nenadělá; už se to
nevrátí. Neúčastní se, nepozná a netrefí. Nechápe; když přece všecko v pořádku vrací… Zlostně a zmateně pláče nad takovou nespravedlností. Vně,
docela mimo, odkud už žádná zadní vrátka, kudy by (pozdě, ale přece)
vklouzl do odpočinutí a do radosti svého Pána, nevedou.
Řekli jsme, že Pán Bůh se projevuje, že k nám mluví a jeho vůle je,
abychom ho poznali a dosáhli tak na to, co by nám bylo k věčnému životu, abychom si zvykli na věčnost. Zatvrdit se v srdci znamená, tuto Boží
řeč – jeho SLOVO – slyšet, ale nevzít. Nepřijmout je jako setbu, potlačit
tajemství života v něm, znemožnit jeho prorůstání, pronikání až do rozdělení duše, ducha, kloubů i morku v kostech; pohrdnout správnou diagnózou – rozeznáním myšlení a mínění srdce – tak nezbytnou pro úspěch
léčby. Nepřijmout znamená nevyznat se. Být sice nějak věřící, svěřenou
hřivnu mít ustavičně na dosah a přitom ji nemít, zahrabat, nedocenit
a devalvovat; zastlat ji poduškami výmluv a zůstat ve lži. To původně tak
nadějné a dobré v konečné fázi v sobě zmařit, znicotnět a nenávratně se
odcizit.
„Protož vizte… pro Boha vizte, jak slyšíte,“ volá rozsévač (Mk 4,24
L 8,18); „Protože kdo má, tomu bude dáno. A tomu, kdo nemá, odejmou
i to, co se mít domnívá.“ Amen.
V Luhu nad Morání, 23. února 2003
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
21.
„Tato je Smlouva, kterou učiním s domem Izraelským po těchto dnech, dí
Hospodin: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich a na srdci jejich napíši jej; i budu
Bohem jejich a oni budou mým lidem.“
Jr 31,33
Mk 12,28–34
Tedy přistoupil jeden ze zákonníků, slyšev je spolu se hádající, a vida, že jim dobře
odpověděl, otázal se ho: Které jest přikázaní první ze všech? A Ježíš odpověděl jemu,
že první ze všech přikázaní jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest. Protož milovati
budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své i ze
všech mocí svých. To jest první přikázaní. Druhé pak podobné toto: Milovati budeš
bližního svého jako sebe samého. Většího přikázaní jiného nad tato není. I řekl jemu
ten zákonník: Mistře, dobře jsi v pravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného
kromě něho; a milovati ho ze všeho srdce a ze vší mysli a ze vší duše i ze všech mocí
a milovati bližního jako sebe samého jest nade všecky zápaly a oběti.
L 10,25–37
A aj, jeden zákonník vstal, pokoušeje ho a řka: Mistře, co čině, život věčný dědičně
obdržím? A on řekl jemu: V zákoně co jest psáno? Kterak čteš? A on odpověděv, řekl:
Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého a ze vší duše své a ze vší síly
své i ze vší mysli své a bližního svého jako sebe samého. I řekl mu: Právě jsi odpověděl.
To čiň a živ budeš. On pak chtěje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi: A kdo jest můj
bližní? I odpověděv Ježíš, řekl: Člověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho i upadl mezi
lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše. I přihodilo se, že
kněz jeden šel touž cestou a uzřev jej, pominul. Též i Levíta přišed až k tomu místu
a uzřev jej, pominul. Samaritán pak jeden, cestou se ubíraje, přišel až k němu a uzřev
jej, milosrdenstvím hnut jest. A přistoupiv, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína a vloživ
jej na hovado své, vedl do hospody a péči o něj měl. Druhého pak dne odjíti maje,
vyňav dva peníze, dal hospodáři a řekl jemu: Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš,
já když se vrátím, zaplatím tobě. Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu,
kterýž upadl mezi lotry? A on řekl: Ten, kterýž prokázal milosrdenství nad ním. I řekl
jemu Ježíš: Jdi, i ty učiň též.
Otázka āivota: Mk 12,28–34; L 10,25–37
137
OTÁZKA ŽIVOTA
Zákoník, který oslovil Pána Ježíše v prvním našem čtení, byl nejspíše
strany farizejské. Právě vyslechl, jak učitel z Nazaretu trefně umlčel saduceje a obhájil farizejské stanovisko, že smrtí není Pán Bůh u konce,
ani omezen ve svém dobra činění. Imponovalo mu to a tak s respektem
a uznáním klade svou otázku. A Ježíš mu připomíná – tomuto zbožnému
muži dbalému Zákona a příkazů bázně Boží a svatosti straněním se nečistých a zlých ve snaze patřit k lidu zvláštnímu a Bohem vyvolenému –
nedokonavost lásky, její nevykazatelnost; lásku jako živel, jímž dýchá
srdce a vědomí, anebo nedýchá; a nekontrolovanou samospoušŅ hnutí
milosrdenství. Stav duše, který by zdáním se sebou spokojeného stoprocentního plnění zchátral a při dojímajícím se sebepozorování, jak dost už
bylo mé lásky, by se zákonitě změnil v cosi jiného, vypočítavého a pokryteckého. „Milovati budeš…“ je spíše zaslíbením než přikázáním. A zákoník
v Markově podání poněkud nefarizejsky přisvědčil: Ano, milovat Boha,
jediného Pána, celým srdcem a ze vší mysli a duše a ze všech mocí a bližního mít rád jako sebe sama, je nad všechna ustanovení. Nad zápaly
a oběti je milosrdenství.
A Ježíš zjevně mile překvapen nešetří uznáním: „Nejsi daleko od království Božího.“ Mistrova překvapivá suverenita a blahosklonnost zákoníka neodradí. Nahlédl, že není míněn status dosažitelný učeností nebo
plněním, ale že ho Ježíš upozorňuje na blízkost vše proměňující Boží milosti. Klíčové „milovati budeš“ shrnuje dozajista zjevenou vůli Boží, ale
přitom neoddělitelně je i sumou jeho zaslíbení: Bůh ti s tím pomůže…
I tehdy, zbude-li v tobě z lásky už jen ten pocit povinnosti. Bože, jak?!
Jak tohle Bůh zařídí?
Když Pán Ježíš na počátku svého působení káže učedníkům na hoře
(Mt 5–7) a mluví jim o ustaraném živobytí a pečování, neříká rovnou: Ze
všeho nejdřív miluj! Snaž se a přinuŅ se raději k milování Boha a bližního,
protože na tom nejvíc záleží. Nespěchá s tím, ale radí: „Hledejte nejprve
138
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Boží království a jeho spravedlnost;“ ptejte se po pravdě Boží. Teï takovému hledači, důstojnému znalci a vykladači Zákona, autoritě nad mravností a právem, učiteli mládeže a strážci odkazu otců, tento Ježíš, mladík
mezi rabíny (mistrem se rabín stával až po čtyřicítce), když se shodli, že
vrcholem a sumou všeho je tohle „milovati budeš“ jako příslib naděje
lásky, naznačuje: „Nemáš to daleko.“ Orientuje ho kupředu, k možnosti,
kterou Bůh mezi lidmi otvírá, aby vešli. Lze se přiblížit. Nejen čekat, až
přijde. Ono nepřijde, abyste mohli říct „už je to tady; odteïka.“ Nepřijde
„s šetřením“ se zjištěním, že je tady, jak jsme čekali (L 17,20), aby strana
či sekta nebo církevní denominace mohla prohlásit: máme je; je u nás,
dejte se k nám! Nikoli. Království Boží je mezi vámi. Je mezi… Nemanipulovatelné, neobsaditelné, nezpředmětnitelné… a přece na dotek. Blízko
tebe, mezi tebou a Bohem, mezi tebou a mnou, mezi člověkem a člověkem.
V lásce mezi vámi. Hledej ho. Můžeš být u toho a přece nekonečně vzdálen svým sobectvím, sebeláskou se propadat sám do sebe jako do násosky a černé díry; ale můžeš se taky blížit. Jako jedinečná Boží možnost
je tu pro tebe. Máš pozvání.
Vypadá jako objev vzácné perly, pokladu skrytého v poli, ale vzápětí se
ukáže být taky zaměstnáním při pluhu nebo setbě, podobá se práci s motykou a vinařským nožem, podobá se hospodaření na statku a správě
jmění, je akcí dobra proti zlu a jeho posedlostem. Je lidským činem, tvým
činem k slávě nebeského Otce. To všecko a mnohem víc jsou podoby toho
království.
Řecky v původních textech „basileia“ znamená také „kralování“. „Nejen
říše, ale především aktuální dynamická moc, s níž je Bůh při díle mezi
námi a v nás.“ (Souček)
Orientován na způsob bytí Boha, kterým je láska (1J 4,8.16), jdeš dobře. A až si s tím nebudeš vědět rady a přijdeš za Ježíšem, tehdy jsi blízko.
Ještě ne v cíli, ale blízko. Převratná, rozhodující zkušenost tě právě čeká.
Poznání Boha a jeho vůle tě přivede do úzkých; do situací, které nezvládneš. Poznáš, jak málo máš lásky; a Bůh, ON jediný, vladař a Panovník, ti
s tím pomůže. I to patří k pokání a obrácení k Bohu. Suma jeho přikázání i zaslíbení, vůle nebeského Otce, je nenalinkovatelný, neplánovaný
plný život, život věčný (J 17,3; 12,50).
Matouš, Marek i Lukáš, všichni tři vypravují o tomhle Ježíšově rozhovoru se zákoníkem. Podle Lukáše zněla jeho otázka: „Mistře, co mám dělat, abych se nejen přiblížil, ale abych měl dědičný podíl; abych vešel a žil
už jen pro svého Krále veden jeho mocí?“ Je poučen a sám cituje shrnutí
Zákona ve dvojpřikázání lásky. „Jenomže, Mistře, kdo je tím, jemuž jsem
Otázka āivota: Mk 12,28–34; L 10,25–37
139
láskou povinen? Kdo je můj bližní, abych bezpečně eliminoval všecky ty
ostatní, cizí a nebližní, nečisté, Bohu nepřátelské a góje?“ Jako nezmar
se hlásí o slovo jeho farizejství a brání se tomu spasitelnému zahnání do
úzkých.
Ježíš místo abstraktního zevšeobecnění nabídl příběh. Odpovídá hagadou o milosrdném Samařanovi. Připomeňme, že židovská škola Zákona
je nejen učením (halachou), ale i cestou života (hagadou). Talmud má
tyto dvě části: halacha předkládá ustanovení, v našem případě „milovati
budeš…“ a hagada je vyprávěním, jímž Talmud umožňuje se účastnit,
spoluprožívat, vžít se.
„Jdi, i ty to tak dělej,“ radí Ježíš, „a živ budeš.“ Netoliko věřivým a souhlasícím věděním, ale svým konáním na vlastní kůži oživneš pro to, co je
věčné: Až sestoupíš z osla svého vědění do prachu a zahnojenosti konkrétního milosrdenství a přestaneš se starat, aby sis nezadal…
Právě tohle „učiň“, „jednej!“ se stává kamenem úrazu a skálou pohoršení obnažující nás v naší hanbě a nemohoucnosti vejít. Kde na to
vzít, aby srdce sobectvím ztvrdlé a lhostejné se pohnulo milosrdenstvím
a vzplálo láskou?!
Učitelé Zákona, aŅ už strany farizejské nebo saducejské, se to snažili
upřesnit a vlastně obejít. Ostatně možná, že i lecjaké to dnešní „sola gratia“ (pouhou milostí) se ukáže být spíše výmluvou nečinění a pokusem
vejít laciněji a jinudy (J 10,1 i Bonhoeffer). Jak proti snaživcům Zákona,
tak proti lenochům laciné milosti však stojí Ježíšův příklad a příběh.
Nezazdíš ho do žádné ideologie, z nejpečlivějšího systému se dřív nebo
později vylomí a vypadne. A tak ho jedni s rozpaky, jiní uraženě zavrhli,
poodložili pro občasnou potřebu spíše badatelů, vypreparovali, odmytologizovali a zneškodnili. Přece neodloží práci staletí jen proto, že se zčista
jasna vynořili v kraji ti dva, Jan a Ježíš, blázen a dítě, samozvaní agenti
Božího kralování, radikálové s opovážlivou výzvou ke změně všeho, k činu
pokání a obrácení od skutků mrtvých k životu jakožto milování toho
Krále a vlastně kde koho! Jen k hlasu jakéhosi posedlého askety, záhy
popraveného pouštního kazatele křtu pokání? Jen na radu oblíbence chudáků, k příjemnostem života až příliš smířlivého zastánce všelijaké sebranky, který beztak líp neskončí?
A přece se našli a najdou. Tu znalec a vykladač Zákona, tam kníže
židovské (podle čtvrtého evangelisty), kteří zaposloucháni do Zákona a proroků vytušili, že tady od Boha přišel Mistr, protože sotva kdo může, co ON
činí, leč by Bůh byl s ním. Příliš připomínal prorocké.: „Hospodin obřeže
tvé srdce, abys ho dokázal milovat celou bytostí…“ (Dt 10,16; 30,6) Nadě-
140
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
ji, že Bůh se připomene a navždy už zůstane u toho, od čeho si tolik jeho
lid slibuje; způsobí, že už nedokážeš prostě oddělit své potěšení od něho
a prožívat své štěstí a vyhlížet svou budoucnost bez něho. ON to učiní
zpronevěrám a svévoli lidu navzdory. Slíbil v plnosti času Smlouvu Novou:
Dá svůj Zákon do lidského vědomí, napíše ho na naše srdce, aby On sám
už byl napořád naším Bohem a králem a my jeho lidem. Slíbil dát nové
srdce a nového Ducha (Ez 36,26); novou totožnost, abychom s ním rádi
chodili a činili jeho slovo s potěšením jako ti, kteří jej milují. Teï jako by
se ten čas naplnil. S tímhle Nazaretským jako by se to přiblížilo…
Tak tedy, Mistře, řekni jak. Prozraï konečně svou metodu a tajemství
její účinnosti. Jakou mocí to činíš, abychom i my se dostali k tomuhle
doteku věčnosti, prosí oba, zákoník i kníže školy… A slyší: „Chceš-li vejít
a spatřit a dědičně se účastnit, je to jako znovu se narodit. Narodit se
z vody a Ducha,“ k lásce z celého srdce, ze vší duše a mysli, ze všech sil…
Asistovat vlastnímu svému znovu-zrození? Není to mimo možnost člověka v časnosti, sám se sebou se rozejít? Jak může něco takového být?
Svěř se jeho moci a vládě. ON to způsobí. ON zažehne onu rozhodující
zamilovanost do Boha ve tvém srdci a pozvedne tě k duchovnímu bytí
k životu dotýkanému a prodchnutému věčností. Kdo ustoupí, kdo udělá
místo Bohu, toho vzkřísí…
Člověk ale spíše odstoupí od Boha. Ze světla do tmy, kde se cítí v bezpečí
se zlem svých skutků… A to je ten soud (J 3,19).
Člověk se od začátku jeví janovskému Ježíši jako oblibující tmu. Nejde
k světlu pro vědomí trestuhodnosti svých skutků. Nenávidí světlo, které,
zmýlen a oklamán, spojuje s představou trestání. V jeho zmatené nevoli
nad světlem, které přišlo na svět, je soud, jako převrácený pud sebezáchovy: zprovodit ze světa, co mne usvědčuje v zakomplexování vinou a trestem.
„Já jsem světlo světa,“ říká Ježíš a bere na sebe hrozbu a vůli temnosti, Boží světlo v křehkém, bídám a pokušením vydaném těle uhasit. Ono
však sílí. Rozmáhá se, až silám tmy nezbývá než utrápit a zabít, co je
smrtelné, zničit vtělení toho světla. Boží moudrost v tajemství skrytá
hrůzu a bolest toho útoku na sebe vzkříšením obrátí ve světelný život
a živoucí světlo, na které smrt a moc temnosti nejen že nemá, ale naopak
mu ustupuje. Vyklízí pole všude, kde člověk si přizná svůj podíl na tmě
Velkého pátku a usvědčen ze svého zakomplexovaného zraňování Boha
se svěří jeho milosti. Jakože vzkřísil oběŅ naší zvůle, má na to i v nás se
zrodit novým životem a učinit nás svým tělem, částečkou sebe sama ve
svobodě Zákona Ducha života v Kristu Ježíši.
141
Otázka āivota: Mk 12,28–34; L 10,25–37
To je vykoupení do svobody Smlouvy, jejíž Prostředník nás sytí chlebem dávajícím život světu a občerstvuje, obživuje z plodu vinné révy –
svým tělem a svou krví. Utrpením svého těla a prolitím krve dosvědčil své
evangelium a učinil je mocí k spasení každému věřícímu. Otec to potvrzuje vzkříšením: Ježíš Kristus, náš Pán vstal z mrtvých k slávě Boha Otce,
abychom i my v novotě života chodili (Ř 6,4). Amen.
Modleme se:
Pane Ježíši Kriste, ty světlo světa, blízkost tvého království i nás (stejně
jako tenkrát ty zbožné) zviditelňuje a nám nezbývá, než se vracet. Měnit
svůj postoj, své myšlení, svůj život.
Děkujeme, že smíme rozumět svým krizím jako porodním bolestem toho,
co před tebou obstojí.
Děkujeme za hlas svědomí, za neklid v duši, který nám dává poznat, co
nemá být.
Děkujeme, že smíme pokáním ven z úzkostí a depresí, které jsme si způsobili nedověrou, chybnými rozhodnutími a marným snažením.
OdpusŅ nám neužitečným.
A když nám ukazuješ, čím škodíme, pomoz nám, prosíme, to změnit.
Milujeme tě, Ty víš všecko, ty víš, že tě milujeme, Bože Otče, Lékaři,
Zachránče a Příteli… Amen.
V Luhu nad Morání, Sexagesimae 3. 2. 2002
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
22.
Hospodin praví o svém služebníku: „Protože mne zamiloval, vysvobodím jej
a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
Vyzývati mne bude a vyslyším jej; já s ním budu v soužení, vytrhnu a oslavím
jej. Dlouhostí dnů jej nasytím a ukáži jemu spasení své.“
Ž 91,14–16
Ž1
Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných a na cestě hříšníků nestojí
a na stolici posměvačů nesedá. Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně
jeho přemýšlí dnem i nocí. Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách, kterýž
ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šŅastně mu
se povede. Ne takŅ budou bezbožní, ale jako plevy, kteréž rozmítá vítr. A protož neostojí
bezbožní na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých. NeboŅ zná Hospodin
cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne.
Žd 11,1–3
Víra pak jest nadějných věcí podstata a důvod neviditelných. Pro ni zajisté svědectví
došli předkové. Věrou rozumíme, že učiněni jsou věkové slovem Božím, tak že z ničeho
jest to, což vidíme, učiněno.
Víra: Ž 1; Žd 11,1–3
143
VÍRA
Co znamená, že věříme? Kde se při nás, kde se mezi lidmi bere víra? Je
celá řada pokusů životní postoj víry v Boha vysvětlit. Jako věřící se patrně shodneme, že je z dopuštění Božího a darem jeho milosti. Chápeme
tak víru vírou. To ON, v něhož věříme, nás přesvědčil a povzbuzuje ke
zvídavosti, píli a studiu věřeného, ale také k mnohé šŅastné životní volbě,
k rozhodnutím a činům víry. Apoštol mluví o „mocném díle Božím“.
(Ko 2,12)
Četli jsme, že víra je způsob rozumění tomu, že něco jest; je způsob
chápání bytí jsoucího (říká apoštol). Avšak ona předznamenává nejen naše
myšlení, náš rozum, ale i náš život citový (naši spontaneitu a emoce)
a konečně i to výkonné v nás, naši vůli a rozhodné konání. Víra je nejen
vhled k podstatě toho, co se jeví, co momentálně zakoušíme, ale i toho,
co je v naději vyhlíženo, co předjímáme, co ještě není. Přibližuje nás k tomu, co je v dané chvíli smyslům nedostupné. Je toho zdůvodněním a bývá
i hnací silou a motorem: Věřím, že se stane a stává se, protože věřím…
„Víra tvá tě uzdravila… Víra tvá tě k spasení přivedla,“ čteme v evangeliu.
Je šŅastnou, sebezáchovnou (a dovolím si říct: všezáchovnou a všenápravnou) orientací. Je nasměrováním k tomu, co je Boží… Boží je život
a ne ledajaký: „Přikázání Otce“ (čteme J 12,5) – jeho vůle a přání – je život
nepředstavitelně hojnější a plnější, nežli jsme zvyklí, „život věčný.“
Pro svou víru, pro nadhled víry dosáhli předkové toho, co se osvědčilo
a došli potvrzení své volby; potvrzení své existence, svého způsobu bytí
od těch, kteří přišli potom. Pustili se za nimi jejich směrem, vedeni jejich
příkladem a opět svědčíce těm, kteří přicházejí a přijdou. I my nabíráme
výšku pod oblakem svědků víry. Unášeni jejich skutečností a skrytou přítomností, se zbavujeme zátěže, balastu Boha-prázdných činností a jalového zdržování hledíce na vůdce „a dokonavatele víry, Ježíše“ (Žd 12,2).
Naše víra, zkušenost víry i nám dává nahlédnout do Boží dílny spásy
a nejen nahlédnout, ale účastnit se události SLOVA – neviditelného a ne-
144
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
vyzpytatelného Božího projevu, jehož dílem jsou věky. Rozumíme (říká
apoštol), že z ničeho – z nezbadatelnosti na počátku – povstává, co vidíme
a smysly zaznamenáváme, vnímáme. Jen vírou lze mít ponětí, že učiněny
jsou věkové SLOVEM Božím (čteme), a dál sledujeme tuhle orientaci života:
Jak vírou byla lepší Abelova bohoslužba nežli Kainova a víře jak Pán Bůh
vycházel vstříc. Skrze víru chodil Enoch stále s Bohem; vírou vnímal Noe
Boží napomenutí a Abraham Boží povolání… atd.
A co my? Ve víře přicházíme do tohoto shromáždění, jemuž živý Bůh
Kristus slíbil svou přítomnost. Vírou čteme a nasloucháme svědectví Písem a býváme „proměňováni obnovením své mysli“ (Ř 12,2) a svého konání…
Lze ovšem i bez víry číst Bibli. Třeba jako sbírku starověkých semitských textů, archaických výpovědí snad čtyřiceti osobností vynořivších
se v časovém rozpětí dvanácti až patnácti staletí většinou před naším
letopočtem nebo na jeho počátku. Tak zajímá Bible archeology a historiky,
etnology, lingvisty, ti všichni mají proč číst Bibli; a povýtce theologové,
religionisté. Lidé zaměstnávající se uměním a kulturou sotva mohou Bibli
vynechat. Těm všem je pozoruhodným předmětem zájmu, objektem zkoumání, bádání a vědy. Mnohé už tito učení lidé o Bibli a jejích souvislostech v minulosti jako kulturního a náboženského jevu, řekli a vysvětlili
a mnohé ještě přinesou.
Vším tím ale nevypovědí a nepostihnou, čím se stala nám věřícím. Čím
mně osobně je Bible, mi z toho rozsáhlého vědění o ní sotva co pomůže
dosvědčit a vyjádřit. Ona se mně totiž vírou stala ze zajímavého předmětu
a studijního objektu SUBJEKTEM mojí existence. Ne jakýmsi návodem či
receptářem, ale tvořivým duchovním živlem, v němž já sám se stávám
předmětem a ona působcem a uskutečňovatelem mne sama, mého vlastního bytí… Kdo zvenčí tomu porozumí?? Přiblížit to lze jen tomu, kdo
věří. Člověku věřícímu v Boha, toho Staré Smlouvy, v Boha Izraele, Abrahama, Mojžíše a proroků, v Boha lidu, z něhož vyšel proroky vyhlížený
Služebník a rozkryl jeho slávu. Z Písma; ze staré Bible – z Tóry a proroků – ji rozkryl: Slávu OTCE jako SYN , Syn člověka, Syn Boží, Nazaretský
Ježíš, náš Pán a Spasitel.
O Bibli ne jako o liteře, ale Duchu obživujícím, ne jako o literatuře, ale
jako o STVOŘITELCE můžu mluvit jen věřícímu. Věřícímu v našeho Otce,
který je v nebesích. Tomu, kdo věří, že on i já navzájem duchovně spřízněni Otci patříme a domov vyhlížíme. Stvořitelkou je Bible věřícímu v Boha
Syna, který nám ukazuje, co před Otcem neobstojí a jak se vrátit. Stvořitelkou je věřícímu v Boha Ducha svatého, který nás vrací… Ve víře se
Víra: Ž 1; Žd 11,1–3
145
lze setkat a hluboce si porozumět. Nahlédnout a vzájemně chápat, jak že
naše životy stejně jako věky utváří Slovo Boží, takže z ničeho (z nepopsatelna) je to, co vnímáme, vidíme, popisujeme… učiněno. Vírou jsme přitom. Víra nám otvírá oči, abychom dohlédli až k rukám Stvořitele. „Jako
oči služebníků k rukám pánů jejich, tak naše oči k Hospodinu našemu
Bohu“ (Ž 123,2).
Přidavač řeknou Němci Handlanger. Je to slovo složené z podstatného
Hand – ruka a z přídavného lang – dlouhý nebo lépe ze slovesa langen –
podávat (a taky toužit po někom). Přeloženo tedy spíše než „dlouhá ruka“
znamená Handlanger někoho „k ruce“ – příručího podávajícího do ruky.
Dobrý přidavač odečte z rukou mistra, co má podat, co je právě na řadě
a zapotřebí. Musí se ale na mistrovy pohyby, na ruce napovídající mistrův záměr, soustředit. Je dost jasné, přátelé, že mluvím o Bibli? O našem
ponoru do ní, resp. zahleděnosti k Hospodinu našemu Bohu?
Jsme strašně roztěkaní a rozptýlení Boží přidavači. Jako zamilovaní,
řeklo by se. Rozdychtění hned pro to, hned pro ono. Býváme zahleděni
jinam než k Božím rukám. Každý zedník by nás dávno takové poslal
k šípku. Postmoderní člověk dneška je prý stižen zhoubným bujením
svých tužeb jako rakovinou, říká Michel Foulcault, francouzský myslitel
a psycholog. Přání stíhá přání. Otročíme diktátu své touhy a žádosti bez
pravého potěšení a štěstí… Napomíná-li nás apoštol: „Nepřipodobňujte
se tomuto světu, ale obnovte se obnovením své mysli,“ jde dnes o tuhle
pandemii našeho věku. To vůči ní se chraňme a dovolávejme pomoci
v nebesích, jejichž půdorysem je pro nás Bible:
„PosvěŅ se…“ říkáme: „Přijï… Buï…“ voláme po poměrech „jako v nebi,
tak i na zemi“. A pak prosíme: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes.“ Čerstvý
chléb pro dnes. Nejen ten, který hyne, ale který zůstává k životu věčnému. Dá nám ho Syn, jehož potvrdil Otec. Přitom však nepřeslechnutelně
říká, abychom vynaložili úsilí; abychom o něj stáli a pracovali a upřesňuje: „Já jsem ten chléb živý, který jsem z nebe sestoupil…“ a k posile
naší víry i z mrtvých vstal pro vždy nové, živé a čerstvé setkání s námi.
Vstoupil na nebesa, kde sedí na pravici Boha Otce (v nebi Písem Nové
Smlouvy už nelze myslet Otce bez Syna v Duchu svatém) a přitom je
s námi po všecky dny až do skonání světa. Odkrytou tváří smíme hledět
na jeho slávu optikou Bible jako v zrcadle, říká apoštol, a být jí proměňováni jako od Ducha Páně (2K 3,18). „Kdo věří ve mne jakož dí Písmo (kdo
věří v Duchu Bible), řeky z břicha jeho poplynou vody živé“ (J 7,38 Kral.).
Dřív než ráno sáhneme po čerstvých novinách, uchází se o naši pozornost Pán Ježíš Kristus, aby čerstvě ožil v našem vědomí a jednal… Jeho
146
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
stvořitelská moc je mocí toho na Sinai, Hospodina zástupů, mocí Jahve
hořícího keře…: „Já a Otec jedno jsme, „čteme v Bibli, v tom zrcadle nebeských věcí. On, Beránek – Beránek jako zabitý – rozlamuje pečetě.
Beránek Boží, který snímá hřích světa: rozvazuje svazky lidské svévole
a Boha-prázdnoty; ruší odcizení; léčí rakovinu naší nenasytnosti; denně.
Chléb náš z nebe sestupující…
Jak snadno se nám zacloní vidění těch věcí! Šou světa místo na cestu
nám svítí do očí, až zrak přechází a my přicházíme o to, co nás dnes zde
duchovně živí. Jsme vinni svou nechutí: „OdpusŅ nám… odpusŅ jako my
odpouštíme… a neuveï nás… ale zbav nás…“ Ošetřujme modlitbou ten
chléb z nebe sestupující. Na nápor dne nevystačíme jen s dobrou snídaní…
Dovolte mi krátce dosvědčit roli a význam Bible v mém životě: Když
před I. světovou válkou Biblická společnost britická a zahraniční začala
i v Rakousko-Uhersku šířit Bible, byl můj dědeček (praktikující křesŅan
a laický kazatel z chudé tkalcovské rodiny na Bystersku v Orlických horách) jedním z prvních plnočasových kolportérů-misionářů, jakýmsi podomním obchodníčkem – cesŅákem, knihkupcem Knihy knih a kamelotem
Božím.
Zaměstnával ho John Salomon Porter, poslední ze čtyř bostonských
misionářů American Boardu, misijní společnosti amerických svobodných,
tj. nezávislých (independentních) křesŅanských sborů, působících v Praze.
Z dědových dvanácti dětí patřil tatínek k těm starším, které zažily válečnou nouzi. K podvýživě se snad přidal nějaký ten úraz hlavy, či genetická dispozice, takže se při něm v jeho šestnácti, kdy studoval obchodní
akademii v Chrudimi, projevila těžká epilepsie. Neléčitelné nervové postižení projevující se občasnými náhlými záchvaty křečí celého těla provázenými pádem a zmítáním v jakési trhavé torzi až po stočení očnic, sliněním a neartikulovanými zvuky. Záchvat končíval celkovou vyčerpaností,
někdy i krátkou ztrátou vědomí. A jak to u padoucnice bývá, způsoboval
si tatínek často druhotná zranění, když polekaní lidé ustupovali, místo
aby pomohli.
Po maturitě si našel zaměstnání v Praze, kde pod vlivem Karafiátova
žáka a Masarykova přítele, kazatele Františka Urbánka, se utvrdil v uvědomělejším a rozhodnějším křesŅanství. V žižkovském sboru tehdejší Českobratrské jednoty – v té době už jako student kazatelství, pohledný člověk hovořící anglicky, francouzsky a německy – poznal maminku. O něco
starší, rovněž věřící absolventka anglického lycea zapsaná tehdy na farmacii, se odhodlala s ním snášet dobré i zlé.
„…budeš-li věřit, uzříš slávu Boží.“ J 11,40
148
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Oba měli řadu společných přátel z žižkovského sdružení mládeže a
mezi nimi i lékařku, která jim důrazně kladla na srdce, aby vzhledem
k možné dědičnosti otcovy nemoci nepomýšleli na rodinu. Asi i jiní, kdo
někdy viděli tatínka při záchvatu, si to mysleli: Mít takhle postižené dítě?!
Hrůza!
Představuju si, jak nesnadno se naši na modlitbách rozhodovali učinit
odpovědně i v této věci Bibli – Boží slovo – subjektem a hybatelem svého
života; vírou se spolehnout, že „dědictví od Hospodina jsou dítky a plod
lůna mzdou od něho“ (Ž 127,3), a odevzdaně přijmout obé: možnost zdraví
i nemoci jako z ruky vědoucího a dobrotivého Otce v nebesích, jehož dědictví se neomítá. Věčné je milosrdenství jeho. Ze šesti dětí, které se jim
zdravě narodily, jsem druhý.
Vírou jsem směl porozumět, že učiněni jsou věkové, že sám jsem se
stal a všechen můj svět že učiněn je Slovem Božím. Alternativou bylo
nebýt. Ono doporučované nic. Slovo Boží z něho stvořilo a dosud tvoří
moje všecko. Přeneseme-li se dnes přes těch mých sedmašedesát, kdy
jsem někdy masivně zakoušel Boží vstupy, zmíním aspoň jeden z posledních:
Vloni, 17. srpna, jsem dopoledne kázal v Hořicích v Podkrkonoší, kde
máme na faře nejstarší dceru s rodinou. Když jsem se po bohoslužbách
vracel, stalo se mi na dálnici před Prahou, že jsem usnul. Jel jsem asi
stodvacítkou v pravém pruhu a najednou – přiškrcený pásem, kterým
jsem se krátce předtím za jízdy připoutal – jsem se držel volantu proti
zelené změti listí a větví všude v oknech, s nohama na spojce a brzdě.
Kolem se míhali ti, co to kalí dvoustovkou a můj náklaïáček vězel v milosrdném křoví namáčknutý na dělícím svodidle levého jízdního pruhu…
Jak snadno jsem mohl někoho připravit o život a sám být po smrti! Až
na ty keře jsem ničemu neublížil. Domačkaný a bez světel jsem dojel
domů. Když jsme si pak se ženou při jedné z našich ranních chvilek
u biblických hesel Jednoty četli ze žalmu 118: „Neumřu, ale živ budu,
abych vypravoval skutky Hospodinovy,“ znovu jsme mysleli na to, jak nám
Pán Bůh tyhle dny společného života přidává.
Víra je v neposlední řadě taky způsob interpretace, způsob pochopení
a výkladu toho, co se s námi a nejen s námi, děje. Je terénem našeho
setkávání – obecenství s Bohem a jeho lidem. „Naše obcování je v nebesích“ (Fp 3,20). Apoštol tím říká, že modlitba a Bible – Slova potěšení
zákona Ducha života v Kristu Ježíši – tvoří silové pole. Pohybem víry v něm
se v nás indukuje nová inspirace ke způsobu života v rozhojňujícím se
149
poznání Boha a věcí jeho království. „To je ten život věčný (modlí se Pán
Ježíš při loučení se svými nejmilejšími), aby poznali tebe, Otče, jediného
a ve všem pravého Boha a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista“ (J 17,3).
Amen
V Luhu nad Morání, Invocavit 29. února 2004
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
23.
„Hle, vstupujeme do Jeruzaléma a naplní se všecko na Synu člověka, co je
psáno skrze proroky.“
L 18,31
L 10,38–42
I stalo se, když šli, že on všel do jednoho městečka. Žena pak jedna, jménem Marta,
přijala jej do domu svého. A ta měla sestru, jménem Marii, kteráž seděci u noh Ježíšových, poslouchala slova jeho. Ale Marta pečlivá byla při mnohé službě. Kteráž
přistoupivši, řekla: Pane, nemáš-liž o to péče, že sestra má nechala mne samé sloužiti?
Protož rci jí, aŅ mi pomůž. A odpověděv, řekl jí Ježíš: Marta, Marta, pečlivá jsi a rmoutíš
se při mnohých věcech. Ale jednohoŅ jest potřebí. MariaŅ dobrou stránku vyvolila, kteráž
nebude odjata od ní.
J 11,20–27
Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
I řekla Marta Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel. Ale i nyníŅ
vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh. Dí jí Ježíš: VstaneŅ bratr tvůj. Řekla
jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější. Řekl jí Ježíš: já jsem
vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byŅ pak i umřel, živ bude. A každý, kdož jest živ
a věří ve mne, neumřeŅ na věky. Věříš-li tomu? Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila,
že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
J 12,1–8
Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdež byl Lazar ten, kterýž byl
umřel, jehož vzkřísil z mrtvých. I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar
pak byl jeden ze stolících s ním. Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného,
pomazala noh Ježíšových a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té
masti. Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš Šimona Iškariotského, kterýž jej měl
zraditi: Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým? To pak řekl,
ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl a měšec měl a to, což do něho kladeno bylo,
nosil. Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřbu mého zachovala to. Nebo chudé vždycky
máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
Jedno potøebné:
L 10,38–42; J 11,20–27; J 12,1–8
151
JEDNO POTŘEBNÉ
Marta má dům v Betany nedaleko Jeruzaléma. Žije v něm spolu se sestrou a bratrem. Skupiny poutníků na jerišské cestě jsou neklamným znamením blížících se svátků, času slavností Izraele. „Už jdou!“ je slyšet děti
z ulice a zbožní Židé se sbíhají s úctou a radostí vítat příchozí jako posly
Boží. Což Abraham kdysi nevěda nepřijal takhle návštěvu andělskou?
(Gn 18,2.3)
Energická Marta mezi prvními otvírá svůj dům Mistru z Nazareta a jeho
galilejské družině – známým i těm jen povědomým tvářím. Málokdo býval
docela cizí mezi pocestnými ubírajícími se před velikonocemi tou starou
cestou. Pozdravy a žehnání se nesou domácností, srdečné veselí zahání
únavu cesty a Ježíšovo evangelium Božího kralování se zas člověka zmocňuje a otvírá ho k vidění a slyšení i k porozumění srdcem, jak že je Bůh
král, jak že se jeho milosrdenství potkává s vírou a spravedlnost Boží
člověka neničí, ale získává a proměňuje jako políbením ŠALÓM , Božího
pokoje a smíření (Ž 85,11)…
Martu rozechvívá a těší, že do toho s tím, co má a v co doufá, šŅastně
zapadá: Čím uctít? Co ještě snést a nabídnout? Co porovnat a uklidit? Co
podat a nezapomenout? Je všeho dost? Prostírá slavnostní večeři a hostí
přibývá. Jen dál…! Neodbyde žádného, i kdyby si měla od sousedů vypůjčit. Takový je řád Božího požehnání a blahoslavenství. Je si jista tím,
co dělá, co je v dané chvíli jedině dobré a správné…
Jakpak, že to taky tak nevidí Maria? Že nepřiskočí a trochu nepomůže!
Něco s ní není v pořádku a Martu to mrzí a trápí. Má ji snad prosit? Co
kdyby ji napomenul ON , Mistr?!
„Pane, nemáš o to péči? (Kral.) Nevidíš? Nestaráš se …? Ona si tu sedí
a já nevím, co dřív. Domluv jí přece, aŅ se probere a trochu… no vždyŅ
víš…“ Výmluvně zvedá paže a rozhlíží se po rozlehlém večeřadle, po hostech, kteří k ní obracejí tváře. Má pocit, že nestíhá; je toho náhle víc,
nežli stačí obstarat, vypovědět, oběhnout, obejmout…
152
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Kralický sumář té kapitoly shrnuje: „Pán Martu z přílišné péče tresce…“ Nevím. Nasloucháme dost pozorně? „Marto, Marto, jsi pečlivá a
mnohé tě rmoutí. Děláš si starosti a trápíš se pro spoustu věcí. (Ekumenický překlad)“ Ano. Taková Marta je. Jenomže k dobrému utrmácených příchozích. Každý z toho něco má. A Ježíš z tisíce a jedné její služby
sotva co zlehčuje, snižuje a zpochybňuje, neřku-li vytýká: „Ale jednoho
jediného je nezbytně třeba,“ „jednoho jediného při tom všem, Marto. A jestliže tím, co děláš, sleduješ Boží zájem, ohlížíš se po jeho království a hledáš
jeho spravedlnost, výborně. Ale tvá sestra? Poslyš, nech ji, aŅ hledá po
svém. Třebaže leccos nechává plavat, není to špatně. I ona vyvolila dobrou
stránku…“ Dobrou. Neříká lepší. „Přestože není po tvém, její volba není
méně šŅastná a nikdo ji o to nepřipraví.“
Co se to tu vlastně děje? Na první poslech by se mohlo zdát, že Mistr
dává Marii proti Martě zapravdu. Ale on jen naznačuje a přidává jiné podstatné hledisko k důvodům Martiny stížnosti. A Marii? Té pomáhá ze zahanbení: „Takhle se svěšenou hlavou přede všemi? Marto, neříkej, že to
tak chceš. Hostíš nás přívětivě, nezištně sloužíš a všichni to oceňujeme.
Ale dobro toho království je větší, než jak se ti jeví z chvályhodného tvého
postavení štědré hostitelky. Je také ještě i jinde, kam se zrovna nedíváš.
A otázkou není, kdo do hry dává víc, ale jak se tím, co dělá, otvírá darům
toho krále…, jedině nepostradatelným, nezpochybnitelným a životodárným.
Nevíme, jak to bylo dál. Marta se odmlčela. Cítí, jak v tomhle osvětlení
její důvody slábnou. Vyschlo jí; ztěžka prodýchává, že je sice v právu, ale
Ježíš teï z něho notný kus přenechává Marii a naznačuje, že ne na něm,
na žádném rozhodčím, na žádném karateli, ale na nich, na každé zvlášŅ
záleží, aby to obojí bylo z víry, v duchu a v pravdě…
…Možná se Maria přece jen zvedla a pomohla třeba s nádobím. Nebo si
snad Marta řekla: ono to počká, a přisedla ke shromážděným kolem Ježíše? Nevíme.
Víme však, že obě – každá po svém, ale obě – se staly jeho přítelkyněmi. A mýlil by se, komu by se zdálo, že Marta si snad před Mistrem zadala, zahanbena hloubavější Marií, anebo naopak, že Maria ohrnula nos
nad uběhanou hospodyní Martou. Dál pod jednou střechou spolu zůstávají obě různé opravdovosti, dvě představy pořádku a řádu, dvojí rozeznání toho, co se sluší. Jsou a zůstanou své, ty sestry a Ježíš (čteme) si
zamiloval Martu i sestru její i Lazara (J 11,5) a rád se tam vracel.
Není konce mezi námi všelijakých variací na tuhle Betanskou příhodu
a někdy i se scénářem jaksi naruby, kdy Maria si stěžuje: „Mistře, nevi-
Jedno potøebné:
L 10,38–42; J 11,20–27; J 12,1–8
153
díš, jak nás tou svojí ustaranou pečlivostí ruší?! Řekni jí přece, aŅ toho
nechá a konečně se usadí k patřičně zbožnému soustředění a rozjímání…“
A Ježíš opět sotva bývá jednoznačně na straně této duchovnější stížnosti:
„Jsou ještě i jiné vzácné stránky dobra (říká), takže mu nebraňte; nepřekážejte si v dobrém jeden druhému. Přes rozdílnost svých opravdovostí
spojujete se přece a doplňujete se navzájem ve mně tímtéž zaujetím víry
k hledání Božího království a jeho spravedlnosti. Ono vás inspiruje a osvobozuje každého zvlášŅ svým způsobem. Člověče, křesŅane, stůj v pravdě,
neboli buï věrný v tom, jak jsi povolán, jak jsi rozpočítán k veliké hře
této své časnosti. Ano, ten poklad v poli jako by se skrýval. Hledejte! Hledejme! Zdá se ti, že do hry dáváš víc? Jestliže od toho nedokážeš zvednout oči vzhůru, může to být „samá voda“ tohle tvoje „víc“. VždyŅ „nezáleží na chtění toho, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se
smilovává“ (Ř 9,16). To jeho laskavostí mezi námi občas „přihořívá a hoří“
a poklad se otvírá… Slyšíš, Marie, rozjímej, modli se, nikdo ti to nebere;
ale co kdybys přece jen trochu…? Anebo ty. Marto, tvá ochota je jasně
mimo diskusi, ale poslyš, co kdybys občas…?
Marty patrně vždycky půjdou spíš s Martami a Marie budou držet s Mariemi na společné pouti k téže Boží budoucnosti. Podstatné však zůstává
mezi nimi to vstřícné, chápavé a smířlivé „ale“; připouštějící „ale“, umožňující respekt a uznání a spolupráci.
Ježíš cestou do Jeruzaléma podržel tenkrát evangeliem království a jeho
spravedlností – tím jedním potřebným – dům v Betany a drží jakž takž
pohromadě i nás – svoji domácnost v dějinách. Pojïme za ním. Sestupme
s ním až k místům a času rozuzlení a naplnění všeho, co o něm – o Synu
člověka – předjímali a psali proroci… Zahanbující a plané nám odtud
připadnou spory jeho nejbližších, strážců jeho zájmů (jak sebe občas
vnímáme), žárlivé hádky a prestižní řevnivosti, nedůtklivost vůči těm, co
s námi nechodí a nekamarádí (Mk 9,38 L 9,49). To jedno jedině opravdu
potřebujeme pro každý svůj den i pro chvíli, kdy se ocitneme na kraji
všelijak zraňováni tím, co nás ohrožuje: spatřit, nahlédnout to všecko,
odkud to vidí ON a myslet po jeho.
Poslední Ježíšovu pouŅ do Jeruzaléma poznamenala smrt jednoho
z těch tří. Už nemohli čekat a tak Lazara pochovali. A když se poutníci
konečně přiblížili k domu smutku, i tenkrát to byla Marta, kdo vyběhl
první: „Pane, kdybys ty byl zde, můj bratr byl by neumřel…“ O Marii
čteme, že seděla doma. Zůstala s plačícími. Ale Martě to nedá: „I nyní
vím, že cokoli bys požádal od Boha, dá tobě Bůh. Kdo by se toho od Marty
nadál?! V naději proti naději chce slyšet Ježíše… A slyší. Slyší neslý-
154
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
chané: „Já jsem… já jsem vzkříšení i život kdo věří ve mne, byŅ pak
i umřel, živ bude… A každý, kdo je živ a věří ve mne, neumře navěky.
Věříš tomu?“
Odhodlaně a statečně a jaksi naléhavěji a slzám navzdory vyznává ta
žena z Betany, co předtím někde už pověděl Petr: „Pane, já jsem uvěřila,
že jsi ty Kristus, Boží Syn, který měl přijít na svět.“ Sevřena bolestí své
ztráty opřela se o slovo Ježíšovo. Zatímco Maria ve společnosti všelijakých těšitelů má pro Ježíše jen hořkou výčitku a usedavý pláč (J 11,40).
Marta teï za obě zvedá a drží to jedno potřebné: Věří a vyznává, jakkoli
pak u hrobu i ona zakolísá a couvá. Ale slyší: „Však jsem řekl, budeš-li
věřit, uzříš slávu Boží.“ Slávu Syna člověka, vítěze a krále…
Někteří s tím poběží hned k jeruzalémské vrchnosti. A tam? Tam se
myslí politicky a straší možnou destabilizací situace takhle před svátky:
Vydají na Ježíše zatykač. Dávno jde dárci života o život, ale ON přesto
denně jim káže v chrámu. Mluví o pokání a o víře v toho, který jediný je
král a pastýř hledající a zachraňující, co bylo zahynulo. Těm nejodpovědnějším, těm u moci a vlivným, kteří mu hrozí, přináší, co by jim bylo ku
pokoji a spáse. Ale na noc hledá přístřeší v Betany u přátel, jimž zjevil
svou slávu. Služebník Hospodinův, Beránek Boží, Vykupitel.
Jan vypravuje, že toho večera než vjel na oslu do města, když všichni
i přítel Lazar vrácený životu s nimi, seděli za stolem a Marta opět obsluhovala, byla to zase Maria, kdo vnímá jedinečnou vzácnost té chvíle. Srdcem prohlédá k tomu, co je očím neviditelné, a k údivu všech přináší, co
měla nejvzácnějšího: libru drahé masti, aby ošetřila ukoptěné nohy, nohy
Ježíšovy. Svými vlasy pak vytírala, až se všecek dům naplnil vůní…
„Nemá to logiku,“ hubovali někteří kolem šetrného Jidáše.
„Nemá,“ řekl Ježíš: „Stejně jako smrt ve třiatřiceti…, Ale nechte ji a myslete na můj pohřeb.“ To jedno potřebné pro tuhle chvíli našla a vystihla
láskou. Neprakticky. Ovšem… Láskou ne k vlastní dobré věci, ke své vizi
a představě, ani milováním druhého jako projekce a obrazu sebe. Maria
ví, že tělo, jehož se dotýká, čeká utrpení a smrt… Ale jako by viděla Neviditelného, prohlédá k jeho s ničím nesrovnatelné slávě, jíž si připadá být
sama přijímána a zahrnována a nesena vstříc ne smrti, ale životu, životu
s ním.
Co o tom ví pragmatik Jidáš? O lásce, která bližního účelově neurčuje,
neúkoluje, ale dělá mu místo. Přeje mu z celého srdce. Ze srdce rozšířeného přízní a milostí…?
Všeho do času, láska na věky (1K 13). To ona je tím hledáním a nalézáním. Ona těží z tajemství toho království, ze skrytých pokladů nezpo-
155
Jedno potøebné:
L 10,38–42; J 11,20–27; J 12,1–8
chybnitelné hodnoty. Ona je tou pobožností, která má i nynějšího i budoucího života zaslíbení. Stůjme o ni. Amen.
V Luhu nad Morání, březen 2003
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
24.
„Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, která jsou
od věků“
Ž 25,6
„Dokazuje pak Bůh svou lásku k nám; nebo když jsme ještě hříšníci byli, Kristus
umřel za nás.“
Ř 5,8
Ř 3,20–26
Protož ze skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před oblíčejem jeho; nebo
skrze zákon poznání hřícha. Ale nyní bez zákona spravedlnost Boží zjevena jest,
osvědčená zákonem i proroky, spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke
všem a na všecky věřící. NeboŅ není rozdílu. VšickniŅ zajisté zhřešili, a nemají slávy
Boží. Spravedlivi pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se
stalo v Kristu Ježíši, jehož Bůh vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho, k ukázaní
spravedlnosti své, skrze odpuštění předešlých hříchů, v shovívání Božím, k dokázaní
spravedlnosti své v nynějším času k tomu, aby on spravedlivým byl a ospravedlňujícím
toho, kterýž jest z víry Ježíšovy.
Mt 21,33–46
Jiné podobenství slyšte: Byl jeden hospodář, kterýž vzdělal vinici a opletl ji plotem
a vkopal v ní pres a ustavěl věži i pronajal ji vinařům a odšel pryč přes pole. A když se
přiblížil čas ovoce, poslal služebníky své k vinařům, aby vzali užitky její. Vinaři pak
zjímavše služebníky jeho, jiného zmrskali, jiného zabili a jiného ukamenovali. Opět
poslal jiných služebníků více než prvé. I učinili jim též. Naposledy pak poslal k nim
syna svého, řka: UstýdnouŅ se syna mého. Vinaři pak uzřevše toho syna, řekli mezi
sebou: TentoŅ jest dědic; poïte, zabíme jej a uvažme se v dědictví jeho. I chytivše ho,
vyvrhli jej ven z vinice a zabili. Protož když přijde pán vinice, co učiní vinařům těm?
Řekli jemu: Zlé ty zle zatratí a vinici svou pronajme jiným vinařům, kteříž budou vydávati jemu užitek časy svými. Řekl jim Ježíš: Nikdy-li jste nečtli v písmích: Kámen,
kterýž zavrhli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhlovou? Ode Pána stalo se toto a jest
divné před očima našima. Protož pravím vám, že bude odjato od vás království Boží
a bude dáno lidu činícímu užitky jeho. A kdož by padl na ten kámen, rozrazíŅ se; a na
kohož upadne, setřeŅ jej. A slyšavše přední kněží {biskupové} ta podobenství jeho,
porozuměli, že by o nich mluvil. I hledajíce ho jíti, báli se zástupů; nebo ho měli za
proroka.
Královský vinohrad aneb o€spravedlnosti:
Ø 3,20–26; Mt 21,33–46
157
KRÁLOVSKÝ VINOHRAD
ANEB O SPRAVEDLNOSTI
Starobylý text epištoly je řečí k člověku jako tvoru náboženskému; k člověku vyznávajícímu: „Tvá je země. Jsem hostem a příchozím u tebe, Bože,
neskrývej přede mnou svá ustanovení.“ Teprve jako tvorů náboženských
se nás i dnes Pavlovo psaní bezprostředně týká. Odpovídá na naši otázku, na otázku, která hýbe i naším světem: „Nejsem-li tu náhodou, tedy
jen abych co nejpříjemněji spotřeboval svou nahodilou účast na bytí, je-li
tu smysl, úkol, počáteční zadání a cíl, Bože, jak obstojím?“
Židům i pohanům tenkrát, tedy všem lidem, všem nám, takovým, jací
jsme dnes (resp. jací bychom bez Krista byli), dokazuje apoštol, že není
rozdílu, všichni jsme zklamali Boží očekávání a vůli, porušili jeho zákon;
všichni jsme vinni Bohu a v této své nepodařenosti zplanělí a vyhaslí; bez
Boží slávy, bez jeho blízkosti, bez obecenství s ním, bez sdílení a podílu
na tom, co je Boží; neživí tím životem, který pro nás Stvořitel zamýšlel.
Takoví jsme.
Přiznáme-li si to s lítostí a vyznáme jemu, může s tím ON a jenom ON
něco udělat. Vzpamatovat nás; vrátit nás z naší ztracenosti a rozptýlenosti
bloumající po všem možném, vykřesat v nás jiskru otázky po Bohu, která
by vzplála a hořela dál sama od sebe rozpomínáním se zevnitř a porozuměním; vzkřísit nás z naší odumřelosti pro něho k žízni, hladu, prahnoucí touze.
O tom svědčí apoštol a měli bychom s tím, co tu říká, poměřit svou
vlastní zkušenost víry a potvrdit to svým svědectvím. K duchovnímu probuzení není jiné cesty. V Jeruzalémské bibli ten odstavec od 20. verše
nadepsali: „Zjevení spravedlnosti Boží a role víry“.
Hned první prohlášení zní neslýchaně: Boží spravedlnost je nezávislá
na zákonu (čteme). Boží zákon není receptem ani mírou Boží spravedlnosti… Co je to za spravedlnost, která nevzhlíží k zákonu?! Jak bez zákona
158
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
sečte a zváží, komu co patří? Podle čeho vyměří každému, co jeho jest –
padni komu padni? Pavel ovšem předeslal, že tudy pro nás beztak cesta
nevede. Takto definovanou spravedlností po našem se budoucnost všechněm zavírá. Hodnoceni a souzeni zásadou „každému, co jeho jest“ neobstojíme žádný. Co nám patří, co si zasloužíme, je odložení k zahynutí.
Z přirozenosti zvolujeme nepravost, nicujeme v trápení a směřujeme ke
smrti.
Ale není to nebeský Otec – Bůh všelikého milosrdenství – kdo se zadostiučiněním sleduje, jak sklízíme, co jsme zaseli: „Zdaliž jakou líbost mám,
když umírá bezbožný? Dí Panovník Hospodin. Zdali ne raději, když se
odvrací od cest svých, aby živ byl?“ (Ez 18,23). Ne Pán Bůh, ale žalobník;
ten překážeč Boží se těší z naší beznaděje a žádá proti nám výkon exekutivy u trůnu Nejvyššího (Zj 12,10). To on vymáhá trestání provinilých
a odplatu bez lítosti. On se ohání mstivou, pokutující spravedlností jednoho proti druhému, jak ji občas ukřivděni sami dobře známe.
Soudíme se s bratrem nebo sestrou? Vedeme spor křesŅan s křesŅanem? Pak míváme právě jeho na své straně. Toho spravedlivce, jehož viděl Ježíš jako blesk padat s nebe a i Jan ho viděl, jak před Boží tváří
nepochodil: „Svržen je žalobník bratří našich.“ Čtěte ten hymnus na konci
bible… Protože Bůh především otcovsky miluje a slitovává se a hříchy
nepočítá a „proto se zjevil Syn Boží, aby kazil skutky ïáblovy“ (1J 3,8)…
Aby v nás potlačoval tuhle pohotově odsuzující a nelítostnou jistotu bytí
v právu: „Kdo je bez hříchu, hoï první… První udeř kamenem…“ (J 8,7).
Kdo bychom neznali tuhle modelovou scénu, kdy jsme se zastyděli a raději
odešli, zprvu tak sebejistí a neomylně v právu? Ježíš, Syn člověka nám
překáží. Překáží výkonu naší přirozené spravedlnosti – spravedlnosti toho
zlostníka (v nás?), spravedlnosti tohoto světa. A brzy sám sebe vydá, aby
ji svou bolestí, svou potupou a smrtí navždy odhalil a usvědčil – tuhle
spravedlnost zákona trestu, pomsty a odplaty jako velmi hřešící a smrtonosnou (J 16,8)… A aby místo ní nabídl světu jinou, tu Boží, zachraňující.
Odsoudí ho. Spravedliví podle zákona a zbožní ho popraví jako ruhače,
protože zpochybnil Boha po jejich; Boha důsledně stíhajícího a bez pardonu spravedlivého… a tím i všecku jejich tak důmyslnou zákonickou
zbožnost. Nesnesli, že by Bůh mohl být jiný, než si mysleli. Příliš si jistí
sami sebou a právem na své straně, ho odsoudili k záhubě, protože konal
a kázal tak neslýchanou spravedlnost Otcovu. Spravedlnost spočívající
v právu a pravdě odpouštějícího Boha Krále; spravedlnost životodárnou
a osvobozující; spravedlnost království, kde pro lidi bez nároku (a takoví
Královský vinohrad aneb o€spravedlnosti:
Ø 3,20–26; Mt 21,33–46
159
jsme všichni) ožívá naděje na to, co si nezaslouží a co jim nepatří. NeboŅ
věčné a svrchované je milosrdenství jeho…
Proti právu po zásluze hbitě potrestat pozvedl Ježíš naději spravedlnosti Boží. Ne aby ji prostě na místo té světské doporučil a dosadil. Kázal
spravedlnost zjevenou bez zákona a přece zákonem a proroky dosvědčenou, ze Smlouvy Boží vyrůstající a zrající k užitku: k radosti nebes nad
hříšníkem činícím pokání; k radosti nad svobodou a štěstím člověka, jemuž Bůh odpustil a který se pro tuto spravedlnost Boží stává nadějí tohoto světa. Ne výroky v justičních palácích, ale změnami lidského srdce,
lidské osobnosti; darem nové duchovní totožnosti Bůh zachraňuje svět.
Po jednom a skrze to, co bylo zahynulo…
Takhle spasitelná úroda však na Boží roli a vinici pod správou svévolných a zlých vinařů nevzešla. Nemajíce co odevzdat Pánu, který jim důvěřoval, nejen že nezalitovali, ale zatvrdili se. Už dávno ne smysl vinice,
dávno ne užitky pro jejího Pána, ale sebe; sebe učinili středem a mírou
svého snažení. Zmocnili se svěřeného jako své kořisti. Ukradli vinohrad
Boží, předmět své povinnosti a správy a opevnili se v něm příkrostí svého
sudičství a svým pokrytectvím, po svém chválíce a po svém zatracujíce.
Předlouho shovíval Pán vinice. Prorockými poselstvy žádal ovoce pokání
a milosrdenství (Oz 6,6;10,12 Mi 6,8 aj.). Čekal marně. Jeho posly týrali
a hubili, až nakonec si zdůvodnili i usmrcení jediného Syna milého, jehož
Pán v krajnosti své dobré vůle poslal doufaje: „Snad se zastydí před Synem mým…“ Nepřeslechněme tuhle naději zmíněnou Ježíšem; naději jiné,
šŅastnější možnosti v Synově poslání… Oni však dědice z vinice vyvrhli.
Zapřeli ho ve svatých Písmech, v proroctvích a zaslíbeních, aby potvrdili
sami sebe: „Uvažme se v dědictví jeho…“ Spikli se proti Bohu. Překroutili
svědectví jeho zákona po svém, aniž se zastyděli – blázni a slepci.
Čteme, že když Ježíš dopověděl tohle podobenství, chtěli ho rovnou zajmout, protože se v tom poznali – přední kněží a učitelé, kazatelé a mistři.
Jak to, že se nezalekli? V jejich rukou Boží vinice zplaněla a jestliže teï
Syn žádá pro Otce její užitky, neslyší na to. Neráčí chápat, o čem že to
mluví. „Zabijme ho… Zabijme ho, aŅ je klid a dál zůstane zákon zákonem
a spravedlnost spravedlností po našem!“
„Když přijde Pán vinice, co učiní těm vinařům?“ končí Ježíš své podobenství a slyší své posluchače (potažmo nás): „Zlé, ty zlé zatratí…“ Každému přece, co si zaslouží. Jinak než v duchu zplanělé vinice ti lidé ani
my myslet nedokážeme: „Zatratí vinaře ty (říkají) a vinici pronajme jiným,
poctivějším, spravedlivějším, kteří mu budou vydávat užitky časem svým“
(Mt 21,41). Tak je to normální. Příběh těch zlotřilců připadá všem kolem
160
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Ježíše jako neřádstvo; jako neblahá, pohoršující výjimka. Normální přece
je být spolehlivý a dobrý. Zabitím syna ti zlí zjevně dovršili nehoráznou
nepravost své držby, převrácenost svého nakládání se svěřeným. Co tedy
s nimi jiného, nežli je ztrestat, jak si zaslouží, odstranit, vylikvidovat je
a nahradit dobrými. Dát vinici jiným, lepším správcům věrněji hospodařícím s jejími možnostmi…
Jenomže jsou takoví skutečně tak snadno k mání? Jsou dobří správcové pokladu Smlouvy, duchovní hospodáři svatých Písem – zákona a proroků – tak samozřejmě po ruce? „Ze skutků zákona nebude ospravedlněn
žádný člověk,“ rozeznává apoštol. Při nejlepší vůli žádný užitek. Odříkavá
snaživost nejlepších zas jen vede k přísnému pohledu, jemuž se nezasloužené milosrdenství protiví a Boha nechápe, co že to vlastně chce…?
„Všichni se odvrátili,“ čteme. Dá vinici jiným?. Lepším? Kde je vezme mezi
námi hříšníky, není-li rozdílu: „Všichni zhřešili a nemají slávu Boží,“ četli
jsme u Pavla (Ř 3,23). Pochopme, že není než dělníků zlých a neužitečných.
A tady Pavel, sám druhdy nad jiné zlý, ten násilník Saul Tarzenský,
vydává svědectví o Kristově vstupu do svého života; o nové identitě darované mu z milosti; o proměně v lepšího vinaře, k níž přišel nezaslouženě
a zadarmo z dobroty toho, jejž spoluvyvrhl, spoluubil a spoluukřižoval.
Všemu navzdory Bůh Otec nepřestal a nepřestává doufat o zlých vinařích, že snad prohlédnou: A když se nestyděli Syna mého, snad se zděsí
té hrůzy – své vlastní hrůzy – sami sobě tváří v tvář… a chopí se záchrany, kterou se jim ON sám v Synu nabídl a stal…
Tenkrát vyslechli to podobenství a jeho varování jim nedošlo. Popravili
Syna jako svůdce. Učinili ho vyvrhelem pověšeným na dřevě, blázni a slepci. Zranili a zahubili smrtelné tělo, ale co přinesl, co zasel do paměti světa
i do jejich vlastního vědomí, toho se nezbaví. Mocně a otřesně to zůstává,
žije a nepomíjí. Saula to zastavilo před Damaškem. Spatřil a uslyšel Vzkříšeného a padl na tvář. Otřesen, zlý zle zatracen (jak řekli o těch vinařích)
a mrtven v hanbě a pokání, avšak ne aby zahynul, ale aby se v něm všecko
přeskupilo a vírou v Božího Syna aby okusil moc jeho vzkříšení: Z milosti
Boží jiný člověk, Kristem stvořený nový hospodář Pavel, apoštol Ježíše
Krista, lepší vinař a správce se ujímá misijního poslání a pověření: „Živ
jsem už ne já (vyznává), ale živ je ve mně Kristus“ (Ga 2,20).
Nad zplanělou vinicí vzchází slunce spravedlnosti se zdravím na svých
paprscích (Mal 4,2). Vane Duch Nové Smlouvy: Starého a zlého člověka
Bůh nezatracuje, ale volá, pozvedá, vrací ho a znovu rodí; činí ho novým,
vnímavým, živým pro Boha a v Bohu. Od této chvíle apoštol nemůže než
Královský vinohrad aneb o€spravedlnosti:
Ø 3,20–26; Mt 21,33–46
161
hlásat ten div, tuhle možnost vykoupení z oné pasti přirozené spravedlnosti, ze způsobu zlých vinařů, tenhle radikální rozchod s minulým a starým. To jsou užitky, nad nimiž se nebe vždy znovu zaraduje.
Apoštol mluví o smrti a pohřbení s Kristem. S tím, jehož jsme ubili.
A svědčí o něm, že žije. Avšak ne k našemu zděšení, aby nás obvinil a soudil, ale změnil; spasitelně proměnil a přeorientoval. Jedním dechem káže
o zmrtvýchvstání s ním v jeho vzkříšení k slávě Boha Otce: „Jest-li kdo
v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo, všecko je učiněno novým. To
pak všecko je z Boha.“ (2K 5,17:18)
Bůh Otec – svrchovaně spravedlivý Panovník – Duchem života inspiruje naše příští. Osvobozuje stvoření od znevolnění a uhranutí trestuhodnou minulostí k tomuhle tvořivému bytí v Bohu, k zůstávání v Otci
i Synu. Nehledí nazpět; odpouští hříchy, ani je nepočítá (2K 5,19 Sk 17,30
aj.). Jeho spravedlnost – pomocnice jeho Smlouvy – má na víc, než zlé zle
zatratit. Dokáže změnit k dobrému a Smlouvu naplnit. Ošetřuje, co přichází. Utrápen našimi hříchy pomáhá nám ze závislosti na nich. Umřel,
aby se nestaly: Ukřižován vstal z mrtvých a Saul proto své násilí v Damašku nevykonal…
Vírou je omilostněný hříšník nadán schopností být v Kristu Boží spravedlností na světě (2K 5,21). Ospravedlnění je především svěřená hřivna,
nadání k činorodosti živé víry, úkol a poslání nabídnout zkušenost odpouštějící akceschopné lásky v pohnutí srdce k milosrdenství (Jr 31,33
Ez 36,26). Člověk zranitelný vinou a trápením druhého se účastní bolesti
Boha, formujícího jej a tvořícího k obrazu svému.
Rozhlédněme se, v jakém stavu je nám svěřená vinice. Pán s příchodem
prodlévá a přece je podivuhodně s námi. Je s námi Duch Utěšitel po
všecky dny až do skonání světa. S jakou vítáme jeho poptávku po ovoci
a užitcích? Jeho posly dávno nehubíme. Dělajíce mrtvého brouka leccos
sneseme a na údržbu se složíme. Ale výnosy? Měli bychom zvážit své možnosti a troufnout si na něco většího. Pán dluhy nepřipomíná a sami jsme
si pokutou a škodou za neplnění. Dnes přišel, aby obrátil náš pohled
vpřed. A čas nám běží, kdy si ještě můžeme zvyknout být s ním a připravit
se na věčnost. Máme to ve Smlouvě. V té nové, jeho krve: Být spravedlností jeho a jeho milostí na světě. A čas nám běží… Zraňuje nás, co bolí
bližního, abychom se konečně pohnuli milosrdenstvím?
Čas běží a vždy ještě číhá a motá se tu i druhá možnost: „Že zas Pána
křižujou a žádnej z nás si nechce spálit dlaň svou…“ A venku za plotem
vinice „zas kámen přivalujou a žádnou moc už nechtějí znát nad tou svou
krutou hrou. Zas na trám přibijou svýho krále a naději svou…“ (spiri-
162
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
tuál). Vize, že to kdysi neskončilo jednou pro vždy. Něčím to trvá otevřené
a v patách. A náš život je jako přelíčení; a v každém z nás se koná stání
a jako za zavřenými dveřmi už probíhá soud. Amen.
Modleme se:
Bože, přišli jsme jako obvykle – emancipovaní křesŅané tohoto věku –
pro konzultaci, připraveni ji pečlivě uvážit a nějak se zařídit. Cítíme se
ohroženi. Zdá se nám, že s mírou slušnosti se rizika stupňují a obavou
zvětšenýma očima vídáme věci černě.
Vylekáni voláme po represích vůči zlu, po přísnějších opatřeních, po
trestání a izolování zlých.
Ukázals nám, že je to slepá ulička a past, v níž zapomínáme svou odkázanost na milost.
Už víme, že jen s radou nevystačíme. Prosíme o pomoc.
Ty jediný vyvedeš z léčky naše nohy. Pohni námi k milosrdenství.
Dej nám víc, než pro co jsme přišli. Učiň nás přístupnějšími pro ty, kteří
nás potřebuji, bez ohledu zda a jak si to zaslouží. Amen.
V Luhu nad Morání, Oculi 26. 3. 2000
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
25.
„Pracujte… ne o pokrm, který hyne, ale o ten pokrm, který zůstává k životu
věčnému, který Syn člověka dá vám, jehož potvrdil Bůh Otec.“
J 6,27
Gn 14,14–20
Uslyšev tedy Abram, že by zajat byl bratr jeho, vypravil způsobných k boji a v domě
svém zrozených služebníků třista a osmnácte, a honil je až k Dan. A odděliv se, připadl
na ně v noci, on i služebníci jeho a porazil je; a stihal je až k Chobah, kteréž leží na levo
Damašku. I odjal zase všecko zboží; také i Lota, bratra svého, s statkem jeho zase
přivedl, ano i ženy a lid. Tedy vyšel král Sodomský proti němu, když se navracoval od
pobití Chedorlaomera a králů, kteříž byli s ním, k údolí Sáveh, kteréž jest údolí královské. Melchisedech také, král Sálem, vynesl chléb a víno; a ten byl kněz Boha silného
nejvyššího. I požehnal mu a řekl: Požehnaný Abram Bohu silnému nejvyššímu, kterýž
vládne nebem a zemí; a požehnaný Bůh silný nejvyšší, kterýž dal nepřátely tvé v ruce
tvé. I dal mu Abram desátky ze všech věcí.
Ž 110,1.4
Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seï na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých. Přisáhl Hospodin a nebude želeti toho, řka: Ty jsi
kněz na věky podlé řádu Melchisedechova.
Žd 7,28
Zákon zajisté lidi mající nedostatky ustavoval za nejvyšší kněží {biskupy}, ale slovo
přísežné, kteréž se stalo po zákonu, ustanovilo Syna dokonalého na věky.
J 14,7–11
Byste znali mne, také i Otce mého znali byste; a již nyní jej znáte a viděli jste ho. Řekl
jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostiŅ jest nám. Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas
s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterakž ty pravíš:
Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám,
sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, onŅ činí skutky. Věřtež mi, že jsem
já v Otci a Otec ve mně; aneb aspoň pro ty samy skutky věřte mi.
Chléb:
Gn 14,14–20; Ž 110,1.4; Žd 7,28; J 14,7–11; J 17,5–9.22–24
165
J 17,5–9.22–24
A nyní oslaviž ty mne, Otče, u sebe samého touž slavou, kterouž jsem měl u tebe, prvé
nežli svět byl. Oznámil jsem jméno tvé lidem, kteréž jsi mi dal ze světa. TvojiŅ byli,
a mně jsi je dal, a řeč tvou zachovali. A nyní poznali, že všecky věci, kteréž jsi mi dal,
od tebe jsou. Nebo slova, kteráž jsi mi dal, dal jsem jim; a oni přijali, a poznali právě, že
jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi ty mne poslal. Já za ně prosím, ne za svět prosím,
ale za ty, kteréž jsi mi dal, nebo tvoji jsou… A já slávu, kterouž jsi mi dal, dal jsem jim,
aby byli jedno, jako my jedno jsme. Já v nich, a ty ve mně, aby dokonáni byli v jedno,
a aby poznal svět, že jsi ty mne poslal a že jsi je miloval, jakožs mne miloval. Otče,
kteréž jsi mi dal, chciŅ, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou, aby hleděli na slávu mou,
kteroužs mi dal; nebo jsi mne miloval před ustanovením světa.
CHLÉB
Dnešní neděle – čtrnáct dní před velikonočním týdnem – je ve znamení
Boží výzvy k radosti: Laetare – veselte se! Ne z toho, co máme, čeho jsme
dosáhli a co se nám povedlo, ale radujme se, že ON otvírá našemu vcházení i vycházení, takže „v Bohu udatně sobě počínati budeme a ON pošlape nepřátele naše“ – toho našeho nepřítele v nás i mimo nás, ON se
zasadí o vítězství, ujišŅuje žalmista (60,14;108,14): „V Bohu svém přeskočil jsem i zeï,“ vyznává (Ž 18,30). Životní překážku hrozivě a nemožně
se tyčící a ohrožující má v Bohu šŅastně za sebou.
Možná i on napřed všelijak trénoval. Znovu a znovu to bral s rozběhem
proti zdi, až skleslý a potlučený se cele svěřil a odevzdal Pánu Bohu…
A dostal se dál. JINAK než to zkoušel, jinak než chtěl. Nenarostly mu
svaly. Nestal se favoritem, ale naopak maličkým. V Bohu se ponížil a ON
ho povýšil.
Izrael opakovaně činil tuhle zkušenost otevření a uprostranění, vysvobození v Bohu a prorok to připomíná s radostí (Iz 66,10): „Veselte se s Jeruzalémem – s tragicky poznamenaným městem – plésejte v něm všichni,
kteří jej milujete. Radujte se s ním velice, kteří jste koli plakávali nad
ním, protože sáti budete a sytiti se z prsů potěšení jeho…“
Staletí později ap. Petr oslovuje věřící v Krista jako právě zrozená nemluvňátka, aby mléka beze lsti, Božího slova žádostivi byli, aby jím rostli
(1Pt 2,2). Leží mu na srdci výživa jejich duchovního života, stejně jako
166
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
dobrému Pastýři jde o pastvu jeho ovcí. „Být vykrmený slovy víry a pravého učení,“ přeje apoštol svému žáku Timoteovi (1Tm 4,6).
Pán Ježíš mluví o chlebu. Chléb má pro jeho sebe-zjevení učedníkům
a dodnes pro porozumění jeho bytí v nás a našemu bytí v něm mimořádný význam. Chléb – cosi všedního – denně ho míváme v ruce. Odkud?
Dokážeme se zamyslet, že teï tady na druhém konci od nepaměti nepřerušeného řetězce, kdy zrno zrnu rok za rokem předávalo impuls života
v tisícileté a tisícileté nesmírné posloupnosti, jako adresáti jsme my? Já
a ty se svou chutí jíst? Jako na příjmu té starodávné štědrosti, s níž na
počátku vyšel rozsévač, aby rozsíval: „Řekl Bůh…“ V něm, v tom SLOVU
u Boha – v Bohu z Boha, jak se ozývá ze starodávných vyznání – byl život
a život byl světlo lidí…
Nedotčený tou věkovitou cestou se při nás děje ten div, že odtud dnes
a Bůh dá, i zítra ještě budeme žít. Ten život se tu za nás dává. Dává se,
ačkoli mohl přece v nových a nových klasech se ubírat dál. Napadlo nás
už, přátelé, že v chlebu, který lámeme, vlastně částečka čehosi nesmírného při nás končí, aby proměněna byla nesena dál? Jako dech Božího
JSEM a BUDIŽ nás ta zpřítomnělá pradávná minulost živí, aby jako v našem životě přítomná věčná budoucnost se Bohu vracelo, aby ON byl posléze všecko ve všech (1K 15,28).
Stalo se, že farizeus prosil Pána Ježíše, aby s ním jedl chléb a přiblížil
mu to tajemství. Někdo při tom řekl: „Blahoslavený, kdo jí chléb v království Božím,“ a následovalo podobenství o pozvaných, kteří si nenašli
čas a tak nakonec k veliké Pánově večeři nepřišli a chléb toho blahoslavenství neochutnali (L 14,24).
Chleba je Boží. O tom starověký člověk nepochyboval. Kdo znali živého
Boha, věděli, že ON učinil nás a ne my sami sebe, abychom byli jeho lid
a ovce jeho pastvy (Ž 100,2). S tím pomyšlením líbali pecen a žehnali ho
jako svatý, jako poselství naděje toho království. Dnes člověk prázdnoty,
kterou nazývá svobodou, člověk Boha prázdný v království byznysu tomu
nerozumí. Mluví o zemědělské výrobě, o člověku ze zkumavky atd. Vyrábíme, konzumujeme… Zapomněli jsme spolu jíst. Být spolu jednoho
chleba účastni. A předcházejí nás jiní k tomu hodu.
Když Abram vysvobodil synovce Lota a sodomské zajatce z ruky loupeživých králů Elamu (odkudsi z hor dnešního Íránu), čteme, že vracejícímu se patriarchovi vyšel v cestu Melchisedech, král Sálem, kněz Boha
silného Nejvyššího. Vyšel, nesa chléb a víno a dobrořečil; žehnal Bohu
a Bohem povolanému; a Abram mu dal desátky ze všech věcí. Přičemž
„menší od většího požehnání béře,“ poznamenává apoštol (Žd 7,7). Ten,
Chléb:
Gn 14,14–20; Ž 110,1.4; Žd 7,28; J 14,7–11; J 17,5–9.22–24
167
který měl Boží zaslíbení práva na všecku tu zemi; ten, v němž budou
požehnány všecky čeledi země (Gn 12,3) jako menší uznává a vyznamenává desátkem kněze, o němž nikdo neví, odkud by byl. Uznává tím
jeho zbožnost a jiný způsob víry, známost Boha odjinud a přijímá jeho
požehnání.
Evangelium připomíná mudrce, mágy z neznáma na východě, jimž bylo
Bohem svěřeno víc než předním kněžím a zákoníkům v Jeruzalémě. „Uzříte takové zdaleka stolovat v království Božím, sebe pak vyhnané ven,“
varuje Ježíš věřící své doby (L 13,28). „Mám i jiné ovce (říká), které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést…“ (J 10,13).
Dříve než Abram byl, měl zřejmě živý Bůh své služebníky a vyznavače
a má je – svou „ekumenu“ vedle Izraele a kromě nás – i jinde mezi národy. Také jí náleží díl chleba, desátek; náš desátek, dědiců Abrahamovy
víry, příležitostný dar pozornosti a respektu. Množině lidí víry, kterou zakládá a vymezuje ten, jehož východové jsou od starodávna, ode dnů věčných: Poslaný od Boha, o němž přisáhl: „Ty jsi kněz na věky podle řádu
Melchisedechova“: Bůh SLOVO v plnosti času učiněné tělem; chléb živý,
který z nebe sestoupil. Ty jsi vinný kmen pravý, z něhož kalich – krev
Smlouvy té Nové – pijeme (J 6,51n). Plnost Zákona a proroků (Mt 5,17),
prostředník lepší Smlouvy a lepší naděje (Žd 7,19.22) jako je lepší chléb
nežli hrst zrní, třebaže téže podstaty. V něm jsou požehnány všecky čeledi země.
Jsem přítomná minulost – minulost Izraele. „Já a Otec jedno jsme,“ říká.
Nejen „zajedno“ nebo „téhož mínění“: „Kdo vidí mne, vidí Otce… Jsem
v Otci a Otec ve mně… Sám od sebe nemluvím, to Otec; a co dělám, jsou
jeho skutky: toho, který ve mně přebývá… Nelze k němu jinak, než skrze
mne.“ K Bohu Abrahamovu a Mojžíšovu a proroků, k tomu zápasícímu
s Izraelem, k Bohu dávných zaslíbení a požehnání, vysvobozování a Smlouvy se lze přiblížit jen skrze mne. Hledat jeho tvář a vpravdě slyšet jeho
hlas – jen skrze mne.
„Kdo jí mne, živ bude skrze mne:“ Kdo jí mne, přijme a stráví to Boží,
dávné a nynější, k životu skrze mne. „Vezměte, jezte. To je mé tělo: To
všecko od nejprvnějšího „Budiž světlo!“. Bůh Abela, Enocha, Noe, patriarchů, Svatý Izraele – Bůh Zákona a proroků se vám podává a zjevuje ve
mně. Jako chléb živý z nebe jsem sestoupil. Z nebe Otcova. Z toho domu
s mnoha příbytky a hojností chleba (jak si vzpomněl marnotratný syn,
když se ocitl na dně).
Zjevením Božího přebývání a obrazem Otcova nebe jsou pro nás svatá
Písma Bible: Průmětem a půdorysem věcí nebeských, zeměrysem v naší
168
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
časnosti. Ptejte se na Písma! Jako ta skýva chleba je odkazem nejdávnějších seteb a sklizní, jejich šifrou a tajemstvím, tak svatá písma vydávají
svědectví o mně, říká náš Pán: „A jistě žádný nevstoupil v nebe, než ten,
který sestoupil z nebe,“ vysvětluje žasnoucímu nočnímu návštěvníkovi
(J 3,13–16): „Syn člověka, který je v nebi.“ V nebi Písem, odkud přichází
a k nám sestupuje, jakkoli v nich zůstává… Chléb z nebe sestupující.
Tak se sám v sobě omezil… Bůh z Boha. Sestoupil od Otce světel, jehož
nebesa nebes obsáhnout nemohou (2Pa 2,6) a svěřil se prorockému vidění a slovu a stal se jedním z nás. Přebýval s námi. Trpěl. Námi křižován umřel a pohřben sestoupil do propasti. Ale vstal z mrtvých dosvědčen Písmem…
Až sem jsme došli po stopě toho života od počátku, jímž obnovováni
žijeme. Vstoupil na nebesa, sedí na pravici Otce všemohoucího…: Myšlen, vzýván, veleben a vítán námi už nejinak než v nerozlučné jednotě
s Otcem v Duchu svatém. Jeden Bůh. A jeho: „Zůstaňte ve mně a já ve
vás,“ platí. Otvírá nám Písma. Duchem je aktivuje a oživuje pro nás. Je
s námi a my s ním po všecky dny až do skonání světa, kdy Bůh bude
všecko ve všech (1K 15,28). Ten živý, ježto byl mrtvý, a hle, je živý na
věky věků a má klíče pekla i smrti (Zj 1,18). Jediný prostředník Boží i lidský – kněz náš na věky podle řádu Melchisedechova.
Sestoupil. Omezil se. Avšak ne aby věčně zůstal skrytě se stvořením
(jak někteří soudí) podivuhodně na zapřenou jako Šechina (tajemství svatého shromáždění) a hádanka, třebaže jeho slávy je plná všecka země
(Iz 6,3). Zřetelně mluví o skončení. O konci svévole a Boha-prázdnoty
a o začátku, kdy nás promění a přivede k sobě ve slavné jinakosti, v níž
nás pozvedne nad naše nynější vidění a slyšení i rozumění srdce do obecenství se sebou ve slávě dětí Božích (Ř 8,21). V BOHU SVÉM se dostáváme přes zeï a přeskočíme i strmou stěnu smrti…
A do té doby kdykoli prosíme o chléb náš vezdejší, o živé slovo a čerstvou duchovní obživu, vzpomeňme si, že to ON se za nás dává. Vydejme se
v jeho šlépějích. Sledujme jeho stopu v nebesích Písem blíž a blíž k Otci
světel, aŅ z jeho skutků věrnosti a cti, ze stálosti jeho milostivého shovívání, se nám ozřejmí svatost JEHO JMÉNA ; aŅ se nám otevře dnes spásný
vliv JEHO KRÁLOVSTVÍ a jeho životodárná VŮLE , tak zjevná a konající v nebi
Písem, aŅ se děje a stává jako v nebi, tak i na zemi teï a tady. Žádejme
a prosme, aŅ i nám chléb z nebe sestupující, který zůstává k životu věčnému, je chlebem vezdejším. A v jeho síle pak obraŅme pozornost k překážkám. Ukliïme v sobě i kolem sebe: odpusŅ nám… odpouštíme… neuvoï nás… ale zbav nás…
169
Chléb:
Gn 14,14–20; Ž 110,1.4; Žd 7,28; J 14,7–11; J 17,5–9.22–24
A v tomhle zklidnění a odstupu od sebe samých znovu přijměme, že aŅ
se nám zdá nebo s námi děje cokoli, jeho je vliv objímající a přemáhající
veškerenstvo; jeho je konečné slovo Krále, jeho je moc, která si se světem
i s námi poradí.
Od věků na věky nevýstižná je jeho i sláva…
A tak se veselme. Veselme se s Jeruzalémem novým, s tím sestupujícím s nebe a od Boha (jak ho viděl Jan).
Plésejte v něm všichni, kteří jej milujete…
Radujte se s ním velice, protože se nasytíte z prsů potěšení jeho… Amen.
V Luhu nad Morání, Laetare 21. března 2004
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
26.
„Kdo mne následuje, nebude chodit v temnostech, ale bude mít světlo života.“
J 8,12
Ř 11,32–12,2
Zavřel zajisté Bůh všecky v nevěře, aby se nade všemi smiloval. Ó hlubokosti bohatství
i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty
jeho. Nebo kdo poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil? Nebo kdo prvé dal jemu,
a budeŅ mu odplaceno? Nebo z něho a skrze něho a v něm jsou všecky věci, jemuž
sláva na věky. Amen.
Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět
živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou. A nepřipodobňujte se světu tomuto,
ale proměňtež se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá,
libá a dokonalá.
Mk 8,34–38
A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám
a vezmi kříž svůj a následuj mne. Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíŅ ji;
pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenŅ ji zachová. Nebo co
prospěje člověku, by všecken svět získal a své duši škodu učinil? Aneb jakou dá člověk
odměnu za duši svou? Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto
pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě
Otce svého s anděly svatými.
Køíā: Ø 11,32–12,2; Mk 8,34–38
171
KŘÍŽ
Pro někoho je kříž už jen znamením. Třeba na mapě. Řekneme „tady jsme“
v průsečíku jisté rovnoběžky a určitého poledníku v dané chvíli; udáme
své souřadnice, své místo v časo-prostoru, svoji polohu. Podobu kříže
mívá i místo našeho rozhodnutí: počátek zvoleného prostoru, společný
bod na sebe kolmých os, k němuž se pak vztahuje všecko ostatní. Kříž
známe jako rozcestí a taky označuje hrob.
Naproti tomu když někdo řekne: „Mám to s tebou kříž,“ taky obvykle
víme, co tím myslí. Trápení. Potíž. Obecně se křížem myslí tíha a nesnáz
života. Člověk svým křížem chápe, co se ho (zpravidla neblaze) bezprostředně dotýká a s čím si neví rady; aŅ už to přišlo okolnostmi zvenčí
nebo se smutkem a úzkostí duše.
Pověšení na kříž býval v časech římského imperia bolestivý způsob veřejného usmrcení člověka za trest, a to pro otroka, cizince či vraha. To
slovo budilo jednoznačně představu popravčího nástroje, pranýře, na kterém se dlouze umírá. A v době, kdy se kříží takhle rozumí, říká Pán Ježíš
(a opakuje se to v evangeliích celkem šestkrát), aby ten, kdo chce jít a přijít
za ním, vzal svůj kříž a následoval ho, a poodhaluje skrytou rozpornost
lidské existence: „Kdo by chtěl svou duši zachovat, ztratí ji; zatímco kdo
by ztratil svou duši pro mne, ten ji zachová.“
Tím, jak se dnes kříži, právě v důsledku křesŅanského vykládání těchto
Ježíšových slov, rozumí, se jejich význam posouvá a tím možná zamlžuje
a zastírá. Zvláště když podle Matouše hned v příští kapitole čteme: „Pojïte
ke mně… Vezměte na sebe mé jho… Jho mé zajisté je rozkošné a břímě
lehké“ (Mt 11,29.30).
A tak spěcháme s obtížnostmi svého života k němu, kde se nám, srovnáme-li krok a obnovíme se v jeho způsobech, směru, smyslu a cíli, zřetelně uleví. Jenomže kříž pro Ježíšovy posluchače znamenal zmaření; potupnou veřejnou smrt, skončení, likvidaci. Takže „vezmi svůj kříž“ a „vezmi mé
jho a břímě“ spolu patrně souvisí ještě i jiným podstatným způsobem.
172
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Jho a břímě jsou bezpochyby symboly poddanosti a práce; zaměstnání
v tomto případě na Boží roli, na vinici Páně a jeho království, ve šlépějích
zvěstování evangelia, radostného uspořádání a zaměření života v Bohu
(Ko 3,3.4). Jak ale současně rozumět výzvě „vezmi svůj kříž“ dokonce
v souvislosti se svou péčí o duši, kterou ztratit (patrně na tom kříži) znamená zachovat.
Uvidíme, že toto ztracení jakožto nalezení se ukáže být významným
předpokladem účasti na Božím díle, na jeho vůli k záchraně toho, co stvořil, na Otcovském přikázání života věčného (J 12,50).
Připomeňme si nejdřív některé souvislosti a obměny toho Ježíšova povědění o našem kříži v jednotlivých evangeliích:
V Matoušově podání (10,38n) platí těm, kteří, aby se snesli s vlastní
rodinou, nebo aby rodina neměla potíže s nimi jako křesŅany, se Ježíši
jaksi omluví…
Zdá se to rozumné a uvážlivé, držet si odstup. Oblíbené „všeho s mírou“
udrží klid v rodině a s tím i pocit, že zachováním pohody člověk zachránil
situaci a duši nalezl… Jenže ji ztrácí, varuje Ježíš. (A připomeňme, že
v textu je skutečně řecké PSYCHÉ a nikoli ekvivalent slova „život“, jak
uvádí např. Ekumenický překlad a jiní). Naproti tomu otevřeně se přiznat
ke Kristu mohlo znamenat vážné narušení vztahů a domácích poměrů,
neklid, pocit ohrožení přerůstající v nenávist, nerovnováhu, psychózu,
ano ztrátu duše na takovém kříži. Překvapivě však právě tudy se, člověče,
nalezneš a zachováš k životu věčnému.
V Mt 16 to Pán Ježíš znovu připomíná v souvislosti v příkrým odmítnutím Petrova chlácholení v Cesarei Filipově, kde poprvé svěřuje svým učedníkům, jak to s ním dopadne. Mluví o kříži, tentokrát nikoli v přeneseném
slova smyslu, ale jako o konci své pozemské cesty, kde ho utýrají k smrti:
„Nechápeš to, Šimone. Nechápeš Boží, ale jen lidské po způsobu tohoto
světa a v logice satanově“ (v. 23). „Chce-li kdo za mnou, zapři sám sebe
a vezmi svůj kříž a následuj mne. Protože kdo by chtěl svou duši zachovat
(prosadit svou podle svého obecně chváleného selského rozumu a přirozeného pudu sebezáchovy), ten ztratí… Naproti tomu kdo cestou za mnou
svou duši, své vidění věcí, vnitřní shodu sama se sebou a integritu své
osobnosti pro mne ztratí, nalezne ji jako hodnotu, kterou nic na světě nevyváží. VždyŅ: „Co prospěje člověku, kdyby celý svět získal a své duši uškodil?“ Skutečná sebezáchova se probouzí a děje odklízením onoho přirozeného v nás, aby dělalo místo novému (slovy 1J 5,4 „z Boha narozenému“).
V Ježíšově setkání se sympatickým bohatým mládencem (Mk 10,2) na
jeho poptávku po cestě spasení zazní: „Jedno se ti nedostává: Jdi, prodej
Køíā: Ø 11,32–12,2; Mk 8,34–38
173
všecko, co máš, rozdej to chudým a budeš mít poklad v nebi a pojï, následuj mne tak, že vezmeš kříž.“ Ježíšova konkrétní diagnóza zde odhaluje, že zajištěnost, obklopení majetkem tomu člověku onu spasitelnou průpravu znemožňuje. Bohatstvím jako by ohražen prostě na sebenešanující
nasazení nemá a zkušenost sebezapření a sebevydání ve zranitelné obnaženosti svědeckého vyznání, ve které jedině se děje ono blahodárné
nasměrování, resp. proměna duše, je mu cizí. U Marka (8,34) Ježíš výslovně upřesňuje, že zaslíbení má spoluzvěstování evangelia: „Kdo by ztratil svou duši pro mne a pro evangelium, ten ji zachová…“ V Lukášově
evangeliu říká Pán: „Kdo chce přijít za mnou, zapři se, beř svůj kříž na
každý den a následuj mne.“
Nepřeslechnutelná je zde průběžnost tohoto vystavení se kříži pro zachování duše; trvalost ozdravného procesu: Jako by prostě nešlo v této
časnosti jednou pro vždy se odvšivit od toho v nás, co si zaslouží likvidaci, protože je v tom zhouba. A k tomu L 9,26: Nestyï se za mne a moje
řeči. Zapři svou přirozenou touhu vyniknout, být uznán druhými, své
úsilí o prestiž, potlesk, věhlas, vážnost atd. Zapři v sobě, co ti brání odpustit, smířit se…
Pozoruhodné je u L 14,27 opět v souvislosti s varováním před upřednostněním vlastní rodiny: „Kdo nenese svůj kříž a jde za mnou, nemůže
být mým učedníkem.“ Mnozí to zkusí jít spolu a přitom se vyhnout kříži.
Takoví klamou sami sebe:
„VždyŅ jdu taky, taky chodím, následuju. Dokonce se modlívám: Pane
Pane…“ Marně. Nevystaven kříži zůstáváš mimo. Nevěrohodnost takového postoje pak Ježíš přirovnává k neuvážené stavbě věže, na kterou,
ukáže se, stavitel nemá; a k lehkomyslnému vyhlášení války mnohem
silnějšímu protivníku. (Zase připomeňme Petra: „Jsem hotov do žaláře
i na smrt s tebou,“ a brzy potom zapře. Chodil s Ježíšem, ale ještě nenesl
svůj kříž.)
Tolik tedy k souhledu evangelistů uvádějících nepřeslechnutelnou Ježíšovu výzvu.
Brát na sebe svůj kříž každý den ovšem po příkladu Páně neznamená
odpírat si příjemnosti života. Nevyzývá nás k tvrdosti vůči sobě v jakési
sebemrskačské naději, že se to vyplatí. „Trp, kozáče, budeš atamanem“
v Bibli není. „Takové tělesné cvičení je malého užitku“ (1Tm 4,8). Žij naplno, ale přitom si troufni pro Krista „být bláznem, abys byl učiněn moudrým“ (1K 3,18). Nestyï se! „Kdo by se za mne styděl a za má slova v pokolení tomto cizoložném a hříšném, i Syn člověka se bude za něj stydět,
když přijde v slávě Otce s anděly svatými“ (Mk 8,38).
174
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Trestanec sám nesl svůj kříž, ale křižovali ho jiní. I naše „ego“ si berou
na paškál druzí. Přijetím kříže jejich posměchu a pohrdání získáváme.
A můžeme tím někdy i zahanbit, usvědčit a zastavit, možná i pohnout
k pokání a změně ty mezi námi, kteří škodí. Proto jsme tady jako křesŅané.
Nalezení sebe – své duše – se slibuje těm, kdo takhle pro evangelium
ztratí renomé – bláznům pro Krista. Ježíši jde při nás o novou duši,
o proměnu srdce a vědomí. S bolestí pracuje na obrácení člověka k Bohu.
Formuje nás k novému životu a vychovává k nekončícímu bytí s Bohem.
Aby se tahle radikálnost, mířící na samu podstatu a kořen lidství, prosadila, zviditelnila a vyvýšila, obětuje Ježíš v nezbytí i sama sebe. Ne aby
záplatoval naše díry, ale abychom – usvědčení spolupachatelé zločinu na
Bohu mezi námi – zatoužili se s převráceností v sobě rozejít, a tak nahlédli, pochopili a za svou přijali jeho metaforu kříže.
V závěru svého veřejného působení mluví v souvislosti s odhodláním
židovských představitelů ho odstranit o reálném kříži (Mt 20,19). Zkusili
ho párkrát kamenovat. Štvali proti němu. Marně. Lidi pro to nezískali.
Nezbylo, než ho politickým úskokem vydat cizí moci a vynutit si jeho smrt
na římské spravedlnosti.
Ti nejlepší a ostatních rádci, příliš ve své učenosti sebevědomí a soběstřední, pohrdli Boží výzvou k pokání, k obrácení a víře (Mt 4,17). Nejen slyšeli, čemu tento Nazaretský učí, ale viděli jeho činy jako výrazy
jeho myšlenek a slov. Podmanivá moc ho provázela, když odkrýval a vysvětloval tajemství Božího království. Nesnadno se jí bránili i mnozí z nich.
Přesto neprorazil. Nevzali to. Mají ho za blázna. Rodina se za něj stydí,
Křtitel pochybuje, ani nejbližším nedochází, oč mu jde. Přední z lidu v čele
s nejvyšším knězem se smlouvají a intrikují proti němu. Spolu s Herodem
a Pilátem tvoří obsazení dramatu. Viditelnou scénu mnohem mocnějšího
tažení Bohu se protivících sil skrytého světa duchovních zlostí, v zoufalé
akci proti změně osvobozující zotročené k životu. Tovaryšstvo odvěkého
žalobníka, sudiče a kata a přitom lstivého pokušitele spravedlivců v jejich
poptávce po Mesiáši a pohledávkách spásy, odsoudí, potupí a ukřižuje
toho tak nežádoucího Ježíše.
Avšak jejich kříž pro Syna člověka se stane počátkem Božích souřadnic, počátkem prostoru, kam nedosáhnou. Křížem převalili předmět své
nenávisti za práh časnosti, do nedotknutelného jasu slávy a svatosti. Zjevení Boha skrze Syna člověka nejen že není křížem zpochybněno, ale je
dovršeno. Bůh se nám vydal jako jeden z nás, aby se vidělo, co my s tím.
Aby se ukázalo, že mezi námi smrtelníky je jeho místo na kříži a Beránek
jako zabitý jeho podoba. Tak jsme se vzdálili. Tak jsme se odcizili a ztratili
175
Køíā: Ø 11,32–12,2; Mk 8,34–38
a nic s tím nenaděláme. Nebýt vzkříšení, radši nemyslet. Avšak král, jehož království není z tohoto světa, nás vrací a brány nastokrát zavřené
účastníkům Kristova vzkříšení otvírá.
„Kdyby byli poznali (tuhle moudrost odjinud), nebyli by Pána ukřižovali,“ (1K 2,8), mluví Pavel o bláhovosti lidské nenávisti ve službách Bohu
odporujících sil tohoto světa. Křížem, který zvedli proti němu, prolomili
vlastní zákonickou obranu… Syn Boží na kříži usvědčuje viníka, žalobce
i soudce. Vzkříšením Bůh pokračuje tam, kde my jsme v koncích. Zachycuje nás, kde my se nechytáme, aby nás dostal dál a my nahlédli vlastní
vinu na jeho bolesti. Pokáním znovu nás rodí v naději živou k dědictví na
nebesích (1Pt 1,3).
S jeho pomocí teprve dokážeme rozeznat a odklízet všelijaké zbytky své
staré Bohu nepřátelské přirozenosti aŅ už v převlecích svatouškovství,
přezíravé učenosti a třeba i v masce do široka rozkročeného humanismu
a lidumilnosti… a pokud se nám to nedaří, radí nám: „Vezmi svůj kříž
a uvidíš.“ Udej svou polohu v prostoru, jehož počátkem je Kristus, a ber
v dobrém ty, co se proto do tebe strefujou. Vezmi svůj kříž a ono se na
něm octne, s čím si nevíš rady. Máš pocit, že umíráš, ale to v sobě uprostraňuješ životu skrytému s Kristem v Bohu (Ko 3,3).
Nad všemi selháními našich předsevzetí, nad osobními bankroty a ztrátou elánu, ten který nás stvořil v nás posiluje novou totožnost, občanství
v nebesích (Fp 3,20) jako završení svého původního záměru učinit nás ke
svému obrazu. Jakože vzkřísil Krista z mrtvých, má na to i v mém a tvém
případě tady a teï.
„Protože chtěl (píše Jakub), zplodil nás Slovem pravdy, abychom byli
prvotinami jeho stvoření“ (1,18). „Jakoby první sklizní“ čteme v Ekumenickém překladu.
Prvotina otvírající život náležela Bohu a posvěcovala všecku sklizeň.
Apoštol nám tak připomíná naši duchovní odpovědnost za svět.
A Pavel prosí římské křesŅany, aby byli prostředníky Božího milosrdenství – živou obětí své rozumné služby. OběŅ na oltáři Hospodinově
bývala prostředníkem obnovy hříchem narušeného vztahu… „A tak se
nepřipodobňujte tomuto světu (říká), ale proměňte se obnovením mysli
své tak, aby bylo vám i světu kolem jasnější, jaká by byla Boží vůle –
dobrá, libá a dokonalá.“ (Ř 12,1n) Amen.
V Luhu nad Morání,
1. neděle po Zjevení Páně 9. ledna 2005
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
27.
„Tak musí povýšen býti Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul,
ale měl život věčný.“
J 3,14b.15
J 12,12–19
Nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma, nabrali ratolestí palmových a vyšli proti němu a volali: Hosanna, požehnaný,
kterýž se béře ve jménu Páně, král Izraelský. I dostav Ježíš oslátko, vsedl na ně, jakož
psáno jest: Neboj se, dcero Sionská, aj, král tvůj béře se, na oslátku sedě. Tomu pak
nesrozuměli učedlníci jeho sprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že
to psáno bylo o něm, a že jemu to učinili. Vydával pak svědectví zástup, kterýž byl
s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých. Protož i v cestu vyšel jemu
zástup, když slyšeli, že by ten div učinil. Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte-li, že
nic neprospíváte? Aj, svět postoupil po něm.
Fp 2,5–11
To tedy ciŅte při sobě, co i při Kristu Ježíši, kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě
toho za loupež rovný býti Bohu, Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav,
podobný lidem učiněn. A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do
smrti, a to smrti kříže. Protož i Bůh povýšil ho nade vše a dal jemu jméno nad každé
jméno, aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch,
kteříž jsou na zemi, i těch, kteříž jsou pod zemí, a každý jazyk aby vyznával, že Ježíš
Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.
Pøed branou: J 12,12–19; Fp 2,5–11
177
PŘED BRANOU
Ježíš před branami! Pověstný Galilejec. Mluví se o tom, jak k mnoha neslýchaným činům teï přidal vzkříšení. Betanského Lazara povolal z hrobu. Vrátil k životu tři dny pochovaného. Hloučky putujících do města
k svátkům se sbíhají. Znervóznělí strážci pořádku a zákona dbalí bijí na
poplach. Dosavadní opatření se míjejí účinkem. „Svět postoupil po něm.“
I příchozí zdaleka, místo aby se sháněli po věhlasných učitelích, touží
spatřit jej. Spodina Písma neznalých a děti se nestydí vzdávat mu hold
jako s prominutím Mesiáši a on jim nebrání…
Pro odpovědné je to situace alarmující a nejen pro ně. Stav ohrožení
zaznamenávají i síly v pozadí náboženské a politické scény: démonická
iniciativa v zákulisí, jak o ní píše apoštol efezským křesŅanům, mocnosti
stínů, knížatstva, světa páni temností tohoto věku a duchovní zlosti vysoko. Aktivují se Boží protivníci netušíce, že sami se stávají své škody
a zkázy věčné strůjci. „Kdyby byli poznali (Boží moudrost v tajemství skrytou), nebyli by Pána slávy ukřižovali,“ soudí apoštol Pavel (1K 2,8). Nepoznali; a ze svých Boha-prázdných předpokladů ani poznat nemohli.
Vlivní ho nevítají. Příliš pokoutní jim připadá a nežádoucí. Autoritami
nezajištěný, bez přímluvy, bez protekce a zastání a přesto neslýchaně
troufalý, povinné úcty k těm, co něco znamenají, nedbalý, mistry a učence
nerespektující. Zato oblíben u všelijaké sebranky s pochybnou pověstí,
davy prosŅáčků kolem něho zvedají hlavy. Nesrozumitelný, nečitelný destabilizující element ostře sledovaný: Kde se tu vzal? Kdo za ním stojí?
Odkud má tu zneklidňující moc a kompetenci? Zamlžuje. Klade poŅouchlé
otázky. Vytahuje cosi o vyřízeném pouštním kazateli a na hrdle trestaném blouznivci: „Křest Janův z nebe-li byl, čili z lidí?“ Jeden se v něm
nevyzná a srocením lidí kolem sebe ruší a znepokojuje. Pořádkumilovní
se ho straní a veřejní činitelé po něm jdou. Ví se o případech, kdy neváhal znesvětit sobotu, dokonce otcem svým pravil býti Boha, rovným se
čině Bohu (J 5,18). Co s ním? Preventivně sebrat? Nenápadně umlčet?
178
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Sestoupil prý z nebe a nebeské zájmy zastupuje. Dokonce „je“ v nebi,
zmátl ctihodného Nikodéma (J 3,13). Jako Mojžíš vztyčil kdysi měděného
hada v ležení Izraele, aby pohledem k němu ustala zhouba uštknutí, tak
bude údajně odevšad zviditelněn on, „aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“. V Galilei se prohlásil chlebem živým, mannou, která dává život světu. Jíst ho znamená žít skrze něho věčně, říká
sám očividně smrtelný a všem bídám lidské časnosti poddaný. Však se
uvidí!…
Zkusili to na podzim, v poslední veliký den svátků stánků, avšak nemohli… „Nikdy tak člověk nemluvil, jako tento člověk,“ hlásili s prázdnou
se vracející biřicové…
„Můj Otec, o němž pravíte, že je vaším Bohem, je na mé straně. Mne
chválí a svědčí pro mne… Ostatně i váš otec, Abraham, viděl můj den
a radoval se. Prvé než Abraham byl, já jsem…“ To už se rovnou chopili
kamení, aby ho utloukli (8,58n), ale prošel mezi nimi. Nemohli na něj.
„Víme, že ten člověk je hříšník,“ tlačili rozhodně na slepého od narození, jemuž dal divnou svou podezřelou mocí prohlédnout a on v něho uvěřil (J 9,24). A teï, když se rozkřiklo to o tom Lazarovi, už to tak dál nejde.
Všude samý Ježíš, Ježíš… Nakonec mu dají přednost i Římané a je po
nás! „Je nám užitečné, aby jeden umřel za lid,“ prohlásil nejvyšší kněz
z titulu své funkce na krizovém zasedání. A tak vydali nařízení, veřejnou
výzvu ke spolupráci na obnově pořádku, aby ho zajali.
Jenomže s udáním nikdo nespěchá. „Co když je to Kristus?!“ šeptá se.
„Což se ti hlavouni bezpočtukrát nespletli mordujíce proroky? AŅ tedy přijde Mesiáš! Kéž by…“ Všichni po něm touží. „Hosana! Zachovej, Synu
Davidův! Zachovej nás na výsostech!“ hlaholí vstříc tomu blížícímu se na
oslu, jak to kdysi spatřil prorok Zachariáš.
„Syn člověka jde, jakož psáno o něm…,“ ti nejbližší slyší, jak si říká
tiše, jako by pro sebe: „Proto jsem přišel k této hodině. Otče, oslav své
jméno.“
Tak se naplnil čas. Přiblížila se ta hodina. Hvězdný okamžik. Chvíle
těhotná znovuzrozením, znovustvořením člověka pro Boha, pro jeho království… Dle Jana ji Ježíš připomněl už na začátku. Už při svatbě v Káni
nad prázdným kalichem říká matce: „Ještě nepřišla ta chvíle,“ ale pak
zjevil svou slávu a učedníci v něho uvěřili. Průhled k této hodině, její
bedlivé vyhlížení jako cíle Otcova poslání, je pro Janovo sepsání určující.
Uložení Boží: „Milost daná nám v Kristu Ježíši před časy věků, nyní pak
zjevená,“ napíše jednou apoštol svému příteli a žáku Timoteovi. Teï přišlá
a zde viditelná.
Pøed branou: J 12,12–19; Fp 2,5–11
179
Vstupem do Jeruzaléma je Syn člověka v cíli: „Ten, který mne poslal,
Otec, stojí za tím, co říkám a konám. To ON mluví a jedná. A proto mne
miluje, že duši pokládám za ovce (J 10); tělo dávám za život světa (J 6).
A vím, že přikázání Otce je život věčný (J 12). Jeho přání života pro stvoření mne bude stát život… Kdo to pochopí?“ Neskonale víc ví Syn – janovský Ježíš – předem o své roli než ti, před jejichž očima se jí ujímá. Od
toho povědění o Otcově přikázání života věčného na konci dvanácté kapitoly se pak věnuje jenom těm, které nazval přáteli.
Závěrem svého evangelia zmíní Jan theolog výslovně, že mnoho jiného
ještě činil Ježíš před tváří učedníků, co nezapsal. Mnohé zbylo pro další
vypravěče. On vybral a předložil nezbytné, abychom věřili, že Kristus Syn
Boží je tento Ježíš nazaretský. Slovo učiněné tělem zranitelným a smrtelným. Skrze něho „život věčný dal nám Bůh… Ten život v Synu jeho
jest“ (1J 5,11).
Každý z evangelistů svědčí o Boží události dílem, jehož se mu od Boha
Ducha svatého dostalo. Zvláště Matouš a Lukáš mohou působit živěji,
v lecčems blíže naší zkušenosti a představě. Jako by naopak sledovali,
jak tělo: Ježíš z Nazaretu, dítě, mládeneček, tesařský tovaryš se SLOVEM
stává a tělo SLOVEM činěno jest. SLOVEM s námi a mezi námi, nad námi,
nad světem: „Nebe a země pominou, slova má nepominou, zapsali všichni
tři, z čeho Jan samozřejmě vychází jako z jistoty dávno před počátkem
všeho. Pro vypůsobení Božího rozhodnutí a emanaci jeho vůle volí metaforu „ SLOVO “. V sepsání Matouše a Lukáše má takové rozpomínání a ohlížení po původu podobu rodokmenů. Výčtu těch, kteří fyzicky nesli vůli
Stvořitele až k plnosti času, kdy Bohem osvícené, nadané, tvořivé tělo –
člověk Ježíš – nadšený plností Ducha opouští své soukromí citlivý k lidské
nouzi a konfrontován s ohrožením života v kamenité poušti reaguje na
nepřeslechnutelný signál těla: „Zlačněl,“ čteme a v okamžité pohnutce:
Mít z čeho žít, hledí pro to něco udělat v moci toho nadání… A pak na
křídlech nadšené inspirace, síly a zdraví jako na rukou andělů myslí se
vznést – magicky a zázračně… Odhodlán duchovním zmocněním a vůlí
konečně změnit svět, mocí a silou napravit všecky věci… Evangelista vůči
tomuto smělému vybízení těla zaznamenal Ježíšovo: „Psáno jest…“ a „Odstup! Odejdi, satane“ (Mt 4,10) a vypravuje, jak že ho poznali a viděli
a rukama hmatali člověka v neodolatelné skromnosti: živé tělo jako plátno
na stojanu napjaté pro Tvůrce odjinud, vylomený kámen údery dostávající výraz, rozvinutý list pro Boží poselství, bílý den nad polem setby
a sklizně, pozvání světla, než přijde noc a skončí dílo všelikého těla. Tak
o něm svědčí. Vypravují, jak je osmělil k víře po dvou a dvou v naději, že
180
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
když toho dosáhlo Ninive, všeproměňujícího pokání k slovu proroka, proč
ne Galilea? Více než Jonáš se přece nabízí teï a tady; více než chrám,
více než Šalamoun kdy mohl…
Tak sdílel Syn Otcovu naději, jak o ní pověděl: „Snad se zastydí zlí vinaři pustošící jeho vinici… snad a všecko bude jinak…“
K převratnému, vše proměňujícímu pohybu, k mocné vlně pokání a obrácení však nedochází: „Běda tobě, Kafarnaum! Běda Betsaido, Korozaim…“ Dobrá naděje Boží o člověku je znovu a znovu bolestivě zklamávána. A jeho království? Přibližujícím se zůstává a mnohem víc je těch, kteří
pokání činit nebudou a k životu se neobrátí, aby ozdravěli mocí SLOVA
Božího. Kafarnaumský setník je čestnou výjimkou. V naprosté většině se
sveze řeč Boží po duši, odskočí tvrdě od vyprahlého srdce jako motyka od
skály.
„Ó bys poznalo aspoň ty, město; aspoň ty, Jeruzaléme…“ Za kulisami
všeobecného jásotu pláč prozrazuje zklamání a přece v koutku pořád
ještě naději až do konce. Naději, která sem Ježíše žene, přestože mu
tady už několikrát šlo o život. Ne, ještě není konec. Nejde na smrt. Ještě
ne…
Podle Jana jde smířeně a vědoucí k určenému cíli. „Ovce ke stříži, beránek k zabití,“ jak je psáno u Izaiáše (53). Ale v pohledu téhož proroka
o deset kapitol dál se Boží služebník ubírá jako rek ozdobený rouchem
krví zbroceným z idumejského Bozra (to slovo znamená „opevněný ovčinec“). Prorok ho vidí jít z pevnosti ovečkožroutů (nepravých pastýřů pasoucích sami sebe a nájemníků), kde zápasil, přemáhal a zachraňoval.
Vidí ho, jak kráčí u velikosti své síly: „Já jsem, který mluvím spravedlivě,
dostatečný k vysvobození… Léto, v němž mají vykoupeni býti moji, přišlo.
Pres jsem tlačil já sám, aniž kdo z lidí byl se mnou. Když jsem viděl, že
není žádného spomocníka, až jsem se užasl, že žádného nebylo, kdo by
podpíral. A proto mi vysvobození způsobilo rámě mé a prchlivost má, ta
mne podepřela…“ (Iz 63,1n)
Evangelistům neušlo, s jakou námahou a bolestí se tělo stávalo a stává
SLOVEM, tím stvořitelským: „Syn člověka musí mnoho trpět,“ říká v silné
předtuše, ale na konejšení milovaného přítele vybuchuje: „Jdi za mnou,
satane,“ protože se s tím pere. Bolestivě s tím v sobě zápasí, s tím v pozadí, jiným, druhým „já“ v sobě nebezpečně pokoušen ke schůdnější cestě, k jiné možnosti a stokrát utěšenějšímu řešení. Kdo z nás ho v sobě
nepotkáváme? Nezřídka jsme jím přemáháni, jak vyznává apoštol: „…činím, co nechci. Kdo mne vysvobodí?!“ (Ř 7) Zde kráčí ten, který vítězí.
Vítězí v potu a krvi sám: „Ne má, ale tvá vůle, Otče…“
Pøed branou: J 12,12–19; Fp 2,5–11
181
Jeho lítost nad městem (kterou Jan nezmiňuje), pláč krále a bojovníka
až do konce, se záhy láme v prchlivost nad kramáři a šejdíři na chrámovém nádvoří pro dům Otce mého, pro místo modlitby a přebývání Jména
jeho… Ve čtvrtém evangeliu tohle hněvivě rozhodné „ne“ Syna Božího vůči
kupeckému zneužití náboženského provozu v chrámě všecko předznamenává. Ježíš – SLOVO tělem učiněné – tím u Jana začíná hned ve druhé
kapitole a když v Getsemane končí, rozhodným „já jsem“ vyděsí eskortu
biřiců. „JSEM poslal mne k vám,“ legitimovalo Mojžíše před staršími zotročeného lidu“ (Ex 3,14). V noční zahradě to s nimi o zem udeří, jaké že
SLOVO se tu stává tupeným a mrzačeným tělem. (J 18,5.6)
Naproti tomu u Matouše a Marka je událost v chrámě spíše pohlcením
těla Syna člověka rozhorleným SLOVEM. Následuje řada silných podobenství posledního týdne, týdne konfrontace SLOVA života se ztuhlou, zhusta
pokryteckou zbožností a zákonickou samospravedlností, která se brzy
ukáže jako smrtonosná. Zápas těla proměněného ve SLOVO , který teprve
lidská zvůle proti Božímu přání s konečnou platností rozhodne.
V Getsemane Syn, člověk Ježíš, se obrací k Otci o pomoc a je vyslyšen
v tom strachu (Žd 5,7). Naplňuje činem jeho vůli a povýšen nade vše, je
na pravici Otce stvořitelským Slovem u Boha, SLOVEM , které je Bůh a tvoří
z nás hříšníků vyvolený rod Božích dětí ke své podobě (1Pt 2,9).
Ale v té kritické chvíli a hodině kdo na to vsadí, že se Bůh nakonec do
toho nevloží? Že nedopustí, aby ho zabili? Syna! Což ho nenesou na rukou andělé, aby se nezranil o kámen v cestě? Jak se nabízí, láká a svádí
postrčit děj s nejlepší vůlí k tomuto spásnému střetu, aby se konečně
ukázala a slavně zjevila vytoužená spása Izraele! Takový účel dozajista
posvětí jakékoli prostředky. Ostatně, aŅ se ukáže jako ten, který má panovat věčně. Kdo na to vsadí? Na tuhle logiku, aby ho vyzkoušel a světu
ukázal, že je to ON?!
„Jeden ze dvanácti, který jí se mnou…“ (Mk 14)
Jenomže oni ho zabili, Syna člověka. A vyvrhli z vinice. Nesnesli tělo
SLOVEM učiněné, sami jsouce jen masem bez Ducha nemajíce slávy Boží.
Ponížili ho, ztýrali a života zbavili. Přešel ten práh, odkud se člověk nevrací. Prošel smrtí a peklem a vrátil se. Vrátil se pro nás. Živý na věky
věků trvá SLOVEM života; světlem lidí povýšeným nade vše, Pánem jména
nad každé jméno v slávě Boha Otce.
Tak smíme ve zvěsti evangelia potkávat SLOVO od počátku, které bylo
u Boha a které je Bůh, jak tělem učiněné vydalo svědectví pravdě. Událost zjevení Otce v Synu – obraz Boha neviditelného, ikonu Boží, div a tajemství. OběŅ prostředkující smrtelníkům účast na Bohu. OběŅ slitování
182
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
na oltáři naší Bohaprázdnoty, našeho odcizení a hříchu. OběŅ, jejíž moc
nás mění v chrám Boží a činí jeho příbytkem. Stůjme v té milosti dané
nám v Kristu před časy věků (2Tm 1,9).
A přitom hleïme na člověka Ježíše, na tělo stávající se SLOVEM , proměňované ve svědectví, které se nás zmocňuje. Víra není pouhá myslitelnost, ale Kristus v nás, ta naděje slávy (Ko 1,27). Úkol pro naše těla a údy,
otevřenost svatého povolání, zápas, práce na vinici v nedovršenosti našich
životů tady a dnes. Ten před branami našeho vcházení i vycházení, Pán
naší existence, Kristus ante portas, je s námi po všecky dny až do skonání toho, co ve zlém leží. S ním vcházíme do města, jehož řemeslníkem
a stavitelem je sám Bůh. A proto se raduj, lide Boží. Plésej dcerko jeruzalémská! Hle, král tvůj… Z lásky sám proti sobě, přichází, aby byl
s tebou, ten, který byl mrtvý a hle, živý je na věky věků, a ty s ním. Amen.
V Luhu nad Morání,
pro Květnou neděli 4. dubna 2004
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
28.
„Víme, že syn Boží přišel a dal nám smysl, abychom poznali toho pravého
a jsme v tom pravém i v Synu jeho Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a život
věčný.“
1J 5,20
J 3,16
Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří
v něho, nezahynul, ale měl život věčný.
2K 5,14.15
Láska zajisté Kristova víže nás, Jakožto ty, kteříž tak soudíme, že poněvadž jeden za
všecky umřel, tedyŅ všickni zemřeli, a že za všecky umřel, aby ti, kteříž živi jsou, již ne
sami sobě živi byli, ale tomu, kterýž za ně umřel i z mrtvých vstal.
Vykoupení: J 3,16; 2K 5,14.15
185
VYKOUPENÍ
Farář německé vyznávající církve, Dietrich Bonhoeffer, který byl pro odpor vůči nacismu krátce před koncem války popraven, napsal: „Musíme
se vždy znovu velmi dlouze a velmi tiše hroužit do Ježíšova života, jednání, utrpení a umírání, abychom poznali, co Bůh zaslíbil a co splnil… Je
jisté, že naše radost je skryta v utrpení a náš život v umírání. Je jisté, že
v tom ve všem stojíme v jednom společenství, které nás nese.“
Naše shromáždění, bratři a sestry, Boží služba Velkého pátku není smuteční slavností, ale setkáním v tiché radosti z poznání a přijetí života v bratrském společenství, jak si ho přál a přeje náš Pán. „Láska Kristova nás
váže,“ říká apoštol – spojuje a zavazuje. Láska. Ne názor nebo přesvědčení, ani intelektuální srozumění či osobní sympatie, skupinový zájem nebo
program, ale láska, kterou jsme vírou přijali, zakoušíme a učíme se prokazovat jeden druhému. Nespočívá na našem citovém založení. Zpřístupňuje nám ji víra, která je mocným Božím dílem při nás (Ko 2,12). Dle
apoštola je láskou činná, činorodá, „skrze lásku dělající“ (Ga 5,6), jako
organická živoucí tkáň, svazek dokonalosti (Ko 3,14). Chodíme-li ve světle
vzájemného milování, trváme v Boží blízkosti, máme vespolek obecenství
prostředkované Kristem a „krev Krista Ježíše, jeho Syna, nás očišŅuje od
každého hříchu“ (1J 1,7).
Člověk odcizený Bohu, prázdný Boha a svévolný, navzdory nejlepším
svým předsevzetím se pravému svému smyslu vzdaluje (hřeší). Nemůže
jinak. Pije nepravost jako vodu, čteme v knize Jobově. Ostatně i milovník
Božího zákona si občas připadá zmateně a jako prodaný hříchu, přiznává
apoštol (Ř 7,14). Činí, co nechce, třebaže s nedobrým pocitem, protože
ví…
Prolitá krev Kristova, událost Velkého Pátku není dávno skončenou historií. Ve věčnosti nic nekončí. Nic není odbyto. Vše je zjitřeně přítomné
a Beránek jako zabitý přijímá z ruky sedícího na trůnu knihu popsanou
vnitř i zvenčí. Jedině ON otvírá sedmero jejích pečetí (Zj 5,5.6).
186
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Krev Kristova zůstává masivním zviditelněním trápení, které Pánu Bohu, nebeskému Otci svým hříchem působíme. Hřešíme-li, přitěžujeme
svému Bohu a znovu působíme milujícímu, co tenkrát na Kristu dokonali jeho žalobci, soudci a kati. Jitříme bolest toho, jemuž je vše přítomné.
Uchopeno vírou nás tohle vědomí přemáhá a vede k pokání: k vyznání
v lítosti a k opouštění toho, co Boha zraňuje a nás hubí. Apoštol Jan
tomu říká „chodit ve světle“. Taková existence z víry vytváří zvláštní vztah,
„obecenství vespolek“, v němž se dostáváme dál v přípravě na společné
bytí s ním. Takhle očistně působí Kristovo utrpení, jeho krev, ta Nové
Smlouvy, k životu spolu ve smysluplné radosti.
Starověký křesŅan srovnával Kristovu změnu svého života s vykoupením
z otroctví. Mívalo pochopitelně význam především pro budoucnost otroka, otrokyně. Pro život, který měli ještě před sebou. Vykoupení jsou osvobozeni od toho, co by jinak museli ještě odotročit jako bez života „mrtví ve
vinách a hříších“ (Ef 2,1 Ko 2,13). Vykoupeni jsme do nové skutečnosti
dnes i zítra radikálně změněné a jiné – Boží. V tom smyslu praví Duch
Boží ústy proroka Služebníku Hospodinovu: „Dám tě za smlouvu lidu,
abys otvíral oči slepé, vyvodil z žaláře vězně a z vězení ty, kteří sedí ve
tmách“ (Iz 42,6.7). Žalářem je tu návyk svévole, způsob života bez Boha
a odtud nezvladatelná chuŅ k tomu, co věčně škodí, třebaže se to zdá
lákavé a žádoucí či dokonce spravedlivé. Kdo mne vysvobodí?! Kdo odhalí
smrtonosnou zhoubu toho, co se mi zdá správné a zrovna nejlepší?! Jak
prohlédnu? Po čem to poznám?
Zkušenost otroka a nevolníka je nám dnes vzdálená. Člověk si připadá
spíše jako hříchem zdrogovaný. Chce, třese se na to, čím si škodí. Marně
abstinuje nakažený a nemocný k smrti. Dnes znovu hledíme na toho, který
se kvůli nám od nás nechává trápit a ničit tím, čemu holdujeme. Neodpírá
zlému od nás. Připustil, nechal člověka, lidstvo, nás, abychom proti němu
strašlivě zhřešili, aby tak na svém těle zřejmě potupil nám vládnoucí hřích
(Ř 8,3). Snad to s námi pohne, kam až to vede. Snad otřeseni poznáme, co
jsme zač, a přiznáme úpadek svojí bezbožné svéprávnosti a znechuceni
sami sebou svlékneme ten dosavadní způsob sebeurčení a prestiže, panování a svévole a přijmeme z jeho rukou totožnost novou a s ní životní
styl, který má budoucnost ve svobodě slávy dětí Božích. Jedině takhle znovustvořeni k živé naději skrze Kristovo vzkříšení se otvíráme inspiraci činorodosti Ducha života, která vysvobozuje od samopohybu hřícha a smrti.
Otvírá se nám, co přichází: Bytí v Boží blízkosti navěky.
Neobratně mluvíme o dluzích naší minulosti, zvyklí myslet postaru
v představě odplaty a zadostiučinění. To, že jsme zabili Boha dobrodince
187
Vykoupení: J 3,16; 2K 5,14.15
mezi námi, nám dokonce připadá jako trestání Syna pro nás v jakési kruté
„starozákonní“ zástupnosti. Domníváme se, že je „raněn a ubit od Boha
a ztrápen“, jak si to myslel už Druhý Izaiáš (53,4), přestože hned přiznává, jak se mýlil: Ubili jsme ho my svými vinami. Je raněn pro přestoupení
naše; kvůli nám a naším hříchem potřen. Ne z vůle a záměru Boha, ale
svévolí naší. Valíme proti němu svou nepravost. My za tím stojíme. My
jsme v tom namočeni, ponořeni a pokřtěni v jeho smrt (Ř 6,3 Ko 2,12)
jako viníci.
Otec? „Ten mne miluje, že dávám svou duši, svůj život,“ říká Ježíš: Už
od chvíle odmítnutí jiného uchazeče tenkrát na poušti (Mt 4,10) dávám
svou duši, abych ji opět vzal… „Žádný mi ji nebere. Dávám ji sám od
sebe,“ ujišŅuje (J 10,17n). Ne pro zadostiučinění, ale k veliké bolesti Otce
umírá milovaný Syn. Tělo hroutící se Otci v náručí, když jako Hospodin
zástupů, mocný Panovník, Bůh zákona a Smlouvy Staré ho opustil. Otec
v nerozlučné jednotě se Synem netrestá svého milého za naše hříchy.
Netrvá na zadostiučinění za naše viny. Nevymáhá splacení našich dluhů.
Ne že bychom nebyli ztracení a zoufalí dlužníci; ale král a Božský věřitel
se nad námi slitovává. Odpouští bez náhrady a dřív než jsme v pokání
schopni ho prosit (Mt 18,27). Poslal svého Syna, aby nás k tomu přivedl
a přiváděl, aby nás změnil a učil s tím žít pod mocí krve prolité ne k smrti
a konci, ale k dokonání ve vzkříšení. Pochopme to a učme se milosrdenství, jako ON , náš Otec v nebesích je milosrdný. Nejde o dluh, ale o naše
srdce, tvrdá a neschopná bytí s ním, aby změkla, aby obživla a v nové
totožnosti unesla blízkost Boha i blízkost bližního v obecenství vespolek,
které je věčné.
Nebeský Otec a náš Stvořitel nechce, abychom nadále nicovali své bytí.
Jeho vůle je život. Život s ním, kdy ON bude všechno ve všech. Amen.
V Luhu nad Morání, Velký pátek 9. dubna 2004
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
29.
„Neboj se, já jsem ten první i poslední a živý; ježto jsem byl mrtvý a hle, živý
jsem na věky věků Amen. A mám klíče pekla i smrti.“
Zj 1,17b.18
L 24,13–33
A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů
šedesáte, jemuž jméno Emaus. A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se
byly staly. I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se, šel
s nimi. Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali. I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž
rozjímáte vespolek, jdouce, a jste smutní? A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš,
řekl jemu: Ty sám jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm
těchto dnů? Kterýmž on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž
byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem, totiž kterak
jej vydali přední kněží {biskupové} a knížata naše na odsouzení k smrti i ukřižovali jej.
My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti Izraele. Ale nyní tomu všemu třetí den
jest dnes, jakž se to stalo. Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly
u hrobu. A nenalezše tělo jeho, přišly, pravíce, že také vidění andělské viděly, kteříž
praví, že by živ byl. I chodili někteří z našich k hrobu a nalezli tak, jakž pravily ženy,
ale jeho neviděli. Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu,
což mluvili proroci. Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu svou? A počav
od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla. I přiblížili
se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti. Ale přinutili ho,
řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi
zůstal. I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil a lámaje, podával
jim. I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak odnesl se od nich. I řekli vespolek:
Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a když otvíral nám písma?
A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma a nalezli shromážděných těch jedenácte a ty, kteříž s nimi byli.
Ko 2,8–15
Hleïtež, aŅby vás někdo neobloupil moudrostí světa a marným zklamáním, uče podlé
ustanovení lidských, podlé živlů světa a ne podlé Krista. Nebo v něm přebývá všecka
plnost Božství tělesně. A v něm jste doplněni, kterýž jest hlava všeho knížatstva i mocnosti, V němž i obřezáni jste obřezáním ne rukou učiněným, svlékše tělo hříchů skrze
obřezání Kristovo, pohřbeni jsouce s ním skrze křest, skrze nějž i spolu s ním z mrtvých
Vzkøíšení: L 24,13–33; Ko 2,8–15
189
vstali jste skrze víru, kteráž jest mocné dílo Boží, kterýž vzkřísil jej z mrtvých. Ano
i vás, mrtvé v hříších a v neobřízce těla vašeho, spolu s ním obživil, odpustiv vám
všecky hříchy a smazav proti nám ten zápis záležející v ustanoveních, kterýž byl
odporný nám. I vyzdvihl jej z prostředku, přibiv jej k kříži; a obloupiv knížatstva i moci,
vedl je na odivu zjevně, triumf slaviv nad nimi skrze něj.
VZKŘÍŠENÍ
Když jednou přišla řeč na to nejdůležitější, rozhodující a klíčové, na otázku
po největším Božím přikázání, uslyšel zákoník známé „milovati budeš“.
Veškeré zbožnosti, všemu Zákonu i prorokům právě na tomhle nejvíc
záleží, člověče, abys miloval Boha a bližního (Mt 22,40). Milovati budeš…
Přikazuje se tu: „Miluj!“ nebo se předjímá a slibuje, že jednou to přijde,
jednou to nastane, kdy konečně celou bytostí budeš milovat, budeš mít
k Bohu blíž a věčnost se ti otevře?
Láskou k Bohu věřící Izraelité rozuměli především milování Zákona
Hospodinova: Blahoslaveného člověka líbost je v Zákoně Hospodinově
(Ž 1,2). „Ó jak miluji Zákon tvůj, přemýšlím, rozjímám v něm dnem i nocí… Tvá svědectví, tvoje rozkazy, tvé slovo mě živí,“ čteme v žalmech
napořád; zvláště v tom nejdelším: „ByŅ Zákon tvůj nebyl mé potěšení,
dávno bych zahynul ve svém trápení… Svými rozkazy jsi mne obživil,“
vyznává modlitebník (Ž 119,92.93). Slyšel jsem a poslechl a bylo mi to
k životu.
Tak dbali a hleděli si Zákona Mojžíšova a ovšem napomínali jeden druhého a nabádali. Rozeznávali v tom spásu Izraele, ale naopak i ohrožení
lidu Božího při nedbalém napomínání… A ono „milovati budeš“ se nenápadně stávalo spíše přísným dohledem a posuzováním, souzením míry
věrnosti. Pečlivě promýšleli a rozváděli příkazy a ustanovení i zápovědi ve
snaze dobrat se jistoty Boží spokojenosti. A milost, slitování, lítost ustupovaly neoblomné důslednosti až tvrdosti. Milosrdenství často přicházelo
zkrátka. Panovník Hospodin ovšem ústy svých proroků napomínal: „Milosrdenství chci a ne oběti“ (1S 15,22 Oz 6,6 Mi 6,8). Jaký jsi ve svých
vztazích, jak jednáš, přibližuje tě, otvírá a tvoří k obrazu navýsost milosrdného. Ne co přinášíš k oltáři.
190
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Pro tvrdost svých puntičkářských srdcí „oklamáni k své zhoubě v ïábla
síti“ (jak zpíváme ve známé „Moudrosti poklad z nebe je Slovo Boží nám“
446) ocitali se v pasti bezduché litery a zneužití slova Božího a Ježíš nejednou otevřeně bědoval nad takovou upachtěnou karatelskou spravedlností trestu, pokut a odplaty; nad samospravedlností zhusta pokryteckou
a mluvil o jiné, „hojnější spravedlnosti Božího království“ (Mt 5,20; 6,33):
„Tu hledejte (slitovnou, odpouštějící, vnímavou pro polehčující okolnosti), o tu stůjte ze všeho nejdřív a ostatní vám bude přidáno.“
„Chceš-li dokonalým býti,“ říká zákoníkovi, zbav se toho, co ti brání,
rozdej to chudým; investuj do věcí nebeských a následuj mne. Pojï za
mnou! Pojï jinudy; úzkou cestou a těsnou branou, která vede k životu.
Není mnoho těch, kteří ji nalézají (Mt 7,14)… Také on, ten zákoník, odešel. Smutně odmítl takové pozvání. A když pak slyšel, co se před svátkem
Pascha v Jeruzalémě stalo s tím Nazaretským, řekl si možná: „Naštěstí!“
Koho by napadlo, že soud, utrpení, hanba popraviště a kříž tentokrát
nebude konec, ale brána a cesta dokořán otevřená tímto Ježíšem Synem
člověka k životu!
Prošel smrtí kříže, hrobem a peklem a za sebou na popravčím pranýři
nechal akta žaloby, bezduchou literu, zneužití Písma pokušitelem a zlostníkem tohoto světa proti nám, proti člověku. „Smazal ten zápis a zvedl ho
na kříž“ (četli jsme). Životodárné Boží slovo uvězněné v lidské nesnášenlivosti ustanovení, příkazů a hrozeb, kolem nichž se všecko točilo, vyvedl
na světlo a zákonickou člověčinu, slepé „každému, co jeho jest, padni,
komu padni“ jako prázdnou slupku nechal za sebou v zahanbení přibitou ke kříži. Plevu, jejíž jádro vrátil do svobody Boží slávy vzkříšením.
Tak Zákon, svaté a duchovní zjevení Boží dobré vůle, znovu naplnil duchovním významem a smyslem: „Nepřišel jsem rušit Zákon a proroky, ale
naplnit“ (Mt 5,17).
„Zdali srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral
nám Písma?“ uvědomili si dva z jeho učedníků, dva z tichých spoluviníků
kříže putující do Emauz, zkrušení ve svěrací kazajce starého myšlení.
Otevřel jim stará známá povědění a oni užasli. Slupka zmýlení a zklamaných nadějí se protrhla vírou jako mocným dílem Božím. Zjevením, čeho
že je třeba k životu; jak dojít dávno slíbeného uschopnění srdce k lásce
přemáhající bázeň a strach, k milování Boha celou bytostí (Dt 30,6).
Když později vzpomíná apoštol Petr, jak Pán jejich skomírání rozdýchal
k lásce nejen z posledního zbytku sil a na okraji jejich času po celonočním rybolovu tak málo platném (J 21), ale k milování v nadšené horlivosti
Božích dětí a dědiců, říká: „Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Ježíše
Vzkøíšení: L 24,13–33; Ko 2,8–15
191
Krista, který podle mnohého milosrdenství svého znovu nás zplodil v naději živou skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých“ (1Pt 1,3).
Ta proměna, zázrak vzkříšení a znovuzrození na místě vnějšího tlaku
Zákona a ustanovení je od té chvíle osou, kolem níž se všecko točí ve
věku Nové Smlouvy, nového vztahu k Bohu Otci.“ „Kristus v nás, ta naše
naděje slávy“ (Ko 1,27). Centrum securitatis, říkal Komenský: Hlubina
nebo lépe střed bezpečnosti a rovnováhy. Vyosením z tohoto „růstu v Krista“ (Ef 4,15), vzdalováním se od něho, roste odstředivá síla; tah ven, mimo,
do neúčasti, do duchovní vyprázdněnosti a na mělčinu.
Jaké místo máš pro Krista, moje duše? Je to ještě láska, co zbývá?
Není to už jen respekt, úcta, uznání? Vážíme si ho, ovšem, vždyŅ položil
život, aby se vyjasnilo mezi námi a spravedlivým Bohem. Zemřel za naše
hříchy (řekneme), aby nám mohlo být odpuštěno. Tak nějak se obecně
rozumí logice a smyslu velikonoc… Pouštíme se starou známou, dobře
vyšlapanou cestou, myslíme dávná osvědčená a dosvědčená schémata.
Pomysleme na okamžik, jak krajní rozhořčení a pobouření se nás zmocní
nad brutalitou a zvráceností člověka, který ničemně zmarní němou tvář;
třeba utratí psa přibitím na vrata. Na lidské tělo, které kdysi kvůli nám
takhle dodýchalo, jsme si zvykli. „Je to tak dávno, že to snad už ani není
pravda,“ cituje Tomáš Halík, tuším nějakého bavorského sedláka. Přiřadili jsme té dávné útrpné události jakýsi božský účel, či dokonce potřebu
a býváme v pokušení si myslet, že když to spravedlivý Bůh dopustil, že to
tak patrně chtěl. Což neřekl Ježíš sám svým učedníkům, že „syn člověka
musí mnoho trpět, být potupen od starších a předních kněží a zákoníků
a zabit býti“? (Mk 8,31)
Odkud se vzal ten „mus“ v jeho vědomí? Začal přece tak nadějně o Božím království nablízku. Z celé duše vyzýval k pokání, k obrácení a víře.
Ano, tak začal. Jenomže se potkal s námi, s lidmi jako jsme my, a nepochodil. Takové nás našel… A ukřižován umřel, protože jsme, jací jsme,
a sotva obstojí, že to my ne, „my ne, to oni!“ Musel tím projít, měl-li proniknout i naší hroší kůží: Jak jsme ho mohli zabít za své hříchy!? Zločinem na Bohu vyváznout a zneškodnit vlastní svou hříšnost? Jak ho teï
milovat, že si to nechal líbit!? Že se stal zosobněním naší viny, ON sám
naším nevýslovným hříchem!? Což nás to neusvědčuje a nesoudí!? Místo
aby jaksi nakrmil a umlčel spravedlnost svou zástupností, a tak uzavřel
náš případ a zametl za námi, aby nebylo čeho se bát, dostal nás. Svým
pykáním za nás, námi zahuben, nás přece dostal. Jsme hotoví, vyřízení… I kdyby to u Boha nějakým zázrakem obstálo – poprava Boha mezi
námi jako zadostiučinění Boha Bohu – jak milovat z celého srdce a ze vší
192
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
duše svého zástupného trestance, na kterém jsme tohle spáchali a pášeme!?
Takové otázky se vynořují a kladou a nezbývá, než přiznat, že nejspíš
musel Syn člověka tak těsnou branou trápení a smrti, abychom, se svým
rozumem v koncích, nechápavě ztichli a konečně nahlédli, je-li na tom
takhle nesnesitelně Bůh mezi námi, jsme ve stavu hynutí, peklem sami
sobě. Bohu nepřijatelné mrtvoly ve vinách a hříchu (Ef 2,1 Ko 2,13). Dal
se nám do rukou, aby nade vší pochybnost tohle vyšlo najevo, aby se
ukázalo, co jsme zač (aŅ už mizerové či lidé slušní a na úrovni). Abychom
tváří v tvář své oběti, tomu viselci na Golgotě, nahlédli zahynutí a zhoubu,
kterou v sobě nosíme, a z milosti toho prohlédnutí, z milosti k pokání si ji
přiznali; abychom ji přijali, tuhle svoji smrt s Kristem, a svatým znamením křtu ji vyznali a tak se vírou svěřili moci toho, který mrtvé křísí.
Jenom tak, „obmytím druhého narození a obnovením Ducha svatého“
(Tt 3,5) ustupuje naše staré jalové „já“ novému, podle Boha stvořenému:
„Živ jsem už ne já, ale živ je ve mně Kristus“ (Ga 2,20). „Jestliže je kdo
v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, všecko je učiněno
novým“ (2K 5,17). Novým v prorockém prozření k pravé skutečnosti, té
Boží; novým v královském ospravedlnění jako bytí v pravdě a právu toho
krále; a novým v kněžském znovunavazování a mostění propastí v osvobodivém setkání, které je opravdovým životem, životem věčným. Zkušenost toho zázraku shrnuje apoštol v oslovení někdejších svévolníků:
„Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid vysvobozený k tomu, abyste zvěstovali ctnosti toho, který vás povolal ze tmy do
předivného svého světla“ (1Pt 2,9). Amen.
V Luhu nad Morání,
Hod Boží velikonoční 27. března 2005
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
30.
„V Kristu i vy naději máte slyševše slovo pravdy, totiž evangelium svého spasení,
skrze které uvěřivše, znamenáni jste Duchem zaslíbení svatým, který je závdavek
našeho dědictví na vykoupení toho, což jím (Kristem) je vydobyto k chvále slávy
jeho.“
Ef 1,13.14
J 14,15–27
Milujete-li mne, přikázaní mých ostříhejte. A jáŅ prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá
vám, aby s vámi zůstal na věky, toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo
nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, neboŅ u vás přebývá a ve vás bude. NeopustímŅ
vás sirotků, přijduŅ k vám. Ještě maličko, a svět mne více neuzří, ale vy uzříte mne;
nebo já živ jsem, i vy živi budete. V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém a vy ve
mně a já ve vás. Kdož by měl přikázaní má a ostříhal jich, onŅ jest ten, kterýž mne
miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáŅ jej budu milovati a zjevím
jemu samého sebe. Řekl jemu Judas, ne onen Iškariotský: Pane, jakž jest to, že sebe
nám zjeviti chceš, a ne světu? Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova
mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme a příbytek u něho
učiníme. KdožŅ nemiluje mne, slov mých neostříhá; a slovo, kteréž slyšíte, neníŅ mé, ale
toho, kterýž mne poslal, Otcovo. Toto mluvil jsem vám, u vás přebývaje. Utěšitel pak,
ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onŅ vás naučí všemu a připomeneŅ
vám všecko, což jsem koli mluvil vám. Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne
jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.
Sk 2,1–11
A když přišel den padesátý, byli všickni jednomyslně spolu. I stal se rychle zvuk s nebe
jako valícího se větru prudkého a naplnil všecken dům, kdež seděli. I ukázali se jim
rozdělení jazykové jako oheň, kterýž posadil se na každém z nich. I naplněni jsou
všickni Duchem svatým a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati. Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu,
kterýž pod nebem jest. A když se stal ten hlas, sešlo se množství a užasli se, že je
slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho. I děsili se všickni a divili,
řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští? A kterak
my slyšíme jeden každý jazyk náš, v kterémž jsme se zrodili? Partští a Médští a Elamitští a kteříž přebýváme v Mezopotamii, v Židovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii,
ve Frygii a v Pamfylii, v Egyptě a v krajinách Libye, kteráž jest vedlé Cyrénu, a příchozí
S elánem a€chutí: J 14,15–27; Sk 2,1–11
195
Římané Židé, i v nově na víru obrácení, Kretští i Arabští, slyšíme je, ani mluví jazyky
našimi veliké věci Boží.
S ELÁNEM A CHUTÍ
Je zvláštní, že dnes v časech tolika podivuhodných, ještě nedávno sotva
představitelných jevů a možností (jako jsou radary, televize, mobil, internet, nemluvě o překvapeních v biologii, chemii, lékařství atd.) se lidé stále
ještě brání přijmout dávná svědectví Bible o událostech jejich běžné zkušenosti se vymykajících. Přitom se zdá, že tajemství je čím dál víc. Jsme
stále na kraji. Že žijeme, jak žijeme a v čem žijeme, zdaleka nemáme pod
kontrolou. Tušíme skryté nesmírnosti a nezměrnosti. Přesto slovo o nevídaném a neslýchaném někteří předem dávají do zpochybňujících uvozovek: Nám se to neděje a co nevymyslíme, co nechápeme, co nesvedeme,
je neskutečné. Co nevnímáme, nevyladíme a na své frekvenci nezachytíme, není.
I nás někdy napadá, proč jako křesŅané věřící v téhož Krista a Pána
nebýváme schopni toho, co Bible vypravuje o těch na začátku, o dávných
lidech víry. Myslíme si, že věřit znamená především potlačit pochybnosti
a zdá se nám, že kolísáme a Pán Bůh nám připadá vzdálený. Voláme:
„Přijï…“
„Přijï již, přijï Duchu Stvořiteli, Duchu smíření. Přijï již a proměň
svět náš celý v nové stvoření. Duchu svatý, nás svou mocí v lásce obnovuj,
nezanech nás bez pomoci, daruj pokoj svůj.“ (675) Notujeme líbivou melodii křesŅanské popmusic, ale přitom se modlíme. Upřímně adresujeme
Pánu Bohu své „přijï již“ a ukaž jim, dej jim co proto, aŅ viděj…
Právě jsme četli, že dávno nepřeslechnutelně přišel. Veřejně s hlasem
prudkého větru a s plameny ohně a věřící jím prodchnutí a zmocnění
vypovídali o velikých věcech Božích v řeči, jíž všichni rozuměli, aŅ už jejich
mateřština byla jakákoli. Ježíš splnil, co slíbil.
O čem tedy svědčí naše ustavičné „přijï!“? Je v tom zklamání? Pocit, že
tu spíše není? Alespoň pro nás ne, natož pro ně? Že se vytratil, zeslábl,
takže občas nevíme, čího jsme ducha? Věříme zajisté v Ducha svatého,
ale čekali bychom od něho víc: „Přijï mocněji, přesvědčivěji, neodolatelněji
196
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
a jednej! Proměň, s čím jsme nespokojeni, nejlépe celý náš svět v nové
stvoření. Obnov nás v lásce. Zklidni, probuï, prosvětli, najdi, oslov, žehnej, zburcuj svědomí, sbližuj a osvoboï… Bez tebe se nehneme z místa,
nevzplaneme jako oni tenkrát.“ Tak je to v té písni. PusŅ se konečně do
toho, Duchu svatý, a zmákni to všecko, co se nám nedaří a co zůstáváme
dlužni, protože jaksepatří nepřicházíš.
Horlivá modlitba, nezbedná; zcela podle Ježíšova návodu, kde ujišŅuje:
„Otec váš nebeský dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí.“ (L 11,8) Dá?
Přidá? Kde tedy je chyba? Je možné, že by dával a my nebrali? Že dar
přichází, ale my už jsme jinde, na jiné adrese?
Pro apoštola Pavla je zmocnění Duchem svatým základní a výchozí podmínkou, bez níž nelze. Rozvádí to ve svých epištolách: Sleduje při sobě
jakousi podvojnost a soupeření jakoby dvou principů či zákonitostí. Mluví
o „vnitřním člověku“ v sobě, o modlitebníku se zvláštním zalíbením v Božím zákoně, avšak: „pozoruju ve svých údech, ve sklonech a přáních svého
těla (píše římským křesŅanům) jiný zákon tu první lásku rozptylující, potlačující a mařící, takže se mne zmocňuje nízkost a marnost, okupuje
mne hřích a ohrožuje tah nicoty a smrti“ (Ř 7,22.23). „Kdo mne vysvobodí?!“ volá.
Je z toho cesta ven? Z téhle bídné rozdvojenosti, z vnitřní zakomplexovanosti, sváru a nepřátelství se sebou samým? „Díky Bohu skrze Jezukrista, našeho Pána, který v nás duchovní bytost k životu probudil.“
Jsme-li jeho, jestliže jsme povstali s Kristem do svobody života z něho,
převážil v nás zájem Ducha. V nás milujících Boha, jinak přirozeně atakovaných a srážených starou neduchovností a nicotou, „kde tělo žádá
proti Duchu a Duch proti tělu“ (Ga 5,17), je zjednán smír. Zklidnění
přesahující sebevtipnější argumentaci rozumu a zákonické logiky viny
a trestu. Osvobodivá inspirace Ducha života získává a motivuje celého
člověka ke spravedlnosti (té Božího království) chozením podle Ducha.
Pavel mluví o novém stvoření a jinde o svobodě slávy dětí Božích, jimž se
starý způsob těla hříchu bytostně znechutil potupen, zostuzen a zahanben událostí Velkého pátku. Jako znovu narození přišli na chuŅ novému:
zamilovali si nebeské občanství orientované potěšením duchovních skutečností, štěstím Božího království a jeho spravedlnosti působící radikální
změnu hodnot a přání, tužeb a žádostí… „U víře se chlubíme dokonce
i souženími (překvapuje Pavel), vědouce, že soužení působí trpělivost, trpělivost zkušení, zkušení pak naději a naděje nezahanbuje, protože je
v našich srdcích rozlita Boží láska skrze Ducha svatého, který je nám
dán.“ (Ř 5,3–5)
„…nevěříte, neboŅ nejste z€ovcí mých.“ J 10,26
198
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Tohle dominantní a určující postavení Ducha je dar a svěření Boží jako
závdavek (záloha) na vykoupení a ošetřování toho, čeho při nás Syn Boží
svým zápasem dosáhl. Žijeme v procesu růstu a vykupování, jehož výsledkem a cílem je bytí v Boží blízkosti; bytí v Bohu a jeho slávě. V Duchu
svatém jsme s to pochopit a přijmout svůj život v této časnosti jako Boží
zadání a úkol vyrůst a dospět ke způsobu, který přesahuje každé naše
pomyšlení, každou naši předběžnou představu: dobrat se totiž schopnosti
zde i věčně chválit slávu toho, který vzkřísil Krista z mrtvých a obživuje
i smrtelná naše těla pro přebývajícího Ducha jeho v nás. Obživuje a ještě
obživí, dnes a tady a věčně rozpohybovává a rozdýchává těla ztuhlá ve
svévoli k životu v nové činorodosti budoucího věku a jiného řádu, než
byla a je přirozená tendence k pýše a vzpouře v iniciativě zla a zmaru
tohoto světa.
Bohu odcizený svět nemůže přijmout Ducha pravdy. Nevidí ho a nezná
(J 14,17). „Vy ho znáte (říká Ježíš svým učedníkům i nám, kteří jsme
uvěřili jejich slovu a svědectví), u vás přebývá a ve vás bude…“
Vstřícností světu, v sebelépe míněné snaze působit dobrým příkladem
jaksi zevnitř k jeho obrodě, si ukládáme víc, než na co stačíme. Zdá se
nám, že to zvládneme; že jako sůl nenápadně ochutíme zadělání v míse
tohoto světa se světly benevolentně a světu přiměřeně ztlumenými. Ve
skutečnosti však obvykle ztrácíme i tu na obalech inzerovanou slanost
a svět se nechytá, nechápe. Pohrdá námi pro naši plachou obojakost a my
si to pleteme s pohaněním pro Krista. Očekávané divy nového stvoření se
nedějí. Mnohem spíše rozsévajíce tělu z těla sklízíme porušení: Pohlcováni údržbou své fyzické existence, svého pobytu v časnosti, nicujeme
soutěžíce se světem v obstarávkách těla. Dominance se změnila. Určuje
nás tělo a Bůh, k němuž obráceni jsme s chutí směřovali, se nám ze
zřetele a zájmu ztrácí.
„Bůh Duch jest“ (J 4,24) a my opět hmota, tělo, realita, barák, bourák,
prachy. Pošilháváme srdcem po nepravosti a divíme se, že Bůh naše
občasné modlitby od sebe odstrkuje a že přestáváme žít z jeho milosrdenství (Ž 66,20). Říkáme: „Neuvoï nás v pokušení, zbav nás od zlého,“ zbav
nás od pokušitele, ale zvědavě otvíráme jeho poštu, kdejaký mail toho
zlostníka a překážeče Božího, hackera, který naše vědomí, naši duši hbitě
zavirovává a Boží obraz v nás se hroutí, jeho koncept se rozpadá, jsme
stále na začátku a proto neschopní toho, co dávní lidé víry.
Víra v Ježíše Krista je prý mocným Božím dílem při nás (Ko 2,12), abychom duchovně dospěli, dorostli do jeho družiny a společnosti. Tak konečně přestaňme s vrtošivou nestálostí dětinů, s poŅouchlostí výmluv
199
S elánem a€chutí: J 14,15–27; Sk 2,1–11
a prolhaností, volá apoštol do Efezu (4,13–15). Usilujme o dokonalost postavy plného věku Kristova.
Volat „přijï!“ na toho, kdo přišel, je trapné nedorozumění. Planě se
modlíme, doufáme-li, že nakonec přece jen obé je možné: připodobnit se
Bohu odcizenému světu a přitom si zachovat vnímavost a rozeznání věcí
Ducha a Božího království. Zpíváme „učiň!“, ale možná nedomýšlíme, co
s námi osobně udělají všecky ty věci, o které Ducha žádáme, začne-li je
uskutečňovat skrze nás. A ON to přece od začátku ani jinak nechce a nedělá. Spočti si náklady, člověče! Mnohé to tenkrát stálo všecko, nezřídka
i život. Možná, že pak raději zmlkneš… Anebo co když Duch k něčemu
z toho, oč prosíme, vybídne a uschopní někoho odvedle, kde bychom se
toho nenadáli, protože o jejich zbožnosti si myslíme své? Iritují nás a štvou,
ale co když právě oni požehnaně sklidí, co nezaseli? Neuvázne nám pak
ta písnička v hrdle?
Duch věje nad vinicí církve i nad polem tohoto světa kam chce. Kajícník David věděl a prosil: „Ducha svatého svého neodjímej ode mne“
(Ž 51,13). Svévolnou touhou a žádostí ho lze zarmucovat; a ovšem mrzutostí, zlobou, hořkostí, hněvem, křikem a rouháním (Ef 4,30). Uhašujeme
ho pohrdáním i všetečností (1Te 5,19). To jsou apoštolská napomenutí.
Problém tedy hledejme spíše nežli v absenci Ducha ve své zabedněnosti pro něho. Obnovme a zvěrohodněme svůj křest pokání, ponoření ve
smrt Kristovu a mějme víru Boží, onu vše proměňující účast na jeho vzkříšení v jinakosti a novotě života. Uzříme pak nebe dávno otevřené a sami
se otevřeme Duchu dávno seskupivšímu v plnosti.
Amen.
V Luhu nad Morání, Svatodušní neděle 15. května 2005
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
31.
„Tmy přikryjí zemi a mrákota národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a sláva
jeho nad tebou viděna bude. I budou chodit národové ve světle tvém a králové
v blesku, jenž vzejde nad tebou…“
Iz 60,2.3. + 19.20
Mt 17,1–9
A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana bratra jeho, i uvedl je na horu
vysokou soukromí a proměnil se před nimi. I zastkvěla se tvář jeho jako slunce, roucho
pak jeho učiněno bílé jako světlo. A aj, ukázali se jim Mojžíš a Eliáš, rozmlouvající
s ním. A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi: Pane, dobré jest nám tu býti. Chceš-li, uděláme
tuto tři stánky, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden. Když pak on ještě mluvil,
aj, oblak světlý zastínil je. A aj, hlas z toho oblaku řkoucí: TentoŅ jest ten můj milý Syn,
v němž mi se dobře zalíbilo, toho poslouchejte. To uslyšavše učedlníci, padli na tváři
své a báli se velmi. A přistoupiv Ježíš, dotekl se jich, řka: Vstaňte a nebojte se. Pozdvihše pak očí svých, žádného neviděli, než samého Ježíše. Když pak sstupovali s té
hory, přikázal jim Ježíš, řka: Žádnému nepravte tohoto vidění, dokudž by Syn člověka
nevstal z mrtvých.
2K 4,6 –10
Bůh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, tenŅ se osvítil v srdcích
našich k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista. MámeŅ pak poklad tento
v nádobách hliněných, aby důstojnost té moci byla Boží a ne z nás, když se všech
stran úzkost míváme, ale nebýváme cele potlačeni; býváme vrtkáni, ale nebýváme
docela zvrtkáni; protivenství trpíme, ale nebýváme opuštěni; býváme opovrženi, ale
nehyneme. Vždycky mrtvení Pána Ježíše na těle nosíme, aby i život Ježíšův na těle
našem zjeven byl.
Svìtlo āivota: Mt 17,1–9; 2K 4,6–10
201
SVĚTLO ŽIVOTA
Vyslechli jsme tři dávná povědění, trojí biblické svědectví z různých dob
o duchovním prozření v Bohem darovaném světle: Předně prorockou výzvu, kolektivní apel: „Povstaň, zaskvěj se, Izraeli, lide Boží, protože ti vzešlo světlo. Hospodinova sláva vzešla nad tebou a národy budou chodit
v záři toho světla.“ To světlo je poznamená a změní existenci lidstva…
Pak jsme četli evangelistovu reportáž o cestě na horu. Výpověï o tváři
Páně, která se po výstupu na vrchol zaskvěla před učedníky jako slunce
a roucho jeho zbělelo jako světlo… A oni pochopili, že tady a teï v tomto
Synu člověka plní Bůh své dávné sliby. „On je ten milý Boží, toho poslouchejte.“
A konečně radostné apoštolovo zvěstování o tom, který na počátku nad
nesličnou a pustou zemí rozkázal, aby se ze tmy nad propastí zablesklo
světlo. Apoštolé svědčí, že to ON , tento Bůh Stvořitel a Vykupitel, se velice
osobně a jednotlivě osvítil v jejich srdcích, takže směli objevit, pochopit
a poznat jeho slávu právě a jedině v tváři Ježíše Krista. Jejich všelijaká
dosavadní zdání o Bohu a nábožná hledání do té chvíle teï ustoupila
spasitelnému poznání v Kristu, když jim z jeho milosti svitlo… (Tak vzpomíná zvláště Pavel na svoji damašskou zkušenost. Petr mluví o znovuzplození v naději živou skrze Kristovo vzkříšení.)
To trojí – světlo Boží volby a vyvolenosti lidu, lidského společenství;
světlo Boží Smlouvy a všech Slov jeho slibů vtělené a zosobněné v Ježíši
Nazaretském; a posléze stvořitelské „Budiž světlo!“ nad temnou propastí
v každém z nás k poznání, jak že je slavný Bůh, jak že se jeho sláva
zjevuje a zrcadlí ve tváři tohoto Ježíše, kterého zbožní odsoudili a zavrhli,
potupili, ubili a ukřižovali – to vše se jeví jako tři stránky, tři aspekty
nebo snad fáze jednoho velikého díla záchrany, které Bůh předzvěděl
a dokonal a naplňuje v nicotou ohroženém lidském světě, protože jej miluje. Každý, kdo v něho věří a přidá se, má život věčný. „Kdo mne následuje, nebude chodit v temnosti, ale bude mít světlo života“ (J 8,12).
202
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
„Dobrá. Řekněme;“ (slýcháme kolem sebe), „ale jak se to týká všech
ostatních, těch, kteří jdou jinudy? Lidí jinak slušně informovaných a osvícených, kulturně a osvětově na výši a přiměřeného vzdělání, kteří si ani
v nejmenším na tmu nestěžují, třebaže si tímhle Božím světlem v životě
nesvítí? Člověk tmář a mdlého ducha pochopitelně občas tápe, neví kudy
kam, budiž, ale my, my přece víme! A cílevědomě se snažíme (řeknou)…
Ve tmě člověk končívá. Potmě to nemá smysl. Člověk člověka nevidí,
podané ruce se míjejí, avšak s každým novým rozbřeskem přece vždy
znovu vidíme. Hned je jasné, kdo je proti nám a kdo nás nemá rád a co
nám kdo dluží atd. Denně vychází slunce, abychom se v téhle své realitě
vyznali a pustili se tvrdě za svým a kudy se nám zachce…“, říkají svévolníci.
Jak se takových týká to prorocké o světle nad Siónem pro všecky národy, to o Boží slávě v Ježíšově tváři a to o jejím záblesku ve věřícím srdci?
Nijak. „Na soud jsem přišel na tento svět (říká Ježíš, J 9,39), aby ti, kteří
nevidí, viděli. (Ti o sobě pochybující a znejistění ve svém tápání, aby prohlédli.) A ti, kteří sebevědomě a sebejistě vidí, aby slepí byli. Říkáte vidíme? Proto hřích váš zůstává“ (J 9,41) …hřích zatvrzelosti a pýchy a zmatenosti duše; hřích odmítnutí pravé skutečnosti Boží, o níž mluvili proroci
jako o skrytém, Bohem stvořeném a pěstovaném štěstí, zůstává. Vše při
starém; nic nového pod sluncem… Ale ty, člověče Boží, ty nebudeš mít
nadále slunce za světlo denní a blesk měsíce nebude tě osvěcovat… (To
snad zhasnou světla na obloze nebeské? Nikoli. Ale tvoji situaci proniknou a rozkryjí paprsky z jiného zdroje a tvé vcházení i vycházení zorientuje jiná záře…) „Hospodin bude světlem tvým věčným a Bůh tvůj okrasou
tvou,“ ujišŅuje Duch ústy pozdního Izaiáše v pokračování té 60. kapitoly
v 19. verši, a dozajista nikoli ve smyslu: „Světlo věčné aŅ ti svítí,“ nad
jámou, poté, co zaduní hroudy na víko rakve, ale teï a tady… V téhle své
časnosti vykročíš a půjdeš v tom světle a za ním.
Petr, Jakub a Jan na hoře při pohledu do Ježíšovy tváře vnímali ujištění: „To je ten můj milý Syn. Toho poslouchejte,“ chcete-li se dostat k Bohu
blíž. Nastupte jeho cestu. Chopte se jeho díla. Sbližte se s bližním, sbližte
se navzájem v jiném, stvořitelském, věčném světle Božím za nové, jiné,
neslýchané poměry. Mojžíšovské světlo Staré Smlouvy se tu rozzářilo jasem Smlouvy Nové; a prorocké „s námi Bůh“ se stává skutečností. „Tma
pomíjí a světlo to pravé již svítí,“ rozpomíná se apoštol na přebývání s Ježíšem (1J 2,8).
V tom světle je naplnění času a blízkost Božího království. „Je mezi
vámi,“ říká Ježíš. A otázka vašeho smysluplného bytí a života věčného je
Svìtlo āivota: Mt 17,1–9; 2K 4,6–10
203
otázkou vstupu a vhledu do jeho skrytosti. O to jde každý den. Přičiň se.
Teï a tady jsi blízko nebo daleko; uvnitř nebo vně; domácí a vlastní nebo
cizí a odcizený. Záleží na tvém vnitřním pohybu a pohnutí, zda získáváš
nebo ztrácíš. „Proste, tlučte, hledejte především a přednostně Boží království a jeho spravedlnost…“ To jsou pobídky a výzvy Ježíšovy. Nejsme
jaksi samozřejmě a jednou pro vždy uvnitř, jakkoli platí, že jsme ovce
pastvy jeho, v jeho a Otcově ruce bezpeční před nepřítelem zvenčí a škůdcem. Nemáme duchovně vystaráno. Pást se musíme sami, jinak padneme
hlady a duchovně uhyneme. „Vcházejte (vždy znovu, každý den) těsnou
branou…“ Ta vede k životu dotýkanému věčností, který máš před sebou
dnes.
A je málo těch, kteří ji nalézají. Přemnozí živoří, duchovně skomírají
a svůj život nicují. Konejme své spasení, radí apoštol. Jsme Boží pomocníci (říká) a vy jste Boží role a Boží stavba (1K 3,9). Má se zde něco dít,
má to jít s námi duchovně kupředu. Jeho království se přiblížilo, tak po
něm každé ráno poctivě sáhni, člověče, a poznamená tě to a promění.
Dopracuješ se přehodnocení svého života; rád změníš pořadí svých důležitostí a hodnot – priorit (jak se dnes s oblibou říká). Najdeš proč žít a za
co i život položit… ve světle hory proměnění.
Osvícením slávy Boží v tváři Ježíše Krista nemyslí apoštol jen myšlenkový objev, jakési intelektuální heureka, ale jas vzkříšení; světlo obživnutí
z komatu nicoty; vzpamatování se, jímž nás Bůh přivádí k sobě, probouzí
a posvěcuje k novotě života. Svou slávou nás orientuje k milosrdenství
a lásce; k radosti i ze sebezapření. Účastníme se Nové Smlouvy. Nového
kalicha z plodu vinné révy v jeho království, jak ho předjímal při poslední
večeři. Kalicha ve společenství těch jeho.
K obrazu kalicha připojovaly děti reformace s oblibou i symbol slunce, protože „noc pominula a den se přiblížil“. Žili ne v nedbalkách noci,
ale v odění světla a odmítali skutky temnosti. Oblékali se v Pána Jezukrista a nestarali se o tělo podle jeho choutek a libostí, ale pečovali
o ně s úctou, jíž je hoden chrám – chrám svatého Ducha (1K 6,19).
Amen.
Modleme se:
Děkujeme, Otče, za Pána Ježíše Krista, který sebe nelitoval, aby nám vzešlo světlo tvé slávy. Větší lásky svět nepoznal. Děkujeme za oběŅ života
každého. Před dvaatřiceti lety trpěl a umíral náš bratr Jan Palach. Probuï
nás, prosíme, k vědomí, že svým životem a tím, co z darované svobody
děláme, sami odpovídáme své vlastní úzkosti, zda to za to stálo. OdpusŅ
204
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
nám, Otče. Prosíme za všecky, které stav našeho světa uráží a trápí až
k smrti. Pane, smiluj se. Amen.
V Benešově, 14. 1. 2001
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
32.
„Nyní je soud světa tohoto. Nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven a já,
budu-li povýšen od země, všechny potáhnu k sobě.“
J 12,31.32
J 3,5–9
Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž
vjíti do království Božího. Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha,
duch jest. Nediviž se, že jsem řekl tobě: Musíte se znovu zroditi. Vítr, kam chce věje,
a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. TakŅ jest každý, kdo se z Ducha
narodil. Odpověděl Nikodém a řekl jemu: Kterak mohou tyto věci býti?
J 15,26.27
Když pak přijde ten Utěšitel, kteréhož já pošli vám od Otce, Duch pravdy, kterýž od
Otce pochází, tenŅ svědectví vydávati bude o mně. Ano i vy svědectví vydávati budete,
nebo od počátku se mnou jste.
Ef 1,13b–23
V kterémž i vy naději máte, slyševše slovo pravdy, totiž evangelium spasení svého,
skrze kteréž také, uvěřivše, znamenáni jste Duchem zaslíbení svatým, kterýž jest
závdavek dědictví našeho, na vykoupení toho, což jím dobyto jest, k chvále slávy jeho.
Protož i já, slyšev o vaší víře v Pánu Ježíši a o lásce ke všechněm svatým, nepřestávám
díků činiti z vás, zmínku čině o vás na modlitbách svých, aby Bůh Pána našeho Jezukrista, Otec slávy, dal vám Ducha moudrosti a zjevení ku poznání jeho, a tak osvícené
oči mysli vaší, abyste věděli, která by byla naděje povolání jeho, a jaké bohatství slávy
dědictví jeho v svatých, a kterak jest nesmírná velikost moci jeho k nám věřícím podlé
působení mocnosti síly jeho. Kteréž dokázal na Kristu, vzkřísiv jej z mrtvých a posadiv
na pravici své na nebesích, vysoce nade všecko knížatstvo i mocnosti i moci i panstvo
i nad každé jméno, kteréž se jmenuje, netoliko v věku tomto, ale i v budoucím. A všecko
poddal pod nohy jeho a jej dal hlavu nade všecko církvi, kteráž jest tělo jeho a plnost
všecko ve všech naplňujícího.
Ef 3,13–21
Protož prosím, abyste nehynuli v mých ssouženích pro vás, kteráž jsou sláva vaše. Pro
tuŅ příčinu klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Jezukrista, z něhož všeliká
rodina na nebi i na zemi se jmenuje, aby vám dal podlé bohatství slávy své mocí
Soud:
J 3,5–9; J 15,26.27; Ef 1,13b–23; Ef 3,13–21
207
posilněnu býti skrze Ducha svého na vnitřním člověku, aby Kristus skrze víru přebýval
v srdcích vašich, abyste v lásce vkořeněni a založeni jsouce, mohli stihnouti se všechněmi svatými, kteraká by byla širokost a dlouhost a hlubokost a vysokost, a poznati
přenesmírnou lásku Kristovu, abyste naplněni byli ve všelikou plnost Boží. Tomu pak,
kterýž mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji, než my prosíme aneb rozumíme,
podlé moci té, kterouž dělá v nás, tomu buï sláva v církvi skrze Krista Ježíše po všecky
věky věků. Amen.
SOUD
Dávno po letniční události v Jeruzalémě vyprošuje apoštol sboru věřících
v Efezu Ducha moudrosti a zjevení k poznání Boha a tak osvícené oči
mysli, aby byli s to orientovat se v hodnotách podstatných pro křesŅanské rozhodování. Účastenství Ducha svatého (2K 13,13 Kral.) zjevně Pán
Bůh skýtá církvi v jakýchsi přílivech a odlivech podle toho, zda je společenstvím vítán, či uhašován a zarmucován. V péči apoštola o sbory zůstává tedy stálým předmětem jeho modliteb, jeho touhou, vyhlížením,
usilováním o větší míru: „Stůjte o to! Horlivě žádejte!“, vyzývá. „Pracujte,
proste, hledejte, tlučte!“ říká i Pán Ježíš a ujišŅuje, že „Otec nebeský dá
Ducha svatého těm, kteří ho prosí“ (L 11,13).
Podstatnou naší jistotou, zkušeností a svěřeným poselstvím je, že Pán
Bůh miluje své stvoření… Láskou, která sama sebe dává, omezuje se
a působí si trápení… Ano, působíme Bohu bolest. Zraňuje ho a rmoutí,
že hyne, co stvořil a mateřsky chová, že hyne, co otcovsky opatruje a živí,
osamostatňuje a v naději staví na nohy… „Svět hyne, pomoz nám, Pane!
Dle proseb aŅ se nám stane,“ zpíváme s Komenským (344 v. 5), jemuž
tolik šlo o všenápravu… Hyneme v pýše života (1J 2,16), svévolí a Boha-prázdnotou, zhoubným bujením touhy v žádostech oklamávajících
a dusících v nás život jako schopnost se tomuto všudypřítomnému hynutí postavit. Čelit šumu mezi námi, neuspořádanosti a nedorozumění,
úpadku, chátrání, rozkladu, smrti Boží lásku neumenšilo a neruší: odjakživa provázel a zachraňoval; vysvobozoval… až v Kristu Ježíši sám přišel na scénu naší ztracené existence.
Čtěme evangelium. Potkává nás tam – lidi zbědované – ale i ty na výši
a na úrovni lidské moudrosti, spravedlnosti a zbožnosti, snaživé ve Smlou-
208
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
vě, v Zákoně a slovech proroků… K jejich zklamání a trpké rozmrzelosti
je však v jejich zasloužilém sebevědomí a náročivosti nepotvrzuje ani nechválí; spíše znejisŅuje a viklá (Mt 9,13 Mk 2,17 aj.). I to lidsky kvalitní
a po našem nejlepší volá Bůh v Kristu ke změně. K revizi tak radikální, že
ji přirovnává k novému (podle listu Titovi k „druhému“ – Tt 3,5) narození.
Boží východisko a dar pravého života není pouhou nástavbou či nadstavbou toho, co jsme a dokážeme z vlastních zdrojů a možností své
přirozenosti.
Dávno to vytušili proroci, že „Bůh tvůj, Izraeli, obřeže srdce tvé, abys
konečně miloval Hospodina Boha svého z celého srdce svého a ze vší své
duše, abys živ byl“, čteme v Dt 30,6 a Jeremiáš i Ezechiel mluví o Božím
zaslíbení nového srdce a vědomí, o daru nového Ducha jako o podstatě
Nové Smlouvy. Nestačíš na to, člověče. Bůh sám to s tebou učiní… abys
živ byl. Už ne sám sobě, ale jemu a pro něho.
Ani dnes není jiné cesty k životu s Bohem nežli zpochybněním našich
vlastních sebevědomých postojů a zdání, do nichž jsme – smrtelníci mezi
smrtelníky – přirozeně vrostli. Také nám nezbývá, než v zahanbující bezradnosti nad sebou přijmout z milosti a darem totožnost novou – duchovní. „Složit to první obcování – přirozený životní styl – starého člověka
rušícího se podle žádostí oklamávajících a obnovit se duchem své mysli.
Obléknout člověka nového, podle Boha stvořeného ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ Tak to pochopil a sám prožil někdejší spravedlivec a zasloužilý farizeus Tarzenský a jako Kristem omilostněný hříšník a změněný
člověk o tom píše efezským křesŅanům (4,22–24). Ne cejch méněcennosti, trvale špatné svědomí a slamník v čeledníku, ale roucho první a prsten
má Otec pro odcizeného svévolníka, přijde-li sám k sobě a odváží se
domů.
Učený Nikodém – možná mluvčí jisté skupiny zbožných v Jeruzalémě –
(„Mistře, víme, že jsi od Boha přišel Mistr,“ oslovil Ježíše) ohledává podmínky. Rádi by přijali a uvítali, co shledávají při nazaretském učiteli jako
od Boha, ochotni to uplatnit a pozitivně vytěžit pro vlastní koncepci zbožnosti, na níž jim tolik záleží. Příliš si váží dědictví generací a převzaté
tradice, než aby rovnou tak radikálním pokáním na odpuštění a opuštění
toho, co jim jako hřích ani zdaleka nepřipadá, vykročili do nezajištěnosti
tak neuvěřitelně převratného nároku, zvláštního až nerozumného: „Kterak
mohou tyto věci býti?!“
Zdá se, že Nikodémův pokus končí nezdarem. Řeč o soudu jako střetu
světla a tmy, dvou možností ucházejících se o lidské vědomí a srdce, znamená patrně rozchod: „Světlo přišlo na svět, ale lidem vyhovovala víc tma
Soud:
J 3,5–9; J 15,26.27; Ef 1,13b–23; Ef 3,13–21
209
než světlo, protože jejich skutkové byli zlí,“ končí Ježíš rozhovor s tímto
mistrem v Izraeli.
Proč jde tak do krajnosti, když vůči hříšníkům osvědčoval tolik shovívavosti? Čeká snad, že se ti nejlepší zastydí?… Možná. Alespoň jeho připomenutí Ninive (Mt 12,41) cosi o takové počáteční naději prozrazuje.
„Více než Jonáš,“ mocnější pohnutku k pokání přináší Syn člověka. Ne
záplatováním starého, ale oblečením nového, obrácením, změnou kurzu,
prostě jinudy vede cesta probuzení k duchovnímu životu a k bytí s Bohem… a žel, málo je nalézajících ji (Mt 7,14). Těsnou brankou se vchází
a je na vás se s tím smířit, že Bůh je tak, jak ho zná a dosvědčuje Syn,
který jediný sestoupil z nebe – „Syn člověka, který je v nebi“ (J 3,13)…
Zástupy Ježíšových posluchačů neprocitly. Galilejskými městy to nehnulo a k ninivetské vlně vše napravujícího pokání nedošlo. Avšak naděje není v tom, že bychom my dosáhli a dopracovali se lásky k Bohu,
jakkoli se o to možná všemožně snažíme, ale že ON miloval a miluje nás…
LÁSKOU , která neslýchaně vstupuje do hry a sebe dává; sebou nás vykupuje z pasti, jíž jsme „do sebe zakřivení“ sami sobě. Sebe dává za život
světa (J 6,59).
Možná, že nás to nezahanbí. Možná, že se nezastydí zlí nájemníci vinice a raději sáhnou k násilí. K potupení a zabití takového Boha mezi
námi. ON přesto přišel. A je to na vás, zákoníci. Musíte se znovu zroditi…
Je to na nás až do konce. Tak či tak, světlo přišlo a děje se vy-světlení
Boží; děje se soud: Kníže tohoto světa, zbaveno mlžení a zdání, je vyvrženo ze skrytosti a zmateno. „Kdyby byly poznaly (mocnosti tmy) o co jde,
nebyly by Pána slávy ukřižovaly…“ (1K 2,8). Ale nepoznaly. Pro ně, co
svět světem stojí, násilí spolehlivě plodí násilí: „Nuže křižujme! Však se
uvidí. Na věky ho budou mstít ti jeho a všechno nakonec spláchne jedno
veliké zatracení…“ Jenže s násilím na Bohu se přepočítaly. Do samohybu
hříchu a smrti se vklínila LÁSKA . Vzkříšením Bůh znovu zplodil člověka
do živé naděje, že všecko může být jinak. Už ne k smrti, jak se rodí do
této časnosti člověk – tělo; ale k životu neporušitelnému, k neposkvrněnému a neuvadlému dědictví v nebesích se rodí skrytý člověk srdce,
který před obličejem Božím velmi drahý jest… (1Pt 1,4)
Toho má na zřeteli apoštol Pavel, když píše do Efezu těm, které slovo
o Bohu mezi námi ukřižovaném přemohlo. (Ga 3,1) Poznali se v tom. Nahlédli, jak bez rozdílu i oni hříchem své samolibosti a pýchy a svévole
Boha trápí a vždycky trápili… a uvěřili neslýchanému zjevení jeho odpouštějící LÁSKY , která tuhle otřesnou skutečnost na kříži zprůhlednila,
ne aby se mstila, ale zachraňovala… v časnosti pro věčnost: „Tohle mi,
210
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
člověče, děláš a vždycky jsem tvou vinou takhle zkoušel a zkouším. Poslyš,
nepočítám ti to, ale přibližuju a na těle zjevuju, aby ses poznal a změnil;
ochočil se pro nebe a zdomácněl u mne na věky. Proto jsem tě stvořil.
Pochop konečně, že sám sebou a sám svůj nemůžeš jinak, než takhle
mne trápit. A tak tu se mnou konečně zemři… Pochovej, pohřbi a opusŅ
své hýčkané, kultivované, vzdělané, obdivované a ctěné, co se na popravišti Boha obnažilo a rozkrylo jako zplanělé a zdivočelé a nejen životu
vzdálené, ale života zbavující a hubící A vyjdi…“ Věřit znamená odvážit
se. Jako vstal z mrtvých Kristus k slávě Boha Otce, tak i tebe vtáhne do
nového života s ním. Povýšen od země, všechny táhne k sobě, jak slíbil.
„Staré pominulo, hle, učiněno je všecko nové“ (2K 5,17)… nové v Duchu
Ježíše Krista, v dynamice Ducha svatého, jeho inspirací života.
V tom smyslu se dějí Pavlovy přímluvy. Prosí o Ducha moudrosti a zjevení k poznání Boha. (Ono je tím životem věčným – J 17,3 – dějem, jehož
zakoušení osvěcuje oči mysli.)
Především k jasnému vědomí naděje Božího povolání, tedy strhující cílové motivace.
Současně však duchovní zrak vlivem Ducha svatého je schopen vhledu
do Boží přítomnosti ve sboru: jaké že je bohatství slávy jeho dědictví ve
svatém shromáždění (jakkoli se může zdát mdlým, chatrným a nicotným).
A konečně Duch svatý činí takto prohlédnuvší mysli patrnou nesmírnou velikost moci Boží k nám věřícím, umožňující přece jen skrze Kristovo vzkříšení skutečně žít jinak, nově, vítězně a slavně…
Jakože tělo svou hlavu nejen vnímá, ale hlavou existuje – vchází a vychází – koná hlavou, která dává tělu smysl a všecko ve všech údech naplňuje, tak buïme s Kristem v časných věcech i nebeských, jak se Písmem
promítají do naší časnosti. Tam je naše nebe, kde pro nás sedí Syn na
pravici Otce. I tam a právě tam, do Písma, k Bibli nás přitahuje a za
sebou táhne: „Cíl těch jeho divných cest otevřené nebe jest…“ tak neváhej.
Odpovědný úd sboru – křesŅan jako jednotlivec – není jaksi anonymně
zahrnut v pospolitosti, ale stojí v popředí apoštolovy péče. K prozření mysli
mu vyprošuje duchovní posilnění vnitřního člověka k rozhodnosti: „…aby
Kristus (hlava církve) přebýval skrze víru v jednotlivých srdcích; abyste
zakořeněni v lásce mohli stihnout se všemi svatými velkorysost Boží,
vznosnost jeho architektury hojnějšího života:
Nad rozkoly a různicemi, nad úzkoprsostí a pedantstvím vnímejme se
všemi širokost i dlouhost, vysokost i hlubokost prostoru společné Kristovy svobody, abychom se spolu se všemi svatými otevřeli bytí s ním a po-
211
Soud:
J 3,5–9; J 15,26.27; Ef 1,13b–23; Ef 3,13–21
znali jeho přenesmírnou LÁSKU a tak naplněni byli ve všelikou plnost Boží:
zdomácnělí, ano, domestikovaní v nebesích.
U vědomí částečnosti a přibližnosti každé naší výpovědi o duchovním
prospívání křesŅanského sboru, vzdejme, milí bratři a sestry, s apoštolem
čest tomu, který je mocen učinit mnohem hojněji, než si dokážeme představit, než prosíme neb rozumíme, podle té moci, kterou v nás a na nás
působí. Tomu buï sláva v církvi skrze Ježíše Krista na věky věků. Amen.
V Luhu nad Morání, Exaudi 23. května 2004
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
33.
„Já jsem ten dobrý pastýř… Moje ovce slyší můj hlas a já je znám a následují
mne; a já jim dávám život věčný.“
J 10,11.27–28
Mt 11,12–30
Ode dnů pak Jana Křtitele až dosavad království nebeské násilí trpí, a ti, kteříž násilí
činí, uchvacujíŅ je. Nebo všickni proroci i ten zákon až do Jana prorokovali. A chcete-li
přijíti, onŅ jest Eliáš, kterýž přijíti měl. Kdo má uši k slyšení, slyš. Ale ke komu připodobním pokolení toto? Podobné jest dětem, sedícím na ryncích a na tovaryše své
volajícím a říkajícím: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali, a neplakali jste. Přišel zajisté Jan, nejeda ani nepije, a řkou: Ďábelství má. Přišel Syn
člověka, jeda a pije, a řkou: Aj, člověk žráč a piján vína, přítel publikánů a hříšníků.
Ale ospravedlněna jest moudrost od synů svých. Tehdy počal přimlouvati městům,
v nichž bylo činěno nejvíce divů jeho, že pokání nečinili: Běda tobě Korozaim, běda
tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a Sidonu byli činěni divové ti, kteříž jsou činěni ve
vás, dávno by byli v žíni a v popele pokání činili. Nýbrž pravím vám: Týru a Sidonu
lehčeji bude v den soudný nežli vám. A ty, Kafarnaum, kteréž jsi až k nebi vyvýšeno,
až do pekla sestrčeno budeš. Nebo kdyby v Sodomě činěni byli divové ti, kteříž jsou
činěni v tobě, byliŅ by zůstali až do dnes. Ano více pravím vám, že zemi Sodomských
lehčeji bude v den soudný nežli tobě. V ten čas odpověděv Ježíš, řekl: Chválím tě,
Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými a zjevil jsi
je nemluvňátkům. Jistě, Otče, žeŅ se tak líbilo před tebou. Všecky věci dány jsou mi
od Otce mého, a žádnýŅ nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn,
a komuž by chtěl Syn zjeviti. Poïtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste,
a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na se a učte se ode mne, neboŅ jsem tichý
a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým. Jho mé zajisté jestiŅ rozkošné
a břímě mé lehké.
Mal 4,4–6
Pamatujtež na zákon Mojžíše, služebníka mého, jemuž jsem přikázal na Orébě přednesti všemu Izraeli ustanovení a soudy. Aj, já pošli vám Eliáše proroka, prvé nežli
přijde den Hospodinův veliký a hrozný, aby obrátil srdce otců k synům a srdce synů
k otcům jejich, abych přijda, neranil země prokletím.
Jsem: Mt 11,12–30; Mal 4,4–6; L 1,13–17
213
L 1,13–17
I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboŅ jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta
manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan. Z čehož budeš míti radost
a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati. Bude zajisté veliký před oblíčejem
Páně a vína i nápoje opojného nebude píti a Duchem svatým bude naplněn hned od
života matky své. A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich. NeboŅ on
předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům
a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový.
JSEM
Jan, obyvatel pouště a neohrožený kazatel křtu pokání na odpuštění hříchů a víry v Boha krále, veřejně označil toho, s nímž království Boží přichází: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa.“ Teï je ve vězení
a doufá v Ježíšovo zastání. Týdny a měsíce míjejí a vysvobození nepřichází.
Také nazaretský Ježíš, ten „silnější, který bude křtít Duchem svatým
a ohněm“ (jak o něm Jan pověděl) – Hospodinův trpící služebník a přitom
ten, kdo čistí své humno: zrno shromažïuje do obilnice a plevy pálí ohněm, který nehasne – také on a především on káže totéž evangelium Boží
svrchované moci a vlády, Božího království…
Užívá sebeoznačení Syn člověka, které mohlo znamenat jednak snadno
přehlédnutelného kohokoli, avšak pro oči k vidění a pro chápavá srdce,
současně i nebeskou vykupitelskou bytost; zosobnění lidskosti a milosrdenství onoho Božího kralování. Záleží na tom, jak slyšíš a jak ho přijímáš. Tajemně vždy znovu znamená to jméno otázku: „Co se ti zdá o Kristu? a kým pravíš býti mne, Syna člověka?“
Sám na pochybnost o sobě jako Mesiáši nereaguje argumenty ve svůj
prospěch. (O divech uzdravení a mesiášských činech výslovně nechce,
aby se mluvilo.) Ale vydává dobré svědectví o těžce zkoušeném Janovi.
Jeho věrohodnost hájí a vyzdvihuje jeho pravost jako posla Božího. On
nesmí být zpochybněn „a jste-li ve stavu to nahlédnout (říká), tak on je
Eliáš, který přijíti měl.“ Tento kazatel křtu pokání na odpuštění hříchů –
Eliáš redivivus – přišel s mocí a možností obrátit srdce otců k synům
a nevěřící k opatrnosti spravedlivých… Tento zbědovanec v nemilosti krále
214
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
a v žaláři, odkud živ nevyvázne. V čem že se podobá dávnému muži Božímu, který se těšíval zvláštní Boží ochraně před pochopy Achaba a obávané
Jezábel? K jeho modlitbě dával Bůh déšŅ, ale i oheň z nebe a posílal
krkavce, aby ho v čas hladu živili. Tohoto v žaláři bez soudu popraví,
protože převrat, v nějž doufá, se nekoná, nové poměry podle Boha, od
nichž si slibuje pomoc, nenastávají.
Boží království se neprosazuje, ale trpí… Jakkoli právě násilí se zdá
být tím jediným, co na svévolníky a despoty platí, království Boží násilím
ztrácí. Cosi se s ním děje. Násilníci je uchvacují a pitvoří k obrazu svému. Mýlí se tradovaná ponětí o něm, naznačuje Ježíš, a svými podobenstvími je představuje a vykládá pro mnohé k nepoznání.
Což vždy neznamenalo nápravu všech věcí? zvláště bezpráví? A podle
dávných proroctví i otevření žalářů – alespoň vězňům svědomí a všem
trpícím neprávem? Všichni proroci i ten zákon až do Jana tohle prorokovali a kde kdo jim takhle rozuměl a takhle doufal: v násilí Bohem vypůsobené pro dobrou věc… Všecko je jinak: Z hlediska tohoto obecného
očekávání Jan ani Ježíš nepochodili: Srdce otců zůstávají neúprosná k synům (Mal 4,6) a vězňové dál sedí v pevně zavřených žalářích…
Ježíš na to říká: „Kdo má uši k slyšení, slyš: K čemu přirovnám tohle
pokolení?“ Co jsou zač, tihle pohrdající křtem Janovým, co je to za generaci?! Jsou jako mrzuté děti pokřikující na rynku. Nic jim nevoní, co není
po jejich, ačkoli samy nevědí, co by. Pokolení poŅouchlých, trucovitých
kazisvětů ohrnujících nos nade vším, co přesahuje jejich omezenost, s níž
bez ostychu kdekoho mentorují. Kazatel křtu pokání se jim jeví jako posedlý úchyl a Syn člověka jako výpitka v pochybné společnosti. Jak by
jejich srdce mohla zpozornět a oživnout náklonností ke komukoli? A přece
syny Moudrosti svým remcáním nespletou; ty vnímavé pro hlas volajícího na poušti v duchu a moci Eliáše, ty žádostivé slova pravdy a svobody Silnějšího, který po něm přišed, předešel ho.
Uvážíme-li, že Moudrost může být u Matouše jedním z opisů jména
Božího, pak Ježíš vlastně říká: „Ospravedlněn je Bůh – nebeský Otec –
Bůh otců od svých synů…“ Od dětí, aŅ už na svobodě nebo ve vězení, od
živých či mrtvých synů toho království (Ř 3,4). Ospravedlněn (pochopen
a chválen), ne upomínán ani žalován…
Kdo však jsou těmito syny Moudrosti a dětmi toho království, kteří se
dokáží zorientovat, vejít a spatřit, nahlédnout to Boží a věčné? Jakkoli
zavaleni a tísněni zemitostí a časností, podržet si smysl pro slávu svátečního v truchlivé všednosti bez konce? Kdo jsou a jak se k nim přidružit?
Jak a kudy vejít a vcházet nepřestává Ježíš učit a kázat: „Vztáhněte ruce,
Jsem: Mt 11,12–30; Mal 4,4–6; L 1,13–17
215
slepci, šátrejte a hledejte v sobě i kolem sebe království Boží a jeho spravedlnost. A nebe se zaraduje nad mrtvým, který zase ožil a nad zahynulým, který nalezen jest… Nalezen mocí dobra, milosrdenstvím Hospodinovým, jehož je plná všecka země. Hledejte, není daleko (řekl farizeům
o tom království), je mezi vámi“ (L 17,21).
Leccos nasvědčuje, že sám se zprvu nadál brzké nápravy všech věcí
podobně jako Jan: Poslal učedníky a pak ještě sedmdesát vybraných před
sebou po Galilei, aby připravili veřejná shromáždění. Rozjel, řekli bychom,
široce založenou evangelizační kampaň. Na hoře vyhlásil cosi jako řád
toho království, aby ukázal, jak že vlastně není z tohoto světa, ačkoli právě
sem se přiblížilo, sem míří svou spasitelnou mocí a zde jsou ti, jejichž jest
království nebeské (Mt 5,3.10). Jimi a skrze ně působí Bůh k záchraně
světa, který miluje (J 3,16). Dal Syna, aby Starou završila Smlouva Nová,
jak ji předjímali proroci ve změně srdce, ve „znovuzrození“ osobnosti,
v proměně vědomí a jeho hodnot (toho, po čem touží, co obdivuje a s čím
se ztotožňuje), čehož ovocem bude rozhodná ochota srdce k obrácení
cesty, vůle ke změně životního stylu a způsobu existence, návrat k Hospodinu s radostí a chutí… To je ta Smlouva Boží s námi ve svém naplnění (Jr 31,33; 32,39.40; Ez 11,19; 36,26,27; Dt 30,6). S tímhle měli učedníci oslovit obce, městečka a města, třebaže to sami zatím stěží chápali.
Lze si představit, jak postoje lidu bývaly podmíněny stanovisky místních starších a městských rad, těch „moudrých a opatrných“. Dávný král
Ninive si kdysi k Jonášovu kázání oblékl oděv kajícníka a otřesen spolu
s rádci a dvořany se usadil v popeli. Vyhlásil půst a lítost v zemi a sám
šel příkladem. Lidé, obyvatelé, jeho poddaní se obrátili od zlého k dobrému
a Bůh se slitoval. Ježíš tohle připomíná, když se v galilejských městech
nic podobného nestalo, a jeho výčitky vůči Korozaim, Betsaidě a Kafarnau
svědčí o zklamané naději. Ježíš zjevně doufal v obecné hnutí k pokání;
v obrácení měst a obcí příkladem vlivných. Jeho „běda!“ je výrazem lítosti
nad ztracenou příležitostí. Dokládá jeho očekávání, jakkoli marné, společenského pohybu, který by vyústil ve změnu vztahů člověka k člověku
a tím i poměrů ve správě obce; v potlačení despotické zvůle a násilí. VždyŅ
„více než Jonáš je tohle…“ (Mt 12,41). Jan mohl být pod tlakem takového
pokání mnohých z Herodova žaláře dávno venku (můžeme číst mezi řádky). Dávno mohlo zavládnout porozumění a smíření mezi syny a otci, jak
k tomu ve křtu pokání na odpuštění hříchů mohli nalézt sílu a odvahu.
Nestalo se.
Janovo eliášství i Ježíšovo mesiášství se příliš liší od obecných představ a tradičních očekávání. Proto jdou, proto oba musí jít cestou utrpe-
216
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
ní. Pro stav našeho lidství, o němž měl Otec posílající svého Syna lepší
naději: „Snad se zastydí…“ (Mt 21,37; Mk 12,6; L 20,13). Pro nestydatost
naší hříšnosti povede cesta jinudy, mnohem krušněji, bolestivěji přes práh
smrti, zato božsky spolehlivěji, divotvorně a vítězně k věčnosti. Nářek
a „běda!“ nad nekajícností měst přehlušuje radostně nová vize: poznání,
že Otec skryl tyto věci před ambiciózními favority a zpřístupňuje je nýmandům, maličkým a nemluvňátkům. Ne ze slabosti jakéhosi nezbytí,
ale ve svrchované převaze svého díla spásy, které je a trvá nad každým
pomyšlením člověka. Syn rozeznává, že se to Otci tak líbí, že to tak chce
a nestěžuje si.
Ani ty si nestěžuj, Křtiteli, ale pochval s ním Otce, Pána nebe i země.
Syn člověka nebude hlučně soutěžit s moudrými a opatrnými tohoto světa, s představiteli obcí, předáky měst a celebritami, ani se nebude ucházet o preference a vrtkavou přízeň veřejnosti (Iz 42,2n). Syna zná jen Otec
a zná ho lépe než Syn sám sebe; ale Otce zná jedině Syn a komu by ON
chtěl zjevit, přiblížit, zprostředkovat…
A neběží ovšem o vědění učenosti nauk a bádání, ale o život. „To je ten
život věčný, aby poznali tebe, Otce, samého pravého Boha a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista“ (J 17,3), aby tě poznali synovskou, životodárnou známostí…
Jde-li o život, o věčný život, jde o všecko. „Tohle „všecko“ je mi dáno od
Otce mého (Mt 11,27). A tak pojïte ke mně. Pojïte udření a utahaní, vy,
kteří jste vycítili, že tu jsem pro vás. Učte se ode mne,“ končí se tahle
zlomová jedenáctá kapitola Matoušova. „Nepotřebuju žádné násilí a svým
srdcem se přikláním k maličkým,“ překládá německý novozákoník Ulrich
Wilckens to Ježíšovo: „Jsem tichý a pokorný srdcem.“ Pojïte ke mně
a naleznete pokoj. Najdete odpočinutí svým duším. Uvolnění pod jhem
rozkošným a břemenem lehkým. Amen.
V Soběhrdech, Misericordias Domini 7. května 2000
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
34.
„Jakožto právě zrozená nemluvňátka mléka beze lsti – Božího slova žádostiví
buïte, abyste jím rostli.“
1Pt 2,2
1 Pt 1,3–5
Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, kterýž podlé mnohého milosrdenství
svého znovu zplodil nás v naději živou skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých k dědictví neporušitelnému a nepoškvrněnému a neuvadlému, kteréž se chová v nebesích,
vám, kteříž mocí Boží ostříháni býváte skrze víru k spasení, kteréž hotovo jest, aby
zjeveno bylo v času posledním.
J 20,19–29
Když pak byl večer toho dne, kterýž jest první po sobotě, a dvéře byly zavříny, kdež
byli učedlníci shromážděni, pro strach Židovský, přišel Ježíš a stál u prostřed a řekl
jim: Pokoj vám. A to pověděv, ukázal jim ruce i bok svůj. I zradovali se učedlníci, vidouce
Pána. Tedy řekl jim Ježíš opět: Pokoj vám. Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás.
A to pověděv, dechl a řekl jim: Přijměte Ducha svatého. Kterýmžkoli odpustili byste
hříchy, odpouštějíŅ se jim; kterýmžkoli zadrželi byste, zadržániŅ jsou. Tomáš pak jeden
ze dvanácti, kterýž sloul Didymus, nebyl s nimi, když byl přišel Ježíš. I řekli jemu jiní
učedlníci: Viděli jsme Pána. Ale on řekl jim: Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů
a vpustím prst svůj v místo hřebů a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím. A po
osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř a Tomáš s nimi. Přišel Ježíš, a dvéře byly
zavříny, i stál u prostřed a řekl: Pokoj vám. Potom řekl Tomášovi: Vložiž prst svůj sem
a viz ruce mé a vztáhni ruku svou a vpusŅ v bok můj a nebudiž nevěřící, ale věrný.
I odpověděl Tomáš a řekl jemu: Pán můj a Bůh můj! Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl,
Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli a uvěřili.
Apoštol Tomáš: 1Pt 1,3–5; J 20,19–29
219
APOŠTOL TOMÁŠ
Toho nedělního večera po neblahém pátku a následující truchlivé sobotě
velikého svátku pascha chyběl podle Jana v uzavřeném shromáždění
učedníků nejen nešŅastník Iškariotský, který si v zoufalství nad následky
své zrady sáhl na život, ale nebyl tam ani Tomáš zvaný Dvojče – rezervovaný skeptik a realista, muž kritického postřehu a zdravého rozumu. Měl
s přáteli kolem Ježíše své zkušenosti, jak svá přání hbitě promítali do
všelijakých nápadů a iluzorních představ, aby pak o ně vedli rozčilené
debaty a plané spory. Rádi snili o svých rolích v té říši, o níž Mistr ustavičně mluvil, tipovali, kdo by se pro co líp hodil… Tak na dosah se zdálo
to království, že zvažovali, jak obsadit posty, jak rozdělit kompetence, jak
co nejlákavěji podat podstatu své a Mistrovy politiky, až musel předák
Šimon od Pána spolknout to: „Jdi za mnou, satane, nechápeš…“ Má snad
teï poslouchat jejich vzdychání nad krutým zmýlením? Vystrašené řeči
o ohrožení všech, kdo chodili s Ježíšem tím ukřižovaným? Výmluvy špatného svědomí, že kromě toho mizery Jidáše nikdo přece za nic nemůže?
Nechtělo se mu mezi ně toho večera. Potřeboval být sám. Rozkolísaný,
znejistěný učedník Tomáš…
Nebyl z těch, co mají pro strach uděláno. Když před časem zemřel přítel Lazar a někdo si vzpomněl, že by nebylo radno spěchat tam, kde je
posledně málem kamenovali, tehdy řekl: „Pojïme, abychom i my zemřeli
s ním.“ Tolik pro něj znamenalo přátelství. A teï? Teï ztratil milovaného
Mistra a přítele z nejvzácnějších. Bez přestání na něho myslí. Vybavuje si
a srovnává, co jim říkal krátce před tím, než ho odvedli, a co možná špatně
slyšeli, náznak smyslu, klíč k tomu všemu, co se mělo stát. „Kam já jdu,
víte, i cestu víte,“ řekl při poslední večeři a jim se to nezdálo: „Nevíme…
Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ Nemohl jinak.
Musel Ježíše přerušit. Tolik mu o to šlo, prohlédnout, kam on se dívá.
A ON znovu pověděl to záhadné a provokativní:
220
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
„Já jsem… Já jsem ta cesta, Tomáši…“ Jako by skrze sebe, skrze to,
jak jest, jak konal své bytí – jak ho poznali a jak se jim vydal a svěřil jako
kazatel evangelia toho království, jako by mu skrze to všecko, co činil,
zvěstoval a učil, teï nezbylo než odejít. Odejít jinam. Odejít od nich, protože jsou, jací jsou, do domu Otcova, o kterém mluvil: „Jdu, abych vám
připravil místo… Jdu, abych vás připravil na cestu domů. A cesta jsem
já; já jsem i pravda i život,“ dodal, „a zase přijdu a budete se mnou.“
Ta slova, jimiž Ježíš odpověděl na jeho „Pane, nevíme“, teï nedají Tomášovi spát. Jako by především jemu platilo, že cesta i pravda i život je
ON , tenhle Nazaretský – král Židů (jak ho obžalovali) – ukřižovaný jejich
Mistr a Pán. K němu a v něm se teï sbíhá, nač si jen vzpomene. Vynořují
se slova, myšlenka vytahuje myšlenku ze skrytosti pravého významu
a smyslu. Krvavé exekuci i temnému hrobu navzdory znovu zaznívá ten
vemlouvavý hlas o záhadě lidského bytí: „Kdo věří ve mne, má život…
život věčný… Já živ jsem, i vy živi budete,“ tvrdil ještě před chvílí a ujišŅoval teï sám mrtvý a pohřbený… Jak žije a trvá té hrůze navzdory? Jak
zůstává? Abychom byli, abychom mohli být v něm…? „ByŅ zasvé vzaly
nebe i země, má slova nepominou,“ říkával…
Z pochyb a otazníků měl pojednou pocit, že se cosi otvírá: Do bezradnosti nad tím, co prožili, mu víra promítla dávné příběhy slýchané od
dětství: to navždy Izraelovo o prorocích, o dávných Božích lidech, svědcích slova, které nebývalo z nich, z lidské moudrosti a pro které jim
nezřídka šlo o život… Jak to, že po staletích se o tom ví? Že jejich výpovědi
se rozjímají v synagogách i domácnostech všeho lidu a starodávné slovo
někdy procitá a pak bývá v Izraeli všecko jinak? Bůh ví, jak učedníci a žáci
vidoucích Božích se Duchem puzeni s láskou a pílí přičiňovali o Svatá
Písma. SLOVO Boží nebylo a nebude zapomenuto. A kdyby oni ustali
a zmlkli, probudí se kamení. Bůh sám vepíše svou vůli a Smlouvu už ne
na kámen, ale do lidských srdcí… Zlé pak a lenivé sluhy vykáže ven
s prázdnou.
Nuže, jak naložíš s pamětí Ježíše Nazaretského, ptá se sám sebe. Kdo
shromáždí Mistrovy výroky a podobenství? Kdo zaznamená svědectví
o jeho činech a zvěční evangelium jeho království, když ne my? K čemu
jinému by je býval vyvolil a povolal. Přece aby si vzpomněli, jeden druhému připomněli a zvěčnili obraz milovaného Přítele a Pána, muže proroka mocného v slovu i skutku před Bohem i přede vším lidem…!
Najednou mu přišlo líto, že není s nimi. „Kde se dva nebo tři sejdou
v jeho jménu“ slíboval, že zůstane uprostřed; velikým tématem a svorníkem a inspirací mezi nimi. Ve společenství, které dosvědčí, že svým od-
Apoštol Tomáš: 1Pt 1,3–5; J 20,19–29
221
kazem žije, že duchovně přichází, že přišel Mesiáš – ženich vlastní nevěstou nepoznaný.
Nedalo mu to. Ještě v noci se sebral a spěchal za nimi. Přidají se? Budou spolupracovat? Ten vždycky tak sebejistý Šimon, teï rozlítostněný
zahanbujícím selháním? A Zebedeové, rádoby pobočníci krále dnes tak
znectěného? Vezmou to? Klepe na dobře zavřené dveře, aby jim svěřil svou
představu, svou vizi, že není vše ztraceno, aby je potěšil a povzbudil. Nespěchají a on si zatím chystá přesvědčivá slova a pádné argumenty. Konečně se pohne petlice… a zas je mu dobře; je rád mezi nimi vědom si
svého i jejich poslání.
Čteme však, že než ze sebe cokoli dostal, sami si pospíšili s divným
nadšením ve tvářích a leskem v očích: „Viděli jsme Pána.“ Čekal zármutek, malomyslnost, bezradnost připraven zápasit s jejich skleslostí… a teï
aby čelil jakési jejich iluzi a neskutečnosti.
Celí oni, mistři snů, opět na nejlepší cestě se nejvlastnějšímu Ježíšovu
odkazu zpronevěřit. Ztrátou smyslu pro realitu z přemíry zármutku se
nakonec vyhnou výzvě dané chvíle. Nic pro mne, páni bratři, pochybnou
službu prokazujete mrtvému. Jeho učení, jeho myšlenku a zvěst učiníte
nevěrohodnou a podezřelou a jeho práci i oběŅ marnou… „Dokud neuvidím rány; dokud neohmatám díry po hřebíkách a nesáhnu si do probodeného boku, neuvěřím!“ V rozčilení bezohledně připomíná, co je trápí
a děsí. To aby je probudil a vzpamatoval, vrátil skutečnosti: „Co blázníte,
lidičky? Ježíše z Nazaretu zabili. Byli jste u toho. Viděli jste…“
Ale trvají na svém: „Přišel a řekl: Pokoj vám. A posílá nás, jako jej poslal nebeský Otec. Přijměte svatého Ducha (pravil). Komu byste odpustili, odpouští se mu. A komu byste zadrželi hříchy, jsou zadrženy…“
No ovšem! O tom přece mluvil dávno před smrtí. Vzpomínali a jako
jemu před chvílí i jim jako by ožil a znovu promlouval. Potkali se s ním
v jeho SLOVU . Nesmazatelně se jim všem vtisklo do paměti, do mysli, do
života. A právě odtud jsou povinni teï společně vytěžit jeho nesmrtelnost. Jako svědectví předat, co s ním prožili, a přidat uznání, ocenění
a víru i pietní vzpomínku živou a přesvědčivou: „Ježíš věčně živý! Nezapomenutelný! Legenda.“ Ale že by teï a tady k smrti utýraný ve zmučeném těle z mrtvých vstal, zdá se mu příliš. Věci to ublíží. Vzkříšení
budou lidi brát s rezervou a nás jako blouznivce a obávané blázny. Vzkříšený je zjevením; je monstrem odjinud; může cokoli; prostor kontrolovaný
našimi smysly – náš svět – nebezpečně překročí. Naši ověřitelnou skutečnost, kritická rozpomínání a vědění odstaví na vedlejší kolej, zpochybní
a zneuzná…
222
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Mírou pravdy a pravosti se stane jakési vždy čerstvé přilnutí, nesdělitelný prožitek „bytí s ním“ nebo dokonce „v něm“ a do dějin v jeho jménu
vykročí sekta jakýchsi mutantů člověka na světě a přitom ne z tohoto
světa…
NE !! Tomáš věří v Boha Abrahamova, Izákova, Jákobova, který vede
svůj lid odněkud někam. Jemu, Svatému Izraele, jejich Mistr a Pán, jehož následovali, říkával Otče. Což by mohl proti odvěké zkušenosti otců
z téhle souvislosti světa a dějin tak neslýchaně vyklouznout? Vyrůst mimo
a nade všecko dědictví otců i nad slávu dávných skutků Božích tak nevýslovně a neuvěřitelně?! Tomášovi se to nezdá: „Muselo by to jinak vypadat mezi námi, jeho pozůstalými na světě. Tady? Tady nám, žel, nezbývá,
než myslet ověřitelným rozumem to, co nám o světě sděluje všeho všudy
pět… slyšíte? pět našich smyslů…“
Pak přišel den osmý. A zase byli učedníci spolu a Tomáš tentokrát
s nimi. A přišel Ježíš, přestože byly dveře zavřené, stál zničehožnic mezi
nimi a řekl: „Pokoj vám.“ A všichni poznali ten hlas: „Neopustím vás, sirotky. Přijdu…“
Co asi se dělo s Tomášem v té chvíli? Propadl zmatku? Zmocnilo se ho
zděšení? Nebo ho zaplavila úlevná, uvolněná, všeho se pouštějící a cele
se vydávající slabost? Všichni si připadali pojednou maličcí, jako u vytržení, jako dnešní a právě narození… A protože nemluvně si potřebuje
ohmatat a ochutnat úžasný svět, do něhož přichází, „tak si sáhni, Tomáši, a podívej se. A nebuï nevěřící, ale věrný.“
„Pán můj a Bůh můj!“ vydechl, už ne aby potvrdil skutečnost, že Ukřižovaný třetího dne vpravdě z mrtvých vstal, ale vynořil se přenesen na
druhý břeh a spoluvzkříšen. Vírou v živého svého Pána procitl z duchovního marasmu a zmatku k životu v jeho Duchu spolu s těmi, nad nimiž
občas krčíval rameny. Pro Kristovo zmrtvýchvstání teï věří i v obecenství
svatých; a v příští Kristovu církev obecnou. Otevřel se neslýchanému;
poklonil se přítomnosti Boha Krista zde, ve shromáždění bratří.
Nepotkat moc Kristova vzkříšení, možná by sepsal svatou knihu jeho
učení a založil náboženství vyšší mravnosti, sociálního cítění a celkem
slušného života na zemi. Ale proti aktivitě zla, proti pánům temnosti tohoto věku a proti jejich duchovním zlostem by dál člověk zůstal osamělý
a bezmocný.
Podle mnohého Božího milosrdenství se i Tomáš s ostatními Ježíšem
milovanými narodil do světa, kde lze věřit v zázraky: v odpuštění; v těla
z mrtvých kříšení; a život věčný. Rázem to všechno přijal a uchopil jako
dítě, když se přidrží prsu matky a uchopí tím celý svět…
223
Apoštol Tomáš: 1Pt 1,3–5; J 20,19–29
A my svědčíme, že dodnes se tohle s člověkem stává. Znovu stvoření,
znovu zplození živým Bohem, jeho milostí skrze vzkříšení Ježíše Krista
z mrtvých… Člověk se z vody pokání znovu rodí k osvobodivé inspiraci
Ducha života a obrací od skutků mrtvých k Bohu živému. Dodnes se dějí
tyto osobní události živé naděje a Bůh v Kristu vítězí nad silami odcizení,
smrti a tmy v nás – v tobě, ve mně. Duch Boží se uchází o každou jednotlivou osobnost, o každou duši – mou i tvou – svědectvím živých i mrtvých,
kteří v něm živi jsou na věky věků.
Hle, tajemství církve, svatého shromáždění kolem Krista, který všecko
ve všech naplňuje. Staví chrám svého přebývání s námi, jehož jsme živými kameny, dětmi a dědici jednoho Otce v nebesích a spoludědici Kristovými. Jemu buï chvála a srdečná vděčnost v Duchu svatém. Amen.
V Luhu nad Morání, 4. května 2003
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
35.
„Jest-li kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, hle, nové všecko
učiněno jest.“
2K 5,17
Dt 8,10–14a
Kdyžkoli jísti budeš a nasytíš se, dobrořečiti budeš Hospodina, Boha svého, za zemi
výbornou, kterouž dal tobě. Aniž se kdy toho dopouštěj, abys se měl zapomenouti
na Hospodina, Boha svého, a neostříhati přikázaní a soudů jeho i ustanovení jeho,
kteráž já dnes přikazuji tobě, aby, když bys jedl a nasycen byl a domů krásných
nastavěje, v nich bys bydlil, a volové i ovce tvé rozmnoženy byly by, stříbra také a zlata
měl bys mnoho a hojnost ve všech věcech svých, nepozdvihlo se srdce tvé, a zapomenul
bys na Hospodina, Boha svého.
L 12,15–21
I řekl jim: Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboŅ ne v rozhojnění statku něčího život
jeho záleží. Pověděl pak jim podobenství, řka: Člověka jednoho bohatého hojné úrody
pole přineslo. I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním? Nebo nemám, kde bych
shromáždil úrody své. I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své a větších nastavím a tu
shromáždím všecky své úrody i zboží svá. A dím duši své: Duše, máš mnoho statku
složeného za mnohá léta, odpočívej, jez, pí, měj dobrou vůli. I řekl jemu Bůh: Ó blázne,
této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude? TakŅ jest, kdož sobě
poklady shromažïuje a není v Bohu bohatý.
Èas āivota: Dt 8,10 –14a; L 12,15–21
225
ČAS ŽIVOTA
Jak jsme v čase a prostoru, my lidé? Když prohlížíme staré fotografie nebo
potkáme po delší době přátele, zvláště ty, které jsme znávali jako děti,
dolehne na nás, jak čas plyne. Strom, který jsme před lety zasadili, zkrásněl a zmohutněl, zatímco nám čas ubývá… Sotva se přiblíží nejnepatrnější z okamžiků, už jako zrnko písku propadá hrdlem starodávných hodin. Nesetrvá, nezůstane. Prý dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Zrnko za
zrnkem se přesýpá čas. Z budoucnosti námi vyhlížené a očekávané se
přes nás převaluje do minulosti, na kterou už jen chabě vzpomínáme;
a přítomnost? Kdykoli se pokoušíme ji uchopit, už nenávratně a nezměnitelně minula, je pryč. Je cosi snivého a zdánlivého v naší existenci,
v naší účasti na bytí: Minulost už nemáme, budoucnost nám ještě nepatří a přítomnost nepostřehnutelně mizí…
Tok času pohlcuje vše, co jsme. A tak se rádi přidržujeme toho, co je
jinak než my, co se zdá, že zůstává, anebo aspoň lépe odolává pomíjení
a časnosti. Vždy jednou nohou vychýleni vpřed a druhou opouštějíce, co
minulo, ohlížíme se po ušlé cestě. Život nám připadá jako pouŅ, avšak
odkud? A kam? Jako stavba, kdy k včerejší cihle klademe tu dnešní a saháme po zítřejší. Dá se v tom bydlet? Pozorujeme svoji souvislost s věcmi
jako sami sebe. Tvoříme dílo moudrosti a myšlení – pomník kovu trvalejší, jak kdosi pověděl – vynalézáme, budujeme. Jenomže cesta, kterou jsme
urazili, ani námi vytvořené podmínky našeho přebývání na světě, naše
stavba, naše dílo, které v skrytu duše obdivujeme, nejsme my, my sami.
To je omyl modlářů, kteří se spojují a ztotožňují s tím, co udělali a čeho
dosáhli, co je však způsobem svého bytí jinak než oni: Polní cesta je jinak
než poutník, bytí kamene na ní je jiné než toho, kdo přes něj klopýtá.
Nejsme tím, co jsme vytvořili, jakkoli nám to třeba i k srdci přirůstá. Kamenný Budha námi vytesaný stojí, ale nás vichr času jako plevy žene
kolem jeho nehybné tváře.
226
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Možná i proto, pro neuchopitelnost a zdánlivost své přítomnosti a pro
mnohá zklamání ze svých iluzí o ní, leckterý člověk, který tolik sázel na
rozum, si dnes otázku bytí raději neklade a svůj čas naplňuje smyslovým
prožitkem jako jedině spolehlivou realitou. Hledá, co je mu příjemné, co
ho rozptýlí a pobaví: „Co sis užil, ti nikdo nevezme a tak se vesel a dováděj,
nežli tě pohltí a spláchne čas…“
Jenomže život obecně je zvláštní jev pod sluncem a dar Stvořitele veškerenstvu a světu, Boží poselství a poslání… Navzdory ohromné vesmírné
nepravděpodobnosti žijeme a jsme svědky života – tajemné vůle k nádhernému, mnohotvárnému uspořádávání a růstu a množení a organizaci
uprostřed hmoty, v níž zákonitě roste neuspořádanost a opotřebení a samovolný rozklad, kde ubývá naděje na změnu a vznik čehokoli nového…
(Zeptejte se fyziků, jak je to s energií. Žijeme ve světě rostoucích ztrát…)
A pojednou, proti pravděpodobnosti konečného zastavení a vyhasnutí,
život. Život proti smrti. Jev ne sebe spotřebovávající, ne jaksi postmoderně
s pokrčením ramen rezignující na sklon všeho k zahynutí, znicotnění
a zániku, ale život oponující chaosu a čelící smrti v nejširším slova smyslu. Smrti nejen biologické, ale také a především duchovní: Život proti smrti
jako těžkému nedorozumění a pádu do sebe sama a přervání vztahu
k Bohu a bližnímu… Věříme v tuto možnost a spásu. Věříme, že lze takto
procitnout a žít. Proto jsme tady. Abychom přijali očištění od skutků mrtvých a sloužili Bohu živému. (Žd 9,14)
Když Hospodin povolal v madiánské stepi Mojžíše, aby se zastal Izraele
a postavil se zotročení a smrti, řekl: „JSEM , KTERÝŽ JSEM .“ „Jsem“ poslal
mne k vám, řekneš tomu lidu…
Čtyřem staletím vše pohlcujícího času v egyptských jistotách a ohroženích se přiblížila věčnost. Přítomnost, lidsky nezachytitelná v toku času,
pojednou jest: „Jsem, říká Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův…“ Čas
exodu, čas vysvobození se děje ve svatém jeho jménu, ve znamení jeho
přítomnosti: „Jsem, kterýž jsem uprostřed vás, svého lidu.“ Tok času jako
by se obrátil: Keř plápolá, ale neshoří… a čas už neuplývá do ztracena
směrem ke smrti, ale obrací se vstříc živému Bohu a budoucnosti jeho
slibů a dobré vůle. Ze shromáždění poutníků do země zaslíbené kolem
stánku úmluvy a svědectví buduje Mojžíš místo přebývání Hospodinova.
Pro Boha mezi nimi se časné pojí s věčným a jakoby proti proudu, běžně
odnášejícímu budoucnost do minulosti, což bylo zahynulo, jde cestou života a spásy.
„Hleï, abys na to nezapomněl,“ říká Deuteronomistův Mojžíš na prahu
Kanánu, „když se dobře najíš a napiješ a zabydlíš se v pěkném domě,
Èas āivota: Dt 8,10 –14a; L 12,15–21
227
který si postavíš… atd., aby se nepozvedlo tvé srdce, takže bys zapomněl
na Hospodina Boha svého.“
Je pozoruhodné, že na konci Bible se téhož varování dostává křesŅanům v Laodicei: „Pravíš: bohatý jsem, zbohatl jsem a žádného nepotřebuji a nevíš, že jsi bídný, mizerný i chudý i slepý i nahý,“ ty, příliš si
sebou jistý křesŅanský sbore (Zj 3,17). A podobně je na tom statkář z Ježíšova podobenství, který sklidil rekordní úrodu. Štěstí mu přálo. Ale bere
to jako zdar svého podnikatelského umu, svého důvtipu a přičinění. Jeho
jedinou starostí je, aby nic nepřišlo nazmar. Nemyslí na to, že člověk
rozsévá, ale divem Božím je požehnaný vzrůst. Dárce života mu hodně
svěřil. ŠŅastně rozmnožil jeho možnosti – hospodáře v podobenství stejně
jako sboru křesŅanů v blahobytné Laodicei. Ale štěstím se tato šŅastná
možnost teprve může a musí stát. Jak? Tím, že rozhojněný život se mocněji a účinněji postaví lidské bídě a smrti, že posílí dobro proti zlu, v tom
je spása. Ale on, ten sedlák, i maloasijský sbor, co popadnou, to drží. Dá
se do stavby nových stodol – bezpečnější ochrany a pojištění svého štěstí –
a obelhává sám sebe: „Odpočívej, jez, pij, měj dobrou vůli, pohodu.“ Nepřipouští si pravdu. Potlačuje ji a díru v rozpočtu záplatuje sebeklamnou
iluzí. Ale ona se připomene, když spí. Dostaví se ve snu. Ve zjevení a snu
procitá do pravé a nevyhnutelné skutečnosti, že této noci zemře (člověk
vždy umírá této noci – „tady a teï “) a ve smrti už nic nestihne. „Živý Pán
církve vás jako nechutné vyplivne,“ slyší Laodicenští: S iluzí bohatství
a štěstí ve smrti nepochodíte a nebude vám dopřána šŅastná nevědomost.
Kalhoty samá záplata se rozpadnou a ukáže se hanba vaší nahoty. Pravda
se postará, abyste ji nakonec ke svému zděšení poznali. „Tak je každý,
kdo sobě poklady shromažïuje a není v Bohu bohatý,“ končí se to podobenství. Tak jsi, člověče. Takový je tvůj způsob bytí, Laodicenský sbore.
A pro nás pro všecky je to napsáno. Všichni křesŅané nějak stavíme na
tom základě, jímž je Kristus, píše apoštol do Korintu (1K 3,10–16). Na
tom však záleží, aby ve dni vichrování a zkoušek nevzalo dílo za své…
Jsou to všecko podobenství věcí mnohem hlubších a duchovních: V Kristu znovu jasně plane mojžíšovský keř a „JSEM“ se přiznává ke světu, který
stvořil, a k lidské rodině. Řeka času se znovu obrátila a valí se vzhůru,
připomněli jsme si na Velký pátek. „Beránek náš velikonoční za nás obětován jest, Kristus“ (1K 5,7). A vzkříšený ujišŅuje: „Já s vámi jsem až do
skonání světa. Jsem ve shromáždění i dvou nebo tří v mém jménu. JSEM,
KTERÝ JSEM…
Stavíš stodolu? Dobře děláš. Ale čiň tak ne pro své úrody a statky, ale
pro tohle shromáždění, Božím zaslíbením svaté, ve svém bytě, v domě, ve
228
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
svém obýváku… Zní ti to neslýchaně? Kdo uslyšíš a otevřeš, zakusíš, že
přijde Bůh a s ním zázrak věčnosti do tvé postaru nezachytitelné a občas
všelijak egyptské přítomnosti.– Bude s tebou večeřet a ty s ním (Zj 3,20).
Čas má moc všecko pohltit a spláchnout; ale má také moc přivítat svého
Stvořitele a přijmout do sebe věčnost. Obrátit tok dějů i tvůj osobní příběh
směrem k novému stvoření v zaslíbené zemi: „Kdo věří ve mne, má život
věčný. Život věčný jako přítomný dar, pilíř pevně v proudu řítícího se času,
dokonce protiproud: „… řeky z břicha jeho poplynou vody živé,“ řekl Ježíš
o tom, kdo v něho věří. „A to je ten věčný život, Otče, aby poznali (a poznávali) tebe, samého pravého Boha, a kterého jsi poslal, Ježíše Krista“
(J 17,3).
Tak se tomu, člověče, otevři a něco pro to dělej teï a tady. Amen.
V Soběhrdech, v neděli Jubilate 2001, a k dokončení práce na rekonstrukci
evangelického hřbitova. (Vděčně a s radostí jsem přijal podnět a inspiraci
ze Zamyšlení nad Žalmem 90 Paula Tillicha, KřesŅanská revue 2/2001.)
Evangelický høbitov v€Sobìhrdech 8. èervna 2001
229
EVANGELICKÝ HŘBITOV V SOBĚHRDECH 8. ČERVNA 2001
Když jsem nedávno po velikonocích v neděli „Jubilate“ (což znamená plesej ze 66. žalmu: „Plesej Hospodinu všecka země!“) kázal v soběhrdském
chrámu Páně, mluvil jsem o času života:
– jednak jako o pocitu časnosti, jak ho dobře známe, o vymezení nás,
naší existence v čase, ale také a především
– o časnosti každého z nás jako jedinečné, neopakovatelné příležitosti
k opravdovému životu. O času života vpravdě obživlého, rozhojněného,
pravého a ryzího… na rozdíl od náhražkovitosti a kýče života jako braku
končícího na skládce všeho možného; na rozdíl od ustavičného „nemám
čas“ o životě v čase, který trvá a nám zůstává…
Některým posluchačům se zdálo to slovo vhodné k téhle dnešní zvláštní
příležitosti, takže to otiskli a doporučují vašemu laskavému zájmu. Pro
plné porozumění je ovšem třeba si v Bibli vyhledat uvedený text z Lukášova evangelia a z páté knihy Mojžíšovy, který je základem onoho rozjímání.
230
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Takže bych mohl skončit. To podstatné máte ode mne v ruce. A přece
mi to nedá. Něčím se mi zdála zvláštní, něčím mne provokovala ta, řekněme obřadní, budova evangelického hřbitova na pozvánce k tomuhle
setkání.
Počátkem týdne, když jsem se jako obvykle oháněl kosou a pokukoval,
jak sluníčko přelézá kopce kolem našeho stavení v Luhu, najednou mi to
došlo. Ono se to u hřbitovní brány podobá naší staré venkovské poště
nebo strážnímu domku hradláře. Je to staré nádražíčko: červené cihly
a bílé sloupky, bílé okenní šambrány kolem muškátů či pelargónií jako
v Menclových Ostře sledovaných vlacích od pana Hrabala. Jen ti holubi
chybějí a slepice a výpravčí v červené čepici. Prostě zašlý c. k. rakousko-uherský erár. Napadlo vás to taky? I ten letopočet odpovídá… Jakousi
vlídnou symbolikou promlouvá to místo venku za vsí až nápadné nedostatkem patřičné ponurosti a tísně.
Žádný pokus o zpompéznění a pathos, který po nás obvykle sáhne v pohřebních síních, žádné Olšany. Zato nepřeslechnutelná nápověda zvláštního významu a smyslu: „Stanice Soběhrdy! Tak se zvedej, člověče, zvedej se z pózy pohodlný (jak zpívají mladí ze Svítáků) …vlak ti ujíždí, no
tak se zvedej!“ Je to na tobě. Bude to pro tebe konečná? Jako v rozpadajícím se hýtláku na slepé koleji mezi bezdomovci? Anebo přestupní
stanice „na vlak, co jede někam, kam cenu má svý líný kosti hnát?“ jak je
zas v jiné písničce: „Nuže, ten vlak už připravenej stojí a je v něm ještě
spousta míst…“
A pak ten nápis! Čekal bys název stanice, jméno místa, ale on je to
pozdrav, telegrafické povzbuzení a poselství všem. Žádné: „Poutníče, zvěstuj… že my tu mrtvi ležíme, jak zákony – ty obecného chátrání a marasmu a smrti – kázaly nám, ale blahopřejný pozdrav z venkovské pošty:
‚POKOJ VÁM ‘“. Pokoj obci, pokoj tomuto kraji, pokoj nejen od nás, kteří
jsme už překáželi a zacláněli jakoby z jiného, dávno nefunkčního a odumřelého světa, ale pokoj evangelia KRISTOVA , který přesahuje, co lidé
považují za rozumné, a hájí a ošetřuje jejich srdce i mysl. (J 14,27; Fp 4,7)
V Luhu nad Morání, 6. května 2001
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
36.
Ježíš Kristus praví: „Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co bylo zahynulo.“
L 19,10
A ještě říká: „Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšné ku pokání.“
Mt 9,13 aj.
L 15,1–7
Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli. I reptali farizeové
a zákonníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá, a jí s nimi. I pověděl jim podobenství toto,
řka: Kdyby někdo z vás měl sto ovec a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal
devadesáti devíti na poušti a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji? A nalezna,
vložil by na ramena svá s radostí. A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim:
Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula. PravímŅ
vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, než nad
devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.
Ez 18,1–4.21–24.30–32
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: Což jest vám, že užíváte přísloví tohoto
o zemi Izraelské, říkajíce: Otcové jedli hrozen trpký, a zubové synů laskominy mají?
ŽivŅ jsem já, praví Panovník Hospodin, že nebudete moci více užívati přísloví tohoto
v Izraeli. Aj, všecky duše mé jsou, jakož duše otcova, tak i duše synova mé jsou. Duše,
kteráž hřeší, ta umře. Pakli by se bezbožný odvrátil ode všech hříchu svých, kteréž
činil, a ostříhal by všech ustanovení mých a činil by soud a spravedlnost, jistě živ bude
a neumře. Žádná přestoupení jeho, jichž se dopustil, nebudou jemu připomínána; v spravedlnosti své, kterouž by činil, živ bude. Zdaliž jakou líbost mám, když umírá bezbožný?
dí Panovník Hospodin. Zdali ne raději když se odvrací od cest svých, aby živ byl? Pakli
by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své a činil by nepravost, čině podlé všech
ohavností, kteréž činí bezbožný, takový-liž by živ byl? Na žádné spravedlnosti jeho,
kteréž činil, nebude pamatováno. Pro přestoupení své, jehož se dopouštěl, a pro hřích
svůj, kterýž páchal, pro tyŅ věci umře. A protož každého z vás podlé cest jeho souditi
budu, ó dome Izraelský, dí Panovník Hospodin. NavraŅtež se a odvraŅte ode všech
přestoupení svých, aby vám nebyla k úrazu nepravost. Odvrzte od sebe všecka přestoupení vaše, jichž jste se dopouštěli, a učiňte sobě srdce nové a ducha nového. I pročež
mřete, ó dome Izraelský? Však nemám líbosti v smrti toho, jenž umírá, dí Panovník
Hospodin. ObraŅte se tedy, a živi buïte.
Údìl v€nadìji:
L 15,1–7; Ez 18,1– 4.21–24.30–32
233
ÚDĚL V NADĚJI
Žijeme, díky Bohu, svobodně ve svobodné zemi. A přece míváme pocit
jakéhosi znevolňujícího předznamenání odjinud. Jsme samozřejmě ve své
svobodě omezováni svobodou jiných (aŅ už prostřednictvím zákona nebo
povědomím obecné slušnosti), ale nadto nás cosi vnitřně směruje a ponouká nezřetelnými ohlasy a dozvuky – jakási zbytková energie snad jiných životů v nás? A ta rezonuje s jistými vlivy silových polí kolem…
(Apoštol se neostýchá mluvit o mocnostech a pánech světa temnosti tohoto věku, o duchovních zlostech, které zvysoka atakují naše vědomí
i nevědomí, vychechtávajíce se naší sametové rezistenci a bezzubému
protestu našeho slušného vychování.) Objevujeme své přirozené sklony,
žasneme, kde se to v nás bere, míváme s tím dost co dělat – sami se
sebou, jak říkáme – s tím, co jsme zdědili (se svými genetickými předpoklady).
Připomeňme mimochodem, že se v té souvislosti nabízí účinná výzbroj
a výstroj k duchovnímu boji, který apoštol radí přenášet ven – mimo naše
vlastní nesnadné a choulostivé ego – na území protivníka: Do přední linie
zápasu evangelia Kristova, zápasu o pozornost a vědomí světa a lidstva
(čtěte závěr jeho listu Efezským). To ale není dnes v popředí našeho rozjímání, třebaže souvislost bude zřejmá.
Co mohli tenkrát tušit o Kristově vítězném vstupu do našich lidských
záležitostí adresáti prorockého slova, které jsme četli? O svobodě, kterou
ON osvobozuje? Tím spíše asi bývali bezradnější v zápasech se sebou a nad
rozervanostmi v sobě.
Prorok Ezechiel mluví k Židům deportovaným Kaldejci kamsi do Iráku
v 6. století před Kristem a říká: „Nevymlouvejte se. AŅ jsou okolnosti vašeho života jakékoli, tlaky zvenčí a nápovědy uvnitř sebeneodbytnější,
ještě vždy, člověče Boží, za svůj život odpovídáš a záleží na tobě, co si
počneš, jak s možnostmi, které ti zbývají, naložíš a co s tím, co je dáno,
uděláš.“
234
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Jestliže silný, horlivý Bůh navštěvuje nepravosti otců na synech do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří ho nenávidí, a činí milosrdenství…
ano, milosrdenství nad tisíci těch, kteří jej milují a hledí si jeho přikázání
(Ex 20,5), není to řeč o nevyhnutelném osudu, který ti je v patách jako
nezměnitelná předurčení minulostí. Tvé srdce se vždy ještě může rozhodnout a čelit; vzdorovat svému nadání k nenávisti ošetřením svého vztahu
k Bohu. ON činí milosrdenství nad těmi, kteří ho milují; a dokáže při nich,
čeho se nenadáli. Miluješ ho, nebo nenávidíš? Otvíráš se mu, nebo zavíráš? To je, oč tu běží. Ve vlastním zájmu bys měl přezkoumat, jak o něho
stojíš… To bylo klíčovou otázkou věřících v Babyloně, v Římě a zůstává
i mezi námi tady a teï a vždycky.
Leckdo dnes namítne, proč hned tak do krajností? Necítím se tak ani
tak. Pravda, ne že bych zrovna miloval, ale nenávidět? To snad ne, to by
mě nenapadlo. Proč, prosím vás? Ani si nevzpomenu. Jakápak nenávist?
Nechme to radši. Prostě pohoda… „Ne“ ïáblu, to ano, jak zpívá ten evangelickej farář, to beru. „Ne“ ïáblu, určitě… Ale proč, probůh, hned „ano“
nějakýmu tomu bohu, že?
Stále početnější je tahle třetí odrůda vyšlechtěná staletími náboženské
pokleslosti a nevěrohodnosti: „Prostě si stačím a beru život po svém; ne
po jeho… Nic proti tobě, Bože, ale nech brouka žít. Nevměšuj se, nepřekážej, nemontuj se mi do života, aŅ mám volný ruce…“
Volné ruce ke všemu a ve všem; sám si být svým pánem… Nejstarší
a stále z nejrozšířenějších a nejúspěšnějších triků toho odvěkého iluzionisty a podvodníka velkého stylu v nás: „Je to na tobě, člověče, tak si
troufni. Jen řekni ïáblu „ne“, ale spoléhej na sebe. Zůstaň svůj s čitelnou
identitou: ano, ano – ne, ne. „Ne“ ïáblu, jasně; ale „ano“, neváhající a nepochybující „ano“ vlastnímu svému úsudku a rozeznání dobrého a zlého,
„ano“ sobě.
Dnes jako kdysi je to ovšem finta a sebeklam. Lidská suverenita a rádoby božnost se brzy ukáže být pustou Boha-prázdnotou a zas jen bez-božností a svévolí.
K téhle ohromné a stále větší spoustě Boha ani nemilujících, ani nenávidících ovšem Tora nemluví. Jaksi je vynechává… A bojím se, že nemají
místo ani v zemi zaslíbené, v očekávané říši veliké sympatie a přízně všeho
stvoření – v Božím království. Obojaké a vlažné vyvrhne oslavený Pán
z úst, čteme na konci bible (Zj 3,16). Boží ústa se jimi zabývat nebudou.
Nechá je bez osvobodivého komentáře. Zůstanou beze SLOVA , které by
zastavilo jejich pád do bezútěšného znechucení a otrávenosti. To varování zde je: „Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, který jsem tě vyvedl ze země
Údìl v€nadìji:
L 15,1–7; Ez 18,1– 4.21–24.30–32
235
Egyptské, z domu služby…“ Tvůj, jehož jsem vyvedl… Tedy ne těch, které
nevyvedl, kteří si nedali říct a dál s chutí zůstávají v Babylonech svých
zmatků a Egyptech svých závislostí, anebo se tam vracejí.
Tóra – Boží vůle zjevená cestou jako ukazatel kudy kam – je dar Božího
slitování, Boží záchranná síŅ pro ty, kteří vírou vykročili a jdou. Jdou za
ním a s ním. Adresátem tohoto Božího JSEM – „ JSEM TVŮJ “ je lid Izraelský, církev jako společenství poutníků, kteří přijali Boží vysvobození a vyvedení za svůj nový styl a smysl života. Bůh se dává, věnuje se, je těch,
které vyvedl ze země Egyptské. Ty uschopňuje, aby milovali Hospodina,
svého Boha, celým srdcem a ze vší své duše a živi byli, jak to slíbil
(Dt 30,6; Jr 31; Ez 18,31). A vede je dál jako své nejbližší, dál procesím
generací – Bůh dětí a dětí jejich dětí – do své budoucnosti.
A ty už nemohou (a nikdy nemohly) zůstat lhostejně tak ani tak. Musí se
rozhodnout a ke každodennosti putování s Bohem se postavit: milováním
nebo nenáviděním; aktivní náklonností a podporou s chutí, anebo vyhrocenou negací, afektem vzdoru a vzpoury s nechutí. Kdo nadějí pouštních
poutníků pohrdá, musí svůj úděl mezi nimi nenávidět a vyhlíží příležitost
k rozchodu. Ale tu volbu musí učinit sám. Ten krok je na něm, zda láskou
k Bohu se otevře a zpřítomní ve svém životě jeho milosrdenství, anebo v nenávisti a pohrdání vůči němu aktualizuje při sobě nebezpečný potenciál
nepravosti otců a praotců se vší zhoubou, kterou v sobě skrývá…
„Jsem Bůh silný…“ Silný dost na to, abych zrušil ve tvém životě tuhle
setrvačnost ke zkáze. Avšak jedině vstříc tvému zájmu, tvojí důvěře a lásce. „A jsem horlivý…“ Příliš horlivý na to, abych jen vyhledával a vyšetřoval, sečítal a vážil, soudil a trestal… NAVŠTĚVUJI . Navštěvuje nepravosti otců na synech, nepravosti, jimiž otcové zdávna hrozivě spoluurčují
vaši dnešní existenci, abych spatřil, co to s vámi dělá. Navštěvuji vás,
syny a syny synů dřív, než vás to semele a pohltí. Dnes stojím u dveří.
Jsem vaší jinou možností.
V zajetí, kde Ezechiel káže a prorokuje, mnozí uhýbali odpovědnosti za
svůj život: „Odnášíme to za hříchy otců, jak stojí psáno. Jakáž pomoc.
Kolektivně snášíme trestání a pomstu za kolektivní vinu a hřích: Příliš
kyselé hrozny jedli otcové a synům teï trnou zuby,“ ironizují sami sebe
a vtipkují o Boží spravedlnosti, kde to i děti a děti dětí odnášejí hlava
nehlava.
„Živ jsem já,“ praví Panovník Hospodin: „že tohle přestanete říkat v Izraeli. Každého z vás podle cest jeho souditi budu. (Octnete se tam, kam
vaše cesty směřují a vedou.) OdvraŅte se od všech svých přestoupení, aby
vám nebyla k úrazu nepravost.“
236
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Člověče, zůstáváš odpovědný za svěřený život a jsi strůjcem toho, co
přijde. Nesváděj to na okolnosti, na předky ani na Boha, říká Ezechiel.
(To jméno znamená „Bůh je má síla“.) ON je silou tvých nových možností
a ne ochromující a demoralizující osudovou hrozbou. Netrvá na tom, že
si to odneseš. Netrvá na zadostiučinění za bolest a trápení, kterés mu
způsobil a působíš. Naopak. Nebe se raduje, když se bezbožný odvrací od
cest svých zlých… A tak konečně učiňte sobě srdce nové a ducha nového
(v. 31). Proč mřete? Nemám libost v smrti toho, kdo umírá, dí Panovník
Hospodin. „ObraŅte se a živi buïte,“ končí ta kapitola.
Spravedlnost Boží nespočívá v nevyhnutelnosti trestu, v pokutě za vykonané zločiny, ale v účinném opatření, aby se dál nestávaly, aby ti
přestaly být závislostí a otročinou. Ne Bůh je ti v patách svými hrozbami
a tresty do třetího a čtvrtého pokolení, ale hřích. Nepravost jako dědičná
choroba. A Bůh tě navštěvuje, aby tě léčil a vždy ještě zachraňoval. Jeho
spravedlnost je iniciativou směřující proti duchu zlému a nečistému
(Sk 10,38). Nezatracuje tě, ale uschopňuje k životu slitováním a milostí
ve škole milosrdenství, z níž ani ty nejsi hříchy otců vyloučen.
Bůh miluje svět, který stvořil, konkrétně a prakticky; a přiblížil se nám
jako jeden z nás, abychom pochopili, jak že nás má rád; aby nás tomu
naučil; sebezapomínající přízni a milosti, víře činorodé láskou, a zlomil
při nás odcizení našich vlastních vin. Stín, který vrháme na své děti, aby
rozptýlil, a hrozivé předznamenání hříchem z generace na generaci aby
zrušil, smazal, odstranil…
Když Ježíš prohlásil, že Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co bylo
zahynulo, vnímali to ti lepší jako křivdu a zneuznání: „Nepřišel především
kvůli nám a pro nás? potvrdit nás, v Písmu kované, duchovně zdravé
a spravedlivé? K čemu pak všechna ta pracná zbožnost a zasloužilost?!
VždyŅ je to nespravedlivé a nehorázné, Ježíši!! Káže nespravedlnost tenhle Nazaretský a říká, že takový je Bůh… Přijímá hříšníky a s námi nekamarádí! Rouhá se.“ Velekněz roztrhl roucho a všichni řekli: „Hoden je
smrti.“
A kdyby se to nestalo, kdyby nenávistná spravedlnost lepších lidí nedovlekla tohoto nevinného takhle pobožně na kříž, sotva bychom se kdy
v sobě vyznali a objevili, že všelijak skrytě býváme taky takoví ve svém
přirozeném sudičství, Bohu odporní a odcizení toutéž nelítostnou a mstivou spravedlností po svém. Zahleděni do sebe bychom sotva kdy okusili
dobrého Božího slova a stvořitelské moci budoucího věku… Srdce neschopné milovat by sotva kdy procitlo k pokání a k účasti na Duchu svatém. Nesebrali bychom se a nezmátořili nikdy k duchovnímu boji.
237
Údìl v€nadìji:
L 15,1–7; Ez 18,1– 4.21–24.30–32
Místo veliké svobody odpuštění jiným i sobě v říši veliké sympatie a přízně všeho stvoření, která se v Kristu přibližuje, by nám zbyl už jen zlostný
pláč a skřípění zubů nad Boží nespravedlností vůči naší tak veliké pobožnosti a zasloužilosti… (Tak nějak mluví bible o konečné ztracenosti
spravedlivců, jimž se zprotivil tak nečitelný a nevypočitatelný, netransparentní a nekalkulovatelný Bůh.)
Shrňme to: Nejsi, člověče, určen svou ani cizí minulostí, jak sis myslel.
Mnohem spíše tě určuje, čeho jsi schopen v budoucnosti; to rozhoduje,
zvěstuje Ezechiel. A evangelisté s apoštoly k tomu dodávají a svědčí, jak
v tom na nás Pán Bůh v Ježíši Kristu trpělivě a s mnohou bolestí pracuje.
Svěřme se jeho dílně. Berme vděčně tuhle přípravku pravé svobody, abychom obstáli v jeho blízkosti a mohli být s ním. Otevřme se a otvírejme
vírou jeho lásce, abychom se vymotali z hříchů svých i cizích a dozráli
k milosrdenství. Přijměme způsoby života, jemuž Pán Ježíš říká život
věčný – vzájemné přebývání v Otci, Synu i Duchu. Pěstujme a rozvíjejme
tohle nadání od Pána Boha: nadání k životu ve svobodě, ve svobodě slávy
dětí Božích. Amen.
V Luhu nad Morání, 16. června 2002
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
37.
„Rozvlažím zajisté duši ustalou a všelikou duši truchlou nasytím.“
Jr 31,25
„Pojïte ke mně všichni, kteří pracujete a obtíženi jste a já vám odpočinutí
dám.“
Mt 11,28
J 6,14.15.25–29
Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž
měl přijíti na svět. Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem,
ušel na horu opět sám jediný. A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem
přišel? Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne proto že
jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste. Pracujte ne o pokrm, kterýž
hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám.
Nebo tohoŅ potvrdil Bůh Otec. Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo
Boží? Odpověděl Ježíš a řekl jim: TotoŅ jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on
poslal.
J 6,51–71
JáŅ jsem ten chléb živý, kterýž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ
bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa. Tedy
hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může nám dáti tělo jísti? I řekl jim Ježíš:
Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte
života v sobě. Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máŅ život věčný, a jáŅ jej vzkřísím
v nejposlednější den. Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj. Kdo
jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá, a já v něm. Jakož mne poslal ten živý
Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne. TotoŅ jest ten
chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb
tento, živŅ bude na věky. Toto mluvil v škole, uče v Kafarnaum. Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: TvrdáŅ jest tato řeč. Kdo ji může slyšeti? Ale věda Ježíš
sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží? Co pak, kdybyste
uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prvé byl? Duch jest, kterýž obživuje, těloŅ nic
neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch jsou a život jsou. Ale jsouŅ někteří
z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho
měl zraditi. I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by jemu
bylo dáno od Otce mého. A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět a nechodili s ním
Chléb náš vezdejší: J 6,14.15.25–29; J 6,51–71
239
více. Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdaliž i vy chcete odjíti? I odpověděl jemu Šimon
Petr: Pane, ke komu půjdeme? Slova věčného života máš. A my jsme uvěřili a poznali,
že jsi ty Kristus, Syn Boha živého. Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte
vyvolil, a jeden z vás ïábel jest. A to řekl o Jidášovi Šimona Iškariotského; nebo ten
jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.
CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ
Z modlitby:
Děkujeme za víru v tebe, která nám dává rozeznat pravé hodnoty od zdánlivých. Ty znáš naši slabost a chuŅ na leccos, co nám tě zaclání, co nás
blokuje. Ztrácíme signál a orientaci; spojení s tebou, náš Otče, který jsi
v nebesích.
Jen občas, příliš zřídka se nám daří, co se ti líbí. OdpusŅ, prosíme. Nedokážeme svléknout a odložit to, v čem žijeme, ale přišli jsme, přicházíme
s tím před tvoji tvář. Se svými „proč“, se svými otázkami špatně kladenými
v situacích, do kterých jsi nás nepovolal ani neposlal, ze situací naší svévole
a neposlušnosti. Hledáme tě. Očekáváme tvé SLOVO . OsviŅ nám, prosíme,
svoji tvář, abychom se našli a svoje životy krátkodobého spotřebovávání
spatřili z tvého hlediska a znovu sebrali odvahu k bytí s tebou, znovu se
otevřeli tvé radě a tvému přání, tvému přikázání života věčného. Amen.“
Živobytí. To je, co nás zaměstnává. Uživit sebe a ty, kteří jsou nám svěřeni
a na nás závislí: děti, nemocné, staré v kruhu rodiny a nám blízkých…
ale i uprchlíky, asylanty, lidi bez práce, lenochy, povaleče, bezdomovce
v obci, ve městě, v krajích naší země a vůbec na světě, kde miliony denně
umírají hladem a nemocemi z hladu. Podle svého postavení, podle míry
své pravomoci a odpovědnosti se zajímáme a máme zajímat a starat se
o řešení. Je vůbec nějaké obecně účinné a platné?
Lidem, o nichž Jan vypravuje, zástupům u Galilejského jezera se zdá,
že je zahlédli. Našli toho, jemuž se zjevně otevřely nebeské spižírny. Jinak si svůj včerejší zážitek nedokážou vysvětlit. Takže když jim Ježíš řekne: „Ne Mojžíš dal vám chléb z nebe, ale Otec můj… A Boží chléb je ten,
který sestupuje s nebe a dává život světu,“ jsou okamžitě hotovi: „Pane,
240
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
dej nám… dávej nám ten chleba vždycky.“ A je to. Světový problém se zdá
vyřešen.
Každoroční hospodářský produkt vyspělých zemí by prý v současné
době bohatě uživil člověka na této modré planetě… ale neuživí. V čem to
vězí? Napověděli to sami už ti dávní Ježíšovi posluchači: „Dávej nám ten
chléb.“ Hlavně nám a vždycky; včerejší blahý pocit sytosti, nezapomenutelné pohoštění v trávě a dvanáct košů zbytků z těch pěti ječných chlebů,
které ti stačily pro nás a pro tisíce jiných. Máš na to, Ježíši, skončit
s hladem a nesmíš si to nechat pro sebe. Svěř to nám. Tebe za krále! Za
našeho mocipána a chlebodárce! Zjev se! Ukaž se světu… Pomoz sobě
i nám… O překot veslují přes jezero, pilně ho hledají, pracují na tomhle
svém světovém nápadu: Chléb a občas nějaký ten div a máš svět u nohou.
Jsme tvoji, můžeš s námi, co se ti zlíbí. Nemá to chybu, Ježíši. Nač ty
okolky? Jak to, že to taky tak nevidíš?
Člověk se snaží a namáhá, pokud si od toho něco slibuje.
Pracujeme, často nesnadno a nepohodlně, ale zacíleně k něčemu, co za
to stojí, čeho se nám nedostává a co bychom rádi. V tom smyslu jsme
nedostatkovými bytostmi. Nespokojeni s dosaženým dychtíme po tom, co
nemáme. Ukládáme si nové a další cíle… Člověk je bytostí práce. „Homo
faber“ je jedna z definic, jedna z odpovědí na otázku, kdo jsem: Pracuji –
duševně či tělesně – tudíž jsem… Jsem? Vpravdě a vskutku konám, tvořím své bytí? To věčné v sobě? Nebo jen nicuju a život spotřebovávám?
„Pracujte,“ říká Ježíš, ale ujasněte si, co za to stojí a co vám opravdově
a především chybí, aby to pak jako pravý cíl dalo smysl všem vašim činnostem a pobídlo vás k té práci, která ne nahradí, ale zastřeší všecko
vaše ostatní konání: „Pracujte ne toliko o pokrm, který hyne a dost… ale
dychtěte po tom chlebu, který zůstává k životu věčnému, který Syn člověka dá vám. Toho potvrdil Bůh Otec“ (v. 27). Neříká to vzdělaným theologům, zákoníkům a farizeům. Neplatí to jen pomazaným a ordinovaným,
ale všem naslouchajícím – mně a tobě. Výzva k práci na tom, co nás živí
pro bytí a zůstávání s ním, který je v nebesích. Potřebujeme se obnovovat
ve vědomí smyslu té práce jasnou vizí, výhledem a inspirací. Motivuje
nás horizont Božích slibů; jeho SLOVO ; abychom neznicotněli a nepromarnili svůj čas, ale zaměstnali se tím, co zůstává; a tak konec konců
vším, co děláme, pracovali na svém a svých milých živobytí věčném už
tady a teï. Ježíš to v podobenstvích znovu a znovu vysvětluje: „Já jsem
ten chléb, který jsem s nebe sestoupil,“ říká a oni to berou po svém. Jak
rádi by k hotovému, ale slyší: „Pracujte…“ a to je zaskočilo a zmátlo. Včera
to bylo bez práce! Ano, nebeský rozsévač je jedno veliké seberozdávání:
Chléb náš vezdejší: J 6,14.15.25–29; J 6,51–71
241
tělem učiněné se za vás už od křtu Janova dává. Není chvíle, kterou
by nenaplnil sebezapomínající přízní a milostí pro vás. Ale pole se bělejí
ke žni a chléb vezdejší znamená mletí a zadělání a pečení – prostě práci,
nežli dojde na jeho lámání a rozdělování: „Vezměte, jezte, to je tělo mé…“
Nevíš, co přijímáš, pokud jsi na tom nepracoval. A je-li ON vinným kmenem pravým a my ratolestmi, pak tím nepřeslechnutelně říká mně i tobě:
„Jdi na vinici mou a dělej!“ Z práce své duše spatříš užitek, jímž budeš
nasycen. Teprve z ovoce, z plodů révy se plní kalich – nový kalich jeho
království, který ON žehná a podává, abychom z něho pili všichni: „To je
krev má té Nové Smlouvy…“ A říká-li „té“, myslí tu proroky předjímanou
a všemi očekávanou; SMLOUVU spočívající v proměně lidského vědomí
a srdce.
Ježíš, naše živobytí, Otcův chléb náš vezdejší se nám dává. Dává se
nám dnes a přitom říká: pracujte. Stůjte o mne a sytŅe se mnou k životu
ze mne a skrze mne. Tohle shromáždění zde, církev Kristova, je společenstvím jeho těla a krve, chleba a vína; společenstvím práce na roli a vinici
a tak společenstvím života – života věčného: společenstvím nezahanbující
naděje v krajnosti skonání a jistoty vzkříšení v nejposlednější den (v. 54).
Ďábel (hebr. satan) zmíněný v závěru té 6. kapitoly Janova evangelia
dnes jako tenkrát se ohání lákavými konkurenčními nabídkami a přichází
ve chvíli, kdy společenství víry jaksi z rytmu té práce o nehynoucí pokrm
vypadne; kdy ztratí inspiraci a v duchovní aktivitě a činorodosti ochabne.
Naše alter ego, ten nedostatkový homo faber v nás, rozbalí zářné vize
a ideje řešení nápravy světa a nám se to v církvi najednou zdá málo. Čím
silnější bývala citová angažovanost, tím destruktivnější roztržka někdy
jen uvnitř skrytě hlodající. Zklamaný a rozladěný Jidáš neodchází s mnoha
ostatními učedníky, o nichž čteme, že šli svou cestou a s Ježíšem dál
nechodili. On zůstává, třebaže za něj už Petr svým vyznáním nemluví. On
už skrytě rozehrává svou vlastní partii a jde mu o věc. O jeho věc, pro niž
si troufá vytěžit i tohoto Nazaretského. Je si jist, že lépe ví, jak na to. Že
ví kudy k moci a království, o němž ON stále jen mluví a mluví, a převratný
skutek, vítězná koncovka mu jaksi stále nevychází. „Tak nás k tomu
konečně pusŅ, Ježíši, a uvidíš. Dokážeš nasytit i zázraky udivit, ale je na
čase to politicky využít: sáhnout po moci a mat, šachmat těm, co nám
nepřejí, aby bylo po tvém, co nám nepřejí tebe za krále blahobytu a sytosti.
„Nech to na nás: I ukázal mu všecka království světa i slávu jejich a řekl
mu: Nech to na mně a je to tvé; máš svět u nohou“ (Mt 4,8.9).
Ale Ježíš na rozdíl od nás včas vidí hřích a odhaluje jeho působce
a nabízeče v nás. Odhaluje strůjce hříchu světa, ideologa všech Boha
SLOVO
242
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
prázdných, rádoby spravedlivých humanizujících koncepcí jeho nápravy:
„Jeden z vás ïábel jest“ (J 13,18). Rozeznává ho jako černou pijavici na
duši a snímá. Snímá hřích světa, hřích vůle k moci vědoucí dobré a zlé –
té dobře míněné moci, která se krčí i za Šimonovým utěšováním v Cezarei… „Jdi za mnou, Satane, ku pohoršení jsi mi, protože nechápeš, co
je Boží, ale jen lidské… Syn Člověka musí mnoho trpěti a potupen býti…“
(Mt 16,23).
Kdo jsou jeho protivníci a nepřátelé? Proč od spravedlivých a zákona
dbalých strážců zbožnosti musí trpět dobroděj? Protože, našim zdáním
o sobě navzdory, jsme takoví na Boha jakožto člověka mezi námi. Přišel
jako Syn člověka, aby se to ukázalo a my to pochopili. Takoví, jací jsme
v sebelepším podání, nedokážeme být s ním a jiného života není. Pro bytí
s ním jsme ztraceni. Proto mluví o člověku proměněném, jako znovu narozeném z vody a Ducha; o našem kříži jako odumírání všeho na Boha
alergického v nás a o účasti na vzkříšení do svobody slávy dětí Božích.
Vírou slavíme hod Beránka a vylití krve nad chlebem a vínem proměňováni z nedostatkových, vždy lačných a žíznivých bytostí v chráněnce Božího pokoje, který převyšuje všecko, co lidé považují za rozumné: „Pojïte
ke mne, upracovaní, (říká) a já vám dám odpočinutí, ale ne polštář pod
hlavu. Zapřáhnu vás po svém. Jho mé je rozkošné, moje břímě lehké
a odpočinek aktivní.“
Duch života v Kristu Ježíši nás inspiruje: „PosvěŅ se… přijï… buï…
jako v nebi, tak i na zemi,“ a víme, že nemluvíme do prázdna. Věříme
v takovou možnost změny a jednáme. Věříme v živého Pána Ježíše Krista
mezi námi dnes v pracovním společenství sboru. ON sám naši účast na
sobě, na chlebu živém, ošetřuje: „OdpusŅ – odpouštíme… a neuvoï, ale
zbav nás…“ Posiluje naši odolnost, obranyschopnost, naši imunitu vůči
všelijak slibně se tvářící zhoubě v nás samých.
Teprve soustředěni na tvé věci, trojjediný Bože, účinně a opravdově obstaráváme sami sebe i své milé. Jinak vyhaslí a zklamaní zívajíce přetřásáme něco náboženství, něco tradice, něco křesŅanské slušnosti a morálky
a vycházíme s tou troškou odtud, troškou od onud (Iz 28,13) vylepšit svět.
S nejlepším vědomím a svědomím jako vzácné koření aplikujeme Ježíše,
ale se svým křížem visíme spíše na levici šeptajíce: „Jsi-li Kristus, pomoz… Pomoz sobě i nám.“ Modleme se:
Přicházíme rádi k hotovému a obslouženi si rádi zdřímneme, Pane. Prosíme, učiň, abychom teï z práce své duše přijali užitek, jímž bychom byli
nasyceni. Probuï nás a povzbuï k práci o ten pokrm, který je z tebe
a zůstává k životu věčnému. Učiň ten div, aŅ se v nás tvé SLOVO rozmno-
243
Chléb náš vezdejší: J 6,14.15.25–29; J 6,51–71
ží, ty nebeský rozsévači, aŅ je co sklízet, aŅ máme co semlít a z čeho zadělat na chleby v tomto společenství. Na chléb, jímž bys nám žehnal a nás
obdarovával a my tě vždy znovu, a blíže poznávali k životu, tomu věčnému s tebou, živým Bohem uprostřed. Zjednej si nás, na trhu světa bezcílně přešlapující, znovu si nás najmi k práci na své vinici, z jejíž plodů
bychom se společně těšili jistotou a mocí Nové Smlouvy tady a teï. Amen.
V Soběhrdech,
2. neděle po svátku Nejsvětější Trojice 29. června 2003
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
38.
„Ne silou ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů.“
Za 4,6
Zj 1,10–20
A byl jsem u vytržení ducha v den Páně i uslyšel jsem za sebou hlas veliký jako trouby,
an dí: Já jsem Alfa i Oméga, ten první i poslední, a což vidíš, piš do knihy a pošli sedmi
zborům, kteříž jsou v Azii, do Efezu a do Smyrny a do Pergamu a do Tyatiru a do Sardy
a do Filadelfie i do Laodicie. I obrátil jsem se, abych viděl ten hlas, kterýž mluvil se
mnou, a obrátiv se, uzřel jsem sedm svícnů zlatých, a u prostřed těch sedmi svícnů
podobného Synu člověka, oblečeného v dlouhé roucho a přepásaného na prsech pasem
zlatým. Hlava pak jeho a vlasové bílí, jako bílá vlna, jako sníh, a oči jeho jako plamen
ohně. Nohy pak jeho podobné mosazi jako v peci hořící; a hlas jeho jako hlas vod
mnohých. A měl v pravé ruce své sedm hvězd, a z úst jeho meč s obou stran ostrý
vycházel; a tvář jeho jako slunce, když jasně svítí. A jakž jsem jej uzřel, padl jsem
k nohám jeho jako mrtvý. I položil ruku svou pravou na mne, řka ke mně: Neboj se. Já
jsem ten první i poslední a živý, ješto jsem byl mrtvý, a aj, živý jsem na věky věků.
Amen. A mám klíče pekla i smrti. Napiš ty věci, kteréž jsi viděl, a kteréž jsou a kteréž se
mají díti potom. Tajemství těch sedmi hvězd, kteréž jsi viděl v pravici mé, a sedm svícnů
zlatých: Sedm těch hvězd jsou andělé sedmi zborů, a sedm svícnů, kteréžs viděl, jest
sedm zborů.
Za 4,1–14
Potom navrátil se anděl, kterýž mluvil se mnou, a zbudil mne jako muže, kterýž zbuzen
bývá ze sna svého. I řekl mi: Co vidíš? Jemuž jsem řekl: Vidím, že aj, svícen zlatý
všecken a olejný dčbán na vrchu jeho a sedm lamp jeho na něm a sedm nálevek k těm
sedmi lampám, kteréž jsou na vrchu jeho. A dvě olivy při něm, jedna po pravé straně
dčbánu olejného a druhá po levé straně jeho. Tehdy odpověděl jsem a řekl jsem andělu
tomu, kterýž mluvil ke mně, řka: Co ty věci jsou, pane můj? A odpovídaje anděl, kterýž
mluvil se mnou, řekl mi: Což nevíš, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj. Tedy
odpovídaje, mluvil ke mně, řka: Toto jest slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, řkoucí: Ne
silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů. Co jsi ty, ó horo veliká, před
Zorobábelem? Rovina. Nebo doloží nejvyšší kámen s hlučným prokřikováním: Milost,
milost jemu. I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: Ruce Zorobábelovy založily
dům tento, a ruce jeho dokonají. I zvíš, že Hospodin zástupů poslal mne k vám. Nebo
kdož by pohrdal dnem malých začátků, poněvadž se veselí, hledíce na ten kámen, totiž
Boāí svícny: Zj 1,10–20; Za 4,1–14
245
na závaží v ruce Zorobábelově, těch sedm očí Hospodinových, procházejících všecku
zemi? Tedy odpovídaje jemu, řekl jsem: Co ty dvě olivy po pravé straně toho svícnu i po
levé straně jeho? Opět odpovídaje jemu, řekl jsem: Co ty dvě olivky, kteréž jsou mezi
dvěma trubicemi zlatými, kteréž vylévají z sebe zlato? I mluvil ke mně, řka: Víš-liž, co ty
věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj. Tedy řekl: To jsou ty dvě olivy, kteréž jsou
u Panovníka vší země.
BOŽÍ SVÍCNY
Kýros – zakladatel perské říše – roku 558 př. K. dosedá na trůn malé země
v médském područí, ležící na východním břehu Perského zálivu – jihozápad dnešního Iránu. R. 550 povstává proti Medii (někdejšímu spojenci
Kaldejců v útoku na assyrské Ninive 612) a vítězí. Dobytou zemi připojuje ke své říši. 539 pak vítězí nad Babylonem, čímž opanovává i Sýrii
a Palestinu. Hned v prvním roce své vlády nad Babylonem povoluje Židům, zajatým a zavlečeným sem do Mezopotamie během hrůzných dvaceti let kaldejského drancování 605–586, návrat do vlasti a obnovu domu
Božího v Jeruzalémě (538). 529 však je Kýros v boji zabit a jeho syn Kambyses po vítězném tažení do Egypta 522 rovněž záhy umírá. Jakýsi mágus jménem Gaumata využívá své podoby se zavražděným bratrem krále
a podvodně se zmocňuje trůnu. Odhalen a usmrcen je už po sedmi měsících. Mezi tím však stačí na žaloby a pomluvy syrského satrapy zastavit
obnovu chrámu, což místní úředníci z lidu deportovaného do Palestiny
Assyřany ochotně silou a mocí prosazují. 521 usedá na perský trůn Darius I.– zvelebitel říše.
V choulostivé situaci, kdy královský výnos o zastavení díla stále platí,
nabádají proroci Aggeus a Zachariáš k neposlušnosti a k pokračování
v práci, čehož se kníže Zorobábel s veleknězem Jozue posléze odváží. Nové
stížnosti královských úředníků a místních překážečů Darius už nevyhoví. Potvrdí Kýrův dekret a vrátí Židům výhody. Vezme dokonce stavbu
„domu Boha nebeského“ pod ochranu a rozkáže ji podporovat z královských důchodů této satrapie „za řekou“, jak se tomuto administrativnímu
území velké Persie tehdy říkalo (Ezd 6,1–15). A tak dílo započaté téměř
před dvěma desetiletími se čile pohne kupředu a ve čtyřech letech je
246
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
jeruzalémský chrám dokončen… Díky perské záštitě? moci a síle? Zachariášovo vidění je zvláštním poselstvím pro kníže Zorobábela, syna Salatielova i pro ostatní, jejichž ducha vzbudil Hospodin, aby přišli a dělali
(Ag 1,14). „Co vidíš?“, ptá se ho Boží posel a prorok jako spáč procitlý ze
sna, tedy vhlížející do pravé skutečnosti, popisuje zlatý svícen, na něm
mísu oleje a sedm kahanů s nálevkami a dvě olivy po stranách žlábkem
napájející svícen… A tajenka? význam toho vidění? „Ne silou ani mocí,
ale Duchem mým, je výrok Hospodinův,“ svěřuje mu anděl. Obraz, názorný náčrt, podobenství „jak“ že Duchem Božím…
Poslužme si k porozumění poslední knihou Bible. Také Jan spatřil zlaté
svícny a mezi nimi procházejícího se oslaveného Pána. „Neboj se“, slyšel:
„Jsem ten první a poslední a živý, ježto jsem byl mrtvý a hle, živý jsem na
věky věků a mám klíče pekla i smrti… Sedm svícnů, které jsi viděl, je
sedm křesŅanských sborů“ (Zj 1,20).
Zlatou menoru, kterou viděl Zachariáš, sedmiramenný svícen, smíme
tedy právem vnímat jako symbol svatého shromáždění lidu Božího. Svícen – zdroj světla ne ze sebe, ale z dvou oliv. Ty proroka obzvlášŅ zajímají.
Několikrát se na ně ptá a slyší, že to jsou „ty dvě olivy, které jsou u Panovníka vší země“. Nečteme, do jaké míry se s tím spokojil. Některé výklady soudí na prorocké osobnosti (srvn. Zj 11,4). Výslovné odpovědi v tom
smyslu se Zachariášovi nedostane. Znal však bezpochyby Jeremiášovo
i Ezechielovo předjímání Nové Smlouvy Boží jako proměny srdce. Přijměme tedy, že olej – Duch Staré i Nové Smlouvy – je zdrojem a nadějí
světla svícnu a je smyslem poslání ostatků Izraele, lidu Božího. „Ulevilo
se vám pod záštitou moci a síly velkodušného Daria? Sníte snad o obnově
vlastní moci a síly? Neslibujte si odtud příliš. Posilovna pro vás není
cestou. Ani žádné „všichni za jeden provaz“, „Židé všech zemí spojte se!“
Dneska chrám, zítra krále a samostatnost a nová davidovská vítězství
výkonnější, produktivnější technikou moci a síly… Nikoli! Není takového
návratu! Budeš-li se vracet, Izraeli, ke mně se navraŅ (Jr 4,1). NavraŅte se
ke mně, praví Hospodin zástupů, a navrátím se k vám“ (Za 1,3).
Stejně jako tenkrát pro společenství poutníků do Kanánu nebylo návratu do Egypta, resp. k nomádství otců před Egyptem, není návratu ani
do slavnějších předbabylonských časů. Bez chrámu a bez oltáře je provedl Hospodin pustinou zajetí. Dal svatostánky synagog, mannu svého
slova, modliteb a písní… Bez kultu a obřadnosti je živil pobožností Slova
a učil theologii Slova. V zajetí se stali lidem knihy. Teï jsou zpět a masivně
spojují síly k obnově chrámu a bohoslužby a Bůh tomu žehná. Ne však
jako návratu, ale jako novému vykročení v Duchu a šlépějích vždy před-
Boāí svícny: Zj 1,10–20; Za 4,1–14
247
cházejícího Boha – Hospodina zaslíbení. K němu obráceni a jemu vstříc
nejste dnes ve tmě, ale dál a výš…
Dokáží to přijmout a pochopit tito babylonští Židé? Vězňové své zajatecké zkušenosti? „NavraŅte se…“ Ne k ideologii vlastní někdejší slávy,
ale „k ohradě“, čteme zvláštní radu v 9. kapitole tohoto proroctví: „NavraŅte se k ohradě, ó vězňové v naději postavení…“ Zajatec a vězeň bez
naděje ve svém znevolnění rezignuje. Teprve oživlá naděje ho vrací k plotu
žaláře a on naráží na to, co ho vězní a spoutává. Uvědomuje si to i potřebu
milosti a vykoupení. Okem na skulině své ohrady pátrá po znameních
a signálech pravé svobody.
A co vidí? Scénář toho, co Ježíš ztělesní o Květné neděli. Čtěte tu 9. kapitolu Zachariáše, ten průhled ke Kristu: „Král tvůj přichází k tobě spravedlivý a zachráněný; pokořený jede na oslátku, osličím mláděti…“ Se
vším rizikem zcela odzbrojivší král – odzbrojující a omilostňující. Král
k smíchu i k pláči (Za 9,9). „Plésej velice, dcerko Siónská“, zaraduj se
nad ním. Ne z pozice síly a moci, ale v mém Duchu se ti to otevře; srdce ti
otevře nová píseň chvály v Duchu Smlouvy staré i nové…
Všimněme si, jak tento zachariášovský král po staletích sestoupí s oslice, aby vešel právě do chrámu, od něhož si tolik slibovali. Kárá jeho duchovní úpadek, upřednostnění věcí trhu a mamonu před modlitbou…
Nepochopili, nepřijali, nepoznali den svého navštívení a kruh se uzavírá:
„Nezůstane kámen na kameni z té nádherné stavby, který by nebyl zbořen…“ Ale „více je tohle nežli chrám,“ říká Ježíš na polní cestě, když káže
slovo Otcovo a evangelium Božího království, které není organizovaným
násilím jako kdejaký stát, ani donucením, nýbrž je změnou rodící se
a vyrůstající zevnitř. Člověk se jí otvírá a svěřuje jí život. Vynakládá, investuje všecko; ztrácí svůj život pro Krista a pro evangelium, aby nalezl.
Účasten vzkříšení má život věčný: nesrovnatelně hojnější život už tady
a teï, ale Otci poručeno i v jeho slávě. Kdo si hledí jeho slov, k tomu Bůh
přichází a přebývá s ním, říká janovský Ježíš. Neunáší ho jinam, mimo,
do zásvětna či záhrobí, ale proměňuje jeho „zde a nyní“ v tomto světě,
který stvořil a miluje a zachraňuje.
Také my, nevykoupení vězňové, míváme strach z té naděje, jíž burcováni narážíme na ohradu své přirozené ješitnosti a pýchy, nedůtklivosti,
nafoukanosti a ukřivděnosti… Netrefíme a svou přirozeností zůstáváme
jako v předsíni, přede dveřmi a v nenaplnění. Nuže, Ježíš přichází, aby
nám otevřel a zpřístupnil duchovní šlechetnost Boží činící všecko nové.
Probouzí v nás smysl pro skryté možnosti; duchovní vnímavost, která sbližuje a sbratřuje ne silou ani mocí. Společenství takto prozřelých je orga-
248
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
nismem nového života, je svícnem přinášejícím světlo z oleje obou oliv –
Staré i Nové Smlouvy – totiž z Ducha Otce i Syna…
Zachariášovi současníci, až příliš inspirováni minulostí a přemáháni
současnou realitou, měli svou představu o mezích možného, měli svoji
vizi, svůj sen a vzpomínku, k čemu že by se tak rádi vrátili. Podrželi si ji
po staletí… A křesŅanská církev? Ta tomu Duchu, který kam chce, věje,
brzy začala vypomáhat jaksi evidentnějšími jistotami moci a síly: sama
všecko ví nejlíp, rozhoduje o dobrém a zlém, svazuje a rozvazuje, řinčí
hned meči, hned klíči, čímž „teï a tady“ znemožněná odsouvá Boží království z tohoto slzavého údolí kamsi do záhrobí. Na rozdíl od Ježíše, který
ukázal jak žít věčnost v časnosti, postavila jeho církev to dvé proti sobě;
časnost proti věčnosti. Neschopná věrohodně prostředkovat nevykoupenému světu spásu, odsunuje ji do záhrobí a směřuje do hrobu. Působí
v ní zákon degenerace a umírání. Ta, která měla zůstat věčně mladou
nevěstou Kristovou, zestárla a zkornatěla; stala se terčem pohrdání a posměchu (píše bratislavský starozakoník Karol Nandrásky), stejně jako tenkrát dcerka Sionská. Čtěte proroky…
Návrat jako vzdychání po slavnější minulosti se ukázal stejně ošidným
jako odcizení a únik na onen budoucí svět.
Ještě že Duch svatý není vtěstnán do našich šablon ani sešněrován
v korzetech našich institucí (Mi 2,7). Dva nebo tři shromáždění v jeho
jménu mohou stále ještě znamenat víc nežli chrám. A Duch Staré a Nové
Smlouvy dosud plane v kahanech menory věřícího společenství a svatého
shromáždění. Nové a nové svíce zažehnuty živou vírou nacházejí i dnes
místo ne pod kbelíkem anonymity, ale na svícnu sboru, kde svítí všechněm, kteří jsou v domě. Amen.
V Luhu nad Morání, Svatodušní neděle 3. června 2001
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
39.
„Ale nyní, takto praví Hospodin., Stvořitel tvůj, ó Jákobe, a učinitel tvůj,
ó Izraeli: Neboj se, protože jsem tě vykoupil a povolal jsem tě jménem tvým; můj
jsi ty.“
Iz 43,1
Mt 28,16–20
Jedenácte pak učedlníků šli do Galiee na horu, kdež jim byl uložil Ježíš. A uzřevše ho,
klaněli se jemu. Ale někteří pochybovali. A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest
mi všeliká moc na nebi i na zemi. Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno
Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám.
A aj, já s vámi jsem po všecky dny až do skonání světa. Amen.
Ř 6,1–4
Což tedy díme? Zůstaneme v hříchu, aby se milost rozhojnila? Nikoli. Kdož jsme zemřeli
hříchu, kterakž ještě živi budeme v něm? Zdaliž nevíte, že kteřížkoli pokřtěni jsme
v Krista Ježíše, v smrt jeho pokřtěni jsme? Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt,
abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili.
Dt 7,6–9
Nebo ty lid svatý jsi Hospodinu, Bohu svému; tebe vyvolil Hospodin, Bůh tvůj, abys
jemu byl lidem zvláštním mimo všecky národy, kteříž jsou na zemi. Ne proto, že by vás
více bylo nad jiné národy, připojil se k vám Hospodin a vyvolil vás (nebo menší vás
počet byl nežli jiných národů), ale proto, že miloval vás Hospodin a splniti chtěl přísahu,
kterouž přisáhl otcům vašim, vyvedl vás v ruce silné a vysvobodil vás z domu služby,
z ruky Faraona, krále Egyptského. I zvíš, že Hospodin Bůh tvůj jest Bůh, Bůh silný
a pravdomluvný, ostříhající smlouvy a milosrdenství těm, kteříž ho milují a ostříhají
přikázaní jeho, až do tisícího kolena.
Dt 30,4–6
ByŅ pak někdo z tvých i na konec světa zahnán byl, odtud zase shromáždí tě Hospodin, Bůh tvůj, a odtud půjme tě, a uvede tě zase Hospodin Bůh tvůj do země, kterouž
dědičně vládli otcové tvoji, a opanuješ ji, a dobřeŅ učiní a rozmnoží tě více nežli otce tvé.
A obřeže Hospodin Bůh tvůj srdce tvé a srdce semene tvého, abys miloval Hospodina
Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své, abys živ byl.
Druhý zákon:
Mt 28,16 –20; Ø 6,1– 4; Dt 7,6–9; Dt 30,4– 6
251
DRUHÝ ZÁKON
Slova, která jsme vyslechli, jsou z knihy Deuteronomia – druhého zákona – tedy opakovaného sepsání, prý nalezeného knězem Helkiášem při
opravách chrámových zbořenin (r. 622; 2Kr 22,4n). Čten před králem
Joziášem vzbudil spis úlek a pozdvižení: „Bloudíme, jsme jinde a zdaleka
ne takoví, jakými nás chce mít Bůh!“ To poznání podnítilo rozsáhlou náboženskou reformu. Kniha je koncipována jako Mojžíšovo ohlédnutí a odkaz na prahu zaslíbené země – shrnutí a hodnocení? Nepřátelé na východní straně řeky od moře Rudého po horu Hermon jsou přemoženi
a připravuje se útok na Kanán. Aron zemřel na hoře Hor a Mojžíš ví, že
s lidem do zaslíbené země nevejde. Naposled jim tedy klade na srdce to
podstatné. Odedávna, od povolání Abrahama z kaldejského Ur, resp. z Háránu, jde stále o totéž: Co učiníš s Božím slovem, člověče? Jak naložíš
s Božím povoláním a posláním? Teprve v jednání víry a v osobním nasazení, ve věrnosti úloze svědků Neviditelného Živoucího proti modlářům
tohoto světa, je vaše posvěcení. Oddělte se od nich. Ven z města hrazeného a zastřešeného člověčími jistotami a příliš viditelnými božstvy!
Vyjdeš do nezajištěnosti poutníků, k přebývání pod širákem, abys denně
obracel své kroky k otevřenému obzoru Božích slibů.
V síle zkušenosti této jednající víry sestoupilo kdysi sedmdesát Jákobovců do Egypta. Hospodin, tvůj Bůh je tam učinil v množství jako hvězd
nebe (připomíná nově objevený Mojžíš 10,22). V pasteveckých podmínkách na stepi se stády malého dobytka byste se sotva stali takovým lidstvem. Egypt se ale posléze z příznivé líhně národa stal pecí železnou
a hubící (4,20).
A Hospodin, Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba zotročené vysvobodil právě
včas. S egyptskými běženci pak v poušti obnovil svou Smlouvu svatosti.
A teï, tady před Jordánem, zákonodárce rekapituluje a znovu vysvětluje
Hospodinovu vůli:
252
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Opakovaně apeluje především na soustředění bohoslužby, zdůrazňuje
svaté shromáždění a setkání zvláště při velkých svátcích (velikonoc, prvotin a stánků), ale i při obětech na tom místě, které by vyvolil Hospodin.
Autoritou zákona zasahuje proti svatyním na výsostech. Ve jménu Božím
pozvedá hlas proti pozůstatku kananejských kultů, proti ohavnostem
modlářství králů. A Joziáš tradiční božiště ochotně vyvrací, boří a znesvěcuje. Hospodin je jediným Pánem nejen Izraele, ale vší země, všech
národů a nárokuje si – ON jediný – celost člověka a celé jeho srdce. Nehodlá se o tebe dělit, Izraeli, s nicotou a marností model. Tohle ztratit ze
zřetele, tohle zapomenout, znamená zbavit se Boží dobroty. Vypadnout
z bezpečí křídel orlice, která vás nese, zřítit se do propasti zahynutí
(Ex 19,4; Dt 32,11). Obraz orlice učící mláïata letu je prorockým podobenstvím vztahu Boha a Izraele… Deuteronomista je první knihou Starého zákona zdůrazňující náboženskou výchovu (6,6n; 11,19n): „Budou
slova tato v srdci tvém a budeš je často opakovat svým synům a mluvit
o nich, když půjdeš cestou, lehaje i vstávaje…“
Hospodin je nepochybně Bohem všech. Zvláštnost a vyvolenost Izraele
ze všech národů, i slibnějších, početnějších a mocnějších, je dána nezaslouženou Boží láskou – oslovením lásky a smlouvou lásky. Pán Ježíš
několikrát tohle cituje (Mk 12,29): „Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš, Pán
jeden jest. Proto budeš milovat Hospodina Boha svého z celého srdce, ze
vší duše a mysli a ze všech mocí svých,“ je přední a veliké přikázání právě
z Deuteronomia (6,4). Bůh tvoří a formuje svůj lid zevnitř. Získává ho
k náklonnosti a k bytostnému souhlasu a konečně lásce v pokoře: „Neříkej: To já; to síla ruky mé…“
Neříkej: Pro spravedlnost mou… Nezapomínej na svá popouzení k hněvu (aby ti znovu nenarostl hřebínek, Izraeli). Obřežte ne-obřízku srdce
svého a šíji svou nezatvrzujte více.“ (10,16) „Pilně pečujte o duše své,
protože jste neviděli žádného obrazu toho dne, když k vám mluvil Hospodin na Orébě z prostředku ohně (4,15). Hlas slov jste slyšeli, ale žádný
obraz jste neviděli kromě hlasu, jímž vyhlásil vám Smlouvu a přikázal
dbáti deseti slov a napsal je na dvou deskách kamenných“ (4,13), argumentuje Druhý zákonodárce důsledně proti zvěčnělé a zpředmětnělé zbožnosti modlářů.
Bůh není zobrazitelnou ani pojmenovatelnou jednotlivinou mezi stvořenými jsoucny, a jeho dílo není k dispozici tvojí svévoli. Otřesně působí
v závěru knihy vypsání zlořečení a pokut a škod ze zpronevěry a zrušení
Smlouvy. Deuteronomista vkládá Mojžíšovi do úst děsivou reflexi zkázy
severní říše Assyřany, jíž byli svědky před sto lety (722): „Sotva zavřeš oči
Druhý zákon:
Mt 28,16 –20; Ø 6,1– 4; Dt 7,6–9; Dt 30,4– 6
253
(říká mu Hospodin), vstanou a budou smilnit následujíce bohy cizozemců
země této, do níž vcházejí… Rozhněvá se na ně má prchlivost a opustím
je. Skryji tvář svou od nich a budou sežráni. Přijdou na ně mnohé zlé věci
a úzkosti.“ (36,16). Zřetelně lze vyrozumět, že ne Hospodina, ale lid shledává pisatel příčinou strašlivých neštěstí ve shodě s rozeznáním Ozeáše,
proroka ze severu a rovněž svědka času zkázy: „Z tebe je zhouba tvá,
ó Izraeli, ježto ve mně všecka pomoc tvá“ (Oz 13,9).
Individuálně i v celé generaci lze všecko ztratit a zhynout na poušti…
Ale zbytkům vyvoleného národa, paběrkům na vinici, se stále ještě nabízí
záchrana: „Vydal v potlačení Jákoba a Izraele loupežníkům… Ale nyní,
ale teï, takto praví Hospodin, tvůj Stvořitel, Jákobe, tvůj Učinitel, Izraeli,
neboj se. Povolal jsem tě jménem tvým, jsi můj…“ o generaci později takhle volá Druhý Izaiáš kdesi v babylonském zajetí k těm, kteří přežili zkázu
Jeruzaléma, k poníženým a těžce zkoušeným, aby se ukázalo, co mají
v srdci a budou-li si hledět slova a přikázání a poslání, nebo ne… Protože
„ne chlebem živ bude člověk, ale vším, co vychází z úst Hospodinových“
(Dt 8,2.3).
I tahle okřídlená slova Ježíšova (Mt 4,4) jsou z Deuteronomia. AŅ už
knihu napsal kdokoli, předkládá bytostný, vpravdě mojžíšovský zápas
o místo v Boží dobré vůli i pro notoricky nezdárný a nevěrný lid. Pátá
Mojžíšova je monumentální pokus přiřadit i lid vzpurný, reptavý a tvrdé
šíje k Božímu záměru a přání spásy a života. Je to spis o církvi. O lidu
Boží Smlouvy opředeném sítí bezduchého náboženského provozu, v osidle
pokleslého vyprázdněného kultu smíšeného s pohanstvím, s jeho požitkářstvím a bezohledností, v touze si užít. Mojžíš – REFORMÁTOR pohne
krále i dvůr k významným změnám. K oficiálnímu pokání a obrácení.
K obnově bohoslužby Hospodinovy. K reformaci silou proti zbytkům kananejské minulosti, mocí proti skryté i zjevné modloslužbě: „Joziáš vyprázdnil všecky ohavnosti ze všech zemí synů Izraelských a přidržel (přitlačil) všecky v Izraeli k tomu, aby sloužili Hospodinu Bohu svému“
(2Pa 34,33). Avšak ohněm ani mečem srdce člověka nezměníš. Moc a síla
Božímu Duchu neuprostraňuje (Za 4,6). Spanilá jízda proti faraónu Nechovi stojí Joziáše život a vlastní synové, prestižním vzděláním v cizině
odcizení Hospodinu, nezadržitelně zamíří do katastrofy.
Počátkem léta pravidelně vzpomínáme Mistra Jana, jeho smrti ohněm
z vůle církevního koncilu. Myslíme na slávu i úpadek husitské vůle k nápravě a naší reformace vedené silou až do toho následného skorovyhubení a předlouhého babylonského zajetí. A ovšem vzpomínáme návratů:
„Budeš-li se mět navrátit, Izraeli, ke mně se navraŅ“ (Jr 4,1). „NavraŅte se
254
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
ke mně a navrátím se k vám, praví Hospodin zástupů“ (Za 1,3). Návrat
začíná rozpomínáním, pokračuje rozhodnutím: „Vstana, půjdu…“ Znovuvykročením v původním směřování rodu vyvoleného ke svatosti.
Apoštol Petr, už v Duchu Nové Smlouvy, mluví o hotovosti ke zvěstování ctností toho, který nás povolal ze tmy v předivné světlo své (1Pt 2,9).
Tohle přikázání Páně, tohle všekřesŅanské poslání a zadání Kristovo být
svědky jsme dnes opět vyslechli podle Matouše. Možná s bezděčným pokrčením ramen: „Pardon, Bože, pokud se mne týče, nejsem ten typ. Každý
na to prostě nemá, že…“
Nuže, nikdo na to nemá. To ví už Deuteronomista a Božím jménem
říká Izraeli: „Když přijdou na tebe všechna požehnání a zlořečenství, a rozpomeneš se v srdci svém a obrátě se poslouchal bys z celého srdce a ze
vší duše, zase přivede Hospodin tvé zajaté a smiluje se; uvede tě zase do
země dědictví otců a obřeže Hospodin Bůh tvůj srdce tvé a srdce potomků
tvých, abys miloval Hospodina z celého srdce a ze vší duše, abys živ byl“
(30,2n). Hospodin to učiní. ON obřeže tvé srdce, abys na to měl… Nepřeslechnutelná mesiášská naděje a dávné zaslíbení se v plnosti času splnilo
a plní:
Tarzenský Saul otřesen poznáním, že svůdce, jehož přívržence pronásleduje a jehož učitelé ukřižovali, je Mesiáš a Boží Syn, polyká prach své
neblahé cesty do Damašku. Za zpochybnění a urážku své zákonem ošetřované spravedlnosti ho odsoudili k smrti. Narušil jejich svět nehorázností svých slov a činů, rouhal se Bohu otců, jak si ho představovali
a přáli. Jako balvan se jim svalil do cesty a tak ho odstranili jako skálu
pohoršení a škodnou. A nevšimli si, že se tím stavba jejich vlastního duchovního příbytku rozpadá a hroutí. Pověsili ho. Zemřel smrtí otroka.
A farizeus Saul ho potkává jako protivníka při trestné výpravě na jemu
podobné.
„Co Pane chceš, abych činil?“ ptá se v bolesti obřízky svého srdce a zakouší proměnu své osobnosti, své obrácení. Dosud odmítané vřele přijímá, otvírá se Ježíšovu slovu i skutku a zamiluje si konečně Hospodina
Boha celým srdcem a ze vší duše, jak se mu nikdy nesnilo. Svědčí a zvěstuje od té chvíle Ježíše Krista ukřižovaného. Přijímá jeho pranýř, jeho
pohanění. Křest v Krista Ježíše prožívá jako ponoření do jeho smrti, do
problému zákona selhávajícího vůči přirozené smyslovosti člověka: Co
nedokázal Zákon, mdlý a bez inspirace proti omamné živelnosti těla, toho
dosáhl Bůh posláním Syna v podobnosti těla hřícha.
Učiněný pod Zákonem, všem bídám těla poddaný, ukazoval lidem jinou možnost. Ale hříšníci slepí pro Boží dobrodiní, vidouce tělo hřícha
255
Druhý zákon:
Mt 28,16 –20; Ø 6,1– 4; Dt 7,6–9; Dt 30,4– 6
tím dobrem je zahanbující a provokující, se na ně obořili hříchem. Jak
jinak! Avšak hřích na tomto těle spáchaný se stává aktem svého znemožnění. Nezvratně a nad každou pochybnost ukazuje, že tělesnost hubící
Boha má jedinou šanci; druhé narození v moci vzkříšení Božího Spravedlivého, který se obětoval, aby to na svém těle ukázal: Věčné potupení hříchu, ale pro hříšníka naději. Úzkou cestu víry ve vzkříšení Kristovo, těsnou bránu, která vede k životu.
Tak se Pán Bůh přiznal k nadějím Druhého Mojžíše. Cestu Zákona do
svobody v zemi slíbené Bohem, cestu zablokovanou závisláky hříchu v příliš lákavé svévoli a bezbožnosti, zprůchodnil zjevením své bolesti v Synu.
Zákonem Ducha života v Kristu Ježíši nás vysvobozuje od hrozby Zákona
hříchu a smrti. Amen.
Bože, náš Otče, také my spolu s ostatním stvořením se chápeme života
především svými smysly a duchem stěží dosáhneme za obzor svých tělesných zkušeností. Pojmenovali jsme si svět, ale ty nejsi jeho částí, abychom tě mohli spatřit a pochopit a pojmenovat. Toužíme se dostat za
slova lidí až k tobě. A tak ti děkujeme, že jsi promluvil. Díky za tvoje slovo
mezi námi, za otevření světa duchovního. PosvěŅ své jméno, které jsme
v pokušení brát nadarmo. Přibliž nám své království. Děj se tvá vůle, aŅ
nebeské se stává pozemským k naší záchraně. Díky, že nemusíme znicovat a zmarnit příležitost, kterou nám dáváš tím, že žijeme. Díky, že jsi
nás vzal do Školy života věčného. Chválíme tě. Tobě buï čest a sláva.
Díky, že smíme bydlet s tebou v domě bratrského společenství, které jsi
stvořil svou smrtí a vzkříšením. Díky za příbytek ne rukou udělaný, věčný
v nebesích… A tak nám pomoz, náš Otče, aŅ z příchozích a cizinců se
vpravdě stáváme domácími tvými. Amen.
V Luhu nad Morání, 11. července 1999
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
40.
Pán Ježíš praví: „Já jsem vzkříšení i život…“ J 11,25 „Kdo slovo mé slyší a věří
tomu, který mne poslal, má život věčný a na soud nepřijde, ale přešel ze smrti
do života.“
J 5,24
Mk 6,12–29
Tedy vyšedše, kázali, aby pokání činili. A ïábelství mnohá vymítali a mazali olejem
mnohé nemocné i uzdravovali. A uslyšev o tom Heródes král (nebo zjevné učiněno bylo
jméno jeho), pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož divové dějí se skrze něho.
Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z těch proroků.
To uslyšev Heródes, řekl: TotoŅ jest ten Jan, kteréhož jsem já sŅal. Ontě z mrtvých
vstal. Ten zajisté Heródes poslav, jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal. Nebo pravil Jan Heródesovi:
NeslušíŅ tobě míti manželky bratra svého. Herodias pak lest skládala proti němu
a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla. Nebo Heródes ostýchal se Jana, věda jej
býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho a slýchaje jej, mnoho i činil a rád ho
poslouchal. Když pak přišel den příhodný, v němž Heródes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee, a když
dcera té Herodiady tam vešla a tancovala a zalíbila se Heródesovi i spoluhodovníkům,
řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámŅ. I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš,
dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého. Ona pak vyšedši, řekla mateři
své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele. A všedši hned s chvátaním
ke králi, prosila, řkuci: Chci, abys mi dal hned na mise hlavu Jana Křtitele. Král pak
zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti. Protož král ten
poslav hned kata, rozkázal přinesti hlavu Janovu. A on odšed, sŅal jej v žaláři a přinesl
hlavu jeho na mise a dal ji děvečce, a děvečka dala ji mateři své. Tedy uslyševše to
učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho a pochovali je v hrobě.
Mk 6,16
To uslyšev Heródes, řekl: TotoŅ jest ten Jan, kteréhož jsem já sŅal. Ontě z mrtvých
vstal.
Být èi nebýt: Mk 6,12–29; Mk 6,16
257
BÝT ČI NEBÝT
PoušŅ. Bezhlesá parná pustina… a jako sedlina na dně do ztracena hlas.
Volání. Poslední, co zbývá…
Jan Zachariášův a zástupy žíznící Boha, Boha živého, milostivého: Jochanan.
Kázal křest pokání na odpuštění hříchů a víru v Boha krále. A když
na to přišlo, neodmlčel se a řekl Herodovi, co ho znemožňuje před Bohem. Řekl to veřejně a bez okolků a je ve vězení. V nemilosti čtvrtinového krále, Heroda Antipy, malého despoty, jemuž z říše Heroda Velikého (vánočního hubitele nemluvňátek) připadla Galilea s Pereou, tedy
Galilea se Zajordáním jižně od Dekapolis až po východní břeh Mrtvého
moře.
Našli se tenkrát jistě přísní mravokárci mezi zákoníky a farizeji, kteří
toho bezbožníka na trůnu dávno odepsali a zatratili, ale tím spíše si dávají pozor na jazyk. Král by ostatně mnohem raději viděl za mřížemi je,
nežli neopatrného kazatele pustin, a nijak se tím netajil. Věděl, že Ponořovatele od Jordánu ti spravedlivci příliš v lásce nemají, mluví o něm jako
o pomatenci a jeho křest odmítají a on jim nic dlužen nezůstává: „Pokrytci! Pokolení ještěrek, plemeno zmijí…!“ Představoval si ty studené čenichy strnule číhající v přezíravé samospravedlnosti a dobře se bavil. Ten
divous měl jeho sympatie. Ovšem dokud si nevzal do prádla jeho královské soukromí: „Nesluší ti, abys měl ženu svého bratra,“ troufl si a bylo
zřejmé, že toho šŅourání jen tak nenechá. Z královské postele dělá věc
veřejného zájmu. Neomalenec! Politicky neúnosné, nechat to být…
Dá ho sebrat. Ale, jakkoli znechucen, cítí, že ho ten jurodivec neuráží;
neodsuzuje; že ho nezatracuje jako kde kdo z tamtěch. Bez nepřátelství
projevuje starost a ukazuje, kudy ven: „Jak utéci před budoucím hněvem,“ říká, jako by tam někam dopředu viděl (L 3,1). Mluví o spáse a milosti a záchraně, že se on, vladař, někdy stěží brání zahanbení. Tomu
muži, jehož trestá, jde nepřeslechnutelně o jeho dobré.
258
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
„Ostýchal se svého vězně,“ čteme. Uznával ho. Pokládal ho za spravedlivého a svatého. Šetřil ho a rád mu naslouchal. Dokonce v mnohém
i uposlechl a činil, přestože jinak náboženským autoritám a předním kněžím dělal naschvály:
Své sídelní město Tiberiadu (středisko správy země) vybudoval na starém pohřebišti pro Židy nečistém, což je po každém úředním jednání vyřazovalo z bohoslužby a nutilo k rituální očistě. Vychován v Římě, dával
to okázale najevo: Židům pro zlost postavil v Tiberiadě arénu, stavěl sochy a obrazy bez ohledu na Zákon a přikázání. Pohrdal náboženským
cítěním jako malostí a omezeností. Spojil se pohoršlivě s manželkou svého
nevlastního bratra, když předtím svou vlastní ženu, arabskou princeznu,
zapudil. Zatáhl tím zemi do vražedné války s Nabatejci. Jejich král Arétas
vtrhl loupeživě na jeho území, aby ztrestal pohanění své dcery. Plenil
a hubil, až nakonec nevěrného manžela na hlavu porazil. Nebýt Římanů,
vzalo by Antipovo kralování rychle za své. Až pro stížnosti a přičiněním
i svého švagra Agripy I. upadá v nemilost u císaře Caliguly. Když v Římě
žádá o potvrzení královského titulu, je zbaven vlády a vypovězen do vyhnanství. Provázen Herodiadou odchází nejprve do Lyonu, až oba kdesi
ve Španělsku končí v bezvýznamnosti a zapomenutí.
Evangelisté si všimli situace, kdy Herodes Antipas ještě balancoval nad
propadlištěm znicotnění. Ještě se rozhodoval, ještě mohl volit. S Janem
Křtitelem se ocitá na předělu. „Hospodin je milostiv“ znamenalo už to
jméno „Jochanan“. Lukáš vypravuje, že samo nebe s tím důrazně přispěchalo při jeho narození: Ne Zachariáš po otci, ale „Jan jest jméno jeho“,
píše starý otec na tabulku z příkazu toho vidění, kdy pro svá pochybování na čas pozbyl řeči. Bůh konečně zjeví lidem svou tvář; „Hospodin je
milostiv“, znamená to pouštní volání. Zjevenou pravdu a předpoklad evangelia. A Herodes při něm tuší a rozeznává vskutku cosi jiného než obvyklou zákonickou přísnost spalující všecky mosty a zatracující…: „Pokání,
obrácení je šancí i pro tebe, králi…“
Občas si možná pohrával s tím pomyšlením podobně jako později jeho
synovec Agripa II.: „Téměř bys mne k tomu naklonil, abych se stal křesŅanem,“ přizná se Pavlovi vypovídajícímu před Porciem Festem. „Téměř…“
Herodias však, hluchá a bez citu pro hlas milosti, vnímá královo kolísání jako své ohrožení. Ví, že mu Křtitel imponuje svou nebojácnou poctivostí; že ho zneklidňuje a viklá ten člověk pustin. Probouzí v něm vědomí Boha, který se slitovává a odpouští. Vášeň, jíž obveseluje krále,
možná není dost silná, aby vyvážila naději takové milosti. Jak toho přízračného fantastu nenávidí!
Být èi nebýt: Mk 6,12–29; Mk 6,16
259
A pojednou je tu příležitost: „Pros mne, zač chceš, a dámŅ.“ Rozjařený
despota, při pokročilém hodokvasu k oslavě svých narozenin, jako to hovado strčí hlavu do ohlávky, kterou mu žena s dcerou pohotově utahují:
„…ó ano, můj králi, hned za tepla, tady na míse hlavu toho chlupáče.“
Patrně mu zatrnulo. Neodhadl míru té nenávisti. Co čekal, že budou ty
dvě chtít? Teï váhá a lituje: „Velmi se zarmoutil,“ čteme. Marně se rozhlíží zmožen podnapilostí, čeho by se zachytil.
Jak by teï uvítal pohoršené rozhořčení kolem! Nic. Jen se potutelně
šklebí jeho rozpakům. Mistři dvorních pletich: „Dostala ho.“ Dívají se po
sobě. Ostatně proroků se tu rodí! A proč vlastně v tomhle čase milosti
císaře a v bezpečí římského míru na věky?
AŅ to tedy skončí! Smrt člověka, lidí, lidstev pohřbívá v zapomenutí
života běh. Plynoucí čas, ten pohůnek živých i hrobník. Ale vrací se úzkost
ztracené příležitosti, hlas z pouště, neumlčený hlas volajícího:
Tentokrát odkudsi z Nazareta. Prý jakýsi Ježíš, říkají, ale on ví své: „Je
to ten, jehož jsem já sŅal. Krátký byl na něho meč králova kata a ruka
moci vůči němu ochabla. Dál se účastní, právu krále navzdory. Je zde.
Z míst mrtvých host a příchozí….“
Herodias se ovšem znovu přičiní, aby přišel na jiné myšlenky. Až tohohle povedou, člověka Jehošuu (Hospodin prý je spása), dokáže jím král
už pohrdnout a smát se mu do očí a všem jim, prorokům, Janům, Ježíšům, kteří beztak dávno už ztichli, dávno se neozývají, nemluví: „Na
mnohé jeho otázky nic mu neodpověděl,“ (L 23,9) trestanec. Věčný trestanec pro slovo… Trestanec evangelia Boha živého. Toto že je ten, jehož
jsem já sŅal? Takhle vstává z mrtvých „Jochanan“ milostivý? Radši smrt
než takovou spásu Izraeli, Jehošuo, Beránku Boží! Nezajímavý… Muž
dávno, dávno mrtvý pro krále. Je to na tobě, Římane, Pontský příteli…
Místodržící zprvu polichocen brzy náladu ztratí. Má moc propustit, má
moc ukřižovat, ale slyší: „Neměl bys, byŅ nebylo dáno… Účastníš se hříchu, jehož větší díl je na nich…“
Od té chvíle hledal Pilát propustit Ježíše, ale Židé volali: „Propustíš-li,
nejsi přítel císařův!“ A on ví, že království, které není z tohoto světa, nikomu nevysvětlí. A tak sám sebe přemlouvá: „Hle, král váš… Krále vašeho ukřižuji?!“
Jestliže nemají než císaře, je s ním konec: „Ničeho není, co by nebylo
z tohoto světa (říkají) a on zemře. Pro svoji utkvělou představu zemře,
ačkoli vinu nenalézám.“
Chopili se ho a vedli na místo popravné, kde ho ukřižovali a s ním jiné
dva. Bohem poslaný, který vyhlásil jatým svobodu a vězňům otevření
260
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
žaláře, ukřižován umřel a pohřben jest. Sestoupil do pekel, ale třetího
dne vstal z mrtvých… V něm Křtitel, a nejen on, došel svého vzkříšení.
V něm Bůh lidi, své katy a škůdce, zve pokáním a vírou k životu. Činí
je novým stvořením. Království, které není z tohoto světa, se přibližuje,
působí, zpřítomňuje se jako v nebi, tak i na zemi.
Amen.
Modlitba:
Milosrdný Otče, ty Vykupiteli z trápení, zjevuješ svou vůli svému stvoření
ku pomoci. V tvém utrpení a smrti Pána Ježíše jsme pochopili, co jsme
zač, a mrtvi zahanbením spoléháme na jeho vzkříšení. V jeho Duchu tě
prosíme za ty, kterým je svěřena moc nad námi, za ty z nich, kteří duchovně vnímaví a téměř křesŅané, balancují voláni tebou, ale i ponoukáni
proti tobě lidmi docela hluchými, hříchem otrlými a ohrožujícími. Pane,
smiluj se. Dej milost k pokání a celému obrácení k tobě. Prosíme za autority veřejného života. Prosíme za ty, kteří v moci svého vědění působí na
naše děti, prosíme za učitele. ObraŅ zřetel tohoto lidu i pozornost všech
končin země k sobě, který jediný jsi spása. ObraŅ nás, Bože, a obráceni
budeme.
Amen.
V Luhu nad Morání, 3. července 2000
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
41.
„Ale nyní, takto praví Hospodin, stvořitel tvůj, ó Jákobe, a učinitel tvůj, ó
Izraeli: Neboj se, nebo vykoupil jsem tě; povolal jsem tě jménem tvým, můj jsi
ty.“
Iz 4,31
Ř 8,28–39
VímeŅ pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž
podlé uložení jeho povoláni jsou. Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli
připodobněni obrazu Syna jeho, aby on byl prvorozený mezi mnohými bratřími. Kteréž
pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil. Což tedy díme k tomu? KdyžŅ jest Bůh s námi, i kdo proti nám?
Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž
by tedy nám s ním všech věcí nedal? Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest,
kterýž ospravedlňuje. Kdo jest, ješto by potupil? Kristus jest, kterýž umřel, nýbrž
i z mrtvých vstal a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž i oroduje za nás. Kdo nás odloučí
od lásky Kristovy? Zarmoucení-li, aneb úzkost, neb protivenství? Zdali hlad, čili nahota?
Zdali nebezpečenství, čili meč? Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den,
jmíni jsme jako ovce oddané k zabití. Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho,
kterýž nás zamiloval. Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo,
ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí, ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli
jiné stvoření nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu
našem.
Mt 28,16–20
Jedenácte pak učedlníků šli do Galiee na horu, kdež jim byl uložil Ježíš. A uzřevše ho,
klaněli se jemu. Ale někteří pochybovali. A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest
mi všeliká moc na nebi i na zemi. Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno
Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám.
A aj, já s vámi jsem po všecky dny až do skonání světa. Amen.
O prozøetelnosti: Ø 8,28–39; Mt 28,16–20
263
O PROZŘETELNOSTI
I dnes, o prázdninách, přicházíme do shromáždění k bohoslužbě v duchovní společnosti Kristově – s očekáváním. Věříme ve svatou církev obecnou, v tuhle příležitost, v tohle zvláštní hodovní, ale i pracovní společenství, jemuž říkáme obcování svatých. Věnuje se nám zde svatý Bůh, jehož
poznávat znamená žít… Žít ten život, to veliké téma Ježíšovo, život věčný
(J 17,3). Otec, Syn a Duch svatý nás zde hostí a obživuje, ale taky zaměstnává. „Pracujte…“, vyzývá nás v téhle chvíli našeho volného času
ten, který přece slíbil, že u něho najdeme odpočinutí a občerstvení. „Pracujte o ten pokrm, který zůstává k životu věčnému, který Syn člověka dá
vám…“ (J 6,27). Namáhejte se, snažte se, stůjte o to, čeho se vám ovšem
dostává ne jinak než darem… A tak společně hledáme a vyhlížíme a ono
přihořívá, nalézáme; tlučeme a bývá nám otevřeno; prosíme a dostáváme.
Ale stává se, že si to Boží obdarování spokojeně odnášíme jako v chlebníku – kus toho chleba z nebe sestupujícího – řádně přibalený k ostatní
hojné zásobě svého vědění. Ježíš, oslavený Pán a Pastýř, nás zná a proto
říká: „Vezměte, jezte!“ „Jezte…“, přemáhá nechutenství našich hladových
srdcí a podvyživených duší: „Jsem ten chléb živý,… který dám za život
světa“ (J 6,51).
Přistupme tedy k zázraku své duchovní úživy, kdy se to Boží stává nejen naším věděním, ale bytím a životem. Přijměme stopové prvky a vitamíny i živiny nezbytné k tvorbě své duchovní existence a osobitosti, k formování a upevňování svého křesŅanského výrazu a charakteru: čiňme,
jednejme. Zabudujme Ježíšovy postoje, jeho myšlení do svých aktuálních
rozhodování jako zdroj energie svých svalů a údů, jím syceni… Nejen jaksi
zásobeni věděním a poučením, ale „vykrmováni slovy víry a pravého učení, jehož bychom následovali“ (1Tm 4,6). Pochopme, neškolíme se zde ve
světovém názoru, ale osmělujeme se k následování… Činíme původní,
nezastupitelné zkušenosti na vlastní kůži. Poznání Boha je život, duchovní
živo-bytí.
264
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Ježíšova výzva: „Jdouce po všem světě, kažte,“ se nás všech týká jako
svědků toho, co zakoušíme následujíce jej. „V Krista pokřtěni, Krista jste
oblékli“ (Ga 3,27), Krista inzerujete… „Budete mými svědky až do posledních končin země,“ říká Syn ubírající se k Otci (Sk 1,8), zůstanete tu na
svědectví,“ abyste hlásali mocné skutky (ctnosti, píší Kraličtí) toho, který
vás povolal ze tmy do svého předivného světla“ (1Pt 2,9). Děláme to? Nebo
se nám zdá, že toho právě od nás dneska nemá Pán Bůh zrovna zapotřebí?
Právě jsme četli v osmé kapitole Římanům, že si Bůh beztak už ty své
ke spáse vyvolil a předurčil. Nejsme tedy s tou svojí „troškou do mlýna“
přece jen nadbyteční a snad i ne zrovna šikovní? a kvalifikovaní? abychom
svou vírou obtěžovali své spoluobčany? Co se budeme zesměšňovat! Což
není pravidelný bohoslužebný provoz na úrovni? a nabídka profesionálních kázání a služeb pro zájemce dost širokou sítí, aby v ní dříve nebo
později spolehlivě uvázlo, co v ní Bohem předurčeno uváznout má?… A ti
ostatní? Co kdo zmůže s jejich osudovou nevyvoleností? Může snad člověk
člověka obrátit?… A tak mlčíme. Co budeme dnes komu vykládat o Ježíši?!
Apoštol Pavel, zdá se, skutečně jako by cosi, skoro jako osud a Bohem
stanovený úděl, naznačoval: „Které předzvěděl, ty i předzřídil, aby nesli
podobu Krista, prvorozeného mezi mnohými bratry. Ty povolal, ospravedlnil, oslavil. „Není to řeč o předurčení božskou prozřetelností? Zní nám
to jako theologická a tudíž kvalifikovaná výpověï o Bohu… A možná se
ani nepokoušíme vnímat ji v souvislosti se svědectvím toho, který přišel,
aby hledal zahynulé a do krve se vzepřel každé určenosti ke zkáze a smrti.
Naslouchejme tedy a vyložme si slova apoštola a služebníka Ježíše Krista
ve světle toho, co jeho Pán a Mistr sám o Otci a Bohu králi v podobenstvích zjevuje: „Žádný přece nezná Otce (žádný, ani apoštol!), jedině
Syn a komu by Syn chtěl zjevit“ (Mt 11,27). Rozsévač ovšemže předvídá
o zrnu setby, že vsáto vzklíčí. Počítá s tím, že staré zemře, aby vzrostlo
nové, hojnější. „Předzvěděl nás v Kristu před ustanovením světa“ (Ef 1,4;
1Pt 1,20). A předzřídil pole: Bible svědčí o brázdách životů dětí světla od
té ábelovské, přes enochovskou, Noemovu až k abrahamovské a pak mojžíšovské brázdě a proroků. Zoral pole tohoto světa, než vyšel a s mnoha
riziky rozséval… A bdí nad osením; snese i plevelnou setbu nepřítele
a škůdce: koukol mezi pšenicí.
AŅ obé spolu roste. Není dost zřejmé, co je co, ani jednoznačně určeno
a dáno. I o zlých vinařích se Pán vinice naděje: „Snad se zastydí před
mým synem…“ Co znamená tohle Boží „snad“, tahle neurčitost, jsou-li
O prozøetelnosti: Ø 8,28–39; Mt 28,16–20
265
beztak předurčeni (Mt 20,16; 9,38; 18,24)? Povolává, najímá dělníky
a správce sklizně, svěřuje peníze (hřivny) atd. Nepřeslechnutelným hlasem toho povolání je i to ke královské bilanci: Půhon všech služebníků,
všeho tvorstva před Stvořitele, Vladaře a Soudce, kdy se to provalí na
toho jednoho: Člověk – veliký dlužník, který zpronevěřil svěřené a nemá,
čím by zaplatil. Čeká ho zasloužený ortel. Připomeňme si tu úzkost a zmatek, nářek a prosby v podobenství, a pak královské odpuštění: úžasná
zkušenost s milosrdenstvím a slitováním. Dar ospravedlnění z milosti je
ale míněn jako lekce nového života v této Boží slitovné spravedlnosti, tedy
jako poslání. Od omilostněného se očekává, že spravedlnost milosti zpřítomní světu k dobrému a záchraně (2K 5,21). Jen takto zaktualizované
a zmnohonásobené ospravedlnění, rozmnožení setby a vkladu Božího slitování, vede k oslavení: „To dobře, služebníče dobrý a věrný… Vejdi v radost svého Pána“ (Mt 25,11). Jinak zůstává ono zklamané: „Služebníče
zlý… Zdali i ty ses neměl smilovat, jako já jsem se smiloval nad tebou?“
(Mt 18,33).
Takhle tedy Bůh předzvěděl a předzřídil, povolal, ospravedlnil a oslavil,
jak shrnuje apoštol. Místo osudové určenosti vidíme otevřenost mnoha
možností. Otcovu prozřetelnost zjevuje Syn v podivuhodné rozprostřenosti
a šíři: „Kdo mne následuje… kdo věří ve mne… chce-li kdo za mnou
přijíti… atd.“ Všichni kolem něho to slyší, aby uvážili a rozhodli se, na čí
stranu se postaví. Všem to říká a má to takhle zaznít až do posledních
končin země: spíše otázka nežli agitace, manipulace nebo příkaz.
Že se množina postupně zužuje a počáteční velkorysost a rozmáchlost
předzvěděné možnosti redukuje až na „maličké stádo“, to zřetelně není
v prvním plánu a záměru Božím, ale neutěšeným přičiněním lidské samostatnosti; důsledkem svobodné lidské vůle – zvůle a svévole člověka
bez Boha.
Výpovědí o tom jsou příběhy svévolníků za času Noe nebo sodomských
za Lota a dál reptajících běženců z Egypta, kteří zemřeli v pustině pro
nevěru. Pohroma assyrského pustošení a rozprášení severních pokolení,
návrat skrovného zbytku lidu ze zajetí v Babylóně a posléze římský protektorát po útlaku pořečtěných Syřanů atd… Vždy další a další zpronevěry a odcizení Bohu až po toho jediného na přelomu věků, který zbrocen
potem a krví v zahradě na Hoře oliv, zrazen a sám, s křikem velikým
a slzami se modlí… a vyslyšen je v tom strachu, čteme v Žd 5,7. Otec mu
zjevil, jak v něm bezpečně a provždy soustředil své předzvědění a předzřízení. Nejen že není vše ztraceno, jak se z chování učedníků zdálo, ale
naopak na věky vše získáno: Výkupné – „mzdu na vykoupení“ (Kraličtí) –
266
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
malověrných, hříchem zmrzačených a zotročených lidí, náklady na jejich
spásu skládá Vykupitel v hanbě a trápení za práh časnosti. Tak učinil
„prvorozený z mrtvých“ (Ko 1,18), „prvorozený mezi mnohými bratry“
(Ř 8,29) vykoupení nepohnutelným a neotřesitelným: vykoupení k novotě
života (Ř 6,4), propuštění do svobody bytí jiného řádu (Iz 4,27). Přes práh
smrti nasadil páku, jíž hluboce proměňuje člověka; obměkčuje, obrací
a uschopňuje k milosrdenství; k oné slitovné a odpouštějící spravedlnosti
Boží na světě. Srdcem (!) se věří k téhle spravedlnosti (Ř 10,10) ne slepé,
ale prohlédající, že Boží zákon není holí na hříšníka v ruce lovící v jeho
minulosti a ubíjející ho k smrti, ale osvobodivým, inspirujícím a Boží skutečnost přibližujícím nástrojem a pomocníkem Ducha života v Kristu Ježíši (Ř 8,2). Takový zákon si lze oblíbit a zamilovat (Ž 119,92.97). Jeho
dvojí „milovati budeš“ (Mk 12,29–31) se při nás v Kristu naplňuje. Milujeme… (v čase přítomném). A milujícím Boha všecky věci – i ty nepředstavitelně hrůzné v této časnosti – napomáhají k dobrému… A tak nic
nás neodloučí od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu,“ je
přesvědčen apoštol (Ř 8,39).
Tak mluví Bible o Boží prozřetelnosti. Ne jako o jasnovidném adresném
a jmenovitém předurčení k spáse jedněch a k nevyhnutelnému zahynutí
všech ostatních, ale jako o Otcovské lásce ke všem a moudrosti: jak na to
v Kristu.
A přece Dobrý Pastýř se osobně zajímá; jmenovitě volá a zve… prostřednictvím všech, kteří pozvání přijali… naším prostřednictvím. „Nám
svěřil to slovo smíření“ (2K 5,19). „Blízko tebe je to slovo víry; ve tvých
ústech, ve tvém srdci“ (Ř 10,8), abys vyznal a dosvědčil, oslovil a pověděl,
maje na mysli vykoupení a vysvobození ještě někoho jiného; nejen své…“
VždyŅ jak může kdo uvěřit tomu, o němž neslyšel?“ (Ř 10,14) Anebo jen
zaslechl cosi zmateného, klamného a zavádějícího v našich poměrech ne
nepodobných těm zajatců v Babyloně a jejich dětí… (Máme-li se závěrem
vrátit k prorockému slovu Iz 43,1, jímž jsme dnes své úvahy otevřeli.)
Generace zplozených v nevolnictví přikrčenými a ponižovanými rodiči,
chatrným zbytkem lidu Božího, lidmi méněcennými a druhého řádu mezi
Kaldejci. Jakýpak může být ten jejich Bůh, jestliže takhle dopadli?! A přece
si kdosi tenkrát troufl mezi nimi. Jeho jméno neznáme. Říká se mu Druhý
Izaiáš. Zato tím bezpečněji poznáváme Ducha jeho slov. Ducha, v němž
pozvedá hlas a odpovídá na nářky a výčet běd, úpadku, zahanbujících
nízkostí, křiváctví a zlotřilostí: „Ale teï, je výrok Hospodinův: Ale nyní je
všechno jinak… Neboj se! Vykoupil jsem tě a povolal jsem tě jménem
svým…“
267
O prozøetelnosti: Ø 8,28–39; Mt 28,16–20
Tenkrát, lépe než my dnes, znali tu scénu z domu vězňů, kdy otec nebo
bratr podle starověkého rodinného práva tak volával přes mříže žaláře
pro dlužníky jméno… Jméno svého všelijak nezdárného syna nebo bratra, jehož dluh zaplatil a kterého by od ostatních stínů toho podsvětí už
sotva rozeznal. Snad se ozve, aby mu mohl říct: „Můj jsi ty.“ Otřesná zkušenost, na kterou se nezapomíná. Každý příští okamžik takto vykoupeného už bude nadále ve znamení tohoto otcovského: Jsi můj.
Ale někdo tam musel přijít s tou nadějí a zavolat; vykřičet nazdařbůh,
co by muklovskou otupělostí otřáslo a člověk se probral: „To já… mne se
to týká, jde o mne…“
Všichni býváme někdy odkázáni na tuhle pomoc, přátelé; na připomenutí a svědectví o vykoupení odkudsi mimo nás, abychom znovu sáhli po
daru milosti k pokání a obnovili se v pozornosti a lásce k Bohu a bližnímu. Proto jsme i dnes přišli.
Ostatně leccos nám dochází a leccos opravdu přijmeme a sami strávíme teprve když se s tím svěříme, když to vyznáme a dosvědčíme. Proto
jsme tady, vděčni za setkání, za společenství, v němž konáme své spasení… Amen.
Modleme se:
Pane Ježíši Kriste, většinou zůstáváme svá svědectví dlužni. Pošli nám
anděla, který by nás postrčil k misijní službě. Dej, prosíme, ducha zájmu
a moudrosti a taktu, abychom dokázali přiblížit evangelium každému. Také
těm mezi námi, kteří nám vládnou svěřenou mocí a vlivem. Učiň, aŅ slyší
a v tebe věří a podrobují se tvé zachraňující vůli. Amen.
V Luhu nad Morání, 22. července 2001
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
42.
„Ale nyní takto praví Hospodin, stvořitel tvůj, ó Jákobe, a učinitel tvůj, ó Izraeli:
Neboj se, nebo vykoupil jsem tě, povolal jsem tě jménem tvým, můj jsi ty.“
Iz 43,1
Iz 43,1–3a
Ale nyní takto praví Hospodin stvořitel tvůj, ó Jákobe, a učinitel tvůj, ó Izraeli: Neboj se,
nebo vykoupil jsem tě a povolal jsem tě jménem tvým. Můj jsi ty. Když půjdeš přes
vody, s tebou budu, pakli přes řeky, nepřikvačí tě; půjdeš-li přes oheň, nespálíš se,
aniž plamen chytí se tebe. Nebo já Hospodin Bůh tvůj, Svatý Izraelský, jsem spasitel
tvůj.
Ř 6,1–16
Což tedy díme? Zůstaneme v hříchu, aby se milost rozhojnila? Nikoli. Kdož jsme zemřeli
hříchu, kterakž ještě živi budeme v něm? Zdaliž nevíte, že kteřížkoli pokřtěni jsme
v Krista Ježíše, v smrt jeho pokřtěni jsme? Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt,
abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili.
Nebo poněvadž jsme s ním vštípeni připodobněním smrti jeho, tedyŅ i vzkříšením budeme, to vědouce, že starý člověk náš s ním spolu ukřižován jest, aby bylo umrtveno
tělo hřícha, abychom již potom nesloužili hříchu. Nebo kdožŅ umřel, ospravedlněn jest
od hříchu. JestližeŅ jsme pak zemřeli s Kristem, věřímeŅ, že spolu s ním také živi budeme, vědouce, že Kristus vstav z mrtvých, již více neumírá, smrt nad ním již více
nepanuje. Nebo žeŅ umřel, hříchu umřel jednou; že pak jest živ, živ jest Bohu. Tak i vy
za to mějte, že jste zemřeli zajisté hříchu, ale živi jste Bohu v Kristu Ježíši, Pánu našem.
Nepanujž tedy hřích v smrtelném těle vašem, abyste povolovali jemu v žádostech jeho.
Aniž vydávejte oudů svých za odění nepravosti hříchu, ale vydávejte se k službě Bohu,
jako byvše mrtví, již živí, a oudy své za odění spravedlnosti Bohu. Nebo hřích nebude
panovati nad vámi; nejste zajisté pod zákonem, ale pod milostí. Což pak? Hřešiti
budeme, když nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Nikoli. Zdaliž nevíte, že komuž se
vydáváte za služebníky ku poslušenství, toho jste služebníci, kohož posloucháte, buï
hříchu k smrti, buï poslušenství k spravedlnosti?
Ale teï…: Iz 43,1–3a; Ø 6,1–16
269
ALE TEĎ…
Desítky let už kdesi daleko od zbořenin Jeruzaléma a Hospodinova chrámu žije mezi Kaldejci Nabukem poražený a přestěhovaný lid. Stále víc je
pokaldejštěných. Pamětníci krutostí nájezdníků vymírají a mládí má pro
jejich úzkosti jen shovívavé úsměvy: Je třeba jít s dobou… Množí se smíšené sňatky těch, kteří se hodlají vyšvihnout a udělat v metropoli kariéru. Roste počet majetných a s bohatstvím i ochota ke kompromisům. Po
padesáti, šedesáti letech jsou mnozí Židé už v babylonských poměrech
jako doma. „A to je konec,“ bědují tu a tam buditelé a strážci staré víry
a Smlouvy Hospodinovy, jichž valem ubývá: „Už jen nějaký ten Bůh nás
může zachránit…“ Jenomže právě ON, Hospodin, vydal Jákoba v potlačení
a Izraele loupežníkům, protože s ním chodit nechtěli (Iz 42,24–25). Na
cestách svévole poztráceli vyvolenost (onu živým Bohem danou identitu)
a došli až sem. Přes trosky a spáleniště svatého města a Bohem dané
země až k téhle ničemné alternativě sbydlení a sžívání s pohany v cizině
jako předzvěsti konce, který jim mnohým už skoro ani nevadí.
A tady, do téhle jejich mizérie odcizení a ducha-prázdnoty, s níž mnozí
stále snadněji vracejí dávného Abrahama zpět do modlářského Ur a Cháranu v zapomenutí na živého svatého svého Tvůrce a odvěký Smysl Izraele, tady k nim promluvil Bůh. Stalo se Slovo Hospodinovo: „Jste mrtví
a v rozkladu. Ztrácíte se bez naděje a inspirace víry… Ale teï – ale nyní –
takto praví Hospodin: Nebojte se. Vykoupil jsem vás… Já sám shlazuju
vaše přestoupení pro sebe (43,25) a na vaše hříchy nevzpomínám. Volám
vás. Znovu vás povolávám…“
Bývalo možné v těch dávných časech být vykoupen a zavolán jménem
v žaláři pro dlužníky, jestliže otec nebo bratr podle starověkého rodinného práva nebo dokonce věřitel se rozpomenul a slitoval. Volal pak do
světa za mřížemi, do úděsných sklepů vězení, jménem toho, jejž by už
od ostatních stínů toho podsvětí sotva rozeznal… Slyšíš, člověče? Tvé
jméno!
270
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Ještě máš jméno a je na tobě se zvednout a jít… Převratná, odteïka
vše proměňující a vše určující zkušenost: „Vykoupil jsem tě. Jsi můj.“
„Patříme k sobě,“ praví Hospodin: „Povolal jsem tě, Jákobe, Izraeli. Půjdeš. A neboj se. Cestou přes vody budu s tebou. Přívaly tě nedostanou.
Projdeš ohněm a nespálíš se, plamen tě nesežehne.“
Člověku se ovšem vodou ani ohněm nechce. Opatrnost radí: Nehrň se
k tomu, co tě nepálí. Podrž vrabce v hrsti. Hospodinovo zastání? Snad
pro všecky případy. Ale nač riskovat proti živlům? Držme se zpátky a doufejme, že se nic nestane, že nám nic vážně nehrozí.
Mnozí v Babylóně zůstali; ale víra v Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova, z níž teprve ožije i spravedlivý, není pojistkou pro případ náhodné
tísně a živelné pohromy jaksi pro jistotu… „Až vykročíš a půjdeš, ono tě
to nemine. Na cestě, na níž tě volám, se s překážkami a ohroženími počítá,
červíčku Jákobův, hrstko Izraelcova (41,14), všelijak zakřiknutý křesŅane. Ale jsem s tebou. Neboj se! Vykroč! I tam, kam tě nikdo z lidí doprovodit nemůže, nejsi sám…“
Člověk, toŅ vždycky otázka „kudy kam?“, „co teï a co potom?“ „Co
dělat?“ Hledáme odpověï zpravidla v souvislosti toho, co bylo a co bude;
co si pamatujeme a co předjímáme. Avšak jsou chvíle vykolejení a vytržení, kdy všecko v jakémsi pohnutí nové inspirace se děje jinak. Nevyzkoušeně a do neznáma. Jak se v takové náhlé nespojitosti – ve zlomu
svých dosavadních navyklých možností a cest – jak se zachováš? Napříč
všeho, na co jste si zvykli, ukazuje a velí teï Duch Boží směrem k nevídanému a neslýchanému… „Ale kdo tomu uvěří?“ vzdychá prorok: „Komu
se zjeví rameno Hospodinovo?“ (53,1) – paže vztažená k vyjití, k novému
exodu?… Izrael, Boží služebník, hledě na mnohé věci nesrozumívá; otevřené maje uši, však neslyší (42,20). Cosi jiného, náhražkovitého a nicotného – falešná naděje – zaslepuje jim oči, aby neviděli a srdcem nerozuměli. Popelem se pasou, srdce svedené je sklání a ohýbá jim hřbet,
aby nemohli osvobodit svou duši a zvážit, zda se ve svém předsevzetí
nemýlí (44,18.20)… Tak popisuje situaci Boží buditel…
Nuže, Bůh, který tě stvořil, Bůh vykupitel je zachráncem i v takové
chvíli slabosti. Je dárcem nových vizí, dokáže přivést k nadšení, jímž přemůže, co tě znevolňuje, co si tě nárokuje: „Vykoupil jsem tě. Dej si říct.
Ozvi se, člověče příliš zvyklý na žalář. Jsem odpovědí na tvoji otázku po
sobě samém a po smyslu toho všeho, obnovitel tvé slavnější totožnosti.
Znám tě. Znám tě jménem, Izraeli, jsi můj a nemusíš se znovu osudově
mýlit a nešŅastně chybovat.“
Ale teï…: Iz 43,1–3a; Ø 6,1–16
271
KřesŅanské ostrůvky v příboji pohanství bývaly a bývají vystaveny podobným ohrožením jako židovská diaspora v Babyloně. Pavel, misionář
pohanů, stejně jako kdysi Druhý Izaiáš v zajetí, leckde čelí zvlažnění
a ztrátě vnímavosti pro slovo Boží. Hledá, jak postrčit lodičku církve z duchovních mělčin, kde do sebe zahleděni jen mícháme sedlinou sebespokojenosti. S ním odrážíme znovu proti proudu; odvažujeme se zápasu
víry o nové cíle a znovu si ověřujeme, že jedině jasným svědectvím, slovem evangelia Kristova a zvěstováním svěřeného rosteme vzděláváni pro
budoucnost s ním.
Víra v Krista jako nadějných věcí podstata není otevřeným účtem
u Pána Boha; není balíkem nebeských akcií; ani dobře uloženou jistinou
pro budoucnost, o niž netřeba se obávat ani příliš starat. Není kocábkou,
do níž jsme kdysi, aŅ už křtem či jinak šŅastně nastoupili, a ona nás,
spáče, bezpečně dopraví na onen břeh.
Mnohem spíše je křesŅanská víra Boží provokací k činorodé vynalézavosti. Je novým šŅastným nápadem a osmělením: Vykroč a vyjdi! „Smířeni s Bohem skrze smrt Syna jeho spaseni budeme skrze život jeho“
(Ř 5,10). Tedy stane-li se jeho život způsobem a stylem života našeho.
Jinak jsme jeho smrt, třebaže v Krista Ježíše pokřtěni, dost vážně nevzali. „V smrt jeho jsme pokřtěni,“ podtrhuje apoštol. Jeho krev je na našich
rukách i veřejích, ale vzkříšení je naším vcházením i vycházením. Znamená vyjití z našich Egyptů a pro obstarávky živobytí zaprodaných svobod; z Babylonů uhrančivých obrazovek a blikajících hvězdných očí displejů, ze zajetí astrálních technologií stále nebetyčnějších věží, že není
kam uhnout.
Tiší a pokorní srdcem vyučováni Ježíšem vycházejí. Unikají vábení cizích bohů a opouštějí Bábel jakkoli jím obklopeni. Dveře se otevřely výzvou jeho krve: „Jeho krev i na mých veřejích,“ vyznávají. Ten, který od
začátku namlouval Synu člověka cestu snadnější, to ale na nich, na nás
zkouší dál: „Však z mrtvých vstal… Konec dobrý, všecko dobré. Milostivý
Bůh v lidské podobě rukou hříšníků trpěl pokutován a ztrápen za hříchy
světa, trestán za nás a „sola fide“ stačí. Stačí, věříme-li, přijímáme-li, že
vykoupeni smrtí nevinného jsme vyvázli. Uznáváme-li vděčně a s radostí,
že to tak je, že ON a ne my… Litujeme, že kvůli nám, ovšemže ho litujeme
rozpačitě šŅastni, že přibitý a pověšený na dřevě svou bolestí a smrtí se
postaral, aby nás to nebolelo, a že pro odpuštění u Soudce všeho světa
jaksi předem a pouhou milostí přecházíme ze smrti za trest do života,
toho věčného.
272
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Dokážeme čelit téhle usnadňující, zkratkovité theologii a s Ježíšem nazaretským rozhodně říct: „Odstup, satane!“?
Znovu se ptejme; proč vlastně jsme mu tenkrát ve věku kolem třicítky
připravili tak úděsnou smrt (ovšemže ne my; to oni, ti lepší za nás), člověku plnému života bez výtky, dobroději povzbuzujícímu jiné, šířícímu
naději a elán, zdraví a obživení mezi slabými, skomírajícími, malomyslnými a zahynulými? Dle věrohodných svědectví právě světlo jeho života
bylo nám trnem v oku, že svěřoval líným, neschopným povalečům, jimž
se vyhýbáme, zkrátka chudým to o Bohu Otci a o jeho království, kam je
zval a vracel, spolu s všelijak pochybnými zajatci hříchu, jako domů.
Leckoho zabydleného v dobrém mínění o sobě tím provokoval k zuřivosti.
Za ctnostnou fasádou leckterých znalců Zákona, samozřejmě si jistých
svým právem rozhodovat o Boží spravedlnosti a tím mocných a nebezpečných, bezelstně odkrýval tvrdost, vypočítavost a pokrytectví. Brzy bylo
jasné, že na to doplatí, nedostane-li se mu od Otce mocnějšího zastání…
VždyŅ jeho velkým tématem a záměrem od začátku nebyla smrt, ale život;
rozhojnění života konáním proti smrti. Otec neposlal syna zemřít, ale postarat se o užitky vinice v naději, že zlí vinaři se přece jen zastydí (řekl
o sobě v jednom z posledních podobenství). Ne zahynout rukou člověka,
ale získat ho pro život; pro to nebeské tak blízko a na dosah v království,
jak je vysvětloval: „Čiňte pokání a věřte evangeliu obnovy života v říši
podivuhodné inspirace a tvořivosti Boží.“ O to šlo a stále ještě jde Ježíši
Kristu Pánu. Pastýř vede od začátku své ovce k hojnějšímu životu, jemuž
dává smysl (J 10,10). Mezi taky věřícími a po svém zbožnými však brzy
nalézá smrt. A mimochodem, jak vlastně my, od malička zbožní, věříme?
Nejsme jim podobní v omezenosti svého myšlení vůči Božímu? Na sobě
Kristus křižovaný musel ukázat a doložit; dosvědčit, jak smrtonosným
a sebezničujícím je způsob, jímž přirozeně jsme, aby nám to došlo… A tak
se radši díváme jinam. Tváří v tvář jeho utrpení a smrti mívá člověk divné
nápady, ale to přece určitě ne!! Něco jako soudci a kati? Chraň Bůh! Takhle to přeci není, dejte s tím pokoj! Spoluúčast? Absurdní! Už pouhým
pomyšlením by člověk byl sám proti sobě. Rozhodně jdeme od toho, co se
tu naznačuje, do ničeho takového nás netahejte! Naplivat bychom na sebe
museli do smrti zděšení, nedalo by se s tím žít!!! Vraždu Boha mezi námi
žádné odpuštění neřeší… „Stačí, jak si to ti Židi odnášejí, že…,“ ozývá se
našeptávač.
Ježíš by řekl: Odstup to! Od začátku vybízel k odvaze být proti sobě.
(Říkal tomu pokání.) Zval k víře v evangelium království, které nás postaví a staví na nohy. Být proti sobě, abys svým bytím, tím, jak jsi, posléze
Ale teï…: Iz 43,1–3a; Ø 6,1–16
273
nestál proti všemu tomu, co je nadějné a Boží nyní i věčně. Neuhýbat,
nezaclánět si, být při sobě. Neodpustitelné musí… neodpustitelné smí
zemřít, abychom vírou v evangelium Kristova vzkříšení spatřili světlo světa
jako nové stvoření. Tak zemřel, abychom zemřeli! A žili divem vzkříšení.
Smrt a zmar nám vlastní jako výsluha naší ztracenosti a svévole, vražedně zasahuje Pána Boha. V Kristu, svém Synu, trpí a umírá. Ne z jakési
nezbytnosti trestu a neúprosně žádaného zadostiučinění po našem, ale
pro svoji svobodnou lásku k nám a dobrou vůli nás změnit: Voda křtu
zavírající se nad námi je rdousivým živlem tonutí a záhuby jako Rákosové moře, jako vzdutý Jordán v cestě do Zaslíbené země. Zastav se, zůstaň stát ponořen v té hlubině, a sáhne na tebe smrt… Ale smíš se z propasti vynořit; vstát jako Kristus z mrtvých vstal k slávě Boha Otce. V moci
a síle té skutečnosti smíš do nového života zachráněn, vykoupen a vykupován, jako zázrakem nadán k tomu umění, skrze jeho život vzkříšen
k životu proti smrti…
Ona se ovšem přikrádá. Vstupuje na scénu našeho bytí tam, kde bychom se jí nenadáli, v nejrůznějších převlecích a s nabídkou všeho možného. Pokřtěni v smrt Pána Ježíše Krista ale na ni máme čich. Rozeznáváme a prohlédáme lstivou šarádu, překážeče Božího. Můžeme se
orientovat a stavíme se na stranu toho, který přišel kazit skutky ïáblovy,
proti Boha křižujícím mocnostem temnosti v nás a proti duchovním zlostem ve světě (Ef 6,12). Stali jsme se v Kristu činiteli Boží spravedlnosti
v této časnosti, agenty Božího království. To je význam ospravedlnění
z víry.
Hleïte proto, do čeho se oblékáte (říká Pavel). Nenavlékejme si kde co.
Nepropůjčujme se (své údy, svoje tělo) k předvádění kreací toho zlostníka. Nebuïme manekýny nepravosti v módešou a hitparádách mocností
stojících proti Bohu. Čemu se svěřujeme, to námi cloumá a cvičí a sleduje
námi své cíle. Tomu sloužíme a to prezentujeme, vnitřně tím ovšem znamenáni a předznamenáváni do věku budoucího, tak či tak: Buï se máme
upřímně v lásce a rosteme ve všech směrech v toho, který je hlava, totiž
v Krista, nebo se všelijak pokaldejštěni ztrácíme, křivíme a duchovně
chřadneme, pro budoucnost v zemi Božích slibů se znemožňujíce a zakrňujíce.
Shrnuto: Boží „ale teï“ je stále možností exodu a nadějí nového začátku, nadějí, která nezahanbuje: „Vykoupil jsem tě, povolal a jsem s tebou. Vykroč do svobody ze svých závislostí! Ven z Babylonu! OpusŅ ho,
opouštěj, jakkoli v něm zůstáváš… Jsi můj. Že cestou hrozí stepní požáry?
nebo rozvodněná řeka? Neboj se.“ Křtem pokání, křtem v Krista Ježíše
274
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
vysvobozováni z moci náhradních božstev jsme zváni k vynalézavému
a činorodému bytí proti smrti. A nejen zváni, ale i duchovně vybaveni.
Stůjme při sobě, křesŅané, ve společném rozeznání novoty života v něm.
Nezakrývejme si propast napravo i nalevo, údolí stínů mezi člověkem
a Bohem. Avšak tím bedlivěji si hleïme toho, jak ON nás vede, navzájem
spojuje a jistí svou obětí na stezce, pod níž v hlubině i temná propast
smrti zůstává jen vedlejším příběhem života – života věčného. Amen.
V Luhu nad Morání, 23. července 2002
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
43.
„Oblecte se pokorou jeden vůči druhému, neboŅ Bůh se pyšným protiví, ale
pokorným dává milost.“
1Pt 5,5
L 18,9–14
I řekl také proti některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných za nic
nevážíce, podobenství toto: Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden
farizeus a druhý publikán. Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji
tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu. Publikán
pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože,
buï milostiv mně hříšnému. PravímŅ vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu
svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje,
bude povýšen.
L 7,36–50
Prosil ho pak jeden z farizeů, aby jedl s ním. Pročež všed do domu toho farizea, posadil
se za stůl. A aj, žena v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za stolem
v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti. A stojeci ze zadu u noh jeho
s pláčem, počala slzami smáčeti nohy jeho a vlasy hlavy své vytírala a líbala nohy jeho
a mastí mazala. Uzřev pak to farizeus, kterýž ho byl pozval, řekl sám v sobě tak: ByŅ
tento byl prorok, vědělŅ by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo hříšnice
jest. I odpověděv Ježíš, dí jemu: Šimone, mámŅ něco povědíti. A on řekl: Mistře, pověz.
Dva dlužníky měl nějaký věřitel. Jeden dlužen byl pět set peněz a druhý padesát.
A když neměli, odkud by zaplatili, odpustil oběma. Pověziž tedy, který z nich více bude
jej milovati? I odpověděv Šimon, řekl: Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil. A on
řekl jemu: Právě jsi rozsoudil. A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel
jsem do domu tvého, vody nohám mým nedal jsi, ale tato slzami smáčela nohy mé
a vlasy hlavy své vytřela. Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepřestala líbati
noh mých. Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí mazala nohy mé. Protož
pravím tobě: OdpuštěniŅ jsou jí hříchové mnozí, neboŅ milovala mnoho. KomuŅ se pak
málo odpouští, málo miluje. I řekl jí: OdpuštěniŅ jsou tobě hříchové. Tedy počali, kteříž
tu spolu seděli za stolem, říci sami mezi sebou: Kdo jest tento, kterýž i hříchy odpouští?
I řekl ženě: Víra tvá tebe k spasení přivedla. Jdiž u pokoji.
Odpuštìní: L 18,9–14; L 7,36–50
277
ODPUŠTĚNÍ
Ženu, která se tak zvláštně chová ve farizeově domě, přivedla víra ke spasení, řekl Ježíš. A sotva je pro nás co důležitějšího nežli poznat, jak se to
děje, jak přivádí člověka víra ke spáse; tedy k hojnému, smysluplnému
a šŅastnému životu, k záchraně před nicotou a ničemností v prázdnotě
a převrácenosti.
Žena zde nemluví. V celém tom vypravování neřekne ani slovo. Jen jedná. Přiznejme si, že do značné míry věříme slovy. Slovy svědčíme, nabízíme svou víru a někdy i odbýváme. Zeptají-li se: „Věříš v Boha?“, pospíšíme si, aniž bychom se pozorněji po svém životě rozhlédli: „Věřím.“
A míváme dobrý pocit, jako bychom pro to něco udělali. Vyznali jsme
přece…
Je jistě dobré s vnitřním přesvědčením vyznat víru. Říct někomu o Pánu
Ježíši. Avšak to samo ještě není věřit, dáme-li Pánu Bohu svůj hlas, ale
jednat, konat, být a zůstávat v Ježíšově řeči, v Duchu toho, oč jemu jde.
Vyznání víry pak je výpovědí o tomhle našem jednání, aby lidi rozuměli,
proč se tak či onak rozhodujeme, proč to či ono děláme nebo neděláme.
Vyznáním vysvětlujeme a komentujeme své počínání víry. (Vydáváme z ní
počet, říkají Kraličtí, a svědčíme pro Krista.)
Leckdo bere apoštolské vyznání (credo) jako návod jak věřit a myslet,
ale ono je spíše starobylým příkladem výpovědi o zvláštním jednání a zkušenosti toho, kdo věří. Kdyby věřit znamenalo hlavně cosi vědět a určitým
způsobem myslet, co pak se vším tím naším bezprostředním jednáním,
kdy příliš přemýšlet nestíháme? A přece se nadějeme, že i ono je z víry,
která hne s námi milosrdenstvím proti lhostejnosti, smutkem místo zlostí, lítostí místo nenávisti a nepřátelství a osvědčí se jako cosi předřečového, spíše postoj, děj a čin, který teprve následně svá slova hledá, aby
byl sdílen a vypravován.
Především přesně vědět a přísně myslet, o to šlo právě farizeům a Písmem poučeným „lepším lidem“. S odpovědností a mnohou obětavostí se
278
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
tenkrát starali zvláště o čistotu učení a o výchovu lidu v synagogách.
Hodně znali ze Zákona a proroků, o ustanoveních a pravidlech, a tak
„v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce“. Znalosti
posilují sebejistotu, od níž nebývá daleko k domýšlivosti a panovačné
pýše. „Vědění je moc“, říkali osvícenci a vůle k moci se leckdy do učenosti
převléká. „Znalost chodí s nosem nahoru,“ píše Pavel KorinŅanům (1K 8,1).
„Teprve láska vzdělává a buduje.“ Možná tím, že při nabývání vědomostí,
v samém procesu učení, se příliš soustřeïujeme na sebe, na techniku
své duševní práce a schopnosti svého intelektu, opečováváme své „já“
a vysoké sebehodnocení nám pak zaclání…
Farizeus – ten v chrámě – by jistě taky dokázal prosit Boha o milost
a slitování a uznal by, když na to přijde, i svoji nedokonalost a hříšnost,
o které musel mít ponětí… Ale on na to v chrámě nemyslí. Jaksi na veřejnosti a před ostatními si nevzpomene. Podle toho, co zná a ví, prakticky ohledává své postavení, zdůvodňuje si svoji roli mezi lidmi, hodnotí
a známkuje se zvenčí…
Všichni jsme nějak určováni svými vztahy ke druhým. Zajímá nás jejich mínění: Jsem, jak mne vnímají. Kdo jsem? Odpovídám zvenčí. Vidím
se jejich očima a pracuju na tom, nějak to vylepšit…:
„Bože, děkuju tobě, že jsem nepropadl alkoholu ani drogám; že nejsem
šidílek, natož zloděj nebo rváč; nejsem podvodník ani mafián. Nedopadl
jsem jako ten, co ožebračil rodinu a klesl až k těm vepřům s lidskou tváří. Chvála Bohu, nejsem jako všichni tihle druzí a jiní lidé. Naopak mám
leccos k dobru, Bože, tím i oním jsem u tebe bezpečně zabodoval. Snad
jsem se přece jen poved´, o trochu lepší, tak trochu třída… Takže komplexy? Poníženost, pokora a tak, před nimi? No to bych přece nemoh’
myslet vážně…
Nemohl by. Skutečně ne. A to je ten kámen úrazu dávno proroky rozeznaný. A dokud ti všemi těmi přednostmi a kvalitami nestoupne sebevědomí, sudičská sebejistota a pýcha tak, že Krista, Syna člověka, přivedeš
nevinného do hanby a trápení a potupné smrti, do té doby budeš dál
klamat sebe. Nic nepochopíš, nic ti nedojde. Nemáš šanci poznat, co to
s tebou dělá. Nevíš, co je pokání, nedokážeš se zhrozit nad sebou a poctivě
se zařadit někam docela dolů ve srovnání s hříšníky jako ten horší z nich.
Proto musel Syn člověka, vydán do rukou takovým jako ty, tak trpět, aby
ses poznal, co jsi zač a přestal si zaclánět; abys splasknul a zemřel s ním
a tak ustoupil ve svém životě stvoření novému z Boha narozenému. Platilo to pro spravedlivce kolem Ježíše a platí to i pro nás. Své křesŅanství
nenastuduješ, abys pak jako ve škole odlišil lepší od horších žáků a ozna-
Odpuštìní: L 18,9–14; L 7,36–50
279
čil propadající. Ne v řeči záleží království Boží, ale v moci (1K 4,20). V moci
toho setkání na popravišti a u prázdného hrobu. Bez setkání s Pánem
Ježíšem sebevíc poučen zůstáváš vně. Díváš se zvenčí, srovnáváš a všemožně se snažíš. Přirozeně nechceš být jako oni… a hrozí ti, že budeš
horší.
„Ti, kteří proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?“ volá horlivec žalmista: „Úhlavní nenávistí je nenávidím a mám je za nepřátele“ (Ž 139,22).
Ale vzápětí klopýtne o vlastní svá slova a v pomyšlení na Boží milosrdenství zaváhá: „Vyzpytuj mne, Bože silný a poznej mé srdce; zkus mne
a poznej má myšlení. A popatř, chodím-li já… (a o to přece běží, zda já
nebloudím), Bože, nejdu-li cestou tobě odpornou. Veï mne, slepce, cestou věčnou.“
Tohle si máme obléknout podle Petra, aby se neokazovala hanba naší
nahoty. Zapochybovat nad svou nechutí ke komukoli v úzkosti, že bych
tím mohl být Bohu odporný. Z téhle nejistoty se rodila pokora v prorockém
vidění dávno před Kristem v tušení, že Bůh je takový, jak ho v plnosti
času jeho Služebník zjeví a přiblíží.
Modlící se farizeus k téhle davidovské pochybnosti o sobě ještě nedospěl: „Vidíš, Bože, pochopil jsem a beru tě. Na rozdíl od těch, co jim evangelium nic neříká, jsem na tvé straně. Jen škoda, že nemáš takových
víc…“ To je on, dvojctihodná důstojnost sama! Navzdory své zbožnosti
a dobrému mínění o sobě, nebo právě proto, odešel neospravedlněn (čteme). Bystrost úsudku ani šíře theologického vědění ho k tomu podstatnému a spasitelnému nepřivedla. A darem? To přece nemá zapotřebí jako
tenhleten skrčený tam vzadu, žadonící: „Bože, buï milostiv mně hříšnému.“ A vida, právě on, ten zmetek v očích farizeje, se dovolal. Ne pocitu
vlastní spravedlnosti, ani jen pardonování svého dosavadního způsobu
života, ale ospravedlnění jako vnitřního uschopnění ke změně. K onomu:
„Jdi a nehřeš více.“ Z ponížení dosáhl na předpoklad konání spravedlnosti, té slitovné a odpouštějící, jíž se sám dovolal (vzpomeňme Zachea).
Ten člověk u vědomí své mizérie a všelijaké hříšnosti okusil moc Božího
slitování, která se mu stala mírou všeho, a způsobem vztahu ke všem. To
je ospravedlnění: Mnohem větší pravdou než všecka naše hříšnost a než
viny a dluhy těch druhých, než zkaženost všeho světa kolem nás je Boží
milosrdenství. Jeho spravedlnost nás nerozpočítává podle výkonu či dluhu, ani na hříšné a bezúhonné, ale na pyšné a pokorné.
Tím nejlepším, na čem si zakládáme, máme Krista na svědomí. Komu
to při pohledu na vlastní přirozenost dochází, ten se přestává srovnávat
s pokleslostmi druhých, ale vidí sebe i je už navždy ve světle vírou přijaté
280
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Boží milosti. Proto dal nebeský náš Otec Syna, protože bez otřesného sebenalezení mezi jeho katy by sotva co proniklo naší hroší kůží k pokání
a obrácení, k radikální proměně a záchraně.
Vrátíme se však ještě krátce do domu Šimonova. Znenadání se tu objevila žena pochybné pověsti. Nezvána, ale ani hned nevykázána. Jen ji se
zjevnou nechutí přehlíželi. Třeba si na ni netroufli. Mohla mít vliv a krásky
bývaly nebezpečné (tančící Salome). Také ona, jako by těch kolem nebylo, mlčky se sklání a ošetřuje Ježíšovi nohy. (Chodili tehdy hodně naboso
a nohy bývaly otlučené a zraněné.) V slzách, s odzbrojující láskou a oddaností a přece promyšleně a s přípravou se ujímá té nízké služby. (Přinesla, co měla nejvzácnějšího.) A ostatní?
Dělají dál jako by nic, ale nemohou nedýchat vůni té oběti. Chtě nechtě je středem pozornosti. Hostitel v rozpacích shledává, že na protest
z jeho strany je už jaksi pozdě. Jenom ten, komu se ta perzóna tak bezostyšně věnuje, by se ještě mohl ohradit. Kdyby byl prorok, dávno by
poznal, co je zač. Ale on ji nechá, on to bez protestu přijímá! A trapnost
se pokouší rozptýlit naivní anekdotou o pošetilém věřiteli, který si, blázen, myslel, že se odpuštěním dočká lásky dlužníků. Úsměvná představa
o citové kompenzaci oddlužení… „Zdá se, Mistře, že (pokud vůbec) pak
víc by měl milovat ten, jemuž víc odpustili,“ odpovídá hostitel spíše ze
slušnosti. Nikdo se nenadál, že to Ježíš takhle otočí:
„Vidíš tu ženu, Šimone? Její láska vypovídá o velikém odpuštění (jak
jsi pověděl). Vírou dosažené rozkvetlo tady v tvém domě laskavou pozorností. Jsi svědkem události Boží milosti. Ženo, odpuštěni jsou tobě hříchové. Víra tvá tě k spasení přivedla. Jdi v pokoji.“
Komu se málo odpouští, kdo si málo nabral z Boží milosti, protože se
mu zdá, že to nemá zapotřebí, málo miluje. Jak se pak ale zmůže na
lásku z celého srdce svého, ze vší své duše a ze vší mysli své a ze všech
mocí svých, kterou Bohu dluží? Komu se málo odpouští, na to nemá. Jak
je to pak ale s jeho spasením?
I takhle spravedlivý toliko z víry bude živ. Toliko vírou obživne k vynalézavosti lásky, přízně a nebe otvírající milosti. Vírou, jejímž rozsévačem je Bůh: Ujímá se v pokání a roste z pokory. Rodí umění života, které
je nadějí světa a smyslem ospravedlnění. Amen.
V Luhu nad Morání, 11. srpna 2002
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
44.
„Pokropím vás vodou čistou a čisti budete ode všech poskvrn vašich. … a dám
vám srdce nové a ducha nového dám do vašeho nitra. Odejmu srdce kamenné
z těla vašeho a dám vám srdce masité, abyste v ustanoveních mých chodili
a dbali mých soudů a činili je.“
Ez 36,25–27
L 18,9–14
I řekl také proti některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných za nic
nevážíce, podobenství toto: Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden
farizeus a druhý publikán. Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji
tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu. Publikán
pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože,
buï milostiv mně hříšnému. PravímŅ vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu
svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje,
bude povýšen
L 7,36–50
Prosil ho pak jeden z farizeů, aby jedl s ním. Pročež všed do domu toho farizea, posadil
se za stůl. A aj, žena v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za stolem
v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti. A stojeci ze zadu u noh jeho
s pláčem, počala slzami smáčeti nohy jeho a vlasy hlavy své vytírala a líbala nohy jeho
a mastí mazala. Uzřev pak to farizeus, kterýž ho byl pozval, řekl sám v sobě tak: ByŅ
tento byl prorok, vědělŅ by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo hříšnice
jest. I odpověděv Ježíš, dí jemu: Šimone, mámŅ něco povědíti. A on řekl: Mistře, pověz.
Dva dlužníky měl nějaký věřitel. Jeden dlužen byl pět set peněz a druhý padesát.
A když neměli, odkud by zaplatili, odpustil oběma. Pověziž tedy, který z nich více bude
jej milovati? I odpověděv Šimon, řekl: Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil. A on
řekl jemu: Právě jsi rozsoudil. A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel
jsem do domu tvého, vody nohám mým nedal jsi, ale tato slzami smáčela nohy mé
a vlasy hlavy své vytřela. Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepřestala líbati
noh mých. Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí mazala nohy mé. Protož
pravím tobě: OdpuštěniŅ jsou jí hříchové mnozí, neboŅ milovala mnoho. KomuŅ se pak
málo odpouští, málo miluje. I řekl jí: OdpuštěniŅ jsou tobě hříchové. Tedy počali, kteříž
tu spolu seděli za stolem, říci sami mezi sebou: Kdo jest tento, kterýž i hříchy odpouští?
I řekl ženě: Víra tvá tebe k spasení přivedla. Jdiž u pokoji.
O Boāí moānosti: L 18,9–14; L 7,36–50
283
O BOŽÍ MOŽNOSTI
Dva jdou k bohoslužbě. Dva rozdílného ražení, aby se modlili. Potkáváme
je už na začátku bible: bratr Kain a bratr Ábel. Jeden váhavě a s ostychem
postává vzadu. Netroufá si ani oči k nebi pozvednout. Druhý, jak je zvyklý, jde bez okolků rovnou k věci:
„Bože, jsem dobrej. Děkuju ti, že jsem se ti tak nějak poved. Že nejsem
jako ostatní, co jdou proti tobě; nebo jako i tenhle zmatený obejda tady…“
Uvítal by ovšem lepší společnost, ale prozradit nelibost se mu zdá jaksi
pod úroveň. Důstojně se ovládá. Dávno se kultivovala brutalita kainovského znechucení; ale prodlévat s kdekým v domě modliteb je stále mrzuté: brát zde na vědomí všelijak pochybné existence… Člověk by očekával, že i Bůh se spravedlivě odtáhne a zřetelně distancuje. Farizeovi je
trapně i za něho a jistě to jeho Svatost ocení. Doufá v uznání a sebepotvrzení:
„Postím se dvakrát týdně, Bože. Desátky dávám ze všeho, co mám, atd.,
atd.“, odříkává svou modlitbu, ale nedokáže se náležitě soustředit. Rozmrzelý a nesvůj brzy odchází kolem přikrčeného autsajdra publikána:
Nelze si nevšimnout, jak se tu tenhle „takyžid“ zlodějská prezentuje! (Bohém a nemrava? výpitka? houmlesák? úchylák? pederast? feŅák?… Každý
si dosaïme svého Ábela, svého publikána, člověka „jiné krevní skupiny“,
jak vzdycháme a nesnadno prodejcháváme zůstat s takovým pod střechou
téže milosti. Leckoho znervózní už exaltovaný charismatik, anebo naopak
příliš vlažný a tradiční evangelík…) A tak odchází z bohoslužby neospravedlněn do domu svého, jak definuje takový stav duše Ježíš.
Ale vraŅme se k podobenství: Vzadu v koutě, cele pohlcen svou nouzí
před Bohem, publikán vyznává svá mnohá Boha zarmoucení a želí své
nehodnosti: „Buï milostiv mně hříšnému…“ A hle, odchází akceptován;
přijat k tomu, co živí svět; nezavržen, ale přizván k Boží spravedlnosti
jako novému zadání; obdařen novou perspektivou z milosti; vytažen z deprese a beznaděje „bláta bahnivého“ (slovy žalmisty).
284
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
„Obětí Boží (tedy cestou, způsobem a klíčem obnovy hříchem zpustošeného obecenství s Bohem) je duch zkroušený“, sděluje svou zkušenost
modlitebník v 51. žalmu. A „vírou lepší oběŅ byla ta Ábelova (píše apoštol
Židům 11,4). Pro víru obdržel svědectví spravedlnosti a vědomí, že Bůh
jeho dary přijal. A skrze tu víru, přestože umřel, ještě mluví.“ (A nejspíš
právě proto.)
„Spravedlivý“ resp. „ospravedlněný“ je v bibli člověk…: Snad vzorňák
bez výtky? dbalý příkazů a ustanovení?… Spravedlivý podle bible je především člověk milosrdný, slitovávající se a odpouštějící. A stává se takovým jedině pokáním před Bohem: Zeštíhlením svého „já“; úlevným uvolněním zácpy sebou samým. Pokání nás přidržuje v pokoře a činí srdce
citlivým. Probouzí náš zájem o Boha i zájem o bližního a umožňuje porozumění.
Naproti tomu sebevědomí a pýcha, žádající pozornost a uznání pro sebe, člověka izoluje a mýlí: Seshora, kam se povyšuje, na sebe nevidí
a připadá mu, že už jenom v něm má Pán Bůh na světě opravdové zastání…, třebaže pohříchu ve své blízkosti pořád ještě trpí i ty, co za to
nestojí a nestydatě se roztahujou, až se to normálního člověka osobně
dotýká…
Zuřivý Kain i rozmrzelý farizeus by s chutí zašlapali do země tohle spiknutí šmejdu: a pokud rovnou nezlikvidovat, pak alespoň to naplno říct
a vykřičet; roznést je a znemožnit už kvůli té spravedlnosti: Každému přece, co mu patří, že? „Bože, děkujeme ti, že nejsme jako oni…“
Jak neprůstřelné! Zaštítěni literou zákona spravedlivci nepotřebují pokání, konstatuje Ježíš. Pokud své farizejské oko zrovna k nebi nepozdvihují, hledí skrz prsty na jiné… A vyvstává otázka, kde vzít i pro takové
naději. Nejtěžším a nejbolestnějším podnikem Spasitele bude pohnout
i srdcem takhle kamenným.
Lukáš vypravuje, jak jeden z farizeů přišel za Ježíšem s prosbou a pozváním ke stolu. Jíst společně chléb bývalo projevem úcty a přátelství.
Přes napětí a stupňující se nevraživost ze strany těchto strážců zbožnosti
(L 5,30; 6,11) Ježíš přijímá. Tichý a pokorný srdcem se posadí mezi ostatní, vlastně ulehne, jak bývalo zvykem, k nízké tabuli. Patrně šlo tentokrát v domě farizee Šimona o stolní společnost ne zcela uzavřenou, jakou
pořádali vzdělanější Židé po řeckém způsobu. Jakési symposion učeného
rozprávění s pohoštěním, kam měli přístup i nezvaní. Ježíš s učedníky
byla početná návštěva. Síň se zaplnila a hle, na scénu vstupuje žena.
Dost možná osobnost, na kterou jen tak někdo neměl: trochu extravagantní, světácká a mondénní, zřejmě však respektovaná. Nikdo jí cestu
„A já jsem ho neznal…“ J 1,31.33
286
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
nezastoupil. Leccos se o ní proslýchá, ti zbožnější ji dávno nezvou. Pro ně
je to hříšnice.
Možná, že už předtím našla u Ježíše zastání. Z vyprávění lze vytušit, že
tomuhle setkání ve farizeově domě cosi mezi ní a Mistrem předcházelo.
Cosi, co ji teï znenadání pohnulo k nezadržitelnému (ostatním kolem
zcela nesrozumitelnému a trapnému) pláči. Nezvána, v slzách zahrne Ježíše vděčností a oddaností až důvěrnou a bez zábran…
Lidi zírají. A Šimon? Nadál by se aspoň náznaku Mistrovy nevole a rozpaků, aby měl důvod obtěžující z domu vyprovodit… Ale zdá se, že to
Nazaretský trpí. Hleïme, nechává si to líbit od té osoby! Je tu cizí; zřejmě
se neorientuje. Divný učitel a prorok! Jak může nevidět, co je tahle zač?!
Incidentem u Ježíšova lehátka poněkud vyveden z míry, Šimon prodlužuje mlčení. Všem je jasné, komu patří to trapné ticho a významné pohledy, a Ježíš reaguje:
„Odpověděv…“ čteme, odpověděv na nevyslovené a ve vzduchu visící,
dí: „Mám cosi na mysli, Šimone, co bych rád pověděl.“ Nebude to tedy
hostitel, kdo zahájí. Ostatně tou scénou už je jaksi zahájeno. AŅ tedy mluví! AŅ to vysvětlí, Nazaretský !!
Připomeňme si, že rabínská moudrost považuje vše, čím člověk vládne,
za svěřené od Boha. Každé zneužití a zmarnění čehokoli v životě nás pak
činí Božími dlužníky. Dlužníky bez možnosti se vyplatit, odkázanými na
milost. Všichni tedy chápou, co tento Ježíš svým podobenstvím předkládá: prostou, až příliš prostou lekci o vztahu člověka k Bohu. A Šimon na
otázku po míře lásky těch dvou omilostněných dlužníků opatrně odpovídá: „Mám za to, že ten bude slitovného věřitele víc milovat, komu víc odpustil.“ Logicky, řekli bychom.
„Právě jsi rozsoudil,“ chválí Ježíš. Jenomže pak naprosto neslýchaně
dělá, jako by aktérem odpouštění a nositelem milosti pro hříšníky byl on
sám. Položí rovnítko mezi pozornost a lásku ke své osobě a k Bohu: Vody
jsi mi nepodal, Šimone. Nepolíbils. Olejem hlavu nepomazal… Ale tato?
Zkus to, podívej se bez předsudků, bez pohoršení a uvědom si, co vidíš.
Jestliže tolik zde pro mne, v ponížení před vámi, činí tahle žena, copak to
neznamená, že víc, mnohem víc nežli ty, víc nežli vy všichni přijala? Miluje mnoho v pevné víře, že je jí odpuštěno. JE ! Nikoli „aby bylo“. Už není
určena svou minulostí, ale tím, co se jí otvírá. Její přítomností a budoucností je láska. Miluje z celého srdce a ze vší své duše; ze vší mysli
své i síly své… Nepřipomíná ti to něco, Šimone? Odpuštěni jsou jí hříchové mnozí a tebe to pohoršuje? Je čistší, než si myslíš. Obrátí se k ženě:
„Jsou ti odpuštěny hříchy.“
287
O Boāí moānosti: L 18,9–14; L 7,36–50
„A to už je vrchol! Nehoráznost!“ mumlají mezi sebou: „V zákoně a ustanoveních to nemá obdoby! Rouhá se.“ Je jim nevolno: Ty slzy! A vlezlá
vůně! Žádný respekt k jistým mezím! Všecko se jim to z duše protiví:
„Kdo je tento, že i hříchy odpouští?!“
Odpouští? Spíše prorocky prohlédá a rozkrývá hlubiny vztahu Boha
Otce k člověku a zjevuje pravdu jeho milosti a slitování – moc proměny
člověka a uschopnění k lásce. K lásce jako způsobu bytí Boha a bytí s Bohem. A o tom mluví. Svědčí o tom, co vidí, ale jeho svědectví žádný nepřijímá…
„Tvá víra, ženo, víra neotálející s láskou a bez okolků jednající, tě přivedla k spáse. Jdi v pokoji.“
Co se tu zjevuje? Že ne na spravedlivce a hříšníky se dělí svět, ale stav
našeho srdce nás ve shromáždění rozpočítává na ty vně a na ty uvnitř.
A bezpečně do toho vidí jedině Bůh. Dal svého Syna, abys pochopil, jaks
mnoho dlužen. V zrcadle Velkého pátku můžeš poznat, jak vypadáš. Objevit, co ve své přirozenosti stále ještě máš z těch, co Krista křižovali,
nahlédnout svou vlastní spravedlnost jako velmi hřešící a smrtonosnou.
Anebo taky můžeš odejít a hned zapomenout… (Jk 1,23.24). Ale Ukřižovaný trvá. Trvá ne jako jedna z dávných událostí pro milovníky historie,
ale jako společný jmenovatel osobní zadluženosti každého z nás. Navždy
umlčel každé naše: „Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé.“ Všichni
jsme vinni a v jeho smrt pokřtěni (říká apoštol). V tom, co se stalo, namočeni… Vzkříšením ukřižovaného Syna pak Bůh Otec žalář otvírá. Otvírá
vězení dlužníků a nabízí svobodu: v Ježíši Kristu dokonal naše vykoupení ze sebeklamu pýchy i z deprese poznané pravdy o sobě. Svědectvím
o Otci – jaký že je Bůh – nás Syn zbavuje strachu a zmocňuje k novotě
života v lásce. Amen.
V Luhu nad Morání, srpen 2003
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
45.
„Milostí spaseni jste skrze víru a to ne sami ze sebe, dar je to Boží. Ne ze
skutků, aby se někdo nechlubil. Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu
Ježíši ke skutkům dobrým., které Bůh připravil, abychom v nich chodili.“
Ef 2,8–10
J 1,35–42
Druhého pak dne opět stál Jan a z učedlníků jeho dva a uzřev Ježíše, an se prochází,
řekl: Aj, Beránek Boží. I slyšeli ho ti dva učedlníci mluvícího a šli za Ježíšem. I obrátiv
se Ježíš a uzřev je, ani jdou, dí jim: Co hledáte? A oni řekli jemu: Rabbi (což se vykládá:
Mistře), kde bydlíš? Dí jim: Poïte a vizte. I šli a viděli, kde bydlil, a zůstali u něho ten
den; nebo bylo okolo desáté hodiny. Byl Ondřej, bratr Šimona Petra, jeden z těch dvou,
kteříž byli to slyšeli od Jana a šli za ním. I nalezl ten první bratra svého vlastního
Šimona a řekl mu: Nalezli jsme Mesiáše, což se vykládá Kristus. I přivedl jej k Ježíšovi.
A pohleděv naň Ježíš, dí: Ty jsi Šimon, syn Jonášův, ty slouti budeš Céfas, což se
vykládá Petr.
L 5,1–11
Stalo se pak, když se zástup na něj valil, aby slyšeli slovo Boží, že on stál podlé jezera
Genezaretského. I uzřel dvě lodí, any stojí u jezera, rybáři pak sstoupivše z nich, vypírali
síti. I vstoupiv na jednu z těch lodí, kteráž byla Šimonova, prosil ho, aby od země
odvezl maličko. A posadiv se, učil z lodí zástupy. A když přestal mluviti, dí k Šimonovi:
Vez na hlubinu, a rozestřete síti své k lovení. I odpověděv Šimon, řekl jemu: Mistře, přes
celou noc pracovavše, nic jsme nepopadli, ale k slovu tvému rozestru sít. A když to
učinili, zahrnuli množství veliké ryb, tak že se trhala sít jejich. I ponukli tovaryšů, kteříž
byli na druhé lodí, aby přišli a pomohli jim. I přišli a naplnili obě lodí, tak že se
pohřižovaly. To uzřev Šimon Petr, padl k nohám Ježíšovým, řka: Odejdi ode mne, Pane,
neboŅ jsem člověk hříšný. Hrůza zajisté byla jej obklíčila i všecky, kteříž s ním byli, nad
tím lovením ryb, kteréž byli popadli, a též Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteříž byli
tovaryši Šimonovi. I dí Šimonovi Ježíš: Nebojž se. Již od tohoto času lidi budeš loviti.
A přivezše k břehu lodí, a všecko opustivše, šli za ním.
J 13,34–38
Přikázaní nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás,
abyste i vy milovali jeden druhého. Po tomŅ poznají všickni, že jste moji učedlníci,
budete-li míti lásku jedni k druhým. Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpověděl
mu Ježíš: Kam jdu, nemůžeš ty nyní jíti za mnou, ale půjdeš potom. Dí jemu Petr: Pane,
Milostí skrze víru:
J 1,35–42; L 5,1–11; J 13,34–38; J 21,13–17
289
proč bych nemohl nyní jíti za tebou? Duši svou za tebe položím. Odpověděl jemu Ježíš:
Duši svou za mne položíš? Amen, amen pravím tobě: NezazpíváŅ kohout, až mne třikrát
zapříš.
J 21,13–17
I přišel Ježíš a vzal ten chléb a dával jim i rybu též. To již po třetí ukázal se Ježíš
učedlníkům svým, vstav z mrtvých. A když poobědvali, řekl Ježíš Šimonovi Petrovi:
Šimone Jonášův, miluješ-li mne více než tito? Řekl jemu: Ovšem, Pane, ty víš, že tě
miluji. Dí jemu: Pasiž beránky mé. Řekl jemu opět po druhé: Šimone Jonášův, miluješ-li
mne? Řekl jemu: Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji. Dí jemu: Pasiž ovce mé. Řekl jemu
potřetí: Šimone Jonášův, miluješ-li mne? I zarmoutil se Petr, protože jemu řekl potřetí:
Miluješ-li mne? A odpověděl jemu: Pane, ty znáš všecko, ty víš, že tě miluji. Řekl jemu
Ježíš: Pasiž ovce mé.
MILOSTÍ SKRZE VÍRU
Už podruhé Jan Zachariášův veřejně oslovuje Ježíše z Nazaretu. Muž
pouště, křtitel a prorok vybízející k pokání a víře v evangelium Boží svrchovanosti: „Tvůj Bůh, Izraeli, je král!“ Už podruhé zvedá paži oděn kusy
velbloudího rouna: „Hle, Beránek Boží… ten, který snímá hřích světa.
Připravujte cestu Páně! Napřimujte jeho stezky! Naplnil se čas. Je blízko
Boží království. Já křtím vodou; za mnou jde, který bude křtít Duchem
svatým a ohněm… ON sejme zlořečení – kletbu lidského světa. Lékař nemoci, která se týká všech – všeho stvoření svévolí odcizeného Stvořiteli,
živému Bohu Otci, dárci hojnějšího života, pravého a věčného.
Hle, působce zdraví a nápravy všech věcí. Beránek, který snímá hřích
Boha-prázdné osobivosti světa lidí. Snímá z duše svévolné Boha-nedbání
a zařizování se ve svěřeném životě po svém, rozpouští naši uzavřenost
a zahlcenost sebou samými. Snímá ne-pravost našich velikášských koncepcí a světodějných řešení bez Boha, aby udělal znovu místo Stvořitelově záměru, Jeho myšlení, vůli a vládě, jeho slávě v nás. Ne autoritou
a příkazy panovníka, mentora či učitele (tím vším ON bezesporu také je),
ale hřích světa snímá jako Beránek vedený k zabití. Svou krví na našich
veřejích otevře a zabezpečí nové vcházení a vycházení, novou existenci
poutníků na cestě pravé svobody a spásy.
290
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Nikoho nenutí… Nenaléhá; jen otvírá. „Jsem dveře,“ říká, dveře z tvé
osamělosti a úzkosti, z pocitu nesmyslnosti všeho, ven z oploceni a opevnění vůči všem, k pastvě; do bezpečí, které ti bude k životu. Nezdá se ti
to? Tak se zapři a pojï přece. Pojï za mnou…
Nemusíš. Nemáš cosi spolknout na povel a s nechutí (Ř 8,5). Ale můžeš. Můžeš si svobodně, s ochotným srdcem oblíbit, zamilovat si výhled
víry a naděje a vykročit pro změnu s radostí. A tohle (stane-li se to při
tobě) je milost. O tom tu dneska mluvíme. Svou milostí nám Pán Bůh
především odpouští. Nikoli však aktem vladařské amnestie. Odpouští nám
svou bolest. Přijímá nás, vnitřně zmocňuje a duchovně uschopňuje; pověřuje a posílá. Je s námi a má to tak být věčně. Budoucnost s ním začíná teï a tady. „Milostí jste spaseni,“ JSTE , říká apoštol. Dar je to Boží:
Dar správné orientace nyní i vždycky. Staré pominulo. Milosrdný Bůh to
odklidil z cesty tomu, co přichází. „Nové všecko učiněno jest.“
Pozorujeme však, že spása, jakkoli nabídnutá všem, se žel všem společnou zkušeností ani obecným stylem života nestává. Ze vší té spousty lidí,
které oslovil, to nakonec Pavel vzkazuje jen úzkému kruhu křesŅanů v Efezu: Milostí se ta obecná možnost a široká nabídka ujala právě při vás. „Bůh
zajisté chce, aby všichni a všelijací lidé přišli ke známosti pravdy“, 1Tm 2,4,
ale přemnozí odmítli a mnozí odmítnou… Milostí jste vy přijali a milost vás
aktivuje („milostí jste stvořeni v Kristu Ježíši“) ke konání spasení: k činům
dobra – k dobrým skutkům, které Bůh připravil, abyste jimi existovali –
abyste konali své nové bytí v konkrétních situacích tady a teï.
Tohle dílo milosti Stvořitele pro hynoucí svět lidí předzvěděl a předznamenal a tváří v tvář Ježíši z Nazaretu prorocky vytušil Zachariášův
Jan. Jeho prohlášení o pozoruhodném poutníku z Galileje zaujalo dva
z jeho učedníků tak, že se pustili za ním a zůstali u něho přes noc. Strávili čas s Ježíšem a uvěřili. Ondřej, jeden z nich, ráno představil nového
Mistra svému bratru Šimonovi, rybáři od Genezaretského jezera: „Nalezli
jsme Mesiáše…“ Sotva si lze představit v tom čase vypjatého očekávání
senzačnější sdělení. Ovšem i rozpaky budící a zpochybňované.
Ondřej jako první zde vyznává Nazaretského Ježíše jako Krista. Ale
Šimon má svou hlavu. „Budou ti říkat Kéfas; Petr“, poznamenal Ježíš.“
Skála, Skalák“ značí pevnost, ale i tvrdou palici. O dalším Jan mlčí. Dál
nemá co říct. Je to na tobě, Šimone…
Podle ostatních evangelistů přijal Ježíš v Betabaře u Jordánských brodů
od Jana křest a pobýval nějaký čas na Judské poušti, nežli se vydal na
sever do Galileje se zvěstí o Božím království a s výzvou k pokání (Mt 4,17).
Tam pak, na břehu jezera, znovu potkává Šimona.
Milostí skrze víru:
J 1,35–42; L 5,1–11; J 13,34–38; J 21,13–17
291
Prazvláštní okolnosti toho setkání rybáře vylekaly: „Odejdi… Odejdi ode
mne, Pane (jako by říkal, nech mne, aŅ si žiju po svém, vyber si líp), jsem
hříšný člověk…“ Ale přece tohle sebepoznání a vyznání prolamuje tvrdou
skořápku a syn Jonášův vidí, že jestli někdo, pak tento Ježíš. ON jediný
s tím může něco udělat. Beránek Boží (vzpomněl si). Beránek, ale očividně žádná chudinka. Má moc tenhle Ježíš a nejspíš i moc, člověče, nad
tvou svévolí a Boha-prázdnotou; podivný beránek! „Neboj se (slyší Petr,
tvrïas a nebojsa od vody, a nechá si to líbit), od tohoto času bude všecko
jinak. Vypluješ se mnou mou cestou, cestou Boží za člověkem. Lidi budeš loviti.“
„Od tohoto času,“ neznamenalo pro Petra jen „odteïka“, ale bylo v tom
ještě cosi jako pozvání odjinud k hodnocení jinou předností v poměrech
daných časem toho Nazaretského, časem Syna člověka… Něco se s tebou
děje, Šimone. Přestáváš být určen svým živobytím a respektem mezi
kumpány. Vírou ses spojil s tím, který má slova věčného života. Jdeš
jinak a nově a občas je ti jako pod sloupem ohnivým a oblakovým. Poslán před jeho tváří s výzvou k pokání a víře v evangelium Božího království pociŅuješ i zmocnění. Už ne jako kuráž, ale vnitřní uschopnění. Připomíná to proroky. To o účinku Nové Smlouvy. Takže to dokážeš. I ty
budeš milovat celým srdcem a bratru odpustíš sedmasedmdesátkrát…
Taky tvůj hřích (jako ten všeho světa) působí neschopnost pohnutí milosrdenstvím a nedostatek lásky: Nezájem, křivé pohledy, podezíravosti,
špatně skrývanou nechuŅ, násilí nevybíravých slov a bezohledných činů.
Neochotni milovat se navzájem odcizujeme, ale trápíme především Pána
Boha. Uhýbáme osvobozující moci jeho milosrdenství, přízně a milosti.
Zůstáváme mimo. Vně jeho království, neschopni žít z jeho dobroty… Ale
tento Ježíš na to má, aby ti pomohl od obav, že by sis zadal laskavou
náklonností; vykoupí tě z moci nálad a diktátu žádostí a tomu spasitelnému umění tě vyučí.
Šimon uvěřil a postupně mu to dochází, jako nám, jak svou láskou
Bůh v Ježíši Kristu otvírá samotku naší nelásky: „Já jsem dveře,“ řekl.
Kde jsi zůstal dlužen, ON jedno s tebou, ON přebývaje v tobě, činí zadost
věřitelům tvé lásky, jimž bys ji sám odepřel. Zastává se tvých dlužníků,
jimž vyčítáš lhostejnost, nedostatek uznání a laskavosti. Pro něho zatoužíš po odpuštění a dokážeš odpustit.
Tímhle se církev liší od náboženských společností. Jsme shromážděním lidí, jejichž život je skryt s Kristem v Bohu. ON je náš život, naše
cesta i pravda. Pomyšlení na jeho utrpení zaviněné i námi a kvůli nám
(„vydán je přece pro hříchy naše“ – pro převrácenost svých soudců a katů
292
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
tenkrát, kterou však shledáváme i při sobě Ř 4,25). Položil svůj život, aby
nám nastavil zrcadlo. A najít se v události Velkého pátku mezi těmi spravedlivci tenkrát, otřásá naším sebevědomím. Jeho kříž vypovídá, že v nás,
v naší přirozenosti, nepřebývá dobré. Trápíme toho, který nás miluje. Namočeni v tom nehorším – pokřtěni v jeho smrt (Ř 6,3) – chopme se, spolehněme cele na jeho křísící stvořitelskou milost. Zemřeli jsme s ním, abychom s ním vzkříšeni v novotě života chodili (píše apoštol); abychom nežili
už sami sobě, ale skrze něho vcházeli a vycházeli a konali své spasení,
ve hmotném, tělesném a stvořeném zpřítomňovali to Boží – i tehdy, když
poznáváme vlastní svou nedůtklivost a příkrost, urážku i uraženost, ješitnost a odsuzování zahanbeni zármutkem jeho tváře. Milostí k pokání
nás vychovává, přetváří a mění. Činí nás pro příště lásky schopnějšími.
„Jako v nebi tak i na zemi,“ se modlíme vyhlížejíce tu možnost. Proto si,
vlastním selháním navzdory, ještě troufáme a vírou v té milosti stojíme.
„Konejte své spasení,“ píše Pavel přátelům do Filipis. Uskutečňujte spásu
svých postojů, tužeb a žádostí. Konej spásu svých vztahů, svého myšlení, člověče, vzkříšením starých slov novými významy: Miluješ?
„Miluješ mne, Šimone?“ konečně se toho dotkl Zmrtvýchvstalý v mlhách
ranního jezera. „Pane, vždyŅ ty víš všecko. Ty víš, že tě miluju,“ opakuje
potřetí a do konce života to bude zahanbeně šeptat k smrti potupenému
Příteli. V slzách jako děcko. Směšné. Říkají mu Skála… Teï ví, co říká
a myslí svým „miluji“: Pas moje ovce. Opatruj mi beránky. ObraŅ se občas a potvrzuj své bratry… Abyste se milovali, jako jsem já miloval vás.
Po tom poznají, že jste moji…“
„Kdo mne miluje, bude dbát mých slov,“ loučil se s nimi tenkrát, než
ho odvedli: „Kdo mne miluje, bude si hledět toho, co říkám a můj Otec
bude ho milovat a k němu přijdeme a budeme s ním přebývat.“ (J 14,23)
Darem Boží milosti je prohlédnout z časného k věčnému a objevit tohle tajemství křesŅanského života jako bytí s ním a směřování do jeho
budoucnosti. Milostí je otevřít se tajemství nového narození z vody a Ducha v živé naději; otevřít se Božímu zmocnění ke svobodnému jednání
jakoby v jiném časoprostoru: „Bůh nás vytrhl z moci temnosti a přenesl
do království milého svého Syna“ (Ko 1,13). Ne až jednou v nejasné budoucnosti. Apoštol o tom mluví jako o události, z níž žije a na niž vzpomíná.
Shrneme-li, pak milostí, za níž děkujeme, které se dovoláváme a o niž
prosíme, je mít spojení – stálý zřetel k tomu, co nabízí Bůh; a brát pak
svůj život, přijímat svůj každý den z víry pro víru jako styl a způsob sebe-nasazení; pro víru jako činorodost a aktivitu lásky… Amen.
„Nepřipodobňujte se světu tomuto…“ Ř 12,2a
294
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Modlitba:
Bože,
rozprostíráme se před tebou jako ta země, které podivuhodně žehnáš.
Nemáme slov.
Jsme tu s tím, co v nás už vždycky nějak je dávno před řečí: náš pláč
a smích
slova předchází a většinou marně hledá.
Ale toužíme se ti otevřít, vylít srdce, vyjádřit se.
Přijmi to jádro, prosíme, vezmi a obživ ke své slávě.
Jsme hlína, Pane,
projdi se po nás.
Promni a prohněŅ nás nohama zraněnýma,
zraňovanýma tím, co v nás proti tobě povstává,
když nás pozvedáš a přemáháš a děláš jako hrnčíř nádobu k užitku,
abys nám svěřil to nejvzácnější
osvícení své slávy v Kristově tváři,
Otče náš, který jsi v nebesích.
Amen.
V Luhu nad Morání, 24. srpna 2003
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
46.
„Hle, již tedy nejste hosté a příchozí, ale spoluměšŅané svatých a domácí Boží.“
Ef 2,9
Sk 17,22–32
(Atenští zajisté všickni, i ti, kteříž tu byli hosté, k ničemu jinému tak hotovi nebyli, než
praviti neb slyšeti něco nového.) Tedy Pavel, stoje u prostřed Areopágu, řekl: Muži
Atenští, vidím vás býti všelijak příliš nábožné lidi. Nebo procházeje a spatřuje náboženství vaše, nalezl jsem také oltář, na kterémž napsáno jest: Neznámému Bohu. Protož
kteréhož ctíte neznajíce, tohoŅ já zvěstuji vám. Bůh ten, kterýž stvořil svět i všecko, což
jest na něm, ten jsa Pánem nebe i země, nebydlí v chrámích rukou udělaných; aniž
bývá ctěn lidskýma rukama, jako by něčeho potřeboval, poněvadž on dává všechněm
život i dýchání i všecko. A učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na
tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich, aby hledali Pána, zda
by snad makajíce, mohli nalezti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás. Nebo
jím živi jsme a hýbeme se i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina
jeho jsme. Rodina tedy Boží jsouce, nemámeŅ se domnívati, že by Bůh zlatu neb stříbru
neb kamenu, řemeslem aneb důvtipem lidským vyrytému, byl podoben. Nebo časy této
neznámosti přehlídaje Bůh, již nyní zvěstuje lidem všechněm všudy, aby pokání činili,
proto že uložil den, v kterémž souditi bude všecken svět v spravedlnosti skrze toho
muže, kteréhož k tomu vystavil, slouže k víře všechněm, vzkříšením jeho z mrtvých.
Uslyševše pak o vzkříšení z mrtvých, někteří se posmívali, a někteří řekli: Budeme tě
slyšeti o tom podruhé.
Ef 2,12–22
Vy jste byli onoho času bez Krista, odcizení od společnosti Izraele a cizí od úmluv
zaslíbení, naděje nemající a bez Boha na světě. Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteříž jste
někdy byli dalecí, blízcí učiněni jste skrze krev Kristovu. Nebo onŅ jest pokoj náš, kterýž
učinil oboje jedno, zbořiv hradbu dělící na různo a nepřátelství, totiž zákon přikázaní
v ustanoveních, vyprázdniv skrze tělo své, aby ty oboje vzdělal v samém sobě v jednoho
nového člověka, tak čině pokoj a v mír uvodě oboje v jenom těle Bohu skrze kříž, vyhladiv
nepřátelství skrze něj. A přišed, zvěstoval pokoj vám, dalekým i blízkým. NeboŅ skrze
něho obojí máme přístup v jednom Duchu k Otci. Aj, již tedy nejste hosté a příchozí, ale
spoluměšŅané svatých a domácí Boží, vzdělaní na základ apoštolský a prorocký, kdež
jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus, na němž všecko stavení příslušně
vzdělané roste v chrám svatý v Pánu. Na kterémž i vy spolu vzděláváte se v příbytek
Boží, v Duchu svatém.
Was uns treybt?: Sk 17,22–32; Ef 2,12–22
297
WAS UNS TREYBT?
„Ach, co tebou hnulo, bys tak po nás toužil?
Co tě k tomu mělo, abys hříšným sloužil?“ Tak přeformuloval biskup
Jednoty, bratr Jan Augusta, 1541, Lutherovu kardinální otázku: „Was
Christum treybt?“ – „O co jde Kristu?“ Jaká východiska a jaké pohnutky,
jaký je záměr jeho vystoupení, kázání a sebe nešanující přízně a milostí?
Když wittenberský theolog přibil na dveře kostela svých pětadevadesát
thesí a zahájil tak více než sto let po našem Mistru Janovi roku 1517
německou reformaci, bylo Augustovi sedmnáct. Velké kauzy Martina Luthera i jeho švýcarského protějšku, Jana Calvina, hýbou jeho světem.
Co, jaké důvody vedly tenkrát Ježíše z Nazaretu? Byla to vskutku vůle
či potřeba zastoupit hříšníka a vystavit se trestání Boží spravedlnosti jako
beránek k zabití? Byl „raněn a ubit od Boha i ztrápen“, jak si zprvu myslí
o Služebníku Hospodinově Druhý Izaiáš, než pochopí, že to přímo naše
nepravosti a hříchy mu připravily takový úděl mezi námi (Iz 5,34)? Udílí
tudy dobrotivý Bůh hříšníku milost a ospravedlnění z víry, že trestá jeho
vinu v zastoupení vlastně na sobě samém, aby jej ušetřil? Nebo přišel,
aby nepřehlédnutelně rozkryl a postavil před nás, jací že jsme, ti nejlepší
z nás, když mezi námi nevinný takhle dopadne, a aby otřeseným nabídl
duchovní změnu tak hlubokou, že mluví o znovustvoření, radikální rekonstrukci vědomí a proměně srdce, a tak účast na svém království a bytí
v sobě? Pyká Boží Syn za naši minulost, aby vyrovnal naše dluhy? Jakoby určen a podmíněn naším hříchem?
Nebo nás krajně náročnou, zátěžovou mezní situací, jíž pro člověka bezesporu setkání s holou pravdou o sobě je, mění, a milostí k pokání znovu
rodí – tvoří, dotváří, připravuje, vychovává pro svoji budoucnost?
Co se nám zdá o Kristu? V čem kotvíme svým elánem, svou činorodostí
dnes? Jak rozjímáme, oč opíráme svá očekávání a doufání jako křesŅané?
Jak ošetřujeme svoji naději naslouchajíce tomu, co čteme? Jak aktuálně
slyšíme?
298
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Brzy po křtu Janově navázal Ježíš na Křtitelovo: Co tedy dělat? Na jeho
kázání křtu pokání na odpuštění hříchů: „Naplnil se čas, přiblížilo se království Boží, čiňte pokání, věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Řecké slovo metanoia (pokání) znamenalo „pokornou změnu myšlení a postoje, revizi osobního pořadí hodnot, radikální otřes starých priorit i způsobu existence,
spolu s trvalou pohotovostí k takové proměně a návratu k Bohu zjevenému v Zákoně a prorocích, kdykoli člověk rozezná, že se mu vzdaluje“
(L. Brož). O tohle oběma – jordánskému Ponořovateli i kazateli z Nazaretu – od počátku a v prvé řadě šlo. A „plnost času“ znamenala nový eon,
přelom věků působený mocí Nové Boží Smlouvy: Naplnil se čas, kdy nezůstane už jen při lidském předsevzetí a snažení, ale Bůh sám kajícníka
uschopní a darem Ducha promění vstříc své dobré radě a vůli k životu,
jak dávno slíbil ústy proroků (Dt 30,6; Jr 31,31–34; Ez 36,26.7).
Nezpůsobí to křtem vodou, prohlašoval otevřeně Jan, ale „duchem svatým a ohněm skrze mocnějšího, než jsem já, který, třebaže za mnou jde,
předešel mne (1K 10,4). ON musí růst a já se menšit…“
Po Janově křtu Ježíš, nadán a zmocněn Duchem Božím, přináší nevídaný pohled do Boží tváře, neslýchaný převrat myšlení a rozhodující posun v naplnění odvěkého Stvořitelova „uložení času a cíle všech lidí (slovy
Pavlovými), totiž aby hledali Pána, zda by snad mohli nalézti jej, ačkoli
není daleko od jednoho každého z nás“. Tak pozoruhodně vyložil apoštol
athénským intelektuálům Boží stvořitelský záměr z první kapitoly Bible.
„Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podle podobenství
našeho…“ Stvořme ho s velikým, nikdy nekončícím posláním. Ne pro
bájný zlatý věk jako supertvora na počátku všeho, ale s úkolem hledat
Boží tvář (Ž 27,8), a svěřené poznání zjevovat, zpřítomňovat a dávat dál…,
být k jeho obrazu mezi tvory: Milovat oslovujícího jej Dárce všeho a pomocníka účasti na BYTÍ , jehož je základem a plností. Zrcadlit slávu neviditelného ve viditelném světě: láskou, milosrdenstvím, svatostí toho, jenž
Duch jest, jak upozornil Ježíš své učedníky (J 4,24). Ten záměr nebeského Otce, ta výzva Boží je tu od počátku.
V Ježíši, svém Synu, vstoupil Bůh do naší neschopnosti si s tím poradit. V Kristu otvírá novou nehynoucí možnost života v naplnění tohoto
ustavujícího nás poslání. A nevyhneme se otázce, jak s ní ve smyslu
prapůvodního stvořitelského zadání nakládáme. Jak přesvědčiví jsme
svým vyznáním Boha všemu stvoření teï v Nové Smlouvě, v nové šanci pro život jinak a jinde, Bohu blíž. Z láskyplné vůle nebeského Otce
se tak buï živou vírou účastníme života věčného, nebo se vlastní vůlí
s plností života a smyslu míjíme nicujíce v prohrách a zotročeních ne-
Was uns treybt?: Sk 17,22–32; Ef 2,12–22
299
-bohy, anti-bohy a super-bohy, které si náhradou vymýšlíme sami proti
sobě, proti bližnímu a proti svému Stvořiteli. Tohle poznání inspirovalo
apoštoly.
Strádáme nemocí k smrti a Bůh spolutrpí našimi vinami, bez-Božností
svého stvoření. Na Ježíši ukázal, s jakou bolestí pracuje na možnosti hojnějšího života pro nás, zaměstnávající jej svými hříchy a obtěžující svými
nepravostmi (Iz 43,24). „Z očí mých tekou slzy bez přestání (praví Hospodin ústy Jeremiáše), neboŅ zdrcena bude velmi velice panna, dcera lidu
mého ranou náramně bolestnou…“ (14,17).
Kdo je jako Hospodin plačící nad svým stvořením? „Kdo je Bůh silný,
podobný tobě?“ (Mi 7,18). Sám přišel a přichází. Sebe sama vydává v plen
hubitelům svých poslů a proroků: Bůh – Syn člověka – obraz Boha neviditelného – prvorozený všeho stvoření (Ko 1,15). První v těle, jemuž se
otevírá nebe, první v čele těch, které znovu rodí v Duchu a pravdě (J 3).
Bratr Jan Augusta v modlitbě vítání Krista Krále zpívá: „Chtěls nám
bratrem býti…“ Ve zkratce takhle rozumí, was Christum treybt. Chtěls
nám bratrem býti. A my? My jsme tě, zastoupeni tenkrát zbožnými a spravedlivými z lidu, který sis vyvolil a zamiloval, odmítli. Odsoudili jsme tě
a popravili, dodnes k tomu nakloněni. Vinen svým božstvím, zabitý mezi
námi je Ježíš zviditelněním toho, co se v nás, Bohu odcizených hříšnících
(ne-bozích nebohých) vždy znovu děje a z nás překypuje. Sevřeni pochybnostmi a ztrátou výhledu, ztrátou iluzí o nějakém vyšším smyslu se my
postmoderní cynicky natřásáme nad každou nabídkou pomoci a řešení
a spásy. Hlásáme zbezvýznamnění Pravdy mezi pravdami a smrt Boha,
ačkoli vlastně k jeho podobě stvořeni hubíme toliko Bohem obmýšlené
nadání Boha v sobě k věčné své škodě. Jako za Pontského Piláta a Kaifáše
trápíme, zraňujeme, ubíjíme Milosrdného, zabíjíme Boha mezi námi.
A co na to Bůh? Jeho poselství a křesŅanské svědectví takovému člověku a světu, vší vině a hříchu navzdory, trvá na milosti. Není hlasem
pomsty a trestání, ale slovem VZKŘÍŠENÍ . Evangeliem vzkříšení z mrtvých
toho, jejž, člověče, v sobě ubíjíš. Navzdory všemu smrtonosnému v nás,
Bůh křísí Krista Ježíše a slouží nám tím (světe div se) slouží nám tím
neuvěřitelným k víře. K živé víře, totiž k obratu života ve vzkříšení k radikálně novému. Mocí vysvobozující z úzkosti nesmyslu a prázdnoty, mocí
zbavující svět osudové podmíněnosti a závislosti na spáchaném, na tom,
co bylo, znovu člověka rodí ke svobodě života s ním…
„Bůh, protože chtěl, zplodil nás slovem pravdy, abychom byli prvotiny
nějaké stvoření jeho“ (Jk 1,18) a divem; divadlem i tomuto světu dnes
(1K 4,9).
300
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Vzkříšení k novotě života je nadějí člověka – bytosti duchovní. Reálnou
nadějí znovu najít dávno ztracenou nit, znovu se chytit v zapomenuté roli
být k obrazu neviditelného Boha uprostřed viditelného stvoření-zrcadlením jeho slávy. Spatřit slávu Boží v tváři Ježíše Krista znamená totiž
být jí proměňován k jeho podobě“ (2K 3,18; 4,6; srovnej Ef 1,18).
Posel Boží a prorok Jan Zachariášův, viděl s Božím královstvím přicházet soud. Soud jako oheň spalující plevy Boha-prázdnoty a pyšné
svévole. Viděl sekeru u kořene jalového stromu a ze Zákona předjímal
trestání stíhající zavinění. Spásu pak viděl v ovoci pokání na odpuštění
hříchů – v opouštění všelijak slibné, lákavé a příjemné ne-pravosti a ve
snaživém činění krušné a obtížné pravdy. Ve snášení potíží a soužení pro
naději Bohem zaslíbené země za obzorem. Za horizontem Zákona Mojžíšova. Duch mu však neskryl, jak se tahle šance záchrany menší: „ON musí
růsti…“
Ježíš – prostředník Nové Smlouvy – mluví o soudu jako o příchodu
světla do poměrů tmy. Světla rozeznání, kdo je kdo, a rozkrytí tajemství
Boha Krále: S královstvím Božím je to jako s pozváním na slavnostní
večeři; jako s možností být přitom, když král strojí hostinu. Vejít znamená
účastnit se skutečnosti jiného řádu; přijít k vzácné perle; objevit poklad
skrytý v poli; být smysluplně zaúkolován a dojít hospodářova uznání…
A nadto nade všecko se přitom trvale vztahovat k Otci o radu a pomoc
a duchovní úživu; k Otci, který je v nebesích… Kdo tím pohrdá, soudí
a odsuzuje sám sebe. Sám se znemožňuje dnes i navždy.
„Chtěls nám bratrem býti a nás k sobě vzíti,“ přemítá a svědčí bratr
Jan Augusta, o co že Kristu šlo a jde…
„Království mé není z tohoto světa,“ slyšel Pilát, než vynesl ortel, „avšak
neměl bys nade mnou žádnou moc bez Božího přivolení, byŅ nebylo dáno
shůry…“ Věříme? existujeme? žijeme svrchovaností takového krále odjinud? Děti třikrát svatého Boha Otce, domácího Pána domu světa, jehož
slávy je plná všecka země? Nebo jen cosi bezduše opakujeme stydliví
v bezvýznamnosti své i toho, co si občas namlouváme? Ghetto podivínů,
skanzen čehosi nostalgicky oprašovaného?
Jsme spoluměšŅané nového Jeruzaléma – s nebe sestupujícího ŠÁLÓM
národů, jejichž králové do něho snesou svoji čest a slávu? (Zj 21,2.26),
jak viděl ve vyhnanství apoštol a jak se odvážil věřit i mladý malíř v dobách komunistické nesvobody, jehož obraz Proměny moře v město
(zmítajícího se živlu národů v Nový Jeruzalém) mne léta povzbuzuje i napomíná v naději, že i pro mne se najde kout v Otcově domě mnoha příbytků?
Was uns treybt?: Sk 17,22–32; Ef 2,12–22
301
Was treybt uns, konec konců, křesŅané, osvobození od zákona hříchu
a smrti zákonem Ducha života v Kristu Ježíši? (Ř 8,2) Politické obstarávky všedního dne, jako by šlo o tzv. společenský přínos církví a církviček
a mezi nimi i té naší? Nebo oblačná perspektiva svědků víry od věků vlivnějších než cokoli ustavitelného v časnosti (Žd 12,1)?
Zapleteni do „obecných živností“ zákonitě ochabujeme v zájmu o „alternativní projekt světa překračující dějinnou zkušenost směrem k nové Boží
možnosti“ (P. Pokorný). Mlžíme, rozostřujeme, ztrácíme ho ze zřetele a nerosteme do JEHO podoby. Ochabneme připodobňováním se tomuto světu, varuje apoštol (2Tm 2,4; Ř 12,2). Ustupujeme obecnému bujení nicoty, marnosti, rozkladu a smrti, která nám, celkem slušným křesŅanům
v celkem slušném světě těch „devětadevadesáti ze sta“ ostatně zas až tak
hrozně nepřipadá… Nepřesvědčivé a nepřitažlivé se zdají preference Syna
člověka. Jeho upřednostňování dvou nebo tří pohromadě v jeho jménu
před davy bavičů a bavících se, užívajících si i s bídou přežívajících kolem.
Jako správci tajemství záchrany světa si dávno nepřipadáme. Před
dvěma tisíciletími řekl Bůh mezi námi: „Nepřišel jsem, abych soudil, ale
abych spasil svět“ (J 12,47).
Mýlil se? Jsme živými svědky jeho úspěchu, nebo nad tím krčíme rameny? „Že by se množina Otci odcizených dětí zmenšovala? Zhouba Boha-prázdnoty, sněŅ lidské svévole a pýchy na organismu veškerenstva že
by Duchem léčena ustupovala?“ Jak to vidíme? Pavel se v římském vezení modlil za Efezany, aby jim Duch moudrosti a zjevení k poznání Boha
dal osvícené oči mysli…“ (Ef 1,17.18), aby jim neušlo, že svítá… SVÍTÁ ,
přátelé, svítá na onen den. Už se vyhouplo z mrákot „slunce spravedlnosti se zdravím na svých paprscích“ (Mal 4,2)… A vděčnou chválu a slávu
Bohu nakonec vzdá všecko stvoření konečně tváří v tvář jeho obrazu. Boha-obrazu, který „byl umřel a zase ožil. Zahynul byl a nalezen jest k radosti nebes a k veselí všehomíra“ (L 15,32).
Tohle evangelium království bude kázáno po všem světě na svědectví
(na svědectví: Ber nebo nech…) všechněm národům. A tehdáž přijde skonání (Mt 24,14). Amen.
Modlitba:
Míjíme.
Zvykli jsme si na boží muka při cestách a na rozcestích.
Bože, zvykli jsme si na tvá muka… na krucifix
Nehybný na stěně svého srdce.
302
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Pane, smiluj se.
Amen.
V Luhu nad Morání, 22. srpna 2004
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
47.
„Ježíš Kristus zahladil smrt (odňal moc smrti) a život vyvedl na světlo
i nesmrtelnost skrze evangelium.“
2Tm 1,10
Abk 3,17–19
ByŅ pak fík nekvetl, a nebylo úrody na vinicích; byŅ i ovoce olivy pochybilo, a rolí
nepřinesla užitku; a od ovčince odřezován byl brav, a nebylo žádného skotu v chlévích:
Já však v Hospodinu veseliti se budu, plésati budu v Bohu spasení svého. Hospodin
Panovník jest síla má, kterýž činí nohy mé jako laní a na vysokých místech mých cestu
mi způsobuje. Přednímu zpěváku na můj neginot.
L 15,1–3.11–32
Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli. I reptali farizeové
a zákonníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá a jí s nimi. I pověděl jim podobenství toto,
řka: Člověk jeden měl dva syny. Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž
mně náleží. I rozdělil jim statek. A po nemnohých dnech, shromáždiv všecko mladší ten
syn, odšel do daleké krajiny a tam rozmrhal statek svůj, byv prostopašně živ. A když
všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti. I všed, přídržel se
jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal na pole své, aby pásl vepře. I žádal nasytiti
břicho své mlátem, kteréž svině jedly, ale žádný nedával jemu. Přišed pak sám k sobě,
řekl: Jak mnozí nájemníci u otce mého hojnost mají chleba, a já hladem mru! Vstana,
půjdu k otci svému a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž jsem
hoden více slouti synem tvým. Učiň mne jako jednoho z nájemníků svých. I vstav, šel
k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho a milosrdenstvím byv hnut,
přiběh, padl na šíji jeho a políbil ho. I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před
tebou, aniž jsem hoden více slouti synem tvým. I řekl otec služebníkům svým: Přineste
to roucho první a oblecte jej a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy. A přivedouce
to tele tučné, zabíte, a hodujíce, buïme veseli. Nebo tento syn můj byl umřel a zase
ožil; byl zahynul a nalezen jest. I počali veseli býti. Byl pak syn jeho starší na poli.
A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se. I povolav jednoho
ze služebníků, otázal se, co by to bylo. A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj
tučné tele, že ho zdravého přijal. I rozhněval se a nechtěl vjíti. Otec pak jeho vyšed,
prosil ho. A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě a nikdy jsem přikázaní
tvého nepřestoupil, a však nikdy jsi mi nedal kozelce, abych s přátely svými vesel
pobyl. Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils
Navzdory: Abk 3,17–19; L 15,1–3.11–32
305
jemu to tele tučné. A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou
tvé. Ale veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel a zase ožil;
zahynul byl a nalezen jest.
NAVZDORY
Jakou zkušenost máme s touhle mocí v pozadí? S touhle nám pozastřenou, navzdory nenasytnému zájmu medií a mnohému humbuku kolem
ní, stydlivě skrývanou tváří časnosti? Asi se shodneme, že má prsty v tom,
že se stmívá. Je soumrakem; signálem, že život končí a přichází noc.
A najednou slyšíme, že ne do tmy, ale na světlo kdosi vyvedl život a vítězně
čelí smrtelnosti. Spáči otráveně stahují rolety a zatahují závěsy.
Po katastrofách stíhajících člověka hovoří psychologové o pravděpodobnosti dlouhých psychických následků: o nočních děsech a neurózách,
o vyšinutí z duševní rovnováhy velikého procenta postižené populace.
Možná až u třetiny lidí, kteří přišli o domov, o živobytí, nezřídka o výsledky
celoživotního usilování, se projeví přetrvávající deprese, ztráta odvahy se
dál plahočit touhle marností, jako by na člověka sáhla smrt: Zlořeč Bohu
a umři…
Sepsání judského proroka Abakuka pochází z časů podobně pohnutých někdy po ztracené bitvě u Meggida (609), kde přišel o život zbožný
král Joziáš. V dusivé beznaději porážky a hanebného podlézání egyptskému vítězi za proradného Joakima ochabla zbožnost mnohých. Svět
se rozpadl. Lidé zoufale otřesení, vykořenění vedle těch pro nepřítele
přijatelných, osobně nedotčených a v pohodě. Podle jakého klíče, Bože?!
Tehdy muž Boží vyhlašuje své „navzdory“: Docela v koncích a na mizině, když se ke zpustošení přidala i neúroda a zvířata uhynula – „od
ovčince odřezován byl brav a nebylo žádného skotu v chlévech, já však
v Hospodinu se budu veselit, plesati budu v Bohu spasení svého…“
Nepřeskočilo ti, dobrý muži, pod náporem všeho, co sis prožil, co tě
postihlo? Nejsi nějak mimo, odcizen realitě svého tak nemožného a neuvěřitelného neštěstí? Ztracen jako blázen ve strašlivém svém veselí a smíchu?
306
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
„Ano, skutečnost se stala neskutečnou. Realita, se mi zhroutila, avšak
Panovník Hospodin je síla má (ujišŅuje ten Boží člověk). ON , záchranář
nejen, mého holého života, ale i duše mé. Nemůžu-li dost pevně stát na
zemi, kterou pod nohama ztrácím, odrážím se od toho všeho a skokem
víry dosahuju až k němu a tím pevněji se ho držím a k němu lnu…“
Neuniká od skutečnosti jako ten, kdo to vzdává, ale uvolněn a osvobozen tomu čelí. Přenáší se přes to, co ho mělo zdrtit, zablokovat a znemožnit, a světe div se, zahřívá ho radost. Veselí se ze svobody ke krokům
víry, které by mu jinak přišly tak zatěžko a vyznává, svědčí o zkušenosti
svého spolehnutí na živého Boha: „Činí mé nohy nohama laně a v místech
mých vysokých – na strmé cestě pod nemožným převisem, kde přežít lze
jen odvahou pustit se dál – cestu mi způsobuje.“
Bezradnost nad propastí, úzkost z nejistoty kudy kam znehybňuje
a rychle ubývá sil. Nuže, v takovém místě mém vysokém (říká prorok), ve
strmém a neprůchodném úseku mého života mou křeč a paniku, ztrátu
spojení v zaŅatosti zuby nehty a neschopnost komunikace, vystřídala
úleva a radost v náručí záchranáře, který má východisko. Zná přechod
k místům schůdnějším, stezku do údolí zpět k setkáním, k obnově vztahů
a funkcí v návratu do života…
Zkušeností víry Abakuk vzdoruje moci smrti: „ByŅ mne o všecko obrala
a já se ocitl v koncích, Panovník Hospodin je má síla a písnička: Činí
nohy mé nohama laně, na místech mých vysokých cestu mi způsobuje.“
Loupeživá, zbídačující moc smrti ustupuje víře v živého Boha… ByŅ mne
i zabil, což bych v něho nedoufal?“ ohrazuje se starověký trpitel (Jb 13,15)
a Abakuk se dokonce veselí a plesá, protože v Bohu si ví rady: „ON i v té
smrti cestu mi způsobuje…“ (a ocitáme se v Novém Zákoně).
Otec v Ježíšově snad nejznámějším podobenství čelí moci smrti, která
nás jednoho od druhého odstrkuje, hříchem neodpuštěných vin navzájem rozděluje a popichuje proti sobě. Otec láme ten hrot (1K 15,56): „Hodujíce, buïme veselí… Mrtvý ožil, ztracený je nalezen.“
Přáteli opuštěn, sám a ztracený, všem lhostejný a mrtvý si vzpomněl
a zahlédl cestu, odhodlal se a zvedl se z toho místa smrti. Přelezl své
nejstrmější, nejnesnadnější, zabijácké místo vysoké a vrátil se: Vítej zpátky! Spolehnul na milosrdenství, na to, že ho vzpomínka neklame. Ublížil.
Dluží. Nečeká příliš… A je přemožen.
Lítost a milost, dlouhočekání a hnutí milosrdenství zakládají vztah
Stvořitele ke stvoření, Smlouvu živého Boha od nepaměti: „Srdcem zkroušeným a potřeným, Bože, nepohrdneš,“ připomíná si kajícník David
(Ž 51,19). „Vytáhl mne z bláta bahnivého,“ vyznává (Ž 40,3). Vírou v úči-
Navzdory: Abk 3,17–19; L 15,1–3.11–32
307
nek pokání: že v zoufale nepřekonatelných mrtvých chvílích, člověče, se
můžeš k němu obrátit, tak ti Bůh způsobuje cestu. Ne každý se toho
chopí. Ne každý se odváží. Mnozí zůstanou na poušti. Ale „jako se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteří se ho
bojí…“ Odjakživa tohle patří k pokladu známosti živého Boha a k rodinnému stříbru Izraele: zkušenost s otcovskou láskou Boží.
Příběh mladšího, toho marnotratného, tedy zřejmě není tou poslední
a vlastní novou zvěstí Ježíšova vyprávění. Podobenství míří dál a zjevuje
spravedlnost Božího království nejen vůči našemu selhání, vině a hříchu,
ale v neposlední řadě zpochybněním a zvikláním našeho dobrého mínění
o sobě, tedy v konfrontaci se spravedlností naší. Problém není marnotratný nalezenec, zjev lidu Staré Smlouvy nikoli neznámý, ale syn nemarnotratný a bratr, který se nehledá. To on má svou pravdu, přes niž
nemůže dál, zablokován a smrtelně ohrožen, jakkoli se to nezdá. Přesvědčen o oprávněnosti svého rozhořčení protestuje a odmítá vejít, neschopen se připojit k veselí, které mu připadá tak nechutné a nenáležité.
„Člověče, radost je na místě, protože tento tvůj bratr byl umřel a zase
ožil; zahynul byl a nalezen jest,“ hledí otec očima dobré naděje k tomu,
co se otvírá. Vyhlíží novou příští skutečnost šŅastnějšího času a věku se
svými dětmi, zatímco tento spravedlivý a bezúhonný… Kam se to dívá?
Jako uhranut hledí zpět. Má oči jen pro zpustlou a prostopášnou přivandrovalcovu minulost a škodu.
„Synu, ty vždycky se mnou jsi (říká mu otec), všecky věci mé tvé jsou,“
nešetří uznáním. Miluje obě tyhle své tak rozdílné děti a zvažuje pravdu
věrností té lásce. Záleží mu na obou. Ale starší odmítá přibrat k jistotám
otcovského domova toho mizeru, odpadlíka a zrádce. Vnímá ho jako škodnou, před níž je třeba varovat a jít od něho dál.
Tak krkolomné je tohle místo, k němuž se svou poslušností vyšplhal,
svou spravedlností vydrápal, že ani pomyslet nemůže, natož se hnout.
Není vůle, není cesta. Svými spravedlnostmi zasekán končí…
Ježíš se odmlčel. Neříká, jak otec pochodil. Mladšímu odpustil, staršímu to vysvětlil, ale napětí nepolevilo. Reptající kritikové jeho vstřícnosti
k hříšníkům se od něho odvrátili. Zatvrdili se. Ztuhli ve strmém, vysokém místě svých chvályhodných zasloužení a pobožnosti a zrají k pádu.
K pádu do sebe sama opředeni a vysáti příkrostí svých soudů: Jak ho
mohou milovat z celého srdce a ze vší duše své a síly své i mysli své…,
takového Otce a Boha a Mesiáše, když on miluje nejen je, ale i tyhle právem nenáviděné?! „Jak tě můžu mít rád rozdávajícího kde komu z mého,
otče?!“ Takové evangelium je přivádí k zuřivosti. Ale ON přesto miluje.
308
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Miluje oba své syny, připraven vypořádat se s mocí smrti i v této bezvýchodnosti a lidsky tak neléčitelné podobě…
A jsme u vlastního tématu podobenství, u potřeby zázraku, toho životodárného zázraku Nové Smlouvy, jak ho dávno vytušili Boží vidoucí, když
mluvili o duchovní transplantaci atrofovaného, kamenného srdce darem
orgánu citlivého, vnímavého, masitého… Kdysi v zajetí např. praví prorok
Ezechiel (11,9 a 36,26): „Ducha nového dám do vašeho nitra… Odejmu
srdce kamenné z těla jejich a dám jim srdce masité.“ To říká ústy proroka
ne nadsvětný všehoschopný manažer, jak by se nám zdálo, ale Lékař
Stvořitel. A lze ho spatřit v krajnosti té operace s vlastní krví na rukou,
doslova s vlastním srdcem na dlani. Probudí milovaného svého k vědomí,
zač vlastně všecka ta jeho mnohá zasloužilost a nazpět zahleděná výtečnost vždy pohotová k soudu a trestání nehodných stojí? Přivede ho
k pokání?
Mluvíme o Velkém pátku. Ukřižovaný zlomil moc smrti v její nejsilnější
pozici, v sebejistotě spravedlivců, a přiměl ji konat. Smrtí Boha obrátila
svůj bodec proti sobě. Hřích je potupen na těle, které Duch Boží vrátil
z cesty všelikého těla cestou novou a živou (Žd 10,20) z mrtvých vzkříšením. A jak se to týká všech nás smrtelných? „Není už žádného potupení
těm, kteří jsou v Kristu Ježíši“ (Ř 8,1) na téhle jeho cestě nové. Těm, kteří
před křížem prohlédli a strhli smrti masku – masku smrti v sobě. Tu
svého sebevědomí, své slušnosti a spokojenosti se sebou. A její do zblbnutí opakované „co je tobě do nás, Ježíši Nazaretský?“ okřikli pokáním.
Těm v čase večera vzchází světlo, které v temnostech svítí, ale tmy ho
neobsáhly (Jan 1,5). Amen.
29. září 2002
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
48.
„Ježíš Kristus zahladil smrt (zlomil moc smrti EP), život pak na světlo vyvedl
i nesmrtelnost skrze evangelium.“
2Tm 1,10
Žd 11,32–12,3
A coŅ mám více praviti: NepostačíŅ mi zajisté čas k vypravování o Gedeonovi a Barákovi
a Samsonovi a Jefte a Davidovi a Samuelovi a prorocích. Kteříž skrze víru vybojovávali
království, činili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvům, uhašovali moc
ohně, utekli ostrosti meče, zmocněni bývali v mdlobách, silní učiněni v boji, vojska
zaháněli cizozemců. Ženy přijímaly mrtvé své vzkříšené. Jiní pak roztahováni jsou,
neoblíbivše sobě vysvobození, aby lepšího dosáhli vzkříšení. Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni, ano i vězeními a žaláři. Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, mečem
zmordováni; chodili v kožích ovčích a kozelčích, opuštěni, ssouženi, a zle s nimi nakládáno, jichžto nebyl svět hoden, po pustinách bloudíce, i po horách a jeskyních
i v doupatech země. A ti všickni svědectví dosáhše skrze víru, neobdrželi zaslíbení,
proto že Bůh něco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti. Protož
i my, takový oblak svědků vůkol sebe majíce, odvrhouce všeliké břímě i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého sobě boje, patříce na vůdce
a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ
se hanby i posadil se na pravici trůnu Božího. A považte, jaký jest ten, kterýž snášel od
hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech svých hynouce.
2 Tm 1,7–12
Nebo nedal nám Bůh ducha bázně, ale moci a milování a mysli způsobné. Protož nestyï
se za svědectví Pána našeho, ani za mne, vězně jeho, ale čitedlen buï úzkostí pro
evangelium podlé moci Boží, kterýž spasil nás a povolal povoláním svatým, ne podlé
skutků našich, ale podlé uložení svého a milosti nám dané v Kristu Ježíši před časy
věků, Nyní pak zjevené skrze příští patrné spasitele našeho Jezukrista, kterýž zahladil
smrt, život pak na světlo vyvedl i nesmrtelnost skrze evangelium, jehož já ustanoven
jsem kazatelem a apoštolem i učitelem pohanů. A pro tu příčinu toto trpím, ale nestydímŅ se za to; nebo vím, komu jsem uvěřil, a jist jsem tím, že mocen jest toho, což
jsem u něho složil, ostříhati až do onoho dne.
O èem to je?: Žd 11,32–12,3; 2Tm 1,7–12
311
O ČEM TO JE?
Rád bych navázal, milí přátelé, na příběh z minulé neděle. Při bohoslužbách pro děti a dospělé jsme sledovali vyprávění o vyznavačích víry v živého Boha, o statečných Židech v babylonském zajetí: Chananiáš, Mizael
a Azariáš, přátelé proroka Daniele se ocitli v ohrožení pro věrnost Hospodinu, jehož svatyni a oltář nájezdníci znesvětili, chrám a Jeruzalém zbořili a lid zotročili. To všecko se stalo, aniž Bůh, v něhož věří, proti tomu
cokoli podnikl… A teï jim jde v jeho jménu o život. O život, který jim
vlastně beztak dávno nepatří – zajatcům (Dn 3,11).
Zpupný Nabuko si teï nárokuje nejen jejich tělo a pracovní sílu, ale
i svědomí a myšlení, jejich vnitřní svobodu a duši: víru v Hospodina, Boha
otců: „Já nebo ON ! Já, pán světa, velkokrál Babylonu, nebo ten, který tě
snad někdy vyvedl z Egypta, z domu služby? Já jsem tě teï vrátil. Vrátil
jsem tě, kam patříš… A odkud jsi kdysi v Abrahamovi poslušen onoho
volání odešel. Teï v tobě navždy ten HLAS umlčím. Jeho ‚slyš, Izraeli‘ se
navždy ztratí v hluché prázdnotě.“
Bezpočet věřících Židů možná tenkrát pohltily rozpálené cihlářské pece
Kaldejců. Avšak jednou se stalo, vypravuje Daniel (a jméno toho proroka
znamená „Bůh je můj soudce“) nuže, Bůh suï, stalo se, že svou mocí
zmámený vládce Babylonu v plamenech vražedné výhně uviděl záblesk
slávy ne z tohoto světa: Ve společnosti podobného Synu Božímu tam spatřil své oběti svobodné. Jen to, čím je spoutal, shořelo…
Zasažen tím poznáním od té chvíle zděšeně křičí do pekla, které rozpoutal: „Vy tam, aŅ jste kdokoli, Sidrachu, Mizachu, Abdenágo, služebníci Boha Nejvyššího, vyjděte a pojïte sem…“ Neví veliký král Nabukadnézar, jak jim přijít na jméno. Zná jen zkomoleniny, jimiž si správce nad
dvořany označoval kus od kusu zajatce vlastních jmen zbavené.
Tak vyšli: Chananiáš („Bůh je milostivý“), Mizael („Kdo je jako Bůh?“)
a Azariáš („Hospodin pomohl“). Vyšli svobodně v oslavené podobě služebníků Božích, svědků, kteří vydali svá těla, aby nesloužili a neklaněli se
312
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
žádnému bohu, kromě Boha svého. Vyšli a jdou. Kráčejí tisíciletími: zástupy těch, které kdy nechal tyran upálit či jinak zahubit.
Nic na tom nezmění. Mocnář vůči své minulosti bezmocný. Jen ten pohled se mu vpaluje do mozku: pochybnost, kde není než hrozba, násilí
a smrt. A tak: „Kdo by řekl co rouhavého proti jejich Bohu (vyhlašuje),
budiž na kusy rozsekán a dům jeho v záchod obrácen!“ Jinak to neumí.
Toutéž zpupností, jíž se před chvílí rouhal, teï chvátá Boha ctít a zastávat
a velebit. Marně. Své posedlosti neuteče. Brzy jako vůl bude jíst trávu –
vladař smyslů zbavený – dokud se nepokoří, dokud nenahlédne svou
člověčinu a ostudnou pravdu o sobě (Dn 4,30).
*
*
*
Představuju si, přátelé, že by pod dojmem tohoto příběhu v pondělí o přestávce někdo z našich dětí prohlásil: „Kluci, Bůh může pro věřící udělat,
že v ohni neshoří. Neshoří a ani se nespálí…“
„A co třeba Jan Hus?“ řeknou: „nebo Palach?! atd.“ A někdo si pospíší,
že viděl v telce, jak nějakej fakír nebo co klidně přešel po žhavým uhlí
a nic se mu nestalo. Můžou v tom bejt kouzla.
O kouzlech děti s chutí čtou a dohadují se. Vědí, co my nevíme. A tak si
Bibli dají hned vedle Harryho Pottera a Pána prstenů a jiných takových
výtvorů fantazie… Je to dost? Není skutečné tajemství víry hlouběji? Jako
způsob vnímání prožité zkušenosti a trvalé východisko životní praxe?
Jak asi vnímali Zpěv o třech mládencích v peci ohnivé a jiná podobná
sepsání snad z druhého století před Kristem, Židé, tenkrát utlačovaní
a terorizovaní pořečtěným syrským despotou Antiochem Epifanem. Jak
oni naslouchali, že pohnuti mocí víry pod vedením makabejských bratří
povstali proti ohromné přesile a vítězili?
A co ty příběhy sdělují dnes nám? Jsou o čarodějství Všemohoucího?
Kde čaroděj-dobroděj sahá pro věřící po nadpřirozeném? O čem ta Bible
vlastně je?
Černí křesŅané zotročení ve výhni jižního slunce na plantážích bílých
se v jedné ze svých písní modlí: „Pročpak svobodu dostal Daniel od Pána,
Daniel? Pročpak svobodu dostal Daniel a pročpak ne kdokoli z nás? Daniel byl ze lví jámy zachráněn, taky Jonáš z útrob velrybích. I tři mládenci vyšli z ohnivé pece a pročpak ne kdokoli z nás?“ Proč ne? Proč by
ne?
Apoštol křesŅanům z Židů v psaní, z něhož jsme četli, připomíná dávné
Boží povědění skrze proroka, že spravedlivý toliko z víry bude živ; a pokud
O èem to je?: Žd 11,32–12,3; 2Tm 1,7–12
313
by se obrátil jinam, pokud by složil naději v něčem jiném, moje duše (říká
Bůh) v něm zalíbení nenajde. „Ale my (pokračuje apoštol), my nejsme zběhové z toho boje. Nejsme poběhlíci k zahynutí, ale věřící k získání duší
(Žd 10,38.39). A připomíná bezpočet předků, kteří pro víru došli svědectví, že dosáhli. Nežili marně. Osvědčili se a trvají jako ozdoba duchovního
domu a příbytku Nejsvětějšího v jeho společnosti: „Skrze víru vybojovávali království, činili spravedlnost, docházeli zaslíbení. Zacpávali ústa
lvům, uhašovali moc ohně, utekli ostrosti meče. Zmocněni bývali v mdlobách, silní učiněni v boji, vojska zaháněli cizozemců… Ale jiné mučili,
když nezvolili vysvobození, aby lepšího dosáhli vzkříšení: Posměchy a mrskáním bývali trápeni, vězením a žaláři. Kamenováni jsou, sekáni a zle
s nimi nakládáno… Jichžto nebyl svět hoden… Po pustinách bloudíce
i po horách, jeskyních a doupatech země.“
Otevřte duchovní oči, slepci, oslnění časností (volá apoštol) a uvidíte je
kolem sebe: oblaka svědků dnešních našich slavných i neslavných bojů
a příběhů. Snadněji pak odhodíte břemena a prolomíte svá obklíčení hříchem. A především se zahleïte na vůdce a dovršitele (‚dokonavatele‘) víry,
Ježíše. Soustředěni na něj, na obraz Boha neviditelného ve viditelném
světě, na zjevení, jaký že je Bůh a co že si od nás nechal a nechává líbit,
aby nám umožnil poznat, co jsme zač. Jak že na tom vpravdě jsme. Čeho
jsme ve své přirozenosti schopni a jak bezpodmínečně nutná je zevrubná
proměna, odložení starého a obléknutí nového, podle Boha stvořeného,
máme-li se i my dobrat smyslu nám svěřeného života a rovněž dojít cíle.
Bez obrácení se k Bohu, bez jeho stvořitelského zásahu a dál krok za
krokem bez vstupů Ducha Božího se už neobejdeme. Jedině slovy víry,
chlebem jeho setby rosteme a dospíváme v toho, který je hlava, totiž
v Krista. Přijímejme. Živme se pokrmem, který zůstává k životu věčnému, který Syn člověka dá nám…
Nejen zde u stolu Páně, ale trvale se zabývajíce Biblí, svědectvím Písem, braňme se duchovní únavě, rozptýlení a chátrání mysli. („…abychom neustávali v myslích svých hynouce“, četli jsme).
„Nedal nám Bůh ducha bázně, ale moci a milování a mysli způsobné“,
píše Pavel z římského vězení svému žáku a pomocníku apoštolství Timoteovi: A tak se nestyï za svědectví našeho Pána“, které zviditelnil na svém
vlastním těle, aby ukázal a mimo vší pochybnost doložil, jak sami se sebou spokojení spravedlivci přirozenou pýchou a svévolí Pána Boha, dobrotivého Otce v nebesích, zraňují. Corpus delicti jeho kříže se tyčí nad
tímto světem… A tak se nerozpakuj a neostýchej Duchem zmocněn zneklidňovat se sebou spokojeného člověka, uvědomovat ho a usvědčovat
314
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
z účasti na popravě Boha mezi námi. Nestyï se zatížit přirozené „já“ člověka takovým poznáním; zneklidňuj ho, otřásej jím, aby pochopil, že před
Bohem drobnými zlepšeními, jakous takous vysprávkou svého způsobu
života neobstojí. Obvyklé morální tanečky drobnými krůčky sem a tam ve
vší počestnosti a slušnosti nás Bohu a tomu na kříži nepřibližují. Mezi
ním a námi zeje smrt a pohřbení, kudy musíš, člověče Boží, křtem a pokáním projít, aby se ti rozednilo vzkříšením: abys popadl dech nového
a odříznut od toho, co bylo, abys uviděl světlo Božího království; odstřižen od životního stylu svévole při znovuzrození k životu jinak, zacílenému
jinam, v člověčenství novém.
Tak milost Boží tryská z díla Kristova jako pramen v poušti k spáse
a záchraně světa. „Nestyï se za to, ani za mne, vězně pro tuhle výpověï
a zvěst o lásce a bolesti Boha mezi námi. Pro kázání Krista ukřižovaného
tohle trpím. Pro krále nové, hlubší, odvěké Boží skutečnosti míněné pro
nás, která se právě jeho bolestí jedněm otvírá a jiné zatvrzuje k nepřátelství a pronásledování. Ale SLOVO BOŽÍ není ve vězení.“ (2Tm 2,9).
Neboj se katů a žalářníků těla, jejichž okovy na svobodu, do níž nás
Kristus osvobodil, nedosáhnou. Boj se škůdce duše. Mlží a mate, klame
nabídkami nicoty. Ohrožuje probuzený smysl pro Boha, kdykoli připraven mařit to Boží a zanechat nás v tupé Boha-prázdnotě; v nechuti a netečnosti, ve zprotivení si věcí duchovních. Toho se boj. Nenech se překvapit, připravuj se a počítej s úzkostí pro evangelium podle moci Boží.
Podle moci toho, který nás spasil a povolal povoláním svatým. Ne protože
jsme dobří nebo nadaní, ale podle odvěkého svého uložení a záměru v milosti dané nám už tím, že nás stvořil: tvory se zadáním být k jeho obrazu – imago Dei. Před časy věků nám daroval ve zjevu Krista Božího
milost k radikálnímu pokání, milost duchovního dospívání a dosahování
onoho Stvořitelova zadání. V Kristu – odvěké bolesti lásky ve své slávě.
Bolesti v jeho Otcovské tváři skrytě vždy přítomné, nyní pak zřetelné
a zjevné v příchodu Pána našeho, Ježíše Krista. ON sám naši tolik ho
rmoutící prázdnotu, naše odcizení a svévolné dychtění po marnostech
k smrti a zahynutí, přemáhá a vytěsňuje darem inspirace Ducha života.
Zahladil hrozbu ztracenosti v nesmyslnosti a prázdnotě; hynutí v ne-pravosti; a na světlo vyvedl ŽIVOT . Vysvětlil skrze evangelium věčného
milosrdenství, co nám je k životu, k životu věčnému. Tak radostné a neochvějné je to poselství, že i smrt odsouvá na okraj jako vedlejší příběh
života k životu.
„Co já mluvím (říkával Ježíš), sám od sebe nemluvím, ale ten, který
mne poslal, Otec, ON mi přikázání dal, co bych měl mluvit. A vím, že
315
O èem to je?: Žd 11,32–12,3; 2Tm 1,7–12
přikázání jeho je život věčný. A proto, co já mluvím, jak mi pověděl Otec,
tak mluvím“ (J 12,49.50).
Hojný, rozhojněný život je jeho veliké téma na světě. Život jako pramen, nezadržitelný živel a proud rozhojňující se každou věřící duší. Na
vlně té milosti, od věků k nám vzedmuté, překonáš zrádné mělčiny, balvany a útesy vstříc jeho budoucnosti. AŅ se valí a řine. Nech jej dál ze
sebe prýštit, milý Timotei, jako já, stržen a uchvácen, povolaný kazatel,
apoštol i učitel pohanů.
„Píšu ti z vězení, ale nestydím se za to… Ani tebe nevynechá ten překážeč Boží, podvodník a tunelář díla svatého Ducha při nás. Takže hleï, do
čeho investuješ svůj život. Já vím, komu jsem uvěřil. A jist jsem tím, že je
dobře ošetřen můj vklad. ON je mocen, co jsem u něho složil, zachovat až
do onoho dne.“
Slyšíte? To z oblaku svědků se ozvěnou připomíná dávné: „My se nestaráme, ó Nabuchodonozoře králi, Bůh se postará… Ale známo buï tobě,
že bohů tvých ctíti ani obrazu zlatému, který jsi postavil, klaněti se nebudeme.“ Amen.
V Luhu nad Morání, 26. září 2004
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
49.
„Třtinu nalomenou nedolomí a len kouřící se neuhasí, ale soud národům
vynášeti bude.“
Iz 42,3
Iz 42,1–8
Aj, služebník můj, na kteréhož se zpodepru, vyvolený můj, jehož libuje duše má. Ducha
svého dám jemu, onŅ soud národům vynášeti bude. Nebude křičeti, ani se vyvyšovati,
ani slyšán bude vně hlas jeho. Třtiny nalomené nedolomí a lnu kouřícího se neuhasí,
ale soud podlé pravdy vynášeti bude. Nebude neochotný, ani přísný, dokudž soudu na
zemi nevykoná, a učení jeho ostrovové očekávati budou. Tak praví Bůh silný Hospodin,
kterýž stvořil nebesa a roztáhl je, kterýž rozšířil zemi i to, což z ní pochází, kterýž dává
dýchání lidu na ní a ducha těm, jenž chodí po ní. Já Hospodin povolal jsem tě v spravedlnosti a ujal jsem tě za ruku tvou; protož ostříhati tě budu a dám tě v smlouvu lidu
a za světlo národům, abys otvíral oči slepé a vyvodil z žaláře vězně a z vězení ty, kteříž
sedí ve tmách. Já jsem Hospodin, toŅ jest jméno mé, a slávy své jinému nedám ani
chvály své rytinám.
Mt 12,14–22
Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti němu, kterak by jej zahladili. A věděv to Ježíš,
šel odtud. I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je všecky. A s pohrůžkou přikázal
jim, aby ho nezjevovali, aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího: Aj,
služebník ten můj, kteréhož jsem vyvolil, ten milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši
mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovati bude. Nebude se vaditi,
ani křičeti, aniž kdo na ulicích uslyší hlas jeho. Třtiny nalomené nedolomí a lnu kouřícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítězství. A ve jménu jeho národové doufati budou.
Tehdy přiveden k němu ïábelstvím posedlý, slepý a němý. I uzdravil jej, tak že ten
slepý a němý i mluvil i viděl.
Sk 9,1–20
Saul pak ještě dychtě po pohrůžkách a po mordu proti učedlníkům Páně, šel k nejvyššímu
knězi {biskupovi} a vyžádal od něho listy do Damašku do škol, nalezl-li by tam té cesty
které muže neb ženy, aby svázané přivedl do Jeruzaléma. A když byl na cestě, stalo se,
že již přibližoval se k Damašku. Tedy pojednou rychle obklíčilo jej světlo s nebe. A padna
na zem, uslyšel hlas k sobě řkoucí: Sauli, Sauli, proč mi se protivíš? Kterýž řekl: I kdo jsi,
Angaāované nevmìšování:
Iz 42,1–8; Mt 12,14–22; Sk 9,1–20
317
Pane? A Pán řekl: Já jsem Ježíš, jemuž ty se protivíš. TvrdoŅ jest tobě proti ostnům se
zpěčovati. A on třesa se a boje se, řekl: Pane, co chceš, abych činil? A Pán k němu: Vstaň
a jdi do města, a bude tobě povědíno, co bys ty měl činiti. Ti pak muži, kteříž šli s ním,
stáli, ohromeni jsouce, hlas zajisté slyšíce, ale žádného nevidouce. I vstal Saul ze země
a otevřev oči své, nic neviděl. Tedy pojavše ho za ruce, uvedli jej do Damašku. I byl tu za
tři dni, nevida a nejedl, ani nepil. Byl pak jeden učedlník v Damašku, jménem Ananiáš.
I řekl jemu Pán u vidění: Ananiáši. A on řekl: Aj, já, Pane. A Pán k němu: Vstaň a jdi do
ulice, kteráž slove přímá, a hledej v domě Judově Saule, jménem Tarsenského. Nebo aj,
modlí se. A viděl u vidění muže, Ananiáše jménem, an jde k němu a vzkládá naň ruku,
aby prohlédl. I odpověděl Ananiáš: Pane, slyšel jsem od mnohých o tom muži, kterak
mnoho zlého činil svatým tvým v Jeruzalémě. A i zdeŅ má moc od předních kněží {biskupů}, aby jímal všecky, kteříž vzývají jméno tvé. I řekl jemu Pán: Jdi, neboŅ jest on má
nádoba vyvolená, aby nosil jméno mé před pohany i krále i před syny Izraelské. JáŅ
zajisté ukáži jemu, kterak on mnoho musí trpěti pro jméno mé. I šel Ananiáš a všel do
toho domu a vloživ ruce naň, řekl: Sauli, bratře, Pán Ježíš poslal mne, kterýž se ukázal
tobě na cestě, po níž jsi šel, abys prohlédl a naplněn byl Duchem svatým. A hned spadly
s očí jeho jako lupiny, i prohlédl pojednou; a vstav, pokřtěn jest. A přijav pokrm, posilnil
se. I zůstal Saul s učedlníky, kteříž byli v Damašku, za několik dní. A hned v školách
kázal Krista, že on jest Syn Boží.
ANGAŽOVANÉ NEVMĚŠOVÁNÍ
„Potěšujte, potěšujte můj lid, dí Bůh váš,“ je úvodní a základní výpověï
neznámého buditele oslovujícího novou vizí a povzbudivou představou
Židy a děti Židů zajatých a deportovaných před lety Nabuchodonozorem
do Mezopotamie. Obrací se k lidem bytostně poznamenaným prožitou
katastrofou, pronásledovaným vzpomínkou na hořící a troskotaný Jeruzalém, na pustošený Šalomounův chrám. „Potěšujte…!“ Nositelem
a působcem toho potěšení bude Služebník Hospodinův, který pozvedne
ostatky Izraele k duchovní obnově ne především změnou poměrů, ale zevnitř darem vnímavosti (slyšením a viděním) a proměnou srdce, jak to
předjímali proroci Jeremiáš a Ezechiel, ale i Deuteronomista, když mluvil
o Božím uschopnění srdce, „abys miloval Hospodina celým srdcem svým
a živ byl“ (30,6). Tudy to přijde: „Vykoupil jsem tě, Jákobe ze vší té mizérie, do níž jsi svou tvrdošíjností zabředl,“ praví Hospodin.
Takoví, jací jsou, zbezvýznamnělí a hynoucí, zajetím vykořenění a zotročení, osleplí a hluší, otupělí a na duši zmrzačení zůstávají předmětem
318
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Boží pozornosti a jeho zastání. ON způsobí, že nahlédnou svoji nepravost
i bláhovost všelijakého svého skrytého i zjevného modlářství a oddělí se
od hříchu a zkázy… Vykoupení, svobodní.
S Božím služebníkem přijde soud a rozeznání. ON bude světlem národům a lidu svému, vydanému ruce svévolníků, se stane zosobněním
Smlouvy. Obnoví je v důstojnosti. Z obtěžujícího davu nevolníků beze
jména a tváře učiní opět lid Smlouvy živého Boha, zachránce a stvořitele.
Není významnějšího uznání.
Jenomže jak toho dosáhne, nepozvedne-li svého hlasu? Venku, ve změti
a vřavě tržiště světa kdo mu porozumí? Koho získá bez hlučné reklamy,
bez nápadných poutačů, aby si všimli a k němu se přidali? Jak dodá
svému soudu váhy a výrokům přesvědčivé pádnosti?
S podivem čteme, že „nalomenou třtinu nedolomí a neuhasí kouřící
len, ale soud podle pravdy vynášeti bude…“ Nedolomí, neuhasí. Nevloží
se do toho. Nezasáhne, nevstoupí do přímé akce na politické scéně zápasem o moc a vliv, jakkoli jsou zde očividná ohrožení a reálné hrozby.
Nalomená třtina příslovečně hrozila zraněním tomu, kdo na ni spolehl:
„Jste holí třtinovou domu Izraelskému (mluví Hospodin proti Egyptu).
Když se tě chytají rukou, lámeš se a roztínáš jim všecko rameno. Když se
o tebe opřeli, roztříštil ses a ochromils je v bedrech“ (Ezech 29,6.7). Zrádnost, proradnost a zákeřnost se pojí v bibli s obrazem nalomené třtiny…
Ještě tak vratkost a nestálost „kam vítr, tam plášŅ“, ale nikdy nic hodného ochrany a zastání. „Zpodepřel-li by se kdo, pronikne rukou jeho
a probodne ji“ (Iz 36,6 2Kr 18,21). Tak ošidná je nalomená třtina.
Nedolomit, nechat ji být, nemůže tedy znamenat projev slitovného soucitu, ale spíše zvláštní Mesiášovy strategie.
O stejném pak vypovídá kouřící len, doutnající lněné pazdeří. Nechat je
být a nehasit, znamená riskovat požár. Německé bible i naše ekumenická
vesměs překládají „čadící knot“. Jen kralická mluví o kouřícím se lnu.
Dlužno říci, že obojí právem; totéž hebrejské slovo, jehož je zde užito ve
spojení s doutnáním, najdeme ve zprávě o krupobití v Egyptě (Ex 9,31):
„Potlučen je len a ječmen,“ ale naproti tomu i ve 43. kap. Izaiáše ve výroku
o koních a jezdcích, kteří „hasnou, jako knot hasne“ (v. 17). Pro oba významy tentýž výraz. Nezbývá tedy než rozhodovat ze souvislosti: Má-li zde
být doutnající látka významovým dvojníkem a (po způsobu orientální mluvy) obdobou či zesílením obrazu ohrožující a zraňující nalomené třtiny, pak
spíše nežli skomírání a ochablost svitu lampy, jíž dochází olej, připojuje zde
mluvčí obraz mnohem srovnatelnějšího nebezpečí a hrozby. Všimněme si
blíže té olejnaté a přadné rostliny známé lidem dobrých 5 000 let:
Angaāované nevmìšování:
Iz 42,1–8; Mt 12,14–22; Sk 9,1–20
319
Sklizený len se máčel v močidlech a pak se sušil, zbavoval dřevitého
pazdeří a rozčesával. K té práci se hodily rovné střechy obydlí. Jerišská
nevěstka Rachab ukryla Jozuovy špehy v hromadě lněného pazdeří na
střeše svého domu (Joz 2,6). Musela to být pořádná hromada, jestliže se
v ní schovali dva dospělí mužové. Lze si tedy představit, že navlhlý len
nebo lněný odpad na hromadě se stejně snadno vznítil jako jiné organické hmoty (sláma, seno, uhlí ap.). Oheň na střeše je pak dobře srovnatelný s probodenou dlaní v obrazném popisu záludného ohrožení.
Nuže, to je tedy ten soud služebníka Hospodinova mezi národy, že obé
nechá být. Perský Kýros, vazal Médie, vládce malé země na východním
břehu Akabského zálivu, si brzy tuto říši podmaní a pak zaútočí na Babylon. Politické proradnosti a úskoky ani přihořívání válečných požárů
však nejsou hrou, do níž Boží vyvolený přímo vstupuje. Nedolomí ani neuhasí. Obojí nechává na zúčastněných aktérech, na dětech tohoto světa.
Obé vlastním spádem a samotíží bez zásahu služebníka Hospodinova zraje
k soudu, který on už nyní bezpečně předjímá podle pravdy k potěšení
lidu Božího.
Svoji shovívavost a slitování pak obrací (politicky tak málo efektivně)
tam, kde by se toho stratégové dějin, ale i mnozí lidumilové a humanisté
nenadáli:
Burcuje a bystří smysly znevolněných zbytků lidu otupělého pro skutečnost Boží moci a vlády. Politicky bezvýznamné zajatce, lidi pohrdané
a druhořadé učiní vnímavými pro tajemství svého kralování, vyvede a vysvobodí z vězení ty, kteří sedí ve tmách (42,7). „Vyvede lid slepý, který již
má oči, a hluché, kteří už mají uši“ (43,8). „Pro vás (hrstečku těch, co
zbyli) pošlu do Babylona a prolomím všecky závory a převrátím lodě bavičů kaldejských… je výrok Hospodinův. Vozy, koně, vojsko a síla náhle
padnou a nedokáží povstat, takže zhasnou jako knot hasne“ (43,14.17).
„Zatímco slepé povedu po cestě, kterou neznali, a stezkami, které neuměli, provedu je, praví Hospodin“ (42,16).
Jestliže evangelista Matouš po staletích připomíná prorokovu výpověï,
že Boží služebník nalomenou třtinu nedolomí a doutnající len neuhasí,
pak spíše než skomírání a ochablost nemocných kolem Pána Ježíše má
na mysli jeho ohrožení. VždyŅ říká: „Uzdravil je všecky“, což by se sotva
hodilo komentovat proroctvím, které znamená nechat být. Syn člověka
pronikavě a spásně do jejich života zasahoval. Ošidné a zraňující nalomení a nebezpečné doutnání však zřetelně sám vnímal na straně farizeů
radících se, jak by ho zahubili (Mt 12,14) a stejně jako izaiášovský služebník Hospodinův, ani Syn člověka nic proti tomu nepodniká. Dokonce
320
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
žádá, aby se o jeho přesvědčivých mesiášských činech nemluvilo. Neburcuje veřejné mínění proti svým protivníkům, nečiní žádná bezpečnostní
opatření, aby zákeřnost jejich nalomení dolomil a doutnající požár v zárodku uhasil. Neodpírá zlu vůči sobě. Nechává je být. A pokud vynáší
soud podle pravdy, pak ne kvůli sobě, ale pro všecky ostatní, kteří zlem
trpí.
„Na soud přišel jsem na tento svět, aby ti, kteří nevidí, viděli a ti, kteří
vidí, aby slepí byli“ (J 9,39). „To je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale
lidem se zamlouvala víc tma než světlo pro zlo jejich skutků“ (J 3,19).
Bláhově se nadáli, že ve tmě se to ztratí. „Nepravostmi svými se prodali,
chodíce ve tmě,“ říká totéž Izaiáš (50,1).
Dům modlitby změnili v tržiště, obtěžují břemeny nesnesitelnými, aniž
by se jich sami prstem dotkli, a radí se, jak Bohem poslaného odstavit
a zahubit. A Ježíš? „Věděv to, šel odtud,“ čteme. Nechal je být. Ne lhostejně nebo v uraženém mlčení. Vynáší soud a před hradbami Jeruzaléma
nad nimi pláče. Nezakročuje. Trpí. Trpí to a trpí tím, až do té smrti jejich
rukou. „Nedolomí, neuhasí, až i vypoví soud k vítězství,“ parafrázuje Matouš Izaiášovo: Soud vynášeti bude; soud vší země, soud národů, soud
podle pravdy.
Lovec křesŅanů Saul Tarzenský se na této Boží pravdě ocitl před Damaškem a připadal si vyřízený. Šátrá, odkázán na jiné, jako nedochůdče
před městem, které přišel dobývat. V náhlé slepotě směl nahlédnout záludnost nalomení a hrozbu doutnání, jehož byl až dosud spoluaktérem.
Mohl se zatvrdit, ale chopil se milosti k pokání. Ponížen a pokořen uvěřil,
že mu Bůh zjevil, jak si stojí, ne aby ho zničil, ale vysvobodil. Věří a vchází
do jeho království. Vykloubená a vyhaslá chrámová bohoslužba spolu
s přísným zákonictvím a snaživým farizejstvím jako nalomená třtina dál
ohrožuje a len na střeše doutná. Ale Saul sám v sobě už dolomil a uhasil.
Na místě nalomené třtiny škodící a zraňující zapustil v jeho životě kořeny
košatý strom Kristova evangelia Božího království, takže se stal ochranou
a oporou mnohých. „S Kristem ukřižován jsem, živ jsem pak už ne já, ale
živ je ve mně Kristus,“ vyznává KorinŅanům (2K 12,10). Doutnání hrozící
požárem vystřídal jas svíce na svícnech mnoha sborů a dodnes svítí všechněm, kteří jsou v domě. Nemlčí. Káže evangelium v synagogách, odhaluje
a usvědčuje zraňující nalomení a nebezpečná doutnání kolem sebe, avšak
stejně jako jeho Pán a Mistr nedolamuje a nehasí, nechává být.
Žijeme ve věku mnoha nápravných aktivit na místní i mezinárodní úrovni. Známe i tušíme číhající nalomení. Přibývá zklamání a probodených
dlaní a snadno se rozhořívají nebezpečná doutnání. Řada zkušeností po-
321
Angaāované nevmìšování:
Iz 42,1–8; Mt 12,14–22; Sk 9,1–20
tvrzuje, že prostá zjednodušující dolomení a hašení v podobě tzv. přímých
akcí (k nimž ve své netrpělivosti nemíváme daleko) nejen že situaci neřeší
a k dobrému neposunuje, ale spíše komplikuje a zauzlí v bezvýchodnosti.
Snadno pak rezignujeme a otráveně zlhostejníme. Mysleme na to, že na
nás – na každém z nás – je dolomit a uhasit to nebezpečné a ohrožující
v sobě. Ve svém soukromí a osobním životě; podobně, jako učinil horlivec
Tarzenský. Tam je to na nás a nikdo, ani služebník Hospodinův, to za
nás neudělá. Zastaví nás; způsobí v nás chtění i činění; podstatně nám
otevře oči i uši a vymotává nás ze zmatku naší bezradnosti a ze smyček
našich výmluv, ale rozhodnutí a volba je na nás. Můžeme se zatvrdit, ale
také se můžeme chopit milosti k pokání. Jako jeho lid a svědkové se pak
učme nestrkat do všeho prsty. Od Krista i od apoštolů se učme odpovědné zdrženlivosti, s níž i to všelijak trýznivé a ohrožující nechávali být…
a vynášeli soud podle pravdy, soud národům v Duchu Božím – a svěřovali
se Boží režii.
Také nám jako dětem Abrahamovým platí izaiášovské:
„Obrátíte-li se a spokojíte-li se, zachováni budete. V utišení se a v doufání bude síla vaše.“ Síla. Ne ochablá lhostejnost! A ovšem i nám, žel,
někdy popravdě patří smutné prorokovo rozeznání: „Ale nechtěli jste.“
(Iz 30,15). Amen.
V Luhu nad Morání, 3. září 2001
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
50.
Pán Ježíš praví: „Vizte, co slyšíte. Kterou mírou budete měřit, tou vám bude
odměřeno a přidáno bude vám poslouchajícím.“
Mk 4,24 L 8,18
Gn 30,1.2.19–25
Viduci pak Ráchel, že by nerodila Jákobovi, záviděla sestře své a řekla Jákobovi: Dej
mi syny; pakli nedáš, umru. Pročež rozhněval se velmi Jákob na Ráchel a řekl: Zdali já
jsem za Boha, kterýžŅ nedal plodu života?… A počala opět Lía a porodila šestého syna
Jákobovi. I řekla Lía: Obdařil mne Bůh darem dobrým; již nyní bydliti bude se mnou
muž můj, nebo porodila jsem mu šest synů. A nazvala jméno jeho Zabulon. Potom
porodila dceru a nazvala jméno její Dína. A rozpomenuv se Bůh na Ráchel, uslyšel jí
a otevřel život její. Tedy počala a porodila syna a řekla: Odjal Bůh pohanění mé. A nazvala jméno jeho Jozef, řkuci: Přidejž mi Hospodin syna jiného. Stalo se pak, když
porodila Ráchel Jozefa, řekl Jákob Lábanovi: PropusŅ mne, aŅ odejdu na místo své a do
země své.
Gn 35,16–20
I brali se z Bethel, a bylo již nedaleko do Efraty. I porodila Ráchel a těžkosti trpěla,
roděci. A když s těžkostí rodila, řekla jí baba: Neboj se, nebo také tohoto syna míti
budeš. I stalo se, když k smrti pracovala (nebo umřela), nazvala jméno jeho Ben Oni;
ale otec jeho nazval ho Beniaminem. I umřela Ráchel a pochována jest na cestě k Efratě, jenž jest Betlém. A postavil Jákob znamení pamětné nad hrobem jejím; toŅ jest
znamení hrobu Ráchel až do dnešního dne.
Bùh pøidávající:
Gn 30,1.2.19–25; Gn 35,16–20
323
BŮH PŘIDÁVAJÍCÍ
Když se Jákobově Ráchel po létech neplodnosti konečně narodil vytoužený syn, řekla: „Odjal Bůh mé pohanění, a dala mu jméno: „NechŅ přidá…“ Zvláštní divné jméno „NechŅ přidá“; takový je význam hebrejského
„Josef“.
„Přidej mi Hospodin syna jiného,“ řekla Ráchel, když jí oznámili, že má
zdravého kloučka. „Přidej“ je bezesporu výraz nespokojenosti s tím, co
mám; s daným stavem. Její radost a vděčnost z prvorozeného poznamenává trpkost situace, do níž se po léta den co den probouzí ve společné
domácnosti se starší sestrou, jejíž převaha v Jákobově domě je dána jejími šesti syny a dcerou.
Tehdy po Josefově narození řekl Jákob Lábanovi: „PropusŅ mne, aŅ
odejdu na místo své a do země své.“ Odsloužil už čtrnáct let za obě své
ženy a rád by se vrátil ke stařičkému otci do Bersabé na okraji jižních
pouští. Tchán se však zdráhal zetě propustit a dohodl se s ním na jisté
hospodářské spoluúčasti: Jákob dál zůstane s rodinou v Pádan Syrské
a bude dál sloužit Lábanovi, avšak za podíl v podobě strakaté části jeho
stád.
Tak se udělal Jákob pro sebe a brzy na strakatých jehňatech a kůzlatech velmi zbohatl. Zákonným dědicům v domě se to pochopitelně moc
nezdálo a sám hospodář zřetelně ochladl v někdejší své ochotě a přívětivosti. A tak jednou v době stříže, kdy Lábanovci byli mimo dům na vzdálených pastvinách, Jákob svého strýce a tchána po dvacetileté službě bez
rozloučení opustil.
Tu historii z bible známe; jak ho Lában s bratry pronásleduje, aby mu
všecko sebrali, ale Pán Bůh nedopustí, aby mu ublížili. Nás však v souvislosti s Ráchel a jejím Josefem zajímá, že si na cestu Hospodinovu (protože to ON vyzval Jákoba: „NavraŅ se a budu s tebou“ Gn 31,3) při útěku
z rodného domu přibalila domácí modly, talismany a fetiše svého pověrčivého otce. Cosi to o Jákobově nejmilejší vypovídá: Ke své žádosti a úpěn-
324
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
livé touze, aby přidal Hospodin, jako by si řekla: aŅ mi přidají spolu s ním
třeba i bohové, jen když budu zas rodit. Zas a zas, aŅ je nás víc! Ve své
touze po dětech je Ráchel schopná zajít daleko: „Dej mi syny! Pakli nedáš, umřu“, zoufale vyčítala Jákobovi v době své neplodnosti přemožena
závistí vůči šŅastnější sestře (Gn 30,1). K dosažení vysněného účelu a cíle
se jí zdá i pochybný prostředek dobrý…
Jákob s tím zápasí. Sám v sobě i s nočním útočníkem u potoka Jabok
a kulhá po zbytek života, aby si pamatoval, že to nebyl jenom sen. S obavami a špatným svědomím se setkává s bratrem a smíří se spolu… Avšak
místo na jih do stepí roviny Mamre, kde přebývali Abraham i otec Izák,
zabydlí se západně na lepší pastvě mezi Kananejci. Stane se tu však, že
jeho synové v šílené pomstychtivosti vyvraždí Sichemské pro zneuctění
své sestry Diny. A Izrael v hanbě a strachu obrací do země putování svých
otců. Duch ho pudí do Bethel. Dříve však konečně zbavuje svoji domácnost modlářského haraburdí. Zakopává modly a bůžky milé Ráchel i všech
ostatních pod dubem cestou k památnému místu dávného Božího oslovení a vidění žebříku mezi nebem a zemí, k místu Božího povzbuzení slibem zastání a ochrany. Tady postaví oltář Bohu silnému a Pán Bůh potvrdí jeho nové jméno Izrael (Boží bojovník) a znovu mu slíbí rozplození
a dar země…
A hle, milovaná Ráchel je opět v naději. Stáda malého dobytka však
rychle spásají kdeco, je třeba se zvednout a putovat dál, jinam za pastvou a vodou…
Mezi Bethel a Efratou se ale rodičce přitíží a než dojdou do Betléma,
přivede na svět s bolestí své druhé dítě, opět syna. Bůh přidal, co si tak
urputně přála. Ještě ho stihne nazvat „synem své strasti“ – „Ben-oni“
a umírá. Památné místo jejího hrobu leží nedaleko Betléma.
Truchlící Izrael navzdory zármutku však změní jméno Josefova bratra:
Ben-oni – syn strasti – se bude jmenovat Ben-jamin – syn pravice nebo
také potěšení, v jistotě zkušenosti, že Boží myšlení o člověku – o nás – je
o pokoji, a ne o strasti a trápení (Jr 29,11). „NechŅ Hospodin přidá“ –
„Josef“ – tenhle slogan nesmí zůstat jen projevem závisti a nespokojenosti
s daným stavem věcí, ale je a bude Jákobovi při výchově obou polosirotků výrazem doufání a víry v Boží možnosti; oporou naděje, že Bůh dá
růst a rozkvět, že rozmnoží a přidá ne po našem, ale jak sám ráčí. Přání
Božího přispění k tomu, o co se lidsky snažíme, se stává pohnutkou modliteb i obětí: NechŅ přidá Bůh podle toho, co sám milostivě slíbil: „Požehnám tobě a budeš požehnáním.“ Toho příkladem je Josef v Egyptě:
Bůh přidává. Ne v počtu, ale v Duchu je síla… v Duchu Božím.
325
Bùh pøidávající:
Gn 30,1.2.19–25; Gn 35,16–20
Po staletích v plnosti času pak stojí opět Josef – jiný Josef – u kolébky
největšího daru Božího – daru jednorozeného Syna. Bůh po svém navazuje na dávné přání pramáti Ráchel: „NechŅ přidá mi Hospodin syna jiného…“ Josef, nazaretský tesař s Marií a nemluvnětem, jemuž jde o život,
utíká do Egypta… O třicet let později, kdy zas jde o život, Josef z Arimatie
(snad Ráma či Ramataim) v pokolení Benjaminově, zámožný člen židovské rady, přemožen utrpením a smrtí Ježíše, se rozhodne. Veřejně se
přihlásí k popravenému. Předstupuje před Piláta a prosí o tělo, aby ho
směl spolu s přítelem pochovat. Nikodém a Josef z Arimatie… Ničeho
nedbají. Před zraky žoldnéřů a všelijakých čumilů na popravišti důstojně
na sebe berou tu smutnou práci. Věci Božího krále – jeho království
a spravedlnosti – dávají přednost přede vším. Snímají tělo potupeného
proroka Božího, krále a kněze – Ježíše. V bělostném kmentu je ukládají
v Josefově zahradě do tesaného hrobu, kde ještě nikdo nebyl pochován.
A Bůh Hospodin, Bůh sám k tomuto jejich činu mocně přidal to věčné
a podstatné: život; vzrůst téhle setby. Jako vzklíčení pšeničného zrna přidává Bůh zmrtvýchvstání ukřižovaného k neslýchaně slavnému užitku.
Bůh, který přidává, stojí za expanzí Ducha života v Kristu Ježíši proti
všem tendencím k rozkladu, hříchu a smrti. Amen.
V Luhu nad Morání, 24. září 2000
Pro mého vnuka Josefa.
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
51.
„Kteří si hledí marností pouhých, dobroty Boží se zbavují.“
Jon 2,9
Iz 37,14–29.33–38
Protož vzav Ezechiáš list z ruky poslů, přečtl jej a vstoupiv do domu Hospodinova,
rozvinul jej Ezechiáš před Hospodinem. A modlil se Ezechiáš Hospodinu, řka: Hospodine zástupů, Bože Izraelský, kterýž sedíš nad cherubíny, ty jsi sám Bůh všech
království země, ty jsi učinil nebe i zemi. Nakloniž, Hospodine, ucha svého a uslyš;
otevři, Hospodine, oči své a pohleï; slyš, pravím, všecka slova Senacheribova, kterýž
poslal k činění útržek Bohu živému. TakŅ jest, Hospodine, žeŅ jsou pohubili králové
Assyrští všecky ty krajiny i zemi jejich a uvrhli bohy jejich do ohně; nebo nebyli bohové,
ale dílo ruku lidských, dřevo a kámen, protož zahladili je. A nyní, Hospodine, Bože
náš, vysvoboï nás z ruky jeho, aŅby poznala všecka království země, že jsi ty Hospodin
sám. Tedy poslal Izaiáš, syn Amosův, k Ezechiášovi, řka: Toto praví Hospodin, Bůh
Izraelský: Zač jsi mi se modlil strany Senacheriba krále Assyrského, totoŅ jest slovo,
kteréž mluvil Hospodin o něm: Pohrdá tebou a posmívá se tobě panna, dcera Sionská,
potřásá hlavou za tebou dcera Jeruzalémská. Kohož jsi zhaněl? A komus se rouhal?
A proti komus povýšil hlasu a pozdvihl zhůru očí svých? Proti Svatému Izraelskému.
Skrze služebníky své utrhal jsi Pánu a řekl jsi: Ve množství vozů svých já jsem vytáhl
na hory vysoké, na stráně Libánské, a zpodtínám vysoké cedry jeho i spanilé jedle
jeho a vejdu na nejvyšší kraj jeho do lesů a výborných rolí jeho. Já jsem vykopal a pil
vody; nebo jsem vysušil nohama svýma všecky potoky míst obležených. Zdalis neslyšel,
že jsem již to dávno učinil a ode dnů starých to sformoval? Nyní pak k tomu přivozuji,
aby v poušŅ a v hromady rumu města hrazená obrácena byla, a jejich obyvatelé ruce
oslablé majíc, předěšeni a zahanbeni jsouc, byli jako bylina polní a zelina vzcházející,
jako tráva na střechách a osení rzí zkažené, prvé než by dorostlo. Sedání pak tvé
a vycházení tvé i vcházení tvé znám i vzteklost tvou proti sobě. Poněvadž ty se vztěkáš
proti mně, a tvé zpouzení přišlo v uši mé, protož vpustím udici svou v chřípě tvé a udidla
svá v ústa tvá a odvedu tě zase tou cestou, kterouž jsi přišel. A protož toto praví
Hospodin o králi Assyrském: NevejdeŅ do města tohoto, aniž sem střely vstřelí, aniž na
ně dotrou pavézníci, aniž udělají u něho náspu. Cestou, kterouž přitáhl, zase navrátí se
a do města tohoto nevejde, praví Hospodin. Nebo chrániti budu města tohoto, abych je
zachoval pro sebe a pro Davida, služebníka svého. Tedy vyšel anděl Hospodinův, a zbil
ve vojště Assyrském sto osmdesáte a pět tisíců. I vstali velmi ráno a aj, všickni mrtví.
A tak odjel, anobrž utekl a navrátil se Senacherib král Assyrský, a bydlil v Ninive.
I stalo se, když se klaněl v chrámě Nizrocha, boha svého, že Adramelech a Sarasar,
Znamení proroka Jonáše
Iz 37,14–29.33–38; Mt 12,38–45
327
synové jeho, zabili jej mečem a utekli do země Ararat. I kraloval Esarchaddon syn jeho,
místo něho.
Mt 12,38–45
Tehdy odpověděli někteří ze zákonníků a farizeů, řkouce: Mistře, chceme od tebe znamení viděti. On pak odpovídaje, dí jim: Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá, ale
znamení jemu nebude dáno, jediné to znamení Jonáše proroka. Nebo jakož byl Jonáš
v břiše velryba tři dni a tři noci, takŅ bude Syn člověka v srdci země tři dni a tři noci.
Muži Ninivitští stanou na soudu s pokolením tímto a potupí je, proto že pokání činili
k Jonášovu kázaní, a aj, víceŅ nežli Jonáš tuto. Královna od poledne povstane k soudu
s pokolením tímto a potupí je; nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost
Šalomounovu, a aj, víceŅ tuto nežli Šalomoun. Když pak nečistý duch vyjde od člověka,
chodí po místech suchých, hledaje odpočinutí, ale nenalézá. Tedy říká: Navrátím se do
domu svého, odkudž jsem vyšel. A přijda, nalezne prázdný, vyčištěný a ozdobený.
Tedy jde a vezme s sebou sedm jiných duchů horších, nežli jest sám, a vejdouce,
přebývají tam, i bývají poslední věci člověka toho horší nežli první. TakŅ se stane i tomuto
zlému pokolení.
ZNAMENÍ PROROKA JONÁŠE
Roku 612 př. Kr. bylo vyvráceno Ninive, město vražedné (Na 3,1), hltavé,
poskvrněné a utiskující (Sf 3,1). Svou krutostí Asyřané po staletí děsili
svět: „Všem hlavním rebelům jsem dal stáhnout kůži a potáhnout jí lešení věže. Jiné jsem zazdil, jiné jsem dal nabodnout na tyče nad věží,
mnohé na kůly uvnitř hranic své země a jejich kůže na hradby,“ chlubí
se panovník Assurnasirpal v době kralování Amri, stavitele Samaří, otce
Achabova (883–859). Zajatcům utínali ruce i nohy, uřezávali nosy i uši.
Hlavy nepřátel vršili do vysokých hromad… tito dávní kulturní lidé udivujícího umění a rozsáhlých knihoven, s péčí o vzdělání, psaným právem, soudy a bankami. K cizím a k nepřátelům, k těm, kteří se nepodvolili
jejich dobyvačnosti, bývali nesmírně krutí a brutální.
Teï jejich slavná města Asur a Ninive dobyli a zpustošili Médové a Kaldejci (614–612). Vody silně rozvodněného Tigridu toho roku podemlely
velkou část ninivetského opevnění, hradby z nepálených cihel se místy
zřítily i s věžemi a město se neubránilo. V Cháranu (odkud kdysi vyšel
Abram se Sárou a synovcem Lotem) se ještě nakrátko prohlásil králem
328
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
velitel severní vojenské skupiny Asurbalit II., než i nad ním a nad jeho
egyptským spojencem Nechem zvítězil mladý babylonský vojevůdce Nabukadnesar II v bitvě u Charkemiše na horním Eufratu (605). S konečnou platností mizí Asyrská říše ze scény. Nastupuje na sto let Babylon,
po něm Persie a pak Řekové (Alexandr Veliký), Římané…
Farao, který doufal mocensko-politicky těžit z asyrské slabosti, spěšně
vyklízí pozice ve Středomoří, stahuje se z Izraele, kde před čtyřmi lety
u Mageda přemohl překážející judské vojsko. Král Joziáš tehdy zraněn
při převozu do Jeruzaléma zemřel a Necho nastolil na Davidův trůn jeho
syna Joakima, loyálního k Egyptu, kde byl vychován. Teï na ústupu pod
tlakem Kaldejců se EgypŅan zastavil až v Gaze a vítězný Nabuko drancuje a zpoplatňuje Judsko. Jeruzalém pak pro neochotu odvádět přikázaný tribut roku 586 zničí.
V Mezopotámii, v místech, kde stávalo Ninive, objevili archeologové
v pahorku jižně od chrámového okrsku a zbytků Senacheribova paláce
(705–681) kámen, kus portálu dávné stavby s nápisem NABI JUNUS (prof.
A. Novotný), místo kdysi zasvěcené biblickému proroku Jonášovi, synu
Amaty z Galileje (2Kr 14,25). Ve vnitřních hradbách města postavili Asyřané tomuto Hebrejci palác nebo svatyni. Pokud byl skutečně jeho příznivcem Senacherib, pak zkáza, prorokem ohlášená ve čtyřiceti dnech, se
dostavila s osmdesátiletým odkladem.
JONÁŠ (to jméno znamená holubici – od času Noe živý symbol míru
a smíření) měl jistě proč z duše nenávidět Asyřany. 725 oblehli a ve třech
úděsných letech dobyli a zkazili Samaří. Kamsi do vyhnanství v severní
Mezopotámii a Médii deportovali Izraelce deseti kmenů, kteří se nikdy
nevrátili. Na jejich místo přivedl Sargon II. obyvatele jiných dobytých měst,
aby splynuli s pozůstalým obyvatelstvem, a teï Senacherib boří i judská
města a asyrské poselstvo v čele s polním velitelem Rabsakem se před
Jeruzalémem strašlivě rouhá Hospodinu (701).
Prorok nepochybuje, že nad zmatky a střetáváním vzájemně se potírajících království vládne živý Bůh. Avšak lid Hospodinův, jeho služebník,
nebude křičet ani se vyvyšovat. Nevloží se mocí a silou vojsk do toho, co
ohrožuje a doutná na světové politické scéně, ale soud národům, soud
podle pravdy vynášeti bude (Iz 42,1–3.6). Četli jsme ne o slavném vítězství
bojovníků Izraele, ale o Božím zastání a neslýchaném zákroku (o spásné
náhodě, řekl by nevěrec): Ve vojsku chystajícímu se od Lebna (Lachis)
mezi Gazou a Jeruzalémem táhnout k nenadálému střetnutí s Nubijským
králem Tirhákem a jeho černochy (2Kr 19,9), pomřelo znenadání 185 tisíc bojovníků, což zmařilo asyrské plány a hrozby. Senacherib se vrátil,
Znamení proroka Jonáše
Iz 37,14–29.33–38; Mt 12,38–45
329
utekl, čteme doslova, a bydlel v Ninive. Ne že by zanechal své dobyvačnosti, ale zničující tažení do Středomoří navzdory předchozím úspěchům
v Sýrii a Fénicii nezopakoval a v dalších dvaceti letech své vlády se k Jeruzalému nevrátil; ačkoli se pustil do válečných dobrodružství nesrovnatelně riskantnějších:
Ve středomořských přístavech pobral lodě i s posádkami, na dřevěných
válcích je nechal dovléct přes syrskou poušŅ do Ninive, aby po Tigridu
splavil armádu k Dolnímu moři (do Perského zálivu) a z moře napadl odvěkého nepřítele Elam. Skutečně tam dobyl několik pobřežních měst,
avšak elamští stratégové, místo aby se bránili na domácí půdě, vtrhli na
sever do Babylonie (beztak Asyrii nepřející) a odřízli útočníkovi spojení
s domovem a cestu zpět. Se značně prořídlou armádou vracející se neúspěšný dobyvatel obrátil pak svůj hněv proti proradnému Babylónu,
který srovnal se zemí.
Přes vypálené a zbořené město dal dokonce svést vody Eufratu, aby
tak kaldejskou metropoli, stále aspirující na vládu v Meziříčí, na věky
spláchl ze světa. Marně, jak se ukáže po necelém století.
Mezitím královská rodina v Ninive čelí jednak odporu a nelibosti domácích kněží, ale i pohrdání obyvatel vyčerpaných neúspěšnými krvavými
výpravami. Ztráta respektu přeroste v nenávist a 681 zavraždí Senacheriba v Nizrachově chrámu jeho vlastní synové.
Otázkou zůstává, proč si asyrský panovník nespravil reputaci mnohem
snadnějším opětovným tažením proti Jeruzalému, když spolčení rebelující Ezechiášovy Judeje a Fénicie s Babylónem a Elamem se jevilo jako
spojité nádoby. Co způsobilo, že se zřekl nového útoku na svaté město?
Vytušil snad, že chmurný zjev, o němž se mu doneslo, jak se jednoho
dne objevil se zlou věštbou a s prapodivným příběhem jako znamením
v ninivetských ulicích, nějak skrytě souvisí s morovým šokem, jehož se
dostalo jeho armádě v Judei?
Zanedbaný přivandrovalec odkudsi z těch končin, vousáč netající se
tím, že nemá ninivetské rád, se začal potulovat městem nedbaje toho, co
mu hrozí: „AŅ zhyne Asur, hubitel a zkázonosný bič Boží!“ mu přímo srší
z očí. Štítivě vytřásá prach z obuvi a spí venku za branami. „AŅ se propadnu! AŅ mne moře pohltí, stanu-li se vám řečí Boží,“ otvírá si hubu
v hospodě…
Takových by bylo… Jenomže pak se rozpovídá, co že se mu to tlačí do
duše a před čím že marně utíká jako před zjevením, jemuž neuhneš, aŅ
se díváš nebo nedíváš. Sám na sobě to zakusil a prožívá a proti sobě,
proti svému pevnému přesvědčení, proti své vůli dosvědčuje: I hlubina
330
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
a mořská obluda a sama smrt ho musela vydat, vydávit a vrátit. Neměl
na vybranou. Nebylo a není vyhnutí: „Po čtyřiceti dnech je se vším tady
konec, je výrok Hospodinův. Konec ne znenadání, zčista jasna a dost! Ale
po strašlivých čtyřiceti dnech užírání se čekáním na jistou smrt vykonán
bude soud Boha živého a přikvačí zkáza. Po čtyřiceti dnech Ninive vyvráceno bude…“
A pak spíše pro sebe tiše dodává (ale oni slyší! slyší jasněji, než kdyby
to vytruboval a křičel na tržišti), proč že nad tím on, Jonáš, zapšklý chlupáč hebrejská a vzdoroprorok pomstychtivě nejásá!? Má to háček: On
sám, holubička sivá, vším tím, co se mu přihodilo, je tím hákem a červem na udici Boží, na které se zmítají, když odmlčeními chtě nechtě napovídá a prozrazuje cosi o Nejvyšším, který ho posílá:
Ve vzpouře proti němu, jak ho v Izraeli znají, si radši namířil do zahynutí, než by šel do nenáviděné krajiny a jejich města. Obrátil se k marnosti a Boží dobroty se zbavil. A duch odporný Bohu, překážeč Boží, jemuž
udělal v duši místo, hned ho nasměroval pryč, pryč přes moře, nadopoval
ho lhostejností a zmámil spánkem. Ale plavci, ti chlapi na palubě a na
Boží straně se rozkřikli a nedalo se v tom spát: „Komu se skrýváš? Komu
to utíkáš, ospalče?!“ A neusnul pak, neskončil ani v rozbouřených vlnách,
kde doufal skoncovat se vším. Hned po něm vyjel mořský drak a dusil ho,
oslepil a ohlušil v hlubinách. Teprve přizalklý v břiše té ryby se poddal
a prosil; troufl si pomyslet na jeho milosrdenství… A Bůh to vrátil na
samý začátek:
„Jdi do Ninive, města toho velikého a kaž proti němu, co ti poručím…“
A tak do nich hučí. Jenomže oni naslouchají tomu, co neříká. Jako
mezi řádky čtou, mizerové, a myslí na to, co ze sebe nemají a ve snu by je
nenapadlo: „Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li toho želet i v tomhle případě Bůh, abychom nezahynuli,“ šeptají si. Bláhově kňučí kruŅasové
asyrští, sami nelítostní a milosrdenství neschopní. Jako infekci to tam
zatáhl on, Hebrejec, nabi Jonáš, a teï jen doufá, že tím Boha nespletou
a neošálí… Avšak jeho svědectvím se znepokojil i král a místo aby dal
cizího plašana a buřiče rozčtvrtit, oblékl si žíni a usadil se v popelu a po
něm i ostatní. Nikdo si netroufl to vzít na lehkou váhu.
Uplyne čtyřicet dní a ještě čtyřicet a čeho se Jonáš, misionář proti své
vůli a z donucení Hospodinův posel k nepřátelům svého lidu, obával, se
stalo: Nenáviděných se stal zachráncem! Hněvem sinalý si zoufá:
Ó, by měl křídla jako holubice, zaletěl by a poodpočinul. Daleko by se
vzdálil a přebýval by na poušti. Pospíšil by ujít vlastní rozervanosti, uniknout zmítání prchlivostí a zlobou na sebe sama i na celý svět. (Ž 55,7n)
Znamení proroka Jonáše
Iz 37,14–29.33–38; Mt 12,38–45
331
Jenomže kam? „Kam bych zašel od Ducha tvého, aneb kam bych před
tváří tvou utekl? Na nebe? Tam jsi ty. Do hrobu. Hle, přítomen jsi. Vzal-li
bych křídla záře jitřní, abych bydlel při nejdalším moři, i tam mne provedeš a popadneš. Dím-li pak aspoň tmy jako v soumrak přikryjí mne… Ale
i noc je tobě světlem vůkol mně.“ (Ž 139) Copak ty, kteří tě nenávidí, Bože,
v nenávisti nemám? Proti tobě povstávající jsou mí nepřátelé… Jenomže
zas je to všecko špatně. Jako bych šel cestou tobě odpornou, když jim
tak shovíváš. Kdo se v tom vyzná?! Zač asi stojí, Bože, to jejich zděšené
pokání? Spíš změní černoch svou kůži a jaguár svoji strakatost, než tihle
plní vší zloby a nešlechetnosti se obrátí k dobrému!
Dnešní pahorek a nánosy řeky v jižní části starého Ninive možná skutečně skrývají trosky školy NABI JONÁŠE , stopu králova kajícího předsevzetí a v důsledku změny jeho pohnutek i vzpomínku na čas milosti darovaný Jeruzalému.
Sepsání příběhu se zdá být (vzhledem k některým shodám s proroctvím
Joele: Jon 3,9; 4,2 a Joel 2,13) pozdější prorockou výzvou k nábožensky
sebejistým, traktátem nabádajícím Jeruzalém k pokání. Jenom Pán Bůh
ví, jaký smysl kdy měla a dosud v dějinách mají podobná poselstva a vypravování. Pokud Bohu odcizený svět kolem nás, pokud Ninive našich
dnů nás uvnitř hradeb trpí, neměli bychom smlčet, že pracuje k neslavnému konci. Evangelium Ježíše Krista nepřitakává vlažné průměrnosti:
Trošku odtud, trošku odonud, a „všeho s mírou“, nechlácholí lacinou
milostí, ale vyzývá člověka osobně, „nesystémově“ k tomu nejradikálnějšímu: k pokání a obrácení. Záludně zraňující vratkost nedolomíme ani
doutnání nových požárů neuhasíme, ale co světu dlužíme, je slovo soudu: „soud národům, soud podle pravdy“ – to o přišlém světle a o milování
tmy (Jan 3,19; 9,39n) – znamení přesvědčivější než Jonášovo:
V plnosti času je uviděl Křtitel Jan (Jochanan – Bůh je milostiv). Spatřil holubici jako pokyn ne z tohoto světa a nenechal si to pro sebe. Ukázal
na křtěnce, na galilejského poutníka Ježíše, že on je ten silnější, křtitel
Duchem a ohněm. ON zlomí lidské okouzlení pouhou marností. ON rozptýlí ospalou, chtěnou naši slepotu a chiméru svévole, pro niž se dobroty
Boží zbavujeme. Ke svému úžasu slyšel ten pouštní kazatel křtu pokání
na odpuštění hříchů: „To je ON , ten milý můj Syn, Syn mého zalíbení,
člověk Ježíš.“
Bůh tehdy svému stvoření cosi připomněl: nit námi slepci dávno ztracenou, naději svých slibů, naději smysluplného bytí s ním v oné tvůrčí,
vše inspirující lásce, o niž se Otec v Synu a Syn v Otci od věků na věky
uchází (J 17,22.23). Proto v plnosti času snímá hřích světa ON – Boží Be-
332
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
ránek. Hřích nekajících, které zahanbí ninivetští modláři. Hřích napsaný
perem železným a rydlem kamene přetvrdého na tabuli jejich srdcí a na
rozích bohoslužebných oltářů vašich…
Jak sejme, co se ukazuje být jevem samotné podstaty? Jak změní sám
způsob, samo skupenství člověčiny? Chodil dobře čině, uzdravoval posedlé (vydali o něm svědectví) a marně volaje z nezbytí sama sebe vystaví
hrůze a zlobě v nás. Na sobě nám odhalí, zjeví, snese naše nesnesitelné
a Otec to vidí. Stále na to hledí v neobsáhlé věčné své přítomnosti, na
mučení svého milého Syna. Vidí zjitřenou jeho trýzeň, hanbu a smrt, kdykoli říkáme (někdy až příliš snadno): „OdpusŅ nám naše viny…“ Křižovaný Boží Syn zjevuje neodpustitelné hodné toliko Božího odpuštění –
vykoupení: Proto umíráme neodpustitelní v jeho smrt pokřtěni (praví svatý
Pavel) Duchem a ohněm jeho křtu přetaveni ve skupenství nové: „Zemřeli
jsme a život náš skryt je s Kristem v Bohu (Ko 3,3). Jen s ním a v něm jak
je a zjevuje se zraku víry ve slávě Otce, jsme i my, dál trváme, žijeme
nově, křesŅané, zviditelňováni ve svobodě slávy dětí Božích.
Boha-prázdný svět lidí Božího pozvání k takto vystupňovanému a Duchem umocněnému životu nedbá. Zůstává bludnou bárkou bez cíle, lodí
mrtvolně spících v rukou škodné, nečisté, zlodějné posádky, stejně jako
prázdné srdce člověka, které nečistý duch opustil, ale Duch života v Kristu
Ježíši jeho prázdnotu svou inspirací nevyplnil. Zády k varování kříže Kristova zůstává svět těhotný miliony křížů, přestože to vidět odmítá, hroby
zdobí a nad strašlivými památníky se zapřísahá: „Už nikdy více!“ Poslední
věci bývají horší prvních (četli jsme upozornění Ježíšovo).
Zachraňován od nejhoršího svět není vyhlašováním svých nejlepších
předsevzetí, ale milostí Boží v těch, kteří činorodou vírou vstoupili do dějství Syna člověka. Apoštol mluví o bytí v Kristu a Krista v nás (2K 5,17
Ko 1,27). Neopustil své dílo záchrany. Jako holubici se snítkou olivy vítejme nad mnohým zpustošením v sobě i kolem sebe dar Ducha k životu
v moci jeho vzkříšení. Amen.
V Luhu nad Morání, 21. srpna 2005 (273 let od vyslání prvních misionářů
z Ochranova, 37 let od přepadení naší vlasti tak zvanými přáteli)
s. j. h.
„Z očí mých tekou slzy dnem i€nocí bez přestání.“ Jr 14,17
„Proč má býti bolest má věčná…“ Jr 15,18a
334
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
JONÁŠOVSKÁ VARIACE PRO MÉHO VNUKA
Nejmilejší Jonáši, mám radost, že tu dnes smím vzývat Pána Boha a prosit
o požehnání pro tebe, chlapče, pro vás pro všecky i pro nás, pro sebe.
Leckdo dnes ani pořádně neví, co to znamená. Zopakujme si tedy: Bůh
žehná dětem svého lidu především tak, že jim je stráží a ochranou v těchto
všelijak nebezpečných časech. Žehná dále tím, že osvěcuje nad nimi svou
tvář, dává se poznat. Nenechává je tápat v záležitostech svého království,
svého panování v milosti a milosrdenství. A konečně jsou požehnané tím,
že k nim obrací svoji tvář. Navazuje s nimi ve své dobrotě, vnímají jeho
slovo. Přepadne-li je strach, nepropadají panice. Dívají se na něho a vítězí
v nich jeho pokoj.
Tolik tedy, abychom všichni věděli, o co nám tu dnes vlastně jde:
1. o Boží stráž při nás,
2. o poznání Boha, které je podstatou a vehikulem zvláštního zhodnocení života (J 17,3) a
3. o uklidňující Boží společnost, o naše bytí s ním a o jeho přebývání
s námi.
To je naše veliké téma.
A přece, když jsme, milý Jonáši, přemýšleli, co k tomu ještě povědět,
řekla babička: „Podíváme se, jaké heslo našli bratři z Jednoty pro den,
kdy ses narodil.“ (To je totiž babiččina parketa, kdy se kdo narodil. V tom
má naprostý přehled.) Nalistoval jsem tedy pátek, 29. ledna, tvůj den.
A ejhle: „Vstaň a jdi… Jdi nyní a zjisti, jak se mají tvoji bratři,“ říká Izrael
(starý otec Jákob) mazánkovi Josefovi. Tomu, o němž (už jako o dospělém,
slavném a požehnaném velmožovi egyptském) je i dnešní čtení, v tenhle
tvůj druhý velký den, v neděli 27. června (Gn 50,15–21).
Tohle „jdi za bratry“ jsme četli, když ses narodil, a k tomu Pavlovo do
Filipis: „Nehledejte jeden každý jen svých věcí, ale každý také toho, co
slouží jiným“ (2,4), což je vlastně jinak pověděné slovo dnešní neděle:
„Jedni druhých břemena neste a tak plňte zákon Kristův“ (Ga 6,2). Poslání: „Vstaň a jdi!“ a napomenutí, skoro varování: „Nestarej se jen sám
o sebe!“ Josef, říšský hodnostář se zachoval šlechetně (četli jsme). Postaral se o bratry, kteří mu ublížili.
Mohli ti, Jonáši, dát jméno po tomhle bohabojném a úspěšném Josefovi, který to kdysi tak příkladně zvládl, nebo aspoň Jožka po moravském
dědečkovi, ale oni: Jonáš. Tak mi to dneska zkomplikovali. Musím tím
pádem kázat nejen, jak lidé o Boží dobrotu stáli a ji okoušeli, ale i jak se
Boží dobroty zbavují:
Jonášovská variace pro mého vnuka
335
Hebrejec Jonáš, dávný tvůj jmenovec, se narodil snad nějakému Amatovi z Galileje na severu a byl služebník Hospodinův a prorok za Jeroboáma II., krále nad severní říší (2Kr 14,25), ale taky tak trochu divný
chlápek. Když se k němu stalo slovo Hospodinovo (a to přeci nikdy nebývá
jen tak): „Vstaň a jdi!“ a stejně jasně i pokyn kam že má jít, on si usmyslel,
že ne a že tomu prostě uhne: Místo aby zůstal na příjmu, vypnul se z toho
a bláhově doufal, že se tak Pánu Bohu ztratí a uteče.
Měl jít do asyrského velkoměsta zvěstovat Boží soud: Boží stanovisko
k tomu, jak zle tam lidé žijí a co si tím nadrobí. Jenomže on, Jonáš, ví
své: Nakonec těm pohanům Pán Bůh odpustí a jak já budu vypadat?
Nehledě na to, že si to nezaslouží. „Chceš je sejmout, Bože, tak je sejmi
bez velkého inzerování. Jenomže ty jim hrozíš předem, abys jim dal šanci, nečistým gójům, krutým Asyřanům!“ Představa, že by činili pokání, se
Jonášovi naprosto nezamlouvá. A tak místo pustou cestou na východ do
Ninive, spěchá k moři do filistínské přístavní pevnosti Joppe, aby si zajistil místo na bárce do Tarzu.
V tom městečku Joppe, mimochodem po staletích jistý Šimon syn Jonášův zvaný Petr, na střeše u přítele koželuha (rovněž Šimona) pochopí,
že co Bůh očistí, člověk by dál neměl mít za nečisté a že i pro pohany je
Boží spása a záchrana. Ale zpět k Jonášovi, synu Amaty, který tohle nedokázal spolknout. Neuvěřitelné, prorok Hospodinův a míří pryč k severovýchodnímu břehu Velkého moře, do Tarzu v Kilikii, do země obávaných námořních lupičů.
Teprve po staletích (103 př. Kr.) je přemůže a pokoří římský vojevůdce
Pompejus a Kilikii přičlení k syrské provincii. Obyvatelé tohoto kouta,
potomci zbohatlíků z pirátských kořistí, měli prý u Římanů velmi špatnou pověst. Jednoho tarzenského z té doby dobře známe. Později si říkal
Pavel. Bůh ví, jestli i on v sobě neměl něco z bukanýrské krve starých
generací, tenhle Saul z Tarzu. Ale nechme to…
Jonáš to má promyšlené. Zmizí v lupičském podsvětí, co nejdál od svatého shromáždění, jemuž Hospodin zaslíbil svou přítomnost. Pryč do doupat Bohu se protivících svévolníků! Jejich bezstarostné „johoho!“ snad
zaplaší vzpomínku na: „Vstaň a jdi…“ a dobrodružná chasa neklid svědomí rozptýlí. Zatím si v koutě podpalubí ustele a spí. Spí, dokud ho
nevyhmátnou.
Známe ten příběh. Dostali se do bouře: Stěžeň praská, plachty se trhají, plavci zoufale zápasí s rozbouřenými živly, jde o život. V kom zbývá
jiskérka soudnosti, se modlí a on, on spí! „Co jsi zač?! Jen ze sebe nedělej
neviňátko! (Jméno Jonáš totiž znamená holubičku.)… Ctitel Hospodina,
336
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Boha nebes, který učinil moře i zemi, na útěku před jeho tváří? Jsi blázen a ne zběh Boží. Jsi neštěstím všech, které potkáš. Co jsi to učinil?!“
Nač asi myslel Jonáš, když pak šel přes palubu? Radši smrt nežli Ninive? Radši smrt než ztrátu tváře? … Nebo že Boha přece jen doběhl s konečnou platností? Ani v břiše hrobu však nezůstane Boží slovo ve vězení.
Těm, k nimž tě posílám, Jonáši, se staneš znamením.
V útrobách mořského netvora proroku sevřenému úzkostí smrti dochází, že „ti, kteří si hledí marností pouhých, dobroty Boží se zbavují“
(Jon 2,8). Ne že Bůh ho pronásleduje, ale sám si je nepřítelem a strůjcem
svých škod. Hospodin přesto dává život, chrání a zachovává. Nepravostí
se člověk o jeho žehnání připravuje, vydává se živlům na pospas: rozladě,
nedorozumění, sváru, chaosu a smrti. Hyne. Je ztracen, pokud sám Bůh
po něm nesáhne, aby ho vysvobodil. Ten Svatý a milosrdný, který svých
darů a povolání nelituje (Ř 11,29).
Nestravitelný Jonáš, vykálený, vytrousený či vyzvracený mořským zvířetem a vržený příbojem na břeh, znovu vnímá neodbytné Hospodinovo:
„Seber se, člověče, a jdi. Přestaň se hledáním marností zbavovat toho, co
je ti k dobrému. Jdi do Ninive, města toho velikého a kaž proti němu…
K záchraně jeho i své.“
Ani dnes, přátelé, není jiné lepší naděje pro nás i pro svět, nežli svědectví, že zaměstnáni toliko časností – vanitas – vánkem a mlhou ranní,
dobroty Boží se zbavujeme. To je znamení tvého jmenovce, Jonáši, zpět
obráceného proroka.
V Luhu nad Morání 27. června 1999
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
52.
„Ptejte se na Písma, nebo vy domníváte se v nich život věčný míti a ta svědectví
vydávají o mně. Ale nechcete přijíti ke mně, abyste život měli.“
J 5,39.40
J 12,44–50
Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneŅ věří, ale v toho, kterýž mne poslal.
A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal. Já světlo na svět jsem přišel, aby žádný,
kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal. A slyšel-liŅ by kdo slova má a nevěřil by, jáŅ ho
nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasil svět. Kdož mnou
pohrdá, a nepřijímá slov mých, máŅ, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, taŅ jej
souditi budou v nejposlednější den. Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, kterýž
mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti. A vím, že přikázaní
jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takŅ mluvím.
Jr 31,15–20.25.26.31–34
Takto praví Hospodin: Hlas v Ráma slyšán jest, naříkání a pláč přehořký. Ráchel plačeci
synů svých, nedala se potěšiti po synech svých, proto že žádného není. Takto praví
Hospodin: Zdrž hlas svůj od pláče a oči své od slz, nebo budeš míti mzdu za práci svou,
praví Hospodin, že se navrátí ze země nepřátelské. Jest, pravím, čáka, žeŅ se potom, dí
Hospodin, navrátí synové do svého kraje. V pravdě slyším Efraima, an sobě stýště,
pravě: Trestals mne, abych strestán byl jako telátko neupřáhané; obraŅ mne, abych
obrácen byl, ty jsi zajisté, Hospodine, Bůh můj. Nebo po obrácení svém pokání činiti
budu, a když mi k známosti sebe poslouženo bude, udeřím se v bedra. StydímŅ se,
anobrž i pýřím, že snáším útržku dětinství svého. Zdali Efraim jest mým synem milým,
aneb dítě velmi milostné? A však jakž jsem mluvil proti němu, ustavičně se vždy na něj
rozpomínám. Pročež pohybují se vnitřnosti mé příčinou jeho; jistě žeŅ se slituji nad ním,
dí Hospodin. Rozvlažím zajisté duši ustalou a všelikou duši truchlou nasytím. V tom
jsem procítil a obhlédl se, a ten můj sen byl mi vděčný. Aj, dnové jdou, dí Hospodin,
v nichž učiním s domem Izraelským a s domem Judským smlouvu novou. Ne takovou
smlouvu, jakouž jsem učinil s otci jejich v ten den, v kterýž jsem je ujal za ruku jejich,
abych je vyvedl ze země Egyptské. Kteroužto smlouvu mou oni zrušili, a já abych zůstati
měl manželem jejich? dí Hospodin. Ale tatoŅ jest smlouva, kterouž učiním s domem
Izraelským po těchto dnech, dí Hospodin: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich a na
srdci jejich napíši jej; i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem. A nebudou učiti více
jeden každý bližního svého a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznejte Hospodina.
Ke dni reformace:
J 12,44–50; Jr 31,15–20.25.26.31–34
339
Všickni zajisté napořád znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich,
dí Hospodin; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na hřích jejich nezpomenu více.
KE DNI REFORMACE
Vynikající holandský spisovatel Harry Mulisch líčí v románu „Atentát“
(o němž mimochodem John Updike mluví jako o brilantním), jak v kuchyni spoře osvětlené karbidovou lampou v domku na předměstí holandského Haarlemu doučuje za války pan Steenwijk svého už dvakrát propadnuvšího synka řečtině a právě předčítá, co chlapec pracně přeložil:
„Jako deštěm a táním vzduté řeky, valíce z hor úžlabím své mocné vodní
spousty, unikají přeplněným tůním a v holých svých korytech se setkávají – a daleko odtud v horách pastýř slyší jejich ohlušující hřmot, tak
zněl řev a urputná rvačka v bitce promíchaných vojáků. – Není to velkolepé?“ „Famózní,“ protáhl Petr. „ZvlášŅ když nad tím člověk seděl půldruhé
hodiny; nad větou tak nechutnou…“
„I ta si to zaslouží. Nádherné, jak vzývá přírodu, ale jen nepřímo, jako
v podobenství. Všiml sis? Co si člověk podrží, není šarvátka vojáků, ale
obraz přírody a ten je vždycky ještě zde. Bitva je pryč, ale řeky jsou tu
ještě. Člověk je stále ještě může slyšet a je pak sám tím pastýřem. Jako
by tohle chtěl básník povědět: že všechno přítomné bytí je metaforou jiné
skutečnosti a poznat tuhle jinou skutečnost, na tom záleží.“
„Hm, to je přece válka,“ řekl Petr.
Pan Steenwijk dělal, jako by neslyšel: „Výtečně, můj chlapče. Až na
jednu malou chybičku. Nejsou to ‚řeky‘, které se tu setkají, ale ‚dvě řeky‘.“
„Kde to tam stojí?“
„Tady ‚symballeton‘, to je duál; setkání dvou věcí, dvou. Teprve pak se
shoduje obraz s těmi dvěma vojsky. Je to způsob vyskytující se jen u Homéra. Vzpomeň si na ‚symbol‘. Pochází od ‚symballo‘, ‚svést dohromady‘,
‚setkat‘. Víš, co to bylo ‚symbolon‘?“
„Ne“, řekl Petr tónem naznačujícím, že o to ani nestojí.
„Co je to, tati?“, zeptal se Anton.
„To býval kámen, který se rozbil na dva kusy. Představ si, že přenocuju
v jiném městě a zeptám se svého hostitele, jestli by přijal i tebe. Jenže
340
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
odkud má vědět, že jsi skutečně můj syn? Tak uděláme symbol; on si
ponechá půlku a já ti dám doma druhou. Když tam pak přijdeš, vzájemně se přesně shodnou.“
„To je dobré,“ řekl Anton. „Taky to někdy zkusím.“
Petr se s povzdechem odvrátil: „K čemu to, pro jméno Boží, musím
všecko vědět?“
„Ne pro Boží jméno,“ řekl pan Steenwijk a přes brýle se na něho zadíval. „Pro jméno Humanitas. Uvidíš, kolik ti to v pozdějším životě připraví
radosti.“
Petr sklapl své knihy. Položil je na sebe a řekl divně znějícím hlasem:
„Kdo se dívá na lidi, je mu hlasitě do smíchu.“
„Co je zas tohle?“ řekla matka.
*
*
*
O řeči Bible se říká, že je mýto-poetická a mýtus, to je symbol bytostné
zkušenosti rodu v podobě vyprávění. Předpokládá ohlas životních pocitů.
Odpovídá zkušenosti a způsobu vnímání smyslu bytí. Člověk se v něm
setkává se svými vzpomínkami i očekáváními. Zapadá do něho svými východisky a nadějemi. Věří. Řeč Bible živí víru a vírou ožívá a trvá, zatímco obloha a země pod ní pominou… Jiná, skrytá skutečnost se nabízí
i nám, dokážeme-li se otevřít, pokořit se jako nemající, prosící, tlukoucí
a hledající, ochotni nechat se obdarovat tou mannou skrytou. (Zj 2,17)
9. července 586 před Kristem při třetím nájezdu Kaldejců byl dobyt Jeruzalém, vypálen a zbořen chrám, odbojný Sedechiáš zajat a oslepen.
Prorok Jeremiáš v obleženém městě splnil své poslání. Marně varoval,
nabádal k podrobení Babylónu, mluvil slovo Hospodinovo, tlumočil Boží
soudy. Nenáviděli ho. Kolikrát mu šlo o život. Teï si mohl od jejich zloby
odpočinout. Oddechnout si pod ochranou polního velitele Nebuzardana,
který na přímý pokyn vladaře jednal s prorokem vlídně. Došlo na jeho
slova… Avšak Jeremiáš necítí zadostiučinění. Trpí. Trpí zraňován hříchem
svého lidu a jeho následky. Zůstává živým svědectvím – zosobněním zármutku Božího a Boží bolesti. Místo mocné ochrany volí nejistotu a nebezpečí uprostřed zbědovaného zbytku chatrného lidu v Masfa, jakési
náhradní svatyni severně od zbořeného Jeruzaléma.
Kaldejci ustanovený místodržící Godoliáš, patrně předák mírumilovné
strany, syn Achikama, dvořana, který se v dobách obležení proroka zastával (26,24), je ohrožován pozůstalými válečníky – loupeživými bojůvkami přežívajícími na vlastní pěst kolem knížat, která se zachránila před
Ke dni reformace:
J 12,44–50; Jr 31,15–20.25.26.31–34
341
zajetím útěkem k Moabským nebo Amonitským, k Idumejcům či na sever
do Týru a Sidonu. Pohanští sousedé teï hledí těžit z neštěstí Židů.
Izmael, syn Metaniáše, ponoukán Amonitskými brzy vyvolá v Masfa
krveprolití, zavraždí pověřence Godoliáše a s jeho lidmi pobije i sedmdesát poutníků, kteří přišli ze Sichem a Sílo a Samaří, aby obětovali.
Zločin nezůstane utajen. S kořistí a zajatci na cestě k Amonitským se
Izmael daleko nedostane. V Gabaa, dostižen a přemožen bojovníky kolem Jochanana syna Kareachova, uteče k Amonitským, ale jeho zajatci:
ženy, děti, komorníci i muži bojovní z Masfa, se vrátí. U Betléma se pak
Jochanan a jeho muži rozhodují hledat ochranu před Babylonem v Egyptě. Ptají se Jeremiáše na slovo Hospodinovo, ale když slyší, že mají
zůstat v poddanství Nabuchodonozora, neposlechnou a přes prorokovo
varování odtáhnou na západ a Jeremiáše s písařem Báruchem odvlečou
sebou. Neznámo kde pak prorok umírá. „VyŅat ze země živých, zraněn
pro přestoupení lidu mého, který vydal bezbožným hrob jeho a bohatému, aby byl usmrcen,“ ohlíží se kdosi ze zajatců, jak léta míjejí, po
údělu Služebníka Hospodinova (Iz 53,9). Do pěti let podnikne Babylón
vítězné tažení proti Egyptu a Nebuzardan odvede z Judska dalších ještě
745 duší.
Násilně přesídlení Židé se v Babyloně těšili značné volnosti. Měli svou
samosprávu starších, směli stavět domy, mít služebnictvo, zaměstnávat
se obchodem. Někteří dokonce zaujímali význačná postavení ve správě
země (Daniel). Kněží a učitelé pečovali o náboženskou výchovu, sbírali
staré písemnosti a roli obětní chrámové bohoslužby převzalo slovo a modlitba. Svou podobu zde dostávají některé starozákonní spisy. Od proroka
mezi zajatými patrně pochází i část knihy Izaiáše od 40. kapitoly. Zaměstnává ho úděl předešlých svědků víry, kteří se raději vystavili zlobě a nenávisti vlastního lidu, než by zamlčeli svěřené Boží slovo; oni jsou živým
svědomím lidu a Boží inspirací k pokání. „Tělo své nastavuji bijícím a líci
svou rvoucím mne. Tvář svou neskrývám od pohanění a plivání… Panovník Hospodin pomáhá mi, takže nebývám zahanben,“ říká v izaiášovských
vzpomínkách Služebník Hospodinův (Ebed Jahve) nelidsky zohavený, až
srdce usedá. Čemu to slouží, Bože? Co sleduješ? Kdo to pochopí? Kdo
uvěří takovému kázání, že i tak Bůh předzvěděl a předzřídil a povolává
i ospravedlňuje ne pouhý nástroj své vůle, ale protějšek své lásky, aby
nakonec oslavil? (Ř 8,29n) Komu se zjeví rámě Hospodinovo zachraňující, jak jsme nechtěli, veskrze vzpurní a protivní? Koho přesvědčí láska
tak poznamenaná bolestí, přibližující se k zpronevěřilé a poběhlé choti
Smlouvou Novou?
342
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
„Kde je rozvodový lístek? Kde je lístek zapuzení matky vaší, dí Hospodin. Anebo kdo je z věřitelů mých, jemuž jsem vás prodal?“ volá Druhý
Izaiáš (50,1) zdáli naslouchající Hospodinovu Služebníku: „Ustavičně se
na vás rozpomínám… Pohybují se vnitřnosti mé. Jistěže se slituji, praví
Hospodin“ (Jr 31,20). Ve chvíli přehořkého naříkání v Ráma, kaldejském
koncentráku judských zajatců tenkrát před deportací (Jr 40,1): „Ráchel
plačící synů svých nedala se potěšit, protože žádného není“ (Jr 31,15) ve
chvíli, kdy toulavá dcera, panna Izraelská zoufalá a zmámená bolestí stále
ještě Božího „navraŅ se“ nedbá, prorok hledí hlouběji a předjímá jedinou
naději (31,17) lidu. Naznačuje jedinou cestu ven ze zkázy, kdy konečně
procitneš a se srdcem změněným řekneš: „ObraŅ mne, abych obrácen byl.
Ty zajisté jsi Bůh můj. Po obrácení svém budu činit pokání a když mi
k známosti sebe poslouženo bude, se studem a zahanbením udeřím se
v bedra“ (31,18.19, srvn. 17,14).
Druhý Izaiáš po letech v zajetí hledí do stínu na Služebníka Hospodinova opovrženého a v pohrdání bez podoby a tváře, nemocného a v bolesti
a nechává si posloužit: Samolibí ve své zírající potměšilé samospravedlnosti jsme se domnívali, že to Bůh se na něj zaměřil, zatímco on na místě
Božím čelil naší agresi a vzpouře, naší nepravostí potřen a zasažen přímo
námi… abychom bohdá pochopili, co jsme vlastně zač, a tak nám posloužil k sebepoznání, k pravému pokání a spasitelné změně – k reformaci
svých životů ve vztahu k Bohu i bližnímu. Jenomže jak, máme-li ho na
svědomí?! Na věky svědčí proti nám nezpochybnitelný corpus delicti naší
orientace ke smrti a smrtonosnosti i toho nejlepšího v nás, naší přirozené
spravedlnosti trestající a mstivé. Leč Bůh není jako člověk, aby nás usvědčené a hodné trestání zaslouženou odplatou zničil. Takoví jsme my. Bůh
nás volá k pokání a odpuštěním křísí a vykupuje k novému životu: „Jeho
sinalostí je nám způsobeno lékařství.“ Vytrhl nás z pomsty pro vylití krve –
krve Služebníka Božího – krve Boha mezi námi… Na pozadí bolesti a utrpení proroků právem mluvíme o Kristu před Kristem, a vnímáme nad
dějinami vyzdviženou radu Boží.
Otec to dopustil. Nechal si to líbit, abychom proti němu, proti Synu od
věčnosti, valili svou nepravost. Na něm ukázal míru své bolesti, již mu
působíme svou svévolí a zneužitou svobodou, aby námi otřásl a změnil
nás zevnitř ke svému obrazu pro bytí s ním, kdy bude všecko ve všech
v Otcovském svém domě.
Smělými opisy rozjímá Druhý Izaiáš o vzkříšení a naději věčného života: Vidí Služebníka Hospodinova pokládat svou duši v oběŅ za hřích, aby
viděl své símě, byl dlouhověký a to, co se líbí Hospodinu, skrze něho
Ke dni reformace:
J 12,44–50; Jr 31,15–20.25.26.31–34
343
šŅastně konáno bylo. Z práce své duše uzří užitek, jímž bude nasycen.
Známostí svou ospravedlní spravedlivý Služebník můj mnohé, protože
snese jejich nepravosti… Snesl hřích mnohých jako útok na sebe. Sebevydáním, obětí své duše ho na sobě rozkryl a ve vší jeho atraktivnosti pro
nás ho na svém těle potupil, nám znechutil a ze závislosti nás vyléčil
(Ř 8,3.4). Vykoupil z Boha-prázdnoty obstarávek těla pro bytí v Duchu
Božím a Kristově. V Duchu toho, který vzkřísil Krista z mrtvých a obživuje
i smrtelná naše těla pro přebývajícího Ducha jeho v nás (Ř 8,11).
Cosi podstatného se děje s každým účastníkem Nové Smlouvy a nebe
se z toho raduje jako matka z narozeného dítěte… Že by z pouhého vyvinění věčného recidivisty? Toliko z přenosu trestní odpovědnosti na jiného
v jakémsi abstraktním transferu hříchů a sankcí na zástupný subjekt?
Z přenosu nám patřících trestů na Božského Služebníka a dost?… hotovo? Tímhle teologickým hřebenem Bibli sotva učešeme, takže nad leckterým postmoderním ležením poutníků do Kanánu pak už jen jako svlečená hadí kůže schne ze všeho než skalp laciné milosti. Pozor, abychom
nezemřeli na poušti. Kristus skrytý v dějinách Izraele, Kristus před Kristem – Služebník Hospodinův – je Boží bolestí ve spektru jeho slávy. Od
nejdávnějších svědků víry a patriarchů přes Mojžíše, Deuteronomistovy
reformy, přes Izaiáše, Jeremiáše, Ezechiele a proroky až ke Křtiteli vodou
a Křtiteli Duchem svatým a ohněm v obmytí druhého narození (Tt 3,5)
Bůh trpí, jak na golgotském kříži zjevuje. Avšak nehledí na věky bezbožnosti a Boha-prázdnoty (říká apoštol v Athénách), ale už nyní zvěstuje
lidem všechněm všudy, aby činili pokání; aby hledíce na tělo Služebníka
Hospodinova nad časem člověka tak zohavené a všecky usvědčující, nahlédli hanbu svého přirozeného postoje vůči Bohu, našli se mezi jeho
soudci a katy, či v mlčící, zapírající a zrazující jej většině a sami se sebou
se rozešli; aby „zemřeli s Kristem“ a žili z jeho vzkříšení. Protože uložil
den, v němž rozhodnou měřítka tak jiná než naše. DEN , ve kterém bude
soudit všechen svět v spravedlnosti. …
V jaképak, namítnou zákoníci, když nepočítá světu jeho hříchy?! Co je
to za spravedlnost, která se nezabývá skutkovou podstatou souzených?
(2K 5,19).
Inu ta „skrze toho muže, kterého k tomu vystavil, slouže k víře všechněm vzkříšením jeho z mrtvých“ (Sk 17,30.31). Nejen že vzkříšením Otec
potvrdil Syna, ale Kristus svým zmrtvýchvstáním otevřel víře možnost
přebývání v něm. Víře jako způsobu naší existence skrze něho v novotě
života. Rozhodne spravedlnost toho Krále, který svrchovaně odpouští, aby
tě změnil a obměkčil tvé srdce. Slyšíš?! Aby ses pohnul milosrdenstvím
344
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
a stal se – jeho způsobem – spravedlivým… Jinak jsi ztracen. Odsouzen
ne jaksi shora – ortelem zvenčí – ale zevnitř, vnitřně cizí jako prodán
se vším, co jsi a máš, znicotněn ve vnější prázdnotě a zuby skřípající
nesmyslnosti (Mt 18,32n.). Uvězněn, dokud poslední halíř nezaplatíš
(Mt 5,25.26)… A kde bys na to vzal?! Taková je spravedlnost Boží.
Tvůj bližní dnes je ukazatelem tvojí spasitelné proměny. Člověče, potřebuješ člověka a to právě toho, který ti zůstal a zůstává dlužen, aby sis
ověřil, aby se ukázalo, jak že si stojíš pod Boží milostí… Neobejdeme se
jeden bez druhého, křesŅané, říká Pán Ježíš. Ptejme se.
Společně se ptejme na Písma svědčící o Kristu a přistupujme k němu,
abychom život měli. Otevřme se nejstarším signálům a nápovědím. Přišel
předjímán, zaslibován, tušen od nepaměti. Syn člověka na oblacích nebes, jejichž průmětem do času a prostoru lidí jsou Svatá Písma.
„Abraham, otec váš, se veselil, aby viděl můj den a viděl a radoval se…
Jistě, pravím vám, dřív než Abraham byl, já jsem,“ ujišŅuje Ježíš nechápavé biblisty (J 8,56.58). Kristus kráčející dějinami – Syn člověka
a jeho lid – lid svatých výsostí (Da 7). Množina těch, kteří ztratili své duše
pro Krista a pro evangelium. Těch, kteří prohlédli marnost své snahy
na vlastní pěst uniknout prázdnotě a nesmyslnosti, zřekli se životní svévole a znovustvořeni pokáním a vírou zachovali duši k životu věčnému
(L 9,24;17,33).
Nová Smlouva Boží, dar nového srdce a ducha – nové totožnosti – je
SYMBOL jeho království: „Zemřeli jste a život váš skryt je s Kristem v Bohu“
(Ko 2,3.4). „Když se pak ukáže Kristus, život náš, tehdy i vy se s ním
ukážete v slávě.“ Tehdy se prokáže, čí jsi a kam patříš. Přiložíš, co jsi vzal
a jako zázrakem se to shodne s tím, co se zjeví. Tak to možná myslel
ochranovský hrabě, když zpíval: „Srdce k srdci spěšte spolu v srdci Páně
spočinout…“
„Pevný základ Boží stojí, maje znamení toto: Zná Pán ty, kdo jsou jeho
a: Odstup od nepravosti každý, kdo vzývá jméno Kristovo.“ (2Tm 2,19)
Amen.
V Luhu nad Morání, 31. října 2004
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
53.
„Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána našeho Jezukrista, kterýž vydal sebe
samého za hříchy naše, aby nás vytrhl z tohoto přítomného věku zlého, podle
vůle Boha a Otce našeho, jemuž buï sláva na věky věků. Amen.“
Ga 1,3–5
J 14,18–24
NeopustímŅ vás sirotků, přijduŅ k vám. Ještě maličko, a svět mne více neuzří, ale vy
uzříte mne; nebo já živ jsem, i vy živi budete. V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci
svém a vy ve mně a já ve vás. Kdož by měl přikázaní má a ostříhal jich, onŅ jest ten,
kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáŅ jej budu
milovati a zjevím jemu samého sebe. Řekl jemu Judas, ne onen Iškariotský: Pane, jakž
jest to, že sebe nám zjeviti chceš, a ne světu? Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li
mne kdo, slova mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme
a příbytek u něho učiníme. KdožŅ nemiluje mne, slov mých neostříhá; a slovo, kteréž
slyšíte, neníŅ mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo.
1 Te 5,1–11
O časích pak a chvilech, bratří, nepotřebujete, aby vám psáno bylo. Nebo vy sami
výborně víte, že ten den Páně jako zloděj v noci, tak přijde. Nebo když dějí: Pokoj
a bezpečnost, tedy rychle přijde na ně zahynutí, jako bolest ženě těhotné, a neujdouŅ.
Ale vy, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den jako zloděj zachvátil. Všickni vy synové
světla jste a synové dne. NejsmeŅ noci, ani tmy. Nespěmež tedy, jako jiní, ale bděme
a střízliví buïme. Nebo kteříž spí, v noci spí, a kteříž se opíjejí, v noci opilí jsou. Ale my,
synové dne jsouce, střízliví buïme, oblečeni jsouce v pancíř víry a lásky a v lebku
naděje spasení. Nebo nepostavil nás Bůh k hněvu, ale k nabytí spasení skrze Pána
našeho Jezukrista, kterýž umřel za nás, abychom, buï že bdíme, buï že spíme, spolu
s ním živi byli. Protož napomínejte se vespolek a vzdělávejte jeden druhého, jakož
i činíte.
Diagnóza: J 14,18–24; 1Te 5,1–11
347
DIAGNÓZA
Nedávno jsem tady četl, jak jistý pan Steenwijk (v úvodu románu Harryho Mulische „Atentát“) doučuje ve válečně zatemněné vychládající kuchyni domku na předměstí holandského Haarlemu svého staršího syna
řečtině a nad překladem úryvku z Homéra vysvětluje mladšímu Antonovi, vlastně oběma svým synům, gramatickou zvláštnost slovesa „setkati
se“ – duál „symballeton“ jako setkání dvou věcí – výslovně dvou – a odtud
pak původní význam slova „symbolon“ a dnešního „symbol“, jímž označujeme setkání dvou významových poloh toho, co není jen tím, čím se
jeví, ale má význam (shrnuje významy) ještě něčeho hlubšího a podstatnějšího. Věc, akt, úkon, výpověï jako symbol pak promlouvá k tomu, kdo
přiloží, kdo se přidá, vlastním předporozuměním a odkrývá mu svět a způsob bytí v něm, jak se na první pohled nezdá, jak není patrný bezprostřední zkušenosti. Co lidé od nepaměti tuší a jako zjevení ukládali do
symbolických vypravování (mýtů) o dávných převratných událostech ve
„všeustavujícím pračasu“, se vždy znovu zpřítomňuje a vrací, ožívá v symbolickém konání – v kultu.
Symbol (původně vedví rozbitý kámen, kdy přiložením shodující se
půlky prokazoval člověk, že je prostě tím, za koho se vydává – vysvětloval
pan Steenwijk) vtahuje teï vnímavou duši k účasti v posvátném a nadosobním. Člověk tak nachází své místo v kosmu – v řádu světa – vnímá
ho jako důvěrně známý, otevřený a zpřízněný. V kultickém znázornění
mýtu prožívá a vnímá sama sebe v souvislosti s veškerenstvem; s nadšením a u vytržení sám sebe objevuje a obnovuje – svou touhou a žízní
po Bohu, po Bohu živém, napojen na oživující proudění (v tanci, přinášení a vylévání vody u oltáře, snad i v mesiášském rituálu Květné neděle
ap.).
Mýto-poetické poselství Bible, vysluhování svátostí, liturgie svatého
shromáždění všecko tohle nabízí i dnes za předpokladu, že člověk přichází
se svou půlí kamene, aby se poznal a byl poznán… a osobní duchovní
348
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
zkušeností víry zapadl v jedno s posvátným bytím a děním shromážděné
církve a srostl v tělo Kristovo. Kdo nemá, přichází ovšem i o to, co se mít
domnívá (čteme v evangeliu). Bez osobního ponoření ve smrt a bez osobní
obnovy vzkříšením vřelost první lásky se vytrácí. V setrvačné zbožnosti
jen jako zvyku, který se stává břemenem, víra slábne; co mělo osvobozovat, znevolňuje. Zbývá skořápka, cosi jako pleva, a dochází na Ježíšovo varování: Ve chvíli jeho přicházení jedna je vzata, druhá zanechána;
ze dvou vedle sebe je jeden vzat, druhý opuštěn (Mt 24,40.41 L 17,34–36).
Proto moderní člověk volí raději zanechat a opustit než být opuštěn a zanechán: Sám o sobě rozhodnout, třebaže zvenčí vlastně neví, v čem. Připadá si svobodný. Aby si nezadal s iluzí, rozhoduje se pro jistotu nevěřit.
Sice tak neokusí, nepotká, nepochopí, nezklamán, protože se ničeho nenadál a o nic nestál. Anton Steenwijk je takovou postavou. Poslechněme
si ještě dva úryvky z Mulischova románu. Z prologu a pak ze závěrečné
epizody:
„Vpravo v ohybu kanálu stál větrný mlýn, který se nikdy netočil. Když
Anton ulehal do trávy na náspu navigace, do něhož bez přechodu se ztrácela jejich Pobřežní ulice, musel občas skrčit nohy. Po vyšlapané pěšině
se blížil muž, který jako by přicházel z jiného století. Hluboko předkloněn
se opíral o sáhodlouhé bidlo, zapřené opačným koncem do příïového vazu
nákladního člunu, který takhle, jen co noha nohu mine, tlačil vodou.
U kormidla většinou stála žena v zástěře a na palubě si hrálo dítě.
Někdy bylo bidla užito i jiným způsobem: To pak zůstával muž na lodi,
přecházel podél boku od zádě k přídi, přičemž táhl bidlo vodou za sebou.
Když došel na příï, zabodl je šikmo do dna, pevně se ho chopil a kráčel
zpátky k zádi. Tak sunul loï pod sebou nohama vpřed.
To se Antonovi líbilo ze všeho nejvíc: Člověk tu kráčel dozadu, aby něco
postrčil dopředu a sám přitom zůstával na místě. Něco tu nehrálo, ale
nikomu se s tím nesvěřoval. Bylo to jeho tajemství.“
Tolik z úvodu… Toho večera na sklonku války, kdy pan Steenwijk vysvětloval synům Homéra, zastřelil někdo z odboje u sousedova domku
důstojníka místní policie, nebezpečného kolaboranta. Než se dostaví esesáci a vojsko, vidí Anton z okna vikýře, jak starý soused odvedle s dcerou
odtahují zabitého před jejich dům. Taky starší Petr to vidí a rozčileně
s nadáváním vybíhá. To ale ulicí už hřmotí motocykl a blíží se německá
auta. A tak popadne pistoli z ruky mrtvého a zmizí…
Toho večera přijde dvanáctiletý Anton o domov, o rodiče i o bratra. Z kabiny auta, kam ho strčili, viděl, jak rodiče odvlékají, rozbíjejí pažbami
okna, pustoší a zapalují jejich dům…
Diagnóza: J 14,18–24; 1Te 5,1–11
349
V několika zastaveních během téměř čtyřiceti let zachycuje pak autor
náhodná setkání Antona s jednotlivými aktéry té hrůzy tenkrát a rozkrývá
dávné okolnosti a netušené souvislosti. Minulost nepřestává působit v přítomnosti a předznamenává, co přichází.
„A pak… a pak… a pak (začíná závěrečná epizoda románu). Čas ubíhá,
míjí, plyne. Aspoň to máme za sebou, říkáme. Avšak čeho všeho se ještě
dočkáme! Co máme ještě před sebou?! Už způsobem té řeči se obracíme
tváří do budoucna a zády k minulosti. Tak to prožívá většina. Budoucnost leží před nimi, minulost za nimi. A přítomnost? Pro dynamičtější
osobnosti je lodí na vzdutém moři brázdící vlny budoucnosti. Zatímco
pro ty pasivnější z nás je spíše vorem, který klidně splouvá s proudem
k tomu, co přichází…
Obě tyhle běžné představy mají ovšem svou ošidnost; je-li čas pohybem, pak se musí dít v nějakém jiném čase, protože pohyb je změna (dráhy
nebo v tomto případě času) v čase. Pak tedy „časopohyb“ by měl probíhat
v času jiném a ten jiný opět v jiném atd., čímž vzniká nekončící řada
časů. Scenérie, která myslitele znechutí, ale fantazie našeho pocitu se
rozumem občas neřídí.
Kdo má svou budoucnost před sebou a minulost za sebou, zachází
ostatně s časem ještě i jinak obtížně pochopitelným způsobem: Události
jsou pro něho už nějak přítomny v budoucnosti, v určitém okamžiku pak
dosahují jeho přítomnosti, až se konečně uklidí do minulosti. Jenomže
v budoucnosti nic není. Je prázdná a v příští chvíli může být člověk mrtvý
s obličejem takhle obráceným do nicoty, ačkoli právě za ním bylo cosi
k vidění: minulost tak, jak ji jeho paměŅ uchovala…
Řekové proto, když mluví o budoucnosti, říkají: Co všecko máme ještě
za sebou? A v tom smyslu je Anton Steenwijk Řek. Také on stojí zády
k budoucnosti a tváří k minulosti. Když přemýšlel o času, což on občas
dělal, neviděl události přicházet z budoucnosti a skrze přítomnost míjet
do minulosti, nýbrž sledoval, jak přicházejí z minulosti, vyvíjejí se a působí
v jeho přítomnosti a zmítají nejistou budoucností.“ (Konec cit.)
Řekli bychom, že Mulischův hrdina vnímá svůj život jako archaický
člověk zahleděný do pračasu, kde minulost je mu klíčem k přítomnosti
a předznamenáním budoucnosti. Jenomže na rozdíl od onoho starodávného bytí v kruhu, ve spolehlivé cykličnosti nekonečného návratu času,
kde „nic nového pod slunce“ aneb: „Co bylo, je to, co býti má; a co se nyní
děje, je to, co se díti bude…“ (Kaz 1,9), pro Antona Steenwijka uhranutého minulostí to neplatí. Žije dějiny dvacátého století. I jeho čas směřuje
do nezajištěného neznáma skrývajícího překvapení, jichž je třeba se bát,
350
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
hrozivá překvapení. Povoláním anesteziolog umožňuje lidem unikat bolesti, sám ale zapomenout nedokáže. Minulé se mu vždy znovu plete do
cesty jako starost, jako strach z dějin zpochybňujících každou naději; jako
úzkost z budoucnosti, kam spolu kráčejí a znovu už se zařizují a bydlí
běsi a démoni minulosti nenápadně s námi i mezi námi – hnědí i rudí.
„Víš, co je s tebou, Steenwijku?“, říká jeho přítel, zubař Gerrit-Jan,
když ho ve své ordinaci v Amsterodamu přemlouvá k účasti na veliké
mírové manifestaci za atomové odzbrojení: „Máš až příliš dobrou paměŅ.“
Jak ji ošálit? Jak rozpustit vzpomínku, anamnésis umrtvit v anestézi,
aby si moderní, v davu osamělý a Bohu vzdálený člověk nezoufal? S rozcházející se manifestací, jíž se Anton proti své vůli účastní a kde opět
nahodilé setkání vnese konečné jasno do oné dávné události, končí i Mulischovo vypravování. Ale otázka zůstává a s ní úzkost a strach z dějin…
Futurologové, prognostici, plánovači podobní dávným drobopravcům
v řadě se sociology a politology ošetřují a střeží ohrožený svět lidí a k tomu
psychiatři, psychologové a psychoanalytici hlídají stav naší duše. Ve sledovanosti ovšem nad nimi přesvědčivě vítězí baviči. Rozptýlení, únik, relax, sen, anesteze je na špici poptávky: Zaspat, hibernovat a procitnout
v jiném, lepším světě, anebo aspoň v takovém, za který nenesu odpovědnost.
Čas soumraku bohů jako čas bezradnosti, kdy člověk způsobem života
„dělá tmu“ a rozprostraňuje noc, poznamenával klima křesŅanských sborů: „Kteří spí, v noci spí a kteří se opíjejí, v noci opilí jsou,“ psal Pavel do
Tesaloniky: „Ale vy ne, bratři, Nejste ve tmě… Nejsme noci ani tmy.“
(1Te 5,4.5). Proti pravdě se pojednou nezdála stát lež, ale jiná pravda.
Spravedlnost se v zájmu klidu spolčuje s nepravostí, věrnost si pletou se
zradou, Boží chrám s modlami a Krista s Beliálem v jakési zšeřelé tiché
koalici světla s temností (2K 6,14). Hodování, opilství, smilstva, chlípnosti, sváry a závist vypočítává apoštol, protože s tím vším měli tenkrát co
dělat.
KřesŅanství je náboženství padlého člověka; padlého lidství ve světě,
který má své skončení… Jako zloděj v noci, tak přijde. Když řeknou pokoj
a bezpečí, tehdy rychle přijde na ně zahynutí jako bolest ženě těhotné
a neuniknou… Ale vy, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den jako zloděj
zachvátil. Všichni jste synové světla a synové dne… (1Te 5,2n). „Podle vůle
Boha a Otce našeho vytrženi z tohoto přítomného věku zlého“ (Ga 1,4).
Vírou v živého Boha vytrženi jako Abraham z otcovského domu, z vlastní
příbuznosti v zemi Kaldejské. Vírou, že ten, který nás volá, za jehož hlasem jdem, může víc, než všecko; víc, než co si dokážeme představit. I to
351
Diagnóza: J 14,18–24; 1Te 5,1–11
mohl a učinil, že v Kristu se nám převrácencům vydal do rukou a této své
potupě a smrti z naší ruky dal naddějinný, vysvobodivý a spasitelný
význam: Svým křížem lidem všechněm všudy nastavuje zrcadlo, aby se
poznali a nahlédli, co jsou zač a zatoužili se změnit. Slovy Bible: Sami
sobě zemřít a s Kristem z té smrtelné hanby z mrtvých vstát k novému,
změněnému způsobu života.
Tohle evangelium – nabídka a možnost vše proměňujícího existenciálního vzepětí víry – zůstává jedinou nadějí moderního člověka, má-li jeho
život ještě najít přesah a nepohnutelný duchovní rozměr (Žd 12,27.28).
Proti hrůze paměti, proti úzkosti a strachu z dějin se víra chápe naddějinného významu události smrti Boha mezi námi: Jestliže kříž Kristův
má vzkříšením tak rozhodující transhistorický smysl pro lidstvo, má ho
u Boha nepochybně i každá další, jakkoli děsivá – a naši chápavost přesahující – tragédie v historii člověka a lidstva. Amen.
V Luhu nad Morání, novoroční 2. ledna 2005
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
54.
„Ježíš Kristus zahladil moc smrti, život pak na světlo vyvedl i nesmrtelnost
(nepomíjející bytí) skrze evangelium.“
2Tm 1,10
L 7,11–15
I stalo se potom, šel do města, kteréž slove Naim, a šli s ním učedlníci jeho mnozí
a zástup veliký. A když se přiblížil k bráně města, aj, mrtvý byl nesen ven, syn jediný
matky své, a ta vdova byla, a zástup města mnohý s ní. Kteroužto uzřev Pán, milosrdenstvím hnut jest k ní a řekl jí: Neplačiž. A přistoupiv, dotekl se már. (Ti pak, kteříž
nesli, zastavili se.) I řekl: Mládenče, toběŅ pravím, vstaň. I posadil se ten mrtvý a počal
mluviti. I dal jej mateři jeho.
J 11,34–44
A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, poï a pohleï. I zaplakal Ježíš. Tedy
řekli Židé: Aj, kterak ho miloval! Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž tento, kterýž otevřel
oči slepého, učiniti aby tento neumřel? Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel
k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni. Dí Ježíš: Zdvihněte
kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižŅ smrdí; nebo čtyři dni v hrobě
jest. Dí jí Ježíš: VšakŅ jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží. Tedy zdvihli kámen,
kdež byl ten mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl zhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že
jsi mne slyšel. Já zajisté vím, že mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí,
řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal. A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře,
poï ven. I vyšel ten, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho
šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej a nechte, aŅ odejde.
2 Tm 1,7–10
Nebo nedal nám Bůh ducha bázně, ale moci a milování a mysli způsobné. Protož nestyï
se za svědectví Pána našeho, ani za mne, vězně jeho, ale čitedlen buï úzkostí pro
evangelium podlé moci Boží, kterýž spasil nás a povolal povoláním svatým, ne podlé
skutků našich, ale podlé uložení svého a milosti nám dané v Kristu Ježíši před časy
věků, Nyní pak zjevené skrze příští patrné spasitele našeho Jezukrista, kterýž zahladil
smrt, život pak na světlo vyvedl i nesmrtelnost skrze evangelium,
Vedlejší pøíbìh āivota vìèného:
L 7,11–15; J 11,34–44; 2Tm 1,7–10
353
VEDLEJŠÍ PŘÍBĚH ŽIVOTA VĚČNÉHO
U městečka Naim v Galilei potkal Ježíš pohřební průvod, vypravuje evangelista Lukáš. Vynášeli jediného syna jakési vdovy a čteme, že Ježíš, hnut
k ní milosrdenstvím, vrátil mládenci život. Jsme lidé smrtelní; ale je obzvlášŅ bědné a skličující, když rodiče pochovávají své děti. I smrt Lazara
z Betany, Ježíšova přítele, jehož pohřbily sestry, jak čteme v evangeliu
Janově, se jeví jako náhlá, překvapivá a jak my snadno řekneme, předčasná… Jan poznamenává, že tam Pán nad shromážděnými smutečními
hosty a pozůstalými sestrami Martou a Marií při pohledu na jejich trápení zaplakal.
Smrt člověka, zmaření jeho účasti na bytí s námi, na nás doléhá jako
znicotnění jeho skutečnosti a konec jeho světa: pojednou není. „…jakž
vítr naň povane, není ho, aniž ho již více pozná místo jeho.“ (Ž 103,16)
Vnímáme mezeru po něm mezi námi. A nejen to. Vždycky tu přece ještě
bývá naše zítra; nám lidem tak vlastní pohled vstříc tomu, co přichází;
očekávání, jímž sebe předjímáme a obmýšlíme své příští a další… a další
přebývání s druhými. Ona naděje života ještě prožitelného… Ve smrti stojíme náhle tváří v tvář popření všech i těchto možností ještě dosažitelných. Čelíme negaci a zmaření i této vyhlížené skutečnosti, která své možnosti, jichž jsme se nadáli, zdaleka nevyčerpala. Odtud bolest a lítost
takové chvíle. Ježíše nám evangelium přibližuje jako plného účasti s námi
v tomto zraňujícím zklamání a trápení.
Máme své místo. Žijeme ve vztazích ke světu věcí a lidí i k duchovním
skutečnostem. Jen v síti těchto vztahů jsem se mohl stát a stávám se
člověkem – konám své bytí… A smrt bližního teï zpřetrhala mé společenství s ním, které přece i mne spoluustavovalo a jímž jsem do jisté míry
byl i já sám. Smrt člověka vnikla do mojí existence a připravila mne o jisté
možnosti; o část mého vlastního bytí – bytí s ním. Strádám úbytěmi sebe;
vratkostí; ztrátou opření o toho „jiného“ – o neuchopitelné „TY “, které mne
už pouhou svou existencí ustavičně oslovovalo a vyzývalo k odpovědi…
354
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
K takovému vyprazdňování naší existence mocí smrti ovšem nedochází
teprve nad hroby. Mluví-li apoštol Pavel v souvislosti s první Boží Smlouvou o „zákonu hřícha a smrti“, totiž že „mzdou hřícha je smrt“ (Ř 6,23),
nemyslí až tohle konečné vyhasnutí časného života. Nemyslí exitus. Říká,
že hřích je narušení vztahu a odcizení srovnatelné se smrtí kdykoli; tedy
v nedovršenosti žití. Žít odedávna znamenalo mít jasné vztahy. Kdysi
v poutním společenství vztahy určované mocí a despotickým donucením,
anebo v lepším případě smlouvou. Hospodin, Bůh Abrahamův, Izákův
a Jákobův, obnovil na Sinai se svým lidem Smlouvu, uzavřenou s otci.
A Izrael v poušti přistoupil na Smlouvu, v níž rozeznal Boží vůli: „Hle,
předkládám vám dnes požehnání a zlořečení…“ (Dt 11,26) „Předložil jsem
tobě dnes život a dobré, smrt i zlé“ (Dt 30,15), vyhlásil Svatý Izraelský
skrze Mojžíše a nenechal lid na pochybách, že chce žehnat; že je to život,
co si přeje a přikazuje (J 12,50) – život hojný a plný.
Hubíme-li hříchem své vztahy, jsme proti němu. Mřeme. Hřích nás tlačí
do vztahu-prázdnoty. Překážíme životu. Hřích je kopím, které člověka
přibodne a znehybní o samotě. Je ostnem smrti (1K 15,55.56). Hřích jako
nedbání Boha, bez-Božnost a prázdnota Boha, dárce života.
Jeden z nejsilnějších našich instinktů je strach o život… o holý život
a jeho úživu. Z hlediska péče o duši, tedy o vpravdě lidský život, je to pud
spíše ohrožující. Podněcuje naše sobectví a hrabivost, naše násilnictví,
pýchu a samolibost, ješitnost a vůbec všecko to, čím si nás smrt zajišŅuje
a opřádá. Předchází a vstupuje do hry dávno před skončením života. Předznamenává naše chování, blokuje pohnutí k milosrdenství a ochromuje
nás. Zaclání nám Boha i bližního a pustoší naše bytí. Tudy se peklo sápe
svou tlapou daleko přes své meze doprostřed utěšenosti lidského života,
říká žalmista (Ž 49,16; 89,49), a smrt lapá člověka jako kořist do sítě
a provazů (Kaz 9,12; 2S 22,6; Ž 18,6). „Peklo široce otvírá hrdlo své a nad
míru rozdírá ústa svá, aby tam sestoupila sláva Jeruzaléma, hluk zpronevěřilé církve i ti, kteří se veselí v ní“ (Iz 5,14). Obžerná a lačná je smrt,
nemůže se nasytit, byŅ shromáždila národy a shrnula k sobě všecky lidi
(Ab 2,5; Př 27,20). Pro způsob svého života, pro to, co živí ze svého života
děláme, stává se smrt hrozbou náhlého konce jako v okamžení, mizením
a hynutím hrůzami“ (Ž 73,19). JEN PROTO … Vždy ji zakoušíme a budeme
hodnotit svým právě žitým životem v dobrém i ve zlém. Předjímána svědomím se nám zpřítomňuje jako stín vržený na dosavadní a současný
náš život z času před námi.
Avšak z uložení Stvořitele a přikazatele života a z jeho milosti dané nám
v Ježíši Kristu před časy věků (2Tm 1,9) – tedy dříve než smrt na scénu
355
Vedlejší pøíbìh āivota vìèného:
L 7,11–15; J 11,34–44; 2Tm 1,7–10
vkročila – tomu tak být nemusí. Může být i něčím jiným než osudovým
zlem a prokletím, že umřít musíme, aniž bychom mohli… Nemusí být
tísní života, nýbrž jeho zkonejšením a smířením. Nemusí být nepřirozená
a předčasná, překvapující nevhod a ve zlý čas, ale navštívením v pravou
chvíli a dobrým skončením: „Vejitím v šedinách do hrobu jako odnášeno
bývá zralé obilí časem svým.“ (Jb 5,26) Otvíráme-li se vírou tomuto světlu
od věčnosti, pak zákon – Smlouva – se stává zákonem Ducha života –
života v Kristu Ježíši. Rozptyluje stíny a od strachu z oné korespondence
hřícha a smrti nás vysvobozuje. Kristus zahladil moc smrti a život na
světlo vyvedl i nepomíjející bytí skrze evangelium. A stále prolamuje krustu našeho osamění, našeho odcizení lidem i Bohu (Ef 2,1.5; Ko 2,13).
Trpělivý lékař našich srdcí nemocných mrzutostí a našich nevěrou, lží,
agresivitou, panovačností, nesnášenlivostí anebo lhostejností odumírajících vzájemných vztahů nad smrtí vítězí. Strach o život nás už nestrhuje
k hříchu. Skryti s Kristem v Bohu už si nestíníme, nezacláníme výhled
tím, co živí ze svého života děláme. V jeho světle vidíme dál, za časný svůj
konec, který vírou vnímáme jako vedlejší příběh života věčného: „Když se
ukáže Kristus, život náš, tehdy i my ukážeme se s ním v slávě“ (Ko 3,3).
Život je něco. Životem je Bůh při díle. Smrt stejně jako tma není něco.
Její zosobňování – kmotřička nebo jakési strašidlo s kosou – je pohanské
a pověrečné. To je zvěst evangelijního vyprávění o vzkříšení z mrtvých:
Moc smrti je v nedostatku života. Otec dal Syna, abychom nezahynuli,
ale měli život hojný a plný, život věčný. Slovem slitování a odpuštění,
milostí k pokání a darem víry svěřuje smrtelným tajemství svého kralování. Ze stínu smrti život a nesmrtelnost vyvedl na světlo a dosud vyvádí.
Amen.
V Dobříši – Příbrami, 7. října 2001
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
55.
„Tehdáž zajisté způsobím národům rty čisté, jimiž by vzývali všichni jméno
Hospodinovo a sloužili jemu jedním ramenem.“
Sf 3,9
„Protož skrze Ježíše Krista obětujme Bohu oběŅ chvály vždycky, to jest ovoce
rtů, oslavujících jméno jeho.“
Žd 13,15
Ef 1,15–23
Protož i já, slyšev o vaší víře v Pánu Ježíši a o lásce ke všechněm svatým, nepřestávám
díků činiti z vás, zmínku čině o vás na modlitbách svých, aby Bůh Pána našeho Jezukrista, Otec slávy, dal vám Ducha moudrosti a zjevení ku poznání jeho, a tak osvícené
oči mysli vaší, abyste věděli, která by byla naděje povolání jeho, a jaké bohatství slávy
dědictví jeho v svatých, a kterak jest nesmírná velikost moci jeho k nám věřícím podlé
působení mocnosti síly jeho. Kteréž dokázal na Kristu, vzkřísiv jej z mrtvých a posadiv
na pravici své na nebesích, vysoce nade všecko knížatstvo i mocnosti i moci i panstvo
i nad každé jméno, kteréž se jmenuje, netoliko v věku tomto, ale i v budoucím. A všecko
poddal pod nohy jeho a jej dal hlavu nade všecko církvi, kteráž jest tělo jeho a plnost
všecko ve všech naplňujícího.
Ef 3,14–19
Pro tuŅ příčinu klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Jezukrista, z něhož
všeliká rodina na nebi i na zemi se jmenuje, aby vám dal podlé bohatství slávy své,
mocí posilněnu býti skrze Ducha svého na vnitřním člověku, aby Kristus skrze víru
přebýval v srdcích vašich, abyste v lásce vkořeněni a založeni jsouce, mohli stihnouti
se všechněmi svatými, kteraká by byla širokost a dlouhost a hlubokost a vysokost,
a poznati přenesmírnou lásku Kristovu, abyste naplněni byli ve všelikou plnost Boží.
O církvi: Ef 1,15–23; Ef 3,14–19
357
O CÍRKVI
V prvních třech kapitolách svého listu z římského vězení do Efezu vypovídá apoštol o tajemstvích Božího stvořitelského konání, jak mu je rozkryl Duch svatý, a předkládá v Kristu zjevený záměr Božího působení
v dějinách. Přitom se modlí za své čtenáře, modlí se za nás, abychom ho
dokázali v těchto jeho rozeznáních i příkladu života následovat. Vyprošuje nám, abychom osměleni zákonem Ducha života v Kristu Ježíši hleděli
a kráčeli svobodni od obviňování zákona hříchu a smrti a účastnili se
nabídek Boží milosti, která nás získává a připravuje pro to, co dělá Bůh:
pro novou zemi, nové nebe, pro přebývání nového lidu, věřících posledního času. Shromáždění v Kristově jménu tvoří předvoj přicházejícího Božího království.
Formálně je epištola určena křesŅanům z jónského města Efezu na pobřeží Malé Asie proti ostrovu Samos v Egejském moři, ale pravděpodobně
máme před sebou Pavlův okružní list i pro ostatní maloasijské sbory, potažmo pro společenství všech, kteří „skrze Krista mají v jednom Duchu
přístup k Otci“ (2,18), aŅ už původně Židé nebo pohané.
Církev Kristova se projevuje a působí na světě ovšem především právě
žijícími svědky té které doby, kteří zpřítomňují dědictví a naděje generací
v určitém místním společenství konkrétními vztahy v setkáních při Slovu,
modlitbách a svátostech. S kolika však přáteli, bratry a sestrami stihne
člověk pěstovat vztah nepředstíraného zájmu a vstřícnosti? S kolika jsme
vůbec s to se aspoň pozdravit, pamatovat si tvář, jméno, natož pak se
poznat, spoluprožívat a věnovat si čas? Otevřít se odpovědnosti za druhého? Ostatní nám zůstávají neznámí a cizí.
A přece, téhle naší omezenosti navzdory, když Pavel rozjímá o našem
bytí s Bohem v přicházejícím novém a budoucím věku, mluví o naději
nových schopností, o církvi povšechné, obecné a univerzální, tedy o tom,
k čemu směřujeme, co Bůh v Kristu skrytě dotváří. Má na mysli Boží lid,
rodinu Boží, kterou v jedno tělo, v jeden živý organismus spojuje ON . Ne
358
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
tedy světové, internetem propojené ekumenické organizování. Pavlovi,
když mluví o EKKLESIA jako o křesŅanském sboru (Řekové označovali
tím slovem případ od případu svolaná „sbubnovaná“ shromáždění obce),
hodně záleží na tom, abychom církev Kristovu hned nechápali jako organizaci a jednu z institucí správy a evidence lidského množství, jeho úředního zpřehlednění, sepsání a opanování. Mluví o tajemství svatého shromáždění a neskrývá, že sám je nevyloží. Tím méně pak nadějnou vizi „lidu
svatých výsostí“ Syna člověka (Da 7), jak ji tušili proroci, velikou Boží
domácnost budoucího věku. Proto se modlí a přátelům přítomným i budoucím nepřestává vyprošovat Ducha moudrosti a zjevení k poznání Boha
Ježíše Krista a tak osvícené oči mysli k nahlédnutí těchto nebeských skutečností. Přístup k Božím možnostem, které nám naše duchovně zaostalá
přirozenost zastírá a omezenost našich smyslů blokuje.
Obnovením mysli, procitnutím k osobnímu duchovnímu životu se mění
naše osobnost, život jednotlivce i společenství (Ř 12,2). Bez inspirace Ducha života, bez zkušenosti dobré Boží vůle zůstáváme vymezeni svou minulostí a určeni hříchem. Orientujeme se zvyklostí, vnějšími pravidly
a návody, příkazy a ustanoveními. Konec konců i tou řečí, které nás naučili a v níž myslíme. Potřebujeme vnitřní osvobození, máme-li se stát
vnímavými pro věci Boží. Máme-li duchovně navázat: převzít, ošetřit,
rozmnožit a posléze předat „bohatství slávy Božího dědictví v svatých“
(Ef 1,18), neobejdeme se bez Ducha moudrosti a zjevení. ON je činitelem
obrazotvornosti a dobrých nápadů i působcem nového nadšení, obnovitel
nadějí původního povolání a poslání, prostředníkem veliké Boží moci
k nám věřícím. Osměluje, probouzí z bezduchosti, křísí z mrtvých k podnikavosti víry. ON v nás riskuje vřelost, laskavost a přízeň i tam, kde leccos zplesnivělo lhostejností se zdvořilým odstupem a zatuchlo zvykovou
setrvačností ve vzájemném míjení.
Apoštol, ve své starosti o duchovní život svých efezských přátel, předkládá jakousi osnovu růstu (čeho se lze nadít, oč usilovat a po čem toužit). Osnovu, do níž vetkává každý nit své osobní existence křesŅana jako
útek společného díla rozvinujícího se vstříc Přicházejícímu. „Maranatha,
přijdiž tedy, Pane Ježíši“.
Záchrana je v účasti. Dorůst a dozrát ke smysluplné roli mezi ostatními předpokládá nové a nové setkání vlivem a péčí téhož Ducha – tkalce.
Sólově spřádáme každý svou nit z přadena druhého narození z Kristova
vzkříšení. Smysl nalézáme v se-tkání, ve spolu-bytí k obrazu toho, který
je hlava, totiž Krista (Ef 4,15).
O církvi: Ef 1,15–23; Ef 3,14–19
359
Zevnitř Stvořitel završuje své dílo. ON v nás působí touhu po shromáždění: vnímá, myslí, vciŅuje a vztahuje se ve mně k tobě, v nás navzájem,
aby byl posléze ON všecko ve všech (Ef 1,23) v církvi, v chrámu Ducha
svatého. Základem i svorníkem ON sám. A poslání? Chvála slávy jeho milosti. Chvála nejen vyčtená ze zpěvníků, ale vytrysklá z nevýslovného potěšení. Mnohohlas duší a srdcí, hod veselí ze života, který se rozhojnil na
místě smrti, ze znovunalezení toho, co se ztratilo a zahynulo.
Upřímnou radost mívá ten, kdo hledá, když najde. Vědomí ztráty mu
nedávalo spát. Rozpomínal se, prohledával, převracel kde co. Pátral v dávno odloženém i sám v sobě… Kdo by to neznal?
Starší bratr ve známém podobenství se vracel z pole svých zájmů a obstarávek a osudem bratra se netrápil. Otráveně přihlíží radosti v domě
a naštvaně otci vyčítá: „Nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych si užil s přáteli…“, není důvod mu nevěřit. Otcem pořádaná radostná oslava ale má
dobrý důvod: „Člověče, bratr tvůj tento, byl umřel a zase ožil…“ Raduj se!
Nastal čas veselí.
Pavel zná sílu téhle motivace. Duch svatý v něm posiluje zraňující vědomí ztráty a hledačské puzení víry. Vydává o tom svědectví. Nalezením
sama sebe před Boží tváří a návraty z vlastní své ztracenosti se stáváme
věrohodnými v chvále slávy jeho milosti; věrohodnými v radostném: „Hodujíce, buïme veselí, protože tenhle můj člověk a tenhle a támhle ten
taky byl umřel a zase ožil, zahynul byl a je nalezen.“ Chápeme, oč je to
víc, než při pečeném kůzleti se poveselit s přáteli? Na tom „víc“ nám záleží
i při dobré zábavě v příjemné společnosti. V každé situaci nám Duch připomíná a klade na srdce Boží trápení ze ztrát a Boží radost z nalezení
a působí, že se rmoutíme i radujeme jako v nebi, tak i na zemi…
Jestliže se apoštol modlí za efezské věřící i za nás, aby nám Pán Bůh
dal „podle bohatství své slávy mocí posilněnu býti skrze Ducha svého na
vnitřním člověku,“ pak prosí, abychom tohle chápali. Sám má zkušenost
s darem vnitřní síly skrze Ducha, když Kristus skrze víru přebývá v jeho
srdci. Síly k praktické lásce ve shromáždění těch, které pro Pána nalezl.
Pln vděčné radosti zvedá paže, aby se všemi svatými ohledal prostor společného přebývání v Duchu svatém: širokost a dlouhost, vysokost a hlubokost společenství Kristova, kde je dost místa i volnosti pro všecky. Jaká
že je proměnlivost a pestrost, vícerozměrnost laskavé radosti shovívavé
k úzkoprsosti, úsměvem čelící volání po disciplíně a nalajnovanosti.
Tak vnímal a zvěstoval apoštol pohanů tajemství EKKLESIA , shromáždění věřících, jako Boží dílnu, jako tkalcovnu, kde Stvořitel nás se-tkává,
360
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
svou láskou spojuje a mění, uschopňuje být s ním. Přijměme s radostí
a vděčně jeho svědectví jako poselství naděje netušených duchovních
možností i pro nás, pro náš sbor, pro křesŅanské shromáždění také tohoto místa a našeho času, který je rovněž časem krajním a věkem posledním. Amen.
V Luhu nad Morání, 13. října 2002
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
56.
„O tobě přemýšlí srdce mé, že velíš, řka: Hledejte mou tvář; a proto tvář tvoji,
Hospodine, hledati budu.“
Ž 27,8
Ž 8,4–7
Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ? Nebo učinil jsi ho
málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej. Pánem jsi ho učinil nad dílem
rukou svých, všecko jsi podložil pod nohy jeho: Ovce i voly všecky, také i zvěř polní,
Jr 2,19–21
Trestati tě bude zlost tvá, a odvrácení tvá domlouvati budou tobě. Poznejž tedy a viz,
že zlá a hořká věc jest, že opouštíš Hospodina, Boha svého, a není bázně mé při tobě,
dí Panovník Hospodin zástupů. Ačkoli dávno polámal jsem jho tvé, potrhal jsem to, čím
jsi svázána byla, a řeklas: NebuduŅ sloužiti modlám, však po každém pahrbku vysokém
a pod každým dřevem zeleným touláš se, ó nevěstko. Ješto jsem já tě vysadil vinným
kmenem výborným, všecku napořád semenem čistotným, i kterakž jsi mi proměnila se
v plané réví cizího kmene?
Gn 1,24.26.27
Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, jednu každou podlé pokolení jejího, hovada
a zeměplazy i zvěř zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak. Řekl opět Bůh: Učiňme
člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a aŅ panují nad rybami mořskými
a nad ptactvem nebeským i nad hovady a nade vší zemí i nad všelikým zeměplazem
hýbajícím se na zemi. I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej,
muže a ženu stvořil je.
Gn 2,7.8.15.19.20
I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl
člověk v duši živou. Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ a postavil tam
člověka, jehož byl učinil. Pojav tedy Hospodin Bůh člověka, postavil jej v ráji v zemi
Eden, aby jej dělal a ostříhal ho. (Nebo když byl učinil Hospodin Bůh ze země všelikou
zvěř polní i všecko ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby pohleděl na ně, jaké by
jméno kterému dáti měl; a jak by koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jme-
Lidství jako úkol:
Ž 8,4–7; Jr 2,19–21; Gn 1,24.26.27; Gn 2,7.8.15.19.20
363
nována byla. I dal Adam jména všechněm hovadům, i ptactvu nebeskému a všeliké
zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by při něm byla.)
LIDSTVÍ JAKO ÚKOL
Co jsme, lidé? Co je člověk? Odkud přicházíme? Kam jdeme? Možná, že
právě tohle ptaní, tohle vědomí sebe a prastará otázka po sobě samých
nás činí lidmi mezi ostatními formami života, uprostřed živočichů, tedy
bytostí chápajících se života svými smysly (zrakem, čichem, sluchem,
hmatem, chutí) – čenichajících život, jak pěkně čeština napovídá obecným označením toho, co žije. Jsme mezi živočichy zvláštní tím, že jsme
bytosti duchovní. Stáváme se aktivitou ducha. Duchem uskutečňujeme
své bytí.
Odkud to máme? Co nás k tomu podněcuje? Kde se to bere? Dávný
hledač smyslu – modlitebník, básník, prorok – naznačuje odpověï: „Řekl
opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu…“ Bůh nás měl a má na
mysli. Vyslovuje myšlenku. Vyjadřuje představu a formuluje záměr. Ještě
tu nic není. Ani potuchy po nás na zemi, která ke Slovu Stvořitele zatím
vydala v nejroztodivnějších tvarech a podobách duši živou… A přece
u Boha je vize bytosti, jejíž zadání se nenaplní, nemůže naplnit jen smyslovou zemitostí živo-čichů, pouhou obstarávkou úživy a zkušeností těla.
Úloha spočívá v bytí k podobě Boha, v hledání a pouti bez konce, protože jak se připodobnit tomu, jehož nebesa nebes obsáhnouti nemohou
(1Kr 8,27) a „velikost jeho nemůže vystižena býti“ (Ž 145,8). Co zamýšlel
Stvořitel touhle neřešitelností? Bůh myslí na spojení; na živou komunikaci
a ustavičná setkání mezi sebou a svým stvořením. Myslí bytost ze své
podstaty se na věky přibližující a vztahující k němu, třebaže nikdy zcela
nedosahující a nikdy se sebou zcela hotovou – člověka. Své pravé poslání
v časnosti nikdy dokonale nenaplní, neboŅ cíl zůstane vždy ještě výš a ještě
dál (v oné „lepší vlasti“ Žd 11,16, v Jeruzalému novém, ve městě, jehož
řemeslník a stavitel je sám Bůh.)
Jako zůstává v naší omezenosti otevřenou otázka po Bohu, tak vždy
zůstane ještě cosi před námi, cosi nedopovězeného o člověku. Na rozdíl
od živo-čichů ne země živitelka – starobylá bohyně novodobého světového
364
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
pohanství – ale Hospodin Bůh inspiruje dechem života prach země k bytí
v duši živou a k růstu do své podoby. Bůh tvoří lidství tak, že svěřuje
svůj obraz zemi; zanechává stopu uprostřed tvorstva, otisk své podoby
v prachu země. Dávný věřící člověk podává svědectví, že být bytostí s lidskou tváří znamená Bohu se podobat… „O tobě přemýšlí srdce mé, že
velíš, řka: Hledejte moji tvář…“ Hledejte, neboŅ sotva lze přijmout podobu
neznámého. Hledejte! Přihořívá…
Poptávka po Bohu od nepaměti tvoří a formuje člověka. A naproti tomu
zapomenutí na Boha a útěk od něho přináší zbytnění živočišnosti v nás
na úkor lidskosti. „Já“, „ego“ přestává být bytostí duchovní a podobá se
stále víc tomu, čím si Boha nahrazuje (Ž 42,17 a 115,8). Stává se imitací
lidství a náhražkou člověka: „Chodíce za marností, marní učiněni jsou“
(Jr 2,5).
Z agentů bohoslužby všeho stvoření se stávají jeho škůdci a zhoubou:
„Poskvrnili jste zemi mou a dědictví mé jste zohavili,“ praví Duch Boží
lidu skrze Jeremiáše. Ve svěřené zahradě jste opět neobstáli. „Zasadil jsem
tě (Izraeli, dcerko Siónská) jako ušlechtilou révu, vinný kmen výborný.
Jak ses mi mohla tak zpotvořit? proměnit v révu planou a cizí?“ – ve psí
víno: Z vnímavé, duchovně žijící bytosti v cosi jen smyslového, živočišného a sebespotřebovávajícího?
„Tvá vlastní zloba tě ztrestá. Tvé odvrácení se ti vymstí. Uznej a pohleï,
jak je to zlé a trpké, že opouštíš Hospodina svého Boha“ (Jr 2,19). Ztrácíš
podstatné a za lidským zdáním, pod slupkou člověčí zeje prázdnota. Zbývá
jen marnost a dnové jako stín pomíjející (Ž 144,4): „ne-člověk“, „ne-lid“ –
„Nejste lid můj“ (Oz 1,9). Na samu dřeň a na kořen proniká bez-božnost
a plodí ne-lidskost.
Ptá-li se prorok, co je člověk, nenastoluje akademický problém; nefušuje do antropologie ani nenabízí hádanku ke tříbení zvídavého intelektu. Otázkou není vznik a původ, ale aktuální existence: Co jsem? Co bych
měl a mohl být? Co máme činit pro své lidství, pro záchranu Božího
vkladu v nás? Jak na sobě pracovat a to Boží zúročit? Co si mám počít ve
své situaci tady a teï, abych byl a stával se člověkem? Jak svůj život – tu
jedinečnou příležitost účasti na bytí – nezmarnit, ale přiblížit se tomu,
jemuž se připodobnit znamená nalézt sama sebe?
Říká-li Ježíš: „Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní,“ má na mysli
ochořelé lidství v nás. Přijměme jeho lékařství. Přišel ne aby odsoudil, ale
spasil. Co se rozbujelo do podoby plevele, stále ještě se může stát pšeničným klasem. Věříme v Boha zázraků: Jalové a zplanělé dokáže změnit
v ušlechtilou révu. ON – Ježíš Kristus. Jím znovu zaznívá Boží: „Učiňme
365
Lidství jako úkol:
Ž 8,4–7; Jr 2,19–21; Gn 1,24.26.27; Gn 2,7.8.15.19.20
člověka k obrazu našemu…“ ON probouzí a povzbuzuje v nás otázku po
smysluplné lidské existenci. ON je cesta k původnímu cíli, pravda Otcova
a život věčný. ON je ztělesněnou odpovědí na upřímnou poptávku po Bohu
i po člověku. Pohleïme na něho – na Syna člověka – a přijměme jeho
výzvu: „Milosrdní buïte, jakož i Otec váš, který je v nebesích, milosrdný
jest“ (L 6,36). „Žádný nezná Otce, jedině Syn a komu by Syn chtěl zjevit“
(Mt 11,27). Otec ho poslal s tím, že stále ještě nás chce na světě mít
k obrazu svému. Na spojnici mezi nebem a zemí, mezi Stvořitelem a stvořením k životu a zdraví, k záchraně a spáse. Duch – ten Utěšitel – na tom
pracuje. Tak ho nezarmucujme a neuhašujme. Amen.
V Luhu nad Morání, 1. října 2000
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
57.
Pán Ježíš praví: „Protož všecko, jakž byste chtěli, aby vám lidé činili, tak vy
čiňte jim; to zajisté je zákon i proroci.“ Mt 7,12
L 16,1–9
Pravil pak i učedlníkům svým: Člověk jeden byl bohatý, kterýž měl šafáře; a ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho. I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším
o tobě? Vydej počet z vládařství svého, nebo již nebudeš moci déle vládnouti. I dí vládař
sám v sobě: Co učiním? Teï pán můj odjímá ode mne vládařství. Kopati nemohu, žebrati
se stydím. Vím, co učiním, aby, když budu zsazen z vládařství, přijali mne do svých
domů. I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks mnoho
dlužen pánu mému? A on řekl: Sto tun oleje. I řekl mu: Vezmi rejistra svá a sedna
rychle, napiš padesát. Potom druhému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl:
Sto korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá a napiš osmdesát. I pochválil ten pán
vládaře toho nepravého, že opatrně učinil. Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou,
než synové světla v svých věcech. I jáŅ pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony
nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do oněch věčných stanů.
L 16,10–17
Kdo jest věrný v mále, i ve mnoze věrný jest. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnozeŅ
nepravý jest. Poněvadž tedy v mamoně nepravé věrni jste nebyli, spravedlivé kdo vám
svěří? A když jste v cizím věrni nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá? Žádný čeledín
nemůž dvěma pánům sloužiti. NebŅ zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati,
aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti a mamoně.
Slyšeli pak toto všecko i farizeové, kteříž byli lakomí, a posmívali se jemu. I dí jim: Vy
jste, ješto se sami spravedliví činíte před lidmi, ale BůhŅ zná srdce vaše; nebo což jest
u lidí vysokého, ohavnost jest před Bohem. Zákon a proroci až do Jana, a od té chvíle
království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne. SnázeŅ jest zajisté nebi
i zemi pominouti, nežli v zákoně jednomu tytlíku zahynouti.
Ga 6,1–5
Bratří, by pak byl zachvácen člověk v nějakém pádu, vy duchovní napravte takového
v duchu tichosti, prohlédaje sám k sobě, abys i ty nebyl pokoušín. Jedni druhých
břemena neste, a tak plňte zákon Kristův. Nebo zdá-li se komu, že by něco byl, nic
nejsa, takového vlastní mysl jeho svodí. Ale díla svého zkus jeden každý, a tehdyŅ sám
v sobě chválu míti bude, a ne v jiném. Nebo jeden každý své břímě ponese.
Všimné:
L 16,1–9; L 16,10 –17; Ga 6,1–5
367
VŠIMNÉ
V předchozí (15.) kapitole Lukášova evangelia Pán Ježíš obhájil před kritikou zákoníků a farizeů svoji otevřenost a vstřícnost vůči všelijakým těm
hříšníkům a vyhoštěncům, kteří ho rádi vyhledávali, aby mu naslouchali. Pověděl jim – těm reptajícím strážcům zbožnosti a pravé bohoslužby –
o ztracené ovci, o ztraceném groši a konečně o svévolném, zatoulaném
a rozmařilém dítěti, jehož otec radostí z jeho návratu čelí znechucení
a naštvanosti staršího svého syna, který si připadá opomenut a ukřivděn
takhle ve stínu naprosto nezasloužených a tudíž nespravedlivých oslav
a trachtací kolem toho ničemy. „Člověče, bratr tvůj tento byl umřel a zase
ožil. Zahynul byl a nalezen jest…“ „No a…?!“, nedokáže to překousnout.
Zdálo by se, že s další kapitolou začíná nové téma. Proč ale péči o svěřené statky tu Ježíš nazývá mamonou nepravosti? Co když se obrátil
k učedníkům, aby pokračoval? aby něco dopověděl? Možná, že i oni s tím
mají trochu problémy, že Mistr hříšníky přijímá a jí s nimi. A tak Pán
přidává příběh jakéhosi šibala – správce a vladaře nad majetky, kohosi
velmi bohatého.
Co je to za podivné vyprávění a jaká je jeho morálka? Proč to Ježíš říká
těm, kteří přece pro něho své majetky opustili a stejně jako on nic nemají? Nic nemají a přece si v tom Ježíšově na něčem zakládají a je jim cosi
výlučně svěřováno. Ve světle darovaných poznání tajemství Božího království jasněji než jiní spatřují, jak člověk zůstává Pánu Bohu dlužen.
Osobní příběh každého z nás se vůči němu odehrává výlučně na straně
„má dáti“ a obžalování ze škod a nedbalostí ve věcech Božího království
a jeho spravedlnosti si ovšem zasloužíme všichni a čas, kdy nám to Pán
vezme z ruky, takže už nebudeme moci déle vládnouti, se nezadržitelně
blíží a vždycky je hotov… Ale dnes a snad i zítra jsme stále ještě u toho
a jako správcové a vladaři do toho vidíme. Co počít? Jak se o sebe postarat
ve chvíli skončení? Kopat? Žebrat? Nepřichází v úvahu, přemítá vykutálený vladař. Nahonem z toho ještě něco vytřískat? Přimáčknout dlužníky,
368
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
jak se od šikovných správců očekává? Na chudé přísnost? Pozdě. Taková
„malá domů“ už ho sotva vytrhne…
Odpovědný činitel v Ježíšově vyprávění si začne počínat, jako by naději
na záchranu situace dočista vzdal; jako by hodil všecko za hlavu, kdekomu slevuje a místo aby přitvrdil, všem pozvedá náladu: „Však neubude.
Má nás ten nahoře. Má nás v hrsti. Jsme jeho – dlužník stejně jako
správce dluhů – se vším všudy mu vydáni na milost a nemilost. Končím,
neosvědčil jsem se a spadla klec. Už si neškrtnu.“ Mohl by v posledním
tažení kolem sebe kopat, ale…? Překvapeni ho sledujeme, jak ze své
přísnosti slevuje a mhouří obě oči. Zbláznil se? Že takhle pánovi pouští
žilou?
Nikoli. Dobře ví, co dělá. Mazaně vystihl, jak se zařídit, aby na poslední
chvíli měl ty pod sebou všechny na své straně. Ještě stíhá uplatit je
z pánova majetku; Do své kapsy s tím nemůže, tak si aspoň nakoupí
jejich přízeň; protekci do budoucna z toho, co mu nepatří, ale čím v té
chvíli ještě pravomocně vládne. Ovšemže to vyjde najevo. „Šelma vychytralá, tunelář, mizera jeden!“, řekne si pán. Ale co si na něm vezme. Nebral
pro sebe, řekne si pán. Nakonec uzná, že v tak prekérní situaci volil ten
darebák ze zmíněných možností tu pro sebe nejšŅastnější.
Příběh končí a Ježíš dodává: „Synové tohoto světa bývají opatrnější než
synové světla ve svých věcech.“ A učedníci tomu rozumějí. ON je světlo
světa (slýchají od něho) a kdo ho následuje, nebude chodit v temnosti,
ale bude mít světlo života (J 8,12; 12,46). Je řeč o nich; o těch, kteří uvěřili. Oči jejich mysli (jak říká Pavel) se otevřely a jsou toho správci. Každý
jsme správcem svěřeného světla ve sborovém společenství. A kupodivu
jakkoli sami až po krk v nepořádnostech a dluzích, zajímá nás především, co dluží Pánovi ti druzí. Nedokážeme se potkat, abychom si to nepřipomněli. Očima, gesty, poznámkou, po straně a celým svým chováním
vysíláme signály upomínek a urgencí. Sami škodná a správcové ničemní
dokážeme si podrobně vybavit i dávnou cizí nepravost, jako by to bylo
včera, a tak ji zpřítomnit…
Ježíš tohle, tyhle tlaky pedantského karatelství ústící do násilí nedávno
ještě hrubě fyzického, útrpného a inkvizičního, ohněm a mečem, dnes
spíše psychického, neméně deptajícího a zkrušujícího, nazývá mamonou
nepravosti.
Mamona – slovo semitského původu – označuje (podle prof. A. Novotného) to, več člověk doufá, nač spoléhá; zisk, zvláště získaný na úkor
bližního; takže i zisk našeho sebevědomí, jímž krmíme své „ego“ bděle
opečovávajíce cizí nepravosti pro iluzi lepšího mínění o sobě… Pán Ježíš
„Shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli…“ Mt 22,10
370
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
k tomu říká: „Protože jste v mamoně nepravé věrní nebyli, co spravedlivého je, kdo vám svěří? a když jste v cizím věrní nebyli, co vašeho je, kdo
vám dá?“ Vladař ve svěřeném – v cizím – věrný nebyl a přece pro svou
opatrnost došel uznání. Jeví se to zvláštním a výjimečným v nemilosrdné
ekonomice tohoto světa. Avšak v ekonomice dětí světla, a Božího království?? Není to nápověda a příklad čehosi, co by se zde mělo stát pravidlem? Jak je to s jejich opatrnou věrností? Věrnost stromu je v jeho
ovoci. „Ovoce světla pak záleží ve vší dobrotě, spravedlnosti (té Boží)
a pravdě,“ píše Pavel do Efezu (5,8). Tedy ve shovívavé, milosrdné, odpouštějící spravedlnosti Boha krále. Co se tedy jeví být tou věrností synů
světla v mamoně nepravé? Nespočívá ve vlídnějším pohledu a zastání?
Není vlastní zranitelností nedostatkem druhého a ochotou připustit si
účast na bratrově poklesku, ochotou otevřít tak trochu vlastní účet pro
druhé a nastavit vlastní záda ve smyslu apoštolova: „Jedni druhých břemena neste a tak plňte zákon Kristův“?
Naproti tomu nevěrnost a neopatrnost synů světla zřetelně shrnuje
a definuje Ježíš vůči posmívajícím se farizeům: „Vy jste ti, kteří se dělají
spravedlivými před lidmi, ale Bůh zná vaše srdce (tvrdé a bez milosti). Co
je u lidí vysoké, bývá ohavností před Bohem.“
Také učedníci dokázali jeden druhého přísně hodnotit a nejednou se
přeli, kdo z nich je větší a tedy vlivnější v tom království. „I kdybyste ve
všem obstáli (říká Ježíš) a všecko vykonali, řekněte: Služebníci neužiteční
jsme – nezasloužilí – udělali jsme jen svou povinnost.“ Nemysleme si!
Nepraví a ničemní vladaři jsme všichni. S tím sotva co naděláme. A přece
takové si nás Otec v Kristu přisvojil a vyznamenal jako své děti. Postavil
nás do světla. Avšak nevěrnost tomu světlu, to jest nedbání milosti a milosrdenství tváří v tvář nepravostem a nedostatkům bratří, cosi dělá s naší
duší. Zbavuje nás – naši mysl – průhledu k duchovním tajemstvím a blokuje náš růst v poznání Boha – v tom mání života věčného (J 17,3). Připravuje nás o bohatství, jehož jsme v Kristu dědicové. Handrkujeme se
o nepravosti? Spravedlivé kdo nám svěří?! Eroze osobní sounáležitosti
s bratry a sestrami působí infekčně v těle Kristově a svět nás právem
vnímá jako nedochůdčata. Nemilosrdná věřitelská posunčina mezi námi
nás zbavuje vnitřní účasti na nebeské radosti. Nechápeme, netroufáme
si, ztrácíme vizi – představu – onoho bytí se všemi svatými v prostoru
přenesmírné Kristovy lásky, a ono naplnění ve všelikou plnost Boží, jak
o tom píše apoštol do Efezu (3,18.19).
Myslím, že tohle chtěl Ježíš naznačit anekdotickým vyprávěním o lišáckém vladaři. Co si budeme namlouvat. Dlužníci tomu člověku dva-
371
Všimné:
L 16,1–9; L 16,10–17; Ga 6,1–5
krát k srdci nepřirostli, ale podniká něco v naději budoucího sblížení:
aby ho odvolaného, sesazeného, zkrátka nulu vzali k sobě; přijali ho do
svých domů.“
Díky dokonanému dílu Kristovu a v jeho Duchu „znovuzplozeni k živé
naději skrze jeho vzkříšení“ (1Pt 1,3) máme na víc než pouhou vypočítavost. A přece zůstává silnou motivací nikoli především osobní sympatie
a náklonnost, dokonce snad ani hned milování bližního jako sebe samého. (To všecko se jistě může k našemu překvapení a údivu jako zázrakem
dostavit), ale tvůrčí silou a bezprostředním popudem k jednání věrnosti
zůstává to světélko a maják všech hynoucích duchovních bankrotářů:
aby mne vzali k sobě; aby mne přijali do oněch věčných stanů.“ Protože
sólově, přátelé, nemáme v nebi šanci. Ostatně ani na zemi. Amen.
V Luhu nad Morání, 4. listopadu 2001
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
58.
„Já jsem ten chléb živý, který jsem s nebe sestoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb,
živ bude na věky. A chléb, který já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život
světa.“
J 6,51
J 6,1–15.30–40
Potom odšel Ježíš za moře Galilejské neb Tiberiadské. A šel za ním zástup veliký; nebo
viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými. I všel na horu Ježíš a tam seděl s učedlníky
svými. Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský. Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv, že
zástup veliký jde k němu, dí Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito? (Ale to
řekl, pokoušeje ho; nebo on věděl, co by měl učiniti.) Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě
peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal. Dí jemu jeden
z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra: JestiŅ mládenček jeden zde, kterýž má pět
chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coŅ jest to mezi tak mnohé? I řekl Ježíš: Rozkažte lidu,
aŅ se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti
tisíců. Tedy Ježíš vzal ty chleby a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak
sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž mnoho chtěli. A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Zbeřte ty drobty, kteříž zůstali, aŅ nezhynou. I sebrali a naplnili dvanácte
košů drobtů z těch pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, kteříž jedli. Ti pak lidé,
uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na
svět. Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu
opět sám jediný. I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě?
Co děláš? Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.
Tedy řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec
můj vám dává ten chléb s nebe pravý. Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe
a dává život světu. I řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky. Ježíš pak řekl jim:
JáŅ jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve
mne, nebude žízniti nikdy. Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne a nevěříte.
Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven. Nebo
jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal. TatoŅ jest
pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych ničeho toho, což mi dal, neztratil, ale
vzkřísil to v nejposlednější den. A tatoŅ jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý,
kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáŅ jej vzkřísím v den nejposlednější.
Klíèe království: J 6,1–15.30–40
373
KLÍČE KRÁLOVSTVÍ
Jakkoli jsme snad v jádru tvorové náboženští, až příliš nápadnou zůstává
nesamozřejmost víry na světě. Slavné dialogy Pána Ježíše podle Janova
sepsání, jako ten s Nikodémem v noci nebo se ženou Samařankou u Jákobovy studnice, s Martou a Marií nad hrobem Lazara v Betanii a ovšem
s farizei, jsou zpravidla setkáním dvou odlišných vidění světa, dvou vnímání skutečnosti a dvou rozdílných pojetí člověka. Ježíš je zřetelně jinde
než ti, s nimiž hovoří. Jako by sebou měl nebe, z něhož přichází, do něhož
se vrací a v němž setrvává. Dívá se odjinud a svědčí o jiné osobní zkušenosti, o prožívání čehosi jiného: „Vy zdůli jste, já jsem zhůry. Vy jste
z tohoto světa, já nejsem ze světa tohoto“ (J 8,21). Když vypovídá o Božím
království, užívá často slov v jiném, neběžném (apoštol by řekl „duchovním“) významu a smyslu. Zvenčí, nezúčastněně ho lze sotva pochopit
a zařadit. „Kam já jdu (a kam s tím, co říkám, mířím) vy nemůžete přijít,
nechápete, nemůžete slyšet mé slovo ani je snést,“ (J 6,23n) říká těm vně,
těm na slepé koleji zákonické bohoslužby; těm, jichž se jeho veliké téma
o Otci osobně nedotýká: „Neslyšeli a nenaučili se od Boha (otců) a proto
nedojdou k tomu, kterého potvrdil.“ (J 6,45.65)
Pán Ježíš není jedna z možností, jak by se nám možná v naší svobodomyslné a pluralitní době líbilo. Na tržišti duchovna je k mání kdeco, ale
ON nestojí s evangeliem v řadě mezi jinými. Od začátku je a zůstává možností jedinou a jedinečnou; výlučným a nesrovnatelným dárcem přepevné
naděje a smyslu bytí nyní i navždy. Své dary nabízí všem. Všecky zve
dovnitř k účasti. Podobenstvími přibližuje, co jedině Syn zná o Otci a povzbuzuje k víře, k té jediné, k té, která uzdravuje, ale taky otvírá a sama
vchází. Její jedinou, přesmutnou alternativou je zůstat vně, ve tmě, nechápavě a bez účasti na pravé skutečnosti Boží.
Leckoho provokuje a zlobí tahle Ježíšova výlučnost. Rozcházejí se s ním,
pohrdají, zatvrzují se a nenávidí (J 6,66). Což není dost místa na slunci
pro všechny? Je, jistěže, avšak ON je to slunce spravedlnosti se zdravím
374
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
na svých paprscích (Mal 4,2). Sám se vyloučí, kdo ho nepřijme a neuvěří
v jeho jméno, jímž ho jmenuje Otec do nezastupitelné role Zachránce,
v níž obstál a dosud mluví a jedná. Takový prostě se jeho očima dívat
nemůže a neslyší pravý obsah toho, co říká. Svým přirozeným vědomím
nevnímá, rozumem nechápe, srdcem odmítá.
Každá doba však má i ty, které Ježíš přitahuje, probouzí k víře a osměluje k následování. Ty, kteří nahlédli svoji závislost a vyznávají odkázanost na Boží pomoc tak podstatnou, jakou potřebuje člověk přicházející
na svět. Ježíš rozmlouvá se svým nočním hostem o tomhle procitnutí člověka (bytosti duchovní) k existenci víry jako o druhém narození a evangelista mluví o daru moci, o zmocnění být dětmi Božími (J 1,12).
„Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít ani vidět…“ Pupeční
šňůrou stále svázán se starým nedostane se dál k tomu Božímu, nemá
přístup k tajemství jeho království, třebaže je mu tak nablízku – ono „je
mezi vámi“ (L 17,21).
Četli jsme o spoustách lidí, které Ježíš zaujal tak, že se za ním vypravili do pustiny. Přijal je všecky a dokonce i pohostil. Dostali najíst takřka
z ničeho; z jídla, které měl sebou jakýsi mládeneček. Na všecky se dostalo. Jak to, že na všecky? Jak to, že všichni, i ti pochybující a jen zvědaví
mezi nimi bez výjimky měli účast na zázračném Božím dobrodiní? Bez
prověrky, co si kdo myslí o Božím království, všichni se najedli; okolo pěti
tisíc bylo tam mužů a všichni něco měli z toho Ježíše…
V duchu se zaradovali, že konečně našli toho pravého zázračného živitele. Takový je sjednotí proti herodovskému despotovi Antipovi a oni ho
provolají králem. Ráno si ale všimli, že Ježíš už mezi nimi není. Delegace
nejhorlivějších se vydala ho hledat naproti na kafarnaumský břeh. (Kolikpak se jich asi vešlo na těch pár rybářských bárek, které mezitím připluly od Tiberiady? Padesát? Stovka?)
„Mistře, kde ses tu vzal?!“ Už jich není pohromadě akceschopných pět tisíc, ale přesto si jdou za svým. Učarovala jim představa politického a ekonomického a ovšem sociálního využití fenoménu Ježíš… A co na to ON?
„Jedli jste chleby a nasytili jste se. Proto mne hledáte. Nepřicházíte
v duchu té události. Neoslovil vás Boží div, nedošla vám jeho klíčová výpověï a vlastní smysl ani mimořádnost té události. Vás zajímá jedině živobytí, jídlo, úživa… Proč se nevezmete raději o pokrm, který zůstává
k životu věčnému? O ten pracujte a Syn člověka vám ho dá.“
„Jakže! Chce to práci?!“
Asi je zmátl. Včera se přece najedli bez práce a teï najednou: pracujte!
Pracujte o pokrm zůstávající k životu jiného řádu… Pracujte a dá vám ho
375
Klíèe království: J 6,1–15.30–40
ten, jehož potvrdil Otec, jak jste si včera mohli všimnout. Namáhejte se
trochu nad tím, co se to stalo. Pracujte… Myšlení ovšem bolí.
„Do čeho se tedy pustíme, aby to bylo zaručeně Boží?“ ptají se.
„Boží dílo je, abyste věřili v toho, kterého ON poslal.“ Abyste ho brali se
vším a ve všem. Nejen mu přitakali, ale šli a zkusili to taky tak. Dali se
s ním do práce a v zápřahu s ním, pod jeho jhem, ho poznali poznáním,
které je život věčný (J 17,3). Boží zadání pro vás je, abyste takhle aktivně
a činorodě věřili (apoštol by řekl: vírou skrze lásku dělající. Ga 5,6).
Zdá se jim, že těmi řečmi o víře to nějak komplikuje; že odbočuje a uhýbá: „Poslyš, Mistře, co takhle znamení? Co děláš, abys nás přesvědčil
a získal? Otcové jedli mannu na poušti (denně!), jak je psáno: Chléb z nebe
dal jim jísti. A všichni za ním šli. Udělej to zas a zas taky tak…“
„Opět špatně,“ slyší: „Ne Mojžíš se tenkrát potvrdil a vykázal mannou
jako živitel a divotvorce, ale Hospodin se připomněl jako dobrý Pastýř.
Můj Otec vám dává ten chléb z nebe pravý. Boží chléb sestupuje z nebe
a dává život světu.“
„Pane, dávej nám ten chleba vždycky…“ To je fascinuje. Stále myslí na
to jediné, na nevídanou včerejší večeři a nijak už neskrývají, že by rádi,
aby je zase rozsadil a znovu se chopil něčí svačiny… K čemu všecky ty
divné řeči, že on sám je chléb života, chléb, který s nebe sestoupil? A jíst
ho že znamená žít na věky. Chcem znovu pocítit blaho nasycení jako
včera. A on místo toho, že dá chléb svého těla za život světa: „Kdo jí mé
tělo a pije mou krev, má život věčný…“ Jenomže nám jde o to, se prostě
tady najíst dnes a zítra a tak dále… Jako by mluvil z cesty… Jejich zájem
ochabuje. Ostatně zajídá se to i učedníkům. Čteme, že mnozí se s ním
rozešli a víc s ním nechodili. „O čem to mluví?“ ptají se po všem tom, co
s ním prožili. Chtěli se najíst a on, že tělo nic neprospívá. Chtěli chleba
a on, že duch prý obživuje; a nabídl neslýchané, absurdní hody svého
těla a krve. A ta nabídka, to pozvání, ta slova prý jsou Duch a život…
Nechápou.
*
*
*
Ježíšovo nasycení zástupů a jeho vyznění podle Jana vede k zamyšlení
nad přítomností křesŅanstva v lidstvu dneška. Kristus se svou tvůrčí svobodou s divnými, divotvornými nápady a možnostmi zůstává nadějí obživy zástupů. Všichni z něho něco mají a mohou mít. Průmyslové země,
země tzv. křesŅanské civilizace jsou s to nasytit těch dnešních šest miliard, jen kdyby předáci a miliony těch, kteří jsou u toho, neusilovali tolik
376
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
a především o pokrm, který hyne: politicko-ekonomicky, případně sociálně
vytěžit toho Ježíše… „Nám, nám dávej ten chleba vždycky,“ pasou sami
sebe. Říkáme dost hlasitě a jasně, že to berou za špatný konec? Tito pastýři a správcové lidských vespolností? Od toho tady přece stále ještě jsme
my všelijak zakřiknutí Ježíšovci.
Bože, dej, aŅ jsou víc slyšet dělníci, kteří pracují o pokrm zůstávající
k životu věčnému; tedy k záchraně člověka i dnes, na prahu třetího tisíciletí. AŅ jsou vidět ti, kdo konají tvoje dílo činorodou vírou a troufají si tě
vyznat a dosvědčit, aŅ se ještě zorientujeme tvým příkladem. Pomoz, prosíme, aŅ nezůstáváme světu dlužní tvůj provokativní, tvrdý dialog na
úrovni Ducha a Života… A těm z nás, kdo jsme v kritické chvíli neunesli
urážku a posměch toho pohoršení a bláznovství, jímž dodnes pro tak
mnohé zůstáváš, dej milost pokání a návratu…
Vnímejme osobně tyto prosby; aŅ neodbytně dolehnou a dotírají jako
otázky na každého z nás a osobně nás prověřují. Sama příslušnost k lidu
víry nikdy paušálně neposvěcovala. O tom dávno věděli proroci a Ježíš
zbořil každé kolektivní zdání něčeho extra. Jedině osobní odpovědnost
a věrnost jeho povolání a poslání posvěcuje a ustavuje svaté shromáždění. Osobní osvobodivá iniciativa Ducha života v Kristu Ježíši. Přicházíme
na svět jedineční a nezastupitelní a také druhé narození je událostí povýtce osobní. Osobní a nezastupitelná je práce každého z nás o pokrm,
který zůstává k životu věčnému… i jeho přijímání je osobní, jakkoli Živitel
slibuje svou přítomnost věřícímu shromáždění; setkat se zde s ním mohu
a mám opět osobně. Osobně slyšet a poslechnout a vstát a jít… Nestranit
se ani neschovávat za jiné, ale přiblížit se. Prostřít stůl z toho, co mi
s žehnáním podává, i pro druhé. Ne se falešně solidarizovat se svévolníky
rušením zábran a skrupulí vůči nízkosti, podlosti a špíně, ani podbízivě
srovnávat krok v zápřahu s nevěřícími, jaksi „světu vstříc“, ale zviditelnit
se mezi nimi nezahanbující nadějí i pro ně: i pro ty vně a mimo. Zviditelnit se láskou, jíž je cizí lhostejnost, sebevědomý odstup i vystrašená shrbenost. Láskou jako upřímným pozváním k Ježíši u našeho stolu. Amen.
Ve Hvozdnici, 26. listopadu 2000, v neděli věčnosti.
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
59.
„Probuï se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítí se tobě Kristus.“
Ef 5,14 (Z prvokřesŅanské křestní liturgie)
Sk 17,16–34
A když Pavel čekal jich v Atenách, rozněcoval se v něm duch jeho, vida to město oddané
býti modloslužbě. I rozmlouval s Židy a nábožnými v škole, ano i na rynku po všecky
dni s těmi, kteříž se koli nahodili. Tedy někteří z Epikureů a Stoických mudrců hádali
se s ním. A někteří řekli: I co tento žváč chce povědíti? Jiní pak: Zdá se býti cizích bohů
zvěstovatel. Nebo jim o Ježíšovi a o z mrtvých vstání vypravoval. I popadše jej, vedli ho
do Areopágu, řkouce: Můžeme-li věděti, jaké jest to učení nové, kteréž vypravuješ?
Nebo nové jakési věci vkládáš v uši naše, protož chceme věděti, co by to bylo. (Atenští
zajisté všickni i ti, kteříž tu byli hosté, k ničemu jinému tak hotovi nebyli, než praviti
neb slyšeti něco nového.) Tedy Pavel, stoje u prostřed Areopágu, řekl: Muži Atenští,
vidím vás býti všelijak příliš nábožné lidi. Nebo procházeje a spatřuje náboženství
vaše, nalezl jsem také oltář, na kterémž napsáno jest: Neznámému Bohu. Protož kteréhož ctíte neznajíce, tohoŅ já zvěstuji vám. Bůh ten, kterýž stvořil svět i všecko, což
jest na něm, ten jsa Pánem nebe i země, nebydlí v chrámích rukou udělaných; aniž
bývá ctěn lidskýma rukama, jako by něčeho potřeboval, poněvadž on dává všechněm
život i dýchání i všecko. A učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na
tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich, aby hledali Pána, zda
by snad makajíce, mohli nalezti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás. Nebo
jím živi jsme a hýbeme se i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina
jeho jsme. Rodina tedy Boží jsouce, nemámeŅ se domnívati, že by Bůh zlatu neb stříbru
neb kamenu, řemeslem aneb důvtipem lidským vyrytému, byl podoben. Nebo časy této
neznámosti přehlídaje Bůh, již nyní zvěstuje lidem všechněm všudy, aby pokání činili,
proto že uložil den, v kterémž souditi bude všecken svět v spravedlnosti skrze toho
muže, kteréhož k tomu vystavil, slouže k víře všechněm, vzkříšením jeho z mrtvých.
Uslyševše pak o vzkříšení z mrtvých, někteří se posmívali, a někteří řekli: Budeme tě
slyšeti o tom podruhé. A tak Pavel vyšel z prostředku jejich. Někteří pak muži, přídržíce
se ho, uvěřili, mezi kterýmiž byl i Dionyzius Areopagitský, i žena, jménem Damaris,
a jiní s nimi.
Ko 3,1–4
Protož povstali-li jste s Kristem, vrchních věcí hledejte, kdež Kristus na pravici Boží sedí.
O svrchní věci pečujte, ne o zemské. Nebo zemřeli jste, a život váš skryt jest s Kristem
v Bohu. Když se pak ukáže Kristus, život náš, tehdy i vy ukážete se s ním v slávě.
Jinak: Sk 17,16–34; Ko 3,1–4
379
JINAK
Neděli věčnosti – poslední v církevním roce – lze vnímat jako úvod adventu. Vstup do údobí zjitřené poptávky křesŅanstva po plnosti času – po
smyslu-plnosti a naplnění času světa i toho privátního našeho. Bůh v Ježíši Kristu plní, co slíbil. Přichází. A s ním Duch moudrosti a zjevení
k poznání jeho. Je nesamozřejmé. Krátce před smrtí se Ježíš modlí: „…aby
poznali tebe, Otče, samého pravého Boha a toho, kterého jsi poslal, Ježíše
Krista“ (J 17,3). Vpravdě poznávat Boha znamená žít už ne po svém, ale
po jeho, už teï a tady věčně. Jeho Duch osvěcuje oči mysli (Ef 1,18)
k účasti na neviditelných skutečnostech Božích (2K 4,18), kde Kristus na
pravici Boží sedí (Ko 3,1). Vítejme ho; otvírejme mu ochotně; burcujme
jeden druhého, ohledejme lampy, my věční spáči, procitněme k duchovnímu životu, ke konání spravedlnosti – té Boží (2K 5,21), spravedlnosti
jeho království (Mt 6,33).
Čekání a vyhlížení většinou prožíváme jako ztracený čas. Avšak víra,
živá víra v Duchu Kristově nás zvedá k vyhlížení a očekávání činorodému; k aktivitě. Naše naděje je nadějí Božího povolání a poslání, které
jsme na sebe vzali a které konáme. Ten, který zvěstoval: „Naplnil se čas,
přiblížilo se Boží království“ (Mt 4,17), řekl také: „Nepřišel jsem rušit, ale
naplnit Zákon i proroky“ (Mt 5,17). V něm se čas naplnil a naplňuje…
A my, jeho přátelé, dnes v touze po adventní plnosti nepřešlapujeme na
místě, ale povstáváme proti prázdnotě a mělkosti, proti Boha-prázdnotě
v nás i kolem nás.
Svým způsobem je pro nás, oblečené v Pána Jezukrista (Ř 13,14), pro
nás neopečovávající jen tělo podle žádostí jeho, ale orientující se a chodící
Duchem (Ř 8,13; Ga 5,16n), každá neděle nedělí věčnosti. Dnem, kdy
se ve své časnosti a pomíjivosti setkáváme s časem zvláštním, Bohem
požehnaným: „Požehnal Hospodin dni sedmému a posvětil ho“ (Gn 2,3a).
Bůh tak učinil, aby svou přízní předznamenal všechny naše dny. Boží
sedmý den (čteme) je člověkův den první, jediný a nekončící. Jsme stvořeni
380
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
do neděle, třebaže Stvořitele napodobujeme šesti dny své práce a konáním
všelikého svého díla. Smysl těm šesti dává svatost a požehnání dne sedmého. Neděle nás vrací k vlastnímu našemu úkolu a povolání, které je
věčné: podněcovat a svolávat svět všeho stvoření, ale každý z nás i svůj
vlastní svět, k veliké oslavě Boha, k chvále slávy jeho láskyplné služby
veškerenstvu. Věčné je milosrdenství jeho. Jím pohnut se k nám sklání.
Svatým shromážděním věřících – událostí bohoslužeb – se pak každá
neděle stává také nedělí adventní. Živý Bůh, zmrtvýchvstalý Pán slibuje
každému setkání i jen dvou nebo tří v jeho jménu, svou přítomnost
(Mt 18,20). Přichází, aby nás smrtelníky učinil účastníky svého života
a díla, účastníky svého bytí ve vzkříšení…
Že zemřeme, tušíme všichni. Ale křesŅanům apoštol vzkazuje (jak jsme
četli): Je to za vámi. Zemřeli jste. Vaše svévolné jáství je pochováno a váš
život – pravý, skutečný, hojný a smysluplný život – je skryt s Kristem
v Bohu… A když se ukáže, kdykoli se zjeví Kristus, život náš, tehdy i vy
se s ním ukážete a ocitáte v slávě (Ko 3,3.4). Velikou toho příležitostí je
neděle, čas slavného rozkrývání tajemství Božího království, toho pokladu
skrytého v poli…
„Zemřeli jste…“ Jak to myslí ten člověk Boží, Pavel, když lidem dobře
při smyslech, jako jsme asi teï tady my, připomíná, že jsou mrtví, kde že
jsou pohřbení a jak k téhle nové identitě, ke své dnešní křesŅanské podobě a totožnosti přišli? Co to bylo za událost a změnu? O čem to mluví?
Ti pohané, když je navštívil a oslovil kázáním Krista ukřižovaného,
v určité chvíli shledali, že Bůh, jak jim ho tenhle podivný příchozí zvěstuje, se s tím, jací jsou, s jejich svébytností a vůlí a vůbec se způsobem
života, prostě nesnese. Že se jim z duše protiví. Jejich přirozenost a tradice
se tomuhle bolest trpícímu, potupenému a ukřižovanému a přitom nemožně milosrdnému, slitovnému a odpouštějícímu rozhodně vzpírá a obstát vůči němu, zdůvodnit se takoví, jací jsou a uhájit pozice své a svých
předků od nepaměti, znamená ho odmítnout. Zrušit, odstranit, zlikvidovat takového Boha s jeho nabídkou i nároky, jak to ostatně dávno radikálně předvedli nejuznávanější a nejzbožnější z jeho současníků, když ho
vydali katu – toho Krista Božího, Ježíše z Nazaretu. Popravili ho a dost…
Dost!
Jenomže chyba! Lidským ani démonským „dost!“ to nekončí, varuje
Pavel. Bůh tím naopak s čímsi neslýchaným a novým předivně začíná:
Spolehlivě ukřižovaný a pro jistotu probodený neshnil v hrobě, ale oslavený a proměněný odtud vyšel. Zahnaný, zrazený a zapřený dobroděj Ježíš – vyřízený lidmi jako jsme my – přesto a tomu navzdory mnohými
381
Jinak: Sk 17,16–34; Ko 3,1–4
dosvědčen žije… Vzkříšen ne ke zničující pomstě a trestání svých protivníků, ale aby při nich, při nás, při člověku završil svou nabídku k záchraně a k životu. Vstal z mrtvých, aby stvořil spásnou změnu a nabídl ji
lidem: Každý, kdo v něho věří, nezahyne, ale má život věčný (J 3,16). Vyvstává epochální, jedinečná možnost volby, člověče. Bůh nepočítá světu
hříchy (2K 5,19). Přezírá věky katastrofální lidské neznámosti a svévole
(Sk 17,30) a svou bolestí a na svůj úkor stvořil podmínky té volby. Od té
zlomové události a chvíle zvěstuje lidem všechněm všudy, aby činili pokání; aby se se svým soběstředným zničujícím způsobem života rozešli
a obrátili se od skutků mrtvých ke službě Bohu živému (Žd 9,14); protože
uložil den, ve kterém bude soudit všecko lidské pokolení ve spravedlnosti
(ne ledajaké a po našem), ale ve spravedlnosti skrze toho muže, kterého
k tomu vystavil, slouže k víře všechněm vzkříšením jeho z mrtvých
(Sk 17,31).
A my jsme četli, že nad čím se athénští intelektuálové ušklíbli a pokrčili
rameny, to u Kolossenských zabralo. Dali si Bohem posloužit k víře;
a křtem pokání, křtem ve jméno Ježíše Krista sami sobě zemřeli a s ním
byli pohřbeni (Ř 6,3.4), aby jako ON vstal k slávě Boha Otce, tak i oni
v novotě života chodili. Pochopili, přijali a učinili tu převratnou, radosti-plnou zkušenost, že Bůh proměňuje skalní danosti jejich tělesné povahy a tvárnosti v bytost duchovní. Svým Duchem v nich přebývá a zákonem Ducha života v Kristu Ježíši je vysvobozuje od zákona hříchu
a smrti (Ř 8,2). Na jejich smrtelném těle se zjevuje život vzkříšeného Ježíše k údivu (2K 4,11) a oslovení jiných a jiných v bezpočtu; v nesmírné
posloupnosti vyznavačů evangelia života v Kristu, která dosáhla, chvála
Bohu, až k nám. K tobě, ke mně, ke všem nám, jimž každý přidaný rok
života v časnosti uvozuje a průběžně zhodnocuje advent Páně a neděle
věčnosti. Amen.
V Luhu nad Morání, 28. listopadu 2004
s. j. h.
382
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
„Co ti prospívá, jestli Kristus kdysi přišel na svět, jestliže nepřišel i do tvé
duše?
Modleme se, aby se jeho příchod k nám uskutečňoval denně a abychom
mohli říci: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“
Origenes + 254; srvn. Ga 2,20 (Český misál k době adventní)
Adventní rozjímání (Mt 25,1–13)
„Hle, ženich jde!“
křičí z bezpočtu kazatelen.
Tak nás tu máš,
své spáče nebeské
v obrovské noclehárně svého království,
přicházející manželi a panovníče náš,
rozespalé.
Škoda mluvit.
Čím honem navázat na tolik radosti?
Čím přispět k veselí?
Čím přidat se k těm, co se rozhořeli,
co rezonujou už nejen na ten křik,
ale na tvůj krok a dech a přejný úsměv tvůj,
nejmilejší?
S poslední jiskrou v sazích
snad ještě vnímám tvé navštívení
a dost.
Po cestě náhle neznámé a cizí
sám sobě neznámý
odcházím.
Hledám, vyptávám se, pátrám
a čas mi běží
zavřený,
jak se s tvým míjí.
Otevři!
Neznám.
Bděte!
Nevíte.
Přijde.
2003
s. j. h.
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
60.
„Nebude nalezen v tobě, Izraeli, strašák nebo pověrčivec… protože ohavnost je
Hospodinu, kdo to činí.“
Dt 18,10–13
Ž 56,4
Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.
O našem strachu: Ž 56,4
385
O NAŠEM STRACHU
Enigma, záhadno, tajemno, neznámo nás obklopuje od chvíle, kdy jsme
se poprvé s křikem nadechli a do smrti zůstaneme ve svém poznání a chápání omezeni na svoje nádání a stupeň svého IQ. Neznámo obývají přízraky. Cosi v nás maluje čerta na zeï a někdy ta směšná malůvka ožívá.
Nám pak je jako dětem v temném lese: Zdá se nám, že vidíme strašidla
všude kolem, strachem většíma a většíma očima…
Brzy po válce, na Bílé hoře v Harantově 365, kde jsme se včetně mírového přírůstku z května 45 v úhrnném počtu osmi duší tísnili v dvoupokojovém bytě, navštívil nás mladý muž, student z rodiny, která se s několika přáteli přestěhovala z jihočeského Písku do vysídleného Liberce.
Skupinka, kterou spojovala příslušnost k Jednotě českobratrské, se sháněla po pastýři a kazateli. Přes tatínkovo zdravotní postižení, pro které
místo správy sboru konal léta práci kolportéra při České biblické práci,
přišli s nabídkou a pozváním, které pochopil jako pokyn Páně. A tak jsme
se v lednu 46 stěhovali do neznámého pohraničí.
V rozlehlém čtyřpokojovém bytě ve druhém poschodí činžáku, který
dnes už nestojí, jsme penězi z tak zvaných vázaných vkladů odkoupili od
státu bytové zařízení po funkcionáři NSDAP a důstojníku Gestapa, Otto
Rudolfovi, a s ním půdu cizí minulosti: neznámého, tušeného, připomínajícího se věcmi denní potřeby a mísícího se chtě nechtě s naší přítomností. Zvláště maminka citlivě vnímala stopy cizích rukou, pachy, zbylý
dech, oněmělé vzkazy, všudypřítomné náznaky a bývalo jí úzko.
My s bráchou jsme to tak nebrali. Za ohromným psacím stolem pana
Rudolfa (vpředu se zasklenou knihovnou, kde v kůži vázanou Deutsche
Groesse vystřídal Alois Jirásek) tatínek otvíral Bibli nebo na svém zvolna
si zvykajícím starém harmoniu spustil: „Vzhůru, bratři, prapor Krista
v nový zve nás boj. Obsaïme již všechna místa, hotova buï zbroj! Heslo
naše ‚Nebojme se!‘, kupředu vždy dál…“
386
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
Což o to, místa bývala obsazena všechna i na židlích od sousedních
partají, ale heslu navzdory jakousi tísní o sobě dávalo vědět a citlivým
duším se připomínalo cosi, co jako děcka jsme vnímali jen jako výzvu
naší zvědavosti k nekončícím průzkumům někdy i štědře odměňovaným:
Pod zaprášeným betlémem na půdě mezi haraburdím třeba objevem tehdy
nepředstavitelné vzácnosti, čokoládových ozdob ještě ve staniolu a celofánu asi z Vánoc 44. Jen domů jsme to snášet nesměli nechápajíce maminčino: „Do bytu s tím, děti, rozhodně ne…“ jako by jí na tom něco vadilo… Nám tedy ne. Jedině když šla třeba nakupovat a starší byli ve škole,
a ti menší neradi a nesví v bytě osaměli, pak, jak to mezi dětmi bývá,
vídali kolem sebe, co není.
Jednou, když byl bratr s nějakou tou rýmou ze školy zas doma a maminka musela naproti do krámu, vlezli si tři domazbylí do koupelny a navzájem se strašili. Vymýšleli si tak, že se Petrovi ze samé té hrůzy najednou chtělo na velkou. Jenomže z koupelny se muselo přes kuchyň do
ztemnělé chodby až ke dveřím na schodiště, kde si člověk musel vlevo
v té místnůstce rozsvítit, než mohl bezpečně k potřebě usednout, a to
bylo v té chvíli na bráchu moc. A maminka nepřicházela a nepřicházela.
Odhodlal se tedy a přítomnosti sester předškolního věku nedbaje, řešil
svůj problém podřepem nad prostřenými novinami. V nelibě zhoustlém
ovzduší ho pak nenapadlo nic lepšího, nežli denní tisk sbalit a s nevábným
obsahem z okna koupelny vyhodit.
Stalo se tak ve chvíli, kdy v přízemí bydlící bankovní úředník pan Koch
právě vykročil z domovních dveří, patrně do zaměstnání.
Byl to přímý zásah, třebaže poněkud tlumený novinovým papírem v letu
se rozbalivším. Nic netušící maminka vracející se s nákupem se ovšem
střetla s neskrývanou nevolí váženého spolunájemníka, který zle potřísněn rozhodně odmítal si takhle nechat srát na hlavu. Vida však slzy zahanbení střídající maminčino zděšení, přece jen gentlemansky projevy své
nelibosti přitlumil a mávl rukou nad nedozírnými následky, jimiž hrozil
všudypřítomný správce domu, pan Pomikálek. Dojata a studem se propadající chuděra nevěděla, jak ta dvě poschodí až domů vůbec vylezla.
Vzpomenu si na tuhle story, když čtu, že Hospodinu byli ohavní všichni
ti falešní proroci v Izraeli, šamani, kouzelníci a vůbec všichni strašáci
malující čerta na zeï a strhující tím lid k nepředloženostem mnohem tvrdšího kalibru, než byla tenkrát tahle mého bratra Petra.
V Luhu nad Morání k šedesátým šestým narozeninám mého vykutáleného
brášky 21. 7. 2005
O autorovi
387
O AUTOROVI
Samuel Jan Hejzlar (narozen 14. 6. 1936) pochází z písmáckého prostředí
po generace formovaného laickým probuzeneckým hnutím z Orlických
hor (Bystré u Nového Města nad Metují), které dalo v předminulém století
vznik Svobodným reformovaným sborům v Čechách. Jako děcko z početné kazatelské rodiny v časech válečné i socialistické nouze se viděl
v životě být vším možným kromě otcova povolání, jehož podivuhodnou
nepraktičnost a chatrnost nedokázal nosy ohrnujícím vrstevníkům přijatelně vysvětlit ani obhájit.
Neméně významně, třebaže nenápadněji, se během autorova dospívání
prosazoval i vklad z matčiny strany: maminka Bohumila se narodila roku
1906 Anně Bittnerové, poštmistrové CK pošt a telegrafů pro Čechy, a Bohumilu Culíkovi, magistru farmacie, z katolické rodiny řídícího učitele
v Železnici u Jičína (druhý syn zvolil dráhu ř. k. kněze). Bohumil brzy
lékárnictví vyměnil za činnost redaktora časopisu „Den“, zvláště zpravodajství v neklidném Rusku. Roku 1910 ve svých jednatřiceti umírá na
tuberkulózu. Vdova samoživitelka v dubnu 1911 konvertuje k Jednotě
baptistů a dvě dcerky svěřuje dětskému útulku Jednoty českobratrské
(Urbánek – Jehličková) ve Chvalech u Prahy. Jako by se dědův dobrodružný odkaz v podání vnuka, jehož nikdy nepoznal, přihlásil o slovo.
Během studia na gymnáziu v Liberci se čile účastnil tehdy podporované předvojenské výchovy: Výsadkář vycvičený v motorovém létání 1956
zapsán do ČS rejstříku letců jako sportovní pilot. Absolvoval libereckou
techniku.
K zamyšlení nutící a vírou vnímané osobní příhody vedly ke změně (konverzi), kterou utvrdila zkušenost vojenské základní služby. S prof. Antonínem Voříškem, kazatelem Jednoty českobratrské, působil jako horolezecký vedoucí ve výchově mládeže. 1962 zaměstnán v konstrukci Loděnic
v Boleticích n. L., 1965 učitel stavby lodí na průmyslovce v Děčíně. Získal postgraduální pedagogické vzdělání. 1968 předložil projekt „Plaveb
388
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
přátelství“ pro mimoškolní výchovu posádek ČS plavebních společností
se záměrem zprostředkovat budoucím plavcům kromě odborných zkušeností také setkání a seznámení s vrstevníky ze západní Evropy. Na motorových soulodích „Evropě“ a „Naději“ vlastní konstrukce podnikl 1969
okružní plavbu po středoevropských vodních cestách: z Bamberku po
Mohanu přes Frankfurt, v Mohuči do Rýna přes Arnhem, holandskými
průplavy přes Maastricht do Maasy přes Belgii po Sambře a Oise, Sénou
proti proudu do Paříže. Odtud Marnou a kanalizovanou cestou zpět na
Rýn ve Štrasburku, do Ulmu na Dunaj a přes jižní Německo – Řezno,
Pasov do Rakouska a přes Linec a Vídeň do Bratislavy se plavilo kromě
23 Čechoslováků současně až 18 zájemců z klubu mládeže té které právě
proplouvané země.
První úspěšná prázdninová plavba studentů oboru vodní dopravy a střídajících se zahraničních přátel byla normalizačně zhodnocena jako tzv.
ideologická diverze zasluhující propuštění ze zaměstnání a vyloučení učitele z veškeré pedagogické činnosti i z práce v nápravném zařízení pro
mladistvé, o níž se po vyhazovu ze školství ucházel. Po složených přijímacích zkouškách na Evang. bohosloveckou fakultu J. A. Komenského z rozhodnutí krajského tajemníka Dlabala nepřijat. Stává se diakonem Českobratrské církve evangelické (ČCE). Krátce polírem na stavbě Vesničky
SOS, pak správcem církevního domu „Sola fide“ v Jánských Lázních.
Odtud 1973 opět na pokyn tajemníka církevního dozoru rovněž propuštěn.
Stěhuje se s rodinou (třemi malými dětmi) na zpustlou samotu v Luhu
nad Morání u Slapského jezera, kde pracuje zprvu jako dělník a vodohospodářský strážný v Povodí Vltavy. S přáteli zde zakládá a buduje místo
křesŅanského setkávání a společného volného času Východ-západ („Ost-West-Begegnung“). Pod šifrou „Hieronymus“ navázal a prostřednictvím
ředitele evang. střediska Feriendorf v Tieringen udržoval po řadu let spojení se zahraničními nakladatelstvími: 68 Publishers, Index, Rozmluvy,
Konfrontace a s redakcemi Svědectví, Listů, Studií KřesŅanské akademie
v Římě aj. Ze sbírek na tento účel ve zmíněném středisku nakupoval,
dovážel a rozšiřoval českou exilní literaturu a časopisy. Na své samotě
umožňoval setkávání a společenství německých i českých křesŅanů, zvláště mládeže mimo úřední dozor nad církvemi.
Po několika marných pokusech během šestnácti let obdržel posléze
v roce 1986 tzv. státní souhlas k samostatné kazatelské a pastorační činnosti ve sboru ČCE v Berouně, kde byl ordinován. Krátce před převratem
pak také v Dobříši.
O autorovi
389
V theologii je autor sbírky kázání „Svědectví o světle“ celoživotním autodidaktem, v sobě dostupné částečnosti a úryvkovitosti kriticky zaposlouchaným do hledačských rozhovorů druhé poloviny dvacátého století.
Těší se a těží ze světla požehnaných existencí zblízka i zdáli na společné
cestě. Od 1998 žije svůj Šabat a čas přidaný v Luhu nad Morání, ve starém přístavu dobré naděje vyhlížené dávnými i nedávnými přáteli: „Všechen opravdový život je setkání.“ (Martin Mordechaj Buber)
Samuel Jan Hejzlar: Svìdectví o svìtle
OBSAH
PsanÌ panu P. F. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Zast·nce: J 3,17ñ19; J 9,1ñ7;13ñ17;24ñ41 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
NadÏje: ÿ 4,25ñ5,5; 1J 4,17 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Hosanna: Ko 3,1ñ4.12ñ17; L 19,29ñ44 + Mt 21,9 . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
NejvyööÌ Ëas a chvÌle poslednÌ: ÿ 13,11ñ13; Zj 5,1ñ14 . . . . . . . . . . . . . . 35
Advent: L 17,20ñ30; 1Te 5,1ñ11 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
Na prahu: Nu 20,29ñ21,10; éd 4,1ñ12; ÿ 9,33ñ10,11 . . . . . . . . . . . . . . 47
Od vzk¯ÌöenÌ k†narozenÌ: J 1,1ñ14; L 2,15ñ19 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
NarozenÌ: 1Pt 1,3ñ5.22ñ25; Tt 3,3ñ7 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
Cesta: é 85; Mt 11,2ñ10 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
Kudy, kam?: Iz 55,6ñ11; Mt 11,2ñ10 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
Epifanie: Abk 1,3ñ5; Jb 33,14ñ18; Mt 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77
O odcizen˝ch a p¯isvojen˝ch: Mt 8,5 ñ13; J 4,46ñ54; ÿ 1,16.17 . . . . . . . 83
Rozpaky p¯iblÌûenÌ: Ef 3,2ñ6; 2K 4,3ñ6; L 2,40ñ52 . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
PromÏna: J 13,1ñ8; J 2,1ñ13a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95
Mir·kl: ÿ 12,5ñ16; J 2,1ñ11 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
Domluva duöi: L 17,11ñ19; Mk 1,38ñ45 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105
Vabank: 2S 24,1ñ17; Mt 4,1ñ11 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
Milost: J 8,1ñ12; Ex 20,1.2.14; Lv 18,20; 20,10; 20,2b.27b . . . . . . . . . 117
Jsi to ty?: Iz 42,1ñ 8; Mt 11,1ñ15 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125
N·bor: Mt 20,1ñ16; Mt 25,14ñ30 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131
Ot·zka ûivota: Mk 12,28ñ34; L 10,25ñ37 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137
VÌra: é 1; éd 11,1ñ3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143
Jedno pot¯ebnÈ: L 10,38ñ42; J 11,20ñ27; J 12,1ñ8 . . . . . . . . . . . . . . . 151
Kr·lovsk˝ vinohrad aneb o†spravedlnosti: ÿ 3,20ñ26; Mt 21,33ñ46 . . . 157
ChlÈb: Gn 14,14ñ20; é 110,1.4; éd 7,28; J 14,7ñ11;
J 17,5ñ9.22ñ24 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165
K¯Ìû: ÿ 11,32ñ12,2; Mk 8,34ñ38 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171
P¯ed branou: J 12,12ñ19; Fp 2,5ñ11 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177
VykoupenÌ: J 3,16; 2K 5,14.15 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185
Vzk¯ÌöenÌ: L 24,13ñ33; Ko 2,8ñ15 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189
Obsah
391
S el·nem a†chutÌ: J 14,15ñ27; Sk 2,1ñ11 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
SvÏtlo ûivota: Mt 17,1ñ9; 2K 4,6ñ10 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Soud: J 3,5ñ9; J 15,26.27; Ef 1,13bñ23; Ef 3,13ñ21 . . . . . . . . . . . . . .
Jsem: Mt 11,12ñ30; Mal 4,4ñ6; L 1,13ñ17 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Apoötol Tom·ö: 1Pt 1,3ñ5; J 20,19ñ29 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
»as ûivota: Dt 8,10ñ14a; L 12,15ñ21 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Evangelick˝ h¯bitov v†SobÏhrdech 8. Ëervna 2001 . . . . . . . . . . . . . . . .
⁄dÏl v†nadÏji: L 15,1ñ7; Ez 18,1ñ4.21ñ24.30ñ32 . . . . . . . . . . . . . . . . .
ChlÈb n·ö vezdejöÌ: J 6,14.15.25ñ29; J 6,51ñ71 . . . . . . . . . . . . . . . . . .
BoûÌ svÌcny: Zj 1,10ñ20; Za 4,1ñ14 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Druh˝ z·kon: Mt 28,16ñ20; ÿ 6,1ñ4; Dt 7,6ñ9; Dt 30,4ñ6 . . . . . . . . . .
B˝t Ëi neb˝t: Mk 6,12ñ29; Mk 6,16 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
O proz¯etelnosti: ÿ 8,28ñ39; Mt 28,16ñ20 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Ale teÔÖ: Iz 43,1ñ3a; ÿ 6,1ñ16 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
OdpuötÏnÌ: L 18,9ñ14; L 7,36ñ50 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
O BoûÌ moûnosti: L 18,9ñ14; L 7,36ñ50 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
MilostÌ skrze vÌru: J 1,35ñ42; L 5,1ñ11; J 13,34ñ38; J 21,13ñ17 . . . . .
Was uns treybt?: Sk 17,22ñ32; Ef 2,12ñ22 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Navzdory: Abk 3,17ñ19; L 15,1ñ3.11ñ32 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
O Ëem to je?: éd 11,32ñ12,3; 2Tm 1,7ñ12 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
AngaûovanÈ nevmÏöov·nÌ: Iz 42,1ñ8; Mt 12,14ñ22; Sk 9,1ñ20 . . . . . . .
B˘h p¯id·vajÌcÌ: Gn 30,1.2.19ñ25; Gn 35,16ñ20 . . . . . . . . . . . . . . . . .
ZnamenÌ proroka Jon·öe Iz 37,14ñ29.33ñ38; Mt 12,38ñ45 . . . . . . . . .
Jon·öovsk· variace pro mÈho vnuka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Ke dni reformace: J 12,44ñ50; Jr 31,15ñ20.25.26.31ñ34 . . . . . . . . . . .
DiagnÛza: J 14,18ñ24; 1Te 5,1ñ11 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
VedlejöÌ p¯ÌbÏh ûivota vÏËnÈho: L 7,11ñ15; J 11,34ñ44; 2Tm 1,7ñ10 . .
O cÌrkvi: Ef 1,15ñ23; Ef 3,14 ñ19 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
LidstvÌ jako ˙kol: é 8,4ñ7; Jr 2,19ñ21; Gn 1,24.26.27;
Gn 2,7.8.15.19.20 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
VöimnÈ: L 16,1ñ9; L 16,10ñ17; Ga 6,1ñ5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
KlÌËe kr·lovstvÌ: J 6,1ñ15.30ñ40 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Jinak: Sk 17,16ñ34; Ko 3,1ñ4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
O naöem strachu: é 56,4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
O autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
195
201
207
213
219
225
229
233
239
245
251
257
263
269
277
283
289
297
305
311
317
323
327
334
339
347
353
357
363
367
373
379
385
387
Samuel Jan Hejzlar
Obrazy a ilustrace Miroslav Rada
Grafická úprava Ondřej Rada
Vydalo EMAN, Benešov 2006
1. vydání
Digitalizace textu Vladimír Hábl
Sazba a reprodukce Petr Kadlec
Vytiskla tiskárna PBtisk Příbram
Náklad 1000 výtisků
Doporučená cena 285 Kč
Zvláštní poděkování:
Ak. malíři Miroslavu Radovi za ilustrace
a poskytnutí fotografie obrazu „Velké pašije“
a Vladimíru Háblovi za přepis rukopisu
do elektronické podoby.
ISBN: 80-86211-50-9

Podobné dokumenty

Starý zpěvník Tuláků

Starý zpěvník Tuláků āe by se mne ptali a bez toho āe by se mne nìkdo zeptal budu zase vyhozen a tak prosím jenom o jedinou malou úsluhu netvrïte mi do oèí āe jednáte z mé vùle āe tohleto je i moje pøání svìt je brouk ...

Více

stáhnout - Panny Marie Královny míru

stáhnout - Panny Marie Královny míru škole v Praze na Alšově nábřeží staví poblíž kostela, jsou pro nás vystudovala Veterinární a farma- cenově nedostupné. A i kdybychom ceutickou univerzitu v Brně a loni na některý z nich peníze sehn...

Více

stáhnout - Panny Marie Královny míru

stáhnout - Panny Marie Královny míru KTER… MOHOU B›T TRVAL… Ve vánoční době si připomínáme příchod Božího Syna Ježíše Krista na tento svět. Je to tak velká událost, že rozdělila letopočet na dobu před jeho narozením a po něm. Existenc...

Více

stáhnout - Panny Marie Královny míru

stáhnout - Panny Marie Královny míru 750 let před Kristem. Vznikl tedy asi před 2750 lety. A celou tu dobu se četl. Takže nyní jsme jakoby v proudu Božího slova, jež jde dějinami. Listy Soluňanům jsou staré téměř dva tisíce let a evan...

Více

stáhnout - Panny Marie Královny míru

stáhnout - Panny Marie Královny míru vezmete takovou často vzpomínanou událost z jeho života, jak platil německému císaři těmi voly – škoda, že jich tam neposlal víc –, tak si zároveň musíme uvědomit, jak dnes platíme kdekomu, ale vůb...

Více

Věstník 1/2011 - Panny Marie Královny míru

Věstník 1/2011 - Panny Marie Královny míru Řekl, že Karel Stádník od nás pře- DÍLO, KTERÉ SE STÁVÁ HISTORIÍ chází do jiné fáze života a my že se Zase se uzavřel jeden život dobrého na desetiletí. Měla jsem to štěstí, že jsem byla musíme vyr...

Více