Kamenoviny č. 8

Zajímavé čtení pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku
Číslo 8
prosinec 2004
zdarma
Vydává Obecní úřad Kamenice u Jihlavy
Sponzoři novin:
VOTOP s. r. o., Znojemská 84, Jihlava
ŘEZNÍK - UZENÁŘ, Josef Kratochvíl, Kamenice 220
LUBOŠ MÜLLER, Řehořov č. 62
STAVEBNINY ZELENÝ, Pávovská 73, Jihlava
JME a.s., Lidická 36, Brno
Všichni z Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku!
Všichni věrní čtenáři Kamenovin!
Přejeme Vám klidně prožité vánoční svátky a splnění všech tajných přání.
Ať nový rok přinese
měsíce plné zdraví,
týdny krásných očekávání,
dny stálé radosti a pohody,
hodiny příjemných setkání
a dlouhé vteřiny štěstí.
Zaměstnanci OÚ v Kamenici
SAMOROST
Zvláštní dělníci chodí do lesa kontrolovat přírůstky
hmoty. Mohli by jsme si myslet, že to jsou patrně myslivci
anebo lesníci, ale já si myslím, ne já si nemyslím, já to
vím, jsou to samorosti. Kdo jsou to samorosti ? Verzí může
být více, jelikož co samo roste, to samo roste. Na první
pohled poznáte, že tu něco nehraje. Žádný samorost není
úplně identický. Vzhledem k místu jejich výskytu, které
nazýváme les, lze předpokládat, že pracují v utajení a mají
vše pod kontrolou. Mohou vás pozorovat metodou
hloubkového průzkumu a to tak dokonale, že o tom ani
nevíte, leč oni to potom ani nejsou samorosti, ale obyčejní
Fejeton Vládi Pospíšila
fízlové. Takový vždy starostliví lidé, co mají vše v merku
a nejvíce jejich duši zatíží, když něco v merku nemají.
To potom ani nespí samou starostí o to, že se něco děje,
leč oni o tom neví ani slovo. Pro tento krásný druh lidí je
opravdovým mementem setkání se samorostem.
Jak jsme již předestřeli, samorost je lesní tvor a miluje
ticho, je také výborný pozorovatel, ale největší utrpení
pro něho je býti pozorován. Ať již z pravé či chcete-li
z levé strany, avšak člověk ve středu má sobotu i v pátek
a jsou mu samorosti ukradeni, jak jízdenka na milionový
kolotoč z reklamy snů.
Fotografií se vracíme
do Vržanova, kde byla
9.10. slavnostně otevřena
před zraky desítek lidí
opravená
Jeníkova
studánka. Nechyběl ani
kulturní program, ve
kterém se střídala hudba
s mluveným slovem.
Sólisté Katka Hvězdová
na varhany a Jirka Vaněk
na housle sklízeli aplaus
stejně jako dětský pěvecký
sbor pod vedením Slávky
Součkové.
Ani počasí nezklamalo,
a tak všichni prožili
v krásné podzimní přírodě
nezapomenutelné odpo- Vidíte pana Jana Lavičku, který studánku zvelebil, s panem Stanislavem Cahou,
ledne.
Příprava voleb
představitelem Vržanova.
Spolkové dny mikroregionu
tentokrát v Kamenici
Probudili jsme se do krásného
chladného, ale slunečného nedělního rána
s datem 3.10. 2004.
Duchovním úvodem byla ranní mše za
region v kostele sv. Jakuba. Pohled na krásné
květy nám umožnilo nové místní
zahradnictví. Vůně kůže zavanula
z otevřeného obchodu Řezníčkových.
Keramika u slunečních hodin nás lákala
křehkou krásou svého zboží.
Ve tvrzi jsme byli potěšeni vtipem i
dovednostmi mladých i starších umělců
našeho regionu. Nápaditě připravenými nástěnkami se
zde prezentovala také školská zařízení mikroregionu
Příznivci dechové hudby si přišli na své při tónech
kamenické dechovky i známé Lučanky.
Za příjemného počasí navazoval odpolední program.
Malé děti se pobavily pohádkou „Strašidlo Bublifuk“,
kterou zahráli ochotníci z Třeště v našem
novém „regionálním stanu“. Po druhé hodině
odpolední se začaly na hřišti rojit fotbalisté.
Celkem se sešlo pět týmů, z nichž kameničtí
mladíci hráli mimo soutěž. Vavříny nakonec
sklízeli domácí senioři před svými vrstevníky
z Kozlova a V. Beranova. Ocenili jsme i
bojovné družstvo z Vysokých Studnic.
Na hřišti se o velké množství zájemců
starali požárníci všech věkových skupin.
Připravili pro děti zajímavé soutěže a vodní
hrátky. Odpoledne si lidé mohli nakoupit
nejrůznější zboží u stánků. Mladí lidé si užívali rytmů
rockových skupin Devět životů z Velkého Beranova a
Galaxis z Kamenice. Příznivci country si poslechli
louckou Kovadlinu.
Nádherný den zakončil velkolepý ohňostroj, který
ocenili diváci obdivnými slovy i závěrečným potleskem.
Na shledanou v roce 2005 ve Velkém Beranově!
Úspěch na jihlavské Skalce
Jan Völkl, Tomáš Bumbálek, Josef Mach, Jan Krčál, Pavel Marek.
Žáci kamenické školy na
sebe upozornili výborným
výsledkem v okresním kole
soutěže
družstev
v přespolním běhu. Tento
závod se koná už osmým
rokem na Skalce v Jihlavě.
V posledních
letech
dosahovala významnějších
úspěchů spíše děvčata.
V kategorii mladších či
starších žákyň získala
několik pátých a šestých
míst. Kvalitní výsledek
předvedly mladší dívky
v roce 2000, kdy skončily
čtvrté v sestavě H.
Pařízková, K. Pohanková,
A. Pisková, J. Jelínková a
R. Čumplíková. Chlapcům
se dařilo méně často, ale
jejich umístění byla lepší.
V roce 1996 / to se ještě
běhalo v areálu stadionu
PSJ Jihlava/ všichni naši
žáci doběhli v první
polovině startovního pole –
L. Kučera dokonce 2. a
druhé také skončilo celé naše
družstvo v sestavě L. Kučera, St.
Čech, P. Veselý, P. Jelínek a D.
Beránek. O rok později skončilo
družstvo starších žáků – už poprvé na
Skalce čtvrté v sestavě Mich. Maštera,
D. Beránek, M. Nováček, P.Jaša a M.
Tenkl. Úspěšný rok 1997 dovršili
druhým místem chlapci mladší. Byli
to Mart. Maštera, Mart. Vála, Mich.
Doležal, J. Pjenčák a J. Norek.
Na
Skalce
nejlepších
individuálních výsledků dosáhli
Lenka Zimolová v roce 1997 a
Michal Doležal v roce 2000. Oba
skončili pátí.
Letos jsme tedy opět bodovali na
„medailovém“ místě. Starší žáci
z osmých a devátých tříd obsadili
mezi 14 týmy 3. stupínek za
jihlavskými školami
Seifertovou a Kollárovou.
Za námi skončila
například silná družstva
z Luk, Polné, Brtnice i
Třeště. Úspěch je o to
větší, že se závod
uskutečnil na trati 3 km.
S takovou délkou běhu
nemají naši chlapci příliš
velké
zkušenosti.
Neponechali jsme nic
náhodě, dlouhým běhům
jsme v září a v říjnu
věnovali poněkud více
času a snaha se vyplatila.
Z Jihlavy jsme si přivezli
diplom. Naše družstvo
tvořili řehořovský Honza
Krčál, Pavel Marek
z Radošova, Honza Völkl
z Kameničky a kameničtí
běžci Pepa Mach a Tomáš
Bumbálek. K výsledku
jim gratulujeme a přejeme
všem hodně dalších
úspěchů nejen ve sportu.
ČSČK v Kamenici
organizace na zdravotnickou osvětu. Řada našich členů
byla bezplatnými dobrovolnými dárci krve.
Sestry Růžena Bourková, Marie Čápová, Alena
Kochová, Svatava Mašterová a Jarmila Pruknerová byly
proškoleny na dobrovolné zdravotní sestry v jihlavské
nemocnici.
Paní učitelky Veškrnová a Kolářová byly členkami
Okresní dorostové komise v Jihlavě. Na Základní škole
v Kamenici byla skupina dorostu ČSČK založena v roce
1969. Vedoucí Marie Kolářová učila žáky základy první
pomoci v praxi : umělé dýchání na figuríně, techniku
obvazování, přikládání dlah atd. Žáci byli poučováni o
správné výživě a o zdravém způsobu života. Každoročně
Z praktického cvičení dorostu.
se dvě hlídky I. a II. stupně zúčastňovaly okresních
soutěží, kde dosahovaly velmi dobrých umístění. V roce
Místní skupina ČSČK byla založena v padesátých 1975 hlídka prvního stupně ve složení Zdeňka Čápová,
letech. První předsedkyní byla sestra Ludmila Stejskalová.
U zrodu organizace stáli a na činnosti se nejvíce podíleli:
Karel Molák, Marie Kmentová, Matylda Veškrnová, Marie
Manová, Andělka a Bohumír Valovi, Zdislava
Kremláčková, Amálie Kratochvílová, Marie Kolářová,
Ludmila Mašterová, Aloisie Šafářová a další obětaví bratři
a sestry.
Činnost místní skupiny byla zaměřena hlavně na
poskytování první pomoci při úrazech. Aby členové mohli
druhým pomáhat, byli pravidelně na schůzích doškolováni
bratrem Molákem a obvodními lékaři dr. Josefem
Dvořákem a dr. Karlem Tomášem. Zajišťovali jsme
odborné zdravotnické přednášky pro veřejnost, které
prováděli lékaři z Jihlavy a místní obvodní lékaři.
Z okresní soutěže družin ČSČK.
Kamenická družina pod vedením bratra Valy se
účastnila okresních soutěží. Tam se umístila vždy na Marie Sýkorová a Jana Vaňková získala 1. místo.Členové
jednom z předních míst. Členové naší skupiny zajišťovali dorostu spolupracovali s místní skupinou červeného kříže.
první pomoc při různých sportovních a společenských Pomáhali například při sběru léčivých bylin, navštěvovali
akcích. Zapojovali jsme se i do sběru léčivých staré a nemocné členy, uklízeli park.
Výbor místní skupiny pamatuje na své členy při
bylin.Pomáhali jsme místnímu JZD / při žních, třídění
brambor, noční výmlaty, sázení stromků aj. / . Prodejem životních jubileích návštěvou a předáním přání a dárků.
losů ČSČK jsme přispívali okresnímu výboru naší Naše organizace a řada našich členů byla oceněna
pamětními medailemi a čestnými uznáními okresními, ale
také diplomy ÚV ČSČK v Praze.
V současné době má naše skupina 120 členů.
Navštěvujeme divadelní představení v Brně. Tyto zájezdy
obětavě zajišťuje paní Věra Tomášková. Pravidelně
pořádáme zdravotnický ples, a to již od roku 1972.
V roce 2005 se náš ples uskuteční 15. ledna. Srdečně
zveme všechny naše občany.
Závěrem chceme poděkovat všem členům ČČK a jeho
příznivcům za práci a podporu naší činnosti.
Zdravotnický výcvik dětí.
Růžena Bourková / předsedkyně /, Marie Kolářová,
Jana Marešová, manželé Valovi
Na skok v Anglii
Lenka Novotná
Zleva: Tomáš, Honza, Iveta, Aneta, Martina, Zdeňka,
Zuzana, Jakub. Uprostřed paní učitelka Lenka Novotná.
Bylo pondělí 4. října a na parkoviště ke škole přijel
speciální červený autobus, aby nás odvezl „do světa“ .
Jeli jsme se přesvědčit, jestli jsme schopni se dorozumět
jazykem, který se od 4. třídy učíme. A také, zda ty slavné
památky a místa, o kterých se dozvídáme ve škole a
televizi, opravdu existují. Projeli jsme půl Evropy a v úterý
ráno jsme se ve francouzském Calais nalodili na trajekt,
který nás převezl do naší cílové země – do Británie.
Z Calais se do Anglie dostanete i podmořským
Eurotunelem, my jsme však měli štěstí. Cesta lodí je sice
delší, ale mnohem zajímavější a romantičtější – například
východ slunce, který jsme cestou sledovali.
Po hodině a půl nás přivítaly slavné bílé doverské
útesy. Fotoaparáty a kamery začaly zaznamenávat první
obrázky. A to jsme byli teprve na začátku. V Doveru jsme
vyjeli k místnímu hradu / a to opravdu po levé straně/.
Pak už jsme sjížděli do známého anglického letoviska
Ruské kolo „London Eye“.
Brightonu. Někteří z nás si poprvé v životě sáhli na moře,
ale ke koupání nás nenalákalo. Naopak jsme si přitáhli
k tělu bundy, od moře pěkně foukalo a valily se na nás
docela velké vlny. Ti, kteří se chtěli s mořem skamarádit
blíže, si ho trochu odnesli i v botách.
Pokud někdy navštívíte Brighton, určitě se podívejte
do královského pavilónu – tento zámek se výrazně liší
od typické anglické architektury, spíše si budete připadat
jako v Indii díky kupolovitým střechám a bílé omítce.
Centrum města je protkáno sítí úzkých uliček plných
obchůdků. V podmořském akváriu si prohlédnete spoustu
mořských živočichů. A také nesmíme zapomenout na
důležitou dominantu města – asi půl kilometru dlouhé
molo, ze kterého moc ryb nechytíte, zato se tu můžete
svézt na kolotoči, dát si typické fish and chips / ryby a
hranolky / nebo si koupit nějaký suvenýr.
Z Brightonu jsme zamířili do Londýna, kde jsme
kromě prohlídky také měli bydlet. Na místo srazu jsme
se blížili plni očekávání a mnozí z nás jistě i s obavou,
jací lidé na nás čekají a jak se s nimi domluvíme. „Naše“
rodiny nás však uvítaly s úsměvem a téměř otevřenou
náručí, ochotné domluvit se s námi za každou cenu, a tak
se nám trochu ulevilo.
Druhý den ráno jsme si navzájem sdělovali své zážitky
/ v rodinách jsme bydleli po dvou nebo po třech / a shodli
jsme se, že obavy nebyly na místě. Pak jsme se rozjeli
objevovat hlavní město Británie – Londýn. Opravdu tam
všechno bylo – budovy parlamentu se známou
hodinovou věží, které se mylně říká Big Ben. My víme,
že Big Ben je velký zvon, uvnitř věže a ciferníkem by
projely dva dvoupatrové autobusy. Dále Westminsterské
opatství – obrovská katedrála, kde měla pohřeb princezna
Diana, Buckinghamský palác a výměna stráží / jen škoda,
že královna nám nepřišla zamávat /. Tower - pevnost,
kde jsme viděli velké sbírky zbraní, pravé královské
korunovační klenoty, snažili jsme se spřátelit s towerskými
havrany – symbolem anglického království a vyfotili jsme
se s beefeatery / strážci Toweru v typických červených
uniformách /. A po známém Towerském mostu jsme přešli
na druhý břeh Temže k válečné lodi Belfast. To bylo něco
– nejen pro kluky ale i pro holky. Celou jsme ji
prozkoumali, zahráli si karty s námořníky v podpalubí,
shlédli operaci přímo na lodi, učili se řídit loď ve strojovně
a vyslechli strategický plán, jak zaútočit na Němce.
Večer jsme se vrátili ke „svým“ rodinám a těšili jsme
se na další den, kdy to konečně přijde. Ráno jsme odjeli
do Windsdoru, kde stojí jeden z největších hradů
v Evropě. Určitě je největší, protože jsme tam strávili celé
dopoledne. Viděli jsme krásné hračky, porcelán, typické
zámecké expozice, ale celý objekt jsme stejně nestihli
prohlédnout. Odpoledne jsme konečně dorazili na místo,
kam se každý těšil úplně nejvíc – do Legolandu. Desítky
postav, celá města a nejslavnější evropské památky,
postavené z miliónů kostiček lega. A samozřejmě spousta
atrakcí, kolotočů, strašidelné zámky, dráhy – no to byl
ráj. Najednou tu nebyli mladí muži a slečny, kteří jsou ve
škole dotčeni, když jsou nazýváni dětmi.. Byly tu skutečné
děti, které se vláčky rozjely na všechny strany, aby si užily
té pohádky. Škoda, že odpoledne bylo tak krátké.
V pátek, poslední den našeho pobytu, jsme přišli o
autobus. Tedy ne, že by nám ho někdo ukradl, ale řidiči
museli před dlouhou cestou domů odpočívat. Dovezli nás
do centra Londýna a pak nás opustili a odjeli na odstavné
parkoviště. Ještě, že jsme měli šikovnou průvodkyni, jinak
bychom se ztratili. Další atrakce, která nás čekala, bylo
muzeum voskových figurín. Najednou se octnete ve světě
osobností, které znáte z televize, fotíte se s nimi, ony se
na vás usmívají,ale autogram od nich nečekejte Od muzea
na slavném Picadilly Circus / náměstí / jsme dojeli
autobusem. Jediná smůla, že na této lince nejezdily
typické červené doubledeckery /dvouposchoďové
autobusy /, a tak jsme si je jen vyfotili. Z Picadilly Circus
jsme se prošli po slavném Trafalgarském náměstí, proběhli
se mezi holuby / hrůza, co jich tam je /, zvěčnili jsme se
Královská rodina v muzeu Madame Tussaud‘s.
s obrovskými kamennými lvy a pěšky došli
k Londýnskému oku. Představte si obrovské ruské kolo
s kabinkami ve tvaru kapsle, ze kterého je vidět až 40 km
daleko. Tak jsme se pohledem z výšky rozloučili
s městem, které mnohým z nás učarovalo. Takže „Good
bye, London“- určitě se zase někdy setkáme.
1. Které státy jste už dříve navštívili
před touto cestou ?
TH : Austrálii.
ZJ : Chorvatsko, Německo, Rakousko a Itálii.
JR : Žádné.
MN : Na dovolené s rodiči jsem byla v Tunisku, Turecku,
Dominikánské republice, Řecku, Kanárských ostrovech
a na Kypru.
JK : Navštívil jsem Itálii, Chorvatsko, Rakousko a
Slovinsko.
AP : Žádné.
IK : Rakousko a Polsko.
ZB : Žádné.
2. Jak jste snášeli náročnou cestu autobusem ?
TH : Vůbec jsem nespal, zastávky byly po 4 hodinách.
Jídlo docela dobré, ale z kelímků.
ZJ : Každé 4 hodiny jsme měli zastávky u benzínových
pump. Na 24 hodin jsme měli jídlo z domu. Spali jsme
na sedačkách, někteří si rozložili deky do uličky.
JR : Spát se moc nedalo, usnul jsem až v uličce autobusu.
Zastávky byly dostatečné, vždy jsme se rozhýbali.
MN : Cesta byla celkem v pohodě. Je pravda, že jsme
toho moc nenaspali, ale nevadilo to. Zastávky vycházely
po 3 – 4 hodinách tak, abychom si došli na WC a najedli
se. V noci to nebylo tak pravidelné.
JK : Cesta autobusem byla sice dlouhá, ale dost jsem ji
prospal. Když jsem nespal, mohl jsem sledovat televizi
nebo jsem si povídal s kamarády.
AP : Cesta byla velice náročná, protože trvala 24 hodin.
Spaní bylo velmi nepohodlné – každý z nás měl pro sebe
málo místa.Moc jsme toho nenaspali. Jídlo jsme měli
z vlastních zdrojů. V chladném počasí nám přišlo vhod,
že jsme měli možnost koupit si teplé jídlo a pití
v autobuse.
IK : Spánek v autobuse je opravdu nepříjemný. Zastávky
jsme dělali po 3 – 4 hodinách, v tom nebyl žádný problém.
Jídlo jsme si vezli s sebou nebo kupovali v bufetu
v autobuse.
ZB : Spánek v autobuse je hrozný. Vůbec jsme nevěděli,
jak se máme uvelebit. Zastávky byly po 3 – 4 hodinách,
to bylo v pořádku a jídlo jsme si vezli své.
3. Jak jste se vypořádali
s dorozumíváním v angličtině ?
TH : Asi tak půl na půl.
ZJ : Základy angličtiny jsme měli ze školy, ale
nerozuměli jsme všemu. Někdy pomohl slovník nebo nám
Angličané své otázky formulovali jinak.
JR : Bylo to dost těžké, ale za pomoci slovníku a svých
znalostí jsme to zvládli. Občas fungovaly jako mluva i
ruce.
MN : Bylo to celkem dobré. Je jasné, že jsem něčemu
nerozuměla, ale čekala jsem, že to bude daleko horší.
JK : S dorozumíváním jsem se vypořádal celkem dobře,
ale vím, že se musím ještě hodně učit.
AP : Myslím si, že jsme se s dorozumíváním vypořádali
celkem dobře. Snažili jsme se co nejvíc komunikovat.
Odměnou nám byl dobrý pocit z toho, že nám ona osoba
rozumí a reaguje na naše otázky.
IK : Myslím, že to nebyl takový problém, jak jsme čekali.
Samozřejmě to někdy dalo velkou práci, ale většinou jsme
se dorozuměli.
ZB : Pokud jsme něco potřebovali, tak si myslím, že
nám to částečně šlo.
4. Které kulturní nebo přírodní památky vás v této
zemi nejvíc zaujaly ?
TH : London eye, zvon Big Ben, dům Tonyho Blaira.
ZJ : Nejvíce mě zaujal Tower Bridge. Ale myslím si, že
každá památka má své vlastní kouzlo, takže něco
takového vymyslet je hodně těžké.
JR : Nejvíc mě zaujal Legoland svými atrakcemi,
Muzeum voskových figurín a výhled na Londýn
z Londýnského oka.
MN : Nejvíce se mi líbil Tower of London, Tower Bridge
a Muzeum voskových figurín – Madame Tussaud´s.
Zaujalo mě množství malých i velkých parků. Líbil se mi
i zábavný park Legoland a London eye, černé taxi,
červené doubledeckery.
JK : Nejvíce se mi líbilo Muzeum voskových figurín –
Madame Tussaud ´s, Legoland a obří kolo London eye.
AP : Osobně mě nejvíc zaujalo Muzeum voskových
figurín – Madame Tussaud´s a Legoland.
IK : Velice se mi líbilo v Muzeu voskových figurín –
Madame Tussaud´s, na obřím kole London eye a
Legolandu.
ZB : Nejvíce se mi líbil Legoland, projížďka na
„Londýnském oku“ , královské sídlo Windsor a Muzeum
voskových figurín – Madame Tussaud´s.
5. Co bylo zajímavého nebo odlišného od našich
zvyklostí při vašem týdenním pobytu v rodinách ?
TH : Jídlo je dobré, ale bez polévek. Denní režim byl
dobrý. Nechutnaly mi obědy a snídaně, večeře ano.
ZJ : Celkově bylo odlišné jídlo. Museli jsme si zvyknout
na jiný čas, hodinky jsme si nařídili o hodinu zpět. Domy
tam jsou maličké. Auta mají volant na opačné straně,
protože se tam jezdí vlevo.
JR : Odlišné bylo jídlo např. bohatá snídaně, lehký oběd
a pozdní večeře. U domů měli kvůli bezpečnosti
nainstalované kamery.
MN : V rodině, kde jsem pobývala, se stravovali podobně
jako my Češi. Bylo to pro mě dost překvapení, protože
jsem si představovala, že budou popíjet čaj s mlékem, jíst
ke všemu spoustu housek a „šmakovat“ si na slanině.Ale
nic takového se nedělo. Celý den tam frčela televize a
neustále někam telefonovali.
JK : V Anglii se jí především skopové maso a různé
tousty. Překvapilo mě mnoho taxíků ve městě.
AP : Lišíme se především jídelníčkem a množstvím jídla.
Na rozdíl od nás mají velké snídaně, lehké obědy a bohaté
večeře. Angličané jsou známí tím, že většinu volného času
tráví sledováním televize.
IK : Rodiny v Anglii rády sledují televizi. Snídani a večeři
podávají ve větším množství než oběd. Mají ještě spoustu
dalších zvyků a tradic, které jsme neměli v krátkém čase
možnost poznat.
ZB : My jsme se o jejich zvyklostech příliš dozvědět
nemohli, jelikož jsme v rodinách pobývali jen ve večerních
hodinách. Ale zdá se, že to jsou milí lidé.
6. Jaký význam pro tebe tato cesta měla, co nového
ti přinesla ?
TH : Měla pro mě ohromný význam. Přinesla mi nové
znalosti z angličtiny.
ZJ : Rozhodně mi přinesla nové zkušenosti. Myslím si,
že nikdy nebudu litovat své cesty. Byla to nádhera vidět
spoustu věcí a památek jinak než na fotografiích a
Tower Bridge
v televizi.
JR : Poprvé jsem navštívil cizí zemi a zjistil, jak je důležité
se naučit anglicky.
MN : Konečně jsem slyšela tu pravou angličtinu, musela
jsem se s ní vypořádat sama. Nikdo mi neradil a co jsem
chtěla,o to jsem si musela říci. Viděla jsem tu spoustu
krásných památek a styl života, kterým žijí Angličané.
Jsem ráda, že jsem tam byla.
JK : Pobyt v Anglii byl velmi poučný, viděli jsme krásné
parky, muzea, paláce, kláštery, Parlament. Dosud jsem
tyto památky viděl pouze v televizi.
AP : Tato cesta mě „nakopla“ k tomu, abych se pořádně
učila cizí jazyky, abych se potom v každé zemi lépe
domluvila, budu-li mít příležitost se ještě někam do
zahraničí podívat. Znalost cizích jazyků můžu uplatnit
nejen za hranicemi naší země.
IK : Poznala jsem různé zvyky Angličanů. Zdokonalila
jsem se v jazyce a také navštívila různé atrakce nejen
v Londýně, ale i v Doveru, Brightonu a Windsoru.
ZB : Zjistila jsem, jací tam žijí lidé. Trochu jsem se
zlepšila v anglickém jazyce. Ale hlavně jsem si prohlédla
překrásné památky.
na prohlídky velkého množství zajímavostí je potřeba
hodně času. Týden je příliš krátký na procestování
Londýna a jeho okolí.
JR : Určitě znovu Londýn - moc se mi tam líbilo. A rád
bych se podíval do Skotska.
MN : Nevím, jestli se do Velké Británie ještě podívám,
ale všem bych tuto zemi doporučila. Hlavně na Tower of
London, Tower Bridge, válečnou loď Belfast, London
eye. Na tak krásnou vyhlídku po celém Londýně
nezapomenete. Jestli toužíte po troše zábavy, nevynechejte
Legoland – je super. Chcete-li se potkat se známými
osobnostmi, nezapomeňte na Muzeum voskových figurín.
Jedinou nevýhodou je, že vám nedají podpis. Vše, co jsem
navštívila, se mi líbilo. Hned bych se do Anglie podívala
ještě jednou.
JK : Příště bych chtěl poznat také anglický venkov.
AP : Byl by to zajisté Londýn, protože je to nádherné
město s mnoha krásnými i zajímavými místy. Kdybych
mohla, znovu bych se chtěla podívat na London eye, do
Legolandu a do Muzea voskových figurín.
IK : Asi znovu do Londýna, je to nádherné město se
spoustou kultury a památek. A také znovu do Windsoru
a Legolandu, Doveru a Brightonu. Ráda bych poznala
7. Je nějaké místo ve Velké Británii, kam byste se
ještě další různá větší města Velké Británie, která jsme
chtěli podívat, pokud by se vám podařilo do této
poprvé nenavštívili.
země vrátit?
ZB : Určitě bych se znovu ráda vrátila do Londýna. Je
TH : Zase se vrátit do „naší“ rodiny v Anglii. Chtěl to nádherné město se spoustou krásných míst.
bych se svézt lodí Belfast z druhé světové války, kterou
jsem už navštívil.
TH – Tomáš Hintnaus, ZJ – Zuzana Jelínková, JR – Jakub
ZJ : Chtěla bych znovu určitě vidět Londýn, je to město Reiterman, MN – Martina Nohová, JK – Jan Kafuněk,
bez chyby. Jinak bych se ještě podívala do Skotska. Jenže AP – Aneta Pisková, IK – Iveta Krulová, ZB – Zdeňka
Běhounková
Verner collegium
Thuriho / * 1939 / byla
předvedena díla Canzona
amorosa a Fuga D-dur
s varhanním
sólem.
Divertimento C-dur od
Johanna Michaela Haydna
/ 1737 – 1806 / pak celý
krásný zážitek zakončilo.
Po závěrečných tónech
hudebníci ani návštěvníci
nespěchali domů, ale
přátelsky si popovídali a
vyměňovali si hudební i
životní zkušenosti. Umělci
z Prahy pak přidali i pár
úsměvných historek ze
svých vystoupení při malém
občerstvení na radnici.
Kdo
přišel
na
vystoupení, určitě nelitoval
a naladil se adventně a
předvánočně.
Zleva: Petr Verner, P:J. Konečný, Michael Verner a Pavel Verner
Foto Josef Němec, deník Vysočina
Kdo šel v sobotu 20. 11. po 16 hodině okolo
kamenického kostela svatého Jakuba, zaslechl zevnitř
tlumenou hudbu. Ten, který vstoupil do útrob chrámu,
spatřil v popředí čtveřici špičkových hudebníků.
Asi stovka obyvatel z Kamenice a okolí navštívila
koncert komorní hudby gotiky, baroka a klasicismu pražské
formace Verner collegium. Na hoboj hrál sólohobojista
orchestru FOK Pavel Verner / * 1934 /, na fagot a historické
nástroje koncertoval sólofagotista Symfonického orchestru
Českého rozhlasu a starší syn P. Vernera Michael Verner /
* 1960 /. Druhý potomek Petr Verner / * 1963 / hraje na
violu ve Vlachově kvartetu. Na čtveřici doplňuje koncertní
skupinu P. Jaroslav Konečný / * 1961 /, který mimo jiné
ovládá varhanní positiv, historické nástroje a zpěv.Tyto
dovednosti dozajista uplatňuje i jako farář ve Zruči nad
Sázavou a vikář vlašimský.
Koncert uváděl M. Verner. Vyslechli jsme skladby
samotného P.J. Konečného Ave verum a Matko Páně, nebes
bráno. Dále to byla Sonata da chiesa G-dur od německého
skladatele, varhaníka a dirigenta Georga Philippa Telemana
/ 1681- 1767 /. Zazněla skladba anonymního autora Náš
milý svatý Václave. Od Johanna Matthiase Spergera / 1750
– 1812 / byla hrána Parthia in C. Od Františka Xavera.
130 LET HASIČSKÉHO
SBORU V KAMENICI
Zásah na D1 - 2. 9. 2004.
v obci slavnostně odhalena 2.
10. 1963 pamětní deska. Dodnes
je umístěna na domě číslo
popisné 37.
Roku 1960 se stal starostou
sboru bratr Jan Novotný. Byl
oblíbený mezi členy i veřejností.
Dne 4. 10. 1971 však náhle
zemřel. I po jeho smrti sbor
pokračoval ve svých aktivitách
dál. Začala se stavět nová
hasičská zbrojnice. Její
slavnostní
předání
se
uskutečnilo 20. 11. 1977. Do
činnosti se pak už mohla zapojit
i mládež pod vedením pana
Josefa Kalného a pana Jana
Krejčího. Je dobré, že sbor
založili a v jejich práci úspěšně
pokračovali vynikající lidé, kteří
předali své zkušenosti svým
dětem a mládeži. Za to jim náleží
vřelý dík a věčná vzpomínka, protože
jejich zásluhou u nás sbor funguje
výborně dál.
Vážení spoluobčané !
Roku 1908 se stal starostou sboru
Dovolte mi, abych Vás touto MUDr. Arnošt Kába. Svou funkci
cestou krátce seznámila s historií sboru vykonával do roku 1959. Dne 9. 1.
dobrovolných hasičů v naší obci a 1962 zemřel. Na jeho památku byla
s akcemi plánovanými na rok
2005.
2. 9. 2004. Technika IZS - zcela vpravo kamenické vozidlo.
Příští rok pro nás bude
významný. Uplyne 130 let od
založení hasičského sboru
v Kamenici. Sbor byl založen roku
1875. Spolek začali budovat
představený obce pan Jan Filip,
sládek v Kamenici, a obecní
tajemník pan Jan Chlubna. Dne 1.
10. 1875 se na radnici sešlo 38
občanů, kteří vyslechli stanovy od
pana Chlubny a hned nato založili
spolek pod názvem
„DOBROVOLNÁ
HASIČSKÁ JEDNOTA
V KAMENICI NA
MORAVĚ“.
Spolek svou činnost započal
28. 10. 1875 po schválení stanov.
Chtěla bych Vás všechny pozvat na akce, které se
uskuteční v rámci 130. výročí založení sboru. Hned na
začátku příštího roku bude k našim oslavám patřit tradiční
masopust a následovat budou další akce:
- vysvěcení praporu
- slavnostní schůze
- IV. ročník Memoriálu dr. Arnošta Káby
- zábavné odpoledne pro děti
- den otevřených dveří v naší zbrojnici
Samozřejmě se vždy dozvíte, kdy tyto akce budou
probíhat. Datum a místo konání včas zveřejníme.
Tímto bych ještě chtěla poděkovat Vám občanům za
podporu, kterou nám poskytujete při našich akcích.
Za sbor dobrovolných hasičů Vám přeji krásný příští
rok 2005.
II. náměstek starosty SDH Lenka Příhodová
Děkovný dopis za zásah 2. 9. 2004 na dálnici D1.
Pan prezident v Libanonu
3. 5. 2004 navštívil český prezident Václav Klaus na
pár dní asijský Libanon. Zvláštností tohoto pobytu bylo,
že jedním z průvodců po této pozoruhodné zemi byl pan
Samir Nohra. Tento muž si v naší zemi našel manželku a
ta dokonce pochází z Kamenice. Jmenuje se Zdena a za
svobodna měla příjmení Hrubá. Mladší z vás znají jejich
syna Lukáše, který například v současnosti reprezentuje
Libanon v odbíjené. Pan Klaus měl mimo jiné přednášku
na Americké univerzitě v Bejrútu o ekonomii a privatizaci.
Sešel se s významnými představiteli státu. Naše záběry
pocházejí z večírku Svazu libanonských absolventů
českých a slovenských vysokých škol.
Po levici pana prezidenta pan Samir Nohra, po pravici jeho manželka Zdeňka.
Z kroniky Sboru pro občanské záležitosti v Kamenici – 4. čtvrtletí 2004
Osobní gratulace
přijali:
SRPEN
Paní Růžena Kozová z Kamenice
Narozené děti od posledního
zveřejnění v Kamenovinách č. 6:
85 let
LISTOPAD
Paní Alena Žáková z Kamenice
80 let
PROSINEC
Paní Marie Vrbická z Vržanova
Paní Božena Pruknerová z Kamenice
Paní Božena Čápová z Kamenice
Paní Marie Brunová z Kamenice
Pan Antonín Kisler z Kamenice
Paní Jarmila Čermáková z Kamenice
Paní Vlasta Novotná z Kamenice
Pan František Toufar z Kamenice
Pan Karel Zimola z Kamenice
95 let
80 let
80 let
85 let
80 let
80 let
80 let
85 let
80 let
Všem ještě jednou přejeme hodně zdraví a klidu!
Setkání s primátorem
K zajímavému setkání došlo 28. 10. 2004
v reprezentačních prostorách pražského magistrátu.
Toto datum bylo vyhrazeno dnu otevřených dveří.
Pražský primátor Pavel Bém byl na tomto místě
dopoledne k dispozici všem občanům a také
příležitostným setkáním s významnými lidmi, úředníky
a podnikateli. Naše paní starostka Eva Jelenová využila
této příležitosti k pětiminutovému rozhovoru s P.
Bémem. Povídali si spolu o své práci i o krásné
Vysočině. Na závěr dostal pan primátor od paní
starostky sedmé číslo Kamenovin.
Kráčmarová Kristýna
Zimola Dominik
Man Jan
Čápová Adéla
Böhmová Markéta
Gregorová Týna
Chvátal Vojtěch
Blažková Natálie
Sochorová Sabina
Völkl David
12. 6. 2004
2. 7. 2004
9. 8. 2004
27. 7. 2004
12. 8. 2004
13. 8. 2004
2. 9. 2004
29. 10. 2004
26. 11. 2004
4. 12. 2004
Kamenice
Kamenice
Kamenice
Kamenice
Kamenice
Kamenice
Kamenice
Řehořov
Kamenice
Řehořov
Rozloučili jsme se:
Paní Marie Mašterová /19.11.2004/
Pan Josef Vala /16. 12. 2004/
Paní Blažena Pospíšilová / 17. 12. 2004 /
Pan Josef Nevrkla /18. 12. 2004/
Krásné vzpomínky se nikam neztrácí!
Šťastný nový rok
Divadelní soubor Karla Čapka při MěkS Třešť nám
připravil dne 21. 11. v kamenické orlovně zajímavý
zážitek. Předvedl nám komorní komedii v režii
populárního herce Horáckého divadla Milana Šindeláře
Šťastný nový rok. Dvě herečky Jana Kodýsová a Jana
Kadlecová se svých rolí zhostily profesionálně. A nám
nezbylo než jim rudou růží vyjádřit obdiv a popřát na
dalších štacích herecké „Zlomte vaz!“
KOUZELNÉ TÓNY
Uslyšíte –li v Kamenici zvuk klavíru nebo varhan, najdete za nástrojem s velkou
pravděpodobností devatenáctiletou studentku Školy ekonomiky a cestovního ruchu v Jihlavě
Katku Hvězdovou. Položili jsme jí pár otázek.
Dvořák, Ludwig van Beethoven a Johann Sebastian
Bach.
A co současná hudba ?
Mám ráda vlastně vše / i české / kromě dechové hudby a
hodně tvrdého rocku.
Kde si nejvíce zahraješ kromě varhan v kostele ?
V LŠU doprovázím sólistku na příčnou flétnu a
příležitostně účinkuji také při nejrůznějších školních
akcích.
Jaké jsou tvé další mimohudební koníčky ?
Nemám příliš času. Mám-li jmenovat, je to cestování a
sjezdové lyžování.
Katko, na které hudební nástroje hraješ ?
Na klavír, na varhany a trochu na flétnu.
V tomto školním roce budeš maturovat, jaké jsou tvé
další nejbližší plány ?
Protože budu maturovat mimo jiné i z francouzštiny, ráda
bych se podívala na čas do Francie. Co se týká hudby,
ukončím letos LŠU a zatím budu hrát asi jenom v kostele.
Kdo tě k hudbě přivedl, kdo tě učil hrát ?
Byl to můj děda pan Alois Vašíček asi v sedmi letech,
potom jsem několik let chodila k paní učitelce Novotné Děkuji za rozhovor.
v Kamenici. V Jihlavě jsem rok hrála u paní učitelky
Katku Hvězdovou jsme mohli slyšet 9. října na
Majerové a tři roky u paní učitelky Kamberské.
V současnosti mě vede na LŠU paní učitelka Fišerová. slavnostním otevření Jeníkovy studánky ve Vržanově, kde
nám hrála úryvky slavných melodií.
Jak ses dostala ke hře na varhany v našem kostele ?
V poslední době tu hrála Maruška
Jelínková, později její sestra Petra a
když se vdala, převzala jsem to po ní
já.
Hraješ více zpaměti nebo podle
not?
Skoro pokaždé z notového záznamu.
Jaký je hlavní rozdíl mezi hrou na
varhany a na klavír?
Varhany mají dvě klaviatury, musí se
na ně hrát vázaně a pomalu.
Které klasiky máš ve svém
repertoáru ?
Je jich hodně, hlavně Antonín
Pávovská 73, Jihlava
(vedle areálu Tchibo)
tel.: 567 211 007, mobil (p.Anděl):
777 743 397
e-mail: [email protected]
Výpočty materiálu zdarma
Technické poradenství na Vaší stavbu
Ke stropům miako podpěry na tři týdny
zdarma
Více než 1500 m2 prodejní plochy
PRODEJNÍ DOBA
Po – Pá 7:00 – 16:00 // So 8:00 – 10:00
Zpravodaj pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku.
KAMENOVINY vydává OÚ Kamenice - 588 23 Kamenice č. 481, okr. Jihlava
Tel.: 567 273 309, e-mail: [email protected]
Na základě zákona č. 46/200 Sb. je registrován u MK ČR pod čís. E - 14 415
Vychází čtyřikrát ročně. Náklad 600 kusů.
Toto 8. číslo vyšlo v prosinci 2004. Uzávěrka 16. prosince 2004.
Tiskne ASTERA G, Matky Boží 1, Jihlava 586 01.
Odpovědný redaktor Mgr. Milan Jelen.
Příspěvky přijímá Obecní úřad Kamenice.
Foto na titulní straně Ivo Kasal.