44 /Věda/

44
/ Věda /
PD_07-08_11.indd 44
28.6.11 14:47
/ červenec–srpen 2011 / www.psychologiednes.eu / 45
Vědci,
věštci
a konec
světa
Na internetu přibývají
nejrůznější prorocké
vize spojené mimo jiné
s blížícím se rokem 2012.
Nostradamus, Baba
Vanga, Mayský kalendář…
Věštby a proroctví
pracují s různou mírou
konkrétnosti a zpravidla
vyznívají katastroficky.
A poutají pozornost
značného počtu lidí.
A
si by nás předpovědi budoucnosti tolik nezajímaly, kdyby
v nich stálo, že za dalších deset
let budou fungovat alternativní
zdroje energie, příroda se bude
uzdravovat a všichni lidé se budou mít
rádi. Pozornost lidí se logicky a automaticky zaměřuje spíše na potenciální ohrožení. A tak si více všímáme toho, že má
dojít k jaderné válce, že se bude umírat na
hladomor apod.
Takové předpovědi, resp. jejich interpretace druhého a třetího řádu, mohou
vyvolávat strach u těch, kdo jsou na tom
momentálně dobře a bojí se toho, že když
se katastrofické vize vyplní, tak o všechno
přijdou. Úlevu lze očekávat u lidí depresivních, kteří jsou na tom špatně – u těch
mohou takové představy vést dokonce
k radosti z toho, že jejich bída už konečně
skončí, a skončí to zároveň i pro ty, kdo
jsou na tom lépe – jak říká jedno německé
přísloví: největší libost je škodolibost.
PD_07-08_11.indd 45
28.6.11 14:47
46
/ Věda /
přirozeně potřebujeme mít pod kontrolou. Možná
jsme zmatení, přestáváme mít jasno ve směrodatných životních hodnotách a prioritách. Snad
jsou někteří z nás „postižení“ hledáním hlubšího
smyslu života a zeje v nich duchovní díra, kterou
se snažíme opakovaně neúčinně zalátávat buď
různorodými konstrukty iracionálního magického myšlení, které si libuje v pseudoduchovních
artefaktech, nebo používáme druhý extrém, kdy
se upínáme na autoritativní „vědecky prokázaná“
fakta, nad kterými se nediskutuje – tento trend
trefně pojmenoval Rupert Sheldrake, když mluví
o tom, že vědecké hypotézy, vytvořené v rámci
materialisticko-mechanistického
paradigmatu
(viz rámeček), považujeme za metafyzická dogmata. Myslí tím to, že vědecké poznatky, platné
pro omezenou skupinu pozorovatelných jevů,
často používáme jako absolutní odpovědi na
metafyzické otázky zabývající se původem života, jeho smyslem, existencí vyšší spravedlnosti,
děním po faktické smrti apod. Zvláště my Češi
jsme ve vztahu ke konvenční vědě, ke zvnitřnělé
víře a k tajuplné ezoterice mimořádní. Na jednu
stranu se řadíme mezi nejvíce ateistické národy,
asi dvě třetiny z nás se považují za vědecky založené agnostiky, na stranu druhou jsme velmi pověrčiví, což se projevuje právě tím, že o sto šest
navštěvujeme různé ezoteriky a šarlatány.
Literatura:
Beck. A. T. (2005).
Kognitivní terapie
a emoční poruchy.
Praha: Portál.
Možný P., Praško J.
1999). Kognitivně
behaviorální terapie.
Úvod do teorie
a praxe. Praha: Triton.
Praško J. a kol. (2003).
Poruchy osobnosti.
Praha: Portál.
Sheldrake R. (2005).
Sedm experimentů,
které by mohly
změnit svět. Praha:
Elfa.
PD_07-08_11.indd 46
Zkázonosné předpovědi mohou spustit značnou
úzkost u nadměrně odpovědných jedinců – anankastů (viz rámeček), kteří mají trvale přehnané
obavy z událostí, které ze své podstaty jde jen
obtížně kontrolovat, a to budoucnost v křehkém,
složitém, roztříštěném, vzájemně propojeném
globalizovaném světě rozhodně je. Jako jasnovidec amatér vidím i paranoiky, kteří uvažují tak,
že v těch proroctvích mají prsty nějací vlastníci
pozemků a lichváři, kteří chtějí vydělat na svých
destinacích, kde by bylo v případě pohrom relativně bezpečno a kam by se mohli ohrožení lidé
před dnem D přestěhovat a zachránit se.
Nenašel jsem ale ani jednoho ze zasvěcených
komentátorů zmíněných věšteb, který by si pracovně vydefinoval pojem „významná událost“
a tato proroctví selským rozumem analyzoval
a vyhodnotil jejich míru spolehlivosti a pravděpodobnosti. Možná by stačilo si položit otázky:
Kolik procent z významných událostí, které Nostradamus, Baba Vanga nebo Mayové konkrétně
předpověděli, se skutečně v minulosti stalo? Kolik významných událostí předpověděli, ale ony se
nestaly? Kolik významných událostí se v minulosti stalo, aniž by je kdokoli z těchto proroků
předpověděl?
Buď věda, nebo magické myšlení
Proroctví budoucnosti nás přitahují i ve vztahu
k našim individuálním životům. A tak navštěvujeme astrology, numerology, kartáře aj. Důvody
mohou být různé. Trápí nás pocity nejistoty směrem do našeho budoucího osobního života, který
Sebenaplňující věštba
Mnoho z nás za astrology a kartáři chodí vlastně už
s tím, že jejich předpovědím bude věřit. Naladíme
se na ně, obnažíme své výběrové vnímání a paměť,
začneme rezonovat s tím, co nám právě říkají. Charismatičtí, empatičtí, citliví, vnímaví, často vzdělaní
ezoterici se snaží rychle rozpoznat, co vlastně dnes
potřebujeme slyšet, aby nás to potěšilo, aby se nám
ulevilo. Ostatně není zase tolik témat, se kterými za
nimi chodíme – ambivalence ve vztazích, problémy
související s dětmi, prací, penězi, otázky vztahující
se ke zdraví našemu a našich blízkých. Nasloucháme věštbám, nasloucháme a prožíváme silné
emoce mrazivého vzrušení, naděje, ale i úzkosti
a strachu. Tyto intenzivní pocity zesilují proces vytváření našich paměťových stop, kterými zaznamenáváme právě slyšené.
Selektivnímu vnímání směrem do budoucnosti
se někdy říká sebenaplňující věštba. Znamená to
sklon vyhledávat, či si dokonce vytvářet určité
situace, cíleně si všímat jen některých aspektů
reality a lépe si pamatovat to, co sami očekáváme, nebo co nám bylo předpovězeno. Zjednodušeně řečeno, jak člověk myslí a co očekává,
to také přitahuje. Ostatní události a informace,
které nám do našeho očekávání a stylu myšlení moc nehrají, snáze zapomínáme. A když se
naše osobní, anebo kartářova předpověď naplní
(logicky často ano), posiluje to naši víru v další
analogické předpovědi. Zpochybňující otázky,
které jsou uvedeny v úvodu článku, si moc neklademe. Sebenaplňující scénáře dobře znají lidé
trpící sociální fobií. Ti výběrově zaznamenávají
28.6.11 14:47
/ červenec–srpen 2011 / www.psychologiednes.eu / 47
Slovníček pojmů
Anankastická porucha osobnosti:
tito jedinci jsou nadměrně odpovědní, systematičtí, mají tendence věci (i lidi) kolem sebe často
kontrolovat, vyžívají se ve vymýšlení a zavádění
pravidel, moralizují, hodnotí, jsou pochybovační,
nerozhodní, perfekcionističtí, snaživí, přepečliví,
drží své emoce pevně pod kontrolou. Jejich vnitřní
přesvědčení mohou znít: „Pokud nebudu na 100 %
zodpovědný a nebudu mít věci pod kontrolou, stane
se katastrofa.“, „Druzí jsou často nezodpovědní.“,
„Když zavedu přesná pravidla, dopadne to dobře.“
Frustraci těmto lidem může spouštět nové a neznámé prostředí, kritika, kumulace více povinností,
získání funkce, situace, kdy je hodnocen jejich
výkon, mají-li vztahové problémy aj. Pedantrické
anankasty potkáváme běžně na úřadech, mohou
to být i úspěšní vědci.
Paradigma:
podle koncepce T. S. Kuhna je paradigma souhrn základních domněnek, předpokladů a představ dané
skupiny vědců. Paradigma tvoří předpoklad samotného vnímání a je platformou, na jejímž základě
vnímáme svět určitým způsobem. Ke každému paradigmatu patří i metodická pravidla řešení, určité
postoje a hodnocení problémů. Proměna vědeckého paradigmatu se děje zvraty, tzv. vědeckými revolucemi. Ke zvratům dochází po určité době tak, že
se dosavadní paradigma vyčerpá a už nevyhovuje
při řešení některých vědeckých otázek – tyto nevyhovující odpovědi Kuhn označuje jako anomálie.
Nahromadí-li se takových anomálií mnoho, dochází
k hledání nového či modifikovaného paradigmatu.
Po dokončení tohoto procesu nastává znovu období tzv. normální vědy.
(Zdroj: P. Hartl, H. Hartlová: Velký
psychologický slovník, Portál 2010)
jen to, co se jim během nějaké sociální události
nepovedlo (úplně „perfektně“), i když toho nevyvedeného bylo objektivně třeba jen deset procent.
Pak si tuto jednu desetinu automaticky zobecní
tak, že to „celé nestálo za nic“ a potvrdí si tak
své původní očekávání, že „to stejně zase zkazí“.
Následně se dalším pro ně rizikovým situacím
více vyhýbají, čímž posilují svoje přesvědčení
o vlastní neschopnosti, posilují svůj strach, ztrácejí sociální dovednosti, a tak se poté skutečně
může stát, že v nějaké situaci opravdu, třeba na
osmdesát procent selžou.
Fungování sebenaplňující věštby nemění ani
často slýchané přesvědčení typu „je lepší být pesimistou, protože pak člověk může být jen příjemně
překvapený“. Pesimisticky smýšlející lidé jsou naučení pozitivní aspekty svého života výběrově přehlížet – kognitivní terapie mluví o vlivu logických
chyb v myšlení (kognitivních omylech), jako jsou
např. diskvalifikace pozitivního nebo selektivní
abstrakce. Jinak řečeno: pesimistovi se dobré věci
moc nestávají.
PD_07-08_11.indd 47
Zrno od plev
Na druhou stranu předem neignoruji věci, které
na klienty fungují, i když častokrát nevím jak.
Domnívám se, že někteří ezoterici mohou mít
schopnost, dovednost, či dar vidět „za roh“ či
„pod povrch“ a mohou opravdu pomoci člověku
tápajícímu na nějaké životní křižovatce. Také
mám za to, že závažná poškození duševního
stavu po konzultaci prováděné ezoterikem nejsou tak častá, jak varují někteří konvenční odborníci na poli duševního zdraví. Tito skeptici
mohou být pro své kritické výroky na adresu
šarlatánů nejednou účelově motivovaní tím, aby
potlačili parapsychologickou konkurenci a zároveň sami sebe a potenciální klienty utvrdili v tom,
že oni, resp. jejich terapeutický přístup je lepší,
možná nejlepší. Mám-li být trochu cynický, tak
mi je taková rétorika o to méně jasná, protože
tito kritizující tradiční terapeuti by mohli být za
ezoteriky koneckonců rádi. Přibývali by jim pak
klienti, jež za nimi přijdou potom, co je ezoterik
„rozloží“.
Rovněž jsem si všiml, že někteří ezoterici,
často s akademickým vzděláním psychologického typu, pracují z hlediska standardní psychoterapie docela profesionálním způsobem. To se
projevuje např. tím, že se drží zásady „nevadí,
že nepomohu, hlavně klienta nepoškodit“. Tato
zásada se pak odráží ve schématu: „Vidím před
vámi významnou životní křižovatku. Pokud se vydáte touto cestou, může vás čekat to a to…, ale
rozhodnutí, kterým směrem se vydáte, je na vás,
pořád máte možnost spoustu věcí ve svém životě
sám/sama ovlivnit a změnit, třeba tím, že…“.
Na druhou stranu existuje nemálo rizikových šarlatánů, kteří když „vidí“ určitou životní křižovatku,
kde se člověku „určitě“ stane něco významného,
často i nepříjemného, tak už ale klientovi nedají důvěryhodnou radu, jak tomu předejít či co s tím, až se
to stane. Nebo naopak, klientovi je rázně a rozhodně
sděleno, resp. přikázáno, co má přesně udělat, aby
se očekávané zkáze vyhnul. Pokud těmto „tvrdým“
radám uvěří člověk více sugestibilní, nerozhodný,
se sníženou schopností vlastní kritické sebereflexe,
právě prožívající silný stres, tak si lze představit, jak
fatálně může ovlivnit osudy mnoha lidí a rodin např.
věštba typu: „Vidím, že s vaším manželem to nemá
perspektivu, i když spolu máte dvě děti. Do roka vás
opustí, najde si jinou, mladší, více atraktivní. Ale nevěšte se, tedy pardon, nevěšte hlavu, za dva měsíce
potkáte toho pravého, tak neváhejte a nenechte si
ujít příležitost…“
n
/ o autorovi
Roman Pešek
Kognitivně behaviorální terapeut, spolupracuje
s Psychosomatickou klinikou v Praze, sociálně
psychologickým centrem Arkáda v Písku, Asociací
pomáhající lidem s autismem, je zaměstnancem
Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové
závislosti při Úřadu vlády ČR, provozuje soukromou praxi.
28.6.11 14:47