S v ě to v ý de se tib oj Š eb rle ho

3/2007
STŘÍBRNÍ OLYMPIJŠTÍ MEDAILISTÉ
dukla sport
čtvrtletník ASC DUKLA, TJ Dukla Praha a UNIASK ČR
Imrich Bugár
Ladislav Fouček a Václav Machek
Pavel Ploc
Effenberger Josef
Zátopek Emil
Fouček Ladislav
Fouček Ladislav
Machek Václav
Odložil Josef
Paulus Karel
Šmídl Václav
Brumovský Jan
Geleta Ján
Knesl Karel
Holík Jiří
Hrbatý Jan
Klapáč Jan
Kochta Jiří
Suchý Jan
Falta Ladislav
Satrapa Ivan
Beneš Ladislav
Škarvan Jaroslav
Kavan Jiří
Starnovský Bohumil
Augusta Josef
Holík Jiří
Chalupa Milan
Bugár Imrich
Chalupa Milan
Svoboda Radoslav
Benák Jaroslav
Liba Igor
Hořava Miloslav
Šindel Jaromír
Železný Jan
Ploc Pavel
Chalupa Václav
Šimek Miroslav
Šimek Miroslav
Neumannová Kateřina
Šebrle Roman
Neumannová Kateřina
Neumannová Kateřina
Jirka David
Karas Tomáš
Kopřiva David
Lenka Hyková
Neumannová Kateřina
družstvo házené
Ladislav Falta
družstvo kopané
sportovní gymnastika – víceboj družstev
atletika – 5 km
cyklistika – sprint
cyklistika – tandem
cyklistika – tandem
atletika – 1 500 m
volejbal volejbal
fotbal
fotbal
fotbal
lední hokej
lední hokej
lední hokej
lední hokej
lední hokej
sportovní střelba – rychlopalba
házená házená
házená
házená
moderní pětiboj
lední hokej
lední hokej
lední hokej
atletika – disk
lední hokej
lední hokej
lední hokej
lední hokej
lední hokej
lední hokej atletika – oštěp
lyžování skok – P 70
veslování – skif
vodní slalom – kanoe dvojic
vodní slalom – kanoe dvojic
lyžování běh – 5 km klasicky
atletika – desetiboj
lyžování běh – 15 km volná technika
lyžování běh – 5 km + 5 km kombinace
veslování – párová čtyřka
veslování – párová čtyřka
veslování – párová čtyřka
sportovní střelba – sportovní pistole
lyžování běh – skiatlon
1928 Antverpy
1948 Londýn
1956 Melbourne
1956 Melbourne
1956 Melbourne
1964 Tokio
1964 Tokio
1964 Tokio
1964 Tokio
1964 Tokio
1964 Tokio
1968 Grenoble
1968 Grenoble
1968 Grenoble
1968 Grenoble
1968 Grenoble
1972 Mnichov
1972 Mnichov
1972 Mnichov
1972 Mnichov
1972 Mnichov
1976 Montreal
1976 Innsbruck
1976 Innsbruck
1976 Innsbruck
1980 Moskva
1984 Sarajevo
1984 Sarajevo
1984 Sarajevo
1984 Sarajevo
1984 Sarajevo
1984 Sarajevo
1988 Soul
1988 Calgary
1992 Barcelona
1992 Barcelona
1996 Atlanta
1998 Nagano
2000 Sydney
2002 Salt Lake City
2002 Salt Lake City
2004 Atény
2004 Atény
2004 Atény
2004 Atény
2006 Turín
Josef Odložil
Lenka Hyková
Miroslav Šimek
družstvo volejbalu
Bohumil Starnovský, Jan Bártů,
Jiří Adam
Světový desetiboj Šebrleho
družstvo ledního hokeje
Dukla pokořila
mistry světa
Synek králem
poháru
Velká dáma
světové atletiky
dukla sport
S
kapitán
Libor Capalini
Medailové úspěchy ze soutěží jednotlivců:
1998: ME – 2. místo, 1999: MS – 2. místo, 1999: MS CISM – 1. místo,
2002: ME – 1. místo, 2002: MS CISM – 2. místo, 2003: MS CISM – 3. místo,
2004: MS – 3. místo, 2004: OH Atény – 3. místo, 2004: MS CISM – 1. místo,
2006: MS CISM – 2. místo, 2006: vítěz seriálu SP
1. místo ve světovém žebříčku PWR: rok 2002 a momentálně i 2007
Rok 2007: SP Millfield (Velká Británie) – 6. místo,
SP Drzonkov (Polsko) – 1. místo, SP Řím (Itálie) – 1. místo
fotogalerie
text a foto: Ivana Roháčková
Libor Capalini
bronzový z OH v Aténách,
armádní mistr světa,
mistr Evropy a vicemistr světa
v moderním pětiboji
Narozen: 30. 1. 1973 v Hořovicích
Začátek sportovní kariéry: 1981 – plavání, 1990 – moderní pětiboj
Klub: TJ Dukla Praha / ASC DUKLA
Povolání: od října 1998 voják z povolání – instruktor sportu
Děti: pětiletá Nicola a dvouletý Daniel
Osobní trenéři: Jakub Kučera, Robert Kopecký (jízda na koni)
fotoreportáže
dukla sport
portovní kariéru začal v sedmi letech v plaveckém oddíle
TJ Spartak Hořovice. Během čtyř let se dostal mezi nejlepší české plavce své věkové kategorie a v roce 1984 se stal
poprvé přeborníkem ČR. Ve 14 letech byl zařazen do pražského střediska vrcholového sportu mládeže a stal se členem
juniorského reprezentačního výběru ČR. V sedmnácti nesplnil
limit na MEJ o 13 setin na 200 m motýlek. K seniorské světové
úrovni bylo mnohem dál a navíc deset let monotoního plavání
a neodpovídající somatické předpoklady rozhodly, že Libor
začal zkoušet sporty, ve kterých by využil plavecké výkonnosti. Chvíli pokoušel triatlon, ale nakonec ho přitáhl moderní
pětiboj, kterému se začal věnovat pod vedením trenéra Jaroslava Korába v roce 1990 v TJ ADOS Dolní Chabry. Toto sportovní odvětví pro něj rozmanitostí disciplín představovalo
novou a zajímavou výzvu.
Už v roce 1992 se poprvé zúčastnil vrcholné soutěže
v moderním pětiboji, na MSJ obsadil 19. místo. V dubnu 1993
nastoupil vojenskou základní službu v Dukle Praha a poprvé
reprezentoval na seniorském MS, kde byl členem štafety,
která obsadila 4. místo. Na základě tohoto výsledku dostal
nabídku zůstat v ASC DUKLA u ASO různé, kam byl zařazen
i Vladan Jesenský a aby mohli závodit za družstva po pár
měsících také Zbyněk Ambrož. Díky tomu hned v roce 1995
získal na ME svoji první medaili v moderním pětiboji – bronz
v soutěži družstev. Následující rok sice vybojoval účast
na olympijské hry v Atlantě, ale dodatečnou změnou kvalifikačních kritérií pro účast na něho zbyla jen nevděčná role
prvního náhradníka.
V roce 1998 poprvé Libor Capalini vyhrál závod Světového
poháru a získal také svoji první individuální medaili – stříbr­o
na mistrovství Evropy a v soutěži štafet se ještě podílel
na bronzu. Na MS 1999 v Budapešti obsadil 2. místo a zařadil
se k favoritům na OH 2000 v Sydney. Následující sezonu však
velmi výrazně ovlivnilo vážné zranění nohy, díky němuž prakticky přišel o možnost startu na olympijských hrách. Po vyléčení únavové zlomeniny začal trénovat pod vedením trenérů
Jakuba Kučery a Roberta Kopeckého a svou výkonnost prokázal v roce 2002 na mistrovství Evropy v Ústí nad Labem , kde
v jednotlivcích zvítězil a v soutěži družstev přispěl k bronzové
medaili. V tomtéž roce vyhrál i závod Světového poháru
v Sindelfingenu a na MS v soutěži družstev dopomohl týmu ČR
k druhému místu. V listopadu 2002 se udržel poprvé v kariéře
na 1. místě světového žebříčku Pentathlon World Ranking
mezinárodní pětibojařské federace UIPM. Bronzovou medaili
si s družstem přivezl i z mistrovství světa 2003.
V červenci 2004 se konalo mistrovství světa v Moskvě
a bronzová medaile Capaliniho a stříbrná medaile družstva
se staly příslibem i pro OH v Aténách. V olympijském závodě
se mu podařila jízda na koni a jako obvykle výborně zaplaval.
K závěrečnému běhu nastupoval se ztrátou šesti sekund
na medaili. Do cíle už dobíhal na vynikajícím třetím místě,
za které mu právem náležela celkově bronzová olympijská
medaile. Ve sběru medailí pokračoval Libor i v roce 2005,
na MS ve Varšavě získal stříbro v soutěži družstev a bronz
ve štafetě. V roce 2006 se stal vicemistrem armádního MS
CISM a celkovým vítězem seriálu Světového poháru. Letos
zatím vyhrál dvě kola Světového poháru a momentálně je
aktuální světová jednička dle žebříčku PWR. „Je jedním ze tří
nejlepších světových pětibojařů vůbec. Svět a především Asijci
ho roky sledují s kamerami, aby na něj vyzráli, a on je pořád
špička,“ charakterizuje Libora osobní trenér Jakub Kučera.
„Bude to zkušenostmi,“ přemítá Capalini. „V závěrečném běhu
se peru sám se sebou, ale jinak si už závody užívám. Baví mě to,
jde o obživu, ale i o koníčka.“
V soukromém životě dálkově vystudoval Fakultu tělesné
výchovy a sportu UK se specializací plavání, diplomovou
práci však napsal na pětibojařské téma. Stal se dvojnásobným
otcem, má dceru Nicolu a syna Daniela. Rodině rád podřizuje
svůj volný čas, baví ho cykloturistika, lyže (sjezd, běžky),
vodáctví...|
Pražské Primátorky
již po čtyřiadevadesáté
foto: Ivana Roháčková
Memoriál
Josefa Odložila a Dukla mítink
fotoreportáže
fotogalerie
obsah
dukla sport
reportáže
rozhovory
z oddílů
z historie
osobnosti
aktuality
výsledky
uklasport
čtvrtletník
Armádního sportovního centra DUKLA,
Tělovýchovné jednoty Dukla Praha
a Unie armádních sportovních klubů České republiky
ročník 2 / číslo 3 / 2007
Vydavatel
Armádní sportovní centrum DUKLA
Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6
IČ: 60162694
www.army.cz/sport
www.duklasport.cz
Adresa redakce
Pod Juliskou 1, 160 44 Praha 6
Telefon: 224 319 139
Fax: 224 310 910
Šéfredaktor
plk. Ing. Jaroslav Priščák, Ph.D.
(telefon: 973 203 801)
E-mail: [email protected]
Redakční rada
Ing. František Macák
Ing. Pavel Nekola
Mgr. Ivana Roháčková
Ing. Cyril Schejbal
PaedDr. Arnošt Šulc
Grafická úprava a zlom
Jan Brádka (AVIS)
Korekce fotografií
Ing. Bořivoj Beránek (AVIS)
2
Neumannová
zůstává v armádě
4
Memoriál
se šesti rekordy
10
Když se směje kůň
Jazyková úprava
Eva Kašáková (AVIS)
Tisková příprava a tisk
MO ČR-AVIS
(Agentura vojenských informací a služeb)
Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6
Uzávěrka čísla: 7. 8. 2007
Číslo 3 / 2007 vyšlo: 17. 9. 2007
14
Dukla Praha
je učitel’ka športu
18
Velká dáma
světové atletiky
V jednotkách ozbrojených sil
rozšiřuje ASC DUKLA a AVIS
Publikované materiály nelze rozšiřovat
bez souhlasu vydavatele
Redakcí nevyžádané materiály se nevracejí
NEPRODEJNÉ
Na titulní straně: Roman Šebrle z vítězného závodu v Kladně
Foto: Jiří Hokův
2 Editorial
4 Mistrovské medaile
5 Světový desetiboj Šebrleho
5 Smál se ten třetí
5 Duklácké úspěchy
6 Bílý medvěd myslí na titul mistra světa
8 O medaile a Peking
9 Střelci Dukly brali medaile i místa pro Peking
12 Jubilejní mistrovství ve Vyškově
13 Broky létají v Malšovicích
16 Dukla pokořila mistry světa
16 České mistrovství na Světu
17 Synek králem poháru
17
20
22
23
24
25
26
26
26
27
27
28
Jubilanti armádního sportu
Volejbal se hraje i v Praze
Ze života armádní Unie
Julisku ozářil třpyt hvězd
Štěstí přeje připraveným
Akademie Aleše Valenty
Kaleidoskop
Přehled sportovních výsledků
Smějeme se s DuklaSportem
Sportovní akce ve IV. čtvrtletí 2007
Tucet otázek pro Soňu Vašíčkovou
Ohlasy čtenářů
editorial
editorial / rozhovor
dukla sport
K
řižovatka, na které stojí úspěšný sportovec a přemýšlí co dál po ukončení sportovní kariéry, není vůbec jednoduchá.
I našich top-sportovců se to týká.
V nedávné minulosti skončili se závoděním
Jan Železný, Katka Neumannová a Aleš
Valenta. Všichni olympijští vítězové.
Mě jenom těší, že všichni tři chtějí nadále
pomáhat a spolupracovat s armádním
sportem a za to jim patří naše vřelé
díky. Honza pracuje jako trenér oštěpu
a vychovává svého nástupce, Katka
to myslí vážně s podporou sportovců
liberecké Dukly směrem ke světovému
šampionátu v klasickém lyžování a Aleš nám
představuje svůj projekt uvnitř tohoto čísla
„DuklaSportu“.
Armádní sport na Slovensku (nebo
Slovenský armádní sport) v říjnu letošního
roku slaví 40 let od svého založení. „Starší
sestra“ Dukla Praha přeje „mladší sestře“
Dukle Banská Bystrica hodně, hodně
dalších úspěšných let. Jsem tomu rád,
že Dukla na Slovensku žije a je, stejně jako
u nás, doposud nenahraditelnou součástí
zabezpečení sportovní reprezentace České
republiky i Slovenska. Autor knihy o historii
Dukly Banská Bystrica Jozef Mazár tvrdí
ve své knížce „Naša Dukla pod Urpínom“,
že „Dukla Praha je veľká učiteľka národov
športu“.
Jako dorostenec-reprezentant v atletice
jsem Danu Zátopkovou potkal poprvé.
Oslovila mě laskavým slovem zkušeného
funkcionáře – to pracovala na svazu atletiky.
Její jméno zná snad každý český i slovenský
občan, který se alespoň trochu zajímá
o sport. Letos v září oslaví velké životní
jubileum. Za všechny „dukláky“ Ti Dano
vzkazujeme: „Moc si Tě vážíme a máme Tě
rádi, gratulujeme a děkujeme.“|
Jaroslav Priščák, šéfredaktor|
Bývalá lyžařka se stala
zmocněncem ministryně obrany
v organizačním výboru MS v Liberci
Neumannová
zůstává v armádě
Jak k dohodě došlo?
„Ke konci sezony jsme hovořili o tom, co dál. Na
Dukle jsem strávila spoustu let, takže by byla škoda
spolupráci ukončit dnem, kdy jsem dozávodila.
Dohodli jsme se na pokračování smlouvy, která by byla
zaměřená na pomoc sportovcům připravujícím se na
mistrovství světa. Několik z nich mám ve svém týmu,
kterému pomáhám vytvářet management. Shodli
jsme se, že jsou oblasti, kde bych jim mohla pomoci.
Zatím jsme se domluvili na roční smlouvě.“
Kdo s návrhem přišel?
„Bylo to po domluvě pana náměstka Jaroslava
Kopřiv­y, který má na starosti sport, a ředitele ASC
DUKLA Jaroslava Priščáka. Bavili jsme se o tom delší
dobu, nebylo to ze dne na den. Probírali jsme to už
během zimní sezony. Věděla jsem, že chci končit
a přemýšlela jsem, co dál.“
Jak budete sportovcům pomáhat?
„Zpracovávala jsem možnosti jak pomoci sportovcům,
konkrétně lyžařům. V jakých oblastech, bych mohla
využít vlastní zkušenost, kam by měla být cílena
podpora. Přemýšlela jsem, kde mají lyžaři rezervy, kde
by potřebovali navýšit finanční prostředky.“
Co jim tedy nejvíc chybí?
„Myslím, že jedna oblast je zkvalitnění výcvikových
táborů. Reprezentanti jezdí na soustředění, jsou podporováni kvalitně. Jde mi ještě o zkvalitnění. Posílat
třeba závodníky do lepších lokalit a na delší dobu. To
by mohlo pomoci. Myslím, že směrem k mistrovství
světa lze už těžko objevit někoho jiného. Musí se
pracovat s lidmi, kteří už v přípravě jsou.“
dukla sport
Jak to může skončit?
„Zatím je to otázka relativně čerstvá. Vzhledem
k tomu, že mě oslovili, tak si asi myslí, že jim mohu
pomoci. Skok je hrozně individuální věc. Je třeba
respektovat osobnost a vytvářet závodníkům zázemí,
aby je nerozčilovaly věci okolo. Podmínky musí být
ušité na míru konkrétnímu jedinci.“
rozhovor
text: Rudolf Vojtěch
foto: Ivana Roháčková, ČOV
Věříte, že pomůžete Jakubovi Jandovi vrátit se
do špičky?
„Určitě se o to budeme snažit. Pokud se domluvíme,
tak se určitě budu snažit navázat pozitivní kontakt se
skokanským úsekem. Neměl by to být problém. Máme
společný cíl. Všichni chceme, aby Jakub a ostatní
dobře skákali. Nechci s nikým bojovat a dohoda je
bez problémů možná. Jde o to aby věděli, že za nimi
stojíme. Veškeré věci dohadování smluv mohou skokani pustit z hlavy.“
Už máte za sebou schůzky i ze zástupci běžeckého
lyžování?
„Zatím jsem se domlouvala na některých věcech
s Mírou Petráskem reprezentačním trenérem běžeckého družstva mužů. Věřím, že kluky připravuje dobře.
Domlouváme se, kde mohu pomoci, kde je tlačí problémy. Budeme mít další schůzky. Ale je různá sezona
pro letní a zimní sporty. Všichni se těžko scházíme
dohromady.“
V čem dál můžete pomoci?
„Budu se snažit o zkvalitnění realizačního týmu. Vyvíjí
se servis lyží. Neškodilo by doplnit tým servismanů.
Byla jsem na dvoudenním mítinku v Norsku, kde se
řešily věci ohledně firmy Swix. V rámci toho jsem byla
neformálně i ve firmě Madshus. Kontakty s těmito
norskými velikány udržuji dál. Mám informace.“
Jaké třeba?
„V tuto chvíli se jednalo o kolekcích oblečení. Je určitě
strašně důležité udržovat kontakty s firmou Swix,
která je lídrem v oblasti vosků. Je důležité být u zdroje
a mít nejčerstvější informace, co mají.“
O koho z armádních sportovců se staráte v rámci
vaší manažerské skupiny?
„Určitě je tam Martin Koukal. Zájem máme o Martina
Jakše, to je z mého pohledu velká naděje českého
lyžování. Chceme, aby naši sportovci měli společné
partnery. I když máme v týmu sportovce ze zimních
i letních sportů, kteří na první pohled nemají nic
společného. Všichni ale potřebují podporu v oblasti
přípravy, regenerace, biochemie nebo výživy, na což
dodáváme odborníky. Jednáme o spolupráci se skokany Jakubem Jandou a Romanem Koudelkou.“
Můžete v Liberci pomoci například i stavěním
běžeckých tratí?
„Na tohle už nebudu mít vliv. Tratě jsou ve finální
podobě. Když se to řešilo, já jsem ještě závodila
a měla jsem jiné starosti. Neměla jsem možnost to
ovlivňovat. Ale myslím, že je tam všechno v pořádku.“
Až napadne sníh a na sněhu začne růst stopa,
budete moci ovlivnit aspoň konečnou podobu
tratí?
„Nějakými detaily asi ano. Předpokládám, že tratě
jsou připravené a odpovídají parametrům mistrovství
světa. Kooperovali na nich odborníci z mezinárodní
lyžařské federace FIS. Předpokládám, že tady problém
nebude. Víc problémů vidím v jiných oblastech. Tratě
si ráda jako jedna z prvních projedu a něco k tomu
řeknu. Ale nemyslím, že by to patřilo k nejdůležitějším
věcem.“
Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, organizačním výborem a Libercem. Slíbila mi maximální
podporu. Já samozřejmě ekonom nejsem, ale chci
vytvářet nejlepší podmínky pro realizaci.“
Máte spoustu práce, ale užíváte si, že už nemusíte
dřít na soustředěních, zvlášť v letošních letních
vedrech?
„Užívám si, že když je venku pětatřicet stupňů, nemusím na trénink. To by se mi moc nechtělo. Ale často si
chodím ráno zasportovat. Snažím se udržovat trošičku
v kondici. A pak se vydám autem na různé schůzky.
Má to pro i proti. Být vysoko v horách a moci trénovat
je příjemnější, než se pohybovat po Praze a potit se
z trošku jiných důvodů.“|
Na přání ministerstva školství jste se stala prezidentkou organizačního výboru mistrovství světa
v Liberci místo Romana Kumpošta. Co uděláte
v nové funkci jako první?
„Paní ministryně mě žádala, abych udělala maximum
k zprůhlednění toků finančních prostředků mezi
rozhovor
Olympijská vítězka Kateřina Neumannová se v červenci stala
prezidentkou organizačního výboru mistrovství světa 2009 v Liberci,
ale nebude to její jediná funkce během příprav této významné akce.
Ministryně obrany Vlasta Parkanová jmenovala nedávnou lyžařskou
reprezentantku zmocněncem svého resortu pro liberecký šampionát.
atletika
dukla sport
Vítězství Barbory Špotákové a Tomáše Janků
Memoriálse šesti rekordy
Memoriál Josefa Odložila
Již 14. ročník Memoriálu Josefa Odložila a Dukla mítink
přilákaly na Julisku opět světovou atletickou elitu.
Ozdobou soutěží byla nejen zahraniční esa, ale i domácí
atleti v dresu Dukly Praha. Celkem šestkrát se měnila
rekordní listina mítinku o který měl zájem celý atletický
svět. Televizní signál z Julisky šel do 10 zemí světa a díky
Eurosportu i do celé evropské televizní sítě.
I
když byla na startu řada slavných medailistů
z olympiád a mistrovství světa i Evropy, byl největší zájem diváků a novinářů upřen k soutěži žen
v hodu oštěpem, která se objevila poprvé v programu mítinku díky skvělé výkonnosti atletky Dukly
Praha Barbory Špotákové.
texty na této dvoustraně: František Macák
foto: Ivana Roháčková, Radomil Skoumal a Aleš Gräf
|Barbora Špotáková
|Roman Šebrle
Rekord a vítězství
Sympatická a věčně dobře naladěná svěřenkyně
trenéra Rudolfa Černého neměla při Memoriálu
snadnou úlohu. Do Prahy se vrátila jen pár hodin
před mítinkem po dlouhém letu z Mekky americké
atletiky – Eugene, kde před 10 000 diváků suverénně vyhrála skvělým hodem 65,20 m, ale přivezla si
i bolavý loket.
„Do třetího pokusu jsem se na Julisce šetřila. Loket
mě totiž bolel už při rozhazování,“ potvrdila po závodech. A přece z toho byl pátým pokusem nový
rekord mítinku 62,93 m. K radosti diváků přidala
Bára ještě dva dlouhé hody (62,78 a 62,52). Přitom
si v koutku duše do posledního pokusu stále věřila
i na vlastní český rekord, který při tiskovce tak trochu slíbila řediteli ASC DUKLA Jaroslavu Priščákovi.
„Nakonec to od rekordu nebylo tak daleko, ale
bohužel jsem se přece jen pořád šetřila, možná
až moc,“ přiznala s omluvným výrazem v tváři.
Každý, kdo trochu rozumí atletice a oštěpu zvlášť,
to chápe.
„S tím si nelze zahrávat. I já si za své kariéry užila
s loktem své martýrium,“ omlouvala Báru i Dana
Zátopková, která jí přišla pogratulovat na stupně
vítězů.
Svůj první závodní start při Memoriálu proměnila
Bára hned v rekord mítinku. „Opravdu to byl můj
první start na Memoriálu. Poprvé jsem byla na Julisce při tomto mítinku ještě jako divák se zájezdem
školáků z Jablonce. Při druhém ‚startu’ jsem tady
|Tomáš Janků s trenérem Janků st.
Při mistrovství ČR v Třinci, na přelomu června
a července, získali atleti Dukly 7 zlatých,
2 stříbrné a 2 bronzové medaile a změnili
nominaci pro MS v Ósace.
O
zdobou šampionátu byl výkon Tomáše Janků,
který ve výšce překonal zdoláním 230 cm ostrý
limit pro MS v Japonsku. Jedním z největších překvapení byl výkon Michala Balnera 560 cm, dalšího
člena tyčkařské skupiny Bolka Patery, kterým splnil
limit ČAS pro MS a nečekaně v tom okamžiku vyřadil
z nominace Štěpána Janáčka, jenž byl až třetí (525).
A přitom Balner vstupoval do sezony s výkonem
|Kateřina Baďurová
už přetáčela čísla u skoku dalekého a při dalším zase
zajišťovala ubytování atletů, dnes jsem poprvé házela,“ upřesnila svůj výčet „startů“ při Memoriálu.
Janků, Šneberger a ti druzí
Mezi plejádou světových atletických osobností se
vyznamenali i další dukláci. O druhé české prvenství
se po Barboře Špotákové postaral výškař Tomáš
Janků výkonem 227 cm, na pokusy zdolal i skvělého
Ukrajince Sokolovského. Tomáš pak ztroskotal až
na výšce nového rekordu Memoriálu 230 cm.
Nečekaného úspěchu dosáhl v hlavním závodě
mítinku, v běhu na 1 500 m, Michal Šneberger.
V početném poli favorizovaných Afričanů se
po skvělém taktickém výkonu dostal v konci do čela
závodu a nakonec podlehl jen Maročanu Hachlafimu
(3:41,28) o devět setin sekundy, zdolal však i slavného Keňana Biwota a přece nebyl spokojený. „Mým
cílem bylo překonat limit pro start na MS v Ósace, ale
v posledním kole jsme neudrželi dobré tempo nasazené vodiči,“ smutnil běžec letos pronásledovaný
řadou zranění.
Stříbrnou příčku obsadila také tyčkařka Kateřina
Baďurová výkonem 451 cm, kterým pokořila dosavadní rekord mítinku. Potom jen smolně nezdolala
výšku českého rekordu 461 cm. Rekord mítinku
nečekaně povýšila dosud neznámá Ruska Švedovová až na 465 cm a v té době se zařadila na 4. příčku
světového žebříčku. Bohužel se nedařilo Pavle
Rybové, byla až 6. výkonem 421 cm.
Že je Roman Šebrle duklák dokázal startem hned
ve třech disciplínách i když jako desetibojař, v rámci
přípravy na kladenský mítink, neměl proti specialistům šanci. Po průměrných výkonech ve skoku dalekém a na trati 110 m př. mohl být spokojený s vrhem
koulí 16,09 m.|
Mistrovské medaile
o 15 cm horším. V soutěži žen excelovala Kateřina
Baďurová výkonem 460 cm, potom třikrát ztroskotala na rekordní výšce 470 cm. Další tituly mistrů ČR
si přivezli Barbora Špotáková (58,17) šetřící svůj
„neposlušný“ loket, Richard Svoboda na trati 800 m
(1:53,89), Petr Stehlík ve vrhu koulí (19,18) a kladivář Lukáš Melich (72,01).
Stříbro získali Pavla Rybová za tyčkařský výkon
450 cm a Stanislav Sajdok v běhu na 110 m př.
(13,98).
Bronzový byl vedle tyčkaře Janáčka i výškař Svatoslav Ton.|
atletika
dukla sport
Světový desetiboj
V Kladně Šebrle pokořil nejlepší
světový výkon roku
Mistrovské limity Tomáše Dvořáka
i Josefa Karase
První ročník kladenského desetibojařského
mítinku pod názvem TNT Fortuna, jehož
hlavními organizátory jsou Tomáš Dvořák,
jedna z největších postav této disciplíny
a bývalý tyčkařský rekordman Zdeněk Lubenský,
byl skvělým startem závodů majících velké
ambice. I při účasti osobností jakými jsou
Kravčenko, Karpov či Pogorelov byla v závěru
upřena největší pozornost na trio českých
reprezentantů.
Duklácké úspěchy
V PMEZ si Dukla napravila reputaci. Po loňském nezdaru v „A“ skupině soutěže evropských atletických mistrů se suverénně vrátila
mezi elitu starého kontinentu. Dukla jasně
vyhrála „B“ skupinu PMEZ v Dubnici nad Váhom
ziskem 102 b. o plných 20 b. před mistrem
Francie C. A. Montreuil a o 41 b. před izraelským Maccabi Tel Aviv.
V „A“ skupině žen v portugalské Albufeiře
dopomohla celku USK Praha k nečekanému
4. místo hostující Barbora Špotáková, která
vyhrála hod oštěpem skvělým pokusem
65,19 m.
Při Zlaté tretře v Ostravě se vyznamenala
Kateřina Baďurová. Výkonem 466 cm vytvořila ve skoku o tyči nový český rekord a jen
o opravy zaostala za světovou rekordmankou
Jelenou Isinbajevovou. V závodě oštěpařek
zvítězila Barbora Špotáková hodem 64,94 m
a nechala daleko za sebou Italku Baniovovu
i svoji přemožitelku z loňského ME Němku
Neriusovou.
V Aténách při GP byla Barbora Špotáková druhá v té době svým nejlepším letošním výkonem
66,08 a prohrála jen s evropskou rekordmankou Němkou Obergföllovou.
Při Golden League v Římě podlehla Kateřina
Baďurová výkonem 465 cm pouze Jeleně Isinbajevové a v Paříži byla po dalším výborném
výsledku 461 cm celkově 4.
Jakub Holuša, člen SDJ Dukla, získal v Hengelu titul juniorského mistra Evropy v běhu
na 3 000 m překážek v čase 8:50,3 min.|
Limity Dvořáka a Karase
Tomáš Dvořák se po řadě zdravotních peripetií konečně dočkal svého 35. desetiboje s výkonem přes 8 000
bodů. A přitom prý závodil jako s brzdou, jak sám
Smál se
ten třetí
Nejslavnější vícebojařský mítink světa
skončil v závěru velkým dramatem
a překvapením. Teprve 21letý Dmitrij
Kravčenko (podle druhé verze Kraučenka) se
postavil na nejvyšší stupeň nejprestižnějšího
desetiboje v rakouském Götzisu, jen na
dohled od Bodamského jezera. A to Američan
Bryan Clay až do sedmé disciplíny velmi vážně
ohrožoval světový rekord Romana Šebrleho,
vytvořený právě v Götzisu. Šebrle odjížděl
do Rakouska oslabený po viróze a Tomáš Dvořák
i Josef Karas s nadějemi na překonání limitu pro
MS. Českým borcům však letos Götzis nepřál.
A
meričan Clay, obhájce titulu mistra světa ze
šampionátu v Helsinkách, přijel do Evropy skvěle
připravený a s cílem zaútočit alespoň na americký
rekord Dana O’Briena 8 891 b. Do šesté disciplíny mu
vše skvěle vycházelo. Ale pak přišla jeho „silná zbraň“
hod diskem. Po nezdařeném pokusu 36,14 m poslal
dva hody mimo výseč právě na očekávaných 52 – 53 m
a bylo po nadějích. A přece Dan nakonec nasbíral
8 493 b. A přitom mohl zaostat, možná jen velmi těsně,
za hranicí SR a metou 9 000 bodů.
Naopak skvěle si vedl mladíček Kravčenko, zatím
světový juniorský mistr a rekordman, který vyhrál
ziskem 8 617 b. a byl tím třetím vzadu, který se nakonec smál.
České martýrium
Plné absolutorium zaslouží rekonvalescent Roman
Šebrle. Po infekci mu chyběla síla, jak sám přiznal.
Šebrleho
tvrdil po závodech. Po celé dva dny ho stále trápilo
svalové zranění. Tomášovo celkově 4. místo ziskem
8 020 b. (2. Karpov 8 553 a 3. Francouz Barras 8 298
– osobní rekord) mu první den osladily výkon ve skoku
dalekém 763 cm a především v kouli skvělých 16,70 m.
Druhý den to byl hod oštěpem i s bolavým svalem
66,56 m a nakonec i protrpěných 4:49,87 min. v závěrečné patnáctistovce. Splněním ostrého limitu IAAF
dal Dvořák šanci našemu třetímu desetibojaři Josefu
Karasovi, kterému po nevydařeném oštěpu (51,47 m)
stačil celkový zisk 7 922 b. na splnění českého limitu
pro Ósaku, a tak se Čechokanaďanovi, atletickému
nadšenci a obdivovateli českého desetiboje, splnil
velký sen, pojede na MS.|
|Juniorský mistr Evropy
|Roman Šebrle v Kladně
Jakub Holuša, velká naděje
české atletiky
Překvapení z Götzisu:
1. Kravčenko, 2. Šebrle, 3. Clay
|V Götzisu porazil Dmitrij Kravčenko (vlevo)
nečekaně Romana Šebrleho i BryanaClaye (vpravo)
A přece se mohl radovat z výborné dálky (784 cm),
kvalitní výšky (209 cm) a především oštěpařského
výkonu 70,09 m. Celkově Roman nasbíral 8 518 bodů
a v závěrečné patnáctistovce odrazil nápor Claye usilujícího stále alespoň o stříbrnou příčku, jehož porazil
o více jak 11 s. A to Američan před sezonou tvrdil, že
se v zimě chystal právě na zlepšení této disciplíny,
ve které věřil ve výsledek o 20 s. lepší.
Tomáš Dvořák odjížděl do Rakouska s nadějí na svoji
35. osmitisícovku a tím i limit do Ósaky. První den mu
vycházel téměř podle představ. Na stovce po letech
porazil Šebrleho, ve vrhu koulí překonal o 14 cm hranici 16 m, do výšky skočil 200 cm, což se mu nepovedlo
už 6 let. Ale druhý den začal smolně. Na trati 110 m př.
špatně naběhl do páté překážky, „kousl ho krejčovský
sval“ a bylo po nadějích. Byl to už 12. start Dvořáka
v Götzisu, kam se však i za rok prý chce vrátit pro lepší
výsledek.
Třetí z Čechů Josef Karas vzdal beznadějný boj
o limit pro MS před poslední disciplínou. Největší
slabinou je právě jeho zdravotní stav.|
atletika
|Tomáš Dvořák zdolal po 35. hranici 8 000 bodů
Vítězství a výkon roku
Přetahovaná o první místo vyvrcholila až v posledních
třech disciplínách. Ve skoku o tyči porazil Karpov
Šebrleho o 20 cm (500 – 480 cm) a celkově vedl o 54
body. Hned v hodu oštěpem Roman skvěle kontroval
a rozhodl závod výborným pokusem 68,87 m, Karpova
zdolal o více jak 13 m a dostal se o 145 b. do vedení.
V závěrečné patnáctistovce už Šebrle uhájil celkové
prvenství a jen trochu litoval tří bodů o které zaostal
za metou 8 700 bodů. I tak z toho byl nejlepší světový
výkon roku, nejlepší evropský výkon od olympiády
v Aténách 2004 a druhý výkon historie dosažený na
území České republiky po bývalém světovém rekordu
Tomáše Dvořáka.
Romanovi se vydařila řada jeho silných disciplín. Po
výborné dálce 784 cm vytvořil osobní rekord ve vrhu
koulí 16,47 m a následovalo skvělých 212 cm ve skoku
vysokém i kvalitní čtvrtka za 48,99 s. Druhý den se mu
také vydařily hody, vedle oštěpu to bylo i diskařských
47,66 m, nejlepší výkon za poslední dva roky.
Pro Ósaku byl v té chvíli Roman opět favoritem č. 1.
Ale dobře ví, že nebezpečný bude opět Kazach Karpov,
mladíček Kravčenko, vítěz z Götzisu a především Američan Bryan Clay, byť jeho starty právě v Rakousku i na
americkém mistrovství, které vzdal před závěrečnou
patnáctistovkou, nebyly právě přesvědčivé.
rozhovor
dukla sport
Bílý
medvěd
ShiroiKuma
myslí na titul mistra světa
Je devítinásobným mistrem
České republiky v sumó,
ve své sbírce má medaile
z evropských i světových
šampionátů a Světových her,
několikrát zvítězil
v Evropské lize a stal se
mistrem Polska i Maďarska.
Na stupních vítězů skončil
na mnoha dalších národních
šampionátech.
Jmenujete se Jaroslav Poříz. Proč tedy trváte
na oslovení ShiroiKuma?
„Každý profesionální Rikiši, čili Válečník síly, má
šikonu, neboli jméno, které dostane od Mistra stáje
sumó, do níž vstoupí. Tato šikona by měla vystihovat
jeho charakter a ztělesňovat vznešené ideály, o které
usiluje. Já jsem jediný amatér na světě, který má
skutečnou šikonu. Přidělil mi ji Mistr Sanojama,
bývalý legendární Rikiši Konišiki, když jsem trénoval
v jeho stáji. Ve světě sumó tedy používám jen toto
jméno síly. Mimochodem ShiroiKuma je v překladu
Bílý medvěd.“
A co si lze představit pod názvem Rikiši?
„Do cizích jazyků se často chybně překládá jako
zápasník sumó. V japonském pojetí je však sumó více
než sport. Je to ztělesnění filozofických a etických
konceptů, které popisují, co to je být silný. Válečník
síly to musí dokazovat každým svým činem. Sumó je
cesta, jak se člověk může stát Horou. Smyslem je překonat svou slabost a ničemu se nepodat. Například
na mistrovství světa před třemi roky jsem si zlomil
ruku a nastoupil k dalším osmi zápasům.“
Hovoříme s Jaroslavem Pořízem, zápasníkem sumó
|Jaroslav Poříz na ME v Budapešti
Co vás na sumó nejvíc přitahuje?
„Každý dokáže být silný, když má proti sobě slabšího
soupeře. Sumó však stojí na myšlence, že jen proti
silnějšímu sokovi je možné prokázat svoji sílu. Tedy
jen v boji proti mnohem silnější a větší opozici může
člověk potvrdit opravdové hrdinství. A to je krédo
Rikiši – Válečníků síly. A zároveň i to, co mě na sumó
přitahuje.“
Co je vlastně smyslem sumó?
„Vyrazit protivníka ze čtyřapůlmetrového kruhu,
nebo ho srazit k zemi. Základem je síla nohou, flexibilita pánve a smysl pro rovnováhu.“
V kterých zemích je v sumó profesionální soutěž?
„Pouze v Japonsku, kde se utkávají nejlepší Rikiši
světa. Já jsem byl v této zemi mnohokrát, pracovně
i tréninkově. Poznal jsem tam několik stájí a musím
se pochlubit, že i s borci z nejvyšší soutěže mám
celkem vyrovnanou bilanci. S některými jsem
i aktivní. Bohužel, do profesionální stáje lze vstoupit jen do 23 let, což už jsem nestihl. Potom to již
není možné.“
Jak takový den profesionála vypadá?
„Vstává se v pět hodin ráno. Trénuje se od šesti
do pravého poledne, nebo do absolutního vyčerpání.
Když už nemůžete, tak jste biti a je na vás vyvíjen
tlak vydat ze sebe maximum. Po obědě je odpočinek,
pak večeře a jde se spát. Člověk se tam učí, pracuje
na sobě a pořád se zlepšuje. Je to něco jako klášter
pro shaolinské mnichy, jen na to modlení tam není
čas.“
Zápasník sumó je prý v Japonsku osobností. Jaký
byl o vás zájem?
„Měl jsem hodně fanatických fanoušků. Například
v hotelu na mě čekala svlečená žena, další za mnou
běhaly a v metru se samy nabízely. Teď už je to ale
jiné, protože sumó se rozšířilo po celém světě. Navíc
už tam žít nechci. Mám v Praze manželku a čtyřletou
dcerku Vanessu a už od nich nechci jít pryč.“
Jak velká je popularita tohoto sportu v České
republice?
„Český svaz sumó jsem založil před deseti lety
a v současnosti má dvanáct oddílů. Existují
dukla sport
rozhovor
text: Jaroslav Pešta, karikatura: Milan Kounovský
foto: archiv Jaroslava Poříze
tříúrovňové soutěže, každý měsíc se koná Sumó liga
a každoročně pak Český pohár i mistrovství ČR. Velice
úspěšnou máme juniorskou reprezentaci.“
Sumó má však i druhou tvář, četná zranění. Jak
vás pronásledují?
„V sumó je jedno pořekadlo: Nejsilnějším se stane
ten, kdo najde cestu přes svá zranění. Je pravda,
že množství nejrůznějších zranění je nesrovnatelné
s mnoha jinými sporty. Při silně kontaktním a drsném charakteru boje jsou doslova na denním pořádku. Pronásledují i mě. Jen v posledních třech letech
to byly natržené svaly, přitahovač nohy, zlomenina
prstu, ruky i nohy. Řešení je jediné: profesionální
přístup k přípravě, nic nepodcenit. V této oblasti
cítím velkou pomoc mého trenéra Jaroslava Brabce
z Dukly. Jeho vedení je pro mě vzpruhou i motivací,
velice si ho vážím.“
Máte za sebou i zranění, která patří do kategorie
nezapomenutelných?
„Z mistrovství Evropy v roce 2003 jsem se vrátil
s bronzovou medailí, ale když jsem stál na stupních
vítězů, tak pode mnou rostla kaluž krve. Kromě
mnoha odřenin jsem na noze měl centimetrovou
trhlinu, která se pořád rozšiřovala. Denně jsem pak
chodil do nemocnice na převazy, všechno mě bolelo.
Před šesti lety jsem pak na mistrovství světa porazil
třistapadesátikilového Američana Yarbrougha, jenže
v závěru boje mně spadnul na ruku. Výsledkem byla
komplikovaná zlomenina, podstoupil jsem tři operace a dodnes mě zdobí několikacentimetrová jizva.“
Je vám 34 let. Jaká je vaše představa aspoň pro
nejbližší budoucnost?
„Většina zápasů nebo turnajů pro mne už nemá velký
smysl, protože sumó pro mě představuje především
způsob, jak zocelit svou duši. Sportovní klání proto
často vidím jako malichernost. Mám však jeden cíl.
Chci se odvděčit lidem, kteří mně v mém snažení
podporovali a na kterých mi záleží. Je to především
moje milovaná manželka, už zmíněný trenér Brabec,
dále otec, který podporoval sumó v jeho těžkých
dobách a v neposlední řadě i bratr, můj partner
v tréninku.“
Nemáte pocit, že o vašem milovaném sportu je
málo literatury?
„Já teď připravuji velkou knihu o sumó. Avšak nejen
po sportovní stránce, ale o všem kolem cesty síly.
Přál bych si, aby má slova měla absolutní váhu.“
|Jaroslav Poříz s trenérem Jaroslavem Brabcem
ShiroiKuma
Bílý medvěd
Jaroslav Poříz
|Trénink sumó v Japonsku
sumó
Kdy jste se sumó začínal?
„Relativně dost pozdě. Během studií finančnictví ve
Spojených státech jsem se tam na univerzitě potkal
s japonským spolužákem, jehož strýc byl Rikiši.
Věnoval jsem se tehdy silovému trojboji a on mě
přesvědčoval, že mám předpoklady stát se legendárním Rikiši a abych s ním odjel do Japonska. To jsem
sice neudělal, ale začal jsem sumó sledovat. Postupně jsem objevoval jeho pozadí, přesněji to, co stojí
za fasádou sportu. Brzy mě uchvátilo filozofií síly,
odvahy a bojového ducha, nepoddajností čemukoliv
a komukoli. A tento půvab mne k němu přitáhl.“
|Vyhlášení vítězů na ME 2007
Nemyslíte si, že pro normálního člověka jste
tlustý?
„Nevnímám se jako obézní člověk. Mám vysokou
hmotnost kvůli sportu, který provozuji. Proto rozlišuji mezi otylým a silným člověkem, jakým je třeba
zápasník sumó, těžký atlet nebo vzpěrač. Věřím, že
ani při váze 200 kilogramů nebudu tlustý, ale silný.“
Znamená to, že zápasník sumó konzumuje jídlo
v neomezeném množství?
„Předně musím mít takový příjem potravy, aby mně
rostla síla. Navíc existuje určitý limit, který je tělo
schopno pojmout. A tak jsou i dny, kdy se do jídla
musím nutit.“
Od letošního roku jste členem Dukly. Jaké jsou
vaše první poznatky v novém klubu?
„Ty nejlepší. Umožnila mi připravovat se ve špičkových podmínkách, které nemají v České republice
obdoby. Chci se jí za to odvděčit.“
Už víte čím?
„V sumó platí, že je velký rozdíl mezi tím znát cestu
a skutečně po ní jít. Proto se chci stát mistrem světa.
Loni jsem zůstal stát jen krok před bránou vítězství.
Celý šampionát jsem totiž absolvoval se zraněným
stehenním svalem a ve finále toho 230 kilogramů
vážící ruský zápasník využil. Věřím, že až se váhově
přiblížím ke dvěma metrákům, tak budu na vrcholu
sil. Ziskem titulu mistra světa chci Dukle poděkovat
za vše, co pro mě dělá.“|
kanoistika
dukla sport
|Ondřej Horský a Tomáš Ježek
Mistrovství Evropy v kanoistice se letos uskutečnilo ve španělské Pontevedře
O medaile a Peking
Pontevedra je městečko u pobřeží atlantického oceánu na nejvzdálenějším cípu Španělska
v provincii Galicie. Při slavnostním zahájení nastoupili závodníci ze 34 zemí celé Evropy.
ME bylo uspořádáno na zcela nové dráze, která byla vybudována velkými náklady doslova
na zelené louce. Na loňském mistrovství Evropy byla předvedena pouze počítačová animace,
protože jezero bylo v té době jen 800 m dlouhé a na břehu, kromě řídkého lesa, nebylo nic co by
připomínalo, že se zde má uskutečnit velký mezinárodní závod. Přehradu, která je na kopci
za městem, bylo potřeba nejprve probagrovat na délku 1 000 m a potom postavit zařízení
závodiště, které bylo vybudováno za pouhé dva měsíce. Je zajímavé jak to pořadatelé za tak
krátkou dobu zvládli.
e ale pravda, že by se našly určité chyby na kráse, zejména ve srovnání s uspořádáním závodu
u nás v Račicích. Dráha neměla vratný kanál a proto
lodě, které jezdily na start a rozjížděly se, ostatním
dělaly pěkné vlny, hladina tak chvílemi připomínala
spíš moře než hladkou závodní dráhu. Přesto na nás
závody zapůsobily dobrým dojmem.
Nejvíce nás potěšilo 6. místo K2 na 1 000 m Ondřeje Horského s Tomášem Ježkem, kteří tak potvrdili
dobrou formu z počátku sezony. Tento deblkajak
na 1 km se dostal do finále po dlouhých 12letech.
Čtyřkajak na 1 000 m obsadil 8. místo. Všechny lodě
tak prokázaly, že budou schopné bojovat o postupová místa na OH v příštím roce.
Vodáci Dukly se neztratili
Naši reprezentanti dosáhli dobrých výsledků, přestože se nám nepodařilo stanout na stupních vítězů.
Čtyřkajak na 200 m, který loni získal stříbrnou
medaili skončil letos o 48 setin na pátém místě.
Pěkné 5. místo na C2 500 m obsadil Jiří Heller
spolu s Martinem Doktorem z Olympu Praha. Tato
dvojice začala jezdit na podzim a zatím se na
každém závodě zlepšuje. Od medaile měli malý
odstup a při dalším zlepšení mají velkou šanci vyjet
postup na OH.
Boj o Peking
Kvalifikace na OH se skládá ze dvou závodů, prvním
závodem bude letošní mistrovství světa v Duisburgu. Pro vybojování postupového místa je nutno
obsadit na K2, C2 a K4 nejhůře 6. místo. Na K1 a C1
je nutno obsadit aspoň 8. místo. To jsou velmi tvrdé
podmínky. Komu se to nepodaří má ještě šanci na
jaře příštího roku na evropské kvalifikaci v Miláně.
Zde postupují 1–2 lodě a na K1, C1 3–4 lodě.|
kanoistika
J
|Přehradní jezero v Pontevedře
|Cíl závodu C2
|Slavnostní nástup
|Jiří Heller a Martin Doktor
text a foto: Vratislav Odvárko
střelba
Sychra v SP třetí
Ještě dříve, než se vydáme do červencové, sluncem
rozpálené Granady, podívejme se na Světový pohár,
v němž dukláci také dokázali, že střílet umějí.
V korejském Čangwonu se setkali brokaři. Ve hře
bylo jedno účastnické místo pro OH v každé disciplíně. Po tom prahl především skeetař Jan Sychra
z Hradce Králové. Výkonem 145 bodů (120 + 25)
sice skončil třetí, ale na olympijské místo to nestačilo. Jeho klubový kolega David Kostelecký v trapu
byl nástřelem 116 b. osmnáctý, ale ten už si účast
v Pekingu vystřílel už v lońském roce.
Sychru poškodili rozhodčí v italském Lonatu,
když mu upřeli jeden terč, který ho stál postup do
finále. Nakonec byl 7. se 123 b. Další královehradecký skeetař Leoš Hlaváček skončil se 119 body
až 22. Kostelecký byl v Lonatu 9. ziskem 119 bodů.
Výsledky ostatních českých střelců na závodech
SP už nebyly nijak oslnivé. Pouze Lenka Marušková
skončila v Mnichově čtvrtá ve sportovní pistoli
za 784,7 (582 + 202,7). Za zmínku ještě stojí její
10. místo v Bangkoku za 579 b. ve sportovní pistoli
a 16. ve vzduchové pistoli za 371 bodů.
čtvrté stanoviště se dvěma dvoustřely. Zvládl jsem
to. Poté mi spadl kámen ze srdce, konečně jsem
měl účastnické místo pro Peking,“ usmíval se Jan
Sychra, kráčející ze stanoviště se vztyčeným
palcem. Výborný střelec, ale také velký smolař,
se dočkal. Ve finále sice udělal dvě chyby, ale
v rozstřelu o páté místo porazil vynikajícího Itala
Andreu Benelliho. „Já už se nedokázal na finále
nastartovat. V Granadě to však bylo především
o Pekingu. Medaili zkusím na podzim na mistrovství
světa,“ dodal Sychra, který si zapsal výsledek 146
(123 + 23).
Leoš Hlaváček měl ještě před poslední položkou
šanci na druhé účastnické místo pro Peking. Udělal dvě chyby a bylo po nadějích. „Strašně mě to
mrzí. Ale nepřišel jsem o šanci až dnes. Především
dva terče na prvním a osmém stanovišti, které jsem
minul, mě připravily o olympiádu,“ litoval Leoš
Hlaváček. V Granadě se vůbec nedařilo Davidu
Kosteleckému v trapu, když s pouhými 117 body
skončil 32.
Velice příjemně překvapil pistolář Josef Fiala.
Ve velkorážní pistoli vybojoval stříbrnou medaili
text: Karel Felt
foto: Karel Felt, archiv ASC DUKLA
střelba
dukla sport
|Jan Sychra krátce poté, co vystřílel
účastnické místo na OH
|Družstvo puškařů v libovolné malorážce,
zleva Miroslav Varga, Petr Šmol a Tomáš Jeřábek
Střelci Dukly
brali medaile
i místa pro Peking
Hvězdy Šmol a Sychra
Nejen medaile, ale především účastnická místa na
OH 2008, to byl hlavní cíl českých střelců na červencovém evropském šampionátu v Granadě. Tento splnil v libovolné malorážce vleže na 60 ran Petr Šmol,
který navíc výkonem 698,9 (597 + 101,9) skončil
ve finále sedmý. Smutný byl ze závodu olympijský
vítěz ze Soulu 1988 Miroslav Varga, který s 590 body
skončil 35. Šmol však podal už v kvalifikaci vynikající výkon 596 bodů a výrazně pomohl českému týmu,
v němž byl kromě něho a Vargy ještě Tomáš Jeřábek,
ke zlatým medailím za 1 774 b. „Byl to strašně těžký
závod. V té obrovské konkurenci ve finále jsem jako
zajíc myslel na co nejlepší výsledek. Účast v Pekingu
nebo dokonce medaile, to bylo jen sen. A obojí se mi
přeci podařilo splnit,“ radoval se Petr Šmol.
Jan Sychra vstoupil do soutěže skeetařů první den
čistou padesátkou. Druhý den udělal dvě chyby.
Vše měla rozhodnout poslední položka pětadvaceti
ran třetí den závodu. „Povedla se mi čistá, i když
rozhodčí přerušili závod, když jsem měl jít na nejtěžší
výkonem 584 body, na první příčku jich ztrácel 10.
„Jsem moc spokojený. První polovina se mi povedla,
ve druhé jsem měl jednu horší položku, ale v dalších
jsem stovkou závod dotáhl k medaili,“ říkal Josef Fiala. V rychlopalbě skončil Fiala 10. za 576 bodů a jen
jeden mu chyběl k účastnickému místu pro Peking.
Přispěl však výrazně k zisku bronzu družstva,
v němž stříleli ještě Martinové Podhráský a Strnad.
Nedařilo se jeho kolegyni Lence Maruškové ve sportovní pistoli, která skončila 26. za 572 body.
Už tradičně bojovali o nejvyšší příčky plzeňští
střelci na běžící terč. V malorážce na 30 + 30 ran
získal Bedřich Jonáš bronz za 588 bodů, Miroslav
Januš měl o bod méně a skončil šestý, Tomáš
Caknakis byl desátý za 585 bodů, družstvo zvítězilo
nástřelem 1 760 bodů. V mixu na 20 + 20 ran skončil
Jonáš s 391 b. druhý, šestý byl Caknakis za 389 bodů
a Januš skončil osmý, když si připsal o bod méně.
Družstvo s 1 168 body opět zvítězilo.
Milan Mach se sice tentokrát neprosadil v individuálních soutěžích ve velkorážních zbraních,
ale jako třetí člen týmu, v němž s ním stříleli
ještě Tomáš Jeřábek a Luboš Opelka, výrazně
přispěl k zisku zlatých medailí ve velkorážní
pušce na 300 m na 3 x 40 ran, v níž tým dosáhl
3 485 bodů. Mach skončil 19. ziskem 1 152 b. Ve
standardní pušce 3 x 20 ran na 300 m nastřílelo
družstvo 1 748 bodů a získalo také zlato. Mach
skončil 15. ziskem 578 b. Ve velkorážní pušce
na 300 m 60 ran vleže skončilo družstvo čtvrté
s 1 780 body, když k bronzu mu chyběla jen lepší
poslední položka. Mach skončil v individuálním
závodě 17. ziskem 595.
Z jedenácti seniorských medailí, které čeští
střelci v Granadě získali, se reprezentanti Dukly
přímo podíleli na osmi. Ze třinácti získaných
účastnických míst pro OH v Pekingu jich střelci
Dukly získali zatím jen pět – Jan Sychra ve skeetu,
Lenka Marušková ve sportovní pistoli, Petr Šmol
v libovolné malorážce, Lucie Valová ve sportovní
malorážce a David Kostelecký v trapu.|
sportovní
Velkou měrou přispěli střelci z plzeňské a královehradecké Dukly k medailovém úspěchu české
střelecké výpravy na mistrovství Evropy ve španělské Granadě. Z pěti získaných účastnických
míst pro Olympijské hry v Pekingu vybojovaných ve Španělsku, mají dvě reprezentanti
armádního sportu. Před závěrem předolympijské sezony tak o sobě dali opět hodně vědět.
moderní pětiboj
dukla sport
Jízda na koni pořadím řádně zamíchává
Když se směje
moderní pětiboj
V pořadí čtvrtou soutěžní
disciplínou moderního
pětiboje je jízda na koni
– obsahem této disciplíny je
parkurové skákání. Moderní
pětiboj je sportovní odvětví,
které kombinuje pět různě
technicky a fyzicky odlišných
sportů. Láká svou krásou
i řádným kusem romantiky,
za kterou se však skrývají
nespočetné hodiny tréninkové
dřiny. Střílí se ze vzduchové
pistole ráže 4,5 mm dvacet ran
na pevný terč ve vzdálenosti
10 m. V šermu je zbraní kord,
šermuje každý s každým.
Plave se 200 m, většina
závodníků volí kraul. Dráha
pro jízdu na koni měří 350
až 400 m a její součástí je 12
překážek. Tato fáze obvykle
nejvíce zamíchává pořadím.
Poslední disciplínou je 3 000 m
přespolního běhu, kdy jako
první startuje závodník, jež
má po předchozích částech
nejlepší umístění.
10
S
končí závody v moderním pětiboji a v tisku čteme
různé komentáře k soutěži v jízdě na koni: Při jízdě
udělal chybu, spadl a zranil se. Díky bezchybnému výkonu vyhrál. Šestnáctibodová penalizace za překročení
časového limitu znamenala bodovou ztrátu. Vylosovali
trochu těžšího koně. Rozhodl parkur. Nevyšel mu nájezd
na trojskok, všechny tři překážky shodil. Ztráta z parkuru ho asi připravila o medaili.
Co se skrývá za tímto hodnocením? Jak to vlastně je?
Kdo může za výsledek v jízdě na koni? Postaví si hlavu
kůň, zasekne se, nebo chybuje jezdec, nezvládá koně,
stres? S momentálně nejlepším pětibojařem na světě
Liborem Capalinim a jeho trenérem Jakubem Kučerou
jsme tuto disciplínu moderního pětiboje trochu rozebrali.
Přezkoušení koní – test jump
Příprava na disciplínu jízda na koni začíná už dva dny
před soutěží a to při předvádění koní. Tady začíná
práce jezdeckého trenéra. Jeho hlavní činností je
aktivní účast na přezkoušení koní, pořízení videozáznamu k hlubšímu prozkoumání koní a zpracování té
nejdůležitější a nejzákladnější informace, kterou po
vylosování koní přenese závodníkovi. Jde o specifickou
věc, roztřídění velkého množství technicky náročných
detailů. Důležitou součástí je studium tratě – jak jsou
postaveny překážky, kudy vede dráha parkuru. Zcela
výjimečně se na test jump chodí dívat závodníci. Například na OH v Aténách se Libor Capalini i Saša Kalinovská
na představení podívat byli, zhlédli pár jízd, ale hlavně
proto, aby si prohlédli trať parkuru a udělali si základní
představu. Závodníci jinak na parkur před závodem
nesmí. Koně do soutěže zabezpečuje pořadatel. Každý
kůň musí nejdříve potvrdit svoji výkonnost a dovednost.
Parkurem, který je postaven pro danou soutěž, musí
přejít bez větších problémů a chyb pod vedením vlastního jezdce tak, aby ukázal, že je schopen zvládnout výšku
kůň...
překážek a náročnost trati. Čím je soutěž vyšší úrovně,
tím je skupina koní v soutěži výkonnostně vyrovnanější.
K přezkoušení na letošní mistrovství světa v moderním pětiboji přizval organizátor padesát koní, z této
skupiny se jich vybere jen osmnáct. Vyloučí se extrémně
dobří a špatní a ti co by mohli něčím výrazně překvapit.
Někdy se může stát, že kůň který prošel testem jako
vyhovující, v průběhu soutěže, kde musí zvládnout šest
parkurů, se postupně výkonnostně zhoršuje. Na to třeba
doplatily naše reprezentantky na OH v Aténách. Koně po
pátém parkuru ve 45 °C kondičně odešli. Stává se také,
že kůň je na opracovišti dobrý, ale přijde na parkur, začne se bát reklam, hluku, diváků, kteří při testu nebyli.
Seznámení s parkurem
Z bazénu, kdy se po plavecké soutěži obodují a sečtou
výsledky, se závodníci přesunou na další sportoviště
– parkur. Při parkurových soutěžích je předepsána
výstroj nejen jezdce, ale i koně. Jezdci jsou povinni
nosit korektní úbor, jezdecké boty, bílé jezdecké rajtky,
košily s bílou vázankou, sako černé, modré nebo červené a helmu. Zakázanou výstrojí je cokoliv, co by koni
bránilo ve vidění (výjimkou je čabraka, chránící uši koně
před hmyzem).
Před losováním koní mají jezdci 20 až 30 minut na
seznámení s parkurem. V této době nejde jen o to vrýt si
do paměti kudy vede dráha, ale prohlédnout si samotné
překážky, udělat si představu o šířce skoků, podkladu
trati – tráva či písek, zda není při zavádění koně na skok
nerovná, odkrokování vzdáleností v kombinacích. Spolu
s jezdci celou trať prochází jejich jezdecký trenér a předává jim zpracované informace z přezkoušení koní.
Losování koní
Organizátor předvede koně a losují se vždy pro dva
jezdce. Výhodou je být v první skupině startovního pole,
to znamená, že koně losuji a jedu jej jako první. To jsou
moderní pětiboj
dukla sport
text a foto: Ivana Roháčková
Opracoviště
Před vlastní soutěžní jízdou má závodník dvacet minut
na seznámení s koněm včetně pěti zkušebních skoků.
Odstupy nasedání na koně jsou tři minuty. Stihne si
prohlédnout koně na videu, s trenérem probrat všechny
důležité poznatky z přezkoušení. Cizí prostředí koně
znervózňuje. Proto má být práce na opracovišti pro koně
fyzicky i psychicky v souladu žádanému výkonu. Jezdec
koně nejdříve uvolní a přivede na pomůcky. Jezdí v lehkém neuspěchaném klusu. Časté přechody do kroku a do
|Koně jsou skutečně nádherná zvířata. Neoplývají však jen krásou fyzickou, ze které se člověku až tají dech, ale mají také zvláštní schopnost vzbuzovat v lidech nejrůznější emoce a jejich intenzitu násobit
přizpůsobit potřebám koně a vzájemně vyhovět. Ne vždy
dokáže jezdec přesvědčit koně o svojí představě jízdy,
pro body za parkur je účinnější najít harmonii s koněm,
vcítit se do jeho momentálního stavu.
konečný výsledek rozhodující. Libor Capalini v Aténách
špatně zašermoval, ale skvěle zajezdil parkur, tím
natolik převážil bodovou ztrátu, že nakonec získal
bronzovou medaili. V jízdě na koni každá chyba znamená vysokou bodovou ztrátu a může závodníka stát až
Parkurové skákání
200 bodů. V šermu chyba znamená jednu prohru, což je
Parkur v pětiboji se skládá z dvanácti překážek, resp. pat- 28 bodů, ve střelbě dva kruhy 24 bodů, to je rozdíl mezi
nácti skoků o délce 350 až 400 m. Na soutěžích A katedevítkou a sedmičkou v terči, kdežto když kůň odmítne
poslušnost a třeba i spadne jezdec a ztratí čas, sečtou
gorie tj. SP, MS, OH musí mít parkur 15 skoků, z toho je
se jednotlivé penalizační body a pětisekundová chyba
jeden trojskok a jeden dvojskok – tj. předepsaných 12
může mít hodnotu až 200 bodů. V závěrečném běhu je
překážek. Číslují se jako jedna překážka (př. 10a, 10b,
pak ztráta 50 vteřin nenahraditelná a to znamená, že
10c), to proto, že při chybě, když kůň odmítne poslušnost se musí jezdec vrátit na první překážku a provádí
závodník nemůže pomýšlet na lepší umístění.
celou kombinaci od začátku. Úkolem je překonat parkur
Nejčastější chybou je shození překážky a odmítnutí
s překážkami s co nejmenším počtem chyb. Jezdec musí
poslušnosti, to znamená, že kůň při nájezdu na překážku zastaví, odmítne přeskočit překážku a vybočí z kurzu.
prokázat souhru s koněm, velmi dobré vedení koně
a v neposlední řadě také správný sed na koni i při skocích. Nejvážnější jsou pád jezdce a pád jezdce s koněm. Pád
Sed musí být klidný, pevný, pružný a musí se přizpůsobo- jezdce dvakrát za jízdu znamená jeho vyloučení. Odmítvat pohybu koně, aby ho nerušil v hubě a ve hřbetě.
nutí poslušnosti může být způsobeno atypickým uzděním (udidla v hubě), kdy neklidná ruka jezdce způsobuje
Gong označuje začátek soutěže. Čas je měřen elektronicky. Do kolbiště vjíždí jezdec lehkým klusem nebo
trhání až bolest v hubě koně a ten začne být neklidný.
krokem. Po znamení ke startu přejde do cvalu. Najíždí
Faktorů, které mohou ovlivnit výkon v jízdě je moc.
na první překážku a asi tři cvalové skoky před překážkou Na posledním mistrovství Evropy Libor Capalini udělal
zesílí podle potřeby pobídku. Bezchybné absolvování
chybu, která se stane snad jednou za závodní kariéru.
parkuru v časovém limitu je ohodnoceno 1 200 pětiboPřed jízdou byl na osmém místě, ale spletl kurz a místo
jařskými body. Každý bezchybně absolvovaný skok má
z šesté na sedmou překážku vytočil koně na desátou,
hodnotu 80 bodů. Téměř všechny parkurové překážky
ztrátou koncentrace pak špatně najel na následující
mají shoditelnou část, její pád se trestá. Každá překážka skok. Penalizován byl za změnu kurzu, za čas a shozenou
má své pořadové číslo a musí se skákat ve stanoveném
překážku. Tato jedna chyba ho nakonec stála 200 bodů
|V jezdectví jde o partnerství. Kůň vám půjčí svou sílu, rychlost a eleganci, které jsou vždycky větší než ty vaše. Od vás za to dostane váš dozor, inteligenci a porozumění, které jsou větší než ty jeho. Dohromady můžete dosáhnout bohatství, kterého každý sám nikdy dosáhnout nemůže...
zastavení, znovu najetí do lehkého klusu, časté obraty,
to vše koně uvolní. Kůň přestane vnímat rušné prostředí, které ho před chvílí znervózňovalo. Tato uvolňující
práce trvá asi 15 minut. Pak může absolvovat pět skoků
za pomoci jezdeckého trenéra, který vede přípravu
a určuje jaký typ skoku v jaké posloupnosti bude optimální pro rozcvičení koně i jezdce. Mezi základní doporučené pomůcky k vedení koně patří ostruhy. V pětiboji
na rozdíl od jezdectví je zakázán některý typ ostruh a to
ostrých, delších než 30 mm a nesmí mít na konci kolečka. K měření ukončení ostruhy-šporny se používá dřevěné měřidlo, jím se kontroluje i délka biče, ten nesmí být
delší 75 cm. Bič se používá jen při doporučení. V poslední době se hodně používá nadstandardní pomůcka martingal, je to nákrční řemen, který zamezuje koni zvedat
vysoko hlavu a tlumí nekorektní pohyby paží jezdce,
které se přenáší do huby koní. Kvalitní jezdec se dokáže
směru – vlevo je umístěn bílý praporek, vpravo červený.
Existují dva základní typy překážek: kolmé skoky a oxery. Kolmé skoky mají za úkol prověřit schopnost koně
skákat do výšky. Oxery jsou takové překážky, na nichž
musí kůň skákat do výšky i do šířky. Jsou postaveny tak,
aby spadly, dotkne-li se jich kůň tělem.
V prvním kole soutěže se startuje od osmnáctého
místa (od nejslabšího po nejlepšího), takže osmnáctý
jede nejlepší závodník po třech disciplínách. Na každou jízdu jsou tři minuty, první závodník soutěže má
od losování minimálně než nasedne na koně do startu
šedesát minut.
Poslední dva roky se výkonnostní špička závodníků
v moderním pětiboji vyrovnává a tak je velmi důležitá
příprava a absolvování parkuru. Jízda na koni se stala
jednou z rozhodujících disciplín, které určují výsledek.
Na posledních olympiádách byla jízda na koni pro
|Závodníci parkur projdou s jezdeckým trenérem, pak jej sami proběhnou
jízda na koni
závodníci, kteří po třech disciplínách součtem bodů
obsadili první až osmnácté místo. Nevýhodou startu
na druhé pozici, to znamená devatenácté až třicáté
pořadí po plavání, je možná únava výkonnostně slabšího koně, naopak výhodou je, že závodník vidí koně při
první jízdě a může se poučit z chyb.
Kůň pro druhého jezdce může být stažen ze soutěže,
pokud veterinář či majitel prohlásí, že je kůň zraněn
nebo kůň minimálně na třech překážkách odmítne
poslušnost a vůbec neskočí tři skoky z patnácti. V tu
chvíli má závodník nárok nechat koně vyměnit a losuje
si z rezervních. Do každé soutěže A kategorie je zařazeno 18 koní a pět koní rezervních. Na každé čtyři koně
je připravena jedna rezerva. Po vylosování koně, každý
kůň má své číslo namalováno omyvatelnou barvou
na kopyto, obdrží všichni jezdci stručnou charakteristiku koně (věk, barvu, pohlaví, temperament) a doporučené použití pomůcek (bič, šporny, martingal,…)
|Udítko musí být vhodně přizpůsobeno hubě koně i jeho stavbě
a medailové místo, skončil třináctý. Hned po absolvování parkuru se jezdec dozví od rozhodčích celkový čas
a součet penalizace.
Po ukončení a obodování jízdy na koni závodníci
absolvují poslední disciplínu pětiboje – běh na 3 000 m.
Startují v pořadí, jaké jim náleží po čtyřech disciplínách
handicapovým způsobem. Časové odstupy na startu
odpovídají bodovým rozdílům mezi jednotlivými závodníky po čtyřech disciplínách. Pořadí v cíli běhu odpovídá
celkovému pořadí v pětibojařském závodě.
Podstatou pětiboje je srovnat se s co nejtěžšími,
přidělenými podmínkami. Směje se jenom kůň.|
11
letecký pětiboj
dukla sport
text a foto: Jiří Hokův
Jubilejní mistrovství
ve Vyškově
letecký pětiboj
Vyškov byl v druhé červencové dekádě
hostitelským městem 50. mistrovství
světa v leteckém pětiboji, pořádaném
Mezinárodní radou vojenského sportu
– CISM. Letci z osmi států změřili
své síly v různých disciplínách, které
vlastně obkreslují výcvik pilotů.
C
elé pětidenní klání bylo odstartováno slavnostním nástupem všech zúčastněných na Masarykově náměstí v centru města. Druhý den se již
naplno rozběhla soutěž střelců z malorážní pistole.
Jako další v pořadí čekal na piloty šerm, který má
zdůraznit letcovo rychlé rozhodování a okamžité
vyhodnocení situace. Plavání na 100 metrů volným
způsobem se od běžných plaveckých disciplín liší
tím, že po uplavání jedné délky bazénu musí závodník opustit vodu a znovu se do ní vrátit po oběhnutí
překážky. Další překážku pak musí překonat při plavání do cíle. Basketbalová soutěž není kolektivním
soupeřením mezi dvěma mužstvy, ale přehlídkou
dovednosti jednotlivců s míčem. Další dvě běžecké
soutěže se spojují do páté disciplíny s názvem únik.
První část se sestává z překonání náročné překážkové dráhy, ta druhá je vlastně orientační běh. Právě
výsledky poslední soutěže rozhodly o vítězném
družstvu celého mistrovství světa. Ne nadarmo se
orientační běh nazývá severskou disciplínou.
Celkovým vítězem a 50. mistrem světa se stal
turecký reprezentant Ceyhun ÖZER se ziskem
5 055,0 bodů. V družstvech ale bedna s číslem jedna
patřila finským letcům (13 312,0 bodů). Stříbrní
byli Brazilci a ze zisku bronzové medaile se radovalo turecké družstvo. Čeští reprezentanti obstáli
se ctí a potřetí vyrovnali své historické maximum
umístěním na páté příčce. Souběžně s „A“ týmy
startovala soutěž rezervistů („B“ týmů). Tady obsadil český reprezentant Martin Šonka šestou pozici.
Celkově z našich jednotlivců byl nejlepší mistr světa
v letecké navigaci Pavel Pavlík na třinácté příčce
„A“ týmů.
Všichni závodníci mistrovství jsou profesionálními armádními letci a svých sportovních výsledků
dosahují maximálním tréninkovým nasazením,
většinou mimo své pracovní úkoly.
Slavnostním vyhlášením výsledků v areálu vyškovské výcvikové základny bylo jubilejní 50. mistrovství světa v leteckém pětiboji ukončeno.
Oficiální reprezentant CISM plukovník Stefan Marginean poděkoval českým pořadatelům za vzornou
přípravu mistrovství a perfektně zvládnutou organizaci všech soutěžních dnů. Vlajka CISMu putuje
tentokrát na sever do Finska.|
12
představujeme
dukla sport
v Malšovicích
|Šeftrenér Mgr. Václav Patrman
|Kolonáda do roku 1997
R
ozkazem velitele posádky z roku 1989 byla
na střelnici zrušena kulová střelba z pěchotních
zbraní (pušky, pistole, samopaly, kulomety) a tím
i balistické ohrožení a velká hluková zátěž okolí.
Do této doby byla střelnice v Malšovicích využívána armádou – vojáky základní služby pro výcvik
ve střelbě ze samopalů a vojáky z povolání pro střelbu z pistole, policií, Svazarmem pro výcvik branců,
Lidovými milicemi, hradeckými školami a zájmovými organizacemi pro sportovní střelbu – DUKLA,
Rudá Hvězda. Současně s rozkazem velitele posádky
armáda uvolnila pásmo lesa se záchytným valem
v délce 2,5 km označené jako „Pásmo ohrožení
života“.
Zrod sportovní střelnice
Za přispění velkého příznivce brokové střelby
gen. Ing. Jana Ploce se areál střelnice o rozloze
4,5 ha začal měnit. Bylo rozhodnuto zde vybudovat
sportovní střelnici se specifikací armádní brokové
střelnice pro trap a skeet – nesmí se zde střílet jinak
než z brokovnice se sportovním nábojem. V letech
1989–90 se začaly budovat první zákopy pro dvě
střeliště trapu a současně tři střeliště na disciplínu
skeet. Budování střelnice by se ve svých začátcích
neobešlo bez pomoci Letecké základny Pardubice
a jejích velitelů, kteří dodali techniku, materiál
i lidské síly.
Majitel střelnice AČR – VUSS Pardubice povolil
v roce 1995 zkušební provoz a výstavba střelnice
|Střeliště trapů
pokračovala dál. V roce 1997 byla vytvořena architektonická studie celého areálu. Duší budování
střelnice byl správce Petr Duczynski, jehož žezlo
převzal Kamil Ploc a Josef Hofman. Prvním krokem
bylo zavedení vodovodu a oprava provozní budovy,
odvodnění všech travnatých ploch, oprava oplocení
a vybudování parkoviště. V roce 2005 byla postavena hluková bariera a začalo se s výstavbou tenisových kurtů a rekonstrukcí zázemí pro sportovce
a diváky, tzv. kolonádou.
Modernizace střelišť
Kvalitu střelnice ovlivňuje technické vybavení střelišť – vrhačky asfaltových terčů. První vrhačky byly
ruční a byly osazeny v letech 1992–93 na 1. trapu.
Skeetové vrhačky značky Laport našly své místo
v roce 1995. Technika se vyvíjela dopředu a v letech 1997–98 byly dovezeny automatické vrhačky
pro trap. Nejmodernější vrhačky firmy Mattarelli
byly v roce 2004 nainstalovány na skeetová i trapová střeliště. Tím získala střelnice v Malšovicích
akreditaci mezinárodní střelnice s možností
pořádání závodů nejvyšší úrovně. Že by se splnilo
přání funkcionářů města Hradce Králové a brokové
střelecké soutěže případných olympijských her se
konaly právě zde?
Trenéři a závodníci
Prvním trenérem brokových střelců, po zřízení
Armádního sportovního družstva DUKLA, se v roce
|Provozní budova střelnice
|Kolonáda v současné době
1990 stal Petr Sehnoutek. Družstvo se stalo součástí Armádního sportovního družstva sportovní
střelby DUKLA Plzeň. V lednu 1998 odešel trenér
Sehnoutek a vedoucím starším trenérem se stal
Václav Patrman, který zde působil již v letech
1992–93 a znovu od konce roku 1996. V roce 2001
se družstvo brokových střelců stalo samostatným
oddílem Armádního sportovního centra DUKLA.
První sportovci, kteří v barvách DUKLY dosahovali
vynikajících výsledků, byli Stanislav Klofanda,
Richard Kraus, Jiří Štěpánek, Kamil Ploc, Tomáš
Zamrzla, později Leoš Hlaváček, Jiří Bílek, Radek
Chalupník, Dušan Paťava, Václav Jezvina a Iva
Pilařová. V současné době v družstvu skeetařů
působí Leoš Hlaváček, Jan Sychra a Luboš Rychlík;
v družstvu trapu David Kostelecký, Jan Fryštacký,
Robin Daněk a Martin Bořuta. O jejich přípravu se
starají již zmíněný Václav Patrman, Petr Luštický
a po odchodu Josefa Hofmana z trenérského postu,
Kamil Ploc.
Největšími „sběrateli“ medalí z mistrovství světa
jsou skeetaři – dvojnásobní mistři světa Jan Sychra
a Leoš Hlaváček. Dohromady mají 7 medailí. Na trapu dominuje v současné době náš nejlepší střelec
David Kostelecký. Zda Peking umožní rozšíření
sbírky medailí uvidíme v srpnu 2008.|
text: Cyril Schejbal z podkladů Petra Duczynského
foto: Cyril Schejbal
13
broková střelba
V roce 1866 se za hradbami pevnosti Hradce Králové rozhodla válka mezi Rakouskem
a Pruskem. Poté došlo ke zbourání hradeb a odprodeji vojenských pozemků městu. Hradec
se začal měnit v „salón republiky“. V přilehlém katastrálním území Malšovice tomu ale
bylo jinak. Zde c. k. vojsko zakoupilo v roce 1890 pozemek pro výstavbu střelnice, která
začala sloužit svému účelu v roce 1892. Začala se psát historie jedné z nejkrásnějších
armádních střelnic. Z její historie vyplývá, že v průběhu času se měnili pouze armádní
uživatelé a specifikace střelnice dle používaných druhů zbraní.
výročí
dukla sport
„Dukla Praha
je učiteľka športu“,
tvrdí autor knihy o histórii Dukly Banská Bystrica Jozef Mazár
Dukla Banská Bystrica
V tomto roku dobieha armádny vrcholový šport
Slovenskej republiky k pomyselnej cieľovej páske
na trati dlhej 40 rokov. Z historického hľadiska
to nie je mnoho, ale pre niekoľko športových
generácií je to obdobie mimoriadne významné
hlavne preto, lebo aktívna pretekárska kariéra
je nádherná, ale bohužiaľ je to aj príliš krátka
životná epizódka. Tak tomu bolo u staršej sestry,
v Dukle Praha, tak je tomu aj u tej mladšej
– banskobystrickej – na Slovensku pod Urpínom.
P
re obdobie začiatkov bolo v Dukle Banská Bystrica charakteristické obrovské nadšenie, ale i chyby z toho prameniace. Oveľa podstatnejšie bolo,
že už v prvých rokoch svojej existencie položila
Dukla Banská Bystrica dôraz na nárast odborných
kvalít v sfére športovej, materiálnej a sociálnej.
Tieto základy postupne rozvíjala čím sa zaradila
k oporám štátnej reprezentácie. Aj o tom bude reč
v knižke „Naša Dukla pod Urpínom“ , ktorú vydáva
v týchto dňoch Športová akadémia Mladosť. Takmer
300 stránková publikácia nie je iba suchopádnym
zozbieraním okomentovaných udalostí v bývalom
ASVŠ Dukla, dnešnom Vojenskom športovom centre Dukla Banská Bystrica, ale je to knižka, ktorá
prostredníctvom duchovných hodnôt olympijských
víťazov Jána Železného, Jozefa Pribilinca, Eleny
Kaliskej a Michala Martikána, viacerých úspešných
športovcov – účastníkov OH a majstrovstiev sveta
(J. Gőnci, P. Blažek, K. Kodejška, J. Parma) trénerov
J. Benčíka, M. Martináka, P. Benedika, J. Syneka,
J. Adamca a ďalších, veliteľov – brigádneho generála I. Gibalu, plk. I. Čierneho, - riaditeľa Ľ. Roška,
ich zástupcov, bývalých i súčasných reprezentantov kolektívnych športov, kapitána olympijských
víťazov vo futbale z Moskvy F. Kunzu, futbalistov
J. Tománka, R. Mažguta, M. Masného a ďalších
skúma sociálne, kultúrne a športové problematiky,
ktoré sa prostredníctvom výpovedí, osobných
prežitkov, profesionality snaží generovať v prostredí Dukla na prispenie k lepšiemu rozvoju civilizácie.
Autor knižky, Jozef Mazár, novinár s takmer 35 ročnou žurnalistickou praxou o tom hovorí:
„Projekt venuje zvýšenú pozornosť všetkým
mechanizmom náväzným na mentálne a fyzické
zdravie športovcov, jeho kultúrny rozvoj vo vzťahu
14
text: Peter Hronček
Foto: archiv Dukla Banská Bystrica
k spolunažívaniu Čechov a Slovákov prostredníctvom
športu, tiež k Európe a svetu. Je to vlastne prvá
publikácia v histórii Dukly Banská Bystrica, ktorou
sa prelínajú vedecko-psychologické aspekty športu,
spôsoby prístupov športovcov k zdravému spôsobu
života. Cieľom projektu je hľadať a nachádzať lásku
k športu, životu, a život v láske. Knihou som sa snažil
načrtnúť dobrovoľnú ochotu významných osobností
brať zodpovednosť za vlastné konanie, za vlastný
život. Priblížiť kvalitu človečenstva úspešných ľudí,
ich ochotu pracovať na sebe a pomáhať iným.“
Projekt obsahuje regionálne, národnostné, ale nie
nacionalistické prvky a jeho súčasťou sú i poetické
pohľady na daný stav, čo robí štruktúru knižného
vydania netypickú a zaujímavú. V tejto súvislosti sa
autor vyjadruje takto: „Historik a básnik sa nelíšia
tým, že jeden hovorí vo veršoch a druhý v próze, ale
historik rozpráva to čo sa stalo a básnik aj to čo sa
mohlo a môže stať. Preto je poézia aj podľa mňa
vznešenejšia a filozofickejšia a vlastne aj preto som
sa rozhodol priblížiť čitateľovi Duklu a jej súvislosti
takou formou.“
Za osobitný treba označiť počin po prvý raz prostredníctvom historickej Dukly a Dukly športovej
konfrontovať prostredníctvom postojov jednotlivcov vzťah osobností oboch Dukiel ku Slovensku,
k ostatnému sveta.
Kniha má šesť kapitol medzi ktorými nechýba
ani bohatá fotodokumentácia. Publikácia obsahuje dostatočné prvky prevencie proti škodlivým
závislostiam na pozadí prístupov vrcholových
športovcov k životu, čo je v Slovenskej republike
zjav nie každodenný. Aj preto je využitie projektu
veľmi vhodné pre rodiny, športové inštitúcie,
školy, knižnice, univerzity, ale i odbornú verejnosť
z oblasti psychológie, sociológie, ba pre širokú
laickú verejnosť.
Publikácia tiež približuje vzájomné spolužitie a spoluprácu so športovcami Dukly Praha, Dukly Liberec,
Dukly Plzeň, ale spomínajú sa i príklady dobrej spolupráce s ostatnými krajinami Višegrádská štvorka
a tými, ktoré sú združené vo Svetovej organizácii
armádneho športu. Pozoruhodné je, že J. Mazár
využíva pri tvorbe i pohľady ďalších významných
osobností, ktoré športu v Duklách a armádach
fandili a fandia. Osobitnú pozornosť dostali však
športovci, tréneri a funkcionári z Českej republiky,
ktorí prišli pomáhať rozvíjať šport Dukly B. Bystrica
v jej prvopočiatkoch, aby nakoniec v Dukle pod
Urpínom ostali natrvalo.
„Dukla je značka vysokej kvality. Dokonca sa
domnievam, že za hranicami je cenená oveľa viac
dukla sport
výročí
40 let armádního sportu
na Slovensku
|Štadión SNP na Štiavničkách – letecký pohľad
|Futbalisté Dukly
|Milan Kadlec – moderný päťboj
|Michal Martikán – vodný slalom
|Jozef Gönci – športová streľba
než doma. Úspechy „ duklistov“ sú svetoznáme. Mal
som to šťastie, že mi život dovolil osobne sa rozprávať
s takými osobnosťami svetového športu akými nesporne boli Emil Zátopek, Josef Masopust, Zdeněk Nehoda,
Jozef Plachý či ďalší. Nakoniec, v Dukle Banská
Bystrica som sám slúžil v rokoch 1969–1970 čo veľmi
poznačilo môj vzťah k tomuto armádnemu celku.
Načo tajiť, už od detstva som obdivoval hlavne futbalovú Duklu Praha, úspechy jej futbalistov v Amerike
a vtedajšom EPM, mená Masopusta, Pluskala, Nováka,
Kučeru, ale aj Koubu, Šafránka, Čadka, neskôr Vízka,
Nehodu, Štambachra a ďalších ostanú natrvalo
zapísané aj v mojej pamäti. Ešte jedno meno musím
v tejto súvislosti vysloviť. Ota Pavel. Jeho tvorba mi
vystlala cestu do žurnalistickej budúcnosti. Zrejme
tam niekde treba hľadať vlásočnice korienkov myšlienky, ktorú sa snažím šíriť svetom: Dukla je veľká
učiteľka národov športu. Dukla dýchala a dýcha fair
play, medailami, pohármi, rekordmi, dresmi šampiónov svetového kalibru. Viem, sú v Českej a Slovenskej
republike iné publikácie a športové chrámy, ale pre
mňa osobne je Dukla najdrahšia a najvzácnejšia. Len
ten, kto v nej pôsobil a pôsobí dokáže pochopiť silu
jej vnútra, ducha jej veľkosti. Odložil, Jungwirtovci,
Moravčík, Skobla a mnohí už menovaní i nemenovaní
mi pomohli svojimi výkonmi, svojimi životmi skrášliť
učenie o dokonalosti o veľkosti Dukly v súvislostiach.
Osobne by ma veľmi potešilo ak by prijala pozvanie
túto knižku pokrstiť pani Dana Zátopková“ – vyznal
sa autor knižky „Naša Dukla pod Urpínom“ Jozef
Mazár banskobystrickej verejnosti prostredníctvom
internetovej stránky.|
15
veslování
dukla sport
|Osmiveslice Dukly
DUKLA pokořila
mistry světa
Výsledky
veslování
Muži:
Skif (Jarní skulérský závod Rösslera-Ořovského):
1. Řepa 7:45,58,
2. Lachman (oba Slavia Praha) 7:53,73,
3. Vitásek (Dukla Praha) 7:58,22.
|Vyhlášení Primátorek
text a foto: Ivana Roháčková
Osmiveslice(Primátorky):
1. Dukla Praha (Synek, Hanák, Doleček, Schindler,
Makovička, Chalupa, Karas, Friedberger, korm.
Hejdušek) 5:43,69,
2. Německo (Menninger, Eichner, Siemes,
Tebrügge, Schulte, Engelmann, Stüer, Heidicker,
korm. Thiede) 5:49,34,
3. Dukla/Olomouc/Beroun (J. Vetešník, O. Vetešník, Vraštil, Kopáč, Horváth, Gruber, Bruncvík,
Neffe, korm. Havel) 5:51,93.
České mistrovství na
text: Ivana Roháčková z podkladů Filipa Koudely
foto: Filip Koudela
|Michal Opravil a Jiří Zejda
Světu
|David Jirka, Jakub Hanák, |Václav Chalupa
Tomáš Karas a Petr Vitásek
a Milan Doleček
J
ako vždy se první červnový víkend konaly už
94. Primátorky. Na tradiční dráze s vyšehradskou zatáčkou startoval soupeř pro české osmiveslice skutečně bájný, osmiveslice úřadujících
mistrů světa z Německa. Tip na vítěze byl víc než
jasný, prostě mistři světa byli těžcí favorité. Už
během rozjížděk a semifinálových jízd se potvrzovala role favoritů veslařů z Německa. Ale finálový závod dopadl jinak, naše první loď sestavená z nejlepších českých veslařů současnosti
(Ondřej Synek – veslovod, Jakub Hanák, Milan
Doleček, Jan Schindler, Jakub Makovička, Václav
Chalupa, Tomáš Karas, Jakub Friedberger a kormidelník Oldřich Hejdušek) nedala německé
posádce (v sestavě Menninger, Eichner, Siemes,
Tebrügge, Schulte, Engelmann, Stüer, Heidicker, korm. Thiede) vůbec šanci. Naše posádka
do bójek vyznačující zatáčku neztratila proti
německé lodi ani metr a po zatáčce si vytvořila
důležitý náskok, který do cíle ještě zvětšila
na víc než šest vteřin. České veslování se tak
před domácím publikem předvedlo v nejlepším
světle. Pražský závod vždy vyhrála česká loď,
tedy tradiční vítěz. Osmiveslice Dukly zvítězila
po osmadvacáté za sebou a devětačtyřicetiletý
kormidelník Oldřich Hejdušek si připsal jubilejní
dvacáté prvenství.|
Výsledky
Muži:
Dvojskif: 1. M. Doleček, Chalupa (Dukla Praha)
6:27,71, 3. Zejda, Opravil (Dukla Praha) 6:42,09
Dvojskif lehkých vah: 1. J. Vetešník, O. Vetešník
(Dukla Praha) 6:35,61
Párová čtyřka: 1. Vitásek, Karas, Hanák, Jirka
(Dukla Praha) 5:51,07
Čtyřka bez korm.: 1. Vraštil, J. Kopáč, Straka,
Čabla (Dukla Praha) 6:19,43
Čtyřka bez korm. lehkých vah: 1. Vraštil,
J. Kopáč, Straka, Čabla (Dukla Praha) 6:26,50
Čtyřka s korm.: 1. Opravil, Zof, Friedberger,
Patera, Telenský (Dukla Praha I) 6:29,18,
3. Šimon, Dvořáček, Zejda, Mavrátil, Hroník
(Dukla Praha II) 6:54,70
V
jihočeské Třeboni u populárního rybníku Svět,
se sešli veslaři, aby si rozdělili tituly mistrů
republiky. Šampionát se na jihu Čech konal kvůli
tomu, že v Račicích byly v plném proudu přípravy
na MS juniorů v rychlostní kanoistice. Na startu
chyběly přední české posádky Dukly Praha, protože
využily časového prostoru před MS v Mnichově
a odjely trénovat do hor Švýcarska a Itálie. Hlavním tahákem mistrovství byl závod osmiveslic,
kde se snažila loď závodníků Bohemians Praha,
16
vítězové amatérských osem při Primátorkách,
porazit osmiveslici Dukly Praha sestavenou vesměs
ze závodníků lehkých vah. Překvapení se nekonalo,
Dukla i v „lehkém“ složení vyhrála. Mistrovský titul
za dvojskif mužů v Třeboni má v letošní sezoně nově
složená posádka Václav Chalupa, Milan Doleček
a za dvojskif lehké váhy brali zlato bratři Vetešníkové. Párovou čtyřku vyhráli podle očekávání David
Jirka, Jakub Hanák, Tomáš Karas, Petr Vitásek.|
Osmiveslice: 1. Dukla Praha (Vraštil, J. Kopáč,
Straka, Čabla, Opravil, Zof, Friedberger, Patera,
Hejdušek) 5:42,80
Ženy:
Dvojskif: 2. Neffeová, Vrceníková (Dukla Praha)
7:29,13
Osmiveslice: 1. Blesk/Dukla/Bohemians/
Otrokovice (Merunková, Martincová, Žižková,
Vyhnánková, Škvorová, Šulcová, Zedníková,
Nohýnková, Grecmanová) 6:53,67
veslování / jubilanti
dukla sport
JUBILANTI
text: Arnošt Šulc
Synek
králem poháru
S
kifař Ondřej Synek se stal podruhé celkovým
vítězem Světového poháru!
Triumf si zajistil třetím místem v Lucernu.
Zde se jelo, jak už bývá tradicí, poslední kolo
Světového poháru. Tento závod je posledním
před mistrovstvím světa.
Poprvé získal Ondřej Synek vítězství ve Světovém poháru v roce 2005, o dva roky dříve také
vyhrál SP, ale ve dvojskifu. Předchozí závody
Světového poháru v Linci a Amsterodamu
vyhrál a už postupem do finále na jezeře Rotsee
si prakticky pojistil celkové prvenství. V Lucernu nevyhrál možná proto, že změnil taktiku
jízdy. V předchozích závodech SP předčil soupeře drtivým závěrem, tentokrát začal stylem
start-cíl. Bohužel vlastní tempo a čtveřici
dotírajících soupeřů nevydržel a dostrkal loď
do cíle jako třetí. Bronz ze závodů ještě přidala
párová čtyřka David Jirka, Jakub Hanák, Tomáš
Karas a Petr Vitásek, kteří boj o zlato prohráli až
ve finiši s Ruskem a Francií. Třetí duklácká loď
ve finále, čtyřka bez kormidelníka ve složení
Michal Horváth, Jan Gruber, Milan Bruncvík,
Karel Neffe, skončila pátá. Na lucernském
závodišti šlo nejen o vítězství, ale i umístění
do jedenáctého místa a postupem na mistrovství světa mít možnost bojovat i o nominaci
na olympijské hry v Pekingu. Tuto možnost si
také vyjeli devátým místem v lehkém dvojskifu
bratři Jan a Ondřej Vetešníkové a dvojka bez
kormidelníka Jan Schindler s Jakubem Makovičkou, kteří obsadili osmé místo. Říká se, a minulý
rok to potvrdil výsledek párové čtyřky, že vítěz
z Lucernu pak prohraje na MS!|
text: Ivana Roháčková
foto: archiv ASC DUKLA
Ve třetím čtvrtletí tohoto roku oslavili nebo
oslaví vzácné životní jubileum další významné
osobnosti – sportovci, trenéři a funkcionáři
armádního sportu:
Mgr. Jan POSPÍŠIL, nar. 2. 7. 1947, atletika. Bývalý úspěšný desetibojař, trenér Jana Železného,
manažer předních světových atletů. Uznávaný
odborník v oblasti fyzické přípravy.
Josef VACENOVSKÝ, nar. 9. 7. 1937, fotbal. Člen
fotbalové Dukly v její nejslavnější éře. 1 x reprezentoval, po ukončení kariéry hrál v Belgii a jako hrající
trenér v Benešově.
Mgr. Václav FIŠER, nar. 9. 7. 1947, atletika. Mnohonásobný mistr republiky ve skoku dalekém a trojskoku. V Dukle Praha od r. 1969 do r. 1979 jako závodník a do roku 1997 jako trenér a šéftrenér. Účastník
OH 1972. Šéftrenér České atletické reprezentace.
Vladimír STIBOŘÍK, nar. 28. 7. 1927, sportovní
střelba. Od r. 1955 do roku 1990 v ÚDA, Dukle Praha
a Dukle Plzeň jako závodník, trenér a šéftrenér.
Stříbrný medailista MS 1958 a ME 1959 ve střelbě z armádní pušky družstev. Účastník OH 1960
(6. místo) a OH 1964. Průkopník střelby na běžící
terč.
Mgr. Jaroslav HOLÍK, nar. 3. 8. 1942, lední hokej.
Legendární postava jihlavské DUKLY s 142 reprezentačními starty. V Dukle Jihlava působil 18 let jako
hráč a trenér. Bronzový medailista ZOH 1972, mistr
světa v r. 1972 a mistr Evropy v r. 1971. Jako trenér
reprezentační „dvacítky“ mistrem světa v letech
2000 a 2001.
Vladimír HUBÁČEK, nar. 20. 8. 1932, motorismus.
16násobný mistr republiky v automobilových soutěžích a závodech.
PhDr. Otto JANOUŠEK, nar. 12. 9. 1932, funkcionář.
Významný pracovník armádního sportu sedmdesátých až devadesátých let minulého století. V letech
1974 až 1987 náčelník ASS DUKLA Liberec, v letech
1988 až 1990 náčelník SVS MO a v letech 1991 až
1994 náčelník STVS MO.
Dana ZÁTOPKOVÁ, nar. 19. 9. 1922, atletika. Vítězka OH 1952 v hodu oštěpem, stříbrná na OH 1956
a mistryně Evropy v letech 1954 a 1958. Držitelka
svět. rekordu (1958 – 55,73). Dosud aktivní členka
Českého klubu olympioniků.
Jaroslav MIŠÁK, nar. 29. 9. 1947, funkcionář.
Od r. 1977 dosud odborný pracovník úseku nemovité infrastruktury v Dukle Liberec.
Do druhého čísla magazínu DuklaSport se nedostalo šest osobností armádního sportu, údaje o nich
se podařilo získat až po uzávěrce. Zde jsou jejich
jména a charakteristiky:
František VORLÍČEK, nar. 3. 3. 1947, lední hokej.
V letech 1966 až 1977 199 x v jihlavském dresu
s 52 brankami. Později trenér mládeže a celků výk.
sportu.
Jitka MAROUŠKOVÁ, nar. 3. 3. 1947. Dlouholetá
pracovnice ACTVS a ASC DUKLA. Frontmanka skupiny COUNTRY LADIES.
Ing. Ivo SKOTÁK, nar. 12. 3. 1942, parašutismus.
Úspěšný trenér prostějovské Dukly a reprezentačního družstva.
Pavel KŘÍŽEK, nar. 31. 3. 1942, lední hokej. Legendární masér jihlavské Dukly (od r.1966) a reprezentace.
jubilanti armádního sportu
ARMÁDNÍHO SPORTU
Ivan NOVÁK, nar. 5. 6. 1942, fotbal. Trojnásobný
reprezentant, stoper slavné éry pražské Dukly.
Po ukončení kariéry trenér mládeže.
Rudolf ŠLAMBERA, nar. 22. 6. 1942. Dlouholetý
pracovník CASRI Praha.
Doc. PhDr. Jan BĚLKA, CSc., nar. 7. 3. 1932.
Významný tělovýchovný pedagog a pracovník vědy
a výzkumu v CASRI Praha.
PhDr. Bořivoj DVORSKÝ, nar. 21. 8.1927, věda
a výzkum. Dlouholetý pracovník metodiky tréninku
v Dukle Liberec, později pracovník vědy a výzkumu
v CASRI Praha.
JUDr. Václav SAMEK, nar. 30. 8. 1947, fotbal.
Kapitán juniorských mistrů Evropy v r. 1972, 11 x
reprezentoval. I přes menší postavu houževnatý
a kvalitní stoper pražské Dukly a reprezentace.
Jaroslav ŠOUREK, nar. 7. 9. 1927, atletika. V ATK,
ÚDA a DUKLE Praha od r. 1950 do r. 1963. 4 x reprezentoval, 10 x se stal mistrem republiky v silničním
běhu a maratonu. Účastník OH 1952 v maratonu.
|Vladimíru Stiboříkovi poblahopřáli k jeho „80“ od leva:
Arnošt Šulc, Bohumil Cvachovec, Petr Svoboda,
Jaroslav Priščák, olymp. vítěz Jan Kůrka,
(jubilant Vladimír Stibořík), Pavel Bittner,
Bohumír Pokorný, olymp. vítěz Miroslav Varga a Petr Lakomý
17
osobnost
dukla sport
Oštěpařka
s „armádními“ geny
Devatenácté září roku 1922 je
významným datem světového sportu.
Právě tento den přišli na svět Dana
a Emil Zátopkovi, držitelé pěti zlatých
olympijských medailí a desítek dalších
sportovních i lidských úspěchů. Ale
kdo z nich je vlastně starší? „O tom se
hovořilo až na naší svatbě,“ s úsměvem
vzpomíná i po letech Dana Zátopková.
1
2
3
Velká dáma
Dana Zátopková
světové atletiky
„Paní Ingrová, v kolik hodin se Danéška narodila,“
ptala se paní Zátopková naší mamky.
„V sedm hodin ráno,“ přiznala.
„Tož to je náš Emilek starší, ten se narodil brzo po
půlnoci,“ tvrdila přesvědčivě paní Zátopková. „ Emil
však sám přiznal, že si to jeho maminka nemohla
pamatovat. Ona měla osm dětí a občas si pletla
i jejich jména. Ale svým ujištěním tak chtěla Emilkovi
zajistit rodinný primát,“ říká žena, která je dodnes
velkou dámou světového sportu a nic na tom nemění blížící se výročí jejích pětaosmdesátin.
Život slavné oštěpařky je pevně svázaný se „zeleným suknem“, vždyť řadu let prožila v kasárnách,
její otec to dotáhl na plukovníka, tak jako její „Ťopek“, jak stále něžně říká Emilovi. Ale sama Dana
Zátopková nikdy nebyla v armádě, jen nesmírně
ráda vzpomíná na roky prožité v celku ÚDA (Ústředním domě armády), předchůdci dnešní Dukly, jako
civilní zaměstnankyně.
Legionářská anabáze
O Daně Zátopové už bylo téměř všechno napsáno
a bude se nyní, při jejím výročí, stále oprašovat.
Spolu jsme už také připravili desítky rozhovorů
a prožili stovky besed. Co tedy vymyslet pro DuklaSport? „Víš, že jsem ještě nikdy nevyprávěla o svých
armádních genech, to se pro vojenský časopis určitě
hodí,“ rozzářila se Dana při našem letním povídání
v Zátopkovském sídle v Tróji.
„Legionářskou anabázi jsem od taťky mnohokrát
slyšela a stále si jeho vyprávění podrobně pamatuji,“
ujišťovala mě Dana. „Naši se brali dva týdny před
začátkem I. světové války. Taťka musel narukovat
a mamce na čtyři roky zmizel. Hned po pár měsících
byl na ruské frontě těžce zraněný, střelený do prsou
těsně vedle srdce. V 15stupňovém mrazu přežil, prý
snad právě proto. Ruská sanita ho jako oficíra odvezla
do lazaretu. Tam ho dali jakž takž dohromady a odvez-
18
li do zajateckého tábora. Taťkovi se ale přitížilo. Díky
doktorce Alexandře, to jméno si celý život pamatoval,
se dostal na rentgen do Moskvy. Tam zjistili, že kulka
uvízla v těle pod žebrem, a tak taťku operovali a on si
tu kulku po letech přivezl domů.
V zajateckém táboře někde u Oděsy se pak nechal
naverbovat do srbské armády, jen aby mohl bojovat
proti Rakousko-Uhersku. Nakonec v roce 1918 odešel
ze Srbska do Francie. Domů se vrátil jako kapitán
francouzských legií.“
Návrat Antonína Ingra byl radostným šokem pro
všechny jeho blízké, kteří si již mysleli, že svému
ruskému zranění podlehl. Ještě dva roky potom byl
armádním kurýrem mezi Francií a Československem.
Pak už se chtěl usadit a zůstat doma. Na svět přišli
jeho tři potomci. V roce 1921 se narodil Vladimír,
o rok později Dana a za další rok Mirek.
Roky ve Fryštátě
I když Ingrovi měli pevná pouta ke Slovácku,
stěhovali se za hlavou rodiny do Fryštátu, dnešní
součásti Karviné, kam byl kapitán Ingr převelený
k pohraničnímu praporu. „Na mládí a armádu mám
dodnes krásné vzpomínky. Rodiny důstojníků se ve
Fryštátu nastěhovaly do Larišova zámku a proto mě
vždy písnička Jarka Nohavici z Těšínska vezme u srdce,“ přiznává Dana i dnes.
„Jako děti jsme chodili přes park do Lázní Darkov,
tam měli nejlepší párky na světě. Při návštěvě Karviné
asi před 20 lety mi ukázali i fotografii, kde jako malá
holčička ve slováckém kroji vítám prezidenta Masaryka. Ve Fryštátu jsme doslova splynuli s kasárenským
životem, nosili jsme vojákům buchty a oni nás za to
vozili na koních. Zvlášť jsme milovali poníka Barona,
který vozil plukovní buben.
Přímo v kasárnách jsme potom bydleli i v Olomouci
a také v Hradišti, kde už taťka jako podplukovník velel
pluku místních pěšáků.
Kasárnami se denně při budíčku i večerce rozléhala
trubka, dodnes mám v uších jejich melodie. Pluk měl
i svoji výbornou cimbálovku. Přímo v kasárnách také
nechal taťka postavit tenisový kurt a tam jsem udělala
první sportovní krůčky.“
Léta okupace
Až německá okupace vystěhovala rodinu již plukovníka Ingra z uherskohradišťských kasáren, to už
Dana chodila do gymnázia. Po rozpuštění Sokola se
stala jejím sportem číslo „1“ házená, o atletice ještě
neměla ani potuchu.
„Brzy po obsazení Československa si však pro taťku
přišlo gestapo. Byli jsme totiž pokládáni za příbuzné
gen. Ingra, který s prezidentem Benešem emigroval
do Anglie. Po Dachau nám přišel pohled i z Buchenwaldu, odkud snad taťkovi pomohl osobně generál
Eliáš,“ vzpomíná Dana Zátopková. Němci plukovníka
Ingra pustili ze Špilberku, kam putoval z Buchenwaldu, jen na chvíli. To už jeho dcera odmaturovala
a pracovala ve vozové službě na dráze, což ji prý
zachránilo od transportu do Německa na nucené
práce.
Koncem války Němci plk. Ingra opět zatkli. Z vězení v Přerově ho zachránili partyzáni a potom jeho
kamarád z pivovaru. Do Buchlovic se vrátil na dámském kole jeho služky. Po válce opět nastoupil
k pluku v Hradišti, ale jeho vojenská kariéra skončila po únoru 1948. Stále se nad ním vznášel stín
jmenovce gen. Ingra, kterého i komunisté spojovali
s jeho rodinou. To už dcera Dana byla s házenkářkami Slovácké Slavie mistryní republiky a pokračovala
ve studiu na vysoké škole v Brně.
Atletické začátky
Ke královně sportů se tehdy ještě Dana Ingrová
dostala náhodně. Její kamarádka „Vlastůvka“,
tak jí Dana dodnes říká, potřebovala k zápočtu
osobnost
dukla sport
4
7
6
8
3
10
9
1 / Na memoriálu Josefa Odložila převzala Dana Zátopková čestný diplom
2 a 3 / Slavná oštěpařka v dresu ÚDA
4 / S manželem na výstavě sportovních úspěchů
5 / Slovácká svatba v Hradišti
6 / Nejslavnější smeták vyrobil Emil z oštěpu, kterým Dana překonala světový rekord
z vrhačských disciplín alespoň jednu soupeřku,
a tak přemluvila Danu. Ta absolvovala s oštěpem jen
jeden hod, ale byl z toho šok, výkon téměř 34 metry,
tehdy u nás senzační výsledek. To se psal rok 1946.
Danu hned zlanařil Vysokoškolský sport Brno a za
týden jela v doprovodu „Vlastůvky“ na mistrovství
do Prahy a vyhrála i když jen výkonem něco přes
32 metry. Také za rok zvítězila při dalším mistrovství v Bruntále, ale opět jen hodem kolem 32 m.
Po absolvování vysoké školy to byla zase „Vlastůvka“, která Danu přemluvila aby se vrátila domů,
na Slovácko. První ze 17 československých rekordů
vytvořila v roce 1948 ve Zlíně výkonem 38,07 m.
„Ten jsem hodila oštěpem, kterému se říkalo
‚tryskáč‘. K rekordu mi přišel gratulovat tehdy už
slavný Emil Zátopek, který na stejných závodech
zaběhl rekord na tři kilometry. To byl hlavní běh mítinku, další soutěže byly jen křovím pro Zátopka, včetně
mého oštěpu. S kytkou a gratulací Emilovi k rekordu
vybrali mne,“ přiznává Dana.
„Zelené sukno“ osudem Dany
Emil byl voják. Po absolvování Baťovy školy práce ve
Zlíně přešel na Vojenskou akademii do Hranic, to byl
jeho jediný sportovní přestup. Od té doby reprezentoval jen armádní sport. „Před rekordním závodem ve
Zlíně jsem Emila neznala. Jiskra mezi námi přeskočila
až o několik měsíců později při cestě autobusem do
Bratislavy. Pořád mě moc chválil jak pěkně zpívám
slovácké písničky a při zpáteční cestě už seděl vedle
mne. Při zastávce v Lanžhotu mu zahráli muzikanti
sólo a Emil si vybral mne. Však také za to dostal od
Adély Macháčkové, které si něj dělala trochu právo,
pěknou facku. Emil byl velkou hvězdou olympijské
nominace na Hry do Londýna a já se také moc snažila
splnit limit,“ ráda i po letech vzpomíná Dana.
Při boji s limitem jí zase pomohla „Vlastůvka“.
Stoupla si při závodech na metu 40 m a křičela, že
11
7 / Před muzeem MOV v Lausanne odhalila Dana Zátopková pomník svému „Ťopkovi“
8 / Tož, Dano na zdraví a ještě dlouhá léta
9 / Rodinná pohoda v Tróji ještě s Emilem a jezevčíkem Kubou
10 / S Janem Železným si má Dana vždy o čem povídat
11 / Dana Zátopková a ředitel ASC DUKLA Jaroslav Priščák
ji musí trefit, jinak, že je srab. Dana „čtyřicítku“
opravdu překonala a „Vlastůvka“ to ve zdraví
přežila. V Londýně potom byla Dana sedmá za výkon
39,64 m. Byla unešená skvělou atmosférou první
poválečné olympiády. Tu pro ni ještě umocnil Emil
skvělým zlatem z běhu na 10 000 m a v dešti a blátu
vydřeném stříbru z poloviční tratě po dramatické
bitvě s Belgičanem Gastonem Reifem.
Slavná svatba
Emil požádal Danu o ruku již na jaře roku 1948.
Bylo to na dost nezvyklém místě, oba seděli na lípě
a trhali květy. V Londýně si z chudičkého kapesného
koupili snubní prstýnky. Po olympiádě se už Emil
často objevoval ve Zlíně a plk. Ingr ani netušil,
že mu Dana přivede domů zase vojáka, tehdy už
slavného Emila Zátopka. Však to také dceři trochu
rozmlouval, že život se slavným sportovcem nebude
žádný med. To ještě ani netušil, že neméně slavnou
bude i jeho dcera.
První návštěva u Ingrů dopadla nad očekávání.
„Emil na to šel šikovně přes tchýni. S mamkou dělal
palačinky, předváděl svoji zručnost a vůbec nevadilo,
že pár placek skončilo na podlaze. S taťkou potom ve
sklepě stáčeli rybízové víno a ten ho vzal na milost.
Slovácká svatba to je velká sláva a my měli velkou
rodinu. Emil asistoval i při výrobě koláčků. Běhal
s nimi na velké fošně k pekaři a zpátky. Pár jich
vždycky ztratil, a tak za ním nakonec běhala tlupa
kluků i psů. Do kostela jsem sice šla s rozbitými koleny
z házené, málem jsem si ani neklekla, ale všechno
dopadlo dobře a dotáhli jsme to s Ťopkem až ke zlaté
svatbě,“ vzpomíná s dojetím Dana Zátopková.
Svatba málem připravila Zátopka o armádní stejnokroj. Jako důstojník musel mít svolení ke svatbě
od Ministerstva národní obrany. Moc mu ho však
nechtěli dát, že prý je Dana z nespolehlivé rodiny.
Stále se nad její rodinou vznášel stín jmenovce
gen. Ingra. „Nakonec Emil svolení dostal a já vyfasovala do života tankistu, spíš běhajícího vojáka,“
dodává Dana.
K rekordům a medailím
Všechny slavné medaile Dana získala už jako Zátopková, však to také Emil rád zdůrazňoval. „Z medailí
mám nejraději tu zlatou olympijskou z Helsinek
a hned za ní zlato z ME v Bernu o dva roky později.
To snad byl pro všechny důkaz, že vítězství ve Finsku
nebyla náhoda, nebo hod z nadšení nad Emilovým
vítězstvím v běhu na 5 000 m, jak si vymysleli někteří
novináři, které Emil rád citoval. Vždy jsem mu říkala
ať tedy jde na Vaclavák, nadchne tam nějakou děvčicu, a ta ať vyhraje olympiádu,“ trochu se durdí
Dana i dnes. Má však ráda i některé další medaile.
„Završením sezony 1958, ve které jsem vyhrála všech
19 závodů, bylo suverénní vítězství při ME ve Stockholmu. A nemohu zapomenout ani na stříbro z olympiády
v Římě 1960. To už byl Emil dva roky v atletickém
důchodu a já ještě přivezla medaili. Moc ráda také
vzpomínám na roky v ÚDA, na tři evropské a jeden světový rekord. Ten vlastně pomyslně platí dodnes. Výkon
55,73 ze Strahova v r. 1958 byl posledním světovým
rekordem dosaženým dřevěným oštěpem,“ připomněla Dana jen ve stručnosti své největší úspěchy.
Dana Zátopková je a navždy zůstane jednou
z největších osobností světového, českého
i našeho armádního sportu. K jejímu krásnému
výročí jí přeje redakce DuklaSportu hodně zdraví,
štěstí, spokojenosti ve velkém kruhu své rodiny
i přátel a věrných fanoušků z celého světa.|
text a foto: František Macák a jeho archiv
19
osobnost
5
ze života TJ
dukla sport
Volejbal
|Zdenka Dandová,
předsedkyně oddílu volejbalu
se hraje i v Praze!
text: Pavel Nekola
foto: Cyril Schejbal
volejbal
Mnoho lidí možná ani
netuší, že volejbal v Dukle
nezastupuje pouze známý
liberecký klub, kde se tento
sport pěstuje na vrcholové
úrovni, ale i oddíl, který
je už padesát pět let
součástí Dukly Praha.
Vznikl totiž už v roce 1952
na základě výzvy Ústřední
rady odborů pro vytváření
sportovních kolektivů
pracujících. V současné
době se volejbal v pražské
Dukle provozuje pouze
na výkonnostní úrovni,
ale v minulosti měl oddíl
období, kdy zejména
v mládežnických
kategoriích dosahoval
skvělých úspěchů
i v celostátním měřítku.
20
V
čele oddílu volejbalu stojí paní Zdenka Dandová.
Pracuje jako biochemická laborantka v Ústavu
hematologie a krevní transfuze v Praze a volejbal je
její velkou životní vášní. Původně však hrála basketbal
a k odbíjené se dostala až v osmnácti letech, kdy ji její
kamarádka oslovila s nabídkou přejít do volejbalového
oddílu pražské Slavie. Tam vydržela až do roku 1968,
kdy přestoupila do Dukly Praha, a zde tedy již téměř
čtyřicet let působí nejen jako hráčka, ale i jako trenérka, rozhodčí a v neposlední řadě i jako funkcionářka.
Zdenka Dandová se předsedkyní oddílu volejbalu
TJ Dukla Praha stala před deseti lety. V té době hrozil
tomuto sportu v Dukle zánik, protože tehdejší výbor
oddílu nepracoval příliš zodpovědně. Tajemník jednoty, jímž byl tenkrát bývalý atlet Dukly Miloš Tomis, měl
však šťastný nápad přesvědčit paní Dandovou, aby se
postavila do čela dukláckého volejbalu, a chmury, které se nad oddílem stahovaly, byly postupně zažehnány.
Volejbal tedy dál do Dukly patří, a i když v současnosti
náleží k menším oddílům, které nemají návaznost
na vrcholový sport reprezentovaný Armádním sportovním centrem DUKLA, jeho význam v rámci tělovýchovné jednoty rozhodně není zanedbatelný.
Jak jste se dostala zrovna do Dukly?
„Úplně náhodou. Znáte to – někoho potkáte, on vám
řekne, že v družstvu, kde hraje, zrovna potřebují novou
hráčku, a nabídne vám přestup, vy váháte, protože
zpočátku se vám nikam přestupovat nechce a je to navíc
hrozně daleko, ale pak se necháte přemluvit, jdete se
podívat na trénink a zjistíte, že je tam nejen výborná
parta, ale i skvělé podmínky vytvářené tělovýchovnou
jednotou, zalíbí se vám tam a už zůstanete… Ta parta
v Dukle vždycky byla a i nyní je skvělá, ale tehdy tu navíc
byla úžasná atmosféra, o které se nám dneska už jenom
sní. My jsme na těch kurtech opravdu doslova žili, protože
jsme tam nejen trénovali a hráli zápasy, ale pěstovali
jsme tam i společenský život. Ten teď tak trošku zašel
na úbytě, ale to je dáno rozdílem mezi tehdejší a dnešní
dobou.“
Struktura oddílu byla v té době asi trochu jiná než
dnes, že?
„V době mého příchodu do Dukly tu byla velká mládežnická základna, vlastně převážná část členů oddílu byla
v mládežnickém věku. Kromě toho tu byla tři družstva
dospělých, dvě ženská a jedno mužské. Seniorská
družstva vznikala postupně především proto, aby dospívající mládež měla kde dál hrát. V Dukle samozřejmě
zůstali jen někteří, pro některé to bylo málo a pro některé
zase až moc, protože přechod z mládežnických věkových
kategorií do seniorských družstev je ve všech sportech
obtížný a mladí se po postupu mezi dospělé musí vždycky ještě hodně učit. Ale návaznost tady byla a to bylo
důležité.“
Můžete vzpomenout úspěchů, jichž dukelští volejbaloví mládežníci dosáhli?
„Některá mládežnická družstva Dukly byla skutečně velmi úspěšná. Například v roce 1967 se tehdejší družstvo
ze života TJ
dukla sport
Tím se dostáváme k seniorskému volejbalu v Dukle.
„První družstvo žen hrálo v letech 1969 až 1987 stabilně 2. národní ligu a v roce 1973 startovalo dokonce
|Volejbalové družstvo žen TJ Dukla Praha
v 1. národní lize, tehdy druhé nejvyšší soutěži. Trénovali
je Oldřich Dolejš a Zdeněk Pazdera, vedoucím družstva
byl Radek Laušman. Podpora volejbalu však postupně
slábla a na tak kvalitní soutěž pak už nestačily peníze,
takže v roce 1988 celé družstvo přešlo i se svojí trenérkou Sašou Bloudkovou do Tesly Žižkov, kde děvčata
získala lepší zajištění. Ze zbylých hráček se pak v Dukle
zformovala dvě nová družstva, která se přihlásila
do soutěží Pražského volejbalového svazu.
Družstvo mužů již momentálně v Dukle nemáme.
Hrávalo pražskou druhou třídu, ale v roce 1995, v době,
kdy nám pomalu přestávaly chodit dotace, zaniklo.
Ženám tahle nová situace nevadila, protože okamžitě
nastartovaly nový systém, začaly si vybírat příspěvky
a všechno si platily samy, ale muži tuto situaci neustáli
a Duklu opustili.“
Narazili jsme na otázku financí, a tak by se možná
slušelo připomenout, že ani výkonnostní sport
nelze provozovat zadarmo…
„Oddíl volejbalu vlastně žádnou dotaci nedostává, nám
se pouze vrací to, co vložíme do jednoty jako naše členské příspěvky. Já pak předběžně spočítám, jaké budeme
mít na sezonu výdaje, vyberu mimořádné příspěvky
a z nich pak čerpáme peníze například na pronájem
tělocvičen atd. Všechno si tedy platíme z vlastní kapsy.
Na druhé straně musím říci, že i když jsme v Dukle jako
malý oddíl na výkonnostní úrovni tak trochu stranou,
jednota se k nám macešsky nechová. Například nám
vychází vstříc v tom, že v zimě máme možnost chodit si
jednou týdně večer zatrénovat do haly na Julisce.“
Jakým způsobem získáváte do Dukly nové hráčky?
„Jsou v podstatě tři možnosti – buď s pomocí našich
známých, kteří nám občas na někoho dají tip, nebo
prostřednictvím internetu, kam lze dát inzerát, že
potřebujeme doplnit družstvo žen třeba o blokařku či
smečařku, a pak také některé naše hráčky mají dcery,
které hrají volejbal a které nám mohou v případě potřeby vypomoci.
Volejbal je technicky velmi náročná hra a trvá poměrně
dost dlouho, než ze začátečníka vyroste hotový hráč.
A protože dneska se mládežnická družstva nejen v Praze,
ale v celé republice značně zredukovala, jelikož ‚dělat‘
mládež není příliš populární, je získání kvalitní hráčky
poměrně dost obtížný proces.“
Už jsme se zmínili o struktuře oddílu, můžete tuto
informaci ještě doplnit?
„V čele oddílu stojí pětičlenný výbor. Pokud jde o členskou základnu, ještě nedávno jsme měli celkem třicet
Zahrajete si vy sama ještě volejbal?
„Nastupuji za naše ‚béčko‘, které je zajímavé tím, že drží
primát družstva s nejvyšším věkovým průměrem v Praze.
Samozřejmě že příliš často nevyhráváme, ale to nám ani
moc nevadí. Těšíme se hlavně na to, že se sejdeme a že
si zahrajeme. Po tréninku nebo po zápase si pak jdeme
společně někam sednout a hřeje nás pocit, jak je fajn,
že vůbec ještě můžeme aktivně sportovat. V tom je totiž
právě kouzlo volejbalu, který, pokud vám slouží zdraví,
můžete na nižší úrovni provozovat řadu let.“
Vaše mistrovská sezona je vlastně rozdělena do čtyř
měsíců, podzimní část se odehraje v srpnu a v září
a jarní v květnu a v červnu, ale co děláte v mezidobí?
„V zimě chodíme do tělocvičny, ,áčko‘ do základní školy
na náměstí Svobody a ,béčko‘ do základní školy u vršovického nádraží, kde učí jedna z našich spoluhráček. Trénujeme asi dvakrát týdně, ale žádné soutěže nehrajeme,
pouze občas, když se domluvíme, se zúčastníme nějakého turnaje. V létě už tradičně – dvacet pět let – jezdíme do
Dřevěnice, nikoli však na známý volejbalový turnaj, ale
až po jeho skončení. Dřevěnice je obec, kde lidé volejbal
opravdu milují a k nám jsou úžasně vstřícní, protože nás
už znají a za poměrně malé poplatky nás nechají na tamních kurtech týden trénovat.“
Dosud jsme hovořili hlavně o radosti ze sportu, co
vás však v současné době nejvíc trápí?
„Už jsem se o tom zmínila. Jedná se o naše sportoviště,
volejbalové kurty v areálu na Prašném mostě, který
náleží Ministerstvu obrany České republiky a který Dukla
využívá už asi padesát let. V současné době víme, že
o ně na několik let přijdeme, protože zde bude umístěno
zázemí stavby části městského dopravního okruhu
Myslbekova – Pelc-Tyrolka. Asi to jinak nešlo, protože se
jedná o vyšší zájmy a ani ministerstvo nemůže zabrání
sportoviště nějak zamezit, nicméně nám to značně
komplikuje život. Zatím sice není jasné, kdy tato situace
|Z utkání 3. třídy Pražského přeboru Dukla Praha–Slovan Bohnice
pět členek, ale jedno družstvo, které bylo ryze rekreační, z oddílu odešlo, protože si vzhledem k nejistotě
naší existence na volejbalových kurtech na Prašném
mostě našlo v předstihu náhradní sportoviště. V současné době je nás tedy dvacet čtyři a jsme víceméně
podle věku rozděleny na dvě družstva. ‚Áčko‘ i ‚béčko‘
hrají soutěže Pražského volejbalového svazu, a to 3.,
respektive 4. třídu. Především omlazené a zkvalitněné
‚áčko‘ mělo letos vynikající sezonu, do poslední chvíle
bojovalo o postup a i když nakonec skončilo třetí,
má velkou perspektivu a šanci pokusit se postoupit
napřesrok, což by byl v silné konkurenci opravdu velký
úspěch.“
nastane, protože zahájení stavby má zpoždění, ale my už
teď máme pochopitelně velké starosti s tím, abychom si
našly náhradní kurty a aby byl volejbal v Dukle jako sport
vůbec zachován. Pozitivní je, že v rámci dobré spolupráce
s výborem jednoty nám její předseda Jiří Šimice přislíbil
v našem snažení maximální podporu.“
Přejme tedy volejbalistkám Dukly, aby se jim nové
sportoviště podařilo včas nalézt, jak s ohledem na
dobrou perspektivu jejich prvního družstva, tak
i proto, že volejbal přináší radost z pohybu i těm
dříve narozeným.|
21
ze života TJ
dorostenců stalo jak přeborníkem Prahy, tak i přeborníkem Československa a v tomtéž roce navíc vyhrálo
i II. Československé hry, které se konaly jednou za čtyři
roky. Tento tým, jenž trénoval Oldřich Zděnovec, vzorný
a zasloužilý trenér, pak o rok později skončil ve finále
přeboru České republiky druhý a v celostátním finále
třetí. Z jeho středu vzešlo několik vynikajících hráčů,
například Jan Buman a Karel Bruha.
Další velmi kvalitní chlapecké dorostenecké družstvo
se zformovalo o téměř dvacet let později a já měla to
velké štěstí, že jsem tyhle kluky mohla od roku 1985
vést. Dostala jsem do rukou výbornou partu a musím
říci, že chlapce volejbal tak zaujal, že bylo hrozně snadné s nimi dosáhnout poměrně slušných výsledků. Jako
mladší dorostenci se stali v roce 1988 přeborníky Prahy
a postoupili do přeboru republiky mladšího dorostu,
kde v tomtéž roce obsadili 5. místo. V letech 1989 až
1992 pak startovali v celostátní lize staršího dorostu
a prakticky hrávali většinou o třetí, nejvýše o čtvrté
místo. Přitom pro ně i pro mne to byl velký zápřah
– třikrát týdně jsme měli trénink a o sobotách a nedělích jsme hráli mistrovské zápasy. Jezdili jsme po celém
Československu a já na ně byla sama, protože jiní
trenéři k dispozici nebyli, ale moc nás to všechny bavilo
a to pak člověk problémy překonává snáze. I z téhle
party vzešli výborní hráči vrcholového volejbalu, třeba
Michal Satrapa a Petr Douda.
Velmi dobrých výsledků dosahovaly i dorostenky,
které v letech 1970 až 1985 pod vedením trenérů Václava Platzera a Jiřího Novotného hrály celostátní dorosteneckou ligu. Díky svým kvalitám pravidelně doplňovaly
nejen naše ženské družstvo, ale některá děvčata se
prosadila mnohem výš, třeba dlouholetá reprezentantka Československa Jitka Semecká.“
UNIASK ČR
dukla sport
texty: Miroslav Knopp a Arnošt Šulc
foto: Miroslav Knopp, Ivana Roháčková a Cyril Schejbal
UNIASK
armádní unie
ÚSPĚCH
VTJ JEŠTĚD LIBEREC
V
ýrazného úspěchu dosáhli fotbalisté Vojenské tělovýchovné jednoty Ještěd Liberec, kteří se v ukončeném fotbalovém ročníku 2006–2007 stali vítězem
I. A třídy a od září se budou utkávat s mužstvy krajského
přeboru Libereckého kraje.
Celková činnost fotbalového oddílu VTJ Ještěd Liberec stojí určitě za povšimnutí a je dokladem toho, že
i v nových podmínkách profesionální armády lze provozovat sport na velmi dobré výkonnostní úrovni. Pravdou
je, že to není vždy jednoduché, ale partě obětavých
funkcionářů ve spojení s úsilím a poctivým přístupem
hráčů se to podařilo a mohou se tak stát příkladem pro
ostatní sportovce u jiných útvarů AČR.
Dosažený výsledek je pro oddíl největším úspěchem
v jeho historii, trvající 30 let. Fotbalový oddíl VTJ
Ještěd Liberec byl založen v lednu roku 1977 a fotbalových soutěží pořádaných v rámci ČMFS se pravidelně
zúčastňuje od sezony 2000–2001. Po ukončení vojenské základní služby vedení oddílu dlouho zvažovalo
jednou neprohrálo a ztratilo body pouze za 3 remízy.
Také konečné skóre 129:22 dokládá jeho jednoznačnou
převahu v soutěži.
Do začátku sezony 2006–2007 vstupovalo mužstvo
jako nováček I. A třídy s cílem pohybovat se v čele soutěže a pokud se bude dařit, pokusit se o další postup,
tentokráte do krajského přeboru. Podzimní část soutěže mužstvo ukončilo na druhém – postupovém místě
se ztrátou 2 bodů za vedoucí Viktorií Dětřichov. Jarní
část soutěže začal náš tým výborně. Hned v prvním kole
se po vítězství nad Slovanem Frýdlant 9:0 probojovalo
do čela soutěže a toto místo přes drobná zakolísání
neopustilo až do konce soutěže a zaslouženě postoupilo do krajského přeboru Libereckého kraje.
Hráčský kádr současného „A“ mužstva tvoří z 95 %
vojáci z povolání. Tréninky a mistrovská utkání hraje
oddíl na hřišti sportovního areálu, který se nachází
v prostoru kasáren a je znám pod názvem „Sportovní
areál Svojsíkova“. Tento areál byl vybudován za finančního přispění města Liberec a kromě armády je využíván
i vybranými školami a ostatní civilní veřejností.
Fotbalový oddíl VTJ Ještěd Liberec to však není jen
„A“ mužstvo dospělých. Součástí oddílu je rovněž „B“
mužstvo dospělých hrající III. třídu, družstva mladší
a starší přípravky a také jedno družstvo mladších žáků
hrající okresní přebor.
Činnost občanského sdružení založená na členech
z řad vojáků z povolání není určitě jednoduchá. Přináší
však úspěchy a to nejen v oblasti sportovní ale i při
vytváření pozitivního obrazu o armádě. Přispívá také ke
zvyšování fyzické kondice vojáků z povolání, podílí se
na vytváření velmi dobrých vztahů ve vojenských kolektivech a v neposlední řadě chápe vedení oddílu svoji
činnost jako prevenci v oblasti sociálně negativních
jevů. Je jen škoda, že se doposud nepodařilo vytvořit
legislativně právní podmínky pro činnost těchto oddílů
v podmínkách AČR.|
IV. ROČNÍK MEMORIÁLU
MJR. ŠPATENKY
ze života
Mužstvo VTJ Ještěd Liberec:
První řada zleva: rtn.Andrej HANZLÍK, rtm. Josef HEGR, Tomáš
HOUDEK, pprap. Jindřich NOVÁK, rtn. Jan LANDYŠ, rtn. Jan KORDÍK,
rtn. Michal ŠOUN
Prostřední řada: asistent Josef ŠOUN, sekretář Jaroslav TŮMA,
Petr Polák, rtn. Marek ŘIČICA, rtn. Tomáš KNĚBORT, Michal JAROŠ,
předseda VTJ pplk. Ing. Radek ČERNÝ, předseda oddílu kopané
plk. Ing. Miroslav KNOPP
Poslední řada: pprap. Pavel TICHÝ, rtn. Petr HALAMA,
rtn. Michal ČÍVRNÝ, rtn. Jan REHÁČEK, rtm. Lukáš HALAMA, trenér
mjr. Ing. Petr RACHLICKÝ
zda je možné pokračovat v činnosti pouze s hráči z řad
vojáků z povolání a civilní veřejnosti. Nakonec bylo rozhodnuto o pokračování činnosti. Do fotbalové sezony
2004–2005 již nastoupilo konsolidované mužstvo bez
vojáků základní služby a s novým realizačním týmem.
Výsledkem bylo přesvědčivé vítězství v okresním
přeboru s náskokem 18 bodů a se skórem 102:34. Po
skončení této úspěšné sezony byl doplněn kádr úspěšného mužstva a posílen realizační tým. Jednoznačné
vítězství v I. B třídě v sezoně 2005–2006 a postup do
I. A třídy bylo pro vedení oddílu potvrzením správnosti
jeho rozhodnutí. V průběhu soutěže mužstvo ani
22
H
řiště Dukly Liberec hostilo 24. května 5 družstev,
účastníků IV. ročníku Memoriálu mjr. Karla ŠPATENKY v malé kopané. Účast v turnaji na poslední chvíli
zrušila družstva AŠK Dukly Trenčín a Úřadu provozu
a služeb MO. Nic to však neubralo na jeho kvalitě.
Úspěch z roku 2005 zopakovalo družstvo Ministerstva
obrany, skvěle dirigované Ladislavem Liszokem a stalo
se zaslouženým vítězem před družstvem Správy letiště
Pardubice, které svým výkonem příjemně překvapilo.
Na třetím místě skončilo družstvo 31. brigády radiační
a biologické ochrany reprezentované hráči „B“ mužstva
úspěšné VTJ Ještěd Liberec. Loňský vítěz, Soukromý
pivovar Svijany, s obtížemi uhájil 4. místo. Černý Petr
v podobě posledního místa zůstal ASC DUKLA. Nejlepším střelcem turnaje se stal Petr Budina z družstva
Ministerstva obrany, brankářem Petr Kratochvíl
ze Správy letiště Pardubice.
Krásné slunečné počasí završilo další úspěšný turnaj
věnovaný památce kamaráda sportovce, který byl
jednou z 19 obětí tragické dopravní nehody u jihočeských Nažidel v roce 2002. Skvělá práce pořadatelů z TJ
Dukla Liberec a významná pomoc reklamního partnera
soukromého pivovaru Svijany a. s. potvrdila oprávněnost akce, která si v kalendáři sportovních aktivit
vojenských profesionálů buduje své místo.|
|Ze zápasu Vietnamců s Litevci
|Vyhlášení vítězů: Slováci, Ukrajinci, Rusové
TURNAJ
NÁRODNOSTNÍCH MENŠIN
J
iž popáté v devítileté historii se stadion ASC DUKLA
na Julisce stal dějištěm Turnaje národnostních menšin v malé kopané o Pohár místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky. V sobotu 16. června se na 4 hřištích utkalo 21 družstev národnostních menšin žijících
v České republice. Turnaji se po zásluze jako jedné
z největších sportovních akcí pro naše spoluobčany jiné
národnosti, barvy pleti a náboženského vyznání dostalo
mimořádného zájmu médií. Po celou dobu turnaje byl
přítomen i místopředseda Senátu Parlamentu České
republiky Jan Rakušan, který v závěru ocenil všechna
zúčastněná družstva a nejlepší jednotlivce.
V průběhu turnaje bylo sehráno 52 utkání a vstřeleno
170 branek. V dresech zúčastněných družstev nastoupilo 314 hráčů, z nichž nejstarším byl Andrej Melnikov
z družstva Bělorusů (narozený v roce 1946) a nejmladším již podruhé Jakub Bizoň z družstva Poláků (narozený
v roce 1994). V turnaji bylo uloženo 14 žlutých a 3 červené karty. Nejlepším střelcem se stal Andrian Mutu
(Ukrajinci) se 7 brankami, nejlepším brankářem Ivan
Misaroš (Ukrajinci), který obdržel 3 branky.
Zaslouženým vítězem turnaje se stalo družstvo Ukrajinců, které v turnaji neprohrálo při skóre 31:3.
Další pořadí: 2. Rusové, 3. Slováci, 4. Bulhaři,
5. Sudánci, 6. Vietnamci a další družstva.
Zájem národnostních menšin žijících v České republice
o účast v turnaji, jeho organizace a zabezpečení potvrzují, že se Unii armádních sportovních klubů ČR v součinosti s ASC DUKLA a FK Dukla podařilo vytvořit tradici
významné sportovní akce jejíž poslání úzce souvisí
s bojem proti rasismu a xenofobii.|
|Vítězné družstvo Memoriálu mjr. Špatenky
legendy
legendy
dukla sport
Turnaj Legend 2007 byl galerií nejvybranější fotbalové společnosti
Společnost Acort Consulting ve spolupráci
s ASC DUKLA a Unií armádních sportovních
klubů založily setkáním fotbalových
internacionálů nad 40 let pod názvem Turnaj
legend 2007 novou tradici nemající ve světě
obdoby. První červencový den se totiž na
slavný trávník minulosti vrátily stejně slavné
postavy našeho fotbalu, kterým tleskaly
vyprodané stadiony a které do medailové
klenotnice pravidelně přivážely cenné kovy
z evropských či světových fotbalových kolbišť.
Medailisté a jubilanti
Na turnaji čtyř pražských mužstev Bohemians 1905,
Dukly, Slavie a Sparty se tak sešla dosud společnost
té největší fotbalové velikosti. Během čtyř zápasů
s hrací dobou 2 x 20 minut se na trávníku či v hledišti potkali a v průběhu turnaje byli diplomy a dárky
oceněni stříbrní z MS v Chile 62 (J. Masopust,
J. Jelínek a J. Tichý), stejně tak stříbrní olympionici
z Tokia 64 (J. Geleta, J. Brumovský, F. Knebort,
J. Vojta), mistři Evropy 76 (I. Viktor, F. Štambacher,
K. Dobiaš, A. Panenka, F. Veselý) a zlatí olympionici
z Moskvy 80 (O. Rott, L. Vízek, J. Netolička, F. Štambacher, J. Berger a trenér F. Havránek). Zvláštní
cenu FK Dukla Praha navíc obdrželi J. Jelínek a jedna
z největších nadějí našeho fotbalu R. Kučera, jehož
kariéru bohužel ukončilo zranění. Nezapomnělo se
ale ani na jubilanty, kteří oslavili nebo ještě letos
oslaví kulatá životní jubilea. Od nejstaršího T. Krause (75), přes J. Brumovského (70), J. Vacenovského
(70), I. Nováka (65), I. Viktora (65), až po ty „nejmladší“ z této společnosti – V. Samka (60), K. Dobiaše (60), J. Bendla (60) a J. Bartoně (60).
Premiéra vyšla Spartě
Po slavnostním výkopu prvního českého majitele
Zlatého míče z roku 1962 Josefa Masopusta se
rozehrály čtyři fotbalové partie. V té první semifinálové si Sparta poradila s Bohemians 2:0 (Kukleta
z penalty, P. Novák) a ve druhé mezi Slavií a Duklou
si po bezbrankovém výsledku vystříleli penaltovou
výhrou 5:4 postup do finále červenobílí. V zápase
TŘPYT HVĚZD
o třetí příčku rozstřílela Dukla Bohemians 1905 4:1
(Korejčík 2, Bittengel, Pelc – Petrouš) a ve finále
jediný gól rozhodl o výhře Sparty nad Slavií (Kukleta). První a zároveň poslední gól turnaje vstřelil
sparťan Roman Kukleta. Jediným střelcem, který se
v zápase trefil dvakrát, byl duklák Pavel Korejčík.
Nejhezčí gól vstřelil z voleje klokan Michal Petrouš.
K vidění byla i malá abeceda fotbalu. Od současných
trenérů – například V. Lavičky, I. Haška, G. Bittengela, F. Straky, S. Levého by se totiž mohli ještě dneska
jejich svěřenci mnohému přiučit.
Dvě nejstarší křídla
Pod slunečními paprsky ale nešlo jen o prestiž
pražské „čtyřky“. Ve hře bylo i individuální ocenění.
V souboji nejlepších kanonýrů se započítávaly jak
góly ze hry, tak z pěti pokutových kopů po každém
zápase, které střílel pouze jediný hráč. A právě
penalty vynesly prvenství sparťanu Josefu Jarolímovi. „Kolik jsem jich ve Spartě kopal přesně nevím,
zato vím, že jen jedinou jsem neproměnil.“ I na Julisce
se z deseti pokusů J. Jarolím mýlil pouze jedinkrát.
Cenu nejlepšího brankáře si odnesl další sparťan
– Milan Sova, který jako jediný v zápasech nedostal
gól a při rozstřelech dvakrát vychytal klokana
Dobiaše a třikrát slávistu Příložného. Cenu pro
nejstaršího aktivního hráče turnaje získal třiašedesátiletý František Veselý. „Cítím se pořád skvěle,
jen musím i po třech zápasech během jednoho týdne
víc odpočívat…“ říkal bývalý pravý křídelní útočník
Slavie. Nejstarší v hledišti přihlížející legendou
turnaje, tak tou byl dvaaosmdesátiletý Ladislav
Hlaváček. Rovněž v minulosti skvělé pravé křídlo
Slavie a národního týmu, později trenér ligového
dorostu Dukly Praha.
Opakovat, opakovat!
Co říci závěrem? Žádná skvělá myšlenka, kterou se
podaří realizovat, by neměla zapadnout. Všichni
aktéři na hřišti i přihlížející legendy našeho fotbalu
v hledišti se totiž shodli na tom, že by se na Julisce
zase rádi potkali příští rok. Věřme, že se tak stane
a že si Turnaj legend 2008 svým významem získá
mnohem větší zájem diváků a médií než tomu bylo
letos.|
|Brankář Dukly Jaroslav Netolička
neztratil nic na své bravuře
text: Stanislav Sigmund
foto: Ivana Roháčková a Cyril Schejbal
JULISKU OZÁŘIL
|Václav Samek a František Veselý
předváděli technický fotbal
Ještě něco pro statistiky
Přehled těch, kteří se objevili na hřišti.
SPARTA: M. Sova – J. Chovanec, F. Straka, V. Táborský,
I. Hašek, J. Pešice, P. Slaný, I. Čabala, J. Jarolím, V. Lavička,
M. Mlejnek, R. Kukleta, M. Denk, J. Kabyl, P. Novák,
Z. Caudr, manažer J. Bartoň.
SLAVIA: M. Vácha – Z. Peclinovský, D. Herda, P. Herda,
I. Lubas, L. Zákostelský, P. Medynský, F. Veselý, J. Jeslínek,
M. Šimůnek, M. Příložný, L. Klusáček, M. Novák, J. Smrčka,
manažer J. Mareš.
DUKLA: J. Netolička – V. Samek, J. Novák, F. Knebort,
S. Pelc, M. Gajdůšek, L. Vízek, J. Berger, G. Bittengel,
O. Rott, A. Foldyna, L. Urban, P. Korejčík, manažer F. Haltuf.
BOHEMIANS 1905: Z. Hruška – S. Levý, F. Jakubec, J. Ondra,
Z. Prokeš, K. Dobiaš, J. Němec, M. Valent, V. Knížek,
V. Mojžíš, M. Petrouš, V. Sadílek, manažer A. Panenka.
ROZHODČÍ: V. Krondl, J. Zvonič, J. Kabyl, J. Vodička.
23
nová kariéra
dukla sport
Štěstí přeje
připraveným!
|Milan Šperl na MS v Sapporu 2007
Pro zkvalitnění výběru personálu Armády ČR a jeho urychlení byla v roce 2003 v Praze
a Olomouci otevřena Střediska pro výběr personálu. Střediska jsou zodpovědná za výběr
především na systematizovaná místa v hodnostním rotmistrovském sboru. Svou prací tak
navazují na činnost profesních poradců Krajských vojenských velitelství.
V rámci výběru je u uchazečů komplexně posuzována zdravotní, psychická, fyzická a motivační
způsobilost pro povolání do služebního poměru. O jedné jeho součásti, konkrétně o testu
fyzické zdatnosti jsme si povídali s vrcholovým sportovcem Milanem Šperlem, který byl přijat
jako voják z povolání do hodnosti rotmistr k 1. 7. 2007. Na normy, které je nutné při výběru
splnit, se podíval jako profesionální sportovec. Zhodnotil jejich reálnou náročnost a snažil se
poradit těm, kteří se na výběr teprve chystají.
nová kariéra
text: Radek Komoráš
foto: Michael Georgiev, ČOV
M
ilan Šperl se narodil ve znamení ryby – 26. února
1980 v lázeňském městě Karlovy Vary. V současné době se věnuje vrcholově běhu na lyžích u ASO
DUKLA lyžování v Liberci a je členem reprezentačního
lyžařského týmu běžců. Kromě sportu studuje na
Právnické Fakultě v Plzni. Trénink a studium mu zabere většinu času, ale přesto si velice rád najde čas na
svůj velký koníček – fotografování.
Milane, co vy a sport? Vždy jste chtěl být vrcholovým sportovcem? Jak jste se dostal k vaší parádní
disciplíně?
„Sportuji téměř odmalička. Už ve čtyřech letech jsem
se postavil na svoje první lyže s medvídkem a lyžování
u mě jednoznačně zvítězilo. Samozřejmě jsem se věnoval i dalším sportům – běhu, jízdě na kole a na kajaku,
orientačnímu běhu a míčovým hrám. V podstatě
mi nebyla cizí žádná sportovní aktivita. S příchodem
do Dukly Liberec se pro mě stalo lyžování zaměstnáním
a koníčkem zároveň. S úspěchy přišly také lepší podmínky, které mi pomohly nejen k zisku bronzové medaile
na MS v Sapporu.“
Jak začala vaše sportovní kariéra v Dukle a jste
spokojen s podmínkami, které jsou zde pro sportovce vytvořeny?
„Po splnění základní vojenské služby mi bylo nabídnuto
místo instruktora sportu u ASC DUKLA, které jsem velice
rád přijal. Podmínky ke sportování jsou zde totiž ty
nejlepší v republice. Měřit své síly s nejlepšími světovými
závodníky byl můj cíl, měl jsem touhu se o to alespoň
pokusit. A bez takového zázemí, jaké je v Dukle, si
nedovedu svou snahu představit jako reálnou.“
Vy sám se pravidelně připravujete na závody, trénujete nejen v sezoně, ale i mimo ni. Jak takové
tréninky vypadají?
„Trénink se samozřejmě v jednotlivých obdobích velmi
liší. Objemovou přípravu střídají rychlé tréninky. Pro
zpestření je i v létě naplánováno lyžování (na ledovci, v lyžařském tunelu). Můj tréninkový den se svou
skladbou asi příliš neliší od ostatních sportů – ráno je
rozcvička (běh, síla, hra, protažení), dopoledne a odpoledne stanovený trénink (lyže, kolečkové lyže, kolo, běh,
24
|Olympijská štafeta z Turína 2006
ve složení Koukal, Šperl, Magál
dynamika, síla, pádlování, hry) a večer se spíš už jen
regeneruje, popřípadě se lehce trénuje. Jednoznačně se
však dá říci, že se naše roční tréninkové objemy pohybují
někde kolem 700 až 800 hodin.“
Milane, jak je to dlouho, co jste vy sám absolvoval
výběr ve Středisku pro výběr personálu? Vzpomenete si vůbec ještě na přezkoušení z fyzické zdatnosti,
které pro vás jako trénované sportovce pravděpodobně bylo jen formální? Bylo formální?
„Výběr jsem absolvoval koncem měsíce května. Po
tomto přezkoušení mohu říci, že bylo z hlediska mé
fyzické zdatnosti opravdu formální. Na druhou stranu je
ale nutné říci, že jsem se o jednotlivých limitech informoval předem a vše si předem i vyzkoušel. Myslím si, že
je dobré, aby uchazeč věděl, že je na fyzický test dobře
připraven a že je schopen jej zvládnout o něco lépe než
je stanovený limit. Může se totiž stát, že v daný den
mu některá z disciplín nesedne, a pak je nutné, aby byl
fyzicky natolik připraven, aby i přes tuto skutečnost byl
schopen vše splnit.“
Překvapila vás náročnost, nebo se domníváte, že
normy jsou nastaveny tak, aby je uchazeč zvládl bez
systematického tréninku?
„Domnívám se, že normy nejsou nastaveny tak, aby je
uchazeč nemohl po určité době přípravy úspěšně splnit.
Je určitě pravda, že někomu mohou tyto normy dělat
jisté potíže. Pro práci, kterou se však chystá vykonávat,
jsou myslím přijatelné a odpovídající. Nedovedu si totiž
představit, že by limity byly tak nízké, že by je každý
i bez jakékoliv přípravy splnil.“
Netrénovaní uchazeči mají s přezkoušením časté
problémy. Z dlouhodobé statistiky vyplývá, že
desítky procent nezvládnou právě nástrahy přezkoušení z fyzické zdatnosti. Co byste poradil těm,
kteří chtějí skutečně uspět, ale sami neví, jak na to?
„Základem pro úspěch při fyzických testech je vědět,
jaký je minimální limit, který uchazeč musí splnit, a ten
si samozřejmě vyzkoušet. U výběru mne zarazila skutečnost, že někteří jedinci strávili celý první den obcházením lékařského vyšetření, i když věděli, že nejsou s to
zvládnout čtyři shyby nebo třicet leh-sedů. V případě, že
člověk doma zjistí, že daný limit je pro něj velmi vzdálen,
není zpravidla možné danou věc zvládnout přes noc,
je nutné začít s pozvolným a systematickým tréninkem
a postupně svůj výkon zlepšovat. Někomu to jistě půjde
lépe, někomu hůře. Jsem ale přesvědčen, že limity nejsou
pro nikoho nesplnitelné. Je na každém, aby zvážil, zda
o danou práci má zájem a zda se chce určitému tréninku
podrobit.“
Takže i když se uchazeč připraví a bude povolán
do služebního poměru vojáka z povolání, neměl by
svou fyzickou zdatnost podceňovat.
„Jak jsem již řekl, úspěch spočívá především v pravidelnosti a dlouhodobosti a také v tom, aby si každý našel
takový sport, který ho baví a pomáhá mu. Občas neškodí
daný stereotyp změnit a vyzkoušet něco jiného, i to může
být nakonec ta nejlepší cesta.“
Co považujete za váš dosavadní největší osobní
sportovní úspěch? A jaké jsou vaše osobní sportovní
cíle, mety do budoucna?
„Ze sportovních úspěchů si samozřejmě nejvíce cením
bronzové medaile z MS v Sapporu 2007 a také šestého
místa z MS v Oberstdorfu 2005. Osobně jsem vždy toužil
alespoň po jedné medaili z velké akce, kterou již mám.
Jak se ale říká, s jídlem roste chuť a já budu bojovat
a snažit se získat i další, třeba na zimních OH.“
Jistě jste občas viděl televizní pořad Banánové
rybičky. Halina v něm vždy přidá k danému tématu
závěrečnou radu do života. Ta vaše by pro uchazeče
absolvující testy fyzické zdatnosti ve Středisku
pro výběr personálu zněla jak?
„Nevím, jestli to bude přímo rada, ale spíš takové dvě
moje zásady, že pokud člověk udělá maximum pro danou
věc, a přesto to třeba nevyjde, nemusí být zklamán.
Ta druhá je spíš motivační, a to, že štěstí přeje připraveným.“
Milane, děkuji Vám za rozhovor a příjemné povídání,
svým způsobem jste přesvědčil i mne samotného,
a tak svou zálibu v pěší turistice občas proložím
jízdou na kole se svou rodinou.|
dukla sport
akrobatické lyžování
Budoucnost akrobatického lyžování
Areál Acrobat Park
má profesionální vybavení
pro přípravu akrobatických lyžařů.
R
Aleš Valenta vytváří program a podmínky
pro nové skokany: „Nikdy jsem do sportu
nešel, že chci jenom vyhrávat. Chtěl jsem
sport posouvat dopředu“.
Ikona akrobatického lyžování, skokan Aleš Valenta se nejvíce proslavil, když
skočil jako první na světě trojité salto s pěti vruty a to mu přineslo zlatou medaili
na olympijských hrách v Salt Lake City. Zároveň se stal prvním zimním armádním
olympijským vítězem. V květnu letošního roku ve svých čtyřiatřiceti letech ohlásil
ukončení aktivní sportovní kariéry. Hlavním důvodem rozhodnutí bylo především
zranění zad. Lékařské výsledky byly dost jednoznačné. A tak nastal čas vyšlápnout
jinou cestou než sportovní.
25
akrobatické lyžování
Aleše Valenty
text a foto: Ivana Roháčková
karikatura: Milan Kounovský
odák ze Šumperka v minulých letech vystavěl
a provozuje tréninkové a závodní centrum
pro freestyle ski a snowboard ve Štítech. Dál chce
pracovat ve svém Acrobat Parku, stát se rozhodčím
a vytvořit program a podmínky pro nové skokany.
Před olympiádou v Turíně se stal patronem projektu
s pracovním názvem „Soči 2014“. Základem tohoto
projektu je vyhledat a připravit nové reprezentanty
v akrobatických skocích na olympiádu – dvě ženy
a dva muže. Ti by se na ní měli nominovat v maximálním počtu a zde podat výkony do pátého místa.
Součástí projektu je i zlepšení výkonnosti v Českém
poháru. Jedná se o dlouhodobý intenzivní program
převzatý z úspěšného australského formátu, kde
se plně osvědčil a závodnice, které jím prošly patří
mezi současnou akrobatickou světovou špičku.
Už třetím rokem tento systém přípravy aplikují
i v Kanadě. Prvořadým úkolem je vybrat a zařadit
do tréninkové skupiny 12 až 15 sportovců ve věku
16 až 18 let s kvalitním sportovním základem z gymnastiky nebo skoků na trampolíně se sportovním
zapálením a chutí pokusit se posunout na vrchol
v podobném sportu. Věkový limit je dán dlouhodobou přípravou a statistikou věku olympijských
vítězů, a to je kolem 27 let. V této době je závodník
v akrobatickém lyžování připraven i psychicky, což
je pro výkon velice důležité.
Nejdůležitější částí projektu je otázka finanční
– protože se jedná o dlouhodobý projekt, shání se
generální a další reklamní partneři projektu „Soči
2014“. Jako hlavní tréninkové zázemí bude sloužit
Acrobat Park Štíty a Ski Areál Špindlerův mlýn. Areál
Acrobat Park má profesionální podmínky pro přípravu akrobatických lyžařů: rampu s umělohmotnými
kartáči se šesti odrazy, bazén 30 x 17 m s bublinkami
na dopadu, raily do vody, cvičnou nájezdovou plochu, dvě profi trampolíny a je naplánovaná výstavba posilovny a regenerace.
Realizační tým budou tvořit špičkoví trenéři
z oblasti akrobatického lyžování. Hlavní trenér
skoků Pavel Landa (trenér dvou olympijských vítězů
– Aleše Valenty a Evelyne Leu), pomocní trenéři Aleš
Valenta (olympijský vítěz) a Lukáš Vokatý (juniorský vicemistr světa), kondiční trenér Petr Vecko.
V týmu mají své místo i lékař a fyzioterapeuti.
Pokud vyjde spojení s ASC DUKLA, vytvoření sportovního družstva juniorů, budou vytvořeny kvalitní
podmínky a zázemí pro přípravu a zabezpečení celé
tréninkové skupiny závodníků.
I přesto, že projekt není ještě realizován, v trénérské péči Pavla Landy se již připravuje několik
výrazných talentů akrobatického lyžování, například čtrnáctiletý Roman Dobřanský, který už skáče
dvojité salto s dvěma vruty. Po doplnění skupiny
a naplnění plánu finančního rozpočtu pomocí silných partnerů se šestiletý projekt plně rozjede. Tím
budou naplněny všechny předpoklady pro hlavní cíl
projektu – nominace sportovců na olympiádu a zisk
některé z olympijských medailí.|
květen až srpen 2007 – výběr
kaleidoskop
od pádu v Zakopaném se měla na stadionu Juliska
uskutečnit tisková konference se skokanem
ASO DUKLA Frenštát Janem Mazochem. Místo
na Julisku však chvátal do porodnice. Odpoledne
v 15,34 hodin se dočkal. V porodnici v Novém Jičíně
se Honzovi a jeho přítelkyni Báře narodila holčička
Viktorie, měří 47 cm a váží 3,2 kilogramů.
Gratulujeme!
Pod mottem „Máme se rádi a tak se berem...“, se oženil
1. září 2007 ve Frenštátě pod Radhoštěm skokan
na lyžích Jakub Janda s Lucií Klimparovou.
Výstava SPORT FOTO
www.olympic.cz
V úterý 10. 7. 2007 byla na Staroměstské radnici v Praze
slavnostně zahájena vernisáž výstavy SPORT FOTO,
na kterou zve Český olympijský výbor s Klubem sportovních novinářů. Vernisáž, před dominantní fotografií
Jiřího Dalera z Tokia 1964 z fotogalerie Karla Nováka,
zahájil předseda ČOV Milan Jirásek.
9. července 2007 jsme se v obřadní síni
krematoria Motol rozloučili s jedním
z nejlepších smečařů, zasloužilým
mistrem sportu, členem síně slávy,
bývalým náčelníkem Dukly Praha
Josefem Tesařem. V březnu jsme s ním
oslavili osmdesáté narozeniny.
FK DUKLA je zpátky!
Po deseti letech se do fotbalu vrací historicky úspěšná
značka DUKLA Praha. S tímto znakem na žlutočerveném dresu vybojovali tehdy fotbalisté armádního
klubu jedenáct titulů mistra ligy, čtyřikrát za sebou
zvítězili v Americkém poháru, v roce 1967 postoupili
do semifinále PMEZ a roku 1981 do semifinále PVP.
Jejich úspěchy se natrvalo zapsaly do historie našeho
fotbalu. 31. července 2007 fotbalisté Dukly pokřtili,
zároveň s připravovanou premiérou druholigového
výkopu, knihu Aleše Pivody – DUKLA DO TOHO! Mezi
kmotry knihy nemohly chybět největší legendy bývalého špičkového evropského klubu Josef Masopust
a Ivo Viktor.
26
Dukla
Sportem
Vtipy
Petra Urbana
Karikatura
Milana
Kounovského
výsledky zpracoval: Petr Eliáš
Dvacátého června 2007,
přesně na den po pěti měsících
Moderní pětiboj
20.–21. 8. / MS – Berlín – Německo
muži / družstva – 2. Michal Michalík, David Svoboda,
Libor Capalini
muži / štafeta – 3. Michal Michalík, David Svoboda,
Ondřej Polívka
Sportovní lezení
11.–12. 5. / SP – Imst – Rakousko
muži / lezení na obtížnost – 2. Tomáš Mrázek
Sportovní střelba / Hradec Králové
14. – 22. 7. / ME a MEJ – Granada – Španělsko
muži / skeet – 5. Jan Sychra / 123 + 23 /
účastnické místo na OH
skeet / družstvo – 4. Jan Sychra, Leoš Hlaváček /
Sportovní střelba / Plzeň
1. 5. / SP – Sydney – Austrálie
ženy / SP 30 + 30 – 3. Lenka Marušková / 582
2. – 3. 6. / SP – Mnichov – Německo
ženy / SpPi 30 + 30 – 4. Lenka Marušková / 582
10. – 22. 7. / ME a MEJ – Granada – Španělsko
muži / BT 30 + 30 – 3. Bedřich Jonáš / 588
muži / BT 30 + 30 / družstva – 1. Bedřich Jonáš,
Miroslav Januš, Tomáš Caknakis
muži / BT 20 + 20mix – 2. Bedřich Jonáš / 391
muži / BT 20 + 20mix / družstva – 1. Bedřich Jonáš,
Miroslav Januš, Tomáš Caknakis
muži / SM 60 – 7. Petr Šmol / 597 / účastnické místo na OH
muži / SM 60 / družstva – 1. Petr Šmol
muži / RP 2 x 30 / družstva – 3. Josef Fiala
muži / St VP 3 x 20 – 2. Josef Fiala / 584
muži / VT 3 x 20 / družstva – 1. Milan Mach
muži / VT 3 x 40 / družstva – 1. Milan Mach
Veslování
2.–3. 6. / SP – Ottensheim – Rakousko
muži / skif – 1. Ondřej Synek
muži / čtyřka bez kormidelníka – 4. Karel Neffe,
Milan Bruncvík, Michal Horváth, Jan Gruber
muži / dvojka bez kormidelníka – 4. Jakub Makovička,
Jan Schindler
muži / čtyřka bez korm. LV – 4. Jiří Kopáč
23.–24. 6. / SP – Amsterdam – Holandsko
muži / skif – 1. Ondřej Synek
muži / párová čtyřka – 2. David Jirka, Tomáš Karas,
Jakub Hanák, Petr Vitásek
muži / čtyřka bez kormidelníka – 3. Karel Neffe,
Milan Bruncvík, Michal Horváth, Jan Gruber
Vodní slalom
17.–20. 5. / ME ve sjezdu – Bihač – Bosna a Hercegovina
muži / kajak – 3. Kamil Mrůzek
muži / kajak / hlídky – 1. Kamil Mrůzek
muži / kajak / sprint / hlídky – 1. Kamil Mrůzek
9.–10. 6. / SP ve sjezdu – Lofer – Rakousko
muži / kajak / sprint – 3. Kamil Mrůzek
muži / kajak – 2. Kamil Mrůzek
15.–17. 6. / ME slalom – Liptovský Mikuláš – Slovensko
muži / deblkanoe – 2. Jaroslav Volf, Ondřej Štěpánek
muži / deblkanoe / hlídky – 2. Jaroslav Volf,
Ondřej Štěpánek, David Mrůzek
muži / kanoe / hlídky – 4. Tomáš Indruch
ženy / kajak – 3. Štěpánka Hilgertová
ženy / kajak / hlídky – 4. Štěpánka Hilgertová,
Marcela Sadilová
15.–17. 6. / SP ve sjezdu – Karlovy Vary
muži / dlouhý závod – 1. Kamil Mrůzek
23.–24. 6. / SP ve sjezdu – Ivrea – Itálie
muži / K1 / dlouhý závod – 3. Kamil Mrůzek
29. 6.–1. 7. / SP slalom – Praha – Troja
muži / kajak – 4. Luboš Hilgert
muži / deblkanoe – 4. Jaroslav Volf, Ondřej Štěpánek
ženy / kajak – 1. Štěpánka Hilgertová
7.–8. 7. / SP – Tacen – Slovinsko
ženy / kajak – 3. Štěpánka Hilgertová
13.–15. 7. / SP – Augsburg – Německo
ženy / kajak – 4. Štěpánka Hilgertová
SP 2007 – CELKOVÉ POŘADÍ
muži / deblkanoe – 2. Jaroslav Volf, Ondřej Štěpánek
muži / sjezd – 2. Kamil Mrůzek
3.–5. 8. / ME 23 a MEJ – Krakow – Polsko
muži 23 / deblkanoe – 3. Martin Hammer, Michal Vlček
Smějeme
se s
přehled
sportovních výsledků za měsíce
Štěpánka Hilgertová a syn Luboš
kaleidoskop
dukla sport
očekávané
sportovní akce
Indie – Hyderabad
Praha – Motol
Holandsko – Alkmaar
pro
Německo – Düsseldorf
Norsko – Beitostölen
Finsko – Kuusamo
Švýcarsko – Davos
Rusko – Rybinsk
Nové Město na Moravě, Praha
Německo – Oberhof, Klingenthal
Finsko – Kuusamo
Norsko – Trondheim
Rakousko, Slovinsko – Villach, Kranj
Švýcarsko – Engelberg
Německo – Oberstdorf
Rakousko – Sölden
Finsko – Levi
Kanada – Lake Loouise, Panorama
USA – Beaver Creek, Aspen
Rakousko – Bad Kleinkirchen
Itálie – Gardena, Alta Badia
Rakousko – St. Anton, Lienz
Itálie – Bormio
Finsko – Kuusamo
Norsko – Trondheim
Rakousko – Ramsau
Německo – Oberhof
Francie – Tignes
Holandsko – Landgraaf
Rakousko – Sölden
Itálie – Limone Piemonte
Švýcarsko – Nendaz
Turecko – Istanbul
Indie – Hyderabad
Německo – Stuttgart
Velká Británie – Glasgow
Japonsko – Kazo
Francie – Valence
Brno
Slovinsko – Kranj
Indie – Hyderabad
Thajsko – Bangkok
Kanada – Calgary
USA – Park City
USA – Lake Placid
USA – Salt Lake City
Kanada – Calgary
Rusko – Moskva
Holandsko – Heerenveen
USA – Lake Placid
Kanada – Calgary
Německo – Winterberg
Rakousko – Igls
Thajsko – Bangkok
Tucet
otázek
Soňu
Vašíčkovou
1. Datum a místo narození:
„19. 1. 1934, Praha.“
2. Dosažené vzdělání, povolání:
„Vystudovala jsem obor chemie na Přírodovědecké
fakultě Univerzity Karlovy a dosud pracuji jako chemička.“
3. Kdo vás přivedl k aktivnímu sportu?
„Spolužáci a kamarádi.“
4. Oddílová příslušnost v minulosti a dnes:
„Volejbal jsem hrála od dětství na základní škole
v Suchdole, jako dorostenka jsem se kolem roku 1950
dostala do Slavoje Suchdol a odtud jsem v roce 1958
přešla do Dukly Praha, kde jsem doposud.“
5. Jak jste se dostala do Dukly?
„Když si stavební firma z našeho hřiště v Suchdole
udělala stavební dvůr (podobnost se současností čistě
náhodná?), pronajala nám suchdolská tělovýchovná
jednota kurt na Prašném mostě; mým spoluhráčkám
se tam nechtělo dojíždět, mně se tam však zalíbilo,
a tak jsem byla ráda, když mě volejbalistky Dukly
přijaly do svých řad.“
6. Působila jste ve volejbale i v jiné funkci než
jako hráčka?
„Koncem 80. let bylo v soutěžích mnoho družstev, ale
málo rozhodčích a trenérů, a tak vedení volejbalového
svazu rozhodlo, že chce-li družstvo hrát soutěž dospělých, musí se jeden jeho člen stát rozhodčím a další
trenérem. Řadu let jsem tedy pískala a dva roky jsem
i asistovala trenérce družstva žákyň.“
7. Kde nebo kdy jste si zahrála nejlepší volejbal?
„Řadu let jsme s Duklou startovaly v pražské 1. třídě
a měly jsme dobré výsledky, nejlépe jsem si ovšem
zahrála v širším výběru juniorek ČSR.“
8. Máte v Dukle nějakého oblíbeného sportovce?
„Fandím všem sportovcům Dukly, například Jan Železný a Roman Šebrle nemají chybu.“
9. Další sporty provozované mimo volejbal:
„Jízda na kole, lyžování, stolní tenis, turistika, rekondiční cvičení.“
10. Zájmy, koníčky:
„Zahradničení, četba.“
11. Osobní a sportovní přání:
„Velká, zdravá, početná rodina a ještě nějakou dobu
hrát volejbal.“
12. Vaše životní motto:
„Žít a nechat žít.“
ptal se: Pavel Nekola
foto: archiv Soni Vašíčkové
27
volejbal
Atletika
MS CISM – IV. SAH
13.–21. 10.
Cyklistika
MČR dráha 4.–7. 10.
ME dráha – dvojice
říjen
Běh na lyžích
SP
27.–28. 10.
24.–25. 11.
1.–2. 12.
8.–9. 12.
15.–16. 12.
28.–30. 12.
Skok na lyžích
letní FIS GP
3.–6. 10.
SP
30. 11.–1. 12.
8.–9. 12.
14.–16. 12.
22.–23. 12.
30. 12.
Alpské lyžování
SP
27.–28. 10.
10.–11. 11.
24. 11.–9. 12.
8.–9. 12.
14.–17. 12.
21.–29. 12.
29. 12.
Severská kombinace
SP
1.–2. 12.
8.–9. 12.
15.–16. 12.
30. 12.
Akrobatické lyžování
SP
13. 12.
Snowboarding
SP
12. 10.
20.–21. 10.
8. 12.
16. 12.
Karate
MSJ
19.–21. 10.
Parašutismus
MS CISM – IV. SAH
13.–21. 10.
Sportovní gymnastika
SP
26.–28. 10.
10.–11. 11.
Sportovní lezení
SP
13.–14. 10.
2.–3. 11.
9.–10. 11.
17.–18. 11.
Sportovní střelba kulová
MS CISM – IV. SAH
14.–21. 10.
SP finále
3.–8. 10.
Jízda na bobech
SP
26. 11.–1. 12.
3.–9. 12.
10.–16. 12.
Rychlobruslení
SP
9.–11. 11.
16.–18. 11.
30. 11.–2. 12.
7.–9. 12.
Jízda na saních
SP
15.–17. 11.
23.–25. 11.
7.–9. 12.
14.–16. 12.
Sumó
MS
16.–18. 11.
přehled připravil: Petr Eliáš
sportovní akce
ve IV. čtvrtletí 2007
ohlasy čtenářů
dukla sport
text: čtenáři, foto: archiv DUKLA Banská Bystrica,
Ivana Roháčková, Cyril Schejbal
Blaženosť, odbornosť, funkčnosť
Ďakujem (nielen) za priaznivcov Dukly!
ohlasy čtená
N
ie je žiadnou neznámou, že blaženosť je
konečným cieľom všetkého ľudského konania.
Blaženosť sa javí ak dokonalosť a sebestačnosť.
Nuž a za sebestačnosť pokladáme spravidla to, čo
robí život žiadúcim a plným. Tento pojem neaplikujeme iba na jedného človeka žijúceho životom
egoistu, ale na celé rodiny, priateľov, mesto,
regió­n, spoločnosť. V prípade športu aj na klub. A ak
máme na mysli klub športový a pred sebou farebný
štvrťročník DuklaSport, naviac pozorne preštudujeme jeho jednotlivé vydania, ktoré píšu zatiaľ dvojročnú históriu, taká blaženosť nás istotne opantá.
Stalo sa tak aj v mojom prípade a preto som sa Vám
do redakcie rozhodol napísať. Vysoká profesionalita
článkov, nápaditá grafika, hlavne však múdre členenie rubrík vo mne vyvolávajú dojem, že vrcholový
športovec, funkcionár a som presvedčený i fanúšik
Dukly je svojou prirodzenosťou predurčený pre život
v spoločnosti s úspešným vrcholovým športom,
ktorý učí svornosti, šľachetnosti, solidarite.
Život mi zatiaľ nedoprial osobne sa stretnúť
napríklad s olympijskou víťazkou a majsterkou
sveta Kateřinou Neumannovou či ďalšou svetovou
šampiónkou, ktorá reprezentuje Duklu – Martinou
Sáblikovou. Príspevky o nich ma v prvom tohoročnom čísle zaujali. Mnohé články a mnohé fotografie
by bolo potrebné pospomínať konkrétne ako dôkaz
žurnalistickej profesionality, vďaka ktorej obsahom
a grafikou DuklaSport chytá čitateľa za srdce. Pre
mňa ako žurnalistu sú však dominantné dva faktory,
ktoré DuklaSport prináša čitateľovi.
V prvom rade je to praktické skloňovanie takých
ľudských vlastností akými sú veľkorysosť mravná
cnosť, krása, užitočnosť, príjemnosť, funkčnosť.
Všetko termíny, ktoré sa od určitého obdobia akosi
medzi športovou pospolitosťou prostredníctvom
mnohých iných periodík či elektronických médií
nenosia, zato sú dosť často nahrádzané mrzkosťou,
senzáciechtivosťou, bulvárnym chápaním športu.
Ale nie o tom chcem písať, lebo toto k DuklaSportu
nepatrí.
Zrejme moja profesionálna žurnalistická deformácia pri čítaní spôsobuje, že vždy si v časopise najskôr pozorne prečítam editoriál, pravda, ak tam je.
V prípade DuklaDportu nikdy nechýbal, naviac, vždy
ma oslovil, inšpiroval, poučil. Naostatok som v tom,
ktorý sa zaoberal vyhlásením športovca roku 2006
v Dukle Praha našiel okrem iného napríklad dostatok posolstva nielen pre športové, ale aj občianske
priateľstvá, ktoré sa azda najviac dotýkajú verejného blaha a vecí, ktoré slúžia praktickému životu.
28
Veď, kto ničím ani v športe ani v živote neprispieva
k verejnému blahu, nemá žiadnu úctu. A časopis
DuklaSport k úcte vychováva. On nefalšovane forsíruje prostredníctvom vysoko profesionálne uceleného žurnalistického projektu čitateľovi tak cnosti
rozumové, ako aj mravné, a to je ten druhý faktor,
ktorý podľa mňa potrebujú dnes dostávať „na
tanieri“ každodenne pred seba mnohí športovci,
mnohí tréneri, mnohí rodičia i mnohí funkcionári.
Aj preto, podľa mňa, DuklaSport prekročil hranice
Dukly. Je dobré, že tak urobil. Toto už nie je iba môj
názor. Ten vyslovili aj podaktorí aktívni športovci,
tréneri a funkcionári združujúci sa v Slovenskej
republike vôkol známeho trénera športovej chôdze
Juraja Benčíka z Dukly Banská Bystrica a Športovej
akadémie Mladosť, ktorým sa zatiaľ tento časopis
občas dostáva do rúk.
Keď sme o podaktorých článkoch časopisu DuklaSport diskutovali s ďalšou známou trénerskou osobnosťou banskobystrickej Dukly Petrom
Benedikom, ktorý v nej prežil spolu s futbalom
vyše štvrťstoročie, ten sa dal počuť takto: „To nie je
časopis iba o góloch, bodoch, sekundách. Vážne je nie
to, či vyhráme, alebo prehráme v jednom stretnutí,
oveľa vážnejšie je ako prehráme a ako sa po tej jednej
prehre dokážeme zmeniť, čo si z nej zoberieme pre
ďalšiu športovú kariéru a život vôbec, ako to využijeme v ďalších súbojoch. Mňa tento časopis zaujal
i z toho dôvodu, že jeho obsah je aj na týchto princípoch koncipovaný. Nakoniec, svet Dukly sa od takých
princípov odvíja.“
Vážení autori, koordinátori, réžiséri DuklaSportu,
za všetko doterajšie čo sa k nám od Vás vďaka tomu
časopisu dostalo, neformálne ďakujeme!|
Jozef Mazár
autor viacerých knižných publikácií,
v súčasnosti šéfredaktor časopisu Na hrane,
Medzinárodný inštitút kultúry a športu, Banská Bystrica
|Ivan Kováč, Jozef Mazár a Juraj Benčík
|Trenér rychlobruslení Petr Novák
|Skokan na lyžích Jan Mazoch
|Antonín Mareček s manželkou
Vážený pane šéfredaktore,
v minulých dnech se mi dostalo do ruky druhé
letošní číslo Vašeho časopisu DuklaSport,
v němž je uveřejněn velký článek o historii
a vývoji znaku armádního sportu, tedy loga
DUKLY PRAHA.
Tento článek mě velmi potěšil svým obsahem i vnější úpravou a jak se říká, pohladil
mě po duši, protože je v něm kus mého života.
Víte, v mém věku už nemohu očekávat mnoho
takových pohlazení a proto bych Vám chtěl
poděkovat i za Vaše slova v úvodu časopisu,
kde říkáte, jak moc jste rád, že se nezapomíná
na ty poněkud starší, kteří pro armádní sport
tolik udělali. Rád bych to vztahoval tak trochu
i na sebe a proto Vám děkuji.
Zvláště potom patří můj dík za perfektní
a zajímavou dokumentaci vývoje armádních
sportovních odznaků, jejichž historie nebyla
ještě nikdy předtím tak podrobně zdokumentovaná. Vřelý dík!
Váš časopis DuklaSport je vynikající úrovně, provotřídního provedení a zajímavého
obsahu. Jsem hrdý na to, že jsem mohl svými
vzpomínkami do něho přispět.
Přeji Vám, i všem, co se na vynikající úrovni
časopisu podílí hodně zdraví, pohody a dalších úspěchů v práci!
S pozdravem Antonín Mareček|
dukla sport
S
kapitán
Libor Capalini
Medailové úspěchy ze soutěží jednotlivců:
1998: ME – 2. místo, 1999: MS – 2. místo, 1999: MS CISM – 1. místo,
2002: ME – 1. místo, 2002: MS CISM – 2. místo, 2003: MS CISM – 3. místo,
2004: MS – 3. místo, 2004: OH Atény – 3. místo, 2004: MS CISM – 1. místo,
2006: MS CISM – 2. místo, 2006: vítěz seriálu SP
1. místo ve světovém žebříčku PWR: rok 2002 a momentálně i 2007
Rok 2007: SP Millfield (Velká Británie) – 6. místo,
SP Drzonkov (Polsko) – 1. místo, SP Řím (Itálie) – 1. místo
fotogalerie
text a foto: Ivana Roháčková
Libor Capalini
bronzový z OH v Aténách,
armádní mistr světa,
mistr Evropy a vicemistr světa
v moderním pětiboji
Narozen: 30. 1. 1973 v Hořovicích
Začátek sportovní kariéry: 1981 – plavání, 1990 – moderní pětiboj
Klub: TJ Dukla Praha / ASC DUKLA
Povolání: od října 1998 voják z povolání – instruktor sportu
Děti: pětiletá Nicola a dvouletý Daniel
Osobní trenéři: Jakub Kučera, Robert Kopecký (jízda na koni)
fotoreportáže
dukla sport
portovní kariéru začal v sedmi letech v plaveckém oddíle
TJ Spartak Hořovice. Během čtyř let se dostal mezi nejlepší české plavce své věkové kategorie a v roce 1984 se stal
poprvé přeborníkem ČR. Ve 14 letech byl zařazen do pražského střediska vrcholového sportu mládeže a stal se členem
juniorského reprezentačního výběru ČR. V sedmnácti nesplnil
limit na MEJ o 13 setin na 200 m motýlek. K seniorské světové
úrovni bylo mnohem dál a navíc deset let monotoního plavání
a neodpovídající somatické předpoklady rozhodly, že Libor
začal zkoušet sporty, ve kterých by využil plavecké výkonnosti. Chvíli pokoušel triatlon, ale nakonec ho přitáhl moderní
pětiboj, kterému se začal věnovat pod vedením trenéra Jaroslava Korába v roce 1990 v TJ ADOS Dolní Chabry. Toto sportovní odvětví pro něj rozmanitostí disciplín představovalo
novou a zajímavou výzvu.
Už v roce 1992 se poprvé zúčastnil vrcholné soutěže
v moderním pětiboji, na MSJ obsadil 19. místo. V dubnu 1993
nastoupil vojenskou základní službu v Dukle Praha a poprvé
reprezentoval na seniorském MS, kde byl členem štafety,
která obsadila 4. místo. Na základě tohoto výsledku dostal
nabídku zůstat v ASC DUKLA u ASO různé, kam byl zařazen
i Vladan Jesenský a aby mohli závodit za družstva po pár
měsících také Zbyněk Ambrož. Díky tomu hned v roce 1995
získal na ME svoji první medaili v moderním pětiboji – bronz
v soutěži družstev. Následující rok sice vybojoval účast
na olympijské hry v Atlantě, ale dodatečnou změnou kvalifikačních kritérií pro účast na něho zbyla jen nevděčná role
prvního náhradníka.
V roce 1998 poprvé Libor Capalini vyhrál závod Světového
poháru a získal také svoji první individuální medaili – stříbr­o
na mistrovství Evropy a v soutěži štafet se ještě podílel
na bronzu. Na MS 1999 v Budapešti obsadil 2. místo a zařadil
se k favoritům na OH 2000 v Sydney. Následující sezonu však
velmi výrazně ovlivnilo vážné zranění nohy, díky němuž prakticky přišel o možnost startu na olympijských hrách. Po vyléčení únavové zlomeniny začal trénovat pod vedením trenérů
Jakuba Kučery a Roberta Kopeckého a svou výkonnost prokázal v roce 2002 na mistrovství Evropy v Ústí nad Labem , kde
v jednotlivcích zvítězil a v soutěži družstev přispěl k bronzové
medaili. V tomtéž roce vyhrál i závod Světového poháru
v Sindelfingenu a na MS v soutěži družstev dopomohl týmu ČR
k druhému místu. V listopadu 2002 se udržel poprvé v kariéře
na 1. místě světového žebříčku Pentathlon World Ranking
mezinárodní pětibojařské federace UIPM. Bronzovou medaili
si s družstem přivezl i z mistrovství světa 2003.
V červenci 2004 se konalo mistrovství světa v Moskvě
a bronzová medaile Capaliniho a stříbrná medaile družstva
se staly příslibem i pro OH v Aténách. V olympijském závodě
se mu podařila jízda na koni a jako obvykle výborně zaplaval.
K závěrečnému běhu nastupoval se ztrátou šesti sekund
na medaili. Do cíle už dobíhal na vynikajícím třetím místě,
za které mu právem náležela celkově bronzová olympijská
medaile. Ve sběru medailí pokračoval Libor i v roce 2005,
na MS ve Varšavě získal stříbro v soutěži družstev a bronz
ve štafetě. V roce 2006 se stal vicemistrem armádního MS
CISM a celkovým vítězem seriálu Světového poháru. Letos
zatím vyhrál dvě kola Světového poháru a momentálně je
aktuální světová jednička dle žebříčku PWR. „Je jedním ze tří
nejlepších světových pětibojařů vůbec. Svět a především Asijci
ho roky sledují s kamerami, aby na něj vyzráli, a on je pořád
špička,“ charakterizuje Libora osobní trenér Jakub Kučera.
„Bude to zkušenostmi,“ přemítá Capalini. „V závěrečném běhu
se peru sám se sebou, ale jinak si už závody užívám. Baví mě to,
jde o obživu, ale i o koníčka.“
V soukromém životě dálkově vystudoval Fakultu tělesné
výchovy a sportu UK se specializací plavání, diplomovou
práci však napsal na pětibojařské téma. Stal se dvojnásobným
otcem, má dceru Nicolu a syna Daniela. Rodině rád podřizuje
svůj volný čas, baví ho cykloturistika, lyže (sjezd, běžky),
vodáctví...|
Pražské Primátorky
již po čtyřiadevadesáté
foto: Ivana Roháčková
Memoriál
Josefa Odložila a Dukla mítink
fotoreportáže
fotogalerie
3/2007
STŘÍBRNÍ OLYMPIJŠTÍ MEDAILISTÉ
dukla sport
čtvrtletník ASC DUKLA, TJ Dukla Praha a UNIASK ČR
Imrich Bugár
Ladislav Fouček a Václav Machek
Pavel Ploc
Effenberger Josef
Zátopek Emil
Fouček Ladislav
Fouček Ladislav
Machek Václav
Odložil Josef
Paulus Karel
Šmídl Václav
Brumovský Jan
Geleta Ján
Knesl Karel
Holík Jiří
Hrbatý Jan
Klapáč Jan
Kochta Jiří
Suchý Jan
Falta Ladislav
Satrapa Ivan
Beneš Ladislav
Škarvan Jaroslav
Kavan Jiří
Starnovský Bohumil
Augusta Josef
Holík Jiří
Chalupa Milan
Bugár Imrich
Chalupa Milan
Svoboda Radoslav
Benák Jaroslav
Liba Igor
Hořava Miloslav
Šindel Jaromír
Železný Jan
Ploc Pavel
Chalupa Václav
Šimek Miroslav
Šimek Miroslav
Neumannová Kateřina
Šebrle Roman
Neumannová Kateřina
Neumannová Kateřina
Jirka David
Karas Tomáš
Kopřiva David
Lenka Hyková
Neumannová Kateřina
družstvo házené
Ladislav Falta
družstvo kopané
sportovní gymnastika – víceboj družstev
atletika – 5 km
cyklistika – sprint
cyklistika – tandem
cyklistika – tandem
atletika – 1 500 m
volejbal volejbal
fotbal
fotbal
fotbal
lední hokej
lední hokej
lední hokej
lední hokej
lední hokej
sportovní střelba – rychlopalba
házená házená
házená
házená
moderní pětiboj
lední hokej
lední hokej
lední hokej
atletika – disk
lední hokej
lední hokej
lední hokej
lední hokej
lední hokej
lední hokej atletika – oštěp
lyžování skok – P 70
veslování – skif
vodní slalom – kanoe dvojic
vodní slalom – kanoe dvojic
lyžování běh – 5 km klasicky
atletika – desetiboj
lyžování běh – 15 km volná technika
lyžování běh – 5 km + 5 km kombinace
veslování – párová čtyřka
veslování – párová čtyřka
veslování – párová čtyřka
sportovní střelba – sportovní pistole
lyžování běh – skiatlon
1928 Antverpy
1948 Londýn
1956 Melbourne
1956 Melbourne
1956 Melbourne
1964 Tokio
1964 Tokio
1964 Tokio
1964 Tokio
1964 Tokio
1964 Tokio
1968 Grenoble
1968 Grenoble
1968 Grenoble
1968 Grenoble
1968 Grenoble
1972 Mnichov
1972 Mnichov
1972 Mnichov
1972 Mnichov
1972 Mnichov
1976 Montreal
1976 Innsbruck
1976 Innsbruck
1976 Innsbruck
1980 Moskva
1984 Sarajevo
1984 Sarajevo
1984 Sarajevo
1984 Sarajevo
1984 Sarajevo
1984 Sarajevo
1988 Soul
1988 Calgary
1992 Barcelona
1992 Barcelona
1996 Atlanta
1998 Nagano
2000 Sydney
2002 Salt Lake City
2002 Salt Lake City
2004 Atény
2004 Atény
2004 Atény
2004 Atény
2006 Turín
Josef Odložil
Lenka Hyková
Miroslav Šimek
družstvo volejbalu
Bohumil Starnovský, Jan Bártů,
Jiří Adam
Světový desetiboj Šebrleho
družstvo ledního hokeje
Dukla pokořila
mistry světa
Synek králem
poháru
Velká dáma
světové atletiky