Ke stažení v PDF

Moderní ubytování
v centru všech
lipenských aktivit
Utvoøte vlastní posádku a bojujte o titul
mistrù Lipenské pøehrady.
V cenì ubytování
speciálnì nabitá
ZAHÁJENÍ LETNÍ TURISTICKÉ
SEZÓNY NA LIPNÌ
Pro školy,
rodiny s dìtmi,
teambuildingové
akce
Po celý den Vás èeká bohatý kulturní program,
výtvarné dílny pro dìti, pohádky Studia dell´Arte,
bubnování s Bummbukem, vylodìním pirátù apod.
LIPNO
Veèer koncerty, hlavní kapela veèera - VEES.
sobota
19. kvìtna
Chata Lanovka
Lipno nad Vltavou 307
382 78 Lipno nad Vltavou
www.chatalanovka.cz
od 10 hodin
Lodìnice Lipno
Camping Lipno Modøín
Lipno nad Vltavou
Aktuální informace najdete na
www.lipno.info
Nespoléhejte na souseda,
křovinořez aaaaaaa
může mít každý!
w w w.
propom.cz
Prodejna STIHL, VIKING
Novohradská 21, České Budějovice 1
Otevírací doba:
Pondělí - Pátek: 8:00 - 16:30
Sobota:
8:30 - 11:30
email:
[email protected]
w w w. p r o p o m . c z
SPOLEČNOST | Rozhovor s dlouholetým krajským policejním ředitelem
strana 3
„Politici by se měli zamyslet, co policie pro
naši společnost v současné době znamená,“
tvrdí Bohumil Bezemek
Bývalý ředitel jihočeské policie stál v jejím čele dlouhých sedmnáct let. Nebylo tedy žádným překvapením,
že při rozhovoru s Budějckou Drbnou mluvily z letošního jubilanta Bohumila Bezemka bohaté zkušenosti.
kterou jsem ale nedokončil. Po
brigádách na dělnických profesích
ve dvou podnicích jsem nastoupil
na pětiměsíční náhradní vojenskou
službu a potom už absolvoval
pohotovostní
pluk
veřejné
bezpečnosti.“
Jaké funkce jste u policie zastával?
„Nejdříve jsem byl na jakousi
umístěnku přidělen do Pelhřimova
a začal sloužit na obvodním oddělení
VB ve funkci výkonného příslušníka.
Zanedlouho
jsem
působil
na
službě kriminální policie v oddělení
hospodářské kriminality jako referent
a později i starší referent. Tam jsem byl
až do roku 1978, než jsem odešel na rok
a půl do Prahy studovat vysokou školu,
kterou jsem pak dokončil dálkově. Po
návratu jsem byl deset let náčelníkem
oddělení obecné kriminality a v roce
1990 došlo k mému jmenování do
funkce ředitele jihočeské policie. Na
této pozici jsem vydržel až do 31.
července 2007, tedy celou druhou
polovinu mého policejního života.
V souladu se zákonem, kdy jsem měl
odslouženo více než dvacet let, jsem
mohl odejít do starobního důchodu,
a tak jsem toho využil.“
Byl jste od té doby nějak činný?
Nebo si opravdu užíváte naplno
důchodu?
„Měl jsem představu, že si hlavně
odpočinu od každodenního stresu.
Chtěl jsem si dát dohromady některé
věci, na které dříve nebyl čas, mimoto
jsem také různě pomáhal svým
kamarádům.“
Bývalý krajský policejní ředitel Bohumil Bezemek.
Foto: Pavel Kacerovský
Napsal Pavel Kacerovský
Bohumil Bezemek
Jméno Bohumila Bezemka je
neodmyslitelně spjato s policejní
uniformou, kterou oblékal dlouhých
34 let. Do podvědomí Jihočechů se
dostalo především až po sametové
revoluci, kdy byl Bezemek jako
náčelník oddělení obecné kriminality
pelhřimovské policie jmenovaný do
funkce ředitele Správy Jihočeského
kraje.
narozen v roce 1952
ženatý, manželka Jana
děti Petra (37) a Pavel (26)
V letošním roce oslaví policista tělem
i duší a plukovník ve výslužbě, jenž
v důchodu stále sleduje dění v této –
u mnohých neoblíbené – organizaci,
kulaté jubileum. Toho Budějcká Drbna
využila a s Bohumilem Bezemkem si
vyrazila popovídat.
Pane Bezemku, odkud vlastně
pocházíte? Asi nejste rodilým
Budějčákem, že ne?
„Mládí jsem strávil v Útěchovicích
pod Stražištěm. To je malá dědinka
na Pelhřimovsku, kde máme dodnes
chalupu, ze které jsme udělali spolu
s mým bratrem rekreační zařízení.
Letos tam patrně strávíme celé léto,
jelikož moje žena už bude také
uvolněna z pracovního procesu.
(usměje se) Jinak od patnácti let až do
roku 1990 jsem bydlel v Pelhřimově
a odtud mě shoda náhod poslala do
Budějovic, kde jsem nakonec zakotvil.“
Vzpomeňte si na vaše osudy, než
jste nastoupil k policii.
„To je celkem jednoduché. Vystudoval
jsem střední všeobecně vzdělávací
školu, což je předchůdce gymnázia.
Pak jsem šel na strojní fakultu ČVUT,
Nějak jste se ale zapojoval i do
politiky…
„V roce 2010 mě oslovila jedna
skupina lidí a začal jsem se angažovat
v politice. Za Stranu práv občanů
Zemanovci jsem kandidoval jak
do poslanecké sněmovny, tak
i městského zastupitelstva. Ve volbách
jsem ale neuspěl, takže nyní se politice
věnuji jen okrajově. Tehdy jsem ale
kromě senátních voleb, kde mě
přeskočil akorát odborář Dušek, získal
dost hlasů. I tak musím říct, že mě to
bavilo, vyplnil jsem volný čas a byl
mezi lidmi.
Jinak si ale spíš užívám, navíc mi před
dvěma roky konečně přibyla vnoučata,
na která jsme se moc těšili, takže když
rodina potřebuje, pomáhám jí. To je
pohlazení a zábava.“
Vraťme se zpátky k vaší policejní
kariéře. Za dobu vaší služby jste
zažil nespočet ministrů vnitra. Jaké
jste s nimi měl vztahy?
„Od doby, co jsem byl ředitelem
krajské správy, se nahoře vystřídalo
„vážím si a vzpomínám
na všechny ministry,
s nikým jsem neměl velké
problémy. tedy až na
jednoho, ale tomu jsem
už snad odpustil. tehdy
jsem mu řekl, že jestli
budeme mít možnost si
někdy popovídat mezi
čtyřma očima, dám
mu přes ústa. gross
prostě nedospěl. kdyby
se podíval do zrcadla,
choval by se úplně jinak.“
deset českých a tři federální ministři.
Každý jsme jiný, i ministři byli takoví.
Všichni kopali za jinou stranu a podle
toho se chovali. Bohužel někteří
negovali ty, kteří byli před nimi. Vážím
si a vzpomínám na všechny, s nikým
jsem neměl velké problémy. Tedy až
na jednoho, ale tomu jsem už snad
odpustil. Tehdy jsem mu řekl, že
jestli budeme mít možnost si někdy
popovídat mezi čtyřma očima, dám
mu přes ústa. Gross prostě nedospěl.
Kdyby se podíval do zrcadla, choval by
se úplně jinak.
Rád vzpomínám na Tomáše Sokola,
který nikdy nehovořil o straně a byl
vždy odborníkem, což prokazuje
i svojí skvělou advokátní praxí. Za
něj se udělalo nejvíce věcí. Všechny
měly nějaké racio a nevznikaly jenom
proto, že se to musí udělat. Lidsky
jsem si rozuměl i s Rumlem. Ten byl
zase přístupný diskuzi, nepovyšoval se
a pořád z něj zářil takový ten disident
z hospody.“
Možná hloupá otázka – sledujete
stále dění v policii? Co na současnou
nepříliš pozitivní situaci říkáte?
„Samozřejmě sleduji. Nebylo by
normální, aby tomu bylo naopak,
když jsem policii věnoval celý
aktivní život. (usměje se) Obecně
mě zajímá politický vývoj, a k tomu
patří i policie. V současné době se
přehlíží, že policie je neodmyslitelnou
součástí společenského života. Někdy
se divím, že v době krize, když se
začínají bortit různé sociální vazby
a společenská atmosféra není dobrá,
se politici neobávají problémů, které
vždycky řeší právě policie. Ta je nyní
oslabena nejen finančně a materiálně,
ale také určitou nejistotou. Nechci
šířit paniku, ale myslím, že by se naši
nejvyšší představitelé měli nad svým
počínáním zamyslet.
SPOLEČNOST | Rozhovor s dlouholetým krajským policejním ředitelem
Policie by měla být, zejména v tomto
období sociálního pnutí, vnímána
jinak. Je potřebná, proto se jí
nesmí klást podmínky, které jsou
nepřijatelné. Co se týká platových
požadavků, každému se vychází vstříc,
jen policistům se už dva roky po sobě
ubírá. To není normální! I policisté mají
zodpovědnost vůči svým rodinám
a stát jim vhodné podmínky pro život
nevytváří. Pokud není pohoda, má to
dopad i na pracovní nasazení a další
věci, které s tím souvisí. Policie ale za
každých okolností splní to, co se od ní
očekává. A politici na to žehrají.
Za dobu, co jsem u policie sloužil,
proběhlo nespočet reorganizací
a změn, ze kterých pramenilo
nehospodárné nakládání s prostředky.
Každá reorganizace totiž něco stojí.
Jen když se přejmenuje útvar, musí
se změnit hlavičkový papír, razítka,
různá spojení a další. Tím se odčerpává
spousta prostředků, které se dají
použít jinde.“
Jste v kontaktu se současným
ředitelem
jihočeské
policie
Radomírem Heřmanem?
„Ano, jsem. Je to přeci můj nástupce.
(culí se pod vousy) Když budu ješitný,
tak správu jsem předával v nějakém
stavu, proto mi není lhostejné, jak to
tam pokračuje. Přesto si uvědomuji,
že jedna éra skončila a každý má
výsostné právo najít si svůj způsob
řízení. Není to tak, že bych tam lezl po
chodbách a pomlouval. (směje se) To
není můj styl. Já jsem se taky nikoho
neptal a byl bych nerad, kdyby mi
někdo koukal přes rameno. Běžný
společenský kontakt ale mezi námi
funguje.
Každopádně na některé věci máme
s panem Heřmanem odlišné názory,
vždycky si je však řekneme. Jinak mu
můžu těžko radit. Vývoj je hrozně
rychlý, a kdybych se z osobní cti
nepodíval do novely trestního řádu
a trestního zákona, byl bych úplně
mimo. Změnila se spousta věcí.
Když člověk není v běhu a té práci se
soustavně nevěnuje, nemůže udržet
tempo. “
V médiích se čas od času objevují
informace o různých prohřešcích
policistů. Co si o tom myslíte?
Dokážete posoudit, jestli mají tyto
případy rostoucí tendenci?
„Pravda je, že to bylo, je a bude.
V každé společnosti se najde někdo,
kdo chce svého postavení zneužít,
nebo na takové místo právě s tímto
cílem nastupuje. Někdo moudrý
jednou řekl, že lze uplatit každého,
otázka je, za kolik. Já osobně tomu
nevěřím, ale ta myšlenka určitě něco
do sebe má.
K trestnímu řízení proti policistovi
dochází jednak tehdy, když jde
o zákrok, který nějakým způsobem
přežene. To se prostě stává, pokud to
ovšem neudělá s úmyslem někomu
ublížit. Mezi pochybení policistů
se ale počítá i to, co spáchá mimo
službu. Tím se samozřejmě navyšuje
počet trestně řešených příslušníků,
protože se jedná i o dopravní nehody,
při nichž dojde k ublížení na zdraví.
Byl bych rád, kdyby to všichni takhle
vnímali. Naprosto neomluvitelné je
však počínání, když se policajt zapojí
do trestné činnosti v návaznosti na
civilní osoby nebo se sám dopouští
kvalifikované trestné činnosti.
Za dobu mojí služby jsme zaznamenali
u těchto případů zvyšující se tendenci.
Průměrně se ale řešilo deset až
dvacet policistů v celém Jihočeském
kraji ročně. To zase není tolik. Nutno
dodat, že někteří mladíci měli o práci
u policie úplně jinou představu. Můj
pohled je takový, že policajtem jste
čtyřiadvacet hodin. Někdo si však
myslí, že se o jeho počínání po práci
nikdo nemá starat. To přeci nejde být
v práci policajtem a mimo ni zlodějem.
Ubližuje to především ostatním, kteří
jsou poctiví. Policie je zvláštní skupina
– na nepravosti ve svých řadách si
musí přijít sama. A pokud se něco
stane, průkaznost je složitá. Proti sobě
totiž stojí dva, kteří to umí.“
Prý za dob četnictva musel mít
příslušník tři předchozí generace
bezúhonné. Jak by to asi vypadlo
dneska?
„Co jsem si za ta léta vyčetl, četník
bývalo naprosto prestižní zaměstnání.
Rokem 1989 ta prestiž ale výrazně
klesla. Byli jsme uráženi, lidé po nás
plivali a osočovali nás, co jsme to
za zločince. To byl normální stav.
O rok později jsme začínali od nuly,
přesto důvěryhodnost policie byla
třiapadesát procent, kdežto vláda
měla sedmnáct. Moc často se nehovoří
o tom, že policii určitá vrstva lidí nemá
ráda, protože se jedná především
o represivní orgán. Nyní se však policie
dostala do podvědomí společnosti
jako její součást, která je potřebná. To
je podle mého názoru úspěch.“
Utkvěl vám v paměti nějaký případ,
který jste zažil během své policejní
kariéry? Ať už v pozitivním nebo
negativním slova smyslu…
„Policejní práce je většinou o lidském
neštěstí, takže vzpomínky nemůžou
být až tak pěkné, pokud člověk není
masochista. Když tuhle práci někdo
nikdy nedělal, neuvědomí si, jaké to je,
protože každý policista se pohybuje
v prostředí, které přinese nějakou
újmu nebo neštěstí.
Vzpomínám si na některé výraznější
úspěchy, přitom to ale nejsou žádné
velké případy. Tehdy se nám ještě za
dob mého působení v Pelhřimově
na prvního máje ztratilo čtyř nebo
pětileté dítě. Zbláznila se celá obec
a hledali jsme ho po okolí spolu
s policajty z celého okresu. Podařilo se
nám ho najít ve tři hodiny ráno v lese.
Když jsme ho vraceli rodičům, to byli
takoví zvláštní zemití lidé, jeho táta mi
jako vedoucímu akce řekl: ´Vy jste mě
vždycky tak srali, ale po dnešku se vám
musím omluvit, protože až teď jsem si
uvědomil, jak jste potřební!´ Tahle jeho
věta mi utkvěla v paměti.
Dále
vzpomínám
na
dobu,
kdy po amnestii začaly velké
problémy s vykrádáním církevních
a památkových objektů. V polovině
roku 1990 se nám podařilo jednou
ranou odhalit pachatele, kteří měli
na svědomí krádeže snad v šedesáti
kostelech. Při téhle příležitosti
musím zmínit, že policejní práce není
o jednom zázračném detektivovi,
jak můžeme vidět v mnohých
detektivkách. Je to veskrze kolektivní
práce a mnohdy se těžko určuje, kdo
má na objasnění případu jaký podíl.
Kdo není na týmovou spolupráci
zvyklý, u policie toho moc nenadělá.
A co se týká nejzávažnějších případů,
tak mezi ty bezesporu patří vraždy.
Každá
neobjasněná
vám
leží
v žaludku. Když jsem v Pelhřimově
začínal na obecné kriminálce, ležela
tam na stole jedna nevyřešená vražda
a každý nový příchozí policista dostal
za úkol se na ni podívat. Tehdy jsem si
to nosil i domů, přitom to byl patnáct
let starý případ. Většina kluků, která
se tím zabývala, zjistila, že pachatel je
známý. Nejvíc nás na tom ale mrzelo,
že k tomu nebyly žádné důkazy. To
mohlo být způsobené třeba špatným
začátkem na místě činu. Podezřelý
nám přitom několikrát prošel rukama
a vždycky se nám vychechtal.
Nikdy se mi nestalo, abych na někoho
zatlačil tak, že bych se po něm fyzicky
prošel. I když se to ve mně vařilo,
neudělal jsem to. To jsem považoval
za horší počin než u kriminálníků. Proč
mu ukazovat svoji bezmoc? Když mě
někdo naštval, tak i kdybych si kvůli
tomu měl vychodit nohy, pro vyřešení
případu jsem to udělal.“
„někteří mladíci měli
o práci u policie úplně
jinou představu. můj
pohled je takový,
že policajtem jste
čtyřiadvacet hodin.
někdo si však myslí,
že se o jeho počínání
po práci nikdo nemá
starat. to přeci nejde
být v práci policajtem
a mimo ni zlodějem.“
Když už jste zmínil televizní
kriminálky, sledujete je? Co říkáte
třeba na majora Zemana nebo nový
seriál Expozitura?
„Systematicky se na ně nedívám,
když se ale ponořím do vzpomínek,
naprosto
nejlepší
vypovídající
hodnotu o práci policie měl Malý
pitaval z velkého města. Tenhle seriál
odráží to, co se na odděleních skutečně
dělo. Major Zeman byl hodnocený
mnohokrát, a to jak pozitivně, tak
i negativně. Já osobně si myslím, že
to bylo na tehdejší dobu zpracované
velmi dobře. A nové seriály? To je
spíš otázka pohledu. Expozituru jsem
viděl několikrát. Převládá tam už
západní styl, prezentuje se násilí ze
strany policie a podobá se amerických
thrillerům. Jinak je to ale věrohodný
seriál, případy jsou nejspíš pravdivé.“
Nechme už policii být. Vy jste
velkým fanouškem fotbalu, je to
tak?
„Fotbal mě vždycky bavil a dokonce
jsem ho sám na okresní úrovni hrával.
Obecně ale sleduji všechny druhy
sportu, přesto s fotbalem jsem se
potkával blíže. Jako Pelhřimovák jsem
fandil tamnímu Spartaku, později
jsem ale začal sledovat počínání
strana 4
budějckého Dynama. Za posledních
deset let jsem tady chyběl na jediném
domácím zápase.
Do klubu jsem nakouknul víc v době,
kdy můj kluk Pavel začal chodit do
sportovní třídy a hrál v Dynamu
od žáků až po dorost, nastupoval
i v třetiligovém béčku. Potom odešel
do Třeboně, kde hrál pět let divizi,
a nyní působí z časových důvodů ve
Slavii České Budějovice.
Já jsem osm let dělal v Dynamu
vedoucího mládežnických mužstev.
Nyní se už neangažuji, ale fotbal sleduji
stále, objíždím třeba i zimní turnaje.
Kdyby Dynamo zase potřebovalo
pomoct, udělám to rád.“
Co vůbec říkáte na výkony
prvoligového áčka?
„Boj o záchranu se už tady stal tradicí.
Kromě dvou ročníků se vlastně pořád
hraje o spodek tabulky. Sám bych si
přál víc fotbalového klidu, ale taková
provinční mužstva, jako je Dynamo,
nemají na žádné velké nákupy hráčů.
Sleduji i dorosty a myslím si, že kdyby
ti kluci dostali víc šancí, vyrostli by
z nich fotbalisté, kteří by mohli první
ligu hrát. Určitě by to bylo lepší, než
kupovat osmatřicetileté lidi…“
A jaký je vlastně váš názor na
příchod toho osmatřicetiletého?
Řepka je Řepka. (směje se) Kdyby ten
člověk více přemýšlel, byl by z něj
světový fotbalista. Ve Spartě pořád
ukazoval, že jeho výkonnost na naši
ligu je pořád dobrá. Myslím, že si je
moc dobře vědom toho, že nic jiného
neumí a nic jiného se už ani nenaučí,
takže se bude snažit si kariéru co
nejvíce prodloužit. Pokud se s tím
vnitřně smíří, že už není ve světle
Sparty, tak tady minimálně rok nebo
dva přínosem bude. Ale jeho už nikdy
nikdo nenapraví. Ve Spartě byly jeho
blikance tolerované. Tady když blikne,
je to jenom Dynamo. Zatím to ale
vypadá, že se zklidnil a uvědomil si, že
nemá jiné východisko, než hrát tady
a být hodný.“
Na závěr mi povězte, zda-li je něco,
co vás v Budějcích trápí?
„Nejsem ten, který by si neustále
stěžoval. Poznal jsem i jiná města,
nějakou dobu jsem žil v Praze, ale to
je město, které sice ctím jako českou
metropoli, ale nechtěl bych tam být
ani po smrti. (směje se) Budějce mi
absolutně vyhovují. Nejsou malé
ani velké, je to tady takové příjemné
jihočeské. Fungování města je podle
mého vyvážené, péče zastupitelstva
o něj poměrně dobrá. O politicích
mluvit nechci, ti se chovají všude –
řekněme – téměř podobně. (usměje se)
Myslím si, že je především třeba
řešit problematiku dopravy. Už za
primátora Beneše, když jsem chtěl
uzavřít náměstí, jsme se neshodli. Jde
to i jinde, tak proč ne tady? Náměstí je
krásné, proto jsem mu říkal, ať udělají
na náplavce záchytné parkoviště, do
města je to odtud pět minut pěšky.
Ty, co nemůžou chodit, by do centra
vozil nějaký mikrobus. A také mě tady
trápí vysoká nezaměstnanost. Ta je
ale všude. Takže to uzavřu: V Českých
Budějovicích
jsem
maximálně
spokojen!“
SPOLEČNOST | České Budějovice mají další mateřskou školu
strana 5
V Háječku vyrostla firemní mateřská škola,
hlásit se ale můžou i zájemci z řad veřejnosti
Mateřská škola E.ONu.
Foto: Jan Homolka
Napsal Pavel Kacerovský
centrum a tuto budovu považovala na
klíčovou součást celého projektu.
Je rozhodnuto. V prostorách bývalého
K-Centra funguje od května firemní
školka
energetické
společnosti
E.ON. Vyplývá to ze smlouvy, kterou
uzavřela Správa domů s pražskou
firmou KinderGarten. Mateřská škola
však nebude otevřena pouze pro
děti zaměstnanců firmy. Několik
míst provozovatel nabídne široké
veřejnosti.
Svůj záměr ale kulturní nadšenci
představili moc pozdě, jelikož Správa
domů jednala se zájemci o firemní
školku už v červnu loňského roku. „V
listopadu 2011 došlo k ústní dohodě
a 8. února jsme podepsali s firmou
KinderGarten nájemní smlouvu,“ uvedl
Ladislav Volf, ředitel Správy domů,
která je majitelem objektu.
V prvním čísle občasníku vás Budějcká
Drbna informovala, že o objekt
K-Centra usilovala kromě E.ONu ještě
skupina třech bývalých zaměstnanců
kina Kotva, která chtěla v Háječku
vybudovat nové multifunkční kulturní
„Přestože jsme vlastněni městem, jak
s budovou K-Centra naložíme, záleží
pouze na rozhodnutí naší společnosti.
Jiné je to u letního kina a Háječku jako
takového, tam má hlavní slovo město,“
dodal Volf.
Kapacita nové mateřské školy pro děti
od dvou let věku bude celkem 45 míst,
dvacet jich bude nabídnuto veřejnosti.
„Jakmile se školka otevře, pomocí našich
webových stránek a reklamní kampaně
budeme lidi informovat o provozu
nového zařízení. Kromě toho v červnu
plánujeme den otevřených dveří, aby si
každý mohl tyto prostory prohlédnout.
Děti potom budeme nabírat celoročně,
protože jsme soukromým subjektem,“
řekl Budějcké Drbně na počátku dubna
zakladatel a jednatel společnosti
KinderGarten Zdeněk Fiala, jenž
zároveň připomněl, že za umístění
svého potomka budou muset rodiče
zaplatit.
Podle mluvčího E.ONuTomáše Nováčka
probíhala přestavba budovy podle
plánu, takže 1. května byla mateřská
škola otevřena. „Do školky nastupuje
jedenáct dětí zaměstnanců společnosti
E.ON, od září by jejich počet měl vzrůst
na šestnáct,“ upřesnil Nováček.
Projekt firemní školky v těsném
sousedství budovy, ve které sídlí
E.ON, zaměstnanci samozřejmě vítají.
„Cílem firemní školky, která vedle naší
společnosti vznikla, je umožnit matkám
po rodičovské dovolené brzký nebo
dřívější a bezproblémový návrat do práce.
Jedná se o klasické sladění soukromého
a pracovního života. Školka je důležitou
součástí života rodičů,“ míní jedna ze
zaměstnanců a matka malé Nelinky
Iveta Hroníková. „Jako zaměstnanec
E.ONu a maminka tříletého syna Ondry
jsem šťastná, že nám zaměstnavatel
vyšel vstříc a mateřskou školu zřídil.
Míst ve školkách v Českých Budějovicích
je tragický nedostatek,“ svěřila se její
kolegyně Helena Šlapanská.
Provozní manažerkou nové školky
provozované firmou KinderGarten se
stane Petra Pščolková, která bude mít
na starosti její chod. „Jako prostředník
mezi rodiči a školkou budu přijímat nové
žáčky, starat se o zásobování jídlem,
vyřizovat smlouvy a podobně,“ uvedla
Pščolková a dodala: „Na novou práci se
těším. Už jsem viděla další firemní školky
provozované firmou KinderGarten a
všechny fungují bezvadně.“
Objekt, který E.ON vybavil mikro
BHKW kogenerační jednotkou pro
úsporu energií, nebude využit pouze
jako ráj pro caparty. Uvnitř totiž
vznikne i rodinné centrum s různými
nadstandardními službami. „Máme
připraveny dvě místnosti, kde bychom
o víkendech mohli veřejnosti nabídnout
kurzy angličtiny, jógu a podobně.
V současné době ale stále jednáme
s různými dodavateli služeb, jestli
budou mít zájem v těchto prostorách
tyto aktivity pořádat,“ vysvětlil před
časem za provozovatele Zdeněk Fiala.
„Ucelenou nabídku nyní ještě nemáme.
Spíš stále zjišťujeme, o co by měli lidé v
Českých Budějovicích zájem.“
inzerce
AUTOPROFI s.r.o.
Autorizovaný prodejce
Adresa:
Husova 1420
370 05 České Budějovice
Kontaktní informace:
Tel.: 385 349 910
[email protected]
WWW.HYUNDAICB.CZ
SPOLEČNOST | Budějcká Drbna slavila 1. narozeniny v Dance baru Paradox
strana 6
Miroslav Řehoř je na Paradox pyšný:
„Byl to nejnáročnější projekt v mé kariéře!“
Majitel Paradoxu Miroslav Řehoř křtí nový cocktail, v pozadí autor projektu
Budějcká Drbna Libor Matoušek mladší.
Foto: Jan Hrubý
Napsal Pavel Kacerovský
Budějcká Drbna u příležitosti oslav
svých prvních narozenin a křtu
nového drinku, který se jmenuje po
ní, vyzpovídala majitele Dance baru
Paradox a Cocktail baru Žlutá ponorka
Miroslava Řehoře.
Kdy a kde se vám v hlavě zrodila
myšlenka, že svůj život zasvětíte
aktivitám, kterými budete bavit lidi?
„Bylo to už při studiu na hotelové škole,
kdy jsem se v rámci praxe dostal na
diskotéku, tedy do nočního provozu
s barem. A tam se taky zrodil můj sen
– otevřít si vlastní diskotéku nebo bar.
Splnil jsem si obojí.“
Podařilo se vám realizovat již několik
zajímavých projektů. Na jaký jste
nejvíce pyšný a kdykoliv o něm
budete mluvit, tak si řeknete, že jste
udělal správný krok?
„Za správný krok považuji ten, že jsem
se včas rozhodl, že budu podnikat.
Moje první projekty byly vytvořeny s
bývalým kolegou, se kterým jsem se po
letech rozešel a plně se osamostatnil.
Nebylo to jednoduché období, ale jsem
za ten krok upřímně rád. Na základě
předchozích zkušeností jsem pro další
projekt – Dance bar Paradox – žádného
společníka nechtěl, přestože zájem byl
veliký. Proto jsem nejvíce pyšný právě
na Paradox, který se stal zatím tím
největším a nejnáročnějším projektem
v mé kariéře.“
V oboru už platíte za ostříleného
mazáka, jenž se může pyšnit
nejedním úspěchem. Jak těžké je
prosadit se mezi konkurencí. Máte
nějaký recept?
„V tomto oboru se pohybuji skoro už
dvacátým rokem. Po celou dobu se
snažím sledovat, jak se vyvíjí, zajímám
se aktivně o nové trendy, cestuji a jsem
v kontaktu s nejlepšími barmany a
podniky po celém světě. To všechno se
snažím předat i členům našeho týmu.
Ne všem se to samozřejmě líbí, protože
je nutím stále se zlepšovat, navíc jsem
důsledný a mám na zaměstnance velké
požadavky i v oboru, kde je mnohdy
obrovská tolerance a zaměstnanci jsou
zvyklí vytvářet si vlastní pravidla.
U nás to neplatí. Sám jsem náročný
zákazník a jsem moc rád, když mi dají
naši hosté objektivní zpětnou vazbu,
co se jim nelíbilo a co by chtěli změnit.
Aktivně zákazníkům naslouchám
a možná i to mě posouvá dál. Ale
nejdůležitější je samozřejmě dělat svou
práci s láskou na 110 procent, to je ten
nejlepší recept na úspěch.“
Dnes patří vaše kluby v Budějcích
mezi špičku. Má poptávka místních
lidí nějaká specifika?
„Do Žluté ponorky dnes chodí
všichni na nejlepší koktejl či sklenku
šampaňského. Už dvanáct let si držíme
špičkovou kvalitu produktů i služeb.
Dlouhodobě Ponorka patří mezi
nejlepší cocktailové bary v republice,
hosté k nám chodí, řekněme, na jistotu.
Paradox se jako dance bar stále
vyvíjí. Řekl bych, že první rok byl
pro nás stěžejní, seznamovali jsme
se s návštěvníky, pozorně sledovali
jejich požadavky, zjišťovali, zda jim
náš koncept vyhovuje. Měsíčně
projde Paradoxem tisíce návštěvníků
a samozřejmě se nemůžeme zalíbit
všem. Důležité je vybrat ten správný
žánr, který osloví většinu a bude ji
pravidelně bavit.
V tomto směru jsme chtěli jít cestou
klubové hudby, jako je běžné v
zahraniční. Zjistili jsme však, že
musíme trochu polevit a přistoupit na
kompromis, protože největší úspěch má
taneční muzika a hudba z osmdesátých
a devadesátých let. Proto se produkce
od otevření výrazně změnila, snažíme
se zákazníkům připravovat programy
na míru. V čem však nejsme ochotni
udělat kompromisy, je profesionální
servis, který už je dnes u nás standardem.
Určité specifikum místních lidí vidím
v tom, že si vždy na čas oblíbí podnik,
který v ten moment preferují, je
takzvaně v módě. Brzy se jim však omrzí
a jdou jinam. I nás se samozřejmě toto
dotklo, ale jsem upřímně velmi rád, že
i přes to se oba naše budějcké podniky
stále těší velké návštěvnosti.“
Z předchozích slov je patrné, že
vlajkovou lodí vašich aktivit je
v současnosti právě Dance bar
Paradox. Co stálo za jeho vznikem a
jakou pozici si ve vašich očích po více
než roku provozu vybudoval?
„Paradox jsme připravovali skoro dva
roky a za jeho vznikem stála má velká
umíněnost a touha vytvořit podnik
na evropské úrovni v centru Českých
Budějovic. Věděl jsem, že v centru
města chybí takový podnik, a tak
jsem využil příležitost. Úžasný členitý
prostor, ve kterém se Paradox nachází,
přesně odpovídal mým představám
už od mé první návštěvy tehdejšího
sklepa. Dostat klub do současné
podoby bylo velmi náročné jak na čas,
tak i na finance. Byla to totiž skutečně
černá díra v zemi, kde nebylo vůbec nic.
Ale vyplatilo se to a za vydatné podpory
mé rodiny se nám to povedlo.
Hned po otevření byl Paradox téměř
denně narvaný k prasknutí, venku stály
fronty. Lidi byli zvědavi, každý ho chtěl
vidět. Velmi mě ale mrzelo, když se
rozšířila po Budějcích fáma, že fronty
udržuji záměrně a uvnitř je prázdno.
To je výmysl a z ekonomického
hlediska absolutní nesmysl! Paradox
je koncipován pro určitou kapacitu
návštěvníků a samozřejmě, že by se
možná dovnitř nacpalo o pár desítek
lidí víc, ale kolaboval by provoz
(vzduchotechnika, obsluha, toalety,
šatna). A pro mě je prioritní, aby se u
nás lidi cítili dobře.
Co má pro mě osobně obrovskou
hodnotu, je ocenění, které jsme
za loňský rok obdrželi – Dance bar
Paradox zvítězil v prestižní soutěži
Czech Bar Awards 2011 v kategorii
Nejlepší taneční klub. Odborná porota
hodnotila při tajné osobní návštěvě
celkovou úroveň podniku, originalitu,
kvalitu služeb, profesionalitu, znalosti
a dovednosti personálu, nabídku,
interiér a atmosféru. Celkem bylo
27 přísných kritérií. To považuji to za
obrovský úspěch nejen pro nás, ale i
celé naše město.“
Platit ve své branži za jednoho
z nejlepších vyžaduje skvělé
dovednosti a znalosti toho, s čím
pracujete. Jaký máte vy osobně
vztah k barmanství a čarování s
alkoholem?
„Jak už jsem zmiňoval, barmanství je
můj koníček, moje láska, můj životní
styl. Je to krásná práce, při které jste
denně v kontaktu s lidmi. Dříve jsem
jezdil po barmanských soutěžích,
nejdříve jako divák, následně jako
soutěžící a aktuálně jako hodnotící
komisař. Načerpal jsem tady spoustu
inspirace a potkal několik svých
opravdových přátel.
Barmanství,
neboli
nápojová
gastronomie, je opravdové, u nás
bohužel velmi podceňované řemeslo,
které se stále vyvíjí. Podobně jako v
kuchyni, i tady se k přípravě používají
různé techniky. Za zmínku určitě stojí
módní infúzování nebo molekulární
mixologie, kdy se tekutina podává
ve formě pěny, prášku nebo žele.
I návštěvníci Paradoxu už mohli
ochutnat welcome ´drinky´ z naší
molekulární kuchyně. Moc mě baví
posouvání hranic při přípravě koktejlů.“
Máte nějaký oblíbený koktejl, který
je v nabídce vašich podniků a můžete
ho návštěvníkům směle doporučit?
„Osobně jsem zastáncem klasiky.
Oblíbené mám koktejly Negroni a
Martini dry cocktail. Nejsou to ale
drinky pro každého, je potřeba se k nim
propít. Tak jako v jídle, chutě každého
z nás jsou specifické, proto, abyste si
vychutnali ten váš NEJ drink, je potřeba
aktivní komunikace s barmanem –
jakou chuť drinku preferujete, jaký typ
alkoholu a podobně.
Přemýšlel jste o budoucnosti? Máte
v hlavě nějakou myšlenku, kterou
toužíte za každou cenu zrealizovat?
„Plánů je spousta! Aktuálně plánujeme
přesunout Žlutou ponorku do centra
města, jelikož veškerý noční život
se dnes odehrává kolem náměstí.
Už jsme dostali několik nabídek na
prostory, ale počkám si na ten pravý,
který mě osloví. Nespěchám na to.
Taky jsem dostal nabídku otevřít
Žlutou ponorku v centru Vídně, ale
víc vám zatím neprozradím. Viditelné
změny připravujeme s renomovaným
pražským architektem i v Paradoxu.
Určitě se máte na co těšit!“
K prvním narozkám jsem dostala vlastní drink!
Napsala Budějcká Drbna
To byla jízda! Alkohol tekl proudem,
lidí přišla strašná spousta a všichni se
náramně bavili. O čem že to vlastně
mluvím? Přeci o mojí oslavě prvních
narozenin v Dance baru Paradox,
která se konala v pátek 13. dubna v
rámci skvělé Ladies Night. Jen škoda,
že jsem tohle všechno slyšela jenom
z vyprávění…
Ptáte se proč? Víte… no, jak bych
to řekla. Já jsem totiž už od rána
slavila tak intenzivně, že jsem to jaksi
neustála. Na místě mě ale zastoupili
moji spolupracovníci, díky kterým
jsem taková, jaká jsem.
Kromě oslavy došlo i ke křtu mého
nového drinku, který se jmenuje
po mně – Budějcká Drbna. Jedná
se o vskutku lahodný unisexový
Drinky Budějcké Drbny. Foto: J. Hrubý
drink postavený na oblíbeném
kořeněném rumu Captain Morgan,
kterému dodávají svěžest čerstvé
limety a příjemnou sladkost brusinky
a vanilka. Je to vážně mňamka!
Majitel tohohle skvělýho podniku
Míra Řehoř pokřtil můj koktejl tak, že
ho vypil na ex. Borec! Pokud to chcete
zkusit i vy, zajděte si na tekutou
Budějckou Drbnu do Paradoxu nebo
Cocktail baru Žlutá ponorka.
SPOLEČNOST | Rozhovor s novým rektorem Jihočeské univerzity
strana 7
Libor Grubhoffer opravuje diplomky na Kleti
Napsal Václav Fridrich
Až ve třetím kole druhé volby
rektora Jihočeské univerzity členové
akademického
senátu
rozhodli,
kdo bude další čtyři roky šéfovat
vysokoškolákům. Od 12. ledna
čekal vítěz voleb na jmenování do
své funkce prezidentem Václavem
Klausem, které se dočkal v úterý 20.
března.
I když čtyřiapadesátiletý vystudovaný
biochemik Libor Grubhoffer v době,
kdy vznikal tento rozhovor (na začátku
února – pozn. redakce), zatím oficiálně
rektorem nebyl, v žádném případě
nezahálel. Ba naopak. Podle jeho slov
měl práce nad hlavu.
Na povídání s Budějckou Drbnou
si přesto chviličku našel, a tak jsem
nového a velmi sympatického rektora
vyzpovídala nejen na téma univerzita,
ale došla řeč i na hokej či klíšťata.
I když ještě v době, kdy si spolu
povídáme, nejste rektorem, tak
stejně máte hodně práce. Už to
souvisí s vaší novou funkcí?
„Ano, protože jsem s univerzitou
v denním kontaktu a pracuji pro
ni intenzivně od dob, kdy vlastně
univerzita vznikla. Už se účastním
hlavního dění ve vedení vysoké
školy, porad, nejrůznějších schůzek
a například teď dáváme dohromady
rozpočet na letošní rok. Řekl bych, že
jsem už polovinu času tady na ústavu
při akademii věd a druhou půlku na
rektorátu.“
Takže vás čeká stěhování do nové
budovy rektorátu, že?
„Přesně tak. Tam se budu za čas
stěhovat. Ale samozřejmě si zde
nechám svou malinkou jeskyni,
kde máme s mladými kolegy naše
laboratoře. Tady na Parazitologickém
ústavu
pracujeme
na
našich
projektech.“
Studentům budete přednášet
i nadále?
„Samozřejmě. Já jsem garantem
příhraničního projektu s Keplerovou
univerzitou v Linci. Projekt se
jmenuje Biologická chemie, takže
musím dokázat skloubit přednášky
o základech biochemie studentům
a moji novou práci. Doufám, že se mi
to bude dařit.“
Ráda bych se zeptala, jestli jste
vaše jmenování oslavil? Například
s rodinou, nejbližšími?
„Zašli jsme si na dobrý oběd. Pak jsem
pozval i mé nejbližší spolupracovníky
a lidi, kteří mi hodně pomohli ve
volebním martyriu. Takže jsme měli
příjemné přátelské setkání.“
Nepletu se, když řeknu, že zvolení
byl pro vás asi veliký oddech.
Protože samotná volba nebyla
vůbec jednoduchá.
„Máte pravdu, to byl oddych. Prostě
ze mě všechno spadlo. V tu chvíli,
když vyhlásili mé jméno, jsem měl
samozřejmě radost, protože ve všech
kolech před tím jsem vlastně vyhrál,
ale chyběl mi například jeden hlas. To
bylo holt dáno vnitropolitickou situací.
Najednou došlo na naši vzájemnou
dohodu s panem Šochem, že jeden
z nás odstoupí. V tu chvíli z většiny
senátorů spadla tíha jakési povinnosti
a mohli začít volit svobodně. Já jsem
byl hodně překvapen, že mi nakonec
nezbýval jeden hlas, který jsem
potřeboval, ale dostal jsem hned osm
hlasů.“
Už jste se sešel s panem Šochem
a řekli jste si k volbě ještě něco?
„Ano, sešel. Dokonce seděl na té samé
židli, kde teď sedíte vy. (usměje se) Byla
to dlouhá schůzka a moc dobře jsme si
popovídali. Já jsem rád, že naše řešení
vedlo k upevnění našich vztahů. Jsem
prostě rád, že to mezi námi nevyvolalo
žádnou zášť. Naopak.“
Máte již v hlavě, kam povedou vaše
první kroky ve funkci rektora? Co je
třeba na univerzitě udělat, opravit
či předělat?
„Těch věcí je několik. Začínám se
ale pomalu v těchto záležitostech
zahřívat. Věcí, které mám v hlavě, je
několik. (vytahuje s batohu notes, kde
si vše pečlivě zapisuje) Za prvé je to
prezentace a propagace univerzity,
moderně se teď říká pí ár. Tam máme
značné rezervy. Další věc je, jak nás
vidí lidé z venku. Cizí lidé, kteří k nám
přijdou. Trápí mne tedy, jak vypadá
centrální část našeho kampusu,
jak nepěkně vypadají nadivoko
vyšlapané cestičky a podobně.
Samozřejmě, že vše je záležitost
financí. To jsou ale dva důležité úkoly,
které nesnesou odkladu. Pak mám na
mysli i uspořádání stávajících hlavních
agend univerzity. Musíme se podívat,
jak fungují jednotlivá oddělení. Ať už je
to oddělení pro vědu a tvůrčí činnosti
anebo budeme muset přehodnotit
funkci hlavní agendy studijních
záležitostí. Chci najít efektivnější
propojení právě studijního oddělení
se zahraniční agendou. Nepochybně
je také co zlepšovat v oblasti
informačních systémů.“
Vy sice nepocházíte přímo z Budějc,
ale žijete tady už šestadvacet let.
Vnímáte tedy Budějovice jako
univerzitní či studentské město,
které by se mohlo zařadit po bok
Brna, Plzně či Prahy?
„To je moc zajímavá otázka. Musím
říci, že Budějovice dlouho tak
nevypadaly. Postupně už ale tak
začínají působit a myslím si, že to není
jen můj subjektivní pocit. Pro mě bylo
studentským městem vždy Brno, když
jsem tam chvíli bydlel na privátě. A to
si myslím, že typickým příznakem
studentského města je to, že studenti
bydlí právě na privátě. Místní obyvatelé
si dokonce i považovali, že u nich
mohou bydlet studenti. To bylo i za
minulého režimu. To tady Budějovice
nebyly, ačkoliv měly pedagogickou či
agronomickou fakultu. Tehdy na mne
opravdu město nepůsobilo dojmem
studentského, a asi by nepůsobilo
dodnes, kdyby univerzita nevznikla.
Dnes už ano, protože vysokoškoláci
opravdu začínají bydlet na privátech.
Nový rektor Jihočeské univerzity Libor Grubhoffer.
Ale ještě si myslím, že pořád máme
velké rezervy. Chceme vylepšit
kampus, nejen tím, že vyčistíme
trávník. Je jasné, že nemůžeme
zakázat pejskařům, aby sem k nám
chodili venčit své miláčky, to nejde,
ale můžeme sami udělat hodně
proto, aby byl kampus čistý. Aby
bylo příjemné sem přijít, odpočinout
si, popovídat a aby to tady prostě
žilo. Nechci, aby kampus byl mrtvé
město, což bohužel teď je. Večer a přes
víkendy tu nikdo není. Rád bych tu
viděl další noční zábavu, či prodejnu
se suvenýry, kde se bude dát koupit
jako všude na univerzitách trička
s naším logem nebo hrnky. Večerka
nám v kampusu také chybí. Sice je
univerzita rozprostřena po celém
městě, ale jádro je zde v kampusu.“
Jak jste na tom s volným časem?
Když už ho máte, co rád děláte?
„S volným časem? To je pro mne
opravdu vzácná komodita. (směje se)
Musím říct, že mnoho let už nemám
ani pocit, že bych měl nějaký volný
čas. Já bohužel neumím úplně vysadit,
přiznávám se k tomu. Patrně jsem
asi postižen diagnózou workoholik.
Považuji to za jakousi oběť jedinečné
příležitosti, kterou jsem dostal jako
jeden z mladých lidí po Sametové
revoluci v roce 1989.“
A co tedy děláte, například
o víkendu?
„Hrozně se těším na sobotu
odpoledne či na neděli odpoledne,
ale popravdě řečeno – v semestru
se i v neděli odpoledne připravuji na
přednášky. I tak ale rád jezdím na Kleť
Foto: Václav Fridrich
či do jejího okolí. Na kole už bohužel
moc ne, ale hodně jsem jezdíval. Teď
chodím pěšky. Většinou v červnových
termínech si vezmu s sebou na
opravování diplomové práce, sednu
do auta a dojedu do Holubova. Pak
vyběhnu nahoru na Kleť a tam si celé
odpoledne čtu a opravuji. To mám
hrozně rád. Anebo mě baví hokej na
kolečkových bruslích se studenty,
takže pevně věřím, že jsem s tím
neskončil. Rád se utrhnu ve čtyři
odpoledne a do šesti večer se chci
protáhnout.“
Když už jste trošku zmínil sport,
koukáte se na výsledky budějckých
hokejistů, fotbalistů či volejbalistů?
„Koukám se na hokej. Hokeji fandím,
ale bohužel se na něj dostávám méně,
než bych chtěl. V letošní sezoně jsem
ještě nebyl, asi si nechávám na své
návštěvy na play-off.“ (se smíchem)
Jako naprostého laika mne
napadá poslední otázka. Vy jste
odborníkem přes klíšťata, bude
jich letos v létě zase tolik, když byla
taková zima?
„To víte, to je otázka a pořád se nás
na to novináři ptají. Nás by to také
zajímalo. (zasměje se) Vloni byla mírná
zima a pak bylo klíšťat hodně, což je
logické. Nebyla tolik promrzlá půda,
kde přezimují. Dá se tedy očekávat,
že by letos jejich sezona mohla přijít
trochu později. Možná by jejich
aktivita mohla být mírnější, ale nejsou
na to žádné jednoznačné studie!“
Mockrát vám děkuji za rozhovor,
pane rektore!
SPOLEČNOST | Rozhovor s knězem českobudějovické diecéze
strana 8
Pro Tomasze Piechnika je kázání v češtině přirozené
Napsala Kateřina Matoušková
Jako každým rokem jsem na Štědrý
den zavítala na půlnoční mši do
kostela sv. Jana Nepomuckého v
Českých Budějovicích. Mimo jiné jsem
byla zvědavá, kdo ji bude celebrovat.
Přeci jen dlouhá léta k tomuto kostelu
neodmyslitelně patřil Mons. Josef
Kavale, který ale vloni v létě bohužel
zemřel.
Bohoslužbu tentokrát celebroval
mladý člověk s krásnou měkkou
češtinou, která pohladila po srdci.
Nedalo mi to a začala jsem zjišťovat,
kdo je tím knězem. Po nějaké době
jsem vypátrala, že se jmenuje P.
Mgr. Tomasz Piechnik, pochází
z Polska a nyní působí v Diecézi
českobudějovické.
Povídání s ním bylo moc příjemné a
věřím, že následující řádky vás o tom
přesvědčí, i když rozhodně nedokážou
interpretovat, jaký klid z tohoto
sympatického muže vyzařoval. Na
to se budete muset za ním vydat do
kostela.
Co vás přivedlo k tomu, že jste se
stal knězem?
„Hned první otázka a tak těžká. To
rozhodnutí se zrodilo, když mi bylo asi
dvacet. Tehdy jsem v Polsku skončil
gympl a šel prvním rokem studovat
politické vědy. A pak to najednou přišlo.
Začal jsem se zajímat o náboženství,
chodit víc do kostela a přemýšlel jsem
nad tím, že bych se stal misionářem.
Na začátku mě nejvíc přitahovaly ty
misie. Pak jsem vstoupil k oblátům
Panny Marie Neposkvrněné.“ (misijní
řád – pozn. redakce)
Kde jste absolvoval kněžský
seminář? Tady nebo v Polsku?
„Kněžský seminář většinou v Polsku.
Tam jsem chodil právě do kněžského
řeholního semináře oblátů Panny
Marie, ve kterém jsem byl pět let.“
Jak jste se dostal do České republiky
a přímo sem k nám do Českých
Budějovic?
„Polští obláti v Čechách pracovali. Já
jsem se seznámil s těmi, kteří přijeli z
Čech, slyšel jsem o tom, že je možnost
tady působit. Pak jsem vystoupil z řádu
a prostřednictvím jednoho z nich na
podzim roku 1998 přišel do Čech. Učil
jsem se ve Vodňanech rok češtinu. Pak
jsem nastoupil do Prahy a v semináři,
který patří k Univerzitě Karlově, jsem
složil státnice. Vlastně už po roce jsem
dělal zkoušky v češtině.“
Musím říct, že vaše čeština je
výborná.
„Děkuji. Ještě dodám, že v roce 2000
jsem byl vysvěcen na jáhna a po roce
na kněze. Působil jsem na různých
místech českobudějovické diecéze.
Teď jsem v Českých Budějovicích jako
kaplan.“
Jak dlouho trvá studium na kněze?
Myslím od začátku semináře až po
vysvěcení.
„V Čechách je rok konviktu a pak pět let
studia. Dva roky jsou filosofie a tři roky
Tomasz Piechnik.
teologie. Takže dohromady je to šest
let přípravy, formace toho kandidáta
na kněze. Po ukončení studia je
vysvěcen nejdříve na jáhna a pak,
podle rozhodnutí biskupa, zhruba po
roce, nebo i méně, na kněze.“
A čím to je, že je u nás tolik polských
kněží? To jsou Češi takoví bezvěrci?
„Bezvěrci ne. Spíš je to krize povolání,
která je všude v Evropě a v Čechách se
teď značně projevila. Je tu málo kněží,
a proto přicházejí Poláci, aby pomáhali
sousedům a přátelům.“
Znal jste svého předchůdce Josefa
Kavaleho?
„Ano, poznal jsem ho tady v
Budějovicích.
Samozřejmě
to
byla významná osobnost. Už za
mého prvního působení v Českých
Budějovicích, asi před osmi lety, jsem
se s ním setkal. Víc jsme se poznali
až v době, kdy byl nemocný. Já jsem
znovu nastoupil do Českých Budějovic
před dvěma lety a jako všichni zdejší
kaplani jsem monsiňorovi, který už
nemohl sloužit, začal pomáhat.“
Jaké to pro vás je, převzít farnost
po někom, kdo tu hlásal desítky let
a místní jej považovali za legendu?
„Tady je základní chyba. Já jsem farnost
nepřevzal, já nejsem ustanovený
farářem. Farářem je tady dočasně pan
doktor kanovník Zdeněk Mareš a teď
se očekává, že biskup letos jmenuje
nástupce
monsiňora
Kavaleho.
Protože do kostela chodím v neděli,
tak to vypadá, jako bych farnost
převzal já, ale není to pravda.“
Sloužil jste za něj třeba Vánoční mši,
která byla krásná…
„Děkuji. Nejen Vánoce, ale sloužil jsem
i Velikonoce, takže většinou na nedělní
mše opravdu chodím já. Ale jak říkám,
nejsem tam ustanoveným farářem.“
Kostel svatého Jana Nepomuckého
prošel velikou rekonstrukcí. Jak
se vám líbí? Nepřijde vám příliš
násilný ten rozdíl mezi světlou lodí
a tmavým pozadím oltáře?
„K tomu mám jednoduché vysvětlení.
Foto: Jan Homolka
Peníze byly jen na tu loď. Nebylo tolik
dotací, aby se opravil i presbitář. Jinak
by i ten byl obnoven a osvětlen. Jelikož
se ale na něm nic nedělalo, zůstal šedý.
Tak, jako byl dříve celý kostel. Pozitivně
vnímám to, jak se tyto prostory
rozsvětlily a vynikly architektonické
prvky kostela. Myslím si, že mu to
prospělo. Ta loď se mi samozřejmě líbí
a na presbitář se počká.“
Takže se počítá s nějakou další
rekonstrukcí?
„Určitě ano. Ale jak to sama znáte,
záleží to všechno na dotacích.“
Co se týká zvonů u sv. Jana, jsou
elektronizované nebo je tam
zvoník?
„Jsou elektronizované.“
Katedrála sv. Mikuláše teď také
prochází velikou rekonstrukcí.
Našlo se v ní něco zajímavého?
„Ano. Byla prozkoumána krypta,
myslím si, že dokonce tři. Další
informace
můžete
získat
od
kolegy Štěpána Hadače, který je
koordinátorem. Ten má podrobnosti,
fotografie vnitřku a dokonce i video.
V té kryptě se pohřbívali významnější
kněží.“
Jak dlouho bude ještě rekonstrukce
probíhat, než se katedrála otevře?
„Myslím, že je to naplánované na
2013. Je ale možné, že se rekonstrukce
stihne dokončit ještě letos.“
Zatím bydlíte na děkanství, ale prý
se budete stěhovat. Je to tak?
„Jelikož
probíhá
rekonstrukce
děkanství, bude tu farní sál, dělaly
se různé úpravy. Kvůli tomu jsme se
museli s jedním kolegou z horních
kaplanských bytů vystěhovat a bydlel
jsem zhruba dva měsíce v Kanovnické
ulici. Teď se přesouvám jakoby zpátky
do toho původního bytečku. Vlastně
jsem se musel kvůli těm opravám z
děkanství jen dočasně vystěhovat.“
Zajímalo by mě, jestli chodí do
kostela hodně mladých, nebo spíše
starší lidé?
„Na mších převažují starší lidé, ale
samozřejmě bývají i mše, kde převažují
mladí. Například tehdy, když páter
Josef Prokeš dělá mše pro mládež.
Záleží to na jednotlivé farnosti nebo
kostelu. Třeba u salesiánů je určitě
spousta mladých, u petrinů myslím
taky. U Jána jich je taky poměrně dost,
tam chodí všechny věkové kategorie.
Je ale známo, že třeba na vesnicích
nebo různých farnostech je velmi
málo mladých lidí.“
A jaký je recept na to dostat mladé
do kostela či k náboženství jako
takovému, pokud v tom nejsou
přímo vychováváni?
„Možná výchovou na školách, třeba na
biskupském gymnáziu při náboženství
je velká šance oslovit mladé lidi, a třeba
už i děti. Nebo existují společenství,
skupiny a hnutí, která pořádají různé
akce, jako je třeba Křesťanství bez
vytáček a tak podobně.“
Také bych se ráda dozvědla, jak to
probíhá, když se chce pár oddat
v kostele, ale jenom jeden z nich
je křtěný? Musí chodit na nějaké
přípravy?
„Když chtějí udělat takové závažné
rozhodnutí,
jako
je
uzavření
manželství, a žít celý život společně,
měli by se samozřejmě připravit. Pokud
je pokřtěna jenom jedna osoba, tak
pan biskup uděluje dispens. Přípravy
se zúčastní oba, i když je ten jeden
nevěřící, aby se seznámil s vírou osoby,
s níž vstupuje do svazku manželského.
Po přípravě se uděluje povolení ke
sňatku s nepokřtěnou osobou.“
Co když se ti dva, nedejbože, chtějí
rozvést? Je to vůbec možné?
„Církevní sňatek se nikdy nemůže
rozvést. Jen v některých případech
se může prohlásit za neplatný, pokud
nastala nějaká závažná překážka.
Tehdy rozhoduje církevní soud.
Většinou se to posílá do Říma, kde se
rozhoduje, a výsledek pak prohlásí náš
soud.“
Jak se vám vůbec hlásá v cizím
jazyce? Mezi češtinou a polštinou
je sice malý rozdíl, ale stejně to není
SPOLEČNOST | Rozhovor s knězem českobudějovické diecéze
vaše mateřština.
„Mně se v češtině hlásá dobře, polsky
jsem to ani nikdy nedělal. Je to pro mě
přirozené, už se mi čeština podařila
nějak naučit a dokázal jsem se s ní sžít.
Už je v mém nitru a dokonce i myslím
česky.“
Jak vlastně vypadá obyčejný den
kněze?
„Nejdříve je modlitba církve, dále
soukromá modlitba, pak mše svatá
a zpovídání. A obyčejný čas bez
povinností kněze? Ve volném čase
jezdím na kole, plavu, trošku běhám
nebo zajdu do kina, na procházku,
čtu či jsem u počítače. Všechno to,
co dělají obyčejní lidé, tedy kromě
televize. Tu nemám.“
Když už jste nakousl filmy, jak se
díváte například na snímky typu
Šifra mistra Leonarda, které jsou
zaměřeny dost proti církvi?
„Tyhle filmy jsem neviděl a ani mě
nelákají. Jsou to takové senzace,
které chtějí přitáhnout lidi. Nemá to
nic společného s pravdou a myslím
si, že pro rozumného člověka obraz
církve nezkazí. Církvi to neuškodí,
pokud na takový film půjde rozumný
člověk s kritickým myšlením. Podobné
snímky můžou uškodit jedině těm
nevzdělaným nebo ve víře nejistým
lidem.“
Takže vy osobně je berete s
rezervou?
„Určitě jsou mnohem horší věci. Nevím,
jestli tyto proticírkevně zaměřené
filmy mají na lidi takový vliv.“
Když dospělý člověk uvěří v Boha
a chce se nechat pokřtít, jak to
probíhá?
„Dospělý člověk, který se přihlásí a
má zájem o křest, prochází přípravou,
které se říká katechumenát. Tam
se postupně seznamuje s vírou a
katolickým náboženstvím. Po této
přípravě, která trvá zhruba půl roku,
může o Velikonocích přistoupit ke
křtu. Biřmování a křest provádí biskup.“
Zajímalo by mě, jestli hodláte v
České republice zůstat?
„To určitě ano. Já se cítím být českým
knězem, protože jsem byl vysvěcen,
zaučen a všechno už od začátku jsem
vykonával tady. Když mám sloužit
mši svatou v polštině, tak jsem jako
cizinec a beru si knížku, abych to uměl.
Nemám to v polštině zaběhnuté.“
Nechybí vám jako knězi to, že nikdy
nebudete moci založit rodinu?
Vynahrazuje vám to vaše povolání?
„Já myslím, že všichni kněží procházejí
obdobím, kdy se ta potřeba mít dítě
nebo rodinu objevuje. Může taky
nastat krize, kněžská krize, a víme,
že v některých případech to končí
odchodem z kněžské služby právě
kvůli tomu, že si dotyčný založí rodinu.
Takže si myslím, že je to přirozené u
každého muže, stejně tak se objeví
touha po rodině i u ženy.
A někdo si to nahrazuje právě tím
povoláním. Když se mu člověk
věnuje naplno, tak může jeho život
plnohodnotně zaplnit. To je ta oběť,
kterou přináší. Myslím, že v jiných
povoláních je to stejně tak. Stane se
třeba, že učitelé, kteří se naplno věnují
svému povolání, nebo třeba lékaři a
policisté, také nezaloží rodinu. Člověk
je tedy svou prací pohlcen i v jiných
profesích.“
Když se stane, že kněz chce opravdu
opustit církev, co pro to musí udělat?
„Většinou jsou to složité záležitosti.
Někdy mají dramatický průběh, když
mezi knězem, biskupem a církví
dochází k rozkolu a jsou třeba úplně
přerušené kontakty. Neříkám, že kněz
odpadne od víry, ale není mezi ním a
ostatními dobrá komunikace. V jiných
případech, kdy kněz komunikuje, si
může postupně zařídit uvolnění z
kněžské služby a následný formální
odchod. Dokonce pak může i uzavřít
platný církevní sňatek.“
O uvolnění z církve musí žádat
papeže?
„Ano. To se žádá přes biskupa až do
vatikánské kurie, kde o těchto věcech
rozhoduje kongregace týkající se
kněžstva a potom tu žádost schvaluje
papež. Buď to probíhá dramaticky,
jak už jsem říkal, anebo kněz má vše
vyřízeno správně, či o to bedlivě
usiluje. Ne vždycky však může
dosáhnout propuštění ze služby.“
Jakými jazyky, kromě češtiny a
polštiny, mluvíte?
„Rozumím anglicky, plynule ale
nemluvím. V Polsku jsem studoval
tři roky ještě francouzštinu, to však
byl jenom začátek. Pak už jsem dál
nepokračoval.“
A co se týká mrtvých jazyků?
strana 9
„Umím latinu, která mě provázela
už na gymnáziu, jelikož jsem měl
biologicko-chemický profil. Tam jsem
se ji učil už od prvního roku. V semináři
jsem tedy používal latinu, částečně
řečtinu a základy hebrejštiny, ale ty
úplně minimálně.“
Takže knížku v hebrejštině si
nepřečtete?
„To určitě ne. Některá slova bych
vyluštil jedině s pomocí tabulky na
písmena.“
Když jsme u těch knih. Říkal jste, že
rád čtete. Co máte nejraději? A na
jaké filmy se rád podíváte?
„Mezi mé oblíbené publikace patří
náboženské teologické knihy, zvlášť
týkající se Božího slova. To mě hodně
provází životem a zajímá, takže nejen
Bible, ale i všechny komentáře. Potom
i další náboženské knihy. Občas
si přečtu nějaký ten román, třeba
Dostojevského, ale přiznám se, že teď
knížkám věnuji málo času. Co se týká
filmů, naposledy jsem byl na filmu o
tom Angličanovi, který zachraňoval
židovské děti vlakem. Teď si bohužel
nevzpomenu na název.“
Myslíte sira Nicolase Wintona?
„Přesně tak. Přiznám se, že teď jsem
trošku propadnul sportu a více
sportuji, tak mám méně času na
četbu.“
Daří se vám udržovat se v kondici?
„Jelikož jsem prošel boreliózou a kvůli
následkům jsem se vrátil do Budějovic,
díky sportu a plavání jsem se z toho
dostal.“
inzerce
■ Čerpání betonu
■ Pohledové betony
■ Anhydritové podlahy
Anhydritové podlahy realizujeme s výrobkem značkového
produktu firmy Cemex, AnhyLevel. Produkt AnhyLevel je
novým trendem v bydlení. AnhyLevel je samonivelační podlahový potěr, který se vyznačuje snadnou zpracovatelností,
rychlou pokládkou a vysokou finální pevností. Umožňuje
vytvoření dokonalé rovné podlahové plochy pod finální
www.conmix.cz
CONMIX s.r.o.
Litvínovice 4
370 01 České Budějovice
http://www.youtube.com/user/CEMEXcz
CEMEX Czech Republic, s.r.o.
Rudolfovská třída 170
370 01 České Budějovice
Mobil: +420 607 942 588
KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS | Co trápí řidiče v krajské metropoli?
strana 10
Viadukt na Rudolfovské, nejkrizovější místo
českobudějovické dopravy
Senovážné náměstí
Dalším kritickým dopravním uzlem v
Českých Budějovicích je křižovatka na
Senovážném náměstí. „Vzpomínám,
že asi nejhorší to tady bylo vloni v září.
Tehdy snad zkolabovala doprava v
celém městě. Od soudu na Mariánské
náměstí jsem jel asi tři čtvrtě hodiny.
Právě na Senovážném náměstí se auta
v podstatě nepohnula. Řidiči se natlačili
do křižovatky a bylo hotovo, všichni stáli,“
okomentoval jeden z kritických dní
Ladislav Pavel.
Rekonstrukce viaduktu na Rudolfovské je v Českých Budějovicích dopravním
problémem číslo jedna.
Foto: Jan Homolka
Napsal Karel Bukovský
Není nic horšího z hlediska dopravy
v jihočeské metropoli, než provoz
kolem křižovatky u viaduktu na
Rudolfovské třídě. Ptáte se, jak je
možné něco takového tvrdit?
Důkazem je rozsáhlá internetová
anketa Budějcké Drbny, ve které
hlasovalo bezmála 1800 osob.
Celých 61 procent pak označilo za
nejkritičtější dopravní místo právě
zmíněný viadukt. Výsledek je o to
přesvědčivější, že na druhém místě
skončila křižovatka na Senovážném
náměstí, která dostala oproti první
příčce jen 18 procent hlasů.
Dále následují výjezd u Sconta (6
procent), křižovatka Mánesova –
Lidická (5), křižovatka u Výstaviště (4),
okruh na Litvínovické (3) a křižovatka
ulic Pražská – Strakonická – Nádražní
(3).
Hned na dvou místech je v tuto
dobu mimořádný provoz z důvodu
rekonstrukce železničního koridou,
jedním z nich je právě vítěz ankety.
viaduktu v Pekárenské ulici, které
společně s novým úsekem zanádražní
komunikace slouží jako objízdná trasa.
„Viadukt v Pekárenské má menší
propustnost, i když na první pohled
vypadá větší. Jenže v podstatě je to
pro každý směr jen jeden jízdní pruh,
protože se vozovka rozšiřuje až těsně
u viaduktu, respektive na křižovatce
se zanádražní, a to je málo,“ popisuje
největší potíž objízdné trasy řidič z
povolání Ladislav Pavel.
Pokud je to možné, sám se v těchto
dnech tomuto úseku vyhýbá. „Jezdím
přes Okružní, při dopravní špičce je
to mnohem rychlejší a nemusím stát
v dlouhé koloně,“ pokračoval Pavel,
který pro Drbnu hodnotil i další
problematická místa.
Pokud ovšem řidiči přečkají toto
kritické období, měla by jim být
odměnou zlepšená dopravní situace
u viaduktu na Rudolfovské.
Viadukt na Rudolfovské
Situace by se měla dále zlepšovat
také s tím, jak budou přibývat nové
části zanádražní komunikace, ty ale
pravděpodobně nebudou dříve, než
v roce 2014.
Dnes zde smějí projíždět pouze
vozidla městské hromadné dopravy
a
integrovaného
záchranného
systému. Tak to bude až do 14. října
a poté ještě příští rok od 1. března
do 3. června. Neznamená to ovšem,
že by tím dopravní problémy z místa
zmizely, pouze se přesunuly k dalšímu
Jeden z úseků by měl vést od
Pekárenské dále v místě stávajících
garáží až ke kruhové křižovatce,
odkud lze pokračovat na Okružní, či
zpět do města k Nádražní. Ten další
má pokračovat od Vodní ulice dále
směrem k Pětidomí a odtud opět
podél garáží k Mladému.
Faktem je, že zde nejsou žádné velké
možnosti pro řešení. Celé náměstí navíc
už dávno neplní svou funkci veřejného
prostoru, ale stalo se především
parkovištěm, což například zastiňuje
jednu z dominant města – Jihočeské
muzeum.
Podivná křižovatka u Sconta
Jestli něco řidičům hodně leží v
žaludku, pak je to v červnu loňského
roku zprovozněný výjezd se světelnou
signalizací u Sconta. „Tahle křižovatka
tady vůbec neměla být. Nevím, proč
nebyla spíše prodloužena silnice od
Terna. Ve směru do centra je teď kvůli
tomu snížená nejvyšší povolená rychlost
na 50 kilometrů za hodinu,“ zlobí se řidič
Pavel.
Úsekem se na přelomu roku zabýval
také dopravní expert z Brna, jeho závěry
byly tehdy takové, že plány, podle
kterých měla křižovatka vzniknout,
nesedí se skutečností. Například rozdíl
mezi skutečnou délkou odbočovacího
pruhu a tou v dokumentaci byl pět
metrů. Podle města to ale bylo do jisté
míry zavádějící, jelikož nelze přesně
zjistit, kam až sahá v dokumentaci
zpomalovací úsek.
Podle vyjádření odboru dopravy a
silničního hospodářství krajského
úřadu, který stavbu povoloval, pak
odbočovací pruh nebyl nutný, takže je
v tomto kontextu vše v pořádku.´
Jedinou útěchou v tomto místě může
být fakt, že ke Scontu mnoho řidičů
nejezdí, takže semafory zde provoz
příliš často nenarušují.
Mánesova – Lidická se změní
U křižovatky Mánesovy a Lidické, kde
se dlouhé fronty pravidelně tvoří ze
všech směrů snad kromě výjezdu z
centra, je velká šance na to, že by se
mohla křižovatka změnit. Krajský úřad
zde totiž v budoucnu plánuje změny,
Výsledky ankety Budějcké Drbny
■ křižovatka u viaduktu - 61%
■ křižovatka na Senovážném náměstí - 18%
■ výjezd u Sconta - 6%
■ křižovatka Mánesova – Lidická - 5%
■ křižovatka u výstaviště - 4%
■ okruh na Litvínovické - 3%
■ křižovatka Pražská – Strakonická – Nádražní - 3%
Každodenní zácpa na Pekárenské směrem k nové zanádražní
komunikaci.
Foto: Jan Homolka
které by znamenaly lepší průjezdnost
pro automobily, ale místo by bylo
přívětivější také k chodcům.
Na silnici by vznikly bezpečnostní
ostrůvky pro pěší a auta by měla
například samostatný odbočovací
pruh z Lidické třídy do Mánesovy
ulice. Přesný termín prací ještě nebyl
zveřejněn, ale na rekonstrukci by se
mělo dostat ve chvíli, kdy by se začala
frézovat a opravovat Lidická.
Výstaviště a Litvínovická
Co se týká dalších dvou kritických
míst, tedy křižovatky u výstaviště a
okruhu na Litvínovické, mohla by
oběma úsekům ulehčit od provozu
nová silnice. Ta by spojila sídliště Máj
a Litvínovickou u kruhové křižovatky.
Pokud by se dařila příprava a na akci by
byl dostatek peněz, stavba by mohla
začít za dva roky.
Ve chvíli, kdyby začala samotná stavba,
muselo by její součástí být také rozšíření
kruhové křižovatky v Litvínovicích,
která je také častým terčem kritiky
právě pro své parametry.
Na opačné straně by se silnice na Máji
napojila do ulice Milady Horákové.
I v těchto místech mají Budějovičtí
plány na novou silnici. Ta by vedla přes
areál bývalých kasáren, začínala by na
kruhové křižovatce na konci ulice M.
Horákové.
Už dnes je díky připravené odbočce v
místě patrné, že se s vozovkou počítá.
Vedla by k sídlišti Vltava a odtud by řidiči
pokračovali dále na Strakonickou či do
Českého Vrbného na výpadovku na
Plzeň. Pokud by jednání postupovala
velmi rychle, mohlo by se začít stavět
už v letošním roce.
Nejdříve by ale bylo nutné vykoupit
potřebné pozemky, do toho by se
město pustilo až ve chvíli, kdyby
dostalo od kraje slib, že silnici skutečně
postaví. Kraj ale doposud preferoval
spíše stavbu další části zanádražní
komunikace.
Podle
dostupných
informací jsou městské peníze pro
Jihočeský kraj připravené.
Omezení na Strakonické
Posledním kritickým úsekem z ankety
je křižovatka ulic Pražská – Strakonická
a Nádražní. Ta doznala před několika
dny velmi zásadní změny. Dříve řidiči
počítali s tím, že ze Strakonické na
Pražskou mohou odbočovat ve dvou
jízdních pruzích. Jenže kvůli opravě
železničního koridoru a omezení
provozu kolem mostu u Budvaru je
to nově jen jeden pruh a vozidla jsou
tlačena ve dvou pruzích k tomu, aby
pokračovala rovně po nádražní a
odbočila až na křižovatce u Benziny
a jela dále směrem k Okružní a zpět
na Pražskou. Jedná se o dlouhodobé
opatření, které potrvá do roku 2013.
„To, že je zde snaha, abychom jezdili na
Okružní, mi nijak moc nevadí, na druhou
stranu, by tedy ale měl být lépe vyřešen
výjezd z Okružní zpět na Pražskou, a to
řádnou úpravou světelné signalizace,“
dodal na závěr řidič Ladislav Pavel.
Naše domácnost
funguje skvěle.
Ale co když se
něco porouchá?
Pomůže vám E.ON Servis.
Získejte jej jednoduše k elektřině od E.ON.
Nefunguje vám topení?
V rámci služeb E.ON Servis na zavolání:
zorganizujeme příjezd topenáře;
odstraníme příčiny technického problému a vzniklé škody;
uhradíme náklady na práci topenáře až do výše limitu
daného smluvním vztahem.
E.ON Servis zahrnuje služby instalatéra, elektrikáře,
topenáře, plynaře, sklenáře a zámečníka.
Navštivte www.eon.cz/servis.
Dobrý partner dává více než energii...
www.eon.cz
KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS | Nová pivnice Budvaru
strana 12
IN LOCO: Prémiová pivnice na správném místě
Napsal a foto Pavel Kacerovský
Kde jinde než doma v Českých
Budějovicích by měl světoznámý
pivovar Budějovický Budvar n.p.
odstartovat zbrusu nový projekt, který
si dal za úkol oslovit lidi žijící aktivním
městským životem. První taková
prémiová pivnice vyrostla v nejvyšším
hotelu v Budějcích. Jmenuje se IN
LOCO, protože je na správném místě!
A Budějcká Drbna se tam vyrazila
podívat.
udělat něco nového a modernějšího, co
by šlo ruku v ruce s tradicí vaření piva,“
uvedl spoluautor nového konceptu Ivo
Hajn z pivovaru Budvar a pokračoval:
„Někteří lidé se rádi napijí v kulturním
prostředí, které není zakouřené, a ve
společnosti podobně smýšlejících lidí.
To všechno je tady podpořeno nabídkou
dobrého jídla,“ dodal Hajn.
Podle autorů celé myšlenky je
metropole jižních Čech jedinečným
místem, které bylo inspirací a zdrojem
energie nejen pro naše předky. Právě
na jedinečnosti a neotřelosti si zakládá
i nová pivnice využívající prostory
Clarion Congress Hotelu, bývalého
Gomelu.
Pivovar Budvar chce s novým
konceptem pivnic lepší kategorie
prorazit do všech velkých měst. Sám
však tyto hospody provozovat nebude.
„Základem je svěřit naši myšlenku
dobrému provozovateli. My mu
poskytneme know how a zbytek už záleží
jenom na něm,“ vysvětlil obchodní
manažer Budvaru Tomáš Pintér.
Zároveň dodal, že až na výjimky bude
v každém městě jediná restaurace
tohoto typu.
„IN LOCO je pilotní projekt nového
pivního gastrokonceptu, kterým jsme
chtěli oslovit jinou cílovou skupinu, než
návštěvníky klasických pivnic plných
dřeva, cihel a mosazi. Naším cílem bylo
Vazbu na region dokazuje kromě
místního piva také interiér pivnice
IN LOCO. „Chceme ukázat, co Češi dali
světu. Začíná to samozřejmě pivem,
ale nechybí tady odkazy na významné
osobnosti jihočeského regionu. Jako
příklad uvedu Františka Křižíka, Vojtěcha
Lannu, F. A. Gerstnera, Augusta Zátku,
Vladimíra Remka nebo Jaroslava
Pouzdra, odkazy na významné události,
jako je stavba koněspřežní železnice,
vznik piva Budweiser Budvar, a jihočeské
lokality,“ ukazoval Ivo Hajn na zdi
restaurace. „Chceme tady prostě ukázat,
že my Češi jsme součástí velkého celku a
ve světě se rozhodně neztratíme. Proto i
ta kapka v logu pivnice, které je čtvercové
– podle tvaru českobudějovického
náměstí,“ nastínil spoluautor nového
konceptu budvarských hospod.
nich je v jídelníčku stálých – spojených s
Budvarem – ale v jiných regionech bude
nabídka doplněna o místní speciality,“
dodal Ivo Hajn.
„Nejde však jen o osobnosti, ale také o
místní produkty, zeměpisná specifika a
podobně. Ten koncept je přenositelný.
Například v Ostravě sice budeme
zdůrazňovat, že pivo Budweiser Budvar
je původem z jižních Čech, ale jihočeské
rybníky nejsou typické pro tento region.
Řadu specialit, které jídelní lístek
pivnice IN LOCO nabízí, měla Budějcká
Drbna možnost ochutnat. Kromě
pečených marinovaných žeber na
černém pivu a kuřecích křídel v pivní
marinádě, které doporučuje i sám
šéfkuchař Peter Hoffmann, si smlsla
na pečené kachně, pikantní masové
směsi a hovězím steaku s hříbkovou
omáčkou. A za uchem se oblizovala i
u skvělých pečených buřtů na pivě. „Já
bych našim zákazníkům určitě doporučil
perkelt ze sumce. To je jídlo podle
receptury, na kterou jinde nenarazíte.
Stejně tak je výborná i pikantní rybí
polévka,“ nechal se slyšet Martin Štolka,
ředitel Clarion Congress Hotelu, který
restauraci provozuje.
Koncept prémiových pivnic IN LOCO je
postaven tak, že každá je výjimečná,
na správném místě, a má vazbu na
konkrétní region. V případě Ostravy
nebo severní Moravy se například
můžeme odkazovat na tradici dolování,
hutního průmyslu, na zdejší osobnosti,
na zdejší gastronomické speciality. Pět z
Další dominantou zbrusu nové
prémiové restaurace je robustní bar s
kruhovým průhledem na pivní tanky,
na který upřete váš zrak hned po
otevření vchodových dveří. Kvalitu
celého konceptu rovněž podpoří
provoz venkovní zahrádky. „Otevřením
terasovité zahrádky s kapacitou 84
míst vznikla další přidaná hodnota,
díky které by mohli lidé najít chuť IN
LOCO navštívit,“ uvedl ředitel Clarion
Congress Hotelu České Budějovice
Martin Štolka. „Líbí se mi jak design
pivnice, tak i zakomponování do
exteriéru, který se naskýtá před hotelem.
Jsme prvním Clarionem, který kromě
restaurace Benada dává zákazníkům
alternativu, kam si zajít nejen na dobré
jídlo,“ dodal Štolka.
Šéfkuchař Peter Hoffmann má rád tradiční českou kuchyni
pracují na dvě směny. Tedy až na mě,
já jsem tady každý den. Kuchyně
funguje přibližně od sedmi hodin ráno
do třiadvacáté hodiny večerní. Vaříme
nejen pro In Loco, ale také hotelovou
restauraci Benada. Jelikož fungujeme
jen krátce, dostat najednou do hlavy
dva jídelní lístky není žádná sranda.“
Napsal Pavel Kacerovský
Až někdy vyrazíte na ´jedno´ do
nové pivnice IN LOCO a začne vás
honit mlsná, dostane se vám do ruky
unikátní jídelní lístek, který je dílem
zkušeného šéfkuchaře z Bratislavy
Petera Hoffmanna.
Pětačtyřicetiletý rodák ze slovenské
metropole toho má už hodně za sebou.
Za šestadvacet let u fochu absolvoval
velké množství stáží – kromě toho, že
byl šéfkuchařem ve čtyřhvězdičkových
hotelech na Slovensku či měl na
starosti kuchyni židovské restaurace,
získával zkušenosti ve čtyřech různých
restauracích poblíž Lyonu ve Francii.
Peter Hoffmann žije v České republice
od února letošního roku. V době, kdy
budějcký Clarion Congress Hotel byl
ještě staveništěm, pracoval tři týdny
v Praze, nyní se už ale naplno věnuje
svému životnímu poslání na jihu Čech.
Čím jste se nechal inspirovat při
vymýšlení jídelního lístku pro
In Loco? Jaká jídla vy osobně
preferujete?
„Inspirovala mě hlavně česká kuchyně.
Mám rád klasiku, jako třeba guláše
nebo svíčkovou na smetaně.“
Hraje nějakou roli, že vaříte v
restauraci zastřešené pivovarem?
Stoupnete si někdy sám k plotně?
„O vaření jako takové se nestarám, mojí
prací je hlavně organizace. Zbytečně
mým podřízeným nepřekážím, aby
neměli stres z toho, že mají šéfa za zády.
(směje se) Pokud je kuchyně zaběhnutá,
tak mě ani nepotřebují, někdy se ale v
případě potřeby ke sporáku postavím.“
Když je potřeba, Peter Hoffmann se postaví i k plotně.
„Určitě. Do jídelního lístku jsme dali
některá jídla připravovaná s pivem,
nebo masa v něm marinovaná.“
Je nabídka jídel srovnatelná s
dalšími obdobnými hospodami?
„Pokud jde o pivnice, všude je nabídka
téměř stejná. Moc čarovat se nedá.“
A když někdo přijde a bude si
chtít dát něco dobrého, co mu
doporučíte?
„V první řadě bych vyzkoušel právě
něco k pivu, takže třeba domácí
paštiku, nakládaný sýr, pomazánku ze
škvarků nebo buřty na pivě. Co se týká
Foto: Pavel Kacerovský
hlavního jídla, skočil bych po žebrech,
kuřecí křídla s pivem taky zní zajímavě.“
Přestože jste zastáncem tradiční
gastronomie,
necháváte
se
inspirovat moderními trendy?
Vaříte tady něco speciálního?
„Máme několik jídel, která se v
Budějcích příliš často nepodávají. Je
to třeba guláš nebo smažený řízek
z divočáka. Nabízíme i pikantní rybí
polévku, která je úplně jiná, než jakou
jsou místní zvyklí jíst na Vánoce.“
Kolik lidí máte v kuchyni na starosti?
„Dohromady je nás sedmnáct, všichni
Přinesl jste si z Francie nějaké
trendy, ať už jde o řízení kuchyně
nebo samotné vaření?
„Vedení je tam hodně podobné jako u
nás, šéfkuchař má na starosti všechno.
Trochu jiné je to s ukládáním jídla. Ve
Francii se používají téměř výhradně
čerstvé suroviny. O to se už ale snažíme
i tady. Chceme použít to nejlepší,
co máme, navíc preferujeme rychle
dostupné regionální suroviny.“
Působil jste pod šéfkuchaři,
kterým patřila michelinská hvězda.
Považujete takové ocenění za
vrchol snažení každého kuchaře?
„Na michelinskou hvězdu je třeba
KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS | Nová pivnice Budvaru / PR text Výstaviště
pracovat dlouhé roky a mít k dispozici
velký kapitál, nebo někoho, kdo je
finančně silný. O restauraci je třeba
se důkladně starat, musíte každý rok
měnit servis a dělat různé další úpravy.
Ve Francii jsem zažil šéfkuchaře, který
na hvězdu čekal pětadvacet let. Na
mém posledním místě když šéf dostal
druhou hvězdu, v létě musel hospodu
zavřít a celou ji předělat. Je ale pravda,
že v takových restauracích se menu
pohybuje v cenové relaci od 89 do 370
eur.“
A přesto do takových podniků lidé
chodí…
„Měli jsme tam kolem sto šedesáti
hostů denně, každý si dal minimálně
tříchodové menu. To nejlacinější si
neobjednal nikdo, takže všichni za jídlo
platili sto euro a víc, aby nevypadali jako
chudáci. Když si k tomu dali ještě láhev
vína, přidali další stovku. Francouzi ale
u oběda sedí třeba i dvě hodiny, večeří
ještě déle. V osm večer host začne jíst
a v půl dvanácté mu jde z kuchyně
poslední dezert. Oni si do restaurace
přijdou posedět, jídlo si vychutnat a
maximálně si tyto okamžiky užít!“
Máte toho hodně za sebou. Co
vůbec říkáte na České Budějovice
jako město?
„Je krásné, líbí se mi tady. A pivo? To je
strana 13
skvělé!“ (směje se)
Jak dlouho tady chcete zůstat?
„Uvidíme, jak se mnou bude firma
spokojena a jak se mi tady bude
dařit. Podle toho se zařídím. Už jsem
si toho za ta léta vyzkoušel dost,
každé dva roky jsem měnil práci. To
mi ale dost pomohlo, člověk nasbíral
spoustu zkušeností. Takže jestli mám
chuť někam utíkat? To ne… na svém
posledním místě jsem byl sedm let.“
Výstaviště bude „zahradním městem“ ve městě
ohrožují bezpečnost návštěvníků areálu.
Odstraněny budou dřeviny, které nejsou
typicky ´jihočeské´, například túje. V
projektu hrála dominantní roli snaha
prosvětlit areál, odstranit nepřehledné a
také nevzhledné skupiny stromů a keřů.“
Výstaviště České Budějovice mění svoji tvář.
Napsala Budějcká Drbna
Ostrý zvuk motorové pily, zapraskání a
smrk padá k zemi… Ne, nejsme v lese
ani na dřevorubecké soutěži. Jsme v
areálu českobudějovického výstaviště.
A není to akce, které by přihlížely davy
návštěvníků, jak bývá při výstavách
obvyklé, ale přesto se tu motorové
pily ozývají právě kvůli veřejnosti.
V areálu, který je významným
veřejným prostorem, probíhá rozsáhlá
revitalizace, sanace a regenerace
zeleně.
„Rekonstrukce a revitalizace zeleně
Výstaviště České Budějovice a.s. je
dlouhodobý strategický cíl a vize,
která směřuje k naplnění komplexního
programového schématu výstavního
areálu pro celoroční využití. Regenerace
parku a otevření atraktivního krajinného
biotypu v intravilánu Českých Budějovic
vnímáme jako přínosné pro místní
cestovní ruch a také jím chceme přispět
k rozšíření produktů cestovního ruchu
Jihočeského kraje,“ vysvětluje ředitel
Foto: Budějcká Drbna
českobudějovického výstaviště Ing.
Josef Friedrich.
„Regenerace zeleně je součástí naší
koncepce, jejímž cílem je vytvoření
rekreační zóny, ve které návštěvníci
najdou zázemí pro společenské, kulturní
nebo oddechové aktivity. Zároveň je
cílem projektu i částečná obnova a
zachování původního historického
krajinářského
odkazu
´bruselské
výstavy Expo´ v uchování původního
bruselského konceptu ´výstavního
zahradního města´. Výstavní areál s
parkem v Českých Budějovicích se tak
stane ojedinělým přírodním krajinným
exponátem,“ pokračuje Ing. Josef
Friedrich.
Vzápětí dodává: „V rámci přípravy
projektu byly zaměřeny a prohlédnuty
všechny stromy. Práce na založení a
regeneraci zeleně z celkové výměry
18 hektarů plochy výstavního areálu
budou probíhat na 11,247 hektarech.
V průběhu revitalizace bude ošetřeno a
vytvarováno ořezem 684 stromů, nově
vysazeno 337 stromů a 709 m2 keřů.
Celkem bude pokáceno 812 stromů, které
již nevyhovují svým zdravotním stavem a
Zatímco v jedné části areálu se ještě
kácí a dobývají se pařezy, v další se už
intenzivně pracuje na nové výsadbě.
A také na zakládání nových trávníků,
které by měly v budoucnu plnit nejen
okrasnou funkci, ale i již zmíněnou
rekreační – třeba tak, že trávník bude
místem pro odpočinkové posezení,
jak je známe z evropských měst.
Vysazovány jsou stromy, typické pro
jihočeský biotyp, olše, duby, vrby či
borovice.
Koncepce celého projektu revitalizace
a otevření výstaviště pro celoroční
aktivity návštěvníků samozřejmě
kontinuálně navazuje na architekturu
pavilonů a provozních budov. Areál
výstaviště lze z architektonického a
funkčně provozního rozdělit do dvou
částí: komplex centra výstaviště s velkou
koncentrací výstavních pavilonů,
který je na konci páteřní osy v severní
části ukončen kruhem, opsaným
kolem pavilonu Z, a na něj navazuje
moderní multifunkční pavilon T. Jižní
část s nynějším hlavním vstupem je
prostorově otevřenější a zejména
jihozápadní část je koncipována jako
anglický park.
„Návrh výsadeb v areálu výstaviště
usiluje o zachování historické kontinuity
původního konceptu ´člověk v přírodě´.
Architektonický
návrh
zdůraznil
vstupy do areálu a respektuje vytýčené
osy, které rytmizují areál výstaviště.
Naším cílem je zachovat a dotvořit osy
parku. Jednotícím prvkem jsou aleje.
Stromořadí budou doplněna o chybějící
dřeviny tak, aby vytvářely ´zelené
inzerce
...vše pro Vaši zahradu
21. ročník
inspirace a nápady pro zahrádkáře,
chovatele, kutily a stavebníky
PAVILON TVŮRČÍCH DÍLEN
16.5. - 20.5. 2012
Receptář prima nápadů
Finále televizní soutěže
„Vaječné hody”
síně´ (venkovní výstavní haly). Celý
prostor výstaviště zůstane otevřený a
přehledný. Z esteticko-kompozičního
hlediska usilujeme o to, aby byly
viditelné ´zelené hranice´, vytýčené
alejemi po obvodu výstavního areálu.
Tím bude přirozenou formou definován
právě ten veřejný prostor, který by se
měl pro návštěvníky stát příjemným
cílem rodinných procházek, volného
času i nových zážitků,“ konstatuje Ing.
Josef Friedrich a dodává, že Výstaviště
České Budějovice a.s. obdrželo na
rekonstrukci a revitalizaci zeleně dotaci
9,547 milionů korun ze Státního fondu
životního prostředí.
Výstaviště České Budějovice a.s.
podalo v roce 2009 žádost o dotaci v
rámci Operačního programu Životní
prostředí v rámci podpory projektů na
obnovu urbanizované krajiny. Celkové
náklady obnovy zeleně dosáhnou
výše 12,730 milionu korun. Práce
na obnově parku byly zahájeny v
době vegetačního klidu, tj. v zimních
měsících 2012 a pokračovat budou
průběžně s ohledem na vegetační
období do 30. června 2013.
První výsledky revitalizace návštěvníci
uvidí už při 21. ročníku výstavy
HOBBY, která začíná 16. května
2012 a v průběhu pěti dnů nabídne
návštěvníkům nářadí a zařízení pro
hobby a zahradu, rostliny a semena,
expozice
stavebnictví,
vytápění,
klimatizace, ekologie, komunální
a úklidovou techniku, zařízení a
vybavení bytu, domu, potřeby pro
domácnost, elektrické spotřebiče,
vaření a kuchyňské potřeby, hračky,
modelářství, potřeby pro sport, volný
čas a chovatelství. Chybět nebudou
ani oblíbené doprovodné programy
s řadou užitečných přednášek a
hudebně-zábavných pořadů.
PR text | levneELEKTRO.cz
strana 14
levneELEKTRO.cz otevírá novou
internetovou velkoprodejnu
jiným defektem. Veškeré toto zboží
je však zcela nové, bez funkčních
závad a předchozího použití.
Nebudu žertovat, když otevřeně
uvedu, že v této sekci se nachází i řada
výrobků až s 90% slevou z původních
cen. Toto zboží je jednoduše pro naši
firmu skladovou zátěží a nehledíme
zde na faktor zisku.
Dále budeme v průběhu roku otevírat
plnohodnotná výdejní místa v řadě
krajských měst po celé České republice
a dále naplno bojovat s konkurencí.“
Široký sortiment si můžete zakoupit v kamenné velkoprodejně za internetové ceny z www.levneELEKTRO.cz. Foto: Jan Homolka
Napsala Budějcká Drbna
Přinášíme vám rozhovor s Petrem
Václavem
mladším,
jednatelem
společnosti ELEKTRA PV s. r. o., která
je provozovatelem internetového
obchodu s elektrospotřebiči www.
levneelektro.cz.
Váš
internetový
obchod
je
v Českých Budějovicích velmi dobře
znám. Co vás vedlo k jeho založení
a jaká je vlastně historie vaší firmy?
„V roce 1992 založil můj otec
Petr Václav starší velkoobchod
s elektronikou, jenže postupně
začalo zákazníků ubývat – právě tím,
jak se lidé stále více učili nakupovat
na internetu. Před sedmi lety jsme
proto už společně udělali takovýto
krok do neznáma. Rozhodně toho ale
nelitujeme, bylo to dobré rozhodnutí.“
letech daleko více šetří. Ubylo vám
zákazníků?
„Obecně odvětví elektra v České
republice
zaznamenalo
propad
až o dvacet procent, ale nás se
nijak
nedotkl.
Naopak,
letos
předpokládáme, že budeme mít
hospodářsky ještě silnější rok než
vloni.“
Jak tento nelehký úkol chcete
zvládnout?
„Prvním velkým a již takřka splněným
úkolem bylo přestěhování části firmy
do nových prostor na Vrbenské ulici
číslo 23. Tento komplex v bývalých
tiskárnách nám zaručuje zázemí
pro většinu našich zaměstnanců.
Těch nyní náš internetový obchod
obsluhuje více než 55.
Velkým lákadlem pro zákazníky
z Jihočeského kraje je taktéž
avizované otevření velkoprodejny
ve stejném objektu, kde na ploše
více než 1500 m2 bude vystaveno
a určeno k prodeji to nejžádanější
zboží z internetové nabídky www.
levneelektro.cz. Zákazník si bude
moci nejen zboží prohlédnout
s odborným personálem, ale hlavně si
ho zakoupit za diskontní ceny.
Plocha bude také obsahovat
oddělení II. jakosti, kde bude pro
opravdové labužníky připraveno
zboží s mechanickým, obalovým či
Co všechno to obnášelo?
„Nejprve jsem si koupil notebook
a v jednoduchém programu začal
provozovat první webové stránky
s obsahem několika desítek druhů
zboží s očekáváním, jaká bude
odezva. Zákazníci z řady nových
´hledačů´ se naštěstí našli a my jsme
se rozhodli naplno věnovat tomuto
způsobu moderního obchodování.
Obrátili jsme se tedy na profesionály
z IT společnosti Unipex, kteří se
postarali o zázemí a vytvořili nám
první moderní internetový obchod na
míru.“
Lidé kvůli finanční krizi v posledních
V nové prodejně najdete přes 1730 položek vystaveného zboží. Foto: Jan Homolka
Vraťme se ještě k vaší velkoprodejně
elektrospotřebičů. Kdy přesně
očekáváte její nastartování do
plného provozu?
„Plnohodnotný prodej tam běží od
pondělí 23. dubna a velkoprodejna
nabízí opravdu velmi výhodné ceny.
Jako příklad mohu uvést prodej
pračky za 3990 Kč (původně
10990 Kč), multifunkční vestavné
trouby za 2490 Kč (původně 14990
Kč) či LCD televizoru za 2999 Kč
(původně 12990 Kč). Takto bych
mohl pokračovat dále. Všechno s
garantovanou 24měsíční záruční
lhůtou s možností prodloužení
záruky až na 5 let od data zakoupení.
Jednoduše
řečeno,
chceme
zákazníkům nabídnout to, co chtějí,
tedy nejnižší ceny, nadstandardní
služby a řadu jiných výhod.“
Někteří zákazníci však stále nemají
důvěru v internetový obchod,
popřípadě ve zboží prodávané
prostřednictvím tohoto kanálu.
„Jistě, nedůvěra zákazníků je stále
patrná, i když je pravdou, že se mince
velmi rychle obrací. Jednoduše
řečeno, při výběru zboží na internetu
by se měl zákazník především
orientovat podle velikosti a veřejného
povědomí o společnosti, nabízených
služeb
a případných
recenzí
směřujících na daný obchod. Osobně
bych nedoporučoval nákup zboží
u překupníků elektra. To ale platí i pro
jiné komodity.
Tyto překupníky poznáte jednoduše,
jelikož se většinou transformují z řad
podřadných obchodů. Jejich webové
stránky často obsahují okopírovaný
obsah od jiných prodejců, nesmyslně
nízké ceny, samou chválu v sama sebe
a jiné náležitosti, které internetovému
obchodování nikterak nepřidávají. Jen
v Českých Budějovicích vím minimálně
o dvou případech v naší branži, a to
řada obdobných podnikatelů již
zanikla. Náš obchod sleduje především
konkurenci z oblasti lídrů trhu, kam
samozřejmě patříme a odkud žádné
nebezpečí nehrozí.“
Snad poslední otázka. Lidé se
podle mého názoru nejvíc bojí
toho, že nedostanou zboží, které si
objednali, nebo bude poškozené.
Dá se tomu nějak předejít?
„Zboží k zákazníkovi v Jihočeském
kraji vozí přímo naši zaměstnanci.
Stejně jako vám v obchodě vybalí
zboží z krabice, abyste si ho mohli
překontrolovat, to musí zákazník
udělat i v tomto případě. Navíc naši
zaměstnanci jsou přesně vyškoleni
na postup předávání zboží. Pokud
nastane jakýkoliv problém, řešíme ho
na místě.“
KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYSNYS | Rozhovor s věhlasnou architektkou
strana 15
Eva Jiřičná je přesvědčena: „České Budějovice
hlavního architekta potřebují!“
S Evou Jiřičnou jsme si v závěru února povídali nejen o výstavbě plánované koncertní síně ve tvaru rejnoka
či jejím pohledu na počínání developerů, ale i názoru na funkci hlavního architekta jihočeské metropole.
rozhodovaly pouze lokálně. To se ale
bohužel děje po celém světě. Přitom
jsou velmi důležité zkušenosti lidí, kteří
v tom městě dlouhou dobu pracují
a jsou schopni čerpat ze všech tamních
zdrojů. Já osobně držím Budějovicím
palce, aby se podařilo hlavního
architekta najít.“
Napsal Pavel Kacerovský
Bývalá partnerka zesnulého architekta
Jana Kaplického, zlínská rodačka
Eva Jiřičná, nepatří mezi osobnosti,
které se v médiích objevují každý den.
Budějcká Drbna si proto nesmírně
váží toho, že se jí podařilo věhlasnou
architektku a designérku žijící
v Londýně exkluzivně vyzpovídat.
Budějcká radnice už vloni vyhlásila
veřejnou výzvu pro zájemce o funkci
hlavního architekta města. Žádný
z adeptů však tehdy neuspěl, proto
nyní komunální politici vypsali
druhé kolo výběrového řízení.
Budete opět v odborné komisi?
„Nikdo mě zatím neinformoval, že
druhé kolo již bylo vypsáno, takže
v současné chvíli vůbec nevím, jestli
budu do komise přizvaná nebo ne.
V prvním kole jsme se dohodli, že žádný
z uchazečů nebyl schopen tuto funkci
zastávat. Neměl dostatečný přehled
nejen o městě, ale i o dění jinde. Jedním
z problémů také byla skutečnost,
že někteří brali pozici hlavního
architekta jako hlavní zaměstnání,
jiní si zase představovali částečný
úvazek s dojížděním. Komise tedy
došla k závěru, že podmínky se musí
sjednotit.“
Jaké jsou vaše osobní požadavky
na člověka, který by se mohl stát
hlavním architektem města?
„Nejdůležitější je, aby měl dostatečné
zkušenosti s tím, jak přistupovat
k problémům, které se města týkají.
Musí být schopen rozeznat dobrý
projekt od toho špatného, umět
jednat se všemi orgány schvalujícími
projekty i s investory, zároveň musí
vědět, že jeho rozhodnutí má vliv na
dlouhodobou budoucnost města. Dále
je třeba, aby měl rozsáhlou zkušenost
nejen jako architekt, ale rovněž zvládal
Řekli k Rejnoku…
Napsal Štefan Haragal
Miroslav Vodák, CBArchitektura:
„Rejnok je skvělý dům na špatném
místě. Pro mě nepochopitelně je
umístěn na periferii, když přímo
v centru na Mariánském náměstí
máme už padesát let pozemek, se
kterým si nikdo neví rady a který je
pro tuto funkci naprosto ideální a
historicky předurčený. Představitelé
města se k němu dle mého staví
velmi rezervovaně a místo aktivního
přístupu čekají, jak to celé dopadne.
Z pohledu potenciálně nejdražšího
domu v historii Českých Budějovic
je tento přístup poněkud alibistický.“
Co říkáte tomu, že se spousta věcí
v dnešní době podřizuje zájmům
různých obchodníků a developerů?
V Budějcím například vloni vyrostlo
obří Sconto, které nejen svojí barvou
evidentně kazí panorama města…
„To je potom katastrofa. Stejným
problémem byly za socialismu různé
betonové výstavby či sídliště. Každá
doba má něco jiného. A právě hlavní
architekt by měl při takovýchto
projektech zasáhnout a vyžadovat
stanoviska z různých stran. Těmto
lidem by se neměla povolení tak
jednoduše dávat.“
Eva Jiřičná.
Foto: Ondřej Hošt
administrativu a orientoval se v kultuře.
Opravdu to není jednoduchá funkce.“
Myslíte si, že České Budějovice
hlavního
architekta
opravdu
potřebují?
„Každé město takového významu, jako
jsou Budějovice, potřebuje někoho,
kdo je autoritou a v určitých situacích
svolá všechny zainteresované strany,
které se budou na rozhodnutích
podílet. Moje zkušenost je taková, že
když se tato funkce někde zrušila a byla
nahrazena něčím jiným, co nebylo
tak dobré, nejednalo se o správný
krok. Když jsem přišla do Londýna,
fungoval tam hlavní architekt a jeho
dílčí rozhodnutí byla v kontextu
celého města. Pak jeho funkce
zanikla a nahradila se orgány, které
Juraj Thoma, primátor Českých
Budějovic: „Mariánské náměstí je
určitě atraktivnější lokalita, o tom
není pochyb. Ale ten projekt byl
bohužel od začátku připravován
do Čtyř Dvorů. Přibližně dvě
volební období zpátky rada města
a zastupitelstvo rozhodovaly o tom,
zda Mariánské náměstí blokovat
pro stavbu nové koncertní haly, či
ne. Zastupitelstvo i rada rozhodly,
že nikoli, že si Mariánské náměstí
nechají jako rezervu, která se dá
využít jinak. Určitě si nemyslím, že
by ta stavba, kterou pan Kaplický
projektoval přímo na pozemek ve
Čtyřech Dvorech, byla jednoduše
přenositelná na Mariánské náměstí.
Proto mě překvapuje, že to nějaký
odborník tvrdí, že to jde.“
Hodně diskutovaným tématem
poslední doby jsou opuštěná
kasárna ve Čtyřech Dvorech. Jak
byste s nimi naložila vy?
„Revitalizace takových objektů jsou
spojené s tím, že někdo do nich musí
investovat peníze, něco tam udělá
a tato zařízení se už pak musí uživit
sama. Město nemá žádné prostředky
na to, aby takové prostory udržovalo.
V Praze se z kasáren udělal obchodní
dům a funguje, dřív ale byla ta budova
hodně poničená. Tyto projekty se musí
naneštěstí řešit jeden po druhém. Při
podobné situaci je každá rada drahá…“
Máte přehled o tom, v jaké fázi
je projekt Kaplického koncertní
síně pro Budějovice, takzvaného
rejnoka?
„V současnosti se připravuje žádost
o územní rozhodnutí. Eliška Kaplická
nás požádala, abychom na ten projekt
dohlíželi. Snažíme se jí pomáhat se
všemi potřebnými informacemi.“
Dokážete říct, jaký repertoár by se
tam měl hrát, aby byl rejnok využit
a celá stavba se zaplatila?
„To nemám tušení, já jsem jenom
architekt. (směje se) Lidi, kteří projekt
panu Kaplickému zadali, to určitě
nějak promysleli. Nemůžu to ale ani
napadnout nebo s tím souhlasit, to je
nad mé síly. Vím jen to, že ve Zlíně jsme
podobnou koncertní budovu udělali,
funguje jako multifunkční sál, a i když
všichni říkali, že ji nelze naplnit, po roce
se to povedlo. Budějovice jsou větší než
Zlín, proto můžeme čekat podobný
průběh.“
Čím se vlastně zabývá váš pražský
ateliér?
„Nyní děláme pro jednu společnost
projekt obchodního centra na
laciné koupelny. Ty se vždycky
prodávají v hrozných prostorách,
proto vymýšlíme, jak by se to dalo
vylepšit. Dále pracujeme na bytovce
a kancelářské budově na Rohanském
ostrově v Praze, zabýváme se i několika
privátními projekty. Naše činnost je
velmi různorodá.“
Přestože se do Českých Budějovic
jen tak nedostanete, stihla jste si
město někdy prohlédnout?
„Byla jsem tam asi třikrát v životě. Když
jsem ale přišla na českobudějovické
náměstí a procházela se okolními
uličkami, byla jsem překvapena, jak
krásné tam máte centrum. Musím říct,
že Budějovice mají být na co pyšné!
Problémem je ale místní doprava.
Když jsem jednou tudy projížděla
do Českého Krumlova, nestihli jsme
divadelní představení, protože jsme
zůstali hodinu zaseknutí u nějakého
komerčního centra.“
Grafika CBArchitektury, která dokazuje, že prostorově by se Rejnok na Mariánské
náměstí vešel.
Zdroj: CBArchitektura
SPORT | Volejbal
strana 16
Jihostroj neměl konkurenci a slaví sedmý titul!
Je to doma! Pohár mistrů putuje po roce zase do Budějc.
Foto: Jan Homolka
Napsal CardaR
velkých nákupech hráčů jen vítězství,
to vyvolalo trochu zděšení.
„Kdo je nejlepší? Jihostroj!“ Burácelo
opět po roce s příchodem jara v
Masných krámech. Stejně jako v
loňském roce budějčtí volejbalisté
dokázali, že jsou nejlepším týmem
v republice, když ve finále Uniqa
extraligy porazili Duklu Liberec 4:0 na
zápasy a obhájili mistrovský titul.
K týmu se v létě připojil univerzál
a mistr Polska Jakub Novotný,
reprezentační nahrávači Petr Zapletal
a Filip Habr a také účastník olympiády v
Pekingu smečař Andy Rojas. A vše měl
kormidlovat kouč českého národního
týmu Jan Svoboda.
Oslavy byly velkolepé jako každý rok.
Začaly s poslední uhranou výměnou
ve čtvrtém utkání finále a skončily až
třetí den ráno.
Budějcká mašina se při své spanilé
jízdě na vrchol párkrát zaškobrtla
a mezi fanoušky, kteří očekávali po
Dvakrát v základní části prohráli
svěřenci kouče, který nahradil po pěti
letech Petra Broma, s Příbramí. Poté
padli v Praze, čímž se málem připravili
o vítězství v základní části. Tehdy
právě stříbrný Liberec nevyužil šanci
nabídnutou Jihostrojem na triumf v
dlouhodobé fázi ligy.
Čtvrtou a poslední porážku připravili
novému trenérovi jeho hráči ve finále
Českého poháru, když nestačili na
Ostravu. Jenže když odstartovalo
play off, ukázala se dosud skrývaná
síla Jihostroje. „Byli jsme velmi dobře
připraveni na soupeře po taktické
stránce. Realizační tým fungoval
dokonale,“ pochvaloval si kapitán
Michal Sukuba.
sezonu. A vedení potvrdilo, co se delší
dobu mezi fanoušky šuškalo.
Kdo Jihostroji přišel do cesty, toho
smetl. Nejdříve to odneslo osmé Brno
(3:0, 3:0, 3:0), v semifinále pak Bromova
smečka příbramských Kocourů (3:0,
3:0, 3:0, 3:1). Jihočeši předváděli
výkony, které zvedaly zaplněnou
budějckou Sportovní halu ze sedadel.
Jistý je i odchod univerzála Radka
Motyse, jednoho z tahounů Jihostroje.
Naopak novou smlouvu prodloužil
s klubem venezuelský smečař Andy
Rojas. „Moc se nám tu s rodinou líbí a rádi
tu zůstaneme ještě další rok,“ pochvaluje
si uplynulou sezonu Jihoameričan.
A finále? To už byla třešnička na dortu.
Liberec si ani nešktrnul a byl lepší
pouze ve dvou setech. „Čekali jsme
mnohem větší odpor Dukly. Ale naše
forma v play off a hlavně ve finále byla
výborná,“ podotýká nahrávač Petr
Zapletal.
Nyní si hráči užijí zaslouženého volna,
poté vyrazí do třeboňských lázní. Nová
sezona začne na začátku srpna, kdy se
po dovolené volejbalisté opět sejdou
k přípravě na nový ročník.
Parta kolem kapitána Sukuby,
Zapletala, Novotného a Rojase získala
pro klub sedmý titul v jeho historii,
pátý během šesti let. I pro příští sezonu
si tak českobudějovičtí volejbalisté
zajistili účast v Lize mistrů.
Poslední dubnovou středu klub
sezval novináře do Sportovní haly,
aby informoval o novinkách na příští
Tým opouští dlouholetá opora a
odchovanec Jihostroje Štěpán Smrčka,
kterého na postu blokaře nahradí
šestadvacetiletý Vladimír Sobotka.
Přichází z Ostravy a s mistrovským
klubem se člen širší reprezentace
dohodl na roční spolupráci s opcí.
Zápasy finále Uniqa extraligy
České Budějovice – Liberec
(18, 22, 16)
České Budějovice – Liberec
(17, -21, 18, 15)
Liberec – České Budějovice
(-23, -14, -26)
Liberec – České Budějovice
(22, -14, -23, -18)
3:0
3:1
0:3
1:3
Madetky jsou napoprvé bronzové Volejbalisté EGE skončili druzí
Napsal Václav Fridrich
Nejsou to rozhodně žádná másla, jak
by se podle názvu mohlo zdát. Holky
z budějckého volejbalového týmu
VK Madeta si hned v první sezoně, co
hrály první ligu, vybojovaly bronzové
medaile. A to i přesto, že děvčata šla
do sezony s hlavním cílem, kterým byla
zejména záchrana.
Budějcká Drbna se zeptala, co na
nesporný úspěch říkají samotné hráčky.
Jednou z nich je i dvacetiletá smečařka
Michaela Slabová. „Cíl byl především se
dostat do první půlky, abychom nemusely
řešit záchranu, tedy baráž, a zbylé
zápasy si dohrály v klidu. Takže tato část
mise byla splněna na výbornou. Poté
už jsme mohly jen překvapit a ukázat,
že i jako nováčci soutěže nesmíme být
podceňováni a pokusit se všemi silami
vybojovat bednu,“ říká Slabová.
„A to, že jsme opravdu dřely až do konce
a uhrály krásné třetí místo, přičemž jsme
za zády nechaly dost kvalitních týmu, je
nad očekávání. Naším velkým plusem
dle mého bylo, je a snad bude to, že jsme
kolektiv, což u družstev žen není vždy
pravidlem,“ dodává hráčka s číslem
dvanáct a věří, že ve stejném duchu se
ponese i nadcházející sezona. „Pokud
tomu všichni budeme dávat tolik jako
doposud, tak se už teď nebojím říct, že
příští sezona by mohla být stejně úspěšná.
Takže koule k síti!“ zakončila Michaela
tradičním pozdravem Madetek.
Už dnes je jasné, že letošní bronzová
sezona Madetek je jedním z největších
úspěchů
jihočeského
ženského
volejbalu.
Budějckým
holkám
ke třetímu místu za pražskými
Střešovicemi a Brnem pomáhal
trenér Milan Šimonek. Bývalý výborný
volejbalista stál léta po boku Milana
Žáka jako asistent trenéra u mužského
extraligového celku zpod Černé věže.
„Když začne být pěkné počasí,
hodně z nás se chystá přesunout na
beachvolejbalové kurty. Ale zároveň se
hodně těšíme na letní turnaje, které jsou
skvělým zpestřením nejen ze sportovního
hlediska,“ připomněla s úsměvem
kapitánka Madetek a nahrávačka
Kateřina Lundáková období, kdy se
boje u vysoké sítě přesouvají pod širé
nebe.
„Jinou značku než Madetu my prostě
nekupujeme. Když máme předzápasový
kávový rituál, vždy má někdo za úkol
přinést mléko ke kávě. Jednou některá
z nás přinesla jinou značku, byl z toho
průšvih a musela jít pro jiné mléko –
od Madety,“ doplnila pětadvacetiletá
nahrávačka další možný důvod, proč
holky letos skončily tak dobře.
Už delší dobu se mluví v Budějcích
také o extralize v ženském volejbalu.
Zatím ale nic takového není na pořadu
dne. „To je opravdu ještě hodně daleko.
Všechny tyto záležitosti bude muset
projednat a zhodnotit výbor klubu, který
nám před rokem řekl, že zatím je první
liga maximum. Je ale možné, že se názor
za rok mohl změnit. Příští prvoligová
sezona se bude probírat, až skončí
extraliga mužů,“ zdůraznil Jan Vobr,
vedoucí týmu VK Madeta a dodal, že
žádné větší posily by Madetky doplnit
neměly. Klub chce stavět na vlastních
odchovankyních.
Napsal CardaR
Podobně jako v extralize vládne
Jihostroj, o patro níž je už několik let
favoritem první ligy budějcké EGE.
Na suverénní jízdu z loňské sezony
navázali svěřenci trenéra René Dvořáka
i v letošním ročníku. Základní část
soutěže opět vyhráli a hladce postoupili
do finále. Jenže v něm nestačili na Staré
Město, prohráli s ním 2:3 na zápasy a
skončili druzí.
Letošní sezonu začali volejbalisté EGE
výborně. V základní části prohráli jen
tři ze 22 utkání a s přehledem ovládli
dlouhodobou část. V prvním kole play
off pak vyřadili Českou Lípu 3:0 na
zápasy, stejně tak v semifinále Kladno.
Finále nerozjeli Jihočeši dobře. Měli
sice výhodu domácího prostředí, ale
farma extraligového Zlína s pendly z
A týmu je překvapila vítězstvím 3:0.
Dalšími dvěma zápasy si EGE vytvořilo
mečbol, který nakonec ale přivezlo i s
tím staroměstským opět pod Černou
věž k pátému rozhodujícímu zápasu.
A hosté na nahrávce s reprezentantem
Janouchem byli lepší, vítězstvím 3:1 si
zajistili postup do extraligy. „Finálová
série měla výbornou úroveň, obě družstva
bojovala a předváděla výborné zákroky.
Bohužel jsme v posledním zápase špatně
bránili na síti, navíc se nám v úvodu
prvního setu zranila hlavní útočná síla,
univerzál Jan Pitner,“ podotýká manažer
VK EGE Bohuslav Cháb.
I přes porážku ve finále ale hodnotí
EGE sezonu jako vydařenou. „Nedá se
nic dělat. Jsme druzí, to je také dobrý
EGE ve finále bojovalo, na Staré Město
ale nestačilo.
Foto: Jan Homolka
výsledek. Staré Město výborně útočilo,
bojovalo v poli a mělo velmi nepříjemný
servis. Nutno konstatovat, že i přes naši
velmi dobrou hru vyhrálo zaslouženě,“
uznává Cháb. „Prostě byli lepší,“ dodává.
„Takové je play off, ani suverénní vítězství
v základní části kromě výhody domácího
prostředí v prvních zápasech nic
neznamená. Kluci byli smutní z výsledku,
protože do hry dali vše. Odehráli jsme
dobré zápasy,“ dodává manažer
druhého celku první ligy.
V případě vítězství by budějcké
EGE stejně do nejvyšší soutěže
nepostupovalo, i v minulých sezonách
této možnosti po vítězství v lize
nevyužilo. „Většina z nás chodí do práce
a volejbal má jako koníček, takže bychom
na extraligu stejně neměli čas,“ usmívá
se kapitán Jan Pitner. „Zkusíme to zas
příští sezonu. Uvidíme, třeba se nám to
tentokrát povede vyhrát,“ dodává blokař
Milan Sova.
Novou sezonu začnou volejbalisté
EGE tradičně turnajem v Dřevěnici na
začátku srpna, soutěž se rozběhne v
říjnu.
SPORT | HC Mountfield má nového šéfa
strana 17
Budeme stavět víc na domácích lidech, říká Blažek
Napsal Štefan Haragal
Předseda představenstva a generální
manažer HC Mountfield Ing. Zdeněk
Blažek hodnotí nedávno skončenou
sezonu hokejové extraligy a dívá se do
té následující.
S jakými představami jste do funkce
generálního manažera nastupoval?
„Nešel jsem do úplného neznáma,
protože jsem dosud v klubu působil jako
předseda představenstva. Po skončení
sezony, která se nám úplně sportovně
nevydařila, jsme si v představenstvu
řekli, že bychom chtěli něco v projevu
mužstva změnit. I proto jsem se stal
generálním manažerem.“
Ale ta sezona celá špatná nebyla, ne?
„Pokud se podíváme na čísla, tak
rozhodně nemůžeme říct, že by sezona
byla nevydařená, ale neúspěšný byl
hlavně její závěr. Po utkáních Evropské
ligy byl projev mužstva jakoby utlumený,
což bylo vidět i ke konci sezony. My jsme
se nedokázali zvednout, tým pracoval
jakoby v úsporném režimu. I proto
představenstvo řeklo, že musí dojít
ke změnám, které by se neměly týkat
jen mužstva, tam ty změny proběhly
už v minulých sezonách, ale i v řízení
a vedení klubu. Proto jsme se k těmto
změnám odhodlali.“
Co si od těch změn slibujete?
„Věříme, že se nám v příští sezoně
podaří nastartovat celý tým, a tím
nemyslím jen hokejisty. Chceme jiný
projev mužstva, chceme ho omladit,
chceme zasáhnout do mužstva, ale i do
managementu.“
Byl jste manažerem průmyslových
podniků, ale nikdy ne sportovního
klubu. Je to jiná role.
„Manažerská role mi zůstala, ale je to
jiný druh práce. Ale ta průprava, kterou
mám, ten manažerský přístup, může
být podobný.“
Ale výsledky, i přes to, že budete
dobře pracovat, nemusí přijít…
„To je právě rozdíl mezi sportovním
klubem a průmyslovým podnikem. S
tím se budu muset poprat.“
Co byste chtěl změnit v první řadě?
„Chceme hlavně změnit projev
mužstva. Věříme, že se nám to podaří
a že tím přitáhneme diváky zpátky
k hokeji. Naříkat na návštěvy si
nemůžeme, ale atmosféra na stadionu
byla taková utlumená, a určitě to
bylo výkonem hráčů. Nechci nikomu
sahat do svědomí, ale chyběla tam ta
jiskra, která v týmu byla na začátku
sezony. Našim cílem je naplnit stadion
a divákům i partnerům, kteří do
hokeje ty prostředky dávají, předvádět
hru, kterou se budou bavit. Kdo má
sportovního ducha, ten to pochopí.
Sport se naplánovat nedá, mužstvo z
hvězd není záruka finále extraligy, ale z
toho mančaftu musí čišet odhodlání jít
za vítězstvím.“
To je i otázka vstupného, které se
někomu už zdá hodně vysoké.
„Já si nemyslím, že by vstupné bylo
nějak vysoké, na play off bylo stejné
jako v předcházejících letech. Otázka
přístupu k divákům, tedy i vstupného, je
ale součástí změn, které chceme udělat.
Je to oblast, na kterou se chceme
zaměřit. Nechci teď říkat, že budeme
dávat lístky za půlku. To určitě ne. Ale
budeme chtít lidem nabídnout lepší
hru, služby a doprovodný program. Na
tom budeme pracovat. To je úkol pro
Radka Papáčka z marketingu. Naším
cílem je pokud možno plný stadion na
všechna utkání, která doma budeme
hrát.“
Kde vidíte největší prostor pro
zkvalitnění práce celého týmu?
„Pokud se bude zasahovat do kádru, a
myslím si, že se to stane, tak směrem
k mládí. Pořád jsme deklarovali, že
zařadíme mladé hráče, ale kde nic, tu
nic. Samozřejmě víme, že je složité
mladé hráče zapracovat, ale na druhé
straně je to cesta k tomu, aby k nějaké
změně došlo. Chceme budovat tým s
nějakou vizí, na delší dobu.“
Objevily se fámy, že odhodlání hráčů
před play off nahlodaly nevyplacené
výplaty. Co na tom bylo pravdy?
„Tuhle informaci jsem zaznamenal
také. Nemyslím si, že Budějovice by
byly nějaké výjimečné, že bychom
se tady chovali jinak, než ve většině
extraligových týmů. Budějovice se
chovají standardně. Nechci říci, že úplně
všechny závazky jsou vyrovnávány v
přesných termínech, doba je zlá, ale
že bychom byli ve zpoždění s platbami
nějakou delší dobu, to pravda není. A
hlavně to nemohl být důvod toho, že
nám hráči nehráli. I já jsem to slyšel od
lidí, někde jsem to dokonce i četl, ale
taky vím, že to prostě nebyla pravda.
Pintlich na termíny jsme nebyli, ale
žádné stížnosti ze strany hráčů jsme
nezaznamenali.“
Zatím je vidět, že jste při změnách
sahali po kandidátech z vlastních
zdrojů.
„To bude podstatná změna, které si
lidé asi všimnou jako první. Že chceme
ten klub zase stavět na budějckých
lidech. Nejen na odchovancích, ale i v
managementu se snažíme víc využít
lidi z Budějc. Je to jeden z pilířů změn.“
Až tedy na hlavního trenéra, který je
z Německa…
„My jsme s tím počítali a věděli jsme,
že v Českých Budějovicích špičkový
trenér není. Na základě informací lidí,
kteří se točí kolem hokeje, jsme už o
Peteru Draisaitlovi delší dobu věděli.
Je to člověk, který má české kořeny a
hlavně chuť vyzkoušet své schopnosti v
české lize. Z kandidátů, které jsme měli
v hledáčku, vyšel nejlépe.“
Co si od jeho angažování slibujete?
„Že přinese do týmu typickou
německou preciznost a důslednost.
Je připravený i na změny, které jsme v
klubu nastartovali.“
V komunikaci nebude problém?
„S ohledem na to, že je rodákem z
Karviné, tak umí perfektně česky. I to
byl jeden z důvodů jeho angažování.
Nebude mít jazykovou bariéru.“
Předseda představenstva a generální manažer českobudějovického extraligového
HC Mountfield Zdeněk Blažek.
Foto: Štefan Haragal
Německé platy jsou v relaci s českými
vyšší. Fanoušky jistě bude zajímat,
jestli nový trenér nebude pro klub
příliš drahý.
„Nebude. Jeho plat je v relacích,
které jsou v české lize normální. Jeho
požadavky nás nezaskočily, znovu tedy
opakuji, není to mimo relace platů
českých trenérů.“
Jaké jsou další opory, které určitě
zůstanou?
„Tak je jasné, že není možné obměnit
celý mančaft. Musíme to postavit na
šesti, sedmi zkušených hráčích. To
jsou naše osvědčená jména. Nechci na
nikoho zapomenout, ale určitě jsme se
všemi těmito hráči v kontaktu tak, aby v
klubu zůstali.“
Kvality trenéra Draisaitla jste si asi
ověřili…
„V Německu se pohyboval v nižších
soutěžích, poslední sezonu byl v nejvyšší
soutěži, kde trénoval Norimberk. Je
ročník pětašedesát, má něco za sebou
i jako hráč, svého času reprezentoval
Německo, takže po hokejové stránce to
žádný problém nebude.“
Tým nastoupil do letní přípravy. Kádr
je pro nejbližší období uzavřený?
„Ještě není. V současné době jsou v
kádru hráči, kteří jdou s týmem do letní
přípravy. Nemyslím si, že by se tu ještě
objevilo nějak hodně nových hokejistů,
ale někdo do začátku sezony určitě
přijde, s tím počítáme. Uvidíme také,
jakou představu bude mít nový trenér,
to bude hodně důležité.“
Co hráčské posily?
„Jsme v jednání s Alešem Kotalíkem,
který se objevil v loňském roce v našem
kádru. Pokud zůstane v české lize, tak
by měl působit u nás. Další takovou
podobnou posilu nechystáme. Jak
jsem řekl, tak chceme stavět kádr
dlouhodoběji. Chceme jít jinou cestou,
než nákupem kvalitních a zkušených,
ale drahých hráčů. Mužstvo složené z
hvězd ještě není záruka úspěchu.“
Jenže pak si vychováte hráče a
bohatší kluby vám je přetáhnou…
„To je nebezpečí, tak to ve sportu
chodí. Je to otázka, jak jsou postavené
smlouvy a jak se s hráči pracuje. Také
záleží na tom, kde chce hokejista hrát.“
Nemusíme chodit daleko. O brankáře
Kováře jistě zájem je, je to tak?
„To ano, ale my s brankářem Kovářem
máme platnou smlouvu na příští rok. Já
si myslím, že obě strany jsou připravené
tu smlouvu dodržet. Nikdo nechce
bránit dalšímu růstu Jakuba Kováře.
Je logické, že pokud se mu bude dařit,
jako se mu dařilo poslední dvě sezony,
tak se bude chtít posunout někam dál.
Pro další sezonu ale bude jedním ze
základních kamenů, na kterých chceme
stavět.“
Český trh s kvalitními hráči je
relativně malý, přesto budete
potřebovat někoho, kdo se na něm
bude pohybovat a případně lákat
hráče do vašeho klubu.
„V loňském roce to měl na starosti
sportovní manažer Pepa Zajíc
společně s Jaroslavem Jágrem. Pan
Jágr v klubu zůstal, takže věřím, že na
tu práci naváže. To bude náplň práce
sportovního manažera Petra Sailera
společně s trenéry.“
Pojďme si trochu zaspekulovat. Jaké
umístění by se vám líbilo ve vaší
první sezoně v klubu?
„Chtěli bychom hrát v klidu
postupových míst do play off. Právě to
by mělo být naším cílem. Nechceme
si malovat nějaké vzdušné zámky,
uvidíme, jak se na týmu projeví změny.“
Takže podobný přístup, který zvolilo
letos Brno?
„Tak to by nebylo špatné… Ale vážně.
Mužstvo by mělo mít na to, aby hrálo
play off. Vyšší cíle si pro další sezonu
neklademe. Abych vám tu teď řekl, že
se chystáme na finále, to určitě ne.“
SPORT | Tým amerického fotbalu Budweis Hellboys má své roztleskávačky
strana 18
Českobudějovické roztleskávačky lákají
do svých řad nováčky, stojí i o kluky
Napsal Pavel Kacerovský
Sympatické mladé dívky, slušivé
oblečky, střapaté pompóny, rozmanitá
choreografie, pyramidy z lidských těl
a pro nezasvěceného přihlížejícího
spousty nesrozumitelných anglických
výkřiků. Že si po tomto výčtu základních
charakteristik vůbec nedokážete
představit, o čem je řeč? Tak se nechte
zasvětit do tajů cheerleadingu.
Atletický stadion na Sokolském ostrově
čas od času hostí zápasy amerického
fotbalu, při kterých se jihočeskému
publiku představují hráči Budweis
Hellboys. A každý domácí duel drsných
chlapíků doprovází parta něžných
stvoření, která se pokouší nejen
povzbuzovat svůj vlastní tým, ale také
pobavit všechny přihlížející diváky.
Ačkoliv oddíl amerického fotbalu v
Budějcích působí již pět let, Hell´s
Cheerleaders vznikly až v roce 2010.
„Kromě toho, že jsme roztleskávačkami
při samotných zápasech, tak se navíc
věnujeme sportovnímu cheerleadingu.
Trénujeme sestavy, s nimiž se potom
prezentujeme na soutěžích. Už máme
na kontě i první vítězství,“ usmála se
trenérka Hell´s Cheerleaders Veronika
Rašková, která má veškeré dění kolem
tohoto ještě stále začínajícího, byť už
úspěšného klubu na starosti.
Sama se cheerleadingu věnuje již
jedenáctým rokem, dvě sezony
získávala zkušenosti při roztleskávání
na hokeji. „Když jsem se ale rozhodla
skončit, potřebovala jsem nějaké zázemí,
abych mohla založit svůj vlastní nový
tým,“ řekla při jednom z tréninků, který
se konal v budějcké Sokolovně. „Jsme
tady díky tomu, že fotbalisté patří právě
pod místní Sokol,“ vysvětlila Rašková.
Ve zdravém těle zdravý duch.
Aby Budějcká Drbna poznala na vlastní
kůži, jak probíhá příprava na letošní
sezonu, vyrazila se na holky v průběhu
zimy podívat přímo do tělocvičny,
kde poctivě ze všech sil makaly.
Přišla o něco dřív, takže mohla vidět i
doučovací trénink, kterého se účastnily
hlavně dívky, které jsou v klubu nové.
A měly se co učit – kromě předem
připravené choreografie si začínající
roztleskávačky musely zapamatovat
i několik pokřiků, které se skandují
Trénování stavění pyramid .
během zápasu.
„Pro většinu terminologie používáme
původní anglické názvy, jelikož
cheerleading pochází z Ameriky. Při
pokřicích musíme reagovat na dění
na hřišti podle toho, jestli jsou na hřišti
ofense, defense nebo je například
nutné zatlačit soupeře do hřiště. Občas
si hrajeme i na takové škodíky. Když se
hosté domlouvají na taktice, snažíme se
křičet co nejvíc nahlas, aby se neslyšeli,“
řekla usměvavá trenérka Veronika
Rašková, která musí americkému
fotbalu rozumět, aby pokřiky jejích
svěřenkyň měly smysl. „Prvního půl roku
jsem ale nevěděla, která bije,“ přiznala se.
V současnosti mají Hell´s Cheerleaders
šestnáct členů, z toho je jediný muž.
„Je to můj přítel, chudák… nic jiného mu
nezbývá,“ smála se Rašková. „Dělám to
Foto: Pavel Kacerovský
dobrovolně. S cheerem jsem začal hlavně
proto, že v něm najdu všechno, co mě
baví – akrobacii, tanec, stavění pyramid
a podobně,“ uvedl přítel trenérky
Veroniky Jiří Goril, který v minulosti
provozoval úplně odlišné sporty.
„Devět let jsem hrál hokej, potom jsem
zkoušel třeba horolezectví nebo střelbu.
Přiznávám, že zrovna u cheerleadingu je
kluk v očích veřejnosti zvláštním úkazem,
ale musím říct, že je to dřina jako každý
jiný sport,“ doplnil Goril.
Foto: Pavel Kacerovský
„Rádi bychom se rozrostly o další kluky,
ale zatím se k nám nehrnou. Pokud by
chtěl někdo šikovný cheer zkusit, ať přijde
kdykoliv,“ vyzývá Veronika Rašková další
chlapce, v řadách svého týmu však
samozřejmě přivítá i odvážné dívky.
Možným lákadlem jsou i společné
tréninky s profesionálním trenérem
cheerleadingu z amerického Texasu.
Jonathan Smiley, chlapík robustní
postavy, je v Čechách na roční stáži
a do Budějc jezdí pravidelně každý
měsíc. „Živí se trénováním různých
profesionálních univerzitních týmů,
ale koučuje také výběrové all stars
týmy. Několikrát jeho svěřenci vyhráli i
mistrovství světa,“ představila Smileyho
Veronika Rašková.
Budějckou Drbnu zajímalo, jak se takový
poměrně netypický roztleskávač
vůbec může takovému sportu věnovat.
„Je obzvláště šikovný na akrobacii a
skládání choreografií. On sám holkám
ty cviky neukáže, ale tak dlouho jim je
vysvětluje a ukazuje přímo na nich, že
se to nakonec naučí. Tím, že je to chlap
jako hora, kohokoliv bez problémů
udrží, takže se s ním holky cítí jistě. Sám
se navíc specializuje na takzvané partner
stunty, při kterých drží roztleskávačky
nad hlavou jednou či oběma rukama,“
přiblížila Američanovy schopnosti
trenérka Hell´s Cheerleaders.
„Zdejší tým má velmi dobře zvládnuté
základy všech technických prvků.
Holky jsou středně pokročilé, spíš až
nadprůměrně. Určitě se na tom dá do
budoucna stavět,“ pochválil Jonathan
Smiley
budějcké
roztleskávačky.
Všechny však nepochází z krajského
města. Na tréninky k soutoku Vltavy a
Malše některé z nich dojíždí. Jednou
takovou je šikovná patnáctiletá
akrobatka Lea Jírová. „Od čtyř let dělám
doma v Jindřichově Hradci gymnastiku.
Sice v Budějcích nebývám pravidelně,
ale cheerleading mě baví. Když mi to
bude mamka dovolovat, chci s ním
pokračovat,“ uculila se drobná dívenka.
Ve většině případů se v klubu objeví
kamarádky stávajících členek. Na
tréninky pak chodí společně. „Díky
kámošce jsem viděla upoutávku na
nábor, tak jsme s sebou vzaly pár holek a
zašly se podívat na trénink. Sice jsme tu
nakonec zbyly jenom tři, ale vůbec toho
nelitujeme. Náš tým je úžasný, panuje tu
skvělá atmosféra a nikdo se nepředhání.
Je to něco jako moje druhá rodina,“
pochvalovala si Marie Ostrá z Českých
Budějovic.
„Já jsem se o týmu dozvěděla vloni
na podzim od kamaráda. Dělala jsem
čtrnáct let mažoretky, tak jsem chtěla
v něčem podobném pokračovat. Cheer
je sice náročnější na fyzičku a musím
pochopit pohyby holek, které už tenhle
sport dělají déle, ale jinak je to super!“
svěřila se Budějcké Drbně dvacetiletá
studentka pedagogické fakulty z
Blatné Martina Strnadová.
Budějcké roztleskávačky se měly
předvést na prvním mistrovském
zápase amerického fotbalu už v závěru
dubna, soupeř Hellboys ale z důvodu
nízkého počtu hráčů nedorazil. Na
´Sokoláku´ je tedy budete moci vidět
až 27. května při utkání proti Znojmu.
„Jinak ale budeme vystupovat 1. května
na Budějovickém majálesu a také při
Rapšašském Zikmundohraní. To hlavní
nás ale čeká v polovině měsíce v Praze,
kde se bude konat Mistrovství České
republiky v cheerleadingu,“ uvedla
Veronika Rašková a dodala, že dva
týdny po šampionátu budou dívky z
Hell´s pořádat otevřené tréninky pro
veřejnost a také nábor nových členů.
Zvedat křehké dívky je pro amerického
kouče Jonathana Smileyho hračka.
Foto: Pavel Kacerovský
SPORT | Stříbrný tým hokejové krajské ligy chce za rok postoupit
strana 19
Hvězdy NHL Radek Dvořák a Václav Prospal
do David Servisu? Možné to je...
mohl přivítat Prospala a Dvořáka, což
je velice lákavé…
Zimní stadion pro David
Servis bude!
Hlavní sponzor hokejového David Servisu Jaroslav David.
Napsal Štefan Haragal
Že by se hvězdy NHL objevily v týmu
krajského přeboru? Reálná možnost
tu je. Existuje totiž gentlemanská
dohoda mezi hráči a majitelem
českobudějovického týmu David
Servis Jaroslavem Davidem, že by
dohráli svou kariéru právě v tomto
klubu. „Začalo to jako legrace, ale ty
vztahy jsou tak dobré, že pokud by tu
byla vize nějakého lepšího hokeje, tak
si myslím, že by to nereálné nebylo,“
připouští Jaroslav David.
Letos přijde Turek,
možná i Sailer
Jestliže jsou Radek Dvořák a Václav
Prospal hudbou budoucnosti méně či
více vzdálené, pak příchod Filipa Turka
je na spadnutí. „Ti kluci odehráli v životě
plno zápasů, plno toho nacestovali,
takže pokud nemají chuť hrát, nemá
cenu je přemlouvat,“ ví Jaroslav David.
Ale do týmu, kde už jsou kamarádi z
dob dřívějších, se přece jen jde lépe
než do neznáma.
To se ukázalo i v minulé sezoně, kdy
se k Luboši Robovi přidal Martin
Štrba. A nyní by mohl přijít další
vytříbený technik Filip Turek. David
jedná i s Petrem Sailerem, ten se
však stal asistentem sportovního
manažera v extraligovém Mountfieldu
a o své hokejové budoucnosti se ještě
rozhoduje.
Foto: Štefan Haragal
hokejového týmu. Poté, co Luboš Rob
přišel, začalo se vyhrávat. Do té doby
patřil David Servis k otloukánkům
soutěže. K Robovi se záhy přidali
obránce Vomela i útočník Štrba a útok
na krajský titul začal.
Postup do druhé ligy…
Letošní finále s Táborem Budějčáky
namlsalo. Aby ne, vždyť ještě patnáct
minut před koncem finále postupovali
do baráže o druhou ligu a měli na
dosah krajský titul. Na ledě soupeře
vedli 5:4.
Atmosféra kolem se líbila i Jaroslavu
Davidovi, který by chtěl v následující
sezoně postoupit s týmem do druhé
ligy. Jednoduché to ale rozhodně
nebude, to ví v David Servisu každý.
„Ale druhá liga je asi ta nejhorší soutěž,
která v českém hokeji existuje,“ říká
jakoby protimluvem Jaroslav David.
„Pokud by se mělo pomýšlet na postup,
musel by se udělat tým, který by to
náročné cestování a tréninky v noci po
práci zvládl,“ doplňuje.
Variantou je strávit ve druhé lize jen
jednu sezonu. „Anebo bychom museli
rychle postoupit do první ligy,“ směje
se smělému nápadu Jaroslav David.
Smělý nápad to je, ale pak by v týmu
Dalším z podnětů, který ponoukl
hlavnímu sponzorovi týmu David
Servis odvážný nápad vyhlásit útok na
druhou ligu, respektive první ligu, je
zimní stadion Jaroslava Pouzara, který
se staví u sídliště Máj.
„To je další z důležitých bodů, se kterým
počítáme. V současné době nám
město vychází vstříc, jsme v Budvar
aréně spokojeni, ale na novém zimním
stadionu by nám mohlo vzniknout
opravdové domácí prostředí. Doufáme,
že bychom si tam vytvořili i fanouškovské
zázemí,“ věří David.
Tak jednoduché to ale nebude. Zimní
stadion na Máji sice roste rychle, ale
do začátku sezony hotov nebude.
„Musíme počkat na technologické věci z
hlediska ledové plochy. Ale koncem října
by měl být stadion hotový, v listopadu by
mohl začít zkušební provoz,“ přemýšlí
David. Sezonu tak jeho tým začne opět
v Budvar aréně, v listopadu se bude
stěhovat do svého.
V Budvar aréně to při
finále vázlo
Dalším důvodem pro stěhování
bylo zázemí pro diváky při play off
krajského přeboru, které David Servis
odehrál na hlavní ploše Budvar arény.
Fanoušků přišlo dost, ale postaráno
o ně příliš dobře nebylo. „Člověk to
nechápe, že dvacet let po revoluci
není nikdo schopen zajistit na zimním
stadionu občerstvení. Když jsme hráli
play off, přijeli lidé ze Strakonic či Tábora.
Jediné, co na zimáku našli, byly dva
automaty na kávu, z toho jeden pomalu
nefungoval. To se může stát jenom tady
v Budějovicích,“ zlobí se Jaroslav David.
Peníze, peníze, peníze…
Vyhlásit před sezonou cíl postoupit
do druhé ligy je jedna věc, dostat se
o patro výš věc druhá. A vše se točí
samozřejmě okolo financí. Sezona v
krajském přeboru vyjde bratru na půl
milionu, a co teprve liga druhá nebo
první?
„Druhá liga by byla určitě v řádech
milionů. Ale to se bavíme zatím o
fiktivní budoucnosti. První musí být
impulz sportovní. Pak by se to dalo řešit
dál. Rozhodně bych proti nebyl,“ říká
Jaroslav David a pokračuje: „V loňské
sezoně jsme založili béčko, v případě
postupu by mohla rezerva do kraje. Měli
bychom kádr pětačtyřiceti lidí, z toho už
by se dalo vybírat pro zápasy druhé ligy.“
Výstavba nového zimáku Jaroslava
Pouzara na Máji. Foto: Štefan Haragal
Začalo to Robem, skončí to
Dvořákem a Prospalem?
Luboš Rob, Lukáš Vomela, Martin
Štrba… Nikoho by asi nenapadlo,
že by se v krajském přeboru mohli
objevit bývalí reprezentanti, nedávno
ještě extraligoví hokejisté. „Pokud by
se postoupilo, mohli by se na náš tým
nabalit junioři, kteří skončí, nedostanou
se do extraligového týmu. Než aby jezdili
do Písku, mohli by hrát u nás. V určitém
momentu se mohou rozhodnout pro
zaměstnání a hokej brát jako koníček, ti
by pro nás byli přínosem,“ vidí jednu z
možností Jaroslav David.
A pak už by chyběli jen Prospal s
Dvořákem… „To by byl obrovský tahák
pro diváky. Musíme počkat, až v NHL
skončí. Ale stejně tak je důležité, jestli
je ještě oslovíme. Jestli nebudou mít
zájem hrát někde v Evropě, nebo můžou
dostat nabídku od Mountfieldu, s tím
počítáme. Pokud bychom byli ve druhé
lize s možností postupu do první ligy,
tak by se určitě dalo uvažovat o tom,
že bychom k jednání s těmito hvězdami
přistoupili,“ uzavírá hlavní sponzor
týmu David Servis České Budějovice
Jaroslav David.
inzerce
Začal to populární ´Kondor´
Je až neuvěřitelné, jaký obrat vývoj v
týmu David Servis za poslední měsíce
vzal. Zatímco před rokem přemýšlel
Jaroslav David o konci týmu, nyní
přemítá o účasti v druhé, neřkuli první
lize. A všechno začalo angažováním
Luboše Roba. „To byl důležitý impulz do
letošní sezony,“ říká po jejím skončení
Jaroslav David.
Jen co zkušený extraligový harcovník
do týmu přišel, začalo se dařit. „Důležitý
byl nejen jeho osobní přínos pro tým,
ale přinesl do mančaftu profesionalitu.
To bylo hodně důležité,“ ví majitel
Zájezdy pro všechny!
Jeronýmova 1485/19,
370 27 České Budějovice
Tel.: +420 386 100 135
E-mail: [email protected]
Chorvatsko | Španělsko | Itálie
Rallye Český Krumlov. Mezi českými soutěžemi
pojem. Rallye, na kterou se všichni rádi vrací.
Týmy, jezdci, diváci. Každý, kdo nějakým způsobem má co dočinění s automobilovými soutěžemi, zná tuto soutěž. V tomto roce se bude
v okolí Českého Krumlova závodit už po čtyřicáté!
Charakteristickým znakem soutěže jsou náročné rychlostní zkoušky, které ještě více ztěžuje
jarní počasí. V termínu soutěže všechno kvete,
do zatáček není moc vidět. Většinou si připadáte, že jedete zeleným tunelem. K tomu ještě
plno horizontů.
Několik z nich je proslaveno dalekými skoky.
A ještě do průběhu rallye může promluvit počasí. Jak si jistě mnozí vzpomenou, není to tak
dlouho, kdy Rallye Český Krumlov propršela
celá. Je to přesně rok.
Každá rallye má své vítěze a poražené. Nejvíce českokrumlovských vítězství má na svém
kontě Roman Kresta. V Jelení zahradě pod
českokrumlovským zámkem se radoval už
sedmkrát! Letos bude útočit na svůj osmý triumf. A jak luhačovický pilot říká: “Nikoli Barum
rallye, ale Krumlov je mojí srdeční záležitostí.”
Zapomenout by se nemělo ani na další hrdiny.
Leo Pavlík a Ladislav Křeček zvítězili čtyřikrát,
Milan Dolák s Jaroslavem Palivcem na sedadle
spolujezdce třikrát. Z domácích jezdců je nejúspěšnější Jiří Urban.
Rodák z Přísečné triumfoval v roce 1972 a 1976.
Dvě vítězství mají na svém kontě také Václav
Pech mladší a Štěpán Vojtěch. Zřejmě neslavnějším ročníkem soutěže byl rok 2001, kdy
v cíli soutěže měli Tomáš Hrdinka s Emilem
Trinerem na desetinu sekundy stejný čas. To
se stalo vůbec poprvé v historii českého rallye
sportu. Nakonec se díky lepšímu času v první
rychlostní zkoušce radoval Triner.
To co dělá “Krumlov Krumlovem” jsou rychlostní zkoušky. Malonty. Většině jezdců při vyslovení tohoto jména lehce zamrazí v zádech.
Tento úsek většinou rozhoduje o výsledku celé
rallye. Někteří ho mají rádi, jiní ho nenávidí.
Jsou tu ale i další zkoušky jako Kohout, Svatý Jan nebo Zátoň, které jsou součástí rallye
od jejího počátku. Loni se poprvé jel rychlostní
test na Lipně, letos se zde uskuteční dokonce
polookruhová zkouška.
V posledních letech musel nahradit zkoušku na rallycrossovém závodišti v Římově test
na českobudějovickém Výstavišti.
I ten už v harmonogramu společně s přilehlým servisním areálem zdomácněl. Kde jinde
mohou i mechanici vidět svoje jezdce v akci.
Na výstavišti se pojede znovu i letos. Superspeciálka s doprovodným programem je zařazena jak pátek 25., tak v sobotu 26. května. Divácké vstupenky jsou slosovatelné, pro šťastné
výherce je připraveno mnoho cen. Zbývá jediné. Kdo se stane vítězem dalšího dílu MEDIASPORT Mezinárodního mistrovství ČR v rallye,
40. ročníku Rallye Český Krumlov?
Petr Šulčík
foto: Jan Marek
www.rallyekrumlov.cz
www.rallyekrumlov.cz
KULTURA | Maturantka Roku 2012
strana 21
Soutěž Maturantka Roku 2012
je v plném proudu, vrcholit bude
v srdci Českých Budějovic
Napsal Wolenby
Na počátku března odstartoval
dlouho očekávaný třetí ročník
soutěže
Maturantka
Roku.
Od této chvíle se mohly
prostřednictvím sociální sítě
Facebook hlásit dívky z celé
republiky, které v letošním roce
končí své studium na střední
škole maturitní zkouškou.
Soutěž se z prvního kola
posunula už do semifinále,
ve kterém mohou fanoušci
podpořit pomocí SMS zpráv
svou favoritku a dostat ji do
vysněného finále. Hlasování
probíhá
na
internetových
stránkách mediálních partnerů,
a to konkrétně na webu rádia
Evropa 2 (www.evropa2.cz),
internetovém portálu Volný.cz
(www.volny.cz) a na Budějcký
Drbně (www.budejckadrbna.cz).
Výtěžek z SMS bude věnován
českobudějovickému
Centru
Bazalka, o. p. s.
VYHRAJ
CTYRKOLKU
a spoustu dalsích cen
pri slosování vstupenek na
SAMSON-RALLYE-ARENA
VÝSTAVISTE
C. BUDEJOVICE
25. a 26. kvetna
STAN SE CLENEM
VIP KLUBU
RALLYE CESKÝ KRUMLOV
objednávky VIP vstupenek na
www.ckmotorsport.cz
Dívky, které se probojují do
finále, se utkají nejen o titul
Maturantka Roku 2012, ale jsou
pro ně také připraveny ceny v
hodnotě 120 tisíc korun. „Počet
a hodnota cen ještě není konečná.
Aktivně totiž jednáme s dalšími
partnery, kteří do soutěže vloží
další ceny. Někteří z nich nás
dokonce kontaktují sami,“ uvedla
pro Budějckou Drbnu ředitelka
soutěže Martina Matoušková.
To nejdůležitější, co si dívky
odnesou, se však nedá vyvážit
penězi. Na soutěžící totiž čekají
nezapomenutelné
zážitky.
„Byl to zatím jeden z nejhezčích
zážitků mého dosavadního života.
Potkala jsem bezvadné lidi a na
chvilku si zkusila, co to znamená
být v záři reflektorů,“ sdělila své
dojmy z loňského ročníku jedna
z finalistek Aneta Brašnová.
Maturantka Roku 2011 Rudina Blakqori.
Organizátoři však počítají i s
nepříznivým počasím. „V tomto
případě bychom se přesunuli
na Výstaviště České Budějovice,“
uzavírá Martina Matoušková.
Pro všechny účastnice i fanoušky
letošního
ročníku
soutěže
mají organizátoři další skvělou
Maturantka Roku se ve svém
třetím ročníku posunula zase
o úroveň výše. Organizátorům
se například podařilo navázat
spolupráci s nejoblíbenějším
českým rádiem – Evropou 2.
Vývoj soutěže pocítí Budějčáci
na vlastní kůži. Finálový večer je
naplánován na 22.června a bude
probíhat na náměstí v Českých
Budějovicích. „Měli jsme nabídky
na uspořádání akce i z jiných měst.
Jsme však patrioti, a proto bude
finále probíhat doma!“ dodává s
úsměvem ředitelka soutěže.
Půjde tedy o poměrně ojedinělý
projekt. Neexistuje totiž mnoho
soutěží krásy, kde by se vítězka
volila pod širým nebem.
Míša Nosková, loňská Maturantka
poroty.
Foto: Petr Šebesta
Foto: Petr Šebesta
zprávu. Zmíněným finálovým
večerem provede moderátor
rádia Evropa 2 Libor Bouček.
„Libora jsme chtěli naprosto
záměrně. Když jsme se bavili
o možných moderátorech, tak
Liborovo jméno bylo jako první na
seznamu!“ uvedl David Kovařík
z agentury Chilli Production,
která má na starosti produkci
vyhlášení vítězek.
Finálový večer nebude tím
jediným důvodem, proč čtvrtý
červnový pátek vyrazit na
náměstí v Českých Budějovicích.
Po vyhlášení a korunování vítězek
bude následovat koncert. „To ale
není vše. Budějčáky budeme bavit
již od brzkých odpoledních hodin.
Před samotným vyhlášením je v
plánu speciální program nazvaný
Maturantka dětem,” přibližuje
plány Kovařík a pokračuje: „Jeho
program si zatím necháváme pro
sebe. Každopádně ho budeme
včas prezentovat. Myslím si, že
by si každý měl datum 22. června
zapsat červenou fixou do diáře!“
doplnil s úsměvem David
Kovařík.
KULTURA | Rozhovor s Janou a Karlem Peterkovými
strana 22
Peterka & spol.: Nepřizpůsobiví
Napsala askew x
Když Drbna, tak drby! A když už drby,
tak pořádné! A tak jsem se za nimi
vydala do Dubného, vesničky kousek
za Budějcemi. Vydala jsme se za těmi,
kteří jsou už dlouhá léta na drby přímo
experti.
Drbali jsme s písničkářem, zpěvačkou,
textařem, manželkou, spolumajitelem
hudebního vydavatelství, léčitelkou,
scénáristou, matkou, zpěvákem,
spolumajitelkou
hudebního
vydavatelství, manželem, Marťanem,
otcem, milou z parlamentu, básníkem,
textařkou a s nepřizpůsobivými.
A při tom drbání jsme kromě zeleného
čaje
popíjeli
zajímavý
koktejl
namixovaný z humoru, zamýšlení,
nadhledu, vzpomínek, plánů a hlavní
ingredience – Drbů. S velkým D. Drbali
jsme s Janou a Karlem Peterkovými,
polovinou známé budějcké hudební
skupiny Peterka & spol.
Základní otázka všech drbů – jak se
máte, Peterkovi?
Karel:„Hrozně. Utahaně.“
Jana: „Báječně. Svěže!“
Drb první: Jak shodne se oheň a voda, tak
i u Peterků je shoda.
Souvisí to „hrozně – báječně“ s tím,
že jste po celkem dlouhé odmlce
zase přišli s novými Drby, zároveň
jste připomněli ty starší vydáním
kompilace „Drby Best of / Nic
není jako dřív“ a navíc ještě jste
pravidelnými hosty pořadu Zuzany
Bubílkové na TV Barrandov? Asi
by se to dalo nazvat comebackem
Peterky & spol., ne?
Karel: „Samozřejmě, že to souvisí
a asi můžeme mluvit o comebacku,
který přišel poměrně spontánně.
Jeden z impulsů k němu dala i Zuzana
Bubílková, která slyšela naše starší
písničky, takže nás oslovila a vlastně
se tak trefila do doby, kdy i my jsme
vnímali, že asi nastal čas zase se
k některým věcem vyjádřit, že lidi už
zase reagují na to, co děláme, zpíváme.
Ten zájem nebo reakci jsme v období
po revoluci, v devadesátých letech,
vnímali jako menší, všichni tehdy věřili,
že už konečně bude dobře a vypadalo
to, že skoro nebude o čem zpívat. Dnes
je to jinak, a tak jsme každou neděli na
Politické střelnici Zuzany Bubílkové. To
znamená mít týden co týden novou
písničku, vymyslet, napsat, nahrát,
natočit.“
Jana: „Pro Střelnici jsme oprášili
pár starších věcí, které neztratily
aktuálnost ani dnes, ale hlavně je to
o nových písničkách a někdy je jejich
příprava hodně hektická, protože se
prolíná s vydavatelstvím a dalšími
pracovními věcmi.“
Styl muziky Peterky & spol. je
v podstatě nedefinovatelný. Mix
politické satiry s písničkářstvím
a s motivy chytlavých lidových
melodií, v klipech podtrženo
komickými výstupy a kostýmy.
V těch klipech je vidět, že se při
natáčení skvěle bavíte. Je to tak?
Jana: „Je to tak, bavíme se a dá nám
velkou práci se místo zpívání nesmát.
Bavíme se i při vymýšlení kostýmů. Já
jsem si třeba užila vymýšlení kostýmu
Marťana. Masku, kterou jsme kdysi
k tomu klipu měli, nám někdo ukradl,
a tak bylo třeba vytvořit nového
Marťana, takže nakonec jsem využila
skejťáckou čepici našeho syna, barvy
na obličej, které jsem si dovezla z cesty
po Indii, a na tykadýlka jsem použila
sluníčkové sponky na záclony. Když
jsem tu tak prošla po chodbě, všichni
řvali smíchy.“
Máte kostýmy a situace, u kterých se
řve smíchy, a také hlavně v textech
náměty, se kterými se ztotožňuje
polovina
národa.
Nejméně
polovina. U některých klipů asi
i víc než polovina. Třeba u klipu
Já jsem nepřizpůsobivej. Ten je
hodně výstižný. Nesetkali jste se
s nesouhlasnými reakcemi ochránců
práv nepřizpůsobivých?
Karel: „Prosím? Ten klip je o mně,
já jsem nepřizpůsobivej, co mi
mají co ochránci mluvit do toho,
co o sobě zpívám? Já se prostě
veřejně přiznávám k tomu, že jsem
nepřizpůsobivej, Peterková, Bosák
a Frankie se taky přiznávají. No tohle
právo nám snad nikdo neupře, ne? Fakt
je, že asi se to naše přiznání celkem líbí,
protože třeba na severu, to nechápu,
proč právě tam, ale prostě na severu
Čech to nazvali Píseň severu, udělali
k tomu jiný klip a na YouTube má skoro
700 tisíc zhlédnutí.“ (směje se)
Tak to už je fakt vážné… ale vážně –
došel vám vůbec někdy humor?
Jana: „Nikdy!“
Karel: „Denně!“
Jana: „ Dobře, abych nedělala ramena,
občas nám do smíchu nebylo. To byly
ty opakované nové začátky, o kterých
mluvil Karel. A teď máme za sebou
vlastně třetí, třetí začátek…“
Tuším drb přímo exkluzivní, jsem
napnuta. Sem s ním!
Karel: „Vy máte asi plán drbů, který
musíte splnit, ne? Tak to vás zklamu.
To, co jsme připravili, není drb, ale
realita. V lednu jsme rozjeli vysílání naší
satelitní televize TV Šlágr.“
Drb čtvrtý: Pro Peterku a spol. překvapení
není cizí. Prostě jen tak mají vlastní
televizi!
Drb druhý: Když chceš, aby ti bylo hej,
buď jako Peterka – nepřizpůsobivej…
Karle, být nepřizpůsobivej je
samozřejmě dobré postavení, to
sis vybral určitě výborně. Stejně
tak je výborná volba být zpívajícím
hudebním satirikem. Přesto je určitě
hodně Budějčáků, kteří dodnes
nezapomněli na tvé lyričtější
písničkářství, další lidé tě zase
mají spojeného s vydavatelstvím
Česká
muzika,
které
nabízí
poměrně komerční záležitosti.
Takže písničkář, satirik, úspěšný
podnikatel,
který
vybudoval
komerčně velmi úspěšnou hudební
firmu. Není v tom rozpor?
Karel: „Není! Vším jsem a vším jsem
rád…“
Jana: „Jasně, vším jsi rád a pracuješ
nepřetržitě, máš toho plnou hlavu
24 hodin, denně nabaluješ na sebe
starosti i menší nebo větší negace,
taky děláš práci za druhé, pak přijdeš
večer domů a takhle nám to všechno
doprostřed obýváku vyklopíš jak
kopičku hnoje…“
Drb třetí: Jo, jo, zdá se, že nic není, jako
dřív. Že by u Peterků v obýváku měli
s hnojem chlív?
Karel: „Jestli moje žena vlastní dovolí,
vrátím se k otázce. Rozpor… nemyslím,
že by byl. Někde byl začátek, písničky
s Pavlem Štefalem, hraní na Portách, na
Lyře, lidi to brali, chtěli takové písničky.
Jenže do toho stylu, který jsme hráli
a kterým jsem chtěl něco říct, vstoupil
pocit, že některé věci, které nás tehdy
štvaly, by se měly říkat jinak. Měl jsem
prostě potřebu do písniček dát humor,
Peterkové, no to už bych asi nezvládla.
Ba ne… teď vážně. Karel tím, jak
vždycky uměl věci vystihnout vtipně,
ale zároveň přesně a v něčem ostře
nesmlouvavě, vždycky byl nějakým
způsobem ´nežádoucí.´ V době totality
neprošel politickou cenzurou, písničky,
které natočil třeba v Českém rozhlasu
a dodnes v jeho archivu leží, se moc
vysílat nesměly. No a dneska zase
neprojde a vadí cenzuře ekonomických
zájmů, což je možná ještě horší. Takže
jsme pořád mimo sféru toho hlavního
směru zájmu rádií a vlastně i médií.
A je to tak vlastně dobře, má to logiku
a potvrzuje to, že cesta, kterou jsme
zvolili, je sice těžší, ale správná a že ten
humor sedí. I když teď už ne že by nám
humor docházel, ale věci, které se dějí,
už ani nejdou podat s humorem, už to
graduje do vážných textů.“
Jana a Karel Peterkovi.
Foto: askew x
udělat je ostřejší. A zase. Lidi to brali.
Pak přišel ten útlum, o kterém jsme už
mluvili. Zdálo se, že problémy jsou pryč
a není se k čemu vyjadřovat.
Mezitím jsme začínali s vydavatelstvím.
Když jsme se někam dostali, tak nás
společník podvedl, okradl, všechno
bylo pryč. A tady doma, u Bu dějc,
v Dubném, jsme začínali zase znova,
od nuly, fakt z ničeho. To, že dnes máme
Českou muziku… ano, je to komerce.
A co není? Vydáváme Evu a Vaška.
Lidi je berou a chtějí je. Vydáváme
dechovky. Lidi je berou a chtějí je.
Vydáváme country, vydáváme věci pro
děti, vydáváme věci z archivu České
televize. A lidi to hodně berou a chtějí
to. Komerce? Nahráváme a vydáváme
mladé začínající kapely a zpěváky,
máme studio, které – a to se nechlubím,
ale konstatuji – je technicky jedno
z nejlepších ve střední Evropě.
Vždycky mě bavilo dělat věci jinak, po
svém, hledat nové možnosti a přitom
se v tom neztratit a zůstat svůj. Proto
jsem dnes v našich klipech za ´šaška´
s dlouhými vlasy, proto nejsem jedním
z těch pánů v sakách a kravatách, kteří
si v naší branži pěstují hodně zvláštní
kšefty a vztahy, proto si klidně sednu
s kytarou a v textu zazpívám svoje
pocity. Proto si nemyslím, že by mezi
písničkářem, satirikem a podnikatelem
byl rozpor. Pořád je to jeden Peterka.“
Jana: „Ještě, že tak, že je jen jeden. Tři
Tak to je ovšem fakt exkluzivní
drb. Totiž informace. Prosím
o podrobnosti.
Karel: „Projekt jsme připravili
v koprodukci s maďarskou TV
Nóta. Vysíláme v oblasti Budějc
i v jiných městech republiky. Asi
nejdůležitější informace je, že vysílání
je jen a jen a výhradně pozitivní.
Žádné katastrofické depresivní zprávy
a reportáže! Dominantním obsahem
je samozřejmě muzika, klipy, filmy.
Udělali jsme televizní studio tady
u nás, pochopitelně souběžně s tím
naplno funguje vydavatelství. A taky
jsme tady v Dubném otevřeli takovou
hudební hospůdku, kde se lidi schází
po natáčení ve studiích. U jídla a pití si
můžou v pohodě pořádně podrbat.“
Drb pátý: Je tady k radosti dost důvodů.
Drby mají svou vlastní hospodu!
Vydavatelství. Politická střelnice.
Drby. Televize. Hospůdka. Má vůbec
smysl se ptát, jestli nemáte v plánu
zase živé koncerty?
Jana a Karel naprosto svorně:
„Neblázni, to nemůžeme stíhat.“
Jana:„I když… možná…“
Karel:„…možná, že když se chce, tak se
dá stihnout všechno. Třeba s nějakými
Drby naživo přijdem´…“
A Budějcké Drbně bude ctí být u toho.
Tak bezvadně si už dlouho s nikým
nepodrbala. Díky, Jano a Karle, za
drby. Totiž – za rozhovor.
KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS | Ředitelka agrární komory Hana Hricová
strana 23
„Žijeme v umělohmotném světě plném reklam na hamburgery“
obrovskými investicemi a kaskádou
dost labilních vztahů ve vertikále
výroby jídla od vidlí po vidličku.“
Foto: archiv Hany Hricové
Napsala Budějcká Drbna
Hana Hricová již téměř deset let řídí
Regionální agrární komoru Jihočeského
kraje. Zeptali jsme se jí, jak vnímá
vývoj a samotný postoj veřejnosti vůči
agropotravinářskému sektoru během
těch dvou uplynulých pětiletek.
Jaké zaznamenáváte reakce lidí
například z Českých Budějovic na
zemědělská témata?
„Mám pocit, že se i ortodoxnější měšťáci
opět začínají více zajímat o agrární dění,
zejména pak v souvislosti s medializací
takzvaného průšvihového jídla z
dovozu. Také růst cen obsahu našich
lednic a spíží nutí lidi více se zajímat o
výběr potravin pro vlastní spotřebu.“
Takžestrachozdravíapenízepřinášejí
zemědělcům větší popularitu?
„Trochu bych ten pragmatismus
zmírnila ještě rostoucím zájmem o
kvalitu a původ potravin. Ty jsou přeci
tou nejtradičnější spojkou mezi městem
a vesnicí. Bohužel zapomínáme, jak
moc podíl místních potravin na našem
talíři ovlivňuje podobu našeho kraje.
Agropotravinářský sektor je spjatý
s dlouhodobými přírodními cykly, s
To ale my ve městě přeci neovlivníme,
ne? Navíc zemědělci berou dotace z
našich daní, tak by měli být v pohodě.
„Máte pravdu. Zemědělci by v současné
době na společném trhu EU bez dotací
nepřežili. Neznamená to ale, že jsou v
pohodě. Z přerozdělování veřejných
prostředků je v pohodě většinou
někdo úplně jiný. Navíc jsou ty podpory
rozdělovány
nespravedlivě
mezi
členské země a v naší zemi prokazatelně
vedou k útlumu produkce a k jejímu
zúžení jen na pár rentabilních komodit.“
To je velká politika, kterou asi
těžko obyčejní lidé ve prospěch
jihočeských zemědělců pohnou…
„To si nemyslím. Trh s potravinami
nedeformuje pouze dotační politika.
Hýbe s ním globalizace, burzovní
spekulace,
mediokracie,
ale
i
krátkozraké spotřebitelské chování
orientované na reklamu a nízkou cenu.
Co je levné a stále dostupné, toho si
zkrátka nevážíme. Hojnost jídla a pití v
nonstop otevřených supermarketech
na každém rohu nás nenutí zajímat se
o stav našeho zemědělství.
Potravinová bezpečnost má v naší
společnosti nedoceněnou hodnotu.
Nikomu nebliká v hlavě červená
kontrolka při zjištění faktů o ztrátě
soběstačnosti ve výrobě většiny
zemědělských komodit v naší zemi.
V supermarketech jsme patrioti jen
do momentu zjištění levnějšího zboží
z dovozu. Nadnárodní tržní řetězce
mohou z hlediska své tržní síly a
dumpingovými dovozy v pohodě
válcovat domácí výrobce potravin i
zemědělce.“
Jak můžou lidé z města zemědělcům
pomoci? Asi nikdo nechce záhubu
farmářů v okolí, ale taky nechceme
zbytečně draze platit za potraviny a
být pro sedláky charitou.
„Úplně jednoduše. Nákupem kvalitních
potravin od regionálních potravinářů a
zemědělců. Pokud poroste poptávka
po tomto zboží, obchodníci se ji budou
snažit zapasovat do svého sortimentu.
Skutečná kvalita samozřejmě není
zadarmo. Ale tak si toho dražšího
salámu od prověřeného řezníka
ze sousedství koupím méně. Před
náhražkovou kvantitou upřednostním
kvalitu v podobě masného výrobku,
jenž se skutečně potkal s masem a má
v sobě méně chemie. “
Chápu, že taková filosofie usnadní
renesanci místních zpracovatelů
zemědělské produkce. Ale když se
vrátíme zpět k primárnímu pohledu
většiny společnosti na již téměř
okrajové společenství zemědělských
prvovýrobců – zajímá se veřejnost s
pochopením o jejich úděl? Umíme se
ještě vůbec dívat na přírodu optikou
národohospodářů?
„Lidé žijící v centrech i v příměstských
satelitních sídlištích si vztah k přírodě i v
dnešní hektické době v rámci možností
uchovávají. Pěstujeme kytičky v
truhlíkách, sekáme anglické trávníčky,
rozmazlujeme domácí zvířata, která
nejsou k snědku. V představách si
uchováváme romantickou představu
vesnice ze starých filmů a knížek, nebo
z doby, kdy jsme tam jezdili jako malí
na prázdniny.
Dění na rozlehlých polích, pastvinách
či v zemědělských areálech městští
lidé většinou sledují jen z povzdálí
nebo vůbec. Bližší emoce zemědělství
projevují například kýcháním při
setkání s řepkovým pylem, vztekání se
za volantem v koloně za kombajnem
a jako chalupáři nadávají na mouchy
a zápach neodmyslitelně související s
živočišnou výrobou.“
Chcete lidi z města nařknout, že nad
zemědělci ohrnují nos? Že žijeme
jako ve skleníku odtrženi od reality
související s výrobou potravin?
„Nejenom od reality výroby potravin.
Žijeme v relativně pohodlném,
umělohmotném
světě
plném
úspěšných dokonalých mladých lidí
a reklam na hamburgery. Nikdo však
nechce vidět, že na mládí navazuje stáří,
hamburgeru předchází neestetická
smrt krávy. Většinu z nás rozhodí pohled
na umírající lidi v hospicu, ale i exkurze
v jatečním provozu, byť je v něm
utrpení porážených zvířat maximálně
redukováno a výroba masných dobrot
se děje v přísně sledovaných moderních
provozech. Je to drsné spojení, ale
ve zkratce nastíněné pokrytectví
vytrhávající kořeny podstaty našeho
bytí. Většina z nás se stáří ani konzumaci
masa nevyhne.“
Kudy vede podle vás cesta z toho
marastu ven aspoň směrem k obrodě
českého zemědělství?
„Nevěřím na revoluční rychlé změny.
Každý by měl začít sám u sebe. Snažit
se vrátit nohama na zem a myslet v
souvislostech i při nákupu jídla nebo při
posuzování společenského významu
ohroženého profesního druhu, ke
kterému zemědělci bohužel u nás patří.“
inzerce
Za poctivou jihočeskou kvalitou a chutí
do supermarketů Terno a prodejen Trefa.
Zákazník se má ve svém obchodě cítit jako doma.
Přátelský pocit jistoty a důvěry je to, o co dlouhodobě usilujeme. V síti jihočeských
prodejen Trefa a supermarketů Terno se o vůni a chuť domova snažíme doslovně.
Stále více si uvědomujeme, jak důležité je v dnešním světě vědět, kde máme skutečné
kořeny, z nichž společně vycházíme, kam patříme. Víme, jak našim zákazníkům dobře
poradit a umíme je smysluplně navést směrem ke kvalitě a skutečné hodnotě.
Pod logem nejlepší z našeho regionu najdete v prodejnách Trefa a supermarketech Terno prověřené místní a krajové výrobky, jejichž výrobce dobře známe. Mezi
nejlepší z našeho regionu se může řadit například Pouťový koláč z netolického
Pekařství Kuliš a Jerie, vícezrnný chléb Prokorn z Pekárny Václava Kotyzy z Veselí
nad Lužnicí nebo Staročeský koláč Jablkoň z Pekařství Polanských z Protivína. Tedy
potraviny s tváří a vůní našeho kraje, potraviny s chutí našeho společného domova.
epší
re g i on
ejl
na š eho
u
z
n
www.terno.cz www.trefasupermarket.cz www.znasehoregionu.cz
Zkroťte divočinu
s prvotřídními stroji
Akční cena:
Akční cena:
9.490 Kč
6.990 Kč
4.490 Kč
Běžná cena: 8.290
90 Kč
Bě žná cena: 4.9
HUSQVARNA 236
HUSQVARNA 128R
 Výkonný motor X-Torq redukuje spotřebu
paliva a emise.
 Air InjectionTM snižuje intervaly potřebné pro
čištění ltru.
Výkon 1,4 kW, délka lišty 14"/35 cm, hmotnost
bez lišty a řetězu 4,7 kg.
 Lehký křovinořez vhodný pro práci okolo domů.
 Snadné startování Smart Start.
Objem válce 28 cm³, výkon 0,8 kW, hmotnost
bez příslušenství 5 kg.
Akční cena:
HUSQVARNA 323R-II
 Ergonomický výkonný křovinořez.
 Snadné startování Smart Start.
Objem válce 24,5 cm³, výkon 0,9 kW, hmotnost
bez příslušenství 5,1 kg.
Akční cena:
Akční cena:
10.890 Kč
13 .490 K č / 16.4
90 Kč
1 3 .990 Kč
Bě žná cena: 11.
990 Kč
Bě žná cena: 15
HUSQVARNA R 52S
 Efektivní sekačka vybavena pevným ocelovým
skeletem
 3 různé systémy sečení: BioClip (mulčování),
boční výhoz posečené trávy a sběr do koše.
Motor Briggs & Stratton 675 series, objem válce
190 cm³, šířka sekání 53 cm, výška sekání 32–95 mm,
objem koše 75 l, s pohonem zadních kol.
Akční cena:
Běžná cena: 15.990
.990 Kč
HUSQVARNA R 152SVH
 3 různé systémy sečení: BioClip (mulčování),
boční výhoz posečené trávy a sběr do koše.
 Kola se dvěma kuličkovými ložisky pro hladký
chod.
Motor Honda, objem válce 163 cm³, šířka sekání
53 cm, výška sekání 33–108 mm, objem koše 75 l,
variabilní rychlost pojezdu 0–5 km/h.
HUSQVARNA LC 48V /VE
Cena:
64.990 Kč
90 Kč
Bě žná cena: 76
HUSQVARNA CTH 126 / CT 126
 Kompaktní zahradní traktory s integrovaným
sběracím košem, model CTH vybaven hydrostatickou převodovkou, model CT manuální 6+1.
Motor Briggs & Stratton, objem válce 344 cm³, šířka
sekání 77cm, sběrací koš 200l, výška sekání 20–80mm.
37.990 Kč
.990 Kč
HUSQVARNA RIDER 111B
 Kloubové řízení pro snadnou ovladatelnost.
 Hydrostatická převodovka.
 Žací ústrojí umístěné vpředu.
Motor Briggs & Stratton, objem válce 344 cm³,
šířka sekání 85 cm, výška sekání 25–70 mm.
Kč / 18.990 Kč
 3 různé systémy sečení: BioClip (mulčování),
boční výhoz posečené trávy a sběr do koše.
 Model VE je navíc vybaven elektrickým startováním.
Motor Briggs & Stratton, objem válce 190 cm³,
šířka sekání 48 cm, výška sekání 5–70 mm /
25–75 mm, objem koše 60 l, variabilní rychlost
pojezdu 0–5,4 km/h.
Akční cena:
49.990 Kč / 45.990 Kč
Běžná cena: 56.990 Kč / 51.9
Běžná cena: 10.990 Kč
Kč
HUSQVARNA AUTOMOWER® 305





Doporučená pracovní plocha až 500 m2 .
Vhodný pro menší členité plochy.
Bezpečnostní alarm s PIN kódem.
Výška sekání 20–50 mm.
Hmotnost 6,7 kg.
Ceny jsou uvedeny včetně DPH. Akce platí do 28. 5. 2012. Odpovědnost za tiskové chyby vyloučena. Společnost Husqvarna neustále provádí vývoj výrobků, a proto si
vyhrazuje právo změnit design, specikace a vybavení bez předchozího upozornění.
Navštivte naši prodejnu:
NOVĚ OTEVŘENÁ PRODEJNA
Husqvarna České Budějovice
Krčínova 1575 (u Globusu)
tel.: 387 310 871, e-mail: [email protected], www.husqvarnacb.cz
Husqvarna je registrovaná ochranná známka. Copyright © 2012 Husqvarna AB (publ). Všechna práva vyhrazena.
Akční cena:
ŽIVOT A STYL | Budějčanda Jana Hnízdilová žije v Mexiku
Mexico, svět plný barev
Autorka blogu z Mexika.
Napsala Jana Hnízdilová
www.johhanis.blog.cz
Když jsem byla malá, ráda jsem si
listovala v katalozích zájezdů do
exotických zemí a zasněně koukala na
palmy rostoucí z bílého písku a azurově
modré moře. Říká se, že když si něco
hodně přejete, tak se vám to splní…
dřív nebo později.
Myslela jsem si, že České Budějovice
jsou mi souzené, studovala jsem tam,
pracovala, našla lásku, bydlela. Už to
vypadalo, že jakási moje intuice, že
v České republice žít nebudu, byla
špatná, jenže já opravdu věřím na
osud, a tak se to stalo.
Dnes jsem v Mexiku, a to i přesto, že
svůj sen o vysokých palmách s kokosy
a azurově modrém moři jsem si splnila
už v době, kdy jsem studovala. Nejsem
tu za vysněnými plážemi. Jsem tu,
abych mohla být se svojí láskou. Jsem
tu, protože už se mi nechtělo spěchat.
Opustila jsem práci, byt, přátele,
domov, protože jsme mladí a neměli
bychom usínat sami.
Když přítel dostal nabídku jet na tři roky
do města Toluca de Lerdo v Mexiku,
byla jsem zrovna přijata v první práci.
Nebyli jsme spolu dlouho, a tak jsem
mu nechtěla bránit a sama jsem chtěla
získat nějakou praxi. Říkám to proto,
abyste věděli, proč jsem neodjela dřív.
Co vám budu povídat, bylo to těžké,
jste čerstvě zamilovaní, pobláznění
a najednou vidíte jen písmenka,
obrázky, video na Skypu. Práce byla ale
super, potkala jsem tam pár skvělých
lidí, měla jsem čas na sebe… rok a půl
utekl více méně rychle. Rok a půl,
kdy jsme se stihli, mimo jiné, potkat
dvakrát v Mexiku a jednou na Kubě.
Věděla jsem trošku, do čeho jdu, ale…
… když jsem se poprvé vzbudila 9.
ledna 2012 v naší mexické posteli
a přítel byl v práci, začalo mi teprve
docházet, že jsem nepřijela na
dovolenou. I krabice, které čekaly na
vybalení, hovořily jasně. Velký respekt
z venkovního světa mi dovolil první
dny vyjít jen na střechu pověsit prádlo,
a to i přesto, že jsem to tu už trošku
znala. Nikdo mě tentokrát za ruku vzít
Foto: archiv Jany Hnízdilové
nemohl, alespoň přes den ne.
Říká se, že Toluca je celkem klidné
město, nikdo si nikoho nevšímá, ale
já tu vyčnívám z davu, jsem tu pro
ně güerita (světlovláska, nebo tak
trochu běloška), a to tu pocítíte rychle
mezi obyvateli tmavší pleti s černými
vlasy. Po týdnu jsem se rozkoukala,
rozposlouchala, kulturně rozvášnila
a není to ani dva měsíce a nebýt toho
respektu (který je třeba udržovat), tak
to tu miluji.
Když se mě někdo zeptá, co Mexico, jak
se mi tu líbí, je těžké hned odpovědět.
Je toho tu tolik, tolik věcí, které vás
oslovují, že nevíte, čím byste začali, co
byste zmínili, protože svým způsobem
tu najdete to, co u nás, ale všechno
na vás dýchá úplně jinou atmosférou.
Všímáte si tu detailů, kterých byste si
třeba běžně nevšimli, protože byste
buď spěchali do práce, nebo z práce,
nebo nakoupit, nebo do fitka… Tady
nespěchá nikdo nikam. Všichni mají
čas, i malé stánky najdete ještě v osm
otevřené. Lidé jsou tu ve většině
případů milí a vstřícní, až přestáváte
skoro myslet na to, že by mohli někteří
z nich dělat věci, o kterých se dozvídáte
ve zprávách. Každý se na vás usmívá,
každý je rád, že pracuje, nikdo vás
nevyhodí z obchodu pět minut před
zavíračkou, nikdo se nehádá, nikdo si
nestěžuje.
Člověk si tak rychle zvykne na svět
„bez pravidel“, že se už po dvou
měsících skoro nedivím, že se sem
spousta lidí, co tu bydleli, chce vrátit
zpět. Neříkám, že to bude náš případ,
mám ráda svým způsobem systém, ale
představte si to. Ráno vstanete a jdete
na autobus, někam na ulici po směru,
kterým by měl jet ten váš, po cestě si
koupíte misku plnou čerstvého ovoce
od nějaké señory, nebo tortu (plněná
houska), nebo na počkání udělaný
zeleninovo-ovocný koktejl „al gusto“.
Mávnete na řidiče autobusu, na kterém
je kromě čtvrti, kam jedete, napsáno
i dalších milion částí města, kterými
projíždí (což je víc než trochu matoucí),
a už se natřásáte snad v padesát let
staré městské dopravě.
Když to tu neznáte, je to trošku
adrenalin, protože se někdy stane,
že nejede úplně tam, kam si myslíte,
a skončíte trošku jinde. Většinou ale
cestujete za krásného slunečného
rána, což umí zvednout náladu tak,
že je vám jedno, že budete muset ujít
o dva kilometry víc pěšky, že přijdete
někam o půl hodiny později (protože
každý chodí později). Všude ty barevné
domečky a panímámy s pojízdnými
stánky s homemade tacos, kukuřicí,
bramborovými lupínky… kochám se,
kochám a srovnávám.
Práci jsem si tu ještě nenašla, chodím
ale na kurz fotografie a španělštiny,
zatím mě živí přítel, což mně, lehce
emancipované ženě, dělá trošku
problém, ale jsem emočně naplněná.
Mám pocit, že bych vydržela na
místním trhu hodiny a hodiny
a zjišťovala, co je tohle za zeleninu, co
je tohle za ovoce, z čeho dělá ta paní
tu černou placku, proč se tu jí zelená
rajčata, proč meloun není melón ale
sandía a proč nikdo nemluví anglicky.
Mexičané jsou obecně rádi, když
se i největší tupec snaží mluvit
španělsky, protože oni anglicky moc
neumí (kromě turisticky atraktivních
oblastí a vzdělanějších lidí). Já zas
neumím ještě moc španělsky, takže
oceňuji, když vydrží poslouchat, než
se dopracuji k tomu, co vlastně chci.
A já bych chtěla všechno… hlavně
ochutnat. Na kombinaci chilli (všech
druhů) a limety si tu zvyknete rychle,
protože jsou součástí snad všeho,
stejně jako kukuřičné placky (kterým
jsem ale na chuť ještě moc nepřišla).
strana 25
mladých neohrožených Mexičanů,
kteří chtěli vyloženě provokovat.
Někdo před námi se neudržel (nebo
ho snad chtěli okrást, neviděla jsem),
a spustila se rvačka. Jeden vytáhl nůž,
a to už jsem místo couvání začala utíkat
pryč s davem. Jak kdyby se jim zatmělo,
lidi nelidi, máchne rukou a je někdo
zraněný. Nestalo se nic, ale i kdyby, asi
by to nikdo neřešil.
I tohle vám však dokáže zkazit večer
a vůbec dojem z Mexika. Neumím si
představit, že by to byla pistole, a třeba
mířená na vás. V ulicích sice potkáte
na každém rohu policii, ale ve většině
případů máte pocit, že jsou tu jen na
oko. Na druhou stranu, lepší než vůbec.
Koukám, že skáču z jednoho tématu na
druhé, ale jak jsem řekla, to je Mexiko,
nevíte kde začít, nechcete na nic
zapomenout, ale nejde to, je to velká
rozmanitá země, co do struktury, to do
kultury. Jsem tu v podstatě ještě dítě
v plenkách, které nic nezná. V souhrnu
se ale dá říct, že je to dnes už země
relativně bezpečná, když víte, kam
nechodit, kterým místům se raději
vyhnout, když umíte držet emoce na
uzdě, kdy je třeba.
Je tu neskutečné přírodní a kulturní
bohatství, od sopek, mayských
rezervací, přes stříbrné doly, džungle
až po prosté domečky všech barev,
které obklopuje dobytek. Najdete tu
hory, pláže, památky. Na jedné straně
si můžete hladit velryby, na druhé
rejnoky, dýchat horský vzduch nebo
tropické dusno.
Salsy, limety a směs rajčat a cibule s jalapenos a koriandrem. Foto: Jana Hnízdilová
Co mi tu chybí, je náš český chléb, ale to
vám bude chybět nejspíš všude v cizině,
a co jsem se tu naučila pít, je Clamato.
Hmmmm, muy rico… představte si
rajčatový základ pro bloody merry,
trošku vostřejší, rozmixovaný s trochou
řapíkatého celeru, a to vše zalité pivem
typu Corona do skleničky s okrajem
namočeným do směsi štiplavého,
sladko-slano pálivého koření.
Hrozná představa, co? Ale je to boží.
Co mi naopak chybět nebude, je být
pořád na pozoru. Jestli za vámi někdo
moc dlouho nejde, jestli si vás někdo
moc neprohlíží, jestli je ten člověk
v metru jen zdrogovaný, nebo se
vyptává záměrně na tak blbé otázky,
a proč zrovna vystupuje ve stejné
stanici a sleduje vás. Pocit, že každý
nosí po kapsách nůž, není taky moc
příjemný.
Jednou se stalo, že jsme šli na
karnevalu v davu lidí, v davu plném
Dá se říct, že tu najdete, cokoliv chcete.
Mít tak dva životy, abychom to stihli
všechno vidět. Pokud budete mít
možnost, neváhejte, kupte letenku
a přileťte. Ne ale na Cancún, tam to
pravé México opravdu nepoznáte.
Pokud vás zajímá víc o životě v Mexiku,
sledujte pravidelně můj blog. Anebo
se jednoduše ptejte! Otázky posílejte
Budějcké Drbně a já se vám pokusím
co nejdříve odpovědět.
Muchos besos!
Jestli budete mít i vy chuť
napsat několik řádek o svém
putování či životě v zahraničí,
nebo zveřejnit fotogalerii z
jakéhokoliv navštíveného místa,
kam jste se vydali, napište nám na
e-mailovou adresu
[email protected].
ŽIVOT A STYL | Čím se zabývají
strana 26
Okénko do Afriky z jihu Čech
kontinentu. Myslím si, že to můžeme
považovat za smysluplný způsob pomoci
rozvojovým zemím,“ zdůrazňuje Brett.
Naprostou většinu výrobků kupuje
přímo od výrobců s vynecháním
sítě zprostředkovatelů. Afrika nabízí
zejména skvělé materiály a krásné
řemeslné zpracování. V nabídce tak
mohou lidé vidět jedinečný nábytek z
tvrdých afrických dřev, rituální masky,
keramiku, mísy, sochy a sošky, bytové
doplňky a další. „Vše navíc pouze v
jediném exempláři, nebo maximálně v
několika málo kusech, které se ale díky
individuální ruční výrobě značně liší,“
doplňuje Jan Brett.
Jeden z dodavatelů unikátního afrického
zboží.
Foto: archiv Original Afrika
Napsal Štefan Haragal
Pomoci chudým lidem v Africe a
přiblížit černý kontinent české populaci
si dává za cíl internetový server www.
originalafrica.cz. Jde o informační
portál, který by měl přinášet zajímavé
informace o regionu střední a hlavně
jižní Afriky.
Sám jednatel společnosti vyráží často
do Afriky, aby rozšiřoval nabídku zboží.
„Nabízíme zboží zatím asi ze šesti zemí
zmíněného regionu. Snažíme se ale
nabídku neustále rozšiřovat. Objevování
nových dodavatelů znamená cestovat
za nimi na tato krásná místa. Své zážitky
z cest budeme zaznamenávat na
sociální sítě připojené k našemu webu a
Součástí portálu je i e-shop, kde si
mohou lidé koupit výrobky, které
jsou opravdu africké. „Nikoli, že jako
africké pouze vypadají. Zatím jsou však
z Indonésie, Bali nebo Číny,“ říká Jan
Brett, majitel a jednatel společnosti
Original Afrika s. r. o., která africký web
provozuje.
Firma africké zboží prodává, čímž se
snaží podporovat jeden z nejchudších
regionů na zeměkouli. „Můžeme
garantovat, že více než padesát
procent ceny zboží zůstává na africkém
Produkt z nabídky Original Afrika.
do fotogalerie,“ říká Brett.
Perličkou jsou záběry přímo z africké
buše, které jsou přenášeny pomocí
webové kamery přímo na internetové
stránky...www.originalafrica.cz.
Záběr z webkamery v africké buši.
´Provoz´ zvířat, které běžně známe z
dokumentárních filmů a zoologických
zahrad, je na tomto místě velice hustý.
„Bylo by skvělé, kdyby se přátelé Afriky
scházeli na našem webu právě třeba při
sledování africké zvěře v reálném čase.
Nákup je až na druhém místě, nechceme
být jen tradiční e-shop,“ dodal Jan Brett.
Nejbližší novinkou, kterou web do
své nabídky zařadí, budou dekorační
kůže afrických zvířat. „Dekorační kůže
jsou stále více oblíbené v moderních
interiérech a pro Afriku jsou typické. Ty
zatím čekají na druhý kontejner v Africe,
ale velice brzo je na webu najdou naši
zákazníci,“ přislíbil Brett.
Firma se ale nechce etablovat jen na
světové virtuální síti. V nejbližší době
se chystá stavět i kamenný obchod.
„Měl by být u cesty z Českých Budějovic
na Český Krumlov a mělo by se z něj stát
jakési africké centrum, nebo prodejní
muzeum – bude to africká stavba plná
dřeva a přírodních materiálů se střechou
z rákosu,“ uzavírá majitel společnosti
Original Afrika s.r.o. Jan Brett.
Dluhy řešte oddlužením
Zadlužení
českých
domácností
neustále roste. V současné době činí
1,138 bilionu korun, což jsou pro
srovnání dvě třetiny ročního rozpočtu
České republiky. Za uplynulých devět
let vzrostlo zadlužení domácností vůči
bankám a dalším finančním institucím
osminásobně.
Přerostly i Vám dluhy přes hlavu a
nestačíte řádně a včas hradit splátky?
Pak je řešte oddlužením v rámci
příslušných ustanovení insolvenčního
zákona. Lepší zákon již pro Vás poslanci
neodsouhlasí.
Co je podmínkou úspěšného podání
návrhu na povolení oddlužení?
– prokážete, že jste v úpadku (máte
více věřitelů, peněžité závazky po dobu
delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto
závazky nejste schopni splnit) nebo v
hrozícím úpadku (se zřetelem ke všem
okolnostem lze důvodně předpokládat,
že nebudete schopni řádně a včas plnit
podstatnou část svých peněžitých
závazků)
– máte trvalý příjem (nejlépe
z pracovního poměru), z jehož
zabavitelné části budete schopni v
období 5 let uhradit věřitelům alespoň
30% svých dluhů, či vlastníte majetek,
z jehož prodeje v rámci oddlužení
splatíte věřitelům alespoň 30% svých
dluhů (věřitelé mají možnost vybrat si
pro ně výhodnější variantu)
– dle výpisu z rejstříku trestů v
posledních 5 letech u Vás neproběhlo
trestní
řízení,
které
skončilo
pravomocným odsouzením pro trestný
čin majetkové nebo hospodářské
povahy (ostatní trestní činy se tolerují,
například zanedbání mravní výchovy
mládeže, apod.)
– v posledních 5 letech neproběhlo vůči
Vám insolvenční řízení nebo jiné řízení
řešící Váš úpadek
– jste fyzická osoba nepodnikatel,
Vaše dluhy nepocházejí z podnikání
(pozor: za určitých podmínek lze řešit
oddlužením i dluhy fyzické osoby
podnikatele – podnikání však musí být
ukončeno či přerušeno, poměr dluhů z
podnikání a jejich počet vůči dluhům
celkem je zanedbatelný a věřitelé
dluhů z podnikání budou souhlasit s
oddlužením).
Velice výhodné je oddlužení pro
manžele, kdy dluhy vznikly za dobu
trvání manželství, manželství trvá a
manželé mají takzvané společné jmění
manželů. V tomto případě postačuje,
aby bylo prokázáno, že ze společných
zabavitelných částí příjmů obou
manželů za období 5 let nebo prodejem
majetku ze společného jmění manželů
budou uspokojeny pohledávky věřitelů
do úrovně vyšší než 30% (není tedy
nutno, aby každý z manželů uspokojil
své věřitele minimálně do výše 30%
jejich pohledávek).
To však neplatí u řešení dluhů
oddlužením u rozvedených manželů.
Bývalí manželé, kteří měli společné
jmění manželů a jejichž dluhy vznikly
v průběhu manželství, si musí také
uvědomit, že jsou nadále dlužníky
vůči věřitelům, byť došlo k dohodě
o vypořádání společného majetku a
závazků.
Na desítkách případů z naší dosavadní
praxe můžeme dokladovat, jak je každý
případ oddlužení specifický, ve většině
případů však lze nalézt úspěšné řešení.
Nabízíme Vám poradenskou činnost
a komplexní zpracování návrhů na
povolení oddlužení. Neváhejte a
nebojte se o problémech mluvit.
Poradna pro dlužníky
Senovážné náměstí 2
číslo dveří 329
České Budějovice
mobil: 602 152 981, 606 350 347
e-mail: [email protected]
strana 27
KŘÍŽOVKA
Drbňácká lušťovka o ceny
Stejně jako v prvním čísle tištěného občasníku Budějcké Drbny si na této stránce zkraťte svůj volný čas vyplňováním naší lušťovky. Pokud se dopracujete až k tajence,
můžete vyhrát i některou z cen od našich partnerů. Tentokrát soutěžíte s Otesánkem, který má na starosti rozvoz jídel po Českých Budějovicích.
Všichni čtenáři, kteří na e-mailovou adresu [email protected] pošlou přesné znění tajenky, budou zařazeni do slosování. Tři z nich, na něž se usměje štěstí,
poté obdrží voucher v hodnotě 500 Kč na večeři z jakékoliv restaurace uvedené na adrese www.otesanek.eu. Jídlo by jim Otesánek doručil kamkoliv po městě a do
jeho nejbližšího okolí.
„Jídla a pití do sytosti, jen U Zelené ratolesti“
Tak zněla tajenka z minulé Drbňácké lušťovky. Z došlých odpovědí Budějcká Drbna vylosovala tři výherkyně, které získávají pětisetkorunový poukaz na konzumaci
v Kozlovně U Zelené ratolesti na Husově třídě. Na příjemné prostředí u krbu se můžou těšit Anna Boňková, Kamila Šťastná a Kamila Slavíčková.
REDAKCE: [email protected] | 777 400 003
INZERCE: [email protected] | 774 400 310
ADRESA: Gen. Svobody 7, 370 01 České Budějovice
VYDÁVÁ: TRIMA CB s.r.o, IČO: 26081890
VEDOUCÍ PROJEKTU: Libor Matoušek ml.
PUBLISHER: Libor Matoušek st.
ŠÉFREDAKTOR: Pavel Kacerovský
EDITOR: Filip Matoušek
ART DIRECTOR: Jan Holenba
TISKNE: INPRESS a.s., Tiskárna České Budějovice
Autorská práva vykonává vydavatel. Jakékoliv užití částí nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoliv způsobem
(mechanickým nebo elektronickým) i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno.
INTERNET: www.budejckadrbna.cz
FACEBOOK: www.facebook.com/budejckadrbna
OFFROAD SHOW
2. 6. 2012
KAPLICE - závodní dráha
Start: 14.00 h. - 18.00 h.