dramaťák je syntéza všech uměleckých oborů

dramaťák je syntéza všech uměleckých oborů

eny
založ
1883
7/2016
ročník 119
16. únor
učitelské noviny
ttýdeník
ýdeník p
pro
ro u
učitele
čitele a p
přátele
řátele šškoly
koly
DRAMAŤÁK JE SYNTÉZA
VŠECH UMĚLECKÝCH OBORŮ
ZUŠ z Ostrova okouzlila až v Indii
4
8
12
19
ZMĚNY
ÉČKOVÝCH
OBORŮ ZATÍM
NEBUDOU
JE NAČASE
PŘESTAT
BOJOVAT PROTI
GYMNÁZIÍM
SPOLEČNÉ
VZDĚLÁVÁNÍ
V MONTREALSKÉ
ŠKOLE
JE, NEBO NENÍ
PŘEDÁVÁNÍ
DĚTÍ RODIČŮM
PROBLÉM?
cena 39 Kč
www.ucitelskenoviny.cz
1-17 UN7.indd 1
12.02.16 16:41
Čtení 1 pro prvňáčky
Čtení 2 pro prvňáčky
(Miroslava Čížková)
Učebnice výuky čtení založená
na analyticko-syntetické metodě bez tvorby slabik svou jednoduchostí napomáhá k rychlému čtenářskému postupu.
Žáci se učí číst nejprve velká
tiskací písmena, která skládají
rovnou do smysluplných slov.
Metoda využívá sluchové a zrakové syntézy a analýzy, pro něž
je v učebnici mnoho podnětů.
(Miroslava Čížková)
Učebnice navazuje na Čtení 1
pro prvňáčky a je určena pro
druhé pololetí v první třídě.
Má sloužit k upevňování čtenářských dovedností. Obsahuje krátké texty a básně, které
respektují potřeby a zájmy
prvňáčků. Texty jsou doplněné
řadou úkolů podněcujících aktivitu žáků a rozvoj jejich myšlení.
Řada učebnic čtení a psaní pro prvňáčky
metodicky zpracovaná podle RVP ZV a opatřená schvalovací doložkou MŠMT
Moje první čtení
pro radost a poučení
Moje druhé čtení
pro radost a poučení
(Miloslava Matejová,
Jana Rohová)
Pracovní sešit vhodně doplňuje učebnici Čtení 1 pro prvňáčky. Přináší řadu praktických
a nových úkolů, které rozšiřují
metodický repertoár postupů
pro nácvik čtení a psaní analyticko-syntetickou metodou bez
tvorby slabik. Využití může ale
najít i zcela samostatně, a to při
práci ve škole nebo při domácí
přípravě.
(Miloslava Matejová,
Jana Rohová)
V tomto pracovním sešitě se
žáci seznamují s malými tiskacími písmeny, čtou slova a věty
těmito písmeny napsané – nejdříve věty krátké a jednoduché,
postupně delší a obtížnější.
V sešitě jsou zařazeny ukázky
známých autorů literatury pro
děti – pohádky, říkadla, básničky, hádanky. Dále také zábavné
hry se slovy a větami a další úkoly pro oživení výuky. Žáci sešit
sami dotvářejí – vybarvují, dopisují, kreslí apod.
Písanky 1–6
(Miroslava Čížková)
Sešity pro nácvik psaní jednotlivých písmen a slov, které jsou založené na aktivitě dětí – ty kromě psaní dotvářejí sešit
vlastními ilustracemi.
Cviky
C
ik pro uvolnění
l ě í ruky
k
(Miroslava Čížková)
Cviky zábavné – jednotažky
(Jiří Jošt)
Cviky pro nácvik písmen
(Miroslava Čížková)
Písmenkové pexeso
Pojďme si hrát
(Ludmila Kořenářová)
(kolektiv autorů)
Publikace motivuje děti k činnosti, rozvíjí slovní zásobu, motoriku, představivost,
postřeh, zručnost. Je vhodná i k samostatné práci. Pomáhá udržet pozornost,
umožňuje střídat různé metody práce.
Metodická příručka
1-17 UN7.indd 2
(Miroslava Čížková)
www.fortuna.cz
12.02.16 16:41
Úvodník
OBSAH
Zbytečné tažení
4–6
Minulý týden proběhla éterem zajímavá zpráva. Odliv českých kvalifikovaných
pracovníků zejména z pohraničních oblastí
do Německa a Rakouska prý výrazně sílí.
Utíkají nejen lékaři či inženýři, ale houfně
už i vyučenci, řemeslníci, zkrátka absolventi
nedostatkových profesí, po nichž podniky
tolik lační. A aby ne. Vždyť si tam vydělají
až čtyřnásobek toho, co by jim vyplatil
zdejší zaměstnavatel. Na vině je především
nízká produktivita práce zdejších firem
a také fakt, že mnoho z těch se zahraničními vlastníky u nás investovalo kvůli levné
pracovní síle, a tyto subjekty proto nejsou
příliš motivovány k vyplácení vyšších mezd.
Téma týdne
ZMĚNY ÉČKOVÝCH OBORŮ
ZATÍM NEBUDOU
Zvládnutí řemesla může být cestou
z bludného kruhu sociálního vyloučení
7
Analýza
VÍME, KAM AŽ DOJDE DOMÁCÍ
VZDĚLÁVÁNÍ?
8–9
Zeptali jsme se
JE NAČASE KONEČNĚ PŘESTAT
BOJOVAT PROTI GYMNÁZIÍM
Pokud nějaké obory vzdělání
podpořit, pak na základě důkladné
analýzy
10–11
Profil
DRAMAŤÁK JE SYNTÉZA VŠECH
UMĚLECKÝCH OBORŮ
ZUŠ v Ostrově okouzlila až v Indii
12
Jak to vidí
Milada Boualia:
SPOLEČNÉ VZDĚLÁVÁNÍ
V MONTREALSKÉ ŠKOLE
13
Odborníci radí
Hana Nádvorníková:
PROČ ZVOLIT STŘEDNÍ
PEDAGOGICKOU ŠKOLU
14–16
Reflexe
KAPITÁN NEMO DVACÁTÉHO
STOLETÍ
Jacques-Yves Cousteau zpřístupnil
moře lidstvu
18
Sonda
PLATOVÝ MARIÁŠ
19
Sonda
JE, NEBO NENÍ PŘEDÁVÁNÍ DĚTÍ
RODIČŮM PROBLÉM?
20
Tuto zprávu ale můžeme také číst jinak.
Třeba tak, že české odborné školy za státní
peníze připravují ve velkém (jde o desítky
tisíc lidí) pro cizinu kvalifikovanou pracovní
sílu, kterou navíc dotují kraje ve formě žákovského kapesného. Trochu drahý špás, ne?
A dalo by se na něj pohlédnout i z další strany. Třeba v tom smyslu, že stát, ten firmami
proklínaný moloch, který neumí zařídit,
aby ze škol na hladový trh práce přicházeli
mladí, krásní, komunikativní lidé patřičně
vzdělaní jazykově i profesí, už svůj domácí
úkol dopsal. Za jeho peníze připravení lidé
jdou za hranicemi na dračku a to už samo
o sobě je známka kvality. Víc opravdu dělat
nemůže. Teď jsou na řadě firmy, aby dobře
vychovaným pracovníkům nabídly atraktivní
práci. Těžko říct, jestli si to samé říkají i vysocí představitelé podnikatelské reprezentace.
V rubrice „Zeptali jsme se“ v tomto čísle UN
si všímáme nedávné poznámky ministryně
školství na adresu vládní i krajské politiky,
která protežuje technické vzdělávání. Prý by
to chtělo více podpořit i humanitní studia.
No nejsem si jist, jestli ministryně trefila
hřebíček na hlavičku (kdyby nebylo tolik politologů a sociologů, možná by mohlo být víc
inženýrů a zubařů), ale faktem je, že masový
tah na branku techniky a řemesel by měl
projít určitou revizí. Je na čase, třeba už kvůli
zmíněné místy až dramatické situaci na trhu
práce v pohraničí. Anebo také proto, aby se
konečně otupily někdy opravdu vyhrocené
3
vztahy mezi odbornými školami, gymnázii
a krajskými orgány. Podpora řemesel se totiž
chápe dost často jako boj proti gymnáziím.
A to je skutečná tragédie.
Ke konci vášní a třenic by mohlo přispět vyladění oborové nabídky na základě dohody
podložené analýzou tvrdých dat popisujících
skutečný stav vzdělanosti této země. Jako
průmyslová země totiž potřebujeme nejen
odborné, ale také silné gymnaziální vzdělávání, které zajistí odpovídající přísun elit.
A bude-li na počátku změny v přístupu právě
debata o humanitních oborech? Proč ne.
Bohužel tažení proti gymnáziím, konkrétně
těm víceletým, rozhodně neotupí zavádění
nového fenoménu – společného vzdělávání.
Spíš naopak. Je slyšet, jaképak společné vzdělávání, selekce jako hrom je to, když ti nejlepší
ze tříd základních škol se odcházejí „izolovat“
od ostatních, obyčejných. Ano, víceletá gymnázia opravdu mohou být pro řadu rodičů
únikovým místem před účinky tohoto trendu,
který nás ve jménu pokroku a přiblížení se
praxi vyspělých zemí (viz konkrétní příběh
z Kanady na str. 12) může hodit o pěkných
pár desítek let zpátky. Ostatně jak se může
učitel na základce věnovat talentům, když mu
hodinu rozhodí péče o žáky s LMP, že.
Zatím je ve světě víceletých gymnázií klid,
stejně jako u tzv. éčkových neboli speciálních
oborů středních škol, kam míří značná část
absolventů praktických škol (jak se můžete
dočíst na následující straně v Tématu týdne).
Obávám se, že klid je jen dočasný. Možná si
mocné neziskovky už brzy vymyslí mezi zednickými přidavači žáky schopné uspět na poli
jaderného inženýrství a celý sektor tohoto
jinak velmi úspěšného vzdělávání navrhnou
k likvidaci.
Petr Husník
Sonda
VÁHÁNÍ ASISTENTKY
PEDAGOGA
Je to lepší než kancelář. Až na ty
peníze.
21
Zrcadlo praxe
ŠKOLA MUSÍ BÝT SEBEVĚDOMÝ
PARTNER, NE MANIPULOVANÝ
PODŘÍZENÝ
22–23
Ohlasy
NÁROD UČITELŮ, KTEŘÍ NEMÍŘÍ
DO ŠKOL (UN Č. 5/16)
24–26 Kaleidoskop
27–28 Dopisy
1-17 UN7.indd 3
Kresba: Václav Hradecký
Učitelské noviny, týdeník pro učitele a přátele školy
Založeny Josefem Králem v Praze roku 1883
Uzávěrka čísla 12. 2. 2016
12.02.16 16:41
TEXT: RADMIL ŠVANCAR
FOTO: ARCHIV STŘEDNÍ ŠKOLY TECHNICKÉ V PRAZE
Téma týdne
4
ZMĚNY ÉČKOVÝCH OBORŮ
ZATÍM NEBUDOU
Zvládnutí řemesla může být cestou z bludného kruhu
sociálního vyloučení
Nedal bych nic za to, že se někde klubou nějaké nápady omezit
takzvané éčkové obory, v nichž se vzdělávají zejména žáci
s lehkým mentálním postižením. Kouká to ze závěrů analýzy
zrozené loni v rámci projektu Systémová podpora inkluzivního
vzdělávání v ČR, které vyvolávají dojem, že kdyby éčkové obory
nebyly, děti by se vyučily jinde a byly by úspěšnější.
A
bsolventi těchto oborů mají
podle analýzy nižší platy a jsou
hůře zaměstnatelní. „…pokud
chce Česká republika zlepšit vyhlídky jedinců se zdravotním postižením,
zejména těch s diagnózou lehké mentální postižení a poruchy učení a chování,
na uplatnění na trhu práce, měla by začít
podnikat potřebné kroky k tomu, aby
se změnila struktura oborů středního
vzdělání absolvovaných těmito jedinci jak
pokud jde o kategorii vzdělání, tak o odvětvové zaměření,“ říká se ve zmíněných
závěrech.
Na dotaz UN MŠMT píše, že transformaci tzv. éčkových oborů nepřipravuje,
v současné chvíli. Předseda CZESHA Jiří
Zajíček říká, že o revizi nebo transformaci éčkových oborů nejednali. „Hovořilo
se o restrukturalizaci oborové soustavy,
což by se jistě i těchto oborů dotklo, ale
nevím o tom, že by se na tom už začalo
pracovat,“ dodává. Zatím tedy klid. Nicméně změny související s § 16 a přílohou
vyhlášky o podpůrných opatřeních budou
platit i pro střední školy.
Předseda Sdružení učňovských zařízení
a ředitel SOU v Ohradní ulici v Praze Karel
Dvořák se pozastavuje nad představou, že
by mohli a měli mít někteří žáci v učňovských oborech jako podpůrné opatření
asistenta pedagoga. „V učebně to je
možné, ale v dílně, při odborném výcviku?
Nedovedu si to představit,“ poznamenává. A že s tím počítá přijatá vyhláška?
„Nedávno schválili vyhlášku o zákazu
práce žáků s chemickými látkami, a když
zjistili, že je nesmyslná (což jsme jim říkali
už dva roky), tak ji během dvou měsíců
zrušili. Tak snad, až zjistí nesmyslnost
této vyhlášky, budou postupovat stejně,“
doufá K. Dvořák. „V učňovském školství
pracuji čtyřicet let a moje slova jsou
podložena životními zkušenostmi. Vím,
že děti s intelektovými nedostatky prostě
potřebují speciální péči a my bychom jim
1-17 UN7.indd 4
ji měli nabízet, a to i ve středním školství.
Nemám nic proti začleňování postižených
dětí mezi ostatní, bez postižení, musí to
být ale oboustranně výhodné,“ říká K.
Dvořák.
Doktoři z nich nebudou
Pavel Svoboda je v Hradci Králové ředitelem Speciálních škol, které sdružují mimo
jiné i školu mateřskou, základní (praktickou) a základní (speciální) a jednoi dvouletou školu praktickou. „Praktickou
školu navštěvují obvykle žáci, kteří prošli
základní školou speciální a mají střední
mentální postižení. Nabízíme ji ale někdy
i dětem s LMP a s nějakým dalším postižením, které by je v náročnějším učení
znevýhodňovalo,“ vysvětluje. Absolventi,
kteří se vzdělávali podle zanikající přílohy
pro žáky s LMP, směřují obvykle do éčkových oborů okolních odborných učilišť.
Co se uplatnitelnosti těchto žáků po získání výučního listu týká, poznamenává
P. Svoboda realisticky, že to při současné
konkurenci nemají jednoduché. „Nebudou z nich inženýři a doktoři, v tom jim
reálně brání nikoliv škola, kterou navštěvují, nebo program, podle kterého se učí,
ale jejich mentální deficit. Mohou ale být
kvalitními řemeslníky, a to právě díky
systému vzdělávání, který jejich snížení
mentální schopnosti reflektuje a klade
důraz na konkrétnost postupů, na opakování činností, na zvládnutí manuálních
zručností. S ohledem na svoje limity
na tom asi budou na trhu práce o něco
hůře než maturanti a absolventi háčkových oborů. Rozhodně na tom ale budou
lépe, než kdyby speciální péči nedostali,
selhali a hledali práci pouze se základním
vzděláním, často neúplným,“ konstatuje
P. Svoboda.
Přihláška s doporučením
Právě o dětech v éčkových oborech jsme
si povídali s ředitelem Střední školy technické v Praze na Zeleném pruhu Draho-
Ředitel Střední školy technické v Praze
na Zeleném pruhu Drahoslav Matonoha
slavem Matonohou. V široké škále oborů,
které jim nabízí, je letos i šest oborů,
éčkových. Škola přijímá do těchto oborů
žáky ze základních škol, kteří mají obvykle
se vzděláváním komplikovanou zkušenost, velmi často mají diagnostikované
specifické poruchy učení a chování, leckdy
v kombinaci s jiným postižením. Není
výjimkou, že povinnou školní docházku
absolvují v nižším než devátém ročníku.
Éčkové obory se ukazují pro takové děti,
které v základní škole selhávaly, nicméně
mají zájem o výuční list, dobrým a správným řešením.
V éčkových oborech se potkávají žáci ze
základních škol s horšími výsledky s dětmi,
které prošly systémem speciálního vzdělávání, které se učily v základních školách
praktických. Ty mají standardně zkušenost
s diagnostikou a podporou poskytovanou
systémem poradenských zařízení, doporučení pro zařazení do éčkového oboru
je v takových případech spíše formalitou.
Psychologickým a speciálněpedagogickým
vyšetřením ovšem musí projít i absolventi
škol běžných, pokud se chtějí v éčkových
oborech vzdělávat. Takové doporučení
je totiž pro přijetí do éčkového oboru
podmínkou.
12.02.16 16:41
Téma týdne
5
Je to příklad možností, které i žáci éčkových oborů mají. Jistě, může být komplikace v komunikaci, v těchto oborech se
cizí jazyk neučí. V tomto případě byl ale
mladý muž cílevědomý, doučil se jazyk
alespoň na základní úrovni, navíc pracuje
v českém týmu, takže pokyny dostává
od kolegů a oni na něm oceňují jeho
špičkovou řemeslnou práci. „Podobný
systém funguje u většiny našich éčkových
absolventů. Řada z nich si už našla uplatnění u seriózní firmy a prosperují, ale
prostě potřebují u sebe někoho, kdo bude
komunikovat se zákazníky, kdo se postará
o administrativu a účetnictví a o jednání
s úřady. Pokud odvedou kvalitní práci, nikdo se neptá, jestli prošel éčkovým nebo
háčkovým oborem,“ konstatuje ředitel.
Tříleté éčko
Teorie a praxe podle míry
schopností
Ve škole na Zeleném pruhu se mohou žáci
(a žákyně, pochopitelně) hlásit do oborů připravujících na vykonávání prací
tesařských, zednických, strojírenských,
malířských a natěračských, podlahářských
a v oblasti služeb. Vedle těchto „éčkových“ oborů jsou obvykle nabízeny ještě
podobné obory s označením „H“, v nichž
žáci procházejí podobnou praktickou
přípravou, jsou na ně ale kladeny větší
nároky v oblasti teorie.
Procházel jsem s ředitelem D. Matonohou
dílny. V učebně, v níž se učí pokládka
různých podlahových materiálů, ukazoval jejich přehledné členění znázorněné
na stěnách. „Kdybychom tomuto žákovi
vysvětlovali v učebně u tabule, že existují
čtyři druhy korku, s největší pravděpodobností by si to nepamatoval. Tady
si všechny druhy korku osahá, stačí se
podívat na stěnu a vidí ukázky všech čtyř
typů tohoto materiálu, seznámí se s tím,
jak se s nimi pracuje, na jakou pokládku
se hodí, jakým lepidlem se lepí, co se musí
dodržet. Když pak dostane časem jako
řemeslník zakázku, vybaví si ta čtyři pole,
která měl každou hodinu před očima.
A tak to funguje i u dalších materiálů,
u dřeva, u koberců…,“ vysvětluje názorně
systém výuky v éčkových, ale nejen éčkových oborech na zdejší škole ředitel. Je to
doklad systému, který ve škole zavádějí,
kdy se pracuje na výukových polygonech
nebo s moduly či s maketami, které si mohou žáci osahat, získat konkrétní zkušenosti a dovednosti, aniž by byli zatěžováni
nadbytečnou teorií, která je jen otravuje
a kterou považují za zbytnou.
Machr ještě před absolutoriem
Právě zejména rozsah teorie odlišuje
háčkové a éčkové obory, ačkoliv oba dva
jsou ukončeny výučním listem. Jeden ab-
1-17 UN7.indd 5
solvent je „zedník“, druhý dělá „zednické
práce“. Na konečném díle to ale nemusí
být vůbec poznat. Příkladem je žák, který
se učil v oboru Podlahářské práce, tedy
éčkovém, a jímž se ředitel školy chlubí.
„V Českých Budějovicích probíhalo před
časem mistrovství Evropy parketářů, mezinárodní soutěž pro řemeslníky do pětadvaceti let, tedy pro lidi, kteří se tou
prací už živí. Je to obor, který se u nás učí
v republice ve dvanácti školách. Jiné školy
měly ze soutěže asi obavy, mistrovství Evropy je známé svou náročností, neposílaly
tam ani žáky z háčkových oborů. Já jsem
nakonec nabídl možnost soutěžit našemu
‚éčkovému‘ žákovi, o němž jsem věděl, že
Je podstatné, aby sám žák
chtěl, aby měl doma podmínky pro plnění požadavků učení, aby měl podporu
rodičů, aby rodiče s učiteli
spolupracovali.
Tříleté éčkové obory, které SŠT na Zeleném pruhu nabízí, jsou podle D. Matonohy rovnocenné oborům háčkovým. Žáci
sice nemají cizí jazyk a teoretické předměty jsou redukovány na nezbytnou úroveň,
o to víc je ale kladen důraz na praktickou
výuku, na zvládnutí řemesla. A to absolventům pomáhá k tomu, aby se na trhu
práce uplatnili.
Kromě toho se mají absolventi tohoto
oboru možnost po jeho ukončení rozhodnout o pokračování v učení: v rámci
jednoletého zkráceného studia se vyučí
dalšímu oboru. Někdy volí svůj obor,
kterým prošli v rámci éčkového studia,
protože se chtějí stát „plnohodnotnými“
zedníky, tesaři atd., nebo si raději doplňují druhou specializaci, která se jim hodí
v praxi ve firmě, kde pracují. Ředitel školy
dává jako příklad rozdíl mezi slovenským
a naším systémem – na Slovensku existuje
obor Strechár a jeho absolvent může
pracovat jako pokrývač, jako tesař, jako
klempíř… U nás jsou tyto obory oddělené
(ačkoliv všechny patří do jednoho cechu),
takže pokud si žák, který ukončil obor Tesařské práce, doplní jednoletým studiem
obor Klempíř, je v praxi lépe uplatnitelný.
A pokud je šikovný a bezproblémový,
nikdo si neláme hlavu s tím, že jeho jeden
výuční list zní na Tesařské práce.
Otevřené dveře pro přestupy
je šikovný. Soutěžili s ním mladí lidé z několika států, z Německa, Itálie, Francie,
Rakouska… V šibeničním termínu dvanácti hodin měli za úkol vytvořit parketovou
mozaiku v různých odstínech. Bylo nutné
vybrat dřevo, nařezat, zbrousit, namořit,
sestavit a nalepit. A náš kluk, šest týdnů
před absolutoriem, tedy ještě ‚nehotový‘,
v téhle obrovské konkurenci a pod tlakem
samotné soutěže i televizních kamer
skončil ze šestnácti účastníků čtvrtý. Obrovský úspěch pro něho i pro naši školu.
Na místě dostal sedm nabídek zaměstnání
i ze zahraničních firem, nejnižší nabídka
platu byla pětatřicet tisíc korun měsíčně!
Rozmluvili jsme mu to, vysvětlili jsme mu,
že je důležité doučit se, získat výuční list.
Poslechl, doučil se a okamžitě dostal práci
v zahraničí,“ vypráví D. Matonoha.
D. Matonoha také přikyvuje, že obě
učební „koleje“, éčková a háčková, jsou
vzájemně prostupné. „Když zjistíme,
že žák, který se přihlásil a byl přijat
na háčkový obor, má problémy hlavně se
zvládnutím teoretické části učiva, jsme
schopni mu nabídnout přestup na éčko.
Samozřejmě, musí si zajistit doporučení
poradenského zařízení, rodiče musí o tuto
změnu požádat, ale z naší strany s tím
není problém a čas od času se to stává.
Těmto dětem to v naprosté většině případů pomáhá, dá jim to možnost dokončit
ucelené vzdělání. Kdyby tuto možnost
neměly, je pravděpodobné, že by ze školy
odešly a zůstaly by pouze se základním
vzděláním,“ konstatuje ředitel. V některých případech se na háčkové obory
hlásí i děti například ze speciálních škol.
12.02.16 16:41
Téma týdne
6
snaží přesvědčit rodiče, kteří o dítě valný
zájem nejeví, že doporučení je nezbytností
jak pro školu, tak hlavně pro žáky, aby se
mohli vzdělávat způsobem, který je jejich
schopnostem přiměřený. Dobré tři čtvrtiny
z dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, které do školy chodí, patří do skupiny
žáků sociálně znevýhodněných. A někdy
je třeba přemýšlet nad jednotlivými kroky
školy, aby se našla cesta, jak pochopit
jejich problémy a jak jim pomoci.
Škola jim tuto variantu umožní a občas
se podaří, že v této linii žák obor dokončí. Pokud ale nastanou problémy, může
zmíněnou možnost přestupu do éčkového
oboru využít. „Dokonce je možné, aby se
ve třídě s žáky éčkového oboru učil i žák
s dokončenou základní školou, pokud je
pro něho výhodné slevit v teoretické části
a posílit výuku praktickou. Jen si hlídáme,
aby poměr těchto žáků odpovídal nastaveným legislativním pravidlům,“ dodává
D. Matonoha.
Teoreticky je možná i opačná cesta, tedy
přestoupit z éčkového oboru na háčkový. Pokud žák vyniká, pokud má o obor
hlubší zájem, pokud ho zajímá i teorie. Žádná umělá bariéra mezi těmito
obory nestojí. Tato změna se však stává
jen výjimečně, ředitel školy si vybavuje
ze své praxe jednoho takového žáka.
„Děti, které přicházejí ze základních škol
z nižších ročníků, mívají bohužel úplnou
averzi ke vzdělávání, řekl bych, že je jejich
touha po učení zcela vyhořelá, udušená
neustálými neúspěchy. Pracovat efektivně s takovými žáky je nesmírně náročné
a vyčerpávající,“ konstatuje ředitel. To
je obecná zkušenost, kterou potvrzují
ředitelé z dalších středních škol, v nichž
se neúspěšní žáci z běžných škol i žáci ze
základních škol praktických vzdělávají.
Ti druzí totiž obvykle přicházejí s pocitem dosaženého úspěchu, s chutí učit se
dál. Ne vždycky jim to vydrží, není to ale
obvykle proto, že by si přinášeli ze svých
„domovských“ škol averzi k učení.
základních škol tak logicky klesá,“ glosuje
stav ředitel střední školy s tím, že změny
s inkluzí dětí s lehkým mentálním postižením tento stav může ještě vyhrotit.
Hodně záleží na rodičích
Škola na Zeleném pruhu představuje rozlehlý areál, kde se učí více než 750 žáků.
Okolo 130 z nich má podle ředitele školy
nějaké problémy a je nutné respektovat
jejich speciální vzdělávací potřeby. Děti
s ADHD se objevují i v maturitních oborech. Škola jako spádová zohledňuje tyto
žáky i při samotných maturitách, konečně
– připravuje tyto „zkoušky dospělosti“
pro žáky s diagnostikovanou specifickou
poruchou učení a třeba s problémy v soustředění a s pomalejším tempem práce
i pro žáky z jiných škol.
LMP není ve struktuře skupiny žáků se SVP
zejména v éčkových oborech výjimkou, ze
základní školy praktické do nich přichází zhruba 20 % žáků, někteří zkoušejí
i obory háčkové. „Je podstatné, aby sám
žák chtěl, aby měl doma podmínky pro
plnění požadavků učení, aby měl podporu
rodičů, aby rodiče s učiteli spolupracovali.
Bohužel, skoro v polovině případů tyto
podmínky splněny nejsou, takže se stává,
že někteří žáci učební obor opouštějí,“
konstatuje ředitel. A doplňuje, že z éčkových oborů k závěrečným zkouškám přichází přibližně šedesát sedmdesát procent
z těch, kteří do oboru nastoupí. Pak ale
naprostá většina z nich u zkoušek uspěje.
„Když jsem před lety přišel na místo
ředitele této školy, jedna z prvních věcí,
kterou jsem řešil, bylo podmínečné vyloučení jednoho žáka z éčkového oboru
a nepřipuštění k závěrečným zkouškám.
Překvapilo mě to – učil se velmi dobře, na praxi byl hodnocený výborně.
A najednou takový návrh. Zjišťoval jsem,
co se stalo, a zjistil jsem, že kluk prostě
přijde do dílny, lehne na ponk a spí.
Zavolal jsem si ho a dozvěděl jsem se, že
jeho otec s mladou ženou prostě odjel
do Ostravy s tím, že kluk je už velký, že se
o sebe postará. A on, protože chtěl školu
dokončit, ale musel se živit a zaplatit
ubytovnu, si našel noční brigádu. A pak
prostě přišel do školy a usnul. Zajistili
jsme mu místo v našem domově mládeže,
měl kde spát, teplo, zajištěné jídlo. A nastavili podpůrný program pro děti v takových těžkých situacích. Je to smutné, ale
každý rok se v září objeví ve škole dítě,
které mívá hlad, protože mu prostě doma
nedají najíst a peníze na stravu taky ne,“
vypráví ředitel. Jsou to i děti, které tím,
že chtějí do školy, ráno obtěžují rodiče
a prarodiče, kteří prostě chtějí ještě spát,
nikdy nepracovali, žijí ze sociálních dávek
a nechápou svoje vlastní dítě, které se
snaží díky vzdělání se z tohoto začarovaného kruhu dostat. Pomoc školy a éčkový
obor je pak kombinací, která mu v tom
může pomoci. „Děláme, co můžeme. Jistě
že jsou na tom v Norsku lépe, jenže tam
jsem viděl, že ve škole, jako je naše, mají
na tři učitele jednu administrativní sílu,
která jim pomáhá s vypisováním nejrůznějších formulářů, díky kterým škola
dostává potřebné finanční prostředky
na vzdělávání takových dětí. Dále také
třeba i tři asistenty pedagoga na obdobnou třídu a kantoři pak mohou dělat
skutečně odbornou práci, ke které jsou
vzděláni. Proto naši práci neformalizujeme, nevyplňujeme individuální vzdělávací
plány, ale učitele s problémy jednotlivých
žáků seznamujeme a oni pak jejich vzdělávací potřeby a zvláštnosti respektují,“
říká D. Matonoha.
Odborné zázemí
Úroveň žáků přicházejících z běžných
základních škol v průběhu doby podle D.
Matonohy klesá. Ne proto, že by se zhoršovala úroveň celé populace, ale kvůli tomu,
že stále více dětí odchází z těchto škol
do výběrových škol. „Bylo chybou, že se
v době klesajících počtů dětí v populačních
ročnících neredukoval počet tříd víceletých
gymnázií. Je jich příliš mnoho, odcházejí
do nich i děti, které jsou sotva průměrné,
a kvalita vzdělávání na druhých stupních
1-17 UN7.indd 6
Aby děti se vzdělávacími či výchovnými
problémy odcházely ze svého oboru předčasně co nejméně, v tom jim pomáhají
samotní učitelé, kteří si ke své odbornosti
doplňují speciálněpedagogické znalosti.
Dalším člověkem, který jim může pomoci, je školní psycholog, respektovaný
dr. M. Kolář, autor systému boje proti
šikaně. D. Matonoha dodává, že škola také
spolupracuje s pedagogicko-psychologickou poradnou, právě s ní se ruku v ruce
„Řemeslníky naše společnost potřebuje
a potřebovat bude. Šikovný řemeslník je
záruka spokojenosti zákazníka a pro něho
samotného je to záruka slušného živobytí.
A úspěch řady absolventů našich éčkových
oborů je dokladem toho, že i v nich mohou žáci získat skutečně kvalitní vzdělání,“ uzavírá ředitel Střední školy technické
na Zeleném pruhu v Praze D. Matonoha.
●
12.02.16 16:41
TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ
ILUSTRACE: VÁCLAV JOHANUS
Analýza
7
VÍME, KAM AŽ DOJDE
DOMÁCÍ VZDĚLÁVÁNÍ?
Když se minulý týden dostala ve druhém čtení na program
jednání sněmovny zatím poslední novela školského zákona,
objevil se v ní mimo jiné také pozměňovací návrh k paragrafu,
který v ní původně ani nebyl. Jde o individuální vzdělávání.
vysokoškolské vzdělání (pedagogické
nebylo podmínkou).
Tady už se přece jen občas objevovaly
určité komplikace. Málo platné, vyučovacích předmětů je na 2. stupni mnohem víc
(ředitelé jich udávali i 17, pokud do nich
zahrnuli také volitelné předměty). Učivo
jde víc do hloubky, ne každý rodič zvládl
celou šíři. Zejména dva cizí jazyky se ukázaly jako problematické. Některé rodiny si
najímaly lektory, jiné se sdružovaly a vytvářely něco jako miniškoly po domácku.
Když se v roce 2014 rozproudily debaty
nad jednou z novel školského zákona,
objevil se poslanecký návrh požadující
začlenit do ní také individuální vzdělávání
žáků 2. stupně ZŠ. Návrh se nepodařilo
protlačit, ministr M. Chládek požadoval
širší ověřování. V lednu 2015 je povolil
celkem na 19 základních školách a to
na dobu neurčitou.
Ano, nebo ne?
K
arty nejsou rozdány jednoznačně:
koalice versus opozice. Pod návrh
A. Putnové (TOP 09) se podepsali jak její kluboví kolegové (N.
Nováková, F. Vácha), tak i poslanci ODS (J.
Svoboda, S. Karamazov ), ÚSVIT (A. Sylor),
ANO (J. Zlatuška, M. Berdychová) a KDU-ČSL (J. Mihola). Na tom, proč chtějí umožnit, aby se individuálně – tedy mimo školu
– vzdělávali i žáci 2. stupně ZŠ, se shodují.
Rodiče mají právo zvolit si, kdo bude jejich
dítě učit. To je přece demokracie. Na druhé straně se ovšem jistí: „…vzdělávání je
výkonem veřejné správy, a to bez ohledu
na to, zda je uskutečňováno ve škole
zřízené veřejným či soukromým zřizovatelem. Stát tedy odpovídá za jeho kvalitu
bez ohledu na osobu poskytovatele, a to
dokonce i v případě, že neprobíhá ve škole, ale mimo ni na základě individuálního
vzdělávání…“ Tak aspoň praví v důvodové
zprávě ke svému pozměňovacímu návrhu.
Tato odpovědnost spočívá v pravidelném
ověřování znalostí dětí, které se vzdělávají
doma. Ať už podle zákona, nebo na základě pokusného ověřování.
Před více než deseti lety
Od září 2005 se mohou rodiče rozhodnout,
zda budou svého potomka učit doma.
Schválení zákona předcházelo nejen pokusné ověřování, ale také dlouhé diskuze,
v nichž zastánci a odpůrci žonglovali s argumenty pro a proti. Často velmi nesmiřitelně. Pravidla pro individuální vzdělávání
žáků 1. stupně základní školy byla nakonec
jako § 41 schválena. I když se dítě vzdělává
1-17 UN7.indd 7
doma, musí být žákem konkrétní základní
školy, která odpovídá za úroveň jeho vzdělávání. O přijetí rozhodne ředitel na základě žádosti rodičů a doporučení školského
poradenského zařízení. Stanoví také jak
často – a zda vůbec – škola poskytne žákovi, popřípadě jeho rodičům, konzultace.
Dvakrát do roka přijdou rodiče s dítětem
do školy k přezkoušení, při němž učitelé
zjišťují, jestli má žák předpokládané znalosti. Když ve škole zjistí, že se rodiče dítěti,
pokud jde o výuku, dostatečně nevěnují,
nebo ji nezvládají, může ředitel individuální vzdělávání ukončit.
Domácím vzděláváním se učí děti
z 1. stupně více než deset let. A po problémech ani vidu ani slechu. Znamená to,
že se je daří základkám vyřešit, nebo se
pro domácí vzdělávání rozhodují skutečně
jen odpovědní rodiče?
Nastavované ověřování
Protože se individuální vzdělávání
na 1. stupni rozjelo vcelku dobře, přistoupilo ministerstvo školství na základě
požadavku rodičů sdružených v Asociaci
domácího vzdělávání k pokusnému ověřování také na 2. stupni. Ve školním roce
2007–2008 bylo šest experimentálních
škol, v září 2008 k nim přibyla sedmá.
Pravidla víceméně kopírovala podmínky
pro vzdělávání žáků na 1. stupni. Rozdíl
byl snad jen v tom, že zatímco pro 1. stupeň stačila člověku, který dítě doma učí,
pouze maturita, 2. stupeň už požadoval
Opět je otevřena novela školského
zákona a nastává další zlomový bod.
Pokud poslanci s návrhem uspějí, uzákoní
novela individuální vzdělávání na 2. stupni
ZŠ za stejných podmínek, jako je nyní
na 1. stupni. Jen člověk, který takové dítě
vzdělává, musí mít vysokou školu (opět
bez bližšího určení). Objevuje se tu sice
navíc ustanovení, že po dobu individuálního vzdělávání žáka odpovídají za plnění
podmínek uvedených v zákoně rodiče,
přesto zde některé sporné body chybějí.
Například povinnost minimálního počtu
konzultačních hodin, které má škola
žákovi v domácím vzdělávání poskytnout.
Objevila se totiž šeptanda, že existuje
virtuální škola, jejímiž žáky jsou pouze ti
v domácím vzdělávání. Na prvostupňové
sice každá dostává jen čtvrtinové dotace, ale pro ty z 2. stupně dostávají školy
plných sto. To by se pak „šikovnému“ řediteli bez budovy takové vzdělávání docela
vyplatilo. Je to pravda, není? Nevím. Ale
fakt je, že zákon o škole, která individuální vzdělávání poskytuje, nic moc neříká.
Ani to, že by měla být zařazena v rejstříku.
Možná je hluchých míst víc. Nedotažený je i způsob, jakým mají být učitelům
poskytujícím konzultace tyto hodiny navíc
hrazeny. Ale to už není záležitost zákona.
V době uzávěrky bylo projednávání novely
ve 2. čtení přerušeno, třetí čtení zákon
čeká. Kam naše školství dovede? Individuální vzdělávání začalo na 1. stupni, chystá
se v mateřinkách, poslanci ho chtějí mít
na 2. stupni ZŠ… Půjdeme ještě dál?
●
12.02.16 16:41
Zeptali jsme se
8
TEXT: PETR HUSNÍK
JE NAČASE KONEČNĚ
PŘESTAT BOJOVAT
PROTI GYMNÁZIÍM
Pokud nějaké obory vzdělání podpořit, pak na základě
důkladné analýzy
Ještě před takovými deseti roky to bylo opačně. Gymnázia
byla tehdy všemožně preferována a odborným školám,
zvlášť učňovským zařízením, byla prorokována hodně temná
budoucnost. Dnes jsou technické obory a řemesla na koni.
Propaguje je stát, kraje, obce, firmy. Verbálně i finančně.
A gymnázia jsou vesměs ignorována. Právem?
K
dyž ministryně školství Kateřina
Valachová předávala pololetní
vysvědčení na jednom pražském
humanitně zaměřeném gymnáziu,
povzdechla si. V nejvyšších politických
patrech se prý skloňuje jen technické
vzdělávání. Podle ministryně to možná
technikům nepřijde, ale důležité pro
chod společnosti jsou i humanitní obory.
Proto se jim bude víc věnovat. Jasný plán
ale zatím nemá… Je možné, že od podpory humanitních studií je už jen krůček
k podpoře všeobecného vzdělávání jako
takového. Proto jsme se několika ředitelů
gymnázií zeptali, jak tuto poznámku ministryně školství hodnotí a vůbec, co říkají
na současnou masivní vlnu propagace
technického vzdělávání.
Zdeňka Hamhalterová,
Gymnázium Arabská, Praha 6
V naší škole máme v ročníku jak třídy
zaměřené na přírodní vědy a třídu zaměřenou na programování, tak dvě třídy
humanitní. Podle mě je chyba výslovně
podporovat jedno, nebo druhé. Gymnázium by mělo mít všeobecný základ,
do něhož humanitní studium patří. Bylo
by dobré definovat si, co to je vlastně humanitní studium, co si pod ním konkrétně
představit. Je to jen předmět společenské
vědy? Patří sem přece i etika, dějepis,
čeština, latina, cizí jazyky. Navíc i technici musí mít znalosti z humanitních věd.
Myslím, že debata o posílení humanitního
vzdělávání je jen reakcí, kterou vyvolala
široká podpora technického vzdělávání.
Samozřejmě bylo by špatně, kdyby každý
byl psycholog nebo politolog, protože
absolventi by nenašli uplatnění. Výsledek
proto musí být vyvážený. Dokonce si myslím, že do jistého věku by vzdělávání mělo
1-17 UN7.indd 8
být převážně všeobecné a specializace by
měla přijít až později.
Z vlastní zkušenosti vím, že veřejnost,
tedy hlavně rodiče a žáci, kteří se k nám
hlásí, si naše humanitní zaměření vykládají jako studium, kde nebudou mít téměř
žádnou matematiku, která je těžká a žáci
se jí obávají, ale téměř výhradně společenské vědy. Ale tak to není. Nechápou,
že i v humanitní třídě budou mít stejnou
porci hodin matematiky jako v jiném
zaměření všeobecného gymnázia. Bojím
se, aby si veřejnost nepředstavovala
podporu humanitních studií jako podporu
studií bez matematiky. A bojím se ještě
jedné věci – aby za případnou podporou
humanitních oborů, respektive gymnázií
nebyla skrytá snaha ve školském rozpočtu ušetřit. Jsou to z podstaty věci obory
s nejmenšími náklady…
Alfréd Dytrt,
Gymnázium Jateční, Ústí nad Labem
Na podporu tohoto typu se bohužel obvykle váže nějaké lobby. Kdyby
ministerstvo školství, a my jsme na to
na konferencích naší asociace mnohokrát
poukazovali, konečně vytáhlo jasná, průkazná, ověřená data a na jejich základě
udělalo analýzu, jak na tom naše oborová
soustava doopravdy je, nemusíme se pak
bavit o nahodilých podporách na tu či onu
stranu. Možná by bylo dobré vzpomenout si na dobu úřadování ministryně
Petry Buzkové, kdy byla na stole data,
která tvrdila, že v této zemi zaostáváme
ve všeobecném vzdělávání. Gymnázia byla
proto oslovena, aby zvyšovala kapacitu,
aby se budovala nová. Asociace ředitelů
gymnázií si však tehdy udělala svou analýzu a namítla, že takové opatření nemá
smysl – dokonce ani v Praze. Reálný zájem
a počty volných míst jsme si zmapovali
a poděkovali jsme ministryni s tím, že
taková podpora vlastně není nutná.
V minulosti hrály roli nejrůznější tabulky,
které zvláštně zapadaly do kontextu.
Na jedné z našich výročních konferencí vystoupil například tehdejší ministr
školství Fiala a promítl tabulku, která také
ukazovala, že patříme k zemím s nejnižším podílem všeobecného vzdělání. Bylo
to v době, kdy se říkalo, že gymnázií je
moc a vůbec všeobecného vzdělávání je
moc, že potřebujeme hlavně učně. To
není hledání, ale spíš lobbismus. Data sice
máme, ale je běžné, že každá ze zájmových skupin argumentuje jinými. Kdybychom všechna data zasadili do evropského kontextu – do evropského proto,
že přece nejsme nějaký izolovaný ostrov
kdesi v Karibiku – mohli bychom se dostat
k výsledku, na jehož základě bychom pak
mohli vzdělávací systém ladit.
Jiří Šlégl,
Gymnázium J. Vrchlického, Klatovy
Gymnázia rozhodně nejsou baštami humanitního vzdělávání, i když to tak někdy
v médiích vypadá. Z našeho i mnoha sousedních gymnázií značná část absolventů
pokračuje ve studiu technických oborů
Nové střední školy, vyšší odborné školy a konzervatoře (vzhledem k dostačující nabídce širokého spektra jejich oborů vzdělání a disponibilní kapacitě škol)
zřizovat pouze ve výjimečných a odůvodněných případech (např. s obory vzdělání
technického nebo přírodovědného zaměření nebo s obory vzdělání pro žáky
a studenty se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s obory čtyřletého gymnázia v návaznosti na demografický vývoj).
Z Dlouhodobého záměru vzdělávání v ČR 2015–2020
12.02.16 16:41
Zeptali jsme se
Zdroj: pixabay.com
9
na vysoké škole. Zhruba třetina z nich.
Druhá třetina pak odchází na obory typu
medicína, a přesně to podporujeme,
protože tito studenti nakonec mají dobré
uplatnění. Myslím tedy, že není co podporovat…
Spíš je načase přestat bojovat proti gymnáziím a naopak je třeba do titulků zpráv
dávat, že jsme jako stát skoro poslední
mezi zeměmi OECD v podílu občanů,
kteří dosahují všeobecného vzdělání.
Tento fakt je v době, kdy odchází většina
středoškoláků na vysoké školy, paradox. Gymnázia jsou přitom pro přípravu
k vysokoškolskému studiu nejlepší. Ne
proto, že by na průmyslovky chodili špatní
žáci, ale proto, že gymnázia mají nejlepší
podmínky dané svým učebním plánem.
V posledním ročníku našeho gymnázia nabízíme například čtyři volitelné předměty
po třech hodinách týdně – díky tomu jsme
schopni studenty profilovat jak na práva či filozofii, tak na strojní fakultu. To
není žádný zázrak, to je jednoduše dáno
možnostmi naší školy, obecně gymnázia.
Třeba na Slovensku, které má s námi
společnou historii, už studuje více než 40
procent středoškolské populace ve všeobecně zaměřených oborech. Čili Slováci
se vydali evropským směrem. U nás je to
jiné. Zrovna včera byla paní ministryně
Valachová na návštěvě v našem Plzeňském
kraji a při této příležitosti se zase objevily
útoky na víceletá gymnázia. Ano, tlak
rodičů na víceletá gymnázia bude větší,
protože rodiče budou hledat únik z inkluze. Jestliže se ale půjde proti víceletým
1-17 UN7.indd 9
gymnáziím silou, rodiče se zvednou. Jako
za exministra Zemana. Nechceme nějakou
speciální podporu, ale doba potlačování
už bude muset přestat.
Roman Riedl,
Gymnázium Uničov
V dnešní době nejsem velkým příznivcem
humanitního vzdělávání. Naše gymnázium je gymnázium všeobecné, ale snažíme
se ho zaměřovat přírodovědně. Na druhé
straně nejsem ani příznivcem jednostranné propagace technického vzdělávání.
Vzdělávání se musí podporovat jako
celek. Obvykle se reaguje na okamžité,
krátkodobé potřeby, dlouhodobý výhled
přitom chybí. Pak se divíme, že v různých
srovnávacích výzkumech dopadáme tak
mizerně.
Alexandr Zikmund,
Gymnázium Prachatice
Pokud by existovala nějaká silná základní
vrstva podpory všeobecného vzdělávání,
pak rozumím tomu, že na ní se mohou
pohybovat jednotlivá témata, která doba
přináší. Například teď žijeme v pětiletí
podpory technických oborů. Za tři roky
zjistíme, že na tom základu bude třeba
posílit něco jiného. Mně tedy v zásadě
nevadí, že nyní probíhá vlna podpory
technického vzdělávání, ale chci, aby probíhala nikoli na úkor, nýbrž nad pevným
všeobecným základem, jehož existenci ale
bohužel veřejnost necítí, nebo se o něm
mimo gymnázia nemluví.
Ilona Kopecká,
Gymnázium Slovanské náměstí, Brno
Odpovím příkladem naší školy. Jsme všeobecné gymnázium s rozšířenou výukou
angličtiny. Základními humanitními předměty, když pominu jazyky, jsou především
zjednodušeně řečeno občanská výchova
a pak dějepis. Naši žáci mají v každém typu
studia během čtyř let vždy devět hodin, což
je v současnosti nejvyšší počet hodin těchto
předmětů v Brně. Plus k této hodinové porci mají ve třetím ročníku i dvouhodinový
seminář, kde si mohou zvolit – jak dějepis,
tak nauku o společnosti. To samé pak platí
i pro čtvrtý ročník. Humanitní předměty
tedy mají v naší škole poměrně slušné
zastoupení. Pravdou je, že někteří žáci dosahují excelentních výsledků v nejrůznějších
humanitně zaměřených soutěžích i v celostátním měřítku. Nicméně asi všichni víme,
že v současné době je poptávka po technicky zaměřených absolventech. Společnost volá po větším množství inženýrů,
lékařů, kteří neodejdou a zůstanou. Naše
gymnázium a vlastně i společnost cítí, že
ne všichni absolventi střední školy, kteří vystudovali v humanitně zaměřeném oboru,
po skončení vysoké školy najdou uplatnění
ve své profesi. Trh je sociology, politology či
psychology nasycen. Tři pětiny žáků se hlásí
na technické a ekonomické obory, zbytek
potom míří do humanitní oblasti. V tomto
rozložení zájmu se určitě odráží i vliv rodičů
i celé společnosti. Studenti zkrátka přemýšlejí, jestli nebude lepší zvolit sice náročnější
obor, ale s lepší perspektivou.
●
12.02.16 16:41
TEXT A FOTO: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ
FOTO: ARCHIV ZUŠ OSTROV
Profil
10
DRAMAŤÁK JE SYNTÉZA
VŠECH UMĚLECKÝCH
OBORŮ
ZUŠ v Ostrově okouzlila až v Indii
Jen málo základních uměleckých škol má ve svém čele
„nemuzikanta“. Jednou z nich je ZUŠ v Ostrově nedaleko
Karlových Varů, která letos oslavila 60. narozeniny. Její ředitelka
Irena Konývková je zároveň vedoucí literárně-dramatického
oboru, jehož věhlas dosáhl i za hranice.
C
hodba byla plná zarámovaných
fotografií, programů a plakátů,
další zdobí stěny kanceláře literárně-dramatického oboru. Jen
diplomy chybějí, i když jich má tento obor
opravdu hodně – z našich i zahraničních
soutěží a festivalů. „U fotografií se líp
vzpomíná,“ říká Irena Konývková.
Žáci napříč generacemi
Škola měla při svém začátku pouze hudební obor, po pěti letech k němu přibyly
další – obor výtvarný, literárně-dramatický a taneční. Plných 55 let už je tedy
školou čtyřoborovou. V současné době má
vedle hlavního sídla v Ostrově ještě čtyři
pobočky „na kopečkách“ – v Abertamech,
Božím Daru, Hroznětíně a v Jáchymově.
Celkem ji navštěvuje přes 800 žáků; v literárně-dramatickém 120, ve výtvarném
192, v tanečním 102 a v hudebním 400.
Plus asi desítka dospělých, přesněji řečeno
maturantů.
„Od září k nim nad rámec obvyklých zvyklostí přibudou další,“ říká I. Konývková.
Podobně jako před dvěma lety v pražském
Hostivaři otevřou i tady studium pro seniory. Také s finanční podporou svého zřizovatele. „Když jsem začala podnikat první
kroky, netušila jsem, že kolega Stárek už
má akademii pro seniory zřízenou. Ochotně mi vyšel vstříc, abychom mohli doložit
městu, že náš nápad opravdu funguje.“
Svůj záměr škola v lednu oznámila v místním tisku, ředitelka došla na besedu za seniory. Krátce po vyhlášení předběžného
zápisu se začali ozývat první zájemci.
„Říkali jsme si, že daný obor otevřeme,
pokud pro něj budeme mít minimálně pět
žáků. Výtvarný obor už je má, hodně lidí
se hlásí k výuce hry na hudební nástroje,
ale i zbývající dva obory už nějaké přihlášky mají. A to je teprve začátek února.
Když jsem o práci se seniory uvažovala,
sledovala jsem v první řadě obohacení
jejich života. Pan ředitel Stárek vyprávěl,
jak setkávání se seniory vneslo do školy
novou energii. Když dneska vidím, s jakou
radostí v očích vítají už pouhý příslib
výuky v ZUŠ, říkám si, že tahle pozitivní energie se musí přenášet. Už teď se
na tuhle práci těším.“
Zatím se škola s městem domluvila
na dvouletém cyklu, podobně jako v Praze
bude město platit seniorům školné. „Zájem pana starosty i dalších radních mne
potěšil.“
Ohlédnutí
Irena Konývková
1-17 UN7.indd 10
Když ZUŠ letos slavila 60 let od svého
založení, byla to velká sláva – pro školu
i pro město. Den otevřených dveří, setkání
se zaměstnanci, divadelní vystoupení
a hlavně slavnostní ples, na kterém vystupovali žáci. Mimochodem – zuška nikdy
nepatřila pod kraj. Jejím zřizovatelem je
od samého začátku město Ostrov a podle
slov ředitelky o školu pečuje velmi dobře.
Nejen že se stará o veškeré opravy budov
– a pokud jde o výměnu topení nebo
podlah, nejsou to malé částky – ale přispívá i na mimořádné aktivity. Například
na mezinárodní divadelní festival Ostrovské soukání, který se loni konal podesáté.
A protože to je bienále, existuje v Ostrově
už dvacet let. Sjíždějí se na něj divadelní
soubory z daleka i z blízka – z Anglie, Švýcarska, Belgie, Slovinska, Itálie, Rakouska,
Kolumbie, Španělska, Litvy, Ruska, Slovinska, Chorvatska, Izraele. Jednou se prý
zahraniční účastník zeptal, jak to, že se
festival koná v tak malém městě (jako by
necelých 18 000 obyvatel bylo málo!). To
je tím, že se tu rodí divadelníci, vysypala
ředitelka odpověď z rukávu.
Když se díváte, jak jí svítí oči nad vzpomínkami zakletými pod sklem, je vám
jasné, že svému oboru i škole dala duši.
Do zdejší zušky chodila jako žákyně, tehdy tu byla vedoucí literárně-dramatického
oboru Soňa Pavelková, maminka herce
Ondřeje Pavelky. „Byla úžasná. Patřila
k zakladatelům dramatického oboru,
vypracovala jeho první osnovy. Měla jsem
obrovské štěstí, že si mne vlastně vychovala. Od šestnácti let jsem s ní jezdila
na týdenní semináře, které tenkrát pro
učitele dramaťáků vždy na jaře a na podzim pořádal VÚP. Potkala jsem opravdové
kapacity – Radovana Lukavského, Ivana
Vyskočila… Byla to pro mne velká škola.“
Jak se rodí „osnovy“
Irena Konývková vzpomíná, jak před
lety vznikaly osnovy pro „dramaťák“
tehdejších lidových škol umění. „Zkušený
pedagog procházel s výkonným umělcem ročník po ročníku a společně hledali
uzlové body. Zažila jsem to.“ Také ona teď
patřila k týmu, který pomáhal vytvořit
RVP ZUV. „Postupovali jsme trochu jinak,
ale pedagogové nám k navrženému dokumentu dávali své připomínky. Posílali mi
je anonymně, aby neměli pocit ohrožení.
Chtěla jsem, aby popravdě popsali, jak to
12.02.16 16:41
Profil
11
u nich ve škole chodí. Na co se zaměřují,
co považují za zbytečné. Nic nebylo shůry
dáno, šli jsme ve šlépějích.
Realizační tým RVP ZUV v čele s panem
Stárkem byl nastavený velmi seriózně. Je
pravda, že na můj vkus je RVP ZUV hodně
obecný, představovala bych si jej trochu
konkrétnější, ale má za sebou poctivou
cestu.“
Tajemství celorepublikových
seminářů
V rámci projektu Podpora ZUŠ se už druhým rokem rozbíhají semináře především
pro učitele jednotlivých nehudebních
oborů. Jako předsedkyně Ústřední umělecké rady literárně-dramatických oborů
ČR je iniciátorem takových seminářů pro
„dramaťáky“ už pět let. „Věděla jsem,
že to kantoři potřebují. Muzikantů je
ve škole hodně, mají možnost si povídat,
vzájemně konzultovat. Učitel-nehudebník
je většinou sám, ředitel-hudebník mu
může poradit z hlediska vystavěnosti rozvrhu nebo z hlediska plnění RVP ZUV, ale
v jeho oboru mu poradit nemůže. Proto
považuji semináře za důležité.“ Pořádá
je pracoviště NIDV v Karlových Varech,
které je pro zušky zaštiťující. Semináře
se konají na různých místech republiky,
mnohdy za podpory tamějších ZUŠ. Schází
se na nich maximálně 60 pedagogů,
kteří pracují ve třech skupinách. „Větší by
neměly smysl. Převlékneme se do tepláků a na vlastní kůži zažíváme to, co naši
žáci.“ Témata vycházejí z přání pedagogů,
na jejich základě hledá I. Konývková lektory. Jsou to buď divadelníci-profesionálové, nebo zkušení lektoři z řad učitelů ZUŠ.
„Atmosféra bývá úžasná, uděláme spoustu práce, vyrojí se hromada nápadů.“
Ostatně jako na všech seminářích, kterých
se na divadelních přehlídkách a festivalech, jichž se škola u nás i za hranicemi účastní. Patří i k výše zmíněnému
Ostrovskému soukání. Jsou určeny nejen
pedagogům, ale i žákům.
S představením Útěk kluci vystupovali i v Indii.
čtyřech oborech. Učitelé a hlavně žáci si
to zaslouží.“
Úspěchy u nás i za hranicemi sbírají
všechny obory. Naposledy to byli tanečníci, kteří pod vedením Andrey Burešové
přivezli z mistrovství světa 1. místo se
svojí choreografií Wintonovy vlaky. „Bylo
to silné představení, děti sklidily velké
ovace. V celostátním kole ZUŠ a dalších
soutěžích jsou velmi úspěšní i divadelníci
Lucie Veličkové, výtvarníci Hany Vaculíkové a Lukáše Lercha či naši sólisté ve hře
na klavír, akordeon, bicí nebo dechové
nástroje. Muzikanty máme u nás moc
šikovné, založili jsme poměrně hodně
souborů a kapel. Hned několik se jich pod
vedením Vlastislava Mareše soustředí
v názvu Písk Písk. Velmi žádaný je soubor
bicích nástrojů Drum Band F. Zemana s dirigentem Petrem Tyrem, stejně jako After
Party Band Alexandra Šťastného. A to
jsem ještě nezmínila smíšený a kytarový
orchestr, pěvecký sbor, rockery, flétnové
soubory. Je jich opravdu hodně. Jsem
na naše učitele i žáky pyšná.“
ZUŠ je jeden celek
„Pokaždé vysvětluji pojem základní
umělecká škola,“ líčí I. Konývková, jak
předává informace kolegům v zahraničí.
„Jsou fascinovaní, když jim řeknu, že při
přípravě představení se mnou spolupracovala učitelka z tanečního oboru, hudbu že
pro nás složil náš hudebník, propagační
materiály že připravili výtvarníci ze školy.
Nechápou a závidí. Pokud působí v nějakém dramacentru, kde je také hudba
a tanec, snaží se směrovat k našemu stylu.
Jen u nás je někdy nedoceňováno, jak
ojedinělá, nádherná věc je zuška.“
Hned v první výzvě, v níž mohly ZUŠ
dosáhnout na podporu ESF, se ostrovské
škole podařilo uspět s projektem Technika
umění@nové formy výuky v umění. Díky
tomu získali mininahrávací studia včetně
notebooků, softwary pro výuku hudební
nauky, grafické programy. To vše za 2,5
milionu. „Obohatilo to výuku ve všech
1-17 UN7.indd 11
Na skok v Indii
Ani na stole v ředitelně nepřehlédnete
stopy žákovských úspěchů. Zlatý oříšek,
který v roce 2009 získaly dívky z dramaťáku. „Tahle je z Indie.“
Na podzim přišla na soukromý mail I. Konývkové pozvánka na festival do Bombaje. Překvapilo ji to. Až později zjistila, že
její soubor HOP HOP doporučili zástupci
zahraničních souborů, s nimiž se při
různých festivalech setkala. „I tak jsme ale
museli poslat nějaké nahrávky, jak bývá
u divadelních festivalů zvykem, aby si
pořadatelé mohli vybrat ty nejlepší. Říkali
jsme si, jestli vůbec máme nějakou šanci.
A oni nás vybrali.“
Původně uvažovali, že do Indie pojedou
s představením Život k sežrání, které už
za hranicemi slavilo úspěchy. Ale rodiče
malých hereček se obávali dívenky na tako-
vou dálku pustit. Nakonec se I. Konývková
rozhodla pro představení, které teprve
začínala se dvěma chlapci (13 a 18 let) studovat – Útěk od Oty Hofmanna. Protože
4. ledna kluci odlétali, musela být premiéra ještě v prosinci. A to se museli naučit
celý text nejen česky, ale také anglicky.
A ohlas?
„Bylo to zvláštní. Spousta potlesků
na otevřené scéně. Příběh je o starším
chlapci, který napřed hodně uzurpuje
malého, ale pak se o něj na úkor sebe
postará. To bylo v sále obrovské haló.
Jásali, křičeli, bylo to hodně bouřlivé. Pak
byl konec a diváci jen vlažně zatleskali. Co
to? Až pak jsme zjistili, že když se Indům
představení líbí, tleskají v jeho průběhu.
Ale na konci ne, to už se dívají, co dalšího
ještě přijde na řadu.
Vůbec festival byl trochu jiný. Pořádala
ho soukromá škola, která má zastoupení
v každé z 29 zemí Indie. Majitelé se snaží
přesvědčit bohaté rodiče žáků, aby zaplatili dvojnásobné školné a tím umožnili studium jednomu chudému dítěti. Opravdu
jsme viděli na vlastní oči, jak ze slumu vychází dívenka v čisťounké uniformě. Mezi
diváky festivalu bylo hodně významných
osobností – guvernér, ministři, mecenáši
školy, ale také rodiče. Neustále se všem,
kteří škole pomáhají, děkovalo. Šlo o to
ukázat, že škola má přesah i do jiných
zemí. Musím říci, že to bylo nejužitečnější
hraní, které jsme kdy měli.“
Povídaly jsme si dlouho. A zase bylo v podtextu srdce a duše, co patří škole. Všem
čtyřem oborům, i když jsem se tentokrát
soustředila víc na ten literárně-dramatický. Ale když ředitelek z této oblasti je
tak málo! A navíc Irena Konývková patří
k předním osobnostem dětského divadla
a dětského přednesu, jak se dočtete v Databázi českého amatérského divadla. Je
dobře, že umělecké školství takové lidi má.
●
12.02.16 16:41
Jak to vidí
12
SPOLEČNÉ VZDĚLÁVÁNÍ
V MONTREALSKÉ ŠKOLE
Když mi bylo deset let, chodil s námi do školy kluk, hodně
zlobil, špatně se učil a měl skoro samé pětky. Jednoho
dne do školy nepřišel a proslechlo se, že se ocitl ve zvláštní
škole. Byla jsem tehdy malá a otázkou dětí, které mají
problém se zařazením mezi ostatní a potřebují víc času, více
osobního přístupu učitele a asi i pomoc odborníků, jsem se
pochopitelně nezabývala.
A
le uplynulo pár let a já jsem
začala učit. Navíc jsem učila
v jiném vzdělávacím systému,
než který jsem znala. Stala
jsem se v Kanadě, v quebecké metropoli
Montrealu, učitelkou francouzštiny.
V Quebeku to je jediný oficiální jazyk
a žáci se ho učí jako svůj rodný, jako
u nás děti češtinu. A právě tehdy jsem
se setkala ve škole, která z hlediska
věku žáků zhruba odpovídá českému
víceletému gymnáziu, s dětmi, které
měly nejrůznější problémy. Velmi často
se týkaly jejich schopnosti učit se nebo
soustředit se. Problémy s chováním ani
tělesná postižení, smyslová postižení
nebo mentální hendikepy nebyly ve třídách, v nichž jsem pracovala, výjimkou.
Narvaná třída, postižené děti
Učit jazyk ve třídách s 30 až 35 žáky
je těžké samo o sobě. Navíc se pro
většinu nejednalo o rodný jazyk, i když
se předmět tak nazýval a na konci
posledního ročníku se z něj dělaly
jednotné zkoušky opravované centrálně ministerstvem najatými korektory.
A když se k tomu přidala práce s dětmi
s nějakým hendikepem, bylo toho
občas nad hlavu.
Do minulého školního roku měl být každý žák s diagnostikovaným postižením
počítán až za dva žáky, to ale byla pustá
teorie. Maximální počet žáků ve třídě
měl být 32 ve střední škole a zhruba
25 ve škole základní. Nedávno právě
učitelé v Quebeku stávkovali, protože
jim tamější vláda chtěla zrušit maxima
počtů žáků a hlavně změnit kodifikaci
dětí s problémy.
Moje zkušenost z kanadské školy je, že
se kantor musí s problémy se vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v podstatě vyrovnat
sám. Nosila jsem okolo krku zesilovač
zvuků, aby mě můj skoro neslyšící žák
slyšel. I tak jsem musela znovu a znovu
odpovídat na jeho opakované otázky,
protože přístroj nepracoval tak, jak měl,
a nedostatečně moji řeč reprodukoval.
Dělala jsem to ráda, dítě bylo doslova
nadšencem do učení. Na druhou stranu
jsem ale litovala ostatní žáky, protože
to velmi zpomalovalo celý vyučovací
postup pro dalších 30 dětí. Navíc jsem
měla strach, že bych mohla přijít o ty
rychlé žáky, kteří už dávno všechno
pochopili, začínali se nudit a chtěli
pokračovat, jít dál. Tehdy víc než jindy
jsem trávila čas svých obědů ne jídlem,
ale odpovídáním na otázky svého „speciálního” žáka.
Měla jsem ve třídě i žáka-albína, byl
skoro nevidomý, četl pouze za pomoci silné lupy podobné dalekohledu,
kterou přejížděl přes mnou zvětšený
text (na velikost 48). Samotná práce,
ale i příprava na ni byla velmi náročná
a zdlouhavá. Pokaždé jsem musela
text, jejž jsme měli příslušný den číst
nebo v rámci něhož měl například žák
odpovídat na otázky nebo z něhož měl
být zkoušen, zvětšovat a ztrácet čas
přemýšlením, jak text uspořádat, aby se
vešel na co nejméně papírů, protože se
muselo velmi šetřit. Navíc jsem musela
vymýšlet při výkladu a vysvětlování
příklady, které nebyly zaměřeny jen
na vizuální schopnosti, aby si pod nimi
dokázal zrakově postižený žák něco
představit.
Učila jsem i dítě s Aspergerovým syndromem, tedy žáka s poruchou autistického
spektra. Těžká práce, ale dodneška jsem
jeho modlou… Dyslektiky, dysgrafiky
a další žáky se specifickými poruchami
učení, ale i chování ani nepočítám, což
ovšem neznamená, že ve třídě s vysokým počtem dětí nepředstavovali pro
kantora veliký problém.
prostě jen chtěly „ulít z matiky” a šly se
k němu „zašít”. Ve škole také pracovala
„drogová poradkyně”, ta ale nakonec
musela být kvůli hubnoucímu rozpočtu propuštěna. Žáci měli k dispozici
i sociálního pracovníka. Ovšem strašně
mě překvapovalo, že ve škole nebyl
jediný ortopedagog, speciální pedagog,
odborník, který by byl schopen dětem,
které to potřebovaly, a jejich rodičům
z pedagogického hlediska opravdu
pomoci. Speciálněpedagogická péče
probíhala obvykle mimo školu, většinou na náklady rodičů, pokud si ji byli
schopni zaplatit.
Zvláštní školy scházejí
V základních školách to mají v této
kanadské provincii učitelé ještě těžší.
V rámci zákona, který dává demokratické právo na školní docházku, školy
nemohou odmítnout žádné dítě. Stává
se tedy, že ve jménu demokracie se
rodiče domáhají toho, aby jejich i těžce
postižené dítě bylo přijato do běžné
školy. Na jednu stranu je dobré, že děti,
které nemají žádný hendikep, se stýkají
s dětmi, které jsou postižené, ale co má
dělat učitelka, která má ve své již dost
velké třídě například dítě mentálně
postižené? Ale hlavně, co to dítě, které
by mělo mít právo na osobní přístup,
získá, když na něj učitelka nebude mít
dost času?
V Quebeku je základní (šestiletá)
a střední všeobecná škola (pětiletá)
povinná do 16 let, i když ji někteří žáci
opouštějí, aniž by ji dokončili. Vždy
jsem se divila, že tu neexistuje systém
zvláštních (základních praktických)
škol. Vysvětlovala jsem kolegům, jak
zvláštní školy, zvláštní bez špatné
konotace, jsou v Česku výborným
řešením pro děti, které potřebují speciálněpedagogickou péči. Podle mojí
zkušenosti z quebeckého gymnázia,
školy, do níž chodí žáci od 7. do 11. třídy (tedy od 12 do 17 let), tyto děti,
kterým se nedostává nezbytné speciál
něpedagogické pomoci, poznávají
ve škole obvykle jen neúspěch, který je
pak provází celým životem.
Skoro bez pomoci
Na řešení těchto pedagogických problémů jsem byla skoro sama. Měli jsme
sice ve škole školního psychologa. Ten
se ale staral na jedné straně hlavně
o děti se sebevražednými tendencemi,
na straně druhé ale také o děti, které se
Milada Boualia,
Montreal, Kanada
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.
1-17 UN7.indd 12
12.02.16 16:41
Odborníci radí
13
PROČ ZVOLIT STŘEDNÍ
PEDAGOGICKOU ŠKOLU
Mnozí rodiče v této době uvažují nad výběrem vhodné
střední školy pro svoje dítě, které letos ukončí docházku
do základní školy. Zvažují, co je zajímá, co by je bavilo,
k čemu má předpoklady, ale také, kde najde po ukončení
studia dobrou práci. Jednou z vhodných možností je střední
odborná škola pedagogická.
J
sou to školy vhodné nejen pro
děvčata, ale i pro chlapce, kteří
mají o práci s dětmi zájem. Po jejím
skončení mohou absolventi pracovat buď jako učitelé a učitelky mateřských škol, vychovatelé a vychovatelky
školních družin a klubů, ale také jako
vedoucí klubů a kroužků v domech dětí
a mládeže a v podobných institucích,
jako asistenti pedagoga nebo učitelé
v přípravné třídě základní školy. Pro
děvčata, ale i pro mnohé chlapce to
může být zajímavá nabídka. Mohou
totiž ve své profesi zúročit vlastní koníčky – pracovat například jakou vedoucí
dětského oddílu aerobiku, výpočetní
techniky nebo vést kroužek mladých
přírodovědců, modelářů.
Důležité je, že po maturitě jsou již
absolventi pro výše uvedené profese
plně kvalifikovaní. Stejně tak ale mohou
pokračovat ve studiu na vysokých nebo
vyšších odborných školách, zejména
s pedagogickým, nebo jiným humanitně
či umělecky zaměřeným studiem.
Před rozhodnutím
Než se žák devátého ročníku rozhodne
podat přihlášku na střední pedagogickou školu, měl by spolu s rodiči zvážit,
jestli je jeho zájem opravdový. Jak se
zájem o práci s dětmi projevuje? Děvčata
nebo chlapci si s chutí hrají se sourozenci,
s dětmi ze sousedství. Zapojují se do různých zájmových aktivit, kde pomáhají
mladší děti vést. Jezdí jako praktikanti
na dětské tábory. Někdy sami organizují
neformální dětské akce – soutěže ke Dni
dětí, Mikulášské nadílky atd.
Důležité ovšem je zjistit, zda mají
budoucí studenti pro tuto profesi odpovídající předpoklady. Tím prvním je
dobrý zdravotní stav (ten potvrdí lékař
na přihlášce ke studiu) a také výslovnost
bez závad.
Budoucí pedagogové by měli dokázat
s dětmi, ale i s jejich rodiči a spolupracovníky dobře komunikovat. Ve vlastní práci
(zejména v mateřské škole) budou s dětmi pravidelně cvičit a sportovat, zpívat,
1-17 UN7.indd 13
ale i učit je kreslit, malovat i pracovat
s různým materiálem. Důležité je také
umět získat pozornost dětí svým projevem, to znamená dokázat být tak trochu
herec, zvládnout přečíst dětem výrazně
pohádku či zahrát jednoduché divadlo.
Proto jsou předpokladem ke studiu
alespoň základní pohybové, hudební,
výtvarné a dramatické schopnosti.
Talent i vědomosti
K ověření předpokladů slouží praktická
část přijímacích zkoušek na pedagogickou školu. Jejich podrobné složení
najdou zájemci na webových stránkách
konkrétních škol.
Obvykle si pedagogické školy schopnost
uchazečů výrazně a srozumitelně komunikovat ověřují formou přednesu básně
nebo čtením prozaického textu. Základní pohybové dovednosti a fyzická zdatnost bývá ověřována testy a předvedením vlastní akrobatické sestavy, v níž
uchazeč uplatní různé druhy poskoků,
kotouly, přemet stranou, popřípadě
i taneční improvizací v určitém rytmu.
Výtvarné předpoklady bývají zjišťovány
vlastním ztvárněním nějakého modelu
(obvykle kresbou a malbou temperovými barvami). Hudební předpoklady
se obvykle zjišťují zpěvem lidové písně
a jednoduchými hudebními cvičeními, která rozpoznají smysl pro rytmus
a základní tonální cítění. Je vhodné (ale
ne nutné), aby zájemce o studium hrál
na nějaký hudební nástroj. U přijímacích
zkoušek pak může na nástroj zahrát,
kvalita jeho hry mu přináší „body
navíc“. Hra na hudební nástroj je pak
součástí studia.
Vhodné je, pokud uchazeči o studium
mají vztah i k různým tvořivým činnostem
(děvčata třeba vytvářejí různé doplňky,
chlapci stavějí modely atd.), protože
tvoření s dětmi bude také součástí jejich
budoucí profese. K posílení některých
dovedností slouží přípravné kurzy, které
mnohé pedagogické školy organizují.
Druhou částí přijímací zkoušky bývá
vědomostní test, zaměřený na znalosti
a dobré zvládnutí českého jazyka včetně
literatury.
Může být zohledněno i umístění zájemce na předních místech ze soutěží
v uměleckých a dalších disciplinách, ale
také kvalitní prospěch ze základní školy
v 8. a 9. třídě.
Příprava na praxi
Všechny tyto předpoklady studenti
pedagogických škol využijí při výuce odborných předmětů (v tělesné, hudební,
výtvarné, dramatické a osobnostní výchově), ale zejména s jejich didaktikami,
tedy předměty, kde se naučí konkrétní
postupy a metody, které využijí ve své
práci s dětmi v rámci odborných praxí.
Svoje zájmy a nadání mohou studenti
dále rozvíjet ve volitelných předmětech
i v zájmových aktivitách školy – například ve školním pěveckém souboru,
školním orchestru, na dramatických
a literárních soutěžích či ve sportovních
utkáních.
Pedagogické školy jsou velmi prakticky
zaměřeny. Znamená to, že studenty
čekají každý školní rok (již od 1. ročníku)
souvislé praxe v rozsahu několika týdnů
v mateřských školách nebo školních
družinách. Ve 3. a 4. ročníku v průběhu
celého školního roku mají studenti ještě
navíc každý týden jeden den praxe.
Na praxích se postupně naučí na práci
s dětmi kvalitně připravit, vyzkoušejí
si různé činnosti s dětmi a následně se
zkušenými pedagogy těchto mateřských
škol či družin si pak svoje první pedagogické zkušenosti zkusí zhodnotit.
Naše pedagogická škola má ještě jednu
zajímavost – vlastní středisko odborné praxe. Zde se studenti seznámí
s některými alternativními metodami
práce (například s metodami a principy
pedagogiky M. Montessori) či s hrovou
formou výuky angličtiny předškolních
dětí. V rámci své praxe zde studenti
také pod odborným vedením pedagogů
školy mohou vést děti v různých zájmových klubech (například v klubu flétny,
keramiky), kde se uplatní jejich vlastní
zájem a specializace.
Hana Nádvorníková,
učitelka VOŠ
pedagogické a sociální,
SOŠ pedagogické
a Gymnázia, Praha 6
12.02.16 16:41
Reflexe
14
TEXT: LUKÁŠ DOUBRAVA
KAPITÁN NEMO
DVACÁTÉHO STOLETÍ
Jacques-Yves Cousteau zpřístupnil moře lidstvu
N
arodil se 11. června 1910, pět let
po smrti svého velkého krajana Julese Verna (1828–1905)
ve vesnici Saint-André-de-Cubzac
nedaleko přístavního města Bordeaux
v jihozápadní Francii. V dětství jako
skoro všichni kluci té doby verneovky
četl. Jacquesovi ale kromě dobrodružství
učarovalo i vernovské nadšení vyvolané
pronikáním do nepoznaných světů a s tím
spojené vynalézání nových technologií.
Odmala ho zajímala technika. Chtěl věcem přijít na kloub.
V New Yorku se také učí plavat i potápět.
„Když jsem byl ještě malý chlapec, fascinovala mě voda víc než sám oceán. Lákal mě
ten tekutý živel, který dokázal na hladině
udržet naše těla a také velmi těžké lodi.
Nemohl jsem pořádně pochopit, jak je to
možné,“ vzpomínal po letech Cousteau.
Takže asi nepřekvapí, že ve čtrnácti přidal
i další neúspěšný experiment, a to dýchání
pod vodou pomocí zahradní hadice.
Jacques-Yves Cousteau a jeho synové
Jean-Michel a Philippe-Pierre
To už ale byl nazpět v domovské Francii.
A z Ameriky si přivezl ještě jednu vášeň:
létání. Po maturitě se proto dal zapsat
na námořní školu v Brestu, ovšem nikoliv
s cílem být námořníkem, ale s pevným
úmyslem stát se pilotem námořního
letectva. A dlouho to vypadalo, že jeho
rozhodnutí nic nestojí v cestě. Avšak
v pětadvaceti, tři týdny před závěrečnými
zkouškami, měl těžkou autonehodu, při
níž si vážně poranil obě ruce; chvíli mu
dokonce hrozila amputace! S kariérou
pilota byl konec. Cousteau se však nikdy
nevzdával. Na radu lékařů začal své horní
končetiny uzdravovat a posilovat pravidelným plaváním. „Pokud nemůžu létat jako
orel, budu tedy plavat jako delfín,“ komentoval svou tehdejší situaci.
Když zanedlouho jako důstojník námořní
akademii dokončil, vydal se na svou první
cestu kolem světa. V hodnosti poručíka se
na válečném křižníku Primanguet plavil
do Vietnamu, Číny a Japonska. Domů se
pak vracel transsibiřským expresem z Vladivostoku.
Tři mušketýři
Zdroj: www.123ocean.com
Když mu bylo jedenáct, jeho otec vyrazil
za prací do USA a celá rodina jela s ním.
A tady také Jacques propadl kouzlu filmu. Když v gangsterkách spatřil
pozoruhodný jev, a to že po přestřelce
zůstávají skla zasažených automobilů jen
proděravělá, nikoliv celá rozbitá, vzal
prak a začal s pokusy. Naštěstí se mu
do rukou záhy dostal méně nebezpečný
a pro jeho další život i osudový nástroj.
Malá kamera. Byl tak uhranut tím, jak
funguje, že nejen filmoval, ale stále ji
i rozebíral a skládal. A další zajímavý
rys: Na mnoha záběrech často zvěčňoval
i sama sebe…
Zdroj: 4.bp.blogspot.com
Kdo byl Cousteau? Námořník, oceánograf, potápěč, vynálezce,
filmař, mistr PR, spisovatel, popularizátor vědy, podmořský
archeolog, cestovatel, dobrodruh, nebo ochránce přírody?
Všechno dohromady. Především to ale byl člověk posedlý svou
celoživotní vizí, které neváhal obětovat i své dobré mezilidské
vztahy. A cíle dosáhl. Potápěčům dal svobodu a ostatním pak
kouzelné kukátko umožňující nahlížet do fascinujícího světa ticha.
Mušketýři moře v roce 1947 (JYC úplně nalevo)
1-17 UN7.indd 14
A na francouzském pobřeží zrovna frčí
nová móda – lov harpunou. Námořník
Cousteau se brzo skamarádí se dvěma
nadšenci, kteří tomuto způsobu podmořského rybaření již propadli. Frédéric
Dumas (1913–1991) je dokonce šampionem v harpunování a kolega námořník,
potápěč a spisovatel Philippe Tailliez
(1905–2002) se hodně zajímá o technologie spojené s potápěním. Dávají dohromady legendární trio, jež stanulo u základů
moderního potápění. A asi i podle
příjmení jednoho z nich, které se shoduje
se jménem autora slavných Tří mušketýrů, vejdou do dějin jako Mousquemers
(něco jako mušketýři moře). Jacquesovou specializací se stává kamera, s níž
se tehdy hned pojí i jeho první vynález,
a to vodotěsný obal na ni. A zakrátko se
přidává ještě další do party. Ne, nejde
o ekvivalent čtvrtého mušketýra, tedy
d‘Artagnana, ale o ženu. Simone Melchior
(1919–1990) si vždy přála stát se námořním důstojníkem, což tehdy bylo ještě
naprosto vyloučené, proto se alespoň
s jedním z nich dala dohromady. Od roku
1937 se podepisuje ještě druhým příjmením: Cousteau. A jakýmsi nepsaným, ale
12.02.16 16:41
Zdroj: global.fncstatic.com
Reflexe
Calypso
nepostradatelným důstojníkem manželových budoucích slavných námořních
výprav se nakonec skutečně stala.
Nyní jsme ale ještě v předválečné Francii
a námořní důstojník a otec jednoročního
syna samozřejmě vyplouvá na obranu své
vlasti. Přestože jeho boj na moři netrvá
dlouho a po okupaci Francie je křižník,
na němž sloužil, v pobřežních vodách
potopen, Cousteau je vojensky aktivní
dál. Zejména se účastní výzvědných akcí,
a dokonce proniká i do italského hlavního
štábu. (Za své odvážné činy obdržel několik vyznamenání, včetně Válečného kříže
nebo Řádu čestné legie.)
O to paradoxnější je pak osud jeho
mladšího bratra. Tehdy už známý novinář
Pierre-Antoine Cousteau (1906–1958)
totiž stanul na druhé straně barikády.
Jako přesvědčený fašista kolaboroval
s nepřítelem. Avšak osobními nepřáteli
se bratři nikdy nestali. Naopak. Pierre-Antoine rozevřel ochranný deštník nad
Jacquesovou civilní kariérou. Mohl se tak
po Francii volně pohybovat a filmovat, což
tehdy rozhodně nebylo běžné. A první
úspěch na sebe nedal dlouho čekat. Jeho
film Par dix-huit mètres de fond (Osmnáct
metrů pod hladinou, 1943), jímž veřejně
debutoval jako první podmořský filmař
v dějinách, byl velmi dobře přijat na filmovém festivalu, jejž ovšem sponzorovalo nacistické ministerstvo propagandy.
Když pak po válce někteří válečného
hrdinu Cousteau kritizovali za to, že svou
filmařskou kariéru zahájil pod pláštíkem
německého hegemona, lišácky odvětil:
„Můj film dal mladým Francouzům pocit
svobody v moři.“ A nutno dodat, že nejen
na filmovém plátně…
Vodní plíce
Aby totiž mohl Cousteau pod hladinou
vůbec pořádně filmovat, musel na to mít
dost vzduchu. Už desítky let se sice potápěči neohrabaně pod vodou pohybovali,
ale převážně jen v těžkých skafandrech
spojenými hadicí s hladinou. A přestože
teprve až Cousteau se svými kolegy díky
novému vynálezu potápěče skutečně
osvobodil, není pravda, jak se v některých
publicistických zdrojích uvádí, že vynalezl dýchací přístroj na stlačený vzduch.
Jeho konstruktérem byl Yves le Prieur
1-17 UN7.indd 15
(1885–1963), korvetní kapitán francouzského námořnictva a vynálezce, který ho
představil už v roce 1934, tedy o osm let
dříve než dvojice dalších francouzských
vynálezců, a to Cousteau a inženýr Emile
Gagnan (1900–1979).
To, co tandem zkonstruoval, je známo pod
označením akvalung (též aqualung), tedy
vodní plíce. Postatou této revoluce v potápěčské technice je takzvaný redukční
ventil, jenž potápěči zajišťuje pravidelné
zásobování kyslíkem z tlakové lahve,
respektive vzduchem, a to o stejném tlaku,
jaký má okolní voda. Ano, přesnější je říci
vzduchem než kyslíkem. Ten se totiž při experimentech ukázal jako nevhodný. Než se
podařilo objevit redukční ventil, odvážný
Cousteau se při pokusech s čistým kyslíkem
několikrát málem utopil. „Abych se mohl
vydat hlouběji a abych tam mohl zůstat
déle, stal jsem se vynálezcem z nutnosti.“
Zakrátko vzniká další podmořský snímek
Épaves (Vraky, 1942). Tentokrát byl natáčen přímo pod dohledem německých
stráží. Cousteau se totiž zajímal o potopené lodě z francouzské válečné flotily.
A nacisté při filmování neodolali a tu
a tam se s Cousteauem i potápěli. O rok
později dostal tvůrce na filmovém festivalu v Cannes cenu za nejlepší krátký film.
15
trest smrti. Ten mu však byl změněn
na mnohaleté vězení. Nakonec si odseděl
deset let.
Legendární oceánografická
laboratoř
Krátce po válce založil Cousteau s přáteli
také skupinu pro podmořské studium
a výzkum. „Věk moře se pro lidstvo právě
rodil,“ poznamenal. A nejen jeho žena
Simone a prvorozený syn Jean-Michel
(*1938), ale i druhorozený Philippe-Pierre (1940–1979) se tak vydávají na moře
i pod jeho hladinu. Celá rodina se skoro
každý víkend a o prázdninách potápí. To
ale nestačí. Cousteau chce brázdit oceány
celého světa.
V roce 1950 objeví na Maltě vysloužilou
minolovku, jež kdysi patřila britskému válečnému námořnictvu. Hned jak ji spatří,
má jasno: „To je moje plovoucí oceánografická laboratoř a filmařská základna!“
Jméno ji sice ponechal, Calypso, ale jinak
ji musel celou přestavět a vybavit ji těmi
nejmodernějšími mechanismy. A tak
se může zanedlouho pyšnit například
přístrojem na odběr vzorků, sonarem, měřičem mořských proudů, seizmografem či
životně důležitou přetlakovou komorou.
Vojenská loď se tak změnila na vědecké
plavidlo připravené na studium od geologie moří přes jejich biologii až po podmořskou archeologii.
Za necelé dva roky Calypso vyplula. Jejím
prvním cílem bylo Rudé moře. Dalším z členů rodiny Cousteauových, který se kromě
jejího kapitána nacházel na palubě, byla
už ale jenom jeho manželka, která odmítla
se svými syny zůstat na pevnině: „Kluci,
já odplouvám, a vy půjdete do internátní
školy.“ Biologická rodina šla přes palubu,
na Calypso si však našla jinou. Její osobní
nasazení i vliv zde musely být nezměrné.
Zakrátko si totiž mezi dvanácti potápěči
Při natáčení dostal nápad, že po osvobození budou Francouzi potřebovat
speciální potápěčskou jednotku, která by
jejich přístavy vyčistila od starých vraků
i od min, jež byly položeny podél celého
pobřeží. Film proto ukázal svému vojenskému veliteli, který po jeho zhlédnutí
se záměrem okamžitě souhlasil s tím, že
autor nápadu se také stane velitelem této
jednotky. „Právě v tu chvíli jsem pochopil moc a sílu filmu,“ glosoval svůj další
úspěch Cousteau.
Když válka skončila, neměl však Cousteau starosti jen jako velitel potápěčské
jednotky francouzského válečného
námořnictva. Zatímco on byl oslavovaným
válečným hrdinou, jeho bratr skončil před
soudem. Přestože velitelé novopečeného šéfa vojenských potápěčů zrazovali
od veřejné podpory svého bratra, ten
na to nedbal a před soudem svědčil v jeho
prospěch. Marně. Pierre-Antoine dostal
Svět ticha (1956), snímek, za nějž autor
dostal první ze svých tří Oscarů. Filmů
natočil více než sto.
12.02.16 16:41
Reflexe
Zdroj: Wikimedia Commons
16
Otec zatím zůstal nahoře a žhavil dráty.
Když pak skupina triumfálně opouštěla
Neptunovu říši, Velitel byl v tu ránu uprostřed ní a v přímém přenosu ho kamery
snímaly a přenášely do sedmnácti zemí
světa. A média přitom rozvíjela své fantazie, jak za pár let budou lidé běžně žít
na dně moří. Jean-Michel Cousteau, který,
byť si otce vážil, byl na rozdíl od svého
bratra vůči němu i kritický, prohlásil:
„Podle mě má na popularitě mého otce
veškeré zásluhy televize.“ (První přímý televizní přenos z mořského dna v dějinách
Cousteau uskutečnil 15. 6. 1957.)
Odešel za svou lodí
Cousteau se svou miniponorkou
získala přezdívku Pastýřka. A manžel?
Toho během života lidé označovali různě.
Pro své obdivovatele byl Rytířem moří.
Francouzi mu říkali Velitel Cousteau,
ochránci přírody Kapitán planeta, pro přátele byl JYC, nu a jeho posádka na Calypso
mu vymyslela přezdívku Paša. A choval se
tak? Podle četných svědectví nikoliv, nicméně si většinou držel citový odstup.
Traduje se, že jeho muži by za něj položili
život stejně jako za románového kapitána
Nema. A přestože na rozdíl od tohoto
vernovského hrdiny s nimi běžně jedl
u společného stolu, což znamená, že si
s sebou nepřinesl manýry z francouzského
námořnictva, ostatní vztahy byly veskrze
profesionální. Osobní problémy kolegů ho
nezajímaly, ty řešila Pastýřka. A nejen to.
Když jim jednou došly peníze, a dokonce
už neměli ani na naftu, Simone neváhala
zastavit rodinné šperky.
S Calypso se Cousteau po celém světě
plavil pětačtyřicet let a za tu dobu se na ní
vystřídalo plno hostů, zejména vědci. Posádka zažila řadu dobrodružství na moři,
ale i na souši. Například když jednou
zkoumali korálové atoly Malediv, tamní
domorodci jim unesli palubního kuchaře.
Posádce tedy nezbylo nic jiného než se
uchýlit ke stejné taktice a unést syna náčelníka jednoho z ostrovů, a pak na vojenské základně provést výměnu rukojmí.
Svět ticha
V roce 1953 Cousteau publikoval spolu
s dalším z „mořketýrů“ Dumasem svůj
největší bestseller Svět ticha (Le Monde
du silence). Ten byl nakonec přeložen
do patnácti jazyků, včetně češtiny, a vyšel
ve čtyřech milionech výtisků. A proč tedy
na úspěšný titul nenavázat a nedat novému filmu stejný název? O tři roky později
se divákům na plátech kin po celé Evropě
a Americe otevřel zcela převratný barevný
pohled pod hladinu moře.
„Mnoho lidí moře znásilnilo. Já se s ním
miluji,“ pronesl šikovný mistr PR Cous-
1-17 UN7.indd 16
teau. Film je totiž vědeckým dokumentem i poezií v jednom. Nešlo o chladný
odstup dokumentaristy, ale o komunikaci
s podmořským světem. Člověk není jen
za kamerou, ale také se průběžně nachází
uprostřed dění. Teprve Cousteauovy filmy
daly tak možná mnohým uvěřit, že i náš
druh vzešel z moře. Faktem také je, že
mnohé scény jsou ve filmu nahrané, třeba
potápěčovo ohrožení kesonovou nemocí.
To ovšem navíc lze chápat jako účinnou
prevenci před neuváženým riskováním při
potápění. I po šedesáti letech má snímek
nezpochybnitelnou didaktickou hodnotu,
a to třeba i v tom smyslu, jaké se tehdy
vůči přírodě používaly z dnešního pohledu nešetrné metody výzkumu.
I přes nesporný odborný přínos Cousteauova celoživotního snažení mu tak
celá další desetiletí různí kritici vytýkali,
že jeho přístup je málo vědecký. A Rytíř
moří to ani nerozporoval. Říkal o sobě,
že je zejména filmařem. Nicméně proti
vědeckosti za každou cenu protestoval:
„Proč krucinál chtějí, aby to bylo vědecké
od hlavy až k patě. Někdy to může být
vědecké, ale proč by to takové mělo být
pořád?“ Ať tak či onak, rozhodně pro oceánografii udělal více, než učinil leckterý
profesionální badatel.
V šedesátých letech se Cousteau pustil
do dalšího vědeckého experimentu.
Provedl sérii pokusů s dlouhodobým
pobytem skupiny lidí pod vodou. Nikdo
do té doby neznal účinky takovéhoto
pobytu na lidský organismus. Šlo totiž
o něco jiného než o plavbu v ponorce.
Lidé žili v přetlakových obydlích, která se
později nacházela i v různých hloubkách.
Ta experimentátoři opouštěli, a dokázali
se mezi nimi přemisťovat i bez zdlouhavé dekomprese, nebo vyráželi zkoumat
moře v miniponorce, mimochodem dalším
Cousteauově vynálezu.
Vrcholem se stal rok 1965, kdy skupina
osmi potápěčů včetně Phillipa Cousteaua
strávila na mořském dně tři týdny v kuse.
Mediální ikona Cousteau se bezpochyby
řídila heslem účel světí prostředky. Mnoho
jeho blízkých spolupracovníků a přátel pak
na tento přístup vzpomínalo až s jakýmsi
smutkem. Pozornost jak v oblasti mediální
(na většině jeho padesáti knih vždy pracoval minimálně ještě jeden další člověk),
tak vědecké nebo technické strhával vždy
na sebe. Byl tak trochu jako Edison, kterému je sice stále přičítáno několik převratných vynálezů, dnes se však už ví, že byl
především bezohledným, byť bezesporu
vynikajícím manažerem a obchodníkem.
„Lidé byli pro mého otce tak trochu jako
nářadí. Potřebujete je? Použijete je. Ale
když už je nepotřebujete, tak je odložíte,“
řekl o něm jednou Jean-Michel a pokračoval: „Můj otec lidi skutečně využíval. O tom
není pochyb. Využíval je na cestě za svým
cílem a nebylo nic, co by jej zastavilo.“
Přestože se zdálo, že tragická smrt mladšího syna Phillipa v roce 1979, který zahynul
na kluzáku a jehož si otec veřejně vyvolil
za svého následovníka, Velitele zlidštila,
čtrnáctiletou úzkou spolupráci mezi ním
a starším synem opět přervaly vážně
rozpory.
Jednu proměnu ale Cousteauovi seniorovi
upřít nelze. Zatímco jako začínající podmořský filmař a oceánograf se k životnímu
prostředí choval občas brutálně, například
neváhal použít dynamit při zjišťování
druhového složení ryb, čímž poškodil
i korálový útes, nebo se stavěl za masové
vybíjení žraloků jako škodné, nakonec se
z něho stal jeden s nejznámějších ochránců přírody na světě. Už zkraje šedesátých
let se zapojil do velké kampaně proti odklízení jaderného odpadu do Středozemního moře a v roce 1973 založil světově
proslulou společnost na ochranu životního
prostředí Cousteau Society.
Jeho skon (25. 6. 1997) předznamenala zkáza Calypso. Slavné plavidlo, jež
překonalo ty největší vichřice i vražedné
mrazy, se rok předtím potopilo v singapurském přístavu, a to chybou jeřábníka
při práci s těžkým tankerem. (Vrak stále
existuje a už nejednou bylo na spadnutí,
že se z něj stane Cousteauovo muzeum.)
Ještě týž den prý začal šestaosmdesátiletý
kapitán plánovat stavbu Calypso 2…
●
12.02.16 16:41
Inzerce
17
Slevový kód:
UN1602
2. ročník veletrhu Vše pro školy a školky
nabízí řadu jednodenních seminářů akreditovaných MŠMT.
15. a 16. 3. 2016, kongresové centrum Top Hotelu Praha
Při registraci do 23. 2. 2016 uveďte kód „UN1602“
a získáte SLEVU ve výši 200 Kč.
Počet míst v konferenčních sálech je omezený,
registrujte se včas!
Témata konferencí a seminářů s akreditací MŠMT:
● Zdraví a bezpečí
● Jak na osobnostní a sociální výchovu
● Zákoník práce a jeho specifika ve školství
● Stres v řídící práci, syndrom vyhoření
● Praktické komunikační dovednosti managera ve školství
● Umění jednat, být přesvědčivý, získání důvěry, obrana
proti manipulaci
● Umění sebeprezentace, příprava na veřejné vystoupení
● Aktuální stav školské legislativy
● Správní řízení
● Aktuální stav drogové scény a problematika návykových
látek ve škole
Smyslem veletrhu, který probíhá jako souběžná akce, je
soustředit na jednom místě dodavatele služeb a produktů,
které školy potřebují ke svému provozu a usnadnit jim
tak výběr těch nejvýhodnějších, ať už škola klade důraz
na cenu či doplňkové služby.
Přijďte se seznámit s novinkami a vyhrát hodnotné ceny!
Více informací najdete na www.vseproskolyaskolky.cz
[email protected], 778 828 242
1-17 UN7.indd 17
12.02.16 16:41
Sonda
18
TEXT: RADMIL ŠVANCAR
PLATOVÝ MARIÁŠ
O podfinancování platů ve školství se mluví už dlouho. Už příliš
dlouho. Naposledy rostly významněji platy hlavně pedagogů
oproti ostatním profesím v době ministrování P. Buzkové. Od té
doby se vlastně jen vezou „na vlně“, rostou tedy tehdy, když
se zdvihají i ostatním zaměstnancům rozpočtové a příspěvkové
sféry. A nůžky v odměňování školských a ostatních
vysokoškoláků se rozevírají.
V
této chvíli jsou rozevřeny tak, že
oproti vysokoškolskému platu je
odměna ve školství až o polovinu
nižší, upozornila ministryně školství K. Valachová na tiskové konferenci,
na které reagovala na požadavek školských odborů o zvýšení platů ve školství
o 10 procent.
Třináct miliard
o deset procent z celkové sumy, kterou
má školství dostat.
Třináct miliard korun, o nichž chce ministryně školství jednat, by mělo podle
propočtů MŠMT jít na desetiprocentní
tarifní navýšení platů pracovníků školství,
na start „obnovy osobních příplatků,
protože stovka prostě není dostatečné
ohodnocení“, i na vyšší ohodnocení
začínajících pedagogů, kteří absolvují
dvouleté startovací období. Podfinancování regionálního školství je podle ministryně na úrovni několika desítek miliard
korun. Připomíná potřebu podpořit školní
družiny, které nestačí absorbovat žáky
přicházející do škol. Zmíněných třináct miliard korun je pro ni startovací úroveň pro
vyjednávání s ministrem financí o rozpočtu příštího roku. Nezbývá než čekat na to,
jaké karty vynese on. Argumentačně by
měly ministryni školství pomoci podklady
shromážděné v souvislosti s přípravou
kariérního řádu a reformy financování
regionálního školství, které jsou podle
K. Valachové připraveny a míří do vnějšího připomínkového řízení.
Co s desetiletým dluhem?
K. Valachová upozorňuje, že se hraje
nejen o výši platů pedagogů, ale i o jejich
postavení ve společnosti. „Opakovaně
jsem avizovala, že jsem velmi nespokojena
s ohodnocením učitelů i nepedagogických
pracovníků a že se jedná o dlouhodobý
dluh. Tato vláda zvýšila opakovaně platy
ve školství o tři procenta, toto zvýšení
se ovšem týkalo všech státních zaměstnanců. Nepodařilo se tedy vyrovnat dluh
vůči pracovníkům školství, který se tvořil
minimálně deset let. Už toho bylo dost.
Je legitimní, abychom k odměňování pracovníků školství zaujali razantnější postoj
a podpořili jejich oprávněné požadavky,“
prohlásila ve svém vystoupení na tiskové
konferenci na konci minulého týdne s tím,
že pokud si učitelů vážíme, nemůžeme
respektovat skutečnost, že vydělávají
polovinu platu ostatních vysokoškolsky
vzdělaných zaměstnanců, že jsou ve své
kategorii placeni nejhůře v Evropě.
Pochválila přitom učitele za skromnost.
Když s nimi debatuje, hovoří o kvalitě
Zdroj: pixabay.com
Trochu mi to připadalo jako mariáš. Flek.
Re. Tutti. Je to ale hra, která by mohla
přinést po letech pracovníkům ve školství
skutečně slušnější zvýšení platů. Školské
odbory přišly se zdánlivě přehnaným požadavkem na navýšení platů ve školství
v příštím roce o 10 %. S odkazem na výši
letošního rozpočtu regionálního školství
to vyčíslili odboráři zhruba na osm
devět miliard korun. Vynesli tedy karty
a na řadě byla ministryně školství K. Valachová. Obecně se čekalo, že se bude
držet u zdi, ale příjemně překvapila. Flek.
Jednoznačně souhlasila s návrhem odborů a dokonce i trochu přihodila. Nebude
jednat s ministrem financí A. Babišem
o osmi miliardách korun na platy, ale
o třinácti. Pokud bychom hledali odraz
této částky ve školském rozpočtu, pak bychom mohli dojít k tomu, že jde zhruba
vzdělávání, o podpoře svých žáků, o své
práci, nestěžují si. Jako svůj závazek si
tedy ministryně vzala mluvit o jejich
postavení a o jejich odměňování. „Bez
kvalitních a motivovaných učitelů se naše
vzdělávání zlepšit nemůže,“ upozorňuje
a připomíná, že drtivá většina absolventů
pedagogických fakult nesměřuje za katedry. Můžeme se podle ní dostat do situace, že nebudou odborníci, kteří by mohli
učit naše děti.
„Vítám, že se ministryně školství jako
první po dlouhé době ztotožnila s našimi
požadavky, s tím, co terén potřebuje.
Dosavadní přidávání bylo vnímáno jako
velmi malá splátka velkého dluhu,“ říká
předseda školských odborů F. Dobšík.
A zdůrazňuje, že lepší odměňování posouvá systém vzdělávání k vyšší kvalitě.
Odměňování musí být podle něho pro absolventy pedagogických fakult motivační.
Pochválil také ministryni školství, že kromě
pedagogů nezapomíná ani na nepedagogické pracovníky, jejichž odměňování je naprosto zoufalé. „I jejich kvalifikovaná práce
musí být lépe zaplacena,“ připomíná.
Pouze na vlně
Jeden problém v této idyle však existuje. Desetiprocentní navýšení platů žádá
i předseda ČMKOS J. Středula pro všechny
zaměstnance ve státní sféře. Je to pochopitelné, je to dobré, ale v takovém případě
by měli dostat pedagogové (i nepedagogové) ještě více, protože jinak se zase povezou pouze na vlně. Z tohoto pohledu se
ani požadavky na 50% zvýšení platů, které
se ozvývají z praxe, nezdají tak přehnané.
●
18-29 UN7.indd 18
12.02.16 16:40
TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ
ILUSTRAČNÍ FOTO Z MŠ V ÚVALU V PRAZE 5: ROBERT KLEJCH
Sonda
19
JE, NEBO NENÍ PŘEDÁVÁNÍ
DĚTÍ RODIČŮM PROBLÉM?
V závěru kalendářního roku vyvěsilo ministerstvo školství na své
webové stránky doporučení pro mateřské školy, jak postupovat,
jestliže si rodiče nepřijdou pro své dítě ani do konce provozní
doby. Je to opravdu tak živý problém předškolního vzdělávání?
U
prostřed toho, v čem dnešní
mateřské školy žijí a co všechno
je v tomto roce ještě čeká, nebo
nečeká, se pozdní vyzvedávání
– upřímně řečeno – jeví jako marginální.
Přesto si dovedu představit, že někde
může působit potíže.
Nějaký ten pátek zpátky
Stýskání na tohle téma jsem čas od času
v mateřských školách slyšela. Někde si
učitelky postěžovaly, že si rodiče na přesnost zrovna dvakrát nepotrpí. Do obchodu nebo na úřad by po skončení provozní
doby nešli, ale škola by pro ně mohla být
otevřená od rána do večera. Ale bylo to
spíš takové reptání, o nic vážného nešlo.
Horší to bylo v momentě, kdy do mateřinky chodilo dítě, jehož rodiče si s výchovou
žádné starosti nedělali. „Kolikrát já jsem
si Janičku vedla s sebou domů! Sousedi si
pomalu mysleli, že jsme si ji adoptovali,“
vzpomínala učitelka, která už je dávno
v důchodu. Jiná zase líčila, jak s dítětem
za ruku obcházela místní restaurace, aby
našla aspoň jednoho z rodičů. Pokud možno ve střízlivém stavu.
dičková, ředitelka ZŠ a MŠ v Holoubkově.
„Jen občas se stane, že se rodič zpozdí,
ale není to nic pravidelného. Máme dobré
zkušenosti. Když vědí dopředu, že může
z nějakého důvodu k určitému opoždění
dojít, včas se s učitelkou domluví.“
Všechny oslovené školy se shodly i na tom,
že hned tak každému dítě nevydají.
Na začátku školního roku vyplní rodiče
prohlášení s uvedením osob, které mohou
dítě vyzvedávat. Pokud nastane jakákoli
změna, třeba i na jediný den, musí ji zákonný zástupce opět písemně potvrdit.
Když vyprší čas
„Na každé schůzce rodiče upozorňuji, že si
musí pro dítě přijít nejpozději do konce provozní doby,“ říká Ivana Hájková, ředitelka
MŠ Buk u Prosenice. „Jen výjimečně se někdo zpozdí. Jsme vesnická škola, dojíždění
je obtížnější, snažíme se rodičům vycházet
vstříc. Zatím jsme nemuseli dítě předávat
policii. Je to příliš citlivá záležitost.“
Když skončí provozní doba a dítě ve třídě
stále ještě čeká, provolává učitelka ze všeho nejdřív kontakty uvedené v evidenčním
listě. „Dneska mají skoro všichni mobilní
telefony. Kdyby se učitelka rodičům nedovolala, hned by mne informovala a dál
bychom postupovaly spolu,“ ujišťovala
Dana Lérová, ředitelka MŠ Těšínská v Ostravě-Radvanicích. „Stane se to opravdu
výjimečně jednou dvakrát do roka. Maminka třeba zůstane s autem v zácpě, zavolá.
To se může stát každému. Teď už nepřichází v úvahu, že by si učitelka jako kdysi
odvedla dítě domů. To nesmíme připustit,
ani kdyby ji o to rodiče požádali. Musí
čekat ve škole, dokud si dospělí pro dítě
nepřijdou. Oznámit to policii je až krajní
varianta. Nedovedu asi představit, že bych
policistům předávala tříletého broučka.“
„Sama jsem to nezažila, ale slyšela jsem
o jediném případu, kdy musela mateřská
škola požádat o pomoc policii,“ prozradila
Veronika Jurčíková, ředitelka MŠ Neumannova v Aši. „Učitelkám už nic jiného
nezbývalo. Rodiče byli notoričtí recidivisti
a čas pokročil natolik, že to bylo pro dítě
neúnosné.“
V oslovených mateřských školách postupují téměř ve všem podle doporučení
MŠMT. Jen s jednou věcí jsem se nesetkala. A přiznám, že ani nikdy předtím. Totiž
že by se učitelky obracely na OSPOD. Je
to novinka, která ještě není zažitá, nebo
s ním nemají dobré zkušenosti?
●
Tohle by už dneska možné nebylo.
Doporučení ministerstva zdůrazňuje,
že pedagogický pracovník není oprávněn svévolně opustit s dítětem prostory
mateřské školy. Ostatně ani učitelky tuto
možnost nepřipouštějí. Prý čím dál tím
víc rodičů má právníka, který je připravený při sebemenším pochybení na školu
vystartovat. Časy se prostě mění.
Zrovna tohle nás nepálí
Zavolala jsem namátkou do několika škol
v různých koutech republiky. A všude jsem
se dověděla, že předávání dětí rodičům
jim starosti nedělá.
„U nás vědí, že si mají pro dítě přijít nejpozději v 16.30 a tenhle čas opravdu dodržují,“
dověděla jsme se od Zdeňky Klímové, zástupkyně ředitelky MŠ Plešivec II v Českém
Krumlově. „Opravdu jen jednou jsme
na dospělé museli čekat. Ale nemohli za to,
pracují v Českých Budějovicích a z vážných
důvodů se jim nepodařilo přijet včas.“
Totéž potvrdila za učitelky z mateřinky,
která spadá pod základní školu, Iveta Vo-
18-29 UN7.indd 19
12.02.16 16:40
Sonda
20
TEXT: RADMIL ŠVANCAR
VÁHÁNÍ ASISTENTKY
PEDAGOGA
Je to lepší než kancelář. Až na ty peníze.
„Tak děti, kterou si teď zahrajeme?“ drnkla Eva o déčkovou
strunu, aby trošku zklidnila děti, které předchozí skladba
o třech čunících, kteří jdou pěkně za sebou, trochu rozdivočila.
A z návrhů, které vyletěly spolu s rukama nad hlavu druháků
rozesazených okolo ní na koberci, vybírá pomalejší Loch Lomond.
E
va sem vlastně nepatří. Teď,
ve svých osmatřiceti, má za sebou
dva roky ve škole jako asistentka
pedagoga a družinářka a váhá, co
bude dál. Když v necelých dvaceti končila
gymnázium a vyrazila s čerstvým maturitním vysvědčením do života, neměla o své
pracovní budoucnosti žádnou konkrétní představu. A ani si s tím hlavu moc
nelámala. Prošla několika sekretářskými
místy, vždycky tam vydržela rok dva a pak
pryč. Padalo to na ni, práce od sedmi
nebo od půl osmé do čtyř, počítač, okno
do dvora, nuda. A dojíždění, málem půlku
výplaty dala za autobusy, ráno musela hodinu cestovat tam a odpoledne zase zpátky, děti, které se v průběhu doby narodily
a odrostly do školních let, skoro neviděla.
Jen přiběhla domů, zkontrolovala úkoly,
naštvala se, že nejsou udělány v pořádku,
vynadala jim, že nemají uklizeno, v napjaté atmosféře končil den. Spánek a ráno
nanovo. A pak jí takhle jednou večer
u vína řekla kamarádka – tady za rohem
hledají asistentku.
Jakou asistentku?
ještě se nám nikdo nepřihlásil, moc zájemců není, dozvěděla se od ředitelky. Hned
zkraje narazila na problém, se kterým se
potýká doposud. Peníze. Škola jí nabídla
úvazek na 0,6, i když jí ředitelka slíbila, že
ji zařadí do osmé platové třídy, nejvýš, co
mohla, dostala se s platem pod deset tisíc.
Hrubého. To už se otáčela, že půjde pryč,
to nešlo, spadnout s příjmem o víc než
o polovinu, za byt rodina platí dvanáct
třináct měsíčně… „Víte co, podíváme se
k dětem a pak zkusíme něco vymyslet,“
zastavila ji ředitelka, která už fakt asistentku pedagoga do školy potřebovala.
„Suplování, to mě hrozně štve,“ ulevuje si.
Stěžuje si, že s ní jako asistentkou ředitelka
„vymete“ všechny díry v rozvrhu, kde to
jen jde. A většinou za to nedostává žádné
příplatky, protože to jsou hodiny z úvazku, kdy se má vlastně připravovat na další
výuku. Celkový úvazek má třicet hodin.
„Sloužím ale obvykle víc,“ tvrdí a nemůže
se zbavit dojmu, že je prostě pro vedení
laciným řešením v personálních krizích.
Kantorka ji přivítala s nadšením, děti
podezřívavě, nevěděly, co mají čekat. Eva
zůstala ve třídě až do konce vyučování
a chytila se drápkem. Jen ty peníze, myslela si. A ředitelka přišla s kompromisní
nabídkou. Na místo asistentky víc peněz
dát nemůže, od krajského úřadu dostala
na 0,4 úvazku, zbytek i tak bere z celkového mzdového fondu, v podstatě ostatním
učitelům z nenárokových složek platu, ale
to je ve školách pořád ještě běžné. Škola
ale potřebuje ještě vychovatelku do školní
družiny, tu se taky nedaří sehnat… „Tak
bychom vám dorovnali úvazek,“ navrhla
ředitelka a Eva na to pod dojmem chvil
strávených ve třídě s dětmi kývla.
Ve škole ji drží hlavně práce v družině.
Jistě, nadává na rodiče, kteří čekají do poslední minuty, než pro děti přijdou. Ale
ráda vymýšlí výtvarné aktivity, čte s dětmi
knížky, které baví její vlastní děti, hraje jim
na kytaru, není to nuda a šeď jako v kanceláři, ta stálá změna nejrůznějších činností
ji baví. Konečně, je to vidět i na výsledcích
a na zájmu žáků. Není to „Ach jo, zase
družina“, ale „Hurá, družina!“.
Tak ať mě podpoří
Hurá, družina
Učitelky Evu přijaly velmi rychle. Sundala
jim z beder část starostí o problémové
Zdroj: pixabay.com
Nejdřív tu zprávu nepochopila. „Jakou
asistentku?“ „Přece pedagoga, k dětem,“
vysvětlovala jí kamarádka jako hloupé.
Bylo to něco úplně jiného, to hledala.
Ale na druhé straně měla obavy, jestli to
zvládne. Dva dny chodila s pochybnostmi,
až prostě do školy zavolala a zastavila se
tam. Není to místo už obsazené? Není,
žáky. Většinou se jedná o neklidné děti
s ADHD, ale stará se i o jedno autistické
dítě a několik velmi, velmi hraničních
žáků. „Před vyučováním si s učitelkou
sedneme, řekne mi, co mám s kterým
žákem dělat, co a jak se s ním učit. A ona
si pak bere na starost tu ‚lepší‘ část třídy.
A někdy si to prohodíme, ona pracuje se
skupinkou dětí se speciálními vzdělávacími
potřebami, jak se dneska říká, a já se zbytkem. To bývá odpočinek,“ poznamenává.
„Občas se ale stane, že nevíme ani jedna,
co s dítětem, jak ho učit. Tohle jsem se
neučila, říkává kolegyně,“ glosuje Eva.
Od září by už měla dostat smlouvu
na dobu určitou. Ředitelka chce, aby
zůstala, stále shání další asistenty, ale není
úspěšná. „Udělám si DPSku, to ano, ale
abych se pustila do dálkového studia na tři
nebo pět let, na to chuť nemám. Jsem
ráda, že mám víc času na svoje děti, o to
bych přišla,“ rozhoduje se, co dál. Variantou je kancelář. Víc peněz, nudnější práce.
Na druhé straně relativní klid v kanceláři,
možnost skočit si nakoupit dopoledne,
to tady nezná. A jestli je družina zábava,
práce ve třídě je dřina. „Prý chtějí od září
víc podporovat asistenty pedagoga. Tak
ať mě podpoří,“ směje se. Je ale zvědavá,
jestli se škole podaří sehnat jí nějakou
kolegyni. „Teď by naše škola potřebovala
odhadem další dvě. A jestli přijdou nějaké
další děti s postižením, to si teda užijeme,“
konstatuje bez velkého nadšení.
●
18-29 UN7.indd 20
12.02.16 16:40
Zrcadlo praxe
…
21
Petr Opava, ředitel ZŠ v Chlumci (u Ústí nad Labem)
ŠKOLA MUSÍ BÝT SEBEVĚDOMÝ
PARTNER, NE MANIPULOVANÝ
PODŘÍZENÝ
P
roč se tak děje? S nástupem nové
politické garnitury ve městě nastala
změna. O to, co se ve škole dělá, se
už nikdo nezajímá. Snaha ředitele
školu stále zvelebovat je odměněna snížením provozního příspěvku o 500 000 Kč
na rok 2016. Pro snížení hlasuje i bývalý
zástupce ředitele školy, nyní radní města!
Že by adept na nového ředitele?
Zdroj: pixabay.com
Ředitelé i učitelé se snaží získávat pro své školy finanční prostředky z evropských zdrojů. Získávají miliony, ale někteří radní jako by to nevěděli.
najít dovolání na zastupitelstvu města neuspěla. Nebyla šance. Podle slov starosty
tato věc není v pravomoci zastupitelstva.
Škola má nedostatek prostor a ani snaha
ministerstva školství obnovit ve školách
pracovní vyučování a tím zvýšit manuální
zručnost žáků u radních jako argument
neuspěla. Nezájem!
Jak to u nás funguje
Co chtějí noví radní? Vládnout s dosazeným ředitelem, svými výběrovými řízeními, směrnicemi, které jdou proti zákonům, pravidly, kde například právo „veta“
má člen dosazený radou města…
Všechno je špatně!
Tedy všechno, co dělají lidé ze školy
a v první řadě její ředitel, je najednou
špatně. Chtěl například v atriu školy zřídit
dvě hřiště na plážový volejbal, která by
mohli využívat jak žáci ve vyučovacích hodinách, tak veřejnost v mimoškolním čase.
Prostor pro hřiště by byl ideální už díky
svému zázemí – šatny, sprchy, oplocení.
Navíc se řediteli školy podařilo sjednat
dovoz písku s úsporou až 150 000 Kč. Finančních prostředků měla škola na tento
záměr dostatek. I tak ho radní zamítli. Prý
jsou jiné priority!
Dalším příslibem přínosných změn pro
žáky mohlo být vybudování a obnovení
dílen pro pracovní vyučování. Ředitel
s týmem nadšených učitelů sehnal v rámci
projektu EU finanční prostředky a nakoupil pro dílny veškeré vybavení. Dílenské stoly, vrtačky, brusky, šroubováky,
kladívka, protahovačku, speciální pilky,
truhlářské svorky atd. To vše má již nyní
škola bez přičinění města nakoupeno.
Kompletní vybavení dílen máme. Máme
i nadšené děti, které pod vedením učitelů
v rámci projektu vyráběly nejrůznější
výrobky. Bavilo je to moc! A co z toho?
Zřizovatele to opět nezajímá!
Rada města rozhodla neuvolnit prostory,
které ve škole zabírá město pro městskou knihovnu. Bez odůvodnění, a to
i přesto, že volné prostory, kam by bylo
možné knihovnu přestěhovat, se ve městě
nacházejí. V těch školních, kde nyní sídlí
městská knihovna, kdysi opravdu učebna
dílen byla. Kromě toho má škola v budově
i svou vlastní knihovnu. Ani snaha ředitele
18-29 UN7.indd 21
Co se vlastně za rok a čtvrt vlády nové
„politické elity“ Chlumce ve městě udělalo? Těžko by vám někdo z běžných občanů
města odpověděl. Určitě se poslalo nespočet žalob a oznámení na bývalé vedení
města. Vytvořily se pochybné směrnice,
které jdou proti zákonům a zdravému
rozumu. Zaměstnanci základní školy jsou
slovně napadáni a je jim vyhrožováno.
Jsou šířeny lživé informace ve snaze ovlivňovat zaměstnance školy proti řediteli
školy.
Vše, co pošlete na radnici, jde napřed
do rukou tajemníka, který věc doporučí,
nebo nedoporučí radě města ke schválení. Navíc se netají tím, že k doporučení
hned tak něco neschválí. Zajímá vás, jak
proškoluje zaměstnance školy ze směrnice
o veřejných zakázkách?
Velký problém autobus
a místo kurzu
Prý když chceme jet na lyžařský kurz
s dětmi do míst, kam běžně jezdíme,
máme napsat, že sjezdovka má být dlouhá např. 650 m, vzdálená 180 m od chaty
apod., aby vyhrálo místo, kam chceme jet.
Pak by mne ovšem zajímalo, proč musím
dělat výběrové řízení?
Dopravu na školní akce musíme podle
směrnice zajišťovat výběrovým řízením
minimálně rok dopředu, abychom mohli
příslušný zájezd zrealizovat. Nikoho už
nezajímá, že dopravu platí ve většině
případů samotní rodiče žáků a přes
pokladnu peníze jen „protékají“. Jezdíme
na kurzy plavání, bruslení, lyžování pro
1. i 2. stupeň. Pořádáme turistický kurz,
navštěvujeme divadla. Organizujeme také
několik ozdravných pobytů nejen v České
republice, ale také v Itálii. Termíny většinou nejsme schopni stanovit v tak velkém
předstihu. Rozhodně zde nemůžou uspět
dopravci z okolí, kteří jsou levní, ale vlast-
ní třeba jen jeden autobus. Výjimku nám
město opět nepovolilo, a tak nás čeká
doba, kdy budeme jezdit s dopravci z Prahy, Brna a podobně, kteří vlastní třeba
třicet autobusů. Má nám snad být jedno,
že doprava bude třeba až dvakrát dražší?
Ptám se, jestli je tady základní škola
pro děti, pro vzdělávání, nebo pro boj
o „koryta“ politiků, kteří touží po benefi tech ze všeho. Nejsme asi bohužel jediné
město, kde politici chtějí vládnout škole
a manipulovat jí pro svůj prospěch.
Apel na svědomí
Nedovolme vyhrát těm, kteří chtějí z každé věci jen soukromě profitovat a přitom
se tváří jako spasitelé města, světa a transparentnosti. Je to jen krutá lež, která nás
často bohužel obklopuje a brzdí v rozvoji
nás všech, celé společnosti! Postavme se
proti korupci, časté aroganci a politikaření radních.
Naopak všem politikům, kteří nejdou
s tímto negativním proudem, moc děkuji.
Vážím si jejich postoje i práce.
Věřím, že jednou bude opět školský
odbor nebo jiná instituce (jako zastřešující orgán škol), které se zrušily, a města
a radní přijdou o prostředek k politikaření
a soukromým zájmům.
●
12.02.16 16:40
Ohlasy
22
…
L. Doubrava, UN 5/2016
NÁROD UČITELŮ, KTEŘÍ NEMÍŘÍ
DO ŠKOL
Když jsem vzal do ruky Učitelské noviny č. 5/2016 a zjistil, že Tématem týdne
jsou pedagogické fakulty a jejich význam v přípravě učitelů, již podle titulku
jsem pochopil, že jako současný představitel jedné z nich nebudu nadšený.
Po přečtení článku jsem se rozhodl vyhovět tomu, co se objevilo v Úvodníku –
tedy přispět do načaté diskuze pohledem přímo z pedagogické fakulty.
Č
lánek jsem si s odstupem dne
pročetl znovu a vyznačil si v něm
11 oblastí, ve kterých pedagogické fakulty nevyšly zrovna jako
vítězové. Vzhledem k prostoru, o kterém
uvažuji, že mi bude dopřán, se zastavím
jen u těch, které považuji za klíčové. Než
jsem začal psát tuto reakci, řekl jsem si,
že půjde o subjektivní názor a zkušenosti
jednoho člověka – jenže celý článek je
postaven na subjektivním pohledu dvou
ředitelů, tak proč se tedy do polemiky
nepustit? Vždyť to pro mě nebude první
polemika, kterou s řediteli postupuji
(a rád doplním, že při osobních kontaktech s nimi jsem vždy dospěl k názoru, že
rozhodně nejsme na opačných stranách
hřiště). Dovolím si na svou obranu uvést,
že jako člen Asociace děkanů pedagogických fakult působím již téměř 11 let – šest
let jako proděkan a bezmála pět let jako
děkan ústecké pedagogické fakulty.
Myslím, že pro seriózní diskuzi by bylo
dobré říci, že máme skutečně devět
pedagogických fakult, ale fakult vzdělávajících učitele je v České republice 37.
Tedy pedagogické fakulty tvoří čtvrtinu
hlasů v přípravě budoucích učitelů, byť
právě jim leží na srdci koncepce přípravy
budoucích učitelů nejvíce. Právě nyní
bych rád negoval veškeré snahy, které se
objevují i v článku, o paralele s přípravou lékařů – neumím si představit, že by
byli lékaři připravováni i na jiných než
lékařských fakultách a v koncepci přípravy lékařů by tyto nelékařské fakulty
měly takové slovo, že by na jeho základě
docházelo k úpravám a kompromisům,
jako se děje v přípravě učitelů. Závěrečné provolání pana ředitele Nováka,
abychom se jako děkani pedagogických
fakult spojili se školskými asociacemi
a vyrazili bojovat za lepší přípravu učitelů (a chtějí se vůbec školské asociace
spojovat s fakultami, které přijímají
ke studiu méně kvalitní uchazeče a produkují nepřipravené absolventy?!), je
stejně iluzorní jako posuzovat mobilizaci
československé armády v roce 1938 bez
znalosti dobového sociopolitického
kontextu. A než budu označen za alibistu, rád bych zdůraznil, že jsem za svůj
„funkční život“ absolvoval nespočet
jednání jak s těmi, kdo jsou cílovými odběrateli našich absolventů, tak i s těmi,
18-29 UN7.indd 22
na nichž jsme jako fakulty životně (tedy
fi nančně) závislí.
Velmi často jsme kritizováni za nedostatečnou praxi našich absolventů, což se
objevilo i ve výrocích obou pánů ředitelů.
Cvičným učitelům na školách pak platíme mrzký obolus a nedoceňujeme tím
význam tohoto mentora. Ano, souhlasím,
že odměna je symbolická. Ale pro zajímavost – tato neadekvátní odměna znamená
např. pro ústeckou fakultu v součtu všech
praktikujících studentů roční zatížení
rozpočtu ve výši 3 milionu korun, které
ale nedostáváme mimo rozpočet, ale
musíme je ukrojit z provozních prostředků
(snad jen v posledních dvou letech nám
MŠMT právě na praxe poskytuje dotaci ze
vzdělávacího fondu – pak ale rozhodně
cviční učitelé dostávají daleko zajímavější
„Osobně bych byl pro,
aby se za praxe budoucích
učitelů ve školách neodměňovalo vůbec, vždyť i onen
cvičný učitel na své praxi
v minulosti byl a také ji
potřeboval absolvovat.“
odměnu). Není snad toto analogie, když
si dnes ředitelé základních škol stěžují,
že pedagogické asistenty pro žáky se
specifickými vzdělávacími potřebami musí
platit na úkor odměn pro učitele? A že
by odměňování pedagogických asistentů
bylo závratné, to rozhodně ne.
A když už jsem se vydal na tuto kacířskou cestu – já osobně bych byl pro, aby
se za praxe budoucích učitelů ve školách
neodměňovalo vůbec, vždyť i onen cvičný
učitel na své praxi v minulosti byl a také ji
potřeboval absolvovat. Vždy, když diskutuji
o problematice praxí, vzpomenu si na kolegu z technické fakulty, který mi s úsměvem
řekl – vy za praxe studentů platíte? U nás si
chodí studenti na praxi vydělat…
Další věc, která nám byla v článku vytknuta, že si jako pedagogické fakulty
hrajeme na něco, co nejsme, a snažíme se
konkurovat oborově zaměřeným fakultám
(a propos, pedagogické fakulty nejsou
oborově zaměřeny???). Po přečtení článku
jsem nabyl dojmu, že představitelé pedagogických fakult objížděli ministerstvo
a Akreditační komisi s prosbou, aby byly
jako outsideři mezi fakultami hodnoceny stejnými měřítky, jako je hodnocena
VŠCHT nebo ČVUT. Milí čtenáři, my si
skutečně kritéria, podle kterých jsme
hodnoceni a následně financováni, nevymýšlíme. My podle nich hrát musíme. A ač
s nimi nesouhlasím, i v tomto prostředí
si pedagogické fakulty nevedou špatně.
Kdybych jako děkan na toto rezignoval
a řekl si, že budeme tvořit pouze metodické pomůcky, budeme provádět reflexivní
praxe, budeme pracovníky hodnotit pouze dle kvality jejich výuky s tím, že více
než docenty oceníme kantory z praxe, tak
by mě museli označit za Davida Koreshe
či jiného představitele sekty, neboť by
fakulta byla určena k brzkému zániku. My
si pravidla financování nevymysleli, my
podle nich musíme hrát. Když nebudeme mít na fakultě dostatek profesorů
a docentů, nezakreditujeme, a nebudeme
moci připravovat žádné učitele. To je
snad stav, po kterém páni ředitelé touží?
Když nebudeme mít na fakultě dostatek
výstupů v RIV, nedostaneme finanční
prostředky do rozpočtu za ukazatel
K (kvalita vysoké školy), a tudíž budeme
muset někde finanční prostředky ušetřit.
Například na odměnách cvičným učitelům. Ideje jsou krásná věc, ale bez peněz
naplňovat nejdou. Několikrát jsem byl
u toho, když jsme žádali rektory, zástupce
ministerstva, ministry, aby byly finančně
zohledněny i výstupy specifické pro pedagogické fakulty. Výsledkem byly vždy jen
sliby a odkaz na to, že kapitola rozpočtu
vysokých škol je napjatá.
Mimochodem, osobně jsem spoluautorem učebnic chemie pro základní školy
– za zhruba dvouletou práci na nich jsem
v hodnocení publikační činnosti nedostal
ani bod a hřeje mne jen dobrý pocit při
pohledu na diplom z Frankfurtu nad Mohanem, kde je jedna z nich oceněna jako
nejúspěšnější evropská učebnice za rok
2008. Jenže z pocitů člověk živ není…
Samozřejmě je pravdou, že studium
učitelství je přibližně u poloviny našich uchazečů druhou či třetí volbou.
Ale skutečně za to mohou pedagogické fakulty? Třeba by to změnil fakt,
kdybychom postavili kampaň pro nábor
uchazečů na tom, že mají jako vysokoškoláci garantovaný nástupní plat 20 000 Kč
hrubého a po 32 letech praxe se jistě
přehoupnou přes 30 000 Kč. A to už se
vyplatí. Dokonce i fakt, na který jsem
12.02.16 16:40
Ohlasy
jako děkan pedagogické fakulty pyšný
(a mimochodem slouží jako jedno z kritérií financování veřejných vysokých škol),
a sice že neprodukujeme nezaměstnané
a naši absolventi mají výborné uplatnění
v praxi, je špatně.
Absolventi nám nenastupují do školství,
ale jdou jinam – nechť se prosím čtenář
vrátí o několik málo řádků výše a pochopí.
A jsou to skutečně jen nízké platy, které
odrazují absolventy učitelství od nástupu do praxe? Není to také tristní situace
v některých současných školách? Nedostatek respektu k práci učitele, ustrašený
management škol, který nedokáže své
pracovníky adekvátně podpořit?
Co nás samozřejmě trápí a s čím nelze než
souhlasit, je nezájem uchazečů o učitelství
některých (zejména přírodovědných) oborů, a naopak velké množství absolventů
tam, kde nás bota netlačí. Ovšem pokud
nevznikne registr učitelů a dokud nebude
přírodovědné vzdělávání systematicky
podporováno od začátku formálního
vzdělávání, nic se nezmění. A nakrásně
nám může ministerstvo platit každého
absolventa učitelství fyziky zlatem – kde
není student, nemůže být absolvent.
Mám toho na srdci ještě hodně. Ale
nechci zde zahlcovat čtenáře detailní
konstrukcí rozpočtu fakulty či akreditačním procesem (ví laskavý čtenář, že
pokud akreditujete všeobecné lékařství,
stačí vám jeden garant, pokud učitelství
v kombinaci český jazyk a anglický jazyk
potřebujete garanty, profesorů či docentů, hned čtyři?). Situace v přípravě budoucích učitelů není růžová. Uvědomuji si,
že u spousty akademiků, kteří připravují
budoucí učitele, je daleko důležitější než
jejich praxe v reálné škole jejich titulatura
a počet publikací ve Scopusu. Samozřejmě
že pro přípravu budoucího učitele by bylo
ideální mít vyváženou strukturu akademiků, aby byli na jednu stranu uznávanými
odborníky s dostatečnými tituly a na druhou stranu měli také praxi na základních
či středních školách.
Ale ruku na srdce, mají všichni ředitelé
ideálně složený svůj pedagogický sbor?
Nemusí řešit problematiku nekvalifikovaných či nedostatku učitelů různých
aprobací, o samotné kvalitě učitelů nemluvě? Anebo můžeme doporučit, slovy
pana ředitele Nováka, aby se na školách
učili spíše absolventi učitelství z jiných než
pedagogických fakult, neboť jsou zodpovědnější a měli studium náročnější…
Toto doporučení je obzvláště paradoxní
– na jedné straně pan ředitel volá po tom,
aby pedagogické fakulty nebraly „didaktické a metodické“ předměty jako
nutné zlo, na druhou stranu preferuje
absolventy učitelství z jiných než pedagogických fakult, kde jsou obvykle „didaktické a metodické“ předměty redukovány
na naprosté minimum.
Pokud bude tento můj příspěvek další
mozaikou do diskuze o přípravě budoucích učitelů a postavení pedagogických
fakult v České republice, splnil svůj účel.
A tento můj pohled na věc není kritikou
toho, co se objevilo v daném článku,
ale chce být alternativním pohledem
na pedagogické fakulty a jejich poslání.
Obhajovat se přeci nemusíme, všichni
jsme na stejné lodi.
Pavel Doulík,
děkan Pedagogické fakulty UJEP v Ústí n. L.
a učitel chemie na Gymnáziu Teplice
Ilustrační foto: Robert Klejch
A položme si otázku, proč nejdou absolventi středních škol studovat přírodovědné obory? Není to snad proto, že jsou
výukou těchto předmětů na základních
a středních školách dokonale otráveni?
A abych poskytl úplnou informaci – často
jsem při setkání s řediteli dotazován,
proč neprodukujeme na ústecké pedagogické fakultě více učitelů fyziky,
matematiky a chemie. Protože u nás
na taková studia nejsou akreditována,
jsou na přírodovědecké fakultě s vlastní koncepcí a subjektivitou a to já jako
děkan fakulty pedagogické skutečně neovlivním. No, nejsou pedagogické fakulty
plny paradoxů?
23
18-29 UN7.indd 23
12.02.16 16:40
Kaleidoskop
24
VÁCLAV PÍCL JE NOVÝM NÁMĚSTKEM MINISTRYNĚ
ŠKOLSTVÍ PRO VZDĚLÁVÁNÍ
Na ministerstvu školství se změnilo obsazení pozice náměstka pro vzdělávání, Jaroslava Fidrmuce vystřídal Václav Pícl. Náměstkem ministryně školství
byl V. Pícl už v letech 2002 až 2006, kdy úřad vedla Petra Buzková (ČSSD).
Do týmu náměstků současné ministryně Kateřiny Valachové (ČSSD) se dostal
ve výběrovém řízení, které požaduje služební zákon.
Konkurzy byly provedeny také u dalších
odborných náměstků, ale tam žádné
změny zatím nepřinesly. Ekonomickou
sekci nadále povede Zuzana Matušková,
o legislativu se bude starat Dana Prudíková, evropské programy bude řídit Václav
Velčovský, náměstkem pro vysoké školy,
vědu a výzkum zůstane Robert Plaga
a za majetek bude zodpovídat Ivo Krýsa.
Na pozici náměstka pro sport bude
vypsán nový konkurz, protože v tom původním nebyl nikdo vybrán. Do týmu mi-
nistryně Valachové patří ještě dva političtí
náměstci, Stanislav Štech a Petr Hulinský.
Zatímco Fidrmuc, který byl náměstkem pro vzdělávání od srpna 2014, byl
lidovec, Pícl je spojen se sociální demokracií. V letech 1998 až 2002 byl za tuto
stranu poslancem ve Sněmovně. V roce
2000 rezignoval na funkci místopředsedy krajského výkonného výboru ČSSD
středočeského regionu poté, co v opilosti
urážel strážníky v Rakovníku. Pak se jim
za to omluvil a v reakci na tento incident
se také rozhodl věnovat 15 000 korun
na humanitární účely.
Po odchodu z ministerstva školství se Pícl
věnoval odborářské práci. Byl místopředsedou školských odborů a v letech 2010 až
2014 byl prvním místopředsedou Českomoravské konfederace odborových svazů
(ČMKOS). Předloni neúspěšně kandidoval
na post šéfa odborové centrály, ve volbách ho výrazně předčil Josef Středula.
Pícl tehdy neobhájil ani post místopředsedy.
Pícl se pak vrátil do sféry vzdělávání.
Loni na jaře byl několik měsíců pověřen
řízením Národního ústavu pro vzdělávání
a pak vedl na ministerstvu školství odbor
správce rozpočtu.
čtk
BRNO BUDE VYBÍRAT
ZHOTOVITELE ŠKOLKY
NA KAMECHÁCH
ŠKOLA TŘINECKÝCH
ŽELEZÁREN MÁ NOVÉ
DÍLNY ZA 18 MILIONŮ
V městské části Brno-Bystrc vznikne na sídlišti
Kamechy nová mateřská škola za zhruba 80 milionů
korun. Bude mít šest tříd a nabídne místo bezmála
pro 170 dětí. Na Kamechách už jedna školka je,
obyvatelům sídliště ale nestačí. Stavba by podle
primátorovy náměstkyně Kláry Liptákové (KDU-ČSL)
měla začít příští rok a skončit by měla v roce 2018.
Na nejnovějších a v praxi využívaných technologiích
a výukových systémech se budou učit studenti všech
strojních, hutních oborů a také oboru elektrotechniky Střední odborné školy Třineckých železáren.
Sloužit budou také novým zaměstnancům železáren
k zaškolení, řekla mluvčí firmy Petra Jurásková.
„Školka na Kamechách je potřebná a musí vzniknout z toho
důvodu, protože tam vznikla velká občanská výstavba,
ale nebylo pamatováno na občanskou vybavenost,“ řekla
Liptáková. Brněnští radní schválili zadání veřejné zakázky
na stavební práce.
Koalice ANO, Žít Brno, KDU-ČSL a SZ čelila hned po volbách na jednom ze svých prvních zastupitelstev výtkám
rozhořčených občanů z Bystrce, kteří si kvůli nedostatku
míst ve školce na Kamechách stěžovali na město. Proto se
nový objekt rozhodla postavit. Školka bude mít vedle šesti
tříd vlastní kuchyň a měla by zajišťovat přípravu obědů jak
pro vlastní děti, tak pro již fungující školku na Kamechách.
Součástí investice bude i parkoviště a zahrada s dětským
hřištěm.
Brno bude žádat o dotaci z Evropské unie, získat by mohlo
až 90 procent. Projekt pamatuje na možnou změnu vývoje
demografické křivky, proto by budova mohla v budoucnu
v případě potřeby sloužit jako základní škola.
Brno má téměř 140 mateřských škol. Navštěvuje je zhruba
11 500 dětí. V posledních letech se město snaží počet míst
navýšit stavebními úpravami, rozšířením dosavadních kapacit nebo výstavbou nového objektu. Na přelomu tisíciletí
navštěvovalo mateřské školy v Brně přes 8000 dětí, nyní je
jich o 3500 více. Přesto se najdou rodiče, kteří nemají své děti
kam umístit. Často jsou to děti mladší tří let. Problémy s umístěním mají často rodiče právě ze sídliště na Kamechách.
čtk
18-29 UN7.indd 24
Studenti mají k dispozici novou učebnu elektrotechniky,
zámečnických prací, svařování plastů, svařování elektrickým obloukem, plamenem, ale i učebnu hydrauliky
a pneumatiky. Obnoveny byly také strojní a mechanické
dílny, na jejichž rekonstrukci se podíleli i sami studenti.
„Hydrauliku a pneumatiku jsme do praktické výuky zavedli
nově na popud zřizovatele, Třineckých železáren, jimž
přizpůsobujeme osnovy tak, aby absolventi byli seznámeni
s technologiemi využívanými v praxi,“ vysvětlil ředitel školy
Aleš Adamus. I ostatní dílny jsou tak vybaveny systémy,
které jsou zaměřené na výuku odpovídající potřebám hutě.
Velkou část nákladů na nové zázemí škole pokryla dotace.
Původní dílny už byly zastaralé, například zázemí elektrotechnické dílny bylo ještě původní a fungovalo desítky let.
„To, čím tady disponujeme, je to nejmodernější na trhu. Je
dobré, aby se naši studenti seznámili a naučili se pracovat
na tom, co potkají v praxi, kde už díky znalostem systémů
nenapáchají škody,“ uvedl zástupce pro praktickou výuku
Tibor Flachbart, podle něhož se vybavení vyrovná i německým či rakouským odborným školám, s nimiž v Třinci
spolupracují. Flachbart věří, že kvalitnější vybavení bude
také větším lákadlem pro studenty.
Na Střední odborné škole Třineckých železáren se aktuálně učí více než 700 žáků ve čtyřletých i tříletých oborech
hutních, strojních, elektrotechnických. Část studentů pak
získá vyučení v oborech kuchař-číšník, stravovací a ubytovací služby, pečovatelské služby, strojírenské práce.
čtk
12.02.16 16:40
Kaleidoskop
LIBERECKÝ KRAJ INVESTOVAL DO SVÝCH STŘEDNÍCH
ŠKOL PŘES 325 MILIONŮ KORUN
25
CZK
Liberecký kraj investoval za poslední čtyři roky do oprav, zateplení a vybavení svých škol zhruba 325 milionů korun.
Více než třetinu peněz získal z evropských fondů. Na letošní rok jsou připraveny akce za více než 119 milionů.
V plánu jsou navíc ještě další projekty za zhruba 35 milionů, na které chce kraj využít část peněz z přebytku loňského hospodaření. O těch ale bude zastupitelstvo teprve rozhodovat, řekl hejtman Martin Půta.
Ve školství je v plánu celá řada drobných akcí, ale také několik
velkých investic, z nichž některé pokračují z minulých let.
„K větším akcím patří třeba výměna oken na sklářské škole
v Železném Brodě nebo dokončení vnitřního vybavení domova mládeže v Liberci u Střední školy strojní, stavební a dopravní,“ řekl vedoucí krajského odboru školství Leoš Křeček.
Druhá etapa rekonstrukce domova mládeže přijde podle něj
na více než 22 milionů korun, rekonstrukce fasády za více než
11 milionů čeká třeba Střední odbornou školu v Liberci.
Liberecký kraj si v minulosti nechal posoudit stav svých budov
a na základě toho rozhoduje o investicích. „Především pro
programy Zelená úsporám se poměrně podrobně hodnotila
energetická náročnost jednotlivých budov. A projekty do tohoto programu se podávaly podle toho, na kterých se mohlo
nejvíc ušetřit,“ řekl hejtman.
Největší úspory už se podle něj realizovaly v uplynulých
čtyřech letech. „Teď jsme před opravami budov typu strojní
a elektrotechnické školy v Liberci, kde nejde fasádu zateplit
polystyrénem, protože je v památkové zóně a ztratila by
svůj ráz,“ vysvětlil Půta. U takových objektů podle něj už
nebudou úspory tak velké a budou se tam hlavně měnit
okna.
Liberecký kraj počítá letos s příjmy 2,61 miliardy korun, výdaje by
měly být zhruba o 97 milionů nižší. Přebytek je určen na úhradu
splátek úvěrů, které si v minulosti kraj vzal na rekonstrukce silnic
a mostů. Žádné další zadlužování v plánu není. Na investice je
v rozpočtu připravena více než miliarda korun, z toho zhruba
polovina půjde do rekonstrukcí krajských silnic druhých a třetích
tříd.
čtk
PERSONÁLNÍ PRAVOMOCI
V NOVELE ZÁKONA O VŠ
SE JEŠTĚ MOHOU ZMĚNIT
Novela vysokoškolského zákona může být i po schválení ve Sněmovně pozměněna. Jednat se bude mimo jiné o rozdělení personálních pravomocí mezi fakulty a univerzity, řekl rektor Univerzity
Karlovy Tomáš Zima. Poslanci schválili pozměňovací návrh, podle
něhož o pracovněprávních vztazích rozhodují fakulty, ale musejí
je předem projednat s rektorem.
Znamenalo by to, že by se tato procedura musela uplatňovat při uzavírání
pracovních smluv všech zaměstnanců včetně uklízeček i při úpravách úvazků.
V praxi je to nereálné. „Propočítali jsme to a znamenalo by to denně asi 150
personálních spisů, které by měly doputovat do mé kanceláře,“ řekl Zima.
Akademici chtějí jednat, aby byla povinnost projednat personální změny
s rektorem omezena na lidi s vlivem na institucionální akreditace. To má
podle Zimy smysl, protože univerzita odpovídá za akreditace, ale angažování lidí, kteří je naplánují v praxi, spadá pod fakulty.
Ve hře také zůstává otázka omezení praxe takzvaných létajících profesorů, kteří mají úvazky na několika vysokých školách. Návrh předsedy
sněmovního školského výboru Jiřího Zlatušky (ANO), který souběžnou
práci pro více VŠ podmiňoval souhlasem rektorů, poslanci neschválili. Ostře ho kritizovala Rada vysokých škol a výhrady k němu má i Zima, který
je předsedou České konference rektorů.
Vadí mu, že Zlatuškův návrh by se vztahoval kompletně na všechny
zaměstnance. Pokud by nebylo toto pravidlo omezeno jen na určité
případy, mohlo by se týkat například i dohod o provedení práce na vypracování posudku. Diskutuje se o jiných cestách, jak by bylo možné
tento nešvar vymýtit.
Podoba novely vysokoškolského zákona se může změnit v Senátu nebo
souběžně se schvalováním zákona o podpoře sportu, kdy je vysokoškolský zákon kvůli doprovodným změnám rovněž otevřen.
čtk
18-29 UN7.indd 25
Z PRÁZDNÉ BOSKOVICKÉ
ŠKOLY SE STANOU
BYTY PRO SENIORY
Jihomoravský kraj chce přestavět nevyužívanou oděvní školu v Boskovicích na Blanensku
na komunitní dům se zhruba dvacítkou bytů
pro seniory a mladé rodiny. Počítá s náklady
44 milionů korun. Podobné projekty kraj plánuje v Kyjově na Hodonínsku a Vyškově, řekl
hejtmanův náměstek Roman Celý.
Prostory v Boskovicích už nemají několik let využití,
protože se výuka přesunula do jinam. „Objekty
nám zůstaly kvůli tomu, že nejsou děti, nemáme
žáky a musí docházet k optimalizaci škol,“ řekl
Celý. Slučování škol za sebou zanechává prázdné
budovy, které kraj může jako jejich vlastník prodat.
„Objekty jsou vesměs v centru měst. Jejich vedení
mají obavy, kdo by se stal budoucím nabyvatelem
a jak by objekt využil, aby tam například nenastěhoval nepřizpůsobivé obyvatele. Hledali jsme proto
další možnosti využití. Ve všech městech je poptávka po seniorském bydlení,“ uvedl Celý.
Podle něj má každé město alespoň stovku neuspokojených žádostí seniorů o bydlení. V Boskovicích
by původní budova měla sloužit pro potřeby seniorů, kde vznikne několik malometrážních bytů. Další
by mohly být ve dvorním pavilonu, který spojovacím traktem navazuje na původní starší budovu.
Tam by mohly bydlet mladé rodiny s dětmi.
Přestavbu školských objektů na byty chystá kraj
i ve Vyškově a Kyjově. V Kyjově se to týká bývalého
internátu zdravotnické školy, ve Vyškově by se přestavěla nevyužívaná budova zdravotnické školy.
čtk
12.02.16 16:40
Kaleidoskop
26
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ VYDALO
PRŮVODCE ŘEDITELE SPOLEČNÝM VZDĚLÁVÁNÍM
Text zahrnuje obecnou část, doporučený postup ředitele školy, doporučení
ke vzdělávání žáka se speciální vzdělávací potřebou a také přehled základ-
ních kroků při získávání podpůrného
opatření. Radí také, jak postupovat,
pokud integrace žáka se speciálními
vzdělávacími potřebami ani s využitím
podpůrných opatření nevedla k zajištění jeho vzdělávacích potřeb. Text je
ke stažení na
www.msmt.cz/file/36884.
POZVÁNKA NA XVII. REGIONÁLNÍ SETKÁNÍ PAU
VE VELKÝCH NĚMČICÍCH
Zveme Vás na XVII. ročník regionálního setkání PAU (Přátelé angažovaného
učení), které se uskuteční v sobotu 23. dubna 2016.
Název vzdělávacího programu:
ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM MÁME.
CO DÁL? (číslo akreditace: 42520/2013-11039)
Vyplněnou přihlášku prosím zašlete
na naši adresu (Základní škola Velké Němčice, Školní 105, PSČ 691 63,
e-mail: [email protected],
tel.: 519417222).
Aktualizovaný program (nabídku dílen)
budeme postupně zveřejňovat a doplňovat na internetových stránkách ZŠ
Velké Němčice (www.zsvelkenemcice.eu).
Nabídku dílen najdete také na webových
stránkách UN v rubrice Nástěnka. V případě, že vám jakákoli informace chybí, buď
zavolejte, nebo napište.
PROGRAM:
Sobota 23. dubna 2016:
7.45–8.30 snídaně, prezence, zápis do dílen
Dílny v délce 120 minut:
8.30–10.30, 11.00–13.00, 14.00–16.00 hod.
Organizační záležitosti:
Ubytování je možné v pátek 22. 4. a v sobotu 23. 4. ve škole ve vlastním spacáku,
nebo v ubytovně ZEMOS Velké Němčice.
Ubytovna ZEMOS se nachází nedaleko
benzínové stanice ve Velkých Němčicích.
Je možné přijet do školy a účastnici, kteří
mají ubytování objednáno, budou do ubytovny nasměrováni. POZOR – ubytovna je
na úrovni normálního turistického zařízení (pokoje třílůžkové nebo čtyřlůžkové,
společné sprchy a WC). Není to žádný
luxusní hotel!!!
Stravování bude zajištěno v sobotu
23. dubna 2016 (snídaně, oběd). Večeři je
možné zakoupit na akci „ Noc otevřených
sklepů“, která bude probíhat ve Velkých
Němčicích v sobotu odpoledne.
Účastnický poplatek 280 Kč.
Prosíme o podrobné vyplnění přihlášky.
Zejména prosíme o předběžný zájem
o dílny, které chcete navštívit. Na základě
zájmu účastníků budeme jednat s lektory
o počtu jejich vystoupení. POZOR – „zapsání předběžného zájmu“ není přihláška
do dílny.
Miroslav Strouhal, ředitel školy
Přihláška na XVII. regionální setkání PAU ve Velkých Němčicích
23. dubna 2016
Číslo akreditace: 42520/2013-1-1039
Přihlášku je nutné zaslat do pátku 15. dubna 2016 poštou nebo na emailovou adresu:
[email protected]
Jméno a příjmení účastníka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Datum narození: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Adresa: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Telefon: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . E-mail: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pracuji na (v):
I. stupni ZŠ
II. stupni ZŠ
střední škole
jinde . . . . . . .
Místo školy: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Moje funkce: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Mám zájem o návštěvu dílen číslo: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . (prosíme vypsat max. 3)
Pozor – zapsání předběžného zájmu není přihláškou do dílny!!!!!!
Objednávám a uhradím:
(Zakroužkujte vše, co objednáváte, a platby sečtěte)
Účastnický poplatek:
Snídaně sobota
Oběd sobota
Nocleh v ubytovně ZEMOS v pátek 22. dubna 2016
Nocleh v ubytovně ZEMOS v sobotu 23. dubna 2016
Nocleh ve škole (vlastní spacák) v pátek 22. dubna 2016
Nocleh ve škole (vlastní spacák) v sobotu 23. dubna 2016
CELKEM:
Způsob platby:
Zapsat se do dílny bude možné v sobotu
23. 4. 2016 od 7,45 do 8,30 hod. ve škole.
MŠ
280 Kč
75 Kč
90 Kč
120 Kč
120 Kč
20 Kč
20 Kč
– složenkou na adresu ZŠ V. Němčice (viz úvod pozvánky)
– fakturou
Potřebuji vystavit fakturu na adresu:
Zájemcům o akci „Noc sklepů“, která
se koná ve Velkých Němčicích v sobotu
23. 4. 2016 (po skončení regionálního
setkání PAU), nabízíme zajištění vstupenek.
18-29 UN7.indd 26
Další fakturační údaje, které si přejete na ní mít (IČO, číslo akreditace vzdělávacího
programu):
Podpis účastníka: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.02.16 16:40
Dopisy
27
DAROVALI JSME KOLA A LÉKÁRNIČKY PRO AFRIKU!
Žáci i učitelé ze střední školy na ulici Přímětické darovali kola a lékárničky. Bylo to jednoduché. Vyměnili jsme autolékárničky, které
byly podle evropské legislativy „prošlé“, a darovali je pro Afriku.
Tam ještě využitelný zdravotnický materiál udělá dobrou službu.
Darovaná horská kola pomáhají chránit slony a může jich být
daleko více, pokud všichni pomůžeme.
Andrea Jančíková
Všechna kola nějak pomohou. Kola, která jsou vhodná, slouží
přímo školákům v Gambii. Řada darovaných kol ale do Afriky vůbec putovat nemůže. Buď jsou nekompletní či ve špatném stavu.
V tom případě pomohou jako zdroj náhradních dílů a po sešrotování zcela nepoužitelného kola ještě jako zdroj peněz. Objevila
se také kola, která nejsou vhodná pro africké podmínky – silniční,
kola téměř historická, malá dětská nebo naopak pro děti příliš
velká. Všechna projdou odbornou dílnou a dostanou novou šanci
– pomáhají v ČR. Používají se v benefiční půjčovně kol na festivalu Colours v Ostravě nebo se prodávají. Výtěžek ze všech těchto
aktivit umožní dopravu „afrických“ kol do Gambie. Kola pro Afriku jsou i kola, která napomohou ve spolupráci s organizací Save
Elephants ochraně přírody. V říjnu 2013 putovalo prvních šest
horských kol ze sbírky Kola pro Afriku do afrického Kamerunu.
Tam nyní slouží strážcům národního parku při boji s pytláky slonů. V únoru 2015 proběhla za velkého ohlasu v médiích nakládka
dalších 152 kol pro ochranu přírody v Kamerunu a Čadu.
KURZY PRVNÍ
POMOCI PRO
VEŘEJNOST
ZDARMA
Úspěšný edukační projekt kurzů první
pomoci s názvem „Učte se od profesionálů“ díky velkému zájmu široké
veřejnosti pokračuje. Hlavní iniciativu
převzali pracovníci Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje. Tento výukový program zaštiťuje hejtman
Středočeského kraje Ing. Miloš Petera.
Nabídli jsme možnost oživit si znalosti
a dovednosti v poskytnutí první pomoci
svým kolegům-pedagogům, učitelům
z berounských škol a zaměstnancům
sociálních zařízení, se kterými úzce
spolupracujeme. Zájemců se přihlásilo
mnohem více, než jsme předpokládali.
Proto se v prostorách naší školy realizovaly tyto naučné kurzy hned v několika
únorových termínech.
Velmi děkujeme Mgr. Martině Schwarzrockové a Martině Kindlové za profesionálně připravenou přednášku o zásadách
poskytování první pomoci s praktickým
nácvikem na cvičných modelech a užitečnými radami z jejich mnohaleté
praxe. Každý účastník obdržel certifikát
o úspěšném absolvování kurzu a příručku
první pomoci do kapsy, kterou vydala
Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje.
Jsme potěšeni, že jsme mohli přispět
k šíření zdravotnické osvěty. Nikdy člověk
neví, kdy tyto znalosti a dovednost rychle
a kvalitně poskytnout první pomoc člověku v nouzi bude potřebovat.
Vedení SZŠ Beroun
18-29 UN7.indd 27
TROCHU V TOM PLAVEME
Jedno staré čínské přísloví praví: „Kdo se
chce naučit plavat, musí skočit do vody.“
I my v Diagnostickém ústavu pro mládež
v Brně na Veslařské se učíme plavat.
Neplaveme v tom trošku, ale hodně,
a myslíme, že jsme dobří.
AQUALAND CUP III, který jsme letos
koncem ledna pořádali, byl již naším třetím ročníkem. Tato akce plná týmových
soutěží odehrávajících se v klidných i neklidných vodách aquaparku AQUALAND
Moravia v Pasohlávkách se stala nejen
u nás na jižní Moravě opravdovým pojmem. Nejen díky perfektní organizační
práci zaměstnanců diagnostického ústavu
pro mládež, ale také díky velké podpoře špičkových sportovců sdružených
v jihomoravské krajské organizaci České
unie sportu, tedy fotbalistů FC Zbrojovka
Brno, volejbalistů z Volejbal Brno, basketbalistů MMCité Brno, baseballistů Draků
Brno, basketbalistek Valosunu KP Brno
a v neposlední řadě Ministerstva školství,
mládeže a tělovýchovy, Magistrátu města
Brna a Jihomoravského kraje, kteří přijali
záštitu nad celou akcí.
Zájem o soutěž byl nevídaný. Jen velmi
neradi jsme museli některá zařízení z kapacitních důvodů odmítnout. Sedmnáct
pětičlenných týmů vytvořených z dětí
jednotlivých výchovných zařízení a organizací pro děti a mládež, ať už z dětských
domovů, výchovných ústavů, centra sociální prevence, FOD Klokánku, krizového
centra apod., doplněných o jednoho až
dva vrcholové sportovce, bylo z hlediska
účasti více než perfektní.
Těchto sedmnáct týmů pak plnilo
jednotlivé úkoly na dvanácti stanovištích, rozmístěných v areálu aquaparku.
Jedno ze stanovišť bylo dokonce v rámci
netradiční atmosféry mlhy, která halila
bazén, umístěno ve venkovním vyhřívaném bazénu. Konečně o vyhřívání všech
zdejších bazénů se stará sirný termální
pramen o teplotě 46,0 °C, jehož hloubka
je 1450 m.
Dvanáct stanovišť prověřilo týmy po všech
stránkách. Úkoly na jednotlivých stanovištích jsme orientovali především na týmovou spolupráci všech dětí a dospělých.
Soutěžní týmy plnily úkoly jak na suchu,
tak ve vodě, a dokonce i pod vodou.
Úspěšné absolvování všech stanovišť
znamenalo kromě změřených časů také
získaná písmenka do konečné tajenky.
Na konci celého klání všechny zúčastněné týmy odevzdaly soutěžní kartu
s vyluštěnou závěrečnou tajenkou a časy
z jednotlivých stanovišť. A tak nezbývalo
nic jiného než spočítat výsledky a určit
vítězné družstvo.
Pozici neohroženého vítěze již potřetí
obájil Výchovný ústav z Nového Jičína a dosáhl tak pomyslného hattricku
spojeného s celodenním volným vstupem
do aquaparku pro celé toto zařízení.
Velké poděkování patří všem zúčastněným zařízením za jejich obrovský zájem
o tuto akci, všem našim partnerům, kteří
naše snažení podpořili nejen finančně,
ale i materiálně, skvělým sportovcům,
kteří si našli ve svém nabitém kalendáři
na nás čas, dobrovolníkům, aquaparku
v Pasohlávkách za zázemí a prostory,
které nám nabídli, a jejich špičkovou
spolupráci při organizaci.
Tým dětí a zaměstnanců DÚM,
Veslařská 246, Brno
12.02.16 16:40
Dopisy
28
NA JAZYKY BLENDED-LEARNINGEM
Na podzim loňského roku se naší škole ZŠ Lipanská v Kolíně podařilo získat dotaci pro rozvoj individuálních komunikačních dovedností v anglickém a německém jazyce pro žáky druhého stupně formou blended-learningu. Tento projekt se uskutečnil v rámci výzvy
57 a pro naši základní školu ho vytvořila firma online jazyky.cz.
Kurz byl veden velmi zajímavou a zábavnou formou. Děti,
které byly do projektu zapojeny, se mohly po dobu tří měsíců
hravou formou zdokonalovat v anglickém nebo německém jazyce. Všichni účastníci nejprve prošli vstupním testem, který určil jejich znalost cizího jazyka. Následně byla určena individuální
jazyková úroveň žáků, aby došlo k co nejefektivnějšímu pokroku
každého jedince. Pak už následovala pilná práce na počítačích,
tabletech či chytrých telefonech. Vzdělávání tak probíhalo
moderní, interaktivní a zábavnou formou, která žáky oslovila
a motivovala k dalšímu studiu. Projekt probíhal pod vedením
zkušených vyučujících cizích jazyků.
Vzhledem k tomu, že žáci pracovali i formou domácích úkolů,
poděkování patří zároveň rodičům, kteří naše žáky podporovali
a kontrolovali, zda zadané úkoly plní.
Cenným bonusem firmy je zpřístupnění jazykových kurzů
do konce školního roku, formou blended-learningu se tak naši
žáci mohou vzdělávat i v následujících měsících.
Jsme rádi, že jsme se mohli tohoto projektu zúčastnit, a doufáme, že se nám i v příštích letech podaří zapojit do podobných
aktivit.
Koordinátoři jazykového projektu, ZŠ Lipanská, Kolín
LEKTORKA Z BISKUPSTVÍ
Poslední lednové pondělí navštívila žáky
ZŠ Hartmanice paní Markéta Grillová
z Diecézního katechetického střediska
České Budějovice. V celodenním bloku
poutavě seznámila žáky 1. i 2. stupně
s biblickými příběhy, s původem biblických
rčení, se životem i dílem Mistra Jana Husa,
s vládou Karla IV. i s existencí velkých světových náboženství. Samotný výklad byl
doplněn obrázky na dataprojektoru.
Hartmanickým žákům paní Markéta vysvětlila také náboženské symboly a jejich
význam. Zastavili jsme se nad současným
islámem, který o sobě právě v mnoha
evropských státech dává citelně vědět.
Zvýšená pozornost byla upřena ke vzniku
a významu křesťanství, z něhož vyrůstá
naše soudobá evropská civilizace. Žákům
byly názorně přiblíženy náboženské
pojmy židovská Tóra, Desatero Božích přikázání, biřmování a další. Všechna témata
žáky opravdu zaujala, o čemž svědčily
jejich spontánní dotazy.
Od prosince loňského roku jsme se zapojili
také do budějovického projektu „Kam
patřím“, z něhož jsme dokončili první
kolo – pracovní list Horská synagoga
v Hartmanicích, který žáci vypracovali
přímo v synagoze. Druhé kolo projektu
je hledání „kešek“, v nichž jsou v okolí
Hartmanic ukryty indicie ke splnění třetího úkolu. Prostřednictvím indicií musí žáci
složit biblický příběh, který v závěrečném
kole projektu dramaticky nebo výtvarně
zpracují a představí na společné přehlídce
všech zúčastněných škol v Českých Budějovicích.
Celá tato spolupráce je velmi přínosná.
Zprostředkovává žákům základní informace o náboženském životě i o místních
památkách. Cesta českobudějovické
lektorky před lavice našich žáků opravdu
nebyla zbytečná.
Jaroslava Hrušovská,
Petr Šmíd, ZŠ Hartmanice
MASOPUSTNÍ VESELÍ
Základní umělecká škola Louny, spolek Stopy a společnost Hydroclar
společně připravily na sobotu 13. února 2016 již třetí ročník Masopustního veselí na Statku Pohoda ve Skupicích u Postoloprt. Den plný
zábavy a jídla začal v 10.00 hodin. Připraven byl kulturní program
a tvůrčí dílny pro děti. Ve stodole, v níž se jindy vyrábějí čistírny odpadních vod, se konal maškarní rej nejen pro děti, ale i pro dospělé.
Hrálo Trio SAX vedené Zdeňkem Patrovským.
Průvod plný masek vycházel od Statku Pohoda ve Skupicích, provázel
ho soubor bicích nástrojů Superkus pod vedením Jiřího Soukupa.
Každé dítě, které přišlo do průvodu v masce, dostalo balonek.
V čele šli stejně jako loni koně manželů Plotěných. Kostým pro ně
i pro jejich jezdce šili budoucí krejčí a šičky z Obchodní akademie
a Střední odborné školy gen. F. Fajtla, Louny. Jitrnice a tlačenku
před očima diváků vyráběli od brzkého rána skupičtí obyvatelé
vedeni Vladivojem Holochem. Projekt podpořil Ústecký kraj.
Když se řekne masopust, představíme si tanec, masky, jídlo a pití,
vepřové hody – veselí a dobrou zábavu. Přesně takový byl třetí ročník
Masopustního veselí ve Skupicích u Postoloprt!
Jindřiška Riedlová,
ZUŠ Poděbradova, Louny
18-29 UN7.indd 28
12.02.16 16:40
29
Soutěžní
otázka č. 19
SOUTĚŽ UN
Město, které dnes navštívíme, bývá
označováno jako „Perla na řece Ohři“.
Má zajímavé historické centrum obehnané ze dvou třetin hradbami. Ves, jež zde
nejprve vznikla, byla umístěna na řece
v blízkosti brodu, s čímž pravděpodobně
souvisí také původ jejího názvu.
Nejstarší zmínky o obci pochází ze
12. století. V šedesátých letech 13. století
zde Přemysl Otakar II. nechal zbudovat
královské město, jehož obyvatelé byli
zpočátku spíše německého původu. Později však převážilo obyvatelstvo české.
V době husitských válek stálo město
na straně husitů. Začátkem 16. století ho
postihl rozsáhlý požár, po němž bylo třeba velkou část města přestavět. Na základě návrhu z dílny Benedikta Rejta vznikl
třeba pozdně gotický trojlodní kostel sv.
Mikuláše. Další pohromu přineslo opakované drancování saskými a švédskými
vojsky v době třicetileté války.
Z dochovaných památek je třeba zmínit
především tu nejstarší, kterou je kostel
svatého Petra. Ten byl centrem původní
obce. Jeho západní průčelí je románské,
loď i presbytář jsou z druhé poloviny
15. století. Z té doby pochází i vnější
opevnění města. Mnohé historické
památky byly v průběhu 19. století opravovány, na opravách obou zmíněných
kostelů se podílel Josef Mocker, jiné však
byly při rozsáhlých demolicích zbořeny. Šlo například o původní radnici,
Pražskou bránu spolu s částí městského
opevnění nebo o renesanční domy.
Jaký je název města?
Každý týden losujeme ze správných odpovědí jednu z dané kategorie, kterou odměníme
zajímavou cenou (výhry rozesíláme jednou za měsíc). Po skončení soutěže vylosujeme ze
všech správných odpovědí výherce hlavních cen:
v kategorii A (třídy)
třídenní výlet do Westernového městečka
Šiklův Mlýn a Strašidelného zámku
DraXmoor, www.western.cz
Soutěž také na www.ucitelskenoviny.cz
v kategorii B (jednotlivci)
1. cena: týdenní pobyt pro 4 osoby
v hotelu U Mauritzů, www.umauritzu.com
2. cena: týdenní pobyt pro 4 osoby
v Černém Dole od B&K Tour, www.bktour.cz
KONKURZY
NA ŘEDITELE…
Město Žďár nad Sázavou vyhlašuje 2 konkurzy na místoo
ŘEDITELE/KY Základní školy, Komenského 6
a Mateřské školy, Žďár nad Sázavou,
l Rada města Kralupy nad
Vltavou vyhlásila konkurz
na obsazení vedoucího pracovního místa ředitele Základní školy Kralupy nad Vltavou, Gen. Klapálka 1029,
okres Mělník, příspěvková organizace, se sídlem
Gen. Klapálka 1029, Kralupy
nad Vltavou, PSČ 278 01.
Předpokládaný nástup 1. 8.
2016. Bližší informace naleznete na adrese: www.mestokralupy.cz. Případné dotazy na telefonu: 315739925,
Mgr. Eva Ivanová, vedoucí
odboru školství, e-mail: eva.
[email protected].
příspěvkové organizace s předpokládaným nástupem
k 1. 8. 2016. Více na www.zdarns.cz
Zn.: 107/16/Ř.
l Rada městské části Praha
14 vyhlašuje konkurzní řízení na funkci ředitele Mateřské školy Jahodnice, Praha
9 – Kyje, Kostlivého 1218,
s předpokladem nástupu
1. 7. 2016. Bližší informace
naleznete na adrese: www.
praha14.cz v odkazu úřední deska. Případné dotazy
na telefonu 281005215 – pí
Mgr. Poesová, vedoucí od-
29-32 UN7.indd 29
Odpověď 17: Petrovy kameny
Výherci:
kat. A – 5. A, Masarykova ZŠ,
Janovice nad Úhlavou
kat. B – Jiří Tvaroh, Smržovka
Odpověď zašlete e-mailem:
[email protected]
Nezapomeňte napsat svou adresu
a kategorii, ve které soutěžíte.
A: třídy, školy, B: jednotlivci.
V kategorii A odpovídejte na otázku jen
jednou, jako celý kolektiv.
Otázky připravuje PhDr. Šárka Hribová
Rada města Řevnice vyhlašuje konkurz
na místo ŘEDITELE/ŘEDITELKY
Základní školy Řevnice,
příspěvkové organizace (okres Praha-západ), s předpokládaným nástupem
k 1. 7. 2016. Více na www.revnice.cz
dělení školství OŘEŠ, e-mail:
[email protected].
Zn.: 108/16/Ř.
l Město Roztoky vyhlašuje
konkurzní řízení na obsazení pracovního místa ředitele/ředitelky příspěvkové
organizace Základní škola
Roztoky, okres Praha-západ,
Školní náměstí 470, Roztoky,
s nástupem od 1. 8. 2016.
Termín podávání přihlášek
do 31. 3. 2016 do 10:00 hodin. Více informací na www.
roztoky.cz.
Zn.: 73/16/Ř.
l Obec Proboštov vyhlašuje
konkurzní řízení na obsazení
vedoucího pracovního místa
ředitele/ředitelky Mateřské
školy Pastelka, Proboštov.
Přihlášky zasílejte nejpozději
do 30. 3. 2016 do 15 hodin
na adresu: Obec Proboštov,
nám. Svobody 700, 417 12
Proboštov. Bližší informace
na www.ouprobostov.cz.
Zn.: 109/16/Ř..
VOLNÁ MÍSTA…
l Kuchař/ka ve školní jídelně. Hledáme pracovníka
na HPP do školní jídelny. Pracovní doba po–pá 6–14.30 h,
nástup možný ihned nebo
po dohodě. Požadavky: vyučení v oboru nebo zaučení, praxe
ve školní jídelně výhodou.
Informace na tel. 220104428,
ZŠ Na Planině, Praha 4.
Zn.: 110/16/Ř.
l Hospodářku školy na snížený úvazek s nástupem
od 22. 8. 2016 hledá Gymnázium Milady Horákové v Praze 4. Pracovní doba po–pá 3 h
denně. Náplň práce: příprava
podkladů pro účetní firmu,
zpracování a úhrada faktur,
vedení pokladny apod. Požadavky: ÚSO s maturitou.
Životopisy zasílejte na e-mail:
[email protected] do 15. 3.
2016. Bližší informace na tel.
č. 220104421 – pí Brabcová.
Zn.: 111/16/Ř.
l ZŠ v Praze 3 vyhlašuje výběrové řízení na zástupce ředitele s aprobací fyzika, nejl.
v komb. s Inf nebo M. Dobré
organizační schopnosti, zodpovědnost,
samostatnost
a pedag. praxe min. 5 let podmínkou. Nástup 1. 8. 2016. CV
zasílejte na mimos@seznam.
Zn.: 114/16/Ř.
cz.
l ZŠ nám. Jiřího z Poděbrad, P3, přijme od 25. 8.
kvalif. učit. 1. stupně se znalostí AJ; zkušenost s metodou
CLIL výhodou. CV zasílejte
na [email protected].
Zn.: 115/16/Ř.
12.02.16 16:34
30
l Mezinárodní mateřská
škola „TopTop Residence“
přijme kvalifikované učitele, učitelky na plný i částečný úvazek do mateřské školy, včetně přípravné třídy pro
základní školu.
Kontakt:
Dr. Novotná,
777820507.
Zn.: 113/16/Ř.
l Základní škola Roztoky,
okres Praha-západ, přijme
kvalifikovaného pracovníka
na pozici: speciální pedagog –
nástup 1. 3. 2016 (0,6 úvazku).
Výborná dopravní dostupnost
– 15 min. ze stanice Dejvická,
12 min. vlakem z Masarykova
nádraží. Nabídky s životopi-
ŘÁDKOVÁ
INZERCE
v Učitelských novinách
Objednávejte na: [email protected]. Váš inzerát vyjde
do 14 dnů. Objednávka by měla
obsahovat text inzerátu a adresu (+ IČ a DIČ), na kterou zašleme
fakturu po uveřejnění inzerátu. Při
opakované inzerci posíláme fakturu po prvním uveřejnění. Inzerát
zveřejněný v UN je ve stejném týdnu zdarma na webu.
Cena
každý řádek (i začatý) 77 Kč
rámeček 77 Kč
počet znaků na řádek je cca 26
(v rubrice Práci hl. poskytujeme slevu
70 %, ne však slevu za opakování)
Slevy za opakování:
(nevztahuje se na rubriku
Práci hledají)
3x
10 %
4–6x
15 %
7–12x
20 %
více než 12x
25 %
Ceny jsou uvedeny bez 21 % DPH
INZERCE Učitelských novin
Ostrovní 30, 110 00 Praha 1
tel./fax/zázn.: 224 932 233
[email protected]
www.ucitelskenoviny.cz
sem zasílejte na drahomira.
[email protected], kontakt: 797979103. Zn.: 116/16/Ř.
l Sportovní ZŠ Človíček,
Praha 10 – Hostivař, přijme
učitelku 1. stupně od 1. 9.
2016. E-mail: [email protected], tel.: 776143015.
Zn.: 117/16/Ř.
l Dům zahraniční spolupráce vyhlašuje výběrové
řízení na pozice učitele/
učitelky českého jazyka
a literatury u našich krajanů v Rumunsku (Svatá
Helena a Gernik). Uzávěrka přijímání přihlášek:
29. 2. 2016. Více na www.
Zn.: 118/16/Ř.
dzs.cz.
l Základní škola Eden
v Praze 10 přijme učitelku 1. stupně. Požadujeme
zejména kreativitu a spolehlivost, nabízíme vstřícné
pracovní prostředí a perspektivní spolupráci. Strukturovaný životopis a motivační dopis zasílejte na: churackova@
zseden.cz.
Zn.: 119/16/Ř.
l FZŠ a MŠ Barrandov II při
PedF UK přijme od září 2016
kvalif. učitele/ku 2. stupně
(předměty Fy, Inf ) na plný
(částečný) úvazek dle zák.
563/2004 Sb.
Velmi dobrá orientace v systému Bakaláři, znalost cizího
jazyka výhodou.
Nabízíme nadstandardní zázemí a výborné tech. vybavení specializovaných učeben.
V případě zájmu se obracejte
na ZŘŠ Mgr. Danielu Sejpalovou, tel.: 724328270, e-mail:
[email protected].
Zn.: 120/16/Ř.
l ZŠ a MŠ Zvole, okr. Praha-západ, přijme od září
2016 kvalifikovanou učitelku/
učitele 1. st., kvalifikovanou
učitelku/učitele MŠ a kvalifikovanou vychovatelku. Živo-
topisy zasílejte na zszvole@
seznam.cz.
Zn.: 121/16/Ř.
l ZŠ Spektrum, s. r. o.,
Praha 9 – Prosek, přijme
kvalifikovanou učitelku pro
1. st. ZŠ od školního roku
2016/2017 nejlépe s praxí.
Znalost genetické metody matematiky prof. Hejného výhodou. Chuť učit
podmínkou. Nabízíme rodinné prostředí, nadstandardní mzdové podmínky.
Do stejné třídy přijmeme
kvalifikovanou vychovatelku. Osobní schůzku si sjednejte na info@zsspektrum.
cz a připojte svůj životopis.
Zn.: 112/16/Ř.
l SPŠ Praha 10, Na Třebešíně 2299, přijme kvalifikované
učitele/ky na předměty strojírenská technologie a anglický jazyk. Nástup od 29. 8.
2016 (možno i dříve). Kontakt: 222355555 nebo sps@
trebesin.cz.
Zn.: 122/16/Ř.
l SPŠ Praha 10, Na Třebešíně 2299, přijme kvalifikovaného učitele/ku anglického
jazyka. Nástup v nejbližším
možném termínu. Kontakt:
222355555 nebo [email protected].
Zn.: 123/16/Ř.
l ZŠ a MŠ Kralupy n. Vlt.,
Třebízského 523, hledá pro
školní rok 2016/17 s nástupem od 1. 8. 2016 kvalifikované učitele/učitelky 1. stupně
a kvalifikované učitele/učitelky 2. stupně s aprobací M,
AJ. Očekáváme zájem o práci,
kreativní přístup a pozitivní
vztah k dětem. Nabízíme práci ve vstřícném prostředí nestandardně vybavené školy.
Nabídky zasílejte na e-mail:
[email protected],
tel.:
311284902.
Zn.: 124/16/Ř.
l ZŠ Klíček, Praha 4, přijme
okamžitě nebo od září 2016
učitele/učitelku matematiky,
Seznamy ‰kol a oborU
pro ‰kolní rok 2016/17 v Uâitelsk˘ch novinách
Vysoké školy
Střední školy a VOŠ
78 Kč – vyšly 24. 11. 2015
78 Kč – vyšly 1. 12. 2015
Objednávejte: www.ucitelskenoviny.cz, [email protected],
Učitelské noviny, Ostrovní 30, 110 00 Praha 1
Seznamy si můžete také zakoupit osobně v redakci UN (po–pá 8–16.30 h)
29-32 UN7.indd 30
Firma J. Jína s. r. o. vyrábí špičkové
grafické – hlubotiskové lisy
za nejnižší ceny v Evropě.
J. Jína s. r. o., Bavlnářská 107,
513 01 Semily, tel. 481 622 876
www.jina.cz
nejlépe v kombinaci s F, Ch.
Nabízíme práci v příjemném
pracovním prostředí s malým
počtem žáků ve třídě (max. 16
žáků). Více o škole na www.
klicek.cz. E-mail: [email protected], tel.: 724862176.
Zn.: 125/16/Ř.
l SOU kadeřnické, Praha 8,
přijme kvalifikovaného učitele/ku matematiky.
Nabídky zasílejte na [email protected].
Nástup možný ihned.
Zn.: 61/16/Ř.
l Fakultní ZŠ, P10, Gutova (metro A, Strašnická)
přijme učitele 2. stupně.
Plný úvazek: Děj, AJ (šp. jaz.
vítáme). Dlouhodobý zástup za MD. Nástup od poloviny března 2016. Perspektiva setrvání na škole
možná. Nabízíme rovné
jednání a možnost tvůrčí
práce. Žádáme kvalifikaci, zájem a kvalitu. Prosím
zašlete motivační dopis
a strukturované CV. Kontakt: www.zsgutova.cz,
[email protected], tel.
274021921. Zn.: 62/16/Ř.
l ZŠ nám. Curieových,
Praha 1, přijme učitele/
ku skupin mimořádně nadaných žáků 1. a 2. ročníku. Nabízíme plný pracovní
úvazek, vhodný i pro speciálního pedagoga. Výhodou
jsou zkušenosti se vzděláváním mimořádně nadaných žáků, případně zkušenosti s diferencovanou
a víceúrovňovou výukou.
Nástup možný ihned. info@
zscurie.cz, tel.: 724079837.
Zn.: 77/16/Ř.
l Základní škola Bechyně,
Školní 293, vyhlašuje výběrové řízení na učitele/ku
matematiky a informatiky
a učitele/ku pro 1. stupeň.
Nástup od 1. 9. 2016.
Přihlášky s životopisem podávejte do 30. dubna 2016
na adresu: Základní škola
Bechyně, Školní 293, popř.
e-mailem na adresu matejka.
[email protected] nebo
volejte na telefonní číslo
381212329 nebo 602363702.
12.02.16 16:34
31
V případě potřeby je jednání
o přidělení bytu možné.
Mgr. Jaroslav Matějka, ředitel
Zn.: 65/16/Ř.
školy.
l ZŠ a MŠ, Praha 5 – Slivenec, přijme učitelku do MŠ.
Přátelský kolektiv pražské
školy v zeleni. Tel.: 731119488.
Zn.: 74/16/Ř.
l ZŠ, P10, nám. Bří Jandusů 2, přijme vychovatelku do ŠD. Nástup ihned, úv.
0,6. Dále přijmeme učitelku
1. stupně a vychovatelku
ŠD od 1. 9. 2016. Nabízíme
výborné pracovní zázemí
a osobní ohodnocení. Žádáme kvalifikaci, kvalitu,
zodpovědnost. Motivační
dopis a strukturované CV
zašlete na [email protected], tel.: 267710828.
Zn.: 81/16/Ř.
l MŠ, ZŠ a SŠ pro sluchově
postižené, Č. Budějovice,
Riegrova 1, přijme od 1. 4.
2016 speciálního pedagoga
(logoped, surdoped) do SPC
na celý úvazek. Požadujeme
plnou kvalifikaci v souladu se
zákonem 563/2004 Sb. Živo-
topis zasílejte na: reditelka@
sluchpostcb.cz.
Zn.: 82/16/Ř.
l ZŠ Karla Čapka v Praze
10 vyhlašuje výběrové řízení
na pozici vychovatel/ka školní družiny. Profesní životopisy zasílejte na adresu skola@
zskodanska.cz. Nástup možZn.: 99/16/Ř.
ný co nejdříve.
l ZŠ Praha 9 – Čakovice
hledá kvalifikovaného pedagoga 1. stupně, pro 1. ročník
s AJ. Nástup ihned.
Váš životopis zasílejte prosím
na e-mail: zscakovice@zscaZn.: 100/16/Ř.
kovice.cz.
l Obchodní akademie, Praha 10, Heroldovy sady 1,
přijme od 1. 9. 2016 na částečný úvazek rodilého mluvčího španělského jazyka
se zkušenostmi s výukou
na střední škole. Informace:
tel.: 271742313, mail: skola@
heroldovysady.cz.
Zn.: 105/16/Ř.
l Soukromá ZŠ, Praha 9,
přijme od 1. 8. 2016 nové
kolegy dle zákona 563/2004
Sb. – paní učitelku do 1. třídy, paní/a učitelku/e AJ/Ze
Předplaťte si UN
Objednávám předplatné týdeníku Učitelské noviny
v počtu kusů:
Název/jméno ...............................................................................................
.....................................................................................................................
Ulice ....................................................... Město ........................................
PSČ ....................................................... IČ ................................................
Roční předplatné činí 1794 Kč. Fakturu zašlete:
r na výše uvedenou adresu odběratele
r na adresu plátce .....................................................................................
.....................................................................................................................
Datum .............................................. Podpis ............................................
Tuto objednávku zašlete na:
Česká pošta – Postservis, Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3
(bezplatná linka 800 300 302, e-mail: [email protected])
K
?
T
E
L
Ý
V
A
N
AM
Inspiraci najdete
v Učitelských
v Učitelských novinách č.
č 12.
12
a paní vychovatelku do ŠD.
Více na www.zsuniverzum.cz,
tel. 777219110. Prosíme o CV
na [email protected].
Zn.: 1213/15/Ř.
PRÁCI HLEDAJÍ…
l Učitel AJ, RJ s dlouhodobou praxí na všech stupních
škol (i v zahraničí) hledá zaměstnání v Praze (i na ŽL).
[email protected].
Zn.: 126/16/Ř.
l Hledám část. úvazek –
VV, děj. umění na SŠ v Praze.
Tel.: 608079159. Zn.: 127/16/Ř.
l Aprobovaná učitelka pro
první stupeň ZŠ s rozšířenou HV hledá místo na prvním stupni ZŠ. Prosím Kolínsko, ale i Praha a okolí. Jsem
ochotná dojíždět, případně
bydlet na ubytovně. Jsem
volná od března, ráda nastoupím i od září nového školního
roku. Tel.: 606657156, [email protected].
Zn.: 128/16/Ř.
l Učitelka aprob. ZSV pro
SŠ na FF, 18 let praxe ve výuce AJ (st. zk.), studující rozš.
stud. pro učitele ČJ – ZŠ, tel.:
Zn.: 129/16/Ř.
722128698.
l Absolvent historie a dějin umění s učitelstvím pro SŠ
hledá místo učitele D na plný
úvazek na ZŠ/SŠ (popř.
v kombinaci s OV/VV) ve stř.
Čechách (přednostně Mělnicko/Praha) od 1. 9. 2016.
[email protected].
Zn.: 131/16/Ř..
l Přijmu místo v MŠ. Malé
děti, příjemné prostředí. Pra-
ZDARMA
můžete oznámit životní
jubilea svá nebo svých
kolegů, osobní sdělení,
narození atd. NE však
oznámení o výročí školy.
Rozsah je omezen osmi
tiskovými řádky
(1 řádek má max. 30 znaků).
xi mám v MŠ, v ZŠ výuka AJ.
Pha-záp., Kl. 606309748.
Zn.: 84/16/Ř.
l Učitel ČJ a ZSV s praxí
25 let přijme místo na SŠ
nebo ZŠ v Praze a okolí. Tel.:
Zn.: 130/16/Ř.
776151345.
l Přijmu místo učitele matematiky a ekonom. předmětů na střední nebo učňovské škole. 100% aprobace,
praxe 25 let. Tel.: 602217271.
Zn.: 132/16/Ř.
PRODEJ,
KOUPĚ…
l Odkoupím staré vybavení
z tělocvičny – kožené žíněnky, kozy, koně, metací stůl,
kruhy ad. Odvoz zajistím,
platba ihned hotově. Celá
ČR. Děkuji za nabídky. Tel.:
734699916 nebo 734699974.
Zn.: 86/16/Ř.
CESTOVÁNÍ…
l Areál v Orl. h., ŠvP
od 220 Kč, vlastní bus, „dotace“ pro učitele. 774624679,
www.chataradost.cz.
Zn.: 55/16/Ř.
Inzerce UN – Ostrovní 30, 110 00 Praha 1, tel./fax: 224 932 233
[email protected], [email protected]
UČITELSKÉ NOVINY, týdeník pro učitele a přátele školy, Ostrovní 30, 110 00 Praha 1. www.ucitelskenoviny.cz
Šéfredaktor: Petr Husník. Zástupce šéfredaktora: Lukáš Doubrava. Sekretariát: Lenka Kučerová, tel./fax: 224 932 222. Redaktoři: Jaroslava Štefflová
(externistka), Radmil Švancar, Jiří Frey, tel./fax: 224 931 450. E-mail: [email protected], spojení na členy redakce – [email protected].
Inzerce: Petra Čepeláková, tel./fax: 224 932 233. E-mail: [email protected].
Grafická úprava a zlom: Michal Špatz. Foto na obálce: Robert Klejch.
Vydavatel: GNOSIS, spol. s r. o., zastoupená jednatelem JUDr. Františkem Taliánem. Distribuce pro předplatitele: Česká pošta s. p. – oddělení periodického
tisku, Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3, bezplatná telefonní linka: 800 300 302, fax: 267 196 287, e-mail: [email protected]. ADISERVIS, s. r. o., Na Nivách
18, 141 00 Praha 4, tel.: 241 484 521, fax: 241 483 924, e-mail: [email protected] (ADISERVIS, s. r. o., zajišt‘uje předplatné i telefonickou objednávkou
a dosílá starší výtisky). Distribuce pro volný prodej: PNS, a. s., Paceřická 1/2773, 193 00 Praha 9 – Horní Počernice. Tisk: Tiskárna Libertas, a. s., Drtinova
10, 150 00 Praha 5. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. Příspěvky zveřejněné v rubrice Dopisy, Zrcadlo praxe a Ohlasy se nehonorují. Společnost
GNOSIS, s. r. o., využívá zpravodajství ČTK, jehož obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části
veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
ISSN 0139-5718.
Číslo registrace MK ČR 2967.
29-32 UN7.indd 31
12.02.16 16:34
Šumavské
bylinné lázn÷
Jediné ûeské láznĉ, které skloubily lázeijství s płírodou, zemskou energií a historií.
Poddejte se léûivým úûinkŖm šumavských bylinek a naûerpejte síly v jeskyni ze 16. století
v Parkhotelu v Kašperských Horách.
Kontakty: Parkhotel Kašperské Hory, Námĉstí 4, 341 92 Kašperské Hory
tel.: 376 582 592; e-mail: [email protected]
webové stránkty: www.parkhotel-sumava.cz; www.sumavskelazne.cz
29-32 UN7.indd 32
12.02.16 16:34