Věstník kostela svaté Zdislavy KVĚTEN 2015

Věstník kostela svaté Zdislavy KVĚTEN 2015

Věstník kostela svaté Zdislavy
KVĚTEN 2015
Ježíš řekl: „Ve světě máte soužení, ale vzchopte
se, já jsem přemohl svět“ (Jan 16:33).
Vyřešíš jeden problém a objeví se další, který ho
nahradí. Nejsou všechny velké, ale všechny jsou
nutné k duchovnímu růstu. Bible říká: „Moji milovaní,
nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás
přišla…ale radujte se…abyste se ještě více radovali,
až se zjeví jeho sláva“ (1. Petrova 4:12–13).
Bůh mohl zabránit tomu, aby Petr byl ve vězení,
Daniel ve lví jámě, Jeremiáš ve slizké jámě, aby
Pavel ztroskotal, ale neudělal to. Výsledkem bylo, že
každý z nich byl přitažen blíže k Bohu a ovlivnil svět
kolem sebe. Nikdy nepoznáš, co Bůh může udělat,
dokud Bůh není vším, co máš.
Modlitbou v getsemanské zahradě na Zelený čtvrtek,
jsme se přiblížili k Ježíšovi společně modlitbou a v ní
i nadějí, se kterou se smíme obracet k Bohu i ve
chvílích, kdy slunce nesvítí, všechno zahaluje tma a
my nevidíme žádnou z barev, kéž bychom vždy řešili
životní rébusy s Kristem. Sv. Tomáš Akvinský říkal –
někdo počítá peníze, ale lepší je počítat s Kristem.
Pohled na Ježíše modlícího se v Getsemanské
zahradě nás musí nutně vést k úvahám o modlitbě.
Getsemanská zahrada je nejintenzivnější školou
modlitby, modlitby, ve které se Ježíš otevírá Otcovu
plánu spásy (ne má, nýbrž tvá vůle ať se stane).
Jak častokrát je naše modlitba zcela opačná – Bože,
dej, ať se stane podle toho, jak si to přeji já.
Sv. Juliána z Lutychu měla vidění měsíce
zatemnělého a s trhlinou a dostalo se jí poučení,
že měsíc je Církev a temné místo je nedostatek
úcty ke svátosti oltářní.
Odpověď sv.Terezie z Lisieux ve čtyřech letech
sestře Celině na otázku jak je možné, že může být
Pán Bůh v tak malé hostii: „Na tom přece není nic
divného, když je Pán Bůh všemohoucí“.
Když s tebou ostatní odmítnou jít, pak odevzdání se
znamená jít sám. Daniel jedl a modlil se sám. Eliáš
obětoval a svědčil sám. Jeremiáš prorokoval a plakal
sám. Pavel řekl: „…nikdo při mně nebyl, všichni mě
opustili… Pán však při mně stál a dal mi sílu…..
Velkou událostí v měsíci Květnu
bude 24.5. - První svaté přijímání.
Eucharistie znamená děkování.
Děti, které přistoupí letos poprvé k svatému
přijímání, které se bude konat 24.5. - Broňka
Štusková, Libor Ondryáš, Magda Kadavá, Anetka
Tovaryšová, Simonka Bernatská, Petr Ondryáš,
Pavel Tovaryš, Anička Štusková, Maruška Horutová
a Tomáš Randuška.
Prosím rodiče dětí, aby v květnu každou
neděli po mši svaté počkali v pastoračním
středisku i dětmi, kde bude krátká katecheze
otce Petra.
Úmysly na mše svaté v Květnu 2015
Neděle 3.5. 10,00h. – 5.neděle velikonoční
Varhaník – Aleš Stavinoha, Monika Švandová
1. Za živé a zemřelé farníky.
Středa 6.5. 17,30h. – památka sv.Jan Sarkander, mučedník
varhaník – Eva Pařenicová
1. Na poděkování za prožitá léta s prosbou o
požehnání do dalších let a vedení Duchem
svatým.
Neděle 10.5. 10,00h. –
6.neděle velikonoční - Den maminek
Děti z Papežského misijního díla si připravili
pro naše maminky, které chodívají do našeho
kostela malé překvapení.
Varhaník - Aleš Stavinoha, malá schola
1. Za rodiče Michutovy, Křenkovy, živou a
zemřelou rodinu. Za zemřelé rodiče
Jiřího a Libuši Hyvnarovy, živou rodinu a
duše v očistci.
Středa 13.5. 17,30h. – čtvrteční Slavnost Nanebevstoupení Pána Ježíše
varhaník – Eva Pařenicová
1. Za zemřelé rodiče Drdovy, Andrýsovy,
živou a zemřelou rodinu a duše v očistci.
V pátek 15.5. Arcidiecézní setkání dětí
z náboženství v rámci Diecézního
eucharistického kongresu s arcibiskupem Janem
Graubnerem v Olomouci.
Neděle 17.5. 10,00h. – 7. Neděle velikonoční
V 15,00h. mše svatá v Bacově „u dobré vody“
varhaník – Eva Pařenicová, schola sv.Zdislavy
1. Na poděkování za přijatá dobrodiní
s prosbou o požehnání do dalších let, živé a
zemřelé rodiny Fiuráškovy a Veselé.
Středa 20.5. 17,30h. – památka sv.Klement Maria Hofbauer, kněz
varhaník – pan Poruba
1. Za zemřelého Ondřeje a Josefu Kozákovy a
celou rodinu Kozákovu
Pátek 22.5. – Adorační den
u svaté Zdislavy 9,00 – 16,00h.
Neděle 24.5. 10,00h. – slavnost –
Seslání Ducha svatého –
První svaté přijímání
varhaník – Eva Pařenicová, schola sv.Zdislavy
1. Za děti, které příjmou Pána Ježíše poprvé
v Eucharistii , jejich živé a zemřelé rodiny.
Středa 27.5. 17,30h. – památka sv.Augustin z Canterbury, biskup
varhaník – pan Poruba
1. Za zemřelou Anežku Děckou, manžela, dva
syny, dceru a duše v očistci.
V pátek 29.5. – Noc kostelů –
Celorepubliková akce – v kostele svaté Zdislavy
začneme - od 17,30h. mše svatá.
Neděle 31.5. 10,00h. – Pouť k svaté Zdislavě
Sbírka na nové píšťalové varhany, jmenování
nové pastorační a ekonomické rady.
varhaník – Jan Bernátek, schola sv.Zdislavy,
dechová hudba Záhořané
1. Za zemřelého Zdeňka Ondryáše, živou a
zemřelou rodinu Ondryášovu a Vaculínovu.
Sv. Zdislava sjednocení s Kristem upevňovala
modlitbou, čtením Písma svatého o kterém rozjímala,
účastí na mši svaté a přijímáním svatých svátostí.
Stala se terciářkou, vstoupila do III. řádu
sv.Dominika. Podle slov sv. Jana Pavla II. v kázání
na jejím svatořečení byla sv. Zdislava vzorem
manželské věrnosti, oporou rodinné spirituality a
příkladem počestnosti mravů. Byla horlivá i na poli
charitativním. Zvláštní péči a starostlivost věnovala
nemocným a umírajícím.
Květen je měsícem určený k projevování
zvláštní úcty k Panně Marii.
Úhlavním nepřítelem duchovního růstu je
zaneprázdněnost, která je těsně svázána s něčím, co
Bible nazývá „světskost“ – což znamená nechat se
polapit společenským programem a začít zanedbávat
chození s Bohem. Ať se na to podíváš odkudkoliv,
klíčovou součástí vzkvétání je čas. Ne zbylý čas, ne
zahozený čas, ale kvalitní čas. Čas na meditaci, čas
na komunikaci. Neuspěchaný, nepřerušovaný čas
s Bohem.
PANNA MARIA
Nežijme jen pozemskými věcmi, starostmi. Panna
Maria věděla, jak se správně setkávat s lidmi. Při
setkání s Alžbětou neřešily jen to pozemské, obě
vnímaly duchovní rozměr, byly plné Ducha svatého,
srdcem se radovaly. Jen to pozemské pro život
nestačí, setkávejme se každý den při modlitbě s
Kristem, Marií, anděly i svatými, velebme svou duší
Boha.
Bůh nám obvykle neřekne, jak a kdy odpoví na
naše modlitby. Ale zaslibuje těm, kdo na Něj
čekají, jednu věc – sílu. Slovo „čekej“ zobrazuje
židovské slovo používané při vyrábění provazu.
Každý provaz začíná jako nit a každý přidaný pramen
jenom přidává na síle. Takže pokaždé, když čekáš na
Pána, přidáváš další „nit do provazu“; trochu zesílíš,
jsi trochu více schopen věci zvládat. Cítíš se dnes
jako bys pevně visel na niti? Prožij více času v Boží
přítomnosti a s Božím Slovem a sleduj, jak se tvoje
nit mění v provaz. Ale čekání není vždy pasivní,
někdy je aktivní – jako čekání na zákazníka –
vyhlížíš, jak jeho potřeby naplnit. Ať trávíš čas na
modlitbách v Jeho přítomnosti nebo aktivně konáš
Jeho vůli, máš Boží ujištění, že tvoje síla bude
obnovena.
Májové pobožnosti u kapliček
zasvěcených Panně Marii.
Pátek 1.5. – kaplička
„u Janíčků“ od 17,30h. –
májová pobožnost, fr.Václav
Pátek 8.5. – kaplička
„ u obchodu Hruška“ od 17,30h. –
májová pobožnost, fr.Václav
Pátek 15.5. – kaplička „u Šírů
v Bacově“ od 17,30h. –
májová pobožnost, fr.Václav
Pátek 22.5. - v kostele sv.Zdislavy od
17,30h. – májová pobožnost, fr.Václav
Po májové pobožnosti budeme smažit
smaženici.
Pátek 29.5. – kaplička „na
Buřově“ od 17,30h. – májová
pobožnost, fr.Václav
Neděle 17.5. - 7.neděle velikonoční.
V Bacově se bude konat „májová“ mše
svatá u kapličky „u dobré vody“ od
15,00h. Celebrovat bude P. Petr Dujka
Hrát bude dechová hudba Záhořané.
VÍRA A EUCHARISTIE
Byla jsem s andělem strážným v sedmi kostelích,
abych se modlila před Velebnou Svátostí a obětovala
utrpení Kristovo za potupení a zneuctění, kterého se
Velebné Svátosti dostává od špatných kněží a
špatných věřících. V každém kostele se k nám
přidružil patron toho kostela a on i anděl strážný
konali pobožnost se mnou. Modlitby byly ve formě
litanií.
blahosl. Kateřina Emmerichová
Ježíš se třikrát zeptal Petra: „Miluješ mne?“ Poprvé a
podruhé mu Petr odpověděl: „Ano“. Potřetí, již
frustrovaný tou otázkou, odpověděl: „Pane, ty víš
všecko, ty víš také, že tě mám rád“ (Jan 21:17).
Všimni si slov „Pane, ty víš“. Ostatní můžeš oklamat,
dokonce i sám sebe, ale Pán ví, jak to s tvou láskou
k němu je.
„Žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.” A právě
když si myslíte, že jste se to naučili, budete čelit
situaci, která bude vyžadovat, abyste se to celé
naučili znovu!
Bible říká: „Dar otvírá člověku dveře…“ (Přísloví
18:16). Když tě Bůh povolává, otevře dveře, vytvoří
kontakty a zajistí zdroje. Vše, co od tebe žádá, je
život posvěcený ke konání Jeho vůle.
Neděle 3.5. - 5.neděle velikonoční
1. čtení: Sk 9,26-31
Čtení ze Skutků apoštolů.
Když přišel Šavel do Jeruzaléma, pokoušel se
navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli.
Nemohli uvěřit, že on je učedníkem. Ujal se ho však
Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak
(Šavel) viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak
v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu
Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále
ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně.
Také rozmlouval s helénisty a přel se s nimi.
Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři
dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud
ho vypravili do Tarsu. Církev měla pokoj v celém
Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela,
žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha
svatého.
V našem nedělním úryvku tedy vidíme, jak se
z Šavla, ( po obrácení sv.Pavla ) který byl ještě
nedávno pronásledovatelem křesťanů, stal sám
pronásledovaný. Jako dříve Šavel prohrál svůj
boj proti křesťanství, když se dal přemoci Kristem
a nechal se poslat hlásat evangelium, tak jsou
bezmocní i nynější odpůrci. Radostná zvěst se už
rozšířila po celém území zaslíbené země a brzo
překročilo hranice a šířilo se i mezi pohany.
Pondělí 4.5. památka sv.Florián,
patron hasičů.
Pocházel z Norika, území dnešního Rakouska, tehdy
náležícího k Římské říši. Byl důstojníkem římské
armády a sídlil v Lauriacum. Skončil u soudu v Lorch,
když chtěl osvobodit křesťany patřící k jeho armádě.
Po trýznivém mučení pro víru byl s kamenem
přivázaným k hrdlu svržen z mostu do Emže.
Středa 6.5. památka sv.Jan Sarkander,
mučedník +1620
Byl mučen, aby vyzradil zpovědní tajemství. Mučení
ho zmrzačilo a způsobilo mu těžká vnitřní zranění,
navzdory tomu se ve vězení mezi mučeními snažil
dodržovat své kněžské povinnosti. Při modlitbě
breviáře obracel listy jazykem, protože mučením
zničenýma rukama nemohl. Po čtyřech týdnech
Sarkander ve vězení podlehl zraněním z mučení a
zemřel. Sv.Jan Sarkander se stal v očích Moravanů
okamžitě svatým mučedníkem a úcta k němu se
rychle rozšířila i do Polska a do Čech. O tom, jakou
úctu k němu měli sami Olomoučané, nejlépe svědčí
fakt, že jeho sochu umístili mezi sochy světců na
slavném Sloupu Nejsvětější Trojice – více než sto let
před oficiálním blahořečením. Blahořečen byl Piem
IX. v roce 1859 a svatořečen sv.Janem Pavlem II. v
roce 1995. Čeští protestanté to nesli velmi těžce.
Jen málokterý kněz sloužil Bohu tak dobře v tak
těžké době a jen málokterý mučedník měl příležitost
tak důkladně a dlouze zvážit svoji věrnost Bohu a
svým povinnostem.
V kostele sv.Zdislavy je ikona sv.Jana Sarkandera
nad zpovědnicí.
Pátek 8.5. památka Panna Maria,
Prostřednice všech milostí
Tato památka má svůj původ v Belgii a je po
Mariině Nanebevzetí jedním z nejmladších
mariánských svátků.
Vznešený úkol Prostřednice v rozdávání milostí pro
lidstvo vykonává v úzkém spojení s Duchem svatým,
božským Posvětitelem ( Lk 1,35 a Zj 22,17). Panna
Maria jako snoubenka Ducha svatého se s ním
sjednocuje a v jeho poslání posvěcovat se stala jeho
nástrojem. Ona je plná milostí, které touží rozdávat.
Stačí si vzpomenout na její zjevení sv.Kateřině
Labouré. Došlo k němu v pařížském klášteře "Dcer
křesťanské lásky" na Rue du Bac 27.11.1830.
Z Mariiných drahokamů v prstenech na ruce
vyzařovaly k zemi světelné paprsky, ale měla i hodně
drahokamů, které nevyzařovaly žádné paprsky a
Kateřině dala poznat, že ty představují milosti, o které
nikdo neprosí.
Bože, Tvůj Syn, náš Vykupitel, se narodil z Panny
Marie, a ona se tak stala pro nás prostřednicí všech
milostí; vyslyš naše prosby a dávej nám na její
přímluvu všechno potřebné k dosažení věčného cíle.
Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť
on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po
všechny věky věků. Amen.
Neděle 10.5. - 6.neděle velikonoční
1. čtení: Sk 10,25-26.34-35.44-48
Čtení ze Skutků apoštolů.
Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc
a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl
se slovy: "Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk." Tu se
Petr ujal slova a promluvil: "Teď opravdu chápu, že
Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu
milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné." Když
ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny,
kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze
židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit
dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví (cizími)
jazyky a velebí Boha. Tehdy Petr řekl: "Může někdo
odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha
svatého?" Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu
Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby (u nich) zůstal
ještě několik dní.
Na svých misijních cestách museli apoštolové
víckrát odmítnout pokušení přijmout „zbožštění“
a „sebeoslavení“ od lidí. Jejich služba nemá být
příležitostí k „sebeoslavování“, ale k oslavě Boha
Hlásané Boží slovo se v této události projevuje
jako „rýč“, který otevírá lidské srdce k přijetí
Ducha. Bůh totiž dává Ducha těm, kdo ho
poslouchají (Sk 5,32).
Neděle 10.5. – svátek všech
maminek
„Je daleko cennější než perly.“
Přísloví 31:10
„Když Bůh tvořil matku, už šestý den pracoval
přesčas. Anděl mu řekl: ‚S tímhle si dáváš hodně
práce!‘ Bůh odpověděl: ‚Viděl jsi parametry téhle
objednávky? Ta žena má mít osmnáct tisíc
vyměnitelných pohyblivých částí. Má fungovat na
černou kávu a zbytky jídla; musí mít polibek, který
léčí cokoliv, od zlomených nohou po nešťastné
lásky… A k tomu šest párů rukou!‘ ‚Šest párů rukou?
To v žádném případě!‘ řekl anděl. Bůh dodal:
‚Komplikovanou část představují tři páry očí, které
matka bude potřebovat. Jeden pár, který uvidí skrze
dveře, druhý vzadu na temeni hlavy, jímž uvidí to, co
by vidět neměla, a třetí vpředu, aby se dívala na dítě,
kterému se něco nepovedlo, a říkala: „Chápu a miluji
tě,“ aniž by promluvila.‘ Anděl řekl: ‚Pane, udělej si
přestávku. Zítra…‘ ‚Nemohu,‘ přerušil ho Bůh. ‚Jsem
blízko k vytvoření někoho podobného jako jsem já.
Ona už se sama dokáže vyléčit, když je nemocná;
umí nakrmit rodinu půl kilem mletého hovězího masa
a dokáže přimět devítiletého, aby stál pod sprchou!‘
Anděl se ženy dotknul a řekl: ‚Je příliš měkká!‘ ‚Ale
jak odolná!‘ odpověděl Bůh. ‚Neumíš si představit, co
tato matka vydrží.‘ ‚Umí myslet?‘ zeptal se anděl.
‚Nejen myslet; ona dokáže poznat příčiny a dělat
kompromisy,‘ řekl Bůh.
Anděl přejel prstem po matčině tváři a řekl: ‚Tady
netěsní, teče!‘ ‚Neteče,‘ řekl Bůh, ‚to je slza.‘ ‚K čemu
to je?‘ zeptal se anděl. ‚To je pro chvíle radosti,
smutku, bolesti, zklamání, osamění a hrdosti.‘ Anděl
prohlásil: ‚Pane, ty jsi génius!‘“
Děkujeme všem maminkám.
Buďte svící,
která svítí na cestu druhým.
A nelitujte toho, že Vás bude ubývat.
Kristus Vám dá víc.
Úterý 12.5. památka - blah. Imelda
Lambertini, dominikánka
Narodila se roku 1321 v Bologni v Itálii v rodině
hraběte Egana. Již v dětství byla přijata mezi
řeholnice dominikánského kláštera ve Valdipietra u
Bologne. Byla mladičkou dívkou, která si velmi brzy
osvojila vážnější, zdrženlivé jednání i mluvu
dospělých sester. Být řeholnicí ji dovolili, ale na
přijímání eucharistie jí řekli, že je příliš mladá.
K svatému přijímání se smělo až po 12tém roce, ale
Imelda velmi silně toužila po spojení s Kristem v
eucharistii, po osobním setkání s pravým Bohem,
kterého celou silou své duše milovala.
Na svátek Nanebevstoupení Páně v r. 1333, při
podávání Nejsvětější svátosti sestrám se jedna svatá
hostie vznesla a zamířila ke klečící Imeldě. Tento
eucharistický zázrak byl jejím prvním svatým
přijímáním a posílením její duše na cestu do
věčnosti. Jediné svaté přijímání přijaté s největší
touhou se jí stalo branou k trvalému životu s
Ježíšem. Její srdce jakoby neuneslo radost a
zastavilo se.
Ostatky bl.Imeldy jsou uchovávány v kostele
sv. Zikmunda v Bologni a k jejímu blahořečení došlo
v roce 1826.
Patronka dětí k prvnímu svatému
přijímání.
Středa 13.5. památka - Panny Marie
Fatimské
Oslavujeme Pannu Marii, která se r. 1917 - 6x zjevila
u Fatimy v Portugalsku třem dětem ve věku 7 - 10 let,
Lucii, Františkovi a Hyacintě, kterým řekla - "Když se
budete modlit růženec, opakujte po každém desátku:
O můj Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň
nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny
duše, zvláště ty, které toho nejvíce potřebují."
Dětem se před zjevením Panny Marie zjevil anděl
z nebe, aby je připravil na setkání s Matkou Boží a
podal jim Ježíše ve svatém přijímání.
Fatimská Panna Maria vyzývá k obrácení,
k pokání, k modlitbám za hříšníky.
Čtvrtek 14.5. slavnost – Nanebevstoupení
Pána Ježíše, oslavíme ve středu 13.5.
Nanebevstoupení Páně je jednou z velkých
slavností křesťanského kalendáře a připomíná výstup
Ježíše Krista na nebesa čtyřicet dní po jeho
vzkříšení. Liturgie tohoto dne se zaměřuje především
na skutečnost, že Ježíšovi je podle křesťanské víry
jeho návratem k Otci dána veškerá moc na nebi i na
zemi.
Ježíš vzkříšený se čtyřicet dní ukazuje učedníkům,
než je dovede za hradby Jeruzaléma, kde jim zmizí z
očí. Podle evangelia sv. Lukáše jim požehná a
vystoupí vzhůru. Sv. Augustin komentuje v jednom
svém kázání úvodní verš takto: „Poté, co Kristus
odejde a odloučí se od učedníků fyzicky, začíná
uskutečňovat svou přítomnost duchovní v nich nejen
prostřednictvím Ducha svatého, ale také Otce a sebe
sama.“ Přeloženo do naší řeči. Ježíš neodchází, ale
vrací se k Otci, kde je jeho pravé místo. A jestliže byl
fyzicky blízko jen úzkému okruhu svých učedníků,
nyní může být přítomen všem lidem kdekoli na zemi.
Není místo, kde by nás Bůh nenašel!
Když Bůh něco bere, jeho úmyslem je dát něco víc.
V tomto případě je to přítomnost celé Trojice v srdci.
Jeho přebývání je ještě bližší, než když Ježíš chodil
fyzicky po této zemi. A postoj křesťana po
nanebevstoupení Pána? Stačí dočíst evangelijní
úryvek do konce: „Oni před ním padli na kolena;
potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma,
byli stále v chrámě a chválili Boha“ (konec Lukášova
evangelia). Začíná novéna k Duchu svatému.
Sobota 16.5. – Kaple svatého
Cyrila a Metoděje na Radhošti.
Mše svatá v 11,00h. při příležitosti
50. výročí úmrtí Albína Poláška.
Celebruje otec Petr Dujka.
Albín Polášek se narodil 14. února 1879 ve
Frenštátě pod Radhoštěm. Ačkoliv se ve Vídni vyučil
řezbářem a studoval v Římě, doma se pro něj práce
nenašla, proto ve 22 letech odjel se svým bratrem
Robertem do Ameriky. Na své rodiště však
nezapomněl a do Frenštátu jezdíval na dovolenou.
Vytvořil sochu boha Radegasta a také sousoší
sv.Cyrila a Metoděje na Radhošti.
Neděle 17.5. – 7.neděle velikonoční
2. čtení: 1 Jan 4,11-16
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my
navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když
se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho
láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme
v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od
něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové
toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa.
Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává
Bůh a on v Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme
lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo
zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v
něm.
Křesťanský život se vždy rozvíjí tam, kde je Boží
slovo slyšeno a činěno.
Pondělí 18.5. památka
sv. Felix de Cantalicio + 1587
Pocházel z chudých rodičů v Cantalicio v Itálii.
Do 30ti let pracoval jako zemědělec a pak vstoupil ke
kapucínům, františkánům. Tam mu byl svěřen úkol
sběratele almužen, který vykonával po čtyřicet let.
Staral se přitom také o chudé a nemocné a přátelil se
s dětmi, které učil chválit Boha. Pro svůj obvyklý
pozdrav si vysloužil přezdívku »bratr Deo gracias« Bohu díky. V 74 letech přijal svátosti, naposled řekl
své "Deo gracias" a potěšen Pannou Marií odevzdal
svou duši Bohu.
Středa 20.5. památka
sv.Klement Maria Hofbauer, kněz +1820
Klement Maria Hofbauer obrácení mnohých docílil
prostřednictvím růžence. V rukou nosil malý růženec,
který měl od papeže Pia VII. a když jej jednou ztratil,
byl z toho velmi smutný. Ale našla ho jedna sestra a
on jí s radostí řekl: "Pomohla jste mi v obracení
hříšníků, protože pokaždé, když jsem se pomodlil
růženec za některého hříšníka, dosáhl jsem jeho
obrácení." Také kajícníky prosil, aby mu pomáhali
obracet hříšníky modlitbou mnoha růženců.
Ujišťoval, že růžencem vždy dosáhl požadovaného
obrácení i když se jednalo o hříšníky, kteří se
vyhýbali svátostem třicet nebo čtyřicet let. A jeho tvář
vždy zazářila, když mohl říci, že mu Pán dal další
duši prostřednictvím růžence.
Pátek 22.5. památka sv.Rita, řeholnice
+1457
V roce 1443 při meditaci před křížem pocítila, že
jeden z trnů Ježíšovy koruny probodl její čelo a
způsobil hlubokou ránu. Bolesti trnové koruny přijala
jako pečeť lásky. Jednou poprosila příbuznou, aby
zašla do zahrady pro kvetoucí růže, ač pro zimu
kvést nemohly, a ta příbuzná je v ní prý objevila a
donesla. Sv.Rita pak poděkovala Ježíši a dala je
divícím se sestrám. Proto se na její svátek žehnají
v kostele růže.
Neděle 24.5. Slavnost –
Seslání Ducha Svatého
Evangelium: Jan 15,26-27; 16,12-15
Duch pravdy uvede vás do celé pravdy.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům: "Až přijde Přímluvce,
kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který
vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také
vydávejte svědectví, protože jste se mnou od
začátku. Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale
teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch
pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude
mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší,
a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože
z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má
Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme
a vám to oznámí."
Duch svatý sestoupil na církev v den, kdy si Izrael
připomínal dar Zákona a smlouvy. Svatý Augustin
k tomu říká: „V den Letnic obdrželi židé Zákon
psaný Boží rukou a v týž den přišel Duch svatý.“
Toto objasňuje, proč Duch svatý sestoupil na
apoštoly zrovna o svátku židovských Letnic: aby
ukázal, že on je nový, duchovní zákon, že
zpečeťuje novou a věčnou smlouvu a posvěcuje
církev.
Slavnost seslání Ducha svatého je třetím
největším svátkem církevního roku.
Oslavujeme nejen dar Ducha svatého, ale také
tajemství Božího života. A samozřejmě i
skutečnost církve, která je sycena Duchem
svatým.
Duch svatý je ten, který uvádí do pohybu.
Vidíme to jasně na apoštolech: Sedí ve večeřadle,
modlí se, očekávají Ducha svatého. A když Duch
svatý na ně sestoupí, dávají se do pohybu a jdou
splnit poslání, které jim Ježíš dal. Jdou a hlásají.
Věnují Ježíši a jeho dílu svůj čas, své síly, své
schopnosti, své utrpení i život.
Jestli dneska v církvi prosíme, aby Duch svatý na nás
znovu sestoupil, tak prosíme i proto, aby nás uvedl
do pohybu. To je věc velmi a velmi důležitá. Náš
papež František mluví o vlažných a salónních
křesťanech, kterým chybí horlivost, kterým chybí ten
„oheň Ducha“.
Úterý 26.5. – Putovní večeřadlo
Mariánského kněžského hnutí
ZAŠOVÁ
Začátek v 17,00h. ve Stračce.
Putování na mariánská místa prohlubuje vztah ke
Kristu a kromě této pouti je důležitější snaha
duchovně putovat každý den pod ochranou Panny
Marie. Sv. Augustin učí: „Bůh, který nás stvořil
bez nás, nespasí nás bez nás.“
Středa 27.5. sv.Augustin z Canterbury,
biskup
Požehnaný misionář a apoštol Anglie.
Díky sv. Augustinovi se podařilo položit v Anglii
základy organizační struktury církve a rozšířit
křesťanství. Získal velkou část obyvatel a vychoval
domácí kněze. Již během svého života byl sv.
Augustin ctěn jako divotvůrce. Zemřel 26. května
roku 605 v Canterbury v Anglii a byl pohřben
v tamním kostele sv. Petra a Pavla (později chrám
sv. Augustina).
Pozornost si zaslouží i dochovaná unikátní
korespondence mezi sv. Augustinem a sv. Řehořem,
římským papežem, v níž mu sv.Řehoř udílí cenné
rady ohledně misijní činnosti. Z Říma jsou rovněž do
Canterbury posílány svaté ostatky, ikony, liturgické
knihy a předměty.
Již během svého pozemského života byl sv. Augustin
ctěn jako divotvůrce, po své smrti se pak přimlouvá
u Božího trůnu za spásu nás všech.
Na jihu Anglie se nachází jedna z nepůsobivějších a
nejstarších křesťanských staveb – katedrála
v Canterbury. Je právem zapsána na seznamu
světového dědictví UNESCO a dodnes patří k hojně
navštěvovaným jak turisty, tak věřícími z celého
světa.
Katedrála je a byla důležitým svatostánkem
anglikánské církve po více než čtrnáct století a patří
k nejvýznamnějším z dochovaných křesťanských
staveb. Nachází se v jihovýchodní části Anglie ve
městě Canterbury a je sídlem Arcibiskupa
canterburského, které je vedoucím představitelem
anglikánské církve.
31.5. slavnost Nejsvětější Trojice
( u nás Pouť ke svaté paní Zdislavě )
Víra v jednoho Boha ve třech Osobách je jedním z
nejzvláštnějších prvků křesťanství. Žádné jiné
náboženství toto tajemství nepředkládá k věření.
Existence Nejsvětější Trojice je dogmatem naší víry.
Pouhým lidským rozumem bychom nedošli k této
pravdě, zjevil nám ji Kristus.
31.5. Pouť k svaté paní Zdislavě
V duchovní oblasti vyvěrala její krása z napojení na
Boha. Právě z něho čerpala prostřednictvím modlitby
a svátostí všechno potřebné k tomu, co na ní i dnes
obdivujeme. Jako železo ponořené do ohně přebírá
jeho vlastnosti, začíná svítit, hřát a navíc se stává
tvárné, tak se do Boha ponořená Zdislava stávala
milující dívkou, manželkou, matkou i lékařkou
nemocných a chudých, kteří s důvěrou vyhledávali
její pomoc a byli zázračně uzdravováni tělesně i
duchovně. Poutě a úcta ke svatým jsou
hledáním Boha, jeho krásy, jeho moci a
jeho lásky projevující se skrze ty, kteří
uvěřili.
Tato žena mohla sloužit svými schopnostmi jen proto,
že je předtím nabídla Bohu. Ponořena do lásky,
kterou ji miloval Bůh, vyzařovala tuto lásku navenek,
a tak propůjčovala Bohu svou tvář.
Ale není ke svatosti povolaný každý, kdo uvěřil
Bohu – každý z nás?
V naší k sobě zaměřené době ztrácí pro mnoho lidí
manželství a s tím spojené rodičovství nejen hodnotu
velkého Božího daru, ale i vnitřní sílu svátosti.
Paní Zdislava se pro nás i přes závoj času stává
ujištěním Boží lásky. Dnešní doba není jen jakási
rozrůstající se „černá kronika“. Pro nás křesťany je
mnohem víc i dobou naděje, za kterou stojí Bůh.
POŽEHNÁNÍ
Bůh dává své požehnání pouze tomu, kdo má
nevinné a čisté srdce (žalm 24,4-5), má bázeň před
Bohem (žalm 115,13), je zbožný (Sir 11,22),
spravedlivý (Přísloví 10,7) a není mstivý a přeje
dobré druhým lidem (I Petr 3,9).
Chtít např. požehnat hasičský prapor a nechtít jako
hasiči plnit podmínky požehnání osob je rozporuplné.
S Božím požehnáním má lidská činnost smysl.
Platí slova našich předků: „Boží mlýny melou
pomalu, ale jistě.“ „Bez Božího požehnání, marné
lidské namáhání.“ Přát požehnaný rok,
požehnané manželství a rodinu, požehnané
vánoce a velikonoce atd. je zcela křesťanské.
Požehnání se děje obvykle ve znamení kříže
Kristova. Benedictione perpetua benedicat nos Pater
aeternus. Amen.
Zlé časy, obtížné časy, tak říkají lidé. Dobře žijme
a dobré jsou časy. My jsme ty časy: jací jsme,
takové jsou časy.
Velcí mužové, svatí věřící, ti pohrdli skvělým světem:
my nedovedeme pohrdnout ani jeho ošklivostí.
Špatný je svět, říkají lidé, je špatný, a tak je milován,
jako by byl dobrý. Co je však špatný svět? Není totiž
špatná obloha, země, vody a vše, co je v nich, tj.
ryby, ptáci, stromy. Všechny tyto věci jsou dobré,
proto špatný svět není, jsou jenom špatní lidé.
Sbírka na nové píšťalové
varhany se bude konat
v neděli 31.5.
O Vánocích 2014 jsme zahájili sbírku na nové
píšťalové varhany do kostela svaté Zdislavy.
Pro tento účel byl zřízen samostatný účet.
Číslo účtu ( FIO banka) pro sbírku na varhany
pro kostel sv. Zdislavy v Prostřední Bečvě :
2400 746 097/2010
Stav účtu ke konci dubna 2015 261 409, 73 Kč
Dary na tento účet poslali Kretek Zdenek - 10 000 Kč
Pan Koukal - 20 000 Kč
Manželé Bernátkovi - 5 000 Kč
Dárcům kteří přispěli na účet, ale i těm,
kteří přispíváte do kasičky v kostele,
upřímné Pán Bůh zaplať.
Úmysly apoštolátu modlitby na rok 2015
KVĚTEN
1. Abychom odmítali kulturu nezájmu, a tak
dokázali mít starost o trpící bližní, zejména nemocné
a chudé.
2. Za křesťany, kteří žijí v sekularizovaném
kulturním prostředí, aby jim přímluva Panny Marie
pomáhala hlásat Krista.
3. Za naše biskupy a kněze, aby uměli dobře
rozpoznávat znamení času.
Sv.Petr selhal v Getsemanské zahradě, a když měl
bdít a modlit se s Ježíšem, usnul. Později napsal:
„Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k
modlitbám“ (1Pt 4,7).
Ježíš nás učil modlit se: „ chléb náš vezdejší, dej
nám dnes“ (Matouš 6:11).
Všimni si slova vezdejší- „denní“. Nemůžeš
bojovat v dnešních bitvách ze síly včerejšího chleba;
musíš mít čerstvý přísun. V poušti bylo Božímu lidu
dovoleno nasbírat dostatek many na jeden den; když
se pokusili nasbírat více, zkazila se.
Je úžasné mluvit o tom, co Bůh udělal včera a co se
chystá udělat zítra, ale jediné, co máš, je dnešek.
„Náš denní chléb dej nám dnes.“ Pouze když se
budeš podílet na tom, co Bůh pro tebe ustanovil pro
dnešek, budeš schopen obstát v problémech, kterým
čelíš. Modlitba Otče náš je výrazem víry.
Skutečnost, že žádáš o denní chléb, znamená, že
věříš, že Bůh má to, co potřebuješ, a že se
dostatečně stará, aby to pro tebe zajistil. Říkáš tím:
„Já nepotřebuji chodit k nikomu jinému než k Tobě,
Pane.“ Proto ztiš telefon, vypni televizi, zavři dveře,
poklekni na kolena, přistup k Bohu ve víře a modli se:
„Dej mi to, co pro dnešek potřebuji.“ Bůh ví, co
potřebuješ.
A ještě jedna myšlenka. Když ti lidé začnou lézt na
nervy a neexistuje pro to zřejmý důvod, nebo začneš
mít různé výkyvy nálady nebo začneš žít z pocitů
místo z víry, je to pravděpodobně proto, že „nejíš“
správně. Pokud je tomu tak, je čas vrátit se ke zdroji
a říci: „Pane, přišel jsem si pro svůj denní chléb.“ –
chvíli strávenou s Bohem.
Když budeš trávit čas s Bohem na modlitbách a při
čtení Písma, On ti vrátí tvůj pokoj a stabilitu. To je
nejlepší léčba a hlavně nejlepší ochrana!
Sbírky
Ve sbírkách za měsíc březen jste darovali na
potřeby našeho kostela 20 687 Kč.
Do misijního andělíčka jste darovali na potřeby
chudých ve světě 20 070 Kč.
Všem dárcům upřímné Pán Bůh
požehnej.
Tady na zemi mají pravdu většinou vždycky ti
bohatí. Proto je Bůh většinou s chudými!
Sv. Terezie z Avily - Náš život? Krátký nocleh v
nevyhovující hospodě.
Eucharistický kongres je zcela zvláštní projev úcty.
Představuje chvíle usilovné snahy a modliteb v rámci
konkrétního společenství církve v dané oblasti,
národě či ve světě, které mají prohloubit určitý
aspekt eucharistického tajemství, mají společně
přispět k jeho veřejné úctě ve svazku lásky a jednoty.
Církev v průběhu staletí vytvořila různé způsoby
uctívání tajemství Božího těla, které věřícím dávaly
příležitost k pravdivému vyjádření vztahu ke
svátostnému Ježíši.
Živý Kristus pokaždé znovu stvrzuje svou
přítomností nekonečný rozměr Boží lásky, jeho Tělo
je znovu darováno všem živým pro záchranu světa.
Slavný francouzský provazolezec Blondin měl
možnost uskutečnit nevídanou atrakci v Spojených
státech. Mohl totiž instalovat lano nad slavnými
Niagarskými vodopády, mezi Kanadou a USA.
V ten den se tam sešel dav lidí, aby přihlížel jeho
výkonu. Skutečně – několikrát přešel po laně, aniž ho
nějak zvlášť děsila propast pod jeho kroky. Nejdříve
přešel v jednom směru, pak v druhém. Všichni
tleskali. Potom vzal kolečko a přejel s ním po laně
tam a zpět. Aplaus byl dvojnásobný. Aby si
znesnadnil situaci, dal do kolečka kamení, asi 80 –
100 kg a přejel přes lano znovu bez problémů. Opět
ohromný potlesk! Pak se Blondin obrátil k davu
s otázkou: „Věříte, že mohu v tomto kolečku převést i
člověka?: - „Ano, ano, zajisté!“ křičel dav nadšeně.
Zvláště v první řadě na něj stále jeden člověk volal:
„Pevně věřím, že to můžete udělat!“
Provazolezec se na něho obrátil a řekl: „Nuže tedy,
pojďte! Vy budete první muž, který přejede Niagarské
vodopády v kolečku!“… „Ach, nezlobte se… omluvte
mě… já ne… já to nemohu udělat“, říká muž. Bere
pak nohy na ramena a zmizí v davu.
Věřit – to neznamená jen důvěřovat, že může někdo
něco udělat, ale v důvěře se osobně něčeho odvážit.
Onen divák měl svěřit kaskadérovi svůj život.
To měla být důvěra v nedokonalého člověka.
Ale proč se nespolehnout na dokonalého Boha?
Věříš, že Bůh existuje? Věříš také, že Ježíš je Boží
Syn, který zemřel na kříži za tvé viny?
Věříš, že vstal třetího dne z mrtvých a žije? –
To je dobře, ale nestačí to!
"V krvi je život", je psáno ve 3. knize
Mojžíšově, v krvi Kristově pak je věčný život,
neboť On sám je Život. Ježíš ve mně žije nejen
proto, že ho přijímám, ale především proto, že
mě proměňuje v sebe sama. Pokud mu
nedovolím, aby mě proměňoval, eucharistie
ztrácí svůj účinek.
Buďte střízliví a bděte, protože váš
protivník ďábel jako řvoucí lev obchází a
hledá, koho by mohl zhltnout (1 Petr 5,8).
Sebehoršímu křesťanskému světu bych stejně
dal přednost před sebelepším světem
pohanským, protože v křesťanském světě se
najde prostor pro ty, kterým ho pohanský svět
nikdy nedopřál: pro mrzáky a nemocné, pro staré
a slabé, a nabízí se jim ještě více než jen ten
prostor: láska k těm, kteří se pohanskému a
bezbožnému světu jevili a jeví jako neužiteční.
Heinrich Böll (1917–1985, německý
spisovatel)
Někdy nám až vážná nemoc ukáže, co
potřebujeme – ať už zdraví, nebo nemocní –
nejvíce ze všeho: Boha.
Zkusme rozjímat nad modlitbou písně, kterou
napsal sv.Tomáš Akvinský, dominikán
K svátku tajemnému“ (Kancionál č. 710)
Cílem společného zpěvu na začátku mše svaté je,
aby se Boží lid sjednotil a vytvořil společenství, které
chce společně slavit Eucharistii.
1. K svátku tajemnému vroucně přistupujme, / z
hloubi duše k němu píseň zanotujme. / Starého se
vzdejme, všechno obnovujme, / srdce, řeč i
skutky změňme.
První sloka hymnu „K svátku tajemnému“ nám
pomáhá připravit se na prožívání mše svaté. Uvádí
nás do tajemství láskyplného vztahu Boha k nám.
Abychom do tohoto tajemství mohli lépe proniknout,
měli bychom se vnitřně usebrat a všechno staré a
hříšné odložit. K tomu je potřeba dovolit Bohu, aby
změnil naše srdce, řeč i skutky.
2. Chvála na památku večeře se vzdává, / když v
předvečer svátků beránka Pán dává, / s ním chléb
nekvašený, dávno podle práva / v Písmech otcům
přislíbený.
Ve druhé sloce zpíváme, že při mši svaté chválíme
Boha za jeho velikonoční oběť na kříži. Odkazuje nás
na předobraz Eucharistie v Písmu svatém. Beránek,
obětovaný o Velikonocích, je tím nejvýmluvnějším
vyjádřením Boží osvobozující lásky.
3. Když jsou nasyceni jídla tělesného, / Pán jim k
podivení dá jíst těla svého: / vlastní rukou láme
všem i pro každého, / sebe – chléb, jak
vyznáváme.
Třetí sloka mluví o průběhu Kristovy poslední večeře.
My sami při mši svaté, jsme účastni této Ježíšovy
poslední večeře. Přijímáme samotného Ježíše tak,
jak se chtěl pro nás stále “lámat” (rozdávat) k
našemu posvěcení. Když Ježíše přijímáme, zve nás,
abychom i my svůj život “lámali” (rozdávali) ve své
rodině, ve farnosti a všude tam, kde je potřeba.
4. Pán dal klesajícím tělo v posílení, / on dal
litujícím krev svou k občerstvení. / Tento kalich,
praví, je vám pro spasení, / pijte z něho věčné
zdraví.
Čtvrtá sloka hymnu zdůrazňuje, že Ježíšovo tělo nás
chce posílit, když klesáme. Můžeme si zde
připomenout Ježíšova slova, že lékaře nepotřebují
zdraví, ale nemocní a že na hostinu s ním jsou
pozvání ti, kteří vědí, že jsou hříšníky.
Zde sv.Tomáš Akvinský krásně vystihl, že Eucharistie
je i lékem, který uzdravuje naše slabosti a dává nám
příslib věčného života.
5. Tím je provždy dána svátost Božích dětí, / ke cti
Krista Pána, k spáse nám se světí. / Kněžím patří
jíst a lidu rozdíleti, / tělo Páně v sboru bratří.
Další, pátá, sloka písně Eucharistii nazývá svátostí
Božích dětí a zmiňuje dva důvody, proč ji máme
slavit.
Jednak k oslavě Boží a také proto, abychom skrze ni
dosáhli spásy. Přijímání Eucharistie nás sjednocuje s
těmi, kteří přijímají téhož Krista a vytváří z nás jednu
rodinu Božích dětí. Všichni se stáváme sobě
navzájem bratry a sestrami.
6. Z chleba andělského pro lid chléb se stává, /
pod způsobou jeho skutečnost je pravá. / Ó div
předivoucí: Nejchudším se dává, / v pokrm
Kristus všemohoucí.
Předposlední sloka hymnu mluví o zázraku, že se
nám všemohoucí Bůh zanechal v podobě, kterou
jsme schopni přijmout a která je pro nás přirozená, to
je v obyčejném chlebu. Kvůli nám se stal chudým,
abychom mi z jeho chudoby zbohatli.
7. Bože trojjediný, z trůnu nebeského, / sestup do
hlubiny duší lidu svého, / veď nás cestou spásy z
kraje pozemského, / v světlo své a sídlo krásy.
Sedmá sloka je zaměřena na Nejsvětější Trojici. Tato
sloka by nás mohla naplnit vděčností za to, že Bůh
sestupuje mezi nás, stává se Eucharistií a chce nás s
sebou vzít do krásy Božího království, které si ještě
ani neumíme představit.
Pane Ježíši, děkujeme Ti, že se s Tebou můžeme
přijímáním Tvého Těla a Krve sjednocovat.
Prosíme Tě, přijď do našeho společenství se
svým svatým Duchem a pomoz nám ještě lépe
pochopit, co jsi nám ve svátosti oltářní zanechal.
Amen.
Nepolevujme v modlitbách za
pronásledované křesťany
Irácké menšiny, které jsou původními a domorodými
obyvateli po tisíciletí již od starověké Mezopotámie,
jsou dnes ponižovány, zesměšňovány, masakrovány
a ohrožovány ve své existenci krutostí fanatiků a
fundamentalistů Islámského státu, kteří mají za svůj
princip pouze meč a černý prapor, na němž je
napsána šaháda (islámské vyznání víry).
Tyto menšiny, zvláště křesťané, Jezídové a Mandejci
(učedníci Jana Křtitele), vyznávají náboženství míru,
nedisponují žádnými milicemi ani ochranou. Nemají
žádné zbraně, nikdy ve své zemi nevyvolali žádnou
válku, nemají mimo Irák žádnou oporu.
Tito lidé žijí v Iráku od r. 720 před Kristem, nikomu
neublížili, ale jsou křesťané a proto musí odejít bez
ničeho nebo zemřít.
Obraťme se k Panně Marii a prosme ji o ochranu pro
všeobecnou církev, aby v celém světě šířila Kristovo
evangelium, světlo všech národů. Kéž nám neustále
umožňuje být na cestě a putovat pozorně, neúnavně
a odvážně.
Papež František
Internetové stránky kostela sv.Zdislavy – www.svatazdislava.cz
(o tyto stránky se stará Monika Jurajdová)
Tento věstník vychází díky dobrodincům kostela. Bůh žehnej
a odplať. Pro vnitřní potřebu kostela sv.Zdislavy fr. Václav
Tomáš Holčák OP., terciář.