V. I. Lenin: Stát a revoluce

V. I.l!:enin
LSTÁT A REVOLUCE
marxistické ucení o státu
a úkoly proletariátu
v revoluci
Translation © 2000 by Milena Kovárová
Publishing © 2000 by Otakar II.
Cover layout © 2000 by Q Point
SI..W:
\ 1\\\\\ \\\1\\\\\\
01 Clrl'lOLIC
LENIN
5
\\\\\ 11\\\ \\\\\ \111\ \\\\\ \\\\\ 111\\ 1\\\ 111\
2650243508
POZNÁMKA
VYDAVATELE
Kniha Stát a revoluce puvodne nebyla ve volné edici "Knihy, které zmenily svet" plánována. K Mein Kampf, Deklaraci nezávislosti Spojených státu
amerických, Malleus Maleficarum (Kladivu na carodejnice) a Komunistickému manifestu pribyla dodatecne, po rozhovoru s JUDr. Tomášem Sokolem,
který mne inspiroval k jejímu vydání a který k ní posléze napsal pravidelný
redakcní úvod, jenž mají všechny knihy této edice.
Po zkušenostech s první knihou této edice - Mein Kampf - a dodnes nevyrešených politických a právních sporech ohledne jejího vydání - jsem se snažil tuto, dle mého názoru neméne "nebezpecnou" knihu, opatrit predmluvou
erudovaného odborníka, jejíž absence v Hitlerove knize mi byla nejcasteji "
vytýkána. Ne proto, že bych zmenil názor, ale proto, že na rozdíl od Svaté
inkvizice a hitlerovské NSDAP v Cechách existuje politická strana, která se
ke komunistickému odkazu hlásí a mela by mít právo se k nemu vyjádrit.
Požádal jsem o ni proto poslance za KSCM PhDr. Miloslava Ransdorfa, CSc.,
který mi vyhovel- viz "Rozumet Rusku, rozumet Leninovi".
Obema autorum tímto dekuji.
Michal Zítko
ISBN 80 - 86355 - 80 - 2
6
LENIN
ÚVOD
ANEB OPOŽDENÉ
PODEKOVÁNÍ
Z KATEDRY MARXISMU LENINISMU PFÚK
SOUDRUHUM
Ne že by mi pánové Marx a Engels byli sympatictí, to na mne po letech
povinného žvýkání jejich slátanin nikdo nemuže chtít, ale náhodné a dost
možná nechtene objevené pravdy v jejich dílech i to, že nevyzývali zrovna
k vraždení, jim uprít nelze. Pokud si vzpomíná, byli to oni, kdo vysvetloval
náhlé spolecenské zmeny rozporem mezi výrobními silami a výrobními prostredky. Když si odmyslíme ta industriální adjektiva, není to až tak hloupá
myšlenka. Hezké je i to, že nejlépe jí ilustroval práve pád tech, kterí se socialistický blud pokoušeli realizovat, komunistu. Jedním z principu na kterých
stál totalitní stát, byla cenzura informací a potlacování tech, které nebyly
dostatecne prorežimní. To mohlo fungovat jen v dobe radiového a televizního vysílání z pozemních vysílacu, v dobe, kdy k šírení psaného slova ve vetším rozsahu byl potrebný papírový nosic a tedy rotacka nebo alespon cyklostyl a kdy internet byla jen soucást technického zázemí amerických imperialistu. Vnímáno z dnešního pohledu, nemohli bolševici prežít prelom devadesátých let s jeho pocítacovou a informatickou revolucí ani kdyby v listopadu
1989 hostili studenty na Národní tríde pivem a koralkou a zásahová jednotka
je pak na zádech nosila domu. Presneji, meli do budoucna jen dve možnosti.
Bud nás odstrihnout od všech elektronických informacních zdroju, urezat
satelitní antény, znemožnit osobní užívání pocítacu a internetu a tak nás presadit nekam do rovníkové Afriky se všemi dusledky, zejména ekonomickými, anebo to všechno nechat svému osudu a skoncit, možná jinak než
v listopadu 1989, ale podobne. Žádná další možnost proste nebyla. Marx a
Engels meli v podstate pravdu a dobre že je rudí papaláši bud necetli anebo
nepochopili. Buh ví, co by ješte vymysleli.
Zato Lenin nemel pravdu nikdy. Zpusob jakým on a jeho kumpáni
krvave zdramatizovali dílo tech dvou potrhlých vizionáru l!~máél doufám že ani nebude mít vdejil1á~hsvetaobdobu.
Když píšu zdramatizoval, tak parafrázuji cinnost, kterou se z literárního díla stává dramatický
útvar, divadelní hra nebo filmové ci televizní dílo. Leninvzal celkem naivní a hlavne papírové spekulace Marxe a Engelse a použil jejakojdeový .... ,
základ ..pro ..vn;lžeclnýsc~néÍrDásiln~hQ l.lc:hOP~l1ímoci, YYllllbenj zj~vných
PQt~nc:!~.1nícll()Qpurcu ..él.lldr~~nt.rnocin~rn~I}~ JSrVélvými ..prostreciky .
Popravde receno, když se chce vraždlfa uzurpovat moc, prípadne vraždit, aby se moc mohla uzurpovat, dá se použít jakákoliv idea. Treba dejiny krestanství jsou toho dostatecným dokladem. Ostatne, s trochou nadsázky lze tvrdit,že církev Svatá mohla mluvit o štestí,když Leninuv syfilitický zrak nepadl na Bibli v dobe, kdy hledal neco, cím by se ideologicky
vyfutroval. Ale ze všech možných ideologií, myšlenkových proudu a spe-
j
!
7
LENIN
kulací o lepším svete si vybral zrovna Marxe a Engelse a s nimi v podpaží
se vydal, doslovne receno, vraždit, pálit a loupit.
K takovému úcelu ovšem mohli budoucí svetci proletariátu posloužit
nezprostredkovane a jevilo se nezbytným vysvetlit sice ke všemu ochotným,
ale jinak vesmes neinformovaným revolucionárum, jak se taková trídní revoluce fakticky delá a co všechno obnáší. Psát návody tohohle druhu Lenin
nebyllíný,nespíš ho to i bavilo a napsal jich nekolik. Ale Stát a revoluce se
mu, podle mého soudu, vydaril nejvíc.
Nejsem politolog ani historik, takže se nebudu pokoušet na trech stranách textu charakterizovat ideový základ predkládané publikace anebo ji
zasazovat do historických kontextu. K tomu se oprávnen necítím. Cítím se
ale oprávnen hovorit za cloveka, který prožil skoro ctyricet let v systému,
jenž považoval Lenina za svého ideového vudce a delal všechno proto, aby
jeho vize zrealizoval do poslední cárky. Tím clovekem míním sebe. Mohu
také ríci proc si myslím, že i když obecne je tahle kniha popis demolice demokratického systému jako takového, stojí za to si jí precíst anebo alespon prolistovat a pripomenout si nekteré ideologické slogany, které jsou v ní obsažené. Jak jsem zjistil, bohužel stále ješte totiž existují lidé, kterí se jimi nechávají
unášet, i když, pravda, už to není taková síla jako v dobách mého mládí a
ješte dlouhá léta pred tím. Základ myšlenky tedy porád prežívá.
Jedním z hesel, kterými vyzdobili obcané Ceskoslovenské socialistické
republiky svá mesta v srpnu 1968, když k nám vtrhli Rusové zachranovat
socialismus, byl nápis" Lenine pro bud se, Brežnev se zbláznil". Nic tak presne nedokumentuje tehdejší, obecne sdílený, pohled na celou komunistickou
ideologii, než tohle heslo. A pak taky nejruznejší spekulace, mnohdy i na
vyšší úrovni než pouze hospodské, o tom, jak se moudrý Lenin obával, že
Stalin zkazí svojí surovostí a neschopností krásnou ideu komunismu, jak ho
nechtel za nástupce, psal v tom smeru jakési záveti a až ho nakonec Stalin
zamordoval, uchopil vládu do svých rukou a zacal rádit. Predstava chytrého
a hodného Lenina, který vstal z mrtvých a bije po hlave hloupého a zlého Brežneva potažmo celou jeho kremelskou partu, za to, že nám sem v srpnu 68
nakomandovali Rudou armádu, byla odrazem téhle hlouposti a v obecnejší
rovine zase jednou z mylných legend o spravedlivém a dobrotivém králi, který
má špatné rádce, prípadne následovníky. Nic není vetším omylem, nejspíš i
historicky, ale zcela urcite v prípade Lenina, a v této knize to zjistíte.
Muj vztah ke komunizmu byl až do roku 1968 vlažne negativní. Ve
svých 17 letech jsem se tou vecí zas až tak nenechal uchopit, jakkoli jsem
treba v roce 1967 opisoval tehdy potlacované projevy ze sjezdu spisovatelu,
o rok pozdeji nevynechal jediný politický mítink a následující léta žádnou
demonstraci. Z mého tehdejšího pohledu byly neméne duležité veci. Ženy,
zpev, pivo. Povaha problému, tedy otázka, jestli je základní myšlenka dobrá
8
LENIN
a jen jí zkazili její vykonavatelé, anebo je to nesmysl od zacátku, mne nijak
netrápila. Komunisti byli aktuálne opruz, existovali sice mezi nimi rozdíly,
Dubcek vypadal líp, ale taky nic moc, a to mi v zásade stacilo.
Rekl bych, že práve ctení takových spisu, jako je Leninuv Stát a revoluce,
mne dovedlo k presvedcení, že chyba je systémová, režim naprosto nereformovatelný, idea dokonce krajne nebezpecná a Lenin byl proste jen prvý v rade
komunistických vrahu, kterí bydleli v Kremlu. I když svuj podíl na formování
mého svetonázoru mely i jiné skutecnosti a události, zejména dalších dvacet let
soužití s bolševikem, presto chci z tohoto místa podekovat socialistickému školstvía jmenovite katedre marxismu a leninismu na Právnické fakulte University Karlovy. Vhodným prísunem literatury a naprosto nekompromisním trváním na znalosti jejího obsahu me donutili udelat neco, co bych asi jinak neudelal, totiž zamyslet se nad podstatou veci a tak si vybudovat masivnejší základy
odporu proti bolševické ideologii. Jen tak mimochodem, co by za to tehdy byl
dal kterýkoliv z tech fakultních komunistických troglodytu , kdyby ho poctili
tím, že by mohl úvod k nekterému dílu velkého Vladimíra Iljice Lenina. (A co
by tam byl napsal!) No nic, soudruzi, tak alespon váš žák má to štestí. ctete
pozorne, vzpomínejte a at vás to neporazí.
Pokud nekdo v minulosti nadával na komunisty jako na konkrétní osoby,
nebo pokud mu vadila KSC jako taková, proste proto, že tu je a vládne, zustával na povrchu problému. Mnozí z tehdejších nespokojencu ostatne dnes stejne
vehementne nadávají na soucasné pomery a "vládnoucí trídu". Komunísté a
jejich partaj byly jen osoby a obecná oznacení pro realizátory urcitého postupu, urcité ideologie, prosazující násilnou revoluci, znicení demokracie, likvidaci "vládnoucí" trídy, znicení státu a celou radu jiných, vesmes zcela bezskrupulosních kroku, o kterých se mužete v následujícím textu docíst podrobnosti, z nichž mrazí.A práve v této ideologii je základ všeho zla. To co následující text prináší je totiž návod na vyvraždení milionu lidí, návod, který byl
beze zbytku vyzkoušen, realizován, mimo jiné i u nás a bohužel fungoval.
V tom jediném lze ríci, že se Lenin a jeho nástupci zachovali jako "charakteri", pokud to slovo lze ve spojení s nimi vubec použít. Co slíbili, to splnili.
Hlavne proto je publikace Stát a revoluce instruktivní i dnes. Text politických hesel se muže a taky bude menit. Ale jakmile je jako prostredek k jejich
prosazení hlásána revoluce, násilné uchopení moci, potlacení jiných názoru
mocenskými prostredky, anebo alespon jejich faktické paralyzování , napríklad zablokováním jejich nositelu, tak aby ztratili reálnou možnost je prosazovat, a v podstate jakmile nekdo zacne hlásat teorie o antagoních trídách,
které se ze své historické podstaty musejí utkat, je to tu znova. Netolerance
k názorum druhých, presvedcení o výhradnosti vlastních názoru natolik, že
ty druhé je možné jednak ignorovat, jednak vymýtit i za cenu násilí vuci tem,
kdo je šírí, to všechno co vymýšlejí novodobí vizionári ve jménu svých no-
LENIN
9
vých idejí, to všechno už tu proste bylo.A pokud by se tihle hlasatelé zjevené
pravdy dostali k moci, nemuže to skoncit jinak, než jak už to jednou skoncilo.
Ríká se, historie je tu proto, abychom se nepoucili. Pozitivnejší verzí
tohohle cynismu je konstatování, že nár()q, J~t~1ý~élP()}11~fl,~~Y_~,Q~jiWLje
odsouzen je znovllP!9~!_t. Nemyslím si, že by nám na pralluCÍilŠího'tíšícITetí
hrozilo, ze se náStaromestské námestí vevalí tlupy ozbrojencu v rádiovkách
a nejaký opilec jim z balkonu oznámí, že práve prišel z Hradu, kde pan president podepsal demisi a oni tu mužou dalších ctyricet let krást a vraždit. Až
tak se jiste historie neopakuje, i když ruku na srdce, že by se v Rusku nemohlo ješte jednou strílet z Aurory se ze dvou tisíci kilometrovým odstupem a
pritom, co se tam deje, zas tak nemožné nezdá. Ale i u nás zustala komunistická strana, jejíž predstavitelé by si radeji nechali uríznout jazyk, než by si
skutecne a natvrdo distancovali od krvavé historie komunismu a v jejich
materiálech, zverejnených .!lél...interI1~tQY~,élqrei3<=.
Ig3C:M_§t}111)~~t~_.pt~~i~t_
takov~l:1J~"p~rli'
~Únor 1948 se tak stal revolucním vystoupením, završením, vyvrcholením dloullOdobého sociálnt71o zápasu. Široké lidové vrstvy, zejména delníci, vetšina obcanu
Ceskoslovenska, se na nem nejen podílely: byl ztelesnením jejich potreb, zájmu a tužeb. (Úvod do analýzy prícin a dusledku 17. listopadu 1989H
- Za strategický dl naší stran;; pova~uji zásadní zmenu charaktent politické
moci.( Vystoupení predsedy UV KSCM Miroslava Grebenícka na programo-
vé konferenci KSCM v Praze dne 30.1.1999)
Ale spíše než tihle gulášoví socialisté jiste prijdou, a už dokonce chodí po
ulicích, jiní, kterí si myslí, že zrovna kvuli prosazení jejich krásných myšlenek na troše toho násilí nesejde. A taky kvuli tomu si stojí Leninuv Stát a
revoluci precíst. Všechny tyhle reci už tady totiž byly. Po nich byly bohužel i
skutky. A jak snad nikdy nepujde poprít, všechno to bylo strašné.
Tomáš Sokol
,
10
LENIN
ROZUMET RUSKU, ROZUMET LENINOVI
Dvacáté století nebylo jenom americkým stoletím, ale také ruským, sovetským. A osudy ruských revolucí ve dvacátém století patrí mezi nejcastejší
témata spolecenských ved. Tisíce menších i vetších studií historiku, filosofu,
sociologu, ekonomu, odborníku na literaturu i na výtvarné umení, specializované casopisy se zabývaly príbehem, který svou velkorysostí dejinného projektu a zásahem do životních osudu jednotlivcu i velikých spolecenských skupin, ba celých národu vyrážel dech. Klícovou osobností tohoto projektu byl
Vladimír Iljic Lenin (1870-1924) a ti, kterí ho zmenili v neživo tnou, ustrnulou
ikonu urcenou k uctívání, zacali mluvit o leninismu. Ale jako marxisté pomohli
zmenit Rusko a modernizovat ho, sám marxismus nabýval v ruském prostredí
brzy zvláštní rysy: a dnes je jasné, že sovetskou éru nelze vysvetlit z marxistického projektu, jakkoli by si to možná autori cerné knihy komunismu práli. I dnešní
hlavní ideolog ruských komunistu, Gennadij Andrejevic Zjuganov snadno slucuje Lenina s cetnými návraty ke staré ruské kulturní tradici: a ten, kdo si do
konce precte tuto studii, pochopí duvody jeho možná až prílišné úcty k tradici,
jejímž je vynikajícím znalcem. Ruská kulturní tradici byla na jedné strane spojencem bolševiku, na druhé strane se obcas stávali nevedomky jejími zajatci.
Klasická veta básníka Fjodora Ivanovice Tutceva (1803-1873) praví,
že Rusko nelze pochopit rozumem, že mu lze jenom verit. Pokud jde o osudy
marxismu v Rusku, práve vytesnování rozumu vírou bylo jeho tragédií a náš,
ceský marxismus šel casto bohužel v jeho stopách. Jsme rádi, že mužeme
konecne postavit svou vlastní komunistickou identitu na svém vlastním, ceském prístupu. A to je možné i díky kritickému pohledu na Rusko a ruskou
kulturní tradici. To neznamená žádné neprátelství vuci ruskému lidu a jeho
veliké historii a tím méne vuci hodnotám, které prinesla jeho kultura lidstvu.
Ostatne ani Havlícek a Masaryk svou kritikou nezasahovali ruský lid, ale ty,
kterí spoutávali jeho bytostné síly. Havlícek i Masaryk si práli moderní, prosperující Rusko. Dnes, kdy je celý slovanský svet víc rozbitý, než kdykoli po
roce 1918, se zdá cesta k modernizaci velice komplikovaná. Tím naléhavejší je
ale kritická reflexe celého kulturního dedictví i prícin, proc modernizacní projekt bolševiku vyústil jinam, než zamýšleli. A ctenáre S tátu a revoluce pak bude
zajímat to, proc radikální koncept samosprávné spolecnosti byl Stalinem pretaven do podoby toho nejtužšího myslitelného nadpráví státu, kdy paradoxne skutecná emancipace a neméne skutecná tvrdá represe šly ruku v ruce.
Svéráznost Ruska vystupovala zretelne až tehdy, když se stretávalo
s civilizací Západní Evropy. Moderní obcanskou spolecnost charakterizuje
to, že je skutecností universálního zprostredkování. A práve sféra zprostredkování je to, co ruské myšlení nedocenuje díky tomu, že nemela rozvinuté
struktury obcanské spolecnosti. Ty nahrazoval stát, který se zdvihal z natu-
LENIN
11
ralizace života, z "bezprostrednosti". Bezprostrednost. To je klíc k ruské kulture ... A také to, že nezprostredkované polaritní protiklady precházejí plynule jeden v druhý. Ruská kultura ukazuje cloveka v paradoxech jeho existence. Proto je tak pritažlivá v dobách vypjaté krize, v dobách hroutícího se
spolecenského zprostredkování.
Nápadným rysem starší i moderní ruské kultury je hluboký psychologický záber. Nebylo to tak vždy. Obrazy lidí v ruském písemnictví byly ve
12. a 13. století príznacné svou staticností, nadcasovou monumentalitou.
I hrdina bylin, Ilja Muromec, se vyznacuje vyrovnanou povahou, klidným
sebevedomím. Ale psychologický prulom se objevuje ve 14. a 15. století.
V Byzanci se odehrála jeho predehra: Grégorios Sinaités a Grégorios Palamas
prosadili od roku 1341 proti Bar1aamovi obrat k bezprostrednu, které spatrovali v niternosti. Smer, který založili, se nazýval hésychasmus (recky hésychiá, v byzantské výslovnosti isichia=klid) a rozhodným zpusobem ovlivnil
ruskou kulturu, a to jak svou niterností, tak i svým prezíravým vztahem
k predmetné aktivite. Prinesl ve svém úsilí o povznesení ducha k Bohu a o
mravní sebezdokonalení jemne strukturovanou analýzu vedomí. (Vynikající
portrét hnutí podává G. M. Prochorov, Isichazm i obšcestvennaja mysY
v Vostocnoj Jevrope v XIV veke, Leningrad 1968). Hésychiá, mlcenlivé sebezrení je pro vybrané branou k postižení božské energie, mostu mezi svetem a
tím, co je nikoli-svetské. Barlaam chtel Boha poznávat prostrednictvím poznávání sveta. Grégorios Palamas chtel naopak svet postihnout zevnitr v jeho
nerozclenené jednote, pri abstrahování od slov i materiálních predstav.
U Bulharu ve 14. století hésychasmus razil Euthymij Tarnovský,
v Rusku mu otevírá dvere Sergejicko-trojický klášter, v literature zejména
Jepifanij Moudrý a v malírství Andrej Rubljov. Ruský kulturní typ zná bezprostredno, niternost a druhém pólu expanzi, hektickou aktivitu. Ponekud
zjednodušene receno, nic, co by mezi obema extrémy zprostredkovalo. Ani
disciplinaci života v povolání, ani rád obcanství. A tak neprekvapuje, že
bezprostredne po dobe kolonizace organizované kláštery za Volhou, na severu i na severovýchode, po období ohromného hospodárského i organizacního vzepetí prišla jakási potreba zklidnení.
Sergej Radonežský (1322-1392) byl nepochybne pozoruhodný muž.
Mnichum uložil povinnost fyzické práce, i pudu meli obdelávat sami. Nil
Sorskij (1433-1508) už žil v dobe, kdy pomalu dohasínala horecná kolonizacní aktivita, která naplnila celé století (1340-1440 vzniklo 150 nových klášteru).
Odmítal vnejškovost, hlásal cistotu i ve skrytu srdce. Upíná lidskou existenci
k duchovní, rozumné modlitbe, k niternému usilování. Niternost, sebeanalýza stavela u Nila Sorského na celé východní theologické tradici od Jana Kassiana, Neila staršího, Jana Klimaka, Basiléia Velikého, Isaaka z Ninive, Symeona Nového Theologa, Grégoria Sinaity až po hésychasty. Proti vnejškovosti
____
12
LENIN
stavel svedomí, úctu k osobnímu názoru založeném na niterných hnutích
srdce. Chce" povznášet svedomí k vecem lepším".
Lidská psychika ale netvorí organickou jednotu. Objev charakteru prišel
až pozdeji, v 17. století. U Nila jsou tedy jednotlivé, vzájemne se potírající
psychické stavy, city, vášne, jaksi nezávislé na svém nositeli, prochází jím. Je to
psychologie vlastne asubjektivní. Ukazuje, jak cizí byl ruské kulture kartesianismus, který hledal neotresitelný základ poznání v jistote myslícího já. Lidské
nitro v ruské kulture vubec není sférou klidu, spocinutí, jistoty; je naopak sférou konfliktu. Výtvarné ztvárnení této stránky hésychasmu prinesl Theofanés
Rek (Feofan Grek), literární Jepifanij a Pachornij Serb. V jejich knihách je predestren svet vášní. Ale cíl hésychasmu je spoutání vášní, klid a mír duše. V 14. a
15. století byl silný vliv myšlenek konstantinopolského patriarchy Filothea
Kokkina, jehož spisy se v klášterích hojne opisovaly.
Významný ruský literární vedec Dmitrij Sergejevic Lichacov Gemuž
vdecím za mnoho podnetu pro tuto úvahu) mluví o psychologickém uklidnení u Andreje Rubljova, zejména obraz Trojice je ztelesnením klidu, pasivity, harmonie. V literature 15. století tomu odpovídá Povest o Petru a Fevronii.
Hésychasmus poznamenal osudove ruskou kulturu, úsilí o bezprostrednost
vedlo k podcenování predmetné aktivity, zprostredkujících clánku. Ukázalo
se to zejména v dobe církevního rozkolu.
Tam, kde je slabá zprostredkující sféra, nezprostredkované protiklady
mezi sebou snadno precházejí. Svet a antisbet se pak bezprostredne dotýkají,
prolínají, prevracejí. Tak Ivan Hrozný rozdelil svuj stát na dva svety, zemšcinu a opricninu. Ne náhodou veliký filmový tvurce Sergej Ejzenštejn zpodobnil Stalinuv aparát v opricnících ve filmu Ivan Hrozný. Rozbíjení zemštiny do
atomizované, amorfní, a proto snáze ovladatelné podoby provádela opricnina, jakýsi antisvet, jakýsi zkarikovaný mnišský vojenský rád. A opet analogie: Stalin stranu, která mela podobne zformovat ruskou spolecnost, nazval
orden mecenoscev, rád nositelu mece .. .I pijanství a obžerství opricníku je obráceným obrazem pustu, orgie prevráceným obrazem bohoslužeb. A u Ivana
Hrozného se objevuje duraz na vnejškovost, na divadelnost všech cinu. Nezprostredkované protiklady, precházející volne jeden do druhého se projevují i v tom, jak strídá Ivan Hrozný presne protikladné role. Car, který je na
vrcholu spolecenské vertikály, se mení v jurodivého, který je na samém dnu.
Car se vydává za vydedence, zríká se vlády, bláznive tancí na církevní zpevy,
obléká se jako žebrák, jako by odrážel zrcadlovite existující spolecenský rád.
Ale antisvet slouží k potírání sveta. A tak k Ivanovi Hroznému patrí i popravy, pronásledování nepohodlných, znicení celých vesnic a mest.
V Rusku ale reálné dejiny prokazovaly, že svet naruby muže být skutecnejší než reálný svet a naopak to, co bylo normální, se stalo necím nereálným. V ovzduší rozkladu pak nastává v 17. století objev individuálního osu-
~--""""'~
-D'-
LENIN
13
du cloveka. A i v nem se proJínají nezprostredkované
protiklady: hore a
štestí, bezstarostnost. V Povesti o Hori Neštestí se praví: "a i v hori žít - bezstarostný být". Jak ríká už zmínený Dmitrij Sergejevic Lichacov, lidská osobnost
se emancipovala nikoli v úspešných hrdinech a umeleckých osobnostech, ale
v lidech na posledním stupínku života. To predznamenalo humanismus ruské literatury 19. století.
Našel se ovšem muž, který vše, o cem už byla rec, ztelesnil ve svém
vlastním živote - protop op Avvakum. Vedomí osobní odpovednosti, psychologická hloubka, bezprostrednost citu. "Jen to rekni, neboj se, jenom svedomí mej cisté". "Jsem prece nesmírne hloupý, ano clovícek docela k nicemu.
Brucím si z bolesti svého srdce". Sám sebe nazývá prostáckem a clovekem
náramne obeznámeným v nevedomosti. Bezprostrednost a jen bezprostrednost urcuje hodnotu cloveka a jeho duševního života. Chce" uderit duší pred
Bohem". Clovek není necím abstraktním, je tím bezprostredním. Lidskou
hodnotu je treba osvedcit vlastním postojem, " ... protože nikoliv krásná slova Buh slyší, ale žádá od nás ciny" (Na druhém míste Evropy, v Anglii, ríká
skoro ve stejné dobe totéž John Bunyan! Stejná slova, ale rozdílný smysl...)
Avvakum se brání pýše, ale vyznacuje se zároven rezavým humorem,
který se nezastavuje ani pred tragickými situacemi. I velitel Paškov priznává,
že Avvakum "všecko delá lidem pro smích". Kolik paradoxu se slucuje
v povaze Avvakuma! Volné prolínání a prelévání nezprostredkovaných protikladu je i u neho bežné. Na dne, v utrpení dospívá clovek k vedomí sebe
sama, ocištení. Paškov ho mucil, a prece Avvakum ríká: "Deset let me trápil,
nebo já jeho - nevím ... " Role se mení navzájem ... Z úplného dna roste nová
nadeje, v mezní situaci, kdy nezustává nic víc než bezprostrední lidská existence. Anastazie Markovna, protopopova žena upadla a nemohla pro úplné
vycerpání dál. "Jak dlouho to vše ješte potrvá?", ptala se svého muže. A ten
odpovedel: "Až do samé smrti, Markovno". "Tak to ješte kousek pujdu", znela
slavná odpoved protopopovy ženy.
Avvakum myslí a žije v nezprostredkovaných polaritách: "My blázni
pro Krista, vy opatrní v Kristu; my mdlí, vy pak silní; vy slavní, ale my opovržení". Ale tyto polarity si vymenují místa práve proto, že jsou nezprostredkované. Avvakum se postavil proti nikoniánské reforme v cele hnutí staroobradcu. Jeho hnutí mluvilo za množství opozicníku od šlechty až po strední
meštanstvo a venkovany. Na církevním snemu 1666-1667 byl odsouzen, poslán do vyhnanství a do vezení, roku 1682 pak upálen. Veškerá trápení s ním
sdílela i rodina a jeho odolnost se stala príslovecnou. I car ho prosil: "Ustup
alespon v necem". Ale Avvakum, presvedcený o své niterné pravde, nezmenil na své víre nic. A jeho niterné presvedcení výborne odráželo vnejší rozpory doby. Hésychastickou tradicí živená niternost už ale nesla neco nového:
specificky ruské pojetí novoveké subjektivity. Niterné pojetí pravdy jako cha-
L.
.•...
.-
":-..n_~_",-"__
14
.",,,,,.,,,,,,,,,,,,",",,.~,,,,,,,,,,,,,./'ftIl'~,
•••
LENIN
rakteristiku Avvakuma zaznamenává i jeho protivník Simeon Polockij. Avvakum klade proti ucenosti rozumení, rozum Kristuv, který má v sobe.
Vnejškovost a niternost jsou u neho nezprostredkované protiklady.
Vnejší moudrostí je umení i filosofie. Idealizace a abstrakce má mít místo
i v malbe, v umení nemá mít místo smyslovost, pravá krása je duchovní, jak
o tom mluvil Pseudo-Dionýsos Areopagítés a Jan z Damašku, Maximos Rek
i Jan Zlatoústý. Symeon Nový Theolog a Grégorios Palamas mluví o bezprostrední komunikaci s Bohem; modlitba nevyžaduje slova, musí být soustredená a nejvyšší fyziologický, duševní zážitek prináší i svrchovaný pocit krásy. Tím je spatrit svetlo vycházející z prapuvodního zdroje.
Svet absolutních idejí se pretavil v koncept absolutního, vecného casu,
bezcasového casu. Toto hledisko se prosadilo v Rusku 16. a 17. století. Bylo
by možno mluvit o jakémsi "zprostorovení casu". Nekonecný prostor a nekonecný cas prostoupily slovesnou tvorbu té doby, doby prudké územní expanze. Zprostorovení casu: symbolem Evropy je svým zpusobem zosobnení
casu, hodinový stroj. Rusko symbolizuje prostor. Ale i prostor je pojat jinak.
Ukazují to chrámy. Západní chrám je koncipován tak, že hlavní je vnitrek,
intenzivne pojatý vnitrní prostor. U Rusu v návaznosti na reckou tradici klícové vnejší prostorové ztvárnení. Bezprostredne a intimne pojatá víra se dá
paradoxne sloucit s vnejškovostí prostorové organizace. Usporádání chrámu
Vasilije Blaženého je toho dokladem (1555-1560), kde bohate clenitý vnejšek
se spojuje s malými intimními prostory vnitrku chrámu. Staroobradci niternost pravdy spojují také s vnejškovostí; pravda textu se proveruje jeho opakovaným prijetím. To vylucuje práci s textem a jeho kritiku.
Staroobradnická uprenost na hodnoty bezprostrednosti sblížila s tímto hnutím specifický jev ruské kultury, jurodství. Jsou desítky jurodivých,
které uctívají pravoslavné církve - ale jenom šest jich pusobilo pred pokrestením Rusi. Cizince, jako byli Herberstein, Horsey, Fletcher, kterí psali o starém Rusku a zanechali nám svá cenná svedectví, jurodství uvádelo v nelícený úžas. A jak ho chápali sami Rusové? Podle Dimitrije Rostovského jde o
"mucednictví z vlastní vule", projevující se navenek, které "moudre zakrývá
vlastní ctnost pred lidmi". Tedy opet specifické vzájemné prelévání protikladu: niternosti a vnejškovosti. Bezprostrednost má být demonstrována v obojím. Pro hésychastu Savvu Nového (14. století) bylo jurodství jen etapou života, v nemž chtel projít všemi životními formami: ale Savva nebyl Rus. Pravoslaví ostatne nezakazovalo zmenu postavení: Avvakumuv žák Afanasij se
také stal z jurodivého mnichem.
Jurodivý byl na dne spolecenského žebrícku, car na jeho vrcholu. V Rusku, ve kterém se tak snadno díky slabosti sféry zprostredkování prelévaly
protiklady, vystupoval pod pseudonymem Parfenije Urodivého car Ivan Hrozný, který strídal oficiální zbožnost s rouhacským výsmechem krestanství.
~.
•
LENIN
15
Jurodství melo být únikem z civilizace, jejím nastaveným zrcadlem. Ale zároven bylo chápáno jako neco, co patrí k její živné pude, jako klíc k bezprostrednosti života. Podobne ve staroveku pusobili mnozí kynici ... Jurodivý, stejne
jako kynik je proti oficiálním kánonum krásy, proti oficiální kulture, která byla
svorníkem celé spolecenské soustavy. Je škoda, že nemecký levicový historik
umení Horst Bredekamp, který zkoumal negaci oficiální kultury jako prostredek sociálních boju, se nedostal k pojednání o jurodství. "Estetika odpudivého", o níž by dnes mohla naše doba také mnoho ríci (punk, vubec mnohé soucasné formy kontrakultury) byla spojena se sociálním protestem, potrebou bezprostrední komunikace; kynismus i jurodství usilují o nalezení duchovní svobody ve sfére bezprostrednosti. Jurodství slucuje nezprostredkované protiklady a je tedy svrchovane paradoxní, je moudré i pošetilé, je úsilím o niternou
svobodu i vnejškovou podívanou, divadlem, je nezávislostí a zároven vystaveností pokorování a bití. V živitopisech jurodivých, jako byli Isidor Rostovský,
Prokopij Ustužský, Andrej Carihradský, se o tom mužeme presvedcit.
Jeto krestanská pokora na dne spolecnosti, cin, kterým se jurodivý "pozdvihl nad naši prirozenost", jurodivý žije jako "pelikán na poušti", pusobí
mezi lidmi "jako v pustine". Podobne jako se cítil Díogenés ze Sinopysám
mezi lidmi a hledal cloveka ... Úsilí o bezprostrední komunikaci jde až k napadání blátem, kamením, k plivání. Jurodivý vyprovokovává své bití, které pokorne snáší. Jeho bití jaksi ocištuje spolecnost, má zástupný ráz. A je mu dovoleno porušovat vnejškovou morálku, úsilí o bezprostrednost jde hodne daleko.
Tak Vasilij Blažený "maje svobodnou duši a nestyde se za lidskou hanbu, castokrát dával pruchod potrebám svého bricha i pred lidmi". Jurodivý pohrdá
telem, "maje svobodnou duši. ..jsa jako andel, jako by ani nemel telo". A prece
demonstruje svou telesnost. Paradoxnost jurodství vystupuje i tu. Jurodiví jsou
tluceni i uctíváni. Jurodiví mení diváky v herce, provokují jejich aktivitu. Jsou
vteleným paradoxem: produkují i smirují morální rozpor.
Jurodivý nejradeji vystupoval nahý, tedy - podle Života Prokopije Vjatského - odený v bílé roucho vecného života. Je to návrat k pocátku života,
odvržení krás sveta, návrat k bezprostrednosti. Nahý je synonymum pro jurodivého. Jako Vasilij Blažený se nazývá též Vasilij Nahý. Nahota je pohrdání
telem, je ale zároven nemravným pokušením, je symbolem duše i jejího ohrožení. Jurodivý vystupuje jako klaun a jeho kostýmem je jeho telo. Jeho recí je
mlcení. Ale absolutní mlcení drželi jen nekterí, jako Andrej Carihradský, Isidor Rostovský, Maxim a Vasilij Moskevský, Savva Nový. Jurodivý nekomunikuje slovne a komunikuje predevším sám se sebou. Obcas se vrací k detské
reci Gako staroobradci pri disputaci 5. cervence 1682), která má také punc
bezprostrednosti Geremiášovo proroctví1, 6). Svou rec zároven ozvláštnuje.
Shrnutím jurodství je život Andreje Carihradského. Tam lze vetšinu uvedených znaku nalézt. Pro Rusy byl autoritou i jako domnelý Slovan.
-------------------=-~~_m.~·L.~-~-=-·~~-9ftm..~
••••• ",,
16
•.
LENIN
Paradoxní je prístup jurodivých ke kráse (estetika ošklivosti jako ochrana skutecné krásy), paradoxní je celý jejich životní styl. Jurodivý má být blázen, který vychovává, pevne zakotvený v lidové smíchové kulture, respektující ty nejdávnejší vrstvy lidových tradic. Gilles Fletcher si všímá spjatosti jurodivých s lidovým živlem a ukazuje, že lidé "jim i dovolují svobodne mluvit
vše, co chtejí, bez jakéhokoliv omezení, treba i o samém Bohu ... Lid ty blahoslavené velmi miluje, protože podobne jako paskvily poukazují na nedostatky vznešených, o nichž se nikdo jiný neodváží ani promluvit". I v Puškinove
Borisi Godunovovi mluví za lid jurodivý. Už jejich nuzota a nahota je nastaveným zrcadlem svetu mocných. Jsou necitliví vuci všemu svetskému, protestují svým životním stylem proti sporádanému životu, jsou výzvou stabilizované moci. Jejich duchovní svoboda neuznává hierarchii, nivelizuje.
Vyvolávají smích, ale ve shode s pravoslavím ho mají zároven za hríšný (Jan Zlatoústý soudil, že Kristus se v evangeliích nesmál.). A nelze-li veselost potlacit, stací místo smíchu úsmev, soudí Dimitrij Rostovský. Rusko 17.
Století bylo prísné. Ale smích užitecný pro duši se pripouští (viz Život protopopa Avvakuma). Tím, jak se stává predmetem posmechu, jurodivý se vedome
vyclenuje ze sveta, ruší spojení s ním. Sestupuje na samé dno spolecnosti.
Blázen je podle mestského práva postaven na roven katu. (Konzervativní
myslitel Joseph de Maistre soudil, že spolecnost má vertikální osu: na vrcholu král, na spodku kat. Odtud možná obraz kata u Karla Hynka Máchy: zabíjí-li kat krále, prevrací se spolecenský porádek!). I mezi svatými jsou jurodiví
nejníže. Jurodivý nepatrí do posvátné sféry. Jeho doménou je nejvýše prostor
chrámového schodište jako hranicní území mezi svetským a duchovním.
Protest jurodivého se týká lidí: nemá systémový ráz, nezpochybnuje
rád. Tam, kde je církev v krizi, role jurodivých stoupá. V 17. století, v dobe
rozkolu, dosavadní osamelý ráz jurodství mizí. Jurodiví se sdružují na strane
"konzervativního" proudu. Jurodiví horlili pro pravdu a chteli tak, jako jurodivý Fjodor "zvrátit a usvedcit nepravdu". V techto bourlivých dobách se
casto kázale predvádí blízkost panovníka a jurodivých. V Moskve meli blízko ke starému pojetí, kdy panovník a blázen jsou vydedenci, jeden nahore,
druhý dole. Obcas si první s posledním vymenují role; že toto vedomí nezmizelo, ukazuje i pozoruhodný prípad dopisu komika Carla Campaniniho papeži Piovi XII. V nem slavý komik píše vak nás informuje Tadeusz Breza
v knize Bronzová brána): "Chtel bych patrit k Tvé duchovní rodine, prevelebný Otce, jak se však k ní mohu pripojit, když musím témer každý vecer
s pomalovaným oblicejem delat ze sebe na jevišti šaška!" Pius XII. na to odpovedel: "Synu muj, tvoje pochybnosti jsou neopodstatnené. Prece každý z
nás na celém širém svete delá ze sebe šaška tam, kam ho postavila Prozretelnost". A naznacuje, že jemu tato role patrí na prvním míste. Panovníci si museli
pripomínat druhý pól spolecenského žebrícku: babylónský král byl pri svát-
,..,.
---_
""''''~
.•.
_
----_.,_ _-
-----•.._-------------------------.
LENIN
17
ku nového roku zpolíckován, byzantský císar jednou v roce omýval po vzoru
Kristove žebrákum nohy, ruský car navštevoval vezení a chudobince. A ruská literatura 16.-17. století znala myšlenku "promeny místa" (Povest o caru
Aggeoví).
V krizové situaci se i car obrací ke dnu spolecnosti a Ivan Hrozný se
uchyluje k jurodstvL Car a jurodivý vystupují blízko sebe. Jako jurodivý vystoupil i patriarcha Nikon, když 10. cervna 1658 rezignoval na stolec patriarchy. V predpetrovském Rusku panovník a jurodivý si byli navzájem blízko.
A jurodivý byl hlasem lidu, leckdy kriticky zamereným proti osobe cara. Podle
Jeroma Horseye (svedectví z roku 1573) se jurodivého Nikoly Svatého za Pskova bál i car. Podobne vidí roli jurodství i Gilles Fletcher. Bylo institucí protestu ve spolecnosti, která mela nerozvinutý mestský stav, nerozvinutou právní ochranu a stavovskou politickou strukturu. Když roli instituce protestu
prevzali staroobradníci, jurodiví byli pohlceni touto stranou. Obojí ale muselo padnout za obet snahám o evropeizaci Ruska. Evropeizace zasáhla formy,
ale neprinesla základ západoevropské politické kultury, obcanskou spolecnost. Ta mela ovšem na Západe silné koreny, mimo jiné už v Augustinove
ocenení predmetné lidské aktivity, vždyt i "pozemské veci mají svuj puvab"
(Confessiones, Patrologia latina 32, col. 679).
Na Západe se dbalo na architektoniku rozumu, receno s Hegelem (Filosofie práva). I nejvyšší hodnoty musí mít vnejší opory, "jedna vec je srovnatelná s jinou", vše je soumeritelné. A v návaznosti na kappadocké otce (Rehor
z Nyssy) razí Augustin pojem pomeru, soumeritelnosti (ratio), který znamená i rozum a rozumovost. (Zpochybnení pojmu soumeritelnosti prináší až
postmoderna, napríklad Jean-Fran<;ois Lyotard.) Kategorie soumeritelnosti,
zdá se mi, je ale naprosto cizí duchu tradicního ruského krestanství.
Staroobradci vytýkali filosofum, že "dbali jen o vnejší moudrost". Z pozice vnitrní moudrosti nebyla duležitá konceptuální stránka. Cas vymezovali už Byzantinci jako Manuel Moschopulos (kterí se ale až do konce pokládali
za Rímany, Romáje) substanciálne: cas byl nazírán jako prosto stvorení sveta,
v nemž se merí beh hvezd a života. V tomto rámci se mísí vecný a pomíjivý
cas. Už ted je podle toho možné vycítit závan vecnosti. U Avvakuma Petrova
je substancialita casu i prostoru (pricemž cas je chápán prostorove) obzvlášt
silná. Zároven ale tuto substancialitu približuje z pozice konkrétního pozorovatele. Zvláštní napetí substanciality a osobního zamerení vstoupilo do klasické ruské literatury. Lev Nikolajevic Tolstoj a Fjodor Michajlovic Dostojevskij, Maxim Gorkij, Ivan Sergejevic Turgenev a mnozí další (dnes zvlášte Valentin Rasputin) se hlásí k dedictví protopopa Avvakuma.
Dostojevskij si nesmírne vážil i Povídky o mládenci a Horí Neštestí. Hore
nabývalo u ruzných interpretu Dostojevského významy spojené s protestem
proti mrzacení lidství, vztahu mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a prírodou.
_;c;;,::.;~.,.:;;~;,:c;:";:;,,.;:- ••
~~.~'l~
ItII
I
18
LENIN
Starec Zosima Ivanu Karamazovovi praví: "Vy jste si tu otázku v sobe ješte
nevyrešil, a v tom je vaše veliké hore ... " A Aljošovi ríká: "Uvidíš veliké hore
a v tom hori sám budeš štasten. To je má závet: v hori hledej štestí". U Dmitrije najdeme, že "ve velikém hori našem opet se vzkrísíme k radosti".
Není tady koren Gorbacovových slov, že k prestavbe se Rusko protrpelo? A k cemu se melo protrpet jelcinovštinou? Vládcové Rusu mají obcas
všelidské záliby: Katerina II. korespondovala s osvícenci a ujištovala je o snaze dát Rusku ústavu (ale ve skutecnosti upevnila nevolnický režim a absolutismus), Alexandr I. diskutoval s Owenem o novém zrízení (ale dal po napoleonských válkách signál k novému uzavrení Ruska), Stalin dal Rusum humánní ústavu v dobe, kdy zahájil velký teror, Gorbacov budoval evropský
dum a rozbil Rusum ten jejich, Jelcin mluvil o skoncování s pouty minulosti,
aby provádel její trapné recidivy. Rusové dokážou obdivuhodne snášet i to
nejtežší hore. Veliký filmový režisér Andrej Tarkovskij v Andreji Rubljovovi
má postavu nemé, bláznivé dívky, znásilnené Tatarem a ta díky utrpení prijde k rozumu, k uvedomení si sebe sama, zacne mluvit. To je obraz Ruska!
V 17. století se psalo hodne o hori-neštestí, hori-zlém štestí, hori-zlé
dobré cásti. V Hori je pripomenut onen stav, kdy clovek si zachovává ješte
svazek s prírodou. Ale uvedené dvojice svedci o polaritním videní sveta, o
nezprostredkovaných protikladech, které precházejí v sebe navzájem. Hore
totiž sice má svuj koren ve zlu, ale nekdy muže vést k dobru. Dostojevskij
tento princip ztvárnil ve všech postavách Bratrí Karamazovových. A není náhodou, že porozumení nalezl u západních intelektuálu až v dobe, kdy došlo
na Západe ke kolizi sféry zprostredkování, kdy se rozum obracel v nerozum,
kdy civilizace produkovala nezprostredkované
protiklady. A dobré hore
z rozumu se jako u Ivana Karamazova zvrátilo ve zlé hore ... Každý z bratrí
byl behem románu" prepólován" ... Pro toto století je to príznacný jev! A zdá
se mi, že v XXI. století tomu muže být ješte více.
Dostojevskij byl dobrý analytik spolecnosti a ruské kultury a polaritní
dialektiku nezprostredkovaných protikladu prenesl i do nitra každého cloveka. Asi tak, jako kdysi Mání prenesl kosmické drama boje dvou principu
do nitra všech jednotlivcu. Ale Dostojevskij nastavuje metodou zdvojení zrcadlo každé postave (starý Karamazov-Dmitrij, Ivan-Smerd'akov atd.)Aljoša
se tomu vymyká. Jeho se zdvojení netýká, jeho hore je podobné ženskému,
které si "ani útechy nežádá, protože samo se živí svou bezútešností", tedy
opet bytostný klad, který roste z pritlacení ke dnu. Ivanovi nastaví zrcadlo
jeho cert, v nemž poznáváme Goethova Mefista: i Hore-Zlé štestí, které doprovází Mládence, který chtel žít jen podle zásad stanovených sebou samým.
Dostojevskij tvrdil, že Rusko se musí poté, co si ze Západu vzalo vše
potrebné, vrátit "k rodné pude". Rodnou pudou byla i stará kulturní orientace, u jejíchž pramenu byl hésychasmus. To jeho klášterní praxi reprezentuje
LENIN
Zosima. V koinobiu, obšcežitii, se mniši yríkali "svobody vule", boží starec je
mel vést k tomu, aby "stanuli nade všemi". Hésychasté dokázali skloubit
schopnost mlcenlivého sebezrení s orientací v politice. Starci Gako Zosima)
meli být meziclánky mezi lidskou existencí a sférou základních otázek lidského bytí. Kdo se nevyhne pýše, toho ceká sebeznicení: kdo je príliš yahlcen
zárí božské energie, koncí sebevraždou. Tak soudili hésychasté. Dostojevskij
privedl na svet svého Aljošu, který je schopen odolat obema krajnostem. Otevre se mu tak svet nejvyšších otázek bytí. ..
Dedictví stredoveké tradice je také v základu umení Tolstého. Ten vycítá ekonomum, že si za vzor berou malou Anglii, zatímco vzorem by melo
být postavení lidí na celém svete v celé historii. Pokrok není všeobecným
zákonem lidstva, když celý Východ je prý nehybný. Filosofie dejin, která je
v základu Vojny a míru je rovnež tradicní. Stretávají se tu princip aktivity a
princip pasivity. První predstavuje Západ, princip pasivity, kterému dává za
pravdu, ztelesnuje ruský lid. Kutuzov rozumí poslání ruského lidu. Neprekáží dejinám, ví, že po vycerpání nárazu dojde ke zpetnému odlivu. Ruský
lid se pohybuje v živlu bezprostredna a dejinná pravda je jeho. Skutecná síla
je podeprená vnitrním presvedcením. Lid je puda niternosti, bezprostredna.
Tolstoj se muže oprít o historická lícení ze 14. století, z boju s Mamajem,
Tochtamyšem a Tamerlánem. I Dmitrij Ivanovic, vítez z Kulikovského pole
byl" vzorem pokory". Vedel totéž, co Kutuzov u Tolstého: že bitvy rozhoduje
neco jiného, než vojevudci, armády a bitvy. Tolstoj to nazývá "nerv" nebo
"duch armády". A Rusy pred Kulikovským polem charakterizoval klid a pokoj
v ležení. Klidná odevzdanost, tak, jako na Rubljovových ikonách; tak, jako
dívky Fevronie z Rjazanského knížectví, která je symbolem úsvitu, nového
dne. Vnejší klid skrývá niternou pravdivost, citové bohatství. A prostota: díte
u Takovského v jeho filmu Zrcadlo symbolizuje Rusko, vecne mladou zemi.
Rusové museli mnohokrát zacínat úplne znovu. A prece vždy se opírali o vedomí velkého poslání: mnich mnich Filofej v Moskve videl Tretí
Rím. Rusko melo sjednotit Západ a Východ, najít stred mezi barbarstvím
Východu a studenou racionalitou Západu (tak vidí poslání Ruska ješte Tarkovskij v uvedeném filmu Zrcadlo). Místo Tretího Ríma prišla Tretí internacionála, ironicky glosoval Nikolaj Berdajev. Jenže rozkol a Petrovy reformy
pohrbily ideu Tretího Ríma. A Petr Veliký si pocínal jako Stalin: tvrde, nemilosrdne prerušoval organický vývoj, prebíral vnejší formy. Na rozdíl od Petra ale bolševici uvolnili lidovou energii, alespon v urcitých fázích. Petrovo
Rusko totiž nemelo organickou strukturu: propast mezi nahore a dole byla
obrovská. Boj mezi vnejší západní formou a východním obsahem nebyl rozhodnut. A bolševici byli nuceni prosazovat komunistickou myšlenku ve východní podobe. Rusko bylo dlouho vuci revoluci jakoby imunní. Jenže revoluce nemá šanci jen tam, kde se jedná o jednodimenzionální, hierarchické
19
20
I
LENIN
soustavy; tam totiž protestní, kritický potenciál se nemuže projevit, nemuže
být formulována alternativa, která by mela príjemce (srv. Ferdinad Seibt,
Revolution in Europa. Ursprung und Wege der inneren Gewalt, 1984).
Rozbití organického charakteru Ruska za Petra posílilo myšlení a jednání v polaritách. "Pro Rusy je charakteristické slucování a spojování protichudných, polárne protikladných principu. Rusko a ruský národ lze charakterizovat jen protiklady". (Nikolaj Berdajev, Pramene a zmysel ruského komunizmu,1991). Státní despotismus i anarchismus, krutost i všelidskost, státní
moc i vule ke svobode, to vše se v ruských dejinách prolíná. Nezprostredkované protiklady dokonce precházejí jeden v druhý. Mohli tomu uniknout
bolševici? Ruský stát od doby Petra Velikého charakterizovalo podle Karla
Marxe "abstraktní usilování o moc" (abstraktes Machtstreben), tedy nepodložené obcanskou spolecností. Bolševici meli být ruskými jakobíny. Dobrá.
Ale francouzská revoluce byla ve své podstate abstraktní a ve své cinnosti
kosmopolitní, jak praví Georges SoreI. Abstraktnost byla vlastní i rámci, který vytvorili bolševici. U nich abstraktní usilování o moc pokracovalo. Nedokázali dát Rusku novou organicnost (to ve svých pracích cítí Gennadij Andrejevic Zjuganov), tentokrát v obcanské spolecnosti GenžeZjuganov má na
mysli neco jiného: takzvanou sobornost, tedy smerování k celku).
Humanismus na Západe se opíral práve o obcanskou spolecnost. V Rusku nebyla, a proto krizi humanismu ruská inteligence prožila drtiveji než
západní. I proto, že ruské inteligenci chybelo sociální zakotvení; její jediná
puda pod nohama byla vlastne ideologická. Nezakotvenost i mocenský tlak
vedly k jakémusi extremismu, maximalismu. Jako hésychasté chteli postižení
sveta v nerozclenené jednote, bez aristotelské kategoriální práce, tak i Rusové
chteli nerozclenené absolutno. Z Nemcu více prožili Schellinga než Hegela.
I hegelovství bylo v Rusku jaksi zbavené kategoriální clenitosti a dynamiky.
Byly výjimky, jako Cernyševskij a revolucní demokraté vubec; ale jinak byl
Hegel chápán z hlediska totum et simul (vše a naráz). Vše a naráz chtela i
ruská inteligence doby Gorbacovovy prestavby. Její zoufalá neschopnost dát
operacionalizovatelná rešení prišla Rusy draho. Jediné, co zvládla, byla kritika stalinismu. Jenže prestavba potrebovala obrácení do budoucnosti, nikoli
do minulosti! Pozoruhodná byla glorifikace Oblomova ve slavném Michalkovove filmu (kde byl Oblomov "ekologizován", obrácen proti instrumentální
racionalite; proti ní smerovalo i ostrí Abuladzeho Pokám) .
"Má duše byla zronená lidským utrpením", napsal Alexandr Nikolajevic Radišcev (1749-1802).Odpovedí ruské vlády byla persekuce proti muži,
který se postavil proti utrpení. Pavel Ivanovic Pestel' (1793-1826) na levém
krídle dekabristu byl už socialistou. Chtel centralizovanou republiku, která
by ale neopustila pudu demokracie. Jenže hlásal silnou státní moc ... Jenže
abstraktní mocenské usilování impéria a usilování vzdelání se míjely: s jistou
LENIN
21
výjimkou u Alexandra Sergejevice Puškina (1799-1837). Stát: to jsou oni. Pjotr Jakovlevic Caadajev (1794-1856) ale strhl masku i ruským dejinám, stejne
jako ruské prítomnosti, kterou byl predevším stát. Caadajev je západník, který vláde vycítá nezájem o pozdvižení národa. Vláda je despotická a nedovolí,
aby se projevily možnosti ruského národa. Potenciálnost, latentnost ruského
národa totiž muže být zdrojem nadeje. A nejen pro Rusko. Caadajev byl úredne prohlášel za blázna. Reformátorum doby Brežnevovy se delo podobne.
Snad lvuli pronásledování vzdelaných a svobodomyslných lidí Pecorin - pres
lásku k Rusku - nenávidel svou vlast a chtive cekal na její znicení. Dockal by
se dnes? Ale ne, v podobné situaci už bylo Rusko mnohokrát. Rusko premáhalo chaos i cizí vlivy; vždy vstalo znovu z popela.
Už jsem naznacil, jak dopadli Schelling a Hegel na Rusi. U Alexeje
Stepanovice Chomjakova (1804-1860) napomohli hledání nerozclenené celostnosti. Nemecká filosofie tu slouží cíli, který si postavili už hésychasté!
Východ je celostný (Zjuganovova sobornost, sobornost je ostatne pojem dobre známý lidem zabývajícím se pravoslavnou theologií), Západ charakterizuje z racionalismu vzešlé roztríštení a rozpolcenost. Vyrkl to Ivan Vasiljevic
Kirejevskij (1806-1856) a v kritikách Západu se to bude opakovat i po roce
1917 (a dnes stopy toho nacházíme i u Zjuganova, který obcas shledává západní civilizaci bytostne cizí, ne-li neprátelskou ruské) ... Hledání celku a nelomenosti, nerozpolcenosti zatížilo i Belinského, Cernyševského, Bakunina. Slavjanofilové staveli na samoderžaví, na pravoslaví, na svébytnosti Ruska (samobytnost Rossii). A prece i oni, v úsilí o bezprostrednost jako vyjádrení slovanství, mají sklony k anarchismu (napríklad Konstantin Sergejevic
Aksakov, 1817-1860). Stát je vlastne zlo, vláda hrích. (A tak je lépe, pošpiní-li
se vládou jen jeden clovek ... ) Slavjanofilové horoucne verí v lid, který je zrídlem bezprostrednosti a tedy pravdy. Horují pro obcinu (mir), vlastník je jen
správce majetku. Kapitalismus je podezrelý: pro nej platí rozlišení mezi kulturou a civilizací. Slavjano.filové a západníci. Na jedné strane Chomjakov a
Aksakov, na druhé Gercen a Belinskij. "Jsme jako Janus s dvema tváremi.
Máme jednu lásku k Rusku, ale nikoli tutéž" (Gercen). Utopisty byli ovšem
ti i oni. Ideální predpetrovské Rusko proti ideálnímu Západu. Západníci
uvedli do Ruska socialismus, nejprve pak francouzské utopisty. Fourierovec
Michail Vasiljevic Petraševskij (Butaševic-Petraševskij,
1821-1866) chtel
osvobodit nevolníky a snil o štestí lidstva. Jeho touha je abstraktní, všeobecná
a upíná se k obecnému - k lidstvu.
Brzy pricházejí skutecní revolucionári mezi petraševci: Nikolaj Alexandrovic Spešnev (1821-1882), ateista, komunista, blížící se k marxismu. Dostojevskij ho možná zpodobnil v Stavroginovi v Besech. Petraševce stihla
tvrdá persekuce: 21 lidí dostalo trest smrti a "dobrotivý car" jim smrt na poslední chvíli zmenil na nucené práce. I Dostojevskému, který patril mezi pe-
.,,';>:;';:':i;'~.i"~'''''~_~-
i~~-,
22
I
LENIN
traševce. To byla lekce pro inteligenci, v níž už od 40. let 19. století zapouštel
korínky marxismus (prvním ruským marxistou byl byl patrne N. I. Sazonov
v Paríži). Prišli Necajev a Tkacov. Ale zatím byla éra Gercenova. Vjeho myšlenkovém svete se setkáváme s Hegelem, Feuerbachem, s francouzskými socialisty. Ruští intelektuálové zpravidla opovrhovali šosáckým a meštáckým
duchem Západu. Gercen staví na hodnote lidské osobnosti, kterou chce uchovat v mlýnici pokroku. Individualistický socialismus Nikolaje Konstantinovice Michajlovského (1842-1904) bude navazovat práve na Gercena. Ten ale
veškerou nadeji ukládá do ruského lidu, který je všechno možné, ale nikoli
šosácký malomešták. Vírou v lid pomohl Gercenzaložit i narodnictvL Svébytnost Ruska umožní sociální spravedlnost realizovat, aniž by upadlo do
osidel kapitalismu a jeho krizí. Gercen mluví o mravnosti ruského rolníka,
vyplývající z jeho komunismu. Už roku 1854 prorokuje revoluci, která bude
mít komunistický charakter. Komunismus v Rusku, soudí Gercen, bude "obrácené ruské samoderžaví".
Ateisté: jejich zápal je apokalyptický. Je to ruská vášnivá religiozita
naruby. Belinskij mel v sobe mesianistický rys, stejne jako mnozí nezakotvení lidé (byl raznocincem). Miloval ideu spravedlivého rádu, méne už lidi.
Chtel celostnost pohledu na svet. Stejne jako slavjanofil Chomjakov. Myšlenkový dedic Belinského Nikolaj Konstantinovic Michajlovskij (1842-1904)
celostnou pravdu vidí nejen jako pravdu coby ideál, cíl poznání, ale i jako
pravdu rovnající se spravedlnosti. Celostnost. Vynávají ji i další ruští myslitelé, napríklad Nikolaj Fjodorovic Fjodorov (Filosofija obšcego dela). Hegel
byl vykládán, ale sotva kdy správne. Chomjakov ho traktoval z pozice krize
náboženské, Belinskij z pozice krize sociální. Rusové se ptali, co je skutecnost? Hegel odpovídal tím, že vše skutecné je rozumné a vše rozumné je skutecné. Nové výzkumy ukazují presvedcive, že konzervativní výklad této teze
je chybný. Už Heine soudil, že jde o podrízení všeho soudní stolici rozumu.
Hegel chápe skutecnost jako jednotu pojmu a reality, tedy nikoli každá realita je skutecností: ta, které chybí vnitrní racionální struktura ("pojem") skutecností není.
Rusové 40. let 19. století zvolili výklad, který znamenal smírení se s okolní realitou. Zpocátku tomu podléhali i Belinskij a Bakunin. Belinskij ale nakonec (Listy Bakuninovi) razí revolucní socialismus a ateismus. Je to hegelovská revolta proti Hegelovi, ve jménu bezprostredna proti zprostredkování, ve jménu lidské osobnosti, konkrétního cloveka. "Osud subjektu, individua, osobnosti je duležitejší, než osud celého sveta a zdraví cínského císare
(~. hegelovské všeobecnosti, Allgemeinheit). Klaním se Vaši filosofické cepici (Hegelove - M.R.), ale se vší úctou, jaká prísluší Vašemu filosofickému šosáctví, mám tu cest Vás upozornit, že i kdyby se mi podarilo vylézt na nejvyšší stupen vývoje, i tam bych považoval za nutné vydat pocet ze všech obetí
1'-------,----.--
liiilf
-"pijlj~
---o
••
LENIN
23
životních podmínek a dejin, ze všech obetí náhod, pover, inkvizice Filipa II.
atd. atd., jinak se vrhnu z nejvyššího stupne stremhlav dolu. Nechci štestí ani
zadarmo, pokud mne neuspokojí osud každého z mých pokrevních bratrí,
kosti z mých kostí a masa z mého masa". Belinskij tedy odmítá logizaci dejin
a lidské existence.
Kdo ví, možná Belinskij ožívá v osobe Ivana Karamazova. Od neprípustnosti pokracování lidského utrpení se odstává ke vzpoure proti Bohu.
Ruské sepetí socialismu s ateismem má silný emocionální základ, a ten je už
u Belinského. Pathos dobra, pathos pravdy, pathos boje proti utrpení. "Sociálnost, sociálnost - anebo smrt! Co je mi po tom, že žije všeobecné, když osobnost trpí." (Belinskij). Tak jako v Nemecku Richard Wagner, i Belinskij a
Dostojevskij se bourí proti všeobecnu, které dusí živou existenci. Belinskij se
stává socialistou. A boj proti panujícímu všeobecnu je bojem za nové usporádání lidstva. Konkrétní skutecnost, to je cíl, který sleduje ruské myšlení 40. let
19. Století. A Belinskij se roznecuje maratovskou abstraktní láskou k lidstvu.
Pro ni je ochotný volat po kruté tyranii, sáhnout k prolévání krve. Kdyby byl
carem, byl by možná tyranem ve jménu spravedlnosti; lidi je treba ke štestí
vést treba násilím. I u Belinského tedy visíme nezprostredkované protiklady,
které snadno precházejí jeden v druhý ... Miluje lid, ale neverí v nej: "Osvobozený ruský národ by se nevydal na cestu do parlamentu, nýbrž by bežel do
hospody pít koralku" .
Po Nilovi Sorském a Avvakumovi je Vissarion Grigorjevic Belinskij
(1811-1848) dalším z architektu ruské duše. Ateismus z protestu proti tomu,
že Buh - i kdyby byl- trpí ve svete nadvládu zla. Bakunin uvažuje stejne jako
Belinskij. A Leninuv bojovný ateismus je podobného druhu. Belinskij chce
spojit emancipaci osobnosti s vytvorením nového sociálního celku. A to jde
jen revolucí. Revoluce ruší predchozí panující všeobecno a vytvárí jiné. Belinskij hlásá svrchovanost lidské osobnosti a zároven nadrazenost socialistické
(obcinové) organizace spolecnosti. Osobnost a lid! To už je narodnictví. Ruský lid je nelomený, neroztríštený. Jeho individualita je ucelenejší než na Západe, tvrdil Alexandr lvanovic Gercen (1812-1870). I tady narodnici navážou. A realita samoderžaví produkuje další revolucní typy, stále tvrdší, asketictejší, posedlejší hektickou aktivitou, s pragmatickou kalkulací reality.
V 60. letech nastoupila celá nová generace. A režim na ni reagoval podráždene. Díky neorganickému, abstraktnímu mocenskému rámci ruského státu byla
každá kritika nebezpecná ....
Nihilismus negoval Boha, duši, normy, ideály. Pisarev ho uvedl na
scénu, zobrazil ho Turgenev v postave Bazarova. A Dostojevskij už tvrdí, že
všichni jsme vlastne nihilisté. Má pravdu Berdajev, že v nihilismu jde o sekularizovanou pravoslavnou askezi? Je individualistický, ale individuum
omezuje. I on je nesen ruskou snahou dosáhnout bezprostrednosti: odhodit
24
I
LENIN
nepuvodní prekryv tradic, osvobodit prirozeného cloveka. Zustávají prírodní vedy a politická ekonomie. Materialismus je tu apokalyptický, jakási dogmatická teologie naruby. A bolševici nacichnou tímto dedictvím nihilistu.
Kulturní kritika ukazuje v Rusku stálke více chabé základy kultury ve sfére
náboženské, mravní, sociální. Metafyzika a estetika se nemohou dostat z krize, problémy kultury nelze zvládnout na základe pravoslaví. Nihlisté opustili všechny jistoty, i kdyby to byla rodina, životní styl, obet by byla prirozená.
Cernyševskij, velký hlasatel svobody si ji odmítal nárokovat pro sebe: nechtel být obvinen z obhajoby svobody jako egoistické svévole. Asketický typ
kritika spolecnosti byl casto podložen studiem v seminári a hlubokou puvodní zbožností: stací si vzpomenout na Dobroljubova a Cernyševského.
Nikolaj Alexandrovic Dobroljubov (1836-1861): cítí naléhave hrích,
je prísný asketa, vždy a za všech okolností soustredený a vážný. A práve jeho
prepadla krize víry. Jako gnostikové vidí i on kolem sebe ríši tmy. Clovek má
do této ríše tmy vnášet svetlo. Víra zmizela a zustává potreba, ba nutnost
štestí. Ale pro Dobroljubova už nebylo štestí možné. Nikolaj Gavrilovic Cernyševskij (1828-1889): úžasný mucedník pravdy na nucených pracích. 7 let
nucených prací, dalších 12 let na východní Sibiri. Nepoddal se. Jeho encyklopedické vzdelání bylo príslovecné, ale silnejší bylo jeho srdce, jeho sociální
cit. Paradoxní spojení asketismu a materialismu prevezme od nej bolševismus. Ukázkou je slavný román Co delat? I v tomto katechismu ruských revolucionáru jde o obnovu práv bezprostrednosti, o odstranení nepuvodního
prekryvu konvencí, násilí i v tech nejsublimovanejších formách. A "Sen Very
Pavlovny" oslnil ruské revolucionáre navždy, svým projektem družstevní
prestavby spolecnosti. Cernyševskij ucil, že od nižších forem lze prejít k tem
nejvyšším: chod dejin lze urychlit. Není nutné dejinné zprostredkování. Ostatne, tretí fáze dejin bude podobná té první, kde existuje obcinické zrízení.
V estetice usilovalo realismus: na podklade asketismu, proti prebujelosti kulturních experimentu. Uznával morálku a estetiku sociální užitecnosti.
Dmitrij lvanovic Pisarev (1840-1868) estetiku prímo nicil. Jeho estetické cítení bylo pritom skutecne vybrané, nic na tom nezmenily ani 4 roky samotky. Chtel osvobodit osobnost (nihilisté kladou duraz i na emancipaci žen,
viz i Cernyševskij) vyvázáním ze všech vazeb, konvencí, tradic. I estetických.
Ústrední problém tu je intelektuální emancipace, hlavním prostredkem jsou
prírodní vedy. Cestu k osvobození osobnosti videl v materialismu. Usiluje o
nový lidský typ (podobne Cernyševskij hledá nové lidi), myslící realisty,
skeptické vuci romantické poblouznenosti, vuci vznešeným ideálum. V duchu Btichnera a Moleschotta soudil Pisarev, že "boty jsou víc než Shakespeare". Pro bosého jiste ... Ale Pisarev zároven obhajoval potrebu tvorivých, burcujících snu. Dovolávali se ho v této souvislosti mimo jiné i Vladimír lljic
Lenin a Ernst Bloch.
LENIN
25
Narodnici: verili v lid Ruska, v jeho pospolitost. Verili i v dluh, který
inteligence lidu musí splatit. Vždyt ruská kultura byla vykoupena zotrocením lidu. A tento lid byl zdrojem sociální pravdy (Gercen, Bakunin, socialistictí narodnici), prípadne náboženské pravdy (slavjanofilové, Dostojevskij,
Tolstoj) jako živel bezprostrednosti.
Ruská inteligence byla nezakotvená,
odtržená: mucive hledá zakotvení. A narodnici jsou teluristy, praví Berdajev.
"Lid žije pod nadvládou zeme", s jistou závistí ríká narodnik Gleb lvanovic
Uspenskij (1834-1902). Vzdelané vrstvy tuto prirozenou zakotvenost nemají
a cítí za to vinu. Proc by jinak Nikolaj Konstantinovic Michajlovskij (18421904) rozlišoval práci cti a práci svedomí? Práci horních vrstev a práci utlacovaných? Narodnici se dívali podezrívave na buržoasii: kapitalismus chteli
obejít. Rusové prý se nikdy nesžili s rímskoprávní koncepcí vlastnictví. Rus
se vztahuje nikoli k vlastnictví, ale bezprostredne, bez oklik, k životu. Zase ta
bezprostrednost!
Jenže: ani reformou z roku 1861 se až do roku 1917 Rusko feudalismu
dusledne nezbavilo. Reforma neuspokojila vlastne nikoho. A z této atmosféry všeobecné nespokojenosti roste predstava Sergeje Gennadijevice Necajeva (1847-1882), anarchisty a strašlivého revolucního askety. "Katechismus revolucionáre" je nemyslitelný bez pravoslavné askeze, byt je jejím zrcadlovým
obrazem. K tomu pristupuje uprímná a nezištná posedlost, která si nevybírá
prostredky. Je ochotný obetovat sebe i druhé. (I Necajev byl zobrazen v Besech Dostojevského.) Mystika revoluce, centralizovaná organizace s železnou disciplinou, kritika demokracie: tím vším vstoupil jako inspirace do ruského XX. století. "Revolucionár je clovek zasvecený smrti. Nemá osobní zájmy, záležitosti, záliby, vlastnictví, ani jméno. To všechno v nem vyHacuje
jediný spolecný zájem, jediná myšlenka, jediná vášen: revoluce". (Katechismus revolucionáre). Revolucionár je tak vtelené bezprostredno, které skoncuje
s umrtvujícím zprostredkováním. "Zije v tomto svete, aby ho znicil". (Berd ajev). Musí odstranit všechny prekážky na ceste k cíli, každého, kdo mu ho
znemožnuje dosáhnout. Zvýšením útrap se vyvolá povstání mas. Revolucionár jako vtelené bezprostredno se zasnubuje s násilím jako s bezprostrednem
a usiluje o holou moc. Necajev tímto kultem násilí jako bezprostredna pripomíná Franze Fanona. Odsedel si deset let ve vezení v nelidských podmínkách. Získal si ale svým postojem i vezenskou stráž, která mu umožnovala
styk se svetem. Byl ve XX. století muž podobné nezlomné energie: Feliks
Edmundovic Dzeržinskij. Ion zažil strašných 15 let na katorze.
Rusové se vyznacují silnou státotvorností i státoborností. Jsou casto
etatisty i anarchisty zároven. A Lenin, "moderní Dionýsos" (takto skvele ho
nazývá Vítezslav Nezval) je zároven Apollónem. Je boritelem starého rádu i
stavitelem nového. Na rozdíl od vetšiny inteligence 19. století nepohrdal mocí,
nevidel v každé moci apriorne zlo a hrích. Vzpomenme si, i slavjanofilové
--1'·"w.'·_.:W~,~;t;.
ci"
•
26
i'..J.
1":H~,"
",'-(}.'
~
__
LENIN
obhajovali samoderžaví tím, že bude nejlépe, zašpiní-li se mocí jenom jeden
clovek (Konstatín Aksakov). Dostojevskij, narodnici, Tolstoj: ti všichni stát
jako nástroj racionalizace spolecnosti podcenovali. Anarchismus formovali
šlechtici: Bakunin, Tolstoj, Kropotkin. Zejména Michail Alexandrovic Bakunin (1814-1876), podcenující metodicnost u cehokoliv, prehlížel racionalizacní funkci státu. Videl v nem jen nadvládu, kterou chtel nahradit decentralizací a federalizací správy. I Marx je mu etatistou (!!!). Proti Marxovu konceptu
nové spolecenské racionality staví tvorivý potenciál vášne nicení; a Slované,
Rusové pak zejména, budou strujci svetového požáru. Pri nem vyjde na povrch pravda skrytá v pracujícím lidu. Bakunin verí v nadšení (tak jako Adam
Mickiewicz), v emoce. Marx naproti tomu politiku založenou jenom na emocích pokládá za zhoubnou. Bakunin (na rozdíl napríklad od Lavrova) odmítá pripravovat lid k revoluci osvetou. Pravda nepatrí organizaci, patrí spontaneite, živelnosti. Nad prírodní stav pozdvihlo myšlení, k skutecné lidskosti nás ale vede revolta. Revoltuji, tedy jsem, mohl by parafrázovat známou
myšlenku Descartesovu. I jakobíni prý zhrešili duverou v stát a organizovat,
horlí Bakunin; Bakunin staví výlucne na výrobních sdruženích. Stát je prý
nemecká idea, Marx je údajne etatista, marxismus musí - ovládne-li zemi vyústit v tyranii státu. Stát je zdrojem dejinného zla, zotrocil lidi, každá moc
je od dábla, nikoli od Boha. Víra v Boha podporuje stát a už proto je prý zlem.
Nemecký filosof Max Stímer je individualistický anarchista, ale Michail Bakunin je rozhodný kolektivista, je anarchokomunista. Je mu cizí Kropotkinuv
civilizacní optimismus, je tvrde proti jakékoli forme theismu, je antiintelektualista, práve tak jako už zmínený Necajev.
Rusko hledalo na Západe nové myšlenky: Comte, Spencer, MiH,Proudhon a konecne Marx. Subjektivní sociologie 70. let 19. století (P. Lavrov, N.
Michajlovskij) byla evropsky poucená, ale staví na morálním hodnocení spolecenských procesu a jevu. Jsou-li socialisty, vycházejí od individua, od obrany lidské osobnosti. Aby se plne rozvinul život každého individua, je nutný
socialismus. Vzdelané vrstvy musí splatit svuj dluh vuci lidu, tvrdil Lavrov.
Generace budou cítit potrebu splynout s lidem, pomoci mu v jeho snahách.
Puda a svoboda byly touhy lidu, proto se podzemné organizace nazývala
Zemlja volja. "Chození mezi lid" ale selhalo. Lid a inteligence si nerozumeli.
Osud inteligence u Cechu byl jiný: inteligence z lidu vzešla, casto suplovala
roli politiky, nikdy vlastne nebyla odtržená. Proto je nám tragické míjení ruské inteligence a ruského lidu cizí. A prece, nové vydání tohoto selhání prinesla gorbacovská perestrojka, i když ne vždy bychom dnešní ruské inteligenci
mohli pripsat nezištnost a obetavost narodniku.
Pjotr Nikitovic Tkacov (1844-1886) už ukazuje k Leninovi; pracuje
od 70. let s Marxovými myšlenkami. Svébytnost Ruska ho vedla k úvahám
o rázu budoucí ruské revoluce, kde cistý marxismus nebude možné uplat-
i
-...
~~,_
!'oo
LENIN
]
1
27
nit. Na rozdíl od narodniku byl vuci lidu jako vtelenému bezprostrednu
skeptický. Tkacov neverí ale ani v cestu ústavnosti na Rusi, v buržoasní
Rusko. Vyspelá buržoasie tu není: to pomuže revoluci k úspechu. A lid?
Jeho založení je neuvedomele socialistické. Tkacov kritizoval demokracii,
jeho socialismus nepredpokládá demokracii, ale spíše naopak. Kritizuje hnutí
Zemlja volja, Cornyj peredel, predjímá narodovolce, kterí se rozhodli samoderžaví znicit terorem. (A. Željabov, imponující svým hrdinstvím, byl obdivovatelemJežíše Krista: víru bez skutku pokládal za mrtvou a hlásal nutnost boje každého krestana za pravdu, za práva slabých a utlacených, ale
zároven i potrebu za ne trpet.) Predmet zájmu zmíneného P. N. Tkacova je
revoluce, dobytí moci. Provede to uvedomelá menšina. Teror rozvrátí mocenské struktury, lid je instinktivne vždy látkou revolucních procesu. Místo
reakcního státu revoluce dosadí své státní struktury. Tkacov premýšlí i o
organizaci spolecnosti, co s mocí po revoluci. Je stoupencem revolucní diktatury.
Od 80. let vlivu Tkacova vyvstal myšlenkový protivník v podobe Gergije Valentinovice Plechanova (1856-1918). Ten neverí v možnost uchopení
moci uvedomelou revolucní stranou, prineslo by to podle neho ostatne neštestí. Verí v racionalizaci a vývoj. Neuznává svébytnost Ruska a z ní plynoucí od Západu odlišnou revoluci. Což o to, dožil se jí. Tkacov posmrtne triumfoval. A s ním i Lenin. Liberalismus v Rusku proste nemel šanci. V Rusku
totiž nebyla obcanská spolecnost. Demokracie, o níž se toho v Rusku od doby
nástupu Gorbacova tolik mluvilo, není výsledkem pouhého uvolnení struktur. Predpokládá kultivaci právního státu a zvládnutý, završený prechod
k obcanské spolecnosti. Marx i Engels velice dobre chápali hloubku otresu,
které prinese budoucí ruská revoluce. Ale když prišla, težko by se v jejích
specifických formách poznali.
A prece ruská literatura ji približovala ve svých proroctvích. Pravoslaví prineslo do del ruských spisovatelu mesianismus, profétismus, askezi, kritiku kultury a civilizace, úžasný smysl pro paradoxy lidské existence. Dílo
spisovatelu je casto poznamenáno tím, že v sobe nese nezprostredkované protiklady, vnitrní rozpolcenost. Tak Alexandr Sergejevic Puškin (1799-1837)
miluje silné Rusko i nespoutanou svobodu. Zkázu carismu prorokuje Michail Jurjevic Lermontov (1814-1841), temných spodních sil, které prevrátí
uznávaný rád sveta se bojí Fjodor Ivanovic Tutcev (1803-1873). Chtel by
svet stabilizovat pomocí krestanství. Alexej Stepanovic Chomjakov (18041860) spatroval poslání Ruska v tom, že sdelí svetu" tajemství svobody", dá
mu "dar svaté svobody"; ac je "nehodné vyvolení", je prece vyvolené ... Pokání
je spojené s bídou existence ... A porážka Ruska v krymské válce byla podle
nej spravedlivý trest za pýchu moci. Nikolaj Vasiljevic Gogol (1809-1852)
vedle pýchy moci videl i aroganci lži a podvodu.
i
·..-j~,:';;"'o"',--"'J'·i('11
28
LENIN
Symbolisté Vjaceslav lvanovic lvanov (1866-1949),Andrej Belyj (18801934) a Alexand Alexandrovic Blok (1880-1921) jen posílili prorocké tóny.
Cítili požár. Blok predvídal kouzelníka, který Rusku "kouzelným proutkem
odejme zbojnickou krásu", svede ho a podvede. Je to predtucha Stalina? Ale
Rusko podle nej prekoná i toto vše. Belyj volá po tom, aby se Rusko rozptýlilo
v prostoru. Ruští tvurci cítili katastrofu, žili v eschatologických nadejích i
obavách zároven. Inteligence nemela koreny: hledala tedy svuj domov v budoucím usporádání. Ze Západu prišla koncepce civilizace jako otevreného
projektu: Rusové v ní spatrili svou príležitost.
Fjodor Michajlovic Dostojevskij (1821-1881) ukazuje vnitrní rozklad
impéria. Nic už není stálé, pevné, jisté. Vše je v procesu, toku, v dynamice.
"Dostojevskij je dionýsovský umelec, vyjadruje revoluci ducha, odhaluje dialektiku revoluce" (Nikolaj Berdajev). On ví, že revoluce prijde. Tuší, jaké budou její ideje. Je mužem konzervativne zabarvené revolty. Zajímají ho prvotne paradoxy lidské existence, dejinné drama; Lva Nikolajevice Tolstého (18281910) pritahuje kosmické drama. Dostojevskij i Tolstoj, oba jsou kritiky civilizace založené na potlacování prirozeného základu lidské existence. Tolstoj
kritizuje státní moc, ba násilí v jakékoli (i skryté) forme, techniku a organizaci
proto, že za ní cítí manipulaci. Hlásá diskontinuitní rez, zpochybnuje tradice,
stát, zabehnuté instituce, církev, kulturu, vládnoucí trídy, vzdelané vrstvy.
Neušetrí ve své kritice nikoho a nic. Základem spolecnosti je lež, znásilnení
spravedlnosti.
Dostojevskij ale vidí úskalí nezakorenenosti ruské inteligence (Ivan
Karamazov, Stavrogin). Besi byli možná predtuchou toho, co musí prijít. Dostojevskij odmítá atheistický socialismus, ale socialismus založený na Kristu
je práve to, co chce .. .svet, kde vládne bezprostredne Buh, ne svet kapitalismu; tam Dostojevskij smeruje. Buržoasní porádky jsou odporné i Tolstému.
Dostojevskij hlásá universální odpovednost každého za všechny ostatní. A
Tolstoj? Vlastnictví odmítá, nerovnost ekonomickou také. Eschatologickou
nadejí Tolstého a Dostojevského je všelidskost. Východ k nemu má klíc.
Konstantin Nikolajevic Leontjev (1831-1891)je estetizujícím kritikem
buržoasního sveta, kam ovšem radí i socialisty. Kritika kultury, pojetí civilizace jako produktu privilegované elity, vule k moci: je jakoby Nietsche pred
Nietschem. Z Ruska vzejde Antikrist: bude ruská revoluce, která bude plná
krve, potlacování práva svobod, bude protizápadní. Aby se jí predešlo, navrhuje carovi zavést shora komunismus! Všude je v Rusku na postupu pred
revolucí jakási zvláštní apokalyptika. Vladimir Sergejevic Solovjov (18531900) chtel krestanskou pravdou naplnit spolecenský život. Ale zklamání
v nem zrodilo pocit neodvratnosti zla. Dejiny koncí, všechno se vycerpalo.
Prijde Antikrist. Ten zorganizuje svet. Další myslitel, Nikolaj Fjodorovic
Fjodorov (1828-1903), ovlivnil Tolstého, Dostojevského i Solovjova, ackoliv
J
LENIN
ho nenajdeme ani v knize Rusko a Evropa T. G. Masaryka, ani ve vlivné knížce
Isaiah Berlina Ruští myslitelé, ani v dalších prehledech ruského myšlení, snad
s výjimkou spisu Tomáše Špidlíka Ruská idea. Jiný pohled na cloveka (Velehrad
1996) a samozrejme del Nikolaje Berd ajeva (z jeho studií cerpá Friedrich Heer
pro Fjodorovuv portrét v knize Evropa matka revolucI): pro dejiny ruské filosofie byl vlastne znovuobjeven až v 80. letech 20. století novým vydáním jeho
hlavního díla Filosofie spolecné veci (Filosofija obšcego dela). Tento syn knížete Gagarina a ženy z lidu (ruské selky nebo Cerkesky) byl jedním z nejgeniálnejších ruských myslitelu. Podle Fjodorova, který hlásá proti nazíravému
prístupu filosofii aktivity (filosofija dejstvija), podle nehož není idea ani
subjektivní, ani objektivní, nýbrž projektivní, je apokalypsa vecí lidské aktivity, kterou vykládá dost príbuzne tehdejším ruským komunistum. Apokalypsa je danost, lidská svoboda s tím nic nesvede. Príchod Antikrista je hrozba, ale bratrsky spojení lidé mohou nástup temných sil odvrátit. Aktivita lidí
muže premoci prírodu, zorganizovat kosmos, prekonat smrt a dosáhnout
vzkríšení. Je to spolecná vec (obšceje delo), založená na bratrských vztazích
mezi lidmi a na postupu vedy a techniky. Sjednocené lidstvo s technikou a
vedou dokáže zázraky. Filosofie je projekt záchrany, prežití sveta: a neprítelem je zlo a utrpení, smrt. Jde o to, prekonat prírodní živelnost, individualismus. Pomuže nezkrotná aktivita, celosvetový plán a regulace:
Nadeje ruské inteligence procházely zklamáním jedna za druhou. Prišel marxismus, který z krize pomohl najít východisko. V Osvobození práce byli
Georgij Valentinovic Plechanov (1856-1918), Pavel Borisovic Akselrod
(1850-1928), Vera lvanovna Zasulicová (1849-1919), Lev Grigorjevic Dejc
(1855-1941). Zburžoaznení Ruska pro ne znamenalo nalezení sociální základny: vždyt zároven s buržoasií vznikal proletariát. Ne bezhlavá vule, ale objektivní sociálne ekonomický proces je zdrojem nadeje. První marxisté tohoto
ob doví byli deterministy a revolucionári zároven. Socialismus podle nich
vznikne na základe nutného vývoje. Ten prinese nejen rozvoj produktivních
sil spolecnosti, ale hlavne nástroj revolucního zápasu. Marx zduraznoval oproti
predchozím formám materialismu na svém materialismu cinnou stránku.
Byl presvedcen o tvorivé síle lidské aktivity, založené na poznání dznamiky
spolecenských a prírodních procesu. To ovšem Plechanov a jeho kolegové
zduraznovali méne než Vladimír lljic Uljanov-Lenin (1870-1924). Ten chce,
aby sociální rozum urcoval sociální skutecnost, verí v dejinotvornost vule.
Lenin pretvoril Marxovu teorii také (vedle nesporne významné teoretické
stránky Leninova díla) v aktivizující mýtus. Georges Sorel, který se v Úvahách o násilí aktivizujícími mýty zabýval, nikoli náhodou obhajoval Lenina.
Zdánlive to vypadalo tak, že marxismus je pro to, aby se Rusko nejdríve vrhlo do náruce kapitalismu. To tvrdí Pjotr Berngardovic Struve (18701944); narodovolec Lev Alexandrovic Tichomirov (1852-1923) obvinoval
29
l
30
LENIN
pozdejší menševické marxisty, že se chtejí stát rytíri prvotní akumulace. Co
s tím? Buržoasie delá nutné dejinné dílo, ale kapitalismus je nespravedlnost.
Plechanov se pokusí buržoa sní a socialistickou revoluci oddelit; Lenin ukáže
jejich možný plynulý prechod. Pro Lenina mezi nimi není pevná hranice. Není
nutné, aby v Rusku byl stoprocentní a vyspelý kapitalismus. Není nutná pocetná delnická trída. Plechanov je ostre proti spiklenecké teorii i praxi, neverí
v produktivnost revolucní diktatury po jakobínském vzoru. Není-li delnická
trída pripravena pro novou spolecnost, diktatura je bezmocná. Lenin ale tvrdí, že muže vytvorit podmínky pro vzestup kulturní úrovne na základe prevzetí moci. A široce chápanou kulturní revoluci bude chápat ke konci života
jako hlavní úkol. Ruský marxismus byl prostoupen aktivismem ruských revolucních intelektuálu, kterí mysleli antikapitalisticky. Ti chteli vetšinou
spolecnost jako nerozlišenou celostnost, kontrastující s fragmentací osobnosti v buržoasní spolecnosti, kde se clovek víc a víc mení na ne vždy soudržný soubor ruzných rolí.
A práve tato perspektiva pritáhla k revoluci Rusu predevším intelektuály ze zemí, zasažených krizí po válce. A Gyorgy Lukács (1885-1971) bude
ve slavné knize Dejiny a trídní vedomí (1923) spojovat s nadvládou principu
celostnosti revolucní postoj. Na rozdíl od ruských myslitelu pred Leninem je
jeho totalita strukturovaná a zná dialektiku bezprostredního a zprostredkovaného. Imponoval revolucní vule k moci, oprená o dokonalou a pevnou organizaci. Symbolismus, metafyzika a mystika ruskou inteligenci utopily v pseudo problémech v dobe, kdy bylo treba myšlení operacionalizovat. Když nastal cas první ruské revoluce v roce 1905, byla ztráta integrity ruské kultury i
ruské spolecnosti odhalena. Od roku 1903 bolševici (sémanticky výborný
název, poukazující na prevahu, sílu) šli kupredu. Nezajímaly je diskuse dekadentní inteligence: zajímala je moc jako prostredek revolucní zmeny spolecnosti. Bolševismus je produktem krize ruské inteligence a zároven odpovedí na ni. Liberalismus v Rusku nepronikl do národního telesa: bolševismus
byl ze všech politických proudu Ruska nejméne na povrchu spolecenského
pohybu. Nikolaj Alexandrovic Berdajev (1874-1948) už roku 1907 napsal, že
dojde-li v Rusku k opravdové, velké revoluci, zvítezí v ní bolševici (Z psychologie ruské inteligence). Jeho predpoved byla presná, i když po letech doplnil,
že "smysl revoluce nejméne chápou revolucionári a kontrarevolucionári".
Berdajev postrehl, že bolševici jsou duslední stoupenci celostnosti života jedince i celé spolecnosti: "Lenin je zhotovený z jednoho kusu železa, je
monolitní". Lenin totiž nebyl jen intelektuál. Byl i politik, státník. Pathos pravdy spojoval s pružným manévrováním. Byl cílevedomý a nelomený, prostý a
pritom v taktice rafinovaný. Mel cit pro situaci, pro realitu. Vymykal se dobovému schématu ruského intelektuála. Ceský sociálne demokratický politik
Vlastimil Tusar tvrdil, že Leninovým základním znakem byla nezávislost.
I
LENIN
31
Nebyl závislý naprosto na nikom. Jen on dokázal v chaosu roku 1918 zkáznit
stoupence revoluce, jen on dal ruským komunistum železnou vuli k vítezství. Zastavil rozklad, obracel pozornost lidí k odpovedné práci na konkrétních problémech, na všední próze dne. Chce, jak ríká, premoci "ruskou lenost". Jen tak bude možno pokrocit k vytvorení sveta bez útlaku. Zajímá se
nejen o dobytí moci, ale i ojejí použití. Odmítá ovšem všechno, co by odvádelo pozornost od vytceného cíle: moci. Je snad až asketicky soustredený jako
kdysi puritáni 17. století. Byl cockou, kterou se soustredovaly paprsky revolucní energie. Ve dvacátých letech opetovne tluce na poplach proti byrokratismu, pripravuje družstevní plán výstavby socialismu, refletuje nutnost zprostredkovat trídní boj obcanským mírem, visí základní duležitost všelidských
problému. Pozdní Lenin ví o nutnosti udelat (dobrovolnou thermidorizací!)
krok k obcanské spolecnosti; k tomu, aby nový dejinný terén byl racionalizován a strukturován. Nikdy nesmísil strategii a taktiku, taktiku a teoretické
zduvodnení. Stalinovi se to podle Lukácse stávalo casto. losif Vissarionovic
Džugašvili-Stalin (1879-1953) ze strany, která mela být vrcholnou instancí
sféry zprostredkování, udelal model pro výstavbu spolecnosti. Obetoval vnitrostranickou demokracii, na které tolik záleželo staré garde bolševiku. Docasné odstoupení od participacních a samosprávných struktur Stalin premenil v príklon k etatismu. Leninovo politické myšlení nebylo Gak ukázal skvele Lukács ve své studii Demokratizace dnes a zítra) centrováno kolem státu.
Jeho nástupci už participacní struktury vetšinou používali jenom na zakrytí
nadpráví státu a takzvané nomenklatury (o ní Michail Voslenskij, Nomenklatura, Moskva 1991). Nemecký marxistický filosof Ernst Bloch (1885-1977)
komentoval zrod byrokratického systému tak, že je to "rozklad, nový Cingischán ... se zneužitými insigniemi socialismu". Kritizoval revolucní barbarství
jako nerozeznatelné od kontrarevolucního, bližší samoderžaví než socialismu. "Junkersko-militaristický útlak a vrchnostenský duch se udrží i v marxistickém, totálním továrním systému .. .socialismus bez nejširší demokracie
i v jednotlivém živote je jen prušádvím jiného rádu" (Ernst Bloch, Boj ne válka, Politické spisy 1917-1919, 1985).
Príciny? Už známý historik Cíny Karl August Wittfogel ukázal jak
nadpráví státu roste z naturalizované spolecnosti. Tedy z nerozvinutosti nebo
rozrušení sféry zprostredkování. To byl i prípad Ruska: této situaci odpovídal ruský kult bezprostrednosti. Výsledkem byla existence nezprostredkovaných protikladu, které paradoxne do sebe navzájem precházely. Zbývá jediné efektivní zprostredkování. Fenomén velkého strachu. Ten spolecnost atomizuje a brání formování zárodku obcanské spolecnosti, drží jakousi kašovitost, homogenitu spolecnosti. Pak je možné spolecenskou racionalitu (zdánlivou i skutecnou) diktovat bezprostredne z centra. A bolševici zastavili úplné
rozklížení Ruska. Liberální vláda nedokázala dát nic jiného, než hesla. Roz-
•
r
32
LENIN
LENIN
klad ve s~ze
urychlila. Jen diktatura to tehdy mohla zmenit, jen
astavit anarchii. A využít i rozkolu mezi lidem a inteligencí. Skons duší Oblomova a Rudina. Vznikl kult stroje a výkonu. Kult státu, který
mel ale prece postupne odumírat. Co je dobré pro sovetský stát, je dobré i pro
revoluci, pro socialismus, znela nová teze. A pricházely nové aktivizující mýty:
kolektivizace, industrializace, petiletka. ,,Industrializace sice mobilizuje, ale
nemívá vždy za následek demokratickou participaci" (H.-U. Wehler, Toerie
modernizace a dejiny, 1975). V diktature paradoxne vznikal v dobe petiletek
pocit svobody: svoboda byla chápána jako podíl na zmenách. Svoboda tedy
byla pojata ne jako možnost volby, ale jako boj za premenu sveta. Možnost
volby je rozptýlením energie, tvrdil v Nemecku známý teoretik státu a práva
Cad Schmitt. Svoboda pro lidi dvacátých a tricátých let v sovetské spolecnosti nastával po vykonání volby a v postupu zvoleným smerem. To byla koncepce, která nebyla jen vecí teorie: byla žita miliony lidí.
V sovetské spolecnosti, která realizovala vedome velkorysý modernizacní projekt, postupovala represe a emancipace soucasne: opet v duchu tradice nezprostredkovaných protikladu. Nicméne za iluze, že je možné socialismus nezaložit na osvobození a kultivování obcanské spolecnosti, Rusko
draze zaplatilo. Ale pres Jelcina, jak už se ukázalo, k ní cesta v žádném prípade nevedla. Rusové se v dobe Jelcina mohli ptát jako Alexis de Tocqueville
v dobe devatenáctého století: "Ale když opuštíme sociální stát našich predchudcu a zbavujeme se jejich institucí, myšlenek a morálního zmatku, co jsme
dali na jejich místo?"
Velkým dejinným zlomum vždy predcházelo vyvanutí universalistických ideologií a z nich plynoucí ideologické vakuum. Obdoby dnešního zmatku po konci blokového usporádání sveta, které melo ideologický rámec, tu
už v evropských dejinách byly: stací pripomenout protestantsko-katolický
konflikt, z nehož se vynoril svet souperících národních státu, který jen obtížne smeroval k promenlivé rovnováze sil. Konec barokního universalismu
uvolnil prostor pro osvícenství, které do vzniklého vakua expandovalo celé
století. Jenže dnes tu je jeden rozdíl: zdedená forma spolecenské racionality,
jíž se nevymkl ani sovetský socialismus, je v krizi a nová forma spolecenské
racionality, která staví na participaci, teprve vzniká. Racionalistická ideologie je pod ohromnou palbou (na ekonomickém fóru v Davosu zaútocil na
evropský racionalismus kdysi i Václav Havel), ve stretu postkapitalistických
a restauracních tendencí ty druhé podporuje ohromná vlna iracionality, která zaplavuje svet. I to v dejinách Evropy bylo. Do vakua pronikají náhražkové ideologie: nacionalistické, klerikální, rasistické. Ožívají dávno zapomenuté mýty. Rusko není výjimkou. Leninovu odkazu melo být dávno odzvoneno, ale není tomu tak.
f
j
33
Dnešní Rusko prožívá opet zásadní zmeny: a takové konflikty jsou
nutne ideologizované. Hroutí-li se dosavadní sféra zprostredkování, potrebuje spolecnost alespon nejakou integraci, a tak je práve v takových obdobích
význam ideologií obrovský. Jenže tyto zápasy probíhají jaksi ve "falešné zbroji". Je tu dedictví státne-byrokratického socialismu, v nemž se Leninovi stavely sochy, vycházely v obrovských nákladech jeho spisy, ale málokdo ho
skutecne cetl. Cetní konjunkturalisté, kterí dríve plnili stranickými usneseními své knihy, velice svižne zmenili dres. Jako príklad lze uvést filosofa Cipka
a dnes už zemrelého historika Volkogonova (1928-1994). Dmitrij Antonovic
Volkogonov, profesor filosofie a generálplukovník, který byl vojenským poradcemJelcina, byl v sovetských casech odborníkem na propagandu a v dobe
obléhání parlamentu z velitelského místa asistoval u jeho ostrelování. Ten
vydal krátce pred svou smrtí životopis Leninuv (vyšel i u nás pod názvem
Lenin. Pocátek teroru v Liberci 1996; toto vydání, na rozdíl od nemeckého prekladu Lenin. Utopie und Terror, Dtisseldorf 1994 a anglického prekladu Lenin. A New Biography, New York 1994 nemá odkazy; ceský preklad nebyl
porízen z ruštiny - Lenin. Politiceskij portret, Moskva 1993, ale z vydání anglického), který se výrazne liší od všeho, co do té doby napsal. Jestliže je jeho
biografie o Stalinovi (Triumf i tragedija. Politiceskij portret I. V. Stalina I-IV,
Moskva 1989, vyšlo slovensky jako Triumf a tragédia. Politický portrét J. V.
Stalina 1-2, Bratislava 1989) ješte plná ód na Lenina, politický portrét Leninuv (leccos ovšem už naznacovala Volkogonovova kniha oTrockém: Trotzki.
Das Janusgesicht der Revolution, Dtisseldorf 1992) je nejen cennou sbírkou
informací, ale také antikomunistickým pamfletem bez skutecné koncepce a
poctivé snahy pochopit dobu i Lenina samého. To konstatoval mimo i jiné i
známý disident a historik Roj Medvedev.
Tehdy všichni v Rusku hodne mluvili o demokracii, ale málkdo vedel,
co si pod tím má predstavit. V listu Le Monde byla otištena karikatura Jelcina, který ríká šoférovi: "Smerem k demokracii!". A ridic odpovídá otázkou:
"A vy znáte cestu?" Renesancí v té dobe procházela pravoslavná církev, která jako jedna z mála institucí disponovala celoruskou strukturou. Bylo tu také
dedictví minulé ideologie, která znetvorila marxismus k nepoznání a bylo tu
také dedictví disentu. V ruském disentu fungovaly tri proudy: marxistický
(nejvýznamnejší osobností byl Roj Medvedev, který zacátkem devadesátých
let pusobil jako spolupredseda Socialistické strany pracujících), liberální (Andrej Sacharov) a tradicionalistický (Alexandr Solženicyn). Do toho všeho vstupovala tvrdá kritika minulosti, která ale místy vytvárela místo mýtu antimýtus a nihilisticky popírala i skutecné hodnoty. Bylo neštestím ruské demokracie, že ji mely v ocích západní verejnosti reprezentovat lidé, kterí meli ze své
aparátcické praxe autoritárské návyky v myšlení i jednání. Jelcin byl jen jedním, i když nejvýznamnejším príkladem. Je pikantní, že práve on vedl zápas
34
LENIN
proti "leninskému dedictví" a na druhé strane opozice, která se Lenina dovolávala, si pocínala, jako by ho nikdy necetla. Co muže tato dnes znovu konfliktní postava ríci dnešnímu Rusku?
Vladimír Iljic Lenin patrí nepochybne mezi nejvetší postavy dvacátého
století. Události od zacátku prestavby ovšem daly v mnohém vyblednout
zári jeho myšlenkového odkazu. Má jeho ucení dodnes inspirující sílu pro
Rusy? V dnešním kontextu máme lepší možnost než dríve kriticky zhodnotit
podstatu a meze leninismu, vyrovnat se s jeho odkazem. Leninismus se z
dnešní perspektivy jeví jako jeden z možných a historicky podmínených proudu v marxismu, který si - pokud jde o jeho genezi - lze težko odmyslit od
specificky ruských podmínek a ruské myšlenkové tradice. Jeho formátu ovšem
dnes (nejen v Rusku!) nedosahují ani jeho kritici, ani jeho obhájci.
Rada lidí soudí, že vlastne už od popravy svého bratra se stal mladý
Vladimír Iljic Uljanov revolucionárem. To bylo roku 1887... Pak prišla právnická studia, doktorát v Kazani, advokátská praxe v Peterburgu, 1896-1899
vyhnanství na Sibiri; po nem už vystupoval po jménem Lenin. Od roku 1900
pobýval v cizine, v Mnichove, na který vzpomínala Nadežda Konstantinovna Krupská jako na dobu relativne štastnou, založil Jiskru s Juliem Osipovicem Martovem (Cederbaumem, 1873-1923) a Georgijem Valentinovicem
Plechanovem. Od roku 1903 vedl bolševickou frakci, 1912 se stal vudcem
revolucních skupin v sociálne demokratické strane a vydavatelem Pravdy.
V dubnu 1917 se v zapeceteném vagónu pres válcící Nemecko dostal zpet do
Ruska, které od zacátku brezna 1917 už nemelo cara. Dubnové teze, podpora
predání veškeré moci sovetum, požadavek okamžitého míru, cervencový
neúspech a útek do Finska, to byly milníky na ceste k revoluci ... A ta prišla
v listopadu 1917, po peti letech se sovetská moc pretavila do podoby Svazu
sovetských socialistických republik. Souborné vydání jeho spisu bylo pripraveno až v letech 1923-1926 a obsáhlo 20 svazku: poslední má už 55 svazku.
Lenin, který od roku 1924 už nebyl mezi živými, byl Stalinem prirazen ke
klasikum marxismu, pres odpor Krupské, jeho manželky, se stal novým svatým. Stalin potreboval pláštík leninismu, kult Lenina, aby se sám mohl postavit na místo neomylného vudce. Pod heslem leninismu byla likvidována leninská stará garda bolševické strany, která byla zbavena svobody. Pod heslem leninismu byla vnucována vule všem komunistum celého sveta a jeho
linie byla vyhlašována za jedinou možnou. Za bolševizací se do znacné míry
skrývala nakonec premena komunistických stran ve stalinský monolit, útok
na i to dobré ze sociálne demokratických tradic, transformace komunistických stran v údernou pest naplnující vuli vudcu. Je toto vše slucitelné s Leninovým odkazem?
Leninovým osudem bylo Rusko, zeme, která se od 60. let 19. století
vydala opoždene, ale velice rychle na dráhu kapitalistického vývoje. Prekot-
LENIN
35
né tempo techto zmen zostrovalo napetí v zemi, jejíž revolucní potenciál nebyl prehlédnutelný ani pro vnejšího pozorovatele: už Marx vycítil, že v Rusku nazrává strašná sociální revoluce.
Narodnici této revolucní výzve nebyli právi a ztroskotali. Po zhroucení jejich radikálního teroristického seskupení prišlo v 90. letech na ruské revolucní scéne oživení ducha revolty. Jeho nositeli byli už marxisté (i když se
pozdeji od marxismu nekterí odvrátili): Sergej Nikolajevic Bulgakov (18711944), Nikolaj Alexandrovic Berdajev (1874-1948), Semjon Ljudvigovic
Frank (1877-1950), Michail Ivanovic Tugan-Baranovskij (1865-1919) a nejvýznamnejší z nich, Georgij Valentinovic Plechanov. Plechanov byl svobodomyslný muž a vynikající teoretik: od roku 1903 se ale rozešly jeho cesty
s cestami Leninovými. Plechanov nakonec nešel ani s bolševiky, ani s menševiky. Samostatným myslitelem byl i Alexandr Malinovskij (1873-1927), známýpod pseudonymemA. Bogdanov. Ten pod vlivem Machovým hledal vlastní formu marxismu, Leninem ostre kritizovanou, která se ale nakonec blížila
pozdejším systémovým teoriím, které predjímal. Bogdanov opuští dialektiku, místo ní dosazuje organizacní proces. Místo evoluce u nej stojí tvurcí transformace bytí. V letech 1913-1915 vzniká jeho Tektologie, která hlásá vedomé
zásahy cloveka do prírody a lidského života za úcelem eliminace živelnosti.
Filosofie se stává v tomto pojetí cinem a premenou sveta i cloveka (srv. napr.
výbor z jeho spisu A. A. Bogdanov, Voprosy socializma, Moskva 1990 a Na
perelome: Filosofskije diskussii 20-ch godov, Filosofija i mirovozzrenije,
Moskva 1990, s. 422nn.).
I Leninovým vyznáním se stává cin; úloze osobnosti v dejinách nestojí
v ceste znalost historické nutnosti: ba práve naopak. Poprava bratra Alexandra a cetba Cernyševského udelaly podle nekterých autoru z Lenina revolucionáre. Ale i on mel své období krize: byly to perné roky 1903 a 1904, kdy
krizí procházelo i ruské sociálne demokratické hnutí. Spory uvnitr sociální
demokracie se týkaly toho, jakou podobu má strana mít. Georgij Plechanov,
Vera Zasulicová, Pavel Akselrod a jejich stoupenci chteli vystavet stranu federalisticky, na demokratických principech. Lenin ovšem zduvodnene namítal, že v ruských podmínkách to povede k neakceschopnosti strany. Prísný
centralismus se do poloasijského, barbarského Ruska hodí více. V pracích Co
delat? a Krok vpred, dva kroky vzad tento názor prosazuje proti svým prátelum,
které už napríšte bude potírat jako menševiky.
Lenin prekonal svou krizi, která souznela s krizí celého hnutí. Rešením
byl obrat k dejinotvorné vuli, která se neohlíží na žádná omezení. Sociální
demokraté Západu verili možná Gottfriedu Kellerovi, že "pravda nám neutece". Príliš skládali nadeje v automatismus pokroku a v dejinnou zákonitost.
Pro Lenina není clovek ani tolik "homo faber" jako spíše jednající vule. Postrehl to už Akselrod, když srovnával Lenina s Rousseauovým žákem Robe-
I
L-
36
LENIN
spierrem. I Lev Davidovic Bronštejn- Trockij (1879-1940) mel tyto pocity vuci
Leninovi. Lenin prekonal svou krizi tím, že nalezl pudu bezprostrednosti
pravdy: osvobozující cin. Tento zážitek pozice bezprostrednosti dal Leninovi
vytrvalost v boji proti carskému režimu, onu nezávislot na všem a na všech,
kterou tolik obdivoval, jak už jsem se zmínil, ceský sociální demokrat Vlastimil Tusar Gak vzpomíná anglický diplomat Bruce-Lockhart). Jeho myšlenkový svet mel prísnou vnitrní logiku bez ohledu na zdánlivé vnejškové neduslednosti: v mnohém se ovšem podobal predmarxovským revolucním ideologiím tím, že emancipaci jako obnovení práv bezprostrednosti zakládal na
vyrazení zprostredkujících clánku, jako jsou trh, zastupitelská demokracie,
volný obeh idejí a informací. Jestliže Bernstein založil emancipaci delnické
trídy na integraci delnické trídy do expanze sféry zprostredkování, první svetová válka i poválecná krize tuto orientaci zpochybnila: práve sféra zprostredkování procházela procesem desintegrace. Sociální demokracie príliš podléhala autonomizaci každodennosti: Lenin proti ní kladl osvobodivý cin.
Lenin tuto vnitrní strukturu svého myšlenkového sveta posiloval
promýšlením ruské revolucní tradice, radikální, v níž se emancipace spojuje s vyrazením zprostredkujících clánku. Obnovení práv bezprostrednosti se
napríklad u Michaila Alexandrovice Bakunina (1814-1876), Pjotra Nikitice
Tkacova (1844-1885) nebo Pjotra Alexejevice Kropotkina (1842-1921) spojuje s oprošteností, naturalizací spolecenského života: Karel Marx naproti tomu
ji stavel na universálním zprostredkování. Vedle Bakunina tu prichází v úvahu Pjotr Grigorjevic Zaicnevskij (1842-1896), který roku 1862 ve vezení napsal prohlášení Mladé Rusko. Tento muž, který stál v cele ruských jakobínu.blanquistu (mimochodem, termín diktatura proletariátu je blanquistického puvodu!) prohlašoval: "Budeme postupovat dusledneji, než velicí jakobíni roku 1792. Nezalekneme se, kdyby pád soucasného režimu vyžadoval trikrát tolik krve než bylo prolito jakobíny. V neotresitelné víre v sebe sama, v
naše síly, v sympatii lidu pro naši vec, ve víre ve slavnou budoucnost Ruska,
jemuž je sverena mise uskutecnit jako první zeme socialismus, vyhlásíme heslo:
sáhnete k sekere!" Ti, kterí uskutecnili tu nejduslednejší revoluci, bolševici,
se skutecne cítili být moderními jakobíny: pred revolucí, v revoluci i po ní.
Lze vycítat bolševikum sklon k radikálním prostredkum? Rusko bylo
zaostalou zemí, která byla jen vnejškove "pozápadnena". Osvobození rolníku rolníku nebylo darem caru: bylo vykoupeno mimo jiné 1184 pozdviženími rolníku za léta 1826-1861. Alexandr II. provedl kompromisní agrární reformu, po níž následovalo více než 1200 akcí rolnického protestu. Polovina
rolníku žila v neustálém dotyku s hladem: roku 1892 to znamenalo 41 milionu lidí, zatímco ve mestech, kam také proudil príliv chudáku z venkova, žilo
tehdy 12 milionu. Chudí putovali za Ural, kde doufali uniknout bíde a útlaku. Jejich touha se ale zrídka naplnila.
LENIN
37
Na rozdíl od narodniku si Lenin neidealizuje rolnické masy: jejich živelnost mu neimponuje. Budoucnost Ruska vidí v jejich zkáznení predvojem uvedomelých profesionálních revolucionáru. Vládlo-li tehdy Rusku 150 tisíc velkostatkáru, proc by v zájmu zeme nemohlo tuto úlohu plnit 240 tisíc bolševiku
(tesne pred revolucí nebylo v Leninove strane více lidí)? V díle Co delat? (1902)
spojuje premenu Ruska s pevnou revolucní organizací, stranou profesionálních revolucionáru. V carismu by bezbrehá vnitrostranická demokracie byla
pro stranu zkázou. Živlem Leninovy neklidné duše není traktát a systematický
výklad, i když, chce-li a je-li to nutno, je ho schopen podat na vysoké úrovni.
Nejlépe se cítí v ohni polemik. Jako kdusi Bakunin, Necajev, Tkacov a jiní velicí
revolucionári Ruska. Rozbíjí zvyky zdedené z predchozí myšlenkové kultury,
brání ontologizacinebo gnoseologizaci marxismu v návaznosti na dobové proudy: v popredí musí být revolucní cin lidské vule. V prázdném prostoru vycišteném polemikou vznikne puda pro odhodlaný cin, který skoncuje s poplatností
pouhým danostem. Paradoxní stránkou Leninovy strany je to, že musí být uvnitr
zbavena prirozených vazeb, aby je mohla v celé spolecnosti obnovit; i Leninova strana je jednotou mnoha paradoxních protikladu.
Po opadu revolucní vlny roku 1907 se mnoho lidí z rad marxistu obrací k otázkám ontologie a gnoseologie: Lenin polemicky ve svém Materialismu
a empiriokriticismu (1908) jejich snahy vyvrací. Chybou ovšem bylo myslet si,
že Lenin chtel v této práci (vydána byla 1909) podat nejakou svou koncepci
teorie poznání, definici hmoty, výklad filosofických dusledku krize fyziky.
Ne, jeho nescetné polemiky mely jediný cíl, a to soustredit pozornost na to
podstatné ... na dialektiku revoluce, na cloveka a jeho revolucní úkoly. Jeho
polemiky vycištují terén, který muže sloužit rozpoutání dejinotvorné vule.
Taj je treba chápat jeho kritiku Valentinova, Juškevice, Bermana, Bogdanova, Lunacarského, Vogta, Biichnera, Moleschotta, Avenaria, Macha,
Duhema, Poincarého, všech možných odrud kantovcu a humovcu. Jde o jediné: praxe, prevratná praxe (tedy nikoli jakákoli praxe) je rozhodujícím kritériem materialistické teorie poznání. Je-li hledisko života a praxe rozhodující
pro teorii poznání, neodvádejí gnoseologické otázky od marxismu, od revolucní praxe: naopak. Je-li skutecnost jednotná ve své materiálnosti, zarucuje
to, že mužeme akcí založenou na poznání sveta tento svet menit. S Dietzgenem odsuzuje jako nejodpornejší stranu pozici stredu: Lenin bude vždy videt
produktivnost jen na stranu protikladu. Metafyzikum nesmí být dána šance
zúžit operacní prostor pro revoluci: proto je vytlacuje i z pole spojeného s
dobovou krizí fyziky. Calvin kdysi hlásal "jedinému Bohu sláva!" Výlucná
pozornost Leninova patrí revoluci a s ní spjaté perspektive. Je Lenin rudý
Calvin? Snad: stejný smysl pro disciplínu, pro dejinotvornost determinované
vule, pro organizaci, pro tvorbu nového sveta, silné historické cítení, smysl
pro úplne nový zacátek v dejinách.
___________
~~.~'.m"_"-,..•••.
-
N
Lenin se chystá na tento zacátek: nazrává nový dejinný pohyb v Rusku, v Evrope, v celém svete. Jde o jeho zvládnutí prostrednictvím revolucionárské organizace. Ta si musí osvojit dialektické myšlení a vetlit ho v revolucní praxi: proto za První svetové války studuje Lenin predevším Hegela
(Filosofické sešity ale vyšly až roku 1929-1930 a sehrály velkou roli pri rozvoji
marxistické teorie; príkladem muže být jejich vliv na Lukácse). V dialektice
hledá spojení pevnosti zákonu a pružnosti forem myšlení i jednání, determinace a svobodné, dejinotvorné vule, která má menit spolecenskou realitu a
vytváret novou skutecnost ... Proto chce císt Hegela materialisticky.
A dlužno ríci: cte ho s porozumením. Zajímá ho všestranná pružnost
pojmu, hluboký smysl myšlenek o premene ideálního v reálné, kvalitativní
skoky, produktivnost rozporu. V Hegelovi mu jde o Rusko, o revoluci, o sebe
sama. Zjištuje s úžasem, kolik má spolecného Marxovo lícení kapitalistické
dejinné skutecnosti a svet Hegelova myšlení a svet Hegelova myšlení: bez
Hegelovy Logiky nelze Kapitál pochopit! Shledává u Hegela pod príkrovem
idealistického rámce prvky historického materialismu, procesuálního chápání pravdy. A znovu vyzdvihuje: produktivnost protikladu!
Svou myšlenkovou pružnost osvedcuje Lenin v rade zkoušek: v revoluci 1917, stejne jako dialektickou analýzou dejinné situace prokazující svou
prevahu vuci pouhému lineárnímu kauzálnímu myšlení pri hodnocení brestlitevského míru (mimochodem, Lenin patril mezi nejcitlivejší ctenáre díla O
válce, které zanechal po sobe talentovaný pruský myslitel Carl von Clausewitz).
Aniž bych chtel smešovat formy filosofického myšlení a vojenské uvažování
v divizích, prece si nemohu odpustit poznámku, že nemectí generálové i stará bolševická garda myslili v kategoriích rozvažování. Lenin svuj dialektický
pohled na soucasnou situaci prosadil a zachránil revoluci. Nemecký generál
Hoffmann pohrdave ríkal: "Je to nejsmešnejší válka, jakou jsem kdy zažil.
Vede se témer výlucne ve vlacích a automobilech". Po podpisu brest-litevského míru 3. brezna 1918 následovaly urážky Ruska: Lenin byl byl podle
Isaaca Deutschera (životopisce Trockého) "odhodlán vyprázdnit až do dna
pohár ponížení".
Generálové mysleli na bezprostrední zisky, starí bolševici na bezprostrední ponížení revoluce: Lenin myslel dialekticky, vedel, že ústupový pohyb je zprostredkujícím momentem budoucího pohybu vpred, umožneného
revolucním pohybem mas v celé Evrope. Generálové mysleli (a starí bolševici bohužel také) v kategoriích 19. Století, o kterém se bude casem tvrdit, že
skoncilo na bojištích roku 1914. Svet masových jatek, svet prevrácení hodnot,
zvratu manipulativní racionality v iracionalitu obracející se proti lidem patril
už dvacátému století. Leninuv spolubojovník z roku 1917, bývalý menševik a
pak bolševik vlastní uvedomelou volbou, Lev Trockij, kdysi roku 1901 oslovil 20. století: prináší sice hlad, vraždy, utrpení, ale odhodlaného optimistu
LENIN
toto vše nezlomí: toto vše je prece pouhá prítomnost! Trockého a Leninova
nadeje patrila budoucnosti, kterou chteli svými ciny priblížit. Cas pro tuto
nadeji prišel po listopadu 1917. Lenin se stal aktérem vrcholného dejství ruské revoluce.
Už v díle Co delat? se Lenin vracel k "teorii užitecných snu" Dmitrije
Ivanovice Pisareva (1840-1868): je-li stycný bod mezi snem a životem, jsou
sny nikoli necím škodlivým, ale naopak pobídkou k cinum. Takovými sny
tehdejší Rusko žilo: rostla z toho ona zvláštní atmosféra entusiasmu, nadšení,
která paradoxne vrcholila v dobe války: v letech 1916-1917. Z ní se snad zrodila také Leninova vlivná kniha Stát a revoluce (1918), svou dikcí pripomínající francouzské revolucionáre let 1792-1794, stejne jako projevy Parížské komuny roku 1871. Komuna mela být pred obrazem nového, sovetského státu.
Marxova idea diktatury proletariátu (která u Marxe znamená konstitucní diktaturu, která nepopírá svet obcanských práv, konstitucní diktaturu, rekli bychom, v rímském duchu) se mení v diktaturu avantgardy utlacených, pricemž jsou touto diktaturou vyrazeny zprostredkující clánky: nové spolecenství bezprostrednosti je neslucitelné se starou politickou kulturou, s trhem, s
volným, chaotickým obehem idejí a informací.
Stát bude odumírat, i když Lenin neví, jak dlouho bude tento proces
trvat. Kde je stát, tam není svoboda. Kde je svoboda, tam už není stát. Nemluví tady z Lenina ruská anrchistická tradice od Bakunina až po Kropotkina
(Kropotkin privítal kladne dílo Stát a revoluce!)? Jiste, Lenin právem poukazoval na krizi tradicní manipulativní politické kultury, vcetne zastupitelské
demokracie: i dnes se ostatne mluví o její prohlubující se krizi a známí politologové pochybují o tom, zda se více zemí stane demokratickými a zda je za
všech okolností tím nejracionálnejším modelem politického usporádání (tak
napríklad Samuel Huntington). Zkušenost asijských despocií ovšem na druhé strane ukazovala, že nesvoboda vyrustá práve z naturálnosti vztahu,
z vyrazení sféry zprostredkování, z atomizace spolecnosti a byli to práve marxisté, kterí na to poukázali. V marxismu existovala ovšem ve dvacátém století
i jiná koncepce státu, než ta, která se prosadila v SSSR, koncepce, na kterou
navázal západní marxismus (napríklad Nicos Poulantzas a Perry Anderson):
u jejích pocátku byl významný italský marxista Antonio Gramsci. Stát podle
nej není jen nástrojem represe a nadpráví vládnoucí trídy, ale opírá se ve
svém organizacním a racionalizacním úsilí i o urcitý (treba omezený) sociální
konsensus. Tento muže být samozrejme (a dnes v rostoucí míre také je) získáván manipulací.
Zajímavé je, že Leninuv drívejší oponent a pozdeji verný spolubojovník z revoluce, Lev Davidovic Trockij, už roku 1904 varoval ve spisu Naše
politické úkoly, že Leninovo úsilí muže vyústit ve zrízení "orthodoxní theokracie". "Leninovy metody vedou k následujícímu výsledku: nejprve nastoupí
......,
39
AJ
40
LENIN
stranická organizace (volební výbor) na místo celé strany, potom zaujme
ústrední výbor místo organizace a nakonec nahradí jediný "diktátor" ústrední výbor ... " Toto Trockého varování melo ovšem svou platnost tehdy, kdy
už fakticky na cele strany nestál velkorysý Lenin, ale o absolutní moc usilující
Stalin. Leninuv model strany až príliš závisel na kvalite vudcu. Trockij roku
1904 odmítá také Leninuv pokus sbližovat jakobíny a sociální demokraty, i
když mezi nimi jsou podobnosti. Ale co mají delat sociální demokrati s guillotinou? První hlava, která by padla, by byla "lví hríva" Marxova. Trockij tehdy ironizoval Leninovo videní príkrých stranických rozporu: je tím blízký
Robespierrovu rozlišování jenom dvu stran: dobrých a špatných obcanu. Trockij tvrdí, že absolutne uniformní strana speje k "diktature nad proletariátem".
"Úkoly nového režimu budou tak mnohostranné, že vubec nemohou být rešeny jinak, než v souteži mezi ruznými metodami vedecké a politické povahy, bude zapotrebí dlouhých "srážek" a systematického boje nejen mezi socialistickým a kapitalistickým svetem, nýbrž i mezi mnoha smery uvnitr socialismu ... Ale tento komplikovaný úkol nemuže být vyrešen tím, že se postaví
nad proletariát pár dobre vyhlédnutých lidí. ..nebo osoba, vybavená mocí likvidovat a degradovat".
Je treba ale ríci, že za Lenina byla v rámci staré bolševické gardy zcela
samozrejmá svoboda názoru. Lenin stavel na tom, že síla bolševické strany je
v dejinotvorné vuli a ta vyrustá ne z pouhé touhy po moci, ale z tvurcích snu
v oblasti vedy, umení, politiky, ekonomie. Revoluce prinesla skutecne také v atmosfére osvobozené fantazie obrovské vzepetí tvorivosti: vítezství Stalinovo, jeho rosoucí moc nad lidmi ústící v masovém porušování zákonnosti (a
dokonce i v justicních vraždách) byla spjata s jeho spoutáním tvorivosti, fantazie (která prece protirecí moci despoty), se zabitím snu a utopie. Lenin chce
(podle Ernsta Blocha) reálnou utopii, tj. utopii radikální. Ta je neslucitelná s nejakým dosaženým stavem: naopak znamená stále otevrený a nikdy
nezavršený proces, horizont mobilizující tvorovou energii lidí. Tím jeho posleství strhlo myslitele typu Ernsta Blocha (1885-1977),který ve stejném roce,
kdy Lenin psal svuj Stát a revoluce prišel s knihou, která predjímala jeho další
filosofickou cestu: s Duchem utopie (1918).Stalin (a systém s jeho jménem spojený) musel ducha radikální utopie zabít, aby se mohla upevnit jeho diktatura.
Vytvoril se tak podle Blocha systém "se zneužitými insigniemi socialismu". Stalin omezil socialismu jen na úzce pojatou modernizaci (predevším
hnal vpred budování nových výrobních kapacit) a velmocenské ambice nového státu, který se až príliš zhlédl v dedictví ruských caru. Dokázal mobilizovat pro své cíle lidi, ale jak už receno, industrializace sice mobilizuje, ale
nemívá to za následek vždy demokratickou participaci. Rusko toho bylo pres
ohromné vzepetí revolucní iniciativ dokladem. V Rusku soustredení zdroju a
moci spojené s industrializacním tahem znicilo demokratickou participaci,
LENIN
kterou Lenin predpokládal a o níž premýšlel zejména tesne pred tím, než ho
nemoc vyradila z politického života definitivne. V Lukácsove skvelé skice
Demokratizace dnes a zítra se lze docíst více o tom, co mohou pro perspektivu
demokracie všedního dne Leninovy podnety znamenat.
V devadesátých letech v Rusku hrozilo z možná stále hrozí nebezpecí,
že i malé a slabé zárodky demokracie znicí zkušenost bídy a chaosu. Zkušenost "tatarského jha" Rusum vštepovala to, že je silný a centralizovaný stát je
nutností. Zkušenost Jelcinovy smuty bude možná pusobit stejne. Západ se
porád bojí totality v Rusku. Jenže americký president Truman se kdysi vyjádril, že séme totality klící v bíde a frustraci. A nejlepší zárukou demokracie je
udržet nadeji na zmenu k lepšímu pri živote. To vyžaduje velkorysý projekt
zmeny k lepšímu. Lenin ho mel (at už dnes vidíme sebepresneji ruzná jeho
omezení daná dobou a historickým kontextem) a tím byl schopnost strhnout
na sebe iniciativu. V soucasném Rusku bychom mezi politiky takovou osobnost težko hledali: a i kdyby, nezakrylo by ji houští mediálních lží, polopravd
a banalit?
41
LENIN
STÁT A REVOLUCE
PREDMLUVA K PRVNÍMU VYDÁNÍ
Otázka státu nabývá nylÚ numorádné duležitosti ve vztahu k teorii, tak i ve
vztahu k politické praxi. Imperialistická válka neobycejne urychlila a zostrila proces premeny monopolistického kapitalismu v kapitalismus státne monopolistický. Hrozný útlak pracujících mas státem, který stále tesneji splývá s všemocnými
svazy kapitalistu, se stává stále hroznejším. Vyspelé zeme se premen~jí - mluvíme o jejich "zázemí" - ve vojenské donucovací kázlÚce pro delnictvo,
Neslýchané hruzy a útrapy prodlužující se války ciní postavení mas nesnesitelným, stupnují jejich pobourení. Zjevne narustá mezinárodní proletárská revoluce. Otázka jejího pomeru ke státu nabývá praktického významu.
Prvky oportulÚsmu, nahromadené v desetiletích pomerne klidného vývoje,
vytvorily smer sociálšovilÚsmu, který panuje v oficiállÚch socialistických stranách celého sveta. Tento smer (Plechanov, Potresov, Breškovská, Rubanovic,
potom v ponekud zastrené forme pánové Cereteli, Cernov a spol. v Rusku; Scheidemann. Legien, David aj. v Nemecku; Renaudel, Guesde, Vandervelde ve
Francii a v Belgii; Hyndman a fabiálÚ v Anglii atd., atd.) - socialismus slovy,
šovilÚsmus skutky - se vyznacuje podlým, lokajským prizpusoboválÚm se
"vudcu socialismu" nejen zájmum "své" národlli buržoazie, ale hlavne zájmum
"svého" státu, nebot vetšina takzvaných velmocí dávno vykoristuje a zotrocuje celou radu malých a slabých národu. A imperialistická válka je práve válkou
za rozdelelÚ a znovurozdelelÚ takovéto koristi. Boj za vyproštelÚ pracujících
mas z vlivu buržoazie vubec, a imperialistické buržoazie zvlášte, je nemožný
bez boje proti oportunistickým predsudkum o "státu".
Nejdríve prozkoumáme Marxovo a Englesovo ucelÚ o státu, pricemž zvlášt
podrobne probereme zapomenuté nebo oportunisticky zkomolené stránky
tohoto ucení. Potom se budeme speciálne zabývat hlavním predstavitelem
tohoto komoleníKarlem Kautským, nejznámejším vudcem II. internacionály
(1889 -1914), která za nynejší války tak neslavne zkrachovala. Nakonec vyvodíme hlavní závery ze zkušeností ruských revolucí z roku 1905, a zejména
z roku 1917. Tato revoluce zrejme nyní (pocátkem srpna 1917) dovršuje první
období svého vývoje, avšak celá tato revoluce vubec muže být pochopena
jedine jako jeden z clánku v retezu socialistických proletárských revolucí,
vyvolávaných imperialistickou válkou. Otázka pomeru socialistické revoluce proletariátu ke státu zacíná tedy být významná nejen pro politickou práci,
nýbrž i velmi aktuální jako otázka, jak objasnit masám, co budou nuceny delat v nejbližší budoucnosti pro své osvobození ze jha kapitálu.
V srpnu 1917
At}!tor
43
.••..••,,~.._••.L•.: ••
-__
44
'·O;;L
•. ~.-.-,
_~
I··•••.
LENIN
LENIN
I. TRÍDNÍ SPOLECNOST A STÁT
1. ST~rJgg8()I)(]I<:1:EM
NESMIRITELNOSTI TRÍD!::JÍCH
-;R.9.zroRU
S Marxovým ucením se ted deje totéž, co"se
v historii casto stávalo s ucením revolucních myslitelu a vudcu
utlacených tríd v jejich boji za osvobození. Utlacovatelské trídy
se velkým revolucionárum behem jejich života odmenovaly ustavicným pronásledováním, vítaly jejich ucení nejdivocejší záští,
nejzbesilejší nenávistí a nejbezuzdnejší kampaní lží a pomluv.
Po jejich smrti se ciní pokusy udelat ních neškodné ikony, prohlásit je, abych tak rekl, za svaté, ponechat jistou slávu jejich jménu pro "útechu" utlaceným trídám a k jejich obalamucení, zatímco je obsah revolucního ucení vykleštován, jeho revolucní ostrí
je otupováno a ucení samo vulgarizováno. V takovém "zpracování" marxismu je dnes buržoazie zajedno s oportunisty
v delnickém hnutí. Zapomínají, potlacují, komolí revolucní stránku ucení, jeho revolucní jádro. Vystrkují do popredí a velebí to,
co je prijatelné nebo co se aspon zdá prijatelné pro buržoazii.
Všichni sociálšovinisté jsou nyní - nesmejte se! - "marxisty". A
nemectí buržoazní ucenci, kterí se ješte vcera specializovali na
vyhlazování marxismu, stále casteji mluví o "nacionálne nemeckém" Marxovi, jenž prý vychoval tak skvele organizované delnické svazy k vedení koristné války!
Za tohoto stavu vecí, v dobe, kdy jsou neslýchane rozšíreny
zkomoleniny marxismu, je naším nejprednejším úkolem obnovit
skutecné Marxovo l.1cenío státu. K tomu je zapotrebí uvést celou radu dlouhých citátu z vlastních Marxových a Engelsových
spisu. Dlouhé citáty však uciní výklad težkopádným a nijak neprispejí k jeho populárnosti. Ale není možné se bez nich zcela
obejít. Všechna - nebo alespon všechna rozhodující - místa
z Marxových a Engelsových spisu, týkající se otázky státu, musí
být bezpodmínecne uvedena v co nejúplnejším znení, aby si ctenár mohl utvorit samostatnou predstavu o souhrnu názoru zakladatelu vedeckého socialismu a o vývoji techto názoru; a také
proto, aby bylo dokumentárne dokázáno a názorne ukázáno,
jak tyto názory nyní panující "kautskyánství" komolí.
Zacneme nejrozšírenejším spisem Bedricha Engelse Puvod rodiny, soukromého vlastnictví a státu, který vyšel roku 1894 ve
Stuttgartu již v šestém vydání. Budeme muset prekládat citáty
z nemeckého originálu, nebot ruské preklady, prestože je jich
i
I
velmi mnoho, jsou vetšinou budto neúplné, anebo krajne neuspokojivé.
"Stát," ríká Engels, když shrnuje svuj historický rozbor, "tedy
rozhodne není mocí vnuceno u spolecnosti zvencí; práve tak
není "skutecností mravní ideje", "obrazem a skutecností rozumu", jak tvrdí Hegel. Je to naopak produkt spolecnosti na urcitém stupni vývoje; je to doznání, že spolecnost zabredla do nerešitelného rozporu sama se sebou, že se rozštepila do nesmiritelných protikladu, které není s to zvládnout. Aby však tyto
protiklady trídy s protichudnými ekonomickými zájmy, neznicily sebe i spolecnost v neplodném boji, stalo se nutným, aby
tu byla moc, která stojí zdánlive nad spolecností a má tento
konflikt tlumit a udržovat v mezích" porádku"; a touto mocí,
která vzešla ze spolecnosti, ale která se staví nad ni a stále víc
se jí odcizuje, je stát (str. 177-178 šestého nemeckého vydání).-7
Tady je zcela jasne vyslovena základní myšlenka marxiSll1Uo
historické úloze a významu státu. Stát je produktem a výrazem
nesmiritelnosti trídních rozporu. Stát vzniká tam, tehdy a potud,
kde, kdy a pokud nemohou být trídní rozpory objektivne smíreny. A naopak: existence státu dokazuje, že trídní rozpory jsou
nesmiritelné.
Práve v tomto nejduležitejším a základním bode zacíná komolení marxismu, ke kterému dochází ve dvou hlavních smerech.
Na jedné strane buržoazní a zejména maloburžoazní ideologové, kterí jsou nespornými historickými fakty nuceni priznat,
že stát je pouze tam, kde jsou trídní rozpory a trídní boj, "poopravují" Marxe v tom smyslu, že ze státu se stává orgán smirování tríd. Podle Marxe by stát nemohl ani vzniknout, ani existovat, kdyby bylo možné smírit trídy. Podle malomeštáckých a
šosáckých profesoru a publicistu - odvolávajících se vesmes blahosklonne na Marxe! - stát trídy práve usmiruje. Podle Marxe je
stát orgánem trídního panství, orgánem utlacování jedné trídy druhou, vytvorením" porádku", který tento útlak legalizuje a utvrzuje, atrídy
pritom
krotí konflikt
tríd. Podle
názoru
maloburžoazní
jedné
druhou;
krotit konflikt
znamená
smirovat
a ne odjímat utlacovaným trídám jisté prostredky a zpusoby boje
ke svržení utlacovatelu.
Napríklad všichni eseri (socialisté-revolucionári) a menševici
za revoluce roku 1917, kdy se otázka významu a úlohy státu
vynorila v celé své velikosti, kdy se objevila prakticky jako otázka okamžité akce, a to akce masové - všichni rázem a úplne pro-
45
~, B. Engels,
Puvod rodiny,
soukromého
vlastnictví
a
státu, viz K.
N),arx
B_
Eii'gels, Spisy
21, 1967, str.
196_Na str. 11
- 15 této knihy
cituje Lenin
totéž dílo B.
Engelse (viz
Spisy 21, str.
196 až 199).
t'\
i'.~
"
46
LENIN
LENIN
padli maloburžoazní teorii "smirování" tríd "státem". Nescetné
rezoluce a clánky politiku obou techto stran jsou skrz naskrz
prosáklé touto malomeštáckou a šosáckou teorií "smirování".
Maloburžoazní demokracie není nikdy schopna pochopit, že stát
je orgánem panství urcité trídy, která nemuže být smírena se svým
protichudcem (s trídou jí protichudnou). Pomer ke státu je jedním z nejnázornejších dokladu toho, že naši eseri a menševici
nejsou žádní socialisté (což jsme my bolševici vždy dokazovali),
nýbrž maloburžoazní demokraté se skorosocialistickou frazeologií. Na druhé strane je "kautskistické" prekrucování marxismu mnohem rafinovanejší. "Teoreticky" se nepopírá ani to, že
stát je orgánem trídního panství, ani to, že trídní rozpory jsou
nesmiritelné - ale prehlíží se anebo zastírá toto: je-li stát produktem nesmiritelnosti trídních rozporu, je-li to síla, která stojí nad
spolecností a "stále víc se jí odcizuje", je jasné, že osvobození utlacené trídy je nemožné nejen bez násilné revoluce, nýbrž i bez
znicení tohoaparátu státní moci, který byl vytvoren panující trídou a v nemŽ je' toto "odcizování" ztelesneno. Tento záver, teoreticky sám o sobe jasný, vyvodil Marx, jak uvidíme dále naprosto presne na základe konkrétního historického rozboru úkolu
revoluce. A práve na tento záver - dokážeme si to podrobneji
v dalším výkladu - Kautsky ... "pozapomnel" a prekroutil jej.
2. ZVLÁŠTNÍ ODDÍLY OZBROJENÝCH LIDÍ, VEZENÍ AJ.
"Na rozdíl od starého rodového zrízení", pokracuje Engels, "se stát vyznacuje predne tím, že rozlišuje státní príslušní-
ky podle území ... "
Nám toto delení pripadá "prirozené", ale bylo treba dlouhých boju proti staré organizaci podle príbuzenských svazku.
která už není prí"Druhým rysem státu t~~~ce.:ve.fejl1~.moci,
mo totožná s ob~lSFVem, jež se samo organizuje jako ozbrojená
moc. Tato zvláštní verejná moc je nutná, protože po rozštepení na
trídy není už samocinná ozbrojená organizace obyvatelstva možná ... Tato verejná moc existuje v každém státe; netvorí ji pouze ozbrojení lidé, nýbrž také vecné príslušenství, jako žaláre a donucovací ústavy všeho druhu, jež rodové zrízení neznalo ... "
Engels rozvádí pojem té "moci", která se nazývá státem, moci,
která vzešla ze spolecnosti, ale staví se nad ni a stále více ser jí
odcizuje. Na cem záleží tato moc predevším? Na zvláštních oddílech ozbrojených lidí, disponujících žalári apod.
Mužeme právem mluvit o zvláštních oddílech ozbrojených
lidí, nebot verejná moc, vlastní každému státu, "není prímo totožná" s ozbrojeným obyvatelstvem, s jeho "samovolnou ozbrojenou organizací" .
Jako všichni velcí revolucní myslitelé se i Engels snaží upozornit uvedomelé delníky práve na to, co se zdá panujícímu šosáctví nejméne pozoruhodné, nejbanálnejší, co se mu zdá posveceno predsudky nejen pevne zakorenenými, nýbrž takrka zkamenelými. Stálá armáda a policie jsou hlavní mocenské nástroje
státní moci - ale muže to být jinak?
Z hlediska drtivé vetšiny Evropanu z konce XIX. století, ke
kterým se Engels obracel a kterí nezažili a nevideli zblízka žádnou velkou revoluci, to jinak být ani nemuže. Pro ne je naprosto
nepochopitelné, co je to "samovolná ()zb~ojenáof!~anizace obyvatel$tva". Na otázku, proc se stalynutTlými zvláštní oddíly ozbrojených lidí, postavené nad spQlecljlbst a odcizující se spolecnosti (policie, stálá armáda), je/áp,adoevropský
a ruský šosák
ochotný
odpovedet
nekolikrt,
'á:l1émi
prevzatými ze spolecenSpencera
nebo
ského zživota,
Mich,ajlov,
na diferenciac'
ského,
pou funkcí
áZ"
at naapod.
4k,omplikOVání
Takovéto poukázání pus,bbí "vedecky" a v\?lmi dobre uspává šosáka, nebot zamlžujetohlavní/aZákladm:
rozštepení spolecnosti na nesmiritelne nepráfelsk,é trídy ..
Kdyby toto rozštepení neexisto;{ralo, lišila by se "samovolná
ozbrojená organizace obyvatelstva" svou složitostí, úrovní své
techniky apod. od primitivní organizace opicího stáda, chápajícího se klacku, nebo od pralidí ci Udí sdružených v rodové spolecnosti, ale i taková organizace by byla možná.
Není ovšem možná proto, že civilizovaná spolecnost je rozštepena na neprátelské, a pritom nesmiritelne neprátelské trídy,
jejichž "samovolné" ozbrojení by vedlo k ozbrojenému stretu
mezi nimi. Utvárí se stát, vytvárí se zvláštní moc, zvláštní oddíly ozbrojených lidí, a každá revoluce, která likviduje státní aparát, nám ukazuje nezastrený trídní boj, názorne nám ukazuje,
jak se panující trída snaží obnovit zvláštní oddíly ozbrojených
lidí, sloužící jí, a jak se trída utlacená snaží vytvorit novou organizaci takového druhu, schopnou sloužit nikoli vykoristovatelum, nýbrž vykoristovaným.
Engels predkládá v uvedené úvaze teoreticky stejnou otázku,
pred kterou nás prakticky, názorne a pritom v merítku masové
akce staví každá velká revoluce, totiž otázku vzájemného po-
47
~
'fA
48
LENIN
LENIN
meru mezi "zvláštními" oddíly ozbrojených lidí a mezi "samovolnou ozbrojenou organizací obyvatelstva". Uvidíme, jak je tato
otázka konkrétne ilustrována zkušenostmi z evropských a ruských revolucí.
Vratme se však k Engelsovu výkladu.
Engels poukazuje na to, že nekdy, napr. na nekterých místech
v Severní Americe, je tato verejná moc slabá Ode o vzácnou výjimku v kapitalistické spolecnosti a o ty cásti Severní Ameriky
v jejím predimperialistickém období, kde prevládal svobodný
kolonista), ale obecne vzato sílí:
II' •• Verejná mos...@jou merou, j~k ,~ezostrt.1jítrídní protiklady
uvnittstátu a jaJ<st~ty, které spolu so~etií~ rostou a zalidnují se.
Podívejme se jen na dnešní Evropu, kde trídní boj a konkurence ve
výbojích vyhnaly verejnou moc do takové výše, že hrozí pohltit
celou spolecnost, a dokonce i stát. .."
Toto bylo napsáno nejpozdeji na pocátku devadesátých let
minulého století. Poslední Engelsova predmluva je datována 16.
cervna 1891. Tehdy obrat k imperialismu - jak ve smyslu úplného panství trustu, tak ve smyslu všemohoucnosti mamutích
bank, tak i ve smyslu velkorysé koloniální politiky a podobne ve Francii sotva zacínal a v Severní Americe a v Nemecku byl
ješte slabší. Od tech dob "konkurence ve výbojích" velmi pokrocila, tím spíše, že svet byl na pocátku druhého desetiletí XX. století definitivne rozdelen mezi tyto "konkurující dobyvatele", tj.
mezi loupežné velmoci. Zbrojení na pevnine i na mori od tech
dob neuveritelne vzrostlo a koristná válka z let 1914 - 1917 za
opanování sveta Anglií nebo Nemeckem, válka za rozdelení lupu,
priblížila" pohlcení" všech sil spolecnosti loupeživou státní mocí
k naprosté katastrofe.
Engels dokázal již roku 1891 poukázat na "konkurenci ve výbojích" jako na jeden z nejduležitejších charakteristických znaku zahranicní politiky velmocí, zatímco sociálšovinistictí lumpové v letech 1914 -1917, když práve tato mnohonásobne zostrená konkurence vyvolala imperialistickou válku, zastírají obranu lupicských zájmu" vlastní" buržoazie frázemi o "obrane vlasti", o "obrane republiky a revoluce" apod.!
3. STÁT JE NÁSTROJEM VYKORISTOVÁNÍM UTLACENÉ
TRÍDY
K udržování zvláštní verejné moci, stojící nad
spolecností, je zapotrebí daní a státních pujcek.
"Úredníci, kterí mají v rukou verejnou moc a právo vymáhat
dane/rpíšeEngels,
"stojí tu nyní jako orgány spolecnosti nad
spolecností. Svobodná a dobrovolná úcta, které se tešily orgány ~
rodovehoZr!zení, jim nestací, i kdyby ji mohly mít ... "Vytvárejí
se zvláštní zákony o posvátnosti a nedotknutelnosti úredníku.
"Nejubožejší policejní sluha" má víc "autority" než predstavitelé rodové spolecnosti, ale i vojevudce civilizovaného státu by
mohl závidet rodovému starešinovi, který se teší "nevynucené
úcte" spolecnosti.
Otázka privilegovaného postavení úredníku jako orgánu státní
moci je tu jasne vytýcena. Jako nejduležitejší je naznaceno: co je
staví nad spolecnost? Uvidíme, jak tuto teoretickou otázku prakticky rešila Parížská komuna roku 1871 a jak ji reakcne zamaskovával Kautsky roku 1912.
"Protože stát vznikl z potreby držet na uzde trídní protiklady, protože však zároven vznikl uprostred konfliktu techto tríd,
je zpravidla státem nejmocnejší, ekonomicky vládnoucí trídy,
která se jeho prostrednictvím stává také politicky vládnoucí trídou,a tak získává nové prostredky k utlacování a vykoristování potlacené trídy" ... Nejen antický a feudální stát byly orgány
vykoristování potlacené trídy" ... Nejen antický a feudální stát
byly orgány vykoristování otroku a nevolníku, ale i "moderní
zastupitelský stát je nástrojem k vykoristování námezdní práce
kapitálem. Výjimecne se presto vyskytují období, kdy jsou bojující trídy témer v rovnováze, takže státní moc jako zdánlivý zprostredkovatel nabývá na cas jakési samostatnosti vuci obema trídám ... " Tak tomu bylo s absolutní monarchií XVII. a XVIII. století, tak tomu bylo s bonapartismem prvního a druhého císarství ve Francii, a tak tomu bylo také s Bismarckem v Nemecku.
A tak je tomu - dodáváme my - s vládou Kerenského
v republikánském Rusku, jakmile prešla k pronásledování revolucního proletariátu, za situace, kdy jsou sovety pod vedením
maloburžoazních demokratu již bezmocné, zatímco buržoazie
ješte není dost silná, aby je mohla prímo rozehnat.
"V demokratické republice," pokracuje Engels, "vykonává
bohatství svou moc neprímo, ale tím bezpecneji," a to za prvé
"prímým podplácením úredníku" (Amerika) a za druhé "aliancí mezi vládou a burzou" (Francie a Amerika).
V dnešní dobe imperialismus a panství bank "rozvinuly" obe
tyto metody, jak bránit a uskutecnovat všemohoucnost bohatství v jakékoli demokratické republice, v neobycejné umení. Jest-
49
.,~
...
___
-..-----------------------------------IIIII!!I--------50
LENIN
51
liže napríklad hned v prvních mesících demokratické republiky
v Rusku - lze ríci v dobe líbánek po snatku "socialistu" eseru a
menševiku s buržoazií v koalicní vláde - sabotoval pan Palcinskij veškerá opatrení, jimiž meli být zkroceni kapitalisté a ucinena prítrž jejich cachrárství, jejich okrádání státní pokladny pri
vojenských dodávkách, jestliže pak po svém odchodu z vlády
dostal pan Palcinskij (vystrídaný ovšem jiným, práve takovým
Palcinským) od kapitalistu za "odmenu" teplé místecko s platem
120000 rublu rocne - co je to? Prímé podplácení nebo neprímé?
Aliance vlády se syndikáty, nebo "jen" prátelské styky? Jakou
úlohu hrají Cernovové a Cereteliové, Avksentjevové a Skobelevové? - Jsou to "prímí" spojenci milionáru, kterí okrádají státní pokladnu, nebo jen neprímí?
Všemohoucnost" bohatství" je za demokratické republiky bezpecnejší proto, že není závislá na jednotlivých nedostatcích politického mechanismu, na špatné politické slupce kapitalismu.
Demokratická republika je nejlepší možnou politickou slupkou
kapitalisITlU, a proto když se kapitál zmocní (prostrednictvím
Palcinských, Cernovu, Cereteliu a spol.) této nejlepší slupky, zakládá svou moc tak spolehlive a tak bezpecne, že v buržoazne
demokratické republice neotrese touto mocí žádné vystrídání
osob, institucí nebo stran.
Je treba ješte poznamenat, že Engels nazývá všeobecné volební právo naprosto jasne ná$trojem panství buržoazie. Všeobecné volební právo, ríká Engels, majíc zrejme na zreteli dlouholeté
zkušenosti nemecké sociální demokracie, je "merítkem zralosti
delnické trídy. V dnešním státe nemuže být a nebude nicím vÍC,
ale i to stací."
Maloburžoazní demokraté typu našich eseru a menševiku, a
stejne tak i jejich rodní bratri, všichni západoevropští sociálšovinisté a oportunisté, ocekávají od všeobecného volebního práva
práve" více". Sami zastávají a lidu vštepují nesprávný názor, že
všeobecné volební právo " v_q1JJ~~nímstáte" je sto skutecne vyjádrit ~iIli.vetšiny praclljicfcl;'a zajistit její uskutecnování.
zde terifo nesprávný názor pouze zaznamenat, jen
--Mužeme
poukázat na to, že naprosto jasný, presný a konkrétní Engelsuv
výrok je v propagande a agitaci "oficiálních" (tj. oportunistických) socialistických stran ustavicne komolen. Naprostou nesprávnost tohoto názoru, který tu Engels zavrhuje, podrobne objasníme v dalším výkladu Marxových a Engelsových názoru na
"dnešní" stát.
4. "ODUMlRANI" StATU A NASILNA REVOLUCE
Engelsova slova o "odumírání" státu jsou tak dalece známá, tak casto citována, tak výrazne ukazují, v cem je jádro obvyklého oportunistického falšování marxismu, že je musíme dukladne rozebírat. Uvedeme proto celou úvahu, z níž jsou vzata.
"proletariát se chápe státní moci a menívýrobní
prostredky nejprve
Ale tím ruší sám sebe jako proletariát, tím
ruši všechny trídní rozdíly a protiklady, a tím i stát jako stát.
Dosavadní spolecnost, která se pohybovala v trídních protikladech, potrebovala stát, tj. organizaci té nebo oné vykoristující
trídy, k tomu, aby zachovala své vnejší výrobní podmínky; tedy
zejména k tomu, aby vykoristované trídy udržovala násilím
v podmínkách útlaku daných stávajícím výrobním zpusobem
(otroctví, nevolnictví nebo poddanství, námezdní práce). Stát byl
oficiálním predstavitelem celé spolecnosti, jejím shrnutím ve viditelnou korporaci, ale byl jím jen potud, pokud by státem té
trídy, která sama ve své dobe zastupovala celou spolecnost: ve
ve státní vlastnidví.
___________
.~ __ Tt2~~[·.I=
•.------------
:#
LENIN
52
LENIN
staroveku státem obcanu, kterí vlastnili otroky, ve stredoveku
státem feudální šlechty, a v naší dobe státem buržoazie. Tím, že
se konecne fakticky stává predstavitelem celé naší spolecnosti,
ciní sám sebe zbytecným. Jakmile už neexistuje spolecenská trí-
-7
K.Marx-
B. Engels, Spisy 21, 1967, str.
277 - 278.
~~, kt;.ro~lt;,.tt«:~~J)otl~cov~.~~.ja~I?ilejsouspoluSlrídním
pan=
stvím a s bojem o individúální existenci založeným na dúsavad- .
ní anarchii výroby odstraneny i kolize a výstrelky, které z neho
vznikají, pak už není co potlacovat, není nic, co by vyžadovalo
zvláštní potlacovací moc, stát. První akt, v nemž stát skutecne
vystupuje jako predstavitel celé spoleci1Osti- prevzetí výrobních
pl:"9stredkuvejménu spolecnosti - je soucasnejehnposledním
si1mostatným akt~m ja~o státu. Zasahování státní moci do spolecenských vztahÓ'sestává zbytecným v jednéoblasti za druhou
a potom samo usíná. Na místo vlády nad osobami nastupuje
správa vecí a rízení výrobních procesu. Stát není "odstranen",
stát "odumírá". Podle toho je treba posuzovat frázi o "svobodném lidovémsfmu", je tedy treba videt jak její docasnou agitacní
oprávnenost, tak koneckoncu vedeckou neudržitelnost; to samé
platí o požadavku takzvaných anarchistu, aby stát byl odstranen z dneška na zítrek." (Anti-Dtihring. Pana Evžena Dtihringa
prevrat vedy, str. 301 až 303 tretího nemeckého vydání.)~
Bez obav, že se zmýlíme, mužeme ríci, že z této Engelsovy
úvahy, myšlenkove neobycejne bohaté, stalo se skutecným majetkem socialistického myšlení v soucasných socialistických stranách jen to, že stát podle Marxe "odumírá", na rozdíl od anarchistického ucení o "odstranení" státu. Takto okleštovat marxismus znamená redukovat jej na oportunismus, nebot pri takovémto "výkladu" zustává jen nejasná predstava o pozvolné,
stejnomerné postupné zmene, bez skoku a bourí, bez revoluce.
"Odumírání" státu v bežném, všeobecne rozšíreném, lze-li to tak
fOrIIlulovat, masovém pojetí nesporne znamená zastírání, ne-li
prímo popírání revoluce.
- Zatímje však takový "výklad" nejhrubším komolením marxismu, prospešným výhradne buržoazii, komolením, které je teoreticky založeno na ignorování nejduležitejších okolností a motivu, uvedených treba jen v té samé "shrnující" Engelsove úvaze, kterou jsme v nezkrácené podobe ocitovali.
Za prvé. Na zacátku této úvahy Engels ríká, že když se proletariát chápe státní moci, "ruší tím stát jako stát". Premýšlet, co to
znamená, to "nebývá zvykem". Obycejne se to bud zcela ignoruje, nebo se to pokládá za jakousi Engelsovu "hegelovskou sla-
bustku". Ve skutecnosti je v techto slovech strucne vyjádrena zkušenost jedné z nejvetších proletárských revolucí, zkušenost Parížské komuny roku 1871; o tom budeme hovorit podrobneji na
príslušném míste. Ve skutecnosti tu Engels mluví o "zrušení"
státu buržoazie proletárskou revolucí, zatímco slova o odumírání se týkají zbytku proletárské státnosti po socialistické revoluci. Buržoazní stát podle Engelse "neodumírá", nýbrž "je rušen" proletariátem v revoluci. Po této revoluci odumírá proletárský stát cili polostát.
Za druhé. Stát je "zvláštní potlacovací moc". Tato brilantní a
nanejvýš presná Engelsova definice je tu naprosto jasne formulována. Vyplývá z ní ale, že "zvláštní potlac ovací moc" buržoazie k potlacování proletariátu miliónu pracujících hrstkou bohácu, musí být vystrídána "zvláštní potlacovací mocí" l?roleta~
_~·.iátu~J?,<?~~c?\,áníburžoazietdírra:fura·proletáriát~).
·PrÁvé-·
v tom tkvi ~;zrušeni státu jako státu" . Prá:vev tom spocívá
"akt" zmocnení se výrobních prostredku jménem spolecnosti. A
je samozrejmé, že k takovému vystrídání jedné (buržoazní)
"zvláštní moci" druhou (proletárskou) "zvláštní mocí" naprosto nemuže dojít formou "odumírání".
Za tretí. O "odumírání - a dokonce ješte výrazneji a barvitejio "usínání" mluví Engels naprosto jasne a presne, majíc na zreteli dobu po "prevzetí" výrobních prostredku státem jménem
celé spolecnosti,~. po socialistické revoluci.~l:I!li:v.im€,..ge-p.Q,..
litickou formou "státu" je v soucasné dobe nejúplnejší demokracie. Ale žádného z oportunistu, nestoudne komolících marxismus, nenapadá, že tu tedy En..g~lslllluYío "usínání" a "o<iumí~
rání" demokracie. To se zdá na první pohled velice zvláštní. Je
to však "nepochopitelné" jen pro toho, kdo neuvážil, že demokracie je také stát, a tedy že demokracie rovnež zmizí, -a.žzmizí
stát. Buržoazní stát muže "zrušit" pouze revoluce. Stát vubec,~.
nej6pl]1.~jŠíciemokracie, muže jen "odumrít".
-~Ža·ctvrté. Po vyslovení své proslulé poucky: "stát odumírá",
Engels ihned konkrétne vysvetluje, že tato poucka je namírena
ja.kR.Lotioportunis.tum,Ja1<ErClti anarchistum, Pritom Engels na
první místo staví ten záver z poucky o "odumírání státu", který
je namíren proti oportunistum. Lze se vsadit, že z 10 000 lidí,
kterí cetli nebo slyšeli o "odumírání" státu, 9990 vubec neví nebo
si nevzpomíná, že Engels své závery z této poucky zameroval
nejen proti anarchistum. A z ostatních desíti lidí devet jiste neví,
co to je "svobodný lidový stát" a proc úrok na toto heslo obsa-
53
-.~_."._._---------------------------- .~
54
LENIN
huje zároven útok proti oportunistum. Tak se píší dejiny! Tak je
velké revolucní ucení nepozorovatelne prizpusobováno panujícímu šosáctví. Záver proti anarchistum byl tisíckrát opakován,
vulgarizován, vtloukán do hlavy v nejjednodušší forme, a nabyl
pevnosti predsudku. Záver proti oportunistum byl však zastírán a "zapomenut"!
,~vobodný lid<?.Yt~!~r.byl programovým požadavkem a bežným heslem ne"meckých sociálních demokratu sedmdesátých let.
Toto heslo nemá žádný politický obsah, je to pouze malomeštácky nabubrelý opis pojmu demokracie. Pokud sevnefuTegál~ "
n:e Clmla naraz'ka"na-demoKraHcKoÚrepllbliku,
potud byl Engels ochoten "docasne" "ospravedlnit" toto heslo z agitacního
hlediska. Toto heslo však bylo oportunistické, nebot vyjadrovalo nejen zkrášlování buržoazní demokracie, ale i nepochopení
socialistické kritiky jakéhokoli státu vubec. Jsme pro demokratickou republiku jako formu státu, která je za kapitalismu pro
proletariát
nejlepší,
nesmíme
však zapomínat,
že i
v nejdemokratictejší buržoazní republice je údelem lidu námezdní otroctví. Dále. Každý stát je "zvláštní potlacovací mocí" vuci
utlacené tríde. Proto je každý stát nesvobodný a nelidový. Marx
a Engels to v sedmdesátých letech svým soudruhum ve strane
nejednou vysvetlovali.
Za páté. V témže Engelsove díle, z nehož si všichni pamatují
úvahu o odumírání státu, je úvaha o významu násilné revoluce.
Historické hodnocení její úlohy se u Engelse mení ve skutecný
chvalozpev na násilnou revoluci. Na to "si nikdo nevzpomíná",
v dnešních socialistických stranách není zvykem hovorit, ba
dokonce ani premýšlet o významu této myšlenky a v každodenní
propagande a agitaci mezi masami nehrají tyto myšlenky žádnou úlohu. A pritom jsou s "odumíráním" státu nerozlucne spjaty
v jeden harmonický celek.
Tady je ona Engelsova úvaha:
"Že však_.násilí
i~!!QU
úlohu"Marxových
(krome úlohy
vykonavatele
zla), hraje
"úlohuv dejinách
revolucní~že
je podle
slov
porodní bábou každé staré spolecnosti, která je tehotná spolecností novoutže
je nástrojem,
kterýmpolitické
se prosazuje
pohyb
a rOZbíjejístrnulé,
odumrelé
formy spolecenský
- o tom není
u pana Dtihringa ani slovo. Jen se vzdechy a úpením pripouští
možnost, že ke svržení vykoristovatelského hospodárství bude
snad potreba násilí - bohužel!, nebot každé použití násilí demoralizuje toho, kdo jej používá. A to tvrdí tvárí v tvár prudkému
.-
-."
56
«', .••••• "--,-"
:~=~:~·:.'·"'·-'!"?'·'''·"1'"''.!!''-'·iIIIIIM~
__
''''__
~
LENIN
LENIN
II. STÁT A REVOLUCE.
ZKUŠENOSTI
Z LET 1848
xova a Engelsova ucení. Zrada jejich ucení nyní panujícími sociálšovinistickými a kautskistickými smery se zvlášte názorne projevuje v tom, že oba smery na takovouto propagandu a takovouto agitaci pozapomnely.
Vystrídání buržoazního státu ~tátem proletárským není možné bez Ilásilné revoluce. Zrušenfproletárského
státu, lj. zruŠení
jakéílOkoTI-štafiI;Iielze"rfšRlifecnit jinak než "odumíráním".
Marx a Engels rozvíjeli tyto názory podrobne a konkrétne,
když zkoumali každou jednotlivou revolucní situaci, když analyzovali poucení ze zkušeností každé jednotlivé revoluce. Prejdeme ted k této, bezesporu nejduležitejší cásti jejich ucení.
_
,"
,
:•...._,..'u•. ·,..-·"'''·~,'·,,·,',,·_···,,·_·,···''
.-,",-
.,'
_.0"
",'O"
,
' ........••
m'
_
(i
57
- 1851
1. PREDVECER REVOLUCE
První díla zralého marxismu, Bída filosofie a Komunistický manifest, byla napsána
práve v pred vecer revoluce roku 1848. Tato okolnost zpusobila,
že se zde - vedle výkladu všeobecných základu marxismu - do
jisté míry odráží tehdejší konkrétní revolucní situace, a proto
bude zrejme úcelnejší prozkoumat, co autori techto spisu ríkají
o státu bezprostredne predtím, než vyvodili závery ze zkušeností z let 1848-1851.
" .... Delnická trída," píše Marx v Bíde filosofie, "nahradí behem
svého vývoje starou buržoazní spolecnost asociací, jež vylucuje
trídy a jejich antagonismus, a nebude již politické moci ve vlastním smyslu, nebot práve politická moc je oficiálním výrazem
trídního antagonismu uvnitr obcanské spolecnosti (str. 182 ne- f- K. Marxmeckého vydání z roku 1885).-7
B.Engels,
Je poucné porovnat s tímto všeobecným výkladem myšlenky Spisy 4, 1958,
o zmizení státu po zrušení tríd onen výklad, který podali Marx str. 196.
a Engels v Komunistickém manifestu, napsaném o pár mesícu pozdeji - a to v listopadu 1847:
" .... Pri lícení nejvšeobecnejších fází vývoje proletariátu jsme
sledovali víceméne skrytou obcanskou válku uvnitr nynejší spolecnosti až do okamžiku, kdy propuká v otevrenou revoluci a kdy
proletariát násilným svržením buržoazie zakládá své panství. .."
"Videli jsme výše, že prvním krokem v delnické revoluci je
-l22~vedl]-!:l_tjl?Ioletariátuna panující trídu, vydobytí demokracie." ;;Proletariát využije svého politického panství k tomu, aby postupne vyrval buržoazii veškerý kapitál, soustredil všechny výrobní nástroje v rukou státu, lj. proletariátu zorganizovaného
f\ v panující trídu, a co nejrychleji rozmnožil sumu výrobních sil
f- K. Marx-B.
(str. 31 a 37 sedmého nemeckého vydání z roku 1906)."-7
Engels, Spisy 4,
Zde vidíme formulaci jedné z nejvýznamnejších a nejduleži- 1958, str. 438,
tejších myšlenek marxismu v otázce státu, a to myšlenky "dik- 448-449.
tatury proletariátu" Gak se zacali vyjadrovat Marx a Engels po
Parížské komune), a pak nanejvýš marxismu. "Stát, tj. proletariát
l
zorganizovaný
v panující trídu."
Tato definice státu nejenže nebyla nikdy objasnována
v panující propagandistické a agitacní literature oficiálních so-
~
_ .....,,-,~~
58
/~
LENIN
LENIN
ciálne demokratických stran. Nejenom to. Byla prímo zapomenut, protože je zcela neslucitelná s reformismem, nebot se prící
obvyklým oportunistickým predsudkum a malomeštáckým iluzím ,,0 pokojném vývoji demokracie".
Proletariát potrebuje stát - to opakují všichni oportunisté,
sociálšovinisté a kautskisté a ujištují, že to je Marxovo ucení,
"zapomínají" ovšem dodat, že podle Marxe, za prvé, proletariát
potrebuje pouze odumírající stát, ~. stát usporádaný tak, aby
ihned zacal odumírat a nemohl neodumírat. A za druhé, pracující potrebují "stát",,,~. proletariát zorganizovaný v panující
trídu".
Stát je zvláštní organizace moci,~t.?
o~.12.~.~i~~~.~l1~si1í
té ci on.é.trídy. Ktero.u
..u všaK
... m.usí.p...otlacovat
. ...t.rí.d
. proletélriál?-Samuzrejme, že pouze vykoristovatelskou trídu..t..ll:.
Ptlržo~zii. Pracující potrebují stát jedine k potlacení odporu vykoristovatelu a rídit toto potlacování, uskutecnit je, je sto výhradne proletariát jako jediná dusledne revolucní trída, jako jediná trída schopná sjednotit všechny pracující a vykoristované
v boji proti buržoazii, v boji za její úplné svržení.
Vykoristovatelské trídy potrebují politické panství v zájmu
zachování vykoristování, ~. ze zištných zájmu nepatrné menšiny proti drtivé vetšine lidu. Vykoristované trídy potrebují politické panství v zájmu úplného odstranení jakéhokoli vykoristování, ~. v zájmu obrovské vetšiny lidu proti nepatrné menšine
novodobých otrokáru, ~. statkáru a kapitalistu. Maloburžoazní
demokraté, tito pseudosocialisté, jenž nahrazovali trídní boj sny
o dorozumení tríd, si predstavovali i socialistickou premenu spolecnosti blouznive, ne jako svržení panství vykoristovatelské trídy, ale jako pokojné podrízení se menšiny vetšine, která pochopila své úkoly. Tato maloburžoazní utopie, nerozlucne spjatá
s uznáváním nadtrídního státu, vedla v praxi k tomu, že zájmy
pracujících tríd byly zrazovány, jak to také dokázala napríklad
historie francouzských revolucí 1848 a 1871,jak to dokázala zkušenost z úcasti "socialistu" v buržoazních vládách v Anglii, ve
Francii, v Itálii a v jiných zemích koncem XIX. a zacátkem XX.
století. Marx po celý svuj život bojoval proti tomuto maloburžoaznímu socialismu, nyní vzkríšenému v Rusku stranami eseru a
menševiku. Marx dovedl ucení o trídním boji dusledne až v ucení
o politické moci, státu.
Panství buržoazie muže být svrženo pouze proletariátem jako
zvláštní trídou, jejíž hospodárské
existencní podmínky ji
rk.R2!!acování
'
k tomuto svržení pripravují a poskytují jí možnost a sílu toto
svržení provést. Zatímco buržoazie tríští, rozptyluje rolnictvo a
všechny maloburžoazní vrstvy, stmeluje, sjednocuje a organizuje proletariát. Jen proletariát - díky své ekonomické úloze ve
velkovýrobe - jesc~()p~n"l:;tt vudcem všechprélcujících a vykoristovaných mas, khiiéburžoazie vykoristuje, utlacuje a depfá
casto ne méne;onýbrž kruteji než proletáre, ale které nejsou sto
samostatne bojovat za své osvobození.
Ucení o trídJ:1Írnboji, které Marx aplikoval na otázku státu a
socialistické revoluce, vede nutne k uznání politického panství
proletariátu, jeho diktatury, ~. moci s nikým nesdílené a opírající se,bezprostredne o ozbrojenou sílu mas. Svržení buržoazie je
možné provést pouze tehdy, premení-li se proletariát.YP911.11jÚ:L
tNdu,~chopnou potlacit nevyhnutelný, zoufalý odpor buržoazie-a"zorganizovat všechny pracující a vykoristované masy pro
nový hospodárský rád.
Proletariát potrebuje státní moc, centralizovanou organizaci síly,
organizaci násilí jak k potlacení odporu vykoristovatelu, tak k rízení
obrovské masy obyvatelstva, rolnictva, maloburžoazie a poloproletáM pri "uvádení" socialistického hospodárství "do chodu".
Tím, že vych()YAY~delnic~oust:anll~vych()váváJllarxislllus
aY';1;~tg~r~uf>roleta:iáhi~'ktérá jesc~orna uchopit IllOCa vést
veške~ý"l.ia"k socialismu, rídit a urganhovat nový rád, .být ucitél~?ll! r~dícLpilo.ua vudJSyní všech pracujících a vykoristovaných pri usporádání jejich spolecenského života bez buržoazie a
proti buržoazii. Oproti tomu dnes panující oportunismus vychovává z delnické strany predstavitele lépe placených delníku odtrhávajících se od mas, kterí se za kapitalismu slušne "zarizují"
a prodávají za mísu cocovice své právo prvorozenství, ~. vzdávají se úlohy revolucních vudcu lidu proti buržoazii.
"Stát, ~. proletariát, zorganizovaný v panující trídu" - tato
Marxova teorie je nerozlucne spjata s celým jeho ucením o revolucní úloze proletariátu v dejinách. Završením této úlohy je proletárská diktatura, politické panství proletariátu.
Ale potrebuje-li proletariát stát jako zvláštní organizaci násilí
proti buržoazii, vnucuje se samosebou záver, zda je možné vytvorit takovou organizaci bez predbežného zrušení, bez znicení
státního stroje, jenž vytvorila buržoazie pro sebe? K tomuto záveru nás bezprostredne privádí Komunistický manifest a o tomto
záveru mluví Marx, když shrnuje zkušenosti z revoluce v letech
1848 až 1851.
59
60
LENIN
LENIN
2. VÝSLEDKY REVOLUCE
-7 K. Marx-B.
Engels, Spisy 8,
1960, str. 227 až
228
Co se týce otázky státu, která nás zajímá, shrnuje Marx výsledky revoluce z let 1848-1851 v díle Osmnáctý brumaire Ludvíka
Bonaparta v této úvaze:
" ..... Ale revoluce je dukladná. Prochází ješte ocistcem. Koná
své dílo metodicky. Do 2.prosince 1851" (den státního prevratu
Ludvíka Bonaparta) "absolvovala polovinu své prípravy, nyní
absolvuje polovinu druhou. Nejprve dovršila parlamentní moc,
aby ji mohla svrhnout. Nyní, když toho dosáhla, dovršuje výkonnou moc, redukuje ji na její nejcistší výraz, izoluje ji, klade si je
proti sobe jako jediný objekt, aby mohla proti ní soustredit všechny
své nicivé sz1y". "A jakmile revoluce dokoncí tuto druhou polovinu své prípravné práce, vyskocí Evropa ze svého místa a zajásá:
výborne jsi ryl, starý krtku!
Tato výkonná moc se svou ohromnou byrokratickou a vojenskou organizací, se svou složitou a umelou státní mašinérií, pulmiliánová armáda úredníku vedle druhé pulmiliánové armády
vojáku/ toto strašlivé cizopasné teleso, které jako sít obepíná telo
francouzské spolecnosti a ucpává všechny její páry, vzniklo
v dobe absolutní monarchie, za rozpadu feudalismu, který pomáhalo urychlit." První francouzská revoluce zesílila centralizaci, "ale zároven s tím rozšírila i rozsah, atributy a pocet prisluhovacu vládní moci. Napoleon tuto státní mašinérii dobudoval. Legitimní a cervencová monarchie k tomu nepridaly nic nového, krome vetší delby práce ... "
" .... Nakonec parlamentní republika videla, že ve svém boji
proti revoluci je prinucena zároven s represívními opatreními
zesílit prostredky a centralizaci vládní moci. Všechny prevraty
tento stroj zdokonalovaly, namísto toho, aby jej rozbily. Strany, které strídave zápasily o panství, považovaly zmocnení se
této obrovské státní budovy za hlavní korist víteze." (Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta, str. 98-99, 4. vydání, Hamburk
1907). ~
V této skvelé úvaze delá marxismus ohromný krok vpred
ve srovnání s Komunistickým manifestem. Tam se o .otázce státu
pojednává velice abstraktne, v nejvšeobecnejších pojmech a výrazech. Tady se o nem pojednává konkrétne a vyvozuje se neobycejne presný, jasný a praktický reálný záver: všechny drívejší revoluce státní stroj zdokonalovaly, ale je potreba jej znicit,
rozbít, rozmetat.
Tento záver je v ucení marxismu o státu to hlavní, základní.
A práve toto základní bylo nejen úplne zapomenuto panujícími
oficiálními sociálne demokratickými stranami, nýbrž i prímo prekrouceno Gak uvidíme pozdeji) nejvýznacnejším teoretikem II.
internacionály K. Kautským.
V Komunistickém manifestu jsou shrnuty celkové výsledky
dejin, podle kterých je nutno videt ve státu orgán trídního panství a dojít nevyhnutelne k záveru, že proletariát nemuže svrhnout buržoazii, nedobude-li nejprve politické moci, nezmocní-li
se politického panství a nepremení-li stát v "proletariát zorganizovaný v panující trídu", a že tento proletárský stát zacne ihned
po vítezství proletariátu odumírat, nebot ve spolecnosti bez trídních rozporu státu není zapotrebí a není ani možný. Nemluví se
tu o tom, jakým zpusobem má být - z hlediska historického vývoje - buržoazní stát nahrazen státem proletárským.
Práve tuto otázku klade a reší Marx roku 1852. Verný své filosofii dialektického materialismu, bere za základ historické zkušenosti velkých revolucních let 1848-1851. Marxovo ucení je i
tady, jako vždy, shrnutím zkušeností, které je osvetleno hlubokým filosofickým svetonázorem a širokou znalostí dejin.
Otázka státu je formulována konkrétne: jak historicky vznikl
buržoazní stát, je pro panství buržoazie státní stroj nezbytný?
Jak se mení a jak se vyvíjí za buržoazních revolucí a pri samostatných akcích utlacených tríd? Jaké jsou úkoly proletariátu
vzhledem k tomuto státnímu stroji?--CentTéiliiÓv-a-nin;fámí-moc;·-ktern-je-vlastníburžoazní spolecnosti, vznikla v dobe pádu absolutismu. Pro tento státní stroj
jsou nejpríznacnejší dva orgány: úrednictvo a stálá armáda.
V Marxových a Engelsových dílech se casto pojednává o tom,
jak jsou tyto orgány tisícerými nitkami propojeny práve
s buržoazií. Zkušenosti každého delníka objasnují toto spojení I
neobycejne durazne a názorne. Delnická trída se ucí poznávat
toto spojení na vlastní kuži, a proto tak lehko chápe a tak pevne
si osvojuje ucení o nevyhnutelnosti takového spojení, ucení, které maloburžoazní demokraté bud ignorantsky a lehkomyslne
zavrhují, nebo ješte lehkomyslneji uznávají" všeobecne", lec zapomínají z neho vyvozovat príslušné praktické závery.
Úrednictvo a stálá armáda, to je "parazit" na tele buržoazní
spolecnosti; parazit stvorený vnitrními rozpory, které tuto spolecnost rozedírají, ale zároven parazit, který" ucpává" páry života. Kautskistický oportunismus, který nyní panuje v oficiální
61
LENIN
62
K vytýcení takového úkolu nevedla logická úvaha, ale skutecný vývoj událostí, praktické zkušenosti z let 1848-1851. Jak
presne se drží Marx faktické základny historických zkušeností,
je videt z toho, že roku 1852 nevytýcuje ješte konkrétne otázku,
cím se má nahradit tento státní stroj, jenž má být znicen. Zkušenosti tehdy ješte neposkytovaly materiál pro takovou otázku,
kterou dejiny daly na porad dne pozdeji, v roce 1871. Roku 1852
se dalo s presností prírodovedeckého pozorování jen konstatovat, že se proletárská revoluce priblížila k úkolu "soustredit
všechny nicivé síly" proti státní moci, k úkolu "rozbít" státní stroj.
Zde ovšem muže vzniknout otázka, zda je správné zobecnovat Marxovy zkušenosti, poznatky a závery, a prenášet je do širšího rámce, než byly tri roky dejin Francie v letech 1848-1851.
Abychom mohli tuto otázku rozebrat, ocitujeme nejprve jednu
Engelsovu pripomínku a poté prejdeme k faktum.
" ... Francie," napsal Engels v predmluve k tretímu vydání
Osmnáctého brumairu, "je zeme, kde se dejinné trídní boje více
než kde jinde vždy vybojovávaly až do rozhodnutí, kde tedy i
strídající se politické formy, ve kterých se tyto boje odehrávají a
v nichž se odrážejí jejich výsledky, nabývají nejvyhranenejších
obrysu. Francie, která byla ve stredoveku centrem feudalismu a
od dob renesance vzorem centralistické stavovské monarchie,
rozmetala ve Velké revoluci feudalismus a založila ryzí panství
buržoazie v tak klasické podobe jako žádná jiná evropská zeme.
A také boj vzmáhajícího se proletariátu proti panující buržoazii
tu nabývá akutní, jeden neznámé formy" (str.4 ve vydání z roku
1907).-7
Poslední pripomínka zastarala, protože od roku 1871 nastala
v revolucním boji francouzského proletariátu prestávka, která,
byt byla sebedelší, nijak nevylucuje možnost, že se Francie
v nastávající proletárské revoluci ukáže jako klasická zeme trídních boju, probojovaných do rozhodného konce.
Podívejme se však povšechne na dejiny pokrocilých zemí koncem XIX. a zacátkem XX. stoletÍ. Uvidíme, že pomaleji, mnohotvárneji a na daleko širším dejišti probíhal týž proces, na jedné
strane proces vytvárení "parlamentární
moci", a to jak
v republikánských zemích (Francie, Amerika, Švýcarsko), tak i
v monarchických zemích (Anglie, do jisté míry Nemecko, Itálie,
skandinávské zeme atd.), na druhé strane proces boje o moc mezi
ruznými buržoazními a maloburžoazními stranami, které si delily a Zl,OVU mezi sebou rozdelovaly "korist" úrednických mís-
~
K. Marx-
B.Engels, Spisy21,1967,str.
281
63
64
LENIN
)
I
(4
-7 Dodatekk
druhému vydání z roku
1919
LENIN
tecek, pricemž základy buržoazního rádu zustávaly nedotceny,
a PQ~éze_proceszdQJSQl1alovánía upevnov~~L,vÝ!<Ol1némoci",
jejího úrednického a vojenskéh6apaÚUu.]el1esporné,
že to jsou
spolecn~ rysy celého nejnovejšího vývoje kapitalistického státu
vub~c. Ve trech letech, v letech 1848 až 1851, prodelala Francie
v rychlé, výrazné a koncentrované forme ty samé vývojové procesy, jež jsou vlastní celému kapitalistickému svetu.
Zvlášte pak imperialismus, epocha bankovního kapitálu, epocha mamutích kapitalistických monopolu, epocha prerustání
monopolistického kapitalismu v kapitalismus státne monopolistický, zaznamenává neobycejné posílení "státního stroje", neslýchaný rust jeho úrednického a vojenského aparátu ve spojení
se zesílenou perzekucí proletariátu jak v monarchických, tak i
v nejsvobodnejších republikánských zemích.
Svetové dejiny vedou dnes bezesporu v nepomerne širším merítku než roku 18S2 k "soustredování všech sil" proletárské revoluce na "rozbití" státního stroje.
Cím proletariát tento stroj nahradí, o tom prinesla nanejvýš
poucný materiál Parížská komuna.
3. MARXOVO POJETÍ OTÁZKY ROKU 1852 ~
Roku 1907 otiskl Mehring v casopisu Neue Zeit (XXV,2,164)
výnatky z Marxova dopisu Weydemeyerovi z S.brezna 1852.
V tomto dopise je mimo jiné tato skvelá úvaha:
"Pokud jde o mne, nepatrí mi ani zásluha, že jsem objevil existenci tríd v moderní spolecnosti, ani zásluha, že jsem objevil jejich vzájemný boj. Buržoazní dejepisci vylícili dávno prede mnou
historický vývoj tohoto boje tríd a buržoazní ekonomové ekonomickou anatomii tríd. Muj prínos spocívá pouze v tom, že jsem
dokázal: 1. že existence tríd je spjata jen s urcitými historickými vývojovými fázemi výroby (historische Entwicklungsphasen der Produktion), 2. že trídní boj vede nezbytne k diktature proletariátu, 3.
že sama tato diktatura je toliko prechodem ke zrušení všech tríd a
-7 K. Marx- k beztrídní spolecnosti ... " ~
B. Engels, VyV techto slovech se Marxovi
brané dopisy,
jasne
za prvé hlavní a základní
1952, str. 59
podarilo vyjádrit obdivuhodne
rozdíl mezi svým ucením a ucením význacných a nejvetších myslitelu buržoazie, a za druhé
podstatu svého ucení o státu.
Tím hlavním v Marxove ucení je trídní boj. To se ríká a píše
velmi casto. Ale to je nesprávné. Tento nesprávný názor pak vede
ustavicne k oportunistickému komolení marxismu, k jeho falšování, aby byl prijatelný buržoazii. Nebot ucení o trídním boji
nebylo vytvoreno Marxem, nýbrž buržoazií pred Marxem a je pro
buržoazii, celkem vzato, prijatelné. Kdo uznává jen boj tríd, není
ješte marxistou, nemusí ješte nezbytne prekracovat rámec buržoazního myšlení a buržoazní politiky. Omezovat marxismus
na ucení o trídním boji znamená okleštovat marxismus, komolit
jej, redukovat jej na to, co je prijatelné i pro buržoazii. Marxista
je jen ten, kdo uznání boje tríd dovádí k uznání diktatury proletariátu. V tom je nejhlubší rozdíl mezi marxistou a tuctovým mal'ým (i velkým) buržoou. Na tointo prubírském kameni je treba
vyzkoušet opravdu skutecné pochopení a uznání marxismu. A
není divu, že když historie Evropy postavila delnickou trídu
prakticky pred tutéž otázku, tu se nejen všichni oportunisté a
reformisté, nýbrž i všichni "kautskisté" (lidé kolísající mezi reformismem a marxismem) projevili jako ubozí šosáci a maloburžoazní demokraté, odmítající diktaturu proletariátu. Kautského brožura Diktatura proletariátu, která vyšla v srpnu 1918, tj.
dávno po prvním vydání této knížky, je ukázkou, jak malomeštáci slovy marxismus komolí a jak se ho ve skutecnosti zríkají,
ackoli ho slovy pokrytecky uznávají (viz má brožura Proletárská
revoluce a renegát Kautsky; Petrohrad a Moskva 1918).
Uvedená Marxova charakteristika buržoazního stanoviska je
velice výstižná pro soudobý oportunismus a jeho hlavního predstavitele, bývalého marxistu K. Kautského, nebot oportunismus
omezuje oblast uznání trídního boje pouze na oblast buržoazních pomeru. (A v této oblasti, v jejím rámci neodmítne žádný
vzdelaný liberál "zásadne" uznat trídní boj!) Oportunismus nedovádí uznání trídníl:lQJ2oje práve k tomu nejduležitejšímu,
k období prechodu od kapitalismu ke komunismu, k období svržení buržoazie a jejího úplného znicení. Ve skutecnosti je t()tQ
období nevyhnutelne obdobím neslýchane urputriého trídního
boje, jeho neslýchane ostrých forem, a i stát tedy tohoto období
musí být nevyhnutelne státem který je novým zpusobem demo-·
kratický (pro proletáre a nemajetné vubec) a novým zpusobem diktátgrský (proti buržoazii).
Dále. Podstatu Marxova ucení o státu si osvojil pouze ten, který
pochopil, že diktatura jedné trídy je nezbytná nejen pro každou
trídní spolecnost vubec; nejen pro proletariát, jenž svrhl buržoazii, ale i pro celé historické období, oddelující kapitalismus od "beztrídní spolecnosti", od komunismu. Formy buržoazních státu
65
66
--------1
LENIN
jsou neobycejne rozmanité, ale jejich podstata je stejná: všechny
tyto státy jsou tak ci onak, ale koneckoncu nezbytne diktaturou
buržoazie. Prechod od kapitalismu ke komunismu
musí ovšem
vytvorit velkou hojnost a mnohotvárnost
politických forem, ale
podstata bude pritom nezbytne stejná: diktatura proletariátu.
III. STÁT
KOMUNY
A REVOLUCE.
ZKUŠENOSTI
ROKU 1871. MARXUV
ROZBOR
1. V CEM ZÁLEŽELO
HRDINSTVÍ
POKUSU
PARÍŽSKÉ
KOMUNAR-
DU?
Je známo, že nekolik mesícu pred Komunou, na
podzim roku 1870, varoval Marx parížské delníky a dokazoval,
že pokus o svržení vlády by byl pošetilou troufalostí. Když však
v breznu 1871 byl delníkum vnucen rozhodující boj a oni jej prijali, když se povstání stalo faktem, uvítal Marx proletárskou
revoluci, i pres špatné predzvesti, s obrovským nadšením. Nestál
na svém a neodsoudil pedantsky "nevcasné" hnutí jako smutne
proslulý ruský rene át marxis.!!ll!l'~hanov,
který v listopadu
1905 psal tak, a
povzbuzoval boj delníKií-aroTníku, ale po prosinci 1905 kricel spolu s liberály: "Nemelo se sahat ke zbraním."
Marx však nebyl pouze nadšen hrdinstvím komunardu,
kterí
- podle jeho slov - "šturmovali nebe". V masovém revolucním
hnutí, trebas nedosáhlo cíle, spatroval nesmírne duležitý historický pokus, jistý krok svetové proletárské
revoluce kupredu,
praktický krok, duležitejší než stovky programu a úvah. Marx si
vytkl za úkol rozebrat tento pokus, vyvodit z nej poucení pro
taktiku a prezkoumat
podle nej svou teorii.
A jedinou "opravu", kterou Marx pokládal za nutné provést
v Komunistickém manifestu, udelal práve na základe revolucních
zkušeností parížských komunardu.
Poslední predmluva k novému nemeckému vydání Komunistického manifestu podepsaná
obema jeho autory je datována 24.
cervna 1872. Autori Karel Marx a Bedrich Engels v ní prohlašují,
že program Komunistického manifestu "je dnes místy zastaralý".
" ... Zejména, "pokracují, "Komuna podala dukaz, že delnická trída
nemuže proste prevzít hotový státní stroj a uvést jej do chodu pro své
vlqstní úcely ... "
Slova tohoto citátu, uvedená v druhých uvozovkách, prevzali autori z Marxova spisu Obcanská válka ve Francii.
Je neobycejne príznacné, že práve tato podstatná oprava byla
oportunisty
zkomolena a že její smysl není známý jiste devíti
desetinám, ne-li devadesáti devíti setinám ctenáru Komunistického manifestu. Podrobne o tomto zkomolení budeme mluvit dále
v kapitole venované speciálne zkomoleninám.
Nyní stací poznamenat, že bežné, vulgární" pojetí" uvedeného proslulého Marxova výroku spocívá v tom, že prý zde Marx zduraznuje ideu
pozvolného vývoje v protikladu k uchopení moci a podobne.
LENIN
67
41
•••••••••••
.-_
68
LENIN
-7 K. MarxB. Engels, Vybrané dopisy,
1952, str. 241
Tento pojem "lidové" revoluce se v Marxových ústech zdá podivný a ruští plechanovci a menševici, tito Struvovi následovníci, kterí by se chteli pocítat mezi marxisty, by snad mohli prohlásit tento Marxuv výraz za "prereknutí". Udelali z marxismu
tak ubohou liberální zkomoleninu, že krome protikladu mezi
buržoazní a proletárskou revolucí pro ne nic jiného neexistuje,
ba dokonce i tento protiklad chápou nemožne dogmaticky.
Vezmeme-li si jako príklad revoluce XX. století, musíme jak portugalskou, tak i tureckou revoluci oznacit za buržoazní. "LIdová"
však není žádná z nich, nebot masa lidu, jeho obrovská vetšina,
v žádné z techto revolucí nevystupuje nejak znatelne aktivne, samostatne a se svými vlastními hospodárskými a politickými požadavky. Naproti tomu ruská buržoazní revoluce v letech 1905 až 1907,
trebaže nemela tak "skvelé úspechy", které se casem dostavovaly
v portugalské ci turecké revoluci, byla nesporne "skutecne lidovou"
revolucí, nebot masa lidu, jeho vetšina, nejširší spolecenské "nižší
vrsty", zdeptané útlakem a vykoristováním, samostatne povstávaly a zanechávaly na celém prubehu revoluce stopy svých požadavku, svých pokusu vybudovat po svém novou spolecnost místo staré spolecnosti, která byla rozmetávána.
V Evrope roku 1871 netvoril na kontinente proletariát v žádné
zemi vetšinu lidu. "Lidová" revoluce, která strhuje do hnutí
opravdu vetšinu, mohla být lidovou jedine tehdy, kdyby se jí
zúcé:l~trliljak proletariát, tak i rolnic:tY9.0be tyto trídy tehdy
práve tvorily "lid". Ql:>~tytQttídy spojuje_to.,_~~ie-l,byrokratickO-\T~e!l?kýstátníStr0j" utlacuje, Xdollsí a vykoristuje. Rozbít
tento stroj, rozmetat jej - je opravdu v zájmu "lidu", jeho vetšiny,
delníku a vetšiny rolníku, je" predpokladem" svobodného svazku chudých rolníku s proletári a bez tohoto svazku není demokracie pevná a socialistická premena není uskutecnitelná.
K tomuto svazku, jak známo, si cestu razila práve Parížská
komuna, která nedosáhla svého cíle pro celou radu vnitrních i
vnejších prícin.
Marx tedy, když mluvilo "skutecne lidové revoluci", prihlížel
co nejprísneji k faktickému pomeru tríd ve vetšine evropských
kontinentálních státu v roce 1871, pricemž ani nezapomínal na
zvláštní rysy maloburžoazie (o kterých mluvil mnoho a casto).
Ale na druhé strane konstatoval, že "rozbití" státního stroje vyžadují zájmy delníku i rolníku, sjednocuje je, staví pred ne spolecný
úkol odstranit" parazita" a nahradit ho necím novým.
Cím ale?
69
70
LENIN
LENIN
'iCÍM NAHRADIT ROZBITÝ STÁTNÍ STROF .../
Na tuto otázku dával Marx roku 1847 v Kámunistickém
mani-
jestu odpoved, která ukazovala 1Íkoly, alenikQILzpusoby, jak je
. vyreši,t. Naillá.-ditjej;:zorganlZováním proletariátu v panující trídllll,,,vYcTobytímdemoktacie" --htk znela odpoved KomiÚiislického manifestu.
Marx se nepouštel do utopií, cekal, že zkušenosti masového
hnutí prinesou samy odpoved na otázku, jakých konkrétních
forem bude nabývat tato organizace proletariátu jako panující
trídy, jak vlastne bude tato organizace uvedena v soulad
s nejúplnejším a nejduslednejším" vydobytím demokracie".
Zkušenosti Komuny, i když jen malé, rozebírá Marx co nejpecliveji v Obcanské válce ve Francii. Uvedeme nejduležitejší
místo z tohoto díla: V XIX. století se rozvinula "centralizovaná
státní moc se svými všudyprítomnými orgány ... se stálou armádou, policií, byrokracií, duchovenstvem, soudcovským stavem", moc pocházející ze stredoveku. S rozvojem trídního antagonismu mezi kapitálem a prací nabývala "státní moc stále víc
charakter národní moci kapitálu nad prací, charakter verejné síly
zorganizované k sociálnímu zotrocování ... Po každé revoluci,
jenž znamená pokrokovou fázi trídního boje, vystupuje stále otevreneji ryze potlacovatelský charakter státní moci. Státní moc se
po revoluci 1848 až 1849 stává "národním nástrojem války kapitálu proti práci". Druhé císarství tento stav upevnuje.
"Prímou antitezí císarství byla Komuna." "Komuna byla urcitou formou" takové republiky, "která mela odstranit nejen
monarchistickou formu trídního panství, nýbrž trídní panství
jako takové ... "
V cem vlastne tkvela tato "urcitá" forma proletárské, socialistické republiky? Jaký byl stát, jenž zacala budovat?
" ..... Prvním dekretem Komuny byl dekret o zrušení stálé armády a jejím nahrazení ozbrojeným lidem ... "
Tento požadavek se nyní nachází v programu všech stran, které se chtejí nazývat socialistickými. Ale jakou cenu mají jejich
programy je nejlépe videt z chování našich eseru a menševiku,
kterí v praxi po revoluci 27.února okamžite upustili od uskutecnení tohoto požadavku!
" .... Komuna se utvorila z clenu mestských rad, zvolených
v jednotlivých ctvrtích mesta na základe všeobecného hlasovacího práva: tito clenové rad byli odpovední a kdykoli sesaditel-
ní. Jejich vetšinu tvorili samozrejme delníci anebo uznávaní zástupci delnické trídy ... "
" .... Policie, místo aby byla jako dosud nástrojem ústrední vlády, byla okamžite zbavena všech svých politických funkcí a premenena v odpovedný a kdykoli sesaditelný orgán Komuny.
Totéž se stalo s úredníky všech ostatních správních odvetví.
Pocínaje cleny Komuny odshora až dolu, musela být verejná služ- ()
by vykonávána za delnické mzdy. Veškeré výsady a reprezentacní príplatky vysokých státních hodnostáru zmizely zároven
s temito hodnostári. .. Po odstranení stálé armády a policie, techto
základu fyzické moci staré vlády, starala se Komuna ihned o to,
aby neprodlene zlomila duchovní represívní moc - "moc páteru"
Soudní úredníci meli být zbaveni oné zdánlivé nezávis~
K. Marxlosti meli být ... napríšte volení, odpovední a sesaditelní." ~
B. Engels, SpiKomuna tudíž nahradila rozbitý státní stroj zdánlive" jen" úplsy 17, 1965,str.
nejší demokracií: zrušením stálé armády a~pll1ou volitelností a 370 - 347. Na
sesaditell10stí všech úredních osob. Ve skuteCnosti však je toto str. 34 až 41
"jen"nesmírne významným dílem, kdy jedny instituce byly na- této knihy cihrazeny institucemi zásadne jiného druhu. Zde práve mužeme tuje Lenin totéž dílo (str.
pozorovat jeden z prípadu" premeny kvantity v kvalitu": demo- 373 - 377).
kracie, provedená tak úplne a dusledn~CJakjetojen vubec možné, premenuje se z buržoazní demo~racie v demokraciiproletárskou, premenuje se ze státu (=zvláštní moci k potlacování
úfcité trídy) v cosi, co už vlastne státem není.
Je_.~t~l~ješte nezbytné poUacoyatburžoaziia
..její odpor. Pro
Komunu to bylo zvlášt nezbytné a jednou z prícin její porážky
bylo, že to nedelala dost energicky. Ale potlacujícím orgánem je
tady již vetšina obyvatelstva, nikoli menšina, jak tomu bývalo
vždy za otroctví, za nevolnictví i za námezdního otroctví. A jakmile vetšina lidu sama potlacuje své utlacovatele, pak "zvláštní
moci" k potlacování není již zapotrebí! V tomto smyslu stát zacíná odumírat. Místo zvláštních institucí privilegované menšiny (privilegované úrednictvo, velitelský sbor stálé armády) to
muže bezprostredne vykonávat vetšina sama a cím více se úcastní
všechen lid prímo výkonu funkcí státní moci, tím méne je této
moci treba.
Zvlášte pozoruhodná jsou v tomto smeru 0J2~X~l1LJSgl1l11ny,
zduraznovaná Marxem: zrllšenÍ,,:.šech penežních výd~ju nareprezentaci, zrušení všecnpenežních
výsad úredníku, snížení
platu všem úredním osobám ve státe na úroven "delnických mezd".
V tom se práve nejnázorneji projevuje prelom od demokracie
71
72
LENIN
LENIN
"uskutecnila heslo buržoazních revolucí-lacinou
vládu - tím,
~~~~~~!a dve nejvetší výdajo.vé položk,y,stál()j1é1Imádua státní
úrednictvo."
Z rolnictva, stejne jako z ostatních maloburžoazních vrstev,
se jen nepatrná menšina "dostává nahoru", "získává postavení"
v buržoazním smyslu,~. stávají se z ní budto zámožní lidé, meštáci, nebo zabezpecení a privilegovaní úredníci. Ohromná vetšina rolnictva v každé kapitalistické zemi, kggje yubec rolnictvo
(a takových kapitalistických zemí je drtivá vetšina), je utlaco~á~
.~a vl~~()~_~l'tej~sijejí svržení, preje si IIla<:.iIlOll''.
vláclll.pfovést.
to muže pouze prQletariát, a jakmile tak uciní, delá zároven krok
kiq~~é!li?tickému prebudování státu ..
utlacovaných tríd, od státu jako "zvláštní moci" k potlacování
urcité trídy, k potlacování utlacovatelu všeobecnou mocí vetšiny lidu, delníku a rolníku. A práve v tomto zvlášt názorném
bode - jenž je v otázce státu snad nejduležitejší - upadla Marxova ponaucení nejvíc v zapomenutí! V populárních komentárích
- a je jich bezpocet - se o tom nemluví. "Stalo se zvykem" mlcet
o tom jako o "naivite", která se dávno prežila, podobne jako krestané, ve chvíli, kdy se jejich víra stala státním náboženstvím,
"zapomneli" na naivitu prvotního krestanství, prostoupeného
demokraticko-revolucním duchem.
Snížení platu vysokým státním úredníkum se zdá" proste"
požadavkem naivního, primitivního demokratismu. Jeden ze
"zakladatelu" nejnovejšího oportunismu, bývalý sociální demokrat Ed. Bernstein, opakoval do omrzení banální meštácké vtipyo "primitivním" demokratismu. Jako všichni oportunisté, jako
dnešní kautskisté, také on vubec nepochopil za prvé, že prechod
od kapitalismu k socialismu není možný bez urcitého "návratu" k "primitivnímu" demokratismu (nebot jak jinak muže vetšina obyvatelstva na naprosto veškeré obyvatelstvo prejít
k vykonávání státních funkcí?), a za druhé, že "primitivní demokratismus" na základe kapitalismu a kapitalistické kultury
není totéž co primitivní demokratismus
v prvobytné nebo
v predkapitalistické dobe. Kapitalistická kultura vytvorila velkovýrobu, továrny, železnice, poštu, telefony a další a na této
základne se drtivá vetšina funkcí staré "státní moci" tak zjednodušila a muže být zredukována na zcela jednoduché registrování, zaznamenávání a overování, že tyto funkce bude zcela možno vykonávat za obvyklou "delnickou mzdu", že bude možné
(a nutné!) oprostit tyto funkce od všeho, co by jen trochu pripomínalo privilegovanost, "prednostování".
Úplná volitelnost a sesaditelnost všech úredních osob bez
výjimky kdykoli, snížení jejich platu na úroven obvyklých "delnických mezd", tato prostá a "samozrejmá" demokratická opatrení, uvádející zájmy delníku v úplný soulad se zájmy vetšiny
rolníku, jsou zároven mustkem, který vede od kapitalismu
k socialismu. Tato opatrení se týkají státního, ciste politického
prebudování spolecnosti, nabývají ovšem samozrejme veškerého svého smyslu a významu teprve ve spojení s uskutecnovaným
nebo pripravovaným "vyvlastnením vyvlasmovatelu", ~. prevedením kapitalistického soukromého vlastnictví výrobních prostredku ve spolecenské vlastnictví, "Komuna", napsal Marx,
{I
3. ZRUŠENÍ PARLAMENT ARISMU
"Komuna,"
psal Mél.rx,"nelnela být parlamentním, nýbrž pracovním sborem, výkonným i zákonodárným zároven ... "
"
Místo toho, aby všeobecné volby jednou za tri nebo šest
let rozhodovaly o tom, který clen vládnoucí trídy má lid
v parlamente zastupovat a potlacovat, melo všeobecné volební
právo sloužit lidu organizovanému v komuny, tak jako individuální volba slouží kterémukoli zamestnavateli pri výberu delníku a vedoucích pro jeho podnik."
Tato skvelá kritika parlamentarismu, pocházející z roku 1871,
také dnes patrí, zásluhou prevládajícího sociálšovinismu a oportunismu, k "zapomenutým slovum" marxismu. Ministri a poslanci z povolání, zrádci proletariátu a "rutinovaní" socialisté
naší doby prenechali kritiku par1amentarismu úplne anarchistum a z tohoto pozoruhodne moudrého duvodu prohlásili veškerou kritiku parlamentarismu za "anarchismus"! Není tedy
divu, že proletariát" vyspelých" parlamentních zemí, pln ošklivosti pri pohledu na takové "socialisty", jako jsou Scheidemannové, Davidové, Legienové, Sembatové, Renaudelové, Hendersonové, Vanderveldové, Stauningové, Brantingové, Bissolatiové a spol., stále casteji venoval své sympatie anarchosyndikalismu, ackoli to byl vlastní bratr oportunismu.
Pro Marxe však nebyla revolucní dialektika nikdy prázdnou
módní frází, hrackou, jakou z ní udelali Plechanov, Kautsky a
jiní. Marx se dovedl nemilosrdne rozejít s anarchismem pro jeho
neschopnost využít dokonce i "svincíku" buržoazního parlamentarismu, zvlášte v dobe, kdy zrejme není revolucní situace, ale
73
••
,-.
74
-
'
,,,I,,w"-,"'JIIllJlI!I!!!I!!!',,IIl,_I!!~!!!I!!I!!'I!III!!l!!ll!ll"'II!II"
IIIII
"_"
LENIN
LENlN
zároven dovedl parlamentarismus
sky kritizovat.
opravdu revolucne proletár-
Jednouzanekolik
let rozhodovat,k!erý clen vládnoucí trídy
budev"parlámente potlacovat a deptat lid - v tom je skutecná
podstata buržoazního parlamentarismu, a to nejen v parlamentech
konstitucních monarchií, nýbrž i v nejdemokratictejších republikách.
Jedná-li se však o otázku státu, díváme-li se na parlamentarismus jako na jednu z institucí státu z hlediska úkolu proletariátu na tomto poli, kde je pak východisko z parlamentarismu?
Jak se bez nej lze obejít?
Znovu a znovu je treba ríci: Marxova poucení, založená na
studiu Komuny, upadla natolik v zapomenutí, že pro dnešního
"sociálního demokrata" (cti: dnešního zrádce socialismu) je jiná
kritika parlamentarismu než anarchistická nebo reakcní zkrátka
nesrozumitelná.
Východisko z parlamentarismu není ovšem ve zrušení zastupitelských institucí a volitelnosti, nýbrž v premene zastupitelských institucí ze žvaníren v "pracovní"- instituce. "Komuna
nemela být parlamentním, nýbrž pracovním sborem, zákonodárným i výkonným zároven."
"N,e parlamentním, nýbrž pracovním" sborem - tento výrok tal
moderní parlamentníky a parlamentní sociálne demokratické
"salónní psícky" prímo do živého! Podívejte se na kteroukoli
parlamentní zemi, od Ameriky po Švýcarsko, od Francie po
Anglii, Norsko aj.: skutecná "státní" cinnost se odehrává za kulisami, vykonávají ji departmenty, kanceláre a štáby. V parlamentech
všichni žvaní, a to pouze proto, aby "prostý" lid vodili za nos.
To je tak jisté, že i v ruské republice, buržoazne demokratické
republice, ješte dríve než stacila ustanovit skutecný parlament,
se všechny tyto vady parlamentarismu okamžite projevily. Takoví hrdinové shnilého malomeštáctví, jako Skobelevové a Cereteliové, Cernovové a Avksentjevové, dovedli podle vzoru nejhnusnejšího buržoazního parlamentarismu
zanerádit také sovety a udelat i z nich pouhé žvanírny. V sovetech napalují páni
"socialistictí" ministri duverivé mužiky frázemi a rezolucemi.
Ve vláde se to strídá, jako by se tam v jednom kuse tancila ctverylka, jednak aby se "ke korytu" tucných a cestných sinekur dostalo po rade co nejvíc eseru a menševiku, jednak aby byla "upoutána pozornost" lidu. A zatím se v kancelárích, ve štábech "delá"
"státní" cinnost!
Delo Naroda, orgán vládní strany "socialistu-revolucionáru",
priznal nedávno v redakcním úvodníku - s bezpríkladnou otevreností lidí z "lepší spolecnosti", kde se "všichni" zabývají politickou prostitucí -, že i v tech ministerstvech, která jsou doménou "socialistu" (prominte mi to slovo!), dokonce i tam zustává
celý úrednický aparát v podstate starý, funguje postaru a úplne
"nerušene" sabotuje revolucní iniciativu! 1kdyby tohoto priznání
nebylo, což to nedokazuje faktická historie úcasti eseru a menševiku ve vláde? Príznacné je tu pouze to, že páni Cernovové, Rusanovové, Zenzinové a ostatní redaktori listu Delo Naroda, kterí
sedí ve vláde s kadety, natolik zh"atili stud, že bez ostychu, verejne vykládají jako o nejaké malickosti a ani se pritom nezacervenajt že "u nich" v ministerstvech zustává všechno pri starém!!
Revolucne demokratické fráze urcené k balamucení naivních vesnicanu a byrokratický úrední šiml k "uspokojení" kapitalistu v tom spocívá podstata" poctivé" koalice.
Komuna nahrazuje zkorumpovaný a zpuchrelý parlamentarismus buržoazní spolecnosti institucemi, ve kterých se svoboda mínení a projednávání záležitostí nezvrhává v podvod, nebot poslanci musí sami pracovat, sami provádet své zákony, sami
kontrolovat, jak se co provádí, ve skutecnosti sami se prímo odpovídat svým volicum. Zastupitelské instituce zustávají, není tu
však parlamentarismus Jako zvláštní systém, jako rozdelení cinnosti zákonodárné a výkonné, jako privilegované postavení poslancu. B~:z:zastllpitelských institucí si demokracii, by ani proletárskou demokracii nemužeme predstavit; ~ez parlamentarismu si jivšak predstavit mužeme a musíme, nen{~lipro nás kritika buržoazní spolecnosti pouhým prázdným slovem, je-li naše
snaha svrhnout panství buržoazie mínena vážne a uprímne a
není-li" volební" frází, kterou se mají získat hlasy delníku, jak je
tomu u menševiku a eseru, jak je tomu u Scheidemannu a Degienu, Sembatu a Vanderveldu. Je nanejvýš poucné, že když Marx
mluví o funkcích onoho úrednictva, jež potrebuje jak Komuna,
tak proletárská demokracie, volí pro srovnání zamestnance "kteréhokoli jiného zamestnavatele", tj. obycejný kapitalistický podnik s "delníky, dozorci a úcetními".
V Marxovi není ani špetka utopismu v tom smyslu, že by si
vymýšlel a vybájil "novou" spolecnost. Ne, zkoumá jako prírodne historický proces zrození nové spolecnosti ze staré a prechodné formy od staré spolecnosti k nové. Bere faktické zkušenosti masového proletárského hnutí a snaží se z nich vyvodit
75
_.~-
•..•...
....•
I
76
LENIN
LENIN
praktická poucení. Marx "se ucí" z Komuny, jako se všichni velcí revolucní myslitélénebáli ucit se ze ikušeností velikých hnutí
utlacené trídy a nikdy o nich nepronášeli pedantská "mravní
ponaucení" Gako Plechanovovo: "Nemelo se sahat ke zbraním,"
nebo Cereteliovo: "Trída se musí uskrovnovat.")
O zrušení úrednictva naráz, všude a zcela nemuže být reci. To je
naprostá utopie. Ale.xozbít naráz starý byrokratický stroj a zacít
hned s budováním noveho, jenž by postupne zrušil jakékoliúrednictvo, to není utopie, to je zkušenost Komuny, to je prímý a nejbližší úkol revolucního proletariátu. Kapitalismus zjednodušuje
funkce "státní" správy, umožnuje zbavit se "prednostování" a redukovat celou záležitost na organizaci proletáru Gakopanující trídy), která jménem spolecnosti najímá "delníky, dozorce a úcetní".
Nejsme utopisté. "Nesníme" o tom, jak bychom se naráz obešli bez jakékoli správy, bez jakéhokoli podrízení; tyto anarchistické sny, vyplývající z nepochopení úkolu diktatury proletariátu, jsou marxismu zásadne cizí a ve skutecnosti souží jen
k odkládání socialistické revoluce na dobu, až se lidé zmení. To
tedy ne, my chceme provádet socialistickou revoluci s takovými
lidmi, jací jsou dnes, s lidmi, kterí se neobejdou bez podrízení,
bez kontroly, bez "dozoru a úcetních".
Je ale treba podrizovat se ozbrojenému predvoji všech vykoristovaných a pracujících - proletariátu. Je možné a nutné zacít
okamžite nahrazovat z dneška na zítrek, specifické" prednostování" státních úredníku prostými funkcemi "dozorcu a úcetních", funkcemi, které dnes už zcela dobre mohou vykonávat
obyvatelé mest s takovou úrovní vzdelání, jakou mají, a které
mohou být zcela dobre vykonávány za "delnické mzdy".
My sami, delníci, vycházejíce z toho, co již bylo vytvoreno
kapitalismem, zorganizujeme velkovýrobu, bud~me využívat
svých delnických zkušeností, vytváret nejprísnejší, železnou
kázen, která bude podporována státní mocí ozbrojených delníku, a uciníme ze státních úredníku pouhé vykonavatele našich
príkazu, odpovedné, sesaditelné a skromne placené "dozorce a
úcetní" (ovšem s technickými pracovníky všech druhu, odvetví
a stupnu) - to je náš proletárský úkol, tím je možno a nutno zacít
pri provádení proletárské revoluce. Takový pocátek na základe
velkovýroby vede samosebou k postupnému "odumírání" jakéhokoli úrednictva, k postupnému vytvárení takového porádku
- porádku bez uvozovek, porádku, který nemá zhola nic spolecného s námezdním otroctvím - takového porádku, kdy všechny
stále se zjednodušující funkce kontroly a evidence budou vykonávány postupne všemi, pak se stanou zvykem a nakonec odpadnou jako zvláštní funkce zvláštní vrstvy lidí.
Jeden vtipný nemecký sociální demokrat sedmdesátých let
minulého století nazval poštu vzorem socialistického hospodárství. To je velmi výstižné. Pošta je dnes hospodárství, jež je organizováno podle typu státne kapitalistického monopolu. Imperialismus postupne pretvárí všechny trusty v organizace takového typu. Nad" prostými" pracujícími, kterí jsou pretíženi prací a
hladovejí, zde stojí zase buržoazní byrokracie. Avšak mechanismus spolecenského hospodarení je tu už hotový. Svrhneme-li
kapitalisty, potlacíme-li železnou rukou ozbrojených delníku odpor techto vykoristovatelu, rozbijeme-li byrokratickou mašinérii moderního státu - tu se pred námi objeví výborne technicky
vybavený mechanismus, oproštený od "parazita", mechanismus,
který mohou plne uvést do chodu sami sjednocení delníci, najmou-li si technické pracovníky, dozorce, úcetní a zaplatí-li za
práci jich všech, i za práci všech "státních" úredníku vubec, delnickou mzdu. To je konkrétní, praktický úkol, který muže být u
všech trustu okamžite proveden, úkol, který osvobozuje pracující od vykoristování a prihlíží tak ke zkušenostem, se kterými
již prakticky zacala (zejména na poli státní výstavby) Komuna.
Celé národní hospodárství, zorganizované jako pošta, a to tak,
že techrlictí pracovníci, dozorci a úcetní i všechny úrední osoby
budou dostávat platy neprevyšující "delnické mzdy", pod kontrolou a vedením ozbrojeného proletariátu - to je náš nejbližší
cíl. Takový stát na takovém ekonomickém základe potrebujeme. To povede ke zrušení parlamentarismu a k zachování zastupitelských institucí, to osvobodí pracující trídy od prostituování techto institucí buržoazií.
4. ORGANIZACE JEDNOTY NÁRODA
"Ve strucném nástinu národní organizace, na jehož rozpracování nezbyl
Komune cas, je výslovne receno, že Komuna se mela stát politickou formou i té nejmenší vesnice ... " Z komun by se volilo "národní zastupitelstvo" v Paríži.
" ... Nemnohé, avšak duležité funkce, které by pak ješte zbyly
úrední vláde, nemely být odstraneny - takové tvrzení bylo úmyslným falšováním -, nýbrž mely být preneseny na úredníky Komuny, to znamená na úredníky prísne odpovedné ... "
77
•..~--------------78
---
••
~,
I
LENIN
LENIN
" ... Jednota národa nemela být komunovým zrízením rozbita, nýbrž naopak organizována, mela se stát skutecností znicením oné státní moci, která se vydávala za ztelesnení této jednoty, ale chtela být nezávislá na národu a jemu nadrízená a byla
pouze cizopasným vredem na tele národa.
Ryze potlacovatelské orgány staré vládní moci se mely amputovat, ale její oprávnené funkce se mely vyrvat z rukou té moci,
která si osobuje právo stát nad spolecností, a predat do rukou
odpovedných služebníku spolecnosti."
Do jaké míry oportunisté soudobé sociální demokracie nepochopili - anebo, lépe receno, nechteli pochopit - tyto Marxovy úvahy, ukazuje nejlépe herostratovsky proslulá kniha renegáta Bernsteina Predpoklady socialismu a úkoly sociální demokracie. O práve citovaných Marxových slovech Bernstein napsal,
že tento program" vykazuje co do svého politického obsahu ve
všech podstatných rysech nejvetší podobnost s federalismem
- Proudhonovým ... Pres všechny ostatní rozdíly mezi Marxem
a "malomeštákem" Proudhonem (Bernstein dává slovo "malomešt ák" do uvozovek, které mají podle jeho mínení naznacit
ironii) je v techto bodech jejich myšlenkový postup tak blízký,
jak je to jen možné. "Prirozene - pokracuje Bernstein - význam
municipalit vzrustá, ale "zdá se mi pochybné, že by prvním
úkolem demokracie bylo takové odstranení (Auflosung - doslova rozpuštení, rozklad) moderních státu a taková úplná premena (Umwandlung - prevrat) jejich organizace, jak si to predstavují Marx a Proudhon - utvorení národního shromáždení
z delegátu provincních nebo krajských shromáždení, která by
se opet skládala z delegátu komun - takže by úplne zanikla
dosavadní forma národních zastupitelstev" (Bernstein, Predpoklady socialismu, str. 134 a 136 nemeckého vydání z roku
1899).
To je prímo úžasné: smešovat Marxovy názory na "zrušení
státní moci - parazita" s Proudhonovým federalismem! Ale není
to náhoda, nebot oportunistu ani nenapadne, že tu Marx vubec
nemluví o federalismu v protikladu k centralismu, nýbrž o rozbití starého, buržoazního státního stroje, existujícího ve všech
buržoazních zemích.
Oportunistu napadne pouze to, co vidí kolem sebe, v prostredí
malomeštáckého šosáctví a "reformistické" stagnace, tj. jen "municipality". Na revoluci proletariátu se oportunista odnaucil i
jen pomyslet.
Je to smešné. Ale je velmi pozoruhodné, že v tomto bode nikdo proti Bernsteinovi nepolemizoval. Bernsteina mnozí vyvraceli - zejména Plechanov v ruské literature a Kautsky v literature
evropské, ale ani jeden z nich nemluvil o tomto Bernsteinove
komolení Marxe.
Oportunista se natolik odnaucil revolucne myslet a premýšlet o revoluci, že pripisuje Marxovi "federalismus", že smešuje
Marxe se zakladatelem anarchismu Proudhonem. A Kautsky i
Plechanov, kterí chtejí být ortodoxními marxisty a hájit ucení
revolucního marxismu, o tom mlcí! V tom je práve jedna z prícin
naprostého zvulgarizování názoru na rozdíl mezi marxismem a
anarchismem, které je vlastní jak kautskistum, tak oportunistum
a o nemž si ješte promluvíme.
V uvedených Marxových úvahách o zkušenostech Komuny není ovšem po federalismu ani stopy. Marx se shoduje
s Proudhonem práve v tom, co nevidí oportunista Bernstein.
Marx se rozchází s Proudhonem práve v tom, v cem Bernstein
vidí jejich shodu.
Marx se shoduje s Prouhonem v tom, že oba jsou pro "rozbití" soudobého
státního
stroje. Tuto shodu marxismu
s anarchismem (i s Proudhonem a s Bakuninem) nechtejí videt
ani oportunisté, ani kautskisté, nebot v tomto bode se vzdálili
od marxismu.
Marx se rozchází jak s Proudhonem, tak i s Bakuninem práve
v otázce federalismu (nemluve už o diktature proletariátu).
Z maloburžoazních názoru anarchismu vyverá federalismus
zásadne. Marx je centralista. V uvedených úvahách se ani o vlásek neodchyluje od centralismu. Jedine lidé plní malomeštácké
"povercivé víry" ve stát mohou pokládat znicení buržoazního
státního stroje za znicení centralismu!
A což uchopí-li proletariát a chudé rolnictvo státní moc, zorganizují-li se zcela svobodne v komuny a sjednotí-li akce všech
komun k úderum proti kapitálu, k potlacení odporu kapitalistu, k odevzdání železnic, továren, pudy apod., které jsou
v soukromém vlastnictví, celému národu, celé spolecnosti, nebude to centralismus? Nebude to nejduslednejší demokratický
centralismus? A pritom proletárský centralismus?
Bernstein zkrátka nemuže pochopit, že je možný dobrovolný
centralismus, dobrovolné sjednocení komun v národ, dobrovolné semknutí proletárských komun k rozbití buržoazního panství a buržoazního státního stroje. Jako každému šosákovi se i
79
--"''''I~_UilIliIAttlb\'dkh'lI,ft'''''·, ••._.dt·_I'·'''''.
80
LENIN
,~.
LENIN
Bernsteinovi zdá centralismus necím, co muže být vnuceno a
udrženo jen shora, pouze byrokracií a soldateskou.
Marx, jako by predpovídal, že jeho názory budou prekrucovány, výslovne zduraznuje, že je to vedomý podvod, vytýká-li
se Komune, že prý chtela rozbít jednotu národa a zrušit centrální moc. Marx úmyslne používá výrazu "organizovat jednotu nárada", aby postavil uvedomelý, demokratický, proletárský centralismus proti centralismu buržoaznímu, militaristickému a byrokratickému.
. Jenomže ... horší než hluchý je ten, kdo slyšet nechce. A práve
oportunisté soudobé sociální demokracie nechtejí slyšet o znicení státní moci, o odríznutí parazita.
5. ZNICENÍ PARAZITA-STÁTU
Uvedli jsme již
príslušná místa z Marxe a musíme je doplnit:
"Obvyklým osudem naprosto nových dejinných výtvoru je,"
psal Marx, "že bývají mylne považovány za obdobu starších,
dokonce prežitých forem spolecenského života, kterým se snad
trochu podobají. Tak i tato nová Komuna, která rozbíjí moderní
státní moc, byla mylne považována za vzkríšení stredovekých
komun, " ... za svaz "malých státu, jak o nem snili Montesquieu
a girondisté ... za prehnanou formu starého boje proti prílišné centralizaci. "
"Komunové zrízení by bylo spolecenskému organismu naopak vrátilo všechny ty síly, které dosud stravoval tento cizopasník, stát, jenž se živi na úcet spolecnosti a brzdí její volný pohyb.
Už jen tímto cinem by bylo zahájilo obrodu Francie."
"Komunové zrízení podrizovalo vesnické výrobce duchovnímu vedení okresních mest a zajištovalo jim tam v delnictvu prirozené zastánce jejich zájmu. Už jen pouhá existence Komuny
prinášela s sebou jako samozrejmost místní samosprávu, ale ne
už jako protiváhu státní moci, která se nyní stává zbytecnou."
"Znicení státní moci", která byla "cizopasným vredem", její
"odríznutí", její "rozbití", "státní moc se nyní stává zbytecnou"
- techto výrazu užíval Marx o státu, když hodnotil a analyzoval
zkušenosti Komuny.
To všechno bylo napsáno takrka pred pulstoletím a dnes je
nutno provádet prímo vykopávky, aby mohl být širokým masám podán nezkomolený
marxismus. Závery, vyvozené
z pozorování poslední velké revoluce, kterou Marx prožil, upadly
v zapomení práve v dobe, kdy prišel cas dalších velkých revolucí proletariátu.
"Rozmanitost výkladu, které Komuna vyvolala, a rozmanitost zájmu, jenž v ní našly svuj výraz, dokazují, že byla veskrze
pružnou politickou formou, zatímco všechny drívejší vládní formy byly výrazne potlacovatelské. Její pravé tajemství spocívalo
v tom, že byla svou podstatou vládou delnické trídy, výsledkem boje trídy vyrábející proti tríde privlastnovatelu, byla konecne objevenou politickou formou, za které mohlo být uskutecneno ekonomické osvobození práce ...
Bez této poslední podmínky bylo by bývalo komunové zrízení nemožností a klamem."
Utopisté se zabývali "objevováním" politických forem, za
nichž by melo dojít k socialistickému prebudování spolecnosti.
Anarchisté se otázce politických forem vubec vyhýbali. Oportunisté soudobé sociální demokracie prijali buržoazní politické
formy parlamentního demokratického státu za neprekrocitelnou
mez, a bijíce celem o zem, modlili se k tomuto" vzoru" a prohlašovali každou snahu rozbít tyto formy za anarchismus.
Marx z celých dejin socialismu a politického boje vyvodil záver, že stát musí zaniknout, že prechodnou formou jeho zanikání (prechodem od státu k nestátu) bude "proletariát zorganizovaný v panující trídu". Objevovat politické formy této budoucnosti se však Marx nepokoušel. Spokojil se presným sledováním francouzských dejin, jejich rozborem a záverem, ke kterému ho sledováním francouzských dejin, jejich rozborem a záverem privádel rok 1851: vývoj vecí speje k rozbití buržoazního
státního stroje.
A když masové revolucní hnutí proletariátu vzplálo, zacal
Marx presto, že nemelo úspech, presto, že trvalo tak krátce a
bylo nápadne slabé, zkoumat, jaké formy objevilo.
Komuna je proletárskou revolucí "konecne objevená" forma,
za níž muže dojít k ekonomickému osvobození práce.
Komuna je prvním pokusem proletárské revoluce o rozbití
buržoazního státního stroje a "konecne objevenou" politic;kou
formou, kterou je možné a nutné nahradit rozbitou formu.
Vdálšíin výkladu uvidíme, že ruské revoluce z roku 1905 a
1917 pokracují za jiné situace a za jiných podmínek v díle Komuny a potvrzují Marxuv geniální historický rozbor.
----=-,
81
Jlfit
82
LENIN
LENIN
IV. POKRACOVÁNÍ.
VYSVETLIVKY
ENGELSOVY
DODATECNÉ
Marx rekl to podstatné o významu zkušeností Komuny. Engels se k tomuto tématu casto vracel, vysvetlovat Marxuv rozbor a jeho závery a mnohdy jiné stránky otázky objasnoval tak
výstižne a názorne, že se temito vysvetlivkami musíme zvlášt
zabývat.
1. "BYTOVÁ OTÁZKA"
Ve svém spisu o bytové
otázce (z roku 1872) již Engels prihlíží ke zkušenostem Komuny
a zabývá se nekolikrát úkoly revoluce vzhledem ke státu. Je zajímavé, že na konkrétním tématu jsou názorne objasneny jednak rysy, kterými se proletárský stát podobá dnešnímu státu rysy, které dovolují mluvit v obou prípadech o státu - a jednak
rysy rozdílné, cili prechod ke zrušení státu.
"Jak se tedy má rešit bytová otázka? V dnešní spolecnosti
práve tak, jako se reší každá jiná spolecenská otázka: pozvolným ekonomickým vyrovnáváním poptávky a nabídky, rešením, které otázku samu stále znovu vytvárí, a není tedy žádným
rešením. Jak by tuto otázku rešila sociální revoluce, to nezávisí
jen na daných okolnostech, ale souvisí to rovnež s mnohem širšími otázkami, z nichž zrušení protikladu mezi mestem a venkovem je jednou z nejpodstatnejších. Protože nehodláme vytváret utopické systémy, jak by mela být zarízena budoucí spolecnost, bylo by víc než zbytecné se tím zabývat. Tolik je však jisté,
že už dnes je ve velkých mestech dostatek obytných budov, aby
se pri jejich racionálním využití mohla ihned odstranit každá
skutecná" bytová nouze". To je ovšem možné pouze vyvlastnením dnešních majitelu, poprípade tím, že se do jejich domu nastehují delníci bez prístreší nebo delníci, jenž dosud bydlí
v preplnených bytech a jakmile proletariát dobude politickou
moc, bude takovéto opatrení diktované verejným zájmem tak
lehce proveditelné, jako jsou pro dnešní stát jiná vyv lastnovací a
-7 K. Marx- ubytovací opatrení (str. 22 nemeckého vydání z roku 1887)." ~
B. Engels, SpiNezkoumá se tu zmena formy státní moci, nýbrž se probírá
sy 18, 1966,str ..
b h'" V'
t' V 1 tn "
b" 'b hO,
'd'
258. Na str. 44 Jen o sa JeJICInnos 1. yv as ovam a za Iram Yl,U se prova I
této knihy ci- i podle narízení dnešního státu. Také proletárský stát formálne
tuje Lenin to- "narídí" zabrat byty a vyvlastnit domy. Je však jasné, že starý
výkonný aparát, úrednictvo spjaté s buržoazií, by se proste nehodil k tomu, aby provádel narízení proletárského státu.
"Ostatne je nutno konstatovat, že "faktické prevzetí" všech
pracovních nástroju do vlastnictví, prevzetí celého prumyslu
pracujícím lidem je pravým opakem proudhonovského "výkupu". V tomto prípade se vlastníkem bytu, statku, pracovního
nástroje stává jednotlivý delník; v prvním prípade však zustává
souhrnným vlastníkem domu, továren a pracovních nástroju
"pracující lid" a jejich užívání bude, alespon po prechodnou
dobu, sotva prenechávat jednotlivcum nebo spolecnostem bez
náhrady nákladu. Práve tak jako odstranení pozemkového vlastnictví není odstranení pozemkové renty, ale pouze její prenesení, i když v pozmenené podobe, na spolecnost. To, že pracující
lid fakticky prevezme všecky pracovní nástroje, tedy nikterak
nevylucuje zachování nájemního vztahu (str. 68)."
Otázku, které se dotýká tato úvaha, a to otázku ekonomických základu odumírání státu, rozebereme v príští kapitole.
Engels se vyjadruje krajne obezrele a ríká, že proletárský stát
bude rozdávat byty "sotva" bezplatne, "aspon v prechodné
dobe". Pronajímání bytu patrících veškerému lidu jednotlivým
rodinám za nájemné predpokládá také, že toto nájemné bude
vybíráno, že zde bude urcitá kontrola a že byty budou rozdelovány podle urcité normy. To všechno vyžaduje urcitou formu
státu, ale naprosto nezvláštní vojenský a byrokratický aparát se
zvlášt privilegovaným postavením úredních osob. A prechod
k takovému stavu, kdy bude možno bezplatne pridelovat byty,
souvisí s úplným "odumíráním" státu.
Když Engels lící, jak blanquisté po Komune a vlivem jejích
i',kušeností prešli na zásadní stanovisko marxismu, formuje mimochodem toto stanovisko takto:
"Nutnost politické akce proletariátu a jeho diktatury jako prechodu k odstranení tríd a s nimi státu ... (str. 55)."
Nekterí milovníci hnidopišské kritiky nebo buržoazní" vyhlazovatelé marxismu" snad shledají, že rozpor mezi Engelsovým uznáváním "zrušení státu" a odmítáním takové formule
Vl' výše uvedené vete z Anti-Dtihringa je anarchistický. Nebylo
hy divu, kdyby oportunisté zaradili také Engelse mezi "anarchisty" - dnes se mezi sociálšovinisty stále šírí zvyk obvinovat
internacionalisty z anarchismu.
Marxismus vždy ucil, že s odstranením tríd bude odstranen
t.lk{> stát. Ve všeobecne známé vete o "odumírání státu" v Anti-
též dílo (str.
297 a 312).
83
....
82
LENIN
LENIN
IV.
POKRACOVÁNÍ.
VYSVETLIVKY
ENGELSOVY
DODATECNÉ
Marx rekl to podstatné o významu zkušeností Komuny. Engels se k tomuto tématu casto vracel, vysvetlovat Marxuv rozbor a jeho závery a mnohdy jiné stránky otázky objasnoval tak
výstižne a názorne, že se temito vysvetlivkami musíme zvlášt
zabývat.
1. "BYTOVÁ OTÁZKA"
Ve svém spisu o bytové
otázce (z roku 1872) již Engels prihlíží ke zkušenostem Komuny
a zabývá se nekolikrát úkoly revoluce vzhledem ke státu. Je zajímavé, že na konkrétním tématu jsou názorne objasneny jednak rysy, kterými se proletárský stát podobá dnešnímu státu rysy, které dovolují mluvit v obou prípadech o státu - a jednak
rysy rozdílné, cili prechod ke zrušení státu.
"Jak se tedy má rešit bytová otázka? V dnešní spolecnosti
práve tak, jako se reší každá jiná spolecenská otázka: pozvolným ekonomickým vyrovnáváním poptávky a nabídky, rešením, které otázku samu stále znovu vytvárí, a není tedy žádným
rešením. Jak by tuto otázku rešila sociální revoluce, to nezávisí
jen na daných okolnostech, ale souvisí to rovnež s mnohem širšími otázkami, z nichž zrušení protikladu mezi mestem a venkovem je jednou z nejpodstatnejších. Protože nehodláme vytváret utopické systémy, jak by mela být zarízena budoucí spolecnost, bylo by víc než zbytecné se tím zabývat. Tolik je však jisté,
že už dnes je ve velkých mestech dostatek obytných budov, aby
se pri jejich racionálním využití mohla ihned odstranit každá
skutecná "bytová nouze". To je ovšem možné pouze vyvlastnením dnešních majitelu, poprípade tím, že se do jejich domu nastehují delníci bez prístreší nebo delníci, jenž dosud bydlí
v preplnených bytech a jakmile proletariát dobude politickou
moc, bude takovéto opatrení diktované verejným zájmem tak
lehce proveditelné, jako jsou pro dnešní stát jiná vyvlastnovací a
-7 K. Marx- ubytovací opatrení (str. 22 nemeckého vydání z roku 1887)." ~
B. Engels, SpiNezkoumá se tu zmena formy státní moci, nýbrž se probírá
sy18,1966,str ..
b h'" v'
t' V I tn "
b"'b
tO
'd'
258. Na str. 44 Jen o sa JeJIcmnos 1. yv as ovam a za Iram y.u se prova I
této knihy ci- i podle narízení dnešního státu. Také proletárský stát formálne
tuje Lenin to- "narídí" zabrat byty a vyvlastnit domy. Je však jasné, že starý
výkonný aparát, úrednictvo spjaté s buržoazií, by se proste nehodil k tomu, aby provádel narízení proletárského státu.
"Ostatne je nutno konstatovat, že "faktické prevzetí" všech
pracovních nástroju do vlastnictví, prevzetí celého prumyslu
pracujícím lidem je pravým opakem proudhonovského "výkupu". V tomto prípade se vlastníkem bytu, statku, pracovního
nástroje stává jednotlivý delník; v prvním prípade však zustává
souhrnným vlastníkem domu, továren a pracovních nástroju
"pracující lid" a jejich užívání bude, alespon po prechodnou
dobu, sotva prenechávat jednotlivcum nebo spolecnostem bez
náhrady nákladu. Práve tak jako odstranení pozemkového vlastnictví není odstranení pozemkové renty, ale pouze její prenesení, i když v pozmenené podobe, na spolecnost. To, že pracující
lid fakticky prevezme všecky pracovní nástroje, tedy nikterak
nevylucuje zachování nájemního vztahu (str. 68)."
Otázku, které se dotýká tato úvaha, a to otázku ekonomických základu odumírání státu, rozebereme v príští kapitole.
Engels se vyjadruje krajne obezrele a ríká, že proletárský stát
bude rozdávat byty "sotva" bezplatne, "aspon v prechodné
dobe". Pronajímání bytu patrících veškerému lidu jednotlivým
rodinám za nájemné predpokládá také, že toto nájemné bude
vybíráno, že zde bude urcitá kontrola a že byty budou rozdelovány podle urcité normy. To všechno vyžaduje urcitou formu
státu, ale naprosto nezvláštní vojenský a byrokratický aparát se
zvlášt privilegovaným postavením úredních osob. A prechod
k takovému stavu, kdy bude možno bezplatne pridelovat byty,
souvisí s úplným "odumíráním" státu.
Když Engels lící, jak blanquisté po Komune a vlivem jejích
zkušeností prešli na zásadní stanovisko marxismu, formuje mimochodem toto stanovisko takto:
"Nutnost politické akce proletariátu a jeho diktatury jako prechodu k odstranení tríd a s nimi státu ... (str. 55)."
Nekterí milovníci hnidopišské kritiky nebo buržoazní" vyhlazovatelé marxismu" snad shledají, že rozpor mezi Engelsovým uznáváním "zrušení státu" a odmítáním takové formule
ve výše uvedené vete z Anti-Dtihringa je anarchistický. Nebylo
by divu, kdyby oportunisté zaradili také Engelse mezi "anarchisty" - dnes se mezi sociálšovinisty stále šírí zvyk obvinovat
internacionalisty z anarchismu.
Marxismus vždy ucil, že s odstranením tríd bude odstranen
také stát. Ve všeobecne známé vete o "odumírání státu" v Anti-
též dílo (str.
297 a 312).
83
LENIN
84
LENIN
Diihringovi nejsou anarchisté obvinováni proste jen z toho, že
jsou pro odstranení státu, ale z toho, že hlásají možnost odstranení státu "z dneška na zítrek".
S prihlédnutím k tomu, že nyní prevládající "sociálne demokratická" doktrína dokonale prekrucuje pomer marxismu
k anarchismu v otázce znicení státu, bude zvlášt užitecné pripomenout jednu Marxovu a Engelsovu polemiku proti anarchistum.
-7 Leninzde
a na str. 46 cituje clánek K.
Marxe, Politický indiferentismus a clánek B. Engelse
O autorite, ces.
vyd. K. MarxB. Engels, Spisy 18, 1966, str.
330, 337
338.
až
2. POLEMIKA PROTI ANARCHISTUM
Tato polemika byla vedena roku 1873. Marx a Engels napsali clánky proti
prouhonovcum, "autonomistum" cili "odpurcum autority", do
italského socialistického
sborníku a tyto clánky vyšly
v nemeckém prekladu teprve roku 1913 v listu Neue Zeit.
"" .Nabývá-li politický boj delnické trídy násilných forem,"
psal Marx, vysmívajíc se anarchistum a jejich odmítání politiky,
"dosazují-li delníci místo diktatury buržoazie svou revolucní
diktaturu, dopouštejí se strašného zlocinu porušování principllL
nebot aby ukojili své ubQhé, prízemní, všední potreby, aby zlomili odpor buržoazie, dávají státu revolucní a prechodnou fqrmu, místo aby složili zbrane a stát zrušili.~' (Neue Zeit, 32. Rocník, 1913/14, sv. I, str. 40.)~
A práve proti takovému "zrušení" státu se bezvýhradne stavel Marx, když potíral anarchisty! Naprosto se nestavel proti
tomu, že stát zmizí se zmizením tríd nebo že bude zrušen s jejich
zrušením, ale proti tomu, aby se delníci zrekli používání zbraní,
organizovaného násilí, tj. státu, který má sloužit cíli "zlomit odpor buržoazie" .
Aby nebyl prekrucován pravý smysl jeho boje proti anarchismu,
zduraznuje Marx úmyslne "revolucní a prechodnou formu" státu
nezbytného pro proletariát. Proletariát potrebuje stát pouze docasne. My se naprosto nerozcházíme s anarchisty v otázce cíle, kterým
je odstranení státu. Tvrdíme, že k dosažení tohoto cíle je nutno docasne využít nástroju, prostredku a metod státní moci proti vykorištovatelum, tak jako k odstranení tríd je nezbytná docasná diktatura utlacené trídy. Marx volí proti anarchistum nejostrejší a nejjasnejší formulaci otázky: mají delníci, když svrhávají jho kapitalistu, "složit zbrane", anebo jich mají použít proti kapitalistum,
aby zlomili jejich odpor? A soustavné používání zbraní jednou
trídou proti druhé -co je to jiného než "prechodná forma" státu?
At se každý sociální demokrat zeptá sám sebe, zda se takto
díval na otázku státu v polemice proti anarchistum, zda takto
formulovala tuto otázku drtivá vetšina oficiálních socialistických
stran Druhé internacionály?
Engels vykládá tytéž myšlenky ješte mnohem dukladneji a
populárneji. Vysmívá se predevším ideové motanici u proudhonovcu, kterí si samí ríkali "antiautoritári", tj. odmítali jakoukoli autoritu, jakékoli podrízení, jakoukoli moc. Pomyslete na
továrny, železnice, lode na širém mori - ríká Engels - cožpak
není jasné, že bez urcitého podrízení se, a tedy bez urcité autority nebo moci není možné, aby fungovalo kterékoli z techto slo:>.itýchtechnických zarízení, založených na užívání stroju a plánovité spolupráci mnoha lidí?
"Kdykoli jsem tem nejzavilejším antiautoritárum predložil tyto
argumenty," píše Engels, "nedovedli mi odpovedet nic jiného
než: "Dobrá, to je pravda, ale tady nejde o autoritu, kterou vybavujeme své delegáty, nýbrž o príkaz!" Tito pánové se domnívaji, že pokud zmenili název veci, zmenili i vec samu ... "
Když Engels takto ukázal, že autorita a autonomie jsou pojmy
rdativní, že se jich ruzne používá v ruzných fázích spolecenského vývoje, že je nesmyslné pokládat je za neco absolutního, a když
I{odal, že se oblast používání stroju a velkovýroby stále rozširuje,
prechází od všeobecných úvah o autorite k otázce státu.
" ... Kdyby se autonomisté," píše Engels, "spokojovali jen tvr:t.l'ním,že sociální organizace budoucnosti pripustí autoritu pou".1' v tech mezích v nichž je nevyhnutelne dána podmínkami výI'!lby, pak by bylo možné se s nimi dohovorit; ale oni jsou slepí ke
vi\em faktum, které ciní autoritu nutnou, a harcují proti slovu.
Proc antiautoritári nepokládají za dostatecné brojit proti politické autorite, proti státu? Všichni socialisté jsou zajedno v tom,
~.l'politický stát a s ním politická autorita po príští sociální revoIllei zmizí, tj., že spolecenské funkce ztratí svuj politický charakII'I' a zmení se v pouhé administrativní funkce chránící skutecné
:t.i~jI1lY
spolecnosti. Ale antiautoritári žádají, aby autoritativní
politický stát byl zrušen okamžite, ješte dríve, než budou zrušeny sociální podmínky, ze kterých se zrodil. Žádají, aby prvním
l'iJll'm sociální revoluce bylo odstranení autority. Videli tito lidé
lH"kdy nejakou revoluci? Vždyt revoluce je jiste nejautoritativIll"j?;ívec, jaká jen existuje; je to akt, jímž jedna cást obyvatelstva
vllllcuje svou vuli druhé cásti puškami, bodáky a dely, tj. pro~.tl·l'dkyneobycejne autoritativními; a jestliže vítezná strana ne-
85
~.-.~-~----------------------------------86
LENIN
LENIN
chce prijít o plody svého boje, musí udržovat své panství strachem, který nahánejí reakcionárum její zbrane. Byla by se Parížská komuna udržela byt jen jediný den, kdyby se nebyla opírala
o autoritu ozbrojeného lidu proti buržoazii? Což naopak Komune právem nevytýkáme, že této autority neužívala v dostatecné
míre?
Tedy jedno z dvojího: bud autoritári sami nevedí, co mluví, a
pak jen šírí zmatek, anebo vedí, a pak zrazují hnutí proletariátu.
V obou prípadech slouží reakci."
Tato úvaha se dotýká otázek, které je nutno prozkoumat
v souvislosti s tématem vzájemného pomeru politiky a ekonomiky pri odumírání státu (tomuto tématu je venována další kapitola). Jsou to otázky: otázka premeny verejných funkci z funkcí politických v pouhé administrativní funkce a otázka "politického
státu". Tento výraz "politický stát", který zvlášt muže vyvolat
nedorozumení, ukazuje na proces odumírání státu: odumírající
stát na jistém stupni odumírání muže být nazván státem nepolitickým. V této Engelsove úvaze je opet velmi skvele formulována
otázka namírená proti anarchistum. Sociální demokraté, kterí chtejí
být Engelsovými žáky, od 1873 nescíslnekrát polemizovali proti
anarchistum, avšak nepolemizovali tak, jak práve mají a musejí
polemizovat marxisté. Predstava anarchistu o zrušení státu je
zmatená a nerevolucní - tak se na to díval Engels. Anarchisté nechtejí videt revoluci práve v jejím vzniku a vývoji s jejími specifickými úkoly, pokud jde o násilí, autoritu, moc a stát.
Obvyklá kritika anarchismu se u soudobých sociálních demokratu zvrhla v nejcistší malomeštáckou otrelou frázi: "Vždyt my
uznáváme stát, ale anarchisté ne!" Samozrejme, že taková otrepaná fráze musí odpuzovat všechny jen trochu soudnejší a revolucnejší delníky. Engels ríká neco jiného: zduraznuje, že všichni socialisté uznávají,k že stát zmizí v dusledku socialistické revoluce.
Pak vytycuje konkrétne otázku revoluce, práve tu otázku, jenž
sociální demokraté obycejne z oportunismu obcházejí, prenechávajíce ji, abych tak rekl, k výhradnímu "zpracování" anarchistum.
A když Engels vytycuje tuto otázku, bere vec za pravý konec: nemela Komuna více užívat revolucní moci státu, ~. proletariátu ozbrojeného a zorganizovaného v panující trídu?
Panující oficiální sociální demokracie odbývala obycejne otázku konkrétních úkolu proletariátu v revoluci bud proste šosáckými vtipy, nebo v nejlepším prípade vyhýbavou sofistickou
fráhí: "To se potom uvidí." A anarchisté mohli pak právem pro-
Ii takové sociální demokracii namítat, že se zproneveruje svému
IIkolu revolucne vychovávat delníky. Engels využívá zkušenosIf poslední proletárské revoluce práve k tomu, aby co nekonkrétneji prozkoumal, co má delat proletariát, pokud jde o banky
.1 stát, a jak to má delat.
4. DOPIS BEBELOVI
Jednou z velmi skvelých, ne-li
vLIbec nejskvelejší úvahou v Marxových a Engelsových dílech o
sl<1tuje následující místo v Englesove dopisu Bebelovi z 18.;~H.brezna1875. Tento dopis, mimochodem receno, Bebel poprvé otiskl, pokud víme, v druhém dílu svých pametí (Z mého života), který vyšel roku 1911, ~. 36 let po napsání a odeslání doIJisu.
Když Engels kritizoval týž návrh gothajského programu, který kritizoval také Marx v proslulém dopise Brackovi, a dotýkal
:il'speciálne otázky státu, napsal Bebelovi: "Svobodný lidový stát
~il'promenil ve svobodný stát. Gramaticky vzato, je svobodný
l'lkový stát, který je svobodný vuci svým obcanum, tedy stát
:;despotickou vládou. Všechno tohle žvanení o státu by už melo
IJrestat, zvlášte od dob Komuny, která už nebyla státem ve vlastním smyslu. Anarchisté nám "lidový stát" do omrzení vtloukali
do hlavy, ackoli již Marxuv spis proti Proudhovovi a pozdeji
Komunistický manifest prímo praví, že zavedením socialistick('ho spolecenského rádu stát sám od sebe zaniká (sich auflost)
.1 mizí. A protože je stát pouze prechodné zarízení, které v boji,
v revoluci, slouží k násilnému potlacení protivníku je naprostý
nesmysl mluvit o svobodném lidovém státe: Dokud proletariát
jl'~lc používá státu, nepoužívá ho v zájmu svobody, nýbrž aby
JH ltlacil své protivníky, a jakmile se muže mluvit o svobode, pre~;IÓvástát jako takový existovat. Navrhovali bychom proto dát
v~lIde místo slova stát "Gemeinwesen", dobré staré nemecké
'llovo, které muže velmi dobre nahradit francouzské "komuna"
(slr. 321-322 nemeckého originálu). -7 Je treba mít na zreteli, že
(l'lllo dopis se týká programu strany, který Marx kritizoval
v dopise datovaném jen o nekolik týdnu pozdeji než tento dopis
(Mnrxuv dopis z 5. kvetna 1875), a že Engels žil tehdy v Londýne
~lll'jllcjako Marx. Proto když Engels v poslední vete píše: "my",
II' Ilesporné, že navrhuje vudci nemecké delnické strany jménem
Ilvým i Marxovým, aby vyškrtl z programu slovo "stát" a nahradil je slovem "obec".
fo-
K. Marx-
B. Engels, Spisy 19, 1966, str.
34 - 35.
87
88
LENIN
LENIN
~ "Gemeinden a "Gemeinwesenu•
Jaký povyk o "anarchismu" by spustili pohlavári dnešního
"marismu" zfalšovaného tak, aby se hodil oportunistum, kdyby
jim nekdo navrhl takovou opravu programu!
Jen at povykují. Buržoazie je za to pochválí.
My si však budeme hledet své práce. Pri revizi programu naší
strany musí být Engelsova a Marxova rada bezpodmínecne uvážena, abychom byli blíže pravde, abychom obnovili marxismus
a oprostili jej od zkomolenin, abychom lépe rídili boj delnické
trídy za osvobození. Mezi bolševiky se jiste nevyskytnou lidé,
kterí by meli námitky proti Engelsove a Marxove rade. Obtíž
bude snad jen v termínu. Nemcina má pro "obec" dve slova, ~
z nichž Engels zvolil to, které neoznacuje jednotlivou obec, nýbrž souhrn, systém obcí. V ruštine takové slovo není a možná že
bude nutno zvolit francouzské slovo komuna, trebaže to také
není zcela vhodné.
"Komuna už nebyla státem ve vlastním smyslu," to je teoreticky velmi duležité Engelsovo tvrzení. Po tom, co jsme již uvedli, je toto tvrzení zcela pochopitelné. Komuna prestávala být státem, protože byla nucena potlacovat nikoli vetšinu obyvatelstva,
nýbrž menšinu (vykoristovatele); buržoazní státní stroj rozbila;
místo zvláštní moci k potlacování vystupovalo na scénu samo
obyvatelstvo. Všechno to jsou odchylky od státu ve vlastním
smyslu. A kdyby se byla Komuna upevnila, "odumrely" by v ní
stopy státu samy sebou, nebyla by potrebovala "rušit" jeho instituce: Prestaly by fungovat, nebot by casem nemely co delat.
"Anarchisté nám "lidový stát" do omrzení vtloukají do hlavy"; když to Engels psal, mel na mysli predevším Bakunina a
jeho výpady proti nemeckým sociálním demokratum. Engels
pokládá tyto výpady za správné potud, pokud "lidový stát" je
stejný nesmysl a stejná odchylka od socialismu jako "svobodný
lidový stát". Engels se snaží korigovat boj nemeckých sociálních
demokratu proti anarchistum, ucinit tento boj zásadne správným a oprostit jej od oportunistických predsudku o "státu". Ale
beda! Engelsuv dopis ležel 36 let v zásuvce. Uvidíme pozdeji, že
Kautsky i po uverejnení tohoto dopisu tvrdošíjne opakuje
v podstate tytéž chyby, pred kterými varoval Engels.
Bebel odpovedel Engelsovi dopisem z 21.zárí 1875, v nemž
mimo jiné psal, že "plne souhlasí" s jeho posudkem návrhu programu a že vytkl Liebknechtovi jeho povolnost (str. 334 nemeckého vydání Bebelových pametí, sv. II). Nahlédneme-li však do
Bebelovy brožury Naše cíle, nalezneme v ní naprosto nes práv-
né výroky o státu: "Stát musí být premenen ze státu založeného
na trídní nadvláde v lidový stát" (nemecké vydání Unsere Ziele, 1886, str.14). Tak je to vytišteno v devátém (devátem!) vydání
Bcbelovy brožury! Není divu, že tak tvrdošíjné opakování oporlunistických úvah o státu prešlo nemecké sociální demokracii
do krve, zejména když revolucní Engelsovy vysvetlivky byly
odkládány do zásuvky a všechny životní pomery na dlouhou
dobu "odnaucovaly" lidi revoluci.
4. KRITIKA NÁVRHU ERFURTSKÉHO PROGRAMU
Kritika návrhu erfurtského programu, kterou poslal Engels Kautskému 29. cervna 1891 a která byla uverejnena teprve po deseti
letech v casopise Neue Zeit, nemuže být pri rozboru marxistickl'ho ucení o státu opomenuta, nebot je hlavne venována predevším kritice oportunistických názoru sociální demokracie na státní zrízení.
Mimochodem poznamenáváme, že rovnež v otázkách ekonomiky dává Engels neobycejne cenný pokyn, jenž je dukazem,
j'lk pozorne a promyšlene sledoval zejména zmeny novodobého kapitalismu a jak proto dovedl do jisté míry predvídat úkoly
naší imperialistické epochy. Zde je tento pokyn: o slovu" bezplánovistost" (Planlosigkeit), kterého je použito v návrhu programu pri charakteristice kapitalismu, Engels píše: "A jestliže
(ld akciových spolecností precházíme k trustum, které ovládají
.1 monopolizují celá prumyslová odvetví, prestává nejen soukromá výroba, nýbrž i bezplánovitost (Neue Zeit, 20. rocník, sv. I,
1901-1902,str. 8)."7
Zde je uvedeno to nejzákladnejší v teoretickém hodnocení
novodobého kapitalismu, ~. imperialismu, že se totiž kapitalismus premenuje v monopolistický kapitalismus. Musíme posled~
ní slovo podtrhnout, nebot je velmi rÓzšírenou chybou tvrzení
hl! ržoazních reformistu, že prý monopolistický nebo státne monopolistický kapitalismus již není kapitalismem, že muže už být
I1i1zýván"státrúm socialismem" a podobne. Úplnou plánovitost
(lVŠemtrusty neprinášely, dosud neprinášejí a prinést nemohou.
A Ip i když plánovitost prinášejí, ackoli kapitalistictí magnáti zjišl'lljí predem rozsah výroby ve státním, nebo dokonce mezinárodním merítku, i když ji plánovite regulují, zustáváme prece
jl'n v kapitalismu, byt i v jeho novém stadiu, nesporne však
v kapitalismu. Okolnost, že takovýto kapitalismus je "blízký"
~ B. Engels,
Kritiky programu, 1950,
str. 101. Na str.
50 - 53 této
knihy cituje
Lenin totéž
dílo (str. 102
až 107).
89
_
90
J'
LENIN
LENIN
socialismu, musí být pro skutecné predstavitele proletariátu
duvodem k priblížení, usnadnení, uskutecnení a neodkládání
socialistické revoluce, a naprosto ne duvodem k tomu, aby trpelive snášeli odmítání této revoluce a zkrášlování kapitalismu,
což delají všichni reformisté.
Vratme se však k otázce státu. Engels tu podává zvlášt cenné
pokyny trojího druhu, které se za prvé týkají republiky za druhé
spojitosti národnostní otázky se státním zrízením, za tretí místní samosprávy.
Pokud jde o republiku, ucinil Engels z této otázky težište své
kritiky návrhu erfurtského programu. A vzpomeneme-li si, jakého významu nabyl erfurtský program v celé mezinárodní sociální demokracii, jak se tento program stal vzorem pro celou
Druhou internacionálu, mužeme bez nadsázky ríci, že tu Engels
kritizuje oportunismus celé Druhé internacionály.
"Politické požadavky návrhu," píše Engels, "mají jednu velkou chybu. To co vlastne melo být receno, v nem není (podtrženo Engelsem)."
A dále se vysvetluje, že nemecká ústava je vlastne otiskem
svrchovane reakcní ústavy z roku 1850, že ríšký snem je, jak se
vyjádril Vilém Liebknecht, jen "fíkovým listem absolutismu",
že je "zrejmý nesmysl" chtít na základe ústavy, uzákonující malé
státy a spolek nemeckých malých státu, provádet" premenu
všech pracovních nástroju ve spolecné vlastnictví".
"Dotýkat se tohoto tématu je nebezpecné," dodává Engels, a
je si dobre vedom, že v Nemecku není možné legálne vznést
v programu požadavek republiky. Ale nesmiruje se jen tak proste s tímto nesporným argumentem, který" všechny" uspokojuje. Pokracuje: "A prece je nutné se do toho nejak dát. Jak je to
nutné, dokazuje práve ted oportunismus, rozmáhající se (einreissende) do znacné cásti sociálne demokratického tisku. Ze strachu, aby nebyl obnoven zákon proti socialistum, pri vzpomínce
na ruzné ukvapené výroky, pronesené v dobe platnosti tohoto
zákona, má ted dnešní zákonný stav v Nemecku strane stacit,
aby všech svých požadavku dosáhla pokojnou cestou ... "
Hlavní fakt, že cinnost nemeckých sociálních demokratu byla
-7 Výjimec- ovlivnována strachem pred obnovou výjimecného zákona,
~
ný zákon proEngels
silne
zduraznuje
a
bez
okolku
jej
nazývá
oportunismem;
ti socialistum
prohlašuje, že práve proto, že v Nemecku neexistuje republika a
vyhlásila
v
Nemecku
v svoboda, jsou sny o "pokojné" ceste naprosto nesmyslné. Enroce 1878 Bis- gel s je dosti obezretný, aby si nesvázal ruce. Priznává, že
v zemích, kde je republika nebo velmi znacná svoboda, "lze si marckova vlápredstavit" Gen" predstavit"!) pokojný vývoj k socialismu, ale ~a. Zakázala
. zastupl 't e1sk'es b ory za
v'd nou sku tecnou
v
všechny
orgamzace
sov Nvemec k u, opa k uJe,
moc JIm
.
nemají, v Nemecku neco takového hlásat, a nadto ješte bez jaké- ciálne demokoli potreby, to znamená snímat absolutismu fíkový list a posta- kratické stravit se místo neho ... "
ny, masové
Absolutismus také vskutku zastírali, jak se ukázalo, ve své d~lnické orgav 'v'
od
'v
k' SOCla
"1 nevd emo k ra- mzace
prevazne
veVtv.
srne 'vof"'l'
IClam
. k' .ak delS0. ,
. vu cove nemec e ,,,
mc y tis.
l1cke strany, ktera ulozila tyto pokyny do "zasuvky .
cialistická lite"Taková politika muže koneckoncu jen svést stranu na scestí. ratura
byla
Do popredí se staví všeobecné, abstraktní politické otázky, a tím konfiskována
se zastírají nejbližší konkrétní otázky, které se pri prvních vel- a sociál~í de:
k,yc h u d'la os tech,pnv' prvm '1'
. k'e knZI
.. samy pos t'aVl na po- mokrate
byli
po lÍlC
ronásledováfad. Co z toho muže vzejít, než že strana bude v rozhodující chvíli ~.
najednou bezradná, že v rozhodujících bodech bude nejasnost a
nejednota, nebot tyto body nebyly nikdy prodiskutovány ... Toto
opomíjení velkých hlavních hledisek pro chvilkové zájmy dne,
lato honba za chvilkovými úspechy a boj o ne bez ohledu na
pozdejší následky, toto obetování budoucnosti hnutí prospechu
prítomnosti muže být snad míneno" poctive". Ale je to oportunismus a zustává oportunismem, a "poctivý" oportunismus je
snad ze všech nejnebezpecnejší. ..
Je-li co nesporné, pak tedy to, že naše strana a delnická trídy
muže dosáhnout panství jedine za takové politické formy, jakou
je demokratická republika. Ta je dokonce specifickou formou pro
diktaturu proletariátu, jak ukázala už Velká francouzská revoV
luce ... "
Engels zde opakuje zvlášt výstižne hlavní myšlenku, která se
vine jako cervená nit všemi Marxovýrni spisy, myšlenku, že demokratická republi~a je .nejlJliž~íc:e~tQ\Lkdiktatufeprcletanaru:'N ebot takcivarepublíKá;"aCkoll vubec neodstranuje panství kapitálu,
a tudíž ani útlak mas a trídní boj, vedcl1evyhnutelnek takovému
r<l7.šírení,rozvinutí, projevení a:z:ostrenítohoto boje, že jakmile nastává možnost uspokojit životní zájmy utlacených mas, uskutecl'1ujese tato možnost nevyhnutelne a jedine v diktature proletariálu, ve vedení techto mas proletariátem. Po celou Druhou internacionálu jsou to také "zapomenutá slova" marxismu, a to, že upadla v zapomenutí, bylo neobycejne jasne prokázáno dejinami men~';l'vjckéstrany v prvním pololetí ruské revoluce roku 1917.
Pokud jde o federativní republiku v souvislosti s národnostnim
~;(o7.enímobyvatelstva, Engels psal:
91
92
LENIN
93
"Co má prijít místo dnešního Nemecka?" (s jeho reakcní monarchickou ústavou a s jeho stejne reakcním rozdrobením na malé
státy, zvecnující zvláštnosti" prušáctví", místo aby je nechala rozplynout v Nemecku jako celku). "Podle mého názoru muže proletariát použít jedine formy jednotné a nedílné republiky. Federativní republika je dodnes celkem nutností na ohromném území
Spojených státu, ackoli na jejich východe se už stává prekážkou.
Byla by pokrokem v Anglii, kde na dvou ostrovech žijí ctyri národy a kde vedle sebe existují tri systémy zákonodárství, prestože
je tam pouze jeden parlament. Stala se už dávno prekážkou
v málem Švýcarko se spokojuje úlohou zcela pasivního clena evropského systému státu. Pro Nemecko by bylo federativní pošy,ýcarštení ohromným krokem zpet. Spolkový stát se od jednotného
státu liší ve dvou bodech, jedriak že každý jednotlivý stát patrící
ke spolku má své zvláštní obcanské a trestní zákonodárství a soudní zrízení, jednak že vedle snemovny zástupcu lidu existuje snemovna zástupcu státu, ve které má každý kanton, at malý, ci velký, jeden hlas." V Nemecku spolkový stát už tvorí prechod k úplne
jednotnému státu a "revoluci shora" z roku 1866 a 1870 nemusíme obracet nazpet, nýbrž ji doplnit "hnutím zdola". Formy státu
nejenže nejsou Engelsovi lhostejné, ale naopak, Engels se neobycejne peclive snaží analyzovat práve prechodné formy, aby podle
konkrétních historických zvláštností každého jednotlivého prípadu zjistil,jakým prechodem - prechodem od ceho k cemu - je daná
prechodná forma.
Engels, stejne jako Marx, obhajuje z hlediska proletariátu a
proletárské revoluce demokratický centralismus, jednotnou a nedílnou republiku. Federativní republiku pokládá bud' za výjimku a prekážku vývoje, nebo za prechod od monarchie
k centralistické republice, za" pokrok" v urcitých zvláštních podmínkách. A mezi temito zvláštními podmínkami stojí na prvním míste národnostní otázka.
U Engelse, tak jako u Marxe, trebaže nemilosrdne kritizovali
reakcnost malých státu a zastírání této reakcnosti národnostní
otázkou v urcitých konkrétních prípadech, neprojevuje se nikde
ani dost málo snaha odsunout stranou národnostní otázku, snaha, jíž se casto prohrešují holandští a polští marxisté, kterí vycházejí z naprosto oprávneného boje proti šosácky omezenému
nacionalismu "svých" malých státu.
Dokonce i v Anglii, kde zemepisné podmínky, pospolitost jazyka i dejiny mnoha staletí mohly "vyrídit", jak by se zdálo,
t-
V. I. Lenin,
Spisy 4, 1956,
str. 537 - 540.
94
LENIN
LENIN
pseudorevolucní pseudodemokracie nehorázne odchýlili od demokratismu. Je pochopitelné, že lidé, kterí uzavreli "koalici"
s imperialistickou buržoazií, byli k temto pripomínkám hluší.
Je mimorádne duležité poznamenat, že Engels s fakty v rukou
na zcela presném príklade vyvrací neobycejne rozšírený predsudek - zejména mezi maloburžoazní demokracií - , že federativní republika znamená rozhodne více svobody než republika
centralistická. To není správné. Fakta uvádená Engelsem o centralistické francouzské republice z let 1792-1798 a o federativní
republice švýcarské to vyvracejí. Skutecne cJ.c:!!!okratickácentralistická republika dávala více svobody než republika federativní. Nebo jinými slovy: nejširší místní, oblastní aj. svoboda, známá v dejinách, byla ovšem dána centralistickou, a nikoliv federativní republikou.
Této skutecnosti, jako vubec celé otázce federativní a centralistické republiky a místní samosprávy, byla a je venována v naší
stranické propagande a agitaci nedostatecná pozornost.
5. PREDMLUVA Z ROKU 1891 K MARXOVE "OBCANSKÉ
VÁLCE"
V predmluve k 3. vydání Obcanské války ve
Francii - tato predmluva je datována 18. brezna 1891 a byla puvodne uverejnena v casopise Neue Zeit - podává Engels mimo
zajímavých letmých pripomínek k otázkám, které souvisí s pomerem ke státu, neobycejne jasný souhrn poucení z Komuny.
Tento souhrn, prohloubený veškerými zkušenostmi dvaceti let,
které autora od dob Komuny delí, a zahrocený speciálne proti
"povercivé víre ve stát", rozšírené v Nemecku, muže být právem
me. nazván posledním slovem marxismu v otázce, jíž se zabývá-
-7 K. MarxB.Engels, Vybrané spisy I,
1954, str. 494.
Na str. 54 až
56 této knihy
cituje Lenin
totéž dílo (str.
498 - 504).
•••
"Ve Francii," poznamenává Engels, "byli delníci po každé
revoluci ozbrojeni; proto pro buržoy, kterí byli u státního kormidla, bylo prvotním príkazem delníky odzbrojit. Proto po každé revoluci, kterou vybojovali delníci, nastává nový boj, který
koncí porážkou delníku ..." ~
Bilance zkušeností z buržoazních revolucí je práve tak strucná jako výmluvná. Podstata veci - krome jiného také v otázce
státu (má utlacená trída zbrane?) - je zde skvele vystižena. Práve
tuto podstatu nejcasteji obcházejí jak profesori, ovlivnovaní buržoazní ideologií, tak i maloburžoazní demokraté. V ruské revoluci roku 1917 pripadla "menševikovi", "také-marxistovi" Ce-
retelimu cest (cavaignacovská cest) vyžvanit toto tajemství buržoazních revolucí. Ve svém "historickém" projevu 11. cervna se
Cereteli podrekl, že buržoazie je odhodlána petrohradské delníky odzbrojit, vydávaje ovšem toto rozhodnutí jednak za své rozhodnutí, jednak za "státní" nutnost vubec!
Cereteliuv historický projev z 11. cervna bude ovšem pro každého historika revoluce roku 1917 jednou z nejnázornejších ilustrací, jak blok eseru a menševiku, s panem Ceretelim vcele,
prešel na stranu buržoazie proti revolucnímu proletariátu.
Druhá letmá Engelsova poznámka, také souvisící s otázkou
státu, se týká náboženství. Je známo, že nemecká sociální demokracie tou merou, jak se rozkládala, stávala se stále oportunisticlejší, propadala stále casteji nesprávnému šosáckému výkladu
proslulé formule "náboženství je soukromou vecí". Tato formule byla totiž vykládána tak, že prý otázka náboženství je soukromou vecí také pro stranu revolucního proletariátu!! Práve proti
léto úplné zrade revolucního programu proletariátu se rovnež
postavil Engels, který roku 1891 pozoroval jen velmi slabé zárodky oportunismu ve své strane, a proto se vyjadroval nanejvýše
obezrele:
"Tak jako v Komune zasedali skoro jen delníci nebo uznaní
delnictí zástupci, tak také jejich usnesení mela rozhodne prolelárský charakter. Komuna deklarovala budto takové reformy,
které republikánská buržoazie neprovedla jen z hanebné zbabelosti, které však byly nutnou základnou svobodného jednání delnické trídy. Bylo to napríklad uskutecnení zásady, že vuci státu
je náboženství pouze soukromou vecí. Nebo vydávala Komuna
usnesení, jenž byla prímo v zájmu delnické trídy a která zcásti
hluboko zasahovala do starého spolecenského rádu ..."
Engels úmyslne podtrhl slova" vuci státu", aby tal do živého
nemecký oportunismus, který prohlašoval náboženství za soukromou vec vuci strane a takto snižoval stranu revolucního proletariátu na úroven nejbanálnejšího "svobodomyslného" malomeštáctví, které je ochotno pripustit bezkonfesnost, ale upouští
od boje strany proti náboženskému opiu, ohlupujícímu lid.
Budoucí historik nemecké sociální demokracie najde pri studiu korenu jejího hanebného krachu v roce 1914 mnoho zajímavého materiálu o této otázce, pocínaje vyhýbavými prohlášeními v cláncích ideového vudce strany Kautského, které otvíraly
dokorán dvere oportunismu, až po stanovisko strany k Los-vonKirche-Bewegung (hnutí za odluku od Církve) roku 1913.
95
96
LENIN
LENIN
Prejdeme však k tomu, jak Engels za dvacet let po Komune z
ní vyvozoval poucení pro bojující proletariát.
Hk jaká poucení stavel Engels do popredí: "Práve ona potlacující moc dosavadní centralizované vlády, armáda, politická
policie a byrokracie, kterou vytvoril Napoleon roku 1798 a kterou od té doby každá nová vláda prejímala jako vítaný nástroj,
jehož používala proti svým odpurcum, práve tato moc mela všude padnout tak, jako již padla v Paríži.
Komuna mela hned na zacátku pochopit, že delnická trída,
jakmile se jednou dostane k moci, nemuže dále hospodarit se
starým státním strojem; že tato delnická trída, nemá-li své práve
dobyté panství znovu ztratit, musí jednak odstranit celý starý
potlac ovací aparát, dosud používaný proti ní samé, jednak se
však zajistit proti svým vlastním delegátum a úredníkum tím,
že je všechny bez výjimky prohlásí za kdykoli sesaditelné ..."
Engels znovu a znovu zduraznuje, že nejen v monarchii, nýbrž i v demokratické republice zustává stát státem, ~. podržuje si
svuj hlavní význacný rys: premenovat úrední osoby, "služebníky spolecnosti", její orgány, v pány nad spolecností.
"Proti této ve všech dosavadních státech nevyhnutelné premene státu a státních orgánu ze služebníku spolecnosti v pány nad
spolecností použila Komuna dvou neomylných prostredku. Predevším obsazovala všechna správní, soudcovská, ucitelská místa
lidmi volenými na základe všeobecného volebního práva, a to tak,
že zvolení mohli být rozhodnutím volicu kdykoli odvoláni. A za
druhé za všechny služby, vysoké i nízké, platila jen takovou mzdu,
jakou dostávali jiní delníci. Nejvyšší plat, jaký vubec vyplácela,
-7 Nominál- bylo 6000 franku.
(- Tím byla bezpecne ucinena prítrž honbe za
ne je to asi místy a kariérismu i bez vázaných mandátu - které Komuna mi2400 rublu a
dl
dl'
od'
I k' h b o "
odle dnešní- moto zave a - u e egatú o zastuplte s yc s oru ...
~o kursu asi
Engels se tu približuje k oné zajímavé hranici, kde se dusled6000 rublu. ná demokracie na jedné strane premenuje v socialismus a na druNaprosto ne- hé strane vyžaduje socialismus. Nebot k zrušení státu je zapotreodpustitelne
bí premenit funkce státní služby v tak jednoduché kontrolování
jednají ti bol'dv"d
b
hl b'
k"
'v
Š eVlCl
..
kt env, a prova em eVl ence, a y mo o yt vy onavano prevaznou
navrh~jí napr. ,:etšinou obyvatelstva a pozdeji také veškerým obyvatelstvem.
v mestských
Uplné odstranení kariérismu vyžaduje, aby "cestné", byt bezdumách plat platné místecko ve státžní službe nemohlo být stupínkem, po kte9~?0 rublu a rém se lze vyšplhat na vysoce honorované funkce v bankách a
pntom v celo- k'
'h
I v t h' k
t' v v t"
v h .
sat'tní' mm eV't
n- a ClOvyC spo ecnos ec ,Ja se us aVlcne s ava ve vsec neJsvoku nenavrhli bodnejších kapitalistických zemích.
V
97
Engels se však nedopouští chyby, kterou delají napr. nekterí m a x í m á ln í
marxisté, pokud jde o právo národu na sebeurcení: za kapitalis- plat 6000 rubmu je prý toto právo nemožné, za socialismu je pak zbytecné. lu, což je ~oPodobnou zdánlive vtipnou, ve skutecnosti však nesprávnou ~tatecná castúvahu by bylo možno opakovat o kterékoli demokratické institu- a.
ci, i o malém služném úredníku, nebot naprosto dusledný demokratismus je za kapitalismu nemožný a za socialismu jakákoli demokracie odumre.
To je sofizma, pripomínající starý žert, kdy se má urcit, ztrátou kolikátého vlasu se clovek stává plešatým.
Rozvinout demokracii do všech dusledku, vyhledávat formy tohoto rozvinutí, vyzkoušet je v praxi atd., to vše je jedním z podstatných úkolu boje za sociální revoluci. Žádný demokratismus
sám o sobe socialismus neprinese, avšak v živote demokratismus nebude nikdy "sám o sobe", ale bude existovat "spolecne s
jinými jevy", bude pusobit také na ekonomiku, pohánet její premenu, bude ovlivnován ekonomickým vývojem atd. To je dialektika živých dejin.
Engels pokracuje: "Toto rozmetání (Sprengung) staré státní
moci a její nahrazení novou, vskutku demokratickou, je podrobne vylíceno v tretí cásti Obcanské války. Bylo však nutné ukázat
tu strucne znovu na nekteré rysy této zámeny, nebot práve v
Nemecku se povercivá víra ve stát prenesla z filozofie do obecného vedomí buržoazie, a dokonce i mnoha delníku. Podle filozofické predstavy je stát ,uskutecnením ideje cili královstvím
božím na zemi, preloženým do filozofického jazyka, je oblastt
kde se uskutecnuje nebo má uskutecnit vecná pravda a spravedlnost. Z toho pak vyplývá povercivá úcta ke státu a všemu, co
se státem souvisí, úcta, která vzniká tím snáze, že si lidé od detství zvykli domnívat se, že záležitosti a zájmy spolecné celé spolecnosti nelze obstarávat a hájit jinak, než jak tomu bylo dosud,
totiž že je musí obstarávat stát a jeho dobre zaopatrení úredníci.
Lidé se domnívají, že ucinili už zvlášt odvážný krok, když se
osvobodili od víry v dedicnou monarchii a prísahají na demokratickou republiku. Ve skutecnosti ale není stát nic jiného než
stroj k potlacování jedné trídy druhou trídou, a to v demokratické republice stejne tak jako v monarchii. A v nejlepším prípade
je stát zlo, které dedí proletariát, který zvítezil v boji o trídní
panství; a víteznému proletariátu práve tak jako Komune nezbyde nic jiného než co nejrychleji odríznout nejhorší stránky
tohoto zla, dokud pokolení vyrostlé v nových, svobodných spo-
'1
••••
98
LENIN
LENIN
lecenských podmínkách nebude s to celé toto státní haraburdí
odhodit."
Engels varoval Nemce, aby až monarchie bude nahrazena republikou, nezapomneli na základy socialismu v otázce státu
vubec. Jeho výstrahy se dnes ctou prímo jako lekce pro pány
Ceretelie a Cernovy, kterí ve své "koalicní" praxi prokázali povercivou víru ve stát a povercivou víru ve stát a povercivou úctu
ke státu!
Ješte dve poznámky:
1. Když Engels ríká, že v demokratické republice stát zustává
"strojem k potlacování jedné trídy druhou" "stejne" jako v monarchii, vubec to neznamená, že forma útlaku je proletariátu lhostejná, jak" ucí" nekterí anarchisté. Širší, svobodnejší a zjevnejší
forma trídního boje a trídního útlaku poskytuje proletariátu obrovskou úlevu v boji za odstranení tríd vubec.
2. Proc teprve nové pokolení bude s to docista odhodit celé
toto státní haraburdí - tato otázka souvisí s otázkou prekonání
demokracie, a otázkou, ke které práve ted precházíme.
7
Na mezinárodní témata z" Lidového
státu".
7 Stoupenci
a následovníci
nemeckého
maloburžoazního socialisty
F. Lassalla.
Clenové Všeobecného nemeckého delnického svazu, založeného v roce 1863
v Lipsku na
6. ENGELS O PREKONÁNÍ DEMOKRACIE
Engels se o tom vyslovil ve spojitosti s otázkou vedecké nesprávnosti názvu "sociální demokrat".
V predmluve k vydání svých clánku ze sedmdesátých let na
ruzná témata hlavne "internacionálního" obsahu (Internationales aus dem Volksstaat) ~ - v predmluve datované 3. ledna 1894,
tj. napsané puldruhého roku pred smrtí - Engels psal, že ve všech
cláncích používá slova "komunista", a nikoli "sociální demokrat", nebot sociálními demokraty se tehdy nazývali proudhonovci ve Francii a lassallovci ~v Nemecku.
"Pro Marxe a mne," pokracuje Engels, "bylo proto naprosto
nemožné použít k oznacení našeho zvláštního stanoviska výrazu tak mnohoznacného. Dnes je tomu jinak, a tento výraz ("sociální demokrat") se ješte snese (mag passieren), trebaže je nepresný (unpussend, nevhodný) pro stranu, jejíž ekonomický program
není jen všeobecne socialistický, ale prímo komunistický, pro
stranu, jejímž konecným politickým cílem je prekonání jakéhokoli státu, tey i demokracie. Názvy skutecných (podtrženo Engelsem) politických stran nejsou však nikdy zcela presné; strana
se vyvíjí, název zustává."
Dialektik Engels na sklonku svého života zustává verný dialektice. Já i Marx, praví Engels, jsme meli skvelý, vedecky presný název strany, ale nemeli jsme skutecnou, tj. masovou proletárskou stanu. Nyní (koncem XIX.století) existuje skutecná strana, ale její název je vedecky nesprávný. To není nic hrozného, to
se "snese", jen když se strana bude vyvíjet, jen když jí vedecká
nepresnost jejího názvu nebude neznámá a nebude jí na prekážku vyvíjet se správným smerem!
Nekterý vtipálek by snad chtel i nás, bolševiky, utešovat Engelsovým zpusobem: máme skutecnou stranu, která se skvele
vyvíjí; "snese se" tedy i takové nic neríkající, ošklivé slovo jako
"bolševik", které nevyjadruje absolutne nic, krome ciste náhodne okolnosti, že jsme meli na sjezdu roku 1903 (Brusel, Londýn)
vetšinu ... Snad dnes, kdy v dusledku cervencového a srpnového pronásledování naší strany republikána a "revolucní" malomeštáckou demokracií se slovo" bolševik" stalo mezi veškerým
lidem cestným pojmenováním a kdy tato perzekuce znamenala
krome toho tak ohromný, historicky významný krok kupredu,
jaký udelala naše strana ve svém skutecném vývoji, snad bych
ani já netrval na svém dubnovém návrhu zmenit název naší strany. Snad bych navrhl našim soudruhum "kompromis": pojmenovat se stranou komunistickou a v závorkách ponechat slovo
bolševici ...
Ale otázka názvu strany je mnohem méne duležitá než otázka pomeru revolucního proletariátu ke státu.
V obvyklých úvahách o státu se ustavicne delá chyba, pred
níž zde Engels varuje a které jsme se letmo dotkli v predchozím
výkladu. Ustavicne se totiž zapomíná na to, že zrušení státu znamená také zrušení demokracie, že odumírání státu znamená odumírání demokracie.
Na první pohled se takové tvrzení zdá velmi podivné a nesrozumitelné; snad u nekoho dokonce vznikne obava, neocekáváme-li príchod takového spolecenského zrízení, kdy nebude
dbáno zásady podrízení se menšiny vetšine, nebot demokracie
je prece uznáváním takové zásady.
Nikoli. Demokracie není totožná s podrízením se menšiny
vetšine, tj. organizace k soustavnému násilíjedJ1l~ trídy nadruhou, jedné cásti obyvatelstva nad druhou.
Vytycujeme si za konecný cíl zrušení státu, tj. každého organizovaného a soustavného násilí, každého násilí nad lidmi vubec. Neocekáváme príchod takového spolecenského rádu, kdy
sjezdu delncikých spolecensktev jako protiváha buržoazním progresistum, usilujícím podrídit
delnickou trídu svému vlivu.
Prvním
prezidentem
Svazu
byl
Lassalle, který
zformoval
jeho program
a základy taktiky.
99
100
LENIN
LENIN
se nebude dbát zásady podrízení se menšiny vetšine. Avšak usilujíce o socialismus, jsme presvedceni, že bude prerustat
v komunismus a že ve spojitosti s tím bude mizet jakákoli potreba násilí nad lidmi vubec, potreba podrízení jednoho cloveka
druhému, jedné cásti obyvatelstva druhé jeho cásti, nebot lidé si
zvyknou dodržovat základní podmínky spolecenského soužití
bez násilí a bez podrízení. Práve aby zduraznil tento prvek zvyku, hovorí Engels o novém pokolení" vyrostlém v nových, svobodných spolecenských pomerech, které bude s to docista celé
toto státní haraburdí odhodit" - jakéhokoli státu, tedy i státu
demokraticko-republikánského.
Abychom to mohli objasnit, je treba rozebrat otázku ekonomických základu odumírání státu.
V.
EKONOMICKÉ
ZÁKLADY ODUMÍRÁNÍ
STÁTU
Tuto otázku Marx nejdukladneji objasnil ve své Kritice gothajského programu (dopis Brackovi z 5. kvetna 1875, který byl
otišten teprve roku 1891 v casopise Neue Zeit, IX, I, a vyšel rusky ve zvláštním vydání). Polemická cást tohoto skvelého díla
obsahující kritiku lassallovství, zatlacila do pozadí, abych tak
rekl jeho pozitivní cást, a to: analýzu, jak souvisí vývoj komunismu s odumíráním státu.
1. MARXOVO POJETÍ OTÁZKY
Pri povrchním
srovnání
Marxova dopisu Brackovi z 5. kvetna 1875
s Engelsovým dopisem Bebelovi z 28. brezna 1875, který jsme již
výše rozebrali, muže vzniknout zdání, že Marx je mnohem vetším" príznivcem státu" než Engels a že rozdíl mezi názory obou
pisatelu na stát je pomerne znacný.
Engels doporucuje Bebelovi, aby se prestalo žvanit o státu,
aby se z programu úplne vyškrtlo slovo stát a nahradilo se slovem "obec"; Engels dokonce prohlašuje, že Komuna už nebyla
státem ve vlastním smyslu. Naproti tomu Marx mluví dokonce
o tom, "jak to bude se státem v komunistické spolecnosti", tj.
zdánlive uznává nutnost státu i za komunismu. Takový názor
by však byl od základu nesprávný. Bližší prozkoumání ukazuje,
že Marxovy a Engelsovy názory na stát a na jeho odumírání se
zcela shodují a že citovaný Marxuv výrok se týká práve tohoto
odumírajícího státu.
Je jasné, že nemuže být ani reci o presném urcení chvíle
doucího "odumírání", tím spíš, že tu jde zrejme o dlouhotrvající
proces. Zdánlivý rozdíl mezi Marxem a Engelsem lze vysvetlit
rozdílností témat, o kterých pojednávali, rozdílností úkolu, které sledovali. Engels si vytkl za úkol ukázat Bebelovi názorne,
výstižne a ve velkých obrysech veškerou nesmyslnost bežných
predsudku o státu (které v nemalé míre sdílel i Lassalle). Marx
se této otázky dotýká jen letmo, zajímá ho jiné téma: vývoj komunistické spolecnosti.
Celá Marxova teorie je aplikací vývojové teorie - v její nejduslednejší, nejúplnejší, nejpromyšlenejší a nejobsažnejší forme na soudobý kapitalismus. Je prirozené, že Marx byl nucen uvážit, jakým zpusobem aplikovat tuto teorii jak na nastávající krach
kapitalismu, tak i na budoucí vývoj budoucího komunismu.
1:>1,1-
101
102
LENIN
LENIN
-7 K. MarxB. Engels, Spisy 19, str. 56 57. Na str. 64 66 této knihy
cituje Lenin
totéž dílo (str.
48 - 50). Viz
též K. Marx,
Odcizení
a
ernanci pace
Na základe jakých skutecností je možno vytycit otázku budoucího vývoje budoucího komunismu.
Na základe jakých skutecností je možno vytýcit otázku budoucího vývoje budoucího komunismu?
Na základe toho, že budoucí komunismus vzniká z kapitalismu,
že se historicky vyvíjí z kapitalismu, že je výsledkem pusobení
spolecenské síly, kterou zplodil kapitalismus. Marx se ani dost
málo nepokouší vymýšlet utopie, hádat ze vzduchu to, co vedet
nelze. Marx klade otázku komunismu tak jak, by prírodovedec
kladl otázku vývoje nového, rekneme biologické odrudy, víme-li,
že vznikla tak a tak a mení se v tom a v tom urcitém smeru.
Marx predevším odstranuje motanici, kterou vnáší gothajský
program do otázky vzájemného pomeru mezi státem a spolecností.
"Dnešní spolecnost," píše Marx, " je kapitalistická spolecnost,
která existuje ve všech kulturních zemích, více ci méne zbavena
stredoveké prímesi, více ci méne pozmenena zvláštním dejinným vývojem tékteré zeme, více ci méne vyspelá. Naproti tomu
"dnešní stát" se mení s hranicemi zeme. V pruskonemecké ríši
je jiný než ve Švýcarsku, v Anglii jiný než ve Spojených státech.
"Dnešní stát" je tedy fikce.
Pres pestrou rozmanitost svých forem mají však ruzné státy ruzných kulturních zemí spolecné to, že všechny stojí na pude moderní buržoazní spolecnosti, jen nekde více, jinde méne kapitalisticky
vyspelé. Mají tedy také nekteré podstatné rysy spolecné. V tomto
smyslu lze mluvit o "dnešním státu" v protikladu k budoucnosti,
kdy odumre jeho nynejší koren, buržoazní spolecnost.
Ptáme se tedy: Jakou premenou projde stát v komunistické
spolecnosti? Jinými slovy, které ze spolecenských funkcí, obdobných nynejším funkcím státu, tam zbydou? Na tuto otázku lze
odpovedet jen vedecky, a i kdybychom tisíckrát spojovali slovo
lid se slovem stát, nepriblížíme se k rešení problému ani o
píd ... " ~
Když Marx takto zesmešnil všechny recí o "lidovém státu",
vymezuje otázku a dává jaksi výstrahu, že má-li se na ni odpovedet vedecky, je možno operovat jedine pevne zjištenými vedeckými fakty.
•
První, co je zjišteno úplne presne veškerou vývojovou teorií,
veškerou vedou vubec - a nac zapomínali utopisté a nac zapomínali utopisté a nac zapomínají dnešní oportunisté, bojící se
socialistické revoluce 1- je ta okolnost, že historiky musí nespor-
ne být zvláštní stadium nebo zvláštní etapa prechodu od kapitalismu ke komunismu.
clovl'kll, Mli.
dá
I'runl.,
-------------------------
1967, Mtr. :1~1\
364 a 3ht),
2. PRECHOD OD KAPITALISMU KE KOMUNISMU
"Mezi kapitalistickou a komunistickou spolecností," pokracuje
Marx, "leží období revolucní premeny jedné spolecnosti
v druhou. Tomu odpovídá také politické prechodné období
v nemž stát nemuže být nicím jiným než revolucní diktaturou
proletariátu ... "
Tento záver se zakládá u Marxe na rozboru úlohy, kterou hraje
proletariát v moderní kapitalistické spolecnosti, na údajích o
vývoji této spolecnosti a o nesmiritelnosti protichudných zájmu
proletariátu a buržoazie.
Dríve se otázka stavela takto: aby proletariát dosáhl svého
osvobození, musí svrhnout buržoazii, vydobýt politickou moc
nastolit novou revolucní diktaturu.
Nyní se otázka staví ponekud jinak: prechod od kapitalistické spolecnosti, která se vyvíjí ke komunismu, ke komunistické
spolecnosti, je nemožný bez" politického prechodného období",
a státem tohoto období muže být pouze revolucní diktatura proletariátu.
Jaký je pomer této diktatury k demokracii?
Videli jsme, že Komunistický manifest klade proste vedle sebe
dva pojmy: "Premenu proletariátu v panující trídu" a" vydobytí demokracie". Na základe všeho, co jsme výše vyložili, je možné presneji urcit, jak se mení demokracie za prechodu od kapitalismu ke komunismu.
V kapitalistické spolecnosti, predpokládáme-li její nejpríznivejší vývoj, máme v demokratické republice víceméne úplný
demokratismus. Ale tento demokratismus je vždy sevren tesným rámcem kapitalistického vykoristování, a proto vždycky
zustává v podstate demokratismem pro menšinu, pouze pro majetné trídy, výhradne pro bohaté. Svoboda kapitalistické spolecnosti vždy zustává približne stejná, jako byla svoboda v antických
reckých republikách: svoboda pro otrokáre. Novodobí námezdní otroci jsou vinou kapitalistického vykoristování tak zdeptáni
bídou a chudobou, že mají "jiné starosti než demokracii", "jiné
starosti než politiku", takže pri obvyklém klidném prubehu událostí je vetšina obyvatelstva vyloucena z úcasti na verejném politickém živote.
1U'
104
LENIN
LENIN
Správnost tohoto tvrzení snad nejnázorneji potvrzuje Nemecko, práve proto, že se v tomto státe ústavní legalita udržela obdivuhodne dlouho a stabilne témer pul století (1871-1914) a že
sociální demokracie dovedla v té dobe "využít legality" daleko
lépe než v jiných zemích a zorganizovat v politickou stranu tak
velkou cást delnictva jako nikde jinde na svete.
A jak velká je tato nejvetší doposud zaznamenaná cást politicky uvedomelých
a aktivních
námezdních
otroku
v kapitalistické spolecnosti? Z 15 miliónu námezdních delníku
1 milion clenu sociálne demokratické strany! Z 15 miliónu 3 milióny odborove organizovaných!
I)~mokracie pro nepatrnou menšinu, demokracie pro boháce, takový je demokratismus kapitalistickéspolecnosti. Podíváme-li se blíž na mechanismus kapitalistické demokracie, shledáme všude, i v "bezvýznamných", zdánlive bezvýznamných podrobnostech volebního práva (podmínka urcité doby pobytu,
vyloucení žen atd.), i v technice zastupitelských institucí, i ve
faktických prekážkách shromaždovacího práva (verejné budovy nejsou pro "žebráky" !), i v ciste kapitalistické organizaci denního tisku a tak dále a tak dále - všude shledáme jen a jen omezení demokratismu. Tato omezení, tyto výjimky, vyloucení a
prekážky pro chudé se zdají nepatrné, zejména tomu, kdo sám
bídu nikdy nepoznal a neprišel blíže do styku s masovým životem utiskovaných tríd (a tak tomu je u devíti desetin, ne-li devadesáti devíti setin buržoazních publicistu a politiku) - ale všechna tato omezení dohromady vylucují a vytlacují chudinu
z politiky, z aktivní úcasti na demokracii.
Marx velmi dobre postrehl tuto podstatu kapitalistické deUtlaceným je dovoleno jednou za nekolik let rozhodovat, který
clen utlacující trídy je bude v parlamente zastupovat a potlacovat!
mokracie,
když
svém rozboru
zkušenostíkterá
Komuny
Avšak od
této ve
kapitalistické
demokracie,
je nutnepravil:
omezená, jenž potají odstrkuje chudinu, a proto je skrz naskrz pokrytecká a lživá - nejde vývoj kupredu proste, prímo a hladce,
"k stále vetší a vetší demokracii", jak to lící liberální profesori a
maloburžoazní oportunisté. Nikoliv. vývoj kupredu, ~. ke ko- ,
munismu, jde pres diktaturu proletariátu a jinak jít ani nemuže,
nebot zlomit odpor kapitalistických vykoristovatelu není s to
nikdo jiný než proletariát a není možno dosáhnout toho jiným
zpusobem. Ale diktatura proletariátu, ~. organizace predvoje
I
.
utiskovaných v panující trídu k potlacení utiskovatelu, nemuže
proste prinést jen rozšírení demokracie. Zároven s nesmírným
rozšírením demokratismu, jenž se poprvé stává demokratismem
pro chudé, demokratismem pro lid, <:lne demok~atismem pro
boháce, ciní diktatura proletariátu radu omezení svobody se zretelem k utlacovatelum, vykoristovatelum, kapitalistum. Ty musíme potlacit, má-li být lidstvo vysvobozeno z námezdního otroctví, jejich odpor je nutno zlomit násilím - a je jasné, že tam,
kde je potlacení, kde je násilí není svoboda, není demokracie.
Engels to skvele vystihl v dopise Bebelovi, když napsal, jak si \
ctenár vzpomíná, že "proletariát nepoužívá státu v zájmu svobody, nýbrž aby potlacil své protivníky, a jakmile se bude moci
mluvit o svobode, prestane stát jako takový existovat".
Demokracie pro obrovskou vetšinu lidu a násilné potlacení
vykoristovatelu,
utlacovatelu
lidu, tj. jejich vyloucení
z demokracie - to je modifikace demokracie za prechodu od kapitalismu ke komunismu.
Teprve v komunistické spolecnosti, až odpor kapitalistu bude
nadobro zlomen, až kapitalisté zmizí, až nebude tríd (~. až nebude rozdílu mezi cleny spolecnosti v jejich vztahu ke spolecenským výrobním prostredkum), teprve poté "zmizí stát a bude se
moci mluvit o svobode". Teprve pak bude možná a bude uskutecnena demokracie opravdu úplná, opravdlJ bez jakýchkoli
výjimek. A teprve pak d~mokracie zacne odumírat proste proto,
že lidé, zbavení kapitalistického otroctví, nezmerných hruz,
brutalit, nesmyslností a ohavností kapitalistického vykorist ování, si poznenáhlu zvykn.ou zachovávat elementární pravidla spolecenského soužití, pravidla odedávna známá a opakující se po
tisíciletí ve všech predpisech spolecenského soužití, že si je zvyknou zachovávat bez násilí, bez donucení, bez podrízení, bez
zvláštního donucovacího aparátu, který se nazývá stát.
Výraz "stát odumírá" je velmi štastne zvolen, nebot ukazuje
i na postupnost procesu, i jeho živelnost. Jedine zvyk muže mít
a nesporne bude mít takový vliv, nebot kolem sebe ustavicne
pozorujeme, jak snadno si lidé zvykají na dodržování pravidel
spolecenského soužití, která jsou pro ne nutná; není-li vykoristování, není-li tu nic, co poburuje, co vyvolává odpor a povstání, co zpusobuje nutnost potlacování.
Tedy: v kapitalistické spolecnosti máme demokracii okleštenou, ubohou, falešnou, demokracii pouze pro boháce, pro menšinu. Diktatura proletariátu, období prechodu ke komunismu,
105
106
LENIN
LENIN
poprvé prinese demokracii pro lid, pro vetšinu, zároven
s nutným potlacením menšiny, vykoristovatelu. Jedine komunismus je s to prinést demokracii opravdu úplnou, a cím bude
demokracie úplnejší, tím rychleji se stane zbytecnou a sama sebou odumre. Jinými slovy: za kapitalismu máme stát ve vlastním slova smyslu, zvláštní stroj na potlacování jedné trídy druhou, a to vetšiny menšinou. Samozrejme, k úspešnému provádení takové veci, jako je soustavné potlacování vetšiny vykorist ovaných menšinou vykoristovatelu, je treba krajne krutého, bestiálního potlacování, vyžaduje to more krve, jímž se lidstvo brodí na své ceste ve stavu otroctví, nevolnictví a námezdní práce.
Dále. Behem prechodu od kapitalismu ke komunismu je potlacování ješte nutné, je to však již potlacování menšiny vykoristovatelu vetšinou vykoristovaných. Zvláštní aparát, zvláštní stroj na potlacování, "stát", je stále ješte nezbytný, je to však
už prechodný stát, není to už stát ve vlastním smyslu, nebot
potlacování menšiny vykoristovatelu vetšinou vcerejších námezdních otroku je úkol pomerne tak snadný, prostý a prirozený, že bude vyžadovat mnohem méne krve než potlacování
povstání otroku, nevolníku a námezdních delníku, takže vyjde
lidstvo mnohem levneji. A toto potlacování je možno sloucit
s rozšírením demokracie na tak prevážnou vetšinu obyvatelstva, že pocíná mizet potreba zvláštního stroje na potlacování.
Vykoristovatelé nejsou prirozene s to potlacit lid bez velmi složitého stroje k provádení tohoto úkolu, lid však muže potlacit
vykoristovatele i velmi jednoduchým "strojem", témer bez
"stroje", bez zvláštního aparátu, pouhou organizací ozbrojených mas (typu sovetu delnických a vojenských zástupcu jek
predbežne poznamenáváme).
Nakonec teprve komunismus vytvárí stav, kdy stát je zcela
zbytecný, nebot není koho potlacovat - "není koho" ve smyslu
trídy, ve smyslu soustavného boje proti urcité cásti obyvatelstva. Nejsme utopisté a vubec nepopíráme, že jsou možné a nevyhnutelné excesy jednotlivých osob i že bude nutno potlacovat
takové excesy. Ale za prvé, k tomu není treba zvláštního stroje,
zvláštního potlacovacího aparátu, to bude delat sám ozbrojený
lid tak proste a snadno, jako kterýkoli hloucek civilizovaných
~
lidí i v dnešní spolecnosti trhá od sebe rváce nebo zabranuje znásilnení ženy. A za druhé víme, že hlavní sociální prícinou excesu, spocívajících v porušování pravidel spolecenského soužití,
je vykoristování mas, jejich bída a chudoba. S odstranením této
-t
hlavní príciny zacnou excesy nevyhnutelne "odumírat". Nevíme, jak rychle a v jakém poradí, víme ale, že odumírat budou.
S jejich odumíráním odumre i stát.
Marx, aniž by se pustil do utopií, stanovil podrobneji to, co
lze dnes o této budoucnosti stanovit, a to: rozdíl mezi nižší a
vyšší fází (stupnem, etapou) komunistické spolecnosti.
3. PRVNÍ FÁZE KOMUNISTICKÉ SPOLECNOSTI
V Kritice gothajského programu Marx podrobne vyvrací I.,.assallo:
vu myšlenku, že delníci dostanou za socialismu "nezkrácený"
cili" plný výtežek práce". Marx dokazuje, že od celkového spolecenského produktu práce veškeré spolecnosti je nutno odecíst
jednak rezervni fond, jednak fond na rozširováriívýroby, jednak fond na amortizaci "opotrebovaných" stroju apod. a potom
od spotrebních predmetu fond na správní výlohy, na školství,
nemocnice, útulky pro prestárlé apod.
Namísto mlhavé, nejasné a všeobecné Lassallovy fráze ("delníkovi plný výtežek práce") Marx strízlive vypocítává, jak bude
práve socialistická spolecnost nucena hospodarit. Marx prikracuje ke konkrétnímu rozboru životních podmínek takové spolecnosti, kde nebude kapitalismus, a pritom ríká: "Máme tu co
delat" (pri rozboru programu delnické strany) "ne s takovou komunistickou spolecností, která práve vychází z kapitalistické spolecnosti, která tedy v každém ohledu, ekonomicky, mravne duchovne má ješte na sobe materská znamení staré spolecnosti,
z jejíhož luna vychází."
Tuto komunistickou spolecnost, která práve vyšla na svetlo
boží z luna kapitalismu, která je ve všem poznamenána materským znamením staré spolecnosti, nazývá také Marx "první"
nebo také nižší fází komunistické spolecnosti.
Výrobní prostredky už prestaly být soukromým vlastnictvím jednotlivcu. Výrobní prostredky patrí celé spolecnosti.
Každý príslušník spolecnosti, konající urcitou cást spolecensky nutné práce, dostává od spolecnosti potvrzení, že vykonal tolik a tolik práce. Na toto potvrzení dostává ze spolecenských skladu spotrebních predmetu príslušné množství výrobku. Odecteme-li množství práce, které je urceno pro spolecenský fond, dostává tedy každý delník od spolecnosti práve tolik, kolik jí dal.
Vládne tu zdánlive "rovnost" .
107
108
109
LENIN
Když však Lassalle ríká, a pritom má na mysli takový spolecenský rád (který se obycejne nazývá socialismem, u Marxei?e
však nazývá první fází komunismu), žeje to "spravedlivé rozdelování", že je to "rovné právo každého na stejný výtežek práce", Lassalle se mýlí a Marx vysvetluje jeho chybu.
"Rovné právo," ríká Marx, zde vskutku máme, ale je to ješte
"buržoazní právo", které jako každé právo predpokládá nerovnost. Každé právo je použití stejného merítka na ruzné lidi, kterí
ve skutecnosti nejsou stejní, nejsou si rovni; a proto "rovné právo" je porušením rovnosti a je to nespravedlnost. Každý tedy,
když byl vykonal stejné množství spolecenské práce jako druhý, vskutku dostává stejný díl spolecenského výrobku (s uvedenými srážkami).
A jednotlivci si zatím rovni nejsou: jeden je silnejší, druhý je
slabší, jeden je ženatý, druhý ne, jeden má více detí, druhý méne
atd.
" ... Pri stejném pracovním výkonu," uzavírá Marx, "a tedy i
pri stejném podílu na spolecenském spotrebním fondu dostává
tedy jeden fakticky více než druhý, jeden je bohatší než druhý
atd. Aby se právo vyvarovalo všech techto nesrovnalostí, muselo by být spíš nerovné než rovné ... "
První fáze komunismu tedy ješte nemuže prinést spravedlnost a rovnost: rozdíly v bohatství zustanou, a to rozdíly nespravedlivé, avšak nebude možné vykoristování cloveka clovekem,
nebot nebude možno uchvátit výrobní prostredky, továrny, stroje, pudu apod. do soukromého vlastnictví. Když Marx rozbíjí
maloburžoazne nejasnou Lassallovu frázi o "rovnosti" a "spravedlnosti" vubec, ukazuje prubeh vývoje komunistické spolecnosti, která je nucena odstranit nejdríve jen tu "nespravedlnost",
že výrobní prostredky si privlastnili jednotlivci, a která není s to
naráz odstranit i další nespravedlnosti, spocívající v tom, že spotrební predmety jsou rozdelovány "podle práce" (a ne podle
potreb).
Vulgární ekonomové vcetne buržoazních profesoru, mezi nimi
"náš" Tugan, neustále vytýkají socialistum, že prý zapomínají
na nerovnost lidí a "sní" o odstranení této nerovnosti. Taková
výtka, jak vidíme, svedcí jen o krajním ignorantství pánu buržoazních ideologu.
Marx nejen co nejpresneji prihlíží k nevyhnutelné nerovnosti
lidí, prihlíží i k tomu, že pouhé prevedení výrobních prostredku do spolecenského vlastnictví celé spolecnosti ("socialismus"
110
LENIN
111
4. vyšší FÁZE KOMUNISTICKÉ SPOLECNOSTI
Marx pokracuje: "Ve vyšší fázi komunistické spolecnosti, kdy
už jednotlivci nebudou v zotrocujícím podrucí delby práce a až
tedy zmizí i protiklad mezi duševní a telesnou prací: až práce
nebude pouhým prostredkem k životu, nýbrž stane se sama první životní potrebou; až s všestranným rozvojem jednotlivcu
vzrostou i výrobní síly a všechny zdroje spolecenského bohatství potekou plným proudem - teprve pak bude možno plne
prekrocit úzký obzor buržoazního práva a spolecnost bude moci
vepsat na svuj prapor: "Každý podle svých schopností, každému podle jeho potreb."
~
Shylocktyp lichváre,
postava
ze
Shakespearovy hry Benátskýkupec.
Teprve nyní mužeme ocenit naprostou správnost Engelsových
pripomínek, když se bezohledne vysmíval nesmyslnému spojování slova "svoboda" se slovem "stát". Pokud existuje stát, není
svob(xly.Až bud~ svoboda, nebude státu.
Ekonomickým základem úplného odumrení státu je tak vysoký stupen vývoje komunismu, na kterém mizí protiklad mezi
prací duševní a fyzickou, na kterém tedy mizí jeden
z nejduležitejších zdroju dnešní spolecenské nerovnosti, a to
zdroj, jenž naprosto nemuže být naráz odstranen pouhým prevedením výrobních prostredku do spolecenského vlastnictví,
pouhým vyvlastnením kapitalistu.
Toto vyvlastnení umožní obrovský rozvoj výrobních sil. A
vidíme-li, jak už dnes kapitalismus nesmírne zdržuje tento rozvoj, jak by mohlo být leccos zvelebeno na základe moderní, již
dosažené techniky, jsme oprávneni s plným presvedcením ríci,
že vyvlastnení kapitalistu nevyhnutelne zpusobí nesmírný rozvoj výrobních sil lidské spolecnosti. Ale jak rychle bude tento
rozvoj postupovat, jak rychle dospeje k prekonání delby práce,
k odstranení protikladu
mezi prací duševní a fyzickou,
k premene
práce v "první životní potrebu", to nevíme a vedet
• o v
nemuzeme.
Proto jsme také oprávneni mluvit pouze o nevyhnutelném odumírání státu a zduraznovat pritom, že tento proces trvá dlouho a závisí na tom, jak rychle se vyvíjí vyšší fáze komunismu;
otázku lhut nebo konkrétnich forem odumírání ponecháváme
pritom naprosto nerozrešenou, nebot podklad k rešení takových
otázek neexistuje.
Stát muže plne odumrít, až spolecnost uskutecní zásadu Každý
podle svých schopností, každému podle jeho potreb, lj. až si lidé natolik
I
I
I
!
i
.'
')
j
~
Jdeo Obrázky ze semináre od N. Pomjalovského.
112
LENIN
socialismus, mají na mysli práve vyšší stadium cili vyšší fázi
komunismu, kterou nikdo nejenže nesliboval, ale ani nepomýšlel"zavést", nebot ji "zavést" vubec nelze.
A zde jsme dospeli k otázce, jaký je vedecký rozdíl mezi socialismem a komunismem, které se dotkl Engels ve své už citované úvaze o nesprávnosti názvu "sociální demokrat". Politický
rozdíl mezi prvlú cili nižší a mezi vyšší fází komunismu pravdepodobne bude casem veliký, ale vyzdvihovat tento rozdíl
dnes, za kapitalismu, by bylo smešné a stave jej do popredí mohli
by snad jen ojedinelí anarchisté (pokud ješte vubec mezi anarchisty zbyli lidé, kterí se nicemu nenaucili po "plehanovovské"
premene Kropotkinu, Grava, Cornelissena a ostatních "hvezd"
anarchismu v sociálšovinisty nebo v zákopové anarchisty, jak se
vyjádril anarchista Ge, jeden z nemnoha anarchistu, kterí si zachovali cest a svedomí).
Vedecký rozdíl mezi socialismem a komunismem je však jasný. To, co se obycejne nazývá socialismem, nazval Marx" první"
neboli nižší fází komunistické spolecnosti. Pokud se výrobní
prostredky stávají spolecným vlastnictvím, potud mužeme i zda
použít termínu "komunismus", máme-li na pameti, že je to neúplný komunismus. Veliký význam Marxových vysvetlivek je
v tom, že i zde dusledne používá materialistické dialektiky, ucení
o vývoji, a zkoumá komunismus
jako neco, co se vyvíjí
z kapitalismu. Místo scholasticky vymyšlených" umele zkonstruovaných" definicí a neplodných slovních sporu (co je socialismus, co komunismus) rozbírá Marx to, co by bylo možné nazvat
stupni ekonomické zralosti komunismu. Ve své první fázi, na
svém prvním stupni komunismus nemuže být ješte ekonomicky úplne zralý, úplne prost tradic nebo stop kapitalismu. Z toho
pak vyplývá tak zajímavý zjev jako zachování "úzkého obzoru
buržoazního práva" za komunismu v jeho první fázi. Buržoazní
právo ovšem predpokládá, pokud jde o rozdelování spotrebních
predmetu, nevyhnutelne také buržoazní stát, nebot právo nelÚ
nicím bez aparátu, který by byl s to donucovat lidi, aby dodržovali právní normy.
Z toho tedy vyplývá, že za komunismu trvá po urcitou dobu
nejen buržoazní právo, nýbrž i buržoazní stát - bez buržoazie!
Muže se to zdát paradoxem nebo proste dialektickou hrou
myšlenek, jak to marxismu casto vytýkají lidé, kterí si nedali
ani trochu práce, aby prozkoumali jeho neobycejne hluboký
obsah.
LENIN
113
Ve skutecnosti nám však život ukazuje na každém kroku pozustatky starého v novém jak v prírode, tak ve spolecnosti. A
Marx nevsunul kousícek "buržoazního" práva do komunismu
svévolne, nýbrž vzal to, co je ekonomicky a politicky nevyhnutelné ve spolecnosti, která vyrustá z luna kapitalismu.
Dem2k~asi~IJ:l_~11~§I?;}.í~rlýv)'znal11.
~ OSVO~O?QYflcílll
boji delnié1(;rtrídYdproti. kapitallstum .. Ale dernoKracie naprosto není
nepre~rociteln0tl hranicí, nýbrž jen jednou z etap na ceste od
feudalismu kekapitalisrriÚ a od kapitalisrnu ke komunismu.
Del11.0kraciez.namená ~ovn2§.tJe pochopitelné, jak velký význari:Yfrfá1501pi'oletéiríátu'za';;;vnost a heslo rovnosti, je-li správne chápána jako zrušení tríd. Avšak demokracie znamená pouze
formální rovnost. A hned po uskutecnení rovnosti všech clenu
spolecnosti, pokud jde o vlastnictví výrobních prostredku, tj.
rovnosti práce a rovnosti mezd, vyvstane pred lidstvem prostredku, tj. rovnosti práce a rovnosti mezd, vyvstane pred lidstvem nevyhnutelne otázka, že je nutno jít dále od formální
rovnosti k rovnosti faktické, tj. k uskutecnení zásady Každý
podle svých schopností, každému podle jeho potreb. V jakých
etapách, za jakých praktických opatrení pujde lidstvo k této
vyšší mete, to nevíme a vedet nemužeme. Je však duležité si
ujasnit, jak je bezmerne klamná obvyklá buržoazní predstava,
že socialismus je neco mrtvého strnulého, neco, co je dáno jednou provždy, zatímco ve skutecnosti je to tak, že teprve socialismem zacne rychlý, skutecný, opravdu masový postup kupredu ve všech oborech spolecenského a individuálního života za úcasti vetšiny obyvatelstva a posléze veškerého obyvatelstva.
Demokracie je formou státu, jednou z jeho odrud. A proto demokracie, jako každý stát, je organizovaným, soustavným používáním násilí vuci lidem. To na strane jedné. Na strane druhé
však demokracie znamená normální uznávání rovnosti mezi
obcany, rovného práva všech na urcování státniho zrízení a na
správu státu. A to zase souvisí s tím, že demokracie na jistém
tariát - svého
proti kapitalismu
a umožnuje
murevolucní
znicit, rozbít
stupni
vývoje predevším
stmeluje
trídunapadrt,
- prolesmést z povrchu zeme buržoazní, i když republikánsky buržoazní státní stroj - stálou armádu, policii, byrokracii - a nahradit
ji státním strojem demokratictejším, stále však ješte státním strojem v podobe ozbrojených delnických mas, precházejících
k všeobecné úcasti lidu v milici.
'f'
'
v
l'~----
114
LENIN
LENIN
-7
Když se
stát omezí v
hlavní
cásti
svých funkcí
na takovou
evidenci
a
kontrolu, provádenou delníky samými,
prestává být
"poli tickým
státem", "verejné funkce se
mení z funkcí
Zde "kvantita prechází v kvalitu": takový stupen demokratismu je spjat s prolomením rámce buržoazní spolecnosti a pocátkem
jejího socialistického prebudování. Úcastní-li se opravdu všichni
správy státu, pak se kapitalismus nebude již moci udržet. A vývoj
kapitalismu zase vytvárí predpoklady, aby se opravdu "všichni
mohli úcastnit správy státu. K temto predpokladum patrí všeobecná znalost ctení a psaní, které již bylo dosaženo v rade nejvyspelejších kapitalistických zemí, potom" vyškolení a ukáznení" miliónu
delníku velkým, složitým, zespolecenšteným aparátem pošty, železnic, velkých továren, velkoobchodu, bank atd. apod.
Za takových ekonomických predpokladu je zcela dobre možné prejít okamžite, z dneška na zítrek, k tomu, aby kapitalisté a
byrokrati byli po svém svržení nahrazeni - v kontrole výroby a
rozdelování, v evidenci práce a výrobku - ozbrojenými delníky,
všeobecne ozbrojeným lidem. (Otázka kontroly a evidence ne- .
smí být smešována s otázkou vedecky vzdelaného personálu
inženýru, agronomu apod.: tito páni pracují dnes, kdy se podrizují kapitalistum, a budou pracovat ješte lépe zítra, až se podrídí ozbrojeným delníkum.)
Eyidencea kontrola je tohlavní, ceho je treba, aby "byla uvedena do chodu" a správne fungovala první fáze komunistické spolecnosti. Všichni obcané se zde stávají námezdními zamestnanci
státu, jímž jsou ozbrojení delníci. Všichni obcané se stávají úredníky a delníky jediného celonárodního, státního "syndikátu". Jde
jen o to, aby všichni pracovali stejnou merou, správne dodržovali
míru práce a dostávali stejný plat. Evidence toho, kontrolu nad
tím kapitalismus mimorádne zjednodušil v neobycejne prosté
kontrolování a zapisování, kcemuž stací znalost ctyr pocetních
úkonu a vydávání patricných stvrzenek, což je práce, kterou muže
vykonávat každý inteligentnejší clovek. ~
Až vetšina lidu zacne vykonávat samostatne a všude takovou evidenci a takovou kontrolu kapitalistu (z nichž se nyní stali zamestnanci) a pánu inteligentfku, kterí si podrželi kapitalistické návyky, pak se tato kontrola stane opravdu univerzální, všeobecnou, všelidovou, pak se jí nebude možno nijak vyhnout, "nebude kam se schovat."
Celá spolecnost bude jediná kancelár a jediná továrna, kde je
rovnost v práci i rovnost v platech.
Avšak tato "tovární kázen", kterou proletariát po potrení kapitalistu a svržení vykoristovatelu rozšírí na celou spolecnost,
naprosto není naším ideálem ani naším konecným cílem, nýbrž
jen stupínkem nutným k radikálnímu oproštení spolecnosti od
špatností a nicemností kapitalistického vykoristování a pro další postup vpred.
Od okamžiku, kdy se všichni clenové spolecnosti, nebo alespon prevážná vetšina z nich, sami naucí spravovat stát, sami vezmou tuto vec do rukou, sami "uvedou do chodu" kontrolu nad
nepatrnou menšinou kapitalistu, nad panstvem,které si chce
podržet kapitalistické návyky, nad delníky hluboce zdemoralizovanými kapitalismem - od té chvíle zacíná mizet nutnost jakéhokoli spravování vubec. Cím úplnejší je demokracie, tím bližší
je chvíle, kdy se stává zbytecnou. Cím demokratictejší je "stát",
který se skládá z ozbrojených delníku a "není už státem ve vlastním slova smyslu", tím rychleji zacíná odumírat jakýkoli stát.
Nebot až se všichni naucí spravovat a budou opravdu samostatne spravovat spolecenskou výrobu, až se naucí samostatne
vykonávat evidenci a kontrolu darmožroutu, panských synku,
darebáku a podobných "strážcu tradic kapitalismu" - pak vyhýbání se této všelidové evidenci a kontrole se nutne stane tak
neuveritelne obtížným, bude tak vzácnou výjimkou, bude stíháno pravdepodobne tak rychlým a úcinným trestem (nebot
ozbrojení delníci jsou lidé praktictí, a ne sentimentální inteligentíci, a sotva dovolí, aby se s nimi žertovalo), že se nezbytnost
dodržovat jednoduchá základní pravidla každého lidského soužití stane velmi brzo zvykem. A pak budou dokorán otevreny
dvere k prechodu od první fáze komunistické spolecnosti k její
vyšší fázi, a tím zároven také k úplnému odumírání státu.
115
politických v
pouhé administrativní
funkce" (viz
vpredu kapitolu IV, oddíl
2, pojednávající o Engelsove
polemice proti
anarchistum).
116
LENIN
LENIN
VI.
Anarchisté se pokoušeli prohlásit práve Parížskou komunu,
abych tak rekl, za "svou", za potvrzení správnosti jejich ucení,
ale pritom naprosto nepochopili poucení z Komuny a Marxuv
rozbor techto poucení. V konkrétních politických otázkách,
v otázkách, zda je treba rozbít starý státní stroj a cím jej nahradit, anarchismus neprinesl nic, co by se alespon trochu priblížilo
pravde.
Mluvit však o "anarchismu a socialismu" a pritom se vyhýbat celé otázce státu a nevšímat si celého vývoje marxismu pred
Komunou a po ní, znamenalo nevyhnutelne propadat oportunismu. Nebot oportunismus práve nejvíc potrebuje, aby se tyto
dve práve uvedené otázky vubec neuvádely na pretres. Již to je
vítezství oportunismu.
ZVULGARIZOV ÁNÍ MARXISMU OPORTUNISTY
Otázka pomeru státu k sociální revoluci a sociální revoluce
ke státu zajímala nejvýznacnejší teoretiky a publicisty II. internacionály (1889 - 1914) velmi málo, jako je vubec velmi málo
zajímala otázka revoluce. Avšak nejpríznacnejší na tomto procesu postupného rustu oportunismu, který vedl ke krachu II.
internacionály roku 1914, je to, že jakmile se dostali až k této
otázce, snažili se ji obejít nebo ji nevideli.
Celkem lze ríci, že z tohoto vyhýbání se otázce pomeru proletárské revoluce ke státu, z toho vyhýbání se, které prospívalo
oportunismu a živilo jej, vyplynulo zkomolení marxismu a jeho
úplné zvulgarizování.
Abychom vylícili, ackoli pouze strucne, tento smutný proces,
všimneme si nejvýznacnejších teoretiku marxismu, Plechanova
a Kautského.
-7 Haagský
kongres 1. in-
1. PLECHANOV A POLEMIKA PROTI ANARCHISTUM
Plechanov
venoval
otázce pomeru
anarchismu
k socialismu zvláštní brožuru Anarchismus a socialismus, která
vyšla nemecky roku 1894.
Plechanov dovedl vykládat toto téma tak, že úplne obešel to,
co je v boji proti anarchismu nejaktuálnejší, nejožehavejší a politicky nejpodstatnejší a to pomer revoluce ke státu a otázka státu
vubec! V jeho brožure jsou dve význacné cásti: jedna - historicko-literární s cenným materiálem o dejinách idejí Stirnerových,
Proudhonových aj., druhá cást - šosácká, s nejapnými úvahami
o tom, že anarchista se nedá rozeznat od bandity.
Spojení témat je velmi komické a pro celou Plechanovovu cinnost v pred vecer revoluce a v prubehu revolucního období
v Rusku nanejvýše príznacné! Plechanov se práve v letech 19051917 ukázal jako napul doktrinár, napul šosák, který v politice
pokulhával za buržoazií.
Videli jsme, jak Marx a Engels ve své polemice proti anarchistum objasnovali co nejpecliveji své názory na pomer revoluce ke
státu. Když Engels vydával roku 1891 Marxovu Kritiku gothajskéllOprogramu, napsal: "My (~. Engels a Marx) jsme tehdy, necelá dve léta po haagském kongresu (I.) internacionály,
~ vedli
nejprudší boj proti Bakuninovi a jeho anarchistum."
II~
I
2. POLEMIKA KAUTSKÉHO PROTI OPORTUNISTUM
V ruské literature je nepochybne mnohem více prekladu spisu Kautského než v kterékoli jiné literature. Nadarmo neríkají
žertem nekterí nemectí sociální demokraté, že Kautsky se
v Rusku cte víc než v Nemecku (mimochodem receno, tento vtip
má mnohem hlubší historický smysl, než jeho puvodci tuší; když
se totiž mezi ruskými delníky roku 1905 objevila mimorádne silná a nebývalá poptávka po nejlepších spisech nejlepší sociálne
demokratické literatury na svete a když ve srovnání s jinými
zememi obdrželi neslýchané množství prekladu a vydání techto
spisu, prenesli takto, abych tak rekl, na mladou pudu našeho
proletárského hnutí urychlene bohaté zkušenosti sousední, daleko pokrocilejší zeme).
Kautsky je u nás znám, krome svého populárního výkladu
marxismu, zejména svou polemikou proti oportunistum a proti
Bernsteinovi v jejich cele. Témer neznámá je ovšem skutecnost,
která nesmí být opomenuta, má-li být prozkoumáno, jak Kautsky propadl neuveritelné hanebné bezradnosti a obrane sociálšovinismu za velmi težké krize v letech 1914-1915. Je to totiž ta
skutecnost, že Kautsky, dríve než vystoupil proti nejvýznacnejším predstavitelum oportunismu ve Francii (Millerand a Jaures)
a v Nemecku (Bernstein), velmi znacne kolísal. Marxistický casopis Zarja, jenž vycházel v letech 1901-1902 ve Stuttgartu a zastával revolucne proletárské názory, byl nucen proti Kautskému polemizovat a jeho polovicatou, vyhýbavou rezoluci, smírlivou vuci oportunismum, schváleno u parížským mezinárodním
ternacionály
se konal ve
dnech
2.-7.
zárí 1872
117
.'r.M_T.
118
-
LENIN
LENIN
7 Jde o pátý
mezinárodní
socialistic~ý
kongres II. 1TIternacionály,
kter'
se konal
socialistickým kongresem roku 1900, ~ oznacit za "gumovou" .
V nemecké literature byly uverejneny dopisy Kautského, ze kterých je videt, že stejne kolísal pred svým vystoupením proti Bernsteinovi.
D a Ie k o vetsl
v v,
,
v k k I
v
v,
vyznam
ma, vsa
o o nost, ze
pnmo
v po I'ermce
ve dnech 23.- Kautského proti oportunistum, v tom, jak otázku chápe a jak ji
27. zárí 1900 v vykládá, pozorujeme dnes, když zkoumáme historii jeho nejnoParíži.
vejší zrady marxismu, soustavné odchylování k oportunismu
práve v otázce státu.
Povšimneme si prvního velkého spisu Kautského proti oportunismu, jeho knihy Bernstein a sociálne demokratický program.
Kautsky podrobne vyvrací Bernsteina. Ale co je príznacné?
Bernstein ve svých herostratovsky proslulých Predpokladech
socialismu obvinuje marxismu z "blanquismu" (obvinení, které
od tech dob nescetnekrát opakovali oportunisté a liberální buržoové v Rusku proti predstavitelum revolucního marxismu,
bolševikum). Pritom se Bernstein speciálne pozastavuje u Marxovy Obcanské války ve Francii a snaží se - jak jsme videli,
s naprostým nezdarem - ztotožnit Marxovy názory na poucení
z Komuny s názory Proudhonovými. Bernsteinovu pozornost
poutá zvlášte Marxuv záver, jejž Marx sám zduraznil roku 1872
v predmluve ke Komunistickému manifestu, kde se praví: "Delnická trída nemuže proste prevzít hotový státní stroj a uvést jej
do chodu pro své vlastní úcely."
Bernsteinovi se tento výrok tak "zalíbil" , že jej ve své knize
opakuje nejméne trikrát a vykládá jej v úplne prekrouceném,
oportunistickém smyslu.
Marx, jak jsme již videli, chce ríci, že delnická trída musí znicit, rozbít, rozmetat (Sprengung, rozmetání - výraz použitý Engelsem) celý státní stroj. Ale podle Bernsteina to vypadá tak, jako
by Marx temito slovy varoval delnickou trídu pred prílišnou
revolucností pri uchvácení moci.
Hrubší a nehoráznejší prekroucení Marxovy myšlenky si nelze ani predstavit.
Jak si pocínal Kautsky pri svém velmi zevrubném vyvracení
bernsteinismu?
Vyhnul se rozboru celé hloubky oportunistického prekroucení marxismu v tomto bode. Uvedl výše citovaný úryvek
z Engelsovy predmluvy k Marxove Obcanské válce a prohlásil,
že podle Marxe delnická trída nemuže proste prevzít hotový státní stroj, ale vubec jej prevzít muže, a dost. O tom, že Bernstein
-.
pripsal Marxovi prímý opak toho, co mel Marx ve skutecnosti
na mysli, že totiž Marx od roku 1852 vytycoval jako úkol proletárské revoluce "rozbití" státního stroje, o tom se Kautsky ani v
nejmenším nezminuje.
Dopadlo to tak, že nejpodstatnejší rozdíl mezi marxismem a
oportunismem v otázce proletárské revoluce Kautsky setrel!
"Vyrešení problému proletárské diktatury", psal Kautsky
"proti" Bernsteinovi, "mužeme docela klidne prenechat budoucnosti" (str. 172 nemeckého vydání).
To není polemika proti Bernsteinovi, to je v podstate ústupek
Bernsteinovi, vyklízení pozic pred oportunismem, nebot oportunisté zatím nic víc nepotrebují, než aby všechny základní otázky úkolu proletárské revoluce byly "docela klidne prenechány
budoucnosti" .
Marx a Engels od roku 1852 do roku 1891, po ctyricet let, ucili
proletariát, že musí rozbít státní stroj. Ale když Kautsky roku
1899 stál tvárí v tvár skutecnosti, že oportunisté v tomto bode
úplne zradili marxismus, podvrhuje místo otázky nutnosti rozbít tento stroj otázku konkrétních forem tohoto rozbíjení a zachranuje se útekem pod krídla "nesporné" (a neplodné) šosácké
pravdy, že nemužeme predem znát konkrétní formy!
Pokud jde o nazírání na úkol proletárské strany pripravovat
delnickou trídu na revoluci, zeje mezi Marxem a Kautským propast.
Všimneme si dalšího, zralejšího Kautského spisu, který je rovnež do znacné míry venován vyvracení chyb oportunismu. Je to
jeho brožura Sociální revoluce. Autor v ní speciálne probírá otázku" proletárské revoluce" a" proletárského režimu". Autor tu prinesl velmi mnoho neobycejne cenného, ale práve otázce státu se
vyhnul. V brožure se všude mluví o dobytí státní moci, a dost, ~.
byla zvolena formulace, která delá ústupek oportunistum, pokud
pripouští dobytí moci bez rozbití státního stroje. Práve to, o cem
Marx roku 1872 prohlásil, že v programu Komunistického manifestu "zastaralo", krísí Kautsky roku 1902 k novému životu.
V brožure je venována zvláštní kapitola formám a zbraním
sociální revoluce. Mluví se zde o masové politické stávce, o obcanské válce a také o "mocenských prostredcích moderního velkého státu, jakou jsou byrokracie a armáda", ale o tom, cemu už
delníky naucila Komuna, není ani zmínka. Je zrejmé, že Engels
nadarmo nevaroval, zejména nemecké socialisty, pred" povercivou úctou" ke státu.
119
.------------120
.. "
••,!o
j
;>I~ ",~
·Nlil.·"I~~*.i~IHI.lolmIlUlllr•••
ItI
LENIN
íII'
LENIN
Kautsky vykládá vec takto: vítezný proletariát "uskutecní
demokratický program", nacež vykládá clánky tohoto programu. O tom, co nového prinesl roku 1871, pokud jde o nahrazení
buržoazní demokracie demokracií proletárskou, není ani zmínky. Kautsky to odbývá temito "solidne" znejícími banálnostmi:
"Je samozrejmé, že panství za dnešních pomeru nedosáhneme. Revoluce sama predpokládá dlouhé a hluboko zasahující
boje,
" které již zmení naši dnešní politickou a sociální struktu-
ru.
Nesporne je to tak "samozrejmé" jako pravda, že kone žerou
oves a že se Volha vlévá do Kaspického more. Škoda jen, že se
prázdnou a nabubrelou frází o "hluboko zasahujících" bojích
obchází otázka, naléhavá pro revolucní proletariát, v cem se tedy
projevuje "hloubka" jeho revoluce, pokud jde o stát, pokud jde
o demokracii, na rozdíl od drívejších, neproletárských revolucí.
Tím, že se Katusky této otázce vyhýbá, delá ve skutecnosti
v tomto velmi podstatném bode ústupek oportunismu, ackoli
mu vyhlašuje slovy strašnou válku, i když zduraznuje význam
"ideje revoluce" Gakou cenu má tato "idea", bojí-li se nekdo propagovat mezi delníky konkrétní poucení z revoluce?) nebo když
ríká: "revolucní idealismus predevším", nebo když prohlašuje,
že anglictí delníci nejsou dnes "nic víc než malomeštáci:"
"V socialistické spolecnosti," píše Kautsky, "mohou existovat
vedle sebe ... nejruznejší formy podniku: podnik byrokratický
(77?), tradeunionistický, družstevní, individuální. .. " Existují
napr. podniky, jako železnice, které se neobejdou bez byrokratické (???)organizace. Demokratická organizace se tu muže utváret takto: delníci si volí delegáty, kterí utvorí neco na zpusob
parlamentu, který urcí pracovní rád a bude dozírat na správu
provádenou byrokratickým aparátem. Jiné podniky je možno
prevést do správy delnických odboru, jiné zas mohou být zorganizovány podle družstevních zásad" (str. 148 a 115 ruského
prekladu, ženevské vydání z roku 1903).
Tato úvaha je nesprávná a znamená krok zpátky ve srovnání
s tím, co objasnovali v sedmdesátých letech Marx a Engels na
príklade poucení z Komuny.
Železnice se z hlediska nezbytné, prý "byrokratické" organizace rozhodne nicím neliší od všech podniku strojového velkoprumyslu vubec, od kterékoli továrny, velkého obchodu, velkokapitalistického zemedelského podniku. Ve všech techto podnicích predpisuje technika bezpodmínecne nejprísnejší kázen, nej-
vetší presnost pri plnení svereného úseku práce, nebot jinak by
hrozilo nebezpecí, že bude zataven celý podnik nebo poškozen
mechanismus, zkažen výrobek. Ve všech takovýchto podnicích
budou delníci ovšem" volit delegáty, kterí utvorí neco na zpusob parlamentu".
Celý vtip je však v tom, že toto "neco na zpusob parlamentu"
nebude parlamentem ve smyslu buržoazne parlamentních institucí. Celý vtip je v tom, že toto "neco na zpusob parlamentu"
nebude jen" urcovat pracovní rád a dozírat na správu provádenou byrokratickým aparátem", jak si to predstavuje Kautsky,
jehož myšlení neprekracuje rámec buržoazního parlamentarismu. V socialistické spolecnosti to "neco na zpusob parlamentu", co bude složeno z delnických zástupcu, bude ovšem" urcovat pracovní rád a dozírat na správu" "provádenou aparátem",
avšak tento aparát nebude "byrokratický". Až delníci vydobudou politickou moc, rozbijí starý byrokratický aparát, zborí jej
do základu, neponechají z neho kámen na kameni a nahradí jej
aparátem novým, který bude složen z týchž delníku a zamestnancu, proti jejichž premene v byrokraty budou neprodlene ucinena opatrení, která podrobne rozebrali Marx a Engels: 1. nejen
volitelnost, nýbrž i sesaditelnost kdykoli; 2. platy neprevyšující
mzdy delníku; 3. okamžitý prechod k tomu, aby všichni vykonávali funkci kontroly a dozoru, aby se všichni nacas stávali" byrokraty" a aby se proto nikdo nemohl stát "byrokratem".
Kautsky si vubec nepromyslel Marxova slova: "Komuna nebyla parlamentním, nýbrž pracovním sborem, zákonodárným i
výkonným zároven."
Kautsky naprosto nepochopil rozdíl mezi buržoazním parlamentarismem,
který spojuje demokracii (nikoli pro lid)
s byrokratismem (proti lidu), a proletárským demokratismem,
který ihned uciní opatrení, aby v základech podlomil byrokratismu, až do úplného zavedení demokracie pro lid.
Kautsky projevil zde znovu tutéž" povercivou úctu" ke státu
"povercivou víru" v byrokratismus.
Prejdeme k poslednímu a nejlepšímu Kautského spisu proti
oportunistum, k jeho brožure Cesta k moci (která myslím nebyla
vydána rusky, nebot vyšla v dobe nejvetšího besnení reakce u
nás, roku 1909). Tato brožura je velkým pokrokem, protože se
v ní nemluví o revolucním programu vubec, jako v brožure proti Bernsteinovi z roku 1899, ani o úkolech sociální revoluce bez
ohledu na dobu jejího príchodu, jako v brožure Sociální revolu-
121
_,'~
122
;.-tiW\o~a."ti'''~,,,·V--
lil
LENIN
LENIN
ce z roku 1902, nýbrž mluví se v ní o konkrétních podmínkách,
které nás nutí priznat, že "éra revolucí" nastává.
Autor jasne poukazuje na zostrení trídních rozporu vubec a
na imperialismus, který mel v tomto smeru zvlášt velký význam.
Po "revolucním údobí let 1789-1871" pro západní Evropu zacíná od roku 1905 obdobné údobí pro Východ. Svetová válka se
približuje s úžasnou rychlostí. "Proletariát již nemuže mluvit o
predcasné revoluci." "Vstoupili jsme do revolucního údobL"
"Revolucní éra zacíná."
Tyto výroky jsou naprosto jasné. Tato Kautského brožura musí
sloužit jako merítko k porovnání toho, cím nemecká sociální demokracie slibovala být pred imperialistickou válkou a jak hluboko klesla (nevyjímaje Kautského), když válka vzplála. "Dnešní situace," psal Kautsky v uvedené brožure, "prináší s sebou
nebezpecí, že snadno mužeme (~. nemecká sociální demokracie) vypadat umírnenejší, než opravdu jsme." Ukázalo se, že
nemecká sociálne demokratická strana byla ve skutecnosti daleko umírnenejší a oportunistictejší, než vypadala!
Tím príznacnejší je, že Kautsky, trebaže tak jasne mluví o ére
revolucí, která již zacala, i v brožure, kterou podle vlastních slov
venoval práve rozboru otázky "politické revoluce", znovu se
úplne vyhnul otázce státu.
Z veškerého tohoto vyhýbání se otázce, z tohoto zamlcování
a uhýbání, vzešel nevyhnutelne
onen úplný prechod
k oportunismu, o kterém hned promluvíme.
Nemecká sociální demokracie ústy Kautského jako by prohlašovala: zastávám nadále revolucní názory (roku 1899). Uznává, že nastala nová éra revolucí (roku 1909). Presto však jdu zpátky ve srovnání s tím, co ríkal Marx už roku 1852, jakmile se zacne mluvit o úkolech proletárské revoluce, pokud jde o stát (roku
1912).
Presne takto byla vytycena otázka v polemice Kautského proti
Pannekoekovi.
3. POLEMIKA KAUTSKÉHO PROTI PANNEKOEKOVI
Pannekoek
vystoupil
proti Kautskému
jako jeden
z predstavitelu "levého radikálního" smeru, k nemuž patrila
Rosa Luxemburgová, Karel Radek a jiní a který pri obhajobe revolucní taktiky byl zajedno v tom, že Kautsky prechází na sta-
novisko "centra", bezzásadove kolísajícího mezi marxismem a
oportunismem. Správnost tohoto názoru plne potvrdila válka,
kdy se smer "centra" (nesprávne oznacovaný za marxistický)
cili "kautskismus" ukázal v celé své odporné ubohosti.
V clánku Masové akce a revoluce (Neue Zeit 1912, XXX, 2),
kde se Pannekoek dotkl otázky státu, charakterizoval stanovisko Kautského jako stanovisko" pasivního radikalismu", jako" teorii necinného vyckávání". "Kautsky nechce videt proces revoluce" (str. 616). Tím, že se Pannekoek k veci staví takto, priblížil
se k tématu, které nás zajímám, k úkolum proletárské revoluce,
pokud jde o stát.
"Boj proletariátu," psal Pannekoek, "není jen pouhý boj proti
buržoazii o státní moc, je to boj proti státní moci ... Obsahem proletárské revoluce je znicení mocenských prostredku státu a jejich vytlacení (doslova: rozpuštení, Auflosung) mocenskými prostredky proletariátu ... Boj prestává teprve tehdy, když jako jeho
konecný výsledek nastalo úplné znicení státní organizace. Organizace vetšiny pak prokázala svou prevahu tím, že znicila organizaci vládnoucí menšiny" (str. 548).
Formulace, do které Pannekoek zahalil své myšlenky, má velmi znacné nedostatky. Avšak myšlenka je však prece jen jasná a
je zajímavé, jak ji Kautsky vyvracel.
"Dosud," psal Kautsky, "záležel protiklad mezi sociálními
demokraty a anarchisty v tom, že jedni chteli státní moc dobýt a
druzí znicit. Pannekoek chce obojí" (str. 724).
Je-li Pannekoekuv výklad nejasný a ne dosti konkrétní (nemluvíme tu o jiných vadách jeho clánku, které nemají nic spolecného s projednávaným tématem), dotkl se Katusky práve zásadní podstaty veci, naznacené Pannekoekem, a ve stežejní zásadní otázce úplne opustil stanovisko marxismu a prešel nadobro
k oportunismu. Rozdíl mezi sociálními demokraty a anarchisty
definuje zcela nesprávne, marxismus komolí a úplne vulgarizuje.
Rozdíl mezi marxisty a anarchisty je v tom, že 1. marxisté,
kterí si kladou za cíl úplné zrušení státu, uznávají, že tohoto cíle
lze dosáhnout teprve po zrušení tríd socialistickou revolucí, jako
výsledku zavedení socialismu, jenž vede k odumírání státu; anarchisté chtejí stát úplne zrušit z dneška na zítrek a nechápou podmínky, za nichž je možné stát zrušit. 2.Marxisté uznávají za nutné, aby proletariát po dobytí politické moci znicil nadobro státní
stroj a nahradil jej novým, který by vytvorila organizace ozbro-
123
__
124
.......,_.
11II ••
_
•••
11II11IIII
_
LENIN
LENIN
jených delníku podle typu Komuny; anarchisté obhajují znicení
státního stroje a mají naprosto nejasnou predstavu o tom, cím jej
proletariát nahradí a jak bude používat revolucní moci; anarchisté dokonce odmítají využití státní moci revolucním proletariátem, jeho revolucní diktaturu. 3. Marxisté požadují, aby se
proletariát pripravil k revoluci tím, že využije soudobého státu;
anarchisté to odmítají.
V daném sporu proti Kautskému zastupuje marxismus Pannekoek, nebot práve Marx ucil, že proletariát nemuže proste
dobýt státní moci v tom smyslu, že starý státní aparát prejde do
nových rukou, ale že musí tento aparát rozbít, rozmetat a nahradit jej aparátem novým.
Kautsky opouští marxismus a prechází k oportunistum, nebot u neho úplne mizí práve toto znicení státního stroje, pro
oportunisty naprosto neprijatelné, a ponechávají se jim zadní
dvírka tím, že "dobytí" je vykládáno jako prosté získání vetšiny.
Aby zastrel své zkomolení marxismu, pocíná si Kautsky jako
školomet: ohání se "citátem" ze samotného Marxe. Marx psal
roku 1850 o nutnosti "co nejrozdílnejší centralizace moci v rukou
státní moci". A Katusky se vítezoslavne táže: nechce snad Pannekoek znicit "centralismus"?
To už je proste kejklírství, podobající se bernsteinovskému
ztotožnování majetku s proudhonismem, pokud jde o schvalování federace místo centralismu.
"Citát", který zde Kautsky použil, se sem hodí jako pest na
oko. Centralismus je možný jak pri starém, tak i pri novém státním stroji. Spojí-li delníci dobrovolne své ozbrojené síly, bude to
centralismus, ale tento centralismus se bude zakládat na" úplném
znicení" státního centralistického aparátu - stálé armády, policie
a byrokracie. Kautsky si pocíná naprosto šejdírsky, když obchází
velmi dobre známé Marxovy a Engelsovy úvahy o Komune a vytrhuje citát, jenž nemá s touto otázkou zhola nic spolecného.
"Chce snad Pannekoek zrušit státní funkce úredníku?" pokracuje Kautsky. "Bez úredníku se však neobejdeme ani ve strane, ani v odborech, natož ve státní správe. Náš program nepožaduje odstranení státních úredníku, nýbrž volbu úredníku lidem ... Nám nyní nejde o to, jakou podobu bude mít správní aparát ve "státe budoucnosti", nýbrž o to, zda náš politický boj znicí
(doslova: rozloží, auflost) státní moc, dríve než ji dobudeme (podtrženo Kautským). Které ministerstvo se svými úredníky by
mohlo být zniceno?" Kautsky vypocítává ministerstvo osvety,
I
f
I
...
f
spravedlnosti, financí a vojenství. "Ne, žádné z dnešních ministerstev nebude odstraneno naším politickým bojem proti vláde ... Abych zabránil nedorozumení, opakuji: nejde tu o to, jakou
formu dá vítezná sociální demokracie "státu budoucnosti", nýbrž o to, jak naše opozice zmení stát prítomnosti" (str. 725).
To je naprosto zrejmé prekrucování. Pannekoek mel na mysli
práve revoluci. To je jasne receno jak v titulku jeho clánku, tak
v citovaných úryvcích. Kautsky práve tím, že preskakuje k otázce
"opozice", vpašovává na místo revolucního hlediska hledisko
oportunistické. Podle Kautského je to tak: dnes opozice, a po
vydobytí moci se uvidí. Revoluce zmizí! To je práve to, co potrebovali oportunisté.
Nejde ani o opozici, ani
o politický boj vubec, ale práve o ret
voluci. Revoluce je v tom, že proletariát nicí "správní aparát" a
celý státní aparát a nahrazuje je novým, který tvorí ozbrojení
delníci. Kautsky dává najevo "povercivou úctu" k "ministerstvum", ale proc by ministerstva nemohla být nahrazena rekneme komisemi odborníku pri svrchovaných a suverénních sovetech delnických a vojenských zástupcu?
Není vubec podstatné, zustanou-li "ministerstva", budou-li
"komise odborníku" nebo nejaké jiné instituce, to není vubec
duležité. Podstatné je, zda zustane zachován starý státní stroj
(spojený tisícerými nitkami s buržoazií a skrz naskrz prolezlý
rutinérstvím a strnulostí), anebo bude znicen a nahrazen novým.
Revoluce nesmí spocívat v tom, aby nová trída poroucela a vládla
s pomocí starého státního stroje, nýbrž v tom, aby tento stroj
rozbila, a poroucela, vládla s pomocí nového stroje - tuto základní myšlenku marxismu Kautsky stírá, anebo ji naprosto nepochopil.
Jeho zmínka o úrednících názorne ukazuje, že poucení Komuny ani Marxovo ucení nepochopil. "Bez úredníku se neobejdeme ani ve strane, ani v odborech ... "
Bez úredníku se neobejdeme za kapitalismu, za vlády buržoazie. Proletariát je utlacen, pracující masy jsou zotroceny kapitalismem. Za kapitalismu je demokratismus zúžen, sevren, oklešten a znetvoren veškerými pomery námezdního otroctví, bídy a
chudoby mas. Proto a jedine proto jsou v našich politických a
odborových organizacích funkcionári demoralizováni (nebo
presneji receno, náchylni k demoralizaci) kapitalistickými pomery a mají tendenci stát se byrokraty, tj. odtrženými od mas, stojícími nad masami, stát se privilegovanými osobami.
125
126
LENIN
LENIN
V tom je podstata byrokratismu, a dokud kapitalisté nebudou vyvlastneni, dokud nebude svržena buržoazie, dotud se
budou do urcité míry nutné "byrokratizovat" i proletárské úrední
osoby.
Podle Kautského se vec má takto: protože zustanou volené
úrední osoby, znamená to, že i za socialismu zustanou úredníci,
že zustane byrokracie! A práve to je nesprávné. Marx práve na
príkladu Komuny ukázal, že za socialismu prestanou být úrední osoby" byrokraty", "úredníky", prestanou jimi být závisle na
tom, jakou bude krome volitelnosti zavedena ješte jejich sesaditelnost kdykoli, a k tomu ješte budou jejich platy sníženy na úroven prumerných delnických mezd, a k tomu ješte budou nahrazeny parlamentní instituce" pracovními sbory, tj. zákonodárnými i výkonnými zároven".
Celá argumentace Kautského proti Pannekoekovi, a zejména
velkolepá námitka Kautského, že se bez úredníku neobejdeme
ani v odborových, ani ve stranických organizacích, svedcí
v podstate o tom, že Kautsky papouškuje staré Bernsteinovy "argumenty" proti marxismu vubec. Bernstein ve své renegátské
knize Predpoklady socialismu bojuje proti idejím" pimitivní"
demokracie, proti tomu, co nazývá "doktrinárským demo kratistmem" - imperativní mandáty, neplacené úrední osoby, bezmocný centrální zastupitelský sbor atd. Na dukaz neudržitelnosti tohoto" primitivního" demokratismu se Bernstein odvolává za zkušenosti anglických tradeunionu, jak je vykládali manželé Webbovi. Za sedmdesát let svého vývoje se prý tradeuniony, jež se prý vyvíjely "za úplné svobody" (str. 137 nemeckého
vydání), presvedcily o nevhodnosti primitivního demokratismu
a nahradili jej demokratismem obvyklým: parlamentarismem
spojeným s byrokratismem.
Ve skutecnosti se tradeunionynevyvíjely "za úplné svobody",
nýbrž v úplné kapitalistické porobe, za které se samozrejme "nelze obejít" bez rady ústupku vládnoucímu zlu, násilí, neprave,
vyloucení chudiny z "vyšší" správy. Za socialismu mnoho vecí z
"primitivní" demokracie nevyhnutelne ožije, nebot poprvé
v dejinách civilizovaných spolecností se masy obyvatelstva pozvednou k samostatné úcasti nejen v hlasování a volbách, nýbrž
i v každodenní správe. Za socialismu všichni povedou správu po
rade a rychle si zvyknou na to, aby správu nikdo nevedL
Marx svým geniálním kriticky analytickým postrehem zjistil
v praktických opatreních Komuny prelom, kterého se bojí opor-
tunisté a který ze zbabelosti nechtejí priznat, protože se nechtejí
definitivne rozejít s buržoazií, prelom, který nechtejí videt anarchisté bud pro svou ztreštenost, nebo proto, že nechápou podmínky obrovských sociálních prevratu vubec. "Na znicení starého státního stroje nelze ani pomyslet, cožpak bychom se mohli obejít bez ministerstev a bez úredníku," takto uvažuje oportunista, skrz naskrz prolezlý šosáctvím, a v podstate nejen neverí
v revoluci, v tvurcí sílu revoluce, ale má z ní smrtelnou hruzu
Gako z ní mají hruzu naši menševici a eseri).
"Je treba myslet jen na znicení starého státního stroje, není
treba zkoumat konkrétní poucení z drívejších proletárských revolucí a rozebírat, cím a jak nahrazovat to, co bylo zniceno," tak
uvažuje anarchista (ovšem ten lepší z anarchistu, a ne ten, který
se belhá za buržoazií, v patách za pány Kropotkiny a spoL); a
proto anarchista dospívá k taktice zoufalství, a ne k bezohledne
smelé revolucní práci na konkrétních úkolech, prihlížející zároven k praktickým podmínkám masového hnutí.
Marx nás ucí, jak se máme vystríhat obou techto chyb, ucí nás
obetavé odvaze pri nicení celého starého státního stroje a zároven nás ucí klást otázku konkrétne. Komuna dokázala v nekolika
týdnech zahájit budování nového, proletárského státního stroje,
provádejíc tak uvedená opatrení k rozšírení demokratismu a
k vymýcení byrokratismu. Budeme se ucit od komunardu revolucní odvaze a budeme spatrovat v jejich praktických opatreních
nástin praktiky naléhavých a okamžite uskutecnitelných opatrení a pak, když pujdeme touto cestou, dospejeme k úplnému
znicení byrokratismu.
Možnost tohoto znicení je zajištena tím, že socialismus zkrátí
pracovní den, podnítí masy k novému životu, poskytne vetšine
obyvatelstva podmínky dovolující ovšem bez výjimky vykonávat "státní funkce" a toto povede k úplnému odumírání jakéhokoli státu vubec.
"Úkolem masové stávky," pokracuje Kautsky, "nemuže nikdy být znicení státní moci, nýbrž jen to, aby primela vládu
k povolnosti v urcité otázce nebo aby nahradila vládu neprátelskou proletariátu vládou vycházející mu vstríc (entgegenkommende) ... Ale nikdy a za žádných okolností nemuže toto" (tj.
vítezství proletariátu nad neprátelskou vládou) "vést ke znicení
státní moci, nýbrž jen k urcitému presunu (Verschiebung)
v pomeru sil uvnitr státní moci ... A cíl našeho politického boje
pak zustává pri tom stejný, jako byl dosud: dobytí státní moci
127
LENIN
128
Pokud prihlížíme k této okolnosti, mužeme právem dojít
k záveru, že Druhá internacionála, pokud jde o prevážnou vetšinu jejích oficiálních zástupcu, propadla nadobro oportunismu.
Zkušenosti Komuny byly nejen zapomenuty, nýbrž i prekrouceny. Delnickým masám nejen nebylo vštepováno, že se blíží
oba, kdy budou nuceny vystoupit a rozbít starý státní stroj, nahradit jej strojem novým a premenit tak své politické panství
v základnu socialistického prebudování spolecnosti, masám byl
vštepován pravý opak a "dobytí moci" bylo líceno tak, že zustávaly tisíce zadních vrátek pro oportunismus.
Prekrucování a zamlcování otázky pomeru proletárské revoluce ke státu muselo sehrát ohromnou úlohu v dobe, kdy se státy s vojenským aparátem, zesíleným v dusledku imperialistického zápolení, zmenily ve vojenské netvory, vyhlazující milióny lidí proto, aby bylo rozhodnuto, kdo bude vládnout svetu:
Anglie, nebo Nemecko, anglický, ci nemecký financní kapitál.
•
I
i
I
.1
129
130
LENIN
LENIN
VII. ZKUŠENOSTI
1905 A 1917
Z RUSKÝCH
REVOLUCÍ
ROKU
Téma, které je uvedeno v nadpisu této kapitoly, je tak nesmírne obsáhlé, že by se o nem mohly a mely napsat celé svazky.
V této brožure se ovšem budu muset zabývat jen nejduležitejší-.
mi pouceními ze zkušeností, které se bezprostredne týkají úkolu proletariátu v revoluci, pokud jde o státní moc. (Zde rukopis
koncí. - Pozn. red.)
DOSLOV
K PRVNÍMU
VYDÁNÍ
Tuto brožuru jsem napsal v srpnu a v zárí 1917. Sestavil jsem
už osnovu další, sedmé kapitoly Zkušenosti z ruských revolucí
roku 1905 a 1917. Avšak krome nadpisu jsem nenapsal z této
kapitoly ani rádku: "zabránila" mi v tom politická krize, predvecer Ríjnové revoluce 1917. Z takové" prekážky" je možné mít
jen radost. Druhou cást brožury (venovanou zkušenostem
z ruských revolucí roku 1905 a 1917) budu snad nucen odložit
na dlouhou dobu; je príjemnejší a užitecnejší "zkušenosti revoluce" prožívat nežli o nich psát.
Autor
Petrohrad 30. listopadu 1917
131
130
Stát a revoluce
V. 1. Lenin
Vydalo nakl. Michal Zítko - Otakar II.
Dušní 13, 110 00 Praha 1
Preklad Milena Kovárová
Grafická úprava Jana Martínková - Studio Moonet
Obálka Q Point
Praha 2000, vydání první
Tisk MTZ - Tiskárna Olomouc, a. s.
Studentská 5, 771 64 Olomouc
ISBN 80 - 86355 - 80 - 2