ský - epiza

Obohacování slovní zásoby
Slovo a pojmenování
• Každým smysluplným slovem pojmenováváme určitou skutečnost
• Smysluplné slovo tedy nazýváme také jméno
• Jméno může být vlastní (Kristýna, Josef), či obecné (člověk, radost)
• Někdy je třeba pojmenovat nové skutečnosti, nové pojmenování pak
nazýváme neologismus
• To můžeme udělat několika způsoby:
•
•
•
•
Vytvořit nové slovo založené na známých slovech (klávesy -> klávesnice)
Vytvořit ze známých slov nové sousloví (kompaktní disk)
Užít známé slovo v novém významu (myš ve smyslu počítačové myši)
Přejmout pojmenování z jiného jazyka (server, brainstorming)
Motivovaná slova
• Motivované slovo je takové, které svou podobou i významem vychází
z jiného slova
• Motivující slovo -> motivované slovo
MOTIVUJÍCÍ
kniha
ryba
mluvit
MOTIVOVANÉ
->
->
->
knihovna
rybář
mluvčí
Motivovaná slova
• Slovo může být motivováno i více slovy
• Např. čin + hra -> činohra
• I motivující slovo může být zároveň motivovaným slovem
• Např. var -> vařit -> vařič
• Motivovaná slova také nazýváme popisná
• Když je slovo nemotivované, nazývá se značkové
MOTIVOVANÁ (POPISNÁ)
NEMOTIVOVANÁ (ZNAČKOVÁ)
kolotoč, motocykl, zkáza, hlavní
strom, pes, lev, chodit
Příbuzná slova
• Příbuzná slova jsou taková, které mají stejný kořen
PŘEDPONA
ú
KOŘEN
PŘÍPONA +
KONCOVKA
VÝZNAM
let
= pohyb vzduchem
let
= únik vzduchem
let
vý
let
vý
let
adlo
= zařízení schopné letu
= typ cesty, obvykle rekreační
ník
= účastník výletu
Tvoření slov
• V češtině můžeme nová slova tvořit:
• Odvozováním (moře -> námořník)
• Skládáním (hvězda + kupa -> hvězdokupa)
• Zkracováním (ČR, EU, AHOL)
Opakování: části slova
• Kořen: základní část slova, nese většinou nejdůležitější význam
• Předpona: před kořenem
• Přípona: za kořenem
• Koncovka: až za příponami, mění se při skloňování nebo časování
od-pal-ov-ac-í za-říz-en-í
Tvoření slov odvozováním
•
•
•
•
•
•
V češtině nejčastější způsob tvoření slov
Nové slovo je utvořeno z tzv. základového slova
Obvykle vzniká přidáním či odebráním předpon nebo přípon
Zůstává přitom stejný kořen slova
Koncovku při odvozování také odtrhneme, odvozenému slovu přidáme novou
Do nového slova přenášíme jen část, kterou nazýváme slovotvorný základ
knih-a -> knih -> knih-ov -> knih-ov-n -> knih-ov-n-a
slovotvorný základ: knih
stará koncovka: -a
přidané přípony: -ov, -n
nová koncovka: -a
Odvozování: změna v kořeni
• Někdy se při odvozování může změnit i některé písmeno v kořeni
dům -> domeček
běh -> běžet
Odvozování příponou: morfematický uzel
• Morfematický uzel: když se za základové slovo končící na „s“ přidá
přípona „-ský“, ponecháváme jen jedno „s“
základové slovo:
slovotvorný základ:
přípona:
základ a přípona:
odvozené slovo:
Rusko
rus-
Česko
čes-
-ský
rus-ský
čes-ský
ruský
český
Odvozování příponou: změna rodu z mužského na ženský
• Základní je obvykle tvar v mužském rodu
• Ten bývá někdy změněn další příponou na rod ženský
• Mluvíme o tzv. přechýlených názvech
-ka
-ice
-čka
-ová
učitel -> učitelka
dělník -> dělnice
pravák -> pravačka
Novák -> Nováková
autor -> autorka
slavík -> slavice
voják -> vojačka
Odvozování příponou
Základové slovo
Rusko
vůz
lidé
ryba
střílet
Slovotvorný základ
rusvůzlidrybstříl-
Přípona
-ský
-ík
-ský
-ář
-ec
Odvozené slovo
ruský
vozík
lidský
rybář
střelec
Odvozování příponou: názvy osob
• Jména činitelská: odvozená od sloves
-tel
-č
-ce
-ec
-čí
-ař / -ář
-íř
-ák
-or
učitel, spisovatel, vykonavatel
topič, řidič, hasič, palič
správce, obhájce, žalobce
myslivec, letec, lovec
výpravčí, průvodčí
pekař, písař, kovář
malíř
zpěvák
investor
Odvozování příponami: názvy osob
• Jména konatelská: odvozená od podstatných jmen
-ař / -ář
-íř
-ník
-ista
nástrojář, bednář
uhlíř
zámečník, soustružník
traktorista, houslista, pianista
Odvozování příponami: názvy nástrojů a zařízení
-dlo
-tko
-č
-čka
-ák
-ník
-ér
vozidlo, rypadlo
tlačítko
vařič, vypínač
vrtačka, sbíječka, míchačka
vrták, zvedák, francouzák
blatník, pilník, valník
startér, mixér
Odvozování příponami: názvy materiálů
-ivo
-dlo
-ovina
hnojivo, barvivo, řezivo
ředidlo, rozpouštědlo, tužidlo
pytlovina, medovina
Odvozování příponami: názvy míst
-na
-árna
-írna
-iště
-ín
-ník
-nice
pracovna, studovna, dílna, cihelna, papírna
kovárna, továrna
udírna, chladírna
závodiště, pracoviště, bojiště
včelín, kravín, teletín
popelník, kurník
lednice, strážnice
Odvozování příponami: názvy dějů a výsledků děje
-ba
-ot
-ní
-ek
-ina
stavba, dělba, údržba
rachot
orání, řezání, válcování
výsledek, výrobek
krytina
Odvozování příponami: názvy vlastností a nositelů vlastností
-ost
-ota
-ství
-oba
-ec
-ík
-ák
-ka
sladkost, velkorysost
dobrota
bohatství, množství
poroba, choroba, zloba
lakomec, kojenec
mladík, stařík
chytrák, ubožák
sněženka
Odvozování příponami: zdrobněliny
-ek
-ík
-eček
-íček
-ka
-ečka
-ička
-ko
-ečko
-íčko
-átko
stolek, domek
psík, vozík, malík
hrneček, zvoneček
vozíček, žejdlíček, koníček
chvilka
knížečka
nožička
dřívko, očko
kolečko, městečko
slovíčko
prasátko
Odvozování příponami: názvy obyvatel
-an
-ák
Brňan, Moravan, Uganďan, Ostravan
Hanák, Slovák
nespisovně: Ostravák
Odvozování příponami: přídavná jména
Odvozená od podstatných jmen
• Individuálně přivlastňující
-ův
-in
bratrův, otcův, Petrův
matčin, Janin
• Druhově přivlastňující
-ský mateřský, bratrský, nebeský
Odvozování příponami: přídavná jména
Odvozená od podstatných jmen
• Vztahová
-ový strojový, pokojový
-ní polní, hutní, výrobní
-ský ostravský, moravský, řecký
• Podle původu
-ový dubový, kovový, plastový
-ný ovocný, zelný
-ěný dřevěný
Odvozování příponami: přídavná jména
• Odvozená od sloves
• Dějová
-ný
-telný
-ivý / -livý
plodný, tažný
citelný, viditelný
vznětlivý, pálivý
• Účelová
-cí
mazací, stavěcí
Odvozování příponami: slovesa
• Od podstatných jmen
-ovat
pracovat, stanovat, budovat
-it
sloužit, hospodařit, hostit
-ět / -et vonět, slzet, šumět
• Od přídavných jmen
-nout
hynout, stárnout
-ět
šedivět, červivět
-at
zelenat, modrat, teplat
-it
sladit, sušit
Odvozování předponami
• Rozlišujeme:
• Předpony předložkové: existují k nim podobné předložky, mají s
těmito předložkami také podobné významy
• Předpony nepředložkové: neexistují v češtině podobné předložky
• Některé předpony jsou také cizího původu („anti-“, „vice-“)
Odvozování předponami předložkovými
nadpodpředmezimístoproti-
nadváha, nadplukovník, nadhodnotit
podvod, podlézt, podprůměr
předsíň, předmět, předskokan
mezipatro, meziprostor
místokrál, místokancléř
protiútok, protiklad
Odvozování předponami nepředložkovými
prapřepane-
prastarý, praděda, pravěk
přesila, přetlak, přemíra
paklíč, paryba
nepřítel, nepravda, nemožná
Tvoření slov skládáním
•
•
•
•
V češtině méně časté, než odvozováním (příznačné ale např. pro němčinu)
Může být ze stejných slovních druhů (zelenomodrý) či z jiných (maloobchod)
Rozlišujeme na složeniny vlastní a složeniny nevlastní, kterým též říkáme spřežky
Složeniny vlastní nelze jednoduše rozdělit, jednotlivé části bývají spojeny
samohláskou o, e nebo i: vodovod, veletok, lodivod
• Složeniny nevlastní (spřežky) rozdělit jde: sebeobrana, mírumilovný
Vztah mezi členy složenin
• Vztah souřadný: jednotlivé členy jsou pouze sloučeny, jsou si
rovnocenné, po rozdělení by mohly být spojeny např. spojkou „a“
• Např. železobeton, masokombinát, hluchoněmý
• Někdy, aby se zdůraznila samostatnost členů, se přidává spojovník
• Např. česko-finský slovník
• Pozor: neplést si spojovník - s pomlčkou –
• Vztah podřadný: jeden člen je řídící (určující), druhý je řízený, nedají se jednoduše
rozložit a spojit spojkou
Vztah mezi členy složenin
• Vztah souřadný: jednotlivé členy jsou pouze sloučeny, jsou si rovnocenné, po
rozdělení by mohly být spojeny např. spojkou „a“
• Vztah podřadný: jeden člen je řídící (určující), druhý je řízený, takže
jeden člen nějak určuje ten druhý; nedají se jednoduše rozložit a
spojit spojkou
• Řídící člen může fungovat jako:
• Přívlastek: rudovous (= rudý vous), starověk (= starý věk)
• Předmět: pivovar (= vařit pivo), schodolez (= lézt po schodech)
• Příslovečné určení: světoběžník (= běhá světem)
• Doplněk: samostatný (= stát sám), samouk (= učit se sám)
Tvoření slov zkracováním
• Zkratka: vytvořená ze začátečních písmen, tzv. iniciál (EU, OSN, NATO)
• Zkratkové slovo: vytvořen z části slov (AHOL, FinArt, ČEDOK)
• Oba typy se někdy kombinují
Psaní zkratek jednoslovných výrazů
• Zkratky či zkratková slova, která nejsou odvozená od vlastních názvů,
se obvykle píší malým písmenem a s tečkou
(p. = pan, st. = starší)
• Někdy se píše první a poslední písmeno, nepíšeme tečku
(pí = paní, ks = kus)
Psaní zkratek víceslovných výrazů
• U nevlastních jmen píšeme jednotlivá slova s tečkou
př. n. l., a. s., s. r. o.
• Někdy, zejména u ustálených frází, píšeme iniciály obou slov bez
mezery a za ně tečku
apod., tzn.
• Pokud jde např. o názvy států, organizací či různých akcí, píší se
iniciálové zkratky bez teček a velkými písmeny
EU, OH, LN, MŠMT
• Jsou zkratky, u kterých je možné je psát s tečkou a mezerou i bez nich
PF i P. F., PS i P. S.
Psaní akademických titulů
• „Nižší“ tituly, které se udílejí za dvouleté bakalářské a navazující tříleté
magisterské či inženýrské studium, píšeme před jménem a s tečkou
Bc. Marek Dvořák
BcA. Marek Dvořák
Mgr. Marek Dvořák
MgA. Marek Dvořák
Ing. Marek Dvořák
• Po těchto je možnost získat doktorát, tzv. malý se píše před jménem a
velký za jménem, od kterého je oddělen čárkou
PhDr. Alice Dvořáková, PhD.
ThDr. Alice Dvořáková, ThD.
• Některé studium je v jednom kuse, trvá šest let a získává se za něj
přímo doktorát – jde o medicinské, farmaceutické a právnické obory
MUDr. Marek Dvořák
MVDr. Marek Dvořák
PharmDr. Marek Dvořák
MDDr. Marek Dvořák
JUDr. Marek Dvořák
Psaní akademických titulů
• Nejvyšší tituly jsou docentský a profesorský, píší se před jménem a
vždy malým písmenem
doc. Alice Dvořáková
prof. Alice Dvořáková
• Po zisku více titulů se z každé strany obvykle píší jen ty nejvyšší, což
jsou obvykle také ty, které byly získány naposled
Ve skutečnosti: doc. Mgr. Bc. Alice Dvořáková, PhD.
Píše se:
doc. Alice Dvořáková, PhD.
• V neoficiálních textech je možné psát i bc. či mgr. s malým písmenem
• Některé tituly se už dnes (příliš) nedávají: CSc., RNDr.
Psaní hodností
• Obvykle se píší s malým písmenem a s tečkou
des. desátník
čet. četař
plk. plukovník
Značky
• Něco jiného, než zkratky, jsou značky
• Obvyklé jsou např. v matematice, fyzice či chemii
v=s/t
H2SO4
• Značka může vyjadřovat určitou veličinu, v takovém případě pozor na
psaní mezery: s mezerou jde o číslovku a podstatné jméno, bez
mezery jde o jedno slovo a to o přídavné jméno
3 km
tři kilometry
3km
tříkilometrový
55 %
padesát pět procent
55%
padesátipětiprocentní
Spojování slov v sousloví
• Poslední typ vytváření nových pojmenování
• Vznikají několikaslovná pojmenování
• Častá v odborném jazyce:
síran železnatý
• Často existují i jednoslovné varianty
francouzák
francouzský klíč
Zvláštní typ tvoření slov: přechod do jiného slovního druhu
• Zpodstatňování přídavných jmen:
• U jmen obecných:
• U jmen vlastních:
vysoká (zvěř) -> vysoká (= označení vysoké zvěře)
cestující (člověk) -> cestující (= ten, kdo cestuje)
nový -> Nový (jako příjmení)
• Změna na příslovce (dochází i ke ztrátě skloňování/časování):
• Z podstatných jmen: to je pěkné ráno -> udělal to ráno
• Z přídavných jmen: to je možná událost -> možná to udělal
• Ze zájmen:
mezi tím stolem a zdí je špína -> mezitím usnul
Neologismy
• Nově vzniklé pojmenování je neologismem
• Neologismem přestane být, když už je dostatečně vžité
• Je možné rozlišit několik typů neologismů:
•
•
•
•
•
•
Staré slovo s novým významem
Nově vytvořené slovo
Doslovný překlad aneb tzv. kalk
Počeštěné cizí slovo
Přejaté slovo s původní podobou/výslovností
Slovo vzniklé ze zkratek
myš, ještěrka
počítač
mrakodrap
skener, ofsajd
brainstorming
ajťák, cédéčko
Neologismy
• Neologismy také dělíme na:
• Perspektivní: mohou se uchytit natrvalo ve slovní zásobě
• Neperspektivní: nejspíše se neuchytí
• Neologismy je možné nalézt ve slovnících neologismů
Slovní zásoba
• Soubor smysluplných slov a slovních spojení v daném jazyce
• Podle toho, kde se slovní zásoba nachází, dělíme:
• Individuální: zásoba slov, které zná konkrétní jedinec, dále dělíme:
• Aktivní: slova, která užívá v běžném životě (řádově tisíce slov)
• Pasivní: slova, která zná, ale užívá jen málokdy (řádově
desetitisíce slov)
• Daného jazyka jako celku: všechna užívaná slova v určitém jazyku;
nedá se přesně určit, stále se vyvíjí; řádově stotisíce či až miliony
Zaznamenávání slovní zásoby
• V češtině je nejrozsáhlejším běžným slovníkem Příruční slovník jazyka
českého, který má okolo 250 000 hesel a vychází již od roku 1911
• S rozvojem moderních technologií se používají i tzv. korpusy, tedy
elektronické databáze užívaného jazyka (článků, knih, ale i mluvené
řeči); korpusová lingvistika dnes zažívá velký rozkvět
Funkční styl administrativní
Opakování: funkční styly
• Styl prostě sdělovací: styl běžné každodenní komunikace
• Styl odborný: vědecký, technický či profesní; jednoznačný
• Styl administrativní: styl zejména pro jednání s institucemi (úřady)
• Styl publicistický: styl uplatňovaný ve sdělovacích prostředcích
• Styl umělecký: styl usilující o vyvolání estetického dojmu
Administrativní styl
• Administrativní styk: jakékoliv oficiální (úřední) jednání
• Proto se také říká: styl jednací, styl úřední
• Někdy se také mluví o stylu administrativně-právním
• Úřední styk je většinou takový, který je normován zákonem, který se
týká občanského fungování ve státě, smluv, nařízení, jednání s úřady
a společnostmi apod.
Administrativní styl
• Je převážně písemný
• Vyznačuje se snahou o co největší jednoznačnost, přehlednost a
pochopitelnost (v tom se podobá např. stylu odbornému)
• Je také vhodná spisovná čeština a uctivé vystupování
• Je důležité srozumitelné písmo: ideálně píšeme úřední dokumenty
na počítači, když rukou, tak často hůlkovým písmem
• Často je na úředním dokumentu vyžadován také osobní podpis
Normy
• Jelikož administrativní text má být co nejjednodušší a
nejsrozumitelnější, často je normalizován (jsou pravidla jeho psaní)
• Některé tyto normy jsou stanovené i zákonem
• ČSN: Česká technická norma
• ISO: International Organization for Standardization (mezinárodní
normy)
Administrativní texty
• Dělíme podle autora a toho, komu jsou určeny:
• Texty ve styku mezi institucemi
• Texty ve styku instituce a jednotlivce
• Podle jazyka a grafické úpravy:
• Formuláře
• Souvislé texty
• Smíšený typ
• Podle funkce a tématu:
• Např. vyhlášky, upomínky, nabídky, životopisy, daňová přiznání atd.
Opakování: psaní adresy
Ing. Karel Dvořák
CzechHarvest a. s.
Janáčkova 15
České Budějovice
370 08
pan inženýr
Karel Dvořák
CzechHarvest a. s.
Janáčkova 15
České Budějovice
370 08
Písemnosti formulářového typu
Písemnosti formulářového typu
Opakování: slohové postupy
• Slohový postup: způsob, jakým komunikujeme
• Postup informační: objektivní předání faktů
• Postup vyprávěcí: postupné předání příběhu
• Postup popisný: vylíčení vlastností různých objektů
• Postup výkladový: vysvětlení vztahů mezi jevy
• Postup úvahový: na pomezí mezi výkladovým a vyprávěcím
• Postup návodový: na pomezí mezi výkladovým a popisným
Opakování: slohové útvary
• Slohový útvar: výsledek naší komunikace, text s určitými vlastnostmi
• Např. zpráva, popis, úvaha, dopis, životopis, vyprávění atd.
Zpráva
• Zpráva nás o něčem informuje, obvykle o události
• Měla by obsahovat vymezení události, účastníků, času a místa
• Zpráva by měla být stručná, výstižná a snadno pochopitelná
• Zpráva většinou je o události, která se již stala, proto je pro ní
příznačný minulý čas
• Pozor na informačně vyprázdněné zprávy
Plná moc
• Zplnomocnění někoho vykonávat jisté věci a rozhodnutí za jiného
člověka
• Musí být jednoznačně uvedeno: kdo koho a k čemu opravňuje
• Je třeba, aby byla podepsaná oběma stranami, někdy je též vhodné
úřední ověření podpisů
• Přesné vymezení úkonů, na které se plná moc vztahuje
• Specifikace doby trvání (platnosti) plné moci
• Uvedení data a místa podpisu plné moci
• Podpisy zmocněnce a zmocnitele
Plná moc
1. Uvedení se: jméno („já…“), narození, rodné číslo, trvalé bydliště
2. Uvedení, koho zmocňujeme (tytéž údaje)
3. Uvedení, v čem mne může zastupovat (+ obvykle výraz „v plném
rozsahu“, popř. vymezení míry rozsahu)
4. Doba („od …. do“)
5. Podpisy, datum a kontaktní údaje
Motivační dopis
• Posílá se obvykle jako součást žádosti o práci
• Jako každý dopis by měl obsahovat: adresu zaměstnavatele (příjemce
textu), datum, oslovení, text motivačního dopisu, podpis a kontaktní
údaje uchazeče
• Navíc by měl obsahovat motivaci a přesvědčování o vlastní hodnotě
• Je vhodné napsat:
• Proč se zrovna já hodím na danou pozici
• Jak můžu zaměstnavateli přispět
• Motivační dopis by neměl suplovat životopis, neměly by obsahovat
tytéž údaje, popř. jen do určité míry
Zápis z porady
• Jinak také útvar dokumentární, slohový postup popisný
Žádost
• Úřední dokument kratšího rozsahu
• Mohou být různé žádosti: o přerušení studia, o prodloužení studia, o rozvod,
o změnu výpisů z banky atd.
• Některé žádosti mají již předvytvořené formuláře, ty jsou někdy vytištěné a
někdy je třeba si je stáhnout z internetu
• Je třeba vždy uvést jasně:
• Koho žádáme: celé jméno, všechny tituly
• O co žádáme
• Kdo žádá: kompletní kontaktní údaje na svou osobu, čím více, tím lépe
Životopis: klasický souvislý text
• Jinak se životopisu také často říká „CV“, tj. „curriculum vitae“ („běh života“)
• Píše se v plynulých větách a odstavcích, do určité míry zde užijeme slohové
postupy popis a vypravování
• Je třeba postupovat systematicky:
1. Datum a místo narození
2. Údaje o rodině a bydlišti
3. Navštěvované formy studia a zaměstnání (vypsané postupně)
4. Zdravotní stav
5. Výhledy do budoucna (další studium, práce atd.)
• Je třeba filtrovat důležité od nedůležitého (historky ze života od např.
vystudovaných škol, získaných certifikátů či zkušeností)
• Něco jiného je neadministrativní umělecká autobiografie: blíže vyprávění,
zaměření na zajímavé či vtipné okamžiky života apod.
Životopis: strukturovaný
• Možné části:
1) Osobní údaje
2) Kontaktní údaje
3) Praxe a práce
4) Vzdělání
5) Jazyky, dovednosti a certifikáty
6) Zájmy
7) Představa o práci
Osobní údaje
• Jméno, příjmení a tituly
• Pohlaví
• Nejvyšší dosažené vzdělání
• Datum a místo narození
• Občanství
• Rodinný stav
• Zdravotní způsobilost (OZP)
Kontaktní údaje
• Telefon (pevný, mobilní…)
• E-mail
• Kontaktní adresa
Praxe a práce
• Řadit od poslední ke starším
• Interval, ve kterém byla praxe či práce vykonávána (měsíc/rok)
• Píše se pomlčka, ne spojovník!
• Zaměstnavatel
• Obor práce
• Konkrétní profese (náplň práce)
• Místo výkonu práce
• Země výkonu práce
Vzdělání
• Řadit od poslední ke starším
• Roky (nástup až ukončení)
• Obvykle se uvádí od SŠ výš, někdy pouze VŠ
• Škola
• Obor (či obory)
• Typ studia (bc./mgr., prezenční/dálkové…)
• Ukončení (maturita/státnice)
• Příp. je možné uvést i téma své závěrečné práce
Jazyky, dovednosti a certifikáty
• Znalost jazyků: výborná, pokročilý, mírně pokročilý, pasivní znalost atd.
• Výpočetní technika: obvykle se uvádí znalost softwaru
• Uživatelská znalost, pokročilá apod.
• Konkrétní software (Office, Photoshop atd.)
• Různé programovací jazyky
• Řidičský průkaz
• Dovednosti a přednosti (kreativní přístup, cílevědomost atd.)
• Certifikáty a různé zkušenosti (studijní pobyt atd.)
Zájmy
• Záliby, zejména takové, které jsou zároveň i (relevantními) dovednostmi
• Sporty, koníčky apod.
• Příp. i sportovní a volnočasové úspěchy
Představa o práci
• Typ pracovního vztahu: plný/částečný úvazek
• Obor práce
• Konkrétní profese
Slovní druhy: typy jmen
Slovní druhy
• Slovní druhy dělíme na ohebné a neohebné
• U ohebných se mění tvary koncovky
• Ohebná slova můžeme:
• Skloňovat: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky
• Časovat: slovesa
• Slovní druhy dále dělíme:
• Plnovýznamové: podstatná jména, přídavná jména, zájmena,
číslovky, slovesa, příslovce, citoslovce
• Neplnovýznamové: předložky, spojky, částice
Podstatná jména
• Podstatné jméno se lat. řekne substantivum
• Vyjadřuje nějaký statický jev, konkrétní či abstraktní věc
Podstatná jména: rod a životnost
• Rod: přirozený rod (skutečný) × gramatický rod
• Mužský rod (maskulinum), ženský rod (feminimum), střední rod (neutrum)
• Životnost: u gramatického rodu mužského
Podstatná jména: číslo
• Číslo: jednotné (singulár) a množné (plurál)
• V jazyce jsou také pozůstatky starého čísla dvojného (duál); dnes zůstal u
skloňování párových částí těla: uši, oči, ruce, nohy, ramena, kolena, prsa
• Jména pouze s jednotným číslem (singularia tantum) – mají i tvary množného
čísla, ale jednotné vyjadřuje i množné; gramatické číslo neodpovídá přirozenému
• Jména látková: jednotné číslo vyjadřuje amorfní nespočitatelnou hmotu; řezivo,
hnojivo, písek, mléko, mouka
• Jména hromadná: označují nějaký soubor prvků; mládež, dělnictvo, kamení
• Jména pomnožná, tedy pouze s množným číslem (pluralia tantum)
• Ústa, játra, plíce, montérky, plavky, neštovice, varhany, dudy, nosítka, brýle,
kalhoty, prázdniny, vánoce, halušky, šachy, dějiny…
České pády
• 1. pád
• 2. pád
• 3. pád
• 4. pád
• 5. pád
• 6. pád
• 7. pád
nominativ
genitiv
dativ
akuzativ
vokativ
lokál
instrumentál
kdo, co?
koho, čeho?
komu, čemu?
koho, co?
oslovujeme, voláme
kom, čem?
kým, čím?
Přídavná jména
• Přídavné jméno je lat. adjektivum
• Vyjadřují statickou vlastnost
• Kvalitativní přídavná jména: vyjadřují nějakou samostatnou kvalitu;
živý, mrtvý, zelený, velký
• Vztahová přídavná jména: vyjadřují vztah k nějakému jevu; zvířecí,
královský, občanský, mateřský, dnešní
• Přivlastňovací přídavná jména: vyjadřují vlastnictví; matčin, otcův,
Petrův, Markétin
• Přídavná jména s krátkým tvarem: stár, mlád, schopen, šťasten
Přídavná jména: stupňování
• Druhý stupeň (komparativ): srovnání; lepší, větší, moudřejší
• Třetí stupeň (superlativ): vyjádření maxima; nejlepší, největší,
nejmoudřejší
• Někdy je stupňování nepravidelné: špatný -> horší -> nejhorší
Zájmena
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Zájmeno je lat. pronominum
Nahrazují obvykle jiný slovní druh, odkazují k němu
Osobní zájmena: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona
Přivlastňovací zájmena: můj, tvůj, její, jejich, náš
Ukazovací zájmena: ten, tento, tenhle, sem, tam, tudy, odsud, odtamtud
Tázací zájmena: kdo, který, jaký, čí, kde, jak, co
Vztažná zájmena: kdo, kdož, který, jaký, jež, jenž, co
Totalizační zájmena: všechen, vždy, všude, všudy, každý, sám
Záporná zájmena: nikdo, žádný, nic, ničí, nikde, nikdy
Zvratná zájmena: se, svůj, sebe
Číslovky
• Číslovka je lat. numeralium
• Vyjadřují počet či množství
• Základní číslovky: jedna, dva, tři, pět, šest, dvanáct
• Souborové číslovky: troje, dvoje, patery, patnáctery
• Druhové číslovky: trojí, desateré, dvojí
• Velikostní číslovky: tisícový, stovkový, patnáctistovkový
• Násobné číslovky: jednou, dvakrát, osmkrát
• Neurčité číslovky: mnoho, málo, hodně
• Skupinové číslovky: dvojice, trojice, pětice
• Řádové číslovky: první, druhý, sedmnáctý