NDS145 - Skaut.cz

OBSAH:
* úvaha
* ohlasy XVI. semináře ELŠ
* schůzka ODV
* informace
* mikropříběh
* knihovnička
* poezie
_______________________________________________________________________________________________________________________________
KRÁSA
Příroda zadost učiní i vznešenější touze lidské, touze po Kráse. Staří Řekové nazývali svět
„kosmos”, krása.
Je to buď povahou všech věcí nebo plastickou silou lidského oka, že původní formy, jako obloha,
hora, strom, zvíře nám působí rozkoš samy sebou. Je to potěšení, vznikající z povrchu, barvy, pohybu,
skupení. Zdá se částečně, že to způsobuje oko samo.
Oko je nejlepším umělcem. Vzájemnou činností složení oka a zákonů světla vzniká perspektiva,
která vytváří z jakéhokoliv množství jakýchkoliv předmětů pěkně zbarvený a stínovaný obraz, takže kde
jednotlivé předměty jsou všední a nepůsobí žádného dojmu, celek je zaokrouhlený a symetrický.
A jako je oko nejkrásnější skladatel, tak světlo je první malíř. Neexistuje předmět tak šeredný,
kterého by intensivní světlo neudělalo krásným. I podrážděním, které způsobuje zraku, i
zvláštním druhem své nekonečnosti, podobné nekonečnosti prostoru a času, všechna hmota
stává se veselou…
Než mimo tento všeobecný, půvab, rozprostřený po přírodě, skoro všechny jednotlivé formy, jsou
příjemny oku, jak o tom svědčí nekonečné napodobení různých předmětů přírodních, jako žaludu,
hroznu, šáchu, klasu, vejce, křídel a těl většiny ptáků lvích drápů, hada, motýla, mořských mušlí
plamenů, mračen, pupenů, listů a mnohých stromů…
Pozoruji nad kopcem proti svému domu divadlo nastávajícího dne od prvého svítání až po východ
slunce s dojmy, které by se mnou mohl sdíleti anděl. Dlouhé, štíhlé pruhy mračen plovou jako ryby v
moři rudého světla. Se země jako s břehu hledím na toto mlčenlivé moře. Zdá se, že sdílím jeho kvapné
proměny, oživující okouzlení zachvacuje mou hmotu, a já se rozpínám a bouřím s ranním větrem. Jak
nepatrnými prostředky povznáší nás Příroda mezi bohy. Dejte mi zdraví a jeden den, a chci učiniti
směšnou nádheru císařů…
Neméně nádherný byl včera půvab lednového západu slunce, ačkoliv v době odpolední vnímavost
naše je slabší. Západní mračna dělila se a drobila v růžové chumáče, hrající v stínech nevyslovitelné
jemnosti a vzduch měl tolik života a svěžesti v sobě, že návrat domů byl utrpením. Co nám to chtěla říci
příroda? Nebylo žádného smyslu v klidu onoho údolí za mlýnem, jehož by ani Homér ani Shakespeare
slovy nevystihli? V západu slunce stávají se bezlisté stromy plamennými pruty s pozadím modrého
východu a hvězdy mrtvých kalíšků květin a každý svadlý stonek a stéblo, pojíněné mrazem, přidává
něco k této němé hudbě.
Obyvatelé měst myslí, že venkovská krajina je toliko půl roku krásnou. Než já těším se i krásami
zimní krajiny a věřím, že se nás zima právě tak dotýká, jako geniální vlivy léta. Pro pozorné oko každý
okamžik v roce má svou vlastní krásu a oko pozoruje na témže poli stále obrazy, které nikdy
dříve viděny nebyly a nebudou…
Vybráno z knihy jednoho z předchůdců skautingu, jehož přítelem byl Henry D. Thoreau,
Rudolfa Waldo Emersona: Příroda a duch, vydané v „dobovém překladu“ v roce 1927 v Praze
/pokračování na str. 16/
_____________________________________________________________________________________
1
_______________________________________________________________________________________________________________________________
V únoru projednal odbor duchovní výchovy následující témata:
-
kompetence v novém systému skautské
výchovy;
přínosy lednového semináře ELŠ
-
sponzorování Stezky písmáků 2006
publikování výsledků účasti na setkání
ICCS „Camp of the Living Stones“ 2005
_______________________________________________________________________________________________________________________________
DEN PŘEMÝŠLENÍ 2006
Odbor duchovní výchovy Junáka a Dívčí ekumenická lesní škola zvou sestry i bratry
na pražské setkání v sobotu dne 25. února na Vyšehrad.
Od 8.00 hod. bude v rotundě sv. Martina k uctění památky ses.
Aničky Švecové mše sv. Následně od 9.00 hod. v sále krále Vratislava
(na Vyšehradském probošství) bude beseda s pokračováním ve čtení
vzpomínek Lady B. P., spojená s pohoštěním z vlastních zdrojů.
Mladší účastníci budou mít na Vyšehradě souběžně vlastní program,
avšak závěr bude pro všechny věkové skupiny společný. Setkání
předpokládáme ukončit ve 13.00 hodin.
Valentinského semináře, pořádaného týž den VS Gemini, se budou
tedy odpoledne moci zúčastnit i zájemci, kteří budou dopoledne na
Vyšehradě.
Grafika br. Šamana
(z archivu redakce Na dobré stopě)
Organizační podporu poskytují
pražská střediska LUX a JEČNÁ
Pozvánka na svatojiřskou pouť dne 23. 4. 2006
Srdečně zveme všechny skauty, skautky, vlčata, světlušky, rovery, rangers, oldskauty i další přátele na
již tradiční svatojiřskou pouť, která se bude letos konat v neděli dne 23. dubna.
Sejdeme se ve 13.45 hod ve vestibulu stanice metra Zličín, odkud se
společně vydáme autobusem do Červeného Újezda. A jak již název akce
napovídá, jedná se o pouť, tudíž z Červeného Újezda dojdeme do Hájku (kde
bude probíhat další program) ten malý kousek pěšky.
V areálu hájeckého kláštera nás čeká společná mše svatá, následovat bude
slavnostní svatojiřský táborový oheň – již se moc těšíme na hry, písničky či
scénky vás všech.
Naši slavnost zakončíme opět na stanici metra Zličín, a to v 19:35 hodin.
Ptáte se, co vzít s sebou? Kromě dobré nálady, která skautům jistě nikdy
nechybí, také skautský kroj, zpěvníky, případné věci na vaši hru/scénku u
táborového ohně a také 40,- Kč na dopravu.
Aby bylo možno zajistit dopravu do Hájku v odpovídající kapacitě (v úvahu
připadá pravidelný autobus při malém počtu účastníků nebo zvláštní autobus při
vyšší účasti), žádáme vás o laskavé sdělení, kolik se vás akce zúčastní, nejlépe
do 10. 4. 2006 e-mailem na adresu:
[email protected], případně telefonicky na 777 218 106 (br. Vojta Dabrowski).
Pomůžete nám tak předejít zbytečným rozčarováním z jízdy přeplněným autobusem.
Na všechny se těší 60. středisko Junáka LUX, Praha 2 – Vyšehrad.
_____________________________________________________________________________________
2
Zpráva ze setkání ICCS Camp of the Living Stones 2005
v Portugalsku ve dnech 27.12.- 31.12.2005, zpracovaly:
Zuzana Mairovská a Tereza Nováková, 60. středisko LUX Praha 2
Setkání katolických skautů a skautek
Living Stones se konalo letos již poněkolikáté,
tentokráte v Aveiru (nedaleko druhého
největšího města Portugalska, Porta). K účasti na
této akci pořádané ICCS (International
Conference of Catholic Scouting) byli letos
poprvé oficiálně pozváni i zástupci České
republiky. Na základě doporučení zástupce
odboru duchovní výchovy Junáka jsme byly
vybrány, abychom reprezentovaly český
katolický skauting, abychom se poučily z vedení
oddílů následujících Krista v jiných zemích a
mohly pak využít zkušenosti při naší další
činnosti a práci s dětmi.
Naše cesta do Portugalska trvala o den déle než ostatním účastníkům „tábora“ díky omezenému
počtu letů o vánočních svátcích a nevyhovujícímu přímému spojení. Absolvovaly jsme cestu vlakem do
Vídně, odtud jsme letěly do Frankfurtu nad Mohanem, kde nás zdržela nepřízeň počasí. Náš let se proto
pozdržel, do Porta jsme přiletěly se čtyřhodinovým zpožděním a nestihly tak poslední vlak do Aveira.
Situaci jsme vyřešily přespáním na portském letišti a na místo setkání jsme se dopravily následující den
ráno v úterý 27. 12. Ubytování bylo zajištěno v semináři sv. Joany u univerzity. Seminář byl zahájen ve
večerních hodinách. Následovalo seznámení s účastníky a vedoucími (účastníci byli z Francie, Itálie,
Slovinska, Jordánska, Libanonu, Portugalska a ČR) formou hry a krátkou prezentací vlastní osoby
(předmětem, který nás vystihuje a je nám blízký).
Ve středu 28. 12. dopoledne jsme byli rozděleni do tří pracovních skupin. Tento den jsme se
věnovali humanitární pomoci. První skupina si nejdříve prohlédla prostory dětského domova a pak se
vydala se sociální pracovnicí ke dvěma starým lidem, kde se věnovala úklidu a praní. Jeden starý pán byl
po těžké nehodě, nemohl mluvit a s námahou se pohyboval. Druhý pán byl na vozíčku. Další dvě skupiny
se vydaly pomoci dvěma starším venkovanům, kterým vymalovaly kuchyň, pokoj a hospodářské prostory.
Tato jednodenní humanitární pomoc v nás všech zanechala silný zážitek a dobrý pocit, že jsme mohli být
nápomocni lidem, kteří to potřebují.
Po příjezdu do semináře následoval program ve společenské místnosti. Nejdříve jsme se vyjádřili
k několika otázkám: např. jestli souhlasíme s politickou organizací naší země či jestli si myslíme, že násilí
je někdy jediným řešením. Následně jsme se rozdělili do dvojic podle našich odpovědí (jeden pro, druhý
proti) a diskutovali jsme o tom zhruba deset minut. Na tomto úkolu bylo velmi zajímavé vyměňovat si
názory s lidmi z různých zemí a snažit se pochopit jejich postoj k tématu.
Po večeři proběhlo představení jednotlivých zemí a jejich skautingu. Prezentace proběhla na lodi,
v muzeu Sv. Ondřeje. Nejdříve nám Portugalci promítli několik fotek z jejich táborů a akcí. Poté jsme
byly na řadě my. Popsaly jsme všeobecně organizaci českého skautingu, dodaly pár slov k vedení
katolických skautů u nás, ukázaly jsme několik fotografií z našich táborů - zaujaly především naše
podsadové stany - a nakonec jsme se zmínily o našem hlavním městě a předložily pár zajímavých
pohlednic a fotografií. Dále se představili italští skauti, kteří se věnovali hlavně struktuře skautingu.
Zajímavé bylo povídání Libanonek, kde nás mimo jiné zaujalo, že kvůli odlišné kultuře v jejich zemi
nemají vůbec smíšené skautské oddíly, a to ani v případě roverů a rangers. Mohli jsme také nahlédnout do
několika jejich publikací určených mladším skautům. Dozvěděli jsme se také něco o slovinském
skautingu, který byl podobně jako u nás zakázán komunisty. Nakonec proběhla prezentace Jordánců;
v jejich zemi není katolický skauting moc rozšířen a není vůbec podporován státem a proto získávají
peníze na svoji činnost prodejem či pořádáním různých akcí v zemi žije jen 8% katolíků).
Ve čtvrtek 29. 12. dopoledne jsme měli výlet do hor. Bohužel ale bylo špatné počasí, takže jsme
přišli prý o krásné výhledy na moře. Výlet jsme zahájili ranní modlitbou, kterou si připravila jedna ze
skupinek. Poté jsme šli asi dvě hodiny přírodní rezervací. Cílem naší výpravy bylo zastavení skály, kde
proběhlo krátké zamyšlení.
Po obědě jsme navštívili město a podívali jsme se do tamějšího muzea, které dříve sloužilo jako
ženský klášter (v kostele je uložena rakev patronky města sv. Joany). Poté jsme si mohli sami prohlédnout
centrum města.
Dále mělo následovat setkání s biskupem, ale ten bohužel onemocněl. Program vyplnila další hra,
tentokrát o našich prioritách. Měli jsme si z nabídnutých slov vybrat tři pro nás nejdůležitější. Poté jsme
diskutovali ve dvojicích a dále ve čtveřicích. Účelem bylo shodnout se na jedné z priorit, která byla pro
3
nás nejdůležitější. Překvapivé na této hře bylo sledovat odlišné názory a žebříček hodnot lidí z různých
zemí.
Před večeří proběhla trochu netradiční mše, kterou sloužil belgický kněz - skaut. Místo
nekvašených hostií se proměňovalo bílé pečivo, které jsme sami namáčeli do vína.
Poté proběhl mezinárodní večer, který byl zaměřen hlavně na ochutnávání tradičních pokrmů,
tamějších zvyků – tanců apod. Zaujaly nás nejvíce pokrmy Jordánců a Libanonek, které byly pro nás
neznámé. Co naopak zaujalo ostatní byly naše skautské slovníky a názvy našeho cukroví.
V pátek 30. 12. dopoledne jsme odjeli do národní rezervace Duny sv. Jaciny (krátká plavba lodí
z Aveirského přístavu), kde jsme si nejprve prohlédli muzeum týkající se rezervace (seznámili jsme se
faunou i florou). Poté následovala ranní modlitba a krátké zamyšlení (formou scénky a písní) nad
úryvkem z Bible. Dále každý dostal pracovní text s výňatky z Bible a úryvků z knih svatých a teologů,
modlitby ve formě gospelů, o kterých jsme měli následující cestu přemýšlet, zapsat si své postřehy,
nechat se ovlivnit přírodou a zodpovědět několik otázek (např. jestli potřebujeme poušť a ticho, jak se zde
cítíme, jaké jsou naše životní zkušenosti, co jsme v poušti nalezli a co si chceme odnést do svých
domovů). Skoro celý den jsme sami putovali písečnými dunami ( zpestřením cesty byla pro nás zastávka
s výhledem na moře a pozorování ptactva na jezeře), nikým nerušeni a mohli lépe komunikovat s Bohem
a zamyslet se nad sebou.
Večer jsme měli „táborový oheň“ (který se konal pro nepřízeň počasí ve společenské místnosti).
Na programu bylo zpívání s kytarou a různé hry, které jsme si předtím po skupinkách připravili. Dále
proběhlo krátké divadelní představení zaměřené na citát z Bible. Následovala mše svatá, opět trochu
netradiční. Začala obřadem spojeným se Zeleným čtvrtkem, mytí nohou, kdy nám všem kněz (spolu
s organizátory) umyl nohy. Poté proběhlo čtení žalmů, evangelia a místo kázání jsme sledovali promítané
fotografie z našeho pobytu. Na závěr jsme napsali přímluvy k Bohu a svá přání a poděkování ostatním,
které jsme si pak vyměnily.
4
Sobotu 31. 12., poslední společný den, jsme zahájili celkovým hodnocením akce, psali jsme
odpovědi na otázky a reagovali na názory ostatních týkající se pořádání takovýchto setkání katolických
skautů, jejich přínosu pro nás, případné zlepšení a naše náměty a obohacení. Dopoledne jsme opět měli
program ve skupinkách, měli jsme vyrobit co nejvíce papírových krychlí. Jeden z pracovních týmů měl
k dispozici dostatek materiálu, ostatním vždy něco scházelo. Tato hra byla zaměřena na schopnost
domluvy mezi týmy, komunikace, výpomoci a vymyšlení strategie a rozvržení práce.
Před rozloučením s některými členy, kteří museli odjet dříve, jsme si navzájem vyměnili skautské
šátky, nášivky a další suvenýry, které jsme pro ostatní přivezli. Získali jsme emailové adresy, takže
můžeme být nadále ve spojení a zajistit další spolupráci. Nakonec jsme poděkovali organizátorům akce za
jejich snahu a bohatý program, který pro nás připravili a obdrželi od nich kromě tradičního produktu
z aveirského přístavu, krystalků soli, také výklad citátu z Bible: „zajeď na hlubinu“ („duc in altum“Lukáš 5, 4), který byl zároveň mottem celého setkání.
Odpoledne jsme strávili procházkou po městě a přípravou na oslavu konce roku. Vzpomněli jsme
na své blízké v rodné zemi a oslavili Nový rok také podle našeho času.
V 10 hodin dopoledne prvního dne v roce 2006 jsme my dvě jako poslední (ostatní vyrazili po
skupinkách už v 7 a v 8 hodin ráno buď na portské nebo na lisabonské letiště) opustily aveirský seminář a
odjely opět do Porta. Zde jsme strávily celý den vycházkou po nádherném přístavním městě plném
historických památek a nasávaly sváteční atmosféru. Navečer jsme se vydaly na letiště, kde jsme přečkaly
noc ( hotel nepřicházel v úvahu, protože jsme odlétaly moc brzo a spojení z centra města na letiště bylo
nedostatečné). Další den jsme odletěly přes Frankfurt n. M. do Vídně a odtud opět vlakem do Prahy.
Setkání „Living stones“ pro nás bylo přínosné hlavně v tom, že jsme poznaly odlišnost názorů lidí
z různých zemí a přesto nalezly společnou řeč a zjistily, že náboženství opravdu lidi spojuje. Uvědomily
jsme si, že mezi zastoupenými státy jsme zemí, kde žije nejvíce nevěřících a že by se proto měly
katolické oddíly více propagovat a především by měl být kladen větší důraz na nutnost spolupráce oddílů
navzájem mezi sebou. Velký význam má jistě i pořádání různých akcí pro veřejnost.
5
Dárcovské SMS se již staly dobrou součástí našeho života – můžeme říci dokonce naší
kultury. Patří i do kultury života skautského, který se od veřejného života přece neodděluje…
6
Ohlasy na XVI. Seminář ELŠ
konaný ve dnech 13.-15. ledna 2006 v Salesiánském centru v Praze-Kobylisích
Bůh je láska 2
duchovní slovo br. J. Černého – Ursuse na zahájení semináře v sobotu
Milé sestry a milí bratři, přátelé,
rok se s rokem sešel, a já mám, tak říkajíc, „reparát“ duchovního slova. Není dobré, když se řečník
omlouvá, ale musím se vám přiznat, že z bázní a třesením rozmýšlím Boží slovo, neboť jeho
interpretace je veliká odpovědnost.
Loňské téma je pro mne takový fenomén, že se neubráním to znovu a znovu opakovat. Je to pro
mne to největší evangelium, nejradostnější zpráva, kterou znám. Jen si poslechněte:
Bůh je láska…
1 J 4,16
kým se nepočítá. Proto Kain zabil Ábela. I my
mnohdy nesneseme tíhu porážky, myslíme si,
jak jsme dokonalí, úžasní, skvělí chlapíci – a
ono je všechno jinak. Tak se v nás rodí zloba,
nevraživost, nenávist, násilí. Místo opětování
Boží lásky mezi sebou navzájem, místo tvorby
pokoje a společenství, místo budování království
Božího, se chováme, jako by Boha nebylo.
A přece
si
neustále
připomínáme
o
křesťanských svátcích, každou neděli i v každé
důvěrné rozmluvě s Bohem:
Bůh je láska.
A k tomu bych rád přidal podtext:
Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť
oni uzří Boha.
Mt 5,8
a v Kralickém překladu:
Blahoslavení čistého srdce, nebo oni
Boha viděti budou.
Připomene nám to ihned i 10. bod skaut­
ského zákona:
Skaut je čistý v myšlení, slovech i skutcích.
Hle, zde máme návod, jak odpovědět na
Boží pozvání, Boží přitakání k našemu životu,
k Boží nabízené lásce. Není ničím podmíněná,
byla zde, ještě než my jsme zde byli a bude, až
my už tu nebudeme. Protože Boží láska je Bůh
sám.
V Jihomoravské lesní škole Triangulum jsem
v rámci duchovních čtvrthodinek probíral
podobenství, jak jsou zapsána v synoptických
evangeliích. Jedná se celkem o 40 podobenství,
z nichž jsem vybíral takové, které lze snadno
aplikovat na skautské poměry. Rozprava, která
se vždy rozproudila, byla jistě posilou pro
všechny účastníky, nejen pro mne. Den tak byl
předznamenán vědomím radostnosti i služby.
Sám jsem pak pro následné použití vybral 249
kázání, jednak se Sbírek pro čtené služby Boží
jednak z internetu a vytvořil jsem jejich soubor.
Zastoupeni jsou zde převážně kazatelé
z Českobratrské církve evangelické ale i z církve
římskokatolické (35 úvah). Tuto sbírku jsem
ochoten dát k dispozici všem zájemcům.
Člověčí, lidská odpověď, moje a tvoje
odpověď, sestro a bratře je však většinou
negativní, záporná. Vždyť hned v prvních
kapitolách Bible čteme o prvním kriminalistickém
případu: Kain zabil Ábela. Kain, prvorozený syn,
jeho jméno znamenalo oštěp nebo kopí; jméno
druhorozeného Ábela značilo marnost, mlhu,
vánek. Stejným slovem se nazývala ranní pára
nad vodní hladinou, která po východu slunce
rychle zmizí. Možná byl tělesně slabší a
nemocný. Od počátku je tedy rozhodnuto, kdo je
kdo. Prvorozený Kain je vítěz, druhorozený Ábel
nemá šanci. Kain byl zvyklý, že se mu vždy
všechno dařilo, ve všem vynikal, byl radostí a
nadějí rodičů. Zvykl si vítězit, bral to jako
samozřejmost. Ábelovi se muselo neustále
pomáhat. Nebylo na něho spolehnutí, byl
trpěným bratrem a synem, ale spíš nemotorným
sluhou. Zvykl si prohrávat. Bral to jako Boží vůli.
Proto asi se Bůh navzdory ambicióznímu
Kainovi, který vždy spoléhal jenom na sebe přiklonil k oběti Ábelově.
Kain neunesl tíhu porážky. Od takového
outsidra – svého neschopného bratra,
nevýznamného,
nerozhodujícího
subjektu;
člověka vyřazeného ze společnosti; někoho, s
7
Z podobenství se totiž teprve dozvídáme,
jaká že je ta pravá čistota. Není to jen jakési
dodržování mravních zásad, respektování práva
římského, židovského či křesťanského, ani
plnění bodů skautského desatera. Je to totiž
mnohem víc.
Ježíš totiž od nás vyžaduje odpověď na Boží
ANO, které je vyjádřeno skutečností Boží lásky.
A ne ledajaké. K nám! Ke mně, k tobě, sestro a
bratře, k nám lidem! Bůh nás má totiž nad
pomyšlení rád. Nepředstavitelně.
Má-li být naše odpověď přitakáním, přijetím
této skutečnosti Boží lásky – hlasitým ANO, pak
to znamená jediné: č i n . Proto nás apoštol
Pavel vybízí k následování ve šlépějích
Kristových, ale já bych to rád dotáhl ještě dál: jít
vedle něho, ruku v ruce s bratrem Kristem (tak
jako cestou do Emauz „Což nám srdce
nehořelo“ Lk 24,32). Myslit, mluvit, jednat a žít
tak, jako Pán Ježíš Kristus. V podobenství o
Božím soudě (ovce a kozlové – Mt 26, 31-46)
Kristus praví: „Nebo jsem lačněl, a dali jste mi
jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem
býval, a přijali jste mne; nah, a přioděli jste mne;
nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři
jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.“ Ten aktivní
čin, to je čin milosrdné lásky a služby. To je ta
pravá čistota, jestliže to činíme bez jakýchkoliv
nároků na cokoliv (uznání, úctu, odměnu,
postavení). Jen pro ten vlastní vztah, vztah
služebné lásky.
Je zřejmé, že je to nad lidské síly. Nad moje i
tvoje síly, sestro a bratře. Milovat bez výhrad –
člověka jiné barvy pleti, jiného vyznání, jiné
národnosti, jiných názorů, jiného způsobu života,
a z dalších důvodů, pro které v něm nechci vidět
svého bližního, svého spolubratra. Myslím, že
žádný člověk není schopen jen ze své vnitřní
přirozenosti takto milovat.
Nakonec bychom to mohli uzavřít: marnost
nad marnost, nedokáži být takový, jakým mne
Bůh chce mít, spěji k věčnému zatracení, marné
jsou všechny moje snahy.
A přece do této naší bezradnosti,
nemohoucnosti, beznaděje zní to slavné slovo
evangelia: Bůh je láska! On nás v tom
nenechá, nenechá nás napospas našemu
hříchu, našemu proti-činění, našemu vzdoru,
naší chuti žít si po svém, rozhodovat sám za
sebe, spolehnout se jenom na sebe. On nás
stále volá, vybízí, posílá za námi své posly, naše
bližní. Nakonec Jeho slabostí silni budeme,
Jeho bezbranností naši při uhájíme, ztrátou
duše pro Jeho věc ji nalezneme. V modlitbě
hledejme posilu pro Boží věc zde na zemi i sílu
pro sebe, abychom mohli přitakat: Ano, Pane,
zde jsem, pošli mne. Poddáním se Jeho lásce,
jejímu působení na naše životy, budeme denně
očišťováni, naše srdce budou připravena
k setkání s Bohem.
Má to nedozírné praktické důsledky.
Znamená to svůj život mít pevně „naplánovaný“
pro bližního; znamená to nezapomínat na své
úkoly služby v rodině, v práci, ve společenství.
Rozumně nakládat s časem, který je nám
vyměřen: Sir Baden-Powell to krásně vyjádřil ve
třech základních principech: všechny tři složky
(Bůh, bližní i já) musí být v rovnováze. Tu
rovnováhu nám pomůže nalézt Boží láska a
přijetí jejího odlesku pro nás. Láska nás naučí
správným prioritám našeho života. Je to zajisté
moudrost, kterou nám přidává Bůh, abychom
nesklouzávali do sektářského poblouznění i
osobního sobectví.
To co je však nejdůležitější: netajit, neskrývat
svoji lásku k druhým. Nesmělost a nerozhodnost
v tomto
případě
může
způsobit,
že
zapomeneme učinit ve správný čas správný čin,
že se neodvážíme v příhodný čas říci příhodné
slovo. Nebojme se tedy v čistotě srdce dávat
najevo ve svých myšlenkách, slovech i činech
praktické dopady naší lásky, našeho vztahu,
který je tvůrcem pokoje a radostnosti.
Apoštol Pavel v listu k Filipským (Flp 2,1-11)
říká: Bratři! Jestliže je u vás trochu
křesťanské snahy druhé těšit, trochu
láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní
společenství a trochu srdečné účasti,
dovršte mou radost tím, že budete stejně
smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna
láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic
nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po
prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás
pokládá druhého za lepšího, než je sám.
Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní
prospěch, ale i na prospěch druhých. Mějte v
sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš:
Ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na
tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl,
vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se
jako jeden z lidí. Navenek byl jako každý jiný
člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a
to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil
a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže
při Ježíšově jménu musí pokleknout každé
koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý
jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš
Kristus je Pán.
Pro svoji činnost ve skautingu si tedy
neustále uvědomujme, že Bůh je láska.
Předávejme ji i do našich oddílů a všude tam,
kam jsme ve službě postaveni. Vždyť to je naše
šance, že naše srdce bude očištěno a my zříme
Boha. Vždyť i k jeho obrazu jsme stvořeni.
Buďme jím (tedy tím obrazem) a tak svoji
nepatrnou a neužitečnou službou pracujme na
Božím království pokoje. V Písmu svatém
8
hledejme odpovědi na naše otázky a problémy,
v modlitbě prosme o jejich porozumění a ve
společenství čiňme tak, jak by ty věci byly.
Neboť:
Bůh je láska.
Na závěr ještě píseň:
„Stvoř srdce čisté, Bože mi“
Jako vždy ELŠ připravuje sborník, ze kterého – jak doufáme – budeme moci ještě vybírat do
některého z příštích čísel NDS.
Organizátoři semináře zaregistrovali celkem 218 platících účastníků – a to kromě těch, kdo se přišli
účastnit pouze mše sv. v neděli, při které byl br. Zdeňku Z e l e n é m u - Káďovi udělen papežský „Řád
rytíře sv. Řehoře Velikého“.
Předal mu ho plzeňský biskup František Radkovský, který bohoslužbě předsedal. Jeho radost při
předávání – zdůraznil, že je přece z mládí Káďovým odchovancem – byla opravdu spontánní a mimo
ostatní přítomné ze široké skautské rodiny zvlášť potěšila srdce i Káďovy vlastní skautské rodiny, totiž
jeho ženu a dceru, na slavnostním aktu také přítomné.
Br. Radkovský po mši sv. vyslovil pro redakci NDS zvláštní radost z toho, že toto vyznamenání, jež
patří k nejvyšším v římskokatolické církvi, obdržel nyní právě český skaut, který aktivně bojoval a trpěl za
skautské ideály.
Kromě pocitu opravdu veliké pocty na straně samotného, nyní i dle oficiálního titulu Rytíře Zeleného,
cítili upřímnou radost i velké zadostiučinění všichni přítomní oldskauti z Káďovy „mateřské“ Prahy 2
spolu se všemi, kdo ve středisku Maják za Káďova vedení vyrostli a jeho pojetí obětavého skautského
stylu života si po celý život nesou v srdci i ve svých myslích - jak zdůraznil např. br. Oskar Andrysek,
další z Káďových odchovanců.
Mezi velkou řadou gratulantů byl rovněž dosavadní člen střediska Maják br. Eduard Marek –
Hroznýš, jehož některá vyprávění v našem měsíčníku čas od času otiskujeme. Br. Hroznýš „držel palce
br. Káďovi“ již při navrhování tohoto vyznamenání na středisku a okrese Praha 2 (jehož je čestným
předsedou) a také po celou dobu jednání s Vatikánem; říká, že si nejen myslí, že br. Káďovi toto
vyznamenání právem patří, což vyslovil při gratulaci za Prahu 2, ale také že je třeba si pamatovat, jak
dobře Káďou vychovaní skauti slouží i v Římě!
Poznámka: br. František Radkovský je duchovním rádcem a z „titulu“ tohoto úřadu je členem
náčelnictva Kmene dospělých Junáka – oldskautů.
________________________
Ze Salesiánského magazínu č. 6/2005, který
byl k dispozici při semináři ELŠ, jsme se dozvěděli:
Od března 2006 nastoupí do svých funkcí nově
zvolená provinciální rada salesiánských pracovníků:
Blanka Novotná z Benešova, Iva Růžičková
z Krupky, Ivana Bernardová z Prahy, Jiří Máca
z Prahy, Jan Stodola z Poličky, Prokop Pospíchal ze
Znojma, Bohumila Holeňová ze Vsetína, Marta
Tomigová ze Staré Vsi, Petr Nečas z Boskovic, Olga
Kvapilová z Olomouce a Marie Rezková z Karlových
Varů.
Pro ty ze čtenářů Na dobré stopě, kdo se blíže
zajímají o „dědictví“ Dona Boska uveřejňujeme jednu
z pozvánek Salesiánů. Jistě by se mohli na toto
setkání přihlásit a obohatit svůj duchovní život
salesiánskou spiritualitou.
Rovněž zamyšlení, které následuje, bylo vzato
z tohoto čísla Salesiánského magazínu – jistě
poslouží dobře i „v našich kruzích“ (překlad provedl
Ladislav Heryán).
____________________________________
9
Žádné děti nejsou „nevlastní”
Bruno Ferrero
Náš svět je plný exmanželek a
exmanželů, avšak nesmí existovat
tzv. nevlastní děti. Není-li již
pár manželem a manželkou, ne­
přestává být tatínkem a mamin­
kou. Této role je nikdo nemůže
zprostit. Manželství skončit mů­
že, rodičovství nikdy!
Rozchod a rozvod rodičů není něčím neutrálním, či jak se dnes mnozí
domnívají, událostí skoro „normální”. Rozvod násilně ničí citový svět dětí a
jejich vztahové vzorce. Najednou se cítí opuštěni těmi, kteří je přivedli na
svět, a rázem ztrácejí téměř všechny základní opěrné body svého života.
Jestliže tatínek od nás odejde, bude pořád mým tatínkem? A kam a s kým půjde
bydlet? Kdo půjde hovořit s učiteli? Přijde tatínek na oslavu mých narozenin?
Budu ještě moci chodit za babičkou? Když tatínek volá, mohu to zvednout?
Neopustí i mě?
Od tohoto okamžiku již děti nikdy nebudou nahlížet na lásku, manželství,
vztah mezi pohlavími a rodinu tak jako dříve. Z domu postaveného na skále se
najednou ocitnou v domě na pohyblivých píscích. Mnozí rodiče se snaží před
dětmi tuto situaci ukrýt často patetickými výmluvami jako "Tatínek musí
pracovat daleko", "Maminka musí jít na nějakou dobu bydlet k tetě". Děti ale
naopak mají zapotřebí pochopit věci tak jak jsou, protože tato situace
ohrožuje jejich potřebu jistoty a klidu.
Mají právo vědět
Nejistota živí strach a vede k ještě větším škodám. „Neupadl jsem do pasti
fantazií,” vysvětluje jeden chlapec, „do iluze, že by se k sobě vrátili,
kdybych byl hodný, poddajný a poslušný chlapeček, nebo kdybych onemocněl,
nebo se velmi zhoršil ve škole...”
Rozchod rodičů budou děti v každém případě pociťovat jako velkou
nespravedlnost, a pokud jejich zranění vůbec kdy ustoupí, tak až velmi pozdě.
Je nemožné, aby rozvod proběhl bez tvrdosti a agresivity. Všechno se točí
kolem otázky: kdo za to může? Vysvětlení, které dává vinu jednomu nebo oběma
rodičům, může v dětech vytvářet stavy velice silného hněvu, který se pak děti
snaží vylít na další osoby, školu nebo sebe samy. Děti musejí mít možnost
projevit stav svého nitra v okamžiku, kdy tento stav prožívají, musejí se
vybít a je třeba jim naslouchat. Nejbolestnější je pro ně pocit, že jsou na
obtíž a nic neznamenají. Někdy si všimnou, že jsou jednou ze stran brány jako
rukojmí, že se stávají jakýmsi balíkem s nejistou adresou, že jsou nechtěné.
Dětem je tedy zapotřebí dodávat odvahu. Musejí cítit, že nepřijdou o lásku,
teplo a bezpečí.
Děti velmi trpí
Chlapci trpí rozvodem víc, než obvykle ukazují navenek. Snadno se
dostávají do konfliktů s matkou a pociťují nepřítomnost mužské a přitom
laskavé autority. Je třeba ustavit určitou formu „normálnosti” každodenního
života, kde se dítěti stane oporou časový rozvrh a zvyky.
Malé děti trpí fyzickou nepřítomností jednoho z rodičů a neustále jej
pateticky hledají tisíci způsoby. Dospívající trpí rovněž krizí ekonomickou,
která obvykle po rozvodu následuje, a drastickým snížením životní úrovně,
která jej doprovází.
Největší utrpení se dítěti působí tím, je-li nuceno se rozhodnout pro toho
či onoho rodiče. „Jedním z doporučení, která říkáme nenávidícím se manželům
je to, aby před očima svých dětí nebořili obraz druhého a doposud prožitý
rodinný život,” píše Anna Oliverio Ferrarisová.
Dítě odmítá poslouchat, že jeho rodiče jsou zlí lidé, protože se jednak s
nimi identifikuje a jednak jeho osobní identita ještě nedospěla do takové
úrovně samostatnosti, kdy se může od identity rodiny oddělit. Rodiče, kteří
při každém setkání pokračují ve vedení vzájemné války urážkami, nevrlostí,
žárlivostí a pohrdáním, neustále obnovují úzkost svých dětí.
10
V mnoha případech se děti musejí pohybovat mezi požadavky, dilematy a
volbami, které je uvádějí do těžkých potíží. Děje se to například tehdy,
mají-li se proměnit ve „špehy” dodávající informace o tajemstvích života
bývalého partnera. Rozvedení rodiče jen zřídka odolají pokušení rivality, aby
získali lásku dětí jen pro sebe. Proto je rozmazlují nebo dokonce podplácejí.
Tím nejdůležitějším je to, že i když jsou rozvedení rodiče vzdáleni
materiálně i duchovně, musejí být stále matkami a otci hodnými lásky, úcty a
důvěry. Základní vazby zůstávají. Dva sloupy zde musejí být napořád. Právě to
může děti učinit šťastnými a zajistit jim budoucnost.
_____________________________________________________________________________________
Po malých
krůčcích …
Jeden mladý student měl ohromnou chuť
starat se ve svém životě jen o lidské dobro.
Jednoho dne navštívil sv. Františka Saleského
s dotazem: „Co mám dělat, aby byl ve světě
pokoj?“
Sv. František mu odpověděl: „Nebouchat
tak silně dveřmi…“
Bruno Ferrero: Příběhy pro potěchu duše
_____________________________________________________________________________________
Betlémské světlo 2005
17. 12. jsme se sešli na hlavním nádraží: jako vždycky já za skauty, pan vikář
Vladimír Hronek z arciděkanství a bratr Miloš Hejzlar se synkem z církve bratrské,
dodatečně dorazil ještě bratr farář Fér z ČCE.
V 9.01 dorazil vlak od Brna, skauti zvoněním z okna vlaku ohlásili Betlémské
světlo. Připálili jsme si lucerničky a jeli domů. Světlo budeme opatrovat doma celý
týden.
Oficiální předávání zorganizoval bratr farář Hejzlar, který chtěl uplatnit co viděl
na svém dřívějším působišti v Táboře.
24. 12. na Štědrý den dopoledne v 9 hod na Palackého náměstí v Kutné Hoře je již vše připraveno:
zvuková aparatura, hořící petrolejky s Betlémským světlem. Pomalu se schází i lidé: zástupci sdělovacích
prostředků, místostarosta Václav Vančura, jeho bratr Jéňa - náčelník ORJ, a další lidé, také jeden pes.
Po úvodní písni za doprovodu kytary bratr Hejzlar pověděl něco o historii Betlémského světla, já něco
řekl o tom, jak jsme začínali v Kutné Hoře a bratr vikář Hronek přečetl pasáž z Lukáše. Pak ještě dostal
slovo pan místostarosta a za zpěvu „Narodil se Kristus Pán“ jsme jemu i všem přítomným připálili jejich
lucerničky.
Ladislav Marek, krajský zpravodaj Kmene dospělých-OS;
prosinec 2005
11
_______________________________________________________________________________________________________________________________
OPAKOVANÁ VÝZVA:
28. 4. – 1. 5. 2006 v Klokotech u Tábora
Zváni jsou všichni činovníci i činovnice,
roveři i rangers od 15 let, kteří se chtějí setkat,
ztišit, ale také společně sdílet, zahrát si
a hlavně načerpat nový elán do života.
Předběžná cena 350 Kč, přihlášky do 15. 3. 2006
na tel. 721962369, nebo e-mail [email protected] .
Těší se Modřinky.
_____________________________________________________________________________________
36 MILIONŮ SKAUTEK A SKAUTŮ
VE 216 ZEMÍCH SVĚTA
OSLAVÍ STÉ VÝROČÍ SKAUTINGU
Stane se tak dne 30. 6. 2007. Připomenou si
den, kdy se na malém ostrůvku Brownsea Island u
jižního pobřeží Anglie pod vedením Roberta
Baden-Powella konal tábor chlapců z Londýna,
pocházejících z různých společenských vrstev.
Dnes k tomuto hnutí dětí a mládeže patří skauti
a skautky všech barev pleti a mnoha náboženství a
národností.
Motto oslav zní: „Jeden svět - jeden slib.“
Oslavy budou mít jednak celosvětový scénář
s vyvrcholením na 21. světovém setkání a také
různé národní programy.
1. srpna zazní - po vzoru prvního tábora signál z rohu antilopy Kudu při rozbřesku nejen
na samotném Světovém jamboree, ale i v zemích,
kde aktivní skauti a skautky i jejich příznivci
budou toto výročí slavit na svých setkáních. Tím
bude zároveň zahájeno druhé století trvání skautingu ve světě.
21. Světové jamboree se bude konat na území zvaném Hylands Park u města Chelmsford v hrabství
Essex, a to od 27. července do 8. srpna 2007. Očekává se účast asi 40000 skautů a skautek, kteří budou
ubytováni v obrovském stanovém táboře, jež má zabírat 400 hektarů kopcovitého prostoru, v němž se
střídají lesíky s loukami. Lokalita leží 50 km severně od Londýna (hodinu jízdy autem či 1,5-2 hodiny
jízdy od londýnských letišť).
Po ukončení Světového jamboree hostitelé nabízejí pobyt několik dní u skautů a skautek ve Velké
Británii a rovněž návštěvu Brownsea Island.
Z informace uveřejněné v rakouském oldskautském časopisu
„Der Gildenweg“ č. 4/2005 vybral a přeložil: Kamzík
_____________________________________________________________________________________
12
Ze ZPRÁV duchovní rady brněnské diecéze No. 70 − leden 2006
Milé sestry, milí bratři,
přeji Vám požehnané dny Nového roku, který se před námi začíná otevírat…
Ať máme radost ze služby, kterou pro druhé konáme a ať máme pro tuto službu potřebnou sílu. A sílu i
inspiraci můžeme získat i na dalším diecézním semináři i na duchovní obnově. Na obě akce jste srdečně
zváni.
Ať se Vám vše daří a ať rok 2006 je dalším rokem naší společné práce.
Díky za jakoukoliv podobu služby pro druhé
Pavel Opatřil, diecézní duchovní rádce
Program diecézních skautských aktivit v roce 2006
XVI. Skautský vzdělávací seminář
Brno, Petrov 2 18.2.2006
Program semináře:
8.00 prezence
9.00 zahájení, organizační informace
9.15 - 10.30
MUDr. Lumír Kantor - Bizon, primář Novorozeneckého odd. Fakultní nemocnice Olomouc :
Dilemata moderní medicíny
10.30 – 12.00
P. Jiří Kaňa, farář v Blansku :
Služba v církvi dneška (se zaměřením na spolupráci lidí dobré vůle i mimo farnost, církev…)
12.05 polední přestávka
mše svatá v katedrále
oběd
prostor pro setkání a diskuzi účastníků
setkání kruhu ELŠ
14.00 - 15.30
br. Miloš Hotař :
Zkušenost ze skautské pomoci lidem nejvíce postiženými tsunami v Banda Aceh v Indonésii (+
promítání)
16.00 závěr semináře s požehnáním na cestu
Účastnický poplatek: 30.-Kč
Oběd: pro ty, kteří se nejpozději do středy 15.2.2006 přihlásí, bude v restauraci U Dobrého pastýře, v
areálu Petrova zajištěn oběd v ceně 60,- Kč: polévka, kuře s bramborem, nebo smažený sýr, brambory,
tatarka.
Po celou dobu semináře budou zdarma k dispozici nápoje (káva, čaj, limo).
Pro tuto službu jsou vítáni dobrovolníci (i na část dne).
Dále bude k dispozici přehled abonentů Zpráv duchovní rady brněnské diecéze k upřesnění adres, přehled
kontaktů na činovníky a oddíly v brněnské diecézi a výstavka fotek z diecézních skautských akcí.
Na seminář zve diecézní duchovní rádce s týmem spolupracovníků:
Pavel Opatřil tel. 547 246 575, 731 402 624 [email protected]
Aleš Mikula tel. do zam. 543 235 030, 723 938 484 [email protected]
Další akce:
Duchovní obnova - 31. 3 - 1. 4. 2006
Skautská pouť - 22. 4. 2006 (tentokrát ve Žďáře nad Sázavou)
Skautský máj - 26. - 28. 5. 2006
Skautský podzim - 22.-24.9.2006
_____________________________________________________________________________________
13
SKAUTSKÝ PODZIM 25.- 23. 9. 2005 LEDNICE
Letošní skautský podzim se konal v překrásném Lednicko-Valtickém areále.
Konkrétně jsem naše tábořiště rozložili v pátek odpoledne asi dva kilometry
od Janohradu.
Protože družinky přicházeli v průběhu celého odpoledne až do večerních
hodin, nekonal se žádný společný program. Volný čas jsme využily ke stavění
stanů, hrám nebo procházkám po okolí.
V sobotu ráno, poté co dorazili poslední opozdilci a po společné snídani,
jsme se všichni sešli na nástupu. Skauti, skautky, vlčata i světlušky byli
rozděleni do dvanácti skupinek asi po osmi až desíti členech a mohli vyrazit
ke dvanácti stanovištím. Nejvíce se jich nacházelo v zámeckém parku, mohli
jsme ale také vidět takové památky jako například: Chrám tří Grácií, Lovecký
zámeček, Minaret, Janohrad.
Úkoly na stanovištích byly zaměřeny nejen na různé soutěže a znalosti
přírody, ale soutěžící si mohli i sami něco vyrobit a za zmínku také stojí
stanoviště na vodě, přesněji na lodičkách. Odpoledne bylo vyplněno jak
projížďkou na lodičkách tak nácvikem pohádky Sedm krkavců, která byla
součástí večerního programu. A také Mší svatou, kterou sloužil otec Pavel.
Asi hodinku po setmění se rozhořel táborový oheň u kterého, jak už jsem
napověděla, zahrála každá skupinka svoji část pohádky. Byly vyhlášeny
výsledky a rozdány ceny. Nemohlo chybět ani opékání špekáčků a zpívání u
kytary. Se slábnoucím ohněm utichaly i hlasy na tábořišti, to ožilo zase až
ráno kdy všichni balili stany a odjížděli domů. S úsměvem na tváři, protože
stejně jako celý víkend i dnes svítilo sluníčko, a každý si odnášel kousek
dobré nálady, která tu panovala.
Poděkování za krásný víkend určitě patří všem, kteří se podíleli na jeho
organizaci.
Petra Veselá
_____________________________________________________________________________________
VIII. diecézní expedice - 16. 7. – 4. 8. 06 - TURKAY 2006
„The Turks are mostly friendly to foreign visitors...“
(Lonely Planet, průvodce str. 9)
Nezbývá než tomu věřit... Uvidíme...
Osmá expedice v roce 2006 bude směřovat na východ - jejím cílem budou
turecké hory u jezera Van. Cílů má však expedice daleko víc a mnohé z nich se
nedají najít na mapě!
Proto nejedeme s CK
ale jedeme „spolu“; společně
vaříme, táboříme, modlíme se, putujeme...
Jako vždy bude i letos výprava složena z účastníků z různých stran
Brněnské diecéze, od 16.ti do 50.ti let – tedy mládež v nejlepších letech!
Mezi námi jsou zkušení vůdcové, kněží, zdravotníci, kuchaři, odborníci v celé
řadě oborů, terénní řidiči i bodygardi... přičemž mnohé talenty se zjistí až
po cestě.
Když tímto krajem putoval před 2. tisíci lety sv. Pavel, povzdychl si:
„...ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti...Častokrát jsem
byl na cestách – v nebezpečí od lupičů...v námaze do úpadu, o hladu a
žízni...” (2.Kor.11,23 n.). Co připraví Turecko pro nás ještě nevíme...
Některé věci bychom ale rádi naplánovali. Například trasa by mohla vypadat
asi takto:
Pokusíme se sehnat nějaký dobrý trajekt z jihu Itálie do Řecka. Pokud to
bude časově i cenově únosné, věnovali bychom Řecku asi dva dny. Potom už
budeme směřovat přímo na východ podél pobřeží Černého moře. Tam plánujeme
jeden malý vandr do terénu. Cesta bude pokračovat na jihovýchod ke slanému
jezeru Van. Tam se pokusíme dosáhnout na vrchol hory Süphan Dagi (4058 m
n.m.) a vlastním člunem se doplavit na ostrůvek Akdamar Kilesi, kde je
arménský kostel sv. Kříže z 10. století. Vracet se budeme poděl Středozemního
moře a vydáme se po stopách sv. Pavla z Tarsu. Návrat přes Bulharsko a Srbsko
si zpříjemníme návštěvou české vesnice Bela Cerkva.
14
Termín:
16. července 2006 – 4. srpna 2006
Odjezd v neděli 16.7. 06 v 15:00 z Brna od katedrály
Cena:
Přibližně 8.500,-Kč ( v ceně je cestovné, trajekty, celá strava a kondiční i
podzimní víkend) – pokud se podaří získat grant z Ministerstva kultury, cena
by mohla být nižší...
Cesta:
Cestovat budeme autobusem zn. Scania – čeká nás 6 – 7 tisíc km.
Přihlašovat se můžete na adrese:
P. Vladimír Šagi Záleský, Klášter 2,
591 02 Žďár nad Sázavou 2
Tel: 566 625 190, mobil: 607 736 851, [email protected]
K N I H O V N I Č K A
Organizátoři Mikulášského semináře 2005 sestavili sborník s názvem „TOTALITA aneb cesta tam a
zase zpátky“.
Výběr autorů – přednášejících již jen v teoretické části je dosti representativní: Stanislav Balík,
Miloslav Petrusek, Bedřich Marjánka v podání Hany Synkové, Jiří Navrátil, Ivan Dejmal, Petr Franc, Ilia
Hlybouski,, Helena Illnerová, Jan Lukeš, Ivan Medek.
V metodické části najdeme autory: Romana Šantoru, Martina Macharika, Jaromíra Čtrnáctého a
Petra Panského, v rekapitulaci Polibku Múzy Blanku Trulikovou, Ivanu Rakovou, Miloše Říhu, Janu
Pivničkovou, Romana Tilcera a Josefa Vajskebra.
Svoje „CV“ resp. poslání a kontakty uvedly organizace: Amnesty International, Český helsinský
výbor, Asociace Film & Sociologie a Člověk v tísni.
Helena Illnerová (děvčata jí v době, kdy vedla oddíl, „udělila“ ohodnocení její činnosti slovy
„perpetum mobile“) vzpomíná na 37. skautský dívčí oddíl „Sluníčka“ a hovoří o něm také v lednovém
Skautském světě 2006; vybíráme pokřik jejího oddílu Sluníček (převzatý z poválečné doby):
Sluníčka se jmenujeme,
skautským světem putujeme,
na cestu si svítíme,
dobro, krásu vidíme.
K období let „normalizace“ (kdy
„skautský svět“ v pokřiku nahradily
„širým světem“) ses. Helena Illnerová –
Holinka ve sborníku i ve zmíněném
čísle Skautského světa poznamenává:
„Nijak jsem se ale nesnažila dát dětem
nějaké vyloženě skautské symboly.
Důležitá pro mě byla dobrá programová
náplň a laskavá výchova k opravdovým
hodnotám – k přátelství, odpovědnosti a
férovosti.“
Poznámka redaktora: Tento tole­
rantní názor vůdců a vůdkyň z let „pod­
zemní“ činnosti s dětmi se snahou o
rozhled i „mimo užší skautský svět“
mohu sám potvrdit i z krátkého období
„vystoupení ze tmy“ v letech 1969-70.
Je jen logické, že zvláště tam, kde jsou
pamětníci tohoto období mezi aktivními
činovníky Junáka, tento názor na vztahy s okolním světem nachází své pokračování.
Kamzík
15
Pokračování výňatku z knihy jednoho z předchůdců skautingu, Rudolfa Waldo Emersona, z 1. strany:
Příroda a duch
Přítomnost vyššího, to jest duševního živlu, je podstatnou částí dokonalosti krásy. Vysoká,
božská krása, která může býti milována bez zženštilosti, je ta, kterou nalézáme v spojení s lidskou vůlí.
Krása je známka, kterou Bůh dává ctnosti.
Každý přirozený skutek je půvabný. Každý hrdinský skutek je také mravný a naplňuje světlem
místo a přítomné. Velké skutky nás učí, že vesmír je vlastnictvím každého jedince v něm.
Každému rozumnému tvoru je celá příroda věnem a majetkem. Je jeho, chce-li, může se jí
zbaviti; může zalézti do kouta a zříci se svého království, jako většina lidí, avšak má právo na
svět svou vlastní přirozeností…
Ve všedních místech mezi špinavými předměty čin pravdy nebo hrdinství zdá se, že stahuje k sobě
oblohu jako svůj chrám, slunce jako svou kolébku. Příroda rozpíná svou náruč, aby objala člověka, jen
když jeho myšlenky jsou dosti velké. Ochotně seje do šlépějí jeho růže a fialky a kreslí linie nádhery a
půvabu k ozdobě svého miláčka. Nechť jen jeho myšlenky jsou stejné šíře a rámec přilehne k obrazu.
Ctnostný člověk je v souzvuku s přírodou a je ústřední postavou viditelné oblasti.
Homér, Pindar, Sokrates, Focion jsou v naší paměti spojeni se zeměpisem a podnebím Řecka.
Viditelné nebe a země sympatisují s Kristem. Kdo v běžném živote viděl člověka mocného charakteru a
šťastného genia, zajisté zpozoroval, jak snadno vše s sebou strhuje - lidé, myšlenky a den a příroda se
mu podřizují…
Je ještě jiný vztah, v němž krása světa může býti pozorována, jak totiž se stává předmětem intelektu.
Věci mimo vztah k ctnosti mají vztah k myšlence. Intelekt zkoumá absolutní pořádek věcí, jak stojí v
mysli boží a beze zbarvení citového. Zdá se, ze intelektuální a činné schopnosti následují jedna druhou,
a že vyhraněná činnost jedné plodí vyhraněnou činnost druhé. Je cosi nepřátelského mezi nimi, ale jsou
jako střídání hodin krmení a práce u zvířat: každá připravuje a chce býti následována druhou.
Proto krása, která k skutkům, jak jsme viděli, přistupuje, aniž by byla hledána, a právě proto
přistupuje; počká, aby pochopena a následována byla rozumem a pak zase činností.
Nic božského neumírá. Vše dobré je věčně plodné. Krása přírody vytváří se znovu v mysli a to
ne pro plané dumání, nýbrž pro nové činy.
__________________________________________________________________________________________________________________
Poslouchej tělo
Z básnické sbírky „Vyznání II”
autorka: Alena Břeňová, 3. prosince 2005
Tělo to CELOU CESTU zná a ví,
co je pro tebe nejlepší !
Když nevíš, jaký bude tvůj další krok,
chvíli jen počkej – pak uděláš SKOK.
Tvé TĚLO tě k cíli povede,
to totiž skvěle dovede.
Vždyť tělo tvé - Duše tvé je Chrám,
MILUJ své tělo, daroval nám ho Pán…
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů
* Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 150 výtisků *
* Redakce: Vladislav Jech ([email protected]),
Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281 865 223,
Jiří Zajíc ([email protected]) a Petr Krampl ([email protected]). *
* Technické zázemí: Adéla Čapková a David Čančík. *
* Předplatné pro rok 2006 zasílejte redakci podle těchto pravidel:
pro dodání poštou 120,- Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,- Kč;
sponzorské předplatné je neomezeno. *
* Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. *
16