PROGRAM_PANI Z MORE _B_03.indd

Jsme t i, na k teré čekáme. Indiánské př ísloví
HENRIK IBSEN
O SOBĚ
Překlad / František Fröhlich
Úprava / Jaroslava Šiktancová, Šimon Dominik
DATA O NĚM
DRAMATIK O NĚM
1828 | 20. března se narodil v přístavním městě Skien
na jihu Norska, předkové jeho otce, zámožného obchodníka, byli v mnoha generacích námořními kapitány
Evropský svět vykazuje dosud tři vrcholy tragedie, neboť tři
byly světové krise, jež prodělal. O kořisť první rozdělili se
Aischyl se Sofoklem. Čest druhé, čest býti mluvčím člověka,
který se vynořil z mlh a pout křeťanského středověku
nah, divoký, krásný, radostný, volný a krutý, člověk vášně,
ale hlavně člověk sebe, svých instinktů, svých pudů, své
vůle a své zhouby v nadměrnosti svého života, připadla
anglickému člověku Shakespearovi. Lví podíl třetí doby
jest bez odporu Ibsenův.
1835 | otec zbankrotoval, přišel o většinu majetku
a postupně propadl alkoholu
Režie / Jaroslava Šiktancová
Dramaturgie / Šimon Dominik
1845 | pracuje jako pomocník v lékárně, se služkou
svého zaměstnavatele zplodí syna, na nějž bude příštích
čtrnáct let platit, ovšem nikdy se k němu nepřihlásí
Výprava / Pavel Kodeda
Obsazení
1850 | pod pseudonymem vydává první drama Catilina
(premiéra až 1876)
Erik Wangel / Tomáš Kolomazník
Elida Wangelová / Diana Toniková
1851 | stává se dramatikem, dramaturgem a režisérem
vznikajícího Norského divadla v Bergenu
Boleta / Pavla Janiššová
Hilda / Klára Štěpánková
1852 | jede na první studijní cestu do zahraničí (Kodaň,
Berlín, Drážďany, Hamburk), seznamuje se s německým
divadlem a poprvé zhlédne na jevišti některé Shakespearovy hry
Gunnar Arnholm / Petr Batěk
Hans Lyngstrand / Petr Vydarený
Ballested / David Beneš
Cizinec / Jindřich Kotula
1857 | nastupuje jako režisér a umělecký ředitel do Norského národního divadla v Kristiánii (dnes Oslo)
Premiéra 6. října 2012
1858 | bere si Suzannah Thoresenovou, o rok později se
jim narodí jediný syn Sigurd
„Než napíšu jediné slovo, musím znát postavu skrz
naskrz. Musím proniknout do posledního záhybu její
duše. Vždycky začínám od jednotlivce; scénické aranžmá,
dramatický ansámbl, tohle vše přijde zcela přirozeně
a nezpůsobuje mi to žádné trápení, jakmile jsem si jednou jist jednotlivcem ve všech aspektech jeho lidskosti.
Ale musím mít v hlavě také jeho zevnějšek, do posledního
knoflíku, jak stojí a chodí, jak se chová, čemu se podobá
jeho hlas. Pak ho nechám jít, až se jeho osud naplní.“
„Všechno, co jsem napsal, je co nejtěsněji spojeno s tím,
co jsem prožil, i když jsem to nezakusil osobně; každé
nové dílo pro mne bylo věcí sloužící procesu mého duchovního osvobození a katarze; protože každý člověk se
podílí na odpovědnosti a vině společnosti, k níž patří.“
1862 | získává stipendium na letní cestu na sever, kde
sbírá lidové pověsti
1864 | odchází do dobrovolného exilu, kdy cestuje
po Evropě a střídavě žije např. v Římě, Berlíně, Mnichově
nebo v Drážďanech
1891 | natrvalo se vrací do Norska, kde se postupem
času stává turistickou atrakcí
1898 | monumentální oslavy sedmdesátin probíhají
postupně v Kristiánii, Kodani a ve Stockholmu, jsou mu
udělena vysoká státní vyznamenání
1899 | píše poslední hru Když my mrtví procitneme
Použitá hudba / J. S. Bach, S. Wolpe, E. F. Burian,
Björk, J. Durman, N. P. Molvær
Fjord je dlouhý (někdy až stovky kilometrů) a úzký
mořský záliv, který vzniká v hornatých oblastech
v blízkosti moří a oceánů prohloubením říčních údolí
vlivem tlaků postupujících ledovců.
1901 | po několika záchvatech mrtvice je částečně paralyzován a upoután nalůžko
1906 | 23. května umírá
Drobná, malá postava stařeckými, opatrnými kroky šine se
vpřed do hotelové části Grandu. Jest elegantní, aspoň ostře
se odlišuje od vůkolní neelegance ve svém pečlivém vzhledu
starého zámeckého profesora. Cylindr, pod ním široká obruba bílých vlasů, žlutý svrchník, jakkoli jest horko, černé
úzké kalhoty starogenerálsky dosedlé na botech, černé rukavice v levé, v pravé ruce deštník, jenž předchází každému
vykročení nohy, aby je zajistil. (…) Klobouk sňal. Vypadá
statnější než na ulici, neboť vrchní část těla s hlavou staré,
bílé mrzuté kočky jest ještě pevna. Zvláště v profilu, kdy jeho
malý, tupý, trochu zvednutý nosík sebou tvoří linii obličeje,
toto přirovnání se přímo nutí. Levý koutek úst láme se kolmo
dolů – rys, jenž jest ze samoty, z hořkosti, z pohrdání a zajisté neméně z úsilné práce. Rty uvykly býti pevně, na široko
sevřeny. Čelo, nyní vysoké, holé, jest mohutné. V pohybech
jakási slavnostnost, tlumená tichou tíhou stáří.
Jaroslav Hilbert, Tváří v tvář Ibsenovi, 1900
V Norsku se vztyčuje státní vlajka i při soukromých,
kupříkladu narozeninových oslavách.
PANÍ Z MOŘE
GENEZE
V prvních poznámkách ke vznikající hře si Henrik Ibsen
v červnu 1888 zapsal:
„Vábení moře. Touha po moři. Spřízněnost lidí s mořem.
Pouta k moři. Závislost na moři. Nutkání k návratu
do moře. Ryby jako prototyp ve vývoji druhů. Přetrvalo
ještě něco z toho v lidské mysli? V mysli některých lidí?
(…) Moře má moc nad náladami, má vlastní sílu vůle.
Moře umí hypnotizovat.“
Ibsena inspiroval především pobyt v dánském přímořském
městě Saeby, kde strávil léto roku 1887. Nejsilnější vliv
na něj měl příběh Addy Ravnkildové, jedenadvacetileté
dcery místního starosty, která z nešťastné lásky spáchala trojnásobnou sebevraždu (otrávila se, podřezala si
tepnu a zastřelila se). Podobný osud, byť ne s tragickým
koncem, potkal další Ibsenovu známou Dánku, Magdalenu Thoresenovou, v jejímž osudu sehrál roli tajemného
cizince jistý islandský literát. Thoresenová se nakonec
provdala za faráře Thomsena, muže o 17 let staršího, jenž
posloužil jako předobraz doktora Wangela. Dánové se stali
inspirací i pro postavy Hildy a Ballesteda. Některé motivy
převzal Ibsen také z vlastního života, především obraz
svázaných prstenů vhozených do moře, jimiž kdysi, ještě
za života v Bergenu, zpečetil „svazek“ s Rikke Holstovou,
rázně tehdy ukončený jejím otcem (a v prvním náčrtu děje
Paní z moře měla hlavní hrdinka ukončit vztah s mladým
námořníkem právě na přání svého otce...).
REALIZACE
Hru napsal Ibsen v Mnichově během letních měsíců roku
1888, v listopadu již vyšla knižně a 12. února následujícího
roku se dočkala premiéry hned ve dvou divadlech zároveň –
ve Dvorním ve Výmaru a Kristiánském v Kristiánii. Ani ne o rok
později – 14. ledna 1890 – ji pod názvem Mořská paní viděli
první čeští, resp. moravští diváci v Divadle na Veveří v Brně
v překladu Antoše Frýdy a v režii Pavla Švandy ze Semčic.
V Národním divadle hru uvedl v roce 1905 ve svém vlastním
překladu jako Paní z námoří Jaroslav Kvapil, zakladatelská
osobnost české moderní režie. Cizince hrál Eduard Vojan
a hlavní roli ztvárnila Hana Kvapilová, nejvýraznější dramatická herečka tehdejší doby. Ta „staví dvojživelnost hrdinky básně životu co možná blízko. Úžasné zpovědi a stesky
Wanglovy ženy mluví nějakým nesným hlasem, tak divně
průsvitným, tak udýchaně, hlasem bytosti jen zpola přítomné
všemu okolí skutečnosti,“ psal kritik Národních listů.
Přestože patří k vrcholným Ibsenovým dílům, na našich
jevištích Paní z moře nikdy nezdomácněla tolik jako třeba
Nora, Heda Gablerová nebo Peer Gynt. Pozoruhodné je, že
po válce se, až na první „solitérní“ inscenaci z roku 1947
(Brno), objevuje ve vlnách či spíše vlnkách po dvojicích –
1957 (Kolín, Uherské Hradiště), 1972 a 1974 (Liberec, Český
Těšín), 1986 a 1988 (Divadlo Na zábradlí, Český Těšín)
a 1995 (Hradec Králové, Mladá Boleslav; tentokrát poprvé
jako Paní z moře v novém překladu Františka Fröhlicha).
V Západočeském divadle se Hernik Ibsen touto inscenací
představuje kupodivu teprve potřetí, dlouhých 44 let po
Nepříteli lidu a 41 po Domovu loutek (Noře).
„Ibsen chce rozladit svého diváka, c h c e, aby odcházel domů
vyrušen ze svého klidu a s neurovnaným rozporem v hlavě
a v srdci. Je jako agentem provokačním, který posluchačstvo
na všechen způsob má rozeštvati.“
Josef Kuffner
Inspice | Rudolf Voborník
Nápověda| Květa Pospíšilová
Světla | Roman Deršák
Zvuk| Radek Šnajdr
Garde | Eliška Jagobová
Vlásenky | Jana Chroustová
Rekvizity | Martin Beseda
Zřizovatelem Západočeského divadla je město Cheb.
Inscenace vznikla za finanční podpory ministerstva kultury ČR
a Karlovarského kraje.
Ředitel | Jan Svoboda
Umělecký šéf | Zdeněk Bartoš
Program vydalo Západočeské divadlo v Chebu
Program připravil | Šimon Dominik
Grafická úprava | Andrea Dobrkovská, Pavel Kodeda
Foto | Michal Mráka
Nositele autorských práv k dílu zastupuje
Aura-Pont s.r.o., Veslařský ostrov 62, 147 00 Praha 4.
Informace a prodej vstupenek
v obchodním oddělení divadla, tel. 354 432 522
Rezervace on-line na
Cena programu 20 Kč
DRAMATURG O NĚM
Tento prostředek [velký monolog přímo oslovující diváka
velkých dramatických básní prvního tvůrčího období]
stal se nutně problematickým při nové tvůrčí orientaci
Ibsenově – při jeho příklonu ke společenskokritické „hře
ze života“. Chtěl-li dramatik dosáhnout maximální „životní
pravděpodobnosti“, „iluze skutečnosti“ a nechtěl-li se při
tom vzdát přímého ideového apelu, přímého prezentování
idejí, nezbylo mu, než se zříci rétoricky zbytnělé, obnažené
podoby monologu, ale zachovat monologický princip pod
různými maskami. Velké rétorické monology byly vystřídány
střídmými, nenápadnými promluvami, obratně pašovanými
do rozhovorů dramatických postav.
Zdeněk Hořínek, Ibsenovská dramatická forma, 1971
Mořské panny se objevují už v mytologii starověké
Asýrie, kde se bohyně Atargatis sama dobrovolně
proměnila v mořskou pannu za trest, že nešťastnou
náhodou zabila svého milence.