NFR61_nor 2016

ročník VII. / číslo 61.
únor 2016
Koľkokrat za den si polozíme
otazku: Preco to vlastne robím?
Naco je to dobre? Komu tym pomozem? Sebe? Druhym? Aspon
niekomu alebo vobec nikomu?
Motivácia
Keď sa rozhodneme v nasom
beznom zivote nieco robiť, ma to
nejaku prícinu, robíme to „pre
nieco“. Nase motívy konania mozu byť rozne: chceme nezistne
niekomu pomocť, lebo ho mame
radi alebo pomozeme preto, ze to
ten clovek potrebuje. Niektore
veci zasa robíme preto, lebo musíme, lebo to treba urobiť. Ine zas
robíme aj preto, aby sme sa zviditeľnili. Niekedy si to premyslíme,
inokedy robíme veci automaticky. Je dolezite, s akym umyslom
veci robíme? Myslím si, ze ano.
Kazdy z nas robí v zivote niektore cinnosti automaticky. Bez toho, ze by nad tym premysľal, preco to vlastne robí, ci to robí spra vne alebo nie, ci to robí z vlastneho presvedcenia alebo ho to tak
niekto naucil a on to uz len praktizuje. Veľa vecí sa akoby traduje,
dedí. Nieco praktizujeme a vobec
nad tym nepremysľame, naco to
vlastne robíme, proste to berieme tak, ze to tak je a hotovo. Nepripustíme zmenu, nepripustíme
nazor niekoho ineho... prosto...
vzdycky sa to tak robilo, tak naco
to riesiť a meniť. Stavame sa akymisi otrokmi zvykov.
„Nech nik tebou
nepohŕda preto,
že si mladý...“
Nech nik tebou nepohŕda preto, že
si mladý; ale buď vzorom veriacim
v slove, v správaní, v láske, vo viere, v čistote. (1 Tim, 4, 12)
Žijeme v dobe, kedy kresťanstvo
nie je zakazane, ba naopak, neobmedzuje sa len na mury kostola
a vyucovanie nabozenstva v skolach. Dovoľte mi pozrieť sa na to
ocami cloveka mojej vekovej ka-
tegorie, mladeho cloveka, ktory
bol doma vychovavany v tradicnej viere, kde sa niektore veci
robia zo zvyku doteraz a k skutocnej, ja tomu hovorím „slobodnej“ viere, sa dostal az na vysokej
skole. Deti a mladí ľudia su ako
spongia, su hladní po vedomostiach, po niecom novom, vedia
pocuvať (aj keď sa to nezda, lebo
casto maju vlastny nazor :)). Nasavaju vsetky informacie, ktore
sa im podavaju. Su zvedaví
a zbieraju „pohľady na vec“ z roznych stran, aj co sa tyka kresťanstva. Vacsinou su ale zahriakovaní a posudzovaní ľuďmi,
ktorí veľmi lipnu na tradíciach
a zvykoch, aj keď casto nepoznaju ani ich vyznam...niektorí totiz
nepripustia, ze aj mlady clovek
moze nieco o tom vedieť a svojim
príkladom alebo nazorom povzbudiť vo viere svojich bratov
a sestry v Kristovi. Tym nechcem
nikoho uraziť, ani spochybnovať
tradície, len by mozno bolo dobre
pri niektorych ukonoch, ktore
vykonavame „zo zvyku“, patrať
po ich vyzname a uz len pre
vlastnu potrebu si pozisťovať,
preco sa to takto robí a co to
vlastne znamena, o co vlastne pri
tom ktorom ukone ide, co tym
vyjadrujeme... :) Mozno sa potom
na niektore veci budeme dívať
inak a z vlastnej skusenosti viem,
ze ten pohľad bude krajsí :)
Drazí Farníci, Farnice
a Farnicata…
kdyz se podívate na titulní stranku naseho farního casopisu, tak
uvidíte spoustu otazníku… a je to
spravne, neboť clovek rozumny
by si mel pokladat otazky porad
a neustale. K tem nejdulezitejsím
patrí otazka odkud jsem a kam
směřuji. Mnohdy se cítíme provinile, kdyz se ptame na otazky víry, ale není tomu tak… Je treba se
ptat a hledat odpovedi, aby nase
víra byla dozrala… Protoze prave
hledaním a získavaním odpovedí
stavím dum sve víry. Že to není
jistota? To není, a je tomu tak po
cely zivot, neboť kresťanství je
cesta a neposkytuje zadnou jistotu. Kresťanství jen dava nadeji.
Toto císlo naseho farního casopisu si dava za ukol jen otevrení
bran naseho smyslení tak, abychom k Bohu pristupovali jako
lide svobodní, ne determinovaní
tím, co jsme vynesli z rodneho
prostredí. Neboť nejdulezitejsí
otazkou ve vztahu k Bohu je: „co
vlastne chci ja…” a „kudy chci, aby
se ubíral muj zivot?“… Žkusme si
na tyto otazky uprímne odpovedet… neboť bez tech odpovedí se
nikam dal nepohneme…
Przemek
Čo z toho mám?
Uz sa Vas niekto niekedy opytal,
co mate z toho, ze ste kresťania?
Čo z toho mam, ze som kresťan?
Naco byť kresťanom? Odpovedí
by bolo iste mnoho. Na jednom
stretnutí nam knaz povedal... nepytaj sa, co z toho mam, ale co
z toho SOM... som slobodna, lebo
Jezis ma oslobodil svojou smrťou
a zmrtvychvstaním, som milovanym Bozím dieťaťom... a este omnoho viac... Ano, ľudia su hriesni,
ale Boh je milosrdny, tak mame
sťastie :)
Prečo?
Mnoho situacií v nasom zivote
povazujeme za nahodu. Nahodne
Čo me motivovalo k napsaní tohoto clanku? Život ve Víre a s Vírou.
Dívam se kolem sebe, pozoruji.
Premyslím o tom, co zazívam,
o tom, co ctu. A pozoruji i sebe.
Sve reakce. Sve nazory. Sve jednaní a prozívaní. A zjisťuji, ze ja sam
jdu kolikrat pohodlnejsí cestou.
Jako robot, automat. Bezmyslenkovite. A to není dobre. „Vejděte
úzkou branou. Široká totiž
a prostorná je cesta, která
vede k záhubě, a mnozí se na
ni vydávají; ale těsná je brána a úzká cesta, jež vede
k životu, a je málo těch, kdo ji
nacházejí.“ (Mat 7, 13-14)
V jinem clanku tohoto císla jsem
psal o tradicích a ritualech. O tom,
jak pomahají a jak naopak mohou
skodit. Tyto myslenky jsou prirozenym vyustením tech predchozích.
Napadlo vas nekdy, jak automaticky, roboticky, mechanicky prochazíme tímto svetem? Nasimi
zivoty? Rano vstat, udelat snídani.
Sobe, detem, partnerovi. Rychle
stretnutia, nahodne informacie...
ale existuju vobec nahody? Podľa
mna nie... myslím si, ze vsetko, co
sa nam stane, ma svoj zmysel...
ľudí nestretavame nahodne, su
poslaní do nasho zivota... casto sa
pytame preco? Uz davnejsie som
videla jeden film, volal sa „Karta
milosti“ (The grace card), mozno
ste ho videli. Veľmi sa mi pacila ta
casť, kde sa manzel sťazuje svojej
manzelke na kolegu, ktoreho neznasa a uvazuje, preco mu ho Boh
poslal do cesty. Manzelka si ho
vypocuje a povie mu svoj nazor,
v zmysle: ty to vnímas opacne,
Boh neposlal tvojho kolegu do
tvojho zivota, ale teba do jeho
zivota. Boh zrejme posiela ľudí do
nasich zivotov a niekedy zas po-
do prace. Tam devet, deset i více
hodin. To podle okolností a podle
zamestnavatele. A take podle
strachu o to, abychom o tu praci
neprisli. Pak domu. A dalsí povinnosti. Domacnost, nakupy, ukoly,
nejake opravy doma…. Vecere, televize… A spat. Rano znovu. S zeleznou pravidelností den za
dnem, rok za rokem. Abychom
neco byli, abychom neco znamenali, abychom neco meli, aby nas
nepomluvili sousedi, aby nas nepomluvila rodina. Abychom se
zalíbili Bohu. Aby nam dal to, co
chceme. To, po cem touzíme. Praci, zdraví, partnera, majetek,
uspech, krasnou dovolenou…. Napadají vas dalsí veci, ktere byste
mohli dopsat? Tak je dopiste. Je to
mozna clanek i o vas. Stejne jako
o mne.
Nepremyslíme. Jen koname.
Skolil jsem manazery, delníky, obchodníky, lidi jako vy. Nejtezsí vec
pro ne? Nez neco udelas, reknes,
zastav se! Aspon na malou chvilicku. Jen tak budes mít moznost
vyjet ze zajetych kolejí stereoty-
siela nas do zivotov inych ľudí.
My tomu casto nerozumieme, pytame sa „preco?“...ale vsetko ma
svoju prícinu, nic nie je len tak.
Hovorí sa, ze kto sa veľa pyta, veľa sa dozvie :) Tak teda, buďme
zvedaví a pozorní na veci a situacie v nasom zivote. A uz nech je
motivacia nasho konania akakoľvek, keď to budeme konať s laskou, nic nemozeme pokaziť :)
Anička
pu. Jen tak budes mít moznost
objevit jine, mozna lepsí resení.
Pro sebe, pro partnera, pro partnerku, pro deti, pro kamarada,
pro kolegu z prace… Prestanme
byt roboty dnesní doby. Buh nas
nestvoril jako roboty. Buh nas
stvoril k obrazu svemu. Stvoril
nas jako svobodne bytosti. (srov.
Gen 1, 27)
My se tak ale nechovame. Čhovame se spís jako roboti. V praci, ve
vztazích, v rodinach, i ve víre.
Robot je stroj pracující s určitou
mírou samostatnosti, vykonávající
určené úkoly, a to předepsaným
způsobem a při různých mírách
potřeby interakce s okolním světem a se zadavatelem. Robot je
schopen své okolí vnímat pomocí
senzorů, reagovat na něj, zasahovat do něj, případně si o něm vytvářet vlastní představu, model.
Vnímáním světa nejenže může poznávat svět samotný, ale může také vyhodnocovat svůj vliv na něj
a využívat tak zpětnou vazbu.
Vzdali jsme se i toho vlivu na
okolí. Nechceme si jej vubec
uvedomit. Proc? Protoze bychom museli prevzít zodpovednost. A to se nam nechce. Jsme
na to prílis pohodlní. Jsme pod
vlivem telesneho, materialního.
Ne toho duchovního, Bozího,
v nas.
Nase víra je stejne automaticka
jako nas zivot, jako nase prace,
jako nase modlitba. Pritom platí,
ze zijeme tak, jak se modlíme.
Modlitba je vztah s Bohem, je to
rozhovor, je to naplnení toho, co
cítíme, co prozívame, v co veríme.
A co jsme z ní udelali my? Automat na praní. Žasluznou cinnost.
Kdyz se budes modlit, tak ti Buh
da. Existuje dokonce Novena, ktera slibuje více nez deset takovych
milostí. Vhoďme minci (modlitbu) a vypadne zbozí. Ale tak to
nefunguje. Buh není automat na
kavu. Vhoďte minci, vypadne kelímek. Vymenujeme Bozí bezpodmínecnou lasku, Agape, za lasku
obchodní, Tradeo – neco, za neco.
A s chozením do kostela je to podobne. Prijít, pokrizovat se, zasednout v lavici. Pak vstat, odpovídat, sednout si. Vstat, prezehnat
se. Kleknout si. Otcenas. Prijímaní. Pozehnaní. Odchod z kostela,
pokrizovat. Pozdravit se s lidmi
kolem. Je to za nami. Tak zase
prístí nedeli. A co prozitek? Čo
vztah s Bohem? Čo ucast nas samych? Na co myslíme, kdyz tam
jsme? Čo sledujeme? Čeho si vsímame? Slysíme opravdu Slovo
Bozí, za ktere dekujeme? Premyslíme pak o tom, jak nas oslovilo?
A mluvíme o tom s nekym jinym?
Jsme kresťany v kostele a pohany,
kdyz z nej vyjdeme? Nebo si nese-
me Krista s sebou, v srdci? „Nenaplní se oko viděním, nenaplní
se ucho slyšením.“ (Kaz 1, 8)
Prestanme byt roboty, automaty,
kterí zijí podle navyklych a zazitych stereotypu. „Bo to tak vždycky bylo.“ Premyslejme! Ptejme
se proc! Hledejme odpovedi!
Buďme jako Jezís, ke kteremu
se modlíme, ktereho prosíme,
kteremu dekujeme, ktereho
oslavujeme. Naplnujme proste
jen víru v Neho. Nic víc! On byl
prece ten, ktery boural stereotypy. Ten, ktery kladl Boha nad
tradici a zakon. Protoze kdyz je
On na prvním míste, vse je na
svem míste.
Byl to On, kdo nam ukazal, jak
mame verit, jak mame milovat
Boha, jak mame zít. Kdyby nebylo Jej, dodnes bychom meli
obrízku a obeti a celopaly. Čteme
Písmo a hledejme odpovedi.
A ony prijdou. Prestanme chodit
dokola ve vyslapanem kruhu jako
osli, kterí mají klapky na ocích
a znovu se vydejme na „Cestu“.
Protoze tak se oznacovali ti, kterí
byli prvními nasledovníky Krista,
„Ti, kterí jsou na Česte“.
Rosťa
Žadny cin nema vyznam, nevychazí – li z cisteho srdce. Opacne, vsechny
ciny, ktere vychazejí z cisteho srdce, vyznam mají. Pokud podle bezneho
zvyku, tradice a slusneho vychovaní pozdravíte souseda „Dobry den“
a vzapetí si pomyslíte „ty mi taky muzes..“ nezdravte, nema to vyznam.
Pokud stojíte ve fronte na svatou zpoveď a príserne se zlostníte na farníka, ktery je ve zpovednici uz pul hodiny, tak dle meho nazoru, nasledne
rozhresení, tím, jak jste rozhorceni, ani nebudete vnímat. Vzdyť zakladem víry a ucení Písma je cekat na Pana. Jestli je ve vasí rodine zvykem chodit pravidelne na mse svate a vasemu dospívajícímu díteti se zrovna
evidentne nechce, doprejte mu svobodu jednaní. Doposud jste mu jiste predali mnoho hodnot, osobních
príkladu a dobrych zkuseností. Musíte verit, ze jeho rozhodnutí a vytvorení si vlastního nazoru bude spravne. Je pravda, ze svoboda cloveka muze vytvaret nove, ne vzdy dobre situace, ale nezapomente, ze toto riziko je navzdy pojisteno Bozí laskou. Pokud od vas ctenari cekají tradicní delsí fejeton, ktery se jak je vasim
zvykem vytvarí na poslední chvíli o pulnoci, a vy zatím jen moralizujete, sice pri svícce a otevrene bibli, ale
take pri vzpomínce na farní plesovou vybornou medovinu, ktera v domacím baru chybí, poprejte rychle
vsem lidem cisteho srdce dobrou noc a teste se na jejich dobre a vyznamne ciny.
Dobrou.
Kamila F.
Čały numer Naszej Rodziny Parafialnej poswięcony jest tematyce
naszych przyzwyczajen, tradycji,
„automatow“ itp. O tradycjach zazwyczaj mowi się w dwoch kontekstach. Po pierwsze jako o obrzędach, zwyczajach, uroczystosciach, ktore nalezy szanowac, rozwijac, przekazywac następnym
pokoleniom. Po drugie jako
o czynnosciach wykonywanych
najczęsciej bez namysłu, przyswojonych z otoczenia, nad ktorymi warto się zastanowic. Obydwa
te znaczenia słowa tradycja mają
w swoim czasie swoj sens, mają
swoją wartosc. Jednak łączy się
z nimi takze jedno zagrozenie –
osoby bezwzględnie przywiązane
do tradycji mogą zamknąc się na
wszelkiego rodzaju zmiany, nowosci.
Zagrożenie nr 1
Dlaczego to takie grozne? Przeciez tradycje to spadek po naszych przodkach?! Tak, to prawda. Trzeba zachowywac tra-
dycje, dzięki ktorym ukształtowała się nasza kultura. Jednak one
muszą byc zywe, muszą się rozwijac, muszą byc zrozumiałe dla
osob je zachowujących. Čzym byłyby uroczyscie obchodzone dozynki w srodowisku, w ktorym
raczej nie ma rolnikow (np. W samym centrum Nowego Jorku,
Ostrawy, Brna lub Karwiny :))?
Čzym jest udział we mszy swiętej
motywowany tylko tradycją („poniewaz rodzice chodzili“)? Žwykłym teatrem.
Zagrożenie nr 2
Dlaczego zamknięcie się na zmiany jest takie grozne? Przeciez
znane = bezpieczne, pewne?!
Trzeba przeciez miec w czyms
oparcie. Tak, jednak człowiek jest
istotą, ktora potrzebuje rozwoju,
nie moze stac w miejscu, w kto-
rym aktualnie jest i w ktorym mu
się podoba. Čhrzescijanstwo jest
drogą, musimy więc isc dalej,
uczyc się zaufania. Podobną sytuację widzimy w Ewangelii, kie-
dy Piotr, widząc jak Jezus przemienił się wobec Apostołow, chce
zbudowac trzy namioty. Čhce tam
zostac, nie chce isc dalej, podoba
mu się to, w czym ma udział. Čo
czyni Jezus? Nie słucha Piotra,
rusza dalej. On wie, ze nie moze
się z Apostołami odizolowac od
innych ludzi, przebywac tylko
i wyłącznie z nimi.
Reformy…?
Čzłowiek zamykający się w swoich przyzwyczajeniach, w swoich
poglądach, w swoich stereotypach nie jest w stanie przyjąc
drugiego człowieka, nie jest
w stanie przyjąc, ze inny pogląd
tez moze byc własciwy i prędzej
czy pozniej zostaje sam. Jestesmy
chrzescijanami, dziecmi Boga,
ktory powołał do zycia Koscioł
jako wspolnotę niedoskonałych
ludzi, wspolnotę ludzi o roznych poglądach, charakterach.
Powołał do zycia
Koscioł, ktory jest
zywy, rozwija się,
ktory jest otwarty
na działanie Ducha
Swiętego. W grudniu 2015 roku papiez Franciszek powiedział do Kurii
Rzymskiej
słowa
„Ecclesia semper
reformanda
–
Kościół zawsze się
reformujący“. Skoro więc Koscioł wymaga reform, zmian,
jest otwarty na mozliwosc zmiany, to
dlaczego nie widac
tego w naszym zyciu?
Tak, powinnismy miec swoje poglądy, przyzwyczajenia, ale musimy byc takze otwarci na fakt, ze
inny człowiek tez ma rację, ma
prawo do swojego punktu widzenia oraz ze to nie jest powodem
do potępienia tego człowieka. Tak
więc osoby starsze i młodsze, wykształcone i bez wykształcenia,
swieckie i duchowne, męzczyzni
i kobiety, …… i …… (sam mozesz
uzupełnic) zasługują na spotkanie
z naszą otwartoscią; mają wzajemnie sobie cos do powiedzenia.
Nie mozna potępiac młodych ludzi tylko dlatego, ze chcą zrobic
cos inaczej. Nie mozna potępiac
szefa za to, ze chce dokonac reorganizacji firmy, mając na celu
większą jej efektywnosc. Ždanie:
„poniewaz tak zawsze było“ albo
„poniewaz tak jest od zawsze“ nie
jest
argumentem
przeciwko
wszelkim zmianom!
Coś z praktyki
Jestem lektorem językow obcych.
Čzęsto chcę od moich kursantow,
by wypowiadali się w języku, kto-
Stalo se to jednoho krasneho vecera, kdyz jsme spolu s Redakcní
radou naseho casopisu sedeli
v jedne karvinske restauraci a debatovali jsme, o cem by melo byt
toto císlo naseho farního casopisu. Jelikoz tam bylo docela hodne
lidí, stalo se, ze jedna mlada zena,
cestou do toalety, zakopla o zidli,
na ktere jsem sedel a skoro instinktivne z ní vypadla slova: „Jezís, prominte…”. Mel jsem sto
chutí jí odpovedet: „Tesí mne, ale
jsem Przemek…” Pak ale vyvstala
otazka, nakolik si ona zena uvedomila, co vlastne rekla? Dal bych
ruku do ohne za to, ze její reakce
byla z tech vzitych, nad kterymi
ani nepremyslíme a osobne si
myslím, ze takovych „automatu”
mame kazdy v sobe docela dost.
Nechci tady shazovat rutinu, to
v zadnem prípade, protoze prave
rutina nam mnohdy pomaha
a zpusobuje, ze neztracíme cas
a síly v kazde situaci naseho zivota, ktera se opakuje (a nekdy i do-
rego aktualnie się uczą i by odpowiadali mi na rozne pytania.
Čzasami zdarzy się, ze słyszę odpowiedz, ktora nieco rozni się od
tej przeze mnie oczekiwanej (np.
na pytanie „co widzisz na obrazku?“ zamiast oczekiwanej odpowiedzi „kapelusz“, słyszę „nakrycie głowy“). I co wtedy? Poprawiam kursanta, potępiam jego
wypowiedz, mowię, ze nie to
chciałam usłyszec? Nie! Winnam
byc otwarta na inne mozliwosci
i starac się dostrzec w owej
„innej“ odpowiedzi przynajmniej
odrobinę poprawnosci.
Być otwarty
Powinnismy byc otwarci na zmiany, na głos Boga. W ktoryms numerze Naszej Rodziny Parafialnej
Przemek pisał, ze chrzescijanin
powinien miec zapakowane walizki i byc gotowy do pojscia
w ktorymkolwiek momencie swo-
cela casto). Kdyby se nas nekdo
zeptal, proc jedname nebo reagujeme zrovna tak, odpovedeli bychom, ze „to proste tak mame“
nebo, ze „tak jsme se to naucili
doma“, nebo neco podobneho.
Ano, rutina nam pomaha a setrí
nas cas, ale…
…ale je tomu tak spravne, když
o sobe ríkame, že jsme lide rožumní (Homo sapiens)? Myslím
si, že ne tak uplne. Je dobre, když
jego zycia własnie tam, dokąd go
Pan wysle. I to jest to! Trzeba słuchac. Trzeba nieustannie poznawac Bozą wolę, przyjmowac ją
i realizowac. Nie wolno nam stac
w miejscu. Nie mozemy zamknąc
się w „tym swoim“. Rzeczą jasną
jest, ze zmiany są trudne, czasami
nawet bardzo trudne! My nie lubimy udawac się w nieznane, wychodzic ze swoich przyzwyczajen,
jednak warto sprobowac! Warto
od czasu do czasu zastanowic się
nad swoim zyciem, cos zmienic…
Nie masz do tego sił? Nie szkodzi.
Žaufaj Bogu! On najbardziej pragnie Twojego szczęscia! To On da
Či wszystko, czego Či potrzeba!
Nie przegap okazji do tego, by jak
dziecko wskoczyc w Boze ramiona i pozwolic Mu, by Čię niosł,
dokądkolwiek zechce! Nie zamykaj swojego serca!!!
Terka
mam v sobe nejake žabehnute
žpusoby. Abychom vsak mohli
ríct, ze je to opravdu dobre, je
nežbytne nutne, aby to, co je
žabehnute, bylo nasledkem meho
vlastního uvažovaní a rožhodnutí,
a ne necím, co sice mam v sobe
vžite, ale není to moje rožhodnutí
a vlastne ani nevím, proc to vlastne delam. Vžpomínam si na jeden
rožhovor, ktery jsem mel s jednou mladou damou. V te dobe už
byla vdana a mela deti a rekla mi,
ze ona vlastne ani neví, proc chodí
do kostela a nechape, proc by mela pred vetsími svatky zajít do te
„zamrízovane budky” a napraskat
na sebe… ale stabilne to dela.
Kdyz jsem se jí zeptal proc, tak mi
rekla se slzami v ocích: „To vsechno kvuli taťky. Vzdy nas se sourozenci k tomu nutil, ja nechapala,
proc to mam delat, ale vím, ze
kdybych nebyla v kostele v nedeli
a o svatcích, nesla k prijímaní, tak
by doma bylo zle. Vycítal nam to
a doma byla dusna atmosfera.
Protoze jsem se bala, delala jsem
to a dodnes delam, protoze i kdyz
jsem dospela, tak se sveho taty
bojím, a kdyby nahodou videl, ze
nejsem v nedeli v kostele (jedna
se tady o farnost, kde je v nedeli
pouze jedna mse) a o svatcích nejdu k prijímaní, tak mi neda pokoj
a svatky by byly pokazene…”
Skutecne o to se jednalo Jezísovi,
ktery ríkal „poznate pravdu a pravda vas vysvobodí” (J 8, 32)? Vsimneme si, prosím, dvou dulezitych slov v tomto textu: pravda
a svoboda. Rekl bych, ze pro
spravne chapany a zity duchovní
zivot jsou to dve nejdulezitejsí
slova: PRAVDA a SVOBODA. Pred
sebou samotnym, pred Ním
a pred lidmi musím byt pravdivy,
abych v tech vztazích byl ja sam
a ne moje maska, a take musím
byt svobodny, abych zil svuj vlastní zivot a nerealizoval jen predstavy lidí kolem mne. Človek, kazdy z nas sam, si musí stanovit svuj
cíl a pak za tím cílem jít. Ž toho
zakladního rozhodnutí vyplyvají
vsechna dílcí rozhodnutí, ktera
jsou/mela by byt zakotvena v rozhodnutí, ktera delame „po ceste”.
Nezbytne nutne je, aby kazdy
z nas zil svuj vlastní zivot a ne
predstavy vsech, kterí jsou kolem
nas, protoze jen tehdy, kdyz zijeme svuj vlastní zivot, o kterem
sami rozhodujeme, jsme my skutecní, bez ohledu na to, co si o tom
myslí ostatní.
Kresťanství je zvlastní nabozenství. Žvlastní tím, ze je velice dulezite osobní rozhodnutí kazdeho
cloveka. Lisíme se od nasich starsích bratrí ve víre, tedy zidu nebo
tech mladsích, tedy muslimu tím,
ze nic není predurceno. Narodís-li
se z matky zidovky, jsi zid. Je
tvym otcem muslim, jsi muslim. Je
to proste dano a hotovo. A kresťanství? Je jine, uplne jine… Poznas-li Evangelium, Jezíse Krista
a rozhodnes se pro Nej, ze chces
byt soucastí Jeho mystickeho Tela, je to pak mozne skrze krest, ale
jen a jen proto, ze ty to chces
a svobodne jsi se pro to rozhodl.
Ano, Tvuj vztah k Bohu, k sobe,
k druhemu cloveku ma byt jen
a pouze nasledkem tveho premyslení a rozhodnutí, protoze jsi bytost svobodna, ktera ma pravo se
rozhodnout jakkoli. Nikdy jinak.
Nebuď kresťan, protoze to tak
mas vzite, ani proto, ze nekdo to
od tebe ceka, ale jen proto, ze sam
vnímas kresťanství jako svou
vlastní cestu, pro kterou ses rozhodl – ty a jen ty, a nikdo jiny. Nic
ze zvyku, nic proto, ze to mam
vzite, ale proto, ze ja sam to chci
a vnímam to jako dulezite, jako
hodnotu meho vlastního zivota.
Svobodnymi buďme.
Przemek
Do You Believe? – Věříš?
Drama
USA, 2015, 115 min
Režie: Jonathan M. Gunn
Scénář: Čhuck Konzelman, Čary Solomon
Kamera: Brian Shanley
Hudba: Will Musser
Hrají: Ted McGinley, Mira Sorvino, Lee Majors, Sean Astin, Madison Pettis, Čybill Shepherd, Brian
Bosworth, Joseph Julian Soria, Delpaneaux Wills, Valerie Domínguez, Delroy Lindo
Príbeh dvanacti lidí, kterí sice krací svou vlastní cestou, ale chtejí od zivota neco víc. Jejich cesty se necekane protínají a oni objevují moc v Kristu, v Jeho krízi, trebaze jsou na zacatku neverící. Místní pastor, jehoz
víra slabne, se setkava s poulicním kazatelem, ktery ho svou zivou vírou dokaze inspirovat...
Hodnocení:
Americke drama od tvurcu filmu Buh není mrtvy, ktery divakovi klade prímo nelehkou otazku: Verís
v Boha? Krasne zpracovany príbeh nekolika lidí, potykajících se se svymi vlastními problemy a jdoucích
vlastní cestou, ktera je nakonec privede k Bohu. Jeden z nejlepsích kresťanskych filmu soucasnosti. Hvezdicka dolu za místy prehnany americky patos a idealizaci. Rozhodne vsak lze doporucit!
Papež vybízí děti: „Buďte pevní ve víře a mějte odvahu jít proti proudu“
Behem roku milosrdenství, ktery prozívame, bude IV.
nedele velikonocní venovana detem a dospívajícím.
Papez Frantisek je uz teď oslovil v dopise, ktery adresoval do celeho sveta. Jubileum starsích skolaku nese
motto: „Rust v milosrdenství jako Otec“. Jak Svaty
otec vysvetlil, znamena to mít odvahu ke konkretní
a nezistne lasce, byt odvazny v rozhodnutích a budovat kazdy den svet pokoje. Vybízí chlapce a devcata,
aby zustali pevní ve víre a v nadeji, aby duverovali
Panu, ktery dava odvahu jít proti proudu, vsadit na
velke idealy a velke veci. „My kresťane jsme nebyli
Panem vyvoleni pro malickosti, jdete vzdy dal, smerujte k velkym vecem,“ pobízí papez. Dale se v listu
docítame, ze „neexistují hranice ci vzdalenosti, ktere
by mohly zabranit Otcove milosrdenství, aby dospelo
az k nam a projevilo se mezi nami.“ O ctvrte nedeli
velikonocní ocekava Svaty otec mladez ve veku 13 16 let na Svatopetrskem namestí v Ríme.
„Modlitba verících promenuje církev. Nikoli my, papezove, biskupove, knezí a reholnice posunujeme církev kupredu, nybrz svatí!“ rekl papez Frantisek pri
jedne ze svych promluv u svate Marty. Hovoril o Anne, ktera se bezhlasne a s velkou vírou v Hospodina
modlila pred chramem. Píse se o ní v první knize Samuelove. Její podivne chovaní, jen se jí pohybovaly rty,
hned posoudil a odsoudil prihlízející knez Eli. Oznacil ji za opilou. Svaty otec priznal, ze k tomuto knezi cítí
jistou sympatii: „I v sobe nachazím vady, ktere mne k nemu priblizují a umoznují mi dobre mu rozumet.
S jakou snadností posuzujeme lidi, s jakou snadností opomíjíme respekt a neptame se: „Čo se deje v jeho
srdci? Nevím. Radeji tedy mlcím“. Kdyz srdci chybí slitovnost, vzdycky smyslí spatne a nerozumí tomu, kdo
se v bolesti a souzení modlí a sveruje se Panu.“
Buh vsak vidí do srdce. A prave ta zena, ktera se uprímne a s vírou modlila, je obrazem svateho cloveka.
Svateho, ktery, jak ríka papez, ma odvahu verit, ze Buh je Pan a muze ucinit vsechno. Jeho modlitba ciní zazraky.
Jana Lokajová
Čo je to ritual, tradice? K cemu
jsou nam dobre? Proc bychom se
jimi meli vubec zabyvat, natoz
rídit? Pokud si vezmeme na pomoc slovník nebo encyklopedii,
dovíme se, ze rituál (z latinskeho
ritualis = obřadný), obřad, ceremonie, ceremoniál je zpusob
chovaní zalozeny na tradicních
pravidlech. V podstate se jedna
o cinnost, ktera ma presne stanoveny postup. Činnost, ktera se velmi casto opakuje a muze se stavat
az rutinní. Ritual není neco, co si
ucastníci vytvarí na míste, za pochodu. Je pripravovany predem,
promysleny. Více mene ma slouzit
k tomu, aby opakovanym provedením cinností bylo spolehlive
dosazeno cíle.
To by byl pohled antropologicky.
Ž pohledu psychologickeho je kazde jednaní cloveka zalozene na
predem danych pravidlech a vykazující stereotypní opakovaní
vlastne ritualem. Žnate to. Prijdete do prace a první vec, kterou
udelate je, ze si uvaríte kavu. Pak
si sednete, otevrete e-mail nebo
treba internet a prectete si, co je
noveho doma a ve svete. S zeleznou pravidelností. A ritual je na
svete.
Nejcasteji se jedna o urcity obrad,
ceremonii, slavnost, spolecenskou
udalost usporadanou podle soustavy, posloupnosti spolecenskych
zvyklostí nebo procesních formalit zalozenych na tradici. Pro príklady nemusíme chodit daleko.
Ž naseho kresťanskeho zivota
jsou to urcite krest, mse, pohreb.
Muze se jednat i o ranní a vecerní
modlitbu, modlitbu pred jídlem,
v poledne. Ale patrí sem i soudní
proces, statní zaverecna zkouska,
promoce, vyhlasovaní sportovních vysledku… A spousta dalsích.
Zažít tajemno
Ritualy nam pomahají odhalovat
vyjimecnost situace. Propojují nas
s duchovnem, s tím, co nas presahuje, s Bohem. Díky presne danym cinnostem, slovum a postojum jsme pomalu, krok za krokem, vtahovaní do toho kouzelneho deje, ktery kolem nas probíha.
A my? My jsme jeho soucastí!
„To nejkrásnější, co můžeme zažít, je tajemství. Je zdrojem všeho skutečného umění a veškeré
vědy. Ten, kterému je tato „emoce“ cizí, kdo nedokáže ustrnout
v úžasu nebo nad něčím upadnout do vytržení, by mohl být
právě tak mrtvý. Jeho oči jsou
zavřené.“ (Albert Einstein)
Ritualy nam pomahají. Jsou nam
ku prospechu. Davají nam moznost prozít tajemne kouzlo okamziku.
Takovym jedinecnym obradem je
zajiste i krest. Iniciacní ritual.
Jsme uvadeni do spolecenství
s Kristem. Do spolecenství s církví. Jsme vtahovani do mystickeho spojení se stvorením. Kdyz
jsme my ti krtení, uvedomujeme
si díky ritualu sílu toho okamziku.
Díky ritualu muzeme prozít nepopsatelne. Jen se jím musíme nechat vest. Pokud uz jsme pokrteni
a jsme svedkem krtu nekoho jineho, pak mame moznost prozít
svuj krest znovu. Vzdyť jsme to
prozili! Uz jsme byli soucastí toho, co se pred nami deje. A jsme
znovu!
Stedrovecerní vecere je dalsím
souborem ritualu a tradic, ktere
nas pojí s nasimi koreny, s nasimi
predky, pripomínají nam narození Krista. Uvedomujeme si vyjimecnost te chvíle. Vsude kolem
nas vladne spech, shon, nervozita… A pak to prijde! První veta,
první slovo, první cin, ktery zahají
cely ritual. Muze to
byt treba vytazení
ozdob ze skríne. Muze to byt veta: „Kdo
mi pomuze se salatem?“ Nebo: „Tak co,
zajdete s tatou koupit kapra?“ Čokoliv,
co odvede nasi pozornost od sveta
venku k nam domu,
do nasich srdcí, do
srdcí nasich blízkych. Obratí nasi pozornost ke klidu,
k vzajemnosti a k lasce, k Bohu v nas.
Pomáhají
Ano, platí to. Pokud
se nechame ritualem
a tradicí vest. Pokud
je spravne nastaveny. Pokud chapeme
jeho smysl a prijímame jej. Pak je to pre-
sne tak, jak jsem napsal. Pomahají
nam. A muzeme je prenest treba
do kazdodenních cinností. Sport!
Behaní! Pravidelne cvicení. „To je
tezke!“ - Slysíte se? „Často jsem
unaveny… Narocna prace… Jeste
udelat tolik vecí doma… A venku
je zima... A prsí...“ Vsechno to, co
nas odvadí od naseho predsevzetí. Vytvorme si ritual! Pomuze
nam prekonat nechuť, lenost,
prekazky. A nakonec budeme radi, ze jsme si zacvicili. Vznikne
navyk. Budeme sport potrebovat.
Stane se prirozenou soucastí naseho zivota.
Pozor na rutinu!
Jenze tradice a ritualy nejsou jen
nasimi pomocníky. Mohou se stat
prekazkou na nasí ceste. Jak bylo
psano vyse, jsou to kolikrat rutinní cinnosti, aktivity. A rutina nas
nebaví. Nevím jak vas, ale me teda rozhodne ne. Je to neco, co se
musí, neco u ceho skrípam zuby
a jsem rad, ze je to za mnou. Je to
neco, u ceho se cas vlece jako
slimak. Jaky rozdíl oproti ritualu,
ktery je plny vzruchu a zajímavych situací. Utece, ani nevím jak.
Čím je pro vas mse svata? Pozitivním ritualem plnym zajímaveho
dení a myslenek, ktere vas ovlivnují a mení vas pohled na sebe
a svet kolem vas? Nebo je to
„povinnost“? Neco, kam jdete jen
proto, aby si o vas ostatní spatne
nepovídali. Vlastne rutina, ktera
se neskutecne vlece. Jsem tady.
Tak co jeste chcete! Vstavam, klekam, zpívam, modlím se. Čo víc
bych mel jeste delat? Jake bylo
kazaní? Čopak ja vím? Urcite zajímave. O cem bylo? Nevím. Ale
sbor hezky zpíval. Čo zpíval? Čo
mas porad s temi otazkami? Taky
jsem mohl zustat doma… „kdo
nedokáže ustrnout v úžasu nebo
nad něčím upadnout do vytržení, by mohl být právě tak mrtvý.
Jeho oči jsou zavřené.“ (Albert
Einstein)
Ale proc tam vubec jsme? Proc
nejsme nekde jinde? Žvyk!!! Pouhopouhy zvyk? Ale jak to? Kam se
vytratilo mysterium krtu? Kam
zmizelo? Je tohle opravdu víra? Je
opravdu tohle vztah s Bohem? Je
tohle to, co nam zvestoval Jezís
a pro co zemrel na krízi? Pro tohle
umírají lide?
Kolikrat jsem od sveho krtu slysel:
„Ty to mas jednodussí, ty jsi prijal
víru jako dospely a vís proc. Dokazes si to uplne jinak prozít nez my,
kterí jsme pokrteni od detství.“
Proc to tak je? Proc??? Vzdyť veríme ve stejneho Boha! Jsme soucastí stejne církve! Čhodíme ke stejnemu prijímaní. Tak proc? Proc
mnohym kresťanum chybí doma
Bible? A kdyz nechybí, proc je zaprasena a ani neví, kde ji mají?
Proc?
Protoze mame tradici! Mame ritualy! Na co Bible, vzdyť se stejne
cte na msi. Byli jsme vychovani
v tradicích. Byli jsme ale vychovani ve víre? A nepleteme si tak trochu slova víra a tradice? Není to
jedno! To, ze naucím chodit díte
do kostela, neznamena, ze ho naucím milovat Boha a verit Mu. Neznamena to, ze jsem dal zaklad
svemu synovi nebo dceri pro plnohodnotny vztah s Bohem.
Je to totiz pohodlne dodrzovat ritualy a tradice a pritom vlastne
nevedet proc. Je v tom jistota, ze
se vlastne nic nemení. Vse zustava
pri starem. Bezpecne! Bezpecne?
Nejsme tak trochu jako farizeove
za dob Jezísovych? Ti take meli sve
tradice a ritualy a nechteli videt,
ze Buh, na ktereho cekají, stojí
pred nimi. Žije uprostred nich.
„Dávejte pozor, aby vás někdo
neuvrhl do otroctví oním marným lákadlem „filozofie“, podle
zcela lidského podání, podle
živlů světa, a ne podle Krista.“ (Kol 2, 8)
Je tolik falesnych proroku, kterí
nas chtejí svest na scestí, odvest
od Boha. Jak to udelají? Jednoduse! Velmi jednoduse. Pouzijí Bozí
slovo a… A??? A vytvorí ritual!
Kdyz je dobre promysleny, poskladany, odvede nas jinam tak lehce,
ze je to az desive. Nez jsem byl pokrten, sam jsem byl svedkem takovychto praktik. A nemylte se. Ne-
jsou to lide nekde z daleka. Jsou to
lide okolo vas! Mozna je potkavate. Esoterika je plna takovych ritualu. Ritualu, ktere slibují „neco za
neco“. Udelej a dostanes. Kdyz neudelas, nemas.
Jenze my sami se muzeme stat nositeli a puvodci neceho takoveho.
Podotykam, v dobrem umyslu!
Jak? Nadradíme tradici, ritual nad
Boha a víru. „a tak rušíte Boží
slovo svou tradicí, kterou jste si
předali. A děláte plno dalších
podobných věcí.“ (Mk 7, 13) A nase víra prestane byt ziva! Žacneme
zít ve zvycích. Ucastníme se ritualu, o kterych ani nevíme, jaky mají
smysl. Proc tu jsou? Čo nam ríkají?
A kam nas vedou? S cím nas propojují? Jake tajemství nam ukazují
a predavají?
Závidí nám
mši svatou
Mozna si myslíte, ze je to pritazene za vlasy. Mluvil jsem o víre se
synem kazatele Českych bratrí.
Rekl mi, ze to, co nam katolíkum
jednoznacne zavidí, je tajemno,
mysterium mse svate. Čítíme to
stejne? Uvedomujeme si, ceho se
vlastne ucastníme? Jak uzasne
chvíle jsme prítomni? Muzeme
s klidnym srdcem ríci, ze i my sami sobe zavidíme mysterium mse
svate, jehoz jsme soucastí? Prozívame msi svatou? Prozívame promenovaní chleba a vína na telo
a krev
Kristovu?
Prozívame?
Opravdu prozívame obrad, ritual,
ktery ustanovil nas Pan Jezís Kristus? A stalo se tak uz pred dvema
tisíci lety!!! Čhapeme mysterium
toho, co se pred nami odehrava?
V duchu slov Alberta Einsteina?
Nebo jen bezmyslenkovite prijdeme do kostela, pokrizujeme se
u vchodu a odsedíme si tech padesat, sedesat minut. A zase odejdeme. Proc? No protoze se to ma! Ale
proc? No protoze to tak delali nasi
rodice. Ale proc to delali? Delali to
tak prece i jejich rodice. ALE
PROČ? Proste proto! A neptej se
porad tak hloupe!
„Jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: Hlas volajícího na
poušti: Připravte cestu Páně,
srovnejte mu stezky; každá strž
bude vyplněna a snížena každá
hora nebo pahorek; křivolaké
úseky se napřímí a hrbolaté cesty budou vyrovnány. A každé tělo
uvidí Boží slávu.“ (Lk 3, 4-6)
Proto mame ritualy. Abychom vyrovnali a pripravili cestu Panu. Ne
venku, na Morave, v Čechach, v Evrope, na horach a v udolích. Ale
uvnitr nas. Nesmíme „odsouvat
Boží přikázání a držet se tradice
lidí.“ (srovnej Mk 7, 8) Nase víra,
stejne jako zivot, by mela byt vedoma, ziva. Nemela by se stat rutinou. Meli bychom byt vedoucími.
Vzdyť i lidsky vztah, kdyz se stane
rutinou, umíra. A za cas si partneri
nejsou vedomi ani toho, proc spolu vlastne jsou.
Má to smysl?
Ma to smysl? Ma! „Mám vám ještě
mnoho co říci, ale nyní to nedokážete unést.“ (Jan 16, 12) To
nam slibuje sam Buh slovy apostola Jana. Na nas uz je opet jen to,
abychom se pripravili. Az budeme
pripraveni, budeme vedet, budeme si uvedomovat kouzlo okamziku, jehoz jsme soucastí, Buh nam
rekne, co dal. A my budeme schopni to unest.
Boze, dej mi dar prozívaní. Dej mi
schopnost uvedomovat si kouzlo
Tveho stvorení kolem mne. Dej mi
moudrost, abych dokazal unest to,
co nam chces ríci a predat usty
andelu, ktere k nam posílas. Usty
nasich blizních. Amen
Rosťa
Trva (jeste) plesova sezona, takze mne napadlo, ze bychom si mohli doprat trochu extravagance. Dnes nebude nic, co by bylo hlavním jídlem, ani zadna polevka, dokonce ani zadny zakusek. Spíse takova zajímava
chuťovka. Sam osobne ji mam velice rad jako dodatek k pecenemu masu, tvrdym, dlouho dozravajícím syrum, nebo jen tak, na kousek rozpecene bagety. Ona chuťovka je v nasem regionu dostupna pouze v jedne,
dosti specificke restauraci a jen na specialní vyzadaní. Neda se koupit v zadnem obchode, resp. v zadnem
jsem na ni nenarazil, a kdyz se nekdy poptavam, vidím jenom zakulacene prekvapením oci paní prodavacky. Takze nezbyva nic jineho, nez si tento zazrak francouzskeho kulinarskeho umení udelat vlastníma rukama… a jedna se o marmeladu z cervene cibule - confiture d'oignons rouges… Preji príjemnou
žabavu :)
Potřebujeme:
- 1 kg oloupane a tence nakrajene cervene cibule
- 2 lzíce dobreho olivoveho oleje
- 1 lzicka cerstvych lístku tymianu (bez stonku)
- 1 bobkovy list
- 3/4 lzicky morske soli
- 3 rozdrcene strouzky cesneku
- 250 ml. sucheho cerveneho vína
(nebo 150 ml. sucheho cerveneho a 100 ml. portskeho vína)
- 2 lzíce balsamico
- 1/4 lzicky cerstve namleteho cerneho pepre
- 60 ml. hnedeho (nejlepe trtinoveho) cukru
Příprava:
Ve vetsím rendlíku, na stredním ohni,
rozpalíme olej. Pridame nakrajenou cibuli, tymianove lístky a bobkovy list.
Pod poklicí, na stredním ohni, dusíme
cca. 25 min za obcasneho promíchaní.
Pote pridame sul a cesnek a za staleho
míchaní vsechno varíme jeste dalsí dve
minuty. Potom pridame víno (vína), balsamico a cukr (cukr jako poslední)
a smes privedeme k varu. Žtlumíme
ohen a pomalu varíme dalsích cca. 12
min. az se vyparí prebytecne tekutiny a
smes bude podobna hustemu sirupu.
Odstavíme rendlík z ohne, pridame
pepr a vsechno promíchame. Kdyz marmelada vychladne, vyndame bobkovy
list a smes nalozíme do zavarovacích
sklenek. Uchovavame v lednici max. 3
tydny… je to ale mozne jen za podmínky, ze k lednicce postavíte hradní straz :)
Kdyby se stalo, ze cukr zacne karamelizovat, pred podaním stací marmeladu trosku ohrat. Pak nejaky
dobry syr s vyraznou chutí, nejake sympaticke víno, dle vlastní chuti a vyberu a vecírek muze zacít :)
Dobrou chuť - bon appétit!
Przemek
Z prośbą o dar zdrowia dla wnuczki Franciszki, żywą wiarę dla całej rodziny i prowadzenie Ducha
Świętego dla lekarzy
Za + Miloslava Ruska, rodiče a rodinu Ruskovou, s prosbou o Boží požehnání pro živou rodinu
a přímluvu Panny Marie
7:00 Cz Na poděkování za dar 70. let života maminky a tatínka, s prosbou o dar víry, naděje a lásky
út 16:30 Cz Za + Bruno Michalika, jeho rodiče a za živou rodinu
02.02.
18:00 Pl Za + Fotégo Kočovskiego oraz + Dostę Kočovską
7:00 Pl
st
+ Marii Szajterovou, jejího manžela Adolfa, za syna Aloise a Boleslava, jeho ženu Vilmu, za rodiče
03.02. 18:00 Cz Za
z obou stran a za rodinu Szustrovou
čt 7:00 Cz Za nová kněžská a řeholní povolání
04.02. 18:00 Pl Za + Emilię Szyjową, + męża Stanisława i + męża Józefa
6:00 Cz Na poděkování za 80 let života Blažeje Oravce a za živé a + členy rodiny Oravcovy
pá 7:00 Pl Za + Eufrozinę i Josefa Pietraszów, + Viktora i Annę Pietraszów, + Emanuela i Justinę Pietraszów oraz
+ Annę i Adolfa Wiertelorzów
05.02.
18:00 Cz Za dar zdraví pro Ferdinanda Mikulce
so 7:00 Cz Na úmysly složené u obrazu Panny Marie Fryštátské
06.02. 18:00 Pl Za naszą wspólnotę parafialną
6:30 Pl Za + rodziców Elżbietę i Józefa Wawrzyczków
8:00 Cz Za + Jaroslava, Lubomíra a Jaroslava staršího Galovy, + Marii a Veroniku Guldovy a za živé rodiny
ne 9:30 Pl Za + Henryka i Hertę Biniów, za rodziców z obu stron, za żywą rodzinę Szebestów i Cechlów,
powierzając ją Opatrzności Bożej
07.02.
11:00 Cz Za + a živou rodinu Parlíkovou, Janovskou a Štětinovou, s prosbou o ochranu Panny Marie pro vnuky
18:45 Cz Za + z rodiny Blatoňové, Bartoškové, Grittnerové a do ochrany Boží za živé rodiny
7:00 Pl
po
Emilii Špacírovou, manžela Jána a rodiče z obou stran a za živou rodinu Oczadlou s prosbou o
08.02. 18:00 Cz Za
přímluvu Panny Marie
út 7:00 Cz Na poděkování za 98 let života s prosbou o další Boží ochranu a požehnání a o přímluvu patrona, sv.
Františka
09.02.
6:00 Cz Za uzdravení z nemoci
Za + Huberta Antošíka i jego + żonę, za + Jana Hrabicha, + prof. Rafaela Sázela, + Ericha Stuchlíka
st 7:00 Pl oraz za dusze w czyśćcu, o których nikt nie pamięta
10.02. 16:30 Pl Za + Władysławę i Bohumila Schwarzów oraz za żywych i + członków rodziny
+ rodiče Annu a Vendelíka, + rodiče Josefa a Anastazii, + rodiče z obou stran s prosbou o dar víry,
18:00 Cz Za
pomoc Boží a ochranu Panny Marie pro živou rodinu
Za + manžela Adolfa Lipku, + rodiče a sourozence, za + rodiče Josefa a Marii Gorecké, za + rodiče
čt 7:00 Cz Františka a Amálii Macurovy a za živé rodiny do ochrany Boží
11.02. 18:00 Pl Za + Franciszka Glińskiego (23.roczn.+), za dusze w czyśćcu cierpiące oraz do Opatrzności Bożej za
rodziny Glińskich i Wróblewskich
7:00 Pl Za + Evžena Pukowca, dwie małżonki i rodziny z obydwu stron
pá
+ Hildegardu Marcalíkovou (3.výr.+), + manžela Františka a syna Jana a za + rodinu Maiwaldovou a
12.02. 18:00 Cz Za
Marcalíkovou
7:00 Cz Za + Boženu Bahulovou, za + rodiče a za živou a + rodinu
so
+ Karola Szwedę (1.roczn.+), rodziny Szwedów, Stuchlików oraz z prośbą o łaski Boże dla żywych
13.02. 18:00 Pl Za
rodziny
+ Antoniego Cechla, jego synową Boženę, ciężko chorą żonę Marię i rodziców z obu stron oraz za
6:30 Pl Za
żywą rodzinę do Opatrzności Bożej
ne 8:00 Cz Za + Žofii (1.výr.+) a za duše v očistci, na které nikdo nepamatuje
14.02. 9:30 Pl Za + prof. Marię Szkopkową (5.roczn.+) i jej rodzinę
11:00 Cz Za + rodinu Šuterikovou, Kolárikovou, Urbaníkovou a za živé rodiny do ochrany Panny Marie
18:45 Cz Za + rodiče Slavka a Kamilu Chupánovy a rodinu Valicovou
7:00 Pl
po
+ Natalii a Josefa Gospodarczykovy, + Terezii a Vasila Gospodarczykovy, + Marii Szeligovou a +
15.02. 18:00 Cz Za
Emila Szotka a za + Viktora Gospodarczyka a jeho + ženu
út 7:00 Cz Za + Ilsu Wroblovou
16.02.
st 7:00 Pl Za Wspólnotę Żywego Różańca
17.02. 18:00 Cz Za umírající s prosbou o přímluvu sv. Josefa
čt 7:00 Cz Za + Mons. Klisze (nedož. 100)
18.02. 18:00 Pl Za + Honoratę Haltofową, jej brata Ludvíka i rodziców Danelów
po 7:00 Pl
01.02. 18:00 Cz
pá 7:00
19.02. 18:00
7:00
so
20.02. 18:00
6:30
ne
21.02.
8:00
9:30
11:00
18:45
po
22.02.
7:00
18:00
út
23.02. 7:00
Pl
Cz Za + Pavla a Emílii Sztefkovy a do ochrany Matky Boží za celou živou rodinu
Cz Za + rodiče Olgu a Jana Kleslovy a za živé rodiny
+ Barbarę i Andrzeja Burzyńskich, brata Aleksandra, za + rodzinę Burzyńskich oraz za dusze w
Pl Za
czyśćcu
+ Ernesta Brodę, brata Wilhelma, rodziców z obu stron oraz za żywą rodzinę do Opatrzności Bożej,
Pl Za
z prośbą o zdrowie
poděkování za dar zdraví paní Anny Dostalové u příležitosti 70 let života, s prosbou o Boží požehCz Na
nání pro celou rodinu
Pl Za naszą wspólnotę parafialną
+ Felixe Szkutu, manželku a rodiče Szkutovy, s prosbou o Boží požehnání pro živou rodinu a
Cz Za
přímluvu Panny Marie
Cz Za + syny Davida a Michala Opattovy
Za + męża Richarda Švana (4.roczn.+), rodziców i 2 braci, za + siostrę Hildegardę Paris, brata,
Pl rodziców i dziadków, za + Pavlinę i męża Karola Posmyk, za całą rodzinę Neborowskich i Plurów, za
dusze, o których nikt nie pamięta oraz do Opatrzności Bożej
+ Viktora Kulu, manželku a rodinu Kulovou, s prosbou o Boží požehnání pro živou rodinu a
Cz Za
přímluvu Panny Marie
Cz
st
7:00 Pl
čt
7:00 Cz
24.02. 18:00 Cz Za + Marii Gilovou, manžela Josefa a syna Miroslava, s prsbou o Boží požehnání pro živou rodinu
25.02. 18:00 Pl
7:00
26.02. 18:00
so 7:00
27.02. 18:00
pá
6:30
ne
8:00
28.02. 9:30
Za + Walerię Sikorową, męża, dusze w czyśćcu cierpiące, dusze opuszczone
Pl
Cz Za + Jana Owczaryho a rodiče
Cz Za živou a + rodinu Hankeovou
Pl Za naszą wspólnotę parafialną
+ Tadeusza Michnik, rodziców, brata Brunona, Juliannę i Konrada Rudol, Katarzynę Wolny, + poPl Za
krewieństwo i dusze w czyśćcu cierpiące
Cz Za + rodiče Alžbětu a Josefa Šamajovy, za + rodinu, všechny duše v očistci a ochranu pro živé rodiny
+ Józefa Tyrlika, + Alojzego Kalinę, żonę Bronisławę, syna, córkę i + z rodziny, prosząc
Pl Za
równocześnie o Bożą pomoc i opiekę dla żywych członków rodziny
Cz Za Vladislava Brodu, manželku a celou + rodinu s prosbou o Boží požehnání pro živé rodiny
Cz Za + Marii Satkovou
Pl
Cz Za zemřelé pohřbené tento měsíc beze mše svaté
11:00
18:45
po 7:00
29.02. 18:00
út
01.03. 7:00 Cz
st
7:00 Pl
02.03. 18:00 Cz Za živé rodiny, děti, vnoučata, za jejich obrácení, s prosbou o dary Ducha Svatého, dar pokoje, trpělivosti a hlubší víru
7:00 Cz Na poděkování za přijatá dobrodiní s prosbou o další
Za + Marię Parchańską, męża Józefa i + siostrę Elżbietę Cyganek
6:00 Cz
pá 7:00 Pl Za + Irenę i Bronisława Palów
04.03.
poděkování Bohu za přijatá dobrodiní, s prosbou o Boží ochranu, požehnání pro celou rodinu a
18:00 Cz Na
obnovu milosti
7:00 Cz Na úmysly složené u obrazu Panny Marie
so
05.03. 18:00 Pl Na podziękowanie za otrzymane łaski z prośbą o błogosławieństwo, zdrowie i opiekę Bożą dla całej
rodziny
6:30 Pl Za + Józefa Böhma, rodziców z obu stron oraz za Stefanię Wilczek i brata Józefa
8:00 Cz Za Arnošta Ponču (1.výr.+) a za živé rodiny do ochrany Boží
ne 9:30 Pl Za + z rodziny Brodów, Owczarzy oraz do Opatrzności Bożej za żywych członków tych rodzin
06.03.
+ Josefa Golasowského, rodiče, tetu, za + Josefa Křistka a syna, za rodinu Konďolkovou a Svačino11:00 Cz Za
vou
18:45 Cz Za naše farní společenství
čt
03.03. 18:00 Pl
Omlouvame se ža prípadne chyby ve jmenech, umyslech a casech msí svatych.
Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nas, prosím.
Příští číslo Naší farní rodiny vyjde v neděli 28.02.2016
Uzávěrka ve středu 15.02.2016
Schola (česká) ……………………………………….. kazdy patek v 16:30,
kazdou nedeli po „osmove“ msi sv.
Scholička ………………………………………………… kazdy patek v 15:25
Polska schola …………………………………………. kazda sroda o godz. 15:00
Komorní sbor …………………………………………. kazde pondelí v 16:15
Varhaníci ………………………………………………… sobota 05.03. v 19:00
Ministranti ……………………………………………… patek 12.02. a 26.02. v 16:30
Podávající sv. přijímání ………………………….. sobota 27.02. v 19:00
Společenství „Pro všechny“ ……………………. ctvrtek 11.02. a 25.02. v 9:30
Biblická hodina ………………………………………. ctvrtek 04.02. a 18.02. v 19:00
Společenství mladých manželů ………………. utery 04.02. v 17:00
Společenství starších manželů ……………….. utery 16.02. v 19:00
Modlitební společenství …………………………. kazde utery v 18:00
Společenství mládeže …………………………….. patek 05.02. a 19.02. v 19:00
Farní volejbal ………………………………………….. kazdy patek 20:00 (ŽS Delnicka)
Kurz „Základy víry“ (príprava na krest
ctvrtek 11.02. a 25.02. v 19:00
a/nebo 1. sv. prijímaní pro dospele) …………... na fare
Příprava k biřmování ……………………………. sobota 06.02. a 20.02. v 16:30
pátek 05.02. od 9:00 – nemocní, ke kterym chodí P. Stanisław a P. Przemek
pátek 12.02. od 9:00 – nemocní, ke kterym chodí P.Petr
Každý čtvrtek– zacína bezprostredne po ranní msi svate spolecnou modlitbou Korunky k Bozímu Milosrdenství (ČŽ), ukoncení vedene, v 17:30 spolecnou modlitbou Korunky k Bozímu Milosrdenství a svatostnym pozehnaním.
1. pátek v měsíci – 05.02. - eucharisticka poboznost s modlitbou Litanií k Srdci Jezísovu, zasvetnou
modlitbou a svatostnym pozehnaním: bezprostredne po ranní msi svate (PL); a v 17:45 hod. (ČŽ). Od
16:00 hod. moznost tiche adorace Krista v Eucharistii.
„Tradicní“ prvopatecní spolecna adorace Krista v Eucharistii s modlitbou díku a proseb tento měsíc
nebude.
02.02.2016 - svátek Uvedení Páně do chrámu, mse svate s pozehnaním hromnic v 7:00 (ČŽ), 16:30 (ČŽ)
a v 18:00 (PL). Behem mse sv. v 16:30 bude predstavení farnímu spolecenství deti, ktere se pripravuji k 1. sv.
prijímaní. Tento den nebude mse sv. v kapli v Raji.
03.02.2016 - památka sv. Blažeje, biskupa a mucedníka, po kazde msi sv. se bude udelovat
svatoblazejske pozehnaní.
10.02.2016 - Popeleční středa. Žacatek doby postní, den prísneho pustu. Mse sv. s udílením
popelce: 6:00 (ČŽ), 7:00 (PL), 16:30 (PL), 18:00 (ČŽ)
Povinnost zdrzet se masitych pokrmu platí pro osoby od 14. roku veku a pro osoby ve veku 1860 let platí navíc pust mnozstevní, tedy povolene je pouze jedno jídlo do sytosti a dve jídla lehka.
11.02.2016 - světový den nemocných. Behem obou msi sv. se bude udelovat svatost pomazaní nemocnych.
Po celou dobu postní:
- pobozností Křížové cesty ve ctvrtek v 17:20 (PL) a v patek v 17:20 (ČŽ) - prípravne a laiky nebo/a
spolecenstvími, ktere fungují v nasí farnosti
- nedelní pobozností Krízove cesty (ČŽ) o 2. a 4. nedeli postní v 15:00 hod.
- Gorzkie Žale o 1., 3., a 5. nedeli postní v 15:00 hod. (PL)
- na Kvetnou nedeli v 15:00 hod. kající pobožnost (ČŽ) a moznost predvelikonocní zpovedí, take u cizích zpovedníku.
Zájezd po betlémech.
Dne 29.12.2015 jsme uskutecnili zajezd po betlemech. Nas okruh mel 5 zastavek. Nasím cílem bylo poklonit se
narozenemu deťatku Jezíkovi a u vsech navstívenych betlemu mu spolecne zazpívat. První zastavkou byl kostel
sv. Antonína v Ostrave-Kuncickach, v nemz pusobí farar Dariusz Sputo. Po koledach ktere jsme zazpívali a take
i nam jednu zazpíval a dal pozehnaní na cestu, jsme se odebrali do Vítkova. Raritou jsou dva kostely hrbitovní
a farní kostel. Oba jsou zasveceny Nanebevzetí Panny Marie. Farní kostel je postaven ve tvaru kríze, coz je typicke
pro starou i novou gotiku. Žvlastností je to, ze kostel byl staven z místního kamene. Kostel je prostorny, pojme az
2000 osob, proto je nazyvan „vítkovskou katedralou“. Ve vstupním prostoru kostela je umístena vzpomínkova
tabule padlych vojaku z 1. a 2. svetove valky. V teto farnosti pusobí jiz 5 let nas rodak farar Miroslav Seviola, ktery nam v hrbitovním kostele odslouzil msi svatou. Spolu s fararem jsme si pak prohledli i hrbitov, kde je pochovan Jan Žajíc, jenz se 25.2.1969 upalil na protest proti okupaci vojsky Varsavske smlouvy. Odtud jsme odjeli do
Oder. Nejvyznamnejsí pamatkou mesta Odry je goticky kostel sv. Bartolomeje, barokne prestaveny v letech 16911692. Ž veze vyzvaní nejstarsí moravsky zvon z roku 1374. Soucasti interieru jsou obrazy opavskych malíru Guntera a Luxe , ozdobou jsou nove rekonstruovane varhany. Po leve strane kostela je pískovy kríz z r. 1871, po prave strane kamenny sloup sv. Trojice. Dalsí zastavkou byl Suchdol nad Odrou s farním kostelem Nejsvetejsí Trojice
z roku 1605. V tomto kostele nenajdete topení. Po prohlídce kostela jsme odjeli do Hladkych Životic. Žde se nachazí kostel, ktery je zasvecen sv. Mikulasi. Po kratke prohlídce jsme se vraceli zpet do Karvine.
Jiřina B.
Farní ples
Milí farníci,
v tomto lednovem období jsme meli opet moznost oprasit plesove roby a zopakovat si tanecní kroky, jelikoz
se dne 16. ledna uskutecnil nas jiz 11. rocník farního plesu. Organizatori zcela urcite letos zazili velmi príjemne prekvapení, kdyz zajemcu o tuto spolecenskou akci bylo snad poprve více nez samotnych vstupenek.
Ples zacínal tradicní polonezou a pokracoval volnou zabavou. Samozrejme nechybela pestra tombola, obcerstvení a take tanec za doprovodu zpevu a hudby kapely. U baru jste si mohli dat neco dobreho (pr. kavicku,
dobrou medovinku nebo nejake to tekute ovoce) a popovídat si s prateli. Prekvapením vecera pak bylo naprosto jedinecne vystoupení sedmi statecnych „chlapu“, kterí svou tanecní sestavou ohromili vsechny zucastnene.
Kazda spolecenska akce dopadne dobre, kdyz se sejdou dobrí lide na dobrem míste. Myslím, ze pro tento
ples byly splneny obe podmínky. Dobra nalada se sírila obrovskou rychlostí a nakazila kazdeho, kdo se nachazel v sale.
Podekovaní patrí vsem tem, kterí se jakymkoli zpusobem podíleli na príprave a organizaci plesu, i tem, kterí
si udelali cas a zucastnili se. A vsem stale vahajícím preji odhodlaní, aby nas prístí rok bylo zase o neco více.
Ps: …a pak, ze se kresťane neumí bavit. :)
Eva
Naše farní rodina / Nasza Rodzina Parafialna
Neprodejné. Náklady na jeden výtisk jsou ve výši 17 Kč
Kč.
Texty článků prochází jazykovou korekturou. Obrázky převzaty většinou z internetu.
Vydavatel
Vydavatel: Římskokatolický farní úřad Karviná, Pivovarská 2/1, 733 01 Karviná 1,
tel.: 596 314 455, e-mail: nfr@farnost
[email protected]
Redakce
Redakce: Tereza Ondruszová (šéfredaktor), Anna Špirková, Eva Steffanová,
Jana Lokajová, Kamila Fašungová, Markéta Szyszkowiczová,
P. Przemysław Antoni Traczyk, Rostislav Mechúr, Tomasz Orehek