Zobrazit celý deník

Skotsko 2005 aneb jak jsme se utkali s drsným severem během 14‐ti dní pátek 26.8.2005 přesun do Skotska Naše putování po kraji skotském se začínáme příjezdem do východní části Skotska, kam po dlouhé cestě z Herefordshiru přes Birmingham, Manchester, Glasgow a Perth dorážíme v pozdním odpoledni k jezeru Loch Insh (poblíž městečka Aviemore v Cairngorm Mountains), kde se snažíme najít místo na přespání, což se nám nepodaří. Na úvod ještě budiž řečena informace, že ve Skotsku lze kempovat všude, kde to není přímo na místě zakázáno cedulkou typu „No overnight staying or camping“, kterých je samozřejmě hromada na místech ke kempování nejvhodnějších. Nicméně výskyt těchto cedulek se směrem k místům v této zemi méně civilizovaným snižuje, zase se tam však zvyšuje riziko sežrání dotěrnými muškami zvanými midges, které jsou pro turistu postrachem, obzvláště v období, ve kterém tu jsme. Jelikož místo na přespání u tohoto jezera není, míříme k jinému blízkému jezeru v Inshriach Forest. Naprosto úžasné místo – pár malých jezírek s nádherně fialovým vřesem na louce kolem, to vše lemované jehličnatým lesem. Nádhera. S vědomím, že místo na přespání tu je, vyrážíme zkusit štěstí o něco blíže k Aviemore a Cairngorm Mountains, našemu zítřejšímu a zároveň prvnímu treku ve Skotsku. Nacházíme další místo, kousek od jezera s názvem Loch an Eilein, na kterém je ostrůvek s malou zříceninou hradu. sobota 27.8.2005 trek v Cairngorm Mountains Dne vyrážíme směrem ke Cairngorm Mountains. V místě, odkud vedla velká lyžařská lanovka, je v osm hodin ráno velmi osamělé parkoviště, s docela hezký výhledem do údolí s jezerem Loch Morlich. Po snídani odtud jedeme ještě o kousek výš k dalším vlekům a lanovce‐vláčku, kterým se dá vyvézt téměř na vrchol Cairn Gorm (4085 ft). My ale volíme variantu kompletně pěší a vybaveni pouze sušenkou, jablkem a malou lahví s pitím vyrážíme nahoru. Na vrchol jdeme po sousedním hřebeni cca hodinu a půl a protože je tam odtud viděli za rozlehlou planinou jezero, vydáváme se vstříc dalším krásám přírody. Skotské hory se nám začínají přeci jenom líbit. Navštěvujeme Loch Avon a Loch Etchachan. Šťastní a vyčerpaní z náročného výletu se vydáváme do Aviemore a potom k Loch Ness k městečku Foyers, v jehož okolí chceme dnes večer zakempovat. Místo se nám daří najít až za Foyers, kde kempuje pár angličaů, co bydlí na hranici Skotska a Anglie a jezdí takhle na dovolenou už 10 let. Je to moc příjemné zakončení dnešního dne. neděle 28.8.2005 Loch Ness, Glen Affric Ráno se vydáváme zpět směrem k městečku Foyers podívat se na vodopády Falls of Foyers. Po vodopádech jedeme na začátek (nebo konec?) jezera Loch Ness, do turistického městečka Fort Augustus. Je to malé městečko s kaskádou propustí pro lodě, které se plaví z města Inverness (u moře) přes jezero Ness a dále pokračují po Caledonian Canal přes několikero dalších jezer až do Fort Williamu (taky u moře, zato však na opačné straně Skotska). Po prohlídce městečka pokračujemei podél Loch Ness podívat se na Urquhart Castle a dál směrem do Glen Affric, kde děláme pár walků. První se dvěmi vyhlídkami a jedním vodopádem (Dog Falls) a druhý krátký podél zpěněné River Affric u konce jezera. Poté jedeme do kempu v Thurso kam dorážíme téměř za tmy. pondělí 29.8.2005 Dunnet Head, Ben Hope Ráno vyrážíme na Dunnet Head, nachází na konci malého poloostrova u městečka Dunnet. Je to nejsevernější výběžek Skotska a za dobré viditelnosti je výhled na Shetlandy. U majáku na Dunnet Head příšerně fičí. Už jenom projížďka tímto poloostrovem je zážitek. Krajina sestává z vřesovišť, lochů (jezer) a sem tam je proložena nějakým tím příbytkem či ohradou s dobytkem. Poté pokračujeme přes Thursa, kde dokupujeme pár maličkostí k snědku a hurá dál po severním pobřeží na západ. Severní pobřeží Skotska jest úžasné. Občas ho sice hyzdí reaktor jaderné elektrárny v Dounreay, kde se stavujeme na prohlídku visitor centra. Poté pokračujeme na maják za městečkem Strathy – Strathy Point. Po prohlídce majáku jedeme opět krajinou vřesů, lochů a lošíků :) k zálivu Kyle of Tongue. Po cestě si ještě odskakujeme na Ben Hope a to doslova a do písmene. Je to nekonečná cesta. Čím déle jdeme, tím více zrychlujeme, protože jsme rozhodnuti vyšplhat se opravdu až na vrchol. Po tomto úžasném výletě jedeme směrem k nějakému místu na přespání. Chceme přespat někde v tomto údolí, protože je opravdu nádherné, ale nějak se pořád nemůžeme dohodnout kde, až nakonec končíme kolem deváté večer v ošklivém kempu u jezera Lairg a vesničky Achnairn. úterý 30.8.2005 Kylesku Bridge, Eas Coul Aulin Falls Ráno vyrážíme z Oldshore Beg s úžasným okolím se krásnými starými baráčky s malými zahrádkami, podívat se na Kylesku Bridge, o kterém všichni tak básní. Cestu míjíme upoutávku na B&B v Upper Badcall s výhledem na Old Man of Stoer a tak se tam jedeme podívat. Old Man není vidět, zato se nám otevírá úžasný výhled na záliv Badcall Bay. Pak pokračujeme dál směrem ke Kylesku Bridge. Je vcelku pěkný. Po malé prohlídce se vydáváme k hoře Quinag, je vysoká 2651 stop a je opravdu nádherná. Alespoň zespodu tak vypadá. Ale v dnešním plánu je trek k nejvyššímu vodopádu v Británii. Má 213m a jmenuje se Eas Coul Aulin Falls. Vydáváme se z parkoviště vedle silnice přes vřesoviště a mokřady kolem jezera Loch na Gainmhich stoupající cestou nahoru na úbočí Glas Bheinn. Až o pár dní později při nahlédnutí do mapy zjišťujeme, že jsme koukali na jiný vodopád a ten nejvyšší byl ten, který jsme viděli jen tak letmo, protože padal z té stěny, na které jsme stáli. Nicméně nás to vůbec nezrušuje, protože je to krásný výlet. Po návratu jedeme k majáku Stoer Head s tím, že tam někde přespíme a zítra se vydáme na Old Man of Stoer. Stan stavíme přímo na parkovišti v zákrytu auta. Je to problikaná noc, maják blikal každých 15 fteřin středa 31.8.2005 Ullapool Ráno, resp. po problikavé noci se vydáváme na malý výlet od majáku na Old Man of Stoer, což je výběžek jednoho malého poloostrůvku, jehož konec je tvořen zvětralým skalnatým pobřežím a několik desítek metrů v moři stojí osamocený skalní útvar. Od majáku jedeme kolem jedné z mnohých zřícenin, konkrétně Ardvreck Castle na jezeře Loch Assynti rovnou do městečka Ullapool, kde rovnou i kempujeme. Odpoledne jdeme na prohlídku tohoto pobřežního městečka v zátoce Loch Broom. V outdoorovém obchodě kupujeme dryák na Midas, vybíráme pořádnou chemickou a aby toho nebylo málo tak doplňujeme svou anti‐midges výbavu o odpuzující „vonné“ tyčinky. Aby toho nebylo málo, kupujeme si řiditelného draka alá rogalo. Spokojeni s nákupem, který alespoň trochu zmírňuje zklamání z počasí. Pak se ještě chvíli jen tak procházeli městečkem. čtvrtek 1.9.2005 Quinag Vzhledem k počasí, které se lehce umoudřilo, se vydáváme zdolat Quinag. Je to vrchol tvořený třemi hlavními hřebeny. Cesta údolními podmáčenými rašeliništěm je vcelku náročná, ale jakmile se dostáváme k samotnému stoupání je vše lepší. Oba zdoláváme dva hlavní hřebeny a Zuzka si cestou zpět neodpouští ani hřeben třetí. Fotíme o 106, protože z vrcholů je krásný výhled – krajina, jezírka, Kylesku Bridge, kopce s nejvyššími vodopádem, kde jsme byli před pár dny, prostě nádhera. Spát jedeme opět do kempu v Ullapool. pátek 2.9.2005 ostrov Skye Ráno vyrážíme z kempu bez snídaně a zastavujeme na opuštěném parkovišti s údajnou vyhlídkou na Falls of Measach, kde příšerně fouká a je zima, takže otevíráme kufru u autu a děláme teplý čaj a kafe, posnídali a razíme dál. Dnešním cílem je ostrov Skye. Po klikatých cestičkách vinoucích se západním pobřežím severního Skotska, i se zastávkou v pekárně v malém a úžasném městečku, se dostáváme ke známým Beinn Eighe. Je to hora podobného charakteru jako Quinag – má několik výběžků a je velmi populární pro poměrně rozlehlou náhorní část, která se dá krásně projít opět s úžasnými výhledy do kraje. V podstatě máme cestou z Ullapoolu čtyři zastávky – v Laid (asi) pro pečivo ke snídani, v info centru u Beinn Eighe, na vyhlídce nad jezerem Loch Carron a v Kyle of Lochalsh – vstupní bráně na ostrov Skye. Z Kyle of Lochalsh vede most přes moře na ostrov Skye patřící do Vnitřích Hebrid. Děláme procházku po tomto docela dlouhém mostě přes moře. Pak pokračujeme do Portree, kde po malé prohlídce děláme pár fotek, které jsou odtud takřka výstavní. Za černými střechami malebných bílých rybářských domků se otevírá zátoka Loch Portree s barevnými kotvícími loděmi a nádherně modré moře této zátoky obepíná krásně zelená krajina. Pokračujeme dál a cestou navštěvujeme Old Man of Storr. Toto uskupení zvětralých skal se od ostatních liší tím, že skály nejsou u moře, nýbrž se tyčí do výšky z krajiny. Dalším zajímavým přírodním úkazem na Skye, který dnes také navštěvujeme, je Kilt Rock. Kilt Rock je skála, tedy přesněji řečeno útes, jehož skalnatý profil tvoří sloupce připomínající sklady. V našem dnešním putování pokračujeme ještě o kousek dál, až na severní výběžek ostrova Skye, kde leží i Duntulm Castle. Jelikož se stmívá a nenacházíme žádné vhodné místo pro stan jedeme až do kempu v městečku Dunvegan. sobota 3.9.2005 Talisker DIstillery, Cuillin Hills Ráno si z dálky prohlížíme hrad v Dunvegan a vydáváme se navštívit nedalekou palírnu whiskey – Talisker DIstillery, kde nakupujeme dárky. Poté už uháníme na výstup na Cuillin Hills, nelehké černé skalnaté vrcholky tyčící se do výše jako dominanta celého ostrova. Hory jsou z celé poloviny obklopeny mořem a vlhkost, která se dostává na pevninu se nad nimi sráží a vytváří přetrvávající oblačnost. Ta je přímo vidět, jak se tvoří v podstatě z ničeho přímo nad horami. Dostáváme se na 958 m vysokém vrcholu Bruach na Frithe a díváme se do chřtánu těchto nepřístupných hor. Je to paráda, dostat se na takovéhle místo. Foukal silný vítr a všude to hučelo, mezi vrcholky hor a temnými mraky prosvitovalo slunce, všude kolem samé skály a suť – byl to úchvatný pocit. Po návratu se vydáváme ještě navštívit místa Bualintur, kde silnice končila u moře a je tam snad pouze kemp a pár baráčků. Silnice zpět se vine pod hřebeny Cuillin Hills, nazývaných místními jako Black Cuillins pro svou černou barvu. Kempujeme nedaleko Black Cuillins, ve vesničce Sligachan, kterou tvořil opět pouze kemp a jedna restaurace. neděle 4.9.2005 Five Sisters Dnes se vydáváme z kempu zpět na pevninu opět přes Kyle of Lochalsh (jiný most tu není) a jedeme směrem do vnitrozemí. Cestou se zastavujeme u hradu Eilean Donan Castlea a pak pokračujeme kolem Loch Durich na Five Sisters. Five Sisters je takové hornaté uskupení, tvořící pás o pěti vrcholech. Když se konečně dostáváme na jeden z hřebenů, přemýšlíme, na kterou že stranu vede hřeben zvaný Five Sisters. Při hřebenové túře navštěvujeme dva střední vrcholy. Kocháme se výhledem na okolní kopce a poté se vydáváme zpět dolů, k autu stylem krleš – rovnou za nosemJ. Po zdárném sestupu se vydali směrem k Ben Nevis. Jedeme přes Invermoriston a Fort Augustus kolem Loch Ness, kudy už jsme projížděli při naší cestě na sever Skotska. Loch Ness, Loch Lochy, Loch Eil a Loch Linnhe jsou propojeny umělým kanálem Caledonian Canal, který umožňuje lodím spojení přes pevninu ze severovýchodní části Skotska do jihozápadní. K večeru kotvíme nedaleko Fort William, v kempu v Glen Nevis ‐ výchozí stanici na Ben Nevis. pondělí 5.9.2005 výstup na Ben Nevis Dnes ráno vyrážíme na nejvyšší horu Velké Británie ‐ Ben Nevis, 1343 m n.m. Na vrcholu se tyčí celkem čtyři monumenty – pomník za všechny blízké, příbuzné, kamarády a známé, kteří již neměli tu možnost se sem podívat; chata, která dnes pravděpodobně slouží jako nouzové místo k přenocování a dříve byla pravděpodobně součástí observatoře, jejíž pozůstatky tvoří další dominantu; trigonometrický bod označující nejvyšší místo Velké Británie. Po pohodové půlhodince strávené na střeše Velké Británie a vyrážíme zpět dolů, kde se zastavujeme v moc příjemné restauraci mezi pastvinami, kousek od začátku cesty. Dáváme pivko a probíráme výstup. Po návrátu do kempu si dáváme ještě sprchu a vyrážíme do města Fort William a Glencoe, resp. ještě před ním odbočujeme na vedlejší silničku, která objíždí jezero Loch Leven a na jeho konci, ve městě Kinlochleven, objevujeme Ice Factor, zbudovaný ze starého pivovaru, kde je možnost zalézt si s mačkami a cepíny po ledové stěně v hale. Bohužel zavřený L. Pak se opět vydáváme hledat místo na spaní. Místa jsou pěkná, ale zahnáni mocnou přírodou, končíme v kempu u jezera o kousek dál. Nejenom že mají sociální zázemí vystříkáno nějakým odpuzovačem těchto výmyslů přírody, ale je tu přeci jenom trochu více lidí, a tak se midges rozptýlí mezi ně a nevrhají se všechny najednou jen na nás dva. úterý 6.9.2005 Oban a přesun do Lake District Hned ráno jedeme zpět do zmíněného městečka Kinlochleve a prohlížíme si Ice Factor centrum a outdoorový obchod. Pak jdeme kouknout do Glencoe visitor centre a dál, směrem do Glen Etive skrz Glencoe Gorge odkud je nádherný pohled na The Three Sisters. Máme dnes namířeno pryč ze Skotska směrem přes město Oban, kde je další distilerka a my chceme dokoupit ještě jednu whiskey pro nás. Bereme to tedy opět před Glencoe Gorge a pořádně si prohlížíme The Three Sisters. Cestou do Oban se ještě zastavujeme před městečkem Connel, neboť v mapě jsou zakresleny jakési vodopády – Falls of Lora. V Obanu dokoupujeme pár dárků, resp. whiskey. Průjezd Glasgow bere do svých rukou Zuzka jako navigátorka, protože se nám nechce platit za most a vyšlo to. Glasgow projíždíme v půl osmé večer a protože zítra už musíme dorazit na farmu u Herefordu a chceme ještě alespoň zběžně vidět Lake District, vydáváme se přespat tam. Nocujeme v kempu přímo v srdci Lake District – městečku Keswick. středa 7.9.2005 přesun na Whitethorn ve vesničce Carey Vyrážíme přes Keswick dále do přírody poohlédnout se po hezkém picnic area na ranní čajíček a chlebíček. Kdo hledá najde. Pak už jen jezdíme křížem krážem po Lake District a nabaženi Skostskou krajinou i relativně pěkným počasím nás tato oblast v pošmourném počasí příliš neučarovala. Po projetí Lake Districtu už frčíme do Ross‐on‐Wye, kde v Safeway děláme pořádný nákup jídla na první perný týden na farmě Whitethorn ve vesničce Carey.