č.17 - Základní Škola Třebenice

Školní časopis žáků základní školy v Třebenicích
ZÁKLADNÍ ŠKOLA TŘEBENICE
PAŘÍKOVO NÁM. 133
TŘEBENICE 411 13
OKR. LITOMĚŘICE
č.17
2008/2009
Vyluštěnou kříţovku
vhazujte opět do naší schránky:
REDAKČNÍ RADA:
Vítězní luštitelé křížovek
David Petrţílek, 6.
z časopisu
Nikola Majerová, 6.
číslo 16:
Nikola Karlíková, 6.
Simona Filipová, 6.
Andrea Kříţová, 8.
Tereza Arnoštová, 8.
Michal Arnošt, 3. B
Eliška Šeminská, 7.
1. Simona Votavová, 3. B
2. Veronika Jarešová, 8. B
3. Michal Arnošt, 3. B
Lunetic:
Lunetic byla nejznámější popová skupina koncem 90. let. Do podvědomí posluchačů se dostala písní
"Máma", která několikrát obsadila přední příčku hudebních hitparád.
Bylo, nebylo :-)
Martin dělal dřevorubce, jelikoţ uţ toho měl plný zuby tak chtěl zaţít
nějakou pořádnou změnu.
Sešel se s Alešem a napadlo je zaloţit kapelu, vzali slovník a hledali
slovo, které by je vystihovalo.
Našli tam slovo "lunatic" ale aby to bylo víc České, předělali název na
"Lunetic"
David a Vašek tancovali v konkureční skupině, tak se všichni 4 sešli a
začli spolu pracovat.
Jelikoţ chtěli být světový, tak začli
zpívat anglický rap, ale neuměli
anglicky, tak to určitě vypadalo moc hezky :-)
Začli teda zpívat česky, manaţera jim dělal Pavel Rameš.
KARIÉRA KAPELY LUNETIC
Kluci se trefili do díry showbyznysu.
Prodali statisíce desek.
Vyprodávali stadiony.
Spousta lidí je milovala a spousta i nenáviděla.
Provázeli je i skandály např. napadení fanynky bodygardem, zpěv Dalibora Kaplana
za Vaška atd...
KONEC KAPELY LUNETIC
Martin uţ během kariéry Lunetic měl problémy s drogami. Bohuţel nezvádal ten stres kolem kapely. Při braní pervitinu
začal na kapelu kašlat, přednější mu byl fet a jeho kamarádi. Klukům se třeba několik dní neozval. Martin při
přešlehnutí si uvědomil, ţe takhle to dál nejde a šel na léčení. Během toho kapelu opustil, tak kluci zkoušeli uspět
ve třech, ale bez motoru Martina to nešlo, zorganizovali tedy poslední koncert v Praze a tím skupina Lunetic
skončila.
Na koncertu byl i Martin, který uţ drogy nebere a je čistý.
Mrzí ho, ţe se na něj kluci vykašlali a nenavštívili ho v léčebně
Aleš v pořadu 13-tá komnata zas tvrdil, ţe svědomí vůči němu má čisté a podle Aleše kamarádství zahodil právě
Martin.
Členové skupiny: Jméno: Vašek Jelínek
Datum narození: 12.7. 1978
Znamení: Rak
Hobby: sport
Rodina: rodiče a sestra Šárka
Rodné bydliště: Meziboří
Povolání: truhlář - výroba nábytku
Oblíbené jídlo: všechno
Oblíbený drink: všechno
Oblíbená kniha: Neználek
Oblíbená hudba: černá hudba
Oblíbený film: Maléry pana účetního
Co dělá v současné době: Vašek po rozpadu zkoušel štěstí v muzikálu "Romeo a Julie" Vydal
i své první sólové album. Nyní občas někde vystupuje, ale hlavní jeho práce je v reklamní
agentuře, nebo se stará o zahrádku. Ţije v Jablonci na Nisou se svojí přítelkyní. Do roka a do dne plánuje svatbu a miminko
Jméno: David Škach
Datum narození: 28.7.1976
Znamení: Lev
Hobby: mixování skladeb, hudba celkově, basket, párty
Rodina: rodiče a bráška Ládík
Rodné bydliště: Meziboří
Povolání: mechanik - opravář
Oblíbené jídlo: kuřecí speciality
Oblíbený drink: Mattoni
Oblíbená kniha: Kamásútra
Oblíbená hudba: techno, house
Oblíbený film: Maléry pana účetního
Co dělá v současné době: zajímá se o východní filozofii, pracuje u svého kamaráda v Anglii, kam odjel se svoji přítelkyní
Jméno: Martin Kocián
Datum narození: 6.10. 1976
Znamení: Váhy
Hobby: tanec, fotbal, hudba
Rodina: rodiče, bratr, sestra - in memoriam
Rodné bydliště: Most
Povolání: stavební vedoucí
Oblíbené jídlo: pizza
oblíbený drink: banánové mléko
Oblíbená kniha: Děti ze stanice Zoo
Oblíbená hudba: rap, house, dance
Oblíbený film: Homolkovi
Co dělá v současné době: Martin od 19.01.2005 ţil v Irsku v Dublinu, kde dělal v restauraci s názvem "Rolys Bistro"
Dělal i v restauraci Pálffy Palác.Nyní si otevřel svůj bar TOBACO v Praze 4 na Podolské vodárně.
Jméno: Aleš Lehký
Datum narození: 23.6. 1979
Znamení: Rak
Hobby: sport, muzika, Lunetic
Rodina: rodiče a dva bráchové
Rodné bydliště: Litvínov
Povolání: kuchař - číšník
Oblíbené jídlo: knedlíky
Oblíbený drink: dţus
Oblíbená kniha: 2001
Oblíbená hudba: černá hudba
Oblíbený film: Mizerové
Co dělá v současné době: Aleš moderuje v chomutovském rádiu Agara a občas i moderuje nějaké společenské akce
Holki:
JAK VZNIKLY HOLKI: V r.1999 na základě konkurzu, dal je dohromady Čechoněmec Peter
Fider. Je podepsaný pod většinu textů, hudbou a zároveň produkcí. Holky studovaly na
Jeţkově a státní konzervatoři.
AKTUALITY: Holki se vrátily a vyráţejí na české diskotéky.
CO JSTE MOŢNÁ NEVĚDĚLI: Před
zkušební komisí vybírající dívky do
projektu nové dívčí skupiny
zazpívaly dívky čtyřhlasně Killing
Me Softly. Petr Fider prý údivem
oněměl, ale pak řekl: \"Tak vás beru.\"
ALBA: S láskou, Pro tebe, Spolu, Vzpomínky zůstanou, Ať to neskončí VIDEOKLIPY:Uţ mi nevolej, Můj kluk, Aţ přiletí
andělé, Hledám lásku svou,
Někdy příšťe
Nikola Šobichová
Narodila se 14. května 1982. Do roku 2003 byla členkou skupiny Holki, kterou opustila, aby se věnovala sólové dráze.
Odstartovala ji singlem Šedá. Je malá a drobná, pořád se usmívá a kluky dostane svou roztomilostí. Je prý
puntičkářka, ale jak kdy. Prostě náladová puntičkářka, která trpí občasnými záchvaty puberty. Spolu s Radanou bydlí
ve společném podnájmu, coţ je nejen praktické, ale i zábavné. Rodiče jí fandí a jsou na ni patřičně pyšní, stejně
jako sestra Lucka. Nikola strašně ráda jí, hlavně kdyţ se dostane domů k mamince, to si to uţívá. Imponují jí silná
auta, která současně můţe zahrnout do svých zatím nesplněných snů. Tam patří i cesta do deštného pralesa. Snad tam
ale jednou nepojede tím autem.
Katka Brzobohatá Narodila se 7. 5. 1982. Poslouchá černou hudbu, chodí proto kaţdý čtvrtek do Lázní. V posledním
roce si hodně oblíbila chodit do kina - tím i zaplňuje svůj volný čas. Miluje Matějskou pouť - nejvíc ty nejhorší
atrakce. Jejím snem je jet na rok do USA - vylepšit angličtinu; udělat úspěšnou sólovou kariéru
Klára Kolomazníková DATUM NAROZENÍ: 12.10.1979 Praha,
STAV: svobodná, přítel Patrik
v roce 1999 účast ve finále pěvecké soutěţe \"Talent roku\", poté se díky konkurzu stala členkou nejúspěšnější české
dívčí skupiny Holki, ve které působila necelých 5 let aţ do ukončení její činnosti
OBLÍBENÁ MUZIKA: Craig David, Blue, Robbie Williams, Lionel Richie, Whitney Houston, Atomic Kitten, Verona + černá
muzika
Radana Labajová Narodila se 20. srpna 1980Do Prahy se dostala díky přijetí na Konzervatoř Jaroslava Jeţka na obor
pop-zpěv. Kvůli velkému časovému vytíţení však ve škole vydrţela jen tři a půl roku.
V osmnácti letech byla byla vybrána do - později nesmírně úspěšné - dívčí skupiny Holki. Všechno se to stalo jenom
díky šťastné náhodě - původně se totiţ šla se zeptat na vlak…
Holki vydrţely hrát skoro pět let. Po vypršení smlouvy se rozhodla, ţe natočím sólovou desku. V sólové kariéře jí
pomáhá Petr Fider - autor všech desek Holek a v současnosti člen veleúspěšného dua Verona.
Poslouchá různé hudební styly. Teď hodně poslouchá Deep Purple, Dolmen a N. Furtado, ale má ráda i americký pop,
takţe si s chutí poslechne i Christinu Aquileru.
Kromě zpívání moc ráda maluje, čte a řídí auto.
Její nejmile jší zvířátko je pejsek - čivava Frodo.
Simonka Filipová
Medvídek Pú je roztomilý hloupoučký medvěd, který rád skládá písničky. Medvídek Pú je dobrý tvor se schopností pomoci ostatním v
nesnázích (záchrana Prasátka při povodni). Má velmi rád med a také „dát si něco menšího“. A s tím souvisí i přepočítávání hrníčků s medem.
Prasátko je malé zvířátko. Někdy je bojácné (povídka se Slonem). Prasátko se kamarádí s Púem. Kvičí a snadno se dovede do něčeho
zamotat. Kdyţ s Púem chytali kolčavici nebo kolasici bojácně řeklo Púovi, ţe má nutně udělat jednu neodkladnou dopolední činnost, aby v pátrání
nemuselo pokračovat.
Ijáček
Tygr
Králíček
Sova
Slonisko
Kryštůfek Robin
Tereza Arnoštová
Aţ do 17.století věděli o existenci Austrálie pouze domorodí obyvatelé, kteří tam ţili přes 40 000 let. Zbytek světa neměl nejmenší
ponětí, ţe tento kontinent existuje. V roce 1706 přistál v severní Austrálii nizozemský mořeplavec William Jans. Ačkoliv o tom nevěděl, byl prvním
Evropanem, který tuto zemi spatřil.
V roce 1770 britský kapitán James Cook prohlásil východní pobřeţí za britskou drţavu a nazval je nový jiţní Wales. Britové poslali do této
nové kolonie své trestance, ti zaloţili osadu Sydney z níţ vyrostlo dnes největší město Austrálie.
Během 19. století se počet obyvatel Austrálie zvyšoval, neboť kromě trestanců začínali do Austrálie proudit i přistěhovalci. Ţivot tam
nebyl snadný, ale britská kolonie zbohatla neboť v roce 1851 zde bylo objeveno zlato. Začalo se rozvíjet také zemědělství. V roce 1901 se Austrálie
stala nezávislým členem Brit. společenství národů, ačkoliv svazky s Británií zůstaly po mnoho let velmi těţké. V poslední době Austrálie navazuje
svazky i s jinými státy.
Austrálie, ostrovní kontinent leţící mezi Indickým a Tichým oceánem, je šestou největší zemí světa. Vyniká rozmanitou krajinou – najdete
zde tropické deštné pralesy, rozsáhlé pouště, sněhem pokryté hory, zvlněné pastviny i nádherné pláţe. Země se pyšní nesčetnými přírodními
zvláštnostmi, k nejznámějším z nich patří Velká útesová bariéra. Uluru (Ayersova skála). Australané prosluli zdravím, aktivním ţivotním systémem a
vysokou ţivotní úrovní. Většina z celkového počtu 19 milionů obyvatel je soustředěna na úrodném východním a jihovýchodním pobřeţím, většina z nich
ţije ve dvou největších australských městech Melbourne a Sydney a také v hlavním městě Canbeře. V suchém a teplém australském vnitrozemí dnes
přebývá jen málo lidí. Domorodí Australané se sice naučili vzdorovat tajemnějším nehostinným podmínkám, ale tradiční způsob ţivota ve vnitrozemí
zachovává jen asi 250 000 domorodců. Většina ostatních Australanů jsou potomci přistěhovalců z Británie a jiných zemí Evropy a jihovýchodní Asie.
Michal Arnošt
EmO
zabijáci
aneb
Každý v sobě máme drbnu
Na jednom blogu se mi líbila věta „Ačkoliv hodně lidí si myslí, že Emo jsou slaboši co jenom brečí a
pořezávají si zápěstí, velmi se mýlí! Emo jsou lidi kteří se nestydí za svoje emoce, protože společnost
si myslí, že kluci nebrečí a vždy jsou silní.“ Každý s tím asi nebude souhlasit. Já se tu nesnažím
vyvrátit vám vaše teorie a přesvědčit vás o opaku. Já tu jen píšu pravdu a svůj názor, když se asi
nebude líbit vám, ostatním.
Každý Emo kluk, chcete-li Emo boy, má v sobě určitě metrosexuála. Černé linky, nagelované vlasy,
značkové oblečení, sladěné barvy a cool nápisy na oblečení. Většinou mají piersing v puse a na obočí
(mluvíme-li o těch co jsou vidět). Černé vlasy, které zakrývají většinu obličeje. To samé i holky, ale u
těch platí, že čím silnější linka tím lepší. Pruhované tričko k nim neodmyslitelně patří.
Když jsem tak brouzdala po internetu, našla jsem článek, kde bylo napsáno: „Poslední dobou
nestíhám myšlenkové pochody svých nejbližších. Mám pocit, že se někteří chovají centrálně, jakoby
řízeně. Jakoby nikdo neměl vlastní názor. Slyším to všude okolo sebe. Jen proto, že mám pruhovaný
hadry, jsem emo? To mě prostě štve...tohle škatulkování...Ten kdo má patku je EMO... Ten má uplý
jeany - tak to je EMO...prostě nechápu...a i kdyby byl dotyčný emo, tak co??? To je nějakej problém?
Ať si každej nosí co chce, ne?...“ A to je ono, to, že lidi si o tomhle stylu myslí svý, to je mi jedno, ale
to, že z toho dělají něco, co to není, to je strašný. Každý si myslí, jak je to strašný styl, který nutí lidi
ubližovat si a pořád jen brečet. To přece není pravda. Většina EMO lidí je úplně normální. Líbí se jim
všechny ty věci a stojí si za svým názorem. Jen malá menšina si ubližuje, ale ne proto, že jsou EMO.
Tyhle lidi tím, že si ubližují, se pro ostatní stávají EMO. Ale za to si mohou sami
lidi, kteří všechny pomlouvají a dělají z nich něco co nejsou, jsou pro mě prostě DRBNY. A těch máme
plnou školu. Každý už něco takového jistě zažil. Něco uděláte, s někým se začnete bavit, koupíte
oblečení, které se někomu nemusí líbit a už je z vás ta špatná nafoukaná NÁNA. A v tom to je. Někteří
lidé prostě nesnesou to, že někdo je buď lepší nebo že má něco co oni ne. Myslíme si o jiných lidech
svůj názor, to je normální, ale když to řekneme své kamarádce a jiným lidem, to už je roznášení a
vymlouvat se na to, že jsme nepočítali s tím, že to řeknou dál, to je dost ubohý.
Je to prostá závist a přiznejme si:
Každý v sobě máme drbnu !!!!!!!!!!!!!!
Jsme přece lidi - a to bychom nebyli my, kdybychom si nemysleli své.
Kdysi dávno ţil jeden stařeček, který měl záplatovaný starý deštník.Ten deštník ale nebyl jen tak ledajaký. Jen co se schylovalo k bouřce,
začal naříkat:,, Jéjej,z ačíná pršet. Určitě se rozpustím!“ a schoval se pod postel. Jednou to stařečka dopálilo, ţe deštník popadl a pověděl mu:
,,Dokavaď tě to nepřejde, zůstaneš venku!“ a nebohý deštník vyhodil .Nastal večer a schylovalo se k bouřce. Deštník začal naříkat: ,,Jéjej, začíná
pršet, určitě se rozpustím!“ a začal brečet, volat, prosit, ale nic nepomohlo. Přešla bouřka a on zmokl. Kdyţ zjistil ţe se nerozpustil,
hrozně se zaradoval. Dědeček ho vzal zpět domů a od těch dob se deštník vody nebál.
Josef Spáčil
Byl jednou jeden deštník, který měl velmi zvláštní
jméno Kóně. Byl velice krásný a barevný. Vţdy kdyţ bylo venku
krásně,tak se roztáhl a naparoval se před ostatními deštníky. I
přesto si Kóně našel kamaráda Bennyho. Kamarádi se dohodli, ţe
půjdou zítra ven. Druhý den ráno se zděsil. A řekl: ,,To snad ne
ono venku prší!“ Ale v tom uţ zvonil Benny: ,,Crrrrrrrrrrr!“ Nikdo
dlouho neotvíral, tak Benny vešel dovnitř. Našel Kóně pod postelí
zeptal se. ,,Co tu děláš?“ Kóně mu začal vyprávět, ţe se bojí deště. Benny se začal smát. Pověděl mu:
,,Neboj se a pojď.“ Tak tedy šel. Kluci běhali v dešti. Kóněmu se to velice líbilo a od té doby se deště
nebál.
Nicolka Majerová, Olča Klupáková
Pan Horák dostal k Vánocům nový deštník. Jednoho dne pršelo a on musel jít do práce: ,,Ach, já vyzkouším můj
nový dárek,“ řekl si. ,,Né, né ono prší a on mě chce vzít ven. Já nemůţu jít ven, prosím nech mě doma!“ ţádal deštník. Dlouho
se dohadovali, aţ pan Horák uznal, ţe deštníkova fobie z deště je obrovská. Od té doby nosí jen kapuci.
Simonka Filipová, Vítek Kocourek
Svět bez barev by byl nudný. Zároveň by se v něm i těţko ţilo. Představ si jen, jakým problémem by bylo rozlišit, jestli semafory ukazují
„stůj“ nebo „jdi“. I příroda má své barevné signály, jasné zbarvení rosničky varuje ostatní zvířata, ţe je jedovatá, překrásné zbarvené květy vábí na
svůj nektar. Ale kaţdý tvor nevidí barvy stejně. Některá zvířata, například morčata a veverky, jsou dokonce barvoslepá a barvy vůbec nerozlišují.
Barva je ve skutečnosti způsob, jakým naše oko vnímá různé sloţky světa, které se skládá z drobounkých neviditelných vln. Kaţdé barevné světlo má
jinou vlnovou délku, kterou jsou naše oči schopny zaregistrovat. Bílé světlo, například ze slunce, je ve skutečnosti kombinací všech barev duhy.
Michal Arnošt
1) Z jaké obce pochází Přemysl Oráč?
a ) Trmice
b) plastický chirurg
c) veterinář
b) Stadice
c) Starý
6) Jak je anglicky pondělí?
a) monday
2) Jaký kůň skočil z Vyšehradu?
a) Šemík
b) pendele
c) friday
b) Šebela
c) Shannon
7) Kdo je to Alláh?
a) věřící v Mohameda
3) Jak se jmenoval bratr praotce Čecha?
a) Lech
b) bůh
c) řecky malé dítě
b) Plech
c) Mech
8) Kde se nachází město Berlín?
a) v České republice
4) V kterém roce vstoupila ČR do EU?
a) 2001
b) v Polsku
c) v Německu
b) 2003
c) 1995
9) Kde sídlili Slavníkovci?
a) v Pardubicích
5) Kdo to byl Pařík?
a) praktický lékař
b) v Libici nad Cidlinou
c) v Třebenicích
Simonka Filipová
Budem nakupovat z křesla ve virtuálním obchodě
V jedné knize mne zaujala jedna teorie. Zjistila jsem, ţe aţ bude VR souprava tak levná, ţe si jí bude moci
dovolit kaţdý, tak nebudeme muset chodit ani do skutečných kamenných obchodů, ale sedneme k počítači a
budeme procházet virtuální obchod s košíkem nebo vozíkem. Při placení by jsme jen uvedli údaje o své
kreditní kartě a zboţí nám zašlou poštou. Docela dobrá myšlenka, podle mě by ušetřila čas mnohým lidem ….
Pes, co umí znakovou řeč
Londýn - Dobrý učitel je skutečně k nezaplacení. Tvrdí to britští majitelé kolie jménem Blue, která se
narodila úplně hluchá. Protoţe jim přirostla k srdci, rozhodli se, ţe jí pomohou alespoň částečně odstranit
tento nemilý handicap. Jak uvedl list Daily Telegraph, specialistovi na výuku zvířat se podařilo naučit štěně
sedmi povelům ve znakové řeči. Kdyţ si jeho lidský protějšek poloţí ruku na rameno, chápe, ţe má usednout
na určené místo. Pokud zkříţí ruce, je to signál, ţe spolu půjdou na procházku. Nejraději prý však má, kdyţ
páníček vztyčí oba palce. Znamená to totiţ největší pochvalu a toto gesto nahrazuje slova: "Hodný pejsek."
Andrea Kříţová
Rodným jménem Robert Thomas-Pattinson se narodil 13. května 1986 v Londýně. V dospívání se projevil jako talentovaný sportovec, rovněž ho ale
přitahovala hudba – jmenovitě hra na kytaru a klávesy. Určitou dobu také dělal modeling. Poprvé se k hraní dostal kolem patnácti let, kdy hrál v
amatérských divadelních hrách společnosti Barnes
Theatre Club, kde hrál například v Mackbethovi.
Jeho první filmovou příležitostí byl koprodukční film KRÁLOVSTVÍ PRSTENU, který volně zpracovává severskou legendu Edda. Robert ztvárnil roli
burgundského prince Giselhera. Dále byl ke spatření ve filmu JARMARK MARNOSTI s Reese Witherspoon. Poté následoval komerční trhák HARRY POTTER A
OHNIVÝ POHÁR, který ho rolí Cedrica Diggoryho vystartoval k další kariéře a také mu „poskytl“ velmi širokou fanynkovskou základnu převážně kvůli jeho
atraktivnímu vzhledu. Snad právě proto, aby unikl škatulce „hezké tvářičky“, Robert se svými dalšími rolemi snaží ukázat i své herecké schopnosti.
V adaptaci stejnojmenné knihy THE BAD MOTHER'S DIARY si zahrál nesmělého outsidera a ve filmu HOW
TO BE se převtělil do umělecky cítícího mladíka, který si ale neví rady se svým životem. V
připravovaném filmu STMÍVÁNÍ podle knihy autorky Stephenie Meyer, jež má v zahraničí velké množství dychtivých fanoušků, vdechne život upírovi Edwardu
Cullanovi, který nachází v dívce Belle spřízněnou duši, na niž čekal mnoho staletí. Doufejme, že Robertovi nezabere tolik času proměnit svou slibnou budoucnost v
opravdovou kariéru.
Simonka Filipová
Kam s ním - aneb jak to bylo u nás doma
Tak dlouho jsem jim slouţil a teď si tu leţím na skládce jako nej větší uboţák!
Ještě si úplně přesně pamatuji, jak si mě přivezli domů a měli ze mě velkou radost, také si ţivě vybavuji, jak se mnou poprvé vysávali. Nikdy jsem jim
nic zlého neprovedl, tak proč se mi takto odvděčili?! Po dvou letech mých oddaných sluţeb mě jen tak vezmou a hodí mě na skládku bez jediného slova na
rozloučenou! Nechápu, proč lidé musí mít vţdy ty nejmodernější věci, i kdyţ jim ty staré stále ještě slouţí. Alespoň ţe mají dost rozumu na to, ţe mě nehodili do
lesa, jak to v této době někteří neohleduplní lidé dělají. Takhle ničit ţivotní prostředí!
Jsem skutečně zvědavý, jak to se mnou bude dál, přece tu nemůţu takhle leţet napořád! Unudil bych se k smrti a navíc to tu příšerně páchne. Jak tak
koukám, vidím, ţe je tu víc vysavačů a podobných domácích otroků, o které jiţ nikdo nestál. Ale nevypadá to, ţe by se tím nějak zvlášť trápili, asi jsem prostě jiný.
Jsem tu jiţ druhý den a nic významného se zatím nestalo. Aţ jednou…koukám, ţe se sem blíţí jakýsi podivný muţ, zastavil se u mě a pro sebe si
říká:„No páni, takovej pěknej vysavač!Ten by mohl ještě slouţit! ” popadl mě a odnesl s sebou domů. A od té doby je mi krásně, tito lidé si mě opravdu váţí a určitě
mě jen tak nevyhodí.Takţe nakonec vše dobře dopadlo.
Kamila Jelínková
Jediný kamínek, kamínek můj,
Na cestě jsem viděla veliký kámen,
černý kabátek si dal na hřbet svůj.
chybělo málo a zakopla jsem o něj málem.
Obtiskl kytičku s černými tečkami,
Při cestě lesíkem jsem viděla kamínek,
mám ji teď na tričku se sněhovými vločkami.
z kterého se mi rozzářil v očích plamínek.
Lukáš Adam
Olga Montoyová
KOKTEJLY
Pouţité suroviny:
120 g hořké čokolády | 6 dl mléka | 3 lţíce cukru | kůra z 1 pomeranče | 1/8 l šlehačky
Postup:
20 g čokolády jemně nastrouhám. Zbylou čokoládu nálamu na kousky, dám do hrnku, přidám cukr, přiliju mléko a
za stálého míchání krátce povařím. Pak k tomu přidám z omytého pomeranče ostrouhanou kůru, naliji do sklenic,
doplním šlehanou smetanou a povrch porcí posypu strouhanou čokoládou.
OŘÍŠKOVÝ KOKTEJL
Pouţité suroviny:
8 dl mléka | 200 g oříškové zmrzliny | moučkový cukr | šlehačka | led
Postup:
Studené mléko, zmrzlinu a cukr ušlehám v mixéru do pěny. Naliji do skleniček, přidám kousky ledu a zdobím
kopečkem šlehačky
JABLEČNÝ ŘEZ
Pouţité suroviny:
300 g polohrubé mouky | 300 g jablek | 150 g másla | 15 tablet sladidla | 2 vejce | 1 lţíce horké
vody | 1/2 sáčku prášku do pečiva | sůl | papír na pečení
Postup:
Změklé máslo utřeme se ţloutky. Přidáme umělé sladidlo rozpuštěné v horké vodě, mouku prosijeme s kypřícím práškem a do směsi vmícháme jemně
nastrouhaná jablka. Ušleháme sníh z bílků, mírně ho osolíme a společně s moukou s jablky ho vmícháme do ţloutkové směsi. Smícháme těsto, které
nalijeme na plech vyloţený pečícím papírem. Troubu rozehřejeme na 165 °C a koláč pečeme asi půl hodiny. Hotový vytáhneme z trouby, necháme
vychladnout, nakrájíme na řezy a podáváme.
Eliška Šeminská
Kdyţ naděje pohasnou
Líbat se můţe,
a člověk je sám,
milovat se musí,
Co já ubohá školačka,
je nade všechno krásné,
proto ti posílám,
co já dělat mám?
vrátit se ke vzpomínkám.
tři krásné pusy.
Kdyţ místo matiky,
kluka v hlavě mám.
Na lásku myslíš,
Krásné je milovat,
na lásku vzpomínáš,
krásné je ţít,
Sama se sobě často divím,
pro lásku zápasíš,
já chci jen u tebe
často se v duchu ptám,
pro lásku umíráš.
miláčku být.
co na tobě vidím,
ţe tě tak ráda mám.
Kdyţ tě opustí ten,
komu jsi srdce dala,
Sluníčko zapadá,
odpusť mu a zapomeň,
měsíček bledne,
ţe jsi ho milovala.
vzpomínám na tebe,
v noci i ve dne.
Veronika Jarešová